IKS-OCHRANA OBYVATELSTVA ZA MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ Vážené studentky, vážení studenti! Zřejmě s různým očekáváním otevíráte tento text. Někteří z vás se možná těší, že se dozví něco nového. Slova jako bezpečnost, ochrana obyvatelstva, krizové řízení, řízení a další jsou dnes frekventovanými pojmy. Oprávněně. Protože toto století by se mohlo nazývat stoletím řízení a stoletím bezpečnosti. Proč? Odpověď nechám na vás. A pokusím se vás do této problematiky uvést. Předmět, který budete v průběhu jednoho semestru absolvovat, má za cíl uvést a seznámit vás se základy problematiky ochrany obyvatelstva, výchovy ke zdraví a dopravní výchovy, a vytvořit u vás předpoklady pro její další rozvíjení. Autor by vás rád získal pro uplatňování teoretických poznatků do praktických aplikací. Bude snahou vás přesvědčit o potřebě znát přednášenou problematiku. Některá slova se v textu budou opakovat, protože opakování je matka moudrosti. Život jednoho každého z nás není jen procházka růžovým sadem. Je také plný nebezpečí, která mohou narušit do větší či menší míry naši existenci. Problematika popisovaná v těchto skriptech je jen vstupní. Budete učiteli odkazováni na další informační a metodické zdroje a autor také věří, že sami budete aktivní. Cílem je inspirovat vás k poznávání a řešení možných situací, které mohou být nepříjemné až nepříznivé. Nejlepším praktickým návodem je dobrá teorie. Prosím, nelekejte se textu, možná někdy nebude jasný hned napoprvé, ale napodruhé již určitě. Vy musíte zapojit tvůrčí myšlení. Přeji vám hodně chuti, síly i zdaru do studia! Skrze trní ke hvězdám! Ani růže není bez trní, a kdo se trnů bojí, neutrhne růži!
1 Úvod do teorie systémů Studijní cíle Ikona1 V této kapitole si vysvětlíme co je to kybernetika, jaký je její význam pro řízení a pro náš život vůbec. Objasníme si co to je systém a systémový přístup, a jeho využívání pro řízení i v našem běžném životě. Věnujte této kapitole pozornost, neboť je potřebná a přínosná k pochopení kapitol dalších. Požadované vstupní znalosti Ikona2 Stačí jen přirozená inteligence a trochu soustředění i vůle se něco dovědět.
1.1 Kybernetika Průvodce studiem Ikona5 V následující části kapitoly budou pilní i méně pilní čtenáři informování o tom, co je to kybernetika, jaký jej její vývoj a význam pro řízení i pro náš život. Prosím, abyste se nebáli zdánlivě „zbytečné“ teorie, protože autor se domnívá, že její pochopení je dost důležité a zejména usnadňuje přístup pro chápání a řešení mnohých problémů, které nám náš život denně přináší jak v oblasti práce, tak v oblasti našeho soukromého života. Slovo kybernetika bylo před lety dost frekventovaným pojmem, poté jako bychom na něj zapomněli. Nyní zažívá znova renesanci, zejména s masovým používáním počítačů a mobilů. Kybernetika jako věda existuje zhruba šest desetiletí. Jako všechno, co se děje kolem nás má své příčiny. Ty jsou, jednoduše řečeno, výsledkem staletí trvajícího rozvíjení prostředků a metod řízení a jejich spojení v technice a fyziologii, motivované snahou člověka zbavit se namáhavé fyzické a duševní práce. Slovo kybernetika použil již starořecký filosof Platón, kdy kybernetice přiřadil smysl slova vládnout (řecky kybernétes = kormidelník). Kybernetika nevznikla náhodně. Je výsledkem celkového vývoje vědeckého poznání, projevem proudů ve vědeckém myšlení. Bezprostředně navazuje na dříve získané poznatky vědy a techniky a vývoje vůbec. Přináší nové pohledy na často již zdánlivě vyřešené otázky a vnucuje nám potřebu je znovu prostudovat. Řešíme-li problémy v jedné oblasti či oboru lidské činnosti, ukazuje se, že musíme znát alespoň něco z oboru příbuzného. Podstata kybernetiky spočívá v tom, že studuje zákony řízení obecně jak pro stroje, tak pro živé organismy. To jí dává možnost aplikovat zkušenosti v jednom oboru na obor jiný. Pro člověka je to pak velký přínos při řešení problémů v praxi. Vznik kybernetiky je podmíněn těmito základními faktory: 1. sociálně-ekonomickými faktory – touha člověka překonávat přírodu i sám sebe, ekonomické podmínky, rozvoj dělby práce apod. 2. technickými faktory - rozvoj techniky, technologií, materiálů. 3. přírodovědnými faktory – zejména rozvoj matematiky, fyziky, chemie, biologie, psychologie a dalších disciplin. Otázka Ikona6a Co to je kybernetika? Už jste si něco o kybernetice přečetli, ale ještě jste se nedověděli její definici. Definic je několik a pro jednoduchost stačí, budete-li znát následující definici, jejímž autorem je sám Norbet Wiener, který je považován za zakladatele kybernetiky. Tato definice zní: Kybernetika je věda o řízení a sdělování v živých organismech a ve strojích. Uvedená definice přeneseně a velice stručně říká, že v objektivní realitě (to je ve světě kolem nás i v nás) probíhají sdělovací (informační) a řídící procesy. A to je podstata existence a vývoje vůbec. Příklad
Jen malé příklady z fungování organismu člověka. V lidském organismu neustále probíhají sdělovací a řídící procesy (tyto budou objasněny v dalším textu). Některé si člověk uvědomuje a některé probíhají mimo naše vědomí. Dostane-li se do těla infekce, mozek dostane tuto informaci a je spuštěno řízení jejího odstranění, což se může projevit například vyšší teplotou. Naše tělo potřebuje přísun tekutin, je tedy vyslána informace – dostaneme žízeň a rozhodujeme se, jak tuto žízeň budeme „řídit“. Zpravidla se něčeho napijeme (pokud tuto možnost máme). Co budeme pít je už otázka jiná. Průvodce studiem Ikona5 Nyní se dočtete, co je předmětem kybernetiky a k čemu je využitelná: 4. Kybernetika je hraniční vědou, která řeší problémy společné různým vědním oborům a sama je produktem jiných věd. 5. Kybernetika studuje jevy z hlediska jejich chování a funkce s ohledem na opakovatelnost, pravidelnost a určitost. 6. Zabývá se všemi možnými normami chování, tedy celou množinou možností systému a nejen jeho jednotlivými funkcemi nebo jednotlivými procesy. 7. Zkoumá všechny možnosti, které se mohou vyskytnout, tedy možnosti systému již známého a systémů dosud nepoznaných. 8. Používá jediný slovník a soubor pojmů, které jsou vhodné pro charakteristiku soustav nejrůznějších typů, které si však navzájem odpovídají (jsou adekvátní), což umožňuje tyto systémy uvést do přesně vymezeného vztahu. 9. Skýtá možnosti studia velmi složitých systémů, protože využívá modelování všeho druhu. Zdůrazněme si, že kybernetika se nezabývá věcmi, ale zabývá se způsoby chování. Klade si otázku: Co to dělá? Nikoliv co to je? Kybernetika poskytuje velmi univerzální metodu jak zkoumat systémy, jejichž složitost je tak výrazným rysem, že ji nemůžeme v žádném případě eliminovat (zejména ve složitých společenských a biologických systémech). Otázka Ikona6a Jaké jsou možnosti využití kybernetiky v některých oborech? Průvodce studiem Ikona5 Využití možností kybernetiky je poměrně široké. Lze ji využívat v mnoha oborech a také v mnoha oborech přinesla a přináší rozvoj. V biologii a medicíně pro výběr a zpracování informací o struktuře a chování biologických objektů – pronikání do podstaty biologických procesů, využití informací pro působení na živou přírodu s cílem zabezpečit podmínky pro život člověka. Možností kybernetiky se využívá při zkoumání všech fyziologických procesů v organismu. To umožňuje poznávat příčiny chorob a vynalézat a používat nové léky. Technická kybernetika umožnila konstrukci
řady přístrojů: operační přístroje, umělá ledvina a další náhrady pro okamžité či trvalé použití. Využívání počítačů a robotů při zpracování informací i při chirurgických zákrocích.Velkou roli sehrála kybernetika v genetice, kde potvrdila přenášení dědičné informace od rodičů na potomky v kódovaném tvaru v buňce. V psychologii kybernetika pomáhá odhalení možností a pochodů v našem mozku. Všechny psychické jevy se kterými se setkáváme při lidské činnosti lze začlenit do oblasti informačních a řídících procesů. Napomáhá zkoumání chování jednotlivce i kolektivu. Pomáhá odhalovat aktivní a tvořivý princip působení organismů a prostředí navzájem. V pedagogice se využívá poznatků při procesu učení, tedy vlastně algoritmů (popisu postupů) duševní činnosti. Tím racionalizuje proces učení. Využití počítačů netřeba rozvíjet (internet, elektronická pošta, programy pro učení, e-learning). V technice a technologiích je využití kybernetiky asi nejvíce vidět. Kybernetika umožnila konstrukci a vznik počítačové techniky. Bez počítačů by se nemohly uskutečnit lety do kosmu. Nebylo by mobilních telefonů. Nebyl by internet. Nemohly by se uskutečňovat přenosy obrazové, zvukové a datové informace. Nebylo by možné používat moderní zbraňové systémy. Nefungovala by síť přenosu elektrické energie. Roboty dnes v mnohých činnostech nahrazují člověka. Nutno říci, že zatím není umělá inteligence na takové úrovni, aby člověk byl plně nahrazen. V oblasti řízení jsou možnosti nepřeberné. Poznatky kybernetiky jsou využívány při zpracování informací a jejich transformace do rozhodování a do řídící práce. O tom bude pojednáno dále. Cvičení Ikona6a Odpovězte si na otázky: (odpovědi naleznete v předcházejícím textu) Co je to kybernetika? Co umožnilo její vznik? Jaká je její podstata? Co je předmětem kybernetiky a obecné možnosti jejího využívání? Jaké jsou možnosti využívání kybernetiky v oblastech lidské činnosti? Zkuste najít další možnosti, než ty, které jsou zde uvedené a řekněte si proč a jak! Najděte si pro sebe možnosti využití poznatků kybernetiky! Pokud se Vám podařilo uspokojivě odpovědět na otázky a problémy, vytvořila či vytvořil jste si představu o místě a úloze kybernetiky jako vědy i jejím významu pro rozvoj jiných oborů. Snad také i pro řízení a pro sebe. Pokud ne, tak si z toho nic nedělejte, úspěch se určitě dostaví po prostudování dalších částí skript.
1.2 Systém a systémový přístup Průvodce studiem Ikona5 Pojem systém je docela frekventovaným slovem. Byl použit v předcházející části a je často používán ve formulacích jako „musíme to řešit systémově“, „to není systémové řešení“, „to vyžaduje systémové řešení“, „problém se bude řešit později, protože to vyžaduje systémové
řešení“ apod. Slovo je často používáno, ale nesprávně, spíše ve smyslu systematičnosti, tedy uspořádanosti. Svět, který nás obklopuje (objektivní realita) tvoří objekty, které na sebe navzájem působí. Toto působení probíhá v čase a prostoru a má různý charakter (společenský, fyzikální, mechanický, biochemický). Existují objekty, jejichž vzájemné působení je složité a jejich společné působení navenek se projevuje jako působení celku na jiný objekt. Takové celky zpravidla uvažujeme jako samostatné objekty. Definováním prvků objektu, jejich vlastností, jakož i jejich vzájemných vztahů „zavádíme na objekt systém“. To znamená, že rozlišujeme a všímáme si pouze těch prvků, vlastností a vztahů, které nás na daném objektu při jeho studiu zajímají. Příklad Ikona6e Objektem zkoumání (posuzování) je osobní automobil. Tento bude zkoumán třemi lidmi. Prvního z nich zajímají jeho technické parametry - obsah válců motoru, rychlost, zrychlení, pevnost konstrukce, typ brzd, pevnost karoserie, typ převodovky. Druhého zajímá pohodlnost sezení, hluk uvnitř, barva karoserie, množství kontrolních přístrojů na přístrojové desce, klimatizace, zrychlení. Třetího bude zajímat velikost kufru, počet dveří, snadnost ovládání, cena, výše pojištění. Je zřejmé, že každý z nich posuzoval parametry jiné, než ten druhý. Říkáme, že každý zavedl vlastní systém na objekt. Takovému přístupu říkáme systémový přístup. Otázka Ikona6a Co to je systém, jak jej můžeme chápat a definovat? Průvodce studiem Ikona5 Podobně jako kybernetika i systém má řadu definic. Uveďme si jednu z nich: Systém je určitým způsobem uspořádaný souhrn prvků, vzájemně spojených vztahy mezi vlastnostmi těchto prvků, které z hlediska zkoumání tvoří celek a mají společný funkční účel. Systém
Obr. 1 Schéma systému Příklad Ikona6e Vysvětleme si nyní schéma na příkladu. V normálně fungující rodině má vedoucí roli manželka. Je subjektem řízení. Ona má myšlenky a prostřednictvím výstupů vydává svému manželovi příkazy, co má dělat. Ty se k němu dostávají prostřednictvím výstupů a manžel je objektem řízení. Výsledkem činnosti manžela jsou výstupy. I na manželku působí nějaké vstupy. U každého z nich pak funguje vnitřní zpětná vazba, nebo-li kontrola, jak dělají to, co dělat mají. Manželka kontroluje, zda a jak manžel plní její příkazy a to se nazývá zpětná vazba. Zpětná vazba je významným pojmem, o kterém bude ještě psáno. Manžel a manželka jsou prvky systému, jsou spojeni vazbami. Manželství je pak systém. Manželé však nejsou však izolováni, kolem nich je okolí. Okolí působí na systém a systém působí na okolí. Podmínkou existence systému jsou nejméně dva prvky, řídící a řízený a vazby mezi nimi. Systém je charakterizován strukturou – prvky systému a jejich vzájemné vztahy chováním – vztahem systému k okolí, souhrnem reakcí na všech výstupech Vztah struktury a chování je velmi těsný, při změně struktury systému i při zachování prvků se může změnit jeho chování. Strukturu chápeme jako orientovanou dovnitř systému, jde tedy o působení mezi prvky systému uvnitř tohoto systému. Chování je charakterizováno jako souhrn chování všech prvků systému a výsledkem tohoto chování je tedy vlastně reakce systému na podnět. Je to libovolná činnost objektu, která je něčím vyvolána. Je vyvolána nějakým vlivem, což je množina podnětů.
Vstupy do systému a jeho prvků a výstupy z nich mohou být hmotné, energetické a informační. Prvek systému je základní částí jakéhokoliv systému, je jeho nejmenší částí, kterou ještě rozlišujeme. U každého prvku rozlišujeme jeho vlastnosti. Vlastností je stránka předmětu, která podmiňuje jeho rozdíly nebo podobnost s ostatními prvky systému. Vlastnosti prvků mohou být rozdílné, než jsou výsledné vlastnosti systému. V systému mohou být i prvky, které působí protikladně (např.ve společenských systémech je tomu často). Prvky systému nejsou jen hmotné, ale i nehmotné (myšlenky apod.). Funkce v systému je pojem, který je důležitý pro dobré pochopení struktury systému. Říkáme-li, že vlastnost prvku nebo celého systému má nějakou funkci, pak tím rozumíme, že existuje nějaký cíl, ke kterému je vlastnost prvku nebo celého systému zaměřena. Podsystém (Subsystém) je relativně samostatný uzavřený celek, plnící určitý funkční účel. Rozlišovací úroveň je pojem důležitý pro zkoumání systémů. Jde o to, do jakých podrobností chceme nebo musíme systém zkoumat (okem vidíme jen jisté vlastnosti systému, použijeme-li mikroskop, vidíme podrobněji a můžeme rozlišovat další podrobnosti, na nějakém člověku nás zajímá někdy jen jeho oblečení a někdy i jeho vlastnosti a schopnosti). Takže zvětšováním či zmenšováním rozlišovací úrovně se zvětšuje či zmenšuje počet prvků a vazeb mezi nimi. Účelné vymezení prvků, podsystémů a systémů umožňuje pochopení a zkoumání problémů. Příklad Ikona6e Řekli jsme si řadu pojmů. Uveďme si další příklad pro lepší pochopení systému a systémového přístupu a jeho využití v praxi. Jako příklad poslouží lidský organismus. Lidské tělo je systémem, které existuje v určitém okolí, které se mění (stejně tak se mění i chování lidského těla). Lidské tělo je tvořeno podsystémy jako například nervovým podsystémem, trávicím, rozmnožovacím, oběhovým apod. Každý z těchto podsystémů je tvořen prvky. Například oběhový podsystém, který je (jednoduše řečeno) tvořen prvky - srdcem, tepnami, žilami a vlásečnicemi. Tyto prvky zabezpečují funkci – oběh krve a transport živin, včetně kyslíku. Zvětšíme-li rozlišovací úroveň mohou se prvky stát až jednotlivé buňky. Každý z prvků a podsystémů lidského těla má svoji funkci. Navzájem se ovlivňují a jsou na sobe závislé. Například zmiňovaný oběhový podsystém potřebuje ke své funkci dýchací podsystém a dochází tak ke spojování prvků, podsystémů a systémů. Jsou mezi nimi vztahy. Cvičení Ikona6a 10. Definujte pojem systém a nakreslete jej. 11. Vysvětlete na příkladech, co rozumíte pod pojmem systém (systémový přístup). 12. Co rozumíte strukturou systému, rozeberte význam prvků a vztahů mezi nimi. 13. Vysvětlete, co se rozumí rozlišovací úrovní a jaký má význam pro studium systémů.
14. Objasněte pojem vstupu a výstupu systémů a charakterizujte chování systémů. 15. Abyste se zdokonalili ve všeobecném vzdělání a lépe mohli řešit problémy, zájemcům si dovoluji doporučit malé připomenutí některých pojmů, které lze najít v nějaké literatuře z filozofie. Stačí filozofický slovník nebo naučný slovník. Jejich stručné vyjmenování přikládám:
1.3 Vybrané základní obecné pojmy Pojem
myslíme v pojmech. Je to odraz věcí, jevů a procesů v našem vědomí
Soud
myšlenka, která je pravdivá či nepravdivá. S pojmy operujeme ve svém myšlení a rozhodování.
Úsudek
základní logická forma spojení výroků, v němž se poslední výrok (závěr) vyvozuje z předcházejícího na základě soudů.
Princip
počátek, základ, pravidlo, vůdčí idea, zákon, základní pravidlo pro poznání a jednání, ústřední pojem, základ systému.
Kategorie
základní pojmy, které odráží nejvšeobecnější a nejpodstatnější vztahy věcí, jevů a procesů. K základním kategoriím patří: hmota vědomí prostor čas pohyb kvalita a kvantita rozpor příčinnost a účinnost nutnost a nahodilost obsah a forma (podstata a jev) možnost a skutečnost… 1. zákon jednoty a boje protikladu. 2. zákon vzájemného přechodu kvalitativních a kvantitativních změn 3. zákon negace negace
Zákony dialektiky Shrnutí Ikona4
Kybernetika je vědou o řízení a sdělování v živých organismech a ve strojích. Umožnila vznik a rozvoj řady věd a disciplin a sama je produktem syntézy poznatků z různých disciplin. Kybernetika má pro společnost i pro každého jednotlivce význam. Její základní znalost umožní lépe pochopit problémy a napomůže jejich řešení. Dává tím návod, který je využitelný v teorii i praxi pracovních problémů i v osobním životě.
Systém a systémový přístup je výtvorem kybernetiky. Umožňuje zkoumání věcí, jevů a procesů kolem nás i v nás. Při zkoumání pomocí systémového přístupu je rozhodující chování zkoumaného problému či objektu. Osvojení si problematiky v této kapitole je nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou pro pochopení podstaty řízení a napomůže každému z vás lepšímu pochopení podstaty řady věcí, jevů a procesů důležitých pro vás osobní i pracovní život. Popsaná problematika má univerzální platnost a je velice využitelná!
2 Úvod do managementu (řízení) Studijní cíle Ikona1 V této kapitole se dovíte, co je to management. Česky říkáme řízení. Jaký je jeho smysl a obsah a jakou funkci plní ve společnosti a v životě. Řízení je samou podstatou naší existence. Každý člověk je řídícím pracovníkem, protože řídí nejméně sebe sama. Požadované vstupní znalosti Ikona2 Znalost pojmů předcházející kapitoly a jejich schopnost je aplikovat na podmínky problematiky řízení a přemýšlet o tom. Nepůjde to napoprvé, ale zvládnete to.
2.1 Základní pojmy řízení (managementu) Otázka Ikona6a Co je to management (řízení)? Určitě každý z vás je schopen na tuto otázku odpovědět, ale pravděpodobně každý jinak. V dalším textu si objasníme pojem management a jeho souvislosti. Průvodce studiem Ikona5 Pojem management, manager je dnes vysoce frekventovaným slovem. Částečně je slovem módním a především je to slovo svým významem důležité, jak se dočtete v následujících řádcích. Management = řízení, slovensky riadenie to manage = řídit Management je historický, je tvořen principy, které vycházejí zejména z praktické zkušenosti. Řízení, které je dnes spíše nazývané managementem, je součástí duchovní kultury, je staré jako lidstvo samo. Řízení se prolíná našim každodenním životem. Řídící procesy probíhají i v našem organismu, většinou bez našeho vědomí.
Řízení je stálé poznávání, hledání pořádku, stability a rovnováhy ve všech oblastech žití. Je také prostředkem k dosahování našich potřeb, tužeb a cílů. Nositel řízení nejen realizuje faktické funkce řízení, ale také (a tak) vytváří podmínky pro soužití, vychází z naděje, víry, optimismu a etiky. Řízení má tedy rozhodující psychologickou charakteristiku. Řízení je obecnější civilizační potřebou. Proč? Systémově řečeno jde o nutnost dosažení rovnováhy v chování, dynamice jakéhokoliv systému. Zvláštním a zajímavým typem dynamické rovnováhy je homeostáze, což je schopnost systému napravovat sama sebe. Úloha řízení roste a poroste, zejména proto, že náš život je stále složitější, naše vzájemná závislost roste. Odpovědnost manažerů roste. Je problém mezi rozhodovací pravomocí, mezi nutností rozhodovat a znalostmi, kompetencemi manažera. Osobnost manažera je důležitá, musí mít celou řadu vlastností, dovedností. Požadavků na něj je hodně. Lze říci, že snad neexistuje člověk, který je schopen naplnit požadavky na manažera a navíc ve vztahu ke složitým vlivům okolí systému, jež řídí. Řízení je věda i umění. Každý člověk je manažerem, každý člověk řídí a to nejméně sama sebe. Často je to řízení velmi náročné. Člověk řídil od nepaměti a autorovi se často nabízí otázka, zda řízení není nejstarším řemeslem na světě. Protože k provozování řemesla obligátně považovaného za nejstarší na světě, bylo nějakého řízení třeba. Možná, že jen řízení osudu. Vycházíme-li z definice, že řízení je věda i umění, pak si můžeme snadno odpovědět na otázku, zda se lze naučit řízení a zda tedy řízení učit. Odpověď zní jednoduše – ano! Méně jednoduché je pak odpověď na otázku – jak? Kromě jistého talentu, tedy získaných předpokladů pro řízení díky našim předkům a jejich genům, musíme tento talent v teorii i praxi řízení kultivovat. Management se dělí na velké množství odborných oblastí (např. zdravotnický management, management kultury, management financí apod.). Škola života je skvělá, ale drahá bez teorie. Podobně je to s managementem (řízením) – dobrá teorie je dobrá pro praxi nebo také nejlepší pro praxi je dobrá teorie. Otázka Ikona6a Jak můžeme definovat řízení (management) ? Průvodce studiem Ikona5 Definic řízení je celá řada. Zde si uvedeme tři základní, jednoduché a výstižné, které umožní shrnutí velmi široké a složité problematiky řízení do několika slov. Jedna z nejjednodušších definic řízení zní: Řízení je transformace informací
Řízení je ve své podstatě transformace informací. Vycházíme-li z kybernetiky, pak lze říci, že informace, které vstupují do systému (podsystému, prvku) jsou probíhajícími operacemi v systému měněny (transformovány) do jiné podoby a ta se projevuje na změně chování. Příklad Ikona6e Uvedeme si velmi jednoduché příklady. Malé dítě zkoumá objekty kolem sebe. Přitom se rukou dotkne horkého vařiče. Tato informace je v těle transformována a mozek vydá pokyn ke změně chování a dítě rukou ucukne. Řidič řídí osobní automobil. Auto před ním začne brzdit. Tato informace je opět transformována, dojde ke změně chování a řidič začne brzdit také, aby nedošlo ke srážce. Každý člověk řídí, nejméně sama sebe. Technický systém dostává pomocí čidel informace a ty transformuje a mění své chování. Příkladem může být mobilní telefon či automatická pračka. Průvodce studiem Ikona5 Další definice řízení zní: Řízení je jednotou informačních a rozhodovacích procesů Ve světě kolem nás i v nás samotných neustále probíhají informační a rozhodovací procesy. To znamená, že živé organismy i stroje na základě informací a určitých pravidel pro rozhodování transformují informace, přijmou nějaké rozhodnutí a tímto rozhodnutím dochází ke změně chování. Tato definice řízení je rozvinutí první definice o rozhodování, o kterém bude pojednáno později. Proto si nebudeme příklad uvádět. Třetí a nejúplnější definice řízení zní takto: Řízení je to rozhodování o optimálním využití zdrojů, které má řídící pracovník k dispozici. K těmto zdrojům řadíme zdroje lidské, finanční, materiální, informační a časové. Rozhodujícími zdroji jsou zdroje lidské. V literatuře se místo pojmů zdroje také používají pojmy kapitál či potenciál, případně další. Pokusme se tyto zdroje stručně objasnit. Využívání zdrojů má svoji teoretickou i praktickou stránku. Jde o správné používání principů, přístupů, metod, metodických postupů a prostředků v řídící práci manažera. Zdroje spolu velice úzce souvisí, vzájemně se ovlivňují. Zdroje (lidské, finanční, materiální, časové a informační), které má řídící pracovník k dispozici, jsou různě významné podle plněných cílů a úkolů řešených problémů. Mají vysoce komplementární charakter, tedy spolu úzce související, vzájemně se prolínají, ale také se mohou do jisté míry vzájemně nahradit. Otázka
Ikona6a Jak můžeme charakterizovat zdroje pro řízení? Průvodce studiem Ikona5 Lidské zdroje. Největším a nejcennějším zdrojem jsou lidé. Protože myslí, mají myšlenky, nápady, invenci, vynalézavost Lidé rozhodují o využívání všech zdrojů.. Lidé jsou také nejpřizpůsobivější měnícím se podmínkám. Avšak tato přizpůsobivost má své hranice. Hodnotová orientace se mění a mnohdy velmi radikálně. Lidé jsou klíčovým faktorem pro řízení. Získávání vhodných lidí pro vytváření hodnot by mělo být absolutní prioritou. Psychologická rovnice výkonu má následující formu: VÝKON = SCHOPNOSTI x MOTIVACE x(+) PROSTŘEDÍ Z rovnice například vyplývá, že nestačí jenom schopnosti, ale je také třeba motivace a vhodné prostředí. Do prostředí nepatří jen prostředí pracoviště, kanceláře, učebny, ale také širší společenské podmínky (zákony, atmosféra ve společnosti, přístup nadřízených a mezilidské vztahy). Významný je také poznatek, že i méně schopností lze vyvážit vhodnou motivací apod. Finanční zdroje. Slovo finance či peníze patří v dnešní společnosti ke slovům vysoce frekventovaným. Snad jednotícím pojmem je nedostatek financí. Nedostatek finančních zdrojů je vážnou brzdou rozvoje a vývoje. Nicméně někdy pramení z neschopnosti či úmyslu manažera finanční zdroje získávat a efektivně využívat v souvislosti se zdroji materiálovými (třeba plýtvání a zneužívání), a obdobně se to týká i času a informací. Kdyby byly potřebné informace a ve správném čase využívány, bylo by možná dost či více zdrojů finančních a tak bychom mohli v kombinacích pokračovat. Často používáme rčení, že „peníze jsou vždy až na prvním místě“. Peníze jsou samozřejmě důležité, ale nemohou být smyslem a náplní života a jediným cílem snažení organizace a to dokonce ani bank a dalších finančních institucí. Finanční zdroje jsou pouze prostředkem k dosahování jiných cílů a tyto cíle by měly směřovat ve prospěch obecnějšího typu. Materiální zdroje. Jsou to zdroje materiální povahy, které můžeme či musíme při řízení používat a využívat. S materiálními zdroji obecně zacházíme dost marnotratně. Neuvědomujeme si, že jejich zdroje nejsou nevyčerpatelné či neobnovitelné. To se týká půdy, energie, vody, vzduchu, nerostných surovin, potravin a dalších. Také produkování odpadů je obrovské a je škodlivým důsledkem využívání materiálních zdrojů. Řízení zde nesehrává potřebnou funkci pro efektivní využívání zdrojů. Dnes a v budoucnu každý člověk musí odpovědně zacházet s materiálními zdroji a to i v zájmu zachování existence. Informační zdroje. Informace je vše, co odstraňuje neurčitost. Tak zní jedna z definic. Informace je cokoliv, co je smysluplné a užitečné. Systémy jakéhokoliv druhu potřebují
informace ke svému fungování. Člověk potřebuje informace, aby mohl žít. Manažer potřebuje informace, aby mohl rozhodovat. Informace jsou hlavní „surovinou“ rozhodování. Bez informací by nebylo života. Informace jsou prostředkem komunikace. Jsou především prostředkem nebo lépe prostředníkem mezilidské komunikace. Zde nabývá role informací specifika. Manažeři někdy, a někdy docela často, si neuvědomují, že informační zdroje pro řízení nejsou jen informační a komunikační technické systémy, ale jsou to především lidé, pro které jsou informace určeny a lidé je také získávají, zpracovávají a využívají. Informace slouží mezilidské komunikaci a ta je důležitá pro úspěšné řízení, protože lidé jsou rozhodující. Manažer si ve své řídící praxi také musí uvědomovat, že komunikace mezi ním a jeho podřízenými vždy skrývá možnost mnoha nedorozumění. Proto je třeba nacházet oboustranně vhodné způsoby komunikace. Časové zdroje. Ve svých dobách T. A. Edison prohlásil, že čas je to jediné, co si nemůžeme koupit. Dnes často slýcháváme stesky, které vyjadřují postesknutí nad zoufalým nedostatkem času, nad jeho rychlým během. Žel také přibývá těch, kteří mají času nadbytek, kteří si stěžují, že není jak tento volný čas prožít. Tito lidé by ho rádi trávili užitečnou činností, avšak společnost (jiní lidé) o to nestojí.. Dilatace času, pojem související s teorií relativity, nabývá a zejména v budoucnosti může nabývat rychlých změn, kolísajících a dilatujících intervalů. Některé věci, jevy a procesy probíhají nesmírně rychle a naopak některé velmi pomalu ve srovnání s požadavky či přáními. U některých procesů je třeba reagovat na podněty = zpracovávat informace velmi rychle, protože nereagovat včas znamená velké ztráty zdrojů a naopak některé procesy by měly probíhat delší dobu, aby ke ztrátám nedocházelo. Příklady si každý domyslí. Je jich celá řada, od banálních až po globální. (Šetříme na auto, během sekundy jej zničíme, možná poškodíme své zdraví a po dlouhou dobu pak budeme vše napravovat, a něco už nepůjde napravit vůbec). Složitým faktorem je nedostatek času na vzdělávací aktivity týkající se studia na školách, různých kurzech, sebevzdělávání apod. Množství informací obecně roste, člověk a zejména řídící pracovník jich potřebuje mít hodně k dispozici, avšak čas je stále stejný. Čas je složitou a kritickou proměnnou veličinou.
2.2 Obecná křivka vývoje systému Všechny vědci, jevy a procesy mají nějaký vývoj. Neustále něco vzniká, rozvíjí se a zaniká. Jsou to zákonitosti vývoje. Je dobré si to uvědomit! Na základě zákonů vývoje každá věc, jev či proces (=systém) prochází v podstatě pěti stadii svého vývoje: 16. zaváděcí stadium - vznik a počátek vývoje (zavádění, slaďování, počáteční problémy) 17. růstové stadium - zlepšování systému a jeho růst k plnému rozvoji možností (růst kvality i kvantity potenciálu a jeho praktické projevy) 18. stadium vyspělosti - další rozvoj, plné dosahování možností a naplňování funkcí, „bezchybné fungování“, ale také již růst signálů o nedostatcích a možných potřebách změn, a rizika negace 19. stadium saturace a zvratu - bylo dosaženo naplnění všech možností a funkcí, ale již je evidentní nutnost změn v důsledku významných rozporů. Změny by měly být radikální, protože dílčí budou asi neefektivní. V tomto stadiu tedy roste potřeba inovace, či nového systému nebo také příprava na zánik systému
20. stadium zániku - systém již vyčerpal svůj potenciál, neodpovídá potřebám. Narůstají neřešitelné či jen částečně řešitelné diskrepance, změny jsou naprosto naléhavé, či zánik systému je neodvratný, ale může být také žádoucí. Grafické vyjádření viz následující obrázek:
Obr. 2 Obecná křivka vývoje věcí, jevů a procesů P - realizace potenciálu x1 - zaváděcí stadium x2 - růstové stadium x3- stadium vyspělosti x4 - stadium saturace a zvratu x5 - stadium zániku t - doba trvání
2.3 Hlavní funkce řízení Otázka Ikona6a Jaké jsou hlavní funkce řízení? Průvodce studiem Ikona5 V první kapitole jsme si něco řekli o funkci systému. Připomeňme si, že každá věc má nějakou funkci. Funkcí člověka je být dobrým člověkem se vším všudy. Kniha nás má pobavit a poučit a není její funkcí sloužit jako dekorace či podložka pod skříň. Funkcí léku je nás pomoci uzdravit. I řízení jako takové má několik funkcí. Říkáme jim hlavní funkce řízení. Budou objasněny v dalších částech skript. Zatím jen jejich stručné vyjmenování: Plánování. Plánování je základní a hlavní funkcí řízení. Při plánování se stanovují cíle a vybírá se nejvhodnější varianta způsobů jejich dosažení. Je to vytýčení cesty k cíli, směrování systému v budoucím vývoji. Dosažení cílů bezprostředně závisí na realizaci ostatních manažerských funkcí. Vychází z analýzy rozhodovací situace.
Organizování. Je v podstatě vytváření organizační struktury umožňující splnění cílů, včetně jejího naplnění lidmi. Organizování určuje lidem, jak mají zajišťovat plánované úkoly v souladu s vytýčenými cíli systému ve vhodných organizačních strukturách. Výběr a rozmístění lidí (spolupracovníků). Tato funkce má umožnit efektivně a účinně využít schopností, pracovního úsilí a potenciálu lidí pro úspěšné fungování systému. Vedení. Je vytváření a účinné využívání schopností, dovedností lidí a umění manažerů vést, usměrňovat, stimulovat a motivovat své spolupracovníky ke splnění cílů systému. Japonští manažeři říkají, že řízení je především vedení lidí. Kontrola. Je porovnání skutečně zjištěného stavu se stavem plánovaným. Jejím cílem je včasné zjištění, rozbor a přijetí závěrů k odchylkám, které v řízeném procesu charakterizují rozdíl mezi cíli stanovenými plánem a jeho uskutečňování. Kontrola je zpětnovazební činnost (viz 1. kapitola skript). Funkcí řízení je popsáno v literatuře více a jsou i jinak nazývány. Jde vždy o pojetí v myšlení autora. Z uvedených hlavních funkcí řízení vyplývá, že řízení je mnohostranná uvědomělá a aktivní tvořivá činnost, v jejímž rámci řídící subjekt (řídící centrum) stanovuje cíle, ovlivňuje metody, prostředky a způsob chování řízených (výkonných) prvků (objektů), aby celý řízený systém (soustava, struktura, organizace, firma, kolektiv, pracoviště) optimálně plnila určené funkce a dosahovala stanovených cílů v určeném čase a kvalitě. Na řízení lze pohlížet jako na proces a jako na systém. V procesu řízení se uskutečňují vytyčené cíle. Řízení jako systém je souhrn řídících orgánů, teoretických poznatků, norem, technických a technologických prostředků a zařízení. Proces i systém se vzájemně podmiňují a doplňují Předpoklady pro řízení jsou: existence organizované soustavy, která má alespoň dva prvky (řídící a řízený) je znám cíl a účel chování soustavy existuje neurčitost jejího chování nebo rušivé působení z okolí, jejichž vliv je nutné řízením omezit je zabezpečeno předávání informací mezi složkami soustavy existuje zpětná vazba oba prvky (řídící i řízený) jsou schopny plnit funkci, která vyplývá z předpokládaného chování soustavy Cvičení Ikona6a S využitím textu a zejména svého přemýšlení si odpovězte následující otázky: 21. Proč existuje řízení, co to je řízení a proč musíme řídit? 22. Jaké jsou definice řízení a jaký je jejich význam a možnosti využití v praxi?
23. Jaké jsou zdroje pro řízení a jak je možné je využívat? 24. Jaká je obecná křivka vývoje a jaká je její využitelnost? 25. Jaké jsou hlavní funkce řízení a co je jejich smyslem? 26. Jaké jsou podmínky pro řízení? 27. Jaký je vztah řízení jako procesu i jako systému? Při všech odpovědích si uveďte praktické příklady, od velmi jednoduchých až po složitější! Předcházejícím dvěma kapitolám byla věnována velká pozornost, která v další části skript již taková zdaleka nebude. Je tomu tak proto (jak již bylo jinými slovy vyjádřeno), že je to problematika univerzální a všeobecně využitelná - s možnostmi kybernetiky a řízení se setkáváme neustále. Metodické návody (cíle, uvedení do problému, cvičení a příklady) vás mají inspirovat ke způsobům využití informací v kapitolách dalších a ke způsobu vaší samostatné přípravy!
3 Bezpečnost 21. století Studijní cíle Ikona1 Po přečtení této kapitoly budete znát obsah a rozsah pojmu bezpečnost. Tento pojem je pro orientaci v oblasti ochrany nejobecnější nejuniverzálnější. Průvodce studiem Ikona5 Základní definování bezpečnosti, bezpečnostní potřeby národa a státu, základní složky bezpečnosti, moc státu, paradigmata bezpečnosti, válka. Definic bezpečnosti je celá řada. Bezpečnost lze charakterizovat: jako:„Neexistence či maximální eliminace takových vstupů do systému, které mohou existenčně narušit jeho strukturu a chování“. Nebo také: „Zajištění faktorů a pocitů bezpečí člověka, organizace, regionu a státu“. Budeme-li, a to bychom měli, vycházet ze základních potřeb a hodnot člověka, pak pocit bezpečí k nim rozhodně patří. Naopak pocit nebezpečí je pocitem nežádoucím. Bezpečí má pro člověka jak obecný tak individuální charakter. Pocity bezpečí mohou však člověka také málo stimulovat k aktivitám, naopak pocity nebezpečí mohou být značně motivující a mobilizující. K základním potřebám státu a národa pak patří bezpečí jeho obyvatel, územní celistvost (neexistence možnosti napadení státu), pořádek, řád, fungování kritické infrastruktury (to je zásobování základními potřebami pro lidi – lékařská péče, potraviny, voda, elektřina, doprava, materiální potřeby apod.). Je však faktem, že jak lidé, tak také státy ne vždy a jen stěží mohou mít vztahy harmonie a idyly. I zde vládne zákon silnějšího – lidé se vzájemně snaží o moc nad tím druhým. Podobně je tomu i mezi státy – silnější ohrožuje toho slabšího. Řeči o rovnoprávnosti, svobodě,
suverenitě apod. jsou často (spíše většinou) jen libě znějícími slovy, ale skutečnost je jiná. Zákon džungle zde vládne. Hlavní síly a potřeby člověka: 28. přežít! 29. co nejméně si ublížit! 30. maximálně šetřit síly!
3.1 Základní složky (kategorie) bezpečnosti: 31. zdravotní bezpečnost – nemoci, epidemie, zdravé prostředí, výživa, pořádek a klid, lékařská péče 32. potravinová bezpečnost – množství a kvalita stravy příznivé pro organismus a dostupné pro široké obyvatelstvo, dostatek nezávadné vody 33. ekonomická bezpečnost – materiální zdroje, finanční příjmy, zaměstnání, bydlení, oblečení, důstojné podmínky pro žití 34. osobní bezpečnost – kriminalita, násilí, krádeže, válka 35. bezpečnost životního prostředí – hluk, vzduch, voda, zplodiny, stav půdy, lesů, průmyslová nebezpečí 36. společenská bezpečnost – právo, zákony, práva člověka, politika, demokracie = vláda lidu, rasová harmonie, ohleduplná relativní svoboda Moc je jednou ze základních lidských potřeb, často je nazývána nejsilnější drogou na světě. Moc působí na bezpečnost – příznivě a nepříznivě. Moc je individuální, kolektivní a státní. Projevuje se fyzicky, fyzikálně, finančně, ekonomicky, politicky, vojensky atp. Moc má dvě složky – subjekt řízení moci a objekt řízený mocí, funguje zde princip akce a reakce. Jak praví přísloví – každá hůl má dva konce. Příkladů realizace moci je kolem nás mnoho. Moc státu má obecně tyto zdroje a složky: 37. obyvatelstvo – počet a jeho schopnosti, zejména v dovedném řízení 38. morální síla, vlastenectví, hrdost a odhodlanost bránit vlast 39. geografickou (také geostrategickou) polohu 40. přírodní zdroje a suroviny 41. hospodářská síla, vědeckotechnická úroveň a rozvoj 42. vojenský potenciál a jeho odstrašující vliv 43. politika a diplomacie Národní zájmy států. Národní zájmy států vycházejí z jejich potřeb a také možností. Ty jsou dány jednak výše uvedenými složkami moci (či bezmoci) a jednak mezinárodní situací (okolím), které umožňuje a také vynucuje, determinuje možnost a potřebu státu své národní zájmy uskutečňovat. Kolektivní a mezinárodní bezpečnost. Pověst o třech prutech Svatoplukových je dostatečně známa. Jeden je méně, než dva, tři a více. Národní zájmy států mohou být a také jsou protichůdné. Aby byly lépe řešitelné, státy se sdružují v různá trvalá či dočasná uskupení a
vznikají mezinárodní smlouvy a mezinárodní kolektivní organizace (OSN, NATO, OBSE, UNESCO, OECD atp.
3.2 Paradigmata bezpečnosti Postupně se vytvořilo pět paradigmat (souhrn základních domněnek, předpokladů, představ) bezpečnosti: 44. paradigma národní bezpečnosti – státní suverenita a nezávislost,nebezpečí ohrožení státu jinými státy. 45. paradigma mezinárodní bezpečnosti – počátkem 60. let 20. století v souvislosti s Karibskou krizí. USA a SSSR – byly na pokraji jaderné války. (Proč?). Tehdy oba státy byly ve stavu možnosti vzájemného zničení jadernými zbraněmi. Tehdejší a i dnešní mezinárodní bezpečnost byla hra s nulovým součtem. Paradigma mezinárodní bezpečnosti vychází z předpokladu zájmu všech zúčastněných na udržení bezpečnosti (lépe přežití) v epoše jaderných, chemických a biologických zbraní. 46. paradigma regionální bezpečnosti – má dvě charakteristiky: teritoriální (ochrana a obrana území daných států) a funkcionální ( hrozby, které mohou na tyto státy působit). 47. paradigma globální bezpečnosti – souvisí s globalizací, informačními technologiemi, zbraněmi hromadného ničení, organizovaným zločinem, terorismem, životním prostředím. V globalizovaném světě je mnoho vlivů a závislostí, neodhalitelných hrozeb a rizik a také jejich původců i adresátů. Svět je jemnou pavučinou, je křehký a zranitelný. Je také v té závislosti nebezpečnější a jeho vývoj je stále více nepředvídatelný. Proto je globální bezpečnost potřebná, ale také obtížná a složitá. (Kybernetika – čím složitější systém, tím těžší je jeho řízení). 48. paradigma lidské bezpečnosti – lidská bezpečnost se začala prosazovat v průběhu 90. let. Podstatou je ochrana individua, jeho života a jeho práv v dnešním světě. Jsou zde odpůrci i zastánci. Válka Clausewitz – válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Dürenmat – válka vzniká z nezvládnutého míru. Možné příčiny válek: 49. mocenské – mocenské zájmy různého typu (udržet stav, ovládnout něco a někoho z důvodů touhy po moci), preventivní války 50. teritoriální – války o území (např. Falklandy – Argentina versus Británie) 51. konstituční – cílem je dosáhnout vytvoření státu (Izrael – Palestina) 52. ideologické - křižácká tažení, proti komunismu, proti kapitalismu, proti islamistu atd. 53. ekonomické – válka o zdroje, trhy, suroviny, koloniální války, ropné války (Irák, Irán) Příčin válek je zpravidla více a jejich cíle jsou často kamuflovány (pod lidská práva a demokracii se dá skrýt mnohé).
4 Globální rizikové tendence Studijní cíle Ikona1 Po přečtení této kapitoly budete znát základní vývojové tendence současného a možná také budoucího světa. Tyto tendence jsou kladné i záporné a mají v sobě větší či menší míru rizikovosti. Průvodce studiem Ikona5 Dnešní svět globalizace je stále rychlejší, chaotičtější, složitější a stále méně dosavadními způsoby řiditelný. Problémy jsou často řešeny metodami včerejška a při rychlosti vývoje je potřeba řešit již zítřek. Budoucnost je stále méně předvídatelná. Vývoj je jednotou minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Vývoj a jeho tendence, zejména v materiálně vyspělých zemích, přináší značné rozpaky a jistou obecnou (globalizovanou) i konkrétní zmatenost. Změny, které jsou důsledkem řízení, růstu poznatků v oblasti vědy, techniky a inovací, změny duševní a tělesné integrity lidí jsou spojitými nádobami a promítají se příznivě i nepříznivě v existenci společnosti. Společnost je stále více krizová. Svět dneška je extrémně složitý, přináší celou řadu problémů dříve nevídaných, na které lidé nebyli ve své dosavadní historii zvyklí. Došlo k posunu blahobytu a životní úroveň v materiální oblasti bezesporu vzrostla měrou nevídanou, ve srovnání s minulostí. Avšak také došlo a stále více dochází k ostřejším hranicím mezi bohatými a chudými, což stravuje energii lidí, zejména těch, kteří pracují a roste nespokojenost až nenávist. Stále více vzrůstají rozdíly mezi těmi, kteří mohou využívat zdrojů moderní, možná spíše módní, civilizace a mezi těmi, kteří tyto zdroje tvoří a využívat je mohou jen částečně, či vůbec ne. Všechno nemůže být poměřováno jen ekonomikou a penězi. K čemu musí takzvaný vyspělý svět hromadit materiální bohatství, které nemůže spotřebovat nebo které mu zotročuje život?! Symptomem doby je růst! Kde jsou hranice tohoto typu růstu? V civilizaci probíhá řada procesů, které jsou objektivní povahy, jeví se být převážně přínosnými. Avšak mají v sobě někdy skryté či nepředvídatelné hrozby a rizika.
4.1 Některé tendence vývoje Pro řízení a tím spíše pro krizové řízení je nutné pochopit vývojové tendence a odhadnout budoucnost. Netroufám si zde napsat předvídat. Podstatou řízení je ve zjednodušeném chápání transformace informací v rozhodnutí. Každé rozhodnutí směřuje do budoucnosti, byť ta budoucnost má interval třeba desetin sekundy. Možnosti předvídání jsou stále omezenější a to z důvodů složitosti, rychlosti, chaosu a dalších faktorů objektivní reality. Za hlavní rozpor dnešní doby je možno považovat rozpor mezi množstvím informací a schopností člověka je transformovat do produkce, která přináší přidanou hodnotu v nejširším smyslu slova. Za hlavní charakteristické rysy dnešní i budoucí doby a lze říci, že i principy existence, je možno považovat (problém autorem zvaný NENENER): 54. Nezvládnuté řízení člověkem, násobené silou techniky a technologií 55. Nezvládnuté předvídání důsledků rozhodování
56. Nepříznivé důsledky rozhodování 57. Rezignace na nepříznivé důsledky rozhodování Charakteristika trochu tvrdá a pesimistická, ale je to reálná hrozba a riziko dneška a zejména budoucna. Řečeno jinak – hlavním existenčním problémem bude nezvládnutí řídících procesů a nezvládnutí jemného přediva mezilidských vztahů. Obojí spolu souvisí, protože rozhoduje člověk jako jednotlivec i jako společenství lidí. Hlavními tendencemi vývoje, vlivy působení a také limitujícími podmínkami, ve kterých bude společnost existovat, a řízení působit, jsou a pravděpodobně budou: Planetární podmínky umožňující existenci civilizace Zdraví obyvatelstva planety a planety vůbec Zmenšování prostoru jako základní filozofické kategorie i jako podmínky existence lidstva Urychlování času a zkracování jeho intervalů pro probíhající procesy Proměny psychické a fyzické integrity individua, společnosti a přírody Omezené zdroje vody, půdy, potravin a některých surovin Rostoucí vzájemná globální i individuální závislost lidí a prostředí Informatizace Intelektualizace Individualizace Integrace Improvizace Superkonkurence Superturbulence Globalizace Růst nákladů na odstraňování škodlivých důsledků civilizační produkce Selhávání tržních mechanismů Militarizace Nebezpečnost Násilí Je možno samozřejmě uvádět i další tendence. Také bychom mohli jejich obsah a rozsah vysvětlit, ale ponechejme je k volnému zvážení v rovině obecné i v rovině konkrétního problému k řešení, dle možností i nutnosti potřeb řídících pracovníků a každého člověka vůbec. Neboť člověk řídí! Je to tedy záležitost každého člověka! Každý z nás tyto podmínky ovlivňuje! Jejich současnost i budoucnost! Často se říká, že pokrok nelze zastavit. Spíše by se mělo konstatovat, že vývoj nelze zastavit. Vývoj není vždy jen prospěšný. A hned se nabízejí otázky: Jaký je vlastně prospěšný vývoj? Jaká jsou kritéria prospěšnosti a kdo je určuje? Komu prospěšný a komu ne? Jaká je modifikace základních kategorií dialektiky – hmoty, prostoru, času? Další otázkou je, které obory lidské činnosti rozvíjet, které jsou potřebnější? Technické, biologické, biomedicínské, informatické, psychologické, sociologické, ekonomické? A kardinální otázka! Co je pro lidstvo a jeho přežití důležité? Víme to? Chceme to vědět? Chceme si takovéto otázky vůbec připouštět? Chceme je vůbec řešit? Umíme či uměli bychom je vůbec řešit? A je snahou mocných tohoto světa je řešit? Jsou toho schopni?
Politika má řadu definic. Jedna z nich říká, že politika je každodenní péče o blaho lidí. Jaká je skutečnost? Kam směřuje politika a kdo jí řídí? Finance? Ekonomika? Přízemní projevy moci? Z hlediska moci, jakožto hlavní obecné síly veškerého vývoje, v historii člověka souběžně probíhaly a nadále probíhat budou čtyři základní tendence: Růst moci mocných Růst bezmoci mocných Růst bezmoci bezmocných Růst moci bezmocných Tyto tendence jsou proměnlivé, jednotné i rozporné, pronikající se navzájem a velmi složité. Rozdíl mezi minulostí a současností je právě v již zmiňovaném znásobení síly člověka technikou a technologiemi, a následných účinků této integrované síly.
4.2 Kultivace člověka dnešní doby Člověk je na vrcholu vývojové pyramidy živé přírody. Je produktem a také zdrojem i subjektem vývoje. Vyvíjel se a vyvíjí metodami a prostředky kultivace. Smyslem kultivace člověka a také jejím produktem v širším smyslu je kultura jakožto soustava lidských výtvorů materiální a duševní povahy, které nabývají určité kvality hodnot životních, spotřebních, materiálových, technických, technologických, ekonomických, etických, estetických, právních, politických, jejichž hlavní společenskou funkcí je vytváření, udržení a rozvoj podmínek pro život člověka. Jde o dialektickou jednotu přírody, společnosti, ekonomiky, člověka a techniky. Řečeno z hlediska teorie systémů jde o cílové chování systému, jehož hlavními podsystémy jsou člověk, společnost, příroda, věda, technologie, technika, ekonomika. V různých úvahách jsou prezentovány charakteristiky stavu společnosti a jejího vývoje. Od velkého optimismu až po beznaděj. V posledních letech jsou předkládány spíše scénáře negativní povahy, kdy je společnost líčena jako společnost krizí všech hodnot, jako střet civilizací, jako střet kultur, jako střet peněz, jako střet materiálních statků, jako střet hodnot, jako střet bezvýchodnosti a beznaděje, jako střet bohatého severu a chudého jihu, či bohatého západu a chudého východu. Svět, zejména jeho materiálně vyspělejší část čelí souběhu krizí dosud nepoznaných. V krizi je člověk, jeho hodnotová orientace, strach z chudoby, obavy o bezpečnost, obavy o zdraví atd. V krizi je rodina, jejíž je člověk součástí, jsme stále sobečtější a ponořeni do sebe, mnoho se míjíme a málo potkáváme, mnoho chceme brát a málo dávat. V krizi je ekonomika, neboť tržní systém selhává a stává se ve svém celku brzdou společenského rozvoje. V krizi je politika jakožto každodenní péče o blaho lidí. Lživost politiky je nebývalá, politika je ve vleku byznysu, zejména nadnárodního, ve vleku násilí a destrukce hodnot. Obdobně toto platí pro řadu firem a nejen v naší republice. Společnost je vystavena velmi silné manipulaci pomocí sofistikovaných lží a polopravd. Lidé ztrácejí důvěru v manažery jakéhokoliv druhu. Bezmoc, beznaděj, zlost a strach – co z této kombinace může časem vzejít? Tyto faktory se pak přenáší i do myšlení a jednání lidí, organizací i států. Asi je faktem, že vzniká nová civilizace, respektive možná nové civilizace. Světový pohyb lidí, financí, materiálních statků, informační procesy a zrychlování i relativizace času, jakožto zdrojů existence, a také řízení, prožívá radikální a rychlé proměny. Protože jen člověk je schopen významného myšlení a tvoření, bude on tyto změny prožívat a na ně reagovat. Jak? To je kardinální otázka s mnoha podotázkami a málo odpověďmi. Má současná společnost (civilizace) nějakou vizi? Obávám se, že nemá. Z historie víme, že vývoj praxe společnosti byl poznáván a na tomto základě byly tvořeny teorie se svými
principy a zákony. I vědy o člověku se takto vytvářely. Později, tak jak je to žádoucí, teorie začala předcházet praxi a napomáhala tak jejímu rozvoji. Zdá se, že společenský pohyb se jakoby vrací. Přes velice rychlý vývoj ve vědách přírodních i technických se jeví zaostávání věd společenských. Tyto se spíše dodatečně snaží popsat probíhající procesy a dost dobře nejsou schopny vytvořit teorie co dál. Avšak i vědy přírodní a technické si uvědomují, že vývoj není zdaleka vždy jen pokrokový a že je dialektickou jednotou i rozporem progresu a degresu. Společnost sama je velkým složitým systémem se značně stochastickým chováním. Proto její poznatelnost jakožto nutná podmínka jejího řízení či samořízení je omezená. Ve společnosti existuje nesmírné množství podsystémů a prvků různého typu.
4.3 Odkaz minulosti Historie je zdrojem poučení. Přesto je v člověku snad zakódováno se nepoučit a dělat stejné či podobné chyby jako v minulosti. Připomeňme si knihu Úvahy o vládnutí a o vojenství, jejímž autorem je známý Niccolo Machiavelli. Jeho myšlenky jsou někdy neprávem a nesprávně prezentovány jako něco škodlivého a odsouzeníhodného. Není tomu tak! Moderní společnost a stát, má-li dobře fungovat, potřebuje dobré vládnutí (řízení) a také dobrého občana jakožto tvůrce hodnot. Vztah mezi občanem a státem nesmí být nesmiřitelný, ale naopak se obě strany musí doplňovat, působit na sebe a také se vzájemně chránit. Tento princip či také základní zákon je třeba respektovat. Volání po stále menším státu, jakého jsme svědky v dnešní době, je sporné z mnoha důvodů. Hlavní důvod je ten, že jak stát, tak občan se vzájemně potřebují, aby vůbec byl život snesitelný, aby společnost mohla existovat. Je to o to naléhavější, o co je složitější a křehčí pavučina vztahů dneška. Niccolo Machiavelli (1469 – 1527) žil na přelomu patnáctého a šestnáctého století. Jeho myšlenky jsou tedy zhruba 500 let staré a také mladé. Přesto mají co říci dnešku, byť modifikovaně. Byl demokratem, humanistou, vlastencem. Machiavelli svým studiem, svými zkušenostmi dospěl k poznání, které formuloval do několika pouček. Jejich platnost jako zdroje zajímavého poučení (byť je třeba je brát s přihlédnutím k dnešku = jsme o cca 500 let dál) je dodnes aktuální. Je aktuální pro člověka (= manažera, občana, pracovníka, zaměstnance), pro politika (=specifického manažera, občana, zaměstnance lidu, jehož vůli má vykonávat) a pro manažera (=také občana a pracovníka) a koneckonců pro majitele (=manažera, občana, vlastníka majetku a peněz). Podstata člověka je stále stejná. Proto je vhodné a prospěšné věnovat knize pozornost. Jeho postuláty se dají shrnout do těchto vět: Svět neřídí nadpřirozené síly nebo náhoda, ale lidský duch, který se sám řídí zákony vývoje a je těmito zákony zároveň určován. Historická událost či fakt není dílem prozřetelnosti či náhody, ale výslednicí působení sil věcí, jevů a procesů podřízených zákonům přírody a lidského ducha. Dějiny nejsou shlukem událostí, ale spojitými procesy – řetězením příčin a následků, výsledkem sil působení rozumu, názory, vášněmi a zájmy lidí. Jejich touhou po moci různého typu. Politika a vládnutí se proto nerozvíjí v ideálním světě morálky, ale v reálném světě. To znamená nutnost poznání a ovládnutí hybných sil světa. Státník si musí rozvrhnout možnosti potřebné ke zvládnutí těchto sil a využít je pro svůj cíl. Cíl vymezit a zvolit prostředky. Musí být silný jako slon a také opatrný jako liška – to je logika vlády nad světem.
4.4 Řízení a bezpečnost Existence, žití člověka a společnosti je neustálé řízení a rozhodování. Nových rozměrů nabývá dnes problematika bezpečnosti, kterou je třeba v řízení respektovat. Bezpečnost patří k atributům řízení. Pojem bezpečnost lze chápat z hledisek různých stupňů významnosti. Od nejnižší úrovně bezpečnosti člověka, po nejvyšší úroveň bezpečnosti lidstva. Z jiného pohledu pak jej můžeme chápat jako bezpečnost různých oblastí existence, např. tělesnou i duševní, potravinovou, surovinovou, energetickou, zdravotní, informační, ekologickou, vojenskou a další. Jaká mohou být kritéria a hlediska bezpečnosti? Jsou dána především hodnotovou orientací lidí, organizačních struktur všech úrovní, jejich formálním vyjádřením zákony a dalšími normami a také neformálně potřebami jednotlivců, jejich zvyky, a také zvyky a tradicemi organizačních struktur různého typu. Potenciál problematiky bezpečnosti má svůj vývoj. Zejména po 2. světové válce se zdálo, že se lidstvu nabízí neomezený pokrok ve všech oblastech života. Zdálo se, že zdroje pro uspokojování duševních, fyzických a sociálních potřeb jsou neomezené a že jsou předpoklady pro obecné štěstí všech lidí a jejich neohraničenou svobodu a bezpečný život. Hodně pozornosti se věnovalo materiální obnově. Po dalších radikálních změnách koncem 90. let minulého století se zdálo, že je možné zvýšit bezpečnost a zlepšit podmínky pro žití. Postupně se ukazuje, že tyto naděje byly a jsou do jisté míry mylné. Svět se stává stále křehčím, dělení světa pokračuje jinými způsoby, mocenské a velmocenské zájmy opět snižují bezpečnost. Ukazuje se stále naléhavěji, že materiální zdroje života jsou omezeny, že soustředění se na materiální blaho nepřináší uspokojivý život, ale spíše opak. Člověk se dostává do područí věcí, byrokracie moci, je manipulován nadnárodními monopoly, státem, produkty výroby a masovými médii, je stále více sledován elektronickými médii, ztrácí soukromí. Pokrok v oblasti techniky způsobuje vážná ekologická nebezpečí a ohrožuje život fauny a flóry a také člověka. Rozdíl mezi subjektivně chápanými potřebami a potřebami objektivně jsoucími se prohlubuje a to v neprospěch člověka, přírody a společnosti. Původní optimistické naděje se postupně proměňují v pocity prázdnoty, úzkosti, beznaděje, závislosti, nespokojenosti, nenávisti, destrukce, nevěřícnosti a bezcitnosti. Řečeno jinými slovy – hodnoty života se mění k horšímu a to vyvolává potenciál nebezpečnosti a nepřátelství k přírodě, sobě samému a k jiným lidem. Žití se tak stává stále rizikovějším pro člověka i pro celou společnost. Kde se tyto rizikové tendence vzaly? Jsou převážně nechtěným a někdy neočekávaným produktem vývoje společnosti. Tato společnost produkty tvoří a využívá pro svůj rozvoj, pro uspokojení svých potřeb. Zároveň však tyto produkty působí také tak, že je jimi ničena. Stále častěji se zdá, že se v lidech ztrácí povědomí o tom, že existují důležitější věci, než peníze a ekonomika. Tomu podléhají, a to zcela pochopitelně, i manažeři. Peníze jsou sice vždy až na prvním místě, ale nemohou být smyslem života. Musí být věnována vyšší pozornost lidem, jejich cílům a potřebám. V honbě za penězi, ziskem, materiálními hodnotami jakoby se ztrácel smysl lidství. Jakoby se lidé stávali podružnými prvky či subsystémy systému člověk – materium.
5 Nejdůležitější základní systémy objektivní reality a jejich rizikový potenciál Studijní cíle Ikona1
Budete seznámeni se nejdůležitějšími základními systémy, tendencemi vývoje, které je důležité si uvědomit pro svůj život osobní i pro práci a také pro vztahové otázky v těchto systémech. Průvodce studiem Ikona5 V první kapitole těchto skript jste byli seznámeni s problematikou systémů a systémového přístupu. Jeho využití v práci, v životě i v oblasti ochrany je významné a ulehčuje to práci v procesu poznávání. V této kapitole budete seznámeni s několika systémy, které vás mají inspirovat a také vám pomoci lépe pochopit význam systémového přístupu. Mají vás inspirovat k jeho tvůrčímu využití v praxi života. Kapitola je také varováním! Má také umožnit lépe pochopit vztahy v systémech a mezi systémy, které jsou běžné a fungující a bez nichž si život nedokážeme představit. Mají však zároveň v sobě jistou míru rizikovosti a za určitých okolností se může projevit jejich destruktivní charakter. Globalizace, její projevy a důsledky, ovlivňují člověka stále více. Jde vývojově o naléhavější, složitější, tíživější a dynamičtější problém. Kromě kladů přináší celou řadu záporných jevů, které ovlivňují bytí člověka a kladou stále vyšší nároky na jeho přizpůsobivost, která není nekonečná. Lze vydělit několik hlavních systémů, které je třeba řešit v dnešním a zejména budoucím světě a to každým z nás, dle odpovědnosti na horizontu řízení. Jak nazvat dnešní planetární společnost? Velmi jednoduše řečeno jde o nesmírně složitý systém s vysoce stochastickým chováním. Je vůbec řiditelný? Je schopen homeostáze? Je možné jej vůbec poznat? Kdysi dávno jsme se domnívali, že s rozvojem „samočinných počítačů“ a exaktních metod bude svět lépe poznatelný a tím také lépe řiditelný. A co z toho se stalo? Položme si otázku, jak dnes foukáme do trubky života? A foukáme do ní nebo jen spíše čekáme, co z ní vyjde? V následujících odstavcích jsou stručně charakterizovány projevy chování některých důležitých systémů dnešního globalizovaného světa. Jde o systémy, jejichž předivo vnitřních i vnějších vazeb a jejichž chování významně určuje a zároveň je určováno soudobými procesy. Tyto systémy a procesy v sobě obsahují jak kladné tak záporné charakteristiky, mohou mít krizové důsledky. Autor se zmiňuje především o systémech vztahujících se k člověku a jeho existenci a chce upozornit na potřebu se systémovým vztahům věnovat obecně i speciálně. Systém člověk - člověk = vztahy mezi lidmi, jejich vzájemné působení, psychika lidí jako odraz poznávání okolí člověka i sebe sama, jeho niterných racionálních i emotivních procesů. Lze říci, že je to vztah nejdůležitější pro samotné přežití člověka. Je to však také vztah nejsložitější a nejzranitelnější. Konflikty mezi lidmi nabývají v dnešním přetechnizovaném světě dříve nebývalých rozměrů. Technika a technologie působí na člověka nesmírně mnoho v různých oblastech vlivů a jsou do značné míry determinantami mezilidských vztahů. Role člověka v globalizaci představuje složitou modifikaci věčného i věcného problému vztahu bytí a vědomí. Tímto problémem se v rovině teorie od pradávna zabývali především filosofové. Postupně i odborníci jiných disciplin. Přes naléhavost potřebnosti řešit roli člověka v dnešním světě lze vidět jistou bezradnost a neschopnost jak teoretické fronty, tak společenských řídících struktur v rovině politické, ekonomické a dalších.
Systém člověk - příroda = člověk pochází z přírody, jej její integrální součástí, díky přírodě existuje a žije. Využívá a spíše zneužívá nad únosnou mez jejího bohatství. Je také povinen se zpětně k přírodě chovat šetrně ve svém vlastním zájmu. Zdroje přírody nejsou nevyčerpatelné. Přesto, že se poměrně často apeluje na vztah člověk k přírodě, zdá se, že okamžité ekonomické a mocenské zájmy jsou důležitější. Je to krátkozraké. Systém člověk – demokracie = demokracie je podmínkou rovnovážného života člověka, ne však podmínkou nutnou. Obvykle se demokracie definuje jako vláda lidu, lidem a pro lid. Definice jednoduchá, pochopitelná a ve své praxi neobyčejně složitá a zatím nedosažitelná. Tvrdíme o sobě, že jsme společností svobody a demokracie. Ovšem zároveň jsme společností „svobodného“ konzumu materiálních hodnot. Jsme poslušnými plniteli přání maloobchodních řetězců v jejich nabídce potřeb, které vlastně ani moc nepotřebujeme. Jsme limitováni našimi peněženkami či účty, našimi žaludky a prostorami pro ukládání nepotřebných věcí. Demokracie je vláda lidu. V čem spočívá demokracie? V tom, že jednou za čas vhodíme lístek do volební urny za kandidáty, které jsme nevybrali a ani bychom si je nevybrali, kdybychom tuto možnost měli? Abychom kritizovali poměry v tisku, který je z 80% v cizích rukou a je tak unifikovaný? Abychom se divili, jak námi nevybraní a někdy ani nevolení (byť zvolení) lidé lžou, obohacují se lobováním, korupcí, přijímáním nekvalitních zákonů dělají chyby za něž obyčejný člověk musí platit či jít do vězení? Proč je tolik nesmiřitelnosti a nenávisti mezi politickými stranami i uvnitř nich, mezi politiky, mezi lidem a politikou? Jak to, že nadnárodní firmy (vedené několika lidmi) mají větší moc, než některé státy? S demokracií souvisí svoboda. Je často formálně zdůrazňováno, že svoboda je nejdůležitější hodnotou pro člověka. Je to tak? Není nejdůležitější hodnotou pro člověka život? A uvědomujeme si to vůbec? Systém člověk – společnost = Role společnosti v globalizaci je poněkud jiná než dříve a také rychle se měnící. Společnost není jen prostý souhrn jednotlivců, jak se někdy propaguje. Společnost je zde proto, aby na základě využívání potenciálu jednotlivců a materiálních podmínek objektivní reality umožňovala svoji existenci a vytvářela podmínky pro důstojný život každého jednotlivého člověka. Jde o mnohosměrnou činnost. K tomu si vytváří různé formální i neformální organizace. Jednou z jeho významných organizačních struktur je stát. Stát a jeho instituce tu jsou pro lidi. Mají zabezpečit podmínky pro jejich život. Politika je každodenní péče o blaho občana. Stát má racionálně a optimálně využívat výsledků ekonomické základny k zajištění jistého stupně stability společnosti, její soudržnosti. To jsou podmínky pro dobrý vývoj. Společnost, podobně jako jednotlivci, je na složité křižovatce řady cest, které vedou do neznáma. Nejsou to tři cesty jako v pohádkách dětství, lze říci, že žádná cesta nevede do pohádkové idyly. Jde jen o volbu té nejméně nepříjemné cesty, která se jeví jako nadějná a později je nutno tuto nadějnost korigovat. Společnost nabízí dvě základní tendence. První tendence je pokrok v technice a technologiích, které umožňují člověku lepší a zejména pohodlnější život. Informační systémy a technologie, dopravní systémy, stroje odstraňující těžkou práci atd. Například pokrok v medicíně je nebývalý. Nové medikamenty, nová přístrojová technika zachraňují a prodlužují život. Jsou potlačovány či léčeny choroby, které dříve byly neslučitelné se životem. Druhá tendence je však jiná. Výše uvedené „příjemnosti“ mají také své negativní důsledky. Informační technologie nás mnohdy činí závislými. Stroje mají řadu nežádoucích či dokonce škodlivých vlastností. Jsou často nebezpečné, hlučné, znečišťují životní prostředí, automobil se dnes
stává zbraní hromadného ničení, léky působí škodlivě svými vedlejšími účinky, počet tzv. civilizačních chorob roste. Společnost je také zasažena válkami, přírodními a technogeními katastrofami, skandály, podvody, násilím nejrůznějšího druhu, novými chorobami, lhostejností a dalšími negativními faktory. Schopnost sebezničení je nevídaná. Mohli bychom ve výčtu pokračovat. Jedna otázka: jaký je stav vztahů člověka a společnosti, člověka dneška a budoucnosti? Jak jej lze k obecnému prospěchu řešit? Lze to vůbec? Nebo je lepší se cestou „vnitřní emigrace“ s tím smířit? Co to přináší pro život, který právě teď člověk žije? Co to přinese v budoucnosti? Systém člověk - voda = bez vody není život. Voda je stále vzácnější jen si to nějak nechceme uvědomit. Voda vždy byla velmi cenná surovina, zejména tam, kde je jí nedostatek. Vedly se, vedou a možná ještě více povedou války o vodu. Hydrologové tvrdí, že podzemní vody je stále méně. Také některé řeky, jezera a rybníky vysychají. Uvádí se, že celá pětina světové populace trpí nedostatkem vody. I v České republice klesá vydatnost pramenů. Voda možná bude surovinou nejstrategičtější. Systém příroda - příroda = v přírodě probíhají procesy samovolně a také pod vlivem činnosti člověka. Je potřebné se více zamýšlet nad procesy, které v přírodě probíhají a zejména je více v jednání člověka respektovat. Systém příroda - stroj = člověk, ve snaze lépe si zajistit svoji existenci a později zvýšit svoji pohodlnost v důsledku své lenosti, vytvářel a vytváří stroje a technologie. Ty umožňují snadněji a pohodlněji přetvářet přírodu. Avšak tuto přírodu nejen přetvářejí v relativně únosné podobě. Stále častěji ji nenapravitelně poškozují. Systém stroj - stroj = jednotlivý stroj často nestačí k dosažení potřeb. Proto je třeba je systémově a systematicky uspořádat. Toto by se mělo dít v určité harmonii a rovnováze. Často však existují disproporce, které jsou neefektivní a ve svých důsledcích škodlivé. Systém člověk - stroj = systém velice častý a velice rozšířený. Zřejmě nejrozsáhlejší a člověka nejvíce ovlivňující. Člověk postupně vytvářel nástroje k ovládnutí přírody a pro svůj prospěch, životní potřebu. Byl zpočátku v tomto systému subjektem řízení. Postupně se tento vztah proměňuje až dnes je spíše subjektem řízení stroj. Tedy stroj řídí člověka a člověk se stále více stává jakoby součástí stroje. Stroje člověku vládnou. Člověk se dostává do jejich područí. Člověk si stroj (např. počítač) volí jako svého partnera, kamaráda, protože mezi lidmi kamaráda nemůže a nebo nechce nalézt. Člověk zradí častěji, než stroj. Je to útěk před společností. Systém člověk - materiálno = materiální statky jsou potřebu k životu vůbec. Musíme jíst, pít, spát, oblékat se, rozmnožovat se, dopravovat se atp. Rozvojem dělby práce, vědeckotechnickým pokrokem je možno produkovat materiální produkty v míře nevídané. Těchto produktů je stále více, v materiálně vyspělých zemích nadbytek. A tak dochází k i inverzi, materiálna je více. Lidská spotřeba materiálních hodnot je vyšší, než je jejich potřeba. Spotřeba převýšila potřebu se všemi škodlivými důsledky na člověka, přírodu a vůbec prostředí ve kterém žijeme. Systém člověk - duchovno = kromě materiálních potřeb člověk potřebuje i hodnoty duchovní. Neboť vše, co člověk koná, musí projít jeho hlavou a duchovno svojí povahou
relativně určuje materiálno. Avšak tento vztah je stále více nabouráván, člověk je stále více ovlivňován a modifikován ke konzumaci materiálna a tak je jeho duchovno deformováno. Člověk je stále méně součástí lidské společnosti ducha a je stále více číslem, či pouze informací, zbožím, předmětem. Jakoby byl stále více materiem, jehož myšlení je pod rouškou svobody informací, těmito často spekulativními informacemi, ovlivňováno „neviditelnou rukou trhu“ a člověk je předmětem tržních mechanismů. Duchovno a duchovnost se dnes ztrácí. Zdá se, že člověk je stále více vylučován z procesu myšlení, protože na něj masově působí hotové produkty všeho druhu. Zejména pak v materiální podobě nebo v podobě velmi zjednodušujících a manipulujících radikálních názorů na dění kolem nás. Důsledkem toho je stále obtížnější možnost i schopnost člověka uchopit věci, jevy a procesy a nějakým způsobem je interpretovat pro člověka optimálně. Systém člověk - hodnoty = hodnoty pro člověka jsou staré jako lidstvo samo. Neustále se vyvíjejí a mění, jsou povahy duševní a materiální, individuální a kolektivní. Souvisí s prostředím obklopujícím člověka, s jeho věkem, pohlavím, zájmy, statusem apod. Některé hodnoty jsou základní (potrava, teplo, spánek, láska, porozumění, jistota, bezpečí). Podívámeli se do minulosti a přítomnosti, můžeme hovořit o krizi hodnot, která vede k růstu nejistot z možností jejich neuspokojování, a také z možností převratných změn těchto hodnot, které mohou i ohrozit budoucí vývoj života. Některé hodnoty jsou iracionální. Jednou ze základních hodnot je svoboda. Je to často jen klišé, proklamovaný bezobsažný pojem. Svoboda je vždy relativní pojem. Jaká je vůbec o naše současná svoboda? Není tak relativní, že je skoro neznatelná v prostředí superkonkurence, honů na „čarodějnice“ nejrůznějšího druhu. Systém člověk - čas = čas je ve svém absolutnu pro všechno a všechny stejný. V tom je jeho zvláštnost. Avšak ve své relativnosti se čas proměňuje. Je ho stále méně, procesy probíhají stále rychleji, prudčeji a radikálněji se mění. Není dostatek času na přemýšlení, na tvorbu rozhodnutí, není čas se soustředit a uvědomit si sebe sama. Uvědomit si časový horizont důsledků svých rozhodnutí. Pomíjivost času je stále akutnější. Naše ideje a cíle jsou stále utilitárnější v čase. Prožívání toho, co nás obklopuje je stále povrchnější. Systém člověk - informace = žijeme v informační společnosti, žijeme v přebytku a zároveň nedostatku informací. Toužíme po informacích a zároveň se jich obáváme. Informační „vichřice“ způsobuje zmenšování světa, jeho zhušťování, zvyšování rychlosti pohybu a vývoje. Avšak produkce informací díky různé dostupnosti technologií informací způsobuje velkou nerovnost lidí v přístupu k informacím, což způsobuje značné rozpory mezi lidmi. Protože informace jsou významným strategickým zdrojem. Jsou nejsilnější zbraní, což známe po celou dobu historie lidstva. Z toho vyplývá možnost a také nutnost či schválnost regulace informací a jejich manipulování a informace se pak stávají informacemi virtuálními a ne skutečnými. A tak se vlastně „svobodná“ výměna informací může stát nástrojem utiskování, nástrojem násilí, někdy účinnějším než samotné speciální prostředky fyzického násilí. Informace lze vytvářet, sbírat, měnit, utajovat, záměrně zveřejňovat atp. Tato výměna informací však může být i naopak prostředkem porozumění a rozvoje obecného blahobytu. Systém člověk – elektronická média = elektronické médium (EM) pro účely tohoto příspěvku můžeme definovat jako prostředek, který na základě využití elektromagnetického principu zachycuje, přenáší, zpracovává, uchovává a využívá informace sloužící člověku. K elektronickým médiím například patří: televize, rozhlas, PC, internet(extranet, intranet), telefon, mobilní telefon, CD, DVD, flash, DX, GPS, platební karty, prostředky rádiového
spojení, prostředky automatického a automatizovaného řízení a regulace, hrací automaty, bankomaty, sledovací technika apod. Elektronická média plní velké množství funkcí ve prospěch člověka ( jeho život, zdraví, práci, podmínky existence, doprava, informovanost, vzdělávání a jeho distanční formy, možnosti rozhodování, spojení s lidmi na dálku, zábava, volný čas apod.). Plní však také řadu funkcí, které člověku neprospívají či mu škodí. Například škodlivý vliv elektromagnetického záření je zřejmý, ale o jeho konkrétních účincích se vedou dlouholeté spory. Taktéž vlivy informací šířených a získávaných pomocí elektronických médií mohou člověka deformovat – škodlivě působí na jeho duševní i fyzické zdraví, jeho myšlení a jednání. Prostřednictvím elektronických médií lze šířit informace člověku nepřátelské či dokonce život ohrožující (extrémistická hnutí, násilí, terorismus apod.). Server Novinky.cz přinesl dne 9.3.2009 informaci o některých vztahových problémech lidí a internetu dle prováděného sociologické průzkumu. Berme číselné údaje s rezervou. Jsou však vhodné k zamyšlení. Z průzkumu vyplývají níže uvedené poznatky. Mladí Němci ve věku kolem 20 let by se raději vzdali svého partnera a obešli se bez auta, pokud by museli volit mezi nimi a přístupem na internet nebo mobilním telefonem. Vyplývá to z průzkumu mínění, který provedl německý svaz výrobců informačních technologií Bitkom. Na otázku „Čeho jste ochotni se vzdát?“ 2475 čtenářů odpovědělo takto: 12% je ochotno se vzdát internetu, 52,7% je ochotno se vzdát mobilu, 10,8% je ochotno se vzdát partnera, 24,5 je ochotno se vzdát auta. Pro mezilidské vztahy a rizika z toho vyplývající nejsou čísla lichotivá. Podle této ankety asi 84 procent dotázaných ve věku 19 až 29 let prohlásilo, že se raději zřeknou svého nynějšího partnera nebo automobilu, než by se vzdali připojení na internet. Život bez mobilu je nemyslitelný pro 97 respondentů, napsala agentura Reuters. Každý druhý respondent uvedl, že díky chatovacímu fóru a internetovým komunitám získal nové přátele. Asi osm procent si našlo díky on-lineovým kontaktům nového partnera. Většina dospělých Američanů si nedokáže představit svůj život bez internetu. Dávají mu přednost před sledováním televize, nakupováním nebo cvičením. Podle průzkumu společnosti Intel by se téměř polovina dotázaných žen a třetina mužů vzdala raději sexu než přístupu ke světové síti. Průzkum ukázal, že 65 procent dospělých lidí v USA nemůže žít bez přístupu k internetu. Pro 71 procent dotázaných je důležité mít zařízení, se kterým se mohou na internet kdykoliv připojit. Kvůli přístupu k internetu by se někteří z nich vzdali i večeře v restauraci, nakupování oblečení či členství ve fitness klubech. Téměř polovina žen a třetina mužů je zároveň přesvědčena, že by se po dobu dvou týdnů raději obešli bez sexu než bez přístupu k internetu. Domnívají se, že přístup k internetu je v současné hospodářské krizi nezbytný. Moderní informační technologie přinášejí mladým lidem řadu výhod, zejména při učení a komunikaci s ostatními vrstevníky. Na druhou stranu odborníci stále častěji upozorňují na jejich odvrácenou tvář. Nejen v Japonsku se prudce zvyšuje závislost lidí na mobilech, internetu či MP3 přehrávačích a s ní související neschopnost jednat s lidmi tváří v tvář. „Děti samy přiznávají, že pro ně v životě to vůbec nejvýznamnější jsou mobilní telefony,“ říká Masaši Jasukawa, šéf poradenské firmy pro informační technologie. „I když jedí nebo sledují televizi, automaticky pohybují palcem, jako by psaly SMS.“ Ke sledovacím funkcím elektronických médií = s rostoucími možnostmi síly člověka a jeho schopnosti využívat techniku a technologie pro tento silový účel, silové působení v zájmu realizace projevů moci různého druhu (ať člověku prospěšných či člověku škodlivých), roste role sledování. O možnostech tohoto sledování se ví jen do jisté míry a to je proti lidským
právům, proti svobodě. Jenže je to skutečnost, se kterou se musí počítat a s ní se také smířit. Připomeňme si špionážní družice, odposlouchávání telefonů, sledování e-mailové pošty, sledování finančních transakcí, obchodních aktivit, televizní kamery v ulicích a v místnostech, spousta špionážních aktivit státních i soukromých. Stále více zaměstnavatelů také využívá softwarových programů, které umožňují sledovat pohyb zaměstnanců pomocí GPS a služebních mobilů, tím je možné zjistit, kde se v danou chvíli pohybují a to jak v pracovním, tak i soukromém čase. Dá se tak odhalit, kde pracovník je a kam často chodí. Obdobně se pomocí SW může zjistit surfování na internetu, sledování telefonátů. Dokonalý je v tomto samotný počítač, který má zaměstnanec přidělen. Dá se zjistit komu maily posílá a od koho je přijímá, zda posílá služební maily či soukromé, zda nekomunikuje s konkurencí, kolik času pracovník stráví u počítače apod. Takřka libovolná aktivita na počítači je registrována, může být vyhodnocena a přijata opatření k postihu pracovníka. Roste také počet softwarových programů, které jsou schopny posoudit obsah zprávy, případně ji neodeslat nebo ji odeslat nadřízenému. Jsou programy, které sledují, co ve volném čase pracovník na počítači dělá, jaké webové stránky si prohlíží, jaké blogy navštěvuje apod. Nabízí se otázka, při domýšlení důsledků, je toto kultivace člověka? Koordinace člověk – elektronická média = mezi člověkem a elektronickými médii (EM) existují vztahy koordinace, založené na aspektech vzájemných vazeb, které mají systémotvornou roli, v jejímž rámci se tyto prvky projevují jako jistý relativně jednotný funkční komplex. Koordinační vztah tohoto systému se projevuje ve vzájemném ovlivňování a proporčním souladu i rozpornosti člověka a EM. Lze vydělit tři druhy vazeb: Za prvé, organizační vazby, vyplývající z jednoty a celistvosti systému člověk – EM. Jsou dány tím, že vlastnosti každého z komponentů závisí na specifice rolí, které plní tento systém jako celek ve svém vývoji. Tyto organizační vazby zabezpečují součinnostní vztahy člověka a EM. Za druhé, vlastní funkční vazby, které podmiňují a také se projevují v rozdělení funkcí, které plní systém člověk-EM a jeho jednotlivé prvky. Tyto druhy vazeb zabezpečují adekvátní vývoj funkcí v systému s ohledem na možnosti a potřeby. EM pomáhají realizaci zejména tvůrčí lidské funkce. Za třetí, strukturální vazby, které vyplývají ze vzájemných závislostí organizační struktury systému člověk-EM. Tento druh vazeb určuje i vzájemné strukturální vztahy a podmíněnost prvků systému. Tyto vazby zabezpečují pružnost a adaptabilitu systému za různých podmínek. Existují i vazby, které můžeme nazvat subordinačními. Člověk by si měl vždy uvědomit, že elektronická média mají sloužit především jemu, nikoliv naopak. Často se ve svých vazbách nedostává do role subjektu řízení ve vztahu k EM, ale opačně. Je médii ovládán, je na nich závislý. Elektronická média tak stále více hrají „řídící“ roli. To je nebezpečné pro kultivaci člověka a vývoj společnosti. Budoucnost vztahu člověk – elektronická média = z analýzy vývoje systému člověk – elektronická média, lze vyvodit tři možné vývojové tendence: Za prvé, tento systém se bude rozvíjet mnohem dokonaleji a rychleji v harmonické součinnosti subsystémů a prvků (jak člověka, tak EM). To proto, že se podaří vyřešit vazby a chování tak, aby kultivace člověka byla adekvátní společenským potřebám. Technické a
technologické funkce EM podpoří člověka v jeho rozvoji. A člověk bude schopen svými intelektuálními schopnostmi potenciál EM využívat. To předpokládá změny v oblasti rozumové, citové a volní. Objevit a zavést nové metody, prostředky a formy. Důsledky kultivace člověka a společnosti budou příznivé. Za druhé, rozvoj elektronických médií bude tak rychlý a prudce se měnící, že v systému dojde k nestabilitě a silnému narušení rovnováhy, role a funkce člověka se dostanou do závislosti na funkcích techniky EM. To ve svých důsledcích bude znamenat, že člověk bude objektem působení EM s možnými degradačními účinky. Důsledky budou nepříznivé. Za třetí, vlivem okolností vývoje světa, techniky a technologií bude člověk svojí psychikou méně ochoten a schopen využívat potenciál EM v rámci systému. To vytvoří buď jeho silnou závislost nebo rezignaci na EM a kultivace lidského potenciálu poklesne či bude degradovat. Důsledky budou rovněž nepříznivé. Systém společnost – krizovost = člověka a celou společnost po celou dobu jeho existence obklopují prvky prostředí, které nejsou v souladu s jeho zájmy a potřebami. Jeho konání i existence jsou také určována hrozbami a riziky. Jednou ze základních lidských potřeb je bezpečí. Předjímat a předvídat důsledky svých rozhodnutí je někdy dost obtížné a často i nemožné, což vzbuzuje rizikovost a krizovost. Podíl rizikovosti a krizovosti roste. S rizikovostí a krizovostí úzce souvisí bezpečnost. Ta je důležitým pocitem pro člověka a pro celou společnost. Pojem bezpečnost je svým obsahem i rozsahem velmi proměnlivým hybridem obecnosti i konkrétnosti. Bezpečnost je stav, kdy hrozby a rizika jsou pro systém na co nejnižší možné úrovni. Pojem bezpečnost lze chápat z hledisek různých stupňů významnosti. Od nejnižší úrovně bezpečnosti člověka, po nejvyšší úroveň bezpečnosti lidstva. Z jiného pohledu pak jej můžeme chápat jako bezpečnost různých oblastí existence, např. tělesnou i duševní, potravinovou, surovinovou, energetickou, epidemiologickou, informační, ekologickou, vojenskou a další. Některé objektivní podmínky vyvolávající růst významu bezpečnosti: Ohrožení existence člověka a společnosti v důsledku rozporů mezi člověkem a přírodou, mezi člověkem a člověkem, mezi člověkem a společností atp. Značný růst řady rozdílů (finance, materiál, rasy, náboženství, přístupy ke zdrojům atd.) ve společnosti a tím růst hrozeb a rizik. Podcenění faktorů obecné i zvláštní bezpečnosti a nebezpečnosti. Růst složitosti objektivní reality a jejího řízení – nejsme schopni tuto složitost řídit (úplná varieta), problém svobody, determinismu, dirigismu atd.
6 Nejdůležitější zákony a pojmy mající vztah k ochraně obyvatelstva Studijní cíle Ikona1 Po prostudování této kapitoly si ujasníte některé vybrané zákony, podle nichž se realizuje ochrana obyvatelstva a krizové řízení a také je nutné si uvědomit některé základní pojmy. Průvodce studiem Ikona5 Budou charakterizovány vybrané zákony a nejdůležitější pojmy. Ty je třeba pochopit a ujasnit si jejich obsah a rozsah. V dnešní době se pojmy neustále vyvíjí. Některé zanikají a hodně jich vzniká. Nárůst počtu pojmů někdy vede k jejich neodpovídajícímu používání a může vést k
nedorozumění. Už Descartes kdysi řekl: „Naučte lidstvo používat správné pojmy a zbavíte jeich poloviny omylů“. V právní teorii i praxi existuje princip, který říká, že povinnosti mohou být občanu uloženy toliko zákonem. A také platí, že neznalost zákona neomlouvá! To je třeba v životě respektovat!
6.1 Přehled základních zákonů
Ústavní zákon 1/1993 Sb. (Ústava ČR) – definuje válečný stav Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR – definuje nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav, Bezpečnostní radu státu Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy (HOPKS) Zákon č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému (IZS) Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR - povinnosti samosprávy Další zákony dle odborných specifik jednotlivých ústředních správních úřadů
Pro nás jsou nejdůležitější zákony takzvané krizové, což jsou zákony č. 239/2000 Sb., č. 240/2000 Sb., 241/2000 Sb. Je třeba připomenout, že každý zákon vyžaduje tzv. prováděcí vyhlášku. Dále je třeba sledovat novelizace zákonů. Pro účely našeho předmětu je nejdůležitější zákon č. 239/2000 Sb. Podívejme se proto na jeho úvodní paragrafy. Povšimněte si, jak je zákon ve své úvodní části i formálně konstruován. ZÁKON č.239/2000 Sb. ze dne 28. června 2000 o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ HLAVA I ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy Tento zákon vymezuje integrovaný záchranný systém, stanoví složky integrovaného záchranného systému a jejich působnost, pokud tak nestanoví zvláštní právní předpis, působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu (dále jen "krizové stavy").
§2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) integrovaným záchranným systémem koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací, b) mimořádnou událostí škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací, c) záchrannými pracemi činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin, d) likvidačními pracemi činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí, e) ochranou obyvatelstva plnění úkolů civilní ochrany,1) zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku, f) zařízením civilní ochrany bez právní subjektivity (dále jen "zařízení civilní ochrany") součásti právnické osoby nebo obce určené k ochraně obyvatelstva; tvoří je zaměstnanci nebo jiné osoby na základě dohody a věcné prostředky, g) věcnou pomocí je poskytnutí věcných prostředků při provádění záchranných a likvidačních prací na výzvu velitele zásahu, starosty obce nebo přednosty okresního úřadu; věcnou pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, starosty obce nebo přednosty okresního úřadu, h) osobní pomocí je činnost nebo služba při provádění záchranných a likvidačních prací na výzvu velitele zásahu, starosty obce nebo přednosty okresního úřadu; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, starosty obce nebo přednosty okresního úřadu. HLAVA II INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM §3 Použití integrovaného záchranného systému Integrovaný záchranný systém se použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma anebo více složkami integrovaného záchranného systému. §4 Složky integrovaného záchranného systému (1) Základními složkami integrovaného záchranného systému jsou Hasičský záchranný sbor České republiky2) (dále jen "hasičský záchranný sbor"), jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí okresu jednotkami požární ochrany,3) zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky. (2) Ostatními složkami integrovaného záchranného systému jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví,4)havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní
ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Ostatní složky integrovaného záchranného systému poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání (§ 21). (3) V době krizových stavů se stávají ostatními složkami integrovaného záchranného systému také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče obyvatelstvu. (4) Základní složky integrovaného záchranného systému zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území České republiky. (5) Působením základních a ostatních složek v integrovaném záchranném systému není dotčeno jejich postavení a úkoly stanovené zvláštními právními předpisy.5) (6) Složky integrovaného záchranného systému jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny přednosty okresního úřadu, hejtmana kraje, v Praze primátora hlavního města Prahy (dále jen "hejtman") nebo Ministerstva vnitra, pokud provádějí koordinaci záchranných a likvidačních prací. (7) Složka integrovaného záchranného systému zařazená v příslušném poplachovém plánu integrovaného záchranného systému na úrovni kraje nebo okresu je povinna při poskytnutí pomoci jinému kraji nebo okresu o tom informovat své místně příslušné operační a informační středisko integrovaného záchranného systému; poplachovým plánem integrovaného záchranného systému okresu se rozumí požární poplachový plán okresu vydaný podle zvláštního právního předpisu.3) (8) Při provádění záchranných a likvidačních prací za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se složky integrovaného záchranného systému řídí pokyny Ministerstva vnitra. Za stavu nebezpečí se složky integrovaného záchranného systému na území příslušného kraje nebo okresu řídí pokyny toho, kdo vyhlásil stav nebezpečí podle zvláštního právního předpisu.6) (9) Personál a prostředky základních a ostatních složek jsou za válečného stavu označeny mezinárodně platnými rozpoznávacími znaky pro zdravotnickou službu, duchovní personál a civilní ochranu.7) §5 Stálé orgány pro koordinaci složek integrovaného záchranného systému (1) Stálými orgány pro koordinaci složek integrovaného záchranného systému jsou operační a informační střediska integrovaného záchranného systému, kterými jsou operační střediska hasičského záchranného sboru kraje a operační a informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru. (2) Operační a informační střediska integrovaného záchranného systému jsou povinna i) přijímat a vyhodnocovat informace o mimořádných událostech, j) zprostředkovávat organizaci plnění úkolů ukládaných velitelem zásahu podle § 19 odst. 3, k) plnit úkoly uložené orgány oprávněnými koordinovat záchranné a likvidační práce, l) zabezpečovat v případě potřeby vyrozumění základních i ostatních složek integrovaného záchranného systému a vyrozumění státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků podle dokumentace integrovaného záchranného systému. (3) Operační a informační střediska integrovaného záchranného systému jsou oprávněna m) povolávat a nasazovat síly a prostředky hasičského záchranného sboru a jednotek požární ochrany, dalších složek integrovaného záchranného systému podle poplachového plánu integrovaného záchranného systému nebo podle požadavků velitele zásahu; při tom dbají,
aby uvedené požadavky nebyly v rozporu s rozhodnutím příslušného funkcionáře hasičského záchranného sboru, přednosty okresního úřadu, hejtmana nebo Ministerstva vnitra při jejich koordinaci záchranných a likvidačních prací, n) vyžadovat a organizovat pomoc (§ 20), osobní a věcnou pomoc podle požadavků velitele zásahu (§ 19), o) provést při nebezpečí z prodlení varování obyvatelstva na ohroženém území, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.8) (4) Prováděcí právní předpis stanoví p) zásady koordinace složek integrovaného záchranného systému při společném zásahu, spolupráce operačních středisek základních složek integrovaného záchranného systému a podrobnosti o úkolech operačních a informačních středisek integrovaného záchranného systému, q) obsah dokumentace integrovaného záchranného systému, způsob jejího zpracování a podrobnosti o stupních poplachů poplachového plánu integrovaného záchranného systému.
6.2 Nejdůležitější pojmy a jejich obsah Vysoce frekventovanými pojmy jsou pojem hrozba a pojem riziko: Hrozba - primární nezávisle existující věc, jev, či proces, který může nežádoucím způsobem narušit stabilitu struktury Jiná definice Hrozba – r) libovolný subjekt, jenž svým působením (činností) může poškodit nebo zničit konkrétní chráněnou hodnotu nebo zájem jiného subjektu (hrozba intencionální = zaměřené úsilí na nějakou věc nebo čin) nebo s) jev či událost jako bezprostřední příčina poškození nebo zničení konkrétní chráněné hodnoty nebo zájmu (hrozba neintencionální) Riziko = pravděpodobnost realizace potenciálu hrozby za určitých podmínek, na základě nějaké příčiny a impulsu. Jde o míru ohrožení stability, míru nebezpečí, že se uplatní hrozba a dojde k nežádoucímu projevu vedoucímu ke vzniku škody. Jiná definice Riziko – je pravděpodobnost, že daná hrozba způsobí v předem stanovené míře poškození konkrétní chráněné hodnoty nebo zájmu jistého subjektu. Riziko je odvozenou, kvantitativní dimenzí hrozby, tj. jeho signifikací =význam, významnost Rizika mohou být osobní, společenská, zdravotní, politická, státní, teritoriální, vojenská, bezpečnostní, ekonomická, právní, specifická atd. Rizika vznikají ve všech sférách lidské činnosti. Rizika vždy provázela člověka, avšak měnila se, dle konkrétně historické situace Rizikové důsledky aktivit a tedy i rozhodování mohou mít stálý charakter, mohou vzniknout náhle a nečekaně. Za nejobecnější jsou považována následující rizika: katastrofy přírodního rázu technogenní katastrofy
narušení životního prostředí narušené základní zásobování zdravotní epidemie masová migrace organizovaná kriminalita terorismus drogy šíření zbraní ozbrojené konflikty, včetně mezinárodních.
Další důležité pojmy: Ikona8
Krizové řízení = souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů v souvislosti s řešením krizové situace, souhrn teoretických poznatků, praktických zkušeností, obecných a specifických metod, metodických postupů, aplikačních nástrojů preventivních i následných rozhodovacích opatření, které umožňují řídícím pracovníkům i občanům řešení krizových jevů a procesů Krizová situace = mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu Mimořádná událost = škodlivé působení sil a jevů a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací Záchranné práce = činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí a vedoucí k přerušení jejich příčin Likvidační práce = činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí Ochrana obyvatelstva = plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku Krizový stav = právní kategorie! (stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu) Integrovaný záchranný systém (IZS) = koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací Pracovní povinnost = povinnost fyzických osob vykonávat určené práce, které jsou nutné pro řešení krizové situace Pracovní výpomoc = povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly, které jsou nutné pro řešení krizové situace Věcné prostředky = movité i nemovité věci nebo služby, které lze využít při řešení krizových situací (nezáleží na vlastnictví) Stav nebezpečí = jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita značného rozsahu, a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů a složek IZS Nouzový stav = v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost
Stav ohrožení státu = je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy Válečný stav = je-li ČR napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky Stav nouze v energetice = omezení nebo přerušení dodávek energie na celém území ČR nebo na její části Stav ropné nouze = jestliže průměrný měsíční dovoz ropy a ropných produktů do České republiky je natolik snížen oproti průměrnému měsíčnímu dovozu v předcházejícím kalendářním roce nebo lze důvodně očekávat takové jeho snížení, že nepříznivé následky z toho plynoucí nelze odstranit nebo jim zamezit bez přijetí opatření Stav bdělosti =1. stupeň povodňové aktivity (1. SPA) = nastává při nebezpečí přirozené povodně Stav pohotovosti =2. stupeň povodňové aktivity (2. SPA) = se vyhlašuje při překročení mezních jevů Stav ohrožení =3. stupeň povodňové aktivity (3. SPA) = se vyhlašuje při překročení kritických hodnot Ohrožení = stav, kdy dochází ke změně bezpečného stavu vlivem vnějšího či vnitřního nebezpečí na nový stav, ve kterém hrozí změna současného stavu do nového. Ohrožení může být jak skutečné, tak i teoretické (potencionální), které vyvolává obavy či strach ve společnosti i u jedince.
6.3 Hlavní dělení ohrožení Vnější ohrožení může mít charakter napadení státu nepřítelem nebo ze strany mezinárodního organizovaného zločinu či terorismu. Je tomu tak tím spíše, že možnosti vedení ozbrojeného zápasu jsou již v soudobých a tím spíše perspektivních podmínkách prakticky neomezené dosahem prostředků, vyznačujících se vysokou ničivou silou. Jeden ze základních zákonů vedení bojové činnosti, moment překvapení tím jen získává na významu. To se týká především organizovaného mezinárodního teroru, jehož aktivita prudce narůstá. Vnitřní ohrožení jsou dána přibývajícími katastrofami a především různými druhy havárií a hospodářskou i jinou kriminalitou. Jejich nejčastějším společným jmenovatelem bývá lidská nedbalost, neodpovědnost a honba za penězi v kombinaci s touhou po moci. Klasifikace a charakteristika možných ohrožení Pro klasifikaci možných ohrožení lze použít různá hlediska. Patří k nim zejména dělení možných ohrožení podle: doby vzniku o v míru, o za ozbrojeného konfliktu, za války, řídícího subjektu jejich řešení o vojenská, o nevojenská, možnosti vzniku
o předvídatelná, o nepředvídatelná, příčin vzniku o katastrofy přírodní, havárie, epidemie, porušení biologické rovnováhy na zemi, vážné narušení životního prostředí geofyzikálními a geobiologickými důsledky působení sluneční soustavy, případně střetu s jiným kosmickým tělesem apod.. o rozsahu narušení pořádku sociální bouře, nepovolené demonstrace, nezvládnutá migrace, revoluce různého druhu, občanská střetnutí, o nebezpečnosti kriminality neorganizovaná kriminalita organizovaný zločin, mezinárodní terorismus, o druhu ekonomického ohrožení tunelování, surovinové embargo, omezené kvóty dovozu a prodeje našeho zboží v zahraničí, černá a šedá ekonomika, černý trh nezaměstnanost, hospodářské krize, zbídačování obyvatelstva, nedostatek vody, potravin, energií apod. o zaměření mezinárodní aktivity humanitární pomoc, podpora míru, způsobu řešení o plánovaná, o operativní, prostorového rozmachu o lokální, o regionální, o globální, místa vzniku o na území ČR, o v zahraničí, nasazení AČR o bojová činnost,
o o o o
asistence, mobilizační operace, podpůrná operace, stabilizační operace.
Za předvídatelná ohrožení lze považovat ta ohrožení – krizové situace, které jsou spojeny s konkrétním objektem a rovněž příčiny jejich vzniku jsou v podstatě známé. Neznámou zůstává doba jejich možného vzniku a u některých do určité míry také prostorový rozmach. K těmto typům ohrožení patří především havárie jaderných elektráren, přírodní katastrofy, některé havárie průmyslové zejména chemického charakteru apod. Řešení takových ohrožení lze zplánovat předem ve variantách podle možného rozsahu, včetně vyčlenění tomu odpovídajících sil a prostředků. K nepředvídatelným ohrožením patří především různé dopravní a ekologické havárie, úniky škodlivin (ne průmyslové, ale při přepravě různých nebezpečných látek, chemikálií, hořlavin apod.). Jejich místo vzniku a rozsah nelze předem určit a proto ani jejich řešení naplánovat. Řeší se proto operativně až při jejich vzniku. Většinou to provádějí k tomu předem vytvořené, speciálně vybavené a připravené a ve stálé pohotovosti udržované jednotky.
7 Systémové předpoklady bezpečnosti České republiky Studijní cíle Ikona1 Budete seznámeni se systémovými předpoklady bezpečnosti České republiky. Je třeba si ujasnit, jaké ty předpoklady jsou a i v této oblasti si pomoci využitím systémového přístupu. Průvodce studiem Ikona5 Hrozeb a rizik je hodně. Jako nejvážnější hrozba pro svět a tedy také Českou republiku, se dle odborníků jeví hrozba terorismu. Bezpečnostní politika České republiky je souhrnem různých opatření směřujících k zajištění bezpečnosti občanů a celé NAŠÍ VLASTI! Výrazem je otevřený dokument zvaný Bezpečnostní strategie České republiky, který nemá formu zákona či normy a orientuje v celém spektru problémů nutných pro řešení bezpečnosti. Od tohoto dokumentu se pak odvíjí další dokumenty, k nimž patří zejména Vojenská strategie.
7.1 Terorismus Nejvážnější a nejnebezpečnější hrozbou dneška je terorismus. Tento fenomén byl již v 70. letech 20.století vymezen jako nová forma války s odlišným složením hlavních aktérů. V případě klasické války jsou jimi státy či koalice, jejich armády a ve stále větší míře také jejich obyvatelstvo.
Státy vyhlašují války, a nařizují mobilizaci, přijímají mimořádná opatření. Armády vedou ozbrojený zápas a jejich příslušníci nasazují své životy. Obyvatelstvo na svých bedrech nese ekonomickou zátěž války a jeho část nastupuje do ozbrojených sil. V případě teroristického útoku je to jiné – všechno se mění. Teroristé všem výše uvedeným činitelům upírají aktivní roli a vystavují je do role napadeného a vydíraného objektu. Teroristé manipulují s veřejným míněním a vyvolávají reakce odpovídající cílům, potřebám a zájmům jejich strategie. V okamžik úderu se stávají jediným aktivním subjektem. Teroristé útočí s cílem přilákat na sebe pozornost, vytvořit atmosféru strachu, destabilizovat stát, jeho věrohodnost, autoritu, nebo si vynutit změnu jeho vnitřní i zahraniční politiky. Rozdíl mezi teroristy a gerilou je rozdíl v tom, že gerilová uskupení jsou definována jako jednotky úderné akce, sabotáže, zastrašování nebo likvidaci důležitých cílů. Gerilová uskupení žijí mimo společnost, v těžko dostupném terénu, mají většinou uniformy a jsou vojensky organizovány. Neútočí na civilní cíle, ale zejména na kasárna a další vojenské objekty. Útočí i na policejní objekty. Teroristické skupiny útočí bez předchozího vyhlášení války, skrytě, překvapivě, šokově. Skupiny jsou málo početné a uzavřené komunity spikleneckých organizací. Teroristické skupiny užívají nepřímou strategii, zásadně se vyhýbají přímému, čelnímu souboji, napadají zákeřně a nečekaně. Definice mezinárodního terorismu není, protože se tomu některé státy brání (zejména USA), aby samy nemohly být označeny jako teroristé. Teroristé jsou noví činitelé mezinárodních bezpečnostních vztahů. Globální teroristé se neomezují na jeden stát nebo jeho vnitřní politiku, ale vlastně na celý svět. Současný terorismus stírá rozdíly mezi slabými a silnými, je možné jej označit jako vyrovnávací nástroj, na který neplatí ani ty nejmodernější a nejsofistikovanější zbraňové systémy. Teroristé využívají nejmodernějších technologií v různých oblastech (kybernetické, informační, výrobní, finanční, vojenské, biologické, chemické atd.). Příčin terorismu je celá řada: nenávist, pomsta, peníze, moc, energie, politika, chudoba a bohatství, nezaměstnanost, vydírání států, koloniální rezidua, náboženství, rasové problémy, rozdíly mezi lidmi, státy a regiony, dysimetrie síly atd. Boj s terorismem je nutný, ale není jednoduchý. Jde o příčinu a následek.
7.2 Bezpečnostní politika České republiky Bezpečnostní strategie ČR První Bezpečnostní strategii ČR schválila vláda jako základní koncepční dokument bezpečnostní politiky státu dne 17.února 1999. Stalo se tak před vstupem ČR do NATO. Bezpečnostní strategie je otevřeným dokumentem, který je průběžně novelizován. Obsahuje tyto části: Východiska bezpečnostní politiky ČR – principy na nichž je bezpečnostní politika založena Bezpečnostní zájmy ČR – definování životních strategických a dalších významných zájmů ČR
Bezpečnostní prostředí – identifikace trendů, hrozeb a rizik, jež formují prostředí Strategie prosazování bezpečnostních zájmů ČR – vymezení přístupů k ochraně zájmů ČR v oblastech zahraniční, obranné a hospodářské politiky a v oblasti politiky vnitřní bezpečnosti a veřejné informovanosti Bezpečnostní systém ČR – definování prvků bezpečnostního systému, jejich struktura, vymezení povinností a kompetencí v jednotlivých subsystémů
Základní východiska bezpečnostní politiky ČR Pojem bezpečnost je chápán jako žádoucí stav, kdy jsou na nejnižší míru snížena rizika pro ČR, plynoucí z hrozeb vůči: Obyvatelstvu Svrchovanosti a územní celistvosti Demokratickému zřízení a principům právního státu Vnitřnímu pořádku Majetku Životnímu prostředí Mezinárodním bezpečnostním závazkům A dalším definovaným zájmům Bezpečnostní politika představuje souhrn opatření a kroků za účelem prevence a eliminace hrozeb a z nich vyplývajících rizik s cílem zajistit vnitřní a vnější bezpečnost, obranu a ochranu občanů a státu. Bezpečnostní politika se provádí pomocí následujících dílčích politik: Zahraniční Obranné Hospodářské Vnitřní bezpečnosti Veřejné informovanosti Tyto politiky jsou si rovnocenné, soudržné a navzájem provázané, což vychází z následujících axiomů bezpečnostní politiky ČR: České hospodářství a mezinárodní spolupráce významně spoluurčují možnosti ČR při zajišťování bezpečnosti. Důležitými faktory pro rozvoj hospodářství ČR jsou ekonomická bezpečnost a globální ekonomická stabilita. Zajišťování bezpečnosti občanů, suverenity země, demokratického zřízení a principu právního státu Nedělitelnost bezpečnosti – udržení role OSN a NATO ČR vychází z toho, že v dohledné době /cca 15 let/ lze vyloučit přímý vojenský útok proti ČR. Dochází k prohlubování integračních a demokratizačních procesů v euroatlantickém prostoru. Na druhé straně /mimo tento prostor/ se zhoršuje bezpečnostní prostředí /asymetrické války a terorismus/. Bezpečnostní zájmy Zájmy jsou rozděleny do tří kategorií :
Životní – zajištění existence ČR, její suverenity, územní celistvosti a politické nezávislosti. Dále pak obrana demokracie a právního státu a ochrana lidských práv a svobod. Strategické – naplňování těchto zájmů slouží k ochraně životních zájmů / bezpečnost a stabilita, efektivní role OSN, role NATO, role EU, obranné schopnosti NATO a EU, rozvíjení role OBSE, potírání mezinárodního terorismu, snižování rizik šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, eliminace organizovaného zločinu, zajištění ekonomické bezpečnosti ČR, posílení domácího obranného průmyslu. Další významné zájmy – snižování nerovnováhy mezi Severem a Jihem, ochrana životního prostředí, snižování kriminality a extremismu, zvyšování efektivity a profesionality státních institucí,podpora vědeckotechnického rozvoje, prevence a příprava na havárie a katastrofy, prevence a příprava na nepředvídatelný vznik a šíření nakažlivých smrtelných chorob
Strategie prosazování bezpečnostních zájmů ČR Zahraniční politika – úsilí o upevňování postavení v mezinárodním společenství. Členství v OSN, NATO, EU a dalších mezinárodních organizacích, transatlantické vazby. Vyvážená zahraniční politika. Řešení sporů mezi státy mírovou cestou. Úsilí o odzbrojení a nešíření jaderných, chemických a biologických zbraní. Zajištění potřebných energií a surovin. Prohlubování mezinárodního práva. Obranná politika – hlavním cílem je zajištění svrchovanosti , územní celistvosti, principů demokracie, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším ohrožením. Hlavní aspekty obranné politiky jsou: členství v NATO, ozbrojené síly, podpora vojenských schopností NATO a EU, zapojení se do vojenského zpravodajství a aliančního systému protivzdušné obrany, povinnosti orgánů státní správy a územní samosprávy, civilní a demokratická kontrola ozbrojených sil a výdajů na obranu. Politika vnitřní bezpečnosti – cílem je ochrana demokratických základů státu, zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku. Hlavní aspekty jsou: aktivní spolupráce všech prvků bezpečnostního systému, boj proti terorismu a organizovanému zločinu, boj proti korupci a hospodářské kriminalitě. Boj proti nelegální migraci, proti omamným a psychotropním látkám, postihování xenofobie, rasismu a politického extremismu, proti nelegálnímu obchodu s vojenským materiálem, fungování integrovaného záchranného systému při zajišťování vnitřní bezpečnosti, ochrany obyvatelstva a při záchranných pracích při mimořádných událostech a krizových situacích, rozvíjení koncepce krizového řízení a krizového plánování, podpora vědy, výzkumu a vzdělávání v problematice vnitřní bezpečnosti.
7.3 Bezpečnostní systém České republiky Základní prvky bezpečnostního systému: Prezident, parlament, vláda Bezpečnostní rada státu a její pracovní orgány Ústřední správní úřady Krajské a obecní úřady a jejich výkonné orgány krizového řízení /zřizují své Bezpečnostní rady a Krizové štáby/ Právnické a fyzické osoby
Bezpečnost dále zajišťují Ozbrojené síly Ozbrojené bezpečnostní sbory Zpravodajské služby Záchranné sbory Záchranné služby Havarijní služby Operační příprava státního území Operační příprava je soubor opatření a organizačních struktur, jejichž smyslem je zabezpečit bezpečnostní a obranné cíle ČR. Hlavními složkami jsou : technickoekonomická infrastruktura, národní a vojenská infrastruktura, směry operační přípravy, procesy plánování obrany. Technickoekonomická infrastruktura Realizuje funkce služeb pro úseky výroby a služeb celého hospodářství, integruje všechny jeho součásti a zajišťuje podmínky správného fungování státu. Jejími složkami jsou: Dopravní systém / přeprava nákladů a osob/ Spojovací systém / linkové a nelinkové spojení/ Energetický systém / elektroenergetika, plynárenství, teplárny, palivové hospodářství Vodní hospodářství / zásobování pitnou a užitkovou vodou, využití vodních cest, čištění a budování vodních cest/ Systém lékařské péče Systém skladů pro obranné účely Objekty školství Turistická a rekreační základna Stavby využitelné pro potřeby obranných záležitostí / metro, bunkry, jeskyně, mosty, haly apod./ Obranná infrastruktura Je to soubor stacionárních objektů, pozemků a zařízení určených pro řízení a zabezpečení ozbrojených sil. Patří sem: Objekty a zařízení alianční infrastruktury Objekty důležité pro obranu státu Pozemní komunikace Železnice Letiště Telekomunikační zařízení Produktovody Provozní zařízení a vybavení k zajištění obrany státu
8 Systém hospodářských opatření pro krizové stavy (HOPKS) Studijní cíle
Ikona1 Budete seznámeni s podstatou zákona č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních pro krizové stavy. Krizové stavy jsou uvedeny v kapitole číslo 6. Průvodce studiem Ikona5 Pokud si nejste jisti pojmy objasňující krizové stavy, podívejte se do kapitoly č.6 a č.7 a připomeňte si je. V názvu kapitoly je pojem systém. Jsou vysvětleny cíle a opatření vyplývající ze zmiňovaného zákona. Dále pak principy a systémy celého systému HOPKS. Jsou definovány nové důležité pojmy. Tento systém je nedílnou součástí bezpečnostního systému ČR a slouží k zajištění materiální podpory řešení všech typů krizových situací. Systém hosp. opatření si neklade za cíl zajistit veškeré potřeby obyvatelstva a orgánů krizového řízení. Představuje organizační, finanční a materiální opatření, která přijímá správní úřad v krizových stavech pro zabezpečení nezbytné dodávky výrobku, prací a služeb k řešení (překonání) krizových stavů. Cílem opatření, vyplývajících ze zákona č. 241/2000 Sb., je: Uspokojení základních životních potřeb fyzických osob na území ČR Podpora činnosti ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, hasičských záchranných sborů a havarijních služeb podpora výkonu státní správy Odpovědnými subjekty jsou správní úřady. Obecní a krajské úřady mají hlavní roli při zajišťování základních životních potřeb obyvatel na svém území. Hlavní roli hrají při zajištění podpory ozbrojeným silám, ozbrojeným bezpečnostním sborům, hasičskému záchrannému sboru a havarijním službám mají ústřední správní úřady pověřené jejich řízením. Podpora výkonu státní správy je úkolem všech správních úřadů realizovaných s cílem podpořit zejména zajištění vlastní působnosti ve specifických podmínkách krizových stavů. Při tvorbě systému HOPKS se uplatňují dva hlavní principy: Princip subsidiarity – vyjadřuje základní postup při řešení krizové situace a je charakterizován tak, že řešení krizové situace je primárně záležitostí orgánů krizového řízení na nejnižší úrovni. Princip kontinuity – vyjadřuje základní způsob zabezpečení dodávek nezbytných k řešení krizové situace. Lze jej charakterizovat tak, že zajišťování nezbytných dodávek, nutných pro uspokojování cílových skupin je i v krizové situaci prioritně realizováno způsobem obvyklým v období mimo krizové situace. Až v případě, kdy kapacita nebo sortiment nezbytných dodávek zabezpečovaných běžnými dodavateli nepostačuje, bude k jejich zajištění použito nestandardních zdrojů vytvořených speciálně pro tento účel. (ze SHR, pomoc z jiných regionů, ze zahraničí). Systém HOPKS je tvořen pěti základními podsystémy:
systémem nouzového hospodářství – zabezpečení nezbytných dodávek pro obyvatelstvo, podpora hasičů a havarijních služeb a výkonu státní správy Základní kroky správního úřadu: stanovení seznamu nezbytných dodávek pro svůj správní obvod nebo okruh své působnosti zajištění nezbytné dodávky od dodavatelů působících na jeho správním území zpracuje plán nezbytných dodávek jako nedílnou součást svého krizového plánu vyhodnotí možnosti a stupeň zabezpečení jednotlivých nezbytných dodávek, které nejsou plně zabezpečeny prostřednictvím dodavatelů na vlastním správním území, provede analýzu obsahu a rozsahu potřeb a zjistí-li, že to není možné řešit ani přesunem z jiné části svého správního území, požádá o pomoc orgán krizového řízení vyššího stupně. systémem hospodářské mobilizace - mobilizační dodávky adresným způsobem(objednavateli je přiřazen konkrétní dodavatel), jde o složitý systém přechodu produkčních schopností části ekonomiky na jiný režim státními hmotnými rezervami – jsou to vytvořené zásoby důležitých surovin, materiálů, polotovarů a výrobků určených pro zajištění obranyschopnosti a obrany státu, ochranu životně důležitých hospodářských zájmů státu. Člení se na: Hmotné rezervy (obilí, maso, cukr, sůl, kaučuk, bavlny, kovy, ropa, uhlí atd.). Mobilizační rezervy, Pohotovostní zásoby, Zásoby pro humanitární pomoc (viz níže) infrastrukturou k zajištění HOPKS – stavby určené pro HOPKS, technická zabezpečení staveb (rozvodné sítě), technologická vybavení staveb stavby určené pro hospodářská opatření pro krizové stavy ve vlastnictví ČR, k nimž má příslušnost k hospodaření SSHR stavby sloužící pro HOPKS, k nimž má SSHR zřízeno věcné břemeno technické zabezpečení staveb podle první odrážky vnitřními rozvody inženýrských a komunikačních sítí, počínaje přípojkou k veřejnému rozvodu těchto sítí technologické a ostatní vybavení staveb dle výše uvedeného Z hlediska věcné struktury lze vydělit: závody Správy SHR sklady a skladové areály, s nimiž hospodaření přísluší SSHR a jejichž údržbu a správu zajišťují jejich smluvní partneři nádrže pro skladování hmotných rezerv ropy a ropných produktů obilní sila regulačními opařeními – nutná regulace výše uvedeného Vysvětlení některých pojmů Ikona8 Nezbytná dodávka – je dodávka výrobků, prací a služeb, pro zajištění základních životních potřeb obyvatel státu a pro zajištění potřeb ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů, nutných pro jejich činnosti za krizových stavů. Zdrojem nezbytné dodávky je podnikatel, který v rámci své podnikatelské činnosti je schopen dodat výrobek, práci nebo službu, které jsou předmětem nezbytné dodávky. Nezbytnou dodávku hradí její odběratel.
Mobilizační dodávka - je nezbytná dodávka pro podporu ozbrojených sil a ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů uskutečňovaná po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu. Objednavatel mobilizační dodávky o jejím zajištění uzavře s dodavatelem písemnou smlouvu. Uchování výrobních schopností – je v souladu se Zákonem č. 240/2000 Sb., o hospodářských pro krizové stavy, věcným opatřením hospodářské mobilizace, jehož účelem je udržet u subjektů hospodářské mobilizace nevyužívaná výrobní zařízení v provozuschopném stavu tak, aby umožnily znovuzahájením nebo zvýšením produkce uhradit rychlý nárůst spotřeby ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů za krizových stavů a jejich případné válečné ztráty. Pohotovostní zásoby – tvoří vybrané základní materiály a výrobky (vytvořené a skladovatelné ze státních prostředků), určené k zajištění nezbytných dodávek pro podporu obyvatelstva, činnosti havarijních služeb a záchranných sborů po vyhlášení krizových stavů, v systému nouzového hospodářství, které nelze zajistit obvyklým způsobem. Zásoby pro humanitární pomoc tvoří vybrané základní materiály a výrobky vytvářené státem v rámci systému nouzového hospodářství a určené k bezplatnému poskytnutí po vyhlášení krizových stavů fyzickým osobám vážně materiálně poškozeným. Hmotné rezervy jsou vybrané základní strategické suroviny, materiály, polotovary, výrobky, stroje a jiné majetkové hodnoty, určené pro zajištění obranyschopnosti státu, pro odstranění následků krizových situací a pro ochranu životně důležitých hospodářských zájmů státu. Mobilizační rezervy tvoří vybrané základní suroviny, materiály, polotovary, výrobky, stroje, zařízení, náhradní zdroje a jiné majetkové hodnoty, které jsou určené pro zajišťování mobilizačních dodávek. Hospodářská opatření pro krizové stavy jsou znázorněna na následujícím obrázku Vysvětlivky zkratek subjektů, jichž se opatření týkají: OBY - obyvatelstvo HAS - havarijní služba OS - ozbrojené síly STS - státní správa HZS - hasičský záchranný sbor OB - ozbrojené bezpečnostní sbory
Obr. 3 Hospodářská opatření řešená dle krizových stavů
9 Krizové plánování Studijní cíle Ikona1 Budete seznámeni se základy krizového plánování jako důležité složky krizového řízení. Bez plánování to nejde a naše konání by bez plánování nebylo to pravé.
Průvodce studiem Ikona5 V kapitole bude objasněn systém, obsah, cíle a rozsah krizového plánování a vlivy okolí systému či systémů a jejich podsystémů. Krizové plánování v ČR je důležitým nástrojem krizového řízení. Je souhrnem plánovacích činností, procedur a vazeb uskutečňovaných orgány krizového řízení a jimi určenými státními nebo veřejnými institucemi, právnickými nebo podnikajícími osobami k realizaci cílů a úkolů při zajišťování bezpečnosti státu, jeho fungování a ochrany jeho obyvatelstva i ostatních subjektů i objektů státu za krizových situací.
9.1 Cíl krizového plánování Cílem krizového plánování je: na základě analýzy možných příčin vzniku ohrožení – krizových situací a charakteristiky jejich průběhů a následků vytýčit objektivní požadavky na boj proti nim vytvořit teoretické a následně i praktické předpoklady k zabránění vzniku, resp. omezení možností vzniku ohrožení - krizových situací, jejich řešení i likvidaci následků, vytvořit účelný a efektivní systém předcházení a řešení vzniku krizových situací, vytvořit odpovídající systém řízení nežádoucích dopadů hrozeb a rizik vytvořit vybudovat a připravit nezbytné sily, prostředky a zdroje pro řešení krizových situací, vytvořit efektivní, ekonomicky a materiálně přijatelný systém zvládání krizových situací, jehož základem je v duchu zákonů proaktivní i reaktivní přístup orgánů krizového řízení vyváženě harmonicky řídit proces obranného plánování, civilního nouzového plánování a havarijního plánování vytvořit podmínky pro součinnost mezi jednotlivými orgány krizového řízení a koordinovanou činnost výkonných složek systému krizového řízení ČR vytvořit organizační, řídící a rozhodovací nástroje pro plnění úkolů orgánů krizového řízení.
9.2 Obsah krizového plánování Krizové plánování zahrnuje: určení a hodnocení bezpečnostních hrozeb státu i jednotlivých samosprávních územních celků na jejich i celostátní úrovni z hlediska možnosti vzniku krizových situací nejen v současnosti ale také v budoucnosti, plánování ochrany obyvatelstva a všech oblastí státu proti všem druhům možných ohrožení – krizových situací, včetně zbraní hromadného ničení, zhodnocení politických, právních, ekonomických, odborných a jiných dopadů všech možných krizových situací,
zhodnocení politických, právních, ekonomických, geografických, odborných a jiných podmínek pro řešení krizových situací s důrazem na pojetí, překážky a omezení, které brání nebo mohou bránit jejich řešení, stanovení předpokladů a možností republiky i jednotlivých územních samosprávních celků a organizací pro řešení krizových situací, analýza využitelnosti disponibilních sil, prostředků a zdrojů při řešení krizových situací na úrovních celostátní i jednotlivých územně samosprávních celků, stanovení jak komplexního záměru řešení krizových situací, tak záměrů jednotlivých územních samosprávních celků pro zajištění: likvidace příčin vzniku krizové situace (pokud to jejich charakter umožňuje), realizace účinných preventivních opatření k předcházení vzniku, resp. omezení možností vzniku krizových situací, jejich řešení i likvidace následků, ochrany vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku v prostoru postiženém krizovou situací, ochrana zdraví a životů osob, zvířat, majetku a životního prostředí při ohroženích – mimořádných událostech v souvislosti s teroristickými akcemi a s mezinárodním působením subjektů organizovaného zločinu, plnění základních funkcí hospodářské soustavy a zásobování řešitelů krizových situací a obyvatelstva za krizové situace, plnění základních správních a dalších funkcí státu za krizové situace, stanovení zásad a způsobu použití disponibilních sil a prostředků a využití zdrojů při řešení ohrožení - krizových situací, stanovení etap řešení krizových situací a opatření, která je třeba v jednotlivých etapách realizovat, stanovení zásad spolupráce jednotlivých složek IZS i ostatních, zasazených k řešení krizových situací, stanovení organizace systému řízení a spojení při řešení ohrožení.
Pro vytvoření objektivních podmínek pro plnění všech uvedených požadavků na plánování má velký význam analýza a vyhodnocení systémového okolí. Systémové okolí krizového plánování tvoří soustava činitelů politického, právního, ekonomického a bezpečnostního charakteru. Uvedené faktory ovlivňují vznik i sílu dopadu možných ohrožení (mimořádných událostí, krizových situací) a stejně tak systém opatření krizového plánování ovlivňuje je. Jejich analýza a vyhodnocení proto slouží jako východisko pro objektivní plánovací proces a také pro vybudování soustavy prvků – složek výkonného charakteru, zabezpečujících plánování v odvětvových oblastech.
9.3 Systém krizového plánování (KP) Systém tvoří tři relativně samostatné podsystémy: obranné plánování (OP) civilní nouzové plánování (CNP) havarijní plánování (HP)
Obr. 4 Blokové schéma systémů krizového plánování Obranné plánování (OP): Je podsystémem KP a je souhrnem věcí, jevů, procesů, vazeb, uskutečňovaných vládou ČR, resortem obrany jako gestorem OP a ostatními ústředními orgány krizového řízení k realizaci cílů a úkolů obrany státu. Má tři úrovně: nadnárodní, národní a resortní. Jeho prvky jsou: plánování sil plánování zdrojů plánování vyzbrojování plánování komunikačních a informačních systémů (KIS) plánování logistické podpory plánování zdravotnického zabezpečení plánování nevojenské obrany Civilní nouzové plánování (CNP): Je podsystémem KP, který zajišťuje vyčleňování civilních zdrojů pro podporu ozbrojených sil a pro realizaci opatření uskutečňovaných v zájmu podpory základních funkcí obrany státu, ochrany ekonomiky státu a obyvatelstva, předcházení krizím a řešení vnitrobezpečnostních problémů při narušení zákonnosti velkého rozsahu. Gestorem je stát a jeho orgány. Jeho prvky jsou: plánování civilních zdrojů pro podporu ozbrojených sil, základních funkcí státu, ochranu ekonomiky státu a předcházení ekonomickým krizím plánování nadstandardních úkolů ochrany obyvatelstva plánování vnitrobezpečnostních opatření k předcházení krizím a zabezpečení přijatelné úrovně života během krizí plánování podpory předcházení krizí v rámci NATO (řada úkolů a povinností vyplývající z našeho členství) Havarijní plánování (HP): Je podsystémem KP a je souhrnem věcí, činností, procesů, procedur a vazeb uskutečňovaných ministerstvem vnitra jako gestorem. Dále pak Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR, Policejním presidiem ČR, ředitelstvími Územních středisek
Zdravotnické záchranné služby a orgány krajů. Cílem je dosažení připravenosti k řešení krizových situací, vzniklých v důsledku eskalace hrozeb a rizik různého druhu, které vyžadují nasazení sil a prostředků základních a ostatních složek IZS. Jeho prvky jsou: plánování činnosti složek IZS (HZS, Policie ČR, Zdrav. záchranné služby) plánování použití ostatních složek IZS plánování regionální úrovně ochrany obyvatelstva při živelních pohromách haváriích zpracování vnějšího havarijního plánu zpracování vnitřních havarijních plánů plánování účasti složek IZS v mezinárodních akcích krizového managementu
9.4 Systémové okolí krizového plánování Je tvořeno: právními podmínkami, ekonomickými možnostmi, vědeckotechnickým poznáním, jeho trendy a možným využitím také v praxi IZS, včetně armády, krizovým plánováním NATO a dalších mezinárodních organizací, stavem a prognózami vývoje zahraničně politické situace a s ní spojenými hrozbami, definovanými v rámci systému koordinace zahraniční bezpečnostní politiky a v systému zpravodajského zabezpečení ochrany vnější bezpečnosti státu, vypracováním teorie a zásad řešení problematiky možných ohrožení a jejich zapracování do předpisů jako všeobecných podkladů pro přípravu sil a prostředků, stavem a prognózami vývoje vnitropolitické situace a s ní spojenými hrozbami definovanými v rámci systému civilního nouzového plánování a systému zpravodajského zabezpečení vnitřní bezpečnosti státu, stavem a prognózami výstavby a přípravy sil a prostředků, definovanými v rámci systému obranného plánování a systému civilního nouzového plánování, stavem aktuální připravenosti sil a prostředků, určených k plnění běžných úkolů při zajišťování bezpečnosti. Viz následujícím obrázek.
Obr. 5 Systémové okolí a zdroje krizového plánování
10 Kritická infrastruktura Studijní cíle Ikona1 Budete seznámeni s obsahem a rozsahem složité oblasti zvané kritická infrastruktura, bez níž by systémy a podsystémy i prvky života společnosti byly značně narušeny. Průvodce studiem Ikona5 V kapitole je objasněna složitá, široká a náročná oblast kritické infrastruktury, které je věnována stále vyšší pozornost a jež je také součástí péče a politiky Evropské unie. Tato politika je mezinárodně i národně harmonizována a má souvislosti i se členstvím naší země v organizaci NATO.
10.1 Vstup do problematiky Odolnost státu jako subjektu řízení lidské společnosti závisí na odolnosti jeho nejdůležitějších technologických prvků a systémů, především: znalostní a zkušenostní, kybernetické, energetické, zdravotní, potravinové, surovinové, dopravní, ekonomické, finanční infrastruktury. Nejdůležitější prvky, bez jejichž fungování by stát jako řídící systém společnosti zkolaboval, tvoří jeho tzv. kritickou infrastrukturu. Fungování kritické infrastruktury zajistí obyvatelům státu v krizových situacích řízení jeho nejdůležitějších životních funkcí. Úkolem vlád a orgánů stání správy je zajistit rozvoj a stabilitu obyvatel země a do toho patří i bezpečnost občanů. Rozvoj znamená také zdraví lidí, zdravé životní prostředí a kvalitní technickou infrastrukturu. To vše má i musí zajistit tzv. veřejné blaho. Problém musí být řešen ve strategické i taktické rovině. Tedy dlouhodobě i krátkodobě. Pro státní správu je důležité znát stupeň její odolnosti proti hlavním hrozbám, nyní především proti teroristickým a kybernetickým útokům, přírodním pohromám. Závislost lidské společnosti na technice a technologiích v současném globalizovaném světě neustále narůstá. Tento trend má kladné stránky, existují ale i negativa. Život populace, Českou republiku nevyjímaje, se stává relativně snadnější a na fyzickou práci méně náročný, zároveň však také složitější, méně nadějnější, prázdnější, smysluplnější. Ve světě se změnilo politické klima, řada hrozeb plynoucích z bipolárního rozdělení světa pominula, a naopak se dostaly do popředí nové hrozby. Jednou z těchto hrozeb je terorismus, ve všech jeho variantách, od separatistického, přes mezinárodní až po totalitní státy podporovaný. Cílem těchto protispolečenských sil je dosažení svých cílů, především dosažení politických ústupků. Základním prostředkem k dosažení požadovaných cílů jsou fyzické útoky, při nichž dojde k usmrcení či zranění většího počtu osob. Teroristé využívají zájmu médií o tyto akce, bleskové a intenzivní zveřejnění informací o útoku a zájem veřejnosti o jeho celkový průběh a následky. Součástí scénáře fyzického útoku je potom i uveřejnění, kdo se k provedení akce přihlásil a proč, co požaduje. Další významnou zbraní, kterou terorismus zneužívá k prosazení svých cílů, je závislost společnosti na energiích, produktech, sítích, komoditách, propustnosti dopravních tepen. Situace v zajištění potřebné funkčnosti je o to složitější, protože řada těchto infrastrukturních systémů je řízena prostřednictvím automatizovaných počítačových řídících systémů. Výpadek v jedné oblasti může způsobit kolaps v dodávce dalších energií a komodit, dochází k zřetězení poruch.
10.2 Vymezení pojmu kritická infrastruktura Závislost na technologiích si uvědomila řada států již koncem dvacátého století a postupně začala přijímat opatření k nápravě stavu. Došlo k pochopení, že pro stát je životně důležité zajištění funkčnosti řady celostátních infrastrukturních systémů. V roce 1998 přijal kongres USA na popud prezidenta Billa Clintona prezidentskou směrnici č. 63, v níž vymezil tzv. kritickou infrastrukturu USA. Bylo pochopeno, že protivník ať už se řadí do kategorie teroristických skupin, nebo státního subjektu, může dosáhnout svých politických cílů i jinými způsoby, než jenom ozbrojeným konfliktem, přičemž výsledek v ochromení státu bude téměř shodný. Klasická válka byla zaměřena na ozbrojené síly. Dnes lze říci, že hlavní zátěž příští války ponese především civilní obyvatelstvo, protože útoky budou z větší části zaměřeny proti normálním běžným potřebám (hodnotám), důležitým pro žití. Předzvěstí války budou útoky na důležitou infrastrukturu. Elektrická energie, voda, národní finanční systém, doprava, veřejné zdravotnictví, havarijní služba, telekomunikace, to jsou příklady cílů, které mohou být zasaženy. Tato strategie se vyhýbá síle supervelmocí, jejím cílem jsou naopak jejich slabiny. Síla a odolnost státu jako subjektu řízení lidské společnosti závisí na odolnosti jeho nejdůležitějších technologických prvků a systémů, především energetické, dopravní, ekonomické, finanční infrastruktuře. Nejdůležitější prvky, bez jejichž fungování by stát jako řídící systém společnosti zkolaboval, tvoří jeho tzv. kritickou infrastrukturu. Fungování kritické infrastruktury zajistí státu v krizových situacích řízení jeho nejdůležitějších životních funkcí. Vlivem teroristických akcí 11. září 2001, i útoků na prostředky hromadné dopravy v Madridu a Londýně, si i další vyspělé demokracie uvědomily svoji zranitelnost a začaly po vzoru USA přijímat opatření k nápravě stavu. Jedním významných opatření představovalo legislativní vymezení kritické infrastruktury a zajištění její ochrany. Pojetí vymezení kritické infrastruktury se v současné době krystalizuje, definice se různí. Evropská unie vymezila kritickou infrastrukturu, podle níž se kritické infrastruktury skládají z hmotných zařízení a zařízení informační technologie, sítí, služeb a majetku, jejichž narušení nebo zničení by mělo vážný dopad na zdraví, bezpečnost, zabezpečení nebo hospodářský blahobyt občanů nebo efektivní fungování vlád v členských státech. V českém pojetí lze za kritickou infrastrukturu státu považovat výrobní i nevýrobní systémy, jejichž nefunkčnost by měla vážné dopady na bezpečnost, ekonomiku a zachování nezbytného rozsahu dalších základních funkcí státu při krizových situacích . Kritickou infrastrukturu je nezbytné chránit především proti fyzickým destruktivním hrozbám, kybernetickým útokům a živelním pohromám. Přijímaná opatření jsou v řadě případů velmi nákladná. Problém s jejich realizací spočívá u prvků kritické infrastruktury, které jsou majetkem soukromého podnikatelského subjektu. Náklady na ochranu nesouvisí přímo s předmětem jejich podnikání a tím pádem zvyšují celkové náklady na poskytované služby. Soukromé organizace, se ve snaze udržet svoji konkurenceschopnost brání zvyšovat svoje náklady a proto se brání nákladům spojeným se zvyšováním odolnosti prvku kritické infrastruktury. Tento problém se v současné době identifikuje a hledají se cesty k jeho řešení, především v legislativní a ekonomické rovině. Jak již bylo zmíněno, současným problémem ochrany kritické infrastruktury je vnitřní závislost napříč subsystémy kritické infrastruktury. Tato vnitřní závislost se vyskytuje na několika úrovních, především fyzické, kybernetické a organizační. Vzniká v důsledku
finančních toků, energetických toků, informačních toků a toků vyvolaných řízením a managementem.
10.3 Ochrana kritické infrastruktury České republiky Oblast ochrany kritické infrastruktury České republiky se vyvíjí dlouhodobě, v prvopočátku se rozvíjela neuvědoměle, v posledním desetiletí však nabyla uvědomělé a cílené podoby. Nejprve se jednalo o připravenost proti jaderným haváriím, případně ochraně po použití zbraní hromadného ničení. Následně k tomu přibylo ohrožení živelními pohromami. Česká republika přistoupila cíleně k ochraně kritické infrastruktury deklarováním základních funkcí státu za krizových situací. Vymezením práv, povinností a postupů orgánů veřejné správy vymezených zákony, jimiž stát udržuje za krizových situací kontrolu nad fungováním společnosti a zajišťováním základních potřeb obyvatelstva. Gestorem aktivit spojených s ochranou kritické infrastruktury se stalo ministerstvo vnitra. Na jeho úrovni došlo k zpracování analytického dokumentu k zabezpečení základních funkcí státu a prvků kritické infrastruktury v České republice za krizové situace. Subjekty infrastruktury, jenž provozují systémy, zařízení a objekty, či poskytují služby v oblastech, považovaných pro fungování státu za kritické, se označují jako subjekty kritické infrastruktury. Oblast ochrany kritické infrastruktury je relativně mladým odvětvím uplatnění řídící funkce státu. Nicméně, vlivem výsledků analýz bezpečnostních hrozeb, technologického rozvoje a závislosti společnosti na energiích, produktech, sítích, komoditách, dochází k jejímu konstituování a zajištění požadovaného stupně ochrany. V rámci České republiky představuje základní legislativní normu, na jejímž základě je zajištěna ochrana kritické infrastruktury, krizový zákon. Zákon umožňuje konat, má však širší záběr, a způsob ochrany nedefinuje konkrétně, k jeho podpoře musí být v dané oblasti zpracovány dílčí nařízení a upřesnění. V současné době se připravuje jeho novela, která v sobě zahrnuje problematiku zajištění ochrany kritické infrastruktury. Celý proces je řízen z úrovně vlády ČR, především Bezpečnostní rady státu a Ministerstva vnitra. Významnou podporu celému procesu věnuje Evropská unie. Ochrana kritické infrastruktury je velkou výzvou pro bezpečnostní výzkum, a to jak v rovině technologické, tak procesní a řídící.
10.4 Zvláštnosti kybernetické infrastruktury EU přijala v roce 2002 akční plán na ochranu kybernetické infrastruktury a RE připravila mezinárodní dohodu o kybernetických zločinech. Zločiny jsou: proti důvěrnosti, integritě, a dosažitelnosti počítačových dat a systémů, což dále znamená – nezákonné odposlouchávání, narušování dat, zneužití technických prostředků, počítačové padělání, dětská pornografie, narušení autorských práv atd. Internet je významným nástrojem pro žití lidí a fungování informačních a řídících systémů a technologií, pro řízení technických a technologických procesů, ale je také významným nástrojem pro narušení výše uvedeného. Útok na řídicí systém kritické infrastruktury nemusí vyvolat okamžitou odezvu informační či fyzickou, ale vyvolá odezvu pozdější či neadekvátní - např. neplnění zadané funkce, její zpoždění až destrukci, změnu funkce apod.
11 Koncepce ochrany obyvatelstva Studijní cíle Ikona1 Budete seznámeni se základy Koncepce ochrany obyvatelstva. Průvodce studiem Ikona5 V dokumentu Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020, kterou přijala vláda ČR je ukázána celá složitá problematika ochrany obyvatelstva. V dalším textu si přečtete její obsah a prvních několik stránek pro ilustraci. Celá Koncepce je obsáhlá a není pro vaši orientaci nutná. Koncepce ochrany obyvatelstva je důležitým a obsáhlým dokumentem. Řešené problémy a jejich všestranné zajištění je hodně náročné na zdroje. K těmto zdrojům patří zdroje lidské, finanční, materiální, informační a časové. Je to jako u problematiky řízení. Neboť koncepce je systémem, který je třeba řídit. Je nutno podotknou, že rozhodující zdroje jsou lidské a nikoliv finanční, jak je často zdůrazňováno. Bez peněz to sice nejde, ale lidé o nich rozhodují! V další části textu se podívejme na úvodní část Koncepce, kde je vidět obsáhlost a složitost problematiky. USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 25. února 2008 č. 165 Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020 Obsah koncepce 1. Bezpečná společnost - úkoly veřejné správy, podnikové sféry a občanů 2. Připravenost pracovníků veřejné správy, právnických a fyzických osob včetně školní mládeže 3. Základní organizační a technická opatření ochrany obyvatelstva 3.1. Oblast varování 3.2. Oblast evakuace 3.3. Oblast ukrytí 3.4. Oblast nouzového přežití 3.5. Ochrana osob před kontaminací 3.6. Oblast humanitární pomoci 3.7. Spolupráce s neziskovými organizacemi 3.8. Monitorování radiační, chemické a biologické situace 3.9. Informování obyvatelstva 4. Plánování a řešení opatření k ochraně obyvatelstva pro mimořádné události, nevojenské a vojenské krizové situace 4.1. Oblast plánování, přípravy a prevence
4.1.1. Civilní nouzové plánování 4.1.2. Krizové řízení 4.1.3. Kritická infrastruktura 4.1.4. Požární ochrana 4.1.5. Ochrana zdraví osob 4.1.5.1. Ochrana veřejného zdraví 4.1.5.2. Záchrana života a zdraví 4.1.6. Veterinární ochrana před nebezpečnými nákazami zvířat a jejich přenosem 4.1.7. Věda a výzkum 4.1.8. Hospodářská opatření pro krizové stavy 4.1.9. Mezinárodní spolupráce ( EU, NATO, OSN ) 4.2. Řešení ochrany obyvatelstva v případě nevojenských krizových situací 4.2.1. Ochrana před povodněmi 4.2.2. Ochrana životního prostředí (environmentální bezpečnost) a vliv změn na ochranu obyvatelstva 4.2.3. Ochrana před účinky havárií na jaderných zařízeních 4.2.4. Ochrana před účinky závažných havárií v dopravě 4.2.5. Ochrana před účinky závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky 4.2.6. Ochrana před terorismem a organizovaným zločinem 4.2.7. Ochrana před negativními důsledky spojenými s migrací 4.2.8. Ochrana občanů a majetku České republiky při mimořádných událostech v zahraničí 4.3. Řešení ochrany obyvatelstva v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu 5. Připravenost sil a prostředků 5.1. Jednotky požární ochrany a zařízení civilní ochrany 5.2. Síly a prostředky za válečného stavu 5.3. Operační řízení 6. Materiální a finanční zabezpečení 7. Závěr 1. Bezpečná společnost - úkoly veřejné správy, podnikové sféry a občanů Bezpečnou společnost ve vztahu k mimořádným událostem a krizovým situacím lze charakterizovat jako společnost, která má přijatý soubor právních, technických, organizačních, finančních, vzdělávacích a dalších ochranných opatření k minimalizaci, respektive k překonání následků mimořádných událostí a krizových situací a v praxi ho úspěšně realizuje. Bude ji vytvářet veřejná správa, která zabezpečí podmínky pro přístup občanů k informacím o rizicích vzniku mimořádných událostí, možných následcích a zároveň o přijatých opatřeních k ochraně jejich životů a zdraví, majetku a životního prostředí. Zejména obec za pomoci složek IZS musí více sehrávat rozhodující roli v informovanosti, resp. přípravě občanů k sebeochraně a vzájemné pomoci při mimořádných událostech a krizových situacích. Využívá k tomu hromadných komunikačních prostředků a všech dostupných prostředků propagace. Důležitou úlohu v této oblasti bude plnit podniková sféra a občané na základě budovaného systému ochrany obyvatelstva a v jeho rámci vymezených úkolů. Veřejná správa i podniková sféra musí motivovat a získat občany k aktivní účasti na zajišťování vlastní bezpečnosti, bezpečnosti svých zaměstnanců, spoluobčanů a blízkých.
To vše znamená řešit nedostatečnou připravenost obyvatelstva pro ochranu, obranu a zvládání krizových situací, koordinaci přípravy obyvatelstva a to jak dospělého tak i dětí a mládeže, která by zahrnovala přípravu na možné situace (mimořádné události, vnitřní bezpečnost, obrana státu, zdravotnická připravenost v širším slova smyslu než jen zranění, ale např. i chování při epidemiích, narušení objektů kritické infrastruktury apod.). Bude řešeno hlubší i širší zapojení občanů a občanských sdružení do zajišťování bezpečnosti (ve standardních podmínkách, za krizových situací, při pomoci v zahraničí). Bude třeba zahrnout tento problém do vytvářených programů (s využitím odpovídajících programů EU, připravovaného Národního programu ochrany kritické infrastruktury1) a do přípravy občanů k sebeochraně. Občané mají právo na pomoc státu, ale mají i povinnosti a spoluodpovědnost za svoji ochranu. 2. Připravenost pracovníků veřejné správy, právnických a fyzických osob včetně školní mládeže Ke zkvalitnění připravenosti fyzických osob se jeví jako potřebné přijmout Program výchovy a vzdělávání obyvatelstva k jeho bezpečnosti a ochraně při mimořádných událostech a krizových situacích. Školní mládež vzdělávat v souladu s rámcovými vzdělávacími programy základních a středních škol. Ke zkvalitnění připravenosti budoucích učitelů bude nutné začlenit do studijních programů pedagogických fakult problematiku Ochrana člověka za mimořádných událostí. 3. Základní organizační a technická opatření ochrany obyvatelstva 3.1. Oblast varování MV-GŘ HZS ČR vytvoří organizačně-technické podmínky pro koordinovanou výstavbu a provozování systému varování, který naplní potřeby státní správy, samosprávy, právnických osob, podnikajících fyzických osob i jednotlivých občanů (bude třeba řešit i systém varování a informování občanů ČR v zahraničí, kteří poskytli údaje o svém pobytu dobrovolně k evidenci na zastupitelských úřadech za účelem včasného informování). MV-GŘ HZS ČR bude zajišťovat a provozovat infrastrukturu systému varování pro přenos povelů k aktivaci koncových prvků varování a vytvářet podmínky pro postupné nahrazování zařízení umožňující přenos povelů novými technologiemi, zejména moderními komunikačními prostředky s využitím digitalizace v rámci území ČR, případně pro přechod na technologie využívající celoplošné vysílače nebo satelitní systémy. Obec bude zajišťovat a provozovat na vlastní náklady moderní koncové prvky varování, které jsou využívány orgány samosprávy k informování obyvatelstva o běžných záležitostech obce a zabezpečí vyslání varovného signálu a tísňové informace obyvatelstvu na území obce před hrozící nebo nastalou mimořádnou událostí. Koncový prvek varování musí umožňovat ovládání z operačního a informačního střediska IZS všech úrovní a vstup pro poskytování tísňové informace velitelem zásahu. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující nebezpečná zařízení, jako jsou provozovatelé jaderných energetických zařízení3 a provozovatelé objektů nebo zařízení zařazených do skupiny B4, budou zajišťovat technické prostředky pro varování obyvatelstva v zóně havarijního plánování. Vlastníci vybraných vodních děl I., II. a III. kategorie5 zajišťují technické prostředky pro varování obyvatelstva na území ohroženém zvláštními povodněmi.
Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provozující objekty a zařízení, ve kterých dochází dočasně nebo trvale ke shromažďování velkého počtu osob (nákupní centra, sportovní haly a stadiony, střediska zimních sportů, letiště, metro, velké dopravní uzly, výstaviště, apod.), a které mohou být potenciálně ohroženy mimořádnými událostmi (např. požár, výbuch, zřícení budovy, únik nebezpečných látek, teroristický útok) budou na své náklady zajišťovat informační (místní) systémy, které lze připojit na infrastrukturu systému varování tak, aby bylo možné státem, obcí nebo velitelem zásahu informovat obyvatelstvo, které se dočasně zdržuje v objektu a jeho blízkosti v případě ohrožení mimořádnou událostí. 3.2. Oblast evakuace Při přípravě evakuačních opatření reagovat na změněné podmínky s převládající samovolnou evakuací. Dále připravovat a zajišťovat přednostní evakuaci pro vybrané skupiny obyvatelstva do předem určených objektů. K tomu řešit systém registrace evakuovaných. 3.3. Oblast ukrytí K ukrytí při mimořádných událostech s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami a účinky pronikavé radiace je občanům doporučováno využívat přirozené ochranné vlastnost staveb s doporučením úprav zamezujících jejich proniknutí. 3.4. Oblast nouzového přežití K zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva, zejména evakuovaných osob, budou využívána především stacionární zařízení umožňující nouzové ubytování a stravování. Opatření nouzového přežití jsou řešena v havarijních plánech krajů. Mobilní kontejnerové soupravy pro nouzové přežití budou doplněny do stanoveného počtu 15 ks. V působnosti Ministerstva obrany jsou připraveny materiální základny humanitární pomoci (dále jen „MZHP“) pro 2 250 osob a u HZS ČR pro 750 osob. 3.5. Ochrana osob před kontaminací K ochraně osob před radioaktivní kontaminací a účinky nebezpečných chemických látek je občanům doporučováno k ochraně dýchacích cest, očí a povrchu těla používat prostředky improvizované ochrany. Je třeba pokračovat v nákupu nových prostředků pro dekontaminaci osob a techniky, vytvořit podmínky pro zřizování víceúčelových zařízení za účelem dekontaminace, vypracovat zásady a postupy při dekontaminaci většího počtu osob a doplnit moderní mobilní prostředky pro zabezpečení tohoto úkolu. Hromadná dekontaminace oděvů je nereálná, převážně se bude uvažovat likvidace oděvů např. ve spalovnách, než jejich dekontaminace. 3.6. Oblast humanitární pomoci Poskytování humanitární pomoci do zahraničí bude realizováno ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí, SSHR, případně nevládními humanitárními organizacemi. Humanitární pomoc do zahraničí bude poskytována formou materiální a finanční pomoci, vysíláním záchranných týmů nebo specialistů, nebo kombinací uvedených možností. Přínosem k zabezpečování úkolů v této oblasti bude plánované zřízení materiální základy humanitární pomoci, která bude začleněna do existující Základny logistiky MV-GŘ HZS ČR a připravované vybudování odpovídající infrastruktury – nové logistické základny s odpovídajícím technologickým vybavením, které je však podmíněno zajištěním spolufinancování ze strukturálních fondů EU.
Ve spolupráci s nevládními organizacemi je třeba vytvořit systém poskytování adresné a efektivní humanitární pomoci postiženému obyvatelstvu s využitím odpovídajícího informačního systému evidujícího nabídky, poptávky a jejich cílené aktuální využívání. Tuto problematiku bude potřebné řešit v rámci informačního systému na podporu krizového řízení. Závěr Ikona5 Pokud jste dočetli až do tohoto místa – blahopřeji! V předloženém textu vám byl podán jen vstup do problematiky ochrany obyvatelstva. Smyslem napsaných slov je poskytnout vám jen základní orientaci ve složité problematice bezpečnosti a její součásti – ochraně obyvatelstva. Možná vás přepadly deprese, kolik na nás číhá nebezpečí a jak složitá a mnohovrstevná to problematika je. Jak je náročná a kolik jste toho o ní nevěděli a netušili. Teď už jste dál a zkuste vy sami o ní více přemýšlet. Jak předcházet nebezpečí, a když už k němu dojde, co můžete dělat. Zkuste sami sebe a své nejbližší co nejlépe zabezpečit ochrannými prostředky. A studujte další materiály. Doporučuji zejména čas od času se podívat na webové stránky hasičského záchranného sboru. Jsou skvěle udělány, je tam spousta informací a návodů. Přeji vám hodně zdaru do života a co nejméně nebezpečí!
Literatura Ikona7 ANTUŠÁK,E. – KOPECKÝ, Z. Úvod do teorie krizového managementu I. 2003, VŠE Praha, BECK, U. Riziková společnost. 2004 80-86429-32-6 BÍLÝ, J. Moc a právo v evropské politické tradici. 2004 EICHLER, J. Terorismus a války na počátku 21. Století. ISBN 978-80-246-317-8 FULLER, D. Vést nebo být veden. 2004 80-86851-03-6 GIGANTÉS,P. Magie moci. 2002 80-86518-44-2 HANDY,Ch. Hlad ducha.. 1999 80-7261-004-X JIRÁSEK, J.A. Souboj mozků v řízení. 2004 80-86851-01-X MACHIAVELi,N. Úvahy o vládnutí a vojenství. 2001 80-7203-391-3 PROCHÁZKOVÁ, D.– ŘÍHA, J. Krizové řízení, 2004, MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, ISBN 80-86640-30-2 NOVÁK, J. Management I. OLOMOUC: UP Olomouc,2006, Skripta, ISBN 80-244-1456-2. NOVÁK, J. Systémové okolí managementu ochrany obyvatelstva. In: Interoperabilita managementu ochrany obyvatelstva. BRNO: Univerzita obrany Brno. ISBN 80-7231-138-7 NOVÁK, J. Krizovost a projektování krizového řízení. In: Sborník 9. ročník mezinárodní konference Internet a bezpečnost organizací (+CD). ZLÍN: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,2007. ISBN 978-80-7318-548-0. NOVÁK, J. Člověk, bezpečnost, elektronická média. In: Zborník přednášok z medzinárodnej vedeckej konferencie „Globalizácia a je sociálno-ekonomické důsledky“. ŹILINA: Žilinská univerzita v Žilině,2007. ISBN 978-80-969742-0-7 NOVÁK,J. Civilization Crisis Processes and Management. In: Sborník 10. ročník mezinárodní konference The Internet, Competitiveness and the Organisational Security ZLÍN: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,2008. ISBN 978-80-7318-548-0
NOVÁK, J. Bezpečnost a násilí jako okolí řídících procesů. In. Systémové konflikty PARDUBICE: Univerzita Pardubice, 2011. NOVÁK, J. Řízení a krizové tendence jeho okolí. In: Bezpečnostní management a společnost, sborník konference CATE 2011. BRNO: Univerzita obrany 201. ISBN 978-80-7231-790-5. REKTOŘIK,J. a kol. Krizový management ve veřejné správě. 2004 80-86119-83-1 SMEJKAL,V.- RAIS, K. Řízení rizik. 2003 ISBN 80-247-0198-7 TICHÝ, M. Ovládání rizika. 2006 80-71-79-415-5 ZUZÁK, R. Krizové řízení podniku. 2004 80-86419-74-6 www stránky: www.emergency.cz www.mvcr.cz www.portal.gov.cz www.blisty.cz www.risk-management.cz www.firebrno.cz/materialy-ke-stazeni-navody-a-metodiky google/krizové řízení www úřadů terminologický slovník - www.mvcr.cz/informační servis/mimořádné události