I N T E G R O V A N Ý M A N U Á L Z Á S A D

INTEGROVANÝ SPRÁVNÉ

MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

ÚVOD

červen 2005

Integrovaný manuál zásad SZP Název publikace:

Integrovaný manuál zásad správné zemědělské praxe

Zadavatel: Ing. Ivan LANDA CSc. Ředitel odboru ŘO HRDP Ministerstvo zemědělství ČR

Zhotovitel: EKOTOXA OPAVA s.r.o. a kolektiv autorů Složení autorského kolektivu (podle abecedního pořádku): Ing. Jan DVORSKÝ (KEZ o.p.s. Chrudim) Ing. Antonín JELÍNEK, CSc. (Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha) Ing. Jan Klír, CSc, (Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha) Ing. Kamila Koutná (Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha, prac. Brno) Ing. Štěpán Kužma (Státní rostlinolékařská správa Brno) Ing. Vladimír Mana (Agentura ochrany přírody a krajiny Praha) Ing. Ivo Machar (OSVČ) MVDr. Zbyněk Semerád (státní veterinární správa Praha) Ing. Lubomír Smrček (EKOTOXA Opava s.r.o.)

Červen 2005

Průvodce

1

Integrovaný manuál zásad SZP Úvod Cílem publikace „Integrovaný manuál zásad SZP“ je vytvořit průvodce po stávajících zásadách správné zemědělské a legislativních požadavcích na hospodaření z pohledu ochrany životního prostředí zejména ve vazbě na poskytování finančních podpor v zemědělství. Při zpracování publikace bylo využito několika zdrojů: -

vlastní zkušenosti a poznatky příspěvky členů autorského kolektivu veřejně dostupných publikací, materiálů a informací

Rozsah integrovaného manuálu Do publikace „Integrovaný manuál zásad SZP“ byly zahrnuty následující zásady a legislativní požadavky vztahující se k oblastem uvedených v tabulce: Druh zásad / legislativního požadavku Zásady SZP pro LFA a AEO Minimální standardy pro OP Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO GAEC Akční program dle NV č. 103/2003 Sb. Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. Zákonné požadavky na hospodaření Zásady SZP v ekologickém zemědělství

Průvodce

Oblast použití / účel HRDP – LFA a AEO Operační program – opatření 1.1.1., 1.1.2., 1.2. HRDP - AEO SAPS Hospodaření v nitrátově zranitelných oblastech Hospodaření mimo nitrátově zranitelné oblasti Provozovatelé velkochovů hospodářských zvířat Přímé platby, popř. strukturální platby AEO – Ekologické zemědělství, Ekologičtí zemědělci dle zákona o ekologickém zemědělství

2

Integrovaný manuál zásad SZP Závaznost jednotlivých zásad/legislativních požadavků V následující tabulce jsou zásady a legislativní požadavky rozděleny podle toho, zda se jedná o povinné respektování těchto zásad/legislativních požadavků nebo nepovinné. Povinné Zásady SZP pro LFA a AEO Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO Minimální standardy pro OP GAEC Akční program dle NV č. 103/2003 Sb. Akční program dle NV č. 103/2003 Sb.

Nepovinné Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. Zákonné požadavky na hospodaření

Rozdělení zásad/legislativních požadavků na povinné a nepovinné je pouze orientační zejména u následujících zásad/legislativních požadavků: Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů Jedná se o doporučované zásady hospodaření pro subjekty hospodařící na pozemcích mim nitrátově zranitelné oblasti, nicméně některé zásady např. vedení evidence o používání hnojiv je povinnost vyplývající ze zákona o hnojivech. Zásady SZP dle NV. Č. 353/2002 Sb. Provozovatelé velkochovů hospodářských zvířat, kteří splňují podmínky pro označení jako zdroje znečišťování ovzduší určité velikosti mají povinnost zabezpečit měření emisí amoniaku z těchto zdrojů. Pokud tyto emise neměří, mají za povinnost vypracovat a realizovat plán zavedení zásad správné zemědělské praxe na snížení emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů. Zákonné požadavky na hospodaření Zákonné požadavky na hospodaření jako složka cross compliance nejsou vyžadovány po zemědělcích v České republice jako podmínka pro vyplácení finančních podpor, ale jsou tvořeny legislativními předpisy (zákony a vyhláškami), jejíchž dodržování je vyžadováno právním řádem České republiky. Každý zemědělec musí dodržovat tyto právní předpisy, pokud se ho obsah předpisu týká. V budoucnosti bude nová pouze vazba dodržování těchto zákonných požadavků na hospodaření neposkytování finančních podpor. Pouze ty zákonné požadavky na hospodaření, které jsou plně nebo částečně obsaženy v jiných zásadách/legislativních požadavcích mají vazbu na poskytnutí finančních podpor. Týká se to zejména následujících zákonných požadavků na hospodaření: Průvodce

3

Integrovaný manuál zásad SZP

Zákonný požadavek na hospodaření nitrátová směrnice

Součást jiného požadavku minimální standardy pro OP akční program označování a evidence hospodářských minimální standard pro OP zvířat ochrana rostlin minimální standard pro OP zásada SZP č. 3 a 6 potravinová bezpečnost minimální standard pro OP welfare minimální standard pro OP zásada SZP č. 7 Z uvedeného textu vyplývá, že zákonné požadavky na hospodaření jsou tvořeny předpisy, jejichž dodržování je buď obecně vyžadováno nebo jsou již součástí jiných požadavků na hospodaření. Povaha zásad / legislativních požadavků Zásady správné zemědělské praxe mají dvojí povahu: a) zásada je tvořena textem, který nařizuje/doporučuje zemědělcům, jak hospodařit nebo co dělat v určitých situacích popř. v určitých ročních obdobích, na určitých pozemcích apod. b) zásada je tvořena legislativním předpisem (většinou zákonem nebo zákony včetně provádějících vyhlášek) Zásady tvořené legislativním předpisem jsou z hlediska plnění obecně náročnější, protože jsou tvořeny většinou textově obsáhlým zákonem a několika provádějících předpisů, které se průběžně aktualizují. Plnění zásad tohoto typu vyžaduje znalost výkladu právních textů nebo seznámení se s metodickými pokyny majícími vztah k těmto legislativním předpisům. Je to nutné z toho důvodu, že zákon většinou popisuje celou šíři dané problematiky a ne vše se týká hospodaření zemědělců. Zásady v podobě textů, které něco nařizují, doporučují nebo zakazují, jsou srozumitelnější než zákony, ale ve většině případů mají také základ v nějakém legislativním předpisu (např. zákaz změny kultury nebo protierozní ochrana mají legislativní oporu v zákoně na ochranu zemědělského půdního fondu, popř. v zákoně o zemědělství) nebo jsou tvořeny přímo částí legislativního předpisu (např. zásada SZP č. 3, 5 a 6).

Průvodce

4

Integrovaný manuál zásad SZP Dotace, kterých se týkají zásady / legislativní požadavky Z poskytovaných finančních podpor, které jsou vázány na dodržování zásad / legislativních požadavků, se integrovaný manuál zásad SZP zabývá následujícími: -

Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (opatření / podopatření 1.1.1. , 1.1.2 a 1.2.)

-

Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) LFA a AEO

-

Přímé platby (SAPS)

Průvodce

5

Integrovaný manuál zásad SZP Oblasti hospodaření pokryté zásadami / legislativními požadavky Z níže uvedeného přehledu je zřejmé, že mezi nejvýznamnější činnosti v zemědělském hospodaření, které má vliv na životní prostředí, je hnojení a výživa rostlin. Problematika hnojení (zejména skladování a aplikace hnojiv) se odráží v podstatě ve všech zásadách a legislativních požadavcích na hospodaření. Oblast hospodaření / činnosti Agrotechnika (protierozní ochrana, střídání plodin, agrotechnické práce…)

Hnojení a výživa rostlin

Welfare, výživa zvířat, krmiva

Veterinární péče, nákazy, léčiva

Ochrana přírody a krajiny Evidence a označování hospodářských zvířat Ochrana rostlin, rostlinolékařská péče

Ochrana ovzduší Ekologické zemědělství

Průvodce

Související zásada / legislativní požadavek Zásady SZP pro LFA a AEO (část) GAEC (část) Akční program (část) Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (část) Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO Zásady SZP pro LFA a AEO (část) GAEC (část) Akční program (část) Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (část) Minimální standardy pro OP (část) Zákonné požadavky na hospodaření (část) Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO Zásady SZP pro LFA a AEO (část) Minimální standardy pro OP (část) Zákonné požadavky na hospodaření (část) Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO Minimální standardy pro OP (část) Zákonné požadavky na hospodaření (část) Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO GAEC (část) Zákonné požadavky na hospodaření (část) Minimální standardy pro OP (část) Zákonné požadavky na hospodaření (část) Zásady SZP pro LFA a AEO (část) Minimální standardy pro OP (část) Zákonné požadavky na hospodaření (část) Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. Zásady SZP pro EZ Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO 6

Integrovaný manuál zásad SZP Jaké předpisy se týkají zemědělského hospodaření ve vztahu k životnímu prostředí? Legislativa na úseku ochrany životního prostředí ve vztahu k zemědělské činnosti a upravující zemědělské hospodaření je velmi obsáhlá. Obecně ji lze rozdělit na tři skupiny: a) předpisy, které jsou výsledkem transpozice zákonných požadavků na hospodaření (cross compliance) do národní legislativy b) předpisy, které jsou základem pro zásady SZP nebo přímo tvoří zásady SZP (část těchto předpisů je shodná se zákonnými požadavky na hospodaření) c) předpisy ostatní (předpisy, které nemají v současné době vztah k zásadám SZP nebo upravují zemědělskou činnost ve vztahu k životnímu prostředí z jiného pohledu a ostatní předpisy – ekonomické, daňové apod.) Předpisy ze skupiny a) a b) jsou obsahem této publikace a jsou obsaženy v jednotlivých dokumentech označených písmeny A až CH (viz. schéma č. 1). Které zásady / legislativní požadavky se týkají zemědělské činnosti? V první řadě jsou to požadavky na zemědělce, které musí splňovat každý zemědělec. Každý zemědělec musí splňovat legislativní předpisy týkající se zemědělství jako podnikatelské činnosti. Z předpisů, které se týkají vztahu zemědělství k životnímu prostředí musí žadatel splňovat zejména legislativu, která tvoří zákonné požadavky na hospodaření (viz text CH). Jedná se o soubor předpisů (zákonů a vyhlášek), které jsou transpozicí evropských předpisů do národní legislativy. Tyto zákony a vyhlášky jsou platné a musí být dodržovány každým zemědělcem, kterého se upravovaná problematika týká. Po plném zavedení principu cross compliance bude poskytování finančních podpor vázáno na dodržování těchto zákonných požadavků na hospodaření. Dodržování těchto zákonů a vyhlášek je důležité i z důvodu, že jsou již nyní obsahem jiných legislativních požadavků na hospodaření (např. minimální standardy pro operační program, zásady SZP pro LFA a AEO atd.). To znamená, že u části zákonných požadavků na hospodaření je vazba na poskytování vybraných dotací již nyní. Každý zemědělec, pokud žádá o dotace (operační program, HRDP, přímé platby), musí vedle obecných předpisů (nejsou obsahem publikace) a předpisů vyplývajících ze zákonných požadavků na hospodaření splňovat příslušné zásady / legislativní požadavky týkající se dané podpory. Finanční podpora / dotace Operační program HRDP Přímé platby (SAPS)

Průvodce

Zásady / legislativní požadavky Minimální standardy pro OP Zásady SZP Podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO HRDP GAEC

7

Integrovaný manuál zásad SZP Každý zemědělec vedle obecných předpisů, předpisů vyplývajících ze zákonných požadavků na hospodaření a zásad / legislativních požadavků majících vztah k požadované dotaci, musí ještě plnit zásady / legislativní požadavky mající vztah k místu (hospodaří-li v nitrátově zranitelné oblasti, v chráněném území apod.) nebo způsobu hospodaření (je ekologickým zemědělcem nebo má velkochov hospodářských zvířat). Znázornění výše popsaných vazeb je uvedeno ve schématech č. 2 až 4. Souvislost jednotlivých zásad / legislativních požadavků Některé zásady spolu úzce souvisí nebo se objevují ve více zásadách / legislativních požadavcích. Týká se to zejména všeobecných povinností zemědělců, které se zcela nebo zčásti promítly do zásad správné zemědělské praxe. Jedná se zejména o následující povinnosti: -

evidence a označování zvířat

-

skladování hnojiv a přípravků na ochranu rostlin

-

evidence používání hnojiv a přípravků na ochranu rostlin

-

welfare a veterinární péče

Výše uvedené povinnosti jsou stěžejní a tvoří většinu zásad / legislativních požadavků. Na druhé straně jsou některé požadavky velmi specifické a týkají se pouze některých zásad / legislativních požadavků. Jde především o podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO, pravidla pro ekologické zemědělství a postupy při snižování emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů (viz. přehled zásad / legislativních požadavků). Splnění zásad / legislativních požadavků Splnění zásad / legislativních požadavků se děje v podstatě dvojím způsobem: 1. plněním jednotlivých zásad (tento způsob se uplatňuje především u jasně definovaných zásad, podmínek poskytnutí dotací v rámci AEO apod. 2. plnění ustanovení dotčených legislativních předpisů (zákonů a vyhlášek) V následujících textech A až CH jsou vždy u každé zásady nebo legislativního požadavku uvedeny: -

právní předpisy týkající se dané problematiky (legislativní základ)

-

stručný výklad ustanovení zákona / vyhlášky

Průvodce

8


-

princip kontroly zásady / legislativního požadavku

-

konkrétní možnosti plnění a dokladování splnění zásady / legislativního požadavku

-

odkaz na související text (zásadu / legislativní požadavek)

Doporučené odkazy V následujícím textu jsou uvedeny odkazy ve vztahu k předkládané publikaci „Integrovaný manuál zásad správné zemědělské praxe“. Odborné organizace: Agentura ochrany přírody a krajiny - NATURA 2000

www.nature.cz

Ministerstvo zemědělství www.mze.cz - podpory, legislativa, Ústřední komise na ochranu zvířat Státní rostlinolékařská správa www.srs.cz - ochrana rostlin, seznam povolených přípravků, legislativa Státní veterinární správa www.svscr.cz - veterinární problematika, welfare, léčiva, nákazy, označování a evidence zvířat Státní zemědělský intervenční fond - dotace, metodické příručky

www.szif.cz

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský - SEUROP, krmiva

www.ukzuz.cz

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy - protierozní ochrana půdy

www.vumop.cz

Výzkumný ústav rostlinné výroby - agrotechnika,hnojení, nitrátová směrnice

www.vurv.cz

Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky - EAFRD, dotace, ekonomika

www.vuze.cz

Výzkumný ústav zemědělské techniky - emise amoniaku ze zemědělských zdrojů

www.vuzt.cz

Výzkumný ústav živočišné výroby - welfare, technologie ustájení

www.vuzv.cz

Průvodce

9


Ostatní odkazy: www.agronavigator.cz www.agroporadenstvi.cz www.bezpecnostpotravin.cz www.sbirka.cz

Přílohy: 1 - Schéma č. 1 2 - Schéma č. 2 3 - Schéma č. 3 4 - Schéma č. 4 5 - Přehled zásad / legislativních požadavků

Průvodce

10

Schéma č. 1: Předpisy na úseku ochrany životního prostředí a upravující zemědělské hospodaření

Předpisy, které jsou výsledkem transpozice CC- SMRs do národní legislativy

text

Předpisy, tvořící zásady SZP, minimální standardy apod. (částečně shodné s SMRs)

texty

Předpisy ostatní (netýkají se přímo zásad SZP nebo SMRs)

CH

A až H

předpisy nejsou předmětem integrovaného manuálu

Schéma č. 2:

Existující zásady správné zemědělské praxe a legislativní požadavky na hospodaření

v případě každého zemědělce

Každý zemědělec

Legislativa na úseku ochrany životního hospodaření a upravující hospodaření

Text

CH

viz. schéma + Každý zemědělec žádající o dotace

3

Texty

A až D

+ Každý zemědělec podle místa a způsobu hospodaření

viz. schéma

4

Texty

E až H

Schéma č. 3:

Existující zásady správné zemědělské praxe a legislativní požadavky na hospodaření v případě, že zemědělec žádá o dotace HRDP LFA AEO

Zásady správné zemědělské praxe

Text

A Závazky jednotlivých AEO

Text

B Operační program 1.1.1. a 1.1.2. 1.2.

Minimální standardy pro operační program

Text

C Přímé platby SAPS TOP-UP

GAEC Dobré zemědělské a environmentální podmínky

Text

D

Schéma č. 4:

Existující zásady správné zemědělské praxe a legislativní požadavky na hospodaření v případě každého zemědělce podle způsobu nebo místa hospodaření

Hospodaří-li v NZO

Akční program NV č. 103/2003 Sb.

Text

E Nehospodaří-li v NZO

Zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod...

Text

F

Hospodaří-li ekologicky

Legislativní úprava ekologického zemědělství

Text

G

Provozuje-li velkochov

Zásady správné zemědělské praxe NV č. 353/2002 Sb.

Text

H

Příloha č. 5: Zásady SZP pro LFA a AEO (HRDP)

Minimální standardy pro OP "Zemědělství"

GAEC / SAPS 2005

SMRs

Akční program NV č. 103/2003 Sb.

Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů

Zásada č. 1 - PEO

Welfare zvířat 246/1992 Sb.

Nerušení krajinných prvků

1. ptačí oblasti

§6 - Období zákazu hnojení

čl. 3 - Období nevhodná ke hnojení

Zásada č. 2 - počet a termín sečí

Veterinární péče 166/1999 Sb.

Vyloučení 2. ochrana podzemních širokořádkových vod plodin na svažitých pozemcích

§7 - Používání hnojiv a statkových hnojiv s ohledem na půdně - klimatické podmínky stanoviště

čl. 4 - Používání hnojiv a statkových hnojiv na svažitých pozemcích

Zásada č. 3 - skladování a manipulace s chemickými látkami

Výživa zvířat, krmiva 91/1996 Sb.

Zapravování statkových hnojiv do půdy

§8 - Omezení množství dusíku aplikovaného v organických a organominerálních hnojivech a ve statkových hnojivech na zemědělskou půdu

čl. 5 - Používání hnojiv a statkových hnojiv na podmáčených, zaplavených, promrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích

3. upravené kaly

Zásada č. 4 - zapravování hnojiv do půdy Hnojiva 156/1998 Sb.

Vyloučení změny 4. nitrátová směrnice kultury travní porost na ornou půdu

§9 - Skladování hnojiv a statkových hnojiv ve ZO

čl. 6 - Podmínky pro používání hnojiv a statkových hnojiv v blízkosti povrchových vod

Zásada č. 5 - evidence použití hnojiv

Nepálení rostlinných zbytků

5. evropsky významné lokality

§10 - Střídání plodin ve ZO

čl. 7 - Skladování statkových hnojiv a objemných krmiv

Zásada č. 6 - zabránění úniku závadných Evidence a označování látek ze skladů, hnojišť zvířat 154/2000 Sb.

6. - 8.a. označování a evidence zvířat

§11 - Provádění PEO ve ZO

čl. 8 - Používání hnojiv statkových hnojiv

Zásada č. 7 - welfare (zejména kvalitní krmivo a voda)

9. prostředky na ochranu §12 rostlin

čl. 9 - Hospodaření s půdou a omezování doby bez rostlinného pokryvu

10. veterinární léčiva

čl. 10 - Plány hnojení a evidence o používání hnojiv a statkových hnojiv čl. 11 - Postupy při zavlažování

Rostlinolékařská péče 14/1996 Sb.

Výroba potravin 110/1997 Sb.

Zásada č. 8 - neměnit kulturu travní porost na ornou půdu

11. potravinová bezpečnost 12. - 15. choroby zvířat, nákazy 16. - 18. welfare

text A

text C

text D

text CH

text E

Pozn.: V přehledu nejsou uvedeny podmínky poskytnutí dotací v rámci AEO (text B) a Ekologické zemědělství (text G)

text F


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP pro LFA a AEO

text

A

Integrovaný manuál zásad SZP Zásady SZP pro AEO Legislativní základ Nařízení vlády č. 242/2004 o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí Text zásad Text zásad správné zemědělské praxe je obsažen v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 242/2004. Zásady správné zemědělské praxe 1. Na vysoce svažitých pozemcích (nad 12o) vyloučit pěstování širokořádkových plodin (kukuřice, brambor, řepy, bobu setého, sóji, slunečnice). Agrotechnické práce a pojezdy technikou provádět převážně po vrstevnicích. 2. Kultury travních porostů spásat nebo sekat minimálně dvakrát ročně (v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud podmínky pro uplatňování agroenvironmentálních opatření stanovené tímto nařízením nestanoví jinak), biomasa musí být odstraňována z pozemku. První seč bude provedena nejpozději do 15. července kalendářního roku (v odůvodnitelných případech později), pokud podmínky pro uplatňování agroenvironmentálních opatření stanovené tímto nařízením nestanoví jinak. 3. Dodržovat pravidla skladování a manipulace s chemickými látkami v souladu s příslušnými právními předpisy1 tak, aby nedocházelo ke kontaminaci složek životního prostředí. 4. Na svažitých orných půdách bez porostu (sklonitost nad 3o) neprodleně (do 24 hodin) zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. 5. Vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů podle jednotlivých pozemků, kultur a let v souladu se zvláštním právním předpisem2. 6. Ze stájí, skladišť hnojiv a statkových hnojiv, uskladněných objemných krmiv ani z ostatních faremních prostor nesmí unikat žádné závadné látky (močůvka, hnojůvka, silážní šťávy apod.).

1

Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči (rostlinolékařský zákon), zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) 2 Vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv

Text A

1

Integrovaný manuál zásad SZP 7. Zabezpečit hospodářským zvířatům podmínky pro zachování jejich života, zdraví a pohody, zejména dostatečný přístup ke kvalitnímu, zdravotně nezávadnému krmivu a nezávadné vodě3. 8. Žadatel nesmí v průběhu trvání příslušného pětiletého období změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích, popřípadě dílech kulturu travní porost na kulturu orná půda4 Uplatnění zásad Zásady správné zemědělské praxe se zavazuje plnit každý žadatel o poskytnutí dotace v rámci příslušného agroenvironmentálního opatření ve všech budovách a zařízení sloužících k zemědělské výrobě a necelé výměře zemědělské půdy užívané žadatelem a vedené v evidenci půdy (§ 4, odst. 1, písm. c). Porušení zásad Porušení zásad vede k neposkytnutí dotace v příslušném kalendářním roce v rámci všech agroenvironmentálních opatření, do kterých je žadatel v příslušném kalendářním roce zařazen (§ 18) a k vyřazení ze všech agroenvironmentálních opatření, do kterých je žadatel v příslušném kalendářním roce zařazen, a vrácení dotace (§ 20). Bližší informace o sankcích za porušení zásad správné zemědělské praxe jsou uvedeny v publikaci Metodika k provádění nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění nařízení vlády č. 542/2004 Sb., ve znění nařízení vlády č. 119/2005 Sb., MZe ČR a SZIF 2005. Související legislativní předpisy Název předpisu Nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření) Novelizace: 542/2004 Sb., 119/2005 Sb. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů Vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin

Obsah mající vztah k SZP text zásad SZP (příloha č. 1) sankce za porušování zásad

zásada SZP č. 3 zásada SZP č. 3

3

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon) 4 Zákon č. 252/1997 Sb.

Text A

2


Vyhláška č. 328/2004 Sb., o evidenci výskytu a hubení škodlivých organismů ve skladech rostlinných produktů a o způsobech zjišťování a regulace jejich výskytu v zemědělských veřejných skladech a skladech Státního zemědělského intervenčního fondu Vyhláška č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin Vyhláška č. 333/2004 Sb., o odborné způsobilosti na úseku rostlinolékařské péče Vyhláška č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) Novelizace: 308/2000 Sb., 147/2002 Sb., Sb. 317/2004 Úplné znění: 461/2004 Sb. Vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv Novelizace: 476/2000 Sb., 473/2002 Sb., 399/2004 Sb. Vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání Novelizace: 162/1993 Sb., 193/1994 Sb., 243/1997 Sb., 30/1998 Sb., 77/2004 Sb. Úplné znění zákona: 149/2004 Sb. Zákon 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) Novelizace (po vydání úplného znění): 316/2004 Sb., 309/2002 Sb. (od 1.1.2007) Úplné znění: 286/2003 Sb. Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství Novelizace (po vydání úplného znění): 85/2004 Sb., 317/2004 Sb., 94/2005 Sb. Úplné znění: 247/2003 Sb. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu Novelizace (po vydání úplného znění): 132/2002 Sb., 76/2002 Sb., 320/2002 Sb. Úplné znění: 231/1999 Sb. Text A

zásada SZP č. 3

zásada SZP č. 3 zásada SZP č. 3 zásada SZP č. 3 zásada SZP č. 3 a 5

zásada SZP č. 3 a 5

zásada SZP č. 3 zásada SZP č. 7

zásada SZP č. 7

zásada SZP č. 8

zásada SZP č. 1 a 8

3


Zásady SZP pro LFA Legislativní základ Nařízení vlády č. 241/2004 Sb. o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními Text zásad Text zásad správné zemědělské praxe je uveden v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 241/2004 Sb. Pozn.: Text zásad správné zemědělské praxe týkající se poskytování pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními je totožný s textem zásad správné zemědělské praxe týkajících se provádění agroenvironmentálních opatření. Zásady správné zemědělské praxe a sankce za jejich porušování jsou rovněž popsány v příručce pro žadatele SAPS, TOP-UP a LFA pro rok 2005. Text zásad tvoří přílohu č. 7 této příručky. Uplatnění zásad Dodržování zásad správné zemědělské praxe je podmínkou pro poskytnutí vyrovnávacího příspěvku v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (§ 13, odst. 1, písm. b) Nařízení vlády č. 241/2004 Sb.). Porušení zásad Nedodržování zásad správné zemědělské praxe má za následek snížení vyrovnávacího příspěvku (§ 14 NV č. 241/2004 Sb.) nebo neposkytnutí vyrovnávacího příspěvku (§15 NV č. 241/2004 Sb.), popř. vrácení vyrovnávacího příspěvku (§ 16 NV č. 241/2004 Sb.). Zásady správné zemědělské praxe je nezbytné dodržovat po celý kalendářní rok na celé výměře zemědělské půdy evidované v LPIS a v budovách a zařízeních sloužících k zemědělské výrobě. Dalším legislativním požadavkem mající vztah k poskytnutí vyrovnávacího příspěvku je dodržování zákazu používání látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a látek beta-minetik při zacházení s živočichy5.

5

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon) a vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí

Text A

4

Integrovaný manuál zásad SZP Porušení tohoto zákazu je důvodem k neposkytnutí vyrovnávacího příspěvku (§ 15 NV č. 241/2004 Sb.). Odkaz: text CH.10 Související legislativní předpisy: Vzhledem k tomu, že zásady správné zemědělské praxe jsou pro poskytnutí vyrovnávacího příspěvku pro méně příznivé oblasti a oblasti s ekologickými omezeními totožné, jsou v následujícím přehledu uvedeny pouze odlišné předpisy: Název předpisu Nařízení vlády č. 241/2004 Sb. o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními Novelizace: 121/2005 Sb. Vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech Novelizace: 232/2005 Sb.

Text A

Obsah mající vztah k SZP text zásad SZP (příloha č. 3) sankce za porušování zásad

Doplňující podmínka pro poskytnutí vyrovnávacího příspěvku týkající se zákazu podávání určitých látek zvířatům

5


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP pro LFA a AEO Zásada č. 1

text

A.1

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 1: Na vysoce svažitých pozemcích (nad 12o) vyloučit pěstování širokořádkových plodin (kukuřice, okopanin). Agrotechnické práce a pojezdy provádět převážně po vrstevnicích. Předmět kontroly: -

kontrola se týká vysoce svažitých pozemků (zjistitelné z výpisu LPIS)

-

kontroluje se: o přítomnost širokořádkových plodin (kukuřice, řepa, brambory) na těchto pozemcích o kontroluje se provádění agrotechnických prací a pojezdů zemědělské techniky převážně po vrstevnicích

-

kontrola se provádí prostřednictvím DPZ nebo fyzickou kontrolou na místě

-

plnění zásady se kontroluje pomocí o zjišťování stop po pneumatikách zemědělských strojů, stop po provádění agrotechnických prací (vláčení, setí, smykování apod.), směr řádků plodin, pokosu apod. o zjišťování pěstovaných plodin na vysoce svažitých pozemcích

Plnění zásady: Zásada SZP č. 1 je zpřesněním legislativního požadavku vyplývajícího ze zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zejména § 3 – Hospodaření na zemědělském půdním fondu a § 4 – Zásady ochrany zemědělského půdního fondu. Postup při plnění zásady: -

z výpisu LPIS zjistit vysoce svažité pozemky (se svažitostí nad 12 o)

-

na těchto pozemcích dodržovat následující dvě zásady: o nepěstovat širokořádkové plodiny Je nutné zohlednit tuto skutečnost v osevních plánech zemědělského podniku. Za širokořádkové plodiny se považují následující plodiny:

Text A.1

kukuřice slunečnice

1


sója bob brambory

Důvodem vyloučení širokořádkových plodin z pěstování na vysoce svažitých pozemcích je skutečnost, že tyto plodiny nevytvářejí dostatečný vegetační pokryv půdy v době přívalových dešťů v měsících květnu a červnu a napomáhají tak vodní erozi půdy. Vzhledem k různým požadavkům plodin na půdní a klimatické podmínky nepřipadá každá širokořádková plodina v úvahu pro pěstování na vysoce svažitých půdách. Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. („akční program“), tj. povinné způsoby hospodaření v nitrátově zranitelných oblastech, pěstování širokořádkových plodin vylučuje na svažitých pozemcích (nad 7o) přiléhajících k vodnímu toku nebo k jinému vodnímu útvaru. Tato skutečnost je důležitá pro žadatele o vyrovnávací příspěvek (LFA, AEO) hospodařící v nitrátově zranitelných oblastech. o provádět agrotechnické práce a pojezdy převážně po vrstevnici nebo ve směru blízkém vrstevnicím (zohlednit tuto skutečnost v pracovních příkazech pracovníkům provádějícím zemědělské práce včetně zemědělských prací prováděných subdodavatelským způsobem) Při orbě půdy na svažitých pozemcích jsou velkým přínosem oboustranné pluhy s měnitelným pracovním záběrem. Pro spolehlivé klopení skýv proti svahu je nutné, aby orební poměr byl minimálně 1,7. Při orbě lehkých půd by měla hodnota orebního poměru dosahovat hodnot mezi 2,0 až 2,2. Orební poměr je poměr pracovního záběru jednoho orebního tělesa a hloubky orby. Rovněž u setí na vysoce svažitých půdách má význam provádět tuto operaci po vrstevnicích nebo směru blízkém vrstevnicím. Vzniklé kolejové meziřádky nebo kolejové stopy po spádnici mohou působit jako erozní rýhy. Nejmenší efekt provádění agrotechnických prací po vrstevnici je u válení půdy.

Text A.1

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

A.2

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 2 Kultury travních porostů spásat nebo sekat minimálně dvakrát ročně (v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud podmínky pro uplatňování agroenvironmentálních opatření nestanoví jinak), biomasa musí být odstraňována z pozemku. První seč bude provedena nejpozději do 15. července, pokud podmínky pro uplatňování agroenvironmentálních opatření nestanoví jinak. Předmět kontroly: -

kontrola se týká pozemků vedených v LPIS jako travní porost (kultura travní porost) včetně zatravněné orné půdy

-

kontrola se týká provedení termínu seče Při kontrole provedení seče se hodnotí zejména stav porostu (výška travin, stupeň kvetení, výskyt stařiny apod.). Kontrola provedení seče se provádí po 15.7., kdy podle podmínek agroenvironmentálního opatření Ošetřování travních porostů musí být provedena první seč. Dále se v období srpen – září v závislosti na klimatických podmínkách provádí kontrola provedení druhé seče

-

kontrola se týká spasení pozemků Fyzickou kontrolou se ověřuje, zda u spásaných travních porostů došlo ke spasení těchto ploch. Kontrola spasení se rovněž provádí hodnocením výšky travního porostu, výskytu stařiny, sečení nedopasků apod. Druhým způsobem kontroly spasení travních porostů je kontrola pastevního deníku (podmínka poskytnutí dotace).

-

kontrola se týká odklízení posečené hmoty mimo pozemek Kontroluje se odklizení posečené travní hmoty mimo pozemek. U posečené travní hmoty určené k výrobě sena nebo senáže se kontroluje, zda travní hmota neleží na pozemku příliš dlouho (zda není travní hmota prorostlá). Při kontrole se zjišťuje pouze odklizení travní hmoty z pozemku, nekontroluje se způsob naložení s odklizenou travní hmotou.

Plnění zásady: -

plnění zásady č. 2 je nutné aplikovat na celé ploše travních porostů zemědělského podniku

-

plnění této zásady úzce souvisí s podmínkami poskytnutí dotace pro agroenvironmentální opatření Ošetřování travních porostů

Text A.2

1

Integrovaný manuál zásad SZP -

na celé ploše travních porostů v zemědělském podniku je nutné dodržovat následující dvě zásady: o travní porosty minimálně dvakrát ročně v daném termínu posekat nebo spásat První termín seče je 15. červenec, druhý termín je podle podmínek během srpna – září. Spásání travních pozemků musí odpovídat údajům vedených v pastevním deníku. Vzor údajů obsažených v pastevním deníku je uveden v podmínkách pro poskytnutí dotace. o posečenou travní hmotu je nutné odklidit z pozemku Posečená travní hmota musí být odklizena z pozemku, tzn, že nesmí být ponechávána ani na okraji pozemků. U posečené travní hmoty určené k výrobě sena nebo senáže je nezbytné dodržet technologický postup, aby nedocházelo k ponechání posečené travní hmoty na pozemku příliš dlouho. Prorostlá travní hmota určená k výrobě sena nebo senáže je porušení zásady č. 2 správné zemědělské praxe a důvodem k udělení sankce. Nesplnění zásady (neprovedení seče, neodstranění posečené travní hmoty z pozemku z důvodu velmi nepříznivých klimatických podmínek nemusí být důvodem k sankce). Tyto případy je nutné projednat s pracovníky SZIF.

Text A.2

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

A.3

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 3 Dodržovat pravidla skladování a manipulace s chemickými látkami v souladu s příslušnými předpisy tak, aby nedocházelo ke kontaminaci složek životního prostředí. Předmět kontroly: -

předmětem kontroly je činnost spojená s manipulací a skladováním chemických látek (zejména hnojiv a přípravků na ochranu rostlin) a dodržování povinností vyplývajících ze zákona o hnojivech a rostlinolékařského zákona

-

v oblasti ochrany rostlin proti chorobám a škůdcům se kontrola zaměřuje na následující skutečnosti: o zda vede žadatel evidenci používání chemických a biologických přípravků na ochranu rostlin (POR) o zda vedená evidence odpovídá legislativním požadavkům vyplývajících z rostlinolékařského zákona a provádějících vyhlášek k tomuto zákonu o zda žadatel používá pouze registrované POR o zda aplikace POR se provádí správným způsobem o zda jsou při skladování POR dodržovány legislativní požadavky vyplývající z rostlinolékařského zákona a provádějících vyhlášek k tomuto zákonu o zda používané mechanizační prostředky na ochranu rostlin splňují legislativní požadavky vyplývající z rostlinolékařského zákona a provádějících vyhlášek k tomuto zákonu

-

v oblasti skladování a používání hnojiv se kontrola zaměřuje na následující skutečnosti: o vedení skladové evidence při skladování hnojiv v zemědělském podniku o dodržování požadavků vyplývajících ze zákona o hnojivech a provádějících vyhlášek k tomuto zákonu o problematiku skladování hnoje na zemědělské půdě

Text A.3

1

Integrovaný manuál zásad SZP Plnění zásady: Podrobnosti plnění této zásady správné zemědělské praxe jsou uvedeny v následujících textech: CH.9 Rostlinolékařské předpisy A.6

Skladování hnojiv

Odkaz: text A.6, CH.9

Text A.3

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

A.4

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 4: Na svažitých orných půdách bez porostu (sklonitost nad 3o) neprodleně (do 24 hodin) zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. Předmět kontroly: -

předmětem fyzické kontroly na svažitých pozemcích bez porostu s kulturou orná půda je výskyt nezapravených hnojiv a statkových hnojiv, identifikace těchto nezpravených hnojiv a statkových hnojiv a posouzení zda byla překročena lhůta pro zapravení hnojiv a statkových hnojiv do půdy (24 hodin)

Plnění zásady: -

plnění zásady je nutné dodržovat na pozemcích se svažitostí nad 3o s kulturou orná půda (výpis z LPIS) bez porostu

-

zásada č. 4 SZP nařizuje aplikovaná hnojiva neprodleně tj. do 24 hodin zapravit do půdy

-

zásada se týká následujících druhů hnojiv: o statková hnojiva

hnůj hnojůvka močůvka kejda sláma jiné zbytky rostlinného původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat

o organická hnojiva

průmyslové komposty vyrobená ze statkových hnojiv po zpracování žížalami organické zbytky z melasy

o organominerální hnojiva

organická hnojiva po přidání minerálních hnojiv

o minerální dusíkatá hnojiva

Text A.4

minerální jednosložková hnojiva – dusíkatá minerální vícesložková hnojiva – s obsahem dusíku

1


zapravování hnojiv do půdy se provádí: o kultivačním nářadím o orbou o speciálními aplikátory

-

v nitrátově zranitelných oblastech je nezbytné plnění této zásady zohlednit s požadavky § 5 až 8 NV č. 103/2003 Sb., které používá pojem dusíkatá hnojivá látka, což nemusí být vždy hnojivo nebo statkové hnojivo ve smyslu zákona o hnojivech (např. upravené kaly) a upravuje období zákazu používání hnojiv a statkových hnojiv a § 11 (používání hnojiv na svažitých půdách)

-

mimo nitrátově zranitelné oblasti (Zásady…) souvisí zásada č. 4 s článkem 4 (Používání hnojiv a statkových hnojiv na svažitých půdách)

Odkaz: text E a F Srovnání klasifikace hnojiv podle akčního programu a zákona o hnojivech ve vztahu k hnojení dusíkem NV č. 103/2003 Sb. („akční program“) Dusíkaté hnojivé látky (§ 5)

Minerální dusíkatá hnojiva

Minerální jednosložková dusíkatá hnojiva Minerální vícesložková hnojiva s obsahem dusíku

Hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem Hnojiva s pomalu uvolnitelným dusíkem

Text A.4

Statková hnojiva, organická hnojiva a organominerální hnojiva s poměrem C:N < 10 Statková hnojiva, organická hnojiva a organominerální hnojiva s poměrem C:N ≥ 10

Zákon č. 156/1998 Sb., zákon o hnojivech Minerální jednosložková dusíkatá hnojiva (ledky, sírany…) Minerální vícesložková hnojiva s obsahem dusíku (NPK, NK, NP hnojiva) Statková hnojiva Organická hnojiva Organominerální hnojiva

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

A.5

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 5: Vést a nejméně sedm let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statkových hnojiv podle jednotlivých pozemků, kultur a let v souladu se zvláštním předpisem Předmět kontroly: -

kontrola zda žadatel vede evidenci o použití hnojiv a statkových hnojiv

-

kontrola zda vedená evidence o použití hnojiv a statkových hnojiv odpovídá požadavkům příslušné legislativy: o údaje obsažené v evidenci o požadavky na archivaci evidence

Plnění zásady: -

vedení evidence o hnojivech, statkových hnojivech a o pomocných látkách použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích (dále jen „evidence hnojení“) je povinnost vyplývající z § 9 zákona č. 156/1998 Sb., zákona o hnojivech, v platném znění a současně tvoří zásadu SZP č. 5

-

zákon o hnojivech: o ukládá podnikatelům v zemědělství a vlastníkům lesních pozemků soustavně a řádně vést evidenci hnojení včetně použití upravených kalů o popisuje obsah evidence hnojení o nařizuje vydání vyhlášky upravující používání hnojiv, statkových hnojiv a pomocných látek na zemědělské půdě a lesní půdě, způsob vedení evidence o použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů

-

vedení evidence hnojení musí odpovídat požadavkům § 7 a příloze vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, jak vyplývá ze změn provedených vyhláškou č. 476/2000 Sb., 473/2002 Sb. a 399/2004 Sb.

-

vzhledem k tomu, že vyhláška byla několikrát novelizována, je nutné evidence hnojení provádět podle vzoru ve vyhlášce odpovídající době hnojení

Text A.5

1


Období hnojení 30.11.1998 – 31.12.2000 1.1.2001 – 31.7.2004 1.8.2004 - dosud

-

Druh vzoru evidence Vyhláška MZe vzor č. 1 274/1998 Sb., s účinností od 30.11.2004 vzor č. 2 476/2000 Sb., s účinností od 1.1.2001 Vzor č. 3 399/2004 Sb., s účinností od 1.8.2004

zásady pro splnění požadavku na vedení evidence hnojení: o vést evidence způsobem odpovídajícím dané vyhlášce (období hnojení), pokud je vedena evidence elektronicky, je nezbytné, aby umožňovala tisk sestavy odpovídající danému vzoru pro evidenci hnojení o archivovat evidenci hnojení po zákonem stanovenou dobu (7 let) o pro správné vyplnění evidence hnojení respektovat níže uvedené pokyny

Pokyny pro správné vyplnění evidence hnojení Povinnost vedení evidence hnojení předepisuje zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Evidence hnojení je vyžadována již od roku 1998. Podnikatelé v zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích jsou povinni soustavně a řádně vést evidenci o hnojivech, statkových hnojivech a o pomocných látkách použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích. Podnikatelé v zemědělství hospodařící na zemědělské půdě jsou povinni vést evidenci též o upravených kalech použitých na zemědělské půdě. Evidence se vede o množství, druhu a době použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů podle jednotlivých pozemků, plodin a let a uchovává se nejméně 7 let. Na požádání orgánu odborného dozoru jsou podnikatelé v zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích povinni evidenci předložit a umožnit ověření v ní uvedených údajů. Způsob vedení evidence o hnojení stanoví vyhláška č. 274/1998 Sb. Kontrolní orgány (SZIF, ÚKZÚZ, ČIŽP) vyžadují vedení evidence podle vzoru ve vyhlášce (příloha č. 3 této publikace). Elektronická verze je ke stažení na internetu (http://www.ukzuz.cz nebo http://www.agronavigator.cz/nitrat, rubrika „Praktické info“ – „Výživa rostlin“). Vzory formulářů v tištěné formě vydal ÚZPI jako publikaci. Možné je i využití sešitu pro evidenci hnojení vydaného vydavatelstvím Kurent s.r.o. Při vyplňování evidence hnojení, zejména podle vzoru platného od 1. 8. 2004, se doporučuje dodržovat tyto zásady: Text A.5

používat formuláře vydané tiskem (nutno ověřit, jde-li o formuláře 2

Integrovaný manuál zásad SZP obsahující všechny požadované údaje, řazené dle vzoru), -

najít a stáhnout si formuláře v elektronické formě; buď je pak vyplňovat přímo v počítači s následným tiskem a nebo vytisknout prázdné a vyplňovat ručně (v obou případech je splněn požadavek předložení evidence hnojení ke kontrole v „papírové formě“),

-

při používání počítačových programů evidovat hnojení průběžně, dle možností programu a pro kontrolní účely vytisknout potřebné sestavy, které musí odpovídat požadovaným vzorům,

-

katastrální území (k.ú.) požadované v prvním sloupci tabulky se vyznačí buď šestimístným číselným kódem k.ú. (např. „672912“) nebo názvem katastrálního území (např. „Lobeč“); pokud pozemek přesahuje přes více k.ú., uvedou se všechna dotčená k.ú.,

-

označení pozemku může být vyjádřeno v zásadě dvěma způsoby: » zkrácený (čtyřmístný) číselný kód půdního bloku nebo jeho dílu (dále jen PB/DPB nebo-li „farmářský blok“), pokud je registrován v systému registrace půdních bloků (LPIS), » inventární číslo z podnikové evidence, pokud není pozemek registrován v systému LPIS,

-

dělení na půdní bloky nebo jejich díly podle LPIS nemusí být konečným členěním, neboť i na jednom dílu půdního bloku se mohou v rámci jedné kultury (orná půda) pěstovat různé plodiny s odlišným hnojením – lze tedy použít další označení, např. a), b),

-

zákon vyžaduje vést evidenci „podle jednotlivých pozemků, plodin a let“, tedy ve trojím možném třídění,

-

z hlediska sledování bilance živin a zpracování plánu hnojení je nejvhodnější vést evidenci hnojení zvlášť pro jednotlivé pozemky – tedy pro každý pozemek jeden list; pokud se sleduje „historie“ pozemku od roku 1998 (datum účinnosti předpisu o vedení evidence), pak lze doporučit zpětné využití pouze jednoho vzoru vedení evidence (nejlépe vyhovuje ten poslední, doplněný, z roku 2004),

-

hnojení se zásadně eviduje tak, že je směrováno ke stávající či následné plodině nebo k situaci na pozemku; k podzimnímu hnojení hnojem v roce 2004 se uvede buď plodina „brambory 2005“, nebo se uvede „bez porostu 2004“,

-

v evidenci je uplatněn bilanční princip; uvádí se tedy celkový přívod živin ve statkových hnojivech (např. 200 kg dusíku ve 40 t hnoje skotu), avšak pro účely navazujících plánů hnojení se v prvním roce působení započte pouze část živin využitelná pro výživu rostlin (např. 60 kg dusíku), při větším počtu pozemků je nejlepším řešením použití některého

-

Text A.5

3

Integrovaný manuál zásad SZP z počítačových programů, kde se postupně vkládají údaje o všech provedených opatřeních v rámci podniku a pak je možné zvolit setřídění podle času nebo podle pozemků; tyto programy by však měly umožnit tisk sestavy o evidenci hnojení pro kontrolní účely, tedy podle vzoru ve vyhlášce č. 274/1998 Sb., -

z praktického hlediska i z hlediska kontroly se doporučuje uvádět i výměru pozemku (ha), nejlépe pod názvem pěstované plodiny ve sloupci č. 2, avšak při respektování výměry PB/DPB a zachování relací při případném dalším členění půdního bloku nebo jeho dílu,

-

při kontrole opatření akčního programu nitrátové směrnice (ÚKZÚZ, ČIŽP) nebo požadavků dotací (SZIF) musí být možné z evidence hnojení jednoznačně odvodit podklady pro kontrolu limitů hnojení, např.: o požadavek nitrátové směrnice (nařízení vlády č. 103/2003 Sb.):

aplikace max. 170 kg dusíku organického (živočišného) původu v průměru na 1 ha započtené zemědělské půdy (z.p.) podniku, včetně přívodu dusíku ve výkalech pasených zvířat,

o požadavek agroenvironmentálních opatření (nařízení vlády č. 242/2004 Sb.) – podopatření „ošetřování travních porostů“:

aplikace max. 170 kg dusíku z minerálního i organického hnojení v průměru na 1 ha orné půdy (o.p.) podniku,

aplikace max. 40 kg dusíku z minerálního i organického hnojení v průměru na 1 ha luk,

aplikace max. 40 kg dusíku z minerálního i organického hnojení v průměru na 1 ha pastvin, přičemž na pastvinách se do tohoto limitu nezapočítává přívod dusíku ve výkalech pasených zvířat,

-

ve vzoru vedení evidence je vyžadováno uvedení termínu aplikace (sloupec č. 3), avšak vzhledem k požadavkům dodržení termínu zapravení se doporučuje uvádět (např. v závorce pod termínem aplikace) i termín zapravení; u větších pozemků se uvedou termíny ukončení aplikace a ukončení zapravení na poslední části pozemku,

-

u běžně používaných statkových hnojiv se doporučuje používat zkratky pro jednotlivé druhy (sloupec č. 4): o HnS (hnůj skotu), o HnP (hnůj prasat), o HnK (koňský hnůj), o HnO (ovčí hnůj), o HnjS (hnojůvka ze hnoje skotu), o HnjP (hnojůvka ze hnoje prasat), o MčS (močůvka skotu), o MčP (močůvka prasat),

Text A.5

4

Integrovaný manuál zásad SZP o KjS (kejda skotu), o KjP (kejda prasat), o KjO (kejda ovcí), o KjD (kejda drůbeže), o ČDT (čerstvý drůbeží trus), o SDT (suchý drůbeží trus), o DP (drůbeží podestýlka), -

v případě společného uložení a následné aplikace statkových hnojiv od různých druhů hospodářských zvířat se použijí zkratky Hn, Hnj, Mč, Kj; pokud nejsou k dispozici výsledky analýz, obsahy živin se vypočtou jako vážený průměr z tabulkových údajů ve vyhlášce č. 274/1998 Sb. (příloha č. 4 této publikace); „normativní“ obsahy živin jsou v tabulce uvedeny v kilogramech na jednu tunu čerstvé hmoty statkového hnojiva při jeho „normativní sušině“; při odlišné sušině kejdy je nutno hodnoty přepočítat,

-

podle terminologie zákona o hnojivech jsou statkovými hnojivy i rostlinné zbytky, takže je nutné uvádět i zapravení vedlejších produktů (sláma, chrást) nebo zeleného hnojení do půdy, avšak pouze evidenčně, bez uvádění množství zapravené hmoty a obsahu živin,

-

statkovým hnojivem jsou rovněž i výkaly zvířat na pastvě, takže se požaduje uvádět odhad množství ponechaných výkalů a obsah živin, na základě výpočtu podle tabulek 3A (produkce výkalů) a 3B (produkce živin) v novelizované vyhlášce č. 274/1998 Sb., v závislosti na době pobytu zvířat na daném pozemku (příloha č. 5 a 6 publikace Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, pracovní metodika pro poradce a zemědělce).

Text A.5

5

Příloha k vyhlášce č. 274/1998 Sb.

Platí od 30.11.1998 do 31.12.2000 EVIDENCE O POUŽITÍ HNOJIV, STATKOVÝCH HNOJIV A POMOCNÝCH LÁTEK podnikatel v zemědělství: vlastník lesního pozemku: PLODINA kat. úz. odrůda pozemek užitkový směr (porost) (dřevina)

IČO: rodné číslo (IČO): Termín aplikace

STATKOVÁ HNOJIVA Druh

1

2

3

4

Dávka tun na 1ha

5

POMOCNÉ LÁTKY STOPOVÉ PRVKY

MINERÁLNÍ HNOJIVA

dusíkatá

fosforečná

draselná

hořečnatá

vápenatá

druh

kg N na 1 ha

druh

kg P2O5 na 1 ha

druh

kg K2O na 1 ha

druh

kg MgO na 1 ha

druh

kg CaO na 1ha

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

kg účinné látky na 1 ha

16

17

18

19

20

Příloha k vyhlášce č. 274/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 476/2000 Sb.

Platí od 1.1.2001 do 31.7.2004

EVIDENCE O POUŽITÍ HNOJIV, STATKOVÝCH HNOJIV A POMOCNÝCH LÁTEK podnikatel v zemědělství:

IČO:

vlastník lesního pozemku:

rodné číslo (IČO): STATKOVÁ HNOJIVA

Kat. úz. pozemek (porost)

1

PLODINA (odrůda užitkový směr)

2

dusíkatá

Termín aplikace

3

druh

4

dávka tun na 1ha

5

POMOCNÉ LÁTKY STOPOVÉ PRVKY

HNOJIVA (minerální, organická a organominerální)

kg N na 1 ha

název

6

fosforečná

7

název

8

kg P2O5 na 1 ha

9

draselná

název

10

kg K2O na 1 ha

11

hořečnatá

název

12

kg MgO na 1 ha

13

vápenatá

název

14

název

kg CaO na 1ha

15

16

kg (litr) na 1ha

17

Platí od 1.8.2004

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 274/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 399/2004 Sb.

Evidence o použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů podnikatel v zemědělství: vlastník lesního pozemku: fyzická nebo právnická osoba provozující lesní výrobu: Kat. území Pozemek Lesní pozemek (oddělení, porost, porostní skupina)

Plodina (odrůda, užitkový směr)

Termín aplikace

1

2

3

rodné číslo (IČ): IČ:

HNOJIVA (organická, organominerální), STATKOVÁ HNOJIVA A UPRAVENÉ KALY druh

dávka tun na 1ha

kg N na 1ha

4

5

6

kg P2O5 kg K2O na 1ha na 1 ha

7

8

POMOCNÉ LÁTKY, STOPOVÉ PRVKY

HNOJIVA (minerální)

název hnojiva

dávka kg N na 1ha

kg P2O5 na 1ha

kg K2O na 1 ha

kg MgO na 1ha

kg CaO na 1ha

název

kg (litr) na 1ha

9

10

11

12

13

14

15

16


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

A.6

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 6: Ze stájí, skladišť hnojiv a statkových hnojiv, uskladněných objemných krmiv ani z ostatních faremních prostor nesmí unikat žádné závadné látky (močůvka, hnojůvka, silážní šťávy apod.). Předmět kontroly: -

předmětem kontroly jsou pozemky a objekty (stáje, sklady…), kde může docházet k úniku látek závadných pro vodu

-

kontrola se provádí prohlídkou všech výše uvedených kritických míst zejména nacházejících se v blízkosti vodních útvarů (vodní toky a nádrže)

Plnění zásady: Při správném plnění požadavků zásady správné zemědělské praxe je nezbytné vycházet z dodržování vybraných legislativních předpisů týkajících se skladování hnojiv a ostatních látek: -

zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech a vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a používání hnojiv a statkových hnojiv

-

vyhláška č. 191/2002 Sb. (k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu)

-

metodický pokyn pro uložení hnoje na zemědělské půdě

Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech Povinnosti při skladování hnojiv jsou uvedeny v § 8 zákona o hnojivech. Každý, kdo při své činnosti skladuje hnojiva, je povinen: -

hnojiva uskladnit odděleně a označit je trvale čitelným způsobem

-

zajistit, aby nedošlo ke smísení hnojiva s jinými látkami

-

průběžně vést dokladovou evidenci o příjmu, výdeji a množství skladovaných hnojiv

Skladování hnojiv v nitrátově zranitelných oblastech se řídí nařízením vlády č. 103/2003 Sb. (akční program) – viz text E a F. K problematice skladování hnojiv je vydána prováděcí vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv.

Text A.6

1

Integrovaný manuál zásad SZP Vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv. Vyhláška popisuje podrobnosti týkající se skladování hnojiv a statkových hnojiv: -

skladování tuhých hnojiv (§ 1) Tuhá hnojiva se skladují jako balená nebo volně ložená v předepsaném množství a předepsaným způsobem.

-

skladování jednosložkových hnojiv typu dusičnanu amonného (§ 2) Důraz je kladen na bezpečnostní pokyny při skladování tohoto druhu hnojiv.

-

skladování kapalných hnojiv (§ 3) Kapalná hnojiva se skladují v nádržích vybudovaných k tomuto účelu a označených názvem skladovaného hnojiva. Nádrže pro skladování suspenzních hnojiv musí být vybaveny účinným míchacím zařízením.

-

skladování statkových hnojiv (§ 4) Kapacita skladovacích prostor musí odpovídat skutečné produkci hnoje, popřípadě jiných tuhých statkových hnojiv za 6 měsíců; toto ustanovení se nevztahuje na statková hnojiva uložená na zemědělské půdě před jejich použitím. Jímky musí kapacitně odpovídat minimálně čtyřměsíční předpokládané produkci u kejdy a minimálně tříměsíční předpokládané produkci u močůvky a hnojůvky, a to v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu; při provozu jímek musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky.

Metodický pokyn pro uložení hnoje na zemědělské půdě Uložení hnoje, popřípadě jiných tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím umožňuje vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv (§ 4). Přitom se však musí dodržet požadavek vodního zákona (§ 39) o přiměřené ochraně vod před jejich znečištěním závadnými látkami. Ve zranitelných oblastech je navíc požadována doba uložení na zemědělské půdě max. 9 měsíců. Umístění hnoje na stejném místě je v ZOD možné opakovat nejdříve po čtyřech letech kultivace půdy v rámci obhospodařování pozemku (§ 9 nařízení vlády č. 103/2003 Sb.).

Text A.6

2

Integrovaný manuál zásad SZP Výběr stanoviště pro uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě a)

místa vhodná k uložení: - co nejvíce vzdálená od vodních toků a jiných vodních útvarů, mimo inundační území, - s hluboko uloženou podzemní zvodní, oddělenou hydrogeologickými izolátory (např. jílovitým eluviem, spraší apod.), bez tektonických zlomů, tj. v lokalitách odsouhlasených hydrogeologem (odborník může přímo z map vyloučit méně vhodná hydrogeologicky zranitelná území, jako jsou infiltrační čela, ve kterých se tvoří podzemní voda; následný výběr stanoviště v hydrogeologicky zranitelném území se provádí při pochůzce hydrogeologa v terénu), - na půdách nemeliorovaných nebo se starou meliorací odvodněním, - na méně promyvných půdách s větším podílem hlinitých a jílovitých částic, méně skeletovitých a hlubších, - na stanovištích s trvale nižší hladinou vody, - na rovinných stanovištích a na stanovištích v prohlubni bez soustředěného odtoku, - v členité krajině na méně svažitých stanovištích s větší protierozní ochranou sousedních pozemků, v jiném případě ukládat hnůj na nejvýše položeném místě pozemku, - na pozemcích situovaných delší stranou po spádnici, - v lokalitách s méně únosnými půdami umístit složiště poblíž zpevněných místních komunikací nebo používat lehčí manipulační techniku na flotačních nebo nízkotlakých pneumatikách, - místa neohrožená rozvodněním toku, - lokality, kde se hladina spodní vody nezvedne do přímého kontaktu s uloženým statkových hnojivem a jeho výluhem, - lokality, kde odtok hnojůvky nezasáhne vodní tok, - místa kde nebudou ohroženy hnojůvkou sousední pozemky;

b)

místa méně vhodná až nevhodná k uložení: - poblíž vodotečí a jiných vodních útvarů, - vodoprávním úřadem stanovená (podle místních poměrů) inundační území, kde nelze statková hnojiva ukládat, - pozemky s vyšší hladinou podzemní vody, na kterých vystupuje hladina pod povrch půdy výše než 0,30 m na loukách a pastvinách a výše než 0,80 m na orné půdě, - na zemědělské půdě meliorované odvodněním, a to na lehkých půdách se stářím meliorací do 3 let a na středních písčito-hlinitých půdách se stářím meliorací do 2 let (na pozemcích se starší meliorací se doporučuje ukládat pouze statková hnojiva s vyšším obsahem sušiny, nebo pod vlhčí statková hnojiva připravit lože z dostatečného množství nasávajícího materiálu), - v ochranném pásmu vodního zdroje se stanoveným režimem, který je nutno dodržet (pokud je ukládání hnoje povoleno, doporučuje se vybrat stanoviště na periferii ochranného pásma vodního zdroje; u individuálních

Text A.6

3


-

vodních zdrojů bez ochranného pásma se hnůj ve vzdálenosti do 50 m neukládá a vodní zdroj musí být zajištěn proti povrchové vodě), na zemědělské půdě v erozně ohrožených svažitých lokalitách (v žádném případě ne na svazích nad 12o), při nevhodném tvaru lučních pozemků, kde může docházet k soustředění povrchového odtoku (louky nelze ponechat ladem, ve svazích nad 12o vzniká u nesklízených porostů tzv. „doškový efekt“, kdy po polehlém porostu trav a plevelných společenstev dochází ke snížení množství zasakující hnojůvky do půdy, při deštích ke zvýšení povrchového odtoku a jeho zrychlení).

Principy správné péče o tuhá statková hnojiva, uložená na zemědělské půdě -

-

-

-

-

Text A.6

řízení obsahu vody v ukládaných tuhých statkových hnojivech podle povětrnostních podmínek (při nízké sušině „odvodnění“ chlévské mrvy na vhodné mezideponii nebo dodáním nasávacích komponentů na polním složišti, případně zakrytí uloženého statkového hnojiva vrstvou s „doškovým efektem“ nebo fólií – při zakrytí se produkce hnojůvky snižuje o 30 až 100 % podle obsahu sušiny v uložené chlévské mrvě a výšce vrstvení; v suchém a teplém prostředí je naopak nutná závlaha), omezení přístupu vzduchu při manipulaci s tuhým statkovým hnojivem (plné přepravníky, vhodné rozměry úložného prostoru přepravníků, skládání statkového hnojiva na zakládce v těsné blízkosti jednotlivých složených bloků), krátké období uložení tuhých statkových hnojiv, ve zranitelných oblastech ne déle jak 9 měsíců, ukládání tuhých statkových hnojiv začít na nejnižším místě, další přísun hmoty skládat z vrchní strany začaté hromady, bezprostřední urovnání tuhých statkových hnojiv do hromad o minimální výšce 1,5 m, lépe do pásových hromad, tj. krechtů než do plošných hromad, min. šířka koruny krechtu 2 m, částečná příměs zeminy je možná (podmínkou je rovnoměrné promísení se hnojem), orientace pásových hromad delší stranou po spádnici (ne po vrstevnici), dostatečný manipulační prostor pro techniku, použití lehčí manipulační techniky na flotačních pneumatikách, kontrola teploty uložených statkových hnojiv a řízení jejich závlahy, zejména u drůbeží podestýlky, kontrola uvolňování hnojůvky z krechtu, její odčerpání ze záchytných brázd a prohlubní, přistýlání nasávacího materiálu na zvodnělých patách krechtu, oprava tvaru krechtu, případně u zakrytých krechtů oprava zakrytí, hubení škodlivých činitelů (plevelů, hlodavců a nežádoucího hmyzu), uložené statkové hnojivo odebírat z jedné strany krechtu (v rámci profilu krechtu odshora dolů), nikoliv z celé plochy krechtu, po vyskladnění uložených statkových hnojiv uvedení pozemku do původního stavu tak, aby byla možná běžně používaná kultivace půdy v rámci pěstovaných plodin,

4


-

ve směru odtoku hnojůvky vyhloubení záchytných brázd podél složiště hnoje, při výronech hnojůvky z brázd vytvořit na nejnižším místě brázdy prohlubeň pro odčerpání hnojůvky cisternou (hlubší prohlubně vystlat nepropustnou fólií), při uložení hnoje na svahu rovněž vyhloubit brázdu nad složištěm pro odvedení přitékající povrchové vody, zákres v mapě, evidence o zahájení a ukončení ukládání pevného statkového hnojiva na zemědělské půdě, evidence o uloženém množství a způsobu ošetřování uloženého statkového hnojiva.

Vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství Technické podmínky staveb, z hlediska ochrany prostředí i pohody zvířat (welfare), upravuje vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Obecně, jako základní zabezpečení staveb, je požadováno zamezení samovolného proniknutí látek ohrožujících jakost vod ze staveb do okolního terénu a podloží a následně do povrchových a podzemních vod. Jako doplňkové zabezpečení staveb umístěných v oblastech se zvýšenou ochranou vod a v ochranných pásmech se stanovuje povinnost zkoušek vodotěsnosti jímek a nádrží (§ 6 odstavec c). U jímek a nádrží na skladování hnojůvky, močůvky, kejdy, silážních šťáv a u silážních věží na skladování siláže o sušině menší než 30 % se v oblastech se zvýšenou ochranou vod a v ochranných pásmech musí provádět zkoušky vodotěsnosti před uvedením do provozu a dále: -

jednou za 5 let u zemních jímek, jednou za 10 let u nadzemních nádrží a silážních věží.

Jímky a nádrže na skladování hnojůvky, močůvky, kejdy, silážních šťáv a silážní věže na skladování siláže o sušině menší než 30 %, umístěné v oblastech se zvýšenou ochranou vod a v ochranných pásmech, se musí opatřit kontrolním systémem monitorujícím případné netěsnosti a únik skladovaných látek. Vyhláška řeší: -

Text A.6

obecné požadavky na stavby (§ 3 až 6) požadavky na stavby pro hospodářská zvířata (§ 7 a 8) požadavky na stavby pro dosoušení a skladování sena slámy (§ 9) požadavky na stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, kejdy, močůvky a hnojůvky (§ 10) stavby pro konzervaci a skladování siláže a silážních šťáv (§ 11) stavby pro posklizňovou úpravu a skladování rostlinných produktů (§ 12 až 14) stavby pro skladování tuhých minerálních hnojiv (§ 15) stavby pro skladování kapalných minerálních hnojiv (§ 16) stavby pro skladování přípravků na ochranu rostlin (§17) odkaz text CH.9

5


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

A.7

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 7: Zabezpečit hospodářským zvířatům podmínky pro zachování jejich života, zdraví a pohody, zejména dostatečný přístup ke kvalitnímu, zdravotně nezávadnému krmivu a pitné vodě. Předmět kontroly: Předmětem kontroly je dodržování zásad welfare a zdraví hospodářských zvířat. Ikdyž v zásadě správné zemědělské praxe č. 7 je zdůrazněn především přístup hospodářských zvířat ke kvalitnímu a zdravotně nezávadnému krmivu a pitné vodě, kontrolují se zejména následující skutečnosti: -

kontrola přístupu hospodářských zvířat k pitné vodě ve stájích i na pastvě (k umělému i přirozenému zdroji vody)

-

kvalita krmiva (vzhled, čerstvost, zapaření, apod.)

-

vzhled a kondice hospodářských zvířat (známky špatné výživy)

-

zdravotní stav zvířat (neošetřené rány apod.)

-

záznamy o léčbě zvířat

-

nástroje a pomůcky k poskytnutí první pomoci zvířatům

Plnění zásady: Pro úspěšné a bezproblémové splnění zásady správné zemědělské praxe č. 7 je nutné splnit požadavky legislativy upravující tuto problematiku, především zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů, který upravuje welfare v našich podmínkách, popř. požadavky zákona o ekologickém zemědělství. Odkaz: text C.1, G

Text A.7

1


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

A.8

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada SZP č. 8: Žadatel nesmí v průběhu trvání příslušného pětiletého období změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích, případně dílech kulturu travní porost na kulturu orná půda. Předmět kontroly: -

kontrola se provádí fyzickou prohlídkou pozemků (půdních bloků/dílů) vedených v evidenci půdy jako travní porost

-

pozornost je věnována zejména těm pozemkům s kulturou T, na kterých nebyl zjištěn travní porost

-

v případech, kdy na pozemcích s kulturou travní porost nebyl nalezen travní porost, se zaznamenává nalezená skutečnost (pozemek bez porostu nebo nález jiné plodiny než travní porost)

-

terénní inspektor zaznamená všechny okolnosti nálezu s cílem zjistit, zda jde o nedodržení zásad správné zemědělské praxe nebo obnovu travního porostu

Plnění zásady: Základním předpokladem pro splnění této zásady správné zemědělské praxe je: -

respektování údajů v evidenci půdy (LPIS), především údajů o kulturách jednotlivých pozemků při obhospodařování evidované zemědělské půdy

-

dodržování ustanovení zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, zejména části věnované evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (§ 3a až § 3i)

-

dodržování ustanovení zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (§ 2 – změny kultur zemědělské a nezemědělské půdy)

-

uvědomit si, že jakákoliv změna zemědělské kultury je předmětem aktualizace evidence půdy (§ 3g), o změně kultury uživatel informuje do 15 dnů ministerstvo zemědělství

-

věnovat pozornost obnově travních porostů, při kterých dochází k rozorání travního porostu, popř. způsob a termín obnovy travního porostu konzultovat

-

porušení této zásady je důvodem neposkytnutí dotace podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (změna kultury travní porost u půdního bloku a/nebo dílu půdního bloku na ornou půdu je důvodem k neposkytnutí dotace § 3, odst. 5, písm. b)

Text A.8

1

Integrovaný manuál zásad SZP Plnění zásady č. 8 správné zemědělské praxe má ještě jeden aspekt, kterým je výměra travních porostů – stálých pastvin. Každý žadatel v Žádosti o poskytnutí dotace v rámci SAPS, LFA a Top-Up v příloze č. 1 Deklarace půdy – SAPS, Top-Up v poli Kultura deklaruje travní porosty jako travní porosty – stálé pastviny (kultura TSP) nebo ostatní travní porosty (kultura T). Travní porost je deklarován jako stálá pastvina tehdy, splňuje-li definici travního porostu – stálé pastviny: Stálou pastvinou je plocha se souvislým travním porostem travin nebo jiných bylin, vyskytujících se na přírodních loukách nebo pastvinách nebo obvykle přítomných ve směsích osiv pro louky či pastviny v České republice, přičemž porost mohl vzniknout přirozeně nebo osevem, která po dobu pěti let a více nebyla zahrnuta do střídání plodin. Bez ohledu na to zda je travní porost na ploše stálé pastviny využíván k pastvě zvířat. Pro žadatele má deklarace travních porostů – stálých pastvin dva důsledky: -

travní porost – stálou pastvinu (T-SP¨) nelze rozorat obdobně jako travního porostu (T), tj. změnit na kulturu orná půda

-

v budoucnu bude deklarovaná výměra travních porostů – stálých kontrolována a nebude možné měnit zastoupení stálých pastvin zemědělské půdy (Jedná se o ustanovení uvedené v Nařízení Rady 1782/2003, čl. 5, kde je zakotvena povinnost členských států udržovat stálých pastvin – požadavek cross compliance)

pastvin v rámci (ES) č. výměru

Bližší údaje o deklaraci travních porostů – stálých pastvin jsou uvedeny v příručce pro žadatele SAPS, TOP-UP, LFA.

Text A.8

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Podmínky pro poskytnutí dotací v rámci AEO

text

B


Agroenvironmentální opatření (AEO) Agroenvironmentální opatření má za úkol podpořit způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Dále přispívá k zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržby krajiny. AEO se člení na: ⇒ Podopatření ekologické zemědělství (viz Ing. Dvorský) ⇒ Podopatření ošetřování travních porostů ⇒ Podopatření péče o krajinu: zatravňování orné půdy tvorba travnatých pásů na svažitých půdách pěstování meziplodin trvale podmáčené louky a rašelinné louky ptačí lokality na travních porostech biopásy ⇒ Podopatření osevní postup v ochranných zónách jeskyní ⇒ Integrované systémy pěstování ovoce nebo révy vinné (zařazeno v roce 2005) Dokumenty a právní předpisy, ze kterých vychází AEO Nařízení Rady č. 1257/1999/EC, ze dne 17. května 1999, o podporování rozvoje venkova prostřednictvím Evropského orientačního a záručního fondu pro zemědělství (EAGGF). V kapitole IV čl. 22 až 25 se stanovují základní podmínky agroenvironmentálních opatření. Nařízení Komise č. 445/2002/ES, ze dne 26. února 2002, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění k nařízení Rady č. 1257/1999/ES o podporování rozvoje venkova prostřednictvím Evropského orientačního a garančního fondu pro zemědělství (EAGGF), ve znění nařízení Komise č. 963/2003/EHS. V oddílu 6 čl. 13 až 21 se stanovují bližší podmínky pro provádění AEO a dále v čl. 29 až 43 jsou uvedena společná pravidla pro všechna opatření rozvoje venkova. Nařízení Komise č. 2419/2001/ES, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený Nařízením Rady č. 3508/92/EHS. Nařízení stanovuje podmínky pro příjem žádostí o zemědělské dotace, jejich posouzení a pravidla pro fyzickou kontrolu plnění podmínek na místě v podniku žadatele. Programový dokument Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004 – 2006 (HRDP). Programový dokument HRDP byl vymezen v rámci, který stanovují výše uvedené předpisy. AEO jsou popsána v části 3.

Text B

1

Integrovaný manuál zásad SZP Zákon č. 252/1997 Sb., ze dne 24. září 1997, o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Poskytuje právní rámec pro vyhlášení AEO, LPIS aj. Nařízení vlády č. 242/2002 Sb., ze dne 21. dubna 2004, o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření). Prováděcí předpis detailně upravující podmínky pro jednotlivá agroenvironmentální opatření. Nařízení vlády č. 542/2004 Sb., ze dne 11. října 2004, kterým se mění nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o provádění agroenvironmentálních opatření. Upravuje změny podmínek v AEO meziplodiny a biopásy. Nařízení vlády č. 119/2005 Sb., ze dne 2. března 2005, kterým se mění nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění nařízení vlády č. 542/2004 Sb. Týká se zejména zavedení nového AEO – Integrované systémy pěstování ovoce nebo révy vinné. Závaznost AEO Nařízení vlády č. 242/2002 Sb., o provádění agroenvironmentálních opatření, stanovuje podmínky zařazení a poskytnutí dotace do jednotlivých agroenvironmentálních opatření. Dotace se vyplatí, pokud je žadatel zařazen do příslušného AEO, podá-li včas a bezvadně žádost o poskytnutí dotace, zaváže-li se plnit Zásady správné zemědělské praxe a další podmínky stanoveného managamentu příslušného AEO. Porušení stanovených závazků hospodaření může mít v závislosti na závažnosti a recidivě za následek snížení dotace, případně neposkytnutí dotace, v horších případech vyřazení z opatření a vrácení dotace za celé období včetně zaplacení penále. V případě porušení podmínek v důsledku zásahu vyšší moci, který žadatel prokáže SZIFu (nutno ohlásit do 20 dnů), se neuplatní žádná sankce. Dle nařízení Komise č. 445/2002/ES čl. 33 jsou tolerovatelné případy zásahu vyšší moci zejména: smrt žadatele, dlouhodobá pracovní neschopnost, vyvlastnění podstatné části zemědělského podniku, přírodní katastrofa, nahodilé zničení chovatelských budov, nákaza všech hospodářských zvířat. U snížení výměry z. p. se navíc tolerují případy, kdy dojde ke změně vlastnictví obhospodařované z. p. v důsledku restituce nebo provedení pozemkových úprav.

Podmínky vstupu do AEO Žadatelem může být fyzická nebo právnická osoba obhospodařující minimální stanovenou výměru z. p.. O dotace mohou žádat i nepodnikatelé mající právní subjektivitu (např. obce, fyzické osoby nepodnikající, školy). Zemědělská půda, na

Text B

2

Integrovaný manuál zásad SZP kterou se žádají dotace, musí být registrována v LPIS. Žadatel nesmí mít na svůj majetek prohlášen konkurs (§ 3 VN 242/2004 Sb.). Minimální výměra obhospodařované půdy: ⇒ 5 ha z. p., ⇒ na území NP nebo CHKO min. 2 ha z. p., ⇒ v systému EZ min. 1 ha z. p., ⇒ jde-li o pěstování zeleniny nebo speciálních bylin v systému EZ min. 0,5 ha z. p., ⇒ jde-li o vinice, sady nebo chmelnice v systému EZ min. 0,25 ha z. p., ⇒ jde-li o integrovaný systém hospodaření: min. 1 ha ovocných sadů nebo 0,5 ha vinic. Součástí každé žádosti o zařazení do AEO je seznam dotčených ploch a mapa se zákresem půdních bloků/dílů vstupujících do opatření, případně s vymezením předmětu dotace (např. travnaté pásy na svažitých půdách). Dále musí obsahovat ostatní doklady stanovené pro příslušné AEO. Žádost o zařazení do AEO se podává do 31. 10. kalendářního roku předcházející prvnímu roku pětiletého období, na které se žádost podává, na ZA-PÚ, resp. na SZIF (formulář je k dispozici na ZA-PÚ a na www.szif.cz). Žádost o poskytnutí dotace (viz. § 4 VN 242/2004 Sb.) se každoročně musí doručit na ZA-PÚ do 30. 4. kalendářního roku, v němž má být dotace poskytnuta. Současně se žádostí o poskytnutí dotace musí žadatel uvést případné změny výměr užívaných pozemků majících vztah k danému AEO. Změny výměry se řídí pravidly dle § 5 NV č. 242/2004 Kontroly Kontroly AEO provádí zejména SZIF a ÚKZÚZ dle svých vnitřních předpisů. Inspektoři postupují podle neveřejné příručky, ke každému opatření a podopatření se váže seznam otázek, u kterých se zjišťuje jednoznačná odpověď: ano či ne. U žadatelů o podpory na AEO se sleduje také dodržování Zásad správné zemědělské praxe. Při zemědělském hospodaření je nutno postupovat dle ostatních platných právních předpisů. Kontroly před vyplacením Za kontroly v rámci HRDP zodpovídá SZIF. Jedná se o kontroly žádostí o zařazení do AEO a kontroly následných žádostí o platbu. V maximální možné míře bude použit integrovaný administrativní a kontrolní systém LPIS. Ověřování při kontrolách před vyplacením zahrnuje: ⇒ správní (administrativní) kontrolu, ⇒ kontrolu na místě, ⇒ autorizaci platby.

Text B

3

Integrovaný manuál zásad SZP Správní (administrativní) kontroly Správní kontroly se provádí u všech žádostí a ve vhodných případech zahrnují křížové kontroly mimo jiné i s údaji z integrovaného administrativního a kontrolního systému. Týkají se pozemků a hospodářských zvířat, které jsou předmětem podpůrného opatření, aby se zabránilo veškerým neoprávněným platbám podpory. Kontrole podléhá i plnění dlouhodobých závazků. Provedené administrativní kontroly jsou dokumentovány na základě podrobného a standardizovaného kontrolního listu. ⇒ administrativní kontroly

kontrola náležitostí žádosti při příjmu žádosti– provede ZA-PÚ MZe (na úrovni NUTS IV) (s výjimkou opatření Předčasné ukončení zemědělské činnosti, Zakládání skupin výrobců a Technická pomoc, kde administrativní kontrolu provede RP PA či PA – viz tabulka popisující základní administraci jednotlivých opatření). kontrola žádosti před vydáním rozhodnutí – RP PA (NUTS II). kontrola dokladů v průběhu realizace opatření, pokud je žadatel má dodat.

⇒ Softwarové (SW) kontroly

(včetně křížových kontrol) - provádí se prvotně na NUTS IV po zadání žádosti do SW, SW automaticky ověřuje identifikační údaje žadatele s registrem žadatelů a údaje týkající se pozemků a zvířat s externími registry půdy a zvířat. Výstupem je protokol o chybách žádosti nebo potvrzení o správnosti údajů. Tento protokol je pak zasílán žadateli s výzvou k případné opravě, resp. doplnění údajů ve stanovené lhůtě. Další SW kontroly jsou používány pro kontrolu podmínek, které má žadatel splnit v průběhu administrace opatření (např. intenzita chovu zvířat)- jsou prováděny informační systémem.

Kontroly na místě Kontroly na místě se provádějí každý rok u nejméně 5 % příjemců dotace a zahrnují všechny různé druhy opatření stanovených HRDP. Kontroly na místě jsou rozloženy v průběhu roku podle analýzy rizik vyplývající z každého opatření pro rozvoj venkova. Předmětem kontroly jsou veškeré závazky a povinnosti příjemce, které lze v době návštěvy zkontrolovat. Kontroly se budou integrovat s kontrolami pro jiná opatření – převážně HRDP a přímých plateb. Výběr příjemců ke kontrole na místě bude proveden centrálně na SZIF na základě analýzy rizik a reprezentativnosti z hlediska podaných žádostí. Plán kontrol pak bude připraven na RP SZIF. Fyzické kontroly na místě budou prováděny terénními inspektory RP SZIF na daném území podle postupů stanovených v manuálu pro fyzické kontroly na místě. Kontroly na místě budou dokumentovány na základě podrobných a standardizovaných zpráv.

Text B

4

Integrovaný manuál zásad SZP Co je dobré vědět: pokud má žadatel o dotaci námitky proti provedené kontrole na místě, může je vznést do pěti pracovních dnů. Musí tak učinit písemně, a to přímo na adresu příslušného RP SZIF, které musí písemně odpovědět. Buď námitkám vyhoví, nebo vysvětlí, proč nemůže vyhovět nebo jen částečně. Proti tomu si může žadatel stěžovat do patnácti dnů ode dne doručení takového dopisu řediteli regionálního pracoviště SZIF, který může nařídit novou kontrolu a prošetření dané věci nezávislou inspekcí. Příprava národního dokument pro Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova – EAFRD Společná zemědělská politika států Evropské Unie se neustále vyvíjí. V roce 2004 proběhla zásadní reforma, která se bude v letech 2005 - 2007 zavádět do praxe. V současné době se na základě návrhu Nařízení Rady, o podpoře rozvoje venkova z prostředků Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova EAFRD, připravuje nový národní dokument na podporu rozvoje venkova pro roky 2007 – 2013, který bude navazovat na HRDP a OP Zemědělství. Cílem je zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví podporou restrukturalizace, zlepšení životního prostředí a krajiny podporou hospodaření v území a zlepšení kvality života ve venkovských oblastech a podpora diversifikace hospodářských činností. K realizaci cílů politiky programu Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova byly vytvořeny tři základní prioritní osy: ⇒ konkurenceschopnost zemědělského a lesnického sektoru (15 % finančních prostředků), ⇒ životní prostředí/obhospodařování území (25 %), ⇒ širší rozvoj venkova ve spolupráci se zemědělstvím i mimo ně (15 %). Z uvedeného vyplývá, že nejvíce prostředků by mělo jít (podle návrhu EU) na environmentální opatření. Tyto poměry však může ovlivnit vláda distribucí dalších 45 % finančních prostředků do jednotlivých os. Koordinací příprav národních/regionálních programů je pověřen Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE). První návrhy podpor v rámci EAFRD budou předloženy k veřejné diskusi pravděpodobně koncem roku 2005. Předložení dokumentu do vlády je plánováno na počátek roku 2006. Neoficiální pracovní dokumenty o přípravě opatření lze nalézt na internetových stránkách VÚZE www.vuze.cz. Obsah uvedených dokumentů není závazný a může být významným způsobem změněn. Další informace o připravovaném dokumentu jsou např. na internetových stránkách www.narodnidiskuse.cz a na www.agroenvi.cz V současné době se v rámci budoucích AEO diskutuje o nových podporách týkajících se hospodaření kolem vodních toků a nových typech managementu na loukách. Ve stávajících AEO se zatím neuvažuje o významných změnách. Nová pravidla pravděpodobně umožní podpořit také některé neproduktivní

Text B

5

Integrovaný manuál zásad SZP environmnentální investice. Z EAFRDu bude možné poskytnout kompenzace za případné omezené hospodaření na území soustavy Natura 2000.

Text B

6


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

B.1


Úvod Následující text popisuje podmínky pro poskytnutí dotací v rámci agroenvironmentálních opatření, které mají velký vliv na zemědělské hospodaření žadatele o dotace a jdou nad rámec běžných zásad správné zemědělské praxe.

Text B.1

1


Komentář k jednotlivým AEO Ošetřování travních porostů podmínky zařazení do AEO Nutno zařadit do podopatření celou výměru travních porostů evidovanou v LPIS. Travní porosty musí být v žádosti rozděleny na louky a pastviny s vybraným přiřazeným managementem. V průběhu pětiletého období nesmí dojít k vzájemné výměně pastvin a luk. Nachází-li se bloky/díly jakoukoliv výměrou na území I. zóny CHKO nebo NP, musí být zařazeny do některého z nadstavbových managementů ošetřování travních porostů. Nachází-li se alespoň z 50 % své výměry v jakémkoliv ZCHÚ mohou být zařazeny do nadstavbových managementů s vyšší dotací. Na pozemku není uplatňována některá z dohod v rámci opatření 2.3 programu SAPARD s výjimkou dohody č. 4 Blaník. Nelze kombinovat s AEO: zatravnění OP, travnaté pásy, meziplodiny, ptačí lokality, biopásy, osevní postup v ochranných zónách jeskyní, integrovaný systém hospodaření.

Text B.1

§7 VN 242/2004 Sb. popis managementu Obecné podmínky - min. intenzita chovu býložravců 0,2 DJ/ha TP (od 1.1.-31.8) - neaplikovat ročně více než 170 kg/N/ha celkové o. p. včetně statkových hnojiv, hnojiv a upravených kalů Louky – standardní management - max. 40 kg N č.ž./ha luk (včetně statkových hnojiv) - neprovádět pastvu hospodářských zvířat - mulčování lze jen u poslední seče v případě, že výška porostu je max. 15 cm - v území ZCHÚ neprovádět obnovu travních porostů, bez příslušného písemného povolení - provádět sekání v souladu s bodem 2 zásad Louky - rozšířený management pro louky, které se alespoň z 50 % nachází v ZCHÚ: zahrnuje další úpravy aplikace hnojiv, způsoby a termíny seče aj. Pastviny – standardní management - aktuální denní intenzita pasených hosp. zvířat 0,5 – 1,25 DJ/ha pastvin, vést pastevní deník, po skončení pastevního období jej do 20 kalendářních dnů doručí na SZIF - max. 40 kg N č.ž./ha pastvin (zákaz aplikace kejdy) - sekání nedopasků do 30 dnů po skončení každého cyklu pastvy, nejpozději však do 30 dnů po skončení sledovaného pastevního období - pouze bodová aplikace herbicidů - zvířata musí mít zajištěné napájení a pastviny musí být zajištěny proti úniku zvířat - dodržuje v průběhu alespoň 120 denní pastevní období

výše dotace 1 920 Kč/ha louky se standardním managementem 2 800 Kč/ha louky bez aplikace hnojiv 5 130 Kč/ha louky bez aplikace hnojiv a s omezením seče 3 130 Kč/ha bez aplikace hnojiv a s vynecháním pásu při první seči 2 890 Kč/ha pastviny se standardním managementem (0,5-1 DJ/ha pastvin) 4 330 Kč/ha pastviny bez aplikace hnojiv a se sníženou intenzitou chovu pasených zvířat (0,4-0,8 DJ/ha pastvin) dotace se sníží o 2 800 Kč/ha na travních porostech v I. zóně ZCHÚ

2

Integrovaný manuál zásad SZP - zahájení pastevního období nejpozději 15.6. a nejpozději skončit 31.10. (lze však pást i po tomto datu). Oznámit zahájení pastevního období na ZA-PÚ nejméně 7 dní předem, přerušení 2 dny předem. Pastviny - rozšířený management pro pastviny, které se alespoň z 50 % nachází v ZCHÚ: zahrnuje úpravy aplikace hnojiv, jinou intenzitu chovu pasených zvířat aj.

Text B.1

3


Zatravňování orné půdy Možno vstoupit s pozemkem, který má ke dni podání žádosti kulturu OP a v období od 20.4. 2004 do dne podání žádosti na něm nebyla kultura travní porost. Pozemek se nachází v LFA nebo se na něm vyskytuje půda mělká, písčitá, extrémně těžká nebo podmáčená nebo je střední svažitost vyšší než 12 stupňů, případně se půdní blok/díl nachází alespoň z 50 % na území CHKO Bílé Karpaty. Na pozemku nesmí být uplatňována některá z dohod v rámci opatření 2.3 z programu SAPARD anebo jiné AEO s výjimkou EZ.

Text B.1

§ 8 VN 242/2004 Sb. - založit nejpozději do 31.5. travní porost pomocí samostatného výsevu - buď SCHKO Bílé Karpaty schválenou regionální směsí osiv nebo travní směsí osiv, přičemž výsev musí být proveden nejdéle do 18 měsíců ode dne vydání osvědčení prokazujícího kvalitu osiva podle zvláštního právního předpisu - oznámit Mze změnu kultury - v 1. roce zatravnění nelze pást, 2x ročně sekat (1.seč do 15.7.), odvoz pokosené hmoty - herbicidy lze po dobu prvních 2. let používat bodově - zákaz aplikace dusíkatých hnojiv (včetně statkových a kalů)

7 262 Kč/ha travního porostu 9 210 Kč/ha travního porostu založeného pomocí regionální travní směsi, na pozemku, který má alespoň 50 % výměry na území CHKO Bílé Karpaty dotace se sníží o 2 800 Kč/ha na travních porostech v I. zóně ZCHÚ

4


Tvorba travnatých pásů na svažitých půdách Vytvořit pásy lze na pozemku, který má ke dni podání žádosti kulturu OP, jehož střední svažitost činí 3 až 12 stupňů, nenachází se na území I. zóny ZCHÚ. Na pozemku nesmí být uplatňována některá z dohod v rámci opatřeni 2.3 z programu SAPARD s výjimkou dohody Blaník č. 4 a Moravský kras č. 2 a 3. Kombinovat nelze s AEO: ošetřování travních porostů, zatravňování, meziplodiny, trvale podmáčené a rašelinné louky, ptačí lokality, integrovaný systém hospodaření.

Text B.1

§ 9 VN 242/2004 Sb. - umístit pásy o šíři 45-55 m po vrstevnici,vzdálenost mezi 9 440 Kč/ha vytvořeného jednotlivými pásy 50-200m,délka pásu odpovídala délce travnatého pásu vrstevnice příslušného půdního bloku, popřípadě jeho dílu, pokud nedojde k přerušení krajinným prvkem plnícím půdoochrannou,vodoochrannou nebo krajinotvornou funkci. - založit travnaté pásy pomocí samostatného výsevu travní směsí nejpozději do 31.5 - ohlásit na Mze změnu kultury - pásy nelze pást,musí se sekat min. 2x ročně (1.seč do 15.7.),posekanou hmotu odklidit - herbicidy pouze k bodové likvidaci plevelů a pouze první 2 roky (u EZ nelze) - aplikovat max. v průměru 40 kg N/ha a to včetně započtení statkových hnojiv - na OP mezi pásy bude pěstovat v každém kalendářním roce alespoň 2 různé plodiny, nikoliv však širokořádké (okopaniny a kukuřice)

5


Pěstování meziplodin Předmětem dotace je blok/díl s kulturou OP na kterém má být vyseta meziplodina z daného seznamu. Min. plocha meziplodin je 3 %, maximální 6 % OP z celkové výměry OP. Na tomto bloku/dílů nesmí být uplatňována některá z dohod v rámci opatření 2.3 z programu SAPARD s výjimkou dohody Blaník č. 3 a 4 a Moravský kras č. 2 a 3. Nelze kombinovat s AEO: ošetřování travních porostů, zatravňování, tvorba travnatých pásů, trvale podmáčené louky a rašelinné louky, ptačí lokality na travních porostech, integrovaný systém hospodaření. Žádost o zařazení nelze podat pro pětileté období, které započne 1.4.2005 a skončí 31.3.2010.

Text B.1

§ 10 VN 242/2004 Sb. - vysít v období od 20.6. do 10.10.osivo meziplodiny uvedené na seznamu, přičemž výsev musí být proveden nejdéle do 18 měsíců ode dne vydání osvědčení prokazujícího kvalitu osiva podle zvláštního právního předpisu - meziplodinu po 15.2. zapravit do půdy a následně vysít hlavní plodinu - od 2. kalendářního roku předložit každoročně SZIF s žádostí o dotace, nejpozději však do 30.4.: - uvést seznam půdních bloků popřípadě dílů a výměry na níž předpokládá pěstování meziplodin - specifikace meziplodiny pěstované na jednotlivých půdních blocích - zákres příslušných půdních bloků, na kterých bude v příslušném roce meziplodina vyseta

4 580 Kč/ha orné půdy oseté meziplodinou v případě pěstování biopásů v tomtéž roce na stejném pozemku se dotace neposkytne

6


Trvale podmáčené louky a rašelinné louky Možno vstoupit s travním porostem vymezeným v LPIS jako podmáčená nebo rašelinná louka. Nesmí na něm být uplatňována některá z dohod v rámci opatření 2.3 programu SAPARD. Nelze kombinovat s AEO: zatravňování, tvorba travnatých pásů, meziplodiny, ptačí lokality, biopásy, osevní postup v ochranných zónách jeskyní, integrovaný systém hospodaření.

Text B.1

§ 11 VN 242/2004 Sb. - plochy identifikované orgánem ochrany přírody a 12 100 Kč/ha louky vyznačené v terénu - nelze aplikovat žádná hnojiva,statková hnojiva ani upravené kaly - nejméně 1x ročně kosit pomocí lehké mechanizace (termín kosení v jednom z následujících termínů (I.-15.5-15.6, II.15.6-25.7, III.-26.7.-31.8), termín určí MZe - odklizení posekané hmoty - lze provádět smykování a válení se souhlasem příslušných orgánů ochrany přírody - nelze provádět obnovu louky a odvodnění - udržovat zřetelnou hranici podmáčené či rašelinné louky v terénu

7


Ptačí lokality na travních porostech Lze vstoupit s travním porostem, na kterém byla v LPIS vymezena hnízdní lokalita chřástala polního nebo bahňáků. Nesmí být na něm uplatňována některá z dohod v rámci opatření 2.3 programu SAPARD. Lze kombinovat prakticky pouze s AEO EZ.

Text B.1

§ 12 VN 242/2004 Sb. - nelze aplikovat žádná hnojiva, statková hnojiva či upravené kaly - nelze válet,smykovat od 15.3.-30.6. - jde-li o hnízdní lokalitu chřástala polního -seč provádět od středu bloku ke kraji - posekanou hmotu z pozemku odklidit - nelze nasadit více než 2 žací stroje najednou - sekat nejméně 2x ročně (1.seč po 15.8.) - poslední seč v případě hnízdních lokalit bahňáků musí být provedena od 30.9-15.11. - ne skupinové nasazení sekaček

5 180 Kč/ha travního porostu vymezeného jako hnízdní lokalita chřástala polního 5 550 Kč/ha travního porostu vymezeného jako hnízdní lokalita bahňáků dotace se sníží o 2 800 Kč/ha na travních porostech v I. zóně ZCHÚ

8


Biopásy Vytvořit biopás lze na bloku/dílu s kulturou OP, na kterém není uplatňována některá z dohod v rámci opatření 2.3 programu SAPARD s výjimkou dohody Moravský kras č. 2, Litovelské Pomoraví č. 7 a Blaník č. 3 a 4. Nelze kombinovat s AEO: ošetřování travních porostů, zatravňování, travnaté pásy, trvale podmáčené a rašelinné louky, ptačí lokality, integrovaný systém hospodaření.

Text B.1

§ 13 VN 242/2004 Sb - umístit biopásy o šíři 6 až 12 m při okrajích půdních bloků 10 630 Kč/ha biopásu nebo uvnitř půdních bloků ve směru orby - osít nejpozději do 31.5. směsí osiv v dávce 60 – 70 kg/ha, přičemž výsev musí být proveden nejdéle do 18 měsíců ode dne vydání osvědčení prokazujícího kvalitu osiva podle zvláštního právního předpisu - směs se musí skládat z nejméně 24 kg pohanky, 6 kg prosa, 0,4 kg kapusty, a 30 kg jiné plodiny ( např. obiloviny, lupiny..) - povinnost ponechat pásy bez zásahu zemědělskou mechanizací, bez ošetření chemickými přípravky na ochranu rostlin do 31.3. následujícího roku a poté je zapravit do půdy - nahlásit Fondu změnu polohy biopásu nejpozději do 30.4 příslušného roku - biopásy nelze využít pro přejezdy zemědělské techniky ani jako souvratě

9


Osevní postup v ochranných zónách jeskyní Min. 10 % celkové výměry půdního bloku/dílu se musí nacházet na území CHKO Moravský kras. Na bloku/dílu není uplatňována některá z dohod v rámci opatření 2.3 programu SAPARD s výjimkou dohody Moravský kras č. 3. Není možné kombinovat s AEO: ošetřování travních porostů, zatravňování, trvale podmáčené a rašelinné louky, ptačí lokality, integrovaný systém hospodaření.

Text B.1

§ 14 VN 242/2004 Sb. - nelze na zařazených blocích/dílech pěstovat kukuřici - pěstovat obiloviny max. na 50 % výměře blok/dílů, které jsou zařazeny do tohoto opatření - do 30.4 předložit na SZIF strukturu plodin pěstovaných na zařazených blocích/dílech a mapu se zákresem osevního postupu

540 Kč/ha orné půdy v případě pěstování biopásů v tomtéž roce na stejném pozemku se dotace neposkytne

10


Integrované systémy pěstování ovoce nebo révy vinné Podmínkou zařazení do podopatření je pěstování některých z druhů ovocných stromů případně keřů dle přílohy 7 VN č. 242/2002 Sb. Není možno kombinovat se žádným jiným AEO.

§ 14a VN 242/2004 Sb. 3 940 Kč/ha ovocného Ovocné sady - aplikovat vybrané POR dle zákona o rostlinolékařské péči sadu 4 655 Kč/ha vinice č. 326/2004 Sb. - provést pravidelný řez k prosvětlení korun ovocných stromu v období od 1 6. – 30.6. a od 15.7. do 15.8., ovocných keřů 1.5.-30.6. - vést záznamy o vývoji teploty a vlhkosti vzduchu dle přílohy - používat ke sledování škodlivých činitelů v ovocném sadě nejméně jeden uvedený prostředek a vést o něm záznamy (viz. příloha 9) - zajistit nejpozději do konce 3. roku odběr a rozbor vzorků půdy dle přílohy č. 10 - zajistit každoročně odběr a rozbor vzorků ovoce dle přílohy č. 10 - uchovávat záznamy o výsledcích sledování případně rozborů vzorků nejméně 10 let - zajistit nejmenší průměrný počet životaschopných jedinců ovocných stromů/keřů na 1 ha (jádroviny min. 600 ks, peckoviny 300 ks, bobuloviy 2000 ks). Vinice - aplikovat pouze vybrané POR dle zákona o rostlinolékařské péči č. 326/2004 Sb. - aplikovat chemické a biologické POR, statková hnojiva, hnojiva a upravené kaly obsahující v průměru max. roční dávku 2 kg Cu/ha integrované vinice - neaplikovat více než 50 kg N/ha (včetně statkových hnojiv, hnojiv a upravených kalů) - provádět řez k osvětlení keřů pomocí odstraňování zálistků

Text B.1

11

Integrovaný manuál zásad SZP od 1.6. – 31.7. - každoročně provádět max. 6 aplikací POR proti plísni révové a max. 6 aplikací proti padlí révovému dle seznamu vyplývajícího ze zákona o rostlinolékařské péči č. 326/2004 Sb. - zajistit, aby min. každé druhé meziřadí bylo trvale zatravněno - zajistit min. průměrný počet životaschopných jedinců: 2000 ks/ha

Text B.1

12


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE


text

B.2

Integrovaný manuál zásad SZP Úvod Cílem následujícího přehledu je porovnat podmínky pro poskytnutí dotací v rámci agroenvironmentálních opatření se zásadami správné zemědělské praxe platné pro tato opatření.

Text B.2

1

Integrovaný manuál zásad SZP ZÁSADY SPRÁVNÉ ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE A ZÁVAZKY AGRO-ENVIRONMENTÁLNÍCH OPATŘENÍ Cílem následujícího přehledu je prokázat, že závazky jednotlivých titulů agro-environmentálních opatření znamenají něco více než obvyklé řádné zemědělské praktiky, tj. Zásady správné zemědělské praxe. A. Ekologické zemědělství Závazky Zásady aplikace hnojiv Dle Zásad správné zem. praxe: na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let. Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou.

používání přípravků na ochranu rostlin (POR)

Text B.2

Používat POR v souladu se zákonem o rostlinolékařské péči (č. 147/1996 Sb.) a některých souvisejících zákonů, zejména: skladovat odděleně, používat registrované POR, aplikovat dle návodu,

AEO Používat hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty povolené pro ekolog. zem. v prováděcím předpisu. Statková hnojiva nepocházející z ekofarmy musí být kompostována. Nepoužívat statková hnojiva z klecového chovu na roštových stáních. Nepoužívat čistírenské kaly a odpadní vody, pokud nepocházejí z ekofarmy. Max. 150 kg N/ha/rok ze statkových hnojiv na o.p. a TTP. 85 kg N/ha/rok na pastvinách a neobnovovaných loukách. Používat látky, postupy a přípravky uvedené v prováděcím právním 0předpisu pro ekologické zem.

2


při aplikaci používat registrované mechanizační prostředky, které podléhají pravidelnému kontrolnímu testování, vést evidenci. U sadů a vinic zajišťovat Žadatel nesmí v průběhu trvání závazku změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích kulturu travní porost na kulturu orná vegetační pokryv (může být kombinován se zakrytím o.p. půda. mulčem). Používat rozmnožovací materiál stanovený pro ekolog. zem. v prováděcím právním předpisu. Žádná omezení. Max. 1,5 VDJ/ha z.p. podniku 0,2 – 1,5 DJ/ha TTP podniku (podmínka příspěvku na TTP). Používat krmiva a doplňkové Dle Zásad správné zem. praxe: látky stanovené pro ekolog. zabezpečit hospodářským zvířatům podmínky pro zachování jejich zem. v právním předpisu. života, zdraví a pohody, zejména dostatečný přistup ke kvalitnímu, Zajistit přístup do výběhu. zdravotně nezávadnému krmivu a pitné vodě. Zákaz trvale vazného ustájení skotu a klecové Dodržovat zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, chovy, zejména: používání roštů. nechovat zvířata v izolaci, působí-li jim to utrpení, Používat hormonální látky, chovat zvířata v prostorách, ve kterých mohou uspokojovat své doplňkové látky atd. u potřeby v příjmu potravy, vody, aj., které jim umožňují přirozený odpočinek, ve kterých jim míra a četnost vzájemných útoků nepůsobí zdravých zvířat. Krmit mláďata savců utrpení, zabránit poškozování zvířat v důsledku nevhodné technologie, krmnými směsi ze sušeného mít k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první mléka. pomoci zvířatům,

pěstování zemědělských plodin

zatížení DJ

chov hospodářských zvířat

Text B.2

3


chov včel

Text B.2

Dodržovat zákon 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), zejména: chovat zvířata v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav, sledovat zdravotní stav zvířat a včas jim poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc, používat ke krmení zvířat zdravotně nezávadnou vodu a krmiva, k přepravě zvířat používat vhodné dopravní prostředky a zařízení, která nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivých povětrnostním vlivům. Žádná doporučení.

Podrobnosti jsou stanoveny právním předpisem.

4

Integrovaný manuál zásad SZP Titul B1.1: Ošetřování travních porostů - louky Závazky Zásady aplikace hnojiv Dle Zásad správné zem. praxe: na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let. Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou, hospodaření na loukách

zatížení DJ

Text B.2

Dle Zásad správné zem. praxe:Žadatel nesmí v průběhu trvání závazku změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích kulturu travní porost na kulturu orná půda Žadatel nesmí v průběhu trvání závazku změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích, případně dílech kulturu travní porost na kulturu orná půda travní porosty sekat minimálně dvakrát ročně ( v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud popis managementu uvedený v jednotlivých titulech agro-environmentálních opatření nestanoví jinak) , odstraňovat biomasu (nelze ji ukládat v krajině), první seč provést nejpozději do 15. 7. (není-li v titulu AEO uvedeno jinak). Žádná omezení.

AEO Max. 170 kg N ročně/ha o.p. v čistých živinách. Max. 40 kg N/ha luk včetně statkových hnojiv. Nehnojit Ponechání neposečených pásů v první seči Pozdní termín první seče (po 15.7.)

Nemulčovat - pouze při menším objemu travní hmoty (souvislý travní porost menší než 15 cm) lze poslední seč mulčovat.

Min. 0,2 DJ všech

5


býložravců v podniku/ha TTP. Titul B1.2: Ošetřování travních porostů - pastviny Závazky Zásady aplikace hnojiv Dle Zásad správné zem. praxe: na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let.

AEO Max. 40 kg N/ha pastvin včetně statkových hnojiv. Nehnojit

Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou,

hospodaření na pastvině

Dle Zásad správné zem. praxe: Žadatel nesmí v průběhu trvání závazku změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích kulturu travní porost na kulturu orná půda

zatížení VDJ a péče o zvířata

Zabezpečit hospodářským zvířatům podmínky pro zachování jejich života, zdraví a pohody, zejména dostatečný přístup ke kvalitnímu, zdravotně nezávadnému krmivu a pitné vodě.

Text B.2

Po skončení pastvy kosit nedopasky (i mulčováním). Zajistit napájení zvířat, zajistit pastvinu proti úniku zvířat. Min. 0,2 DJ/ha TTP. Průměrné zatížení pastviny 0,5 – 1 DJ/ha pastvin. Průměrné zatížení pastviny 0,4 – 0,8 DJ/ha pastvin.

6


Průměrné zatížení pastviny 0,1 – 0,4 DJ/ha pastvin. (pouze CHKO České Středohoří)

Text B.2

7

Integrovaný manuál zásad SZP C. Podopatření péče o krajinu Titul C1: Zatravňování orné půdy Závazky Zásady zatravňování Žádná doporučení.

hospodaření na travních porostech

používání přípravků na ochranu rostlin (POR)

aplikace hnojiv

Text B.2

Dle Zásad správné zem. praxe: Žadatel nesmí v průběhu trvání závazku změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích kulturu travní porost na kulturu orná půda spásat a nebo sekat minimálně dvakrát ročně (v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud popis managementu uvedený v jednotlivých titulech AEO nestanoví jinak), odstraňovat biomasu (nelze ji ukládat v krajině), první seč provést nejpozději do 15. 7. (není-li v titulu AEO uvedeno jinak). Používat POR v souladu se zákonem o rostlinolékařské péči (č. 147/1996 Sb.) a některých souvisejících zákonů, zejména: skladovat odděleně, používat registrované POR, aplikovat dle návodu, při aplikaci používat registrované mechanizační prostředky, které podléhají pravidelnému kontrolnímu testování, vést evidenci. Dle Zásad správné zem. praxe: na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let.

AEO Zatravnit plochy s ornou půdou se svažitostí nad 12º, mělké, písčité, podmáčené, LFA do 30.5. První rok vyloučit pastvu.

Herbicidy lze použít první dva roky jen bodově v případě výskytu invazních a/nebo vytrvalých druhů plevelů.

nehnojit

8


Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou,

Text B.2

9

Integrovaný manuál zásad SZP Titul C2: Tvorba travnatých pásů na svažitých půdách Závazky Zásady tvorba travnatých pásů na Žádná doporučení. svazích se sklonitostí 3 12o vyloučení plodin na o.p. mezi travnatými pásy

používání přípravků na ochranu rostlin

aplikace hnojiv

Text B.2

Dle Zásad správné zem. praxe: na vysoce svažitých pozemcích (nad 12o) vyloučit pěstování širokořádkových plodin (např. kukuřice, okopaniny), agrotechnické práce a pojezdy technikou provádět převážně po vrstevnicích. Používat POR v souladu se zákonem o rostlinolékařské péči (č. 147/1996 Sb.) a některých souvisejících zákonů, zejména: skladovat odděleně, používat registrované POR, aplikovat dle návodu, při aplikaci používat registrované mechanizační prostředky, které podléhají pravidelnému kontrolnímu testování, vést evidenci. Dle Zásad správné zem. praxe: na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let. Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou,

AEO Šíře pásů 45 - 55m, vzdálenost mezi pásy 50 200m, seč min. 2x ročně, odklízet hmotu. Vyloučit okopaniny, kukuřici na o.p. mezi pásy. Na rozděleném svahu pěstovat více plodin než jednu. Herbicidy lze použít jen během prvních dvou let bodově v případě výskytu invazních a/nebo vytrvalých druhů plevelů.

Max. 40 kg N/ha pásů včetně statkových hnojiv.

10


Titul C3: Pěstování meziplodin Závazky Zásady meziplodina Žádné požadavky

Text B.2

AEO Nejpozději do 10.10. vysévat na o.p. meziplodinu ve sjednaném rozsahu (min. 3% o.p.). Na jaře zapravit porost do půdy (pokud nebude setí do nezpracované půdy) a vysetí hlavní plodiny.

11

Integrovaný manuál zásad SZP Titul C4: Trvale podmáčené louky a rašelinné louky Závazky Zásady aplikace hnojiv Dle Zásad správné zem. praxe: vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let.

AEO Vyloučit aplikaci hnojiv.

Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou, používání přípravků na ochranu rostlin

vápnění hospodaření na loukách

Text B.2

Používat POR v souladu se zákonem o rostlinolékařské péči (č. 147/1996 Sb.) a některých souvisejících zákonů, zejména: skladovat odděleně, používat registrované POR, aplikovat dle návodu, při aplikaci používat registrované mechanizační prostředky, které podléhají pravidelnému kontrolnímu testování, vést evidenci. Žádná omezení. Dle Zásad správné zem. praxe: Žadatel nesmí v průběhu trvání závazku změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích kulturu travní porost na kulturu orná půda travní porosty sekat minimálně dvakrát ročně (v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud popis managementu uvedený v jednotlivých titulech AEO nestanoví jinak), odstraňovat biomasu (nelze ji ukládat v krajině), první seč provést nejpozději do 15. 7. (není-li v titulu AEO uvedeno

Vyloučit vápnění. Neodvodňovat. Kosit lehkou mechanizací v termínech 15.5. – 15.6., 15.6. – 25.7., 26.7 – 31.8., odstranit pokosenou hmotu z pozemku. Vyloučit válení a smykování. Neprovádět obnovu louky.

12


jinak). Titul C5: Ptačí lokality na TP Předpoklad – travní porosty identifikované jako hnízdní lokality chřástala polního a populací bahňáků Závazky Zásady hospodaření na travních Dle Zásad správné zem. praxe: porostech Žadatel nesmí v průběhu trvání závazku změnit na jím obhospodařovaných půdních blocích kulturu travní porost na kulturu orná půda travní porosty spásat a nebo sekat minimálně dvakrát ročně (v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud popis managementu uvedený u jednotlivých titulech AEO nestanoví jinak), odstraňovat biomasu (nelze ji ukládat v krajině), první seč provést nejpozději do 15. 7. (není-li v titulu AEO uvedeno jinak).

Text B.2

AEO Seč po 15.8., seč provádět od středu ke kraji, neprovádět skupinovým nasazením sekaček. V případě pastvy oplotit zamokřená místa Vyloučit válení a smykování po 15.3.

13

Integrovaný manuál zásad SZP Titul C6: Biopásy Závazky Aplikace hnojiv

Zásady na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let.

Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou. tvorba pásů na okrají polí Žádná doporučení. nebo uvnitř polí

Text B.2

AEO Vyloučit aplikaci hnojiv a pesticidů na biopásech.

Vysadit pásy tvořené směsí pohanky, prosa, krmné kapusty a další vybrané plodiny 6 – 12 m široké dle pokynů uvedených v titulu. Pásy neobhospodařovat, neaplikovat pesticidy, nepoužívat k pojezdům techniky ani jako souvratě.

14

Integrovaný manuál zásad SZP D Zonální podopatření : Osevní postup v ochranných zónách jeskyní Závazky Zásady Aplikace hnojiv na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let.

AEO -

Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou. Zemědělec se zdrží pěstování některých druhů plodin

Text B.2

Žádná doporučení.

Nad jeskyněmi nebude pěstována kukuřice a bude omezeno pěstování obilnin, tzn. plodin jejichž intenzivní způsob ošetřování poškozuje krasové jevy.

15

Integrovaný manuál zásad SZP E Integrované systémy pěstování ovoce a révy vinné Závazky Zásady Aplikace hnojiv na svažitých o.p. bez porostu (nad 3o) neprodleně zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální dusíkatá hnojiva do půdy. vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a statk. hnojiv dle pozemků, kultur a let. Používat hnojiva v souladu se zákonem o hnojivech (č. 156/1998 ve znění zákona č. 308/2000), zejména: zamezit přímému vniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod nebo na sousední pozemek, zajistit rovnoměrnou aplikaci, neaplikovat hnojiva a statková hnojiva na půdu zmrzlou, pokrytou sněhem a přesycenou vodou. Používání přípravků na ochranu rostlin (POR)

Používat POR v souladu se zákonem o rostlinolékařské péči (č. 147/1996 Sb.) a některých souvisejících zákonů, zejména: skladovat odděleně, používat registrované POR, aplikovat dle návodu, při aplikaci používat registrované mechanizační prostředky, které podléhají pravidelnému kontrolnímu testování, vést evidenci.

AEO Vinice: Max. 2 kg mědi/ha v hnojivech, upravených kalech, přípravcích na ochranu rostlin Max. 50 kg N včetně statkových hnojiv as upravených kalů

Používání přípravků na ochranu rostlin uvedené v příloze č. 11 k NV Používat prostředky ke sledování výskytu škodlivých organismů. Maximální počet ošetření proti plísni révové a padlí

Text B.2

16


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program

text

C

Integrovaný manuál zásad SZP Minimální standardy pro operační program Přehled priorit, opatření a podopatření/aktivit Operačního programu Priorita I - Podpora zemědělství, zpracování zemědělských produktů a lesnímu hospodářství Přehled opatření a podopatření/aktivit 1.1. Investice do zemědělského majetku / zemědělských podniků Podopatření/aktivita 1.1.1. Investice do zemědělského majetku a podpora mladým začínajícím zemědělcům 1.1.2. Prohlubování diverzifikace zemědělských činností 1.2. Zlepšení zpracování zemědělských výrobků a jejich marketing 1.3. Lesní hospodářství Podopatření/aktivita 1.3.1. Obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavádění příslušných ochranných preventivních opatření 1.3.2. Investice do lesů 1.3.3. Sdružování majitelů lesa 1.3.4. Zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd Priorita II - Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Přehled opatření a podopatření/aktivit 2.1. Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí Podopatření/aktivita 2.1.1. Pozemkové úpravy 2.1.2. Obnova potenciálu a zachování zemědělské krajiny 2.1.3. Řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů 2.1.4. Rozvoj venkova (podopatření typu LEADER+) 2.1.5. Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství 2.2. Odborné vzdělávání 2.3. Rybářství Podopatření/aktivita 2.3.1. Zpracování ryb a marketing výrobků z ryb 2.3.2. Chov vodních živočichů - akvakultura 2.3.3. Činnosti prováděné odborníky v rybářství a propagační opatření Priorita III - Technická pomoc

Text C

1

Integrovaný manuál zásad SZP Projekty, které se ucházejí o finanční podporu v rámci operačního programu „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ musí splňovat Kritéria přijatelnosti projektu / předpoklady pro podporu, mezi které patří rovněž tzv. minimální standardy pro operační program. Plnění minimálních standardů se týká především priority I, protože jejím jedním hlavním aspektem je snižování a odstraňování negativních vlivů zemědělské produkce na životní prostředí, ochrana vod a půdy před znečištěním ze zemědělských zdrojů. Z prioritní osy I se jedná především o: -

opatření 1.1. Investice do zemědělského majetku/zemědělských podniků o podopatření 1.1.1. Investice do zemědělského majetku a podpora začínajícím mladým zemědělcům o podopatření 1.1.2. Prohloubení diverzifikace zemědělských činností

-

opatření 1.2. Zlepšení zpracování zemědělských výrobků a jejich marketing

Plněním minimálních standardů se rozumí plnění požadavků vyplývajících z legislativních předpisů, které tvoří minimální standardy pro operační program. Jedná se o zákony, které mají úzký vztah k ochraně životního prostředí, welfare nebo požadavkům na stavby pro zemědělství. Od doby vydání Programového dodatku k operačnímu programu došlo k novele zákona o rostlinolékařské péči, kdy zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči byl nahrazen zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči. Minimální standardy pro podopatření 1.1.1. a 1.1.2. Oblast

Platná právní úprava ČR

Welfare zvířat Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání - není porušováno ustanovení § 9 Veterinární Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péče péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon) - veterinární posudek dle §56 Výživa zvířat, Zákon o krmivech 91/1996 Sb. - není porušováno ustanovení § 3, používání odst.6 krmiv

Text C

Popis obsahu

Ochrana zvířat proti týrání, welfare

Přísluš ný orgán státní správy MZe SVS

Veterinární péče, zdraví zvířat, hygiena a nezávadnost potravin

MZe SVS

Předpisy pro výrobu a používání krmiv, výživu zvířat

MZe ÚKZÚZ

2

Integrovaný manuál zásad SZP Hnojiva

Rostlinolékař ská péče

Zákon 156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agronomickém zkoušení půd - není porušováno ustanovení § 9, odst.4 Zákon 147/1996 o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů - není porušováno ustanovení § 29, odst.3

MZe ÚKZÚZ

Povinnosti při uvádění do oběhu , používání, skladování, označování a balení hnojiv

MZe SRS

Karanténa rostlin, pesticidy, používání , registrace

Minimální standardy pro opatření 1.2. Oblast

Platná právní úprava ČR

Popis obsahu

Plemenářs ké, šlechtitelsk é činnosti, evidence zvířat

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat

Povinnosti chovatelé v oblasti šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat Povinnosti chovatelů označovat a evidovat (hlásit narození, přemisťování…) hospodářská zvířata Veterinární péče, zdraví zvířat, hygiena a nezávadnost potravin

Veterinární Zákon č. 166/1999 Sb., o péče veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon) a platné prováděcí vyhlášky Výroba Zákon 110/1997 Sb., o potravin potravinách a tabákových výrobcích v platném znění a platné prováděcí vyhlášky

Zákon stanovuje povinnosti podnikatelů při výrobě potravin a tabákových výrobků a jejich uvádění do oběhu a upravuje státní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona

Příslušný orgán státní správy MZe SZPI SVS

MZe SVS

MZe SZPI SVS

Jednotlivým minimálním standardům jsou věnovány texty C.1 až C.7.

Text C

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program Welfare zvířat

text

C.1

Integrovaný manuál zásad SZP Minimální standard pro operační program Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů (poslední změna 77/2004 Sb.) (Zákon č. 149/2004 Sb., úplné znění zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 162/1993 Sb., zákonem č. 193/1994 Sb., zákonem č. 243/1997 Sb., nálezem Ústavního soudu vyhlášeným pod č. 30/1998 Sb. a zákonem č. 77/2004 Sb.) Text standardu §9 (1) Při chovu hospodářských zvířat je zakázáno a) chovat zvíře v izolaci, působí-li mu to utrpení, pokud to nevyžadují zvláštní předpisy,3) b) chovat zvířata v tak velkých nebo v tak uspořádaných skupinách anebo v takových prostorách, 1. ve kterých jim míra nebo četnost vzájemných útoků působí utrpení, 2 .které neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči, 3 .ve kterých nemohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví, c) chovat zvířata trvale ve tmě nebo je ponechat bez náležité doby odpočinku od umělého osvětlení,¨ d) používat takové způsoby nebo postupy plemenitby, které způsobují nebo mohou způsobit zvířeti utrpení nebo zranění, e) chovat zvíře k hospodářským účelům, u něhož lze na základě jeho fenotypu nebo genotypu očekávat, že bude chováno v dalších generacích se škodlivými účinky na jeho zdraví a životní pohodu. (2) Je zakázáno hospodářská zvířata používat k dosažení jiných cílů, včetně nátlakových akcí, nejedná-li se o svody zvířat, veřejná vystoupení nebo použití koní nebo psů příslušným orgánem Policie České republiky nebo obecní policie, při nichž nedochází k utrpení zvířat.

Text C.1

1

Integrovaný manuál zásad SZP Komentář Minimální standard pro operační program z oblasti welfare hospodářských zvířat se vztahuje na § 9 zákona č. 246/1992 Sb., nicméně je v následující části dotčena celá široká problematika welfare hospodářských zvířat. Zákon č. 246/1992 Sb. je závazný pro všechny chovatele hospodářských zvířat. Chovatelem dle § 3 písm. k) zákona č. 246/1992 Sb., je každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře nebo zvířata, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře, nebo obchoduje se zvířaty, … Hospodářským zvířetem podle § 3 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., je zvíře chované pro produkci živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chov a ryby, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací. Dodržováním standardů pohody hospodářských zvířat (welfare) se rozumí zejména: A)

zda mají hospodářská zvířata dostatečný přístup k vodě a krmivu, a to zvířata chovaná na pastvě i zvířata pasená,

Výklad zásady a)

Chovatel musí chovat zvířata v tak velkých skupinách nebo v tak velkých skupinách anebo v takových prostorách ve kterých mohou uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody – počet krmných míst musí odpovídat počtu zvířat ve skupině, tak aby se všechna zvířata mohla ve stejném okamžiku nažrat, pokud není zajištěno krmivo ad libitum, v případě vody by přístup k ní měl být neomezený,

b)

Hospodářským zvířatům musí být podáváno krmivo nebo nápoj, způsobem který nevyvolává zbytečné utrpení – v krmivu nesmí být příměsi, které by mohly způsobovat poranění zvířat (hřebíky, kameny, atd.) nebo látky, které by mohly způsobovat onemocnění zvířat (např. záněty), jako jsou plísně, kvasinky, salmonely atd.. Stejné požadavky se vztahují i na tekutá krmiva (mléčné náhražky) a napájecí vodu, kdy nesmí obsahovat např. zbytky dezinfekčních prostředků, pesticidů, těžkých kovů atd. Nesmí být krmeny kuchyňské zbytky, odpady z restaurací, jídelen.

c)

V intenzivních chovech, kde je výživa zvířat plně závislá na péči člověka (automatická krmítka, dopravníky krmiva) musí chovatel provádět kontrolu těchto zařízení minimálně 1x denně.

d)

Potrava musí odpovídat druhu zvířat, stáří zvířat a musí být podávána v dostatečném množství – zde se jedná zejména o obsah vlákniny, minerálních látek, vitamínů, cukrů bílkovin a tuků. Stejná zásada týkající se množství platí i u vody. Na druhé straně nesmí být hospodářská zvířata krmena krmivy s obsahem živočišných bílkovin pocházejících ze savců.

Text C.1

2


e)

Přístup ke krmivu, tj. počet krmných míst u jednotlivých druhů zvířat:

-

telata do 6 měsíců stáři – pokud nejsou krmena do nasycení podle vlastní potřeby nebo pomocí automatického krmného systému, musí mít zajištěn přístup ke krmivu ve stejné době, jaký mají ostatní telata ve skupině, telata ve skupinách musí být krmena minimálně 2 x denně, během krmení mohou být telata přivazována max. na 1 hodinu,

-

skot a jalovice ve věku od 6 měsíců stáří – počet míst ve volném ustájení musí odpovídat počtu míst v krmišti, pokud není objemné krmivo podáváno do nasycení podle potřeby zvířete,

-

prasata – každé prase musí mít přístup ke krmivu ve tejné době jako ostatní prasata ve skupině, pokud nejsou krmena do nasycení nebo nemají k dispozici automatický krmící systém,

-

koně musí mít ve stejné době přístup ke krmivu, pokud nejsou krmena do nasycení nebo nemají k dispozici automatický krmící systém, krmení se podává nejméně dvakrát denně,

-

nosnice druhu kura domácího (Gallus gallus f. domestica)

i)

alternativní systém chovu (od 1. ledna 2007), -

žlábkové krmítko – 10 cm na nosnici, neomezený přístup, kruhové krmítko – 4 cm na nosnici, kapátkové nebo kalíškové napáječky – jedna na 10 ks nosnic, v případě zabudovaných napevno musí mít každá nosnice přístup ke dvěma napáječkám, v případě více podlaží musí být poskytnut všem nosnicím stejný přístup, ve výbězích by měly být vhodné napáječky, ii) neobohacené klecové systémy

-

žlábkové krmítko – 10 cm na nosnici, neomezený přístup, kapátkové nebo kalíškové napáječky – jedna na 10 ks nosnic, v případě zabudovaných napevno musí mít každá nosnice přístup ke dvěma napáječkám iii) obohacené klecové systémy

-

žlábkové krmítko – 12 cm na nosnici, neomezený přístup, kruhové krmítko – 4 cm na nosnici, napájecí systém musí odpovídat velikosti skupiny, každá nosnice musí mít přístup ke dvěma napáječkám, iv) výkrm brojlerů

Text C.1

3

Integrovaný manuál zásad SZP f)

krmítka a napáječky v intenzivních systémech musí být ve vzdálenosti do 3 m, při vysokých hustotách je potřeba tuto vzdálenost zkracovat, Každé tele stáří dvou týdnů musí dostat krmivo obsahující vlákninu, min. od 50 g do 250 g ve věku 8 až 20 týdnů, obsah železa v krmivu musí zajistit hladinu krevního hemoglobinu minimálně 4,5 mmol/litr – nejedná se o potřebu provádět vyšetřování krve, výrobce krmiva je povinen v krmivu zajistit dostatečný obsah, v případě vlákniny musí být zvířatům podáván seno.

g)

Všechna selata musí mít od stáří 2 týdnů přístup k dostatečnému množství čerstvé vody,

h)

Napáječky musí být řešeny tak, aby se na minimum snížila možnost kontaminace výkaly nebo močí, ošetřovatel musí provádět kontrolu minimálně 1x denně,

i)

Koně při pastevním odchovu, zejména v lením období musí mít na pastvě napájecí zařízení. Všechny koně od stáří dvou týdnů musí mít podle vlastní potřeby zvířete napájení minimálně třikrát denně.

j)

Jelenovití ve farmovém chovu musí být chovány v intenzitě 0,5 až 15 ks na 1 ha v závislosti na intenzitě přikrmování. Na farmě musí být ostatečné množství vody k napájení zvířat, biologická potřeba vody musí být zajištěna trvalým neomezeným přístupem k vodě nebo musí být denně napájena v dostatečném množství. Laktující samice musí mít neomezený přístup k vodě. Napájecí zařízení musí být umístěno tak, aby se na minimum snížila kontaminace vody výkaly nebo moči.

k)

Požadavky na složení vody nejsou přesně stanoveny. Požadavkům odpovídá pitná voda, v případě vlastního zdroje vody (studny, vrty, přírodní zdroje) musí chovatel zajistit její zdravotní nezávadnost. K tomu je potřeba nechat vodu laboratorně vyšetřit (chemické a biologické vyšetření) nejlépe ve Státním veterinárním ústavu nebo v soukromé laboratoři, která je pro tuto činnost akreditována. Vyšetření by mělo být provedeno jedenkrát ročně nebo při změně podmínek (např. po povodních). Ke zjištění množství denní spotřeby vody a krmiva lze využít údaje z přílohy vyhlášky.

l)

Chovatel je povinen k napájení zvířat používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů (maso, vejce, mléko), a ke krmení používat jen zdravotně nezávadná krmiva.

Legislativní základ zásady Písm. a) § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., Písm. b) § 12 odst. 4 zákona č. 246/1992 Sb., Písm. c) § 12a odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb.,

Text C.1

4

Integrovaný manuál zásad SZP Písm. d) § 12b zákona č. 246/1992 Sb., zde je provázanost na zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, Písm. e) vyhláška Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Písm. f) § 2 odst. 1 písm. e) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Písm. g) § 3 odst. 7 vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Písm.h) § 4 písm. b) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Písm. i) § 5 písm. d) a písm. f) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Písm.j) § 14 vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Písm. k) příloha č. 6 vyhlášky Mze č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, Písm. l) § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících předpisů (veterinární zákon), v platném znění. Plnění zásady Zde se jedná zejména o zajištění dostatečného množství odpovídajícího krmiva a napájecí vody. Dokladování plnění zásady Zde se jedná zejména o vedení vlastních záznamů o zásobách krmiv, dodávkách krmiv od výrobců a dodavatelů krmiv, záznamy o výsledcích laboratorního vyšetření krmiv a napájecí vody. Nepřímo výsledky laboratorního vyšetření masa ze zvířat dodávaných na jatky, mléka nebo vajec dodávaných do oběhu. B)

zda jsou zvířata chována způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav,

a)

Chovatel nesmí chovat zvířata v tak velkých nebo tak uspořádaných skupinách anebo v takových prostorách, které jim neumožňují přirozený odpočinek či řádnou péči a ve kterých nemohou uspokojit své potřeby nezbytné pro jejich život a zdraví,

Text C.1

5

Integrovaný manuál zásad SZP b)

Chovatel nesmí chovat zvířata trvale ve tmě anebo je ponechat bez náležitého odpočinku od umělého osvětlení:

-

telata - ve stájích musí být zajištěno přirozené osvětlení nebo umělé osvětlení, při použití umělého osvětlení nejméně po dobu od 9 do 17 hodin v intenzitě odpovídající přirozenému světlu,

-

prasata – musí být chována v prostředí s intenzitou světla alespoň 40 luxů po dobu minimálně osm hodin,

-

hříbata - ve stájích musí být zajištěno přirozené osvětlení nebo umělé osvětlení, při použití umělého osvětlení nejméně po dobu od 9 do 17 hodin v intenzitě odpovídající přirozenému světlu,

-

nosnice – všechny budovy musí být natolik osvětleny, aby se nosnice mohly navzájem vidět a být viděny, tam kde je přirozené světlo, musí být okna uspořádána tak, aby bylo světlo rozloženo rovnoměrně po celém prostoru. Musí se dodržovat 24 hodinový světelný režim, který musí zahrnovat přiměřenou nepřerušovanou dobu tmy trvající jednu třetinu dne. Při tlumení světel musí být zajištěna doba stmívání dostatečně dlouhá k tomu, aby se nosnice mohly nerušeně a bez nebezpečí poranění usadit.

c)

Zvířata musí být chována s ohledem na druh a věkovou kategorii nebo hmotnost a další specifické podmínky nároků na jejich ochranu a pohodu podle stanovených minimálních standardů.

d)

V případě, že je chovatel podnikatelem, musí mít na stavby nebo zařízení jež jsou určeny k chovu zvířat, závazný posudek orgánu veterinární správy, který musí být vyžádán jako podklad v územním, stavebním a kolaudačním řízení. Orgány veterinární správy jsou pro tyto posudky krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze.

Legislativní základ zásady Písm. a) § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., Písm. b) § 9 odst. 1 písm. c) zákona č. 246/1992 Sb., - telata - § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o standardech pro ochranu hospodářských zvířat, - prasata - § 3 odst. 2 vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o standardech pro ochranu hospodářských zvířat, - hříbata - § 5 písm. h) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o standardech pro ochranu hospodářských zvířat, - nosnice - § 7 odst. 4 vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o standardech pro ochranu hospodářských zvířat,

minimálních minimálních minimálních minimálních

Písm. c) § 12c zákona č. 246/1992 Sb.,

Text C.1

6


minimální standardy pro stavby hospodářských zvířat jsou stanoveny ve vyhlášce č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, minimální standardy pro chov zvířat jsou stanoveny vyhláškou Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat,

Písm. d) § 56 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění a zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Plnění zásady Chovatel se musí seznámit s požadavky na chov a technologie pro chov jednotlivých druhů a kategorií hospodářských zvířat. Standardy pro chov zvířat vydává i Ústřední komise (ÚKOZ) Ministerstva zemědělství. Dokladování splnění zásady Chovatel by měl mít k dispozici kolaudační rozhodnutí na stavby, vést řádně údaje o počtech chovaných zvířat podle plemenářského zákona. Z těchto údajů lze zjistit zda počet chovaných zvířat odpovídá schválené technologii. C)

zda nejsou zvířata chována v izolaci, působí-li jim to utrpení,

a)

Chovatel nesmí chovat zvířata v izolaci, působí-li mu to utrpení, pokud to nevyžadují právní přepisy. Zde se jedná o veterinární zákon, podle kterého musí být chována zvířata v izolaci pokud jsou nemocná, nebo bylo vysloveno podezření z nákazy, pokud byla nákaza potvrzena nebo pokud bylo zvíře přemístěno do hospodářství z jiného hospodářství nebo členské země a třetí země, nebo:

-

tele starší osmi týdnů nesmí být drženo v individuálním kotci, pokud podle veterinárního lékaře jeho zdravotní stav a jeho chování nevyžaduje izolaci a individuální péči,

-

prasnice a prasničky se během období, které začíná 4 týdny po zapuštění a končí 1 týden před očekávaným porodem, chovají ve skupinách,

-

ovce a kozy lze jen výjimečně chovat jednotlivě,

-

běžci, individuálně smí být držen pštros, nandu a emu jen po dobu nezbytnou při nemoci, poranění nebo v době agresivního chování. Přitom musí mu musí být umožněno vidět a slyšet ostatní ptáky v chovu.

Legislativní základ zásady:

Text C.1

7


Písm. a) § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., a zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících předpisů (veterinární zákon), v platném znění a zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ), v platném znění telata - § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, prasnice a prasničky - § 3 odst. 13 písm. a) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ovce a kozy - § 4 písm. e) vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, běžci - § 12 odst. 4 vyhlášky Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, Plnění zásady Chovatel se musí seznámit s požadavky na chov zvířat a znát možnosti, kdy může chovat zvířata v izolaci. Dokladování splnění zásady V případě, že chovatel umístí zvířata do izolace, měl by mít k dispozici evidenci, ze které vyplývá proč byla zvířata izolována. Jedná se zejména o vlastní záznamy, doporučení soukromého veterinárního lékaře, zápis příslušné KVS, předběžná opatření a mimořádná veterinární opatření příslušné KVS. D)

zda žadatel zabránil poškozování zdraví zvířat v důsledku použití nevhodné technologie,

Dojde-li k utrpení nebo jinému poškozování zvířat prokazatelně v důsledku nevhodné technologie, je chovatel povinen tuto technologii upravit nebo změnit, jde-li o technologické zařízení a stavby, stanoví lhůty a způsob jejich úpravy nebo změny ministerstvo prováděcím předpisem (vyhláškou). Legislativní základ zásady Písm. a) § 10 zákona č. 246/1992 Sb., a vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, Plnění zásady V případě, že dochází k poškozování zdraví z důvodu nevhodné technologie, je potřeba se obrátit na projekční kanceláře, vysoké školy a výzkumné ústavy, které se zabývají technologiemi a vlivy technologií na zdraví a pohodu zvířat.

Text C.1

8


Dokladování splnění zásady V případě zjištění nesprávné technologie musí dokladovat, že učinil kroky k nápravě. E)

zda má žadatel k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první pomoci zvířatům,

Chovatel je povinen mít pohotově k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první pomoci, pomoci při porodu či náhledném onemocnění a nástroje k okamžitému omráčení a vykrvení hospodářského zvířete při nutné porážce. Legislativní základ zásady Písm. a) § 11 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., Plnění zásady Informaci o potřebných nástrojích a pomůckách je schopen poskytnout inspektor KVS, popřípadě soukromý veterinární lékař. Seznam KVS a soukromých veterinárních lékařů je k dispozici na webových stránkách SVS – www.svscr.cz. Dokladování splnění zásady V případě kontroly musí mít fyzicky k dispozici požadované pomůcky – porodní pomůcky, dezinfekční prostředky, obvazy, palici (kladivo) a nůž k provedení nutné porážky. Tyto pomůcky musí být skladovány na vhodných místech, tak aby nebyly znečištěny, popřípadě znehodnoceny. Po jejich použití je potřeba provést jejich případnou očistu nebo náhradu. F)

zda žadatel používá k přepravě zvířat takové dopravní prostředky a zařízení, která nepoškozují jejich zdraví, brání v úniku nebo vypadnutí chrání je před nepříznivými povětrnostními vlivy

a)

Přepravovat zvířata pro obchodní účely (k jinému chovateli, do jiného hospodářství, za účelem obchodu, na jatky, atd.) na vzdálenost větší než 50 km může pouze dopravce registrovaný příslušným orgánem veterinární správy . Registraci provádí po splnění podmínek (úspěšné absolvování odborného kurzu, podání žádosti a souvisejících náležitostí) krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze (dále jen „KVS“). KVS provede registraci , přidělí mu veterinární schvalovací číslo a vydá mu v českém a anglickém jazyce registrační list dopravce přepravujícího zvířata.

Text C.1

9

Integrovaný manuál zásad SZP b)

Zvířata lze nakládat a vykládat pouze způsobem, který jim nezpůsobí utrpení a poškození jejich zdravotního stavu.

c)

Zvířata lze přepravovat pouze v dopravních prostředcích, které jsou konstruovány tak, aby technicky zabezpečili pohodu zvířat, minimalizovaly možnost jejich zranění při přepravě, umožňovaly pravidelnou kontrolu stavu zvířat a jejich pohody a splňovaly technické požadavky a měly vybavení stanovené vyhláškou.

Legislativní základ zásady Písm. a) § 8k zákona č. 246/1992 Sb., a § 3 vyhlášky Mze č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Písm. b) § 8c odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., a § 4 odst. 1 a příloha č. 5 vyhlášky Mze č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Písm. b) § 8d odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., a vyhláška Mze č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Od 5. ledna 2007 vstupuje v platnost nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/1997. Plnění zásady Informaci o požadavcích na přepravu zvířat je schopen poskytnout inspektor KVS a Ústřední komise (ÚKOZ) Ministerstva zemědělství. Dokladování splnění zásady Chovatel v případě, že provádí přepravu zvířat musí mít k dispozici údaje o provedených přepravách. Mezi tyto údaje patří záznamy o datumu, hodině, druhu přepravovaných zvířat a místech přepravy. Dále musí mít k dispozici seznam dopravních prostředků a údaje o jejich čištění a dezinfekci. Uchovávat musí plány cesty v případě přeprav na 8 hodin a tyto uchovávat po dobu 3 let. Dalšími dokumenty, kterými lze dokumentovat uskutečněné přepravy jsou zdravotní potvrzení a veterinární osvědčení. Kontrola zásady welfare Kontrolu dodržování uvedených zásad provádí podle zákona č. 246/1992 Sb., orgány veterinární správy. Konkrétně se jedná o Krajské veterinární správy a Městskou veterinární správu v Praze KVS). V případě provádění kontrol inspektor vychází z požadovaných dokumentů (technická dokumentace ke stavbě a technologiím, kolaudační rozhodnutí, registrační list dopravce, atd.), vedení záznamů chovatelem

Text C.1

10

Integrovaný manuál zásad SZP včetně zápisů, které provádí soukromý veterinární lékař, inspektor kontroluje výživný a zdravotní stav zvířat (příznaky vyhubnutí, dehydratace), záznamy o provedených kontrolách technologie (zápisy v evidenci, kterou vede chovatel o hospodářství nebo stájích), dodací listy o krmivech a výsledky laboratorního vyšetření krmiva a napájecí vody.

Text C.1

11


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program Veterinární péče

text

C.2

Integrovaný manuál zásad SZP Minimální standard pro operační program Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (poslední změna po vydání úplného znění 286/2003 je 316/2004 Sb.) Text standardu § 56 Závazný posudek (1) Závazný posudek orgánu veterinární správy musí být vyžádán jako podklad v územním, stavebním a kolaudačním řízení a) podnikatelem,10) jde-li o stavbu nebo zařízení, jež jsou určeny k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty (nejde-li o stavbu nebo zařízení určené k veřejnému stravování) a krmivy nebo k ukládání, sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracovávání konfiskátů živočišného původu, pokud jsou tyto činnosti vykonávány podnikatelským způsobem, b) tím, kdo bude stavbu nebo zařízení používat jako útulek pro zvířata, anebo k ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu. (2) Orgán příslušný rozhodnout ve věci podle zvláštních právních předpisů29) nemůže rozhodnout v rozporu s tímto posudkem.

Komentář Oblast veterinární péče tak, jak ji popisuje zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), je v problematice minimálních standardů zúžena na tzv. závazný posudek (§ 56 zákona), tj. posudek veterinární správy nezbytný při územním, stavebním a kolaudačním řízení. Vzhledem k tomu, že finanční podpory poskytované v rámci operačního programu se ve velkém počtu případů týkají staveb pro živočišnou nebo potravinářskou výrobu, je závazný posudek ve smyslu § 56 velmi důležitým legislativním požadavkem při poskytování finanční podpory během realizace dané stavby. Povinností žadatelů, kteří jsou chovatelé hospodářských zvířat, jsou povinni dodržovat veterinární zákon a na něho navazující vyhlášky v plném rozsahu, zejména: -

povinnosti chovatelů (viz. § 4 a 5 veterinárního zákona).

-

technické požadavky na stavby v zemědělství (vyhláška č. 191/2002 Sb.)

Text C.2

1


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program Výživa zvířat a krmiva

text

C.3

Integrovaný manuál zásad SZP Minimální standard pro operační program Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů (poslední změna 21/2004 Sb.) (Zákon č. 114/2004 Sb., úplné znění zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 244/2000 Sb., zákonem č. 147/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb.a zákonem č. 21/2004 Sb.) Text standardu §3 (6) Pro výrobu krmiv, doplňkových látek a premixů a ke krmení zvířat nesmějí být používány a) zakázané látky a produkty, krmiva a premixy, které obsahují zakázané látky a produkty, a znehodnocená krmiva, doplňkové látky a premixy, b) krmné suroviny, krmiva, doplňkové látky a premixy obsahující nežádoucí látky, jestliže překračují limity stanovené vyhláškou, c) krmiva, doplňkové látky a premixy, v nichž se vyskytují cizí předměty, které mohou ohrozit zdraví zvířat, a živí skladištní škůdci, jejichž seznam je uveden ve vyhlášce. Komentář Při plnění tohoto minimálního standardu je nezbytné plnit nejen ustanovení § 3, odst. 6, ale celého § 3 – Základní ustanovení, tj. povinnosti při výrobě, uvádění do oběhu a používání krmiv, doplňkových látek a premixů. Zvláštní pozornost je nezbytné věnovat ustanovení § 3b, který vstoupil v platnost po vstupu do Evropské unie, a nařizuje, že krmné produkty smí být uvedeny do oběhu a použity ke krmení pouze tehdy, jsou-li podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 bezpečné v souvislosti se systémem rychlého varování (§ 16b). Zákon dále specifikuje povinnosti výrobců krmiv, doplňkových látek a premixů při jejich uvádění do oběhu: -

vedení evidence (§ 5)

-

odborná způsobilost (§ 6)

-

požadavky na výrobní provozy a zařízení (§ 7)

-

registrace výrobců, dovozců dodavatelů (§ 8) a distributorů (§ 8a), evidence výrobních provozů (§ 8b)

-

označování a balení krmiv, doplňkových látek a premixů (§ 11 až 13)

Text C.3

1


skladování a přeprava krmiv, doplňkových látek a premixů (§ 14 až 15)

Prováděcí předpis: Vyhláška, kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb. (poslední změna 77/2005 Sb.) -

zakázané látky a produkty (§ 1)

-

nežádoucí látky a produkty (§ 2)

-

vedení evidence u výrobců (§ 4)

-

označování krmiv (§ 25 – 30)

Text tohoto minimální standardu úzce souvisí s minimálním standardem z oblasti welfare (text C.1) - přístup ke kvalitnímu krmivu a vodě, a problematikou bezpečnosti potravin (text C.7, CH.11), popř. ekologického zemědělství (text G). Odkaz: text C.1, C.7, CH.11, G

Text C.3

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program Hnojiva

text

C.4

Integrovaný manuál zásad SZP Minimální standard pro operační program Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů (poslední změna 317/2004 Sb.) (Zákon č. 461/2004 Sb., úplné znění zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), jak vyplývá z pozdějších změn) Text standardu §9 Používání hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů (4) Podnikatelé v zemědělství hospodařící na zemědělské půdě ve zranitelných oblastech12) jsou povinni používat hnojiva a statková hnojiva v souladu se zvláštním právním předpisem.12a) Komentář -

zranitelné oblasti (viz. zákon č. 254/2000 Sb., o vodách) zvláštní předpis (NV č. 103/2003 Sb., akční program)

Odkaz na texty: E – Akční program dle NV č. 103/2003 Sb. F – Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů Odkaz: text E, F

Text C.4

1


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program Rostlinolékařská péče

text

C.5

Integrovaný manuál zásad SZP Minimální standard pro operační program Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (poslední změna 626/2004 Sb.) Text standardu § 49 (3) Používání přípravků při podnikání musí být evidováno způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem; evidenční doklady musí být uchovávány po dobu nejméně 5 let a musí být poskytnuty rostlinolékařské správě na její žádost. Rostlinolékařská správa je povinna zajistit ochranu poskytovaných údajů a zamezit přístupu třetích osob k nim. Údaje o souhrnné spotřebě účinných látek vykazované ve vztahu k územní jednotce nejsou chráněny. Komentář Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči, §29, odst. 3 původně uvedený jako minimální standard pro operační program z oblasti rostlinolékařské péče byl novelizován zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči (rostlinolékařský zákon). Zmíněnému paragrafu odpovídá § 49, odst. 3. Ze široké rostlinolékařské problematiky se minimální standard týká evidence používání přípravků na ochranu rostlin, kterou upravuje vyhláška č. 329/2004 vydaná na základě rostlinolékařského zákona. Problematika rostlinolékařské péče je kompletně zpracována v textu CH.9, v podmínkách ekologického zemědělství v textu G. Odkaz: text CH.9, G

Text C.5

1


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program Evidence a označování zvířat

text

C.6

Integrovaný manuál zásad SZP Minimální standard pro operační program Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (poslední změna 282/2003 Sb. , úplné znění zákona 16/2004 Sb.) Text standardu Minimální standard pro operační program týkající se evidence a označování zvířat se podobně jako zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách neodkazuje na konkrétní paragraf, proto se za text minimálního standardu považuje text celého zákona souvisejících předpisů. Je to dáno rovněž tím, že označování a evidence hospodářských zvířat tvoří tématicky jeden celek, který je povinen dodržovat každý chovatel, obchodník apod.

Text C.6

1

Integrovaný manuál zásad SZP Komentář Evidence a označování zvířat 154/2000 Sb. – hlášení do ústřední evidence Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě označování a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v platném znění, (dále jen „plemenářský zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem (dále jen „vyhláška Mze č. 136/2004 Sb.,“) Zákon je závazný pro chovatele turů, ovcí, koz, koní a oslů a jejich kříženců, prasat, běžců, drůbeže, zvěře ve farmovém chovu, ryb a provozovatele líhní. Chovatelem dle § 2 písm. d) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Text a legislativní základ zásad a)

Chovatel je povinen předávat pověřené osobě správné a úplné údaje stanovené vyhláškou, § 23 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) plemenářského zákona,

b)

Chovatel musí zasílat hlášení o vylíhnutí nebo narození zvířat, jejich úhynu, ztrátě, utracení a přemístění, hlášení o počtu dospělé drůbeže, hlášení měsíční produkce, nákupu a prodeje násadových vajec a mláďat, hlášení počtu plemenných ryb písemně na formulářích, které mu poskytne pověřená osoba (ČMSCH, a.s.). Tato hlášení lze zasílat formou datového souboru, který musí dodržet přesný formát záznamu stanoveného pověřenou osobou (ČMSCH, a.s), § 32 odst. 2 a § 35 odst. 6 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.,

c)

Chovatel zasílá hlášení podle písm. b) do ústřední evidence v těchto termínech: - skot, ovce, kozy – do 7 dnů od události, - koně – do 7 dnů od změny majitele, - prasata – 1x měsíčně do desátého dne následujícího měsíce, - běžci - 1x měsíčně do desátého dne následujícího měsíce, - farmově chovaná zvěř - 1x měsíčně do desátého dne následujícího měsíce, - dospělá drůbež – do 4 týdnů ode dne naskladnění nebo vyskladnění, - provozovatel líhní – do 21 dnů po skončení kalendářního měsíce, - plemenné ryby – do 31. července kalendářního roku, údaje k 30. červnu kalendářního roku,

Text C.6

2

Integrovaný manuál zásad SZP - neplemenné ryby - do 31. července kalendářního roku, údaje k 30. červnu kalendářního roku, Lhůty pro zpracování údajů pověřenou osobou: - u turů do 5 pracovních dnů, - u ovcí a koz do 10 pracovních dnů, - u prasat a zvěře ve farmovém chovu do dvacátého dne v kalendářním měsíci, - u koní, dospělé drůbeže, běžců do 15 pracovních dnů, - u ryb do 60 pracovních dnů vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., d)

Chovatel zasílá hlášení na tiskopisech nebo formou počítačových dat, které odpovídají tiskopisům. přílohy č. 7, 8, 9, 11, 12, 13 a 14 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.,

Kontrola zásad Kontrolu dodržování uvedených zásad provádí podle plemenářského zákona veterinární správy. Konkrétně se jedná o Krajské veterinární správy a Městskou veterinární správu v Praze. Druhým kontrolním orgánem se stejnými pravomocemi je Česká plemenářská inspekce (ČPI). Dozorové orgány provádí kontrolu hlášení do ústřední evidence na základě výpisů, které si mohou pořídit. Aktuálnost údajů hodnotí s ohledem na lhůty, které jsou stanoveny pro chovatele a pověřenou osobu (ČMSCH, a,.s). O každé kontrole musí být proveden zápis o provedení kontroly s uvedením konkrétních zjištění porušení zákona a vyhlášky. V případě zjištění nedostatků v hlášení můžou kontrolní orgány udělit pokutu nebo zahájit správní řízení. Vedle uvedených sankcí mohou u turů inspektoři na místě udělit zvláštní opatření – zákaz přemísťování zvířat z a do hospodářství. Plnění jednotlivých zásad Po zaregistrování hospodářství je potřeba si objednat pro zasílání hlášení požadované tiskopisy u ČMSCH, a.s.. Pro počítačové hlášení je možné si objednat program u firmy, která dodává PC programy. K řádnému vyplňování tiskopisů slouží „Pokyny pro chovatele …“, které vydává Ministerstvo zemědělství ve spolupráci pověřenou osobou. Tyto pokyny jsou v písemné formě nebo ke stažení na webových stránkách ČMSCH, a.s.

Text C.6

3


Chovatel si správnost zasílání hlášení může ověřit na základě výpisů z ústřední evidence a „chybníků“, které obdrží od pověřené osoby. Dokladování splnění zásad Chovatel při kontrole předloží výpisy a ohybníky, které obdržel od pověřené osoby. V případě nesrovnalostí se může o další informace obrátit na pověřenou osobu (ČMSCH, a.s.).

Text C.6

4

Integrovaný manuál zásad SZP Evidence a označování zvířat 154/2000 Sb. – zabezpečení průvodních dokumentů Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě označování a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v platném znění, (dále jen „plemenářský zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem (dále jen „vyhláška Mze č. 136/2004 Sb.,“) Zákon je závazný pro chovatele turů. Chovatelem dle § 2 písm. d) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží , ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Tury se rozumí podčeleď Bovinae zahrnující rody zubr, jak, buvol, pratur a rod tur, do kterého se řadí skot. Průvodními dokumenty jsou podle § 23 odst. 4 plemenářského zákona průvodní list skotu – pro tury. Text a legislativní základ zásad a)

Chovatel turů je povinen si od pověřené osoby (Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Hradišťko pod Medníkem /dále jen „ČMSCH, a.s./) vyžádat průvodní list skotu: -

průvodní list skotu, který musí doprovázet tele starší 28 dnů, pro přemístění telete do 28 dnů stáří si průvodní list skotu – telete do 28 dnů věku, vystaví chovatel sám na formuláři, který mu poskytne ČMSCH,a.s nebo který si může stáhnout z webových stránek ČMSCH, a.s. nebo okopíruje z přílohy č. 7 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb., § 22 odst. 4 písm a) plemenářského zákona a § 49 a §50 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.

b)

při přemísťování turů předávat a přebírat průvodní list skotu chovatelům obchodníkům nebo provozovatelům jatek, průvodní list skotu se nepředává asanačnímu podniku v případě přemístění uhynulého zvířete, § 23 odst. 4 písm c) plemenářského zákona c) provádět záznamy o přemístění zvířete na zadní stranu průvodního listu skotu, § 23 odst. 4 písm. b) plemenářského zákona,

Text C.6

5


d)

při ztrátě nebo poškození si vyžádat duplikát průvodního listu skotu u ČMSCH, a.s., § 23 odst. 4 písm. d) plemenářského zákona, lhůty pro dodání identifikačních prostředků a jejich duplikátů jsou pro ČMSCH, a.s. jsou stanoveny vyhláškou Mze č. 136/2004 Sb. – do 14 dnů musí ČMSCH, a.s vydat průvodní list nebo duplikát průvodního listu

e)

pří úhynu tura musí chovatel vrátit průvodní list skotu – telete do 28 dnů věku, do 5 pracovních dnů nebo průvodní list skotu do 7 dnů ČMSCH, a.s. § 39 odst. 8 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.,

Kontrola zásad viz. výše Plnění jednotlivých zásad Po narození a označení zvířete si chovatel objedná průvodní list skotu, v případě přemístění telete vyplní průvodní list skotu – telete do 28 dnů věku, který slouží maximálně ke dvěma přemístěním, zajistí si předání průvodního listu skotu od předchozího chovatele nebo při dovozu tura průvodní list skotu si ho objedná u ČMSCH, a.s. V případě ztráty nebo poškození průvodního listu skotu je potřeba mít doklad o provedení objednávky u ČMSCH, a.s. Vzor průvodního listu skotu a průvodní list skotu – telete do 28 dnů věku je uveden v příloze č. 7 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb. Stejnou platnost mají průvodní doklady plemeníka nebo plemenice vydané ČMSCH, a.s. V případě přemístění musí chovatel předat a převzít vždy část B průvodního listu skotu, který je vydáván pro zvířata samičího pohlaví. Část A je v podstatě inseminační karta. Tuto část může předat nebo si jí ponechat pro vlastní potřebu. Objednávku je možné provést poštou, faxem, e-mailem. Dokladování splnění zásad Chovatel při kontrole předloží průvodní list skotu a průvodní list skotu – telete do 28 dnů věku ustájených zvířat na hospodářství. V případě, že byla zvířata přemístěna z jiného hospodářství musí být vyplněny údaje o přemístění na zadní straně průvodního listu. Počet průvodních listů musí odpovídat počtu ustájených zvířat.

Text C.6

6

Integrovaný manuál zásad SZP Vedením záznamů o objednání nových průvodních listů nebo duplikátů podle jednotlivých identifikačních čísel zvířat.

Text C.6

7

Integrovaný manuál zásad SZP Evidence a označování zvířat 154/2000 Sb. – vedení stájových registrů Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě označování a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v platném znění, (dále jen „plemenářský zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem (dále jen „vyhláška Mze č. 136/2004 Sb.,“) Zákon je závazný pro chovatele turů, ovcí, koz, koní a oslů a jejich kříženců, prasat, běžců, drůbeže a zvěře ve farmovém chovu a ryb. Chovatelem dle § 2 písm. d) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží , ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Stájovým registrem podle § 2 písm. x) plemenářského zákona je evidence turů, ovcí a koz chovaných ve stáji, u koní a oslů a jejich kříženců, prasat, běžců, drůbeže a zvěře ve farmovém chovu plní funkci stájového registru registr zvířat na hospodářství, u plemenných ryb odlovní a komorová kniha a u neplemenných ryb uvedených v příloze k zákonu hospodářská evidence o chovu ryb na rybníku s chovem ryb, popisný list rybářského revíru a evidence o dosažených hospodářských výsledcích na rybářském revíru. Výklad jednotlivých zásad z dané oblasti a)

Chovatel je povinen vést ve stájovém registru údaje stanovené vyhláškou a uchovávat je neméně po dobu 3 let ode dne posledního záznamu, § 23 odst. 1 písm b) plemenářského zákona

b)

Chovatel neplemenných ryb je povinen vést ve stájovém registru údaje stanovené vyhláškou a uchovávat je po dobu 4 let ode dne posledního záznamu, § 23 odst. 2 písm b) plemenářského zákona

c)

Stájový registr je možné písemně na formulářích, které mu poskytne pověřená osoba (ČMSCH, a.s) nebo formou počítačové databáze. ČMSCH, a.s. schválí jen takový počítačový program, který umožňuje automatické vytváření datových souborů v souladu se všemi požadavky vyhlášky. § 34 a § 32 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.,

Text C.6

8

Integrovaný manuál zásad SZP d)

Ve stájovém registru musí být vedeny údaje o zvířatech, jejich změnách a přemístěních v souladu s vyhláškou. Zde jsou vedeny i údaje o přemístění zvířat v rámci hospodářství, které nemusí být hlášeny do ústřední evidence. §34 a přílohy č. 7, 8, 10, 11, 12 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb., a vyhláška Mze č. 296/2001 Sb., kterou se stanoví způsob vedení hospodářské evidence na rybnících a evidence o hospodářských výsledcích v revírech …

Kontrola zásad viz. výše Plnění jednotlivých zásad Po zaregistrování hospodářství je potřeba si objednat pro písemné vedení stájové registry u ČMSCH, a.s.. Pro počítačové vedení stájových registrů je možné si objednat program u firmy, která dodává PC programy a před jejich použitím si je nechat schválit u ČMSCH, a.s. Dokladování splnění zásad Chovatel při kontrole předloží stájové registry vedené v písemné formě a u registrů vedených počítačovou formou je potřeba provést vytištění všech záznamů a předložit doklad o schválení ČMSCH, a.s. Inspektor musí po provedení kontroly provést zápis do stájového registru.

Text C.6

9


Evidence a označování zvířat 154/2000 Sb. – zabezpečení hromadného označení zvířat Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě označování a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v platném znění, (dále jen „plemenářský zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem (dále jen „vyhláška Mze č. 136/2004 Sb.,“) Zákon je závazný pro chovatele turů, ovcí, koz, běžců a koní /koně a osli a jejich kříženci/ (označovaná zvířata). Chovatelem dle § 2 písm. d) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Identifikační prostředky pro označování jsou podle § 4 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.,: -

ušní známky pro tury, ovce, kozy, známky pro označování běžců, tetování pro koně, výžehy pro koně, slovní a grafický popis pro koně

Identifikační číslo zvířete - tuři, ovce, kozy, běžci – nejvýše čtrnáctimístný alfanumerický kód, který umožňuje zjistit konkrétního zvířete a který obsahuje: 1. na prvních dvou místech alfabetické označení země původu – písmena „CZ“ pro Českou republiku, 2. na následujících nejvýše dvanácti místech číselnou řadu, -

koně – nejvýše patnáctimístný alfanumerický kód, který umožňuje zjistit konkrétního zvířete a který obsahuje: 1. na prvních třech místech kód země registrace – číslo „203“ pro Českou republiku, 2. na následujících nejvýše dvanácti místech číselnou řadu,

Text a legislativní základ zásad a) Chovatel je povinen označovat zvířata identifikačními prostředky, které jim přidělí pověřená osoba (Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Hradišťko pod Medníkem), ve lhůtách stanovených vyhláškou, vzory identifikačních

Text C.6

10

Integrovaný manuál zásad SZP prostředků a způsoby označení jsou uvedeny v přílohách č. 1 až 5 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb., § 22 odst. 2 písm a) plemenářského zákona, b) Lhůty pro označení turů: -

tele do 72 hodin po narození dvěma plastovými ušními známkami, tuři do 72 hodin po přemístění z jiného členského státu nebo dovezené ze třetí země (země mimo Evropskou Unii) po příchodu na místo určení (do hospodářství), § 10 a 12 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb. c) Lhůty pro označování koní:

-

hříbě do odstavu, nejpozději však do 8 měsíců, koně do skončení jejich izolace (není přesně stanoveno – předpoklad do 1 měsíce) po přemístění z jiného členského státu nebo dovezené ze třetí země (země mimo Evropskou Unii) po příchodu na místo určení (do hospodářství), § 13 a 17 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb. d) Lhůty pro označování ovcí a koz:

-

jehně a kůzle do 7 dnů po narození, dvěma plastovými ušními známkami, ovce a kozy do 72 hodin po přemístění z jiného členského státu nebo dovezené ze třetí země (země mimo Evropskou Unii) po příchodu na místo určení (do hospodářství), § 22 a 24 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb. e) Lhůty pro označování běžců:

-

kuřata před opuštěním hospodářství, nejpozději do 6 týdnů po vylíhnutí jednou plastovou známkou, běžci do 72 hodin po přemístění z jiného členského státu nebo dovezené ze třetí země (země mimo Evropskou Unii) po příchodu na místo určení (do hospodářství), § 25 a 27 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb. f) Dojde-li ke ztrátě nebo poškození identifikačního prostředku musí chovatel v případě znemožnění identifikace zvířete zabezpečit označení zvířete do dvou pracovních dnů, u pověřené osoby Českomoravské společnosti chovatelů, a.s., Hradišťko pod medníkem /dále jen ČMSCH, a.s./) si objednat duplikáty a po obdržení duplikátu zvířata neprodleně označit, § 22 odst. 6 plemenářského zákona

Text C.6

11


g) Po sejmutí identifikačního prostředku musí být prostředky dezinfikovány a neškodně odstraněny – jedná se o odpad. § 22 odst. 9 plemenářského zákona Kontrola zásad viz. výše Plnění jednotlivých zásad Chovatel si může objednat identifikační prostředky do zásoby v počtu stanoveném vyhláškou Mze č. 136/2004 Sb.,. Je potřeba provádět denní kontrolu označených zvířat a v případě zjištění ztráty nebo čitelnosti provést dočasné označení zvířete (označení barvou, obojek, atd.). V případě ztráty provést neprodlené objednání duplikátů identifikačních prostředků – objednávka se zasílá ČMSCH, a.s. nebo je jí možné podat pracovníkům ČMSCH, a.s., kteří pracují v krajích. Seznam je k dispozici na internetových stránkách ČMSCH, a.s – //www.cmsch.cz/. Objednávku je možné provést poštou, faxem, e-mailem. Dokladování splnění zásad Fyzickou kontrolou zvířat. Vedením záznamů o objednání nových identifikačních prostředků nebo duplikátů podle jednotlivých identifikačních čísel zvířat. Provedením dočasného označení zvířete.

Text C.6

12

Integrovaný manuál zásad SZP Evidence a označování zvířat 154/2000 Sb. – zabezpečení hromadného označení zvířat Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě označování a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v platném znění, (dále jen „plemenářský zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem (dále jen „vyhláška Mze č. 136/2004 Sb.,“) Zákon je závazný pro chovatele prasat (označovaná zvířata). Chovatelem dle § 2 písm. d) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží , ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Identifikační prostředky pro označování prasat jsou podle § 4 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.,: -

ušní známky tetování

Identifikační číslo zvířete prasata – nejvýše čtrnáctimístný alfanumerický kód, který umožňuje zjistit konkrétního zvířete a který obsahuje 1. na prvních dvou místech alfabetické označení země původu – písmena „CZ“ pro Českou republiku, 2.

na následujících nejvýše dvanácti místech číselnou řadu,

Text a legislativní základ zásad a)

Chovatel je povinen označovat zvířata identifikačními prostředky, které jim přidělí pověřená osoba (Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Hradišťko pod Medníkem), ve lhůtách stanovených vyhláškou, § 22 odst. 2 písm a) plemenářského zákona

b)

Lhůty pro označení prasat: 1. sele do odstavu (do 28 dnů), pokud je přemísťováno dříve, musí být označeno před přemístěním mimo hospodářství, 2. prasata do 7 dnů po přemístění z jiného členského státu nebo dovezené ze třetí země (země mimo Evropskou Unii) po příchodu na místo určení (do hospodářství),

Text C.6

13

Integrovaný manuál zásad SZP vyhláška Mze č. 136/2004 Sb. c)

Dojde-li ke ztrátě nebo poškození identifikačního prostředku musí chovatel v případě znemožnění identifikace zabezpečit do 2 pracovních dnů označení zvířete do dvou pracovních dnů, u pověřené osoby si objednat duplikáty a po obdržení duplikátu zvířata neprodleně označit, § 22 odst. 5 plemenářského zákona, lhůty pro dodání identifikačních prostředků a jejich duplikátů jsou pro ČMSCH, a.s. jsou stanoveny vyhláškou Mze č. 136/2004 Sb.

d)

Po sejmutí identifikačního prostředku musí být prostředky dezinfikovány a neškodně odstraněny – jedná se o odpad. § 22 odst. 8 plemenářského zákona,

Kontrola zásad viz. výše Plnění jednotlivých zásad Chovatel si může objednat identifikační prostředky do zásoby v počtu stanoveném vyhláškou Mze č. 136/2004 Sb.,. Je potřeba provádět denní kontrolu označených zvířat a v případě zjištění ztráty nebo čitelnosti provést dočasné označení zvířete (označení barvou, obojek, atd.). V případě ztráty provést neprodlené objednání duplikátů identifikačních prostředků – objednávka se zasílá ČMSCH, a.s. nebo je jí možné podat pracovníkům ČMSCH, a.s., kteří pracují v krajích. Seznam je k dispozici na internetových stránkách ČMSCH, a.s – //www.cmsch.cz/. Objednávku je možné provést poštou, faxem, e-mailem. Dokladování splnění zásad Fyzickou kontrolou zvířat. Vedením záznamů o objednání nových identifikačních prostředků nebo duplikátů podle jednotlivých identifikačních čísel zvířat. Provedení dočasného označení zvířete.

Text C.6

14

Integrovaný manuál zásad SZP Evidence a označování zvířat 154/2000 Sb. – zabezpečení průvodních dokumentů Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě označování a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v platném znění, (dále jen „plemenářský zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem (dále jen „vyhláška Mze č. 136/2004 Sb.,“) Zákon je závazný pro chovatele koní a oslů a jejich kříženců. Chovatelem dle § 2 písm. d) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží , ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu.

-

Průvodními dokumenty jsou podle § 23 odst. 4 plemenářského zákona: průkaz koně – pro koně a osly a jejich křížence.

Text a legislativní základ zásad a)

-

Chovatel koní a oslů a jejich kříženců je povinen si od pověřené osoby (Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Hradišťko pod Medníkem /dále jen „ČMSCH, a.s./) vyžádat průkaz koně, průkaz koně- hříběte platí pro přemísťování hříbat mimo hospodářství do 18 měsíců stáří, od 18 měsíců stáří musí být při přemístění doprovázen průkazem koně, § 23 odst. 4 písm a) plemenářského zákona a § 49 a §50 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb.

b)

při přemísťování koní a oslů a jejich kříženců předávat a přebírat průkaz koně chovatelům obchodníkům nebo provozovatelům jatek, průkaz se nepředává asanačnímu podniku v případě přemístění uhynulého koně, § 23 odst. 4 písm c) plemenářského zákona

c)

při ztrátě nebo poškození si vyžádat duplikát průkazu koně u ČMSCH, a.s., § 23 odst. 4 písm. d) plemenářského zákona, lhůty pro dodání identifikačních prostředků a jejich duplikátů jsou pro ČMSCH, a.s. jsou stanoveny vyhláškou Mze č. 136/2004 Sb. – do 30 dnů musí ČMSCH, a.s vydat duplikát, vydané průkazy koní jsou platné po celou dobu života

d)

pří úhynu koně musí chovatel vrátit průkaz koně ČMSCH, a.s. § 23 odst. 4 písm. c) plemenářského zákona

Text C.6

15

Integrovaný manuál zásad SZP Ad a), Ad b), Ad c), Ad d), Kontrola zásad viz. výše Plnění jednotlivých zásad Po narození si chovatel objedná průkaz koně- hříběte nebo při dovozu koně průkaz koně u ČMSCH, a.s. V případě ztráty nebo poškození průkazu koně je potřeba mít doklad o provedení objednávky u ČMSCH, a.s. Vzor průkazu koně a průkaz koně-hříběte je uveden v příloze č. 8 vyhlášky Mze č. 136/2004 Sb. Objednávku je možné provést poštou, faxem, e-mailem. Dokladování splnění zásad Chovatel při kontrole předloží průkazy koní ustájených na hospodářství. Počet průkazů koní musí odpovídat počtu ustájených zvířat. Vedením záznamů o objednání nových průkazů koní nebo duplikátů podle jednotlivých identifikačních čísel zvířat.

Text C.6

16


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Minimální standardy pro Operační program Výroba potravin

text

C.7

Minimální standard pro operační program Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (úplné znění 456/2004 Sb., poslední změna po vydání úplného znění 558/2004 Sb.) Text standardu V minimálních standardech pro operační program není v případě tohoto zákona odkaz na konkrétní paragraf, nicméně se předpokládá, že se bude jednat především o plnění následujících požadavků vyplývajících ze zákona o potravinách a souvisejících vyhlášek: Zákon č. 110/1997 Sb., zákon o potravinách § 3 – povinnosti provozovatelů potravinářského podniku (včetně § 3a, 3b, 3c, 3d) Jedná se zejména o dodržování požadavků na zdravotní nezávadnost, jakost, přepravu, skladování a uvádění do oběhu potravin nebo surovin k jejich výrobě. Dále určit ve všech fázích výroby a uvádění do oběhu technologické úseky (kritické body), ve kterých je nejvyšší riziko porušení zdravotní nezávadnosti (vyhláška č. 147/1998 Sb.) § 4a – klasifikace těl jatečných zvířat Provozovatel jatek (mimo případy uvedené v § 4a, odst. 2) je povinen zajistit klasifikaci a označení jatečně upravených těl ve smyslu prováděcího předpisu. § 5 – balení potravin Provozovatel potravinářského podniku je povinen při uvádění potravin do oběhu pouze takové obaly, které chrání potravinu před znehodnocením, splňují určité požadavky a neovlivňují žádným způsobem potravinu. § 6 až 9 – označování potravin Seznam údajů, které musí být uvedeny na obalu obsahuje odst. 1 § 6. Dále je nutné respektovat pravidla pro používání mezinárodního symbolu „e“, výživových tvrzení apod. § 10 až 11 – uvádění potravin do oběhu Do oběhu je zakázáno uvádět potraviny zdravotně závadné, klamavě označené, s prošlým datem použitelnosti a neznámého původu. Je nutné respektovat povinnosti provozovatele potravinářského podniku při uvádění potravin do oběhu.

Text C.7

1

Vybrané prováděcí vyhlášky k zákonu o potravinách Vyhláška č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby (ve znění vyhlášek 196/2002 Sb. a 161/2004 Sb.) -

vychází ze zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči

-

cílem zavádění HACCP je: o přesunout denní systém kontroly jakosti a zdravotné nezávadnosti potravin na výrobce o vytvořit preventivní systém ochrany spotřebitelů před zdravotně závadnými potravinami o objektivní posouzení konkrétních postupů v daném podniku, provedení analýzy nebezpečí a zajištění osobní odpovědnosti u jednotlivých kroků a operací

-

vyhláška upravuje: o způsob stanovení kritických bodů ve výrobě i uvádění potravin do oběhu o nápravná opatření pro kritické body o systém vedení evidence a dokumentace

Vyhláška č. 194/2002 Sb., o způsobu provádění klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat a podmínkách vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k této činnosti §5, odst. 3) - Provozovatel potravinářského podniku provozující jatka zasílá protokoly o klasifikaci jatečných prasat a jatečného skotu souhrnně vždy za kalendářní měsíc, a to nejpozději pátý pracovní den následujícího měsíce osobě pověřené vést ústřední evidenci hospodářských zvířat. Další vyhlášky Vzhledem k rozsáhlosti a významnosti zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách je nezbytné, aby se každý výrobce (provozovatel potravinářského podniku) seznámil s tímto zákonem a jeho prováděcími vyhláškami detailně (viz. přehled potravinářské legislativy).

Text C.7

2

Přehled potravinářské legislativy 1. zákon o potravinách 2. prováděcí vyhlášky: a. označování a metody zkoušení potravin b. bezpečnost, hygiena, požadavky mikrobiologické, chemické, toxikologické c. zmrazené potraviny, zvláštní výživa, potravinové doplňky, tabákové výrobky d. komoditní požadavky e. evidence zásob Komentář Při plnění požadavku minimálního standardu týkající se výroby potravin je nezbytné respektovat zákon č. 110/1997 Sb. a 166/1999 Sb. a prováděcí vyhlášky obecné (týkající se každé výroby a uvádění do oběhu) nebo speciální (zaměřené na konkrétní druh potravin – prováděcí vyhlášky k § 18 zákona č. 110/1997 Sb.) Jedná-li se o ekologickou výrobu potravin v rámci ekologického zemědělství, je nutné respektovat příslušnou legislativu vyplývající ze zákona o ekologickém zemědělství (viz. text G.) Odkaz: text G

Text C.7

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Dobrý zemědělský a environmentální stav GAEC

text

D

Integrovaný manuál zásad SZP GAEC – Dobré zemědělské a ekologické podmínky Legislativní základ Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 Nařízení Komise (ES) č. 2199/2003, o přechodných opatřeních pro používání Nařízení Rady (ES) č. 1259/1999, pokud jde o režim jednotných plateb na plochu pro Českou republiku, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko v roce 2004 Nařízení vlády č. 243/2004 Sb. a 579/2004 Sb., o stanovení některých podrobností a bližších podmínek při poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2004 Nařízení vlády č. 144/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006 Přímé platby na plochu se v Evropské unii poskytují při současné dodržení požadavků vyplývajících z GAEC – Good Agricultural and Environmental Condition (Dobré zemědělské a ekologické podmínky). Každý členský stát definuje standardy GAEC na národní úrovni (článek 5) v rámci stanoveném Nařízením rady č. 1782/2003 v příloze IV. Tzn. že všechny členské státy EU mají rámec pro definování standardů jednotný (daný legislativním předpisem), ale počet standardů GAEC a jejich charakter se liší podle podmínek jednotlivých členských států.

Text D

1

Integrovaný manuál zásad SZP Rámec pro definování standardů GAEC (příloha IV Nařízení Rady č. 1782/2003) Předmět Eroze půdy: Ochrana půdy prostřednictvím vhodných opatření

Normy – Minimální pokryv půdy – Minimální obhospodařování půdy odrážející specifické podmínky podle lokality – Zachování teras

Organické látky v půdě: Vhodnými postupy udržet úroveň organických látek v půdě

– Normy pro střídání plodin, jsou-li použitelné – Obhospodařování strnišť na orné půdě

Struktura půdy: Vhodnými opatřeními zachovat strukturu půdy

– Používání vhodného strojního zařízení

Minimální úroveň obhospodařování:

– Minimální intenzita chovu hospodářských zvířat a/nebo vhodné režimy – Ochrana stálých pastvin – Zachování charakteristických znaků krajiny – Předcházení pronikání nežádoucí vegetace na zemědělskou půdu

Zajištění minimální úrovně obhospodařování a předcházení zhoršení přirozeného prostředí

Pro zemědělce žádající o přímé platby na plochu v podobě SAPS je důležitá znalost a dodržování standardů GAEC stanovených pro podmínky České republiky. Definice standardů GAEC se neustále vyvíjí a zpřesňuje z několika důvodů. -

kvantifikace standardů (bližší specifikace standardu)

-

posouzení přínosu pro životní prostředí

-

možnosti splnění ze strany zemědělců

-

možnosti objektivní kontroly splnění standardů

GAEC 2004 V našich podmínkách byly standardy GAEC poprvé uplatněny v roce 2004 na základě Nařízení Komise (ES) č. 2199/2003. Tento legislativní předpis převzal rámec pro definování standardů GAEC z Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003. Definice GAEC pro rok 2004 byla uvedena v Nařízení vlády č. 243/2004 Sb. a 579/2004 Sb., o stanovení některých podrobností a bližších podmínek při poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2004 a v příručce pro žadatele o jednotnou platbu na plochu (SAPS) a podporu méně příznivých oblastí a oblastí s environmentálními omezeními (SZIF 2004). Při definování standardů GAEC byl Text D

2

Integrovaný manuál zásad SZP velký důraz kladen na problematiku vodní a větrné eroze. Standardy GAEC v roce 2004 představovaly nerušení krajinných ani jiných prvků bránících větrné nebo vodní erozi půdy (zejména meze, terasy, větrolamy, zatravněné údolnice a polní cesty ve směru vrstevnic doprovázené příkopy. Další součástí GAEC je zákaz přeměny pozemků s kulturou travní porost na kulturu orná půda. Je to všeobecná podmínka vycházející ze zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, § 3, čl. 5 zahrnutá do GAEC. GAEC 2005 a 2006 Při definování standardů GAEC pro roky 2005 a 2006 se opět vychází z obecného rámce pro definování standardů GAEC a z definice standardů GAEC v roce 2004. Vzhledem k tomu, standardy GAEC se týkají přímých plateb na plochu, je jejich definice součástí Nařízení vlády č. 144/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006 a příručky pro žadatele pro žadatele SAPS, TOP-UP a LFA pro rok 2005. Článek 5, odstavec 3 tohoto nařízení upravuje znění standardů GAEC následujícím způsobem: Dobré zemědělské a environmentální podmínky 1. Nerušení krajinných prvků, zejména mezí, teras, větrolamů, zatravněných údolnic, polních cest využívajících přirozené svažitosti a respektujících vrstevnice, popřípadě doprovázených příkopy, jakož i vodních toků a útvarů povrchových vod. 2. Vyloučení pěstování širokořádkových plodin kukuřice, brambor, řepy, bobu setého, sóji a slunečnice na půdních blocích, popřípadě dílech půdních bloků, s průměrnou svažitostí převyšující 12 stupňů. 3. Zapravování statkových hnojiv v tekuté formě do půdy nejdéle do 24 hodin po jejich aplikaci na půdních blocích, popřípadě dílech půdních bloků, bez porostu, jejichž průměrná svažitost převyšuje 3 stupně, pokud tuto aplikaci nevylučuje vodní zákon a akční program. 4. Vyloučení změny kultury travní porost na kulturu orná půda obhospodařovaných půdních blocích, popřípadě na dílech půdních bloků.

na

5. Nepálení rostlinných zbytků na půdních blocích, popřípadě na dílech půdních bloků, po sklizni obilovin, olejnin, popřípadě luskovin, které byly pěstovány na těchto půdních blocích, popřípadě dílech půdních bloků. Uplatnění standardů GAEC Dodržování standardů GAEC je podmínkou pro poskytnutí jednotné platby na plochu (SAPS) - § 4, odst. 4 NV č. 144/2005 Sb.

Text D

3

Integrovaný manuál zásad SZP GAEC se týká následující půdy: -

zemědělské půdy evidované v LPIS

-

deklarované v žádosti

-

nepřetržitě užívané v období od 1. května do 31. srpna kalendářního roku, ve kterém se žádá o podporu.

Standardy GAEC se uplatňují i při poskytování národních doplňkových plateb (TOP-UP) k přímým podporám (SAPS) na základě Nařízení vlády č. 145/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2005. Vzhledem k tomu, že národní doplňková platba se poskytuje k poskytnuté přímé platbě na plochu týkající se zemědělské půdy (§ 15), vztahují se standardy GAEC i část národní doplňkové platby týkající se plochy, tj. pěstování plodin na orné půdě, pěstování chmele a pěstování lnu na vlákno. Porušení standardů GAEC Porušení standardů GAEC ze strany žadatele o jednotnou platbu na plochu má za následek snížení jednotné platby na plochu o 5% (porušení některého standardu) nebo o 20% (při porušení některého standardu, přičemž porušení mohl zabránit). Vztah GAEC k ostatním „zásadám správné zemědělské praxe“ Zemědělec, který dodržuje standardy GAEC, musí při jejich respektování zohlednit i jiné zásady správné zemědělské praxe, které se ho týkají, zejména: -

zásady správné zemědělské praxe (žádá-li o vyrovnávací příspěvek pro LFA nebo dotaci v rámci agroenvironmentálních opatření)

-

akční program (hospodaří-li v nitrátově zranitelné oblasti)

-

závazky jednotlivých agroenvironmentálních opatření (žádá-li dotaci v rámci agroenvironmentálních opatření) – zpřísnění nebo vyloučení některých činností zejména hnojení, ochrana rostlin (pokud žádá o dotace v rámci AEO)

-

hospodaření ekologickým způsobem podle zákona o ekologickém zemědělství (zpřísnění nebo vyloučení některých činností zejména hnojení, ochrana rostlin) – pokud je ekologickým zemědělcem, event. Žádá o AEO – Ekologické zemědělství

Souvislost GAEC a zásad správné zemědělské praxe pro LFA a AEO Standardy GAEC Zásady SZP pro LFA a AEO 1. Nerušení krajinných prvků s protierozním účinkem 2. Vyloučení širokořádkových plodin na svažitých Zásada č. 2

Text D

4


3. 4. 5.

půdách Zapravování statkových hnojiv v tekuté formě Zásada č. 4 do půdy Vyloučení změny travních porostů na ornou Zásada č. 8 půdu Nepálení rostlinných zbytků

Souvislost GAEC a hospodaření v nitrátově zranitelných oblastech Standardy GAEC 1. Nerušení krajinných prvků s protierozním účinkem 2. Vyloučení širokořádkových plodin na svažitých půdách 3. Zapravování statkových hnojiv v tekuté formě do půdy 4. Vyloučení změny travních porostů na ornou půdu 5. Nepálení rostlinných zbytků

Akční program § 12, odst. 1 § 11, odst. 2 § 11, odst. 5

Odkaz: text A.1, A.4, A.8, B.1, E. a G.

Text D

5


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Akční program dle NV č. 103/2003 Sb.

text

E

Integrovaný manuál zásad SZP Úvod Transpozice nitrátové směrnice vyžaduje v nitrátově zranitelných oblastech plnění tzv. akčních programů. V podmínkách České republiky je akční program jeden a byl vydán Nařízením vlády č. 103/2003 Sb. Mze ČR vydalo publikaci Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. s komentářem (2003). Následující text pouze pro úplnost integrovaného manuálu zásad SZP uvádí stručný obsah jednotlivých článků akčního programu, v žádném případě nenahrazuje text vládního nařízení ani odborný komentář k tomuto nařízení. Dodržování akčního programu je v nitrátově zranitelné oblasti povinné. Odkaz: text CH.4, F Období zákazu hnojení (§ 6) Období zákazu používání dusíkatých hnojivých látek je uvedeno s ohledem na druh plodiny, typ hnojiva a klimatický region. Zde je rozdíl od zásad SZP zaměřených na ochranu vod, kdy je období zákazu hnojení více specifikováno s ohledem na půdně-klimatické podmínky. Používání hnojiv a statkových hnojiv s ohledem na půdně-klimatické podmínky stanoviště (§ 7) Pro účely tohoto paragrafu je zemědělská půda v nitrátově zranitelných oblastech rozdělena do 3 aplikačních pásem, pro která platí různá omezení používání hnojiv a statkových hnojiv. Omezení množství dusíku aplikovaného v organických a organominerálních hnojivech a ve statkových hnojivech na zemědělskou půdu (§ 8) Stěžejním opatřením tohoto paragrafu je omezení množství celkového dusíku aplikovaného ročně na zemědělskou půdu v organických a organominerálních hnojivech a ve statkových hnojivech při započtení zemědělské půdy vhodné k aplikaci. Paragraf popisuje způsob stanovení tohoto limitu. Skladování hnojiv a statkových hnojiv ve zranitelných oblastech (§ 9) Paragraf řeší: -

zákaz úniku závadných látek ze skladů a ostatních zemědělských objektů

-

dostatečnou kapacitu skladů

-

technické zabezpečení

-

uložení hnoje na zemědělské půdě

Text E

1


Odkaz: text A.6, CH.2 Střídání plodin ve zranitelných oblastech (§ 10) Hlavním principem této zásady je omezení období bez porostu z důvodu zvýšeného vyplavování živin z půdy. Provádění protierozních opatření ve zranitelných oblastech (§ 11) Jedná se o celo řadu opatření týkajících se: -

vyloučení pěstování širokořádkových plodin na svažitých pozemcích

-

zákaz nebo omezení používání dusíkatých hnojivých látek na vymezených půdách

-

zapravování dusíkatých hnojivých látek do půdy

-

vyloučení určitých pozemků z pastvin

-

ochranný pás kolem vod

Odkaz: text A.1, A.4

Text E

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů

text

F

Integrovaný manuál zásad SZP Úvod Zásady správné zemědělské praxe na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů byly vypracovány v důsledku požadavku nitrátové směrnice (viz. text CH.4, E). Jejich cílem je snížení kontaminace povrchových a podzemních vod dusičnany z půdy a aplikovaných hnojiv. Dodržování těchto zásad je nepovinné, ale je doporučeno všem zemědělsky hospodařícím subjektům. Text zásad byl uveřejněn v publikaci „Zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů“, kterou vydalo Mze ČR v roce 2003 (2. upravené vydání bylo vydáno v roce 2004). Text zásad je opatřen odborným komentářem. V následujícím textu je z důvodu kompletnosti integrovaného manuálu zásad SZP stručně popsán princip uvedených zásad (text nenahrazuje text zásad). Období nevhodná pro hnojení (čl. 3) Zásada uvádí období, kdy je nehodné z důvodu zvýšeného nebezpečí vymývání nebo povrchového smyvu dusíku do vodotečí používat hnojiva a statková hnojiva. Období nevhodná pro hnojení jsou rozlišena podle pěstované plodiny a druhu hnojiva a statkového hnojiva. Používání hnojiv a statkových hnojiv na svažitých pozemcích (čl. 4) Vzhledem ke zvýšenému nebezpečí znečištění vod v důsledku eroze půdy a povrchovým smyvem hnojiv, je aplikace hnojiv a statkových hnojiv na svažitých půdách omezena v závislosti na sklonitosti půdy. Odkaz: text A.4 Používání hnojiv a statkových hnojiv na podmáčených, promrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích (čl. 5)

zaplavených,

Vzhledem k tomu, že půdní a klimatické podmínky mají vliv na vyplavování dusíku do vod, je používání hnojiv a statkových hnojiv zakázáno na půdách zmrzlých nebo přesycených vodou. Podmínky pro používání hnojiv a statkových hnojiv v blízkosti vod (čl. 6) Smyslem této zásady je zabránit proniknutí hnojiv a statkových hnojiv do vod. Metodami k zabránění tohoto nepříznivého procesu jsou: -

Text F

ponechání původního porostu na břehu nepěstování širokořádkových plodin na svažitých pozemcích přiléhajících k vodním útvarům způsob aplikace hnojiv (zamezení úletu apod.)

1


vynechání hnojení do určité vzdálenosti od břehu apod.

Skladování statkových hnojiv a objemných krmiv (čl. 7) Ze skladů a ostatních zemědělských objektů nesmí unikat žádné látky. Každý zemědělský podnik by měl mít potřebné a technicky řádně zabezpečené kapacity ke skladování. Odkaz: text C.6, CH.2 Používání hnojiv a statkových hnojiv (čl. 8) Při používání hnojiv a statkových hnojiv je nutné dbát určitých zásad: -

rovnoměrná aplikace hnojiv dělené dávky zohlednění využití živin rostlinami využívání diagnostických metod atd. evidence použití hnojiv

Odkaz: text A.3, A.6, C.4 Hospodaření s půdou a omezování doby bez rostlinného pokryvu (čl. 9) Období bez porostu je obdobím se zvýšeným nebezpečím povrchového smyvu nebo vyplavování dusíku z půdy, proto je velmi vhodné délku tohoto období eliminovat na minimum. Odkaz: text B.1 a B.2 Plány hnojení a evidence o používání hnojiv a statkových hnojiv (čl. 10) Dobře navržené plány hnojení omezí riziko vyplavení nebo povrchového smyvu živin. Současně mají i ekonomický dopad (lepší využití hnojiv v zemědělském podniku). Ze zákona je povinná evidence použití hnojiv. Odkaz: text A.5, H Postupy při zavlažování (čl. 11) Při zavlažování zemědělské půdy je nutné dodržovat z důvodu omezení vyplavování nebo smyvu živin následující zásady: -

Text F

intenzita závlahy musí být menší než je rychlost průsaku závlahová dávka nesmí překročit retenční kapacitu půdy

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Ekologické zemědělství

text

G


ZÁSADY SPRÁVNÉ ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE – EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ ( Ing. Jan Dvorský)

1. Legislativní základ Ekologické zemědělství je v České republice upraveno: • Zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon). • Vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 263/2003 Sb. a ve znění vyhlášky č. 174/2004 Sb., ze dne 7. dubna 2004 ( dále jen vyhláška). • Nařízením rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Eko-nařízení). Podmínky pro provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství – podopatření ekologické zemědělství, je v České republice upraveno: • Nařízením vlády č. 242/2004 Sb., ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví podmínky provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření) ve znění Nařízení vlády č. 119/2005 Sb., ze dne 2. března 2005. Od 1. května 2004 platí pro provádění ekologického zemědělství v České republice Eko-nařízení. Zákon a vyhláška upravují pouze ty oblasti, které Ekonařízení přímo neřeší, zejména pravidla pro podávání žádostí o registraci ekologických zemědělců k ekologickému zemědělství na ekofarmě, rozhodování o registracích včetně změn a rušení registrace, dále ustanovení o kontrolním systému, náhradách nákladů za kontrolu a certifikaci, stížnostech proti nevydání osvědčení pověřenou osobou, pokutách a zvláštních opatřeních.

2. Rozsah působnosti Eko- nařízení •

•

Do rozsahu působnosti Eko-nařízení spadají všechny nezpracované zemědělské produkty, dále krmiva a krmné směsi, osiva a kromě toho zpracované produkty, jsou-li určeny ke spotřebě. Výrazy „biologický“ a „ekologický“, případně předponami „bio“ a „eko“ se smí označovat pouze takové produkty, které byly vyrobeny ve smyslu Eko-nařízení, ledaže se netýkají zemědělské produkce, anebo zcela zjevně nemají žádný vztah k takovému způsobu výroby.

Text G

1

Integrovaný manuál zásad SZP •

• • • • •

• • •

Použití těchto výrazů pro produkty, které nepodléhají nebo zatím nespadají do oblasti aplikace Eko-nařízení, není ponecháno na vůli nabízejícího. Zde platí zákazy uvádění v omyl, které spadají do právních předpisů pro hospodářskou soutěž a potraviny. Výrazy „biologický” a „ekologický” se užívají jako synonyma. Na etiketách balených produktů musí být vždy uvedeno číslo kódu kontrolního orgánu (CZ-KEZ). Dodrží-li podniky, které jsou součástí jednoho ekologického sdružení pěstitelů nebo chovatelů, platné směrnice, smí své produkty označovat značkou sdružení. Balené potraviny, vyrobené ze surovin pocházejících z EU a minimálně z 95 % z ekologického pěstování anebo chovu, smí být označeny značkou povolenou EU. Jako ekologické se smí za určitých podmínek s odkazem na přechod k ekologickému zemědělství prodávat ty rostlinné produkty, před jejichž sklizní bylo dodrženo přechodné období v trvání minimálně 12 měsíců. Pro živočišnou produkci tato možnost neexistuje. Zpracované potraviny ze zemědělských surovin, které z více než 95 % (hmotnostní podíl) pocházejí z ekologického pěstování nebo chovu, se smí označovat jako biopotraviny. Zpracované potraviny ze zemědělských surovin, které ze 70 až 95 % (hmotnostní podíl) pocházejí z ekologického pěstování nebo chovu, se smí označovat jako potraviny pouze se zvláštním upozorněním na tuto skutečnost. Ekologické výrobky se smí vyrábět pouze bez použití geneticky modifikovaných organismů a bez použití výrobků na jejich bázi.

Co je upraveno Eko-nařízením? Eko-nařízení platí pro výrobky, pokud jsou označovány jako výrobky ekologického zemědělství, vychází tedy z označování produktu (čl. 1). V čl. 5 se nařizuje, že označení “eko“ nebo „bio“ je přípustné pouze tehdy, dodrží-li se podmínky v něm uvedené. Jednou z těchto podmínek je, že zemědělská výroba musí probíhat tak, jak je uvedeno v čl. 6. Další podmínka požaduje, aby výroba těchto produktů podléhala kontrolnímu systému ekologického zemědělství založenému na právní úpravě Společenství podle čl. 8 a 9 Eko-nařízení. Příklad: Zemědělec může prodávat obilí jako ekologické jenom tehdy, pokud umožní kontrolnímu pracovišti prověřit, zda na svém hospodářství dodržuje Ekonařízení. Mlýn, který jeho obilí semele, může namletou mouku nabízet jako ekologickou jenom tehdy, je-li rovněž podroben kontrole. Pekař nemůže napsat, že své housky upekl z ekologické mouky, pokud jeho pekařství rovněž nebylo kontrolováno kontrolním pracovištěm KEZ o.p.s. Kombinace výrobních pravidel a definované, objektivní kontroly činí tuto právní úpravu mimořádně přísnou. Čl. 5 Eko-nařízení obsahuje také podmínku, že se nesmí používat ani geneticky modifikované organismy, ani jejich deriváty, stejně jako ozařování potravin. Čl. 5 upravuje zpracování bioproduktů nikoli pomocí technologických instrukcí, nýbrž zúžením spektra povolených surovin, přídatných a pomocných látek k jejich zpracování.

Text G

2

Integrovaný manuál zásad SZP Jenom asi jedna desetina přídatných a pomocných látek, které jsou jinak přípustné v běžné potravinářské výrobě, se smí používat při zpracování biopotravin. Mohou být tedy použity pouze ty látky, které jsou uvedeny v “pozitivních seznamech“ v příloze VI. Eko-nařízení. Omezení počtu používaných látek vede současně k vyloučení mnohých postupů zpracování potravin, takže tímto způsobem se dosahuje cíle, aby byly biopotraviny podrobeny menšímu množství zpracovatelských postupů než běžné potraviny. Podmínky zemědělské výroby jsou definovány v čl. 6 odkazem na základní pravidla v příloze I. a pozitivní seznamy v příloze II. Eko-nařízení. Důležitou součástí předpisů je též seznam látek, přípravků a prostředků, které ekologické hospodářství smí nakupovat „zvenčí“. V ekologické produkci se tedy nemohou používat všechny vstupy obvyklé v konvenčním zemědělství, nýbrž pouze omezený výběr látek a výrobků, které jsou uvedeny v „pozitivních seznamech“. V ekologickém podniku nemohou být nepovolené látky přípravky a prostředky ani skladovány. V pozitivních seznamech Eko-nařízení jsou mj. uvedeny: Příloha II. Eko-nařízení A. Hnojiva a pomocné půdní látky B. Přípravky a prostředky na ochranu rostlin a regulaci škodlivých organismů C. Krmiva D. Doplňkové látky a ostatní produkty používané ve výživě zvířat E. Přípravky pro čištění a desinfekci chovatelských budov a zařízení Příloha VI. Eko-nařízení A. Složky nezemědělského původu B. Pomocné látky při zpracování C. Složky zemědělského původu Nedá se přitom úplně přesně říci, že ekologické zemědělství je zemědělství bez chemie, protože například na ochranu proti houbovým chorobám v ovocnářství se smí použít anorganické sloučeniny mědi a jako hnojivo anorganické sloučeniny fosforu. Správnější charakteristika je, že v ekologickém zemědělství podle pozitivních seznamů je úplně vyloučeno použití velmi účinných organicko-syntetických pesticidů a syntetických dusíkatých hnojiv. V příloze I. Eko-nařízení jsou popsána základní pravidla ekologického zemědělství. Hlavní údaje pro odlišení ekologického způsobu hospodaření od konvenčního se nacházejí v pozitivních seznamech přílohy II. pro hnojiva, přípravky na ochranu rostlin a krmiva.

Text G

3

Integrovaný manuál zásad SZP Eko-nařízení v čl. 12 stanovuje, že se nesmí bránit prodeji bioproduktů z jiných členských zemí Evropského společenství kvůli jejich označování, a v čl. 11 požaduje stejné zacházení s „bio“ produkty z jiných států, které nejsou členy Evropského společenství, jestliže jsou tamní výrobní a kontrolní podmínky rovnocenné s podmínkami společenství. Eko-nařízení představuje pro členské státy v zásadě přímo platné právo. Úřady České republiky musí zabezpečovat jeho výkon jako českého zákona. Na které výrobky nelze nařízení Eko-nařízení použít? Do okruhu působnosti Eko-nařízení spadají nezpracované zemědělské produkty včetně surové vlny nebo sena, a kromě toho zpracované produkty, jsou-li určeny ke konzumaci, dále krmiva a krmné směsi a osiva a rozmnožovací materiál, plemenná a chovná zvířata. Eko-nařízení se nevztahuje na takové produkty, jako jsou ekologické pleťové krémy, zubní pasty, šampóny a parfémy. To platí také pro tabák. Eko-nařízení se nevztahuje na ekologická rostlinná léčiva, avšak výživové doplňky a potraviny pro zvláštní výživu do oblasti aplikace Eko-nařízení již spadají. Jestliže nějaký zemědělský produkt ještě není zpracován a je nabízen na trhu s ekologickým označením, vztahuje se na něj Eko-nařízení. Eko-nařízení se tedy také uplatňuje, pokud někdo obchoduje se surovou vlnou a udává, že tato pochází z ekologického chovu. Je-li však vlna zpracována na ekologický svetr, ekologický koberec nebo jinou ekologickou textilii, Eko-nařízení se na tyto produkty nevztahuje ani v tom případě, kdy prodejce tvrdí, že byly vyrobeny z ekologické vlny. Eko-nařízení se nedá aplikovat na ekologický nábytek, protože ten je sice zpracován, ale není určen ke konzumaci. Na nezpracované ekologické dříví se Ekonařízení rovněž nevztahuje, protože dříví není zemědělský produkt. Naproti tomu kultury ekologických vánočních stromků je možné vzhledem ke krátké době rotace považovat spíše za zemědělskou než za lesní produkci, a proto pro ně Eko-nařízení platí. Pro několik málo produktů, jako jsou například ryby, v Eko-nařízení EU ještě žádné předpisy nejsou. V ČR platný zákon o ekologickém zemědělství však zahrnuje i úpravu pro chov ryb, takže KEZ o.p.s. ekologický chov ryb kontroluje a certifikuje. Na „bioryby“ se tedy Eko-nařízení nedá aplikovat. Totéž platí i pro lov divoké zvěře (čl. 4 odst. 11). Sběr planě rostoucích rostlin Eko-nařízení zahrnuje (příloha I. část a odst. 4). Produkty, na které se prozatím Eko-nařízení nevztahuje, jsou zpravidla ty, jejichž výroba se vyznačuje jistými technickými zvláštnostmi. Zde se často dá jen

Text G

4

Integrovaný manuál zásad SZP těžko dosáhnout shody v rámci celého Společenství, protože jsou sporná i jednotlivá stanoviska.

3. Zásady správné zemědělské praxe ekologického zemědělství. Ekologické pěstování rostlin •

Při produkci rostlinných ekologických produktů se musí dodržovat základní pravidla ekologického zemědělství podle čl. 6 a přílohy I. části A Eko-nařízení.

•

Rozmnožovací materiál (např. sadbové brambory, cibulky, odnože, řízky atd.) podléhají zvláštním požadavkům.

•

Sazenice musí obecně pocházet z ekologické produkce.

•

Přechodné období od konvenční rostlinné výroby, než se rostlinné produkty smí prodávat jako ekologické, představuje u jedno- a dvouletých kultur 24 měsíců před výsevem, u trvalých kultur 36 měsíců před sklizní bioproduktů.

•

Úrodnost půdy se udržuje pěstováním luskovin, speciálních rostlin pro zelené hnojení a hluboko kořenících rostlin, dlouhými osevními postupy a hnojením organickými hnojivy.

•

Doplňkově se mohou používat jenom ta organická a minerální hnojiva, která jsou uvedena v pozitivním seznamu (příloha II. části A Eko-nařízení).

•

Jako prostředky na ochranu rostlin a hubení škůdců se smí použít jenom ty přípravky, které jsou uvedeny v dalším pozitivním seznamu (příloha II. B Ekonařízení).

•

Pro sběr planě rostoucích plodin a produkci hub, které se mají prodávat jako ekologické výrobky, existují omezení pro sběr a pěstitelské limity.

Ekologický chov zvířat •

Ekologický chov zvířat se provozuje ve vztahu k půdě.

•

Počet zvířat na jednotku plochy je omezen, aby se minimalizovaly negativní vlivy na životní prostředí.

•

Pokud přechod od konvenčního zemědělství k ekologickému probíhá u zvířat, pastvin a ploch k pěstování krmiv současně, činí doba přechodného období 24 měsíců.

•

Pokud neprobíhá současně, platí specifická délka přechodného období pro plochy na pěstování krmiv a pro jednotlivé druhy zvířat a jednotlivá užitková zaměření.

•

Nakupovaná zvířata musí pocházet z ekologicky hospodařících podniků, jsou však přípustné výjimky pro doplnění základního stáda.

•

Zvířata se musí v zásadě krmit ekologicky vyprodukovanými krmivy. Přípustná je příměs krmiv pěstovaných v průběhu přechodného období z konvenčního

Text G

5

Integrovaný manuál zásad SZP způsobu hospodaření na ekologický do výše až 30 % (z vlastního podniku až do 60 %) krmné dávky. •

Základem výživy mláďat savců je přírodní mléko, nejlépe mléko jejich matek.

•

Není-li možné zásobení výlučně krmivy z ekologického zemědělství, smí se použít i omezený podíl konvenčních krmiv. Nejvyšší přípustný podíl sušiny těchto krmiv je u býložravců (přežvýkavci a koně) 10 %, u jiných druhů, jako jsou prasata a drůbež, 20 % sušiny celkové roční krmné dávky.

•

Zdravotní péče spočívá především v preventivních opatřeních (volba vhodných plemen, vhodné umístění zvířat, krmení hodnotnými krmivy, přiměřené počty zvířat na jednotku plochy).

•

Při použití veterinárních léčiv je třeba upřednostnit fytoterapeutika a homeopatické léky před chemickými alopatickými veterinárními léčivy a antibiotiky. Preventivní podávání chemických alopatických léků a antibiotik je zakázáno.

•

Používání látek na podporu růstu a užitkovosti, jakož i používání hormonů pro řízení reprodukce (možné jsou výjimky u jednotlivých zvířat) je zakázáno.

•

Ochranná lhůta mezi podáním poslední dávky alopatického veterinárního léku a označením produktu jako bioproduktu musí být dvakrát delší, než je ochranná lhůta stanovená výrobcem.

•

Zvířata nesmí být uvázána. Na přechodnou dobu jsou možné výjimky pro skot v dosavadních stájích s vazným ustájením (konec přechodného období 31. prosinec 2010). Po roce 2010 je v malých zemědělských provozech nadále možné ustájení dobytka ve stájích s vazným ustájením, pokud je alespoň dvakrát do týdne zabezpečen pobyt zvířat ve výběhu nebo na pastvě.

•

Počet zvířat na hektar musí být omezen tak, aby dávka dusíku připadajícího ročně na 1 ha zemědělsky využívané půdy nepřekročila množství 170 kg. Pro různé druhy zvířat jsou stanoveny jejich maximální počty na jednotku plochy (příloha VII. Eko-nařízení).

•

Zvířata musí být ustájena tak, aby to vyhovovalo potřebám jednotlivých druhů. Počet kusů připadající na plochu stájí má zvířatům zaručit pohodlí a dobré životní podmínky. V příloze VIII. Eko-nařízení jsou uvedeny údaje o minimálních plochách pro ustájení a výběhy.

•

Všem savcům má být umožněn přístup k pastvě nebo na volné prostranství, případně do výběhu, přičemž příslušné prostory mohou být částečně zastřešeny. Pokud to podmínky dovolují, je třeba býložravcům poskytnout pastvu. Z těchto zásad jsou povoleny výjimky.

•

Minimálně polovina plochy podlahy stájí musí být v plném provedení, to znamená, že nesmí mít štěrbinovou nebo roštovou konstrukci. Ve stájích musí být k dispozici plocha pro ležení nebo odpočinek a musí být vybavena dostatečným množstvím suché podestýlky.

•

Kromě pozdního stadia březosti a doby kojení se prasnice mají chovat ve skupinách. Selata se nesmí držet v klecích. Prasata musí mít k dispozici výběhy, ve kterých mohou rýt.

Text G

6


Drůbež nesmí být chována v klecích. Třetina ploch podlah v drůbežárně musí být zpevněna a podestlána. Pro drůbežárny jsou stanoveny maximální počty zvířat na jednu voliéru. Drůbež musí mít k dispozici zelené plochy pro výběh.

•

U předpisů pro výběhy, pro chov drůbeže a pro minimální plochy stájí nebo voliér a výběhů mohou být po dobu trvání přechodného období končícího31. prosince 2010, povoleny výjimky.

•

Nařízení podrobně upravuje též ekologickou výrobu včelařských produktů.

Zpracování bioproduktů •

Výrobek z bioproduktů nesmí obsahovat spolu s ekologicky vyprodukovanou surovinou zemědělského původu stejnou surovinu vyrobenou konvenčním způsobem.

•

Výrobek anebo jeho přísady nesmí být ošetřeny ionizujícím zářením.

•

Výrobek nesmí být vyroben za použití geneticky modifikovaných organizmů (GMO) nebo výrobků na jejich bázi.

•

Smí se použít jenom ty přídatné a pomocné látky, které jsou uvedeny v pozitivních seznamech v příloze VI, část A a B Eko-nařízení.

•

Přídavné a pomocné látky jsou povoleny jen pod podmínkou, že se tradičně ve zpracování potravin používají, vyskytují se v přírodě a biopotravina se bez těchto látek prokazatelně nedá vyrobit nebo uchovat.

•

Konvenční zemědělské suroviny jsou přípustné pouze do podílu nejvýše 5 % (hmotnostní podíl) pod podmínkou, že jsou uvedeny v příloze VI. části C tohoto Eko-nařízení, a jako suroviny vyprodukované ekologickým způsobem nejsou na trhu k dispozici.

•

Členské státy EU mohou v opodstatněných případech nedostatku ekologických surovin u některých výrobních postupů prozatím povolit na omezenou dobu použití konvenčních zemědělských surovin. Subjekty uvádějící takové výrobky na trh musí požádat o povolení příslušný kontrolní úřad (MZe ČR) a doložit nedostatek této suroviny.

4. Předmět a legislativní základ kontrol Kontrola, dovoz •

Podstatnou součástí Eko-nařízení je kontrolní systém. V zásadě se kontroluje výroba a zpracování, balení a dovoz ze třetích zemí, dohledatelnost vstupů a výstupů během celého výrobního řetězce, od pozemku až ke spotřebiteli.

•

V České republice se na systému kontroly podílejí Ministerstvo zemědělství ČR (dále MZe) a veřejné kontrolní pracoviště KEZ o.p.s. Chrudim.

•

Všechny zemědělské provozy a všechny zpracovatelské podniky jsou minimálně jednou ročně kontrolovány.

Text G

7


Kontroly jsou předem ohlášené. Kromě toho se provádějí neohlášené kontroly metodou náhodného výběru.

•

Náklady na kontrolu a certifikaci produktů a výrobků hradí kontrolovaný podnik.

•

Ekologické produkty a výrobky ze třetích zemí musí odpovídat parametrům Eko-nařízení.

•

Podniky dovážející ekologické produkty z třetích zemí jsou rovněž kontrolovány KEZ.

Kontrolní systém ekologického zemědělství (čl. 8 a 9 Eko-nařízení) Eko-nařízením byl v evropském rozsahu zaveden kontrolní systém a postupy pro ekologicky hospodařící zemědělské podniky, jakož i pro podniky zpracovávající a dovážející ekologické potraviny, pro výrobce krmiv a krmných směsí pro ekologické zemědělství a výrobce rozmnožovacího materiálu. Členské země Evropského společenství se před nabytím účinnosti Eko-nařízení mohly rozhodnout, zda kontrolu chtějí vykonávat pouze prostřednictvím státních pracovišť (např. Dánsko) nebo prostřednictvím soukromého či veřejného nezávislého systému, na který dohlíží stát. V České republice se na výkonu kontroly podílí státní dozorový orgán, kterým je MZe, odbor 16110 a veřejné kontrolní pracoviště KEZ o.p.s. Úkoly státního dozorového orgánu a veřejného kontrolního pracoviště v kontrolním procesu jsou odlišné. Úkoly dozorových orgánů a kontrolních pracovišť v EU

Dozorový orgán

Kontrolní pracoviště

Schvalování kontrolního pracoviště Dozor nad prováděním kontrolního procesu kontrolním pracovištěm

Hlášení podniků dozorovému orgánu Vykonávání kontroly v zemědělských provozech, jakož i v zpracovatelských a dovozních podnicích Certifikace a propůjčování slovního označení konformity EU Ukládání sankcí podnikům v případě menších a středně závažných přestupků

Evidence a registrace provozů a podniků, které podléhají kontrole Ukládání sankcí podnikům v případě závažných přestupků podniků a provozů. Udělování zmocnění k prodeji bioproduktů ze třetích zemí Podávání zpráv komisi EU

Podávání zpráv dozorovému orgánu

V České republice má veřejné kontrolní pracoviště KEZ o.p.s., Chrudim, povolenou a akreditovanou kontrolní činnost v oblasti: • A (zemědělská výroba), • B (úprava/zpracování bioproduktů, výroba biopotravin a ekologických krmiv), • C (dovoz bioproduktů, biopotravin a ostatních biovýrobků ze států, které nejsou členy Společenství, Text G

8

Integrovaný manuál zásad SZP • D (služby pro ekologické zemědělce a výrobce), • E (výroba a zpracování ekologických krmiv, krmných směsí a krmných doplňků). Kontrolní pracoviště prověřuje minimálně jednou ročně též zpracovatelské a distribuční podniky. Úkoly KEZ o.p.s. Na dodržování Eko-nařízení dohlíží KEZ o.p.s. Mezi podnikem a kontrolním pracovištěm se uzavírá smlouva o inspekci a certifikaci podle Eko-nařízení. Podnik se tak dobrovolně zaváže dodržovat Eko-nařízení a souhlasí se standardním kontrolním programem kontrolního pracoviště. Zemědělské provozy jakož i zpracovatelské, distribuční a dovozní podniky jsou minimálně jednou ročně - v případě potřeby i častěji - prověřovány kontrolním pracovištěm. Náhodným výběrem a v každém případě při opodstatněném podezření se odebírají také vzorky na provedení potřebných analytických zjištění. Při kontrole se především prověřuje správnost pracovních postupů, vstupy a výstupy surovin a zboží, evidence atd. Laboratorní analýzy výrobků se realizují náhodným výběrem nebo při podezření na možnou přítomnost nepovolených látek. Náklady na kontrolu a certifikaci Účast na kontrolním procesu je spojena s náklady. Na základě ceníku, který musí kontrolní pracoviště v rámci povolovacího řízení předložit dozorovému úřadu, se podnikům účtují náklady na kontrolu. Podnikatel, který se na úhradě nákladů nepodílí, může být z kontrolního procesu vyloučen. Kontrolní pracoviště zpravidla zasílají i další informační materiály k Eko-nařízení (formuláře žádostí o poskytnutí výjimek apod.) a k jejich standardnímu kontrolnímu programu. Realizace kontrolního procesu Minimální požadavky na kontrolu jsou stanoveny v příloze III. Eko-nařízení. Zahrnují zemědělskou výrobu (rostlinná výroba: příloha III. A. 1. , živočišná výroba: příloha III. A. 2. ), zpracování (příloha III. B ), dovoz ekologických produktů ze států, které nejsou členy Společenství (příloha III. C), zemědělskou výrobu, zpracování či dovoz s využitím dodávaných služeb (příloha III. D) a výrobu krmiv, krmných směsí a doplňků (příloha III. E).

Kontrola v zemědělských podnicích (příloha III. části Všeobecná ustanovení, A. 1. a A. 2 Eko-nařízení) Popis podniku a první kontrola Na začátku kontrolního procesu vypracuje žadatel (zemědělec, výrobce) popis podniku – provozní jednotky (příloha III. A. 1., čl. 1 a III. A. 2., čl. 1 Eko-nařízení), obsahující důležité charakteristiky zemědělského podniku, jako například: •

jméno, adresu, personální obsazení,

Text G

9

Integrovaný manuál zásad SZP • •

 lány hospodářství, budov, stájí, výběhů a skladů, p seznam pozemků a mapy všech pozemků využívaných pro zemědělskou výrobu, • plány hospodaření v EZ pro rostlinnou i živočišnou produkci, osevní postupy, bilance krmiv, • seznamy zvířat, čísla stájí, • popis vnitřního kontrolního systému dodržování Eko-nařízení, • dokumentaci o přijatých opatřeních k zajištění provádění požadavků Ekonařízení. Struktura těchto dokumentů je také podrobně popsána v žádosti o registraci podle zákona o ekologickém zemědělství. Žádost o registraci se podává MZe, odbor 16110. Přihláška ke kontrole se předává kontrolnímu pracovišti KEZ o.p.s. a na jejím základě uzavře podnik smlouvu o kontrole a certifikaci. Dnem podání bezvadné žádosti je zahájeno přechodné období k ekologickému zemědělství na ekofarmě. Dnem podepsání smlouvy o kontrole mezi podnikem a kontrolním pracovištěm je zahájen kontrolní proces ekologického zemědělství. Plán hospodářství a budov sloužících pro ekologické zemědělství obsahuje polohu a funkce všech budov a zařízení (např. stájové prostory, hnojiště, strojovna, sklad obilí). Protože Eko-nařízení v příloze VIII. předepisuje minimální plochy stájí, doporučuje se vyznačit do plánů přesné rozměry stájové plochy, která je zvířatům k dispozici. Podkladem pro seznam pozemků může být kopie aktuálního seznamu celkových ploch a způsobů užívaní. Avšak kontrolní pracoviště potřebují kromě údajů, které jsou nutné k žádosti o dotace, ještě další informace (např. pěstované odrůdy a statut osiv a sadby, které podnik používá – konvenční, ekologické, vlastní a dále, aplikaci vlastních a dokoupených hnojiv, atd.). Proto je k účelu kontroly potřebné vést separátní, rozšířenou evidenci pozemků. V mapě mají být všechny pozemky, které zemědělský podnik obhospodařuje, označeny tak, aby je inspektoři kontrolního pracoviště mohli bez pomoci vyhledat (doporučují se základní mapy LPIS – 1:10 000 s barevně vyznačenými pozemky podle datumu zahájení přechodného období). Součástí popisu hospodářství je i popis vnitřního – vlastního kontrolního systému plnění požadavků Eko-nařízení a dokumentace opatření, která podnikatel přijal, aby zajistil splnění požadavků Eko-nařízení. V průběhu první kontroly se popis podniku prověří, případně doplní, prodiskutuje se problematika Eko-nařízení v podniku, dostatečnost přijatých opatření, určí se možná rizika a neshody. Prohlídkou provozních budov, stájových prostor a pěstitelských ploch se zkontroluje, zda se v daném podniku dodržují požadavky Ekonařízení a které věci vyžadují nápravu nebo preventivní opatření. Příklad: Popis podniku a první kontrola v zemědělském podniku Ekofarma Novák Zemědělec Novák obhospodařuje 75 ha orné půdy se 40 dojnicemi. Od svého souseda ví, že jedna mlékárna v regionu ještě hledá ekologicky vyráběné mléko. To je podnět, aby následoval své přání převést hospodářství na ekologickou produkci. Nejdříve se poštou vyřídí formality nutné pro registraci podniku. Podnikatel na vyžádání obdrží od MZe nebo KEZ o.p.s. formuláře žádosti o registraci k ekologickému zemědělství na ekofarmě. Protože je žádost poměrně rozsáhlá a Text G

10

Integrovaný manuál zásad SZP komplikovaná a protože pan Novák má velký zájem co nejrychleji začít produkovat Bio-mléko, vyhledá pan Novák pomoc poradce pro ekologické zemědělství, který mu pomůže žádost zpracovat. Ještě před příjezdem poradce pan Novák zkopíruje mapy pozemků a seznam celkových ploch a způsobů užívaní. Dále nakreslí plány statku a budov. Stáje proměří a rozměry zaznačí do plánu. Zaznamená plánovanou zimní a letní krmnou dávku, osevní postupy, bilance produkce a potřeby krmiv. Žádost odešle na MZe odbor 16110,Těšnov 1, 117 05 Praha. Za několik týdnů, protože zpracování žádosti věnoval náležitou pozornost a žádost je bezvadná, obdrží písemné oznámení o zahájení přechodného období a posléze i písemné ohlášení první vstupní inspekce inspektora Mlynáře. Pro potřeby první kontroly připraví pan Novák veškeré povinné evidence a doklady, případně přiveze účetnictví od svého účetního, má-li jej (podnik musí vést účetnictví). V průběhu kontroly si inspektor Mlynář nechá od rolníka Nováka do detailů vysvětlit koncepci přechodu podniku k ekologickému zemědělství, která byla vypracována ve spolupráci s poradenským pracovištěm. Pak si prohlédne statek a zkontroluje výrobní zařízení, prostředky, sklady (např. hnojiva, krmiva). Stádo porovná s centrální evidencí . Několik kusů dobytka je ještě ustájeno ve staré stáji s roštovou podlahou, což podle Eko-nařízení není přípustné. Na polici v garáží leží ještě několik starých postřikových přípravků. Tyto musí být ihned po inspekci předepsaným způsobem zlikvidovány, protože nepřípustné přípravky se v ekologickém hospodářství nesmí skladovat. Pak následuje prohlídka polí. Inspektor si všiml, že rolník ještě vysel mořenou kukuřici. V kanceláři se pak doplní formuláře kontrolního pracoviště pro popis podniku. Poté, co si prohlédl účetní doklady, vysvětluje inspektor panu Novákovi, jak do budoucna bude vést evidenci pozemků. Dále mu vysvětlí, že teď musí detailně zaznamenávat i každé ošetření zvířat. Ekologické hospodaření se inspektorovi jeví jako správné. Na orné půdě se pěstováním jetelotrávy již zvýšil podíl luskovin v osevních postupech na přibližně 20 %. Výsledky inspekce se zaznamenají do inspekční zprávy, kterou podepíše inspektor i vedoucí podniku. Do čtyř týdnů po inspekci dostane pan Novák vyrozumění z kontrolního pracoviště. Vyhodnocení kontroly obsahuje podmínky, které podnik musí dodržet, aby plně vyhověl požadavkům Eko-nařízení. Bio-mléko však zatím prodávat nemůže, protože musí nejdříve proběhnout doba stanovená pro přechod k ekologickému hospodaření. Důkladné poradenství při přechodu z konvenčního způsobu hospodaření na ekologické poskytují vyškolení a akreditovaní poradci a poradci svazů ekologických zemědělců (informace lze získat na adrese EPOS – Spolku poradců v EZ). Pokud poradenství provádí poradci akreditovaní MZe ČR, lze na něj získat u MZe dotaci. Technickou pomoc při přípravě přechodu na EZ lze získat u KEZ o.p.s. Dokumentační povinnosti ekologického zemědělského podniku. Podle požadavků Eko-nařízení se musí vést tyto provozní záznamy: •

v rostlinné výrobě roční osevní plány (příloha III. část A. 1. Eko-nařízení) a karty pozemků,

Text G

11


• • • •

v živočišní výrobě stájový registr, kam se zaznamenávají přírůstky nových zvířat, úbytky a ztráty, evidenci o používaných krmivech a krmných dávkách, zdravotní péče, terapeutické zásahy a veterinární ošetření (příloha III. část A. 2., odst. 3 Eko-nařízení), pro všechna odvětví produkce (příloha III. odst. 6 Eko-nařízení), záznamy o původu, druhu a množství nakoupených vstupů a jejich použití, záznamy o druhu, množství a odběrateli prodaných zemědělských výrobků, dokumentace denních prodaných množství v přímém prodeji.

Povinné záznamy V rostlinné výrobě je nezbytná karta pozemku, ve které se evidují osevní postupy, použité odrůdy a jejich statut, jakož i aplikace vlastních a nakupovaných hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, dosažená sklizeň a výnos plodin. V živočišní výrobě se vede stájový registr, ze kterého se dají zjistit přírůstky nových zvířat, úbytky a ztráty na zvířatech. V evidenci o léčení by se měla zaznamenávat opatření na prevenci a léčení chorob tak, aby se dala přiřadit k jednotlivým zvířatům (např. u skotu), případně ke skupinám zvířat (např. u prasat ve výkrmu a drůbeže). Je nutno dokumentovat rovněž podávané dávky krmiv a původ krmiv s ohledem na sušinu krmných dávek podle statutu krmiv. Nákup materiálu, nákup a prodej surovin nebo výrobků podniků, které jsou povinny vést účetnictví, může být dokladován pomocí účetních dokladů a skladových karet. Pokud podnik není povinen vést účetnictví, musí si založit vlastní evidenci dokladů. Všechny záznamy musí být aktuálně vedeny, musí být průkazné a musí navazovat na prvotní účetní doklady. Ohlašovací povinnost zemědělského ekologického podniku a postup pro udělení výjimek. Popis ekologického podniku, který se předkládá kontrolnímu pracovišti, je nutné neustále aktualizovat, aby kontrolní pracoviště mělo možnost plnit své kontrolní povinnosti v plném rozsahu. V rostlinné produkci je kromě toho nutné, aby osevní plány byly kontrolnímu pracovišti předloženy ke stanovenému termínu (příloha III. A. 1, čl. 3 Eko-nařízení). K aplikaci hnojiv a prostředků na ochranu rostlin podle přílohy II. A a B Eko-nařízení může dojít až poté, kdy kontrolní pracoviště schválí jejich potřebu a použití. Kromě toho musí kontrolní pracoviště předem povolit použití určitých výrobních prostředků (např. použití konvenčního osiva v případě, že není k dispozici ekologické, nákup konvenčních zvířat, nejsou-li k dispozici zvířata z ekologického chovu). Povinnost podniků hlásit údaje kontrolnímu pracovišti. Podstatné změny v podniku, například pronájem nových ploch nebo rozšíření výroby o nové odvětví (například chov slepic) a nové metody zpracování (např. pečivo), se musí písemně ohlásit kontrolnímu pracovišti. Roční opakované inspekce. Po první inspekci vykonává kontrolní pracoviště opakovaně minimálně jednou ročně další ohlášenou kontrolu (příloha III. A. 1., čl. 6 NR). Odborní inspektoři Text G

12

Integrovaný manuál zásad SZP kontrolního pracoviště zjišťují, zda jsou výrobní postupy v ekologickém podniku přijatelné. Údaje v osevních plánech a vnitropodnikové dokumentaci porovnají se skutečností a prohlédnou účetnictví. V rámci bilance toků surovin a výrobků se porovná množství vyprodukovaných a prodaných výrobků. Kromě těchto ohlášených kontrol vykonává kontrolní pracoviště náhodným způsobem i neohlášené kontrolní návštěvy a odběr vzorků.

Certifikace Po inspekcích rozhodne KEZ o.p.s. o certifikaci produktů. Pokud se zemědělské produkty smí označovat s odvoláním na ekologické zemědělství, doručí KEZ zemědělskému podniku certifikát. Na tomto certifikátu a nebo v příloze k tomuto dokumentu, v hodnocení, jsou uvedeny ty produkty, které se mohou prodávat s označením podle Eko-nařízení.

5. Možnosti plnění jednotlivých zásad. EKOLOGICKÁ ROSTLINNÁ VÝROBA Předpisy, které musí dodržovat zemědělci, zahradníci, vinaři a jiní producenti při pěstování rostlinných produktů, které mají být označeny za ekologické, jsou uvedeny v čl. 6 Eko-nařízení, jakož i v jeho přílohách I. A (základní pravidla ekologické rostlinné výroby pro zemědělské podniky – rostliny a rostlinné výrobky), II. a (seznam povolených hnojiv a přípravků na zlepšení půdy) a II. B (seznam povolených přípravků na ochranu proti škůdcům). Obecné předpoklady pro možnost označování rostlinných produktů za ekologické výrobky (čl. 6 a čl. 6a Eko-nařízení) •

Při výrobě musí být dodržena „základní pravidla ekologického pěstování rostlin pro zemědělské podniky“ podle přílohy I. část A Eko-nařízení.

•

Jako hnojiva, přípravky na zlepšování půdy nebo přípravky na ochranu rostlin se smí použít jenom určité produkty, a to ty, které jsou závazně uvedeny v příloze II. část A a II. část B. Eko-nařízení.

•

Na osivo nebo vegetativní rozmnožovací materiál (sadbové brambory, cibulky, odnože, řízky atd.) se kromě zákona o oběhu osiva a sadby č. 219/2003 Sb., vztahují zvláštní požadavky.

•

Pro vyprodukování mateřských rostlin nebo u vegetativního množení rodičovských rostlin nesmí být použity genové technologie.

Mateřské resp. rodičovské rostliny musí být alespoň jednu generaci pěstované podle pravidel ekologického zemědělství. U trvalých kultur (např. vinná réva, ovoce,

Text G

13

Integrovaný manuál zásad SZP chmel) se musí rodičovské rostliny pěstovat podle pravidel ekologického zemědělství alespoň dvě vegetační období. Sadba (např. v zelinářství) musí vždy pocházet z ekologického zemědělství. Od 1. 1. 2004 platí Nařízení Komise č. 1452/2003, které reguluje oblast s použitím rozmnožovacího materiálu v ekologickém zemědělství. Dle tohoto nařízení musí členské státy vytvořit a zveřejnit databázi dostupných osiv pocházejících z EZ, která musí obsahovat odrůdy dostupné z produkce ekologického zemědělství. Ve výjimečných případech může KEZ udělit výjimku na použití osiva nepocházejícího z EZ, a to pouze v případech: •

Plodina není uvedena na seznamu v databázi osiv z EZ.

•

V případech, kdy zemědělec požaduje použití odrůdy, která není uvedena na seznamu v databázi a kdy uspokojivě prokáže, že na seznamu v databázi není odrůda vhodná pro jeho produkci.

•

Pro potřeby výzkumu povoleného kompetentním orgánem státu.

•

Tato výjimka může být udělena pouze jednotlivým podnikům a pro jednu sezónu.

•

Výjimka musí být udělena před vysetím plodiny.

Ministerstvo členského státu také může v určitých případech povolit obecné výjimky. Databázi spravuje manažer databáze, který odpovídá za zveřejňování a aktualizaci údajů (Odbor osiva a sadby ÚKZÚZ, http://www.ukzuz.cz). O zapsání údajů do databáze musí zažádat výrobce, případně dodavatel osiva s tím, že uvede druh, odrůdu, množství osiva, podrobný kontakt na firmu resp. na svoje distributory a regiony, ve kterých je schopen osivo dodávat v běžných lhůtách. Při vyprodání osiva je také okamžitě povinen informovat manažera databáze a vyprodání daného osiva, aby mohl být pořízen záznam v databázi. Odrůdy neuvedené v této databázi jsou považovány za nedostupné z ekologického zemědělství. Osivo a sadba Vitální a výnosné odrůdy s dobrými kvalitativními vlastnostmi jsou důležitým faktorem výkonnosti ekologického zemědělství a zahradnictví. Ve smyslu celkového přístupu je cílem produkovat osivo a sadbu v maximální možné míře v podmínkách ekologického zemědělství. Šlechtitelské a množitelské podniky jsou však často vysoce specializované firmy, které zásobují osivem a sadbou velký počet zemědělských podniků. V dnešní době existuje málo šlechtitelských a množitelských podniků, které hospodaří podle kritérií ekologického zemědělství. Proto zásobování

Text G

14

Integrovaný manuál zásad SZP osivem a sadbou výlučně ekologického původu není momentálně ještě možné. Kdyby se tento požadavek uplatňoval bez výjimky, byl by výběr odrůd u některých zemědělských plodin velmi omezený a pěstování určitých plodin úplně znemožněno. Zatímco například u obilovin je již k dispozici omezený sortiment vhodných odrůd z ekologického pěstování, u takových plodin, jako jsou luskoviny, brambory, kukuřice, zelenina, byliny nebo trávy, dostatek ekologicky vyráběných osiv není nebo chybějí úplně. Proto se u těchto plodin musí zčásti využívat nemořené osivo vyráběné konvenčním způsobem. Je třeba upozornit na to, že neošetřené osivo z běžné produkce se často musí objednávat v předstihu, protože jinak je k dispozici pouze mořené osivo. Přehled o dostupnosti a zdrojích osiv a sadbového materiálu z ekologické produkce lze získat u KEZ. O povolení na použití osiva a sadby z konvenční produkce je nutno požádat KEZ před vysetím plodiny.

Příloha I. Eko-nařízení: Zásady ekologického zemědělství pro zemědělské podniky část A: Rostliny a rostlinné výrobky Přechodné období Dříve než se rostlinné produkty smí označovat jako ekologické, musí se na příslušných pozemcích stanovenou přechodnou dobu hospodařit podle pravidel ekologického zemědělství. Tato doba představuje: •

dva roky (24 měsíců) před zasetím pro jedno- nebo dvouleté kultury,

•

dva roky (24 měsíců) před sečí (zahájením pastvy) u TTP,

•

tři roky (36 měsíců) před sklizní u trvalých kultur.

•

Již před uplynutím této přechodné doby může být v označení rostlinných produktů uvedeno upozornění na přechod z konvenčního na ekologický způsob pěstování.

Je to možné za následujících podmínek: •

Na každé pěstební ploše se musí minimálně jeden rok (12 měsíců) před sklizní dodržovat pravidla ekologického pěstování.

•

Pro upozornění na přechod z konvenčního na ekologický způsob pěstování je předepsaná tato formulace: „Produkt z přechodného období na ekologické zemědělství“.

•

Výrobek, který je takto označen, smí obsahovat pouze jednu rostlinnou surovinu zemědělského původu (např. brambory, obilí jako celá zrna nebo semletá, zelenina, ovoce, víno).

Text G

15

Integrovaný manuál zásad SZP Úrodnost půdy a výživa rostlin Úrodnost a biologická aktivita půdy se udržuje a v případě potřeby zvyšuje těmito opatřeními: •

pěstováním motýlokvětých rostlin, rostlin na zelené hnojení a rostlin hluboko kořenících,

•

vhodnými delšími a pestřejšími osevními postupy,

•

organickým hnojením výrobky zemědělských provozů.

a

vedlejšími

produkty

z

ekologických

Další organická a minerální hnojiva uvedená v příloze II. části A Eko-nařízení se smí doplňkově použít pouze tehdy, pokud na pokrytí spotřeby živin uvedená opatření nestačí. Pomocné látky pro kompostování na bázi rostlin a mikroorganismů, jakož i biodynamické přípravky z mletých hornin, hnoje nebo rostlin, se obecně mohou používat. Opatření na udržení úrodnosti půdy Ekologické zemědělství zajišťuje výživu rostlin v největší možné míře z přirozeného koloběhu látek v půdě. Je proto odkázáno především na humus a organické látky jako zásobárnu půdních živin a na aktivitu půdních organismů, které zpřístupňují živiny rostlinám. Přísun dusíku musí byt zajišťován především pěstováním motýlokvětých rostlin. V trvalých travních porostech se zásobení dusíkem dosahuje odpovídajícím podílem motýlokvětých rostlin (zpravidla jetelovin) a také organickým hnojením. Na orné půdě je rozhodujícím faktorem výživy rostlin osevní postup. Dostatečného zásobení půdy živinami a humusem se dosahuje promyšleným střídáním plodin zvyšujících podíl půdního humusu (jetelotráva jako pícnina nebo pro odpočinek půdy, luskoviny, meziplodiny) a plodin odbourávajících humus (okopaniny, kukuřice, obiloviny). Asi třetina orné půdy by měla být oseta jako hlavní plodinou luskovinou, aby zásobení dusíkem bylo dostatečné pro celý osevní postup. Pro aktivitu půdních organismů je důležité též dobré zásobení půdy uhlíkem (zelené hnojení, posklizňové zbytky) a dobrá struktura půdy. Pak se obvykle nemusí zvenčí dokupovat žádné živiny. Trochu jiná je situace v zelinářství, pěstování vinné révy a ovoce, jakož i v pěstování jiných speciálních plodin. Možnost ovlivnit úrodnost půdy osevními postupy je zde omezená nebo v případě trvalých kultur chybí úplně, avšak potřeba živin – právě v zelinářství – je

Text G

16

Integrovaný manuál zásad SZP často velmi vysoká. Ani podsevem a zatravněním se nedá vždy zaručit dostatečné zásobení živinami. K zajištění dostatečné výživy rostlin vzniká u těchto kultur častěji potřeba sáhnout po povolených organických a minerálních hnojivech uvedených v příloze II. části A Eko-nařízení. Ochrana rostlin Choroby, škůdci a plevele by se měli regulovat především celkovým využitím těchto opatření: •

výběrem vhodných druhů a odrůd,

•

organizací porostu,

•

osevním postupem,

•

mechanickými opatřeními, ochranou a podporou užitečných organismů (např. remízky, místa na hnízdění, cílené nasazení užitečných organismů),

•

likvidací plevelů plamenem.

Použití přípravků na ochranu rostlin a hubení škůdců podle přílohy II Ekonařízení je povoleno pouze v případech, kdy jsou zemědělské kultury bezprostředně ohrožené. Toto ohrožení musí být prokazatelně doloženo kontrolní organizaci (např. signalizace SRS). Opatření na ochranu rostlin V ekologickém zemědělství hraje použití povolených přípravků na ochranu a podporu rostlin v zemědělských kulturách podružnou roli. Preventivní opatření k udržení dobrého zdravotního stavu rostlin, jako jsou výběr odrůd, osevní postup a vyvážené hnojení, obvykle postačují. Pouze k regulaci plevelů jsou potřebná také mechanická opatření, jako vláčení, okopávání a plečkování, ve speciálních kulturách i termické metody (plamenování, především v zelinářství). V trvalých kulturách (např. pěstování ovoce, vína, chmele), u kterých není možné střídáni osevních postupů, samotné preventivní metody nedostačují. Zde se používají hlavně přípravky z přírodních látek (viz příloha II. část B Ekonařízení), které posilují obranyschopnost rostlin nebo v případě potřeby působí i přímo proti škůdci. Sběr planě rostoucích rostlin Rostliny a části rostlin sbírané v přírodě mohou být také označovány jako ekologický výrobek, pokud je zaručené, že: •

plochy, na kterých sběr probíhal, nebyly alespoň tři roky před sběrem ošetřeny nepřípustnými prostředky,

Text G

17


•

v oblasti, kde byl uskutečněn, nepředstavuje sběr ohrožení ekologické stability a uchování druhu.

Je vhodné, pokud se jednotliví sběrači sdruží a dodávají zpracovateli pod hlavičkou jedné firmy, která vede prokazatelně všechny povinné evidence. Každý sběrač se však může přihlásit ke kontrole u KEZ sám. Produkce hub Pro výrobu pěstitelského substrátu pro houby se smí použít tyto materiály: •

chlévská mrva, sušená chlévská mrva, drůbeží podestýlka, kompost z hnoje, hnojůvka a močůvka z ekologicky hospodařících podniků;

•

pokud nejsou k dispozici tyto materiály z ekologicky hospodařících podniků, smí pocházet až 25 % surovin na výrobu substrátu z konvenčních chovů pokud splňují požadavky uvedené v příloze II. části A v odrážkách 1 až 4;

•

jiné produkty zemědělského původu z ekologicky hospodařících podniků (např. sláma);l neošetřená rašelina;

•

dříví, které nebylo po těžbě chemicky ošetřeno;

•

minerální látky podle přílohy II. část A, půda, voda.

Příloha II. část A Eko-nařízení: Hnojiva a pomocné půdní látky V příloze II. části A Eko-nařízení je uveden seznam povolených hnojiv a pomocných půdních látek. Jedná se zpravidla o přírodní produkty nebo také o vedlejší produkty zpracování, které jsou vzhledem k svému složení bezrizikové a jejichž návrat nebo dodání do koloběhu látek v zemědělském podniku jsou z ekologického hlediska opodstatněné. Použití jiných produktů než těch, které jsou uvedeny v tomto seznamu, není v ekologickém zemědělství možné. Obecně je při výběru a použití těchto prostředků nutno brát zřetel na příslušné právní předpisy členského státu, v ČR tj. zákon o hnojivech a jeho prováděcí vyhlášky. Použití přípravků a prostředků ze seznamu je možné jenom tehdy, pokud v rámci možností podniku již byla realizována požadovaná opatření na zlepšení úrodnosti půdy a výživy rostlin (viz příloha I. část A Eko-nařízení, např. osevní postup, pěstování luskovin, zelené hnojení atd.) Na požádání členských států mohou být na základě speciálního postupu přijaty do seznamu nové přípravky a prostředky nebo z něho mohou být některé přípravky a prostředky vyškrtnuty. Je proto důležité informovat se na kontrolním nebo poradenském pracovišti o aktuálním stavu seznamu.

Text G

18

Integrovaný manuál zásad SZP U celé řady hnojiv musí potřebu hnojení „uznat“ kontrolní pracoviště. Půdní analýzy (např. obsah P, K) nebo též analýzy rostlin (např. u stopových prvků) mohou poskytnout důležité informace o tom, zda je aplikace hnojiv skutečně potřebná.

Příloha II. část B1 Eko-nařízení: Přípravky a prostředky na ochranu rostlin Tento seznam obsahuje přípravky na ochranu rostlin povolené v ekologickém zemědělství. Jedná se zde o: •

přípravky na ochranu rostlin nebo přípravky na jejich posílení získané z přírodních látek (rostlinného nebo živočišného původu, např. přírodní pyretrum, přípravky z rostliny neem - Azadirachta indica, včelí vosk),

•

organismy na biologický boj proti škůdcům (např. Bacillus thuringiensis),

•

přípravky a prostředky, které se v ekologickém zemědělství tradičně používají (minerální látky, oleje, síra, měďnaté přípravky).

Vždy je třeba vzít v úvahu obecné právní předpisy, které pro tuto oblast v České republice platí. To znamená, že přípravek musí být povolen/registrován jako přípravek na ochranu rostlin nebo na posílení jejich obranyschopnosti. Podobně jako u aplikace hnojiv smí se i povolené přípravky na ochranu rostlin použít jenom tehdy, pokud již byla realizována preventivní opatření, která jsou k dispozici (viz příloha I. část A Eko-nařízení) a pokud jsou zemědělské kultury přímo ohrožené. U některých přípravků je třeba mít na zřeteli omezení jejich použití, případně to, že nutnost jejích aplikace musí odsouhlasit KEZ. Také tento seznam se pravidelně aktualizuje. Kontrolní organizace KEZ o.p.s. o změnách zájemce ochotně informuje.

EKOLOGICKÝ CHOV ZVÍŘAT Obecné zásady K dosažení do značné míry uzavřeného koloběhu látek mezi půdou, rostlinami a zvířaty musí být chov zvířat v ekologickém zemědělském podniku vždy spojen s pozemky, které ekofarma obhospodařuje. Počet zvířat na jednotku plochy je omezen, aby se zabránilo nadměrné zátěži půdy, spodní vody a povrchových toků. Cílem spojení rostlinné produkce a chovu zvířat je udržet a zvýšit úrodnost půdy, a tím přispět k trvale udržitelnému obhospodařování zemědělských pozemků. Zvířata musí mít možnost výběhu. V ekologickém zemědělství musí být všechna zvířata ve výrobní jednotce chována podle zásad Eko-nařízení (tedy ekologicky). Chov, který neodpovídá požadavkům Eko-nařízení (tedy konvenční), je však v daném podniku povolen, pokud se uskutečňuje ve výrobní jednotce, jejíž budovy a plochy jsou výrazně odděleny od ekologicky obhospodařované části podniku, a pokud se jedná o jiný druh zvířat. V žádném případě není možný v

Text G

19

Integrovaný manuál zásad SZP jednom podniku souběžný chov skotu pro produkci mléka a skotu bez tržní produkce mléka, protože se jedná o stejný živočišný druh. Přechod k ekologickému chovu Plochy, které se využívají pro chov zvířat Při přechodu na ekologický chov se musí veškerá plocha pro pěstování píce obdělávat podle pravidel ekologického zemědělství. U jednoletých kultur, například u obilnin, se zásady ekologického zemědělství musí dodržovat v přechodném období minimálně dva roky před výsevem. Pro pastviny a louky je trvání přechodného období stanoveno na dva roky od zahájení přechodného období. Krmivo, které splňuje tyto požadavky, se může používat bez omezení. Ale také píce vypěstovaná a sklizená na plochách, které se ekologicky obdělávají více než rok, se do určitého podílu může v podniku použít jako „píce z přechodného období na ekologické zemědělství“. Louky a nezpevněné výběhy pro zvířata, která nepatří mezi býložravce (prasata, drůbež), se za vyhovující považují již po jednom roce ekologického hospodaření. Zvířata a živočišné produkty Produkty živočišné výroby lze prodávat s ekologickým označením až po uběhnutí stanoveného přechodného období, po které se musí zvířata chovat podle pravidel Eko-nařízení. Lze postupovat – podle individuálních předpokladů podniku – dvěma odlišnými způsoby: •

Současný přechod celé výrobní jednotky (tj. celé živočišné výroby podniku, včetně pastvin a ploch pro pěstování pícnin), v tomto případě trvá přechodné období pro všechna zvířata, pastviny a plochy pro pěstování pícnin, které měl podnik k dispozici před začátkem přechodu, 24 měsíců. Poté se živočišné produkty smí označovat a prodávat jako ekologické za předpokladu, že se zkrmuje více než 50 % vlastní píce.

•

Postupný přechod celé výrobní jednotky (postupné zařazování chovů zvířat nebo dalších druhů do výrobní jednotky, která již podléhá kontrole dle Ekonařízení), pro tento případ jsou stanoveny doby přechodu pro jednotlivé druhy zvířat a směry užitkovosti. V průběhu těchto období se musí dodržovat požadavky Eko-nařízení.

Původ zvířat Při výběru plemen nebo plemenných rázů je nutno vzít v úvahu přizpůsobivost zvířat, jejich vitalitu a odolnost vůči nemocem. Mělo by se upustit od plemen a plemenných rázů používaných v intenzivních chovech s ohledem na jejich typické nemoci nebo zdravotní problémy (např. náchylnost ke stresu nebo sklon k potížím při porodu). Je vhodné upřednostnit tradiční česká plemena nebo plemenné rázy, případně plemena, která jsou přizpůsobena místním podmínkám a způsobům chovu.

Text G

20

Integrovaný manuál zásad SZP V zásadě musí všechna zvířata pocházet z ekologicky hospodařících podniků a měla by v tomto systému výroby také setrvat po celý život. V následujících výjimečných případech lze zařadit do ekologického chovu i zvířata z konvenčně hospodařícího podniku: a) Při přechodu konvenčního podniku na ekologické zemědělství, se mohou zvířata, která podnik vlastní, se souhlasem kontrolního pracoviště převést do ekologického zemědělství. b) Při prvotním budování stáda se s předcházejícím souhlasem kontrolního pracoviště mohou použít i zvířata z konvenčně hospodařících podniků, nejsou-li v dostatečném počtu k dispozici zvířata z ekologického zemědělství. c) Při obnově nebo opětovném budování stáda (např. ve výkrmu prasat, výkrmu drůbeže, v chovu nosnic) se mohou s předcházejícím souhlasem kontrolního pracoviště pořídit zvířata z konvenčních chovů. d) Mladé samice před prvním porodem (nuliparní samice) z konvenčního chovu se smí se souhlasem kontrolního pracoviště použít pro rozšíření nebo obnovu stáda jako chovná zvířata. Nákup zvířat Cílem je, aby ekologické výrobky pocházely ze zvířat, která se v ekologickém zemědělském podniku narodila a od narození byla chována podle zásad ekologického zemědělství. Opakovaně však může dojít k tomu, že nabídka zvířat z ekologických podniků je nedostatečná nebo, že transportní vzdálenosti jsou pro nákup těchto zvířat neakceptovatelné. V těchto případech může podnik se souhlasem KEZ o.p.s. nakoupit zvířata z konvenčně hospodařících podniků. Musí však dodržet již uvedená omezení týkající se stáří nakupovaných zvířat a předepsaná přechodná období před prodejem produktů, které z těchto zvířat pocházejí. Výživa a krmení zvířat Krmení má být přizpůsobeno fyziologickým potřebám zvířat v jejich aktuálním vývojovém stadiu. Orientuje se spíše na dosažení vysoké kvality než na maximalizaci produkční schopnosti. Zvířata se musí krmit ekologickými krmivy. Píce by měla v největší možné míře pocházet z vlastního podniku. V průměru až 30 % krmné dávky (počítáno v sušině) může tvořit krmivo z přechodného období. To znamená, že na příslušné ploše pro pěstování píce se musí minimálně 12 měsíců před sklizní dodržovat základní pravidla ekologického zemědělství. Jde-li o píci z produkce vlastního podniku v přechodném období, může její podíl představovat až 60 % krmné dávky

Text G

21

Integrovaný manuál zásad SZP Zkrmování krmiv z přechodného období Tato úprava umožňuje využít produkty sklizené na plochách v přechodném období v omezeném rozsahu ke krmení zvířat. Je důležité, aby se v ekologickém podniku daly využít i rostlinné produkty z obou prvních let přechodu k ekologickému hospodaření. Býložravcům, například skotu, koním, ovcím a kozám, má být co nejčastěji umožněn pobyt na pastvě. Objemná píce (čerstvá, sušená nebo silážovaná) musí u těchto zvířecích druhů tvořit minimálně 60 % denní krmné dávky (přepočteno na hmotnost sušiny). Se souhlasem kontrolního pracoviště smí u dojnic ve fázi maximální laktace tento podíl nanejvýš na tři měsíce klesnout na 50 %. U drůbeže v období výkrmu mají alespoň 65 % krmné dávky tvořit zrniny. Prasata a drůbež se musí přikrmovat čerstvou, silážovanou nebo sušenou objemovou pící. Kromě píce z ekologické produkce se může použít omezený podíl konvenčních krmiv zemědělského původu (minerální krmné doplňky se do toho nepočítají), pokud zásobování pící výlučně z ekologického pěstování není možné. Toto usměrnění platí na přechodnou dobu, která končí 24 srpna 2005. Lze přitom používat pouze krmiva uvedená v příloze II. části C odst. 1 Eko-nařízení a taková, jež jsou vyrobena nebo upravena bez použití chemických rozpouštědel. Konvenční a ekologická krmiva – výchozí produkty živočišního původu (např. mléko a mléčné výrobky, ryby a rybí produkty) se smí na krmení použít v rámci stanovených maximálních množství. Povolená krmiva Cílem ekologického způsobu hospodaření je krmení zvířat výlučně ekologicky vyprodukovanými krmivy. Přidávání izolovaných syntetických aminokyselin k doplnění bílkovin, antibiotických látek na zvýšení užitkovosti a jiných krmných doplňků, které mohou být rizikové z hlediska ovlivňování užitkovosti a možných reziduí, obvyklých v konvenčním zemědělství se v ekologickém zemědělství zásadně odmítá. V tomto smyslu nejsou povolena ani krmiva ošetřená rozpouštědly, jako např. extrahované šroty. •

U býložravců – skotu, koz, ovcí a koní – lze již dostatečné zásobování ekologickými krmivy zabezpečit. Kromě vlastní zelené píce se používají krmné směsi z ekologicky vypěstovaného obilí a luskovin. Konvenční krmiva, jako například pivovarské mláto nebo řepkové pokrutiny, které v ekologické kvalitě nejsou k dispozici v dostatečném množství, se smí používat jen v malém rozsahu (maximálně 10 % sušiny roční krmné dávky).

•

Dojnice se krmí hlavně zelenou pící, protože ta nejlépe odpovídá roli přežvýkavců v zemědělských ekosystémech a také proto, že krmné směsi jsou v ekologickém zemědělství velmi drahé. Hlavní součástí krmné dávky je v létě pastva a zelené krmení doplněné senem, jetelotravní nebo vojtěškovou senáží, senáží lusko – obilných směsek, kukuřičnou siláží. V zimě se pastva

Text G

22

Integrovaný manuál zásad SZP nebo zelené krmení nahrazuje senáží, siláží nebo senem. Při používání kvalitní zelené píce a vhodného dodatku jadrného krmiva, minerálních doplňků a při výběru vhodného užitkového typu lze očekávat dobrou užitkovost, v průměru jen o málo nižší než u konvenčního chovu. Nevyhnutelné však je, aby se ošetřování stáda, pěstování píce a krmení věnovala náležitá péče. •

Náročnější je krmení prasat nebo drůbeže, které se neobejde bez přísunu hodnotných bílkovin. Aby bylo možno pokrýt nutriční potřeby zvířat, jsou v současné době potřebná některá bílkovinná krmiva z konvenční produkce, protože z ekologického pěstování ještě nejsou k dispozici v dostatečném množství. Kombinací domácích vikvovitých pícnin z ekologické produkce a například bramborové bílkoviny nebo kukuřičného lepku z konvenční výroby je pak možno vyrobit krmné směsi odpovídající potřebám zvířat.

•

Detailní požadavky Eko-nařízení na minerální krmiva a jejich komponenty vyžadují, aby se složení minerálních a doplňkových krmiv obvykle zkontrolovalo u výrobce. Jenom ve výjimečných případech, např. u velmi jednoduchých minerálních krmných směsí, které si připravují samotní spotřebitelé, je možná kontrola přímo v zemědělském podniku, zda jsou všechny jejich komponenty přípustné.

Doplňkové látky povolené pro výživu zvířat jsou uvedeny v příloze II. části D v odst. 1. 1 (stopové prvky), 1. 2 (vitaminy a provitaminy), 1. 3 (enzymy), 1. 4 (mikroorganismy), 1. 5 (konzervační látky), 1. 6 (pojiva, emulgační a koagulační pomocné látky) Eko-nařízení. Pomocné látky ke zpracování krmiv, které jsou povoleny za určitých podmínek, jsou uvedeny v příloze III. části D odst. 3 Eko-nařízení. Obecně platí, že při výrobě krmiv, surovin pro jejich výrobu, směsných krmiv, krmivových doplňků a látek na ošetření krmiv nesmí být použité geneticky modifikované organismy (GMO) nebo jejich deriváty. Za deriváty GMO se považují látky, které se vyrábějí z GMO nebo jejich pomocí, samy však GMO neobsahují. Také nesmí být použito ošetření ionizujícím zářením. Zdravotní péče a veterinární ošetření Antibiotika, kokcidiostatika a jiná léčiva, látky pro podporu růstu a jiné látky k zvyšování užitkovosti se ve výživě zvířat nesmí používat. Zdravotní péče v ekologickém chovu zvířat spočívá především v preventivních opatřeních, jakými jsou: •

výběr vhodných plemen a plemenných rázů,

•

použití způsobů chovu, které odpovídají potřebám zvířat,

•

krmení kvalitními krmivy,

•

umožnění výběhu a pastvy k podpoření imunitního systému,

•

zabezpečení přiměřené koncentrace zvířat.

Text G

23

Integrovaný manuál zásad SZP Pokud i přes uvedená preventivní opatření zvíře onemocní nebo se zraní, musí být bezodkladně ošetřeno. Pro použití veterinárních léčiv platí tyto zásady: •

Preventivní použití chemických alopatických medikamentů (chemicky vyrobené léky, které působí přímo proti nemoci nebo jejím původcům) je zakázáno.

•

Při ošetření mají přednost fytoterapeutické (získané z rostlin) a homeopatické (viz vysvětlení zdravotní péče) preparáty a povolené minerální látky a stopové prvky (příloha II. část C odst. 3 a část D odst. 1. 1 Eko-nařízení, pokud u nich lze očekávat odpovídající účinek na řešený zdravotní problém.

•

Je-li ošetření nutné z hlediska ochrany zvířete před bolestí a utrpením a uvedenými prostředky se choroba skutečně nebo pravděpodobně nedá účinně ošetřit, je možno na základě nařízení veterinárního lékaře nasadit antibiotika nebo chemické alopatické léky.

•

Prostředky na podporu růstu a užitkovosti (včetně antibiotik, kokcidiostatik a jiných uměle vyrobených prostředků), jakož i hormony a hormonální látky ke kontrole reprodukčního procesu (např. zahájení a synchronizace říje) nebo k jiným účelům jsou zakázány. Hormony však mohou být použity v případě terapeutického veterinárního ošetření jednotlivých zvířat.

•

Ošetření zvířat, budov nebo zařízení na příkaz veterinárního lékaře nebo SVS (např. vakcinace nebo dezinfekce) je přípustné, pokud ho předepisují požadavky jednotlivých států nebo Evropské unie (např. v rámci boje nebo prevence proti nákaze). Zahrnuje to také vakcinace, pokud se v dotčené oblasti nesporně vyskytly případy nakažlivého onemocnění.

•

Aplikace veterinárních léčiv (přípravek, účinná látka, způsob a trvání ošetřování, ochranná lhůta) musí podnik zaznamenávat v evidenci a předkládat kontrolnímu pracovišti. Ošetřená zvířata nebo skupiny zvířat (např. prasata ve výkrmu nebo drůbež) musí být jednoznačně označeny.l Ochranná lhůta mezi prvním podáním chemického alopatického léku a získáním ekologické potraviny z ošetřeného zvířete se zdvojnásobuje oproti ochranné lhůtě předepsané zákonem. Pokud ochranná lhůta není výrobcem léčiva udána, je nutno dodržet ochrannou lhůtu minimálně 48 hodin.

•

Jsou-li zvíře nebo skupina zvířat ošetřovány chemickými alopatickými léky nebo antibiotiky více než třikrát ročně (u zvířat s produkčním cyklem kratším než jeden rok více než jednou ročně), nesmí se tato zvířata nebo produkty, které z nich byly získány, prodávat jako ekologické výrobky. Pro tato zvířata musí po povolení výjimky kontrolním pracovištěm znovu proběhnout přechodné období podle tabulky 4 nebo se musí prodat jako konvenčně vyprodukované zvíře. Tento předpis se nevztahuje na vakcinaci, ošetření proti parazitům a úředně předepsané plány boje proti epidemickým nákazám, které zavedly členské státy Společenství.

Vhodnými způsoby ustájení a krmení, chovem konstitučně silných zvířat a zřeknutím se maximálních užitkovostí lze dosáhnout vysoké odolnosti zvířat vůči nemocem, takže pravidelné a časté používání chemických alopatických prostředků a antibiotik není potřebné. K této skupině prostředků patří synteticky vyrobené účinné

Text G

24

Integrovaný manuál zásad SZP látky nebo též (zpravidla biotechnicky vyrobené) antibiotika, která působí přímo proti nemocem nebo proti původcům chorob. Do této skupiny se řadí např. antibiotické zaprahovací prostředky k ošetření vemene u krav, jejichž preventivní rutinní použití není povolené. Povolené jsou homeopatické prostředky, které povzbuzují především samoléčebné síly organismu nebo také fytoterapeutické preparáty, jež nejsou vyrobeny chemicko-syntetickými metodami, ale byly získány z rostlin. U těchto léčiv je málo pravděpodobná rezistence nebo problémy s rezidui. Avšak jejich použití vyžaduje poznatky a zkušenosti. Navázaní kontaktu s veterinárním lékařem, který má zkušenosti s přírodní léčbou, a vlastní studium této problematiky má proto pro každý ekologicky hospodařící podnik mimořádný význam. Ne všechny nemoci se tímto způsobem dají léčit s jistým výsledkem. Není například známé účinné homeopatické nebo fytoterapeutické ošetření proti napadení parazity, především proti parazitům z pastvy u skotu, prasat, ovcí a koz. Použití chemických alopatických léčiv proti napadení parazity proto může být nutné i v ekologicky hospodařících podnicích. Infekční tlak by však měl být v maximální možné míře redukován vhodným způsobem pastvy a ošetřováním pastvin v kombinaci s pravidelnou kontrolou napadení. U všech nemocí musí být prioritou uzdravení zvířete; o výběru léčebné metody rozhodují konec konců i znalosti terapeutů. Způsoby chovu zvířat, vazné ustájení, minimální věk při porážce drůbeže, doprava zvířat Obecně se má rozmnožování zvířat realizovat přirozenou plemenitbou. Umělá inseminace je však přípustná. Jiné způsoby umělé reprodukce (např. přenos embryí) jsou zakázány. Zásahy, jako je kupírování ocasů pomocí pryžových kroužků, vylamování zubů, obrušování zobáků u drůbeže, se nesmí v ekologických chovech používat systematicky (v jednotlivých odůvodněných případech jsou však se souhlasem kontrolního pracoviště možné). Z bezpečnostních důvodů nebo také pro zlepšení zdravotního stavu, ochrany nebo hygieny zvířat může kontrolní pracoviště některá opatření předem povolit. Sem patří například i odstraňování rohů mladých zvířat. Tato opatření má provádět kvalifikovaný personál v nejvhodnějším věku zvířete tak, aby byla minimalizována bolest zvířete. Za těchto podmínek je možná též kastrace (např. vepřů, beránků, kozlíků a býčků). Odstraňování rohů V ideálním případě jsou zvířata ustájena ve stájových systémech, které jsou vhodné pro zvířata s rohy. To jsou například velkoryse dimenzované stáje pro volné ustájení s hlubokou podestýlkou nebo stáje se sešlapáváním hnoje, kde si zvířata mohou bez překážek uhýbat. V mnohých podnicích však provozní předpoklady mluví spíše pro stavbu stáje s boxy. Protože tady spíše dochází ke střetům z nedostatku místa, je riziko poranění zvířat podstatně vyšší, takže chov zvířat bez rohů představuje často i v ekologických podnicích nutný kompromis. Není třeba podcenit ani riziko poranění lidí rohatými zvířaty.

Text G

25


Zvířata se nesmí chovat uvázaná. Výjimku tvoří jednotlivá zvířata, která jsou přivázána dočasně z důvodů bezpečnosti práce nebo ochrany zvířete před poraněním. Výjimky jsou možné pro: •

Zvířata v existujících stájích s vazným ustájením, které byly postaveny před 24. srpnem 2000; za podmínky, že se zvířatům dostává vhodné individuální péče, mají měkká podestlaná lože na odpočinek a pravidelný výběh nebo pastvu (např. pastvu ve vegetační době). Tato výjimka platí do 31. prosince 2010 a musí ji povolit kontrolní pracoviště.

•

Zvířata v malých zemědělských podnicích též bez časového omezení, jestliže podniky vyhovují obecným předpisům pro chov zvířat. Podmínkou je, aby zvířata měla minimálně dvakrát týdně zaručený výběh nebo pastvu. Tuto výjimku musí povolit kontrolní orgán.

Počty zvířat na jednotku plochy a statková hnojiva Počty zvířat v ekologickém zemědělství je nutné stanovit tak, aby se nepřekročilo množství 170 kg vneseného dusíku na 1 ha zemědělsky využívané půdy ekofarmy a rok. Na základě smluvní spolupráce, výhradně mezi ekologicky hospodařícími podniky, je možné použít hnůj, kterého je v jednom podniku nadbytek, na plochách jiného nebo jiných ekologických podniků, pokud ve všech podnicích zůstane zachována horní hranice 170 kg dusíku na ha. Výběhy a stáje Ustájení musí být vhodné pro daný druh zvířat a musí odpovídat jeho biologickým potřebám a chování. Zvířata musí mít volný přístup ke krmišti a k napáječkám. Ve stájích musí být zajištěn dostatečný přívod čerstvého vzduchu, dostatek denního světla, nízká prašnost, vhodná teplota s ohledem na druh a věk zvířat, přiměřená vlhkost vzduchu a takové koncentrace škodlivých plynů, které nejsou pro zvířata nebezpečné. Pastviny a výběhy se mají podle klimatických poměrů a druhu zvířat v případě potřeby vhodně chránit vůči dešti, větru, slunci a extrémním teplotám. Počty zvířat na jednotku plochy ve stájích a na volném prostranství Celoroční chov venku je možný pouze ve vhodných klimatických oblastech. Počty zvířat ve stájích by měly být takové, aby zvířatům zaručily komfort a spokojenost. Je především nutné dbát na to, aby zvířata měla dostatek místa na přirozené vstávání, ležení, otáčení, čištění, přirozené změny polohy a pohyb, jako je protahování a mávání křídly. Předepsané minimální velikosti stájí a výběhů pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat jsou uvedeny v příloze VIII. Eko-nařízení.

Text G

26

Integrovaný manuál zásad SZP Na venkovních plochách a pastvinách – obzvláště v choulostivých přírodních biotopech, například mokřadech a vřesovištích – se musí počty zvířat omezit tak, aby nedošlo k jejich trvalému poškození pastvou a pošlapáním. Na čištění a dezinfekci stájí a na odstranění hmyzu a jiných škůdců ze stájových prostor se smí použít jenom určité přípravky (viz příloha II. část B a část E Eko-nařízení). Savci Všem savcům musí být umožněna pastva nebo přístup do výběhu vždy, když to dovolí fyziologický stav zvířat (např. věk a zdravotní stav), počasí a stav půdy. Část výběhu může být zastřešena (přechodné období do 31. 12. 2010). Také drůbež musí mít k dispozici výběh. Všude, kde to podmínky dovolují, je třeba býložravcům (např. skotu, kozám, ovcím, koním) umožnit pastvu. Býkům starším jednoho roku se alternativně může nabídnout pouze výběh. Pokud jsou býložravci ve vegetační době na pastvě a v zimě jsou ve volném ustájení, může být zrušena povinnost umožnit jim v zimních měsících pohyb na volném prostranství nebo výběh. Závěrečná fáze výkrmu skotu a prasat smí probíhat ve stájích bez výběhu, pokud její trvání nepřesáhne jednu pětinu celkové délky života těchto zvířat a maximálně tři měsíce. Minimálně polovina celkové plochy stáje dostupné zvířatům musí mít pevnou (plnou) podlahu, to znamená, že její povrch nesmí být roštový, mřížovitý nebo jinak perforovaný. Do celkové plochy stáje se mohou u nových částečně zastřešených typů stájí započíst také vždy přístupné sektory, ve kterých se provozují základní činnosti, např. „odpočinek“, „krmení“ nebo „pohyb“. Povrch podlahy by měl být rovný a neklouzavý. Pro všechna zvířata musí být k dispozici pohodlné, suché a čistě podestlané místo na ležení nebo odpočinek. Pro ustájení telat platí ustanovení směrnice pro chov telat (č. 91/629/EHS). Výjimky, které tato směrnice obsahuje, nemohou ekologické podniky chovající telata využít. Pro telata starší jednoho týdne je zakázán chov v individuálních boxech bez možnosti sociálního kontaktu. S výjimkou vysokého stupně březosti a období kojení mají být prasnice ustájeny ve skupinách. Chov selat v klecích je zakázán. Prasata všech kategorií musí mít k dispozici výběh ke kálení a rytí s různým vhodným materiálem (např. slaměná podestýlka). Přeprava zvířat musí být co nejšetrnější a musí se při ní dodržovat příslušné předpisy platné v jednotlivých zemích nebo v celém Společenství. U nakládání a vykládání zvířat se nesmí použít elektrické pomůcky k popohánění.

Text G

27

Integrovaný manuál zásad SZP Použití alopatických prostředků na uklidnění před přepravou nebo v jejím průběhu je zakázáno. Před porážkou a v jejím průběhu je nutné minimalizovat stres, kterým zvířata trpí. Zvířata a živočišné produkty musí být jednoznačně identifikovatelné na všech stupních od producenta až po prodej spotřebiteli. Drůbež Drůbež musí mít vždy, když to klimatické podmínky dovolují, k dispozici výběh (viz příloha VIII. Eko-nařízení). Je-li to možné, musí mít volný přístup do výběhu po třetinu délky svého života. Výběhy musí být z větší části pokryty vegetací a také v nich musí být vhodné úkryty (např. stromy, křoví nebo přiměřené přístřešky). Zvířata musí mít neomezený přístup k dostatečnému počtu napajedel a místům pro příjem krmiva. Předepsané minimální plochy drůbežáren a výběhů jsou uvedeny v příloze VIII. Eko-nařízení. Plochy výběhů se mohou taktéž rozdělit a používat střídavě. Vodní drůbež (husy a kachny) musí mít vždy, pokud to dovolí klimatické podmínky, přístup k tekoucí vodě, rybníku nebo jezeru, přičemž musí být dodrženy hygienické podmínky. Vodní drůbež Kachny a husy se řadí k vodní drůbeži. Povinnost umožnit jim přístup k vodě vyplývá z etologických hledisek. U větších počtů vodní drůbeže je prakticky i ekologicky vhodným řešením vybudování zpevněných rybníčků s pravidelnou výměnou vody, přičemž se použitá voda a kal ze dna rybníka použije na hnojení půdy využívané k rostlinné produkci. Drůbežárny musí splňovat tyto minimální požadavky: •

Chov v klecích není povolen.

•

Při využívání umělého dne se musí pro nosnice dodržet maximální doba světla 16 hodin (minimálně 8hodinová fáze tmy bez přerušení).

•

Nové nebo opakované osazení drůbežárny je možné teprve po jejím úplném uklizení a dezinfekci. Pro výběhy je taktéž před novým osazením nutné z hlediska hygieny dodržet přiměřené přestávky (např.3 týdny).

Pro následující body platí přechodné období do 31. 12. 2010: •

Třetina plochy drůbežárny musí mít pevný povrch bez perforace (bez roštové podlahy nebo štěrbinové konstrukce) a musí být podestlaná vhodnou podestýlkou, např. slámou, hoblinami, pískem nebo rašelinou.

•

V drůbežárnách pro nosné slepice se musí vyčlenit dostatečně velká plocha jako popeliště.

Text G

28


V chovech nosných slepic a perliček musí mít všechna zvířata k dispozici hřady na sezení. Minimální rozměry jsou určeny v příloze VIII. Eko-nařízení.

•

Drůbežárny musí mít dvířka (klapky), která slouží drůbeži k vcházení a vycházení; tato dvířka musí mít celkovou šířku minimálně 4m na 100 m2 plochy budovy, která je drůbeži dostupná.

•

Počty drůbeže ustájené v drůbežárně nesmí překročit maximální stanovené hodnoty.

•

Celková plocha drůbežáren pro produkci masa v jedné výrobní jednotce nesmí překročit 1600 m2.

Možné výjimky U některých požadavků se v rámci přechodné úpravy mohou udělit výjimky až do 31. 12. 2010 na: •

požadavek na pastvu nebo výběh pro všechny savce,

•

přístup k vodě pro vodní drůbež,

•

požadavek na výběh pro drůbež,

•

minimální požadavky na drůbežárny (včetně horních hraničních hodnot),

•

minimální plochy stájí a výběhů pro savce a drůbež.

Tyto výjimky však mohou být uděleny KEZ jenom pro podniky se stájemi, které byly vybudovány před 24. 8. 1999. Kromě toho musí tyto budovy vyhovovat normě pro ekologický chov zvířat, která platila již před 24. 8. 1999, tedy Metodickému pokynu pro ekologické zemědělství čj. 655/93-340 ze dne 22. června 1993 (novelizované znění platné pro rok 1999).

6. Doporučení ke stávajícím zásadám Systémy chovu odpovídající Eko-nařízení Skot, ovce, kozy koně V průběhu vegetačního období je nejvhodnějším místem pro pobyt uvedených zvířat pastvina, pokud mají možnost dostat se do stínu a k vodě. Není-li v průběhu vegetační sezóny možná pravidelná pastva z důvodů rozptýlenosti zemědělské plochy nebo umístění hospodářství v obci, představuje zpravidla vhodný kompromis zpevněný, stále přístupný výběh na dvoře. Také mnoho podniků s možností pastvy, pro které není zpevněný výběh na dvoře nutně předepsán, oceňují pozitivní vliv pobytu zvířat na dvoře na zdravotní stav paznehtů, reprodukční schopnost a rozeznání říje. Náklady na pravidelný úklid hnoje a potřebný uskladňovací prostor pro vznikající odpadní vody (nutno přihlédnout také k srážkám) však nelze podcenit.

Text G

29


Příklady způsobů chovu, které odpovídají Eko-nařízení: •

Celoroční volný pastevní chov (vhodný jen pro velmi odolná plemena),

•

Chov na pastvině v létě, volné ustájení v zimě (minimální plochy !),

•

Celoroční volné ustájení s výběhem na dvoře (minimální plochy stáje a minimální plochy výběhu!),

•

Ustájení s uvazováním ve spojení s pastvou/výběhem u malých počtů zvířat (jen skot).

Prasata V středoevropských podmínkách přichází volný chov prasat (např. ustájení v přístřešcích) v úvahu pouze na stanovištích s lehkými půdami v oblastech s nízkými srážkami. Obvyklý je chov ve stájích (pozor na minimální plochy) v kombinaci s výběhem (pozor na minimální plochy). Z hygienických důvodů se v našich klimatických podmínkách upřednostňuje i u prasat zpevněný a případně i částečně zastřešený výběh před nezpevněným. Potřeba zvířat rýt se v tomto případě uspokojí podestýlkou nebo tím, že se do výběhu začlení zpevněná kaliště. V některých oblastech přichází v úvahu i pastva, především pro prasnice v počátečních stádiích březosti. Drůbež Chov drůbeže se neobejde bez pevných nebo mobilních stájí (minimální plochy !). Předepsány jsou zatravněné výběhy. Aby se drůbež mohla zdržovat venku i v nepříznivých povětrnostních podmínkách, osvědčily se v praxi ekologického chovu drůbeže ještě „zastřešené výběhy pro špatné počasí“. Ty jsou přičleněny přímo k drůbežárně a zpravidla představují 1/3 její plochy. Je v nich podestýlka, případně i napajedla a místa pro příjem krmiva. Zpevněním části výběhu, vytvořením přechodné zóny od zpevněného k „zelenému“ výběhu s nastlanou kůrou apod., která se před každým novým osazením drůbežárny vymění, a promyšleným umísťováním drůbeže do výběhů je možné omezit i případný nadměrný přísun dusíku na zatravněných plochách výběhu. Zvláštní význam mají tato opatření i pro ochranu proti parazitům. Dodržení potřebných odpočinkových dob pro zelené výběhy lze docílit vhodnou rotací. S mobilními drůbežárnami, u kterých se okolní travnaté výběhy pravidelně mění, se požadavky týkající se přísunu dusíku a ochrany proti parazitům řeší méně komplikovaně. Je možné přistoupit také k rozdělení drůbežárny na menší prostory oddělené stěnami se separátními výběhy, čímž vzniknou hygienicky oddělené jednotky, ve kterých se sníží riziko přenosu nemocí. Tady je třeba zajistit, aby se minimální plochy výběhů nacházely v dosažitelné vzdálenosti pro drůbež (u nosnic asi 150 m). Chov včel a včelařské výrobky Ekologický chov včel je v Eko-nařízení detailně usměrněn. Ekologická kvalita včelařských výrobků je definována především požadavky na ošetření včelstev, životní prostředí, jakož i na zpracování a skladování. Doba přechodu na ekologické Text G

30

Integrovaný manuál zásad SZP včelaření trvá minimálně 12 měsíců. Pro umístění včelstev je třeba volit stanoviště, kde nehrozí kontaminace škodlivými látkami. Umělé přikrmování může povolit kontrolní pracoviště. V zdravotní péči se využívají preventivní opatření. Preventivní použití chemických alopatických léčiv je zakázáno. Je možno používat organické kyseliny a éterické oleje. V případě použití chemických alopatických léků musí u ošetřeného včelstva znovu proběhnout nejkratší doba chovu (tj. výměna vosku, trvání minimálně 12 měsíců). Úly jsou vyrobeny převážně z přírodních materiálů. Vosk musí pocházet z ekologických jednotek. Nákupy případně zakládání včelstev musí být vždy z ekologických včelařských provozů. Na základě předchozího souhlasu KEZ může být povolena konverze včelstev u konvenčních včelařů. Po 24. 8. 2002 nelze nakupovat včelstva od konvenčních včelařů. Lze nakoupit pouze max. 10 % matek či rojů z konvenčních včelařských provozů, které je nutné umístit do rámků s dílem či mezistěnami, které jsou z ekologického včelaření a pak není nutné přechodné období.

Text G

31


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb.

text

H

Integrovaný manuál zásad SZP Úvod Termín „Kodex správné zemědělské praxe“ ve vztahu k ochraně ovzduší se objevil v příloze č. IX k protokolu podepsaném v Götteborgu v r. 1999. Tato příloha protokolu určuje, o kolik by se měly snížit emise amoniaku z intenzivních chovů hospodářských zvířat a ze skladování a manipulace s kejdou a chlévským hnojem (exkrementy). Do české legislativy se pojem „Správná zemědělská praxe“ a následně „Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe“ (PZZSZP) zavádí v zákoně č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a v nařízení vlády 353/2002Sb.k tomuto zákonu. Nedílnou součástí Plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe je Provozní řád zdroje, který je zpracován podle přílohy X. nařízení vlády 356/2002Sb.k tomuto zákonu. Jak PZZSZP tak PŘZ je doplněn přílohami, které usnadňují posuzovateli (Krajskému úřadu) zjistit, jak bude navržený plán plněn. Při sestavování „Plánu“ by se měl zpracovatel poměrně podrobně seznámit se zákonem č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a zvláště s jeho částí, pojednávající o nejlepších dostupných technikách - BAT-technikách, zahrnutých do dokumentu BREF. Tento dokument je zatím zpracován pro kategorie hospodářských zvířat prasata a drůbež. Pro skot doporučené BAT-techniky zatím nejsou stanoveny, ale je možné vycházet ze snižujících technologií pro skot uvedených v NV 353, kde se snižující technologie rovnají ve své podstatě BAT-technikám. Při posuzování využití snižujících technologií, založených na aplikaci biotechnologických přípravků, je vhodné se seznámit s tabulkou „Seznam ověřených přípravků pro snížení emisí amoniaku a zápachu, aplikovaných do krmiva, napájení, na hlubokou podestýlku, rošty, skládky exkrementů, chlévského hnoje, kejdy – uvedeného v Metodických pokynech pro vyplnění „Žádosti o integrované povolení“ pro zařízení, spadající pod působnost zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci pro intenzivní chovy hospodářských zvířat, které vydalo v r. 2003 Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí, nebo na www.vuzt.cz. Při posuzování jednotlivých Plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe je nutné vycházet z jejich úplnosti, správného navržení a uplatnění snižujících technologií (BAT-technik) a správného výpočtu snížení emisí amoniaku z jednotlivých chovů, při skládkování a aplikaci exkrementů hospodářských zvířat.

Text H

1


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. SZP a zákon na ochranu ovzduší

text

H.1

Integrovaný manuál zásad SZP Legislativní základ zásad správné zemědělské praxe ve vztahu k zákonu č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší Schvalování plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdrojů znečišťování ovzduší podle zákona č.86/2002 Sb., jež jsou legislativně zakotveným nástrojem k zajištění přípustné úrovně znečišťování ovzduší na území kraje (republiky) emisemi amoniaku z intenzivních chovů hospodářských zvířat a ze skladování a manipulace s kejdou a statkovými hnojivy (zákon č. 156/1998 Sb. v plném znění), provádějí krajské úřady. Ustanovení o snižování emisí je v přímé návaznosti na Úmluvu EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z r. 1979 (dále jen CLRTAP), jež má za cíl přispět k omezování znečišťování ovzduší prostřednictvím jednotlivých protokolů, jež byly dosud k Úmluvě připojeny. Česká republika se zavázala zajistit přípustné úrovně znečišťování ovzduší přijetím závazků vyplývajících z protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (Göteborský protokol) k CLRTAP, který ČR podepsala 1.12.1999. Cílem Göteborského protokolu je další snížení emisí síry, oxidů dusíku, amoniaku a těkavých organických sloučenin (VOC), které jsou výsledkem antropogenních činností. Jeho Příloha IX. shrnuje Opatření k omezování emisí amoniaku v zemědělství Opatření k omezování emisí amoniaku v zemědělství shrnuje Příloha IX. V tomto dokumentu jsou uvedena Opatření pro omezení emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů, A.Poradenský kodex správné zemědělské praxe (- možnosti omezování emisí amoniaku užitím minerálních hnojiv), B.Hnojiva, C.Využití hnoje, D.Skladování hnoje, E.Ustájení zvířat. Ve všech bodech je lhůta pro zajištění splnění podmínek „do roka po nabytí účinnosti protokolu“, a ratifikace Protokolu Českou republikou byla dokončena 12. srpna 2004. Z hlediska legislativních nástrojů jsou rozhodující hodnoty národního emisního stropu v roce 2010 pro amoniak (80 kt NH3 - Příloha č.1 nařízení vlády č.351/2002 Sb. ve znění NV č. 417/2003 Sb.), doporučené hodnoty krajských emisních stropů v roce 2010 (Příloha č.2 nařízení vlády č.351/2002 Sb. ve znění NV č. 417/2003 Sb.). Nástroje pro regulaci (snížení) emisí amoniaku na území kraje pod úroveň doporučené hodnoty krajského emisního stropu (suma emisí amoniaku ze všech zdrojů na území kraje) jsou především: -

Plány zavedení zásad správné zemědělské praxe (nařízení vlády č.353/2002 Sb. a příloha č.2) Provozní řád zdroje (příloha X nařízení vlády č.356/2002 Sb.) Integrované povolení (zákon č.76/2002 Sb.)

Text H.1

1


Obecně: Uplatňování nejlepších dostupných technik (zákon č.76/2002 Sb., BREF dokumenty, bod 8. přílohy č.2 nařízení vlády č.353/2002 Sb., Metodické pokyny pro vyplnění žádosti o integrované povolení).

Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u zemědělského zdroje znečišťování ovzduší slouží i pro kontrolní činnost orgánů ochrany ovzduší. Podle § 5 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., v platném znění (zákon č. 92/2004 Sb.), u stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis (Nařízení vlády č. 353/2002 Sb.), schvaluje orgán kraje na žádost provozovatele zdroje místo povinnosti dodržovat emisní limit povinnost plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe. Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u zemědělského zdroje znečišťování ovzduší (dále jen Plán) může provozovatel zdroje předložit ke schválení kdykoliv. V jeho vlastním zájmu je, aby se tak stalo co nejdříve, přičemž termín by měl být v souladu s termínem prokazování (měření) emisí amoniaku, neboť Plán je alternativou prokázání dodržování emisních limitů a tomu musí odpovídat i jeho obsah. Nedílnou součástí Plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe je Provozní řád zdroje, který je zpracován podle přílohy č.10 nařízení vlády č. 356/2002 Sb. k tomuto zákonu. Přílohy Provozního řádu: 1. Plán hnojení (seznam pozemků, kam se statková hnojiva aplikují a jejích výměra), 2. Smlouvy o odstraňování produkovaných statkových hnojiv nebo čestné prohlášení o tom, na kterých pozemcích provozovatel hospodaří (provozovatel chovu nemusí vlastnit pozemky), 3. Způsob dopravy statkových hnojiv a jejích aplikace. V případě, že provozovatel zemědělského zdroje znečišťování ovzduší nepředloží ke schválení Plán, ani neprokáže měřením plnění emisních limitů k termínu dle vyhl.č. 356/2002 Sb., může ČIŽP zahájit řízení o uložení sankce. Kontrolní činnost zaměřenou na zdroje znečišťování ovzduší, jejich provozovatele a způsob jejich provozování, nad rámec poplatkové, povolovací a jiné zákonem zvláště do kompetence krajů svěřené aktivity, kraj provádí za spolupráce ČIŽP, případně obcí u malých zdrojů (§ 48 c) zákona o ovzduší). Při posuzování jednotlivých Plánů je nutné vycházet z jejich úplnosti a kvality, včetně uplatnění snižujících technologií, správného výpočtu snížení emisí amoniaku z jednotlivých chovů, při skládkování a aplikaci statkových hnojiv, zejména při způsobu hnojení v rostlinné výrobě (uplatnění nízkoemisních postupů aplikace kejdy, močůvky a hnojůvky; zaorání tuhého hnoje do 24 hodin po jeho rozmetání apod.).

Text H.1

2

Integrovaný manuál zásad SZP Plán je doplněn přílohami, které usnadňují jeho posouzení. Seznam příloh: l. Mapa příslušného regionu s vyznačením umístění farmy, skládek a rozmístění jednotlivých stájí (vlastní situace na provozovně) 2. Výpis z obchodního rejstříku 3. Provozní řád 4. Přílohy provozních řádů 5. Další přílohy dle posouzení správního orgánu. Při přípravě Plánu by se měl zpracovatel podrobně seznámit se zákonem č. 76/2002 Sb. a zvláště s jeho částí, pojednávající o BAT-technikách, zahrnutých do dokumentu BREF pro intenzivní chovy zvířat (http://www.ippc.cz/). Tento dokument je zatím zpracován pro kategorie hospodářských zvířat prasata a drůbež. Pro skot doporučené BAT-techniky zatím nejsou stanoveny, ale je možné vycházet ze snižujících technologií pro skot uvedených v NV č. 353/2002 Sb. Při posuzování využití snižujících technologií, založených na aplikaci biotechnologických přípravků, je vhodné se seznámit s tabulkou „Seznam ověřených přípravků pro snížení emisí amoniaku a zápachu, aplikovaných do krmiva, napájení, na hlubokou podestýlku, rošty, skládky exkrementů, chlévského hnoje, kejdy – uvedeného v Metodických pokynech pro vyplnění „Žádosti o integrované povolení“ pro zařízení, spadající pod působnost zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci pro intenzivní chovy hospodářských zvířat, které vydalo v roce 2003 Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí nebo na internetových stranách Výzkumného ústavu zemědělské techniky (www.vuzt.cz v sekci „životní prostředí“). Odkaz: text F (plány hnojení)

Text H.1

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. SZP a IPPC

text

H.2

Integrovaný manuál zásad SZP Správná zemědělská praxe plynoucí z integrované prevence a omezování znečištění (IPPC) Správná zemědělská praxe z hlediska IPPC je neodmyslitelnou součástí nejlepších dostupných technik (BAT), zahrnující v sobě určité prvky environmentálního řízení společnosti dle environmentálních a kvalitativních norem ISO. Ačkoliv je obtížné přesně vyčíslit její environmentální přínosy ve snížení emisí amoniaku nebo ve snížení spotřeby vody a energie, je zřejmé, že svědomité řízení farmy přispívá ke zlepšení environmentální výkonnosti v intenzivních chovech prasat a drůbeže. Pro zlepšení obecné environmentální výkonnosti slouží na farmách provádění následujících bodů: 1. Stanovení a zavedení vzdělávacích a výcvikových programů pro pracovníky farmy Zaměstnanci farmy by měli být dobře obeznámeni s produkčními systémy a měli by být přesně vyškoleni k vykonávání jejich úkolů za které jsou odpovědni. Měli by být schopni propojit své úkoly a pracovní povinnosti s úkoly ostatních zaměstnanců. To pak může vést k pochopení negativních vlivů technologie na životní prostředí a následků při selhání nebo poruše zařízení. Pravidelné školení a doplňování znalostí se provádí zejména v případech, kdy je zaváděn nový systém nebo při změně produkčního postupu. Zápis ze školení by měl poskytovat přehled a vyhodnocení zkušeností a kvalifikace každého zaměstnance. 2. Vedení záznamů o spotřebě vody a energie, množství chovaných zvířat, vzniklých odpadech a polní aplikaci statkových a organických hnojiv Pravidelný monitoring spotřeby vody, energie (plynu, paliv, elektřiny), množství krmiva, vzniklého odpadu, zapravených hnojiv tvoří základ pro kontrolu a hodnocení jejích spotřeby a využití. Monitoring, kontrola a hodnocení by měly být vztaženy na skupinu hospodářských zvířat, na určité operace a činnosti, kde je možné nalézt oblasti pro jejich neustálé zlepšování. 3. Zpracovávání a aktualizace havarijních plánů pro případ nenadálých havárií nebo znečištění životního prostředí Bezpečnostní plán pro nepředvídané události může pomoci farmáři při řešení nehod a neplánovaných událostí, jako je např. znečištění vody únikem nebezpečných látek. Bezpečnostní plán by měl mimo jiné obsahovat: • • •

Nákres farmy s vyznačením kanalizačního systému a vodních zdrojů, Podrobnosti o dostupném vybavení umístěném na farmě, které může být použito při řešení problémů se znečištěním (např. ucpávky do drenáží, hrazení do kanálů, norné stěny pro zachycení úniků PHM), Telefonní čísla na integrovaný záchranný systém, orgány státní správy, majitele půdy a správce povodí, jichž se daný problém týká.

Text H.2

1


V případě havarijní situace (např. požár, protržení nádrže s kejdou, nekontrolovaný únik močůvky z polního hnojiště nebo úniky oleje, výpadky dodávky energií, nákazové situace apod.) plán postupu pro její nejrychlejší zvládnutí. Po nehodě je důležité přezkoumat postup prací a zhodnotit, které pasáže by měly být zlepšeny.

4. Zavádění programů obnovy a údržby jednotlivých technologických zařízení k zajištění jejich správné funkce Je nezbytné kontrolovat stáje a vybavení tak, aby se zabezpečila jejich správná činnost. Vypracováním a zavedením podrobného programu údržby a oprav se sníží pravděpodobnost výskytu závažných problémů. Zaměstnanci by se měli podrobně seznámit s pro ně dostupnými instrukčními návody a návody k použití. Všechna opatření přispívající k čistotě zařízení mají za následek snížení emisí. Jedná se o vysušování a čištění skladů krmiv, trusných pásů, ustájovacích systémů a vybavení a dalších ploch okolo stáje. Stavby živočišné výroby mohou být vybaveny izolacemi, ventilátory, výdechy, klapkami zpětného tahu, snímači teploty, elektronickou regulací teploty, vlhkosti, zabezpečovacím zařízením, zařízením pro dodávku vody a krmiva a dalšími mechanickými nebo elektrickými mechanismy, které vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu. 5. Přesné plánování faremních činností, jako jsou dodávky materiálů, odkliz odpadů a odběr produktů Plánování faremních činností je důležité z hlediska snížení rizik spojených s neočekávanými událostmi. Plánovanými činnostmi by měly být zejména dodávky paliva, krmiva, průmyslových hnojiv a dalších materiálů (vstupy), produkční procesy, přeprava drůbeže, vajec a dalších produktů a odpadních materiálů z farmy (výstupy). Je potřeba, aby dodávky a subdodávky proběhly v co nejkratší době. 6. Přesné plánování aplikace statkových hnojiv Přesná aplikace hnojiv v sobě zahrnuje celou řadu úkolů a opatření, které potřebují koordinaci: • • • • • •

Hodnocení půdy na kterou budou hnojiva aplikována, stanovení rizika v případě průsaku do vodních zdrojů a rozhodnutí, zda-li vůbec na tuto půdu hnojiva aplikovat. Předcházení aplikace hnojiv v povětrnostních podmínkách, za kterých by mohla být půda vážně poškozena, což může vyvolat řetězovou reakci negativních vlivů na životní prostředí. Stanovení bezpečné vzdálenosti od vodních zdrojů, vrtů apod. Stanovení vhodného aplikačního poměru. Kontrola stavu aplikační techniky a její přizpůsobení k plnění příslušného úkolu. Schválení přepravních tras.

Text H.2

2

Integrovaný manuál zásad SZP • • •

Zajištění dostatečného přístupu ke skladu hnojiv. V pravidelných intervalech kontrola oblastí na které byla hnojiva aplikována z důvodu jejich možného úniku. Obeznámení veškerého personálu s postupy a opatřeními pro případ nepředvídatelných událostí.

Hodnocení: Správná zemědělská praxe z pohledu integrované prevence oproti ostatním „zásadám“ podrobně řeší přesné sledování spotřeby surovin a vody s jejich následnou vazbou na produkci odpadů a emisí. Dále ukládá provozovateli za povinnost vytváření plánů oprav a údržby, jejichž důsledné dodržování má významný vliv na produkci emisí, neboť neuklizená, znečištěná a špatně fungující technologická zařízení se významně podílejí na produkci emisí amoniaku, pachu a dalších zátěžových plynů. Rovněž tvorba, průběžná aktualizace a podrobné seznámení zaměstnanců s opatřeními a postupy uvedenými v havarijních plánech má v případě havárie za následek minimalizaci poškození životního prostředí. Společným průsečíkem Zásad správné zemědělské praxe z pohledu integrované prevence a Nitrátové směrnice je přesné plánování aplikace statkových hnojiv. Oproti Nitrátové směrnici je tato problematika řešena pouze obecnými doporučeními. Správná zemědělská praxe z pohledu integrované prevence se týká zemědělských subjektů živočišné prvovýroby pod působností zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci. Některá ustanovení zásad (aplikace statkových hnojiv) se týká pouze subjektů vlastnících nebo obhospodařujících půdu. Odkaz: text E a F (nitrátová směrnice), CH.2 (havarijní plány)

Text H.2

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. SZP a Göteborgský protokol

text

H.3

Integrovaný manuál zásad SZP Správná zemědělská praxe plynoucí z Göteborgského protokolu Cílem Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (Göteborský protokol) k Úmluvě EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států je omezování a snižování emisí síry, oxidů dusíku, amoniaku a těkavých organických sloučen vznikajících antropogenní činností. V Příloze IX protokolu jsou uvedena opatření k omezování emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů. K uskutečnění stanoveného cíle slouží i Poradenský kodex správné zemědělské praxe -

Hospodaření s dusíkem s respektováním celého dusíkového cyklu. Pro splnění těchto opatření lze plně bez dalších úprav využít Zásady správné zemědělské praxe z pohledu Nitrátové směrnice, která je přesně na tento bod zaměřena, vytvořena a obsahuje veškeré postupy vedoucí k hospodárnému využívání dusíku při hnojení rostlin.

-

Strategie krmení dobytka. Vzhledem k tomu, že opatření týkající se správné výživy a krmení hospodářských zvířat vedoucích ke snížení obsahu vyloučeného dusíku a fosforu, jsou považovány za nejlepší dostupnou techniku BAT, lze veškerá požadovaná opatření čerpat z BREF pro intenzivně chovaná prasata a drůbež. Jedná se zejména o krmení fázovými krmivy s obsahem aminokyselin (Lysin, Methionin apod.) Dále lze využít ověřené postupy krmení biotechnologickými přípravky, upevňujících vazbu dusíkatých látek v exkrementech.

-

Nízkoemisní způsob hnojení. Pro popis vhodných technologií lze jednak využít popis technologií uvedených v „V. Řídícím dokumentu kontrolních technik k prevenci a snížení emisí amoniaku“ , přijatém Výkonným orgánem na jeho sedmnáctém zasedání (rozhodnutí 1999/1) nebo rovněž v Referenčním dokumentu o nejlepších dostupných technikách.

-

Nízkoemisní způsob skladování hnojiv. Některá opatření jsou uvedena jednak v Nitrátové směrnici a jednak BREF dokumentu. Jedná se zejména o různé typy pokrývání a zastřešování skladů statkových hnojiv, což ovšem z ekonomických důvodů nelze všeobecně aplikovat. Pro snižování emisí amoniaku do ovzduší lze využít i aplikaci ověřených biotechnologických prostředků.

-

Nízkoemisní způsob ustájení zvířat. Pro intenzivně chovanou drůbež a prasata jsou tyto technologie uvedeny v BREF jako nejlepší dostupné techniky BAT. Analýzou dokumentu bylo zjištěno, že uvedené technologické systémy navazují na téměř shodné technologie uvedené již jednak v „V. Řídícím dokumentu kontrolních technik k prevenci a snížení emisí amoniaku“ a jednak v příručkách pro zavádění BATNECC pro chovy drůbeže a prasat. Obsahem příruček je vysvětlení pojmů BATNEEC a parametry pro jejich stanovení, zejména parametry pro snížení emisí, snížení produkce odpadní vody, odpadů a obalů. Dále jsou zde obecně představeny nejběžněji používané systémy ustájení drůbeže a opatření pro dosažení již zmíněného snížení emisí, zejména zápachu při zpracování, skladování, přepravě a zapravování

Text H.3

1

Integrovaný manuál zásad SZP drůbežích exkrementů. Jedná se předchůdce Referenčního dokumentu o BAT. U chovů skotu se při snižování emisí amoniaku vychází zejména ze zkušeností s technologiemi používanými v chovech prasat. Doposud nebyl vytvořen žádný soubor snižujících technologií specifických pouze pro chovy skotu.

-

Možnosti snižování emisí amoniaku užitím minerálních hnojiv. V současné době jsou minerální hnojiva poměrně ekonomická nákladná, navíc je v některých oblastech, kde jsou provozovány intenzivní chovy hospodářských zvířat, nadbytek statkových hnojiv, které je nutné vhodným způsobem odstranit a využít. Dále bylo zjištěno, že půdní struktura trpí nedostatkem organických látek, čímž dochází ke zvýšení eroze, zhutnění půdy apod. Opatření při snižování emisí amoniaku užitím minerálních hnojiv se jeví jako nevhodná.

Hodnocení: Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe (dále jen Plán) z pohledu Göteborgského protokolu je zaměřen zejména na přijetí takových opatření, která prokazatelně vedou ke snížení emisí amoniaku ze zemědělských zařízení. Požadované snížení je dáno přílohou IX protokolu a má za cíl snížit emise amoniaku při ustájení hospodářských zvířat o 20%, při skladování statkových hnojiv o 40% a při jejich aplikaci na zemědělskou půdu o 30% oproti referenčním technologiím. K těmto účelům byly v Nařízení vlády 353/2002 Sb. k zákonu na ochranu ovzduší vytvořeny seznamy (tabulky) referenčních a snižujících technologií. K těmto seznamům nebyl ovšem oficiálně vypracován jejich podrobný popis, případně vypracováno stanovisko jejich použitelnosti v podmínkách ČR. Většina těchto technologií je plně kompatibilní s BAT technikami uvedenými v BREF dokumentu dle zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci. Chybějící popis a ekonomické vyjádření jejich použitelnosti v podmínkách ČR často vedlo k neúměrným požadavkům ze strany státních orgánů na jejich zavedení v zemědělských zařízeních bez ohledu na poznámku uvedenou v Protokolu, týkající se technické a ekonomické dostupnosti. Tomuto trendu nepříznivě nahrála i chyba v NV 353/2002 Sb., kde tyto technologie byly uvedeny pro jednotlivé kategorie jako „vyžadované“ nikoliv „doporučené“. Týká se to zejména zastřešení kejdových jímek nebo polních hnojišť. Pro zavedení Plánu zásad správné zemědělské praxe do chovů hospodářských zvířat dle definice uvedené v Příloze č.2 k Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. je nezbytné využít jednak opatření uvedená v Zásadách správné zemědělské praxe z pohledu Nitrátové směrnice, ale i z pohledu integrované prevence. Zároveň je nutné v zemědělském zařízení ze seznamu snižujících technologií vhodnou a dostupnou technologii vybrat a tuto pak důsledně provozovat a udržovat. Seznam bodů, které je potřeba vyplnit při zpracovávání Plánu, uvedených v Příloze č.2 k NV 353/2002 Sb. je vhodným vodítkem pro zajištění všech opatření plynoucích z Göteborgského protokolu. Aby tato opatření ovšem byla účinná a důsledně dodržovaná musí být vytvořen systém kontrolních bodů, na které je potřeba se při kontrolní činnosti ze strany státních orgánů zaměřit. V jedné z následujících kapitol je

Text H.3

2

Integrovaný manuál zásad SZP na příkladu zpracovaného Plánu vytvořen návrh kontrolních bodů, které by měly být kontrolovány. Dle §11 odst.1 písm. r) zákona 86/2002 Sb. je povinností provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje dle §5 odst. 8, tzn. pokud orgán kraje uloží povinnost zavedení a plnění Plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe provozovateli zemědělského stacionárního zařízení, místo povinnosti dodržovat emisní limity. Dle NV 353/2002 Sb. příloha 2 provozovatel znečišťování dle bodu 1 této přílohy (zvláště velké, velké a střední zdroje znečišťování) prokazují dodržování emisních limitů autorizovaným měřením podle Vyhlášky 356/2002 Sb. a podle této přílohy, pokud nepředloží krajskému úřadu žádost s návrhem Plánu. Dle Vyhlášky MŽP 356/2002 Sb. dle § 7 odst.1 se emise zjišťují měřením, popřípadě výpočtem pokud se od měření upustilo v případech, kdy nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší. Dle § 8 odst. 2 Vyhlášky MŽP 356/2002 Sb. se jednorázové měření provádí u zvláště velkých zdrojů dle přílohy č. 14, tzn. 1 krát ročně, pokud není plněn Plán zásad správné zemědělské praxe, u velkých zdrojů 1 krát ročně a u středních zdrojů jednou za 5 let. U velkých a středních zdrojů znečišťování ovšem v této vyhlášce chybí podmínka, pokud není zaveden Plán. Je zde rozpor mezi NV 353 a Vyhláškou 356. Odkaz: text E a F

Text H.3

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. Kategorizace zemědělských zdrojů znečišťování ovzduší

text

H.4


Kategorizace zemědělských zdrojů Dosavadní praxe přinesla poznatky o nutnosti změnit kategorizaci zemědělských zdrojů znečišťování z původního rozdělení daného následujícím přehledem dle počtu kusů: 1.1 zařízení pro chov drůbeže: a) Zařízení pro intenzivní chov drůbeže s projektovanou kapacitou ustájení od 40 000 kusů – zvláště velký zdroj b) Zařízení pro chov drůbeže s projektovanou kapacitou ustájení od 20 000 do 39 999 kusů – velký zdroj c) Zařízení pro chov drůbeže s projektovanou kapacitou ustájení od 1 000 do 19 999 kusů – střední zdroj 1.2 zařízení pro chov prasat: a) Zařízení pro intenzivní chov prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení od 2 000 kusů nebo od 750 kusů prasnic – zvláště velký zdroj b) Zařízení pro chov prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení od 1 000 do 1 999 kusů nebo od 300 do 749 kusů prasnic – velký zdroj c) Zařízení pro chov prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení od 500 do 999 kusů nebo od 150 do 299 kusů prasnic – střední zdroj 1.3 zařízení pro stájový chov skotu: a) Zařízení pro intenzivní chov skotu s projektovanou kapacitou ustájení od 1 000 kusů – zvláště velký zdroj b) Zařízení pro chov skotu s projektovanou kapacitou ustájení od 500 do 999 kusů – velký zdroj c) Zařízení pro chov skotu s projektovanou kapacitou ustájení od 180 do 499 kusů – střední zdroj Zcela zásadní problém vzniká při kategorizaci chovu, kde je v jednom zařízení chováno několik kategorií hospodářských zvířat, např. drůbež a skot. Často vyskytujícím případem je chov prasat a prasnic na jedné farmě, kdy počet u obou kategorií může být podlimitní než je udána tabelární hodnota, tzn. zařazení odpovídá např. střednímu zdroji znečišťování, nicméně celková vyprodukovaná emise amoniaku je již na úrovni velkého zdroje znečišťování. Nikde není legislativně podchyceno, která kategorie zvířat je rozhodující pro zařazení do příslušné kategorie zdroje znečištění.

Text H.4

1

Integrovaný manuál zásad SZP Další problémy vznikají při kategorizaci specializovaných chovů, jako jsou líhně drůbeže, kde projektovaná kapacita chovu zařazuje příslušný zdroj do např. zvláště velkého zdroje, ale celková produkovaná emise amoniaku od jednodenních kuřat je na úrovni malého zdroje znečišťování. Nutno poznamenat, že např. u jednodenních kuřat doposud emisní faktory nebyly stanoveny. Proto je navrženo, aby při novelizaci NV 353/2002 Sb. v příloze č. 2 byla provedena kategorizace zemědělských zdrojů znečišťování podle potenciálně vyprodukovaných emisí amoniaku. U jednotlivých kategorií hospodářských zvířat, se za použití projektované kapacity ustájených zvířat v příslušné kategorii a emisních faktorů, uvedených v bodě 6 přílohy č. 2, vypočte skutečná potenciální produkce emisí amoniaku a celková emise ze zařízení, která bude rozhodující pro zařazení do příslušné kategorie zdroje znečištění bude tvořena součtem dílčích emisí. V následující tabulce je uveden přehled projektované kapacity chovů (ks), odpovídací nové kategorizaci zemědělských zdrojů. Tab. 1 Kategorizace vybraných zdrojů znečišťování pro chovy hospodářských zvířat Kategorie zvířat

Limitní projektovaná kapacita chovů pro jednotlivé zdroje znečištění (ks) střední velké malé zvlášť velké

drůbež a králíci

prasata

skot

do 4,999 t NH3.rok

dojnice jalovice telata býci selata prasnice březí prasnice prasata výkrm nosnice brojleři krůty kachny a husy králíci

do 199 299 299 299 749 399 249 699 18 999 27 999 8 999 8 999 5 999

-1

od 5 do 9,999 t NH3.rok

od 200 300 300 300 750 400 250 700 19 000 28 000 9 000 9 000 6 000

Z výše uvedené tabulky lze zemědělských zdrojů znečišťování:

-1

-1

od 10 do 13,999 t NH3.rok

do 399 599 599 599 1 499 799 499 1 299 36 999 55 999 16 999 16 999 11 999

vytvořit

zcela

od 400 600 600 600 1 500 800 500 1 300 37 000 56 000 17 000 17 000 12 000

do 599 899 899 899 2 499 1 299 799 1 999 55 999 83 999 25 999 25 999 17 999

jednoduchou

nad 14 t NH3.rok

-1

nad 600 900 900 900 2 500 1 300 800 2 000 56 000 84 000 26 000 26 000 18 000

kategorizaci

1) Zvláště velký zdroj znečišťování – celková roční emise amoniaku nad 14 t NH3.rok-1 2) Velký zdroj znečišťování – celková roční emise amoniaku od 10 do 13,999 t NH3.rok-1 3) Střední zdroj znečišťování – celková roční emise amoniaku od 5 do 9,999 t NH3.rok-1 4) Malý zdroj znečišťování – celková roční emise amoniaku do 4,999 t NH3.rok-1 Při výpočtu emisí by se mělo vycházet z projektované kapacity ustájení. Byla-li by vzata hodnota skutečně chovaných hospodářských zvířat nebo průměrná roční hodnota počtu ustájených zvířat, mohlo by během po sobě následujících letech,

Text H.4

2

Integrovaný manuál zásad SZP v závislosti na obsazenosti stájových prostor, docházet k požadavkům na změnu kategorizace zemědělského zdroje. Nová kategorizace zdrojů znečišťování je v souladu s Nařízením vlády č. 368/2003 Sb. o integrovaném registru znečišťování (IRZ), do kterého mají povinnost hlásit údaje zdroje produkující nad 10 t emisí amoniaku ročně, tzn. v tomto případě velké a zvláště velké zdroje znečišťování.

Text H.4

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. Plán zavedení zásad SZP

text

H.5


Vzorový Plán zavedení správné zemědělské praxe s vyznačením a zdůvodněním kontrolních bodů

Provozovatel: Chovatel a.s., U potoka 12, 101 00 Praha 10, IČ 00 12 34 56

Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe

Dle Nařízení vlády č. 353 k zákonu č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší

Provozovna: Plán zásad správné zemědělské praxe je komplexně zpracován pro všechny farmy v rámci akciové společnosti

Zpracovatel: Ing. František Bejček - zootechnik Lhota u jezera 1, 027 13 Suchá Hora tel: 608 123 456 E – mail: [email protected]

Lhota u jezera, květen 2004

Text H.5

1


ÚDAJE A – I JSOU POSTUPNĚ ZPRACOVÁNY ZVLÁŠŤ PRO JEDNOTLIVÉ FARMY. ÚDAJE J – R JSOU KOMPLEXNĚ ZPRACOVÁNY V RÁMCI CELÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI.

1) Farma chovu dojnic Lhota u Jezera a1) Kategorie: Zařízení pro chov skotu - amoniak Skupina: Velký zdroj – projektovaná kapacita stáje 564 ks Název: Farma chovu dojnic Lhota u jezera, Umístění: Lhota u jezera, 027 13 Suchá Hora, Kraj Středočeský Popis zdroje podle údajů provozní evidence: znečišťující látka – amoniak. Výstup znečišťujících látek do ovzduší - štěrbiny hřebenového větrání. a2) Kategorie: Tepelný zdroj – SO2, CO, NOx Skupina: Malý zdroj Název: Teplovzdušný agregát ERMAF DP 75 Umístění: Dojírna u stáje výše uvedeného chovu dojnic Popis zdroje podle údajů provozní evidence: znečišťující látka – SO2, CO, NOx spalované palivo – zemní plyn. Výstup znečišťujících látek do ovzduší – štěrbiny hřebenového větrání a3) Kategorie: Čerpací stanice Skupina: Malý zdroj znečišťování Název: Čerpací stanice pohonných hmot - nafta Umístění: Areál farmy chovu dojnic Lhota u jezera Popis zdroje podle údajů provozní evidence: znečišťující látka – VOC. Výstup znečišťujících látek do ovzduší - 1 pistole výdejového stojanu čerpací stanice ADAST.

* Kontrolní bod: Při návštěvě zařízení kontrolní orgán zkontroluje soulad mezi skutečným stavem a údaji uvedenými v Plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe. Jedná se zejména o kontrolu formálních údajů, jako je přesný název zařízení, jeho adresa a umístění. Dále bude kontrolována projektovaná kapacita pro jednotlivé kategorie hospodářských zvířat na jejímž základě je zařízení zařazeno do příslušné kategorie zdrojů znečišťování ovzduší. b) Podrobný technický popis zdroje a používaných technologických postupů: Systém větrání: Ve stáji je instalováno hřebenové gravitační větrání s bočním přívodem čerstvého vzduchu. Na přívodních otvorech jsou nainstalovány ochranné sítě, které mohou být nahrazeny smáčenými rohožemi pro ochlazování přiváděného vzduchu v letních měsících.

Text H.5

2


* Kontrolní bod: Kontrolní orgán vizuálně zkontroluje stav ventilačního systému. U gravitačního systému zejména stav ochranných sítí. U podtlakových a přetlakových ventilačních systémů je potřeba vizuálně zkontrolovat stav ventilátorů. Silně znečištěné ventilátory nebo ventilátory s chybějícími lopatkami neplní svoji funkci a může dochází k lokálnímu zvyšování koncentrace emisí zápachu a ostatních zátěžových plynů. Stav ventilačního systému je rovněž detektorem dodržování provozního řádu, plánů údržby, očisty a obnovy zařízení. Systém vytápění: Stáj není vytápěna. Rybinová dojírna je v případě potřeby v zimních měsících vytápěna plynovým teplovzdušným agregátem ERMAF DP 75 o výkonu 70 kW. Palivem je zemní plyn, hmotnostní koncentrace v suchých spalinách obsahujících 3 % O2 je u CO2 88 mg.m-3 a u NOx 160 mg.m-3. Celkový instalovaný výkon je 70 kW. Jedná se o malý spalovací zdroj. Systém napájení: Ve stáji jsou instalovány elektricky vyhřívané napájecí žlaby.

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán vizuálně zkontroluje stav napájecího systému. Úniky vody způsobují u podestýlkových provozů zvlhčování podestýlky, které vede ke zvyšování produkce emisí amoniaku. U roštových systémů dochází ke zbytečnému zvyšování produkce kejdy. Obecně jsou úniky vody v rozporu se Správnou zemědělskou praxí z pohledu integrované prevence a omezování znečištění. Systém krmení: Je uplatňováno celoroční krmení (směsná krmenná dávka - dávka ze siláže, senáže, sena, jadrného krmiva a minerálních doplňků). Krmivo je zakládáno do krmných žlabů dvakrát denně samojízdným krmným vozem FRASCO o objemu 14 m3. Systém odklizu exkrementů: Šípová shrnovací lopata shrnuje exkrementy a moč (kejdu) do podroštových odtokových kanálů, ve kterých je instalováno dávkovací zařízení na dávkování biotechnologických přípravků pro omezení emisí amoniaku, zápachu a zamezení sedimentace tuhých částic v kejdě. Ze sběrné jímky je kejda přečerpávána do laguny, odkud je ošetřená kejda vyvážena třetí osobou na pole za účelem hnojení. Při aplikaci kejdy se používá aplikační technika umožňující přímou aplikaci kejdy na povrch půdy – vlečené hadice. V příloze je uveden protokol o nepropustnosti kejdové jímky. Chlévská mrva z podestýlaných stájí je 1 krát za 5-6 týdnů vyhrnována čelním nakladačem mimo stáje a odvezena na polní hnojiště, kde je zformována do kuželové hromady a ponechána do vytvoření přírodní krusty. Fermentovaný hnůj slouží jako hnojivo. Technologie odklizu a manipulace s kejdou odpovídá požadavkům na BAT techniku. Plán hnojení je přílohou provozního řádu.

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán vizuálně zkontroluje stav systému pro odkliz exkrementů. Poškozená shrnovací lopata nebo dlouhodobým používáním opotřebené povrchy podroštových kanálů neplní svojí funkci, dochází k ulpívání zbytků exkrementů, ze kterých unikají emise Text H.5

3

Integrovaný manuál zásad SZP amoniaku. Rovněž dlouhodobě zanesené a neprůchodné kejdové kanály jsou zdrojem emisí a zápachu. Při předávání statkových hnojiv třetí osobě za účelem hnojení, je nutné doložit smlouvu o odběru nebo je-li smlouva uzavřena ústní dohodou, pak např. předávacím protokolem, potvrzením o odběru apod. Provozovatel rovněž předloží kontrolnímu orgánu plán rozvozu a aplikace statkových hnojiv (plán hnojení) zpracovaný nejlépe dle Zásad správné zemědělské praxe plynoucí z Nitrátové směrnice. Plán hnojení musí být aktuální. U podestýlkových provozů kontrolní orgán zkontroluje na polním hnojišti uloženou podestýlku. Tato by měla být zformována do kuželových hromad, nemělo by docházet k únikům močůvky. Polní hnojiště musí být umístěno v oblasti, kde nehrozí ohrožení povrchových nebo podzemních vod. Systém veterinární asanace: Veterinární asanace budov se provádí vždy po ukončení chovného cyklu, podle asanačního plánu.

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán si nechá předložit smlouvu o provádění veterinární asanace oprávněnou osobou, nebo oprávnění k provádění této činnosti. Jedná se zejména o případ, kdy jedním ze způsobů veterinární asanace je tzv. plynování stáje. Nenadálý únik plynu do ovzduší nebo vstup do zaplynovaného prostoru může vést k poškození zdraví a životního prostředí. c) Způsob ustájení a projektovaná kapacita ustájení hospodářských zvířat: Projektovaná kapacita ustájení: 564 kusů. Dojnice jsou ustájeny ve volné boxové, bezstelivové produkční stáji o rozměrech: délka: 139 m, šířka: 31,5 m, výška: 9,5 m s částečně roštovou betonovou podlahou, vybavenou matracovými loži. Dále jsou dojnice ustájeny ve volných stájích na hluboké podestýlce s možností volného pohybu do prostorných výběhů. Pro dojení dojnic slouží rybinová dojírna Alfa Laval uspořádaná do 2x12 stání. d) Způsob odvádění znečišťujících látek do vnějšího prostředí: Ve stáji je instalováno hřebenové gravitační větrání, tzn. emise jsou odváděny do ovzduší přes hřebenové štěrbiny umístěné na střeše produkční stáje ve výšce 9,5 m. e) Dosavadní provozní řád zpracovaný podle § 11 odst. 2 zákona 86/2002 Sb. jedná-li se o zvláště velký či velký zdroj: Přiložený provozní řád je zpracován podle osnovy dané přílohou č.10 dle Nařízení vlády 356 k zákonu č. 86 / 2002 Sb. o ochraně ovzduší. Provozní řád podle tohoto nařízení nebyl před jeho účinností zpracován. f) Návrh provozního řádu pro období uplatňovaní plánu: Je přílohou tohoto plánu.

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán zkontroluje aktuálnost provozního řádu a jeho soulad s vlastním provozem.

Text H.5

4

Integrovaný manuál zásad SZP Dle Vyhlášky MŽP č. 356/2002 Sb. provozní řád zpracovává pouze velký a zvláště velký zdroj znečišťování. Dle navržené novely NV 353/2002 Sb. by provozní řád měl zpracovávat i střední zdroj znečišťování ovzduší. g) Dosavadní způsob zjišťování emisních koncentrací znečišťujících látek a množství vypouštěných znečišťujících látek: Před zpracováním provozního řádu byly emise amoniaku pro potřebu hlášení a placení poplatků za znečišťování ovzduší vypočítávány pomocí emisních faktorů a průměrného stavu sledované kategorie zvířat. Pro potřeby zpracování provozního řádu a ověření BAT techniky skladování a aplikace kejdy bylo provedeno v kejdové jímce jednorázové kontinuální měření emisí amoniaku.

Znečišťující látka Amoniak SO2 NOx CO VOC

Celkové roční množství vystupující ze zařízení rok 2003 (t.r-1) 8,2000 0,0120 0,0053 0,0087 0,0093

h) Kopie protokolů o autorizovaných měřeních emisí provedených u zdroje podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti zákona: Měření emisí amoniaku nebylo do dne nabytí účinnosti zákona prováděno.

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán zkontroluje předložený protokol o autorizovaném měření emisí amoniaku, bylo-li provedeno. Provozovatel rovněž předloží ke kontrole protokoly o autorizovaných měřeních emisích SO2, NOx, CO u ostatních zdrojů znečišťování ovzduší – např. kotelny. i) Údaje v souhrnné provozní evidenci, zejména celkové množství vypouštěných emisí amoniaku vykazovaná za uplynulé 2 roky: Rok 2002 2003

Množství amoniaku (kt.rok-1) 13,8 8,2

Způsob zjištění uvedeného množství Výpočtem 1) Kontinuálním měřením 2)

Zdroj údajů: 1) Souhrnná provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší za rok 2002 a 2003. 2) Protokol z měření emisí amoniaku

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán zkontroluje vedení provozní evidence zdroje znečišťování a splnění povinnosti hlášení údajů do příslušných registrů. Důvodem je často chybné vedení evidence a hlášení silně podhodnocených údajů, které přetrvávají z období, kdy byly emise amoniaku zpoplatňovány.

Text H.5

5


2) Výkrmna prasat Mokrá Lhota a1) Kategorie:

Zařízení chovu prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení menší než 500 ks Skupina: Malý zdroj – projektovaná kapacita stáje 200 ks Název: Výkrmna prasat Mokrá Lhota Umístění: Mokrá Lhota 36, 261 35 Blažejov, Kraj Středočeský Popis zdroje podle údajů provozní evidence: znečišťující látka – amoniak. Výstup znečišťujících látek do ovzduší – odsávací ventilátory umístěné ve stropních ventilátorech.

b) Podrobný technický popis zdroje a používaných technologických postupů intenzivního chovu hospodářských zvířat: Systém větrání: Ve stáji je instalován automatický podtlakový systém větrání s bočním přívodem čerstvého vzduchu pomocí ventilačních klapek umístěných na bocích výkrmové haly. Stájový vzduch je odveden z objektu pomocí automaticky řízených stropních ventilátorů, umístěných ve výšce cca 5 m nad okolním terénem. Systém vytápění: Výkrmové haly nejsou vytápěny. Provozní budova je v zimních měsících vytápěna elektrickými akumulačními kamny. Systém napájení: Ve stáji je instalován samostatný napájecí systém s miskovými napáječkami a současně je použit systém mokrého krmení. Systém krmení: Je použit systém krmení tekutými krmivy z centrálně umístěné míchárny krmných směsí MOBIDAS. Namíchané fázové krmivo je přivedeno do krmných žlabů pomocí centrálního faremního rozvodu krmných směsí, osazeného výdejními ventily. Systém odklizu exkrementů: V zařízení je využit systém odklizu exkrementů pomocí šípových lopat do centrálního úložiště kejdy typu Vítkovická věž průměru 9 m. Po naplnění jímky je kejda odčerpána a vyvážena na pole za účelem hnojení.

Systém veterinární asanace: Veterinární asanace stájí se provádí vždy po ukončení chovného cyklu, v závislosti na obratu stáda. Po vyskladnění prasat se provede mechanické očištění stáje, následované omytí technologie pomocí tlakové vody. Nakonec se provede desinfekce objektů pomocí desinfekčních prostředků. c) Způsob ustájení a projektovaná kapacita ustájení hospodářských zvířat: Výkrmová prasata jsou ustájena v bezstelivových kotcích o rozměrech 4,8 x 2 m s částečně roštovou betonovou podlahou. Roštová podlaha je tvořena litinovými rošty. O rozměrech 1,1 x 2 m.

Text H.5

6

Integrovaný manuál zásad SZP d) Způsob odvádění znečišťujících látek do vnějšího prostředí: Ve stáji je instalován podtlakový systém větrání, emise jsou odváděny do ovzduší přes stropní odtahové ventilátory umístěné ve výšce cca 5 m nad okolním terénem. e) Dosavadní provozní řád zpracovaný podle § 11 odst. 2 zákona 86/2002 Sb. jedná-li se o zvláště velký či velký zdroj: Jelikož se jedná malý zdroj znečišťování, nevztahuje se na toto zařízení povinnost zpracovat provozní řád dle podle § 11 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb. f) Návrh provozního řádu pro období uplatňovaní plánu: Nerelevantní. g) Dosavadní způsob zjišťování emisních koncentrací znečišťujících látek a množství vypouštěných znečišťujících látek: Emise amoniaku pro potřebu hlášení poplatků za znečišťování ovzduší jsou vypočítávány pomocí emisních faktorů a průměrného stavu sledované kategorie zvířat.

Znečišťující látka Amoniak

Celkové roční množství vystupující ze zařízení – rok 2003 (t.r-1) 4,814

h) Kopie protokolů o autorizovaných měřeních emisí provedených u zdroje podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti zákona: Měření emisí amoniaku nebylo prováděno. i) Údaje v souhrnné provozní evidenci, zejména celkové množství vypouštěných emisí amoniaku vykazovaná za uplynulé 2 roky: Rok 2002 2003

Množství amoniaku (kt.rok-1) 4,784 4,814

Zdroj údajů: 2003.

Text H.5

1)

Způsob zjištění uvedeného množství Výpočtem 1) Výpočtem 1)

Souhrnná provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší za rok 2002 a

7


ÚDAJE A – I JSOU POSTUPNĚ ZPRACOVÁNY ZVLÁŠŤ PRO JEDNOTLIVÉ FARMY. ÚDAJE J – R JSOU KOMPLEXNĚ ZPRACOVÁNY V RÁMCI CELÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI. j) Referenční nebo snižující technologie podle bodu 8 přílohy č. 2 vyhl. č. 353/2002 Sb. pro chovy hospodářských zvířat, skládky chlévského hnoje a kejdy a způsoby zapravení na pole, u kterých je deklarován emisní hmotnostní tok amoniaku do vnějšího ovzduší, a které budou v rámci plánu u zdroje instalovány. Porovnání stávající technologie chovu s navrženou snižující technologií. Uvedení termínu realizace jako změny při využívání technologického zařízení ve smyslu § 17, odst. 2, písm. f) zákona: Pro posuzování účinků technologií snižující emise amoniaku do ovzduší byly vzaty v úvahu Referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách v rámci zákona č.76/2002 Sb. o integrované prevenci a nařízení vlády č. 353/2002 Sb. k zákonu č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší. Stájové prostředí v chovech skotu: V zařízení s roštovým ustájením se využívá systém odklizu exkrementů pomocí shrnovacích lopat do podroštových sběrných kanálů. Tato operace je prováděna pravidelně automaticky ve dvou až šestihodinových intervalech. Deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab.8 viz. NV 353/2002 Sb. je až 50%. Na farmě Lhota u Jezera se do podroštových kanálů aplikuje biotechnologický přípravek, který upevňuje vazbu dusíkatých látek na exkrementy a který podle přiloženého měření emisí amoniaku v kejdových jímkách snižuje emise z kejdy o 68%. Tato technologie byla také ověřena na kejdě prasat. V zařízení s podestýlaným ložem se na farmě Lhota u Jezera na hlubokou podestýlku aplikuje rovněž biotechnologický přípravek pro upevnění vazby dusíkatých látek na exkrementy. V chovech prasat tato ověřená technologie umožňuje snížení emisí amoniaku průměrně o 40%, z čehož lze přepokládat, že v chovech skotu je tento požadavek rovněž zaručen. Stájové prostředí v chovech prasat: V zařízeních s částečně roštovým ustájením se využívá systém odklizu exkrementů pomocí shrnovacích lopat do podroštových sběrných kanálů. Tato operace je prováděna pravidelně automaticky jednou denně. Deklarované procento snížení emisí amoniaku dle Referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách (BREF) je až 40% oproti referenční technologii, kterou je plně roštové ustájení prasnic a prasat.

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán zkontroluje a porovná v zařízení provozované snižující technologie s referenčními technologiemi uvedenými v NV 353/2002 Sb. nebo v Referenčním dokumentu o nejlepších dostupných technikách pro intenzivní chov drůbeže a prasat. Snižující technologie musí být v provozuschopném stavu a musí být pravidelně udržovaná.

Text H.5

8

Integrovaný manuál zásad SZP Při využívání ověřených biotechnologických přípravků provozovatel kontrolnímu orgánu doloží jejich pravidelný odběr v množství odpovídajícímu počtu chovaných zvířat nebo množství produkovaných statkových hnojiv, např. předložením faktury nebo doložením vlastností nakupovaného krmiva. Důvodem je častý případ, kdy provozovatel zavedl tuto snižující technologii, ale provozoval ji pouze do doby, než měřením prokázal její snižující účinky nebo než mu byl schválen Plán zavedení správné zemědělské praxe.Po této o dalšího dávkování upustil a do stájových prostorů pouze „vystavil“ prázdné obaly. Skladování exkrementů: Kejda - na farmě Lhota u Jezera byla oproti referenční technologii – skladování a aplikace neošetřené kejdy v r. 2003 zavedena snižující technologie ošetření kejdy biotechnologickým prostředkem aplikovaným do podroštových sběrných kanálů. Provedené měření prokázalo požadované 40 % snížení emise amoniaku. Na farmě výkrmu prasat Mokrá Lhota, provozující rovněž kejdové hospodářství doposud nebyla z finančních důvodů tato technologie zatím zavedena a snížení emisí amoniaku je docíleno až při procesu zapravování na půdu. Hluboká podestýlka – je na farmě Lhota u Jezera pravidelně ošetřována biotechnologickým přípravkem. Snížení emisí amoniaku je až 40%. Po vyhrnutí a odvezení na polní hnojiště je zformována do kuželových hromad a ponechána v klidu do vytvoření přírodní krusty. Deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab.8 viz. NV 353/2002 Sb. je až 50%. Aplikace exkrementů: Kejda - provozovatel nevlastní pozemky vhodné k aplikaci kejdy v rámci plánu hnojení a na základě smluvního vztahu ji předává oprávněné osobě, která ji na vlastních pozemcích aplikuje jako hnojivo. Pro aplikaci kejdy je používáno zařízení vybavené vlečenými botkami ZUNHAMMER o objemu 12,5 m3 a rozpětí ramen 9 m k přímé aplikaci na povrch travních porostů, kde snížení emisí amoniaku dosahuje až 40% dle tab.8 viz. NV 353/2002 Sb. oproti referenční technologii – rozstřik kejdy. Chlévský hnůj (zfermentovaná hluboká podestýlka) je rovněž předáván oprávněné osobě a v rámci plánu hnojení rozmetán na pole a během 24 hodin zapraven do půdy. Výsledný efekt snížení emisí amoniaku dle tab.8 viz. NV 353/2002 Sb. dosahuje až 60% oproti referenční technologii.

* Kontrolní bod: Kontrolní orgán zkontroluje i odběratele statkových hnojiv, zda-li je provozovatel skutečně předává subjektu, který je aplikuje na zemědělskou půdu. Důvodem je zajištění kontinuálního sledování toku zbytkové biomasy od jejího vzniku po její využití. Zároveň by odběratel statkových hnojiv měl prokázat uplatnění snižujících technologií při jejich aplikaci. Zkontrolovat lze např. provozní deník aplikační techniky. k) Další technickoorganizační opatření: Pro zlepšení obecné environmentální výkonnosti na farmách jsou prováděny následující činnosti, jež jsou v souladu s BAT technikami. • Stanovování a zavádění vzdělávacích a výcvikových programů pro pracovníky farmy

Text H.5

9

Integrovaný manuál zásad SZP • • • • •

Vedení záznamů o spotřebě vody, energie, PHM a ostatních surovin, množství chovaných zvířat, vzniklých odpadech a polní aplikaci hnojiv Vedení a aktualizace havarijních plánů pro případ nenadálých havárií nebo znečištění životního prostředí Zavádění programů obnovy a údržby zařízení k zajištění jeho správného chodu a zařízení udržujícího čistotu Plánování činností, jako jsou dodávky materiálů, odkliz odpadů a odběr produktů Plánování řádného aplikování exkrementů na pole s ohledem na ochranná pásma

* Kontrolní bod: Zavádění výše uvedených bodů je doposud povinné pouze pro zařízení pod působností zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci, jako jedna z podmínek plnění BAT. Jedná se o prvky pocházející z environmentálního systému řízení podniku, který je doposud dobrovolným nástrojem ochrany životního prostředí. Kontrolní orgán pouze zkontroluje vedení a aktuálnost havarijních plánů pro případ nenadálých havárií a znečištění životního prostředí. i) Spalovací zdroje, zdroje nezemědělských technologií, případně spalovny odpadů provozované v areálu zemědělského zdroje: • spalovací zdroj – hořák teplovzdušného agregátu ERMAF GP 75 • v areálu zemědělského zdroje není provozován žádný jiný zdroj nezemědělské technologie • v areálu zemědělského zdroje není provozována spalovna odpadů m) Vyhodnocení snížení emisí amoniaku a pachových látek jako výsledek plnění plánu: Farma Lhota u Jezera

Amoniak % snížení Množství produkovaných emisí po (kt.rok-1) emisí aplikaci snižujících technologií (kt.rok-1) 8,2 40 4,92

Mokrá Lhota Celkem

4,81 13,01

40

2,886 7,806

Uplatnění snižující technologie: • Emise amoniaku jsou po uplatnění technologie ošetření kejdy a hluboké podestýlky biotechnologickým prostředkem sníženy průměrně o 40%, tj. o 3 280 kg NH3.rok-1 na 4 920 kg NH3.rok-1. • Emise amoniaku jsou po uplatnění technologie pravidelného odklizu kejdy sníženy průměrně o 40%, tj. o 1 924 kg NH3.rok-1 na 2 886 kg NH3.rok-1. • Emise amoniaku jsou dále po uplatnění technologie přímého zapravení kejdy do orné půdy injektáží sníženy o 80%, tj. o 2 309 kg NH3.rok-1 na 577 kg NH3.rok-1. • Pozn. na farmě Lhota u Jezera v úvahu nebylo bráno snížení emisí při pravidelném odklizu kejdy a hluboké podestýlky a při jejich aplikaci na pole, neboť pro snížení emisí je rozhodující primárně použitá technologie.

Text H.5

10

Integrovaný manuál zásad SZP n) Termín zahájení plnění plánu: Květen 2004. o) Termíny a způsob kontrol průběžného plnění plánu: Termíny jsou stanoveny rozhodnutím schvalovacího orgánu. p) Termíny či lhůty doplňování plánu: Plán je třeba doplnit po každém zásahu do technologie nebo změně technologie, a to vždy nejpozději do 3 měsíců. Průběžně je plán aktualizován 1 x ročně. r) Majitel a provozovatel: V příloze je uveden výpis z obchodního rejstříku. Provozovatel: Kontaktní osoba:

Ing. František Bejček - zootechnik

Telefon/Fax:

222 224 224

Mobil:

737 201 200

Provozovna:

Lhota u Jezera 027 13 Suchá Hora

Schválil a podepsal: ………………………………………

Krajský úřad:

Krajský úřad příslušného kraje

Schválil a podepsal:

Seznam příloh k Plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe: 1. 2. 3. 4.

Mapa příslušného regionu (zaznamenáno umístění farmy a skládek) Výpis z obchodního rejstříku Provozní řád Přílohy provozního řádu

V

Text H.5

11


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zásady SZP dle NV č. 353/2002 Sb. Provozní řád velkého zdroje znečišťování

text

H.6


Vzorový provozní řád velkého zdroje znečišťování

Provozovatel: Chovatel a.s., U potoka 12, 101 00 Praha 10, IČ 12 34 56

Provozní řád velkého zdroje znečišťování

Dle § 11 odst. 2) zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší

Provozovna: Farma chovu dojnic Lhota u jezera, 027 13 Suchá Hora, Kraj Středočeský

Předseda představenstva: Ing. Petr Novák

…………….……………. Podpis statutárního zástupce

Platnost provozního řádu: od 1.6.2004

Lhota u jezera, Květen 2004 Popis technologie zdroje znečišťování ovzduší a popis technologie snižující emise:

Text H.6

1

Integrovaný manuál zásad SZP Dle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší je zdrojem znečišťování ovzduší zařízení pro intenzivní chov dojnic s projektovanou kapacitou ustájení od 500 kusů – velký zdroj. Tento zdroj nespadá do kategorie 6.6. přílohy č. 1 zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci. Znečišťujícími látkami jsou: 1. amoniak vznikající při ustájení dojnic – běžný provozní stav 2. amoniak vznikající při skladování kejdy – běžný provozní stav 3. amoniak vznikající při aplikaci kejdy na pole – běžný provozní stav, prováděno smluvně oprávněnou osobou 4. NOx, SO2, CO2 vznikající při spalování plynu pro vytápění dojírny – běžný provozní stav 5. VOC vznikající při provozu čerpací stanice – běžný provozní stav V případě havárie nebo poruchy v zařízení nevznikají žádné další emise. Systém ustájení: Projektovaná kapacita ustájení: 564 kusů. Dojnice jsou ustájeny ve volné boxové, bezstelivové produkční stáji o rozměrech: délka: 139 m, šířka: 31,5 m, výška: 9,5 m s částečně roštovou betonovou podlahou, vybavenou matracovými loži. Dále jsou dojnice ustájeny ve volných stájích na hluboké podestýlce s možností volného pohybu do prostorných výběhů. Pro dojení dojnic slouží rybinová dojírna Alfa Laval uspořádaná do 2x12 stání. Systém větrání: Ve stáji je instalováno hřebenové gravitační větrání s bočním přívodem čerstvého vzduchu. Na přívodních otvorech jsou nainstalovány ochranné sítě, které mohou být nahrazeny smáčenými rohožemi pro ochlazování přiváděného vzduchu v letních měsících. Systém vytápění: Stáj není vytápěna. Rybinová dojírna je v případě potřeby v zimních měsících vytápěna plynovým teplovzdušným agregátem ERMAF DP 75 o výkonu 70 kW. Palivem je zemní plyn, hmotnostní koncentrace v suchých spalinách obsahujících 3 % O2 je u CO2 88 mg.m-3 a u NOx 160 mg.m-3. Celkový instalovaný výkon je 70 kW. Jedná se o malý spalovací zdroj. Systém napájení: Ve stáji jsou instalovány elektricky vyhřívané napájecí žlaby. Systém krmení: Je uplatňováno celoroční krmení TMR (směsné krmení, dávka ze siláže, senáže, sena, jaderného krmiva a minerálních doplňků). Krmivo je zakládáno do krmných žlabů dvakrát denně samojízdným krmným vozem FRASCO o objemu 14 m3. Systém odklizu exkrementů: Šípová shrnovací lopata shrnuje exkrementy a moč (kejdu) do podroštových odtokových kanálů, v kterých je instalováno dávkovací zařízení na dávkování biotechnologických přípravků pro omezení emisí amoniaku, zápachu a zamezení sedimentace tuhých částic v kejdě. Ze sběrné jímky je kejda přečerpávána do laguny, odkud je ošetřená kejda vyvážena třetí osobou na pole za účelem hnojení. Při aplikaci kejdy se používá aplikační technika umožňující přímou aplikaci kejdy na povrch půdy – vlečené hadice.

Text H.6

2

Integrovaný manuál zásad SZP Chlévská mrva z podestýlaných stájí je 1 krát za 5-6 týdnů vyhrnována čelním nakladačem mimo stáje a odvezena na polní hnojiště, kde je zformována do kuželové hromady a ponechána do vytvoření přírodní krusty. Fermentovaný hnůj slouží jako hnojivo. Technologie odklizu a manipulace s kejdou odpovídá požadavkům na BAT techniku. Plán hnojení je přílohou provozního řádu. Systém veterinární asanace: Veterinární asanace budov se provádí vždy po ukončení chovného cyklu, podle asanačního plánu. Snižující technologie: Hluboká podestýlka je průběžně ošetřována biotechnologickým prostředkem a po fermentaci na polním hnojišti rozmetána a do 24 hod. zaorána. Systém pravidelného odklizu kejdy, její ošetření biotechnologickými látkami, aplikace na pole a zejména uspořádání systému větrání, které mají největší vliv na produkci amoniaku jsou z hlediska emisí amoniaku plně v souladu se snižujícími technologiemi dle Nařízení vlády 353/2002 Sb. k zákonu č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší. Použitý sytém vytápění dojírny je v současnosti nejefektivnějším systémem pro vytápění objektů intenzivního chovu hospodářských zvířat. Zpracovávané suroviny a spalovaná paliva: Suroviny: Zpracovávanými surovinami v zařízení jsou jednotlivá krmiva, určená pro výkrm dojnic. Skladovaná krmiva nemají na emise do ovzduší vliv. Dalšími v zařízení používanými látkami jsou desinfekční prostředky používané podle asanačního plánu. Palivo:

Spalovaným palivem je zemní plyn – výhřevnost 33,4 GJ/tis. m3. Zařízení pro spalování zemního plynu - teplovzdušné agregáty typu ERMAF DP 75 splňují emisní limity. V zařízení se nespalují ani jiným způsobem nevyužívají žádné odpady. Palivo se využívá pouze na vytápění dojírny. Popis technologických operací prováděných se surovinami: Krmivo se používá k výkrmu dojnic. Použitím vyvážené krmné dávky lze docílit v zažívacím traktu dojnic vyšší konverzi krmiva a snížení obsahu živin vyloučených v exkrementech, což má za následek snížení tvorby emisí amoniaku. Jiná krmná aditiva snižující emise amoniaku nejsou ani do krmiva, ani do napájecí vody přidávána. V budoucnu se uvažuje o aplikaci biotechnologických látek do napájecí vody. Výstupy z technologie: Produkty: Finálním produktem je mléko.

Text H.6

3

Integrovaný manuál zásad SZP Odpady: Produkovanými odpady ze zařízení jsou: 20 01 21 zářivky a jiný odpad obsahující rtuť, 20 03 01 směsný komunální odpad, 20 01 39 plasty, 15 01 06 směsné obaly, 02 01 06 zvířecí exkrementy, moč a hnůj (pozn. nejedná se o odpad, řídí se zákonem o hnojivu) a živočišné konfiskáty (pozn. řídí se zákonem o veterinární péči). Znečišťujícími látkami jsou: Znečišťující látka

Celkové roční množství vystupující ze zařízení rok 2003 (t.r-1) Amoniak 8,2000 SO2 0,0120 NOx 0,0053 CO 0,0087 VOC 0,0093 Výstupem znečišťující látek do ovzduší jsou štěrbiny hřebenového větrání, viz. popis ventilačního systému. Výstupem VOC do ovzduší je 1 pistole výdejového stojanu čerpací stanice. Popis zařízení pro kontinuální měření emisí: V provozovně není instalováno zařízení pro kontinuální měření emisí amoniaku. Pro zemědělské provozy chovu hospodářských zvířat tato zařízení nejsou technicky ani ekonomicky dostupná. Měření emisí bylo provedeno jednorázovým kontinuálním měřením po dobu 24 hodin v jímkách pro skladování kejdy. Protokol o měření je přílohou provozního řádu. Operace při kterých může dojít v zařízení v případě havárie k nárůstu emisí do ovzduší: K nárůstu emisí amoniaku do ovzduší by mohlo dojít pouze v případě poruchy systému pro odklízení exkrementů a ventilačního systému, kdy by došlo k prudkému nárůstu koncentrace amoniaku, což by mohlo způsobit zhoršení zdravotního stavu dojnic a obsluhy. V případě požáru čerpací stanice může dojít k produkci emisí tvořených spalováním ropných látek. Jiné havarijní stavy nejsou definovány. Způsob předcházení havárií a poruchám: Preventivní opatření: V ustájení se každý den pravidelně kontroluje teplota, otevření a čistota ventilačních klapek, napájecí a krmný systém a systém osvětlení. V dojírně se denně kontroluje chod teplovzdušného agregátu, dojicí, chladicí a mycí zařízení. Obsluha dojírny je podrobně seznámena s obsluhou jednotlivých zařízení. V příloze provozního řádu je uveden plán údržby a oprav zařízení. Poruchy technologických celků – systém odklizu exkrementů: Údržba farmy po zjištění příčin poruchu odstraní sama nebo zavolá servisní firmu.

Text H.6

4

Integrovaný manuál zásad SZP Poruchy technologických celků – vytápění a větrání: Jestliže obsluha zjistí u teplovzdušného agregátu jakoukoliv odchylku od standardního stavu, okamžitě jej vypne a upozorní vedení farmy. Údržba farmy po zjištění příčin poruchu odstraní sama nebo zavolá servisní firmu. Poruchy technologických celků – dodávka el. energie: V případě výpadku el. energie a zastavení činnosti odklízecího zařízení a vyhřívání napájecích žlabů je automaticky po 3 min. po přerušení dodávky el. energie spuštěn náhradní zdroj – dieselagregát Deutz 320 kW. Funkčnost dieselagregátu je pravidelně jednou týdně kontrolována jeho automatickým spuštěním a kontrolou chodu po dobu min. 10 min. V případě poruchy údržba farmy po zjištění příčin poruchu odstraní sama nebo zavolá servisní firmu. Veterinární asanace: K předcházení úniku vody z napájecích žlabů a během veterinární asanace údržba pravidelně kontroluje stav uzavíracích klapek. Smluvní firma provádějící asanaci stájového objektu postupuje dle asanačního řádu zařízení. Mytí a čištění dojírny je zajištěno čisticím automatem s přesným dávkováním vody, mycích a desinfekčních prostředků. Požár: V případě požáru obsluha vypne hlavní přívod el. energie a plynu a okamžitě volá hasičský záchranný sbor. Do příjezdu požární jednotky s ohledem na ochranu zdraví osob a ustájených zvířat provede primární zásah všemi dostupnými prostředky. Školení obsluhy: Obsluha zařízení je pravidelně každý rok školena a zkoušena z problematiky BOZP. Při nástupu nového zaměstnance je tento ihned seznámen s provozním řádem zařízení a s obecnými zásadami BOZP. U zaměstnanců obsluhujících tlakové nádoby se provádí opakované školení min. 1x za 2 roky. U zaměstnanců obsluhujících plynové zařízení se provádí opakované školení min. 1x za 3 roky. Revize zařízení: V zařízení se provádí pravidelné revize a zkoušky technických zařízení: u elektrických zařízení min. 1x za 2 roky, hromosvody min. 1x za 2 roky, tlakové nádoby 1x ročně, plynová zařízení min. 1x za 3 roky. Osoby jež nejsou zaměstnanci farmy: Zaměstnanci společností provádějící smluvním způsobem údržbu, exkurze a osoby oprávněné dle platné legislativy vstupovat na území provozovny (např. ČIŽP, krajský hygienik apod.) jsou ústně upozorněni obsluhou farmy na možná rizika spojená se vstupem do objektů. Vzhledem k charakteru provozu – intenzivní chov hospodářských zvířat, se tyto osoby musí podřídit požadavkům obsluhy na zajištění zoohygienických požadavků a veterinární ochrany chovaných zvířat, musí použít provozovatelem předložené ochranné pomůcky nebo projít hygienickou smyčkou.

Text H.6

5

Integrovaný manuál zásad SZP Způsob a četnost seřizování zařízení ke spalování paliv: Na zařízení ke spalování paliv smí pracovat pouze osoba proškolená. Způsob a četnost seřizování se provádí dle návodu k obsluze daného zařízení. Definice poruch a havárií s dopadem na ovzduší a jejich odstraňování: Viz. výše. Opatření, přijatá provozovatelem ke zmírnění důsledků havárií a poruch: Viz. výše. Uvedení postupů provozovatele při zmáhání havárií a odstraňování poruch: Viz. výše. Výjimečná a zvláštní ustanovení a ujednání: Doposud nebyla definována. Situace, operace a stavy – neplnění stanovených emisních limitů: Nepředpokládá se, že by došlo při běžných provozních stavech výše popsaných zařízení k neplnění emisních limitů. Způsob vedení a kontroly údajů závazných pro sledování plánu snížení emisí, plánu zavedení správné zemědělské praxe, plnění emisního stropu: Zařízení je provozováno v souladu s nejlepšími dostupnými technikami BAT a další snížení emisí, bez omezení provozu, již není v současnosti možné. Plán snížení emisního stropu a plán snížení emisí proto nebyl vypracován. Zařízení je provozováno dle zásad správné zemědělské praxe z hlediska ovzduší i z hlediska ochrany vod. Zařízení nespadá pod zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci. Způsob a rozsah podávání hlášení o havárii nebo poruše orgánům ochrany ovzduší: V případě vzniku nákazy nebo v případě poruchy technologických zařízení v takovém rozsahu, že dojde k onemocnění dojnic v důsledku zvýšené koncentrace amoniaku, ihned po zjištění havarijní situace telefonicky upozorní jednatel společnosti orgány ochrany ovzduší a orgány státní veterinární správy na vzniklou situaci (přičemž udá své jméno a přesnou adresu zařízení, čas a rozsah havárie, prognózu následné situace) a konzultuje s nimi další postup tak, aby bylo minimalizováno ohrožení životního prostředí jako celku. Jednatel společnosti následně svolá všechny zaměstnance, informuje je o vzniklé situaci a nařídí organizaci provozu v mimořádných podmínkách.

Text H.6

6

Integrovaný manuál zásad SZP Informování veřejnosti: Nejbližší obcí je Lhota u jezera. Veřejnost je v případě výše popsané havárie informována prostřednictvím obecního úřadu, kterého jednatel o dané situaci informuje. OBECNÍ ÚŘAD Lhota u Jezera Krásná 20 262 42 Lhota u Jezera tel.:……………………………………………… 222 123 123 tel.:……………………………………………… 222 124 124

Spojení na kompetentní orgány ochrany ovzduší: KRAJSKÝ ÚŘAD Středočeského Kraje – odbor životního prostředí a zemědělství, oddělení ochrany ovzduší a odpadů Zborovská 11 P.O.BOX č. 59 150 21 Praha 5 tel.:……………………………………………… 257 280 215 tel.:……………………………………………… 257 280 638 tel.:……………………………………………… 257 280 653 ČESKÁ INSPEKCE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ oblastní inspektorát Praha - oddělení ochrany ovzduší Dělnická 12 170 04 Praha 7 tel.:……………………………………………… 723 310 997 tel.:……………………………………………… 602 442 280

KRAJSKÁ VETERINÁRNÍ SPRÁVA pro Středočeský kraj inspektorát Benešov Černoleská 1929 256 01 Benešov tel.:……………………………………………… 317 723 011

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM POLICIE tel.:.………………………………… 158 ZÁCHRANNÁ SLUŽBA tel.:….…………..… 155 HASIČI tel.:…………………………………… 150

Text H.6

7

Integrovaný manuál zásad SZP Spojení na servisní organizace a jiná důležitá tel. čísla: Předseda a.s. tel.:.………………………………602 602 602 Veterinář tel.:………………………………….. 777 455 555 Poruchy – voda tel.:…………………………….777 455 556 Poruchy – el. energie tel.:………………………777 455 557 Poruchy – technologie tel.:……………………..777 455 558 Přílohy provozního řádu: I) II) III) IV)

Plán hnojení a rozvozový plán Smlouva o prováděném vývozu kejdy za účelem hnojení Protokol o měření emisí amoniaku Plán oprav a údržby zařízení

Vyjádření a rozhodnutí orgánů státní správy: Přílohy k provoznímu řádu – I) Plán hnojení a rozvozový plán Obecně by plán aplikace a rozvozu statkových hnojiv měl být plně v souladu se zásadami správné zemědělské praxe z hlediska Nitrátové směrnice. Obsahem plánu by měly být minimálně seznamy a mapové soubory pozemků, na které jsou statková hnojiva aplikována, výměra a množství zapravovaných statkových hnojiv. Dále by měly být vyznačeny příjezdové komunikace k těmto pozemkům a uvedena technika pro převoz a aplikaci statkových hnojiv. Přílohy k provoznímu řádu – II) Smlouva o odběru statkových hnojiv -

smluvně musí být zajištěn odběr celého ročního vyprodukované množství statkových hnojiv, nebo musí být doložena celková plocha vlastních pozemků, na něž budou statková hnojiva aplikována (viz. plán hnojení).

Přílohy k provoznímu řádu – III) Protokol o měření emisí amoniaku •

autorizované měření emisí amoniaku by mělo být provedeno prostředky pro kontinuální měření a doba měření by měla být 24 hod. Při měření emisí amoniaku jinými metodami by mělo být odebráno alespoň 8 vzorků ve tříhodinových intervalech.

Přílohy k provoznímu řádu – IV) Plán oprav a údržby zařízení Obecně by plán oprav a údržby zařízení měl pro jednotlivé technologické celky obsahovat četnost kontrol funkčnosti zařízení, způsob a četnost jeho čištění a seřizování. Pro tyto operace by měly být uvedeny odpovědnosti jednotlivých pracovníků za provádění příslušných operací.

Text H.6

8


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs)

text

CH

Integrovaný manuál zásad SZP Úvod Texty CH.1 až CH.18 popisují problematiku zákonných požadavků na hospodaření (SMRs) jako jedné složky cross compliance. Postavení cross compliance v reformě Společné zemědělské politiky Reforma Společné zemědělské politiky poskytuje zemědělcům větší volnost při rozhodování, které rostlinné a živočišné komodity budou preferovat. To znamená, že podpory již nebudou vázány výhradně na produkci (decoupling). Větší důraz bude kladen na otázky životního prostředí, zdraví a potravinové bezpečnosti. Jedním z důsledků reformy Společné zemědělské politiky je skutečnost, že zemědělci budou mít větší zodpovědnost vůči stavu životního prostředí a zdraví lidí, zvířat a rostlin. Větší zodpovědností v podobě dodržování vybraných předpisů vůči životnímu prostředí a zdraví lidí, zvířat a rostlin bude podmíněno vyplácení podpory v systému Single Payment Scheme (SPS). Tato provázanost ohleduplného a šetrného hospodaření zemědělců vůči životnímu prostředí a zdraví s poskytováním podpor je v zásadách reformy Společné zemědělské politiky nazývána jako cross compliance. Nedodržování předpisů a pravidel týkajících se cross compliance může vést ke snížení nebo úplnému zamítnutí platby na farmu. Cross compliance a dotace Reforma SZP má za cíl rovněž zjednodušit administraci a kontrolu žádostí v rámci jednotlivých přímých plateb. Formou tohoto zjednodušení je zavedení tzv. jednotné platby na farmu (SPS – Single Payment Scheme). Pravidla týkající se SPS jsou uvedena v Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003. Podmínkou pro přijetí podpory v rámci SPS a obecně přímých plateb je dodržování předpisů a pravidel tvořících cross compliance. Seznam přímých plateb včetně SPS, kterých se týká cross compliance, je uveden v příloze I Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003. Evropské předpisy týkající se cross compliance Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003 Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004 Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 ze dne 17. prosince 2003 Dvě složky cross compliance Cross compliance má dvě složky: -

dobrý zemědělský a environmentální stav (GAEC) zákonné požadavky na hospodaření (SMRs)

Odkaz: text D (GAEC), texty CH.1 až CH.18 (SMRs)

Text CH

1

Integrovaný manuál zásad SZP Cross compliance v České republice Dodržování cross compliance se uplatňuje v systému přímých plateb (plné schéma přímých plateb nebo zjednodušené platby na plochu – SPS nebo v případě nových členských zemích v podobě jednotné platby na plochu – SAPS). České republiky se týká jednotná platba na plochu (SAPS), kde podmínkou poskytnutí platby je dodržení dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC). Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) vstoupí v platnost jako podmínka poskytnutí dotací k datu 1.1.2005, 1.1.206 a 1.1.2007 (viz seznam SMRs) v zemích, které zavedli systém SPS nebo mají plné schéma přímých plateb. České republiky se problematika SMRs jako podmínky poskytnutí platby bude týkat po zavedení SPS platby a po vyrovnání úrovně přímých plateb se zeměmi EU-15. Nicméně směrnice a nařízení tvořící zákonné požadavky na hospodaření jsou plně transponovány do národní legislativy (tzn. že vznikly nové předpisy nebo stávající předpisy byly novelizovány) a zemědělci jsou povinni je dodržovat, ale zatím bez vazby porušení těchto předpisů na poskytnutí dotací, pokud není některý předpis obsažen v jiných požadavcích (např. GAEC, zásady SZP, minimální standardy pro operační program apod.)

Text CH

2

Integrovaný manuál zásad SZP Seznam předpisů tvořících zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) A.

Použitelné od 1. 1. 2005

Životní prostředí Směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně 1. volně žijících ptáků (Úř. věst. č. L 103, 25. 4. 1979, s. 1)

Článek 3, čl. 4 odst. 1, 2, 4, články 5, 7 a8

2.

Směrnice Rady 80/68/EHS ze dne 17. prosince 1979 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami (Úř. věst. č. L 20, 26. 1. 1980, s. 43)

Články 4 a5

3.

Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství (Úř. věst. č. L 181, 4. 7. 1986, s. 6)

Článek 3

4.

Směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Úř. věst. č. L 375, 31. 12. 1991, s. 1)

Články 4 a5

5.

Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. č. L 206, 22. 7. 1992, s. 7)

Články 6, 13, 15 a čl. 22 písm. b)

Veřejné zdraví a zdraví zvířat Identifikace a evidence zvířat 6.

Směrnice Rady 92/102/EHS ze dne 27. listopadu 1992 o identifikaci a evidování zvířat (Úř. věst. č. L 355, 5. 12. 1992, s. 32)

Články 3, 4a5

7.

Nařízení Komise (ES) č. 2629/97 ze dne 29. prosince 1997, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 820/97, pokud jde o ušní značky, evidenci hospodářství a pasy v rámci systému identifikace a evidence skotu (Úř. věst. č. L 354, 30. 12. 1997, s. 19)

Články 6 a8

8.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a registrace skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97 (Úř. věst. č. L 204, 11. 8. 2000, s. 1)

Články 4 a7

8a.

Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 ze dne 17. prosince 2003 o systému identifikace a registrace ovcí a koz a o úpravě Nařízení (ES) č. 1782/2003 a Směrnic 92/102/EHS a 64/432/EHS (Úř. Věst. č. L 5, 9. 1. 2004, s. 8)

Články 3, 4a5

Text CH

3


B.

Použitelné od 1. 1. 2006 Veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin

9.

Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. č. L 230, 19. 8. 1991, s. 1)

Článek 3

10. Směrnice Rady 96/22/ES ze dne 29. dubna 1996 o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat a o zrušení směrnic 81/602/EHS, 88/146/EHS a 88/299/EHS (Úř. věst. č. L 125, 23. 5. 1996, s. 3)

Články 3, 4, 5 a 7

11. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 o stanovení obecných zásad a požadavků právních předpisů v oblasti potravin, o vytvoření Evropského orgánu pro nezávadnost potravin a stanovení postupů, pokud jde o nezávadnost potravin (Úř. věst. č. L 31, 1. 2. 2002, s. 1)

Články 14, 15, čl. 17 odst. 1, články 18, 19 a 20

12. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. č. L 147, 31. 5. 2001, s. 1)

Články 7, 11, 12, 13 a 15

Oznamování nákaz 13. Směrnice Rady 85/511/EHS ze dne 18. listopadu 1985, kterou se zavádějí opatření Společenství pro tlumení slintavky a kulhavky (Úř. věst. č. L 315, 26. 11. 1985, s. 11)

Článek 3

14. Směrnice Rady 92/119/EHS ze dne 17. prosince 1992, kterou se zavádějí obecná opatření Společenství pro tlumení některých chorob zvířat a zvláštní opatření týkající se vezikulární choroby prasat (Úř. věst. č. L 62, 15. 3. 1993, s. 69)

Článek3

15. Směrnice Rady 2000/75/ES ze dne 20. listopadu 2000 o zvláštních ustanoveních týkajících se tlumení a eradikace katarální horečky ovcí (Úř. věst. č. L 327, 22. 12. 2000, s. 74)

Článek 3

Text CH

4


C.

Použitelné od 1. 1. 2007

Řádné zacházení se zvířaty 16. Směrnice Rady 91/629/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (Úř.věst. č. L 340, 11. 12. 1991, s. 28)

Články 3 a4

17. Směrnice Rady 91/630/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (Úř. věst. č. L 340, 11. 12. 1991, s. 33)

Článek 3 a čl. 4 odst. 1

18. Směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (Úř. věst. č. L 221, 8. 8. 1998, s. 23)

Text CH

Článek 4

5

Integrovaný manuál zásad SZP Seznam zákonných požadavků na hospodaření se stručným obsahem dotčených článků Směrnice Rady 79/409/EHS ochrana, obnova a vytváření stanovišť vybraných ptačích druhů v ptačích oblastech i mimo ně zabránit poškozování ptačích stanovišť zabránit v usmrcování ptáků, jejich vajec a hnízd Směrnice Rady 80/68/EHS zákaz vypouštění vybraných látek do vod Směrnice Rady 86/278/EHS pravidla používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí Směrnice Rady 91/676/EHS dobrovolné dodržování zásad správné zemědělské praxe povinné dodržování akčních programů Směrnice Rady 92/43/EHS plány péče vypracované pro dotčené lokality (samostatné nebo integrované do jiných plánů) Směrnice Rady 92/102/EHS pravidla evidence hospodářství a zvířat (skot, ovcí a koz) pravidla používání ušních známek (u skotu, u jiných zvířat než skot) pravidla pro označování zvířat Nařízení Komise (ES) č. 2629/1997 prováděcí pravidla pro evidenci a označování skotu obsah průvodních listů skotu obsah evidence skotu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 označování zvířat stájový registr zvířat Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 pravidla pro označování a evidenci ovcí

Text CH

6

Integrovaný manuál zásad SZP Směrnice Rady 91/414/EHS pravidla pro uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh pravidla pro řádné používání přípravků na ochranu rostlin zásady správné rostlinolékařské praxe Směrnice Rady 96/22/ES zákaz používání vybraných látek hormonální povahy zákaz držet, porážet nebo uvádět na trh zvířat obsahující zakázané vybrané látky výjimky při podávání některých látek zvířatům Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 požadavky na bezpečnost potravin požadavky na bezpečnost krmiv odpovědnosti výrobců potravin a krmiv sledovatelnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 zákaz krmení přežvýkavců bílkovinami získanými ze savců oznamování případů BSE opatření při výskytu BSE Směrnice Rady 85/511/EHS povinné a neprodlené oznamování výskytu slintavky a kulhavky Směrnice Rady 92/119/EHS povinné a neprodlené oznamování výskytu Směrnice Rady 2000/75/ES povinné a neprodlené oznamování výskytu katarální horečky ovcí Směrnice Rady 91/629/EHS minimální požadavky na nově budované a rekonstruované provozy pro chov telat uplatnění výjimek Směrnice Rady 91/630/EHS minimální požadavky na nově budované a rekonstruované provozy pro chov prasat uplatnění výjimek Směrnice Rady 98/58/ES podmínky chovu a držení zvířat

Text CH

7

Integrovaný manuál zásad SZP Transpozice evropských předpisů do národní legislativy Evropské předpisy (směrnice a nařízení) jsou transponovány do národní legislativy formou vydáním nových předpisů nebo novelizací stávajících předpisů (euronovely). Transpozice evropských předpisů a uvedení souvisejících a provádějících předpisů je uvedena v textech CH.1 až CH.18. Kontrola zákonných požadavků na hospodaření Jednotlivé předpisy (zákony a vyhlášky) tvořící zákonné požadavky na hospodaření jsou v našich podmínkách v současné době kontrolovány příslušnými kontrolními a dozorovými orgány (ÚKZÚZ, SVS, SZPI, ČIŽP, orgány ochrany veřejného zdraví apod.). Tyto specializované kontrolní orgány po provázení plnění zákonných požadavků na hospodaření a poskytování finančních dotací budou spolupracovat s platební agenturou (SZIF) a poskytovat ji informace o plnění zákonných požadavků na hospodaření. Platební agentura následně vyhodnotí nejen plnění podmínek pro poskytování dotací, ale přestupky a nedostatky na úseku zákonných požadavků na hospodaření.

Text CH

8


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Směrnice o ochraně volně žijících ptáků

text

CH.1

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků Transpozice do národní legislativy Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání Jednotlivá nařízení vlády týkající se ptačích oblastí Výklad Zásady zemědělských opatření v péči o významné ptačí druhy zemědělské krajiny Ptačí druhy, charakteristické pro otevřenou zemědělskou krajinu Koroptev polní (Perdix perdix) Křepelka polní (Coturnix coturnix) Bažant obecný (Phasianus colchicus) Moták lužní (Circus pygargus) Moták pochop (Circus aeruginosus) Poštolka obecná (Falco tinnuculus) Káně lesní (Buteo buteo) Chřástal polní (Crex crex) Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) Bekasina otavní (Gallinago gallinago) Vodouš rudonohý (Tringa tetanus) Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) Sova pálená (Tyto alba) Kalous ušatý (Asio otus) Kalous pustovka (Asio flammeus) Sýček obecný (Athene noctua) Dudek chocholatý (Upupa epops) Mandelík hajní (Coracias garrulus) Krutihlav obecný (Jund torquilla) Strakapoud malý (Dendrocopos minor) Skřivan polní (Alauda arvensis) Chocholouš obecný (Galerida cristata) Konipas luční (Motacilla flava) Strnad luční (Emberiza calandra) Strnad obecný (Emberiza citrinella) Strnad zahradní (Emberiza hortulana) Linduška úhorní (Anthus campestris) Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) Ťuhýk obecný (Lanius collurio) Rákosník zpěvný (Acrocephallus palustris)

Text CH.1

1

Integrovaný manuál zásad SZP Sedmihlásek hajní (Hipplais icterina) Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) Budníček menší (Phylloscopus collybita) Lejsek šedý (Muscicapa striata) Bramborníček černohlavý (Saxicola torquta) Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) Drozd kvíčala (Turdus pilaris) Zvonek zelený (Carduelis chloris) Stehlík obecný (Carduelis carduelis) Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) Vrabec polní (Pazder montanus) Biotopy otevřené zemědělské krajiny využívá řada dalších ptačích druhů k získávání potravy, např. : Volavka popelavá (Ardea cinerea) Čáp bílý (Ciconia ciconia) Husa velká (Anser anser) Racek chechtavý (Larus ridibundus) Holub hřivnáč (Columba palumbus) Puštík obecný (Strix aluco) Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) Konipas bílý (Motacilla alba) Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)

Faktory odpovědné za úbytek ptáků zemědělské krajiny •

• • •

Text CH.1

Ztráta pestrosti krajiny (scelování pozemků ve velké souvislé lány, likvidace mezí, odstraňování remízků, solitérních stromů, alejí, keřů, meliorace půdy a zánik biotopů vlhkých luk, omezený sortiment plodin na velkých plochách). Snižování potravní nabídky ptáků v zemědělské krajině (herbicidy, insekticidy, úbytek strnišť ponechávaných přes zimu do jara). Snížení úspěšnosti hnízdění ptáků v zemědělské krajině (ničení hnízd na zemi a ptačích mláďat těžkou zemědělskou technikou, kumulace toxických látek z pesticidů v tělech ptáků). Ztráta kvality biotopů (husté setí a vysoké dávky živin způsobují neprostupnost porostů plodin, nedostatek plevelných druhů rostlin jako potravy pro bezobratlé a ptáky na ně vázaných, ztráta orientace v obrovských polních lánech, nedostatek úkrytů a hnízdních příležitostí, zánik hnízdních biotopů jako jsou např. extenzivní pastviny nebo vlhké extenzivní louky s drobnými mokřady a tůněmi, nepřítomnost starých stromů s dutinami pro hnízdění v zemědělské krajině).

2

Integrovaný manuál zásad SZP Základní typy agro-environmentálních opatření ve prospěch ptáků na orné půdě Potravní pásy Jde o jednoduché opatření, přitom velmi účinné pro podporu volně žijících ptáků v zemědělské krajině. Různě široké pásy (3 – 12 m) na okrajích polí, oseté směsí tradičních avšak dnes již málo obvyklých plodin. Ve směsi je vhodné použít : pohanka, proso seté, žito, kapusta. Jako doplňkovou plodinu lze použít : len, mák, lupinu, další obiloviny. Pásy jsou osety na jaře a ponechávány do jara následujícího roku bez jakéhokoliv zásahu. Zakázáno je především ošetřovat pásy pesticidy. Potravní pásy poskytují zrnožravým ptákům pestrou nabídku semen od konc léta po celou zimu, v chemicky neošetřených pásech se vyskytuje více hmyzu – potravy pro mláďata polních ptáků. Plodiny užívané ve směsi klíčí později takže v době vyvádění mláďat koroptví mohou být potravní pásy jediné plochy bez vegetace, kde mohou koroptví kuřata po nepříznivém počasí osychat, v zimě tvoří naopak pásy důležité úkryty ptáků. Travnaté okraje oraných polí Pásy na okrajích polí o šířce 3 – 12 m oseté směsí trav. Pásy jsou vysety na podzim nebo zjara. V prvním roce je přípustné kosit trávu vícekrát, další roky již pouze jednou ročně, v ideálním případě pro ptáky jen jedenkrát za dva roky, vždy v období od poloviny července do poloviny srpna. Nesmí se používat pesticidy. Vhodnými druhy trav jsou : jílek vytrvalý, kostřava černá, lipnice luční, bojínek luční, ovsík vyvýšený. Travnaté na okrajích orné půdy slouží jako důležité hnízdiště pro ptáky v zemědělské krajině v zemědělské krajině, kteří hnízdí na zemi (koroptve, skřivani…), jako významný potravní zdroj a jako důležité úkryty. Ochranné okraje polí Pásy vymezené na okrajích obilných polí o šířce 6 m. Na ochranném pásu se pěstuje stejná plodina jako na celém poli, ale bez použití hnojiv a nesmí se zde používat žádné insekticidy, herbicidy pouze ve zcela vyjímečných a odůvodněných případech. Na podzim se sklízí úroda z ochranného pásu běžným způsobem. Pásy lze umístit i na okopaniny, luskoviny a olejniny. Toto opatření je určeno především pro přežití a rozvoj vzácných druhů plevelných rostlin (koukol polní, chrpa modrá, hlaváček letní aj.).Více hmyzu a plevelných rostlin výrazně zlepšuje potravní podmínky pro mláďata i dospělé polních ptáků.

Text CH.1

3

Integrovaný manuál zásad SZP Podpora udržování strnišť přes zimu Po sklizni obilovin se ponechají strniště až do jara následujícího roku bez jakýchkoliv zásahů. Zakázáno je podmítání, vysévání strniskových směsek, používání umělých hnojiv, pesticidů, kejdy, močůvky a vápnění. Pro ptáky jsou strniště přes zimu cenným biotopem, vypadané obilky a semena slouží jako potrava mnoha druhům, strniště jsou oblíbeným zimovištěm koroptví. Pole ponechaná ladem Po sklizni zemědělských plodin se pole zorají a ponechají poté ladem až do podzimní orby následujícího roku. po první orbě se nesmí aplikovat žádná průmyslová ani organická hnojiva, a to až do konce srpna následujícího roku. Pesticidy se nesmí použít vůbec po celou dobu trvání tohoto agro-envi opatření. Poloha ploch ponechaných ladem se může měnit např. během pětileté smlouvy na realizaci tohoto agro-envi opatření, avšak vždy je nutné zachovat podobný rozsah ploch. Pro ptáky v zemědělské krajině toto opatření zvyšuje potravní nabídku hmyzu, zejména pro mláďata. Rozvoj plevelů také výrazně zlepšuje potravní základnu polních ptáků. Lada nabízejí ptákům výborné hnízdní a krytové možnosti v zemědělské krajině Zatravňování orné půdy Agro-envi opatření na orné půdě zásadního významu. Pro zatravňování má být využito přednostně regionálních směsí travního osiva, pokud je k dispozici. Zatravněné plochy mají být využívány jako louky, tj. sečeny s odklízením pokosené hmoty v termínech vhodných z hlediska hnízdění ptáků. Nevhodné je použití herbicidů, které je vyjímečně odůvodněné jen v prvním roce následujícím po zatravnění. Kejdování a použití hnojiv je zcela zakázáno. Zatravněné plochy nesmí být dále rozorány. Pro ptáky v zemědělské krajině se jedná o velmi pozitivní agro-envi opatření, které vytváří nové biotopy příznivé pro hnízdění a přežívání ptáků v zemědělské krajině. Zatravňování orné půdy má samozřejmě velmi příznivé efekty pro ekologickou stabilitu celé krajiny, pro zpomalení odtoku vody z krajiny, vede ke snížení erozního ohrožení půdy atd. Zakládání prvků územního systému ekologické stability Ekologické krajinotvorné opatření na orné půdě naprosto zásadního významu. Zakládání plošně významnějších prvků (biokoridory, biocentra) je ve většině případů řešitelné až v rámci pozemkových úprav.

Text CH.1

4

Integrovaný manuál zásad SZP Základní typy agro-environmentálních opatření ve prospěch ptáků na trvalých travních porostech (louky a pastviny) Posun seče na loukách A) posun seče ve formě pásů (na louce po seči zůstanou nepokosené pásy, neaplikují se hnojiva, kejda a močůvka a pesticidy) B) posun termínu seče (první seč nejdříve po 15.7., neaplikují se hnojiva, kejda a močůvka a pesticidy) Toto opatření zajišťuje větší rozmanitost lučních porostů v zemědělské krajině, obohatí louky o kvetoucí bylinné druhy a množství hmyzích druhů, což má pro ptáky velký pozitivní přínos. Posun seče zachrání řadu hnízd ptáků, hnízdících na zemi, před zničením. Ptačí lokality na travních porostech – chřástal polní První seč nejdříve 15. 8., teprve po této seči mohu plochy využívat k pastvě, v žádném případě dříve. Seč se provádí od středu louky (pastviny) k jejím okrajům. Seč se neprovádí skupinovým nasazením sekaček, po seči se pokosená travní hmoty odklidí. V období 15.3. až 30.6. se nesmí provádět válení a smykování travních porostů. Aplikace hnojiv a pesticidů je vyloučena. Využívá se na hnízdních lokalitách chřástala polního, kterému zajišťuje podmínky pro jeho udržení v zemědělské krajině. Ptačí lokality na travních porostech – bahňáci První seč nejdříve 15.8., teprve potom lze pozemky využívat i k pastvě. Poslední seč v termínu 30.9. až 15.11. Pokosenou travní hmotu je nutné odklidit. Vyloučeno je použití hnojiv a pesticidů. Seč se provádí od středu louky (pastviny) k jejím okrajům. Seč se neprovádí skupinovým nasazením sekaček. Aplikace hnojiv a pesticidů je vyloučena. Tento typ opatření zajišťuje hnízdní podmínky pro ohrožené druhy bahňáků, kteří v zemědělské krajině téměř ztratili podmínky k existenci.

Text CH.1

5

Integrovaný manuál zásad SZP Povinnosti zemědělce vyplývající ze směrnice o ptácích transponované do naší legislativy Povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.) o během hospodářské činnosti chránit ptačí druhy včetně jejich vajec, hnízd a stanovišť o u činnosti dotýkající se zvláště chráněných ptačích druhů si vyžádat stanovisko orgánu ochrany přírody Povinnosti vyplývající z nařízení vlády o ptačích oblastech o seznámit se s vymezením ptačích oblastí ve svém hospodářském obvodu o vyžádat si souhlas orgánu ochrany přírody k vyjmenovaným činnostem Povinnosti vyplývající ze zákona o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb.) o při výkonu myslivosti respektovat ustanovení zákona týkající se druhů lovné zvěře a doby jejich lovu o nepoužívat zakázané způsoby lovu zvěře vyjmenované zákonem Povinnosti vyplývající ze zákona na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb.) o zákaz odchytávat nebo usmrcovat volně žijící zvěř pomocí vyjmenovaných způsobů (seznam obsahuje zakázaní způsoby odchytu a usmrcování dle článku 8 směrnice o ptácích) Odkaz: text CH.5 (text CH.1 úzce souvisí s textem CH.5, část textu CH.5 se týká i textu CH.1)

Text CH.1

6


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Směrnice o ochraně podzemních vod

text

CH.2

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 80/68/EHS ze dne 17. prosince 1979 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami, čl. 4 a 5 Transpozice do národní legislativy Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod… Výklad Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, vymezuje v § 39 pojem „závadné látky“ a určuje jak s nimi nakládat. Toto ustanovení se netýká odpadních vod. Závadné látky jsou takové látky, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Závadnými látkami jsou tedy i statková hnojiva. Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. V rámci závadných látek jsou ještě vyčleněny dvě kategorie – nebezpečné látky a zvlášť nebezpečné látky, pro které platí přísnější pravidla. Seznam nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek je přílohou č. 1 zákona o vodách. Novela vodního zákona (zákonem č. 20/2004 Sb.) odstranila statková hnojiva ze seznamu nebezpečných látek, kde byla původně jmenovitě uvedena v bodě č. 9. Ve zdůvodněných případech je však lze stále klasifikovat jako nebezpečné látky podle bodu č. 8 přílohy č. 1 zákona, jako „látky, které mají nepříznivý účinek na kyslíkovou rovnováhu, zejména amonné soli a dusičnany“. Pro statková hnojiva tedy obecně platí, že každý, kdo s nimi zachází, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do vod. V případech nakládání s těmito látkami ve větším rozsahu (záleží na posouzení inspektora ČIŽP) nebo když hrozí zvýšené nebezpečí pro povrchové nebo podzemní vody, má podle § 39 vodního zákona uživatel povinnost: -

vypracovat plán opatření pro případy havárie („havarijní plán“); náležitosti havarijního plánu a nakládání se závadnými látkami stanoví MŽP vyhláškou (zmocnění v § 39 odst. 8; vyhláška se připravuje),

-

provádět záznamy o provedených opatřeních a tyto záznamy uchovávat po dobu 5 let,

-

učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací, které netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení; přitom je povinen zejména:

Text CH.2

1

Integrovaný manuál zásad SZP o umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami, o používat jen takové zařízení, popřípadě způsob při zacházení se závadnými látkami, který je vhodný i z hlediska ochrany jakosti vod, o nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat sklady a skládky a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy; sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod, o vybudovat a provozovat odpovídající kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek. Obecné povinnosti o respektovat zákaz přímého vypouštění odpadních vod do vod podzemních (§ 38 zákona o vodách) o dodržovat povinnosti při vypouštění odpadních vod (§ 38 zákona o vodách) o mít platné povolení vodoprávního úřadu pro vypouštění odpadních vod (§8 zákona o vodách) o mít platné povolení k vypouštění odpadních vod s obsahem zvláště nebezpečných odpadních látek do kanalizace (§16 zákona o vodách) o dodržovat povinnosti při odvádění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných závadných látek do kanalizace (§19 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích) o zamezit neoprávněnému vypouštění odpadních vod do kanalizace (§10 zákona o vodovodech a kanalizacích) o respektovat všechny náležitosti povolení pro vypouštění odpadních vod (§8 a následující zákona o vodách) o dodržovat ustanovení zákona o vodách ohledně manipulace se závadnými látkami (zvlášť nebezpečné závadné látky a nebezpečné závadné látky) (§ 39 zákona o vodách) Odkaz: A.3, A.6, H (havarijní plány), CH.9 (skladování POR)

Text CH.2

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Používání kalů z čistíren odpadních vod

text

CH.3

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství, čl. 3 Transpozice předpisu do národní legislativy Zákon č. 185/2001 Sb. (zákon o odpadech), § 33 Vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb. Zákon č. 156/1998 Sb. (zákon o hnojivech), § 9

Výklad Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, umožňuje využívání kalů z čistíren odpadních vod na zemědělské půdě, a to při dodržování povinností stanovených v § 33 zákona a v prováděcí vyhlášce č. 382/2001 Sb., o podmínkách využití upravených kalů na zemědělské půdě. Kalem se ve smyslu zákona o odpadech rozumí: -

kal z čistíren odpadních vod zpracovávajících městské odpadní vody nebo odpadní vody z domácností a z jiných čistíren odpadních vod, které zpracovávají odpadní vody stejného složení jako městské odpadní vody a odpadní vody z domácností,

-

kal ze septiků a jiných podobných zařízení,

-

kal z čistíren odpadních vod výše neuvedených.

Upraveným kalem je kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací na půdu. Ten, kdo užívá půdu, je povinen používat upravené kaly pouze s ohledem na nutriční potřeby rostlin tak, aby nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a podzemních vod. Původce kalů je povinen stanovit program použití kalů a v tomto programu doložit splnění stanovených podmínek. Použití upravených kalů ke hnojení a jejich evidenci řeší i poslední platné znění zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Použití kalů je zakázáno: -

na zemědělské půdě, která je součástí chráněných území přírody a krajiny,

-

na lesních půdách běžně využívaných klasickou lesní pěstební činností,

-

v ochranných pásmech vodních zdrojů, na zamokřených a zaplavovaných půdách,

Text CH.3

1


-

na trvalých travních porostech a travních porostech na orné půdě v průběhu vegetačního období až do poslední seče,

-

v intenzivních ovocných výsadbách,

-

na pozemcích využívaných k pěstování polních zelenin v roce jejich pěstování a v roce předcházejícím,

-

v průběhu vegetace při pěstování pícnin, kukuřice a při pěstování cukrové řepy s využitím chrástu na krmení,

-

jestliže z půdních rozborů vyplyne, že obsah vybraných rizikových látek v průměrném vzorku překračuje jednu z hodnot stanovených ve vyhlášce č. 382/2001 Sb., o podmínkách využití upravených kalů na zemědělské půdě,

-

na půdách s hodnotou výměnné půdní reakce nižší než pH 5,6,

-

na plochách, které jsou využívané k rekreaci a sportu a na veřejně přístupných prostranstvích,

-

jestliže kaly nesplňují mikrobiologická kritéria daná vyhláškou č. 382/2001 Sb., o podmínkách využití upravených kalů na zemědělské půdě; použití takových mikrobiálně kontaminovaných kalů může být provedeno pouze po prokázané hygienizaci.

Vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách využití upravených kalů na zemědělské půdě, v návaznosti na zákon o odpadech dále stanovuje podmínky pro používání upravených kalů na zemědělské půdě: -

upravené kaly musí být do 48 hodin od umístění kalů zapraveny do půdy,

-

potřeba dodání živin do půdy na pozemku určeném k umístění kalů musí být doložena výsledky rozborů agrochemických vlastností,

-

nesmí se použít více než 5 tun sušiny kalů na jeden hektar zemědělské půdy v průběhu 3 po sobě následujících let; toto množství může být zvýšeno až na 10 tun sušiny kalů v průběhu 5 po sobě následujících let, pokud použité kaly obsahují méně než polovinu limitního množství každé ze sledovaných rizikových látek a prvků,

-

dávka kalu je na pozemek aplikována v jedné agrotechnické operaci a v jednom souvislém časovém období za příznivých fyzikálních a vlhkostních podmínek,

-

minimální obsah sušiny kalu pro tlakové zapravení do půdy radlicovými aplikátory je 5 %, minimální obsah sušiny kalu pro aplikaci mechanickými rozmetadly je 18 %.

Text CH.3

2

Integrovaný manuál zásad SZP Povinnosti vyplývající ze zákona č. 185/2001 Sb. o používat pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin o dodržovat podmínky použití kalů dané zákonem o odpadech a prováděcí vyhláškou k § 33 zákona o odpadech o používat upravené kaly pouze v souladu s programem použití kalů, který zpracovává původce kalů o používání kalů nesmí docházet ke zhoršení kvality půdy a kvality povrchových a podzemních vod o dodržovat zákaz používání kalů na zemědělské půdě ve vyjmenovaných případech (§ 33, odst. 3) Povinnosti vyplývající z vyhlášky č. 382/2001 Sb. o dodržovat technické podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě (§ 1) o dodržovat údaje uvedené v programu použití kalů a evidenčním listu využití kalů v zemědělství, který je součástí tohoto programu Povinnosti vyplývající ze zákona č. 156/1998 Sb. o respektovat ustanovení § 9 zákona týkající se používání hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů ohledně vnášení rizikových prvků a rizikových látek a používání kalů s ohledem na stav pozemku o vést evidenci o upravených kalech na zemědělské půdě dle vyhl. č. 274/1998 Sb. Odkaz: text A.5, E, F

Text CH.3

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Nitrátová směrnice

text

CH.4

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 91/676 EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, čl. 4 a 5 („nitrátová směrnice“) Transpozice do národní legislativy Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), § 33 Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Výklad Nitrátová směrnice rovněž nařizuje členským státům vypracovat zásady pro dobrovolné použití s cílem eliminovat znečištění vod dusičnany ze zemědělských zdrojů a obsahující zásady uvedené v příloze IIA. Z tohoto důvodu jsou u nás vypracovány Zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů(viz. text F). Nitrátová směrnice nařizuje členským státům vypracovat akční programy pro nitrátově zranitelné oblasti pro dosažení snížení kontaminace vod dusičnany ze zemědělských zdrojů. Akční program musí obsahovat opatření dle přílohy III a zásady vyplývající z této směrnice, pokud nebyly nahrazeny opatřením dle přílohy III. Česká republika má jeden akční program zakotvený v Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. a obsahující všechna ustanovení nitrátová směrnice. Ustanovení akčního programu je povinné pro hospodaření v nitrátově zranitelných oblastech (viz text E). Odkaz: text E a F

Text CH.4

1


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Směrnice o stanovištích

text

CH.5

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Transpozice do národní legislativy Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit Výklad Zásady zemědělské péče o biotopy evropsky významných lokalit Zásady péče o jednotlivé biotopy jsou rozděleny do jednotlivých skupin biotopů v členění, odpovídajícímu obecně užívané klasifikaci biotopů pro potřeby soustavy Natura 2000 v ČR : M – Mokřady a pobřežní vegetace R – Prameniště a rašeliniště A – Alpínské bezlesí T1 – Louky a pastviny T2 – Smilkové trávníky T3 – Suché trávníky T5 – Trávníky písčin a mělkých půd T6 - Vegetace efemér a sukulentů T7 – Slaniska T8 – Nížinná až horská vřesoviště Přírodní stanoviště a biotop – dva způsoby označování typů přírodního prostředí. Termín přírodní stanoviště je oficiální název v pojetí soustavy NATURA 2000 v Evropské Unii. Hvězdičkou je označováno stanoviště prioritní, tedy ochranářsky zvláště cenné na evropské úrovni. Toto pojetí bylo dále zpřesněno a převedeno na přírodní poměry České republiky. Typům přírodního prostředí zde říkáme biotopy. Tak vznikl Katalog biotopů : Chytrý M., Kučera T. a Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Z uvedené dvojice pojmů (přírodní stanoviště – biotop) je tedy pouze pojem biotop rozhodující pro orientaci praktického uživatele, závazný pro označování jednotlivých typů prostředí v Českých zemích a výchozí pro rozhodování o správném managementu. [M] Mokřady a pobřežní vegetace Biotop: M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů

Text CH.5

1


Biotop: M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) Biotop: M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Biotop: M4 Štěrkové říční náplavy M4.2 Štěrkové náplavy germanica) Biotop: M4 Štěrkové říční náplavy M4.3 Štěrkové náplavy pseudophragmites)

s židoviníkem

s třtinou

německým

pobřežní

(Myricaria

(Calamagrostis

Biotop: M5 Devětsilové lemy horských potoků M7 Bylinné lemy nížinných řek Biotop: M6 Bahnité říční náplavy Biotop: M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrát M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.7 Vegetace vysokých ostřic M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M4 Štěrkové říční náplavy M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace Péče o mokřady je vzhledem k jejich rozmanitosti velmi různorodá, počínaje striktní územní ochranou s vyloučením jakéhokoliv managementu (tzv. bezzásadový režim) přes manipulace s vodou, sečení a vyřezávání křovin až po citlivé odbahňování rybníků a sukcesně zanikajících drobných vodních tůní. Z hlediska zemědělské praxe jsou omezeně významné pouze některé biotopy z této pestré skupiny mokřadů, které dále podrobněji uvádíme. Zásady péče o biotop M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod Obvykle vysoká pobřežní společenstva jejichž vzhled většinou tvoří jedna výrazná dominanta, nejčastěji rákos (Phragmites australis), orobinec (Typha sp.), zblochan (Glyceria sp.) nebo zevar (Sparganium sp.). Rostou na úživných substrátech v malé hloubce vody bez většího kolísání hladiny. Vyskytují se na vhodných místech v nivách toků a rybničních oblastech po větší části území ČR.

Text CH.5

2

Integrovaný manuál zásad SZP Nejvíce jim škodí vodohospodářské úpravy, vyhrnování rybníků a šíření nepůvodních druhů rostlin do rákosin. Ve většině případů není nutné provádět bezzásahový management. Pokud je nutné zředit porost rákosu, je nejvhodnější jeho ruční kosení s okamžitým odklizením případně usušením a odvozem mimo plochu. Provádí se v době metání a kvetení, kdy rákos přesouvá většinu svých zásobních látek z podzemních oddenků do nadzemí části pro svůj růst. Odstranění nadzemních prýtů vede k postupnému zřeďování až likvidaci rákosu. V případě růstu rákosu v hlubší vodě je jedinou možností sečení loď se žací lištou. Interval závisí na míře zájmu o odstranění rákosu. Pokud je zájem o rychlé potlačení rákosu, pak se kosí dvakrát ročně nejméně po dobu tří let a poté s menší intenzitou jedenkrát ročně nebo jedenkrát za dva roky. Pokud je zájem jen udržet rákos ve stávajícím rozsahu, pak může postačovat kosení jednou za dva roky. Pokud je zájem na zahuštění porostu rákosu, pak je vhodné zimní kosení, nejlépe na ledě pomocí křovinořezu. Hrozí ale riziko vymrznutí rákosu po pokosení. Mnohdy je obtížné až nemožné odklidit rákos mimo zájmovou plochu. V takových případech je přijatelné ponechat jej ve větších hromadách na vhodných místech, kupky mohou sloužit jako vhodné zimoviště a rozmnožovací místo pro užovky. Pálení je ve vlhkém prostředí obvykle nemožné, pokud by se provádělo, musí to být brzy po sklizni, aby nedošlo k zahubení živočichů, kteří mezitím hromady obsadili. Pastva v rákosinách je možná, u nás se však asi vůbec neprovádí. Dobré zkušenosti jsou z Nizozemí, tam však používají skot šlechtěný na přežití ve volné přírodě (Heck cattle - něco na způsob pratura) a koně, kteří jsou snahou o zpětné vytvoření původního evropského koně tarpana (označují se jako konik). Produkční plemena jsou do rákosin spíše nepoužitelná. Pokud by se páslo, vždy to musí být extenzivní pastva několika kusů na větší ploše. Určitou možností je také omezení růstu rákosu vysazením býložravých druhů ryb. To je možné pouze v případech, kdy se na rybníce nevyskytuje žádná cennější vodní vegetace měkčích rostlin, která je vždy požírána přednostně. Vypalování rákosin je podmíněně možnou alternativou, zejména v případě zájmu na zahuštění rákosu a také pokud je zájem sklízet rákos pro další využití. Dojde totiž k oslabení populací hmyzu poškozujícího stébla (především bejlomorek). Z ochranářského hlediska je vypalování méně vhodnou alternativou. Vždy je nutné vypalovat v zimě na ledu a pouze v menších pásech za předchozího vysečení oddělovacích pásů (nejméně 10 m širokých), za které se oheň nerozšíří.. Odstraňování náletových dřevin z rákosin se provádí pouze v případě přílišného zarůstání rákosin olší lepkavou nebo křovitými vrbami. Jednotlivé rozptýlené stromy a keře jsou spíše žádoucí.

Text CH.5

3

Integrovaný manuál zásad SZP Zásady péče o biotop M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty Spíše méně husté a nižší porosty na půdách s vysokým obsahem solí na místech s kolísáním vodní hladiny a s letním vysycháním. V České republice velmi vzácně zastoupená společenstva, která lze najít na Soosu u Františkových Lázní, a ostrůvkovitě v Poohří, Polabí a na jižní Moravě. Většinou výrazně ohrožená společenstva citlivá především na pokles vodní hladiny v místech výskytu. Plošné narušení půdního povrchu je pro slanomilné rákosiny mnohdy velmi vhodnou variantou a většina slanomilných rákosin jej výborně snáší až téměř vyžaduje (například porosty kamyšníku (Bolboschoenus sp.). Výjimečně je možné i přeorat, ale daleko vhodnější jsou jemnější metody spočívající v rozrušení vegetace vláčením nebo použitím kultivátoru. Porost se dočasně prosvětlí a do narušením vzniklých mezer mohou vniknout některé citlivější druhy např. solenka Valerandova (Samolus valerandi), pcháč žlutoostenný (Cirsium brachycephalum), sivěnka přímořská (Glaux maritima) a další druhy. Tento zásah prospívá také některým vzácným druhům ptáků (např. různí bahňáci). Stejně tak extenzivní pastva vytváří drobná narušení vegetačního krytu a účinkuje obdobně a méně katastroficky. Odstraňovat náletové dřeviny je v případě těchto u nás vzácných vegetačních typů nutné. Není totiž zájem, aby cenné slanomilné rákosiny zarostly křovitými vrbami.

Zásady péče o biotop M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Porosty mělčích vod s hojným zastoupením širokolistých a dvouděložných bylin, jako jsou žabníky (Alisma sp)., šípatka (Sagittaria sagittifolia) nebo halucha vodní (Oenanthe aquatica). Společenstva této skupiny vyžadují výrazné a nepravidelné kolísání vodní hladiny spojené s určitým obdobím vynoření nad vodní hladinu a často i vyschnutí. Rozšíření této skupiny víceméně kopíruje nivy větších toků a většinu rybničních oblastí. Nejvíce škodí vodohospodářské úpravy, vyhrnování rybníků a vyrovnaný vodní režim. Vegetaci výrazně poškozují býložravé ryby okusem. Tento typ vegetace vyžaduje kolísání vodního režimu, které nemusí být pravidelné, důležitější je samotný fakt rozkolísané hladiny. Nejvhodnější je snižování vodní hladiny po dobu vegetačního období, tak aby hlavní část této vegetace byla při nejnižším stavu zhruba v 10 cm, případně až mírně vynořená. Zimní až jarní maximum může dosahovat 80 cm hloubky. Pro dobrý rozvoj je nejlepší každoroční výkyv hloubky vody, ale úspěšně přežije i 1-2 sezóny v hloubce okolo 50 cm. Zásady péče o biotop M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků Nízká nezapojená vegetace tvořená nemnoha dnes vesměs velmi vzácnými druhy rostlin. Vegetace netvoří rozsáhlé porosty a její výskyt závisí na přítomnosti dočasných vhodných podmínek. Je velmi vzácná, rozšířená pouze v Třeboňské pánvi, na Vysočině a na Českolipsku. Nevadí ji narušování půdního povrchu, ale ohrožují ji trvalé nevratné změny - zalesnění, odvodnění, intenzivní obhospodařování rybníků. Mimořádně citlivá je na zvyšující se obsah živin, který umožní rozvoj konkurenčně zdatnějších druhů. Nejvhodnější termíny letnění rybníků jsou v intervalech dřívějšího extenzivního hospodaření na těchto typech vodních ploch, to znamená ve čtyřletém cyklu. V krajním případě je přípustné alespoň částečné

Text CH.5

4

Integrovaný manuál zásad SZP spuštění hladiny, nejméně v délce 2 měsíců v rámci uvedeného vhodného časového intervalu. Pro kvalitní vývoj rostlinných společenstev letněných rybníků je mimořádně možný až šestiletý cyklus letnění. Delší období je nevhodné pro některé citlivější druhy, odrůstají pak ve slabších populacích. U tohoto typu vegetace vázané na živinami chudé půdy je mimořádně důležité omezení hnojení a vápnění rybníků. V případě výskytu některých kriticky ohrožených druhů rostlin, může být nahánění vody provedeno až po dokončení tvorby semen těchto vzácných druhů. Nejrůznější typy narušování půdního povrchu, které vytvoří volné plošky pro citlivé a drobné druhy těchto stanovišť. Způsob provedení se bude různit podle konkrétní situace na lokalitě a může mít podobu drobného rozrytí, pohrabání, vláčení či smykování až po rozsáhlejší odstranění případné živinami bohatší vrstvičky půdy. Rozhodnutí o vhodném typu managementu závisí na typu stanoviště, protože tato vegetace není vázaná jen na obnažená dna rybníků, ale roste i na jiných vlhkých písčitých substrátech jako jsou pískovny, okraje cest, vlhká pole apod. Kromě zajištění vhodného vodního režimu je důležité uchovat otevřený biotop bez vzrůstnější a konkurenčně zdatné vegetace s volnými ploškami. Proto je navrhováno také narušování půdního povrchu, které bude spíše maloplošné. Odstranění povrchové humusové vrstvičky napomůže jakémusi zmlazení biotopu a vrácení zpět do dřívějšího stavu. Také vůči odbahnění rybníků na písčitých substrátech bude ze strany ochrany přírody daleko méně výhrad než obvykle, protože odbahněním vznikne žádané písčité dno. Zásady péče o biotop M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav Druhově chudá, nízká, maloplošně se vyskytující vegetace tvořená několika druhy jednoletých slanomilných trav. Jeden z nejvzácnějších typů vegetace České republiky. Dochoval se v nepatrných a ne zcela typických zbytcích na jižní Moravě na obnažených dnech rybníků, vysýchavých slaných jezírkách a na narušovaných místech uvnitř nebo na okrajích slaných luk. O to významnější je zajistit kvalitní péči těmto posledním plochám slanomilné vegetace. Je ohrožována jednak přirozenými změnami na stanovištích bez zraňování povrchu půdy, ale hlavně celkovým odvodňováním krajiny. Nejvhodnějším termínem pro letnění rybníků je čtyřletý interval. Hlavní druhy tohoto typu vegetace jsou pozdnější, takže je nutné udržet sníženou hladinu vody až do doby jejich vysemenění, což bývá obvykle v průběhu září. Pro drobné narušování půdního povrchu je nejvhodnější pastva, vůbec nejlépe husí, ale její provádění ve větším rozsahu nelze očekávat. Přijatelná může být i hodně extenzivní pastva skotu (cca 1-2 ks/ha). Pokud neprobíhá pastva, je nutné zajistit narušení půdního povrchu mechanicky, vzhledem k malým rozsahům této vegetace obvykle ručně kopáním rýh, snížených plošek, rozhrabáváním povrchu apod. Zásady péče o biotop M3 Vegetace vytrvalých obojživelných rostlin Nízké druhově chudé porosty obojživelných bylin na stanovištích s výrazně kolísající hladinou vody. Kvetení většiny druhů nastává po vynoření. Voda i substrát

Text CH.5

5

Integrovaný manuál zásad SZP dna mají nízký obsah živin. Tato vegetace se vyskytuje především v jihočeských rybničních pánvích, na Vysočině a v Labských pískovcích. Ohrožuje ji zvyšování obsahu živin v prostředí, tedy zejména vápnění a hnojení rybníků, případně jejich vyhrnování. Známý je také nepříznivý vliv rekreace na kriticky ohroženou pobřežnici jednokvětou (Littorella uniflora). Žádoucí je občasné letnění rybníků s tímto typem vegetace (zejména s pobřežnicí jednokvětou Littorella uniflora, naopak nevhodné je letnění na lokalitách s výskytem žabníčku vzplývavého Luronium natans), souvisle alespoň 2 měsíce v rozmezí uvedeného časového intervalu, nebo alespoň občasné ponechání rybníků na nízké vodě. Dlouhodobější vyschnutí je nevhodné. Rybářské využívání může být jen extenzivní (jen planktofágní ryby s příměsí dravých ryb). Na rybnících musí být silně omezeno (až vyloučeno) hnojení a vápnění. Přesné stanovení rybí obsádky je možné jen po vyhodnocení všech parametrů a charakteristik vodní nádrže. Odbahňování rybníků s touto vegetací většinou není možné, nebo jen ve velmi omezené míře. Ochranářsky nejcennější jsou především porosty s přítomností pobřežnice jednokvěté (Třeboňsko a Jindřichohradecko) a žabníčku vzplývavého (Labské pískovce). Péče o stanoviště musí být podřízena především nárokům těchto kriticky ohrožených druhů. Oba druhy jsou schopné v nekvetoucím stavu přežívat i dlouhodobé hlubší zaplavení, ale pro kvetení vyžadují výrazné snížení vodní hladiny. [R] Prameniště a rašeliniště Biotop: R1 Prameniště R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.3 Lesní pěnovcová prameniště Biotop: R2 Slatinná a přechodová rašeliniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) Biotop: R3 Vrchoviště Rostlinná společenstva osidlující tyto biotopy jsou dobře přizpůsobena vysoké hladině podzemní vody, která obvykle jen slabě kolísá, a při narušení vodního režimu postupně zanikají. Bohužel, v minulosti byla prameniště a rašeliniště, ostatně jako mnohé další mokřadní biotopy velmi často odvodňována, případně zasažena melioračními úpravami ve svém blízkém okolí. Ke zhoršení stavu těchto stanovišť přispěly v mnoha případech i splachy nadměrného množství živin z okolních intenzivně využívaných zemědělských pozemků a celková eutrofizace prostředí. Naproti tomu i nepřítomnost šetrných způsobů hospodaření způsobila degradační změny především u společenstev druhotně osídlujících odlesněné plochy. Jde zejména o luční prameniště a vápnitá i nevápnitá mechová slatiniště. Dříve byly tyto luční mokřady většinou ručně koseny, často jen jako stelivové louky. Tradiční,

Text CH.5

6

Integrovaný manuál zásad SZP víceméně pravidelné hospodaření udržovalo nelesní charakter těchto biotopů a vytvořilo tak vhodné podmínky pro existenci a rozšíření mnoha druhů světlomilných mokřadních rostlin. Řada z nich přitom patří mezi vzácné a ohrožené druhy květeny České republiky. Z pohledu dnešního vysoce produkčního zemědělství jsou však tyto mokřadní louky zcela neatraktivní a většinou zůstávají ponechány ladem. Přímým důsledkem je ochuzení druhové pestrosti společenstev a posléze i zarůstání ploch dřevinami a vznik předlesních vývojových stadií vegetace postupně přecházejících v les. V horším případě pak byly pozemky odvodněny a pokud to bylo možné, i rekultivovány. Luční rašelinné mokřady tak v současné době patří mezi nejohroženější a rychle mizející biotopy naší přírody. Z hlediska celkového pojetí managementu lze tyto biotopy rozlišit na dvě základní skupiny. První z nich zahrnuje biotopy přirozené (lesní a subalpinská prameniště, vrchoviště a některé typy přechodových rašelinišť), které by měly být vesměs ponechány samovolnému vývoji s případnými jednorázovými zásahy zaměřenými především na obnovu přirozeného vodního režimu. Druhou skupinou jsou biotopy polopřirozené, jejichž existence je podmíněna činností člověka, např. odlesněním a následným tradičním obhospodařováním v minulosti (nelesní prameniště, vápnitá a nevápnitá mechová slatiniště a některé typy přechodových rašelinišť). Tyto biotopy vyžadují víceméně trvalý, i když jen extenzivní management nahrazující někdejší tradiční zemědělské postupy. Prameniště i rašeliniště jsou, zejména prostřednictvím vody, úzce propojena s okolním prostředím a mohou být snadno ovlivněna způsobem hospodaření ve svém okolí V bezprostředním okolí těchto biotopů by neměly být prováděny meliorační úpravy a pozemky by neměly být přehnojovány. Také přítomnost jiných zdrojů eutrofizace jako např. skládky hnoje, intenzivní pastva nebo místa soustředěného pobytu dobytka, stáje, napajedla, apod., je nežádoucí. Na obhospodařované zemědělské půdě v sousedství těchto biotopů je optimální udržovat trvalé travní kultury s extenzivním režimem hospodaření. V lesních porostech obklopujících lesní prameniště i rašeliniště by měly být prováděny jen šetrné zásahy, které nezpůsobí poškození půdního krytu a vznik druhotné hydrologické sítě. Ta je velkým problémem zejména ve svažitějších terénech, kde významně zrychluje odtok vody z území (svážnice apod.). Vodní režim a místní klimatické poměry lesních mokřadů mohou být negativně ovlivněny i rozsáhlými těžbami a vznikem velkoplošných holin v jejich bezprostředním okolí. Lesní porosty v okolí rašelinišť nesmějí být plošně vápněny a s ohledem na výskyt jedinečných druhů hmyzu je nežádoucí i plošná aplikace insekticidů. Ochrana pramenišť a rašelinišť je velmi důležitá především z hlediska zachování druhové i stanovištní rozmanitosti a vodního režimu v krajině. Nelesní typy těchto biotopů poskytují útočiště světlomilným druhům mokřadních rostlin, z nichž mnohé patří mezi vzácné a ohrožené druhy české flóry. Počet druhů osídlujících rašeliniště a zejména pak vrchoviště sice není vysoký, výskyt řady z nich však je v podmínkách střední Evropy skutečnou raritou. Velký podíl druhů se řadí mezi tzv. glaciální relikty, které se do naší krajiny dostaly v dobách ledových a dnes mají těžiště svého výskytu hlavně na severu polokoule. Rašeliniště jsou také, díky přítomnosti nerozložených zbytků rostlin (zvláště pylových zrn) ve vrstvách rašeliny, cenným zdrojem informací o vývoji přírody od dob posledního zalednění.

Text CH.5

7

Integrovaný manuál zásad SZP Zásady péče o biotop R1.1 Luční pěnovcová prameniště Svahová, často extenzivně kosená prameništní slatiniště v lučních porostech. Voda je silně zásaditá a velmi bohatá na minerály, charakteristický je vysoký obsah vápníku, hořčíku a hydrogenuhličitanů. Hojně se vytváří vápencové inkrustace. Častěji se vyskytují v karpatské oblasti Moravy, vzácně pak v Českém krasu, Džbánu, Českém středohoří, Českém ráji, Podorličí i jinde. Ohrožena jsou především v důsledku odvodnění, poklesu vydatnosti pramenů nebo jejich svedení do studny, nadměrný přísun živin, absence hospodaření nebo naopak jeho intenzifikace, mechanické narušení intenzivní pastvou nebo pojezdem těžkou technikou. Nevhodné je umělé hloubení tůní. Zákaz hnojení a pastvy, při výskytu prameniště v pastevním areálu je nezbytné jeho oplocení. Dobu kosení je třeba přizpůsobit regionálním poměrům i zralosti semen přítomných ohrožených druhů rostlin, období uvedená v tabulce jsou proto orientační! Optimální je kosit v suchém období. Dobu seče a periodu lze upřesnit např. dle přítomnosti expanzivní dominanty (v tom případě je např. možné kosit v některém roce 2x s první sečí na jaře). Porosty mnohde nevyžadují kosit každoročně v celém rozsahu. Lze také občas aplikovat pozdní seč. Obé podpoří u rostlin tvorbu semen. Zásady péče o biotop R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců Prameniště s nízkostébelnou nebo mechovobylinnou vegetací na vydatných pramenných vývěrech uprostřed luk, případně v potůčcích nebo na rašeliništích. Hladina vody je po celý rok vysoko nad zpevněným dnem, obsah vápníku ve vodě je velmi nízký. Výskyt společenstva není dostatečně podchycen, pravděpodobně na celém území ČR, s optimem ve vlhčích oblastech na nevápnitém nebo slabě vápnitém podloží. Biotopy jsou ohroženy především odvodněním a poklesem vydatnosti pramenů, celkovou eutrofizací prostředí nebo mechanickým narušením v důsledku intenzivní pastvy nebo pojezdy hospodářskou technikou. Nevhodné je umělé hloubení tůní. Vydatná prameniště zpravidla nevyžadují žádný management. Méně vydatná prameniště se sklony k zarůstání vysokobylinnou vegetací svazu Calthion a všeobecně bezprostřední okolí lučních pramenišť vyžaduje víceméně pravidelné sečení, prováděné ručně (kosa, křovinořez) v suchém období. Posečená biomasa není v mnoha případech využitelná a musí být odvezena mimo lokalitu Dobu případného sečení je třeba přizpůsobit místním poměrům i zralosti semen přítomných ohrožených druhů rostlin, období uvedená v tabulce jsou proto orientační. Při výskytu prameniště na pastvině je nutné jeho oplocení pevným ohradníkem. Pro nelesní prameniště je obecně nutné udržet okolní bezlesí a zabránit eutrofizaci stanoviště z okolních zdrojů (skládky hnoje, použití kejdy nebo příliš intenzivní pastva v těsném okolí, apod.). Na některých lokalitách lze výjimečně provádět občasné narušení souvislých porostů, např. s ptačincem mokřadním

Text CH.5

8

Integrovaný manuál zásad SZP (Stellaria uliginosa), a vytvářet mikrotůňky pro rozmnožování obojživelníků (zejména čolek horský Triturus alpestris; v některých oblastech jediné možné stanoviště) a pro společenstva parožnatek (Chara sp.). Týká se to zejména plošně rozsáhlých pramenišť (s plochou nad deset m2), obvykle s nižší reprezentativností a zachovalostí. Drobné tůňky by neměly přesahovat plochu 1 m2 a hloubku 0,5 m. Hloubení tůněk je třeba provádět ručně, mimo vegetační období a mimo období rozmnožování obojživelníků (říjen-březen). Nesmí být živelné a vždy musí předcházet podrobné posouzení lokality z botanického hlediska. Zásady péče o biotop R1.5 Subalpínská prameniště Nezastíněná prameniště nad horní hranicí lesa, případně i pod ní na lavinových drahách a u potoků. Výskyt v Krkonoších, Králickém Sněžníku a Hrubém Jeseníku. Biotopy jsou ohroženy poklesem vydatnosti pramenů, eutrofizací na silně pasených plochách, mechanickým narušením v důsledku pastvy, pohybu turistů, pojezdů technikou a zvěří a také zalesňováním okolí. Přirozená stanoviště bez nutného pravidelného managementu. Nutné jsou ale občasné regulační zásahy při odstraňování náletu dřevin a na expanzivních vysokobylinných porostech a porostech invazního šťovíku alpského (Rumex alpinus) . Zásady péče o biotopy R2.1 Vápnitá slatiniště a R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště Rašeliniště sycená převážně minerálně bohatší podzemní vodou, u vápnitých slatinišť s vysokým obsahem vápníku a dalších iontů. Zahrnují údolní i svahová prameništní rašeliniště zpravidla s nižší mocností organogenních usazenin. Nevápnitá mechová slatiniště se vyskytují po celém území ČR vyjma nejteplejších oblastí, vápnitá slatiniště pak zejména ve Slavkovském lese, Džbánu, Dokeské pánvi, Polabí, středním Pojizeří, Podorličí, v jihozápadních Čechách, Českomoravské vrchovině, na Svitavsku, v moravských Karpatech a Hodonínsku. Biotopy jsou nejvíce ohroženy odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací, mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu a zalesňováním. Lokality by se především neměly hnojit a využívat pro pastvu hospodářských zvířat, při výskytu biotopu v pastevním areálu je nezbytné jeho oplocení. Biotopy (zejména vápnitá slatiniště) zpravidla vyžadují alespoň občasný management, jinak dochází ke zhoršování jejich stavu. Pouze u některých trvale zamokřených nízkoproduktivních mechových společenstev nemusí být management vůbec nutný nebo postačí dlouhý interval. U zachovalých porostů na vodou vydatně sycených stanovištích lze např. interval sečení prodloužit až na 3-5 let. Dobu sečení je třeba přizpůsobit regionálním poměrům i zralosti semen přítomných ohrožených druhů rostlin. Období uvedená v tabulce jsou proto orientační! - Optimální je kosit v suché periodě v pozdním létě. V horských oblastech, na více zamokřených stanovištích a při výskytu vybraných ohrožených druhů (např. vstavačovité) se doba seče obecně posouvá k pozdějším termínům.

Text CH.5

9

Integrovaný manuál zásad SZP Dobu seče a periodu lze upřesnit dle přítomnosti expanzivní dominanty, je např. možné kosit v některém roce 2x s první sečí na jaře. Obecně je nutné zabránit eutrofizaci stanoviště z okolních zdrojů (skládky hnoje, aplikace kejdy nebo příliš intensivní pastva v těsném okolí, apod.). Při expanzi rákosu je vhodná doba sečení v termínu červen až červenec (maximální obsah dusíku v lodyhách a minimální v oddencích). V tuto dobu se osvědčuje ponechání vyššího strniště. Datum kosení rákosu je nutné skloubit s požadavky na ochranu ptactva!! Použití daného typu managementu mnohdy závisí na terénních podmínkách konkrétní lokality (nerovnost a podmáčení terénu). U mírně narušené vegetace, resp. u nereprezentativních typů nevápnitých mechových slatinišť R2.2 (zvláště na poměrně častých přechodech k jednotce T1.5) je možné kosit i 1x ročně. Zásady péče o biotop R2.3 Přechodová rašeliniště Údolní i svahová prameništní rašeliniště, také okraje vodních nádrží a laggy (snížené okrajové části) vrchovišť. Výskyt: Na stanovištích sycených převážně podzemní vodou chudou na obsah vápníku i ostatních iontů. Mocnost rašelinných vrstev je obvykle do 2m. V chladnějších oblastech na minerálně chudém podloží Šumava, Slavkovský les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Českomoravská vysočina, Moravskoslezské Beskydy. Biotopy jsou ohroženy a mizí především v důsledku melioračních zásahů, expanze dřevin, zalesňování, celkové eutrofizace prostředí, často bývají poškozeny těžkou mechanizací, zvěří nebo dobytkem. Dobře zachovalé a zavodnělé porosty nevyžadují dlouhodobě žádný management nebo postačí jen občasné odstranění náletových dřevin.Vodou méně sycené nebo mírně degradující porosty vyžadují ke svému zachování pravidelné ruční kosení 1x za 2-3 roky v pozdním létě (kosa, křovinořez), nejlépe v době přísušku.V případě šíření některých expanzivních druhů lze na některých stanovištích výjimečně kosit v některém roce 2x s první sečí na jaře. Obecně platí zákaz hnojení a pastvy, při výskytu biotopu v pastevním areálu je nezbytné jeho oplocení. Je nutné zabránit eutrofizaci stanoviště z okolních zdrojů (skládky hnoje, aplikace kejdy nebo příliš intenzivní pastva v těsném okolí, apod.). Mechanické odstraňování náletu a hrazení odvodňovacích struh je třeba použít v nutných případech u narušených ekosystémů. Zásady péče o biotop R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou Trvale vlhká oligotrofní stanoviště zrašelinělých písků na okrajích vodních nádrží a v pískovnách, vzácněji minerálně chudá, mělká svahová rašeliniště na prameništích s krystalinickým podložím. Výskyt v oblasti Chebska, Dokeska, Třeboňské pánve a na jihozápadním okraji Českomoravské vrchoviny. Biotopy jsou ohroženy odvodněním, zalesňováním i spontánním zarůstáním dřevinami a eutrofizací. Dobře zachovalé a zavodnělé porosty nevyžadují dlouhodobě žádný

Text CH.5

10

Integrovaný manuál zásad SZP management. Na méně zavodněných stanovištích je vhodné občasné kosení (kosa, křovinořez) a mělké lokální zraňování půdního povrchu (rýč, motyka, hrábě). Pro dlouhodobé přetrvání společenstev je vhodné periodicky (ca v 10 letých intervalech) a z hlediska lokalizace střídavě provádět mělké srýpnutí (ca 5-15 cm) půdního povrchu na souvislejších plochách (pruhy vyhrnuté lehčím typem buldozeru). Vyhrnutý materiál je možno z malé části rozptýlit zpět na srýpnuté plochy (zdroj semen), zbytek je třeba odvézt, aby se nestal substrátem pro ruderální vegetaci. [A] Alpínská a subalpínská vegetace Biotop: A1 Alpínské trávníky A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky Biotop: A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace Biotop: A3 Sněhová vyležiska Biotop: A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy Biotop: A5 Skalní vegetace sudetských karů Biotop: A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A6A Acidofilní vegetace alpínských drolin A6B Acidofilní vegetace alpínských skal Biotop: A7 Kosodřevina Biotop: A8 Subalpínské listnaté křoviny A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny Travinobylinná, keříčková a keřová vegetace nad horní hranicí lesa. Mezi charakteristické druhy patří např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kostřava nízká (Festuca supina), podbělice alpská (Homogyne alpina), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), havez česnáčková (Adenostyles alliariae), oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), papratka horská (Athyrium distentifolium), borůvka (Vaccinium myrtillus), v Krkonoších a na Šumavě borovice kleč (kosodřevina – Pinus mugo), vrba slezská (Salix silesiaca) nebo šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum). Alpínská a subalpínská vegetace se vyskytuje v Krkonoších,

Text CH.5

11

Integrovaný manuál zásad SZP Hrubém Jeseníku a Králickém Sněžníku, některé typy (např. A4.2, A4.3) v malých ostrůvcích a bez vysokohorských druhů též na Šumavě, v Jizerských a Orlických horách nebo v Moravskoslezských Beskydech. Vzhledem k svému omezenému výskytu, specifickým ekologickým nárokům, vysoké zranitelnosti a mimořádné druhové pestrosti s řadou kriticky ohrožených druhů je tato skupina biotopů předmětem zvýšeného zájmu ochrany přírody (KRNAP, CHKO Jeseníky, NPR Králický Sněžník). Management těchto biotopů je vysoce specifický a vyplývá především z potřeby zachovat nebo obnovit biologickou rozmanitost nejvyšších poloh České republiky. Praktické zemědělské hospodaření, které v těchto vysokohorských podmínkách v historii mělo svoji určitou omezenou roli, dnes již nepřichází do úvahy. [T1] Louky a pastviny Biotop: T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd

Zásady péče o biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. Vedle běžných trav (ovsík, srha, kostřavy, tomka vonná) jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky, pampelišky, jitrocele, kakost luční, jetel luční, zvonek rozkladitý, kopretiny, chrpy. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Zpravidla je jedná o dvousečné louky, které lze přihnojovat a vápnit. Musí se však dávat pozor, aby nedošlo k předávkování dusíkem, které vede k dominanci tvrdolistých trav. Nutno pravidelně sekat optimálně 2x (3x) za rok, sušení sena na místě a jeho následný včasný odvoz. Trávu možno podle stávajících podmínek (např. počasí) odvézt hned po seči. Při pravidelných častých sečích (3x/rok) je nutné přihnojování hnojem. Nejlépe hovězím (podzimní rozmetání, jarní rozvláčení a shrabání) a mírné vápnění. Místo přihnojování lze použít mulčování (neprovádět vícekrát za sebou). Trávu vždy sklidit, nenechávat na lokalitě (pouze výjimečně při mulčování). Na některých lokalitách je

Text CH.5

12

Integrovaný manuál zásad SZP také nutná likvidace nepůvodních druhů rostlin – celíky (Solidago sp.), vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), americké druhy hvězdic (Aster lanceolatus et sp. div.) a rozrazil nitkovitý (Veronica filiformis). Zásady péče o biotop T1.2 Horské trojštětové louky Tento typ luk se nachází od podhůří zhruba po hranici lesa. Jsou to středně vysoké porosty na půdách čerstvě vlhkých a průměrně bohatých živinami. Z trav převažují trojštěty, psineček obecný, lipnice širolistá, kostřava červená, ze širokolistých bylin se vyskytují např. rdesno hadí kořen, pcháč různolistý, kakost lesní, koprník štětinolistý. Louky jsou sečené zpravidla jednou až dvakrát ročně. Druhá seč může být nahrazena pastvou. Nadměrná pastva vede k přechodu do poháňkových pastvin T1.3. Porosty lze extenzivně přihnojovat. Ovšem přemíra živin vede ke změně druhového složení, k posílení trav, až k dominanci medyňku měkkého. Naopak jejich nedostatek vede k degradaci porostů, k zarůstání smilkou tuhou. Při pouhém sečení dochází k ochuzování porostu a k degradaci směřující ke smilkovým porostům T2.1 (sv. Nardion - expanze smilky tuhé). Proto je vhodné úměrně přihnojovat statkovými hnojivy (hnůj hovězí) např. 1x za 3 – 10 let. Rozestup mezi sečemi zhruba 6-8 týdnů. V horských polohách a na lokalitách s výskytem ohrožených druhů rostlin (př. orchidejovité) vhodné posunutí termínu seče. V krajním případě lze na doporučení odborníka lehce přivápnit, např. 1x za 5 – 10 let. Jako možný způsob dodání živin do porostu je mulčování, které by se nemělo provádět častěji jak 1x za 3 – 5 let. Déletrvající intenzivnější pastva by pravděpodobně vedla k posunu společenstva k poháňkovým pastvinám T1.3 (sv. Cynosurion). Počet sečí a jejich termín závisejí na konkrétních stanovištních podmínkách a typu vegetace. Ve vyšších polohách, kde pomaleji obrůstají porosty, stačí jedna seč. Na některých lokalitách je také nutná likvidace nepůvodních druhů rostlin – vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), šťovík alpský (Rumex alpinus) a rozrazil nitkovitý (Veronica filiformis). Zásady péče o biotop T1.3 Poháňkové pastviny Jsou to pravidelně pasené nízkostébelné porosty s převahou trav (poháňka hřebenitá, psineček obecný, jílek vytrvalý, kostřava obecná) a dvouděložnými bylinami snášejícími časté narušování (řebříček obecný, sedmikrásky, jetel luční a plazivý, mochna husí), vyskytují se především ve vysočinách a v podhůří. Pastva a sešlap je v některých oblastech nahrazena intenzívním sečením. Zpravidla se vyskytují na čerstvě vlhkých hnědozemích. Charakteristické je pro ně zhutnění povrchového půdního horizontu, výskyt dvouděložných rostlin s plazivými výběžky nebo rostlin s přízemní růžicí listů, výskyt roztroušených skupinek keřů nebo solitérních stromů a na pastvinách častý výskyt jalovce obecného.

Text CH.5

13

Integrovaný manuál zásad SZP Rotační pastva (honová nebo oplůtková) v intervalech zhruba 2-3 týdnů s mezerou 2-3 týdnů pro obrůstání porostů. Nutné vysíkání nespásaných druhů bylin (s výjimkou druhů ohrožených). Pasení kozami a ovcemi v poměru 1:2. Podle potřeby odstraňovat náletové dřeviny. Pozor na rychle rostoucí druhy vrb a topolů. Dřeviny možno spálit na místě. Dbát na důsledné kosení nedopasků.Pokosené rostliny lze ponechat na místě jen v případě, že nejsou přítomny rody jako bodlák (Carduus), sítina (Juncus), kopřiva (Urtica), šťovík (Rumex) nebo pcháč (Cirsium) - nebezpečí nežádoucího šíření těchto druhů semeny. Nepást skotem na svažitějších plochách, tam raději ovcemi nebo kozami. Druh používaných zvířat nutno podřídit krajovým podmínkám. Pastvu koní provádět jen ve specifických případech. Druhy možno střídat. Pastva nesmí mít intenzivní charakter. Pozor na druhovou ochranu – např. jalovec obecný (Juniperus communis). Na některých lokalitách je také nutná likvidace nepůvodních druhů rostlin – vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), šťovík alpský (Rumex alpinus) a rozrazil nitkovitý (Veronica filiformis). Zásady péče o biotop T1.4 Aluviální psárkové louky Jsou to louky v nivách řek, které bývají pravidelně přeplavované především při jarních záplavách. Připlavené usazeniny slouží jako hnojivo. Tyto louky jsou vysoce produktivní polopřirozená společenstva a mohou být často sečena. Kromě psárky luční (Alopecurus pratensis) jsou zde časté metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), medyněk vlnatý (Holcus lanatus) a vlhkomilné byliny, např. popenec obecný (Glechoma hederacea), mochna plazivá (Potentilla reptans), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) aj. Louky se nacházejí se po celém území státu, velkoplošně pak jen ve středních a vyšších polohách při neregulovaných tocích řek. Maloplošně se mohou vyskytovat i v těsné blízkosti rybníků, kde je zvýšená hladina spodní vody. Po záplavě krustu naplavených sedimentů nenarušovat, rostlinstvo prorazí samo. Těžší stroje používat jen podle vhodnosti terénu (ne pokud vlhký rok a porost je přemokřený, ne kde časté terénní nerovnosti apod.) Při snížené frekvenci záplav (až absenci) je možné extenzivní přihnojování a vápnění. Ovšem jen při současném pravidelném sečení a odběru biomasy. Frekvenci a dávky určí odborník podle stavu konkrétní lokality. Alternativou k přihnojování je mulčování, které ovšem nesmí být prováděno vícekrát za sebou.

Text CH.5

14


Porosty s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa) nikdy nehnojit, jen mulčovat. Nevápnit vstavačovitých!

na

lokalitách

výskytu

kalcifóbních

druhů

např.

ostřic

a

Na loukách, které nejsou pravidelně zaplavovány, může být hnojení nahrazeno jednorázovou pastvou zpravidla místo třetí seče na závěr vegetační sezóny. Tedy již nepřihnojovat. Tuhé výkaly je vhodné po skončení pastvy pravidelně rozmístnit po ploše smykováním. Pastva ovcí je nevhodná. Nezabraňovat přeplavování luk při povodních. Počítat s tím, že seč koncem léta bývá zpravidla narušována záplavami po přívalových deštích. Na vlhkém pozemku lze posečenou trávu hned odvézt. Porosty s převahou kostřavy rákosovité kosit nejpozději do půlky června. V případě šíření nepůvodních druhů rostlin – celíky (r. Solidago), americké druhy hvězdic (Aster lanceolatus et sp.div.), křídlatka (r. Reynoutria), topinambur (Helianthus tuberosus) je nutná jejich likvidace. Zásady péče o biotop T1.5 Vlhké pcháčové louky Jsou to porosty relativně vysokého vzrůstu s bohatým zastoupením trav a ostřic s výskytem zpravidla v nivách vodních toků a u ostatních vodních ploch (oligotrofních rybníků), v pramenných polohách na svazích a ve sníženinách. Kromě pcháčů jsou často přítomny sítiny, ostřice, blatouchy, upolíny, rdesna. Louky vyžadují vysokou hladinu spodní vody, vyrovnaný vodní režim a snášejí krátkodobé přeplavení. Nesečení vlhkých pcháčových luk vede sukcesi přes tužebníkové lado k mokřadním olšinám. Vlhké pcháčové louky se mohou často vyskytovat v mozaice s vlhkými tužebníkovými lady nebo s bezkolencovými porosty. Často jsou ohroženy přísunem živin z okolních zemědělsky využívaných pozemků a následnou ruderalizací. Sečení optimálně 2x ročně lehkou samochodnou mechanizací, v málo únosném terénu, zejména v okolí pramenišť i ručně (kosa, křovinořez). U některých druhově chudších a mokrých typů (např. u porostů s dominantní skřípina lesní Scirpus sylvaticus, nebo druhy rodu ostřice Carex) postačí seč 1x ročně. Jedna seč také u přechodů k rašelinným a bezkolencovým loukám. Optimální je usušení sena s následným odvozem. Pokud to není technicky možné, je potřebné neprodleně důsledně odklidit pokosenou zelenou biomasu; výjimečně nechat pokosenou biomasu uschnout a spálit na ploše, na předem určených místech. Tedy biomasu vždy sklidit.

Text CH.5

15

Integrovaný manuál zásad SZP Porosty nehnojit a nevápnit. (Ve výjimečných případech to lze extenzivně provézt, ale jen za předpokladu dvou každoročních sečí a doporučení odborníka.) Na přechodech k jednotce T1.1 – mezofilní ovsíkové louky možno přepást v pozdním létě jednorázovou pastvou. Pak pokosit nedopasky. V sušším období je možné také provést podzimní přepasení na přechodu k jednotce T1.2 – horské trojštětové louky. Na degradací přemokřených místech lze výjimečně budovat odvodňovací stružky a provádět jejich údržbu – vše jen na doporučení odborníka. Brát v potaz druhovou ochranu ohrožených a vzácných organismů (např. nepokosené pásy nebo posunutá seč – dokončení vývoje hmyzu, generativní rozmnožování rostlin). Z rostlin nutno přihlédnout k biologickým nárokům druhů např. kosatce sibiřského (Iris sibirica), úpolínu evropského (Trollius altissimus) a druhů z čeledě vstavačovitých (Orchidaceae). Těžkou techniku nepoužívat příliš často – možnost zavlékání nežádoucích ruderálních druhů. Na druhou stranu občasné použití nevadí – v kolejích se mohou uchytit některé vzácné, konkurenčně slabší druhy (např. všivec bahenní - Pedicularis palustris). Při výskytu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzinum) je nutná jeho likvidace. Zásady péče o biotop T1.6 Vlhká tužebníková lada Jsou to vysokobylinná lada vznikající z vlhkých pcháčových luk, od kterých se liší absencí trav, druhově chudší skladbou a dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Nevyžadují tak časté sečení. Při dlouhodobém neobhospodařování dochází k výraznému druhovému ochuzení a k zapojení náletových dřevin. Interval sečí záleží na rychlosti degradace porostu podle místních podmínek. Delší intervaly vedou k degradaci porostů a posléze k přechodu ke keřovým a stromovým formacím. Pozor na ruderalizaci. Pokosenou hmotu, která je většinou jinak nevyužitelná, je nejvhodnější buď ihned odvézt (na skládku), nebo nechat uschnout a neprodleně spálit na určených místech. Odvoz nebo spálení biomasy jsou nezbytné. Při delších intervalech sečení je potřebné provádět likvidaci náletových dřevin (olše, topol, vrba, bříza, krušina apod.). Dřeviny je možno spálit na hromadách. Ve vegetačním období po odstranění dřevin je vhodné provézt také seč – likvidace zmlazujících výmladků. Jsou-li součástí likvidace dřevin zemní práce (vykopání pařezů), je nejvhodnějším obdobím vrcholné léto, kdy jsou aktivní obojživelníci a plazi, kteří se zde mohou ukrývat. V případě mozaikovitého výskytu spolu s pcháčovými loukami (podsv. Calthenion palustris) je nutné se přizpůsobit Text CH.5

16

Integrovaný manuál zásad SZP managementu určenému pro biotop T1.5! Při výskytu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzinum) je nutná jeho likvidace. Zásady péče o biotop T1.7 Kontinentální zaplavované louky Jsou to specifické vysokostébelné produkční louky na těžkých jílovitých půdách při velkých vodních tocích. Výskyt pouze v nejteplejších částech státu (jižní Morava, dolní Podyjí, střední Polabí). Kontinentální zaplavované louky jsou závislé na periodickém přeplavování a vyžadují pravidelnou roční seč. Jsou místem výskytu mnoha ohrožených druhů organismů. Nutné je pravidelné odstraňování biomasy kosením. Použití těžké techniky pouze když není rozměklá půda. Nánosy naplavených sedimentů nerozrušovat, tráva prorazí sama. Zásadně nepřihnojovat! Mulčování je možné pouze k přípravě dlouhodobě zanedbaných luk před obnovou pravidelné seče. Dobu a způsob seče přizpůsobit biologickým nárokům ohrožených druhů organismů (např. řeřišnice malokvětá - Cardamine parviflora, hrachor bahenní Lathyrus palustris, violka vyvýšená -Viola elatior, violka nízká - V. pumila). Zamezit úpravám toku, které by znemožnily pravidelné zaplavování. Pokud lze ovlivnit dobu přeplavení, pak zajistit aby: doba jarní záplavy trvala jen do konce dubna, aby pozdější záplavy nebyly uměle prodlužovány, a aby voda nezůstala nad povrchem půdy déle než deset dní (s výjimkou proláklin). Růst otavy lze v případě potřeby podpořit zvýšením hladiny spodní vody. Zásady péče o biotop T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace Tento biotop se vyskytuje společně s kontinentálními zaplavovanými loukami jako lada s převahou mohutných širokolistých dvouděložných rostlin - např. pryšec lesklý (Euphorbia lucida), žluťucha žlutá (Thalictrum flavum), rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion maritimum). Často se jedná o nepřístupné a špatně obhospodařovatelné porosty. Je zde vysoké riziko ruderalizace a šíření invazních druhů. Počet sečí musí být menší než u kontinentálních zaplavovaných luk T1.7. Nutné je pravidelně séci a odstraňovat biomasu. Upřednostnit okamžitý odvoz pokosené biomasy. Zároveň séci i okolní porosty – zabránit tak šíření neofytů především hvězdic (Aster sp.) a zlatobýlu (Solidago sp.). Zásadně nepřihnojovat! Těžká technika je díky nedostupnosti a vlhkostním poměrům nevhodná. Dobu seče přizpůsobit podle stávajících podmínek – lze redukovat výskyt nežádoucích druhů (ruderální a nepůvodní) a posílit populace druhů ohrožených (např. bezobratlí).

Text CH.5

17

Integrovaný manuál zásad SZP Při ručním sečení je vhodné vybrané druhy obsíkat (např. pryšec lesklý Euphorbia lucida). Součástí managementu je také likvidace náletových dřevin, kterou je vhodné provádět, když je zamrzlá půda. Dřeviny je vhodné odvézt z lokality nebo následně spálit na hromadě na určených místech. Po likvidaci dřevin je vhodné ve vegetačním období také posekat, tím se potlačí jejich zmlazování. V případě šíření nepůvodních druhů rostlin – celíky (r. Solidago), americké druhy hvězdic (Aster lanceolatus et sp.div.), křídlatka (r. Reynoutria), topinambur (Helianthus tuberosus) je nutná jejich likvidace. Zásady péče o biotop T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Středně vzrůstavé porosty s častým výskytem dvouděložných rostlin. Vyskytují se roztroušeně, místy vzácně (např. Českomoravská vysočina) od planárního po submontánní stupeň. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často na odvodněných rašelinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (letní přísušek koncem léta). Optimální seč je jednou za rok, nehnojí se. Kulturnější typy (SuccisoFestucetum, Selino-Festucetum, Serratulo-Festucetum) je nutné kosit pravidelně 1x/rok. Porosty s bezkolencem (Molinion caeruleae, Junco-Molinietum) je možné kosit nepravidelně, nejvhodněji 1x/2-3 roky. Porosty bez bezkolence (Sanguisorbo-Festucetum) se mohou sekat i 2x/rok, jinak dochází k sukcesním změnám a ochuzování společenstva. Biomasu nutno vždy sklidit (možno usušit a spálit na určených místech). Vhodný je fázový posun seči (z roku na rok) kvůli dozrávání semen vzácnějších druhů rostlin (např. hvozník pyšný Dianthus superbus, rod mečík Gladiolus, hořec hořepník Gentiana pneumonanthe, kosatec sibiřský Iris sibirica). Vhodné a přípustné je velmi extenzivní přepásání na podzim. Časná seč některé druhy poškozuje a oslabuje bezkolenec (to ovšem může být u zarůstajících neudržovaných porostů žádoucí). V případě výskytu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) je nutná jeho likvidace. Zásady péče o biotop T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd Vzácně roztroušené, zpravidla maloplošné travinobylinné porosty pramenišť, podmáčených svahových poloh a sesuvů. Vyskytují se na vlhkých a střídavě vlhkých oglejených půdách s různým typem podkladů. Charakteristická je pro ně disturbance povrchového půdního horizontu (zpravidla pasoucími se zvířaty). Při nadměrné pastvě hrozí ruderalizace porostů.

Text CH.5

18


Pastvu lze realizovat pouze u spol. Junco inflexi-Menthetum longifoliae a příbuzných typů, musí mít charakter příležitostného přepásání. Použití různých zvířat je určováno druhovým složením porostů a celkovým charakterem lokality. Toto pro danou lokalitu upřesní odpovědný pracovník. Široce variabilní biotop – podle místních poměrů lze stanovit i jiný způsob managementu, který ovšem musí obsahovat občasnou disturbanci (narušování) porostu. Jelikož se zpravidla jedná o prameniště, je důležité udržovat vodní režim. Náletové dřeviny odstraňovat jednorázově cca 1x/10 let v době vegetačního klidu. Nevhodné je přihnojování a vápnění. Pozor na zavlékání nepůvodních druhů rostlin (neofytů). V případě výskytu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) je nutná jeho likvidace. [T2] Smilkové trávníky Biotop: T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpinskými druhy T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky Zásady péče o biotop T 2.1 Subalpínské smilkové trávníky Výskyt v Krkonoších a Jeseníkách, ojediněle na Kralickém Sněžníku a na Šumavě při horní hranici lesa. Jedná se o krátkostébelné smilkové trávníky, kde jsou přítomny mnohé druhy bylin (např. hořce, jestřábníky, zvonek vousatý, koniklec bílý). Jsou ohroženy eutrofizací, rozrůstáním kleče, u luk a pastvin také zánikem hospodaření. Původně se tato vegetace vyskytuje v návaznosti na kary a v obvodu subalpínských pramenišť a proto zde pravidelný management není zcela nezbytný. Zcela odlišná je situace u porostů vázaných na druhotná stanoviště v těsné blízkosti horní hranice lesa v Krkonoších. Tyto porosty byly v minulosti jednou ročně sečeny a následně v pozdním létě paseny skotem nebo kozami. Občas docházelo k přihnojení statkovými hnojivy. Dlouhodobé opuštění vede k celkovému zhoršení (degradaci) porostu charakterizovanému ústupem konkurenčně málo zdatných druhů a převládnutím vysokých dominantních rostlin jako je starček Fuchsův (Senecio ovatus), starček hercynský (S. hercynicus), rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) nebo třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Na druhou stranu samotné dlouhodobé sečení způsobuje trvalé ochuzování stanovišť o živiny (oligotrofizaci) spojené s omezováním náročnějších cenných druhů. Tomu se dá čelit vhodným propojením sečení s pastvou, mulčováním nebo přihnojením statkovými hnojivy. Samotné dlouhodobé mulčování může být nevhodné protože nedochází k odběru živin ze stanoviště. Mulčovat je nutné v čas, a to

Text CH.5

19

Integrovaný manuál zásad SZP nejpozději do konce července, aby došlo k rychlejšímu rozkladu rostlinného materiálu, který obsahuje nižší množství vlákniny. Střídání pastvy, mulčování a sečení je možné v několikaletých intervalech. Méně vhodné je využití celosezónní kontinuální pastvy skotu a koní. Skot a koně je nutné pást rotačně s velikostí stád do 15 VDJ přičemž doba zdržení v oplůtku by neměla přesáhnout 10 dnů. Při pastvě větších stád nad 15 VDJ je nutné dobu zdržení v oplůtku ještě zkrátit. Při výskytu druhů jako je šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), šťovík alpský (R. alpinus) a šťovík dlouholistý (R. longifolius) je nutné provádět jejich likvidaci nebo kosení nedopasků. Sečení je možné provádět i těžkou technikou pokud to únosnost drnu a svažitost pozemku dovolí. Sečení na podporu druhové rozmanitosti cévnatých rostlin lze provádět i v porostech na původních stanovištích této vegetace např. v obvodu vysokohorských pramenišť, pastva vzhledem k častému výskytu tohoto biotopu v mozaice s jinými subalpínskými biotopy citlivými na mechanické narušování je riskantní. V případě obtížně prostupného terénu lze posečenou hmotu dočasně hromadit v blízkosti lokality, její další zpracování nebo likvidace (pálení, trvalé ponechání) je komplikované. Zásady péče o biotop T2.2 Horské smilkové trávníky s alpinskými druhy Tento biotop je rozšířen na lučních enklávách v horských polohách Krkonoš, kde nahrazuje původní horské smrkové a bukové lesy, většinou na suchých, živinami chudých svazích. Rostlinná společenstva jsou ohrožena přísunem nadměrného množství živin (eutrofizací), lokálním zalesňováním a zánikem obhospodařování. Možná kombinace pokosu v polovině června a následného přepasení. Při výskytu druhu šťovík alpský (R. alpinus) je nutné provádět jeho likvidaci nebo sečení nedopasků. Zásady péče o biotop T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky Výskyt roztroušeně po celém území ČR v horských polohách (montánním a submontánním stupni). Jedná se o pastviny a jednosečné louky na sušších svazích nebo střídavě vlhkých místech, často na obvodu rašelinných luk. Do této skupiny patří i rozvolněné porosty na narušovaných svazích ovlivňovaných půdní erozí či pravidelným vysýcháním. Dělíme je na porosty s jalovcem obecným T2.3A a bez jalovce T2.3B. Rostlinná společenstva jsou ohrožena eutrofizací, lokálním zalesňováním a zánikem obhospodařování. Sečení v (červnu) červenci až srpnu, s přiměřeným odstupem následuje krátkodobé jednorázové přepasení v období (půlka srpna-) září – říjen. Fázový posun sečí v případě přítomnosti dalších chráněných druhů rostlin a živočichů (hmyz, ptáci). Pro udržení biotopu a charakteristických druhů by mělo stačit sečení s přepasením louky jednou za 2 – 5 let, nebo pouze sečení s částečným narušením drnu, vhodná je rovněž jednorázová pastva s následným pozdním (září) kosením nedopasků.

Text CH.5

20

Integrovaný manuál zásad SZP K dispozici je více způsobů péče o smilkové trávníky, jako optimální se jeví kombinace krátkodobé pastvy a sečení v obou pořadích, vždy je však třeba předejít eutrofizaci stanoviště. Možno jen kosit s náhodným narušením drnu (což je při kosení např. křovinořezem obvyklé), a to zcela bez pastvy nebo lépe s přepasením jednou za několik let, nebo rotační pastvu s nejvíce 3 cykly za sezónu a pokosení nedopasků. Při výskytu šťovíku alpského (Rumex alpinus) je nutné provádět jeho likvidaci nebo kosení nedopasků.

[T3] Suché trávníky Biotop: T 3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou T 3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.3A Subpanonské stepní trávníky T3.3B Subpanonské sprašové stepní trávníky T3.3C Porosty s význačným výskytem vstavačovitých T3.3D Porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.4A Porosty s význačným výskytem vstavačovitých a s jalovcem obecným (Juniperus communis) T3.4B Porosty bez význačného výskytu vstavačovitých a s jalovcem obecným (Juniperus communis) T3.4C Porosty s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.4D Porosty bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T3.5 Acidofilní suché trávníky T3.5A Porosty s význačným výskytem vstavačovitých T3.5B Porosty bez význačného výskytu vstavačovitých Biotopy suchých trávníků zahrnují pestrou škálu typů od strmých skalnatých svahů Českého krasu či Českého středohoří až po rozvolněné louky Bílých Karpat. Zatímco v nejsušších a nejteplejších oblastech České republiky se vyskytují na svazích různého sklonu i orientace, v oblastech chladnějších a vlhčích jsou vázány jen na jižně až jihozápadně orientované strmé a skalnaté svahy. Kromě původního bezlesí na nejsušších místech, které však může být ohroženo rychlým osídlováním (expanzí) nepůvodních druhů dřevin a nadměrným přísunem živin (eutrofizací), vyžadují všechny ostatní typy suchých trávníků pravidelný management. Většinou je třeba na lokalitách delší dobu ležících ladem odstranit nálet. Děje se tak mimo vegetační sezónu od října do konce března, dřevní hmotu je třeba odvézt mimo lokalitu (ve výjimečných případech je možné ji spálit na místě). Někdy jsou především na invazní dřeviny (akát apod.) používány chemické prostředky. Dostupné plochy jsou koseny, a to dle přístupnosti terénu traktory, lištovými sekačkami či křovinořezy od konce června do konce srpna a travní hmota Text CH.5

21

Integrovaný manuál zásad SZP posléze odvezena. Příkré svahy nebo historické pastviny je vhodné rotačně přepásat smíšeným stádem ovcí a koz. Nepřítelem všech luk a pastvin je třtina křovištní (Calamagrostis epigeios). Je to druh, který se v posledních místech hojně šíří do mnohých porostů, především pokud byly nějakou dobu neobhospodařovány. Jedinou zbraní je časté sečení, které však tento druh pouze omezí, ale úplně nezničí. Zásady péče o biotopy T 3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) a T 3.2 Pěchavové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou Vyskytuje se na výslunných skalnatých svazích a skalách na různých typech tvrdých hornin od vápenců až po horniny krystalinika. V Čechách je rozšířena především v Českém středohoří, Ralské pahorkatině, Českém krasu, v údolích Ohře, Vltavy, Berounky, Sázavy a dolní Jizery. Na Moravě se vyskytuje v Moravském krasu, Pavlovských vrších, v údolích střední Dyje, Rokytné, Jihlavy, Oslavy a okrajově i dalších řek v Českém masivu. T3.2 Pěchavové trávníky Vyskytují se nejčastěji na severních nebo západních strmých svazích na horninách bohatých živinami. Často se váží na skály, které nebyly v poledové době nikdy porostlé zapojeným lesem. Známé jsou především z Českého krasu a okolí Prahy, údolí Berounky, Moravského krasu a Pavlovských vrchů. Původní bezlesí se udržuje samo bez managementu, vyřezávání náletů se týká jen dřevin, které nepříznivě ovlivňují stanoviště a jeho okolí (stanovištně a geograficky nepůvodní a invazní druhy: hlavně akát, jasan a borovice černá); přitom je možno vyřezávat i dřeviny příliš stínící danou vegetaci Vegetace na druhotně odlesněných plochách se často vyskytuje v mozaikách s ostatními trávníky (převážně T3) – management se řídí podle typu biotopu (většinou T) z mozaiky; při regulované pastvě je nutnost navýšit procento koz ve stádu, případně použít jenom kozy (podle strmosti svahu) Jehličnany je možno odstraňovat po celý rok, vhodnější termín je však mimo vegetační období Vyřezávání listnáčů je nejúčinnější na sklonku vegetačního období před počátkem shromažďování asimilátů do kořenů; po řezu je nezbytná aplikace herbicidu na pařez (např. ROUNDUP, koncentrace 50%) Zamezení kořenové výmladnosti lze realizovat vylamováním nebo aplikací herbicidu na list v dalším roce po zásahu. V tomto případě je nutné zamezit rozšíření přípravku na cenné porosty (např. ochranný tunel apod.). Pro vegetaci vyskytující se v mozaice s přirozeným lesním porostem (kategorie L) platí pravidla určená pro daný typ lesa. Při výskytu ohrožených a cenných světlomilných druhů je žádoucí zachování lesních světlin. Text CH.5

22


U cenné vegetace vyskytující se v lesních kulturách s nepůvodními dřevinami (kategorie X) je nutná údržba lesních světlin. Jarní pastva je pro stádo vhodnější a má větší účinek, stařinu zvířata odmítají. Na některých lokalitách se také šíří kustovnice cizí (Lycium barbartum) a je nutná její likvidace. Zásady péče o biotopy T3.3 Úzkolisté suché trávníky a T3.5 Acidofilní suché trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky Vyskytují se na výslunných svazích na bazických horninách. Většinou se jedná o sekundární vegetaci na místech původních teplomilných doubrav, v minulosti využívaných jako ovčí pastviny. V Čechách se nachází v Českém středohoří, v Českém krasu, v okolí Prahy až po Slaný a Louny, na Křivoklátsku. Na Moravě jsou rozšířeny mezi Znojmem, Brnem a Mikulovem až po jihozápadní výběžky Bílých Karpat, Bučovice a Moravský kras. T3.5 Acidofilní suché trávníky Vyskytují se na výslunných svazích na kyselých silikátových horninách. Tyto porosty vznikly na místech teplomilných a acidofilních doubrav a byly využívány jako ovčí pastviny. V Čechách jsou rozšířeny v Českém středohoří, Ralské pahorkatině, podhůří Doupovských hor, Křivoklátsku, okolí Prahy, středním Povltaví až po Podbrdsko, Předšumaví, střední Posázaví. Na Moravě se vyskytují především mezi Brnem a Znojmem, v nivě dolní Dyje a východním okraji Drahanské vrchoviny. Smíšená pastva ovcí a koz je výhodou (okus křovin). V případě výskytu třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios) vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) je třeba kombinovat s sečením

a

ovsíku

Místo neregulované pastvy v ohradě upřednostňujeme volnou pastvu pod dozorem ovčáka s vycvičeným psem (vyloučení výběrové pastvy a upřednostňování vybraných ploch). Při pastvě této vegetace je rozhodující průběh května; v červnu se již nespasená vegetace rychle mění na neatraktivní stařinu, kterou zvířata odmítají. Pozdní pastva (konec července, srpen) vede k výběrové pastvě – pozorováno např. selektivní vypásání ostřice nízké, na eliminaci stařiny v porostu víceméně nemá vliv. Při pastvě je vhodná vyšší koncentrace zvířat (až 6 – 7 ovcí/ha) vzhledem ke krátké době, kdy má pastva efekt. Je možná extenzívní cyklická pastva ovcí a koz (3:1). Délka pastvy vždy 3–4 týdny s následnou stejně dlouhou přestávkou – nutno přizpůsobovat rychlosti obrůstání porostů) Po skončení pastvy je nutné pokosit nedopasky.

Text CH.5

23

Integrovaný manuál zásad SZP Zanedbané plochy je možné po částech vypálit (po konzultaci se zoology) a likvidovat náletové dřeviny. Na některých lokalitách se také šíří kustovnice cizí (Lycium barbartum), vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) a janovec metlatý (Sarothamnus scoparius) a je nutná jejich likvidace. Zásady péče o biotop T3.4 Širokolisté suché trávníky Vyvinuly se na mírnějších svazích na středně hlubokých až hlubokých půdách. Kromě pastvy jsou využívány jako jednosečné louky. Rozšířeny jsou na řadě míst České republiky (České středohoří, širší okolí Prahy, Pootaví, Polabí od Žatce po širší okolí Hradce Králové, jihovýchodní Morava, širší okolí Brna, Přerova, Olomouce, Krnova a Opavy). Tento biotop zahrnuje pestrou škálu možného managementu, který je daný jak historickým způsobem obhospodařování, tak přírodními podmínkami. Může se jednat o druhově bohaté louky, které je možné kosit 1x ročně a to dle dostupnosti terénu traktorem, lištovou sekačkou či ručně. Vždy je nutné biomasu odvézt mimo zájmové území. Vhodný je časový posun sečí, aby stihla dozrát i semena pozdějších druhů (buď nekosit celou plochu ve stejnou dobu, ponechat pásy, nebo posunout seč v jednotlivých letech), je to dobré i pro hmyz. Třtinu křovištní (Calamagrostis epigeios) šířící se do porostu je potřeba likvidovat častějším sečením (3-5x ročně), případně vyvláčením. Počet sečí je třeba zvýšit i při šíření ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). U většiny těchto porostů je možné jednorázové přepasení otav, a to buď ovcemi, kozami, případně i dobytkem. V některých případech na historických pastvinách (s jalovcem) je možná rotační pastva ovcí a koz (méně vhodný je dobytek) s dosekáním nedopasků. V těchto případech je vhodné v intervalu 1x za 3 roky jednorázové posečení porostu koncem června nebo v červenci. Vždy je nutné biomasu odvézt mimo zájmové území. Po skončení pastvy je nutné pokosení nedopasků. Podrobný způsob obhospodařování musí být upřesněn na základě historického využívání daného území a možnostech uživatele či vlastníka pozemku. Vzhledem k tomu, že se může jednat o pozemky, na kterých byl nebo je odstraňován nálet, je nutné kosení výmladků. Vlastní likvidace náletu motorovými pilami a křovinořezy se provádí během zimního období X. – III. Dřevní hmotu je nutné z biotopu odvézt. T5] Trávníky písčin a mělkých půd Biotop: Text CH.5

T5.1 Jednoletá vegetace písčin 24

Integrovaný manuál zásad SZP T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd Tato skupina biotopů se vyskytuje v Polabí, na Českolipsku, na jižní Moravě, Třeboňsku a Opavsku v oblastech vátých písků a kvádrových pískovců, kde v minulosti byly přítomny acidofilní doubravy. Původními lokalitami těchto trávníků jsou návěje vátých písků, hrany písčitých a štěrkopískových říčních teras a vzácně plošiny pískovcových skal, druhotná místa výskytu tvoří člověkem vytvořené pískovny, štěrkovny, světlá místa podél cest, střelnice a tankodromy apod. Vzhledem k tomu, že toto společenstvo je vázáno na raná sukcesní stadia, je třeba je pravidelně mechanicky narušovat, odstraňovat šířící se náletové dřeviny, u některých typů je možná pastva či vypalování. Společenstva jsou ohrožena nadměrným přísunem živin, umělým zalesňováním, náletem dřevin a ruderalizací.

Zásady péče o biotopy T5.1 Jednoletá vegetace písčin, T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým a T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.1 – Jednoletá vegetace písčin se vyskytuje vzácně až roztroušeně po celém území ČR, hojněji na Dokesku a Kokořínsku. Je vázána na stanoviště s písčitými až hlinito-štěrkovitými půdami, které v létě silně vysýchají – např. pískovny, střelnice, fotbalová hřiště a kolejiště. T5.2 – Hojný výskyt v Polabí, v pískovcových oblastech a v oblasti lesa Doubrava u Hodonína. Jedná se o vegetaci, která osídluje suché narušované písčiny. T5.4 – Rozvolněné trávníky suchých písků na místech původních kyselých případně borových doubrav. Výskyt pouze na jižní Moravě v oblasti lesa Doubrava, často na narušovaných místech podél železničních tratí a vojenských cvičišť. Zásady péče o biotopy : 1) Princip obnažování ploch pro podporu rozmnožování semeny a udržování nízké úživnosti půdy 2) Závislé na době kvetení jednotlivých druhů (podpora konkurenčně méně zdatných druhů vázaných na chudé podloží) 3) Při výskytu rychle se šířících a agresivních druhů (např. ambrosie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia), turanka kanadská (Conyza canadensis), janovec metlatý (Sarothamnus scoparius) a akát (Robinia pseudacica) je možné použit herbicidu na bázi glyfosfátu. 4) Možnost vypálení je nutné na jednotlivých lokalitách konzultovat ze zoology. 5) Vypálení se netýká jednoleté vegetace písčin T 5.1. Tento typ stanoviště nevyžaduje obvykle intenzivní regulační management. Jde spíše o udržovací režim s příležitostným či občasným odstraněním náletu dřevin a narušením povrchu. Použití typu managementu je závislé na fenologii druhů a na podmínkách konkrétní lokality (dostupnost terénu, historie apod.).

Text CH.5

25

Integrovaný manuál zásad SZP Použití typu managementu je závislé na terénních podmínkách konkrétní lokality (dostupnosti). Zásady péče o biotopy T5.3 Kostřavové trávníky písčin a T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd T5.3 Kostřavové trávníky písčin Řídké trávníky vyskytující se na kyselých písčinách v Ralské pahorkatině, Polabí, na Žatecku, Třeboňsku, v lesích Doubrava u Hodonína a Boří les u Valtic. Jsou vázány na okraje písečných přesypů, mezery v písčitých lesích, suchých lesních okrajů, na pískovcových skalkách a na mírně sešlapávaných místech podél cest a železnic. Jsou ohroženy přirozeným náletem dřevin a zvýšeným přísunem živin (eutrofizací) a zalesňováním.

T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd Nízké rozvolněné trávníky nalezneme na místě původních kyselých doubrav nebo kyselých bučin. Vyskytují se roztroušeně v pahorkatinách a podhorských polohách Českého masivu, zejména v říčních údolích. Jsou vyvinuty na mezích podél cest, okrajích lesa nebo v okolí skalních výchozů na místech v minulosti využívaných jako pastviny. Jsou ohroženy zarůstáním dřevinami a nadměrným přísunem živin. Pravidelné odstraňování náletových dřevin 1x za 2-5 let (v případě úporné trnky lze použít i chemickou likvidaci - natírání seříznutých kmínků Roundupem koncem vegetační sezóny). Extenzivní občasná pastva (optimálně 1x za 2 roky) ovcí, nebo ovcí s různou příměsí koz. Nevhodné je přihnojovat a vápnit. V Polabí a Dolním Pojizeří nalezneme tyto trávníky v mozaice s rozsáhlými lučními komplexy, často v intravilánech, dostihových drahách a fotbalových hřištích. Tyto plochy se sekají minimálně jednou ročně. Lze použít i samohybnou těžkou mechanizaci. [T6] Vegetace efemér a sukulentů Biotop: T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů Zásady péče o biotopy T 6 Vegetace efemer a sukulentů - T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů a T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů Maloplošné porosty s převahou krátkověkých jednoletých rostlin (efemér) a rostlin přizpůsobených růst v podmínkách trvalého nedostatku vody (sukulentů). Tato skupina biotopů se vyskytuje roztroušeně v sušších teplých pahorkatinách po celém území, vzácněji v podhůří – například v oblastech Českého středohoří, Českém a Text CH.5

26

Integrovaný manuál zásad SZP Moravském krasu, Pavlovských vrších a v údolích Berounky, střední a dolní Vltavy a řek JZ Moravy. Vegetace, kde nalezneme mimo jiné zástupce rodů rozchodník, rozrazil, rožec, chmerek a netřesk, je obvykle vyvinutá na nevelkých plochách a obývá skalní plošiny, terásky a čelní svahy suchých strání, kde často dochází k mechanickému narušování. Přítomnost T6.1 – acidofilní vegetace efemér a sukulentů, popřípadě T6.2 - bazifilní vegetace efemér a sukulentů je dána horninovým podkladem stanoviště. Na přirozených lokalitách (primární bezlesí) není vyžadován management žádný, na druhotných (sekundární bezlesí) je vhodná pastva ovcí a koz. Společenstva jsou ohrožena přirozeným náletem dřevin a ruderalizací. Původní typ vegetace je vázán na nepřístupné skály. Management spočívá jen ve vyřezávání náletů dřevin, které nepříznivě ovlivňují stanoviště a jeho okolí (stanovištně a geograficky nepůvodní a invazní druhy: hlavně akát, jasan a borovice černá); přitom je možno vyřezávat i dřeviny příliš stínící danou vegetaci. Vegetace na druhotně odlesněných plochách se často vyskytuje v mozaikách s ostatními biotopy (převážně suchými trávníky T3 a mezofilními křovinami K3) – management se řídí podle typu biotopu z mozaiky; při regulované pastvě je nutnost navýšit procento koz ve stádu při rostoucím sklonu svahu, případně použít jenom kozy. Jehličnany je možno odstraňovat po celý rok, vhodnější termín je však mimo vegetační období. Vyřezávání listnáčů je nejúčinnější na sklonku vegetačního období před počátkem shromažďování asimilátů do kořenů; po řezu je nezbytná aplikace herbicidu na pařez (např. ROUNDUP, koncentrace 50%). Kořenové výmladnosti lze zamezit vylamováním nebo aplikací herbicidu na list v dalším roce po zásahu. V tomto případě je nutné zamezit rozšíření přípravku na cenné porosty (např. ochranný tunel apod.). Vypalovat křoviny a stařinu je nutno při teplotách pod 0 °C. Možnost vypálení lokality je nutné projednat se zoology. [T7] Slaniska Biotop: T 7 Slaniska Zásady péče o biotop T 7 Slaniska Slaniska jsou vázána na slané půdy luk a pastvin, které jsou zamokřené pouze v zimě a na jaře. Vznikají v okolí minerálních pramenů, v mokřadech sušších oblastí a dnes se často jedná o lokality ruderalizované a silně ovlivněné lidskou činností. V minulosti byly tyto porosty využívány jako pastviny, nejčastěji pro drůbež. Slaniska nalezneme ojediněle v západních Čechách, na Mostecku a jižní Moravě.

Text CH.5

27

Integrovaný manuál zásad SZP Vyžadují mechanické narušování, vhodná je pastva či sečení. Společenstva jsou ohrožena přirozeným náletem dřevin, úplnou ruderalizací a také změnami vodního režimu. Výběr zvířat pro pastvu je třeba přizpůsobit místním podmínkám, např. velikosti lokality a typu vegetace. Pastva může být zejména v první polovině vegetační sezóny intenzivní. Slanomilné druhy mají optimum vývoje až v létě. Pomístní narušení půdního povrchu je žádoucí pro ochranu konkurenčně slabých slanomilných druhů. Je žádoucí sešlap (ideální využití slaniska může být fotbalové hřiště). K ochraně některých slanomilných druhů může být žádoucí narušit ručním nářadím nebo zemědělskými stroji půdní povrch. Lze doplnit přepásáním otavy (též intenzivním) a pomístním narušením půdního povrchu. T8] Nížinná až horská vřesoviště Biotop: T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T.8.1A Suchá vřesoviště nížin až pahorkatin, porosty s jalovcem obecným (Juniperus communis T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.2A Sekundární podhorská až horská vřesoviště, porosty a s jalovcem obecným (Juniperus communis) T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin Jedná se o vegetaci drobných keříčků s převahou vřesu obecného (Calluna vulgaris), ve vyšších polohách s borůvkou (Vaccinium myrtillus) a brusinkou (Vaccinium vitis-idaea). Významný je výskyt lišejníků a mechorostů. Zastínění způsobuje ústup vegetace. Vřesoviště se vyskytují roztroušeně až vzácně v různých oblastech Českého masivu, v Karpatech ojediněle a zpravidla zabírají malé výměry. Přirozené výskyty se nacházejí na skalních hranách a výchozech živinami chudých hornin. Druhotné výskyty vznikají po odlesnění kyselých doubrav, bučin apod. Pro zachování živinami chudého stanoviště je nutné zajistit, aby se v okolí vřesoviště nehnojilo. Na nížinných vřesovištích s expanzí trav jako je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), metlička křivolatá (Avenella flexuosa) a třtina křovištní (Calamagrostis epigeios) je vhodné shrnovat drny i se svrchní vrstvou půdy a obnažovat minerální podloží na menších plochách nebo v pruzích (šířka do 10 m), aby došlo k vytvoření nestejnověkých vřesovišť s mozaikovitou strukturou. Shrnováním drnů se odstraní velké množství dusíku z půdy, vytvoří se podmínky pro zmlazování vřesu, který lépe klíčí na obnažené minerální půdě než v porostu s půdou pokrytou vrstvou stařiny a opadu, úspěšně se obnovují i ostatní druhy a zvyšuje se druhová pestrost porostů. Na stejných plochách opakujeme tento zásah podle průběhu sukcese po 15 - 30 letech. Na dobře zachovalých vřesovištích pouze regulační management: Pastva ovcí za využití pasteveckých psů bez ohradníku (3h ráno, 3h večer, 1-2 ovce/ha) po celou vegetační sezónu (od dubna do října) nebo kontrolované vypalování menších plošek nebo pruhů v zimních měsících za holomrazu (1.1-28.2 nebo 15.12. - 5.3) v intervalu jednou za 10 - 20 let. Nutná

Text CH.5

28

Integrovaný manuál zásad SZP konzultace s entomology. Nutné je také sečení třtiny, ovsíku, vlčího bobu mnoholistého a janovce metlatého a odstraňování náletových dřevin. Na podhorských a horských vřesovištích je žádoucí občasná extenzivní pastva ovcí s případnou příměsí koz v pozdním létě. Opakované odstraňování náletových křovin a stromů (nejčastěji krušina, bříza, dub, borovice, smrk), zejména v blízkosti jedinců jalovce obecného v případě jalovcových vřesovišť. V případě úporných dřevin (krušina, dub) lze výjimečně použít chemické likvidace (nátěr Roundupem na seříznuté kmínky). V případě výskytu cenných a konkurenčně slabých rostlinných druhů (např. druhy rodu plavuník - Diphasiastrum) občasné narušení půdního povrchu na menších ploškách, včetně odstranění vřesovcovitých a brusnicovitých keříků. Zemědělské hospodaření je v biotopech vřesovišť otázkou historie. V současné době se zde uplatňují jen ochranářské metody různých typů speciálního managementu. Použití typu managementu je závislé na terénních podmínkách konkrétní lokality (nerovnost, dostupnost terénu).

Text CH.5

29

Integrovaný manuál zásad SZP Legislativní základ pro zásady SZP v lokalitách soustavy Natura 2000 Natura 2000 Vstupem ČR do Evropské unie byla ochrana přírody a krajiny povýšena na „evropskou úroveň“. Pro ČR vznikla povinnost začlenit (transponovat) do svého právního řádu mimo jiné i povinnosti vyplývající ze dvou základních směrnic, upravujících ochranu přírody v EU : Směrnici Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků a Směrnici Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Podrobné překlady textů obou směrnic včetně originální anglické verze lze najít v citované literatuře (Roth, ed., 2003). Směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků (Birds directive) je historicky první právní předpis zemí Evropských společenství na ochranu přírody (Roth, 2003). Neplatí na území Grónska. Směrnice má 19 článků a 5 příloh. Podle článku č.4 směrnice mají členské státy za povinnost pro druhy a poddruhy ptáků, uvedených v příloze I a dále pro pravidelně se vyskytující tažné druhy ptáků zřizovat tzv. území zvláštní ochrany (SPA : Special Protection Areas, u nás tzv. Ptačí oblasti). Jednotlivé přílohy směrnice, obsahující druhové seznamy, byly postupně novelizovány. Podle této směrnice jsou ovšem chráněny v krajině i všechny ostatní struktury, sloužící ochraně těchto ptačích druhů. Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Habitats directive) stanovila původně termín vzniku seznamu chráněných lokalit celého Společenství na rok 1998. Díky prodlevám členských států s transpozicí směrnice byly první tzv. národní seznamy předloženy Evropské komisi až po uvalení sankcí na některé státy v roce 2000. Cílem směrnice je „přispívat k zabezpečení biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijící fauny a flóry na evropském území členských států“. Směrnice je tvořena 24 články a 6 přílohami. V roce 1997 byla směrnice novelizována (zejména její přílohy I a II), další doplnění druhových seznamů v přílohách směrnice navrhly nově přistupující členské státy včetně ČR. O plnění povinností, vyplývajících ze směrnice, musí členské státy v šestiletých intervalech informovat Evropskou komisi. Nejrozsáhlejší povinností, plynoucí ze směrnice, je vytvoření a aktivní ochrana soustavy lokalit, pro niž se zavádí název Natura 2000. Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. V ČR je soustava Natura 2000 tvořena dvěma typy území : ptačími oblastmi (viz Birds directive) a evropsky významnými lokalitami (viz Habitats directive). Podrobné definování pojmů uvedených v tomto odstavci obsahuje § 3 zákona č.114/1992 Sb. ve znění pozdějších novelizací (ZOPK). Je třeba podtrhnout, že v ČR výběr jednotlivých lokalit a návrh vymezení soustavy Natura 2000 proběhl v souladu s evropskou legislativou výhradně na vědeckých principech. Ptačí oblasti byly podle kritérií Birds directiv navrženy s využitím soustavy IBA (Important Birds Area) a evropsky významné lokality pro přírodní stanoviště a druhy byly navrženy multikriteriální analýzou v prostředí GIS na základě€ unikátního a velmi detailního několikaletého terénního mapování biotopů

Text CH.5

30

Integrovaný manuál zásad SZP v celé ČR. Bohužel následné politické projednávání těchto vědecky podložených návrhů však poměrně významně ovlivnilo dosavadní podobu soustavy Natura 2000 v ČR (např. z původně navržených 41 ptačích oblastí nebyly 3 zatím vládou vymezeny). Tento fakt může být (a pravděpodobně bude) příčinou žaloby na ČR u Evropského soudního dvora. Ptačí oblasti vymezuje vláda ČR příslušným nařízením ve Sbírce zákonů. V nařízení vlády je definován předmět ochrany ptačí oblasti a případně i výčet činností, k nimž je v ptačí oblasti nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Kompetence orgánů ochrany přírody v ptačích oblastech jsou poněkud komplikovaně rozdělené : leží-li uvnitř ptačí oblasti maloplošné území se statutem „národní přírodní rezervace“ (NPR) nebo „národní přírodní památka“ (NPP), pak je příslušným orgánem pro ptačí oblast správa chráněné krajinné oblasti, pokud v ptačí oblasti není NPR ani NPP, pak je příslušný krajský úřad. V ptačí oblasti může orgán ochrany přírody s vlastníkem nebo nájemcem pozemku uzavřít smlouvu o hospodaření v zájmu podpory ochrany ptačích druhů. Evropsky významná lokalita (EVL) je (zjednodušeně) lokalita, vyžadující ze zákona zvláštní územní ochranu. Jde o lokalitu, která byla zařazena do tzv. „národního seznamu“ (popřípadě jde o tzv. „spornou lokalitu“, která v národním seznamu zařazena nebyla zřejmě z politických důvodů, o takovéto lokalitě musí rozhodnout Rada Evropské unie). K datu psaní tohoto příspěvku je známo, že národní seznam byl vládou ČR schválen a probíhá tisk příslušné částky Sbírky zákonů, v němž bude národní seznam stanoven nařízením vlády. Podrobnosti k národnímu seznamu (včetně mapového vymezení jednotlivých EVL) lze nalézt na internetových stránkách MŽP a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Národní seznam předloží česká republika Evropské komisi a ta po jeho prověření z hlediska úplnosti seznamu na základě vědeckých principů rozhodne o zařazení lokalit do tzv. „evropského seznamu“. Všechny EVL požívají vysoký stupeň ochrany podle ZOPK. Národní seznam obsahuje pro každou jmenovitou lokalitu i návrh kategorie zvláště chráněného území (ZCHÚ podle § 14 ZOPK), v níž je EVL navrhována vyhlásit. Do 30ti dnů od zveřejnění národního seznamu ve Sbírce zákonů musí orgány ochrany přírody, kompetentní k vyhlášení dané kategorie ZCHÚ uvedené u konkrétní EVL, oslovit vlastníky pozemků s nabídkou uzavření smlouvy o tzv. smluvní ochraně lokality. Pokud tato smlouva nebude uzavřena, musí být EVL vyhlášena jako ZCHÚ do šesti let od jejího přijetí Evropskou komisí do evropského seznamu. Vysvětlení základních použitých pojmů Ptačí oblasti (PO) vymezuje vláda ČR příslušným nařízením ve Sbírce zákonů. V nařízení vlády je definován předmět ochrany ptačí oblasti a případně i výčet činností, k nimž je v ptačí oblasti nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Kompetence orgánů ochrany přírody v ptačích oblastech jsou poněkud komplikovaně rozdělené : leží-li uvnitř ptačí oblasti maloplošné území se statutem „národní přírodní rezervace“ (NPR) nebo „národní přírodní památka“ (NPP), pak je příslušným orgánem pro ptačí oblast správa chráněné krajinné oblasti, pokud v ptačí oblasti není NPR ani NPP, pak je příslušný krajský úřad. V ptačí oblasti může orgán ochrany přírody s vlastníkem nebo nájemcem pozemku uzavřít smlouvu o hospodaření v zájmu podpory ochrany ptačích druhů.

Text CH.5

31

Integrovaný manuál zásad SZP Evropsky významná lokalita (EVL) je (zjednodušeně) lokalita, vyžadující ze zákona zvláštní územní ochranu. Jde o lokalitu, která byla zařazena do tzv. „národního seznamu“ (popřípadě jde o tzv. „spornou lokalitu“, která v národním seznamu zařazena nebyla zřejmě z politických důvodů, o takovéto lokalitě musí rozhodnout Rada Evropské unie). K datu psaní tohoto příspěvku je známo, že národní seznam byl vládou ČR schválen a probíhá tisk příslušné částky Sbírky zákonů, v němž bude národní seznam stanoven nařízením vlády. Podrobnosti k národnímu seznamu (včetně mapového vymezení jednotlivých EVL) lze nalézt na internetových stránkách MŽP a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Národní seznam předloží česká republika Evropské komisi a ta po jeho prověření z hlediska úplnosti seznamu na základě vědeckých principů rozhodne o zařazení lokalit do tzv. „evropského seznamu“. Všechny EVL požívají vysoký stupeň ochrany podle ZOPK. Národní seznam obsahuje pro každou jmenovitou lokalitu i návrh kategorie zvláště chráněného území (ZCHÚ podle § 14 ZOPK), v níž je EVL navrhována vyhlásit. Do 30ti dnů od zveřejnění národního seznamu ve Sbírce zákonů musí orgány ochrany přírody, kompetentní k vyhlášení dané kategorie ZCHÚ uvedené u konkrétní EVL, oslovit vlastníky pozemků s nabídkou uzavření smlouvy o tzv. smluvní ochraně lokality. Pokud tato smlouva nebude uzavřena, musí být EVL vyhlášena jako ZCHÚ do šesti let od jejího přijetí Evropskou komisí do evropského seznamu. Hodnocení důsledků vlivů na lokality v soustavě Natura 2000 je vždy zaměřeno na cíle ochrany a celistvost (integritu) soustavy. Cílem ochrany lokality v soustavě Natura 2000 je zachování předmětu její ochrany ve stavu příznivém z hlediska ochrany. „Předmětem ochrany“ PO jsou populace těch vybraných druhů ptáků, pro které je PO přímo vymezena nařízením vlády. „Předmětem ochrany“ EVL jsou evropsky významná přírodní stanoviště a evropsky významné druhy rostlin a živočichů. Stav přírodního stanoviště z hlediska ochrany se považuje za příznivý, pokud jeho přirozený areál rozšíření a plochy, které v rámci tohoto areálu pokrývá, je stabilní nebo se zvětšují a specifická struktura a funkce, které jsou nezbytné pro jeho dlouhodobé zachování, existují a budou pravděpodobně existovat i nadále v dohledné době a stav jeho typických druhů z hlediska ochrany je příznivý (§ 3, odst.1, písm. q/ ZOPK). Stav druhu z hlediska ochrany je považován za příznivý, jestliže údaje o populační dynamice druhu naznačují, že se dlouhodobě udržuje jako životaschopný prvek svého přírodního stanoviště a přirozený areál druhu není a pravděpodobně nebude v dohledné budoucnosti omezen a pravděpodobně budou v dohledné době i nadále existovat dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací (§ 3, odst.1, písm. r/ ZOPK). Celistvost (integrita) lokality či celé soustavy Natura 2000 zahrnuje její ekologické funkce. Je definována jako soudržnost ekologických struktur a funkcí lokality na celém jejím území nebo soudržnost stanovišť, komplexů stanovišť a populací druhů, pro které je vymezena. Rozhodnutí o tom, zda je celistvost (integrita) soustavy Natura 2000 negativně ovlivněna, se zaměřuje (a současně i omezuje) na cíle její ochrany.

Text CH.5

32


Doporučená literatura : Buček A. (2000): Krajina České republiky a pastva. - Veronika 14: 1-7. Háková A., Klaudisová A., Sádlo J. (eds.) 2004 : Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3/2004 – druhá část, MŽP, Praha. Chytrý, M., Kučera, T. a Kočí, M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Just, T., Šámal, V., Dušek, M., Fischer, D., Karlík, P. a Pykal, J. (2003): Revitalizace vodního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Klečka A. & Kunz E. (1948): Pastva a její význam. Brázda, Praha. Moravec, J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Druhé vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl. 1995/1-206. Petříček V. et al. (1999), Péče o chráněná území. I. Nelesní společenstva. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.. Sádlo J., Storch D. (2000): Biologie krajiny. Biotopy České republiky. Vesmír, Praha.

Text CH.5

33

Integrovaný manuál zásad SZP Předmět kontrol zásad SZP v lokalitách soustavy Natura 2000 Předmětem kontroly zásad SZP bude jednak zajištění ochrany přírodních hodnot vymezeného území (podle typu stanoviště nebo podle výskytu zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin), jednak pozitivní motivace hospodařících zemědělců formou dotačních programů resortu MŽP a stanovení oboustranně výhodných podmínek formou uzavření smlouvy. Z hlediska restriktivního – udržení přírodních hodnot Přírodní biotopy: • M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod – kontrola způsobu a termínu provádění redukce rákosu. • M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty – kontrola způsobu a termínu případné redukce rákosu. Kontrola odstraňování náletových dřevin. • M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů – kontrola regulace výšky vodní hladiny a managementu rybničních soustav. Kontrola podílu býložravých ryb ve struktuře obsádky. • M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků – kontrola způsobu a termínu provádění letnění rybníků, kontrola omezení hnojení a vápnění rybníků. • M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav – kontrola provádění letnění rybníků z hlediska způsobu i termínů provádění. • M3 Vegetace vytrvalých obojživelných rostlin – kontrola stanoveného managementu lokality, často jsou nutná přísná omezení ve způsobu hospodaření i nezpůsobu dalšího využití lokality (rekreace), především vzhledem k výskytu zvláště chráněných druhů rostlin. • R1.1 Luční pěnovcová prameniště – kontrolovat zákaz hnojení a pastvy, kontrola oplocení v případě výskytu prameniště v pastevním areálu. Kontrolovat zásady managementu území, v případě kosení dodržování stanovených termínů a kvality. • R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovce – kontrola provádění specifických managementových opatření, především sečení, kontrola ohrazení prameniště v případě jeho výskytu v pastevním areálu. • R1.5 Subalpínská prameniště – kontrola občasných regulačních zásahů k odstranění náletových dřevin, kontrola účinnosti usměrňování pohybu turistů. • R2.1 Vápnitá slatiniště a R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště – kontrola provádění stanovených managementových opatření, především pak kosení, a to jak z hlediska kvality, tak z hlediska stanovených termínů kosení. • R2.3 Přechodová rašeliniště – kontrola občasného odstraňování náletových dřevin, kontrola zákazu hnojení a pastvy, v případě výskytu v pastevních areálech kontrola oplocení lokality. • R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou – kontrola občasného kosení a odstraňování náletových dřevin, kontrola mělkého zraňování povrchu půdy. • [A] Alpínská a subalpínská vegetace – zemědělské hospodaření prakticky nepřichází v úvahu. • T1.1 Mezofilní ovsíkové louky – kontrola pravidelného kosení (2x až 3x do roka), přípustného hnojení a mírného vápnění, kontrola případného mulčování a v případě sečení odvozu posečené (usušené) travní hmoty z lokality.

Text CH.5

34

Integrovaný manuál zásad SZP • • • • •

• • • •

•

• •

•

•

T1.2 Horské trojštětové louky – kontrola pravidelných sečí (2x do roka), kontrola hnojení a případného vápnění, kontrola likvidace nepůvodních druhů rostlin T1.3 Poháňkové pastviny – kontrola intenzity a způsobu pastvy, kontrola dosékání pastvin, kontrola odstraňování náletových dřevin a likvidace nepůvodních druhů rostlin, kontrola ochrany zvláště chráněných druhů rostlin T1.4 Aluviální psárkové louky – kontrola četnosti a způsobu sečení, případně pastvy, kontrola četnosti a způsobu přihnojování a vápnění, kontrola ovlivňování hydrologického režimu T1.5 Vlhké pcháčové louky – kontrola četnosti, termínu a způsobu sečení, v případě pastvy kontrola dosékání nedopasků, kontrola dodržování zákazu hnojení a vápnění, kontrola likvidace pokosené biomasy T1.6 Vlhká tužebníková lada – kontrola četnosti kosení, likvidace nárostů sukcesích dřevin a likvidace odstraněné biomasy. V případě výskytu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzinum) důsledná kontrola jeho odstranění. T1.7 Kontinentální zaplavované louky – kontrola pravidelného odstraňování biomasy kosením, kontrola zákazu přihnojování, kontrola délky přeplavení v případech tzv. řízeného povodňování. T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace – kontrola termínu a způsobu sečení a odstraňování biomasy. Kontrola zákazu hnojení. Kontrola likvidace náletových dřevin a nepůvodních druhů rostlin. T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky – kontrola provedení seče a likvidace biomasy. Kontrola případného extenzivního podzimního přepásání a kontrola likvidace případně se vyskytujících nepůvodních druhů rostlin. T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd – kontrola způsobu provádění pastvy podle pravidel určených managementovým plánem. Kontrola odstraňování náletových dřevin a kontrola zákazu hnojení a vápnění. Kontrola likvidace neofytů při jejich případném výskytu. T 2.1 Subalpínské smilkové trávníky – kontrola dodržování stanoveného způsobu kombinace sečení a pastvy včetně sečení nedopasků v případě výskytu druhů jako je šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), šťovík alpský (R. alpinus) a šťovík dlouholistý (R. longifolius). V případě mulčování kontrola termínu a rozsahu mulčování. Kontrola důsledné likvidace posečené biomasy. T2.2 Horské smilkové trávníky s alpinskými druhy – kontrola provádění sečení a případné pastvy, kontrola zákazu hnojení. V případě výskytu druhu šťovík alpský (R. alpinus) kontrola jeho likvidace sečením nedopasků. T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky – kontrola provádění stanovené kombinace sečení a pastvy, a to jak z hlediska způsobu a kvality provedení, tak z hlediska termínu provedení. Při výskytu šťovíku alpského (Rumex alpinus) kontrola provádění jeho likvidace. T 3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) a T 3.2 Pěchavové trávníky – kontrola provádění likvidace nepůvodních druhů dřevin, a to jak z hlediska způsobu, tak z hlediska kvality provádění, kontrola případně prováděné pastvy. T3.3 Úzkolisté suché trávníky a T3.5 Acidofilní suché trávníky – kontrola termínu a způsobu provádění pastvy, kontrola eliminace výskytu třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios) a ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). V případě výskytu druhů kustovnice cizí (Lycium barbartum), vlčí bob

Text CH.5

35


• • • • • •

mnoholistý (Lupinus polyphyllus) a janovec metlatý (Sarothamnus scoparius) kontrola jejich odstraňování z lokality. Kontrola sečení nedopasků. T3.4 Širokolisté suché trávníky – kontrola provádění způsobu a četnosti sečení, v případě pastvy kontrola způsobu jeho provádění a kontrola sečení nedopasků. Kontrola likvidace biomasy. T5.1 Jednoletá vegetace písčin, T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým a T5.4 Panonské stepní trávníky na písku – kontrola stanoveného způsobu managementu území. T5.3 Kostřavové trávníky písčin a T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd – kontrola odstraňování náletových dřevin a občasné extenzívní pastvy. Kontrola zákazu hnojení a vápnění. T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů a T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů – kontrola provádění odstraňování náletových dřevin, jak z hlediska kvality, tak z hlediska způsobu. T 7 Slaniska – kontrola provádění kombinace pastvy a sečení. T 8 Nížinná až horská vřesoviště – kontrola provádění stanoveného managementu území. Kontrola zákazu hnojení.

Ochrana významných druhů ptáků: • • • • • • • •

kontrola zakládání a údržby potravních pásů kontrola zakládání a údržby travnatých okrajů polí kontrola zakládání a údržby ochranných okrajů polí kontrola udržování strnišť přes zimu kontrola polí ponechaných ladem kontrola zatravněných pozemků s ornou půdou kontrola zakládání a údržby prvků Územního systému ekologické stability kontrola opatření na trvalých travních porostech podle předmětu ochrany o kontrola termínu provádění první seče o kontrola provádění opatření ve prospěch chřástala polního o kontrola provádění opatření ve prospěch bahňáků

Z hlediska pozitivní motivace zemědělců •

•

krajinotvorné programy MŽP – hospodařící zemědělci mají dnes možnost využívat mimo jiné prostředků tzv. krajinotvorných programů vyhlášených v resortu Ministerstva životního prostředí. V první řadě se jedná o neinvestiční dotační program nazývaný Program péče o krajinu (dále jen „PPK“). Z tohoto programu mohou zemědělci čerpat finanční prostředky na základě žádosti o dotaci, a to až do výše 100% tzv. uznaných nákladů. Ve struktuře opatření dotovaných z PPK jsou pro potřeby SZP nejlépe využitelné následující tituly: o Ochrana krajiny proti erozi o Udržení kulturního stavu krajiny smlouvy o hospodaření – novelizací zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon“) vznikla možnost smluvní dohody mezi orgánem ochrany přírody a vlastníkem pozemku o stanovení specifických podmínek hospodaření a využití území s ohledem na zachování jednotlivých předmětů

Text CH.5

36

Integrovaný manuál zásad SZP ochrany přírody. Tato možnost je specifikována jednak v ustanovení §39 zákona (pro vybrané kategorie zvláště chráněných území a pro evropsky významné lokality) a jednak v ustanovení §45e (pro tzv. „ptačí oblasti“) Dokladování splnění jednotlivých zásad SZP v lokalitách soustavy Natura 2000 Dokladováním splnění stanovených zásad je potvrzený předávací protokol prací, případně protokol z místního šetření vyhotovený odpovědným pracovníkem instituce pověřené administrací příslušného dotačního programu. Protokol musí kromě základních údajů (údaje o žadateli dotace, o předmětu dotace, o termínu šetření) obsahovat jednoznačné stanovisko, zda byly splněny podmínky udělení dotace. V případě, že podmínky splněny nebyly, bude výčtem uvedeno, které podmínky nebyly dodrženy a budou uvedeny případné další závady a nedodělky. Součástí předávacího protokolu musí být fotodokumentace a v odůvodněných případech zaměření skutečného stavu prací pomocí GPS (např. v případě údržby trvalých travních porostů sečením, pastvou apod.)

Text CH.5

37

Integrovaný manuál zásad SZP Právní předpisy - Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků - Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (detailně §§ 45h a 45i) - Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění - Nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit - Jednotlivá nařízení vlády ČR, kterými se vymezují ptačí oblasti (č. 530 - 535, 598 - 609, 679 - 688/2004 Sb. a 19 - 28/2005 Sb.) Překlady publikací Evropské komise - Péče o lokality soustavy Natura 2000: Ustanovení článku 6 směrnice o stanovištích 92/43/EHS (edice Planeta, 4/2001) - podrobný výklad článku 6 směrnice o stanovištích a použitých pojmů - Hodnocení plánů a projektů, významně ovlivňujících lokality soustavy Natura 2000: Metodická příručka k ustanovení článků 6(3) a 6(4) směrnice o stanovištích 92/43/EHS (edice Planeta, 1/2004) - všeobecný úvod k postupu a principům odpovídajícího hodnocení a základní popis dílčích kroků hodnocení. - Text evropských norem v českém a anglickém znění je k dispozici v publikaci Legislativa Evropských společenství v oblasti územní a druhové ochrany přírody (směrnice 79/409/EHS, směrnice 92/43/EHS, rozhodnutí 97/266/ES) (ed. P. Roth, MŽP 2003)

Informace na internetu Natura 2000 v ČR - http://www.natura2000.cz/ EVL v ČR - http://stanoviste.natura2000.cz/ PO v ČR - http://ptaci.natura2000.cz/ MŽP - http://www.env.cz/ AOPK ČR - http://www.nature.cz/ Natura 2000 v České republice č. Sb. schváleno Nařízení vlády, kterým se vymezuje Ptačí oblast… Nádrž vodního díla Nechranice 530/2004 29.9.2004 Žehuňský rybník - Obora Kněžičky 531/2004 29.9.2004 Orlické Záhoří 532/2004 29.9.2004 Libavá 533/2004 29.9.2004 Podyjí 534/2004 29.9.2004 Řežabinec 535/2004 29.9.2004 Text CH.5

účinnost 20.10.2004 20.10.2004 20.10.2004 20.10.2004 20.10.2004 20.10.2004 38

Integrovaný manuál zásad SZP Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady Jeseníky Krkonoše Lednické rybníky Novohradské hory Jaroslavické rybníky Hovoransko – Čejkovicko Jizerské hory Rožďalovické rybníky Údolí Otavy a Vltavy Bohdanečský rybník Hlubocké obory Komárov Třeboňsko Šumava Pálava Labské pískovce Křivoklátsko Králický Sněžník Horní Vsacko Beskydy Doupovské hory Boletce Broumovsko Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví Hostýnské vrchy Litovelské Pomoraví Novodomské rašeliniště – Kovářská Poodří Soutok – Tvdonicko Střední nádrž VD Nové Mlýny Východní Krušné hory Heřmanský stav - Odra –Poolší Českobudějovické rybníky Dehtář

598/2004 599/2004 600/2004 601/2004 602/2004 603/2004 604/2004 605/2004 606/2004 607/2004 608/2004 609/2004 679/2004 680/2004 681/2004 682/2004 683/2004 684/2004 685/2004 686/2004 687/2004 688/2004 19/2005 20/2005

27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 27.10.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 8.12.2004 15.12.2004 15.12.2004

6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 6.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 31.12.2004 13.1.2005 13.1.2005

21/2005 22/2005 23/2005

15.12.2004 15.12.2004 15.12.2004

13.1.2005 13.1.2005 13.1.2005

24/2005 25/2005 26/2005 27/2005 28/2005

15.12.2004 15.12.2004 15.12.2004 15.12.2004 15.12.2004 neschváleno odsunuto odsunuto

13.1.2005 13.1.2005 13.1.2005 13.1.2005 13.1.2005

Nařízení vlády, kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit 863 evropsky významných lokalit 132/2005 22.12.2004 15.4.2005 Na základě požadavků vyplývajících ze Smlouvy o přistoupení ČR k EU ze dne 16. dubna 2003, ze Směrnice o ptácích 79/409/EHS a Směrnice o stanovištích 92/43/EHS byly v České republice zákonem č. 218/2004 Sb. ze dne 8. dubna 2004, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění Text CH.5

39

Integrovaný manuál zásad SZP pozdějších předpisů, upraveny podmínky pro vytváření soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000 a stanovena pravidla pro jejich ochranu. Tato soustava je v ČR tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami.

Text CH.5

40

Integrovaný manuál zásad SZP Povinnosti zemědělce vyplývající ze směrnice o stanovištích transponované do naší legislativy Povinnosti ze zákona na ochranu přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.) o seznámit se s vymezením hospodářském obvodu

evropsky

významných

lokalit

ve

svém

o seznámit se a dodržovat zásady péče o evropsky významné lokality o respektovat obecný zákaz poškozování evropsky významných lokalit o respektovat obecné zásady ochrany rostlin a jejich stanovišť o dodržovat ustanovení zákona týkající se rozšiřování geograficky nepůvodních druhů o respektovat základní ochranné podmínky zvláště chráněných území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace…)

Povinnosti vyplývající ze zákona na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb.) o nepoužívat zakázané způsoby odchytu a usmrcování volně žijících živočichů (savců, ryb) Odkaz: text CH.1

Text CH.5

41


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Označování a evidence hospodářských zvířat

text

CH.6-8

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 92/102/EHS ze dne 27. listopadu 1992 o identifikaci a registraci zvířat, čl. 3, 4 a 5 Nařízení Komise (ES) č. 2629/1997 ze dne 29. prosince 1997, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) č. 820/1997, pokud jde o ušní značky, evidenci hospodářství a pasy v rámci systému identifikace a registrace skotu, čl. 6 a 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a registrace skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení Nařízení Rady (ES) č. 820/1997 čl. 4 a 7 Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 ze dne 17. prosince 2003 o stanovení systému identifikace a evidence ovcí a koz a o změně nařízení (ES) č. 1782/2003 a směrnic 92/102/EHS a 64/432/EHS Čl. 3, 4 a 5 Transpozice do národní legislativy Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě označování a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), v platném znění, (dále jen „plemenářský zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem Výklad Povinnosti a dokladování splnění povinností na úseku evidence a označování hospodářských zvířat jsou podrobně rozebrány v textu C.6. Odkaz: text C.6

Text CH.6-8

1


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Přípravky na ochranu rostlin

text

CH.9

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Předpis tvořící zákonný požadavek na hospodaření: Směrnice Rady 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh Základními předpisy ES v oblasti rostlinolékařské péče jsou: Směrnice Rady 79/117/EHS, která zakazuje používat přípravky obsahující vyjmenované účinné látky Směrnice Rady 91/414/EHS, stanovuje podmínky, které musí přípravek splňovat, aby mohl být uváděn na trh a podmínky, které musí být dodržovány při používání přípravků v zemích ES Směrnice Rady 97/57/ES, kterou byly stanoveny jednotná pravidla pro registraci (autorizaci) přípravků v členských zemích. Transpozice do národní legislativy Nakládání s přípravky na ochranu rostlin (dále jen „přípravky“) je v České republice upraveno zákonem č. 324/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých zákonů a prováděcími vyhláškami: č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organizmů a dalších necílových organizmů při použití přípravků, č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin, č. 333/2004 Sb.,o odborné způsobilosti na úseku rostlinolékařské péče a č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin. Zákon č. 326/2004 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky přenesl do českého právního řádu právní předpisy ES regulující oblast přípravků. Tím se právně sjednotily podmínky pro uvádění přípravků na trh a jejich používání v ČR s podmínkami uplatňovanými v členských zemích společenství. Výklad Následující text se nezabývá pouze legislativními předpisy, které byly novelizovány v důsledku transpozice evropského předpisu do naší legislativa, ale i dalšími předpisy, které mají vztah k zásadám správné zemědělské praxe na úseku rostlinolékařské péče a především manipulace s přípravky na ochranu rostlin. Problematiku rostlinolékařské péče pro účely zásad správné zemědělské praxe upravují následující předpisy: -

zákon č. 326/2004 Sb. a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu

-

vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství (prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu)

Splnění zásad správné zemědělské praxe, minimálního standardu pro operační program na úseku rostlinolékařské péče a zákonných požadavků na

Text CH.9

1

Integrovaný manuál zásad SZP hospodaření na úseku rostlinolékařské péče představuje splnění vybraných legislativních požadavků výše uvedených právních předpisů. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči Zákon č. 326/2004 Sb, o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů upravuje problematiku rostlinolékařské péče v souladu s předpisy Evropských společenství. Problematiky zásad správné zemědělské praxe (zásady SZP pro LFA a AEO č. 3 a 6, minimální standard pro operační program) se týká zejména následující oblasti rostlinolékařského zákona: -

používání přípravků na ochranu rostlin (§ 1, odst. 1, písm. c)

-

omezování nepříznivého vlivu použití přípravků a dalších prostředků na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí (§ 1, odst. 1, písm. e)

-

používání mechanizačních prostředků na ochranu rostlin (§ 1, odst. 1, písm. f)

Rostlinolékařský zákon rovněž definuje v § 2 pojem správná praxe v ochraně rostlin. Správnou praxí v ochraně rostlin zahrnuje využití postupů zahrnujících: 1. preventivní agronomická a agrotechnická opatření 2. použití přípravků a dalších prostředků jen v případech plně zdůvodnitelných výskytem škodlivých organismů nebo poruch a podmínkami pro vznik škod 3. přednostní používání přípravků, které představují minimální rizika ohrožení zdraví lidí a zvířat a životního prostředí 4. používání přípravků a dalších prostředků v souladu s údaji uvedenými na jejich obalech nebo v příbalové dokumentaci. V § 3 rostlinolékařského zákona jsou uvedeny základní povinnosti fyzických a právnických osob, které pěstují plodiny nebo je nějakým způsobem zpracovávají. Z hlediska zásad správné zemědělské praxe je důležitá zejména povinnost používat k ošetřování rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů proti škodlivým organismům pouze přípravky, další prostředky a mechanizační prostředky povolené k používání podle tohoto zákona, a to způsobem, který nepoškozuje okolní porost, zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí. § 4 rostlinolékařského zákona upravuje problematiku ochrany rostlin a bezpečnosti potravin při skladování rostlinných produktů: -

skladovat odděleně rostlinné produkty nevyhovující pro výrobu potravin nebo krmiv

Text CH.9

2


sledovat výskyt škodlivých organismů v prostorách skladů i ve skladovaných produktech a minimalizovat možnost jejich negativního působení na kvalitu a zdravotní nezávadnost skladovaných produktů

-

užívat k hubení škodlivých organismů pouze k tomu účelu registrované přípravky

-

vést evidenci o výskytu škodlivých organismů a jejich hubení; náležitosti evidence stanoví prováděcí právní předpis

Povinnosti fyzických a právnických osob, které uvádí na trh rostliny nebo rostlinné produkty vypěstované na území České republiky nebo je na naše území dováží nebo provozuje sklad (uvádění na trh) musí být zapsána v úředním registru (§ 12 zákona). Povinnosti těchto registrovaných osob popisuje § 13 zákona: -

vést a uchovávat evidenci o jí pěstovaných, vyrobených, skladovaných, užívaných rostlinách a rostlinných produktech

-

umožnit rostlinolékařské správě provádět činnosti stanovené tímto zákonem

-

provádět prohlídky rostlin, rostlinných produktů

-

oznámit rostlinolékařské správě výskyt škodlivých organismů a jakékoliv změny

-

požádat rostlinolékařskou správu o provedení soustavné rostlinolékařské kontroly rostlin, rostlinných produktů

-

vést a aktualizovat plán pozemků a objektů v místech, ve kterých jsou rostliny a rostlinné produkty pěstovány, vyráběny a skladovány

Seznam rostlin a rostlinných produktů, kterých se registrace týká, stanovuje prováděcí předpis. V § 14 zákona jsou uvedeny podmínky pro přemisťování rostlin a rostlinných produktů, které nesmí být přemisťovány na území Evropské unie bez rostlinolékařského pasu. Seznam rostlin a rostlinných produktů, kterých se toto opatření týká, stanovuje prováděcí předpis. Zákon dále popisuje podmínky provádění soustavné rostlinolékařské kontroly a vydávání rostlinolékařských pasů (§15 až 20 zákona). Povinnosti dovozců a osvědčení popisuje § 21 až 30.

přepravců

včetně

vydávaná

rostlinolékařských

Důležitou částí rostlinolékařského zákona je hlava IV týkající se přípravků na ochranu rostlin. Zemědělců se týká především § 46 popisující skladování přípravků. Mezi základní povinnosti v této oblasti patří:

Text CH.9

3


uskladnění přípravků podle jejich druhů, a to odděleně od jiných výrobků a přípravků určených k likvidaci jako odpad) a mimo dosah látek, které by mohly ovlivnit vlastnosti skladovaných přípravků

-

oddělené skladování přípravků s prošlou dobou použitelnosti

-

průběžné vedení dokladové evidence o příjmu a výdeji přípravků, včetně přípravků s prošlou dobou použitelnosti

-

splnění technických požadavků na skladování přípravků a další podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (vyhláška č. 191/2002 Sb.)

-

na požádání informovat rostlinolékařskou správu o místech uskladnění přípravků.

Dále § 47 stanovuje, že přípravky, u nichž prošla doba použitelnosti, nesmí být uváděny na trh. Zvláštní pozornost je nutné věnovat nakládání s nebezpečnými přípravky a přípravky, které obsahují geneticky modifikované organismy (§ 48). Aplikaci přípravků na ochranu rostlin se musí dodržet povinnosti stanovené v § 49. Při aplikaci: -

nesmí být překročena nejvyšší dávka ani nesmí být zkráceny bezpečnostní lhůty uvedené v návodu k použití

-

nesmí být postupováno v rozporu s pokyny k ochraně zdraví lidí a zvířat, vod, včel, zvěře, vodních organismů a půdních organismů, uvedenými v návodu k použití

-

nesmí být poškozeny rostliny na pozemcích mimo pozemek, na němž se provádí aplikace.

Přípravky nesmí být používány v rozporu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o registraci a údaji, jimiž jsou označeny. Hubením škodlivých obratlovců se zabývá zvláštní předpis. Důležité ustanovení je v § 49, odst. 3 a 4 zákona: Používání přípravků při podnikání musí být evidováno způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem; evidenční doklady musí být uchovávány po dobu nejméně 5 let a musí být poskytnuty rostlinolékařské správě na její žádost. Rostlinolékařská správa je povinna zajistit ochranu poskytovaných údajů a zamezit přístupu třetích osob k nim. Údaje o souhrnné spotřebě účinných látek vykazované ve vztahu k územní jednotce nejsou chráněny. Na používání přípravků se vztahují ustanovení o odborné způsobilosti pro zacházení s přípravky (§ 86). Zvýšená pozornost se věnuje vysoce toxickým přípravkům (§ 50). Další důležité ustanovení z hlediska ochrany životního prostředí obsahuje § 51 zákona, který upravuje ochranu včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při používání přípravků.

Text CH.9

4


Používání mechanizačních prostředků mohou být při podnikatelské činnosti používány pouze tehdy jsou-li rostlinolékařskou správou zapsány do úředního registru mechanizačních prostředků (§ 61 zákona). Mechanizační prostředky uváděné na trh musí být označeny údaji stanovenými prováděcím právním předpisem (§ 62 zákona). Vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin Z hlediska správné zemědělské praxe v oblasti používání přípravků na ochranu rostlin jsou pro zemědělce důležitá ustanovení vyhlášky upravující podrobnosti k ochraně včel, zvěře, vodních organismů a některých dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin. Vyhláška blíže specifikuje podmínky použití přípravků na ochranu rostlin, které jsou označeny jako: -

zvláště nebezpečné pro včely nebezpečné pro včely zvláště nebezpečné pro suchozemské obratlovce nebezpečné pro suchozemské obratlovce

Vyhláška upravuje povinnosti a náležitosti při oznámení aplikace výše uvedených přípravků na ochranu rostlin. Vyhláška č. 328/2004 Sb., o evidenci výskytu a hubení škodlivých organismů ve skladech rostlinných produktů a o způsobech zjišťování a regulace jejich výskytu v zemědělských veřejných skladech a skladech Státního zemědělského intervenčního fondu Tato vyhláška upravuje způsob evidence výskytu škodlivých organismů ve skladech rostlinných produktů a způsob evidence jejich hubení. Provozovatel skladu rostlinných produktů vede evidenci výskytu škodlivých organismů v prázdném skladu i v uskladněných produktech podle vzoru uvedeného v příloze č. 1. Evidenci o hubení škodlivých organismů přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky vede podle vzoru uvedeného ve zvláštním právním předpisu (vyhláška č. 329/2004 Sb.) Evidenci uchovávají provozovatelé skladů rostlinných produktů po dobu nejméně 5 let a na vyžádání Státní rostlinolékařské správy ji předkládají ke kontrole. Vyhláška č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin Vyhláška v § 2 stanovuje podmínky používání přípravků na ochranu rostlin, kterými se rozumí: -

jeho použití podle pokynů, jimiž je označen (správné použití přípravku)

Text CH.9

5


-

zabránění kontaminace vody a poškození ostatních složek životního prostředí včetně zdraví zvířat v důsledku použití přípravku

-

dodržení zásad integrované ochrany rostlin, je-li to objektivně možné

Dalším ustanovením důležitým z hlediska správné zemědělské praxe je ustanovení § 19: -

používání přípravků při podnikání se eviduje tak, že se údaje zaznamenávají ve zvláštní knize s průběžně očíslovanými stránkami, případně v elektronické podobě, za současného zabezpečení jejich uchování. Tyto údaje se zaznamenají bezodkladně, nejpozději následující pracovní den po aplikaci přípravku

-

evidence v elektronické podobě musí být vedena tak, aby bylo možné i následné elektronické zpracování údajů

-

vzor záznamu údajů o používání přípravků při podnikání je uveden v příloze č. 9 vyhlášky a je dostupný ve formě tabulky MS Excel na www.srs.cz.

Vyhláška č. 333/2004 Sb., o odborné způsobilosti na úseku rostlinolékařské péče Z problematiky, kterou upravuje tato vyhláška, je pro oblast správné zemědělské praxe důležitá část, která stanovuje požadavky pro odborná způsobilost pro zacházení s přípravky na ochranu rostlin (§ 5 vyhlášky). Osobou odborně způsobilou pro zacházení s přípravky rostlin je osoba, která prokáže znalost: -

vlastností hlavních skupin přípravků, jejich formulačních úprav a nebezpečných vlastností chemických přípravků podle zvláštního zákona

-

rizika negativního působení přípravků na zdraví lidí a zvířat a jednotlivé složky životního prostředí

-

praktických opatření k ochraně zdraví a bezpečnosti práce při zacházení s přípravky

-

právních předpisů a předepsaných pracovních postupů k ochraně včel, zvěře, ryb a vodních organismů a dalších necílových organismů při aplikaci přípravků, zejména k ochraně zvířat proti týrání, včetně ochrany přírody a krajiny

-

zásad správného použití přípravků z hlediska účinnosti ochranných zásahů, kvality a zdravotní nezávadnosti ošetřených plodin a skladovaných rostlinných produktů

Text CH.9

6


-

právních předpisů pro správné a bezpečné skladování chemických přípravků, pro přepravu a nakládání s použitými obaly a ostatními kategoriemi nebezpečných pesticidních odpadů podle zvláštního zákona,

-

zásad správného seřízení aplikační techniky a principů kontrolního testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin.

Osoba odborně způsobilá pro zacházení s přípravky na ochranu rostlin skládá zkoušku odborné způsobilosti pro zacházení s přípravky (§ 6) po předchozím absolvování kurzu správné praxe v ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky. Vyhláška č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin Vyhláška upravuje: -

způsob zápisu mechanizačních prostředků na ochranu rostlin určených k aplikaci přípravků na ochranu rostlin do úředního registru a jejich kontrolní testování

-

provozování technických zařízení k hubení škodlivých organizmů.

Z hlediska správné zemědělské praxe je důležité, aby každý mechanizační prostředek splňoval náležitosti a měl doklad o funkční způsobilosti, jehož součástí je kontrolní nálepka.

Vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství Pro účely dodržování zásad správné zemědělské praxe je důležité v oblasti skladování přípravků na ochranu rostlin dodržovat obecná ustanovení vyhlášky (zejména § 4 o bezpečnosti staveb z hlediska průniku závadných látek a § 5 a 6 o základním a doplňkovém zabezpečení staveb a částí staveb) a ustanovení vyhlášky zabývající se stavbami pro skladování přípravků na ochranu rostlin (§ 17). Ustanovení § 17 popisuje nejen technické vlastnosti staveb na skladování přípravků na ochranu rostlin, ale nařizuje i vypracování samostatného provozního řádu se specifikací hygienických, provozně bezpečnostních a protipožárních předpisů.

Text CH.9

7

Integrovaný manuál zásad SZP Dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem č. 326/2004 Sb. Kontrolním orgánem nad plněním povinností, které vyplývají ze zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči ( dále jen „zákon) je Státní rostlinolékařská správa (dále jen „SRS“). Dohodou o spolupráci mezi SRS a SZIF z března 2004, Článek II bod 6) je SRS zavázána, že bude pro SZIF periodicky zpracovávat informace z prováděných kontrol o fyzických a právnických osobách, které v hodnoceném období neplnily níže uvedené povinnosti uložené zákonem. 1. používání přípravků, které byly registrovány SRS (§ 31 odst. 1 zákona), 2. používání přípravků v souladu s podmínkami stanovenými rozhodnutím o jejich registraci a s prováděcím právním předpisem (§ 31 odst. 4 a § 49 odst. 1 zákona), 3. evidence používání přípravků (§ 49 odst. 3 zákona), 4. skladování přípravků ( § 46 zákona), 5. používání mechanizačních prostředků registrovaných SRS (§ 61 zákona) a podléhajících kontrolnímu testování (§ 66 a § 67zákona). Kontrola používání přípravků Kontrolou fyzických a právnických osob je ověřováno: 1. Zda je použitý přípravek registrován SRS (§ 31), nebo byl dovezen na základě povolení vydaného SRS jako souběžný přípravek (§ 53), nebo jeho dovoz a použití bylo SRS mimořádně povoleno k odvrácení nepředvídatelného nebezpečí vzniku škod (§ 37 odst. 2). (Informace o registrovaných přípravcích podává „Věstník SRS- Seznam registrovaných přípravků …“pro příslušný rok a nezbytné informace nalézt i na web. stránce SRS na adrese: http//www.srs.cz/.) 2. Zda jsou přípravky používány v souladu s podmínkami stanovenými rozhodnutím o jejich registraci, a ve shodě s prováděcími právními předpisy (§ 31 odst. 4 a § 49 odst. 1 zákona), nebo v souladu s povolením SRS k rozšířenému použití registrovaného přípravku (§ 37 odst. 1), nebo v souladu s povolením SRS k dovozu souběžného přípravku (§ 53 zákona), to znamená, že : a. přípravek je použit v souladu s etiketou a dalšími pokyny pro bezpečné použití uvedenými na obalu přípravku nebo v přívalovém letáku, který je přiložen k obalu, b. není překračována bezpečnostní lhůty,

Text CH.9

nejvyšší

povolená

dávka

a

nejsou

kráceny

8

Integrovaný manuál zásad SZP c. je postupováno v souladu s pokyny k ochraně lidí a zvířat, vod, včel, zvěře, vodních organismů a půdních organismů, uvedenými v návodu na použití, (na př. s vyhláškou 327/2004 Sb.) d. při aplikaci nejsou poškozovány rostliny na pozemcích sousedících s ošetřovaným pozemkem, e. při použití přípravků k hubení škodlivých obratlovců je postupováno podle zvláštního ustanovení § 18 vyhlášky č. 329/2004 Sb., f. „vysoce toxický“ chemický přípravek ve venkovním nebo skleníkovém prostředí je používán pouze se souhlasem SRS, g. přípravek s prošlou dobou použitelnosti je použit po prokázání analýzou, že jeho chemické a fyzikální vlastnosti se shodují s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o jeho registraci. 3. Zda používání přípravků je evidováno způsobem podle § 19 vyhlášky č. 326/2004 Sb.. Evidence musí být vedena ve zvláštní knize s průběžně očíslovanými stranami, případně v elektronické podobě, při současném zabezpečení uchování údajů po dobu 5 let. Údaje musí být zaznamenány bezodkladně po aplikaci, nejpozději následující pracovní den. Elektronická podoba evidence musí umožňovat následné elektronické zpracování údajů. (Vzor záznamu údajů o používání přípravků při podnikání je uveden v příloze č. 9 k vyhlášce č. 329/2004 Sb.) Upozornění: (Evidence slouží, mimo jiné, i k prokázání správného používání přípravků fyzickými a právnickými osobami.) 4. Zda je přípravek aplikován: a. Pouze mechanizačním prostředkem, který je SRS zapsán do úředního registru mechanizačních prostředků (§ 61 zákona) a (Informace o registrovaných podává Seznam registrovaných mechanizačních prostředků na OR“pro příslušný rok a nezbytné informace nalézt i na web. stránce SRS na adrese: http//www.srs.cz/.) b. mechanizačním prostředkem, jehož funkční způsobilost lze doložit platným dokladem z kontrolního testování (§ 66 a § 67 zákona) a c. mechanizačním prostředkem (postřikovač, rosič), který vyhověl při kontrole použití přípravku : 1. činností míchacího zařízení, 2. těsností všech spojů, 3. pulsací v tlakovém okruhu stroje, 4. stavem tlakoměru, 5. funkčností uzavíracích a regulačních prvků, 6. stavem postřikového rámu, 7. jednotností trysek na rámu a 8. výstřikovým obrazcem

Text CH.9

9

Integrovaný manuál zásad SZP Kontrola skladování přípravků Kontrolou fyzických a právnických osob je ověřováno: 1. zda jsou přípravky uskladněny podle druhů, 2. zda jsou přípravky uskladněny odděleně od jiných výrobků, 3. zda jsou přípravky uskladněny oddělně od přípravků určených k likvidaci jako odpad, 4. zda jsou přípravky uskladněny mimo dosah látek, které by mohly ovlivnit vlastnosti skladovaných přípravků, 5. zda jsou přípravky s prošlou dobou použitelnosti skladovány odděleně, 6. zda jsou přípravky klasifikované jako „vysoce toxické“ skladovány v prostorách, které jsou uzamykatelné a zabezpečené proti vloupání a vstupu nepovolaných osob, 7. zda jsou přípravky uskladněny v prostorách, které splňují podmínky stanovené vyhláškou č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, 8. zda je průběžně vedena evidence o příjmu a výdeji přípravků, 9. zda je průběžně vedena evidence přípravků s prošlou dobou použitelnosti. Zemědělské podniky, až na několik výjimek, skladují přípravky v „Příručních pohotovostních skladech“ se skladovou kapacitou do 1 000 kg. Vyhláška č. 191/2002 Sb. § 17 odst. 9 stanovuje, že: „Příruční pohotovostní sklad musí být opatřen nepropustnou podlahou, ukončenou zvýšeným soklem po obvodu stěn včetně dveřního prahu, jako náhradu za havarijní jímku. Technické a dispoziční řešení musí umožňovat uložení přípravků přehledně a odděleně podle druhu nebezpečnosti v přepravních obalech, kontejnerech a nádobách, oddělené ukládání znečištěných obalů, ochranných pomůcek, případně oděvů.“ Kontrola odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky Zákon stanovil, že přípravky mohou být používány jen při dodržení zásad správné praxe v ochraně rostlin, popřípadě i zásad integrované ochrany rostlin (§ 31 odst. 4 zákona). Základní podmínkou pro uplatňování zásad správné praxe v ochraně rostlin je, že ošetřování rostlin budou provádět jen odborně způsobilí uživatelé nebo pracovníci

Text CH.9

10

Integrovaný manuál zásad SZP pod odborným dohledem odborně způsobilé osoby (§ 86 zákona). Par. 86 zákona nabude účinnosti l. ledna 2006. Od 1. ledna 2006 bude kontrola používání přípravků rozšířena o ověřoní, zda ošetřování rostlin přípravky provádí osoba, která je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti k zacházení s přípravky. Podrobnosti o požadavcích na odbornou způsobilost pro zacházení s přípravky, o zkoušce odborné způsobilosti pro zacházení s přípravky, obsah a rozsah kurzu správné praxe v ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky, uvádí vyhláška č. 333/2004 Sb.. Pozor! Nadále platí požadavek na odbornou způsobilost osob při používání, skladování, balení a označování chemických přípravků na ochranu rostlin, klasifikovaných jako „vysoce toxické“, podle § 44, odst. 1,2 nebo 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění, které upravuje § 47 zákona č. 356/2003 Sb. Doporučená literatura: SRS (2005) : Věstník - Seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin SRS (2005) : Seznam registrovaných mechanizačních prostředků na ochranu rostlin SRS (2001) : Praktická příručka pro zacházení s přípravky na ochranu rostlin Možnosti plnění a dokladování povinností Způsobem jak plnit zásady správné zemědělské praxe je dodržování vybraných povinností vyplývajících ze zákona o rostlinolékařské praxi a prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu (zejména při používání a skladování přípravků na ochranu rostlin). Mezi povinné způsoby dokladování patří: -

vedení evidence o použití přípravků na ochranu rostlin

-

doklady o funkční způsobilosti mechanizačních prostředků vč. kontrolní nálepky

-

vykonané zkoušky způsobilosti pro zacházení s přípravky na ochranu rostlin

Splnění výše uvedených povinností včetně vedení povinných evidencí splní požadavky zásad správné zemědělské praxe pro LFA a AEO, minimálního standardu pro operační program a zákonného požadavku na hospodaření na úseku rostlinolékařské péče. Odkaz: text A.3, A.6, C.5., G

Text CH.9

11


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Veterinární přípravky a léčiva

text

CH.10

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 96/22/ES ze dne 29. dubna 1996 o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat a o zrušení směrnic 81/602/EHS, 88/146/EHS a 88/299/EHS čl. 3, 4, 5, 7 Transpozice do národní legislativy Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) Vyhláška Mze č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech Výklad Zákon je závazný pro všechny chovatele hospodářských zvířat, pokud dodávají živočišné produkty do oběhu (určené ke spotřebě občanů). Chovatelem dle § 3 odst. 1 písm. a) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží , ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Důležitými pojmy podle veterinárního zákona jsou doplňkové látky podle § 3 odst. 1 písm. s) doplňkové látky, písm t.) veterinární přípravky a písm. v) ochranná lhůta. Léčivé přípravky a látky jsou vedeny v zákonu č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Text a legislativní základ zásad a)

Chovatel je povinen podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen se souhlasem veterinárního lékaře a podle jeho pokynů, § 4 odst. 1 písm. e) veterinárního zákona

b)

Chovatel je povinen podávat zvířatům pouze léčivé přípravky v souladu s pravidly pro jejich používání při poskytování veterinární péče a poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování přítomnosti některých látek a jejich reziduí u zvířat, v živočišných produktech a napájecí vodě a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto šetření,

Text CH.10

1


§ 5 odst. 1 písm. e) veterinárního zákona c)

Chovatel, který jako podnikatel chová hospodářská zvířata pro účely podnikání je povinen uvádět do oběhu pouze zvířata, kterým nebyly podávány nepovolené nebo zakázané látky nebo přípravky (§ 19 veterinárního zákona), vést o tom kdy a které léčivé přípravky a látky, jimiž mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, byly podány zvířatům, neprodleně předkládat tyto záznamy veterinárnímu lékaři, aby v nich zaznamenal podání léčivých přípravků zvířatům nebo očkování zvířat, uchovávat tyto záznamy nejméně po dobu 5 let a dodržovat ochranné lhůty, Zakázané doplňkové látky a léčivé přípravky s účinkem: hormonálním, thyreostatickým nebo beta adrenergním Ochranné lhůty doplňkových látek nebo léčivých přípravků: -

v příbalovém letáku je stanoveno bez ochranné lhůty, v příbalovém letáku je stanovena ochranná lhůta, pokud nebyla tato lhůta označena, platí: 28 dnů, jde-li o maso, 7 dnů jde-li o mléko nebo vejce, 500 stupňodnů jde-li o maso ryb,

§ 5 odst. 2 písm. b) a § 19 veterinárního zákona Kontrola zásad Kontrolu dodržování uvedených zásad provádí podle veterinárního zákona orgány veterinární správy. Konkrétně se jedná o Krajské veterinární správy a Městskou veterinární správu v Praze. Státní veterinární správa (SVS), krajské veterinární správa a městská veterinární správa v Praze (KVS) jsou orgány vykonávající státní veterinární dozor. Dalším orgánem, který může provádět kontrolu podávání léčivých látek a přípravků je Ústav pro kontrolu veterinárních biofaktorů a léčiv se sídlem v Brně. Plnění jednotlivých zásad Zásada a) Chovatel může sám podávat zvířatům přípravky, které nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře. V případě, že se jedná o léčivé přípravky musí postupovat jen podle pokynů veterinárního lékaře. V žádném případě nesmí chovatel podávat léčivé přípravky injekčně. Injekční aplikace je odborná veterinární činnost

Text CH.10

2

Integrovaný manuál zásad SZP podle § 58 veterinárního zákona a tuto odbornou činnost mohou provádět jen osoby odborně způsobilé podle § 59 veterinárního zákona. Zásada b) Chovatel spolupracuje při odběrech vzorků v rámci plánu sledování některých látek a jejich reziduí, který zpracovává SVS a odběr zabezpečují příslušné KVS ve spolupráci se soukromými veterinárními lékaři. Zásada c) Chovatel vede přesné záznamy o všech podaných přípravcích, léčivých látek a přípravcích, které podal zvířatům nebo, které podal veterinární lékař. Dokumentace není přesně stanovena, ale musí v ní být všechny potřebné údaje – datum podání, zvířata, identifikační čísla, množství podaného přípravku nebo látky, způsob podání, údaje o ochranných lhůtách a podpis osoby, která přípravek nebo látku podala. Přípravky nebo látky musí být skladovány tak, aby k nim neměla zvířata volný přístup nebo aby nemohly být podány nepovolanými osobami – v uzamčené skříni nebo místnosti. Všechny záznamy musí být k dispozici minimálně po dobu 5 let. V případě, že musí být přemístěna zvířata (k jinému chovateli, na jatky) musí být ve zdravotním potvrzení (při přemístění na jatky) nebo ve veterinárním osvědčení (při přemístění mimo území kraje) uvedeny údaje o podání přípravků nebo látek. Dokladování splnění zásad Dokladovat lze požadavky pouze předložením přesné a podrobné dokumentace, která musí být k dispozici na hospodářství, nebo jednotlivých stájích pro účely aktualizace záznamů. V případě archivace musí být záznamy u chovatele k dispozici minimálně po dobu 5 let.

Text CH.10

3


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Bezpečnost potravin

text

CH.11

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 o stanovení obecných zásad a požadavků právních předpisů v oblasti potravin, o vytvoření Evropského úřadu pro nezávadnost potravin a stanovení postupů, pokud jde o nezávadnost potravin čl. 14, 15, 17(1), 18, 19, 20 -

na trh nesmí být uvedena potravina, která může poškodit zdraví nebo se nehodí k lidské spotřebě

-

podnikatelé v potravinářství jsou odpovědni za to že, ve všech stupních řetězce, které se jich týkají, jsou splněny požadavky potravinového práva

-

zabezpečení vystopovatelnosti potraviny, krmiva, zvířete určené k výrobě potraviny apod. ve všech stupních výroby, zpracování a distribuce

-

stanovení povinností podnikatele ve výrobě potravin a krmiv

Transpozice do národní legislativy Výše uvedené principy jsou transponovány do národní legislativy v následujících předpisech: Zákon č. 456/2004 Sb., úplné znění zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn Prováděcí vyhlášky k zákonu o potravinách (viz. text C.7) Zákon č. 91/1996 Sb., ve znění 21/2004 Sb. o krmivech Vyhláška, kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb. (poslední změna 77/2005 Sb.) Nařízení vlády č. 98/2005 Sb., kterým se stanoví systém rychlého varování o vzniku rizika ohrožení zdraví lidí z potravin a krmiv Výklad Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 Sb. obsahuje dvě důležité informace: -

vytvoření Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) vytvoření Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF)

Text CH.11

1

Integrovaný manuál zásad SZP Pro účely spolupráce České republiky a EFSA bylo při SZPI zřízeno Národní kontaktní místo (§ 4 NV č. 98/2005 Sb.), které zabezpečuje ve spolupráci se členy sítě (SZPI, ÚKZÚZ, orgány ochrany veřejného zdraví, orgány veterinární správy, celní orgány, SÚJB, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo zemědělství) Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva. Pro zemědělce je důležité dodržovat veškerou legislativu při výrobě a distribuci potravin a krmiv, používání veterinárních léčiv a přípravků na ochranu rostlin a plnit tímto způsobem požadavky potravinové bezpečnosti (viz. text C.3 a C.7). Odkaz: text C.3, C.7, CH.9, CH.10, G

Text CH.11

2


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Nákazy hospodářských zvířat

text

CH.12-15

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií čl. 7, 11, 12, 13, 15 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií čl. 3 Směrnice Rady 92/119/EHS ze dne 17. prosince 1992, kterou se zavádějí obecná opatření Společenství pro tlumení některých chorob zvířat a zvláštní opatření týkající se vezikulární choroby prasat čl. 3 Směrnice Rady 2000/75/ES ze dne 20. listopadu o zvláštních ustanoveních týkajících se tlumení a eradikace katarální horečky ovcí čl. 3 Transpozice do národní legislativy Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění, (dále jen „veterinární zákon“) /pozn. v roce 2005 se připravuje novela zákona/ Vyhláška Mze č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností (dále jen „vyhláška Mze č. 296/2003 Sb.,“) Vyhláška Mze č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka Vyhláška Mze č. 356/2004 Sb., o sledování (monitoringu) zoonóz a původců zoonóz o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatření pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, Vyhláška Mze č. 389/2004 Sb., o opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k jejímu předcházení a o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatření pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění vyhlášky č. 356/2004 Sb., Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, kterým se stanoví pravidla pro prevenci, tlumení a zdolávání některých transmisivních spongiformních encefalopatií

Text CH.12-15

1

Integrovaný manuál zásad SZP Výklad Zákon je závazný pro všechny chovatele hospodářských zvířat. Chovatelem dle § 3 odst. 1 písm. a) plemenářského zákona, je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží , ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Hospodářským zvířetem podle § 3 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona, jsou zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně osli a jejich kříženci, drůbež, běžci, králíci, kožešinová zvířata, zvěř ve farmovém chovu, ryby a včely. Text a legislativní základ zásad a) Chovatel musí bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené veterinárním zákonem nebo na jeho základě (vyhlášky, národní programy ozdravování), § 4 odst. 1 písm. b) veterinárního zákona b) Chovatel musí zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických zkoušek v rámci kontroly zdraví zvířat. § 5 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona c) Zabezpečením provádění zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických zkoušek se myslí zkoušky stanovené Ministerstvem zemědělství na základě nákazové situace v rozsahu stanoveném Státní veterinární správou. Údaje o výsledcích musí chovatel uchovávat po dobu 1 roku a na požádání je předkládat orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor. § 44 odst. 1 písm. d) veterinárního zákona, v návaznosti na zákon je vydávaná „Metodika kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace na příslušný kalendářní rok“, která je zveřejňována ve Věstníku Ministerstva zemědělství a je k dispozici na každé krajské veterinární správě nebo u soukromých veterinárních lékařů d) Chovatel musí zabezpečit v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu jejich chovu a ustájení, čištění dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stáji, prostor, zařízení, strojů, nástrojů nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty. § 5 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona, seznam DDD prostředků je uveden v zákonu č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, v platném znění e) Chovatel musí zacházet s konfiskáty živočišného původu způsobem stanoveným veterinárním zákonem. Jedná se zejména o těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo u tracených zvířat (kadáverů).

Text CH.12-15

2

Integrovaný manuál zásad SZP § 5 odst. 1 písm. b) a § 39 veterinárního zákona f) Chovatel musí v případě nebezpečí zavlečení nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka zřídit, popřípadě umístit prostředky sloužící k ochraně proti nákazám a dbát o jejich řádnou funkci. § 5 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona g) Chovatel, jím zaměstnané osoby, které mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření prostřednictvím soukromého veterinárního lékaře. § 11 odst. 1 a 2 veterinárního zákona h) Chovatel je povinen podrobit se patřením stanoveným KVS do doby vyloučení nebo potvrzení nákazy. § 13 odst. 3 veterinárního zákona i) Chovatel musí zabezpečit, byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí šíření, plnění odpovídajících mimořádných veterinárních opatření ke zdolání této nákazy a ochraně před jejím šířením („ochranná a zdolávací nařízení“), § 15 veterinárního zákona, seznam nebezpečných nákaz je uveden v příloze č. 2 veterinárního zákona, mimořádná veterinární opatření mohou být vydána podle § 48 odst. 1 písm. c), podle § 49 odst. 1 písm. c) a d) veterinárního zákona -

obecný rozsah mimořádných veterinárních opatření je uveden v § 54 veterinárního zákona, konkrétní požadavky na zdolávání určitých nákaz jsou uvedeny v nařízení Evropských společenství, příslušných vyhláškách Mze, a v pohotovostních plánech, které jsou zpracovávány příslušnými KVS: o vyhláška Mze č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, o vyhláška Mze č. 356/2004 Sb., o sledování (monitoringu) zoonóz a původců zoonóz o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatření pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, o vyhláška Mze č. 389/2004 Sb., o opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k jejímu předcházení a o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatření pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění vyhlášky č. 356/2004 Sb.,

Text CH.12-15

3

Integrovaný manuál zásad SZP o nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, kterým se stanoví pravidla pro prevenci, tlumení a zdolávání některých transmisivních spongiformních encefalopatií, Kontrola zásad Kontrolu dodržování uvedených zásad provádí podle veterinárního zákona č. 246/1992 Sb., orgány veterinární správy. Konkrétně se jedná o Krajské veterinární správy a Městskou veterinární správu v Praze. Státní veterinární správa (SVS), krajské veterinární správa a městská veterinární správa v Praze (KVS) jsou orgány vykonávající státní veterinární dozor. V případě kontroly je prováděna kontrola dokumentace, popřípadě fyzická kontrola zdravotního stavu. Plnění jednotlivých zásad Zásada a) Chovatel pokud je to možné zabezpečí oplocení hospodářství proti průniku volně žijících zvířat, pravidelně provádí čištění a dezinfekci nářadí a prostor určených k ustájení zvířat, skladování krmiv atd. Provádí pravidelně kontrolu zdraví zvířat. Zásada b) a c) Chovatel si zajistí provedení zdravotních zkoušek a preventivních akcí (odběry krve, vakcinace, alergenodiagnostické zkoušky – tuberkulinace) u schváleného soukromého veterinárního lékaře (seznam je uveden na webových stránkách SVS – www.svscr.cz). Soukromý veterinární lékař provede požadovaný rozsah vyšetření a zabezpečí odeslání vzorků do příslušných laboratoří a vydá doklad o provedených úkonech (faktura, účetní doklad), popřípadě zápis do evidence vedené chovatelem. Zásada d) Chovatel si může DDD provést vlastními prostředky nebo prostřednictvím firem ,které jsou oprávněny provádět DDD nebo asanační činnost. Seznam prostředků DDD je k dispozici na každé KVS v přílohách „Pohotovostního plánu ke zdolávání nebezpečných nákaz“. Zásada e) Chovatel zabezpečí nahlášení kadáverů asanačnímu podniku, do doby svozu musí zabezpečit jejich bezpečné uložení. Uložení je nejlépe provést v asanačním boxu (uzavíratelné a zabezpečené nádobě, popřípadě místnosti). Svoz kadáverů je prováděn za úplatu. Zvířata je možná neškodně odstranit i zahrabáním, ale zahraboviště musí být schváleno příslušnými orgány (zcela výjimečně) a spálením v zařízení, které je schváleno příslušnými orgány.Tato zařízení jsou vhodná pro spalovaní menších druhů zvířat (např. drůbež, králíci).

Text CH.12-15

4

Integrovaný manuál zásad SZP Zásada f) Jedná se o případy, kdy je vysloveno podezření na určité nákazy nebo když je určitá nákaza potvrzena. Chovatel nemusí mít vybudovány trvalé dezinfekční vjezdy pro vozidla nebo pro vstup osob do prostorů stájí. V případě nutnosti je potřeba zajistit dočasné dezinfekční vjezdy nebo vstupy. Tyto prostředky dodávají specializované firmy, popřípadě je možnost provedení napuštění nasákavých materiálů dezinfekčním prostředkem (sláma, piliny, gumové rohože, atd.). Zásada g) Chovatel pravidelně sleduje zdravotní stav zvířat, příznaky onemocněni (teplota, průjmy, zvracení, změny na kůži, záněty), změny chování (nezájem o krmivo, vodu, nekoordinované pohyby, ulehání), snížení užitkovosti a zvýšené úhyny. Zásada h) Chovatel provádí činnosti, které byly nařízeny příslušnou KVS na základě místního šetření. O místním šetření musí provést záznam a sepsat protokol o kontrolním zjištění, který předá chovateli. Požadavky musí být stanoveny v souladu se správním řádem (předběžné opatření). Zásada i) Chovatel plní ochranná a zdolávací opatření, která byla stanovena v mimořádných veterinárních opatřeních. Dokladování splnění zásad Zásada a) Předložení dokladů o nákupu dezinfekčních prostředků, dokladů o provedení bílení stájí, popřípadě vede vlastní záznamy o provádění kontrol zdraví zvířat. Zásada b) a c) Předložení laboratorních výsledků (protokolů z laboratoří), záznamů o provedení tuberkulinace a záznamů o provedení očkování. Všechny tyto dokumenty musí chovatel uchovávat po dobu minimálně 1 roku. Zásada d) Předložení vlastních záznamů o provedení DDD nebo finančních a jiných důkladů v případě, že činnost DDD byla provedena dodavatelským způsobem. Zásada e) Předložení vlastních záznamů o úhynu nebo utracení zvířete, záznamů ve stájovém registru nebo registru zvířat na hospodářství podle plemenářského zákona, záznamů

Text CH.12-15

5

Integrovaný manuál zásad SZP z ústřední evidence vedené ČMSCH, a.s. Dále je možné předložit lístky o potvrzení sběru konfiskátu živočišného původu vydané pracovníky asanačního podniku. Zásada f) Předložením vedení vlastních záznamů nebo dokladech dodaných specializovanými firmami. Zásada g) Předložením vlastních záznamů o zjištěných změnách. Výsledky vyšetření provedené soukromým veterinárním lékařem. O provedeném hlášení je potřeba mít k dispozici záznam od datumu hlášení, hodině hlášení, důvodech a osobě, které bylo podezření nahlášeno a kdo hlášení provedl. Zásada h) Předložením záznamů o provádění opatření, tak jak byla nařízena příslušnou KVS. Chovatel uchová protokol o kontrolním zjištění, vydané předběžné opatření a výsledky vyšetření a laboratorní protokoly. Zásada i) Předložením záznamů o provádění opatření, tak jak byla nařízena příslušnou KVS. Chovatel uchová mimořádná veterinární opatření, seznamy zvířat, dokumenty o provádění DDD, výsledky zdravotních zkoušek a doklady o případném utrácení zvířat a svozu kadáverů do asanačního podniku, popřípadě k jinému neškodnému odstranění (zahrabání, spálení).

Text CH.12-15

6


MANUÁL ZÁSAD

ZEMĚDĚLSKÉ PRAXE

Zákonné požadavky na hospodaření (SMRs) Welfare

text

CH.16-18

Integrovaný manuál zásad SZP Evropský předpis Směrnice Rady 91/629/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat čl. 3 a 4 Směrnice Rady 91/630/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat čl. 3 a 4(1) Směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely čl. 4 Transpozice do národní legislativy Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů (poslední změna 77/2004 Sb.) Vyhláška Mze č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat Vyhláška Mze č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči Výklad Výklad povinností v oblasti welfare a jejich dokladování je uveden v textu C.1., v podmínkách ekologického zemědělství v textu G. Odkaz: text C.1, G

Text CH.16-18

1

I N T E G R O V A N Ý M A N U Á L Z Á S A D

Recommend Documents