Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce Studijní obor (kombinace): Sociální pracovník
INTEGRACE OSOB S POÚRAZOVÝM TĚLESNÝM ZNEVÝHODNĚNÍM V LIBERECI THE INTEGRATION OF PERSON WITH POSTTHRAUMATIC PHYSICAL HANDICAP IN LIBEREC Bakalářská práce: 09 – FP – KSS – 3016
Autor:
Podpis:
Tereza JIROUDKOVÁ Adresa: Blanická 102 460 14, Liberec 14
Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Libor Novosad, PhD Konzultant: Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
86
15
0
15
55
3
V Liberci dne: 9. 12. 2010
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Akademický rok 2010/2011
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (pro bakalářský studijní program)
Jméno a příjmení:
Tereza Jiroudková
Studijní program:
Sociální práce
Studijní obor (kombinace): Sociální pracovník
Název BP: Integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním v Liberci Název BP v angličtině: The integration of person with postthraumatic physical handicap in Liberec Cíl: Zmapovat a analyzovat sociální služby v Liberci v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním. Zjistit, zdali v Liberci funguje efektivní síť sociálních
služeb,
zaměřená
na
začleňování
osob
znevýhodněním. Poţadavky: 1.
Formulace teoretických východisek
2.
Projektování průzkumu
3.
Sběr dat
4.
Interpretace dat
5.
Formulace závěrů a návrhů opatření
Metody: Dotazování a analýza sekundárních zdrojů
s
poúrazovým
tělesným
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce.
V Liberci dne: 9. 12. 2010
Tereza Jiroudková
Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala panu PhDr. Mgr. Liboru Novosadovi, PhD za odborné rady a připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Rovněţ děkuji pracovníkům oslovených institucí za poskytnutí cenných informací, díky nimţ mohla tato práce vzniknout. V neposlední řadě děkuji všem mým blízkým za pomoc, trpělivost a podporu při mém studiu.
Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním v Liberci. Práce je tvořena dvěmi hlavními částmi, teoretickou a praktickou. Teoretická část je zpracována pomocí prezentace odborných zdrojů. Věnuje se problematice získaného tělesného postiţení. Praktická část je zpracována formou průzkumu, který je proveden pomocí dotazníku. Průzkum ukázal spektrum dostupných informací sociálních sluţeb pro osoby s poúrazovým tělesným znevýhodněním v Liberci. Z výsledků jsou patrné rezervy v dostupnosti informací. Práce navrhuje vyhotovení elektronické publikace, která by obsahovala souhrn informací, zaměřených na přístupnost sluţeb pro jedince s tělesným postiţením. Klíčová slova Člověk s poúrazovým tělesným postiţením, sociální sluţby, informace, Katalog poskytovatelů sociálních sluţeb.
Die Annotation Diese Bakalararbeit beschäftigt sich mit der Problematik der Integration von Menschen mit posttraumatischen körperlichen Behinderungen in Liberec auf. Die Arbeit besteht aus zwei Hauptteilen, theoretischen und praktischen. Der theoretische Teil wird durch die Präsentation der Experte Quellen verarbeitet. Er konzentriert sich auf erworbene körperliche Behinderung. Der praktische Teil wird durch eine Umfrage, dass anhand eines Fragebogens durchgeführt wird verarbeitet. Die Umfrage ergab Spektrum der verfügbaren Informationen von sozialen Dienstleistungen von Menschen mit posttraumatischen körperlichen Behinderungen in Liberec. Aus der Ergebnisse sind offensichtlich Reserven im Verfügbarkeit von Informationen. Die Arbeit schlägt eine Produktion elektronischen Publikationen vor, welche werde eine Zusammenfassung von Informationen mit Schwerpunkt auf der Zugänglichkeit der Dienstleistungen für Menschen mit körperlichen Behinderungen in Liberec. Die Schlüsselwörter Der Mensch mit posttraumatischen körperlichen Behinderungen, die soziale Dienstleistungen, die Informationen, der Katalog der sozialen Dienste.
Annotation This thesis deals with the integration of persons with posttraumatic physical handicaps in Liberec. The work consists of two main parts, theoretical and practical. The theoretical part is processed by the presentation of expert sources. He focuses on theme acquired physical disability. The practical part is processed through a survey that is conducted through a questionnaire. The survey showed range of information available social services for people with post-traumatic physical handicaps in Liberec. From the results are evident the reserves in information available. The work suggests production electronic publication, which would include a summary of information focusing on the accessibility of services for individuals with persons with physical handicaps in Liberec. Keywords Person with posttraumatic physical handicaps, social services for people, information, Catalogue of social service.
Obsah ÚVOD .................................................................................................................... 10 1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLEMATIKY .................................... 11 1.1
Filosofická východiska .......................................................................... 11
1.2
Terminologická východiska ................................................................... 13
1.2.1 Vymezení pojmu norma ................................................................. 13 1.2.2 Dílčí faktory handicapujících činitelů ............................................ 15 1.2.2.1 Vymezení pojmu porucha (impairment).................................... 17 1.2.2.2 Vymezení pojmu postiţení (disability) ..................................... 17 1.2.2.3 Vymezení pojmu znevýhodnění (handicap) .............................. 20 1.2.3 Vymezení pojmu ucelená rehabilitace ........................................... 21 Sociální význam tělesného postiţení ..................................................... 24
1.3
1.3.1 Intaktní společnost a osoby s tělesným postiţením ........................ 26 1.3.2 Faktory působící na jedince s poúrazovým tělesným postiţením .. 27 1.3.2.1 Náročná ţivotní situace ............................................................. 28 1.3.2.2 Krize .......................................................................................... 28 1.3.3 Význam sebepojetí jedince s tělesným postiţením ........................ 29 1.3.4 Změna hodnotového systému ......................................................... 32 1.3.5 Téma integrace ............................................................................... 35 1.3.6 Téma bariér .................................................................................... 38 1.3.7 Téma seberealizace ........................................................................ 41 1.3.7.1 Význam vzdělání pro člověka s handicapem ............................ 43 1.3.7.2 Význam pracovního uplatnění ................................................... 45 Sociální sluţby pro osoby s tělesným postiţením ................................. 48
1.4 2
PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................... 51 2.1
Cíl praktické části .................................................................................. 51
2.2
Pouţité metody ...................................................................................... 52
2.2.1
Pilotáţ ............................................................................................. 54
7
2.3
Charakteristika zkoumané skupiny ........................................................ 55
2.4
Průběh průzkumného šetření ................................................................. 55
2.5
Výsledky průzkumného šetření ............................................................. 73
ZÁVĚR .................................................................................................................. 75 NÁVRH OPATŘENÍ ............................................................................................ 77 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ....................................................................... 79 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................ 85 PŘÍLOHA A – NESTANDARDIZOVANÝ DOTAZNÍK ..................................... 1 PŘÍLOHA B – STANDARDIZOVANÝ DOTAZNÍK ........................................... 6 PŘÍLOHA C – TABULKA POSKYTOVANÝCH SLUŢEB PRO CÍLOVOU SKUPINU LIDÍ S TP ............................................................................................ 11
8
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK aj.
a jiné
apod.
a podobně
APZP
Asociace poraden pro lidi se zdravotním postiţením
ICIDH
International Classification of Imparement, Disability
and Handicap KPSSL
Katalog poskytovatelů sociálních sluţeb regionu Liberec
lat.
latinského
MKF
Mezinárodní klasifikace poruch, disability a handicapu
MML
Magistrát města Liberce
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
např.
například
NRZP
Národní rada zdravotně postiţených
PSS
poskytovatelé sociálních sluţeb
s.
strana
srov.
srovnání
TP
osoba s tělesným postiţením
WHO
World Health Organization
ZP
osoba se zdravotním postiţením
9
ÚVOD Ţivot nám nabízí mnohé. Různé ţivotní situace nás dennodenně přivádějí na rozcestí naší ţivotní pouti. Úskalí, jeţ zdoláváme, nás formují, utváří se nám stanoviska, přístupy, učíme se nadhledu, stejně jako předvídání událostí na základě získaných zkušeností. Realita však v sobě skrývá i situace nepředpokládané, jakými můţe být i úraz, jenţ od základu změní lidský ţivot. Tato práce pojednává o lidech se získaným poúrazovým tělesným postiţením. Především se bude zabývat lidmi, kteří přišli o moţnost aktivně se pohybovat bez pouţití invalidního vozíku, pomoci druhého člověka a celé společnosti. K ţivotu takto postiţených lidí patří bezpochyby dennodenní překonávání bariér. Jedním z témat je proto i pohled na šíři bariérové problematiky handicapovaných osob ve společnosti. Cílem teoretické části bakalářské práce je analýza odborné literatury, zabývající se problematikou získaného tělesného postiţení v důsledku úrazu, v rámci integrace jedince s tělesným postiţením do společnosti. Práce se věnuje sociálnímu významu tělesného postiţení nejen z pohledu intaktní společnosti v interakci s jedinci stiţenými tělesným postiţením, tak i subjektivnímu vnímání změny ţivotní situace a vlivu sebehodnocení stiţeného jedince. Práce se okrajově dotýká i tématu změny hodnotového systému po proţití krize v důsledku úrazu a z něj plynoucích trvalých následků. Cílem praktické části bakalářské práce je zmapovat a analyzovat sociální sluţby v Liberci v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním. Práce poukazuje na spektrum poskytovaných informací, poskytovateli sociálních sluţeb v Liberci, ohledně sociálních a návazných sluţeb určených pro osoby s poúrazovým tělesným postiţením. Tyto informace významně usnadňují a dlouhodobě ovlivňují lidem s tělesným postiţením další ţivot i jeho kvalitu. Práce se rovněţ zabývá, jaké sluţby a v jakém rozsahu poskytovatelé poskytují v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním v Liberci.
10
Výzkumný vzorek je sestaven, z poskytovatelů sociálních sluţeb v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním, na základě získaných informací z registru poskytovatelů sluţeb na MPSV. Průzkum je zhotoven kvantitativní formou oproti předpokládané formě kvalitativní, jeţ se na základě výsledků z předvýzkumného šetření, pro účel práce nehodila.
1
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLEMATIKY
1.1 Filosofická východiska „Vnější svět, ve kterém žijeme, je jeden a pro všechny lidi společný“ (Karel Kopřiva) Kaţdý člověk je jedinečná bytost, co do formy vlastní integrity. I přes nepopiratelný fakt vlastní jedinečnosti se přirozeně snaţíme utvářet ucelené skupiny, jeţ nám z psychosociálního hlediska usnadňují a umoţňují větší šanci na přeţití. To jistě můţe být jeden z důvodů, proč tak těţce neseme jakoukoliv odlišnost druhých, i tu svou vlastní. Jedním z moţných vodítek můţe být i pohled Darwina (1) v jeho teorii „O původu druhů“, jeţ se na lidské chování dívá z hlediska geneze druhů. Geneze vysvětluje naše postoje z naší hluboko zakódované „zvířecí“ podstaty. Vysvětluje z ní plynoucí postoje, které máme zakódované hluboko ve své archetypální podstatě. Evoluce je zde uváděna jako přirozená schopnost adaptace druhu nutná k přeţití za různých podmínek. Mezi „vývojově niţšími“ druhy funguje eliminace jakékoliv odlišnosti, byť by mohla z hlediska vývoje být pro další rozvoj druhu výhodná. U fauny se jedná o přirozenou selekci zajišťující přeţití genově nejsilnějších, jeţ je u lidské populace díky technologickému pokroku zcela potlačena. Avšak i zde se setkáváme s přirozeným vývojem člověka a rozvojem jeho inteligence, která nás celou svoji hybnou silou odštěpuje od ostatních druhů, od selektivního výběru. Přirozená selekce, jeţ vládla po staletí, je nyní nahrazena silou mysli a jejím rozvojem vědomé inteligence. Člověk však na odlišnost nahlíţí zcela z jiného úhlu, kdy oproti fauně má individuální vědomí „sebe sama“. Tento
11
pohled se můţe značně lišit tím, čím více je jedinec závislý na svém okolí. Tím spíše bude jeho přirozeností nahlíţet na sebe jako na součást celku, neţ jako na individualitu. Dle Vágnerové (2, s. 6) se „závislost jedince na sociálním prostředí je zvláště výrazná na primitivních úrovních vývoje společnosti. Čím niţší úroveň, tím více je člověk členem své skupiny, tím méně se od ní individuálně odlišuje – tj. identifikuje sám sebe především jako příslušníka rodiny, kmene či národa, a pak teprve, pokud vůbec jako nezávislé jedinečné individuum (podle některých autorů dokonce individuální vědomí sebe sama vzniká aţ na určité úrovni vývoje lidské společnosti).“ U lidského druhu nám v pohledu na danou problematiku můţe pomoci antropologie. Z hlediska soudobé antropologie je nejdůleţitějším rysem humanismus. Wolf (3, s. 10) se o tomto hledisku vyjadřuje komplexněji: „Ovšem obecně antropologické pojetí člověka je poněkud sloţitější, nejde tu totiţ jen o člověka samotného, ale o celý komplex jevů a znaků, které se podílejí na seberealizaci a rozvoji jedinců i skupin a které člověka charakterizují jako kulturní, sociální a morální bytost.“ Antropologie nám poukazuje na rozsah problematiky v rysech humanity coby komplexnosti celku, jeţ nikterak nepotlačuje důraz hodnoty kaţdého lidského ţivota, ale staví ji do širších souvislostí. Naše novodobé smýšlení nám naopak od archetypálního postoje „jednotnosti“ potlačujícího rozmanitost přímo vybízí k nalézání nových postojů a hledání nových skutečností k pohledu na rozmanitost ţivota. Moţnost nahlíţení na jedinečnost jednotlivce uceleně podal Novosad (4, s. 1): „Fakt, ţe kaţdý člověk je typický svojí přirozenou jedinečností, tedy souborem takových personálních atributů, jeţ jsou vlastní jenom jemu, nás dovádí k poznání, ţe jestliţe nejsou lidé stejní, pak tedy nemohou být ani lidé odchylní či odlišní od „normálu“ - jednoduše právě proto, ţe jsou všichni jedineční a jejich “jinakost“ nemá protiváhu v nějaké absolutizované “normě“.“ Je nutné si uvědomit, ţe právě díky rozmanitosti a moţnosti tuto rozmanitost podporovat, stojí dnes lidstvo před novými moţnostmi. Tyto umoţňují lidstvu jako celku další rozmach a rozvoj z pozice maximálního moţného vyuţití lidských schopností
12
a dovedností. Pojem celku je v této souvislosti třeba chápat např. v biologickém smyslu slova. Takovým celkem je pro biologa např. celý organismus člověka člověk jako celek. Křivohlavý (5, s. 28) pohlíţí na lidskou celistvost jako na dobře fungující systém. „V pozadí tohoto pojetí integrovaného organického celku je jednak respekt k celistvosti „nedílné jednoty“ daného útvaru jako celku, jednak ohled na začlenění tohoto organického celku do širšího kontextu (souvislosti). Je zde obsaţena rovněţ idea dobře fungujících dílčích částí celku (systému).“ Pojem celku s sebou přináší jistou rozmanitost nepotlačující celistvost. Podpora celistvosti je patrná rozvojem sociálního uvědomění a podpory potřebných. Tento pohled přetrvává aţ do dnešní doby, kdy se hojně pouţívá nejen termínů sociální cítění, solidarita, ale také integrace. Právě způsob a moţnosti integrace handicapovaných osob do společnosti je často diskutovaným tématem.
1.2 Terminologická východiska Jako terminologická východiska jsou uvedeny pojmy, se kterými se v bakalářské práci operuje, nebo mají souvislost s hlavní problematikou. Oblast problematiky handicapu je specifická výčtem jednotlivých determinant s jasně definovanými významy. Mezi tyto patří především vymezení pojmu poruchy, postiţení, handicapu, řadících se do faktorů handicapujících činitelů. Termín normy je v práci vymezen pro účel podrobnějšího nástinu problematiky handicapu z pohledu determinace lidí s tělesným postiţením od obecně uznávané normy. 1.2.1 Vymezení pojmu norma Norma jasně vymezuje prostor, dle svého zaměření se vţdy vztahuje k určité oblasti. Mezi kulturně podmíněné normy patří: -
Normy právní vyjádřené legislativně, tedy Zákony;
-
norma mravní neboli etické vyjadřující adekvátnost chování;
13
-
normy estetické, vyjadřující pojetí krásy. Dle Novosada (6, srov.: s. 12) je moţné se nahlíţet na jedince s tělesným
postiţením jako na lidi, kteří se vymykají běţným představám obecně uznávané normy a nějak se odlišují od majoritní společnosti, resp. Intaktní populace. Normou rozumíme závazné pravidlo, významem odpovídající tématu, v kterém jej vyjadřujeme. Norma vymezuje. Vzhledem k jejímu významu se můţe vztahovat k rozlišným tématům. Norma se utváří v průběhu kulturního dění, můţe se předávat po mnoho generací, ale také můţe mít platnost pouhou dekádu. Norma není tedy nic neměnného, i kdyţ jistou stálost v ní nalézáme, a to v době jejího uplatňování. Normalita je pak stav odpovídající dané normě. Slowík (7) zde uvádí pojetí normality v jasně definovaných pojetích, jež nám přibližuje popisem jejich praktického významu (7, s. 25): -
Statistické – normální je to, co je běţné, průměrné, nejvíce frekventované (rozloţení jevu v populaci lze zpravidla vyjádřit Gaussovou křivkou);
-
zdravotní – normální je to, co odpovídá naplnění definice pojmu zdraví (dle definice zdraví podle WHO);
-
funkční – normální je to, co umoţňuje chování či výkon, jeţ splňuje nároky kladené okolnostmi, úkolem, situací;
-
sociokulturní – normální je to, co je za normální povaţováno společenskou většinou (chování, projevy a stavy v souladu s očekáváním společnosti);
-
ideální – měřítkem normality se stává přiblíţení k ideální představě vytvořené pro daný jev (např. biblickému desateru jako ideální normě morálního a etického jednání);
-
skupinové – normativní jsou v tomto případě pravidla určité sociální skupiny (např.: etnické menšiny);
-
individuální – kaţdý člověk má vlastní rámec norem (zčásti přejatý a upravený) podle dosaţitelných hranic a moţností; společnost i jedinec sám shledává, nakolik uskutečnil předpoklady a naplnil očekávání do něho vkládaná okolím i jím samotným.
14
Z tohoto výčtu je patrné, že problematika týkající se jakékoliv odlišnosti je ve své podstatě velmi rozsáhlá co do počtu možných variant rovin normalit v pojetí jejich obsahu, tak i ve významu vlastní hodnotové stupnice jednotlivce. 1.2.2 Dílčí faktory handicapujících činitelů Na problematiku handicapu je moţné se nazírat jako na soubor handicapujících činitelů a jejich dílčích faktorů, kterými jsou jednotlivé determinanty. Tyto činitelé dle Novosada (6, srov.: s. 12) v individuální míře určují kvalitu života jedince se zdravotním postiţením a které odráţejí postoje majoritní intaktní společnosti vůči minoritě lidí se zdravotním postiţením. Votava (8, srov.: s. 16) Mezi základní patří, dle dokumentu International Classification of Imparement, Disability and Handicap vztahující se k následkům nemocí, úrazu a vrozených vad přijatého jiţ v roce 1980 Světovou zdravotnickou organizací (WHO – World Health Organization) v České republice pod názvem Mezinárodní klasifikace poruch, disability a handicapu, tyto handicapující činitelé Votava (8, srov.: s. 18): -
Impairment - porucha orgánu nebo jeho funkce;
-
disability - omezení nebo znemoţnění vykonávat činnost v důsledku poruchy orgánu nebo jeho funkce;
-
handicap- projekce omezení nezávislosti osoby do společenské roviny, které je závislé na rozsahu pomoci státu osobám se zdravotním postiţením. Ve vydání ICIDH z r. 1980 byly tyto pojmy vymezeny přesnými
definicemi s přesně určeným význam, pouţíváním v obecném slova smyslu v kaţdodenní hovorové řeči a písmu působí zmatek. Proto bylo MKF (9, s. 219) „Během procesu revize dokumentu WHO byl pojem „handicap“ opuštěn a výrazu „disabilita“ bylo uţito jako zastřešujícího pojmu pro všechny tři pohledy - tělo, jedinec a společnost (v češtině navrhujeme pojem postiţení).“
15
I přesto bude práce pouţívat tyto činitele jako základní kameny pro další
popis
problematiky
handicapu,
především
pro
svou
stálost
a mezioborovou provázanost a to i přes další upřesnění, jeţ v roce 2001 přijalo Valné shromáţdění WHO podobou revize dokumentu, a to pod názvem International Classification of Imparment, Disability and Health. V tomto dokumentu byly zavedeny nové pojmy týkající se problematiky handicapu, které determinují jednotlivé handicapující faktory.
Jedná se o pojmy MKF
(9, s. 221): -
Postižení (disability) je zastřešující pojem pro poruchy, hranice aktivit a omezení participace. Označuje negativní hlediska interakce mezi jedincem (se zdravotním problémem) a spolupůsobícími faktory daného jedince (faktory prostředí a faktory osobní);
-
porucha (impairment) je ztráta nebo abnormalita tělesné struktury nebo fyziologické funkce (včetně funkcí mentálních). Abnormalita je zde striktně chápána jako signifikantní odchylka od statisticky stanovených norem (tj. jako odchylka od střední hodnoty statisticky stanovených norem dané populace) a můţe být pouţívána jen v tomto smyslu;
-
aktivita je člověkem prováděný úkol (úkon) nebo činnost. Představuje perspektivy funkční schopnosti jedince;
-
hranice aktivit (limit aktivity) jsou obtíţe jedince, které můţe mít, kdyţ provádí nějaké aktivity. Hranice aktivity mohou být od lehké aţ po těţkou odchylku v pojmech kvality nebo kvantity při vykonávání aktivity způsobem nebo v rozsahu, jeţ se očekává u lidí bez zdravotního problému;
-
participace je zapojení se do ţivotní situace. Představuje společenskou perspektivu funkční schopnosti;
-
omezení participace (restrictionsy) jsou problémy, které člověk můţe proţívat, kdyţ se zapojuje do ţivotních situací. Přítomnost omezené participace je určována srovnáním participace jedince s tím, co se očekává od jedince bez překáţek v téţe kultuře nebo společnosti.
16
1.2.2.1 Vymezení pojmu porucha (impairment) Pro uvedení do problematiky bude práce popisovat základní faktory. V dřívějších dobách byl častěji uţíván termín defektu, označující nějaké poškození nebo poruchu, ale také závada, vadu a kaz. Všechna tato označení mají jedno společné a tím je jasné vyjádření popisu odchylky neboli anomálie. Dle Novosada (6, s. 12) „je vada fyziologická a (nebo) anatomická anomálie“ (6, s. 12): -
Orgánová nebo funkční porucha;
-
vzhledová odlišnost či znetvoření. V Logopedickém slovníku je zdůrazněna trvalost nedostatku (10, s. 35).
„V oblasti somatické, smyslové a mentální se jedná o relativně trvalý nebo výrazný nedostatek.“ U Vítkové (11, s. 18 -19) se setkáme se zdůrazněním rozsahu tohoto termínu, jenţ vykládá jako “ztrátu nebo abnormalitu psychologických, fyziologických nebo anatomických struktur nebo funkcí“. Oproti těmto definicím MKF (9, srov.: s. 221) tento pojem jasně determinuje jako odchylku od statisticky stanovených norem, proto by se nemněl používat k jinému, než tomuto vyjádření.
1.2.2.2 Vymezení pojmu postiţení (disability) Dalším základním faktorem je pojem postiţení, dříve uţívaný k popsání omezení nebo znemoţnění vykonávat činnost v důsledku poruchy orgánu nebo jeho funkce. Tento pojem byl z pohledu návaznosti v hierarchii nadřazen pojmu poruchy, od něhoţ se význam odvíjel. Novosad (6, s. 12) jej vymezuje jako „omezení a (nebo) ztrátu určitých funkcí“ (6, s. 12): -
Sníţení schopností;
17
-
omezení výkonnosti;
-
zbrzdění celkového vývoje;
-
ztíţení podmínek pro celistvý a rovnoměrný psychický vývoj a vytváření sociálních dovedností, ohroţení deprivačními vlivy. Zatím co dle Standardních pravidel 1993 (12) tento termín „zahrnuje
velké množství různých funkčních omezení, jeţ se vyskytují v kaţdé populaci ve všech zemích světa. Lidé mohou být postiţeni fyzickou, mentální nebo smyslovou vadou, zdravotním stavem nebo duševním onemocněním. Takovéto vady, stavy nebo onemocnění mohou být trvalého nebo přechodného rázu.“ Standardní pravidla 1993 (12) vyzdvihují význam pojmu postižení z globálního hlediska. Renotiérová, M. - Ludíková, L. (13) vykládají význam pojmu dle hlediska typu postižení. U jedinců s tělesným postiţením se jedná především o poruchy hybného ústrojí, jejichţ diagnóza spadá do oblasti neurologie, ortopedie, traumatologie nebo revmatologie. Tělesná postiţení mohou být vrozená, kdy poruchy mobility bývají provázeny změnami či postiţeními vyšší nervové činnosti, obtíţemi v oblasti emotivity, vnímání nebo pozornosti, ale i poruchami dalších schopností. Všechny tyto poruchy pak vytváří komplex, jenţ se odráţí v sebepojetí jedince a následně ovlivňuje i jeho socializační proces. Ministerstvo práce a sociálních věcí (14) posuzuje při definici specifických oblastí postižení především v péči o vlastní osobu, a možnosti jedince v oblasti práce, zvládání domácnosti, rodiny a rodičovství takto (14, s. 70): -
Péče o vlastní osobu: by měla být povaţována za činnost řízenou sociálními normami a zvyklostmi. Týká se osobní hygieny, oblékání, jídla apod. Neschopnost přijatelný standard péče o vlastní osobu znamená obvykle překáţku v sociálním zařazení;
-
práce: tato oblast se týká očekávaných výkonů funkcí ve výdělečných činnostech, studiu, při údrţbě domácnosti apod.;
18
-
rodina a domácnost: tato oblast se týká účasti pacienta v rodinném ţivotě (např.: v roli manţela nebo rodiče) a při domácích činnostech (např. provádění domácích prací, stolováni apod.). Při posuzování je třeba věnovat zvláštní pozornost pacientu ve vztahu ke specifickým podmínkám, ve kterých ţije;
-
v souvislosti s rodičovskou rolí by měly být zváţeny následující okolností (i) základní úkony a činnosti, které pacient vykonává pro zajištění zdraví a bezpečí svých dětí. Na lidi se zdravotním postižením lze také nahlížet ze sociologicko-
politologického hlediska jako na skupinu se specifickými zájmy. Tuto skupinu tedy určují nejen specifické zájmy, ale také specifické nároky na kvalitu ţivota. Ty jsou dle Jesenského tvořeny (12, s. 112 - 113): -
Sníţenými schopnostmi (disability) a potřebami jejich rozvoje směrem k normálu nebo potřebami jejich kompulsace rozvojem nepoškozených funkcí, protetikou, kompenzačními pomůckami a bezbariérovým prostředím, zvýšenými nároky na ekologicky čisté prostředí;
-
saturováním některých potřeb specifickými způsoby a formami;
-
hrozbou
trvalého
poškození
(handicap)
v ekonomickém,
fyzickém,
psychickém, materiálně technickém, kulturně výchovném a sociálně právním smyslu; -
hrozbou celkového sníţení kvality ţivota. Dle nové terminologie MKF (9, s. 221) je pojem „disability“ nahrazen
pojmem hranice aktivity (limit aktivity). V této nové terminologii lze vysledovat změnu v hierarchii pojmů, kdy postižení je zastřešující pojem oproti dříve uváděnému pojmu handicap. Z toho je patrné ţe i na pojem postiţení je moţné nahlíţet více způsoby, od jeho charakteristiky, významu dle typu konkrétního postiţení, i jako na posuzování při definici specifických oblastí postiţení v péči o vlastní osobu.
19
1.2.2.3 Vymezení pojmu znevýhodnění (handicap) Handicap je i přes novou podobu terminologie MKF uţíván jako zastřešující pojem pro poruchy, a postiţení. Dle Novosada (6) je handicap „redukce příležitostí k uspokojování potřeb individua a výkonu běžných občanských kompetencí, sociální izolace“ (6, s. 12): -
Redukce šancí při vzdělávání, pracovním a společenském uplatnění ap.;
-
sociokulturní znevýhodnění. Pro každého jedince je významový potenciál slova „handicap“ jiný,
závislý od jedincových zkušeností. Kaţdý si jej pravděpodobně bude vykládat jako znevýhodnění. Rozsahem však můţe pojmout nesčetnou škálu od alergie (přinášející s sebou nepříjemné symptomy pouze za určitých okolností), aţ po kvadruplegii, (kdy je jedinec zcela odkázán na pomoc druhých, bez nichţ není schopen byť sebemenší samostatnosti nevyjímaje ani základní tělesné funkce). Definic „handicapu“ je mnoho, ve všech jsou vystiženy jeho negativní aspekty, které charakterizuje. Pro moţnost srovnání je v práci uvedeno několik z nich. Podle Logopedického slovníku (10, s. 77) slovo „handicap“ znamená nevýhodu, překáţku, znevýhodnění, porušení funkce jedince vůči sociálnímu okolí, způsobenou objektivními příčinami. Jsou narušeny role, jeţ jedinec ve společnosti zastává soběstačnost, vzdělávání, schopnost cestovat. Slovník sociální práce (16, s. 74) uvádí pod pojmem handicap „nepříznivou sociální situaci člověka, vyplývající z poruchy nebo omezení schopnosti (disability).“ Dle Standardních pravidel 1993 (12) je „handicap“ ztráta nebo omezení příležitosti účastnit se ţivota společnosti na stejné úrovni jako ostatní. Termín „handicap“ označuje konflikt osoby s postiţením a prostředí. Účelem tohoto termínu je poloţit důraz na nedostatky v prostředí i v mnoha organizovaných
20
aktivitách ve společnosti, např. informacích, komunikaci a vzdělávání, jeţ zabraňují osobám se zdravotním postiţením, aby se zapojily za vyrovnaných podmínek. Člověk s handicapem kvůli svému znevýhodnění nenaplňuje očekávání spojená s běžným fungováním ve společnosti. Je zde výrazné ovlivnění především ve všední „instrumentální“ činnosti, (jakou je nakupování, vaření, uklízení, cestování); nebo „bazální“ všední činnosti, (jimiţ jsou jídlo, udrţování hygieny, oblékání, chůze). Takový člověk bývá znevýhodněn v orientaci, samostatném pohybu, ve vedení samostatného ţivota. Jedním z dalších aspektů znevýhodnění je neschopnost se ekonomicky zajistit. A v neposlední řadě se jedná o aspekt sociálních kontaktů, ke kterým má omezený přístup z hlediska výše jmenovaných hledisek. Zdůrazňuje se zde ovlivnitelnost a neovlivnitelnost
omezení,
jejich
kompenzace
různými
pomůckami
a odstraňování či nevytváření architektonických bariér. V úvahu je zde zmíněno i poskytování intenzivní péče v ústavních zařízeních pro jedince s váţnými handicapy. Tento pojem má v odborné literatuře různá vymezení. V nejširším slova smyslu chápeme „handicap“ jako znevýhodnění v porovnání s intaktními osobami, a to s důrazem na znevýhodnění v sociální oblasti, v sociálních vztazích a v sociálním uplatnění. Handicap je vyjádřením znevýhodnění jedince s postižením či defektem v rámci interakce s prostředím. Handicapovaným nemusí jedinec být, pokud postiţení nevede k výchovným, vzdělávacím, osobním, pracovním nebo sociálním problémům. Dle nové terminologie MKF (9, s. 221) je pojem handicap nahrazen pojmem „omezení
participace
(restrictionsy),
vyjadřující
míru
obtíţí
při vykonávání aktivit jedincem s postiţením ve srovnání s jedincem bez zdravotního postiţení.“ 1.2.3 Vymezení pojmu ucelená rehabilitace Dalším okruhem, jemuţ se bude práce věnovat, je souhrn činností ucelené rehabilitace, umoţňujících člověku s tělesným postiţením návrat do společnosti.
21
Rehabilitace je dle Koláčkové – Kodymové in Matoušek (17, s. 92) „soubor postupů, jejichţ cílem je umoţnit osobám se zdravotním postiţením, aby dosáhly a zachovaly si optimální fyzickou, smyslovou, intelektovou, psychickou nebo sociální úroveň funkcí a byly v nejvyšší moţné míře nezávislé.“ Rehabilitace je cílevědomá aktivní činnost zahrnující více aktivit směřujících k maximálnímu moţnému rozvoji a obnovení funkcí a kompenzace jejich omezení. Jesenský (18, s. 24) vykládá pojem takto: „Rehabilitace (lat. habilis = schopný,
re = znovuopakování)
představuje
procesy
znovuuschopňování
při nerozvinutí, ztrátě nebo poškození určitých schopností člověka“ Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) je rehabilitace „souhrn všech opatření
potřebných
k
zařazení
nebo
návratu
postiţeného
člověka
do společenského prostředí a do ţivota.“ Novosad - Novosadová (19, s. 13) Pojem
ucelená
rehabilitace
je
překladem
anglického
termínu
comprehensive rehabilitation. Výraz comprehensive lze přeloţit dle slovníku jako úplný, ucelený, celkový. Z pohledu Novosada (20, s. 57) ucelená rehabilitace „tvoří široký oborový rámec a společná metodická východiska speciálního poradenství, tedy poradenství lidem s postiţením“ Důraz je zde kladen na týmovost, provázanost, posloupnost dílčích opatření a mezioborovou kooperaci jednotlivých dílčích složek. Rehabilitace lidí s tělesným znevýhodněním (handicapem) ve smyslu ucelené, komprehenzívní rehabilitace je vnímán jako celospolečenský proces a měl by představovat koordinovanou činnost všech sloţek společnosti (státu, institucí, organizací a jednotlivců) Cílem tohoto procesu je znovu začlenit člověka postiţeného na zdraví následkem nemoci, úrazu či vrozené vady do aktivního společenského ţivota. Tento systém se řeší na mnoha úrovních (20, srov.: s. 57): -
Zdravotnická
úroveň
zahrnuje
preventivní
a
léčebnou
somatickou
rehabilitaci. V léčebné rehabilitaci se podílí celý systém zdravotnických
22
sluţeb. Mezi ně řadíme např.: fyzioterapie, ergoterapie, klinická psychologie, klinická logopedie nebo prostředky zdravotní techniky; -
sociální úroveň řeší především podporu vztahů mezi jedinci s postiţením tvořící minoritu v intaktní majoritní společnosti. V tomto pojetí se jedná především o integraci jedinců s postiţením do nejvyšší moţné míry. Sociální rehabilitace
je
z nejdůleţitějších
jednou
komponent
komprehensivní
rehabilitace, neboť umoţňuje integraci jedince s postiţením do intaktní společnosti. Zahrnuje podporu nezávislosti jedince se zdravotním postiţením, ochrana zranitelných skupin obyvatel, vyrovnání příleţitostí jedinců se zdravotním postiţením; -
kulturní úroveň řeší oblast podpory účasti jedinců s tělesným postiţením na kulturním dění společnosti;
-
pedagogická
úroveň
zahrnuje
především
pedagogickou
rehabilitaci,
jeţ se zabývá: rozvojem motoriky, utváření a rozvíjení komunikačních schopností,
orientací
v
okolním
prostředí,
základy
sebeuvědomění
a vyjadřování potřeb, poznávání přírodního a sociálního prostředí, osvojování vědomostí, dovedností a poznatků úměrných schopnostem, kultivace osobnosti; -
pracovní úroveň je provázána jak s úrovní vzdělávání (edukací), tak úrovní podpůrnou (legislativní). Řeší nejen uplatnění na trhu práce, ale i pracovní rehabilitaci, jeţ je podporou klienta v oblasti zaměstnávání a seberealizace. Zahrnujeme do ní veškeré sluţby, jeţ podporují schopnost uplatnění klienta na trhu práce.
-
technická úroveň řeší oblast zahrnující například technické řešení bariér infrastruktury či dopravy;
-
legislativní úroveň řeší oblast zákonodárství zaštiťující podporu integrace jedinců
s postiţením
do
společnosti
z hlediska
práva.
Dle
Hutaře
(21, srov. s. 2 - 3) je: „Jedním z aspektů zdravotního postiţení, jenţ tvoří významnou součást procesu sociální rehabilitace, aspekt právní. Obecně lze konstatovat, ţe k tomu, aby se zdravotní postiţení stalo právně relevantní skutečností, je třeba určité intenzity tohoto postiţení stanovené v závislosti na typu postiţení v právních předpisech;“
23
-
ekonomická úroveň řeší oblast ekonomického zajištění jedinců s tělesným postiţením;
-
organizační úroveň řeší oblast zajištění dostupnosti sluţeb;
-
politická úroveň řeší oblast efektivity sluţeb z globálního hlediska s ohledem na předpokládaný vývoj. Dle Novosada (4, s. 1) je ucelená rehabilitace především vztahem mezi
pomáhajícím a klientem, kdy „vztah mezi pomáhajícím a klientem se stává symetrickým a respektujícím, jenţ lze charakterizovat jako otevřené partnerství dvou rovnoprávných občanů – tedy toho, jenţ můţe pomoci, podpořit, zprostředkovat, a toho, jenţ je ve svízelné situaci a potřebuje podporu, avšak chce být informován, spolupracovat a rozhodovat o přijaté formě facilitace.“
1.3 Sociální význam tělesného postižení Na sociální význam tělesného postiţení lze nahlíţet jako na široké spektrum vzájemného působení mezi jedincem s tělesným postiţením v interakci s intaktní společností. Je zde tedy zastoupeno subjektivní hodnocení tělesného postiţení handicapovaným jedincem a interpersonální vlivy, jejţ ovlivňují jeho stanoviska k sobě samému a vlivy jeho okolí. Hlavním vlivem v celkovém obrazu sociálního významu tělesného postiţení jsou postoje společnosti ke změněným sociálním rolím, jeţ se formují na základě rozvoje její kultury. Sociální role promítají v první rovině kvalitu ţivota jedince s tělesným postiţením, v druhé rovině pak společnost jako celek, a to především pozadí rozvoje, v němţ se právě nachází. Dle významu sociální role jedince s postiţením je moţno sledovat vývoj humanity ve společnosti. Pohled ideálního začlenění pro jednotlivce s tělesným postiţením je především v moţnosti pokračovat i přes vzniklý handicap v sociálních rolích např. role partnerská, rodičovská, pracujícího příp. studenta, kde kaţdý můţe nalézt vlastní uplatnění s moţností seberealizace. Vzhledem k tendenci posuzovat kvalitu jednotlivce na základě viditelných atributů, se intaktní populace snadno dostává ke zkreslenému úhlu pohledu na jedince s tělesným postiţením.
24
Vágnerová (22, s. 189) uvádí: „Kaţdé postiţení má určitý subjektivní význam, který závisí na době jeho vzniku, na omezení, jeţ svému nositeli přináší, i na jeho sociálním hodnocení, tj. na způsobu, jak jej daná společnost přijímá. Zdraví lidé se obvykle k postiţenému člověku, dospělému i dítěti, chovají ohleduplněji, ale zároveň mají tendenci jej podceňovat, nemají k němu stejná očekávání jako ke zdravým.“ Vzhledem ke skutečnosti, ţe osobnost jedince je utvářena ve spojení a pod vlivem členů jeho sociální skupiny se v kaţdé společnosti utvářejí pravidla souţití všech jejích členů, coţ se především promítá v jedincově socializaci. Hodnoty a normy populace jsou tak součástí nejen celého společenství, ale také kaţdého jejího jednotlivce. Kaţdé společenství má tak svou vlastní kulturu, své tradice a tedy i společensky přijaté postoje. Coţ zahrnuje i postoje intaktní populace vůči jedincům s tělesným postiţením. Postoje společnosti se zde tedy stávají relativní, nesouvztaţné na lidstvo, jako na celek, nýbrţ vţdy na konkrétní kulturu, místo a čas. To znamená na konkrétní společnost a historickou dobu, v níţ jedinec s tělesným postiţením ţije. Jedná se tedy o určitou kulturní připravenost nebo jinými slovy vyspělost. Frey in Legislativa pro zdravotně postižené občany a jejich integrace do společnosti. (23, s. 13) klade důraz na význam kulturní nepřipravenosti, roli předsudků, chybných představ a nedostatek informací intaktní populace o ţivotě jedinců s tělesným postiţením. Zdůrazňuje se nerovnost sociální interakce a nepřiměřenost reakcí na odlišný svět postiţených. „Ze sociologického hlediska bychom mohli vlastní defekt nebo poruchu funkce organismu klasifikovat jako v podstatě nesociální a kulturně neutrální činitel a to přesně aţ do chvíle, kdy se stává znakem.“ Uvědomění si, ţe jinakost, ať jiţ ve vztahu k člověku, skupině nebo celému společnosti je dar, bývá z pohledu „tváří v tvář“ mnohdy komplikovaná. Jistě kaţdý z nás si je vědom potřeby různorodosti, odlišnosti, jedinečnosti, nikdo z nás by si však „nechtěnou či neţádoucí“ odlišnost přál. Odlišnost jakými je krása či blahobyt je ţádoucí, avšak jejich protipóly jsou
25
vnímány pouze v šeru a pouze z hlediska nedostatečnosti. Do jaké míry jde o nedostatečnost a do jaké míry o odlišnost, se těţko určuje. Kopřiva (24, s. 22) uvádí mnoho témat, jeţ jsou moţností nového pohledu na problematiku odlišnosti. „Pro pracovníka ústavu sociální péče je nezbytné, aby neviděl tělesné či mentální postiţení jen jako vadný výrobek z dílny matky přírody, ale jako jednu z forem lidské existence, jeţ má i svůj pozitivní potenciál.“ I zde uvádí důležitost životní filozofie, s důrazem na její zakotvení nejen v našich myslích, ale také v našich srdcích. Pokud se věnujeme studiu odborných materiálů přibliţujících nám témata lidské výlučnosti, jako jsou smyslové nebo tělesné vady, shledáváme zde totoţný aspekt při selhávání komunikace mezi minoritou a intaktní majoritou. Tímto aspektem jsou stigmatizující
a
stereotypní
vzorce,
mnohdy
historicky
podmíněné.
I přes technologickou vyspělost je nutné si přiznat naši „starou duši“ a vnímání, jeţ nás provází i v dnešní době 21. století. Odborný pohled s sebou nese mnohé poznání, avšak širší veřejnosti je cizí. Majoritní společnost zřejmě není schopna nahlíţet na pozitivní aspekty integrace jedinců s postiţením do společnosti. Jedním z důvodů bude zřejmě i nutnost přehodnocení dosavadních hodnot. Povrchní hodnoty konzumní společnosti jsou diametrálně jiné od hloubky hodnot pramenících z poznání lidské jedinečnosti. 1.3.1
Intaktní společnost a osoby s tělesným postižením
Zdravotní postiţení je určitá odchylka ve zdravotním stavu člověka, jeţ jej omezuje v určité činnosti nebo ve společenských aktivitách. Dle Koláčkové – Kodymové in Matoušek (17, srov.: s. 91) je integrace účast ve společenských vztazích oproti tomu segregace označuje vyčlenění a neúčast. Přičemţ poměr mezi nimi je jedním s ukazatelů vyspělosti společnosti. Patrné jsou rozdíly mezi jednotlivými kulturami. Dnešní doba podporující individualizaci na jedné straně umocňuje lidskou jedinečnost, nahlíţí na člověka jako na individualitu, avšak z pohledu opačného staví jednotlivce do role samostatně funkční jednotky, kterou bezpochyby není, neboť kaţdý z nás
26
je součástí celku a na celku závislí. Je proto důleţité vyzdvihnout povědomí lidí o lidské
jedinečnosti
a
o
právech
kaţdého
jednotlivce
na
moţnost
ţít plnohodnotný ţivot v rámci společnosti jako celku, jenţ svým přístupem rozhoduje. Na sociální integraci lidí se zdravotním postiţením má hlavní vliv princip rovných příleţitostí. Zde má legislativa úlohu záštitnou. Vědomí společnosti tedy udává směr dalšímu vývoji podmínek integrace lidí se zdravotním postiţením a tím i šance na jejich inkluzi do intaktní společnosti. Integrace pro jednotlivce, tedy osoby s tělesným postiţením má význam v podobě zařazení do kolektivu, jedná se o jejich návrat do aktivního ţivota, zařazení se do vzdělávacího či pracovního procesu, rozšíření moţností při sebeobsluze, získání větší soběstačnosti, nezávislosti, sebevědomí, svobody a bezpečí. V dnešní konzumní společnosti, jsou kladeny nemalé nároky na výkon a vzhled jedince. Tím je ovlivněno i postavení postiţeného, především jeho sociálním statutem. I přesto, ţe se nový směr v sociální politice z hlediska integrace jedinců s postiţením do společnosti snaţí o podporu, jak na trhu práce, tak i v přístupu k volnočasovým aktivitám na vysoké úrovni, je postavení lidí s tělesným postiţením stále okrajové. Dalším z kroků integrace je zakotvení v legislativě, ať uţ se jedná o bezbariérovou architekturu, zaměstnávání osob se zdravotním
postiţením.
I
přes
nezanedbatelnou
podporu
obsaţenou
1
v legislativě , není přesvědčení veřejnosti o významu této podpory na úrovni vyspělých zemí. Dnešní masmédia kladou důraz především na mládí, krásu a výkonnost namísto podpory rozvoje individuality jedince. 1.3.2 Faktory působící na jedince s poúrazovým tělesným postižením Mezi faktory působící na jedince s poúrazovým tělesným postiţením patří jevy, jakými jsou náročná ţivotní situace a krize.
1
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách“ podepsaný prezidentem 24. března 2006, nabyl účinnosti 1. ledna 2007
27
1.3.2.1 Náročná ţivotní situace S problematikou handicapu neoddělitelně souvisí i problematika náročné ţivotní situace a krize, jeţ se dají označit jako osobní faktory ovlivňující míru integrace jedince s postiţením a jeho participace na ţivotě společnosti jako celku. Dle Hříchové in Jiřincová – Holeček - Miňhová a kol. (25) podle intenzity rozeznáváme tři stupně náročných ţivotních situací (25, s. 11): -
Prosté náročné životní situace, které sice od jedince vyţadují zvýšené úsilí, ale s nimiţ je schopen se vyrovnat bez narušení psychické rovnováhy;
-
situace stresové, frustrující a konfliktogenní, které často vedou k neţádoucím psychickým stavům a při jejichţ řešení člověk většinou vyhledává pomoc psychologa či psychiatra;
-
situace patogenní, které vedou k funkčním poruchám nervové soustavy, popř. mohou být zdrojem psychosomatických onemocnění. Za náročnou ţivotní situaci se pokládá kaţdá situace, jeţ klade na jedince
vyšší nároky, neţ jsou jeho moţnosti. Ve skutečnosti je kaţdá nová situace pro jedince náročná a jejím překonáním se jeho osobnost rozvíjí nejen směrem intelektuálním, ale také se posilují jedincovi volní vlastnosti a celková jeho zdatnost. Čáp (26, s. 24) se k tomuto jevu vyjadřuje takto: „Obecně vzato ţivot záleţí v nepřetrţitém porušování a obnovování dynamické rovnováhy… ve vzájemném působení jedince a okolí.“
1.3.2.2 Krize Pojem krize úzce souvisí s náročnou ţivotní situací. Radikálním zlomem v ţivotě člověka i jeho blízkých je nenadále vzniklá ztráta tělesného zdraví zapříčiněná úrazem. Tato situace s sebou přináší řadu změn, na neţ si musí jedinec postupně zvyknout. Čím závaţnější je postiţení člověka, tím náročnější pro něj je se s takovouto situací vyrovnat. Jedná se tak o ţivotní událost ústící v krizi. Jedinec není schopen svou situaci řešit v rámci obvyklých strategií.
28
Psychologický slovník (27, s. 279) ji vysvětluje jako „situace selhání dosavadních regulativních mechanismů, nefunkčnost v oblasti biologické (spánek, potrava), psychické (ztráta smyslu ţivota), sociální (ţivot s druhými) či jako období přechodu mezi vývojovými stádii.“ V souhrnném popisu se zdůrazňuje oslabení adaptačních schopností, jeţ vyvolávají v jedinci pocity bezmoci a deprese, mnohdy i existenční ohroţení se sebevraţednými tendencemi. Krize je tedy vnímání ohroţení nejen akutním problémem, ale často je spouštěčem starších, dosud nevyřešených traumat. Slovník sociální práce (16, s. 98) vysvětluje: „Slovo krize pochází z řeckého cisis = vyvrcholení děje, vrcholný moment konfliktu, volba, rozhodnutí, rozloučení, rozpolcení, zkouška.“ Mohapl (28, s. 51) Pohlíţí na psychosociální stresory (jinými slovy krize) jako na ţivotní události, jeţ představují pro člověka změnu navyklého způsobu ţivota a nutí ho k vyvinutí neobvyklé aktivity, aby se přizpůsobil nové situaci. Uvádí zde význam těchto událostí především na jedince samotného, jeho vlastní rodinu, nejbliţší sociální okolí, partnerské vztahy, právní záleţitosti a zdravotní stav. Lucká in Matoušek (29, s. 119) zdůrazňuje, ţe „v pozadí krize lze často vysledovat starší, nezvládnuté konflikty a traumata nebo nedůsledná, povrchní řešení starších krizí.“ Na teorie krize Moos a Schaefer in Křivohlavý (30) nahlíţejí nejen z pohledu způsobů zvládání těţkostí, ale především o podobě výsledků tohoto procesu. Autoři vytyčují dva, vzájemně postavené extrémy, k nimţ při zvládání krize můţe dojít (30, s. 39): -
Zdravá adaptace projevující se vnitřním klidem pacienta (smířením, zdravým nadhledem, přijetím stavu, do něhoţ se pacient dostal) - je projevem osobnostní zralosti pacienta;
-
maladaptace projevující se nezvládnutí situace, které se projevuje prohlubující se beznadějí, bezmocí a jinými projevy osobnostní nezralosti. 1.3.3 Význam sebepojetí jedince s tělesným postižením K subjektivnímu hodnocení dochází člověk na základě sebepojetí,
jeţ se vytváří v neustálé interakci se světem a vlastními proţitky. Novosad (31, s. 45) rozlišuje oblasti vývoje „Já“:
29
-
Tělesné (tělové) „Já“ – které charakterizuje jako vědomí fyzické odlišnosti od vnějšího prostředí, kdy vzniká tzv. tělové schéma;
-
psychické „Já“ (vědomí sociálního „Já“) – jako vědomí jedinečnosti a odlišnosti od ostatních a identity. Na základě tohoto rozdělení můžeme vnímat psychickou zátěž z náhlé
změny vlastního schématu ve dvou základních rovinách, jež jsou od sebe neoddělitelné. Pro člověka s tělesným postiţením se v prvé řadě mnění význam tělesného schématu v závislosti od závaţnosti tělesného postiţení. Zdánlivě by se toto pojetí mohlo týkat pouze tělesné vizualizace, avšak změna tělesných funkcí s sebou přináší i změnu jejich vnímání. Cakirpaloglu (32, s. 385) uvádí: „Člověk existuje v neustále interakci se světem vlastních proţitků. Řada subjektivních a objektivních činitelů působí na osobnost a určuje její jednání. Směr a intenzita vyvolaných změn rovněţ souvisejí s podstatou jednotlivých osobnostních charakteristik; nejsnadněji lze měnit povrchové vlastnosti osobnosti (rysy, izolované názory, jednoduché návyky atd.), zatímco centrální vrstvy osobnosti (postoje, individuální a kulturní hodnoty, ideologické orientace atd.) manifestují podstatnou odolnost vůči změnám.“ Z toho lze vyvodit vzájemné propojení různých hodnot a postojů z nich odvozených. Toto vše je směsicí s nepřeberným mnoţstvím moţností reakcí na subjektivní pohled či proţitek vlastního handicapu, tedy tělesného postiţení. Máme zde mnoho různých hledisek, kterými je moţné nahlíţet na vlastní postoj vůči handicapu. Podle Matějčka (33, srov.: 7) získaný handicap nevytváří nové zvláštní vlastnosti člověka, připravuje mu však náročnější životní situaci, jeţ s sebou přináší vysoké nároky na přizpůsobení a i určitá specifická nebezpečí pro psychický vývoj postiţeného jedince. Důleţité pro psychiku postiţeného je porozumění a vcítění se do jeho ţivotní situace. Trvalý tělesný handicap představuje pro člověka znevýhodnění dané nejen určitým fyzickým omezením, ale i mírou jeho subjektivního zvládnutí nové sociální pozice, se níţ se musí vyrovnávat. Coţ je zřejmé z celkového pohledu
30
na postiţení jako na faktor bio-psych-sociální, z něhoţ je patrný nejen dopad na jedincovo zdraví, a prostředí, v němţ se nachází, ale také na jeho psychiku, jeţ je zatíţena rovnocennou měrou. Nejnáročnějším úkolem pro člověka s tělesným postižením je akceptace své závislosti. Při ochrnutí celého těla je člověk odkázán na pomoc druhých lidí i při dříve tak běţných úkonech (např.: krmení, oblékání, hygiena a další), kdy můţe mít pocit, ţe ztrácí svou důstojnost. Tělesné postiţení ovlivňuje všechny oblasti ţivota člověka počínaje mezilidskými vztahy a pracovními povinnostmi konče. Člověk tak nemůţe plně zastávat své sociální role jako dříve. Murphy (34, s. 76-77) ve své bibliografii přibližuje čtenáři na základě vlastní zkušenosti s paraplegií, později s kvadruplegií, niterní prožitky, a přibližuje sociální podmínky fyzicky postižených jedinců. „Silně problematický charakter vztahů mezi lidmi s poškozeným tělem a lidmi více méně nepoznamenanými nelze odbýt jednoduše jako důsledek nejapnosti, předpojatosti, hlouposti atd. těch druhých, i kdyţ také tyto věci hrají svou roli. Těţkosti s předvídáním reakcí postiţených mají dokonce i ti zdraví lidé, kteří jsou vedeni těmi nejlepšími úmysly, protoţe postiţení deformuje interpretaci. Všechno je o to sloţitější, ţe také invalidní lidé vstupují do sociální arény s pokřivenou perspektivou. Změněno není pouze jejich tělo, hluboce se transformoval také jejich způsob uvažování o sobě a o lidech a věcech vnějšího světa. Prošli revolucí vědomí. Prodělali metamorfózu. Nikdo se mne nikdy neptal, jaké to je být paraplegik – a dnes uţ kvadruplegik –, protoţe něco takového by bylo proti všem pravidlům etikety střední třídy… V medicínském modelu invalidity, podle kterého vyvstává problém výhradně z určité anatomické nebo fyziologické poruchy, nevzbuzují celkové subjektivní stavy pacienta velký zájem.“ Autorova výpověď přibliţuje dopad tělesného postiţení na psychiku, jeţ je pod tíhou takto náročné ţivotní situace nevyhnutelně vedena k transformaci a metamorfóze, tedy k zániku a novému nastolení vnímání. Bez této změny by zřejmě nebylo moţné dojít k znovu vyrovnání psychiky a vyuţití moţnosti pokračovat v ţivotě i přes komplikace a omezení. Vítková (11) uvádí, ţe tělesné postižení je většinou spojeno s narušenými vztahy. Zkušenosti jedince v interaktivních vztazích ovlivňují jeho emocionální a sociální vývoj, k němuţ dochází v důsledku postiţení. Přijímání a vytváření vztahů mezi intaktní
31
společností a jedinci s tělesným postiţením je ovlivněno společenskými předsudky vztahujícími se k tělesnému postiţení. Jedinec se můţe cítit nepochopen a neakceptován, coţ vede u něj k vývoji negativní sebekoncepce s nepříznivým dopadem na citlivost a emoční proţívání. Jak uvádí Mohapl (28, srov.: s. 65) mnohé záleží na sociální opoře, jež může posílit zdraví nebo zmenšovat nepříznivé působení stresu zvýšením sebeohodnocení nebo nárůstem pocitu osobní kontroly. Teorie sebeohodnocení a teorie osobní kontroly předpokládají, ţe vnímání vlastního sociálního statutu a vlastní pravomoc kontrolovat významné události, jsou kritickými faktory pro duševní zdraví. Během stresových událostí jsou oba tyto systémy (sebeohodnocení a osobní kontrola) bezprostředními spouštěči pozitivního smýšlení. Pozitivní smýšlení autor vysvětluje jako podmět k pečovatelskému chování, zvyšující se vnímavost vůči pomoci a přispívající k výběru úspěšných adaptivních technik. Mezi významné determinanty ovlivňující vliv sebehodnocení zajisté patří význam vzdělání a pracovního uplatnění jedince s tělesným postižením. 1.3.4 Změna hodnotového systému Příklady ţivotních cílů, hodnot, oblastí zájmů či ţivotních témat dle metodologie SEIQoL uvedené in Křivohlavý (35, srov.: s. 245) je v práci pouţito pro nástin hlubšího pohledu v rozdílech dosahování těchto hodnot jedinci s handicapem oproti intaktní populaci: V oblasti rodiny a manželství (35, s. 245) se jedná např.: o „otázky dětí a vnuků, případně i širší rodiny; jde o otázky lásky, porozumění, péče, starosti, otázky spokojenosti, soudrţnosti a vzájemné pohody v rodině.“ Pro tělesně postiženého dostává rodinné prostředí nový význam. Člověk, jenž projde krizí, mnohdy přehodnotí žebříček svých hodnot, a rodina a mezilidské vztahy nabývají na důležitosti; v oblasti tělesného zdraví (35, s. 245) se jedná např.: o „jeho udrţování, případně zlepšování; jde o úspěšné bojování se zdravotními těţkostmi – např.: „abych nebyla druhým lidem na obtíţ, abych byla soběstačná.“ I zdraví se v nové
32
situaci jeví zcela jiným způsobem. Člověk si začíná uvědomovat, že zdraví není samozřejmost a udržet si jej, je mnohem těžší než před úrazem (riziko dekubitů (proleţenin), vznikajících díky necitlivosti po přerušení míchy, jsou nebezpečné jakékoliv oděrky, jeţ postiţený jedinec necítí, ale můţou ho ohrozit i na ţivotě); v oblasti duševní pohody (35, s. 245) se jedná např.: o „duševní zdraví, udrţování paměti v dobrém stavu, péče o citlivé vnímání, rozumné myšlení, o to mít dobrou náladu, nebýt necitlivý, ale empatický neboli soucítící, neztratit chuť do ţivota, zachovat si dobrou mysl, nepropadnout depresi, nevyhořet.“ Duševní pohodu může postižený znovu nabýt v plném rozsahu, podmínkou pro znovunastolení duševní pohody je zcela jistě přijmutí nové skutečnosti se vším, co obnáší. V tomto pohledu je nutné si uvědomit, ţe docílení duševní pohody je přirozenou snahou kaţdého jednotlivce, je to stav vyrovnanosti; v oblasti duchovního života (35, s. 245) je důleţité např.: „mít pro co ţít, nacházet smysl ţivota, neţít nesmyslně, ale naopak snaţit se ţít smysluplně, umět odlišovat důleţité hodnoty od těch, jeţ tak důleţité pro ţivot nejsou, hledat a poznávat to, co je v ţivotě podstatné, prohlubovat modlitební i meditativní ţivot, poznávat Boha a hlouběji chápat sebe, zachovávat si dobré svědomí.“ Nová situace a ztráta dřívějších hodnot vede člověka k úvahám o hodnotách nových. Po úraze si je člověk vědom své křehkosti a zranitelnosti. Na významu nabývají zcela jiné hodnoty oproti hodnotám materiálním. Člověk se mnohdy poprvé za svůj ţivot začíná zabývat jeho smyslem; v oblasti vztahů mezi lidmi (35, s. 245) je důleţité mít např.: „ohled na druhé lidi – udrţování přátelských vztahů, zlepšování vzájemných vztahů s druhými lidmi, zvětšování tolerance, rozvíjení altruismu, tj. pomoci druhým lidem, např. starým a postiţeným.“ Mezilidské vztahy postiženého hrají důležitou roli. Své trauma ze ztráty bývalých schopností jistě nese těţce, ale mnozí z postiţených si uvědomují, ţe ţivot jim úrazem nekončí. Moţnost navštěvovat nejrůznějších kulturní akce patří k udrţení a posílení vzájemných mezilidských vztahů. V dnešní době je jiţ brán zřetel na moţnou účast tělesně
33
postiţených, mnohdy mají moţnost účastnit se kulturní akce zdarma i s doprovodnou osobou; v oblasti osobního růstu (35, s. 245) je důleţité např.: „sebevzdělávání – studovat, číst, učit se cizí jazyky, zvyšovat si kvalifikaci, získávat nové dovednosti (např. naučit se pracovat s počítačem, hrát na hudební nástroj).“ Studium je nejen možností, jak nahradit aktivity provozované za plného zdraví, které jiţ postiţený vykonávat nemůţe, ale také umoţňuje vyuţít skrytý potenciál. Studium mnohdy otvírá zcela nový způsob pohledu na svět; v oblasti kultury (35, s. 245) se jedná např.: o moţnosti „návštěvy divadel, koncertů, výstav, četba beletrie, básní.“ Vše co podporuje mezilidské vztahy od koncertů či divadelních představení aţ po posezení s přáteli v restauraci, to vše je pro postiženého uvítanou pomocí, jak začít žít „nový“ plnohodnotný život (35, s. 245); v oblasti sportu (35, s. 245) jsou důleţité moţnosti např.: „tělesného cvičení, pohybu, turistiky nebo jógy.“ Podle rozsahu postižení, je dnes již celá řada sportů zaměřených právě na tělesně postižené. Pro jejich podporu jsou pořádány i různé (závody) nebo Paralympijské hry (tzv. Paralympiáda), jeţ jsou vrcholnou soutěţí světové úrovně pro špičkové sportovce s různými zdravotními postiţeními; v oblasti ručních prací (35, s. 245) se jedná např.: o „šití, vaření, udrţování chalupy v provozním stavu, úprava domova, úklid bytu.“ Ruční práce jsou pro jedince s postiţením důleţité především v nácviku soběstačnosti. Čím více se mu povede zvládat běžné úkony, tím bude mít spokojenější život. Ruční práce jsou významné v podpoře jemné motoriky a rozvoje samostatnosti jednotlivce; v oblasti koníčků neboli volnočasových aktivit (35, srov. s. 245) se můţe jednat např.: o „hobby - zahrádku, hraní v amatérském orchestru, malování, kreslení, zpěv, zahradničení, cestování, psaní rodinné kroniky apod.“ Pokud
34
postiţení zabraňuje postiţenému v provozování koníčku, jemuţ se věnoval do doby pře úrazem, měl by si nyní najít takový, jenţ mu umoţní smysluplnou relaxaci od kaţdodenních činností. Volnočasovým aktivitám směřujícím k lidem s tělesným postižením pozvolna přibývá. Mezi první takovéto společnosti v místním regionu, bezpochyby patří Obecně prospěšná společnost Mobilita (36), jeţ se zabývá poskytováním „obecně prospěšných sluţeb spočívajících ve vytváření podmínek pro zpřístupnění Jizerských hor tělesně postiženým osobám (cyklotrasy, bezbariérové ubytování) a v koordinační činnosti při zajišťování sportovních a kulturních akcí a rekreačních sluţeb pro tělesně postiţené.“ 1.3.5 Téma integrace Dle Koláčkové – Kodymové in Matoušek (17, srov.: s. 97) Integraci vysvětluje, jako účast ve společenských vztazích oproti tomu segregace označuje vyčlenění a neúčast. Přičemţ poměr mezi nimi je jedním s ukazatelů vyspělosti společnosti. Patrné jsou rozdíly mezi jednotlivými kulturami. Dnešní doba podporující individualizaci na jedné straně umocňuje lidskou jedinečnost, nahlíţí na člověka jako na individualitu, avšak z pohledu opačného staví jednotlivce do role samostatně funkční jednotky, kterou bezpochyby není, neboť kaţdý z nás je součástí celku a na celku závislí. Je proto důleţité vyzdvihnout povědomí lidí o lidské jedinečnosti a o právech kaţdého jednotlivce na moţnost ţít plnohodnotný ţivot v rámci společnosti jako celku, jenţ svým přístupem rozhoduje. Na sociální integraci lidí se zdravotním postiţením má hlavní vliv princip rovných příleţitostí. Zde má legislativa úlohu záštitnou. Vědomí společnosti tedy udává směr dalšímu vývoji podmínek integrace lidí se zdravotním postiţením a tím i šance na jejich inkluzi do intaktní společnosti. Integrace pro jednotlivce, tedy osoby s tělesným postiţením, má význam v podobě zařazení do kolektivu, jedná se o jejich návrat do aktivního ţivota, zařazení
se do vzdělávacího
či
pracovního
procesu,
rozšíření
moţností
při sebeobsluze, získání větší soběstačnosti, nezávislosti, sebevědomí, svobody a bezpečí.
35
Mezi faktory působící na míru integrace patří faktory prostředí a faktory osobní, jenţ vytváří spolupůsobící faktory, které jsou blíţe popsány v MKF takto (9, s. 221): -
Spolupůsobící faktory jsou faktory, které dohromady vytvářejí celý kontext ţivota jedince;
-
faktory prostředí referují o všech aspektech vnějšího nebo vnitřního světa, které vytvářejí spojitosti ţivota jedince a jako takové mají vliv na funkční schopnost osoby. Faktory prostředí obsahují fyzický svět a jeho rysy, člověkem vytvořený hmotný svět, ostatní lidé v různých vztazích a rolích, postoje a hodnoty, sociální systémy a sluţby, a principy řízení, pravidla a zákony;
-
faktory osobní jsou spolupůsobící faktory, které se vztahují k jedinci, jako jsou věk, pohlaví, společenský stav, ţivotní zkušenosti a další. Ukazatelem stupně integrity by mohlo být rozsah bezbariérovosti
prostředí. Bezbariérové prostředí je tvořeno faktory prostředí, tedy faktory ovlivňující společnost jako celek. Pro ilustraci rozsahu jednotlivých dílčích celků jsou informace čerpány z publikace Ministerstva pro místní rozvoj: „Bezbariérové ţivotní prostředí pro všechny“ (37). V této publikaci jsou uveřejněny cíle evropského roku osob se zdravotním postiţením, jejichţ idea spočívá v podpoře integrity osob se zdravotním znevýhodněním. Vzhledem ke skutečnosti, ţe osoby s tělesným
postiţením
jsou
jednou
z podskupin
osob
se
zdravotním
znevýhodněním, jsou tyto idey platné i v rámci specifik skupiny lidí s tělesným postiţením. MMR (37, s. 14 – 15) uvádí tyto faktory integrity: -
„Zvyšovat povědomí o právu osob se zdravotním postižením na ochranu před diskriminací a na úplné a neomezené poţívání veškerých práv, jak je mimo jiné stanoví Charta základních práv Evropské unie.“ První bod se opírá o Listinu základních lidských práv a svobod, kterou převzala Charta základních práv Evropské unie. V tomto dokumentu je zmíněno i právo
36
na vzdělání, svoboda volby povolání a právo na práci, integraci osob s postiţením, jeţ z hlediska participace na společenském ţivotě je primární. Legislativa by měla účelně podporovat dnešní trend, kdy se do popředí zájmu dostává sociální model přístupu vyjadřující rovné příleţitosti, rovná práva a povinnosti i sebeurčení oproti přístupovým modelům předcházejícím, kdy byla osoba s postiţením vnímána jako pasivní jednotka nemající moţnost vlastního rozhodnutí a byla ji vtisknuta role osoby závislé na rozhodnutích druhých; -
„podpořit úvahy a diskusi o opatřeních nutných k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené osoby v Evropě.“
V tomto směru
lze vytyčit jednotlivé body mající stěţejní význam pro osoby se zdravotním postiţením. Tímto je bezpochyby bariérovost prostředí. Důraz je zde kladen na přístupnost. Především pak veřejných a vzdělávacích budov, obchodů, bank, lékařských ordinací a lékáren, veřejných WC, kulturní objekty jakými jsou divadla, kina, muzea, sportovní areály aj. Téţ výstavba komunikací s nájezdy a vodícími pásy, semafory se signalizací aj. Nosným pilířem by měla i zde být legislativa a sledování jejího dodrţování; -
„podporovat výměnu zkušeností týkajících se příkladů dobré praxe a účinných strategických postupů prováděných na místní, státní i evropské úrovni.“ Stěţejní význam participace jednotlivých sloţek sociální pomoci a podpory v rámci participace společnosti jako celku je ideálem, kam by se měli sluţby ubírat;
-
„posílit spolupráci mezi všemi zainteresovanými stranami – vládami na všech úrovních, soukromým sektorem, komunitami, sociálními partnery, výzkumem, dobrovolnickými skupinami, osobami se zdravotním postiţením a jejich rodinami.“
Tento bod přímo navazuje na bod předchozí,
kde je zmíněna výměna zkušeností, jeţ jsou povaţovány za „know-how“ organizace čímţ je spolupráce mezi jednotlivými segmenty mnohdy negativně ovlivněna; -
„poukázat
na
pozitivní
přínos
osob
se
zdravotním
postižením
pro společnost jako celek, především kladením důrazu na rozmanitost a vytvářením pozitivního a přizpůsobivého prostředí, jeţ tuto rozmanitost
37
podporuje.“ V tomto bodě by měl být kladen důraz např. na mediální podporu, aktivní začleňování osob se zdravotním postiţením s důrazem na jejich kvality a celkový přínos pro rozvoj humanitního smýšlení společnosti jako celku; -
„lépe informovat veřejnost o různorodosti skupiny osob se zdravotním postižením a o četných formách diskriminace, jíţ jsou členové této skupiny vystaveni.“ Zde je důraz kladen na nutnost otevřeně mluvit o moţných nebezpečích a skrytých formách diskriminace nejen z pohledu jednotlivce, ale i v širším kontextu společnosti jako celku. I přes členitost determinant majících vliv na míru integrace jedince
s tělesným postižením do intaktní společnosti, je patrný rozsah faktorů prostředí, které jsou ovlivnitelné přístupem společnosti jako majoritní skupiny ke skupině jedinců s tělesným postižením. S těmito faktory úzce souvisí normy utvářející kulturní rámec konkrétní společnosti. Mezi osobní faktory mající rovněţ velký vliv na stupeň integrace jednotlivce s tělesným postiţením patří především jeho vrozené dispozice, jakou jsou schopnost zvládat zátěţové situace a schopnost adaptability, jimţ se bude práce věnovat dále. 1.3.6 Téma bariér Pod pojmem bariéra si jistě kaţdý představí překáţku. Na význam překáţek se jistě můţeme dívat, ţe jsou od toho, aby se zdolávaly, avšak jsou i překáţky, jeţ bez přičinění druhých sami zvládnout nesvedeme. Pro kaţdého z nás má překáţka svůj specifický význam, kaţdý si vybavíme pod tímto pojmem nějakou konkrétní událost, pro nás specifickou. Avšak většinu z nás nepostihují bariéry spojené s tělesným postiţením. Další kapitola se bude zabývat specifikací pojmu bariér a popisem oblastí lidského ţivota, do nichţ zasahují. Architektonické bariéry V exteriéru se můţe jednat o bariéry na pozemních komunikacích, většinou obrubně chodníků, schody v exteriéru, sloup uprostřed chodníku bránící volnému pohybu vozíčkáře, hrbolatá nebo poničená dlaţba nebo nepřístupné veřejné budovy. Této problematice se v celé její šíři věnuje publikace Daniely
38
Filipiové „Projektujeme bez bariér“ (38), jeţ by měla slouţit projektantům a pracovníkům ve stavebnictví, tedy lidem, kteří jsou za tvorbu prostředí, v němţ ţijeme, jakýmkoliv způsobem přímo odpovědni. Autorka v úvodu publikace jasně vystihuje svůj postoj vyjadřující problematiku přístupu k handicapovaným lidem. Fillipiová (38, s. 6) „V prvé řadě je třeba si uvědomit, že k handicapovanému člověku nelze v drtivé většině případů přistupovat jako k nemocnému člověku. Lidé žijící s handicapem mají „pouze“ ztíženou možnost pohybu nebo orientace v daném prostředí.“ Dále se jí věnuje legislativa stavebním zákonem. Dané problematice se dále rozsáhle věnuje. Skopec (39) v publikaci „Stavby bez bariér“ i přes její pozdější vydání, přináší řadu stále aktuálních informací nejen s oblasti bydlení, ale i občanské vybavenosti. Autoři zde vyzdvihují změnu společenských podmínek přispívající k rozvoji humanitárně technické oblasti ve prospěch integrace zdravotně postiţených lidí do společnosti. Dopravní bariéry Nedostatek nízkopodlaţní městské dopravy a chybění přednostního práva nástupu handicapovaného, bývá často diskutovaný problém. Handicapovaný se dostává do situace, ţe i přes moţnost vyuţít nízkopodlaţního dopravního prostředku městské dopravní obsluhy, není pro něj díky velkému počtu přepravovaných osob, místo. Takováto situace můţe handicapovanému velmi znepříjemnit ţivot, zvláště pokud jsou nepříznivé povětrnostní podmínky, které jej „ohroţují“ na zdraví v daleko větší míře, neţ populaci „zdravou“. Avšak nejsou zde jen negativa, tato strana má i svá pozitiva, jakými je bezbariérová doprava Českými drahami nebo moţnost čerpání příspěvku na pořízení motorového vozidla2 a čerpání příspěvku na jeho provoz. K tomuto je však nutné podotknout, ţe se jedná o poměrně zdlouhavý proces, jenţ má přesně stanovená kritéria. Podrobně o něm pojednává Hutař (40), který vyzdvihuje moţné úskalí spočívající v důleţitosti pojištění získaného vozidla, aby handicapovaný předešel moţnému
2
Podmínky, za kterých se poskytují dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postiţením, jsou upraveny ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 182/1991 Sb.“).
39
katastrofickému scénáři, jenţ by nastal po odcizení jeho vozu. Nejen, ţe by byl bez vozidla, ale ještě navíc by byl nucen vrátit příspěvek. Mezilidské bariéry Mezilidské bariéry jsou sice méně zřejmé oproti architektonickým či jiným bariérám okolního prostředí, avšak se zásadním významem pro kvalitu ţivota lidí se zdravotním postiţením. Řadí se mezi ně: -
Předsudky;
-
komunikace;
-
účast na životě společnosti. Novosad (6, srov.: s. 12) Pro kaţdou lidskou bytost je ţivotně důleţité
přijetí. Potřeba přijetí je jednou ze základních lidských potřeb. Předsudky majoritní společnosti však přijetí brání, jsou výrazem nepřijetí, který člověk se zdravotním postiţením bolestně proţívá. Takovéto bariéry v mezilidských vztazích jsou označovány jako sociální či psychosociální. Vzhledem k tomu, ţe společnost funguje na základě sociální sítě, jakékoliv omezení či znevýhodnění jedince jej odsouvá na její okraj, kde můţe být diskriminován v přístupu k občanskému dění i sebeuplatnění. Bariéry všude kolem nás. Pokud Vám to tak nepřijde, stačí, abyste se na chvilku ocitli na druhé straně, mnohdy stačí drobnost, odlišnost. Jistě by se dala nazývat jedinečností či originalitou, tělesné postiţení s sebou jedinečnost i originalitu jistě přináší, alespoň v negativním smyslu ano. Zdá se vám to přehnané? Co všechno se skrývá v lidských srdcích. Předsudky, strach, nesmířlivost. Často je slyšet, vyjádření, ţe pokud by se to či ono stalo „mně“ tak si „hodím mašli“. Co všechno to znamená. Nesnesitelnost jakékoliv připomínky naší vlastní zranitelnosti, dotknutelnosti a bezmoci? Co se nám honí při pohledu na „nemohoucnost“ druhého hlavou? Jak často děti slyší: „nezírej tak na ně, není to slušné“ nebo „nezlob, neukazuje se“. Potrestaná zvídavost můţe mít jeden z hlavních negativních výchovných vlivů. A dále? Jakou hodnotu
40
má lidská bytost v dnešní společnosti? Mohla by snad i tato otázka osvětlit a rozjasnit význam tělesného postiţení jednotlivce? Co vše můţe být bariérou pro člověka s tělesným postiţením? První, co nás napadne, bude jistě pohled po povrchu. Například schodiště či jiná architektonická překáţka. Architektonika je jistě jedním z hlavních témat, jímţ se lidé s tělesným postiţením zabývají, především z nutnosti tyto bariéry zvládnout a překonat. Jsou však i bariéry, jeţ zřejmé nejsou a tedy jim nemohou ani čelit. V dnešní době multimediace je jistým východiskem propagace a informovanost veřejnosti v médiích, podporu a záštitu nad „potřebnými“ mají filmové hvězdy, ale i tak smýšlení lidí je stále směřováno ke konformitě, solidarita se zdá být nedosahnutelným ideálem. Rozhodně bychom měli ocenit pokroky, jež změna společenských podmínek přináší. „Vstřícný přístup pomoci osobám s omezenou schopností pohybu a orientace se rozšířil mezi řady kolektivů a jednotlivců, jak v působnosti státní správy, tak v dobrovolných občanských iniciativách.“ Skopec (39, s. 1) Jistě je důleţité si uvědomit pokrok, jenţ je nevyhnutelný, jak ale docílit změny ve vnímání? Je moţné docílit integrace do doby, kdy je kaţdý „nahraditelný“ a kdy dominuje konkurence nad participací? Jak umoţnit „rovné příleţitosti“ v nerovné společnosti. Stále se vede boj o přeţití, kde místo je především pro ty nejsilnější. Dalším pohledem na psychosociální bariéry je v přístupu ke zdrojům. Mezi tyto zdroje patří vzdělání a pracovní uplatnění, jež vytvářejí možnosti jedincovi seberealizace. 1.3.7 Téma seberealizace Seberealizace v Maslowově3 pojetí má dva významy. Prvním z nich je vyuţití svého potenciálu a druhým je vymezení směru odpovídajícího představám pozitivního ţivota člověka, tj. ţivota, v němţ člověk ţije v harmonickém vztahu k prostředí, ve vztahu sám k sobě i k ostatním lidem. Dle Novosada (41, s. 159) “seberealizací rozumíme rozvíjení a soustavné využívání
nadání
a schopností
jedince,
tedy
uplatnění
přirozených
i utvářených dispozic jedince k určité činnosti, k určité práci či sociální 3
Abraham Harold Maslow (1. dubna 1908 – 8. června 1970) americký psycholog, autor hierarchie lidských potřeb. Hlavní dílo: Motivation and Personality (Motivace a osobnost).
41
aktivitě. Seberealizace a s ní související uplatnění na trhu práce je daleko obtíţnější.“ Seberealizace je směsicí všeho, co nás v ţivotě osloví, čemu nasloucháme, je to námi vytyčený směr, který máme stále před sebou. Křivohlavý (42, srov.: s. 29) zdůrazňuje při dosahování vytyčených cílů významu zdraví. „Člověku o něco jde i tak je moţno vyjádřit to, co se jinak formuluje slovy směřování, záměr, touha, případně cílesměrnost lidské aktivity, chtění oproti důrazu na mechanické reagování na podněty… Aby toho dosáhl, potřebuje být zdráv. Proto a v prvé řadě právě z tohoto důvodu je dobré být zdráv. Opačný stav (být nemocen, neschopen) je neţádoucí. Brání úspěšnému dosaţení cíle, znemoţňuje realizaci záměru ať je jakýkoliv… Zdraví je tak chápáno jako důležitý prostředek k dosažení cíle i když tyto cíle mohou být velmi rozdílné.“ Pokud jsou tedy cíle spjaty se zdravím, první, o co se bude člověk s postižením
snažit,
je
dosáhnutí
uspokojivého
zdravotního
stravu
v maximálně možné míře, tak aby následně mohl dosahovat dalších vytyčených cílů. Tyto cíle nemusí být vţdy zjevné. Pro obnovení duševní pohody, tedy docílení maximální míry zdraví, hraje sebepojetí důleţitou úlohu. Člověk s postiţením stojí před nemalým úskalím, spletí hodnot, jeţ utvářejí sebepojetí potřebné k seberealizaci. Seberealizace se tedy úzce pojí se sebepojetím. Seberealizace jako schopnost něčeho dosáhnout, dostát svých cílů, je po úraze značně pochroumána. Úrazem a následným postiţením mnohdy bývá moţnost v pokračování započatého úsilí ukončeno. Změna hodnot a priorit bývá nevyhnutelná, stejně tak jako stanovení si nových cílů k čemuţ je bezpodmínečně nutné i přijetí nově vzniklé situace. Další dílčí jednotkou seberealizace jsou tedy hodnoty. Hodnoty mohou být vnímány jako základní stavební prvky, potřebné k opětovnému vybudování zdravého sebevědomí, sebepojetí a tím i následné seberealizace. Podle Novosada (41) k úspěšné seberealizaci
musí
být
provedena
správná
lokalizace,
podchycení
i programové rozvinutí těch vloh a schopností handicapovaného člověka, jeţ nejsou omezeny nebo zdeformovány defektem, nemocí či úrazem. Je prokázáno, ţe zdravotně postiţení jedinci jsou v individuální míře vybaveni výraznými vlohami pro specifické činnosti při maximálním vyuţití těch funkcí,
42
jeţ jsou postiţením ovlivněny jen málo nebo vůbec. Můţeme vyuţít mentálního potenciálu těţce tělesně handicapovaných či solidní zručnosti a estetického cítění mentálně retardovaných jedinců.
1.3.7.1 Význam vzdělání pro člověka s handicapem Význam vzdělání byl významný jiţ od počátku vývoje lidstva, antropolog Jules Henry nám připomíná jeho ústřední roli ve všech společnostech (43, s. 344): „Homo sapiens je už od počátku svého vývoje tvor budující si „společenský status“, a to ho vlastně nevyhnutelně přivedlo na cestu ke vzdělání. Cesta k vyššímu společenskému postavení začínala u těch, kdo mu byli v oblasti poznání, a tedy i sociálně nadřazeni… instruktáţ mladých ohledně způsobů, jakými se odehrává kmenový ţivot, je tak přirozená jako dýchání; děti, které vyučují, mají (pro dospělé) zásadní význam. Často pozorujeme, ţe se zájem o děti pojí se širším zájmem o ţivot kmene jako celku.“ Vzdělání slouţí jako odrazový můstek pro celý lidský ţivot, pro dosaţení jeho určité kvality, coţ je v dnešní době velmi vyzdvihováno. Přináší s sebou určitý status, a tím zvyšuje sebevědomí. Dle Vágnerové (44, 27 s.) “zdravotně či sociokulturně handicapovaní lidé potřebují získat takové znalosti a dovednosti, které jim umožní adekvátní integraci do společnosti i vlastní výdělečnou činnost a zbaví je pocitu zbytečnosti i závislosti na sociálních dávkách. Jak bude takové vzdělávání zaměřeno, uţ záleţí na jejich moţnostech i na poţadavcích společnosti.” Mimo pohledu na vzdělání, coby na moţnost integrace handicapovaného do intaktní společnosti, můžeme na něj pohlížet podobně jako Zámečníková (45, s. 70), jako na hodnotu nejvyšší, kterou může člověk vlastnit. Podle autorky je moţné „význam vzdělání rozdělit do několika kategorií podle přínosu kaţdé osobě“ (45, s. 70): -
Získání kvalifikace;
-
uspokojení a uznání;
-
možnost volby povolání;
-
zajištění příjmu - nezávislý život;
43
-
naplnění představ. Dle Vágnerové (44) se dají vymezit tři základní pilíře významu vzdělání
pro handicapované. Jde o (44, s. 27): -
Kompenzační význam;
-
terapeutický význam;
-
prostředek prevence proti rozvoji psychopatologických a sociálně patologických jevů. Vysokajová (46) vyzdvihuje v procesu vzdělávání především princip
stejných příležitostí a to z hlediska přístupu k základnímu, středoškolskému a vysokoškolskému vzdělání. I zde se zmiňuje o významu integrace, ale spíše ve smyslu přizpůsobení se prostředí. Na podporu takovéhoto přístupu je v legislativě pamatováno ve školském zákoně. Jedná se o „Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání“, konkrétně §16.4 Opatřilová – Zámečníková (47, s. 76) uvádějí, ţe „v současné společnosti je vzdělávání chápáno jako vyjádření určité kvality“ vyjadřující nejen znalosti, dovednosti a schopnosti, ale také celkový ráz současné kultury. Speciálně pedagogické metody se zaměřují na překonávání a zmírnění následků postiţení a řadí se sem metody reedukace, kompenzace a rehabilitace uvedené u Renotiérové in Renotiérová - Ludíková (13, s. 24 - 25) takto: -
Reedukace (z lat. re = opět, znovu, educatio = výchova) představuje postupy zaměřené na rozvoj a zlepšení těch funkcí, které se v důsledku orgánového poškození dostatečně nerozvinuly;
-
kompenzace (z lat. compensatio = vyrovnání, vyváţení, náhrada) představuje metody zdokonalující výkonnost jiných funkcí neţ těch, které jsou postiţeny;
-
rehabilitace (z lat. re = znovu, opět, habilitas = schopnost, způsobilost) ve speciální pedagogice jsou metody nejen ve významu znovuuzpůsobení
4
Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005, s výjimkou ustanovení § 20 odst. 3, 5 aţ 7, které nabylo účinnosti dnem vyhlášení, a s výjimkou ustanovení § 77 aţ 79, § 80 odst. 3 aţ 10, § 81 odst. 1 aţ 8 a § 82 odst. 3, která nabývají účinnosti dnem 1. září 2007.
44
(rehabilitace),
ale
především
ve
významu
uzpůsobení
(habilitace).
Jsou to speciálně uzpůsobené, modifikované výchovně-vzdělávací metody, které se vyuţívají s cílem eliminovat následky postiţení a dosáhnout tím i socializace osoby s postiţením.
1.3.7.2 Význam pracovního uplatnění Význam práce pro člověka
spočívá v několika se navzájem
prolínajících aspektech. Tyto aspekty ba se daly rozdělit na vnější externí a vnitřní intrapersonální. Mezi externí by se dal zařadit aspekt ekonomický, který je z existenčního hlediska zřejmě prvořadý. Člověk z tohoto pohledu pracuje, aby si zajistil svou existenci. Díky financím, tedy schopnosti si je vydělat jsme soběstační, tedy nezávislí. V tomto se odráţí aspekt suverenity. Mezi intrapersonální aspekty zajisté umístíme aspekt sebeutváření, jeţ souvisí s moţností seberozvoj a pohledu, kterým vnímáme sami sebe, svoji vlastní hodnotu. Mezi další můţeme zařadit pocit uţitečnosti, plnohodnotnosti. K tomu všemu
by
se
dala
přiřadit
vzájemná
společenská
participace,
tedy spolupodílení se na utváření sociálních vztahů. Vzhled k tomu, ţe člověk je tvor společenský, je na míře kontaktu se svým okolím přímo závislí. Jistě by se dalo namítnout, ţe jsou mezi lidmi i jedinci upřednostňující samotu, nicméně většina lidí má potřebu vzájemnosti, tedy utváření vztahů. Opatřilová – Zámečníková (45, s. 8) poisují práce takto: -
Tělesná nebo duševní činnost zaměřená na výdělek, výživu a uspokojení potřeb;
-
činnost vedoucí k určitému, většinou zřejmému, cíli a k vytváření hodnot, které mají význam pro jedince i pro společnost;
-
předpokladem seberealizace, uplatnění dispozic jedince k určité činnosti, k práci či sociální aktivitě. Např.: roviny významu práce dle Novosada (6, s. 39) jsou:
45
-
Existenční a materiální (odměna, mzda, uspokojení osobních potřeb, pochopení ceny, hodnoty lidské práce, chápání času, prostoru a energie);
-
rozvojový a tvořivý (rozvoj duševních a tělesných schopností, realizace představ o světě a produktech lidské činnosti);
-
kooperační a socializační (svou prací navazuje na práci jiných lidí, spolupracuje s nimi, učí se ostatní respektovat a komunikovat s nimi);
-
estetický a kulturní (reflexe individuálních estetických kritérií, umělecká tvorba, kultura společnosti);
-
relaxační (odvádí od jednostranné zátěţe, psychického napětí, příleţitost k činnostem, které emocionálně obohacují). Práce tvoří takřka třetinu našeho života. Je vším, co nás obklopuje.
Stačí se rozhlédnout kolem sebe a vše, na čem spočine náš zrak, se setkalo s tvůrčím procesem člověka, který tak utváří svět kolem sebe. Nijak tím nepřehlíţím potenciál, který nám dává naše planeta, pouze se tímto snaţím poukázat na význam práce ve smyslu vytváření určitých hodnot, nikoliv pouze jako prostředku k získávání financí. Pokud tedy uváţíme výše zmíněné aspekty a jejich rozsah, vyvstane nám nepomíjitelnost nezbytnosti práce pro rozvoj kaţdého
jednotlivce.
Práce
tedy
patří
k jistým
právům
jednotlivce
na seberozvoj a nezávislost. Pro člověka s handicapem je však naplnění tohoto práva mnohdy nepřekonatelný problém. Kdyţ se tedy zamyslíme nad integrací lidí s postiţením na otevřený trh práce, zjistíme, ţe ve skutečnosti je dnešní společnost zaměřená na produkci, kde se tito jedinci jen těţko uplatní, protoţe mnohdy jejich schopnosti nesplňují představy a potřeby zaměstnavatelů, kteří z důvodu konkurenceschopnosti nemohou přizpůsobit pracovní místo konkrétnímu člověku. Zákon na toto pamatuje systémem dotací na vytváření chráněných míst a úhradami mezd zaměstnancům se sníţenou pracovní schopností prostřednictvím jejich zaměstnavatelů. Člověk s tělesným postižením se tak ocitá před těžko řešitelnou situací, kdy je přímo odkázán na pomoc a podporu z vnějšku. Základní informace by mu měli poskytnout na příslušném úřadu práce, kde by měli mít aktuální přehled chráněných pracovišť v daném regionu i s kontaktními údaji, případně by mohli se zájemcem o zaměstnání
46
vypracovat individuální plán zahrnující i rekvalifikaci (pokud by to podmínky umoţňovaly). Opatřilová in Opatřilová – Zámečníková (35) se vyjadřuje k tomuto tématu z hlediska profesní dráhy jedince takto: „Profesní dráha u handicapovaných jedinců má různý vývoj v důsledku handicapu, omezené volby povolání a s tím související správné profesní orientace. Důležitým se zejména jeví utváření a rozvíjení reálného profesního cíle a perspektivy handicapovaného člověka a vlastností a schopností významných pro proces volby povolání, jeho vykonávání a eventuální rekvalifikace.“ Z čehoţ je patrný realistický pohled zejména na schopnosti jedince s postiţením, od kterých se můţe nadále odvíjet celkový postoj k jeho moţnostem uplatnění na trhu práce. Profesní aktivita je přímo spojená s celou škálou potřeb a sociálních kompetencí, jak uvádí Vágnerová (27) tyto potřeby jako hlavní faktory k udrţení zdravého sebevědomí a sebeúcty. Jedná se především o tyto potřeby (27): - Potřeba stimulace: nedostatek podmětů, nuda, ztráta ţivotní náplně, nedostatek smysluplné aktivity; - potřeba smysluplné aktivity: pocit vlastní uţitečnosti, uchování potřebných návyků; - potřeba sociálního kontaktu: komunikace, schopnost navazování kontaktu, respektování určitých norem a zvyklostí; - potřeba smysluplného učení: aktivizace a prohlubování schopností a dovedností; - potřeba seberealizace: ztráta smyslu ţivota; - potřeba otevřené budoucnosti: ztráta o představě budoucího uplatnění. Jedinec, jenž ztratil uplatnění na trhu práce, přichází o celou řadu aktiv.
47
1.4 Sociální služby pro osoby s tělesným postižením Odborné sociální poradenství Je službou poskytovanou osobám s TP zahrnující poradenství zaměřené především na specifika spojená s problematikou tělesného postižení. Odborné sociální poradenství se zaměřuje na vlivy a činitele sekundární. Reflektují praktický dopad na osoby s tělesným postiţením, jako je například oblast řešení osobních vztahů. Primárně se poradenství zabývá oblastí příspěvků a výhod pro zdravotně postiţené, orientace v sociálních systémech a legislativě, nabídky kompenzačních a rehabilitačních pomůcek, a odstraňování bariér. Jedním z celorepublikových které „pomáhá
poradenských
lidem
ochrnutým
center
je Centrum
po poškození
míchy
Paraple najít
cestu
(48), dál.
Učí je přizpůsobit se nové ţivotní situaci, zlepšit fyzický a psychický stav, dosáhnout co největší míry soběstačnosti a nezávislosti, vrátit se do svého přirozeného prostředí a získat předpoklady ke společenskému a pracovnímu uplatnění. A to především pomocí rehabilitačních a poradenských sluţeb, kurzů práce na PC, sportovních programů aj.“ Osobní asistence Může být pro člověka s TP stěžejní službou, neboť mu umožňuje prostřednictvím druhé osoby, osobního asistenta, zvládnout ty úkony, které by dělal sám, kdyby neměl postižení. Jedná se o komplex sluţeb. V praxi je častěji vyuţívaná sebeřízená osobní asistence, kdy asistent provádí úkony dle instrukcí klienta. Můţe se jednat o pomoc při nakupování, uklízení, ale i při osobní hygieně. Sluţba se poskytuje se bez omezení místa, coţ znamená, ţe se jedná o sluţbu poskytovanou v domácím prostředí člověka s TP a bez omezení času poskytování, který je věcí dohody mezi poskytovatelem a klientem.
48
Doprava PROJEKT „Bezbariérová městská hromadná doprava v ČR“ (srov. 49) nahlíţí na dopravu „jako služba státu občanům s omezenými možnostmi pohybu a orientace jim umožňuje lépe se zapojit do občanského života a stát se tak díky vlastní ekonomické aktivitě méně závislým na sociálních příspěvcích. Svoboda pohybu je základním předpokladem pro přístup k dalším svobodám, jakými mohou např. být: Vzdělání, léčení, pracovnímu zařazení, shromaţďování, kulturnímu či jinému vyţití a je také základem pro rozvoj sociálních sluţeb.“ Proto je předmět dopravy zařazen v průzkumné části do sociálních sluţeb, ač se o sociální sluţbu jednat nemusí. Sociálně-právní poradenství Stránky D - občanského sdružení (50) popisují sociálně-právní poradenství jako sluţby, které může člověk s TP využít a to při „trvání nepříznivé životní situace v oblasti rodiny a mezilidských vztazích, v oblasti pracovního práva. Poradenství se můţe týkat i pomoci v oblasti sociálních dávek a sociální pomoci, v oblasti bydlení, spotřebitelských problémů a zadluţenosti.“ Terénní programy Jsou sluţbou, jejímţ cílem je prevence sociálního vyloučení. V rámci poskytování služby lidem s TP se může jednat o pomoc při využívání běžně dostupných služeb, podpory ve volnočasových aktivitách dle klienta, pomoc při řešení otázek vhodného bydlení, dalšího vzdělání či podporovaného zaměstnání. Občanské sdružení D.R.A.K. (51) popisuje činnost terénních programů jako „prevence sociálně rizikových jevů, sociální začleňování, mírnění negativních důsledků a rizik ţivotních situací klientů, včetně jejich dopadu na společnost, zmírňování nerovností.“
49
Sociálně aktivizační služby pro osoby s TP Slouží rovněž jako terénní programy k eliminaci sociálního vyloučení formou opětovného začlenění těchto osob zpět do široké občanské společnosti. Jedná se především o podporu při kulturních, vzdělávacích a volnočasových aktivitách, jakými mohou být: počítačové kurzy, trénování paměti, zdravotní přednášky, besedy s hosty, canisterapie a další. Volnočasové aktivity Jsou veškeré aktivity, pomocí nichž člověk čerpá nové síly po pracovním
dni.
Slouží
k prohlubování
sociálních
kompetencí.
Jedná se o aktivity sdruţující lidi se stejnými zájmy, například o kulturu či sport, turistiku a podobně. Chráněné dílny Jsou jednou z hlavních možností společenského uplatnění člověka s TP formou pracovní činnosti. Kromě pracovně-rehabilitačních sluţeb často poskytují rovněţ poradenství, terapeutické, výchovné, vzdělávací, a aktivační sluţby. Umoţňují tak člověku smysluplnou ţivotní náplň, kterou práce bezpochyby je. Pro přehled počtu jednotlivých organizací poskytujících konkrétní typ sluţby, je dle KPSSL (52) v příloze C zpracována tabulka.
50
2 PRAKTICKÁ ČÁST Mapování a analýza sociálních sluţeb v Liberci v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním.
2.1 Cíl praktické části Průzkumné šetření bylo zaměřeno na mapování a analýzu sociálních sluţeb v Liberci v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním. Na základě předvýzkumu, bylo průzkumné šetření prováděno kvantitativní metodou oproti předpokládané metodě kvalitativní, která se pro tento typ průzkumu z hlediska rozsahu práce nehodí. Změna nastala jak ve volbě respondentů, tak ve volbě vhodné výzkumné metody. Změna nastala především pro časovou náročnost zvoleného úkolu a objemu získaných informací v míře udržitelného rozsahu mapování situace se zaměřením na poskytování poradenství. Vzhledem k volbě cíle, prokázal předvýzkum
nevhodnost
navrhovaného zkoumaného vzorku. Pro účel práce bylo třeba zvolit vzorek na základě kritérií tomu odpovídajících. Cílem
průzkumu
bylo
zjistit
rozsah
poskytovaných
informací
o dostupnosti sociálních sluţeb v Liberci v oblasti integrace osob se získaným tělesným
znevýhodněním.
Důvodem
pro
průzkum
byl
význam
zprostředkovávaných informací pro zkvalitnění ţivota lidem s tělesným postiţením. Práce mapuje sociální služby v Liberci v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním. Tyto informace významně usnadňují a dlouhodobě ovlivňují lidem s tělesným postiţením další ţivot a jeho kvalitu. Získané informace o poskytovaných sociálních sluţbách v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním analyzuje. Dílčí cíle práce jsou zjištění sítě sociálních sluţeb v Liberci, zaměřené na integraci těchto osob do společnosti. Na tuto síť poukazuje provázanost a míra spolupráce poskytovatelů sluţeb v oblasti integrace osob s poúrazovým tělesným znevýhodněním. Stanovení předpokladů
51
Stanovení předpokladů proběhlo na základě definic cílů práce. Byly stanoveny následující předpoklady, které byly v proběhu průzkumu potvrzeny nebo vyvráceny. Předpoklad 1: Lze předpokládat, ţe v Liberci je poskytován ucelený výběr moţností v plné šíři spektra sociálních a navazujících sluţeb pro jedince s tělesným postiţením a vyuţívají alespoň formu prezentace v Katalogu poskytovatelů sociálních sluţeb regionu Liberec. Navazující sluţbou je sluţba nespadající do výčtu sociálních sluţeb, ale řešící oblasti související, jakými je např. bezbariérová doprava osob s TP. (ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 1, 2, 3, 4) Předpoklad 2: Lze předpokládat, ţe PSS poskytují informace pouze v rozsahu nabídky oblastí Katalogu poskytovatelů sociálních sluţeb regionu Liberec, bez vyuţití alternativních zdrojů informativních specifických odkazů. Jakými mohou být např.: autoškola pro lidi s TP, moţnost vyuţití kulturního a společenského ţivota. (ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11) Předpoklad 3: Lze předpokládat, ţe Poskytovatelé sociálních sluţeb se podílejí na vzájemné spolupráci členstvím v Asociaci poraden pro osoby se zdravotním postiţením, popř. Národní radě zdravotně postiţených. Ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 12, 13). Předpoklad 4: Lze předpokládat, ţe Poskytovatelé sociálních sluţeb poskytují spíše formu dlouhodobé spolupráce s klientem, vyznačující se oproti krátkodobé opakovaným kontaktem člověka s TP s organizací, s moţností dalšího monitoringu klientovy situace. (Ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 14, 15).
2.2 Použité metody Analýza odborné literatury. Literatura byla sbírána od května 2009 do ledna 2010. Zkoumání odborné literatury probíhalo od září 2009 do ledna
52
2010. Tato metoda slouţila k získání údajů vymezujících rozsah úhlu pohledu na problematiku. Navrhnutou výzkumnou metodou byl nestandardizovaný dotazník (viz. Příloha A). Rozhovor u nestandardizovaného dotazníku se týkal především mapováním zkušeností respondentů s klienty s poúrazovým postižením a se službami, které nejčastěji klienti vyhledávají. Rovněţ byly zjišťovány překáţky, se kterými se klienti, dle respondentů, při vyhledávání konkrétní sluţby setkávali. Použity byly otevřené otázky mapující zjišťované skutečnosti. Protoţe se jednalo o nestandardizovaný dotazník, odpovídala tomu i jeho struktura. Zde bylo dodrţeno doporučené členění na část úvodní, část stěţejní a závěr. Pro časovou náročnost zvoleného úkolu a objemu získaných informací v míře udrţitelného rozsahu mapování situace se zaměřením na poskytování poradenství,
nastala
změna
metody
zkoumání.
Na
základě
výsledků
z předvýzkumné části, byl zvolen dotazník standardizovaný s jeho následnou analýzou. Standardizovaný dotazník (viz. Příloha B) se týkal především mapováním zkušeností respondentů v oblasti PSS se zprostředkováváním informací klientům s poúrazovým postižením a se službami, které nejčastěji klienti vyhledávají. Pouţity byly otázky uzavřené, s moţností doplnění jiné varianty. Důvodem byly předchozí zkušenosti získané předvýzkumem. Dotazník byl strukturován do třech hlavních částí, části úvodní, části stěţejní, věnující se obsahu poskytované sluţby a závěrečné, kde se respondenti vyjadřovaly k rozsahu poskytovaných informací. Standardizovaný dotazník byl vytvářen od prosince 2009 do února 2010. Dotazník má 15 uzavřených otázek, s moţností doplnění alternativní odpovědi. Po telefonickém prvokontaktu respondentů byl rozeslán elektronickou formou jednotlivým respondentům. Respondenti jsou registrovaní poskytovatelé sluţeb se zaměřením na klienty s tělesným postiţením v Liberci. Poslední dotazník byl vrácen do konce února 2010. Analýza dotazníku byla prováděna od února do dubna 2010.
53
2.2.1 Pilotáž Metodou
zkoumání
pro
zvolené
průzkumné
šetření
byl
nestandardizovaný dotazník. Určen byl pro výzkumný vzorek, který tvořili pracovníci: Krajské nemocnice Liberec, a.s.; orgánů veřejné správy; nestátních neziskových organizací; příspěvkových organizací a občanských sdruţení; zabývající se problematikou začleňování osob s tělesným znevýhodněním v Liberci. Na základě rozsahu zvolené metody a rozsahu zvoleného vzorku, byli pro účel předvýzkumu kontaktováni jednotliví respondenti zvolených organizací, s kterými byl veden rozhovor k nestandardizovanému dotazníku. Kontaktováni byli pracovníci: - Národní rady zdravotně postiţených; - Magistrát města Liberec – odboru sociálních věcí, oddělení péče o zdravotně postiţené a důchodce; - Komunitního střediska Kontakt, p.o. Rozhovor
u
nestandardizovaného
dotazníku
se
týkal
především
mapováním zkušeností respondentů se službami, které nejčastěji klienti s poúrazovým tělesným postižením vyhledávají. Rovněţ byly zjišťovány překáţky, se kterými se klienti, dle respondentů, při vyhledávání konkrétní sluţby setkávají. Vzhledem k volbě cíle, prokázal předvýzkumu nevhodnost navrhovaného zkoumaného vzorku i metody zkoumání. Pro účel práce bylo třeba znovu zvolit vzorek i metodu zkoumání na základě kritérií tomu odpovídajících. Ze zjištěných skutečností vyplynul nový návrh na volbu zkoumaného vzorku, kterými se stali PSS v Liberci se zaměřením na osoby s TP a nový návrh na volbu metody zkoumání, kterou se stal dotazník standardizovaný. Hlavní myšlenkou byl předpoklad, ţe každý PSS, na základě zákona o sociálních službách, má poskytovat základní poradenství, které zahrnuje i předání kontaktů na vhodný typ služby zaměřené na cílovou skupinu lidí s TP, popřípadě na PSS poskytující odborné sociální poradenství.
54
2.3 Charakteristika zkoumané skupiny Cílovou skupinu tvořili poskytovatelé sociálních sluţeb v Liberci. Kritériem byla jejich cílová skupina: osob s tělesným postiţením. Respondenti byli vyhledáni pomocí KPSSL a registru poskytovatelů sociálních sluţeb na MPSV (53). Osloveno bylo všech patnáct respondentů splňujících výše zmíněná kritéria. Spolupráci z celkového počtu navázalo respondentů deset. V počtu tří z oslovených respondentů odmítlo spolupráci, jako důvod uvedli časovou tíseň a nezájem. Jeden z respondentů, i přes příslib spolupráce, dotazník nevrátil a jeden z respondentů nebyl k zastiţení na ţádném z uvedených kontaktů.
2.4 Průběh průzkumného šetření Dotazník byl rozeslán elektronickou formou pomocí emailu. Spolupráce byla domluvena na základě předchozí telefonické dohody. Z celkového počtu patnácti respondentů spolupráci navázalo respondentů deset, kteří vyplnili a navrátili dotazník. Návratnost dotazníku byla 66,7 %, odmítnutí spolupráce uvedlo 33,4 % respondentů. Skupina respondentů byla heterogenní. Kontaktováni byli respondenti na základě údajů uvedených v KPSSL (52) s následnou kontrolou údajů v registru poskytovatelů sociálních sluţeb na MPSV. Všichni respondenti poskytují sociální sluţby lidem s TP v Liberci. Popis průzkumu Otázky byly koncipovány na základě zvolených hypotéz potvrzujících efektivitu sítě sociálních sluţeb pro tělesně postiţené. Otázka č. 1 Poskytované sociální služby Tato otázka se zaměřuje na základní rozlišení mezi poskytovateli sociálních sluţeb na základě registru nabízených sluţeb. Respondentům byla nabídnuta škála sluţeb vytvořená na základě znění Zákona č. 108. /2006. (54) doplněné o sluţby: doprava osob, péče v domácím prostředí a chráněné dílny. Respondenti měli moţnost vybrat konkrétní typy poskytovaných sluţeb.
55
Tabulka k otázce č. 1 Druh poskytované služby odborné poradenství osobní asistence doprava osob se ZP sociálně-právní poradenství terénní programy sociálně aktivizační sluţby pro osoby s postiţením volnočasové aktivity chráněné dílny chráněné bydlení klubová činnost pečovatelská sluţba péče v domácím prostředí sociálně-terapeutické dílny sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání jiné
Počet sluţeb 5 3 0 3 1 3 3 2 1 1 1 0 2 2 2
Graf č. 1
Registrované sociální služby odborné sociální poradenství osobní asistence doprava osob se ZP sociálně-právní poradenství 0 2
1
2
1
terénní programy
6
1
3
1
3
3
3
2
0 1
sociálně aktivizační služby pro osoby s postižením volnočasové aktivity chráněné dílny chráněné bydlení klubová činnost pečovatelská služba péče v domácím prostředí sociálně-terapeutické dílny sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání jiné
56
Komentář: Na základě první otázky je patrná škála poskytovaných sluţeb. V počtu šesti z vypovídajících PSS, coţ tvoří polovinu z respondentů, poskytuje odborné sociální poradenství. V četnosti tří z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo poskytování osobní asistence; sociálně-právní poradenství; sociálně aktivizační sluţby pro osoby s postiţením a volnočasové aktivity. Dva z vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, uvedlo poskytování sociálně-terapeutických dílen a sociální rehabilitaci metodou podporovaného zaměstnávání. Jedním vypovídajícím PSS, bylo uvedeno poskytování terénních programů; chráněného bydlení; klubové činnosti; pečovatelské sluţby a sluţby jiné, definované PSS jako: Domov pro osoby se zdravotním postiţením, týdenní stacionář, centrum denních sluţeb. Na základě těchto výsledků je patrné početní zastoupení poskytovaných sociálních služeb se zaměřením na osoby s TP v Liberci. Otázka č. 2 Oblasti poskytované služby Tato otázka se zaměřuje na oblasti poskytovaných sociálních sluţeb. Respondentům byla nabídnuta škála oblastí sluţeb vytvořená na základě analýzy odborné literatury a elektronických zdrojů. Respondenti měli moţnost vybrat z konkrétních oblastí, které jejich sluţba řeší. Tabulka k otázce č. 2 Počet oblastí 4 2 2 5 5 3 3 3 2 1 1 2 1 3
Oblasti služby moţnosti zaměstnávání vzdělávání zdravotnictví technické pomůcky sociální rehabilitace sluţby kultura rekreace sport právní servis ţivotní prostředí doprava bezbariérové bydlení jiné
57
Graf k otázce č. 2
Oblasti poskytované služby 1
1
2
1 3
2
4
2 3
3
2
5 5
3
možnosti zaměstnávání vzdělávání zdravotnictví technické pomůcky sociální rehabilitace služby kultura rekreace sport právní servis životní prostředí doprava bezbariérové bydlení jiné
Komentář: Na výsledcích této otázky je patrné spektrum oblastí poskytovaných sluţeb. Díky šetření v této oblasti, je patrná převaha oblastí týkajících se technických pomůcek a sociální rehabilitace, jenţ je zastoupena pěti vypovídajícími PSS, coţ tvoří polovinu respondentů. Čtyřmi z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, je zastoupena oblast moţnosti zaměstnávání. V počtu tří z vypovídajících PSS, coţ rovněţ tvoří menšinu respondentů, jsou zastoupeny oblasti: Sluţby; kultura; rekreace a sluţby jiné, definované PSS jako: poskytování osobní asistence klientům. V četnosti dvou z vypovídajících PSS, coţ
tvoří poměrnou menšinu respondentů, jsou zastoupené sluţby: Vzdělávání; zdravotnictví; sport a doprava.
Jedním vypovídajícím PSS, bylo uvedeno
poskytování sluţeb: Právní servis; ţivotní prostředí a bezbariérové bydlení. Na základě těchto výsledků je patrné spektrum početního zastoupení poskytovaných sociálních služeb v Liberci. Otázka č. 3 Prezentace organizace na veřejnosti Tato otázka se zaměřuje na prezentaci organizací na veřejnosti. Respondenti měli vybrat, které z široké palety forem vyuţívají.
58
Tabulka k otázce č. 3 Počet forem 10 8 1 9 7 5 2 5 2 2
Druhy forem prezentace Katalog poskytovatelů internetové portály vlastní publikace informativní letáky výroční zprávy multimédia – TV rozhlas noviny- odborné časopisy vývěsky jiné Graf k otázce č. 3
Prezentace organizace na veřejnosti katalog poskytovatelů služeb internetové portály vlastní publikace
2 2
10
2
5 5 7
informativní letáky 8
9 1
výroční zprávy multimédia – TV rozhlas noviny- odborné časopisy vývěsky jiné
Komentář: Na výsledcích této otázky je patrná šíře vyuţití jednotlivých způsobů prezentace. V této oblasti je patrná převaha vyuţití KPSSL, kterou vyuţívá všech deset vypovídajících PSS. V počtu devíti z vypovídajících PSS, coţ
59
tvoří převáţnou většinu respondentů, vyuţívá k prezentaci informativní letáky. V četnosti osmi z vypovídajících PSS, coţ tvoří rovněţ převáţnou většinu respondentů, vyuţívá k prezentaci internetové portály. Sedm z vypovídajících PSS, coţ tvoří většinu respondentů, vyuţívá k prezentaci výroční zprávy. V početním rozsahu pěti z vypovídajících PSS, coţ tvoří polovinu respondentů, vyuţívá k prezentaci tyto formy prezentace: Multimédia – TV a noviny – odborné časopisy. Zastoupení třemi vypovídajícími PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, vyuţívá k prezentaci tyto formy: Rozhlas; vývěsky a jiné formy prezentace, definované PSS jako veřejné akce. Jedním vypovídajícím PSS, bylo uvedeno vyuţívání prezentace vlastní publikací. Na základě těchto výsledků je patrné značné využití KPSSL, informativních letáků a internetových portálů, jako forem prezentace organizací na veřejnosti. Otázka č. 4 Využívané informativní odkazy Tato otázka se zaměřuje na vyuţívání informativních odkazů v rámci poradenství. Respondenti měli vybrat, které z široké palety informativních odkazů vyuţívají. Tabulka k otázce č. 4 Počet odkazů 8 8 1 6 2 2 2 5 2 2 1
Využívané informativní odkazy Katalog poskytovatelů internetové portály vlastní publikace informativní letáky výroční zprávy multimédia – TV rozhlas noviny- odborné časopisy vývěsky jiné neodpovězeno
60
Graf k otázce č. 4
Využívané informativní odkazy katalog poskytovatelů služeb internetové portály 2
2
vlastní publikace
1
informativní letáky
8
5
výroční zprávy
8
6
multimédia – TV
2 2
rozhlas 2
noviny- odborné časopisy
1
vývěsky jiné neodpovězeno
Komentář:
Vyuţívané
informativní
odkazy
pro
zprostředkování
návazných či doplňkových sluţeb je oblast přivádějící respondenty k moţnosti volby jednotlivých odkazů, které jsou schopni klientovi předat. V počtu osmi z vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, vyuţívá informativních
odkazů
KPSSL
a internetové
portály.
V četnosti
šesti
z vypovídajících PSS, coţ tvoří většinu respondentů, vyuţívá informativních odkazů informativními letáky. Pět z vypovídajících PSS, coţ tvoří polovinu respondentů, vyuţívá informativních odkazů novin a odborných časopisů. Na významu vyuţití informativních odkazů. V počtu dvou vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, ztrácí na popularitě tyto: Výroční zprávy; multimédia – TV; rozhlas; vývěsky. V poslední řadě je vyuţití informativního odkazu pomocí vlastní publikace, uvedené jedním vypovídajícím PSS. Jeden vypovídající PSS na tuto otázku neodpověděl. Na základě těchto výsledků je zřejmé uplatnění KPSSL a internetových portálů k využití informativních odkazů. Otázka č. 5 Oblasti poskytovaných informací Tato otázka se zaměřuje na okruhy poskytovaných informací. Respondenti zde měli výběr z výčtu stěţejních okruhů.
61
Tabulka k otázce č. 5 Počet okruhů 3 4 2 6 5 4 2 2 2 3 1 0 1 2
Okruhy poskytovaných informací moţnosti zaměstnávání vzdělávání zdravotnictví technické pomůcky sociální rehabilitace sluţby kultura rekreace sport právní servis ţivotní prostředí doprava bezbariérové bydlení jiné Graf k otázce č. 5
Oblasti poskytovaných informací možnosti zaměstnávání vzdělávání zdravotnictví technické pomůcky 3 2
10 1 2 3
2 4
5
sociální rehabilitace 4
2 6
služby kultura
2
rekreace sport právní servis životní prostředí doprava bezbariérové bydlení jiné
62
Komentář: Tato otázka přivedla respondenty k moţnostem volby jednotlivých oblastí, v nichţ jsou schopni poskytnout klientovy informace. V počtu šesti z vypovídajících PSS, coţ tvoří většinu respondentů, uvedlo oblast technických pomůcek. V četnosti pěti z vypovídajících PSS, coţ tvoří polovinu respondentů, uvedlo oblast sociální rehabilitace. Čtyři z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo oblasti vzdělání a sluţby. V počtu tří z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo oblasti zaměstnání a právní servis. Dvěma z vypovídajících PSS, coţ tvoří poměrnou menšinu respondentů, jsou uvedeny oblasti: Zdravotnictví; kultury; rekreace; sportu; sociálních sluţeb a jiné oblasti definované PSS jako: sociálně právního poradenství, poradenství z oblasti rodiny a mezilidských vztahů, pracovního práva, bydlení, spotřebitelství, dluhové poradenství, exekuční řízení, osobní bankrot, sociální péče, sociální dávky, občanské soudní řízení, evropské právo . V zastoupení
jedním
vypovídajícím
PSS,
jsou
uvedené
oblasti:
Ţivotního
prostředí
a bezbariérového bydlení. Na základě těchto výsledků je patrné spektrum početního zastoupení oblastí poskytovaných informací sociálních služeb v Liberci. Otázka
č.
6
Poskytnutí
informativních
materiálů
návazných
či doplňkových služeb Tato otázka se zaměřuje na rozsah dispozic informačních materiálů o návazných či doplňkových sluţbách PSS. Tabulka k otázce č. 6 Informativní materiály návazných služeb KPSSL internetové portály informační publikace PSS informativní letáky jiné
63
Počet materiálů 9 10 4 7 0
Graf k otázce č. 6
Informativní materiály návazných služeb 0
KPSSL
7
9
internetové portály informační publikace PSS
4
informativní letáky
10
jiné
Komentář: Tato oblast vypovídá o vyuţívání informativních materiálů návazných či doplňkových sluţeb. Internetové portály vyuţívají všichni respondenti, tedy deset vypovídajících PSS. V počtu devíti z vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, vyuţívá KPSSL.
V četnosti sedmi
z vypovídajících PSS, coţ tvoří většinu respondentů, vyuţívá informativní letáky. Čtyři z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, vyuţívá informační publikace PSS. Na základě těchto výsledků je patrné zprostředkování informací o návazných službách s využitím KPSSL a internetových portálů. Otázka č. 7 Informace o architektonické přístupnosti úřadů Tato otázka se zaměřuje na poskytování základních informací týkajících se architektonické přístupnosti libereckých úřadů. Tabulka k otázce č. 7 Informace o architektonické přístupnosti úřadů radnice – MML Finančního úřadu Krajského úřadu informace na jiné organizace
64
Počet 7 4 7 1
Graf k otázce č. 7
Informace o architektonické přístupnosti úřadů 7
1
radnice
7
finančního úřadu
4
krajského úřadu info na jiné organizace
Komentář: Tato oblast vypovídá o předávání základních informací týkajících se dostupnosti úřadů jednotlivými respondenty. V počtu sedmi z vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, informuje o dostupnosti Radnice MML a Krajského úřadu. V četnosti čtyř z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, informuje o dostupnosti Finančního úřadu. Jeden z vypovídající PSS, informuje o dostupnosti úřadů odkazem na jinou organizaci. Na základě těchto výsledků je patrná vyšší míra zprostředkování informací o dostupnosti úřadů Radnice MML a Krajského úřadu v Liberci. Otázka č. 8 Informace o architektonické přístupnosti veřejných budov Tato otázka se zaměřuje na poskytování základních informací týkajících se dostupnosti veřejných budov v Liberci. Tabulka k otázce č. 8 Informace o architektonické přístupnosti veřejných budov divadla kina Bazénu ZOO Botanické zahrady Kulturního domu budov a objektů pořádajících hudební koncerty budov a objektů pořádajících sportovní utkání Knihovna ML odkaz na jiné organizace
65
Počet odkazů 5 4 6 5 4 5 5 6 8 2
Graf k otázce č. 8
Informace o přístupnosti budov divadla kina bazénu 0 8
4
2 5
ZOO 6
6 5
5
4
5
botanické zahrady kulturního domu budov a objektů pořádajících hudební koncerty budov a objektů pořádajících sportovní utkání knihovny odkaz na jiné organizace
Komentář: Tato oblast vypovídá o schopnosti jednotlivých respondentů předat základní informace týkající se architektonické přístupnosti veřejných budov. V počtu osmi z vypovídajících PSS, coţ tvoří většinu respondentů, uvedlo znalost o architektonické přístupnosti knihovnu. V četnosti šesti z vypovídajících PSS, coţ tvoří většinu respondentů, uvedlo znalost architektonické přístupnosti budov a objektů pořádajících sportovní utkání a bazénu. Pět z vypovídajících PSS, coţ tvoří polovinu respondentů, uvedlo znalost o architektonické přístupnosti budov: Divadla; ZOO; Kulturního domu a budov a objektů pořádajících hudební koncerty. V počtu čtyř z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo znalost o architektonické přístupnosti Botanické zahrady a kin. Dva z vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, vyuţívá při poskytování informací odkaz na jinou organizaci. Na základě těchto výsledků je patrná míra zprostředkování informací o architektonické přístupnosti veřejně přístupných budov v Liberci. Největší zastoupení zde má knihovna, nejmenší mají Botanická zahrada a kina.
66
Otázka č. 9 Informace o přístupnosti dopravy Tato otázka se zaměřuje na poskytování základních informací týkajících se přístupnosti dopravy. Tabulka k otázce č. 9 Počet odkazů 9 3 4 4 0 1
Informace o přístupnosti dopravy městské vnitrostátní autobusové vlakové jiné odkaz na jiné organizace Graf k otázce č. 9
Poskytované informace o dostupnosti dopravy městské vnitrostátní
0 4 4
1
9
autobusové
3
vlakové jiné odkaz na jiné organizace
Komentář: Tato oblast vypovídá o schopnosti jednotlivých respondentů předat základní informace týkající se dostupnosti dopravy osobám s TP. V počtu devíti vypovídajících PSS, coţ tvoří většinu respondentů, uvedlo znalost dostupnosti městské dopravy. V četnosti čtyř vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo znalost dostupnosti autobusové a vlakové dopravy. Tři z vypovídajících PSS, coţ rovněţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo znalost dostupnosti vnitrostátní dopravy. Dohledat informace dostupnosti odkazem na jinou organizaci vyuţívá jeden vypovídající PSS. Jiné alternativy dopravy neuvedl ţádný z vypovídajících PSS. Na základě těchto výsledků je patrná míra zprostředkování informací o dostupnosti dopravy vhodné pro osoby
67
s TP v Liberci. Největší zastoupení zde má městská hromadná doprava, nejmenší má doprava vnitrostátní. Otázka č. 10 Informace o speciálních službách Tato otázka se zaměřuje na poskytování základních informací týkajících speciálních sluţeb pro TP. Respondenti se vyjadřovali k jednotlivým tématům, jeţ nepatří do standardních informací, avšak v práci s TP jsou aktuální. Tabulka k otázce č. 10 Počet odkazů 2 2 7 2
Informace o speciálních službách asistenční psi autoškoly pro osoby s TP poradny pro osoby s TP odkaz na jiné organizace Graf k otázce č. 10
Informace o speciálních službách 2
2
2
17
asistenční psi autoškoly pro osoby s TP poradny pro osoby s TP odkaz na jiné organizace
Komentář: Tato oblast vypovídá o schopnosti jednotlivých respondentů předat informace týkající se speciálních sluţeb. V počtu sedmi vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, uvedlo znalost informací o poradnách pro osoby s TP. V četnosti dvou vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, uvedlo znalost informací o sluţbě asistenčních psů a autoškol pro osoby s TP. Dva vypovídající PSS, coţ rovněţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, uvedlo vyuţití dohledání informací o speciálních sluţbách odkazem na jinou organizaci. Na základě těchto výsledků je patrná míra
68
zprostředkování
informací
o
speciálních
službách
využitím
odkazů
na poradny pro osoby s TP. Otázka č. 11 Informace o volnočasových aktivitách Tato otázka se zaměřuje na poskytování základních informací týkajících volnočasových aktivitách pro TP. Respondenti se vyjadřovali k tématům zaměřeným na volnočasové aktivity TP. Tabulka k otázce č. 11 Informace o volnočasových aktivitách informace o bezbariérovém rekreačním ubytování informace o volných vstupech na kulturní představení informace o klubech a střediscích pro klienty s TP informace o sportovních aktivitách informace o ozdravných pobytech informace o turistice odkaz na jiné organizace
Počet odkazů 4 4 7 3 3 3 2
Graf k otázce č. 11
Informace o volnočasových aktivitách informace o možnosti bezbariérového rekreačního ubytování informace o možnostech volných vstupů na kulturní představení a další výhody 3
2
3
informace o klubech a střediscích, která podporují klienty s TP
4 4
3 7
informace o sportovní aktivity informace o ozdravné pobyty informace o turistiku odkaz na jiné organizace
Komentář: Tato oblast vypovídá o schopnosti jednotlivých respondentů nasměrovat klienta k informacím o volnočasových aktivitách pro TP. V počtu
69
sedmi vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, uvedlo znalost informací o klubech a střediscích podporujících klienty s TP. V četnosti čtyř vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo znalost informací o moţnosti bezbariérového rekreačního ubytování a informací o moţnostech volných vstupů na kulturní představení. Tři z vypovídajících PSS, coţ rovněţ tvoří menšinu respondentů, uvedli znalost o sportovních aktivitách; informací o ozdravných pobytech a informací o turistice. Dva vypovídající PSS, coţ rovněţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, uvedlo vyuţití dohledání informací o volnočasových aktivitách pro osoby s TP odkazem na jinou organizaci. Na základě těchto výsledků je patrná nejvyšší míra zprostředkování informací, oproti ostatním volnočasovým aktivitám, o klubech a střediscích, která podporují klienty s TP. Otázka č. 12 Členství v APZP Tato otázka se zaměřuje na členství jednotlivých respondentů v Asociaci poraden pro osoby se zdravotním postiţením. Tabulka k otázce č. 12 Počet odkazů 1 9
Členství v APZP ano ne Graf k otázce č. 12
Členství v APZP 1
ano
9
ne
Komentář: Na základě výpovědi u této otázky, lze získat náhled v zapojení jednotlivých respondentů v APZP. V počtu devíti vypovídajících PSS,
70
coţ
tvoří
většinu respondentů,
uvedlo
neúčast
v APZP. Pouze jeden
z vypovídajících PSS, uvedl účast v APZP. Na základě těchto výsledků je patrná většinová neúčast vypovídajících PSS v APZP. Otázka č. 13 Členství v NRZP Tato otázka se zaměřuje na členství jednotlivých respondentů v Národní radě zdravotně postiţených. Tabulka k otázce č. 13 Počet odkazů 3 7
Členství v NRZP ano ne Graf k otázce č. 13
Členství v NRZP 3 ano
7
ne
Komentář: Na základě výpovědi u této otázky, lze získat náhled v zapojení jednotlivých respondentů v NRZP. V počtu sedmi vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, uvedlo neúčast v NRZP. V četnosti tří z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo účast v NRZP. Na základě
těchto
výsledků
je
patrná
neúčast
převážné
vypovídajících PSS v NRZP. Otázka č. 14 Monitorování vývoje klientovy situace Tato otázka se zaměřuje na monitorování vývoje klientovi situace.
71
většiny
Tabulka k otázce č. 14 Počet odkazů 6 2 2
Monitoring dalšího vývoje klienta ano ne neodpovědělo Graf k otázce č. 14
Monitorig dalšího vývoje klientovi situace ano
2 2
6
ne neodpovědělo
Komentář: Tato otázka byla zaměřena na další monitoring klientovi situace. Vypovídající PSS uváděli, zda mají moţnost, klientovu situaci dále monitorovat, nebo nikoliv. V počtu šesti vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, uvedlo moţnost dalšího monitoringu klientovi situace. V četnosti dvou vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, uvedlo nemonitorování dalšího vývoje klientovi situace. Dva z vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou menšinu respondentů, na tuto otázku neodpověděli. Na základě těchto výsledků je patrná převaha dalšího monitoringu klientovi situace. Otázka č. 15 Délka spolupráce s klientem Tato otázka se zaměřuje na délku spolupráce PSS s klienty. Tabulka k otázce č. 15 Počet odkazů 2 7 1
Délka spolupráce s klientem krátkodobá dlouhodobá neodpovědělo
72
Graf k otázce č. 15
Délka spolupráce s klientem 1
krátkodobá
2
dlouhodobá
7
neodpovědělo
Komentář: Na základě výpovědi u této otázky, lze získat náhled v délce spolupráce respondentů s klienty. V počtu sedmi vypovídajících PSS, coţ tvoří převáţnou většinu respondentů, uvedlo dlouhodobou spolupráci s klientem. V četnosti tří z vypovídajících PSS, coţ tvoří menšinu respondentů, uvedlo krátkodobou spolupráci s klientem. Na základě těchto výsledků je patrná převaha dlouhodobá spolupráce PSS s klientem.
2.5 Výsledky průzkumného šetření Průzkum byl zhotoven kvantitativní formou oproti předpokládané formě kvalitativní, která se na základě rozsáhlejšího mapování pro účel práce prokázala jako nevhodná. Změna nastala především pro časovou náročnost zvoleného úkolu a objemu (kvantitě) získaných informací v míře udrţitelného rozsahu mapování situace se zaměřením na poskytování poradenství. Předpoklad 1: Po zhodnocení dat zjištěných dotazníkovým šetřením (ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 1, 2, 3, 4) lze z výpovědí výběrového souboru vyvodit tyto závěry: Předpoklad, ţe v Liberci je PSS poskytován ucelený výběr moţností, v plné šíři spektra sociálních a navazujících, sluţeb pro jedince s TP při němţ PSS vyuţívají alespoň formu prezentace v KPSSL, se potvrdil. Na základě otázek, na poskytované sociální sluţby a oblasti jimi řešící, je patrné zastoupení respondenty celého spektra sociálních či návazných sluţeb v Liberci. Z výsledků je rovněţ patrné vyuţití KPSSL a internetových portálů oproti moţnosti propagace dalšími formami.
73
Předpoklad 2: Po zhodnocení dat zjištěných dotazníkovým šetřením (ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11), lze z výpovědí výběrového souboru vyvodit tyto závěry: Předpoklad, ţe PSS poskytují informace pouze v rozsahu nabídky oblastí KPSSL, bez vyuţití alternativních zdrojů informativních specifických odkazů, se nepotvrdil. Na základě získaných údajů je patrné spektrum vyuţití společně s KPSSL různých forem informativních odkazů.
Z výsledků
jsou
patrné
rezervy
PSS
v poskytování
informací
o architektonické přístupnosti budov úřadů, veřejných budov a dostupnosti dopravy. Tyto informace mohou být stěţejním pojítkem k řešení různých ţivotních situací osob s TP. Zprostředkování informací můţe do značné míry ulehčit osobám s TP jejich ţivotní situaci. Proto by měli informace o jejich dostupnosti patřit k základům poskytovaných informací. Předpoklad 3: Po zhodnocení dat zjištěných dotazníkovým šetřením (ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 12, 13), lze z výpovědí výběrového souboru vyvodit tyto závěry: Předpoklad, ţe PSS se podílejí na vzájemné spolupráci členstvím v APZP, popř. účastí v NRZP, se nepotvrdil. Díky výsledkům je patrná většinová neúčast respondentů v NRZP a APZP. Důvod této skutečnosti by byl rozsahem na další zkoumání. Předpoklad 4: Po zhodnocení dat zjištěných dotazníkovým šetřením (ověřování pomocí dotazníku – poloţkou č. 14, 15), lze z výpovědí výběrového souboru vyvodit tyto závěry: Předpoklad, ţe PSS poskytují spíše dlouhodobou spolupráci s klientem, s moţností dalšího monitoringu klientovy situace, se potvrdil.
74
ZÁVĚR Získané tělesné postiţení představuje významnou sociální událost. Její vliv se úzce dotýká veškerých oblastí jedincova ţivota. Nedá se srovnat s ţádnými ţivotními situacemi, reakce a následné postoje jsou vţdy závislé na konkrétním jednotlivci a na míře sociálního přijetí jeho okolí. Postiţení se tak samo o sobě stává součástí ţivota širší společnosti. Míra sounáleţitosti dané společnosti poukazuje na výši uvědomění. V teoretické části je popsán vliv získaného tělesného postiţení na jedince. Tím se snaţí práce přiblíţit význam rozsahu získaného TP v ţivotě člověka, čímţ předznamenává stěţejní význam poskytovaných informací, díky nimţ je člověk schopen získat či posílit vlastní kompetence k zvládnutí dalšího ţivota. Ţivota zcela odlišného, od ţivota před úrazem. Mimo problematiky TP se práce snaţila přiblíţit dostupné sociální sluţby, určené pro pomoc lidem s TP v zvládání různých ţivotních situací. Popsány byly oblasti utvářejících ţivot člověka s TP, kam patří oblasti vzdělání, zaměstnání a volnočasových aktivit ve stejné rovině s oblastmi bezbariérového ţivotního prostředí. Pro kvalitní ţivot člověka s TP je důleţité, do jaké míry je schopen vyuţít poskytovaných sociálních sluţeb. Kvalita jeho ţivota je na této skutečnosti přímo závislá. Proto je důleţité, aby si člověk se znevýhodněním dokázal potřebné informace opatřit. K tomu má dopomoci zákonná povinnost PSS poskytovat základní poradenství, které zahrnuje i předání kontaktů na vhodný typ služby zaměřené na cílovou skupinu lidí s TP, popřípadě na PSS poskytující odborné sociální poradenství. Průzkumné šetření bylo realizováno kvantitativním průzkumným šetřením za pouţití techniky standardizovaného dotazníku a obsahové analýzy dokumentu. Hlavním cílem průzkumného šetření bylo zjistit spektrum poskytovaných informací PSS se zaměřením na osoby s tělesným postižením v praxi.
75
Z výsledků jsou patrné rezervy v celkových moţnostech Poskytovatelů sociálních sluţeb v rámci poskytování informací se zaměřením na cílovou skupinu osob s TP. Z průzkumného šetření je patrný význam vyuţití KPSSL. Kvalita a kvantita poskytovaných informací je závislá na míře schopnosti vyhledat
konkrétní
doplňkovou
či
návaznou
sluţbu
s pomocí
KPSSL
a internetových portálů. Schopnost zprostředkování informací jednotlivých PSS je odvislá od znalosti aktuálního stavu trhu se sociálními sluţbami, coţ je rozsahem zkoumaného materiálu vhodné spíše pro samostatný průzkum, z kterého by bylo patrno skutečné vyuţití nabízených sluţeb a zda pokrývá nabídka poptávku. Zájem práce bylo poukázat na spektrum poskytovaných informací PSS v Liberci se zaměřením na osoby s TP. Práce můţe být prostředkem, pro podnět k vyhotovení elektronické publikace se souhrnem informací zaměřených na přístupnost sluţeb pro jedince s TP. Tato publikace by mohla významně usnadnit PSS poskytování poradenství nejen v oblastech běţných společenských zdrojů v celkovém rozsahu jejich dostupnosti, ale také v oblastech cílovou skupinou specifických. Zároveň můţe usnadnit propagaci organizací podporujících jedince s TP, tak i napomoci zkvalitnění jejich ţivotního prostředí.
76
NÁVRH OPATŘENÍ Inspirací pro návrh na řešení byla informativní publikace věnující se lidem se zdravotním postiţením vycházející v Praze (55). Návrhem pro řešení je vytvoření publikace v elektronické i tištěné podobě, kde by byly snadno a přehledně potřebné informace pro osoby s TP dostupné. Mezi základními informacemi by měli být obsaţeny například tyto: -
Informace o přístupnosti sluţeb – bezbariérovost veřejných budov (radnice, úřady, divadla, kina, sály, galerie, muzea, ZOO, botanické zahrady, knihovny, sportovní zařízení, sportovní areály, bezbariérové hotely, lékárny, veterinární ošetřovny, pošty);
-
informace o volnočasových aktivitách vhodných pro osoby s TP;
-
informace o moţnostech volných vstupů na kulturní představení v Liberci;
-
informace o sportovních aktivitách pro osoby s TP;
-
informace o bezbariérové dopravě (MHD, autobusy, taxi, mikrobusy, dálková doprava, letadla, vlaky, parkování, úprava osobních automobilů);
-
informace o turistice osoby s TP;
-
informace o sociální pomoci pro osoby s TP;
-
informace o organizacích sdruţujících osoby s TP, získat moţnost setkat se s lidmi se srovnatelným handicapem, kteří svou roli zvládli;
-
informace o moţnostech vyuţívat psychosociální poradenství, které napomáhá podporou člověku s TP zvládat psychické problémy jako je např.: morální podpora při hledání přátel a partnera, zajištění psychologické či psychiatrické pomoci;
-
informace ohledně úpravy ţivotního prostředí;
-
informace o těhotenství TP (například u paraplegické klientky) ;
-
informace o přechodném bezbariérovém ubytování;
-
informace o získání bezbariérového bydlení či úpravy bydlení nynějšího;
-
kontakt na autoškolu pro osoby s TP;
-
kontakt na organizaci s asistenčními psi;
77
-
kontakt na organizace řešící moţnosti získání nebo půjčení kompenzačních pomůcek;
-
kontakt na organizace řešící právní poradenství se zaměřením na legislativu osob s TP;
-
kontakt na organizace řešící bezbariérové rekreační ubytování;
-
kontakt na organizace řešící moţnosti studia a dalšího vzdělávání;
-
kontakt na organizace řešící moţnosti získání práce;
-
kontakt na kluby a střediska pro osoby s TP;
-
kontakt na organizace řešící ozdravné pobyty pro osoby s TP.
78
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ (1) BROWNE, E. J. Darwinův Původ druhů: biografie. 1. vyd. Praha: Beta, 2007. 215 s. Knihy, které otřásly světem. ISBN 978-80-7306-303-0 (váz.). (2) VÁGNEROVÁ, Marie - HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana - ŠTECH, Stanislav. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 1993. 115 s. ISBN 80-7066-582-3. (3) WOLF, Josef. Člověk a jeho svět: úvod do studia antropologických věd: základní antropologické otázky: kulturní a sociální antropologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 212 s. ISBN 80-7184-871-9. s. 10 (4) NOVOSAD, L. Situační a komparativní kontext ucelené rehabilitace osob s tělesným postižením, Akademická poradna a centrum podpory studentů se specifickými potřebami, TU v Liberci, Středisko ucelené rehabilitace Sdruţení pro komplexní péči při DMO, Praha (5) KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80-7178-551-2 (váz.). (6) NOVOSAD,
Libor.
Somatopedie:
kapitoly
ze
základů
speciální
pedagogiky: studijní texty pro distanční a kombinované studium. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2002. 79 s. ISBN 80-7083-563-X (broţ.). (7) SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733_3 (8) VOTAVA, Jiří. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 207 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0708-5 (broţ.). (9) MKF Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada Publishing, Národní rada osob se zdravotním
1. vyd.
postiţením ČR. 2001, 280 s. ISBN 978-80-247-1587-2. (10)
DVOŘÁK, J. Logopedický slovník: [terminologický a výkladový].
1. vyd. Ţďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 1998. 192 s. Logopaedia Clinica. (11)
VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 2. rozš. a přeprac. vyd.
Brno : Paido, 2006. 302 s. ISBN 80-7315-134-0 (broţ.).
79
(12)
NRZP. Standardní pravidla pro vyrovnání příleţitostí pro osoby se
zdravotním postiţením. [online] poslední úpravy 25. prosince 2008 [cit. 2010-01-17]. Dostupné z:
(13)
RENOTIÉROVÁ, Marie - LUDÍKOVÁ, Libuše. Speciální
pedagogika. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 313 s. Učebnice. ISBN 80-244-1475-9 (broţ.). (14)
MPSV. Promítnutí pokroků lékařské vědy do funkčního hodnocení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti ve vztahu k zdravotním postiţením podle Mezinárodní klasifikace nemocí a s přihlédnutím k Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností: závěrečná zpráva projektu výzkumu MPSV ČR HR 163/07 : publikace pro posudkovou sluţbu sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008, 215 s. ISBN 978-80-86878-88-1. s. 70 (15)
JESENSKÝ, Jaro. Sociologicko politologické a rehabilitačně
výchovné aspekty práce občanských sdruţení zdravotně postiţených. In Legislativa pro zdravotně postižené občany a podíl dobrovolných organizací na péči o zdravotně postižené. Praha: Federace zdravotně postiţených ČSFR, 1992. 132 s. ISBN 80-85098-10-5. (16)
MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd., přeprac.
Praha: Portál, 2008. 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0 (váz.). (17)
KODYMOVÁ, Pavla – KOLÁČKOVÁ, Jana. Sociální práce se
zdravotně znevýhodněnými. In Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. Kapitola 6.3, 351 s. ISBN 80-7367-002-X. (18)
JESENSKÝ, Ján. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených.
1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 159 s. ISBN 80-7066-941-1. (19)
NOVOSAD,
Libor
-
NOVOSADOVÁ,
Marcela.
Ucelená
rehabilitace lidí se zdravotním, zejména somatickým, postižením: uvedení do problematiky: studijní text pro studující v oboru sociální práce a speciální pedagogika i pro další pomáhající profese. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2000. 58 s. ISBN 80-7083-383-1 (broţ.).
80
(20)
NOVOSAD, Libor. Základy speciálního poradenství: struktura
a formy poradenské pomoci lidem se zdravotním nebo sociálmím [sic] znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 159 s. ISBN 80-7178-197-5 (broţ.). (21)
HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené:
[verze k 30. 6. 1999]. 4. vyd. Praha: Sdruţení zdravotně postiţených v České republice, 1999. 119 s. ISBN 80-85099-06-3. (22)
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese.
3. vyd. rozš. Praha: Portál, 2004, 870 s. ISBN 80-7178-802-3. (23)
FREY.
Integrace
zdravotně
postiţených.
In
Legislativa
pro zdravotně postižené občany a jejich integrace do společnosti. Praha: Federace zdravotně postiţených ČSFR, 1992. 142 s. ISBN 80-85098-12-1. (24)
KOPŘIVA,
Karel.
Lidský
vztah
jako
součást
profese:
[psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese]. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. (25)
HŘÍCHOVÁ,
Marie.
Emocionalita
a
lidské
zdraví.
In JIŘINCOVÁ, Boţena - HOLEČEK, Václav - MIŇHOVÁ, Jana. Vybrané kapitoly z psychologie zdraví. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 1996. 102 s. ISBN 80-7082-308-9 (broţ.). s. 41 (26)
ČÁP, J. - DYTRYCH, Z. Utváření osobnosti v náročných životních
situacích. 1. vyd. Praha: SPN, 1968. 118 s. (27)
HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd.
Praha: Portál, 2000, s. 776. ISBN 80-7178-303-X. (28)
MOHAPL, Přemysl. Úvod do psychologie nemoci a zdraví[BN].
1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. 89 s. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis: Facultas Philosophica; Suppl. 33-1992. ISBN 80-7067-127-0. s. 51 (29)
LUCKÁ, Yvonna. Krizová intervence. MATOUŠEK, Oldřich.
Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Prah: Portál, 2008. 380 s. ISBN 978-80-7367-502-8 (váz.). (30)
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada,
2002. 198 s. Psyché. ISBN 80-247-0179-0 (broţ.).
81
(31)
NOVOSAD, Libor - ŠVINGALOVÁ, Dana. Problém tělesnosti
u hendikepovaných osob z hlediska filozofie výchovy: příspěvky k filozofii výchovy v pomáhajících profesích. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2002. 125 s. ISBN 80-7290-091-9 (broţ.). (32)
CAKIRPALOGLU, Panajotis. Psychologie hodnot. [Olomouc]:
Votobia, 2004. 427 s. ISBN 80-7220-195-6 (váz.). (33)
MATĚJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně
postižených dětí. 3. přeprac. vyd. Jinočany: H & H, 2001. 147 s. ISBN 8086022-92-7 (broţ.). (34)
MURPHY, Robert Francis. Umlčené tělo. 1. vyd.
Praha:
Sociologické nakladatelství, 2001. 188 s. Studie; sv. 31. ISBN 80-8585098-2 (broţ.). (35)
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál,
2001. 279 s. ISBN 80-7178-551-2 (váz.). (36)
Mobilita - o nás. [online] c- nepublikováno [cit. 2010-01-24].
Dostupné z: (37)
Ministerstvo
pro
místní
rozvoj.
Mezinárodní
konference.
Bezbariérové ţivotní prostředí pro všechny 2003 (38)
FILIPIOVÁ, Daniela. Projektujeme bez bariér. 1. vyd.
Praha:
MPSV, 2002. 101 s. ISBN 80-86552-18-7 (broţ.). (39)
SKOPEC, Jan. Stavby bez bariér: pro osoby se sníženou schopností
pohybu a orientace. 3. upr. vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj: Sdruţení pro ţivotní prostředí zdravotně postiţených v ČR, 1999. 86 s. ISBN (broţ.). (40)
HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro osoby se zdravotním
postižením. [verze k 1. 4. 2009]. 10. vyd. Praha: NRZP ČR, 2009. 240 s. ISBN 978-80-87181-02-7 (41)
NOVOSAD, Libor. Základy speciálního poradenství: struktura
a formy poradenské pomoci lidem se zdravotním nebo sociálním [sic] znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 159 s. ISBN 80-7178-197-5
82
(42)
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologická rehabilitace zdravotně
postižených: Jak zlepšovat psychický stav nemocných. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1985. 163 s. s.38- 39 (43)
GARDNER, Howard. Dimenze myšlení: teorie rozmanitých
inteligencí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 398 s. ISBN 80-7178-279-3. (44)
VÁGNEROVÁ, Marie.
Psychologické podmínky vzdělávání
zdravotně, sociálně a sociokulturně znevýhodněných lidí. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2007. 72 s. ISBN 978-80-7372-184-8 (broţ.). (45)
OPATŘILOVÁ, Dagmar - ZÁMEČNÍKOVÁ, Dana. Předprofesní
a profesní příprava zdravotně postižených. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 132 s. ISBN 80-210-3718-0 (broţ.). (46)
VYSOKAJOVÁ, Margerita. Hospodářská, sociální, kulturní práva
a zdravotně postižení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 139 s. ISBN 80246-0057-9 (broţ.). (47)
OPATŘILOVÁ, Dagmar - ZÁMEČNÍKOVÁ, Dana. Somatopedie:
texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007. 123 s. ISBN 978-807315-137-9 (broţ.). (48)
Centrum Paraple [online]. c- 2009, [cit. 2010-01-24].
Dostupné z: (49)
PROJEKT „Bezbariérová městská hromadná doprava v ČR“.
[online]. c- 1996 -2009, [cit. 2010-01-24]. Dostupné z: (50)
Stránky
D
-
občanského
sdružení
[online].
c-2007,
[cit. 2010-01-24]. Dostupné z: (51)
Občanské sdružení D.R.A.K. [online] c-2008, [cit. 2010-01-24].
Dostupné z:
Katalog
poskytovatelů
sociálních
sluţeb
regionu
Liberec:
[aktualizace k 5. 6. 2008]. Liberec: Statutární město Liberec, 2008. 163. ISBN (broţ.) (53)
MPSV [online]. 2010 [cit. 2010-11-30]. Registr poskytovatelů.
Dostupné z:
83
A4CC3C7064C33440DE892EB0F5FA.node1?SUBSESSION_ID=12911 11244202_1>. (54)
SBÍRKA ZÁKONŮ ročník 2006, částka 37, ze dne 31. 3. 2006,
ZÁKON ze dne 14. Března 2006 o sociálních sluţbách. (55)
HADYCAP LYCEUM Praha, OS. Protebe. Informace, kontakty a
služby pro osoby se zdravotním postižením. Praha: Městské centrum sociálních sluţeb a prevence, 2004. 159 s.
84
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A Nestandardizovaný dotazník (viz text – s. 48) Příloha B Standardizovaný dotazník (viz text – s. 49) Příloha C Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP (viz text – s. 46)
85
Příloha A – Nestandardizovaný dotazník
PŘÍLOHA A – NESTANDARDIZOVANÝ DOTAZNÍK Dobrý den, Vážená paní, vážený pane. Jsem studentkou Technické Univerzity v Liberci oboru: Sociální práce. V rámci bakalářské práce provádím průzkumné šetření, kterým se snaţím prozkoumat rozsah poskytovaných informací lidem s tělesným postiţením a tím nahlédnout na návaznost sociálních sluţeb v Liberci. Smyslem tohoto průzkumu je poukázat na výši a míru dostupnosti a provázanosti poskytovaných sociálních služeb osobám s tělesným postižením. Chci Vás proto poţádat o vyplnění následujícího dotazníku. Zaručuji naprostou anonymitu tohoto průzkumu. Zjištěné informace budou zpracovány grafy. Otázky společně projdeme, u většiny otázek je z důvodu výčtu moţné více odpovědí. Dotazník je rozsáhlejší a jeho vyplnění zabere přibliţně 40 minut. Vyplněním tohoto dotazníku pomůžete s mapováním návaznosti sociálních služeb v Liberci. Předem Vám děkuji za čas, který věnujete vyplňování dotazníku a Vaši ochotu ke spolupráci. 1. Uveďte prosím: Které jsou Vámi poskytované služby? (Odborné poradenství, osobní asistence, doprava osob se ZP, sociálně-právní poradenství, terénní programy, sociálně aktivizační sluţby pro osoby s postiţením, volnočasové aktivity, chráněné dílny, chráněné bydlení, klubová činnost, pečovatelská sluţba, péče v domácím prostředí, sociálně-terapeutické dílny, sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání.) ....................................................................................................................................................... 2. Uveďte prosím: O které z níže vypsaných oblastí života osob s TP může vámi poskytovaná služba poskytnout informace? a. Dostupnost pomůcek a jejich hrazení, kompenzace vady pomůckami, moţnost si pomůcku vyzkoušet. ……………………………………………………………………………………………........... b. Získání informací o sociální pomoci.
Příloha A – Nestandardizovaný dotazník ……………………………………………………………………………………………........... c. Získání informací o organizacích sdruţujících lidi s TP, získat moţnost setkat se s lidmi se srovnatelným handicapem, kteří svou roli zvládli. ……………………………………………………………………………………………........... d. Získat informace o pomáhajících organizacích. ……………………………………………………………………………………………........... e. Volba „vhodného“ integračního programu na základě individuálních poţadavků v rámci moţností osoby s TP, např.: řešení profesního zařazení, celoţivotní vzdělávání. …………………………………………………………………………………………….......... f. Získat informace o moţnostech vyuţívat psychosociální poradenství, které napomáhá podporou člověku s TP zvládat psychické problémy jako je např.: morální podpora při hledání přátel a partnera, zajištění psychologické či psychiatrické pomoci. ……………………………………………………………………………………………......... g. Získání informací ohledně úpravy ţivotního prostředí (bezbariérové byty, doprava). ……………………………………………………………………………………………........... h. Při specifických dotazích, vědět, kam se obrátit např.: při zájmu klientky se TP paraplegie o těhotenství. ……………………………………………………………………………………………........... i. Nabídka volnočasových aktivit vhodných pro lidi s TP. …………………………………………………………………………………………….......... j. Přístupnost sluţeb – bezbariérovost veřejných budov (restaurace, kina, divadla, úřady). …………………………………………………………………………………………….......... k. Orientace v zákoně 108/2006. ...................................................................................................................................................... l. Jiná – konkrétně.: …………………………………………………………………………………………….......... 1. Uveďte prosím: Jaké informace podáváte ohledně příspěvku na péči? (Okruh oprávněných osob - kdo můţe o příspěvek ţádat, forma ţádosti o příspěvek na péči, posuzování zdravotního stavu a z něj vyplývajících funkčních omezení pro stanovení stupně závislosti na péči, specifika posuzování závislosti na péči u nezletilých dětí, pravidla vyplácení příspěvku na péči, zásady uţití příspěvku na péči, povinnosti ţadatele a příjemce příspěvku na péči
Příloha A – Nestandardizovaný dotazník - náhradní příjemce příspěvku na péči, komunikace s obecními úřady ve věci příspěvku na péči a jeho vyuţití, postup při převádění příspěvku na péči poskytovateli sociálních sluţeb, odvolání proti nepřiznání příslušného stupně závislosti (příspěvku) a případné další opravné prostředky, poradenství moţností soudní ţaloby v případě zamítnutí, odvolání proti nepřiznání příspěvku na péči.) ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 2. Uveďte prosím: Jakou formou se Vaše organizace prezentujete na veřejnosti? (Letákovou formou, inzeráty, internet, rozhlas, televize, noviny, na základě spolupráce s dalšími poskytovateli.) ....................................................................................................................................................... 3. Uveďte prosím: Jaké informační materiály máte k dispozici? (Internet, webové odkazy, odborné publikace, Katalog poskytovatelů sociálních a návazných sluţeb v regionu Liberec, vlastní databázi kontaktů.) ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 4. Uveďte prosím: Které z informativních odkazů využíváte v rámci poradenství? (Katalog poskytovatelů sociálních a návazných sluţeb v regionu Liberec, internetové portály, vlastní publikace, informativní letáky, výroční zprávy, TV, rozhlas, noviny, odborné časopisy, jiné) ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 5. Uveďte prosím: Které z internetových portálů využíváte? (Veřejná správa- mpsv.cz, mml.cz, neziskový sektor – organizace zdravotně postiţených, charitní organizace, fondy, mezinárodní organizace zdravotně postiţených) ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 6. Uveďte prosím: Jaké informace ohledně institucí a organizací státního i neziskového sektoru můžete klientovi nabídnout? (Informace, kontaktní adresy na státní instituce, kontakty na nadace
Příloha A – Nestandardizovaný dotazník zaměřené na pomoc osobám s tělesným postiţením, vyhledání a předání kontaktu na vhodnou organizaci, kontaktování vhodné organizace.) ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 7. Uveďte prosím: Máte představu, odkud se o vás klienti dozvěděli, popřípadě, od koho získali kontakt na Vaši organizaci? ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 8. Uveďte prosím: S jakými úřady a institucemi jste ve spolupráci? (Paraple, Liga za práva vozíčkářů, a další) ....................................................................................................................................................... 9. Uveďte prosím: Jaké máte informace o možnostech využívání běžně dostupných zdrojů? (Podáváte kontakty na specializovaná zdravotnická zařízení, například rehabilitační ústavy, spinální jednotky, Na občanskou poradnu, Poradnu pro manţelství a mezilidské vztahy.) .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. 10. Uveďte prosím: U kterých ze jmenovaných budov a objektů veřejného a kulturního charakteru, znáte o přístupnost? (Radnice MML, finančního úřadu, krajského úřadu, divadla, kina, bazénu, ZOO, botanické zahrady, kulturního domu, hudebních koncertů, sportovních utkání, knihovny, kadeřnictví.) ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 11. Uveďte prosím: Z kterých oblastí návazných či doplňkových služeb máte k dispozici informační materiály? (Pracovní moţnosti, vzdělávání, zdravotnictví, technické pomůcky, sociální, rehabilitace, sluţby, kultura, rekreace, sport, právní servis, ţivotní prostředí, doprava, bezbariérové bydlení.) ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 12. Uveďte prosím:
Příloha A – Nestandardizovaný dotazník V kterých z vyjmenovaných oblastí, jste schopni klienta nasměrovat? (Pomoc při sestavování ţivotopisu nebo motivačního dopisu, moţnost vyzkoušet si samostatné bydlení v moderních bezbariérových bytech (např.: Paraple), moţnost autoškoly, moţnost asistenčního psa, moţnost půjčení kompenzační pomůcky, moţnost bezbariérového rekreačního ubytování, moţnost volných vstupů na kulturní představení, moţnost studia a dalšího vzdělávání, moţnost získání práce, informace o klubech a střediscích, moţnost volnočasových aktivit, moţnost sportovních aktivit, moţnost ozdravných pobytů, moţnost turistiky. ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 13. Uveďte prosím: Jaké znáte možnosti bezbariérového cestování? (Cestování MHD, cestování ČSD, cestování meziměstské.) ...................................................................................................................................................... 14. Uveďte prosím: Je vaše organizace členem APZP, popř. NRZP? ...................................................................................................................................................... 15. Uveďte prosím: Máte možnost monitorovat další vývoj situace klienta? ....................................................................................................................................................... 16. Uveďte prosím: Charakterizovali byste délku spolupráce s jednotlivým klientem na krátkodobou nebo dlouhodobou? .....................................................................................................................................................
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP
PŘÍLOHA B – STANDARDIZOVANÝ DOTAZNÍK Dobrý den, Vážená paní, vážený pane. Jsem studentkou Technické Univerzity v Liberci oboru: Sociální práce. V rámci bakalářské práce provádím průzkum, jímţ se snaţím prozkoumat návaznost sociálních sluţeb v Liberci, poskytovaných lidem s poúrazovým tělesným postiţením, tedy lidem na vozíku. Smyslem tohoto průzkumu je poukázat na výši a míru dostupnosti a provázanosti poskytovaných sociálních služeb osobám s tělesným postižením. Chci Vás proto poţádat o vyplnění následujícího dotazníku. Zaručuji naprostou anonymitu tohoto průzkumu. Zjištěné informace budou zpracovány grafy. Otázky vyplňujte postupně, vzhledem k elektronické podobě dotazníku, odpověď označte podtrhnutím. U většiny otázek je z důvodu výčtu moţné více odpovědí. Dotazník má 15 otázek a jeho vyplnění zabere přibliţně 8 minut. Vyplněním tohoto dotazníku pomůžete s mapováním návaznosti sociálních služeb v Liberci. Předem Vám děkuji za čas, který věnujete vyplňování dotazníku a Vaši ochotu ke spolupráci. 1.
Které z uvedených služeb jste poskytovatelem?
1.
Odborné sociální poradenství,
2.
osobní asistence,
3.
doprava osob se ZP,
4.
sociálně-právní poradenství,
5.
terénní programy,
6.
sociálně aktivizační sluţby pro osoby s postiţením,
7.
volnočasové aktivity,
8.
chráněné dílny,
9.
chráněné bydlení,
10.
klubová činnost,
11.
pečovatelská sluţba,
12.
péče v domácím prostředí, 6
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP 13.
sociálně-terapeutické dílny,
14.
sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání,
15.
jiné – jaké: ……………………………………………….
2.
Které oblasti života osoby s TP řeší Vámi poskytovaná služba?
1.
Moţnosti zaměstnávání,
2.
vzdělávání,
3.
zdravotnictví,
4.
technické pomůcky,
5.
sociální rehabilitace,
6.
sluţby,
7.
kultura,
8.
rekreace,
9.
sport,
10.
právní servis,
11.
ţivotní prostředí,
12.
doprava,
13.
bezbariérové bydlení,
14.
jiné – jaké: ……………………………………………….
3.
Jakou formou se Vaše organizace prezentujete na veřejnosti?
1.
Katalog poskytovatelů sociálních a návazných sluţeb v regionu Liberec,
2.
internetové portály,
3.
vlastní publikace,
4.
informativní letáky,
5.
výroční zprávy,
6.
multimédia – TV,
7.
rozhlas,
8.
noviny- odborné časopisy,
9.
vývěsky,
10.
jiné – jaké:……………………………………………….
4.
Které z informativních odkazů využíváte v rámci poradenství? 7
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP 1.
Katalog poskytovatelů sociálních a návazných sluţeb v regionu Liberec,
2.
internetové portály,
3.
vlastní publikace,
4.
informativní letáky,
5.
výroční zprávy,
6.
multimédia – TV,
7.
rozhlas,
8.
noviny – odborné časopisy,
9.
vývěsky,
10.
jiné – jaké: ……………………………………………….
5.
V jakých okruzích poskytujete informace?
1.
Moţnosti zaměstnávání,
2.
vzdělávání,
3.
zdravotnictví,
4.
technické pomůcky,
5.
sociální rehabilitace,
6.
sluţby,
7.
kultura,
8.
rekreace,
9.
sport,
10.
právní servis,
11.
ţivotní prostředí,
12.
doprava,
13.
bezbariérové bydlení,
14.
jiné – jaké: ……………………………………………….
6.
Jaké informační materiály máte k dispozici ohledně návazných či doplňkových
služeb? 1.
Katalog poskytovatelů sociálních a návazných sluţeb v regionu Liberec,
2.
internetové portály,
3.
informační publikace konkrétních poskytovatelů sluţeb,
4.
informativní letáky, 8
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP 5.
jiné – jaké: ……………………………………………….
7.
V kterých z níže uvedených oblastech jste schopni nasměrovat klienta, pokud má
zájem o informace o dostupnosti úřadů v Liberci? 1.
Radnice MML,
2.
finančního úřadu,
3.
krajského úřadu.
8.
V kterých z níže uvedených oblastech jste schopni nasměrovat klienta, pokud má
zájem o informace o přístupnosti budov a objektů veřejného a kulturního charakteru v Liberci? 1.
Divadla,
2.
kina,
3.
bazénu,
4.
ZOO,
5.
botanické zahrady,
6.
kulturního domu,
7.
budov a objektů pořádajících hudební koncerty,
8.
budov a objektů pořádajících sportovní utkání,
9.
knihovny,
10.
odkaz na jiné organizace.
9.
V kterých z níže uvedených oblastech jste schopni nasměrovat klienta, pokud má
zájem o informace o bezbariérové dopravě? 1.
Městské,
2.
vnitrostátní,
3.
autobusové,
4.
vlakové,
5.
jiné – jaké: ……………………………………………….
10.
V kterých z níže uvedených oblastech jste schopni nasměrovat klienta, pokud má
zájem o informace o službách pro lidi s TP?
9
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP 1.
Asistenční psi,
2.
autoškoly pro TP,
3.
poradny,
4.
odkaz na jiné organizace.
11.
V kterých z níže uvedených oblastech jste schopni nasměrovat klienta, pokud má
zájem o informace o volnočasových aktivitách pro osoby s TP: 1.
Informace o moţnosti bezbariérového rekreačního ubytování,
2.
informace o moţnostech volných vstupů na kulturní představení a další výhody,
3.
informace o klubech a střediscích, která podporují klienty s TP,
4.
informace o sportovní aktivity,
5.
informace o ozdravné pobyty,
6.
informace o turistiku,
7.
odkaz na jiné organizace.
12.
Je vaše organizace členem APZP – Asociace poraden pro osoby se zdravotním
postižením? 1.
Ano
2.
Ne
13.
Je vaše organizace členem NRZP – Národní rada osob se zdravotním postižením
České republiky? 1.
Ano
2.
Ne
14.
Máte možnost monitorovat další vývoj situace klienta?
1.
Ano
2.
Ne
15.
Jak byste charakterizovali délku spolupráce s jednotlivým klientem?
1.
Krátkodobá,
2.
dlouhodobá. 10
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP
PŘÍLOHA C – TABULKA POSKYTOVANÝCH SLUŽEB PRO CÍLOVOU SKUPINU LIDÍ S TP POSKYTOVANÉ SLUŽBY PRO CÍLOVOU SKUPINU Druh sluţby Počet Název poskytovatele Formy poskytování sociálních PSS sluţeb Odborné „D“ – občanské ambulantní sociální sdružení – Občanská poradenství poradna
8
Zprostředkování zdravotněsociální péče a osobní asistence 1
GIPSY HANDICAP HELP, o. s.
ambulantní, terénní
ELVA HELP, o. s.
terénní
D.R.A.K., o. s.
ambulantní, terénní
Osobní asistence – Pro život, o. p. s.
terénní
Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o. s.
ambulantní, terénní
ESY HANDICAP HELP, o. s.
ambulantní, terénní
Jedličkův ústav, p. o.
ambulantní, pobytové
Akademická poradna a poradna pro zpřístupňování studia lidem se zdravotním postižením na Technické univerzitě v Liberci
11
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP POSKYTOVANÉ SLUŽBY PRO CÍLOVOU SKUPINU Druh sluţby Počet Název poskytovatele Formy poskytování sociálních PSS sluţeb Osobní MEZINÁRODNÍ terénní asistence CENTRUM UNIVERSIUM, o. p. s.
4
Pečovatelská sluţba 2
Péče v domácím prostředí
1
Odlehčovací sluţby 2
Centrum denních sluţeb
ambulantní, terénní
Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o. s.
ambulantní, terénní
Osobní asistence – Pro život, o. p. s.
terénní
Diecézní charita Litoměřice
terénní poskytuje nepřetržitě
Centrum zdravotní a sociální péče Liberec, p. o.
ambulantní, terénní
Diecézní charita Litoměřice
terénní poskytuje nepřetržitě
ESY HANDICAP HELP, o. s.
ambulantní, terénní
Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o. s.
ambulantní, terénní
Jedličkův ústav, p. o.
ambulantní, pobytové
Sdružení občanů při výchovném a vzdělávacím zařízení ALVALÍDA, o. s.
ambulantní
Jedličkův ústav, p. o.
ambulantní, pobytové
1
Denní stacionář 1 Týdenní stacionář
ESY HANDICAP HELP, o. s.
1
12
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP POSKYTOVANÉ SLUŽBY PRO CÍLOVOU SKUPINU OSOB S TP Druh sluţby Počet Název poskytovatele Formy poskytování sociálních PSS sluţeb Chráněné POCHODEŇ, pobytové bydlení občanské sdružení 1 pro pomoc zdravotně postiženým Sociální rehabilitace Sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání Sociálně terapeutické dílny Chráněné dílny Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, Sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby s postiţením, Terénní programy
1
ambulantní, terénní
Rytmus Liberec, o. p. s.
ambulantní, terénní
POCHODEŇ, občanské sdružení pro pomoc zdravotně postiženým
pobytové
D.R.A.K., o. s.
ambulantní, terénní
D.R.A.K., o. s.
ambulantní, terénní
D.R.A.K., o. s.
ambulantní, terénní
D.R.A.K., o. s.
ambulantní, terénní
Senior Vitae, o. s.
ambulantní
D.R.A.K., o. s.
ambulantní, terénní
D.R.A.K., o. s.
ambulantní, terénní
1
1
1
1
1
1
Klubová a přednášková činnost
1
Klubová činnost
1
Volnočasové aktivity
1
Rekondiční pobyty
ESY HANDICAP HELP, o. s.
Senior Vitae, o. s. 1
13
Příloha C – Tabulka poskytovaných sluţeb pro cílovou skupinu lidí s TP
POSKYTOVANÉ SLUŽBY PRO CÍLOVOU SKUPINU Druh sluţby Počet Název poskytovatele Formy poskytování sociálních PSS sluţeb Speciálně Akademická poradna ambulantní pedagogická a poradna diagnostika pro zpřístupňování 1 studia lidem se zdravotním postižením na Technické univerzitě v Liberci Půjčovna kompenzačních pomůcek
1
Krizová pomoc
Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o. s.
ambulantní, terénní
Jedličkův ústav, p. o.
ambulantní, pobytové
Centrum intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje, příspěvková organizace
terénní
1 Linka důvěry 1
14
