Implementace vzdělávacího prostředí Moodle v českých školách David Mudrák Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta M. D. Rettigové 4, 116 39 Praha 1 e-mail:
[email protected]
Abstrakt Příspěvek podává stručnou charakteristiku volně šiřitelného online vzdělávacího prostředí Moodle a snaží se shrnout základní fakta o tvorbě jeho české lokalizace a následné implementaci do výukového procesu v českých školách všech stupňů. Je zmíněn konstruktivismus jakožto pedagogicko-teoretické zázemí vývoje tohoto prostředí a jsou shrnuty výsledky pilotní analýzy jeho nasazení pro účely podpory výuky na Univerzitě Karlově v Praze. Závěry uvedeného šetření ukazují, že prostředí je využíváno zejména jako nástroj elektronického publikování studijních materiálů. Autor na základě interpretace výsledků šetření usuzuje, že edukační potenciál konstruktivisticky orientovaných aktivizujících komponent tohoto prostředí zůstává tvůrci kurzů dosud neobjeven.
1.
Úvod
Online vzdělávací prostředí Moodle, dovolující provozovat přes WWW rozhraní dostupné kurzy, se během tří let své existence stal téměř fenoménem a prvoligovým hráčem na poli softwarových produktů poskytujících podporu vzdělávání a učení prostřednictvím sítě Internet. Získává si uznání řady vzdělávacích institucí všech druhů a stupňů – od univerzit, středních a základních škol až po soukromé
organizace zabývající se školením [6]. Prostředí Moodle je využíváno při plně distanční výuce, stejně jako pro podporu výuky prezenční. Stává se prestižní platformou, která svým věhlasem i svými možnostmi konkuruje významným komerčním aplikacím. Například ministerstvo vědy a výzkumu německé země Severní Porýní a Vestfálsko zařadilo Moodle mezi programy doporučené pro využití na vysokých školách [1]. Studie provedená v únoru 2005 na Humboldtově univerzitě v Kalifornii srovnávající Moodle s komerčním produktem Blackboard konstatovala, že ve většině parametrů byly oba produkty srovnatelné, z hlediska obliby u studentů zvítězil Moodle [4]. Pro Moodle se vyslovila i další studie srovnávající jej s Learning Space z pohledu počítačového správce. V lednu 2005 byl na serveru RELOAD (Reusable eLearning Object Authoring and Delivery) uveden Moodle mezi systémy, které podporují použití "znovupoužitelných" vzdělávacích objektů, a to díky své schopnosti pracovat s balíčky SCORM [9]. Jaké jsou důvody tohoto úspěchu a obliby? Proč se řada institucí rozhodla přejít ze zaběhnutých a několik let fungujících systémů (včetně takových „velikánů“ jako WebCT nebo Blackboard) právě na tento produkt? Co Moodle výrazně odlišuje od podobných aplikací? V tomto příspěvku jsou diskutovány dvě možné příčiny jeho rostoucí penetrace: ● Moodle je úspěšný, protože u pramene jeho vývoje stojí propracované
Emtech 2005 pedagogické teorie jistého druhu vzdělávání a učení, které umožňují definovat cílové funkce a procesy, jež má prostředí zajišťovat a podporovat. ● Moodle je úspěšný díky nastavenému modelu jeho vývoje, který se rovněž osvědčuje u řady dalších open-source produktů. Druhou část příspěvku tvoří popis a výsledky jednoduchého pilotního šetření, jehož cílem bylo zjistit, jakým způsobem je Moodle využíván tvůrci kurzů pro distanční podporu výuky na Univerzitě Karlově v Praze.
2.
Kořeny úspěchu Moodle
Chceme-li pochopit základní filozofii a potenciál prostředí Moodle, bude nejlépe začít u samého začátku jeho vývoje.
2.1. Stručná historie Moodle má svou minulost, důvody svého vzniku a svůj vývoj. Základní orientace v příčinách jeho současného stavu umožňuje odhadovat i další směry růstu tohoto živého prostředí. První verze svého modulárního objektově orientovaného vzdělávacího prostředí (angl. Modular Object-Oriented Dynamic Learning Environment) vytvořil Martin Dougiamas během svého Ph.D. studia na Curtin University of Technology v australském Perth. Ve své disertační práci zabývající se podporou vyučování a učení prostřednictvím online vzdělávacích systémů dostupných přes Internet hledal mj. nástroje, které by umožňovaly realizovat metody navržené v souladu s principy konstruktivisticky, resp. konstrukcionisticky orientované výuky. Dougiamas pro účely výzkumu efektivity různých aspektů interaktivní online podpory výuky svého kurzu „Internet Overview“ navrhl online prostředí, které mělo [2] ● studentům usnadňovat orientaci v nových pojmech – konceptech [7], prezentovat jejich hierarchickou strukturu a umožňovat snadnou navigaci mezi nimi,
2 osvojení těchto konceptů dosáhnout nikoliv pasivní transmisí poznatků ze studijních materiálů, ale aktivizovat učení a konstrukci nových pojmů a vztahů mezi nimi pomocí interakce s vyučujícím a dalšími studenty v kurzu, pravidelnou sebereflexí formou krátkých esejí, rozhodováním se mezi nabídnutými možnostmi a formulací a obhajobou svého postoje či názoru, ● učitelům poskytnout nástroje pro snadnou úpravu a prezentaci osvojovaného obsahu, ● dát učitelům možnost více poznat svou třídu a individuální potřeby každého studenta, ● umožňovat nabízené funkce dále modulárně rozšiřovat. Během měsíce intenzivní práce Dougiamas vytvořil prototyp takového prostředí a pojmenoval je Moodle. Použité technologie zahrnovaly Linux jako operační systém, Zope jako aplikační server, Python jako nízkoúrovňové programové prostředí, Apache jako server zajišťující webové rozhraní a sadu shell skriptů řídících celý systém. Na základě závěrů zjištěných svým výzkumem a dalšími teoreticky odvozenými požadavky Dougiamas na rozvoji Moodle dále pracoval a dne 20. srpna 2002 vypustil do světa verzi 1.0. Ta byla určena pro intimnější prostředí menších tříd na vysokých školách a byla použita pro řadu studií, které podrobně zkoumaly spolupráci a reflexi v těchto malých skupinách dospělých účastníků [5]. Od té doby se pravidelně objevují další verze obohacené o nové prvky. Základní filozofie Moodlu spočívající v intuitivním ovládání, jednoduché správě a kladení důrazu na aktivní roli učících se, jejich interakci a sebereflexi je však dodnes charakteristickým prvkem tohoto prostředí. ●
2.2. Moodle v České republice Dalším důvodem celosvětového rozšíření Moodle je jeho vícejazyčná podpora. V době psaní tohoto článku je Moodle alespoň zčásti
Emtech 2005 přeložen do 61 jazyků, přičemž použití speciálních filtrů umožňuje vytvářet kurzy s vícejazyčným obsahem, který se přizpůsobuje předvolenému jazyku uživatele. Historicky první verze překladu, na němž začal autor tohoto článku pracovat v rámci jedné seminární práce při studiu učitelství na Pedagogické fakultě, pochází z 10. února 2003. V následujících měsících byl Moodle představen na několika českých a slovenských konferencích a začalo přibývat škol, které jej začaly používat jako podporu své výuky. Dnes se jeho čeští a slovenští uživatelé setkávají na serveru http://moodle.cz, kde probíhá vzájemná výměna zkušeností, koordinace české lokalizace, ale i samotná podpora výuky kurzů pracoviště autora. Na serveru http://moodle.org je v okamžiku psaní tohoto článku zaregistrováno devatenáct českých stránek založených na Moodle. Do jeho lokalizace se zapojilo několik dalších dobrovolníků (zvláštní pozornost si zasluhuje tým kolegů a studentů kolem Daniela Mikšíka, MUNI). Petr Škoda (TUL) je dnes jedním z předních vývojářů této platformy a světově uznávaným odborníkem na její bezpečnost.
2.3. Konstruktivismus - teoretické zázemí vývoje Moodle Řada pedagogických teorií zabývajících se využíváním počítačů a jejich sítí pro účely výuky se snaží odvozovat doporučení, jak zvýšit atraktivitu, aktuálnost a efektivitu procesu učení žáků a studentů a rozvíjet všechny stránky jejich osobnosti [3]. Jedním z pedagogických paradigmat, které výrazně ovlivňuje sféru vzdělávání v posledních desetiletích, je Piagetův konstruktivismus a z něj odvozený Papertův konstrukcionismus. Oba tyto směry stály u vzniku prostředí Moodle a dodnes jemu vytvářejí silné teoretické zázemí. Moodle měl být softwarovým nástrojem, který umožní tyto teorie realizovat ve výuce prostřednictvím Internetu.
3 Konstruktivismus tvrdí, že si lidé nové znalosti aktivně konstruují, vytvářejí při interakci se svým okolím. Základy této teorie položili Dewey, Montesorri, Bruner, Vygotský a především pak Jean Piaget. Základní myšlenka konstruktivismu spočívá zjednodušeně v tom, že vše, co čteme, vidíme, slyšíme, cítíme a čeho se dotýkáme, je porovnáváno s našimi dosavadními znalostmi a pokud je to s naší mentální reprezentací okolního světa „kompatibilní“, může se to stát naším novým poznatkem. Znalost se upevňuje, pokud ji úspěšně použijeme v prostředí, v němž žijeme. Konstruktivismus nepohlíží na učícího se jedince jako na pouhou paměťovou banku pasivně přijímající informace, kvalitní znalosti nemohou být předány pouhým přečtením něčeho nebo nasloucháním někomu. Klíčem k učení je dle této teorie aktivní interpretace sdělovaných informací a jejich zabudování do stávající poznatkové struktury. Základní teze konstruktivistické teorie učení říkají, že [3]: ● poznání si jedinec buduje (konstruuje) fyzicky tím, že se zapojuje do aktivního učení se, ● poznání si jedinec konstruuje symbolicky tím, že si vytváří svoje vlastní modely a reprezentace, ● poznání si jedinec konstruuje sociálně tím, že poznává spolu s dalšími lidmi, ● poznání si jedinec konstruuje teoreticky tím, že se pokouší jiným vysvětlit to, čemu zatím sám ještě úplně nerozumí. Seymour Papert (MIT) rozšířil koncepci konstruktivismu o myšlenku, že učení je zvláště efektivní, jestliže při něm tvoříme něco pro ostatní. Může to být cokoli, od mluvené věty nebo sdělení na Internetu až po složitější výtvory, jakými jsou obraz, dům nebo softwarový produkt. Tuto koncepci zdůrazňující individuální zainteresovanost na učeném označujeme jako konstrukcionismus. Konstruktivisticky orientované teorie učení jsou hluboce rozpracovány do mnoha dílčích směrů. Moodle je výrazně ovlivněn školou sociálního konstruktivismu, který rozšiřuje
Emtech 2005 výše uvedené myšlenky na sociální skupinu, kde se vytváří poznání společně a pro všechny, takže vzniká malá kultura společných výtvorů se společnými významy – ať se jedná o školní třídu, účastníky jednoho online kurzu či celou komunitu všech uživatelů tohoto prostředí. Když je jedinec do takové skupiny zařazen, nepřetržitě se učí, jak být její součástí, a to na mnoha rovinách.
2.4. Síla komunity Shora uvedené postoje k aktivnímu učení jako přirozené součásti celého našeho života se odráží i ve způsobu, jakým je Moodle jako softwarový produkt vyvíjen. Snad nejlépe popisuje takový model vývoje softwaru Eric Steven Raymond ve své dnes již kultovní stati „The Cathedral and the Bazaar“ [8]. Raymond srovnává dva možné přístupy k vývoji softwarového produktu. První z nich, charakteristický pro „profesionálně“ vyráběné produkty, přirovnává vývoj počítačové aplikace ke stavbě katedrály: je pro něj charakteristická potřeba intenzivního plánování, centrálního řízení činnosti zainteresovaných osob či skupin a dlouhodobé testování před uvolněním nových verzí. I ve světě opensource produktů vyvíjených v rámci projektu GNU byl až do počátku devadesátých let tento model vývoje softwarových nástrojů uznáván jako téměř jediný možný. Zcela jiný styl se podařilo nastartovat a udržet poté, co Linus Torvalds publikoval první verzi jádra operačního systému Linux. Model vývoje jádra Linuxu, založený na principech vydávání nových – byť nestabilních – verzí rychle a často (svého času i jednou denně), rozložení zodpovědnosti za vývoj mezi masu dobrovolníků a otevřeností hraničící s promiskuitou se překvapivě ukázal nejen jako možný, ale rovněž jako schopný vyprodukovat v krátké době velice kvalitní produkt. Raymond se ve svém článku zabývá některými aspekty takového stylu vývoje a ukazuje, proč a za jakých podmínek může být tento model úspěšný. Řadu uvedených bodů je přitom možno vztáhnout i na způsob,
4 jakým je vyvíjen Moodle a pokusit se tak vysvětlit tajemství vzniku tak komplexního softwaru v relativně krátké době. ● Osobní zainteresovanost – Moodle je dnes dobrovolně rozvíjen desítkami programátorů, jeho správců a učitelů po celém světě spojených často jen společným zájmem a počítačovou sítí. ● Síla jednoduchosti – Moodle původně vznikl jako jednoduchý nástroj se zcela přesně vymezenými funkcemi. To umožňuje jej rychle nasadit do reálného edukačního procesu a i když časem může nabývat na komplexnosti, stále si zachovává atributy jednoduché intuitivní aplikace. ● Uživatelé jako spolutvůrci – do vývoje nových funkcí, ale zejména do odhalování chyb a nedostatků je zapojena široká základna provozovatelů systému po celém světě, jejichž jedinou odměnou je brzká reakce vděčných vývojářů a spoluúčast na zkvalitňování společného díla. Uživatelé jsou víc než zákazníci – jsou neocenitelným zdrojem odhalených chyb, nápadů a zkušeností. ● Osobní podpora ze strany lídrů – intenzivní elektronická komunikace na diskusních fórech nebo prostřednictvím emailů s vývojáři dává uživatelům pocit „bytí přímo u toho“, když vzniká „jejich“ produkt.
3.
Využívání edukačního potenciálu Moodle
Pro podporu rozmanitých teoreticky i prakticky požadovaných pedagogických situací se do Moodle vyvíjejí nezávislé komponenty – tzv. moduly činností (např. Diskusní fórum, Anketa, Poznámkový blok, Test, Studijní materiál, Přednáška, Slovník, Wiki a další). Je na vyučujícím, jak tyto moduly využije a jak z nich sestaví činnosti, z nichž se bude skládat jeho kurz. Jak vyplývá z předchozího textu, je vývoj těchto modulů motivován snahou vytvořit v kurzu atmosféru tvořivé spolupráce všech
Emtech 2005
4.
Závěr
studijních materiálů a následnou evaluaci jejich pochopení , ač lze osvojování řady poznatků podporovat i pomocí jiných modulů, často atraktivněji něž pouhou prezentací elektronických textů. Tab. 1 – Počet instancí modulů činností na sledovaném serveru MODUL Studijní materiál Test Popisek Úkol Fórum Poznámky Přednáška Slovník Anketa Průzkum Chat Wiki SCORM Workshop
INSTANCE IPC 804 252 197 149 137 130 120 61 28 8 6 1 0 0
9,03 2,83 2,21 1,67 1,54 1,46 1,35 0,69 0,31 0,09 0,07 0,01 0 0
Studijní materiál Test Popisek Úkol Fórum Poznámky Přednáška Slovník Anketa Průzkum Chat Wiki SCORM Workshop
Modul činnosti
zúčastněných, snahou vytvořit podmínky pro aktivní konstrukci nových poznatků. Nástroje Moodle lze však využívat podle různých scénářů online výuky – např. jako content management systém, volné diskusní prostředí, sběrnu studentských prací, prostředí pro podporu řízení projektu, nástroj pro elektronické testování apod. Pro každý takový scénář se hodí jistá sada použitých modulů. Zároveň lze na základě použitých modulů usuzovat na styl, model či scénář výuky, který v daném kurzu probíhá. Tento předpoklad sloužil autorovi jako východisku k pilotnímu šetření, které mělo v hrubých obrysech naznačit celkový styl využívání platformy Moodle na serveru online podpory výuky Univerzity Karlovy v Praze (http://dl.cuni.cz). Na serveru byl zjištěn počet instancí jednotlivých modulů činností, počet založených kurzů a počet registrovaných účastníků. Na základě přepočítaného průměrného výskytu instance každého modulu na jeden kurz (instance per course – IPC) bylo zjišťováno, nakolik jsou tvůrci kurzů průměrně využívány jednotlivé moduly, obzvláště pak takové, které komplexněji podporují aktivitu studentů směřující k osvojení poznatků dle konstruktivistických zásad (zejména Diskusní fórum, Přednáška, Workshop, Wiki apod.). Za edukační diskusní fórum nebylo v tomto šetření považováno fórum Novinky, které je automaticky součástí každého kurzu. Výskyt instancí jednotlivých modulů je uveden v následující Tabulce 1 a data jsou vynesena do grafu na Obrázku 1.
5
0
200
400
600
800
1000
Počet instancí
Zjištěné údaje naznačují, že přes širokou škálu možností, kterou Moodle nabízí tvůrcům kurzů, zůstává výrazně nejpoužívanější komponentou Studijní materiál, na předních místech se umisťuje též Úkol sloužící ke sběru studentských prací a Test umožňující online testování. Lze usuzovat, že tvůrci kurzů využívají Moodle převážně jako prostředí pro publikování
Obr. 1 – Počet instancí modulů činností na sledovaném serveru Uvážíme-li, že tyto moduly je možno realizovat klasickou formou HTML stránek v kombinaci s komunikací přes email bez nutnosti zavádění specializovaného výukového prostředí, docházíme k nepříliš
Emtech 2005 potěšujícímu zjištění, že edukační potenciál konstruktivisticky orientovaných aktivizujících komponent zůstává tvůrci kurzu dosud neobjeven. Mohlo by se zdát, že Moodle spíše figuruje jako akcelerátor zažitých výukových stylů založených na transmisi poznatků od vyučujícího směrem ke studentovi. Tento provokující výrok vyvolává řadu podnětů k dalšímu výzkumu. Nutno ještě jednou zdůraznit, že si je autor vědom pouštění se do interpretace velice hrubých dat, kterážto se však může ukázat unáhlená, neboť uvedený modul Studijní materiál může stejně dobře sloužit např. jako nástroj pro vkládání interaktivních elementů jako např. Java applety, interaktivní Flash animace apod., které nelze snadno označit jako pasivní transmitery hotových poznatků. Uvedený závěr by rovněž neměl být chápán tak, že všechny ostatní scénáře využívání online prostředí jsou ve srovnání s konstruktivisticky orientovaným modelem zavrženíhodné. Autor se snažil pouze naznačit, že by byla škoda nevyužívat potenciál této platformy a degradovat poskytnuté nástroje na pouhý redakční systém.
6
Odkazy [1] „CampusSource“ [online] [cit. 2. 6. 2005].
[2] M. Dougiamas, „Improving the effectiveness of tools
for Internet based education“ [online] [cit. 2. 6. 2005]. In A. Herrmann, M. M. Kulski (Eds), Flexible Futures in Tertiary Teaching, Proceedings of the 9th Annual Teaching Learning Forum, 2-4 February 2000, Curtin University of Technology, Perth, 2000.
[3]I. Kalaš, „Informačná gramotnosť učiteľov.
Mapujeme priestor“. In M. Černochová, I. Fialová, B. Mannová (Eds) Poškole 2005, JŠI, Monínec u Sedlce – Prčice, 13.-15. 4. 2005, s. 151-159. [4] K. D. Munoz, J. Duzer, „Blackboard vs. Moodle:
A Comparison of Satisfaction with Online Teaching and Learning Tools“ [online] [cit. 2. 6. 2005], Humboldt State University, 15 February 2005. [5] „Moodle Documentation“ [online] [cit. 2. 6. 2005].
.
[6] A. Nag, „Moodle: An open source learning
management system“ [online]. Newsforge, May 24th 2005.
[7]J. D. Novak, „Concept Mapping: A tool for improving
science teaching and learning“. In D. F. Treagust, R. Duit, B. J. Fraser (Eds), Improving teaching and learning in science and mathematics, Teachers College, New York, 1996, s. 32-43.
[8] E. S. Raymond, „The Cathedral and the Bazaar“,
2000. [9]RELOAD, „Practical Interoperability“ [online]
[cit. 2. 6. 2005].
