Jan Halák, Ph.D. MERLEAU-PONTYHO FILOSOFICKÝ PROJEKT PO FENOMENOLOGII VNÍMÁNÍ
Cíle projektu „Kořeny Merleau-Pontyho převrácení objektivistického paradigmatu v přednáškách z Collège de France“ GAČR 2016-2018
●
1. textologický problém: Merleau-Pontyho filosofie má jasně daný program a rámec, ale materiály k ní je potřeba teprve systematizovat: zásadní roli zde hrají přednášky z Collège de France
●
2. systematický přístup, jehož cílem je rekonstruovat význam (v protikladu k historicko-filosofickému přístupu, který popisuje faktický vývoj a vlivy)
●
3. klíčová témata – roviny zkušenosti, jejichž popis nacházíme napříč Merleau-Pontyho filosofií: – tělesný vztah ke světu a vnímání – koexistence s bytostmi obdobného druhu (lidé, zvířata, příroda) – gesto jako obrácení dynamiky perceptivního užití těla – řeč jako gestický systém: řeč jako praxe, strukturální pojetí, život a sedimentace – nové pojetí vztahu přírody a kultury; význam vůbec, myšlení, věda, filosofie – ontologické implikace
Maurice Merleau-Ponty „největší francouzský fenomenolog“ (Paul Ricoeur) ●
1908-1961
●
École Normale Supérieure: 1930
●
Struktura chování: 1942 Český překl. J. Pechar a kol. Praha: Filosofia 2009.
●
Fenomenologie vnímání: 1945 Český překlad J. Čapek. Praha: Oikúmené 2013.
●
Collège de France: 1953-1961
●
Viditelné a neviditelné: posmrtně 1964 Český překlad M. Petříček. Praha: Oikúmené 1998.
●
přípravné poznámky k přednáškám z Collège de France vydávány od devadesátých let
Výchozí perspektiva cca 1933 ●
klíčový fenomén vnímání: je „na rozhraní duše a těla“
●
člověk je jednak 1) ten, kdo pro koho mají věci význam, kdo je svobodný a autonomní, pro koho jsou hodnoty
●
vědy o člověku zároveň ale ukazují, že člověk je 2) do velké míry závislý, determinován, podmíněn, předmětem (a člověka vůbec i sebe sama poznáváme často právě takto)
●
Merleau-Ponty považuje obě tyto perspektivy za legitimní: je tedy potřeba revidovat naše kategorie pasivity a aktivity tak, aby obojí bylo pochopitelné
●
nutnost návratu k našemu „prvotnímu kontaktu“ s realitou: pokud vykládáme vnímání jako modalitu „pozdních“ způsobů poznání (např. souzení), přestáváme je chápat
Výsledky fenomenologie vnímání ●
co je to tělo – ten, kdo vnímá? – tělo je předmět v chemicko-fyzikálním světě, ale ne pouze to: je naší perspektivou
vůči světu; uskutečňuje naše intence ve světě; je celkem, který se ke svému okolí vztahuje diferencujícím, selektivním způsobem
– ne předmět: tělo se vztahuje k určitým typům uspořádání, nikoli k dílčím stimulům;
ve vnímání hraje roli hodnota či význam stimulu v celku situace
– ne duch: vnímání je „prospektivní“, ale není tematickým kladením významu a jeho
„držením“ nezávislým na situaci – není „myšlením“
●
co je to vnímaný svět? – vědomý život není důsledkem vnějšího působení na tělo, ani není vůči němu zcela
autonomní; život se spíše „investuje“ v nějakém časo-prostoru
– vnímané významy nemají „logický“ charakte: jsou to figury na pozadí, odchylky od
určité referenční roviny, smyslové organizace či útvary
– významy vnímaného světa jsou neoddělitelné od subjektu a jeho aktivity: smyslová
kvalita je „odpovědí na otázku mého pohledu“ a sama mě vyzývá k činnosti
Implikace fenomenologie vnímání ●
je-li vnímání vždy situované a závislé na stavu, aktivitě a postavení subjektu, jak je možná „zkušenost pravdy“, poznání stejně platné pro všechny?
●
naši situovanost překračujeme v řeči, která fixuje, shrnuje, činí disponibilním
●
řeč předpokládá intersubjektivitu
●
●
nelze přijít s předpokladem již hotového Univerzálního Myšlení, kterým by každý z nás disponoval: reduktivní postup neslučitelný s poznatky o vnímání odtud tři úkoly vyplývající z fenomenologie vnímání: – vypracovat 1) teorii intersubjektivity, 2) teorii řeči, 3) nově položit otázku racionality
●
fenomenologie intersubjektivity začíná analýzou vnímání těla a analýzou gesta
●
začátek zkoumání kulturního vyjadřování: před-řečové gesto (tělo, malba, film)
●
Merleau-Ponty chce chápat řeč v kontinuitě s vyjadřováním na rovině vnímání a před-řečového gesta, ale je si vědom její originality: řeč sedimentuje a vyvolává přesvědčení o vlastnění významu „o sobě“, narozdíl od jiných výrazových útvarů
Collège de France ●
Próza světa (1949?, nedokončeno, vydáno posmrtně 1969) – nevýslovná řeč, logos jako koherentní deformace, princip organizace,
instituce významu
●
1952-1953: vnímání-vyjádřování, literární užití řeči
●
1953-1954: teorie dějin, problém řeči (nevydáno)
●
1954-1955: dějinné ustavování smyslu, nevědomí a pasivita – instituce smyslu (Stiftung) v osobní i veřejné rovině
●
1956-1960: příroda – dějiny pojmu, současná věda, zvíře, lidské tělo, kultura, symbolismus
●
1958-1959: možnosti filosofie dnes, fundamentální myšlení v umění
●
1960-1961: Husserl o dějinnosti idealit, Heidegger o řeči
„Vnímání je vyjadřování“ I Collège de France 1953 ●
kurz z roku 1953 má klíčovou roli: – otevírá zkoumání kulturního významu za použití shodné metody – umožnuje pochopit spojení rané fenomenologie vnímání s
filosofií kulturního významu a tím zároveň s pozdní ontologií
●
pojem vyjadřování: vnímající a vnímané se navzájem vyjadřují = v jednom je vždy poukaz na to druhé (nejsou myslitelné o sobě, nezávisle jeden na druhém)
●
srv. splétání – chiasma v pozdní filosofii
●
vykázání „polí soudržnosti“ či „systémů reverzibility“ vede k decentrovanému popisu světa: „tělesnost“, „smyslové“
●
(ontologická) radikalizace Husserlovy myšlenky korelace?
„Vnímání je vyjadřování“ II vnímání jako diferenciace systému tělo-svět ●
paradigmatické případy vnímání ukazují neoddělitelnost vnímajícího a vnímaného
●
orientace, hloubka, pohyb jsou myslitelné pouze jako prvky původnějšího systému tělo-svět, diferenciace jednoho pole
●
detailní analýza pohybu: – návrat od objektivizovaného a subjektivizovaného pohybu k
pohybu, jak se ukazuje: popisy Gestaltpsychologie aj. – pohyb bez pohybovaného: stroboskopický pohyb – pohyb „odhaluje bytí“: díky vnímání pohybu poznáváme
pohybované, nikoli že pohybované zakládá a umožňuje pohyb
– vnímání jako „vcítění“: mé (pohybové) možnosti jsou to, co dává
pohybu jednotu, pohyb je variací mých možností existovat
„Vnímání je vyjadřování“ III obrácení dynamiky systému vnímání-vyjadřování ●
je-li vnímaný pohyb vždy mobilizací našeho pohybového aparátu, pak se může stát prostředkem vyjadřování
●
mělo by platit obecněji pro každé vnímatelné
●
obrácení vyjadřovací dynamiky: mé tělo nejen zaujímá určitou pozici, kterou si žádá určitá situace ve světě – určitá pozice mého těla vyjadřuje svět, který si ji žádá
●
virtuální prostor na rubu každého tělesného gesta: univerzalita?
●
tělo je nositel symbolických systémů, nutná infrastruktura
●
teze o způsobu existence kulturních významů: vyjadřování vnímajícího ve vnímaném a obráceně se může stát tématem a být využito ke konstrukci významů, „sublimaci situace“
„Vnímání je vyjadřování“ IV implikované otázky ●
nehotovost analýzy: zobecnění myšlenky kulturního významu jako sublimace vyjadřování ve vnímání předpokládá analýzu řeči
●
obtíže: pozdější přednášky o řeči nejsou vydány, autor se k tématu opakovaně vrací až do své smrti – Husserl: Původ geometrie; Heidegger: Na cestě k řeči
●
implikace: myšlenka vzájemného vyjadřování „subjektu“ a „objektu“ si vyžaduje revizi našich ontologických kategorií – subjekt-objekt, fakt-podstata, transcendentální-empirické
Viditelné a neviditelné ●
rukopis cca 1958-1961, mnoho zůstává nevydáno
●
existující text je pouze úvod k problematice, obsahuje převážně jen diskuzi o pojetí filosofie jako reflexe, dialektiky a názoru
●
kapitola „Splétání – chiasmus“: Merleau-Pontyho pozitivní představa – „architektonika“ významů na různých rovinách zkušenosti – vztah rovin vertikálním směrem: asymetrické vztahy „fundace a
sublimace“, „zachování a překročení“ ●
zcela originální pojetí významu: respekt dynamiky i stability
●
pozitivní formulace nicméně zůstávají v podobě programu
●
nutnost retrospektivní rekonstrukce za pomoci konkrétních materiálů vypracovaných v průběhu padesátých let na Collège de France
děkuji za pozornost!
