přátelé přírody 2|2015 | bulletin spolku Přátelé přírody ČR | www.pratele-prirody.cz | zdarma
Ropákem roku je ministr Mládek
Proběhl Týden proti rasismu
To je Dominika Kovaříková
Jde to ekologicky i efektivně. Českému ekozemědělství stoupá produkce PRAHA (Ekolist.cz) - Chemií nestříkáme, ani v noci, reagují na nejrozšířenější vtip o ekozemědělství samotní čeští biofarmáři. Jejich produkce během deseti let vrostla, především u mléka a obilovin. Také legislativa a systém kontrol se postupně zpřesňují. Zbývá jen biopotraviny ještě více zpopularizovat a vysvětlit lidem, čím je ekologické zemědělství prospěšné životnímu prostředí, zaznělo na konferenci o vývoji a trendech v ekologickém zemědělství v rámci veletrhu Biostyl. Podle biozemědělce Miroslava Šrůtka, jehož farma nese jeho jméno, jde především o princip. „Kdo o tom není přesvědčen, ten to nemá dělat,“ říká. Pokud někdo chce podvádět, nic mu nezabrání. Sám se ale domnívá, že většina jeho kolegů nepodvádí, ani ti,
kteří dělají ekozemědělství především kvůli penězům. Šrůtka, sám vystudovaný botanik, prozradil, jak na své farmě bojuje s pleveli, konkrétně pýrem plazivým. Stačí mu k tomu dobře zvolit osevní postup. Dva až tři roky pěstuje na místě jetelotrávy, které se pravidelně několikrát do roka kosí. „Pýr, na to jsou desítky, ba stovky studií odborných prací, nesnáší pravidelné kosení,“ říká. Další rok následuje plodina náročná na živiny, například pšenice, a po té méně náročná plodina, například oves. Poté je oseto pole opět trávou. Jako producent biomléka se snaží, aby byla jeho farma soběstačná. „Jediné co nakupuji, jsou minerální směsi. A jedinou chemii, kterou používám, jsou antibiotika při léčení zánětu vemene,“
uvádí. Po jejich použití se musí dodržet ochranná lhůta, která je pro ekofarmáře oproti konvenčním zemědělcům dvojnásobná. Krávy lze chovat i bez antibiotik, je to ale náročnější na péči o stádo. Nemocné zvíře se musí vyřadit na rok ze stáda a léčit se, nebo putovat na jatka. Ekologické zemědělství už není podle externí konzultantky Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Andrey Hrabalové pouze pro hippies. Povedlo se podle ní vytvořit kvalitní právní rámec, kontrolní a certifikační systém i veřejně dostupný Registr ekologických podnikatelů. Je třeba ale ještě zapracovat na větší efektivitě ekozemědělství, aby nebyli biofarmáři tolik závislí na systému podpor a dotací, a zvýšit výrobu i spotřebu českých biopotravin. Pokračování na str. 2
Ropákem roku 2014 je Mládek, Zelenou perlu dostal prezident Zeman BRNO (ČTK) - Zelenou perlou je prezidentův výrok: „Jako prezident udělám vše pro to, aby zločiny ekologických nebo zelených fanatiků dále nepokračovaly.“
průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) za jeho údajně špatnou energetickou koncepci a snahu prolomit limity těžby hnědého uhlí na Mostecku. Anticenu Zelená perla za protiekologický výrok
2
nech ekologických nebo zelených fanatiků". Novinářům to dnes v Brně sdělil Miroslav Patrik z pořádajícího sdružení Děti Země. Mládkovi udělili ochránci přírody Ropáka hlavně za to, že prosazuje výrobu energie nikoli z obnovitelných zdrojů, ale s využitím jaderných a tepelných elektráren. Vytýkají mu jeho snahu o stavbu nových jaderných bloků v Temelíně i Dukovanech, snahu o prolomení těžebních limitů na Mostecku a podporu otevření nových dolů na těžbu uranu u obcí Brzkov a Věžnice na Jihlavsku. Zelenou perlu dostal Zeman za výrok "Jako prezident udělám vše pro to, aby zločiny ekologických nebo zelených fanatiků dále nepokračovaly." Jde o úryvek z článku publikovaného loni v květnu s titulkem "Žádné ústupky zeleným fanatikům. Jsou to jezinky.", který vyšel na www.denik.cz.
Anticenu Ropák za největší protiekologický počin loňska dostal ministr
obdržel prezident Miloš Zeman za výrok z článku, v němž hovoří o "zloči-
Jde to ekologicky i efektivně. Českému ekozemědělství stoupá produkce Pokračování ze str. 1 Důležitá je podle názoru Andrey Hrabalové i větší osvěta a upozorňování na přínosy ekologického zemědělství pro životní prostředí. Ekofarmy za sebou nezanechávají jen kvalitní potraviny, ale i zachovalou ornou půdu a přírodu nezatíženou chemií. O popularizaci biopotravin se snaží i soutěž Biopotravina roku, jejíž 14. ročník byl v rámci veletrhu Biostyl rovněž vyhlášen. Producenti biopotravin mohou své výrobky do soutěže přihlašovat až do 6. srpna. Vítěz soutěže bude známý v září letošního roku.
Z toho se v praxi vyvozuje, že zakázané pesticidy být v potravinách prostě být nesmějí. Ministerstvo zemědělství odebírá pro kontrolu 400 vzorků roč-
v obchodě kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
ně, další vzorky už biopotravin přímo
okolního prostředí. U biopotravin jsou nejčastěji zaznamenány stopy reziduí
Absolutní nula je podle Gallase technicky těžko dosažitelná, už jen vlivem
Velký rozvoj zažívá v posledních letech produkce biovín. Naopak ekologickému včelařství se věnuje minimum včelařů. I pro ně totiž platí přísné podmínky, například požadavek na 3km okruh bez intenzivního zemědělství, která je v současné české krajině na mnohých místech těžko splnitelná. Jak se biopotraviny kontrolují Jan Gallas z Ministerstva zemědělství ČR připomněl, že legislativa určuje seznam pro ekologické zemědělství povolených a zakázaných pesticidů.
v množství 0,001 mg/kg. Ministerstvo zemědělství se zabývají až nálezy nad 0,01 mg/kg, což je limit, který i pro dětskou a kojeneckou výživu. Pro srovnání: limity na obsah reziduí pesticidů jsou pro konvenční potraviny uváděny v řádu miligramů nebo desetin miligramů na kilogram. Nálezy u biopotravin jsou tedy stokrát až tisíckrát menší než mohou být u konvenčních potravin. Biopotravina s prokazatelným nálezem zakázaného pesticidu v množství nad 0,01 mg/kg je stažena podle Gallase z prodeje coby biovýrobek, může být ale přeznačena jako konvenční potravina a prodávána dál. „Pokud chceme výrobci udělit sankci za to, že se v jeho potravinách nacházejí rezidua, musíme prokázat, že to zavinil on,“ vysvětluje Gallas. A to je velmi těžké. I prokázaná kontaminace může být nechtěná, způsobená vlivem prostředí nebo dalším článkem obchodního řetězce. Navíc i samotné stáhnutí biovýrobku z trhu může fungovat likvidačně. Výrobci uzavírají s řetězci smlouvy o záruce kvality jejich výrobků. Ekologičtí zemědělci podléhají dvěma nařízením EU a českému zákonu o ekologickém zemědělství. V rámci certifikace se nekontroluje pouze zemědělec, ale i jeho subdodavatelé. Každý rok u ekozemědělce proběhne jedna ohlášená kontrola za rok. Možné jsou i další namátkové kontroly. Ty
probíhají podle Ivy Zadražilové z kontrolní organizace ABCert především u větších firem, nebo u firem, kteří mají kromě bio i konvenční produkci.
skot a ovce. V ekochovech je chováno 16 % skotu, dojnice ale tvoří pouhá 2 %, 45 % ovcí, 32 % koz a 18 % koní. Prasata a drůbež jsou v ekochovech chována minimálně (0,1 a 0,2 %).
Na kontrolách se prohlíží účetnictví, soulad vstupů a výstupů, zemědělská technika (například zda na ní nejsou stopy po mořeném osivu), pozemky a jejich osevní plán, evidence zvířat, jejich zdravotní stav a wellfare. U obchodníků se kontrolují skladovací prostory a účetnictví, ve výrobně oddělení bioprodukce od konvenční, skladování, balení i zpracování, ideálně přímo za chodu.
Rozvoj ekologického zemědělství ale neznamená jen zvětšování obhospodařovaných ploch, ale i nárůst produkce, protože se zvětšují i výnosy z plochy. „Už to umíme líp nejen v té ekologii, ale i v užitkovosti,“ říká Andrea Hrabalová. Například produkce mléka i obilovin stoupla za uplynulých deset let 4 krát.
Biopotraviny v číslech V roce 2014 bylo v ČR registrováno 510 výrobců biopotravin a 3 885 ekologických farem. Ty obhospodařovaly celkem 494 tisíc hektarů půdy, což je 11,7 % z celkové plochy zemědělské půdy v ČR. „V podstatě každý osmý hektar je u nás obhospodařován ekologicky,“ dodává Andrea Hrabalová s tím, že větší podíl ekologicky obhospodařované půdy má ve světě už jen osm dalších zemí. Od roku 2004 se tato rozloha zvětšila 1,9 krát, počet ekofarem 4 krát. Ekofarmy hospodařily na 56 566 ha orné půdy, ekosady se rozkládají na ploše 7 707 ha. Na polích se pěstují především obilniny (zejména pšenice a oves) a pícniny. Ze zvířat chovají ekologičtí zemědělci především masný
Roste i počet distributorů biopotravin. Nejvíce biovýrobků se prodá v maloobchodních řetězcích (63,9 %), následují obchody se zdravou výživou a bio zbožím (16,6 %). Přímý prodej z farmy poskočil z 5,9 % v roce 2012 na téměř 9 %. Blížíme se tak západním zemím, kde se přímo z farmy prodává kolem 10 % biopotravin. Nejširší sortiment biovýrobků má dlouhodobě dm drogerie a Globus. Celkový obrat českého trhu s biopotravinami včetně vývozu dosáhl v roce 2013 přibližně 2,7 miliard Kč. Biopotravin se z Česka vyvezlo za 774 milionu Kč, naopak se dovezlo zboží za 116 milionu Kč. Obrat biovýrobků v maloobchodě činil 1,7 miliard Kč. Každý člověk v průměru za biopotravinu utratil 200 korun. Necelá polovina nakoupených biopotravin pocházela z dovozu. Podle výzkumu veřejného mínění kupují biopotraviny hlavně ženy středního věku, podnikatelé a ženy v domácnosti. Dělají tak podle svých slov hlavně kvůli zdraví a chuti biopotravin. Naopak nejméně je kupují starší muži. Lidem, kteří biopotraviny nekupují, vadí především vyšší cena a menší šíře sortimentu. Někteří mají i nedůvěru v celý systém: nevidí rozdíl mezi bio a nebio potravinami nebo považují biovýrobky za pouhý reklamní trik. Lidé v biokvalitě nakupují především dětskou výživu, mléko a mléčné výrobky, ovoce a zeleninu. Biopotraviny tvoří náš jídelníček ze 0,7 %. Nejvíce biopotravin snědí Dánové (8 %), Švýcaři (6,9 %) a Rakušané (6,7 %). □ Zdeňka Vítková, Ekolist.cz
4
Dominika Kovaříková: Příroda je pro mě nepostradatelnou součástí života
Náš rozhovor Dominika (37) se narodila ve slezském městečku Bílovci, do svých 19 let jsem žila ve vesnici Kujavy (okr. Nový Jičín), v roce 2002 absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracovala jako právnička v olomoucké pobočce Hnutí DUHA, od ledna 2009 provozuje vlastní advokátní kancelář v centru Olomouce. Díky svým pracovním zkušenostem zná problematiku jak neziskového sektoru, tak prostředí podnikatelské. Dlouhodobě se zajímá o veřejné dění v Olomouci, o problematiku otevřené veřejné správy a možnosti zapojování veřejnosti do rozhodování, což má umožnit občanům větší podíl na správě vlastního města. Od podzimu 2014 je v hanácké metropoli zastupitelkou. Baví ji poslouchat i provozovat hudbu, ráda cestuje a velkou zálibou jí je i rodina – manžel a dvě děti. Jaká ale byla cesta Dominiky ze slezských lesů do hanácké politiky? Přes zájem o přírodu ses dostala až k politice. Vzpomeneš si na své úplné začátky, první zkušenosti s přírodou? K přírodě, respektive k její ochraně, jsem tíhla už od základní školy. Začalo to založením klubu Žlutého kvítku při Mladém hlasateli (možná není nezajímavé, že měl název Přátelé přírody), přes skaut a trampování. Příroda pro mne byla a je nepostradatelnou součástí života. Co se stalo, že jsi se z „příjemce“ zážitků z přírody stala vlastně aktivistkou? V pátém ročníku na právech jsem absolvovala Školu lidských práv pořádanou tehdejším Ekologickým právním servisem (dnešní Frank Bold) a pak už byla jen otázka času, kdy vezmu za kliku olomoucké pobočky Hnutí DUHA, abych své znalosti z práva zkusila skutečně aplikovat v ochraně životního prostředí. Čemu ses v téhle roli věnovala a co se Ti nejvíce povedlo? A nepovedlo? Olomoucká pobočka Hnutí Duha se v té době - psal se rok 2001 - věnovala mimo jiné problematice super- a hypermarketů, jejichž neregulovaný rozvoj jsme považovali za problém. Na jaře roku 2002 se objevil projekt Paláce Morava, který měl vyrůst na ploše tržnice. Začali jsme proti tomuto záměru vystupovat, nejprve v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí, kde jsme napadli několik nesrovnalostí, a nakonec se nám podařilo dát dohromady iniciativu Občané proti Paláci Morava, která sdružovala lidi nejrůznějších profesí, které spojo-
val zájem o Olomouc a snaha zabránit likvidaci historického centra tím, že se na jeho okraji postaví velké obchodní centrum. Protesty byly úspěšné a Palác Morava dodneška nestojí. Bohužel ale jen o pár desítek metrů dál stojí od roku 2012 Galerie Šantovka, která Palác Morava zdařile nahradila a v mnohém i předčila. Vysává z centra život. Je mi líto, že v době, kdy se měnil územní plán v ploše, kde dnes Galerie Šantovka stojí, jsme nedohlédli, že jej někdo zneužije k umístění obrovského komerčního prostoru, protože komerce měla být pouze jednou částí z přípustných aktivit (mělo jít o polyfunkční plochy, kde bude zároveň komerce, administrativa a bydlení, to vše s významným podílem zeleně – investor ale celé toto územní rozdělil na tři oddělené části, kde v jedné je jen komerce, v druhé má v budoucnu být jen bydlení a ve třetí jen administrativa). Jaké byly reakce Tvého okolí na to, co jsi dělala? Zdá se mi totiž, že Češi jsou obecně občansky pasivní, nadávají na „ty nahoře“ a čekají, že se „někdo“ postará a problémy vyřeší. To je bohužel pravda. Setkala jsem se i s postoji lidí, kteří například ekologické aktivisty kritizují, nechtějí s nimi být v žádném případě spojování, ale ve chvíli, kdy oni sami začnou mít nějaký „ekologický problém“, obrátí se na ekologickou organizaci, aby to vyřešila za ně. Ten pasivní postoj se ale netýká jen ochrany životního prostředí. Lidé mají dost svých problémů, chtějí si v klidu žít svůj život a nemuset ještě řešit něco navíc. Pak se ale stane, že když věci, které se jich
týkají, nechají řešit někoho jiného, výsledek pro ně příznivý nebude. Lidé si říkají, že přece mají svých starostí dost a nemusí ještě řešit nějaké další, které se jich zdánlivě netýkají. Jenže si neuvědomují, že i tyhle vzdálené záležitosti mají na jejich životy obrovský vliv. To, že nás nebude zajímat, jaké daně Parlament schválí, nás neuchrání před povinností tyto daně nakonec platit, i když s nimi nesouhlasíme. Jednou jsme občany určitého státu a to, jakým směrem se tento stát a společnost v něm bude vyvíjet, můžeme ovlivnit i my – a měli bychom to dělat, protože jinak to bude dělat někdo jiný, a nemusí to být zrovna v našem zájmu. Nakazila jsi svými postoji někoho? V poslední době si čím dál víc uvědomuji, že naše postoje zásadním způ-
6
sobem formují naše děti. Až mě to někdy děsí, jak děti ještě nekriticky přijímají názory rodičů. Kolikrát si říkám, jestli máme právo dětem nutit náš pohled na svět. Snažím se proto své postoje dětem vysvětlovat ne jako dogma, ale jako jeden z přístupů a hlavně se snažím své názory odůvodňovat, aby už ve svém útlém věku poznaly, že na určitou věc může být i více pohledů. Z čeho ale určitě neslevím a co se dětem snažím skutečně předat, je pohled na naši totalitní minulost druhé poloviny 20. století. Nechci totiž, aby se toto období někdy opakovalo. Jak se u Tebe propojuje aktivní občanství, advokacie, zájem o přírodu a prostředí, ve kterém žijeme?
Jde tenhle mix dohromady? Dohromady to určitě jde. Zájem o prostředí, ve kterém žijeme, se u člověka přerodí v aktivní občanství, výkon advokacie je pak zároveň možnost, jak pomoci jiným lidem v jejich snahách ovlivnit své okolí. Od podzimu jsi zastupitelkou za hnutí "Občané pro Olomouc". Jak jsi dospěla k rozhodnutí kandidovat a co chceš v Olomouci změnit k lepšímu? K rozhodnutí kandidovat ve volbách jsem dospěla postupně. Původně jsem byla přesvědčená, že se dá hodně dokázat jen z pozice aktivního obča-
na, který ovlivňuje dění v místě, kde žije, zvenčí. To byla trochu naivní představa po vítězství v kauze Paláce Morava. Postupně jsem ale přicházela na to, že lépe by se některé věci ovlivňovaly přímo z pozice zastupitele, že rovněž názory mohou být z těchto míst lépe slyšet a mohou mít na něco vliv. A co bych chtěla v Olomouci změnit? Například v otázkách územního plánu bych chtěla zabránit dalším zbytečným záborům zemědělské půdy a rozpínání města. Jak se v praktické rovině snažíš Ty osobně (a Tvoje rodina) žít tak, abyste vaše "ekologické stopy" byly co nejmenší? Snažíme se například minimalizovat vznik odpadů z naší domácnosti. Už při
nakupování se často přistihnu, že přemýšlím, co se s tou věcí, kterou chci koupit, stane, až doslouží, a jestli ji skutečně musím mít za tu cenu, že z ní třeba za chvíli bude další odpad. Když jsme měli malé děti, bylo pro nás naprosto samozřejmé, že jsme používali látkové pleny. A to jsem rozhodně nebyla matka na plný úvazek, i s úplně malými dětmi jsem toho zvládala poměrně dost. Argument pro jednorázové pleny o tom, že šetří čas a že jinak by matka nedělala nic jiného, než jen prala, proto neberu. Vím, že i s „látkovkama“ se toho dá zvládat hodně. Já s dítětem v látkových plenách zvládla rozjet advokátní kancelář.
Prý ses vrátila k pořádání skautských táborů. Je to pravda? A jsou to takové ty běžné? Po asi 15 letech jsme se dali dohromady s lidmi, s nimiž jsem kdysi chodila do skautu. Teď jsme zjistili, že si toho máme stále hodně co říct, že jsme se sice všichni v životě někam posunuli, ale tak nějak stejným směrem – hodnoty nám zůstaly stejné, včetně vztahu k přírodě. A protože máme už vesměs vlastní rodiny, bylo jen přirozeným krokem to, že bychom mohli trávit společný čas i s rodinami. A pro takové akce není lepší prostor, než letní tábor. Od skautského oddílu ze Studénky, kde jsme vyrůstali, si půjčujeme na týden tábořiště s veškerým vybavením, a pořádáme si vlastní
tábor pro rodiče a děti. Nejmladším účastníkům bylo 6 měsíců, horní věkovou hranici stanovenu nemáme. Co Tě čeká v nejbližší době? A kde Tě při tom můžeme potkat? Čeká mě toho spousta, každý den něco jiného, nového. 1. května se chystám i s rodinou na olomoucký Ekojarmark, který považuji za jednu z nejlepších událostí v roce. Tato akce je pro mne synonymem potkávání, je to okamžik a místo, kde se najednou sejdou lidé, kteří mají podobné životní postoje. Bývá mi tam moc dobře. Děkuji za fajn rozhovor. □ Hynek Pečinka
Co je u nás nového…
7
Proběhl Evropský akční týden proti rasismu. A čeští Přátelé přírody byli při tom V pondělí 16. března začal letošní Evropský akční týden proti rasismu. Ten koordinuje mezinárodní síť občanských iniciativ UNITED. Po sedm dní probíhaly v různých zemích Evropy setkání, semináře, pochody, workshopy, koncerty a další akce spojené myšlenkou, že rozmanitost obohacuje naši kulturu, společnost i ekonomiku. Nutí nás přemýšlet v širších souvislostech a respektovat odlišnosti jiných lidí. A tím je evropská společnost lépe provázaná a silnější. Evropský akční týden proti rasismu se koná každoročně kolem 21. března. Na toto datum připadá od roku 1960 Mezinárodní den za odstranění všech forem rasové diskriminace. Tehdy OSN reagovala na vraždu 69 demonstrantů proti apartheidu v jihoafrickém Sharpeville. Od té doby se každoročně tisíce lidí, nejen v Evropě, ale na celém světě, aktivně angažují ve prospěch tolerance, rovnoprávnosti a oslavují rozmanitost.
Česká větev mezinárodního hnutí Naturefriends, Přátelé přírody ČR, se připojila k Evropskému akčnímu týdnu letos poprvé, a hned trochu jinak než by se dalo očekávat. „Přátelé přírody přispěli letos k myšlenkám Evropského akčního týdne proti rasismu dvěma zajímavými akcemi,“ řekl prezident spolku Hynek Pečinka. „Jejich prostřednictvím se podívali pod pokličku života marginál-
ních skupin našich spoluobčanů, okolo nichž je spousta klišé, a dozvěděli se o nich od nich samých něco víc.“ Kromě níže zmíněných dvou akcí se Přátelé přírody účastnili pražských vzpomínkových akcí k výročí obsazení Československa a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. S tématem Evropského akčního týdne totiž také souvisely.
I cizinec může být našinec. Ve Šternberku se to potvrdilo ŠTERNBERK/OLOMOUC - Přátelé přírody z olomouckého klubu Malá liška uspořádali v neděli 22. března ve Šternberku odpolední posezení s povídáním o Vietnamu a tamních lidech, co se rozhodli žít v Česku, doplněné ochutnávkou pravé vietnamské kuchyně. Byl to jejich drobný příspěvek k Evropskému akčnímu týdnu proti rasismu, během kterého probíhá na našem kontinentu spousta tematických aktivit koordinovaných mezinárodní sítí UNITED.
8
Asijské bistro Asia Menu Special v centru Šternberka, městečka vzdáleného asi 20 kilometrů od Olomouce, pohostilo přes 30 zájemců o mezikulturní zážitek. Ten jim z české strany zprostředkovali Evka a Hynek a z vietnamské Hui a Thi, která provozuje místní bistro. V úvodním bloku se účastníci dozvěděli zajímavosti o historii a současnosti Vietnamu, během čehož je jednotlivě pozdravila Thi oblečená v tradičním vietnamském úboru. Následovaly otázky na tělo, na které odpovídal Hui. Týkaly se toho, jak se do Česka vlastně dostal, jak se mu tu s námi žije, jak se má jeho rodina, co zůstala ve Vietnamu a podobně. Zjistili jsme třeba, že je v Česku od roku 1982, kdy si mohl vybrat, jestli narukuje, nebo půjde do světa. Protože Vietnam stále válčil se svými sousedy, vybral si druhou cestu. V Litvínově studoval na chemika a pak i v tomto oboru pracoval, například v Přerově. Stále se živí v příbuzném oboru. Až do roku 1990 musel posílat 10 % výdělku vietnamské vládě. Ve Šternberku má českou přítelkyni a s ní i dítě. V podniku, kde pracuje, ho berou jako sobě rovného, má zde i jinde ve městě mezi Čechy kamarády. Poté přišlo na očekávané seznámení s vietnamskou kuchyní - napřed v teoretické rovině prostřednictvím Hynkova výkladu a posléze i v té praktické. Každý z účastníků dostal tříchodové menu složené z pokrmů tradiční vietnamské kuchyně, žádné běžné "číny". Závěr patřil banánu v těstíčku, který udělal báječnou tečku za hezkým odpolednem. „Během dvou hodin jsme měli příležitost trochu víc pochopit, jak je Vietnamcům mezi Čechy. Nám Čechům bylo s Vietnamci během té doby velmi dobře. A tento pocit si rádi odnášíme i do dalšího života.“ shrnula dojmy jedna z účastníků, Eva Sommerová z Olomouce. Výběr fotek z akce je na http://mala-liska.rajce.idnes.cz/ □ Hynek Pečinka, Malá liška – klub přátel přírody, Olomouc
Na jeden den do Brna za poznáním romských tradic BRNO/NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ - U příležitosti Evropského akčního týdne proti rasismu uspořádal Klub přátel přírody Javory z Nového Města na Moravě v pátek 20. března výlet do Brna pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Hlavním cílem byla návštěva Muzea romské kultury. Zde se děti mimo jiné dozvěděly, odkud přišli Romové do Evropy, kde všude žijí, jak žili v minulosti, jaká byla jejich původní řemesla, jaké tradice ctili a ctí. Tak věděli byste například, že Romové sami sebe dělí na tzv. "čisté = žužu" a "nečisté = degeš"? "Žuže" by na rozdíl od "degeš" např. nevzali do úst koňské nebo psí maso. Anebo že by Rom nesnědl jídlo, ve kterém najde vlas, protože v jejich magii vlasy v jídle sloužily jako prostředek k dosažení různých cílů? Nebo také, že už Marie Terezie se pokoušela různými nařízeními o usazení Romů na jednom místě, aby se stali rolníky? Dokonce jim zakázala výkon původních povolání, jako kovářství a hudební produkci. Zkrátka, děti se tu dozvěděly spoustu zajímavostí. Nakonec se ještě zapojily do výtvarné dílny a každý z nich si ze skleněných střípků vytvořil obrázek - mozaiku. Na náměstí Svobody v centru Brna pak někteří marně čekali na kuličku z brněnského "orloje". Prohlédli jsme si i brněnského draka a kapucínské hrobky. Zážitkem pro některé děti byla i cesta rychlíkem. □ Marie Mertlíková, Klub přátel přírody Javory, Nové Město na Moravě
Přátelé přírody Jablonec: Tři přehrady za jediný den a čtvrteční výlety V sobotu 4. dubna jsme měli v plánu
přírody, voroplavbě atd. Vše jsme si
9
autobusový výlet do Štěchovic a na Slapy. Ale vrátila se k nám zima, v Jablonci nasněžilo dvacet centimetrů sněhu a byl silný vítr. Rozhodovali jsme se, zda výlet za takového počasí vůbec uskutečnit. Nakonec jsme jeli a byli jsme překvapeni sice trochu studeným, ale slunečným jarním počasím a hlavně absencí sněhu kolem Prahy. Tento den jsme viděli tři přehrady z vltavské kaskády-Vrané nad Vltavou, Štěchovice a Slapy. Kolem Vraného jsme jen projeli, je to nejstarší z přehrad. Štěchovice mají největší plavební komoru v ČR s výškou 20 metrů a přečerpávací elektrárnu na vrchu Homole. Slapy jsou významné z hlediska rekreace, jezdí zde parníky, bohužel z finančních důvodů nebyla vybudována plavební komora, přepravují se jen malé lodě na vleku pomocí traktoru. Ze Štěchovic jsme šli pěšky kolem přehrady úzkou pěšinkou nad vodou. Museli jsme dávat pozor, cesta byla místy neudržovaná. Vysoko nad řekou jsou postaveny chaty, některé vypadají jako z pohádky. Zastavili jsme se v osadě Ztracenka, která byla založena ve dvacátých letech minulého století v době nástupu trampingu. Až do Nových Třebenic je stezka značena jako Naučná stezka Svatojánské proudy, je na ní několik zastavení s informacemi o krajině, vegetaci, zvěři, ochraně
přečetli a nafotili spoustu pěkných záběrů. Konec stezky tvoří příkré skály a dokonce se prochází dvěma tunely, vytesanými ve skále. V Třebenicích jsme si poseděli venku u hospůdky, protože bylo pěkné počasí. Potom jsme došli k hrázi slapské přehrady, našli jsme i Ferdinandův sloup a sochu sv. Jana Nepomuckého, obě byly přestěhovány ze Svatojánských proudů při stavbě přehrady. Pokračovali jsme k Rovínku, někteří si prohlédli kapli a užili si výhledu na přehradu. Zanedlouho jsme se sešli ve Slapech u motorestu a odjeli zpět do Jablonce.
Čtvrteční výlety se osvědčily V březnu jsme konečně vyrazili na čtvrteční výlety. Počasí vypadalo dobře, dlouho nesněžilo a cesty byly holé. Ale začal padat sníh a první dva výlety byly ještě zimní. První jsme zvolili kolem Jablonce,
vyšli jsme z Pasek přes Pasecký vrch do Lučan kolem Fatry a došli na Jindřichovské sedlo do hospůdky. Od té doby, kdy se změnil majitel, změnila se i hospoda, je útulná s příjemnou obsluhou a dobrým jídlem. Posilnili jsme se a šli po neznačených cestách do Mšena a Jablonce. Počasí bylo zimní, občas sněžilo. Další výlet byl nazván „z hor do galerie“, protože zahrnoval i návštěvu bývalých městských lázní, nyní pobočky galerie, která je ve čtvrtek otevřena zdarma. Jeli jsme do Bedřichova autobusem a přes Českou chalupu jsme došli k Liberecké výšině a občerstvili se v restauraci. Byli jsme trochu unaveni, cesta byla zledovatělá a kluzká. Pokračovali jsme do Liberce a prohlédli jsme si galerii. Nejvíce nás zaujal sál, vybudovaný z bývalého plaveckého bazénu. Za krásného jarního počasí jsme jeli vlakem do Březiny a vystoupali na Krásnou vyhlídku. Po odpočinku jsme podnikli další výstup na kopec Mužský s pamětním křížem a užili si krásného rozhledu. Přes hrad Valečov jsme šli do Mnichova Hradiště na vlak. Poslední březnový výlet začal ráno deštěm, přesto se sešlo přes dvacet lidí, kteří nakonec nelitovali, protože počasí se postupně zlepšilo. Trasa vedla z Příšovic přes Všeň a kopec Chlum ke Králíčku, kde bylo občerstvení. Šli jsme dále na rozhlednu Hlavatici a do Turnova k vlaku. □ Drahomíra Jotovová, Přátelé přírody Jablonec nad Nisou
Krnov žije geocachingem. Díky Přátelům přírody V březnu a dubnu proběhly v Krnově dvě jednodenní akce zasvěcené hledání kouzelných krabiček, kterým se říká „kešky“. Na květen se chystá další. Těsně po začátku astronomického jara se vydali zájemci o netradiční zážitky Křížem krážem Krnovem po pamětihodnostech a zajímavostech tohoto slezského města. Dubnová a květnová akce nese v názvu zkratku CITO.
10
Co je vlastně CITO a v čem spočívá jeho podstata? CITO – z angličtiny Cache IN, Trash Out. „Jednoduše řečeno, uklidíme park od odpadků, jako jsou PET láhve, pneumatiky a jiný nepořádek, a najdeme přitom několik kešek. Jde o zábavu a dobrý skutek v jednom,“ přiblížil organizátor Michal Ikonomidis z krnovské skupiny Přátel přírody, která si říká Společenství Severských pánů. V dubnu uklízeli účastníci Chařovský park, v květnu se vrhnou na zříceninu hradu Šelenburk nad městem.
11
Sousedé jsou si zase o něco blíž O Velikonocích proběhla návštěva Přátel přírody z Olomouce u metzingenských kolegů Teprve před několika dny se vrátili olomoučtí Přátelé přírody z klubu Malá liška z už osmého společného setkání se svými jihoněmeckými partnery z Metzingenu nedaleko Stuttgartu. O velikonočních svátcích se jim podařilo zase o něco více poznat Švábsko, kraj na pomezí Německa, Francie a Švýcarska, a jeho obyvatele a o trochu více prohloubit vztahy s Přáteli přírody z Metzingenu. Společná několikadenní setkání olomoucké a metzingenské skupiny Přátel přírody se konají už od září 2011, a to dvakrát ročně. Až na jednu výjimku to bylo vždy v Olomouci a Metzingenu. Partnerství obou skupin se zaměřuje na poznání kraje, kde žijí členové partnerské skupiny, jejich životního stylu, kultury a historie. Olomoučtí a metzingenští Přátelé přírody tak přispívají k odbourávání předsudků mezi Čechy a Němci a přibližují svým hostům svůj svět vlastníma očima, což se běžnému turistovi nepoštěstí. Minibus s dvacítkou členů olomouckého klubu Malá liška vyjel v pátek 3.
dubna nad ránem směrem k západní hranici Česka, v Metzingenu byli návštěvníci okolo čtvrté hodiny odpolední. Stihli tak ještě už v doprovodu svých hostitelů procházku na vyhlídku nad město o velikosti Šternberka, ze které byly dobře vidět charakteristické prvky zdejšího kraje: vinice na svazích kopců, z nichž některé jsou vyhaslými sopkami, a ovocné sady v údolí. Večer proběhl v poklidném duchu, kdy se do chaty Falkenberg trousili staří známí i neznámí členové zdejších Přátel přírody, aby se podívali, kdo za nimi tentokrát přijel. Někteří jsou s Olomouckými během roku v osobním kontaktu, jiní se vídají jen na společných akcích, někteří úplně poprvé. K tomu se grilovalo, což přispělo k příjemné atmosféře. Velikonoční sobota nebyla, co se týká
počasí, nic moc. Ne tak programem. V plánu bylo navštívit starobylé město Ulm a v jeho rámci i pevnost Oberer Kuhberg, kde vznikl už na začátku 30. let minulého století jeden z prvních internačních táborů pro odpůrce nastupujícího hitlerismu. Pro hostitelskou skupinu to nebyla jen formální návštěva, věznili zde dědečka Güntera, jednoho z členů metzingenských Přátel přírody. Nosná myšlenka, která během návštěvy zazněla: Připustí-li společnost, že je možné zavírat lidi za odlišné názory a přesvědčení, je pak hodně malý krůček k tomu, aby se
sídlu rodu von Preussen, tedy pruských králů, později německých císařů. Pod vedením Heike Witzel se hosté z Česka vydali na turistickou trasu vedoucí po okraji masivu Švábského Jury, druhohorního vápencového hřebenu, z nějž se naskýtaly zajímavé výhledy do údolí. Celý půlden se trasa točila kolem hradu Hohenzollern, na který se všichni čím dál více těšili. Počasí opět nezklamalo, bylo hezky polojasno, a tak nikdo nelitoval, že nezůstal radši v Česku a dnes nemrskal. Vyvrcholením výletu byla návštěva hradu, na němž i dnes bydlí šlechta a který trochu připomíná náš Bouzov, jen je zdobnější a rozlehlejší.
12
mohlo dít to co v Osvětimi. Atmosféry Ulmu a jeho památek si pak kvůli počasí příliš neužili, i když předseda Metzingenských, Rainer „Willy“ Wilhelm se jako místní rodák snažil. Déšť však jako by ředil a rozmazával dojmy z majestátních staveb nacházejících se na břehu Dunaje. V neděli se čeští hosté doprovázení několika místními vydali na pěší túru přes vinice, tentokrát už zalité jarním sluníčkem. Dostalo se jim výkladu o historii vinohradnictví v tomto regionu, o kvalitních půdách, které se odrážejí ve výjimečné kvalitě metzingenského vína, a jak sestupovali do údolí, zajímali se o ovocné sady plné starých stromů původních odrůd. U nás totiž mišpule, kdoule a klikve moc nerostou, anebo je nepoznáme. Do podrobností o pěstování ovoce jsme pronikli v malém muzeu v obci Glems, které bylo plné nářadí a nástrojů spojených s ovocnářstvím a výrobou moštů, marmelád a dalších dobrot z ovoce. Na žíznivé výletníky čekal průvodce-dobrovolník s velkým džbánem „mostu“. Zas jedno slovo, co se řekne stejně česky jako německy. Akorát že ten německý most obsahuje alkohol. Z Glemsu se výprava přesunula do Metzingenu, kterým ji provedl místní patriot Günter Fischer. Malé historické centrum, kterému vévodí soubor sedmi „vinařských chalup“ (Kelter), s historickou radnicí a kostelem sv. Martina má své jisté kouzlo. Nicméně
se zde nešlo zdržet nějak dlouho, neboť nahoře nad městem, v našem domě Falkenberg se konal Moravskošvábský večer. Na ten tradičně patří pochutiny z regionů obou partnerů, ukázky zvyků a tak. Letošní novinkou byl workshop, v rámci kterého se smíšené skupinky místních a Čechů naučily připravit hanáckou česnečku, švábské špecle s červenou čočkou a uzeninou a také česnekovou, tvarůžkovou a celerovou pomazánku. Workshop se povedl, všechny skupinky si pochvalovaly, že se jim společná činnost líbila. U někoho nechyběly ani zpěvy k práci, například „Dělání, dělání…“. Problém ale přišel, když se dobroty dostaly na stoly. S takovým množstvím si nešlo poradit, a tak se třeba pomazánky využívaly ještě dva dny na snídani. A byly lepší a lepší. Velikonoční pondělí patřilo výjezdu k hradu Hohenzollern, historickému
Poslední společný večer patřil televizní zábavě. Ne, že by účastníci sledovali televizi. Přenesli se ale do 80. let, kdy Německo každé pondělí koukalo na hádankový kvíz „Montagsmaler“ (Pondělní malíři). Proti sobě bojovaly čtyři skupiny o to, která uhodne více pojmů kreslených členem skupiny bez možnosti napovídat gesty nebo zvuky. Zaslouženou výhrou byla láhev místního sektu. Po krátkém zhodnocení letošního setkání se v úterý 7. dubna ráno česká skupina rozloučila a vydala se na cestu domů. Nejprve dohnala rest ze soboty, kterým byl výstup na nejvyšší kostelní věž světa, věž katedrály v Ulmu (161,53 m) trvající přes hodinu. Stejně jako v předchozích dvou letech byla zpáteční cesta rozvolněná ještě jedním noclehem. Ten byl zařízen tentokrát nedaleko bavorského Řezna (Regensburg), odkud je to do Plzně jen něco přes hodinu cesty. Odpolední procházka Řeznem se Zdeňkem Šupinou potěšila milovníky renesance i
gotiky, město má zajímavou atmosféru. A večerní průzkum okolí základny Alpiner Steig v horách nad městem zase uspokojil ty z účastníků, kterým je bližší příroda.
13
Ve středu olomoucké Přátele přírody a jejich severočeské kamarády, kteří dohromady tvořili dvacítku českých účastníků akce, ještě čekala návštěva Plzně. Ta je letos Evropské hlavní město kultury. Po obligátní návštěvě restaurace v Pivovaru Prazdroj nabídl Hynek Pečinka prohlídku uliček kolem hlavního náměstí a přilehlých sadů, na kterou se vydali téměř všichni. Kromě bronzových sošek Spejbla a Hurvínka při ní objevili utajenou synagogu ve dvoře a rozsvítili rekonstruovanou Křižíkovu lampu. A poté se už opravdu vydali s mezipřistáním v Praze do Olomouce. Opět se potvrdilo, že tato setkávání mají smysl. Ti, kteří už byli v Metzingenu a jeho okolí poněkolikáté, stejně jako ti, co přijeli poprvé,
měli možnost poznávat věci kolem sebe do větší hloubky než turisté, mít společné zážitky, nejen vidět, ale dělat a prožívat spolu. Získali pohled pod slupku reality, který pomáhá odbourávat předsudky, co si v sobě nosíme. Zjistili, že i když mluvíme jinými jazyky, v jádru jsme stejní. A tak se z původně neznámých sousedů postupně stávají dobří známí. Jarní etapu akce (Ne)známí sousedé, tedy setkávání olomouckých a metzingenských Přátel přírody zaměřené na hlubší poznání svých partnerů z druhé strany hranice a tím i sebe sama, finančně podpořily Česko-německý fond budoucnosti a statutární město Olomouc. Tato podpora umožnila účast i těm, kteří by se jinak do Německa podívat nemohli. Dopravu českých účastníků zajistila společnost JVTRAVEL AGENCY s.r.o. Děkujeme. Fotky z akce najdete na http://mala-liska.rajce.idnes.cz/
□ Hynek Pečinka, Malá liška – klub přátel přírody, Olomouc
Čtvrtstoletí saských Přátel přírody. Oslav jsme se účastnili i my
Přátelé přírody Praha zvou na cykloputování po záříjovém Bavorském lese Od čtvrtka 24. září až do pondělí 28. září můžete s pražskými Přáteli přírody zažít příjemné chvíle na cyklotrase Stezka. Proběhne už 57. ročník této sportovněturistické zážitkové akce.
Cyklotrasa Stezky je tradiční od roku 1977, kdy vznikla jako rozšíření pěších tras Stezky. Má snadno předvídatelný průběh a styl. Jedeme přátelskou a příjemnou krajinou, skoro vždy po vyznačených cyklotrasách nebo stezkách či místních komunikacích té nejnižší třídy, občas terénem, tj. po kvalitních polních a lesních cestách, vyhýbáme se frekventovaným a hlavním silnicím. Co nás čeká na letošní Stezce? Šumava z bavorské strany a Český les z české, sjezd do plzeňské pánve a toulky západočeským barokem, krátké denní trasy, aby bylo dost času na poznávací aktivity a vychutnávání, setkání se stovkami Stezkařů a příjemné babí léto. Info, dotazy, upřesnění a přihlášky na e-mailu mail
[email protected] do 1. 9. 2015, případně na tel. 603 438 822 □ Miroslav Prokeš, Přátelé přírody – skupina Praha
V březnu tohoto roku si naši přátelé ve spolkové zemi Sasko připomněli 25 let obrození hnutí Naturfreunde. Slavnostní zasedání se konalo v Königsteinu na břehu Labe, pár kilometrů za Hřenskem. Nejednalo se jen o bujaré oslavy, nýbrž i o seriózní pohled zpět do historie organizace „Naturfreunde“. Na rozdíl od klidného kontinuálního vývoje v bývalé západní části Německa, byli „Přátelé přírody“ ve východní části stejně jako v naší republice rozpuštěni, zanikli, nebo jako v Sasku přežívali často inkognito a oficiálně se zformovali znovu právě před pětadvaceti lety po sjednocení Německa. Vzhledem k tomu, že naše jablonecká organizace už od samého počátku spolupracuje s organizací v saském Löbau, vzdáleném 60 kilometrů, byli jsme na oslavu přizváni jako hosté. Pozvání jsme s díky přijali – ostatně my budeme 25 let slavit v příštím roce! □ Sylvie Staňková, Přátelé přírody Jablonec nad Nisou
Blíží se kongres Mezinárodních Přátel přírody. Proběhne v Česku Už jen něco přes měsíc zbývá do zahájení 22. kongresu Mezinárodních Přátel přírody (Naturefriends International, NFI). Ten proběhne v sobotu 13. června v Česku, přesněji v srdci Moravy – v Olomouci. Zavítá na něj zhruba stovka zástupců světové rodiny Přátel přírody. Toto mezinárodní hnutí čítá v současnosti asi 500 tisíc členů, kteří se sdružují ve 45 členských organizacích. Pro nás, českou větev Přátel přírody, je hostitelství kongresu oceněním našich aktivit, všeho, co naše skupiny dělají. Přímo v Olomouci se o pohodlí delegátů budou starat dobrovolníci z místní skupiny Přátel přírody Malá liška. 14
„Motto letošního kongresu neboli statutárního zasedání, které probíhá jednou za tři roky, je Přátelé přírody – silný hlas v Evropě a ve světě.“ sděluje prezident NFI, Rakušan Manfred Pils. „Chceme tím zdůraznit své aktivní zapojení do řešení témat, která hýbou Evropou. Je to zejména závazek EU být příkladem v ochraně životního prostředí a klimatu, prosazovat sociální spravedlnost a trvale udržitelný život.“ dodává Pils. Pro účastníky je po celý víkend připraven i doprovodný program složený z tematických seminářů či exkurzí v historickém centru města Olomouce a jeho nejbližším okolí. Je to pro ně příležitost vyměnit si zkušenosti, sdílet problémy, nasbírat mezinárodní kontakty a možná i získat na některé záležitosti jiný pohled. Záštitu nad kongresem přijal primátor města Olomouce Antonín Staněk, který přijme delegaci NFI v historických prostorách radnice a kongres také zahájí.
Nepálští Přátelé přírody jsou po zemětřesení v pořádku Zemětřesení, které v sobotu 25. dubna zasáhlo Nepál, malou zemi na úpatí Himálaje, bylo podle prozatímních odhadů nejhorší za posledních 80 let. Vyžádalo si už přes dva tisíce obětí. Dalších zhruba pět tisíc lidí bylo zraněno. Situace v zemi je kritická: málokde funguje elektřina a telefonní spojení, přerušeny jsou dodávky vody a řada míst je zcela odříznutých od světa. Přeplněné nemocnice nezvládají nápor zraněných a lidé se někde kvůli nedostatku záchranářů a techniky snaží zasypané vyprošťovat i holýma rukama. Záchranné týmy se také jen těžko dostávají do oblasti epicentra zemětřesení, které bylo asi 80 kilometrů severozápadně od Káthmándú. V přístupu k postiženým místům brání především sesuvy půdy. Záchranáři proto musejí pěšky po horských stezkách, nasazeny budou i vrtulníky. Jeden z představitelů humanitární
organizace World Vision uvedl, že některé vesnice, "doslova nalepené na hory", mohly být zcela smeteny padajícími kusy skal. V Nepálu působí také národní organizace Přátel přírody. Solidarita v našem hnutí funguje, britští Přátelé přírody hned zjišťovali, jak se našim místním kolegům po řádění živlů daří, zda jsou v pořádku. Přetiskujeme pozitivní zprávu v tomto pro Nepál negativním čase: Děkujeme za váš zájem v tomto nejstrašnějším okamžiku našich životů. Všichni členové Přátel přírody Nepálu a jejich nejbližší rodinní příslušníci jsou v pořádku. Nyní každý v Káthmándú žije kvůli dozvukům zemětřesení pro jistotu na ulici. Všichni jsou ještě stále v šoku, panuje strach a nejistota. Komunikace je obtížná, neboť telefonní linky jsou porušené, mobilní sítě částečně nefungují a elektřina často vypadává.
Nepál potřebuje kompletní rekonstrukci. Většina památek v údolí Káthmándú je buď zničená, nebo silně poškozená. Mnoho našich domů má trhliny. V Himálajích padají laviny.
Reliéf některých oblastí vysoko v horách se vlivem tlaku indické desky na eurasijskou úplně proměnil a někteří vědci dokonce tvrdí, že důsledkem by mohlo být zvyšování Himálajského pohoří. Až opadne prvotní šok, budeme schopni zjistit více. S pozdravy Bijay Dev Pant, generální sekretář, Přátelé přírody Nepál
Přátelé přírody ČR / Friends of Nature Czechia A: Senovážné nám. 24, CZ 110 00 Praha 1 T: +420 602 431 149 E:
[email protected] W: www.pratele-prirody.cz Praha – Kladno - Olomouc – Liberec – Jablonec nad Nisou – Krnov – Nové Město na Moravě – Pardubice
„Každý přece potřebuje přátele – lidé i příroda“