Jak porozumět svému dítěti. zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti

1 zuzanaledvinova.cz


Je dobré vědět několik věcí o dětech i o sobě. Mgr. Zuzana Ledvinová Richterová © 2016


Jak porozumět svému dítěti Obsah:

Obsah……………………………………………………………………………str. 3

Chirofonetika…………………………………………………………...str. 41

Předmluva……………………………………………………………………str. 5

II. Období mateřské školy………………………………………str. 43

Co je cílem knihy………………………………………………………….str. 6

Co málokdo ví č. 2…………………………………………………..str. 45

Co mi přečtení knihy přinese……………………………………….str. 7

Kam své dítě dám……………………………………………………str. 51

Poučení o autorských právech……………………………………..str. 8

Změny, které charakterizují dnešek………………………..str. 55

Poděkování…………………………………………………………………..str. 9

Jak je to dnes………………………………………………………….str. 59

O autorce……………………………………………………………………..str. 10

Zápis do prvního ročník…………………………………………..str. 62

Úvod……Tak do toho……………………………………………..……..str. 13

Požadavky k zápisu………………………………………………….str. 64

I. Než přijdeme na svět…………………………….………………..str. 15

Zkušenosti ze zápisů, na co si dát pozor……………..…..str. 66

Kořeny našeho současného myšlení…………………………....str. 17

III. Základní škola……………………………………………………str. 83

Oddělení se od podstaty……………………………………………….str. 21

1. Třída………………………………………………………………..….str. 85

Neustále si zvykáme být sami za sebe…………………………..str. 27

2. Třída………………………………………………………………..….str. 93

Co málokdo ví č.1…………………………………………………………str. 30

3. Třída……………………………………………………………….…..str. 96

Kořeny našeho myšlení jsou ovlivněny výchovou………...str. 37

Co málokdo ví č. 3……………………………………….……….….str. 97

Antroposofická filosofie……………………………………………….str. 40

4. Třída……………………………………………………………..….…str. 99



5. třída………………………………………………………..str. 104 Úskalí školní docházky………………………………..str. 109 IV. Periody našeho života…………………………str. 112 Jsme v cíli knihy………………………………………….str. 125 Závěrem…………………………………………………….str. 126 Literatura a obrázky…………………………………..str. 128 V. Příloha, Bonus knihy………..…………………..str. 129



Předmluva Docházka do školy je pro někoho hezkou vzpomínkou nebo přítomností. To jsou ti šťastní. Většina lidí a dětí má na školu smíšené vzpomínky, nebo špatné.

Mnoho lidí v dospělosti trpí pocity nedostatečnosti, díky školní neúspěšnosti, trvalému strachu z neúspěchu, neuznání ze strany rodičů, zesměšnění před ostatními a podobně. Jak to udělat, aby se nestalo, že nás škola negativně ovlivní a srazí. Je dobré mít pár informací, které tady najdete. Školní (ne)úspěch má být bráns ohledem na momentální situaci a vývojovou fázi dítěte. Doba strávená ve školních lavicích, je jen část života a nemůžeme v životě hodnotit děti a lidi podle úspěšnosti ve škole.

Jak přijímat chyby a co vlastně chybou je či není, se právě dozvíte v této knize. 5 zuzanaledvinova.cz


Cílem knihy je: - Aby čtenář pochopil určité jevy ve vývoji dítěte - Aby poznal, kde se berou naše psychické obtíže a kde hledat jejich kořeny (- kapitola Než přijdeme na svět… str. 14) - Aby ho životem neprovázely různé strachy a omezení, nekontrolovatelné sklony a chtění (- kapitola: Oddělení se prapodstaty… str. 20) - Aby zbytečně neposuzoval chování svých blízkých(- kapitola: Kořeny našeho myšlení…str. 36) - Aby nepovažoval za chyby běžné jevy (- kapitola Základní škola…str. 78, vždy za každým popisovaným ročníkem) - Aby se neobviňoval z toho, že mohl udělat něco jinak a lépe, ale naopak užil si dobu školní docházky svých dětí (- kapitola: Závěr… str. 114)

Školní docházka je jen částí cesty, kterou máme v životě projít. Přála bych si, aby vám přečtení těchto řádek přineslo trochu světla, do běžných životních situací vašeho procesu hledání a zkoumání. 6 zuzanaledvinova.cz


Co mi přečtení této knihy přinese?

° Vyrovnání se s nepříjemnými pocity, často spojenými se školní docházkou. ° Pochopení, proč jsem to tak prožíval (a), co nevěděli mí rodiče a vychovatelé. ° Neudělám chyby při hodnocení a výchově svých dětí.



Kniha je pro všechny, kdo hledají odpovědi, nebojí se přijmout jiný pohled na člověka a běžné situace.Je o pocitech dětí.

Není zdaleka jen o škole! Poučení o autorských právech: Názory a myšlenky prezentované v tomto e - Booku jsou pouze mým vlastnictvím a podléhají autorským právům ve smyslu našich zákonům. Poskytování třetí osobě je zakázáno i elektronickou cestou. Naopak doporučení k jeho stáhnutí je vítáno. Mé názory zde prezentované se nemusí shodovat s názory jiných lidí. Nenesu zodpovědnost za závěry, které si z knihy čtenář udělá.



Poděkování: Aby tato kniha vznikla, musela jsem dostat impuls. Tím byla kniha Stáni Mrázkové: Podnikání z pláže. Knihu jsem dostala od mé nejlepší kamarádky Dany Kodytkové Solomanovské. S jejím laskavým svolením používám i její fotografie přírody naší domoviny, krajiny Jizerských hor. První kniha Stáni Mrázkové„Podnikání z pláže“ mě nadchla natolik, že jsem si ihned koupila další: „Jak napsat e - Book za 14 dní“, pár minut po dočtení, ještě z kanape v obýváku. Nadšená tím, že jsem knihu měla do pěti minut v počítači, jsem okamžitě začala číst a po přečtení sama psát svůj první e- Book. Děkuji celé mé rodině: manželovi a dětem. Bez nich bych nenapsala nic. Ochotně mi půjčovali své notebooky, protože každý má jiné aplikace a programy. Běhali ke mně, když jsem se „zase uklikla“ a nevěděla, co s tím. Děkuji také švagrové Hance Svítkové, sestřenici Janě Prokešové a neteřím Zdenče Mačejové a Ivance Čadkové za svolení k použití jejich fotografií z rodinného archivu. Dále děkuji i všem spolužákům z kurzu „Podnikání z pláže“, kteří mi sdílením zkušeností z tvorby a rychlostí své práce byli příkladem a motorem.



O autorce: Jmenuji se Zuzana Ledvinová Richterová. Narodila jsem se 3. 11. 1960 v Jablonci nad Nisou. Od roku 1984 do roku 1986 jsem zde pracovala jako učitelka prvního stupně základní školy. Od té doby let žiji a působím v Rakovníku také jako učitelka prvního stupně na 1. ZŠ. Po celou dobu své praxe se zabývám přechodem dětí z mateřské do školy základní. Stále mě fascinuje, jak se všude v okolním životě předvádí naše vůle žít, růst a tvořit. Jak nekomplikovaně se chovají malé děti a jak se naučí zapírat své pocity. Jak moc je ovlivňujeme v dobrém i špatném. Jak je jednoduché vidět s nadhledem důsledky naší dobré a špatné výchovy. Jak se tomuto pohledu bráníme do doby, než nás to dožene nemocí nebo komplikací v životě. Zabývám se problematikou školní zralosti, elementárního vzdělávání, pracuji unikátní metodou léčby řečichirofonetikou (www.chirofonetika), vedu skupinové kurzy hry na kytaru pro děti od devíti let. Jsem partnerkou firmy LR. Ve škole, na přednáškách pro rodiče o školní zralosti, v mateřských školách, v mateřských centrech se ptají rodiče na stále stejné věci. Přestože všichni prošli základní školou, mnoho rodičů (a bohužel


Jak porozumět svému dítěti i pedagogů) neví o určitých jevech ve vývoji člověka a nespojí si řadu souvislostí. Posuzují své dítě podle sebe a zažitých vzorců. Jak jinak? Chtěla bych pomoci všem, kteří o to stojí, svými dlouholetými zkušenostmi z práce s dětmi. Vycházím z vědy o duši (antroposofii formulované Rudolfem Steinerem) a praxe na základní škole od osmdesátých let do dnes. Všímám si zde jevů v psychice, která nás na dlouhá léta ovlivňuje, a nastiňuji východisko v pochopení situací, aby nás nepříjemné prožitky zbytečně neblokovaly. Děti od mala připravujeme na jejich novou (školní) životní etapu. První třída se přežene jako nic. A pak začne dlouhá doba školní docházky.

Je to jako jízda na ruském kole. Jedeme nahoru, lechtá nás nadšením u žaludku, pak nám začne být špatně ze stoupání, bojíme se výšky, jsme otrávení, že nemůžeme vystoupit a když se jízda chýlí ke konci, litujeme a zároveň se těšíme, že už vystupujeme.



Práce s dětmi a lidmi je pro mě naplněním a radostí. Ráda se s vámi podělím o vše, co vím. Emailová adresa pro písemný kontakt je: [email protected]



Úvod Tak do toho

Všichni rodiče, kteří mají poslat dítě do školy, řeší stejné otázky. Někdo se poptává v okolí, chodí na školní akce, ptá se kamarádek, řeší porovnávání svých géniů. Ty matky a otcové, kteří vidí nepřehlédnutelné nedostatky svých tvorečků, prožívají psychické peklo.

Všichni však mají podobné otázky: Jak to udělat, aby to šlo ve škole i doma „ jako po másle“ a výsledkem byli noví Einsteini, Nobellové , Jobsové, Jágrové a jim podobní? Ty a ti obezřetní si přejí, aby z jejich dětí byli slušní lidé, kteří budou mít hezké známky, protože tak to je nejlepší. Hlavně spokojení.


Jak porozumět svému dítěti Docela se mi líbí, jak se většina rodičů dušuje, že oni budou chápat své dítě a nebudou po něm chtít víc, než může zvládnout, a pak stresují dítě tak, že se objevují různé zdravotní obtíže a začnou s ním běhat k lékařům. Když na dítěti není možné nic najít, lékař uvede jako příčinu školní docházku a přístup učitelky.

Ne, že by to nebylo možné. Chodit do školy, potýkat se s náročností výuky, stereotypem, přístupem učitelek, spolužáků, hodnocením okolím, a neustálým sebe posuzováním a srovnáváním, to je opravdu náročné. Ale, to jsou jen vnější vlivy. Pokud je dítě milováno a může se projevovat podle své přirozenosti, je přijímáno takové, jaké je, má zastání v rodičích, nemůže ho škola podlomit. Rodič by měl poznat, kdy jsou problémy tak velké, že je dítě samo nezvládne a včas zasáhnout. Vždy ve prospěch dítěte. Vždy je rodinné prostředí určující pro psychické zdraví dítěte. Často však dítě cítí, že si selhání nemůže dovolit a samo se nervuje. A na to lékař opravdu přijít nemůže.



I. Než přijdeme na svět





Celkové chování a cítění dítěte je určeno dávno před tím, než otevře prvně očička a spatříme světlo světa.


Jak porozumět svému dítěti Celé období dětství, dospívání a rané dospělosti se žena připravuje na to, že jednou bude mít děti. Od momentu, kdy je jí lékařem potvrzeno, že jí roste v břiše kvítek, těší sena příchod svého plodu lásky. Je to naprosto jiné těšení než na cokoliv jiného. Prostě jiný stav. To, že by měla mít kolem vše uspořádané tak, aby mohla být klidná, vyrovnaná, měla podporu partnera, aby jí byla dopřána správná strava, radostná atmosféra…aby se celá mohla orientovat na vytvoření zdravého dítěte je důležitý, nicméně ideální požadavek. Většinou však žije v neideálním světě a tak většina budoucích matek dělá, co může v daných podmínkách. Pak přijde porod. V příručkách, od jiných žen, z vlastní rodiny, lékařů je poučená a připravená na něco, co probíhá u každé naprosto jinak a kdyby měla deset dětí, každý porod je jiný. Jiná je i doba, momentální zdravotní stav, jiné podmínky v rodině, lásce a podpoře.


Jak porozumět svému dítěti Jeden porod je ideální a euforický, druhý je pak třeba otřesně bolestivý a rizikový. I přicházející dítě prožívá svůj porod jinak. Málokdo z budoucích rodičů se zabývá tím, jak prožije svůj vstup na tento svět dítě. A přitom je prožití porodu pro každého fatálně důležité a tento prožitek nás formuje po celé naše žití. Naše strachy, fobie, obsese, záliby, agrese, entuziasmus, dobrotivost a mnoho dalších má počátek právě v době našeho vstupu na svět. Málokdo si umí představit, že v této době je malý človíček vzrušen i sexuálně. To se dlouhou dobu nevědělo, a protože je to „přeci nepředstavitelné nám dospělým“,zdráhají se tyto poznatky přijmout i psychologové. Ještě tak připouštějí, že v několika měsících je patrná erekce u chlapečků a mačkání stehýnek u děvčátek. Pokud má dospělý člověk problém a začne o něm mluvit s blízkými, dostává řadu dobře míněných rad. Jak to, že se mu uleví jen na chvíli vypovídání, jak to, že se mu problém objeví zase znovu v jiné podobě? Mnoho lidí si láme hlavu nad tím, co to má k čertu zase znamenat, proč se to zase objevuje, co s tím? V podstatě je to jednoduché. Často se v radách, terapiích řeší problémy jen povrchově, a tudíž nepřinesou kýžený výsledek. Kdo hledá pomoc, najde ji. Jsou tomu nápomocny různé druhy terapií, které rozkrývají potíže právě do hloubky a je to vždy dlouhodobá záležitost, kdy již dospělý člověk musí jít do této natální doby a srovnat si okolnosti porodu, podmínky a průběh a celý další život v celém kontextu svého života. Připustit si svůj podíl na tom, že přišel na svět lidem třeba pro ně ne zrovna v pravou chvíli, že se rozhodl vtělit se příliš mladým rodičům, nebo rodičům nepřipraveným mentálně či sociálně…lidem s problémy a donutil je vlastním chtěním se zrodit a uskutečnit si svůj plán k neplánované změně jejich života. 19 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Např. hlubinná terapie, kineziologie, rodinné konstelace, holotropní dýcháni a jiné metody…se vrací k době narození, někdy i před narození i do minulých životů. Pouze v pochopení a přijetí určité situace je problém akceptován a tím posléze vyřešen. Dost lidí viní své rodiče za křivdy, nepochopení, neposkytnutí potřeb… Ale to jsou ti, kteří se nedokážou podívat na své rodiče jako vyspělá bytost, z nadhledu. Jako na mladé, nevědoucí a chybující lidi, kteří ho navzdory své situaci měli rádi. Někdy se neumí podívat na podmínky, kdy dítě počali a přivedli na svět, na jejich společenské postavení, status a obecné názory té doby a jejich možnosti. Odsuzují je, aniž si uvědomují, že neznalostí a nepochopením se uzavírají.„Uzavírají“ své špatné postoje a pak tedy i prožitky. Málo se zabýváme svými rodiči z pohledu: Co kdybych já byl jejich táta a máma a měl je rád jako své dítě? Odpouštěl bych jim spoustu vlastností a prohřešků? Proč to nedokážeme často s moudrostí dospělého? Neseme si tak bolístky a ne a ne je pustit. Jako děti jsme naprosto přirozeně do sebe nasáli rodičovskou péči- „nepéči“, dobré i zlé, ale hlavně jsme ke svým rodičům připoutáni stále pupeční šňůrou psychické závislosti. Mnoho lidí si ani v dospělém věku s tímto neumí poradit, pustit se. Přenáší vzorce, které ho svazovaly a ničily, na své děti. Dítě od svého narození rodiči udělá cokoliv. Tím (zapře se a dělá to, co od

naprosto důvěřuje blízkým a za své přijetí myslím cokoliv - i to, že se programově zničí něj očekávají rodiče, studuje, co si přejí 20

zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti rodiče, dělá práci, aby naplnil ideály rodičů…). Zdeformuje si život (nedovolí si milostný život, který by vycházel z jeho srdce a podstaty, ale ohlíží se na rodiče, postavení, vnáší do toho rozum, přesvědčí sám sebe, že je to jeho rozhodnutí…). Jen aby byl rodiči milován, uznán a přijat. Jen aby nepociťoval samotu. Většina lidí neví, že původní bolest z odloučení a strach z opuštění, pocit hluboké samoty a zklamání z nenaplněného partnerství či pocitů zklamání ze společnosti má jeden jediný společný základ:

Oddělení se z prapodstaty. Člověk je bytost. Kde se vzal? Co zde na Zemi dělá a proč? Univerzum, Inteligence, Vesmír, Bůh, Příroda, jak to kdo chce nazývat, je základ všeho. Má jemno hmotnou povahu vibrace. Je to nepředstavitelně silný energetický proud. Má ideový, myšlenkový charakter. Jestliže si chce Univerzum, Inteligence, Vesmír, Bůh, Příroda ověřit své plány a záměry, musí se něco stát.Je třeba, aby se energetický proud zhmotnil. Musí se snížit počet kmitů kvanta energie. Hmota má tedy nehmotnou povahu. Hmota je momentální stav určité hrubé vibrace kvanta energie. Zahuštěním této energie, tedy vznikla hmota a dlouhým vývojem, proměnami, evolucí se zde objevil, mimo jiné i člověk.


Jak porozumět svému dítěti Všimněme si, jak geniálně je utvořen. Vše v člověku (mikrokosmos) je odrazem většího (makrokosmos). Při pečlivém pozorování dojdeme k tomu, že v člověku se odráží zeměkoule a celý vesmír. Postava člověka je malá zeměkoule. Vše, jak se rodí, jak se vyvíjí, jak žije a co dělá a prožívá, je jen minimalizováním naší Země.

Máme chápavou končetinu k tvoření. Myšlenkami jsme napojeni na vesmír, odkud dostáváme zárodky nápadů, seberealizace. Objevy, nápady, invence… to není v nás. To netvoří člověk. Je to v Univerzu, ve Vesmíru, projevem Inteligence, od Boha, je to „ve vzduchu“. Ale jen někteří lidé mají tu schopnost si tu myšlenku „stáhnout do sebe“ a rozvinout ji. Běžně se stává, že na druhé straně zeměkoule objeví v daný okamžik někdo stejný objev. Že lidé na opačné straně zeměkoule od pradávna obdělávají či zpracovávají plodiny naprosto stejným způsobem a při tom se o takovém způsobu nemohli dozvědět. Tato myšlenka, ten nápad tu byl a jen se objevil někdo, kdo byl tak vnímavý, že po něm „ sáhl“. Vzpomeňme na tvorbu hudebníků. Vzpomeňme Johana Sebastiána Bacha - sám 22 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti o sobě říkal, že jím promlouvá samotný Bůh. Byl velice zbožný, on s Bohem žil, tvořil jeho hudbu, cítil se s ním spojen. A dodnes nás síla jeho hudby ohromuje. Nemůže to být jinak. Je božská.



Zkuste si uvědomit svůj „ AHA“ moment. Najednou jeto: TAK JEDNODUCHÉ, TAK JASNÉ.… Každý, kdo vymyslel například písničku, básničku, „ zlepšováček“, byť jen do domácnosti, se s tím setkal. Prostě NÁPAD. Potíž je v tom, že při oddělení části vesmírné energie k naší - lidské existenci jsme se odtrhli od vesmírného domova, od vesmírného Všeho - míra, klidu, jistoty, bezpečí. Každý z nás má duši - část božské podstaty. Je v nás božství. Ale Bůh měl záměr se projevit. Naše duše nese tuto touhu projevit se. Těšili jsme se na svět, kde se konečně postavíme sami za sebe, vyzkoušíme si své (božské) plány. 24 zuzanaledvinova.cz


Jenže to oddělení nese s sebou velkou odvahu. Opustit bezpečí. Jít do rizika.

Každá duše na Zemi se rozhodla pro toto dobrodružství. Zaplatila za svou touhu stresem z opuštěnosti.


Jak porozumět svému dítěti Jsme každý sám za sebe. Na to jsme se tolik těšili. Ale pokud si to nevyzkoušíme, nevíme jaké to je: BÝT SÁM, HRDINA, CO VŠECHNO UDĚLÁM! Když jsme se těšili, byli jsme v milující náruči nejsilnější síly. Paralely z denního života: 1. Oddělení vajíčka z folikulu. V té době je žena nejpřitažlivější, má největší chuť na sex, celá fyzicky i psychicky je nachystaná na novou kvalitu, na oplodnění. Na výstavbu nového života. Koketuje a láká…těší se na změnu. Vajíčko, jakoby se taky smálo a těšilo se. Jenže…Když není po jeho, je smutné, že nedojde k naplnění. Žena má pak špatnou náladu. Je často vzteklá, plačtivá, říká se tomu premenstruační syndrom. Některé měsíce v roce se cítí žena hrozně. Vajíčko jakoby plakalo nad nenaplněnou existencí. Cítí se samo, zrazené …Úlevu pocítí žena až v momentě, kdy začne menstruace. Vajíčko se už smířilo se svou úlohou, díky které se ženina děloha vyčistí, jakoby se začne uklízet a když se uklidí, hned je lepší nálada. Každá buňka v těle ženy čeká na tento čistící proces…Nebo… 2. Narození, oddělení se od matky, od jejího bezpečného těla. Jak se dozvíme dál, vzniká zde vztek na matku, rezignace a odevzdání…Nebo… 3. Po letech se proces opakuje oddělením se od své rodiny. Zase pocit opuštěnosti. Opět i třeba jen na malinký moment se cítí člověk vydělen a sám…Nebo… 26 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti 4. Založení vlastní rodiny, když přichází zvykání si na to nové, jiné, hlavně v momentě, kdy zrovna není po našem, člověk je konfrontován se zvyklostmi druhé rodiny a je nám to nepříjemné…

Neustále si zvykáme být sami za sebe. Po narození: najednou jsme v omezení hmoty, zažíváme tlak, teplo, zimu, jsme bezmocní, zcela odkázáni na nedokonalé okolí. Při tom my víme, co ti dospělí mají dělat, jak jsou hloupí, nedokonalí, řeší pro nás- ještě božské bytosti, naprosté hlouposti. Jako novorozenec už nevíme, proč jsme najednou tady na světě. Divíme se: „ Kde to jsem? To je to, co jsem chtěl? Tohle???“

Příroda nám brzy vezme vzpomínky na existenci boží podstaty a bezpečí. Uvědomujeme si, jak strašně dlouhá doba to bude prožívání s těmi nedokonalými lidmi, doba než budeme skutečně rozhodovat sami za 27 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti sebe. Dospělost, skýtající potencionálně aspoň esenci samostatnosti. V době narození je to TAK STRAŠNĚ DALEKO!!! Tohle je ten pravý důvod, proč miminka pláčou, i když jim nic moc není. Většina miminek je zticha. Jsou hodňoučká, miloučká a moc si to už neuvědomují. Ale je tu stále dost miminek, která si tohle pamatují, uvědomují, a proto pláčou. Jsou to vnímavé děti. Jsou nespokojené, aniž by jim něco chybělo. Myslím tím jídlo, teplo, klid, a podobně. Rodiče říkají: „ Vždyť je v suchu, po jídle, milujeme ho a ono řve“…. Jasně že řve - kdo by neřval? Ono si totiž už uvědomuje, co si „ nadrobilo tím svým vtělením“. Pomalu si uvědomuje, že se s tím musí nějak srovnat a smířit. Jak vrůstáme do pozemského života, ztrácíme vzpomínky na své božství a jsme vtaženi do růstu, vývoje těla, papání, poznávání blízkých lidí, učíme se komunikaci. Jak se děti učí mluvit a komunikovat! Videa jsou přidány k e booku jako bonusy 1. Video, kdy se miminko snaží říci, co potřebuje svými nedokonalými mluvidly a celým tělem, jen my mu nerozumíme. 2. Video, kdy batolata začínají mluvit první slova. Ve druhém roce jsou už schopny abstrakce. Přiřazují linie k předmětům, které viděly.



Začínáme se učit být lidmi a chovat se tak, abychom dosáhli uspokojení svých potřeb. Hlavně té hlavní potřeby: BÝTZASE V JISTOTĚ A BEZPEČÍ. HLAVNĚ NEBÝT SAMI, BÝT SOUČÁSTÍ VELKÉ RODINY= VELKÉ SÍLY. Celý pozemský život se lidská bytost pere s tímhle základním traumatem z oddělení se. Co všechno člověk vydrží a snáší, jen proto, aby nebyl sám! Aby neztratil přízeň rodiče, partnera, vedoucího, dětí…Kolik pozemské BOLESTI lidská bytost vytrpí kvůli pocitu ODDĚLENÍ. A PRÁVĚ: NA TOHLE JSME SE TOLIK TĚŠILI! JE TO NEJVĚTŠÍ PARADOX ŽIVOTA. Kdyby tohle lidé věděli a dokázali si to stále uvědomovat, neměli by důvod k bolavým pocitům. A pochopitelně ke zraňujícímu chování vůči ostatním ani vůči sobě. Je pravda, že pokud, někdy posloucháme kamarádku, příbuzného, atd. prostě někoho, koho máme rádi a on trpí, stěžuje si na zdraví, na partnera, na chování dítěte, na nadřízeného, na příbuzného … prostě na někoho, kdo jim ubližuje, cítíme jejich bolest. Promlouvá k nám jejich bolavé JÁ. Pocit křivdy, že jsem sám, nemám moc, nevím, co s tím. Jsem zmaten.


Jak porozumět svému dítěti Cítíme se špatně. Nemůžeme jim pomoci. Můžeme je obejmout, aby pocítili fyzickou sounáležitost. Můžeme jim pomoci penězi, radou, pomocí s prací…, ale pocit vlastní oddělenosti od bezpečí musí zvládnout sami. A o to jde. Vypořádat se s pocitem osamělosti v každém věku. V pozemském životě máme: KONAT, OVĚŘOVAT BOŽÍ MYŠLENKY A PLÁNY, A HLAVNĚ SE

RADOVAT Z TOHO, ŽE PRÁVĚ TOHLE MŮŽU.

Co málokdo ví č. 1: Než dáme své dítě do školy, prvně se zabýváme tím, zda zvládne pracovat samo, zda je citově dost silné nebo není. Podívejme se na počátky jeho citové (ne) stability. V knize psychologa, tvůrce metody holotropního dýchání, Prof. Stanislava Grofa: Lidské vědomí a tajemství smrti (Argo, 2009, str. 144-150) dozvídáme, že odlišným prožitkem porodních dob vznikají základy emočního života každého člověka. Pan profesor rozděluje tři fáze porodu na prožívání čtyř matric citového rozpoložení plodu, rodícího se dítěte. Matrice je komplex podobných porodu, natrvalo ovlivní jeho a postoje během žití. Nově se

prožitků. To, jak dítě prožívá jednotlivé doby v průběhu budoucí pociťování v životě. Z toho pak plyne jeho chování rodící dítě plně vnímá svůj porod v každé jeho fázi. Vytvářejí 30

zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti se u něj emoční vzorce prožívání, protože je to první, s čímž se setkává jako vtělená bytost. To první nás vždy velmi ovlivní.

To, jak se dítě srovná se svými pocity a prožitky při porodu, to se projeví v celém jeho citovém životě. V 1. fázi, kdy se doba jeho pobytu v matčině těle chýlí ke konci …, plod stále zažívá pocit blaha, sepětí s přírodou, pocit všeho míra, evokuje pocity ráje, nerozlišuje sebe od vesmíru…Toto nazývá profesor Grof matricí I. (BMI I.). Pocit důvěry se začíná měnit vlivem chemických pochodů přípravy matčina těla na porod. Počínají a stupňují se děložní stahy. V dítěti narůstá pocit úzkosti až pocity ohrožení života. Prožitek hraničí s paranoidními stavy psychiky. Co se to děje? Tím, jak se zvyšují stahy, ale děložní hrdlo je ještě zavřeno, cítí se dítě jako lapené. Evokuje to temnotu, přibližuje to pocit prožitku pekla. Vrcholí prožitek ohrožení na životě. Prožitek nekonečného oddělení se od božské mírumilovné podstaty. Zde vznikají pocity vzteku na matku - z nutnosti oddělit se od ní. Matka dítěti skýtala blahodárný komfort. Stahy narůstají, dítě se odhodlává ke své činnosti a je tlačeno do porodních cest. Stupňují se pocity sevření, uvěznění, až klaustrofobické pocity. Pocit nekonečného utrpení, které snad nikdy neskončí, bezvýchodnost…Toto je matrice II (BMI II). 31 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Ve 2. fázi plod začíná svou cestu ven, překonává extrémní sevření a vědomě se snaží zachránit. Prožívá pocity vášně, jakoby ho spaloval oheň. Zažívá psychická a fyzická muka. Pocity vzteku vrcholí, ale dostává se tu i pocitu, že to přeci jen není tak bezvýchodné. Při průchodu porodními cestami cituji:„ Zakouší drtivé tlaky, bojuje o přežití a často se i hodně dusí. V závěrečné fázi se může dostat i do těsného kontaktu s různými druhy biologického materiálu, jako je krev, sliz, plodová voda, moč, stolice“… „Zde pak vznikají základy zálib v úchylkách spojených se sexualitou, neboť zde dítě zažívá i druh sexuálního vzrušení při momentech, kdy je na hraně života a smrti. Mohou zde vznikat základy agresivního a sadomasochistického, mučednického a různé druhy perverzního chování.“Dále pan profesor Grof uvádí: „Jak se blíží znovuzrození, ubývá násilí a zneklidňujících prvků. Převládá atmosféra vášně, nabitá energií opojné síly a provázená obrazy vzrušujících průzkumných expedic…“ Tyto prožitky pak souvisí s formováním zálib v adrenalinových činnostech (např. bunde jumping, automobilové závody, nebezpečné akrobatické skoky, odvážná cirkusová přestavení…)…Toto je matrice III( BMI III). 3. fáze….„Když vyvrcholí utrpení a bolest, porod končí výbušným uvolněním a zklidněním. Když je přestřižena pupeční šňůra, je tělesné odtržení od matky dovršeno a novorozenec vstupuje do života jako anatomicky nezávislý organismus. Během tohoto přechodu vrcholí utrpení a bolest prožitku úplné porážky a zničení na všech úrovních: tělesné, emoční, intelektuální, morální i transcendentální. Tato fáze se nazývá smrtí ega a znamená zničení všech opěrných bodů člověka. Mezi závislými lidmi se takovému zážitku říká „dotknout se dna“ a přestavuje významný obrat v životě všech alkoholiků a narkomanů.“ „Extrémní snížení tlaku a bolesti způsobí, že se člověk cítí celkově očištěn, spasen a vesmír je vnímán jako zářivý a krásný. Zde 32 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti vznikají pocity vděčnosti, dobrotivosti, všeobjímající láskyplnosti, charitativnosti…“Toto je matrice IV.(BMI IV). ( V uvozovkách jsou věty citované z knihy Stanislav Grof: Tajemství smrti, Argo, 2009, str. 144-150 )

Tyto pocity člověka provázejí a formují jeho prožívání po celý život. Prof. Stanislav Grof je tvůrcem metody holotropního dýchání, které dokáže navodit tyto prožívané momenty znovu v dospělém období. Tím, že je člověk prožije znovu, již po zkušenostech života, může odbourat své svazující strachy, neurózy, fóbie, paranoi, závislosti a podobně. Dojde pak k vyrovnání se s problémy, k pochopení postojů a chování, především matky, s níž je člověk spjat nejvíce. Každá maminka posuzuje porod ze svého hlediska bolestivosti fyzické a psychické, pohody či nepohody, láskyplnosti a odborné pomoci. Má starost o zdraví svého dítěte, ale málokdo ví o tom, jak porod prožívá dítě. Výzkumy prof. Grofa potvrzují to, že je dítě fyzicky i psychicky velmi aktivní a dokonce i sexuálně vzrušené.

Jak si průběh porodu dítě zpracuje, záleží na stupni vývoje jeho psychiky z hlediska karmického vývoje, volních vlastností, které jsou ovlivněny dědičností a sociálním prostředím.


Jak porozumět svému dítěti Při výchově malého človíčka jsou rodiče neustále konfrontováni s důsledky prožitků jednotlivých fází porodu, vývojem před porodem, karmickým předurčením pro daný život, genetickými vlivy. Před vtělením si dítě dobrovolně vezme přesné úkoly pro daný život. Vybere si vibraci dvou lidí - rodičů, vibraci rodů a jejich matricí (opakování historie podobných překážek, vztahů, událostí, smrtí, nemocí, myšlení…), země, kontinentu, tak, aby mohl uskutečnit své úkoly, úkoly pro svou duši.

Uzlové, nejdůležitější události si dítě pro svůj život vybralo a vědomě přijalo ještě před svým zrozením samo.

Jako rodiče máme jedinou povinnost a to - starat se co nejlépe o zrozené dítě. Dát mu možnost, aby si vyplnil své životní úkoly. Za to, co k sobě připoutáme, neseme zodpovědnost. Ale musíme si uvědomovat, že je na nás odkázáno jen po určitou dobu. A tu si máme užít. Pak už musí žít samo za sebe. A na tuto fázi se musíme jako rodiče připravovat po dobu, kterou žije s námi. Až tato doba pomine, musíme ho umět propustit ze své závislosti.



Rodič- dítě …To je nejintimnější vzájemný vztah. Je to dar a velká úcta k tomu, že si nás někdo vybral, chtěl být s námi, chce nám být oddán, milovat nás, být milován naší láskou, chce nás přijímat, prožívat s námi náš život. Neměli bychom na to zapomínat během celé jeho výchovy. A to zejména v době, kdy je toho na nás „ moc“. Necítíme se podporováni, sotva stojíme únavou na nohách a dítě stále něco potřebuje, zlobí, je nemocné, způsobí si špatným prospěchem propadnutí, chytí se nevhodných kamarádů, party, dopustí se kriminálních deliktů. Tehdy je pak velice náročné cítit lásku a vděčnost. I my jsme si vybrali své překážky, svou rodinu, potíže právě i s dětmi, úkoly. Poznáním, vůlí, vlastní prací můžeme ovlivnit průběh svého života. Pokud jsme si přinesli zátěže, můžeme prací na sobě a pomocí všech dostupných informaci a postupů (díky internetu, knih, kurzům osobního rozvoje, rodinným konstelacím, a dalším) změnit matrici rodiny pro ulehčení svého života a života svých dětí. A to jeta pravá, opravdová a obtížná práce v životě. Naprostá většina maminek se dozvídá přesné informace o vývoji a potřebách dítěte z knih, internetu, od ostatních žen, kamarádek…Ví, že je pro své dítě tím nejdůležitějším člověkem a sílu ke své funkci by měla čerpat od svého partnera, z lásky v rodině, ochrany společnosti…Každá dělá to, co na své úrovni umí a může. 35 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Ženy často trpí pocity nedostatečnosti, zejména, když jim dítě pláče, nespí, ony jsou vystresované, neví, co by udělaly nejlepšího. Při dlouhodobé zátěži dochází k velké frustraci maminek. Tady je potřeba říct, že se projeví její silná či slabá víra v sebe.

Výčitky svědomí, že jsem něco neudělala, že jsem nedostatečná, vedou vždy k fatální nemoci. Pro každého člověka je nejdůležitější žít a pracovat tak, aby cítil, že v daný moment udělal nejvíc, co mohl. Pak není místo pro sebepodceňování a sebeobviňování. Tak, jak jsme připravili dítěti život od začátku:život dobrý nebo život s problémy, to se dozvíme v dalších fázích jeho života. Každá chyba se nám časem ukáže. Nic nám nebude zatajeno. Prožívání, dovednosti a vědomosti jsou tedy odrazem komplexu vlivů existence člověka od počátku jeho života/ životů.



Kořeny našeho současného myšlení jsou ovlivněny výchovou, tím z čeho vycházela… Naše školská psychologie a pedagogika zařazuje dítě do následujících vývojových období: novorozenec, kojenec, batole, mladší předškolák, starší předškolák, mladší školák, starší školák, dospívající, dospělý, starý člověk. Pro každou kategorii jsou tabulky: jak má být dítě velké, těžké, biologické parametry těla, dovednosti a vědomosti, duševní potenciál. Podle toho je dítě posuzováno lékaři a pedagogy. Je vychováváno a vzděláváno v rodině, mateřské škole a všech typech škol, okolím, společností. Náhled na dítě člověka máme každý podle zkušeností své rodiny a společnosti a doby, ve které jsme vyrůstali.

Socialistický realismus ve výchově, aneb - kde se berou potíže našich rodičů a prarodičů. V čem byli vychováváni ti, kteří nás pak vychovávali. Já pracuji s dětmi od první poloviny sedmdesátých let dvacátého století, tedy od dob, kdy naše postoje, názory a metody formoval socialistický realismus. Jde o způsoby myšlení, které mají naši prarodiče a rodiče „pod kůží“. Někdo se s nimi dokázal vyrovnat a přetransformovat se líp, další hůř, jiný vůbec. 37 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Metody výchovy:všichni teď a stejně, všem stejně, snaž se, co nejvíc, ber kde ber, hlavně se neohlížej na sebe. Ty zaostáváš za ostatními a ty… Nevyčnívej! Kolektiv je nadřazený nad jedince. Jedinec, sám člověk, je nic. Na něj - jedince - se nevyplatí ohlížet. To většinu zdržuje. Musí se snažit sám. Pracuj pro společnost a tvé děti se budou mít lépe než ty. Společnost se postará a ty buď spokojený v tom, co ti ta společnost poskytne. Hlavně nechtěj víc, než chce po tobě strana a vláda, představující ten pracující udřený lid. Pokud budeš vyčnívat dopředu nebo dozadu… MY …(strana a vláda, vlastně ten pracující lid) My ti to nedarujeme!!!“ Většina lidí měla na paměti upozornění precedentních a exemplárních trestů padesátých a šedesátých let a po normalizaci po roce 1968, se raději „ dobrovolně“ podvolila průměrnému, duševně bolestnému, ale V mnoha ohledech pohodlnému životu. Většina lidí se podvolila materialistickému pohledu na svět. Hmota je vše, nic jiného nejsme, prach jsi a v prach se obrátíš, evoluce člověka je samovolný náhodný proces hmoty. A duše??? Co to je??? To zavání náboženstvím!!!! Idealismus! To bylo v první republice, tam se MUSELO chodit do kostela a farář kázal lidem bludy!!! Kdo by se chtěl v době socialismu hlásit k víře, ten rozhodně nemohl studovat na pedagogické fakultě. Takový člověk nereprezentoval oficiální marxisticko - leninský světový názor.


Jak porozumět svému dítěti Toto je třeba si uvědomit, abychom pochopili mnohá utrpení svých prarodičů a rodičů. Oni nemohli ani u psychologů, ani u učitelů, ani u lékařů najít pochopení pro mnohá svá trápení, bolístky a zranění. A tito lidé nás vychovávali.

Dnes se to kritizuje, obrňuje se nad někým, kdo třeba leccos chtěl a snažil se, a za jakou cenu dosáhl obyčejných věcí, malého cíle – to je pouze z našeho nynějšího pohledu „ malá věc“.

Tyto souvislosti si je třeba připomenout vždy, když chceme posuzovat rodiče a lidi jejich věku. Politiky, vychovatele a učitele naše a našich dětí! Když si vzpomeneme na to, co nám říkali v dětství.



Antroposofická filosofie S touto filosofií jsem se prvně setkala v lednu roku 1999na filozofické fakultě v Praze. Byla jsem po prodělané poporodní psychóze. V té má člověk rozšířené vnímání a může tak vstřebávat to, co jiní v danou chvíli ne. Pan doktor Alfréd Baur z rakouského Linze s panem doktorem Tomášem Zuzákem ze Švýcarska přivezli do Čech ukázku metody zvané chirofonetika. Je to metoda založená na vnímání člověka na základě přírodních zákonitostí jako trojčlenné bytosti, složené z těla, duše a ducha. Filosofický směr antroposofie (věda o duši sepsaná Rudolfem Steinerem), má na člověka přesnější pohled než naše školská psychologie. Rozděluje vývoj člověka po sedmiletích. Je velká škoda, že náš státní školský systém toto rozdělení nerespektuje. Většina potíží dětí se odvíjí od nepochopení a nerespektování individuálního vývoje duše, hlediska vědy o duši člověka. Na této filosofii jsou postaveny Waldorfské školy. Waldorfské školy vycházejí jak z antroposofie, tak z křesťanství. U nás se o antroposofii ví málo. Pokud má mít na dítě správný vliv, měli by rodiče podle této filosofii žít. Ve waldorfských školkách a školách záleží na stupni pochopení této filozofie učitelkami a jejím uvedení do praxe. Rovněž i rodiče by měli vědět, o co jde v celé šíři, a ne brát tyto školy jen jako něco jiného a za každou cenu dát své dítě mimo státní školský systém. Jde o životní postoj, myšlení a životní styl, včetně stravy, činností rodiny apod. O této výchově dítěte se lze dozvědět např. v knize Výchova ke svobodě, Rudolf Steiner, Baltazar, 1. vydání, 1991. Další přednášky a díla 40 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti R. Steinera jsou dostupné na internetu, v knihovnách apod. Existuje i léčebná pedagogika, ošetřující výchovné problémy. Antroposofická medicína dbá na podstatu onemocnění a projev nemoci vnímá jako symptom. Léčí podstatu nemoci. Na antroposofickém přístupu k člověku je postavena i metoda:

Chirofonetika Název je vyvozen z pojmenování: chairos = řecky ruce, fonem = hláska. Jde o to, že se na zádech, pažích a nohách provádějí tahy výdechových proudů hlásek. Jde o jistý druh hlazení, při kterém se vyslovuje mantra dané hlásky. Jde o přesné tahy, neboť i artikulovaná hláska, řeč je naprosto přesná. Přesná a pevná síla pohybu rukou po kůži, specifická vibrace celé paže u znělých hlásek. Já ji nazývám metodou léčby „řeči řečí.“ (viz. http://www. chirofonetika.cz). Zabývám se jí přes 25 let a mohu odpovědně říci, že pokud je správně prováděná, vždy vede k dobrému výsledku. Dítě- člověk se tu setkává se základním prvkem, který utváří hmotu. Tím základním fenoménem je zvuk a jeho vibrace. Pokud je hmota (tělo) nějak nepřesně utvořené nebo poničené, dá se opravit setkáním se správnou vibrací zvuku.


Jak porozumět svému dítěti Lze tak ovlivnit nejen artikulaci řeči, ale také emoční nestabilitu, mnoho neuróz, problémů autistického spektra a podobně. Jde o naprosto individuální přístup, kdy je dítě ošetřované jen pro něj sestavenou specifickou řadou hlásek. U každé metody, která má pomoci ke zlepšení vývoje, se po dítěti něco chce. Musí něco dělat: logopedie – opakuje říkanky, slova…, cvičení motoriky - musí se hýbat podle určitých pravidel, procvičování grafomotoriky - kreslení, psaní. U chirofonetiky chceme, aby dítě sedělo nebo lépe leželo a nedělalo nic. Zvuk a hmatový vjem mají takovou sílu, že pracují sami o sobě. Sestavit správnou chirofonetickou řadu je poměrně složitá „ alchymie“. Do sestavení pozice hlásek vstupuje mnoho faktorů, jako je: problém dítěte, jeho věk, jeho (ne)schopnosti, postižení, onemocnění, vzhled kůže, druh a způsob jídla, spaní, vyměšování, záliby a sklony, rodinná a osobní anamnéza, atd. Dá se aplikovat i pro dospělé pacienty. Mám s ní dobrou zkušenost při odstranění bolesti hlavy, pomoci při otevírání porodních cest před porodem, při stabilizaci projevů u roztroušené sklerózy, nastolení relaxace a klidu u neurózy, při neklidu a dalších potížích… V Čechách touto metodou pracuje v současné době 23 chirofonetiků. Jsou sdruženi v Chirofonetické asociaci. V případě zájmu o tuto metodou nebo o její studium mě můžete kontaktovat. Po domluvě je možné obrátit se na některého z chirofonetiků v blízkosti vašeho domova. Lze si domluvit si konzultaci. Chirofonetik musí dítě/ pacienta vidět. Seznámí se s detailními informacemi anamnézy. Na základě toho 42 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti stanoví řadu léčebných hlásek a instruuje prováděním tahů hlásek osobu, která s dítětem/ pacientem bude chirofonetické ošetření provádět. Je to podobné jako u logopedického ošetření, kdy se s dítětem cvičí doma a chodí se na logopedické konzultace. Někteří chirofonetici provádějí ošetření dětí - vždy po souhlasu rodičů – v mateřských školách, ústavech, stacionářích apod.

II. Doba mateřské školy Když uběhne doba „mateřské dovolené“, dáme dítě do mateřské školy. Některé děti zvládají přechod z rodiny do MŠ prý dobře. Co vím od kamarádek, které pracují ve školkách, mluví o prvních dnech a týdnech přijetí skupiny tříletých dětí jako o proplakaných dnech. Jedno dítě rozpláče druhé a utišit je lze velmi těžce. Viděla jsem video ze státní školky a byl to děs. Naopak jsem byla ve školce Montessori a tam první, co člověka upoutá je ticho. Rodič může s dítětem do herny, pohraje si a pak v klidu odchází. Někomu se může zdát podivné, že malé děti jsou zticha, ale při posuzování je třeba se o typ školky podrobně zajímat. Pak se rozhodnout, zda určitý typ školky bude dítěti a rodině vyhovovat. Práce s těmi nejmenšími je velice náročná, neboť sebeobsluha počínaje jídlem, přes oblékání a toaletu je ještě na nízké úrovni a pomoc učitelky je naprosto nezbytná. Tak jako je nedoceněná penězi a společenským významem doba strávená od porodu doma a nazvaná „ dovolenou“, tedy dobou, kdy si 43 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti mohu dovolit odpočívat, nepracovat, užít si – (myslí se zcela jistě dětí …“- zkuste to říct matce dvojčat!!!), je nedoceněná a neoceněná práce učitelek mateřských škol. Děti prožívají obrovský stres z odloučení a posilují si tím již zažité prožitky z doby před vtělením a porodem. Pro učitelky, podobně jako pro matky po porodu, kdy jim dítě pláče, je to obdobný stres. (Paralela z odloučení od bezpečí). Stres z nemožnosti pomoci dětem v této bolesti působí učitelkám špatnou náladu, někdy i deprese. Dítě si pochopitelně nakonec zvykne- nemá jinou možnost. Jde však o to, co si z doby zvykání zase odnese za pocity! Abych to příliš nedramatizovala, je celá řada dětí, pro které je školka požehnáním a vysvobozením z nepříliš podnětného a nepříliš dobrého domácího klimatu. Děti se nakonec do školky těší a jsou tam spokojené. Všechny paní učitelky ve všech typech mateřských škol usilují o co nepříjemnější chvíle s dětmi. Ve třídách např. Montessori školek je kolektiv dětí smíšených věkem a těch nově příchozích je zhruba třetina. Děti si navzájem pomáhají jako v rodině. Jsou si nápomocny při činnostech, objevování světa a běžného života, jeho zákonitostech a vztazích i v emočně vypjatých chvílích. Ve školkách státních jsou děti rozděleny podle věku do tříd a společně pracují podle osnov přizpůsobených danému věku. Jsou s nimi učitelky, kamarádi, spolužáci. 44 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Ve Waldorfských, lesních školkách jde vždy o jedinou věc: aby se dítě dostalo do společnosti lidí s co nejmenším traumatem. Aby bylo schopné mezi dětmi a lidmi obstát. Naučí se tu dovednosti, které by se v rodině nenaučilo. Vědomosti jsou dětem podávány na úrovni jejich schopností, úměrné jejich věku. Na to je v naší republice opravdu dbáno a je to i kontrolováno.

Co málokdo ví č. 2: Než my, jako děti, jako bytost přijdeme na tento svět, máme za sebou již mnoho životů v různých podmínkách. Narodili jsme se už mnohokrát někdy jako muž, jindy jako žena. Žili jsme v různých společenských vrstvách, s různými možnostmi, s různými těly. Když se na sebe podíváme, vidíme hmotné fyzické tělo. Na něj si sáhněme. Skýtá nám mnoho radosti, někdy i starosti a trápení. Je hrubo - vibrační povahy a podléhá hmotným zákonům růstu, vývoje a zániku. V něm jsou ale zasunutá i naše další těla. Jsou s naším fyzickým tělem dosti pevně spjatá. Toto sepjetí je tím, co nás činí kompaktním a zdravým. Jsou to: Tělo éterické, které nám zajišťuje životní procesy, jako je dýchání, trávení, myšlení, atd… Astrální tělo zajišťuje kompaktnost s rodinným prostředím, přáteli, lidmi, společností, kulturou, epochou, světovou integritou. 45 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Já je pouze naší vlastní součástí duše. V něm pociťujeme sami sebe. Duše je složená ještě z dalších složek, ale tím se tu nebudeme zabývat. Díky Já cítíme (ne)pokoj,(ne)lásku, bolest či radost, stahujeme si i Univerza myšlenky a plány, objevy a vše, co Univerzální, Inteligentní, Vesmírná, Božská podstata vytvořila. Z každého života, po jeho konci, si naše duše bere na onen svět své zkušenosti, ponaučení, pocity spokojenosti a nespokojenosti. Zažije vše, co udělala špatného okolnímu světu na svou „kůži“ - duši. Aby pocítila, jak to druhé bolelo. Někdo tomu říká „poslední soud“. Bere si z toho ponaučení a úkoly pro své další zrození. Začne se tak připravovat na další život. Duše si potřebuje odžít některé situace znovu. V nich má už volbu zachovat se tak, aby si vyrovnala „vrásy minulých životů“. Na to nám byla daná vůle. My si můžeme do jisté míry volit své myšlení, chování a cítění, i když uzlové situace našeho života jsou pevně dány. Co nás má potkat, to nás potká. My sami jsme to chtěli. Vybrali jsme si to a má to přesný smysl. Bez zažití utrpení, bolesti se duše nikam nepohne. Proto nás potkávají nepříjemní lidé, choroby, úrazy, postižení, všechno to, čemu my říkáme nepříjemnost: „Hrozná věc…To se nemělo stát…Proč právě já…Já mám smůlu…To mi udělal On/ Ona/Oni…Kdybych to věděl/a…“

Ne, to se mělo a muselo stát, právě nám a pro nás. Jen se z toho máme poučit. 46 zuzanaledvinova.cz


Ale zpět k dítěti ve školce. Zvykání na kolektiv a na paní učitelky trvá různě dlouho. A tak je různě dlouho posilován pocit bolesti z odloučení, bezmoci, odevzdání se, rezignace… Toho, co bytost zažila v době před a při zrození. Opět tu záleží na stavu duše po stránce karmické vyspělosti, nervového systému a vyrovnaného rodinného klimatu a pochopitelně klimatu školky a sympatie k učitelce a dětem ve třídě. To prosím nepodceňovat! Dítě může být komicky vyspělejší než paní učitelka a může mu jít na nervy. Podobně, jako novorozenec, když se seznamuje prvně se „svými“ lidmi rodiny. Taky se mu zdají nedokonalí a hloupí. Přišel totiž z inteligentní zóny sem na Zem. Teď, ve školce, je v obdobné situaci. Jedná se pak o vyšší karmickou vyspělost dítěte než pedagoga. Přesvědčovat takové dítě, že ji „má mít rádo!!! Vždyť je to hodná teta!!!“Je to holý nesmysl. Spíš je potřeba dítěti projevovat pochopení, stále dbát o důvěru k nám a pomoci mu překonat dobu, po kterou s takovou paní učitelkou musí pobývat. Neodbývat ho a poukazovat mu na její dobrou práci. Nenutit ho k deformaci jeho pocitů a k přetvářce. Učit ho spíš k respektu a odstupu, ale zároveň i k poslušnosti po danou dobu. V životě se každý setkáváme s lidmi, kteří jsou karmicky mladší, a tudíž ještě dělají chyby v chování a hlavně v myšlení. Proto musíme dítě na takové situace připravovat brzy, už od mateřské školy. Aby dokázalo vybalancovat situace bez sebezapření. Aby dokázalo přijímat lidi takové, jací jsou. Učit ho, aby si nebralo pochybení druhých, i starších osobně. Podobné je to i se spolužáky. Každé dítě je vychováváno jinak a tím, že nefunguje ještě vůle, chovají se některé děti nepřístojně. Chtějí všechno teď hned. A ve svém agresivním a bezohledném 47 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti chování jsou takové děti svými rodiči posilovány. Učitelky jsou v nezávidění hodné pozici. Musí vyjít se všemi dětmi tak, aby si doma děti nestěžovaly, a zároveň jim nemohou ve všem vyhovět. Mnohdy nechtějí řešit, někdy nemohou, někdy i bagatelizují narůstající trauma citlivých a trpících dětí. Tady musí zasáhnout vždy rodič. Musí zjednat pro své dítě pořádek. Nesmí se bát pojmenovat přesně situaci, musí stát za svým dítětem. Někdy nejde situace vyřešit jinak, než přeložením dítěte do jiné třídy nebo školky. Pomůže to oběma stranám. Učitelky, placené od počtu dětí ve školce, si v některých případech nemohou dovolit razantní řešení s problémovým dítětem, potažmo rodičem. I když by to bylo nejsprávnější a nejjednodušší řešení. Nejvyšším zájmem rodiče musí být blaho jeho malého dítěte. Se získanými traumaty z nevychovaných dětí či pro něj nepříjemných dospělých se dítě vyrovnává velmi dlouho. Ve své praxi se často setkávám s velice vyspělými dětmi a nevyspělými dospělými. Nebo dospělými, kteří mají spoustu problémů uzavřených v sobě. Dospělých, kteří připouští, že mají potíže, ale nedovolí si je změnit. Nebo ještě nepřišel jejich čas na změnu. Horší je, že to nedovolí ani svému dítěti, které jim chybu už zrcadlí a tím je stále „otravuje a zlobí“. Jakoby se báli nahlédnout do zrcadla svého chtění a zbabělosti a zachovat se podle svého srdce. Dítě se pak vzteká a je v opozici. Většina dospělých o tom nemá ani zdání, i když to jsou vystudované pedagožky a jsou to obětavé a hodné ženy, které s dítětem zacházejí dobře. Nebo si to alespoň myslí.


Jak porozumět svému dítěti Přibližně do deseti let nefunguje u dítěte vůle. Vydržet, překonat, počkat…- to je problém. Dítě se nechce zdržovat čekáním a působení takového člověka je mu krajně nepříjemné. Říká nám: „Ona je zlá, Ona mě nemá ráda….“ A nás to trápí. Dítě musíme do školky dát a co teď: „Babo raď!“ Vnímání času dětmi je naprosto odlišné od vnímání času dospělými. Vy řeknete malému človíčku, které se nechce od vás odloučit: „Vždyť je to jen na čtyři hodiny, pohraješ si, po svačince půjdete ven, pak bude oběd a už si pro tebe přijdu.“A už myslíte na to, co za tak krátkou dobu musíte stihnout.

Dítě si představí nekonečnou dobu, kdy mu někdo bude brát hračky, bude na něj dělat posunky, kterým nerozumí, bude mu vysvětlováno, jak je pěkné se zrovna s těmi nejlepšími hračkami dělit s ostatními, pak to oblékání, procházka- s kým zase půjdu? Půjdu za ručičku s tím, koho mám rádo? Nebo s paní učitelkou? Nebo zase na mě zbude ten/ ta fuj? A pak, se po dětech chce nějaká činnost. Zpočátku je to velké umění paní učitelek ty malé naučit zaměstnání…. 49 zuzanaledvinova.cz


„Ó, jaká „radost“je ta školka! A ještě to neumím pořádně říct a nevím, proč se to tak má…“Některé dítě se podrobí pravidlům ochotně a nedělá mu to velké potíže. Jiné lítostivě pláče, jiné se vzteká, další je, jakože klidné a „ rozumné“, a nese vše v sobě s lítostí, ale neprojevuje jí - z lásky k rodiči. Co malý človíček, to jiný projev a prožitek. Ať je to státní, Waldorfská, Montessori či lesní školka, dítě se socializuje mezi ostatní. Nakonec si přeci jen zvykne- my jsme si taky zvykli.

Pře rokem 1989 se o karmách nebo vyspělosti duše v naší zemi nemluvilo a podle mé zkušenosti o karmách tady u nás nikdo moc nevěděl. Nebo možná jen v mém okolí- nevím. Pouze malá skupina lidí, zabývající se duchovnem, tajně, to věděla. Ve světě pochopitelně ano, ale my jsme byli v socialistickém sektoru pod přísnou materialistickou propagandou, s obrovskou cenzurou a tudíž jsme byli odříznuti od světového vědění. 50 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Oficiálně každý, kdo se přihlásil k víře, na pedagogické škole a fakultě skončil. Učebnice byly poplatné pouze materialistickému pohledu na svět, a tudíž jste se v nich nic takového nedozvěděli. Dnes je naštěstí dostupná veškerá literatura, myšlenky, přednášky, filmy, cestování, kurzy, výměnné pobyty a hlavně internet. Ale uvést myšlenkové změny do praxe…no, to je „oříšek“. Potřebujete pro své myšlenky najít ve svém okolí skupinu podobně smýšlejících lidí -to je opravdu fuška. A navíc i vy žijete obyčejný život v rodině, kde nemusíte vždy najít pochopení pro své „objevy na poli duchovním“. Je běžné, že jeden z partnerů chápe duchovní cesty rychleji než ten druhý a pak dochází k nesouladu. Nemáte sílu se neustále za něco brát proti někomu či všem. Stále něco vysvětlovat, obhajovat… Najdou - li partneři stejnou řeč, je to výhra pro celou rodinu.

Kam své dítě dám? Na základě strachu a obav z oficiálního systému školy, kdy si rodiče uvědomují negativa, s nimiž se osobně setkali, se maminky sdružují v mateřských centrech či skupinkách a zakládají různé výchovně- vzdělávací alternativy. Tak u nás vznikly Waldorfské, Montessori, Lesní školky a školy.


Jak porozumět svému dítěti Waldorfské školky a školy všech stupňů jsou nedílně spjaty s křesťanstvím, jsou postaveny na antroposofii. Pokud mají být principy této filozofie uplatněny správně, měl by to být životní styl celé rodiny. Styl postavený na křesťanských základech a respektováním všech zásad duchovního vývoje člověka a přírody. U nás se do některých státních školek dostávají prvky waldorfské pedagogiky. Jsou začleněny do školních vzdělávacích plánů a jsou tak přijímány jak školní inspekcí, tak rodičovskou veřejností. Zde vždy záleží na osobnostech ředitelek mateřských školek a jejich učitelek. Je tu kladen důraz, mimo jiné, více na prožitek, na umělecké uchopení a vyjádření života dítětem, na lidství a jeho hodnoty soužití s ostatními. Děti svá umělecká ztvárnění života předvádějí na slavnostech, které se ve školkách konají k daným obdobím (vítání jara, podzimu, mysteria Vánoc…).



Montessori školky a školy jsou postaveny na metodách objevování vztahů a zákonitostí života a jsou aplikovatelné do všech filosofických názorů. Děti pracují se speciálními pomůckami a pomocí nich objevují přírodní a společenské zákonitosti. Jsou ve své činnosti instruovány a vedeny učitelkami a pracují naprosto individuálně. Přirozeně si pomáhají a komunikují spolu. Typickým znakem je ticho ve školce, i když děti pracují a hrají si.


Jak porozumět svému dítěti Lesní školky vychovávají děti k naprostému sepětí s přírodou. Přirozeně se pohybují v přírodě a poznávají její zákonitosti. Mohou se s přírodou ztotožnit. Ve všech těchto systémech je kladen velký důraz na respekt k dítěti. Státní školky a školy, oficiální proud, je stále poplatný systému, který nám zavedla Marie Terezie a je pro něj příznačný jistý dril a respekt k autoritě učitele a systému. Jistý druh kolektivismu. Státní školky také pracují s dětmi na rozvoji poznávacích (kognitivních) schopnostech i na umělecké a fyzickém rozvoji. Připravují pro rodiče a veřejnost besídky, kde prezentují svou práci a děti mohou ukázat, co se naučily a co umí. V malých městech a vesnicích jsou nedílnou součástí prezentace života v obci. Je třeba si uvědomit, že DNES UČITEL v jakékoliv škole, všech stupňů, už není ten „pan chytrý“, co může kázat moudra. Je to člověk, který je ochotný provázet dítě na jeho cestě za poznáním. Pomáhat mu a předávat sílu k nalézání vztahů a překonávání neznalostí a překážek. Vytvářet a formovat jeho dovednosti. Zná metody a formy práce, jak se dobrat k informacím, jak je zpracovat, ale hlavně má být trpělivou oporou, která dítě respektuje a zároveň vymezuje přesné hranice. Pochopitelně, že i pedagogové jsou lidé komicky různě vyspělí a s různou mírou schopností. Proto se i v této profesní skupině můžeme setkat s různou mírou (ne)profesionality, (ne)vyspělosti, (ne)pracovitosti. 54 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Stále přetrvává jistý druh přehazování zodpovědnosti za výchovu a vzdělání dětí na učitele. Setkávám se poměrně často s tím, co bylo tradičně předjímáno za socialismu: Vždyť je to přece učitel/ ka! Ale to je chybné pojetí. Po revoluci v roce 1989 se zodpovědnost za vzdělání i výchovu v celé šíři přenesla na rodiče. Většina obyvatel chtěla, aby si konečně mohli rozhodovat o dítěti sami a nenechávat to na společnosti. To je fajn. Jenže už se mnoha lidem nechce tuto možnost vidět i z druhé strany. Je to především zodpovědnost. A abych se pro své dítě rozhodl správně, tedy s ohledem na něj, musím chtít vědět a znát něco o vývoji a vzdělání. A to dá práci a do toho se mnoha lidem nechce.

Změny, které charakterizují dnešek Díky rozvoji počítačů od devadesátých let se změnilo vše. Dnešní děti jsou jiné než ty před 20 lety. Často se zmiňuje termín křišťálové, diamantové, indigové děti…. Ať je nazýváme, jak chceme, jsou jiné, než bývaly dříve. To je prostě fakt. Od malička jsou pro ně přirozená média. Neumí ještě mluvit, ale ovládají DVD, TV, iPad, iPhony apod. Jakoby se narodily s ovládačem čehokoliv v ruce.


Jak porozumět svému dítěti Změnily se i vztahy oddanosti v rodině. Lidé neuzavírají manželství jako výraz oddanosti a stability vztahu v tom pojetí, jaké bylo dřív. Často i z důvodů ekonomické výhodnosti. Často je slyšet názor, že papír stejně nic neřeší. Je velmi časté, že ve třídě máme děti z rodin, kdy se všichni čtyři členové jmenují jinak. Pokud mluvíme o rodině např. v prvouce, která je v prvních dvou ročnících základní školy na rodině a přírodě postavená, volíme slova velice oparně. Řada dětí má poměrně dramatické zážitky z rozchodu rodičů. Jakoby nestačil samotný fakt, že dítě nebude mít vibraci obou lidí, které si vybralo samo, stále k dispozici. Učebnice již obsahují články a texty o neúplných rodinách a komplikovaných vztazích, rodinách a přátelstvích odlišných kultur. Lidé se dnes mnohem více ptají na smysl života v partnerství. Nejsou ochotni přijímat negativa života v páru, jako jejich rodiče a prarodiče. V oběti nevidí smysl. Zatímco naše matky a babičky prožívaly své životy dosti často odevzdaně a s nepohodou v duši, ale pořád v manželství a „ spořádanosti“, dnešní ženy a muži to vnímají, jako mrhání vlastní energií a časem. K těmto změnám přidejme nekvalitní potraviny, z nichž vaříme, a medikace nemocí, nedodržování doby rekonvalescence (př. v 60. letech, kdy byly zdravé potraviny, se angína léčila obyčejným penicilínem, dítě zůstávalo po dobrání antibiotik ještě týden doma a mohlo, pomalu po hodince, chodit ven). A k tomu ještě to dnešní očkování! To je samostatná kapitola (viz články, přednášky a knihy


Jak porozumět svému dítěti Mudr. Strunecké a Mudr. Elekové). To zde rozebírat nebudeme. Běžné potíže po očkování: snížená imunita, potravinové alergie, neschopnost soustředit se, poruchy autistického spektra. Z toho vyplývají problémy dnešních dětí předškolního a školního věku. Je docela neuvěřitelné, že přes to všechno jsou děti tak skvělé a nádherné! Šikovné a radostné! (Zdravé už moc ne.). V mateřských školách jsou děti rozvíjeny po všech stránkách a dnes již odpadly takové názory, že se s dětmi nemá dělat nic, jak tomu bylo v polovině devadesátých let, kdy se odsuzovalo vše, co bylo v socialistických školkách. Tenkrát měly děti přesně koncipované matematické představy a jazykovou výchovu, jako přípravu na základní školu a pochopitelně všechny výchovy. Pravdou je, že vše bylo centrálně určené, přísně posuzované a prostě se to muselo… Děti chodily do základní školy připravené po všech stránkách a první třída okamžitě navazovala osnovami na mateřskou školu, neboť se všude dělalo to samé a učebnice i osnovy a metody výuky byly jednotné ve školkách i základních školách. Na to navazovaly učňovské a střední školy i gymnázia. Stěhování, kterého bylo málo- všude totiž bylo dost práce - nebylo problémem ohledně obsahu vyučování. Zvykání ve školce a škole přestěhovaného dítěte bylo jen o jiných podmínkách, spolužácích, učiteli, ale ne o dohánění učiva. Dnes je běžné, že po přestěhování žák probírá stejnou látku, kterou už má za sebou a neslyší ve škole věci, které by slyšelo, kdyby zůstalo ve staré škole. Kdo zodpovídá za dohonění učiva??? Rodiče!!! 57 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti V devadesátých letech bylo vše staré pranýřováno jako totalita a nesvoboda, a tudíž rozbouráno. Co bylo z doby socialismu, to bylo špatně. Použít článek z učebnice, kde se vyskytlo slovo JZD nebo pionýr, bylo na veřejné zesměšnění „neschopného kantora, potažmo vedení školy“. Důsledkem bylo tápání v tom, co se má opravdu učit a kdy. V médiích se diskutovalo, jestli se mají děti v mateřských školách vůbec něco učit, nebo je ponechat pouze hrám. Každá školka a škola dostala svobodu, aby si udělal svůj výukový plán. Sedávaly jsme nad ním pátky po vyučování s vědomím, že to vede do slepé uličky. Špatně pojatá svoboda vedla k tomu, že někteří žáci první třídy měli potíže s aklimatizací na povinnosti, protože školka na základní školu prostě nepřipravovala. Děti si v mateřských školách hrály, nebyly připravovány na systematickou práci a trvalo celou první třídu, než se dostaly do režimu: teď se pracuje, teď se odpočívá, teď se hraje. Hodně rodičů vyžadovalo individuální přístup. Rozumějte: přístup volnosti a pochopení právě pro jejich dítě. Slova: povinnost, tohle je potřeba dělat, nedej bože musí…bylo bráno, jako prohřešek ze strany učitele. Taky to tak dopadalo. Nesystémovost, podléhání jen sama sobě, co právě teď chci, se vleče s dítětem dál. Navíc rozhozená náplň výuky. Řada žáků nemohla udělat přijímačky na gymnázia, neboť obsah učiva požadovaných úkolů přijímacího řízení nebyla v základní škole ještě probraná. Řada studentů neudělala maturitu- nejdůležitější zkoušku. Zkoušku z dospělosti. Neučili se to, co bylo obsahem zkoušky. Vše se


Jak porozumět svému dítěti upravovalo „za pochodu“ a bylo to naprostým hazardem s lidskou psychikou a energií. A pochopitelně to stálo miliardy nás všech. Kdo z těch, kteří to dopustili a rozhodli o tom, si uvědomili, jako hluboce zasáhne tento neúspěch mladého člověka a jeho rodinu?! Jakoby nestačil samotný stres z přípravy na zkoušky přijímací či maturitní. Tenkrát by stačilo rozvolnění učiva, popustit sešněrované osnovy a dát možnost kreativníma láskyplným kantorům. Ale nechat přesný řád, který nám záviděli kolegové v mnoha vyspělých zemích. Ušetřili bychom miliardy. Ušetřil by se stres a byl by klid.

Jak je to dnes? Školky připravují děti na školu pečlivě. Třídy předškoláků chodí do základních škol na exkurze, do výuky. Probíhají i společné projekty školek a škol. Děti ze školek a škol se znají. S rodiči se diskutuje, mohou připomínkovat náplň činností i vyučování. Bere se ohled na jejich požadavky i při organizačním uspořádání.



Poslední rok ve školce je zasvěcen přípravě na školu. Na řadě základních škol probíhají Školičky pro budoucí prvňáky, kam chodí rodiče s předškoláky. Zde pracují s budoucí učitelkou -elementaristkou. Náplní Školiček bývají matematické představy, jazyková výchova, umělecké výchovy: výtvarná, pracovní, tělesná, hudební. Mohou sem chodit i děti, které na danou školu nenastoupí. Školičky se dělají proto, aby se děti seznámily s prostředím školy, s prací mezi ostatními dětmi. Rodiče mohou nebo nemusí být přítomni. Mohou vidět své dítě v akci. Jak je geniální, anebo ještě není. Pro rodiče se pořádají přednášky, kavárny, dílny…, aby se i oni seznámili s organizací, informacemi, náplní školy tak, jak je postavena dnes. Osnovy, tedy náplň učiva jsou k dispozici na internetu. Přístupné veřejnosti jsou i Výroční zprávy škol, kde se lidé mohou podrobně dozvědět o průběhu školního roku dané školy.


Jak porozumět svému dítěti Knihovny, knihkupectví a internet jsou plné materiálů, podle nichž rodiče mohou s dítětem pracovat, pokud mají chuť, cítí potřebu nebo vnímají nějaký jeho nedostatek. Ve škole rodiče dostanou doporučení, co je případně třeba procvičovat. Od 1. září 2016 je v platnosti inkluze. Do základních škol budou více začleňovány děti s mentálním i fyzickým handicapem. Vše je podřízené dobrému přechodu z mateřské do základní školy. Před samotnými zápisy do prvních tříd se na základních školách konají: Dny otevřených dveří (data jsou v místních tiskovinách). Sem pak mohou přijít rodiče s dětmi během celé doby trvání vyučování a mohou být přítomni ve výuce. Jsou provedeni po škole, aby se seznámili se všemi prostorami, kam dítě bude chodit. Některé školy pořádají karnevaly a zábavná odpoledne. V naší škole děláme Pohádkovou školu. Skupiny žáků převlečených za bytosti ze známých pohádek provádějí budoucí školáčky po stanovištích ve třídách a plní s nimi zajímavé úkoly.


Jak porozumět svému dítěti Vše se děje s ohledem na dobrý pocit dětí ze školy. Všichni chtějí, aby se děti do školy mohly těšit. Pak přijde zápis do prvního ročníku.

Zápis do prvního ročníku základní školy K zápisu přijde budoucí prvňáček v určené datum, většinou v průběhu ledna až února, v doprovodu svého právního zástupce, nejčastěji rodiče. Ten musí mít rodný list a svůj občanský průkaz. Pokud bude žádat o odklad školní docházky, musí to oznámit zapisující učitelce/ učiteli a po vyplnění Žádosti o přijetí přinese dokumenty později.Rodiče také mohou přinést potvrzení od lékaře nebo vyšetření z pedagogicko psychologické poradny (PPP) hned k zápisu. Rodiče si mohou domluvit i individuální zápis mimo oficiální datum. Žádosti o přijetí žáka do dané školy jsou ke stažení na webových stránkách škol a rodič si je může vyplnit v pohodlí svého domova. K zápisu musí přijít všechny děti, které dovrší do 30. srpna daného kalendářního roku šesti let. O odkladu povinné školní docházky rozhoduje vždy ředitel školy na základě podkladů od lékaře či z pedagogicko- psychologiké poradny.


Jak porozumět svému dítěti Většina škol dělá zápis pro děti zábavnou formou. Děti se tu jeví jako malí géniové. Vždy si říkám, že do školy jdou optimističtí géniové a po devíti letech je půlka dětí zdecimovaná vlastní neschopností splnit alespoň chvalitebně či dobře většinu základního učení a znechucená tím, že něco proboha musela. Mnoho dětí se nenaučí přesně pravopis svého mateřského jazyka!!! Podle mě by stačilo měkké i, velké písmeno na začátku jmen a pár úprav naší těžké gramatiky. Bylo by po stresech a bylo by více času na komunikaci, matematiku, tělesný rozvoj, hudbu, malování a motorický rozvoj šikovných rukou, ale hlavně na radost. V dnešní době se do českého jazyka dostávají výrazy hlavně z preferované angličtiny. Tento trend bude zcela jistě pokračovat zejména propojením kultur a otevřeností naší společnosti. Místo planého naříkání nad tím, jak ztrácíme naší draze vykoupenou češtinu, mělo by přijít zjednodušení gramatiky ve smyslu zrušení výjimek. Mladí lidé by tak nepoužívali raději cizí výrazy a vulgarismy. Smyslem jazyka je dorozumět se a ne trvat na zbytečných formálnostech, byť byly součástí naší kultury dlouhou dobu. Když s kolegyní toto řekneme ve sborovně, postavíme si bohužel ostatní kantorky a kantory proti sobě. Jsou zvyklí učit, co se učilo VŽDYCKY!!! Gramatiku máme velice složitou. U národa, který žije v malé zemi, kde když se postavíte na Milešovku, tak dohlédneme za dobré viditelnosti na severní a jižní hranici naší vlasti, je množství gramatických výjimek a složitostí zbytečné. Dnes taky nikoho nezajímá, že jsme měli v patnáctém století více frekvenční R a že se vyjadřovalo jinak. Pro pochopení v komunikaci i/ y není důležité a tak je formální složitost jazyka dnes na obtíž. Děti mají proti 63 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti generaci dnešních padesátníků sice ulehčené topení, mytí, rozsvěcování, splachování, atd.…, protože spoustu úkonů za ně dělají automaty. Ale enormně se zvýšil tok informací a postupů, jak co ovládat, co vstřebat, jak se rychle vyrovnat s novotami, takže jsou formálnosti jazyka, podle mých zkušeností, zbytečným přetížením.…Vím, že s tím někdo nesouhlasí, ale je to můj názor.

Požadavky k zápisu U zápisu chceme: 1. aby dítě s námi mluvilo formálně správně. Řeč, myslím tím správně vyslovovaná, artikulovaná a plynulá řeč, je dnes velikým problémem. Dítě by mělo umět správně vyslovit své jméno a jméno svých rodičů, sourozenců. Mělo by umět krátkou básničku. 2. aby umělo barvy: červená, zelená, modrá, žlutá, černá, bílá. 3. aby ukázalo, co je větší a co menší, kde je více a kde méně, aby mělo představu počtu do pěti. 4. aby umělo pojmenovat základní čtyři geometrické tvary: čtverec, 64 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti obdélník, trojúhelník, kruh. Mělo by mít představu čísel nebo počtu do pěti. 5. aby pojmenovalo jednoduché obrázky, určilo, co je nahoře a dole. 6. aby rozlišilo, co je zvíře a co rostlina. 7. aby nakreslilo lidskou postavu.

Co, když tohle naše dítě neumí? Pokud jsem byla v různých mateřských školách, všude jsem viděla, že jsou předškoláci vedeni podle rámcově vzdělávacího plánu vydaného ministerstvem školství k požadavkům základní školy velice pečlivě. V Montessori školkách počítají děti s čísly přes tisíc, poměrně běžně čtou a pěkně mluví. Jsou to děti, které mají rodiče, kteří za školku platí a pečlivě sledující vývoj svých dětí. Snaží se o to, aby dítěti šlo vše co nejlépe jak ve škole, tak v životě. Ve státních školkách, které jsou zdarma, se vedle zodpovědných a milujících rodičů setkáváme i s rodiči, kterým je to jedno. Pro ty jsou slova a doporučení učitelek zbytečným proudem slov. Takoví rodiče mají práci sami se sebou, nezvládají organizaci času a práce a těžko zvládají ještě péči o dítě. Děti takových rodičů jsou pak zanedbané, málo rozvinuté, často s asociálním chováním. Jsou zdrojem potíží, zejména pokud jde o kázeň a láskyplné chování k ostatním. 65 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Ve všech typech školek jsou také děti vyžadující zvýšenou péči, děti se speciálními potřebami: děti nadané i méně nadané. Za připomenutí stojí také školky speciální, které mají úlohu připravit pro školní vzdělávání děti s nějakým znevýhodněním, handicapem (tělesným, mentálním nebo kombinovaným). Vždy se snaží o maximální rozvoj svěřeného dítěte s ohledem na jeho možnosti.

Zkušenosti ze zápisu do první třídy. Na co si dát pozor: vědomosti.


Jak porozumět svému dítěti Dnes některé školy nevyžadují, aby děti při zápisu uměly říci svou adresu, ani aby uměly uvázat kličku, někde to vyžadují. Neznalost adresy ani neumění kličky však dítě nevyloučí ze zápisu do první třídy. Průměrné dítě zvládá tyto vědomosti a dovednosti běžně. Největším problémem je dnes obecně správná výslovnost a vše, co souvisí s řečí. Řada dětí neví nebo si nemůže vybavit jména rodičů. Je jasné, že jim říká mami a tati, ale dítě vnímá i komunikaci rodičů mezi sebou, i to, jak se oslovují. Některé děti váhají i se jménem sestry a bratra! Adresu svého bydliště se řada dětí naučí tvrdou přípravou až ve třetí třídě. Dále je problém vypravovat pohádku podle obrázkové osnovy. Některé děti neumí vytvořit celou větu a navázat na ni. Setkáváme se často i se špatným dýcháním (- značí problémy s rytmickým systémem dítěte). Dítě se nadechuje uprostřed slova, neklesá hlasem na konci věty. Některé děti nemluví nahlas a šeptají. Nedívají se do očí, stydí se. Šestileté děti by v doprovodu rodičů měly navázat kontakt snadno, mluvit zřetelně a správně v celých dvoučlenných větách. Bez ostychu. Samostatnou kapitolou je správná výslovnost. V polovině 80. let byly z 33 dětí v první třídě jedno až dvě děti, které špatně vyslovovaly. Dnes jedno až dvě děti z 20 mluví správně!!! Ostatní mají alespoň drobnou vadu řeči!!! Zajímavé je, že v Montessori škole jsem se nesetkala se špatnou výslovností. Děti mluvily na své spolužáky správně. Byť učitelky mluví potichu a děti jim „nevisí na hlasu“, děti reagují samy na ticho. Při mé návštěvě byly upovídané a měly na svůj věk správnou výslovnost i intonaci. 67 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Artikulovaná řeč je základním odrazem psychické schopnosti člověka, kterou se liší od zvířat. Člověk je schopen popsat pocity, děj, myšlenky…Správnost artikulace značí, že je pro tak složitou schopnost v organismu vše v pořádku. Problémy s artikulací znamenají, že tam v pořádku něco není. Stačí špatné hospodaření s dechem, postavení mluvidel, přirostlá uzdička jazyka a pochopitelně jakékoliv jinakosti v tělesném nebo duševním uspořádání. Dítě je pak odesláno na logopedii, pokud už není v její péči. Výbornou metodou je již výše zmiňovaná chirofonetika (http://www.chirofonetika.cz), která navozuje schopnost mluvení. Uvědomme si, že skutečně naprostá většina dětí má problém s výslovností. To znamená, že děti nejsou v pořádku!!! Často slýchám, že lékař ve čtyřech letech odhalí, že dítě nemluví a pošle jej na logopedii. To je pozdě. Dítě si hraje s mluvidly už v pár měsících a kolem roku věku by mělo napodobovat řeč. To jestli říká slova na roce, na roce a půl nebo ve dvou letech, není tak podstatné. Ale ve třetím roce by měla řeč nastoupit. Ve třetím roce se začíná projevovat vlastní JÁ dítěte. Dítě přestává o sobě myslet jako o (…a své jméno), ale začne se pociťovat jako JÁ. Proto by se mělo jako JÁ vyjadřovat. Přestane myslet a říkat: „Péťa to udělá“, ale „Já to udělám“.



Dovednosti Mnoho dnešních dětí umí kličku až v devíti letech. Pochopitelně to jsou věci, které by šikovné dítě dávno mělo umět, ale realita je taková. Klička a kotoul vyžadují komplexní synchronizaci mozku a končetin a to dělá řadě dnešních dětí potíže. Většina rodičů si to ulehčuje tím, že to, co dítěti nejde, s ním prostě nedělají. Často slýcháme: „On nikdy nechtěl kreslit, v předklonu je jí špatně, tak kotrmelec nedělala, my kupujeme boty na suchý zip- školky to tak chtějí, aby jim šlo rychlé oblékání, nerad vystřihuje“ atd…. Nedělá-li dítě kotoul, čekejte problém s matematikou a logikou- má to vazbu. Ale zkuste to někomu říctzakroutí nad tím hlavou a ještě vám řekne, že to s tím pozorováním přeháníte. Pravda je ovšem taková. Velmi dlouho pak sedíte s dítětem nad plus a mínus, nad číselnou řadou, nad slovní úlohou a ne a ne, aby to chápalo. Pak se hledají všemožné způsoby, jak to napravit. Často je podezření na dyskalkulii. První, kdo je na ráně, je učitelka/ učitel. Kde dělá chybu, že to ta naše/ ten náš nechápe? Nikde! Jen dítěti chybí komplexní rozvoj těla. Možná namítnete: no a co, náš/e je jako šídlo, umí kotoul, přemet a taky mu matematika nejde. To nevylučuje tuto skutečnost. Příčina je v tomto případě jinde (oslabená paměť, problém s představivostí, potíže vlevo - pravé orientaci…). Další kapitolou je držení tužky a pastelky. Schopnost úchopu „špetkou“ je v 11 měsících života dítěte. Bohužel, většina lidí dává dětem lžičku tak, že jí drží všemi prsty shora a palcem zespoda. Přitom by stačilo 69 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti vést děti k držení špetkou. Z mateřské školy do školy chodí děti se špatným úchopem, což se ve škole velmi obtížně přecvičuje. V posledních letech děti, které se naučily správnému úchopu až ve škole, drží tužku špatně v dalších ročnících. Dříve se to nestávalo. Kdybych je to správně neučila já, myslela bych si, že bylo něco zanedbané nebo nedůsledné. Zřejmě se projevují horší motorické dovednosti dnešních dětí, menší tělesná flexibilita. Co bylo v předškolních letech zakořeněno, je drženo v těle velkou silou. Špatný úchop psacího náčiní je prostě fenoménem doby. Pochopitelně, že se mnoho lidí domnívá, že jde o zbytečnost. Jenže, při špatném úchopu jde psaní pomalu. Namáhají se zbytečně svaly a vazy ruky. Lidé to řeší tím, že přestávají psát. Píší na počítači. To je pro ně jednodušší. Neuvědomují si, že pohyb těla je pohyb v mozku.

Psaní neustále cvičí myšlení, jsou tu zapojeny dráhy v mozku, které nás udržují v bystrosti. Je to spojené se schopností vyjadřovat se. Lidé tak pomalu, ale jistě ztrácí své lidské schopnosti, mluvit, komunikovat spolu. Člověk pak tuhne v těle i v myšlení. Podléhá manipulaci a to je vždy špatně. 70 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Dobrý úchop, ale špatný náklon pera. Pero má směřovat k ramenu píšící ruky.

Špatné úchopy pera Křečovitý úchop

Držení třemi prsty



Držení třemi prsty

Špatný sklon pera

Překládání papíru předpokládá a vyjadřuje orientaci v ploše, ve stranách. To je pro dnešní děti rovněž problémem. Zase to souvisí s uspořádáním v těle a s motorikou. Z antroposofického pohledu je dítě připravené ke vzdělávání až po té, co dovrší sedmého roku, neboť teprve tehdy je uzavřena první etapa. V ní si dítě vyrovnalo vše, co patřilo k rodině, vypadlo to nejtvrdší z těla (mléčný zub) a jakoby se uvolnily éterné síly, které byly určeny pro fyzický vývoj. Vypadnutí mléčného zubu je známkou, že je tento proces završen. Tehdy je dítě připravené pro intelektovou zátěž.I když někomu se vyměňují zuby později, je sedmi letech skutečně dovršena výměna buněk různých tkání těla.


Jak porozumět svému dítěti Dřívější intelektová zátěž na výkon je škodlivá. Jako bychom násilím otevírali rozkvétající poupě. To nikdy nebude tak krásné a voňavé, jako když se otevře samo ve svůj správný čas. Pokud dítě zatížíme dřív a jeho doba nastane nesamovolně, pak rychle vyčerpá své síly, a v dospělosti stěží dostuduje, neunese další zátěž vztahů, bude trpět řadou nemocí z nenaplněné radosti z práce, atd. atd.… Zde je důležité slovo na výkon! Myslí se tím, že pokud se dítě naučí číst samo, nebo počítat, najde všelijaké své nové postupy, je to jen dobře. Jde o inteligentní dítě s dobrými kognitivními schopnostmi a rodič může být rád. Ale ve škole musí v daném časovém úseku splnit osnovy, a to je pro nepřipravené dítě škodlivé. Někdo namítne, vždyť děti chodily u nás dříve taky sotva v šesti letech …Ano, ale ta zátěž na vnímání nikdy nebyla tak enormní, jako v posledních dvaceti letech. Uvědomme si, že jde o děti, které nejsou dávno zdravé. Dnešní rodiče se už od mládí potýkali s alergiemi, ekzémy, a jiné…a ti mají dnešní děti. Mám ve třídě 24 žáků, z toho 16 nosí brýle alespoň na některou z činností. O jiných nemocech, atopickém exému, alergiích, refluxu, problémy s trávením a o neurózách a poruchách chování ani nemluvím. V šedesátých letech měly brýle z 30 dětí dva a to jeden s vývojovou tupozrakostí. Jeden měl astma, jinak nikdo žádnou alergii. Slovo alergie jsme nepoužívali - nebylo potřeba. Mnoho maminek bere psychofarmaka, která tlumí projevy svých neuróz, tedy projevy svého strachu. Tlumí tím však i projev své podstaty, svého Já!!! Svého tvoření, své seberealizace – své božské podstaty!!! 73 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Sociální zralost Zralé dítě si hraje chvíli samo, soustředěně se dokáže pohroužit do své oblíbené činnosti.

Sociálně zralé dítě je takové, které reaguje v klidu na dospělého. Pokud mu rodič řekne, že ho má poslouchat, tak to dělá. Nebojí se, spolupracuje. Je pozitivně laděné, to je, že se těší z práce, má radost z výsledku, umí se podělit, pracuje ve skupině dětí, neničí věci, dodržuje vytýčený řád, v klidu vyčká na rodiče s vychovatelkou či učitelkou. Konflikt řeší pouze slovně a to slušnými slovy. To, že děti často používají vulgarismy, značí, že se vulgárně mluví běžně v rodině. Vulgární slova mají většinou shluk hlásek ražených, explozivních ( blb-p… píč… pit… kur… krá…), které pomáhají uvolnit napětí. Tyto hlásky vznikají nahromaděním vzduchu před překážkou a jejím překonáním se energie hlásky uvolní a s hlasem vyjde z úst. Používání těchto shluků hlásek znamená, že děti potřebují uvolnit napětí, stres, strach. Tyto hlásky demonstrují nahromaděné napětí, které se dere slovy ven. Dokonce to má název syndromu (Touretův syndrom). 74 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Mimoškolní činnost

Další zásadní věcí je úkol pro dospělé: vytýčit si hlavní cíl docházky svého dítěte. Kam chci, aby se dítě v životě, pokud to bude možné, dostalo podle mé úrovně? Co pro něj můžu a co udělám? Jak si uspořádám podmínky v rodině a z čeho neslevím a co třeba oželím. Říci si: „No co nejvíc, protože to bude nejlepší“, je asi jako když si řeknu, jednou zhubnu nebo jednou se naučím další cizí jazyk, uvidíme…Vysokoškolsky vzdělaný rodič předpokládá, že jeho dítě také dosáhne na vysokou školu- ve většině případů, neboť je to pro něj standart. Naopak lidé s vyučením počítají, že vyučit se je normální a pak se uvidí. Lidé prošlí speciální školou, dříve zvláštní, jsou hrdí na to, jestliže jejich dítě absolvuje školu základní. Pochopitelně v této věci přistupují do hry možnosti dítěte, podmínky rodiny, nadání a hlavně chtění a vůle (režim, rytmus, síla správné výchovy a chování). 75 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Faktorů, podle nichž uvažujeme, je velké množství a ještě se liší nestejně vzdělaní partneři v jedné rodině. Zde dochází k mnoha neshodám a roztržkám, neboť nestejně vzdělaní a nadaní lidé, kteří spolu mají děti, mají pochopitelně jiné představy a cíle. Je třeba si v rodině uvědomit, že některé směry ve vzdělání jsou a musí být vytýčeny dávno před tím, než dítě do školského systému vstoupí. Nemluvím o lidech, jejichž směřování je jasné už z jejich podstaty: hudebníci, sportovci, cestovatelé, umělci výtvarného umění a podobně. Tam dítě naprosto přirozeně přebírá směr zájmu rodičů. Pokud je jeho zájem jiný, rodiče ho podporují a dají mu maximum pro jeho rozvoj, protože sami cítí, že to nemohou udělat jinak. Oni sami by bez seberealizace trpěli, a proto pomáhají svému dítěti, i když je jeho sklon velmi vzdálený jejich oboru zájmu nebo činnosti. Lidé s nevyhraněnými zájmy to mají horší. Zde se málo zdůrazňuje, že poznat vnitřní sklon a zájem dítěte je jedním z nejdůležitějších úkolů rodiče. Člověk má v životě několik opor: rodinu, práci, zdraví, vlastní peníze a vlastní seberealizaci. 3. Video, dívky z páté třídy z kroužku Kytara hrají píseň Čokoláda. Je v příloze, jako bonus knihy. Děti v deseti letech se vyjadřují správně a dokážou správně zpívat a dokonce se při doprovodu pohybovat. Jde o komplexní dovednosti. Deset let stačí, aby lidská bytost takto vyspěla.



Mluvíme o oporách jako o čtyřech stěnách domu, ve kterém člověk žije. Zbourá-li se jedna stěna domu, pak do něj fouká, a pokud se stěna znova rychle nepostaví, začne se dům (život jedince) bourat celý. Rozvoj vlastních vloh je nesmírně důležitý pro vnitřní stabilitu každého člověka. Je to jako střecha našeho pomyslného domu. Mít vlastního koníčka, který vydrží do dospělosti je naprostou výhrou. Je to sice nadstavba, ale bez níž trpíme. Vždy, když je nám úzko z práce, rodiny, nepohody, dětí, máme svůj vlastní svět, kde je nám dobře, kde načerpáme vnitřní pohodu a sílu. Víme, že máme radost, máme vlastní cenu.


Jak porozumět svému dítěti Každá duše, která se rozhodne pro inkarnování se do této dimenze, sem na Zem, oblékne si lidské tělohmotu. Hmota těla je jen jedním z jejích těl. Dál má životní, éterné tělo, které bytosti zajišťuje všechny životní pochody. Dále má také astrální tělo, které ji zajišťuje interakci s okolím, vnímání přírody a společnosti, zprostředkovává lidství duše. A konečně má vlastní JÁ, které skýtá vlastní integritu člověka. Celý život je o tom, aby se tato čtyři těla správně překrývala, byla spokojená a pěkně vyživená. Zkrátka, aby se tělíčka tetelila blahem a byla spolu v souladu. Pokud je jedno silnější, nebo naopak jiné nedostatečné, mluvíme o vychýlení. To se projevuje obtížemi a nemocemi všemožného druhu. Od špatného usínání, trávení, přes poruchy chování, učení a pak pochopitelně duševní poruchy až nemoci (v pojetí naší tradiční medicíny). Kromě svých úkolů pro tělo máme hlavní úkol pro vývoj duše. Jeden ze základních božích úkolů je: RELIZOVAT SE pomocí své vůle. Univerzum, Vesmír, Inteligence, Bůh, Příroda- jak to chce nazvat- se může projevit pouze:

V KONÁNÍ, V ČINECH, V PRÁCI, V SEBEREALIZACI. To je záměr, pro který Máme žít na Zemi.


Jak porozumět svému dítěti Zde se božská síla může projevit. Proto máme chápavou končetinu geniálně utvořenou k práci a k chápání skrz dělání. Pouze v praxi si ověřujeme plány, záměry a myšlenky. V konání, které nás baví, se realizujeme. Vzpomeňme si, jak nás doslova bolelo, když nás maminka volala od hry. Kdy jsme zapomněli, kolik je hodin, kde jsme. Jen jsme si zaujatě hráli. Konali jsme a bylo to pro nás blaho. Jaké to bylo hrozné, když jsme se museli odpoutat a jít ze hry pryč…. Kvůli času! Kvůli jídlu!! Kvůli odchodu nebo odjezdu!!!



Když nás baví dělání, cítíme svou vůli pracovat dál téměř hmatatelně. Je to pro nás blaho, radost. Všichni tvůrčí lidé vědí, jaká muka by prožívali, pokud by se nemohli realizovat. Jedno z největších utrpení, je sedět v nečinnosti a izolaci. Dítě nás zlobí tím, že chce stále něco dělat. Chce seberealizaci. Zvláště, když se bavíme my a ono má chvilku počkat. Tahá nás, pobíhá okolo nás, upozorňuje nás na to, že nemá co dělat. Všechny systémy trestů jsou založeny na znemožnění tvořit a projevit svoji vůli, na izolaci od společnosti, od sdílení s ostatními. Poznat v dítěti, co je jeho smyslem, v čem mu bude konání přinášet radost, je ve většině případů velké dilema. Zase nemluvím o dětech, které již v raném dětském věku projevují velké nadání pro zpěv, pohyb, schopnosti různého druhu. S obdivem sledujeme různé soutěže talentů z celého světa. A vidíme šťastné děti. Já myslím na děti, které jsou průměrně dobré v mnoha činnostech. Které něco baví chvíli a pak to zcela opustí. Do jiné činnosti je musíme strkat nebo se je snažíme udržet u smysluplné zábavy po dobu, kdy opadá jeho zájem. Víme, že mu to docela jde a je dobré, aby pokračovalo, i když se mu momentálně nechce (hraní na hudební nástroj, sport, cizí jazyk, jakýkoliv kroužek). V řadě míst potřebujeme udělat zápis do základní umělecké školy již před první třídou, koupit nástroj, sportovní vybavení …Je třeba vědět, že všechny kroužky při mateřských školách slouží k rozvoji dítěte a dávají základ předpokladu pro rozvoj jeho vlohy. 80 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Vždy je dobré nechat dítě projít různými kroužky a činnostmi, jak před základní školou, tak na prvním stupni základní školy.

Zájem dítěte je v době do deseti let pouze krátkodobý a přelétavý. Nicméně, dítě získává mnoho zkušeností a samo se i poznává. Na to si rodič musí udělat čas a měl by brát zájmy dítěte vážně. A zároveň vědět, že většina z těch zájmů je dočasná. Stojí to čas a peníze. Nikdy toho nelitujme! Hlavně ne před dětmi. Dítě pak nabývá dojmu, že vás o něco obralo a už si rozmyslí se vám svěřit s dalším přáním. Pokud přeci jen něčeho litujete, příště lépe s dítětem proberte to, co to přinese, a zda si kroužek můžete dovolit, případně oželet. Pokud začne dítě chodit do zájmového kroužku, mělo by dochodit alespoň jeden ročník. Je to s ohledem na jeho stálost. Jakákoliv dovednost se nacvičuje dlouhou dobu a výsledek se ukáže až po čase. Učitel má určitou koncepci, která vede k cíli. Je to také výraz úcty k jeho práci. Jednou si dítě bude vážit své práce, práce svých rodičů a naprosto přirozeně se vychovává k úctě všeobecně. Dnes se velice nerado slyší, že dítě něco musí, a dát mu jednu přes zadek, když nechce udělat to, co po něm požadujeme, se bere jako nepřípustné ponížení osobnosti. Vysvětlit dítěti, proč danou věc chci, aby ji dokončilo, je základ. Pokud je to v jeho silách, musím na tom trvat. I třeba to dochození kroužku do konce školního roku, který ho už tak nebaví, ale dodělá ho. Tím si připravujeme půdu pro jeho vytrvalost a překonávání obtíží. 81 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Velkou chybu dělají rodiče, kteří dítěti vyhoví, pokud přijde v průběhu školního roku s tím, že už se mu moc nechce a začne hledat důvody, proč už nepůjde do hudební školy, na trénink, na kroužek. Mnohdy to rodiči skutečně uleví v časové organizaci. Ale podkope svou autoritu a vytrvalost dítěte. Pak se naopak diví, když dítě odejde z učení, ze střední školy, z práce, od partnera dřív, než opravdu musí. Je to velmi individuální, ale zase taková složitost to není. Prostě, rozmyslím si, co začnu, a to taky dodělám. Jeden můj známý lékař mi říkal, že když chtěl opustit studium na medicíně, v poslední chvíli si uvědomil, že táta je taky doktor a taky to dokázal překonat. Tak on přeci nebude horší! (Osobní příklad rodiče…).

Základem dobré výchovy je pravidelný, systém s jasnými pravidly, který zohledňuje možnosti a potřeby všech členů rodiny. Pravidelný režim jídla, spaní, práce, zábavy. Přívětivá komunikace, důvěra a láskyplná shovívavost.

Osobní příklad rodičů je vždy nejdůležitější pro všechny činnosti a chování dětí.



Ať v řádném termínu, nebo po odkladu je dítě přijato na základní školu a začne jeho školní vzdělávání.

III. Základní škola V této kapitole popíši systém základní školy, protože v ní učím od roku 1984 a znám ji tedy nejlépe. Prošla jsem za socialismu systémem vzdělávání řízeným centrálně: „pro všechny děti stejně a ze stejných učebnic, metodik, příruček“. Po revoluci roku 1989 zase systémem, kdy se vše socialistické zavrhlo, a byla jakási pokřivená svoboda. Že to byla chyba, se následně muselo projevit. Nyní se celý systém opět vrátil do pravidel a k ucelenosti, ale na jiné úrovni. Viděla jsem, jak zhoubné je pasovat všechny děti do stejné šablony a pokud se do ní dítě nevešlo, mělo dítě a celá rodina, často i učitelka, problém. Šlo třeba jen o drobnou odchylku ve vývoji. Bylo podceňováno, hodnoceno špatnými známkami… Mělo to fatální dopad na sebevědomí člověka. Celý život pak normální, šikovní lidé prožívali na nízké úrovni vzdělání a zcela zbytečně s nízkým sebevědomým. Na druhé straně, obdiv a vyzdvihování průměrné schopnosti (často na základě příslušnosti rodičů ke komunistické straně) vedl také k pokřiveným sebehodnocením. 83 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Avšak pochvala a obdiv, byť průměrných dovedností a schopností, vždy dítěti pomohly v dospělosti. Že nás někdo pochválí, uzná, máme dobré sebevědomí. Průměrný člověk se vůlí vypracuje, pokud chce. Důležitá je pak také morální stránka osobnosti.

1. třída Nachystáme pomůcky



Škola začíná v září a většina normálních dětí ji vítá jako vstup mezi velké děti. Těší se, je na sebe pyšná a zvědavá, co se bude v té škole dít. Jako kantorka můžu zodpovědně říci, že se opravdu všichni snažíme, aby se dětem ve škole líbilo. Aby byli rodiče s naší prací spokojení. (Nahrává tomu i systém dotace škol na počet žáků. Čím víc žáků, tím víc peněz. Učitelé by byli sami proti sobě, kdyby se chovali nepříjemně). První týden je tak zvaně ZVYKACÍ.


Jak porozumět svému dítěti Po úvodním dni, kdy je dítě ve třídě asi 30 až 45 minut, jsou další dva dny ve škole po dvou hodinách (od 8 do 9.30 hodin. Další dva dny se učí tři hodiny (od 8 do 10.40 hodin). Po vyučování je jim k dispozici vychovatelka a s ní počkají ve školní družině, než si je vyzvedne někdo z rodiny. Pro ty „nedružinové“ si přijdou rodiče hned v půl desáté či jedenácté. Nebo odcházejí samy domů. Lepší je, pochopitelně, na prvňáčka čekat a hned s ním sdílet jeho dojmy. Většinou už první či druhý den funguje školní jídelna, a pokud dítě bude chodit na obědy do školní jídelny samo- bez vychovatelek- je dobré ho to naučit. Učitelky prvňáčků jsou rodičům i dětem k dispozici radou i pomocí. Od druhého týdne se učí každý den čtyři hodiny, neboť pro první třídu je týdenní dotace 20 hodin. Do nich se vejde český jazyk, někde anglický jazyk, matematika, prvouka a výchovy: hudební, výtvarná, tělesná a pracovní. Názvy předmětů mohou být na různých školách jiné, ale náplň je stejná. Český jazyk: Zde se učí čtení a psaní celé abecedy. Pomalé, plynulé čtení. Na konci roku by dítě mělo umět napsat větu typu „Sluníčko svítí. Auto jede pomalu…“ Ve většině škol se používá metoda ANALYTICKO - SYNTETICKÁ. To je metoda, kterou se učili číst dnešní rodiče, takzvaně po slabikách. Další hojně používanou metodou je metoda GENETICKÁ. To je metoda čtení po písmenkách, zpočátku jen velkých tiskacích písmen, později se přidávají malá a nakonec i psací. Od toho se odvíjí i odlišnosti výuky psaní. V případě analyticko - syntetické metody čtení žáci píší hned malá písmenka psací abecedy: e, l, i. U genetické metody píší žáci stále pouze velká tiskací písmenka. Malá pak přidávají koncem druhého pololetí. 86 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Oběma metodami se děti naučí číst během první třídy plynule tak, jak vyžaduje Rámcově vzdělávací plán (RVP, je oficiální závazný dokument MŠMT pro vzdělávání na základních školách). Anglický jazyk, pokud je na škole zařazen už od první třídy, je vyučován hraním si se slovní zásobou, didaktickými hrami. Zde děti nepíší. Učí se formou hry, obrázků, písniček, scének. Psaní nastupuje až od třetí třídy. Zde se pak učí psát pouze ta slova, která umí z předchozích ročníků. Tam, kde se učí angličtina od třetí třídy, začínají slovní zásobu učením sluchem a rovnou i psaním. Matematika. Jedná se o sčítání a odčítání bez přechodu přes desítku (přechod se bere jako rozšiřující učivo, tudíž se nezahrnuje do klasifikace). Dále pak slovní úlohy oboru čísel do 20. Prvouka. Probírá se základní učivo o čtyřech ročních dobách- charakteristika na základě zkušeností, základní vztahy a život v úzké rodině- svátky, narozeniny, významné dny, celospolečenské události, bezpečnost, dopravní výchova,… Hudební výchova. Zde jsou základem písničky, rytmus, pohyb, doprovod a poslech hudby. Z nauky se dozvídají, co je to notová osnova, nota, pomlka… Výtvarná výchova. Tady jsou v dětech rozvíjeny výtvarné vyjadřovací schopnosti po stránce různorodých technik a způsobů, prací s materiály, uzpůsobené věku a podmínkám dětí. Základem jsou: tempery, vodové barvy, modelína, práce s barevným papírem.


Jak porozumět svému dítěti Pracovní výchova. Jedná se o lepení, stříhání a vystřihování, navlékání, práce s drobným materiálem, se stavebnicí, … Tělesná výchova. Obnáší cvičení samostatná i kolektivní, různé druhy běhu, vytrvalostní na 500m, sprint na 50m, hod míčkem, skok z místa, kotoul vpřed, překonávání překážek - lavičky, žíněnky, švédská bedna, tanečky, rytmická cvičení, koordinační, relaxační, silová, a mnoho dalších. U všech cvičení se vedou děti nejen k výkonu, ale i přesnému, bezpečnému a estetickému provedení a k radosti z pohybu.

Na co dát pozor:Velice důležité je, aby dítě chodilo vzpřímeně. Aby běhalo tak, že střídá ruce a nohy proti sobě! Aby umělo poskakovat s tím, že vzpaží protilehlou ruku k poskočné noze (ta, co jde nahoru). To je hodně důležité. Mnoho dětí toto v první třídě nedokáže. V této době se ještě projevuje neustálení pravolevé orientace. Je běžné, že dítě otočí slabikář a čte správně. Dítě píše zrcadlově, otáčí kličky písmen obráceně. Časté je, že si plete plus a mínus. Zpočátku je to běžné a není potřeba se z toho hroutit. Pečlivým vedením a upozorňováním na chybu to přejde a dítě se postup naučí. Tužku by měly děti již držet správně, ale z praxe vím, že dobrá polovina dětí má chybný úchop. Cvičí se to prstovými hrami a pečlivým nácvikem, kontrolou. Jde o to, aby byl úchop psacího náčiní ekonomický. Aby nedocházelo k přetěžování vazů a svalů ruky. Není tu dokončena ještě osifikace (zkostnatění) a vše je ještě 88 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti tvárné. Náklon pera, tužky by měl směřovat k rameni píšící ruky. Zpočátku roku je možné s dítětem cvičit slabikování slov, ptát se ho, co slyší na počátku slova. Je dobré si s ním hrát slovní fotbal: řekni slovo na konečné písmenko (pero – osel - labuť - ticho…). Jakékoliv tvoření s materiály cvičí motoriku ruky. Cvičení motoriky ruky a dalších smyslů





Od malička by rodiče s dítětem měli dělat všelijaké cviky přes střed těla, čímž se cvičí spojení obou mozkových polokoulí a tím se bystří myšlení. Na první pohled při první hodině tělocviku vidím, kdo bude mít potíže s čísly, pravolevou orientací a tudíž i se čtením a psaním. Takové dítě nedokáže poskakovat střídavě ruka- protilehlá noha, otočit se za běhu a ihned pokračovat, změnit směr v běhu po kruhu a podobně. Chytat a házet míč, skákat přes švihadlo. V první třídě to umí jen velice šikovné děti. V době druhé třídy by si měly děti skákat přes švihadlo i doma.



Stále platí: Ve zdravém těle, zdravý duch!!! Proto má dítě skákat, poskakovat, přeskakovat, podlézat a přelézat, točit se, plazit se, házet a chytat … a zkrátka dělat všechno možné, aby se vyvinula koordinace, svaly, rovnováha…aby nám pěkně myslelo…. i ve škole.



2. třída V českém jazyce: slabiky tvrdé a měkké (hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny, ži, ši, či, ři, ci, ji, di, ti, ni), spodoba výslovnosti ( b-p, d-t, k-g, h-ch, s-z, š-ž, v-f), čárky nad samohláskami. V matematice se sčítá a odčítá do 100, začíná se násobení do pěti. V geometrii se učí rýsovat úsečku a polopřímku, body geometrických tvarů, základní jednotky míry, hmotnosti a objemu… Prvouka je jen rozšířením učiva o člověku z hlediska bezpečnosti a hygieny, rodině a přírodě (třídění zeleniny a ovoce, zvířátek, pojmenování rodinných příslušníků širší rodiny a podobně).


Jak porozumět svému dítěti Výchovy zůstávají prakticky stejné.

Co je a co není chyba Koncem osmého roku dochází k ukončení vývoje oka, takže už v té době děti přestávají otáčet písmenka a číslice, což v první třídě dělá dost dětí a tam to není chybou v pravém slova smyslu. V první třídě jde jen o ještě nedokončený vývoj oka. Ve druhé třídě se s tím setkáme ještě u pár jedinců zpočátku druhé třídy, ale na konci se to stane velmi zřídka. Ještě však není ukončen vývoj ucha. To dozrává až v devátém roce dítěte. A tak, i když se hodně cvičí kvalita hlásek (čárky nad samohláskami), pokud dítě udělá chybu v čárce, ještě to ve druhé třídě není chyba v pravém slova smyslu. Jde o nedokončený vývoj ucha. Potíže se čtením a psaním se nazývají dyslexie a dysortografie. Někdy na ně máme podezření už v první třídě. Ale z důvodu ukončení vývoje percepčních orgánů (oka a ucha) se klasifikují vývojové poruchy učení až ve druhé a třetí třídě. Pochopitelně hrubé nedostatky ukážou poruchu už dříve. Ale s jistotou to můžeme tvrdit po ukončení vývoje daného orgánu. Podtrháváním chyby v zápisu učíme dítě upozornit na momentální nedostatek. Ale neměli bychom to zveličovat. Tyto nedostatky přejdou časem. Upozornit se na ně má, aby se dítě cvičilo. Uvědomovalo si rozdíl mezi krátkou a dlouhou samohláskou. Ve čtvrté třídě už tyto chyby zdravé dítě nedělá. 94 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Podobné je to i s tvrdými a měkkými slabikami a spodobou znělosti. Ve druhé třídě se to probírá proto, že se dokončuje vývoj a dítě se na to upozorňuje. Ale pochopitelně pokud dítě selhává, je to nedokončeným vývojem. Když se cvičí sluchem rozpoznávat: dub - dup, les - lez…a přidá se poučení, jak si to zdůvodnit, ve třetí a dalších třídách s tím problém nemá. Nebo jen zpočátku třetí třídy. Zase, tady není třeba se z chyb příliš stresovat. Co se týká grafomotoriky, tedy psaní, v první třídě je normální velké kostrbaté písmo. Mělo by být však tvarově správné. Děti mají potíže s pravolevou orientací, kam otočit kličku u psacího: t, z, v, f, o, j, y …. Je to poměrně častý jev zejména při učení psacího písmenka. Špatná zpráva je ta, že pokud se to dítě nenaučí hned při procesu osvojování si grafému, má s tím problém dlouhou dobu. Mám i žáka, který se to prostě nenaučil a v páté třídě píše f, d…špatně. V první třídě je to normální jev. Ale ve druhé by se psaní mělo ustálit a děti by měly psát tvarově, orientačně i velikostně správně. Zpočátku první třídy některé děti píší „ celým tělem“, vystrkují jazyk, kroutí hlavou…Ve druhé třídě by to už mělo vypadat jinak.



3. třída Český jazyk Stěžejním učivem jsou stále vyjmenovaná a příbuzná slova, desatero slovních druhů, pádové otázky. Písmo se ustaluje. Zdokonaluje se psaní podle diktátu i opis a přepis textu. Čtení se zdokonaluje. Důležité je uložení vyjmenovaných slov do paměti. Logika stavby slova: kořen, předponová a příponová část se sice ukáže, ale probírá se hlavně ve čtvrté třídě.


Jak porozumět svému dítěti Matematika. Počítá se do tisíce sčítáním, odčítáním, násobilkou malé násobilky, dělí se v oboru násobilky. Pochopitelně i slovní úlohy s danými početními operacemi. Staví se na výborné kondici mechanické paměti. Problémem jsou logické slovní úlohy. Logické myšlení a paměť nastoupí později. V geometrii se přidává přímka, práce s kružítkem, další geometrická tělesa, jejich pojmenování. Odvození základních jednotek pro míru, váhu a objem. Přírodověda. Děti se učí o jednotlivých stromech, rostlinách, zvířatech, houbách, o společenství lesa, luk, rybníků a vod, a také o člověku. Vlastivěda. Tady se učíme o původním osídlení, o předcích, současnosti, o městě a blízkém okolí. U vlastivědy a přírodovědy je třeba vědět, že zpočátku mají děti potíž se jí učit. Je to něco nového. Musí se totiž naučit při memorování myslet. Není to básnička. Proto mi rodiče zpočátku říkají: „Ono ho nebaví se učit. Nechce se jí do učení…“ Věřte, že pokud vytrváme jako rodiče a budeme se chvíli s dítětem učit, nebo ho jen zkoušet, vyplatí se nám to. Dítě brzy pochopí svůj systém mechanického osvojování učiva. V této době je mechanická paměť ve stále výborné formě. Malé děti mají výbornou mechanickou paměť. Dokážou se naučit i nesmyslná spojení slov, dobře si vše pamatují. (Pokud nemají poruchu krátkodobé paměti.) Mechanická paměť se postupně


Jak porozumět svému dítěti dostane do pozadí a na druhém stupni základní školy se do popředí dostane logická paměť a abstraktní myšlení. Řadě dětí pak vlastní znalost faktů přináší přímo rozkoš. Předhánějí se, kdo to řekne dřív, doplňují informace, upozorňují při opakování látky na zapomenuté informace a podobně. Samy nosí knihy, obrázky k tématům. Výchovy se zdokonalují. Roste obratnost a výkonnost dětí.

Co málokdo ví č. 3 Ve třetí třídě děti procházejí obdobím, kterému říkáme „malá puberta“. U někoho projde, aniž bychom si jí všimli, ale u jiného je to docela dramatická změna. Ukazuje nám trochu na to, jak bude probíhat puberta ve čtrnáctém roce. Dítěti je v průběhu třetí třídy devět a čtvrt roku. To je jedna z dalších period, které všichni podléháme. Jedna je sedmiletí, druhá je devět a čtvrt roku. Zde je v době jeho narození postavení planet jako v době jeho zrození. Vesmír nás ovlivňuje daleko víc, než cokoliv jiného. Další periodou je jedenáct let, což je perioda Slunce…. Když je dítěti devět a čtvrt roku, jakoby vylezlo ze své ulity. Najednou vnímá svět kolem jinak. Najednou si uvědomí, že všechny stromy, domy, lidi, celý svět tu byl už před ním. Ono není středem světa a všeho. Je to


Jak porozumět svému dítěti pro něj najednou až bolestné poznání. Je z toho v šoku. Na novou situaci poznání světa děti reagují poklesem pozornosti, výkonu v učení, odmlouváním, jakoby leností…Jakoby chvilkami rezignovaly. Ale jde v podstatě o několik týdnů, u někoho i měsíců, než se s tímto poznatkem sžije. Většina z nich to neumí pojmenovat. Jen se chová trochu jinak. Někteří rodiče si stěžují na nepořádnost, zapomínání, neposlušnost… Přejde to, ale nesmí se to podcenit. Je třeba dohlížet na chystanou aktovku, pomůcky…ale ještě to není nic tak dramatického. Dobře vedené dítě si to ohlídá v podstatě samo. Jen potřebuje pocit zájmu a pomoci, když má pocit, že je světem podvedeno. Ono NENÍ na prvním místě??? Rodič zde nesmí polevit a musí provádět důsledně kontrolu úkolů, přípravu potřebných věcí do školy.



4. třída: V českém jazyku jde o desatero slovních druhů, časování a skloňování, vzory podstatných jmen, základní skladebnou dvojici, kořen slova, předponu a příponovou část. Upevňování vyjmenovaných slov. Čtení je už většinou na dobré úrovni, to je plynulé, u obtížných slov si poradí slabikováním. Mechanická paměť dovoluje snadné vybavování vyjmenovaných slov. Ke slovu se dostává logické myšlení, a proto se ho může využít při výuce stavby slova. Logika jazyka se ukazuje na stavbě slova: kořen, předponová a příponová část. V matematice je obor čísel do 10 000, násobení velkých čísel, dělení se zbytkem, ale stále jen jednociferným dělitelem, i se zbytkem, slovní úlohy. V geometrii se učí konstrukci trojúhelníku za pomoci kružítka, pravoúhlých čtyřúhelníků pomocí pravítka s ryskou a kružítka. Učí se další jednotky: míry, hmotnosti, objemu, převody jednotek. V přírodovědě se učí rozdělení na živou a neživou přírodu z hlediska jednoduchých a viditelných projevů živé a neživé hmoty. Dozvídají se o zástupcích těchto dvou říší. Žáci dostávají prvotní informace o systému třídění organismů. Učí se mluvit o probíraných jevech. Měří sílu, hmotnost, teplotu…na základě pokusů.


Jak porozumět svému dítěti Ve vlastivědě se probírají významní čeští panovníci a představitelé našich dějin. Dozvídají se o kmenovém, rodovém a státním uspořádání našich předků. Bavíme-li se o době minulé. Letopočty po dětech nechceme. Ty jsou pro děti ještě těžké. Některé děti teprve ve čtvrté třídě pochopí určování hodin. Jiné děti umí hodiny od první třídy. Učíme se o svém regionu a společnosti.

Po vývojové stránce je klid. Dítě si roste, sílí a stává se samostatnějším. Začíná fungovat vůle. Začne chtít něco samo, a pokud se mu dá možnost, začne se věnovat zájmu opravdově. Samo už pociťuje, že ho některá činnost baví z jeho podstaty. Už se dokáže rozhodnout samo. Začíná se zabývat samo sebou, co se mu líbí nebo nelíbí, co chce nebo nechce. To jde ruku v ruce se zapomínáním věcí, které pro něj v tuto chvíli nejsou důležité. Od čtvrté třídy se objevuje více zapomínání pomůcek a věcí.



Tady je důležité pro rodiče vytrvat v kontrole a pomoci. Často se setkávám s tím, že rodiče vzdychají: „Vždyť se ho (jí) ptám, jestli má všecko a říká, že ano! A pak přinese poznámku. Jak je to možné? On (ona) je prostě hrozný(á)…“. Ale není!… Jen má na starosti víc sám sebe a nezbývá mu (jí) kapacita na nezapomínání věcí. Pokud je se stane zapomínání problémem, musíme provádět kontrolu konkrétně. Vyndej matematiku! Máš školní sešit? Ukaž ! Matematiku domácí, diktáty, učebnici? Ukaž. Dej si to do tašky…A takto na každý předmět. Stačí vydržet měsíc, pak povolit, pak zase přitvrdit. Jedině tak se u některých dětí vyhnete napomenutí třídního učitele, důtce… za zapomínání, nepříjemného jednání ve škole. Jedině tak to u 102 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti některých dětí po čase přejde. Po zapomenutí musí přijít postih, pozor – adekvátní jeho situaci. Dítě se musí naučit myslet na sebe, za sebe a na věci kolem sebe. Samo myslet na povinnosti. Obsah učení je stále objemnější. Lákadel iPhonů, iPadů, sociálních sítí a zálib také.



5. třída: Tady přestává veškerá legrace. Objem učiva stále roste. Učivo moc klidu nepřidá. Někteří šikovní žáci se chystají na přijímací řízení na gymnázia. Ti už chápou svou zodpovědnost za své výsledky a opravdu se vědomě snaží učivu rozumět, jsou aktivní. Ostatní se snaží také, ale školu berou stále jako poznanou nutnost. Obsahem učiva je: V českém jazyce je: kořen slova, předponová a příponová část, zdvojené souhlásky na švu kořene slova, koncovky přídavných jmen, příčestí minulé, základní skladebná dvojice, učení výjimek, které musí znát nazpaměť. Opakování a znalost desatera slovních druhů. Zpaměti je znají od druhé třídy. Nyní by je měly děti bezpečně poznat. Učí se prakticky celá základní gramatika. V matematice se operuje s čísly v řádu milionu, dělení dvojciferným dělitelem se zbytkem, násobení velkých čísel jednociferným i víceciferným činitelem, sčítání a odčítání dvou a víceciferných čísel, slovní úlohy, zaokrouhlování, desetinná čísla, další práce s převody jednotek, zlomky, konstrukce trojúhelníku, čtyřúhelníku, kružnice, úhlopříčky.


Jak porozumět svému dítěti V přírodovědě: zeměkoule, poledníky, rovnoběžky, podnebná pásma, člověk a jeho orgánové soustavy, Sluneční soustava, planety, magnetická a gravitační síla a pole, učivo člověk a technika na úrovni seznámení s jevy, např. elektrický proud… Ve vlastivědě: charakter jednotlivých období od dob osídlení oblasti našeho státu, vývoj našeho státu do dnes, uspořádání krajů, regiony krajů, seznamování s Evropou a začleněním České republiky mezi země světa. Výchovy stále zdokonalují tvořivost, provedení, invenci, hlasový rozsah, naukové vědomosti o hudebním materiálu, nejznámější čeští a světoví skladatelé.

V tělesné výchově se už chce výkon dle tabulek platných pro daná věková období. Děti hrají kolektivní sporty. Už od třetí třídy jsou zařazeny i do sportovních soutěží mezi školami, ale v páté třídě už chápou sílu kolektivu, víc vše prožívají. Umí ocenit i výkon, nejen výhru. Smiřují se i s prohrou. 105 zuzanaledvinova.cz


V této době děti dokončují svoji první jedenáctiletou sluneční periodu. Děti rostou, je patrné formování postavy. Pomalu se z nich stávají malí lidé, kteří si stojí za svým. Většina z nich dovede komunikovat s ostatními i dospělými, dokážou se zájmem naslouchat, chápou pravidla, mají velký smysl pro spravedlnost, dá se jim vše dobře vysvětlit. Proto je obsah učení velmi obsáhlý. Využívá se jak mechanicky osvojených vědomostí, tak se stále více setkávají s používáním logických postupů.



Už vyjadřují své názory, dokážou argumentovat. Ve třídě v průběhu roku začnou fungovat pravidla každého kolektivu. V něm je vždy jedna hvězda v dobrém smyslu (dítě s výborným prospěchem i chováním k ostatním) a jedna ve špatném smyslu (rušič, dítě v opozici, někdy má i asociální chování). „Hvězdy“jsou bytostmi se silným JÁ. Jsou velkými osobnostmi. Jsou příkladem pro ostatní. Pak tam jsou děti, které inklinují k jedné nebo druhé hvězdě. Dají se ovlivnit, ale podle síly jejich JÁ jsou k hvězdě blíž, nebo dál. To jsou blízcí kamarádi hvězdy. Pak jsou v kolektivu děti na okraji, kterým jejich postavení vadí a snaží se někomu zavděčit, předvádí se, šaškují. „Ohýbají hřbet“, aby byli přijati kýmkoliv. Ti jsou také dosti často terčem různých posměchů, schováváním věcí, podkopáváním, šikany ať skryté nebo otevřené. Jdou totiž dětem „ na nervy svou nepevností a zaprodatelností“. 107 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Najdeme tu i děti, které stojí mimo skupinky a moc jim to nevadí, jsou spokojené tam, kde jsou. A ty jsou akceptováni oběma stranami. U dětí s odloženou školní docházkou se už setkáváme s prepubertou. Děvčata se malují, sedí k chlapcům pootočená, začínají menstruovat, je u nich očividné formování postavy. U chlapců se objevují uhříky, hrubne jim hlas. Hlas u chlapců bude klesat oproti dětské poloze o kvartu až o oktávu. U děvčat klesá poloha hlasu později také, ale jde o pokles menšího rozsahu. Děti už začínají chápat dvojsmysly, mají rády humor, dobrodružné příběhy. Docela mě zaráží, že někteří mí „páťáci“ mají přečtené knihy Johna Browna. Literaturu, kterou bych čekala u mnohem starších dětí. Rádi čtou dobrodružnou literaturu a dokonce i detektivky s vraždami. Musíme sledovat, jak a co jedí a pijí, protože jsou choulostivé na pitný režim. Objevují se tu rychlé bolesti hlavy, tu mdloby, tu špatně od žaludku…víc, než v předchozích ročnících.



Úskalí školní docházky aneb, co když to našemu/naší nepůjde?

„Naše dítě má problém s: výslovností, komunikativností, soustředěností, neposlušností, nerespektováním autority, bojácností, přecitlivělostí, nemocí, autismem, čímkoliv jiným“. Co pak? 109 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Je potřeba přesně definovat, co je to za problém. To rodiče velmi často neumí. Pokud jde o děti s diagnózou od lékaře nebo psychologa, je to pojmenovatelné, ne však snadné. Pokud má dítě vrozené oslabení sluchu, zraku,… těla, spadá do péče speciálního pedagoga. Dnes je situace taková, že se všichni snaží o integraci postižených dětí mezi děti bez omezení. Ze své zkušenosti musím říct, že když se chce, nic není problém. Měla jsem ve třídě dítě s autismem spolu s asistentkou, nyní mám sluchově postiženou holčičku s naslouchadlem a není žádného problému, vyjma angličtiny. Zde jsme zjistily, že pokud nerozumí, stačí vyměnit kantorku. Nejde o lepší či horší přístup, ale o posazení a barvu hlasu! U postižení jde o každou maličkost. Tato dívka dokonce začala chodit do kroužku Hra na kytaru a vede si velice dobře. Hraní i zpěv krásně zvládá. U dětí s handicapem je nutná spolupráce s přesně pracujícími rodiči. Důvěra a poctivost na obou stranách je předpokladem úspěšné práce. Další skupinu dětí tvoří děti rodičů, kteří mají problémy sami se sebou. Těžko si uspořádávají a dodržují systém dne, týdne, nevydrží stálou práci s dítětem. Často pracují pouze nárazově, nekontrolují dítě a pak svou pohodlnost omlouvají a svádějí to na liknavost dítěte. Mnohdy je dítě na vyšší úrovni než jeho rodič a má to prostě těžké. Víme ale, že to není pro nic za nic a tak je potřeba dítěti ve škole pomáhat . 110 zuzanaledvinova.cz


Je třeba vědět, že i v deseti či jedenácti letech je to stále malé dítě, které potřebuje oporu, lásku, poctivý a otevřený přístup, pocit důvěry. Stále potřebuje kontrolu a podmínky ke svému rozvoji. Dodržování pravidel a hranic, které rodič vymezil už dávno. Osobní příklad rodičů je nejdůležitější. V tom tkví celé umění dobré výchovy. Vědět co chci a udělat pro to maximum. Pokud se něco nevede, je třeba to přijmout a ne to přehlížet, odsouvat.



IV. Periody našeho života: sedmiletí, devět a čtvrt roku, jedenáct let a jejich násobky. To jsou zlomové roky, kdy se v těle a psychice dítěte - člověka - odehrávají největší změny. 0 714

21 28 35 42 49 56 63 70…………... osobní perioda

0

9 ¼, 18 a1/2, 27 ¾, 37……………………. planetární perioda

0

11 22 33 44 55 66………………. sluneční perioda

První stupeň základní školy u nás začíná pro dítě v jeho šestém až sedmém roce. Od narození je první sedmiletí charakterizováno dramatickým růstem a vývojem. Fyzická pupeční šňůra je přestřižena při porodu. Od té doby jsme fyzicky sami za sebe. Začne fungovat tělo éterické, zjišťující fyziologické pochody fyzického těla. Astrální tělo, zajišťující integritu se společností lidí se zatím pomaloučku klube a působí. 112 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Pomaloučku se dostáváme do rodinného prostředí. První sedmiletí je dítě pod maximálním vlivem rodinných dispozic, dědičnosti, sociálního prostředí. Jsme naprosto závislí na tom, jak fungují naši rodiče a blízké okolí. Vyrovnáváme se s působení rodiny a růstem vlastních tkání. Řveme hlady, blinkáme přejedením. Bolí nás zoubky, když rostou, bolí nás, když vypadávají. Bolí nás bříško, než se napapáme, bolí nás, když mlíčko vaří v bříšku. Vstáváme a padáme a zase vstáváme. Objevujeme, všecko nás zajímá, Svět strkáme do pusy, prostě nám náš svět chutná. Chceme být s našimi lidmi. Ječíme, když nás položí, když odejdou a nechají nás samotné. Učíme se s těmi divnými a nepochopitelnými lidmi domluvit. Pláčem - no, to moc nejde. Úsměvem, to jde lépe. A co první slova a pak věty…No sami se divíme, jak to působí. Vše je zajímavé, nové. Nerozumíme svému tělu, to taky zkoumáme. Co se dá nastrkat do jeho dírek…Divíme se, co z něj vychází. Ó, to je zajímavé… A tak rosteme a dospíváme do školních let. Když je v nás vše srovnané, vyvinuté, začne vypadávat nejtvrdší tkáň a tou jsou zuby. Vypadáváním zubů je dokončena první sedmiletá perioda.



Psychicky jsme však stále odkázáni na přijetí rodinou. Členům blízké rodiny naprosto důvěřujeme. Odtud si tvoříme svůj status, své sebe posuzování, svou sebe hodnotu na podstatnou část života. Jako dítě nemáme žádné mechanismy na jinou možnost tvorby sebevědomí. Do první třídy přichází dítě mezi šestým a sedmým rokem. Chce být uznáváno a tak se snaží dělat radost svými výsledky. Učí se pro maminku a tatínka. Pro radost babičce a dědečkovi, paní učitelce… Jsou zbytečná slova o tom, že se učí pro sebe. Hloupí rodiče či prarodiče klidně dítěti řeknou, že je zklamalo, když nesplní jejich očekávání. Tato slova dítě naprosto vezmou víru a důvěru v „dospělé“ rodiče či prarodiče. Zde jsou kořeny jeho pozdější rebelie. Opozici projevuje po dalším sedmiletí buď otevřeně, dokonce i sebepoškozování nebo skrytě. Tady jsou základy pubertálního odmítání rodičů. Nebo kritika jeho výrobků z pracovního vyučování či výtvarné výchovy velmi zasáhne duši dítěte. Jen to neumí říct. Pokud se rodiči výrobek nebo výkres nelíbí, může s ním rozebrat svůj pohled na dílko a dát mu


Jak porozumět svému dítěti doporučení pro příště. Může to s ním zkusit sám, ukázat mu jak na to. Ve škole výtvor dělá dítě poprvé a s chutí zkusí postup, který nevede k hezkému výsledku, ale není čas a možnost už to udělat znovu. Setkáváme se jako učitelky často s tím, že rodič vezme kostrbatě vystřiženou např. kočičku a hodí ji před dítětem do koše. Tohle přece nestojí za nic! Anebo mu rodič řekne, že ostatní děti vymodelovaly hrušku a ono jenom kouli! Místo toho je třeba vidět velké úsilí jeho ještě nedovyvinuté ručky a jeho snahu. Pochválit ho za snahu a doma s ním jeho neobratnou motoriku ruky cvičit. Co by asi řekli titíž rodiče, kdyby jejich těžce vydělanou výplatu před nimi dítě hodilo do koše s tím, že jiní vydělají mnohem lépe a více? Je to přece to samé. Koncem sedmiletí se může objevovat tzv. „ dětská lež“. Objevuje se velká fantazie, které dítě naprosto věří. Ke konci sedmého roku dokáže líčit příběhy opravdu tak věrohodně, takže dochází mnohdy k omylům a trapnostem při posuzování práce učitelek nebo naopak rodičů. Pokud dojde k nějaké nepříjemnosti v jednání stran: rodič- škola, dítě pozná svůj podíl na rozepři, oddechne si, pokud se obě strany domluví a dítě pozná, že to tak nebylo. Je to důležitý moment v jeho dospívání do reality. Kdo tohle neví, může se dostat do nepříjemných situací. Jde o prozíravost učitelky a rodičů. Mnohdy jde o opravdu nepříjemná jednání. Rodič jedná pod vlivem srdce, učitel z pozice citové angažovanosti na vzdělání žáka. Pokud neví o momentu prozření z dětské lži, jako o důležitém momentu vývoje dítěte, odnášejí si obě strany pachuť konfliktu dál do života. 115 zuzanaledvinova.cz


V době první, druhé a části třetí třídy, to znamená až do devíti a čtvrt roku, je dítě pod vlivem objevování blízkého světa, rodiny. Samo sebe vnímá, jako středobod světa. Vnímá se jako nejdůležitější bod života rodičů. Ve třetí třídě, resp. v devíti a čtvrt roce, dochází k uzavření další etapy. Je to doba, kdy je postavení planet naší Sluneční soustavy stejné, jako v době jeho narození. Uzavření této periody se projeví jako „AHA“ moment. Dítě najednou pochopí, že už před jeho existencí tady na světě byly ty domy a stromy, které po celou dobu vidí kolem. Dojde mu, že rodiče měli svůj život už před tím, než přišlo na svět. Najednou si uvědomí, že není tím středobodem světa, jak si myslelo před tím. Pro některé děti je to takový šok, že na to musí myslet velmi často. Přemýšlí např. o tom, že co říkala babička o dřívějším životě. Spojuje si představy s fotografiemi v albech rodiny s příhodami, které slyšelo z vyprávění. Najednou jakoby prožívá i své zážitky, které mělo, ale na jiné úrovni - s poznáním začleňování se do okolního světa. Vlastně je jakoby znovuzrozené ve svých myšlenkách. Ve škole se často na pár týdnů zhorší. Doma začnou odmlouvat, jakoby na ten svět na čas rezignovaly. Tohle je ten úchvatný svět, který mě do této doby tak moc bavil? Dostává se do jakési „deprese“.


Jak porozumět svému dítěti To prozření se odehraje během čtrnácti dní, kdy je postavení planet naši Sluneční soustavy, jako bylo v době jeho narození. Nějakou dobu trvá, než se dítě vyrovná s nově nabytým poznáním svého začlenění mezi ty ostatní smrtelníky. Po té si radostně uvědomuje své vrstevníky. Není už tak odkázáno jen na výroky rodičů a členů rodiny. Už si všímá rodin spolužáků a kamarádů. Začíná si všímat volních vlastností ostatních dětí na základě přemýšlení podle vzoru: dobro a zlo, ne jako před tím, na základě sympatie a antipatie. Všímá si chování ostatních rodičů ke svým kamarádům. Objevuje vztahy v širší rodině. Nahrává tomu i učivo o obci a blízkém okolí. Potíže výdrže u zájmů a školní práce v této době je dána ještě nefungující vůlí. Pochopitelně, že dítě projevuje svá přání, chtění…Ale ještě není schopno samo přemáhat případné obtíže docházky do kroužků, nechuť k činnostem a práci. Zbytečná jsou slova, ale to musíš samo překonat. Je potřeba s dítětem chodit, dělat a tím nu pomáháme. Zvládne to, protože to nepříjemné děláme s ním. V deseti letech začne pozvolna fungovat vlastní vůle. Dítě tak už ví, co (ne)chce, všímá si sebe, co ho baví, co se mu líbí. Stále (od mala) má velký smysl pro harmonii. Co vybočuje z líbivé a harmonické rovnováhy, to je mu na obtíž. Odtahuje se od dětí, které jsou špinavé, neuspořádané, jsou nepříjemně cítit, mají asociální chování. Tedy, pokud takové samo není. To pak „vrána k vráně sedá“. Má představy, které porovnává s realitou, a snaží se přijít nato, jak to ve světě funguje. Co se musí a co, se nemusí. Trápí ho, když se mu to zdá moc složité a zdlouhavé. V této době je stále ještě hravé, spravedlivé, empatické, přístupné a velmi tvárné. 117 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Pak přijde období dokončeného desátého a v páté třídě jedenáctého, u dětí s odkladem školní docházky dvanáctého roku. Tady se můžeme setkat s prvními známkami prepuberty. První zájem o druhé pohlaví, ale ještě je to na podkladu kamarádského vztahu. Objevují se první menstruace, první známky akné, hrubnutí hlasu u chlapců. Děti jsou rády v kolektivu, prožívají sounáležitost se sportovním družstvem, se zájmovou skupinou. Už se trochu více orientují v tom, co je baví a co určitě ne. Je to období klidu a radostné práce. Děti jsou zvídavé a už chápou, že chodí do školy pro svou hodně vzdálenou budoucnost. Všímají si práce rodičů a jejich obtíží při zajištění rodiny. Snaží se jim nepřidělávat větší starosti. Nastupuje tu první zodpovědnost za své výsledky. Sice nerady, ale už se dokážou ovládnout a dokončit i to, co se jim momentálně nechce. Touto poklidnou dobou se loučí s národní školou základní školy. První stupeň základní školy opouští žák, když mu je zhruba 11let. Je dokončena jeho první sluneční perioda. Slunce má na nás naprosto fatální vliv. Bez něj prostě nejsme. Bez sluníčka nemáme šanci na život. Rostliny, zvířata i my jsme závislí na Slunci. I když je to známé, málokdy mu v běžném životě přisuzujeme hlavní vliv na naše cítění, chování, žití a situaci celé společnosti. Ví se, že aktivita Slunce, počet skvrn, přímo ovlivňuje aktivitu rostlin, zvířat a lidí. Jeho perioda je 11 let. Je to jedna z dalších hlavních period našeho života.


Jak porozumět svému dítěti Od dvanáctého roku dítě začíná velmi měnit své chování. Z jedné strany je stále ještě dětské, hravé. Udržet kázeňsky o přestávce šesťáky a „sedmáky“, dá opravdu velkou práci. Pobíhají, upozorňují na sebe, pošťuchují se, odmlouvají už jen tak, z legrace. Začínají se víc stydět. Z druhé strany se začíná víc projevovat zájem o společnost a myslí se tím, že si všímají toho, co je jasně vidět jako je: móda, trendové fenomény - trávení volného času, sportovci, zpěváci, herci, hrdinové z okolí. Chce to velikou trpělivost snášet slovní komunikaci. Posuzují nás a lidi kolem sebe podle posledního typu mobilu, iPadu, oblečení, auta, slangu, kterému třeba nerozumíte. Pokud neznáte poslední počítačové hry a jejich hrdiny, jste „out“ a prostě … je o vás nezájem. Někdy si rodič připadá jako nedostatečný, protože s ním jejich slečna nebo chlapec jednoduše nemluví. Rodič je, pro třináctiletého žďabce nemožný, staromódní otrava. Ale už se začíná uplatňovat nově se rodící pocit: „ Okolí, podívej se na mě, tady jsem!!!“ O co víc se „ofrňuje“ nad dospělými, o to víc je dítě v této době zranitelné jejich kritikou. Prubířským obdobím je dokončení jeho druhého sedmiletí. My říkáme puberta, dospívání. Na fyzické úrovni je většina dnešních děti ve čtrnáctém roce ve fázi, kdy je dospívání jasně vidět. Je to mnohem rychlejší, než třeba před třiceti lety. Ve čtrnáctém roce se ke slovu dostává síla astrálního těla. Dítě pomyslně vychází z rodiny a plně potřebuje společnost. Potřebuje se identifikovat se svou skupinou. Nutně potřebuje přesný řád a souhlas s autoritou, kterou má uznávat. Hledá ji. 119 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Pokud se tak nemůže stát, bolí ho duše tak moc, že se při svém úzkém pohledu na svět může i sebepoškozovat, nebo v krajním případě i sáhnou na život sobě či protivníkovi. Není náhoda, že mnoho vrahů vlastních rodičů, nebo útočníků na autoritu např. učitele, je právě z řad čtrnáctiletých dětí. Tam se projeví chyba, kterou dlouhodobě dospělí dělali. Duše je v této chvíli tak citlivá, že jiné východisko nevidí, než odstranění původce jeho utrpení. Astrální tělo se potřebuje uplatnit zrovna s takovou silou, s jakou malé dítě potřebuje postavit své fyzické tělo v počátku života, aby bylo vzpřímeným člověkem. Tak jako éterné tělo potřebuje potravu, pohyb, pochody trávení a růstu v těle pro svůj vývoj, astrální tělo se potřebuje uznání a svou identifikaci v partě, s kamarády, sounáležitost ve skupině, ve škole, ve společnosti. Posuzuje se podle přijetí vrstevníky. Nově se rodící astrální tělo způsobuje, že je mladý člověk v této době velice zranitelný. Je citlivý jako nově narozené miminko. Velmi ho zasahují kritiky a nároky, s nimiž nesouhlasí. Staví se do opozice i k běžným věcem. Má pocit, že je kolem něj vše „hrozné“. Nároky běžného života se mu zdají být těžké. Požadavky rodičů a učitelů nesmyslné. Má pocit, že všichni dělají všechno špatně a zbytečně, že ono zvládne vše líp. Má nekompromisní názory, je radikální. A taky občas jakoby líné k povinnostem. Jeho dozrávající fyzické tělo je někdy moc těžké a bolí. Zrovna tak až bolí nově se rodící sexualita. Je pro něj obrovsky důležitá citová náklonnost druhého pohlaví.


Jak porozumět svému dítěti A v této době rozcitlivění celého organismu se má dítě rozhodnout, co vlastně chce v životě dělat. Snazší to mají ti vyhranění, kterým rodiče dopřáli mnoho zájmů. Tyto děti alespoň lépe vědí, co chtějí, nebo vědí, co nechtějí. Rozhodování je hned lehčí. Léta strávená na střední škole, či v učení jsou nesmírně důležitou fází. Mladý člověk formuje své postoje a citový život podle okolí. Důležití jsou spolužáci, vychovatelé, učitelé, profesoři a mistři odborného výcviku. Vliv má i společenská situace. Rodič je brán jako nutné zlo a jeho domluvy ohledně prospěchu a vlivu kamarádů často mnoho nezmůžou. Pro rodiče neprospívajících studentů a učňů je to velice těžké období. Vydržet to, stojí mnoho energie. Mladý člověk jakoby si plně neuvědomoval, že jeho studia stojí rodiče mnoho úsilí a peněz. Že jsou sami už často unaveni a mají různé zdravotní obtíže. Že udržet si práci a postavení v ní je velká námaha. Často se setkáváme u mládeže s projevy lenosti, liknavosti, podcenění přípravy do školy. Žáci na druhém konci pomyslné řady se naopak zapojují do soutěží, snaží se zabývat zajímavým oborem, jiní prohlubují své jazykové, sportovní, hudební či výtvarné dovednosti. Někteří odcházejí na studia do zahraničí, sbírat nové zkušenosti. Někdy se však u nich projevují různé druhy neuróz, pramenících ze strachu ze selhání a zodpovědnosti. Objevují se poruchy příjmu potravy, zejména u děvčat. V každém případě je období 14. až 21. roku velmi dramatickou fází rozvoje bytosti. V dvacátém prvním roce konečně dojde k uvolnění JÁ člověka, jako nejvyššího bytostného článku.


Jak porozumět svému dítěti Mladý člověk jakoby se narovnal, napřímil. Konečně je sám za sebe. Dalších sedm let bude upevňovat svou pozici, získávat zkušenosti, aby stál konečně pevně na zemi. Ve všech normálních kulturách mají plnoletost až od 21 let. Už víte proč? Teprve tehdy je totiž člověk natolik vyspělý, že může nést zodpovědnost za sebe i za druhé. Dříve…taky, ale je to vše předčasné a ubere mu to síly pro další životní etapy. Mezi 21. a 22. rokem je dokončena i druhá sluneční perioda. Proto se za socialismu vraceli chlapci z vojny ve svém 21. roce už dospělí. Říkalo se, že vojna dělá z chlapců muže. Ne, to jen v této době dozrálo tělo JÁ – nejvyšší bytostná část člověka. Maminky nebyly ubité věčnou konfrontací s nezodpovědným přístupem svých synků na školách a v učilištích či při hledání práce. Dokonce i sexuální zdrženlivost do této doby je žádoucí ve smyslu zodpovědnosti za své tělo i případný nový život. To je dnes téměř rarita, nicméně se tím nic nezkazí.

Co nás čeká dál? Mezi 21. a 28. rokem člověk dozraje. Dokončí se jeho vývoj po stránce fyzické i psychické. Doroste mozek, dozraje tělo. Člověk se už trochu zná. Ví, jak funguje, co chce a nechce, začne pracovat, najde si partnera, partnerku, zakládá novou rodinu. A celé to začne nanovo, jen je v jiné pozici… 122 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti Každá nová fáze sedmiletí, devět a čtvrt roku, jedenáctiletí je jiná, jedinečná, neopakovatelná a zajímavá. Zkuste si vyplnit list v příloze a napsat si do něj prožitky, na něž si vzpomenete v daném období. Třeba se Vám tím objasní souvislosti, v nichž se dané věci udály a proč. Tyto periody a jejich násobky nás provázejí po celý život. Vždy se něco změní.

Změníme se MY. Přála bych Vám, abyste na svůj život pohlíželi, jako na krásné dobrodružství, na nějž jste se kdysi vydali plni odvahy, plánů a chuti si to prožít. Že to bylo občas velmi, velmi těžké? A proč asi? Přežili jste to? Už víte, že jste udělali nebo neudělali chyby? Už víte, že jste si nechali ublížit nebo dokonce víte, že jste někomu ublížili?

Buďte v klidu, všecko se Vám to vrátí: dobré i špatné. Život nás po zásluze odmění i s úroky. Dřív nebo později, třeba v dalším životě. Nic nezůstane nesplaceno nebo nevyrovnáno. To je vesmírný zákon harmonie, souladu, vyrovnání. Klidu v pohybu a pohyb v klidu. 123 zuzanaledvinova.cz


To jsme celí my: součástí Univerza, Inteligence, Vesmíru, Boha.



Jsme v cíli knihy -Už chápeme určité jevy ve vývoji dítěte. - Už jsme poznali, kde se berou i naše psychické potíže, kde jsou jejich kořeny. - Už víme, že se nemáme čeho bát. Vše má své opodstatnění a vše je dočasné. - Už víme, jak posuzovat chyby, co je a co chyba v pravém slova smyslu není. - Už víme, že moje dítě si mě vybralo, chtělo trávit můj život se mnou a je mým oddaným přítelem. Vše chce jen čas a naši vlídnou spoluúčast. - Už víme, co můžeme čekat náročného a pokud se nám vyhnout problémy, můžeme se tetelit blahem.



Závěrem

Naše děti jsou nevětším bohatstvím, které máme. Milují nás a jsou naším pokračováním. Někdy mi krvácí srdce, když vidím neutěšené poměry dítěte a nemohu udělat víc, než dělám. Ti „výrostci“ se nevzali sami od sebe. 126 zuzanaledvinova.cz


Jindy mám obrovskou radost z toho, jak jsou děti skvělé a jaké vynikající a milující mají rodiče. Děti jsou moje láska a naplnění. Přála bych si, aby se měly dobře, aby mohly být zdravé a šťastné.

Přála bych si, abyste i vy, jako rodiče, pociťovali lásku a oddanost svých dětí a mohli být v jejich společnosti šťastní a spokojení.



Literatura a obrázky: 1. Stanislav Grof: Lidské vědomí a tajemství smrti, Argo, 2009, str. 144-150 2. bezplatná stažení obrázků a videa: ° pramen Facebook, Google - Pineres ° foto z rodinných archivů s laskavým svolením majitelů  Videa 1. Facebook, 2. a 3. vlastní archiv

Mgr. Zuzana Ledvinová Richterová © 2016 Rakovník



BONUS KNIHY: Co o škole nevíte, i když jste tam všichni chodili Příloha Pokud máte otázky, v nichž se ptáte na své emoce, kde se to bere? Proč se Vám stále do cesty staví podobné situace? Zkuste si sami najít, kde je jejich počátek. Podívejte se na dávné situace z pozice dnešních zkušeností. Často jsme orientovaní na velké události, které nás potkaly. Ale ovlivňují nás mnohem více momenty, kterým v první vzpomínce nevěnujeme pozornost. Sebrání hračky, nenápadná hrozba, odmítnutí, strach z náhlé samoty, strach o člena rodiny, strach, abych nebyl kárán…Zkuste si vybavit v daném časovém období nějaký vjem, který vás napadne. Pak se rozvzpomeňte na události kolem této doby. Snažte si vybavit detaily a na ně se zaměřte.


Jak porozumět svému dítěti Pomáhá i hudba, móda, televizní seriál, film, závod, roční doba …prostě cokoliv, co Vás dovede k nějakému nepříjemnému prožitku, ke vzpomínce. Ten okamžik si vybavte a uvědomte si situaci z dnešní pozice, zkušenosti… Přemýšlejte i o ostatních členech situace, proč se tak chovali, jaký to mělo vztah k Vám. Třeba si uvědomíte, že vlastně žádný. Jen Vy jste si to vztáhli příliš osobně. Dospělý si řešil své nezvládnuté emoce, žádosti a zranění. Za problémy ostatních jako malé dítě nemůžeme. Jsme v pozici, kdy situaci, v níž jsme, musíme akceptovat. Ze své pozice malého dítěte jsme nemohli jinak. Přestanete se obviňovat, odložíte zacyklenou lítost a strach.

Dojde k pochopení a úlevě. To je smyslem listu.

Zakroužkujte + nebo -, které nejvíc odpovídá vaší situaci. Kde to budete cítit, rozepište si to. Po vyplnění se podívejte, zda převyšují plusy nebo mínusy.



Můj život od narození, do současnosti 1. Vím, že mě rodiče velmi: a) chtěli + b) nevím 0 c) nechtěli, byl jsem „náhoda“, se kterou se srovnali a) rychle a rádi + b) neradi - c) nesrovnali se 2. Co vím o svém porodu: a) nic 0 b) byl normální + c) byl komplikovaný 3. Co vím, že bylo po mém narození: a) klid, radost, vše probíhalo v nadšení + b) vím, že byly nějaké nesrovnalosti 131 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti c) vím, že to pro naše (matku) bylo těžké 4. Jak spokojené jsem byl/a miminko: a) chválili mě, že jsem bylo hodné, spokojené dítě + b) vzpomínají na to, že jsem jim občas taky dal/a zabrat c) vzpomínalo se, že to bylo děsné období 5. Co si vybavuju z raného dětství: a) hezké vzpomínky doma, s někým v rodině, svátky, procházky, situace ve školce… prociťte si to, udělejte si za každou novou vzpomínkou (alespoň 5) + b) vybavte si špatné vzpomínky a dělejte si za každou Bude jich víc nebo méně, než těch dobrých a jak silné? 6. První stupeň základní školy (1. – 5. ročník): a) bylo mi fajn + b) je mi to v podstatě jedno, ani si nevzpomínám 0 c) bylo to nepříjemné až hnusné období 132 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti 7. Druhý stupeň základní školy (6. – 9. ročník): a) Príma období + b) Nic moc 0 c) Děsný (proč?) 8. Učení, střední škola: a) Užil/a jsem si to + b) Jsme rád/a , že je to z krku c) Raději nevzpomínat 9. Vysoká škola: a) Šel/ a jsem tam rád/a, na obor, který jsem chtěl/a JÁ , byl/a jsem spokojen + b) Šel/a jsem tam kvůli rodičům nebo společenskému tlaku, nelíbilo se mi to ( nedokončil/a jsem) c) Chtěl/a bych tam jít, ale nešlo to d) Nešel/a jsem tam a jsem spokojen/a + Dál si můžete psát další sedmiletí a zkoumat, kde se objevilo nejvíc problémů, s nimiž se musíte srovnat. 133 zuzanaledvinova.cz


Počet : + ________ Počet: - ________ Srovnání.

Čeho mám více?

Už víte, v které době se nakupilo nejvíce nepříjemných emocí? Přemýšlejte, proč jste si to takhle měli odžít… Co s tím? Znovu si musíte ty emoce vybavit, procítit, uvědomit si, že to byla už jen minulost. Vyrovnání se špatnými prožitky, chce opět čas. Znovu se do toho opakovaně pustit a po čase se ze špatných vzpomínek stane jen vzpomínka, která nás nebude trápit. Nerozhodí nás citově. Teprve pak jste s tím srovnáni. Podle síly negativity situace s jakou jste ji zažili, to chce krátký nebo dlouhý čas. A až budete cítit, že to tak

bylo a UŽ NENÍ, jste v pohodě. Můžete jít dál.



Jste šikovní.

PS: Ti, ještě šikovnější si mentálně mohou poslat i do té minulosti kladnou energii. To se udělá tak, že si vybavím nechutnou situaci a obrátím ji mentálně v situaci, pro mě hezkou. Tím vyřadím ten nešťastný průběh. Prostě si to sám (a) v hlavě změním. Jde to, ale vyžaduje to už zkušenosti v osobnostním rozvoji. Nejde to tak lehce, jak je to psané.



Pokud jste došli až sem, gratuluju. Dejte si se mnou…

Vaše Zuzana Ledvinová Richterová ©2016 136 zuzanaledvinova.cz

Jak porozumět svému dítěti. zuzanaledvinova.cz

Recommend Documents