IKS-TEORIE SPORTU Informace k předmětu Studijní cíle Ikona1 V této kapitole se seznámíte s požadavky, které je nezbytné dodržet pro splnění studijních povinností a absolvování předmětu Teorie sportu. Jsou zde uvedeny pokyny pro přípravu a realizaci seminárního úkolu a prezentace zpracovaného tématu v semináři (tutoriálu). Na seznámení se s informacemi v této kapitole Vám doporučuji si vyhradit 15-20 minut. Podmínkou zapsání do předmětu je absolvování výuky předmětu Pedagogika sportu zakončené zápočtem. Ikona5 Základní informace o předmětu Teorie sportu jsou uvedeny na www FTK UP v systému Stag.
Téma seminární práce a její zpracování Po nastudování témat uvedených v této studijní opoře (viz níže) budou realizována vystoupení studentů. Téma seminární práce Vám pude přiděleno na úvodním setkání na začátku semestru, kde bude rovněž stanoveno pořadí prezentovaných témat. Základem pro zpracování přiděleného tématu jsou poznatky uvedené ve světové literatuře získané převážně z databází. Požadovány jsou minimálně 3 zdroje prioritně publikované po roce 2000 ve světových jazycích. V závěru práce jsou uvedené poznatky doplněny vlastním stanoviskem studenta a mohou být konfrontovány s poznatky z publikací českých autorů. Ikona5 Výjimečně můžete rovněž využít starší publikaci. Výběr relevantní literatury je prvním krokem k úspěchu a zodpovídá za něj student! V případě, že si správností výběru nebudete jisti, doporučuji Vám konzultaci s vyučujícím. Seminární práce je výsledkem analýzy a syntézy poznatků z použité odborné literatury, při nichž student uplatní rovněž znalosti získané v předchozím studiu. Její rozsah je 5-7 stran. V závěru práce je uveden studentův pohled na uvedené poznatky k řešené problematice. Po formální stránce je seminární práce vypracována podle publikace Frőmel, K. (2002). Kompendium psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc: UP. V den výstupu student před zahájením prezentace odevzdá vytištěnou seminární práci vyučujícímu! Ikona5 Z dosavadních zkušeností z prací studentů v této souvislosti upozorňuji, že: 1. Na úvodní straně je nezbytné za jménem upřesnit studijní skupinu (např. TRS 3. r)! 2. Reference musí být uvedeny nejen jako samostatná část na konci práce, ale i v textu!
Prezentace zadaného tématu v semináři Do powerpointové prezentace student zařadí nejdůležitější poznatky k zpracovanému tématu. Prezentace obsahuje název tématu, autora prezentace, použité literární zdroje (lépe na začátku prezentace), vlastní problematiku, zhodnocení, ev. náměty do diskuse. Student zodpovídá za čitelnost poznatků uvedených v prezentaci. Tu přinese v den výstupu na „flash“ disku a před zahájením semináře, popřípadě po jeho zahájení ji přehraje do PC. Na prezentaci má student vyhrazeno 15 minut a dále 5 minut na diskusi. Ikona5 Z dosavadních zkušeností z prezentací studentů upozorňuji na dostatečnou velikost písma (doporučuji 20 a více), čitelnost tabulek a obrázků, barvu podkladu a písma (kontrastní). Není vhodné, abyste do jednotlivých „slajdů“ zařazovali mnoho textu a abyste prezentaci pouze reprodukovali.
Požadavky na zaslání seminární práce a prezentace vyučujícímu Student je povinen zaslat prezentaci (ppt; pptx) a seminární práci (doc; docx) vyučujícímu emailem v termínu dohodnutém na úvodním tutoriálu na adresu:
[email protected] Další upřesnění:
předmět mailu: např. KTESP+datum semináře
název souboru (platí pro oba dokumenty): Příjmení+číslo tématu. (např. Pospíšil 5); u opravené verze např.: Pospíšil 5_opr 1)
Témata seminárních prací 3. Současné názory na sportovní přípravu mládeže a její dílčí aspekty 4. Talent, výběr talentů 5. Genetické předpoklady pro sportovní výkon 6. Analýza sportovního výkonu 7. Adaptace na tréninkové zatížení a zatěžování 8. Motorické učení v tréninku techniky 9. Kondiční trénink ve sportovním tréninku 10. Trénink síly – teoretické aspekty, současné trendy 11. Trénink rychlosti – teoretické aspekty, současné trendy 12. Trénink vytrvalosti – teoretické aspekty, současné trendy 13. Trénink koordinace – teoretické aspekty, současné trendy 14. Agility – teoretické aspekty, současné trendy 15. Psychologická příprava v současném sportovním tréninku 16. Periodizace tréninku (cyklování) 17. Význam diagnosticky v řízení sportovního tréninku (přehled výsledků studií)
2
Ikona5 Seznam témat může být aktualizován. Jeho aktuální verze bude oznámena nejpozději při zadávání témat na prvním tutoriálu. Ve výjimečném případě (např. dlouhodobý zájem o oblast) může vyučující na základě žádosti studenta zařadit téma navržené studentem.
Požadavky na udělení zápočtu Účast na tutoriálech (100%); v případě souhlasu vyučujícího (závažné důvody) jedna absence). Včasné zaslání a uznání úkolů uvedených ve studijní opoře (termíny budou upřesněny při prvním setkání). Včasné zaslání seminární práce a prezentace. Uznání seminární práce. Jsou možné maximálně dvě opravy! Uznání powerpointové prezentace. Jsou možné maximálně dvě opravy (ppt prezentace, ne vlastního vystoupení)! Shrnutí Ikona4 Pro absolvování předmětu je zásadní splnění požadavků na seminární práci a prezentaci na zadané téma. Klíčové jsou především obsahová stránka, formální stránka a dodržení termínů pro splnění povinností v rámci předmětu. Ikona6a Kontrolní otázky
Jaké jsou požadavky pro vypracování seminární práce a prezentace?
Jaké jsou požadavky na zaslání/odevzdání seminární práce a prezentace?
Literatura Ikona7 Podle jednotlivých témat – viz výše uvedené požadavky.
3
Taktická příprava Studijní cíle Ikona1 V této kapitole získáte základní informace o jedné ze základních složek sportovního tréninku. Prostudováním uvedených poznatků a promyšlením jejich využití ve vaší tréninkové praxi vytvoříte základní předpoklady pro úspěšné trenérské působení v oblasti taktické přípravy. Vhodně zvolená strategie, resp. uplatňovaná taktika a schopnost její změny vzhledem k vývoji soutěže, jsou v řadě disciplín klíčem k úspěchu. Přesto se teoretickým základům této problematiky ve vzdělávání tělovýchovných odborníků nevěnuje dostatečná pozornost. Na zvládnutí problematiky a splnění úkolů Vám doporučuji si vyhradit 5-7 hodin.
Taktická příprava Optimální řešení proměnlivých soutěžních situací je podmínkou dosažení vysoké sportovní výkonnosti v mnoha sportovních odvětvích. Taktická příprava je složkou sportovního tréninku zaměřenou na osvojení efektivních způsobů řešení pohybových úkolů a zdokonalování schopnosti jejich optimálního výběru a realizace v soutěžních situacích. Obsahem taktické přípravy je osvojování potřebných vědomostí, nácvik a zdokonalování různých způsobů řešení soutěžních situací na základě vnímání a analýzy situace a vytváření schopnosti přizpůsobování osvojených řešení měnícím se podmínkám. Úroveň taktické stránky sportovního výkonu je výrazně spjata s úrovní duševního vývoje a je podmíněna propojením teoretické a praktické činnosti. Je tedy zřejmé, že úroveň a možnosti taktické přípravy jsou v jednotlivých etapách sportovní přípravy odlišné. Předem promyšlený plán způsobu sportovního soupeření vedoucí ke splnění vytyčeného cíle (tím je nejčastěji vítězství) nazýváme strategií. Strategie je základem pro rozhodování při řešení soutěžních situací. Strategický plán vytvoříte na základě řady poznatků, zvážení řady okolností a souvislostí týkajících se významu soutěže, svěřenců, event. vlastní osoby, výkonnosti a specifik soupeře, podmínek soutěže apod. Při jeho tvorbě byste v určité míře měli spolupracovat se svými svěřenci a brát v potaz jejich názory. Reálnost a kvalita strategického plánu ovlivňuje rozhodovací procesy v průběhu soutěže, a tím i její výsledek Příklad scoutingu v basketbale Př. házená – útočné HK? K základním východiskům tvorby strategického plánu patří:
Stanovení důležitosti soutěže a reálného cíle.
Informace o soupeři – jeho výkonnosti, slabých a silných stránkách, předpokládané strategii.
Posouzení vlastní výkonnosti.
Informace o podmínkách, ve kterých bude soutěž probíhat.
Ikona5
Při současné vyrovnanosti nejlepších sportovců a týmů sehrává správná strategie vycházející z detailní analýzy soupeře mnohdy rozhodující roli. Realizaci stanovené strategie v průběhu soutěže (způsob soupeření) vyjadřujeme pojmem taktika (představuje operativní řešení situace). Taktikou rozumíme předem naučený soubor řešení soutěžních situací v souladu s pravidly, nebo také způsob vedení sportovního boje s cílem dosáhnout nejlepšího (plánovaného) výsledku v soutěži. U jednotlivých sportovních disciplín se možnosti uplatnění taktiky liší (srovnejte např. možnosti ve sportovních hrách a při sprintu) a jsou především dány typem soupeření (souběžné, protichůdné), možnostmi kontaktu se soupeřem, délkou soutěžení a počtem kooperujících partnerů (taktika jednotlivce, skupiny, týmu). Při určitém zjednodušení může být uplatnění taktiky následující:
Minimální (gymnastika, sprint…).
Taktizování (vzpírání, skok vysoký…).
Rozdělení sil (běhy na dlouhé a střední tratě…).
Plné uplatnění (sportovní hry, úpoly). !!!Video 2x Příklad uplatnění taktiky při obraně na síti ve volejbale!!! !!!Video: házená – varianty zakončení HK pivotkou!!! Taktika má tedy největší význam ve sportovních hrách a v úpolových sportech, ve kterých lze pozorovat značnou proměnlivost soutěžních situací. V mnoha odvětvích je taktické řešení soutěžních situací součástí osvojování a zdokonalování sportovních dovedností a proto se uplatňuje technicko-taktická příprava. Často je potřebné rozlišovat rovněž taktiku útočnou a obrannou. Ikona6a Zamyslete se nad možnostmi uplatnění taktiky ve Vaší disciplíně, ev. v disciplíně, ve které je taktika plně uplatňována. K základním úkolům taktické přípravy patří:
Osvojování taktických vědomostí (počínaje znalostí pravidel po znalost slabých stránek herního systému soupeře a jednotlivců).
Nácvik a zdokonalování taktických dovedností, tj. osvojených modelů řešení soutěžních situací (např. hráč provádí přesně a účinně taktickou dovednost v utkání – volí správnou variantu nahrávky míče útočníkovi a nahrává přesně do očekávaného prostoru).
Rozvoj taktických schopností a postupů (např. schopnost vnímat měnící se herní situaci nebo rychle se rozhodovat).
Ikona6a Uveďte příklady konkretizace uvedených úkolů taktické přípravy ve Vaší specializaci. Vycházet přitom můžete z vaší aktuální tréninkové činnosti nebo z modelové situace.
2
Zapamatujte si, že k tomu, aby mohla být taktika plně uplatněna, je nezbytné, aby byla předem situačně nacvičována a zvládnuta. To vyžaduje, zejména u méně vyspělých sportovců, větší časové prostor, ale i její „vnitřní přijetí“ samotnými sportovci. Taktika se realizuje prostřednictvím taktického jednání v soutěži. Taktické jednání jednotlivce (skupiny, týmu) při řešení soutěžních situací má tyto fáze, které se prolínají a vzájemně ovlivňují:
Vnímání a analýza soutěžní situace (rozpoznání vzniklé situace).
Myšlenkové řešení (výběr optimální varianty řešení).
Realizace vybraného řešení. V praxi obvykle dochází v důsledku zkušeností, anticipace a časového tlaku k redukci druhé fáze. Se zvyšující se úrovní se rovněž redukuje časový prostor pro realizaci jednotlivých fází a rostou požadavky na kvalitu. Úspěch či neúspěch v jednání sportovce jsou zpětnovazebnými informacemi, které ovlivňují jeho další činnost. Volba optimálního způsobu vedení sportovního boje v soutěžích je především závislá na připravenosti sportovce/týmu, specifikách sportovce/týmu, soupeři, vývoji situace v průběhu soutěžení. Pokud situace není nacvičena, sportovec při řešení konfliktních situací improvizuje. Z vlastní zkušenosti určitě víte, že průběh soutěžní situace může být výrazně ovlivněn vnějšími podmínkami. Ty mohou být stálé (rozměry hřiště, nářadí…) nebo proměnlivé (rozhodčí, diváci, teplota…). Dále je třeba vzít v úvahu především náčiní a nářadí (lyže, kůň, tyč pro skok o tyči…). Ikona6a Ujasněte si, jak mohou ve vaší disciplíně vnější podmínky ovlivňovat soutěžní situace ve Vaší disciplíně a co z toho vyplývá pro tréninkový proces. Optimalizace procesů taktického jednání v soutěži je především spojena s:
Osobnostními předpoklady, především s rozsahem a kvalitou paměti (umožňuje uchovávat vědomosti a transformovat je ve zkušenosti), procesy vnímání, myšlení, rozhodování, zkušenostmi.
Anticipací (vlastnost především zkušených sportovců).
Kondiční (např. prevence vzniku únavy), technickou (např. zvládnutí variant úderu nebo kopu do míče), psychologickou a teoretickou připraveností sportovce, resp. týmu.
Znalostí soupeře a identifikací jeho aktuálního jednání.
Charakterem dané strategie a s pro ni platnými zásadami (např. jak hrát proti soupeři, který má výškovou převahu, který zhušťuje obranu před vlastní brankou).
Efektivním způsobem nácviku příslušné taktiky v tréninkovém procesu.
Nácvik taktického jednání je dlouhodobým procesem, který zahrnuje:
Osvojování taktických znalostí.
Nácvik taktických dovedností (tj. tréninkem osvojených modelů řešení soutěžních situací, při kterých se uplatňují sportovní dovednosti, zkušenosti apod.).
Rozvoj taktických schopností.
3
Uveďte, které taktické znalosti jsou klíčové pro Vaši sportovní disciplínu. V případě, že v této disciplíně se taktika výrazněji neuplatňuje, uveďte příklad jiného sportu. K základním taktickým znalostem patří především znalost pravidel, zásad taktického jednání v jednotlivých soutěžních situacích, organizace vedení sportovního boje – znalosti systémů, kombinací, typických soutěžních situací, soupeřů …). Taktické dovednosti představují modely řešení soutěžních situací. Zahrnují vědomosti (pravidla, základní principy a postupy taktického jednání v disciplíně, poznatky o soupeřích…), zkušenosti a intelektové schopnosti (pohotová orientace ve složitých situacích, rychlé rozhodování, schopnost kombinovat a tvořit…). Cílem nácviku taktických dovedností je osvojit si komplexy jednání v situacích, které se v utkání často vyskytují (Obrázek 1)
Obr 1 Inventář základních typových herních dějů ve volejbale
4
Obr 2 Inventář faktorů tréninku nahrávky ve volejbale Osvojování taktických dovedností je spojeno s ovlivňováním:
Procesů vnímání.
Myšlení a rozhodování
Znalostí a zkušeností.
5
Zdokonalování procesů vnímání je především spojeno se selektivností (sportovec vybírá jen signály, které jsou důležité pro úspěšné řešení soutěžní situace) a s rozvojem specifických vjemů (umožňují přesněji diferencovat podněty – např. pocit míče). Kvalita a trvanlivost osvojovaných taktických dovedností je ovlivněna volbou metodického postupu v tréninku taktiky. Uplatňuje se především trénink v různých podmínkách – od zjednodušených, pře podmínky blížící se soutěžním, až po situace, kdy vytváříme zvýšený tlak nebo modelujeme podmínky soutěže, na kterou se sportovec připravuje, ev. i podmínky náročnější. Před vlastním nácvikem je vhodné vysvětlit sportovcům cíl a podstatu nacvičované dovednosti a u týmových výkonů nejdříve nacvičovat ve skupinách a pak v rámci celého týmu. Tip pro tréninkovou praxi Ikona10 Jakmile je to možné, při tvorbě tréninkových cvičení vycházejte ze skutečných soutěžních situací. S těmi Vám doporučuji předem seznámit Vaše svěřence např. prostřednictvím videozáznamů. Ikona6a Zamyslete se nad tím, jaká tréninková cvičení byste mohli uplatnit pro nácvik taktických dovedností u mládeže ve Vašem/vybraném sportu a s ohledem na věkovou kategorii. Příklad cvičení (cíl, obsah, organizace …) budete prezentovat v průběhu tutoriálu. Rozvoj taktických schopností je podmíněn především celkovými možnostmi sportovce, úrovní jeho techniky, specifickými intelektuálními schopnostmi (vnímat složité a měnící se soutěžní situace, ukládat a vybavovat si v paměti taktické vědomosti, koncentrovat se na hlavní úkoly taktického plánu, rychle a správně se rozhodovat apod.). Závěrem ještě zmíníme informace o metodách taktické přípravy, které jsou zaměřeny na účelné vedení sportovního soutěžení. Používají se především metody seznamování se základními teoretickými poznatky (např. s pravidly a jejich důsledky pro taktické jednání sportovců), metody analýzy situace a anticipace vývoje, metody hodnocení vlastních a soupeřových možností, metody rozvoje rychlého rozhodování a výběr optimálního řešení vzhledem k vývoji soutěže apod. Tip pro tréninkovou praxi Ikona10
V tréninkovém procesu věnujte dostatečnou pozornost především těm způsobům řešení soutěžních situací, které nejčastěji uplatňujete, event. těm, jejichž uplatnění předpokládáte v nastávající soutěži.
Přehnaný důraz na taktiku u začátečníků/dětí je nevhodný. Podporujte samostatnost při soutěžení, dávejte mladým sportovcům vhodnou míru volnosti, podle sportu druhu poskytujte prostor pro rozvoj tvořivosti – hledání různých variant řešení, vlastních řešení, vč. experimentování.
6
Vyhledejte odborný cizojazyčný článek nebo kapitolu v knize, zabývající se problematikou taktiky ve sportu. Obsah článku zpracujte v rozsahu 1-2 stran textu a zašlete. Nezapomeňte na závěr uvést referenci! Shrnutí Ikona4 Taktická příprava je jednou ze základních složek/součástí sportovního tréninku. Je zaměřena na osvojení efektivních způsobů řešení pohybových úkolů a zdokonalování schopnosti jejich optimálního výběru a realizace v soutěžních situacích. Sportovec uplatňuje v průběhu soutěže určitou taktiku s cílem dosáhnout nejlepšího výsledku. Jedná se uplatňování naučených řešení soutěžních situací v souladu s pravidly. Taktika představuje operativní řešení situace, které vychází z předem promyšleného plánu způsobu sportovního soupeření – strategie. K tomu, aby mohla být taktika plně uplatněna, je nezbytné, aby byla předem situačně nacvičována a zvládnuta. V soutěži se taktika realizuje prostřednictvím taktického jednání. Optimalizace procesů taktického jednání v soutěži je spojena s řadou předpokladů, které musí být zohledněny v tréninkovém procesu. Při plánování a realizaci tréninkového procesu je třeba zohlednit nejen odlišné předpoklady jednotlivých sportovních disciplín pro uplatnění taktiky, ale i věková specifika. Nácvik taktického jednání je dlouhodobým procesem, který zahrnuje: osvojování taktických znalostí, rozvoj taktických schopností a nácvik taktických dovedností. Kvalita a trvanlivost osvojovaných taktických dovedností je ovlivněna metodickými aspekty tréninku. Kontrolní otázky Ikona6a
Charakterizujte taktickou přípravu a objasněte pojmy strategie, taktika, taktické jednání.
Objasněte problematiku nácviku taktického jednání a uveďte příklady z praxe.
Jak může trenér systematickým tréninkem pozitivně ovlivňovat řešení soutěžních situací vašimi svěřenci?
Literatura Ikona7 Dobrý, L., & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry: výkon a trénink. Praha: Olympia. Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Choutka, M., & Dovalil, J. (1992). Sportovní trénink. Praha: Olympia. Haník, Z., Lehnert, M. et al. (2004). Volejbal I (Herní dovednosti a kondice v tréninku mládeže). Praha: Český volejbalový svaz. Lehnert, M. (2007). Současné směry teorie a praxe sportovního tréninku. Habilitační práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Hanex. 7
Moravec, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., & Laczo, E. (2004). Teória a didaktika športu. Bratislava: Fakulta telesnej výchova a športu, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport. Perič, T. (2008). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada.
8
Řízení sportovního tréninku Studijní cíle Ikona1 Problematika řízení ve sportovním tréninku „završuje“ okruh základních témat sportovního tréninku. Obsah kapitoly poskytuje důležitý teoretický základ pro efektivní realizaci tréninkového procesu v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Orientace v problematice řízení ve sportovním tréninku a pochopení souvislostí s ostatními tématy umožní maximální využití dosud osvojených poznatků v tréninkové praxi na všech úrovních. Požadované vstupní znalosti Ikona2 Jsou požadovány základní znalosti ze sportovního tréninku. Zkušenosti z praxe potvrzují, že průběh a výsledek tréninkového procesu jsou výrazně ovlivněny úrovní a způsobem jeho řízení. Řízení sportovního tréninku můžete chápat jako zdůvodněné pokyny a zásahy do tréninku (vedení sportovců, ovlivňování jednání, hodnocení, zatížení a manipulace s ním…) za účelem dosažení tréninkových cílů. Řídit sportovní trénink tedy znamená permanentně převádět organismus z jednoho stavu – výchozího do nového, který se co nejvíce přibližuje plánovanému modelu. V tréninkové praxi to znamená, abyste tréninkovou činnost plánovali a plány aktualizovali podle stavu sportovců, promýšleli výběr a návaznost tréninkových cvičení, jejich uspořádání do tréninkových cyklů (stanovení zatížení, jeho velikosti a druhu; dynamika charakteristik zatížení dle změn stavu trénovanosti; zatěžování v rámci mikrocyklu, resp. bloku …). Součástí efektivní řízení je rovněž ověřování souvislostí mezi realizovanými adaptačními podněty (tréninkovým zatížením a zatěžováním) a růstem trénovanosti, resp. sportovní výkonnosti svěřenců. Ikona6a Vyhledejte a přečtěte alespoň jednu odbornou studii zaměřenou na ověření vztahu mezi absolvovaným tréninkovým programem a sportovní/speciální výkonností.
Teoretická východiska řízení sportovního tréninku Mezi základní východiska řízení patří především: 1. Znalost struktury sportovního výkonu (SV) a chápání výkonu jako výsledku specializované adaptace. 2. Chápání sportovního tréninku jako dynamického celostního systému s cílem zvyšování výkonnosti. 3. Využívání kybernetiky. 4. Systematické využívání diagnostiky. Ad 1) Trenér musí určit rozhodující faktory sportovního výkonu, neboť význam a uspořádání faktorů je pro každou sportovní disciplínu specifické. Například ve volejbale mezi tyto
faktory patří výbušná síla dolních končetin (Obrázek 3), výškové parametry, útočné schopnosti (včetně servisu), hráčské zkušenosti a lokomoční schopnosti.
Obrázek 3. Zastoupení herních činnosti jednotlivce u hráčských specializací ve volejbale (Lehnert, 2007)
Obrázek 4. Počet odrazů při realizovaných herních činnostech jednotlivce u jednotlivých hráčských specializací ve vrcholovém mužském volejbale (Lehnert, 2007) Ikona6a Na základě svých znalostí a odborných poznatků určete rozhodující faktory sportovního výkonu ve Vaší/vybrané disciplíně. Ad2) Proces sportovního tréninku vykazuje veškeré základní znaky systému. Ikona5 Pod pojmem „systém“ si představte souhrn prvků, jejichž interakcí se vytvářejí nové vlastnosti, které prvky, z nichž se systém skládá, samy o sobě nemají. Podstatné je spojení mezi prvky systému, přičemž změna jednoho prvku nutně vyvolá i určitou změnu jiných prvků, jejich struktury a často i systému jako celku. Mezi prvky sportovního tréninku patří především tréninkové prostředky, metody tréninku, charakteristiky zatížení, zásady stavby tréninku. Systém sportovního tréninku představuje účelné, na základě určitých zákonitostí a principů zdůvodněné uspořádání obsahu, prostředků a metod tréninku. Můžete si jej představit jako soubor sestávající ze specifických částí (prvků), který má dynamickou strukturu a vstupuje do interakce s podmínkami vnějšího prostředí. Jeho podstatou je vyvolávání progresivních změn trénovanosti, které se mění v čase a které lze ovlivnit. V rámci systémového řízení sportovního tréninku lze rozlišit subsystém řídící (trenér) a řízený (sportovec), mezi nimiž musí existovat tok dostatečného množství kvalitních informací. Ad3) Kybernetika zobecňuje zákonitosti řízení. Umožňuje vyjádřit matematickými postupy různé situace a jevy o jejichž poznání usiluje. Matematický aparát kybernetiky umožňuje kvantifikujícími přístupy řešit problémy řízení pomocí prostředků výpočetní techniky. Ve sportovní praxi se využívá software obsahující hodnotící postupy, které objektivizují řízení sportovního tréninku a umožňují efektivně plánovat, individualizovat a korigovat tréninkové zatížení a zatěžování. Jako příklad si můžeme uvést softwer používaný pro monitorování a analýzu srdeční frekvence, analýzu variability srdeční frekvence, optimalizace tréninku při rozvoji explozivní síly pomocí mechanického výkonu nebo software pro kinematickou analýzu pohybu. Ad 4) Diagnostika je součástí diagnostického procesu, který je chápán jako stupňovitý zpětnovazební proces nezbytný pro řízení a regulaci sportovního tréninku. Cílem tohoto procesu je stanovení diagnózy a především uplatnění v ní obsažených informací při řízení tréninku (Obrázek 5).
Obrázek 5. Výsledky testování izokinetické síly flexor a extenzorů kolenního kloubu u skupiny vrcholových sportovců Ikona5 Vzhledem ke skutečnosti, že problematika diagnostiky ve sportu byla součástí již absolvovaných předmětů „Antropomotorika“ a „Diagnostika“, nebudeme se jí zde dále zabývat. Doporučuji ale, abyste si základní poznatky z této důležité oblasti zopakovali!
Systémové řízení sportovního tréninku Pro vás jako tělovýchovné pedagogy je podstatné, abyste řízení sportovního tréninku chápali jako dynamický proces, který se uskutečňuje pomocí:
5. 6. 7. 8.
Plánování. Evidence. Kontroly trénovanosti. Vyhodnocování trénovanosti a výkonnosti.
Mějte ale na paměti, že tyto mají smysl jako celek, neboť se vzájemně podmiňují! Ad 1) Plánování představuje tvůrčí činnost trenéra směřující k vytvoření podmínek pro optimální rozvoj sportovce a růst jeho sportovního výkonu. Plánování zahrnuje především stanovení cíle tréninku, skladby tréninku, obsahu a metod tréninku (tj. manipulaci se zatížením), zaměřené především na změnu a udržení trénovanosti a sportovní výkonnosti sportovce v určitém tréninkovém cyklu (období). V praxi se využívá více druhů tréninkových plánů. Problematiku členění tréninkových plánů a jejich charakteristik nastudujte z literatury. K tomu využijte alespoň dvě publikace. Zpracované poznatky zašlete. Ad 2) Evidence znamená zaznamenání všech nezbytných informací o tréninkovém procesu (Obrázky 6 a 7). Prvořadé je, abyste evidovali ukazatele mající rozhodující vliv na trénovanost (u mládeže i tělesnou zdatnost) a výkonnost svěřenců (charakteristiky zatížení – celkového i v rámci jednotlivých složek/součástí tréninku, použitá cvičení, metody, ukazatele reakce organizmu na prováděná cvičení) do „tréninkového deníku“, který má v současnosti obvykle elektronickou podobu. Důležité je, abyste evidovali průběžně a dlouhodobě a po ukončení mikrocyklu, resp. mezocyklu a makrocyklu provedli sumaci tréninkových ukazatelů. Souhrnné výsledky spolu s výsledky kontroly trénovanosti a výsledky v soutěžích jsou poté základními podklady pro vyhodnocení efektivity tréninkového procesu.
Obrázek 6. Trénink aerobní vytrvalosti ve volejbale – sledování intensity zatížení pomocí průměrná srdeční frekvence u herních cvičení používaných v tréninkovém cyklu
Obrázek 7. Příklad evidence tréninkového zatížení v přípravném období juniorských fotbalistů Ad 3) Kontrola trénovanosti se realizuje především různými formami testování a starty v kontrolních, resp. přípravných soutěžích. Získané výsledky se využívají jako východisko tvorby plánu dalšího tréninkového cyklu. Výstupem kontroly trénovanosti jsou informace o dílčích změnách stavu trénovanosti a růstu sportovní výkonnosti. Značný význam mají pro trenéra rovněž informace vztahující se k zdravotnímu stavu a k prevenci zranění sportovců. Ikona5 Tato oblast spadá především do diagnostiky ve sportu, kterou jste si již měli připomenout. Při volbě obsahu testování zvažte, zda tvolené diagnostické prostředky a metody jsou dostatečně citlivé pro hodnocení změn trénovanosti v příslušném období.
Obrázek 8. Výsledky testování izokinetické síly flexor a extenzorů kolenního kloubu u jednotlivých hráčů vrcholového fotbalového týmu Ad 4) Vyhodnocování efektivity tréninku je závěrečnou, avšak zásadní fází. Znalost výsledků tréninkového procesu, resp. aktuálního stavu sportovců, srovnávání ukazatelů zatížení a ukazatelů trénovanosti plní při řízení sportovního tréninku funkci zpětné vazby (Obrázek 8). Je především podkladem pro rozhodování o další tréninkové a soutěžní činnosti. Vyhodnocování probíhá obvykle po ukončení tréninkových cyklů a získané informace se využívají jako východisko tvorby plánu pro další cyklus. Nezbytné je však rovněž vyhodnocovat průběžně, což je přínosem jak pro trenéra, tak pro sportovce. Fáze řízení sportovního tréninku Zejména z hlediska koncepční práce trenéra, ale i požadavků na trenérskou činnost, je důležité rozlišovat tři základní fáze řízení: 1. Přípravnou. 2. Realizační. 3. Inovační. Ad 1) Činnost trenéra v přípravné fázi je hlavně zaměřená na vytvoření optimálního plánu přípravy, což vyžaduje především znalost sportovce a jeho stavů (zdravotní stav, trénovanost, trénovatelnost, sportovní výkonnost, dosud absolvované zatížení, soutěže, psychická odolnost, postoje, aspirace, problémy …), problematiky sportovního tréninku, včetně modelu dlouhodobé přípravy, tréninkových podmínek (materiálních, personálních, ekonomických …). Ve výkonnostním a především ve vrcholovém sportu se trenér často rovněž podílí na tvorbě týmu pro další soutěžní období). Ad 2) Realizační fáze představuje vlastní tréninkovou činnost. Zahrnuje tyto oblasti činností:
Řídící činnost trenéra – trenér rozhoduje při vedení tréninku, co a jak se má trénovat – vybírá tréninkové metody, prostředky, postupy, formy, dávkuje tréninkové zatížení, stanovuje podmínky, ve kterých tréninkový proces probíhá apod. Získávání informací o změnách aktuálního stavu trénovanosti (diagnostikování) a sportovní výkonnosti – trenér za účelem efektivního řízení tréninkového procesu získává dostatečné množství objektivních informací o sportovcích, tréninkovém procesu, změnách trénovanosti, sportovní výkonnosti apod. (Obrázek 9). Především na vrcholové úrovni v této oblasti trenér obvykle využívá spolupráce s členy realizačního týmu, ev. s dalšími odborníky.
Vysvětlivky: VS1 - výška vertikálního skoku v pretestu, VS2 - výška vertikálního skoku v posttestu, VSR1 - výška vertikálního skoku s rozběhem v pretest, VSR2 - výška vertikálního skoku s rozběhem v posttestu, ČLB1 – čas v testu člunkový běh v pretestu, ČLB2 – čas v testu člunkový běh v posttestu, M – průměr, Mdn – medián, D – diference, Z – testové kritérium, * - statisticky významný rozdíl.
Obrázek 9. Adaptační změny u kadetek po absolvování 8 týdenního cyklu s plyometrickými cvičeními Korigování tréninkového působení – trenér průběžně řeší otázku, zda tréninkové zatížení a zatěžování vede k požadovaným změnám trénovanosti, resp. sportovní výkonnosti, případně ke splnění dalších stanovených cílů. Získávané informace vyhodnotí a rozhodne o případných změnách v tréninku. Trenér dále v rámci této fáze především prosazuje záměry, motivuje, přesvědčuje, ovlivňuje, hodnotí na základě zpětných informací o vlivu tréninkových podnětů na změnu trénovanosti, poskytuje zpětnovazebné informace, posuzuje, řeší konfliktní situace, vychovává, koučuje, ale také např. odhaluje příčinné souvislosti mezi tréninkovými podněty a aktuálními stavy. Ikona5 Především na „nižších“ úrovních a u mládeže představuje významnou část činnosti trenéra rovněž organizační činnost
Ad 3) Cílem procesu inovace je především zkvalitnit řízení sportovního tréninku. V této fázi trenér využívá nových poznatků, zkušeností, ale rovněž připravuje využívání nových technologií. Závěrem můžeme shrnout, že předpokladem účinného systémového řízení sportovního tréninku je především: 4. Provádět diagnostiku aktuálního stavu sportovců. 5. Vytvářet plánovaný cílový model stavu trénovanosti sportovce (družstva), jehož má být dosaženo. 6. Stanovit systém tréninkových vlivů a pokoušet se je evidovat, sumovat (Obrázek 10). 7. Změny, k nimž průběžně dochází, systematicky kontrolovat a následně posoudit účinky tréninku.
Vysvětlivky: M1, M2 - první měření, druhé měření.
Obr 10 Příklad vytváření systému tréninkových vlivů – průpravná hra ve volejbale – průměrné hodnoty charakteristik srdeční frekvence volejbalisty v jednotlivých setech a jejich vyjádření v procentech průměrné maximální srdeční frekvence Souhrn Ikona4 Sportovní trénink lze chápat jako dynamický celostní systém, jehož cílem je zvýšení sportovní výkonnosti. Systém sportovního tréninku představuje účelné, na základě určitých zákonitostí a principů zdůvodněné uspořádání obsahu, prostředků a metod tréninku.Řízení sportovního tréninku lze pak chápat jako vědomé, racionální, zdůvodněné pokyny a zásahy do tréninku za účelem dosažení tréninkových cílů nebo také jako dynamický proces, který se uskutečňuje pomocí plánování (stanovení cíle tréninku, skladby, obsahu metod v určitém tréninkovém období …), evidence (zaznamenání nezbytných informací o tréninkovém procesu), kontroly trénovanosti (různé formy testování a startů v kontrolních, resp. přípravných v soutěžích) a vyhodnocování trénovanosti a výkonnosti po určitém cyklu i průběžně (znalost výsledků tréninkového procesu, resp. aktuálního stavu sportovců, srovnávání ukazatelů zatížení a
ukazatelů trénovanosti, které plní funkci zpětné vazby). Získané informace jsou východiskem pro tvorbu plánu dalšího tréninkového cyklu. Uvedené čtyři oblasti činností mají smysl jen jako celek, neboť se vzájemně podmiňují. Z pohledu činnosti trenéra má význam rozlišoat v řízení tři fáze: přípravnou (vytvoření optimálního plánu přípravy) realizační (řídící činnost trenéra a získávání informací o změnách aktuálního stavu trénovanosti a sportovní výkonnosti) a inovační (možnosti zkvalitnění řízení sportovního tréninku sportovního tréninku). Kontrolní otázky Ikona6a
Co je cílem řízení sportovního tréninku a jaká je jeho podstata?
Objasněte systémové řízení sportovního tréninku jako dynamický proces. Jaký je význam jednotlivých subsystémů řízení?
Jaké fáze systémového řízení lze rozlišit a jakou roli v nich sehrává trenér?
Literatura Ikona7 Blahuš, P. (1996). K systémovému pojetí statistických metod v metodologii empirického výzkumu chování. Praha: Karolinum. Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Lehnert, M. (2007). Současné směry teorie a praxe sportovního tréninku. Habilitační práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Hanex. Moravec, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., & Laczo, E. (2004). Teória a didaktika športu. Bratislava: Fakulta telesnej výchova a športu, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport. Novosad, J. et al. (1986). Faktory sportovního výkonu lyžaře skokana. Olomouc: Univezita Palackého. Süss, V. (2006b). Význam indikátorů herního výkonu pro řízení tréninkového procesu. Praha: Karolinum.
Sportovní trénink žen Studijní cíle Ikona1 Prostudování této kapitoly získáte teoretické poznatky, které Vám při řízení a vedení tréninkového procesu ženumožní respektovat specifické předpoklady žen ke sportovnímu tréninku a výkonu. Tyto informace jsou důležité jak z hlediska výkonnostního, tak zdravotního. Na prostudování problematiky Vám doporučuji si vyhhradit 3-4 hodiny. Požadované vstupní znalosti Ikona2 Jsou požadovány základní znalosti z anatomie, fyziologie a sportovního tréninku. Sportovní trénink mužů a žen vychází ze stejných teoretických principů. Při plánování a realizaci tréninkového procesu je však třeba, abyste respektovali některé odlišnosti mužského a ženského organismu. Rozdíly se týkají nejen geneticky daných anatomických a fyziologických předpokladů, ale i oblasti psychosociální. Nadměrné tréninkové zatěžování může hrát též významnou roli v etiologii (příčinách vzniku) převážně nebo specificky ženských zdravotních rizik. Diference mezi pohlavími v oblasti sportovního tréninku můžeme sledovat z několika pohledů.
Morfologicko funkční aspekty Mezi chlapci a dívkami jsou do pubertálního stádia pouze minimální rozdíly v tělesných rozměrech, aerobní kapacitě, anaerobní kapacitě nebo svalové síle. Významným milníkem pro vznik intersexuálních rozdílů v morfologicko-funkčních charakteristikách s potenciálním vztahem k pohybové výkonnosti je období puberty. To se mj. pojí se zvýrazněným nástupem funkce pohlavních hormonů testosteronu a estrogenů. Nejdříve si uvedeme některé ze základních anatomických a fyziologických rozdílů mezi stejně starými dospělými muži a ženami, které mohou mít dopad na sportovní výkonnost a které je v některých případech vhodné zohlednit v tréninkovém procesu. Morfologické odlišnosti
Ženy mají vzhledem k tělesné výšce proporčně kratší končetiny, což má vliv i na větší stabilitu (těžiště je níže k podložce), užší ramena, širší a nižší pánev než muži, obvykle tělo nejširší v oblasti pánve a boků.
Svaly tvoří u žen asi 32–36 % celkové hmotnosti těla (u mužů cca o 10 % více), takže poměr aktivní tělesné hmoty k celkové tělesné hmotnosti je u žen nižší. Celkově dosahuje úroveň síly asi 2/3 síly mužů, avšak na jednotku průřezu ženské svaly vyvíjejí zcela stejnou sílu jako svaly mužů.
Absolutní síla dolní poloviny těla se u žen více blíží mužským hodnotám (70–75 % u dolních končetin), než je tomu u horní poloviny těla (pouze 25–55 %).
Ženy mají nižší svalový tonus, menší průřez svalových vláken, méně svalových vláken celkově (cca o 20 %), ale vyšší počet pomalých vláken ve svalech (průměrně o 15 %).
Plocha příčného průřezu pomalých vláken převyšuje u 70–75 % žen plochu vláken rychlých. Ikona5 Pro sportovní výkony je rovněž podstatné, že ženy mají ve srovnání s muži více tělesného tuku (18–26 % hmotnosti těla vs. 10–18 %). Tuk je u žen většinově (až z 55 %) rozložen na končetinách, zatímco u mužů se soustřeďuje více na trupu. Na ukládání tuku u žen má vliv zejména zahájení produkce estrogenů v období puberty. Funkční odlišnosti V této oblasti je důležité připomenout následující rozdíly:
Ženské srdce má cca o 20 % menší rozměr než srdce mužské a ženy ženy mají nižší systolický krevní tlak i srdeční výkon.
Maximální tepová frekvence je u mužů i žen stejná (u žen eventuálně vyšší).
Vzhledem k nižšímu počtu erytrocytů je u žen rovněž nižší vazebná kapacita krve pro kyslík.
Ženy mají menší plicní kapacitu (celkový objem, vitální kapacita) a tudíž i nižší ventilační hodnoty (klidové i maximální). Maximální spotřeba kyslíku (VO2max) dosahuje cca 70 % mužských hodnot (85 % po přepočtu na tělesnou hmotnost, 94 % po přepočtu na aktivní tělesnou hmotu).
Rovněž anaerobně-alaktátové (ATP+CP systém) a anaerobně-laktátové (glykolýza) fáze metabolismu jsou u žen nižší.
Tréninkové a výkonnostní aspekty Porozumění intersexuálním rozdílům v tělesné stavbě, složení těla a fyziologických reakcích na zatížení napomáhá u žen optimalizaci výkonnosti a snížení rizika sportovních zranění. Z celkového pohledu by sportovní trénink žen neměl být tak namáhavý jako mužský trénink. Při tvorbě tréninkových plánů se tento požadavek může projevit např. v kratším závodním období (zařazením menšího počtu soutěží) a prodloužením přípravného, resp. přechodného období (popř. zařazováním většího množství zotavných mikrocyklů). Odpověď na tréninkové zatížení je u žen a u mužů obdobná. Dlouhodobá sledování ukazují, že ženská výkonnost se v průběhu let neustále přibližuje výkonnosti mužské. Mnohé výkonnostní předpoklady, jako např. maximální rychlost a anaerobní glykolytická kapacita, jsou determinovány geneticky, jiné, jako maximální síla, aerobní kapacita, koordinace nebo flexibilita jsou více trénovatelné, což se projevuje i ve vztahu k pohlaví. Dále se zaměříme zejména na specifika žen v rozhodujících kondičních schopnostech – síle, rychlosti a vytrvalosti a stručně se zmíníme o pohyblivosti a koordinaci.
Síla Svalová síla je základním požadavkem pro převážnou většinu sportovních disciplín a v některých z nich je limitujícím faktorem sportovního výkonu. Z tohoto pohledu je důležité zohlednit odlišností svalové síly mužů a žen. Konkrétní specifické rozdíly zobrazuje tabulka 1.
Ikona5 Z předchozího studia víte, že fyziologickou příčinou rozdílů je hladina androgenů (mužských pohlavních hormonů, zejména testosteronu), která je u mužů přirozeně mnohonásobně (10– 20×) vyšší. Zvýšenou hladinu testosteronu vykazují chlapci již před pubertou. U dívek se nástup puberty projevuje zejména nárůstem produkce estrogenů a s tím souvisejícím zvýšením procenta tělesného tuku, což nemá pozitivní vliv na rozvoj silových schopností a naopak vede k poklesu relativní síly. Tabulka 1. Specifické rozdíly svalové síly u mužů a žen (Baumgartner et al., 2003, upraveno) Podmínky rozvoje síly/ trénovatelnost Procentuální podíl svalů na tělesné hmotnosti Poměr síla/břemeno
Maximální síla – absolutní
Muži
Ženy
cca 42 %
cca 32–36 %
méně příznivý (více příznivější (méně svalové svalové práce pro stejný práce pro stejný efekt) efekt) 100 %
60–80 % mužských hodnot
Maximální síla – relativní
stejná
stejná
Silový přírůstek ve věku od 6 do 26 let
cca 5násobný
cca 3násobný
100 %
absolutně 60–80 %, relativně stejný
100 %
relativně stejná
Objem tréninkového zatížení Intenzita tréninkového zatížení
Pamatujte si, že adaptační reakce na silová cvičení u žen je obdobná jako u mužů s rozdílem menší svalové hypertrofie. Absolutní přírůstky ve svalovém průřezu se příliš neliší, avšak muži mají lepší výchozí hodnoty a výraznější hypertrofizaci rychlých vláken. Nervosvalové adaptace (např. nábor a synchronizace motorických jednotek) jsou u mužů a žen srovnatelné, někdy se dokonce uvádí, že ženy mají nervosvalovou adaptabilitu pro rozvoj síly lepší. Mohou tedy zvýšit svou svalovou sílu i bez zjevného nárůstu svalové hmoty. Možnosti rozvoje síly žen v mladší a střední dospělosti (19–45 let) jsou menší než u mužů ve stejném věkovém období. Ikona5 Výsledky výzkumů ukázaly se ale, že krátkodobé přírůstky svalové hmoty po absolvování tréninkového 16týdenního programu mohou být podobné jako u mužů, neboť odezva svalových vláken na cvičení je u žen rychlejší. Základní charakter tréninkových programů žen se od mužů výrazně neliší. U žen se však doporučuje využívat méně často maximálních odporů a omezit některá pro ženy méně vhodná
cvičení. Jedná se např. o dřepy s vysokými odpory, dřepy s výskokem, vysokointenzivní plyometrická cvičení. Ikona5 Obecně se doporučuje omezovat cvičení spojená s tvrdými doskoky nebo pády, neboť pro ženy mohou mít taková cvičení negativní vliv na uložení orgánů malé pánve. Tréninkové programy pro ženy by měly obsahovat více cvičení horní části těla (např. přidat 1–2 cvičení nebo zvýšit počet sérií). Neměla by se opomíjet cvičení a metody vedoucí k hypertrofii, zejména v případě horní poloviny těla (je-li to v souladu s požadavky daného sportu). Dle úrovně trénovanosti by se měly redukovat globální cviky, jako např. dřepy (ty mohou tolerovat ženy se silnější dolní polovinou těla). U žen je třeba klást větší důraz na variabilitu v tréninkovém programu (cvičení, série, odpory atd.), optimální je trénink síly periodizovat. Maximálně je třeba zdůrazňovatse techniku provedení cviků. Adekvátní silový trénink může zlepšit nejen výkonnost, ale je důležitý i při předcházení zranění. Ze zdravotního hlediska nebylo prokázáno, že by ženy byly při silovém tréninku ke zranění náchylnější. Pokud se zranění vyskytují, pak nejčastěji v prvních dvou týdnech tréninku a po dovolených. Frekventovanější jsou zranění dolních končetin, zejména kolenního kloubu (vzhledem k postavení kolen u žen může existovat vyšší tlak na křížové vazy – důležitá je opatrnost při vysokém objemu silového tréninku zaměřeného na čtyřhlavý sval stehenní a hamstringy). V odborné literatuře vyhledejte 1-2 příklady doporučovaných silově orientovaných tréninkových programů pro ženy. Může se jednat rovněž o programy se zaměřením na konkrétní sportovní disciplínu. Uvedené programy zhodnoťte vzhledem k poznatkům uvedeným v této kapitole a navrhněte ev. změny. Tip pro tréninkovou praxi Ikona10
Tréninkové program pro rozvoj síly sestavujte tak, aby vaše svěřenkyně co nejméně vykonávaly cvičení zaměřená na posílení svalstva trupu (zádového a břišního) se zátěží ve stoji, při kterých se nevhodně zvyšuje tlak na pánevní dno. Preferujte cvičení v sedu nebo v lehu. Používání kvalitních trenažérů umožňuje cvičení s možností fixace pánve a zad.
U vyspělých sportovkyň pro maximální tréninkový efekt občas zařazujte cvičení s odpory blízko 1 OM (cca 3–5 OM). Toto zatížení má pozitivní vliv na adaptaci vazů, šlach a kostí, na aktivaci rychlých (velkých) motorických jednotek a na rozvoj rychlé síly.
Rychlost Rovněž rychlost představuje důležitý faktor sportovních výkonů v mnoha disciplínách. Z jednotlivých druhů rychlosti se nejčastěji uplatňuje rychlost lokomoční. Absolutní rychlost lokomoce je u žen nižší zejména vlivem menších tělesných rozměrů, horších silových předpokladů a popřípadě nižšího podílu bílých (FG) svalových vláken. Avšak v rychlosti reakce (reakční doba) a v maximální frekvenci pohybu se ženy mužům vyrovnají. Podobně
ani v technice disciplín s výraznou rychlostní složkou nejsou mezi muži a ženami zásadní rozdíly. Pamatujte si, že v tréninku rychlosti nemusíte dělat mezi muži a ženami výrazné rozdíly. Vzhledem k větší unavitelnosti a pomalejším procesům zotavení je důležité v tomto typu tréninku ženám plánovat o něco delší intervaly odpočinku. Dále vzhledem ke značné podmíněnosti rychlosti svalovým rozvojem a poměrným zastoupením jednotlivých druhů svalových vláken můžete očekávat, že např. citlivost na rychlostně-silový trénink (skoky, vrhy, hody apod.) bude u žen nižší, neboť ženy jsou pro tento typ tréninku hůře vybaveny (nižší silové předpoklady, kratší končetiny, obvykle nižší podíl bílých vláken apod.). Ikona5 Významnou součástí přípravy sportovců k podávání rychlostních výkonů je rovněž silový trénink. Proto je třeba v tréninku žen zohledňovat specifika uvedená v předchozí kapitole! V oblasti rychlostní vytrvalosti se ukazuje se, že u žen trénovaných na rychlostně vytrvalostní jsou výkony asi o 32 % nižší ve srovnání se stejně trénovanými muži. Příčinou je hlavně nižší glykolytická kapacita vztahující se na jednotku tělesné hmotnosti. Utilizaci svalového glykogenu a jeho produkci výrazně stimuluje testosteron, proto jsou např. v bězích rozdíly mezi muži a ženami nejnižší v rychlostních a vytrvalostních disciplínách a nejvyšší právě v disciplínách rychlostně vytrvalostních (Obrázek 11). Obrázek 11. Porovnání nejlepších světových výkonů mužů a žen (k roku 2009) ve vybraných běžeckých disciplínách (uvedeno v % rozdílu mezi mužskými a ženskými výkony)
Vytrvalost Předpoklady žen pro vytrvalost se velmi přibližují předpokladům mužským a v některých parametrech ženy své mužské protějšky dokonce překonávají (výkony ultramaratonského typu, ve kterých může být pro ženu výhodnější menší množství svalové hmoty, vyšší podíl
pomalých vláken ve svalech nebo výše zmíněná lepší dostupnost a utilizace tuků jako energetického zdroje) (Obrázk 11 – viz rychlost). Vyhledejte výsledky některých vytrvalostních disciplín z posledních Olympijských her nebo z jiné vrcholové soutěže. Porovnejte výkony mužů a žen a % rozdíly porovnejte s hodnotami v obrázku 11. Výkonnost ve vytrvalostních disciplínách je determinována komplexním spolupůsobením několika fyziologických parametrů, které jsou u mužů i žen podobné. Liší se pouze velikost jejich hodnot, která je ovlivněna morfologickými a funkčními charakteristikami, jež jsou do určité míry dány geneticky. Jak již víte, jedním z funkčních parametrů klíčových pro vytrvalost je maximální spotřeba kyslíku (VO2max) vztahující se k aerobnímu výkonu,. Ta je u žen nižší z několika příčin (např. vyšší procento tělesného tuku, nižší koncentrace hemoglobin, menší objem krve, menší množství krevní plazmy, nižší systolický objem, nižší maximální minutový objem srdeční, nižší hodnota tepového kyslíku, nižší oxidativní kapacita svalu (o 33 %) apod. Protože je u žen nižší VO2max, absolutní hodnota laktátového prahu je také nižší, relativní hodnota (% z VO2max) je ale u mužů i žen podobná. Ikona5 Schopnost udržet relativně vysokou intenzitu zatížení je dále závislá na utilizaci a dostupnosti energetických substrátů (důležitost svalového glykogenu a krevní glukózy pro vytrvalostní výkon). U žen lze při prodlouženém výkonu očekávat šetření svalového glykogenu díky zvýšené oxidaci tuků ve svalech (to je dáno větší mírou lipolýzy a utilizace volných mastných kyselin jako paliva vlivem ženských pohlavních hormonů). Dále je vhodné zmínit, že ekonomika běhu je u vysoce trénovaných mužů a žen podobná (existují studie, které vidí lepší ekonomiku běhu u mužů, jiné zase u žen). Rozdíly v biomechanice (délka kroku, vertikální zdvih, šířka pánve apod.) nehrají u vrcholových sportovců tak významnou roli jako u běžné populace. Z hlediska adaptace na tréninkové zatížení se potvrdilo, že senzitivita žen a mužů na vytrvalostní trénink je podobná (v některých případech byla zjištěna vyšší u žen). Zvyšování úrovně vytrvalosti je oproti mužům pomalejší, ale získaná úroveň se udržuje déle.
Flexibilita V rozvoji kloubní pohyblivosti dosahují ženy lepších a rychlejších výsledků než muži zejména díky anatomickým předpokladům (rozdíly v množství svalové hmoty, geometrii kloubů, pohlavně specifické struktuře kolagenu apod.). Kloubní spojení jsou obecně u žen volnější, neboť poměr fibrózních vláken a kolagenu ve vazivu je ve prospěch kolagenu, což má za následek větší rozsah pohybu. Důležitost správné flexibility je zdůrazňována při redukci sportovních zranění i při zvyšování výkonnosti. Nezapomeňte, že vždy jde o optimální rozsah pohybu vzhledem k dané sportovní disciplíně, neboť větší kloubní pohyblivost může být v určitých disciplínách výhodná, v jiných naopak kontraproduktivní. Vyberte si 2-3 disciplíny a porovnejte jejich požadavky na optimální úroveň flexibility.
Koordinace Intersexuální rozdíly v koordinaci se projevují zejména v závislosti na charakteru pohybového úkolu. Při některých cvicích ženy více využívají švihu, pohybují se plynuleji a rovnoměrněji, zatímco mužské pojetí je silovější se zdůrazněním odrazu a větší akcelerace. Ženy předčí muže v úkolech přesné motorické koordinace (jemná motorika), v činnostech spojených s rovnováhou a v rychlosti motorického programování (rychlejší motorická docilita). Ženy také často lépe vnímají rytmus cvičení a mají lepší prostorovou orientaci pohybu. Muži jsou lepší v motorických dovednostech spojených s mířením na cíl.
Psychosociální aspekty Podle dosavadních zjištění je obtížné psychosociální oblast rozdělit na problematiku „typicky mužskou“ a „typicky ženskou“. Průměrné rozdíly mezi pohlavími v oblasti sociálně psychologických vlastností a chování nelze spolehlivě a přesně interpretovat; značnou měrou dochází k překrývání výsledků. Můžeme tedy očekávat, že podobně tomu bude i v oblasti sportovní psychologie a sociologie. Přesto lze alespoň v obecné rovině naznačit možné zdroje odlišností, se kterými se jako trenéři můžete setkat: Ženy jsou komunikativnější než muži, proto můžeme předpokládat, že potřeba komunikace s trenérem bude ze strany sportovkyně častější než ze strany sportovce. Role tréninku v hodnotovém systému ženy nebývá tak vysoká jako u mužů. Ženy jsou obvykle citlivější na vnější podněty, změna nálady může nastat z „nepochopitelné“ příčiny. Dostatečná míra taktu, empatie (vcítění), pochopení a důvěry je proto u trenéra namístě. Osvědčuje se spíše pozitivní motivace než negativní (ženy lépe reagují na kladná hodnocení a slova podpory). Ženy bývají většinou méně agresivní než muži, proto se při plánování obsahu tréninkových jednotek doporučuje dávat přednost cvičením méně agresivního charakteru. Ženy jsou citlivé na intervence dietologického charakteru, na pobídky týkající se změny vzezření, tělesné hmotnosti, tělesných tvarů apod. V prostředí sportu se lze setkat se sexuálním obtěžováním nebo zneužíváním (sexuálně orientované poznámky a narážky, obtěžující tělesné kontakty, zvýhodňování na základě sexuální náklonnosti a další). Mezi faktory, které zvyšují riziko sexuálního zneužívání, patří u trenéra např. věk (vyšší), tělesné rozměry (větší/silnější), kvalifikace (vyšší), důvěra rodičů sportovkyně , U sportovkyně je to opět věk (nižší), tělesné rozměry (menší/slabší), výkonnost (asi vyšší), míra opatrnosti před sexuálním zneužíváním (nízká), sebehodnocení (nízké), vztah s rodiči (slabý), oddanost trenérovi (kompletní)... Pozitivní a negativní vlivy vrcholového sportu v psychosociální oblasti shrnuje tabulka 2. Tabulka 2. Pozitivní a negativní psychosociální dopady vrcholového sportu (Weiss, Amorose, & Allen, 2000, upraveno) Pozitiva
Negativa
Rizika
Sebevnímání Sebehodnocení Sebejistota Afektivní oblast psychiky radostnost Motivace vnitřní Vysoká úspěšnost Charakter (v pozitivním smyslu) Interpersonální dovednosti Pozitivní postoj Zvládání stresu
Sebevnímání Sebehodnocení Sebejistota Afektivní oblast psychiky úzkost (anxieta) Motivace vnější Nízká úspěšnost „Charakter“ (v negativním smyslu) Maladaptivní sociální dovednosti Negativní postoj Zažívání stresu
Zranění Syndrom vyhoření Poruchy příjmu potravy Doping Rodičovská kontrola Zneužívání trenérem Jednostranně zaměřené sebepojetí Ztráta radostnosti Nízké self-image (osobní schéma) Ztracené dětství Politika sportu
Je třeba, aby dívky a ženy podstupující sportovní přípravu byly informovány zejména o možných negativech a případných rizicích. Vrcholové sportovkyně by měly být systematicky připravovány na zvládání stresových faktorů při tréninku a v soutěži, ale též na udržení svého přesvědčení a zaměření koncentrace, kladení si cílů a používání představivosti (všechny tyto předpoklady jsou trénovatelné). Sport na vrcholové úrovni klade důraz spíše na zlepšování výkonnosti než na celkový sociální a psychologický vývoj mladého jedince, rozvoj negativních jevů tedy může být relativně snadný (vítězství za každou cenu, podvádění, pocit viny…). Klíčem je udržet perspektivu vítězství tak, aby nedominovala nad ostatními cíli (např. zdravotními, sociálními, osobnostními apod.). Ikona5 Pro rozšíření znalostí o specifikách tréninku žen, především v oblasti biomedicínské. Tuto oblast si nastudujte samostatně. Dporučuji Vám například publikaci: Lehnert, M., Novosad, J., Neuls, F., Langer, F., & Botek, M. (2010). Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého. Souhrn Ikona4 Sportovní trénink mužů a žen vychází ze stejných teoretických principů. Rovněž odpověď na tréninkové zatížení je u žen a u mužů obdobná. V tréninkovém procesu se základní charakter tréninkových programů žen se od mužů výrazně neliší. Existují však některé odlišnosti, které je třeba při plánování a realizaci tréninkového procesu zohlednit, a to jak z hlediska výkonnosti, tak zdraví. Z odlišností v oblasti morfologicko-funkční vyplývá, že trénink žen neměl být tak namáhavý jako mužský a především tréninku síly je třeba upravit obsah tréninkového program a upřednostnit, resp. vyloučit některé cviky. V tréninku rychlosti nejsou rozdíly mezi muži a ženami významné, ženám je třeba poskytnout více odpočinku. Rozdíly v tréninku vytrvalosti, flexibility a koordinace jsou minimální. Rovněž v psychosociální oblasti existují odlišnosti, se kterými by měl být trenér seznámen a při spolupráci se svými svěřenkyněmi je respektovat. Týkají se především komunikativnosti (vyšší), postavení tréninku a výkonu v hodnotovém systému (nebývají tak vysoko), citlivosti
na vnější podněty (vyšší), agresivity (nižší) apod. Další oblastí, na kterou by neměl trenér žen zapomínat, je oblast biomedicínská. Kontrolní otázky Ikona6a
Vyjádřete hlavní morfologicko-funkční specifika žen a jejich dopad pro tréninkový proces a sportovní výkonnost.
Objasněte specifika tréninku žen vzhledem k uvedeným motorickým předpokjladům.
Objasněte specifika tréninku žen vzhledem k uvedeným psychosociálním aspektům.
Literatura Ikona7 Baechle, T. R., & Earle, R. W. (2008). Essentials of strength training and conditioning (3rd ed.). Champaign, IL: Human Kinetics. Bompa, T., & Carrera, M. (2005). Periodization training for sports (2nd ed.). Champaign, IL: Human Kinetics. Delavier, F. (2003). Women’s strength training anatomy. Champaign, IL: Human Kinetics. Drinkwater, B. L. (2000). Women in Sport. Oxford: Blackwell Science. Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: Computer Press. Komadel, Ľ. et al. (1997). Telovýchovnolekárske vademecum (2nd ed.). Bratislava: Slovenská spoločnosť telovýchovného lekárstva a Berlin – Chemie, Menarini Group. Londeree, B. R. (1993). Gender differences in circulorespiratory and metabolic variables related to endurance performance. In A. J. Pearl (Ed.), The athletic female (pp. 149–163). Champaign, IL: Human Kinetics. Malone, T. R., & Sanders, B. (1993). Strength training and the athletic female. In A. J. Pearl (Ed.), The athletic female (pp. 169–184). Champaign, IL: Human Kinetics. Měkota, K., & Novosad, J. (2005). Pohybové schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého. Mittleman, K. D., & Zacher, C. M. (2000). Factors influencing endurance performance, Squire, D. L. (1993). Issues specific to the preadolescent and adolescent athletic female. In A. J. Pearl (Ed.), The athletic female (pp. 113–124). Champaign, IL: Human Kinetics.
Individualizace ve sportovním tréninku Studijní cíle Ikona1 Prostudováním této kapitoly získáte důležité informace, které Vám umožní pochopit příčiny individuálních odpovědí Vašich svěřenců na tréninkové zatížení a zatěžování a důležitost respektování tohoto požadavku v každodenní tréninkové praxi. Především se však seznámíte s teoretickými východisky uplatňování individualizace v tréninkovém procesu, včetně požadavků na osobnost trenéra, uplatňování v tréninku mládeže a v rámci řízení tréninkového procesu. Na zvládnutí problematiky uvedené v kapitole a splnění úkolů Vám doporučuji si vyhradit 4-6 hodin. Z výuky již absolvovaných předmětů o sportovním tréninku víte, že sportovní trénink je řízeným pedagogickým procesem specifického přizpůsobování na tréninkové a soutěžní zatížení, zaměřený na dosažení maximální sportovní výkonnosti. Jedná se o dlouhodobý systematický proces interdisciplinárního charakteru, při kterém dochází ke komplexnímu působení na celou osobnost jedince. Konkrétně dochází k cílenému zvyšování tolerance na rostoucí zatížení, osvojování a uplatňování dovedností, rozvoji specifických strukturálních a metabolických funkcí, které vytváří předpoklady pro zlepšení pohybové výkonnosti. Současně je nezbytné se zaměřovat na cílený rozvoj psychických a sociálních předpokladů sportovců. Z hlediska sportovních výkonů a přípravy na jejich podávání jsou však předpoklady sportovců v mnoha zásadních oblastech rozdílné (pohlaví, věk, vývoj, anatomické a fyziologické charakteristiky, odolnost vůči stresu, technika, životní styl, apod.).
Teoretická východiska individualizace ve sportovním tréninku Individualizace jako jedna z hlavních podmínek všestranného rozvoje osobnosti sportovce a využití jeho potenciálu se uplatňuje jak v kontextu dlouhodobé přípravy sportovců, tak například při vylaďování sportovní formy a přípravě k soutěžím. Individualizace je pevně spjata se snahou o zvyšování efektivity tréninkového procesu společně s maximálním ohledem na specifické požadavky a potřeby jedince v rámci daného sportu. To vyžaduje znalost sportovce a jeho osobnosti jako integrované součásti tréninkového procesu a znalost prostředí, ve kterém se sportovec pohybuje. Máte-li jako trenér efektivně působit na sportovce, musíte však v prvé řadě vycházet ze znalostí požadavků sportovních výkonů a dále ze zákonitostí vývojových změn a zákonitostí adaptace. Z nich mj. vyplývá, že odezva organismu sportovců jako autoregulačního systému na aplikované tréninkové podněty se liší (Obrázek 12).
Obrázek 12. Individuální změny výšky vertikálního výskoku hráčů (h) po absolvování tonizace svalstva před utkáním u vrcholových volejbalistů (skupin A – hráči s větší citlivostí na tonizaci; skupin B – hráči s menší citlivostí na tonizaci; 1-4 – jednotlivá měření), (Vavák, 2011) Rozdíl mezi sportovci bývá přibližně z 50 % zdůvodňován genetickým předpoklady a z 50 % odezvou na tréninkový proces. I když existují jednotlivé geny ovlivňující rychlost, sílu, funkci žláz s vnitřní sekrecí, tvorbu bílkovin, psychiku apod., při vytváření úspěšného sportovce se uplatňuje více genů společně s působením prostředí. Dalšími faktory, které modifikují reakci na tréninkové zatížení, jsou především stupeň fyzického a psychického vývoje, zdravotní stav, tréninková historie, výživa, spánek, motivace, odpočinek. Živý organismus je tedy v každém okamžiku svého vývoje jedinečný vlivem prožité historie, která je výsledkem vzájemného působení dědičnosti a vlivu prostředí. V širším kontextu existujících teoretických pojetí lze spatřovat individualizaci ve sportovním tréninku především v následujících aspektech: adresnost, participace sportovce na řízení tréninkového procesu, partnerský dialog mezi trenérem a sportovcem v celoživotním kontextu. V prvním případě trenér analyzuje a vyhodnocuje individuální tréninkové potřeby svých svěřenců a realizuje kroky, které těmto potřebám co nejadresněji odpovídají. Na trenérovi spočívá hlavní díl zodpovědnost za správnost rozhodnutí a naopak roli sportovce v tomto směru není věnována dostatečná pozornost. Tip pro tréninkovou praxi Ikona10 Výše uvedená situace často charakterizuje tréninkovou praxi. Z vlastní zkušenosti Vám doporučuji hledat možnosti, jak sportovce zainteresovat“ na přípravě a realizaci tréninkového procesu. Samozřejmě přiměřeně věku, zkušenosti, situaci apod. Vytvoříte tak podmínky pro vznik pocitu spoluzodpovědnosti za dosažení cílů a tím zvýšíte pravděpodobnost úspěchu. V případě participace sportovce na řízení tréninkového procesu trenér sportovci umožní v určité míře zapojení do plánování, rozhodování o realizaci tréninku a vyhodnocování výsledků tréninku. Sportovec je objektem, ale i subjektem podílejícím se na řízení, který má mít vlastní odpovědnost nejen za tréninkovou přípravu a její výsledky, ale i za svůj zdravotní stav. Z toho důvodu musí být zasvěcován do problematiky tréninkového procesu, zdravotní problematiky apod. (problematikou individualizace v rámci řízení se budeme dále zabývat v závěru kapitoly). V případě partnerského dialogu mezi trenérem a sportovcem se trenér
ocitá v partnerské roli průvodce celou sportovní kariérou, kdy základním principem je snaha o dlouhodobě udržitelný osobnostní rozvoj sportovce přesahující období sportovní kariéry. Tato situace je však v praxi stále poměrně ojedinělá. Ikona6a Zamyslete se, jak lze z uvedeného pohledu charakterizovat tréninkový proces, který absolvujete, ev. jste absolvoval(a), v roli sportovce nebo trenéra.
Individualizace a tréninkové zatížení Vzhledem k současným poznatkům o adaptaci na tréninkové zatížení můžeme říci, že pro adaptaci je typická exaktní struktura fází, která slouží jako základ pro organizaci (periodizaci) tréninkového procesu. Z tohoto důvodu je optimalizace sekvencí tréninkových, resp. soutěžních zatížení a zotavení jedním z klíčových problémů tréninkového procesu. Pamatujte si, že vzhledem k individuálním odlišnostem sportovců je nezbytné ve strukturaci obsahu sportovního tréninku diferencovat především druh a velikost adaptačních podnětů (Obrázky 13 a 14).
Obrázek 13. Variabilita maximálního počtu opakování provedených s 60% a 80% 1 OM (jednorázového opakovacího maxima) při cviku benchpress u souboru sportujících mužů
Obrázek 14. Stanovení Individuální velikosti odporu pro optimalizaci zatížení pro rozvoj výbušné síly dolních končetin (max . Výkon ve W) Kuba DP Schopnost tolerovat tréninkové zatížení však souvisí se všemi stresory, s kterými se sportovec setkává. Jako trenér utvářející tréninkový plán se proto musíte zaměřit na sportovcovy potřeby a předpoklady, na jeho silné a slabé stránky. Vytvoření a optimální realizace individuálního tréninkového plánu proto v tréninkové praxi předpokládá provedení analýzy rozvoje osobnosti sportovce, stanovení jeho trénovanosti a trénovatelnosti, úpravy tréninkového zatížení v souvislosti s intenzitou stresorů jako pracovní vytížení, cestování, dojíždění na trénink apod. Jsou-li uvedené požadavky reflektovány, šance na dosažení tréninkového cíle se zvyšuje. Ikona6a Významnou oblastí, která úzce souvisí s individualizací, je oblast výběru a tréninkových metod. Zopakujte si, jaké metody se v jednotlivých složkách/součástech tréninku využívají a zamyslete se nad možnostmi uplatňování individualizace v této oblasti. Ikona5 Individualizace zatížení a zatěžování se v současné době významně uplatňuje rovněž v týmových sportech. Její realizace v tréninkové praxi je v tomto případě mnohdy spojena s řadou organizačních i jiných problémů a klade zvýšené požadavky na profesionalitu trenéra. Již v tréninku olympijského volejbalového týmu USA, který získal zlaté medaile na olympijských hrách v roce 1984, bylo pro individuální trénink vyhrazeno přibližně 30 minut z každého dvouhodinového tréninku.
Princip individualizace ve sportovním tréninku V moderním sportovním tréninku bývá individualizace považována za jedno z ústředních témat. Na nezbytnost individualizace v tréninku sportovců je však v teorii sportovního tréninku poukazováno dlouhodobě. Požadavek individualizace je pevně zakotven formulováním principu individualizace, jako jednoho ze specifických principů sportovního tréninku. Princip individualizace spočívá ve schopnosti analyzovat vlastní osobnostní vlastnosti a stavy a současně je identifikovat a analyzovat u sportovců. Dále v návaznosti vytvořit účinné syntetické působení na sportovce a tímto způsobem zefektivňovat své trenérské úsilí.
Ikona6a Z odborné literatury si zopakujte teoretickou interpretaci principu individualizace. V širším kontextu můžeme individualizaci ve sportovním tréninku spojit se třemi požadavky. Prvním je, aby trenéři poznali především svou vlastní osobnost, definovali své silné a slabé stránky, které následně buď rozvíjí, prohlubují nebo eliminují. Druhým je soustavné poznávání osobnosti sportovců v průběhu tréninkové i soutěžní činnosti. Trenér by měl analyzovat úroveň rozvoje osobnosti sportovce a stanovit jeho individuální výkonnostní kapacitu, resp. úroveň trénovanosti. Ty závisejí na genetických předpokladech, biologickém a chronologickém věku, tréninkové minulosti apod. Třetím požadavkem je systematický rozvoj sociálně-psychologických dovedností trenéra (motivace, potřeby, hodnotová orientace, vlastnosti osobnosti, emoční stavy, myšlení, vztahy mezi lidmi – vzájemné respektování, spolupráce, konkurence apod.) při využívání vlastních a sportovcových osobnostních rysů.
Individualizace a mládež Mějte na paměti, že individualizace je významným rysem nejen tréninku dospělých sportovců, jak bývá v praxi často chápáno, ale i tréninku mládeže. Kromě věkových, resp. vývojových specifik je žádoucí u mládeže zohledňovat odlišnosti v trénovatelnosti a zatížitelnosti, což se úzce dotýká rovněž oblasti výběru talentů. V souvislosti s věkem a rozdílnou úrovní tolerance sportovce na zatížení je třeba zohledňovat nejen biologický věk, resp. chronologický věk, ale i věk tréninkový (počet roků, během kterých byl jedinec systematicky připravován na podávání sportovního výkonu). Je například známo, že sportovci s vysokým tréninkovým věkem jsou obvykle schopni se vyrovnávat s vyššími tréninkovými požadavky a se zvyšující se specifičností zatížení. Sportovci s vysokým chronologickým věkem a s nízkým tréninkovým věkem mohou potřebovat více nespecifického tréninku. Ikona5 Jedním z efektivních nástrojů při výběr mladých talentovaných sportovců by se mohla stát i diagnostika aktivity autonomního nervového systému (ANS) metodu spektrální analýzy variability srdeční frekvence, která se rozvíjí rovněž na FTK UP. Ukazuje se, že velikost adaptační kapacity organismu (trénovatelnost jedince) odpovídá regulačním možnostem ANS, které jsou geneticky podmíněny. Někteří autoři jsou toho názoru, že sportovci s vyšší aktivitou ANS jsou adaptabilnější a odolnější vůči stresovým podnětům než sportovci disponující nižší aktivitou ANS. Při spolupráci s mládeží je dále třeba usilovat o minimalizaci uplatňování nevědeckých přístupů k tréninku a přebírání tréninkových programů úspěšných dospělých sportovců. Je logické, že takové programy se míjí účinkem a mohou být příčinou přetrénování a zranění. Individualizace je rovněž úzce spojena se stanovenými cíli sportovní přípravy. V současném systému je mnohdy sportovní úspěch u mládeže měřen jako u dospělých, tj. počtem vítězných utkání nebo závodů. Stejným způsobem bývá chápána úloha trenéra. Postoj „výhra za každou cenu“, často spojován s upřednostňováním aktuálně úspěšných mládežnických sportovců, bohužel bývá častým důvodem k ukončení sportovní činnosti. Ikona5
V současné literatuře je zdůrazňováno, že úlohu trenéra je třeba stále více vnímat ve vztahu k porozumění, podpoře sportovcových emočních a sociálních potřeb, učení sportovců zodpovědnosti, sebedisciplíně, sociální interakci a spolehnutí se na sebe sama prostřednictvím sportovní činnosti.
Individualizace a řízení ve sportovním tréninku Problematice řízení ve sportovním tréninku jsem se již věnoval na jiném místě těchto učebních textů. Zde však chci zdůraznit, že individualizaci lze také chápat jako specifický způsob řízení tréninkového procesu, při němž je všemi hlavními činiteli i vztahy mezi nimi respektován každý sportovec jako jedinečná osobnost vzhledem ke svým vlastním tréninkovým předpokladům. Individualizace se uplatňuje ve všech oblastech řídící činnosti trenéra – výběru cílů, úkolů, obsahu tréninkového programu, forem, metod, dávkování tréninkového zatížení, stanovení podmínek, ve kterých tréninkový proces probíhá, eventuálně v dalších oblastech. Mezi základní předpoklady poznání individuálních zvláštností a uplatňování individuálního přístupu při řízení sportovního tréninku patří vědomosti z vědních oborů jako psychologie osobnosti, anatomie, fyziologie, biomechanika a didaktika sportovního tréninku. Uveďte alespoň 1-2 příklady využití poznatků ze zmíněných, ev. i dalších, vědních oborů při uplatnění individuálního přístupu při řízení sportovního tréninku Vašich svěřenců nebo v rámci modelové situace. Trenér musí dále disponovat aktuálními informacemi, které umožní rozpoznávat individuální zvláštnosti jedinců a podle toho působení individualizovat. Soustavné poznávání se musí realizovat jak v průběhu tréninkové, tak soutěžní činnosti a má být systémovou záležitostí. Efektivní řízení proto není možné bez průběžné diagnostické činnosti, umožňující soustavné poznávání individuálních zvláštností a aktuálních stavů v průběhu tréninkové i soutěžní činnosti. Následnými kroky jsou vyhodnocení výsledků, jejich interpretace a uplatnění v procesu sportovního tréninku a soutěžení. Ikona6a Zamyslete se, jaké informace by mohly podpořit uplatňování individualizaci v tréninku Vašich svěřenců(kyň) a zkvalitnit tréninkový proces. Odhlédněte přitom od ekonomických a jiných limitů. Souhrn Ikona4 Živý organismus je v každém okamžiku svého vývoje jedinečný vlivem prožité historie, která je výsledkem vzájemného působení dědičnosti a vlivu prostředí. Odezva organismu sportovců jako autoregulačního systému na aplikované tréninkové podněty se proto liší. Vzhledem k individuálním odlišnostem sportovců je nezbytné ve strukturaci obsahu sportovního tréninku diferencovat především druh a velikost adaptačních podnětů. Schopnost tolerovat tréninkové zatížení však souvisí se všemi stresory, se kterými se sportovec setkává, proto je nezbytné, aby se trenéři zaměřovali na potřeby a předpoklady sportovců, na jeho silné a slabé stránky. Požadavek individualizace je v tréninkové teorii v prvé řadě zakotven v principu individualizace. Efektivní uplatňování individualizaci ve sportovním tréninku je spojeno se
třemi požadavky: trenéři by měli poznat především svou vlastní osobnost, systematicky rozvíjet své sociálně-psychologické dovednosti, soustavně poznávat osobnosti sportovců v průběhu tréninkové i soutěžní činnosti a analyzovat úroveň rozvoje jejich osobnosti a stanovit jejich individuální výkonnostní kapacitu, resp. úroveň trénovanosti. Individualizace je významným rysem nejen tréninku dospělých sportovců, ale i tréninku mládeže, což se dotýká věkových, resp. vývojových specifik, odlišností v trénovatelnosti a zatížitelnosti, apod. V neposlední řadě se individualizace uplatňuje ve všech oblastech řídící činnosti trenéra. Kontrolní otázky Ikona6a 1. Objasněte příčiny odlišností v odpovědích sportovců na tréninkové podněty, resp. v předpokladech sportovců pro podávání sportovních výkonů. 2. Jaké jsou požadavky na uplatňování individualizace při spolupráci se sportovci? 3. S jakými aspekty je spojeno uplatňování individualizace v tréninku mládeže? Uveďte rovněž konkrétní aplikace. 4. Objasněte problematiku individualizace v kontextu řízení sportovního tréninku. Uveďte rovněž konkrétní aplikace. Literatura Ikona7Blumenstein, B., Lidor, R., & Tennenbaum, G. (2007). Psychology of sport training. Oxford: Meyer & Meyer Sport. Bompa, T., & Carrera, M. (2005). Periodization training for sports (2nd ed.). Champaign, IL: Human Kinetics. Bompa, T. (2000). Total Training for Young Champions. Champaign: Human Kinetics Publishers. Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., & Bunc, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Kraemer, W. J., & Häkinen, K. (2002). Strength training for sport. Oxford: Blackwell. Moravec, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., & Laczo, E. (2004). Teória a didaktika športu. Bratislava: Fakulta telesnej výchova a športu, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport. Perič, Z. (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada. Putchucheary, Z., Skipworth, J. R., Rawal, J., Loosemore, M., van Someren, K., & Montgomery, H. E. (2011). Genetic influences in sport and physical performance. Sports Medicine, 41(10), 845-859. Sharkey, B. J., & Gaskill, S. E. (2006). Sport physiology for coaches. Champaign, IL: Human Kinetics. Schnabel, G., Harre, D., Krug, J., Borde, A. (Eds.). (2003). Trainingswissenschaft: Leistung – Training – Wettkampf. Berlin: Sportverlag. Smith, R. E. (2006). Understanding sport behavior: A cognitive-affective processing systems approach. Journal of Applied Sport Psychology, 18, 1-27. Viru, A. (1995). Adaptation in sports training. London: CRS – LLC.