tisková zpráva | č. 6/2014 | 6. 10. 2014
Mezinárodní hudební festival Lípa Musica 2014 Komorní setkání (nejen) s českou hudbou aneb ohlédnutí za druhým festivalovým týdnem Zveme na třetí festivalový týden Ohlédnutí za druhým festivalovým týdnem Druhý festivalový týden zahájila dvojice koncertů, která publika nabídla chvíle hloubavé i radostné ve společnosti vynikajícího hudebního tělesa Hradišťan, jež je stálicí české hudební scény již více jak tři desetiletí a své publikum si získává osobitým pojetím lidové, ale i klasické a etnické hudby. Znamenitá interpretace, originalita a duchovní hloubka, to jsou atributy, které si Hradišťan utvářený osobností Jiřího Pavlici nese ve své duši a jejichž zživotnění nabídl i dychtivému cvikovskému a novooldřichovskému publiku. Ve čtvrtek 2. října se uskutečnila festivalová premiéra v nejsevernějším městě České republiky – Šluknově. Zdejší nově zrekonstruovaný, původem renesanční zámek, jeden z klenotů severočeské architektury, hostil netradiční klavírní duo: otce a syna, profesora a jeho žáka, Ivana a Lukáše Klánských. Večer cele zaslíbený české hudbě byl premiérou i pro Šluknovský zámek, neboť byl poprvé v jeho koncertním sále instalován klavír. Klánští na něj zahráli kompletní Dvořákovy Slovanské tance. V pátek 3. října vstoupil 13. ročník festivalu nejen do své druhé poloviny, ale také začal psát svoji letošní saskou kapitolu. V prostorách evangelického kostela v malebném Waltersdorfu se představilo "nejaplaudovanější" české smyčcové kvarteto nesoucí ve svém znaku přídomek po rakouském skladateli Zemlinském. A onu poněkud netypickou charakteristiku brilantní interpretací trojice českých kvartetů tento ansámbl beze zbytku naplnil. Komorní setkání s českou hudbou pokračovala v sobotu 4. října tradičním koncertem při svíčkách, který se už řadu let koná v prostorách zahrádeckého barokního kostela sv. Barbory. V sobotu se zde představilo výjimečné duo v oblasti interpretace staré hudby – houslistka Lenka Torgersen a cembalista Václav Luks. Program nazvaný Il violino boemo nabídl novodobé české premiéry houslových sonát našich barokních mistrů Bendy a Jiránka. Večer s virtuózní a galantní hudbou v jedinečné interpretaci obou umělců mohl klidně parafrázovat přezdívku skladatele Myslivečka v podobě „I divini boemi“… Druhý týden 13. ročníku festivalu završilo v neděli 5. října setkání s výjimečnou umělkyní – první dámou české harfy – Janou Bouškovou. Večer, který byl podobně jako ve dnech předcházejících cele zasvěcen odkazu české hudby, nabídl vyprodanému kostelu Narození Panny Marie v Kravařích skladby harfové i premiérová uvedení děl původem určených pro klavír, které si umělkyně speciálně pro tento večer připravila v provedení pro královský nástroj – harfu. Její oduševnělý, technicky dokonalý přednes nadchnul a výrazová paleta od subtilní éteričnosti až po majestátní razanci byla doslova elektrizující. Informace k proběhlým koncertům jsou uvedeny následně, fotografie v tiskové kvalitě zašleme na vyžádání.
Třetí festivalový víkend přinese setkání s renomovanými českými ansámbly v oblasti staré hudby Následující festivalové dny nabídnou děčínské vystoupení souboru Collegium 1704 s programem „Z hlubin k Tobě volám, Hospodine“ a interpretaci Dvořákovy Lužanské mše a děl strážského rodáka H. I. F. Bibera v podání Ensemble Inégal. Pražský barokní orchestr Collegium 1704 je dnes prakticky synonymem pro kvalitní intepretaci barokní hudby konkurenceschopné i v zahraničí. Byl založen cembalistou a dirigentem Václavem Luksem v roce 2005 při příležitosti 1
projektu BACH – PRAHA – 2005, jenž stál na počátku jejich pravidelné spolupráce s festivalem Pražské jaro. V historii ansámblu bylo výrazným mezníkem provedení Zelenkovy Missy votivy, která po uvedení v Praze a na francouzských festivalech v La Chaise-Dieu a Sablé v jejich interpretaci slaví dodnes úspěchy po celém světě. Těleso je rezidenčním souborem Svatováclavského hudebního festivalu v Ostravě a pravidelným hostem MHF Pražské jaro a festivalů ve Francii, Holandsku a Německu. Od podzimu 2008 se oba soubory pravidelně vrací do Drážďan, kde paralelně s Prahou probíhá koncertní cyklus Hudební most Praha — Drážďany navazující na bohaté kulturní tradice obou měst a vyzdvihující především osobnost zde působícího Jana Dismase Zelenky. Na svém kontě má těleso mnohonásobná tuzemská i zahraniční provedení oratoria La Resurrezione, opery Rinaldo či l’Olimpiade, úspěšné koncertní turné s Magdalenou Koženou či slibný koncertní cyklus Hvězdy barokní opery. Na festival Lípa Musica Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 tentokrát přiváží slavné barokní kantáty a moteta z dílen Bacha, Schütze a Bernharda. Koncert se uskuteční ve čtvrtek 9. října v jednom z festivalových center – městě Děčín. Koncert bude zaznamenáván ČRo-3 Vltava a vysílán v rámci Evropské vysílací unie. Dalším z koncertů, který připomene výroční odkaz české hudby, bude druhý večer německé triády, jež se uskuteční v novém festivalovém prostoru v Schirgiswalde v sobotu 11. října. Na programu zazní Dvořákova Lužanská mše, kterou Dvořák zkomponoval na přání slavného mecenáše umění Josefa Hlávky pro příležitost vysvěcení kaple v jeho letním sídle v Lužanech. Interpretace mše pro sóla, sbor a varhany se ujme Ensemble Inégal se svým dirigentem Adamem Viktorou a varhaníkem Vladimírem Roubalem. Tento ansámbl získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky. Jedná se však o všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Koncertuje na prestižních evropských festivalech, realizoval již 10 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.) a pořádá i vlastní koncertní cykly. S podobným programem rozšířeným o připomenutí odkazu H. I. F. Bibera se Ensemble Inégal představí i o den později ve skladatelově rodišti ve Stráži pod Ralskem. Pokračování saského přesahu festivalu bude hostit premiérové místo – již zmíněné Schirgiswalde, které si blíže představíme, a kam se s námi posluchači mohou zcela zdarma vypravit na benefiční koncert Nadačnímu fondu Ozvěna, který si klade za cíl pomáhat sluchově handicapovaným dětem. Vstupenky na tyto koncerty jsou ještě v prodeji. Do Děčíná i Stráže pod Ralskem zbývá cca 40 ks vstupenek. Na koncert v Schirgiswalde je vstupné dobrovolné + festival nabízí dopravu festivalovým autobusem zdarma.
Rozjímání s Hradišťanem aneb vteřiny křehké Druhý festivalový týden zahájila dvojice koncertů, která publika nabídla chvíle hloubavé i radostné ve společnosti vynikajícího hudebního tělesa Hradišťan, jež je stálicí české hudební scény již více jak tři desetiletí a své publikum si získává osobitým pojetím lidové, ale i klasické a etnické hudby. Znamenitá interpretace, originalita a duchovní hloubka, to jsou atributy, které si Hradišťan utvářený osobností Jiřího Pavlici nese ve své duši a jejichž zživotnění nabídl i dychtivému cvikovskému a novooldřichovskému publiku. Večer, jímž posluchače slovem provedl sám Jiří Pavlica, tematicky usazený třemi fenomény – láska, život a smrt – pulsoval v duchu myšlenky „bez usebrání není radosti a bez radosti nemůže nastat usebrání“. Muzikanti na úvod přinesli radostný pozdrav z Moravy, přímo z pokladnice velehradského kláštera, a v duchu zmíněného motta také modlitbu Anděle boží. Téma lásky představil Hradišťan na úvod osobitým pojetí lidové písně Lásko, milá lásko, a také lyrickými i zemitými moravskými lidovými písněmi ze sbírky Leoše Janáčka. Kontrast ve vnímání této „sole života“ u žen a mužů rozprostřeli muzikanti na plochách jímavé melancholické písně Vlaštověnka lítá v podání zpěvačky Alice Holubové a temperamentní písně Poseďme ve sklípku, bratříčci milí s připomínkou Šalamounovy Písně písní, do které Jiří Pavlica zakomponoval navíc i hudební motivy jihoafrické. Svorníkem k dalšímu tématu se stalo zařazení písně Kos se směje, kos si hvízdá určené pro děti z programu Studánko, Rubínko v podání zpěváka a hráče na dechové nástroje Davida Burdy. 2
Blok věnovaný fenoménu života zahájilo Pavlicovo zamyšlení nad jeho křehkostí, proměnlivostí a pocity vykořeněnosti. Silně křesťanské vnímání daru života, daru, který je zdarma, je však tím nejdražším, hudebně muzikanti odstartovali populární písní Anděl strážný. Zajímavým prvkem večera byl návrat k tradici staroslovanské k věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi – zařazení chorálu Obrana filosofa Konstantina zpívaný ve staroslověnštině. V další části pak akcentovali téma dialogu, jež nabídlo protnutí i se základní festivalovou myšlenkou. Sympatická byla i příchylnost k hudbě klasické a zvláště české s vědomím oslav jejího probíhajícího výročního roku. Obé zaznělo v Písni nábožné, písni o Panně Marii z odkazu Bohuslava Martinů na slova Františka Sušila a Novákově Slovácké suitě resp. v originálních ozvucích novákovských motivů v hudbě lidové. Dialog niterný i živelný završil téma života a předznamenal závěrečné téma smrti. udební výpověď k tématu závěru žití nepřinesla posluchačům do myslí stín a pochmurno, ale v duchu veršů básníka Skácela smrt představila jako „jinou druhou stranu mince života“ v dojemné písni „Až bude moje duše bez těla“ i kompozicí lehce psychedelickou, akcentující čas, jež odměřuje lidské bytí. Po hudební stránce zde Hradišťan ukázal svou druhou tvář, tvář nejen osobité cimbálové kapely, ale i moderního tělesa kráčícího vstříc chuti publika po novosti, alternativě, world music, rytmičnosti, prvkách elektronické hudby… Závěr koncertu pak patřil zařazení třech písní, které patří dle Hradišťanu u publika k nejoblíbenějším. Nechybělo proto Rozpomínání, ani populární skácelovské písně Modlitba za vodu a Krátký popis léta. Hradišťan sám je fenoménem a fenomenálně se i obsahovým fenoménům dokáže věnovat. Kvalita hudebního provedení v instrumentální i vokální lince, obsahová hloubka sdělení hudebního i slovního přinesla posluchačům vzácné a křehké vteřiny radosti i usebrání…
Taneční premiéra ve Šluknově Ve čtvrtek 2. října se uskutečnila festivalová premiéra v nejsevernějším městě České republiky – Šluknově. Zdejší nově zrekonstruovaný, původem renesanční zámek, jeden z klenotů severočeské architektury, hostil netradiční klavírní duo: otce a syna, profesora a jeho žáka, Ivana a Lukáše Klánských. Večer cele zaslíbený české hudbě byl premiérou i pro Šluknovský zámek, neboť byl poprvé v jeho koncertním sále instalován klavír. Klánští na něj zahráli kompletní Dvořákovy Slovanské tance. Dvořákovy Slovanské tance, z nichž mnohé měli premiéru v nedalekých Drážďanech, Dvořák zkomponoval na popud vydavatele Simrocka, který toužil po „českoslovanské“ obdobě Brahmsových Uherských tanců. Zkušený obchodník totiž vytušil v doposud neznámém českém autorovi výrazný komerční potenciál a vyzval jej k vytvoření cyklu čtyřručních klavírních skladeb v podobném duchu. Čtyřruční klavírní hra byla tehdy oblíbenou zábavou v měšťanských salonech a poptávka po nových skladbách byla vždy zaručena. Dvořák tuto nabídku přijal s nadšením a práce mu šla od ruky. Česká lidová taneční hudba mu byla velmi blízká, a tak dílo spatřilo světlo světa během tří týdnů. Souběžně skladatel připravil i orchestrální verzi, která svou popularitou vrhá na původní klavírní verzi v dnešní době neprávem stín. Přestože skladatel původně uvažoval o tom využít jako vzor pro svoji kompozici Brahmsovy Uherské tance, touto cestou se nakonec nevydal. Zatímco Brahmsovy tance jsou ve své podstatě variacemi na již existující lidové nápěvy, Dvořák zkomponoval v duchu lidové hudby vysoce stylizovaný cyklus s využitím témat vlastních. V první řadě nalezneme ozvuky českých tanců furianta, polky, sousedské a skočné, ale i ukrajinské dumky. V druhé řadě se přidávají česká špacírka, polská polonéza, srbské kolo a valašsko-slovenský odzemek. Skladatel však zde jakoby již „netančí“ sám, ale je vzdáleným pozorovatelem, který taneční motivy spíše idealizuje a poněkud se víru křepčení vzdaluje a spíše na něj jen nostalgicky vzpomíná. Dvořákovy Slovanské tance jsou vděčným dílem, které nabízí pestrou paletu technických i výrazových prvků, jež mohou klavíristé využít, aby dali posluchačům na odiv své virtuózní umění. Nejde však o dílo povrchně efektní, je to výjimečná, invencí sršící sonda do bohatství lidového tanečního žánru, jež plyne s lehkostí a přirozeností. A přesně tak je vykreslili i Ivan a Lukáš Klánští. Rozmanité hudební myšlenky, důmyslně prokomponované, představili Klánští s mužskou razancí, plnokrevností, ale i citem a smyslem pro detail. Jiskřivou paletu hudebních nálad dokázali 3
vystínovat ve všech možných odstínech, vyniknout dali výrazné dvořákovské polymelodičnosti i neobvykle výrazné basové linii. Atmosféru veselí a pohody, jež čiší zejména z první řady tanců, rozprostřeli ve šluknovském zámku s technickou jistotou i živou výrazovou přesvědčivostí a v druhé polovině večera pak přidali i další odstíny od poetické melancholie až po šťavnatou divokost. Výsledný dojem přirozenosti a spontaneity umocnilo jistě i pokrevní spojení a souznění umělců, jež samo o sobě posouvá interpretační možnosti o řád výše. Efektní festivalová premiéra soustředěné šluknovské publikum potěšila a nadšený aplaus Klánští opětovali zopakováním jednoho za tanců „na veselou dobrou noc“.
Brilantní úvod saské triády V pátek 3. října vstoupil 13. ročník festivalu nejen do své druhé poloviny, ale také začal psát svoji letošní saskou kapitolu. V prostorách evangelického kostela v malebném Waltersdorfu se představilo "nejaplaudovanější" české smyčcové kvarteto nesoucí ve svém znaku přídomek po rakouském skladateli Zemlinském. A onu poněkud netypickou charakteristiku brilantní interpretací trojice českých kvartetů tento ansámbl beze zbytku naplnil. Další příspěvek k oslavám Roku české hudby nabídl zajímavý exkurz do českè kvartetní literatury. Jako první zazněl Janáčkův první smyčcový kvartet "Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty", který jako většina děl tohoto výjimečného skladatele zrcadlí téma ženy, v tomto případě na podkladu Tolstého novely nazvané Kreutzerova sonáta podle Beethovenovy skladby. Analýza této skutečnosti byla pro Janáčka silnou inspirací a přivedla skladatele k hudebnímu ztvárnění a vyjádření vlastního názoru: "Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou... ." Dílo koncipoval dramaticky se čtyřmi větami jako expozici, peripetii, krizi a katastrofu. Všechny čtyři hlasy jsou v kvartetu vedeny samostatně, jsou zpěvné, jako by nepotřebovaly doprovod. Skladatelovy oblíbené opakované nápěvy symbolizující výkřiky a citově vypjatou řeč pojali hráči Zemlinského kvarteta a citem i patřičnou expresivitou. Kontrastnost obsaženou v samotné partituře rozvinuly do jímavé plastické šíře, pulsující zvukovou barevností dosáhli účinného napětí a tíživosti vlastního hudebního sdělení. Interpretace technicky neposkvrněná nabídla strhující janáčkovskou dramatičnost, mrazivou nervnost i líbeznou cituplnost v ryzí podobě. Druhým číslem večera byl návrat proti proudu času k odkazu skladatele Bedřicha Smetany, k silné autobiografické výpovědi skladatele vměstnané do kvartetu nazvaného Z mého života. Smetanova kvartetní prvotina, kterou skladatel napsal v posledním desetiletí svého života, náleží jak k vrcholným dílům umělecké zralosti skladatele, tak i mezi skvosty světové kvartetní literatury. Dílo má, jak napovídá sám jeho podtitul, rysy intimní zpovědi, nicméně ve výsledku přerůstá ryze osobní rovinu a je obrazem všeobecně lidského, sugestivního dialogu mezi silnou lidskou osobností a jejím osudem. Zemlinského kvarteto mistrně vykreslilo rozvoj Smetanovy osobnosti od rozverné podoby mládí přes rozhárané hledání světonázoru a reálné podoby ideálů, od chvil radostně optimistických až po tragický okamžik ztráty sluchu a životního pokoje. Prokomponovaný hudební tok plný něhy, lásky, radosti, touhy, obav, stesku, napětí i děsivého nepokoje, tak jako život sám, rozvinuli hráči do plné škály zvukových barev i výrazových odstínů. Nenucená technická jistota, správné napětí souhry umožnily vystavět hlubokou niternou výpověď přesahující hranice individua do všeobjímajícího časoprostoru. Závěrečnou skladbou večera byl ponor do kvartetně bohatší tvorby dalšího českého velikána - Antonína Dvořáka. Jeho přínos ke světovému odkazu kvartetní literatury Zemlinského kvartet představil známým "Američanem" Smyčcovým kvartetem č. 12 F dur. Skladatel dílo zkomponoval ve dnech pohody, rodinného štěstí a pohostinnosti, které užíval v české vesničce uprostřed americké Iowy o prázdninách roku 1893. A právě proto he kvartet niterně velmi českým, ale současně i vzletně americkým. Synergický dialog kultur obsažený ve formě i obsah byl symbolickým pro závěr večer, jímž se festival snažil prospět dialogu česko-německému. Idyličnost, jásavost i širokodechá melancholie sálající z hudebně neobyčejně invenčního přediva interpretovaná s věrností, respektem, úctou, živostí a zápalem si vysloužily nadšené přijetí českými i německými posluchači. Ten letos dvacetileté kvarteto odměnilo dynamickou Skočnou z Prodané nevěsty a líbeznou Sukovou Barcarolou. Zemlinského kvarteto jednoznačně potvrdilo, že česká kvartetní škola dokáže stále být pojmem i v mezinárodním měřítku a je tím nejlepším vývozním artiklem pro prezentaci české hudby. Ansámbl nadchl svou erudicí a zralostí, 4
interpretačním nadšením, nadhledem i hloubkou. Brilantně vycizelovaný hudební zážitek bude pro mnohé jistě nezapomenutelný…
Virtuózní večer při svíčkách Komorní setkání s českou hudbou pokračovala ve druhém festivalovém týdnu tradičním koncertem při svíčkách, který se už řadu let koná v prostorách zahrádeckého barokního kostela sv. Barbory. V sobotu se zde představilo výjimečné duo v oblasti interpretace staré hudby – houslistka Lenka Torgersen a cembalista Václav Luks. Program nazvaný Il violino boemo nabídl novodobé české premiéry houslových sonát našich barokních mistrů Bendy a Jiránka. Večer s virtuózní a galantní hudbou v jedinečné interpretaci obou umělců mohl klidně parafrázovat přezdívku skladatele Myslivečka v podobě „I divini boemi“… Program, který do značné míry kopíroval novou profilovou nahrávku Lenky Torgersen, byl koncipován jako představení dvou zajímavých osobností české hudební scény v období baroka. Františkové Jiránek a Benda, jak poznamenala i sama houslistka, měli mnoho společného. Pocházeli z malých českých poměrů, ale díky jejich výjimečným schopnostem se jim podařilo dobýt tehdejší hudební svět a stát se předními houslovými virtuózy v renomovaných kapelách hraběte Morzina, kterou, řečeno dnešními slovy, supervizoroval Antonio Vivaldi, či saského kurfiřta. Oba projevili také vynikající skladatelské schopnosti a stali se váženými komponisty v Praze, Drážďanech i Berlíně. Na festivalovém koncertu byly představeny a porovnány jejich sonáty pro housle a basso continuo zastoupené cembalem. Výlet do doposud méně známého světa hudby, která se před mnoha staletími rodila na území dnešní České republiky, nabídl tóny na poslech blízké Vivaldimu, avšak na druhou stranu již osobitým způsobem předjímající nastupující klasicismus, tóny virtuózní a galantní. Ty, v sytých barvách, svěže, s něhou, lehkostí a jemností dokázala mistrně zahrát naše přední houslistka zaměřená na interpretaci staré hudby, která mimo sólovou dráhu udává „tón“ i většině českých ansámblů zaměřujících se na interpretaci staré hudby. Technická perfekce, kterou předvedla v těchto náročných až záludných, vysoce zdobných kusech, byla naprosto suverénním základem pro neafektovanou, měkce vyzrálou výrazovost. O citlivý doprovod se postarala další „ikona“ české dobově poučené interpretace – cembalista Václav Luks (mj. umělecký vedoucí souboru Collegium 1704, se kterým se setkáme ve čtvrtek 9. 10. na zámku v Děčíně). Sólově navíc své interpretační umění představil v experimentální Stölzelově Enharmonické sonátě, která vytvořila pomyslnou osu programu věnovanému v první řadě houslím. Fascinující svět křehké barokní hudby vykreslili Torgersenová s Luksem s čistotou, lehkostí a bez příkras.
Éterická harfa rozezněla Kravaře Druhý týden 13. ročníku festivalu završilo setkání s výjimečnou umělkyní – první dámou české harfy – Janou Bouškovou. Večer, který byl podobně jako ve dnech předcházejících cele zasvěcen odkazu české hudby, nabídl vyprodanému kostelu Narození Panny Marie v Kravařích skladby harfové i premiérová uvedení děl původem určených pro klavír, které si umělkyně speciálně pro tento večer připravila v provedení pro královský nástroj – harfu. Její oduševnělý, technicky dokonalý přednes nadchnul a výrazová paleta od subtilní éteričnosti až po majestátní razanci byla doslova elektrizující. Kravařský recitál zahájilo s ohledem na délku programu a nepříliš teplotně přívětivé podmínky kostela až druhé číslo, které nabízel program, a to Sonáta Es dur Františka Antonína Rösslera Rosettiho, která patří k pilířům harfového repertoáru. Toto dílo představitele české hudební emigrace 18. století je po kompoziční stránce výslednicí mannheimského vlivu, kam se autor uchýlil, s podněty haydnovsko-mozartovské estetiky. Tento příjemný elegantní kus přednesla Jana Boušková s technickou suverenitou i melodickou bohatostí. Následoval posun k dílům předních českých skladatelů 19. a 20. století. Dvořákova pětivětá Suita A dur, původně komponovaná pro sólový klavír, dnes spíše známá z orchestrální verze, je dílem intimní povahy, které charakterizuje 5
uměřenost a neokázalost použitých prostředků. Kontrastně postavené věty nabízí tematicky i kompozičně bohatý materiál, který osciluje mezi slavnostním preludiem, pohyblivým scherzem, tanečním rondem, lyricky zasněným nokturnem i efektním závěrečným allegrem, které připomíná Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Všechny polohy tohoto krásného díla vykreslila Jana Boušková na svůj skvostný zlatý nástroj s citem, uhlazeností a přiměřenou efektností. Dílo Dvořákova žáka Josefa Suka bylo zastoupeno trojicí eklog Letní dojmy, které skladatel složil v reakci na narození syna a které jsou vyvrcholením zeyerovského optimistického ladění s předznamenáním impresionismu. Emocionálně bohaté skladby, slunné, prosycené pohádkovostí, štěstím, i kapkou melancholie, rozkvetly pod rukama harfistky Jany Bouškové do vřelé palety zvukových barev a ve výrazu neokázale rezonovaly s citlivou duší umělkyně samotné. V závěru večera přednesla Jana Boušková úpravu Smetanovy Vltavy z pera Jana Hanuše Trnečka. Soustředěné festivalové publikum jistě nejvíce zaujala právě tato skladba, která dala plně vyniknout okouzlujícímu umění „první dámy české harfy“. Zaujala precizností, suverénní technikou a zvukově bohatou hrou neobyčejného dynamického rozsahu, kterým vyplnila beze zbytku celý prostor kostela. Její oduševnělý přednes nadchl a výrazová paleta od subtilní éteričnosti až po majestátní razanci byla doslova elektrizující. Kouzlo královského či andělského nástroje, kterým bývá harfa označována, Jana Boušková předestřela v plné síle a kráse a ukázala, že patří skutečně ke světové špičce ve svém oboru. Její recitál odměnilo publikum vřelým a dlouhým potleskem a vyžádalo si přídavek v podobě ukázky z Dusíkovy Sonáty Es dur.
Zveme na třetí festivalový týden Z HLUBIN K TOBĚ VOLÁM, HOSPODINE slavné barokní kantáty a moteta čtvrtek 9. října, 19.00 Děčín, zámek – Knihovní sál Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, Václav Luks – dirigent program: J. S. Bach: Kantate „Aus der Tiefe rufe ich, Herr zu dir“ BWV 131 H. Schütz: Motette „Anima mea liquefacta est“ SWV 263 H. Schütz: Motette „Aus der Tiefe ruf ich, Herr, zu dir“ SWV 25 M. Weckman: Es erhub sich ein Streit á 9 voci 5 stromenti H. Schütz: Motette Was mein Gott will, das gescheh allzeit SWV 392 Ch. Bernhard: Tribularer si nescirem a 10 a 2 cori J. S. Bach Kantate „Nimm, was dein ist, und gehe hin“ BWV 144 Z hlubin k Tobě volám, Hospodine je název programu, kterým Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 připomínají odkaz skladatelů německé barokní školy. Pozornost interpretů se v něm netočí pouze kolem geniálního a svým způsobem obligátního Bacha, ale uvádí též jeho předchůdce Heinricha Schütze a Christopha Bernharda. Oba autory spojuje dlouholeté působení v nedalekých Drážďanech.
6
Název programu upomíná na jednu z nejstarších kantát Johanna Sebastiana Bacha. Sotva dvacetiletý Bach ji složil v roce 1707 v Mülhausenu, kde byla i poprvé uvedena. Kantátou zní slova biblického žalmu a pravděpodobně vznikla pro kajícnou mši po velkém požáru, který zachvátil město Mülhausen. Bachovým předchůdcem byl Heinrich Schütz, který byl do té doby považován za jednoho z největších německých skladatelů. Jeho hluboce religiózní moteta jsou rozsáhlými vícehlasými kompozicemi. Zrcadlí se v nich Schützův příklon k jeho současníkům Monteverdimu a Giovanni Gabrielimu, u kterého studoval v Benátkách. Za svého dlouhého života zažil Schütz kulturní úpadek během třicetileté války, později se dočkal ocenění svého, hlavně varhanního, díla. Po průvanu, který ve světovém varhanním dědictví učinilo dílo Bachovo, byl Schütz částečně pozapomenut, a proto je jeho uvádění tolik přínosné. Podobně zastíněn Bachovou velikostí byl i Christoph Bernhard, který stejně jako Schütz působil na saském dvoře. Do Drážďan přišel po třicetileté válce jako dvacetiletý. V Drážďanech se stal zpěvákem ve dvorní kapele a nabíral zkušenosti pod Schützovým vedením. Dobový mrav žádal po učencích a umělcích znalost italského prostředí, také Bernhard se do Itálie dvakrát vypravil. Načerpané zkušenosti mu pomohly zajistit místo u význačných hudebních těles a institucí. Jednou z nich bylo i hamburské Johanneum, kde Bernhard působil deset let. Jinak je ale spojován hlavně se Saskem, kde zastával kromě jiných funkcí post dvorního kapelníka a učitele hudby saských princů Johanna Georga a Friedricha Augusta. Bernhardovo hudební dílo se s Schützovým dobře doplňuje. Oba byli význačnými autory chrámové hudby a Bernhard byl i vynikajícím hudebním teoretikem. Ani jeden z nich však svým odkazem nemůže překonat Johanna Sebastiana Bacha, který program načíná a zároveň i uzavírá. Soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 milovníci vrcholné barokní hudby na českých scénách vnímají již od roku 2005, kdy je založil Václav Luks, pro projekt Bach – Praha – 2005. S tímto programem Collegia vystoupila na festivalu Pražské jaro. V sezóně 2008 soubor nastudoval koncertní cyklus Hudební most Praha – Drážďany, který připomínal hudební dědictví obou měst. Rok 2012 soubory věnovaly v Rudolfinu prováděnému cyklu Hvězdy barokní opery. Mezitím si soubor vydobyl mezinárodní renomé a stal se pravidelným hostem festivalů po celé Evropě. Vysoko je třeba cenit bohatý repertoárový záběr tělesa, které ve velké míře uvádí českou barokní hudbu a odvádí nemálo práce pro propagaci děl Jana Dismase Zelenky nebo Josefa Myslivečka. Collegium 1704 se často otevírá spolupráci s výraznými osobnostmi operní sféry jako je Magdalena Kožená, Vivica Genaux nebo Bejun Mehta. S představením Händlova Rinalda soubor slavil úspěchy na prknech Národního divadla a v operních domech ve Versailles, Caen, Rennes a Lucemburku. Umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks je mezi interprety staré hudby významnou postavou. Kromě práce v čele orchestru je též vynikajícím cembalistou a hráčem na lesní roh. Po absolutoriu HAMU si prohluboval erudici studiem oboru historických klávesových nástrojů na Schole Cantorum v Basileji a sám v současnosti pedagogicky působí na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku.
LUŽANSKÁ MŠE sobota 11. října, 19.00 Stráž pod Ralskem, kostel sv. Zikmunda Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium program: Heinrich Ignaz Biber (1644 – 1704): Růžencové sonáty I. Zvěstování Georg Muffat (1645 – 1704): Apparatus Musico Organisticus Ciacona I 7
Heinrich Ignaz Biber: Růžencové sonáty X. Ukřižování Georg Muffat: Apparatus Musico Organisticus Ciacona II Heinrich Ignaz Biber: Růžencové sonáty XVI. Passacaglia Antonín Dvořák (1841-1904): Mše D dur op. 86 „Lužanská“ Kyrie Gloria Credo Sanctus Benedictus Agnus Dei Hudba starých mistrů ve spojení s interpretací Ensemble Inégal je vždy vrcholným estetickým zážitkem. Na koncert v kostele svatého Zikmunda ve Stráži pod Ralskem soubor přijíždí s programem nazvaným Lužanská mše. Titul večera tak napovídá, že koncert není věnován pouze barokní hudbě, ale dává prostor též géniu Antonína Dvořáka. Po roce je opět publiku připomínán odkaz místního rodáka Heinricha Ignaze Bibera, vynikajícího houslisty a skladatele. Biberův styl je ukázkou kompozice vrcholného baroka a jeho posluchači stále objevované dílo snese srovnání s kusy jeho významných současníků. Biber pravděpodobně studoval jezuitské gymnázium v Opavě. Později společně s Pavlem Josefem Vejvanovským působil ve slavné arcibiskupské kapele v Kroměříži a v Olomouci. Ze služeb arcibiskupa Karla Lichtenstein-Kastelkorna však Biber záhy zběhl a uchýlil se na jiný arcibiskupský dvůr, a sice do Salzburgu. Zde dosáhlo jeho dílo ještě během života vysokého uznání, které se projevilo také tím, že jej hudbymilovný císař Leopold I. povýšil do šlechtického stavu. Biberovy Růžencové sonáty se taktéž pojí s Biberovým působením v Salzburgu. Ve městě působilo Růžencové bratrstvo a i sám arcibiskup Max Gandolf von Kuenburg, jemuž dílo Biber dedikoval, vyzdvihoval růžencovou modlitbu. Motivem skladby je patnáct výjevů ze života Panny Marie. Ensemble Inégal se díla dle kritik chopil se žárem, nasazením a elegancí. Biberovi věnovaná část programu se prolíná s dílem jeho současníka Georga Muffata, který taktéž hudebně působil v Salzburgu. Stejně jako Biber byl i Muffat ve službách arcibiskupa a do doby jeho působení v Salzburgu spadají některá jeho concerta grossa, suity a varhanní toccaty, ale také tři opery. Ve Stráži pod Ralskem zazní z jeho bohatého varhanního díla ukázka ze souboru skladeb Apparatus Musico Organisticus, do kterého Muffat vložil celou svou osobnost varhanního mistra a který lze považovat za jedno z nejvýznamnějších varhanních děl předbachovské éry. Vrchol programu představuje Dvořákova mše D dur Lužanská, kterou skladatel složil pro svého přítele a mecenáše umění Josefa Hlávku. Jako velká část Dvořákova díla je i Lužanská mše dílem srdečným a vroucím a úžasně hudebně efektivním. Snoubí se v něm radost ze života s pokorou před vyšším řádem, čemuž odpovídá i latinský liturgický text. Ensemble Inégal vznikl v Praze v roce 2000 a tvoří jej vynikající hudební individuality specializované na interpretaci staré hudby. Významným počinem souboru byla především propagátorská práce pro dílo českého barokního velikána Jana Dismase Zelenky. Těleso se však nevěnuje pouze barokní hudbě. Všestranně se chápe děl od renesance až po současnost. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky romantické hudby Antonína Dvořáka nebo Giacoma Rossiniho a též hudby autorů moderních, jako je Benjamin Britten nebo Arvo Pärt. Soubor koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival London, Aschaffenburger Bachtage, Bach Festival Riga a mnoha dalších. Realizoval mnoho úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.), objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Česká televize, Český rozhlas, Deutschlandradio Kultur, aj.). Od roku 2007 pořádá Ensemble Inégal každoročně vlastní koncertní cyklus s názvem České hudební baroko – objevy a překvapení, v rámci kterého posluchačům 8
zprostředkovává znovuobjevené skladby českých barokních skladatelů a díla dochovaná v českých archivech. Mezi nejvýznamnější koncertní premiéry patřila provedení děl J. D. Zelenky, A. Vivaldiho, H. I. F. Bibera, S. Capricorna, J. C. F. Fischera, J. J. I. Brentnera a M. Vogta. Varhaník, dirigent a hráč na harmonium Adam Viktora vystupuje na hudebních festivalech po celé Evropě, přednáší a koncertuje na mezinárodních varhanních kongresech, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan a nahrává pro evropské rozhlasové a televizní stanice. Výčet aktivit Adama Viktory je však o mnoho širší, je též zakladatelem a uměleckým ředitelem ojedinělého projektu Český varhanní festival, vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a hudební teorii na Konzervatoři v Praze. Se soubory Ensemble Inégal a Pražští barokní sólisté, jejichž je uměleckým vedoucím, uskutečnil bezpočet novodobých koncertních a nahrávacích premiér evropského barokního repertoáru.
LUŽANSKÁ MŠE neděle 12. října, 17.00 Schirgiswalde (SRN) – kostel Mariä Himmelfahrt Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí Vladimír Roubal – harmonium Koncert je benefiční, vstupné dobrovolné. Výtěžek bude věnován na rozvoj aktivit Nadačního fondu Ozvěna. Lípa Musica se v letošním roce hlásí k charitativní podpoře nově vzniklého Nadačního fondu Ozvěna, který si vzal za své poslání pomáhat dětem a jejich rodičům, kterým přišlo do života sluchové postižení. Festival připravil pro Nadační fond Ozvěna benefiční koncert, který se uskuteční 11. října v německém Schirgiswalde a jehož výtěžek bude Ozvěně věnován. Zároveň bude festivalové koncerty doprovázet veřejná sbírka. Více o Nadačním fondu Ozvěna na www.ozvena.org.
program: Johannes Brahms (1833-1897): Preludium g moll, BuxWV 149 Antonín Dvořák (1841-1904): Ave Maria Ave maris stella, op. 19b Preludium D dur O sanctissima, op. 19a Preludium a moll Hymnus ad laudes in festo SS. Trinitatis, op. 19b Mše D dur, op. 86 Ensemble Inégal během letošního ročníku těší posluchačovo srdce hned dvakrát. Po koncertu na české straně hranic ve Stráži pod Ralskem se vydává za sousedním publikem do saského Schirigswalde. Program večera je v roce české hudby takřka výlučně Dvořákovský. Koncert načíná varhanní preludium g moll od Johannese Brahmse, které diváky uvádí z uspěchané současnosti do atmosféry religiózní hudby 19. století. Zbytek večera potom patří Antonínu Dvořákovi a exkurzu do jeho duchovní tvorby. Z drobnějších útvarů program přináší Tři duchovní zpěvy. Tyto skladby jsou nejednou označovány za příležitostná dílka. Vznikly během Dvořákových prázdninových pobytů na zámku Sychrov a na Turnovsku a byly psány právě pro provedení v zámecké kapli na Sychrově. Zpěvy byly věnovány Dvořákově manželce Anně, výborné sopranistce, která za jeho varhanního doprovodu dílo poprvé na Sychrově provedla. Součást cyklu tvoří ještě čtvrtá 9
skladba O Sanctissima. Hymnus k oslavě svátku Nejsvětější Trojice vznikl taktéž na konci 70. let 19. století a jeho premiéru opět obstarali manželé Dvořákovi za doprovodu barytonu Dvořákova přítele Aloise Gobla. Pěveckou část programu prolínají varhanní preludia, která složil ani ne dvacetiletý Dvořák během studií na varhanické škole. Přesto, že se jedná o skladby jeho raného období, nepostrádají autorovu kontrapunktickou zdatnost a nadhled nad úskalími polyfonní sazby. Preludium D dur Dvořák přednesl na výstupní zkoušce varhanické školy. Stejně jako koncert předcházejícího dne ve Stráži pod Ralskem večer završuje Dvořákova Mše D dur Lužanská. Dílo vzniklo pro příležitost vysvěcení kaple v Lužanech u Přeštic, kam Dvořák zajížděl k manželům Hlávkovým, přátelům a mecenášům vědy a umění. Byla to paní Hlávková, kdo Dvořáka požádal o složení mše. Dvořák jí ochotně vyhověl a vytvořil dílo, které dalece přesahovalo úroveň příležitostné skladby pro lokální událost. Mše napsaná pro čtyři sólové hlasy a sbor je soustředěná, dokonale vystavěná a výrazově bohatá. Stavěná je dle klasického schématu mešního ordinária, obsahově nejzávažnější jsou Credo a Agnus Dei, které konstrukčně podpírají ostatní části mše.
Prodej vstupenek: Prodejní místa: Předprodej vstupenek probíhá ve festivalové kanceláři v České Lípě, na www.lipamusica.cz a v pobočkách sítě Ticketportal a na www.ticketportal.cz. V pokladnách koncertních prostor či v místních informačních centrech se prodávají také koncerty v Děčíně (zámek), v Novém Boru (Knihkupectví Rada a Kultura) a v Teplicích (Kulturní dům). Vstupenky na koncerty v Sasku jsou v prodeji na tamních informačních centrech. Festivalová kancelář: Klášterní 464/11, Česká Lípa, Otevírací doba: po – pá 15.00–18.00
Slevy: Studentům a seniorům nad 60 let poskytujeme slevu 15 %, dětem do 15 let a držitelům průkazu ZTP a ZTP/P slevu 50 %.
Partneři festivalu: 13. ročník festivalu se koná pod záštitou Martina Půty, hejtmana Libereckého kraje, Mons. Mgr. Jana Baxanta, biskupa litoměřického, Ministerstva kultury a Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze. Spolupořadatelem festivalu je Město Česká Lípa za podpory ČLT, a. s. člena skupiny MVV Energie CZ. Exkluzivním partnerem festivalu je Pivovar Cvikov. Hlavním partnerem festivalu je společnost RWE a Ještědská stavební společnost. Festival se koná díky laskavé podpoře Ministerstva kultury ČR, Roku české hudby, Česko-německého fondu budoucnosti, Libereckého kraje, Nadačního fondu Bohemia Heritage Fund a Státního fondu kultury ČR. Festival dále podpořili: NADACE ŽIVOT UMĚLCE, Nadace Preciosa, Nadační fond Lasvit. Partnerskými městy jsou Nový Bor, Děčín, Teplice, Doksy, Grossschönau, Děčín, Stráž pod Ralskem, Zittau a Cvikov. Oficiálními partnery jsou společnosti BMW CarTec Liberec a Hotel Berg. Hlavními mediálními partnery festivalu jsou MF Dnes, Český rozhlas a Regionální televize. Mediálními partnery festivalu jsou Prager Zeitung, ČTK – ceskenoviny.cz, inoviny.cz, magazín Lípa, Týdeník Rozhlas, Xantypa, Acta Medicinae, Harmonie, kulturissimo.cz, scena.cz, kdykde.cz. GoOut.cz, kino Crystal a kino Sněžník. Více informací o partnerech najdete na http://lipamusica.cz/cs/festival-podporili.
10
Členy Sanamus Musicae v roce 2014 jsou: MUDr. Věra Pokorná | MUDr. Alena Sellnerová | MUDr. Dagmar Schneebergerová | MUDr. Vlasta Baudischová MUDr. Tomáš Kočí | MUDr. Martina Křivánková | PharmDr. Hana Brunerová | MUDr. Hana Dečiová | MUDr. Lenka Šepsová MUDr. Zina Synáková | MUDr. Pavla Vránová | MUDr. Břetislav Ulrich | MUDr. Anna Nováková | MUDr. Jaroslava Gruntorádová MUDr. Štěpánka Rohlíčková | MUDr. Pavla Antošová | MUDr. Zina Ropková | MUDr. Marie Hullová | MUDr. Jana Maričová Mgr. Naďa Kravcivová | a další, kteří si nepřejí být jmenování. Děkujeme všem členům za podporu letošního ročníku!
11
Všem partnerům děkujeme za laskavou podporu!
Novinářský servis: Žádosti o akreditaci, poskytnutí informací, fotografií či zprostředkování rozhovorů s interprety zasílejte na e-mailovou adresu
[email protected]. Oficiálně poskytnuté životopisy a fotografie umělců jsou ke stažení na webových stránkách festivalu. Novinářské vstupenky jsou po objednání k dispozici na všechny koncerty festivalu, v případě zájmu nabízíme i možnost dopravy na vybraný koncert z Prahy.
Více informací k programu a účinkujícím naleznete na http://lipamusica.cz/program-vstupenky. Prezentace festivalu a press kit včetně fotografií v tiskové kvalitě je ke stažení na http://lipamusica.cz/press-0. Fotografie z koncertů v tiskové kvalitě poskytneme na vyžádání.
Kontakt: Ing. Lucie Johanovská, manažerka marketingu & PR MHF Lípa Musica Klášterní 464/11, 470 01 Česká Lípa; @:
[email protected], GSM: +420 608 823 973, www.lipamusica.cz; www.facebook.com/lipamusica
12
