Ihned po nasem prijezdu do Ameriky jsem zjistili, ze zde maji divne zachody a sprchy. Toaletni misy jsou totiz stale napneny asi do poloviny vodou, takze to vypada, jako by byly ucpane. Neni vsak tomu tak, ale je to schvalne. Hovinko pada rovnou do vody, v niz plave, dokud nestisknes packu, ktera je na rezervoaru, ktery neni nahore, ale dole. Pote se vsechna voda i s exkrementy vcucne dovnitr a po uvolneni packy tam zacne natekat voda nova, jiz cista. Pokud jde o ty sprchy, ty nejsou na hadici, ale napevno na stene nad vanou, ktera ma asi polovicni vysku oproti nasi. Kohoutky jsou vsak umisteny nad horni hranou teto vany, coz je pekne zkurvene, protoze kdyz zjistis, ze sis spatne nastavil teplotu vody a chces ji preregulovat, tak se musis k tem kohoutkum naklanet pod sprchou, z niz Ti ta horka voda strika na zada. Pokud jde o beznou stravu, pecivo je tu hrozne. Jsou zde buns - takove ty sladke housky, co se do nich davaji hamburgery. Ty jsme si koupili jednou, uz to nikdy neudelame. Stravitelnejsi uz jsou bagels - pecivo kruhoviteho tvaru s dirou uprostred, pomerne tuhe konzistence, bez vyrazne sladke prichuti. Dale, pokud mas chut na sladke, jsou zde donuts (tvaru jako bagels, ale sladke a nadychanejsi - trochu jako koblihy) a muffins (takove ty kosicky). Normalni chleba lze sice v lepsich obchodech taktez poriditi, ale za vysokou cenu. Takze asi jedine, co pripada v uvahu, jsou francouzske bagety, na ktere jsem si uz zvykl doma. Namazane creamcheesem, tedy obdobou naseho pomazankoveho masla, jsou opravdu dobre. Jinak, skutecne zde jedi arasidovou pomazanku - tu, co se ji pomazavaji silenci, v sestakovych komediich. Naopak, co je tu dobre, je limonada, tedy lemonade, coz je opravdu citronada - bez bublinek. A ted k nasemu programu. Prvni dva dny jsme stravili tady, v Rochesteru, coz si moc nepamatuju, protoze jsem byl porad unavenej z toho casoveho posunu. V letadle jsem narozdil od matky nespal, ale ucil se celou dobu nadory ovaria, o coz to bylo horsi. Navic jsem ji musel porad hlidat a odpovidat na jeji irrelevantni dotazy. Pak jsme odleteli (letadlem) do Las Vegas, coz trvalo tri hodiny (dvakrat dyl nez z Prahy do Amsterdamu). Las Vegas je v Nevade, a tento den jsme z nej nastesti nic moc nevideli, protoze nas z letiste shuttle (jemuz matka rika sutlik) odvezl do autopujcovny, kde jsme si pujcili skoro od ctvrtka do stredy asi za $470 (vcetne dane a pojisteni) Nissan Altima 2,5s s automatickou prevodovkou, coz je legracni, kdyz jsi zvykly na manualni, ale nastesti je to udelane pro idioty, takze kdyz se pokousis dat tam ze 4 petku, tak to nejde, coz je stesti, protoze bys tam hodil z "predovky" zpatecku. Jen co jsem vyjel, zjistil jsem dalsi rozdily oproti CR. Jednak tam maji hodne krizovatek, ktere maji na vsech stranach stopky. Vsichni tam musi zastavit a prednost ma ten, kdo prijel jako prvni. Dalsi rozdil je v semaforech. My je mame pred krizovatkou, oni za krizovatkou. Je to lepsi, protoze kdyz jsi prvni ve fronte, tak aspon nemusis kroutit krkem jak husa, abys na to svetlo videl. Na druhou stranu, kdyz na to nejsi zvykly a chces zastavit u semaforu (jako u nas), tak vjedes do krizovatky na cervenou. Dale, Americani jsou hovada, ktera nechapou, ze blinkr ma smysl jen tehdy, kdyz ho zapnes pred krizovatkou, takze ho zapinej az kdyz uz zatacej, coz uz vlastne neni potreba. Z Las Vegas jsme jeli hned pryc, podivat se na Hoover Dam, coz je prehrada na hranici Nevady a Arizony, na kterou nam bylo doporuceno se podivat. No nevim, kdyby zazili eru staveb socialismu a budovatelskeho vychvalovani vodnich del, tak by z toho asi amici tak rozruseni nebyli. Ale fakt je, ze to vyska byla vysoka a clovek by padal dlouho. Pak jsme se zase otocili a jeli zpet pres Las Vegas jiz na nasi prvni vaznou destinaci - smerem k Zion National Park. Na
teto ceste jsme vyjeli z Nevady, prejeli maly cip Arizony a dostali se do Utahu. Pozdeji jsme se zase do Arizony vratili, takze ted predbehnu a povim Ti neco o case. Na ceste z Minnesoty (ktera ma centralni cas) do Nevady (ktera ma pacificky) jsme se posunuli o dve hodiny zpet. Arizona, do ktere jsme prejeli z Nevady, ma cas jiny (horsky), nicmene hodinky jsme si posouvat nemuseli, protoze v Arizone nemaji, na rozdil od Nevady, letni cas, takze ten hodinovy rozdil se v lete vyrovnana. Podobnou situaci jsme ocekavali i v Utahu, ktery je na sever od Arizony, takze ma take horsky cas, ale ejhle - zde letni cas zase maji, takze hodinky jsme si paradoxne posouvali az tady. No a pozdeji v Arizone jsme zjistili, ze je to jeste komplikovanejsi, protoze na indianskych uzemich ten letni cas, na rozdil od zbytku Arizony, plati. Je to jasne? Benzin tu stoji $1,8 az 2,2 za galon, vetsinou to muzes kartou platit primo v tom stojanu, takze s pumparem nemusis vubec prijit do styku. Mimochodem, v jedne te prodejne na pumpe meli Mattonku. No, pak nasledovala cesta po kanonech - toto bych nechal na ustni podani pri komentarich fotografii. (Samozrejme mam i trasu nasi cesty zanesenou v mape). Zminim se tedy zase jen o nekolika americkych realiich. Spali jsme v motelech, kde je cena normalne pro dva lidi, za tretiho se plati priplatek asi $10, coz vedlo k tomu, ze mama spala vetsinou nacerno. Cena pokoje kolisa od $35 k $90 v zavislosti na lokalizaci. Vsechny ty pokoje vypadaji stejne: jsou tam dve queen's bed, coz je dvojita postel, na kterou se tedy mama s Martinou pohodlne vesly, televize, telefon, takovy kuchynskoumyvadlovy kout a sprcha s hajzlikem. Nekdy tam byva lednicka nebo mikrovlnka. V utery vecer jsme se vratili do Las Vegas, kde jsme spali v hotelu zamluvenem dopredu po internetu, prosli jsme se v noci po bulvaru a sli spat, protoze jsme museli rano brzy vstat a jet vratit auto. To jsme predem museli plne natankovat, coz najednou byl hrozny problem, protoze najednou tu jako na potvoru zrovna nebyly zadne "kartove" pumpy. Ale nakonec jsme to stihli, vratili jsme v poradku auto, k nemuz Martina dost prilnula (celou cestu mi zavidela, ze ho muzu ridit), a nasedli do letadla leticiho do San Francisca. Takze jsme tedy vratili to auto a nasedli do letadla leticiho z Las Vegas do San Francisca. Tam jsme nejdriv letistnim shuttlem dojeli na metro (nebo co to bylo) a tim pak do centra mesta. K hotelu bylo nastesti od stanice blizko (mama si totiz usmyslela mit neustale nejtezsi kufr na svete, takze jsem ho musel nest ja, navic se mu pak urvalo ucho). Bydlelli jsme v Chancellor Hotelu hned u Union Square. Ted presne nevim, kolik dnu jsme stravili v San Franciscu. Me tam nejvic zajimali ty male veci. Jako obycejne ctvrti, ctvrti japonske, cinske, asijske, italske a cernosske, Berkeley, Haight Ashbury. Byli jsme vsak take s Martinou na Golden Gate Bridge, tedy na tom moste, co ho SF maji na 90% pohledu, takze jsem na nej uz byl dost alergickej (myslim totiz, ze v SF jsou mnohem zajimavejsi veci nez hromada zeleza). Jednou jsme z autobusu vystoupili v okrajove casti ctvrti na jih od Union Square, o niz nam bylo receno, ze tam nemame vubec chodit, protoze je cernosska a tudiz nebezpecna. (My tam vystoupili ne zcela umyslne. Tu zastavku jsme vybrali kvuli tomu, ze byla blizko japonskeho centra, kam jsme chteli jit na obed, a netusili jsme, ze je to centrum tak blizko cernosske ctvrti.). Vypadalo to tam jak ve filmu z prostredi mladych cernych raperu. Po chodnicich se tam poflakovali adolescenti s kulichama na hlavach, rozkroky u kolen, nekteri s basketbalovym micem. Martina se mohla posrat... Takze jsem si to pristi den zopakoval za tmy, kdyz jsem se odpoutal od matky s Martinou, a sel jsem si do obchodu Amoeba koupit nejaka levna CDecka
(to je prave na konci te Haight Ashbury Street). Stravil jsem tam asi dve hodiny vybiranim (kdyz totiz shodej cenu na dva dolary, tak se nenamahaj s tridenim), ale pak mi u kasy nesla karta, takze jsem to tam musel vsechno nechat, coz me dost nakrklo, takze jsem si rekl, ze autobusem rozhodne nepojedu, ale tu hodinku se projdu. Pricemz jsem musel prekrizit tu cernosskou ctvrt, samozrejme uz za tmy. No, bylo to zajimave. Ale nejvic jsem se bal mimo ni, pred jednim kostelem, kde bylo strasne policajtu. Nevedel jsem proc, takze jsem myslel, ze se tam neco deje, budou me legitimovat atd. Pozdeji jsem se dozvedel, ze se tam konal pohreb jednoho zabiteho policisty. Take jsme se hodne venovali objevovani kuchyni ruznych narodu zijicich v Americe. V jejich restauracich se totiz da jist. V klasicke americke ne. Tam dostanete bud steak, coz neni strasne, nebo burger, coz strasne je. Ale San Francisco nastesti patri mezi mesta, kde ziji snad skoro vsechny narody sveta, takze je tu z ceho vybirat. Mne nejvic vyhovovala indicka, japonska byla prece jen moc titerna. Nevyhodou San Francisca oproti kanonum bylo to, ze tu byla docela zima a od more porad foukal vitr. A taky tu bylo docela dost podivnejch individui. No a pak jsme zabalili a leteli s tim maminym kufrem pres LA a LV do Minneapolis, odkud nas do Rochesteru odvezl cernoch jak z filmu o cernosskym taxikari z Harlemu. Nez se dostanu k vypraveni o Rochesteru, chtel bych Ti priblizit jednu z mistnich zabav. Ted, asi ve 22.00 bylo preruseno vysilani televize varovanim o blizici se vichrici. Ma prijit ve 23.15. To je potreti za tu dobu, co tu jsem. Nezbyva nez doufat, ze se z toho neudela tornado. A ted k Rochesteru a Mayo Clinic. Zacatek na tom osobnim oddeleni byl celkem dobry. Krome me tam byl jeden kardiovaskularni chirurg z Turecka a jeden transplantacni chirurg z Mexika. Pripadalo mi, ze umej anglicky jeste hur nez ja, tak me to trochu uklidnilo. Ale pak jsme se sli nechat vyfotit na keycard (ta karta jako elektronicky klic), cimz zacalo me trapeni, protoze venku foukal vitr, takze na te fotce vypadam jako uchyl z Alcatrazu. Protoze trva dve hodiny, nez to udelaji, sel jsem se zatim nasnidat do jedne kavarny. Bohuzel jsem si vybral asi jedinou, ktera nebere kreditky, takze pak pri placeni nastala trapna situace, protoze hotovost jsem u sebe samozrejme nemel, takze jsem musel bezet do bankomatu. Kupodivu ten mi penize vydal. Kdyby ne, bylo by to daleko legracnejsi. Pak jsem si sel pro keycard, jo, vlastne jeste predtim jsem si vyzvedl buspass, abych mohl do prace jezdit autobusem. Pak uz jsem sel na pracoviste v dvanactem patre Hilton Building, kde ten pan, co jsem se u nej mel hlasit, nebyl, tak mu jeho sekretarka zapageovala, on pak prisel a predal me dr. Smyrkemu, ktery dela GIT a jatra. Pak jsem koukal do mikroskopu. Na te patologii je hrozne lidi. Vypada to tam trochu jako v tech filmovych kancelarich, kde sedi v kojich urednici se zelenymi stinitky a navleky na predlokti. Pokud jsem to dobre pochopil, tak tady starsi doktori maji vlastni cimry po obvodu, od nichz vsak maji porad otevrene dvere, aby mohl kdokoli kdykoli prijit, fellows pak sedi v tech kojich u mikroskopu, ktere jsou nekdy propojene, a residenti maji asi koje za rohem. Ale mozna je to s temi kojemi trochu jinak. Stejne porad nechapu, kdo jsou ti fellows a residents. Taky tu ma kazdej doktor svoji sekretarku. Ale divne tedy potom je, ze v tech pokojich nemaji postele...inu, Americani. Ted uz skoncila sranda, rozumej cestovani, a zacala prace. Uz dva tydny chodim na Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesote. Teda prace, ja tam nechodim pracovat, ja se tam
chodim ucit, ale stejne to znamena, ze musim rano vstavat, obleknout se do kvadra a jet tam. Navic, samozrejme, kdyz si o nic nereknes, tak se nic nenaucis. No a ja fakt strasne nerad kohokoli otravuju, zvlast kdyz vidim, ze ma praci. A oni ji tam maji hodne. Takze se fakt prekonavam, kdyz kazdy den iniciativne shanim neco k praci. Byvam tam tak deset hodin, byl bych tam i vic, ale musim se taky venovat sestre. Ted je ale tyden s rodinou v San Franciscu, tak tam budu moct byt do vecera. Jinak, pokud jde o kreminalniky, Rochester je v tomhle trochu divnej. Zadnej NYC, WDC nebo Detroit. Je to celkem maly mesto, ve kterym je jen Mayo Clinic a IBM. Takze tu zijou vlastne skoro jen doktori a ajtaci. (Pak samozrejme kuchari, prodavaci atp., co tu vlastne jsou diky tem prvnim dvema skupinam). Dusledkem pak treba je, ze ta rodina, u ktere tu jsem, prakticky vubec nezavira dvere,ani do baraku, ani do garaze. Pred obchodem na parkovisti nechaj normalne pootvirany auto i s klicema, a on jim ho fakt nikdo neukradne. Kdyz tu nechas compa na chodniku pred domem, tak si ho nikdo ani nevsimne. Fakt divny lidi. Jo, uz jsem vyresil problem americkeho peciva. Kupuju si francouzske bagety. To je asi to jedine, co se da jist. Vcera vecer jsme s Martinou byli v McMurphy, coz je dle nazvu irska hospoda. Vzhledem k tomu, ze zde zije pomerne dost lidi irskeho puvodu (i kdyz hlavne je tento stat svedsky), tak jsem ocekaval, ze to bude vypadat opravdu irsky. Nikoli. Nase irske hospody jsou daleko vice irske (I plzenska Zach' s pub, ktera je jinak dle meho soudu zprznena). Tohle byla normalni americka hospoda, kde ani netocili Guiness, jen ty jejich americky sracky. A vsichni tam koukali na zapas NBA, ktery navic ty jejich Minnesota Timberwolves prohrali. Vsude tam byli misky s arasidy a s popcornem, zadarmo. Nejdriv jsem mel problem, co s temi slupkami od arasidu (byly to cele buraky), ale pak jsem pochopil, ze ty se normalne odhazuji na zem (popcorn jsem samozrejme nejedl, nejsem prase). Zahrali jsme si kulecnik a pak presli do sousedniho Aquarius Clubu, coz jest klub pro mladez, kde hraji takovy ten hip-hop a podobne. Neco jako nase Jednadvacitka, akorat ze mene zivelne. Mozna spis jako Alfa. No, vzhledem k tomu, ze jsem vyrostl na Beatles a Rolling Stones, dospel na AC/DC a punku, a starnu na jazzu, tak mi to tam prislo dost uhozeny, ale nastesti jsem nebyl dost opily na to, abych jim tam zacal vsem vysvetlovat, ze jsou banda idiotu a sracu. Abych Martine udelal radost, tak jsem taky na nejakou dobu sel na parket a predvadel tam spartakiadni rozcvicku a tanec sv. Vita. Martinu tam pak balil nejakej Asiat, ja ji k nemu strkal, ale ona je rasista a rekla mi, ze jsem debil. Vetsina typickych minnesotskych slecen je svedskeho puvodu, maji velkou prdel a bricho presahujici prsa. Ale na tom parketu tanci skoro v bikinach. Coz ovsem neznamena, ze by tam nebyly zadne pekne rostenky. Ovsem ze zcela jinych krajin. Byly tam tri velmi pekne Afroamericanky a ctyri Asiatky (ono jich tam teda si bylo vic, ale tyhle byly hned u nas). Ani Martina tam vsak z toho prilis odvazana nebyla a brzy jsme jeli domu (ona totiz nemohla pit, protoze ridila ti pitomi amici staveji mesta tak blbe, ze se nikam nedostanes pesky, takze musis vsude jezdit autem, tady to nejde se nakalit na jednom konci Plzne a behem hodiny ji celou prejit domu). Dneska jsme byli na squashi, pak me Martina zavezla do prace, ja ji vzal dovnitr a provedl ji po nekolika budovach. Chtel jsem ji totiz ukazat, jak je to tu krasne, kdyz tu o vikendu nejsou pacosi a haly jsou prazdne a znele jako chramova lod. Bohuzel se to trochu posralo, protoze v Gonda Building zrovna
dneska probihala nejaka slavnosti recepce, takze nabozno nebylo. No neva, tak jsem ji
tam zrovna moc prazdno a vzal aspon do knihovny.
