Jiří Brabec JAK VYJÍT SE ŽIVOTEM. Kniha nejen pro ženy

Jiří Brabec

JAK VYJÍT SE

ŽIVOTEM Kniha nejen pro ženy

Tato publikace ani žádná její část nemůže být reprodukována nebo přenášena jakýmkoli způsobem včetně mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozího souhlasu autora a nakladatelství. Práva autorů jsou vyhrazená.

Jiří Brabec JAK VYJÍT SE ŽIVOTEM Vydalo nakladatelství Petrklíč s.r.o., jako svou 464. publikaci v roce 2013. Podobnost se skutečnými osobami a s nimi spojenými událostmi je pouze náhodná. Redakční spolupráce: Grafická úprava: Studiové zpracování: Návrh obálky: Grafická úprava obálky:

Hana Vavrinčíková Jiří Himal Jiří Himal Jiří Himal Jiří Himal

© Jiří Brabec 2013 © Nakladatelství Petrklíč s.r.o. 2013

Nakladatelství Petrklíč s.r.o. Pod Jarovem 18 Praha 3 130 00 tel.: 604608127 tel.: 603182483 mail: [email protected] web: www.petrklic.info ISBN (tištěná): 978-80-7229-364-3 ISBN (ebook-ePub): 978-80-7229-485-5 ISBN (ebook-mobi): 978-80-7229-486-2

jirihimal.cz jirihimal.cz jirihimal.cz jirihimal.cz

JAK VYJÍT S MUŽI

JAK VYJÍT S MUŽEM Psát tuto kapitolu bylo pro mne velice složité, protože ani pořádně nevím, o čem by měla být. Jsem totiž přesvědčen, že s mužem při společném žití se vždy nechá vyjít. Snad je potřeba jen zdůraznit, že pro dobrý vztah s jakýmkoliv mužem by ženy neměly zapomínat na dva podstatné aspekty. Jednak je to pochopení a respektování mužské ješitnosti a druha ponechání muži jeho hry. Čeští muži si neustále hrají, což je odlišuje od mužů zámořských, kteří se pouze předvádějí a dělají jen to, co se sluší, patří a očekává. A jedná-li se o vztah muže s mužem, čímž nemám na mysli onen máloprocentní vztah, je to také velmi jednoduché. Muži s tím většinou nemají problémy, protože jsou jen dvě možnosti. Buď hrají v jedné tónině, nebo jsou v disharmonii, což většinou vůbec neřeší, a když, tak velice distingovanými prostředky, jako je nevšímavost či pěsti. Muži mezi sebou, jsou-li skutečně chlapi, jakmile si rozdílné názory vyříkají, případně vyfackují, se dál už nějakým nesouladem nezabývají. Zapijí to minulé, ťuknou si na to přítomné a připijí na to budoucí, případně ještě další rundou stvrdí uložení problému ad acta. Mám tedy radu pro samotné muže: Nechte toho druhého vykecat, nechte ho vyřádit se. A když přesto považujete za nutné přesvědčovat ho, že nemá pravdu, že si vymýšlí, nebo máte-li pocit, že už vás nakrkl opravdu vrcholně, musíte umět rozpoznat, kdy je ten druhý na vrcholu. Jakmile zjistíte, že se již hrachovka vaří, je lepší skončit a odejít, abyste zabránili výbuchu, který způsobí vždycky tolik svinstva, že uvedení do původního stavu trvá pak hrozně dlouho. Mám však také radu pro ženy, i když se tak trochu opakuji. Nechte muže hrát si na chlapa, dopřejte mu pocit lovce, nechte mu aspoň chvilku ten úžasný pocit, že bez něj by byl svět nudný, že nebýt jeho, jste už dávno v… Aspoň jednou týdně polechtejte jeho ješitnost třeba tím, že mu dáte najevo, jak moc vám na něm záleží, protože on je ten nejlepší chlap, kterého znáte. Já vím, že je to pro mnohou z vás velice těžká herecká etuda, vím, že se dnešní žena velmi nerada přetvařuje, ale věřte, že je to nutné a pro klidný vztah velice potřebné. Nikdy také nesnižujte mužovu odbornost a pamatujte, že správný muž je odborníkem na cokoliv. Neovládá jen, jak by se vám třeba zdálo, takovou tu chlapskou problematiku, třeba jako fotbal a vnitrostátní politiku, ale je nutno smířit se s tím, že muž je i stylista, kadeřník a vizážista. Nic vám to neudělá, když ho na změnu své vizáže předem připravíte, a to tak, že s tím bude souhlasit. A aby vás potěšil uznáním a slovy obdivu, musí mít dojem, že to byl jeho nápad. Nezapomeňte! Každý rozumný chlap ví, že když žena náhle změní svůj účes a make-up, je na devadesát procent jisté, že hodlá změnit i chlapa – pokud se tak už nestalo. Ale pozor! Tohle všechno praktikujte u toho muže, s kterým chcete žít, náhradníci na tyhle atributy nejsou tolik hákliví.

Muži jsou v podstatě jako psi. Potřebují pohladit, podrbat za ušima, poplácat po hrudi, občas vychytat blechy, ale hlavně dát jim aspoň jednou denně pořádně nažrat. Když provedou něco nepovoleného, stačí zvýšit hlas a zalezou se staženým ocasem na své místo. Někdy si zavrčí, ale víte dobře, že pes, který vrčí, nekouše. Nezapomeňte na pravidelné očkování proti vzteklině.

JAK VYJÍT S MANŽELEM To, co bylo řečeno v minulé kapitole, platí pochopitelně i pro manžely – jsou to také muži, ne? Jistě mi většina dá za pravdu, že s manželem jsou jen málokdy problémy, pokud dbáte několika zásadních rad. Mužské jednání je totiž vždy podloženo rozumovou úvahou (tedy pokud muže nějaká ženská nezblbne natolik, že má pak rozum v kalhotách) a na rozdíl od ženského je vždy logické. Ty základní rady jsou dvě. Správná manželka vždy a za každých okolností respektuje manželovu mužskou ješitnost. Ješitnost se u mužů, tedy i u manželů, projevuje hlavně v oblasti sexuální dovednosti, někdy i v oblasti ostatní manuální zručnosti. A tak, milé dámy, pokud vám jinak manželský vztah vyhovuje, nikdy tomu svému nedávejte najevo, že je erotický břídil, sexuální nádeník a kutil na baterky. Nikdy se nesmí dozvědět, že plného uspokojení dosahujete jinak nebo jinde, i kdyby váš uspokojitel nebyl životného rodu. Tím byste velice a neodpustitelně ranily manželovu ješitnost a upozorňuji – to se nedá nikdy napravit! Muži v těchto případech mívají paměť jako sloni a celý zbytek života budou na to myslet, celý zbytek společného života vám to neodpustí, i když se budou tvářit sebetolerantněji. Proto vám radím: vždycky když on skončí, musíte skončit i vy a pak jen tak jako mimochodem mezi slastnými výdechy zašeptejte: „Tys mi ale dal!" nebo „Už nemůžu!" Vždyť milosrdná lež není lží, ale milosrdenstvím. Chlapská ješitnost se týká také všestranné dokonalosti muže, z níž pak plyne pocit vůdčího samce ve stádu. Uvědomte si, že vůdcovství je jedním ze základních přírodních instinktů muže. Téměř každý z nás mužů se cítí být natolik vyspělým a silným jedincem, že je plně oprávněn vést svoje stádo. Ti, kteří tento pocit nemají, ba ho ani netouží mít, ve skutečnosti nejsou vlastně chlapi. I takoví sice mohou některým z vás vyhovovat, ale věřte, že také v tomto případě uděláte tomu vašemu nekňubovi radost, když mu dáte najevo, že ho za vůdčího samce považujete. Proboha, ale těm ostatním, skutečným chlapům, ten pocit, tu iluzi nadsamce neberte! Je to základní kámen klidu ve vašem manželství, protože slabá, bojácná a nerozhodná samice nemůže velet žádnému stádu. Musíte se naučit nechat chlapa rozhodovat o tom, co jste vy už dávno rozhodla. Ale mazaně. Chcete nové šaty? Tak neříkejte „ Potřebuji nové šaty," tím většinou nic nezískáte, natožpak ty šaty. Ale dejte se do uklízení šatníku, oblečte si jedny, postavte se před něj a chtějte poradit: „Hele, co říkáš, nezdám se ti v nich nějak usedlá, stará…? Já bych nechtěla vedle tebe vypadat jako tvoje teta." A když nic neřekne, oblečte si jiné a zase zapózujte: „A co říkáš těmhle, to se už dneska asi nenosí, že jo, myslíš, že bych v nich na ten večírek mohla jít, aby ses pak za mě nestyděl, že nejsem moderní." Netrvejte na odpovědi a rychle na sebe hoďte další: „Tyhle by byly snad dobré, ne? Jenom jestli ti nepřipadají moc krátké, abych tam nevypadala jako zastydlá puberťačka. Já fakt nevím, co si vzít, abych ti tam nedělala ostudu." A nechte ho! Přemýšlí a počítá! Jen manžel cynik se na vás podívá a řekne: „Miláčku, ty jsi pěkná

ženská, tobě sluší všechno, ty můžeš jít klidně i v pytli." Ale věřte, že takových je nás opravdu málo, protože většina manželů si svých milých a něžných manželek velice váží a je jim potěšením udělat, co jim na očích vidí. Tím potom dochází k reálnému zhodnocení situace a vytvoření strategického plánu, jehož výsledkem je, že maximálně do týdne - no, možná do měsíce - se jde na nákup nových šatiček. Takoví jsme my chlapi. Jen se musí vědět, jak na nás. Nezapomínejte, milé dámy, že jsme nebojácní, hrdí a ješitní. Proto nás potěší, když ta naše je podobná slepičce, co si ráda zobne, občas něco snese, ale nezanáší a před svým vlastním kohoutem nekličkuje, zatímco před cizím utíká do kurníku. Za druhé: manžela, chlapa musíte nechat si hrát. Chlap si potřebuje neustále a celý život hrát. Když si hraje, tak nezlobí. Pochopitelně že je důležité, s čím si chlap hraje, neboť některé hry nemusí být pro vás zrovna příjemné, ale přesto to musíte brát za tak nezvratnou skutečnost, jako je čtvero ročních období. Na každé chlapské hře musíte najít něco, co je pro vás dobré a užitečné. Tak třeba lepí letadélka. Napatlá vám sice lepidlem kdeco, ale zase je-li třeba slepit džbán po babičce, je lepidlo i chlap po ruce. Hraje často, i když mizerně tenis? Tak aspoň dvakrát za týden máte čas na kamarádku, nebo na… kamaráda? Chodí na pivo? Vaše svolení jsou opratě k jeho kočírování. A vězte, že i sezení u piva je chlapská hra, protože u toho stolu sedí samí hrdinové, co se s nikým nepářou, samí fllozofové, odborníci, ministři, mistři světa a sportovní trenéři, a všichni jen proto, že si tady, na rozdíl od domova, mohou klidně a bez okřikování hladit a hýčkat své ego. Nebo snad ten váš rád koketuje s cizími ženami? Máte jedinečnou příležitost dokázat mu, jak jste tolerantní (tedy že aspoň víte, co to slovo znamená) a milá. Zkrátka že jste lepší než všechny ty ochechule, které se před ním kroutí a přemízají. Ale pozor! Koketerie nejsou zálety a zálety nejsou hra. A pokud si váš manžel skutečně hraje s jinou ženou nebo ženami, musí mu být jasné, že si zahrává. Je docela možné, že všechno to nebezpečí a riziko z této hry na něj působí stejně jako jakýkoliv jiný adrenalinový sport. Pokud však na to přijdete, je potřeba se zachovat podle rady dr. Plzáka. Nevyzvídat, nevyhrožovat, nerozčilovat se, ale klidně a sebevědomě prohlásit: „Tak ona je asi lepší než já, nevadí, to se nedá nic dělat, budu se tedy muset podle toho zařídit." A nechte ho být. Je ješitný a nesnese, abyste měla navrch. Uvidíte, že přijde, přileze, přiškemrá se. Ale řekněme si nyní něco ke kategorizaci manželů. Dělíme je do tří skupin, přičemž zařazení do jednotlivých skupin není stálého charakteru a může se časem a okolnostmi, ale i vaší pílí měnit. Je to dáno tím, že manželé na rozdíl od manželek jsou vychovatelní, vzdělatelní a tvární, takže se mohou třeba každých deset let (realističtější období je však čtvrtstoletí) chovat jinak a patřit tak do jiné skupiny. Jejich vývoj je z převážné části ovlivňován jejich okolím, tj. manželkou a tchyní.

Shánilové Sem můžeme zařadit ty manžele, kteří jsou v podstatě to nejlepší, co si každá žena může jen přát. Bývají příjemní, společenští, ale zároveň drzí a vlezlí, což jim usnadňuje jejich věčné shánění. Pídí se

po všem, co by se třeba i někdy později mohlo hodit. Dokážou tak rodině - a to je pro sháněly typické, ne sobě, ale rodině - zajistit v podstatě cokoliv. Domácí vepřové od sedláka, zajíce od hajného, slušné auto za slušnou cenu od slušného dovozce ojetin, výkonný počítač pod cenou od překupníka, dovolenou na poslední chvíli, lístky na vyprodané představení. Vyjednají slevu na kupovaný byt, prosadí vyřízení reklamace vrácením zboží a peněz, seženou protekci na poliklinice v Praze, zajistí vrácení odebraného řidičského průkazu, přemluví úředníka i v neúřední den. Shánila je třeba si udržovat a hýčkat: „Je to problém, ale já vím, že ty to nějak dokážeš, ty to určitě zvládneš!" To je nejčastější zaklínací formulka, která jsouc doplněna milým, všeslibujícím úsměvem, nebo dokonce polibkem, dělá opravdové divy. Z těch slibů nemusíte mít strach, protože je pravda, že shánilům kolikrát stačí něžné pohlazení u večeře, možná tak nanejvýš chvilkový sex, jenž vás příliš nezatíží, protože oni většinou nejsou naprogramováni na nějaké obzvláštní erotično. Berte to jako jistou daň za jejich snažení, protože často je pro ně tím pravým vyvrcholením úspěch a dosažení vytčeného cíle. A pokud se náhodou shánilovi něco nepovede, je absolutně nevhodné, ba zničující začít manželkami tak oblíbený monolog: „No vidíš, já to věděla, že to takhle dopadne, kdybys býval..." Správná a chápající manželka naopak jen mávne rukou a uklidní svého chotě konstatováním: „ Vždyť se svět nezboří, každý den nemůže být posvícení a ty si nějak poradíš, já ti věřím…" V téhle větě je ta správná důvěra, která dokáže z normálního shánila udělat úplného magora, jenž nedá pokoj, dokud nedosáhne svého, dokud nevyčerpá všechny myslitelné i nemyslitelné možnosti A ještě něco. Shánilům můžete na rovinu a přímo říkat, co mají zařídit, co mají zajistit a co sehnat, protože vy z toho nejste moudrá a nevyznáte se v tom. Nikdy to však nesmí být ultimativní příkaz. I shánil je totiž chlap a chlap je přece vůdce smečky, tak mu nebude nějaká urousaná samička radit či poroučet.

Skokani a borci Jsou manželky, pro které je tato skupina manželů tou nejvhodnější. Skokanem zde rozumíme takového manžela, který je skálopevně přesvědčen, že manželce je třeba splnit veškerá přání, ba dokonce i ta, která ještě nevyřkla. Prostě skokan vždy udělá, co vám na čočkách vidí. O polední přestávce v zaměstnání skočí místo oběda na úřad, když jde z práce, skočí pro dítě do školky, skočí do čistírny, skočí nakoupit, skočí k babičce pro vajíčka, skočí něco uvařit, skočí vyžehlit, skočí… Jenom nesmíte zapomenout, že tento manžel rád skáče, a tak mu musíte aspoň dvakrát do měsíce umožnit skočit do ložnice a tam si skočit. Skokanovi je potřeba projevit lásku a uznání a uvidíte, jak radostí poskočí. Pokud to dokážete, nemusíte mít obavy z vydání přímého povelu, ale prosím vás, jemně a něžně, protože žena má být skvostem jemnosti a něhy. Tak třeba jste za celý den v kanceláři strašně unavená a chcete si odpočinout, ale zjistíte, že doma nemáte ani patku chleba. Usmějete se na svého skokana a něžným hláskem požádáte: „ Prosím tě,

Pavlíku, nemohl bys skočit do sámošky, já jsem tak uondaná …" Vsaďte se, že jeho odpověď bude: „Samozřejmě, miláčku, hned běžím, jen se klidně natáhni," protože jeho chlapský skokanský rozum mu říká, že jste opravdu unavená, a že je tudíž potřeba vám pomoci. Ovšem to nesmíte takovou žádost vysílat z polohy ležmo na gauči nebo rozvalená s cigaretou v křesle, slzíc nad dojemností jihoamerické telenovely. Zmíněné polohy můžete zaujmout až po jeho odpovědi. Skokan má totiž patologickou potřebu vám pomáhat, a proto musíte vždy vypadat vytížená, utahaná, vystresovaná. Jinak se dopouštíte zrady na jeho egu, na jeho ješitnosti a hlavně na jeho lásce, která pro skokana vždycky znamená ochotu pomoci. Někdy se stává, že skokani mohou být i borci. Takovému potom nestačí skákání dvakrát do měsíce. Borcem je totiž manžel, který se stává nepřekonatelným v ochotě a pozornosti vůči manželce vždy v den, který jste si určili jako den dováděcí. I když to klasicky bývá středa, je ale dobré v případě borce nemít žádný plánovaný den, protože pak získáváte jeho ochotu kdykoliv. Stačí mu jen dát najevo, chcete-li naději, že zítra ano. Rozlišujte ovšem naději a slib. Naděje se nemusí uskutečnit, ale pokud budete příliš často rušit své sliby, opět raníte manželovo sebevědomí, a dokonce v něm můžete vzbudit podezření, že něco není v pořádku. Začne větřit nevěru a má jen malý krůček k patologické žárlivosti. Ale i nenaplnění nadějných nadějí je hazardování s obětavostí vašeho miláčka. A tak každé nenaplnění slibné naděje by mělo mít reálný základ, jako třeba že jste zapomněla na příjezd milované maminky. A protože se jedná o opravdu milovanou maminku, která vás vždycky poctí kouzelnou několikadenní návštěvou, myslím, ba jsem přesvědčen, že manžela sexuální choutky přejdou minimálně na týden. Pokud budete borci předkládat příliš často plané sliby, bude se dříve či později jejich uskutečnění vehementně domáhat. Chcete-li tedy, aby borec skákal, jak vy chcete, musíte své sliby plnit, ale hlavně musíte neustále stimulovat jeho ego, jeho ješitnost. Využívejte zásadně rady č. 1 a mějte na paměti, že borci jsou na hodnocení svých výkonů zvláště citliví. Vhodná je i varianta katastrofická: „ Bože můj, ty mě jednou odděláš…" To zabírá, protože jste navíc pošimrala jeho atavistické sklony. Váš manžílek v té chvíli získává pocit, že je váš pán a neomezený vládce nad vaším životem. Zatímco shánil očekává pochvalu od své rodiny a v jejím kruhu, skokani a hlavně borci si rádi vychutnávají pochvalu tak říkajíc před nastoupenou jednotkou. Potřebují, aby se o jejich schopnostech a výkonech dozvěděl širší okruh vašich přátel a pokud možno všechny vaše kamarádky. Jsou-li s vámi ve společnosti přátel, stačí jim třeba jen krátká dvojsmyslná věta a váš spokojený a odevzdaný pohled. Dejme tomu, že k vám na návštěvu přijde kamarádka z práce. Něžně poprosíte skokana-borce, aby vám uvařil kávu. Když ji přinese, podíváte se na něj pohledem vrnící a věčně chtějící kočky a poděkujete: „ Děkuji, má lásko/broučku."Skokanovi tohle většinou stačí, ale borci musíte dát najevo, že ho skutečně za borce považujete. Váš pohled musí být vlhce oddaný, když děkujete: „ Díky, motýlku /pejsánku." Musí to být něco nezvyklého a dvojsmyslného, abyste to potom mohla kamarádce vysvětlit, ale tak, aby to ještě manžel slyšel. Řeknete tedy něco jako „To je takový můj šikovný motýlek, jen kdyby nechtěl pořád opylovat," nebo „Je to fakt takový můj pejsánek, vždycky jakmile přijdu domů, tak na mě skočí…" Pozor, nesmí to znít

ironicky, ale naprosto oddaně a vyčerpaně, spokojeně. Borcovo mužné ego povyroste aspoň o dva centimetry. Bohužel je tu nebezpečí, že návštěvy vaší kamarádky se zintenzivní, a to dokonce i tehdy, když vy nebudete doma. Na druhé straně je docela možné, že samou závistí vaše kamarádka na vás již nebude mít čas. Obě varianty jsou pravděpodobné, ale to jste celé vy – ženské!

Trubci Tady není v podstatě co psát, protože je asi každé z vás jasné, o čem je řeč, a není vůbec podstatné, co udělat, abyste s trubcem vyšla, protože trubec vždycky ztrácí význam, jakmile odvede svoji práci. A je už jen na vás, jestli ho potom donutíte opustit ten váš úl, nebo zdali ho budete ještě nějakou dobu trpět. Vím, že ta druhá varianta vyžaduje vaše veliké přemáhání, protože trubec jen překáží a otravuje váš jinak spokojený život. Motá se v kuchyni, vadí v obýváku a překáží v ložnici. Trhá ponožky, špiní prádlo, drobí na koberec, cintá na ubrus, ukapává na záchodě, smrdí pivem, chrápe, pšouká. Navíc nelistuje v erotických časopisech, nedívá se na porno, nešilhá po sousedce a nevnímá ani vaše, ani jiná prsa, boky či nohy. Tenhle typ je trubec odjaktěživa a pravda je, že žít s ním může jen žena včelí matka, protože ta postrádá stejně jako on jakékoliv sexuální choutky a v podstatě jí stačí jedno nebo dvě oplodnění za život. Trubci od přírody jsou ti muži, jimž matka příroda zakódovala do jejich řetězce DNA tzv. jelení gen. Ten pak způsobuje, že muž je v říji tak maximálně třikrát za svůj život. V době říje je pak přímo nepříčetný, ale jakmile se mu podaří svoji laňku oplodnit, jeho sexuální aktivita až do příští říje, často ale i navždy pohasne. Pocit, že svoje stádečko již dostatečně rozmnožil, je pro něj natolik dostačující a uspokojující, že od té doby je pro něj soulož stejně zbytečnou záležitostí jako schůze parlamentu. Majitelky takového trubce, které nejsou včelí matky, musím upozornit, že se s tímto případem dá jen velmi málo co dělat. Veškeré vaše snahy i přes absolutní rafinovanost podtrženou svůdným prádélkem, podvazkovým pásem a punčochami jsou marné. Dobře naleštěná karoserie nového vozu vzbuzuje u trubce od přírody daleko větší vzrušení než voňavá hebkost manželčiných vypouklin. A pokud se, milé dámy, nedokážete smířit s tímto těžko změnitelným stavem věcí, nemohu v zájmu vašeho zdraví doporučit nic jiného než pořízení tzv. náhradníka, a to pokud možno ze skupiny skokanů a borců. To, že se s tím trubec nějak smíří, je vlastně jeho jediná kladná vlastnost. Trubcem se však může stát i zpočátku jinak normální muž patřící do ostatních skupin našeho přehledu. Ke změně dochází vždy v manželství. Jen u deseti procent nastává tato změna vlivem jiných okolností a podnětů, než je samo manželství, a především vlastní žena. Ano, v devadesáti procentech případů je hlavním důvodem změny muže v trubce manželka. Ptáte se, jak je to možné? Stává se to převážně ze stresu, který starostlivý manžel prožívá, když zjistí, že to s jeho ženou nevypadá růžově. Hnedle každý den jeho milovaná trpí hroznými bolestmi hlavy, je unavená, něco na ni leze, a to vždycky, když ulehne do postele, nebo dokonce hned, jakmile děti usnou. Ohleduplný a starostlivý manžel si od rána do večera láme hlavu s tím, jak manželce pomoci. Proto omezí své veškeré večerní aktivity, neboť má strach, aby sebemenší vzrušení či ta špetka námahy, co tomu žena vždycky věnuje, její stav nějak nezhoršily. A tak se začne chodit ukájet do blízkého

pohostinství, přičemž jeho duševní i tělesné strádání ve spojení s alkoholem škodlivě působí na jeho organismus a hlavně na žlázy s vnitřní i venkovní sekrecí. Dochází k patologickému poškození nadledvinek, kde se, jak známo, tvoří hormony. Úbytek hormonů ve své podstatě pak znamená trubcovatění. A na závěr ještě jedna všeobecná rada, jak zacházet s manželi. Snažte se, abyste byla jako jeho maminka, když ho přepadne rýma nebo když ho někde píchne, abyste byla jeho kamarádkou, které se svěří i s hlavní výhrou ve sportce, abyste byla chudákem manželkou, kterou může ochraňovat a udržovat jako svůj ostatní majetek, abyste mu byla i milenkou, kterou v posteli nesžírají jiné návaly než ty, které jí způsobuje svým dokonalým uměním právě on.

JAK VYJÍT S TCHÁNEM Vyjít s tchánem není žádný problém. S tím se vyjde vždycky na rozdíl od tchyně, s kterou se vyjít vlastně nedá, s kterou se většinou dá jen vyběhnout. A hned v úvodu musím říci, že se mi vůbec nelíbí to pojmenování. Tchán totiž není žádný zvláštní biologický druh. Je to prostě jen chlap se svými klady a zápory, jaké chlapi běžně mívají, chlap staršího data vzniku, což většinou znamená, že je usazený, vybouřený a spokojený. Samozřejmě je pravda, že s ním někdy trochu zacvičí tak zvaná „druhá míza", ale to nikdy netrvá dlouho. Je to jen pár teplých dnů, které v podzimním čase dokážou vykolejit z biologické rovnováhy i starý dub, natožpak stárnoucí doubek. Ve svém přístupu k tchánovi vždycky vycházejte z toho, že chlap stále potřebuje být důležitou součástí života, a to i toho vašeho rodinného. Dopřejte mu možnost se o něco postarat, dejte mu pocit nezbytnosti a je váš. Garantuji, že na rozdíl od tchyně se nic na jeho vztahu k vám nezmění, i když k němu budete někdy málo přívětiví a vstřícní. Musíte však svoje špatné šlápnutí nějak dříve nebo později ospravedlnit, protože správný chlap a milující otec či dědeček dokáže odpustit. Tchyně nikdy. Ale na druhou stranu je třeba znova upozornit na chlapskou hrdost a ješitnost. Pokud tyto atributy u svého tchána nějak nedoceníte, nebo dokonce ponížíte, je dost pravděpodobné, že se ta rána nikdy nezacelí. Po zbytek života bude pak jeho přístup k vám chladný, možná dokonce odmítavý. Nebude však útočný, zákeřný nebo úskočný jako tchyně. Zkrátka se pro tchána stanete na dlouho uzavřenou kapitolou. Je prostě potřeba snášet jeho řeči, které se s přibývajícím věkem mění. Začne to různými radami do života, pokračuje to strachem o dobrou výchovu vnoučat, pak výčtem osobních a pracovních úspěchů, někdy i pravidelnými rozbory vnitropolitické situace a končí to nekonečným vzpomínáním na dobu před padesáti šedesáti lety. Ale vydržte to a on pro vás udělá cokoliv! Další radou je nezpochybňovat jeho fotbalový nebo hokejový klub a při společném sledování zápasu se neradovat, když jeho tým dostane gól, i kdyby ho dalo vaše oblíbené mužstvo. Rovněž je dobré popovídat si s tchánem o jeho koníčcích, o myslivosti, o rybařině, o ženách apod. Velice užitečné je zajít s tchánem na pivo do jeho oblíbené hospůdky, mezi jeho kamarády. Ovšem snachy se nemusí pouštět s tchánem do debat o fotbalu či o politice a také není právě nutné, aby s ním chodily na pivo. Na pivo ne, i kdyby vám hospodský vzduch dělal velice dobře, protože není zrovna vhodné, aby tchán věděl, že jste v šenku častěji než váš manžel, jeho syn. Snachám vždy pro pohodový vztah s manželovým tátou stačí pár milých slov, příjemný úsměv a pohlazení po pleši. Prostě s tchánem snachy většinou nemají žádné větší problémy. Už proto ne, že nic nedokáže povzbudit stárnoucí hormony tak jako mladá a milá ženská. Snachy většinou mladé bývají, nebo aspoň o pár let mladší než jejich tchán, a být milá na tchána je velice jednoduché. Stačí mu říkat tatínku. Je to většinou lepší než dědo, protože je to pro chlapa důstojnější. Vždyť děd je již starý kmet, co neudrží

moč. Na adresu snach musím však ještě poznamenat, že některé dokážou svého tchána tak vyděsit, že se jich vlastně začne bát či se bude cítit ponížený a zesměšněný. Nesmíte ho totiž přestat považovat za chlapa. Když totiž taková mladá, pěkná snacha se před svým tchánem nestydí chodit polonahá, v průsvitné košilce či jen tak v kalhotkách, jak je třeba běžně doma zvyklá, dokonce někdy stačí jen si sednout proti němu s županem rozevřeným až bůhvíkam nebo ho svým dravým výstřihem přesvědčovat, že skutečně podprsenku nenosí, je to přesně ono znevažování jeho mužství. Chudák tchán si může takovéto počínání své snachy vysvětlit jen dvojím způsobem. Buď ta ženská po něm jede, nebo ho má už za vyždímaného dědka. Jó, taková je mužská ješitnost. Vystavujete ho obrovskému dilematu. Jako chlap se podívat musí. Jako tchán má představu, že to není zrovna vhodné. Je proto pochopitelné, že z tohoto rozporu a náporu si chudák tchán nemůže udělat jiný úsudek než ten, že pro svoji snachu už není chlap, ale jen nedůležitý tchán, něco, co už nemá cit, touhu ani chuť. A věřte mi, chlap, co nemá ani touhu, ani chuť, je vlastně mrtvola. Zeť a tchán, to bývá často složitější varianta. Jejich vztah by mohl někdy vyznít jako vztah dvou kohoutů na jednom dvoře. A i na tom dvoře mladší kohoutek musí ustupovat tomu staršímu, a to až do doby, než je on sám starší. Doufám, že je to jasné. Ovšem není potřeba jen ustupovat. Tchána si získáte i tím, že mu průběžně budete dávat najevo jeho nezbytnost. Stačí požádat ho občas o radu či o jeho názor. A i kdybyste žádnou radu nepotřebovali, je dobré za ním zajít a zeptat se ho třeba na to, jak se zatlouká skoba na obraz. Nemějte obavy. Tchán vás nebude považovat za nemehlo, jen za chudáka, kterého to doma nenaučili, a rád vám poradí, případně přijde tu skobu zatlouci. Tchyně by vás v tomto případě určitě měla za nebetyčné trdlo, jež neumí nic. Bóže, koho si to ta naše holka vzala! Jak snachy, tak zeťové musí mít ale na paměti ještě jednu věc. Správný chlap neprosí, ale předpokládá, a tchán o to víc. To znamená, že tchán vás jen málokdy požádá o nějakou pomoc, dokonce ani tehdy ne, když bude umírat, ale předpokládá a je stoprocentně ujištěn, že mu ji poskytnete, že si sami všimnete, s čím a kdy potřebuje píchnout. Snažte se proto vystihnout jeho předpoklady, ale nenabízejte pomoc, konejte ji. Je totiž jasné, že jakoukoliv nabídku, pokud není nemocný či chromý, váš tchán odmítne, protože mu to připadá stejné, jako by o tu pomoc on sám prosil. A chlapi neškemrají. Prostě se musíte ve správný čas objevit na správném místě, abyste prokázali svou snahu a zároveň i svůj důvtip a inteligenci. Nikdy vám to nebude zapomenuto a dosáhnete postu spolehlivého a ochotného člověka. Člověka, jenž si zaslouží trochu té tolerance a porozumění. Dopřejte svému tchánovi pocit nejdůležitějšího a nejvyššího hodnostáře celé vaší rodiny. U tchána z toho můžete mnohé vytěžit. Pokud ten samý pocit budete dopřávat tchyni, doplatíte na to. I ona musí být přesvědčena o své důležitosti, o svém významném postavení, ale nikdy to nesmí být to postavení nejdůležitější. Jinak se váš život stane jedním velikým vojenským cvičením. Věřte, že takto udržovaný a hýčkaný tchán se často stává i vaším obranným štítem proti útočným

výbojům tchyně a sérem proti jejím jedovatým výměškům. I tchán je muž, takže i on je jako pes. Také potřebuje pochválit a podrbat za ušima, aby byl ostražitý v hlídání své smečky a svého teritoria. Jsou případy, kdy svůj rajon i značkuje. Ale dejte pozor na psí paměť. Pokud psovi někdo ublíží, pamatuje si to celý život a do smrti dotyčného nemá rád. Jakmile se pak někdy, třeba i po dlouhých letech, objeví jen sebemenší záminka, pes na tohoto člověka zaútočí. A to nemluvím o vzteklém psu s pěnou u huby a vyceněnými tesáky. Tak svého tchána nechtějte nikdy poznat.

JAK VYJÍT SE ZETĚM I zeť se může někdy chovat jako vůl. Jsou to sice jen výjimečné případy, ale stávají se. Jinak se zeti chovají většinou normálně. Je zajímavé, že většina zeťů pojmenovává otce svých žen jako pantátu či tátu, a ne tchána, zatímco o matkách svých žen hovoří téměř vždycky jako o tchyních - na rozdíl od snach, pro které jsou rodiče jejich mužů jen tchánem a tchyní. Je z toho opět patrno, že vyjít s chlapem je někdy snazší než vyjít se ženou, neboť u nich se jen velice těžko pozná, kdy jde o neupřímnost a kdy o upřímnost. A jako každému jinému mužskému, tak i zeti je potřeba nechat vědomí, že on je pánem, že na něm všechno záleží, že on je ten, kdo ve své rodině nese břímě rozhodování, a to i v případě, že je to jen otázka jeho nezkrotné fantazie, nebo že se dokonce jedná o případ, kdy se přání stalo otcem patologické představivosti. Proto i kdybyste měli jasně prokázáno, že jasné místo vašeho zetě je pod pantoflem vaší dcery, nesmíte mu to nikdy dát najevo. Zrovna tak nesmí být patrna vaše radost z toho, jak úspěšně si ho vaše dcera ochočila. Většina tchyní se svými zeti vychází v pohodě, ovšem najdou se i takové, u kterých je vstřícnost nahrazena jakousi žárlivostí. Ano, žárlivostí, protože ta jejich holka má chlapa tak fešáckého, že při pohledu na něj poskočí nejedno ženské srdce, a to bez ohledu na jeho stáří, či prostě jen proto, že zeťák je úplně jiný než ten jejich starý blbec. Může být třeba šikovnější, společenštější nebo prachatější. Proto se budu spíše obracet na pantáty a tchány, protože ti mohou v některých případech mít více neshod se svými zeti než tchyně. Je to dáno pocitem dvou kohoutů na jednom smetišti, i když je potřeba zdůraznit, že jsou to víceméně jen ojedinělé případy, neboť muži jsou vesměs tolerantní. Je potřeba, aby čerstvý pantáta vzal svého zetě co nejdříve, maximálně hned po svatbě či hned, jakmile začnou mladí spolu žít, na pivo nebo na fotbal, aby oba mohli navzájem zjistit, co od toho druhého mohou očekávat. Není totiž nic zrádnějšího než trapné očekávání a plané naděje. Chlap přece nestojí o nějaké naděje, ten potřebuje jistotu. Ale pánové, pozor! Zeť nikdy nemůže být jako vy a zaplať pánbůh za to. Snažte se na něm najít něco pozitivního, něco, co by se i třeba s přimhouřenýma oběma očima mohlo nazvat příjemným a dobrým. Věřte, že se vám to vyplatí. Přinejmenším nebudete mít takové starosti a takové problémy jako vaše žena, tedy zeťova tchyně. Mějte vždy na paměti, že ten chlap – váš zeť – je docela dobře možným otcem vašich vnoučat. Přinejmenším aspoň jejich vychovatel, což je možná ještě důležitější než být majitelem několika spermií. A když budete hodným pantátou nebo slušným tchánem, budou smět vnoučata za vámi jezdit a budou vás mít rády. Ono by se sice zdálo, že na vnoučatech víc lpí babičky tchyně, ale to je jen jakási hra na senilní mateřství. Jen málokterá babička je ještě dnes natolik rozumná, aby na ni vnoučata vzpomínala s láskou. Ano, jsou ještě takové, ale to jsou většinou téměř osmdesátileté stařenky většinou venkovského původu, které již znají cenu životních zkušeností. Zcela určitě sem nepatří žádná moderní čtyřicetiletá babička. Ta ještě

dlouho zůstane jen tchyní. Je ovšem potřeba říci si také něco o zeťácích, kterým není ani rady, ani pomoci. Někteří z nich to mají od narození a někteří to chytli někde na pastvě od stejně nepodařených jedinců ve stádu. U těch je naprosto zbytečné snažit se o předání nějakých životních zkušeností či pokoušet se jim pomoci. A tou pomocí nemyslím jen pomoc duševní, ale i fyzickou. Nikdy mu, prosím, proto nenabízejte, že mu pomůžete se stěhováním nebo s čímkoliv jiným, protože stejně budete odmítnuti. Nesnažte se mu poradit ani v oblasti, která je dlouhá léta vaší profesí, neboť on všechno zná a všechno ví. A cokoliv řeknete, je pro něj stejně jenom blbost. V tomto případě vám tedy nezbývá nic jiného než se naučit pantomimu. Naučte se ovládat mimiku obličeje, a to jednak proto, aby na vás nepoznal, že zrovna hrajete úplně jiné divadlo, než anoncujete, ale hlavně proto, abyste mohli dávat najevo souhlas či nesouhlas přesně podle toho, co si zeť přeje. K tomu vám stačí pohyby obočí, předem nacvičené úsměvy a škleby a maximálně ještě nějaký neutrální pohyb ramen. Používejte slov prostě co možná nejméně. A když už musíte, stačí vám jen nějaké no, jo, aha, tak, jasné, určitě, samosebou apod. Už pro tyto případy je tak důležité vaše první posezení se zetěm u piva nebo na fotbale, protože jinak budete tápat a dlouho nebudete vědět, která bije. V té době pak natropíte mnoho nepříjemností a problémů. A kdo chce dneska mít nějaké problémy, zbytečné problémy? Pokud se stane, že jako tchán máte pocit, že vás zeť nějak zesměšnil, či dokonce urazil, je lepší dělat, že jste nic neslyšel. Ozvat se a bránit se můžete jen v případě, kdy jste při společné zkušební návštěvě hospody zjistil, že zeť je natolik vyspělý, aby pochopil, že nejste ten, kdo s ním kozy pásal. Jinak je opravdu lepší dělat, jako když se nic nestalo, a omezit jakýkoliv bližší vztah jen na důležité společenské události, což většinou bývají svatby a pohřby. V ostatních případech, kdy se mu chcete úspěšně vyhnout, je však potřeba najít si vždycky nějakou pádnou výmluvu, jako je třeba žlučníkový záchvat, chřipka, pracovní vytížení, únava. Jde totiž o to, aby vaše dcera nenabyla přesvědčení, že jejího muže prostě nemáte rád, aniž byste k tomu měl nějaký důvod. A pochopte, že žádný důvod podle ní neexistuje. Je ale dost možná, že vaše dcera bude mít stejně podezření, že jejího muže nemáte zrovna v oblibě, ovšem nedávejte jí v tomto ohledu zbytečně jistotu. Vám to ve vztahu k zeťovi nepomůže a jí to ublíží. To je rada pro pantáty, protože ti by měli být - na rozdíl od tchyní - schopni umět s protivníkem v zájmu všeobecného míru nějak vyjít. Ovšem pokud nejsou vrcholnými politiky, neboť devadesát procent těchto slavných je dnes nakaženo virem VIP – vleklá idiotická paranoia. Zeť i snacha jsou zkrátka jako bacily. Vtrhnou k vám zčistajasna a budou vás trápit těžkým dýcháním, tlakem na prsou i bolestmi hlavy do té doby, než odejdou, ať budete používat léky jakékoliv.