1
Jiří Glet
Svatí na Karlově mostě
2
Copyright
Autor: Jiří Glet Foto: Jaroslava Machálková a Martin Novotný Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015
ISBN: 978-80-7512-312-1 (ePub) 978-80-7512-313-8 (mobipocket) 978-80-7512-314-5 (pdf)
3
Úvod Praha patří mezi nejkrásnější města na světě a Karlův most přes řeku Vltavu je památkou celosvětového významu. Most začal stavět v roce 1357 římsko-německý císař a český král Karel IV. Byl dokončen až za vlády císařova syna, českého krále Václava IV. v roce 1402. Na Karlově mostě již ve 14. století stával kříž. V době baroka a následujících staletích byl most osazen sochami světců a světic. Tak skvostný architektonický celek, spojení gotického mostu s mostními věžemi a barokními sochami, nenajdete nikde jinde na světě. Představte si, že navštívíte některou světoznámou galerii, ve které však chybí popisy uměleckých děl a nemůžete si zakoupit ani katalog. Váš celkový dojem pak vyznívá, že jste si sice prohlédli nádherné sochy a obrazy, ale nic bližšího jste se o nich nedozvěděli. Podobné je to i se sochami na Karlově mostě. Procházíme tu jedinečnou galerií barokních soch pod širým nebem a vlastně o nich mnoho nevíme. A právě proto byla napsána tato kniha. Dozvíte se, kteří sochaři vytvořili zdejší sochy, popřípadě jejich kopie. Bude vám objasněn smysl symbolů a význam nápisů na sochách a sousoších. Seznámíte se s jednotlivými světci, patrony České země, biblickými postavami, Pannou Marií a Ježíšem Kristem.
4
V knize najdete biblické příběhy a spoustu legend a pověstí. Jsou zde rovněž popsána některá místa, památky a umělecká díla, vztahující se ke světcům a světicím. Text je doplněn fotografiemi Martina Novotného. Vaši prohlídku sochařské galerie doporučuji začít u Staroměstské mostecké věže. Budete si prohlížet sochy a sousoší na levé straně Karlova mostu. Dojdete k Malostranským mosteckým věžím, zde se otočíte, prohlédnete si sochařská díla na druhé straně mostu a dostanete se zase zpět k Staroměstské mostecké věži. Tímto způsobem jsou totiž v knize řazeny fotografie a texty k sochám světců a světic. Svatí byli vždy prostředníky mezi člověkem a Bohem. Po přečtení této knížky již nebudete na sochy na Karlově mostě pohlížet jako na neznámé a přísné svaté. Budete naopak tyto světce a světice považovat za důvěrně známé, za své patrony, ochránce a pomocníky, na které se v modlitbách můžete obracet se svými prosbami a žádostmi. Ještě zbývá dodat, že takzvaná královská cesta, ze Starého Města přes Karlův most na Malou Stranu a Pražský hrad, je nejznámější a nejnavštěvovanější turistickou trasou nejenom v Praze, ale v celé naši zemi. Historické jádro Prahy, včetně Karlova mostu, bylo zapsáno do seznamu Kulturních památek UNESCO.
Jiří Glet…
5
Sv. Ivo Sousoší sv. Iva zhotovil v roce 1711 sochař Matyáš Bernard Braun. Na mostě stojí kopie tohoto sousoší, kterou vytvořil v roce 1908 sochař František Horgesel. Sochu sv. Iva doplňují sochy starce, vdovy s dítětem a rovněž socha spravedlnosti, která má zavázané oči. Sv. Ivo je patronem Bretaně, právnické fakulty University Karlovy v Praze a mnoha dalších právnických fakult po celém světě. Dále je taky patronem právníků, farářů, chudých lidí, sirotků a opuštěných dětí. Je pomocníkem při soudních, notářských a dalších právnických jednání.
Sv. Ivo má svátek 19. května. „Buď živ tak, aby ses stal svatým“ Sv. Ivo Hélory se narodil roku 1253 v Kermatinu poblíž Tréguieru v Bretani ve šlechtické rodině. V mládí studoval právo, filozofii a teologii v Paříži a Orléansu a pak již vlastně celý svůj život působil v Bretani. Nejdříve jako správce, oficiál, soudce a advokát u církevního soudu, přičemž důsledně dbal práv chudých, vdov a sirotků. Později se stal knězem, který značnou
6
část svého každoročního výtěžku ze statku věnoval chudým a na provoz špitálu, který sám založil.
7
To, že myslel více na své bližní, než na sebe, nejlépe dokumentují dva příběhy z jeho života. Jednou, v době velké neúrody, nařídil rozdělit poslední bochník chleba, ale kaplan to odmítl. Svatý Ivo tedy sám rozkrojil bochník chleba a polovinu dal kaplanovi a druhou polovinu žebrákům. Jindy ho zase bohatý statkář nabádal, aby obilí nedával chudým a do špitálu, ale aby obilí uschoval a prodal, až bude jeho cena vyšší. Sv. Ivo jako obvykle toto obilí rozdal chudým a když se mu po čase statkář pochlubil, kolik na obilí vydělal, když si počkal na vyšší cenu, sv. Ivo mu odpověděl: „Já jsem získal stokrát víc proto, že jsem nečekal.“ Svatý Ivo zemřel v padesáti letech v roce 1303. Po celou svou pozemskou pouť se sv. Ivo držel zásady, kterou mu vštípila jeho matka. „Buď živ tak, aby ses stal svatým“. V roce 1347 pak byl skutečně prohlášen za svatého.
8
Sv. Alžběta, sv. Barbora, sv. Markéta Sousoší sv. Alžběty, sv. Barbory a sv. Markéty vytvořil v roce 1707 sochař Jan Brokoff společně se svým synem, sochařem Ferdinandem Maxmiliánem Bokoffem. Sv. Barbora stojí uprostřed sousoší, po stranách stojí sv. Alžběta a sv. Markéta. Pod sochou sv. Barbory je prosebný latinský nápis, aby se světice za nás modlily nyní i v hodině smrti. Další latinský nápis oznamuje, že toto dílo vytvořil Jan Brokoff.
9
10
Sv. Alžběta Sv. Alžběta a sv. Zachariáš mají svátek 5. listopadu. O sv. Alžbětě, matce sv. Jana Křtitele, se dočtete v Evangeliu sv. Lukáše. Sv. Alžběta a sv. Zachariáš, kteří žili v 1. století, byli starší, zbožní a bezdětní manželé. Sv. Zachariáš byl knězem v Šalamounově chrámu. Když jednoho dne vykonával svou kněžskou službu, zjevil se mu archanděl Gabriel. Ten mu oznámil, že jeho žena sv. Alžběta porodí syna, který se bude jmenovat Jan a připraví cestu Mesiášovi. Sv. Zachariáš však o slovech archanděla Gabriela pochyboval. Podotknul, že už je stařec a jeho žena je taky pokročilého věku. Protože nevěřil, přišel o řeč a s lidmi se domlouval pouze posunky. Panna Maria, která již v lůnu nosila Ježíše, navštívila svou příbuznou sv. Alžbětu, jenž byla již v šestém měsíci těhotenství. Panna Maria pak zůstala u sv. Alžběty až do doby, než světice porodila syna. Příbuzní se domlouvali na jménu narozeného chlapce a sv. Zachariáš na tabulku napsal: „Jmenuje se Jan.“ A najednou se starci jazyk rozvázal a počal blahořečit Bohu. O svém synu Janovi pak řekl: „A ty dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,
11
neboť půjdeš před Pánovou tváří připravit jeho cesty.“ Lukáš 1:76 O Dalším životním osudu sv. Alžběty nemáme už žádné další prameny.
12
Sv. Barbora Sv. Barbora je patronkou horníků, zedníků, dělostřelců, rolníků, hasičů tesařů, věží a pevností. Je Ochránkyní proti náhlému úmrtí na dole a při bouřce. Je pomocnicí v nouzi a taky umírajících, přímluvkyně za dobrou hodinku smrti. Je rovněž záštitou proti ohni.
Sv. Barbora má svátek 4. prosince. Sv. Barbora je velmi oblíbenou světicí a hezkým jménem Barbora se může pochlubit mnoho našich dívek a žen.
Popravena rukou vlastního otce Dle legendy se sv. Barbora narodila ve 3. století v Nikomédii, dnešním Izmidu v Turecku. Zde vládl její pohanský otec Dioskuros, který ji zavřel do věže, aby ji uchránil před křesťanstvím. Právě s touto věží bývá sv. Barbora často zobrazována. Jeden ze sloužících, tajný křesťan, však sv. Barboru obrátil na víru a tak se stala křesťankou. Ke dvěma oknům ve věži nechala udělat ještě okno třetí, na počest Nejsvětější Trojice.
13
Když otec zjistil, že sv. Barbora vyznává křesťanskou víru, poručil, aby ji popravili. Sv. Barboře se však podařilo z věže utéci a schovat se ve skalách, a proto se považuje za patronku horníků. Její úkryt však prozradil jistý pastýř a sv. Barbora byla krutě mučena. Když mučení sv. Barbory viděla sv. Juliána, přihlásila se rovněž ke křesťanství a sv. Barboře se rány zázrakem zahojily. Sv. Barboře setnul hlavu její otec, pak z nebe sjel blesk a otce zabil. Spolu se sv. Barborou byla popravena taky sv. Juliána. Někdy okolo roku 1000 se ostatky sv. Barbory dostaly do dómu sv. Marka v Benátkách a později na ostrov Torcello před Benátkami. Sv. Barbora patří mezi 14 svatých pomocníků v nouzi a společně se sv. Markétou a sv. Kateřinou se řadí do skupiny tří svatých panen. Sv. Barbora byla velmi uctívána zejména v hornických oblastech, a taky v naší zemi jí bylo zasvěceno mnoho kostelů. Nejznámější z nich je gotický skvost, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, který byl spolu s historickým jádrem Kutné Hory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsán do světového kulturního dědictví UNESCO.
Sv. Barbora a umění Sv. Barboru malovali často i významní malíři. Mezi krásná umělecká díla patří například obraz Sv. Barbora, který namaloval malíř Jan Van Eyck v roce 1437. Najdete jej v královském muzeu krásných umění v Antverpách v Belgii. Další skvostný obraz, Madona a dítě se sv. Kateřinou, sv. Dorotou a sv. Barborou, z první poloviny 16. století je od malíře Lucase Granacha
14
staršího. Tento obraz můžete obdivovat v Muzeu krásných umění v Budapešti v Maďarsku. Na svátek sv. Barbory lidé nejenom u nás, ale taky v Německu a Rakousku řežou třešňové větvičky a dávají je do nádob s vodou. Jsou to takzvané barborky. Tyto větvičky mají pro štěstí a Boží požehnání o Vánocích rozkvést a jsou pěknou ozdobou Vánočních domácností.
15
Sv. Markéta Sv. Markéta je patronkou rolníků, pastýřů, panen, rodiček a manželek. Je pomocnicí v nouzi a při porodech.
Sv. Markéta má svátek 13. července.
Sv. Markéta se narodila ve 3. století v Antiochii v dnešní Sýrii. Byla dcerou pohana Aesidia a protože se stala křesťankou, otec se k ní přestal hlásit. Sv. Markéta tedy odešla do hor a pásla dobytek. Byla mimořádně krásná, a proto se o ni ucházel sám římský místodržící, vladař Olibrius. Sv. Markéta se však veřejně hlásila ke Kristu, složila slib panenství a vladaře odmítla. Vladař ji nechal uvrhnout do žaláře a tam ji pohltil ďábel, který na sebe vzal podobu draka. Sv. Markéta se však pomocí víry a kříže z útrob netvora dostala. Byla však krutě mučena a nakonec jí byla setnuta hlava. Právě únik sv. Markéty z útrob draka ji předurčil k tomu, že se k ní obracely o pomoc rodičky při porodních bolestech. Stala se tak jednou z nejoblíbenějších světic. Však taky patří mezi 14
16
svatých pomocníků v nouzi a spolu se sv. Barborou a sv. Kateřinou se řadí do skupiny tří svatých panen. V Monte Fiascone, ve střední Itálii nad Bolsenským jezerem, stojí chrám sv. Markéty, v němž se nacházejí ostatky této mučednice. Z uměleckých děl, zobrazujících připomeneme alespoň dva obrazy.
sv.
Markétu
si
Obraz Sv. Markéta namaloval malíř Francisco de Zubarán, v první polovině 17. století, a najdete jej v Londýnské národní galerii v Anglii. Druhý obraz, Sv. Markéta s drakem je od malíře Tiziana, z druhé poloviny 16, století, a nachází se v Pradu v Madridě ve Španělsku. Na svátek sv. Markéty zpravidla začínaly u nás žně a přísloví „Sv. Markéta hodila srp do žita“, je jedním z nejznámějších přísloví v České zemi.
17
Pieta Sousoší Pieta zhotovil v roce 1859 sochař Emanuel Max. Sousoší představuje Pannu Marii se sv. Maří Magdalenou, kterak oplakávají mrtvého Ježíše Krista. Nad nimi stojí zamyšlený sv. Jan Evangelista a je zde umístěn taky kříž. Na podstavci se nachází latinský nápis vyjadřující bolest Panny Marie nad mrtvým Ježíšem Kristem. Další latinský nápis nám oznamuje, že dílo navrhl a provedl Emanuel Max v roce 1859. O Ježíši Kristu je text uveden v sousoší č. 16. a o Panně Marii najdete text u sousoší č. 29.
18
19
Sv. Maří Magdalena Sv. Maří Magdalena je patronkou studentů, zahradníků, vinařů, holičů, kajícnic a výrobců a prodejců parfémů. Je pomocnici proti očním chorobám a proti bodavému a jedovatému hmyzu.
Sv. Maří Magdalena má svátek 22. července. Sv. Maří Magdalena, která žila v 1. století, se narodila ve vesnici Magdale, ležící na území dnešního Izraele. V mládí vedla hříšný život, později poznala Ježíše Krista a učinila pokání. Ježíš Kristus z Máří Magdaleny vyhnal sedm zlých duchů a ona se pak přidala k jeho věrným. Dle tradice se sv. Máří Magdalena ztotožňuje s hříšnicí, která se dozvěděla, že Ježíš Kristus navštívil dům farizeje Šimona. Máří Magdalena litovala svých hříchů, umyla Ježíši nohy svými slzami a osušila je dlouhými vlasy. Pak mu pomazala nohy vzácným olejem z alabastrové nádobky.
20
Odpuštění od Ježíše Krista Ježíš Kristus jí pak odpustil hříchy, jak se dočtete v evangeliu sv. Lukáše. Pravděpodobně proto, že pomazala Ježíši Kristu nohy vonným olejem, se Máří Magdalena stala patronkou výrobců a prodejců parfémů.
Máří Magdalena byla přítomna u několika významných událostí Kristova života. Provázela ho na Křížové cestě a byla přítomna jeho ukřižování. Pomáhala při jeho pohřbu a společně s dalšími zbožnými ženami zjistila, že Ježíšův hrob je prázdný. Jako první spatřila vzkříšeného Ježíše Krista, o kterém se nejdříve domnívala, že je to zahradník. Radostnou zvěst o vzkříšení Ježíše Krista pak sdělila ostatním apoštolům. Dle legendy spolu s dalšími věřícími lodí doplula do Francie, kde šířila křesťanskou víru. Ve francouzské bazilice ve Vézelay je uložena část ostatků této světice a bazilika se stala významným poutním místem.
Máří Magdalena a umění Velmi působivý je obraz malíře Tiziana, Kristus se zjevuje Magdaleně, z první poloviny 16. století, který se nachází v Londýnské národní galerii v Anglii.
21
Sv. Jan Evangelista Sv. Jan Evangelista je patronem teologů, spisovatelů, knihařů a sedláků. Je pomocníkem proti nejrůznějším otravám a popáleninám.
Sv. Jan Evangelista má svátek 27. prosince. V galerii světců na Karlově mostě najdete taky dva světce, kteří byli mezi původními dvanácti apoštoly Ježíše Krista. Prvním z nich je sv. Jan Evangelista, který bývá nazýván „miláček Páně“. Sv. Jana Evangelistu a jeho bratra sv. Jakuba Staršího, když spravovali své rybářské sítě, Ježíš Kristus vyzval, aby se stali jeho učedníky. Sv. Jan Evangelista byl přítomen při mnoha důležitých životních situací Ježíše Krista. Byl přítomen při proměnění Páně, při zajetí Ježíše Krista v Getsemanské zahradě a při jeho ukřižování. Byl to právě sv. Jan Evangelista, který u kříže podpíral a utěšoval Pannu Marii. Při Poslední večeři Páně, si jako milovaný žák, položil hlavu na hruď Ježíšovu a takto bývá umělci často zobrazován. Sv. Jan Evangelista je autorem čtvrtého evangelia, které napsal podle vlastních poznatků a zkušeností. Jako evangelista má ve znaku orla, krále ptactva.
22
Sv. Jan Evangelista jako strůjce mnoha zázraků Dle legendy se sv. Jan Evangelista s Pannou Marií, po ukřižování Ježíše Krista, usadili v Efesu, dnešním Turecku. Připisuje se mu mnoho zázraků. Tak například, když byl donucen napít se z poháru s jedem, udělal nad pohárem znamení kříže a jed pak v podobě malého dráčka pohár opustil. Jindy byl zase hozen do kotle s vařícím olejem, ale nic se mu nestalo. Byl taky vyhoštěn na řecký ostrov Patmos, kde napsal Zjevení sv. Jana nebo-li Apokalypsu. Sv. Jan Evangelista se dožil kmetského věku, zemřel okolo roku 100 a jeho ostatky se nacházejí v Efesu. Za jedním z překrásných uměleckých děl, na kterém je zobrazen taky sv. Jan Evangelista, se vydáme do starobylého slovenského města Levoče. Zde na náměstí Mistra Pavla stojí nejvyšší gotický dřevěný oltář na světě, měřící 18,62m s rozměry 6x4m. Toto výjimečné řezbářské dílo Mistra Pavla z Levoče, umělce světového významu, pochází z let 1507 – 1511. Oltáři dominují tři sochy v nadživotní velikosti, nalevo socha sv. Jakuba Apoštola, vysoká 2,3m, uprostřed socha Madony s Ježíškem, která je vysoká 2,5m a napravo socha sv. Jana Evangelisty, vysoká 2,3m. Světec drží v ruce pohár s jedem, ze kterého vystupuje dráček. Součástí spodní části oltáře je sousoší Poslední večeře Páně. Historické jádro slovenského, spišského města Levoče, včetně kostela sv. Jakuby Apoštola s hlavním gotickým oltářem, bylo zapsáno do světového kulturního dědictví UNESCO. Sv. Jan Evangelista napsal čtvrté evangelium, tři Janovy Epištoly a knihu Zjevení sv. Jana. V první Janově epištole jsou slova, která mnozí křesťané, včetně mně, považují za jedny z nejpůsobivějších a nejkrásnějších slov v celé Bibli.
23
Bůh je láska, a kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm. 1 Janova Epištola 4:16 Pieta byla v křesťanském umění často zobrazována. Sousoší Pieta od sochaře Michelangela Buonarroti z konce 15. století, zobrazuje Pannu Marii s mrtvým Ježíšem Kristem na klíně. Toto jemné a technicky dokonalé dílo je umístěno v chrámu sv. Petra ve Vatikánu.
24
Sv. Josef Sochu sv. Josefa vytvořil v roce 1854 sochař Josef Max. Socha představuje sv. Josefa, „pěstouna Páně“, kterak vede malého Krista. Jsou zde taky umístěny dva nápisy. První, latinský nápis nám oznamuje, že dílo navrhl a zhotovil Josef Max. Druhý, německý nápis, psaný starodávným švabachem, nám sděluje, že dílo bylo věnováno Josefem Bergmannem, občanem a obchodníkem pražským. Sv. Josef je patronem tesařů a řemeslníků, křesťanských rodin, manželů, dětí a patronem celé církve. Je pomocníkem proti očním chorobám, při těžkých životních situacích a přímluvcem za dobrou smrt. Je záštitou sirotků a mládeže.
Sv. Josef má svátek 19. března.
25
26
Sv. Josef – manžel Panny Marie a adoptivní otec Ježíše Krista Sv. Josef, manžel Panny Marie a pěstoun Pána našeho, Ježíše Krista, patří mezi Svatou rodinu. Byl potomkem židovského krále Davida, ale živil se jako tesař. Ve starším věku se zasnoubil s Pannou Marií, a když se dověděl o Mariině těhotenství, hodlal ji opustit. Ve snu se mu však zjevil anděl, který jej nabádal, aby si vzal Marii za ženu, neboť to co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Marie porodí syna, kterému dáš jméno Ježíš, a on spasí svůj lid od jejich hříchů. Sv. Josef si vzal Pannu Marii za ženu a odešli do města Betléma, kde se jim v jesličkách narodil Ježíšek. Ježíška navštívili Tři králové, kteří rovněž králi Herodovi oznámili, že se narodil židovský král. Sv. Josefovi se opět ve snu zjevil anděl a vyzval jej i s rodinou k útěku do Egypta, neboť král Herodes se chystá zabít jejich dítě. Sv. Josef posadil Pannu Marii i s Ježíškem na oslíka a vydali se do Egypta. Krutý Herodes nechal zamordovat všechna betlémská nemluvňata. V Egyptě pak sv. Josef, Panna Maria a Ježíšek zůstali až do Herodovy smrti. O sv. Josefovi je v Bibli ještě jedna zmínka. Když bylo Ježíši 12 let, putovala rodina z Nazaretu na velikonoční svátky do Jeruzaléma. Zde se jim Ježíš ztratil a když jej nalezli, seděl v chrámě a učeně rozmlouval s kněžími a učiteli. Sv. Josef, i když v Bibli nepromluvil ani slovo, se stal váženým světcem, neboť byl pěstounem Ježíše Krista. V roce 1654 se sv. Josef stal patronem Českého království a velmi stoupla obliba tohoto světce mezi našimi lidmi. Jméno Josef se pak stalo nejoblíbenějším mužským jménem u nás, po dobu 300 let, až do poloviny 20. století.
27
Sv. Josef a umění Krásný je obraz malíře Van Dycka, Odpočinek na cestě do Egypta, z první poloviny 17. století, na němž je zobrazen sv. Josef, Panna Maria a Ježíšek. Obraz se nachází v Alte Pinakothek v Mnichově, v Německu.
28
Sv. František Xaverský Sousoší sv. František Xaverský vytvořil v roce 1711 sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Na mostě stojí kopie sousoší od sochaře Čeňka Vosmíka z roku 1913. Je zde skupina soch indických a japonských knížat, pokřtěných světcem. Nad nimi stojí socha sv. Františka Xaverského, zdvihajícího kříž. Pod světcem je umístěna klečící socha indického knížete, chystajícího se přijmout křest. Na sousoší je umístěn rovněž latinský nápis oslavující světce a zároveň oznamující, že sousoší postavila obojí fakulta teologická a filozofická university pražské, roku 1711. Sv. František Xaverský je patronem jezuitů, misionářů, námořníků a katolického tisku. Je přímluvcem za dobrou hodinu smrti, záštitou proti prudké bouři a taky pomocníkem proti moru.
Sv. František Xaverský má svátek 3. prosince.
29
30
Sv. František Xaverský se narodil v roce 1506 na zámku Xavier v oblasti Navarra ve Španělsku. V mládí studoval na universitě v Paříži, kde se taky seznámil se zakladatelem jezuitského řádu sv. Ignácem z Loyoly. Sv. František Xaverský se stal taky jezuitou a byl generálem jezuitského řádu.
Misionář a šiřitel křesťanství V roce 1541 se na pozvání portugalského krále Jana III. vypravil na misionářskou cestu do města Goa do východní Indie. Goa se stala jeho hlavní základnou misionářské činnosti a zbývajících zhruba 10 let svého pozemského života pak světec naplnil evangelizací východních zemí. Přicházel mezi domorodce jako chudý, avšak bohatý křesťanskou vírou. Jedl s nimi prostou stravu, pil vodu a spal na zemi. Působil mimo jiné v jižní Indii, na Srí lance, na Malajském poloostrově, nebo ostrovech Moluky. Naučil se orientální jazyky a pokřtil okolo 20 tisíc osob. V roce 1549 navštívil taky Japonsko, kde se setkal s císařem i vyšší šlechtou. Musel na ně zanechat dobrý dojem, a proto se oblékal do pěkných šatů, dával jim drahé dárky a vystupoval jako vyslanec portugalského krále. Taky v Japonsku se mu podařilo obrátit na křesťanskou víru okolo 2 tisíc místních obyvatel. Sv. František Xaverský se chystal rovněž na misionářskou cestu do Číny, ale v roce 1552 zemřel na ostrově San Čoan poblíže Kantonu. V klášterním kostele Bom Jesus v Goa se nacházejí ostatky tohoto světce, pouze jeho pravá ruka je uschována jako relikvie v římském kostele Al Gesu. Sv. František Xaverský byl kanonizován v roce 1622.
31
Sv. František Xaverský a umění Hodnotný obraz Kázající sv. František Xaverský od malíře Petra Pavla Rubense z první poloviny 17. století se nachází v Kunsthistorisches Museu, ve Vídni v Rakousku.
32
Sv. Kryštof Sochu sv. Kryštofa zhotovil v roce 1857 sochař Emanuel Max. Socha znázorňuje světce opírajícího se o hůl, který nese na rameni malého Ježíška. Jsou zde taky umístěny hned čtyři latinské nápisy. První nápis je prosebný, ve kterém pražští měšťané prosí světce, aby je dovedl k přístavu spásy. Další nápis je oznamovací, v roce spásy 1857 na svátek svatého Kryštofa, následující nápis hlásá, že představení a ctitelé pražského duchovenstva společně postavili. A konečně je zde nápis, který nás informuje, že dílo navrhl a provedl Em. Max v roce 1857. Sv. Kryštof je patronem dopravy, motoristů a vůbec všech cestujících a poutníků. Je taky patronem lékařů, horníků, knihařů, zahradníků a dětí. Je přímluvcem proti náhlé smrti, živelným pohromám a proti moru. Je taky pomocníkem proti ranám, bolestem zubů a očním chorobám.
Sv. Kryštof má svátek 25. července.
33
34
Sv. Kryštof se narodil ve 3. století v Kanaánu, dnešním Turecku. Původně se jmenoval „Offero“, což znamená „nosím“. Byl to silák velké postavy, který se seznámil s křesťanským učením. Na doporučení jednoho poustevníka se usadil na břehu mohutné a hluboké řeky. Svou neobyčejnou fyzickou sílu pak používal při přenášení pocestných a poutníků přes řeku. Jednou jej požádalo malé dítě, aby je přenesl přes řeku. Offero si posadil dítě na rameno a vydal se napříč řekou, veden poustevníkem s lucernou. Dítě však bylo čím dál tím těžší a tak Offero i s pomocí své hole jen stěží řeku překonal. Na břehu se dítě dalo světci poznat, sdělilo mu, že je Ježíš a že dnes, jako břemeno nesl tíhu celého světa a jeho Stvořitele. Pak jej Ježíš vyzval, aby zarazil hůl do země a na holi druhý den rozkvetly květy a vyrostly datle.
Kryštof – ten, který nosí Krista Offero dostal nové jméno Christoforos, Kryštof tj. ten, který nosí Krista. Sv. Kryštof se stal velmi oblíbeným světcem, vždyť taky patří mezi 14 svatých pomocníků v nouzi. Někdy kolem roku 250 byl v Lýkii, dnešním Turecku, krutě mučen, protože odmítal uctívat pohanské bohy. Oheň ani šípy mu neublížily, a tak byl světec nakonec sťat.
Sv. Kryštof a umění Velmi hodnotný je obraz Giovanni Belinniho „Sv. Kryštof nesoucí malého Ježíše“, z druhé poloviny 15. století, který se nachází v kostele sv. Jana a sv. Pavla v Benátkách, v Itálii.
35
Sv. František Borgiáš Sousoší sv. Františka Borgiáše zhotovil v roce 1710 sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Sv. František Borgiáš je zde znázorněn v řádovém jezuitském šatě. Anděl sedící nalevo ukazuje na štít k poctě Panny Marie, stojící anděl napravo drží znamení chvály všech svatých. Je zde taky umístěn latinský nápis, který oznamuje, že dílo bylo vytvořeno v dílně Jana Brokoffa. Sv. František Borgiáš je ochráncem proti zemětřesení.
Sv. František Borgiáš má svátek 1. října.
36
37
V roce 1510 se sv. František Borgiáš narodil v rodině vévody ve španělské Gandii. Získal solidní vzdělání u soukromých učitelů a již jako osmnáctiletý vstoupil do služeb císaře Karla V., který jej později jmenoval vícekrálem Katalánska. Brzy se taky oženil a stal se otcem osmi dětí. V roce 1543 již nezastával funkci vícekrále Katalánska, ale po svém otci se stal vévodou z Gandie. Šťastný rodinný život vedl pouze do roku 1546, kdy mu zemřela manželka Eleonora de Castro.
Sv. František Borgiáš – významný jezuitský duchovní Světci se poté úplně změnil život. Se zakladatelem jezuitského řádu sv. Ignácem z Loyoly vykonal několik duchovních cvičení a tajně se připojil k jezuitům. Vzdal se pohodlného života bohatého šlechtice, vévodství předal nejstaršímu synovi a hmotně zaopatřil i ostatní děti. V roce 1551 byl vysvěcen na kněze a později byl jmenován komisařem jezuitského řádu pro Španělsko a Portugalsko. Založil mnoho kolegií a klášterů, v roce 1561 byl povolán do Říma a stal se generálem jezuitského řádu. V Římě založil slavné Římské kolegium, později nazývané Collegium Gregorianum a podílel se taky na budování jezuitského kostela Al Gesu. Světec založil mimo jiné i provincii v Polsku a připravil misijní cesty do Jižní a Severní Ameriky. V roce 1571 spolu s papežem Piem V. vykonal pastýřskou cestu po Evropě, která měla za cíl posílit ligu proti výbojné turecké Osmanské říši. Sv. František Borgiáš, který jednoznačně patřil mezi nejvýznamnější jezuitské duchovní, zemřel v roce 1572. V roce
38
1671 byl světec kanonizován a jeho ostatky se nacházejí v jezuitském chrámu v Madridě ve Španělsku.
Pověst o vzniku sousoší na Karlově mostě K sousoší sv. Františka Borgiáše na Karlově mostě se váže tato pěkná pověst. Sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff dlouho nemohl najít model, podle něhož by vypodobnil stojícího anděla na sousoší. Pak v kostele sv. Tomáše najednou spatřil krásnou dívku s nevinnou tváří. Domluvil se s jejími rodiči, že mu druhý den postojí modelem. Stačil si načrtnout její tvář, ale dívka druhý den zemřela a jak se ukázalo, nebyla vůbec nevinná, jak vypadala. Tak si mistr sochař vybral modelem studenta jezuitské koleje, ale jakmile ho začal kreslit, jeho tvář nabývala podoby ďábla. Mistr se tedy znovu vrátil k původnímu náčrtku tváře dívky. Její podobu však ne a ne vystihnout a nakonec sochař zjistil, že vlastně nakreslil svoji tvář. Mistra tak prý odměnil za zhotovení díla samotný světec sv. František Borgiáš.
39
Sv. Ludmila Socha sv. Ludmily pravděpodobně pochází z dílny sochaře Matyáše Bernanda Brauna. Byla zhotovena po roce 1720 a na Karlův most byla umístěna v roce 1784. Dnes zde stojí kopie sochy z roku 1999. Socha znázorňuje sv. Ludmilu, kterak vyučuje svého vnuka, pozdějšího přemyslovského knížete sv. Václava. Na podstavci sochy je umístěn reliéf znázorňující zavraždění sv. Václava ve Staré Boleslavi. Sv. Ludmila je patronka česká a patronka vinařů, vychovatelů a babiček.
Sv. Ludmila má svátek 16. září. Sv. Ludmila, která bývá nazývána „matkou České země“, se narodila okolo roku 860. Byla dcerou Slavibora, knížete nevelkého kmene Pšovanů, jehož hrad stával na území dnešního Mělníka. Někdy okolo roku 874 se provdala za prvního historicky doloženého přemyslovského knížete Bořivoje I. Sv. Ludmila společně s Bořivojem přijala křest na Velké Moravě, dost možná od samotného sv. Metoděje, a stala se laskavou a zbožnou ženou. Kníže Bořivoj I. zemřel okolo roku 889 ve věku přibližně 37 let.
40
Sv. Ludmila, které nebylo ani třicet let, se po jeho smrti stala knížecí vdovou.
Sv. Ludmila, babička sv. Václava Na přemyslovském knížecím stolci se pak vystřídali její dva synové, nejdříve vládnul Spytihněv I. a po něm Vratislav I. Kníže Vratislav I. Měl za ženu kněžnu Drahomíru a jeho synem byl taky sv. Václav. Sv. Ludmila si velmi oblíbila svého vnuka sv. Václava a přičinila se o to, aby dosáhl solidního vzdělání ve škole v Budči, což v této době vůbec nebylo pravidlem. Vždyť evropští panovníci raného i vrcholného středověku byli většinou negramotní a jen někteří z nich uměli číst a psát. Sv. Ludmila taky vedla sv. Václava ke křesťanské víře. V roce 921 nastupuje na přemyslovský knížecí stolec kníže sv. Václav. Dochází však k mocenskému boji a zatímco babička, Sv. Ludmila podporuje svého vnuka sv. Václava, kněžna Drahomíra přeje více mladšímu synovi Boleslavovi. Nejspíše pak na popud kněžny Drahomíry je sv. Ludmila v noci z 15. na 16. září roku 921 zavražděna. Dle legendy byla zardoušena vlastním závojem. Záhy po její smrti byla sv. Ludmila českým lidem uctívaná jako mučednice a její ostatky pak kníže sv. Václav nechal uložit v chrámu sv. Jiří na Pražském hradě. V průběhu dalších století byly části ostatků světice přeneseny i do dalších pražských kostelů. O oficiální svatořečení mučednice sv. Ludmily se pak velkou měrou zasloužil papežský legát a kardinál Quido di Catello, který v letech 1143 – 1144 pobýval v Praze.
41
Sv. Ludmila a umění V Praze na Václavském náměstí se nachází jezdecká socha sv. Václava od sochaře J. V. Myslbeka. Sv. Václav je obklopen dalšími čtyřmi českými světci. Je zde socha sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Anežky České a sv. Ludmily. V Mělníku, městě na soutoku řek Labe s Vltavou, najdete pěkný renesanční kostel sv. Ludmily a vedle něj pak stojí dřevěná zvonice. Dle legendy právě v dnešním Mělníku nechala v 9. století sv. Ludmila pěstovat vinnou révu. Mělník se stal ve středověku střediskem českého vinařství a zůstal jím dodnes. Ze zdejší vinné révy se vyrábí značkové víno Ludmila. Dáte-li si někdy sklenku tohoto lahodného mělnického vína, vzpomeňte si na sv. Ludmilu, patronku České země, která žila v nelehké době formování české státnosti.
42
Sv. František Serafínský z Assisi Sousoší sv. Františka Serafínského z Assisi vytvořil v roce 1855 sochař Emanuel Max. Sv. František Serafínský z Assisi stojí uprostřed a po stranách jsou dva andělé. Jsou zde taky umístěny čtyři nápisy, z toho dva v latině, jeden v češtině a jeden v němčině. První latinský nápis je děkovný. Hrabě František Antonín Kolowrat Liebštejnský v něm děkuje Sv. Františku Serafínskému z Assisi za zázračnou záchranu císaře Františka Josefa I. v roce 1853. Druhý latinský nápis nás informuje, že toto dílo navrhl a provedl Emanuel Max. Český nápis je úryvek z žalmu č. 90. Anjelum svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. Žalm 90.11. Stejný nápis je pak uveden taky v němčině. Sv. František z Assisi je patronem Itálie a města Assisi, dále je patronem kupců, soukeníků a tkalců, sociálních pracovníků a patronem chudých. Světec je ochráncem zvířat a celé přírody. Je taky pomocníkem proti bolestem hlavy a proti moru.
Sv. František z Assisi má svátek 4. října.
43
44
Sv. František z Assisi bývá taky nazýván Sv. Františkem Serafínským. Je to jeden z nejvýznamnějších světců. Narodil se v roce 1181 v italském městě Assisi v rodině bohatého obchodníka s látkami. Nejdříve vedl rozmařilý život bohatého mladíka, a když mu bylo 20 let, zúčastnil se boje mezi městskými státy Assisi a Perugií. Byl zajat a v zajetí pobyl přibližně jeden rok. Sv. František se pak stále více zajímal o nemocné a chudé. V roce 1205, když se modlil v pobořeném kostele sv. Damiána v Assisi, uslyšel Kristův hlas, který jej žádal, „aby opravil jeho pobořený dům“. Sv. František prodal mnoho látek svého otce a celý výtěžek z obchodu věnoval knězi z kostela sv. Damiána. Následovala rozepře s jeho otcem, kterému se počínání sv. Františka vůbec nelíbilo. Sv. František se pak vzdal dědictví, oblékl prostý šat a „oženil se s paní Chudobou“. Stal se putujícím kazatelem a za svoje poslání považoval zachraňovat duše chudáků a sdílet s nimi těžký život.
Sv. František, milovník zvířat a přírody a zakladatel vánočních jesliček Sv. František proslul svou láskou k přírodě a prý kázával i zvířatům. Brzy se k sv. Františku začali přidávat i četní učedníci. Později založil františkánský řád a ten se lišil od ostatních řádů, ve kterých žili mniši na venkově. Františkáni působili ve městech, kde kázali a prosili o almužnu za chudé. Sv. František taky založil tradici vánočních jesliček. V roce 1223 na Vánoce nechal sv. František z Assisi postavit v jeskyňce u vsi Greccio nedaleko města Assisi jesle vystlané senem. K jeslím přivedl osla a vola a v tomto prostředí kněz sloužil slavnostní
45
mši. Sv. František přitom zpíval evangelium o narození Páně. Dle legendy se v jeslích zjevilo narozené Jezulátko, které sv. František vzal do náruče a zulíbal. Členové františkánského řádu pak ve středověku šířili stavění jeslí v kostelích po Evropě. V době baroka vznikaly i první lidové betlémy, které si věřící velmi oblíbili. Taky v dnešní době betlémy k Vánocům prostě patří. Ve vánočním čase chodí lidé obdivovat krásné betlémy do kostelů a v mnoha domácnostech mají své vlastní, mnohdy starobylé a vzácné betlémy. V roce 1224 se sv. Františku zjevil anděl se šesti křídly, podle jiné verze to byl sám Ježíš Kristus, a na těle sv. Františka se objevilo pět ran Kristových, takzvaná stigmata. Světec pak žil ještě dva roky, byl nemocný a takřka slepý. Sv. František z Assisi zemřel v roce 1226. Již dva roky poté byl kanonizován, a stal se jedním z nejvíce uctívaných světců v celém křesťanském světě. Jeho ostatky pak byly uloženy v Dolním chrámu v Assisi.
Sv. František a umění Z mnoha uměleckých děl věnovaných sv. Františku, vyniká dvacet osm scén ze života sv. Františka, namalovaných na stěnách Horního chrámu v Assisi. Tyto malby vznikly v devadesátých letech 13. století pod vedením světově uznávaného malíře Giotta, a oslavují zbožný život sv. Františka z Assisi. V Praze na Starém Městě přímo u Karlova mostu na Křížovnickém náměstí stojí barokní kostel s kopulí, který je zasvěcen sv. Františku Serafínskému z Assisi. V kostele je barokní
46
freska Posledního soudu od malíře V. V. Reinera. Na hlavním oltáři se nachází obraz Stigmatizace sv. Františka z Assisi od malíře J. K. Lišky. Taky ostatní výzdoba kostela je velmi hodnotná. Je vynikající přehlídkou vrcholně barokního umění
47
Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop Sousoší sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa vytvořil v roce 1712 sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Sv. Vincenc Ferrerský křísí mrtvého a z posedlého člověka vyhání démona zdviženou rukou. Sv. Prokop pak odstrkuje berlou satana. Je zde znázorněn i plačící dábel spoutaný sv. Prokopem a poprsí Turka a Žida obrácených sv. Vincencem Ferrerským na křesťanství. Reliéfy zobrazují Poslední soud a Orání sv. Prokopa s čertem. Na sousoší je umístěno několik latinských nápisů. První z nich nabádá lidi, aby se báli Boha a ctili jej, poněvadž nastala hodina jeho soudu. Další nápisy oslavují sv. Vincence Ferrerského, který obrátil 10 000 hříšníků, obrátil 8 000 pohanů k víře katolické, 2 500 Židů ke Kristu a vzkřísil 40 osob. Následující nápis pak oslavuje sv. Prokopa, který 70 ďáblů zkrotil. Poslední dva latinské nápisy nám oznamují, že dílo pochází z dílny Jana Brokoffa a je věnováno oběma patronům sv. Vincenci Ferrerskému a sv. Prokopu.
48
Sv. Vincenc Ferrerský Sv. Vincenc Ferrerský je patronem města Valencie, patronem cihlářů a drvoštěpů. Je pomocníkem proti nemocem všeho druhu. Světec je taky přímluvcem za dobrý sňatek a šťastnou smrt a je záštitou proti nebezpečím všeho druhu.
Sv. Vincenc Ferrerský má svátek 5. dubna.
Sv. Vincenc Ferrerský se narodil okolo roku 1350 ve Valencii ve Španělsku a již ve svých 17 letech vstoupil do dominikánského řádu. Stal se vynikajícím kazatelem, kterému se podařilo přimět k pokání mnoho hříšníků. Světec taky dokázal na křesťanskou víru obracet i Židy a Saracény. Žil v době papežského schizmatu, kdy byli dva a jednou dokonce tři papežové. Sv. Vincenc Ferrerský usiloval o to, aby byl papež zase pouze jeden. Světec kázal nejenom ve Španělsku, ale taky v Itálii a ve Francii. Ve Francii sv. Vincenc strávil poslední tři roky svého života a kázal zejména v oblastech Bretaně a Normandii. V roce 1418 světec dokonce kázal před anglickým králem Jindřichem V. a jeho dvorem V Caen v Normandii.
49
Sv. Vincenc Ferrerský zemřel v roce 1419 v bretaňském městě Vannes a jeho ostatky byly uloženy v tamějším dómu St-Pierre. V roce 1455 byl prohlášen za svatého. Sv. Vincenc Ferrerský patří mezi významné dominikánské misijní řeholníky a vynikající kazatele, kteří neochvějně šířili křesťanskou víru.
50
Sv. Prokop Sv. Prokop je patronem českým a taky patronem horníků a rolníků.
Sv. Prokop má svátek 4. července. Sv. Prokop se narodil koncem 10. Století na zemanské tvrzi v Chotouni. V mládí navštěvoval školu sv. Petra na Vyšehradě se slovanským vyučovacím jazykem. Později byl vysvěcen na kněze a stal se benediktinským mnichem. Byl také ženatý a měl syna Jimrama, který ho následoval v jeho pozdějším způsobu mnišského života.
Sv. Prokop – krotitel ďáblů Sv. Prokop se rozhodl odejít do sázavských lesů, kde se usadil jako zbožný poustevník. Dle legendy světec dokázal zkrotit ďábly a přinutit je, aby mu sloužili. S pomocí ďábla zapřaženého do pluhu, kterého poháněl křížem v ruce, vyoral mezi Chotouní a Sázavou takzvanou Čertovu brázdu, a tato terénní nerovnost je viditelná dodnes.
51
Jednou přemyslovský kníže Oldřich na lovu pronásledoval statného jelena dvanácteráka. Jelen knížete zavedl až k mohutnému dřevěnému kříži, který se vypínal na okraji skály, a před knížetem se skryl na záda sv. Prokopa. Tak se kníže Oldřich seznámil se světcem, jenž ho pohostil vodou ze studánky, která se proměnila ve víno. Kníže Oldřich pak štědře podpořil záměr světce na Sázavě vybudovat klášter. Sv. Prokop pomocí čertů začal v roce 1032 budovat na Sázavě klášter, jediný český klášter, o němž je známo, že v něm žili řeholníci oddáni Slovanskému bohoslužebnému obřadu. Sv. Prokop byl u knížete Oldřicha oblíben a stal se taky knížecím zpovědníkem. Světec byl povýšen na opata kláštera, ve kterém působil rovněž jeho syn Jimram a synovec Vít. Sv. Prokop vedl klášter jako opat po dobu 20 let, konal dobro i zázraky a zemřel v roce 1053. Jeho ostatky byly uloženy přímo v sázavském klášteře a později byla značná část jeho ostatků přenesena do kostela Všech Svatých na Pražském hradě. V sázavském klášteře více než šedesát let žili slovanští mniši, a to pouze s výjimkou šesti let, v letech 1055 – 1061, kdy je přemyslovský kníže Spytihněv II. nechal vyhnat do Uher. Za knížete Vratislava se znovu do kláštera vrátili a vytvořili mnohá díla staroslověnské literatury, která byla později zničena nebo ztracena. Tato jedinečná cyrilometodějská tradice v České zemi skončila v roce 1096, kdy byli slovanští mniši ze Sázavy vyhnáni podruhé a už se nevrátili. V klášteře se pak usadili latinsky školení benediktýni z Břevnova.
52
Sv. Prokop a umění Na Vysočině v městě Třebíči stojí pěkná románsko-gotická bazilika sv. Prokopa. Tato bazilika spolu se sousední unikátně zachovalou židovskou čtvrtí byla zapsána do světového seznamu kulturního dědictví UNESCO. Sázavský klášter, ve kterém žil sv. Prokop najdete v městečku Sázava, na břehu řeky stejného jména. Klášter je známým poutním místem ke sv. Prokopovi. Prohlédnout si můžete nedostavěný gotický chrám Panny Marie a sv. Jana Křtitele, barokní kostel sv. Prokopa s Milostným obrazem sv. Prokopa, svatou relikvii z jeho těla, jeho koflík a lžíci. Můžete taky navštívit gotickou kapli Panny Marie s krásnými nástěnnými malbami scén ze života Panny Marie a sv. Prokopa. V severní klášterní zahradě se nacházejí základy románského kostela Sv. kříže. V klášteře je taky umístěna velmi zajímavá expozice „Staroslověnská Sázava“, která přibližuje působení slovanských mnichů v sázavském klášteře.
53
Bruncvík Sochu Bruncvíka zhotovil roku 1884 sochař Ludvík Šimek. Bruncvík je znázorněn jako rytíř s taseným mečem, lvem u nohou a štítem se znakem Starého Města pražského.
Legenda o zázračném meči Pod sousoším sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa stojí na mostním pilíři socha Bruncvíka. Bruncvík je legendární český kníže, rytíř, který chtěl vylepšit svůj erb a dostat na něj krále zvířat, lva. Rytíř se proto vydal na dalekou nelehkou cestu do neznámých, exotických krajin a zažil mnoho dobrodružství. Jednou spatřil, kterak bojoval drak se lvem a rytíř se svým mečem se přidal na stranu krále zvířat. Společně draka porazili a lev věrně následoval rytíře Bruncvíka a lehával mu u nohou. Lev, jako erbovní zvíře, se taky dostal do znaku rytíře Bruncvíka. Jindy se zase Bruncvíkovi podařilo získat zázračný meč, který dokázal setnout hlavy všem nepřátelům. Dle jedné pověsti je zázračný meč zazděn v jednou pilíři Karlova mostu. Až bude naši zemi nejhůře, pak z Blaníku vyjede sv. Václav se svými věrnými rytíři. Na Karlově mostě na určitém místě kůň zakopne, uvolní se kámen, a pod ním se ukáže zázračný Bruncvíkův meč. Rytíř Bruncvík pak mečem setne hlavy všem nepřátelům naší země. Bruncvík není sice žádný světec, ale je to statečný rytíř se lvem a
54
zázračným mečem, a je velmi oblíbenou postavou na Karlově mostě. Bruncvík prostě ke Karlovu mostu patří, je to bájný rytíř České země.
55
Sv. Mikuláš Tolentinský Sochu sv. Mikuláše Tolentinského vytvořil v roce 1708 sochař Jeroným Kohl. Sv. Mikuláš Tolentinský má na sobě řeholní šat a vedle něj stojí anděl s košem chleba, který charakterizuje světce jako dobrotince chudých. Na mostě stojí kopie této sochy z roku 1969 od sochaře Jana Jiříkovského. Jsou zde i dva latinské nápisy oslavující sv. Mikuláše Tolentinského. Sv. Mikuláš Tolentinský je patronem Bavorska, Říma, Benátek, Janova, Tolentina a několika diecézí na Filipínách. Je taky patronem matek, dětí, námořníků a zvířat. Světec je přímluvcem za umírající, za duše v očistci, za chudé a lidi v nouzi.
Sv. Mikuláš Tolentinský má svátek 10. září.
Obracel na víru zatvrzelé hříšníky Sv. Mikuláš Tolentinský není tím sv. Mikulášem, který je spojován s mikulášskou nadílkou. Tím je sv. Mikuláš z Myry. Sv. Mikuláš Tolentinský však také patří mezi významné světce. Narodil se v roce 1245 v Sant Angelo in Pontano v Itálii. Jeho
56
rodiče, kteří původně nemohli mít děti, se modlili s žádostí o pomoc právě k sv. Mikuláši z Myry. Jejich prosby byly vyslyšeny a za nějakou dobu se jim narodil syn, kterému dali jméno po světci, Mikuláš. Když bylo sv. Mikuláši Tolentinskému 18 let, vstoupil do řádu augustiánů a po dalších sedmi letech byl vysvěcen na kněze. Pobýval v několika augustiánských klášterech, přidal se i k augustiánským poustevníkům a v roce 1275 přišel do augustiánského kláštera v italském městě Tolentinu, kde zůstal až do své smrti. Ve městě během válek vládly špatné mravy. Sv. Mikuláš Tolentinský dostal příkaz kázat v ulicích, a tak v ulicích města Tolentina kázal denně 30 let. Bůh jej obdařil zvláštní milostí, obracet na víru i zatvrzelé hříšníky. Jako kněz pečoval o místní chudé a matky s dětmi. Sv. Mikuláš Tolentinský se proslavil svou schopností konat zázraky a především zázračným uzdravováním. Dle legendy světec zázračně uzdravoval nemocné takzvanými „kousky chleba sv. Mikuláše“, které požehnal ve jménu Panny Marie. Světec taky zachránil 9 námořníků a jejich loď před potopením. Zjevil se jim, když se k němu námořníci začali modlit, v levé ruce měl lilii a pravou rukou zahnal bouři. Sv. Mikuláš Tolentinský zemřel po dlouhé nemoci v roce 1305 a svatořečen byl v roce 1446. V Tolentinu v kostele sv. Mikuláše Tolentinského se nacházejí ostatky tohoto světce. Sv. Mikuláš Tolentinský je velmi oblíbený světec, známý to ochránce matek, dětí a chudých lidí.
57
Sv. Luitgarda Sousoší sv. Luitgardy, zvané taky Sen sv. Luitgardy vytvořil v roce 1710 sochař Matyáš Bernard Braun. Toto sousoší je považováno za výtvarně nejkvalitnější sochařské dílo na Karlově mostě. Na mostě stojí kopie tohoto sousoší, kterou v roce 1995 zhotovili sochaři B. Rak a J. Novák. Sousoší znázorňuje světici, které se při modlitbě zdálo, že Ježíš Kristus sestoupil z kříže a nechal ji políbit své rány. Na sousoší jsou umístěny čtyři latinské nápisy. Tři z nich oslavují sv. Luitgardu a čtvrtý nápis nám oznamuje, že sousoší nechal postavit cisterciácký klášter v Plassech za opata Evžena Tyttla. Sv. Luitgarda je pomocnicí dobrého porodu.
Sv. Luitgarda má svátek 16. června.
Sv. Luitgarda se narodila roku 1182 v měšťanské rodině v Tongernu, poblíže Lutychu v dnešní Belgii. Její otec byl bohatý obchodník, který preferoval světské radovánky, její matka však vyznávala duchovní hodnoty. Sv. Luitgarda vedla v mládí
58
bezstarostný a rozmařilý život až do doby, kdy její otec přišel na mizinu.
Sv. Luitgarda spojila svůj život s Ježíšem Dle legendy právě v této době světice prožila svůj první mystický zážitek, kdy se ji zjevil Ježíš Kristus a ukázal ji svou ránu na boku. Nabádal světici, aby se vzdala světské lásky a myslela na svatou lásku, která je zdrojem nepomíjející radosti a blaženosti. Sv. Luitgarda se obrátila na víru a se souhlasem své matky vstoupila do benediktinského kláštera v St. Trondu. Již ve svých 23 letech byla zvolena převorkou kláštera. Brzy však tuto hodnost složila a odešla pak do cisterciáckého kláštera v Aywieres ( v Aviersu) v Bruselu. Sv. Luitgarda prožívala hluboký mystický život a s Ježíšem Kristem zůstávala v mystickém spojení. V roce 1235 světice oslepla a posledních 11 let života žila v temnotě. Ve svém nitru se však nadále setkávala s Ježíšem Kristem, který ji byl útěchou v jejím nelehkém životě. Sv. Luitgarda zemřela v roce 1246. Její ostatky se nacházejí v chrámu Bas-Ittre v Brabantsku v Belgii. Sv. Luitgarda je světicí, která patří mezi přední světové řeholnice a mystičky.
59
Sv. Vojtěch Sochu sv. Vojtěcha vytvořil v roce 1709 sochař Michal Jan Josef Brokoff, pravděpodobně se svým bratrem Ferdinandem Maxmiliánem Brokoffem. Na mostě stojí kopie sochy, kterou v roce 1973 zhotovili sochaři Vojtěch a Karel Hořínkovi. Na soše je umístěn latinský nápis oznamující, že dílo nechal zhotovit Markus Joanelli, radní Starého Města pražského. Sv. Vojtěch je patronem České země.
Sv. Vojtěch má svátek 23. dubna.
Sv. Vojtěch se narodil okolo roku 956 v Libici. Jeho otcem byl kníže Slavník a matkou přemyslovská kněžna Střezislava. Jako příslušník slavníkovského knížecího rodu dosáhl vynikajícího vzdělání. Po dobu devíti let studoval v saském Magdeburku. Jeho duchovním pěstounem byl Adalbert, první arcibiskup v Magdeburku, podle něhož taky sv. Vojtěch dostal své biřmovací jméno Adalbert. Někdy okolo roku 973 bylo v Praze založeno biskupství. Nešlo ale o samostatnost úplnou, neboť pražská diecéze zůstala i
60
nadále podřízena mohučskému arcibiskupovi. Prvním pražským biskupem se stal Sas Détmar, který byl znalý českého jazyka. Po Détmarově smrti v roce 982 se ujal správy církevní provincie první Čech, sv. Vojtěch. Kultivovaný, hluboce nábožensky cítící sv. Vojtěch byl přívržencem hnutí, které se tehdy šířilo z francouzského benediktinského kláštera v Cluny. Hlavními principy clunyjského hnutí bylo vymanění církve z podřízenosti světských feudálů a nastolení církevní chudoby, morálky a celibátu.
Sv. Vojěch – bojovník proti špatným mravům Sv. Vojtěch nechtěl vystupovat pouze v roli kaplana pražského vladaře, ale pokusil se dodat biskupskému úřadu potřebnou politickou vážnost. Dostal se však do sporu s panovníkem, feudály i části kléru. Sv. Vojtěch horlivě brojil proti otroctví, manželství kněží, proti mnohoženství, obžerství, nedodržování postů a proti porušování řady dalších církevních předpisů. Když však panovník, šlechta i část kléru tvrdošíjně odmítali nápravu mravů hlásanou sv. Vojtěchem, světec v roce 988 opustil svou diecézi a zem. Pobýval zejména v římské klášteře San Alessio na Aventinu. Na žádost mohučského arcibiskupa Willigise i českého přemyslovského knížete Boleslava II. se světec v roce 992 vrací do Čech. Sv. Vojtěch dobře znal volné mravy, které panovaly v Čechách, a proto přišel i s dvanácti benediktinskými mnichy. V oce 993 založil benediktinské opatství v Břevnově, ve kterém byl vystavěn kostel sv. Markéty. Benediktinské opatství v Břevnově byl první mužský klášter v Čechách. První ženský
61
klášter benediktinského řádu v Čechách byl založen již kolem rolu 970 při kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Sv. Vojtěch dál bojoval s mravními poklesky v Čechách, ale když se mu je nedařilo vymýtit, v roce 994 znovu odchází z Čech. Věnoval se křesťanské misii v Uhrách a dle legendy pokřtil i pozdějšího uherského krále sv. Štěpána. V roce 995 nechal kníže Boleslav II. vyvraždit mocný knížecí rod Slavníkovců a sv. Vojtěch, jeden z posledních Slavníkovců se pak už do Čech nevrátil. Pobýval v Římě a polském Hnězdně. Dle legendy je autorem nejstarší polské náboženské písně „Bogurodzica“ a taky nejstarší české náboženské písně „Hospodine pomiluj ny“. V roce 997 sv. Vojtěch odešel šířit křesťanství k pohanským Prusům a téhož roku byl světec zabit. Polský kníže Boleslav Chrabrý zaplatil za ostatky světce zlatem. Jeho ostatky byly vloženy v polském Hnězdně v kostele Panny Marie. Za dva roky po své mučednické smrti byl sv. Vojtěch svatořečen. V roce 1000 dokázal polský kníže Boleslav Chrabrý nad ostatky českého biskupa, v pořadí třetího českého světce sv. Vojtěcha, zřídit v polském Hvězdně arcibiskupství a tím církevně osamostatnit svou zemi. Ještě v témže roce nově zřízené arcibiskupství v Hnězdně navštívil sám římský císař Ota III., objal knížete Boleslava chrabrého a prohlásil jej za svého „přítele a spojence“. České země se zřízení arcibiskupství v Praze dočkaly až za dlouhých 344 let, v roce 1344 za vlády českého krále Jana Lucemburského. V roce 1039 se vydal na válečnou výpravu do
62
Polska přemyslovský kníže Břetislav I. a dovezl ostatky světce do Prahy. V chrámu sv. Víta na Pražském hradě jsou vloženy ostatky světce a sv. Vojtěch má v chrámu taky svůj oltář. V roce 2000 byla naše přední katedrála sv. Víta na Pražském hradě zasvěcena rovněž sv. Václavu a sv. Vojtěchu. Sv. Vojtěch je velmi uctívaným světcem nejenom v naší zemi, ale taky v Polsku a Maďarsku.
63
Sv. Jan z Mathy, sv. Felix z Valois, sv. Ivan Sousoší sv. Jan z Mathy, sv. Felix z Valois a sv. Ivan vytvořil v roce 1709 sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Na skále stojí sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois, zakladatelé řádu trinitářů. Pod nimi se nachází sv. Ivan a taky jelen s křížem mezi parohy. Ten připomíná událost, když se oběma světcům trinitářům při zbožném rozjímání v lese zjevil jelen s červenomodrým křížem mezi parohy. Trinitáři vykupovali křesťany z tureckého zajetí, a to právě symbolizuje výjev v dolní části sousoší. Ve skále je vězení s třemi křesťany, které hlídá Turek s důtkami a zakřivenou šavlí a pes. Na sousoší jsou tři latinské a jeden německý nápis. První latinský nápis uvádí šlechtické jméno Jan František Jos. Hrabě Thun. Další nápis sděluje, že vlast byla zbavena moru a byl uzavřen mír s Francouzi. Následující nápis nás informuje, že dílo pochází z dílny Jana Brokoffa. A konečně je zde ještě německý nápis, který nám oznamuje, že sochy na mostě byly opraveny v roce 1854 za primátora Dr. Wanky.
64
65
Sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois Sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois jsou patroni trinitářů.
Sv. Jan z Mathy má svátek 17. prosince. Sv. Felix z Valois má svátek 20. listopadu.
Někteří světci spojili své síly, aby společnou prací šířili a prosazovali křesťanské učení. Na Karlově mostě najdete hned tři dvojice takovýchto světců. Jsou to sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois, sv. Kosma a sv. Damián a sv. Cyril a sv. Metoděj. Sv. Jan z Mathy se narodil okolo roku 1160 v městečku Faucon de Caire, ve francouzské Provenci. Pocházel ze šlechtické rodiny, vystudoval teologii v Paříži a byl vysvěcen na kněze. Dle legendy při své první mši měl vidění Nejsvětější Trojice a anděla s červenomodrým křížem na prsou a bílým a černým otrokem. Později se stal světec poustevníkem a tři roky žil v lesích Meauxského biskupství. Zde se taky setkal s poustevníkem sv. Felixem z Valois. Sv. Felix z Valois, který se narodil v roce 1127, pocházel ze starobylého francouzského šlechtického rodu z Valois. Po studiích byl vysvěcen na kněze a pak odešel do hlubokých lesů
66
biskupství Meaux, kde žil jako poustevník. Někdy okolo roku 1190 se k němu připojil sv. Jan z Mathy.
Zakladatelé řádu žebravých mnichů Světci spolu vedli duchovní rozhovory a rozebírali Janovo vidění. Jednou spatřili jelena, který nesl mezi parožím červenomodrý kříž. Oba světci se rozhodli založit řád žebravých mnichů, jejichž hlavním posláním bude vykupování křesťanů z muslimského zajetí. Bylo to v době křižáckých tažení do Jeruzaléma a Svaté země, kdy tisíce křesťanů pobývalo v muslimském zajetí. Světci se vydali do Říma a se svým úmyslem založit nový řád se svěřili papeži. V roce 1198 papež Inocenc III. schválil nový řád, který nesl název řád trinitářů, neboli řád Nejsvětější Trojice. Řádovým oděvem ustanovil bílý šat s červenomodrým křížem na prsou. První klášter řádu trinitářů byl založen ve Francii v místech, kde měli oba poustevníci vidění jelena s červenomodrým křížem mezi parožím. Klášter se nazýval Cerfroid, což lze volně přeložit jako „U svobodného jelena“. Prvním opatem kláštera se stal sv. Felix z Valois, který zde taky v roce 1212 zemřel ve věku 85 let. V klášteře jsou uloženy jeho ostatky a sv. Felix z Valois byl svatořečen v roce 1677. Další kláštery řádu trinitářů vznikly v mnoha evropských zemích, například v Německu, Itálii, Španělsku nebo v Rakousku a Polsku. Francouzský král Filip II. August jmenoval sv. Jana z Mathy svým dvorním teologem a duchovním rádcem. Světec se stal taky prvním generálním představeným řádu trinitářů. Sv. Jan z Mathy
67
podnikl kolem roku 1200 několik cest do Tuniska a Maroka a přivezl odtud stovky osvobozených křesťanů. Zároveň v Evropě vykupoval zajaté muslimy a vyměňoval je za křesťany v severní Africe. Sv. Jan z Mathy zamřel v roce 1213 v Římě a jeho ostatky jsou uloženy v kostele řádu trinitářů v Madridu. Za svatého byl sv. Jan z Mathy prohlášen roku 1666. Řád trinitářů měl velký význam, vždyť v průběhu několika staletí bylo z tureckého otroctví osvobozeno na 400 tisíc zajatců. V současné době je ještě na světě několik klášterů řádu trinitářů, ve kterých se dodržuje stará tradice.
Sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois a umění
V Praze na Novém Městě ve Spálené ulici stával klášter řádu trinitářů. Dnes již zde sice nestojí, ale zachoval se klášterní kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici. Je to stavba ve stylu vrcholného baroka. V kostele na hlavním oltáři se nachází obraz Nejsvětější Trojice od významného rakouského malíře Franze Antona Maulbertsche z druhé poloviny 18. Století.
68
Sv. Ivan Sv. Ivan je patronem České země.
Sv. Ivan má svátek 25. června.
Poustevník sv. Ivan sice nebyl oficiálně svatořečen, ale je patronem České země a Češi jej již dávno považují za svatého. Dle legendy byl sv. Ivan synem slovanského knížete Gostomysla, který bojoval o samostatnost s východofranckým králem Ludvíkem II. Němcem a padl v boji v roce 844. Někdy okolo poloviny 9. Století sv. Ivan přišel do Čech a usadil se v jeskyni v oblasti Českého krasu, jen několik kilometrů severovýchodně od dnešního města Berouna. Jako poustevník žil v jeskyni 42 let a živil se lesními plody, houbami a mlékem ochočené laně. Po celých 14 let jej sužoval ďábel, který ho rušil při svatém rozjímání. Když se již ďáblem sužovaný poustevník chystal jeskyni opustit, zjevil se mu sv. Jan Křtitel, který mu přinesl kříž. Právě pomocí tohoto kříže se sv. Ivanovi podařilo ďábla vyhnat. Ďábel vylétl stropem jeskyně.
69
Ruce, které dokázaly léčit rány Jednou si historicky první doložený přemyslovský kníže Bořivoj vyjel do těchto končin na lov a šípem zasáhl Ivanovu ochočenou laň. Zraněná laň utekla k poustevně, poustevník jí šíp vyňal z boku a svou svatou rukou ji ránu zacelil. Tak se kníže Bořivoj, který byl léčebnému zákroku přítomen, seznámil s poustevníkem sv. Ivanem. Sv. Ivan později přijal pozvání od manželky knížete Bořivoje, kněžny sv. Ludmily na nedaleký hrad Tetín. Zde od hradního kněze Pavla Kaicha přijal tělo Páně a taky vzkaz od sv. Jana křtitele. Poustevník měl být po smrti pochován v jeskyni a u jeskyně měla být zbudována kaple zasvěcená Panně Marii, sv. kříži a sv. Janu křtiteli. Světec zemřel okolo roku 890 a přání sv. Jana křtitele bylo vyplněno. V roce 1030 kníže Oldřich daroval kapli, jeskyni a okolní krajinu ostrovskému benediktinskému klášteru. Benediktinští mniši skutečně vybudovali svůj klášter na ostrově nedaleko soutoku řeky Vltavy se Sázavou. Na tomto ostrově se dodnes nacházejí základy původního kláštera.
Sv. Ivan a umění Benediktini v sousedství poustevníkovy jeskyně postavili klášter s kostelem, který je nazýván „Svatý Jan pod Skalou“. Klášter s kostelem byl sice několikrát přestavěn, ale stojí zde dodnes. Nad klášterem se vypíná 150 m vysoká skalní stěna, na jejímž vrcholu stojí kříž. Klášterní kostel sv. Jana Křtitele je
70
barokní stavbou s barokním zařízením. Jsou zde působivé nástěnné malby s výjevy ze života sv. Ivana a výjev Krista Soudce. Na hlavním oltáři se nachází obraz malíře Jindřicha Heinsche z počátku 18. Století. Sv. Jan Křtitel se na něm setkává se sv. Ivanem a předává mu dřevěný kříž k vyhnání zlého ducha. V kostele je taky socha sv. Ivana a jsou zde uloženy i ostatky tohoto světce. V jeskyni sv. Ivana, která se nachází v sousedství kostela, je komín, kterým vyletěl ďábel z jeskyně, a klekátko s otisky šlépějí a kolen sv. Ivana. Nedaleko jeskyně se nachází studánka sv. Ivana a v místech, kde se setkal poustevník sv. Ivan se sv. Janem Křtitelem, stojí kaple sv. kříže. Svatý Jan pod Skalou je významným poutním místem v Čechách.
Večer přijde „Turek z Karlova mostu“ Na dolní části sousoší sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana stojí postava Turka. Právě k tomuto Turkovi se váže veselá historka. Před mnoha a mnoha lety se přistěhoval do malého domku, hned vedle jedné z Malostranských mosteckých věží švec. Byl to takový mluvka, který se v hospodě „U klíčů“ vytahoval před sousedy, co vlastně všechno dokáže. Když sousedé jeho vychloubačným řečem nevěřili, ba dokonce se mu smáli, švec prohlásil, že zařídí, aby další večer přišel do hospody „Turek z Karlova mostu“. S překvapenými sousedy se hned vsadil o sud piva. To se ví, že příští večer byla hospoda plná, ale Turek nikde. Jako poslední přišel do hospody švec a vtipných i rádoby vtipných poznámek sousedů si nevšímal. Teprve po delší době švec předložil svou legitimaci, z které bylo patrno, že se jmenuje Turek a bydlí v domě, který náleží ke Karlovu mostu. Sousedé
71
uznali, že sázku prohráli, zakoupili sud piva a společně jej vypili. Bylo přitom mnoho smíchu a veselí a švec Turek se stal velmi populární osobou, řečeno dnešním jazykem celebritou, staré Prahy.
72
Sv. Václav Sochu sv. Václava vytvořil roku 1858 sochař Josef Kamil Böhm dle předlohy malíře Josefa Führicha. Sv. Václav je zde zobrazen s korouhví, v knížecím plášti a s knížecí čapkou. Na podstavci je umístěn latinský nápis oznamující, že dílo bylo vytvořeno na paměť prvé slavnosti, čtvrt století od založení ústavu slepých dětí v Praze 4. října 1857. Sv. Václav je patronem České země a patronem šlechty, kněží a vinařů.
Sv. Václav má svátek 28. září.
73
74
Kníže sv. Václav se narodil okolo roku 907, jako nejstarší syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. Dostalo se mu výborného vzdělání na škole v Budči a pod vlivem své babičky sv. Ludmily se přiklonil ke křesťanství. Na knížecí stolec usedl pravděpodobně v roce 921, jako v pořadí čtvrtý historický kníže přemyslovského rodu.
Zemřel rukou vlastního bratra Dle legendy se zavázal platit německému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi každoročně 120 volů a 500 hřiven stříbra. V těchto časech to však nebylo nic neobvyklého, jednalo se o takzvaný „tributum pacis“, poplatek za mír. Tak například k obdobnému závazku se v této době upsal vůči výbojným Maďarům, kteří pustošili západní Evropu, sám německý král Jindřich I. Ptáčník a bavorský vévoda Arnulf. Právě s tímto poplatkem za mír zásadně nesouhlasil mladší bratr Václava, Boleslav. Dne 28. září roku 929, dnešní historici se spíše kloní k roku 935, Boleslav s několika dalšími muži pak zavraždil sv. Václava ve Staré Boleslavi. Někdy okolo roku 973 bylo v Praze založeno biskupství. Nová dieceze potřebovala domácího světce a sv. Václav, který zahynul jako panovník a politik, se stává mučedníkem. Sv. Václav nebyl světcem ledajakým, vždyť byl vládnoucím knížetem, to znamená, e byl Bohem obdařen zvláštní milostí. V této době taky velmi vzrostla prestiž vládnoucího přemyslovského rodu a sv. Václav jako patron České země ochraňuje její panovníky a lid.
75
Sv. Václav a umění V Praze na Václavském náměstí stojí naše bezpochyby nejznámější jezdecká socha Sv. Václava od sochaře J. V. Myslbeka, z roku 1913. Socha sv. Václava je obklopena dalšími čtyřmi sochami českých světic a světců, sv. Ludmilou, sv. Anežkou českou, sv. Vojtěchem a sv. Prokopem. V areálu Pražského hradu stojí katedrála sv. Víta, sv. Vojtěcha a sv. Václava, ve které byli korunováni čeští králové a královny. Tato katedrála patří k nejnavštěvovanějším památkám v naší zemi. V chrámu se nachází taky bohatě zdobená svatováclavská kaple. Její stěny jsou obloženy 1345 kusy leštěných polodrahokamů – ametystů a jaspisů a taky jsou zdobeny středověkými malbami. Jsou zde uloženy ostatky, včetně lebky, sv. Václava. Z kaple je přístup do korunovační komory, kde se nacházejí české korunovační klenoty a mezi nimi je i nádherná Svatováclavská koruna. Václavovo jméno pojilo generace a vytvářelo pocit sounáležitosti s vlastí. V těžkých dobách za válek a hladomorů, byl sv. Václav symbolem národa, a taky dnes je neodmyslitelně spojován s více než tisíciletou historií českého státu.
Dostali jste se na konec mostu, ke dvěma Malostranským mosteckým věžím. Vydáte se zpět ke Staroměstské mostecké věži a budete si prohlížet sochy a sousoší zase na druhé straně Karlova mostu.
76
Ježíš Kristus Salvátor, sv. Kosma a sv. Damián Sousoší Ježíše Krista Salvátora, sv. Kosmy a sv. Damiána vytvořil v roce 1709 sochař Jan Oldřich Mayer. Ježíš Kristus jako Spasitel světa stojí uprostřed s křížem, po stranách stojí vlevo sv. Kosma a vpravo sv. Damián v šatu pražské university. Světci drží v rukou nádoby s léky a palmové ratolesti. Na kříži je latinský nápis hlásající, že v tomto kříži je naše vykoupení. Dalších pět latinských nápisů na sousoší oslavuje Ježíše Krista jako Spasitele světa a rovněž vzdává poklonu lékařskému umění sv. Kosmy a sv. Damiána.
77
78
Ježíš Kristus Salvátor Zakladatelem křesťanského učení je Ježíš Kristus. Narodil se okolo roku 4 př. n. l. a dle křesťanské víry je Synem Božím. Ježíšovou matkou byla Panna Maria, která ho počala zázračně skrze Ducha Svatého. Ježíš Kristus je nejhlubší a nejkratší vyznání víry, neboť vyjadřuje, že Ježíš Kristus je pravým Bohem a zároveň pravým člověkem. Jméno Kristus pochází z řečtiny a odpovídá hebrejskému slovu Mesiáš – pomazaný. Mesiáš je ten, na kterého Židé stále čekají, že usedne na Davidův trůn. Křesťané však za Mesiáše považují právě Ježíše Krista.
Krutý rozkaz krále Heroda Ježíš Kristus se narodil v jesličkách, v chudobné stáji v Betlémě. Tam jej přišli navštívit Tři králové z Východu a pastýři z okolí Betléma, aby tak vzdali hold židovskému králi. Když o této události uslyšel král Herodes, vydal rozkaz k vraždění neviňátek, dal zabít všechny novorozené chlapce v Betlémě a jeho okolí. Ježíš Kristus se s Pannou Marií a jejím manželem sv. Josefem zachránili útěkem do Egypta. Sv. Josef, pěstoun Páně, totiž ve snu dostal varování o záměrech krále Heroda. Po Herodově smrti se Svatá rodina vrátila a usadila se v Galileji v městě Nazaretě.
79
Když Ježíš Kristus dosáhl věku 30 let, nechal se pokřtít v řece Jordánu od sv. Jana Křtitele. Pak odešel do pouště, kde se čtyřicet dní a nocí postil, odolal třem Satanovým pokušením a prokázal tak svou bezmeznou oddanost Bohu. Další tři roky Ježíš Kristus, kterého na jeho pouti provázeli apoštolové, kázal na území Palestiny. Své kázání začíná oznámením:
„Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Marek 1:15
Ježíš Kristus kázal rovnost lidí před Bohem, křesťanskou lásku a věčný život.
„A toto je ten věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ Jan 17:3
Jeho poselství, hlásané v Palestině, se ve skutečnosti obrací k lidem na celém světě, lidem každé doby. Sám Ježíš Kristus řekl: „Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit.“ Pro ty, kteří se s křesťanským učením teprve seznamují, je třeba uvést, že je zde míněn Starý zákon. Jak je výstižně uvedeno v Janově Evangeliu:
80
„Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ Jan 1:17
Ježíš Kristus vykonal mnoho zázraků a dokázal tak, že není jenom náboženským učitelem, ale opravdovým Bohem.
Ježíš Kristus – vykonavatel zázraků Jeho prvním zázrakem byla přeměna vody na víno na svatbě v Káni Galilejské. Ježíš Kristus uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Ježíš dokázal ztišit bouři a kráčet po vlnách Genezaretského jezera, pěti bochníky chleba a dvěma rybami nasytil pět tisíc lidí. Dvě Kristova největší přikázání lásky, lásky k Bohu a bližnímu svému, by se měly stát základní životní zásadou každého věřícího křesťana. Nepochopen svými současníky, pronásledován náboženskými představiteli svého národa a zrazen Jidášem, jedním z dvanácti apoštolů, je Ježíš Kristus odsouzen k smrti. Byl ukřižován v třicátém třetím roce jeho pozemského věku, na jaře někdy okolo roku 30 n. l. Z Boží moci byl Ježíš Kristus třetího dne vzkříšen a dokončuje dílo spásy tím, že se stává vzkříšením pro každého člověka, který v něj věří. Bůh je trojjedinný. Svatou Trojici tvoří Bůh Otec, Bůh Syn a Duch Svatý. Ježíš Kristus si sám vybral dvanáct apoštolů, aby hlásali jeho evangelium.
81
Jsou to: Petr, Ondřej, Jakub (starší), Jan, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův (mladší), Šimon (horlivec), Juda Tadeáš a Jidáš Iškariotský, na jehož místo byl později vybrán Matěj. Apoštolové, po vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše Krista, dále kázali evangelium po říši Římské. A tak během dalších třiceti let ve většině velkých měst ve východním Středomoří vznikly křesťanské obce. Významnou roli při šíření křesťanství, zejména v řecky mluvících městech na východě Římské říše, sehrál sv. Pavel, jehož epištoly jsou součástí Nového zákona. Sv. Pavel, jako křesťanský apoštol prosadil zásadu, že křesťanské učení je přístupné pro všechny lidi na celém světě a zároveň položil základy veškeré pozdější teologie. Život Ježíše Krista, jeho myšlenky, podobenství, kázání a zázraky jsou popsány v evangeliích podle sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše a sv. Jana. Tato evangelia jsou součástí Bible, Nového zákona.
Ježíš Kristus a umění Mnoho skvostných uměleckých děl je věnováno Pánu našemu Ježíši Kristu a je tedy dost obtížné vybrat z nich pouze několik. Na jedno z předních míst se bezpochyby řadí vzorně zrestaurovaný nástěnný obraz Poslední večeře Páně, nacházející se v jídelně milánského kláštera Santa Maria Delle Grazie v Itálii, z konce 15. století od malíře Leonarda da Vinciho. Velmi hodnotný je obraz Večeře v Emauzích z roku 1600 od malíře Caravaggia, který se nachází v Londýnské národní galerii v Anglii. Taky obraz Milosrdný Samaritán z druhé poloviny 16. Století, který vytvořil malíř Jacopo Bassano, najdete v této světoznámé galerii. Obraz Svatá rodina z počátku 16. století od malíře
82
Michalangela Buonarotti je umístěn v galerii Uffizi ve Florencii v Itálii. Návrat marnotratného syna, výjev jednoho z nejznámnějších Ježíšových podobenství namaloval v druhé polovině 16. století malíř Rembrandt van Rijn. Vzácný obraz je vystaven v Ermitáži v Sankt Petěrburgu v Rusku.
83
Sv. Kosma a sv. Damián Sv. Kosma a sv. Damián jsou patroni České země, patroni Florencie, lékařů, lékařských fakult, lékárníků, cukrářů, holičů a fyziků. Jsou pomocníci proti nejrůznějším epidemiím a vředům a dalším kožním nemocem.
Sv. Kosma a sv. Damián mají svátek 26. září.
Sv. Kosma a sv. Damián byli dvojčata a žili ve 3. století v Sýrii. Byli to křesťané a lékaři, kteří na svých cestách léčili pacienty v oblasti dnešního Izraele, Jordánska a Turecka. Světci odmítali za léčení od pacientů přijímat peníze, a proto byli nazýváni „svatí bezplatní.“ Svou hlubokou vírou a příkladem dokázali mnohé vyléčené pacienty obrátit na křesťany. Dle legendy sv. Kosma a sv. Damián jistému muži amputovali nohu a nahradili ji nohou Maura. Tento muž pak ke svému úžasu zjistil, že má sice obě nohy zdravé, ale jednu nohu má bílou a druhou hnědou.
84
Kruté mučení skončilo smrtí Světci žili v době krutého pronásledování křesťanů za římského císaře Diokleciána. Někdy kolem roku 305 byli oba lékaři zatčeni a mučeni. Nejdříve je topili ve vodě, ale andělé je zachránili. Sv. Kosmu a sv. Damiánu pak neublížil ani oheň, a když byli kamenováni, kameny se obracely a zasahovaly jejich katany. Nakonec byli oba bratři sťati. Po jejich smrti jim byla připisována četná zázračná uzdravení. Světci se ve spánku zjevovali nemocným, léčili je, a když se pak tito lidé probudili, byli zcela zdrávi. Ostatky světců byly uloženy v Římě. Sv. Kosma a sv. Damián byli v naší zemi velmi uctíváni, některé jejich ostatky se k nám dostaly již v raném středověku a světci se stali českými patrony. Vždyť před jedním z našich prvních kostelů, který byl zasvěcen právě sv. Kosmu a sv. Damiánu ve Staré Boleslavi, byl 28. září 935 zavražděn sv. Václav. Další ostatky těchto světců se nacházely taky v Sázavském klášteře, v klášteře v Oseku a hradu Karlštejně.
Sv. Kosma a Sv. Damián a umění V Praze pod Vyšehradem na Vyšehradské ulici stojí menší kostel s věžičkou, který je zasvěcený sv. Kosmu a sv. Damiánu. Kostel najdete u kláštera Na Slovanech, nalevo od klášterního kostela Panny Marie, sv. Jeronýma a Slovanských patronů, který je unikátním spojením středověké architektury a moderního stavitelství. Kostel sv. Kosmy a sv. Damiána má sice barokní podobu, ale jedná se o velmi starý kostel, náležející původně ke
85
vsi Podskalí. Dle legendy v tomto kostele sloužili mši již sv. Vojtěch a sv. Prokop.
86
Sv. Vít Sochu sv. Víta, patrona České země, zhotovil v roce 1714 sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Světec stojí na skále obklopen lvy, kteří mu však neublíží, ale přátelsky usedají k jeho nohám. Jsou zde dva latinské nápisy oznamující, že se jedná o sv. Víta, a že dílo pochází z dílny Jana Brokoffa. Sv. Vít je patron České země a Prahy, patronem Saska, Pomořan Rujany, Sicílie a Itálie. Dále je patronem mládeže, hostinských, lékárníků, vinařů, herců, němých a hluchých. Je pomocníkem proti křečím, ušním a nosním chorobám, proti napadení zvířaty, proti blesku a nebezpečí ohně. Světec je přímluvcem za dobrou setbu a dobrou sklizeň.
Sv. Vít má svátek 15. června.
87
88
Sv. Víta již dávno považujeme za našeho světce, i když je to rodák z daleké Sicílie. Vždyť taky naše přední katedrála na Pražském hradě je zasvěcena sv. Vítu. Sv. Vít patří mezi české patrony a je rovněž jedním ze čtrnácti svatých pomocníků v nouzi.
Mučednická smrt Světec se narodil okolo roku 293, v přístavním městě Mazaro di Vallo na Sicílii, v rodině pohana Hylase. Již jako sedmiletý chlapec je obrácen na křesťanskou víru svojí chůvou Crescentií a jejím mužem Modestem. V době pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, někdy okolo roku 305, byl sv. Vít odsouzen k smrti. Světci bylo pouhých 12 let. Sv. Vít s chůvou a jejím mužem byli v jihoitalské Lukanii nejdříve vrženi do kotle s vroucím olejem a pak byli předhozeni lvům. Nic se jim však nestalo a tak nakonec byli všichni tři pověšeni na strom a zabiti trojzubcem. Právě skutečnost, že sv. Vít zemřel mučednickou smrtí ještě v dětském věku, způsobilo, že patří mezi nejuctívanější světce. Sv. Vít se stal přímluvcem všech věřících a jeho ostatky byly vysoko ceněny. Světcovy ostatky byly nejdříve uloženy v Itálii, pak ve Francii a Sasku. Český kníže sv. Václav dostává darem koncem dvacátých let 10. století od německého krále Jindřicha I. Ptáčníka rámě sv. Víta. Na Pražském hradě sv. Václav nechal postavit čtyřapsidovou rotundu zasvěcenou sv. Vítu, která patřila mezi první kostely v naši zemi.
89
Sv. Vít a umění Římsko-německý císař a český král Karel IV. získal ve 14. století další ostatky sv. Víta a na Pražském hradě nechal vystavět gotický chrám sv. Víta. Chrám sv. Víta, který je dnes zasvěcen taky sv. Václavu a sv. Vojtěchu, je nejvýznamnější památkou v naší zemi. Chrám sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha patří taky k charakteristickým dominantám a symbolům Prahy.
90
Sv. Filip Benicius Sochu sv. Filipa Benicia vytvořil v roce 1714 sochař Michal Bernard Mandel. Je to jediná mramorová socha na Karlově mostě. Socha byla v roce 2000 zrestaurována sochařem Jiřím Divišem. Světec drží kříž, květinovou ratolest a knihu. Na podstavci je latinský nápis oslavující světce jako pátého generála řádu servitů. Světec je patronem servitů.
Sv. Filip Benicius má svátek 22. srpna.
91
92
Sv. Filip Benicius pocházel ze šlechtického rodu Benizzi. Světec se narodil roku 1233 ve Florencii v Itálii, v roce, kdy byl založen sedmi florentskými kupci řád servitů, služebníků Panny Marie k zvelebení úcty bolesti Panny Marie. Servité ošetřují nemocné a starají se o chudé.
Staral se o chudé a nemocné Ve svém mládí světec studoval v Paříži a Padově medicínu a filozofii. Do řádu servitů vstoupil ve svých 19 letech, později přijal kněžské svěcení a stal se generálním představeným Servitského řádu. Světec je považován za druhého zakladatele řádu, neboť zcela přepracoval jeho stanovy a taky založil ženskou větev tohoto řádu, servitky. Sv. Filip Benicius byl velmi uznáván již za svého pozemského života a v roce 1268 byl navržen na papeže. Světec se však uchýlil do samoty přírody poblíže Sieny a zde vyčkal na volbu nového papeže Řehoře X. Světec konal misijní cesty po Itálii a Německu a příkladně a nezištně se staral o nemocné a chudé. Sv. Filip Benicium zemřel v roce 1285 v Itálii v umbrijském městě Todi, a v tomto městě se taky nacházejí ostatky tohoto světce. Papež Klement X. sv. Filipa Benicia svatořečil v roce 1681.
93
Sv. Kajetán Sochu sv. Kajetána vytvořil v roce 1709 sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Sv. Kajetán je zobrazen v řádovém rouše theatinů, před obeliskem s mraky a hlavami andělů. Na vrcholu obelisku je umístěno srdce a obelisk představuje Nejsvětější Trojici. Světec drží knihu, ve které je vepsán latinský text z evangelia sv. Matouše, který v českém překladu zní: Hledejte nejdříve království Boží a spravedlnost jeho a toho všeho se vám dostane. Mat. kap. 6, v. 35. Jsou zde ještě další dva latinské nápisy. Jeden oslavuje sv. Kajetána a druhý nám oznamuje, že dílo pochází z dílny Jana Brokoffa. Sv. Kajetán je patronem theatinů. Světec je pomocníkem proti moru.
Sv. Kajetán má svátek 7. srpna.
94
95
Sv. Kajetán se narodil roku 1480 ve šlechtické rodině ve Vicenze v Itálii. Světec studoval na universitě v Padově právo a teologii a stal se knězem. Pak jej papež Julius II. povolal do Říma jako svého tajného sekretáře. Sv. Kajetán usiloval především o obrodu kněžského života a vzdělání kněží. Světec se vrátil do své rodné Vicenzy a vstoupil tam do „bratrstva sv. Jeronýma“, které pečovalo o nemocné a chudé. Tam se seznámil s Janem Petrem Caraffou, který byl biskupem v Theate a pozdějším papežem Pavlem IV. Založili spolu nový řád a jeho mniši se nazývali theatini, podle města, ve kterém byl biskupem jejich představený Jan Petr Caraffa. Mniši byli taky nazýváni kajetáni, podle druhého představeného sv. Kajetána.
Nositelé vzdělanosti Řád řeholních kleriků theatinů měl za úkol lepší vzdělání kněží a výchovu mládeže. Mniši žili v klášteře v chudobě a živili se jen náhodnými dary. V roce 1527 přepadli jejich klášter v Římě žoldnéři císaře Karla V., neboť se domnívali, že tam najdou velké bohatství. Theatini byli zavřeni do žaláře, ve kterém se klidně modlili a zcela se odevzdali do vůle Boží. Jejich modlitby zaslechl jeden španělský důstojník a mnichy osvobodil. Theatini pak odešli do Benátek, které v roce 1528 zasáhla epidemie moru a následný hladomor. Mniši theatini se zde však příkladně a obětavě starali o nemocné a chudé. Dle legendy jeden z mnichů měl na noze ošklivou ránu a lékaři se rozhodli, že mu budou nohu amputovat. Sv. Kajetán mu ránu políbil, přežehnal křížem a celou noc se za trpícího mnicha
96
modlil. Následující den byli lékaři velmi udiveni, neboť rána na noze byla zcela zhojena a mnich byl opět zdráv.
Sv. Kajetán a umění Světec od roku 1533 pobýval v Neapoli, kde vedl klášter theatinů. Světec zůstal i nadále obětavý a skromný a stal se vzorem pro své theatinské bratry. Sv. Kajetán zemřel roku 1547 v Neapoli, kde se taky nacházejí ostatky tohoto světce. V Praze na Malé Straně v Nerudově ulici stojí barokní kostel, který je zasvěcen Panně Marii Ustavičné pomoci a sv. Kajetánovi.
97
Sv. Augustin Sochu sv. Augustina zhotovil v roce 1708 sochař Jeroným Kohl. Na mostě stojí kopie sochy z roku 1971 od sochařů Důška, Velínského, Sopra a Hampla. Světec je zobrazen v biskupském rouchu s biskupskou berlí, kterak šlape po kacířských knihách. V pravé ruce drží hořící srdce, neboť právě tak hoří plamen lásky v jeho duši k jedinému Bohu. Na postavci jsou dva latinské nápisy vzdávající úctu. Sv. Augustinovi, velkému církevnímu učiteli. Sv. Augustin je patronem sládků a teologů. Světec je pomocníkem proti očním chorobám.
Sv. Augustin má svátek 28. srpna.
98
99
Sv. Augustin společně se sv. Ambrožem, sv. Řehořem Velikým a sv. Jeronýmem patří mezi čtyři velké učitele církve. Světec se narodil v roce 354 v Tagaste, přibližně sedmdesát kilometrů od pobřežního města Hippo v Alžírsku. Město Hippo se dnes nazývá Anába. Jeho otec byl pohan a úředník jménem Patricius, jeho matka, zbožná křesťanka, se později stala sv. Monikou. Sv. Augustin vynikal bystrou inteligencí a studoval v Kartágu filozofii, práva a rétoriku. Ve svých 16 letech se seznámil s dívkou Melánií, se kterou žil 14 let a měl s ní nemanželského syna Adeodase, který se později rovněž stal světcem. Po studiích si světec založil v rodném městě i Kartágu školu rétoriky, vyučoval řečnickému umění.
Epištola sv. Pavla ho přivedla k víře V 29 letech odešel do Říma a o něco později přesídlil na sever Itálie do Milána, kde se stal profesorem rétoriky. Zde navštěvoval kázání milánského biskupa sv. Ambrože a seznámil se s křesťanským učením. Jednou v roce 386, když rozjímal na zahradě svého milánského domu, uslyšel dětský hlas, který mu řekl „Tolle, lege“, vezmi a čti. Sv. Augustin otevřel knihu epištol sv. Pavla, ležící před ním na stole a začetl se do tohoto textu: „Choďme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve smilstvech a nestydatostech, ne ve svárlivosti a závisti, ale oblečte se do Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo podle jeho žádosti.“ Epištola sv. Pavla Římanům 13:13-14
100
Sv. Augustin pochopil, že tato slova jsou adresována právě jemu, obrátil se na křesťanskou víru a rozešel se s matkou svého syna. V roce 387 se nechal pokřtít od sv. Ambrože a pak odešel do svého rodného města. Sv. Augustin rozdal svůj majetek a žil v chudobě. Stal se knězem a v roce 396 pak biskupem v Hippu a tuto funkci vykonával až do konce svého pozemského života. Světec napsal mnoho náboženských knih. Z jeho knih jsou nejslavnější a nejvlivnější Vyznání a O státě Božím. Velmi známé je taky vizionářské setkání světce s dítětem na mořském břehu. Sv. Augustin se snažil dítěti vysvětlit, jak bláhová je jeho snaha přelít vodu moře lasturou do bazénku v písku. Dítě mu odpovědělo, že stejně marná je světcova snaha pochopit tajemství Nejsvětější Trojice. Sv. Augustin byl poslední velký křesťanský teolog před zánikem Západořímské říše, který vytvořil církevní doktrínu, jež zůstala po celý středověk přibližně v té formě, jak ji předložil ve svých teologických dílech. Sv. Augustin zemřel roku 430 v Hippu a jeho ostatky se nacházejí v kostele sv. Petra v Ciel de Oro v Pavii v Itálii.
Sv. Augustin a umění Mistrovským dílem je obraz Filippo Fra Lippiho Vidění sv. Augustina z poloviny 15. století, který se nachází v Ermitáži v Sant Petěrburgu v Rusku. Dominantou Mírového náměstí v Brně je kostel z třicátých let 20. století, který je zasvěcen Sv. Augustinovi.
101
Sv. Juda Tadeáš Sochu sv. Judy Tadeáše vytvořil v roce 1708 sochař Jan Oldřich Mayer. Socha zobrazuje Kristova apoštola a světce držícího evangelium a kyj, kterým byl zabit pohany. Na podstavci je latinský nápis, nazývající sv. Judu Tadeáše oddaným přítelem Krista. Sv. Juda Tadeáš je patronem lidí ve velké nouzi a zoufalých situacích.
Sv. Juda Tadeáš a sv. Šimon Kananita mají svátek 28. října.
102
103
Sv. Juda Tadeáš je druhým světcem z původních dvanácti apoštolů Ježíše Krista, jehož socha stojí na Karlově mostě. Sv. Juda s přídomkem Tadeáš neboli Odvážný, provázel Ježíše Krista na jeho cestách a naslouchal jeho učení. Po ukřižování Ježíše Krista a jeho vskříšení a nanebevstoupení, sv. Juda Tadeáš společně s dalším apoštolem sv. Šimonem Kananitou neboli Horlivcem, hlásali Evangelium v zemích Blízkého východu. Společně apoštolové prošli Egypt, Sýrii, Mezopotámii a Persii, ve které zemřeli mučednickou smrtí. Sv. Šimon Kananita byl rozřezán pilou a sv. Juda Tadeáš byl pohany ubit kyjem. Ve Vatikánu ve Svatopeterském chrámu jsou uloženy ostatky těchto světců, apoštolů. Světci mají taktéž společný svátek dne 28. října.
Sv. Juda Tadeáš a umění Věhlas apoštola sv. Judy Tadeáše začal stoupat v 19. století, kdy na jeho přímluvu byly vyslyšeny prosby lidí v těžké nouzi a zoufalých situacích. V Praze na Novém Městě na náměstí Republiky stojí barokní kostel sv. Josefa. V kostele jsou umístěny dva vzácné obrazy sv. Antonína a sv. Felixe od vynikajícího barokního malíře Karla Škréty. Na dvorku před kostelem stojí socha sv. Judy Tadeáše. Na zdi u sochy světce jsou tabulky a ceduličky s poděkováním lidí, za vyslyšení proseb adresovaných sv. Judu Tadeášovi. Pěkný obraz sv. Judy Tadeáše od malíře Antona van Dycka z první poloviny 17. století je umístěn v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni v Rakousku.
104
Sv. Antonín Paduánský Sousoší sv. Antonína Paduánského vytvořil v roce 1707 sochař Jan Oldřich Mayer. Sv. Antonín Paduánský je zde zobrazen s Ježíškem. Jsou zde taky dva latinské nápisy. První z nich oznamuje, že dílo vtělenému Bohu a svatému Antonínu Paduánskému zřídil a zasvětil Krištof Mořic Withauer. Druhý nápis je prosebný, aby světec jako horovatel pro slávu Boží zahnal hrůzou nepřátele císaře Josefa. Sv. Antonín Paduánský je patronem Padovy, Lisabonu, horníků a pekařů, dále je patronem manželů, žen a dětí. Světec je pomocníkem při porodu, v nouzi a pomocníkem při hledání a nalezení věcí.
Sv. Antonín Paduánský má svátek 13. června.
105
106
Sv. Antonín Paduánský patří k nejoblíbenějším světcům. Jde o světce, který lidem pomáhá při hledání ztracených věcí, pomáhá taky hledat ztracené lidi a zvířata. O pomoc ho prosí rovněž lidé, kteří nemohou najít vhodného partnera a manželé, jejichž manželství zůstalo bezdětné.
Největší středověký kazatel Světec se narodil ve šlechtické rodině v Lisabonu v Portugalsku roku 1195. Již ve svých patnácti letech vstoupil do kláštera k augustiánským mnichům. Sv. Antonín Paduánský později přešel do františkánského řádu, který založil sv. František z Assisi. Sv. Antonín Paduánský byl vysvěcen na kněze a stal se největším středověkým kazatelem. Světec žil v chudobě a pokoře a putoval po severní Itálii a jižní Francii. Ve svých kázáních nabádal lidi k životu podle evangelia a evangelické zbožnosti. Dle legendy dosáhl toho, že jednomu chlapci po těžkém úrazu znovu přirostla noha. Jindy zase kázal v Rimini, ale neměl zde mnoho posluchačů. Z hladiny moře však vystrčily hlavy ryby a naslouchaly jeho kázání. Sv. František z Assisi ustanovil sv. Antonína Paduánského učitelem řeholníků v Padově a v Bologni. V posledních letech svého pozemského života si světec vybudoval sídlo v koruně ořešáku v Padově a odtud kázal lidem. Světec zamřel v roce 1231, ve svých 36 letech a hned následujícího roku byl prohlášen za svatého. V toce 1946 jej Papež Pius XII. prohlásil za učitele církve.
107
Sv. Antonín Paduánský a umění V Padově, v chrámu sv. Antonína Paduánského jsou uloženy ostatky tohoto světce. Na náhrobku světce je mnoho obrázků malých dětí, které se na jeho přímluvu narodily dlouhodobě bezdětným manželským párům. Na severním Plzeňsku, v městečku Manětíně, stojí barokní zámek, který je krytou chodbou spojen s barokním kostelem sv. Jana Křtitele. V kostele se nacházejí obrazy z počátku 18. století od vynikajícího barokního malíře Petra Brandla. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Křest Páně a na bočních oltářích jsou umístěny obrazy sv. Anny a sv. Antonína Paduánského.
108
Sv. Jan Nepomucký Sochu sv. Jana Nepomuckého vytvořili tři sochaři. Socha světce je z roku 1683. Hliněný návrh zhotovil vídeňský sochař Matyáš Rauchmüller, dřevěný model vytvořil sochař Jan Brokoff a sochu odlil do bronzu sochař Wolfgang Jeroným Herold z Norimberku. Sv. Jan Nepomucký je zobrazen se svatozáří s pěti hvězdami, v rukou drží palmovou ratolest a kříž s ukřižovaným Kristem. Na dvou bronzových deskách jsou reliéfy. První zobrazuje zpověď královny Žofie, druhý pak svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy. Reliéfy byly vystaveny v českém pavilónu na světové výstavě Expo 2010 v Čínské Šanghaji. Jsou zde i tři latinské nápisy. První dva hlásají, že dílo vytvořil Brokoff a světci nechal postavit sochu roku 1683 Matěj svobodný pán z Wunšviců. Třetí nápis je prosebný. Wolf Jeroným Herold v něm prosí světce, aby jej provedl.
Sv. Jan Nepomucký je patronem České země, kněží, zpovědníků, lodníků, veslařů, mlynářů a mostů. Dále je druhým patronem jezuitského řádu a spolupatronem Mnichova.
109
Je pomocníkem proti pomluvám a povodním, ochráncem bezpečného putování a šťastného návratu. Světec je rovněž přímluvcem za uchování zpovědního tajemství a za mlčenlivost.
Sv. Jan Nepomucký má svátek 16. května.
110
111
Sv. Jan Nepomucký se narodil okolo roku 1345 v tržní osadě Pomuku, v dnešním městečku Nepomuku, v jihozápadních Čechách. V roce 1372 působil jako veřejný císařský notář a o několik let později ho pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi nazývá svým osobním notářem. Byl vysvěcen na kněze a zastával několik církevních funkcí. V roce 1383 odchází do italské Padovy, kde na universitě studoval právo. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem u sv. Jiljí a pak generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Byl taky kanovníkem na Vyšehradě a kanovníkem kapituly u sv. Víta. V roce 1393 vypuknul spor mezi českým králem Václavem IV. a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Václav IV. hodlal vytvořit další biskupství v Čechách, aby oslabil vliv pražského arcibiskupa. Král zamýšlel bohatý kladrubský klášter povýšit na biskupství, připojit k němu západní Čechy, a biskupem ustanovit některého svého příznivce. Tento záměr však bylo možno učinit až po smrti starého kladrubského opata Racka. Když opat Racek zemřel, král byl právě na lovu v okolí hradu Žebráku. Mniši kladrubského kláštera si hned zvolili nového opata Olena a pražský arcibiskup Jan z Jenštejna volbu opata potvrdil. Z plánů českého krále Václava IV. na vytvoření nového biskupství tak nezbylo nic.
Ochránce zpovědního tajemství Sv. Jan Nepomucký se jednoznačně postavil na stranu pražského arcibiskupa. Panovník dal světce krutě mučit a v noci z 20. na 21. března roku 1393 byl světec shozen z Karlova mostu do Vltavy. Světcovu sochu vždy poznáte podle pěti hvězd na
112
svatozáři kolem hlavy. Těchto pět hvězd prý ukazovalo rybářům místo, kde byl nalezen. Dle legendy byl sv. Jan Nepomucký zpovědníkem královny Žofie. Králi Václavu IV. odmítl prozradit fakta, které se dozvěděl při zpovědi královny, a proto ho panovník nechal mučit a hodit do Vltavy. Počátkem 18. století byly prozkoumány ostatky světce a v jeho lebce byl nalezen údajně neporušený jazyk, který zčervenal. Byl to zázračný důkaz toho, že světec hájil svátost mlčení. V roce 1729 byl sv. Jan Nepomucký svatořečen. Sv. Jan Nepomucký je skutečně světcem lidovým, který i před králem dokázal zachovat zpovědní tajemství. Proto taky jeho sochy nacházíme na návsích, na náměstích, v polích, na mostech i jinde Sochy světce společně s lípami tak dotvářejí kolorit české krajiny. Sv. Jan Nepomucký je velmi uctíván taky v Bavorsku a v zemích latinské Ameriky.
Sv. Jan Nepomucký a umění Na Pražském hradě v chrámu sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha se nacházejí ostatky tohoto světce. Sv. Jan Nepomucký má v chrámu taky krásný stříbrný oltář, na jehož zhotovení bylo zapotřebí 1500 kg stříbra. V Kladrubském klášteře je mimo jiné zajímavé expozice věnována sv. Janu Nepomuckému. Je zde umístěno okolo 500 zpodobnění světce a sv. Jana Nepomuckého tak najdete na obrazech, hodinách i nábytku.
113
Ve Žďáru nad Sázavou na Zelené Hoře stojí poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Poutní kostel byl v první polovině 18. století vystavěn architektem Janem Blažejem Santinim – Aichlem, který byl rodem Ital, domovem však Čech. Své barokní díla obohacoval prvky gotiky, zejména lomenými oblouky. Chrám vybudovaný ve stylu barokní gotiky lze zařadit k vrcholným evropským architektonickým dílům. Při výstavbě chrámu bylo vycházeno z čísla pět. Jedná se o církevní symboliku, neboť dle legendy zářilo nad tělem mučedníka sv. Jana Nepomuckého pět hvězd. Rovněž latinské slovo tacet, tj. mlčet, má pět písmen a symbolizuje světcovo zachování zpovědního tajemství. Chrám byl vybudován na půdorysu pěticípé hvězdy. Má pět vchodů a pět oltářů. Na hlavním oltáři stojí sv. Jan Nepomucký na zeměkouli zdobené pěti hvězdami a s pěti anděly. Boční oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou na Zelené Hoře byl zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
114
Sv. Václav, sv. Norbert, sv. Zikmund Sousoší tří českých patronů sv. Václava, sv. Norberta a sv. Zikmunda vytvořil v roce 1853 sochař Josef Max. Sv. Norbert stojí uprostřed, nalevo stojí sv. Václav s praporcem a napravo sv. Zikmund s královskou korunou. Na podstavci sousoší jsou čtyři latinské nápisy. První tři nápisy oslavují tyto světce a čtvrtý nápis oznamuje, že dílo navrhl a vytvořil Josef Max.
O sv. Václavu je text uveden u sochy č. 15.
115
116
Sv. Norbert Sv. Norbert je patronem České země a patronem premonstrátů. Je pomocníkem při dobrém porodu.
Sv. Norbert má svátek 6. června.
Sv. Norbert se narodil okolo roku 1080 v Xantenu v Porýní ve šlechtické rodině. Již jako mladý šlechtic byl určen na církevní dráhu a stal se podjáhenem. Byl rovněž sekretářem císaře Jindřicha V. Žil tedy na císařském dvoře světským způsobem života.
Majetek rozdal chudým a stal se potulným kazatelem Vše se změnilo v roce 1115, když cestoval na koni do vestfálského Wredenu. Před jeho koněm udeřil blesk, světec z koně spadl a uslyšel hlas, který jej káral za dosavadní způsob života. Takovým obdobným způsobem došlo v 1. století i k obrácení sv. Pavla. Sv. Norbert přijal kněžské vysvěcení, svůj majetek rozdal chudým, a stal se potulným kazatelem. Světec kázal v Německu i jižní Francii. V roce 1120, když již kolem něj
117
bylo shromážděno několik následovníků, přišel s nimi do údolí Prémontré ve Francii. Zde v roce 1121 složili řeholní slib, přijali řeholi sv. Augustina a založili prémonstrátský řád. Hlavním úkolem mnichů prémonstrátů bylo studium a vzdělanost.
Sv. Norbert a umění V roce 1126 byl sv. Norbert zvolen magdeburským arcibiskupem. V Magdeburku světec roku 1134 zemřel a v roce 1582 byl svatořečen. Jeho ostatky byly uloženy v prémonstrátském klášterním kostele Panny Marie v Magdeburku, kde se nacházely až do časů třicetileté války. V roce 1627 byly ostatky sv. Norberta před švédskými vojsky převezeny do Prahy. Světcovy ostatky jsou uloženy ve strahovském premonstrátském klášteru, v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie, v kapli sv. Norberta. Tím významně stoupla prestiž strahovského kláštera a sv. Norbert se stal patronem České země. Strahovský klášter prémonstrátů byl založen v roce 1143 a byl centrem vzdělanosti a kultury v Čechách. Klášter s klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie má v současné době barokní podobu a patří k dominantám Prahy. Ve Strahovské knihovně, v Teologickém a Filozofickém sále je umístěno více než 200 tisíc vzácných svazků knih. Klášter je osazen mnichy, prémonstráty, a byl zde rovněž zřízen Památník národního písemnictví. Je zde několik miliónů předmětů uložených v literárním archivu, knihovně a uměleckých sbírkách.
118
Ve Strahovské obrazárně se nachází okolo 1500 uměleckých děl, včetně soubory obrazů barokních mistrů Václava Vavřince Reinera, Karla Škréty a Petra Brandla. Strahovský klášter patří mezi nejvýznamnější historické a kulturní památky v naši zemi.
119
Sv. Zikmund Sv. Zikmund je patronem České země, patronem Cremony a Plocku. Je pomocníkem proti tropickým chorobám a proti potížím s kýlou. Světec je rovněž přímluvcem kajícníků.
Sv. Zikmund má svátek 30. dubna.
Sv. Zikmund se narodil koncem 5. století a pocházel z burgundského královského rodu. V roce 516 se světec stal burgundským králem a ve své zemi prosazoval křesťanské učení. Nechal se však ovlivnit svoji druhou manželkou, která vladaře přesvědčila, že jeho syn z prvního manželství Sigrich mu ukládá o život a chce se zmocnit trůnu. Sigrich byl v roce 522 na příkaz Zikmunda zavražděn. Zikmund však záhy poznal svou velkou chybu a činil dlouhé pokání v klášteře St. Maurice-en-Vallis v dnešním Švýcarsku. Po návratu z kláštera bylo Burgundsko napadeno franckým králem Chlodomírem. Sv. Zikmund padl do zajetí a v roce 524 byl s manželkou a dvěma syny utopen ve studni v Orleánsu. V roce 536 byly přeneseny ostatky světce a jeho rodiny ze studny v Orleánsu do kláštera St. Maurice-en-
120
Vallis. Podle zvykového práva se toto přenesení ostatků rovnalo oficiálnímu svatořečení.
Sv. Zikmund – patron české země Římsko-německý císař a český král Karel IV. nechal větší část ostatků tohoto světce, burgundského krále a mučedníka, v roce 1365 přenést do katedrály Sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha na Pražském hradě. Sv. Zikmund se stal patronem České země.
121
Sv. Jan Křtitel Sochu sv. Jana Křtitele vytvořil v roce 1855 sochař Josef Max. Sv. Jan Křtitel jednou rukou žehná kolemjdoucím a v druhé ruce drží kříž. Na podstavci je Latinský nápis, který oznamuje, že dílo navrhl a vytvořil Josef Max. Za touto sochou je do zábradlí mostu vsazena bronzová deska s reliéfem sv. Jana Nepomuckého ležícího na vlnách. Má se za to, že tato deska označuje místo, na kterém byl tento světec svržen do Vltavy. Sv. Jan Křtitel je patronem Burgundska, Provence, Malty a Florencie. Světec je rovněž patronem karmelitánů a maltézských rytířů, sedláků, vinařů, tesařů, zedníků a hudebníků. Dále je patronem křtu, řeholního života a špitálníků. Sv. Jan Křtitel je ochráncem vinné révy, domácích zvířat a ovcí. Je pomocníkem proti závratím, bolestem hlavy, dětským nemocem a strachu. Světec je taky záštitou proti krupobití.
Sv. Jan Křtitel má svátek 24. června.
122
123
O sv. Janu Křtiteli se dočtete ve všech čtyřech evangeliích. Světec se narodil v 1. století v Judských horách a byl o šest měsíců starší než Ježíš Kristus. Jeho otec byl sv. Zachariáš a jeho matka byla sv. Alžběta, která byla příbuznou Panny Marie. Sv. Jan Křtitel je považován za posledního proroka před příchodem Ježíše Krista a za prvního světce a mučedníka v Novém Zákoně. Byl to právě sv. Jan Křtitel, který předpověděl příchod Mesiáše a poznal, že Mesiášem je Ježíš Kristus. Světec již jako mladík odešel do Judejské pouště, kde vedl asketický život. Živil se jen kobylkami upraženými na kameni a medem divokých včel. Byl oděn jen do šatu z velbloudí srsti ovázaným koženým pásem.
Očekával příchod Mesiáše Světec připravoval lid na příchod Mesiáše a četné posluchače svých kázání křtil v řece Jordán. Janovo působení vyvrcholilo, když k řece Jordán přišel Ježíš Kristus a požádal, aby ho pokřtil. Světec pokřtil Ježíše Krista a přitom nad ním spatřil Ducha Svatého v podobě holubice na znamení, že Ježíš Kristus je Božím Synem. Při Ježíšově křtu se z nebe ozval hlas, který takto promluvil: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení“. Matouš 3:17
Sv. Jan Křtitel káral vládce Galileje Heroda Antipa za to, že žije s Herodiadou, manželkou svého bratra. Světec byl uvržen do vězení a Herodiada usilovala o jeho život. Král Jana nejdříve
124
chránil, neboť si jej vážil a obával se nevole lidu. Jednou při hostině dcera Herodiady Salome natolik okouzlila tancem krále Heroda, že jí slíbil splnit jakékoliv přání. Salome, která byla navedena svou matkou, požádala o hlavu sv. Jana Křtitele. Panovník se sice zdráhal, ale nakonec svůj slib vyplnil a sv. Jan Křtitel byl sťat. Svátek sv. Jana Křtitele připadá na dobu letního slunovratu, dobu kdy jsou nejdelší dny a nejkratší noci. Na tento svátek se na venkově konal lidový zvyk pálení svatojánských ohňů, u kterých se scházela především mládež, a chlapci přeskakovali plameny. Zvláštní síla se taky připisovala léčivým rostlinám, které byly natrhány v předvečer svátku a byly nazývány svatojánským kořením. Tyto byliny byly používány při lidovém léčení.
Sv. Jan Křtitel a umění Z mistrovských obrazů, na kterých je zpodobněn sv. Jan Křtitel, zde uvedu alespoň dva. První z nich je obraz Chlapec – křtitel na poušti z počátku 16. století od malíře Raffaela, který je vystaven v galerii Ufizzi ve Florencii v Itálii. Druhým obrazem je dílo malíře Caravaggia z počátku 17. století Stětí sv. Jana Křtitele, které se nachází v katedrále sv. Jana Křtitele ve Valletě na Maltě. V Praze na Malé Straně v Říční ulici, jen kousek od ostrova Kampy, stojí kostel sv. Jan Křtitele na prádle. Kostel je postaven ve stylu burgundské gotiky. Jeho zvláštní pojmenování pochází z konce 18. století. V roce 1784, za časů reforem císaře Josefa II., byl kostel zrušen a měl být zbořen, ale nakonec sloužil jako prádelna. V roce 1935 byl kostel opraven a obnoven a byl předán
125
do užívání Československé církvi husitské. V kostele se zachovaly zbytky gotických nástěnných maleb. Ještě starší je románský kostel Stětí sv. Jana Křtitele, který stojí v Praze v Dolních Chabrech na Bíleneckém náměstí. V kostele se mimo jiné zachovaly nástěnné malby Ježíše Krista s apoštoly z konce 12. století a počátku 13. století. Zdejší fresky patří mezi nejvýznamnější románské malby v naší zemi.
126
Sv. Cyril a sv. Metoděj Sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje vytvořil sochař Karel Dvořák v letech 1928-1938. Sousoší zobrazuje sv. Cyrila a sv. Metoděje, kterak hlásají Evangelium a zároveň křtí slovanské pohany ve Velkomoravské říši. Sv. Cyril a sv. Metoděj jsou patroni Evropy, patroni České země a všech Slovanských národů. Světci jsou záštitou proti bouři.
Sv. Cyril a sv. Metoděj mají svátek 5. července.
127
128
Sv. Cyril a sv. Metoděj byli bratři původem z řeckého města Soluně. Jejich otec Lev byl boháč a vysoce postavený úředník v Byzantské říši. Sv. Cyril se narodil roku 827, sv. Metoděj byl starší, narodil se okolo roku 822 a oběma bratrům se dostalo výtečného vzdělání.
Otcové našeho jazyka Velkomoravský kníže Rostislav požádal byzantského císaře Michala III. o vyslání křesťanské misie. V roce 863 tak do Velkomoravské říše přicházejí soluňští bratři sv. Cyril a sv. Metoděj s ostatky sv. Klimenta. Sv. Cyril vytvořil první slovanské písmo tak zvanou hlaholici, slovanskou liturgii a přeložil do staroslověnštiny i část bible. Sv. Metoděj mu s překladem pomáhal a společně pak přeložili do staroslověnštiny taky bohoslužebné texty, misál, žaltář a předmluvy k evangeliím. Staroslověnština se stává samostatným bohoslužebným jazykem vedle hebrejštiny, latiny a řečtiny. Vytvořením písma hlaholice bylo umožněno, aby se slovanské národy žijící v 9. století ve střední Evropě staly národy gramotnými. Sv. Cyril a sv. Metoděj rovněž Staré Slovany křtili a seznamovali je s křesťanským učením. V 9. století byla na území Velkomoravské říše postavena řada kamenných kostelů, jejichž základy se dodnes zachovaly, například ve Starém Městě u Uherského Hradiště a v Mikulčicích. Po založení moravské misie se oba soluňští bratři odebrali do Říma, kde však v roce 869 sv. Cyril zemřel a jeho ostatky byly uloženy v kostele sv. Klimenta. Jen drobné ostatky tohoto světce
129
získal císař Karel IV. a byly uloženy v rajhradském klášteře a v chrámu Sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha na Pražském hradě. Papež Hadrián II. vydává zvláštní bulu Gloria excelsic Deo – Sláva Bohu na výsostech, kterou byla staroslověnština povolena jako plnoprávná bohoslužebná řeč. V roce 869 byl sv. Metoděj vysvěcen na prvního arcibiskupa tak zvané panonsko-moravské arcidiecéze, území zahrnující východní Rakousko, západní Maďarsko a Moravu. Slovanští věrozvěstové sv. Cyril a sv. Metoděj se těšili přízni římského papeže i konstantinopolského patriarchy, což byl v této době velmi vzácný ekumenický příklad v praxi. Když se sv. Metoděj vracel na Moravu, byl zajat salcburským arcibiskupem Alvinem a uvržen do vězení. Salcburský arcibiskup si totiž činil nárok na Moravu, která byla začleněna do panonskomoravské arcidiecéze. Teprve po třech letech, na zásah samotného papeže Jana VIII. Byl světec propuštěn. Sv. Metoděj pokračoval ve své misijní činnosti a dokončil taky bratrovo literární dílo, staroslověnský překlad bible. V roce 874 arcibiskup sv. Metoděj pokřtil prvního historicky doloženého přemyslovského knížete Bořivoje a jeho ženu sv. Ludmilu. Ve Velkomoravské říši docházelo evidentně k velkým třenicím mezi kněžími římskokatolické a řeckokatolické církve. Velkomoravský kníže Svatopluk se začal přiklánět k menšině latinských duchovních, neboť se chtěl zřejmě přizpůsobit stylu života ostatních zejména franckých velmožů a latina byla hojně užívána v aristokratických kruzích.
130
V roce 885 sv. Metoděj zemřel a jeho hrob na Velehradě nebyl doposud nalezen. Ve Velkomoravské říši pak dochází k zániku slovanské církve. Někteří z kněží byli uvězněni a zbývajících okolo 200 staroslověnských kněží a mnichů bylo v okovech vyvedeno ze země. Slovanské věrozvěsty sv. Cyrila a sv. Metoděje uctívají nejenom Češi, Chorvati, Srbové, Rusi a Poláci, ale zejména taky Bulhaři, mezi něž se nakonec členové Cyrilometodějské misie uchýlili a nalezli v nich ochranu. Velkomoravskou říši pak v roce 904 rozvrátily maďarské kmeny. Sv. Cyril a sv. Metoděj byli oficiálně svatořečeni v roce 1880.
Sv. Cyril a sv. Metoděj a umění Podle pověsti věrozvěstové sv. Cyril a sv. Metoděj zavítali na památnou horu Radhošť 1129 m. n. m. v Moravskoslezských Beskydech. Na Radhošti byla koncem 19. století postavena v novobyzantském slohu cyrilometodějská kaple, která je výraznou dominantou celého kraje. Před kaplí stojí sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje od sochaře Albína Poláška. Na Velehradě stojí barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a sv. Metoděje. Chrám je nejznámějším poutním místem na Moravě s cyrilometodějskou a velkomoravskou tradicí. Novorománský hlavní oltář byl zhotoven v Římě v roce 1863 k tisíciletému výročí příchodu sv. Cyrila a sv. Metoděje na Moravu. Na oltáři se nachází obraz Nanebevzetí Panny Marie od barokního malíře Ignáce Raaba. Před oltářem stojí mramorové sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje. Jedná se o kopii originálu umístěného v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí v Praze. Na svátek věrozvěstů sv. Cyrila a sv. Metoděje 5.
131
července se na Velehradě konají tradičně Dny lidí dobré vůle. Je to největší pouť v naší zemi, které se každoročně účastní tisíce zbožných poutníků nejenom od nás, ale taky ze Slovenska, Polska, Německa a Rakouska.
132
Sv. Anna Sousoší sv. Anny vytvořil sochař Matěj Václav Jäckel v roce 1707. Na mostě stojí kopie sousoší z roku 1999 od sochařů Vojtěcha Adamce a Martina Pokorného. Sv. Anna je znázorněna jako samotřetí, tj. spolu s dcerou Pannou Marií a vnukem Ježíškem. Sv. Anna drží na rukou Ježíška a vedle ní stojí Panna Marie. Sv. Anna je patronkou horníků a lodníků, obchodníků, tkalců, mlynářů a zaměstnanců v domácnostech. Světice je ochránkyní manželských párů, vdov a dělnic, dále je přímluvkyní za šťastný sňatek a pomocnicí při šťastném porodu. Je taky záštitou proti bouřce.
Sv. Anna má svátek 26. července.
133
134
V evangeliích Nového zákona se o sv. Anně dle tradice matky Panny Marie nedočtete. První zmínka o této světici se objevuje až v raných apokryfických evangeliích, které pocházejí z prvních století po Kristu.
Matka Panny Marie Manželé sv. Jáchym a sv. Anna byli dlouho bezdětní. Jednou se jim zjevil archanděl Gabriel, který starým manželům předpověděl narození Panny Marie. Sv. Anna je velmi oblíbenou světicí, vždyť byla matkou Panny Marie a babičkou Ježíše Krista. Jméno Anna taky patřilo a patří v naší zemi k oblíbeným dívčím křestním jménům. Sv. Anně bylo zasvěceno mnoho kostelů a na její svátek se konaly tradiční poutě. Poněvadž je sv. Anna rovněž patronkou horníků, v důlních oblastech o jejím svátku chodili horníci na mši ve slavnostních uniformách a byli doprovázeni kapelou. Mistrovským dílem je obraz Sv. Anna stotřetí od malíře Leonarda da Vinciho z počátku 16. století, který se nachází v Louvre v Paříži ve Francii.
135
Svatý kříž s kalvárií Na Karlově mostě stál kříž již ve 14. století. Svatý kříž pochází z roku 1629 a bronzový zlacený ukřižovaný Ježíš Kristus je z roku 1657. Sousoší Svatého kříže s kalvárií tvoří rovněž socha Panny Marie a socha sv. Jana Evangelisty, dílo sochaře Emanuela Maxe z roku 1861. Na Svatém kříži je zlacený hebrejský nápis „Svatý, svatý, svatý Hospodin zástup“. Na podstavci Svatého kříže je umístěn český, latinský a německý nápis hlásající, že hebrejský nápis na Svatém kříži byl zřízen ke cti ukřižovaného Krista z pokuty, která byla uložena v roce 1696 rouhajícímu se Židovi proti Svatému kříži. Další latinský nápis je doplněn znakem pánů z Říčan. Latinský nápis oznamuje, že baron Karel Adam Lev z Říčan daroval pražskému arcibiskupství statek Louňovice s tím, že se bude starat o věčné světlo pod křížem a postará se i o stálou mši v metropolitní kapli sv. Václava, a proto tento památník zřídil pražský arcibiskup Jan Bedřich v roce 1681.
136
137
O Ježíši Kristu je text uveden v sousoší č. 16, o Panně Marii pak v sousoší č. 29 a text o sv. Janu Evangelistovi najdete v sousoší č. 3. Jak již bylo uvedeno, na Karlově mostě stával kříž již ve 14. století. Podle pověsti v blízkosti kříže se nacházelo popraviště a odsouzenci na smrt se u kříže naposledy pomodlili.
Legendy o kříži na Karlově mostě Další dvě pověsti pocházejí z období počátku a konce třicetileté války. Když byl v listopadu roku 1619 zvolen českým králem Fridrich Falcký, byly do jeho vlády vkládány velké naděje. Jeho žena Alžběta byla totiž nejstarší dcerou samotného anglického krále Jakuba I. a Češi se domnívali, že jim anglický král pomůže v boji proti Habsburkům. Nestalo se tak. Dne 8. listopadu 1620 se konala bitva na Bílé hoře a smutně proslulý zimní král Fridrich Falcký, místo aby stál v čele svých vojsk, pořádal v Praze velkolepou hostinu. Po porážce na Bílé hoře, hned následujícího dne ráno, Fridrich Falcký prchá ze svého království, aby se do Čech již nikdy nevrátil. Dle pověsti nechala manželka zimního krále Alžběta kříž svrhnout z Karlova mostu do Vltavy. Když Fridrich Falcký prchal s manželkou z Prahy, na Karlově mostě u kříže zůstali koně stát a nechtěli jet dál. Král nechal koňům přeřezat postraňky a královské vozy zůstaly stát na mostě. V jednom z nich byla v seně ukryta i královská koruna. Královna Alžběta pak najednou spatřila, že kříž stojí znovu na svém místě.
138
S pomocí kříže porazili Švédy V noci z 24. na 25. července roku 1648 vtrhla švédská vojska na Malou Stranu a Hradčany. Důsledně vyrabovali rudolfínské sbírky na Pražském hradě a taky Břevnovský a Strahovský klášter. Byly vyrabovány rovněž paláce a domy šlechticů a měšťanů. Švédové se pak chtěli přes Karlův most dostat na Staré Město. Pražané proti nim povstali a kdo mohl, chopil se zbraně. Na Karlově mostě proti švédům bojovali vojáci pražské posádky, řemeslníci, studenti, řeholníci i Židé a zabránili švédům proniknout na Staré Město. Švédové se na Karlově mostě nedostali dál než ke kříži a domnívali se, že ukřižovaný Ježíš Kristus pomáhá obráncům Prahy. Jeden ze švédských vojáků sice střelou poškodil kříž, ale vzápětí sám podlehl v boji. Udatní Pražané pak zahnali Švédy zpět na Malou Stranu. V době baroka byla Svatému kříži vzdávána patřičná úcta a před křížem každý smekal svou pokrývku hlavy. V roce 1696 však jeden Žid před křížem nechal klobouk na hlavě, a když byl lidmi kárán, pronesl několik rouhavých slov. Žid byl potrestán peněžitou pokutou a navíc na svůj náklad musel nechat zhotovit na kříži zlacený hebrejský nápis oslavující Boha.
139
Panna Maria, sv. Dominik, sv. Tomáš Akvinský Sousoší Panny Marie s Ježíškem, sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským vytvořil v roce 1708 sochař Matěj Václav Jäckel. Na mostě stojí kopie tohoto sousoší, které v letech 1958 až 1961 zhotovili sochaři A. Bartůněk a j. Hanzl. Sousoší znázorňuje Pannu Marii s Ježíškem, která podává růženec klečícímu sv. Dominikovi. Sv. Tomáš Akvinský stojí a v ruce drží knihu. Na tomto sousoší se nachází celá řada latinských nápisů. Pod Pannou Marií s Ježíškem je nápis, který hlásá, že dílo bylo vytvořeno k ozdobě Ježíše a Marie. V knize, kterou drží sv. Tomáš Akvinský je uvedeno: Dobře jsi napsal a Zdrávas Maria. Na podstavci je prosebný nápis k Panně Marii, aby byla pamětlivá své kongregace, která ji od počátku náleží. Další dva nápisy prokazují úctu sv. Tomáši Akvinskému a jeden nápis pak prokazuje úctu sv. Dominiku. Následující latinský nápis hlásá, že vyznáváme Krista Ukřižovaného, potupu však Židů. A ještě je zde jeden latinský nápis, který oznamuje, že dílo založila řehole kazatelská.
140
141
Panna Maria Panna Maria je patronkou křesťanů a pomocnice v každé nouzi, ve které se všichni potřební uchylují pod její ochranu. Je rovněž záštitou proti bouři a blesku.
Hlavních mariánských svátků je hned několik. Já zde uvedu:
Datum narození Panny Marie se slaví 8. září.
Na tomto sousoší, stejně jako na sousoší následujícím, je Panna Maria zobrazena jako Madona, tj. s malým Ježíškem. U tohoto sousoší však budeme hovořit zejména o Panně Marii, o Madoně si pak více povíme u sousoší následujícího. V křesťanské víře má Panna Maria zvláštní význam, neboť je matkou Kristovou a matkou církve. Panna Maria byla dcerou sv. Jáchyma a sv. Anny. Rodiče Pannu Marii již ve věku tří let představili na bohoslužbě v jeruzalémském chrámě a ona sama vystoupila po schodišti k veleknězi Zachariášovi. V evangeliích se dočtete o zaslíbení Panny Marie tesaři sv. Josefovi. V evangeliu sv. Lukáše je popsáno Zvěstování Panny Marie. Bůh k Marii vyslal archanděla Gabriela a
142
ten ji oznámil, že mocí Ducha Svatého jako panna porodí syna, který dostane jméno Ježíš. Maria odpověděla: „Pohleď, jsem služebnice Páně. Ať se stane podle tvého slova.“ Lukáš 1:38
Milující matka Ježíše Krista Po narození Ježíše Krista v Betlémě musela Panna Maria s Ježíškem a se svým manželem sv. Josefem uprchnout do Egypta, neboť král Herodes dal příkaz k vraždění neviňátek. Po smrti krále Heroda se Svatá rodina vrátila a usadila v Galileji, ve městě Nazaretu. Dle Janova evangelia byla Panna Maria přítomna u jednoho zázraku Ježíše Krista na svatbě v káni Galilejské. Když svatebčanům došlo víno, Ježíš Kristus na prosbu své matky nechal naplnit džbány vodou a vodu proměnil ve víno. Podle tohoto evangelia byla Panna Maria s apoštolem sv. Janem Evangelistou přítomna rovněž ukřižování Ježíše Krista. Ježíš Kristus sdělil matce, že sv. Jan Evangelista bude její syn a apoštol ji přijal k sobě. Podle pramenů z Apokryfů pak Panna Maria doprovodila sv. Jana Evangelistu do tureckého Efesu, kde zůstala až do konce svého života. Dle Zlaté legendy archanděl Michael ohlásil Panně Marii smrt a její smrti byli přítomni všichni apoštolové, které sem zázračně přinesla oblaka. Byl zde přítomen taky Ježíš Kristus. Tři dny po její smrti došlo k Nanebevzetí Panny Marie, Bůh Mariino tělo i duši vzal na nebesa.
143
Panna Maria pomocnice v nesnázích Panna Maria je křesťany jako Matka Boží velmi uctívaná. Mariánský kult se rozšířil a upevnil zejména ve středověku. Mezi světově proslulá mariánská poutní místa patří například portugalská Fatima, francouzské Lurdy, italské Loreto, španělský Montserrat, polská Czenstochowa, mexické Guadalupe nebo rakouské Mariazell. V naší zemi patří k nejznámějším a hojně navštěvovaným mariánským poutním místům Svatá Hora u Příbrami a Svatý Hostýn. Na kopci 586 m. n. m. nad Příbramí nechal ve 13. století z vděčnosti rytíř Malovec postavit první gotickou kapli ke cti Panny Marie a později zde stával gotický kostel. Současnou Svatou Horu u Příbrami tvoří soubor barokních budov, sestávající z kostela Panny Marie, několika kaplí a ambitů. Kaple a ambity jsou zdobeny barokními freskami a štukami. Je zde taky terasa s barokními sochami a Pražská a Březnická brána. Svatá Hora byla postavena jako mariánský hrad. Na prostranství před Pražskou bránou je umístěn sloup Panny Marie Svatohorské a Madony Svatohorská zdobí i Pražskou bránu. Jižně od Březnické brány se nachází mariánská studánka s léčivou vodou. Z Příbrami vede na Svatou Horu 365 Svatých schodů v kryté 400 m dlouhé chodbě, která ústí do ambitu. Do areálu je možno vstoupit taky Pražskou branou ze Svatohorského náměstí. V kostele na stříbrném hlavním oltáři je umístěna gotická soška Panny Marie Svatohorské s Ježíškem. Podle pověsti Madonu Svatohorskou vyřezal sám pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, velký ctitel Panny Marie.
144
Svatý Hostýn je jednou z památných hor naší vlasti. Je to 735 m. n. m. vysoký vrch v Hostýnských vrších. Dle starobylé tradice zde sv. Cyril a sv. Metoděj již v 9. století nechali postavit mariánskou kapli. Tito slovanští věrozvěstové velmi uctívali Matku Boží, tak jak to odpovídalo spiritualitě Byzance. Podle legendy zde na přímluvu Panny Marie došlo v roce 1241 k zastavení tatarského vpádu. Tohoto roku bránila vojenská posádka opevněný Hostýn. Vojáci statečně odolávali obležení tatarských vojsk, trpěli však žízní a prosili Pannu Marii o pomoc. Brzy na to se rozpoutala bouře, z hory vytryskl pramen pitné vody a Tataři odtáhli. Vděční vojáci pak nechali zhotovit Panně Marii obraz. Dnes na Svatém Hostýnu stojí barokní chrám Panny Marie. Od Vodní kaple s léčivou vodou vede ke chrámu široké kamenné schodiště, jež má 250 schodů. Na průčelí chrámu je mozaikový obraz Madony Svatohostýnské. Na hlavním oltáři je umístěna socha Panny Marie Svatohostýnské s Ježíškem, vysílajícím blesky na Tatary.
Panna Maria a umění Ještě se zde zmíním o jednom uměleckém skvostu, na kterém je zobrazena Panna Marie. V polském královském městě Krakově na Hlavním rynku stojí gotický kostel Panny Marie. Zdejší hlavní oltář Panny Marie je považován za největší a zároveň nejkrásnější gotický dřevěný oltář na světě. Se svými otevřenými křídly je 13 m vysoký a 11 m široký. Norimberský řezbář Veit Stoss se svými pomocníky na jeho vytvoření pracoval 12 let, od roku 1477 do roku 1489. Na spodní části oltáře je zobrazen Strom Jišajův. Střední část oltáře obsahuje dvě nad sebou
145
umístěné scény, Smrt Panny Marie a Nanebevzetí Panny Marie. Ve scéně smrti Panny Marie jsou s Pannou Marií zobrazeni apoštolové. Detaily tváří a rukou svědčí o mistrově řezbářské virtuozitě, kterou se ostatně vyznačují všechna umělcova díla. Ve scéně Nanebevzetí Panny Marie vítá Pannu Marii Ježíš Kristus. Je vidět, jak Kristova ruka drží cíp Mariina roucha, aby bylo patrné, že Panna Maria stoupá k nebesům ve své tělesnosti a ne jenom jako duše. Tak to ostatně předepisovala ikonografická tradice. Na křídlech oltáře, které se otvírají jenom v neděli, je zobrazeno šest výjevů Radosti Panny Marie a šest výjevů Bolesti Panny Marie. Na horní části oltáře je zobrazeno korunování Panny Marie na nebesích. Historické jádro Krakova, včetně kostela Panny Marie, bylo zapsáno do kulturního dědictví UNESCO.
146
Sv. Dominik Sv. Dominik je patronem dominikánů, krejčích a Bologne. Světec je pomocníkem proti horečce a záštitou proti krupobití.
Sv. Dominik má svátek 8. srpna.
Sv. Dominik, zakladatel dominikánského řádu, se narodil v roce 1170 v rodině venkovského šlechtice v obci Calaguera, nedaleko španělského města Burgosu. Dle legendy měla světcova matka prorocký sem. Ve snu spatřila ještě nenarozeného syna s hvězdou na čele, kterého doprovázel černobílý pes s hořící pochodní v tlamě. Asociace Dominika a psa je založena na slovní hříčce, která spojuje jeho jméno s latinskými slovy Domini canis, což je možno přeložit jako „hlídací pes Boží“. Sv. Dominik pak skutečně celý život kázal proti kacířství. Světec ve svém mládí studoval filozofii a teologii. Ve svých 28 letech byl vysvěcen na kněze. Při své cestě o jižní Francie se setkal s albigenskými kacíři, byli to takzvaní kataři, a sv. Dominik se je snažil obrátit na pravou víru. V roce 1216 sv. Dominik v Toulouse založil nový mnišský řád, který přijal reguli sv.
147
Augustina. Kněží žijící v klášterech se věnovali zejména kázání a vyučování a měli rovněž chránit církev proti útokům zvenčí. Papež Honorius III. Ještě téhož roku dominikánský řád schválil a v roce 1217 přiznal jeho členům titul „kazatelé“, který označoval jejich zvláštní poslání. Na toto poslání se dominikáni připravovali hlubokým studiem teologie a neúnavně kázali všem, zejména nejchudším. Později byla řádu svěřena taky inkvizice. Podle bílých rouch a černých kuten se dominikáni nazývali „černí bratři“. Dominikánský řád se rychle šířil po celé Evropě a členové řádu měli pověst vynikajících teologů.
Sv. Dominik nositel zázraků Sv. Dominiku je přičítáno mnoho zázraků. Světec tak například vzkřísil mladého muže, který zemřel po pádu z koně. Z hranice, na které se pálily knihy albigenských kacířů, se najednou z plamenů vymrštila Bible. Sv. Dominik taky zachránil poutníky před utonutím v řece a andělé prý světci a jeho mnichům nosili chléb. Světec zemřel v roce 1221 v Bologni. Když umíral, utěšoval okolo stojící plačící mnichy slovy: „Neplačte, po smrti vám budu užitečnější než zaživa“. Světec byl kanonizován již v roce 1234 a světcovy ostatky se nacházejí ve dvou chrámech ve městě Bologni. Mistrovským dílem je obraz Filippina Lippiho – Panna Maria s dítětem a svatí Jeroným a Dominik, a to z druhé poloviny 15. století, který se nachází v Londýnské národní galerii v Anglii.
148
Sv. Tomáš Akvinský Sv. Tomáš Akvinský je patronem dominikánů, studentů, vysokých škol, knihkupců a teologů. Světec je záštitou proti bouřím a bleskům.
Sv. Tomáš Akvinský má svátek 28. ledna.
Sv. Tomáš Akvinský je jeden z největších křesťanských filozofů, myslitelů a učitelů. Světec se narodil roku 1225 v šlechtické rodině na zámku Roccasecca u Neapole. Studoval filozofii a teologii a již ve svých 19 letech začal vyučovat teologii a působil na universitách v Paříži, Římě a Neapoli. Světec napsal řadu děl o křesťanství a antické filozofii. Jako první učenec dokázal smířit starořeckou filozofii s křesťanským myšlením a definoval vztah mezi rozumem a vírou. Vyslovil základní křesťanskou poučku, že člověk dostal rozum od Boha, a proto je víra racionální. Pokud se tedy rozum a víra správně vykládají, nemohou být v rozporu. Světec bývá nazýván „doctor communis“, což lze přeložit jako „doktor učitel národů“, někdy taky bývá označován jako „doctor angelicus“, tedy jako „andělský doktor“.
149
Světcova závěrečné velké dílo Summa Theologica (Celkový souhrn teologie) patří mezi základní učebnice na všech katolických teologických fakultách.
Sv. Tomáš Akvinský a umění Sv. Tomáš Akvinský zemřel v roce 1274 a v roce 1322 byl svatořečen. Velmi hodnotným dílem je obraz Fra Angelika Panna Maria s Božím dítětem, sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským z první poloviny 15. století, který je vystaven v Ermitáži v Sankt Petěrburgu v Rusku.
150
Madona a sv. Bernard z Clairvaux Sousoší Madona a sv. Bernard z Clairvaux vytvořil v roce 1709 sochař Matěj Václav Jäckel. Na mostě stojí kopie tohoto sousoší z let 1978 až 1979, kterou zhotovilo několik sochařů, M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarové, M. Tomšej a dále A. Víškovská – Altmanová a j. Wolf. Sousoší představuje Pannu Marii s Ježíškem a klečícího sv. Bernarda z Clairvaux. Sousoší je doplněno křížem. Na podstavci jsou tři latinské nápisy velebící Boha, oslavující Pannu Marii a prokazující úctu sv. Bernardu z Clairvaux. Je zde ještě jeden latinský nápis oznamující, že dílo nechal v roce 1709 postavit Kristu, Marii a sv. Bernardu otec Benedikt, opat kláštera v Oseku.
151
152
Madona Podle tradice první ikonu Panny Marie s Ježíškem namaloval evangelista sv. Lukáš. U předchozího sousoší jsem se zmínil o Madoně Svatohorské a Madoně Svatohostýnské. Zde si něco povíme o naší další Madoně, velmi uctívané Madoně Staroboleslavské. Ve staré Boleslavi stojí barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na hlavním oltáři je umístěno Palladium země české. Je to brozový, pozlacený reliéf Panny Marie s Ježíškem z konce 15. století. Palladium země české je cílem zbožných poutníků mariánských poutí. Madona byla častým námětem uměleckých děl. Mistři štětce namalovali mnoho překrásných Madon, já zde uvedu alespoň tři skvostné obrazy. Leonardo da Vinci namaloval počátkem 16. století obraz Madona ve skalách, který se nachází v pařížském Louvru ve Francii. Obraz Madonna del Granduca malíře Raffaela z počátku 16. století, je umístěn v galerii Pitti ve Florencii v Itálii. Giovanni Bellini namaloval počátkem 16. století obraz Madona v Lukách, který je vystaven v Londýnské národní galerii v Anglii.
153
Sv. Bernard z Clairvaux Sv. Bernard z Clairvaux je patronem cisterciáků, včelařů, vorařů a včel, dále je patronem Gibraltaru a Janova. Světec je pomocníkem proti dětským chorobám, proti posedlosti a rovněž je pomocníkem v hodině smrti. Je taky záštitou proti bouřce.
Sv. Bernard z Clairvaux má svátek 20. srpna.
Sv. Bernard se narodil v roce 1090 v obci Fontaines blízko Dijonu ve šlechtické rodině. Vzdělání získal v klášterní škole a pak se rozhodl pro řeholní život. V roce 1098 založil sv. Robert opat z Molesme v Citeax cisterciácký řád. Řád, který se chtěl navrátit k přísnému dodržování řehole sv. Benedikta, schválil papež Paschalis II. v roce 1100. Do kláštera nového cisterciáckého řádu v Citeaux vstupuje sv. Bernard v roce 1112. V roce 1115 sv. Bernard již jako opat zakládá klášter v Clairvaux v Champangi. Světec se stává druhým zakladatelem cisterciáckého řádu, neboť postupně založil ještě nejméně sedmdesát dalších cisterciáckých klášterů. Sv. Bernard, který zůstal opatem v Clairvaux až do konce svého života, se těšil velké
154
autoritě a uznávali jej jak vladaři, tak i papežové 12. století. Dokonce se tento věk nazýval „bernardinským stoletím“. Světec napsal mimo jiné teologickou knihu O milosti a svobodném rozhodování. Byl velkým ctitelem Panny Marie a značnou měrou přispěl k šíření mariánského kultu ve středověku. Světec získal přízvisko „doctor melifluus“, což lze volně přeložit jako „doktor, učitel sladký jako med“. Tento přídomek nejlépe vyjadřoval sladké pocity věřících při poslechu jeho kázání. Světec zemřel v roce 1153 a za svatého byl prohlášen již v roce 1174. V roce 1830 byl prohlášen papežem Piem VIII. za učitele církve. Sv. Bernard patří mezi nejvýznamnější a uznávané středověké teology, myslitele a filozofy.
155
Doporučená a použitá literatura Nová Bible kralická – Nový Zákon, 1998 S. Ravik : O světcích a patronech, 2006 V. Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje, 2005 P. Petrosillo: Křesťanství od A do Z, 1998 M. Lodwick: Obrazy vyprávějí, 2003 J. Debicki, J. F. Favre, D. Grünewald a A. F. Pimentel: Dějiny umění, 1998 M. Bragg: Velikáni výtvarného umění, 1996 M. H. Hart: 100 nejvlivnějších osobností dějin, 2003 N. Davies: Evropa, dějiny jednoho kontinentu, 2000 P. David a V. Soukup: republiky, 1999
999 turistických zajímavostí České
P. David a V. Soukup: 1111 památek a zajímavostí Prahy, 2001 P. Hora – Hořejš: Toulky českou minulostí 1-5díl, 1994-1997
156