Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra Historie
Bc. Pavel Duda
Život v Olomouci za okupace v letech 1939-1945
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloš Trapl, Csc.
Olomouc 2012
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci nazvanou „Život v Olomouci za okupace v letech 1939-1945“ vypracoval samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedl všechny použité prameny a literaturu.
V Olomouci dne ……………………
Podpis………………………
Poděkování
Rád bych poděkoval svému vedoucímu práce prof. PhDr. Miloši Traplovi, CSc. za všechny cenné rady, připomínky, trpělivost, vstřícnost a za odborné vedení práce.
Obsah Úvod…………………………………………………………………………….....3 I. Některé střípky olomoucké každodennosti………………………………...…9 I.1 Olomouc v počátečních dnech okupace……………………………………..…9 I.1.1 Německé vojsko v Olomouci……………...……………………………..…..9 I.1.2 Den předtím……………………………………………………………..…..10 I.1.3 Den poté……………………………………………………………….……10 I.1.4 První nové vyhlášky……………………………………………………..….11 I.2. Obraz života olomouckých obyvatel……………………………....................12 I.2.1 Oslavy, svátky a památné dny………………...………………………….....12 I.2.2 Jazyková nařízení, přejmenování….…………………………………….….13 I.2.3 Vánoce 1939, vánoční výpomoc..…………………………………………..15 I.2.4 Sběr kovů, dary nucené i nenucené…….…………………………………...16 I.2.5 Doklady o árijském původu, průkazy totožnosti, slib Vůdci…………….…19 I.2.6 Příděly, potravinové lístky, zásobování obyvatelstva...…………...…….….21 I.2.7 Poslech rozhlasu………………………………………………………….....24 I.2.8 Emigrace za lepším životem………………………………………………...25 I.2.9 Úřadovna hospodářské kontroly, kontroloři, olomoucké trhy…………...….27 I.2.10 Běžná činnost olomouckých četníků, zločinnost, potírání žebroty...……....30 I.2.11 Generál Ernst Busch v Olomouci………………………………………......33 I.2.12 Používání nového platidla……………………………………………….…34 I.2.13 Důležitost protiletecké ochrany, zatemňování……….………….…………36 I.2.14 Prosazování nových symbolů……………………………………………...39 I.2.15 Odevzdávání zbraní…………………………………………………….….42 I.2.16 Úřady práce, nové pracovní povinnosti, zaměstnanost v roce 1939............44 I.2.17 Výše platů u dělníků, státních zaměstnanců a umělců…………………….50 I.2.18 Obyvatelé Olomouce……………………………………………………....52 I.2.19 Vliv atentátu na Reinharda Heydricha na život ve městě……..…………..53 I.2.20 Nadace a fondy pro chudé…………………………………………………56 I.2.21 Jedny z prvních známek nespokojenosti…………………………………..58 II. Městská hromadná doprava………………………………………………...60 II.1 Jízda vpravo, změny v dopravě…………………………………………...….60
1
II.2 Tramvajová doprava………………………………………………………….61 II.3 Autobusová doprava…………………………………………………….……65 III. Vývoj některých významných hospodářských podniků………...………..71 III.1 Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu.…………..…………….…71 III.2 Olfedo-F. Deutsch, továrna na čokoládu a cukrovinky…………..……..…...77 III.3 S. Heikorn……………………………………………………………….…...81 III.4 Kosmos, a. s………………………………………………………….……....87 IV. Kulturní obraz ………….…………………………………………………..91 IV.1 České divadlo v Olomouci ……………………………………………….…91 IV.2 Husova knihovna Národní jednoty………………………………………....101 V. Stavitelství………………………………..……………………………….....107 VI. Situace ve školství na obecných školách………………………………….115 VII. Nelehký život olomouckých Židů………………………….………...…...129 VIII. Závěr…………………………………………………………………...…144 IX. Resumé…………………………………………………….………………..146 X. Seznam literatury a pramenů……………………………………………....148 XI. Přílohy………………………………………………………………..…..…154 XII. Přehled fotografií……………………………………………………….....162
2
Úvod K tématu práce „Život v Olomouci za okupace v letech 1939-1945“ mě přivedl jednak můj hluboký zájem o toto časové období a prostor – tedy regionální dějiny města Olomouce, a také fakt, že i v dnešní době jsou stále některé otázky tohoto období nezpracované, nebo zpracované značně neobjektivně, nevysvětlené a veřejnosti málo, nebo zcela neznámé. Proto jsem se rozhodl je do této práce začlenit. Hlavním tématem práce není jen popis každodennosti olomouckého života, i když ten ve velké většině v práci převažuje, ale také představení a nastínění obrazu okupovaného města i v dalších významných odvětvích olomouckého života a hlavně změn, ke kterým v této době v Olomouci došlo. Druhá světová válka, stejně jako všechny válečné konflikty obecně, přinesla obrovský zásah do života běžných obyvatel tehdejšího Protektorátu. Jen málokdo si i v dnešní době dokáže uvědomit, co všechno pro český olomoucký lid znamenala, a co vše za okupace bylo změněno a přepracováno. I zde, s časovým odstupem, je nutno podotknout, že ne všechny změny byly špatné a některé vedly dokonce k vylepšení obecně prospěšného života v okupovaném městě. Mnohé z těchto změn se projevovaly ve své obecnosti na celém území protektorátu Čechy a Morava včetně města Olomouce, některé naopak byly pro město specifické a mým cílem zde bylo, hlavně na konkrétním případu města Olomouce, je uvést. Tématické vymezení se zprvu zdá být velmi široké, a proto jsem se rozhodl si vytyčit určité významné body, o kterých bude práce pojednávat, neboť se domnívám, že téma každodennosti v celé své komplexnosti jde jen velmi těžko vylíčit a celkově charakterizovat, neboť se projevuje v celé řadě lidských činností, jejichž kompletní výčet a studium by zabralo snad celou část badatelova života. Metodiku každodennosti v rámci historie ostře vymezeného tématu snad nejde úplně přesně navrhnout a sestavit, a proto jsem se rozhodl postupovat tématicky a jednotlivá témata zasazovat do větších kapitol, na které budou navazovat, pro ještě specifičtější členění, podkapitoly. I zde je jasné, že daná témata se budou mnohdy vzájemně prolínat nebo na sebe úzce navazovat, což nám je jen ku prospěchu, neboť to povede k poznání a následnému propojení celého historického obrazu města v této těžké době.
3
Velký důraz jsem se rozhodl klást i na historikovu objektivitu, neboť je zřejmé, že převážně starší literatura k tématu je ostře sledována jak emotivním postojem autora k historickým událostem, tak politickým smýšlením doby, ve které autorova publikace vznikala. Osobně si myslím, že je nutné emoční stránku odsunout stranou a více nastínit historická fakta, o kterých si může čtenář po pečlivém zvážení udělat obrázek sám. Velkým problémem mohou být i některé neověřené a ničím nepodložené informace, které se objevují převážně v literatuře napsané velice brzy po skončení druhé světové války. V prvním tématu se více věnuji na rozličných příkladech olomoucké každodennosti, životu obyvatelstva, prvotním změnám, cenové politice, vyhláškám, které ovlivňovaly kulturně-společenský a sociální život obyvatel, vyhlášeným zákonům a nařízením a vesměs všem mnou vybraných bodům každodennosti v okupované Olomouci. Toto téma je jedno z rozsáhlejších a mým cílem zde bylo na příkladu některých méně známých skutečností o Olomouci nastínit čtenáři jeho obraz. V dalším tématu se věnuji dopravě v Olomouci za okupace. Zde došlo také k určitým změnám, které začínaly jízdou vpravo a pokračovaly dále. Doprava v Olomouci je téma, které je natolik specifické, že je k velké škodě mnohdy v literatuře značně opomíjeno. Následující téma se pokouší v omezené míře zmapovat důsledky okupace v oblasti každodennosti hospodářství města. Cílem práce není popsat veškerou hospodářskou činnost Olomouce za okupace. Proto jsem si vybral některé významné průmyslové podniky města a pokusil se nastínit nejen historický vývoj, ale i život v těchto podnicích, kterých se okupace také citelně dotkla. Mezi potravinářské podniky, které jsem se rozhodl čtenáři představit je Zora Olomouc, S. Heikorn a Olfedo-F. Deustch. Ze strojírenských podniků pak Kosmos. Kultura, takový je název další kapitoly. Zde se zaměřuji na projevy kulturního života ve městě a to konkrétně u České veřejné knihovny hlavního města Olomouce, která začala být silně omezována v rámci zabavování nepovolené literatury a dále pak na účinkování Družstva Českého divadla v Olomouci, které za okupace prožívalo mnoho změn v kontrastu s velkou konjunkturu svých představení. V následujícím
tématu
se
zabývám
olomouckou
architekturou
a stavitelstvím. Prvotním cílem je zde ukázat, jak se proměnil ráz města v otázkách
4
výstavby, a navíc uvést čtenáře do specifik stavitelství a jeho speciálního vývoje v rámci okupovaného města. Předposlední kapitolu věnuji olomouckému školství, kde se snažím ukázat projevy
okupace
v
olomouckých
obecných
školách.
Zde
jsou
velkým
zprostředkovatelem pro historický výzkum četné kroniky olomouckých škol, i když je zde nutno zdůraznit, že kroniky od roku 1940 jsou mnohdy psány v režii okupantů, ale není zde předpokládané značné zkreslení, neboť informace v nich obsažené se týkají vesměs obecného rázu fungování školy za okupace. Nicméně i ony jsou dobrým dokladem každodenního života škol a problematiky školství v Olomouci. V poslední kapitole se věnuji životu Židů ve městě. Jedná se tedy o složku obyvatelstva, která snad nejvíce ze všech trpěla díky německé přítomnosti ve městě. Její osudy nejsou moc dobře objasněny v literatuře dodnes a stále se zde vinou nekompletních historických pramenů budou nacházet některé doposud nevyřešené okolnosti života Židů v Olomouci. Olomoucká každodennost v tak úzce vymezeném tématu jako byla okupace v literatuře, dosud není úplně zpracována, a to hlavně z důvodů, že starší literatura let 50.- 80. se převážně věnovala komunistickému odboji a prvkům osvobozování města v květnu 1945 sovětskou armádou a jeho výročím. Výzkum v této oblasti byl také negativně ovlivněn nepřístupností archivních pramenů.1 Ze stěžejních pramenů jde pro olomouckou každodennost využít zvláště registratury let 1920-1940 a 19411945, uložených dnes ve Státním okresním archivu v Olomouci spolu s fondem Oberlandrátu uloženým dnes v pobočce Zemského archivu v Olomouci. Z literatury každodennosti se snaží tématu přiblížit dílo Zbyňka Války Olomouc pod hákovým křížem a tituly autorských kolektivů Malé dějiny Olomouce, Olomouc: malé dějiny města a Dějiny Olomouce. Zde zvláště Válkovo dílo, i když je poměrně v otázkách každodenního života Olomoučanů dobře zpracované, obsahuje četné nedostatky a chyby. Jedním z nejdůležitějších pramenů, který bývá k mému velkému překvapení při výzkumu každodennosti velice opomíjen, jsou věstníky hlavního města Olomouce z let 1939-40 a dále pak sbírky zákonů a nařízení státu československého z let 1939-1944. Oba dva tyto prameny obsahují velice cenný náhled do dějin každodennosti
jak
Olomouce,
tak
celého
Protektorátu.
Proto
je
velice
1
Registratura z let 1920-40 byla zpřístupněna až v roce 1975. Registratura z let 1941-45 o 10 let později, tedy v roce 1985.
5
nepochopitelné, že tento druh pramenů není při výzkumech skoro v žádné odborné literatuře použit. O dopravě v Olomouci
vyšlo
jen velmi malé
množství větších
a podrobnějších studií. Za zmínku zde stojí četné články, které v Ročence Státního okresního archivu v Olomouci sepsal Tomáš Potěšil. Dále pak také publikace vydané několika autory k výročí vzniku hromadné dopravy v Olomouci. Ty ovšem obsahují mnohdy jen velmi kusé informace z let 1939-1945 a nepracují ve větší míře ani s pramenným materiálem a touto dobou se prakticky do hloubky nezabývají. Hospodářství okupačního období, dá se říci, dobře doplňují publikace vydávané od konce druhé světové války při příležitostem výročí vzniků podniků, které jsou mnohdy psané ostře pod vlivem komunistického režimu, nicméně i tak poskytují přehledný obraz každodennosti hospodářství v letech 1939-45. Nesmíme také zapomenout na publikace Františka Nevěřila a Milana Ticháka, mapující významné podniky města Olomouce i v tomto období v kontextu celkových dějin podniků. Z pramenů pro studium hospodářství se dají využít jednak fondy příslušných podniků a také fond Oberlandrátu Olomouc, který se zabývá ve svých spisech otázkami válečného hospodářství. Nazírání na kulturu za okupace nám mohou z pramenů dokreslit jednak olomoucké noviny, a hlavně publikace vydané kolektivem autorů Dvacet let českého divadla v Olomouci 1920 až 1940, mapující počátky tohoto kulturního uskupení. Dále také prameny uložené v olomouckém okresním archivu ve fondech Družstvo českého divadla Olomouc a Okresní knihovna Olomouc. U Okresní knihovny Olomouc se jedná o velmi cenné prameny, důležité pro podrobné poznání vývoje knihovny jako instituce. Možnému badateli poskytují nevšední náhled na problémy této instituce ovlivňované okupační politikou, která se knihovny v mnohém dotkla. Mnohotvárnost kulturního života v Olomouci v okupačním období nebyla dosud v literatuře seriózně zpracována, což je jeden z důvodů, proč chci možnému čtenáři více přiblížit i každodennosti v konkrétních kulturních oblastech, jakými jsou divadlo a knihovna. Stavitelství mělo jistě v každodenním životě Olomoučanů své místo. Dostupná literatura se však věnuje pouze obecným postavením architektury a jeho ovlivněním Olomouce, kde je stěžejním dílem pro dané období Olomoucká architektura 1900-1950 od kolektivu autorů. Nicméně stavitelství v Olomouci a jeho změny doplňuje řada vyhlášek a nařízení, které i v dnešní době nejsou ani mezi 6
badateli moc dobře známy nebo nejsou vůbec využívány. Zde se tedy pokouším z dostupných pramenů na základě vlastního výzkumu podrobněji podívat na úskalí stavitelství. Každodennost a školství jde snad ruku v ruce v každém období dějin. Pro studium komplexnosti školství v Protektorátu obecně sice existuje solidně zpracovaná literatura, ovšem pro období let 1939-1945 v kontextu dějin Olomouce tomu tak není. Proto jsem si zvolil, ve snaze představit pohled na obecné školy v Olomouci za Protektorátu, 5 významných olomouckých obecných škol. Jejich prostřednictvím se nám naskýtá celkový obraz na tuto ranou školskou oblast a vývoj v nich probíhající se tak dá přenést do zobecnění pro vytvoření celkového rámce olomouckého obecného školství. Tím se tedy dá usoudit, že to, co probíhalo na jedné obecné škole, probíhalo mnohdy i na ostatních. Zde nám snad nejvíce ze všeho pomohou školní kroniky uložené ve Státním okresním archivu v Olomouci. Některé důležité informace nám dokládají také prameny ve fondech místních školních rad z Nového Světa a Pavloviček, zde zejména četné zprávy školních inspekcí navštěvujících čas od času školní instituce. Tyto zprávy školních inspekcí jsou natolik detailní, že historikům poskytují opravdu neobyčejný pohled do opravdových detailů fungování škol a jejich každodenních problémů. Jistou unikátnost poskytují i zápisy hodnocení učitelů školními komisaři, kde můžeme najít jak vazby na školní didaktiku oné doby, tak vypozorovat i styl učitelské práce spolu s jeho dobrými stránkami i nedostatky. K dějinám Židů v Olomouci za okupace v letech 1939-1945 existuje dobře zpracované dílo Jaroslava Klenovského a Miroslava Papouška Židovská obec v Olomouci: historie, osobnosti, památky nicméně z hlediska okupační politiky vůči Židům je nedostatečné. Naopak publikace Jaroslava Melotíka Olomouc rabína Bertholda Oppenheima přináší poměrně mnoho pro výzkum tak užitečných informací a čerpá z četných historických pramenů. Problematika jako celek by si však zasloužila doplnit, neboť ne všechen výzkum v této oblasti je zcela dokončen. Zde jsem z hlediska svého výzkumu využil obě registratury z let 1920-1940 a 19411945 a dále pak fond Oberlandrátu Olomouc, který byť je velmi mezerovitý, tak obsahuje pro práci historika velice cenné informace a dokumentace, týkající se převážně zabavování židovského majetku v Olomouci, který nás může velice dobře a detailně uvést do sociálních podmínek, ve kterých Židé žili.
7
Nesmíme ovšem zapomenout i na využití literatury, která se dotýká obecností platných po celém Protektorátu. Ta nám může v rozsáhlém kontextu doby okupace přiblížit každodenní život jako celek nejen v Olomouci. Velkou výhodou je zde také možnost komparace s ostatními městy.
8
I. Některé střípky olomoucké každodennosti I.1 Olomouc v počátečních dnech okupace
Cílem této podkapitoly je ukázat jakým způsobem se změnil život obyvatel Olomouce v prvních březnových dnech roku 1939.
I.1.1 Německé vojsko v Olomouci
Středeční ráno dne 15. března 1939 se neodmyslitelně zapsalo do dějin města. V 7 hodin ráno dorazily směrem od Šternberka první německé motorizované jednotky na předměstí Chválkovic, Pavloviček a Hodolan. O skoro 3 hodiny později, v 8:45 hod. vjely tyto jednoty dále do města za nadšených ovací místních německých obyvatel.2 Těsně za nimi postupovaly německé bezpečnostní jednotky tzv. Einsatzkommanda. 3 Mnozí olomoučtí Němci měli již své domy ozdobeny vlajkami a průvod německé kolony oslavovali házením květin pochodujícím německým vojákům a hlasitým jásotem mísícím se s provoláváním „Heil Hitler!“4 Vstup těchto jednotek do města probíhal, dá se říci, v klidném duchu, řádně a nedocházelo k žádným výtržnostem, i když na tvářích místních českých občanů bylo znát rozhořčení a nenávist k novým okupantům města. V 9:30 hod. se k těmto jednotkám přidaly i další německé jednotky v čele s plukovníkem Hardem, který již byl ustanoven vojenským velitelem města. 5 Městská rada se narychlo svolala již brzy ráno a rychle byla uvědomena o velice brzkém obsazení Olomouce německými vojsky. Od 6:30 hod. již očekávala příjezd německých jednotek. Kolem 10:30 hod. se dostavil na radnici v čele svého průvodu plukovník Harde. Byl náležitě přivítán a pronesl krátký projev, v němž
2
Byly to jednotky 8. a 28. pěchotní divize, 5. tankové divize VIII. armádního sboru z Vratislavi Bartoš, Josef: Odboj proti nacistickým okupantům na Olomoucku v letech 1939-1945. Olomouc, Danal 1997, ISBN 80-85973-29-4, s. 28. 3 V Olomouci působilo poté Einsatzkommando č. 5 z Opavy, z kterého vznikla venkovská služebna gestapa. Moravčík, Ctibor: Organizace bezpečnostního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava. Brno, Masarykova univerzita 1993, ISBN 80-210-0713-3, s. 12. 4 Fond M 6-29 Národní sdružení odborových organizací. Kronika, zápis provedl Karel Slavíček. Jedná se o nezpracovaný fond. 5 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 64, 16. 3. 1939.
9
stálo, že německá armáda přichází jako přítel českého lidu a jejíž hlavním úkolem je zajištění pořádku v zemi.6 V dopoledních hodinách převzaly zástupci německého obyvatelstva správu nad olomouckou radnicí, státními úřady, hospodářskými a různými veřejnými korporacemi.
I.1.2 Den předtím
Dne 14. března 1939 magistrát města v čele se starostou Richardem Fischerem vydal vyhlášku, která měla za cíl upokojit německé i české obyvatelstvo a to hlavně kvůli situaci na Slovensku. Starosta si nepřál zbytečné provokace a neuvážené činy ani z jedné strany olomouckého obyvatelstva. Olomoučtí Němci však na tuto vyhlášku reagovali velice svébytným způsobem. Ve večerních hodinách, kolem 18:00 hod., uspořádali slavnostní průvod městem za hojné účasti německé mládeže. Vyhrocené emoce si hlavně v okolních obcích s převládajícím německým obyvatelstvem vyžádaly zničené okenní tabule.7 Tisk však tuto německou manifestaci ukazoval jako poklidnou a na tyto incidenty nebral zřetel. Nejprve se dav shromáždil u Německého domu, poté se přesunul za zpěvu německých písní a provolávání hesla „Es kommmt der Tag!“ do Pavloviček.8 Průvodu se zúčastnilo kolem 2000 lidí. V Pavlovičkách proběhla oslava a poté se průvod opět vrátil do města a zastavil se kolem 20:00 hod. u Turnhalle.9 V Turnhalle došlo také k několika veřejným projevům, po jejichž skončení se průvod rozešel.10
I.1.3 Den poté
V Olomouci byl druhý den po obsazení klid. Občané Olomouce si zřejmě uvědomili, že případné kladení odporu by bylo nesmyslné, nikam by nevedlo a hlavně by mělo za následek rozsáhlé perzekuce obyvatel. Téhož dne dr. Fritz Czermak a Rudolf Olbricht vydali k německému národu provolání, v němž projevovali velikou radost nad osvobozením olomouckých Němců 6
Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 75, 16. 3. 1939. Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Za nacistické okupace. In.: Dějiny Olomouce 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2009, ISBN 978-80-244-2369-2, s. 216. 8 Německý dům je dnešní Slovanský dům. 9 Jedná se o budovu na dnešní Hynaisově ulici vedle Zimního stadionu. Tzv. Tělocvična Turnvereinu. 10 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 64, 16. 3. 1939. 7
10
a veliké díky německému říšskému kancléřovi Adolfu Hitlerovi. V provolání také vybízeli Němce, aby své štěstí oslavili v duchu národně socialistické strany a to hlavně ukázněně, se ctí, v klidu a důstojně.11 Dbalo se také na to, aby olomoučtí Němci neurazili svými oslavami národní cit českého národa a aby společně pečovali o vytvoření přátelské společnosti mezi oběma národy Olomouce. Ještě v ten samý den v poledne koncertovala na Masarykově náměstí německá vojenská hudba. Pro účely dokumentační a propagační byla celá akce natáčena kamerami. 12 Stávající starosta Richard Fischer a jeho náměstek Josef Lang byli donuceni k rezignaci. Na radnici začali nově úřadovat II. starostův náměstek Heinrich Schmidt, povoláním stavitel a jeho náměstek odborný učitel Rudolf Olbricht. Tito dva úředníci velice rychle dosadili do ostatních úřadů své věrné zástupce. Komisařem pro Obchodní komoru se tak stal J. Knirsch, komisařem pro krajský soud a okresní úřad dr. Czermak a jeho zástupci pro krajský soud dr. Theimer a pro okresní úřad dr. Neudörfl. V úseku ředitelství státních drah vykovával úřad hejtman Theidel a vrchní rada říšskoněmeckých drah Ing. Braninger. Na hlavní poštu byl dosazen vrchní poštovní tajemník Groehr.13 V odpoledních hodinách svolal nový starosta Schmidt vedoucí všech městských úřadů. Bylo jim oznámeno, že od příštího dne se bude normálně úřadovat a to za stálé spolupráce nově přidělených německých komisařů, jako nových dozorčích orgánů. Na této schůzi promluvil i Rudolf Olbricht, který vyzval všechny pro spolupráci a připomínal význam tohoto historického dne pro město. Z této schůze byl také zaslán Adolfu Hitlerovi holdovací telegram. 14
I.1.4 První nové vyhlášky
16. března 1939 byly vyhlášeny četné vyhlášky jako policejní hodina pro všechny hostince, která byla stanovena na 20. hodinu. V době od 21:00 do 6:00 hod. žádný obyvatel nesměl opustit svůj dům. Platila zde však jedna výjimka, která dovolovala opustit dům např. železničářům, lékařům apod., ale jen pod podmínkou, že si daný člověk zařídí průkaz s razítkem u německého vojenského velitelství nebo správního
11
Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939, s. 45. Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 65, 17. 3. 1939. 13 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 76, 17. 3. 1939. 14 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 65, 17. 3. 1939. 12
11
úřadu.15 S okamžitou platností byla zavedena jízda vpravo a to již 15.3. 1939. Dále byly zakázány veškeré průvody, shromažďovací akce a funkci policie převzalo gestapo a oddíly SS a SA.16
I.2 Obraz života olomouckých obyvatel
Tato podkapitola nám ukáže pohled na život běžného občana Olomouce a různých proměn, které tento život utvářel.
I.2.1 Oslavy, svátky a památné dny
Dne 20. dubna 1940 oslavoval Adolf Hitler své 50. narozeniny. Město Olomouc na toto pro Říši důležité jubileum muselo reflektovat, a proto se rozhodlo, že je nutné nabádat občany, aby vyzdobili své domy vlajkami a tím ukázali svou oddanost Říši. Úřední budovy samozřejmě nemohly zůstat pozadu a tak bylo rozhodnuto, že ty budou ozdobeny vlajkami s hákovými kříži a vlajkami Protektorátu. I zde již panoval ostrý kontrast mezi oběma národy, který se při vyvěšování vlajek projevoval. Pokud byl majitel domu Němec, vyvěšoval na oslavu Hitlerových narozenin pouze vlajku s hákovým křížem a pokud byl majitelem domu Čech, vyvěšoval zase jen vlajku Protektorátu. Důvod byl jasný, olomoučtí Němci byli již od 15. března 1939 novými příslušníky Třetí říše a to podle ustanovení zákona z 15. března 1935, jednalo se o říšský zákon 1. strana 1146 o říšských občanech.17 Večer byly úřední budovy, radnice i kašny slavnostně osvětleny reflektory, ve 20:00 hod. měl projev dr. Czermak, který vzdal hold Vůdci a přítomné obyvatelstvo nabádal ke vzájemné spolupráci. Německá armáda vykonala na náměstí Adolfa Hitlera vojenskou přehlídku.18 Účast na slavnosti byla hojná, neboť bylo vyhlášeno, že kdo nemusí být velmi nutně doma, musí se oslavy zúčastnit.19 Olomoucké noviny také vždy o dni narozenin Adolfa Hitlera referovaly a to v každém roce okupace. Byl zde
15
Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 76, 17. 3. 1939. Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, ISBN 80-7198-517-1. s. 20. 17 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 76, 17. 3. 1939. 18 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 109, 20. 4. 1939. 19 Fond M 6-29 Národní sdružení odborových organizací. Kronika, zápis provedl Karel Slavíček. Jedná se o nezpracovaný fond. 16
12
vykreslován jako významná osobnost německých dějin a glorifikován jako hrdina.20 Po celý den se také nesmělo pracovat a to pod přísným trestem. Školy byly v tento den uzavřeny a učitelé žáky vždy o tomto významném dni poučili nebo řídící učitel vedl k celé třídě proslov.21 Česká tisková kancelář přinesla dne 8. května 1940 zprávu, která se zabývala oslavou Svátku matek v Říši. Ta měla být v Říši slavena třetí neděli v květnu. Aby se svátky v Olomouci slavily ve stejný den jako v Říši, bylo datum Svátku matek přeloženo na datum 19. května.22 V tento významný den bylo také nařízeno, že se nesmí konat žádná sbírková činnost, shromažďování lidu ani koncerty a průvody, neboť se zde jednalo o svátek čistě rodinného rázu.23 Lze tedy usuzovat, že území protektorátu Čechy a Morava se již začalo brát na zřetel jako trvalé území Německa. Oficiálními svátečními dny v Protektorátu se staly tyto dny: Nový rok, Svátek tří králů, Pondělí velikonoční, Nanebevstoupení Páně, Pondělí svatodušní, Božího Těla, Svatých apoštolů Petra a Pavla, Nanebevzetí Panny Marie, Všech Svatých, Neposkvrněného početí Panny Marie, Hod Boží vánoční a Druhý svátek vánoční.24 Na konci roku 1940 některé z nich dočasně zrušeny.25 Památnými dny byly stanoveny: 1. květen, 5. a 6. červenec a 28. září.26 Zrušen byl 28. říjen. Ve svátcích i památných dnech platilo pracovní volno.
I.2.2 Jazyková nařízení, přejmenování
Prvním významným vstupem němčiny bylo používání dvojjazyčnosti na úřadech od března 1939. S olomouckými Němci měly být záležitosti projednávány německy, 20
Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 92, 20. 4. 1940. Tyto oslavy narozenin Vůdce probíhaly na všech olomouckých školách buď poslechem rozhlasu, nebo přečtením předem dodaného textu. SOkA Olomouc, Fond M 5-112 Střední škola Otokara Březiny Olomouc, školní kronika z let 1940-45, kar. č. 2. 22 Na území Protektorátu Čechy a Morava se měl původně svátek slavit dne 12. 5. 1940. 23 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 1, sig. I/1, kar. 1. 24 Tyto svátky platily na území Protektorátu podle § 1. zákona č. 65/1925 Sb.z. a nově ve znění vládního nařízení č. 63/1939 Sbírky zákonů a nařízení. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 4. 25 Konkrétně se jednalo o Svátek tří králů, Svatých apoštolů Petra a Pavla, Nanebevzetí Panny Marie, Všech Svatých a Neposkvrněného početí Panny Marie. Sbírka zákonů a nařízení 1940, vyhláška č. 400 ze dne 9. 12. 1940, s. 1297. 26 Podle § 2. zákona č. 65/1925 Sb.z. a nově ve znění vládního nařízení č. 219/1939 Sbírky zákonů a nařízení. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 4. 21
13
s českými obyvateli česky. Pro snazší orientaci Němců byly všechny úřady označeny ihned dvojjazyčně. Jednotlivé referáty v městské radě, zastupitelstvu a odborech se měly řídit mateřským jazykem hlavního úředníka.27 Vzhledem k tomu, že do většiny důležitých úřadů byli dosazeni Němci, bylo to první významné potlačování češtiny v Olomouci. Označování budov bylo provedeno nejprve německým názvem a pod něj byl vepsán název český. To již bylo jasným dokladem o podřadném postavení češtiny nejen v Olomouci a také to svědčilo o přednosti německého jazyka. Při označování budov byly také stanoveny jisté zásady. Bylo zakázáno používat název „státní“ a „český“. Označení český se mohlo používat jen a pouze v případech, kde bylo protikladem pro slovo „německý“. Dále pokud se v názvu vyskytoval název místní obce, musel být název přepsán pro německé znění německy za pomoci názvů ze speciálních rakouských vojenských map vydaných zeměpisným ústavem ve Vídni v roce 1910.28 V srpnu 1939 byli majitelé motorových vozidel vyzváni, aby z nich odstranili značku státní příslušnosti „Čs.“ a to nejpozději do 25. srpna. Kdo by si tuto značku i nadále ponechával, mohlo to být bráno jako provokace a dojít k velmi přísnému potrestání.29 U budov technicky bylo vše provedeno tak, že dosavadní nápisy byly odstraněny, stopy po nich zahlazeny. Použity byly bílé tabule s černým písmem. Dvojjazyčnost se dále týkala i vyhlášek a úředních tiskopisů. Ty mohly být napsány podle jazyka v záhlaví buď jen česky, německy nebo dvojjazyčně. Obvykle tak byly vyhlášky úřední povahy v Olomouci psány dvojjazyčným způsobem.30 Dále byla dvojjazyčnost využívána v označení orientačních nápisů uvnitř budov, u nápisů na uličních tabulkách, nápisy v úředních pečetích a u různých zákazů a příkazů určených veřejnosti. Německá preciznost se projevovalo od září 1939 i u organizovaného přejmenování všech ulic Velkého Olomouce.31 Městský stavební úřad již 25. září
27
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 73, 26.3.1939. Tyto zásady sdělilo Ministerstvo vnitra výnosem ze dne 20. 9. 1939 č. 40.094/1939-6. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 29 Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 192, 24. 8. 1939. 30 V červnu 1940 vydal vládní komisař dr. Fritz Czermak nařízení, které upravovalo při vydávání vyhlášek text takovým způsobem, že nalevo byl vždy umístěn text německý a napravo text český a to na stejném listě. Samostatný text český nebo německý na jednom papíře byl zakázán. Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 31 Některé ulice a náměstí byly již přejmenovány v dubnu 1939, byly to Masarykovo náměstí na náměstí Adolfa Hitlera, Wilsonovo náměstí na náměstí Hermana Göringa, Třída 28. října na Třídu 15. března a Denisova třída na Třídu Hanse Knirsche, další byly přejmenovány vládním komisařem 28
14
1939 zaslal presidiálnímu referátu v Olomouci seznam ulic a to v abecedním znění odděleném do 4 sloupců. V prvním sloupci byl původní český název, ve druhém nově německý, ve třetím sloupci nový český název a to hlavně u ulic, které byly pojmenovány po významných českých osobnostech, a v poslední sloupci bylo uvedeno katastrální území dané ulice.32 Od září 1940 se začala používat dvojjazyčnost i na úředních razítkách a to s německým textem v přednostním pořadí. Provádění dvojjazyčnost také bylo dlouhou dobu neustále kontrolováno, upřesňováno a doplňováno. Někdy docházelo i k tomu, že se v úředním styku s Němci omylem použily české tiskopisy, což se k velké nelibosti německého tazatele vysvětlovalo zpravidla jako nedopatření.33 Následně vyhláškou ze dne 5. listopadu 1940 museli všichni majitelé podniků v Olomouci vyznačit na viditelném místě svůj podnik svým jménem a druhem činnosti a to dvojjazyčně.34 V olomouckém tisku bylo zdůrazněno, že nesmí být k tomuto označení použito štítů z papíru nebo kartonu, německý název musí být na prvním místě a to stejnou barvou jako český a ve stejné velikosti a nesmí být v názvu použito cizojazyčných slov.35
I.2.3 Vánoce 1939, vánoční výpomoc
Tyto svátky klidu a míru proběhly v Olomouci ke konci roku 1939 v poklidné atmosféře. Na Vánoce byly ulice města prázdné. Mnoho občanů také odjelo na tyto svátky z města. Lidé využívali v tyto dny různé kulturní akce. Návštěvnost kaváren, restaurací a biografů se výrazně zvýšila.36 Lidé se v tomto období tzv. podivné války snažili alespoň trochu zapomenout na své problémy. Velkou návštěvnost zaznamenalo i české divadlo se svou hrou „Láska její výsosti“. 37
Fritzem Czermakem v červenci 1939. Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939, s. 147. 32 Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 36, sig. I/26, kar. 78. 33 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 5, sig. 01017, kar. 1. 34 Jednalo se o vyhlášku č. V-3343 § 44 ž. ř. 35 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 46, 16. 2. 1941. 36 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 303, 27. 12. 1939. 37 Hudbu k této operetě složil Jaroslav Janovec.
15
V novinách se v této době objevily také četné články o tom, jak Adolf Hitler tráví Vánoce na západní frontě v kruhu řádových vojáků, což mohlo idylku poklidných a mírumilovných Vánoc českého občana Olomouce poněkud pokazit.38 Před Vánoci si také mohli městští zaměstnanci s měsíčními požitky přilepšit. Díky rozhodnutí vládního komisaře měli nárok na jednorázovou finanční výpomoc. Ta byla rozdělena mezi jednotlivými vrstvami úředníků a městských zaměstnanců takto: úředník ženatý získal 500 K, svobodný 300 K, zřízenec ženatý 400 K, svobodný 250 K, všichni ostatní po 300 K ať už byli svobodní nebo ženatí. U smluvních školníků, školnic, opatrovnic, posluhovaček činila výpomoc sice také 300 korun, ale jen pro ženaté. Pro svobodné to bylo 200 K. Dále zde platila i specifická pravidla. Zaměstnanci, kteří vstoupili do služeb města po 1. lednu 1939, obdrželi poměrnou částku, za kterou byli v tomto roce zaměstnáni. Vánoční výpomoc byla vyplacena i lidem, kteří pracovali na individuální smlouvy a dělníkům pracujícím na kolektivní smlouvy, jejichž výše příspěvku byla stanovena mezi 150-400 K podle rodinného stavu a místa pracoviště. Dále za svobodné byli považováni i manželé, kteří oba pracovali v městských službách, ženaté zaměstnance, jejichž manželka je zaměstnána ve veřejných nebo soukromých službách a měla vyšší plat než 6000 K ročně. Vdané zaměstnankyně, ovdovělí, rozvedení nebo rozloučení zaměstnanci se také považovali za svobodné. Pokud však žili v domácnosti alespoň s jedním dítětem, na které navíc je vypláceno výchovné, výpomoc jim byla poskytnuta jako by se jednalo o ženaté/vdané osoby. Jakéhokoliv nároku na vánoční výpomoc pozbývali ti zaměstnanci, kteří měli již za rok 1938 kvalifikaci méně uspokojivou nebo uspokojivou.39
I.2.4 Sběr kovů, dary nucené i nenucené
Sběr kovů již pomalu od roku 1940 signalizoval jeho trvalý nedostatek. Nejprve byl však čistě dobrovolný. V dubnu 1940 byla vydána vyhláška, která informovala o dobrovolné sbírce kovů jako dar k nadcházejícím narozeninám Adolfa Hitlera. Bylo tedy zřejmé, že magistráty ostatních měst a i Olomouce nemohly obyvatelům Protektorátu oficiální cestou sdělit, že sbírka se provádí z důvodu nedostatku, který si
38
Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 295, 27. 12. 1939. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 24, sig. I/15, kar. 45. 39
16
sice někteří osvícenější obyvatelé uvědomovali, ale jako záminka pro výběr posloužily právě Hitlerovy narozeniny. Sbírka byla stanovena na dny 16.-20. dubna a probíhala vždy od 8:00 do 18:00 hod. Sběr byl hlavně zaměřen na předměty z olova, niklu, cínu, bronzu, mosazi a jejich slitin. Pokud by se občan v daný čas nemohl dostavit k místu sběru nebo to pro něj bylo daleko, mohl využít i místní stanici vládní policie. Magistrát města se i tímto způsobem snažil maximalizovat úspěch sbírky, kde i každý kdo něco odevzdal, dostal zvláštní stvrzenku. 40 Celkově se v Olomouci vybralo 3814.25kg kovů.41 O měsíc později, v květnu 1940, se konal sběr starého papíru. Papír musel být svázán a měl být zanechán za domovními dveřmi. Vlastníci domu byli osobně zodpovědní za správné provedení sběru.42 O tři roky později, ve dnech od 31. května až 2. června 1943 bylo z příkazu ministerstva hospodářství a práce nařízen sběr starého papíru školáky.43 Jednalo se zde již o povinnost. Aby mohl být německý voják na frontě podporován ze zázemí i financemi, byl díky Německému červenému kříži v roce 1940 zřízen u Poštovní spořitelny účet číslo 63000, kde mohli Olomoučané posílat finanční dary na podporu německé armády. Dary měly být výhradně určeny na podporu zraněných a nemocných vojáků.44 S velkou zimou, která propukla na přelomu let 1941-1942, a která zavinila zastavení německého postupu na Moskvu, bylo nutné vojáky na východní frontě zásobit dostatečným počtem zimních potřeb. Z tohoto důvodu se tedy i v Olomouci rozhodlo o konání zimní sbírky. V Olomouci měla sbírku organizovat hlavně Skupina svazu pro spolupráci s Němci a Národní odborová ústředna zaměstnanecká ještě spolu s dalšími organizacemi. Tato zimní sbírka byla poměrně úspěšná a to i v okolních obcích. Ve Chválkovicích bylo vybráno přes 700 zimních potřeb, v Pavlovických 450 a na Nových Sadech 400 kusů. Jednalo se převážně o lyže, šaty, šály, zimní kožichy, teplé ponožky, přikrývky apod.45 Ještě před celou akcí byla
40
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 41 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 18, sig. Wirtsch I, kar. 8. 42 Bylo to stanoveno ve vyhlášce ze dne 24. dubna 1940. Věstník hlavního města Olomouce, Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939, s. 71. 43 Sběrem kostí byli žáci povinni již od listopadu 1939. Moravský večerník, ročník 22, Hanácká tiskárna Olomouc, 1943, č. 63, 27. 5. 1943. 44 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1940, s. 91. 45 Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 4, 14. 1. 1942.
17
vydána vyhláška o trestněprávní ochraně této sbírky, která byla velice přísná a hrozila trestem smrti tomu, kdo by se snažil nějakým způsobem na sbírce obohatit.46 Němci celou sbírku brali velmi vážně. Pokud dříve bylo vše jen dobrovolné, tak v pozdějších fázích 2. světové války již tomu tak nebylo a nastoupila ona nesmiřitelná povinnost. Některé sbírky, které nebyly moc úspěšné, byly často prodlužovány. Tak tomu bylo i u sbírky kovů z července 1941, kdy bylo již nařízeno, že i průmyslové i živnostenské podniky musí odevzdat 2-10kg kovů a to jako dar obecní správě. Větší množství kovů mezi 50-100kg se zase měly rovnou uskladňovat ve skladech předem předepsaných velkoobchodníků a to právě z důvodu rychlejšího převzetí a využití pro válečný průmysl. Humorně působil i fakt, že holiči v Olomouci museli odevzdat mosazné talířky, které označovaly jejich živnosti.47 Stále větší nedostatek se projevil v plném důsledku již 25. listopadu 1941 vyhláškou, která nařizovala odevzdání bronzových zvonů všem majitelům v Olomouci.48 Bylo zde jedno, zda je daný zvon určen k prodeji, nebo je nepoužitelný. Musel být odevzdán. Jediné výjimky tvořily zvony určené výhradně pro signální účely, které nemohly být ihned nahrazeny. Majitelé těchto zvonů také byli povinni do 8 dnů odeslat svou adresu okresnímu úřadu. Jedinou útěchou snad mohlo být vlastníkovi to, že náklady na sejmutí a dopravu zvonů byly hrazeny okresním úřadem. Poněkud úsměvně působila ve vyhlášce doložka, která informovala vlastníky o tom, že po skončení války jim bude poskytnuto přiměřené odškodnění. O tom, že byl sběr zvonů pro válečný průmysl důležitý, svědčí i fakt, že byl u okresního úřadu zřízen pomocný výbor pro bronzové zvony. Zvony musely být odevzdány do 15. dubna 1942 a dále byly zařazeny do 4. skupiny od písmene A do písmena D podle historické ceny, kde písmeno D odkazovalo na zvon umělecky a historicky nejcennější.49 Po zajištění okresním úřadem byly dále zvony odváženy do Moravské Ostravy, kde byla pro celou oblast Moravy zřízena ústřední sběrna. U náboženských obcí si daná náboženská obce mohla ponechat jeden zvon pro účely vyzváněcí.
46
Sbírka zákonů a nařízení 1942, vyhláška č. 1 ze dne 2. 1. 1942, s. 1. Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 159, 27. 7. 1941. 48 Podle § 5 vládního nařízení ze dne 26. listopadu 1941 č. 414/41 Sb. 49 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 42, sig. 648, kar. 32. 47
18
V listopadu 1942 byli vlastníci budov nuceni odevzdat ty části budov, které byly z mědi nebo jejích slitin. Jednalo se převážně o obruby, ozdoby, bleskosvody, dráty apod. Neuposlechnutí se trestalo vysokou peněžitou pokutou.50 Zabavovány byly i hmoždíře z bronzu. K dalším
předmětům
vzduchovody a píšťaly.
51
nově
zabaveným se
v roce 1944 připojily
To hlavně z důvodu, že byly převážně z cínu, mědi, zinku,
hliníku a jiných slitin. O tom, že mědi nebylo nikdy dost, svědčí i další zabavování předmětů z mědi nebo jejich slitin na podzim roku 1944.52 Tentokrát se jednalo o kotle. Neuposlechnutí a nenahlášení se trestalo pokutou do 50 000 K nebo vězením do 6 měsíců.53
I.2.5 Doklady o árijském původu, průkazy totožnosti, slib Vůdci
Mezi první zmínky o dokladech o árijském původu v Olomouci patřila schůze městské rady dne 5. května 1939. Zde referoval člen městské rady dr. Václavek, že politický referát požaduje při schvalování koupi nemovitostí od kupujícího doklady o árijském původu a to až do třetího stupně. Jelikož však tento doklad nemohl být ještě v této době zákonitě odůvodněn, byl politický referát požádán, aby od tohoto dokladu upustil. 54 Jen o pár dnů později, dne 19. května 1939, byla vydána vyhláška upozorňující na opatření dokladu o rodovém původu. Tyto doklady pro úřední důkaz rodového původu obstarávalo Ministerstvo vnitra. Úřady, orgány a soudy byly povinny zajistit výtahy z listin o osobním stavu, kterými byly matriky církevní a státní. Dále pak výpisy z veřejných knih a soudních spisů, zde hlavně ze spisů poručenských, pozůstalostních a osvědčení o zápisech v seznamu obyvatelstva.55 Z těchto všech materiálů následně mohlo Ministerstvo vnitra vydat dané osvědčení. Doklady o rodovém původu v Olomouci poté byly používány při nákupech domů, při nástupu učitelů do nové práce a v jiném každodenním životě olomouckých občanů. 50
Sbírka zákonů a nařízení 1942, vyhláška č. 396 ze dne 11. 11. 1942, s. 1832-1834. Sbírka zákonů a nařízení 1944, vyhláška č. 200 ze dne 11. 9. 1944, s. 991-994. 52 Sbírka zákonů a nařízení 1943, vyhláška č. 300 ze dne 20. 11. 1943, s. 1456-1459. 53 Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 46, 12. 11. 1944. 54 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 10, sig. I/10, kar. 21. 55 Sbírka zákonů a nařízení 1944, vyhláška č. 200 ze dne 11. 9. 1944, s. 991-994. 51
19
Později, v roce 1943, byl pro tyto doklady zřízen speciální rodopisný úřad pro Čechy a Moravu, jehož jediným úkolem bylo obstarávat doklady pro úřední důkazy rodového původu obyvatel.56 Zde se tedy naplno projevila německá pečlivost. Mnohem horší život a různá omezení pak čekal ty obyvatele, kteří árijci nebyli. Doklad o árijském původu byl prostý formulář, ve kterém bylo nahoře na listině uvedeno jméno a příjmení žadatele, u provdaných žen navíc dívčí jméno, datum narození s popiskem kdy a kde, náboženské vyznání dle rodného listu, způsob oddání také s popiskem kdy, kde a podle jakého obřadu oddání proběhlo. Tyto stejné informace musely být vyplněny i u kolonek matka a otec žadatele, stejně tak i dědečka a babičky obou rodičů. V dubnu 1942 rozhodly úřady o zavedení sjednocených průkazů totožnosti. Tyto průkazy byly zcela nové a byly vyrobeny podle německého vzoru. Oficiálně se nazývaly průkazkami totožnosti – tzv. Kennkarte. Vydávány byly všem obyvatelům kromě cizinců.57 To bylo jistou výhodou pro ty občany Protektorátu, kteří pracovali v Německu, kde do té doby museli žádat o říšské průkazy totožnosti důležitými pro identifikace na území Třetí říše. Sjednocením průkazů totožnosti jim tento problém odpadl. Povinnost prokazovat se průkazkou byla pro všechny obyvatele starší 15 let. Vyloučeni z nabytí průkazů totožnosti byli Židé. Průkazky totožnosti vystavoval Oberlandrát v Olomouci.58 Pro ještě větší svázání státních zaměstnanců s Říší bylo nutné zpřetrhat veškeré morální vazby na Československo a tak vládní komisař Olomouce Fritz Czermak informoval, že veškeré služební přísahy, které svazovaly státní zaměstnance s bývalým Československem, prezidentem a vládou, se staly dnem zániku Československa, tedy dnem 14. března 1939, neplatnými.59 Aby se dalo z této situace získat něco, čím by se dali zaměstnanci více přinutit ke spolupráci s Říší, bylo prezidentským dekretem ze dne 8. března 1940 č. 83 Sb. rozhodnuto, že všichni
56
Úřad začal fungovat od 1. června 1943. Vydávání bylo ustanoveno vyhláškou ze dne 3. března 1942 RGBL. I. S. 100. 58 Oberlandrátů bylo na Moravě celkem 7 a to ve městech Prostějov, Kroměříž, Zlín, Olomouc, Brno, Moravská Ostrava a Jihlava. Podléhali přímo říšskému protektorovi a jejich úkolem bylo kontrolovat okresní úřady, instituce a organizace a spravovat záležitosti německého obyvatelstva v Protektorátu. Postupem času byly rušeny a zbyly jen 3 – v Brně, Moravské Ostravě a Jihlavě. Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Vlastivěda moravská: země a lid: nová řada. Svazek 9. Dějiny Moravy. Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost 2004, ISBN 80-7275-044-5, s. 186. 59 Podle přípisu předsednictva ministerské rady ze dne 12. 3. 1940, č. 9058/40 m. r. Olomouc, Věstník hlavního města Olomouce. Městská rada hlavního města Olomouce 1940, s. 93. 57
20
státní zaměstnanci složí nový slib a to protektorátní vládě a Adolfu Hitlerovi. Odepření slibu nebo jeho porušení se trestně stíhalo.
I.2.6 Příděly, potravinové lístky, zásobování obyvatelstva
Tyto tři pojmy doslova znamenaly totéž a patřily mezi jeden z nejvýznamnějších bodů, který poznamenal každodenní život nejen všech obyvatelů Olomouce, ale i celého Protektorátu. Již 1. září 1939 byly vládnímu komisaři v Olomouci dány zemským úřadem v Brně pokyny, aby zásobovacím otázkám věnoval zvýšenou pozornost.60 V Olomouci byla služba zásobovací přímo organizována v rámci hospodářského referátu, který se zabýval věcmi souvisejícími se zásobováním.61 Přednostou tohoto referátu byl magistrátní rada dr. Veith. V tomto úřadu pracovalo 10 úředníků, 17 zřízenců, 14 smluvních kancelářských sil a 2 smluvní zřízenci. Tento úřad sídlil v bývalých Hanáckých kasárnách na nově přejmenované ulici SA.62 První odběrové lístky byly zavedeny na to nejdůležitější pro život, na potraviny a to dne 29. září 1939.63 Potravinové výkazy vydávaly okresní úřady. K odběru potravin tak mohli Olomoučané použít následující lístky: potravinové lístky, pro odběr masa-masové lístky, tuku-tukové lístky, mléka-mléčné lístky, chleba-chlebové lístky, cukru-cukrové lístky. Život se rázem změnil na život na lístky. Od 1. října 1939 bylo na celém území Protektorátu zavedeno přídělové hospodářství.64 Soupisy všech osob v Olomouci oprávněných k zásobování provedly komise, které započaly činnost již dne 23. září 1939 od 12:00 hod. Těchto komisí bylo zpočátku v Olomouci 24 a zasedaly převážně pro lepší systematičnost ve školních budovách po celém městě.65 V listopadu 1939 komisí zasedalo v Olomouci už 29. 60
Zde výnos č. 51.181-V/14-1939. Ze zemského prezidia toto vyřizoval Dr. Podbrdský v. r. Jednalo se o referát XVII. městské správy. 62 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 63 Podle § 11 vládního nařízení ze dne 18. 9. 1939 č. 260 Sb., kterým se Ministerstvo zemědělství zmocňovalo k úpravě hospodaření s potravinami a krmivy. 64 Nálevka, Vladimír: Každodenní život v protektorátu Čechy a Morava. In.: Nacistická okupace: sedmdesát let poté: Sborník textů, č. 77/2009, Praha, CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2009, ISSN 1213-3299, s. 19. 65 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 224, 24. 9. 1939. 61
21
Fungovalo to tak, že každá domácnost v Olomouci následně získala potravinový výkaz, kterým byla vždy vázána při nákupu určitých potravin na určitého dodavatele, kterého si mohla podle libosti zvolit. Toto zboží se však muselo již po vybrání svého dodavatele vždy nakupovat jen u něj. Dodavatel si zase u okresního úřadu vyzvedával speciální odběrové listy a to na základě mu odevzdaných ústřižků. Přesněji každý představitel domácnosti nebo podniku obdržel vždy dva výtisky potravinových lístků pro domácnost, jeden bílý a druhý žlutý, kde na první straně byly vždy uvedeny údaje představitele domácnosti nebo podniku, rubriky pro zápis dodavatelů popř. potravin a na druhé straně byly vypsány osoby, které byly oprávněny k zásobování. Poté musely být tyto výkazy odevzdány zase okresnímu úřadu pro ověření správnosti údajů. Žlutý výkaz si úřad ponechal pro kontrolní účely. Na základě potvrzeného výkazu pak spotřebitel mohl obdržet u svého dodavatele příslušné potraviny s tím, že dodavatel musel po vydání potravin vždy v příslušné rubrice otisknout razítko své firmy popř. se tam mohl podepsat.66 K určitým změnám v tomto systému došlo v červnu a srpnu 1940, kdy byly zavedeny lístky pro domácnost.67 Lístky pro domácnost sloužily jako podklad pro vydávání odběrových lístků a byli určeny pro výdej představitelům domácnosti. Ve vyhlášce ale nebylo určeno, kdo přesně je představitelem. Pokud bychom zkoumali, jak byli lidé rozděleni vzhledem k odběru týdenních dávek potravin, zjistili bychom, že se lidé rozdělovali hned do několika skupin. Jakýmsi standardem byl obyčejný spotřebitel. Po něm následoval již člověk těžce pracující, následován osobou velmi těžce pracujícím, poté zde byly dvě kategorie dětí a to děti od 6 do 10 let a děti do 6let.68 Bylo tedy logické, že těžce pracující člověk dostával větší příděly, než ostatní skupiny. Aby se předešlo tvoření front, byli obyvatelé Olomouce často rozdělováni do zásobovacích skupin. Kojící matky, matky šestinedělky, nemocné a choré osoby měly být vždycky obslouženy přednostně.69 Aby byl mezi různými skupinami při odběru potravinových lístků systém, došlo k tomu, že byla zpracována vyhláška, která velice přesně stanovila,
66
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 223, 23. 9. 1939. 67 Sbírka zákonů a nařízení 1940, vyhláška č. 258 ze dne 5. 8. 1940, s. 596. 68 Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 215 ze dne 29. 9. 1939, s. 703-707. 69 Těhotným ženám, šestinedělkám a kojícím ženám byl v říjnu roku 1940 příděl zvýšen o 150g poživatin a to podle dobrozdání úředního nebo ošetřujícího lékaře. Sbírka zákonů a nařízení 1940, vyhláška č. 369 ze dne 2. 10. 1940, s. 1067.
22
kdo do jaké skupiny patří.70 To hlavně z důvodů, že lidé často zvýšených odběrů zneužívali snahou dostat se do „lepší“ skupiny. Další významnou skupinou obyvatel v rámci odběrových lístků byli tzv. samozásobitelé. Ti nebyli oprávněni odebírat ty druhy potravin, které si sami vyprodukovali. Mezi tyto lidi patřili především majitelé zemědělských usedlostí, příslušníci jejich rodin, jejich čeleď s rodinnými příslušníky, dále osoby, oprávněné odebírat životní potřeby v naturáliích jako byli výminkáři a deputátníci. V březnu 1941 přibyly další dvě speciální skupiny pro odběry lístků. Byli jimi tzv. dlouho pracující a pracující do noci.71 Další omezení u odběrů se týkalo kávy a přišlo s Novým rokem 1940.72 Ta se nově nesměla vůbec prodávat. Stejný osud postihl i čokoládu a kakao. V květnu 1940 byl stanoven i odběr na veškeré čerstvé uzenářské výrobky. Vyhláška s okamžitou platností nabyla v Olomouci platnost od 10. června téhož roku.73 V říjnu 1941 již bylo zakázáno vydávat některá zboží Židům. Jednalo se zde o ovoce všeho druhu, sýry, ořechy, drůbež, zvěřinu, ryby, marmeládu, džem a cukrovinky.74 Důležité pro úřady také byly podmínky odhlašování ze zásobování. To se dělo při úmrtí, v nemoci, zde pokud byl nemocný převezen do nemocnice, při přestěhování v rámci Olomouce a při vystěhování z Olomouce, při cestách na dovolenou a při cestách obecně.75 Množství potravin pro odběr, stejně jako jeho podmínky, se neustále v průběhu války měnily a aktualizovaly. Dobový olomoucký tisk se touto problematikou velice podrobně zabýval. S postupem války se na potravinový lístek dostávalo stále méně poživatin díky snižování přídělů.
70
Kojící matky a matky šestinedělky mohly nově získávat větší příděly díky dobrozdání porodních asistentek, nemocné a choré osoby zase získávaly nárok na vyšší odběr díky lékařským potvrzením, které bylo nutné si nechávat co 8 týdnu obnovovat. Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 225 ze dne 7. 10. 1939, s. 723. 71 Sbírka zákonů a nařízení 1941, vyhláška č. 106 ze dne 22. 3. 1941, s. 338-340. 72 Gebhart, Jan, Kuklík, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha, Themis 1996, ISBN 8085821-35-4, s. 86. 73 Sbírka zákonů a nařízení 1940, vyhláška č. 179 ze dne 31. 5. 1940, s. 454. 74 Sbírka zákonů a nařízení 1941, vyhláška č. 362 ze dne 23. 10. 1941, s. 1719-1720. 75 Příručka pro odhlašování ze zásobování. Olomouc, Hospodářský úřad, s. 2.
23
I.2.7 Poslech rozhlasu
Rozhlas mohl být jedním z prvků propagandy jak Třetí říše, tak i okupační správou nechtěných přenosů z nepřátelského zahraničí. Aby bylo možné účinně proti tomuto druhu poslechu bojovat, byla dne 1. září 1939, v den začátku zahájení války s Polskem, vydána vyhláška o mimořádných rozhlasových opatřeních a to hlavně z důvodů neblahého duševního vlivu na obyvatele a jejich odvahu.76 Bazírovalo se také na vylhaných informacích našeptávaných nepřátelskou propagandou s cílem poškodit dobré německé zájmy a německou Říši. U olomouckých Němců se předpokládalo, že zahraniční rozhlas již z principu poslouchat nebudou, ovšem u českých obyvatel si okupační správa tak jistá nebyla. Z tohoto důvodu byl poslech zahraničního rozhlasu přísně zakázán, pod hrozbou vězení a zabavení radiopřijímače. Ten, kdo by však rozšiřoval zprávy ze zahraničních rozhlasů, měl být v obzvláště těžkých případech potrestán i smrtí.77 Mezi nejvýznamnější zakázané zahraniční stanice patřilo vysílání z Londýna, později vysílání Moskvy. 78 V září 1939 již české hnutí odporu doporučovalo připravit se na eventuální zabavování rozhlasových přijímačů a lidé byli také nabádáni, aby přijímače nebo alespoň jejich součástky schovávali.79 Ani všechny vyhlášky a nařízení týkajících se poslechu zahraničního vysílání český lid v Olomouci neodradily a tak muselo být přikročeno k dalším poněkud již důmyslnějším opatřením. Poslech nelegálních rozhlasových stanic byl německými úřady neustále rušen. V dubnu 1943 se musely všechny přijímače, které obsahovaly zařízení na příjem krátkých vln přinést do budovy firmy ASO v Olomouci.80 Aby se na nikoho z vlastníků těchto zařízení nezapomnělo, došlo k tomu, že každý majitel rozhlasového přijímače na základě stvrzenek za rozhlasové poplatky získal určité evidenční číslo, podle kterého se měl vždy dostavit v určený den mezi 8:00-17:00 hod. Pokud daný radiopřijímač nebylo možné přenést, musel vlastník nahlásit jeho stanoviště úředníkovi policejního ředitelství v budově firmy 76
Vyhláška byla vydána na základě Hitlerova výnosu o zřízení ministerské rady pro obranu Třetí říše v Berlíně 30. srpna 1939. Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 201, 3. 9. 1939. 77 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 206, 3. 9. 1939. 78 Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, ISBN 80-7198-517- 1. s. 43. 79 Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem: okupační politika, kolaborace a odboj 19391945. 2 vydání. Praha, Prostor 2000, ISBN 80-7260-028-1,s. 84. 80 Firma sídlila na ulici 15. března 9. Dřívější název ulice byl ulice 28. října.
24
ASO. Stejná ohlašovací povinnost platila i pro přijímače německých a autonomních úřadů. Tato akce probíhala od 5. dubna do 16. července 1943.81 V průběhu několika měsíců však stále velká většina obyvatel Olomouce nevěděla přesně, jaké vysílací stanice se smí a jaké nesmí poslouchat, a proto v novinách byl uveden seznam povolených vysílacích stanic. Stanice, které nebyly v daném seznamu, bylo zakázáno poslouchat.82
I.2.8 Emigrace za lepším životem
Většina obyvatel Olomouce nebyla spokojena s novým pořádkem na začátku roku 1939 a po březnu 1939. Celá řada lidí proto volila myšlenku vystěhování z rodné země za lepší budoucností ještě v období druhé republiky, jiní zase utekli, aby se později mohli zapojit po boku Anglie a Francie do boje proti nacistickému Německu. Doslova byly před válkou tři hlavní cesty možné emigrace. Přes Polsko ilegální cestou, nebo přes anglický konzulát, případně nejsnazší, i když také ilegální cesta, která spočívala v tom, nechat se zapsat na transport přímo do Izraele. Po uzavření anglického konzulátu a napadení Polska se stále více využívala cesta přes Slovensko a Maďarsko dále na jih – tzv. balkánská cesta. Právě i díky těmto ilegálním cestám nelze přesně zdokumentovat, jak moc vysoká byla v Olomouci míra emigrace z města. Z Olomouce tak odcházelo množství lidí. Mezi nimi i v hojném počtu Židé. Někteří z nich díky sionistické výchově emigrovali převážně do Palestiny.83 Ještě předtím se však velká část z nich přestěhovala do Prahy, kde viděli lepší možnosti v rychlém vycestování z Protektorátu. To hlavně z důvodu zřízení Ústředny pro židovské vystěhovalectví dne 15. července 1939. V říjnu 1939 byla stanovena vystěhovalecká daň pro Židy. Pokud chtěl Žid opustit Protektorát, musel zaplatit 25% hodnoty svého jmění, což pro některé bylo velké množství peněz. Největší vlna emigrace Židů z Olomouce proběhla v dubnu, květnu a červnu 1939. Díky těmto vlnám emigrace židovská obec v Olomouci zřídila v prosinci 1939 vystěhovalecké
81
Moravský večerník, ročník 22, Hanácká tiskárna Olomouc, 1943, č. 40, 4. 4. 1943. Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 131, 30. 10. 1944. 83 Batscha, Zwi: Ve stopách naděje. Vzpomínky olomouckého rodáka v Izraeli. Votobia, Olomouc 2002, ISBN 80-7198-541-4, s. 43. 82
25
oddělení, které mělo poradní funkci související se vším, co se týkalo vystěhování.84 Před vycestováním dále bylo nutné, aby veškeré cestovní doklady byly úřady potvrzeny, což však nijak dlouho netrvalo, neboť již v této době v mnoha nacistických dokumentech byla vyjádřena podpora v otázce židovské emigrace.85 Ta však trvala velice krátce. Kdo, a kam utíkal z Olomouce, uvádí krátký výběr: Ladislav Dalihod– Jugoslávie, Alfred Koblitz-jižní Amerika, Eugen Grünfeld-Palestina, Jan GroagDomingo, Hanuš Helmut Groag-Domingo, Albert May s ženou a dvěma dětmiPalestina, Theodor Schnitzler, Erich Schnitzler a Anna Schnitzlerová-Amerika a dr. Pavel Engelmann-Spojené státy americké. 86 Pavel Engelmann zdůvodnil svou žádost tím, že nemá díky židovskému náboženství a v důsledku vyvíjejících se poměrů pokud jde o židovstvo naději, že by na území republiky existenčně zakotvil ať už ve službě advokátní nebo soudcovské popřípadě jiné státní.87 Prozírává to žádost. Oficiálně každá žádost o vystěhování musela obsahovat také jisté náležitosti. Mezi ně patřilo předložit rodný list, domovský list, potvrzení vystěhovaleckého úřadu a osvědčení státní příslušnosti. U Ústředny pro židovské vystěhovalectví se muselo také předložit potvrzení o tom, že daná osoba nemá vůči státu žádné dluhy na daních a podepsat závazné prohlášení, že se žadatel již nikdy nevrátí na území Protektorátu. Nejčastěji se také jako důvod pro vydání osvědčení o propuštění ze státního svazku uvádělo budoucí velmi brzké nabytí cizího státního občanství a to v době, kdy daný člověk již v zahraničí pobýval nebo pokud emigrant již dané cizí občanství získal. Některé žádosti také bývávaly doplněny, snad pro rychlejší vyřízení, i důvodem emigrace. Často se tak zde objevovaly i věty, které přímo jako důvod uváděly židovskou národnost žadatele, jako jistého budoucího existenčního problému.
84
Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 52. 85 Kárný, Miroslav: Konečné řešení: Genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha, Academia 1991, ISBN 80-200-0389-4, s. 34. 86 Je zde patrné to, že židé se rozprchli doslova do všech končin světa. Nejvíce však do Palestiny, USA a Anglie. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 398, sig. XVI/54, kar. 932. 87 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 398, sig. XVI/54, kar. 932.
26
I.2.9 Úřadovna hospodářské kontroly, kontroloři, olomoucké trhy
Ceny a cenová politika byla v Olomouci také jedním z hlavních faktorů, který život obyvatel v protektorátním městě ovlivňoval, možná více než by se na první pohled mohlo zdát. Dne 20. července 1939 bylo vydáno nařízení, které ustanovovalo v § 1 zákaz zvyšování cen zboží, statků a úkonů všeho druhu, stejně jako úplat, na které se vztahovala působnost Nejvyššího cenového úřadu podle vládního nařízení č. 121-1939 Sbírky zákonů a nařízení, nad jejich stav ke dni 20. červnu 1939.88 Pokud by ceny byly nějakým způsobem po tomto datu zvýšeny, měly být s okamžitou platností sníženy na stav ke dni 20. června. Zvýšení cen však mohlo být ve výjimečných případech povoleno. Tyto výjimky byly povoleny, jen pokud se zde jednalo o nezbytné vyřešení nebo zintenzivnění tuzemské výroby, o zvýšení cen v důsledku dražších surovin ze zahraničí, při úpravě platů apod. Pro výjimku si člověk musel podat žádost, která byla následně projednávána úředníky. V žádosti také musel žadatel uvést poměrně podrobnou kalkulaci ceny ke dni 20. června 1939 s návrhem na cenu novou. Pokud vedl podnik účetnictví, musela být žádost doplněna o finanční bilanci za poslední 3 roky.89 Dne 14. července 1939 byla v Olomouci zřízena úřadovna hospodářské kontroly, která v prvních dnech své existence řešila palčivé problémy svého nového umístění.90 Zemský úřad v Brně nařizoval olomoucké městské radě, aby pro umístění nového úřadu po dohodě s vedoucím kanceláře kontrolní a cenové služby, učinila ihned taková opatření, která by vedla k co nejrychlejšímu získání vhodných úředních místností přímo v úředních budovách. Pokud by však toto nebylo možné, měly být vyhledány vhodné místnosti v soukromých budovách, případně dočasně ve školách a jiných uvolněných prostorách. Nakonec se jako nejvhodnější volbou stalo postupné umísťování úřadu hospodářské kontroly ve 3. patře bývalých Hanáckých kasáren, které patřily říšské branné moci. 91 Co se týkalo zařízení místností, vedlo se jednání 88
Jednalo se o nařízení předsedy vlády č. 175-1939 ze dne 20. července 1939. Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 182, 6. 8. 1939. 90 Tento úřad byl v Olomouci zřízen výnosem Ministerstva vnitra ze dne 14. července 1939 č. B-21457/7/39-2 a podléhaly pod něj tyto okresy: Holešov, Hranice, Litovel, Olomouc, Olomouc-venkov, Přerov, Prostějov a Zlín. 91 Předtím byl dočasně úřad cenové a hospodářské kontroly jako součást státního policejního úřadu umístěn na náměstí Adolfa Hitlera č. 5. V květnu 1940 se sice znovu jednalo o přemístění do nových 89
27
s vojenskými úřady říšské branné moci o pronájmu. Noví úředníci, vybraní pro tento úřad, měli tu výhodu, že mohli získat pro své bydlení byty uvolněné bývalými vojenskými gážisty odcházejícími z Olomouce, případně jim městská rada sjednala pronájem bytů v obecních domech. Život úředníků tedy nebyl zase tak špatný. Hlavním úkolem úřadu bylo dohlížet na ceny zboží, statků a úkonů, na úplaty a na všechny další okolnosti vzniku cen a úplat v Olomouci a ostatních okresech. Sepisoval statistické údaje pro cenovou službu a činil trestná oznámení pro porušování cenové politiky. Přednosty do úřadoven ustanovoval ministr vnitra po dohodě s předsedou Nejvyššího úřadu cenového, který sídlil v Praze. Přednosta úřadovny vykonával svou působnost jménem zemského prezidenta, kterému byl spolu s ministrem vnitra podřízen.92 V Olomouci se stal přednostou Karel Chromeček.93 Olomouckým kontrolorům z řad úřednictva bylo doporučeno, aby se při všech kontrolách prokazovaly úřední legitimací, vydanou zemským úřadem, a obchodníci a živnostníci, kteří byli kontrolováni, byli zase nabádáni, aby si jména kontrolorů zapisovali a to hlavně z důvodu zamezení vydávání se za kontrolora. Kontroloři zase měli ze zákona právo kontrolovanému vysvětlit, co přesně budou kontrolovat a sdělit mu zákonní důvod svého jednání. Mezi jejich povinnost také patřilo vykonávat kontrolní úkony v rámci možností co nejrychleji. Kontroloři obvykle chodili ve dvojici a vykonávali svou práci obvykle přímo v obchodních místnostech nebo skladech kontrolovaného. Do těchto míst měli ze zákona právo plného přístupu. Pokud však bylo nutné provést kontrolu i v soukromých bytech, museli si již opatřit zvláštní příkaz. Jednou z dalších povinností bylo brát na kontrolu vzorky daného zboží a to bez náhrady kontrolovanému. Kontroloři také byli vázaní mlčenlivostí o věcech, které při své kontrole zjistili.94 Mimo kontrolory měli povinnost nahlašovat každou cenovou závadu také policisté a četníci, což se také v Olomouci, hlavně v době trhů, velice často stávalo.95
prostor, ale jednání skončilo neúspěchem z důvodů mimořádných poměrů doby a hlavně nemožnosti přesunu většího počtu zaměstnanců tohoto úřadu do některých vlastních budov města Olomouce. Jednalo se zde o přesun 60 zaměstnanců a požadavku na 300m². 92 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 93 Bývalý podplukovník československé armády. 94 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 245, 19. 10. 1939. 95 Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 220, 18. 9. 1940.
28
Činnost orgánů cenové kontroly byla na Olomoucku v roce 1940 velmi intenzivní. Od 1. ledna do 31. prosince 1940 bylo vykonáno celkově 1842 prohlídek. Bylo zrevidováno na 16104 obchodů a bylo podáno 2214 trestních oznámení. 174 závad se objevilo v rámci nevyznačování cen, 1715 bylo předražování a 322 bylo jiných deliktů. Celkový úhrn pokut byl stanoven na 137 890 korun.96 V Olomouci během okupace fungovaly také významné trhy, kde člověk mohl nakoupit vše potřebné a to za potravinové lístky. S postupem času však již ani zde nebylo mnoho věcí k dostání a funkci oficiálního trhu přejal trh černý neoficiální, ovšem s velkými cenami a ještě většími následky v případě jeho odhalení.97 I na olomouckém trhu však platila pravidla, která se musela dodržovat. V březnu 1939 tak museli obchodníci, kteří na trhu prodávali potraviny, na svém stánku čitelně a viditelně označit cenu a jakost. Pokuta za nedodržování předpisů byla poměrně vysoká a činila 5000 K nebo mohl být stanoven trest až na 3 měsíce vězení. Tyto dva možné tresty mohly být také uloženy zároveň. I v rámci systému trhů se však našli tací, kteří chtěli na trzích vydělat nekalými způsoby. Při týdenním trhu probíhajícím dne 29. března 1939 bylo městské radě oznámeno, že trh byl méně obeslán vejci a máslem, než bylo obvyklé. Tržní komisaři byli vysláni celou věc důkladně prošetřit a následně zjistili, že daná věc byla zaviněna skupováním vajec ze strany rolnických mlékáren, které dále s vejci na trzích neobchodovaly. Po dotazování u těchto mlékáren vyšlo také najevo, že Prostějovská mlékárna prý vybízela mlékárny v okolí, aby zvýšily ceny za vejce a máslo, aby tímto způsobem mohla i ona zvýšit své ceny.98 Trhy byly také velice často kontrolovány městským veterinárním ústavem a tržním komisařstvím. Například od 20. dubna do 30. června 1939 bylo na trhu provedeno 353 revizí a z nich bylo zjištěno 102 pochybení. Byly také odebírány vzorky, a to na masovém trhu, mléka, másla, uzenin a sádla posílány na expertízu. Došlo také na zabavování zkaženého a k prodeji nepřizpůsobivého masa a to: 96
Moravský deník, ročník 36, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1941, č. 15, 18. 1. 1941. Ceny na černém trhu vybraných potravin byly během okupace Olomouce následující a značně se měnily: 1kg sádla stálo 1200-1600 K, 1kg loje 900-1000 K, 1kg vepřového masa 360-400 K, 1l mléka 15-20 K, 1kg cukru 360 K, 1 vejce 10-20 K, 1kg bílé mouky 30-50 K, husa 1000-1500 K a 1 cigareta až 20 K. Hodnota peněz tak rapidně klesala a znehodnocování koruny se projevovalo hlavně na cenách černého trhu. SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1. 98 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 99, sig. III/103, kar. 145. 97
29
5,5kg masa uzeného, 43kg uzeného salámu a 9kg odpadků masa.99 Městský veterinární ústav podal 22 trestních oznámení k okresnímu soudu a 42 k městské radě. Dále zde fungovaly za okupace také výroční trhy. Ty se konaly 4x do roka a byly rozděleny podle ročních období na trhy jarní, letní, podzimní a zimní. S postupem války některé z nich byly vzhledem k špatné ekonomice Protektorátu vypuštěny. V roce 1942 se konaly pouze jarní a to ve dnech 5.-7. května a podzimní, 15.-17. října Letní a zimní trhy se nekonaly. Podobně tomu bylo i v roce 1944, kdy se konaly jen jarní trhy 4.-6. května a podzimní 5.-6. října.100
I.2.10 Běžná činnost olomouckých četníků, zločinnost, potírání žebroty
Krátce po vzniku protektorátu Čechy a Morava se stali i olomoučtí četníci trvalou součásti
okupační
správy.
Někteří
však
nezapomněli
na
bývalé
ideály
demokratického Československa a konali svou službu sice s nechutí, ale pro dobrou věc národa. I lidé byli rádi, že na místech četníků vidí známé tváře a hlavně lidi, kteří vykonávají svou službu novému Protektorátu formou pasivního odporu. Četníci zase moc dobře znali místní obyvatele a okrsek svého působení v Olomouci.101 Běžný život olomouckých četníků věrohodně dokumentují staniční služební knihy, které si četníci vedli vždy pro určitá časová období. Díky tomuto dokladu můžeme zjistit v jaký den a jakou službu daný četník konal, dobu nastoupení do služby, dobu konání služby a jmenný seznam osob k této službě určených. V poznámkách zde uvedených zase byly záznamy jako návrat četníka z domácího ošetřování v případě nemoci a nástupy na dovolenou. Mezi nejčastější povinnosti četníků patřila obchůzková služba a to jak pešky, tak na kole, kontrola silniční dopravy, kterou konaly po okolních obcích a silnicích, vyšetřování trestné činnosti, pátrání po pachatelích a eskorta nebezpečných zločinců do věznic krajského soudu trestního v Brně, krajského soudu v Moravské Ostravě, krajského soudu v České Třebové, okresního soudu v Bystřici pod Hostýnem a krajského soudu v Uherském Hradišti. Někdy také za pomoci 99
Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939, s. 123. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 25, sig. 150, kar. 22. 101 Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Vlastivěda moravská: země a lid: nová řada. Svazek 9. Dějiny Moravy. Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost 2004, ISBN 807275-044-5, s. 189. 100
30
služebního auta konaly v rámci své práce služební cesty a to obvykle za určitým účelem. Četníci se také často zabývali kontrolou osob vezoucí své zboží na trh. Často se totiž stávalo, že zboží, které bylo určeno pro trh, daní lidé na trh nedovezli, nýbrž ho udali jinde. Četníci danou věc museli pak náležitě prošetřovat. Obvyklou prací se tak stávalo sledovaní rodopisu podezřelého, jeho majetkové, výdělkové a rodinné poměry společně s vyšetřováním, komu bylo dané zboží skutečně dodáno, za kolik korun, a proč původně nebylo dodáno na trh. Celý průběh vyšetřování včetně zápisu o jméně, příjmení, bydlišti viníka spolu s potravinami, které měly být dodány na trh, se protokolovaly.102 Na samém konci války v dubnu 1945 přestali četníci své služby zaznamenávat do staničních knih vzhledem k chaotickému stavu doby. Dne 7. května 1945 se toto měsíční přerušení náhle doplnilo záznamem o dělostřeleckém odstřelování Olomouce a následně poznámkou, že někteří olomoučtí němečtí četníci utekli kolem 6:00 hod. pomocí služebního automobilu z Olomouce. Jejich cesta mířila do Litovle.103 Udělali zřejmě dobře, protože už 8. května 1945 dobyla Olomouc sovětská vojska 4. ukrajinského frontu.104 Druhý den, 8. května 1945, dostali četníci opět rozkaz vykonávat bezpečností službu, tak, jak bylo zvykem v době předchozí. V Olomouci se také řešila problémovost zločinnosti a to konkrétně u mladistvých. Od začátku ledna do 12. dubna 1939 krajský soud v Olomouci zaznamenal pouze 35 případů, ve kterých se jednalo o zločiny vesměs mladistvých osob. Oproti roku 1938, kdy bylo za stejné období projednáváno 71 případu trestné činnosti, se tedy jednalo o mírně nadpoloviční pokles. Z hlediska platných zákonů byla sazba za tyto trestní činy stanovena od 1 měsíce do 24 měsíců těžkého žaláře. Naopak u okresního soudu počet trestných případů činil 74 a jednalo se zde ve větší míře o přestupky. Zde ve srovnání s rokem 1937 došlo ke zvýšení o 9 případů a ve srovnání s rokem 1938 došlo k poklesu o 8 případů.105
V roce 1939 také
102
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 99, sig. III/103, kar. 145. 103 SOkA Olomouc, Fond M 2-15 Četnická stanice Olomouc, město, staniční služební kniha z let 1944-1945. Jedná se o nezpracovaný fond. 104 Bartoš, Josef, Bystřický, Jan, Smetana, Robert: Olomouc: Průvodce - Informace – Fakta. Praha, Olympia 1979, s. 21. 105 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 101, 12. 4. 1939.
31
výrazně poklesla míra zločinnosti i díky tomu, že došlo k pozatýkání více než 100 lupičů, zlodějů pokladen a jiných zločinců. Pamětnice se k danému tématu vyjadřovala takto: „Za Protektorátu, který všichni potichu nazývali protentokrát, byla velká bezpečnost. Všichni se totiž báli. Nejvíce se však báli Gestapa. To se s nikým nemazlilo. Jakmile vás chytli, tak s vámi byl amen. Gestapáci nejvíce neměli rádi provokatéry. Pokud jste však neprovokoval a hleděl si svého, nic vám neudělali. Pro mého muže si přišlo gestapo dvakrát, protože ho někdo udal. Chodili rádi v noci. Jednou nás nezastihli, protože jsme nebyli doma, ale podruhé už nás doma zastihli. Zabušili silně na dveře a chtěli vstoupit do domu. My však neotevřeli, báli jsme se a schovali jsme se. Gestapáci pak odešli. Zřejmě viděli na dveřích moje německé příjmení a já byla Němka, tak si nic víc nedovolili. Na druhou stranu byl tady v Olomouci klid. Lidé mohli bez problému chodit v noci sami v parku, a to klidně o půlnoci, a nic se jim nestalo. Stejně tak jsme obvykle doma ani nezamykali. Nebylo proč a to hlavně díky pořádku, který si tady gestapo udělalo.“106 V roce 1941 byly provedeny další statistiky na téma obecné zločinnosti za rok 1940. Vládní policie předvedla a zadržela celkově 1618 osob. Z nich bylo odesláno ke krajskému soudu 163 osob, okresnímu soudu 240, postrkové stanici 161, do nemocnice 141, úřadům sociální péče 6, soudu mládeže 22 a jiným úřadům 152 osob. Všechny osoby byly vyslýchány a 702 z nich bylo propuštěno na svobodu. Následně bylo z Protektorátu vyhoštěno 103 osob. V Olomouci se také rozmohla prostituce. Policie však proti tomuto nešvaru velice rychle a účinně zakročila. Výsledkem bylo zadržení 546 žen, z nichž do nemocnice bylo posláno 141 a soudu 92 žen. 95 dalších žen bylo z obvodu města Olomouce vyvedeno. V poměrně velké míře se také rozmohlo, a to ve 122 případech, padělání mincí. Dále z celkového počtu 1620 původně neznámých pachatelů, bylo za rok 1940 680 vypátráno.107 Za celý rok 1940 nedošlo Olomouci k žádné vraždě.108 Policejní ředitelství v Olomouci si také vzalo za úkol tvrdě potírat veškeré formy tuláctví a žebroty ve městě. V roce 1940 policie při zátahu na tuláky a žebráky pochytala 168 mužů a 48 žen. Většina z nich byla příslušná domovským právem 106
Chování gestapa v tomto případě nebylo běžné. Pamětnice A (1907-1998), přepis písemných poznámek z vyprávění provedených v rozmezí 2. ledna – 29. ledna 1998. 107 Moravský deník, ročník 36, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1941, č. 12, 15. 1. 1941. 108 Našinec, ročník 77, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1941, č. 17, 15. 1. 1941.
32
do Olomouce. Ti co nebyli, byli posláni postrkem do svého okresu, kde měli domovské právo. Čtyři tuláci byli dokonce německé národnosti. Ti byli ihned předáni německé kriminální policii v Olomouci za účelem dalšího šetření. Policejní ředitelství dále zjistilo, že většina z těchto žebráků je osobami nemocnými, nemajetnými a práce neschopnými, což je hlavní důvod, proč provozují tuto činnost. V celé věci byl také velice pečlivě informován vládní komisař města Olomouce. Olomoucký sociální referát se sice o tyto osoby staral tím, že jim vyplácel chudinskou podporu ve výši 30-50 K měsíčně, což jim však nemohlo na obživu vystačit. Pokud toto byla jejich jediná podpora a zdroj obživy, měli tito lidé nárok na denní odběr jídla z lidové vývařovny a další podporu ve formě potravin a to i podle počtu lidí v rodině. V tomto případě podpora činila 15-60 K týdně. Bylo jim také v Olomouci v roce 1940 povoleno bezplatné léčení, léky a příspěvky na ošacení.109 Dále byla chudým poskytována podpora ze státní stravovací akce: příděl mouky, kávy, hrachových konzerv a chleba. V opravdu výjimečných případech úřady zaplatily chudým lidem i činži, případně je umisťovaly do chudinských ústavů. Chudinské ústavy pak z 90% financovala Olomouc a z 10% si své náklady museli zajistit sami. V Olomouci tak od 1.1. 1941 začal fungoval nový chudobinec ve Chválkovicích. Město vynaložilo na jeho vybudování 3 miliony korun, ale i tak bylo všem jasné, že všechny tyto chudé zde pro omezenou kapacitu nepůjde umístit. Někteří lidé se dokonce bránili umisťování do chudinských ústavů. V těchto případech město přikročilo k tomu, že odmítala takové osoby poté dále podporovat. Úřady také upozorňovaly na to, aby žebráci nebyli trestáni peněžitými tresty. To, že bylo potírání účinné, dokazuje statistika za období od 1. ledna do 17. června 1941, kdy bylo zadrženo 23 mužů a 23 žen pro žebrotu a tuláctví.110
I.2.11 Generál Ernst Busch v Olomouci
Dne 30. března 1939 přijel generál Ernst Busch spolu se svými štábními důstojníky na oficiální návštěvu města Olomouce.111 Pro představitele Olomouce to byla velká
109
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 34, sig. 410, kar. 29. 110 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 34, sig. 410, kar. 29.
33
událost.112 Na radnici, v zasedací místnosti, byl uvítán Heinrichem Schmidtem a Fritzem Czermakem. Aby byla tato památná událost připomínána i nadále, zapsal se generál do pamětní knihy města Olomouce. Generál měl zřejmě rád historii, protože ho velice zajímaly dějiny města Olomouce. Navštívil také muzeum, archiv a prohlédl si mnohé historické památky města. Velice ho zaujal také kostel sv. Mořice a to jak z architektonického hlediska, tak z historického. Archivář Julius Röder pak Busche a jeho doprovod zavedl do arcibiskupského paláce, který si se zájmem prohlédli. Jejich cesta poté vedla na dóm, kde je už přivítal dómský kustod, kanovník František Spurný, a to jménem celé olomoucké kapituly. Velký obdiv a zájem u generála vzbudil dómský poklad a hrobky pohřbených církevních představitelů. Na rozloučenou, když vycházel z dómu, zněly varhany.113 Významných návštěv v období okupace v Olomouci nebylo nikdy dost a lidem na ně díky sledování vlastních problémů nijak zvlášť nereflektovali. Návštěva německého generála byla také velkým propagandistickým gestem a byla jen dalším důkazem velkého německého zájmu o daný prostor, který i díky velkému počtu německých obyvatel již brali jako svůj vlastní domov a ne jako cizinu, kterou zabrali.
I.2.12 Používání nového platidla
16. března 1939 byl podepsán Adolfem Hitlerem výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. V 10. článku tohoto výnosu bylo stanoveno, že zákonným platidlem se vedle koruny stala i říšská marka s tím, že v brzké době bude rozhodnuto o poměru obou měn. Tento poměr měla stanovit říšská rada.114 Přepočítací poměr však ještě téhož dne byl stanoven na 1 ku 10 a to pouze dočasně. Čas však ukázal, že termín dočasně, znamenal na celou dobu okupace. Za jednu říšskou marku lidé v Olomouci mohli získat 10 korun a za jednu korunu 10 německých feniků. Česká koruna tak byla silně podhodnocena, i když bylo ekonomům jasné, že reálný kurz by
111
Ernst Busch byl generálem pěchoty a velitelem VIII. armádního sbory, který dne 15. března 1939 obsazoval Olomouc. Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, ISBN 80-7198-517- 1, s. 19. 112 Za okupace navštívili Olomouc ještě další osobnosti – Baldur von Schirah a Wilhelm Frick. Adolf Hitler zase Olomoucí projížděl Moravská Orlice, ročník 77, Bohumil Pištělák, 1939, č. 65, 18. 3. 1939. 113 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 90, 31. 3. 1939. 114 Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 64, 17. 3. 1939.
34
měl být kolem 6 korun za říšskou marku.115 S účinností od 22. března 1939 došlo k úřednímu stanovení ceny koruny k poměru k říšské marce.116 Olomoučtí Němci toho rychle využili a začali skupovat zboží z obchodů. Tento poměr říšské marky k české koruně byl jen dalším zdůrazněním toho, co si už většina českých obyvatel Olomouce myslela. Zvýhodnění olomouckých Němců nikdy nebylo tak viditelné, jako nyní a česká koruna ztratila svého významu, jak nikdy předtím. Také zkratka koruny se změnila. Byla nově označována písmenem K místo Kč.117 Nevýhodný poměr říšské marky k české koruně trval až do roku 1941, kdy se poměr stal už reálným.118 V novinách také často byly uvedeny soupisy v oběhu platných říšských bankovek a mincí k určitému datu. Český občan si nemohl nevšimnout i tištěného textu na bankovkách a raženého na mincích. U bankovek a mincí vydaných před rokem 1939 byl text pouze český a u bankovek vydaných po tomto datu, již byl text německo-český. Byly také vydávány nové protektorátní bankovky. Také pro mince použitý kov měl jistou vypovídací hodnotu. U českých mincí s datem ražby mezi léty 1940-1943 a hodnotou od 10 haléřů do 1 koruny převažoval jako použitý kov zinek. Od hodnoty 5 korun do 20 korun stříbro.119 U německých feniků byla jako kov použita slitina bronzu a hliníku. Některé feniky byly i ze zinku. U říšských mincí s hodnotou od 2 marek nahoru zase dominovalo stříbro. Zajímavě se vyvíjel i kurz české koruny. V lednu 1940 mohl Olomoučan směnit 1 americký dolar za 30.75 K, 1 libru šterlinků za 111.40 K, 100 holandských zlatých za 1557 K, 100 švýcarských franků za 656 K, 100 francouzských franků za 57.45 K, 100 jugoslávských dinárů za 66 K, 100 rumunských lei za 17.88 K,
115
Tepichová, Alice: Německá hospodářská politika v českých zemích v letech 1939-1945. Praha, Vysoká škola ekonomická 1997, ISBN 80-7079-153-5, s. 31. 116 Novotný, Jiří: Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2006, ISBN 80-86729-24-9, s. 20. 117 Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: za nacistické okupace. In.: Dějiny Olomouce 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2009, ISBN 978-80-244-2369-2, s. 227. 118 Novotný, Jiří: Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2006, ISBN 80-86729-24-9, s. 19. 119 U hodnoty 5 K se jednalo o ražbu z let 1928-32, u 10 K o ražbu z roku 1928 a z let 1930-33 a u 20 korun o ražbu z let 1933, 1934 a 1937.
35
100 bulharských leva za 33 K a 100 italských lir za 125 K.120 Pro srovnání s březnem 1939 byly hodnoty následující: 1 americký dolar šlo směnit za 29.30 K, 1 libru šterlinků za 138 K, 100 holandských zlatých za 1560 K, 100 švýcarských franků za 662.50 K, 100 francouzských franků za 78 K a100 jugoslávských dinárů za 65 K.121 Jako platidel bylo také používáno cigaret, které se velice často měnily za potravinové lístky. V Olomouci se nejvíce kouřily cigarety značek Vlasta a Zora.122 Úřadům muselo být divné i to, že se v září 1941 k odběru kuřiva přihlásilo 34 370 lidí nad 18 let. Vzhledem k počtu obyvatel Olomouce, toto číslo bylo obrovské.123
I.2.13 Důležitost protiletecké ochrany, zatemňování
V dubnu 1941 informovalo Ministerstvo sociální a zdravotní správy o důležitosti renovací prvků protiletecké ochrany u soukromých a veřejných ústavů léčebných a ošetřovacích, což se týkalo i některých olomouckých ústavů, kde zaměstnanci ve velké míře využívali pro svou bezpečnost při leteckých náletech sklepy. 124 Poukazovalo na nevhodnost protileteckých krytů a týkalo se to hlavně těch nemocnic, které ležely v hustě zastavěných místech, v blízkosti továren, nádraží, mostů, letišť a které se tak stávaly předpokládanými cíly leteckých náletů. Dále těch ústavů, které byly velmi rozsáhlé a z toho důvodu mohly počítat s leteckým bombardováním, neboť si tyto objekty mohli nepřátelští letci lehce splést třeba při špatné viditelnosti s průmyslovými objekty. Aby došlo k nápravě, byly stanoveny patřičné kroky. V Olomouci, stejně jako v ostatních městech Protektorátu, byla nařízena stavba nových a hlavně vyhovujících protileteckých krytů nebo alespoň, aby jako kryty byly náležitě upraveny sklepy. V těch ústavech, kde se sklepní prostory nevyskytovaly, bylo nabádáno k úpravám přízemních prostor tak, aby bylo u nich zamezeno vniku střepin. Do těchto prostor byli umisťováni ti pacienti, kteří nemohli být přesunuti do
120
Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 13, 17. 1. 1940. 121 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 75, 29. 3. 1939. 122 Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, ISBN 80-7198-517- 1, s. 71. 123 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 208, 14. 9. 1941. 124 Vejdovský, Václav: Jak byla osvobozena zemská nemocnice. In.: Český máj: k oslavě prvého výročí osvobození Olomouce dne 8. května 1946. Olomouc, Sdružení národního odboje v Olomouci 1946, s. 23-27.
36
krytů. Horní části budov zase naopak byli vyhrazeni těm, kteří byli schopni do krytů sami dojít. Měly být vystavěny dva druhy krytů a to jeden pro zaměstnance daného ústavu a další pro pacienty, které navíc měly být přizpůsobeny svým zařízením i pro nezbytné lékařské úkony. Léky se v případě náletu měly uschovávat ve sklepních prostorách nebo v prostorách, kde jim nehrozilo poškození. Dbalo se také na to, aby byl zařízen výcvik osob pro pomocnou protileteckou službu a byly vydány instrukce, které nařizovaly soukromým ústavům stavbu protileteckých krytů se všemi náležitostmi dodržet, jinak jim hrozilo zastavení činnosti. 125 V rámci organizace byl obvykle vedoucím činitelem vždy ředitel ústavu a byl také přímo zodpovědný za provádění všech úkolů v rámci protiletecké ochrany. Musel také vypracovat plán, ve kterém musel shrnout veškerá opatření, která byla učiněna pro zdařilý průběh protiletecké ochrany daného ústavu. Pokud žádnou z těchto činností vykonávat nemohl, mohl si zvolit svého zástupce, který tuto úlohu měl převzít a ten byl zase za všechny úkony zodpovědný řediteli. Ředitelovou pomocnou rukou byla osoba tzv. pořadatele, který měl řediteli pomáhat např. s převozem a přesunem do krytů. Další podporu měl ředitel v tzv. výkonné skupině, která se skládala z vycvičených zaměstnanců, kterým byly přiděleny určité úkoly a byli rozděleni při leteckém náletu podle svých funkcí. Mezi výkonnou skupinu patřili pořadatelé, ústavní hasičstvo, ústavní sanitní hlídky, telefonisté, spojky a hlídky pro zvláštní účely. Poté zde byla ještě tzv. pohotovostní skupina, kterou tvořili všichni ostatní zaměstnanci seznámení s činností výkonné skupiny. Jejich hlavním úkolem byla podpora výkonné skupiny.126 Každý kryt měl i speciální vybavení. Kromě nemocničního vybavení pro operace, musel obsahovat i nejnutnější lékařský instrumentář, příruční sterilizaci a velkou zásobu obvazového materiálu. Pro osvětlení muselo být používáno pouze elektrických lamp se suchými bateriemi. Ostatní předměty pro osvětlování nebyly dovoleny. Zakázáno bylo i kouření.127 Jistou formou odtržení se z pracovní činnosti se stávala poplachová cvičení, která byla vždy oznámena telefonicky. Proto se také nabádalo, aby každý ústav měl
125
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 290, sig. X/323/5, kar. 691. 126 Tamtéž. 127 Tamtéž.
37
svého telefonistu vždy k dispozici. Tyto poplachová cvičení konaly i velice často školy, které o jejich průběhu zaznamenávaly protokoly a jiné instituce. V dubnu 1943 vyšla důležitá nařízení pro protileteckou ochranu. Domy v Olomouci měly být častěji svými majiteli kontrolovány, půdy měly být vyprázdněny, do každé místnosti měl být umístěn sáček s pískem a na chodbách domů měly být vždy připraveny nádoby s vodou a pískem. Vany měly být stále naplněny vodou, stejně tak všechny kbelíky. Kdo vlastnil zahradní hadice, měl je nechat připojené na vodu. Osoby, které konaly hlídkové a kontrolní pochůzky po domě, měly být vybaveny příruční stříkačkou a sekerou. Každý večer se musel také vedoucí protiletecké ochrany osobně přesvědčit, že domu mu ke kontrole svěřené jsou v naprostém pořádku. Každý majitel domu byl také zodpovědný, že každý večer je provedena kontrola protiletecké ochrany. Důraz byl také kladen na sousedskou pomoc.128 V říjnu 1944 v olomouckém kině Metropol učinil policejní ředitel dr. Quitenský, dr. Julius Schreitter a Ing. Sponar projev k funkcionářům protiletecké ochrany. Byla zde zdůrazněna úloha nových protileteckých krytů a to jak veřejných, tak soukromých domovních, které si lidé sami vybudovali. Dr. Schreitter uvedl poté čísla ztrát obyvatel při náletech na Brno a Moravskou Ostravu a přikláněl sek názoru, že ztrát mohlo být daleko méně a to díky správnému dodržování předpisů protiletecké ochrany. Poukázal také na připravenost města proti bombardování. Ing. Sponar poté pronesl řeč, ve které připomínal, že město je dobře zásobeno pískem a to díky dovozu mnoha tun písku z městských pískovišť. Písek se tak měl spolu s vodou nacházet v každém patře domů.129 Dne 2. září 1939 bylo i v Olomouci nařízeno povinné zatemňování jako účinný obranný nástroj proti leteckým útokům a mělo být prováděno denně odsoumraku až do úsvitu. Dobu zatemňování, jeho začátek a konec, stanovovali vrchní zemští radové nebo z jejich příkazu okresní úřady. Podniky, pro které by zatemňování z hlediska hospodářského mohly být likvidační, mohly požádat o výjimku. Veškeré světelné zdroje viditelné okem kolmo i šikmo ve vzdálenosti 500 metrů od zdroje, musely být zatemněny. Taktéž se musela zatemnit i veškerá okna budov a vozidel. Osvětlování veřejných míst, jako byly cesty, nádraží, náměstí, ulice, vodní cesty a pozemky, se úplně vyřadila. Majitelé světelných reklam 128 129
Moravský večerník, ročník 22, Hanácká tiskárna Olomouc, 1943, č. 48, 22. 4. 1943. Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 124, 15. 10. 1944.
38
amajitelé obchodů, jejichž výkladní skříně zůstávaly osvětleny i po uzavření obchodu, byli osobně zodpovědní za okamžité zhasnutí světel v případě vyhlášení zatemnění.130 Zatemňovací opatření se musela provádět i na všech autech, kolech, povozech, motocyklech a to na vnějších světelných zdrojích nutných pro bezpečnou dopravu. Ostatní zdroje musely být vyjmuty. Zatemňovací prostředky tak každé vozidlo muselo mít s sebou povinně.131 Dne 28. září 1939 bylo zatemňování v Olomouci zmírněno. Pouliční osvětlení mohlo být zapojeno od soumraku do 23:00 hod.132 Od 26. října 1939 byla vyhláška o zatemnění znovu změněna. Obcím bylo dovoleno pouliční osvětlení od soumraku do úsvitu, pokud mohlo dojít k okamžitému zatemnění a pokud osvětlení bylo nutné pro plynulý chod dopravy. Taktéž i podnikům důležitým pro obranu pod podmínkou možnosti okamžitého zatemnění, bylo osvětlení dovoleno. Stejnou podmínku měla nově i některá nádraží ve městech, kde žilo nad 10 000 obyvatel, což se týkalo Olomouce. 133 Dohledem nad zatemňováním byla pověřena protektorátní policie a četnictvo.134 Nicméně i tak byla nařízení o zatemňování docela často porušována.
I.2.14 Prosazování nových symbolů
Jedním z prvních kroků bylo odstranění pomníku Osvobození na tehdejším Bachmačském náměstí v červenci 1939, o které požádal místní olomoucký německý důstojník von Arnim, a to z důvodu nevhodnosti jeho umístění před budovou říšskoněmeckých vojenských úřadů.135 Vojenská německá správa také zamýšlela celé náměstí vydláždit a upravit pro nástupy vojenských čet, což byl jen další důvod, proč měl památník z očí Němců zmizet.136 Bylo také upozorňováno na to, že v den Hitlerových oslav narozenin, 20. dubna 1939, byl pomník obložen květinami, což
130
Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 201, 3. 9. 1939. Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 240, 2. 9. 1939. 132 Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 223, 30. 9. 1939. 133 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 295, 27. 10. 1939. 134 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 228, 29. 9. 1939. 135 S odstraňováním bylo započato dne 3. července 1939 a k jeho konečnému odstranění došlo dne 25. července. 136 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 36, sig. I/26, kar. 78. 131
39
německými úřady nezůstalo bez povšimnutí a braly celou věc jako řízenou provokaci. Dalším krokem ve změnách bylo postupné zavádění nových státních znaků v označování budov a úředních místností olomouckých úřadů, kdy dosavadní používané znaky měly být okamžitě odstraněny.137 Proto již v říjnu 1939 Presidium zemského
úřadu
v Brně
nařizovalo
olomouckým
úřadům,
aby
započalo
s odstraňováním starých znaků. Olomoucké úřady však již v březnu všechny znaky bývalé Československé republiky odstranily. U razítek, která se měly také přestat používat kvůli nevyhovujícímu československému státnímu znaku, a měly být nahrazeny novými, však k jejich odstranění v říjnu 1939 nedošlo z důvodu, že olomoucká úřední razítka tímto státním znakem opatřena nebyla, ale používala na nich pouze znak města. Menším znakem protektorátu Čechy a Morava se označoval státní majetek, větším znakem se označovaly protektorátní úřady.138 Také iniciály Československé republiky nebyly na městských budovách a v tiskopisech používány. Nosila je pouze městská bezpečnostní stráž na služebních čepicích a i ty jim byly velice brzy odstraněny.139 Tímto měly být zpřetrhány i symbolické upomínky na bývalou slávu nyní již neexistující první republiky. V říjnu 1939 byl Edvard Beneš, jako jeden ze symbolů bývalé republiky, zbaven čestného občanství města Olomouce a to rozhodnutím vládního komisaře Fritze Czermaka.140 O dva měsíce později, v prosinci 1939, vydalo Ministerstvo školství a národní osvěty výnos, který přikazoval skrze zemské školní rady školám shromáždit veškeré obrazy, busty a plakety Edvarda Beneše a donést je okresnímu úřadu v Olomouci ke zničení.141 Nejvíce obrazů dodala Česká obchodní akademie v Olomouci a Státní reálka v Olomouc, obě po 23 kusech. Celkem bylo zničeno 277 obrazů a 5 bust a 1 plaketa v peci pod kotlem na městské porážce.142 Dne 25. listopadu 1939 Ministerstvo vnitra nadále doplňovalo užívání nových pečetí a razítek. Ty musely nově obsahovat vyobrazení menšího znaku 137
Vládním nařízením ze dne 19. září 1939 č. 222 Sb. z. a n., které bylo vyhlášeno dne 6. října 1939 byly stanoveny nové vlajky, pečeti a státní znaky Protektorátu Čechy a Morava. 138 Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 280 ze dne 12. 10. 1939, s. 887. 139 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 140 Stalo se tak 30. října 1939. Čestné občanství bylo poté Edvardu Benešovi vráceno na návrh Národního výboru dne 8. června 1945. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 2, sig. I/1a, kar. 3. 141 Jednalo se o výnos č. 10.999/pres. 142 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 1, sig. I/1, kar. 1.
40
Protektorátu, kolem něhož bylo v kruhu vždy uvedeno stručné označení úřadu. Text měl být na razítku dvojjazyčný a to tak, že německý text nad horní polovinou znaku a český text pod dolní polovinou znaku ve směru zleva doprava.143 V březnu 1940 byl také vydán zákaz nosit některé čestné oznaky jako byl československý válečný kříž. Toto nedodržení se trestalo pokutou 5000 K nebo vězením do 14 dnů, v některých případech i obojím zároveň.144 Nedlouho poté byl vydán zákaz veřejného nošení stejnokrojů a jejich součástí, a to i pokud k jejich nošení bylo vydáno člověku zvláštní povolení. Z tohoto zákazu byly vyjmuty pouze obleky hasičské, obleky příslušníků první pomoci, samaritským organizacím a cvičební dresy sdružení sloužící sportovním účelům.145 V červnu 1940 se Ministerstvo vnitra znovu ozvalo. Bylo spokojené s olomouckými úřady za jejich vnitřní vyzdobení místností obrazy Vůdce a státního prezidenta, avšak považovalo za nutné, aby obrazy, plakety a busty, které představovaly osobnosti, které se zúčastnily budování první republiky, pokud se tak již nestalo, byly okamžitě odstraněny. Dne 2. července 1940 pak vládní komisař Fritz Czermak rozkázal, aby toto nařízení bylo ve všech úřadech splněno.146 Aby
odstraňování
obrazů
významných
osobností
bylo
dotaženo
k dokonalosti, vydalo předsednictvo ministerské rady po dohodě s ministrem vnitra dne 26. července 1940 výnos č. 32.197/40 m. r., které obsahovaly nové pokyny platné i pro Olomouc. Nově veškeré protektorátní úřady, podniky, ústavy a školy musely odevzdat všechny obrazy, různé upomínkové předměty, busty, plakety, pečeti, razítka, štíty, znaky, pamětní desky a texty, které nějakým způsobem připomínaly Československo a to okresnímu úřadu v Olomouci ve stanoveném termínu nejpozději do 16. září 1940. Okresní úřady pak byly pověřeny zničením bezcenných předmětů, ostatní se posílalo do Prahy do Národní galerie.147 V listopadu 1939 byl vydán také speciální zákon, který byl velice neobvyklý. Týkal se zdravení symbolů německé moci. Zemští prezidenti v Praze a v Brně touto vyhláškou ukládali hlavně českému obyvatelstvu, aby při hraní nebo 143
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 144 Sbírka zákonů a nařízení 1940, vyhláška č. 154 ze dne 14. 3. 1940, s. 370. 145 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1940, s. 126. 146 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 10, sig. I/10, kar. 21. 147 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 10, sig. I/10, kar. 21.
41
zpívání německé hymny vzdávali poctu Třetí říši. Každý, kdo by toto ustanovení porušil, narušoval veřejný klid a pořádek, projevoval neúctu a provokoval. Tresty za provinění měly být vysoké.148 Olomoučané měli být informování o významu symboliky, seznámeni s popisem i obrazy různých symbolů. Platila zde jediná zásada, kterou bylo třeba důtklivě dodržovat. Zdravit se měl každý nesený nebo vztyčený symbol, jehož podstatnou součástí byl hákový kříž, neboť ten se považoval za symbol světonázoru Třetí říše. Zdravilo se hlavně smeknutím klobouku před symbolem. Vlajky Říše a Protektorátu Čechy a Morava požívaly zvláštní zákonné ochrany, která měla vyplývat z úcty a vážnosti, příslušejícím těmto znakům. Při veřejném vztyčování vlajek v Olomouci, proto muselo být dbáno na to, aby byly vlajky vždy v bezvadném stavu a měly být chráněny před možným poškozením, ke kterému mohlo docházet především v noci. Proto se také doporučovalo, aby majitel těchto vlajek vždy před setměním vlajky sňal a bezpečně je uchoval.149 Pamětnice, jelikož byla německé národnosti, se také vyjadřovala k symbolickému zdravení zvednutou pravicí Němců mezi sebou: „Na Novosadech žilo hodně Němců. Někteří z nich byli fanatici, do konce války věřili, že Německo vyhraje. Mezi sebou se tak často zdravili pozdravem Sieg Heil! Já však neměla tyto lidi ráda a tak jsem schválně zdravila normálním německým pozdravem Guten Tag! To je vždycky velice rozzlobilo. Říkali mi, žádný Guten Tag se neříká! Ale Sieg Heil se říká!“150
I.2.15 Odevzdávání zbraní
Německé okupační moci bylo nadmíru jasné, že někteří držitelé zbraní by se mohli v budoucnu stát členy hnutí odporu a proto policejní ředitelství v Olomouci vydalo v březnu 1939 vyhlášku o odevzdání zbraní a střeliva. Držení zbraní, střeliva
148
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 292, 13. 12. 1939. 149 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1940, s. 107. 150 Pamětnice A (1907-1998), přepis písemných poznámek z vyprávění provedených v rozmezí 2. ledna – 29. ledna 1998.
42
a výbušnin a to jakéhokoliv druhu bylo nově zakázáno. Všechna povolení, která v této věci byla dříve vydána, byla s okamžitou platností zrušena. 151 Následně byli všichni držitelé zbraní vyzváni, aby nejpozději do 48 hodin od vydání vyhlášky odevzdali své zbraně do úschovny policejnímu ředitelství, které sídlilo v budově radnice v kanceláři č. 14 v 2. patře. Stejnou povinnost měli také živnostníci, živící se prodejem a výrobou zbraní a střeliva. To jim zruinovalo dočasně činnost. Při odevzdání tak museli svou zbraň opatřit viditelným štítkem se jménem a adresou držitele. Majitelé výbušnin museli zase na policejním ředitelství nahlásit celkové množství a typ výbušniny, kterou vlastní. V jejich případě došlo k tomu, že jejich výbušniny byly uskladněny. Podle paragrafu 2 jedinou výjimku u držení zbraní představovaly ty zbraně, které patřily do veřejných uměleckých a historických sbírek. Na začátku srpna 1939 došlo ještě k upřesnění a doplnění zákona o držení zbraní v Olomouci díky nařízení říšského protektora, aby údajně nedošlo ke zneužívání držení zbraní nezodpovědnými lidmi. Krásné to slovíčkaření říšského protektora. Za zbraně začaly být nově považovány i zbraně chladné-sečné i bodné. Touto vyhláškou se nově stanovilo opětovné odevzdání zbraní a to do 14 dnů a to přímo vrchnímu zemskému radovi v Olomouci. Nově se také musely odevzdat i všechny části zbraní, i pokud zbraň nebyla kompletní a všechny dokumenty, povolující držení zbraní jejich majiteli. Majitelé pozemků byli zodpovědní za to, že se na jejich pozemku nenacházejí žádné zbraně. Tím se úřady snažily zabránit i častému zakopávání zbraní pro pozdější použití.152 I zde však platily výjimky. Mezi ně patřili důstojníci, služební zaměstnanci a úředníci protektorátních úřadů, kteří pokud byli zákonným výkazem oprávněni nosit zbraň nebo pokud byli pověřeni správou skladů s odevzdanými výbušninami. Poté úředně schválení výrobci, podnikatelé a obchodníci se zbraněmi, výbušninami a náboji. Další výjimku tvořili lidé se zbrojním průkazem nebo honebním lístkem a mající v držení lovecké zbraně. Jejich počet však nesměl přesáhnout 5 spolu s počtem do 50 nábojů. Vše nad 5 zbraní a 50 nábojů podléhalo odevzdání. Jako poslední
byli
z odevzdání
vyřazeni
majitelé
vzduchových,
terčových,
151
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 71, 24. 4. 1939. 152 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 218, 11. 8. 1939.
43
malokaliberních a poplašných zbraní. Lidé, kteří tyto výjimky měli, se museli také nahlásit vrchnímu zemskému radovi v Olomouci.153 Tresty za nedodržování vyhlášky se pohybovaly u různých deliktů od peněžitého trestu, přes 5 roků odnětí svobody až do trestu smrti, pokud se jednalo o velmi těžké případy provinění. Olomoucké gestapo si za tímto účelem vedlo kartotéky o zbrojních povoleních.154 V první vlně, v dubnu 1939, odevzdaly své zbraně v Olomouci mimo jiné tyto spolky: 22. okres Dělnických tělocvičných jednot, Tělocvičná jednota Sokol spolu se svými pobočkami ve městě, Dělnická tělocvičná jednota spolu se svými pobočkami ve městě, Národní garda 22. hlavního města Olomouce, Jednota československého Orla spolu se svými pobočkami ve městě, Okresní Národní střelecká jednota v Olomouci a Sokolská župa Olomoucká se sídlem v Olomouci. 155 Zvlášť členové olomouckého Sokola se uplatňovali ve schovávání zbraní pro pozdější použití. Na podzim roku 1939 se jim podařilo získat zbraně ze skladu 152. dělostřeleckého pluku na Tabulovém vrchu, které následně skrývali. Najít se je podařilo gestapu až v roce 1943.156
I.2.16 Úřady práce, nové pracovní povinnosti, zaměstnanost v roce 1939
Na začátku července 1939 došlo k výnosu Presidia ministerstva sociální a zdravotní správy, který do jisté míry reformoval veřejné zprostředkování práce.157 O tomto výnosu informoval Olomouc Zemský úřad v Brně. Zprostředkovatelna práce v Olomouci musela Presidiu ministerstva sociální a zdravotní správy zaslat jmenovité seznamy svých úředníků a všichni úředníci poslat své vyplněné osobní výkazy a záznamní listy. Dále zprostředkovatelna musela presidiu sdělit přesnou adresu svého působiště, zaslat situační plán úřadovny s vyznačením plošných rozměrů, smlouvu nájemní a také uvést, jaké má interní vybavení k dispozici a kdo byl vlastníkem budovy, ve které se nacházela. Zemský úřad také upozornil, že nesmí 153
Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 221, 14. 8. 1939. Možíš, Milan: Činnost olomoucké služebny Gestapa. In.: Středisko: sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, ročník 70-71, Olomouc, Vlastivědná společnost muzejní 1987-1988, s. 162. 155 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 94, sig. III/97, kar. 139. 156 Bartoš, Josef: Odboj proti nacistickým okupantům na Olomoucku v letech 1939-1945. Olomouc, Danal 1997, ISBN 80-85973-29-4, s. 54. 157 Jednalo se o výnos ze dne 27. června 1939 č.j. zn. P-3125-26/6. 154
44
ve zprostředkovatelně dojít k žádným personálním změnám oproti stavu v červnu 1939.158 Zprostředkovatelna práce se poté transformovala v Olomouci do Úřadu práce s tím, že převzala úkoly dosavadní zprostředkovatelny práce a byla podřízena Ministerstvu sociální a zdravotní správy. 159 Mezi úkoly tohoto úřadu patřily péče o to, aby volná pracovní a učňovská místa byla zaplněna, aby bylo vyhověno specifickým potřebám daného pracovního místa, tělesným i odborným vlastnostem zaměstnance a hlavně jeho osobním a rodinným poměrům vzhledem k platným předpisům. Předpokládalo se, že takto dojde v olomouckém okresu k vyrovnání mezi volnými místy a volnými pracovními silami. Pokud by však volná pracovní místa ve vlastním obvodu nemohla být obsazena nebo pokud by přihlášení uchazeči nemohli být umístěni, pak docházelo k tomu, že se provedlo vyhledání a zprostředkování nové práce v součinnosti se sousedními úřady práce. Jednou ze služeb úřadu práce bylo také zprostředkování práce v Německu a v cizině. Mezi další úkoly tohoto nového úřadu patřilo provádění předpisů o všeobecné pracovní povinnosti, kontrola nezaměstnaných podporovaných z veřejných prostředků, provádění statistiky nezaměstnaných a sestavování statistiky pracovního trhu, podávání dobrozdání v oboru ochrany trhu práce, tvorba návrhů na školení a provádění poradenství pro volbu povolání spolu s dozorem nad živnostenským zprostředkováním práce.160 Úřad práce zahájil v Olomouci svou činnost od 1. září 1939. Dne 25. července 1939 bylo vydáno vládní nařízení o všeobecné pracovní povinnosti. To stanovovalo rok trvající pracovní povinnost pro všechny práceschopné muže ve stanoveném věku od 16-25 let v rámci provedení důležitých úkolů. Tyto úkoly stanovovalo Ministerstvo sociální a zdravotní správy. Tato povinnost mohla být také v některých důležitých případech navýšena o další jeden rok. Osobám, které vykonávaly činnou vojenskou službu, mohla být délka pracovní povinnosti snížena maximálně o 6 měsíců, ve zvláště odůvodněných případech mohlo dojít i k výjimce a k následnému odložení výkonu pracovní povinnosti. Osoby podléhající pracovní povinnosti měly dále nárok na mzdu, která se ve většině případů prováděla uzavřením hromadných smluv na místě výkonu práce. Dále u osob, které 158
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5. 159 Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 193 ze dne 25. 7. 1939, s. 623-624. 160 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 4, sig. I/2, kar. 5.
45
živily buď zcela, nebo částečně svou rodinu, bylo přihlédnuto k tomu, že daný člověk nemohl z dané mzdy tuto povinnost splnit.161 Proto bylo rozhodnuto o tom, že daná osoba mohla požádat o přiměřený vyživovací příspěvek. Tyto osoby povinné pracovní povinnosti měly pak po ukončení této práce jednu další výhodu. Tou bylo dávání přednosti na úřadech práce při zprostředkování práce. I zde pro nedodržení vyhlášky platily sankce. Odnětí svobody na 6 neděl nebo peněžitý trest 20000 K.162 Skoro po měsíci, dne 24. srpna 1939, došlo k dalšímu doplnění obsahu pracovní povinnosti. Pracovník mohl svou povinnost vykonávat i nově v několika od sebe oddělených časových úsecích. Osoby, které dva roky před nástupem pracovní povinnosti pracovaly v oboru zemědělském, se přednostně zařazovaly do prací v tomto oboru. Nově se také prováděla celá řada školení pracovníků. Způsobilost k provádění práce byla stanovena olomouckým okresním lékařem. Pokud daná osoba studovala, byl jí uložen odklad nástupu až do ukončení školní docházky. Nově k odložení pracovní povinnosti byla stanovena v případech, kdy byla osoba hlavním živitelem rodiny, pracovala ve významném hospodářském podniku, což by mohlo narušit výrobu, osoba, která pracuje v zemědělství v podniku, který má tak velkou intenzitu hospodaření, která by činila onu osobu nepostradatelnou.163 Na konci září 1939 vešel v platnost zákon o opatřeních proti zastavování provozu závodů a proti hromadnému propouštění zaměstnanců z práce. Od té doby byli zaměstnavatelé povinni upozornit na tuto skutečnost Úřad práce v Olomouci a požádat o schválení. Povinnost hlásit zastavení provozu a žádat o schválení se vztahovala na zamýšlené zastavení provozu na delší dobu 14 dnů a u propouštění zaměstnanců, pokud podnik zaměstnával nad 20 pracovníků a postihoval propouštěním během 4 neděl 20% zaměstnanců v závodě do 200 pracovníků a 10% u podniků s více než 200 zaměstnanci. Nejméně se to však týkalo 10 pracovníků.164 V říjnu 1940 byl doplněn zákon o pracovní době nad 8 hodin denně. Zde mohlo dojít k navýšení o 2 hodiny práce přesčas. Toho bylo často využíváno. Takže se ve většině případů začala používat delší pracovní doba a to desetihodinová.165
161
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 197, 24. 8. 1939. 162 Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 190 ze dne 25. 7. 1939, s. 621-622. 163 Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 195 ze dne 24. 8. 1939, s. 629-631. 164 Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 238 ze dne 21. 9. 1939, s. 750-751. 165 Sbírka zákonů a nařízení 1940, vyhláška č. 334 ze dne 1. 10. 1940, s. 947-8.
46
Od ledna 1941 mohly úřady v Olomouci pro výkon práce důležité pro veřejný zájem využít každého obyvatele ve věku od 18 do 50 let. Nejčastěji se mohlo jednat o osoby nezaměstnané, osoby bez povolání, ale i osoby v pracovním poměru, pokud to vyžadoval hospodářský zájem. Svobodní zde také měli být vybíráni přednostně před ženatými/vdanými. Výjimku tvořily osoby nezpůsobilé k výkonu práce, matky s dětmi do věku 15 let a těhotné ženy v 6. měsíci těhotenství. Délka trvání práce měla i zde činit 1 rok, u zaměstnaných osob půl roku. Cestovné, pokud se práce nenacházela v místě bydliště, bylo pro práci uzavřenou na délku trvající přes 6 měsíců hrazeno zaměstnavatelem, jinak byla platba hrazena z veřejných prostředků, tedy pro pracujícího bezplatná.166 Aby bylo vše systematicky lépe podchyceno, začaly se od června 1941 i v Olomouci vydávat pracovní knížky.167 Ty byly vyhotoveny na základě osobního listu. V praxi to fungovalo tak, že zaměstnanci dostali od svého zaměstnavatele osobní listy, které vyplnili, odevzdali pojišťovně, u které byli pojištěni, a následně jim byla pracovní knížka vydána. Nezaměstnaným vydával osobní list Úřad práce.168 Pracovní knížky měly sloužit místo dosavadní legitimace pojištěnců. Staly se tak veřejnými listinami a průkazy pro potřeby úřadů práce a také nositelem sociálního pojištění vůči zaměstnavateli. Pro všechny dělníky v Olomouci a zaměstnance na služební poměr, učně, praktikanty, zprostředkovatelé domácích prací, domáčtí živnostníci a dělníci platilo mít povinně pracovní knížku. Výjimkou byly osoby žijící v cizině, zaměstnané jen příležitostně, kteří nevykonávali námezdní práce z povolání, lidé nad 70 let a děti do 14 let.169 Pracovní knížky začaly být v Olomouci vydávány od 1. září 1941. Celkově se zde jednalo asi o 40 000 obyvatel, kteří byli povinni vlastnit pracovní knížku.170 Dne 4. 2. 1943 došlo k začlenění Protektorátu do válečného hospodářství.171 Do práce pro válečný průmysl byli začleněni nově muži i ženy, kteří nekonali do té doby práci pro důležité válečné úkoly. To platilo pro muže ve věku od 16-65 let a pro ženy ve věku 17-45 let.172 Těmto lidem byly, pro lepší přehlednost ze strany úřadů, vydány osobní výkazy a to místními výdejnami potravinových lístků, které museli 166
Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 37, 7. 2. 1941. Zavedeny byly pracovní knížky vládním nařízením ze dne 26. června 1941 č. 241 Sb. 168 Sbírka zákonů a nařízení 1941, vyhláška č. 291 ze dne 25. 7. 1941, s. 1445-1448. 169 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 134, 2. 7. 1941. 170 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 184, 21. 8. 1941. 171 Podle nařízení z 28. ledna 1943. 172 Ženám byla později pracovní povinnost prodloužena až na 50 let. Moravský večerník, ročník 22, Hanácká tiskárna Olomouc, 1943, č. 15, 4. 2. 1943. 167
47
vyplnit a následně odevzdat. Úřady práce je poté překontrolovaly a při včleňování lidí do práce ve válečném průmyslu braly zřetel k sociálním a osobním poměrům. V únoru 1943 přišla další vyhláška. Ministr hospodářství byl nově zmocněn zastavit nebo sloučit podniky a zastavit činnost určitých podniků v Olomouci za účelem uvolnění pracovních sil. Tato vyhláška se především týkala pracovníků obchodů, řemesel, hostinských a jiných živností, kde se i předpokládalo ušetření uhlí a energií pro úkoly obrany Třetí říše.173 Dalším významným bodem z hlediska pracovní činnosti bylo zavedení totálního válečného nasazení v červenci 1944. 174 Veškeré veřejné podnikání mělo tímto být plně přizpůsobeno cílům totální války a pro brannou moc a zbrojení měl být uvolněn co nejvyšší počet pracovních sil.175 Stále více olomouckých občanů bylo zavlečeno na práce do Říše. Za okupace bylo nuceně pracovně nasazeno z Olomouce mimo Protektorát 18 400 osob, v rámci Protektorátu na opevňovací práce 17 000, v továrnách 13 500 osob a v protiletecké službě asi 600 osob. Tato data byla nashromážděna na základě hrubého úředního odhadu díky vzájemné součinnosti úřadů a složek veřejného života v roce 1947.176 Zde pracovali muži 60 a ženy 54 hodin týdně.177 Se stále větším úbytkem mužských pracovních sil bylo zavedeno i povinné hlášení žen na pracovních úřadech a to v srpnu 1944. Všechny ženy ve věku od 45 do 50 let, stejně tak jako ženy s jedním dítětem, které ke dni 1. ledna 1943 překročilo věk šesti let a ženy, které do dne 1. ledna 1943 měly dvě děti mladší 14 let, z nichž zatím jedno dovršilo 14 let, se musely hlásit pracovním úřadům dle směrnic zvláštních výzev úřadu.178 V tomto měsíci také bylo povoleno zaměstnavatelům nařízením Ministerstva hospodářství a práce prodlužovat týdenní pracovní dobu dle vlastního uvážení a to o svátcích, nedělích a v noci.179
173
Sbírka zákonů a nařízení 1943, vyhláška č. 44 ze dne 11. 2. 1943, s. 115-118. Adolf Hitler vydal výnos o totálním válečném nasazení pro území Třetí říše a všech připojených a obsazených území dne 25. července 1944. 175 Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 90, 27. 7. 1944. 176 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1947, s. 11. 177 Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Vlastivěda moravská: země a lid: nová řada. Svazek 9. Dějiny Moravy. Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost 2004, ISBN 807275-044-5, s. 221. 178 Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 100, 20. 8. 1944. 179 Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Vlastivěda moravská: země a lid: nová řada. Svazek 9. Dějiny Moravy. Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost 2004, ISBN 807275-044-5, s. 221. 174
48
V září 1944 došlo v Olomouci k zjednodušení ve správním řízení, zastavení činnosti v několika úředních oborech, došlo k přesunu úředních příslušností, zjednodušení disciplinárního řízení, omezením archivních prací, zjednodušení v účtování nositelů sociálních pojištění s lékaři a při vyúčtování ošetřovacích nákladů v léčebných ústavech a zastavení všech stavebních projektů.180 To vše v důsledku totálního válečného nasazení v protektorátu Čechy a Morava.181 K tomu všemu se také připojilo zavedení 60 hodinového pracovního týdne ministrem hospodářství a práce.182 Pokud se podíváme na zaměstnanost v červenci a září 1939 zjistíme, že v červnu byl počet nezaměstnaných v Olomouci jen 84.183 V září 1939 naopak v Olomouci několik nezaměstnaných přibylo. Celkový počet byl stanoven na 104.184 Pokud tento počet porovnáme s rokem 1930, kdy byl počet nezaměstnaných 1739, zjistíme, že pokles byl opravdu velký.185 Také celkový počet nezaměstnaných na území Protektorátu se z března 1939 v počtu 90 975 snížil na 16 912 v červnu 1939.186 Pamětnice vzpomíná na vyprávění svého manžela, na jeho život, co by jednoho z totálně nasazených ve Vídni. „Jelikož můj manžel byl zedník, těch bylo málo, byl poslán do Vídně na letiště. Vyprávěl mi o tom, jak se tam k nim Němci chovali. Často se zde setkával se zajatci, mezi nimi bylo hodně Francouzů, Italů a taky Rusů. Italové vždy k večeru rádi zpívali, s Francouzi zase byla velké sranda. Němci se ke všem zajatcům chovali s respektem a poměrně dobře. Jen s Rusy byl problém. Ti nesměli chodit na společné záchody s ostatními, ale museli svou potřebu vykonávat do děr, které si museli vlastnoručně vykopat.“187
180
Celkově byla práce zastavena v 57 úředních oborech, např. u změn hranic obcí, označování ulic, dodatečné zápisy v matrikách, finanční statistika v oboru komunální správy, zavádění a povolování obecních dávek. 181 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 104, 29. 8. 1941. 182 Sbírka zákonů a nařízení 1944, vyhláška č. 199 ze dne 9. 9. 1944, s. 989-990. 183 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 154, 4. 7. 1939. 184 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 206, 3. 9. 1939. 185 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 2, sig. Z II, kar. 1. 186 Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem: okupační politika, kolaborace a odboj 19391945. 2 vydání. Praha, Prostor 2000, ISBN 80-7260-028-1, s. 184. 187 Manžel pamětnice byl podle pracovní knížky nasazen na práci ve Vídni od 12. prosince 1942 do 8. dubna 1945. Ta nyní v držení autora práce. Pamětnice A (1907-1998), přepis písemných poznámek z vyprávění provedených v rozmezí 2. ledna – 29. ledna 1998.
49
I.2.17 Výše platů dělníků, státních zaměstnanců a umělců
Plat a jeho výše do jisté míry vždy vypovídala o životní úrovni olomouckých obyvatel, toho, co si za svůj plat mohli a nemohli dovolit koupit. U jednotlivých složek obyvatel však platily rozdíly a to i u výhod, které ke svému platu získávaly. Jedny z nejmenších platů měli dělníci. Jejich průměrný plat byl mezi 400700 K týdně.188 Právě z tohoto důvodu bylo již v březnu 1939 zahájeno v Olomouci první nabírání dělníků na práce v Německu.189 Mezi ně měly patřit kvalifikované síly a dělníci s výjimkou těch, kteří pracovali v zemědělství. Toto nabírání se však týkalo pouze těch, kteří měli dobrou fyzickou zdatnost, pevné zdraví a byli nezaměstnaní. Výše platu a místo práce se sdělovalo dělníkům vždy při náboru. Podotýkalo se však, že výše platu je nadstandardní.190 S další nabídkou práce v Německu a najímání nových pracovních sil, tentokrát však železničních dělníků, přišly Říšské dráhy, které tak reagovaly na vyšší počet nezaměstnaných těchto dělníků, kteří se vrátili do vlasti ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a neměli tak práci. Plat, který Říšské dráhy nabízely, byl ve výši 90 K na den, což bylo pro každého dělníka hodně.191 Také jim bylo zaručeno slušného ubytování a stravy. Mohli si s sebou vzít i českého kuchaře.192 Další skupinou byli úředníci a městští zaměstnanci. Měli nárok na drahotní a vánoční jednorázovou výpomoc. Dne 12. června 1939 tak bylo například rozhodnuto o drahotní výpomoci pro dělnictvo zaměstnané u městských podniků na kolektivní smlouvu.193 Zaměstnanci ženatí s dětmi tak získali 300 K, bezdětní 250 K, ženám, pokud byly živitelkami rodin, byla vyměřena výpomoc ve výši 200 K, svobodným mužům a ženám dohromady 150 K a učňům 50 K. Drahotní výpomoc příslušela jen těm, kteří pracovali pro městské podniky od 1. ledna 1939.
188
Nálevka, Vladimír: Každodenní život v protektorátu Čechy a Morava. In.: Nacistická okupace: sedmdesát let poté: Sborník textů, č. 77/2009, Praha, CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2009, ISSN 1213-3299, s. 17. 189 Najímání bylo zahájeno v pátek 23. března 1939 od 8:00. 190 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 81, 22. 3. 1939. 191 Průměrná mzda dělníka v meziválečném období byla mezi 1000-1800 K. Trapl, Miloš: Olomouc v letech 1918-1948 (Ekonomický a politický vývoj města). In.: Historická Olomouc a její současné problémy: Sborník referátů z celostátního sympozia 7, Olomouc 1989, s. 27. 192 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 122, 5. 5. 1939. 193 Jednalo se zde o tyto městské podniky: městský stavební úřad, městská hospodářská správa, městské sady, městská jatka, městské elektrické podniky, městská plynárna a vodárna a městská cihelna, vápenka a kamenolom.
50
Zaměstnancům na individuální smlouvu, stejně jako dělníkům najímaných pouze na nouzové práce, tato drahotní výpomoc nepříslušela.194 V listopadu 1939 došlo ke stanovení nových minimálních mezd pro zaměstnance výrobních podniků. Podle místa závodu došlo k rozdělení měst do tříd. Poté došlo k rozdělení zaměstnanců do tří platových skupin podle kvalifikace. Tyto skupiny se poté ještě dále dělily a specializovaly. V první skupině byli obchodní zaměstnanci po ukončeném 18. roku. Jejich mzdy byly rozděleny do tříd s označením A1-A4. Výše jejich minimálního platu, stejně jako u dalších skupin, byla závislá na počtu odsloužených let. Ve třídě A1 jste tak mohly vydělat 600 K měsíčně, v A2 710 K, A3 880 K a v A4 skupině 1880 K. Do druhé skupiny označované písmenem B1-B4 patřili techničtí zaměstnanci. Zaměstnanci třídy B1 měli minimálně měsíčně vydělat 600 K, B2 710 K, B3 800 K a v poslední třídě B4 1100 K. Do poslední skupiny patřili mistři. Tato skupina měla pouze dvě třídy a to C1 a C2. Pracovníci třídy C1 si vydělali minimálně 710 K a C2 800 K. Veškeré tyto uvedené minimální platy platily pouze pro první rok v zaměstnání a ve městech I. třídy s tím, že pro II. třídu měst, kam patřila i Olomouc, jejich minimální mzdy byly o 5% nižší.195 Na konci listopadu 1939 pak byla vyhlášena všeobecná úprava mezd a platů, které zaručovala zvýšení platů v Olomouci o 10%.196 Platové poměry v Olomouci poté v prosinci 1941 výrazným způsobem ovlivnila vyhláška vládního nařízení o zajištění stability mezd, platů a pracovní morálky. Díky ní bylo nově zakázáno jakékoliv zvyšování mezd, platů, odměn a pravidelných přídavků. Výjimku mohlo povolit pouze Ministerstvo sociální a zdravotní správy. Pro přijetí nových zaměstnanců nebo vzniku nových podniků musely nově platit platy, které byly v platnosti u podniků stejného druhu. V oddílu II. této vyhlášky také byl vydán zákaz o přetahování zaměstnanců a veškeré činnosti s tímto spojené. Zaměstnanec také nesměl práci sabotovat jakýmikoliv prostředky, které by podrývaly pracovní morálku.197
194
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 24, sig. I/15, kar. 45. 195 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 278, 26. 11. 1939. 196 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 282, 1. 12. 1939. 197 Sbírka zákonů a nařízení 1942, vyhláška č. 13 ze dne 10. 12. 1941, s. 67-73.
51
Zajímavé také pro srovnání byly platy umělců Družstva českého divadla v Olomouci během sezóny 1939-1940. Členové činohry pobírali měsíčně podle svých funkcí od 1100 do 2300 K, členové zpěvohry od 900 do 3200 K, sbor od 800 do 1100 K, členové baletu od 650 do 2000 K, orchestr a kapelníci 900 do 2300 K.198
I.2.18 Obyvatelé Olomouce
Vývoj počtu obyvatel v Olomouci za okupace zaznamenal také jednu velkou změnu. Původní přehled o počtu obyvatel Olomouce vycházel z roku 1930. Ten uváděl celkový počet obyvatel Olomouce-města na 66 440. Z tohoto počtu bylo 47 681 Čechů, 15 017 Němců a 2198 Židů.199 Dále zde byla ještě početná menšina maďarské národnosti, dále několik stovek občanů národnosti ruské a v menším počtu i národnosti polské a srbochorvatské.200 Počet obyvatel židovské národnosti se však snížil ještě před válkou díky velké vlně emigrace do ciziny.201 Díky soupisům obyvatelstva v Olomouci provedených v září 1939 pro potřeby odběrových lístků, kdy tento výčet znamenal i neoficiální zjištění a sčítání počtu obyvatel Olomouce, se zjistil neobvyklý nárůst. Zjistilo se, že počet obyvatel Olomouce byl nyní 76 500. Toto číslo ovšem nebylo zcela přesné, a to hlavně díky velkému pohybu obyvatelstva.202 Z tohoto počtu celkově 28 000 obyvatel bydlelo ve vnitřním městě, zbytek v okrajových částech na předměstích, které zaznamenaly rychlý růst. U Nové ulice šlo pozorovat narůst nejvíce. Zde bydlelo nyní 10 500 obyvatel. Hned za touto částí následovaly Hodolany se svým počtem 9500 obyvatel. Město tedy značně rostlo a to i díky nepříznivým okolnostem doby.203 Celkovou rozlohu mělo město 40.52km².204 198 199
SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, kar. 3. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 2, sig. Z II, kar.
1. 200
Podle údajů z roku 1930 zde žilo na 1215 Maďarů, 304 Rusů, 146 Poláků a 20 Srbochorvatů. Bartoš, Josef: Místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. 3. svazek. Ostrava, Profil 1972, s. 42. 201 Bartoš, Josef: Odboj proti nacistickým okupantům na Olomoucku v letech 1939-1945. Olomouc, Danal 1997, ISBN 80-85973-29-4, s. 37. 202 Dne 29. září 1939 po kapitulaci Varšavy bylo do Olomouce posláno přes 2000 německých vojáků na odpočinek z polského tažení, takže fluktuace počtu obyvatelstva byla obrovská. Fond M 6-29 Národní sdružení odborových organizací. Kronika, zápis provedl dne 24. října 1939 Karel Slavíček. Jedná se o nezpracovaný fond. 203 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 333, 4. 12. 1939. 204 Zimprich, Richard a kol.: Monographie der Hanna. Olomouc, Propagační a obstaravatelské podniky M. Talíková 1941, s. 18.
52
Díky snaze o větší národnostní poměr ve městě ze strany Němců, se do města stále více přestěhovávali lidé německé národnosti. Byli to většinou úředníci, kteří měli vtisknout městu čistý německý ráz. V roce 1944 tak i díky nim činil počet obyvatel města Olomouce 74 274. Z tohoto počtu bylo německé národnosti 20 256 obyvatel a židovské 12.205 V dubnu 1945 dosáhl počet obyvatel čísla 75 262. Tento počet byl dán jednak počtem uprchlíků z východu a také koncentrací tzv. zákopníků, kteří budovali obranné valy u Olomouce před postupující sovětskou armádou.206 Také toto číslo moc neodpovídá skutečnosti z toho důvodu, že v ohlašovacím katastru města bylo zapsáno mnoho obyvatel, kteří v této době žili již mimo Olomouc. Mezi ty patřilo i mnoho Olomoučanů nasazených na nucené práce v Německu a Židů v koncentračních táborech.207
I.2.19 Vliv atentátu na Reinharda Heydricha na život ve městě
Dne 27. května 1942 byl v Praze spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ještě ten den došlo k vyhlášení civilního výjimečného stavu nad celým územím protektorátu Čechy a Morava.208 Ten, kdo by přechovával osoby, které se atentátu zúčastnily, nebo jim poskytoval jakoukoliv pomoc, nebo měl vědomosti o jejich osobě, nebo o jejich pobytu a neučinil oznámení, měl být zastřelen i s celou svou rodinou.209 Atentát na Heydricha a jeho následky ve formě výjimečného stavu zasáhly také Olomouc. Všechny divadelní představení, sportovní akce a shromažďovací akce byly dočasně zakázány. Veškerý kulturní život města tak na nějaký čas utichl. Toto opatření se nevztahovalo pouze na valné hromady, schůze představenstev, výborů veřejnoprávních a hospodářských korporací v Olomouci. Ty, pokud se měly konat, se však musely nahlásit a to 24 hodin předem oberlandrátovi města Olomouce.
205
Možíš, Milan: Činnost olomoucké služebny Gestapa. In.: Středisko: sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, ročník 70-71, Olomouc, Vlastivědná společnost muzejní 1987-1988, s. 162. 206 Neisner, Tomáš: Obyvatelstvo Olomouce v letech 1918-1945. In.: Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci č. 242, Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci 1986, s. 25. 207 Lepka, Ivan: Vývoj poválečného osídlení Olomouce. In.: Olomouc v novodobých dějinách: sborník prací, Olomouc, Park kultury a oddechu 1965, s. 135. 208 Civilní výjimečný stav byl původně vyhlášen jen pro okrsek oberlandráta v Praze v 16:30 hod. Teprve ve 21:32 hod. se výjimečný civilní stav rozšířil na celé území Protektorátu. 209 Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 56, 27. 5. 1942.
53
V Olomouci také byla stanovena tzv. policejní hodina a to na veškerá zábavní místa jako hostince a biografy. Platila od 22:00 hod. Jedinou výjimku měly restaurace nacházející se v nádražním prostoru, ty ale měly sloužit k užívání jen a pouze cestujícím. Další velkou, do očí českému obyvatelstvu bijící, výjimkou byly německé podniky, a to jakéhokoliv druhu, které zákazům vůbec nepodléhaly. Měly pouze za úkol omezit pracovní dobu danou policejní hodinou. Také všechny vchody do domů se musely od 23:00 hod. uzavírat.210 V Olomouci a okolí probíhaly také četné pátrací akce, při kterých se také zjistilo, že řada lidí ještě pořád neměla anebo nenosila s sebou řádný úřední průkaz sloužící k legitimaci. Toto ustanovení platilo v protektorátu Čechy a Morava již od 10. září 1939. Ten, kdo tento průkaz neměl při kontrole u sebe, měl poté velký problém s gestapem. Pokud se jednalo o cizince, ti byli povinni na vyzvání při kontrole ukázat svůj cestovní pas. Do těchto pátracích akcí bylo také v hojném počtu nasazeno olomoucké četnictvo, které pátralo především po okolních vesnicích.211 Někteří olomoučtí podnikatelé, snad ze strachu nebo donucení, se dne 17. června 1942 v redutním sále připojili k manifestu pod názvem „Moravský průmysl odsuzuje atentát“, kdy chtěli dát najevo loajálnost k režimu a veřejně tak odsuzovali jednání atentátníků.212 Dne 27. června 1942, ještě pořád v době stanného práva, probíhala v Olomouci na Andrově stadionu velká manifestační akce, jejímž cílem byla podpora státního prezidenta dr. Emila Háchy a projev věrnosti a oddanosti Německu, které se zúčastnilo na 60 000 lidí z Olomouce a okolí.213 Lidé na toto shromáždění byli sváženi autobusy a vlaky, proto se dosáhlo tak velkého počtu. Mnoho lidí dorazilo také proto, že se obávali dalších represí.214 Andrův stadion byl při této příležitosti vyzdoben říšskými a protektorátními vlajkami. Projev zahájil kovodělník Vaňhara, po něm se na pódiu vystřídal šéfredaktor Lidových listů z Prahy Jan Scheinost, který
210
Štěpánek, Zdeněk, Vašek, František: První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno, Šimon Ryšavý 2002, ISBN 80-86137-64-3, s. 82. 211 Štěpánek, Zdeněk, Vašek, František: První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno, Šimon Ryšavý 2002, ISBN 80-86137-64-3, s. 98. 212 Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: za nacistické okupace. In.: Dějiny Olomouce 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2009, ISBN 978-80-244-2369-2, s. 239. 213 I v dalších městech tato akce probíhala. V Praze došlo na shromáždění na 200 000 obyvatel, velký počet shromážděných byl i v Brně a Moravské Ostravě. Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Vlastivěda moravská: země a lid: nová řada. Svazek 9. Dějiny Moravy. Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost 2004, ISBN 80-7275-044-5, s. 202. 214 Štěpánek, Zdeněk, Vašek, František: První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno, Šimon Ryšavý 2002, ISBN 80-86137-64-3, s. 87.
54
velice ostře kritizoval monsignora Jana Šrámka. Nazval ho, stejně jako Edvarda Beneše, zrádcem národa, vlasti a vytýkal mu poškození dobrého jména církve a schvalování atentátu na Heydricha. Vyvrcholením celé akce bylo vystoupení ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce, který nanejvýše zdůrazňoval jediný cíl českého národa, jímž mělo být blaho v rámci Velkoněmecké říše. Ve svém projevu popisoval i to, jak všude jinde jsou mužové ve válce, jen čeští mužové jsou doma u své práce a rodiny, města nepřátel jsou zničená, hospodářství v troskách a ostatní národy závidí Čechům spokojenost, klid a to, jak rychle se včlenili Češi do Velkoněmecké říše. Všechny občany české země, kteří toto nadšení nesdíleli a snažili se všemi způsoby poškozovat dění v Protektorátu poté označil za zločince a blázny, kteří si jen přáli, aby i v českých zemích tekla krev. Dr. Emila Háchu poté glorifikoval jako hrdinu, který zabránil válce s Německem a Adolfa Hitlera jako člověka, který se ujal českých zemí, zrazenými západními mocnostmi a vzal je do ochrany Říše. Odsoudil také všechny české emigranty bojující na straně nepřátel Německa.215 Pravoslavný kaplan v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze, kde se atentátníci ukrývali, Vladimír Petřek, byl okamžitě zatčen. Jeho představený, Alois Václav Čikl, také pocházející z Olomoucka, předseda pravoslavné církve Jan Sonnenvend a bývalý patriarcha (Gorazd) Matěj Pavlík byli zatčeny a krátce na to dne 3. září popraveni. Petřek byl popraven 4. září 1942.216 Stejně tak bylo tvrdě zasaženo i proti jejich rodinám v Olomouci. Petřekovi rodiče, tři sourozenci a Čiklova manželka byli také zatčeni a popraveni. I díky velké podpoře protinacistického režimu ze strany české pravoslavné církve, byla tato církev v září 1942 zrušena a její veškerý majetek v Olomouci byl zabaven.217 Stanné právo začalo 27. května a skončilo 4. července 1942.218 Celkově si represe z řad olomouckých obyvatel vyžádaly 71 obětí. Z tohoto počtu bylo 50 popraveno v Brně v Kounicových kolejích, tři v Berlíně a 1 v Praze. Dalších 17 zahynulo v koncentračních táborech.219 Mezi zatčenými bylo také velké množství 215
Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 70, 30. 6. 1942. Štěpánek, Zdeněk, Vašek, František: První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno, Šimon Ryšavý 2002, ISBN 80-86137-64-3, s. 107. 217 Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Za nacistické okupace. In.: Dějiny Olomouce 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2009, ISBN 978-80-244-2369-2, s. 239. 218 Gebhart, Jan, Kuklík, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha, Themis 1996, ISBN 8085821-35-4, s. 222. 219 Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, ISBN 80-7198-517- 1. s. 84. 216
55
členů bývalého Sokola, který jako spolek byl zrušen v roce 1941.220 Jen z olomoucké jednoty Sokol bylo zatčeno do listopadu 1942 101 členů, z nichž 37 zemřelo nebo bylo popraveno v koncentračních táborech.221 O rok později, na konci května 1943, při 1. výročí atentátu na Hendricha, došlo
i v Olomouci k přejmenování jedné
z ulic Heydrichovým
jménem.
Přejmenována tak byla třída Josefa z Engelů, bývalá třída Svobody v Olomouci.222 Tato slavnost se konala v dopoledních hodinách dne 30. května 1943 před budovou okresního úřadu za hojné účasti členů NSDAP, státu, branné moci a převážně německého olomouckého obyvatelstva. Hudba hrála skladbu Richarda Wagnera „Andante religioso“. Po jejím skončení si vzal na starost slavnostní řeč vrchní starosta dr. Schreitter následován krajským vedoucím NSDAP Ing. Schmelzlem, který shrnul příkladný život a dílo Reinharda Heydricha a jako hlavního viníka jeho smrti označil Edvarda Beneše. Poté si slovo opět vzal dr. Schreitter a pronesl: „Na trvalou paměť na Zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha, jenž padl pro Německo, přejmenovávám třídu Josefa z Engelů od Terezské brány až k Polské ulici na třídu Reinharda Heydricha. Prohlašuji tímto přejmenování za provedené.“223 Na jaře 1943 došlo také k přejmenování Androva stadionu v Olomouci na Stadion Reinharda Heydricha.224
I.2.20 Nadace a fondy pro chudé
V Olomouci fungovala za okupace také řada fondů a nadací pro chudé. Výnosů těchto institucí bylo používáno i pro částečné krytí provozního schodku Spojeného chudinského ústavu v Olomouci. Za rok 1939 tak bylo Spojenému chudinskému ústavu vyplaceno z výnosů nadací a fondů 4000 K. Mezi tyto instituce patřily nadace Bernarda Kaufmanna pro chudé, fond Rimonův z pozůstalosti, chudinská nadace Kateřiny Fichtnerové, nadace Richarda z Englů pro choré, nadace Emilie Englové pro podporu chudých, nadace Dra. 220
Bartoš, Josef a kol: Malé dějiny Olomouce. Přerov, Profil 1972, s. 134. Novotný, Vladimír: 75 let Sokola Olomouc. Olomouc, Tělocvičná jednota Sokol 1946, 61s. 222 Přejmenování ulic na ulice Reinharda Heydricha bylo provedeno i v dalších 19 městech v Čechách a na Moravě. 223 Moravský večerník, ročník 22, Hanácká tiskárna Olomouc, 1943, č. 65, 1. 6. 1943. 224 Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Za nacistické okupace. In.: Dějiny Olomouce 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2009, ISBN 978-80-244-2369-2, s. 220. 221
56
Schröterra
pro
choré,
chudinská
nadace
Rudolfa,
Richarda
a
Roberta
Domluvilových, chudinská nadace Karla Wernera, fond Hamburgerových pro vánoční nadílky, fond J. Heidenreicha pro chudé a nadace Klementiny Primavesiové pro chudé.225 Další nadace a fondy již byly více specializované. Nadace profesora Ludvíka Jindřicha Jeittelesa se zabývala podporou žaček obecných a měšťanských škol. Této nadaci zpravidla bylo dáno několik doporučení pro udělení stipendia, následně tato nadace pečlivě vybrala obvykle dvě dívky české a jednu dívku německé národnosti, které nejvíce vyhovovaly potřebám podpory. Žadatelka musela předložit vysvědčení školní, nemajetnosti a výkaz o majetkových poměrech. Darovaná podpora činila obvykle 100 K s tím, aby den úmrtí matky zakladatele nadace, tyto dívky uctily krátkou vzpomínkou.226 Nadace generálního auditora Aloise Sixe se věnovala zase podporám posluchačů práv. Jelikož se zde jednalo už o vyšší částku podpory, která činila 1000 korun na rok, žadatel musel předložit vysvědčení nemajetnosti, průkaz o narození žadatele v Olomouci a průkaz, který ujišťoval nadaci o řádné imatrikulaci žadatele na některé z právnických fakult.227 I nadace a fondy však podléhaly vyhláškám úřadů. V červnu 1941 podle vydaného nařízení říšského protektora se musely nahlásit všechny nadace a fondy, pokud jejich výtěžky zcela nebo alespoň z poloviny sloužily německým obyvatelům nebo německé věci. Zvláště se dbalo na tom, aby byly přihlášeny i takové nadace, ve kterých výtěžky připadaly Židům nebo židovským účelům. Z této přihlašovací povinnosti byly vyjmuty nadace a fondy církevní, dále ty, které se týkají hasičstva a první pomoci a ty instituce, které slouží výhradně obecnímu účelu.228 Další nahlašovaní povinnost proběhla v lednu 1942. Tehdy musely už všechny instituce, které spravovaly nějaký fond nebo nadaci pro podporu chudých obyvatel, tuto činnost nahlásit.229
225
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 60, sig. 93007, kar. 44. 226 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 59, sig. 93005, kar. 43. 227 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 59, sig. 93005, kar. 43. 228 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 59, sig. 93005, kar. 44. 229 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 58, sig. 93000, kar. 39.
57
I.2.21 Jedny z prvních známek nespokojenosti
Značná nespokojenost se začala rychle projevovat především u českých vlastenců a stoupenců bývalé republiky, která zanikla. Toto spektrum vlastenců zasahovalo do celé olomoucké společnosti a nebylo ostře vymezeno společenským postavením. Každý si uvědomoval svou novou úlohu v protektorátu Čechy a Morava a ne každý se s ní dokázal sžít a spokojit. K prvním vážnějším nepokojům došlo již v květnu 1939, kdy bylo zaznamenáno mnoho škod a to na německém majetku. Nejvíce byla poškozena budova německého spolku Turnverein.230 To si vyžádalo opravy okenních tabulí, nátěrů, kování, omítek a výměnu poškozených osvětlovacích těles. Poškozeno bylo dalších 19 budov, mezi nimi i budova místní skupiny SdP a firemní označení kanceláře dr. Fritze Czermaka. Většina budov nahlásila poškození okenních tabulí, vývěsních štítů a firemních označení. Celková výše škod se u těchto 20 budov zastavila na částce 23 476.70 K. V červenci 1939 nastupující vládní komisař dr. Fritz Czermak moc dobře věděl, že s olomouckými českými vlastenci může být v budoucnu problém. I proto ve svém proslovu, v den převzetí úřadu, k představitelům městských referátů a podniků zdůraznil, že se od všech očekává přizpůsobení se novým poměrů a plnění svých povinností jako doposud.231 Nicméně i když od tohoto proslovu uplynulo několik týdnů, Czermak na konci srpna 1939 připustil, že smýšlení českého úřednictva a zaměstnanců, se jeví jako nepřátelské vůči německému národu v Olomouci. V několika případech dokonce muselo dojít k zakročení gestapa. Jedním z nich byl případ ze dne 10. srpna 1939, kdy probíhal výlet zaměstnanců městských elektrických podniků na Radhošť. Protože se někteří zaměstnanci chovali a vyjadřovali k německému národu nepatřičným způsobem, muselo zakročit v jejich případě gestapo. Mezi obviněnými byli: Rudolf Kadlec, František Šenkapoul, Antonín Lang, František Čep a Miroslav Ambrož. K celé věci se poté musel postavit Fritz Czermak, který o jejich osudu rozhodl dne 23. září 1939. Šenkapoul s Čepem dostali ke dni 1. října 1939 výpověď a museli si hledat novou 230
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 36, sig. I/26, kar. 78. 231 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939, s. 108.
58
práci. Langovi bylo sníženo služné o 20% a to od 1. října do 31. prosince 1939. Kadlec a Ambrož dostali důtku s tím, že opakování bude mít za následek jejich propuštění. Všichni jmenovaní, kromě těch, co byli propuštěni, nesměli také nějakou dobu přijít v práci do styku s lidmi, a proto jim byla nařízena zvláštní pracovní služba.232 Czermak poté upozornil všechny své podřízené, aby zanechali politických debat a dbali na to, aby jejich chování vůči německému národu bylo ukázněné a nebudilo tak dojem opovržení nad olomouckými Němci ze strany městských úřadů. Úředníci se měli také vyvarovat účastí na projevech, schůzích a přednáškách, na kterých se tajně brojí proti německému obyvatelstvu. Kromě potíží se státními zaměstnanci vyvstal nový problém, a to se studenty škol v Olomouci. Často se totiž stávalo, že česká mládež německou napadala vrážením při chůzi po chodbách, vyvoláváním hádek apod. Proto vládní komisař Czermak na popud Ministerstva vnitra požádal ředitele a správce olomouckých škol, aby důsledně poučili české olomoucké studentstvo, že se musí vyvarovat všech těchto činů a provokací vůči německé školní mládeži a že v případě, pokud by tuto výzvu neuposlechli, proti nim bude co nejpřísněji zakročeno. Učitelé byli také nabádání, aby se snažili mezi žactvem vybudovat národnostní snášenlivost. Bezpečnostním orgánům bylo poté oznámeno, aby tomuto chování z řad českého žactva věnovaly mnohem větší pozornost a případným provokacím tak aktivně bránily. 233
232
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 24, sig. I/15, kar. 50. 233 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 74, sig. IIc/73, kar. 116.
59
II. Městská hromadná doprava II.1 Jízda vpravo, změny v dopravě
Jízda vpravo se řešila v diskuzích poslanců a odborníků již delší dobu v období první republiky. Definitivní rozhodnutí bylo učiněno až v říjnu 1938, kdy došlo k obsazení Sudet.234 V této době také bylo stanoveno, že dojde k zjednodušení dopravy mezi Sudetami a zbytku Československa a to díky novému zahájení jízdy vpravo platnému ke dni 1. května 1939. Bylo také nutné technicky upravit autobusy tak, aby vyhovovaly novému systému jízdy. Dveře starších autobusů musely být přemístěny z levé strany na pravou, k čemuž docházelo v Olomouci na začátku roku 1939. U nových autobusů, vyrobených od listopadu 1938, byly již dveře umisťovány na pravou stranu.235 Dalším problémem se jevily být nástupy a výstupy z autobusů, jelikož autobusy stále ještě jezdily vlevo, ale dveře pro nástup/výstup se nacházely vpravo a vedly do vozovky.236 Za otvírání dveří a za přesvědčení se o bezpečnosti tohoto úkonu při zastavení autobusu na předem dané zastávce byli odpovědni řidiči. Díky nízké intenzitě provozu na olomouckých silnicích ale nedocházelo k větším problémům. Lidé tedy byli postupně připravováni na novou změnu. Věděli, jak mají nastupovat, a na jakém konci silnice stát při příjezdu autobusu. Zdálo se, že k plánované změně bez problému dojde 1. května 1939. Do tohoto data však zasáhla okupace. Německé jednotky vstupovaly do města dne 15. března 1939 a to po pravé straně silnice, jak byly zvyklí. Celý provoz se rázem jejich pohybu přizpůsobil a to velice rychle. Řidiči aut i autobusy okamžitě změnily na silnicích a cestách jízdu vpravo. U tramvajové dopravy nebyl také žádný problém. Pouze bylo nutné přehodit výhybky a celý proces tím byl vyřešen.237 Olomoucké noviny kritizovaly příliš dlouhé projednávání zákona pro jízdu vpravo a ukazovaly, jak vstup německých jednotek vše velice rychle vyřešil. 234
V Sudetech hned po obsazení byla zavedena jízda vpravo. Potěšil, Tomáš: Autobusová doprava a zahájení pravostranného silničního provozu v březnu 1939. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), Olomouc 2000, s. 149. 236 Cestující byli o této věci dostatečně informováni prostřednictvím vyvěšených letáků, vyhlášek uveřejněných v tisku a vylepených ve vozidlech městské hromadné dopravy. 237 Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 64, 17. 3. 1939. 235
60
Aby bylo vše ještě posvěceno německou vojenskou správou, bylo v Olomouci odpoledne 15. března 1939 vydáno nařízení, které s okamžitou platností jízdu vpravo zavádělo a které platí až do dnešní doby. Dne 1. června 1939 se konala schůze dopravní komise, na které byly vysvětlovány hlavní změny v jízdě vpravo, které postihlo i dopravní značení. Značky byly nově přemístěny na pravou stranu a průtahy státních silnic byly označeny směrovými ukazateli dle německého vzoru v barvě žluté a černé. Celkově takto bylo označeno 18 odboček a křižovatek. Také bylo probíráno uzavření ulice Anglické pro všechna vozidla, kde jedinou výjimku v dopravě tvořily tramvaje elektrické dráhy. Velké znepokojení z hlediska bezpečnosti budilo zajíždění vozidel z Mořického náměstí do ulice Zámečnické. Z této schůzce vzniklo několik nových návrhů na dopravní změny, kde hlavní důvodem bylo zvýšení bezpečnosti. Upozorněno bylo německé vojsko, kterého se týkala moc rychlá jízda a požadavek neprojíždění vnitřním městem, na autobusy bylo naléháno, aby při jízdě nejezdily středem vozovky a zastavovaly vždy na pravé straně a ne v zatáčkách křižovatky. Dále byly vyzvány všechny školy, aby jejich školáci byli poučeni o dopravních předpisech. Došlo také k prodloužení zábradlí u vstupu do Mořické školy a zahájeny akce „choďte vpravo“. Další věci, které schůze probírala se spíše týkaly technické úpravy vozovek, jako bylo sestříhání keřů na břehu řeky Moravy u křižovatky ulic Dobrovského a Komenského, u přejezdu trati na Šibeníku a na rohu Dlážděné a Holické, opravy propadlin ulice Hanácké, rozšiřování chodníku na ulici Antonína Pohla a umístění mnoha značek po městě.238
II.2 Tramvajová doprava
Tramvajová doprava za okupace se nikterak zvlášť neměnila. Zaznamenala však četné úspěchy na poli olomoucké dopravy. V roce 1939 oslavila 40. výročí svého provozu přepravením 5 230 081 osob.239 V této době také začínal velice rychle narůstat počet přepravovaných cestujících. Toho se dosáhlo i tím, že z vozů byly odstraňovány sedadla, kterými byly dřevěné lavice. 238
Ulice Komenského se za okupace jmenovala Laudonova třída, Dobrovského ulice třída Brunno za Schaumburgu. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 7, sig. I/6, kar. 17. 239 Hloch, Ivo a kol.: 75 let městské hromadné dopravy v hanácké metropoli Olomouci. Olomouc, Dopravní podnik města Olomouce 1974, s. 12.
61
Od ledna 1940 se začaly vydávat zřízencům elektrické dráhy stejnokroje. Toto oblečení mělo vždy stanovenou přesnou maximální dobu užívání, kdy po uplynutí této doby, měl zřízenec nárok na nové oblečení.240 Mezi toto oblečení patřily: pro zimní období kožich, soukenná blůza, plášť, kalhoty, čepice a pro letní období letní stejnokroj, blůza, kalhoty a čepice. Mezi dalším jejich vybavením bychom našli obaly pro jízdní listy, brašny, štípací kleště, služební čísla a poskytovaný paušál na tužky ve výši 10 K ročně. Čekatelé elektrických drah neměli na stejnokroj nárok. Výdej pro ně závisel jen a pouze na dobrozdání vedoucího oddělení, přičemž nemohl čekatel dostat stejnokroj dříve než běžný zřízenec. Pro nošení platily také přísná nařízení, která zakazovala nosit stejnokroj mimo službu, udržovat ho v čistotě, kdy mohl být každý zřízenec povolán k prohlídce svého stejnokroje a zodpovídal za jeho stav. V čase, kdy byl stejnokroj nošen ve stanovené době až do jeho výměny za nový, byl majetkem elektrických drah. Po uplynutí této doby přecházel bezplatně do rukou zřízence.241 V dubnu 1940 tramvajová doprava tak vzrostla, že její správa jen stěží udržovala nerušený provoz. I když jezdily vždy místo dvou tři vozy, byly tramvaje neustále přeplněny a obyvatelé Olomouce se v nich mačkali. To mělo také za následek zpožďování jízdního řádu, protože chvíli trvalo, než se velké množství lidí do tramvaje vměstnalo a další vystoupilo. Již v této době bylo rozhodnuto o zdvojkolejnění tratě.242 Ta měla vést od hotelu Palác po olomoucké nádraží. Na konci srpna 1940 se započalo s pokládáním první části nového kolejiště, a to od mostu přes řeku Moravu, po most přes říčku Bystřičku. V září 1940 již práce velice rychlým tempem pokročily a stavba trati se zastavila až u Nádražní třídy naproti tehdejších dělnických domů. V listopadu 1940 byl projekt výstavby druhé koleje v úseku Hlavní nádraží-náměstí Adolfa Hitlera na 0.076-1.12km představen veřejnosti v úředních místnostech v budově na náměstí Adolfa Hitlera č. 1. Každý, kdo se chtěl blíže seznámit s projektem, musel přijít ve dnech 2.-9. listopadu 1940 a před vstupem prokázat svou identitu průkazem s fotografií. Na 11. listopad 1940 bylo naplánováno jednání o tomto projektu.243 240
Kožich jediný měl stanovenou délku nošení 8 let, ostatní věci od 2 let do 42 měsíců. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 24, sig. I/15, kar. 43. 242 Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 94, 21. 4. 1940. 243 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 329, sig. X/329/3b, kar. 743. 241
62
V roce 1940 také bylo pamatováno na zaměstnance elektrických drah a jejich mzda, i díky úctyhodnému výkonu, byla zvýšena. Ve stejném roce vedení Elektrických podniků přišlo s návrhem zavedení několika typů časových jízdenek s různou dobou časové platnosti a tím i cenou.244 Tyto jízdenky byly rozděleny na dělnické měsíční a měsíční s omezením v cenové výši 40 K a 30 K, občanské měsíční síťové za 50 K, žákovské měsíční síťové za 30 K, pro částečné invalidy nebo slepce za cenu žákovského měsíčního jízdného, dále na jízdenky pro městské zaměstnance, dělníky a úředníky s omezením za 20 K a bez omezení za 25 K.245 Mezi jízdenky delšího časového trvání patřily jízdenky na půl roku a na celý rok. Obě patřily k neomezeným a byly tak platné v celé síti. Cena půlroční byla stanovena na 280 K a roční 550 K a pro státní zaměstnance 180 K.246 V únoru 1941 byl systém jízdy tramvají rozdělen na dvě zóny a na tom se podepsala i nová cenová politika. Pro zónu I, od hlavního nádraží na náměstí Adolfa Hitlera, byla nově stanovena cena jízdenky 1 K a pro zónu II, od hlavního nádraží až na konečnou zastávku 1.5 K. V zóně I došlo tedy ke zvednutí ceny o 30 haléřů a v delším úseku naopak zákazník ušetřil 30 haléřů. Elektrické podniky hlavně potřebovaly snížit počet přepravených v zóně I, která patřila mezi nejzatíženější úseky, a tramvaje se zde nejvíce opotřebovávaly. To se jim podařilo. Počet přepravených v tomto úseku poklesl až o 30%.247 V červnu 1941 došlo k bilanci předcházejícího roku. Zjistilo se, že tramvaje v Olomouci zaznamenaly rekord v počtu 7 846 852 přepravených osob.248 Nejvíce lidí bylo přepraveno v roce 1940 na den Všech svatých, kdy tramvaje přepravily celkově 28 997 osob.249 V roce 1941 také došlo k dokončení zdvoukolejnění.250 Po dokončení zdvojené tratě od nádraží až po hotel Palác se také uvažovalo na začátku roku 1942 o jejím dalším prodloužení a to až k chrámu Panny Marie Sněžné, dále na náměstí Adolfa Hitlera a dokonce i o zavedení tramvajového spoje 244
Návrh byl platný od 17. prosince 1940. Potěšil, Tomáš: Vývoj tarifů v městské hromadné dopravě. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 3 (22), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1995, s. 84-85. 246 Tyto ceny byly stanoveny pouze u jízdenek nepřenosných s podobenkou. Bez podobenky byly ceny měsíčních jízdenek za 80 K, 100 K a 250 K. Roční stála 900 K. Zlevněná forma půlroční jízdenky s podobenkou stála 140 K a roční 280 K. 247 Potěšil, Tomáš: Vývoj tarifů v městské hromadné dopravě. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 3 (22), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1995, s. 84. 248 Celkový příjem v roce 1940 činil u přepravy tramvají 5 314 195.90 K. Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 144, 12. 7. 1941. 249 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 27, 28. 1. 1941. 250 Londin, Vladimír: Hromadná doprava v Olomouci od roku 1918 do současnosti. In.: Historická Olomouc a její současné problémy: Sborník referátů z celostátního sympozia 7, Olomouc 1989, s. 79. 245
63
až na Svatý Kopeček. I když město investovalo do tramvajové dopravy v roce 1941 přes 1.2 miliónů korun, možnost zavedení tratě na Svatý Kopeček byla odložena.251 V roce 1942 došlo k zavedení dalších druhů jízdenek a to u občanských. Byly to občanské měsíční s omezením, měsíční traťové a síťové. Také se zvedly ceny a to u půlročních a ročních jízdenek na 350 K a 700 K. Tyto ceny platily pro jízdenky s podobenkou.252 K další změně jízdného v Olomouci již do konce války nedošlo. V roce 1944 zaznamenala trať dosud svůj největší rekord za celou okupaci. Přepravila 19 567 700 osob.253 V dubnu 1945 došlo k dalšímu „zrychlení“ dopravy v Olomouci, kdy byly některé zastávky zrušeny. Tak tomu bylo i u zastávky pouličních drah nacházející se za ulicí Ostružnickou v místech, kde na ni navazuje ulice Ztracená. Toto zrušení se však týkalo jen a pouze pro směr jízdy z náměstí Adolfa Hitlera.254 V květnu 1945 při osvobozování Olomouce sovětskou armádou byla velká část tratí poškozena a na mnoha místech byla také dráhová síť stržena. Vozovna elektrických podniků dostala 4 dělostřelecké zásahy a došlo k poškození 5 tramvajových vozů a jednoho velmi těžce.255 Také byl Němci vyhozen do vzduchu most přes řeku Moravu, kde vedly koleje.256 Celkový počet vozů za okupace čítal 18 vozů motorových, 9 vlečných, 1 vůz kropící a 1 motorový vůz služební. Za okupace se nasazování pro práci do Německa nevyhnulo ani elektrickým dráhám. 26 zaměstnanců elektrických podniků bylo nasazeno na nucené práce v Německu, z nichž se všichni vrátili. Zpočátku byli nahrazování olomouckými Němci, a když ti odešli, tak ženami.257
251
Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 12, 11. 2. 1942. U půlroční přenosné jízdenky byla cena stanovena na 700 K, u roční jízdenky 1400 K. Rodinní příslušníci zaměstnanců Elektrických podniků byl cena půlroční jízdenky s podobenkou 200 K a u roční 400 K. Potěšil, Tomáš: Vývoj tarifů v městské hromadné dopravě. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 3 (22), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1995, s. 86. 253 Hloch, Ivo a kol.: 75 let městské hromadné dopravy v hanácké metropoli Olomouci. Olomouc, Dopravní podnik města Olomouce 1974, s. 12. 254 Ostružnická ulice se před okupací jmenovala Anglická. Náměstí Adolfa Hitlera je dnešní Horní náměstí v Olomouci (prvorepublikové Masarykovo náměstí). Moravský večerník, ročník 24, Hanácká tiskárna Olomouc, 1945, č. 40, 4. 4. 1945. 255 Bečička, Otakar: 50 let provozu elektrické pouliční dráhy v Olomouci 1899–1949, Olomouc 1949. s. 7. 256 Londin, Vladimír: Hromadná doprava v Olomouci od roku 1918 do současnosti. In.: Historická Olomouc a její současné problémy: Sborník referátů z celostátního sympozia 7, Olomouc 1989, s. 80. 257 Bečička, Otakar: 50 let provozu elektrické pouliční dráhy v Olomouci 1899–1949, Olomouc 1949. s. 6. 252
64
Během okupace také došlo ke zrušení trati od krematoria po nemedínské letiště, snad z důvodů jeho vojenského charakteru.258
II.3 Autobusová doprava
V červnu 1939 bylo zjištěno, že autobusový park není schopen pokrýt potřeby obyvatel a to zejména při větším provozu o svátcích. Také některé ze starších vozů byly již delším používáním ve velmi špatném technickém stavu a měly být již vyřazeny, ale vzhledem k tomu, že město za ně nemělo náhradu, musely být používány i nadále. Nejprve bylo rozhodnuto o nákupu dvou nových autobusů s dieselovým motorem v celkové výši 489 000 K. Jeden vůz by byl schopen pojmout 40 osob a druhý 65. To mělo podstatně snížit vytížení ostatních autobusů na více frekventovaných linkách.259 Díky stále vzrůstajícím ziskům z dopravy tak v roce 1939 v městské autodopravě přibyl autobus značky Praga ND a následujícího roku 2 autobusy značky Tatra 27/64 Diesel. Již v září 1939 byla provedena velká úprava jízdních řádů městských autobusů platná od října 1939. Přihlédlo se i k tomu, aby potřeby obyvatel Olomouce nebyly nijak ovlivněny. Bylo však nutné omezit autobusovou dopravu. K tomu tedy nakonec došlo a některé spoje, které jezdily v málo vytíženém čase, byly zrušeny.260 Naopak od 1. září zase přibyly spoje v rámci meziměstské dopravy. Obnoveny byly spoje Olomouc-Tovačov a Olomouc-Bělkovice-Bohuňovice.261 Na konci měsíce září 1939 se na vládního komisaře obrátili důvěrníci zaměstnanců autobusové dopravy s žádostí o zvýšení mzdy a to o 15%. Jako důvod zvýšení uvedli stále rostoucí ceny a neschopnost postarat se při současné výši platu o své rodiny. Bazírovali také na tom, že výše platů již byla upravena v průmyslových podnicích i v živnostenských obchodech. Z toho důvodu se dožadovali také zvýšení svých platů. Dne 7. listopadu 1939 probíhalo další jednání mezi vládním komisařem, odbory, zástupci Elektrických podniků a zaměstnanci. Ze tří předložených variant 258
Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Za nacistické okupace. In.: Dějiny Olomouce 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2009, ISBN 978-80-244-2369-2, s. 226. 259 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 169, 22. 6. 1939. 260 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 228, 29. 9. 1939. 261 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 329, sig. IIa/33, kar. 82.
65
nakonec zvítězila poslední, které znamenala zrovnoprávnění platů mechaniků a ostatní zaměstnance rozdělila do platových skupin. Na zvýšení platů si však museli počkat až do 29. prosince 1939, kdy bylo navýšení schváleno radnicí. 262 V této době stále stoupaly ceny pohonných látek, pneumatik a náhradních dílů pro automobily. I přesto nebyla autodráha ztrátová.263 V únoru 1940 byl provoz autobusů omezen o čtvrtinu. Doprava byla z poloviny udržována vozy, které byly poháněny dřevoplynem a měly být již dávno vyřazeny. Obsluha těchto autobusů byla velmi pracná a kladla na jejich udržování ze strany zaměstnanců stále větší nároky. Provozní výsledky i při těchto podmínkách byly dobré a tak bylo rozhodnuto o zvýšení mezd všem zaměstnancům autodráhy placených podle kolektivní smlouvy. Řidiči autobusu spolu se zaměstnanci dílny si tak polepšili od 1. března 1940 měsíčně o 100 K.264 Průvodčí poté o 150 K. Kromě toho měli tito zaměstnanci nárok na vánoční výpomoc, která znamenala alespoň drobné odlehčení od již stále zvyšujících se výdajů.265 V roce 1940, i přes nepříznivé podmínky doby, zaznamenala autobusová doprava vysoký narůst přepravených osob. Došlo sice k dalšímu omezení dopravy a to v květnu 1940, ale i tak autobusy přepravily celkem 2 330 072 osob, což byl velký úspěch vzhledem ke snížení provozu autobusů. Celkový příjem činil 2 797 239 K.266 Se stále větším nedostatkem pohonných látek bylo v červnu 1941 rozhodnuto přestavět autobusy na dřevoplynový pohon a to z hlediska úspory hlavně při konání delších tras mimo obvod města.267 Na konci roku tak bylo přestaveno na toto alternativní palivo 7 autobusů, další 4 jako pohon využívaly svítiplyn a jen 3 autobusy používaly jako pohonnou hmotu naftu.268
262
Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci. Část II. Období 1932–1945. In.: Okresní archiv v Olomouci: výroční zpráva Okresního archivu v Olomouci za rok 1991, Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1992, s. 145. 263 Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci. Část II. Období 1932–1945. In.: Okresní archiv v Olomouci: výroční zpráva Okresního archivu v Olomouci za rok 1991, Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1992, s. 134. 264 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 24, sig. I/15, kar. 43. 265 Počet zaměstnanců autobusové dopravy se poté v letech mírně snižoval, ale výdaje na mzdy rostly. Přesná čísla však z let 1943-45 dochována nejsou. 266 Ve srovnání s rokem 1939 to bylo o 443 272 přepravených osob více a o 492 774 K větší příjem. Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 27, 28. 1. 1941. 267 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 131, 29. 6. 1941. 268 Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci. Část II. Období 1932–1945. In.: Okresní archiv v Olomouci: výroční zpráva Okresního archivu v Olomouci za rok 1991, Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1992, s. 135.
66
Za okupace byly zavedeny dva speciální spoje a to na Nové sady a na Povel. Sloužily spíše německému obyvatelstvu těchto olomouckých čtvrtí a to hlavně pro návštěvu divadla. Tento autobus sem jezdil 2x týdně. Na začátku okupace fungovalo v Olomouci celkem 7 autobusových tratí označených podle písmen. Všechny autobusy vyjížděly vždy z náměstí Adolfa Hitlera.269 Trať A vedla z Olomouce na Sv. Kopeček, trať B z Olomouce přes Nový Svět, Holici až do Hodolan, trať C z Olomouce na Povel a Nové Sady, trať D z Olomouce přes Lazce, Černovír na Klášterní Hradisko, trať D1 přes Hejčín do Řepčína, trať E ke Křižovatce u Sv. Kopečka, trať F přes Hodolany, Bělidla až do Pavloviček. Od listopadu 1941 došlo k zavedení nové linky a to linky H do převážně Němci obývaného Slavonína. Dále jako nová linka přibyla linka K, které jezdila z Olomouce, přes Chomoutov, Sedlisko do Horky nad Moravou.270 K jejímu zavedení došlo v roce 1943. To už bylo ale rozšiřování olomoucké dopravy opravdu poslední kvůli stále zhoršujícím se nedostatku pohonných hmot. Toto rozšíření bylo hlavně z důvodů přepravy dělníků do továren pracujících pro válečný průmysl.271 Mimo problému se stálým omezováním dopravy a chybějícími pohonnými hmotami se vyskytoval ještě jeden problém, který musely městské autobusy řešit. Tímto problémem bylo jejich uskladnění v garážích dílen elektrocentrály. Proto docházelo k tomu, že vozy byly často odstavovány na nádvoří vozovny, kde stály v cestě tramvajím. Tento problém správa autodráh vyřešila rychle pronájmem bývalé vojenské jízdárny, kde odstavila autobusy určené k opravě a tím uvolnila místo v garážích. Správa autodráhy však toto brala pouze jako dočasné řešení a hodlala vystavět novou halu pro své autobusy.272 Halu mnohem větší, s lepším sociálním zázemím pro zaměstnance, které v současné době bylo nevyhovující, schopnou pojmout všechny autobusy a hlavně halu, kde lze snadno provádět údržbu autobusů, neboť i současný stav nedovoloval mytí autobusů v dílnách, ale musely být vždy vyvezeny na dvůr a to i v zimě. Také v případě náletu by nebylo možné autobusy vyvést někam do bezpečí, protože byly na sebe doslova nalepeny a člověk se zde
269
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 10, sig. I/10, kar. 24. 270 Hloch, Ivo a kol.: 75 let městské hromadné dopravy v hanácké metropoli Olomouci. Olomouc, Dopravní podnik města Olomouce 1974, s. 24. 271 Londin, Vladimír: Hromadná doprava v Olomouci od roku 1918 do současnosti. In.: Historická Olomouc a její současné problémy: Sborník referátů z celostátního sympozia 7, Olomouc 1989, s. 79 272 V původních dílnách elektrocentrály bylo místo koncipováno na 10 autobusů, nyní jich zde bylo umístěno 16.
67
mezi nimi mohl jen velice špatně pohybovat.273 Nová hala měla být velice moderní, avšak k její výstavbě nikdy nedošlo. Roku 1942 došlo již k poslednímu omezení autobusové dopravy a to na trase na Sv. Kopeček. Autobusy zde jezdily v 30-60 minutových intervalech. Kvůli přeplněnosti autobusů vlivem stále většího snižování spojů bylo rozhodnuto o nákup dvou autobusů Škoda 706 GN. Jezdily na dřevoplyn a patřily k největším autobusům olomouckých autodráh. O rok později byly nakoupeny 3 vlečné vozy za autobusy. Dva typu PRK-6 a jeden RPA.274 Rok 1942 také znamenal další přestavbu autobusů, tentokrát na pohon svítiplynem, což se zdálo být výhodnější. Na konci roku 1942 měly městské autodráhy celkově 19 autobusů, z nichž 9 bylo poháněno dřevoplynem, 7 svítiplynem a 1 naftou.275 Rok 1943 v olomoucké dopravě přinesl zrušení provozu o sobotách a nedělích s platností od 27. června a navíc některé autobusy jezdily jen ráno, v poledne a večer.276 Došlo také ke změnám cen jízdného. Byly zrušeny jízdenky za 4 K, zpáteční za 5 K a 6 K a blokové za 17 K. Měsíční žákovské jízdné bylo upraveno na 30 K.277 V roce 1944 zaznamenala autodráha první pokles přepravených osob, což bylo dáno přerušením provozu linek v případě náletů. Tržby však přesto rostly. Díky nim došlo k zakoupení dalších dvou vlečných vozů PRK-6 a pěti autobusů Praga RN, které však pro svou malou kapacitu byly v dopravě používány jen málo.278 V témže roce došlo také ke zrušení spojů dopravujících obyvatele z okolí do olomouckého divadla. Nedostatek náhradních dílů se řešil svérázným způsobem
273
Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci, Část IV. – Garáže a dílny. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 2000, s. 107. 274 Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci. Část II. Období 1932–1945. In.: Okresní archiv v Olomouci: výroční zpráva Okresního archivu v Olomouci za rok 1991, Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1992, s. 136. 275 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 21, sig. 137, kar. 11. 276 Potěšil, Tomáš: 75 let městské autobusové dopravy v Olomouci. In: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 10 (29), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 2002, s. 36. 277 Předtím byly v oběhu jízdenky v cenových relací podle pásma od 50 haléřů po 4 K a zpáteční jízdenky od 5 K do 7 K. U bloků byla cena 17 K a 25 K. Potěšil, Tomáš: Vývoj tarifů v městské hromadné dopravě. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 3 (22), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1995, s. 90. 278 Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci. Část II. Období 1932–1945. In.: Okresní archiv v Olomouci: výroční zpráva Okresního archivu v Olomouci za rok 1991, Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1992, s. 149.
68
a to tak, že autobusy, které byly vyřazeny, byly následně rozebrány na náhradní díly. Takto dopadl první autobus olomoucké dráhy s dřevoplynovým pohonem typu Škoda 505. Olomouckým autobusům v této době již tedy nechyběly pouze pohonné látky, ale také se projevoval stále větší nedostatek náhradních dílů, pneumatik a dalšího vybavení. Kvůli tomu se jich na silnicích objevovalo stále méně a většinou byly pro svou technickou neschopnost jízdy odstavovány. Autobusový park nebyl také za okupace nijak zvláště opravován a stále více chátral.279 V květnu 1944 vyšla vyhláška, která poskytovala značné sociální výhody pro válečné invalidy v městské autobusové dopravě v Olomouci. 280 Ti byli přepravováni zdarma a to v případě, že měli sníženou výdělečnou schopnost nejméně o 70%, požívali zaopatření podle předpisů vládního nařízení ze dne 8. září 1943 Sb. č. 247 o zaopatření válečných poškozenců a měli u sebe platný úřední průkaz svědčící o této skutečnosti. Mezi válečné poškozence patřili většinou váleční invalidé, čili vojenské osoby z povolání, vojenští gážisté, vojáci bývalé rakouskouherské a stejně tak československé armády nebo vládního vojska, kteří utrpěli uznané zdravotní fyzické poškození ve válečné službě. Zdarma mohli také jezdit průvodcové těchto invalidů, bez nichž nebyli váleční invalidé schopni sami nastoupit do autobusu. Ušlé jízdné za cestovné zdarma nebylo podnikům nahrazováno, což ovšem v případě olomoucké autobusové dopravy nebyl problém. Jedinou výjimku tvořily ty dopravní podniky, které měly méně než 10 zaměstnanců.281 V roce 1945 bylo v Olomouci již pouze 16 pojízdných autobusů a dalších 7 bylo trvale neschopných jízdy. Mezi řidiči a mechaniky také převažoval strach z toho, že by tyto autobusy mohli Němci s přibližující se frontou využít k transportním účelům a odvléci je dále do Německa. Proto se často uchylovali k sabotážím a simulováním poruch. Tyto autobusy byly pak, aby nepřekážely, odstaveny na místa, kde se nepředpokládalo letecké bombardování a to obvykle v okolních obcích.282 V posledním roce války také byly čím dále více autobusy nasazovány za účelem přeprav německých uprchlíků přicházejícími do Olomouce z východu. 279
Londin, Vladimír: Hromadná doprava v Olomouci od roku 1918 do současnosti. In.: Historická Olomouc a její současné problémy: Sborník referátů z celostátního sympozia 7, Olomouc 1989, s. 79. 280 Vyhláška se týkala také tramvajové přepravy. 281 Sbírka zákonů a nařízení 1944, vyhláška č. 121 ze dne 18. 5. 1944, s. 569-572. 282 V rezervní garáži v Holici, některé na faře v Slušovicích, další ve Velké Bystřici a Nákle. Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci, Část IV. – Garáže a dílny. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 2000, s. 108.
69
V tomto období jediné co ještě fungovalo, byly dělnické spoje ráno, v poledne a večer. V květnu 1945 zůstalo pojízdných pouze 6 autobusů a v době bojů o Olomouc pouze jeden, ostatní byly sabotážemi poškozeny natolik, že nebyly schopny provozu. Tento jediný autobus využili Němci při útěku směrem k Litovli. Zde se jim však vinou sabotáže porouchal.283
283
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 21, sig. 137, kar. 11.
70
III. Vývoj některých významných hospodářských podniků III.1 Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu
Zora již před samotným začátkem druhé světové války patřila se svými 879 zaměstnanci k největším podnikům v Olomouci.284 Začátek roku a následující pobřeznové události roku 1939 však nebyly pro Zoru nijak příznivé. Dne 17. dubna 1939 se konala schůze valné hromady Zory, kde se bilancoval předchozí rok a zjištěn oproti loňskému roku příznivější zisk. Také se řešily pohledávky ke dni 31. prosince 1938 na odstoupeném území. To dělalo Zoře vrásky na čele. V Německu činily pohledávky 289 000 K, v Polsku 12 000 K, na Slovensku nejvíce a to rovných 841 000 K a v Maďarsku 256 000 K. Celková výše tedy činila 1 398 000K.285 Díky změněným obchodním poměrům na Slovensku a Podkarpatské Rusi utrpěla Zora značné ztráty a na valné hromadě se podotýkalo, že by mělo být pamatováno na přiměřené odpisování, k čemuž došlo, a dále, že si vedení podniku při poskytování úvěru počínalo velmi lehkomyslně, přičemž byl zmíněn i dopis jednoho akcionáře, který byl čten již minulého roku na valné hromadě a který vytýkal poskytování úvěrů neárijcům a to konkrétně firmě Grünberger v Užhorodě, kde pohledávka činila 90 000 K.286 Zora také neměla vyřízeny daňové záležitosti a to několik let a dále bylo poukázáno i na to, že si členové dozorčí rady nárokují finanční odměny za minulý rok, na které podle platných stanov, nemají nárok.287 Byl tedy podán návrh, aby vyplacené finanční známky byly předloženy valné hromadě a aby valná hromada neschválila jejich vyinkasování. To se však prosadit nepodařilo. Také důvěra v dozorčí radu byla otřesena.288 Tato schůze byla hodně emotivní a vypjatá, plná hádek a nedorozumění. 284
ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 2, sig. Z II, kar.
1. 285
ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů o valných hromadách 1911-1942, inv. č. 1. 286 Ke dni 28. února 1941 se po mnoha odpisech původní obnos z pohledávek 1 398 000 K snížil na 255 000 K a byl kryt reservou vytvořenou při bilanci v roce 1939 obnosem ve výši 232 962 K. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7. 287 Členům dozorčí rady náležela pouze odměna, kterou jim stanovovala valná hromada. 288 Jednak kvůli finančním známkám a také i proto, že bratr člena dozorčí rady Ludvíka Jančaříka dlužil Zoře 50 000 K, a to již od roku 1932, i když je pravda, že v roce 1938 za něj Jančařík splatil 5000 K, ale to na přímý zásah člena valné hromady. To bylo na valné hromadě dne 17. dubna 1939 velice kritizováno, neboť proti drobným dlužníkům bylo postupováno energeticky, ale proti členovi dozorčí rady nikoliv.
71
V červenci 1939 došlo také k úpravám platů úřednictva podniku a v prosinci 1939 i zde došlo k všeobecnému zvýšení mezd a to vyhláškou Ministerstva sociální a zdravotní správy.289 Dne 24. června 1940 se konala další schůze valné hromady. Proběhla obvyklá bilance předcházejícího roku 1939. Zde však k velkému překvapení všech zúčastněných bylo poukázáno na to, že i přes ztrátu odbytiště na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, se docílilo zvýšení obratu a zisku. Také se podařilo překonat prvopočáteční obtíže s obstaráváním surovin, avšak některé ze surovin se v roce 1939 velice zdražily.290 Celkově bylo za rok 1939 zpracováno 285 vagónů čokoládových výrobků. Pokles výroby nastal v oddělení pro výrobu zboží čokoládového, ale vesměs převažovalo zvýšení výroby. Výroba se zvýšila v kanditárně, v oddělení pro výrobu desertů, orientálního zboží a v dražeovně spolu s nově zavedenou výrobnou pečiva. Bilancovaly se i hodnoty budov, které Zoře amortizací poklesly o 110 000 korun.291 Také hodnota strojů se zvýšila jen o 670 000 K, ačkoliv bylo do nových strojů investováno skoro 1 500 000 K. Hodně z nich jich však bylo vlivem mimořádných odpisů odstaveno. Podobně tomu bylo i u vybavení Zory, kde sice v roce 1939 došlo k investicím za skoro 2 410 000 K, nicméně i zde vlivem amortizace poklesla jejich celková hodnota o 268 000 K oproti roku 1938. Také došlo k výraznému zvýšení zásob surovin, neboť se vlivem nedostatku předpokládalo výrazné zdražování.292 Bylo zjištěno, že čistý zisk za rok 1939 činil 885 481.25 K.293 V roce 1940 se řešily i problémy personálního charakteru. Šoféři žádali o příspěvek na pracovní oděv, což bylo schváleno, ale jen do maximální výše 125 K. Došlo také ke zvýšení diet na 150 K, těm úředníkům, členům správní a dozorčí rady, kteří často vykonávali svou práci na cestách to kvůli stále zvyšující se drahotě.294 289
ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí dozorčí rady 1937-1945, inv. č. 11. 290 Cena kakaových bobů v roce 1939 zdražila o 75%, kakaové máslo o 100%, sirup o 80% a bedny nutné pro převoz o 35%. Všechny tyto ceny jsou vypočteny na základě srovnání cen let 1938 a 1939. 291 A to i přesto, že do budov bylo v roce 1939 investováno 201 140 K. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů o valných hromadách 1911-1942, inv. č. 1. 292 Zásoby roku 1939 byly v celkové hodnotě 8 924 000K. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů o valných hromadách 19111942, inv. č. 1. 293 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí dozorčí rady 1937-1945, inv. č. 11. 294 K dalšímu přepracování systému diet došlo na konci roku 1941, kdy členové dozorčí a správní rady měli nárok na 300 K denně a jízdné I. třídy, ředitelé a prokuristé 200 K a také nárok na jízdné I. třídy,
72
Zvýšily se také v minulosti kritizované finanční známky a to na 100 K. Dále ti zaměstnanci, kteří téhož roku dovršili 25 let působení v Zoře, byli finančně odměněni částkou 2000 K.295 Vzhledem k těžkým hospodářským poměrům ke konci roku a ztížené práci podnikového úřednictva vedení podniku rozhodlo o poskytnutí běžné novoroční a navíc vánoční výpomoci všem úředníkům ve výši měsíčního služného. Podnik myslel i na ostatní zaměstnance, těm bylo obvyklé dary ve zboží jako v letech minulých. Zora také poskytla Národní pomoci částku 10 000 K. Po jedné ze schůzí správní rady byl pozván „na kobereček“ pan Leibner, jemuž byly přečteny dopisy jeho manželky, ve kterých napadala členy dozorčí a správní rady a obviňovala je z nepravostí. Panu Leibnerovi bylo poté oznámeno, že v případě, že by se tyto její činy proti vedení podniku opakovaly, on sám by byl propuštěn a jeho manželka by byla trestně stíhána. I takový byl život podniku Zora.296 V únoru 1941 došlo k plošnému zvýšení týdenních výplat o 15% u dělnictva a to díky vyhlášce z 19. února 1941. Nově také bylo od března 1941 doporučováno, aby členové správních a dozorčích rad nepoužívali podnikových aut pro soukromé účely a tím plýtvali drahé pohonné látky. Všechny jízdy, využívané nyní pouze pro podnikové účely, musely být v předstihu schvalovány správní radou. V dubnu 1941 byli úředníci zařazeni do platových skupin.297 Schůze valné hromady ze dne 17. května 1941 již poukazovala na to, že dodávky kvalitních výrobků byly v roce 1940 nutné přizpůsobit možnostem získávání surovin. I přesto však kvalita stále přetrvávala, což i pozitivně u Zory hodnotila řada odborníků. Celkový obrat firmy se lišil jen drobně od obratu v roce 1939, nicméně byl vyšší. Také docházelo k přesunům pracovníků na jiná oddělení a to právě díky nedostatku surovin. Díky zavedení řízeného hospodářství se Zora zbavila také někdy až mnohdy pro ni nepříznivého konkurenčního boje a mohla na trh přivádět zboží vyrobené díky novým surovinám koupených za cenu odpovídající
úředníci patřící do platové skupiny K5 a T5 150 K, ostatní úředníci 120 K, kdy obě tyto skupiny měly ještě nárok na jízdné II. třídou, mistři a skladníci 100 K, dělníci 50K, personální prodejní v substituci 50 K s tím, že všechny tyto tři skupiny měly nárok na jízdné III. třídou. K dietě také u všech skupin byl proplacen nocleh dle předloženého účtu z hotelu. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 19401944, inv. č. 7. 295 Výše částky byla stanovena na základě funkce ve firmě. 296 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7. 297 Na základě vyhlášky Ministerstva sociální a zdravotní správy č. 195 ze dne 6. března 1941.
73
kalkulaci.298 I to Zoře zvýšilo obrat. Také došlo k značným opravám a úpravám budov, pokračovaly práce na nástavbě nad oddělením výroby kanditů a byla dokončena stavba šachty hlavního výtahu.299 Pro dělníky byly vykachličkovány a renovovány koupelny a záchody. I tím se měl zpříjemnit dělníkům jejich pobyt v práci. Byl pořízen materiál na vydláždění dvora a příjezdové cesty do továrny. Celkově se dá rok 1940 v hospodaření podniku Zora nazvat úspěšným. Čistý zisk byl stanoven na 1 351 960.75 K.300 V květnu 1941 dozorčí rada rozhodla o zavedení píchání hodiny a to z důvodů, že podle vyhlášky bylo nutné úředníkům pracovní hodiny nad 48 týdně lépe honorovat. Proto bylo zavedeno značení odchodů a příchodů do práce. Tímto provedení byl pověřen ředitel František Charamza. V pracovní době se mohl jednotlivý úředník z podniku vzdálit jen při předchozí domluvě s ředitelem nebo s některým z prokuristů.301 Nakonec však značení hodin bylo odloženo. Také byla poskytnuta finanční pomoc Okresní péči o mládež na pobyt dětí v prázdninové osadě a to částkou 5000 K při podmínce, že nejméně 5 dětí do osady bude vzato z řad dělníků podniku Zora. K prvnímu většímu útlumu v prodeji zboží Zory došlo v září 1941. Tehdy na schůzi správní rady konané dne 11. září 1941 bylo ústy několika členů sděleno, že je nově zakázáno vyrábět a prodávat vánoční zboží. Problém byl ale v tom, že výroba vánočního zboží již byla zahájena a tudíž musela být okamžitě ukončena. O prodeji již vyrobeného zboží poté Zora požádala Společný výbor pro hospodaření kakaovými boby, kakaovými výrobky, cukrovinkami a jemným pečivem.302 K jediné dobré zprávě v tomto období jistě patřilo zvýšení zásobování podniku moukou, takže směny v podnikové pekárně byly na dočasný čas zdvojeny.303 V říjnu 1941 Zora přispěla Národní pomoci částkou 20 000 K a stejnou částkou na Zimní pomoc pro německou armádu. Také bylo odsouhlaseno dát týdenní
298
ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů o valných hromadách 1911-1942, inv. č. 1. 299 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7. 300 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí dozorčí rady 1937-1945, inv. č. 11. 301 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7. 302 Tento výbor měl na starosti mapování prodeje, výkupů a zásobování těmito surovinami, neboť toto zboží patřilo ke kontrolovaným výrobkům. 303 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7.
74
plat těm dělníkům, kteří v Zoře pracují více než 20 let a těm kvalifikovaným dělníkům, kteří pro závod pracují více než 15 let.304 V tomto měsíci byla podána žádost vládnímu komisaři o vystavení živnostenského listu na výrobu umělého medu.305 Všech deset členů správní rady za tímto účelem muselo prokázat svůj árijský původ. To ovšem problém žádný nebyl, protože jejich árijský původ byl prokázán již 15. února 1940 při vydání nového živnostenského listu. Svou žádost také opírali o fakt, že příděly kakaových bobů se mají nadále snižovat, což by firmě mohlo činit existenční potíže, a tudíž se v podniku Zora rozhodlo o zavedení výroby umělého medu a tím dojde k udržení zaměstnanosti dělnictva v podniku.306 Výroba byla povolena ještě ke konci roku 1941 Ministerstvem sociální a zdravotní správy a započalo se s ní na začátku roku 1942. V listopadu 1941 Společný výbor informoval Zoru, že došlo dle vyhlášky č.11 ze dne 13. listopadu k zákazu prodeje neplněné čokolády a čistého kakaového prášku a veškeré zásoby na skladě je nutné nahlásit. Rok 1941 pro Zoru přinesl celou řadu vnitřních problémů ve vedení podniku v mezích majetkoprávního charakteru. Od tohoto roku se Oberlandrát v Olomouci snažil o převzetí Zory do čistě německé správy.307 Aby se tomu nějakým způsobem
dalo
zabránit,
došlo
k domluvě
mezi
členem
správní
rady
JUDr. Leopoldem Pospíšilem a předsedou dozorčí rady Jindřichem Šimurdou ohledně přijmutí do správní rady Zory jednoho vlivného občana německé národnosti, od čehož si slibovali zabránění vyvlastnění podniku. Pospíšil nakonec za tohoto člena protizákonně dosadil na schůzi dozorčí rady konané dne 29. května 1941 Antona Carla Salingera, s nímž udržoval přátelství již od dětství.308 Salinger potom nějakou dobu zastával funkci správce Zory, ale ve skutečnosti neměl žádný vliv na vedení podniku. Úloha Salingera však měla ještě jednu rovinu. Podával Pospíšilovi informace o bojích tří skupin, jenž každá sledovala své vlastní cíle a prospěch, o Zoru uvnitř olomouckého Oberlandrátu. Zde soupeřili říšští Němci s olomouckými. 304
Týdenní mzdou se myslela mzda za 48 odpracovaných hodin. Pokud počet odpracovaných hodin klesl pod 45 hodin, klesla zákonitě i výše týdenní mzdy. 305 Předseda dozorčí rady Jindřich Šimurda navrhoval místo výroby umělého medu zavést výrobu marmelády. 306 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 14, sig. 13257, kar. 4. 307 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7. 308 Protizákonně z důvodů, že působil Salinger jako aktivní voják s hodností majora u protiletecké obrany v Opavě. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7.
75
Olomouckým Němcům velice začalo vadit, že říšští Němci v celém Protektorátu přebírají patronát nad hospodářskými podniky. Mezi tyto tři soupeřící hlavní skupiny patřila skupina kolem bohatého továrníka Filipa Kneisla, další skupinu tvořil majitel firmy Olfedo Resee & Wichmann a poslední skupina se sestávala z olomouckých Němců vedených Dr. Riplem.309 Salinger byl také Pospíšilem velice dobře podporován. Na schůzi správní rady dne 24. listopadu 1941 byl jmenován generálním ředitelem do funkce, která měla vejít v platnost, jakmile opustí svou činnou vojenskou službu. Také Pospíšil zařídil, aby Salingerovi bylo posláno 100 000 K na jeho účet v Dresdner Bank, coby záloha na jeho budoucího služného. Proti tomuto návrhu nebyl podán žádný námitek.310 Koncem roku 1941 přišlo z Oberlandrátu nařízení o zavedení nuceného správce podniku Zora.311 Pospíšil si myslel, že tímto správcem, bude logicky ustanoven Salinger. Vrchní zemský rada Marius Molsen však s tímto člověkem nepočítal a za správce stanovil v prosinci 1941 Josefa Niemetze, zaměstnance továrníka Kneilsa, který se ještě před zvolením Niemetze snažil bezúspěšně začlenit Zoru do svého podniku, ale díky problémům s rozdrobeností akciového kapitálu Zory se mu to nepodařilo.312 Právě proto přes vrchního zemského rady Molsena dosáhl Kneisl dosazení svého člověka do vedení Zory. Salinger byl ze svého postu vyhozen. Že rok 1941 nebyl pro Zoru nijak příznivý, dokazuje i zatčení vrchního ředitele Zory Jana Ryšavého. Pospíšil jednal poté s Ryšavým ohledně jeho zrušení služebního poměru, které bylo stanoveno na datum 31. října 1941. Také dostal na schůzi správní rady konané dne 20. listopadu 14 denní výpověď z bytu, který patřil Zoře s možností vystěhování se do konce roku.313 V říjnu 1942 byl kmenový kapitál Zory navýšen na 9.6 milionů korun. Bylo vytištěno 12 000 akcií, se kterými se počítalo, že budou přerozděleny mezi stávající akcionáře na starší akcie v poměru 1:1. Aby získali Němci větší vliv v Zoře, rozhodl 309
Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, ISBN 978-80-244-2047-9, s. 111. 310 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7. 311 Podle vládního nařízení ze dne 21. března 1939 o správě hospodářských podniků a dozorů nad nimi. Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 87 ze dne 21. 3. 1939, s. 461-462. 312 Josef Niemetz se stal nuceným správcem dne v 10:00 hod. dopoledne dne 10. prosince 1941 výnosem č. j. I 10/08. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů o valných hromadách 1911-1942, inv. č. 1. 313 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí správní rady 1940-1944, inv. č. 7.
76
Niemetz, že se čeští akcionáři musí zříci odběrového práva těchto akcií ve prospěch Němců. Pohrozil také, že o této věci budou informována nejvyšší německá místa. Jen asi 10% akcií přišlo do rukou stávajících českých vlastníků.314 Dr. Pospíšil se poté zaměřil na docílení zrušení nucené správy podniku. Ještě před vydáním říjnových akcií navštívil úřadovnu Sicherheitsdienstu, kde mu bylo řečeno, že zrušení správy je možné, ale pouze za předem daných podmínek. Touto hlavní podmínkou bylo podstoupení 51% akcií Němcům. Tato podmínka byla v říjnu 1942 splněna ziskem více než 51% akcií, ani to nebylo pro zrušení nucené správy dost. Dalším rozhodováním bylo docíleno toho, že do správní rady byli přijati dva Němci a do dozorčí rady tři. Správní rada byla osmičlenná, takže tu měli i nadále převahu Češi. Horší to bylo s dozorčí radou, kde jediným Čechem proti třem Němcům byl Jindřich Šimurda.315 Dr. Pospíšil byl brán jako velký vlastenec, i když mu některé jeho výstupy byly později vyčítány. Po atentátu na Heydricha byl vyzván dne 17. června 1942 dozorčí radou, aby pronesl projev v rámci vzpomínkového aktu na tohoto zastupujícího říšského protektora. Projev měl poté dokončit ještě Jindřich Šimurda.316 Pospíšil byl vybrán hlavně z důvodů, že dokázal dlouhé hodiny řečnit o ničem. Pospíšilovi se projev povedl, ale k velkému zklamání většina zaměstnanců podniku jeho alegorický projev, kde použil i citáty z Masaryka k velké nevůli členů gestapa, nepochopila. Ba dokonce začala většina lidí věřit tomu, že se z Pospíšila stal nenáviděný kolaborant.317 Rok 1942 přinesl i jistá pozitiva. Byla zřízena podniková kuchyně, kde se pro dělníky 3x týdně podávalo maso a do Zory začal pravidelně docházet lékař. Díky zastavení výroby v několika významných cukrovinkářských podnicích došlo k tomu, že se jejich suroviny přesunuly do podniku Zora. Tím Zoře vzrostly nebývale zisky, nicméně postupem času docházelo k zastavení výroby převážně čokoládových výrobků a výroba se musela přeorientovat převážně na výrobu keksů, sušenek, umělého medu a pečiva.318 314
Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, ISBN 978-80-244-2047-9, s. 114. 315 Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, ISBN 978-80-244-2047-9, s. 115. 316 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, Kniha protokolů ze schůzí dozorčí rady 1937-1945, inv. č. 11. 317 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond MLS Olomouc, spis zn. Ls 180/48, kar. 224. Jedná se o nezpracovaný fond. 318 Tamtéž.
77
Dne 17. června 1943 došlo v Zoře konečně ke zrušení nucené správy podniku. Niemetz byl odvolán. Zastával pak v podniku funkci vrchního ředitele až do května 1945, kdy utekl do Svitav.319 Hlavními zákazníky Zory na počátku války byla německá armáda, posléze na chvíli veřejný sektor a ke konci války se výroba opět zase zaměřila na výrobu pro armádu.320
III.2 Olfedo-F. Deutsch, továrna na čokoládu a cukrovinky
Výroba podniku se specializovala na výrobu a prodej cukrovinek, čokolády a čokoládových výrobků všeho druhu. Firma měla i dobré vybavení. Byla poháněna parním strojem, který zajišťoval značné využití vlastní elektrické energie. Zbytek pak firma odebírala od městské elektrárny. Ve firmě se nacházely také dva parní kotle, pražírna, mlýny a válce na boby, míchací stroje, dále formovací stroje na tabulkovou čokoládu, balící a nalévací stroje, vakua na vaření cukru, vlastní kartonáž a výrobna beden. K přepravním účelům firmy sloužily dva osobní automobily, 1 nákladní auto a 1 pár koní.321 Firma nakupovala suroviny často v zahraničí a tak bychom našli nákupní kontakty Olfeda v Londýně, Hamburku, Paříži a z tuzemských měst v Praze, Rýmařově, Olomouci a Opavě. Tvořily tak spolu poměrně široce rozvětvenou síť. Avšak hlavním odbytištěm firmy bylo tuzemsko. V čele Olfeda stáli Filip Deutsch, který podnik vedl a jeho matka Marianne Deutsch, která ho obvykle v jeho nepřítomnosti zastupovala. Část kapitálu zde měl vložen i bratranec Filipa Arnošt Hochwald.322 Její majitelé patřili mezi bohaté olomoucké Židy. Finanční možnosti Filipa Deutsche dosahovaly částky 1 400 000 korun, a jeho matky 1 300 000 K.323
319
Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, ISBN 978-80-244-2047-9, s. 119. 320 Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, ISBN 978-80-244-2047-9, s. 117. 321 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Olfedo Olomouc, Olfedo, továrna na cukrovinky a čokoládu, Olomouc, inv. č. 9, kar. 1. 322 Oba bytem v Olomouci na Masarykově nám. č. 19. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Olfedo Olomouc, Olfedo, továrna na cukrovinky a čokoládu, Olomouc, inv. č. 9, kar. 1. 323 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 19, sig. Wirtsch II, kar. 14.
78
Podnik Olfedo byl v roce 1939 se svými 220 zaměstnanci jistým konkurentem Zory.324 Nacházel se však, na rozdíl od ryze české Zory, na seznamu židovských podniků a živností, což už samo o sobě v době okupace Olomouce německou armádou nevěstilo nic dobrého.325 Majitelům hrozilo vyvlastnění majetku. Toho si byl Filip Deutsch velmi dobře vědom, proto se rychle rozhodl o využití nabídky na odkoupení Olfeda firmou Resee & Wichmann se sídlem v Hamburku a to za částku 3 100 000 K. Firma byla prodána dne 15. srpna 1939 a touto koupí vznikla firma s novým názvem Olfedo Resee & Wichmann, jejíž výroba se specializovala na výrobu kanditů, oplatkového a čokoládového zboží. Jelikož kupující společnost se nacházela v Hamburku, byli do čele vedení podniku zvoleni dva prokuristé. Byli jimi Hans Heginger a Franz Tilger.326 Filip Deutsch a Arnošt Hochwald vycestovali do Palestiny, čímž si zachránili život. Deutschova matka Marianne však v Olomouci zůstala, v roce 1942 byla deportována do Terezína, kde nalezla smrt.327 Na přelomu let 1940/41 podnik věnoval část svých financí na stavbu přízemních dílen a kůlen opatřených sedlovou střechou.328 Na tuto stavbu si začal však dne 15. dubna 1941 u vládního komisaře stěžovat architekt Jan Komrska, který poukazoval na to, že střecha podle stavebního povolení č. j. 3077/8 ze dne 29. října 1940 měla být půltová, ne sedlová, která je ještě navíc opatřená okapem na jeho vlastní pozemek nacházející se v těsném sousedství firmy Olfedo. Dále uváděl, že na tuto okolnost poukázal již dne 12. února 1941 na jednání firmy Olfedo. Poté si se stavitelem Heinrichem Schmidtem vyměnili pár dopisů, ve kterých Komrska striktně odmítl podokapní žlaby a okap vody v blízkosti jeho pozemku. Na Komrska však nebylo bráno ohled a již dne 12. dubna se začalo s umisťováním háků pro podokapní žlaby. Proto se tedy Komrska obrátil až na samotného vládního komisaře o pomoc, neboť se bál znehodnocení své části pozemku u hranic s pozemkem
324
Tento počet zaměstnanců byl však pouze orientační vzhledem k vysoké fluktuaci sezónních dělníků, zvláště v období před Vánocemi a Velikonocemi. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 2, sig. Z II, kar. 1. 325 Sám Filip Deutsch byl však do roku 1938 národnosti německé, národnost židovskou používal až od tohoto roku. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 194 –1945, inv. č. 19, sig. 135, kar. 19. 326 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 19, sig. 135, kar. 19. 327 Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, ISBN 978-80-244-2047-9, s. 150. 328 Tato stavba byla Olfedu povolena výměrem ze dne 16. října 1940 č. V-3077/2. Předtím ještě probíhala komisionální jednání a to dne 14. října 1940.
79
Olfeda, kde se měly nacházet podokapní žlaby a svod vody. Vládní komisař měl ve věci velice rychle jasno. Poukázal na opravení původních plánů stavebním úřadem, kde bylo jasně zakotveno, že střecha bude schválena sedlová a ne půltová. Vládní komisař poté vytkl Komrskovi, že u komisionálního jednání v říjnu 1940, kde se celá stavba projednávala, byl přítomen a nepodal žádné námitky k tvaru střechy, a tudíž jsou nyní jeho námitky zamítnuty, jelikož jsou již opožděné. K věci okapů vody na Komrskův pozemek zaujal stanovisko takové, že daná věc spíše patří do roviny soukromoprávní a on není oprávněn ji posuzovat nebo o ní rozhodovat. Avšak připomněl, že voda na jeho pozemek sváděna není, nýbrž na pozemek firmy Olfedo a dále, že vzdálenost zdí těchto nových budov od jeho pozemku je 10 metrů. Vládní komisař poté ještě doporučil Komrskovi, aby celou věc řešil s Olfedem a to rozumnou formou, kde poukazoval jako na jeden z významných kladů i na to, že díky sedlové střeše těchto budov bude pronikat na Komrskův dvůr a dům více světla.329 V roce 1943 bylo Olfedo znovu prodáno. Tentokrát se stal novým majitelem ode dne 22. října hamburský okresní vedoucí NSDAP Bernhard Rothfos a Frieda Schopf, obchodnice z Brém.330 Obchodní značka Olfedo, stejně tak i předmět podnikání nového podniku, byl ponechán. K další změně majitelů Olfeda již pak za války nedošlo. V Olfedu, s novým názvem Olfedo Rothfos & Schopf, od té doby pracovalo 213 dělníků a z toho 128 německé národnosti. Také značně poklesl český vliv v podniku. Na olomoucké Čechy bylo nahlíženo jako na podřízené, jako na roboty. Tento podnik získal velice brzy ráz německé firmy.331 Olfedo, stejně jako Zora, během války vydělávalo hodně peněz díky dodávkám pro německou armádu.332 Konec války v květnu 1945 zasáhl i tento podnik. Během dělostřelecké palby byly administrativní budovy silně poškozeny a tím došlo ke ztrátám mnoha firemních záznamů. Mnohé z nich byly v této době nenávratně zničeny.333 329
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941 – 1945, inv. č. 19, sig. 135, kar. 19. 330 Tamtéž. 331 Cekl, Jan: Kraj, jímž táhla válka: děje, události a dokumenty z let 1939–1945. 1. vydání. Olomouc, Vyjídák 1945, s. 177. 332 Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, ISBN 978-80-244-2047-9, s. 151. 333 Cekl, Jan: Kraj, jímž táhla válka: děje, události a dokumenty z let 1939–1945. 1. vydání. Olomouc, Vyjídák 1945, s. 178.
80
III.3 S. Heikorn
Vlastníky této komanditní společnosti byli již od začátku 30. let Adolf Heikorn, jeho syn Bedřich Heikorn a manželka Vilma Heikornová. Majoritní kapitálový podíl vlastnil Adolf Heikorn. Všichni tři byli národnosti židovské. Firma na začátku okupace zaměstnávala kolem 700 pracovníků.334 Patřila k největším židovským podnikům v Olomouci a zpracovávala hlavně tuky, mýdlové produkty a ocet. Již však v pomnichovském období začal Adolf Heikorn prozřetelně tušit, že jeho firma může být za krátký čas v ohrožení a tak se rozhodl, že firmu prodá. Aby se tento fakt nedostal na povrch, vše ohledně prodeje podniku bylo pečlivě utajováno. Za zprostředkování prodeje nabízel dokonce 100 000 Kč. K prodeji samotnému však vlivem doby nakonec nedošlo. Adolf Heikorn se rozhodl ještě před březnem 1939 odjet na služební cestu do Nizozemí a Velké Británie. Zda-li se skutečně jednalo jen o služební výjezd nebo snahu o zajištění možností emigrace pro zbytek rodiny, zcela jistě nevíme dodnes. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se do své vlasti již nevrátil. Za války a po ní žil v Londýně. Bylo tedy třeba, aby vedení firmy někdo převzal. Firmu tedy vedl se třemi prokuristy Bedřich Heikorn.335 Doba však židovským podnikatelům nepřála. Již v polovině března 1939 olomoučtí Němci zde zaměstnaní, začali dávat v podniku najevo své stále více silně podbarvené nacionální smýšlení. V červenci 1939 byl jeden z prokuristů Robert Wolf, zeť Adolfa Heikorna, po návratu z obchodní cesty do Bulharska a Rumunska, zatčen gestapem na základě devizových přestupků. Milionové věno, které získal sňatkem s Hedvikou Heikornovou propadlo říšským úřadům. O dva měsíce později, v září 1939, došlo k zatčení Vilmy, její dcery Gertrudy a syna Bedřicha Heikornových a manželky Roberta Wolfa, Hedviky Heikornové-Wolfové. Všichni byli posláni do koncentračního tábora. Vilma, Gertruda a Hedvika zemřely v Osvětimi, Wolfovi se podařilo z koncentračního tábora, kam byl poslán, utéci a ukrýval se a až do konce války v Polsku. Bedřich
334
ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 2, sig. Z II, kar. 1. 335 Prokuristy byly osoby Robert Wolf, Antonín Komárek a Hugo Stössler. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 19, sig. 135, kar. 9.
81
Heikorn se dočkal osvobození z rukou americké armády v koncentračním táboře Buchenwald.336 Věci poté nabraly rychlý spád. Díky poskytnutému úvěru na nákup surovin se o podnik S. Heikorn nyní velice krátkou dobu staraly dvě olomoucké pobočky bank a to České eskomptní banky a České průmyslové banky. Jejich správa však skončila dne 6. září 1939.337 Od tohoto dne byl i do tohoto podniku nasazen tzv. nucený správce. Byl jím Ing. Siegfried Zipser, který již dříve ve firmě působil.338 V podniku, který měl nyní nový název a to „S. Heikorn, pod komisařským vedením“, docházelo v letech 1939-1941 k celé řadě změn a omezení. Byla snížena výroba mýdla a došlo také k poklesu jakosti produkovaného zboží. To z důvodů uzavření zámořských trhů a částečně i evropských, kde firma nakupovala své suroviny. Ty byly sice nahrazovány, ale jejich kvalita nebyla na vysoké úrovni. U výroby margarínu se zvýšil podíl vody, hořčicové semeno nutné pro výrobu hořčice bylo před použitím odlisováno a olej dále využit při výrobě margarínu a k velkým změnám došlo i u výroby mýdlových produktů, kde se přestalo s jejich výrobou studenou cestou. V roce 1940 byla zrušena strojírna a zastaven, ve 30. letech tak výdělečný obchod, s lihem a cukrem. Z obchodně-výrobní firmy S. Heikorn se tak od začátku roku 1940 stala firma jen a pouze výrobního charakteru.339 V roce 1940 se stále větší zapojení komunistického odboje v Olomouci začalo projevovat i u firmy S. Heikorn šířením letáků a ilegálního tisku – Rudého práva. Gestapo však v tomto podniku rázně zakročilo. Dne 22. května 1940 zatklo 5 zaměstnanců podniku, u nichž se předpokládalo, že jsou zapojeni do komunistického odboje. Celkově jich však bylo 9.340
336
Bartoš, Josef, Schulz, Jindřich, Štoselová, Hana, Trapl, Miloš: 125 let Milo Olomouc a.s. Od založení k akciové společnosti, Olomouc, MILO Olomouc, a.s. 1995, s. 37. 337 Tamtéž. 338 Ještě před ním krátce po okupaci byl jmenován správcem podniku Gustav Beywl. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 69. 339 Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, s. 34. 340 Komunistickou odbojovou buňku v podniku tvořili Cyril Halouzka, který byl vedoucím této skupiny, dále zde patřili František Porč, Josef Nevařil, Leopold Kopp, Vojtěch Zatloukal, Jan Res, Karel Stejný, František Chytil a Vlastimil Pudl. Mezi zatčenými byli Porč, který následně ve vězení strávil 2 roky, Halouzka a Nevařil, ti oba strávili ve vězení celý zbytek války, Chytil a Stejný. Ti byli propuštěni po 14 dnech výslechů. Bieberle, Josef: Komunisté na Olomoucku v čele boje proti okupantům v letech 1938-1945. In.: Olomouc v novodobých dějinách: sborník prací, Olomouc, Park kultury a oddechu 1965, s. 40.
82
V roce 1941 byla zastavena lisovna olejnatých semena do popředí se začalo dostávat zpracování octa, které v tomto roce dosáhlo vrcholu výrobou více jak 4000 hektolitrů octa.341 V říjnu 1941 byl odvolán Ing. Zipser ze správy podniku. Ovšem nucená správa zůstávala i nadále. Novým správcem se stal společník nově zřízené firmy Milo-Werke Alois Becker z Berlína, údajně synovec Theodora Morella, osobního lékaře Adolfa Hitlera. Podnik se v této době pomalu dostával do centra zájmu hned několika německých podnikatelů. Na začátku roku 1942 byl Morell upozorněn na možnost získat v rámci právě probíhající arizace tento velký podnik. Původně mu bylo nabízeno spolupodílnictví, ale to Morell striktně odmítl. Poté se Morell osobně zúčastnil jednání s K. H. Frankem v Praze v únoru 1942, kde představil svou vizi podniku, coby velkého dodavatele výrobků pro německou armádu. I když Frank v získání této firmy přislíbil pomoc, pár týdnů se nic nedělo a o podnik S. Heikorn se mezitím začalo již zajímat celkově na 30 německých podnikatelů, což už byla pro Morella slušná konkurence. Proto Morell nenechal nic náhodě a šel si zajistit rychlé získání podniku a to přímo od Vůdce. Adolf Hitler dne 15. března 1942 rozhodl, že podnik bude patřit Morellovi. Proti Morellovi však v podnikatelských kruzích vyvstaly četné intriky, a to hlavně z důvodů, že zisk této firmy byl velmi atraktivní a sliboval slušný výdělek. Až na Hitlerův zásah tato nesnášenlivost proti Morellovi ustala. Dne 1. dubna 1942 byl správce podniku Becker telefonicky upozorněn Heydrichem, že podnik získá Morell.342 Na základě rozhodnutí německé úřadovny gestapa v Praze dne 12. května 1942 byl veškerý majetek rodiny Heikornovy zkonfiskován i s firmou a přilehlými pozemky a následně prodán zpětně ke dni 1. lednu 1942 Morellovi.343 Tím byl podnik zbaven nucené správy. Tento prodej však zatím nebyl potvrzen smlouvou. Morell si poté stěžoval v červnu 1943 Daluegemu, že mu stále ještě nebyla vyhotovena smlouva, i když vlastníkem firmy již dávno byl. Ve smlouvě bylo uvedeno, že kupující musí nejpozději do roka od zaplacení změnit název firmy,
341
Bartoš, Josef, Schulz, Jindřich, Štoselová, Hana, Trapl, Miloš: 125 let Milo Olomouc a.s. Od založení k akciové společnosti, Olomouc, MILO Olomouc, a.s. 1995, s. 42. 342 Wondrák, Eduard: Osobní lékař Theodor Morell a olomoucké Milo závody. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 1 (20), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1993, s. 182. 343 Kromě toho Morell vlastnil i podnik Hamma (dnešní Farmakon). Wondrák, Eduard: Osobní lékař Theodor Morell a olomoucké Milo závody. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 1 (20), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1993, s. 182.
83
od 1. listopadu 1943 neslo označení nové firmy Milo-Werke. 344 Jednalo se tedy o porušení smlouvy, na které však nikdo nereflektoval. Na jaře 1944 se Morell konečně dočkal. Smlouva byla podepsána na jaře 1944 a cena stanovena na 16 526 758.10 korun.345 Do obchodního rejstříku byla firma zanesena dne 19. června 1944. Milo-Werke, společnost s ručením omezením, poté řídili Theodor Morell s 51% podílem, jeho žena Johanne s 25% podílem a Alois Becker s 24% podílem.346 Prokuristou byl jmenován Kurt Mulli a firemním právníkem dr. R. Makkus. Rok 1942 byl také rokem velkých perzekucí v podniku Milo-Werke. Jakékoliv prohřešky proti pracovní kázni byly velice rychle potrestány odvedením zaměstnance kriminální policií. Aby podnik ztrátou pracovníka nebyl nijak poškozen, byli do závodu stále více nabíráni lidé z řad studentstva a žen.347 Rok 1943 přinesl podniku zřízení závodní kuchyně a dokonce i ordinace, kde pracoval 1 lékař, 1 sestra a 1 medik. Morell tak reagoval na zvyšující se počet zaměstnanců a snad chtěl i v očích veřejnosti a propagandy vypadat jako člověk, co se stará o své podřízené. Pěstování kultury v Milu vyvrcholilo vytvořením fotbalové jedenáctky na popud Aloise Beckera, velkého fanouška fotbalu. I sám Becker fotbal v podnikové sestavě hrál, jako středový útočník. Fotbal se zde hrával každou středu a sobotu odpoledne. Výhodou bylo, že takto strávený čas byl dělníkům zaplacen. Pokud se Becker hry přímo nezúčastnil, tak snad ze strachu před neinformovaností o fotbalových výsledcích nařídil, aby mu byly herní výsledky vždy hlášeny. Postava a charakter Aloise Beckera byla velmi zajímavá. Tvořila kontrast mezi aristokratickým cítěním, ochranou vlastního podniku a prospěchářstvím. Nechal například v září 1942 vyhodit šéfa prodejního oddělení Laumanna, kdy se dokonce opíral o výpověď dvou českých zaměstnanců podniku, kteří zase naopak brzy byli jeho osobou potrestáni vyhozením za prodej mýdlových prostředků „na černo“. Když se o místo ucházel Porč, který se vrátil z vězení po svém zatčení za
344
Při určování názvu Milo Morell vycházel z ochranné známky Milo, kterou již používala firma S. Heikorn při výrobě některých svých výrobků. Zkratka Milo znamenala německy Mährische Industrie für Lebensmittel Olomouc, tedy Moravský průmysl potravin, Olomouc. Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, s. 36. 345 V říšských markách to bylo 1 652 675.81. 346 Bartoš, Josef, Schulz, Jindřich, Štoselová, Hana, Trapl, Miloš: 125 let Milo Olomouc a.s. Od založení k akciové společnosti, Olomouc, MILO Olomouc, a.s. 1995, s. 43. 347 Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, s. 47.
84
komunistickou činnost v roce 1940, byl bez váhání přijat Beckerem, i když mnozí němečtí zaměstnanci v podniku ho přijmout zpátky do práce nechtěli.348 Z dalších významných kulturních počinů v podniku bylo vánoční vystoupení umělců olomouckého divadla, které osobně zajistil Morell. Ti nyní pracovali pro něj v jeho dalším olomouckém podniku Hamma.349 Od jara roku 1942 zahrnula firma do své výroby i speciální prostředek proti vším s názvem Russla. Russla se vyráběla ve dvou variantách, kdy se jednalo o prášek a o roztok. Hlavním a výhradním odběratelem byl Hauptsanitätspark Berlin, který prostředek dále posílal především na východní frontu. Účinnost však byla poněkud vágní a to i díky sabotážím ze strany českých zaměstnanců.350 V dubnu 1944 byly tyto objednávky ze strany Berlína zrušeny. Russla nicméně Milu přinesla velmi vysoké zisky.351 V roce 1944 se podařilo zvýšit výrobu mýdla a margarínu. Nicméně i tak výroba mýdla nedosahovala výkonu předválečných let. Opakem byla výroba margarínu, která předčila v počtu tun i meziválečnou dobu.352 Léta 1942-44 byla ve znamení velkého nárůstu obratu podniku. Velký vliv na něm měly výrobky pro válečný průmysl. V roce 1942 činil obrat 91 700 000K. Z toho celá třetina byla získaná díky válečné výrobě. V roce 1944 obrat podniku dosáhl svého vrcholu číslem 128 400 000K. Opět zase celou třetinu tvořila válečná výroba.353 Aby Milo neutrpělo značný finanční úbytek, Morell se rozhodl začít vyrábět součástky pro leteckou společnost Wiener-Neustädter Flugzeugwerke.354 Tam, kde
348
Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, s. 49. 349 Wondrák, Eduard: Osobní lékař Theodor Morell a olomoucké Milo závody. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 1 (20), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1993, s. 182. 350 Účinnost Russly byla kritizována jak vědci v německých kruzích tak v zahraničních. To bral Morell, který byl velmi egoistický, jako útok na svou osobu. Mezi německými kritiky byli dr. Schulenburg, profesor Gutzeit z Vratislavi, ministerský rada dr. Knoll a další. 351 Také i díky tomu, že původní náklady na jeden balíček se do roku 1944 snížily na polovinu při stejné ceně za jakou byl výrobek prodáván. Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, s. 39. 352 Bartoš, Josef, Schulz, Jindřich, Štoselová, Hana, Trapl, Miloš: 125 let Milo Olomouc a.s. Od založení k akciové společnosti, Olomouc, MILO Olomouc, a.s. 1995, s. 44. 353 Bartoš, Josef, Schulz, Jindřich, Štoselová, Hana, Trapl, Miloš: 125 let Milo Olomouc a.s. Od založení k akciové společnosti, Olomouc, MILO Olomouc, a.s. 1995, s. 46. 354 Morell v podniku vydělával ohromné peníze. Ty si posléze nechal přesunovat do Dresdner Bank se sídlem v Hamburku. Za roku 1942 si přišel na 350 000 K, za rok 1943 na 600 000 a stejně tak v roce 1944, za leden a únor roku 1945 vydělal 100 000 K. Dá se tedy říci, že si v době největšího vrcholu podniku v letech 1943-1944 přišel na 50 000 K měsíčně. Jeho společník Alois Becker vydělával přibližně stejné peníze a manželka Johanne si přišla za rok 1942 na 120 000 K v letech 1943-4 za každý rok na 240 000 korun. Bartoš, Josef, Schulz, Jindřich, Štoselová, Hana, Trapl, Miloš: 125 let Milo Olomouc a.s. Od založení k akciové společnosti, Olomouc, MILO Olomouc, a.s. 1995, s. 43.
85
se dříve vyráběly produkty proti vším, se nyní nacházely sklady materiálu pro letecké součástky převážně německých stíhacích letounů typu Messerschmitt 109. Vzhledem k tomu, že každá ze součástek pro letecký průmysl dostávala speciální ochranný postřik, a Milo-Werke pro tyto potřeby již nemělo v podniku volné místo pro provádění tohoto úkonu, bylo rozhodnuto postavit novou budovu. Kvůli bezpečnosti byla tato nově postavená dřevěná budova obehnána plotem. Probíhal zde i zvláštní režim a to kvůli tomu, že se jednalo o výrobnu vojenského charakteru. Zaměstnanci podniku byli nově zaškoleni odborníky, kteří přijeli přímo z Vídně společně s potřebným materiálem a stroji. Také přibylo několik zaměstnanců, kteří byli původně totálně nasazeni ve Vídni. Obraty šly rychle nahoru, a do konce roku 1944 firma Milo-Werke vyrobila celkově součástky v cenové výši 40 200 000 K.355 Výroba byla velmi intenzivní, a zastavila se až v dubnu 1945, kdy začalo mnoho zaměstnanců podniku odcházet z práce.356 Správa Milo-Werke na to nijak nereagovala z důvodů, že v této době se již zaobírala vlastními existenčními problémy souvisejícími především s vlastní záchranou. Dne 3. května 1945 Alois Becker a Johanne Morell odjeli z Olomouce před postupující sovětskou armádou podnikovým autem.357 Ještě předtím však Becker doporučil vrchnímu podnikovému účetnímu Stanislavu Vaňkovi, aby v podniku ustanovil české vedení, to však bylo odmítnuto. Dosud nevíme, jestli Becker chtěl, aby se alespoň na jeho osobu pamatovalo, jako na člověka nakloněnému v posledních dnech války českému lidu, kdy by mu tato snaha byla připočtena k dobru, nebo sledoval jiné cíle. Faktem zůstává, že bylo třeba, aby podnik v posledních dnech války někdo vedl. Tímto staronovým správce se opět stal Ing. Zipser až do památného dne 8. května 1945. 358 Během bojů o Olomouc dopadly i na Milo-Werke sovětské dělostřelecké granáty. Škody byly značné. Palbou z děl byla zničena v objektu Mila téměř všechna okna, pár zdí bylo lehce poškozeno, byla zničena laboratoř, těžce poškozena nová
355
Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, s. 40. 356 Nevěřil, František: Závody Milo Olomouc. In.: Z dějin odborů na Olomoucku : Sborník studií a vzpomínek na dobu před vznikem jednotných odborů a na vývoj do 2. všeodborového sjezdu ROH. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1987, s. 216. 357 Oba dva bydleli v Olomouci v hotelu Palác. Theodor Morell navštěvoval Olomouc jen velmi výjimečně. 358 Nevěřil, František: Závody Milo Olomouc. In.: Z dějin odborů na Olomoucku : Sborník studií a vzpomínek na dobu před vznikem jednotných odborů a na vývoj do 2. všeodborového sjezdu ROH. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1987, s. 216.
86
kotelna, také pak střecha závodní jídelny a lehce komín staré kotelny, veškeré strojní zařízení podniku bylo buď poškození uchráněno, nebo bylo poškozeno jenom lehce.359 Na kolejích, kde stál cisternový vagon s olejem, došlo také k zásahu, který si vyžádal vylití oleje na zem.
III.4 Kosmos, a. s.
Akciová společnost Kosmos zaměstnávala na začátku okupace 500 pracovníků, její specializací byla strojírenská výroba, především pak výroba kamen, armatur, odlévání kovů, vah, žehliček, železa a hlavně výroba světem uznávaných bruslí.360 Podnik vedl až do března 1939 Ing. Nathan Lateiner, jak už jméno napovídá, byl židovského původu. Stejně jako mnozí další židovští obyvatelé města Olomouce z řad vysokých představitelů podnikatelských kruhů i on si byl vědom, že politická situace bude velice brzy ze strany Německa gradovat a nezastaví se jen před obsazením území po Mnichovu 1938, ale zřejmě skončí až připojením zbytku území tzv. druhé republiky k nacistickému Německu a dále co bylo nejhorší, bude směřovat k protižidovským tendencím. Snad plánovitě, snad bez ohledů na další okolnosti a povinnosti vyplývající z jeho postavení, dobrodružně zvolil cestu útěku do zahraničí, předtím však prodal svůj majetek a peníze vložil do zahraniční měny.361 Jeho cesta směřovala na obvyklé místo židovských emigrantů, do Palestiny. Snad, aby nevznikla v závodě Kosmos panika mezi ostatními neárijci, bylo v podniku uvedeno, že si Lateiner právě vybral delší dovolenou. Vzhledem k uprázdněnému postu ředitele Kosmosu bylo potřeba vybrat ředitele nového. Tím se stal Rudolf Weiss, o němž bylo známo, že je členem Sudetendeutsche Partei, zkráceně SdP. Funkci hlavního inženýra přes techniku zastal nově Hermann Tessarek. Také velmi nacionálně zanícený olomoucký Němec. 15. březen 1939 v podniku znamenal vítězství převážně části těch zaměstnanců, kteří byli velkými obdivovateli Adolfa Hitlera. Bylo jich poměrně hodně a sahali až do vedení podniku Kosmos. To ovšem nebyla žádná novinka, 359
Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, s. 43. 360 Tento počet je však pouze orientační a svědčí o výrazném poklesu zaměstnanců podniku vlivem historických událostí let 1938/1939. Pro srovnání s rokem 1938 je například počet zaměstnanců Kosmosu určen v dokumentech naprosto přesně na 614 osob. Z tohoto počtu bylo 397 dělníků, 80 žen, 74 učňů, 5 praktikantů a 58 úředníků. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 2, sig. Z II, kar. 1. 361 Tichák, Milan: Dějiny závodu Kosmos. Olomouc, Socialistická akademie v Olomouci 1970, s. 62.
87
neboť závod byl převážně německým podnikem.362 Tessarek přišel dokonce do práce v hnědé uniformě jednotek SA, k velkému údivu těch zaměstnanců, kteří o jeho smýšlení ještě nevěděli. Správní rada, která do té doby vedla podnik, musela být také obměněna a to hlavně z důvodu nemožnosti některých neárijských členů Kosmosu podepsat prohlášení o své osobě jakožto nositele árijského původu. Poté byla správní rada akciové společnosti Kosmos doplněna o plně vyhovující členy.363 Především rodina Ottahalů rychle využila situace a veškeré akcie podniku, které byly do té doby v rukou židovských akcionářů, vykoupila. V rukou společnosti J. Ottahal und Sohn A.G. se nyní nacházelo 7850 akcií, Otto Ottahal koupil 5000 akcií, Helene Freifrau von Eichhoff koupila rovných 5000 akcií Kosmosu, Franz Ottahal 50 a Annie Ottahal 521. Celkově čistě rodina Ottahalů vlastnila 18 151 z celkového počtu 19 808 prodaných. 364 Hodnota akcií Ottahalů činila 3 630 200 K. Celkový kapitál Kosmosu byl rozdělen do 25 000 akcií po 200 K. V Kosmosu byla pro olomoucké Němce zřízena odborová organizace Deutsche Arbeiterfront. Na tuto organizaci se však nikdo ani z řad německých dělníků nespoléhal a tak došlo k tomu, že řada z nich byla donucena do této organizace vstoupit proti své vůli. V závodě také začala působit závodní organizace NSDAP v čele s ředitelem Weissem.365 V květnu 1939 došlo k dohodě mezi Ústředním svazem průmyslníků pro Čechy a Moravu, místní kovodělnou skupinou v Olomouci a Sdružením kovoprůmyslového dělnictva o poskytnutí drahotní jednorázové finanční pomoci dělníkům. Této schůzky se zúčastnili i představitelé podniku Kosmos. Dělníci ženatí, vdovci a samoživitelé si přišli na 200 K, dělníci svobodní na 140 K, ženy 362
Tichák, Milan: 60 let národního podniku Sigma Olomouc. Olomouc, Sigma Olomouc 1967, s. 7. Mezi předchozí členy správní rady patřily tyto osoby : Otto Ottahal, ředitel akciové společnosti Ottahal und Sohn, Otto Arnstein, ředitel Union banky Praha, Robert Hollaus, velkoobchodník v Šumperku, Robert Fischel, komerční rada v Olomouci, Josef Kraus, ředitel banky Union v Olomouci, Arnošt Balcařík, předseda správní rady cukrovaru Drahanovice, Jaroslav Pařík, továrník v Napajedlích, a Jindřich Žáček, viceprezident Zemské politické správy. Nahrazeni ve správní radě byli kvůli neárijskému původu: Arnstein, Kraus, Fischel, dále pak ze závodu odešli na vlastní žádost: revizoři účtů Bernfeld, Janowitz, Winter a hlavní účetní závodu Leo Morell. Správní radu doplnili: Josef Krebs s Maxem Gruberem, oba ředitelé banky Union, revizory účtů se stali Jan Zouhar, vrchní účetní z Unionu spolu s Josefem Matějů, náhradníky se stali Hans Karger, úředník Eskomptní banky v Olomouci a Josef Čikl, účetní drahanovického pivovaru. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Kosmos Olomouc, Kosmos, a. s. Olomouc, inv. č. 11, kar. 1. 364 Další akcie Kosmosu vlastnil baron dr. Alfred Skene a to 1125, Jaroslav Pařík pak koupil akcií 50, Arnošt Balcařík 482. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Kosmos Olomouc, Kosmos, a. s. Olomouc, inv. č. 27, kar. 3. 365 Tichák, Milan: Dějiny závodu Kosmos. Olomouc, Socialistická akademie v Olomouci 1970, s. 66. 363
88
samoživitelky na 100 K, ostatní ženy na 70 K a učni získali 30 K. Tato výpomoc jim byla posléze vyplacena v týdnu následujícím po 15. květnu 1939.366 Podobné ujednání, tentokrát však v prosinci 1940, zajistilo dělníkům Kosmosu vánoční výpomoc. Ta jim byla vyplacena ještě před vánočními svátky a nárok na ni měli dělníci, kteří dne 1. července 1940 až do Vánoc pracovali v závodě. V následujících letech okupace se výroba v Kosmosu nijak zvlášť neměnila a pokračovala v tradici z předválečných let. Podnik však začal nabývat na důležitosti až se stále větším zapojením Německa ve válce. To se projevilo až v roce 1942, kdy se podnik stal jedním z mnoha začleněných do válečného průmyslu. Začalo se zde s výrobou ručních granátů podle německé dokumentace a výrobní procedury, která byla dodána německou firmou sídlící v oblasti Harzu a od roku 1943 i s odléváním a hrubováním dělostřeleckých granátu ráže 105mm.367 Mezi další výrobky patřily různé součástky z kovu, chladiče k motorům a kovové odlitky.368 Velkým odběratelem Kosmosu byla zahraniční firma Austria se sídlem ve Vídni, některé tuzemské podniky jako Wagner Olomouc, Sigmund-Chema v Lutíně nebo Skrat v Hulíně. Výroba se začala prudce omezovat až ke konci války, což souviselo jako i v ostatních podnicích stejného druhu se stále větším nedostatkem surovin, materiálu, s problémy zásobovacími, s odvodem dělníků na nucené práce do Německa a leteckých poplachů, které částečně znamenaly přerušení provozu na dílnách.369 Jelikož se v podniku množství výroby pro válečný průmysl, na kterém byla závislá německá armáda, postupně zvyšovalo a tím také výroba tradiční snižovala, počítalo se i s možností sabotáže zaměstnanců.370 Gestapo se snažilo tomuto stále rozmáhajícímu nešvaru nějakým způsobem zabránit. Proto byl v Kosmosu vypracován zvláštní seznam všech pracovníků, kteří přicházejí do styku s vojenským materiálem. Na nich bylo vynuceno podepsat prohlášení, že si jsou vědomi možných perzekucí v případě sabotáže nebo i vyzrazení vojenských výrobních procedur. 366
Toto ujednání bylo uzavřeno dne 9. května 1939. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Kosmos Olomouc, Kosmos, a. s. Olomouc, inv. č. 30, kar. 3. 367 Jednalo se o firmu Bergbau Lothringen v Harzu. Dohled nad výrobou pro vojenské účely provádělo brněnská výzbrojní velitelství. Tichák, Milan: 60 let národního podniku Sigma Olomouc. Olomouc, Sigma Olomouc 1967, s. 27. 368 ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Kosmos Olomouc, Kosmos, a. s. Olomouc, inv. č. 27, kar. 3. 369 V roce 1942 muselo na nucené práce do Německa odejít 42 dělníků, v roce 1942 už 124. Tyto počty sice byly nahrazovány, ale většinou nezkušenými novými zaměstnanci. Tichák, Milan: Dějiny závodu Kosmos. Olomouc, Socialistická akademie v Olomouci 1970, s. 64. 370 Díky mnoha sabotážím došlo ke stažení výroby jednoho druhu granátu, neboť tato výroba byla velmi náročná na zpracování kovů, při kterém dělníci často kvalitu kovů sabotovali.
89
Seznamy byly doplňovány a neustále aktualizovány. Také zde působilo několik udavačů, před kterými si museli dělníci zvláště dávat pozor, aby neřekli něco, co by je mohlo kompromitovat. Někdy protistátní výroky řešil i Tessarek, který dělníky vždy pokáral, ale zpravidla dále nenahlašoval na vyšší policejní místa a to i přesto, že byl pověřencem Sicherheitsdienstu.371 U předválečného jednosměrného provozu se na několika úsecích přešlo na provoz dvousměnný.372 Za okupace v podniku k žádným větším investicím ze strany vedení nedošlo. Byly sice rekonstruovány dvě kupolové pece, první v roce 1942 a druhá v roce 1944, vybudován sklad a sušárna dřeva, ale to bylo všechno. Sice se projektovala velká přístavba Kosmosu, ale k tomu již za války nedošlo. Zřízením závodní jídelny pro dělníky z podniku bylo docíleno i toho, že dělníci zde museli povinně chodit na obědy a utrácet zde své potravinové lístky. Propaganda však toho využívala a ukazovala olomouckých Čechům obraz velké starosti o české dělníky.373 Se stále přibližující se sovětskou armádou se morálka zvláště u německých pracovníků stále snižovala. Ani vedení podniku nejevilo nijak přehnaný zájem o podnikové dění. Proto již 30. dubna 1945 došlo k zastavení výroby a dělníci se rozešli domů.374 Vedení podniku také již rezignovalo na svou práci. Během osvobozovacích bojů byl Kosmos těžce poškozen leteckým údery. Jakási definitivní tečka za koncem podniku Kosmos a. s. byla učiněna dne 10. května dosavadním ředitelem Rudolfem Weissem při odevzdávání klíčů od podniku a vzdání se své funkce ředitele v budově Obchodní a živnostenské komory v Olomouci.375
371
Tichák, Milan: 60 let národního podniku Sigma Olomouc. Olomouc, Sigma Olomouc 1967, s. 27. ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond Kosmos Olomouc, Kosmos, a. s. Olomouc, inv. č. 27, kar. 3. 373 Závodní jídelna vznikla z původní restaurace Podpůrného a starobního spolku dělnictva při firmě Kosmos, která měla nevalnou pověst. Často se zde kradlo a probíhaly rvačky. Na tyto incidenty byly upozorněny úřady, které za tyto trestné činy udělily písemnou výstrahu hostinské Marii Stojákové, která podnik vedla. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 18, sig. 134-19, kar. 4. 374 V této době v závodě pracovalo 546 dělníků. 375 Tichák, Milan: Dějiny závodu Kosmos. Olomouc, Socialistická akademie v Olomouci 1970, s. 73. 372
90
IV. Kulturní obraz IV. 1 České divadlo v Olomouci
Již od května 1920, kdy bylo městské divadlo pronajato Družstvu českého divadla, bylo s tímto spolkem neodmyslitelně spjato.376 Divadlo se v předválečných letech dělilo o pronájem ještě s německým divadlem v Brně, nicméně vztahy těchto dvou kulturních institucí byly až do let 1938/1939 dobré. Do nelehkého období okupace vešlo divadlo pod taktovkou ředitele Stanislava Langera. Již 15. května 1939 se na schůzi výkonného výboru Družstva probíraly první okupační zásahy do činnosti divadla. Ministerstvo školství a národní osvěty se snažilo reorganizovat divadla a i Českému divadlu hrozilo slučování.377 Této schůzky s MŠANO se zúčastnil i ředitel Langer a toto stanovisko odmítl. Snad, aby si divadlo zajistilo přízeň okupační správy, byli na začátku okupace na představení Prodané nevěsty pozváni zástupci říšské armády a úřadů. Sezóna let 1938/39 nebyla díky nepříznivé době moc úspěšná.378 Začala 20. srpna 1938 a skončila 17. června 1939. Byla tedy o týden prodloužena. Nicméně domácí tvorba pořád ještě převládala nad zahraniční. Vyjádřeno v procentech, tak domácí tvorbě divadlo věnovalo 67% všech představení, z toho v opeře 63%, v operetě 71% a v činohře 79%.379 Sezóna divadla v letech 1939/1940 přinesla jen další omezení a nařízení. Mezi jedno z prvních patřilo doporučení ze strany MŠANO, aby v divadle nebyly hrány hry židovských autorů. Divadlo se tím raději řídilo, nikdo nechtěl mít problémy. Také divadlo muselo ohlásit Policejnímu ředitelství v Olomouci svou spolkovou činnost, načež bylo informováno ze strany policie o nové cenzurní praxi
376
Družstvo bylo založeno již roku 1907. Jednalo se především o slučování několika zpěvoherních souborů a o potřebě určité kooperace mezi nimi. SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 378 Došlo k velkému úbytku zejména vojenských představení, které byly následně nahrazeny představením pro děti a studenty. Členům Družstva byly sníženy platy od 5 do 25%. SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí předsednictva Družstva českého divadla, kar. 3. 379 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 377
91
a o zákazu hraní některých her. 380 V říjnu 1939 se dostalo Družstvo do problémů s Penzijním ústavem v Brně kvůli nedoplatkům za sociální pojištění, které činily 104 000 korun. Družstvo však poukazovalo na to, že již 50 000 K z této částky zaplatilo díky mimořádné zemské dotaci a zbytek dluhu doplatí z dotace státní. Tím byla daná věc vyřízena. S vládním komisařem dr. Fritzem Czermakem Družstvo přišlo do kontaktu na podzim 1939 na schůzi konající se při příležitost jednání o poměru Družstva k německému Theatervereinu, kdy si němečtí divadelníci vyžádali uvolnit městské divadlo pro své účely a to vždy v pondělí, pátek a při příležitostních dnech. Czermak také Družstvu sdělil, že je dosti problematické udržet poměr městské subvence na české divadlo 600 000 K a na německé jen 20 000 K.381 Družstvo však oponovalo, že tato částka byla stanovena městskou radou smluvně. O tom, jak nakonec Czermak o subvencích rozhodne, se dlouho nevědělo. Od roku 1940 si však německé divadlo přišlo již na 200 000 K. Díky řediteli Langerovi se divadlo, kvůli stálému omezování v Olomouci, začalo více věnovat sféře venkovské a podnikalo na venkově úspěšná vystoupení. V říjnu 1939 se značně zvýšil podíl zájezdů Družstva do měst Protektorátu. Z celkově 58 naplánovaných představení se 24 konalo mimo Olomouc. Tyto zájezdy byly velice úspěšné za celou dobu trvání okupace. V této době si herci museli půjčovat kostýmy z Brna, protože příděly mýdla nestačily k pokrytí jejich potřeb čistících i mycích.382 Na schůzi výboru Družstva dne 7. prosince 1939 byla projednávána vyhláška Ministerstva sociální správy, která od 1. prosince téhož roku stanovovala zvýšení mezd soukromým zaměstnancům. Mezi něž patřila i divadla, kde byly mzdy navýšeny až o 20%. Tato, jinak radostná zpráva, ovšem vzbudila v Družstvu značné rozpaky, neboť finanční situace nedovolovalo toto navýšení splnit.383 Proto bylo hlasováním ujednáno zvýšení vstupenek od 6. února 1940 na divadelní představení
380
Jednalo se o hru Věra Lukášová režiséra Emila Františka Buriana, známého pro své protiněmecké názory, který tuto hru měl v Olomouci hrát. Hra byla zakázána z důvodu mravních. Dále byla zakázána i Smetanova Libuše. SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí předsednictva Družstva českého divadla, kar. 3. 381 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 382 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 383 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 83, sig. IIc/85, kar. 133.
92
zpěvoherní, činoherní a dětské. Abonenti divadla pak byli požádáni o dobrovolné vydání doplatku. Zemský úřad v Brně začal provádět velice důslednou cenzuru všech her, které mělo Družstvo v repertoáru. Pro divadlo bylo nesnadné vyhovovat všem podmínkám cenzury. Všechny hry, které se měly hrát podle měsíčních plánů Družstva, musely být předem poslány MŠANO a to se dožadovalo, aby byla učiněna opatření proti stále narůstajícím protiněmeckým projevům při představeních. Na pokyn policie musely být vstupy do divadla vyznačeny tabulkami s nápisy „Židům nepřístupno“, jedno z prvních velkých rasových omezení pro Židy. Tím se také zrušena návštěvnost z jejich strany znamenající pokles příjmů divadla.384 V divadelní budově bylo nově zakázáno kouřit, hlavně z důvodů vzniku požáru. Jednou z mála dobrých zpráv byla ta, která oznamovala od měsíce prosince 1939 úspěšné jednání divadla o rozhlasové propagaci v rámci měsíčních relací.385 V únoru 1940 bylo stanoveno pro potřeby Theatervereinu uvolňovat od příští sezóny 1940/41 divadlo vždy na třetí den v týdnu, tím bylo zrušeno vyhrazování německého divadla na tříměsíční souvislou sezónu. Jako by svých problémů nemělo Družstvo dostatek, došlo v noci z 29. února na 1. března 1940 ke vloupání do divadla a vyloupení hlavní a příruční pokladny. Z hlavní pokladny bylo zcizeno 59 660 K a z příruční, která sloužila pro předprodej, 5905 K. Díky pojištění u pojišťovny Slavie byla celá škoda v plné výši nahrazena.386 Další zásah do života divadla se projevil na jaře 1940 vyžádáním prohlášení o árijství členů Družstva. Zemský úřad v Brně se stále více zasazoval o povolování provozu divadelních her a díky nedostatku textilií bylo divadlo nuceno žádat Ministerstvo obchodu o příděl textilií na výpravy. Divadlo se snažilo zapojovat i do různých podpůrných akcí. Jednou z nich bylo pořádání představení ve prospěch Německého červeného kříže. Tím došlo k nalákání elit německé společnosti do divadla a vedlo i k lepším vztahům mezi německými úřady a Družstvem. Později také věnovalo nemalý finanční obnos na
384
SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí předsednictva Družstva českého divadla, kar. 3. 385 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 386 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 26, sig. I/26, kar. 78.
93
podporu Německého červeného kříže, což bylo německou propagandou náležitě využito.387 Ke konci 20. sezóny navštívil jeden ze zájezdů opery Družstva dokonce i ministr financí dr. Josef Kalfus. Byl s představením velice spokojen a slíbil, že dotace MŠANO bude vyplácena kvartálně. To Družstvo potěšilo stejně jako vyplácení příplatku 50 haléřů za každou započatou hodinu díky úřednímu nařízení a to od 1. června 1940.388 20. sezóna začala 19. srpna 1939 v Olomouci Smetanovou Libuší a skončila 30. června 1940 Verdiho operou Maškarní ples v Hradci Králové.389 Dne 26. září 1940 na schůzi výboru Družstva se bilancovala 20. sezóna. Příjmy činily 4 616 400 K a výdaje 4 954 029 K. Deficit byl tedy 337 629 K. Toto zvýšení výdajů bylo podmíněno zvýšením mzdy pracovníků divadla díky zákonným předpisům, se kterými nemohlo být počítáno předem. Příjmy se však zvýšily rovněž a to jako důsledek zvýšení cen vstupného, výborné výsledky jarního turné zpěvohry, velkého zájmu obecenstva o divadelní představení, zintenzivnění zájezdů Družstva a v neposlední řadě zvýšená dotace z MŠANO. Největší vzestup po finanční stránce vykazovala opera, činohra a příjmy ze šatny. České divadlo zůstávalo jako jedno z mála jediným divadlem na Moravě vybaveným operou, které vlastním příjmem hradilo více než 50% své potřeby.390 Výdaje oproti předešlé sezóně 1938/39 stouply asi o 1 milion korun, příjmy o 800 000 K. Sezóna 1940/41 byla zahájena dne 16. srpna 1940 zkouškami a ukončena 12. července 1941 ve Vysokém Mýtě. Byla to sezóna jubilejní, oslava 20 let působení Českého divadla v Olomouci spojená s památným fotografováním členů divadla, s vydáním obsáhlejší ročenky, pořádáním slavnostního představení s proslovy k jubileu.391 Družstvo v době, kdy jim nebylo umožněno hrát v městském divadle, využívalo k uvádění představení Národní dům, ale pronájem byl velmi drahý. Tato sezóna byla ve znamení zvýšeného zájmu ze strany předplatitelů, kdy
387
Tato podpora činila 5 000 K. Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 54, 23. 5. 1942. 388 V rámci drahotní výpomoci. Tento příjem činil asi 18 000 K měsíčně pro 180 zaměstnanců divadla. Blatný, Jan: Dvacátá sezóna Českého divadla v Olomouci. In.: Dvacet let českého divadla v Olomouci 1920 až 1940. Olomouc, Družstvo českého divadla, s. 28. 389 Blatný, Jan: Dvacátá sezóna Českého divadla v Olomouci. In.: Dvacet let českého divadla v Olomouci 1920 až 1940. Olomouc, Družstvo českého divadla, s. 22. 390 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 391 Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 283, 3. 12. 1940.
94
počet vzrostl z 934 z předchozí sezóny na 1247 v sezóně 1940/41, kdy předplatné dosáhlo částky přes půl milionu korun. Olomoucké obecenstvo své olomoucké divadlo mělo ve veliké oblibě a často ho podporovalo.392 Divadlo neustále bojovalo s nedostatkem finančních prostředků a množstvím pohledávek. I když mělo mnoho mecenášů z řad finančních i hospodářských podniků, přece jenom to na pokrytí všeho pro divadlo potřebného nestačilo. Když například Ministerstvo sociální správy na konci roku 1940 vyhlásilo připuštění výplaty vánoční výpomoci členům Družstva, ti to museli odmítnout z důvodů nedostatku finančních prostředků. Další z nedostatků, tentokrát pohonných hmot, se projevil seškrtáním četných zájezdů autobusů do okolních měst. Zájezdy se i finančně prodražily kvůli zrušení tarifních slev.393 O slovo se na podzim 1940 přihlásily další nové podmínky cenzurní praxe. Nyní se žádalo předkládat podrobná data o autorovi a i o zamýšlené hrané hře. Tím se úřady snažily ještě více zamezit hraní her zakázaných a nevhodných autorů. Plány her, tzv. Spielplány, se předkládaly 14 dnů předem i Oberlandrátu a Úřadu říšského protektora. Stále větší problémy působily neustále velice krátce dopředu oznámená účinkování německého divadla, která narušovala předem daný program Družstva. I když se tomuto mělo zabránit na příkaz vládního komisaře zřízením funkce divadelního referenta, nebylo to zcela úspěšné. Na schůzi výboru konaném dne 15. května 1941 se Družstvo snažilo reagovat na další omezení. Městské divadlo mělo být k dispozici pro české divadelníky jen na 3-4 dny v týdnu. Družstvo však chtělo za každou cenu zachovat svůj nynější rozsah a tak bylo jasné, že bude nutné hledat náhradní scénu.394 Tuto snahu Družstva podporoval i vládní komisař. V plánu bylo hned několik možných míst. Plán s odborovým domem padl hned na začátku, protože by zde bylo nutné postavit celé nové hlediště. Národní dům zase nevyhovoval z důvodu bezpečnostních i divadelních a kino Světozor rovněž nebylo vhodné. Nezbývalo tedy nic jiného, než se přesunout do Lidového domu v Hodolanech, které se jevilo jako optimální pro účely Družstva. Místnosti i možnosti úprav zde byly výborné. Přestavba byla 392
Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 237, 8. 10. 1940. 393 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 394 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí předsednictva Družstva českého divadla, kar. 3.
95
rozpočtena na 2 100 000 K a byla hrazena z veřejných prostředků. Majitelé domu, členové Spolku Lidového domu, byli ochotni přenechat tento dům Družstvu za velice přijatelných podmínek, které činily 50 000 K ročně. Družstvo rychle nechalo vypracovat plány stavebních úprav, dokonce bylo přislíbeno přispění velkého obnosu na stavební úpravy, i materiál na úpravy byl rychle sehnán. Jediné co ještě zbývalo, bylo naučit lidi chodit na představení do Hodolan.395 Zemský úřad na jaře 1941 zaslal nový seznam zakázaných a povolených her spolu s předpisy ohledně árijského repertoáru, kterými se muselo Družstvo řídit. Také muselo dojít k reorganizaci zájezdového plánu, protože cesty vlakem byly časově ztrátové a finančně nákladné. Z 33 zájezdových míst na Moravě zůstalo jen 13, z nichž do 9 míst dojíždělo divadlo jen s menší činohrou. Pro zpěvohru se zájezdová místa ze 14 snížila na 4, mezi které patřily města Prostějov, Přerov, Zlín a Kroměříž. V těchto městech také stoupl počet představení, kdy jednak tato města vyšla Družstvu v mnoha ohledech vstříc. V Čechách se také dařilo. Bylo zde provedeno 90 představení v 8 městech během 10 týdnů.396 Oberlandrát po opětovném vysvětlení začal povolovat, avšak v omezené míře, autobusové zájezdy autobusů na dřevoplyn. Další ze změn zařídil Hospodářský úřad, který zrušil zaměstnancům divadla výhody těžce pracujících, které se projevovaly zvýšeným odběrem na potravinové lístky. Dne 11. prosince 1941 se bilancovala sezóna 21. Vydání činila 6 203 662.90 korun a příjmy 6 132 000 K. Schodek tedy dosahoval 72 000 K. Byl to velký bilanční úspěch za posledních 21 let provozu Českého divadla. Z celkového vydání bylo vlastními příjmy kryto 69.9% a subvencemi 29%. V minulé sezóně to bylo vlastními příjmy 60.5% a 32.7% subvencemi. Sezóna 1940/41 uspořádala celkem 682 představení, což byl narůst oproti sezóně předchozí o 25.397 Ředitel tedy vedl divadlo velice úspěšně, za což mu byl nesčetněkrát vzdán hold a díky. Z nových zákazů začal platit zákaz pořádání divadelních her v sokolovnách.398 Tato sezóna se hrála celých 11 měsíců. Měsíční prázdniny byly na rozdíl od předešlé doby, plně honorovány. Tím si divadelníci po finanční stránce polepšili. 395
SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 396 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 397 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 151, 19. 7. 1941. 398 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1.
96
Sezóna 1941/42 již počítala s 12 měsíčním trváním. Divadlo v této době zaměstnávalo na 194 osob. Z toho počtu 102 ve zpěvohře, 22 osob v činohře, 64 pomocného personálu a 6 úředníků.399 V říjnu 1941 však divadlo kvůli vyhlášení civilního výjimečného stavu nehrálo.400 Tento měsíc pořádalo tedy Družstvo zájezdy do východních Čech, Jihlavy, Moravských Budějovic a Jaroměřic. 401 Hrát se opět začalo až od 7. listopadu, tentokrát s větším zapojením děl italských a německých autorů. Přestavba divadla podle projektu Lubomíra Šlapety v Hodolanech postupovala pomalu a k tomu se přidaly i další problémy. Rámcový program Družstva tedy nemohl být dodržen v takovém rozsahu jako obvykle a to hlavně z důvodů hraní v Městském divadle jen v úterý, pátek a v neděli.402 V ostatní dny se hrávalo v Národním domě. Nedostatek zkušebních místností byl odrazem využívání menších nevyhovujících místností. K Vánocům 1941 se již členové Družstva dočkali finanční výpomoci. Sólisté tak získali 500 K, členové sborů a orchestru 200 K a úředníci 13. plat. Zařazování her do repertoáru bylo nyní podmíněno schválením ze strany tří úřadů: Úřadu lidové osvěty, Zemského úřadu v Brně a místních úřadů. Hry, pokud nebyly dosud povoleny, se nesměly Družstvem ohlašovat. Proto také muselo Družstvo čekat i s uveřejněním programu nové sezóny až do vyřízení. V červnu 1942 se kvůli stannému právu nehrálo.403 Členové Družstva si tak udělali prázdniny. Příjem sezóny činil 6 946 250.80 K a vydání 7 136 062.75 K. Schodek byl stanoven na 189 811.25 K. Bylo sehráno na 693 představení, o 11 více než v sezóně předchozí.404 Z toho jen 324 představení se hrálo v Olomouci. Narůst představení na zájezdech byl tak markantní. Sezóna
1942/43
přinesla
otevření
nového
divadla
v Hodolanech
dne 12. září 1942 Prodanou nevěstou. Zahajovacího ceremoniálu se zúčastnili
399
Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 145, 22. 12. 1942. V Olomouci platil výjimečný stav od 12:00 hod. 28. září 1941 do 1. prosince 1941. Štěpánek, Zdeněk, Vašek, František: První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno, Šimon Ryšavý 2002, ISBN 80-86137-64-3, s. 40. 401 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí předsednictva Družstva českého divadla, kar. 3. 402 Divadlo bylo uvolňováno pro Deutsches Theater der Hauptstadt Olmütz, které tu působilo od sezóny 1942/43 až do konce války. Steinmetz, Karel a kol.: Moravské divadlo Olomouc 1920-2000: almanach Olomouc, Moravské divadlo 2000, s. 19. 403 Podle výnosu říšského protektora článek II zakazoval divadelní představení. Štěpánek, Zdeněk, Vašek, František: První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno, Šimon Ryšavý 2002, ISBN 80-86137-64-3, s. 80. 404 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí předsednictva Družstva českého divadla, kar. 3. 400
97
pozvaní hosté. Nebyly sice všechny úpravy hotovy, ale přesto se hrálo.405 Ve stavebních úpravách se poté v této sezóně pokračovalo. Kvůli stále zvyšujícím se cenám a neschopnosti snižovat schodky rozpočtu, bylo odhlasováno pro tuto sezónu plošné zvýšení cen o 20%. To však bylo Zemským úřadem zamítnuto. Družstvo pak podalo odvolání k Nejvyššímu úřadu cenovému, který po dohodě se Zemským úřadem v Brně navýšení povolil.406 I tak byly ceny Družstva stále konkurenceschopné
s ostatními
divadly
stejné
úrovně.
Konkurenční
boj
se projevoval i „lovem“ členů Družstva Národním divadlem z Prahy, avšak díky vyhlášce vládního nařízení nemohl odejít nikdo, komu nebylo dáno k tomu svolení. Dne 4. února 1943 po oznámení porážky německé 6. armády u Stalingradu, bylo až do 6. února 1943 zakázáno hrát.407 Předplatné na tuto sezónu se opět zvýšilo a to v Olomouci, Prostějově a v Přerově. K Vánocům dostali zaměstnanci divadla opět vánoční výpomoc. Sólisté získali obnos ve stejné výši jako v roce předešlém a členové sborů a orchestru 300 korun, teda o 100 K více. V této sezóně docházelo k povolávání členů Družstva k pracovní povinnosti, ale náhrada za ně se jen velmi těžko sháněla. Zájezdy se pořádaly jen do Prostějova a Přerova. Konání představení v Kroměříži a ve Zlíně se muselo Družstvo vzdát. Stále více docházelo k přetěžování souborů, nicméně tomu se nešlo vyhnout, protože zvolnění pracovního tempa by znamenalo velké finanční ztráty. S ohledem na zatížení sboru a orchestru ve velkých operetách, muselo dojít k jejich redukci.408 Do částečných finančních potíží dostával Družstvo českého divadla Zemský úřad v Brně. Peníze na subvence vyplácel jen ve formě záloh a to v poloviční výši. Někdy se značným časovým zpožděním. Na konci července 1943 opustil Družstvo ředitel Stanislav Langer, který nově převzal funkci ředitele divadla v Plzni. Na jeho místo nastoupil ředitel Julius Lébl, kterého Langer zaškolil. Nástup Lébla byl vyřízen urychleně, bez veřejné soutěže. Od 1. června 1943 muselo divadlo vybírat dávku ze zábavy ve výši 8-15% z každého představení. Jednali však s Ministerstvem vnitra o zrušení této dávky a s Ministerstvem školství a lidové osvěty o zařazení divadla 405
Jednou z hlavních úprav bylo vybudování protiletadlových krytů a posunutí orchestru pod jeviště pro zlepšení akustiky. 406 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 407 Moravský večerník, ročník 22, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 15, 4. 2. 1943. 408 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1.
98
mezi obecně užitečné, čímž by vybírání této dávky zaniklo. Obě ministerstva však žádosti Družstva zamítly.409 Dne 16. listopadu 1943 do divadla v Hodolanech došlo na představení Prodané nevěsty téměř 800 dětí ze všech okolních olomouckých obcí. Tolik dětí se do divadla přišlo podívat díky akci Kuratoria pro výchovu mládeže s názvem „Umění mládeže“. 410 Divadlu to ekonomicky pomohlo. V novém hodolanském divadle se hrávalo ve středu, v sobotu a v neděli, v Národním domě v pondělí a ve čtvrtek a v Městském divadle v úterý a v pátek. Návštěvnost
divadla
výrazně
stoupla.
V této
sezóně
uvedlo
divadlo
na
748 představení z toho činohra odehrála 330 představení, opera 247 a opereta jen 171. Představení tedy stoupla o číslo 55 v porovnání s rokem předchozím. Vydání v této sezóně se vyšplhala až k částce 10 721 000 K a příjmy k 10 275 000 K.411 Schodek
vznikl především
kvůli
nákladným
investicím
v novém divadle
v Hodolanech. Sezóna 1943/44 přinesla další omezení v cestování Družstva. Žádosti o autobusy byly pověřenci říšského protektora zamítnuty z důvodu zájezdů Kuratoria mládeže do Litovle. Zájezdy se konaly s obtížemi do Čech a jen do okolních měst a obcí. Mnohým ostatním městům, která o představení Družstva měla zájem, nemohlo být vyhověno.412 Kvůli nedostatku textilií byly i Ministerstvem hospodářství zamítnuty žádosti o příděl textilií. Družstvo i nadále drželo vysoké pracovní tempo v počtu odehraných představeních, i když nově platil zákaz Ministerstva školství a lidové osvěty o hraní více než dvou představení v témže obsazení. Družstvo však sdělilo Svazu divadel, které o této vyhlášce informovalo, že u nich k tomu nedochází. Ředitel Lébl podotýkal, že velkým počtem představení se sice dociluje zisku, ale na úrok vyčerpání členů divadla, které se poté odráží na celkové umělecké úrovni, která klesá. Nicméně i on si uvědomoval, že je třeba zájezdy volit na nová místa a na kratší vzdálenosti. Tím by se ušetřilo i za pohonné hmoty a výkonnost umělců by neklesala. Nedostatek zkušebních místností se projevoval i v této sezóně. Vánoční výpomoc 409
SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 410 Moravský večerník, ročník 22, Hanácká tiskárna Olomouc, 1943, č. 138, 18. 11. 1943. 411 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 412 Pravidelně do Litovle, Prostějova a Přerova, do Velké Bystřice, Štěpánova a Lutína jen příležitostně. Z Čech navštívilo Družstvo Kolín, Jičín, Hradec Králové, Pardubice a Mladou Boleslav.
99
v sezóně 1943/44 byla vyplacena ve výši 25% mzdy. Vládní komisař nařídil vybírání 50 haléřové přirážky ke vstupnému pro sociální účely, což Družstvo provádělo.413 Opatřování materiálů na výpravu činilo již opravdu značné potíže. Divadlo si muselo vystačit pouze s tím nejnutnějším a se značnými úpravami starších, již použitých materiálů. Zloději se opět v této sezóně zaměřili na Družstvo českého divadla. Tentokrát si vyhlédli skladiště dekorací, které vykradli. Kriminální policií bylo podáno trestní oznámení a byly vyčísleny škody na 1400 K. Skladiště následně bylo proti vloupání lépe zajištěno. I v novém divadle se množily krádeže, ale byly vesměs drobného charakteru. V této době bylo i schváleno pro divadlo Družstva jméno „České divadlo v Olomouci“ a to přímo Zemským úřadem v Brně. Nedostatek papíru se začal projevovat úředními nařízeními, která ostře redukovala počty letáků a plakátů. Z původního počtu 1500 plakátů, byl výtisk snížen na 400 a u letáků z 5000 na 500. Družstvo s tímto nemohlo vůbec souhlasit, protože tato forma reklamy byla pro mnohá představení stěžejní. Proto požádalo o zvýšení nákladu tisku. Nakonec došlo mezi Družstvem a úřady ke kompromisu, který znamenal navýšení tisku letáků na 1000. Tento počet však stále nedostačoval, ale Družstvo s tím již nemohlo nic dělat.414 Na jaře 1944 musely být všechny zájezdy opery do Čech odřeknuty. Divadlo tímto ztratilo značný zdroj příjmů a snažilo se tuto ztrátu vykompenzovat přizpůsobením repertoáru a zvýšením počtu představení. Kvůli zvětšující se hrozbě náletů byli i členové divadla povoláni Policejním ředitelstvím Luftschutz ke konání úkonů spjatých s protiletadlovou ochranou. Proto divadlo posílalo pro kontrolu dvou krytů 4 členy divadla každý den.415 Družstvo divadla bylo ryze českou záležitostí, proto také když Svaz divadel ke konci sezóny žádal data říšských příslušníků zaměstnaných u divadla, bylo mu sděleno, že žádných takových není. Za okupace bylo divadlo postiženo i zatýkáním členů Družstva. Z rasových důvodů byla internována členka baletu Růžena Mertensová, režisér Oldřich Stibor zase za ilegální činnost. Oba zahynuli v roce 1943. Členové činohry Vladimír 413
SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 1. 414 Tamtéž. 415 Tamtéž.
100
Bartůšek a Josef Srch, šéf výpravy Josef Gabriel spolu s divadelním mistrem Rudolfem Hubáčkem byli také zatčeni. Srch, Gabriel a Hubáček sice byli propuštěni v roce 1942, ale do divadla se už vrátit nemohli. Člen operety René Hradecký byl na základě udání vězněn až do konce války.416 Divadlo plánovalo i sezónu 1944/45, ale tu již překazilo nařízení ministra lidové osvěty o zastavení činnosti českých divadel, varieté a kabaretů.417 Členové divadla byli díky této vyhlášce pracovně nasazeni.
IV.2 Husova knihovna Národní jednoty
Oficiální název knihovny byl Husova knihovna Národní jednoty – veřejná knihovna hlavního města Olomouce a to od roku 1920. Sídlem knihovny se stal barokní Salmův palác a funkci ředitele zastával od roku 1926 František Hrbáček. Knihovna se tak stala v období první republiky jedním z nejvýznamnějších center kulturního života Olomouce. To se však mělo brzy změnit. Již velice krátce po okupaci Olomouce, dne 17. března 1939, vydalo Ministerstvo školství a národní osvěty vyhlášku o vyřazení komunistické literatury z půjčování, stejně tak i spisů propagujících myšlenky a komunistický program.418 Proto se již dne 30. března 1939 setkali na schůzi knihovník Husovy veřejné knihovny a členové České knihovní rady města Olomouce, aby projednali záležitosti ohledně vyloučení komunistické literatury z knihovny.419 Jelikož chyběly přesné instrukce, jak při vylučování knih postupovat, udělali si vlastní zásady. Hlavním kritériem se tak stala orientace knih, ne její autor. Proto mezi nezávadné zařadili romány z ruských dějin starých dob, a to i když je sepsal sovětský spisovatel, dále knihy sovětských autorů sepsané před rokem 1917 a knihy týchž autorů, pojednávající o objektivní kritice sovětského zřízení. Dalším kritériem byla
416
Steinmetz, Karel a kol.: Moravské divadlo Olomouc 1920-2000: almanach Olomouc, Moravské divadlo 2000, s. 19. 417 Sbírka zákonů a nařízení 1944, vyhláška č. 187 ze dne 30. 8. 1944, s. 886. 418 MŠANO se přitom opíralo o článek 3 vládního nařízení ze dne 5. listopadu 1919, č. 607 Sb. z. a n., který stanovoval, že do veřejných knihoven obecních nesmějí být pojaty knihy snižující tendenčně celé vrstvy obyvatelstva, jakož i díla směřující proti trvání a celistvosti státu. MŠANO toto ustanovení připomínalo se zřetelem k rozpuštění komunistické strany podle § 8 vládního nařízení ze dne 23. prosince 1938, č. 355 Sb. z. a n. SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 14, sig. 4 O, kar. 1. 419 Českou knihovní radu zastupovali Antonín Zemánek, pokladník, Klement Králík, předseda, a Josef Hrdlička, člen knihovní rady za jejího jednatele. Správu Husovy veřejné knihovny reprezentoval knihovník František Hrbáček.
101
propagace komunismu, nikoliv jeho objektivní popis a hodnocení sovětského řádu. Z toho důvodu se považovaly za nezávadné knihy nesovětských autorů, kteří podávali velice objektivním způsobem své dojmy a zážitky spojené s návštěvou SSSR. Díky tomuto jejich třídění bylo vyloučeno z půjčovny 96 knih.420 Dopoledne dne 5. dubna 1939 přišlo do budovy knihovny gestapo, aby provedlo revizi knižního
materiálu v knihovně. Gestapu byly předloženy
vypracované seznamy vyřazených knih stejně jako seznamy všech knih Husovy knihovny určené pro výpůjčky čtenářům. Gestapo si tyto seznamy vzalo s sebou za účelem důkladného prostudování. O 2 týdny později, 19. dubna, se gestapo vrátilo a odvezlo z knihovny 195 knih.421 V březnu a dubnu 1939 knihovna přijala řadu knih z knihoven bývalých vojenských útvarů. Mezi ně patřily Velitelství dragounského pluku č. 2 a knihovna automobilového pluku č. 6.422 Tyto knihy byly nakonec v roce 1941 německými úředníky odvezeny. Knihovna měla ke konci roku 1939 pro své účely vyhrazeno 9 místností s celkovou plochou 346m² z nichž na čekárnu, kancelář a skladiště připadlo 261m².423 Za tento rok přibylo do knihovny jen 1100 svazků, takže počet knih činil ke konci roku 1939 kolem 37 000, z nichž bylo celkově 20 640 zábavných knih, 7679 naučných, zbytek zaujímaly časopisy, knihy pro děti apod. Knihovna obsahovala i slušný počet divadelních her, který činil 1303 svazků. V tomto prvním válečném roce navštěvovalo knihovnu 2200 čtenářů, z toho 1345 mužů a 855 žen. Mezi nejmenší podíl čtenářů patřili podle statistiky knihovny rolníci.424 V roce 1940 se počet zabavených knih mnohonásobně zvětšil. Mezi nově nepřípustné knihy se zařadily knihy a spisy dr. E. Beneše, spisy a projevy k 28. říjnu, spisy oslavující bývalou československou armádu, o branné výchově a o Lužických Srbech, stejně jako všechny knihy o legiích a československému zahraničnímu odboji, které nějakým způsobem glorifikovaly jejich činy, knihy s ideologií zednářskou a židovskou, a všechny knihy, které obsahovaly protiněmecké tendence. V dubnu 1940 bylo Ředitelství státní policie v Olomouci informováno o tom, že 420
SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 14, sig. 4 O, kar. 1. SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 14, sig. 4 O, kar. 1. 422 Velitelství dragounského pluku č. 2 darovalo knihovně 1950 svazků knih a k nim i nábytek, knihovna automobilového pluku č. 6 dodala knih 17. SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 33, sig. 13 G, kar. 3. 423 SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 22, sig. 7, kar. 2. 424 Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 18, 24. 1. 1940. 421
102
nově bylo vyřazeno 1040 děl v 1575 svazcích.425 Knihy poté byly uloženy ve zvláštních skříních a úředně zapečetěny.426 V září 1940 se mezi další nepřípustné knihy zařadily knihy britské a francouzské krásné literatury a na podzim 1940 vyšel první soupis škodlivé a nežádoucí literatury v Protektorátu – Liste des schädlichen und unerwünschten Schrifftums im Protektorat Böhmen und Mähren, který obsahoval seznam 1352 zakázaných autorů s 1894 tituly a 615 zcela zakázaných autorů.427 Knihovna si vedla statistiky návštěv osob v závislosti na jejich povolání. V roce 1940 tak navštěvovali knihovnu nejvíce úředníci, studenti, dělníci, učitelé, profesoři a vojenští gážisté.428 V roce 1940 zaznamenala knihovna 50 918 návštěv a 116 015 výpůjček. Jméno Mistra Jana Husa se velice brzy německým úřadům v názvu knihovny zprotivilo, a proto bylo rozhodnuto o přejmenování, což za okupace nebyla žádná velká novinka. V roce 1940 byl oficiální název knihovny změněn na „Česká veřejná knihovna hlavního města Olomouce“. Mezi další nezbytné procedury se zařadilo obvyklé prohlášení státních zaměstnanců o árijském původu spolu se znalostní zkouškou z němčiny.429 Od začátku vyřazování v prvních dnech po okupaci až do 17. dubna 1941 byla knihovna připravena o 5442 knih. Tyto knihy byly uskladněny ve skladišti knihovny a zapečetěny. Tento počet však nezahrnoval i ostatní závadné knihy, které byly odejmuty knihovně gestapem, takže celkový počet byl mnohem vyšší. Zástupci Oberlandrátu a Policejního ředitelství často konali inspekce do knihovny, aby se o důslednosti zabezpečení uskladněných knih přesvědčili, ale nikdy neshledali nic závadného.430
425
Tato nová revize knih podle obsahu byla provedena na základě výnosu MŠANO ze dne 29. února 1940, č. 26.795/40. 426 S knihami bylo nakládáno podle výnosu MŠANO ze dne 29. března 1939, č. 46.800/39. 427 Dodatek seznamu z 30. dubna 1941 obsahoval dalších 21 zcela zakázaných autorů a 184 vyřazených titulů. Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 16. 428 SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 22, sig. 7, kar. 2. 429 V roce 1940 byla ještě prominuta, ale v únoru 1943 byla již vyžadována. Smejkal, Bohuslav: Sto let české veřejné knihovny v Olomouci: 1889-1989, Olomouc, Okresní knihovna Olomouc 1989, ISBN 80-85061-00-7, s. 17. 430 Inspekce se konaly dne 6. dubna 1939 a 15. listopadu 1940. SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 14, sig. 4 O, kar. 1.
103
Od července 1941 začaly být vyřazovány hudebniny a knihy ruských autorů a skladatelů. To souviselo s invazí německé armády do nitra Sovětského svazu. Tím bylo vyřazeno dalších 234 děl ve 303 svazcích.431 V prosinci 1941 bylo zakázáno Židům navštěvovat knihovny a vypůjčování knih z těchto ústavů. Zároveň byl Židům zakázán přístup do všech veřejně přístupných sbírek, muzeí, trvale i občasně pořádaných výstav, čítáren, obrazáren apod. Tento zákaz byl poté vyvěšen u vstupu do knihovny.432 Cílem bylo Židy odstřihnout od kulturně-společenského života. Díky rostoucím cenám knih na konci roku 1941, knihovna poprosila olomoucké knihkupce o zaslání několika knih zdarma. Svou žádost zdůvodnila i tím, že počet svazků, které knihovna chtěla v tomto roce získat, klesl v porovnání s minulým rokem o 542. Čtenářů však do knihovny docházelo stále více, k 1. lednu 1941 bylo registrovaných 3159 čtenářů a na konci roku již 3742. Také počet návštěv stoupl z 50 000 za rok 1940 na 56 000 za rok 1941. Počet vyřazených knih však činil již 7000. Knihovna se obrátila i na své čtenáře, kdy jí tato podpora z jejich strany vynesla 10 000 K. Městská správa zvýšila sice knihovně dotaci od 1. ledna 1942, ale za cenu zvýšeného čtenářského ročního poplatku z 5 K na 10 K. Tím také knihovna doufala, že se jí již podaří nakoupit větší počet knih od knihkupců.433 Od tohoto roku došlo k zúžení prostoru knihovny a čítárny. Knihovna se přesunula ze svých 5 místností v prvním patře Salmova paláce do přízemních prostor a knihovna pro mládež se přemístila do knihovního skladiště.434 Na začátku roku 1942 oslovení knihkupci zaslali několik nových knih zcela zdarma. Mezi ně patřil Antonín Tomek „Knihy-Hudebniny“, který zaslal 25 knih, Vojtěch Šebestík „Knihkupectví-Hudebniny“, ten jich zaslal 57 s příslibem, že po vyúčtování komisního skladu pošle ještě další novější knihy, knihkupectví a nakladatelství Romuald Promberger zaslalo 35 knih. Atentát na Heydricha se citelně dotkl i života knihovny. Na základě udání, že se v knihovně vyřazování knih neděje s patřičnou důsledností, byla provedena
431
SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 14, sig. 4 O, kar. 1. SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 12, sig. 3 F, kar. 1. 433 SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 12, sig. 3 F, kar. 1. 434 SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 18, sig. 6 F, kar. 2. 432
104
zcela nová revize a z knihovny bylo vyřazeno hned 1392 svazků.435 Kromě toho byly od roku 1942 zakazovány i tituly, které se nenacházely na seznamu z roku 1940.436 V roce 1943 dosáhla knihovna malého vítězství ve formě rekordu. Počet čtenářů v tomto roce dosáhl 4236, počet návštěv 70 592 a počet výpůjček 152 495.437 Bylo koupeno 990 knih a darem získáno 254 knih. Většinou se jednalo o svazky zábavné, naučné, časopisy a svazky pro mládež.438 Zájem o knihovní služby tak nadále stoupal. I přes tyto úspěchy se fond knihovny výrazným způsobem ztenčil díky neustálému zabavování knih a to na 31 000 svazků. Do července 1944 se počet knih zvýšil o 1094 svazky. Zájem čtenářů o knihy byl neustále, i v této fázi války, stoupající. Počet čtenářů se ustálil na hodnotě 4515 navštěvujících oddělení pro dospělé a pro mládež.439 Rok 1944 znamenal pro zaměstnance knihovny jen další navýšení pracovní doby a to až na 57 hodin týdně. Někteří zaměstnanci byli i totálně nasazeni do důležitých průmyslových podniků v Olomouci a jiní rovnou v Říši. S přibližující se frontou ke konci roku 1944 bylo 28 vzácných knih z knihovny převezeno do úkrytu v Náměšti na Hané.440 Knihovně za okupace poskytly své knihovní fondy i české spolky. Mezi ně patřily Dobročinný spolek Josefíny Černochové, Alliance francaise, Česko-polský klub v Olomouci a Národní matice se sídlem v Olomouci-Pavlovičkách. Svazky Národní matice byly později zabaveny gestapem.441 Za celou dobu okupace bylo na příkaz Ministerstva školství a později Ministerstva vnitra vyřazeno 10 161 svazků, z nichž bylo 2176 svazků zabaveno a odvezeno. Během války trpěla knihovna i nedostatkem financí. Došlo sice ke zvýšení městské subvence ze 40 000 K v předválečné době na 48 000 K, avšak nesmíme zapomenout na daný fakt, který svědčil o tom, že průměrná cena knihy v době předválečné se pohybovala kolem 30 K, kdežto v době okupace se stále zvyšujícími se cenami vyšplhala až na 100 K. Proto se knihovna rozhodla vyvěsit
435
Smejkal, Bohuslav: Sto let české veřejné knihovny v Olomouci: 1889-1989, Olomouc, Okresní knihovna Olomouc 1989, ISBN 80-85061-00-7, s. 17. 436 Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 16. 437 V roce 1939 byl počet čtenářů 2952, návštěv 41 030 a počet výpůjček 116 999. 438 Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 3, 6. 1. 1944. 439 Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 80, 4. 7. 1944. 440 Smejkal, Bohuslav: Sto let české veřejné knihovny v Olomouci: 1889-1989, Olomouc, Okresní knihovna Olomouc 1989, ISBN 80-85061-00-7, s. 17. 441 SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 36, sig. 14 I, kar. 3.
105
výzvu ke čtenářům o poskytnutí finančního daru na provoz knihovny. Čtenáři tak knihovně hodně pomohli. Mezi léty 1941-1945 bylo vybráno celkově 52 980 K.442
442
Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 18, sig. 6 F, kar. 2.
106
V. Stavitelství Olomouc do nového roku 1939 vstupovala v otázkách stavebního vývoje města, velice optimisticky. Již na začátku roku 1939 se projevoval předpoklad velkého stavebního ruchu a to hlavně kvůli velkému zájmu o stavební pozemky, ať už obecní nebo soukromé. Jednalo se především o lukrativní pozemky ve vnitřním městě a na předměstí. Město samo mělo dostatek peněz na patřičné investice a dokončovalo řadu projektů navržených v letech předcházejících. Jedním z nich byla stavba chudobince, která nadále pokračovala v rychlém tempu a to i díky tomu, že základy této stavby byly položeny již v roce 1938. Větší nedostatky se však jevily v bytové situaci města, na kterou již upozorňoval hospodářský úřad městské zastupitelstvo. Ze zprávy podané hospodářským úřadem vyplývalo, že v Olomouci je potřeba vybudovat až 750 nových bytů.443 Největší nedostatek byl bytů jednopokojových. Těch mělo být vybudováno 250. Byty dvoupokojové byly hned v těsném závěsu s počtem 200. Zbytek bytů mělo být rozděleno pro důležité účely. Většina bytů měla být určena pro evakuované městské a veřejné zaměstnance ze Sudet, Podkarpatské Rusi a Slovenska, zbytek pro nově příchozí říšské důstojníky a úředníky. 444 Proto se městské zastupitelstvo rozhodlo o zavedení zvláštního opatření bytové péče, která dovolovala městským úřadům využívat soukromé volné byty.445 Toto opatření však mělo trvat pouze dočasně, než město vybuduje dostatečný počet bytů. Olomouc se snažila tuto bytovou nouzi řešit co nejrychleji, a proto byla schválena stavba 4 tříposchoďových domů pro chudé nájemníky. Tím mělo dojít k získání až 120 jednopokojových bytů a obytných kuchyní. Ze soukromých staveb, které město podporovalo, bylo na jaře 1939 ve výstavbě 18 velkých obytných domů, z nichž 443
Počet předpokládaných bytů nutných k vybudování byl původně stanoven na 500, ale nedávné historické události zapříčinily navýšení o dalších 250. 444 Těchto 750 bytů však mělo být určeno pouze pro civilní sektor. Dalších 300 se mělo rozdělit na různé účely. Takže celkový počet bytů, které byly v Olomouci potřeba, se vyšplhal k magické hranici 1000. Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 147, 31. 5. 1939. 445 Výnos byl vydán již v září 1938 vládou a měl se vztahovat pouze na ta města, kde byla velké nouze o byty. Provádění mimořádné bytové péče si v Olomouci vzal na starost hospodářský úřad spolu s městskou sociální péčí. Referát sociální péče v Olomouci sídlil na náměstí Republiky č. 1. Všichni majitelé zde museli do 8 dnů, pokud se jejich byt uprázdnil, nahlásit tento stav tomuto úřadu, který poté majiteli domu doporučily nájemníka. Z možných nájemníků byly vyloučeny osoby bez povolání a penzisté. Mezi nájemníky patřili státní a veřejní zaměstnanci, veřejní funkcionáři, majitelé podniků, jejich zaměstnanci a říšští důstojníci. Kdo by ohlašovací povinnost nesplnil, hrozilo mu potrestání vězením na 14 dnů nebo uložena peněžní pokuta do výše 5000 K. Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 94, 25. 4. 1939.
107
většina patřila mezi čtyřposchoďové. Z rodinných domů bylo ve stavbě 15 a dalších 10 čekalo na schválení. Olomouc se od těchto soukromých staveb slibovala snížení nedostatku bytů ve městě.446 Proto také od března do července 1939 bylo měsíčně povolováno až 60 staveb.447 Nedostatek bytů vyhnal již brzy jejich cenu nahoru. Aby se tomu to zabránilo, bylo pod pokutou až 50 000 K nebo vězením na dobu 6 měsíců trestáno zdražování nájemného. Ještě v červenci 1939 byl počet evakuovaných obyvatel nemajících byt vyčíslen na 1500. Ti bydleli u svých příbuzných nebo známých. Někteří z nich se hromadně tísnili na půdách, v nedostatečně vybavených místnostech, veřejných noclehárnách nebo ohřívárnách pro nezaměstnané. Ty se jim staly dočasným novým domovem. Celé věci se pak ujal Pomocný výbor pro péči pro uprchlíky v Olomouci. Ten dal podnět pro stavební akci. Požádal město Olomouc o prodej pozemků ve Chválkovicích na ulici Luční a v Bělidlech, kde byla cena za m² nejnižší, a to 10 K. Pozemky byly poté rozparcelovány a určeny pro výstavbu. Plán počítal s tím, že zde bude provedena stavba jednopokojových dvojdomků, které vyjdou i s vnitřním zařízením na něco mezi 32-35 000 K. Domek by se měl skládat z kuchyně, předsíně a pokoje. Tento projekt získal několik zájemců z řad těch, kteří měli alespoň nějaký kapitál.448 Zbytek peněz by získali díky bezúročnému úvěru, který by pak spláceli. Po likvidaci Pomocného výboru, který se bezúspěšně snažil získat úvěr pro uprchlíky od peněžních ústavů v Olomouci, se o projekt výstavby těchto domků začali zajímat jednotlivci sami a jednali dále s peněžními ústavy o úvěrech.449 Rok 1939 přinesl novou zástavbu hlavně v oblasti hlavního nádraží. Ta sice již byla rozplánována a stavěna v minulých letech, ale její dokončení stále nebylo u konce. V Nádražní třídě tak bylo postaveno dalších 15 nových obytných domů.450 Také 15 nových obytných domů bylo vystavěno ve čtvrti Nové Hodolany. Další 3 zde byly ve výstavbě a předpokládalo se jejich dokončení v roce 1940. Město v roce 1939 nadále pokračovalo ve zvelebování ulic dlážděním, což si vyžádalo značné investice. V červenci 1939 tak byla dokončena druhá část vydláždění Müllerovy ulice, skončena výdlažba Pražské ulice a započalo se 446
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 85, 9. 4. 1939. Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 179, 2. 7. 1939. 448 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 166, 19. 7. 1939. 449 Pomocný výbor pro péči pro uprchlíky se snažil získat i nějaké peníze u Národní pomoci a Úřadu pro uprchlíky v Praze. Mělo se jednat o částku 100 000 K, která měla být rozdělena na menší půjčky. Toto jednání však nemělo kladný výsledek. 450 Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 105, 5. 5. 1940. 447
108
s dlažbou ulice Jablonského. Tím mělo být dláždění olomouckých ulic pro rok 1939 uzavřeno.451 Komunikace byly pro město životně důležité, a proto se snažilo o jejich co nejlepší udržování. Udržování silnic, hlavně těch nedlážděných, kterých bylo ještě hlavně v předměstí mnoho, vyžadovalo mnoho úsilí. Náklady na opravy silnic, mzdy cestářů a jejich nemocenské a starobní pojištění, udržování zábradlí, pořizování materiálu, nástrojů a náčiní, úpravy chodníků a náklady na předlažďování ulic značně vyčerpávaly finance města.452 V letech 1939-41 město pamatovalo na úpravy toku řeky Moravy, kdy na konci roku 1939 došlo k dokončení první části. Na hranici severního olomouckého katastru byl vykopán odlehčovací kanál a přes silnici Chomoutov-Olomouc postaven most.453 Stavba kanálu i mostu však nebyla kvůli mrazům na konci roku 1939 dokončena, takže se v pokračování počítalo od jarního období následujícího roku. Výstavba kanálu byla zadána na základě veřejné soutěže firmě Ing. Arnošt Lejsek a J. Soušek, stavbou mostu byl pověřen Ing. Jan Hublík.454 Úprava středního toku Moravy započala v roce 1939 i u Sokolovny a nadále v ní bylo pokračováno. Tok byl postupně proti proudu upravován a to v celé své délce. Kvůli ochraně před povodněmi město zařídilo zvýšení hrází na hlavním toku řeky Moravy u Klášterního Hradiska. Práce zde probíhaly již od roku 1939 a dokončeny byly v roce 1940. Úprava středního toku řeky Moravy patřila k nejnákladnějším projektům v období okupace Olomouce. Již v roce 1940 bylo jasné, že stávající rozpočet na všechny úpravy toku nebude stačit. Ke zvýšení finanční zátěže projektu došlo díky zvýšeným mzdám dělníků a cen materiálu.455 Za rok 1939 regulace Moravy spolkla z rozpočtu města 1 500 000 K, na rok 1940 si pak vyžádala částku 4 000 000 K.456 Od 29. dubna 1940 se započalo s další částí regulace toku, se stavbou jezu na hlavním toku, úpravou břehů středního toku od Sokolovny až po Lazce. Jez byl postaven firmou B. Ryšavý u Skautského domova s nákladem kolem 3 000 000 K. Tuto částku
451
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 170, 23. 7. 1939. 452 Tyto částky šly do statisíců korun. Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 226, 27. 9. 1939. 453 Odlehčovací kanál byl zřízen kvůli často podmáčeným pozemkům severně od Řepčína. Díky kanálu se svedla vody při povodních přímo do hlavního koryta řeky. Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939, s. 46. 454 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 45, sig. 662, kar. 35. 455 Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 29, 4. 2. 1940. 456 Náklady celého projektu počítaly s obnosem lehce sahajícím přes 6 200 000 K. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 45, sig. 662, kar. 35.
109
pokrylo město Olomouc společně s Ministerstvem zemědělství a veřejných prací.457 Tím došlo ke zvednutí hladiny řeky až po Černovír, což přineslo i možnost rozšíření veslařského sportu na řece, který do té doby v Olomouci pěstován byl jen v malé míře. Projekt regulace řešil hlavně úpravu vodního poměru v řece prohloubením dna řečiště, aby nedocházelo při normálním vodním stavu a při povodních k vyplavení vody z řeky a to od Horky nad Moravou až po městskou plynárnu. V roce 1941 se u regulace toku řeky začaly projevovat první problémy. Se stavbou se sice začalo již brzy dne 20. března 1941 a to za nepříznivého počasí, ale pracovalo se jen na povrchových výkopech. Práce postupovaly pomalu díky stále vysoké hladině řeky, kdy tento stav skončil až 20. dubna se zastavením vody ve střední Moravě a spolu s přesunem prací pod dóm. Další, mnohem větší potíž, která bránila rychlejšímu postupu prací, byla zapříčiněna nedostatkem dělníků. V březnu 1941 zde bylo zaměstnáno 15-20 dělníků, v dubnu 60-70, v květnu 80-90 dělníků. Tento počet však byl pořád nedostatečný.458 Velká část dělníků byla obstarána na tyto práce z okolních vesnic bez zásahu olomouckého Úřadu práce, který již před začátkem stavebních prací v roce 1941 informoval stavitele, že nebude moci zajistit žádaný počet dělnictva a zároveň slíbil, že dělníci z tohoto projektu nebudou převáděni jinam. To však Úřad práce začal porušovat přemisťováním zkušených dělníků a nahrazování jejich stav nezkušenými, méně výkonnými.459 Pracovní program byl takto výrazným způsobem narušen. Jedním z plánů regulace toku také bylo odstranění struhy obtékající město ze západu na dnešní třídě Svobody. K tomu nakonec došlo až v roce 1950. Město na začátku roku 1940 také reagovalo na novou výstavbu v Neředíně, kde se převážně jednalo o rodinné domy, stejně tak i na Nové Ulici, v Lazcích a ve Chválkovicích, kde vznikly celé nové čtvrtě. Problém ovšem nastal v absenci cest a silnic v těchto částech Olomouce, takže se zdejší obyvatelé dostávali domů po neschůdných cestách a často za veliké námahy.460 Aby tuto nenadálou situaci mohlo 457
Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 174, 26. 7. 1940. 458 Původní koncept počítal se zařazením do prací v dubnu s 100-120 dělníky, pro květen s 150-180 a pro červen s 250-300 dělníky. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 45, sig. 662, kar. 35. 459 Na stavbu byli předělování studenti, ti však přijati nebyli. Dále zde bylo zaměstnáno 20 neárijců, jejichž počet rostl. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 45, sig. 662, kar. 35. 460 Město mělo povinnost zavést k novostavbám elektrickou síť, kanalizaci a vodovod. Proto také panovaly velké obavy ohledně toho, aby město nerostlo do šířky, ale aby se zastavovala plocha uvnitř města. Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 115, 27. 4. 1939.
110
město řešit, byla již dávno do rozpočtu zahrnuta částka na tzv. nouzové práce. Ta jen na rok 1940 měla činit 350 000 K a další částkou 150 000 K mělo přispět městu subvencí Ministerstvo sociální péče.461 Proto město v této době rozhodlo k úpravám komunikací především v těchto městských částech. Pro práce na těchto úpravách město využilo na 200 dělníků. Mezi další nouzové práce se řadily úpravy a opravy cest v městských sadech, které započaly v červnu 1940 a válcování silnic na ulici Albertově a Rumunské. V roce 1940 vládní komisař rozhodl, aby byla věnována větší péče při úpravě města. Z tohoto důvodu byla nově zrekonstruována městská tržnice a byl upraven prostor pro tržiště, které bylo rozšířeno. Ode dne 16. října 1940 se zde soustředily týdenní i denní trhy.462 Pro silniční práce a na výdlažbu ulic byla uvolněna v mimořádném rozpočtu města částka 10 000 000 K. Ta byla ovšem navýšena o dalších 5 000 000 K, takže se mohlo pokračovat i v dalších silničních pracích. Největšího nákladu si vyžádala výdlažba Hitlerova náměstí a to rovné 4 000 000 K, kdy mělo původně dojít k výdlažbě po částech, to ale bylo zrušeno a k vydláždění bylo provedeno najednou. Kromě toho došlo k vydláždění dalších ulic v Olomouci a to ulice Štítného, Friedricha Jahna a Zelené ulice. To si vyžádalo náklady v hodnotě 3 900 000 K.463 Ze silnic byla budována nová silnice, která spojovala Černovír s Olomoucí. Rozpočet na tuto stavbu byl stanoven na 1 200 000K. Zbytek peněz z rozpočtu měly být rozděleny na další projekty. V Olomouci pokračovala výstavba kanalizační sítě, která byla prováděna postupně. Každým rokem byla kanalizační síť zavedena do určité části města. Na jaře 1940 byl dokončen projekt soustavné kanalizace území Nové Sady, Povel a částečně Nové ulice.464 Kanalizace byla prodlužována k novostavbám, kdy město tyto práce provádělo jako nouzové z vlastního rozpočtu. Jelikož Olomouc byla i za okupace městem historicky velmi cenným, kladla správa města velkou důležitost na opatrování městských památek. Jednou z nich byl i chrám Sv. Michala. Tento chrám nebyl již delší dobu opravován, což se podepsalo na jeho vzhledu. Ze stěn a z věží opadávala omítka a ohrožovala tak procházejí chodce. V červenci 1940 byl proto osloven stavitel Tomáš Šipka z Hodolan. Jeho 461
Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 41, 18. 2. 1940. Předtím trhy probíhaly po celém městě a převážně na dnešním Dolním náměstí, tehdejší Göringovo. 463 Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 111, 12. 5. 1940. 464 Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 88, 14. 4. 1940. 462
111
úkolem bylo opravit tento chrám, což se mu po 6 týdnech práce nakonec povedlo. Aby tyto práce byly prováděny velice pečlivě a důsledně s ohledem na vysoký historický význam chrámu, dohlížel na celý proces Památkový úřad. Omítka chrámu byla znovu nahozena, dřevěné části chrámu byly opraveny spolu s okny. Město vynaložilo na opravu částku 136 000 K.465 Olomouc se v letech 1939-40 pomalu rozrůstala. Na konci roku 1939 bylo v Olomouci registrováno 5303 domovních čísel. Na konci roku 1940 to již bylo o 109 více. Nyní měla Olomouc na začátku roku 1941 5412 domů. Nejvíce se jich nacházelo ve vnitřním městě.466 Výstavba užitečných staveb pokračovala i v následujícím roce 1941. Ve středu v poledne dne 21. srpna 1941 slavnostně odhalil za přítomnosti zástupců Zemského úřadu, Oberlandrátu, říšské branné moci, tisku, magistrátu a obecenstva, stavbu nového mostu v Laudonově třídě osobně vládní komisař Fritz Czermak.467 Tento most dostal název Sudetský a představoval jeden z nejmodernějších a největších mostů na střední Moravě postavený pomocí železobetonu.468 Tímto názvem byl pokřtěn proto, že představoval důležitý spoj mezi Olomoucí a Sudetami. Poté se ještě vládní komisař podílel na otvírání plynové stanice města Olomouce. Ta měla hlavně pokrýt potřeby průmyslového a dopravního využití. Cena za zřízení této stanice dosáhla hodnoty 1 100 000 K. Polovina z těchto nákladů přišla na strojní zařízení, jež dodaly Klökner Deutz a Vítkovice.469 Z památek došlo k opravám Terezské brány. Úprava brány byla provedena v rámci úprav velkého prostranství za branou, který vznikl díky zboření židovské synagogy a vymýcením zpustlého parčíku. Za rok 1941 město dobudovalo dalších 9 nových budov, aby se i nadále zlepšovala bytová otázka ve městě. V každé této budově byl prostor pro bydlení až 6 rodin. Byla také provedena úprava vnitřních i vnějších prostor Městského olomouckého divadla. Ta patřila také k největším stavebním úpravám města.470
465
Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 175, 27. 7. 1940. 466 Vnitřní město mělo 1054 domovních čísel, Hodolany 866, Nová Ulice 686, Chválkovice 406, Nové Sady 384, Lazce 308, Povel 303, Hejčín 283, Černovír 255, Řepčín 228, Bělidla 206, Pavlovičky 94, Nový svět 90 a Klášterní Hradisko 72 domovních čísel. Moravský deník, ročník 36, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1941, č. 13, 6. 1. 1941. 467 Dnes ulice Komenského. 468 Nachází se před kostelem svatého Gorazda v blízkosti Gorazdova náměstí v Olomouci. 469 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 184, 21. 8. 1941. 470 Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 1, 3. 1. 1942.
112
Další rozvoj města do značné míry ovlivnil zákaz nových staveb vydaný dne 7. května 1941, který znamenal pro město značný útlum ve stavební činnosti. Podle § 1 nesměly být zahájeny nové stavby, s jejichž prováděním na staveništi se do té doby nezačalo. Z tohoto zákazu byly vyňaty stavby důležité pro vedení války, stavby velkého významu státně-politického a s hospodářsko-politickou důležitostí. Tyto stavby takto musely uznat příslušné úřady. Dále do výjimek patřily stavby, které nepřekročily náklady do 50 000 K, zřizovací a udržovací práce neveřejné sféry, ty jen pouze se souhlasem olomouckého Úřadu práce. Udržovací a zřizovací práce veřejné správy, veřejných podniků i závodů, se zase mohly provádět pouze se souhlasem Ministerstva sociální a zdravotní správy. U ryze soukromých staveb se postupovalo tak, že pokud byly rozestavěny ještě před dobou vydání nařízení a nebylo s ohledem na postup prací možno dokončit tuto stavbu v hrubém provedení do data 1. července 1941, tak aby vznikla novostavba, mohla tato stavba pokračovat i po datu 20. června, ale jen se souhlasem Úřadu práce.471 Pokuty za porušování zákazu byly obrovské – 500 000 K nebo 6 měsíců vězení. O dva a půl roku později, v listopadu 1943, bylo rozhodnuto o zrušení všech povolených výjimek ze zákazu. Z dalších významných staveb, které byly v Olomouci za okupace vybudovány nebo dobudovány nesmíme zapomenout na ASO stadión a zejména pak jeho hlavní tribunu, postavenou podle projektu B. F. A. Čermáka. Tato stavba probíhala v letech 1938-40.472 Proběhla modernizace hlavní pošty, byla postavena pro zaměstnance hanáckých mlýnů víceúčelová budova na Polské ulici od architekta Jana Tymicha a pro Družstvo českého divadla upraveno divadlo v Hodolanech.473 Německá správa města se snažila za okupace mít rozhodující slovo v urbanistických a architektonických otázkách města. Za vzor jí sloužilo stavitelství v Německu. Konkrétní představy a jejich realizace však byla prováděna jen ve velmi omezené míře a to zejména v oblasti památkové péče – například opravou fasád domů na náměstí Adolfa Hitlera a restaurace arkýře na budově radnice v roce 1942. Město nechalo pro účely budoucího rozvoje v letech 1942-43 vypracovat návrh
471
Našinec, ročník 77, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1941, č. 111, 13. 5. 1941. Černoušek, Tomáš, Šlapeta, Vladimír, Zatkoukal, Pavel: Olomoucká architektura 1900-1950. Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci 1981, s. 13. 473 Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, ISBN 80-7198-517-1, s. 70. 472
113
hospodářského plánu Olomouce profesorem Emilem Leo z Brna. Kvůli dějinným událostem nebyl nikdy realizován.474
474
Ještě předtím v roce 1940 vznikl neoficiální upravovací plán Olomouce v návrhu Antonína Drábka a Františka Nováka, který počítal s navržením centra v jihovýchodním cípu města. Černoušek, Tomáš, Šlapeta, Vladimír, Zatkoukal, Pavel: Olomoucká architektura 1900-1950. Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci 1981, s. 16.
114
VI. Situace ve školství na obecných školách Již 15. března 1939 po obsazení zbytku republiky německými vojsky učitelé na obecných školách promluvili ke svým žákům a žákyním a poučili je o velkém významu této historické události. Na budovách škol zavlály ihned po obsazení vlajky s hákovými kříži a v některých školách byly ještě v ten stejný den odstraňovány znaky bývalé Československé republiky i obrazy prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše.475 Na mnohých školách se poté neučilo. Důvod byl prostý. Díky bytové krizi a s tím spojeným nedostatkem volných bytů velice krátce po okupaci se neměla německá armáda kde ubytovat.476 Většina obecných škol na tuto novou situaci reagovala zavedením polodenního vyučování, dočasným slučováním tříd, kvůli nedostatku prostoru pro učení, další školy přesunuly své žáky do blízkých obecných škol, které nebyly zcela obsazeny německým vojskem. Některé české obecné školy, zvláště ty, které byly zcela obsazeny, musely své vyučování dokonce úplně přerušit. Takto dopadla obecná škola v Olomouci-Neředíně, která využívala prostory obecné školy v Hejčíně. Situace se začala pomalu vracet do normálního stavu u některých škol již v polovině dubna 1939 a u jiných až o měsíc později. Většina obecných škol obnovila plně svou výuku ke konci května 1939. Odchodem německých vojáků z budov obecných škol však problémy spojené s tímto jejich ubytováním neskončily. Němečtí vojáci snad schválně, snad nevědomky bez úmyslného zavinění, po sobě zanechaly četné škody na majetku snad ve všech školách. Naštěstí se jednalo jen o drobnosti, takže oprava těchto škod neměla dlouhého trvání, ale i tak bylo řešení těchto věcí nejen pro obecné školy v Olomouci nepříjemné.477 Školám také byly zaplaceny náklady za spotřebu vody, plynu a elektrické energie vzniklé ubytováním německého vojska. 478 Krátce na to byly poprvé již v létě 1939 na školách protokolárně provedeny v rámci nových poměrů revize všech žákovských a učitelských knihoven, kdy
475
Od podzimu roku 1939 již toto bylo prováděno výnosem MŠANO na všech školách v Protektorátu. SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, pokyny Městského školního výboru hlavního města Olomouce, inv. č. 17, nezpracovaný fond. 476 SOkA Olomouc, Fond M 5-167 Místní školní rada Olomouc, Pavlovičky, nezpracovaný fond. 477 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 74, sig. IIc/73, kar. 117. 478 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 74, sig. IIc/73, kar. 117.
115
všechny tituly, které nevyhovovaly nové době, byly zabaveny, zabaleny do zapečetěných balíků a uloženy do dobře zapečetěných skříní. Učitelé tak často museli učit bez učebnic a to i čtení, což bylo značně obtížné.479 Na školách také byly zakázány početnice, neboť obsahovaly pro početní úkony zkratku „Kč“. Povoleny byly jen knihy, k nimž dal říšský protektor souhlas. Později bylo zakázáno i knihy z knihoven půjčovat a v některých nevhodných učebnicích musela být závadná místa přelepena a to pod osobní zodpovědností správce školy, jinak se mohly používat i nadále. Revize školních učebnic byly prováděny po celou dobu okupace. Školní léta 1938/39 a 1939/40 zaznamenaly na obecných olomouckých školách nárůst v počtu žáků. To souviselo především s přílivem uprchlíků ze zabraných pohraničních oblastí. Postupem času začaly tyto počty stagnovat, posléze klesat a to zase z důvodů vystěhování a odchodů bývalých československých vojenských gážistů z Olomouce. Některé školy zase měly nárůst žáků jen za okupace. To bylo způsobeno rušením českých obecných škol a přechodem žáků do školy nové. Tímto způsobem v počtu žáků velice narostla I. smíšená obecná škola v Olomouci-Běličské ulici, která od dne 1. února 1942 získala rozpuštěním II. obecné školy chlapecké Na Hradě část jejich žáků.480 Stejně tak byl nárůst žáků zaznamenán na škole obecné smíšené v Hejčíně, která od 23. listopadu 1942 převzala žáky ze zrušené soukromé školy v Řepčíně.481 Za okupace se v rámci sociální péče o mládež konaly na obecných školách pravidelné lékařské prohlídky, kdy byly děti preventivně vyšetřovány městským lékařem.482 Většina žáků bojovala s běžnými nemocemi, jako byla chřipka, angína a kašel přicházejícími zpravidla v zimním období. Toto období bylo také dobou největších absencí žáků. Ojediněle se vyskytovaly i případy spály a záškrtu. Proti záškrtu byly děti neustále očkovány. Velice běžné u žáků byly problémy s chrupem, kdy bylo rodičům těchto dětí lékařem doporučeno navštívit zubní ambulanci. Na stav chrupu dětí stejně jako na dobrou fyzickou kondici, kdy slabší žáci byli lékařem
479
Pro obecné školy bylo v oběhu celkem 16 učebnic. Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 66. 480 Výnosem Městského školního výboru v Olomouci ze dne 24. ledna 1942, č. 261-186/56. 481 SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1. 482 Okresní úřad v Olomouci přikládal preventivním vyšetřením dětí na školách městskými lékaři velký význam. SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond.
116
doporučeni na mléčné akce, byla kladena zvýšená pozornost.483 Slabým dětem byly předepsány zvýšené příděly a prázdninové rekreace.484 Z dalších nemocí se u dětí na obecných školách vyskytovaly spalničky a plané neštovice. Lékařské prohlídky se týkaly také učitelů, ti byli vyšetřováni pomocí rentgenu a to jednou ročně. Z hlediska sociální péče největší přízeň o obecné školy projevovalo rodičovské sdružení dotyčných škol, které přispívalo penězi převážně na zotavení žáků, ošacení, stravování, mléčné akce a rekreace. Pomoc žáků nabídly i jiné instituce. Na začátku okupace o prázdninách za přispění Okresní nemocenské pokladny, města Olomouce, Svazu bývalých rotmistrů, Masarykovy ligy proti tuberkulóze, Okresní péče o mládež a Sokola, byly vypraveny některé z dětí obecné školy v Olomouci-Novém Světě, do prázdninových osad na zotavení.485 Mezi nejčastější destinace patřil osady Lukov a Prostřední Bečva. Pro ty děti, které zůstávaly doma, byla zřízena prázdninová rekreační besídka, kde jim byla zdarma poskytnuta strava, mohly se zde koupat, cvičit, podnikat vycházky a to vše za přítomnosti několika učitelů, kteří tak pečovali o zdravý tělesný rozvoj svých svěřenců.486 Na popud školních úřadů se také konala vitaminová akce pro děti, kdy ze školní zahrady byly děti obdarovány mrkví, ředkvičkami a jablky.487 Již od zimy 1942 lékařské kontroly prováděné v olomouckých obecných školách prokázaly fakt, že na školách přibyl velký počet podvyživených dětí, což v době okupace nebylo nic zvláštního. Školy a rodičovská sdružení se snažily podvýživě čelit tak, že na návrh lékařů a Hospodářského úřadu obstarávaly zvýšené dávky mléka, housek a másla za přispění finanční dotace Okresní péče o mládež a pořádaly polévkové akce.488 Při dalších lékařských prohlídkách v roce 1944 se počet podvyživených dětí zvýšil. V těchto případech tedy bylo rozhodnuto o zavedení stravování ve škole. Pro některé obecné školy v Olomouci tak díky Okresní péči o mládež byla zřízena stravovací stanice. Jedna 483
Mléčné akce se uplatňovaly na 25 olomouckých školách. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 27, sig. 260, kar. 24. 484 Zvláště stav chrupu byl u děti velice špatný. V I. třídě v I. obecné smíšené škole na Macharově třídě mělo 16 žáků nějakou vadu v chrupu, 3 byli zdraví a jen jeden jediný žák byl zdravý úplně. Chudým žákům byli alespoň poskytnuty poukázky na bezplatné ošetření chrupu v městské ambulanci. SOkA Olomouc, Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců, školní kronika z let 1883-1939, kar. 1. 485 SOkA Olomouc, Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět, školní kronika z let 1912-1940, kar. 1. 486 SOkA Olomouc, Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět, školní kronika z let 1912-1940, kar. 1. 487 Ovoce a zelenina ze školních zahrad podporovaly vitamínovou akci pro žáky školy. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 27, sig. 260, kar. 24. 488 SOkA Olomouc, Fond M 5-159 Národní škola Olomouc, Neředín, školní kronika z let 1918-1955, kar. 1.
117
z nich vznikla u obecné školy v Neředíně, kterou navštěvovalo 107 dětí, pro něž speciálně Hospodářský úřad povolil zvýšené množství kávovin, cukru a mléka.489 Další byla založena v budově I. obecné smíšené školy v Olomouci, Běličské ulici a to za účelem zlepšení zdravotního stavu tamních žáků. Žáci tak 4x týdně dostávali bílou kávu, chléb s marmeládou, sýrem nebo tvarohem.490 Již od školního roku 1940/41 preventivně řada olomouckých obecných škol začala se zřizováním protiletadlových krytů.491 Ty se obvykle nacházely ve sklepních prostorách škol.492 Většina sklepů škol byla plně vyhovujících, ale i tak později vykonával Stavební úřad ve školách různé úpravy s cílem zajistit vyšší bezpečnosti při možném náletu. V každé třídě byl nově vyvěšen poplachový řád a byly konány poplachové zkoušky. Ale i tak rodiče nechtěli ponechat nic náhodě a zvláště na konci války z obavy před strachem z náletů na Olomouc, umísťovali své děti dočasně na venkov. Snad nejostřeji tato situace vygradovala v obecné škole v Neředíně. V říjnu a listopadu 1944 docházelo k přeletům bombardovacích svazů letadel nad Olomoucí. Někteří rodiče proto ze strachu před újmou svých dětí, vnikli do této školy i nouzovými východy a někdy i násilím odvlekli své děti ze školní budovy. To způsobilo na škole značný rozruch, který pak musela řešit správa školy. Po předvolání některých rodičů, v jednom případě rovnou před velitele protiletecké obrany na policejní ředitelství, tyto nepříjemné zásahy z řad rodičů ustaly.493 V období adventu se život na všech obecných školách značně změnil. Aspoň částečně se tak dalo zbavit pocitu sklíčenosti z německé okupace Olomouce. Na všech školách proto byly naplánovány různé akce pro děti. V prosinci tak za celou dobu okupace žáci navštěvovali různá divadelní a loutková představení, školy prostřednictvím svých žáků pořádaly recitační vystoupení a sborový zpěv, výstavy žákovských knih, ručních prací a hraček, školy se zúčastňovaly adventních slavností pořádaných v budovách škol za účasti dětí a učitelů, při kterých byly sociálně slabé
489
SOkA Olomouc, Fond M 5-159 Národní škola Olomouc, Neředín, školní kronika z let 1940-1945, kar. 2. 490 SOkA Olomouc, Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců, školní kronika z let 1940-1952, kar. 1. 491 Česká zemská školní rada pro Moravu stanovila pokyny pro budování krytů ve školách ve výnosu ze dne 5. června 1940, č. 30924/40. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 290, sig. X/323/5, kar. 690. 492 Stavbu krytů zařizovala komise, kterou zastupoval školní inspektor Josef Jahoda, zástupce státní policie a stavebního úřadu, která navštěvovala školy za účelem zjištění podmínek zřízení krytu. SOkA Olomouc, Fond M 5-167 Místní školní rada Olomouc, Pavlovičky, nezpracovaný fond. 493 SOkA Olomouc, Fond M 5-159 Národní škola Olomouc, Neředín, školní kronika z let 1940-1945, kar. 2.
118
děti obdarovány obuví, prádlem a zimním šatstvem. 494 Ostatní děti byly pohoštěny cukrovím, čajem, ořechy a vánočkami.495 Ke konci války pak byla nadílka textilu pro žáky velmi ztížena katastrofálním nedostatkem. Zboží šlo opatřit na oděvní body a na zvláštní poukazy od Hospodářského úřadu. Ale ani to ještě nezaručovalo, že dané zboží šlo sehnat, protože většina obchodníků také trpěla nedostatkem zboží. Proto byli podarováni jen menší žáci, zbytek postupně po časových etapách, jakmile obchodník obdržel zboží.496 Na tyto dary přispívalo město Olomouc, Okresní péče o mládež, některé soukromé osoby, olomoucké firmy a rodičovská sdružení. Někdy byla také pořádána sbírka pro chudé děti díky sdružení Sociální pomoci a podpůrného spolku Charita.497 Některé školy měly své vánoční oslavy okázalejší, jiné skromnější. K Vánocům 1939 tak I. obecná smíšená škola Olomouci se sídlem v Běličské ulici uspořádala besídku v sále Sokolovny. Na pořadu akce byly nacvičené recitace, tělocvičná vystoupení, scénky a zpěvy. Výbor rodičovského sdružení na tuto besídku obstaral cukr a mouku a dámy z těchto surovin napekly přes 900 koláčů.498 Žáci obecných škol byli také zapojováni do různých sběrných akcí a to již od března roku 1940.499 Od tohoto měsíce se muselo žactvo podílet na sběru kostí a papíru po domácnostech. Pro potřeby sběru byla žákům vysvětlena důležitost shromažďování korku, odstřižků látek, staré gumy, tkanin, staré obuvi, skla, papíru, různých kovů a jejich slitin. Tím byl nově organizován sběr odpadových hmot, který probíhal po celou dobu okupace. Sběrem mohla škola získat alespoň nějaké finanční prostředky. Tyto peníze pak byly použity obvykle na nákupy školních učebnic, mýdla, lístků do divadla a psacích potřeb.500 Dle výnosu vládního komisaře bylo žactvo upozorněno, že je jejich povinností do školy odnášet nejen cenné odpady z domova, ale i ze sousedních domů. Na konci školního roku 1940/41 byla ve většině 494
SOkA Olomouc Fond M 5-157 Dívčí (cvičná) obecná škola Olomouc, školní kronika z let 19191950, kar. 1. 495 SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, zprávy o činnosti rodičovského sdružení při obecných a měšťanských školách, inv. č. 61, nezpracovaný fond. 496 SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1. 497 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 27, sig. 260, kar. 25. 498 SOkA Olomouc Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců, školní kronika z let 1883-1939, kar. 1. 499 Věstník ministerstva školství a národní osvěty 22, Praha, Ministerstvo školství 1940, 15. 6. 1940, č. 58, sešit 6, s. 165-167. 500 SOkA Olomouc, Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět, školní kronika z let 1940-1945, kar. 2.
119
obecných škol provedena ve prospěch Německého červeného kříže podomní sbírka. Později byli i učitelé nuceni se zúčastnit podomních sbírek. Sběr odpadových hmot organizovaly nově od školního roku 1942/43 školní úřady. Nejlepší sběrači z řad dětí tak mohli získat tužky a za každých 5kg sběru kostí získala třída obecné školy 1 kousek plovoucího mýdla.501 Kromě sběru odpadových hmot se žáci zabývali také sběrem léčivých bylin a kaštanů. Sběr odpadových hmot byl stanoven od školního roku 1943/44 kvótou 2kg na žáka, odměny za sběr ve formě plovoucího mýdla zůstávaly nejprve stejné.502 Navýšeny byly až v květnu 1944, kdy za 5kg kostí získala obecná škola 3 plovoucí mýdla. V únoru 1945 byly žáky provedeny četné sbírky šatstva pro zákopníky budující v okolí města Olomouce opevňovací práce a peněžní hotovosti, odevzdané Sociální pomoci. Žáci obecných škol také byli za okupace vychováváni ke kladnému vztahu ke kultuře. Ta hrála v rozvoji osobnosti každého žáka velkou roli. Proto se obecné školy snažily s dětmi navštěvovat hlavně s blížícím se závěrem každého školního roku celou řadu kulturních akcí, mezi nimiž nechyběla návštěva olomouckého divadla, kina, obou muzeí, botanické zahrady a konání vlastivědných vycházek kolem Olomouce, zvláště pak na Svatý Kopeček.503 Mezi oblíbené patřily návštěvy kin Světozor a Kapitol za účelem shlédnutí sportovních a vlastivědných filmů, představení pořádané městským divadlem „Prodaná nevěsta“, “Čert a Káča“ a „ Noc na Karlštejně“ a vystoupení cirkusu Henry, který pořádal svá představení na Envelopě. Jednou z nejzajímavější byla akce spojená s výstavou německých krojů s názvem „Deutschland in Tracht“ v prosinci 1942. V březnu 1943 se obecné školy zúčastnily výstavy chlapeckých a dívčích ručních prací ve škole na Mořickém náměstí, kde žáci olomouckých škol vystavovali svá díla. O kulturní povznesení žáků se v listopadu 1943 zasloužila akce „Umění mládeže“ svým konáním několika divadelních představení, koncertů a filmových promítání.504 Naopak učitelé se museli účastnit specifických kulturních akcí, jakou bylo shromáždění uspořádané po
501
SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1. 502 Tato kvóta byla rozdělena na 0.3kg kostí, 1kg papíru, 0.2kg hader a 0.5kg skla. Sběr železa odpadl. Pro školy získávané mýdlo bylo pouze na příděl, poskytovaný sběrem. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 27, sig. 260, kar. 24. 503 Tyto výlety na Sv. Kopeček byly financovány někdy z prostředků rodičovského sdružení, kdy byla sociálně slabším žákům zaplacena cesta autobusem. SOkA Olomouc Fond M 5-157 Dívčí (cvičná) obecná škola Olomouc, školní kronika z let 1919-1950, kar. 1. 504 SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1.
120
atentátu na Heydricha za přítomnosti Emanuela Moravce na Andrově stadionu dne 27. června 1942.505 Reformy, které se týkaly obecného školství, ovlivnily výrazným způsobem fungování všech škol v Olomouci. Již v říjnu 1939 se ve školách začalo učit podle nových osnov, ve kterých převládal důraz na výchovu a vyučování mládeže v národním a křesťanském duchu.506 Od ledna 1941 bylo zavedeno povinné vyučování němčiny, občanská nauka byla zrušena a ve vlastivědě byl zdůrazněn vztah k Velkoněmecké říši.507 Učitelé museli navštěvovat kurzy německého jazyka probíhajících 6 hodin týdně s různým stupněm pokročilosti a následně z nich skládat zkoušky v Kroměříži a to dvojího typu. Jedny byly tzv. protektorátní a druhé odborné. Po žácích bylo vyžadováno navštěvovat opakovací kurzy němčiny.508 Školní inspektoři byli povinni věnovat zvýšenou pozornost vyučování německého jazyka na obecných školách.509 Dále se od učitelů požadovalo ve styku se školními úřady a ostatními školami používat německý jazyk.510 České žádosti byly okamžitě vráceny. Německý jazyk tak nabyl za okupace Olomouce ve školách na významu.511 Němčina se vyučovala od roku 1940 ve III., IV. a V. třídě vždy po dvou hodinách týdně.512 To se však od března 1942 změnilo na 4 hodiny týdně u I. a II. třídy a na 7 hodin týdně u III.-V. třídy.513 Vedlo to k velké snaze o poněmčení českého národa
505
SOkA Olomouc, Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců, školní kronika z let 1940-1952, kar. 1. 506 Tyto nové učební osnovy byly vydány pro obecné a měšťanské školy s platností od začátku školního roku 1939/40 výnosem Ministerstva školství ze dne 27. října 1939, č. 98.000-1. SOkA Olomouc, Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět, školní kronika z let 1912-1940, kar. 1. 507 Občanská nauka byla oficiálně zrušena na školách již v září 1940. Na olomouckých obecných školách bylo obvykle zrušení provedeno od ledna 1941 podle směrnice MŠANO z 8. ledna 1941 měnící vyučování na školách od školního roku 1940/41. Sbírka zákonů a nařízení 1940, vyhláška č. 394 ze dne 26. 9. 1940, s. 1172. 508 SOkA Olomouc, Fond M 5-167 Místní školní rada Olomouc, Pavlovičky, nezpracovaný fond. 509 SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond. 510 SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond. 511 Pořadí povinných předmětů na všech obecných školách bylo toto: náboženství, vyučovací jazyk, německý jazyk, prvouka, věcné nauky (vlastivěda, zeměpis a dějepis, přírodopis a přírodozpyt), počty s naukou o tvarech měřických, kreslení, psaní, chlapecké a dívčí ruční práce s naukou o domácím hospodářství, zpěv (hudební výchova) a tělesná výchova. Našinec, ročník 77, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1941, č. 31, 6. 2. 1941. 512 Od III. třídy se na obecných školách německý jazyk učil povinně díky vládnímu nařízení ze dne 13. května 1940. Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 69. 513 V některých případech až na osm hodin týdně. Svoboda, Jaroslav: Školství v období protektorátu. České Budějovice, Nová Forma 2010, ISBN 978-80-87313-67-1, s. 38.
121
již u velice mladé generace.514 Ve školním roce 1940/41 byli ze školy vyloučeni židovští žáci.515 Také byly zavedeny německo-české názvy na školních budovách a razítkách. Řada škol tak byla přejmenována a více se v úřední formě používal německý název školy. Aby nebyly žákům připomínány osobnosti meziválečného Československa, byly všechny jejich obrazy nyní již oficiálně zabaveny, zapečetěny a umístěny v zamčených skříních.516 Také školy musely odevzdat všechna svá stará razítka a přestat používat mapy, které nyní neodpovídaly poměrům doby.517 Dne 1. dubna 1941 začalo platit nucené penzionování učitelů podle věku. Tímto opustila školy řada zkušených učitelů vychovávaných v duchu demokratické první republiky. To se okupační správě hodilo, protože tito starší učitelé nyní již nemohli „kazit“ mládež svými demokratickými názory.518 V dubnu 1941 se na školách více scházeli učitelé, aby projednali výnosy Městského školního výboru. Ty se týkaly hlavně revizí a úprav normálních učebních osnov a rozvrhů učiva, směrnicí ohledně vyučování německého jazyka, prohloubení znalostí německých hymen a výsostných znaků, znalosti němčiny ředitelů, správců škol a v poslední řadě sběru odpadů na školách.519 Školní rok 1941/42 šel v reformách na školách ještě dál a přinesl velkou reorganizaci školství. V srpnu byla celá řada škol přejmenována, neboť v názvech škol nesměly být číslice.520 V září 1941 se učitelům na všech obecných školách navýšil pracovní úvazek na 30 odučených hodin týdně.521 Výjimku tvořili pouze učitelé nad 50 let. Ti měli stanoveni limit 28 hodin. Vládním nařízením ze dne 14. 8. 1941 č. 300 Sb. o nové úpravě obecných a měšťanských škol s vyučovacím 514
Svoboda, Jaroslav: Školství v období protektorátu. České Budějovice, Nová Forma 2010, ISBN 978-80-87313-67-1, s. 41. 515 K vyloučení došlo na základě výnosu Městského školního výboru, č. VII-1278č. V celém Protektorátu odpustilo školství přes 9000 židovských žáků. Jejich další vzdělávání bylo odkázáno pouze na svépomocné akce. Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 44. 516 Podle výnosu Městského školního výboru v Olomouci č. VII-1101/9č ze dne 3. července 1940. 517 Razítka byla odstraněna výnosem Městského školního výboru v Olomouci č. VII-1236/17č. ze dne 5. srpna 1940. 518 Podle nařízení říšského protektora ze dne 30. prosince 1940, č. 1/1941, který se týkal nuceného penzionování 50letých žen a 55letých mužů. Řada učitelů však byla ponechána ve škole až do konce školního roku v červnu 1941. 519 SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond. 520 MŠANO nařídilo, aby školy nebyly označovány podle číslic „první“ nebo „druhá obecná škola“, ale aby byly školy rozlišovány podle ulic nebo městských čtvrtí. Z nařízení Městského školního výboru v Olomouci ze dne 2. 8. 1941, č. 260-2888č. SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond. 521 Nová míra vyučovací povinnosti pro správce škol s jednou a dvěma třídami byla stanovena na 30 hodin, se třemi a čtyřmi 26 hodin, s pěti a šesti na 22, s sedmi a osmi třídami na 18 hodin a s více třídami na 16 hodin týdně. SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond.
122
jazykem českým a výnosem MŠANO ze dne 27. 8. 1941 č. 106.000/41 byly změněny obecné školy od tohoto školního roku na čtyřtřídní, přičemž I.-IV. třída tvořila nově základní stupeň obecné školy, třídy V.-VIII. měly tvořit měšťanskou školu, která byla výběrová a do jejíž I. třídy mělo být vybráno pouze 35% z těch nejlepších žáků IV. třídy.522 To tedy mělo za následek snížení tříd na všech obecných školách spolu s poklesem žáků. Výnosem Ministerstva školství byl nově od října 1941 stanoven počet žáků ve třídě na 60 s platností od 1. listopadu 1941.523 Toto neslavné opatření mělo ten efekt, že se některé třídy obecných škol musely sloučit a ze škol se staly na nějaký čas trojtřídní školy. Od 1. října 1942 bylo zastaveno na všech školách vyučování pravoslavného náboženství.524 Další ze změn přišla ve školním roce 1943/44. Týkala se známkování. Na obecných školách byla zavedena nová klasifikace – šestistupňová. „Šestka“ se tak stala známkou zcela nevyhovující, u níž byla náprava možná jen za velkých obtíží a po delší době. Mezistupně známek se nepřipouštěly.525 Ani život učitelů olomouckých škol nebyl snadný. Učitelský ústav, který byl spjatý s životem obecných škol v Olomouci a sídlil v budově Komenia, byl přesunut od 1. dubna 1942 do Kroměříže a někteří jeho členové byli perzekuováni.526 Perzekuce se nevyhnula ani učitelům obecných škol. V obecné škole v Olomouci Neředíně byl v říjnu 1941 říšskou policií zatčen výpomocný učitel Miroslav Horáček a následně zproštěn služby.527 V červenci 1942 byly pak v této škole zproštěny služby výpomocná učitelka Marie Urbanová a Bohuslava Prokopová a na konci měsíce sám správce školy Otto Rymar.528 Všichni jmenování zatímní učitelé na
522
Od školního roku 1942/43 pak 40%. Sbírka zákonů a nařízení 1941, vyhláška č. 300 ze dne 14. 8. 1941, s. 1486. 523 Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 51. 524 Výnosem Zemské školní rady v Brně ze dne 28. září 1942, č. 60.325/42. SOkA Olomouc, Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců, školní kronika z let 1940-1952, kar. 1. 525 Věstník ministerstva školství I, Praha, Ministerstvo školství 1943, 20. 6. 1943, č. 91, sešit 8, s. 209-210. 526 Zatčen byl v říjnu 1941 ředitel učitelského ústavu dr. Jan Švábeník, který dne 16. března 1942 zahynul v koncentračním táboře Osvětim. V roce 1943 byl zatčen a o rok později popraven také bývalý profesor učitelského ústavu Stanislav Cvek. SOkA Olomouc Fond M 5-157 Dívčí (cvičná) obecná škola Olomouc, školní kronika z let 1919-1950, kar. 1. 527 Zproštěn služby byl zpětně dekretem Městského školního výboru v Olomouci ze dne 22. 10. 1941, č. 261-3182/38. 528 Marie Urbanová byla zproštěna služby dekretem Městského školního výboru v Olomouci ze dne 30. 6. 1942, č. 261-1013/57č a Bohuslava Prokopová dekretem Městského školního výboru v Olomouci ze dne 30. 6. 1942, č. 261-613/15č. Otto Rymar byl zproštěn služby dekretem Městského školního výboru v Olomouci, č. 261-641/28č ze dne 2. července 1942.
123
obecných školách museli být nově schvalováni Oberlandrátem.529 Učitelé měli stanovenou délku hlavních prázdnin podle věku. Ti co měli nad 50 let věku, měli nárok na 3 týdny dovolené, všichni ostatní na 14 dní.530 Učitelé byli nasazováni v úřadech, v podnicích důležitých pro válečný průmysl nebo na žňových pracích. Řídící učitel z obecné školy v Olomouci-Novém Světě tak například chvíli úřadoval, pak pomáhal na žňových prácích v Brodku u Přerova a zúčastnil se povinného dějepisného přeškolovacího kurzu.531 O prázdninách v roce 1944 byli někteří učitelé přiděleni 1x za 14 dní na výkopové práce související se stavbou dalších protiletadlových krytů. Učitele čekala za okupace další nepříjemná novinka. Kromě německých kurzů se museli od podzimu roku 1943 také podílet jednou měsíčně na celodenních pracovních dnech na tzv. „Arbeitstag“, sloužících k prohloubení němčiny za účasti 1-2 členů učitelského sboru.532 Další z akcí, kterých se muselo učitelstvo od ledna 1944 zúčastnit, byly kurzy protiletecké obrany, a to z nařízení Ministerstva školství, pořádané ve školní budově na Mořickém náměstí nebo v Brně. Tímto školením strávili učitelé obvykle několik hodin. Dále pak byla pro ně povinná účast na různých rozhlasových přednáškách, jakou byla přednáška s názvem „Socializací proti bolševickému rozvratu“ a účast na oslavách 15. března, konané obvykle divadelním představením. Od roku 1944, díky totálnímu nasazení učitelů, byli někteří učitelé ze škol přemístěni do škol jiných, kde učitelé chyběli.533 Díky tomu došlo na několika obecných školách ke slučování postupných ročníků. Nedostatek učitelů byl v poslední fázi druhé světové války jedním z velkých problémů školství. České školy byly ze strany německých škol v Olomouci neustále omezovány a některé dokonce kvůli nevyhovujícím podmínkám pro učení žáků zrušeny. To byl případ i II. dívčí (cvičné) obecné školy. U této školy Němci zřídili v přízemních prostorách vlastní školu „Oberschule für Mädchen“ a i když měla pouze 46 žaček, musela dívčí obecná škola vyklidit, a to do dne, celou přední část budovy 529
Na požadavek schválení nástupu zatímního učitele do funkce Oberlandrátem byl kladen důraz již od října 1941. SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond. 530 SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1. 531 SOkA Olomouc, Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět, školní kronika z let 1940-1945, kar. 2. 532 Zavedeny byly výnosem Ministerstva školství ze dne 19. října 1943, č. 82.697/I. 533 Z Olomouce bylo během září a října 1944 celkem přikázáno na nucené práce 44 učitelů a 15 učitelek. SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1.
124
Komenia, kde sídlila, odstěhovat se do 1. patra zadní části budovy, která již také byla z části obsazená a to německou hudební školou sídlící ve 2. patře budovy a českou měšťanskou školou.534 K přestěhování došlo dne 6. července 1941. Pomocná škola, která tyto prostory využívala předtím, byla přestěhována do školy na Mořické náměstí. Prostory zde byly pro II. dívčí (cvičnou) obecnou školu velice skromné. Kancelář cvičné školy se tak nacházela v šatně bývalé pomocné školy. Od 1. dubna 1942 byla pak II. dívčí (cvičná) obecná škola nucena se přesunout částečně do budovy dívčí školy v Běličské ulici a do budovy školy v Nových Hodolanech, kde již dokonce bylo soustředěno několik dalších škol.535 Většina učitelů byla ráda za to, že nebyla obecná škola zrušena, nicméně někteří z učitelů již tehdy tušili, že ke konečnému zrušení školy přece jenom dojde.536 Tato předtucha se brzy vyplnila a koncem srpna 1942 došlo ke zrušení školy.537 Učitelé již o tom dopředu věděli, a proto neprováděli pro školní rok 1942/43 ani předběžný zápis. II. dívčí (cvičná) obecná škola tak po 22 letech své existence ukončila za okupace svou činnost. Učitelé této školy poté našli uplatnění v různých olomouckých školách. Žákyně zase byly rozděleny mezi obecnou školu smíšenou v Nových Hodolanech a obecnou školu dívčí v Běličské ulici.538 Také I. obecná smíšená škola v Olomouci na Macharově třídě musela uvolnit svou školní budovu pro německou školu a přesunout se do školní budovy v Běličské ulici a později kvůli nedostatku prostoru své třídy dělit mezi vlastní školní budovu a školu na Mořickém náměstí a učit své žáky v nevyhovujících učebnách. Obecná škola v Olomouci-Novém Světě zase musela uvolnit jednu ze svých učeben, protože německé jednotřídní obecné škole na Novém Světě bylo povoleno rozšířit svou I. třídu o pobočku, jelikož však tato škola neměla potřebné prostory, byla z toho důvodu využívána učebna I. třídy české obecné
534
Měšťanská škola dívčí se zase tísnila v přízemí a ve sklepích budovy Komenia. Nebyla tedy na tom také úplně nejlépe. SOkA Olomouc, Fond M5-113 I. dívčí obecná škola Komenium, školní kronika z let 1919-1953, kar. 1. 535 Ke školám zde umístěných patřily tyto školy: Obecná škola smíšená, Měšťanská škola chlapecká a dívčí a Reformované Dívčí reálné gymnázium. SOkA Olomouc, Fond M 5-95 Národní škola Olomouc, Nové Hodolany, školní kronika z let 1940-1945, kar. 2. 536 Původně měl být učitelský sbor rozpuštěn v dubnu 1942 a cvičná škola měla být úplně zrušena. To byl návrh inspektora Josefa Jahody, proti kterému se však postavilo rodičovské sdružení. Takže škola byla na krátkou dobu zachována. 537 Škola byla zrušena na základě výnosu Zemské školní rady v Brně ze dne 10. srpna 1942 č. 46.566. Argumentovalo se nedostatkem učebních prostorů pro školu. To bylo poté oznámeno správě školy výnosem Městského školního výboru v Olomouci ze dne 31. srpna 1942, č. 262-1133/1č. 538 Platilo zde pravidlo, že kdo z žákyň bydlel z východní strany Olomouce blíže k hotelu Palác, byl přesunut do školy v Nových Hodolanech, kdo dále, byl přesunut do dívčí školy v Běličské ulici.
125
školy.539 I ostatní olomoucké školy trpěly vlivem velkého počtu žáků a nedostatku prostoru. Často docházelo ke střídání tříd v jedné učebně a zavádění střídavého dopoledního a odpoledního vyučování. Školy se také snažily reagovat na nové slavení svátků a výročí. Dne 15. března, v den výročí vzniku Protektorátu, byli žáci poučeni o nutnosti dobrého chování vůči Němcům, zdravení říšských symbolů a byli seznámeni s melodií říšskoněmecké hymny.540 Na školách byly provedeny vzpomínky na výročí přesně podle úředních pokynů, v dubnu pak následovalo ozdobení tříd a škol v rámci příprav oslav narozenin Vůdce.541 Při této příležitosti vystoupili před žáky s proslovem správcové škol, kteří k dětem promluvili o významu osobnosti Adolfa Hitlera jako tvůrci Velkoněmecké říše a obnoviteli Evropy. V proslovu zdůrazňovali nutnost spolupráce českého národa na vytvoření nového pořádku v Evropě a vyslovovali Vůdci dík za ušetření vlasti a národa válečných hrůz.542 Svátek 28. října byl zrušen a tak žáci museli do školy.543 Toto zrušení se snažili učitelé žákům vysvětlit z hlediska nových historických událostí. Aby nedocházelo k nepřístojnému chování z řad žáků a to zvláště ve dnech 26.-28. října, byli vždy všichni žáci poučeni o nezdravení zvoláním „Vlasti zdar!“, což by mohlo být bráno jako provokace.544 Intimní vzpomínkou byla také na školách v Olomouci uctěna pocta k památce úmrtí Reinharda Heydricha.
539
O tom bylo rozhodnuto jednomyslně na zasedání Místní školní rady dne 26. června 1939. SOkA Olomouc, Fond M 5-136 Místní školní rada Olomouc, Nový Svět, nezpracovaný fond. 540 Od dubna 1941 bylo již přikázáno, aby se žáci v hodině němčiny naučili text německé hymny a v hodinách zpěvu její melodii. Věstník ministerstva školství a národní osvěty 23, Praha, Ministerstvo školství 1941, 15. 6. 1941, č. 57, sešit 6, s. 190. 541 V srpnu 1941 Zemská školní rada v Brně upozorňovala školy ohledně užívání slova „Vůdce“ v české řeči. Aby se zamezilo zneužívání pojmu „Vůdce“, a aby se zároveň zdůraznila výhradnost tohoto pojmu, bylo užíváno toto slovo vždy jen k označení Vůdce Velkoněmecké říše a psáno bylo s velkým písmenem. SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond. 542 Již v listopadu 1941 MŠANO sdělilo, že jakékoliv neuctivé projevy vůči Vůdci bude tvrdě trestat. Školy, ve kterých by se tyto projevy prokázaly, by byly okamžitě uzavřeny, žáci, kteří tyto projevy šířili spolu s učiteli, by v těchto případech byli hnáni k odpovědnosti. Ředitelé nebo správcové školy spolu s inspektory měli také povinnost hlásit jakékoliv neloajální chování učitelů i žáků. SOkA Olomouc, Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc, výnosy Zemské školní rady v Brně, inv. č. 15, nezpracovaný fond. 543 Také 7. březen, den narození T.G. Masaryka, nesměl být ve škole nijak připomínán. Jedinou povolenou oslavou narozenin byly dubnové narozeniny Vůdce a vzpomínkové akty ke dni 15. března. Zemské školní prezidium zaslalo také všem školám upozornění, v němž vyzývalo k tomu, aby se žactvo vyvarovalo jakýchkoliv provokací ke zrušenému státnímu svátku. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 27, sig. 260, kar. 24. 544 Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 46.
126
Pro zvýšení finanční gramotnosti žáků byly zavedeny na některých obecných školách spoření žactva. Školy se tak snažily vést žáky k úspornému a účelnému spoření. Organizace spoření probíhala tím způsobem, že každá třída spořila sama pro sebe za vedení třídního učitele. Společné úspory se pak ukládaly do Rolnické spořitelny.545 Obecné školy byly omezovány ve své činnosti i z čistě ekonomických důvodů a kvůli silným mrazům. Zima 1939/40 byla velice silná. Místy lidé naměřili až -30ºC a proto byly pololetní prázdniny na školách prodlouženy až do začátku března 1940.546 Například na začátku roku 1942 byly vánoční prázdniny prodlouženy kvůli nedostatku otopu, nejprve na neurčitou dobu a poté až do března 1942 pod hlavičkou „uhelných prázdnin“. Žáci do školy chodili od poloviny února jednou týdně pro zadání úkolů, které následně doma vypracovali a opětovně zanesli učitelům. 547 S přibývajícím nedostatkem, který svého vrcholu dosáhl v roce 1945, přecházelo stále více škol na kontrolované domácí vyučování probíhající obvykle 4x v týdnu. A to opět z nemožnosti sehnat otop díky velkému nedostatku vagonů. Tím bylo zásobování škol uhlím velice ztíženo, a tak bylo zase rozhodnuto o zavedení tzv. „uhelných prázdnin“. Vyučování na obecných školách bylo razantně zkráceno
na
nejnutnější
předměty,
které
se
vyučovaly
obvykle
ve
vytápěných místnostech místních školek. Žáci plnili po zadání úkoly doma nebo pracovali ve skupinkách doma u některého z žáků. Paradoxně měl nedostatek topiva jednu dobrou výhodu. O obecnou školu v Olomouci-Neředíně se tak vojenské orgány, které jinak obsazovaly uprchlíky nebo vojáky jednu školu za druhou, vlivem nedostatku topiva přestaly zajímat jako o objekt vhodný k jejich účelům.548 To této škole bylo jen ku prospěchu, neboť v lednu a únoru 1945 byly navíc místnosti na celé řadě škol zabrány utečenci z východu, ale jen na krátkou dobu. Když uprchlíci odešli, na jejich místo přišli na konci února 1945 tzv. zákopníci, pověření budováním opevňovacích prvků kolem Olomouce. Školy pro ně organizovaly sběr šatstva
545
Za prvních 5 měsíců školního roku 1943/44 děti takovým způsobem na obecné škole v Neředíně naspořily 4714.70 K. SOkA Olomouc, Fond M 5-159 Národní škola Olomouc, Neředín, školní kronika z let 1940-1945, kar. 2. 546 SOkA Olomouc, Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět, školní kronika z let 1912-1940, kar. 1. 547 SOkA Olomouc, Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců, školní kronika z let 1940-1952, kar. 1. 548 Z většiny škol v Olomouci se stávaly nemocnice, útulky pro uprchlíky nebo sloužily k užívání vojenským útvarům. SOkA Olomouc, Fond M 5-159 Národní škola Olomouc, Neředín, školní kronika z let 1918-1955, kar. 1.
127
a obuvi pod heslem: „Národ svému dělnictvu“.549 Některé školy byly zase obsazeny německými vojenskými jednotkami. Vyučování bylo nakonec zastaveno na školách až dne 29. dubna 1945, kdy se většina rodičů se svými dětmi rozhodla odstěhovat před blížící se frontou na venkov za příbuznými.550
549
SOkA Olomouc, Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín, školní kronika z let 1939-1953, kar. 1. 550 SOkA Olomouc, Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců, školní kronika z let 1940-1952, kar. 1.
128
VII. Nelehký život olomouckých Židů V Olomouci již po „Mnichovu“ začal pozvolným tempem sílit antisemitský směr ve společnosti, v této době ještě nepodporované státem. Nebyly však ničím novým. Po zkušenostech Židů uprchlých z nacistického Německa bylo jasné, že se příliv antisemitského chování ve společnosti usadí brzy i zde, v nově zřízeném protektorátu Čechy a Morava. V Olomouci tomu napomáhala i velká německá menšina a stále více viditelná podpora nacistické ideologie z jejich strany. Někteří prozíravější a bohatí Židé z vyšších vrstev včas uprchli, jiní se snažili uchránit se od perzekucí křtem, další se židovské víry zřekli. Celá židovská komunita v Olomouci tak začala být pod velkým tlakem. Po zabrání Sudet do Olomouce přibyla celá řada uprchlíků, kteří doslova způsobili kolaps v bytové otázce. Jen Židů se do města nově nastěhovalo kolem 1000.551 Celkový počet Židů v Olomouci v roce 1939 tak stoupl na něco přes 3000. Olomoucká židovská obec se zachovala velmi solidárně, přijala je, poskytovala těmto nově příchozím pomoc a konala různé sbírkové akce na zlepšení jejich sociální situace. Od začátku roku 1939 začaly antisemitské tendence vyvěrat i v tisku. V únoru 1939 přinesly značně protižidovské noviny Moravská Orlice článek popisující počet Židů v advokacii v zemi moravskoslezské. To by samo o sobě nebylo nic útočného, kdyby v úvodu článku nestálo: „Na valné schůzi pražské advokátní komory bylo přítomno více Židů než Čechů a Němců dohromady. To je stav téměř ohromující.“ Celkový počet advokátů na Moravě a ve Slezsku činil 738, z toho české národnosti bylo 440, německé 37 a židovské 261. Článek byl poté zakončen nevraživou větou: „K tomuto stavu není třeba přidávat poznámky. Je výstražnou ukázkou toho, kdo brání umísťování českých koncipientů.“552 Den 15. březen 1939 však začal nazírání na Židy v Olomouci velice rychle měnit. Pořádková služba v Olomouci začala již v brzkých ranních hodinách za četného přihlížení diváků obcházet ulice a poznačovat zřetelně olejovými barvami židovské obchody nápisy Žid spolu s šesticípou hvězdou, aby každý kupující poznal, o jaké obchody jde. Židé většinou své obchody raději ze strachu neotevřeli. Mnoho
551
Moravská Orlice, ročník 76, Bohumil Pištělák, 1938, č. 246, 22. 10. 1938, ranní vydání. V Olomouci bylo celkem 68 advokátů. Z toho 43 česká národnosti, 4 německé a 21 židovské. Moravská Orlice, ročník 77, Bohumil Pištělák, 1939, č. 47, 24. 2. 1939. 552
129
Židů se také ukrylo na venkově, kde vyčkávali na uklidnění výbuchů nenávisti proti nim.553 Skutečný „křest ohněm“ však přišel v noci z 15. na 16. března 1939. Židovská synagoga u Terezské brány, symbol olomoucké židovské obce byla vypálena. Do dnešní doby není zcela jasné, kdo synagogu zapálil, ale vzhledem k protižidovským náladám ze strany olomouckých Němců a některých českých fašistů, se můžeme domnívat, že to byl právě někdo z této sorty obyvatel. Následného hašení požáru se zúčastnilo na 15 hasičských sborů z Olomouce. Ti však byli blokováni v přístupu k synagoze německou armádou, která se snažila zachovat ve městě pořádek. Synagoga tak hořela ještě dopoledne 16. března. Vše, co bylo ze dřeva, pohltily zkázonosné plameny, kruchta s varhanami byla zničena stejně jako velké množství vnitřního vybavení synagogy. Dne 16. března, z ryze bezpečnostních důvodů, podle § 123 stavebního řádu byla kopule hlavní lodi synagogy zajištěna, protože byla silně ohořelá a ohrožovala bezpečnost sesutím. Dne 18. března 1939 ještě pro jistotu vyhořelou synagogu prohlédl civilní stavební inženýr a stavitel, přísežný soudní znalec krajského soudu v Olomouci Ing. Max Donath. Kopuli synagogy prohlédl a ve své zprávě uvedl, že kopule nebyla požárem zničena a nemá žádné trhliny.554 Předseda židovské obce dr. Ludvík Meissner byl kvůli požáru předvolán na policii. Zde mu bylo sděleno, že má buď nechat synagogu opravit, nebo zbourat. Na opravu obec neměla dostatek finančních prostředků. Vše bylo nakonec vyřešeno tak, že rabinát a synagoga byly spolu s parcelami, na nichž se nacházely zahrady, odstoupeny městu.555 Město rabinát a synagogu nechalo srovnat se zemí. Židovská obec poté sídlila na Palackého ulici.556 Odklízecí práce se vlekly poté až do jara 1940. V únoru 1940 bylo rozhodnuto o dalším zbourání, tentokrát vedlejší budovy židovského rabinátu. Jako důvod byly oficiálně uváděny stavební závady vážného rázu.557 Po 15. březnu 1939 začala německá akce Gitter. I když byla původně zatýkací směrnice zaměřena na německé a české komunisty, byla záhy rozšířena i o Židy. V Olomouci tak došlo k velkému zatýkání Židů. Oficiální čísla zatčených 553
Moravská Orlice, ročník 77, Bohumil Pištělák, 1939, č. 63, 16. 3. 1939. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 42, sig. 648, kar. 32. 555 Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 45. 556 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 46, sig. IIa/40, kar. 106. 557 Moravská Orlice, ročník 78, Bohumil Pištělák, 1940, č. 48, 28. 2. 1940. 554
130
Židů, kdy je uváděn počet 800 zatčených, jsou však vysoce nadhodnocena. Podle jakého klíče se při zatýkání postupovalo, není zcela jasné. Je evidentní, že někteří tito Židé skutečně patřili mezi sociální demokraty, u jiných důvod zatčení postrádá logiku. Snad se tedy jednalo v jejich případě jen o rasový problém. Jednalo se i o příslušníky střední a vyšší vrstvy. Většina ze zatčených se po 14 dnech vrátila domů, ostatní putovali na olomoucké gestapo za účelem dalšího výslechu. Mnozí ani nevěděli, z čeho jsou obviněni, což gestapáky ještě více podnítilo v používání fyzického násilí. Často jim byla přičítána devizová pašeráctví a antinacistické postoje. Někteří Židé proto volili dobrovolný odchod ze světa sebevraždou, jiní zase byli pod tak silným psychickým tlakem z nové situace, že se stali trvalými případy psychiatrů. Dalším krokem okupantů bylo dát v otázce utlačování Židů právní legitimitu opřenou o vydané zákony. Hned dne 16. března 1939 byla proto všem židovským právníkům, lékařům a zaměstnancům veřejné správy pozastavena praxe. Krátce na to byli odvoláni všichni židovští zaměstnanci veřejných institucí a ústavů, soudů a škol a židovským spolkům bylo rozkázáno zastavit činnost.558 Ve stejný den došlo také k abdikaci dosavadního starosty Olomouce Fischera. Spolu s ním byli z městského zastupitelstva ve dnech 15.-30. března 1939 odstraněni olomoučtí Židé a němečtí sociální demokraté.559 Jelikož Židé často patřili k bohatým vrstvám olomoucké společnosti i jich se dotklo první nařízení, které je mělo postupně začít omezovat a dále vyřazovat z hospodářského života města Olomouce. Ode dne 20. března bylo nově zakázáno ustanovovat komisařské důvěrníky a správce v židovských podnicích na Moravě a kupovat a propachtovat podniky, které byly buď zcela, nebo alespoň částečně, v rukou židovských majitelů. Aby nevznikaly zbytečné zmatky, dva dny po tomto nařízení bylo vydáno další, které nadále upřesňovalo zákaz na pronájem, pacht, darování, stejně tak i zatížení nemovitého majetku, který byl částečně nebo plně v rukou židovských podnikatelů.560 Nyní bylo už jen potřeba všemu dát pevný řád 558
Postupem času bylo Židům zakázáno zastávat i další povolání. Hyndráková, Anna, Krejčová, Helena, Svobodová, Jana: Židé v protektorátu. Hlášení židovské náboženské obce v roce 1942. Dokumenty. Praha, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR 1997, ISBN 80-85270-67-6, s. 272. 559 Německých sociálních demokratů rezignovalo 8. Ze strany židovské v ČSR v Olomouci se vzdalo funkce 12 členů zastupitelstva. Byli to: Rudofl Schulhof, JUDr. Alfred Donst, JUDr. Oskar Zweigenthal, Rudolf Schrecker, MUDr. Arnost Hirsch, Ing. Eduard Rauch, Ignác Mayer, JUDr. Viktor Altar, Leonard Beer, Erwin Müller, Ing. Berthold Blum a JUDr. Ludvík Meissner. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 7, sig. I/6, kar. 17. 560 Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 79, 1. 4. 1939.
131
a proto bylo rozhodnuto, že všechna právní ujednání proběhlá v této otázce po datu 14. března 1939 se okamžitě stala neplatná. Toto právní ustanovení, i když bylo vydáno dne 22. března 1939, vešlo zpětně v platnost ke dni 15. března 1939. Zde se tedy můžeme domnívat, že se německá okupační správa rozhodla tímto způsobem zamezit možným očekávaným právním změnám židovského majetku, které by mohly vést právě k oněm nově zakázaným právním aktům. Tímto se také stal židovský majetek ucelenější a pro úřady jeho soupis více přehlednější, protože se u něj neočekávalo dalších změn ve vlastnictví. Židé se však snažili toto nařízení obcházet přepisováním smluv tak, že data na nich uvedená nesla časový údaj ještě před datem 15. března 1939. Tento židovský majetek nyní čekala arizace, převedení židovského majetku do rukou árijců nebo jejich věrným přisluhovačům. Dalším krokem pro ujasnění, kolik židovských podniků se v Olomouci nachází, bylo systematické vypracování seznamu na základě hlášení obchodních grémií a v Olomouci tak rozšířených živnostenských společenstev. S tím se začalo již v březnu 1939 a pokračovalo i dále. 561 Seznam byl neustále aktualizován, někteří lidé z něj byli časem vyškrtnuti, jiní přibyli. O židovský majetek byl v Olomouci poměrně velký zájem z řad bohatých podnikatelů, kteří tak viděli svou velkou novou šanci v možnostech osobního rychlého zbohatnutí, o tom také vypovídalo i to, jak rychle v Olomouci zmizely z rukou Židů neárijské zemědělské podniky. V březnu 1939 vyšla vyhláška o dosazení tzv. nucených správců do židovských podniků. Od dubna začali tito správcové postupně pronikat do neárijských podniků. O měsíc později byli povinni všichni majitelé židovských podniků vyplnit příslušné formuláře vydané Ministerstvem průmyslu a obchodu, které musely obsahovat údaje o názvu podniku, jména a příjmení držitelů, respektive osob, v jejichž rukou byla správa podniku nebo rozhodující vliv, majetkové poměry držitelů nebo spoludržitelů a držitelů podílu a většího množství akcií, různé náležitosti týkající se podniku, finanční spojení podniku, vývoz a dovoz a soupis vedoucích úředníků podniku.562 V květnu 1939 byla díky olomouckému Národnímu souručenství ustanovena první arizační komise. Otázka, kdo bude arizaci ve městě provádět, se tak zdála být na nějaký čas zodpovězena. Arizace za nějakou dobu osobně převzala Úřadovna
561
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 163, sig. V/158, kar. 425. 562 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 163, sig. V/158, kar. 425-426.
132
říšského protektora.563 První vlna arizace v Olomouci přenesla vliv v židovských podnicích do rukou převážné části českých árijských důvěrníků a to díky Národnímu souručenství, které pro tyto účely vypracovalo vlastní seznamy židovských podniků, které byly však značně nepřesné. Němečtí nucení správci zde v této fázi arizace také měli svá zastoupení, ale ne v tak velké míře. Aby se na tuto pozici dostali lidé v daném podniku zkušení a seznámeni s tamějšími podmínkami, jednalo se ve většině případů o české árijské zaměstnance těchto podniků, což německé okupační úřady nesly jen s velkou nelibostí. To bylo také v očích bývalých vlastníků podniků bráno jako tzv. menší zlo. Funkce důvěrníků byla schvalována olomouckým úřadem oberlandráta, Ministerstvem obchodu a Zemským úřadem v Brně.564 Pozice českých árijských důvěrníků však začala ke konci roku 1939 silně oslabovat a celá řada z nich byla pod vlivem gestapa donucena se své funkce vzdát. Je tedy patrné, že gestapo těchto českým důvěrníkům moc nevěřilo. Po nucených správcích přejali funkci správce arizátoři, noví majitelé podniků. Pocházeli zejména z olomouckého prostředí, z Německa a Rakouska.565 Různé zákazy a nařízení se po okupaci začaly objevovat čím dál častěji. V březnu 1939 k nim začalo patřit omezení výběru hotovosti nad 1500K jednou za týden. Krátce na to začaly být veškeré platby pro Židy vázány pouze na jejich konta a platby v hotovosti byly zcela zakázány. Paradoxně díky těmto nařízením de facto nesměli Židé se svým vlastním finančním kapitálem, uloženým na účtech, volně disponovat. Židé, pokud vlastnili akcie ve firmách, museli tyto akcie přenechat árijským akcionářům, byli vylučování ze správních rad a představenstev. U akciových společností, pokud 25% akcií bylo majetkem Židů, byly automaticky považovány za židovský podnik.566 Poněkud rozpačitě pak působí definice vydaná okupační správou v červnu 1939, týkající se toho, kdo je přesně považován za Žida, stejně tak i poměrně dosti vágní výklad označení židovského podniku, pokud na něj
563
Důvěrníky v podnicích s více než 100 zaměstnanci schvaloval tak osobně říšský protektor. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80903687-2-7, s. 68. 564 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 163, sig. V/158, kar. 425. 565 Významný vliv je i zde bank, které zařizovaly úvěry pro arizátory středních a menších židovských podniků. Mezi ně patřily: Kreditinstalt der Deutschen, Deutsche Retente Bank, Böhmische-Escompte Bank, Anglo-Pražská úvěrní banka a další. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 73. 566 Židovských podniků se v Olomouci nacházelo podle dochovaných seznamů přes 200. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 7, sig. 010-21, kar. 2.
133
měli rozhodující vliv Židé.567 Nařízením, které definovalo pojem Žid, začaly na celém území Protektorátu platit Norimberské zákony. Je sice pravda, že tím, kdo měl být označován za Žida, se úřady zabývaly již v květnu 1939, nicméně upřesněno to bylo až v červnu.568 Ke konci srpna 1939 vydalo policejní ředitelství v Olomouci vyhlášku o styku židovského a nežidovského obyvatelstva, které zakazovalo Židům navštěvovat všechny veřejné podniky ve vnitřním městě, pokud se nejednalo o výhradně podniky židovských majitelů. Ty jako jediné navštěvovat mohli. Ostatním majitelům bylo nařízeno opatřit si cedule s nápisem „Židům nepřístupno“ a ty pak vyvěsit na viditelné místo před vstupem do podniku. Židovští majitelé podniků a živností zase naopak museli mít před vstupem ceduli s nápisem „Židovský obchod“.569 Za židovský podnik se považoval takový podnik, který vlastnil majitel nebo jeden společník, židovského původu.570 V ostatních částech města musela být Židům vyhrazena zvláštní místnost, zvenčí i zevnitř speciálně označená.571 V případech, kdy tuto zvláštní místnost pro Židy nešlo zařídit, postupovalo se tím způsobem, že daný podnik byl označen jako ve vnitřním městě cedulí, která zabraňovala Židům ve vstupu dovnitř. Společně s těmi nařízeními bylo v červenci 1939 Židům zakázáno navštěvovat v Olomouci plovárnu a lázně, nesměli do Smetanova parku, pokud se zde odehrávala slavnost, v nemocnicích a jiných charitativních ústavech nesměli Židé sdílet pokoj s árijci. 572 Židovští lékaři mohli zase jen vyšetřovat židovské pacienty. Ostatní klientela k nim chodit nesměla. Začala tak postupná segregace židů ze společenského života ovládaná strachem, psychologickým tlakem a systematickým terorem na celé židovstvo. Dne 1. září 1939 spolu s vypuknutím války došlo v Olomouci k další zatýkací akci zvané Albrecht der Erste, kterou pro celou oblast střední Moravy 567
SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 33, sig. 370, kar. 29. 568 Moravský večerník, ročník 18, Hanácká tiskárna Olomouc, 1939, č. 133, 16. 5. 1939. 569 Za Žida byl považován ten, kdo pocházel od nejméně tří podle rasy úplně židovských prarodičů. Dále za úplně židovského se považoval prarodič bez dalších předpokladů, jestliže přísluší nebo příslušel do židovské náboženské společnosti. Za Žida se také považoval míšenec, jestliže pocházel od dvou úplně židovských prarodičů, který dne 16. září 1935 náležel k židovské náboženské společnosti nebo byl po tomto dni přijat. Ten míšenec, který byl dne 16. září 1935 v manželství se Židem nebo po tomto datu do něj vstoupil. Míšenec, který pocházel z manželství se Židem uzavřeného po dni 17. září 1935. Míšenec, který pocházel z nemanželského styku se Židem a byl narozen jako nemanželský po dni 31. července 1936. SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 36, sig. I/26, kar. 78. 570 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 163, sig. V/158, kar. 425-426. 571 Petrův, Helena: Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava: (1939-1941). Praha, Sefer 2000, ISBN 80-85924-25-0, s. 81. 572 Našinec, ročník 75, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1939, č. 192, 24. 8. 1939.
134
připravila olomoucká služebna gestapa ve spolupráci se služebnou v Prostějově a v Hranicích. Akce byla předem důsledně připravena díky vypracovaným seznamům lidí, kteří byli vybráni pro zatčení. Touto akcí se okupační správa snažila zasáhnout jak české tak i židovské elity z řad intelektuálů nejenom v Olomouci. Byla to akce systematického charakteru, i když tyto seznamy nebyly zcela aktuální a mnoho lidí na nich uvedených již buď zemřelo dříve, nebo se na seznamu nacházelo omylem. Židů bylo při této akci zatčeno 37.573 Mnozí z nich měli ve městě velký hospodářský vliv, byli majiteli středních a vyšších středních podniků, jiní zase měli politické ambice. Většina zatčených byla krátce na to internována v kavárně Rupprecht vedle městského divadla a na „garňáku“. Poté je převezli do Štěpánova, kde byli krátký čas internováni v objektu bývalých železáren. Židé zde měli podstatně horší životní podmínky než ostatní. I když většina vězňů byla poté z této internace propuštěna, Židů se to většinou netýkalo. Ti dále putovali do Brna a z Brna do Německa, kde se zastavili až v koncentračním táboře Dachau u Mnichova. Nebyli zde však nijak zvlášť dlouho. Do roku 1941 se někteří vrátili domů, odkud byli v roce 1942 znovu deportování. Toto masivní zatýkání významných představitelů z řad Židů bylo později bráno jako první část tzv. „konečného řešení“ židovské otázky v Protektorátu a jako cestu k arizaci jednotlivých podniků. 574 V tomto měsíci museli všichni Židé v Olomouci odevzdat své rozhlasové přijímače a nesměli po 20. hodině vycházet ven.575 Policejní perzekuce a pronásledování se pak staly trvalou součástí většiny Židů. Museli si dávat pozor, aby neporušovali četné protižidovské vyhlášky a u některých to zašlo až tak daleko, že se museli stále častěji hlásit na gestapu. To je také často navštěvovalo za účelem konání domovních prohlídek, buď díky udání někoho z olomouckých a paradoxně i z řad židovských kolaborantů, nebo z vlastní iniciativy. Snaha gestapa vedla k tomu, nalézt na Židech něco, čím by je mohlo
573
Z 37 zatčených Židů patřilo 7 k představitelům vyšších středních podnikatelských vrstev, 15 ke středním podnikatelským vrstvám, 6 k lékařům, 2 ze zatčených byli advokáti a zbytek patřil k zástupcům židovské inteligence. Mezi zatčenými Židy se objevovala jména jako: Bedřich Heikorn, Berthold Oppenheim, Otto Grätzer, Hugo Groák, Erich Beer, Viktor Bermann, Hugo a Otto Kerpfenové, Otto Knöpfelmacher, Adolf Markus, Leo a Max Singerové, Leo Fest, Hanuš Mayer a další. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 60. 574 Bartoš, Josef: Akce Albrecht I. na střední Moravě a zdejší židovská komunita. In.: Střední Morava, ročník 9, č. 17, Olomouc, Memoria 2003, ISBN 80-85807-88-2, s. 4. 575 Hyndráková, Anna, Krejčová, Helena, Svobodová, Jana: Židé v protektorátu. Hlášení židovské náboženské obce v roce 1942. Dokumenty. Praha, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR 1997, ISBN 80-85270-67-6, s. 154.
135
perzekuovat. Gestapo často provádělo kontrolu, zda nemají Židé velké zásoby masa, snad pro účely černého trhu, jestli jejich zásoby potravin odpovídají údajům na potravinových lístcích, někdy si dokonce gestapáci od Židů vynutili finanční hotovost.576 Ode dne 27. ledna 1940 byly již židovské podniky plně závislé na vázaných kontech, od kterých si úřady slibovaly jejich mnohem větší kontrolu.577 Veškeré finanční transakce probíhaly skrze ně. To se nevztahovalo na ty židovské podniky v Olomouci, kde již bylo dosazeno árijské vedení. Židé ze všech vázaných účtů, vedených u téhož nebo u různých peněžních ústavů mohli vybírat pro sebe a všechny jimi vedené rodinné příslušníky dohromady celkem 1500 K týdně. 578 I nadále se pokračovalo ve zjišťování a upřesňování židovského majetku. Židé opětovně museli vyplňovat formuláře o svém nemovitém majetku, podílu na akciích a podílnických právech. To, že se na tyto formuláře velice spěchalo, dokládá i vyhláška vládního komisaře Czermaka, která vybízela k urychlenému vyplnění a odevzdání. Mezi 2.-22. únorem 1940 byla v Olomouci zneužita kultura proti Židům. Do Olomouce přijela putovní výstava 80 obrazů Karla Rélinka s útočným názvem: „Žid-nepřítel lidstva“. Noviny tuto akci propagovaly a nezapomněly ani dodat informaci, že židovské náboženství je zločinné. Výstavu doplňovaly i doklady o rituálních vraždách a seznamy zednářského hnutí z Olomouce.579 V témže měsíci vešly i v Olomouci v platnost občanské legitimace pro Židy s označením velkým písmenem „J“.580 V únoru 1940 Židé v Olomouci byli povinováni odezvat zlato, platinu, stříbro, drahokamy, perly a umělecké předměty pokud cena za jednotlivý umělecký předmět nebo za celou sbírku přesáhla 10 000K.581 Začalo vyvlastňování i tohoto cenného židovského majetku. Byl jim zakázán podomní prodej a jakýkoliv kočovný způsob prodeje, stejně jako účastnit se trhů.582 To vedlo k vyřazování Židů z hospodářství Protektorátu. Od března se novým nařízením rozkázalo Židům přihlásit v jejich osobním vlastnictví nacházející se pozemkový majetek, práva 576
Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 62. 577 Kárný, Miroslav: Konečné řešení: Genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha, Academia 1991, ISBN 80-200-0389-4, s. 61. 578 Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 22, 28. 1. 1940. 579 Moravská Orlice, ročník 78, Bohumil Pištělák, 1940, č. 31, 8. 2. 1940. 580 Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 77. 581 Kárný, Miroslav: Konečné řešení: Genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha, Academia 1991, ISBN 80-200-0389-4, s. 32. 582 Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 34, 11. 2. 1940.
136
rovnající se pozemkovému majetku spolu s právy na pozemcích. Také museli přihlásit všechny akcie, práva podílnická a účastenství všeho druhu.583 Od dubna 1940 bylo všem Židům v Olomouci zakázáno vést velkoobchody, maloobchody s textiliemi, s obuví a koženým zbožím a následně veškeré maloobchody.584 O měsíc později vydalo policejní ředitelství v Olomouci další vyhlášku omezující Židy. Židům byl nově zakázán přístup do městského parku, Michalského stromořadí a Tyršových sadů. Začala pro ně platit i omezení v městské hromadné dopravě. Židé nesměli přímo vstoupit do tramvaje, ale mohli se nechat svézt, jen pokud stáli na plošině. Dokonce jim bylo zakázáno i na trase Olomouc-Svatý Kopeček využívat v autobusové dopravě omnibus. Tato porušení se trestala obvyklou sankcí od 10 do 5000 K nebo trestem odnětí svobody od 12 hodin do 14 dnů.585 V červnu 1940 byl zlikvidován židovský hřbitov, jehož odklízení trvalo až do jara 1941.586 Ze středu města tak zmizely veškeré upomínky na židovskou olomouckou komunitu. Od září 1940 bylo židovským žákům zakázáno navštěvovat české školy, učitelům bylo zakazováno používat při vyučování díla židovských autorů, zmiňovat se jakkoliv o židovských vědcích, umělcích a spisovatelích.587 Ještě předtím v roce 1939 však bylo Židům zakázáno vyučovat své náboženství ve školách a byli vyloučeni ze všech olomouckých německých škol.588 Aby byl osud židovského školství v Olomouci zpečetěn, byla vydána v roce 1939 vyhláška zakazující olomouckým Němcům posílat své děti do židovských škol.589 V září 1940 Zemské prezidium v Brně zaslalo úřadu oberlandráta v Olomouci dopis, v němž upozorňovalo na stále nedostatečné označování židovských podniků v Olomouci a opakovalo podmínky dvojjazyčného označení pro všechny židovské podniky ve městě. Spolu s tím se pozastavovalo nad otázkou, proč většina olomouckých Čechů, kteří mezi Židy nepatřili, nad svůj podnik umísťovalo nápis „Árijský podnik“, i když žádné takové nařízení vydáno nebylo. Taková označení nebyly ani žádoucí ani potřebná a proto bylo rozhodnuto, aby se o jejich odstranění postaraly příslušná živnostenská společenstva a obdobné
583
Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 34, 11. 2. 1940. Moravský deník, ročník 35, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1940, č. 35, 11. 2. 1940. 585 Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 104, 7. 5. 1940. 586 Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 147, 27. 6. 1940. 587 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940, inv. č. 82, sig IIc/84, kar. 132. 588 Petrův, Helena: Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava: (1939-1941). Praha, Sefer 2000, ISBN 80-85924-25-0, s. 80. 589 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945, inv. č. 74, sig IIc/73, kar. 119. 584
137
organizace.590 Od listopadu 1940 byla Židům zakázána každá změna stálého bydliště v obvodu policejního ředitelství, přechodné vzdalování se z okresu, ve kterém měli své bydliště. Okresem se rozuměl obvod policejního ředitelství. Výjimku mohla povolit pouze olomoucká židovská náboženská obec po slyšení u Ústředny pro židovská vystěhovalectví.591 V prosinci 1940 bylo v Olomouci zrušeno čestné občanstvím všem Židům a to z nařízení Ministerstva vnitra.592 Postupně od roku 1940 až do roku 1942 se v olomouckém židovstvu objevují první sociální problémy, které logicky souvisely s ekonomickou segregací Židů ze společnosti. Dříve o sociálně slabé Židy, jejichž počet nebyl nijak vysoký, spíše na místní poměry nízký, pečovaly židovské spolky. Ty však byly zrušeny. Zde tedy vyvstal problém, kdo bude danou situaci řešit. Nakonec otázky sociálně slabých vzala na své bedra olomoucká židovská obec. Od listopadu 1940 vytvořila na podporu sociálně slabých Židů v Olomouci náboženská obec krajský sociální referát. Počet Židů žádajících pomoc pomalu narůstal. Židé proto nechali zřídit veřejnou vývařovnu. Tím se alespoň částečně ulehčilo potřebným. Bylo jasné, že jen díky jídlu z vývařovny sociálně slabí Židé existovat nemohou. Proto jim byly vypláceny i menší finanční obnosy, existenční podpory. Ty byly přímo závislé na počtu rodinných příslušníků, bytovému zázemí, věku a dalším možnostem podpory od příbuzných.593 V lednu 1941 museli Židé povinně odevzdat své řidičské průkazy, jízdní průkazy motorových vozidel a osvědčení o zápisu motorového vozidla do rejstříku. Tyto dokumenty musely být odevzdány dopravnímu oddělení policejního ředitelství v Olomouci.594 V rámci arizace vše postupovalo velice rychle a do konce roku 1941 byl židovský nemovitý majetek zcela arizován. Dne 5. února 1941 vydalo Ministerstvo financí vyhlášku č. 51.919/41-VI., kterou byli Židé, židovské podniky a židovská osobní sdružení nuceni odevzdat kompletní sbírky svých známek do úschoven devizových bank nebo peněžních ústavů, zmocněných k vedení vázaných
590
ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond OLR Olomouc, Oberlandrát Olomouc, inv. č. 19, sig. Wirtsch II, kar. 11. 591 Našinec, ročník 76, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1940, č. 264, 10. 11. 1940. 592 SOkA Olomouc, Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920 – 1940, inv. č. 1, sig. I/1, kar. 1. 593 Hyndráková, Anna, Krejčová, Helena, Svobodová, Jana: Židé v protektorátu. Hlášení židovské náboženské obce v roce 1942. Dokumenty. Praha, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR 1997, ISBN 80-85270-67-6, s. 79-83. 594 Našinec, ročník 77, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1941, č. 20, 24. 1. 1941.
138
židovských účtů, nejpozději do 15. března 1941.595 Výjimku zde tvořili Židé cizí státní příslušnosti a nežidovské osoby, které byly ve smíšeném manželství se židovským manželem.596 V dubnu 1941 začala v bankovních institucích díky nařízení policejního ředitelství v Olomouci platit zvláštní návštěvní doba jen pro Židy a to od 8:00 do 9:00 hod. Banky byly upozorněny, aby v daný čas nechaly před vstupem do budovy vyvěsit tato nová oznámení. Vše v rámci veřejného klidu a pořádku.597 Od 1. září 1941 se nesměli Židé vzdalovat z obce. Pokud chtěli vykonat nějakou cestu z obce, museli si sehnat patřičná úřední policejní povolení. Zde vešla v platnost výjimka vztahující se na povolení opustit obec při předvolání k úřadům. 598 Ve stejný den, snad aby všem árijcům v Olomouci bylo jasné, kdo je Žid, byl povinen každý Žid nosit na veřejnosti na svém oblečení dobře viditelnou šesticípou žlutou hvězdu velikosti dlaně, v jejímž středu stál černě nápis „JUDE“. Toto nařízení platilo pro všechny Židy od 6 let.599 Ne však všech Židů se toto nařízení týkalo. Mezi výjimkami byli tzv. privilegovaní Židé.600 Od října 1941 byly všechny židovské modlitebny, protože sloužily údajně ke shromažďování a podvratné propagandistické činnosti Židů, uzavřeny. Stejně tak museli nyní označení nosit i židovští manželé ve smíšených manželstvích a lidem bylo opětovně zakázáno se s Židy přátelit pod hrozbou ochranné vazby, protože podle okupační správy Židé nabádali obyvatelstvo k aktivnímu smýšlení proti Říši. 601 Dne 25. října roku 1941 vyšlo ještě jedno nařízení, které zakazovalo Židům vzdávání se jakéhokoliv jejich majetku. Toho se mohli vzdát jen se souhlasem místních úřadů. Od října 1941 také díky výnosu Ministerstva financí byli s okamžitou platností vyloučeni Židé z odběru tabákových výrobků.602 Na přelomu let 1941-42 se museli nově vzdát hudebních nástrojů, fotoaparátů a kultovních načiní, které byly následně umístěny ve skladu olomoucké
595
Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 39, 9. 2. 1941. Našinec, ročník 77, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1941, č. 36, 9. 2. 1941. 597 Našinec, ročník 77, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1941, č. 20, 24. 1. 1941. 598 Hyndráková, Anna, Krejčová, Helena, Svobodová, Jana: Židé v protektorátu. Hlášení židovské náboženské obce v roce 1942. Dokumenty. Praha, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR 1997, ISBN 80-85270-67-6, s. 148. 599 Petrův, Helena: Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava: (1939-1941). Praha, Sefer 2000, ISBN 80-85924-25-0, s. 122. 600 Jednalo se o děti nežidovských míšenců, manželky árijců, osoby se slovenským a maďarským občanstvím, nežidovské míšence, židovské manželky německých občanů, židovské manžele německých árijských žen. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 78. 601 Našinec, ročník 77, Lidové závody tiskařské a nakladatelské, 1941, č. 138, 10. 10. 1941. 602 Moravský večerník, ročník 20, Hanácká tiskárna Olomouc, 1941, č. 226, 2. 10. 1941. 596
139
židovské obce a poté byly odeslány pražské náboženské obci. 603 Mnoho Židů se snažilo tyto věci ukrývat, i když věděli, že v případě nálezu těchto předmětů při domovní prohlídce sebe i svou rodinu vystaví nebezpečí. V prosinci 1941 byla situace Židů taková, že se pro ně Olomouc stala tzv. „ghettem beze zdí“. Byli postupně vytlačováni z obchodů v centru města a také z bytů v této lokalitě do okrajových čtvrtí, kdy byli nuceni obývat tyto byty ještě s dalšími rodinami. 604 Sice jim
bylo
vyčleněno
oddělení
nákupního
centra
Budoucnost
v Hejčíně
a ve Chválkovicích, kde platila zákonem požadované separace od árijců, avšak pokud chtěli nakoupit třeba nedostatkové mléko, mohli tak učinit pouze ve dva dny v týdnu a to v době od 15:00 do 17.00 hod. a to ještě v omezeném množství. Jedinou výhodou bylo to, že se zde prodávalo po celý den. Většinou zde Židé nakupovali máslo, chléb, vejce a zeleninu. Pokud chtěli nakoupit maso, museli navštívit dva řezníky, kteří v těchto dvou olomouckých čtvrtích Židům mohli prodávat. Boty si Židé zase mohli kupovat pouze na Nové Ulici, kde se nacházela pobočka obuvnické firmy Baťa. Žádné jiné zboží nakupovat nesměli.605 Koncem roku již bylo rozhodnuto o tom, že všichni Židé žijící na území Protektorátu budou přemístěni do Terezína. Rok 1942 se zdál být pro Židy stěžejním. Hned 13. ledna 1942 bylo Židům zcela zakázáno používat v Olomouci tramvaje a autobusy pro osobní přepravu. Tím se Olomouc připojila i k dalším městům, které již tento zákaz dříve zavedly. V novinách pak nechyběla ani informace, že Židé zabírali místa v tramvajích pracujícím, ač oni sami nepracovali. Našli se však i takoví „hrdinové“, kteří Židy z tramvaje i před touto vyhláškou vykazovali, a to především v nejvíce frekventovaném čase, kdy se nejvíce lidí vracelo nebo jelo do práce.606 Od května 1942 bylo policejním ředitelstvím v Olomouci zakázáno Židům vstupovat na obě hlavní olomoucká náměstí.607 Velký zlom nastal pro olomoucké Židy v březnu 1942. Byla to doba po konferenci ve Wannsse, kdy již bylo rozhodnuto o konečném řešení židovské 603
Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 74. 604 Většinou byli Židé přestěhováni do čtvrtí Hejčín a Klášterní Hradisko. Ti Židé, kteří ve svých bytech díky výjimce mohli zůstat, museli sdílet svůj byt ještě s další rodinou. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s.76. 605 Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 75. 606 Moravská Orlice, ročník 80, Bohumil Pištělák, 1942, č. 11, 14. 1. 1942. 607 Moravská Orlice, ročník 80, Bohumil Pištělák, 1942, č. 107, 7. 5. 1942.
140
otázky.608 Tehdy byly zrušeny veškeré venkovské náboženské obce. Jejich movitý i nemovitý majetek byl přidělen Vystěhovaleckému fondu pro Čechy a Moravu. Olomoucká náboženská obec od té doby začala pracovat jako oblastní pobočka židovské pražské náboženské obce. Do jejího čela byl jmenován Robert Redlich, který měl k ruce dalších 10 spolupracovníků. Jejich úkolem bylo provádět registraci Židů a následnou deportaci do Terezína. Do správy a pravomoci olomoucké pobočky náleželi příslušníci zrušených židovských obcí v Kojetíně, Kroměříži, Lipníku, Lošticích, Moravském Berouně, Prostějově a Přerově.609 Ve dnech 8.-18. května 1942 byla dokončena registrace Židů z Olomouce, jejichž počet pro transport byl stanoven na 1377 z celkového počtu 3967 osob ve správě židovské obce. Registrace a vytváření seznamů byla organizována z Prahy Ústřednou pro židovské vystěhovalectví. Do seznamů nebyli zařazeni přestárlí a nemocní Židé. Několik Židů, jejichž úkolem byl převod židovského majetku v Olomouci, měli být ze seznamu vyjmuti.610 Pro logistické zajištění byl zvolen objekt školy v Hálkově ulici v Nových Hodolanech.611 Zde měli být všichni Židé soustředěni ještě před samotnou deportací. Jistou výhodu poskytovalo i blízké hlavní nádraží. Bylo rozhodnuto, aby všichni Židé byli odtud transportováni vlaky do Terezína. Židé se tak podle vypracovaného seznamu museli do této budovy dostavit tři dny před odjezdem transportu, museli odevzdat klíče od bytu, v noci byli přesunuti na vlakové nádraží a poté donuceni nastoupit do tzv. dobytčích vagónů, které původně sloužily pro přepravu dobytka. Ty je po několika dlouhých hodinách přivezly do Terezína. Na dotaz olomoucké židovské obce, co budou Židé v Terezíně dělat, dostali odpověď přímo od gestapa, které sdělovalo, že Židé jedou do Terezína hlavně pracovat. Od června do července 1942 vyrazily z Olomouce 4 vlakové transporty.612 Podmínky přepravy byly otřesné.
608
Kárný, Miroslav: Konečné řešení: Genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha, Academia 1991, ISBN 80-200-0389-4, s.60. 609 Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 83. 610 Jednalo se o Roberta Redlicha a 4 členy jeho rodiny, dr. Erwina Wechsnera s chotí, Ing. Maxe Schwonera s manželkou, Ing. Fritze Schönfelda se ženou, Gottlieba Goldsteina se třemi rodinnými příslušníky, Maxe Becha s manželkou a synem a Ernsta Spitze se dvěma dalšími členy rodiny. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80903687-2-7, s. 83. 611 Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, ISBN 80-7198-517-1. s. 9. 612 Dne 26. června 1942 vyrazil transport s označením AAf, AAg dne 30. června, AAm 4. července a AAo 8. července 1942. Klenovský, Jaroslav, Papoušek, Miroslav: Židovská obec
141
V transportu z 8. července 1942 se nacházeli rabín PhDr. Berthold Oppenheim i předseda židovské obce dr. Ludvík Meissner a několik osob, které původně v transportu být neměly.613 I někteří další Židé se však transportu vyhnuli. V jejich případech se jednalo o židovské míšence a o osoby, které pracovaly v důležitých firmách a z hlediska hospodářské otázky byly nezastupitelné. Dne 1. července 1943 byli deportováni transportem Dg z Brna i zbývající členové židovské obce, kteří se doposud starali o agendu transportů do Terezína. Celkově v prvních čtyřech transportech v létě roku 1942 bylo soustředěno na 3445 Židů. Nelidské zacházení nacistů i podmínky internace přežilo z tohoto počtu pouhých 229 Židů.614 Poslední transport s označením AE7 vyjel z Olomouce s 53 Židy dne 7. března 1945. Do konce války zůstalo v Olomouci ještě 397 Židů, kteří byli považováni za rasově nevyhovující. V lednu 1944 přinesli místní noviny zprávu popisující bohatství Židů na začátku okupace. Podle této zprávy Židé v Olomouci vlastnili v první čtvrtině roku 1939 nemovitého majetku za 200 milionů korun. Z celkového katastru města 4056 hektarů vlastnili olomoučtí Židé 340 hektarů, zemědělské půdy měli 285 hektarů z celkového počtu 2620 hektarů. Dále se v jejich rukou nacházelo na 180 nájemních domů a 50 nejkrásnějších přepychově zařízených vil. Největší rozdíl byl však patrný v průmyslu. Židé byli pány 19 největších průmyslových podniků a ve velké většině dalších měli velký vliv. Z 12 sladoven na Hané byla jen jedna v rukou árijců.615 Aby obyvatelé Olomouce nikdy nezapomněli na příkoří, kterému byli Židé vystaveni za okupace Olomouce v letech 1939-1945, byla dne 7. března 1990 na budově patřící Univerzitě Palackého na třídě Svobody umístěna pamětní deska informující o bývalém umístění židovské synagogy na dnešním Palachově náměstí
v Olomouci: historie, osobnosti, památky. Olomouc, Židovská obec v Olomouci 1997-1998, ISBN 80238-2121-0, s. 7. 613 Mezi deportované, kteří se zde podle dřívějších domluv neměli nacházet, patřili Max Redlich, Lotta Wechsnerová, Ing. Fritz Schönfeld, Ernst Spitz s rodinou a MUDr. Artur Beck s dalšími třemi členy rodiny. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 87. 614 Většina Židů nalezla smrt v koncentračním táboře Osvětim, Baranoviči, Treblinka, Malý Trostinec. Další na jiných místech. Celkově bylo díky 5 transportům z Olomouce transportováno 3498 Židů. Klenovský, Jaroslav, Papoušek, Miroslav: Židovská obec v Olomouci: historie, osobnosti, památky. Olomouc, Židovská obec v Olomouci 1997-1998, ISBN 80-238-2121-0, s. 7. 615 Moravský večerník, ročník 23 Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 1, 1. 1. 1944.
142
spolu s informací o počtu 2292 obětí z řad olomoucké židovské obce, kteří zemřeli díky nacistické genocidě. Jako vzpomínka na deportace z Olomouce z prostředí školy v Hálkově ulici byla dne 3. května 1996 odhalena za přítomnosti velvyslance Izraele v České republice Rafaela Gvira na průčelí základní školy v Hálkově ulici pamětní deska.616 V roce 2005 díky obdržení finančního grantu od Evropské komise nechala Židovská
obec
Olomouc
vybudovat
jmenný
památník
obětí
holocaustu,
pocházejících z Olomouce. Na nich je uvedeno celkem 1327 jmen obětí. Ke slavnostnímu odhalení památníku došlo dne 5. května 2005 za účasti izraelského velvyslance v Praze Arthura Avnona.617 Pomyslnou tečku za památkou obětí holocaustu vykonal projekt nazvaný „Stolpersteine“, který ve dnech 13.-16. června 2011 dorazil i do Olomouce. Smyslem projektu je uctít památku genocidy položením památných kamenů do chodníku před dům, ve kterém oběť nacistické perzekuce naposled bydlela. V Olomouci těchto kamenů bylo položeno 31.
616
Klenovský, Jaroslav, Papoušek, Miroslav: Židovská obec v Olomouci: historie, osobnosti, památky. Olomouc, Židovská obec v Olomouci 1997-1998, ISBN 80-238-2121-0, s. 7. 617 Oběti holocaustu = Holocaust victims. Olomouc, Židovská obec 2005, s. 1.
143
VIII. Závěr Svou diplomovou prací bych rád čtenáře uvedl do celkového pohledu na každodenní život okupovaného města Olomouce, který začal již v březnu 1939 a skončil v květnu 1945, se všemi jeho specifiky, odrazy a projevy v několika vybraných oblastech. Tyto oblasti jsem zvolil hlavně z toho důvodu, že hrály velkou roli v životě každého obyvatele Olomouce, i když si jejich úlohu mnozí v dané době ještě ani neuvědomovali. I díky tomu se nám nyní doplňuje pomyslná mozaika složená z mnoha informací, které jsou mnohdy doposud neznámé a díky jejich zachovalosti se nám tak i dnes s odstupem času odkrývají některé z vybraných otázek protektorátního života. Čtenář tak byl postupně uváděn do problematiky některých vybraných témat protektorátní každodennosti, které se vztahovaly na Olomouc. Byl seznámen se specifikami dopravy v Olomouci, která byla neustálým bojem mezi nedostatkem pohonných hmot, rušením a omezováním linek a na druhé straně vzrůstajícím zájmem o přepravu ze strany Olomoučanů, čemuž odpovídaly i zisky městské hromadné dopravy. Na příkladech 4 vybraných hospodářských podniků se nám naskytla možnost ukázky fungování hospodářství ve městě, které již bylo plně v režii okupantů těžících z olomouckého průmyslu. Kultura nám zase nastínila život Českého divadla v Olomouci, které ač díky stále rostoucím finančním problémům, poskytovalo vybočení z každodenních starostí obyvatel města. Husova veřejná knihovna osvětlila čtenáři problémy spjaté s knihovními fondy, které byly okupačními úřady zabavovány, protože nevyhovovaly novým proněmeckým tendencím. Knihovna tak přišla o celou řadu významných literárních děl, některé byly zničeny díky válečným událostem, které se již přímo dotkly města v květnu 1945, jiné byly odvezeny z města a nenávratně ztraceny. V následujícím tématu se mohl čtenář hlouběji ponořit do olomouckého stavitelství za okupace, které překonalo prvotní bytovou krizi, vzniklou díky historickým událostem podzimu roku 1938 a jara 1939 a začalo dokončovat stavební projekty navržené v letech minulých. Díky stále rostoucímu nedostatku financí a pracovních sil však mnohé ze stavebních plánů města nebyly dokončeny, tak jak bylo původně plánováno. Školství nás informovalo o četných změnách, které formovaly a přetvářely obecné školství v Olomouci. Čtenář byl také zasvěcen do života olomouckých obecných škol za
144
okupace a jejich nelehkého výchovného úkolu pod taktovkou nového režimu. Na příkladu perzekucí Židů v Olomouci jsme si mohli ukázat jednu z nejhorších stránek okupace města, ve kterém život Židů neznamenal pro nacisty zhola nic. Díky vyhláškám a nařízením byli Židé ve městě vystaveni nebývalému teroru. Jako „stavební kameny“ každodenního života v Olomouci v mnou vytyčených tématech sloužily na prvním místě vyhlášky a nařízení, které v mnoha ohledech přinesly až neskutečnou proměnu v dané oblasti a jejich zásah do všech vrstev obyvatel nejenom Olomouce, ale i celého protektorátu Čechy a Morava, byl markantní. Další z velice podstatných informačních zdrojů jsou samotné historické prameny. U nich je však velký problém v tom, že některé otázky, které se nám ve výzkumu každodennosti nabízejí, nedokáží zodpovědět díky své torzovitosti, která vznikla buď díky zničení těchto materiálů rukou ustupujících Němců na konci války, nebo také osvobozovacími boji v květnu 1945. Některé další historické záznamy zase byly odneseny ustupujícími Němci. V závěru se nám tak nabízí otázka: „Jaký vlastně život v Olomouci byl?“ Na tuto otázku však nelze dostat vždy stejnou odpověď, neboť život za okupace v celé své rozmanitosti na každého obyvatele Olomouce působil svým konkrétním dojmem. Každá získaná odpověď by byla jistě unikátní, některé projevy každodennosti by určitě byly chápány stejným způsobem, jiné zcela rozdílně. Každodennost okupované Olomouce nicméně není zcela uzavřena. Další výzkumy v této oblasti na své badatele teprve čekají.
145
IX. Resumé Diploma work „ Life in Olomouc under occupation between 1939-1945“ is about daily basis living of Olomouc citizens with all related problems, specifications, and reflections of occupation period in several chosen areas. Those areas were chosen for their importance in occupied city. Whole research was relied on valuable historical sources, funds, protectorate press, legal codes, bulletines etc, Those sources showed us details of many less known, or completely unknown facts. Therefore the reader was gradually introduced in issues of topics related to living on a daily basis in Olomouc. He also became familiar with traffic situation in Olomouc, which was actually constant fight between lack of fuel, canceling and restricting many traffic lines and on the other side, increased interest for transport from citizens of Olomouc, which was displayed by profit of rapid transit corporation. Examples of four chosen economical companies showed us display of economy under full control of occupants, who profited greatly from it. Culture described life of czech theatre in Olomouc, which provided escape from troubles of common life, though the theatre was facing increasing financial problems. Public library of Mr. Hus revealed problems related to library funds, which were confiscated by authorities of occupiers because they did not suit to new, Germany-supporting tendences. Subsequently, library lost many important writings, some of them were destroyed due to war affairs in May 1945, the others were transported away from the city, and lost forever. Next topic is describing architecture of Olomouc during the occupation, which overcame first flat crisis, related to historical events during autumn 1938 and spring 1939, and became to finally finish some projects proposed in past years. Due to growing lack of money and manpower, many of those plans were not finished as planned earlier. Education system informed us about many changes, which formed and modified common school system in Olomouc. Reader was also introduced in life of basic schools under occupation and their difficult task to raise young people under baton of the new regime. One of the worst examples of occupation was persecution
146
of Jews. Their lives were practically meaningless to nazis. Due to decrees and regulations, Jews in the city were exposed to extraordinary terror.
147
X. Seznam literatury a pramenů
Literatura Hloch, Ivo a kol.: 75 let městské hromadné dopravy v hanácké metropoli Olomouci. Olomouc, Dopravní podnik města Olomouce 1974, 67s. Bartoš, Josef, Bystřický, Jan, Smetana, Robert: Olomouc: Průvodce - Informace – Fakta. Praha, Olympia 1979, 153s. Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Vlastivěda moravská: země a lid: nová řada. Svazek 9. Dějiny Moravy. Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost 2004, 287s., ISBN 80-7275-044-5. Bartoš, Josef a kol.: Malé dějiny Olomouce. Ostrava, Profil 1972, 146s. Bartoš, Josef: Odboj proti nacistickým okupantům na Olomoucku v letech 19391945. Olomouc, Danal 1997, 145s., ISBN 80-85973-29-4. Bartoš, Josef: Místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. 3. svazek. Ostrava, Profil 1972, 364s. Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Za nacistické okupace. In.: Dějiny Olomouce 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2009, 533s., ISBN 978-80-244-2369-2. Bartoš, Josef: Akce Albrecht I. na střední Moravě a zdejší židovská komunita. In.: Střední Morava, ročník 9, č. 17, Olomouc, Memoria 2003, ISBN 80-85807-88-2, s. 4-11. Bartoš, Josef, Schulz, Jindřich, Štoselová, Hana, Trapl, Miloš: 125 let Milo Olomouc a.s. Od založení k akciové společnosti, Olomouc, MILO Olomouc, a.s. 1995, 135s. Batscha, Zwi: Ve stopách naděje. Vzpomínky olomouckého rodáka v Izraeli. Votobia, Olomouc 2002. 218s., ISBN 80-7198-541-4. Bečička, Otakar: 50 let provozu elektrické pouliční dráhy v Olomouci 1899 – 1949, Olomouc 1949. 8s. Bieberle, Josef: Komunisté na Olomoucku v čele boje proti okupantům v letech 1938-1945. In.: Olomouc v novodobých dějinách: sborník prací, Olomouc, Park kultury a oddechu 1965, s. 23-65. Blatný, Jan: Dvacátá sezóna Českého divadla v Olomouci. In.: Dvacet let českého divadla v Olomouci 1920 až 1940. Olomouc, Družstvo českého divadla, s. 22-37.
148
Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem: okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. 2 vydání. Praha, Prostor 2000, 657s., ISBN 80-7260-028-1. Cekl, Jan: Kraj, jímž táhla válka: děje, události a dokumenty z let 1939–1945. 3. vydání. Olomouc, Vyjídák 1947, 277s. Černoušek, Tomáš, Šlapeta, Vladimír, Zatkoukal, Pavel: Olomoucká architektura 1900-1950. Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci 1981, 83s. Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu, školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv 1996, 284s., ISBN 80-7004-085-8. Gebhart, Jan, Kuklík, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha, Themis 1996, 287s., ISBN 80-85821-35-4. Hyndráková, Anna, Krejčová, Helena, Svobodová, Jana: Židé v protektorátu. Hlášení židovské náboženské obce v roce 1942. Dokumenty. Praha, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR1997, 491s., ISBN 80-85270-67-6. Kárný, Miroslav: Konečné řešení: Genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha, Academia 1991, 182s., ISBN 80-200-0389-4. Klenovský, Jaroslav, Papoušek, Miroslav: Židovská obec v Olomouci : Historie, osobnosti, památky. Olomouc, Židovská obec v Olomouci 1997-1998, 43s., ISBN 80-238-2121-0. Lepka, Ivan: Vývoj poválečného osídlení Olomouce. In.: Olomouc v novodobých dějinách: sborník prací, Olomouc, Park kultury a oddechu 1965, s. 135-138. Londin, Vladimír: Hromadná doprava v Olomouci od roku 1918 do současnosti. In.: Historická Olomouc a její současné problémy: Sborník referátů z celostátního sympozia 7, Olomouc 1989, s. 75-85. Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, 121s., ISBN 80-903687-2-7. Moravčík, Ctibor: Organizace bezpečnostního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava. Brno, Masarykova univerzita 1993. 16s., ISBN 80-210-0713-3. Možíš, Milan: Činnost olomoucké služebny gestapa. In.: Středisko: sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, ročník 70-71, Olomouc, Vlastivědná společnost muzejní 1987-1988, s. 162-164. Nálevka, Vladimír: Každodenní život v protektorátu Čechy a Morava. In.: Nacistická okupace: sedmdesát let poté: Sborník textů, č. 77/2009, Praha, CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2009, s.17-23, ISSN 1213-3299.
149
Neisner, Tomáš: Obyvatelstvo Olomouce v letech 1939-1945. In.: Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci č. 242, Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci 1986, s. 23-29. Nevěřil, František: Prvních sto let koncernového podniku MILO Olomouc. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1985, 128s. Nevěřil,
František:
Závody
Milo
Olomouc.
In.:
Z
dějin
odborů
na
Olomoucku: Sborník studií a vzpomínek na dobu před vznikem jednotných odborů a na vývoj do 2. všeodborového sjezdu ROH. Olomouc, Městský národní výbor v Olomouci 1987, s. 216-220. Novotný, Jiří: Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2006, 111s., ISBN 80-86729-24-9. Novotný, Vladimír: 75 let Sokola Olomouc. Olomouc, Tělocvičná jednota Sokol 1946, 61s. Oběti holocaustu = Holocaust victims. Olomouc, Židovská obec 2005, 30s. Petrův, Helena: Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava: (1939-1941). Praha, Sefer 2000, 175s., ISBN 80-85924-25-0. Potěšil, Tomáš: 75 let městské autobusové dopravy v Olomouci. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 10 (29), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 2002, s. 34-38. Potěšil, Tomáš: Autobusová doprava a zahájení pravostranného silničního provozu v březnu 1939. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), Olomouc 2000, s. 148-151. Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci, Část IV. – Garáže a dílny. In: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 2000, s. 102-122. Potěšil, Tomáš: Historie městské autobusové dopravy v Olomouci. Část II. Období 1932 – 1945. In.: Okresní archiv v Olomouci : výroční zpráva Okresního archivu v Olomouci za rok 1991, Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1992, s. 123-162. Potěšil, Tomáš: Vývoj tarifů v městské hromadné dopravě. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 3 (22), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1995, s. 73-115. Smejkal, Bohuslav: Sto let české veřejné knihovny v Olomouci: 1889-1989, Olomouc, Okresní knihovna Olomouc 1989, 94s., ISBN 80-85061-00-7.
150
Steinmetz, Karel a kol.: Moravské divadlo Olomouc 1920-2000: almanach Olomouc, Moravské divadlo 2000, 152s. Štěpánek, Zdeněk, Vašek, František: První a druhé stanné právo na Moravě (19411942). Brno, Šimon Ryšavý 2002, 178s., ISBN 80-86137-64-3. Svoboda, Jaroslav: Školství v období protektorátu. České Budějovice, Nová Forma 2010, 72s., ISBN 978-80-87313-67-1. Tepichová, Alice: Německá hospodářská politika v českých zemích v letech 19391945. Praha, Vysoká škola ekonomická 1997, 66s., ISBN 80-7079-153-5. Tichák, Milan: 60 let národního podniku Sigma Olomouc. Olomouc, Sigma Olomouc 1967, 63s. Tichák, Milan: Dějiny závodu Kosmos. Olomouc, Socialistická akademie v Olomouci 1970, 100s. Trapl, Miloš: Olomouc v letech 1918-1948 (Ekonomický a politický vývoj města). In.: Historická Olomouc a její současné problémy: Sborník referátů z celostátního sympozia 7, Olomouc 1989, s. 23-32. Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, 155s., ISBN 80-7198-517-1. Viktořík, Michael: Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, 213s., ISBN 978-80-244-2047-9. Wondrák, Eduard: Osobní lékař Theodor Morell a olomoucké Milo závody. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 1 (20), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1993, s. 180-188. Zimprich, Richard a kol.:
Monographie der Hanna. Olomouc, Propagační
a obstaravatelské podniky M. Talíková 1941, 65s.
Prameny Státní okresní archiv v Olomouci
Fond M 5-64 I. národní smíšená škola Olomouc, třída Spojenců Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1920–1940 Fond M 1-1 Archiv města Olomouce, registratura 1941–1945
151
Fond M 2-15 Četnická stanice Olomouc, město Fond M 5-157 Dívčí (cvičná) obecná škola Olomouc Fond M5-113 I. dívčí obecná škola Komenium Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc Fond M 5-1 Městský školní výbor Olomouc Fond M 5-136 Místní školní rada Olomouc, Nový Svět Fond M 5-167 Místní školní rada Olomouc, Pavlovičky Fond M 6-29 Národní sdružení odborových organizací Fond M 5-57 Národní škola Olomouc, Hejčín Fond M 5-159 Národní škola Olomouc, Neředín Fond M 5-95 Národní škola Olomouc, Nové Hodolany Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc Fond M 5-112 Střední škola Otokara Březiny Olomouc Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět
Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc
Fond Kosmos Olomouc, Kosmos, a. s. Olomouc Fond MLS Olomouc, Mimořádný lidový soud Olomouc Fond Olfedo Olomouc, Olfedo, továrna na cukrovinky a čokoládu, Olomouc Fond OLR Olomouc Oberlandrát Olomouc Fond Zora Olomouc, Zora, akciová továrna na cukrovinky a čokoládu, Olomouc
Vědecká knihovna v Olomouci
Moravská Orlice 1938-1942, Brno, Bohumil Pištělák Moravský deník 1939-1941, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský Moravský večerník 1939-1945, Hanácká tiskárna Olomouc Našinec 1939-1941, Lidové závody tiskařské a nakladatelské Příručka pro odhlašování ze zásobování. Olomouc, Hospodářský úřad Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava 1939 Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava 1940 Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava 1941 Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava 1942 152
Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava 1943 Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Tiskárna Protektorátu Čechy a Morava 1944 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1947 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1940 Věstník ministerstva školství a národní osvěty, Praha, Ministerstvo školství 1940 Věstník ministerstva školství a národní osvěty, Praha, Ministerstvo školství 1941 Věstník ministerstva školství, Praha, Ministerstvo školství 1943
Pamětníci
Pamětnice A, (1907-1998), přepis písemných poznámek z vyprávění provedených v rozmezí 2. ledna – 29. ledna 1998
153
XI. Přílohy Spotřební dávky potravinových lístků hned po zavedení na konci září 1939618
Chlebový lístek
Týdenní dávka pro obyčejného spotřebitele: 2900g chleba (místo 1200g chleba mohlo být odebráno 900g mouky na každý z ústřižků č. 9 – 12). Týdenní dávka pro těžce pracující: 3800g chleba (místo 1900g chleba mohlo být odebráno 1425g mouky na každý z ústřižků č. 9 – 12). Týdenní dávka pro velmi těžce pracující: 4800g chleba (místo 2400g chleba mohlo být odebráno 1800g mouky na každý z ústřižků č. 5 – 8). Týdenní dávka pro děti do 6 let: 1300g chleba (místo 800g chleba mohlo být odebráno 600g mouky na každý z ústřižků č. 5 – 8). Týdenní dávka pro děti od 6 do 10 let: 2100g chleba (místo 1000g chleba mohlo být odebráno 750g mouky na každý z ústřižků č. 5 – 8).
Na jednotlivé ústřižky chlebového lístku mohla být odebrána tato množství:
Chlebový lístek pro obyčejného spotřebitele – lístek č. 11 1. Na ústřižky 1 – 4 po 1000g chleba. 2. Na ústřižky 5 – 8 po 500g chleba. 3. Na ústřižky 9 – 12 po 1200g chleba nebo po 900g mouky. 4. Na ústřižky, označené „A“ po 40g chleba nebo bílého pečiva. 5. Na ústřižky, označené „B“ po 20g chleba nebo bílého pečiva.
Chlebový lístek pro těžce pracující – lístek č. 12 (zelený tisk) 1. Na ústřižky 1 – 4 po 1000g chleba. 2. Na ústřižky 5 – 8 po 500g chleba. 3. Na ústřižky 9 – 12 po 1900g chleba nebo po 1425g mouky. 4. Na ústřižky, označené „A“ po 40g chleba nebo bílého pečiva.
618
Sbírka zákonů a nařízení 1939, vyhláška č. 215 ze dne 29. 9. 1939, s. 703-707.
154
Chlebový lístek pro velmi těžce pracující – lístek č. 13 (červený tisk) 1. Na ústřižky 1 – 4 po 1000g chleba. 2. Na ústřižky 5 – 8 po 2400g chleba nebo po 1800g mouky. 3. Na ústřižky, označené „A“ po 40g chleba nebo bílého pečiva.
Chlebový lístek pro děti do 6 let – lístek č. 14 1. Na ústřižky 1 – 4 po 100g chleba. 2. Na ústřižky 5 – 8 po 800g chleba nebo po 600g mouky 3. Na ústřižky, označené „A“ po 40g chleba nebo bílého pečiva. 4. Na ústřižky, označené „B“ po 20g chleba nebo bílého pečiva. 5. Na ústřižky, označené „C“ – „F“ po 125g dětských výživných prostředků (dětské moučky).
Chlebový lístek pro děti od 6 do 10 let – lístek č. 15 1. Na ústřižky 1 – 4 po 500g chleba. 2. Na ústřižky 5 – 8 po 1000g chleba nebo po 750g mouky. 3. Na ústřižky, označené „A“ po 40g chleba nebo bílého pečiva. 4. Na ústřižky, označené „B“ po 20g chleba nebo bílého pečiva. 5. Na ústřižky, označené „C“ – „F“ nebyly vypsány zatím žádné příděly.
Lístek na maso
Týdenní dávka pro obyčejné spotřebitele a pro děti od 6 do 14 let: 500g masa nebo masných výrobků. Týdenní dávka pro těžce pracující: 1000g masa nebo masných výrobků. Týdenní dávka pro velmi těžce pracující: 1200g masa nebo masných výrobků. Týdenní dávka pro děti do 6 let: 250g masa nebo masných výrobků.
Na jednotlivé ústřižky lístků na maso mohla být odebrána tato množství:
Lístek na maso pro obyčejné spotřebitele a pro děti od 6 do 14 let – lístek č. 2 1. Na ústřižky 1-3, 5-7, 9-11, 13-15 po 100g masa nebo masných výrobků. 2. Na ústřižky, označené „A“ – „H“ po 50g masa nebo masných výrobků. 155
Lístek na maso pro těžce pracující – lístek č. 3 (zelený tisk) 1. Na ústřižky 1-3, 5-7, 9-11, 13-15 po 200g masa nebo masných výrobků. 2. Na ústřižky, označené „A“ – „H“ po 100g masa nebo masných výrobků.
Lístek na maso pro velmi těžce pracující – lístek č. 4 (červený tisk) 1. Na ústřižky 1-3, 5-7, 9-11, 13-15 po 270g masa nebo masných výrobků. 2. Na ústřižky, označené „A“ – „H“ po 100g masa nebo masných výrobků.
Příděly na ústřižky lístků na maso 4, 8, 12 a 16 se vyhrazovaly k pozdějšímu rozhodnutí.
Lístek na maso pro děti do 6 let – lístek č. 5 1. Na ústřižky 1-4 po 125g masa nebo masných výrobků. 2. Na ústřižky, označené „A“ – „D“ po 125g masa nebo masných výrobků.
Tukový lístek
Týdenní dávka pro obyčejné spotřebitele: 210g jedlých tuků všeho druhu (kromě loje). Týdenní dávka pro těžce pracující: 330g jedlých tuků všeho druhu (kromě loje). Týdenní dávka pro velmi těžce pracující: 675g jedlých tuků všeho druhu (kromě loje). Týdenní dávka pro děti do 6 let: 80g másla. Týdenní dávka pro děti od 6 do 14 let: 200g másla nebo 100g másla a 100g kteréhokoliv tuku.
Na jednotlivé ústřižky tukového lístku mohla být odebrána tato množství:
Tukový lístek pro obyčejné spotřebitele – lístek č. 6 Na každý z týdenních ústřižků druhů tuků „A“ – „C“ připadalo po 70g jedlých tuků všeho druhu, tedy celkem 210g týdně.
156
Tukový lístek pro těžce pracující – lístek č. 7 (zelený tisk) Na každý z týdenních ústřižků druhů tuků „A“ – „C“ připadalo po 110g jedlých tuků všeho druhu, tedy celkem 330g týdně.
Tukový lístek pro velmi těžce pracující – lístek č. 8 (červený tisk) Na každý z týdenních ústřižků druhů tuků „A“ – „C“ připadalo po 225g jedlých tuků všeho druhu, tedy celkem 675g týdně.
Tukový lístek pro děti do 6 let – lístek č. 9 Na každý z týdenních ústřižků 1 – 4 připadalo 80g másla.
Tukový lístek pro děti od 6 do 14 let – lístek č. 10 Na každý z týdenních ústřižků 1 – 4 druhu „A“ – „C“ připadalo po 100g másla nebo jedlých tuků všeho druhu, tedy celkem 200g másla. Na přání zákazníka mohlo být 100g másla nahrazeno jakýmikoliv jedlými tuky.
Mléčný lístek
Mléčný lístek č. 16 a 17 (modrý tisk) 1. Denní dávka: obyčejní spotřebitelé, těžce a velmi těžce pracující, děti od 6 do 14 let, obdržela ¼ litru mléka. 2. Denní dávka: děti do 6 let obdržela ¾ litru mléka (1 lístek na ½ litru a 1 lístek na ¼ litru mléka). 3. Denní dávka: těhotné a kojící matky jakož i šestinedělky obdržela ½ litru mléka. 4. Denní dávka: všechna zvláštní povolání také obdržela ½ litru mléka.
Lístek na cukr
Týdenní dávka: Na týdenní ústřižky 1 – 4 připadalo po 400g cukru.
157
Potravinové lístky
Na jednotlivé ústřižky potravinového lístku mohla být odebrána tato množství potravin: 1. Na ústřižky „L1“ – „L4“ připadlo po 150g poživatin, mezi které patřily kroupy, krupice, krupička, rýže a těstoviny. Ty mohly být jemně nahrazovány. 2. Na ústřižek „L5“ připadalo 40g kávy. 3. Na ústřižek „L6“ připadalo 160g kávových náhražek. 4. Místo kávy mohlo být na ústřižek „L5“ odebráno 5g čaje.
V Olomouci bylo dovoleno v roce 1944 poslouchat pouze tyto rozhlasové stanice619
Vysílače
Drážďany
Gdánsko II
Kaiserslautern
Krainburg
Magdeburg
Budějovice
Královec II
Moravská Ostrava
Litzmannstadt
Severoněmecká jednotná vlna
Vídeň-město
Freiburg
Východoněmecké jednotná vlna
Linec
Poznaň
Jihovýchodoněmecká jednotná vlna Brno
Čechy
Slezská jednotná vlna
Katovice
Krakov
Západoněmecká jednotná vlna
Vratislav
Hamburk
Saarbrücken
Berlin
Jihlava
Lipsko
Brémy
Mnichov
Kolín nad Rýnem
Praha
Stuttgart
Plzeň
Lublaň
Deutschland-Sender
Jihoněmecká jednotná vlna
619
Moravský večerník, ročník 23, Hanácká tiskárna Olomouc, 1944, č. 131, 31. 10. 1944.
158
Platová tabulka zaměstnanců ve výrobních podnicích – minimální mzdy z listopadu 1939620
I. Platová skupina – obchodní (administrativní) zaměstnanci po ukončeném 18. roku
A 1 – Kancelářští zaměstnanci s převážně jednoduchou nebo mechanickou činností (předběžně odborné vzdělání se nevyžaduje). Do této skupiny patří např. písaři na stroji, stenotypisti, kancelářští pomocníci, telefonisté, prodavači, zaměstnanci při dopisování, expedici dopisů apod.
Hrubé platy – I. třída
Rok povolání 1. 2. 3. 4. 5.
Ročně v K 7200 7920 8520 9240 10320
Měsíčně v K 600 650 710 770 860
A 2 – Obchodní zaměstnanci s jednoduchou obchodní činností (vyžaduje se absolvování obchodní akademie, abiturientských kurzů nebo jiné na tuto úroveň postavení vzdělání). Do této skupiny patří např. účetní úředníci, korespondenti, výpravčí, fakturisté, pokladní, cestující, akvisitéři, skladištní správcové, prodavači, kvalifikovaní stenotypisté.
Rok povolání 1. 2. 3. 5.
Ročně v K 8520 9360 10560 12600
Měsíčně v K 710 780 880 1050
A 3 – Obchodní zaměstnanci s vyšší odpovědností nebo s vyššími odbornými znalostmi (vyžaduje se odborné vzdělání). Do této skupiny patří např. samostatní
620
Moravský deník, ročník 34, Živnostenský závod tiskařský a vydavatelský, 1939, č. 278, 26. 11. 1939.
159
cizojazyční korespondenti, mzdoví účetní, statističtí úředníci, cestující, přednostové oddělení apod.
Rok povolání 1. 2. 3. 5.
Ročně v K 10560 12000 14000 16800
Měsíčně v K 880 1000 1200 1400
A 4 – Obchodní zaměstnanci se zvláštní odpovědností, nebo se zvláště obsažnými speciálními vědomostmi (vyžaduje se odborné vzdělání). Do této skupiny patří např. přednostové kanceláří a bilanční účetní.
Rok povolání Neuvedeno
Ročně v K 21600
Měsíčně v K 1800
II. Platová skupina – techničtí zaměstnanci
B 1 – Bez předběžného odborného technického vzdělání po ukončeném 18. roku.
Hrubé platy – I. třída
Rok povolání 1. 2. 3. 4. 5.
Ročně v K 7200 7920 8520 9240 10320
Měsíčně v K 600 650 710 770 860
B 2 – S ukončeným vzděláním na nižší odborné nebo nižší průmyslové škole po ukončeném 18. roku.
Rok povolání 1. 2. 3. 5.
Ročně v K 8520 9360 10560 12600
Měsíčně v K 710 780 880 1050
160
B 3 – S ukončeným vzděláním na vyšší odborné nebo na vyšší průmyslové škole.
Rok povolání 1. 2. 3. 5.
Ročně v K 9600 11400 13200 16560
Měsíčně v K 800 950 1100 1380
B 4 – S ukončeným vysokoškolským vzděláním.
Rok povolání 1. 2. 3. 5.
Ročně v K 13200 15840 18480 22080
Měsíčně v K 1100 1320 1540 1840
III. Platová skupina – mistři
C 1 – Zástupci mistra.
Hrubé platy – I. třída
Rok povolání 1. 2. 3. 5.
Ročně v K 8520 9360 10560 12600
Měsíčně v K 710 780 880 1050
Ročně v K 9600 11400 13200 16560
Měsíčně v K 800 950 1100 1380
C 2 – Mistři.
Rok povolání 1. 2. 3. 5.
161
XII. Přehled fotografií
Slavnostní uvítání německého okupačního vojska před budovou radnice dne 15. 3. 1939.621
Fotografování příslušníků německé armády před sloupem Nejsvětější Trojice.622 621
Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, 155s., ISBN 80-7198517-1. 622 Válka, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc, Votobia 2001, 155s., ISBN 80-7198517-1.
162
Pochod německých vojáků ulicemi Olomouce dne 15. 3. 1939.623
Osvětlený orloj a olomoucká radnice v den oslav 50. narozenin Adolfa Hitlera.624
623
Fond M 6-29 Národní sdružení odborových organizací. Kronika, zápis provedl Karel Slavíček. Jedná se o nezpracovaný fond. 624 Věstník hlavního města Olomouce. Olomouc, Městská rada hlavního města Olomouce 1939, s. 47.
163
SA Stürmführer dr. Julius Schreitter, Ritter von Schwarzenwald, vládní komisař v letech 1942-45.625
Ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec při projevu na Andrově stadionu v Olomouci dne 27. června 1942.626 625
Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 77, 16. 7. 1942.
164
Manifestace českého lidu na Andrově stadionu dne 27. června 1942. Hojná účast byla dána nařízením, které vyhrožovalo perzekucemi těm obyvatelům, kteří by se manifestace nezúčastnili.627
Snad jedna z nejznámějších vyhlášek informující obyvatele Olomouce o spáchání atentátu na Reinharda Heydricha.628 626
Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 70, 30. 6. 1942. Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 70, 30. 6. 1942. 628 Moravský večerník, ročník 21, Hanácká tiskárna Olomouc, 1942, č. 69, 28. 6. 1942. 627
165
I dopravní nehody se stávaly. Zde výsledek střetu s německém vojenským vozidlem v roce 1939.629
Motorový vůz z. 4/III vyrobený v dílnách Olomouci v roce 1940.630
629
Hloch, Ivo a kol.: 75 let městské hromadné dopravy v hanácké metropoli Olomouci. Olomouc, Dopravní podnik města Olomouce 1974, s. 13. 630 Hloch, Ivo a kol.: 75 let městské hromadné dopravy v hanácké metropoli Olomouci. Olomouc, Dopravní podnik města Olomouce 1974, s. 14.
166
Jízdenky elektrické dráhy.631
Jízdenka autobusové dráhy.632
631
Hloch, Ivo a kol.: 75 let městské hromadné dopravy v hanácké metropoli Olomouci. Olomouc, Dopravní podnik města Olomouce 1974, s. 42. 632 Potěšil, Tomáš: Vývoj tarifů v městské hromadné dopravě. In.: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 3 (22), Olomouc, Okresní archiv v Olomouci 1995, s. 93.
167
Poškození slévárny podniku Kosmos v květnu 1945.633
Stanislav Langer, ředitel divadla v letech 1931-1943.634
633
Tichák, Milan: Dějiny závodu Kosmos. Olomouc, Socialistická akademie v Olomouci 1970, s.75. Steinmetz, Karel a kol.: Moravské divadlo Olomouc 1920-2000: almanach Olomouc, Moravské divadlo 2000, s. 17. 634
168
Podoba městského divadla z let 1940-41.635
Nová budova divadla v Olomouci – Hodolanech.636
635
Steinmetz, Karel a kol.: Moravské divadlo Olomouc 1920-2000: almanach Olomouc, Moravské divadlo 2000, s. 19. 636 Steinmetz, Karel a kol.: Moravské divadlo Olomouc 1920-2000: almanach Olomouc, Moravské divadlo 2000, s. 19.
169
Julius Lébl, ředitel divadla v letech 1943-1945.637
Snímek ze zahajovacího představení v novém divadle v Hodolanech ze dne 12. září 1942.638
637
Steinmetz, Karel a kol.: Moravské divadlo Olomouc 1920-2000: almanach Olomouc, Moravské divadlo 2000, s. 20. 638 SOkA Olomouc, Fond M 6-84 Družstvo českého divadla Olomouc, Kniha protokolů schůzí výboru Družstva českého divadla, kar. 4.
170
Budova Husovy knihovny.639
Ředitel Husovy knihovny František Hrbáček.640 639
SOkA Olomouc, Fond M 5-53 Okresní knihovna Olomouc, inv. č. 18, sig. 6 F, kar. 2.
171
Prostory nového divadla v Olomouci-Hodolanech.641
Tribuna Androva stadionu v Olomouci po dostavění.642
640
Smejkal, Bohuslav: Sto let české veřejné knihovny v Olomouci: 1889-1989, Olomouc, Okresní knihovna Olomouc 1989, ISBN 80-85061-00-7, s. 81. 641 Černoušek, Tomáš, Šlapeta, Vladimír, Zatkoukal, Pavel: Olomoucká architektura 1900-1950. Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci 1981, s. 22. 642 Černoušek, Tomáš, Šlapeta, Vladimír, Zatkoukal, Pavel: Olomoucká architektura 1900-1950. Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci 1981, s. 22.
172
III. třída české školy obecné v Olomouci v Novém Světě. Školní rok 1940-41. U některých dětí je patrná tělesná slabost, způsobená patrně vlivem nedostatku v rodině i díky válečné situaci.643
Podoba židovské synagogy na dobové pohlednici.644
643
SOkA Olomouc, Fond M 5-74 Základní devítiletá škola, 1.-5. ročník, Olomouc, Nový Svět, školní kronika z let 1912-1940, kar. 1. 644 Klenovský, Jaroslav, Papoušek, Miroslav: Židovská obec v Olomouci: historie, osobnosti, památky. Olomouc, Židovská obec v Olomouci 1997-1998, ISBN 80-238-2121-0, s. 19.
173
Vypálená synagoga po požáru.645
Podoba školní budovy v Hálkově ulici v době transportů Židů do Terezína.646
645
Klenovský, Jaroslav, Papoušek, Miroslav: Židovská obec v Olomouci: historie, osobnosti, památky. Olomouc, Židovská obec v Olomouci 1997-1998, ISBN 80-238-2121-0, s. 20. 646 Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 84.
174
Vlna antisemitismu začala krátce po okupaci i v Olomouci.647
Pamětní deska na budově školy Hálkově ulici. Foto autor.
Pamětní deska umístěná na budově patřící Univerzitě Palackého v Olomouci na třídě Svobody upomínající na židovskou synagogu. Foto autor. 647
Melotík, Zdeněk: Olomouc rabína Bertholda Oppenheima. Olomouc, Burian a Tichák 2005, ISBN 80-903687-2-7, s. 48.
175
Anotace Jméno a příjmení:
Bc. Pavel Duda
Katedra: Vedoucí práce:
Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci prof. PhDr. Miloš Trapl, Csc.
Rok obhajoby:
2012
Název práce: Život v Olomouci za okupace v letech 1939-1945 Název v angličtině:
Life in occupied Olomouc between 1939-1945
Anotace práce:
Diplomová práce poskytuje sondu do dějin a života okupovaného města Olomouce v letech 1939-45 prostřednictvím hlavních témat každodennosti, dopravy, hospodářství, kultury, stavitelství, školství a nelehkého života Židů. Výzkum v této oblasti byl proveden na základě studia historických pramenů převážně úřední povahy, historických fondů, kronik a dalších historických pramenů. Každodennost, doprava, hospodářství, kultura, stavitelství, školství, Židé, Olomouc, okupace, vyhlášky, nařízení, Protektorát Čechy a Morava, 19391945 Diploma work provides insight to history and life of occupied city of Olomouc in 1939-1945 via main topics of a daily basis, traffic, economy, culture, architecture, education, and uneasy life of jews. Research in this region was based on studying historical sources, mainly official nature, historical funds, chronicles and another relevant sources.
Klíčová slova:
Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
Daily basis, traffic, economy, culture, architecture, education, jews, Olomouc, occupation, regulations, orders, protectorate of Bohemia and Moravia, 19391945
Přílohy vázané v práci:
Fotografie Tabulky
Rozsah práce:
176 stran/ 253 283 znaků
Jazyk práce:
Čeština
176
