I. ARBESA SEBRANE SPISY

ba^-^i'

0021

I. ARBESA SEBRANE SPISY. Vychazeji v seSitech po 30 h a Ize odebirati bud' v pfedplaceni na segity (na 10 se§ po§tou K 3*20) nebo ve vydani svazkovem 8°, v nemz dosud vy§lo: Broz. Vaz. Kh Kb I. Romanetta, Dil I. 312 stran 3-— 4-80 Sivooky demon. Prvni noc u mrtvoly. Aspon se pousmej! II. Moderniupifi. Obraz z obchodniho zivota prazskeho. 332 stran . 320 5-— III. Romanetta. Dil II. 308 stran .......... 3-— 4-80 Zazracna Madonna. II divino Boemo. Vymirajici bfbitov. IV. Mravokarne romanky. 352 str 3-30 5-10 V. Knihy novel apovidek. Dil II. 333 str. . 3-20 5-— VI. Romanetta, Dil III. 295 stran 3— 480 Zborcene harfy ton . .. VII. Knihy novel a povidek. Dil II. 309 str. 3-— •80 VIII. Andel mirtt, Roman. Dil I.—II. 319 stran . . 3-20 IX. Andel miru, Dil III. az IV. 399 stran . . . . 4 — 5-80 X. Romanetta. Dil IV. 374 str v. . . 4-— 5-80 Dabel naskfipci Sileny Job. Muj pfitel — vrah. XI. Adamite. - Fragment romanu pseudo-historickeho. 236 str 2 40 4*20 XII. Elegie zivota. Povidky a novely I. 248 str. . . 2-40 4*20 XIII. Knihy novel a povidek. III. 336 stran . 3-80 5-60 XIV. Silhouetty divadelni. Dil I. 291 str 3-— 4'80 XV. Romanetta. Dil V. 308 stran 3-— 4-80 Kandidati existence. XVI. Arabesky literarni. Dil I. 408 stran . . . 4-— 5-80 :VII. Agitator. Roman zenskehosrdce.243 stran . 2-50 4-30

Broz. Vaz. Kh Kh XVIII. Knihy novel a povidek. DillV. 332 stran . 3-50 5-30 XIX. Satiry a rozmarne hficky.DilI.325 stran 3-30 5-10 XX. Romanetta. Dil VI. 346 stran 3-50 5-30 Barikadnici. Elegie o cernych ocich. Anna a Marie. XXI. Nesmrtelni pijaci. Novela a povahopisne studie 284 str 3 80 5-60 XXII. Romanetta. Dil VII. 368 stran 3-30 5-10 Svaty Xaverius. Advokat chud'asu. Duhokfidla Psyche. XXIII. Knihy novel a povidek. Dil V. 440 stran 4-20 6-— XXIV. Z ovzdusi umeni. No¬ vely a biograficke crty. 440 stran 4-20 5'— XXV. Romanetta. Dil VIII. 300 stran 2-90 4-10 Newtonuvmozek. Omlazujici krev. Duhovy bod nad hlavou. Lotr Golo. XXVI. Zahadne povahy. Studie a crty povaho¬ pisne. 364 str 3-60 5-40 XXVII. Romanetta. Dil IX. 336 stran 3-20 5-— Ukfizovana. Akrobati. XXVIII. Z dusevni dilny basniku, Pfispevek I. 336 str 3-60 5-40 XXIX. Episody z r. 1848. Studie a crty. 312 str. . 3-40 5-20 XXX. Zgalerieceskehoherectva. Studie a crty biograficke. 408 str. . 440 6-20 XXXI. Knihy novell a poVidek. Dil VI. Vychazi v seSitech po .... —-30

VeSkery spisy Arbesovy jsou na sklade v kazdem knihkupectvi.

OTTO V PRAZE, Karlovo ndm. 34. Ve Vidni I., Gluckg. 3

J. ARBES

SEBRANE SPISY DIL XXXII.

THEATRALIA.

VYDAVA

J. OTTO V PRAZE.

THEATRALIA STUDIE A CRTY DIVADELNI.

J. ARBES.

VYDAL J. OTTO V PRAZE.

VESKERA PRAVA VYHRAZENA.

TISKEM »UNIE« V PRAZE.

Vdzene pani

^Magdalene Zfetelove.

J. Arbes. SebranS spisy. XXXII.

HARLEKYNADY A HANSVURTIADY V PRAZE.

(Psano a poprve tisteno 1889.)

Pfed dvema sty lety niela krajina mezi Zbraslavi a Zlichovem zcela jinou fysiognomii nezli nyni. Vapencove skalni steny naproti Hodkovickam a Braniku zasahaly az do feciste Vltavy jako do nedavna skala Vysehradu. Vozova cesta od Zbraslavi ku Praze vedla tudiz k Male Chuchli, odtud pak na zapad smerem k Slivenci a zatacela na vrch nad Hlubocepy. Teprve odtud vedla v oblouku pfes Dalejsky potok ku Zlichovu a dale ku Praze. A po teto vozove ceste —- tehda nad miru nesjizdne a krkolomne — vlekla za posmurneho dne roku 1690 vychrtla herka podivnou, v Cechach zfidka kdy nebo snad jeste nevidenou karu se sirokymi koly a prapodivnym nakladem. Na prvni pohled zdal se to b'yti jeden z onech povozu, na kterychz ,,markytani" tricetilete valky provazivali zoldaky — nebo vuz, na nemz za onech strastiplnych dob dopravovany spize, valecny lup atd. a na nez nakladani v cas potfeby take maroderi nebo vzacnejsi raneni. A pfece se zase od vozu tech napadne lisi. Nalozene haraburdi zda se nasvedcovati, ze to vuz, na kterem stehuje se se vsim vsudy nejaka vet§i rodina s nabVtkem a ruznymi potrebami, li-

10

sicimi se od obvyklych veci v domacnosti tak na¬ padne, ze kazdy, kdo povoz ten shledne, v udiveni se zastavi a nedovede se domysliti: kdo a za jakym asi ucelem se stehuje. Podle vozu s oprati v ruce jedne a bicem v ruce druhe ubira se asi ctyficetilety statny muz napadn6 snede, vyrazne tvafe s ohnivyma ocima. Oblecen jest cizacky bizzarne. Mat siroke cerven6 kalhoty, cerny sametovy kabatec, oranzovy satek kolem krku, hnede pantalony, spinave puncochy a stfevice s velkymi pfaskami, na hlave pak zamasteny a popraseny sirakovity klobouk s vlajicimi modrymi, cervenymi a zelenymi fabory. Za vozem, jenz vyjizdi prave pomalu na vrch nad Hlubocepy, belha se muz asi sedesatilety, a podle neho vykracuje si pruznym krokem mladik asi petmecitmalety. Oba snedi, cernovlasi a jiskrnych cernych oci — skoro jako cigani; oba podobne bizzarne obleceni jako muz ridici povoz, ale osumeleji, nuzneji, skoro mozno fici zebracky. Fysiognomiemi ovsem se lisi napadne. Kdezto stary jevi v uvadle tvari resignaci mrzuteho filosofa, kteremuz jest vsechno naprosto Ihostejno, jevi mlady vyraz cloveka, jenz jest uz davno uvykly zakusovati se z vyssiho rozkazu nekolikrat denn6 do kyseleho jablka. Tvaf jeho, ac mladistve svezi, rozryta jest nepomerne vice jemnymi vraskami, nezli tvaf starsiho druha, jako by se byla casto ke vsem moznym odpornym grimasam sesklebbvala. Usta s kyprymi a svezimi rty skoro mozno nazvati zabimi — tak napadne a nepfirozene jsou rozsklebena...

11

Asi deset kroku za vozem pokulhava osobta. ctvrta: muz asi tficetilety, statny a ramenaty sice, ale s pfiblblym vyrazem v tvafi, pfipominajici tyz puvod jako tvafe ostatnich. Oblecen jest v rozedrany sat, za ktery by se byl snad i zebrak onech dob zastydel — zaplata vedle zaplaty, dira vedle diry, car vedle caru. Jedna noha vezi v poblacene bote, druha — bosa pokulhava. Druhou botu nese si pod pazim. Ze vseho jest zfejmo, ze osoby, herka i povoz vykonaly dalekou cestu. Na loukotich vrzavych kol jest na ctvrt pide ztvrdleho blata, vuz zaprasen a blatem zastfikan. Zaplatovana plachta, tvofici v popfedi vozu jakousi besidku, nebyla patrne po mnoho dni vubec ani shata. Destem splaknuty prach zustavil po ni spinave smouhy, v zahybech pak blato. Bidna herka vyvlekla tezk^ povoz na vrch s napjetim veskerych sil a povoz zacal sjizdelti s vr^iny. Bizzarne obleceny koci, jenz byl na ceste do vrchu kone neustale poslehaval, ustal koni venovati pozornost... Po nekolika jen vtefinach vsak — jak se stalo, tak se stalo — jedno z pfednich kol prasklo, vuz se nahnul a v bezprostfedne nasledujicim okamziku take pfevrhl. ,,Maladetto!" zahfmel koci, az se to daleko rozlehlo a zaskfipal alabastrovymi zuby. I z pfevrzeneho povozu zaznely hlasy, ale pi§tive: bud detske nebo zenske. Na zem vyklopena nejen cast nakladu, n^brz i dve zenstiny. Na stesti si zadna neublizila. Obe zenstiny — jedna asi petmecitmaletd a dosti slicna, druha asi ctyficetileta, pfedcasne uvadla krdska — ruce se zvedly a zacaly s ko£im vyme-

12

hovati nahledy v cizim jazyku, provazejice slova zivymi, ba vasnivymi posunky a vyraznou mimikou. I oba muzi, ktefi sli za vozem, ba i tfeti, kdyz se k vozu dobelhal, sucastnili se vymeny nahledu, a sice taktez s posunky a mimikou, jez vyraznosti svou pfekvapovaly. I clovek jazyka italskeho, kterymz mluveno, neznaly, byl by se snadno domyslil, o cem jest fee — ceho si kdo pfeje, kdo komu co vytyka nebo jakou radu dava atd. Nemalym podivenim byl by nahodivsiho se divaka naplnil i naklad povozu. Vypadlaf na zem skoro polovice nakladu: nekolik kosu, nejaka svinuta pomalovana platna, buben, kytara a trouba, pak nekolik beden, z nichz dve se rozsypaly a obsah na vse strany se rozlitl. A prave tento obsah pfekvapoval nejvice. Vsechny osoby povoz provazejici, vyjimajic kociho a mladou damu, zdaly se byti co do satstva ucineni zebraci, kdezto z beden vypadlo mnozstvi pestreho, skoro mozno fici skvostneho satstva: kabatce se zlatymi limci a stfibrnymi knofliky, purpurove a jinobarevne suknice a zivutky s bohatym krajkovim, pekne stfevicky s lesklymi pfas¬ kami, ruznotvare muzske i zenske klobouky a kokrhele s pestrymi chocholy, kokardami a fabory — dva kordy a dyka, na pohled drahokamy vykladana. Slovem obsah beden zdal se na prvni pohled nasvedcovati, ze osoby povoz provazejici nejsou obycejni smrtelnici, nybrz knizata cestujici na zapfenou ... A pfece zase — kdyby byl na bohate a ,s,kvostne *satstvo padl pohled znalcuv — byl by okamzite

13

poznal, ze jsou to tretky nehrube cenne: zlato, stfibro a drahokamy pouhe imitace. A kdyby byl znalec italstiny naslouchal zive, ba vasnive vymene nahledu, byl by nabyl pfesvedceni, ze si domnela knizata libozvukym jazykem vzajemne ctou levity a to slovy nehrube vybranymi, nekdy i surovymi. Chvilemi se zdalo, ze si jiz jiz vjedou do vlasu; ale zustalo pfece jen pfi pouhych slovech, az pak posleze pfikroceno i ke skutku. Pfevrzeny povoz nadzvednut a misto rozdrceneho kola pfivazana pfimefene tlusta vetev. Rozhozene satstvo sesbirano a ulozeno i s rozsypanymi bednami a vsemi ostatnimi vecmi zase do vozu, a kdyz pak byly i obe damy zaujaly opet sva mista ve voze, hnul se povoz ku pfedu. Nehoda sbehla se po poledni a mela za nasledek, ze blizil se povoz ku Praze jiz za soumraku. Jiz na Smichove, jen£ v tu dobu ovsem ani vzdalene nepodobal se nynejsimu, vybihali lid6 z domku a divali se v udiveni za podivnymi lidmi povoz provazejicimi. Neni nizadne pochybnosti, ze v Praze bylo by rnelo objeveni povozu toho pravy sbeh lidu v zapeti. Na stesti nebo nestesti pfibyl povoz na Ujezd jiz za tmy a jel dale, aniz mu lide venovali valn6 pozornosti. ^ Jen s tezi doptali se cizinci na misto, kde bylo mozno dostati nocleh pro celou podivnou karavanu. Ukazan jim hostinec „U cerneho Iva" v Mensim meste prazskem, v nemz b'yly v tu dobu zaroven lazne. J. Arbes. Sebran6 spisy. XXXII.

9

14

Tak proste a vsedne slavil svuj vjezd do Prahy prvni tak zvany ,,histrio" neboli harlekyn se svou druzinou, aby Prazanum pfipravil neobvyklou pochoutku umeleckou. Muz, jenz byl fidil kone, byl principalem a harlekynem v jedne osobe, tudiz osobou nejhlavnejsi. Mladik se ,,zabimi usty" byl sluha harlekynuv, verny Pierrot, obstarozny muz pak zastaval ulohu uctyhodneho otce Pantalona, kdezto mladsi dama hravala zchytrale potmesilou Kolumbinku. Star si dama, jakoz i kulhajici ramenac s pfiblblou tvafi zastavali v zivote obycejnem funkce jen podfizene: ona obstaravala kuchyh a vubec ufad sluzky, on konal podfizene sluzby sluhy, kdezto ,,na prknech", kterymz jiz tehda ,,svet" pfezdivano, vystupovala ona vzdy jen jako dvorni dama, on pak jako dvofan nebo Scaramouccio ... Pouze jedinou noc popfala si vzacna a v Praze posud jeste nikdy nevidena spolecnost k odpocinku. Casne z rana druheho dne ucineno, ceho bylo tfeba, a pfed polednem vypravil se principal-harlekyn s Pierrotem a Pantalonem na obchuzku po ulicich mest prazskych, aby obecenstvu obvyklym tehda zpusobem oznamil, co a kde a kdy bude k videni a slyseni. Vsichni tfi byli obleceni v pestre a bizzarni historicke sve kostumy, z nichz nejnapadnejsi byl pytlovity sat harlekynuv, jehoz rolnicky cinkaly jak uprkem ujizdejici sane. Harlekyn vzal k vypomoci buben, Pierrot troubu a Pantalon pistalu. Bubnujice, troubice a piskajice prochazeli ulicemi. Tu a tarn, zvlaste na vetsich prostranstvich nebo na narozich se zasta-

15

vovali — a harlekyn zvucnym, daleko si. oitelnym hlasem kolem seskupeneho lidu jazykem italskym 'oznamoval, jake divy a zazraky bude mozno u ,,cer¬ neho Iva" spatfiti. Z naslouchajicich ovsem sotva dvacaty rozumel vsemu; ale mnozi se domyslili, jini se vyptali a tak zvedeli v brzku vsickni, oc jde. A k prvnimu pfedstaveni — k prvni harlekynade v Praze v jazyku italskem dostavilo se rozumejicich i nerozumejicich takove mnozstvi, ze mistnosti u ,,cerneho Iva" sotva stacily.. .

Vpravme se na okamzik ve stav naroda ceskeho v dobe, kdy zavital do Prahy s druzinou svou prvni harlekyn. Trvame, ze staci pfipomenouti sobe persekuci a dragonady po bitve belohorske, hruzy tricetilete valky, oblezeni a vydrancovani Prahy od Svedu .. . Zdecimovane a ozebracene obyvatelstvo bylo zmalomyslnelo. Po nekdejsi odvaze, neohrozenosti, smelosti a ctizadosti nebylo temef ani pamatky. Vychovani bylo v rukou jezovitu, osveta hluboko poklesla, povercivost v rozkvetu. Cely narod byl tak zbedovany, ze na pfiklad sedlaci — jak Balbin ujisfuje — nemajice potahu, casto sami k pluhu se zapfahali a polonazi chodili temef o chleb zebrajice. ^ Sotva vsak se pocaly za vlady Leopolda I. Cechy zotavovati, sotva ze nektefi horlivci ujali se pestovani ved a umeni, pfikvacily pohromy nove. Valky s Turky a Francouzi, ktefizto posledni mnoho mest a mezi nimi i Prahu roku 1689 zapa-

16

lili — krvave selske bpufe, jez vypukly nasledkem brutalnosti nekterych panu a brzy na to vypuknuvsi mor, kterym pfes sto tisic obyvatelu zah^nulo — vse* to melo za nasledek, ze sedmdesat roku po bitve belohorske nalezal se narod nas poznovu skoro na pokraji zahuby jako po tficetilete valce. Vychovani bylo v rukou jezovitu; osveta, ac ponekud vzpruzena, tkvela —■ abychom tak fekli, pfece hluboko pod bodem mrazu — narod doposud jeste v pravem slova smyslu pouze bidne zivofil. O umeni divadelnim, jez bylo jinde, zejmena v Anglii a ve Spanelsku dostoupilo takmef kulminacniho bodu, kdezto jinde, jako ve Francii a Italii jevilo se v dosti utesenem rozkvetu, nebylo v Ce¬ chach temef ani pamatky. Krome nekolika vice mene primitivnich pokusu s pfedstavenimi her najme biblickych, kterymiz jednak zaci vysokych skol, jednak jezovite snazili se obyvatelstvo bud pobavit nebo mysl jeho obratit k vecem nabozenskemu proselytstvi prospesnym, ne¬ bylo umeni divadelni v Cechach pestovano nezli obcas, ovsem jen zfidka kdy kocujicimi spolecnostmi cizimi, jako na pfiklad spolecnosti anglickych hercu, ktera se objevila v Cechach hned po skonceni tfi¬ cetilete valky. Roku 1690, kdy zavital do Prahy prvni vlassky harlekyn, byl Shakespeare, jenz zemfcl roku 1616, jiz 74 roku mrtev; byli jiz davno mrtvi Shakespearovi soucasni vynikajici dramatikove jako Marlowe, jenz zemfel roku 1593, tudiz 10 roku drive nezli Shakespeare, George Pecle a Lyly, ktefiz zcmfeli r. 1598, Beaumont (t 1610), taktez pfed Shakespearem, Robert Greene, V]etcher (f 1625), Middleton (f 1626), Ben Jonson (f 1637), Massingcr

17

(t 1640), ba i nejgenialnejsi herec z dob Shakespearovych Burbage (t 1619) — kratce Anglie mela v ohledu dramatickem nejskvelejsi dobu jiz za sebou. Podobne ve Spanelsku: nejplodnejsi basnik dramaticky Lope de \"ega a jeho pfedchudce Tirso de Molina, ba i Moreto, jenz slavil triumfy jiz na sklonku tficetilete valky a jehoz ,,Donna Diana" doposud jest repertoirnim kusem evropskych divadel, ba i Calderon, narozeny 1600, jehoz nektere hry, jako ,,Lekaf sve cti" a ,,Sudi Zalamejsky" doposud se hraji, byli jiz mrtvi — kratce i Spanelsko melo nejskvelejsi dobu divadelni jiz za sebou. I dekorativni, viibec \ ypravne kouzelne hry byly jinde uz davno v rozkvetu. Tak na pfiklad, abychom z dejin starsiho umeni divadelniho uvedli aspoh pfiklad jediny, bavili se jiz r. 1617 Pafizane vypravnou baletni operou ,,Osvobozeni Rinalda" — v tu dobu bez odporu jedinou sveho druhu. Kdyz se vyhrnula opona, spatfili divaci ,,vrch demonuv", nalezajicich se v moci kouzelnice Armidy. Byla to pfikra skala, zaujimajici celou sifi jeviste. Po prave i leve strane byla ohranicena hustym loubim, v nemz byl ukryt orchestr, skladajici se z 64 zpevaku a zpevacek, 24 houslistu a 14 fletistu. Ve skale bylo upraveno nad sebou nemene nezli ctrnact sluji, v kterych sidlilo ctrnact demo nuv, mezi kterymiz byl take ,,demon ohne" — v pra vem slova smyslu zahaleny v umely oheh. Rinaldo lezel na upati skaly. Sotva se divak rozhledl, vystoupili dva rytifi, jeden s lesklym stitem, druhy s kouzelnou hulkou. Tancice blizili se oba ke skaline. V torn se skala kolem sve osy otocila a divaci

18

spatfili carokrasnou z-ihradu s tfemi fontanami, kdezto ctvrta, nejvetsi, objevila se uprostfed jeviste. Jeden z rytifu pokynul kouzelnou hulkou. Na znameni to pfestala voda ve fontanach teci, slunce se zatmelo a z vasy nejvetsi fontany vystoupila rusalka s vlajicim vlasem. Zpivala dojemnou piseh, kterou provazela hrou na loutnu a snazila se pfatele Rinaldovy ziskati a pfemluvili, by Rinalda nechali klidne v sladkem objeti Armicly. Nicmene oba kfizacti rytifi nemaji pro vabne pfemlouvani smyslu, ba jsou tak negalantni, ze ubohou rusalku srazi nazpet do fontany. V torn objevi se na jevisti sest desnych nestvur a zahaji s rytifi boj v podobe komickeho baletu. Nestvury ty pfedstavuji — advokaty. Jsou oble¬ ceny v cerne habity; maji sovi hlavy a na hlavach pruhovane capky, misto rukou kfidla, sovi nohy a drapy. Na to objevi se dva sedlaci s psimi hlavami, nohami i rukami, a hned po te dve komorne s tvafemi, rukami a nohami jako opice. Mezi bojem videti Rinalda leziciho u nohou Airmidinych. Zpiva milostnou piseii. Nahle rytifi pokynou stitem a kouzelnou hulkou — nestvury sklesnou jako bez ducha. Rytifi pferusi neznc zpivajiciho Rinalda a odvadeji jcj. V torn Rinaldo roztrpcen odvrati se od zahrady svudnice. Pokofenim rozlitostnena kouzelnice zavoki sve demony, ktefi se objevi v novych podobach: jako tfi velci rakove, dve zelvy a dva obrovsti plzi.

19

,,Boho\e, co vidim?" vola podrazdena Armida. ,,Neverni demonove! Jak se muzete opovazit, objeviti se pfede mnou v takovych podobach?!" Na slova ta promeni se nestvury poznovu v komicke bytosti: od hlavy az k pasu stare zeny a od pasu az k noham muzi — chopi Armidu a vlekou ji pryc. Nahle se zahrada propadne a na jejim miste objevi se strasna sluj. Za zvuku symfonie vystoupi dav rytifu v obleku starofimskych vojinu s cho¬ choly na pfilbach. V popfedi je muz v poutnick6m habitu, posetem muslemi a s perskou capkou na hlave — patrne nacelnik vypravy. Muz ten pfedstavuje poustevnika Petra, jenz se byl s many Rinaldovymi vydal do sveta, by Ri¬ nalda vysvobodil. Zatim co Petr kolem slidi, zapeji rytifi sbor. Nahle zmeni se scena poznovu. Misto desne sluje videti prostornou estradu, na ktere pod nadhernym baldachynem sedi na trunu Gottfried z Bouillonu, obklopeny vsemi rytifi, mezi kterymi videti i zachraneneho Rinalda — — — Takove a podobne kratochvile pfipravovany lidu jinde, kdezto v Cechach pofadany byly skoro vylucne hry biblicke a to hlavne v jazyku latinskem, kteremu obecny lid nerozumel, tak ze hry ty nemely proh jineho vyznamu nezli pantomimy. Ovsem i v Cechach venovana jiz v XVI. veku nekterym hram, zejmena pantomimam, zvlastni pece, jako na pfiklad po vjezdu cisafe Ferdinanda I. do Prahy, kdy dne 9. listopadu 1526 v zamecke zahrade na Hradcanech uspofadana velkolepa pantomima, ktera v mnohem ohledu pfedcila snad

20

i kouzelnou, skoro o cele stoleti mladsi baletni operu, o ktere jsme se byli vyse zminili. Jeviste pfedstavovalo umele upravenou skalu. Po prave i leve strane trcely do vyse veze, v kterych trubaci a bubenici troubenim a bubnovanim uvitali objevivsiho se cisafe a jeho dvur. Nad skalou vznasel se ve vzduchu Jupiter, o je¬ hoz pokofeni usilovalo nekolik obru, ktefi s obrovskymi balvany na plecech snazili se skalu steci. Jupiter metal s hury proti nim blesky a za duniveho hfmeni zacal z ruiznych mist skaly srseti oheh. Zaroven se skala za hromoveho lomozu na ruznych mistech rozstoupila a na jevisti objevily se strasne, dablum podobne nestvury, kterym z list, usi a oci srsel oheh. I tyto snazily se skalu steci, ale promenily se nahle v nestvury, podobne opicim a provadely komicky rej. Posleze objevilo se osm rozlicne ustrojenych jezdcu, ktefi z pocatku vzdy dva a dva spolu bojovali a kterymz prave tak jako konim — z ust, usi a oci oheh srsel. Kratochvile skoncila pfichodem fimskych vo¬ jinu, ktefi s jezdci ruzne valecne tance provadeli. Nemene pompesni byly hry, jez roku 1570 k roz¬ kazu cisafe Maxmiliana II. provozovany na Staromestskem namesti v Praze. Jednou pfedstavovalo jeviste sopku Etnu, chrlici oheh. Kolem sopky litali dravi ptaci, zhavy drak chrlil z tlamy plamen a jiskry a ze vsech stran sopky vyslehovaly plamenne jazyky. Perseus objevil se s hlavou Gorgoninou na okfidlenem Pegasu ... Divaci spatfili i ziveho Iva v kleci, na ktere sedela Fama, a konecne objevil se i zivy, v Ce-

21

chach doposud jeste nikdy nevideny slon, na kte¬ rem sedel indicky kral Porus v kralovskem havu s zezlem v ruce. V pfedstaveni torn vystoupili tez Apollo a-Musy, Jason, Medea a cela fada mythickych osobnosti a konecne i Vlasta. Vsak od tech dob, co Prazane podobne hry \ ideli, minulo jiz pfes sto roku a v Praze a vubec v Cechach nebylo jiz pametniku takovych kratochvili. Mnoha, pozdeji provozovana biblicka hra ovsem davana s pompou a libila se nemalo; lee za tfi¬ cetilete valky a vubec po nekolik decennii pfed rokem 1690, kdy zavital do Prahy prvni italsky harlekyn, Prazane kratochvili podobnych casto nevidali. Roku 1651 uspofadal v Praze dvorni komediant Schilling nekolik ,,mravnych" pfedstaveni, r. 1675 pak jakysi ^principal" Thai a konecne roku 1679 jakysi Restmaier a Neff, o jejichz pfedstavenich nezanechano zadnych zprav, tak ze se zda, ze hry ty Prazany valne nelakaly. Za takovych pomeru neni divu, ze prvni italsky harlekyn, jenz pfibyl do Prahy s necim naprosto novym, delal v Praze dobre, ba vyborne obchody pfes to vse, ze pfevalna vetsina obecenstva jazyku, v kteremz on i soudruhove jeho sve vtipy pronaseli, nerozumela. Theatrum ,,u cerneho Iva" byvalo z pravidla plno, cimz plnila se i kapsa harlekynova. Jinde, najme v Italii a ve Francii, nebyly harlekynady davno jiz nicim novym. Provozovany! nejen z femesla, nybrz i z ochoty a zacaste — jako na

22

pfiklad r. 1572 ve Francii — od ochotnikui z kruhu nejvyssich. Pfipomenuteho roku provozovana totiz vlasska pantomima i u dvora francouzskeho. Strasna Katefinaz Medici hrala ulohu K o1 umbiny, jeji synacek kral Krrel IX. B r ighellu, vevoda z Anjou, napotomni kral polsky Jindfich, Harlekyn a, kardinal z Lorraine Pantalona a vevoda de Guise, za nedlouho vudce krvave fezi Bartolomejske noci, S c a r a m o u c h e. V celku byly a zustaly harlekynady hrami jednotvarnymi. Dej a vubec cely obsah byl stereotypni a takovymi byly i osoby, ba zacaste i vtipy. Kdo videl jednu harlekynadu, videl v podstate a v hlavnich rysech vlastne vsechny. Pfes to vse hrnulo se publikum k harlekynadam k ,,cernemu Ivu", jako by mu byla den co den pfedvadena novinka. V necelem roce prvni vlassky harlekyn v Praze zbohatl a liboval si Prahu jako zadne jine mesto, v nemz byl sve pseudoumeni provadel. Vsak po roce stal se v osudu jeho nepfedvidany obrat. Bud nahodou neb uspechem vlasskeho harlekyna pfilakan — z cista jasna objevil se v Praze konkurent, ktereho souveke i pozdejsi nemecke zpravy jinak nenazyvaji nezli — sarlatanem. Pfijel taktez s celou, ovsem nevelkou spolec¬ nosti a usidlil se na Starem meste prazskemi v hospode ,,U zlate hvezdy". Hned nasledujiciho dne vyjel v napadnem odevu na zihane herce do ulic prazskych, aby za vifeni bubnu a zvuku pistal na sebe a sv6 poma-

23

hace upozornil a xznesenemu panstvu i nepanstvu pfedstavil se jako prvni — nemecky ,,hansvuft". „Muz ten," pravi se v nemecke brozurce, vydane roku 1773 nakladem Mangoldovym v Praze, ,,delal sve hazuce vsechnu cest. Vsechny dvojsmysly, slovni hficky, vsechny vyrazy, kterymiz bylo mozno mravnost a stud urazeti, mel tak dokonale ve sve moci, ze pocestny a ctihodny radnt onech dob, jenz si stezoval na obtize zaludecni, nebo onen druh ucencu, ktefi o etymologiich a dejinach tak dlouho psali, az se stali hypochondry, den co den tak se chechtali, ze se uzdravili, aniz by byli musili vziti utociste k lekum nebo gymnastice .. ." Nikdo pry nepfedstavoval doktora Fausta tak vzorne a nikdo pry nedovedl Wagnera tak zrucne odnesti do pekla, jako sam principal, kdyz pfedstavoval certa .. . Novy tento druh kratochvilne komedie nezustal bez nasledku. Obecenst\ro, jez se bylo po cely rok hrnulo k pfedstavenim vlasskeho harlekyna, zacalo se nyni hrnouti k pfedstavenim nemeckeho hansvufta. ,,Cerny lev" v Mensim meste prazskem za ne¬ dlouho osifel, kdezto ,,zlata hvezda" na Starem meste prazskem byla den co den plna ... Harlekyn byl donucen opustiti Prahu, hansvuft opanoval pole a ve tfech letech tak zbohatl, ze vzdav se posavadniho femesla nebo pseudo¬ umeni, venoval se zamestnani obcanskemu a po smrti znacne jmeni zanechal. Muz ten zustavil take zapisky, v kterych zaznamenal nektere charakteristicke momenty ze sveho dobrodruzneho zivota.

24

Podle vseho nemel ani on ustlano na ruzich a byval by zajiste brzy Prahu opustil, kdyby nebyl umel publikum lakati a vabiti. Vypravujef, ze kdyby si nebyl vzal pfi ohlasovani svych pfedstaveni capku s rolnickami, kdyby si nebyl posadil na nos brejle a nebyl dosti casto herku svou misto za uzdu chytal za ocas — kdyby nebyl chrchlal, septal a hned zase skrze nos huhhal, — kdyby na pilife v mosteckych vezich nebo na jinych vefejnych mistech nebyl dal zavesiti malovane obrazy, na kterychz byly divy a zazraky, jez byly k videni, kfiklavymi barvami znazorncny - kdyby nebyl dal nalepovati tistene, vice nezli zpola rodomontadami vyplnenc cedule — slovem, kdyby nebyl umel, jak se za nasich dob fika, sam sobe delat, at' jiz zpusobem sebe dryacnictejsim, reklamu, nebyl by pry pfes vsechno usili, pfes vsechnu svou zrucnost a obratnost ve svem pseudoumeni za nedlouho pfece jen pranic nebo pramalo pofidil. Jakmile pry nekdy opominul, udelat si naznacenym nebo jinym zpusobem reklamu, ihned pocitil toho nasledek: navsteva a tudiz i vytezek byly mensi. Die toho nebylo tehdejsi ,,divadelni" a podle vseho i ,,umelecke" obecenstvo prazske za mak lepsi nezli za nasich dob. Bez reklamy a to \ ice nezli dryacnicke, nebylo uspechu, jako ho neni z pravidla ani nyni. Ovsem nebylo tehda o pravidelnych hrach, t. j. o hrach sdelanych die vice mene pfesne formulo vanych zasad a pravidel nebo die osvedcenych cizich vzoru, af jiz starych nebo novejsich, ani feci. Rovnez se tehda lilohy nememorovaly a nebylo take

25

tfeba napoveduv, aby slabsi pameti hercu vypomahali. Harlekynady i hansvuftiady byly hry pouze improvisovane. Principal neboli impressario postaral se jen o pouhou kostru hry, vlastne o pouhe scenarium, jez bud slozil sam, nebo dal jinym, vynalezavejsim sepsati a v zakulisi proste zavesiti. Mluvene slovo a vubec provedcni uloh a naznaceneho deje ponechano uplne jednotlivym hercum. Mnozi si ulohu svou dfive v mysli upravili a ,,pfimefenymi", af jiz vhodnymi nebo nevhodnymi vtipy prospikovali, jez pak na prknech pouze opakovali. Jini a to vetsina talentovanych teprve na prknech tvafi v tvaf obecenstvu ocitovali se v ozi vujicim zivlu a popousteli okamzite nalade uzdu, 1. j. improvisovali. Co do souhry v modernim slova toho smyslu neslo o nic jineho, nez aby zakladni rysy deje odpovidaly pfedepsanemu planu a nazvu hry — vse ostatni ponechano libovuli jednotlivych hercu, z nichz tedy kazdy bavil na vlastni vrub a zaroven die pruznosti pfirozeneho sveho nadani. Za takovych pomeru neni divu, ze byvaly ,,hans¬ vuftiady" z pravidla divokou smesici pouhych napadu, vtipu i pseudovtipu, vedomych i bezdecnych nesmyslu a blbosti. Kazdemu spoluucinkujicimu a pfede vsim hansvuftovi slo hlavne o podrazdeni obecenstva k smichu, af jiz prostfedkem jakymkoli. Z te pficiny zabihano z pravidla v zamezi a voleny prostfedky groteskni, hrube, surove a sprost6.

26

af jiz v slovech nebo v gestech nebo mimice — vubec ve vsem. Jelikoz vsak bujne fraskovite nesmysly casern svym fehtajici se obecenstvo pfece jen unavovaly, nezbylo, nezli brati utociste ke zmene ,,repertoiru". Misto pravych a nefalsovanych hansvuftiad pro¬ vozovany biblicke hry, v kterychz vsak hansvuft pfece jen mel hlavni slovo — byl a zustal osobou hlavni. Tak provozoval prvni nemecky hansvuft v Praze biblickou hru ,,Ztraceny syn" nemene nezli jeden a dvacetkrat ke vseobecne spokojenosti. ,,Vesela osoba" kusu, neboli hansvuft produkovala se po pfani vsech, kdoz se chteli smati. Rvala se s certem a hned zase s interpret em nejakeho svetce a mnohdy rvacku k vyzvani obecenstva dvakrat i vicekrate opakovala. Po tfiletem, bez odporu ,,blahodarnem" pusobeni prvniho nemeckeho hansvufta zustala kralovska Praha po delsi cas bez podobnych kratochvili, az pak posleze zase pfisel vlassky harlekyn, kterehoz pak opet vystfidal nemecky hansvuft. Ten i onen plnili si sacky a odnaseli penize do ciziny. Ale hansvuft opanoval pole — byl a zustal po delsi cas milackem obecenstva a pfedevsim Hans¬ vuft prvni neboli Velky zustal ve vdecne pameti vsech, kdoz dovedli porovnavat. Talent prvniho hansvufta byl die vseho skutecne ,,fenomenalni" —- z hansvuftu pozdeji se dostavivsich nepfekonal pry ho ani jediny. Teprve asi ctyfi roky po jeho odstoupeni ,,s je¬ viste pusobeni", objevil pry se v Praze podobny

27

,,talent", o kteremz nektefi docela tvrdili, ze Hans¬ vufta I. pfekonal. Uspech mel nemaly, ba nekdy vetsi, nezli Hans¬ vuft Velky; ale hlavni pficinou nebylo pry jeho nadani, nybrz okolnost, ze vystupoval s italskou zpevackou, ktera umela virtuosne pohravat malou svou nozkou a jeste virtuosneji ,,rozhazovat jiskry svych pohledu po hledisti". Smutne vesely nebo vesele smutny tento stav potrval nemene nezli tficet roku, za kterouzto dobu vystfidala se v Praze hezka fada harlekynu a hans¬ vuftu. Mezi kocujicimi temito spolecnostmi nalezala se na sklonku XVII. veku jako principalka tez jakasi pani Feldinova, u jejiz spolecnosti byl take hansvuft Preshauser, ktery s ni nejen Cechy, nybrz i Moravu a Rakousko procestoval a posleze ve Vidni v ,,umeni" svem neslychane triumfy slavil. Okolo roku 1715 zavital do Prahy jakysi Brunius a tesil se pfizni obecenstva pfes to vse nebo vlastne prave proto, ze se v podstate od jinych har¬ lekynu a hansvuftu nelisil a mnoheho v mnohem snad i pfedcil. Konecne ustrnul se nad divadelnim obecenstvem prazskym slechetny a vzdelany hrabe Antonin Spork, jenz obral si takmef za ukol zivota stati se reformatorem prazskeho divadla, stav se sam diva¬ delnim impressariem. Zacal provozovati hry mene drasticke, snaze se znenahla pusobiti na zuslechteni vkusu a vskutku — novota zacala vabit... Ale nevabila ani po cely rok... Slechetny a horlivy hrabe setkal se pfi podniknuti svem s tolika nepfedvidanymi pfekazkami,

28

lidska hloupost osvedcila takovou moc a silu, ze vzdal se Spork reformatorskych svych snah a rozmrzen uchylil se do soukromeho zivota. Zapuditi hansvufta uplne nepodafilo se mu sice ani v dobe nejhorlivejsi cinnosti; lee jakmile se cinnosti vzdal, zacal hansvuft poznovu triumfovati. A zase stihal jeden harlekyn a hansvuft dru¬ heho. Tak zavital do Prahy okolo roku 1730 jakysi Beinhaas, po nem Felix Kurz, pak Nicolini a jini jako Deper, Mengotti, Vallerodi, Logatelli, Defraine a j., z nichz mnozi provozovali i operetky. Jeste pfed rokem 1740 zavitala do Prahy se svou spolecnosti jakasi pani Schuchova, ktera vykony sve spolecnosti pfedcila vsechny prave uvedene principaly, vyjimaje Nikoliniho, kteryz nad jine vynikal dobrymi, ba namnoze vybornymi pantomimami, ktere jeste po letech v ruznych recensich pfipominany a pantomimistum a feditelum pozdejsich dob za vzor kladeny.

Poslednim z techto kocujicich principalu, ktefi nemene nezli po pul veku prazske obecenstvo nejblbejsimi slataninami bavili, byl groteskni komik Josef Kurtz, kteryz v oboru svem nad jine i ja¬ kousi vynalezavosti vynikal a patrne proto v Praze nemale furore delal. Muz ten byl totiz jaksi i tvofivc cinnym. SloziH si rozpustilou frasku s komickou hlavni osobou nejhrubsiho zrna jmenem Bernard on, kterou sam hraval a tak s kterymkoli jinym hansvuftem smele konkurovati mohl.

29

Neni divu, ze dosavadni samovladce na praz¬ skych jevistich, od pul veku vseobecne oblibeny, ale zaroven take jiz do vsech podrobnosti a odstinu veleznamy hansvuft musil tentokrate, i kdyz vystoupil pfed obecenstvo s novymi pseudovtipy a takovou tez mimikou, sestoupiti pfed drastickym blbstvim Bernardonovym se sveho trunu a spokojiti se funkci podfizcnejsi — aspoh tak dlouho, do'kud Bernardon drazdil a vabil neobvyklosti a novotou. Bernardon triumfoval na prknech v takove mire, ze tvurci a hlavnimu interpretu jeho dano od prvniho vystoupeni jmeno interpretovaneho ,,reka", slovem, ze impressario Kurtz jinak nenazyvan nezli Bernardon. V Praze vystupoval Bernardon s uspechem pfimo velkolepym a byl po dlouhy cas milackem obecenstva. Pfecetni pfiznivci jeho dali podobiznu jeho vyryti do medi a snazili se za pfijemne pobaveni, jez jim svou hrou pfipravoval, odmeniti se pfi kazde pfilezitosti zpusobem co mozna nejstedfejsim, kratce, impressario Kurtz-Bernardon byl, jak nejstarsi zpravy o jeho pusobeni ujistuji, netoliko jako ko¬ mik, nybrz i jako reformator divadla v pravem slova toho smyslu zbozhovan. Jako jest vubec nad miru nesnadno posouditi a charakterisovati spravne vykon kterehokoliv herce, jehoz jsme nevideli na vlastni oci, jest nam take nesnadno charakterisovati pseudoumeni Bernardonovo. Abychom vsak ctenafi ucinili aspoh pfiblizne pojem o razu a zpusobu Bcrnardonovy hry, reprodukujeme zde v pfekladu co mozna nejvernejsim J. Arbes. Sebranc spisy. XXXII.

o

30

divadelni ceduli, jejimz ukolem bylo netoliko obe¬ censtvo pfivabiti, nybrz je take s razem kusu sezlnamiti a na vykon impressariuv v hlavni a titulni uloze jiz pfed pfedstavenim pfipraviti. Pamatna listina ta pocina dychavicnou a na¬ prosto nepfelozitelnou periodou, v ktere se jednim dechem pravi, ze ,,s nejvyssim povolenim vysokeho ufadu provedena bude dues v kralovskem prazskem divadle Kurtzovou spolecnosti nemeckych hercu" velka a ,,videni hodna" komedie, kterouz byl sam pan impressario shotovil a ktera jest opatfena ne¬ toliko vybranou veselosti, smesnymi vystupy, veselymi ariemi a castym pfevlekanim, nybrz ke kterez jsou vhodne pofizeny i zcela nove stroje a dekorace, ktera jest ,,vykraslena" i ruznymi letacimi stroji — zertem, veselosti a moralkou promichana a od zacatku az po konce pro ,,vesele osoby" zaf izena... Hlavni titul kusu byl ,, Bernardo nova ce¬ sta do pekla s hansvuftem", ale hned pod tim bylo pfipomenuto, ze je ,,hansvuft" dably zaleknuty, zacarovany a panem svym praskany hloupy sluha a dolozeno, ze cesta do pekla nastoupena bude i s Kolumbinou, zchytralou komornou. Z toho, co prave uvedeno, jest patrno, ze ,,Bernardonova cesta do pekla" byla komicka kouzclna hra se zpevy a rozlicnymi pfekvapenimi, v ktere ^nazeno se vyhoveti netoliko stare oblibcne tradici - podrzenim hansvufta a Kolumbiny, ovsem ne jako hlavnich osob, nybrz jiz jen jako vedlejsich — ale i novejsimu smeru v ten zpusob, ze vtrouscny do kusu take tu a tarn mravoucne frase. Dale uvadeji se na divadelni ceduli aforisticky i ruzna hlavni pfekvapeni, jez titulni rek obecenstvu

31

pfi pravi, jak bylo od davnych dob pfi ohlasovani hansvuftiad ve zvyku. ^ Cedule ohlasuje totiz, ze vystoupi Bernardon v nasledujicich pf evlecenich : 1. jako cestujici, 2. jako kavalir, 3. jako husar, 4. jako cikanka, 5. jako Chorvat, 6. jako holic, 7. jako doktor, 8. jako affektovana dama, 9. jako behoun, 10. jako ponocny, 11. jako muz bez hlavy, a 12. jako zenich, ktereho cert odnese. K tomu se pfipomina, ze budou pfi torn ,,ne¬ ustale zpivany vesele arie". — Druha polovice cedule obsahuje zvlastni vysvetleni pfedchazejiciho pod titulem ,,Ohlaseni", v kterem se pravi: ,,Plan teto komedie poskytl pfilezitost shotoviti tfi rozlicne, ale k sobe nalezejici dily, jez budou provozovany jeden po druhem. Dnes provozujeme. ,,Bernardonovu cestu do pekla" — zitra provedeme ,,Bernardonovu cestu z pekla" — pozejtfi ,,B ernardonovu ce¬ stu do jeho vlasti" a doufame tim dosici cestneho uznani. Ciperny duch naseho pana impressaria jest 'znam a pfipomene-li si obecenstvo, ze jest nas pan impressario komedie te skladatelem, zajiste snadno uvefi, ze pracoval v ni hlavne aspoh se zfetelem ke svemu vlastnimu charakteru. Z te pficiny lichotime si jiz napfed, ze bude pfani nasich pfiznivcu kazdym clilem uplne vyhoveno. Jsme jisti, ze tyto tfi komedie, v kterych jest uzito masinerii, jsou korunou vsech komedii tohoto druhu." Z celku tedy jest patrno, ze ,,Bernarclonova Clesta do pekla s hansvuftem" byla vlastne ke star-

32

sim hansvufli adam aspoh pfilehajici kouzelna f r a s k a s e z p c v y, ktera provozovana nemene nez po tfi vecery, tedy trilogie komickeho spektaklu nejhrubsiho zrna, jehoz uspechem byl sebevedomy a obecenstva sveho znaly tvurce uplne jist. Pfes vsechnu rozvlacnost divadelni cedule ne¬ bylo by vsak pfece jen mozno uciniti sobe o cha¬ rakteru hlavni osoby tfeba jen pfiblizny pojem, kdyby nam nebyl zachovan zaroven aspoh uryvek mluveneho slova. ,,Pfedstavme si," pravi nejmenovany spisovatel v citovane jiz brozurce z r. 1773 ^vzuesenle1 a blahosklonne auditorium. Ctyficet nacpanych lozi, parterre k umackani a galerie — div se pod tizi obecenstva neprolomi... Opona jde vzhuru. Nekolika skoky octne se Bernardon ze zakulisi pfed obecenstvem a smesne se uklaneje spusti: ,,Mam apetit; nebof bubenik meho zaludku bubnuje na poplach a zaroven ,,Pojdte, vojaci, pojdte spat" — ale pfilezitostna moje svitilna (Kolumbinaj nejspise zase v temnu na schodech narazila na nejakeho hejduka a ma ted bouli, ktera se ji teprve po tfech ctvrtich roku provali..." ,,Bravo, bravo!" vola vznesene a blahosklonnc auditorium a tleska po 3 minuty a 45 vtefin — galerie o nejakou minutu mene, nekolik lozi vsak o nekolik vtefin dele. Nahle zazni „Pst, pst!" — a vseobecne ticho, jez jako na povel nastoupi, jest dukazem, ze obe¬ censtvo pfeje si slcdovati pokracovani. ,,Co delat ?" pokracuje Bernardon ve svem monologu. ,,Ncjlip, zaskorim-li k slecne Isabelle, abych tarn bubenika sxelio zaludku, jakoz i svou kisku

33

ukonejsil a korunoval... Ale ah — prave pfichazi!... Ted, mily Bernardone, napni veskere struny sve osvedcene vymluvnosti, nebof vhodnejsi pfilezitost se ti tak brzo nenaskytne. Ostatne jest vedle moje loznice a zde stoji pohodlna pohovka..." Isabella vejde a Bernardon ji oslovi: ,,Nejslicnejsi velitelko! Jelikoz, ponevadz a protoze smrtelnost z firmamentu hxezd, jakoz i jasne zafici slunce v rannich cervankach a Julius Cesar, proslaveny filosof rovnez tak jako Alexandr stoickeho uceni — tedy proto vsechno vam povidam, ze myslenky moje skrze mraky jako slunecni paprsky -smrtelne smrtelnosti, blazenosti, radosti, vytrzeni, rozkose a poteseni osvetluji nejvnitfnejsi nitro zamilovaneho meho srdce — laskou a neznosti v jizdarne Kupida a po vsechny easy v pafenisti me lasky — ze usiluju a zbozhuju — jako jsem pral, povidam a chtel jsem fici — umlkam a mlcky po¬ vidam. .." ,,Bravo, bravo!" zazni se vsech stran a hromovym applausem cluni cely dum po nekolik minut — vznesene a blahosklonnc publikum jest nad blabolenym nesmyslem pfimo u vytrzeni. Vsak ani to po nasem nahledu nestaci uciniti si o pseudoumeleckem vykonu Bernardonove naleziteho pojmu. Kazda prava, nebo tfeba jen popularni umelecka individualita manifestuje se svym zvlastnim, jedine ji vlastnim zpusobem obycejne instinktivne, neboli jinymi slovy kazda umelecka nebo pseudoumelecka individualita ziskava si pfizen obecenstva po svem vlastnim zpusobu. Bernardon tesil se pfizni obecenstva u velike mife. Pfirozenot, ze toho i jako pseudoumelec do-

34

sahl zvlastnimi, jen jemu vlastnimi umeleckymi — zde pseudoumeleckymi prostfedky, coz melo za na¬ sledek, ze s nim zadny jiny umelec nebo pseudo¬ umelec nemohl s prospechem konkurovati. Jakeho druhu a razu tyto prostfedky byly, jest nyni — po pul druhem stoleti — nesnadno vysetfiti. Ze mel uspech neobycejny, jest historicky dokazano. Co jsme o jeho frasce a hlavni jeji osobe i dialogu uvedli, naprosto nestaci k uplne charakteristice jeho vykonu, tim mene, aby tim bylo mozno dostatecne a pfesvedcive vysvetliti neobycejny a pfekvapujici jeho uspech. Z te pficiny nelze jinak, nezli pfedpokladati, ze uspech svuj dekoval netoliko mluvenemu slovu, nybrz ze byla ve hfe take groteskne-komicka jeho osobnost, jeho mimika a mluvenemu slovu i posunkum pfimefeny zpusob vyjadfovati se, zejmena pak zvlastni razovitost jeho hlasu. O torn vsem nepfeslo vsak na nas zadnych positivnich zprav a proto nezbyva, nezli spokojiti se tim, co nam bylo hodnovernymi prameny zachovano. Vsak jako vychladne casern svym kazdy enthusiasmus vubec, tak stalo se i tentokr&te. Pfizen, jake se tesil Bernardon u obecenstva prazskeho, zacala konecne znenahla ochabovati. Hrube a drsne zerty jeho, kterym se bylo obe¬ censtvo mnohosetkrat z duse zasmalo, zacaly neustalym opakovanim pozbyvati sve pusobivosti. V t6 dobe, roku 1737, rozhodl se magistral Star^ho m£sta prazskeho zfiditi stale divadlo a vy-

35

hlidl k tomu budovu v Kotcich nedaleko sv. Havla, o kteremzto divadle zmihujeme se obsirneji v jedne z nasledujicich stati. Nejpopularnejsi impressario te doby, KurtzBernardon stal se pozdeji a sice r. 1757 podnajemcem a r. 1760 najemcem a samostatnym feditelem divadla toho. Ze Kurtz-Bernardon povahy sve nezapfel ani jako feditel divadla v Kotcich, toho dukazem jest, ze i zde zacal pestovati obvykle hansvuftiady. Kdyz vsak spozoroval, ze vzdy mene se libi, ba ze vzbuzuji i odpor a nechut k divadlu, nezbylo mu nezli vziti utociste k jinym prostfedkum — zacal totiz s velkym nakladem provozovati italske opery. Kdyz vsak i tyto za nedlouho zacaly pozbyvati pfitazlivosti, a divadlo v Kotcich pfenechano roku 1764 jinemu podnikateli, Josefu Bustellimu, odebral se Kurtz-Bernardon do Vidne, kde jeste po dlouhy cas jako ,,hansvuft" skvelou ulohu hral. Nez i Josef Bustelli, jenz pestoval v Kotcich nejen opery rozmarne, nybrz i vazne, hlavne italske, dosti casto jeste debutoval improvisacemi. I roku 1766, tudiz vice nezli ctvrt stoleti po zfizeni divadla v Kotcich hrany v divadle torn hans¬ vuftiady podobne onem, kterymiz druhdy KurtzBernardon ,,okouzloval". O jedne takove hfe zachovana aspoh divadelni cedule, ktera jiz na pocatku naseho stoleti pokladana za velkou vzacnost a z kterez aspoh pfiblizne vysvita charakter hry. Znif v pfekladu co mozna nejvernejsim asi v t ento smysl:

3(i

S nejmilostivejsim vysokym povolenim bude dnes v pondeli dne 9. cervna 1766 v kral. praz¬ skem divadle pana impressaria Bustelliho nove zfizenou a z dobrych clenu se skidd? jici spolecnosti hercu k nejposlusnejsi zabave vysoke, nejmilostivejsi a milostive noblessy a veskereho pfizniveho publika provozovana

zvlastnim pfestrojovanim a ariemi opatfena, zde doposud nikdy nevidena vesela a kouzelna hra s n&zvem:

La strigaria vendicativa d'Hannswurst, oveto:

La vendeta punita d'Perindo geloso, to jest:

Pomstyladne kouzelnictvf Hansvurta, nebo

Potrestana pomsta zarliveho Perinda nebo-li

Za svou milou po zemich se plahocici a kvinde dostavsi milenec o svatbe, ktera byla,podvodem a Isti — za pomoci cetnych kouzelnych zmatku pfcrusena, ale zase upevnena. Zvlastni promeny Hansvufta: 1. Jako opovrzcny milenec Kolumbiny; 2. jako napaleny slechtic; 3. jako milosrdny zalafnik; 4. jako hruby koci; 5. jako vesely

37

zahradnik; 6. jako postfeleny myslivec; 7. jako hladovy kuchaf; 8. jako advokat, jenz nosi svou kancelaf s veskerym pfislusenstvim pfi sobe; 9. jako desperatni vojak. Ke konci provozovana jeste take ,,pravidelna" jednoaktovka v prose ,,Mali herci" od B. V. Weiskerna, coz jest dukazem, ze Bustelli snazil se tez vyhoveti vytfibenejsimu vkusu. Vlastni hansvuftiada zacala mizeti vzdy vice teprve v posledni ctvrti XVIII. stoleti, postupujic mista pouhe harlekynade, z ktere byla puvodne vznikla. Po vystaveni nynejsiho nemeckeho (dfive Nosticova a pozdeji stavovskeho) divadla a po vzniknuti divadla ceskeho ,,Boudy" na nynejsim Vaclavskem namesti zacala i harlekynada postupovati mista jemnejsi pantomime, ktera ovsem na ceskem i nemeckem divadle pestovana obcas az do let padesatych XIX. stoleti. Poslednim zastupcem tohoto genru, tudiz po¬ slednim harlekynem, po pfipade pierottem byl Josef Hametner, na jehoz vykony ovsem jiz se nepamatuji nezli nejstarsi navstevovatele divadla ce¬ skeho.

NEJSTARSI DIVADELNI HRY O LIBUSI

(Psano a poprve tisteno 1892.)

I. Prvni n£meck6 hry o Libu§i a dfvdf v^lce. Prvni, historicky zjistena zprava o provozovani sdramatisovane povesti ceske o L i b u s i datuje se z druhe polovice XVII. veku. Roku 1666 provozovany totiz od tak zvanych ,,anglickych hercu" (die vseho vsak nikoli jiz od Anglicanu plnokrevnych, nybrz od hercu nemec¬ kych, ktefi hrali po zpusobu anglickych) v Drazd'anech dve hry z dejin ceskych: ,,B6hmische Historic von Libussa" (Ceska historic o Libusi) a ,,Der siebenjahrige Weiberkrieg" (Sedmileta zenska valka). Zel vsak, ze ani o hrach tech, aniz o hercich nezachovalo se blizsich zprav. Mnozi z historiku herectvi se domnivaji, ze spo lecnost hercu, ktera tyto a jak pfirozeno, i celou fadu jinych her (mimo jine take spracovani kusu Shakespearovych) od roku 1659 v Drazdanech provozovala, byla nove sorganisovana spolecnost ,,an¬ glickych hercu", ktera byla rok pfed tim (1658) zavitala i do Prahy, ale byvsi odtud vypuzena, nej-

42

spise jinde, hlavne v Nemecku hrala a pozdeji do Drazdan zavitala. Jiz za panovani kralovny Alzbety byli mnozi z hercu anglickych hlavne pro viru donuceni z vlasti sve se vystehovati. I sestoupili se v spolecnost a provozovali ruzne hry v Nemecku, putujice od mesta k mestu. Jedna z nejstarsich zprav o takove spolecnosti anglickych hercu jest z roku 1607, kdy, jakoz i roku bezprostfedne nasledujiciho produkovala se v Pasove a v Styrskem Hradci u dvora arciknizete, kde se ji vyborne dafilo. Riditelem neboli vudcem spolecnosti te byl ja¬ kysi Spencer. Po desiti letech objevili se anglicti herci (nej¬ spise taz spolecnost Spencerova), na Morave. Pfisli tarn ze Slezska a provozovali umeni sve na statcich olomouckeho biskupa, kardinala Frantiska z Ditrichsteinu, kteremuz byli doporuceni zvlastnim listem vratislavskeho biskupa arciknizete Karla, datovanym dne 18. bfezna 1616. Do Cech odvazili se ,,anglicti komedianti" te¬ prve po skonceni tficetilete valky a sice r. 1658. Byli-li to Anglicane plnokrevni nebo snad jiz jen nemecti herci, provozujici umeni sve po zpu¬ sobu anglickych koleguv, ktefi za dob Cromvellovych skoro houfne z vlasti sve do ciziny putovali, neni zjisteno. Pravde nejpodobnejsi vsak jest, ze byla to jiz spolecnost nemecka. Spolecnost ta uchylila se pfedevsim za dovoleni k tehdejsim kralovskym mistodrzicim v Ce¬ chach: Rudolfovi hrabeti Colloredovi, Hovorovi, hrabeti Berkovi, Vilemu Albrechtovi z Kolovrat, Pfibiku Jeniskovi z Oujezda a Bedfichovli z Veznik.

43

Mistodrzici dovolili, ze spolecnost ta ,,na jist^m miste Stareho mesta prazskeho" pfedstavovati sm61a ,,s osobami s sebou majicimi" sve ,,komedie, tragedie a historie". Kde vlastne divadlo techto ,,anglickych hercu" stalo neb aspoh zbudovano byti smelo, a byly-li take nektere a jake hry provozovany, neni zjisteno. Die vseho byla spolecnost ta v podezfeni, ze jsou mezi cleny jejimi take nektefi nabozenstvi nekatolickeho. Tim aspoh vysvetluje se z rozkazu Ferdinanda III. vydany a dne 10. kvetna 1658 na hrade praz¬ skem datovany dekret, jenz byl za pficinou angli¬ ckych komediantuv purkmistrum a rade Stareho mesta prazskeho zaslan. Charakteristicky dekret ten zni: ,Jeho Milosti Uherskeho a Ceskeho krale skutecna tajna i jine raddy, komornici, kralovsti misto¬ drzici a nejvyssi pani oufednici zemsti v kralovstvi Ceskem. Vyrozumevse, kterak dnuv minulych vyslany J. M. krale Polskeho skrze tyto kralovska mesta prazska projel, a v nich stavunk ucinil, item ze se zde nejaci komedianti, jenz se Englicane jmenuji, a bezpochyby kacifskeho nabozenstvi jsou, jiz drahne dnuv zdrzuji, i sice mnozi pfespolni neznami lide v meste pfechovavaji a zacaste pfichazeji a odchazeji, o nichz vsak Jich Milostem zadna zprava ani od hospodafuv domuv hostinskych, ani od magistratuv se neucini, raci jmenem a na miste J. M. kralovske, pana nas vsech nejmilostivejsiho, slovutnym J. M. kralovske rychtafi, purkmistru a radde Stareho mesta Prazskeho porouceti, jak by se i ufadove i hospodafove tychz domuv ho-

44

stinskych chovati meli, jinak v y m c f u j e, a Jich Milostem nad tim, ze se na dotccne, obecnemu dobremu velice prospesne, J. M. krale ustanoveni tak spatny pozor dava, zadneho zalibeni byti nemuze, v nynejsim pak behu obzvlastne kdo se z cizich lidi kdykoliv sem dostane, zejmena vedeti velmi zapotfebi jest. Protoz aby oni pro pfiklad a budouci vystrahu, pokudz dotceny J. M. krale Polskeho posel, do ktereho domu hostinskeho, pod spravou jich vtrhl nebo ti oznameni komedianti v obci jim svefene se zdrzuji, ty hospodafe, ktefi je k sobe pfijali a o nich zpravu neucinili, ihned jistou peneiitou pokutou ztrestati, a tak to nafidili, Jich Milostem neprodlene vedeti dali, napotom pak podle tezkych zavazkuv svych na tuz Jeho Milosti kralovske instrukci a povinnost svou pilneji pamatujice, kdo, odkud a za jakou pficinou do techto mest Praz¬ skych se dostane, v branach i hostinskych domich bedlive se doptavati, do paslerifuv (t. j. listiiv pruvodnich) nahledati, a s vypisy neb originaly tech jmen na J. M. kralovske kancelaf ceskou k dalsimu odesylati, tymz pak k o medi ant um zadnych her oplzlych, ani nicehoz jineho, co by k pohorseni lidi i praveho nabozenstvi a k ourazce dobrych mravuv se vstahovalo, nedopousteti, a tudy vselike nepfilezitosti, ktere by skrze takove nezname lidi teto mile vlasti snadne povstati mohly, se vsi snaznosti uvarovati napomocni byti hlcdeli. Na cemz milostiva J. M. kralovska vule naplncna bude. Decretum in consilio regiae Cancellariae Boh. Pragae 10 die mensis Maji Anno Domini 1658. B. hr. z Martinic. — K. Ferdinand PopeL z Lob-

45

kovic. — Ales Vratislav z Mitrovic. — Jan Vil£m z Gersdorfu. Z dekretu toho jest zfejmo, ze ,,anglicti kome¬ dianti" nemeli v Praze ,,na ruzich ustlano", ba zda se, ze dekret ten znamenal vlastne vypovezeni z Prahy. Spolecnost se nevzpirala a take vzpirati nemohla. Opustila, af jiz dobrovolne nebo z donuceni, Prahu, a po dlouhy cas zadni podobni komedianti do Prahy nezavitali. O pusobeni teto prvni ,,anglicke spolecnosti herecke" v Praze nezachovalo se zadnych zprav. Mezi cleny jejimi uvadeji se zejmena ctyfi: Vilem Ro, Jan Wayde, Gedeon Gelbus a Robert Rasi neboli Rassi. Dve z jmen tech zdaji se byti, jak se O. Teuber v ,,Dejinach prazskeho divadla" domniva, identicka s kursaskymi dvornimi komedianty jmenem Gideon Gellius a Jan Bapt. Waydt, z nichz prvni (die R. Proelsse a Fiirsteneu-a) byl r. 1671 ,,Exertitienmeister" osmiclenne spolecnosti dvornich komediantu, kdezto Waydt neboli Wayde (za tehdejsiho zpusobu psati svabachem bylo totiz snadno „e" zameniti za ,,1") — uveden jest jako pouhy komediant. Die toho neskladala se prvni tato spolecnost ,,anglickych komediantu" do Prahy zavitavsich z Anglicanu plnokrevnych, nybrz jak jiz pfipome¬ nuto, z hercu nemeckych, ktefi hrali po zpusobu anglickych svych kolegu a uspechy jejich povzbuzeni podrzeli take jejich jmeno.

J. Arbes. Sebrane spisy. XXXII.

46

II. Prvnf italska

,,

I)opera

o Libu§i.

Nepomerne vice, nezli po prvnim pokusu spracovati historickou baj o Libusi dramaticky, zbylo p>o druhem pokusu toho druhu z let 1703 az 1705. V museu ceskem naleza se totiz zajimava pamatka: italske libretto opery, jejiz uplny titul zni: ,,La Libussa," Dramma per musica, di representari nel teatro di Praga, posta in musica dal signor Bartolomeo Bernerdi, academico filarmonico, alii exc. exc. e ill. Signori Reggii locotenenti e tutta la excelsa Nobilta del regno di Boemia dedicata da me Fedrico Sartorio." Tedy: hudebni drama ,,Libuse", provedene v divadle prazskem a uvedene v hudbu Bartolomejem Bernardim. Venovano jest mistodrzicim a slechte kralov¬ stvi Ceskeho podnikatelem divadla, kterymz byl v tu dobu ke konci textu titulniho listu uvedeny F. Sar¬ torio. V dobe te nemela Praha jeste staleho divadla. Od pfichodu prvniho vlasskeho harlekyna do Prahy (16190), za kterymz po roce zavital do hlavniho mesta Cech prvni nemecky hansvuft, kteryz harlekyna vypudil, vystfidalo se v Praze jako pfed tim mnoz¬ stvi kocujicich komediantu a marionettafu. Nicmene hansvuft a harlekyn opanovali pole skoro uplne. Na sklonku XVI1. veku produkovaly se tyto kocujici tlupy komediantske zpravidla v ,,Stare rychte" na Vajecnem trhu staromestsk^m, kterazto

47

bfudova stala se tak jaksi stalym, skoro m'ozno fici privilegovanym mistem pro komedie. Ku provozo¬ vani komedii v jinych mistnostech daval magistrat dovoleni jen zfidka a vyminecne. Jaksi vyminkou mezi temito kocujicimi kome¬ dianty, harlekyny a hansvufty byl vlassky principal Jan Bedfich Sartorio, jenz zavital se svou spo¬ lecnosti do Prahy roku 1703 a setrval tu pouze do roku 1705, tedy asi po dva roky, z cehoz pfirozene plyne, ze se mu v Praze value nedafilo. Sartorio sam byl hudebnikem a skladatelem. Roku 1704 provozoval totiz v Praze vlastni plod svuj skladatelsky, operu ,,La Rete di Volcano", je¬ jiz text a provedeni venoval vynikajicimu slechtici, jejz ve venovani nazyva ,,Palatino del Reno". Kde hral, neni zjisteno; bezpochyby v pfipomenute jiz ,,Stare rychte", kde — jak se zda — hrali za jeho pfichodu jini nemecti komedianti, s kte¬ rymiz se Sartorio dohodnul v ten smysl, ze provo¬ zovany stfidave opery a komedie, kdezto Sartorio mel pouze dovoleni provadeti opery. V podstate pfesly na nas o principalu torn jen spore zpravy. Zda se, ze byl podnik jeho dosti slusny1 a prin¬ cipal ze snazil se ze vsech sil obecenstvu, hlavne slechte a zamoznemu mesfanstvu vyhoveti. Rovnez zda se biyti nade vsi pochybnost jisto, ze by se byl pfes vsechnu svou neznalost pomeruv v Praze, kdyby se mu zde bylo jen pomerne dobfe dafilo, v brzku aklimatisoval. Dukazem toho jest vyse pfipomenute hudebni drama ,,Libuse", jehoz text bud sam zhotovil neb snad aspoh k popudu nekoho jineho zhotoviti dal. Libnttista bud ze neznal, nebo k vuli clivadel-

48

nimu efektu ncchtel znati baji, jak se byla v tra¬ dici lidu udrzela, upravil si zakladni rysy jeji zcela libovolne, ,,smodernisoval" ji, mozno-li totiz v tomto pfipadu slova toho uziti. Hlavni osoby jsou ,,Libussa", kralovna ceska. (librettista posunul si totiz dobu deje o nekolik stoleti), a milenec jeji „Pribislao" (Pfemysl to¬ tiz), ktery vsak neni oracem povesti, nybrz ,,knizetem Markomanuv" a zije take jako pastevec pod jmenem Dorindo. Dale vystupuji ve hfe te: Rosalbo, ,,chef ge¬ neral armady Libussiny" — Fernando, ,,kapitan gardy kralovny Libussy" — princezna Florinda, ,,prvni milenka Rosalbova, od neho vsak opustena a Fernanda milujici", — Ormondo, tajny rada Libussin a duvernik Rosalbuv a konecne knez S agn ami st a. Jiz pouha jmena tohoto ,,drama per musica", jez jest rozvrzeno ve tfi akty, z nichz kazdy ma dieset az tfinact vystupu, jsou dukazem, ze si libret¬ tista pocinal libovolne. Jeste vice tomu nasvedcuje sam dej. Librettista neva^il z baje ceske vice, nezli jmeno Libusino a znamy vyrok Libusin: ze stane se manzelem jejim a zaroven spoluvladafem Cech muz, u nehoz se zastavi Libusi vyslany kuh, prave kdyz bude muz ten za zeleznym stolem jisti. Vse ostatni jest plod librettistovy naivni obraznosti. Po pfikladu starych kusu pocina hra prologem bohyne slavy — Gloria nazvane, v kteremz velebi se skutky a ctnosti Libusiny. Jina personifikacc, abstraktniho pojmu opacneho: L'indi^idia t. j. zavist a nenavist vzpird se

49

rozhodne tomuto velebeni Libuse. Spor rozfesi buh hfimatel Jupiter, jehoz si Gloria zavola ku pomoci, tim, ze ,,zavist a nenavist" blesky svymi zapudi. Po tomto prologu pocina vlastni dej. Pribislao miluje Libussi. Zvedev, ze o lasku Libussinu uchazi se zly general Rosalbo, rozhodne se uciniti rozhodny krok. Pfevleknut za pastyfe vloudi se jako zahradnik ke dvoru Libussinu. Intrikant Rosalbo namaha se ze \ sech sil, aby si zjednal pfizen Libussinu a soka sveho ucinil nemoznym. Podezfiva jcj i ze zamyslu zlocinnych. Pfes to podafi se pfestrojenemu Pribislaovi zi¬ skati si lasku a konecne i ruku Libussinu. Nehodneho soka stihne zaslouzeny trest. Musit do vyhnanstvi, kdezto druhy zamilovany parck, jenz do deje jen nepatrne zasaha : princezna Florinda a kapitan Libussiny gardy Fernando — dostane se za sebe. S jakym uspechem byl tento dramaticky, vlastne operni pokus z baje ceske provozovan, ne¬ lze nam udati. Rovnez nezachovano zadnych zprav o osobach, jez ve hfe te spoluucinkovaly. Snaha Sartoriova pobaviti vznesenou a zamoznou ,,noblessu" hlavniho mesta Cech ,,operou" z prvnich bajnych dob nepotkala se vsak naprosto s uspechem hmotnym, jak snad principal ten cloufal. Nebylof pro tento druh her doposud obecen stva. Jadro tehdejsiho divadelniho obecenstva v Pra¬ ze cenilo si nepomerne vice harlekynacl, hansvuftiad a jinych praprimitivnich burlesknich komedii. Komediantstvi v nejsirsim slova toho smyslu bylo prave v ncjbujnejsim rozkvetu. Velke obecen¬ stvo d^valo mu pfednost pfed uslechtilejsi, byC

50

i v celku naivni jeste umeleckou cinnosti spolec¬ nosti Sartoriovy. Hmotna tiseh nalehala na Sartoria vzdy vice. V prvnich dnech mesice ledna 1705 odvazil se k rozhodnemu kroku, podav v nejponizenejsich vyrazech stylisovanou prosbu mistodrzitelstvi ceskemu za laskave sprostfedkovani, aby nebyl konkurenci komediantskou v te mife tisnen jako doposud. Nicmene v pravde upenliva prosba ta mu pra¬ nic nepomohla. Zda se, ze zustala i bez odpovedi a Sartoriovi za nedlouho nezbylo, nezli ,,nevdecnou" Prahu opustiti.

III. Druha italskd opera o Libusi. Nepomerne vetsiho uspechu, umeleckeho ihmotneho, nezli prvni pokus Sartoriuv, domohl se asi po tficeti letech druhy pokus toho druhu. Roku 1734 odvazil se ho totiz jiny principal, vlastne jiz feditel prvniho staleho divadla (Sporkova) — italsky zpevak Antonio Danzio. Prodlenim tficeti roku byly se divadelni pomery v Praze valne zmenily, vlastne zlepsily. Slechta ceska byla sice od davna pfiznivkynf divadla a mnozi z velmozu ceskych, jako na pf. Lobkovicove, ktefi meli i v zamku roudnickem vlastni sve divadlo, vydrzovali si soukroma divadla. Jednim z nejhorlivejsich podporovatelu divadla ft. zaroven jeho reformator v Praze byl hrabe Franti§ek Antonin Spork (o nemz zminili jsme se

51

strucne jiz v prvni stati teto knihy), syn znam6ho valecnika z tficetilete valky, vyznamenavsiho se po¬ zdeji v cetnych bojich proti Turkum. Mlady hrabe Spork, roku 1680 v Hefmanove Mestci rozeny, byl pfimo vzorne vychovan. Jiz z mladi zahofel laskou k umeni a humanite. Dokonciv studia vydal se po smrti otcove na cesty po Evrope. Vrativ se hojnymi zkusenostmi obohacen stal se mecenasem umeni v nejsirsim a nejuslechtilejsim slova toho smyslu. Obrovske jmeni jeho umozhovalo mu podporovati umeni, literaturu a snahy humanitni mnohostranne a nad jine vydatne. Venovani po dvaceti, padesati, sto, ba i po tfech stech tisicich zlatych — pfed dvema sty lety bez odporu sumy znacne — nebyla vzacnosti. Nejvetsich zasluh ziskal si vsak slechetny hrabe ten o zvelebeni hudby a divadla, hlavne opery. Snaha jeho celiti panujicimu v ohledu torn nevkusu byla vytrvala. Nestitil se zadnych obeti, ba nestitil se podvoliti se sam nevdecne praci reformacni. Vlastnim nakladem vystavel na Pofici v Praze prvni samostatne operni divadlo a opatfil je vsim, ceho bylo tfeba ku provadeni i nejnakladnejsich vypravnych oper italskych. Povolav z Italic ncjznamenitejsi sily umelecke svefil spravu vlasskemu zpevaku Antoninu Danziovi; sobe pak ponechal vrchni dozor. Zel vsak, ze o zajimavem divadle torn zachovany jen spore zpravy. S urcitosti ani se nevi, kdy v nem hry zahajeny. Die vseho nejspise roku 1724.

52

Uspech jeho, zda se, byl v prvni dobe znacny. Obzvlaste slechta navstevovala divadlo to tak pilne, ze hrabe Spork, chteje vsem pozadavkum vyhoveti, jiz roku 1725 se rozhodnul, ze da divadlo sve demolovati, a vystavi na jeho miste nove, vyssi a prostornejsi. Umysl ten vzbudil oposici v nekterych kruzich mesfanskych. Protestovano proti tomu a vysledek byl, ze divadlo pouze pfimefeneji restaurovano a zabezpeceno vice nezli posud proti nebezpeci pozaru. Jinak fizeno divadlo v reformacnim smyslu Sporkove, a provozovany v nem vynikajici a nakladne opery italske se vsi moznou vypravni nadherou. Roku 1729 stihl vsak velkodusneho mecenase kruty osud. Ke svizelum, jez mu zpusobily jiz dfive spory a procesy s pfibuzenstvem, pfidruzily se nove. Bylte u biskupske konsistofe v Kralove Hradci obzalovan, ze ma ve velkolepe knihovne v Kuksu zakazane spisy, ze knihy takove dava tisknouti ve sve tiskarne v Lyse a rozsifuje je. Vysetfovani o zalezitosti te, nezli totiz zjistena uplna nevina Sporkova, trvalo po sedm roku. V dobe te, zda se, ze hrabe nevenoval vice divadlu svemu te pozornosti jako dfive. Spravce jeho Danzio fidil je nejspise na vlastni vrub, ovsem ke spokojenosti Sporkove. Nasledkem nadhornc vypravy her nebyl vsak vytezek znacny; Danzio aspoh jiz r. 1732 nalezal se v takove tisni hmotne, ze cctni jeho vcfitele nalehali na to, by slozil bud pfimefenou kauci nebo mu bylo ufedne dekretovano ,,domaci vezeni", po-

53

nevadz byl v podezfeni, ze dice i s personalem svym tajne ukazati Praze zada. Mistodrzitelstvi sprostfedkovalo vsak mezi Danziem a jeho vefitcli vyrovnani v dobrote. Danzio pokracoval pak ve sprave divadla. Chteje si z tisne pomoci, odvazoval se experimentu nejsmelejsich. Provadel totiz opery nejnakladnejsi a take v ohledu torn pfedcil vse, co bylo az dosud v Praze soukromniky provedeno. A skutecne od roku 1732 hmotna tiseh jeho, jak se zda, valne ulevila. Po dvou letech, chteje se tisne hmotne zbaviti uplne, odvazil se experimentu pro nas Cechy nejzajimavejsiho, od nehoz ocekaval a take se dockal spasy. Roku 1734 totiz se odhodlal zpracovati a pro¬ vozovati tutez baj ceskou, o kterouz se byl pfed tficeti lety pokusil principal Sartorio. Nova opera mela titul ,,Praga nascente de Libussa a Premyslao", provedena ve Sporkove divadle s uspechem neiskvelejsim. Nicmene o textu a o razu hudby nepfeslo na nas podrobnych zprav. Zname jen hlavni osoby a obsazeni uloh. Ulohy titulni obsazeny damami. TJlohu ,,vevodkyne" Libuse zpivala Anna Cosimi, ulohu ,,vevody" Pfemysla Margarita Campioli-Moretti. Ulohu Ctirada pfevzal sam feditel Dianzio. Mimo tyto uvadeji se v opefe te: Vlasta (Maria Monza), Libusin milenec Chlodomir (Lorenco Moretti), cizozemske knize Gust a v (kte¬ rouzto ulohu zpivala taktez dama: Marina Danzio), a Gustavuv paze Lesbino (Rosalia Fantasia), tu¬ diz taktez dama.

54

Jineho nebylo nam Ize o zajimave opefe te zjistiti. Z pouheho seznamu hlavnich osob vsak zda se vysvitati, ze text pfilehal nepomerne vice k histo¬ ricke baji, nezli libreto opery Sartoriovy. Opus ten byl venovan slechte ceske, ktera take pfehojnou navstevou cetnych repris osvedcila nejen svou vdecnost, nybrz i zalibu v opefe, jejiz text byl vazen z baje ceske. Opera ta mela nejen uspech umelecky, nybrz i skvely kasovni. Hmotne pomery Danziovy zlepsily se aspoh v te mife, ze zaplatil netoliko sve dluhy, nybrz zi¬ skal i cast sveho nekdejsiho jmeni, o nez byl pro¬ dlenim poslednich let pfisel. Mimo nadani mizi timto rokem (1734, kdy dne 29. dubna byla opera ta provozovana i u hrabete Clary z Aldringen) i jmeno Danziovo z d^jin di¬ vadla prazskeho. O dalsich osudech jeho neni nic znamo. Zda se tudiz, ze po provedeni pfipomenute opery o Li¬ busi a Pfemyslovi fidil divadlo Sporkovo jiz jen kratky cas. Po nem uhostil se ve Sporkove divadle jiny operni principal, Santo Lapis; ale divadlo to nazyvano jiz jen ,,tak zvane divadlo Sporkovo", z ce¬ hoz zda se vysvitati, ze hrabe Spork jiz roku 1734 vrchni artisticke spravy uplne se vzdal. Po ctyfech letech (1738), kdy hrabe Spork ze¬ mfel, a pro divadelni pfedstaveni adoptovana za¬ tim jina mistnost v Kotcich, zpeceteny osudy Spor¬ kova divada na Pofici definitivne. Pfestalo existovati.

NEJSTARSI DIVADELNI HRA O JANU Z NEPOMUKU.

(Psano a poprve tiSteno 1893.)

Jednim z vzacnych dokladu, jak dejiny a legendy naroda ceskeho druhdy imponovaly cizine a to i narodu nemeckemu, jest rukopisna relikvie, chovana v cisaf ske bibliotece ve Vidni: nemecka divadelni hra o Janu z Nepomuku s dlouhodechym titulem: ,,Die glorreiche Marter Joannes von Nepomuck unter Wenzeslav dem faulen K6nige der Bohmen und die Politischen Staats-Streiche und verstelte Einfalth des Doktor Babra, eines Grossen Favoriten des Konigs gibt denen StaatsScenen eine Modeste Unterhaltung." Kdy a kym byla ta hra sepsana, zdali, kde a jak provedena, nebude snad vubec jiz mozno zjistiti. Celkovym razem svym nalezi mezi nemecke divadelni hry, zvane ,,Haupt- und Staatsactionen" z pocatku XIII. veku; ale vynika nad ne, mozno-li tak fici, modernejsim pojmutim a upravenim celku i jednotlivosti. Robert Prolls ve svych dejinach novejsiho dramatu pfipisuje ji Jos. Ant. Stranitzkemu, rozenemu Slezanu, kteryz od r. 1706 po 'dvacet roku ve Vidni jako divadelni podnikatel a herec pusobil a celou fadu podobnych kusu sepsal.

58

K. Weiss naproti tomu ve svem spise o tomto druhu her, v nemz kus ten doslova reprodukuje, domniva se, ze autorem jeho byl bezpochyby nejaky ucenec, nejspise duchovni, a ze kus byl sepsan okolo roku 1714. Soudi tak nejen z cetnych latinskych frasi, nybrz hlavne z pfisne nabozenskeho nadechu, jimz jest cela hra provanuta. Nechf vsak tomu jakkoli, nas muze zajimati hlavne hra sama: obsah, osnova, osoby a jich charakteristika atd. a to netoliko o sobe, nybrz take proto, ze mnohe zakladni rysy kusu pfesly pozdeji jako na sklonku minuleho veku do nove j si nemecke hry teze latky a z teto zase na pocatku naseho stoleti u volnem zpracovani na jeviste ceske. Okolo roku 1780 vzniklo totiz nove nemecke drama o Janu z Nepomukai z pera jakehosi Fischera, jez bylo dne 1. srpna 1787 take v ceskem ja¬ zyku v divadle v Rosenthale za nekdejsi Poficskou branou provedeno. Roku 1797 pak vysla v Praze ti'skem petiaktova historicka tragedie „Johann von Nepomuk", ,,pro kralovske narodni divadlo" praz¬ ske upravena. Prace ta byla pozdeji J. N. Stepankem a jeste pozdeji Jos. K. Tylem pro ceske jeviste vzdelana a casteji provozovana. Obe prace vysly take tiskem. Stepankova, ktera byla po prve v nekdejsim divadle stavovskem pro¬ vozovana r. 1816, v temz roce; Tylova, ktera v di¬ vadle torn vubec neprovedena a provozovana jen obcas na divadlech kocujicich spolecnosti, teprve asi pfed dvaceti lety, v 49. svazku ,,Divadelniho ochotnika". Vsem temto hram nemeckym i ceskym zpracovanim — (puvodni prace ceska neexistuje) —

59

slouzil za podklad beze vsi pochyby rukopisny po¬ kus neznameho autora z prvni ctvrti minuleho sto¬ leti. Nebo spravneji feceno: hra ta byla dramatickym praembryem, z nehoz ostatni zpracovani jedno z druheho znenahla vznikala a v ohledu dramaticke pusobnosti se zlepsovala. V t6to stati ovsem nam nemuze jiti, nezli o to, uciniti ctenafi aspoh pfiblizny pojem o razu hry, obsahem svym pro nas Cechy tak zajimave. Jiz z „kratkeho obsahu", jenz jest hfe ve forme prologu pfedeslan, vysvita, ze lisi se v ohledu dra¬ matickem na svuj prospech skoro ode vsech her, znamy ch pode jmenem ,,Haupt- und Staatsacti¬ onen". K*dezto v techto zpracovany jsou dramaticky jednotvarna milostna dobrodruzstvi a takove tez zapletky bez jakekoli vyssi dulezitosti deje a osoby spise jako marionetty z jedne sceny do druhe se pfesunuji, upozorhuje K. Weiss, ze jest ve hfe o Janu Nepomuckem i jednotna vudci idea celku. O historicke pravde nebo legendarni pravdepodobnosti nemuze byti ani feci. Autor upravil si latku po vlastnim uznani zcela volne a bez ohledu na fakta historicka nebo legendarni. Kral Vaclav IV. jest v kuse zalozen a proveden jako povaha zdivocila, ukrutna a smyslnym pozitkum oddana; kralovna, kterou autor nazyva Augustou, jako nabozna, ticha trpitelka. Zarlivost a nenavist kralova ke kralovne ne¬ maji puvod svuj v nahodilem vzplanuti smyslne lasky k jine zene, nybrz v same povaze kralov6, a tim pfes vsechnu nehistoricnost a nelegendarnost hry nabyva tato v pravde interessu dramatick^ho.

60

Okolnost pak, ze kral chteje se nenavidene kralovny zbaviti, aby hlas svedomi sveho uti§il, vyhledava vhodne k tomu zaminky, jakoz i dalsi mo¬ ment, ze duchovni radce kralovnin zpecuje se prozraditi tajemstvi kralovniny zpovedi a tak katastrofu z vlastni vule pfivodi, zvysuji interes dramaticky v takove mife, ze nemuze se podobnym skoro zadna hra nemecka z one doby vykazati. Z prologu take vysvita, ze byla hra ta sepsana puvodne pro Videh, a ze autor pocital i na pro¬ vedeni pfed obecenstvem videhskym. Jako celek je to ovsem dramaticke kuriosum pfeplnene surovostmi, vrazdami atd., jakoz i neomalenymi a hrubymi vtipy, jez autor kladl do ust doktoru Babrovi, prototypu nekdejsich dvornich blaznu, ktery v kuse zastupuje ,,veselou osobu", hansvufta, bez ktereho se lidove hry tehdejsi doby neobesly. Tu a tarn vsak pfece prokmita v pravde poeticke nadani autorovo a smysl pro jemnejsi poesii, jako na pf. v tfetim aktu, kde kladou se do ust Janu z Nepomuku versovana slova v pravde poeticka. ,,Co jest rozkos, po ktere tak prahnete a kte¬ rou utechou duse nazyvate?" pta se Jan z Nepo¬ muku a odpovida v tento smysl: Svetylko, jez brzy zhasne, vetfik, ktery v brzku odvane, kvetina, jez uvadne, a sen, ktery nas oklame — tot rozkos... Co jest cest, kterou tak draze zakupujete, ba zivot pro ni nasazujete? Para, ktera v brzku se rozplyne, sklenice, ktera se zahy rozpadne, med, jehoz sladkost pelyhkem jest ztrpcena — tot cest... Co jest laska, v ktere radost zakladate a tak casto misto ruzi tmy nalezate? Zfidloi, z (nehoz vice

61

zluci nez nektaru prameni, jed, jenz okem do srdce se vleva — tof laska" atd. Vsak vizme jiz, jak upravilsi autor latku! Snazme se vyloupnouti z celku pouhy dej, abychom si mohli, pokud vubec z pouhe skizzy mozno, uciniti pfiblizny pojem o torn, co se pfed ocima divaku odehravalo. * Autor nemel v umyslu pracovati s velkou komparserii. V kuse jest osob nemnoho* a sice: Nepomuk, velky svaty kanovnik u sv. Vita. Vaclav, Cechu kral. Augusta, jeho chof (jinak take Johanna). Kvido, kral. dedicny cisnik. Oslav, kral. nejvyssi hofmistr. Zytho, kral. rada a general, v magii prosla¬ veny. Ahalibama, dcera vevody Male Servie. Hirsona, setnik telesne straze kralovy. Janes, kral. kuchtik. Doktor Babra, sbehly jurista a kraluv milostnik. Mistr Hanus, prazsky kat a kraluv kmotr. Andel, vojaci a dvofane. Jednani prvni: Kralovska sin. Kral Vaclav sedi na trunu. Zytho, Oslav, dvorni druzina a vojsko provolavaji za zvuku trub a kotlu krali zdar. Vaclav v dlouhem monologu zmihuje se chlubne o vitezstvich, jez byly ceske zbrane dobyly — s po¬ catku versem, pozdeji prosou. „Mas pficinu tvafiti se hrdopysnou, hrda Praho, pravi mimo jine; nebof citas prave tolik vzorovitych J. Arbes: Sebran6 spisy. XXXII.

5

62

vitezstvi a triumfu jako nadhernych palacu. Nase valecne prapory bylo videti vlati na uherskych ve¬ zich a zdech, a kdyz byly nase voje zbojnickou tuto zemi opanovaly, nasledovalo vitezstvi za vitezstvim. Bojiste jsou pokryta pahorky mrtvol, na kte¬ rychz vitezny nas vojin sve nebesa prorazejici ,,Vivat!" provolava. Dunaj i Vah rozvodnily se tely zbojniku. Bospor pfijima vice krve nezli vody k rozmnozeni svych vln. Spaleniste zapalenych hradu meni tmave noci v nejjasnejsi dny. Pole jsou peseta zbranemi a ranenymi. Zde umira syn v naruci sveho otce, tamo zbavuje syn kuli zivot tomu, jenz mu byl zivot dal, jen aby ho zbavil bolesti. Zde videti zenu, ktera mrtvolu muze sveho vice skrapi krvi nezli slzami, tamo zase truchlivou matku 6 ditkami visicimi na jejich prsou, jak umira. A vsechny tyto vyjevy jsou ovocem vasich vi¬ tezstvi. Proto ovij svou skrah nevadnoucim vavfinem, Vaclave, nebof muze-li se Osman nazyvati synem slunce, muzes ty se smele zvati ditetem boha valky..." Opet hlahol trub a provolavani slavy a zdaru krali Vaclavu. Vaclav pfipomina Zythovi jeho rekovnost a ubezpecuje jej sve pfizne. Zytho odpovida vynasenim kralovych skutku; Oslav pak se pronasi: ,,A proto jasej, vesela Praho, tvuj kral zvitezil. Viz, kterak pul sveta lezi u jeho nohou."

63

Podobne pronasi se i Zytho a sam Vaclav, kte¬ ryz di: „A proto jasej, vesela Praho, a volej vSemi ja¬ zyky: Vaclav i samo stesti pokofil." Zytho a Oslav i na dale jeste krali bombasticky chvalofeci, nacez kral se pronasi, co a jak ma byti dale podnikano. Pravi, aby bylo pouzito pfimefene pfisnosti, soudy aby byly ozdobeny krvavymi vyjevy, pachnouci vezeni aby naplnena byla vinniky a zarytci muceni. ,,Nechf se feze, seka, spaluje, aby tim byl klid kralovstvi naseho upevnen a vseobecne blaho nenakazeno proklatym plemenem hadim. Nutnof zde trestati a spravedlnosti volny pruchod dati..." Zytho velebi Vaclava jako moudreho krale a schvaluje jeho rozhodnuti. Kral pak se pronasi v tento smysl: ,,Nechf kvete spravedlnost, nechf panuje ukrutnost, nechf triumfuje vrazda a tyranstvo, aby mohl Vaclav po krvavych mrtvolach misto po stupnich vystoupiti na vitezny svuj trun." „Veliky krali!" vola Oslav. ,,Nikym nepokofeny Alexandfe!" vola Zytho. „Tv6 jmeno," dodava Oslav, „budou s bazni cisti v dejinach pfistich veku." A kral dithyrambicka ta povzbuzovani doplhuje slovy tohoto smyslu: „Chceme byti zbozhovani jako Romulus krva¬ vymi nastroji vrazdy. Praha pfece ma mecu, seker a mucidel pez poctu. Zde nechf pali kleste a zar, tarn af feze provaz a ocel! Af panuje krev1 a vrazda, af zufi vztek a blesk!" A opet vykfiky povzbuzovani a velebeni se

64

strany Zythovy a Oslavovy, z nichz pfipominame jen jeste vykfik Oslavuv: ,,Tak dosahne cesky rek pfizne nebes!" V torn oznamuje Zytho, ze pfichazi doktor Babra s veselou tvafi, a v zavorce jest poznamka: ,,Zde muze pfijit i H..." to jest ,,hansvuft" — cimz prvni scena, ktera jest naprosto bez deje, konci. Doktor Babra propletaje zvatlavou dikci bombastickou latinskymi floskulemi oznamuje krali, ze krasna dcera vevody malosrbskeho Ahalibama byla zajata a naleza se v moci kralove. Kral vyzve dok¬ tora Babru, by za tak potesitelnou zpravu vyprosil si nejakou milost, a kdyz tak Babra ucini, vyzve kral ,,sve verne", aby jej doprovodili k ,,bozske Ahalibame, slovanske Diane, v jejimz rozkosnem kline" doufa Jako stastny Endymion spocinouti". Kral s ostatnimi odejde. Doktor Babra v kratinkem monologu Vyklada sve rozumy, jak pry lide tak radi mlsaji a zakazane ovoce si chutnat davaji. Chce za kralem; ale shledne pfichazejiciho kralovskeho kuchtika Janese. Nasleduje trhany dialog. Konecne poda kuchtik Babrovi vlastnorucne psanou supliku, kterou chce podati krali. Babra cte a dovi se, ze vrchni kuchaf unesl kuchtikovi zenu, ze s ni zije na svem statku, a kuchtik ze prosi v zadosti krale, by zakrocil. Babra uvoluje se pfimluviti a oba odejdou. Vystoupi kralovna Augusta. Kratkym versovanym monologem projevuje, jak je nesfastnou. Hned na to objevi se kanovnik Nepomuk, snazi se kralovnu potesiti slovy viry, nabadaje ji, aby byla trpeliva.

65

Kralovna upozorhuje, ze by milerada vsechno trpelive snasela, jen kdyby manzel jeji nepachal nefest za nefesti a ,,jako neohrabane zvife v roji hfichu se nevalel". Nebesa pry volaji uz po pomste. Nepomuk pfipomina, ze jest nebe spravedlivo a byf i snad hned bleskem do toho nevjizdelo, ze pfece trest vinnikovi darovan neni. Kralovna vsak by se rada s manzelem svym v nebi setkala. I v tomto vzhlede Nepomuk ji tesi, ze buh jest milosrdny a ze snad blesk bozske opatrnosti osviti vychladle srdce kralovo, tak ze kral sve chyby bude litovati a da se na pokani. Kralovna v to nedoufa, pokladajic krale za hfisnika zaryteho. Nepomuk ji tesi i v tomto vzhlede — ze i nejtvrdsi demant za jistych okolnosti zmekne, aby jen spolehala na nebe; nebof ,,Nejvyssi neda si nami zadnych zakonu pfedpisovati. Az se mu uzda, bude vedet bud pomstiti nebo milost udeliti. Zatim musi modlitba jako nej vhodnejsi klic neustale usilovati, aby branu bozske laskavosti otevfela." . Kralovna dekuje za sladkou utechu. Nepomuk, spatfe pfichazejiciho krale, odejde a kralovna ucini po jeho pfikladu. Na scene objevi se kral s Ahalibamou. Rozmlouvaji. Kral snazi se ziskati jeji srdce. Ona padne pfed nim na kolena; kral ji zada, by ustala, a dotira milostnymi slovy na ni dale. Ahalibama upozorhuje, ze by se ji kralovna krvave mstila, kdyby ji srdce kralovo odloudila. Kral ji ujisfuje nejen sve ochrany, ale i trvale pfizne a dokkida, ze bude pomysleti na prostfedky,

66

jak kralovnu zapuditi a Ahalibamu na trun dosaditi. V torn pfipadu nechce se Ahalibama rozkazu sveho podmanitele d61e vzpirati. Kral odpira slovu ,,podmaniti". Bidny pry vitez, jenz se da od svych zajatych upoutati. On sam pry je podmanen nevyrovnatelnou krasou jeji a proto pry musi byti Ahalibama jeho, byf i tim dve kralovstvi v zahubu pfislo. Jako ukazku ryze dramaticky vedeneho dalsiho dialogu teto sceny podavame smysl jeho pokud mozna verne. Ahal. Kral jest pfilis dvorny. Vacl. A vy pfilis krasna, moje bohyne! Ahal. Krasa je marna a pomijejici vec. Vacl. Proto musi se uziti v rozkvetu. Ahal. Jen ^by kral toho nelitoval. Vacl. O, vecne vekuv ne. Ahal. Co mi za to ruci? Vacl. Verne srdce. Ahal. Jez vsak neni cele. Vacl. Jak to, muj andele? Ahal. Polovinu pfec musim pfenechat Auguste. Vacl. O, ta musi ustoupiti. Ahal. To neni spravedlive. Vacl. A pfec tomu tak musi byt. Ahal. Ja vsak se obavam — — Vacl. A ceho? Ahal. Ze by se mi take tak vedlo. Vacl. Spise by se nebe zbortilo. Ahal. Kral jest vrtkavy. Vacl. Jsem verny. Ahal. Je to videt na odlesku. Vacl. Na jakem?

67

Ahal. Na Auguste. Vacl. Ta neni me lasky hodna. Ahal. Pfece vsak jest manzelkou. Vacl. Kdoz vi, v kterem naruci zary srdce sveho chladi. Ahal. Tomu-li tak, muze kral stejne stejnym odplacet. Odchazim, abych se pfipravila na tisic rozkosi krale oblaziti. Mejte se dobfe, zbozhovany Vaclave! (Odejde.) Vacl. Mej se dobfe, nebesky krasna Ahalibamo! Nezavidte mi, 6 knizata, sveta rozkose, jiz doufam v loktech teto krasky zaziti. Ach, jen kdyby byla Augusta, tento namezny kamen mych radovanek, odstranena! Vystoupi Zytho a Babra, kteryz vsak zustane povzdali. Kral taze se Zytha, je-li mu veren, a kdyz jej Zytho ujisti, opta se jej, co soudi o kralovne. Zytho je otazkou tou zarazen; nevi, v jakem smyslu by mel odpovedit. Teprve kdyz se ho kral pfimo opta, nezpozoroval-li nikdy nejake zrady nebo manzelske nevery u kralovny, pochopi. Odpovi, ze sice naklonnostem kralovninym ne¬ venoval zadne pozornosti, ale pfeje-li si kral, ze bude kralovnu ostrovidovym okem stfeziti a ze mu o torn poda pravdivou zpravu. Kral zpozoruje opodal naslouchajiciho doktora Babru, jenz byl mezi tozmluvou krale s Zythem pronasel pro sebe sve poznamky. Zytho jej ihned krali pfedstavuje jako dob'r^ho pomocnika, ponevadz licomerne pry nabozna krilovna jeho sprymum rada nasloucha.

68

Kral s vypomoci doktora Babry souhlasi, ale vyzyva jej, aby — miluje-li svuj zivot, zachoval mlceni. ,,Ostatne," pravi, ,,spolehame na tvou vemost a zrucnost, Zytho, a pficinis-li se, aby byla na nasi choti nejaka nectnost vyslidena, tak aby mohl Va¬ clav misto chladnomyslne Augusty ohnivou Ahali¬ bamu obejmouti, dostane se ti v odmenu malosrb¬ skeho vevodstvi." Kral odejde. Babra vymeni s Zythem nekolik slov. Kdyz pak shlednou pfichazejiciho Oslava, poodstoupi. Oslav v kratkem monologu prozrazuje, ze kdosi pase po kralovne. Zytho jej oslov: a Oslav po kratke rozmluve mu zvestuje, ze ma kralova cisnika Kvida v podezfeni, ze kralovnu miluje a tato ze nezda se byti Kvidovi nenaklonena. Babra to dotvrzuje. Zytho pak Oslava seznami s pfanim kralovym a vsickni tfi se shodnou pficiniti se ze vsech sil, aby bylo kralovu pfani vyhoveno. Vystoupi kraluv ,,dedicny cisnik" Kvido. V kratkem monologu jednak versem, pak v prose stezuje si na sve utrapy, prosi nebesa za ochranu pfed tajnymi nepfateli a nepfeje si jineho, nez aby v prsou jeho nebyla ,,vzyvana jina bohyne krome vernosti ke kralovne". Shledna pfichazejici kralovnu, chce odejiti. Kralovna vsak kaze, aby zustal. Oslav a doktor Babra pozdali naslouchaji rozmluve. Kralovna se taze Kvida, proc chtel odejiti. On odpovida, ze jej volala povinnost krali poslouziti, nacez kralovna di, ze ,,tyran ten neni hoden, aby jej tak verne duse obsluhovaly."

69

Na to se pta, proc je Kvido tak zadumciv, tesi jej, ujisfujic, ze mu bude stitem proti sipum zavisti, poda mu ruku, napomina jej, aby spolehal na nebe, jez jej bude pfed vztekem nelidskeho krale chraniti, a konecne jej laskave propousti. Mezi rozmluvou pronaseji Oslav a doktor Babra pro sebe usklebne poznamky, jimiz davaji na jevo, ze postfehuji, kterak kralovna sama se pfiznava ke sve nevefe a Kvido podobne prozrazuje, ze kra¬ lovnu miluje. Kralovna pronese jeste nekolik slov, nacez usedne a usne. Oslav a Babra vymehuji sve myslenky o torn, co byli prave slyseli. Oslav se rozhodne, ze napise Kvidovi jmenem kralovny list a jest jist, ze zodpovi-li jej Kvido milostnymi slovy, budou oba, kralovna i Kvido, ztraceni. Doktor Babra se nabidne, ze list ten doda, nacez oba odejdou. Vystoupi kanovnik Nepomuk. Zaslechnuv posledni. slova Oslavova, jimiz Kvido a kralovna zasvecuji se smrti, pronese vzhledem 'k tomu nekolik slov. Shledne spici kralovnu, ktera mluvic ze spani, prozrazuje truchlivy svuj dusevni stav. Nepomuk odpovidaje na jeji uryvkovite vety, tesi ji duverou v boha a posleze zustaviv kralovnu o samote, ode¬ jde. Kralovna procitne, zmini se o trapnem snu, jenz ji byl much, nacez poprosic nebe za ochranu, odejde. Hned na to objevi se Kvido "s doktorem Babrou, kteryz mu byl dodal Istive a uskocne podvrzeny list.

70

Kvido nechce vefiti, ze by mu mohla kralovna tak laskave psati. Babra Vsak mu pfipomina, ze zna patrne kralovnin rukopis a Kvido domnivaje se, ze rukopis kralovnin skutecne poznava, po krat¬ kem vahani se rozhodne kralovne pisemne odpovedeti. LTcini tak bez odkladu, doda list Babrovi s prosbou, by jej kralovne dodal, a odejde. Doktor Babra nekolika slovy prozradi svou ra¬ dost, ze se lest podafila. V torn pfichazi kral Vaclav se svym katem, kmotrem Hanusem a nekolika vojaky. Babra doda krali list. Kral jej pro sebe pfecte a ihned se rozzufi. Na to da list Babrovi, aby jej pfecetl nahlas, coz tento ucini. Kral jsa nyni pfesvedcen, ze jest mu kralovna nevernou, pfisaha ji i Kvidovi pomstu. V torn vchazi Zytho a kral se rozhodne, aby Zytho pomstu vykonal. Doda mu list, a ponechava mu na vuli, jak maji byti vinnici potrestani. Odejde. Zytho po pfecteni listu nabude pfesvedceni, ze byla duminka Oslavova opravnena. V torn vchazi Kvido, Zytho kaze vsem pfitomnym poodstoupiti a sam take poodstoupi. Na to Kvido v monologu pronasi sve myslenky vzpominaje kralovny a jeji laskavosti a sice vedome tak nahlas, aby mu ohlas odpovidal poslednimi slovy. Misto ohlasu odpovida vsak poslednim slo¬ vem nebo poslednimi slabikami naslouchajici Zytho, az Kvido konecne pozna, ze neslysi ohlasu svych slov — nebof Zytho kaze pfitomnym vojakum, aby Kvida jali, spoutali a odvedli, cimz prvni jednani konci.

71

Jednani druhe. Hodovni sin. Kral Vaclav, Zytho, Ahalibama, Oslav, doktor Babra a popravni mistr Hanus hoduji. Kral rozmlouva s Ahalibamou, ujisfuje ji sve lasky a dava na jevo, ze hlavni pfekazka, kralovna, jest odstranena. Zytho, Oslav a kat pfipijeji Ahalibame, ktera se dovi, ze kat z roz¬ kazu krale zavfel kralovnu do psince, protoze byla z nevery usvedcena. Kral pozveda cisi na zdar ,,nove zvolene kra¬ lovny" — Ahalibamy. Ostatni vpadnou v pfipitek za zneni trub a kotlu. Kral dava na jevo sve poteseni. Kralovsky kuchtik Janes pfinasi kapouny. Dok¬ tor Babra je rozkrajuje, Ahalibama vsak pozna, ze nejsou dopeceny. Kral se rozzufi, hodi Janesovi kapouny na hlavu a kaze katovi, aby kuchtika za ziva dal nabodnout na kul a usmazit. Kat rozkazu ihned vyhovuje. Ahalibama pfimlouva se o milost. Kral se roz¬ zufi, pfevrhne stul a v nejprudsim hnevu odejde. Ostatni vymeni jeste nekolik slov, nacez ode¬ jdou az na Oslava a doktora Babru, kteryz po pfi¬ kladu ,,hanswuftu" neco o kralove zufivosti a krutem ztrestani nevinnych extemporuje. Promena: Kvidovo vezeni. Kvido pronasi se v samomluve, s pocatku versem, pak prosou o dusevnim sv6m stavu. Nepomuk pfijde, tesi jej a po delsi rozmluve, v kterez jej napomina k duvefe v boha, odchazi, aby potesil kralovnu. Pfichazi doktor Babra. Tropi si z Kvida uSklebky a zase odejde. Kvido pronese jest6 krdtky monolog, nacez se vezeni jeho uzavfe.

72

Vystoupi kral, Zytho, Oslav, kat a Babra. Kral pta se Zytha, pfiznala-li se kralovna. Zytho odpo¬ vida, ze pfeje si kralovna promluviti s kralem. Tento vsak ji nechce videti, az v rukou katovych, a roz¬ hodne se optati kralovnina zpovednika Nepomuka, zdali se mu kralovna ze sve viny nezpovidala. Bez odkladu odesle Zytha pro Nepomuka, ostatnim kaze, aby se odstranili, a pronasi pak kratkou samomluvu. Nepomuk se dostavi. Delsi rozmluva. Kral pfeje si zvedeti, kdo byl zradcem jeho cti a kolikrat kralovna hfisne poklesla. Nepomuk poukazuje k tajemstvi zpovednimu, jak mu svedomi jeho kaze. Kral naleha nan vzdy dutkliveji; pravi, ze jest mu jako krali poslusnosti povinen. Nepomuk zase upozorhuje, ze jest vazan zakony cirkevnimi a proto ze nelze mu zpovedniho tajemstvi vyzraditi. Konecne se i ponekud rozhorli; ujisfuje krale, ze mu byla kralovna vzdycky vernou, ale nevernymi ze jsou kralovi sluzebnici. Kral vsak trva na sve zadosti, aby mu Nepo¬ muk vyjevil zpovedni tajemstvi, vyhrozuje mu. Ne¬ pomuk vsak jest neoblomny a konecne krale opusti. Se slovy, ze dovede mlceni Nepomukovo zlomiti, odejde i kral. Opet promena: Kralovna a Kvido — kazdy ve zvlastnim vezeni. Poeticka rozmluva, vlastne dve lyrickych monologu — jednak se strany kralovniny na slovo ,,marnost", jednak se strany Kvidovy na slovo ,,vecnost". Vejde Nepomuk, tesi kralovnu, ktera se ko¬ necne oddava ve svuj osud a slibuje, ze bude ve-

73

sker6 pfikofi trpelive snaseti, ponevadz doufa, ze dostane se ji odmeny nebes. Kvido zase ubezpecuje, ze snasi vse trpelive v nadeji, ze utrapy v brzku skonci. Nepomuk dodav kralovne zmuzilosti odejde. Objevi se Zytho, Oslav a doktor Babra. Rozmlouvaji usklebne o kralovne a Kvidovi. Kralovna je kara, podobne i Kvido. Pfichazi kral s katem. Kralovna se skryje. Kral oslovi Kvida. Tento ujisfuje, ze jest nevinen, ze mu byl dodan podvrzeny list. Kral nevefi, domnivaje se, ze Kvido zatvrzele zapira, a kaze katovi, aby Kvida okamzite odpravil. Oslav upozorhuje, ze by melo byti na Kvidovi pfiznani vynuceno mucenim. Kral vsak nesvoli a kat ihned Kvida mecem popravi. Kral projevi svou spokojenost s dodatkem, ze pfijde ted fada na kralovnu; ale dfive ze chce se jeste jednou Nepomuka optati a posle pro nej. V torn vsak jiz Nepomuk vchazi a zhrozi se pohledu na odpraveneho Kvida. Kral poznovu naleha na Nepomuka, by prozradil zpovedni tajemstvi. — Nepomuk se vzpira a kral rozzufen kaze jej uvrhnouti do nejtemnejsiho vezeni a nejstrasnejsim mucenim na nem vynutiti pfiznani. Nepomuka odvedou. Kral kaze Oslavovi, aby nad Nepomukem bdel, a vyzve Zytha, by vymyslil nove tresty, jimiz by meli byti trestani ti, kdoz se protivi kralovskym rozkazum, nacez vsickni odejdou. Jednani tfeti: Nepomuk ve vezeni delsim versovanym monologem projevuje svuj dusevni stav. Po te objevi se ve vzduchu andel a poetickymi

74

slovy Nepomuka oslovi — a posleze napomenuv jej k vytrvalosti, zmizi. Nepomuk opet monologem, s pocatku prosou, pak versem, lici rozpolozeni sve mysli. Promena: Kralovna v psinci delsi samomluvou v prose se pronasi o marnosti vseho svetsk^ho. Objevi se Oslav, Zytho; pozdeji kral, Ahali¬ bama a setnik kralovske telesne straze Hirsona. Oslav pfipomina, jak strasne kral zufi. Ahalibama pfimlouva se u krale za zmenu trestu: aby nedal kralovnu odpraviti katem, nybrz otraviti. Kral pfani jejimu vyhovuje; ale ihned zase kaze, aby kralovna odpravena nebyla. Kdyz vsak Ahalibama upozorni, ze dokud bude kralovna na zive, bude laska jejich ohrozena, kaze kral ihned vezeni zavfiti a kralovnu v nem otraviti. Po chvili pfedvedou pfed krale Nepomuka. Kral poznovu nan naleha, by prozradil tajemstvi zpo¬ vedni. Nepomuk jako dfive tvrdosijne odpira, a kral kaze jej odvleci na most a svrhnouti do feky. Hned na to objevi se doktor Barba v smutecnich satech a zvestuje, ze kralovna zemfela dfive nezli ji byl podan jed. Kral se z toho zaraduje a prohlasuje, ze pojme nyni Ahalibamu za manzelku. Po kratkem dialogu vsickni odejdou. Opet promena. Nepomuk, setnik Hirsona a vojaci vchazeji na most. Nepomuk v delsim versovanem monologu pro¬ nasi sve myslenky a city. Hirsona nabada k pospechu — vsickni postoupi na most, odkud Nepo¬ muka svrhnou do feky.

75

Nad fekou objevi se pet hvezd a slyseti pfijemnou hudbu. V torn objevi se Zytho s kralem. Tento se pta, byl-li rozkaz jeho vykonan. Zytho vypravuje, co se pfi poprave udalo. Hned na to pfichvata Oslav, kteryz rovnez po¬ ukazuje na zazrak, jenz se stal pfi smrti Nepomukove, a pronasi se, ze byl Nepomuk patrne nevinen. Dale zvestuje, ze se proto lid boufi a ozbrojen hrne se ke kralovskemu zamku, krale tyrana proklinaje. Kral rozhorlen zada, aby mu byla podana zbrah, ze chce zboufence ztrestati. V torn slyseti ze zakulisi volani lidu, by jim byl vydan zradny Zytho, jenz drazdi krale k ukrutnostem. Zytho nechte slouziti za obet k usmifeni lidu, sam se probodne. Kral jevi rozcileni a konecne vola: ,,Coz pak neni zadnych katu vice, aby zlocince rozsekali? Hola, kmotfe!" V torn jiz je kat u krale. Kral zufi. Kaze zbujniky ztrestati. Kat odchazi; ale pro sebe si pronasi, ze kra¬ lovu rozkazu nevyhovi, nybrz ze se skryje. Oslav nabada krale, by se zachranil. Kral vsak zufi dale. Popadne Oslava, lomcuje jim, da se pak do smichu a hned na to se rozplace. Oslav se nabidne, ze povi vzboufenemu lidu, ze jest Zytho mrtev, a opusti krale, jsa rad, ze mu napadla tak vhodna zaminka. Kril pronasi jeste kratky monolog. Nahle padne — pociti bodnuti u srdce...

76

,,Ne, ne," vola, ,,ja neumru; pest ma dokaze, ze mohu se i nebi opfiti." Chce vstati, ale zase sklesne. ,,Marne," mluvi, ,,umiram... Proklet budiz cin, jenz byl na mne spachan. O, beda — citim palcivost — odchazim — — do pekla!" Po techto slovech zemfe. Objevi se Ahalibama, Oslav a doktor Barba a po delsim dialogu, v nemz se pfipomene, ze krale ranila mrtvice a Ahalibama jednak kaze, aby byla kralova mrtvola dustojne pohfbena, jednak pak s Oslavem vymeni nekolik mravokarnych sentenci — jednani konci. K zaverku rozevfe se pozadi, kde jest videti mrtvolu Nepomukovu na vyvysenem castro doloris. Ruzne allegoricke osoby ve smutecnich satech pfedstavujici Rakousko, cirkev, Cechy a Prahu, prosi vykupitele za pfispeni, jez jim take objevivsi se ,,nebesky genius" k utese za tiche hudby pfislibi.

Podobne jako pfi skvelych divadelnich pfed¬ stavenich dvornich kladena ode davna velka vaha na dekorativni vysperkovani provozovanych herj pouzivano jiz v te dobe i v mnohych hrach tohoto druhu, jakoz i pfi hrach cirkevnich, v jezovitskych kolejich a klastefich provozovanych, dekorativnich okras ke zvyseni effektu. Mnohe z takovychto dekorativnich okras byly vhodne voleny a vice mene dovedne provedeny. Tak jest i k teto hfe v dodatku pfedepsana

77

fada dekorativnich okras a sice nemene nezli tfi¬ nact : 1. Rodny dum Jana^ z Nepomuku, v nemz vi¬ deti otevfeny pokoj, v kterem jest kolebka; s novorozenym deckem. Dum jest ozafen peti hvezdami a ozdoben napisem. 2. Patero hvezd nad hlavou do Vltavy svrzeneho Jana Nepomuka. 3. Zpovednice, ve ktere Nepomuk zpovida kra¬ lovnu Johannu. 4. Kazatelna, s ktere Nepomuk lidu kaze. 5. Nepomuk padajici s mostu do vody. 6. Patero hvezd vznasejicich se nad vodou. 7. Pravice Nepomukova, drzici krucifix a z vody vycnivajici. 8. Mrtvola Nepomukova, plovouci ve vlnach. 9. Mrtvola ta vlnami uplne nad vodu vyzdvizena. 10. Kostel u Kfizovniku v Praze, na jehoz blizku videti, jak nesou mrtvolu Nepomukovu na bfeh. 11. Prazsky kamenny most s Vltavou, v kterez nevideti nezli zvlneni vznikle nasledkem padu do vody. 12. Hrob Nepomukuv a na nem v glorii neporuseny jazyk, obklopeny palmami, vavfinem a olivovymi ratolestmi. 13. Andel stojici uprostfed jeviste a drzici v podobe koruny sevfenou palmovou ratolest, ktera jest liliemi ovita a peti hvezdami ozdobena. Vsechny tyto dekorativni okrasy jsou pfimefenymi napisy opatfeny. J. Arbes: Sebrant spisy. XXXII.

PRVNI CESKE PREDSTAVENIV DIVADLE V KOTCICH.

(Psano a poprve tisteno li

Psalo se roku 1771 — druhy rok ctvrteho desitileti panovani Marie Terezie. Po Praze roznasena temna, neurcita a zaroven vife naprosto nepodobna povest, nad kterouz kazdy Prazan, af slechtic, mesfan nebo muz z lidu ne duvefive hlavou vrtel. Vypravovanof, ovsem az dosud jen duverne a pod peceti mlcelivosti, ze v mestskem divadle v Kotcich konaji se pfipravy "ku provozovani hry v jazyku ceskem. Nevihoucka a na pohled zcela pfirozena zpravicka, ze v hlavnim meste kralovstvi ceskeho ma byti po delsi pfestavce zase jednou provozovana hra v jazyku ceskem, poboufila v nekolika dnech celou Prahu, pfedevsim pak vsechny kruhy, ktere se o divadlo zajimaly. Nikdo nevefil, ze to vubec jen mozne; skoro kazdy byl pfesvedcen, ze to pouha povest pouhy vymysl — pouhy zert... Hlavni mesto kralovstvi ceskeho, jez nebylo divadelnim hram, at jiz v jazyku latinskem, ital¬ skem, nemeckem nebo ceskem nikdy nepfiznivo. melo sice jiz od roku 1738 stale mestske divadlo v Kotcich pobliz klastera a chrdmu svatohavelsk^-

82

ho; nicmene v divadle torn, jez bylo puvodne zfizeno pro pfedstaveni zpevoherni, provozovany az dosud vyhradne jen zpevohry italske a pofadany hry v jazyku nemeckem, a po tfiatficet roku nikomu snad ani nenapadlo, ze by bylo mozno provozovati v mestskem divadle kralovstvi ceske¬ ho take nekdy hru v jazyku ceskem. Prostinke faktum to zda se byti v mife svrchovane pravde nepodobno a pfece bylo zcela pfirozenym a duslednym nasledkem upadku naroda ce¬ skeho. Po zavideni hodne kultufe, jake se tesil na¬ rod nas pfed bitvou na Bile Hofe, kdy zadny na¬ rod evropsky nemel tolik a tak vybornych skol jako cesky, nebylo jiz davno ani pamatky. Ceho nedocileno persekucemi, jez bezpro¬ stfedne po nesfastne bitve belohorske nasledovaly, dovrseno prodlenim puldruheho stoleti znenahlym hubenim vseho, co melo na sobe nenavideny znak ,,ceskeho kacifstvi''. Zdecimovany a zubozeny narod cesky byl tak hluboko poklesl, ze jeste r. 1788 jeden z nejupfimnejsich patriotu, slavny Dobrovsky, v pojednanich ceske ucene spolecnosti zaznamenal pfiserne proroctvi: ze prodlenim dalsiho pulstoleti i posledni zbytkove cesstvi v mofi nemectva zaniknou... Na sklonku panovani cisafovny Marie Terezie, ba jeste na pocatku panovani cisafe Josefa II. byl dusevni upadek v narode ceskem vseobecny. Z mrazive nevedomosli vyklicila spousta dusevnich nefesti. Celeho naroda zmocnila se v ohledu i arodnim i dusevnim apathie beznadejnosti, zivoi ill v bezmyslenkove ztrnulosti...

83

Potomstvo zivluv, najme cizackych, jez byly desne pomery ty zavinily, tylo z nekdejsiho majetku ceske emigrace, ktera mimo vlast bud jiz vyhynula nebo hynula. Cizi mrav i nemrav, jez byli cizacti zivlove do Cech zavlekli, nabyl zde uz davno prava vetfelcuv: nemectvi bujilo ve vsech vrstvach, hlavne slechtickych a mesfanskych, vyjimaje toliko kruhy prosteho, nevedomeho a proto pfeuboheho lidu. Rovnez tak vseobecnym jako upadek dusevni byl tudiz i upadek jazyka ceskeho — o jehoz vyhlazeni taktez jiz po puldruheho veku usilovano. Pfed tim dalo $e veskere jednani statni, soudni i ufadni po cesku. Po bitve belohorske zaveden do ufadniho jednani take jazyk nemecky, kdezto zalezitosti statni projednavany vyhradne jazykem nemeckym. I ze skol, jez fidil vyhradne fad jezovitsky, byl jazyk cesky od roku 1620 nadobro vyobcovan a nevyucovano jim temef nikde az do casu Marie Terezie, kdy teprve r. 1763 Filip hrabe Ko¬ lovrat vydal dekret, kterymz uceni jazyka ceskeho zavedeno do gymnasii, ovsem jen castecne a na kratko. ^ , f i , ' ! : I Slechta zacala jazykem ceskym opovrhovati, davajic ostentativne pfednost nemcine, namnoze vubec ani jinak nemluvic. Po pfikladu slechty zachoval se i stav mesfansky, ba i mnisi v kostelich nekazali jiz davno jinak nezli po nemecku, takze nakaza nemectvi zacinala jiz rozezirati i obecny lid. Literatura ceska, pfed vekem jeste bohatsi literatury kterehokoli jineho kmene slovanskeho vice neexistovala.

84

O paleni ceskych knih kacifskych netfeba se zmihovati. Prodlenim puldruheho veku nevydavany v Cechach nezli knihy latinske a nemecke. Ceska kniha vysla zfidka kdy a vydana-li pfece, byl to spis obsahu nabozenskeho, jako nakladem ,,Dedictvi sv. Vaclava" vydana bible, Steyeruv kancional a MVecny pekelny zaltaf" — bez od¬ poru jeden z nejhnusnejsich spisu, jez vubec kdy vysly — kteryz roku 1771 vysel jiz ve ctvrtem vydani. Touha jednotlivcu po vzdelani ukajena na¬ mnoze odpadky literatury ^nemecke, po pfipade take nemeckymi pfeklady spisu francouzskych a zfidka kdy i jinych spisu, ale pfevahou bez vkusu a bez vyberu, jak je jarmarecnost nevyvinute jeste reklamy knihkupecke hazela na trh nebo tendencnost zpatecnictva doporucovala. Vse to ovsem se dalo jen potud, pokud to pfisna censura, hlavne jezovitska dovolovala. Tistene slovo bylo uplne uhneteno; myslenky, i kdyz nekdy v nekterem mozku vznikly, byly spoutany — duch naroda byl v lethargii. Cesky nemluvil jiz nezli lid venkovsky, jenz nepfichazel ve styk s Nemci a ponemcilymi mesfaky, v mestech pak jen onen lid obecny, jenz pfichazel s ponemcilymi zivly ve styk zfidka kdy. Ceska kniha starsi byla v Cechdch vzdcnosti. Chovana v jednotlivych rodinach, obzvlaste na venkove jako relikvie a dedena s pokoleni na pokoleni. A jenom na venkove a vubec v rodinich, kde kniha ceski aspoh obcas jest£ citdna, zachovdn jazyk cesky vice m6ne v puvodni sv6 ryzosti, kdezto ve mestech nejen obecny lid, nybrz i intelligence

85

— snizila-li se totiz k jazyku svych otcu — dorozumivaly se desnou hatmatilkou, prospikovanou nestvurnymi nemeckymi zkomoleninami. Intelligentnich muzu, ktefi by psali a davali tisknouti knihy pro cesky lid, temef nebylo. I Dobrovsky, jehoz pfisernou vestbu jsme vyse pfipomenuli a jenz psal pozdeji, jak znamo, hlavne nemecky, byl roku 1771 teprve 18^ let star, Vaclav St ach vydal prvni svuj spis ,,Pisne kfesfanske" teprve 1785, Dlabac byl teprve 13^ roku stdr, prvni dil P e 1 z 1 o v y kroniky ceske vysel te¬ prve 1791 — vubec z nejstarsich buditelu nebyl skoro zadny jeste zahajil praci opravdove. Vysla-li nejaka ceska kniha pfece, byla bud duchem, bud jazykem strasne zbedovana. Tak na pfiklad r. 1771 nakladem Hoechenbergrovym vy¬ dany pfeklad francouzskeho spisku ,,Livre des enfants" — „Kniha pro ditky", jejz obstaral dekan v Brann6 Ant. Selisko. Pfekladatel zapasil zrovna bezpfikladne i o slova praobycejna, v mluve lidu obvykla, ba vsedni. Tak na pfiklad misto slova nos pise ,,cyton" a „vonnocyton"; misto zelva uziva ,,stitonozka", rucnici na¬ zyva ,,ohnistfelkou" nebo ,,kulecnikem", cukr ,,sladovinkou", svobodne umeni ,,vychovonalezem", zna lost minci ,,penezovalstvimu, palac ,,slavobytem", kuchafe ,,krmovaficem" atd. Vyrazy ty byly mu ovsem nemeckym kriti kem v periodick^m spise z r. 1771 ,,Prager gelehrte Nachrichten" vytknuty, ale nikoli jako nejakd neobycejn^ prohfeseni, nybrz jen jako slova ,neto¬ liko neobvykla, nybrz tak6 nedosti srozumitelnd" (nicht nur ungewohnlich, sondern auch wenig verstandlich).

86

Byl-li povsechny stav veci v Cechach trudny, byly pomery v Praze zhola beznadejne. Nikde nebyla snad nakaza germanisace zapustila kofeny tak hluboko, jako ve hlavnim meste, jehoz intelligence byla jiz davno ponemcena. Puvodne nemecka nebo znemcila slechta byla pfikladem zamoznemu mesfanstvu, jez se po ni ve vsem opicilo. Zpanstily mesfak kazdy byl tudiz prave tak jako jeho vzor — znemcily. Jazyk otcuv byl mu jazykem sprostym. Neznal se v nem, a znal-li, stydel se mluviti jazykem, kterym uz davno nikdo nemluvil, kdo cinil naroky ,,na uctu vznesenejsich". Pfikladem zpansteleho mesfactva fidil se na¬ mnoze jiz take prosty lid, hlavne sluzebny a femeslnictvo, vubec vsickni, kdoz pfichazeli s po¬ nemcilymi zivly ve styk kratce kralovska Praha byla v posledni tf etine minuleho veku mestem, ktere svou slechtou, svou intelligenci, svym zamoznym mesfanstvem a vsemi zivly, jez byly s kruhy temi ve styku, nedelala prazadnou hanbu kteremukoli mestu fise nemecke, ba v mnohem je i pfedcila. Titerna nadhery milovnost slechty a vyssiho ufadnictva drazdila k bezduchemu napodobeni. Vznesene panstvo, ba i vyssi ufadnictvo, aby¬ chom uvedli aspoh doklad jediny, jezdivalo v tu dobu v povozich tazenych sesti kohmi a fizenych kocim zpola na kozliku stojicim a zpola o krasnou aksamitovou sesli se opirajicim. Pfed vozem bezeli dva behouni neboli ,,lauffi" — po stranach vozu dva obrovsti hajduci na kozliku stalo po kazde strane kociho, jenz mel paruku a klobouk s chocholem, pazatko a za vozem uhaneli ctyfi nebo sest livrejovanych slouzicich ...

87

Podobna privilegia vylucnych kruhu ovsem byla bohatym plebejcum nedostizitelna a proto holdovali tito vsemoznym jinym titernostem zpanstile nadhery. Zzenstilost, paradnictvi, koketerie, svihactvi, povercivost a poboznustkafsLvi byly vedle nadutosti, smesne pychy a vypinavosti, chlubivosti, pomlouvacnosti a horecne honby po pustem rozkosnictvi hlavnimi znamkami jaclra znemcile prazske spolecnosti, ktera, neznajic dejin sve vlasti, zila jen okamziku a nestarajic se nezli o ukajeni svych marnivych chticu, s vedou, umenim a osvetou vu¬ bec nanejvys jen z mody koketovala. Jak hluboko bylo v tu dobu jadro spolecnosti prazske pokleslo, toho dukazem jest nemecky periodicky spisek ,,(leisel'' atd. z roku 1782 — tu¬ diz jedenact let po roce 1771 — urceny k bicovani spolecenskych nefesti, najme koketerie a svi¬ hactvi. Ani v tu dobu jeste nehledal mravokarny spi¬ sovatel v hlavnim meste kralovstvi ceskeho nezli pouhe — Nemce, ,,nemeckou poctivost, nemeckou pracovitost, nemeckou vernost a nemeckou lasku k vlasti." ' I ,,Kdo cte dejiny Nemecka a Cech," pravi v pfedmluve, ,,pfeje si a touzi spatfiti mravy a ctnosti otcuv; lee misto jarych jonaku setkava se jen s vychudlymi obliceji vysilencu. Nikdo pry mu nepotfese dobrosrdecne rukou — misto toho jen otfasnena, napudrovana, pachnouci a omalovana marionetta komicky zamavne ozdobou sve hlavy, kterou ,,chapeaupas" nazyva. Marne pry hleda clovek po ulicich muzneho vousateho mladika misto toho kmitne pry po-

88

die neho vychrtla cinobrova tvaf s vousem jen — namalovanym. Spisovatel hledal mista, v nichz by si mlddez osvojovala zrucnost a sifck, a nalezi pry domy, v nilchz jadro muznosti sve sily promrhava. Nejtruchlivejsi obraz vsak pry shledal v chrame. Zde septa drzy hoch kostnate omalovane holcine tisicere nic — tamo kfizuje nekolik tuctu vetroplachu, ktefi se vzajemne v modnikafstvi pfekonavaji, onde pohrava si kdosi s fetizkem u hodinek. ^ ' ' [ ' V torn vstupuje vonne pachnouci Adonis a ukazuje jiz na prahu svou zrucnost v zachazeni se svymi repetyrkami. Blizi se k vycpane a vysnerovane krasce a teprve kdyz ji byl pracinku polibil, oblazi stvofitele sveho ledabylou hklonou. Vsichni septaji na utraty sveho souseda nebo sousedky; kazdy chce byt obdivovan. Jiz prohlizi sukavy lenoch nejakou modu a dela plany k nov6 garnitufe; jiz obraceji se vsickni od oltafe, aby spatfili vstupujici milordy — nahle zazni zvonek na znameni, ze mse pocina, a pferusi nezdvofile galantnosti... ' ' ' Ze zakristije pfihopkuje kudrnaty abbe a odbyva nejsvetejsi obef tak chvatne, jako by pfisluhoval pfi stvanici. Citlivejsi vytahuji pfi torn romany, by si ukrdtili dlouhou chvili; mnozi, ktefi si chteji zahrat na filosofy, ctou Rousseau-ovu ,,Heloisu" nebo ,,Marauise d'Argens". Tamo v koute oprasuje si opalend loutka pafizskym kartackem prach s satu, shupe zcela pohodlne a pomalu z tumpachove tabat£rky ctyrkreicarov^ spaniol, pfi cemz mali^kem svym tak vhodn^

89

pohybuje, ze na zpusob brillantu Ie£t6n6 topasy kazdou chvili oci sousedciny elektrisuji. Uprostfed lezi na zemi roztazena poboznustkafka. Deset loket dlouhy ruzenec visi ji zcela dustojn£ podle ruky, posvatny provaz je otocen kolem pasu. Polibenim zvlhcena zeme ma byti znamenim jeji poboznosti, hlasite jeji vzdechy, kterymi svihdky odpuzuje, maji svetu dokazati, jak vfele dovolava se toho neb onoho svetce, aby se konecne pfece smiloval a celou smecku hfisniku do pekla transportoval. Zanicene oci jeji jsou libovolne fizenou, nevyvazitelnou studnici pokryteckych slzi — kratce takove a podobne odstiny poskytuji latku k septani, mavani vejifi, posmechu a opovrzeni na miste posvatnem. Mnohy z vynikajicich pfitomnych doposud jeste ziva, kdyz abbe opousti oltaf. Po slecinkach se opicici panny vstavaji a pospichaji domu, by sve nedbalky vymenily za sat jiny. Adonisove nedaji se zahanbiti — toiletni stolek nesmi byti zanedban. I pospichaji za pannami a nechaji na kazatelnu vystoupivsiho kazatele kdzati — prazdnym lavicim..." Neni nizadne pochybnosti, ze mravokama crta ta pochdzi z pera katolickeho duchovniho, ktery si nize trpce stezuje, ze byvaji kazanim pfitomni i £lenov6 spolecnosti, ktera si obrala za ukol slabosti kazateluv zaznamenavati a vefejne tiskem kritisovati. Nicmdne i v pfipadu, kdyz polovinu a vice Cernych barev, kterymiz jest liceno, pfipocteme na ii£et ndbozensk^ho zelotismu, zbyvd pfece je§te skoro a2 groteskni ponur£ obrdzek pon^mdl6 spo-

90

lecnosti prazske v prvni dobe panovani cisafe Josela 11., kdy zacalo se jiz narodni vedomi zne¬ nahla ujimati a melo take vzdy vice zastancu, nezli o cele desitileti .dfive, kdy byla dusevni stagnace az na nektere vyjimky vseobecna. Pravda sice, ze i za techto krusnych dob, zvlaste za nedlouho po nastoupeni trunu Marii Terezii, zacaly se jeviti sl^be, sotva pozorovatelne znamky obratu. Nad jine zajimavo jest, ze prvnimi znamkami toho druhu bylo zavedeni vyucovani jazyku ceske¬ mu na vojenske akademii ve Videhskem Novem meste (1752) a ve vojenske inzenyrske skole ve Vidni (1754) a to hned pfi zalozeni ustavu tech. Nejzajimavejsim vsak jest faktum, ze stalo se tak na ponuknuti tehdejsiho arcivevody Josefa, kteryz pozdeji jako cisaf Josef II., jak znamo, nad jine hovel nemcine, takze za jeho panovani ve skolach v Cechach vyucovano skoro vesmes jen jazykem nemeckym. I mezi slechtou byli jednotlivi pfiznivci jazyka ceskeho, jako jiz pfipomenuty hrabe Filip Kolovrat-Krakovsky, jehoz pficinenim zaveden jiz roku 1763 jazyk cesky alespoh castecne do gymnasii, a nektefi, ovsem nemnozi jini, mezi kterymi zaujimal prvni misto Jan rytif z Neuberku. Bylte to muz nad jine osviceny, horlivy pfiznivec umeni a starozitnictvi, zaroven pak muz spolecensky, v jehoz dome schazivali se vynikajici prazsti ucenci a pfatele umeni, obzvlaste ti, kte¬ rymz lezel osud naroda ceskeho na srdci. Vsak cozkoli bylo az dosud ve prospech n£rodnosti ceske podniknuto, delo se z vetsi casti tajnS, ostychav£ a jaksi jen pokusovit£.

91 j

Podniknouti neco podobneho vefejne, vyzadovalo za naznacenych trudnych pomeru nemale miry heroismu, a muz, kteryz se toho roku 1771 odva¬ zil, zajiste zasluhuje, aby mu byla po 120 letech venovana pozornost aspoh potud, pokud se lo snasi s pfedmetem, kterym se prave zabyvame.

Muzem tim byl tehdejsi feditel mestskeho di¬ vadla v Kotcich Jan Josef zBrunianu, o kte¬ remz, pokud se pamatujeme, v zadne stati o prvopocatcich ceskeho divadla nebylo po cesku sifeji pojednano. Brunian narodil se v Praze roku 1735, tudiz dva roky pfed usnesenim magistratu Stareho mesta prazskeho, by zfizeno bylo v Kotcich mestske di¬ vadlo. Nektefi pravi, ze pochazel z rodu hrabeciho. Devrient ve svych ,,Dejinach nemeckeho herectvi" vypravuje, ze Brunianuv bratr, jenz byl v Praze cisafskym stabnim dustojnikem, zadal u pfislusnych ufadu, aby byl zvrhly clen rodiny, kdyz se stal komediantem, z Prahy yyobcovan; ale nemoha toho dociliti, ze se dal sam pfeloziti do jineho mesta. Pro vse to neni vsak historickych dokladu. Pravde vsak nejpodobnejsim jest, ze pochazel Brunian ze stare herecke rodiny Pruniusuv neboli Bruniusuv, ktera na pocatku XVIII. veku pozivala chvalne povesti, ale jisto jest, ze velmi zahy zvolil si herectvi zivotnim povolanim.

92

Drive vsak, nezli promluvime o Brunianovi jako herci a fediteli, nutno zminiti se o vzniku a osudech divadla, v nemz zahajil hereckou svou cinnost a pokusil se pozdeji i o reformu divadla vu¬ bec. Az do roku 1738 provozovany v Praze diva¬ delni hry bud v budovach magistraty jednotlivych prazskych mest k ucelu tomu propuj^ovanych, bud v hostincich nebo soukromych domech, kdezto opera nalezala docasne utulku v slavnostnim divadle v za¬ mecke zahrade na Hradcanech a v Sporkove di¬ vadle na Pofici. Staleho divadla Praha nemela, ackoliv byla potfeba divadla takoveho, zvlaste po upadku di¬ vadla Sporkova, vzdy nalehayeji. Z te pficiny usnesl se roku 1737 magistrat Stareho mesta prazskeho za primatora Prandta — „k opetnemu nalehani a en faveur zdejsi vznesene noblesy a veskereho publici civitatis" — ujmouti se zalezitosti te a vystaveti nove divadlo vlastnim nakladem. K ucelu tomu adaptovana budova nekdejsiho „Bazaru", tak zvane Kotce, pobliz chramu a kla¬ stera svatohavelsk^ho. Magistrat staromestsky nemel prave ke stavbe dostatek hotovych penez; pfes to vse stavba, ktera stala uhrnem 15.000 zl., zahajena. Podnikatelstvo vydluzilo si u soukromych osob a zda se, ze hlavni neb aspoh nemalou zasluhu o podnik ten mela pane primatorova manzelka, velka pfiznivkyne di¬ vadla, ktera ke stavbe divadla v Kotcich z vlastniho 1000 zlatych pfispela. O uprave a vubec celem puvodnim zafizeni divadla v Kotcich nelze pov£d£ti mnoho podstatneSho. Tvofilot' podlouhty, tizky £tverec a bylo dv&

93

patra vysoke, dosahujic az po samy krov. Lozi melo asi ctyficet a bylo v celku dosti vyhodne upraveno. Die Pelzla bylo v nem sest dekoraci, malovanych od Reinera. Rozumi se samo sebou, ze divadlo v Kotcich nevystaveno bez namitek a protestu. Pfedevsim protestovah proti stavbe feholnici klastera svatohavelskeho; ale kdyz po dlouhem vyjednavani magistrat staromestsky se uvolil, ze postara se o odstraneni vsech zavad, ku kterymz poukazovano, spokojih se tim protestujici a stavba dokoncena. Puvodne urceno divadlo to pro pfedstaveni zpevoherni a nenazyvano jinak, nezli ,,Opera-Haus" (operni dum); pozdeji pfenechavano take lepsim hereckym ipolecnostem kocujicim a osvojilo si za nedlouho jmeno ,,Kgl. Nationaltheater" — Kral. narodni divadlo. Hry zahajeny v nem roku 1738. Prvnim fe¬ ditelem byl zpevoherni principal Vlach, Santo La¬ pis, kteryz byl pfed tim pofadal pfedstaveni v di¬ vadle Sporkove. V divadle v Kotcich vsak, jak se zda, nedafilo se mu value. Santo Lapis zustal v Praze bezpochyby az od roku 1740 pfes to vse, ze v prave pfipomenutem roce hrala v Praze jiz take spolecnost jineho principala Deppe-ho, o kterez vsak prave tak jako o spolecnosti Lapisove nevime pro nedostatek zprav nic podstatneho. Nasledujiciho roku 1741 zasadily divadelnim musam krutou ranu valecne zmatky. Praha byla spojenymi voji Francouzu, Bavoru a Sasu pfepadena, dobyta a obsazena — divadlo v Kotcich pfem£n6no ve vojenske skladiste nepfatelsk£ pos&dky. J. Arbes. Sebrane spisy. XXXIT.

7

\)-\

Teprve po odchodu nepfatelskeho \ ojska z Prahy, na jafe r. 1743, kdyz se proslychalo. ze koncem dubna pfijede cisafovna Marie Terezie ke korunovaci do Prahy, uchazeli se zase nektefi principalove o dovoleni ku hram v divadle v Kotcich. Pfi ufadni prohlidce mistnosti divadelnich vsak shledano, ze jest divadlo uplne zniceno, sedadla odstranena a vubec vsechny mistnosti obilim a francouzskymi uniformami tak pfeplneny, ze na vyklizeni jich pfed svatky svatodusnimi nelze pomysliti. Sotva vsak se zacalo v Praze poznovu hrati, pfikvacily nove nehody. V lete roku 1744 vtrhl prusky kral Bedfich Velky s vojskem svym do Cech a tahl ku Praze. Ku konci srpna byla Praha nepfatelskym vojskem obklicena a dne 12. zafi zahajeno bombardovani. Praha byla nucena kapitulovati a obsazena pruskym ^rojskem, ktere teprve dne 21. listopadu odtahlo. Nasledkem techto zmatku zustalo divadlo osifele. Hry zahajeny zase nejspise teprve v unoru 1745. V dubnu pfibyl do Prahy impresario Felix Kurz, kteryz v Praze prodlenim dvaceti roku nekolikrate - poslednc pak pfede dvema lety hral. ATibec vystfidalo se v Praze a zejmena v di¬ vadle v Kotcich v nekolika malo letech nekolikero impressariuv, az konecne stal se roku 1753 podnajemcem a pozdeji (r. 1760) samostatnym impressa¬ riem divadla toho principal Josef z Kurtzii, o nemz jsme se byli jiz v prvni stati teto knihy obsirneji zminili, jenz vlastnimi vykony svymi hlavne jako

95

Bernardon velkou cast divadelniho obecenstva praz¬ skeho v pravem slova smyslu elektrisoval. V dobe te zahajil, jak se zda, Josef z Brunianu divadelni drahu a hraval jako clen spolecnosti Kurtzovy v divadle v Kotcicii pfevahou ulohy komicke, neboli, jak tehda fikano —,,zastupoval ve¬ selou osobu", ale libival pry se pozdeji take v mno¬ hych ulohacti vaznych, na pfiklad jako Orosman ve Voltairove tragedh ,,Za'ira". V prvni dobe byl mu vzorem vlastni jeho prin¬ cipal Kurtz, kterehoz po hlavni uloze, kterouz si byl sam vytvofii a s neodolatelnou groteskni komikou hraval, jinak nenazyvali, nezli ,,Bernardonem". Kurtz-Bernardon byl totiz, jak vime, bez od¬ poru jednim z nejznamemtejsich grotesknich improvisatoru — harlekyn a hanswuft v jedne osobe a pfece specialita komika, ktera nemela sobe rovne. Devrient pravi o nem, ze mel vytecne nadani ku komice, a ze byl zivy, vtipny i vynalezavy. S Presshauserem (souvekym videhskym hanswuftem) co do vnitfni sily komicke ovsem pry se mefiti nemohl; ale ve svych karikaturach byl pry podnikavejsi, mel k disposici bohatsi zasobu slovniho vtipu, odpozorox al obecenstvu vsechny jeho smesne stranky, dovedl i nejnestoudnejsim zertum svym dodati novosti dvojsmyslnosti, vubec mel pry tisicerych pomucek po ruce a zadnou nepovrhoval. V rozpustile frasce, v ktere hral ulohu Bernardona: nezvedeneho, nicemneho i pfihloupleho klucinu - libil se v takove mife, ze ulohu tu ncscetnymi pfidavky, vtipy, nesmysly, zerty, posmesnymi pisnemi atd. jeste ,,zdokonalil' a stal se v ni naprosto nepfekonatelnym.

96

Jiz ve Vidni slavil v uloze te neslychane triumfy a ziskal si i pfizen dvora. Zil jako kavalir a tesil se pfizni a pfatelstvi nejvyssich osobnosti; nicmene pozoyl smelou, die jinych pry drzou odpovedi pfizne cisafovny Marie 1 erezie a opustil na cely rok V ideh. Vrativ se zase do Viane, opustil mesto to po nejakem case poznovu a uchylil se do Cech, jak se zda, nejprve do vojenskeho lezeni u Kolina a pozdeji do txahy. i\acL jine oohbeny, velebeny a obdivovany prin¬ cipal byl, jak pfirozeno, mladistvemu ucni Bruni¬ anovi vzorem. Brunian vpravil pry se v tajemstvi Bernardonova pseudoumeni tou merou, ze vedle mistra ulohu tu nikdo tak vyborne neprovadel jako on. Zatim nebo kratce pfed tim, nezli zacal Brunian v tomto smeru vynikati, pfikvacila na Prahu, tu¬ diz i na umeni herecke nova pohroma — opetnou valkou s Pruskem. Dne 6. kvecna 1757 svedena mezi vojskem krale pruskeho Bedficha Velkcho a cisafskymi vekopamatna bitva u Prahy, v kterez prusky marsal Sverin padl a pruske vojsko zvitezilo. Praha byla oblezena a dne 30. kvetna zahajeno bombardovani mesta. Vitezstvi cisafskych u Kolina zbavilo i oblezenou Prahu nepfatel, ktefi dne 19. cervna odtahli. Bombardovanim bylo i divadlo v Kotcich valne porouchano, mnohe divadelni rekvisity a casti garderoby odcizeny, kratce na pravidelne hry zase nebylo Ize po delsi cas ani pomysliti. V divadle torn hraly tudiz po nekolik roku jen kocujici spolecnosti, kterymz neslo o jine, nez o pouhy vydelek a jejichz principcilove necht61i se

97

zadnymi zvlastnimi podminkami vazati, az pak po¬ sleze r. 1760 pfihlasil se jako najemce Kurtz-Ber¬ nardon, kteryz dal divadlo pfimefene upraviti a zahajil novou cm divadelni. Zatim byl i ucch jeho Brunian nabyl vzac¬ nych zkusenosti. Vynikalf i podnikavym duchem a jiz jako mladik tfimecitmalety sestavil si vlastni spolecnost hereckou, s kterou se pustil do sveta. Jiz v tu dobu zanasel se jistymi reformatorskymi plany; lee pfes vsechnu horlivost a zruc nost, s jakymi se podjal ukolu toho, nedostavalo se mu pfi jeho mladi pfece jen dosti zkusenosti, aby byl mohl pfivesti divadlo k ocividnemu roz¬ kvetu. Po dvoulcte bludne pouti po rozlicnych me¬ stech vratil se opet do Prahy; ale nevime, zd i sam nebo-li s celou svou spolecnosti. Z operniho ohlaseni jednoho z roku 1761 vsak vysvita, ze byl v tu dobu angazovan u spolecnosti Kurtz-Bernardonovy a jisto jest, ze v dobe te osvedcil se nejen v opernich intermezzech a baletu, nybrz pfedevsim jinym v Bernardoniadach jako nejlepsi zak sveho mistra. Jak dlouho u spolecnosti te setrval, nelze udati; ale nepochybnc jiz roku 1764 fidil zase vlastni spo¬ lecnost v Praze, s kterou se odebral nejprve do Brna a po roce do Styrskeho Hradce, kde setrval az do roku 1768. Zatim mel Kurtz-Bernardon v Praze po krat¬ kem triumfovani take sve potize. Jiz na pocatku roku 1764 zadal brnenskf obchodnik Giuseppe Bustelli za pfenechani divadla v Kotcich pfes to vse, ze mel Kurtz-Bernardon smlouvu a2 do r. 1766, do kterezto doby byl za-

98

platil i najemne. Rozumi se, ze se Kurtz branil, jak mohl, a ze se projednavani zalezitosti te protahlo; lee kdyz v unoru 1764 dostal nejvyssi purkrabi cesky z Vidne pokynuti, ze si cisafovna Marie Terezie nepfeje, aby bylo divadlo pfenechano KurtzBernardonovi, byl tento se svymi namitkami a protesty hotov. Div^adlo v Kotcich pfenechano smlouvou ze dne 31. bfezna 1764 Josefu Bustellimu, jakozto ,,dedicnemu najemci". Kurtz-Bernardon opustil Prahu, a marne se domahal vsemoznym zpusobem svych f prav. ' ' si 1 Bustelli pestoval v divadle v Kotcich italske opery a pfenechaval pozdeji divadlo i jinym kocu¬ jicim spolecnostem, jak o torn svedci cele cervene tistena divadelni cedule z roku 1765, z kterez jest zfejmo, ze Brunian zavital v roce torn se svou spo¬ lecnosti do Prahy a hral pohostinsku v Kotcich. Jelikoz z divadelni cedule te vysvita aspoh vzda¬ lene i raz hry, jake Brunian pestoval, reprodukujemc ji v pfekladu co mozna nejvernejsim. ,,S nejmilostivejsim vysokym povolenim bude v kralovskem prazskem divadle pana impressaria Josefa Bustelliho dnes dne 30. cervence 1765 vel¬ kou a proslavenou Brunianovou spolecnosti provozovana — hlavne vzhledem k veselym rharakterum pracovana burleska s promenami, pfestrojo¬ vanim a videni hodnym okraslenim hercu pod ti¬ tulem : Z a c a r o v a n a k a m z i £ i k u 1 e Kolum¬ biny, neverne nevesty Bcrnardonovy atd." Dale uvedena naslcdujici pfestrojeni Kolum¬ biny: ,,1. jako neverne milenky v cestovnim ob¬ leku; 2. jako intrikujici Tyrolacky; 3. jako rekovn^ho granatnika, kterymz Bernard ona chrdni pfed

99

pronasledovanini Odorda; 4. jako luidajici cigauky, ktera se za sveho zenicha dostane." Mimo to se na ceduli ujisfuje, ze je kus ten ,,jednou z nejlepsich kouzelnych burlesck" a pfes to vse, ze se ji nedeki pfilisna reklama, ze bude se pfedslaveni Jibiti vseobecne, .,p( nevadz jest char¬ akter Bernardonuv velice vesele propracovan a bude pfedstavovan vlastnim nasim impressariem (Bruniancm\ kteryz prave v uloze teto osobnosti castokratc jiz vystoupil a vzdycky se tesil nejlaskavcjsimu pfijeti." Pfedstaveni zakonceno baletem ,,Vccerni hodina", jejz byl sestavil baletni mistr spolecnosti Josef Hornung a na divadelni ceduli ncopomenuto upozorniti tez na nadheru obleku, krasne de koracc a dobfe komponovanou hudbu. Zda se, ze uspechy v Praze dozral v dusi Brunianove plan pfesidliti se do rodneho mesta trvale, obzvlaste kdyz Bustelli jiz v zafi 1765 odebral se se svou spolecnosti do Drazdan, kde zustal az do velikonoc 1766. Brunian, meskaje v Styrskem Hradci, rozhod¬ nul se koncem roku 1767 zfiditi v Praze nove di¬ vadlo bud na Starem nebo na Novem meste a podai v te pficine pfimefenou zadost zemskemu guberniu ceskemu. Poukazal v ni k tomu, ze jiz dfive provozoval v Praze komedie, ze jest rozeny Prazan a zadal ob\yklyni tehda zpusobem za podporu. Bustelli napial vse(^hny sily, by Brunianuv plan zmafil; lee co by] on pfipravil Kurtz Bernardonovi, stalo se nyni i jemu. Po delsim vyjednavani rozhodlo dne 2. dubna 1768 zemske gubernium, ze

100

muze Brunian v Praze divadelni hry pofadati, ale mimo obvod stareho mesta. Brunian zfidil tedy prozatim divadlo na Male Strane v Thunove palaci na Petikostelnim namesti (kde stoji nyni snemovna), a tesil se k nemale mrzutosti Bustelliho pfehojne navsteve. Konkurencni tento podnik Brunianuv nezustal osamelym. Jiz v dubnu 1768 vymohl si jakysi Moser dovoleni k detskym pfedstavenim v hostinci v ,,laznich" na Male Strane, takze Bustellimu, ponevadz se i podniku Moserovu dafilo, vznikly nemal£ nesnaze. Pfes to vse, ze Brunianovi na Male Strane slusne se dafilo, nevzdal se pfece planu zfiditi di¬ vadlo na Starem meste. V kvetnu 1768 podal opet v pficine te ufadu pfimefenou zadost, coz melo nove vyjednavani za nasledek. Brunian se nabidl, ze v pfipadu, kdyby se Bu¬ stelli vzdal prav svych na divadlo v Kotcich, pfcvezme je bud za techze podminek jako Bustelli nebo ze je na sest roku za rocni najemne 600 zl. najme. Bustelli branil se sice proti teto konkurenci, iak vubec mohl; ale kdyz videl, ze obecenstvo, ba i vlastni jeho herci sympatisuji s Brunianem, ba kdyz herci ti odvazili se i hromadne demonstrace, zadavse za pronusteni nebo za zmenu sv^ch smluv. nezbylo Bustellimu, nezli natlaku povoliti. V nrosinci 1768 dohodnul se soukromou cestou s Brunianem v ten smysl, ze nfijal jei jaksi za spolufeditele v Kotcich, t. i. sobe nonechal di¬ vadlo jako naiemce a zaroven feditelstvi onerv a Brunianovi pfepustil feditelstvi her recitativnfch.

101

Takovym zpusobem dosahl Brunian, po c»m byl tak dlouho touzil a napial nyni veskere sve sily, by provedl svuj davny plan a divadlo pokud mozna regeneroval. Brunian nebyl sice v tomto vzhlede prvnim. Jiz hrabe Antonin Spork, jak vime, pokousel se o to pfed zfizenim divadla v Kotcich; ale bez uspe¬ chu. I bezprostfedne pfed pfichodem Brunianovym do Prahy zasazoval se o to, ale taktez bez uspechu, impressario Hellmann, kteryz vedle extemporovanych burlesek provozoval obcas take ne¬ jakou hru pravidelnou, nicmene spatnou volbou kusu a jeste spatnejsim jich provadenim obecen¬ stvo spise odpuzoval nezli vabil. Ukol Brunianuv byl nadmiru nesnadny. Velke obecenstvo, kteremuz hansvuftyady a harlekynady, vubec burlesky a komedie vseho druhu byly milejsi nezli jakakoli jina, pravidelna a vubec uslechtilejsi hra, o zadne reformy divadla ve smyslu Brunianove nestalo. O ukolu divadla a povolani hereckem mel Bru¬ nian, jak Leo Blass ve sve studii ,,Das Theater in Bohmen" ujisfuje, nepomerne pokrocilej^i na¬ hledy nezli jeho pfedchudcove a vetsina vrstevniku. V prvnim almanachu prazskeho divadla stavovskeho na rok 1808 pravi se o Brunianovi, ze byl netoliko fadnym a svedomitym hercem, nybrz ze te^il se zaslouzene povesti feditele ku svym podfizenym laskaveho a pro pozitek obecenstva neunavn£ pracujiciho. Brunian vubec byl iednim z onech fidkych feditelu, kterymz pfi fizeni divadla neni — iako skoro zpravidla kazdemu fediteli i za nasich dob — direktivou nevkus velkcho obecenstva a jedin^m m^-

102

iitkcm uspechu uspech kasovni. On, pokud vubec bylo mozno, snazil se vyhoveti opravnenym po¬ zadavkum maleho, ale zavazneho hloucku intelli¬ gence, ktere se byly vice mene blbe atentaty na zdravy rozum lidsky v podobe nejnesmyslnejsich burlesek znechutily. Hlavni zavadou uslechtilych techto experimentu Brunianovych bylo, ze byl nucen podnikati je bez clostatecnych prostfedku hmotnych. Bylte si pfivezl jiz ze Styrskeho Hradce slusne bfime dluhu, ku kterymz pfibyly v prvni dobe v Praze dluhy nove, takze odvaznemu regeneratoru nezbylo, nezli delati velkcmu, po blbych burleskach prahnoucimu obecenstvu pfece jen vsemozne ustupky, by kasu divadelni aspoh pomerne naplnil. Provozoval tudiz po pfani velkeho obecenstxa i nyni jeste kusy ze starsiho repertoiru, stficlaje je s kusy uslechtilejsimi, coz vsak melo za nasle¬ dek, ze herci, ktefi dnes provadeli pouhou komedii, tancili na provaze a vubec komcdianstkym zpuso¬ bem divaky bavili, nemohli druheho dne naprosto hrati zpusobem tak dustojnym, aby uspokojili obe¬ censtvo vkusu vytfibenejsiho. ,,Z Orosmanuv" (uloha z Voltairovy tragedie ,,Zaira")5 pravi se v souveke divadelni relaci, vydane r. 1773 nakladem Mangoldovym, ,,couhal vzdy jeste harlekyn, ze Zairy a Semiramidy Kolumbina. Mnohdy nebylo naprosto mozno zdrzeti se smichu nad grotesknosti, s jakou ulohy ty provadeny." Prvnim z hercu Brunianovych, jenz pokladal za hanbu vystupovati ve hrach externporovanych a take s touto podminkou smlouvu uzavfel, byl otec r. 1771 v Praze zrozeneho proslaveneho vynalezce litografie Aloise Sennefeldra, ktery^to

103

posledni, mimochodem pfipomenuto, z mladi po¬ dobne jako otec na divadle se pokousel. Ale Sennefelder otec, ackoli mel nejlepsi vuli, nebyl hercem vynikajicim a nemel dostatecny pocet pfivrzencuv, aby rozhodnost jeho byla mohla miti uspech v zapeti. Vctsine' hercu a hereckam Brunianovym, a to nepomerne nadanejsim Sennefeldra, byla pfizen vel¬ keho obecenstva s nevytfibenym vkusem milejsi pochvaly maleho hloucku intelligence. Tak zustalo se strany hercii z vetsi casti pfi starem a hoveno radeji a kdykoli se vubec naskytla pfilezitost - nevkusu. Brunianovy reformacni plany kfizovany tudiz netoliko nevkusem velkeho obecenstva, nybrz i ne¬ vkusu tomu pcdlehajicim hercctvem a zaroven z reformacnich pokusu zcela pfirozene plynoucim deficitem... Pfes to vse, ze snazil se ustupky nevkusu zazehnati aspoh deficit, nepodafilo se mu to. Hmotne tisne se nezbavil, ba tiseh ta prodlenim jedineho jen roku dosahla takove vyse, ze dano divadlo v Kotcich pod sekvestraci. Tak potacel se smely regenerator mezi Scyllou a Charybdou — brzo hove vkusu, brzo nevkusu. Nicmene i hloucek intelligence s vytfibenym vkusem osvedcil svou moc vytrvalosti. Ulevoval si v ostrych kritikach a zacal divadlo v Kotcich mijeti, kdykoli se hral nejaky kus ze starsiho reper¬ toiru, ba zacaste i kdyz hran kus uslechtilejsiho razu, jenz zase nevyhovoval provedenim. K dovrseni kritickeho stavu veci pro Bruniana vymohla si na podzim roku 1769 (kdyz operni spo¬ lecnost Bustelliho meskala v Drazdanech), fran-

104

couzska divadelni spolecnost povoleni ku hram v divadle v Kotcich v ony dny, jez byly vyhrazeny pfedstavenim opernim. Spolecnost ta pestovala v^ybrany repertoire. Hralaf na pfiklad i Molierova ,,Tartuffa", vubec hry v tu dobu na nejvzornejsich divadlech pafizskych nejmodernejsi a ziskala si pfizeh intelligence a pfedevsim slechty, cimz zajem Brunianuv v povazlive mife poskozovan. Uciniti si o tehdejsim divadle v Praze a ze¬ jmena o pomeru obou konkurujicich spolecnosti, kter6 v divadle v Kotcich hraly, pfiblizne spravny pojem, jest svrchovanou merou nesnadno. Ackoli byla Praha ponemcena, jsou i nemecke zpravy a lisudky o divadle prazskem z doby te spore, kuse a primitivni. Prvni nemecky tydennik s podivnym titulem ,,Die Unsichtbare" fNeviditelna) zacal v Praze vych^zeti nikladem Hoechenbergrovym na pocatku roku 1770. Pfes vsechno usili nedopidili jsme se vsak nezli ctyf cisel (l.—10. ze dne 21. dubna az 12. kvetna) — a teprve v iomto ctsopi.c. \'enovTanem hlavme soolecenskym zaimnm. pocinaji take pravidelncjsi, ovTsem primitivni tistene zpravy o di¬ vadle. Tak hned v cisle ze dne 21. dubna 1770 ujima se autor divadla s uslechtilejsim repertoirem. Pravi, ze poklada divadlo ,,za neco vice, nezli za vyhlidku k zabave smyslu". Divadelni hry, jakych si pfeje vytfibeny vkus rozumnych a slechetnych, jsou pry ,,skolou ctnosti a hodny po¬ zornosti vsech, kterym skiva a blazenost naroda neni Ihostejna".

105

Po te poukazuje autor k francouzske spolec¬ nosti. Pravi, ze spolecnost ta zasluhuje pochvaly, jake se ji dostava a ze vznesena ochrana, ktere se tesi, dela cest i tern, kdoz byli vzali spolecnost tu v ochranu. O pfedstaveni Diderotova kusu „Le pere de famille" mluvi s nadsenim jako o pfedsta¬ veni „skoro dokonalem'. O nemeckem pfedstaveni ,,Iphigenie", ktera provozovana den na to, zaznamenal, ze bylo obe¬ censtvo — nespokojeno. Prohlasuje vsak mnohe pfikre usudky za pfenahlene a plane. Zadny znalec pry nemuze zadati, by spolec¬ nost hercu, ktere se aoposud nedostavalo zadneho povzbuzeni, tim mene takoveho, jakemu se tesi spolecnost francouzska, hrala tak, jako hraje tato. Spolecnost Brunianova sklada pry se mimo to z vetsi casti z novych sil, ktere jevi aspoh ta¬ lent a kterymz pry k uplnemu rozvoji jineho neschazi, nezli podpory nadanych umelcu hodne. Dale pfipomina autor, ze vedy a krasna umeni vymanily se jiz vsady z prachu, kdekoli se jim dostalo podpory, a doklacia, ze — az bude vkus prazskeho obecenstva jen o neco malo vytfibenejsi, nezustane take divadlo pozadu. Potom pry se bude ,,Za'ira", ,,Mina z Barnhelmu" atd. jednomyslneji libiti nezli nyni hry jako „Basilisco di Barnagasso" nebo Burlin, litajici na pfistroji vzduchem, jenz budi nyni jasot obecen¬ stva ... Herci, jenz jest nucen fiditi mineni sve die svych pfijmu, nemuze pry se zazlivati, kdyz bavi

l()l>

obecenstvo jell takovymi kusy, jakych obecenstvo zada a jez mu mimo to nejvice vynaseji. Povsechny stav Brunianuv nebyl tudiz v polovici roku 1770 nikterak uteseny. Boj proti pomerum byl vzdy tuzsi. Arybrany, uslechtilejsi repertoire a nepomerne lepsi vykony francouzske spolecnosti vyzyvaly ku porovnanim — v neprospech spolecnosti Brunianovy; kratce Francouzi triumfovali a Bru¬ nian mival divadlo zpravidla polo prazdne nebo skoro prazdne. Ze se francouzske spolecnosti dafilo v kaz¬ dem ohledu skvele, toho nejpadnejsim dukazem jest okolnost, ze zustala v Praze nemene nezli pul¬ druheho roku — od podzimku 1769 az do popelecni stfedy roku 1771. Neni take nizadne pochybnosti, ze i Brunian ze vsech sil se namahal, aby pfivabil ku svym pfedstavenim obecenstvo; nebot prave v dobe, kdy delala mu francouzska spolecnost konkurenci nejnebezpecnejsi, odvazil se za tehdejsich pomeru za¬ jiste experimentu n e j s m e 1 e j s i h o : u s p ofadati pfedstaveni v jazyku ceskem. Rozhodnul-li se Brunian k experimentu tomu z popudu vlastniho nebo ciziho, nelze nam udati; ale pravde nejpodobnejsi jest, ze byl k nemu do¬ lman tisni okolnosti a chtel se pokusiti — p f etrumfnouti konkurenci divadelni spo¬ lecnosti francouzske pfivabenim do di¬ vadla ryze ceskeho obyvatelstva, pro ktere nemecke i francouzske hry a italske opery nemely valne pfitazlivosti. Podkladati Brunianovi zamysly jine nezli ,,feditelske" nebo mu docela podkladati zamysly ku

107

povzneseni narodnosti ceske, zda se nam byti naprostym zneuznavanim praveho stavu veci. Brunian byl sice rozeny Prazan a umel cesky, aspoh pry v cizine mluvy matef ske nezapomnel ; ale Cechem, obzvlaste pak uvedomelym Cechem, jakych v tu dobu vubec skoro ani nebylo, nebyl. Mozna. ba skoro jest pravdepodobno, ze byl ve styku s nekterymi osobnostmi, ktere se schazivaly v dome rytife Neuberka, a ze mu z kruhu techto bylo v torn neb onom ohledu poradcno; lee jisteho nam neni o torn nic znamo. Rozhodnuti Brumanovo, pokusiti se o prove¬ deni hry v jazyku ceskem, usnadneno take tim. ze prave na pocatku roku 1771 jeden z pfatel a nej caste jsich hostu rytif e Neuberka nekdejsi kanclef Noveho mesta prazskeho, JUC. Josef Z eberer, pfelozil jednoaktovou veselohru ,,Herzog Michel' a poi titulem ,,Knize Llonzik" vlast¬ nim nakladem bez udani jmena autorova i pfekladatelova tiskem vydal. Autorem kusu toho byl Jan Kristian K r u eger^jenz se narodil r. 1722 v Berline z chudych rodicu, studoval gymnasium ,,zum grauen Kloster", pak university v Halle a ve Frankfurte na Odfe. kde ocldal se theologii. Nemaje dostatecne podpory, vzdal se r. 1742 studii. Vrativ se domu, nevedel, co pocit. Aby se uchazel o nejaky ufad neb o misto informatora, k t( m u pr ! v v. y byl z ^cisti P?ni§ nWby", z casti pfilii neduvefivy k vlastnim svym schopiuseai. Nenaje mimo to dostatecne zrucnosti, ziskati si pfizne lidske, vzal utociste k poesii jako basnik pfilezitostni. Musy^ zaplasily casto jeho starosti, ale nechran ily jej pfed nebezpecim, ze zemfe hlady.

108

Z te pficiny vsioupil jako herec ke spolecnosti Schonemannove, kde byl ochotne pfijat, ponevadz vzdelany a v krasne literatufe obeznaly clovek byl v tu dobu na jevisti jeste dosti vzacnou akvisici. Hraval ulohy heroicke i komicke; ale jako herec valne nevynikal. ponevadz mel pfilis duty hlas. Jelikoz bylo jiz tehda ve zvyku, ze herci psaii divadelni hry, pokusil se o to take. Jsa zvykly venovati i cetne noci svym studiim a pracim literarnim a jsa vubec slabeho organismu, podkopal si tim zdravi. Ochuravel plicnim neduhem, jenz se rapidne vzmahal. Dne 23. srpna 1750, tedy v 28. roce veku sveho zemfel Krueger v Hamburku. Roku 1763 vydal Kr. Ldwen v Lipsku Kruegerovy poeticke a dramaticke spisy a pfipojil tez autoruv zivotopis. Lowe konstatuje, ze Krueger (jenz byl rok pfed svou smrti r. 1749 vydal take v nemeckem pfekladu sbirku francouzskych veseloher Marivauxovycli), jako dramaticky autor a prekiadatel dramatickych praci tesil se nemale oblibe. Lowe aspoh neskrbli v ohledu torn chvalou. O prvni puvodni praci dramatickou a sice tfiaktovou veselohru ,,Die Geistlichen auf dem Lande" (Duchovni na venkove) pokusil se Krueger jiz jako studujici theologie a vydal ji r. 1743 v Lip¬ sku tiskem. V praci te snazi se theology sesmesnit, ba v opovrzeni uvest. Zacatecnicka prace ta sice ufedne zakazana, pfes to nebo prave proto tim dychtiveji ctena. Po prve provedena teprve r. 1747. Druhou praci byla veselohra „Der blinde Ehemann" (Slepy manzel).

109

Roku 1748 proveden s nemalym uspechem v Brunsviku po prve tfeti kus Kruegeruv: ,,Die Candidaten oder Die Mittel zu einem Amte zu gelangen" (Kandidati neboli Prostfedky ziskati ufadj, ktera pokladana za nejlepsi jeho praci a provozovana pak i jinde velice casto a s dosti znacnym uspechem. Tehoz roku objevila se na jevisti ctvrta pu¬ vodni hra Kruegerova, jednoaktovka v alexandrinach: ,,Der Teufel als Barenhauter", ktera vsak jest spise fraskou nezli veselohrou a byla take ve Vidni r. 1767 pod titulem ,,Der gepriigelte Teufel" (Spraskany cert) jako fraska provozovana. Posledni praci Kruegerovou jest jednoaktovka „Herzog Michel", napsana v alexandrinach ,,a ji¬ nych rymovanych versich", ktera se nejd^le udrzela na repertoiru ruznych divadel. Tiskem vydana po prve 1757, po druhe 1769 ve Frankfurte. Prace ta jest sdramatisovani povidky ,,Das ausgerechnete Gliick" (Vypocitane stesti) od J. A. Schlegela, vytistene puvodne v ,,Bremer Beitragen". Lessing pfisuzuje Kruegerovi pouze smysl pro groteskni komiku; vSady, kde chce byti tklivym a u^lechtilym, je pry chladny a affektovany. Mluve o nejcasteji provozovane jeho hfe (Herzog Michel), mini Lessing, ze cetn6 dobre satyricke slehy jeji ndlezi vyhradne na ucet autora povidky (J. A. Schlegela); Krueger ma jen zdsluhu, ze dal povidce dramatickou formu. Ebeling naproti tomu pravi, ze tento usudek Lessinguv neni zcela pfesny. Krueger snazil pry se ve vsech svych dramatickych pracich dosici manyry Molierovskd; ale nepodafilo pry se mu to J. Arbes. Sebranfi spisy. XXXIT.

8

110

uplne ani v praci, ktera byla provozovana nejcaZ Kruegerovych veseloher pokladana, jak vi¬ me, za nejlepsi ,,Die Candidaten " a byla jako jeho ,,Der Teufel als Barenhauter' a ,,Der blinde Lhemann" s uspechem i v divadle v Kotcich pro¬ vozovana. Vsak zadna nemela takovou pfitazhvost jako ?,Herzog Michel', kteryz plnil dum, kdy¬ koli byl provozovan. Rozhodnuti, ktery kus ma byti v jazyku ce¬ skem po prve provozovan, nebylo tudiz nesnadne. Prave tiskem vydany Zebereruv pfeklad Kruegerov y nejlakavejsi veselohry byl v tu dobu jedine mozny kus, ponevadz — jinych, vhodnejsich nebylo. Mimo to byl hned po vydani v tehdejsim ne¬ meckem tydenniku ,,Prager gelehrte Nachrichten'' tak pfiznive posouzen, ze nerozpakujeme se zde recensi tu reprodukovati v pfekladu co mozna nej¬ vernejsim. Znelaf: ,,Knize Honzyk. Wesela Gino-Hra od jednoho Zataliu. z nemeckeho vzata. Ze jest cesky jazyk mezi slovanskymi dialekty jednim z nejstarsich, nejrazovitejsich a nejcistsich pfizna kazdy, kdo uvazi, ze byl narod nas mezi slovanskymi kmeny prvnim, jenz mohl se, obzvlaste po zalozeni vysokeho uceni v Praze Karlem IV., vykazati mravem, statni formou, dejepisci, basniky a jinymi ucenymi muzi, ktefi svou fee vypestovali a jiz v stfedoveku, abychom tak fekli, na fee ucencu povysili. V dobe, kdy jazyk polsky a rusky byly jeste jazyky nekultivovanymi, ba kdy i jazyky francouzsky a nemecky byly jeste velice nemotorny a neurcity, m£li jsme jiz Plutarcha, Xenofonta a jine

Ill

na svuj jazyk pfevedeny — pfeklady to, jez podnes s potesenim citavame. Proc ze vsak od puldruheho veku toto slo¬ vanske nafeci v necinnost pokleslo, toho pficinu udal z casti jiz uceny Schloetzer ve svych dejinach Slovanu. Zda se vsak, ze jsou doposud vlastenecti muzove, ktefi snazi se pfede jiti uplnemu upadku nasi m a t e f s t i n y, ktera ma pro svou jadrnost s fectinou tolik spolecneho. K temto muzum zajiste zaslouzi byti pfipocten i pfekladatel pfitomne male hry, ktera jest na di¬ vadle vubec pod titulem ,,Herzog Michel" znama. Dokazalf, ze jest jazyka sveho uplne mocen a vsady, kde v stare cestine nenalezl zad¬ neho vyrazu pro jista slova, utvofil si nove, vyjadfujici smysl co mozna nejpfipadneji. Tak pfelozil na pfiklad slovo Lustspiel ,,Wesela Czino-Hra" Aufzug ,,Zatah'' — Antritt „Nastup" — Schauplatz ,,Divadelna" a podobnych vice." Dale prohlasuje recensent, ze by pfekladatel prokazal krajanum svym, jakoz i jinym na Morave a v Uhrach zijicim ceskym kmenum pfedulezitou sluzbu, ,,kdyby ve sve chvaly hodne praci pokracoval": ale neradi mu pfekladati nemecka dramata, nybrz Gellertovy bajky, Gessnerovy spisy a podobne — a udava take pficinu, ktera nasved¬ cuje, ze pisatel recense byl zelotickym katolikem. ,,Mozna," pravi ,,ze by pak mnohy zapomenul na sve husitske knihy, jez cita z vetsiho dilu z dlouhe chvile a proto, ze jsou psany v jeho matef stinS..." Co do pfekladu ,,Knizete Honzika" nechape

112

recensent jen jedineho: proc byl pfelozen rymovanou prosou. Verse pry to nejsou, nanejvys rymovane fadky bez metrickeho schematu a poukazuje k tomu, ze cestina jako latina a fectina spise se hodi k odmefenemu versovani nezli rymovani. Vysloviv domneni, ze snad chtel pfekladatel napodobiti Dalimila, stavi oproti Dalimilovi Hanse Sachse a Bertholda z Brandeburgu a doklada, ze z zijicich basniku sotva pry by si nektery toho neb onoho za vzor obral. Kus byl tedy pfipraven a slo jen o — herce; nebof spolecnost Brunianova byla nemecka. Brunian vynasnazil se i v tomto ohledu. Spi¬ sovatel V. Z. Donovsky vypravuje v jedne ze svych stati o starsim divadle ceskem (Nar. Listy, kveten 1875), ze znamy mecenas divadla ceskeho z let ctyficatych, mlynaf Slavik, bydlivsi „u modre lisky" na ostrove Kampe, mel jeste roku 1848 zajimavy nemecky pfipis Brunianuv, z kterehoz vy¬ svita ze si dal Brunian pfed provedenim odvazneho experimentu vsemoznou praci, by ziskal mezi mlady mi lidmi lepsich rodin potfebny pocet vlasteneckych ochotniku ku provedeni chystane hry. — Ale selhalo pry mu. Mimo nekolik osob dobre vule, ale beze vseho nadani, nechtel nikdo vystou¬ piti na vefejnem ,,theatrum", jak tehda v ceskych kruzich divadlu rikano, ackoli tou dobou vystupovalo jiz cetne ,,Cechu", vlastne pouhych ,,Pragruv aus Boehmen" na nemeckych divadlech v fisi ne¬ mecka. Brunianovi nezbylo, nezli prov^sti jiz v jadru svem smely experiment zpusobem skoro akrobat-

113

skym, t. j. provesti (*esky kus vdastnimi herci ne¬ meckymi.

Trvame ze nebude nezajimavo, poohlednouti se take, jake sily mel Brunian vubec k disposici a jakym hercem asi byl on sam. Bylo-li nesnadno uciniti si na zaklade sporych a kusych zprav souvekych pfiblizne spravny pojem o pomerech prazskeho divadla vubec, jest to naprosto nemozno vzhledem k umeleck^ individualite hercu. Nenif z doby te kritik. Prvni pravidelne recense jednotlivych vykonu hereckych datuji se teprve z r. 1772, kdy zacal v Praze vychazeti novy nemecky tydennik ,,Neue Literatur". Pfiblizna charakteristika jednotlivych sil Brunianovy spolecnosti jest tudiz jen mozna hlavne na zaklade recensi po provedeni „Knizete Hon¬ zika". Do Prahy zavital Brunian se spolecnosti dobrou. Vynikajici sily jeji byly: pani Scholzovd, Fnnkova a Brunianova, pak slecny Bittnerova a Tyllyova; dale Brunian, Frank, Bodenburg, Mtilier, Stolz a Vetter. ' . • • Pozdeji pfistoupil ku spolecnosti pfipomenuty jiz Sennefelder, jenz zpecoval se hrdti v burleskdch a v zdfi r. 1771, nekolik mesicu po provedeni prvni £esk£ hry, spolecnost zase opustil. Nejlepsi sila Brunianovy spolecnosti, Bergzoomer, jenz po nekolika letech pfe^el k dvornimu divadlu do Vidn£, nebyl v prvnich m£sicicb roku 1771 je§t£ v Praze, a vubec byla spolecnost Bru¬ nianova jiz tak zm£nena, ze z puvodnich vynikaji-

114

cich sil zbyla jen pani Frankova, pak Brunian a Frank. V unoru 1772 citala spolecnost 15 clenu a sice 8 hercu a 6 herecek. Mimo to mela sviij balet: baletnfho mistra, dva tanccniky, dve tanecnice a hoch a. Pfed pfichodem Bergzopmerovym hral ulohy charakterni Sennefelder, die vseho herec svedomity a pilny, ale nevynikajici zadnym zvlastnim nadanim. Nezne starce, pravi se v casopise .,Neue Li¬ teratur", hral Juengling, herec zkuseny a routinovany, ktery vTsak jevil vetsi nadani k uloham komickym. Obor prvnich milovniku zastaval Christ s ci tern i tragickym ohnem. Zevnejsi representace n nektere fysicke prostfedky vsak nevyhovovaly uplne. Recensent pfal mu vedle vetsi horlivosti take .,mocnejsi prsa a delsi hofeni ret". Ulohy druhy ch milovniku hral G e s c h vv e nd er. Ulohy komicke hral Denisch. Hloupe vcnkovske seladony, sluhy s nadechem komiky uslech tilejsi a ulohy v^ojaku provadel pry dobfe. Obor tragicky naprosto mu nesvedcil. Sluhy podfizenejsiho druhu hral Frank znamenite. kdezto ulohy kavaliru naprosto se mu nedafily. Pro obor ten byl pozdeii na sklonku roku 1771 eneazovan K o e s s e 1. ienz u iine, W n s s e rovy spolecnosti vynikal. ale kteremuz, ackoli ulohv ty provadel dosti slusne, radeno, by studoval pilne pfirodu. navykl si volnejsi zpi0isobvr a odvykl mlu¬ viti dialektem.

115

Nejcelnejsi silou damskou byla pani M i o n ov a, herecka, ktera pry se sice v umeni svem necvicila die pravidel, ale prodlenim casu, jejz stravila pfi divadle, mnozstvi pravidel si nastfadala. Ackoli pfirodou nepfilis pfiznive obmyslena, dov edla ve vsech mohach vTyuziLkovati vsechny mozne drobne vyhody, by divaka pro sebe zaujala. Umelaf se vpraviti v charakter jakykoli, ale ulohy ko¬ micke a nezne matky svedcily pry ji lepe, nezli ulohy seriosni a sentimentalni. Pani Henischova byla v tu dobu jeste mladistva, ale nadmiru nadana herecka, ktera jiz prozrazovala, ze z ni muze byti zdatna sila — ,,bude-li studovati horlive a nikoli pouze mechanicky". ,,Byla stihle, majestatni postav^y, jevici volnou dustojnost. Tvaf jeji nebyla nepfijemna, oci byly vyrazny a hlas zvucny. Vubec vladla vsemi pro¬ stfedky, jichz jako herecce potfebi. Recensent listu ,,Neue Literatur" vsak ji pfi¬ pomina, ze pomoci techto prostfedku musi take podavati vykony, jake se od ni ocekavaji. ,,Musi cititi," pravi mimo jine, ,,co nam tyto oci povidaji; musi miti onen oheh, jejz tvaf tato proziMzuje." Jinak pry jevila citu dostatek. Recensent pfeje si jen vice ohne, a bude-li pry pokracovati v horlivosti, jakou jevila v prave minulych nekolika mesicich, pfedpovida ji skvelou bucloucnost. Nesmif pry se domnivati, ze naleza se jiz na stupni, ku kteremu se nadeje jeji nese a nesmi pry v tomto vzhlede vefiti vice svym pochlebnikum nezli soudu osviceneho obecenstva. Nemene pfiznive vyslovuje se o teto herecce, ktera byla die vseho puvodem Ceska — nazyvalaf

116

se rodnym jmdnem Jirdnkovd — za nedlouho jiny recensent v citovane jiz divadelni relaci z roku 1772. Pravif o ni, ze v kratinke dobe ucinila ne¬ obycejny pokroky. Nemela-li na pocatku sveho engazovani jine zasluhy, nezli ze umivala sve ulohy nazpamet, stala pry se z ni nyni jiz herecka vytecna. Nemene lichotive zni usudky o pani Frankove, ktera zastavala tyz obor milovnicky jako pani Henischova. Take ona mela die kritik v ,5Neue Literatur" sve zasluhy. Vzdelani, vzrust i hlas jeji rozhodne ji odporucovaly. Obzvlaste vytecnou byla v ulohach pathetickych. Soubretky hrala pani Koesselova, ktera vsak pfistoupila jako jeji manzel ke spolecnosti Brunianove taktez az po provedeni ,,Knizete Hon¬ zika". V temz oboru vystupovala pfed tim i po te slecna Kuehneova. Jevila rozhodne nadani v ulo hach koketek; ale radeno ji, aby si odvykla sve vady a snazila se horlivym studovanim nadani sve jak nalezi vykofistiti. Vypomocnou silou byla pi. Rend tin ova. Napovedou byl H o e 11 z e 1, kteryz ufad ten zasta¬ val svedomite, ,,ale nekdy tak hlasit£, 2e jej by¬ valo slyseti az na galerie". Zbyva nam tudiz jen jeste sam feditel Bru¬ nian, ktery si zajiste zaslouzil, abychom i hereck6 individualite jeho venovali pozornost bedliv£jgi a snazili se ji, pokud vubec mozna, pfesne charakte¬ risovati. Nicmene i o nem nemame kritickych zprdv z doby pfed rokem 1771 a musime se spokojiti charakteristikou hlavne na zdklade recensi z doby bezprostfedne po provedeni ,,Knizete Honzika".

117

Jak jiz vy§e pfipomenuto, zastdval Brunian na pocatku sve herecke kariery ,,misto vesele osoby". Pozdeji, obzvlaste kdy2 uz mistr jeho KurtzBernardon v Praze nehral, snazil se Brunian praz¬ skym milovnikum groteskni komiky nahraditi mistra Bemardona a vpravif se v ulohu i manyru mistrovu tou merou, ze ziskal si vdek kazdeho, komu byl originelni vykon Bernardonuv v mile pameti. Jelikoz o puvodnich komickych vykonech Bru¬ nianovych z doby te nevime nic podstatneho, kdezto jeho reprodukce vykonu Bernardonova pfipomina se jako vynikajici zvlastnost, zda se, ze talent jeho tihnul spise-k napodobeni vynikajicich hereckych vykonu, najme groteskne komickych vubec, nezli k patvofeni die sam6 pfirody. Divadelni recensent tydenniku ,,Neue Litera¬ tur" v c. ze dne 21. zafi 1771 pravi, ze Brunianovi musi se pfiznati, ze z cele spolecnosti jeho jedine on sam dovede jist6 charaktery dobfe provesti. Tim stavi se herecka individualita jeho do svetla velmi pfizniveho. Pfisuzujet se ji zcela urci'a razovitost, nemajici s jinymi pranic nebo pramalo spolecneho. Ctyfi dny po te provozovana novinka: truchlohra ,,Renegat", v kterez Brunian hral ulohu Grandlove-a. ,,Hr!a jeho," pravi tyz recensent, ,,obzvlaste v poslednim aktu, byla veskrze vytecna; dovedlf n£zn6ho, ctnostn^ho, pobozneho a konecne umirajfciho starce znazorniti bezvadne. Zvlaste gradace chrapptu byla neobycejne dobfe provedena: nebof chrapot s£m o sob£ byl by mohl zajist£ i prostfedni herec znazorniti. S pocdtku byl chrapot sotva slysitelny. Cim vice se

118

smrt blizila, tim byl zfetelnejsi — konecne konvulsivni zachvcni svalu a Grandlove — byl mrtev... Po takovych tvofivych rysech poznava se talent." 0 nekolik dni pozdeji charakterisoval Bruniana jako herce takto: „Vlastnim oborem feditele Bruniana jest drsna komika. On vsak se na obor ten neobmezuje; dafivajif se mu take cetne ulohy v komice uslechtile. Zimomfivi jeho Anglicane jsou dobfi; hlucivym jeho starcum dostava se pochvaly. Obcas jej ovsem opoustiva pamet; ale on do vede chybu tu pantomimou a jistou, jen jemu vlastni hrou tak napraviti, ze mu nedostatek pameti mileradi promijime. V ulohach individualite sve pfimefenych muze byti vzdycky jist pochvaly." Z jednotlivych recensi z divadelni relace z roku 1772, vydane nakladem Mangoldovym, vysvita he¬ recka individualita Brunianova jeste plasticteji. V referate o Diderotove jedne hfe, v kterez hral Brunian dne 21. dubna ulohu komthura, vy¬ tyka mu recensent, ze pfilis casto hraje, a soudi, ze herec, kteryz kazdy tyden nejmene dve a k to¬ mu hlavni ulohy studuje, nemuze jich nikdy do¬ konale a zfidka kdy dobfe provesti. 1 kdyby byl Garrickem, byl pry by nucen — a to i v pfipadu, kdyby mel nadlidskou pamet — brati utociste k napovedovi a hru, charakter a vsechny krasy kusu zanedbavati. Pokud pry jest Brunian sam timto pfetizenim vinen, nechce recensent zkoumati; ale tolik pry jest jisto ze kdyby Brunian mel nebo chtel miti casu k nalezitemu nastudovani svych uloh, musili pry by jej v oboru jeho i pfisni soudcove spravedliv£ uznati. Ale chtit se blyskati ve vsech obo-

119

rech a ve vsech kusech nikdy pry umelci am ve snu nenapadne, byt byl nemistnym a nevhodnym lichocenim sebe vice zkazen. Die toho jevi se nam Brunian jako herec v jistem oboru naclany a nad jine schopny, ale mnohymi z ruznych pficin pfecchovany — jako 'herec nejen naruzivy, ale i ctizaclostivy, tudiz odhodlany a smely, kteryz pokladal talent svuj za mnohostrannejsi, nezli v pravde byl, a spolehaje na svou routinu a podle vseho i na svou dovednost odfikavati ulohu vice mene zrucne po nal^ovedovi, aniz by ii byl dfive nalezite memoroval, oclvrazoval se pfilis casto ukolu, s kterychz nebyl v te mife, jak toho na nem pfisne ji kritika ume¬ lecka zadala. Recensent vytyka Brunianovi hlavne take, ze pfipomenutou ulohu komthura nespravne pojal a konci opodstatneni toho slovy, ze snad se mu brzo naskytne pfilezitost ukazati herce toho ve svetle pfiznivejsim. Pfilezitost ta naskytla se recensentovi co nejdfive. Dne 7. kvetna hral Brunian v Brandesove jedne veselohfe ulohu, o jejimz provedeni se v uvazc pravi: „V uloze musi byti pan Brunian viden, aby se nabylo pfesvedceni, ze ma k temto uloham obzvlastni nadani. Odecteme-li tu a tarn trochu cxtemporovani. musime vyznati, ze stezi bylo by Ize nekoho najiti, jenz by v uloze te se sfastnejsfm uspechem vystoupiti mohl. Kazdy herec muze se ve svem oboru povznesti k jiste vysi; lieraklit ne¬ muze vsak byti tak snadno promenen v Demof krita." '

120

O uloze, kterouz hrdl Brunian dne 10. kvStna v komicke opefe ,,Honba", zpracovane die fran¬ couzske veselohry, pravi recensent, ze nebyla pojata ve smyslu basnikove, a obsirne to oduvodhuje. O uloze, kterou hral Brunian dne 28. kvetna ve veselohfe ,,Verbif" od Stephanie-a mladsiho, pravi recensent, ze to by] dokonaly, nenapravitelny sibal a dodava, ze Brunian tentokrate na jisto vy¬ tecne a mistrne hral. Rovnez tak pochvalne zmihuje se o vykonu Brunianove dne 2. cervna ve fraskovite veselohfe z pera tehoz autora. Pravi, ze ma Brunian k dis¬ posici vse, ceho charakter ten vyzaduje, a ze je to uloha, kterou hraje mistrovsky. V takovych ulo¬ hach jest ve svem vlastnim oboru; pfestalf pry byti hercem a byl pravym najemcem, jejz take kazdy za najemce pokladati musil a tak6 pokla¬ dal. Dne 4. cervna hral Brunian v jednom a temze kuse, v dramatu ^Soukenn'ik v Londyne" dve ulohy. Recensent pfipomina, ze za starsich dob ve Vol¬ tairove ,,Zaire" hravany byly ulohy Orosmana a Lusignana taktez od jednoho herce a ze dobrou hrou interpreta byvali mnozi divaci oklamani, nic¬ mene prohlasuje podobneho neco za pouhou slabost a zrazuje z toho. Dne 16. cervna hral Brunian v Pfefflove truchlohfe ,,Poustevnik". Recensent prost6 pfipo¬ mina, ze by byl v kazdem ohledu vyhov£l, kdyby byl ulohu svou dobfe nastudoval. O vykonu dne 20. cervna pravi recensent, ze iest na rozpacich pronesti spravny usudek, zdali Brunian nebo jiny herec, jenz ulohu tu hraval,

121

lepe hral. Brunian a nektefi jini spoluucinkujici musili pry se tentokrate nemalo namahati, by zachranili kus od uplneho propadnuti. Dne 28. cervna hral Brunian ulohu flegmatickeho, chladneho filosofa, jejz pranic nevzrusi. Jevil pry klid a chladnost skutecneho flegmatika a nedal se vzrusiti, ackoliv jej partnerka jeho vse¬ moznym zpusobem drazdila. O vykonu dne 2. cervence v titulni uloze ve¬ selohry ,,Sedlak z pohofi" pravi recensent, ze menil Brunian pfilis rychle zpusob mluveni, brzo ze mluvil jako sedlak, brzo zase ,,ciste". Dne 28. cervence neumel pry Brunian ulohu. Dne 3. listopadu provozovana heroicka truchlohra ,,Karel V. v Africe", na jejiz vypravu veno¬ vana nemala pece. Seen lidu sucastnilo se nemene nezli asi sto osob. Brunian hral ulohu Barbarosy a vynikl dustojnou representaci, k cemuz mu hlavne vhodny zevnejsek jeho napomahal. Obzvlaste chvali si recensent jeho hru oci a pfipomina ji jako zasluhu, jemu nad jine vlastni. Umeni oci sve vhodne zmeniti uzil pry velmi dobfe a znazornil tyrana a pokofeneho hrdopyska do¬ konale. ' ! , ^l*i Ve veselohfe ,,Anglicky sirotek", ktera byla dne 19. listopadu provozovana, pfipomina recen¬ sent Brunianovi ,,poznovu" vadu, kterou tak zhusta dava na jevo: ze mu totiz byva pamet tak casto neverna. Tof v celku vse, co se nam podafilo charakteristick^ho sebrati z recensi o vykonech Bruniano¬ vych od dubna az do konce roku 1772. Rozumi se samo sebou, ze hral nepomern£ casteji, nezli zde prave uvedeno.

122

Die uryvkovitych techto recensi jevi se nam byti Brunian — jenz byl roku 1771, kdyz se od¬ hodlal uspofadati prvni ceske pfedstaveni, 36 roku star, tudiz v pine muzne jarosti — hercem nad jine mnohostrannym, cilym, horlivym, ba naruzivym. Representace jeho je vhodna, ba dustojna. Pfes to kloni se talentem svym spise k uloham z lidu, v kterychz prevlada zivel komicky vubec. V ulohach charakternich s pfidechem chladne nebo drsne komiky jest mistrem. Nekdy pojima ulohu nespravne, jindy nevenuje dostatecne pile prostudovani, nejcasteji pak se mu pamet zpronevefuje, bud ze se neuci dosti pilne uloham, nebo ze ma, jako u charakternich hercu zhusta byva, skutecne slabsi pamet, nezli se snasi s hereckou cinnosti, ktera si nepopfeje temef oddechu. Jinak jevi zavideni hoclnou routinu, ktera jej svadiva k pfejimani uloh herecke individualite jeho neodpovidajicch nebo i k osvedcovani herecke virtuosnosti. , , O jeho organu nedoviclame se z recensi niceho; podobne i o jeho gestech, za to jevi se nad jine vybornym v mimice, zvlaste pfimefenym vy¬ razem sveho oka, kterymz dociluje effektu jako maloktery jiny herec. Napomenuti recensentovo, by nevystupoval tak casto a dal si vice prace s prostudovanim a prohloubenim charakteru sve individualite herecke odpovidajicich, nezda se, ze by si byl bral pfilis k srdci. ' [ ( Mozna, ze vznetlivy, neklidny temperament, drazdeny ctizadosti, osvedciti se ve v§ech moznych

123

oborech a k tomu co mozna nejcasteji ani ji nak jednati nemohl. Die vseho bylo muzi tomu divadlo, ci spise vlastni jeho hrani vsim. j\Taklonnosti tou, pfechazejici skoro az ve vaseh, mozno po nasem nahledu vysvetliti mnohou z uvedenych vad, jez mu byly vytykany a pfekazely v provadeni ryze umeleckem.

Herecke sily Brunianovy spolecnosti nelze tu¬ diz v celku nikterak podcehovati. Stacilyf na zdafile provadeni komplikovanejsich her, nezli byla prostinka veselohra Kruegerova ,.Herzog Michel", je¬ jiz nekdejsi oblibenost zakladala se die vseho hlavne v kontrastu prosteho zivlu venkovskeho oproti zivlu velkopanskemu a nejspise take v dikci, clrsnym a tehda oblibenym vtipem prospikovane. Sujet jest nadmiru jednoduchy — ve hfe vy¬ stupuji pouze tfi osoby: sedlak, jeho pacholek Mi¬ chel, kterehoz cesky pfekladatel pfekftil na Honzu, a pacholkova milenka, dcera secllakova. Pacholkovi se totiz zdalo, ze jest knizetem. Pokladaje sen za pravdu, da sedlakovi vypoved a vubec chova se po velkopansku — z cehoz resultuje fada smesnych vystupu, a nechce si dfivejsi milenku vziti vice za zenu, nybrz chce ji miti pouze za maitressu. Kdyz vsak posleze se pfesvedci, ze domneni jeho jest pouhy klam a mam, dojde ku vseobecnemu usmifeni. Hficka ta byla vlastne, jak jiz vyse pfipome-

124

nuto, v puvodnim jazyku i v divadle v Kotcich ca¬ steji sehrana a naplnila vzdy dum. Nebylo tudiz nizadne pochybnosti, ze ukolu prave pfipomenutemu dostoji i v pfekladu ceskem — a o jine, jak se zda, v nemale tisni hmotne se nalezajicimu fediteli pro okamzik skoro snad ani neslo. Ktefi z hercu a ktera herecka spolecnosti Bru¬ nianovy v hficce te hravali v jazyku puvodnim a jak byl obsazen pfeklad jeji, nelze nam pro ne¬ dostatek positivnich zprav udati prave tak, jako nam nebylo pfes vsechno usili doposud mozno zji¬ stiti den, kdy byl cesky pfeklad provozovan. Jisto jest jen tolik, ze stalo se to v prvnich tydnech po novem roce 1771, nejspise kratce pfed tim, nezli francouzska spolecnost opustila (o popelecni stfedu) Prahu, tudiz v dobe, kdy prave pfipomenuta spolecnost delala Brunianovi nejvetsi konkurenci. Nejhlavnejsiho ucelu sice dosazeno, divadlo v Kotcich bylo o prvnim ceskem pfedstaveni tak pine, ze — jak souveka zprava jedna pfipomina, ^nebylo by jablko propadlo". Neni nizadne pochybnosti, ze sesli se k pfed¬ staveni tomu take skoro vsickni v Praze zijici mu¬ zove. kterymz osud jazyka a vubec naroda ceskeho lezel na srdci, slovem ze seslo se v Kotcich divactvo zvlastni, v prostorach tech neobvykle, a ze s dychtivosti i napjetim zacalo hru sledovati. Nicmene hned po prvnich scenach jevilo obe¬ censtvo nepokoj a nespokojenost, jez se od sc£ny ku scen£ vzmahaly, a2 ke konci vypukla vSeobecnd

125

nevole v piskani a hvizdani, bezpfikladny hluk, spilani a divoky smich. Pfedstaveni skoncilo uplnym fiaskem Pficiny fiaska toho ruzne se udavaji. Jungmann ve sve Historii literatury £eske pravi, ze ,,spatne pfelozeni hry a nedobre vysloveni cizozemskych hercu byly pficinou, ze to prozatim pfi torn jednom ceskem kusu nechano". Tytez pficiny uclava po Jungmanovi, kteryz vetsinu svych dat o divadle starsim vazil z ma¬ leho spisku Hyblova ,,Historie ceskeho divadla" z roku 1816. cela fada jinych spisovatelu, ktefi z tehoz pramene vazili. Oskar Teuber ve svem dile ,,Geschichte des Prager Theaters" docela pravi, ze pry byl pfeklad, pokud Ize z nekterych stranek souditi, ,,strasny". Jiz pouhy pfeklad titulu ,,Herzog Michel, Lustspiel in einem Aufzuge" — ,,Knize Honzik, cinohra od jednoho zatahu", mluvi pry za celek. Podobne vyslovuje se o pfekladu Leo Blass (Sabina) ve svem spisku ,,Das Theater und Dra¬ ma in Bdhmen", kde cituje i pisemne svedectvi nejmenovaneho ceskeho vlastence z XVIII. sto¬ leti, v kterem se mimo jine pravi: „Nespokojenost obecenstva s tim, co slyselo, vzmahala se od sceny ke scene, az dosahla ke konci vrcholu a propukla v piskot, lomoz, hlasite spilani a hlucny smich. V posledni scene obejme totiz Michel (Honza) svou Hannu a posledni verse, jez deklamuje, zneji v origin^lu: ,,Ich muss nun thun, was meine Vater thaten — Du bist mein Herzogthum, mein Bier und Schweinebraten .. ." J. Arbes: SebranS spisy. XXXII.

9

126

Herec, jenz ulohu tu hral, aniz by byl jen slova rozumel, mel jeste nehodu, ze mu jakys zlomyslny jinak sprymaf kratce pfed pfedstavenim pfeklad uvedenych prave versu, jak pravil, v lepsi a drastictejsi ,,opravil", takze pry budou miti pravou boufi pochvaly v zapeti. Pfekladem a vyslovnosti umelce docilen tu¬ diz dvoji efekt, nebof obecenstvo slyselo nasledujici verse: ..Co dadykove moje, musim telat zase —■ dys moje knizeci pivo i prase!"

Vse to snad se sice jako pouhy zert dobfe cte, ale nezaklada se ve vsem na pravde. Pfedevsim zda se nam, ze pfeklad kusu ni¬ kterak nemohl byti zavadou a nejmene pficinou fiaska. Rovnez nemuze pfeklad titulu naprosto mlu¬ viti za celek. Ostatne ani Sabina, ani Teuber necituji cesky titul spravne. Jak jsme jiz vyse citatem recense pfekladu z ,,Prager gelehrte Nachrichten" dokazali, neznel titul ten ,,Knize Honzik, cinohra o jednom zata¬ hu", nybrz ,,Knize Honzyk. Wesela Czino-Hra od jednoho zatahu". Zebereruv pfeklad ovsem nesnese pfisnejsiho mefitka; ale vsim tim a vubec gramatikou a nej¬ mene pak pfekladem slova ,,Akt ' ceskym ,,zatah" nesmime se dat masti. Cesky jazyk byl v tu dobu, jak jsme k tomu jiz na pocatku teto stati poukazali, v upadku vseobecnem.

L27

Prazane vubec nemluvili nikterak lepSi nebo docela spravnejsi cestinou, nezli jakou pfekladal Zeberer, leda ze snad neuzivali mnoheho slova, jez si byl pfekladatel sam utvofil. I podstatna slova psavana tehda po vzoru nemciny velkymi pismeny. Rovnez slovo „zatah" asi sotva nekoho obzvlaste urazelo, kdyz uvazime, ze ceska terminologie divadelni nebyla ani o mnoho let pozdeji jeste ustalena, ba ze neni doposud. Tak na pfiklad vydana r. 1789, tudiz 18 roku po prvnim provedeni ,,Kmzete Honzika", pu¬ vodni vlastenecka cinohra od Ant. Jos. Zimy „01dfich a Bozena", jejiz jednani jsou rozvrzena v „nastupy", kdezto v jine hfe tehoz autora nTharsia z Tyru", ktera byla dne 27. listopadu 1791 provo¬ zovana v divadle u Hybernu, rozvrzena jsou jed¬ nani jiz ve „vystupy". Vsak i mnohem pozdeji ruzne veci divadelni podivne nazyvany. Tak na pf. Kamaryit v dopise k Celakovskemu nazyva jeviste „hernou" — Tyl jeste r. 1833 mluvi v „Jindy a nyni" o „hercisti" a o rok pozdeji ve „Kvetech" o ,,zastojich", cimz mini ulohy. Uslova „hral na hrabete" atd. bylo dlouho v uzivani, ba i v nejnovejsi dobe vyskytlo se podobne podivne slovo „prvina" na miste „premiery" a ter¬ minus „hru na divadle vystaviti" na miste „v scenu uvesti" — kratce podivne slovo „zatah" nemuze nikterak byti dukazem takove spatnosti pfekladu. ktera by zavinila propadnuti. Zebereruv pfeklad nepokladan kompetentnimi vrstevniky za spatny, ba ani ne za prostfedni, nybrz ~ jak z vyse citovanych „Prager gelehrte Nach¬ richten" vysvita — za rozhodne dobry

128

O pfekladatel! pfipomenuto, ze ,,jest jazyka sveho uplne mocen". Jiny doklad, ze byl pfeklad ten pokladan i po¬ zdeji za dobry, jest, ze r. 1789, po smrti Zebererove Kramerius, v tu dobu bez odporu jeden z nejlepsich znalcu jadme cestiny, o Zebererovi napsal: „Nebudu zde jeho zasluhy co konecne vypravovati, nebof neni Prazana, komuz by povedomy nebyly; toliko jeho snaznou peci o zvelebeni ja¬ zyka a ucenstva ceskeho povrchne dotknu, o kter6 kdybych obsirne psati chtel, hmotne knihy by nestacovalo. ,,Knize Honzik, veselohra od jednoho zatahu" od neho pfelozena jest a pravem fici muzeme, ze on byl prvni, ktery fadnou cinohru na sv etlo vydal." Jiny doklad souveky, z kterehoz vysvita, ze nikterak spatny pfeklad hry, nybrz vyhradne nesnadnost vyslovnosti byla pficinou nezdaru, nalezli jsme v tydenniku ,,Neue Literatur" v cisle ze dne 1. hnora 1772, tudiz asi rok po provozovani ,,Knizete Honzika". ,,Zia pfeklad znameho Kruegerova Herzog Mi¬ chel v ceskych rymech," pravi spisovatel, ,,v nemz jsou pouze nektera jmena pozmenena, dekuje Praha jedine snaze nakladatelove, opatfiti narodu diva¬ delni hru ve vlastnim jazyku jeho. Nynej§i impres¬ sario naseho nemeckeho divadla, pan z Brunianu, dal je v temze umyslu minuleho roku provozovati a musime ke cti spolecnosti jeho fici, ze vynasnazila se ze v^ech sil kus ten dobfe provesti. Nesnadnost vyslovnosti, nepfekonatelna to nesnadnost pro cizozemce, donutila je

129

od podobnych pokusu ustati, a proto jest pfipomenuty kus doposud jediny, jenz byl v ja¬ zyku zemskdm na jevisti provozovan. Pravem litujeme, ze prave tato okolnost panu pfekladateli brani obohatiti vlast svou vet§im poctem podobne zdafilych pfekladu; nebof jeho verse jsou plynne. zpusob vyjadfovani se jadrny a feci venkovanu bez odporu pfimefenejsi nezli v originale. An vsak se rozpakoval jme¬ na sv6ho pfipojiti, nechceme ho jmenovati, a to hlavne z te pficiny, ponevadz vetsine zde jsich ctenifu beztoho neni asi neznanry. Tim svobodneji dekujeme mu vsak za jeho namahani a lichotime si, ze neda se aspoh odstrasiti, by narodu podal cesky s 1 o v n i k, o ngmz v hodinach prazdne jiz po leta pracuje — slovnik to, jakehoz za nasich dnu ze zadneho ji¬ neho pera v takove uplnosti naditi se nemuzeme jako z jeho." Z toho, co prave citovano, nade vsechnu po¬ chybnost vysvita, ze Zebereruv pfeklad (byf i s ce¬ stinou pozdejsi doby a hlavne s nynejsi nesnesl vubec ani porovnani) nebyl — jak bylo az do¬ sud skoro vseobecne tvrzeno — nikterak pficinou, pro kterouz prvni pfedstaveni ceske v divadle v Kot¬ cich tak smutn£ skoncilo. Nam zda se, ze nutno vlastni pficiny nezdaru toho hledati hloubeji a pfedevsim v kulturnim a narodnim ovzdusi a vubec v libiistkach, vadach a nedostatcich tehdejsich Praz-mu, ktefi praw v dobe, kdy doslo-k prvnimu ceskemu pfedstaveni v Kol' cich, meli zcela zvlastni a' nehrube uCtyhodny raz.

130

Na doklad citujeme zde souvekou charakteristiku z prazskeho tydenniku ^Die Unsichtbaren" ze dne 23. unora 1771, z kterez nade vsi pochyb¬ nost vysvita, ze by byl Brunian nejspise nehrube pochodil i tehda, kdyby byl ,,Knizete Honzika" nebo snad i jiny, lepsi kus cesky dal sehrati tfeba roz¬ hodne^ dobrymi herci ceskymi. ,,Zijeme v dobe," pravi nejmenovany spisova¬ tel, ,,kdy jsou blazni nepomerne bojovnejsi nez kdy jindy. Pfed tupivosti jejich neni nikdo jist; neusetf i ani korun, ani purpuru. Tamo sedi dav lenochu v kavarne. Ctou casopisy s tak vaznym vzezfenim, jako by byli po¬ volani odvazovati rovnovahu Evropy. Pfi kazdem miste, jez jim neni po chuti, vrti opovrzlive hla¬ vami. Ted odlozili casopisy a — tupivost zacne kypeti... Turecku pfiznivy vytyka velkovezirovi, ze jiz davno nedorazil se svou armadou pfed Petrohrad, kdezto naopak pfitel Ruska hubuje, ze lod'stvo samovladkyne ruske nezmocnilo se jiz v minule valce Dardanel a ze Rusove uz davno sultanovi v Cafihrade nepfedpisuji zakony. V koute sedi stary statnik-hloubalek, ktery tvrdi, ze ma dopisy, z nichz pry vysvita, ze jest valka mezi tou a onou mocnosti jista: vyslanci prf jiz odejeli, aniz by se byli rozloucili.. . Bfichaty pan, jenz rozmluve te nasloucha, z hluboka si oddechl: bylte v minule valce ,,comissaire de vivres" a zna se v umeni ,,vystavovat kvitance". Tesi se jiz napfed na mozne zvyseni svych pfijmii pro pfipad, kdyby skutecne vypukla. Jiny hani nove zm£ny a vubec ustanoveni ke zvyseni vseobecneho dobra. ,.Ano, ano," povfd^,

131

,,vse to se neudrzi — nejlip by bylo, kdyby se zustalo pfi starem..." Jakysi pisaficek, jehoz cela osobnost nevykazuje pranic potfebneho, krome peti, ovsem jen me¬ chanicky zrucnych prstu, vryjizdi si na statni mi¬ nistry, zemepana, ,,ze nevladnou die navrhu pisafickovy blbosti". ,,Ha!" provolava. ,,Kdybych byl — — vsak ja bych vedel, jak s tim zatocit. ,,Ratio Status" by mi ziskal zajiste zcela jineho uznani. . ." Pfatele novot hani stare doby, vytykajice jim surovost vkusu a mravu, pfiznivci starozitnictvi na¬ opak nalezaji tisicere zavady v umelustkafskem ozdubkafstvi moderniho veku naseho a upravuji si domacnost, nabytek, stoly, stolice, ba i nadobi po vzoru antickem. Ani sama povaha a temperament neni lid em vhod. Vesely sanguinik spila ospalemu flegmatikovi, kdezto melancholik poklada cholericky tempera¬ ment za zfidlo tisicerych blaznovstvi. H(anlivost a tupivost opanovaly pole i v oby¬ cejnem zivote. Jeden ucenec tupi druheho, protoze jest o necem jineho nahledu nebo ze uzil jine methody nezli on. Umelec nepoklada zrucnost sveho soka za hodnou sve pochvaly, ponevadz snad sok ten jinym zpusobem pracuje nezli on. Remeslnik prohlasuje prace svych cechovnich druhu za bidne, ponevadz pry jen jeho ruka jest mistrovskou atd. Vubec zda sr byti hanlivnsi a tupivost zaim lovanou nefesti \etsiny lidi. Obvccjne vsak hani

132

vaji nejradeji ti, ktefi maji nejmene schopnosti, aby to, co hani, zlepsili. . ."' ,,Rozumnemu," konci pisatel, ,,nezbyva, nezli se utesili vlasteneckym .pofekadlem: ^Nenarodil se clovek ten, aby se zallbil lidem vsem."

PRVNI ROZKOL V CESKYCH KRUZICH DIVADELNICH.

(Psano a poprve tisteno 1SS9.)

Trvame, ze nebylo u nas divadelni spravy, ktera by si nebyla vice mene trpce a nekdy i elegicky stezovala na ,,osvedceneho" pry ,,demona ceske nesvornosti", jenz nici jeji snahy zacaste jiz v zarodku, pfekazi rozvoji atd. Divadelni spravy ovsem tim mini z pravidla — oposici vubec, t. j. zivly jinak nezli ona smyslejici, k jinym krokum, obycejne k naprave radici, neboli jinymi slovy zivly s fizenim divadla nesouhlasici. Nebude tudiz nezajimavo poohlednouti se take jednou, kdy — od znovuzrozeni naroda ceskeho — a z jakych asi pficin a duvodu ozvala se prvni oposice proti fizeni ceskeho divadla a jaky cil mela pfed ocima. Urciti dobu, kdy se tak stalo, neni prave ne¬ snadno. Roku 1888 bylo tomu prave sto let, co vzeslo v ceskych kruzich divadelnich a zaroven vla¬ steneckych vubec prvni ,,jedovate sime", jez byl zasel ,,demon nesvornosti", a melo — jak jinak take ani byti nemohlo - prvni rozkol v zapeti. Prvni sdruzeni \lastimiluv k ucelu povSechne prospesnemu stalo se, jak znamo, pfed sto a ne-

136

kolika malo lety, kdy hloucek milovniku ceskeho divadla, mezi nimiz byli oba bratfi Thamove, srazil se v pevnejsi sik a k rade profesora na videhskem Theresianu, Zdobnickeho, podal cisafi Josefu II. zadost za dovoleni, aby smel na Kohskem trhu (ny¬ nejsi Vaclavske namesti) v Praze vystaveti nove divadlo, v kteremz by se hralo cesky a nemecky. Zadost vyfizena pfiznive. Stavba divadla nevyzadovala mnoho casu a v cervenci 1786 zahajeny v divadle vlasteneckym, neboli ,,Boude" hry pfekladem Ifflandova kusu ,,Vdecnost a laska k vlasti". Stahkovsky zmihuje se v uvodu ke svemu didelnimu slovniku o uspechu her v divadle torn, pravi do slova: ,,Z pocatku dafilo se ,,Boude" velmi dobfe; vsak osvedcena ceska svornost pfekazila za nedlouho dalsi vyvoj krasneho toho podniku. Pani vlastenci se mezi sebou nepohodli a nektefi z nich zafidili si za Poficskou branou v tak1 zvanem Rosenthale divadlo nove, jezto spravoval prazsky mesfan Jifik." Zde tedy jsme u zfidla prvniho rozkolu v kruzich vlastencu ceskych. Zaroven muzeme hned take udati nasledky roztrzky: divadlo rozk'olniku v Rosenthale zaniklo dfive nezli ,,Bouda", ktera byla r. 1790 strzena. Z toho, co prave uvedeno, zda se vysvitati, ze rozvoj vlasteneckeho divadla zavinila oposice, neboli nesvornost, a ze rozkolniky stihl take zaslouzeny trest tim, ze divadlo jejich oposicni zaniklo dfive, nezli divadlo ,,svornych". Vsak ani tomu, ani onomu neni tak, jak Stah¬ kovsky vypravuic, nedotykaje se ani slovem — pfi¬ ci -nv rozkolu.

137

A pfece byla pficina tak zavazna, v ohledu narodnim dulezita, ze stoji za to, by k ni bylo take, jednou s nepfedpojateho stanoviska poukazano. Vzhledem k tomu, ze meli Nemci v Praze jiz od r. 1784 sve vlastni vystavne divadlo, byla zbytecnost nemeckych pfedstaveni v divadle vlastenec¬ kym, neboli ,,Boude" jiz tehdy ocividna. Neni tudiz divu, ze k ni bylo v brzku i s hlediste ryze narodniho poukazano. Zajimavo a pro dobu, o ktere mluvime, cha¬ rakteristicke jest, ze prvni vefejny pokyn na pro¬ spech narodnosti ceske nevysel z kruhu ceskych, nybrz — nemeckych. Za nedlouho po zahajeni her v Boude, r. 1787. vysel totiz v Praze u Gerle zajimavy spisek nemecky „Betrachtungen fiber Prag", k nemuz i Turnovsky v jedne sve crte divadelni zfetel obraci, v kteremz otazka utrakvistickych her v Boude ventilovana na prospech narodnosti ceske. Spisovatel pfipomina, ze clenove ,,vlasteneckeho divadla" nazyvaji se vlasteneckou spolecnosti, a do¬ dava, ze by — kdyby zustali pfi hrach vlastenec¬ kych — skutecne take veskere podpory a povzbu¬ zeni zasluhovali — kratce, "ze by meli nemecka pfed¬ staveni naprosto zastaviti. Dale poukazuje spisovatel k tomu, ze, hrajice po nemecku pro zisk, jsou na omylu, ponevadz jim hry nemecke obecenstva nepfivabi. A take mel pravdu. Nemci meli divadlo vlastni a konkurence, kte¬ rou snad nemecka pfedstaveni v ,,Boude" divadlu nemeckemu delala, byla die vseho tak nepatrn^, ze vubec ani na vahu nepada.

138

Pfes to vse nechtel autor vlasteneckym fedi¬ telum ,,'Boudy" v nicem pfekazeti a pouze radii, ze ,,lepe pochodi, pfidrzi-li se pouze cestiny". Netajil se tim, ze jsou herci domaciho, rozumej ceskeho jazyka Jepe znali, ze jim cestina pfi hfe lepe slusi, a proto soudi, ze by bylo skoda, kdyby sveho naddni dale nevzdelavali a do nemciny se nutili. Upozorniv pak, ze nemohou se naditi dostatecne podpory od vlastencu, ktefi doufali v povzneseni narodniho jazyka pomoci divadla, konci, ze nemuze nikterak vefiti, ze by se jazyk cesky zveleboval tim, kdy& se mu uvadenim nemeckych her na vlasteheckem divadle pfednost odjima. Autor tohoto pro rozvoj narodnosti ceske tak duleziteho hlasu neni sice znam, ale nebyl-li to ne¬ ktery vlastenec cesky, byl to zajiste jeden z onech vzacnych Nemcu, ktefi rozvoji narodnosti ceske upfimne pfali. Rada jeho, jak pfirozeno, v kruzich vlastenec¬ kych, najme divadelnich zive diskutovana. Rozumi se, ze nektefi vytky neznameho autora uznavali a nalehali, by vymozeno bylo dovoleni vy¬ hradne jen pro hry ceske, cehoz bylo Ize snaze dosici, kdyz mohlo se poukazati, ze dela divadlo vlastenecke divadlu Nosticovu zbytecnou konku¬ renci atd. Jini vsak trvali na torn, aby byl utrakvisticky raz vlasteneckeho divadla i na dale podrzan. Na ci strane byla pravda, netfeba za naSich dob vubec ani dokazovati. Nez i tehdy nebylo snad nepfedpojateho vla¬ stence, ktery by nebyl souhlasil s temi, kdoz byli

139

pro zruseni utrakvismu a zavedeni her vyhradne jen ceskych. Nejpadnejsim toho dukazem zda se nam byti, ze prave hlavni zakladatele vlasteneckeho divadla, oba bratfi Thamove a jejich nejhorlivejsi stoupenci, jako Stvan, Tandler a jini — vesmes upfimni a nezistni vlastenci byli pro vypusteni her nemec¬ kych a pro zavedeni her ceskych. I opatrny a prakticky jinak Matej Kramerius bez ostychu pfidal se k temto prvnim ,,vlasteneckym odbojnikum" a vse¬ mozne usili jejkh podporoval. Jak dlouho vymena nahledu, nebo prvni tento vlastenecky spor o theorii trval, nemuzeme udati; ale zda se, ze veden asi rok, nezli rozfesen. Stoupenci utrakvismu, tudiz vlastenci nepo¬ merne vlaznejsi, mezi nimiz nebylo ani jedineho, jenz by se mohl co do zasluh mefiti s kterymkoli z uvedenych prave oponentu — trvali neustupne na torn, aby zustalo pfi starem a hrano bylo take po nemecku, tak ze sam obezfely Kramerius neve¬ del jine rady, nez aby ti, kdoz jsou pro hry vyhradne ceske, sestoupili se v novou spolecnost a vystaveli nove divadlo. Rady Krameriovy uposlechnuto, a prvni rozkol v kruzich vlasteneckych byl dokonanou udalosti. V celo rozkolnikuv postavil se prazsky mesfan Vaclav Jifik, jenz byl, mimochodem feceno, pfelozil tez Lessingovu truchlohru ,,Emilie Galotti", osvedciv tak nepomerne lepsi vkus, nezli cela fada jinych pfekladatelu tehdejsich. Nove, ryze ceske divadlo zfizeno za Poficskou branou v tak zvanem Rosenthale, nemylime-li se, v dome nalezejicim pfipomenutemu jiz mesfanu Jifikovi, jenz stal se take feditelem.

140

K prvnimu pfedstaveni dne 27. dubna r. 1788 sehran pfeklad nemecke hry ,,Albert a Lota", ne¬ boli ,,Cnost v nejvetsi nouzi", jejz byl Kramerius, jenz nejen radii, nybrz i cinne pomahal, zvlaSf pro ,,rozkolniky" pofidil. Nevyhladitelne znameni puvodu prvniho roz¬ kolu v ceskych kruzich divadelnich zustane tudiz na vzdy Ipeti na vaznem, vlasteneckem cele Krameriove a vsech, kdoz byli tehoz nahledu, jako on, zejmena na bratfich Thamech, na Stvanovi, Tandlerovi, Jifikovi atd., ktefi se byli, jak znamo, vesmes nad jine o zdar a rozkvet ceskeho divadla zaslouzili. Obe divadla, jak ono ryze ceske v Rosenthale, tak i utrakvisticke na Kohskem trhu, brzo na to a sice v necelych dvou letech zanikla. Prvni vsak o neco dfive, nezli ,,Bouda". Jungmann v Historii literatury ceske soudi, ze divadlo v Rosenthale zaniklo tak brzo proto, ze dvou ceskych divadel bylo pro Prahu mnoho. Nam vsak se zda, ze hlavni pficinou byla odlehlost divadla toho od Prahy. V tu dobu ne¬ bylo totiz o nynejsim Karlinu dosud ani pamatky. Krajina ta byla skoro az opustena a jako cele okoli Prahy, zacaste i na blizku hradeb, zvlaste za doby vecerni a nocni i nebezpecna. Za nejnepatrnejsi nepohody byla cesta do Rosenthalu rovnez tak nepfijemna, jako na pf. na Pankrac, do Podola, nebo do Nusli. A tarn pfece by se ani za nasich dob zadne divadlo, reflektujici na navstevu z Prahy, na dlouho neudrzelo. Lee i ,,Bouda" nezanikla nasledkem rozkolu. Hranof v ni po nejaky cas i po zaniknuti ceskeho divadla v Rosenthale a pfes to vse, ze snazili se

141

spravcove jeji zavdeciti tak zvanym vyssim kruhum narodnim utrakvismem, nedocilili tim jineho, nezli ze z vyssiho ufadniho rozkazu musila byti ,,Bouda" pod zaminkou chatrnosti r. 1790 strzena. Takov6 tedy byly pficiny a nasledky prvniho rozkolu v divadelnich kruzich vlasteneckych hned v prvni dobe naseho znovuzrozeni. Nejhorlivejsi, nejvlastenectejsi muzove, ktefi to minili s jazykem a narodnosti ceskou nejupfimneji, byli neznamym nam sbehem okolnosti donuceni ustoupiti muzum v ohledu vlasteneckem nepomerne vlaznejsim, nerozhodnejsim, ba i obojetnym, ktefi doufali povolnosti a usluznosti k vyssim a vubec rozhodujicim kruhum dosahnouti, po cem ti i oni prahli. Nasledek byl prosty: Prvnejsi zajmu poslednejsich naprosto neposkodili. Za to poslednejsi v brzku se pfesvedcili, ze rozhodujici kruhove, kterym se chteli obojetnosti svou v ohledu narodnim zavdeciti, odmenili se jim za to zcela bezohledne — ufadnim zakazem.

J. Arbes: Sebranfe spisy. XXXII.

10

DIVADELNI PREDSTAVENI V PRAZE NA SKLONKU XVIII. VEKU.

(Psano a poprv6 ti§t£no 1889.)

Kdo by chtel zivot nas cesky, jak jevi se nepfedpojatemu oku bedliveho pozorovatele vubec, nebo kdo by chtel minulost ceskou, jak jevi se ve svetle nestrannych dejin, poznati z ceskeho jeviste, byl by asi prave v takovym postaveni jako clovek, ktery by chtel s vyse svatovitske veze prostym okem vedecky probadati mraveniste pod vezi. Se zivotem ceskym, af pfitomnym nebo minulym, smi se Cech seznamiti jen z bezprostfedniho nazoru nebo z poctivych spisu; jeviste cesk£ jest mu z vetsi casti na sedm zamku uzavfeno. Co se nam pfedvadi na jevistich, neni z pra¬ vidla zivot, jakym byl a jakym v pravde jest. V pomerech, jez se nam nazorne pfedvadSji, pfedkove nasi skoro nikdy nezili. Kdo zna dejiny ceske, vi, jak uzasne odchyluji se vyjevy historicke na jevisti od historicke pravdy — — a vi take, kdo tim vinen. — Nez i zivotni pomery pfitomnosti jsou z pra¬ vidla pravym paskvilem na pravdu. Nejcasteji vidame kratochvilne zerticky ze sou kromeho zivota pranepatrnych osob budicich smich — nevihoucke idylky neb utrpeni, bidu a zoufalstvi jednotlivcu, jez snad toho neh onoho divaka

14G

sentimentalne naladi; ale skoro nikdy neodhaluji pterspektivu, kde nutno hledati zfidlo utrpeni, bidy a zoufalstvi statisicuv... Kdo by neznal zivota nezli z jeviste, musil by miti o zivote pojem naprosto zvraceny. Musil by se domnivati, ze zijeme v zlatem veku, jakeho posud nebylo: v dobe, kdy kazdy z nas jest skoro samo jediny strujeem a pficinou sveho bolu, svych utrap a nestesti sveho — kdy skoro kazdy, kdo opovazi se byti osemetnym padouchem a jakymkoli zpusobem uklada o zkazu sveho blizniho, dochazi zaslouzeneho trestu; kratce, ze zijeme v Eldoradu, v nemz nikoho nic nehnete, leda kdyz to zavini sam; kde kazda instituce jest v'zorna, kazdy, kdo z ni tyje nebo ji jen stfezi, idealem a kde jen obcas nekdo se odvazi skutku nepoctiveho, by zah v brzku po zasluze pykal... K neuvefeni a pfece pravda: na sklonku XIX. veku, kdy ze vsech stran ozyva se volani, ze ma byti divadlo co mozna nejvernejsim obrazem zivota, af soucasneho nebo minuleho — v dobe, kdy tu a tarn cini se pozadavku tomu koncese, zacaste az do krajnosti, nesmi nejen na jevisti nasem, nybrz na zadnem jinem v Rakousku vystoupiti — aby¬ chom uvedli pfiklad nejdrastictejsi — c. k. polic.ista v uplne uniforme, tim mene aby smel mluviti nebo se docela chovati jinak, nezli jako pravzor organu bezpecnosti. Divadelni zakony - od povestne censury textu az po prave uvedenou malichernost — byly se totiz prodlenim casu zvlaste u nas v Cechach tak pfiostfily, 'ze budi uzas kazdeho cizince. My v Cechach arci jiz holubici krotkosti na nasem divadle ve vsem vsudy tak uvykli, ze se

14'

nam zda, jako by vubec ani jinak byti nemohlo: ze prave tak jako neuvidime nikdy velkeho Otakara naseho na jevisti, jak nam jej lici nestranne dejiny, neuvidime take na pf. nikdy obrazu barikadniho boje v staromestske mostecke vezi r. 1848 a nescetnou fadu jinych historickych vyjevu, ktere jsou a zustanou chloubou nasi jako naroda. Vsak nejen to, co bylo z grandiosnich dejin nasich od praveku zakonodarcum v Babylonu nad libe pachnouci Videhkou proti srsti — my nesmime na jevisti i mimo ne nikdy videt provozovati tak mnohe jine, co by nam tu neb onu fasi zivota spolecenskeho nebo statniho ukazalo v pravem, nepfedpojatem svetle a vzbudilo v nas tfeba i hruzu nad lidskou bestialnosti. Boje a krveprolevani na pf., jak aranzuji se na jevisti, jsou jen matne, obycejne smesne obrazy detinskych hficek, z kterychz i nejohnivejsi obraznost nemuze si ani pfiblizne uciniti praveho pojmu o desnych vyjevech valecnych. Kdo videl obraz boje jen na divadle, nema o prave podobe desneho demona smrti ani poneti. Vse to a cela spousta jinych vyjevu jest za na¬ sich dob na jevisti naprosto nemozna. Zastfeleneho kralika, krvacejiciho zajice nebo pod vrazednym nozem dokonavajici kachnu snad by nam jeste, kdyby slo o realismus na divadle, povolili; ale pochybujeme, ze by divadelni policie svolila na pf. k realistickemu znazorneni nejdesnejsiho vyjevu valky: obvazistc — se vsim, co je obklopuje — nefku-li, aby c. k. vojenske velitelstvi rozkazalo dodati divadelnimu fediteli potfebne kostymy arekvisita, avypomohlo idostatecnym poctem komparsuv, aby byla illusc co mozna nejuplncjsi.

148

Jak zcela jinak bylo asi na divadlech za dob cisafe Josefa II. — po zruseni censury vubec a jeste nekolik let po smrti Josefove, nezli zavl&dly zase podobne pomery jako dfive! Z kusych zpravicek, jez o divadlech prazskych z doby t6 dostaly se az dosud na vefejnost, ovsem sobe velke obecenstvo nemohlo uciniti jineho pojmu, nezli jako o praprimitivnich pokusech, nad kterymi nelze nezli utrpn£ rameny kr£iti. A pfece stalo i divadlo ceske na sklonku mi¬ nuleho stoleti — co do autoru, hercu i feditelu svych — duchem i cily svymi nepomerne vyse nezli v prv¬ nim ctvrtstoleti naseho veku, kdy dusevne obmezeny Jan Nep. Stepanek, neblahe pameti, vydal jako pofadatel ceskych her a pozdeji i jako spolufeditel stavovskeho divadla, heslo: ze cesky lid nechce na divadle nezli svandy a legrace — a osudn6 toto heslo sve k nenahraditelne kulturni skode naroda s bezpfikladnou houzevnatosti skoro po tficet roku take jDrovadel. Ze tomu skutecne tak bylo neb aspoh ze autofi cesti znali v poslednim ctvrtstoleti XVIII. veku konecne kulturni cile narodni lepe nezli Jan Nep. Stepanek o phi stoleti pozdeji, toho nezvratnymi dukazy jsou hry, ktere autofi ti bud puvodne seplsali, vzdelali nebo pfelozili a kter6 take s vetsim nebo Paensim uspechem hrany byly. Rekyne Bojarska, Cech a Lech, Mravy starych Cechu, Libuse, Vlasta a Sarka, Drahomira, Svaty Vaclav, Vrsovci, Oldfich a Bozena, Bf etislaV a Jitka, Vysvobozeni krale Vaclava IV. z vezeni, Vudce Taboritu: Jan Zizka z Trocnova, Jifi z Podebrad, Karel ze Sternberka, Albrecht z Valdstyna, vevoda Friedlandsky, Sv^dska vojna v Cechdch, Selsk£ bu-

149

ficstvi v Cechach a mnohe jine hry jeste maji pfes vsechnu nedokonalost svou pfece jen nepomerne vetsi kulturni vahu nezli ta spousta dramatickych hatlanin, jimiz pozdeji suverenni Jan Nep. Stepa¬ nek pfes vsechno zrazovani svych pfatel a poctivych patriotu tak vytrvale vkus lidu ceskeho kazil. Ani tak zvany klasicky repertoire nebyl na sklonku minuleho veku obmyslen macessky. Melif jsme na pf. ze Shakespeara pfeklady Hamleta, Krale Leara, Romea a Julie, a Macbetha; ze Schillera Loupezniky; z Lessinga Emilii Galotti; z Goethe Klaviga a jine jeste hry od jinych autoru. A vse to, co na sklonku minuleho stoleti ceske autory i ceske obecenstvo zajimalo, lezelo za Jana Nep. Stepanka po cela decenia vice mene ladem. Mefiti tudiz dobu Stepankovu s poslednim ctvrtstoletim XVIII. veku, bylo by asi tolik, jako kfivditi muzum v pravde osvicenym, talentovanym a zaslouzilym na prospech cloveka, jenz nemaje o ukolu svem jako spisovatel a divadelni feditel naleziteho poneti, cinnosti jinych pfekazel nebo ji docela i mafil. Vsak nejen to, nac jsme byli prave v strucnosti upozornili, i theorie dramatu vubec, jak se byly prodlenim casu ustalily a po dnes z (valne casti za platne se pokladaji, nebyly v tu dobu vzdelancum a interessentum v Cechach neznamy. O dogmatickem dile pro herce, jez byl napsal Remond de Sainte Albine, o Diderotove pojedndni o dramatickem basnictvi, o Sonnenfelsovych, ba i o Lessingovych dramaturgiich vedelo se v Praze jiz v^clobe, kdyz byl r. 1771 ucinen prvni pokus uspofadati na divadle v Kotcich take pfedstaveni v jazyku ceskem. Zvlaste Lessing pokladan za au-

150

toritu a recensenti one doby, najme nemecti, casto se k nemu odvolavah. Nebylo tud.z divadlo v Praze na sklonku XVIII. veku necim, co by snad ani za fee nestalo. Ceskemu fediteli, obmezenemu na rodaky, ovsem schazely herecke sily; nicmene Vaclav Tham na pf. a mnozi jini nebyli pouhymi diletanty a pfekonali umenim svym zajiste mnohou domnelou velicinu pozdejsi doby. Od roku 1784, kdy zahajeny nemecke hry v dostavenem prave divadle Nosticove, tehda ,^arod¬ nim" a pozdeji stavovskym nazyvanem, nastal v Praze neobycejny ruch divadelni. Dve leta pozdeji — 1786 ■— hralo se jiz po cesku i po nemecku v divadle vlasteneckem neboli Boude na Kohskem trhu a roku 1788 jiz vylucne jen po cesku v divadle v Rosenthale za Poficskou branou. Obe tato divadla zanikla vsak pfed rokem 1790. Ceske hry pfestehovany jiz r. 1789 do noveho divadla v nekdejsim klastefe zruseneho irskeho fadu Hybernu, jejz byl hrabe Sveerts koupil a ucelum divadelnim propujcil. Novy tento stanek Thalie u Hybernu nazyvan, jako pfed tim Bouda ,,divadlem vlasteneckym", a nemuze nan byti nikterak pohlizeno pfes ramena jako snad na nejake nepatrne divadelko pouhych ochotniku. Delalol' velkemu divadlu ,,narodnimu", jehoz sprava po dlouhy cas nebyla ustalena, znacnou kon¬ kurenci pfes to vse, ze i v nem feditelove casto se menili. Puvodne byli fediteli divadla u Hybernu Zappe a baletni mistr Seve. Roku 1790 pfevzal divadlo to a stal se jeho feditelem V. Mihule, jenz r. 1792

151

najal i divadlo Nosticovo a pfepustil divadlo u Hy¬ bernu a pozdeji (1793) i divadlo Nosticovo oblibenemu tehda Vassbachovi. Tehoz roku odprodal Mihule divadlo u Hy¬ bernu puvodnimu jeho vlastnikovi Zappemu, kteryz je ihned pronajal Vassbachovi a pozdeji (1795) oblibenemu tehda hudebnikovi Gramsovi. Grams sestavil rozhodne dobrou spolecnost. Vynikajicimi cleny jejimi byli M. Majober, o nemz v prvnim nem. almanachu divadelnim z r. 1808 cteme, ze v studiich svych vytecne prospival a kdyz se byl divadelniho povolani vzdal, svym vedomostem a upotfebitelnosti sve dekoval, ze svefen mu ufad gymnasialniho professora; dale Vaclav Tham, Hoefler, Antong, Haklik, Koch, Seidl, Raus, Hoelzel a Svoboda, kteryzto posledni zvlaste v ceskych hrach jako komik vynikal; pak slecny Mildeova, Hoelzlova, Leitnerova a .Pellichova, pani Antongova a Seveova a pozdeji pani Toskanova. Roku 1797 stal se baron Stentzsch podnikatelem divadla vlastenelckeho a hned na to i ,,narodniho". Mezi cleny jeho spolecnosti byli i Valclav Tham a pani Thamova. Brzy na to najal vlastenecke divadlo u Hy¬ bernu rytif Guolfinger ze Steinsbergu, coz melo za nasledek, ze mezi obema divadly: ,,narodnim" a ,,vlasteneckym" nastalo takove zavodeni, ze Prazane nikdy pfed tim a i dlouho po te podobne krasnych a dokonalych pfedstaveni nevideli. A prave tento rytif Steinsberg, jenz za nedlouho pfevzal i divadlo Nosticovo (jez vsak fidil toliko do velkonoc r. 1798, kdy bylo hrabetem Nosticem Ce¬ skym stavum odprodano), pfipravil Prazanum di¬ vadlo, jakeho co do realistickeho a chceme-li natu-

152

ralistickeho provedeni nikdy pfecl tim nevideli a sotva jiz nekdy uvidi. Steinsberg narodil se r. 1757 v Cechach a byl jednim z nej zajimave jsich a nej osvicene jsich muzu sve doby. Jiz jako dvacitilety mladik zacal psati dramata a byl prvnim (nepocitame-li starsi jednu hru Bfetislav a Jitka od C. Vodhanskeho z r. 1604, kdy mela byti provedena, ale neprovozovana), jenz vazil z bohateho zfidla ceskych dejin. Napsalf petiaktove drama ,,Libuse, Herzogin von Boehmen", jez vyslo r. 1779 u Groebla tiskem a bylo i v pfe¬ kladu Tandlerove v Boude a pozdeji i u Hybernu casto s rozhodnym uspechem provozovano. Po zruseni censury r. 1781 vrhl se Steinsberg na kritiku, ,ale nikoli knih a umelch, nybrz praz¬ skych kazatelu a vydaval kritiky ty tiskem. Hlav¬ nim spolupracovnikem jeho pfi torn byli nektefi svobodomyslni duchovni, zejmena Jilji Chladek, premonstrat na Strahove, tehda profesor pastoralni theologie na universite prazske. Take Rafael Unger a Dobrovsky pokladani za jeho spolupracovniky. Pioslednejsi ujal se ho aspoh, kdyz nan bylo ze vsech stran dorazeno, vefejne velmi vfele. Pro spis na obranu hrabete Filipa Kolovrata Krakovskeho, jenz byl vladnimi organy masreglovan, byl Steinsberg nucen uprchnouti z Cech, aby se vyhnul zatknuti. Z ciziny obratil se vsak na ci¬ safe, kteryz si dal 3. prosince 1782 akta tykajid se zalezitosti hrabete Kolovrata zaslati do Vidne k revisi. Steinsberg vydal sice novy, ostfejSi spis, zdlezitosti te se tykajici; ale pfes to vratil se do Cech, aniz by byl potahovan k zodpovidani se. Po nejaky cas pusobil v Praze jako pfed tim, nacez zmizel, aniz kdo vedel kam. Teprve pfed ro-

153

kem 1797 objevil se zase v Praze a stal se pfipo¬ menuteho roku feditelem vlasteneckeho divadla u Hybernu. S neobycejnou horlivosti oddal se zase litera¬ tufe, psal puvodne i pfekladal dramata a fidil di¬ vadlo tak energicky, ze jak se zda donutil uspe¬ chem svym feditele divadla Nosticova, jez slechta nad miru podporovala, ke slozeni feditelstvi a stal se, jak jiz pfipomenuto, zaroven na kratky cas sam feditelem divadla Nosticova. Od tak energickeho muze, kteryz, mimochodem feceno, odebral se r. 1799 do Vidne a beze stopy zmizel, tak ze se vubec ani nevi, kdy a kde ze¬ mfel, da se take souditi, ze originelnimu divadlu, jez chtel Prazanum provesti, dovedl take udelati pfimefenou reklamu. Mysleme si tedy, ze uzil vsech obvyklych tehda prostfedku, tak ze nebylo v Praze a okoli snad cloveka, jenz by nebyl vedel, ze konaji se k pfed¬ staveni nejrozsahlejsi pfipravy. O pfedstaveni samem nepfi^lo na nas sice zprav podrobnych, nemuzemef udati ani dne, kdy bylo provedeno. Pfes to muze se ctenaf pfipraviti na n£co zvldStniho a proto prosime, by] s nami v duchu zasedl na pfihodne misto pfed jeviste a sledoval aspoh hlavni momenty hry. Kolem sebe zatim se nerozhlizejme, abychom si pfedcasne nerusili illusi! Nebof kdybychom pohledli kamkoli: na pravo, na levo nebo na zad — v§udy bychom spatfili hlavu vedle hlavy a nabyli pfesvedceni, ze jsme tak velkeho mnozstvi div&ku doposud je§t£ nikdy nevideli. Nem^jme zatim pro nic jineho smyslu, neSli pro to, oo d&je se pfimo pfed ndmi I

154

Mysleme si tfeba, ze jest jiz opona vytazena nebo ze vubec ani zadne nebylo a ze vidime jiz zcela pohodlne na jeviste. Zraku nasemu jevi se prosta a pfece charakteristicka krajina. Popfedi jeviste po prave i leve strane jest ohraniceno skupenimi velkych kosatych stromu a hustych kefu. Nad skupenim stromu po leve strane vycniva na nepatrnem navrsicku nejaky dvorec. Velkymi, do kofan otevfenymi vraty vidime do prostranneho dvora s vozy, pluhy a jinym hospodafskym nafadim — vidime studnu s okovem, dfevenou pavlacku s vyfezavanym zabradlim u hlavni budovy, stodolu, staje, holubnik — vse, jak byva ve dvorcich. Pod dvorcem vede ve velkem oblouku siroka, vozova cesta na pfic jeviste a ztraci se v kyprem zelenem kfovi na pravo. Po obou stranach silnice videti strniste nebo zorana pole — tu a tarn osam£ly strom nebo kef, kratce vse, jak byva ve skutecnosti. Na pravo trci do vyse vysoke stare valy, zahybajici za skupeni stromu. Pfed valy zeje hluboky a §iroky hradebni pfikop, jehoz zelenem vine se uzkd struzka. Scenerie jest tak aranzovana, ze divdk vidi ne¬ jen cast valu a pfikop pfed nimi, nybrz i z Clsti opdcnou stranu a muze soucasne pozorovati, co se d^je nejen na valech, nybrz z casti i pfed valy, v hradebnim pfikope i pfed nim. Terrain mezi valy na pravo a dvorcem na levo sm6rem do pozadi jest vlnita roving. Ale £im dile, tim vice rovina vystupu je, az v nejhlubSim pozadi

155

konci pololysymi vrsinami. Obzor tvofi vdnita linie pfcrvana tu a tarn stromovim a kfovim... A v§e to, nejen dvorec a valy, nybrz i k zapadu obracene vrsiny, vubec cela charakteristicka kra¬ jina, kamkoli oko nase dohledne, ozafeno jest pouze s hury a nikoli, jako byva, hlavne z dola, z po¬ pfedi. Vidimef, ze letni nebo podletni slunce schyluje se k zapadu. Paprsky jeho padaji na jeviste ponekud sikmo a kazdy pfedmet vrha pfirozeny stin. Nade vsim klene se azurova obloha, po ktere plynou lehynke belave oblacky. K dovrseni illuse vidime vysoko nade dvorcem krouziti hejno holubu — na dvofe pobihajici slepice, ba i pes na fetezu pfebiha pfed svou boudou — nekdy zavrci, ba i zastekne. Nyni jiz zajiste se nedivime ani tomu, co nam bylo hned v prvnim rozhlednuti se po jevisti napadno: ze stromy a kef e a vubec vse ostatni neni zadna imitace, nybrz stromy atd. skutecne, v je¬ jichz korunach mirny vetfik sumi a obcas jednotlive vetve rozkyvuje ... Tak verne, realisticke a chceme-li naturalisticke scenerie divadelni, jaka se jevi nasemu oku, nevidel doposud jeste zadny Prazan, co Praha vubec existuje. Nikde nelze postfehnouti nejnepatrnejsi stopy po nejake imitaci. I nejostfejsimi skly nabyvame pfesvedceni, ze vse — od pfedmetu nejnapadnejsiho az po nejposlednejsi nepatrnost: budovy, stro¬ my, kameny, hroudy, trava, ba i kazde steblo — slovem v§e — jest skutecnost. Chvili teka zrak n&§ po zajimav^ krajin£, jevici

156

v Zcifi k zapadu nachyleneho slunce raz nevylicitelne zadumcivosti. Hluboke ticho nerusi nez obcas selest vetru, kdyz rozhoupa koruny nejblizsich nam stromu. Ni¬ kde nevidime cloveka — krajina jest liduprazdna. V§ak co to ?... Na nejzazsim obzoru — na vrsine, ktera se perspektivicky jako v mlze ztraci, vyhoupl se prave podivny jakys stin. Zamefme tarn sva skla! Perspektiva jest tak vzorna, ze zda se nam — nebo tomu v pravde tak — ze vidime nejmene ctvrt hodiny cesty, ne-li dale ■— a pohyblivy stin ze jest jezdec sjizdejici s vrsiny... Lee dfive nezli muzeme v duchu stanoviti pfi¬ blizne vzdalenost, vyhoupl se na obzoru jezdec druhy, za nim dva, tfi jini... V nekolika vtefinach vidime sjizdeti s vrsiny jezdcu nekolik. Z pocatku nerozeznavame, kam maji namifeno. Jedni uhaneji po vzdalene silnici, jini pfes pole. Vidime, jak spinajici se kone pfeskakuji ruzne pfekazky, jak objizdeji kfovi atd. Vsickni neobycejnS rychle se blizi. V nekolika dalsich vtefinach rozeznavame, ze jsou to husafi v uniformach z doby cisafe Josefa II. Vsickni objizdeji v pulkole dvorec a ztraceji se oku divaku; toliko dva zamefili pfimo ke dvorci. U vrat dvorce seskocil jeden s kone a hodiv uzdu soudruhovi, vesel kvapne do dvora, kde neco zahouknul. Pro vzdalenost mu nerozumime; ale hned na to objevil se na dfevene pavlacce nejaky muz — na pohled hospoddf. Pozorujeme, ze mu vojin n£co povid&. Nerozumime sice ani nyni; le£ z posunku

157

a chovani hospodafova vyrozumivame, ze hrozi li¬ dem ve dvorci nejake nebezpeci. Vykfiklf zdesene, zalomil rukama a zmizel. Hned na to dvur napadne rychle se ozivuje. Se vsech stran: z hlavni budovy, ze stodoly i ze staju vybihaji domaci i celed. Pozorujeme, ze panuje tarn bezpfikladny zmatek. Na pavdacce objevuje se hospodaf poznovu; ale nikoli sam, nybrz se zenou a detmi — a teprve nyni rozeznavame, ze obyvatele dvorce — prchaji... Pficinu sice nezname, ale tusime ji podle uzkostliveho chvatu prchajicich. Pfebehlif dvur a obklopili vojiny, ktefi jim neco zvestuji, ukazujice k vrsine, s ktere byli sjeli. . Pozorujeme, ze jezdec, jenz byl s kone seskocil, na neco se pta nebo neco zada, ale ze mu nemuze byti vyhoveno, nasledkem cehoz se zase vysvihl do sedla. Hned na to vidime oba jezdce ujizdeti smerem do popfedi, kdezto tostatni uzkostlive a ustrasene za sebe se ohlizejice a obcas i rukama lomice, prchaji za vojiny. Y nekolika vtefinach jsou nam husafi jiz tak blizko, ze neni ^adny klam mozny: jedouf na upenenych a uficenych konich uprkem s popustenymi uzdami. Slysime dusot Jtopyt; vidime, jak se pod kopyty pra si a nekdy i zajiskfi. Vsak dfive nezli se jezdci pfiblizili, abychom aspoh rysy tvafi rozeznali, zahnuli na levo a zmizeli za hustym kfovim a stromovim. Chvili pouta pozornost nasi v nepofadku prchajici dav lidi, ktefi se byli ze dvorce vyhrnuli. Av§ak i tito zahybaji se za nedlouho na levo a jeden po druhem mizi pfed nasimi zraky. J. Arbes Sebran6 spisy XXXII.

1X

158

Krajina jest op£t liduprazdna. Zrak nas teka s mista na misto, aniz by byl necim upoutan. Za to jest sluch napjat. Z dali na levo zazniva tcmny hluk jako vzdalene, ale vzdy vice se blizici vifeni bubnuv a dusot kohskych kopyt. Hned po te vystupuji z leve strany postavy s nasazenymi na puskach bodaky. Poznavame polni myslivce v uniformach z doby Josefinske. Slidi ve kolem se rozhlizejice, postupuji smerem ke stfedu jeviste. Po chvili vidime z teze strany vychazeti mensi oddeleni myslivcu a brati se tymzc smerem. Soucasne pozorujeme, ze dusot kohskych kopyt se blizi, a nezli se nadejeme, vyjizdi z leve strany hloucek jezdcu. Na prvni pohled poznavame generalitu v nadhernych, ac nevkusnych uniformach z dob cisafe Josefa II. Sotva vsak jsme se po jezdcich porozhledli, stanuli. Vsickni pohLzeji patrave do pozadi, kde polni myslivci zahybaji prave za stare valy. Nektefi z generalu divaji se skrze dalekohledy, jini si zastiraji plochou dlani oci. . . Pozornost vsech jest, jak se zda, upjata k nejzazsimu obzoru. Ackoli jsme nemene nez asi tfi sta kroku vzda leni, slysime dosti zfetelne i hovor. Vseho ovsem nelze postihnouti; lee z jednotli¬ vych vet, ktere k nasemu uchu dolehaji, vyrozumi¬ vame, ze jde o konecne rozfeseni davneho neja¬ keho sporu dvou panovniku nebo statu — ostfim zbrani, ze jest nepfatelske vojsko, jak byly pfedni straze zvestovaly, jiz na blizku a ze se jiz tak6 vi,

159

jakym smerem postupuje a co asi bude pfedme¬ tem nejblizsich jeho operaci. Nekolik dalsich uryvkovitych vet nas poucuje, ze bitevni plan jest v podstate stanoven a ze jde jiz jen o provedeni takcicke: o postoupeni armady v bitevni sik. A skutecne take tahne jiz opodal za generalitou prvni oddeleni peclio.ty jak byvalo v tu dobu ve zvyku: s hudebmm sborem v cele a s vla¬ jicim praporem - z leve strany napfic pfes je¬ viste ... \ idime vojaky s nemotornymi torbami, tezkymi puskaim na kresaci kamen, s velkymi patrontasi na sedesat patron slovem v uplne zbroji. Zatim co v popfedi generalha zkouma bojiste, vymehuje si sve nahledy a udeluje rozkazy, jez pobocnici roznaseji, tahne opodal jedno oddeleni vojska za druhym pfes jeviste. Zbrane tfpyti se v slunci - di\'aku poskytuje se zcela verny a pravdivy obraz v postupovani vojska v bitevni sik. ^ Doposud vsak nelze jeste uhodnouti, v jakem smeru a k jakemu ucelu se bitevni sik rozvine. Vojsko postupuje zatim jen napfic pfes jeviste a zahyba pfed valy na pravo za kefe a stromy, kde se oku divaka ztraci. Tak pfesel cely prapor pechoty. Za pechotou vidime postupovati touze cestou polni^ myslivce, pak granatniky v hunatych med v^dicich - za temi husary, pak dela, hulanv, dragony a konecne i tezkou kavalerii s lesknoucimi se kyrysy. Vsak na torn neni dosti. . . Za tezkou kavalerii postupuje opet pechota, pak hulini a zase d£la slovem jedno oddeleni

1()0

vojska za druhym jako dfive a zdanlive do nekonecna. Bezmala pul hodiny bavime se jiz pohledem na neobvykiy obraz zdamive nescetneho vojska, tdlinouciho do boje. Mimodek vtira se nam myslenka, ze tolik voj¬ ska, co jsme byli prave wdeii, necita ani cela posadka prazska, a pfece zas a zase vystupuji nova oddeleni mfantene, jizdy a del, aby pfesla a pfejela pfed nasima ocima pfes jeviste. Konecne nam napada, ze to pfece jen klam: ze vojsko, jez bylo pfeo ciivili pfeslo, vraci se nejspis pod jevistem nebo nejakou jinou, nam neznamou cestou zase na aruhou stranu, by mohlo pfejiti poznovu a tak udrzeti divaky v illusi, ze vidi celou armadu. Pfedevsim zajima nas nyni pohled nejen na vojsko, nybrz i na ruzne pfipravy. Zde vojensti tesafi kaceji stromy, by nadelali zasek, onde pionefi stavi mustek pfes pfikop. Na levo v popfedi vi¬ dime upravovati obvaziste, kdezto generalita kaz¬ dou chvili upoutava pozornost: slovem, pfed na¬ sima ocima rozvmuje se kalejdoskopicky obraz nevylicitelneho ruchu, jaky poskytuje die pfesne vytknuteho planu v bitevni sik postupujici armada. Slysime vifeni bubnu, rozplamehujici hudebni pochody, usecna komanda a hned zase naslouchame hovoru ve skupeni vojvTudcii, ktefi zdaji se byti vitezstvim uplne jisti a udeluji chladnokrevne ])fimefene rozkazy. Tusime, ze hlavni sila armady rozvinuje se v bitevni Sik na pravo na valech, kam oko nase nedohl£d4.

161

A skutecne take za nedlouho vidime, kterak jedno oddeleni vojska po druhem obsazuje i nejkrajnejsi vybezck valii, kam zcela dobfe vidime — jak vyjizdeji tarn i dela a vubec konaji se pfi¬ pravy ku obrane valu, kdezto jizda zaujima v po¬ pfedi pod valy vyhodna stanoviska, kde jest chranena pfed palbou z pozadi, ale zaroven pfipravena k litoku, jakmile by se nepfitel pfiblizil. V torn — prave kdyz byl zrak nas zakrouzil po krajine — pozorujeme v dali na obzoru cosi jako podlouhle tmave skvrny. Ani generalitc skvrny ty neusly. Chvili je bedlive pozoruje; po te slysime ja¬ kysi rozkaz. Nerozumime, ale ihned chapeme. Prapor granatnikii, tahnoucich prave ]ifes je¬ viste, zahyba na rozkaz ten v oblouku napolo na¬ zpet, v pravde vsak tahne smerem ku dvorci na levo, kde rozvinuje se v bitevni sik. Za granatnikv vidfnio postupovati pecbotu, myslivce a posleze vi¬ dime tarn vvifzdeti i dela. V nekolika minutach jest dvorec obsazen -deia rozestavena n k palb? pfinravena . . . A pfece zas a zas tarn tdhne nove voisko a. vyif?clejf novd dela, kdezto jizda, jak se zd4, bvla zaujala kryta postaveni za stromy a kefi za dvor¬ cem. Nevidime ii, ale slySfmc dusot a frkani konf. Pomalu rozvinuje se po leve stranS vojsko v hite.vnf sik. ze zda se nam iako by se sik ten t.ihl tiva, v iake jest vse aranzovano! Tak znamenite pusobi v mistech tech perspek¬ tiva. v iake iest vse aranzovano! Zatim bylv se temne podlouhle body na ob¬ zoru slily zdanlive v temne pohyblive hmoty, ktere

162

se pomalu souraji do popfedi, vlastne sestupuji te¬ prve po mirnych svazich vrsin do roviny. Nekolik vtefin panuje bezprostfedne pfed nami klid. N£hle slehl v dali skoro nedohledne zluty blesk a hned na to zahoukla s nejzazsiho navrSi temni, rana z deia: nepfitel byl demaskoval prvni svou baterii... Na ranu tu zahoukla jina rana z deia nade dvorcem a hned po te tfeti na valech, nacez padd rana za ranou: kanonada iest zahajena... Podlouhie blesky slehaii z leve i prave strany a zdali pfimo pfed nami. Deia hali se v beiavy kouf — puda duni a chveje se i pod nasima nohama .. . Za hukotu del slysime hudbu, hrajici rozplamennjici pochod. Jedno oddeleni vojska za. dru¬ hym postupuje ode dvorce smerem do pozadi, od¬ kud nepfitel, ienz byl zatim sestouoil s vr§in, ve velkem pulkole postupuje do popfedi. Ndhle vojsko, sefadene v pevne Siky, zde i tarn stanulo a zahajena, jak bylo za onech dob ve zvyku, pravidelna palba fadova z obou stran. Prvni fadyT kleci, druhe pali pfes iejich hla¬ vy, kdezto tfeti fada stoji, majic k noze zbran — a jenom kdyz soudruh v popfedi bud padne nebo ranen opousti sik, postupuje vojin z posledni rady na jeho misto . . . Divame se na neobvykiy obraz jen nekolik vtefin a jiz pozorujeme take nasledky zahdjene palby. Zde vidime voiina, opirajiciho se o svou puSku. jak vravora do popfedi jinde klesA jeden na kolena, jiny tvafi k zemi . . .

163

V nekolika dalsich vtefinach rozvinuje se pfed nami na levo v popfedi i desny obraz na obvazi§ti. Vidime granatnika, vrativsiho se z bitevniho siku, s krvacejici rukou — zde pfinaseji infanteristu na nositkach — tamo zase myslivec vede myslivce.. . Vidime krev, skutecnou krev, finouci se z ran — vidime lekafe, poskytujici ranenym pomoci. . . A vse to za rachotu praskave, pravidelne palby a duniveho houkani del. Vsak dfive nezli jsme se byli po bojisti na¬ lezite porozhledli, pozorujeme, ze nepfitel znenahla postupuje. Kolony vojska pfed nim fidnou — jednotlivci couvaji a hned na to, jako na povel, v ne¬ pofadku couvaji, vlastne prchaji cele kolony... Nepfitel pali za prchajicimi s dvojnasobnou prudkosti a teprve po chvili postupuji pomalu jednotlive kolony, by prchajici, z nichz jedno odde¬ leni za druhym mizi za dvorcem, od kterehoz byla i deia jiz zmizela, stihaly. Bojiste v stfedu jeviste opanoval nepfitel uplne; nebof s vrsin byly zatim sestoupily nove kolony —- pfesila zda se byti na strane nepfdtelske. A jiz. jiz postupuii iednotliva oddeleni nepfatelska smerem do popfedi. . . VSak co to? Nahle zaznei tAhly zvuk polnice a hned na to temny dusot koni. Jizda byla dostala rozkaz k utoku. Objela valy a s nevylicitelnym lomozem a tfeskem vali se do pozadi. Zmatek mezi nepfatelskymi kolonami zda se byti bezpfikladny. Po nekolik vtefin se zda, jako bychom videii v dali velka mraveniste, v nichz mravenci v smrtelne uzkosti sem tarn pobihaji - vsak

1C4

hned na to pozorujeme, ze byly jednotlive oddily utvofily ctverce a ocekavaji jizdu chladnokrevne. Jizda, tvofic nepravidelny trojhran, byla za¬ tim dojela asi na sto kroku, kdyz nahle zaznelo rychle za sebou nekolik hromadnych vystfelu. V nejvetsim nepofadku vidime jizdu obraceli se nazpet a prchati — utok byl odrazen. .. Vsak dfive nezli muzeme pfehlednouti misto utoku, pouta pozornost nasi vzdalenejsi pozadi, od kud vali se kolona za kolonou . . . Soucasne pali se s valu vzdy prudceji a ne¬ pfitel obraci se nyni skoro vyhradne proti nam. Nekolik vtefin zda se byti vse skoro beze zmeny: deia houkaji, hromadne vystf ely duni. . . V torn pozorujeme, ze sficuji se jednotlive kusy zdiva valu — patrne pali se nyni z nepfatelskych del pfimo na valy . . . Dve, tfi minuty trva nejprudci palba z del cast valu jest pobofena - a z dali vali se vzdy blize nepfitel s obvyklymi tehda nastroji ku zteceni hradeb ... Oko nase vskutku nevi, kde spocinouti, zda na valech, kde panuje horecna cinnost, nebo pfed valy, k nimz hrne se v davech nepfitel, nebo v nej bliz^im popfedi, kde jevi se oku nejdesnej^i obraz:

obvaziste. Hluk a lomoz jest vzdy vetsi, zacaste skoro ohluSujici — a za nedlouho zene nepfitel s divokym rykem na valy, z cisti iiz rozstfilene. . . Boj zufi po nekolik minut s bezpfikladnou di vokosti. Obraz, jejz poskytuje jeviste, vzdoruje veSkerym pokusum vypsati ho - V torn pozorujeme, ze byly valy zteeeny...

165

Jeste chvili nevylicitelny chaos a — pfedsta\ eni konci... Palba na povel umlka, a po prave i leve stra¬ ne nasi a hlavne za nami duni potlesk, jakeho jsme posud nikdy nebyli svedky. ^ A rozhledneme-li se kolem sebe a za sebe, vidime hlavu vedle hlavy — obrovske mnozstvi divaku davajicich vsemoznym zpusobem uspokojeni sve na jevo - - — — Koncime... Trvame, ze ctenaf pfi cteni prosteho, spise jen v hlavnich rysech nez podrobne provedeneho lieeni naseho casto zavrtei neduvefive hlavou. A pfece zakldda se vypravovani nase na pravde. ^Nutno si jen pfimysliti, ze jeviste nebylo je¬ vistem obycejnym - ze mefilo do sifky nekolik set kroku a do hloubky pfes ctvrt hodiny ^esty a lu'efime. ze asi takovym, jak jsme byli prave naznacili, bylo neobvykle divadlo, jez rytif Steinsberg na sklonku XVITI. stoleti pfipravil Prazanum pod sirym nebem pfed Novou branou, kde znazornena realisticky bitva, stfileno z del a zteeenv i stare, osameie lezici valy mestske.

l^Rp;D PRVNIM CESKYM PREDSTAVENlM R. 1812.

(Psano 1893; poprv6 tilt no 1893 a 1894.)

Prvopocatky samostatneho rozvoje divadla ce¬ skeho, jak jevi se jednak v starych pamatkach literarmcii a primitivnich lirach lidu, jednak v ruz¬ nych o torn zpravacn souvekych i pozdejsich, utlumeny takorka v zarodcich mocnynn, vzajemne se kfizujicimi vhvy ciziny. Cizactvim prosakle velmozstvo ceske, druhdy faktor v narode nejmocnejsi, zanaselo k nam po staleti nejen mravy a zvyky, nybrz i vsechen mozny druh umeni i pseudoumeni. Jako^ kultura ceska vubec, tak i ceske umeni v nejsirsim slova smyslu takorka od praveku zapasily a podnes zapasi s necetnymi vhvy ciziny, ktere snad v zadnem jmem kuhurnim narode nenalezaly tak kypre a vnimave pudy jako prave u nas. Samostatna kultura ceska i umeni ceske nescetnekrate vice mene hluboce poklesly, ba mnohdy docasne skoro uplne pocilehly. v^Cizi nazory, cizi mrav a vkus atd. opanovaly nejsirsi vrstvy tak casto a zaroven tak povazlive, ze stalo se skoro jen zazrakem, ze cely narod ui davno v cizactvi neutonul uplne.

170

Veskere umeni ceske, siarsi i novejSi, ba nej¬ novejsi, nese kruteho zapasu toho stopy nevyhla¬ ditelne. Kulturni a umelecky rozvoj u nas byl vubec co nejnepfirozenejsi. I v dobe, kdy zil a pusobil nejvetsi paedagog sveta, Komensky, ba az po dnesni den, kdy pfirozena a tudiz jedine opravnena nauka stala se v theorii alfou a omegou paedagogie, vy¬ chovani v praxi a tudiz i rozvoj kultury a umeni braly se v Cechach cestami nejkhkatejsimi, namnoze nejnepfirozenejsimi. Cizactvim velmozuv nakazeno zamozne mestanstv o a timto zase sirsi vrstvy, ba sam lid. A jedine tim Ize take vysvetliti nepfirozenost, ktera v zadnem narode evropskem nebujela v te mife, jako u nas — tu obrovskou galerii, kterou nas oblazila a zaplavila cizina tak casto na ukor vlastniho umeni ceskeho, jehoz dejiny jsou takofka nepfetrzitym fetezem smutnych a ponizujicich nasledku teto nepfirozenosti. A to ve vsech odrudach umeni vubec a v umeni divadelnim zvlasf. Zvracenost a zvrhlost ve vsech smerech! Prvni harlekyn uvitan, jak vime, v Cechach s tymze nadsenim jako prvni hansvuft. A vse, co nasledovalo, byl vlastne pouhy turnaj ruznych odrud ciziho umeni a pseudoumeni na urodne ceske pude za ceske penize a namnoze ku skode samostatne kultury ceske. S vitezoslavou vtahlo italske umeni hudebni do Cech jiz za dob cisafe Rudolfa II., a pestova¬ no s horecnosti skoro po dve stoleti. Vsechna divadla, jez pozdeji v Praze vznikla, venovana skoro vesmes musam ciziny.

171

Kdyz nekdejsi puikiabi cesky, hrabe NostiC) pfed sto a nekolika lety vystavel divadlo vyslovne pro umeni nemecke, veleben jako \ elkodusii> mecenas umeni. A pfece nebyl, prave tak jako skoro veskera tehdejsi slechta ceska, nezli obrovskym balvanem, jenz se svalii v cestu ceskemu umeni divadclm mu, at jiz v jazyku nemeckem nebo ceskem pestovanemu. Divadlo Nosticovo, pozdeji stavovske ^nynejsi nemecke), nebylo skutkem velkodusnosii a obetavosti muze, majiciho smysl a porozumeni pro kul¬ turni potfeby naroda, v jehoz stfedu zil, nybrz plociem marnive choutky bonateho umeleckeho amatera. Jinak by se byl tento Nostic tak zahy divacllem nepfesytil a nebyl by jiz po nekolika letech, ktera pry mu misto kyzenych pfijemnosti a slasti pfipravila jen pouha zklamani, mrzutosti a strasti, usiloval o opetne zpenezeni ustavu, venovane ho puvodne ,,obetave" vseobecnosti, a nebyl ho nabizel ku prodeji. Jiz samo misto, kde divadlo stoji, vrha na intence puvodce sveho nadmiru jasne a charakteri sticke svetlo. Kdyz se totiz rozhodnul, ze vystavi vlastnim nakladem nove divadlo, soudilo se vseobecne, ze zvoli k tomu vyhodne nejake misto, nejspise ne¬ ktery svuj palac, nebo ze zakoupi nejakou budov u s prostornou zahradou. Ale nestalo se tak. Velmozny purkrabi rozhodnul se pro misto v one dobe nejnepfihodnejsi. A pfese vsecky oprav-

nene protesty vlivem svym uminenosl svou prosadil. V tu dobu totiz, kdy nebylo v Praze nez je¬ dineho mostu Karlova, kdy nebylo nynejsiho Pfikopu a Ferdinandovy tfidy, byl hlavni komunikacni proud mezi Novym a Starym mestem praz¬ skym ulici Havifskou a Rytifskou k Staromestskemu namesti a naopak. A zde take bylo tehdejsi promenadni korso prazske. Nostic vsak toho nedbal. Nevystavil divadlo tak, aby nepfekazelo \ oln6 pasazi; nybrz v^ystavil je pfimo do cesty. Nedbal, ze mohlo byti o neco malo posunuto nazad smerem ku Prasne brane, cimz by nebylo aspoh pasazi z pfedu pfekazelo. Postavil je tak, ze zastinilo na severovychod i starobylou budovu Karolina, ze zarazelo volnou pasaz v popfedi a zastavelo jedno z nejvelikolepejsich namesti, kterym se dnes — bez divadla toho — - Praha v stfedu svem honositi mohla. Jediny znalecky pohled na divadlo to cloveka pouci, ze stoji na miste — pro divadlo same sice vyhodnem, ale pro okoli nejnepfihodnejsim. Asi tak, jako kdyby nekclo za nasich dob vystavel v po¬ dobnych rozmerech divadlo na dolejsim konci Vaclavskeho namesti v ten zpusob, aby trcelo popfedim svym hluboko do nynejsi pasaze Ovocne ulice, Pfikopu a Mustku. A prave takovy neb aspoh podobny a ,,mistrov¬ sky" kousek provedl uslechtily hrabe Nostic stavbou sveho divadla, ktere podnes, kdyz uz se byly hlavni komunikacni proudy davno jinam obratily, trci na nejnepfihodnejsim miste, jako velkolepy pa-

173

matnik uminenosti, po pfipade neproziravosti a bezohlednosti ceskeho velmoze, bez ceskeho srdce a beze smyslu pro ceske umeni, kteryz po pfikladu jinych sobe podobnych z pfebytku daru pozemskych z pouhe bravury venoval take nejakou, ovsem dosti znacnou cast na stavbu instituce, ktera mela dovrsiti ukol nejulilavnejsicli nepfatel zivlu ceskeho a pestovanim umeni ciziho, ceske umeni z kofene vymytiti. \ secky ty frase o mezinarodnosti a svetovosti umeni, vsechna ta ujistovani, kterak pry velkomyslny velmoz mel na zfeteli jen a jen prave umeni v nejuslechtilejsim slova smyslu, kterak pry chtel ,,svym krajanum'*, ovsem jen nemeckym — uka¬ zati prave umeni, a buditi v nich smysl pro nej¬ vyssi cile lidskeho snazeni —■ vse to a podobne nas nemate. Umeni, ktere nema kofenu svych v samem narode, ktere nevypucelo a nevzkvetlo z nejvlastnejsi bytosti narodni volne a pfirozene, neni nez umenim pasofitnim, odvarem cizich kultur a bez kulturni ceny pro sam narod. Narod nabyva tim jen pouheho lesku pseudovzdelanosti, meniveho a pomijejiciho, jako vsech¬ ny mody vubec, bez samostatnosti, bez razovitosti, a bez hloubky citove i myslenkove. Nebof kdyby sobe kterykoli narod osvojil kulturu a umeni ceieho sveta, bez kultury sve vlastni a bez vlastniho umeni jest a zustane ubohym pasofitnikem. A k tomu pracovano v nekdejsim divadle No sticove, pozdeji stavovskem, od jeho prvopocatku. Umeni cizimu a cizim umelcum otevfeno dokofdn. J. Arbes. Sebrane spisy. XXXIl.1

12

171

Umeni domacimu, nechf uz v jazyku nemec¬ kem nebo ceskem peotovanemu, skytalo utulek tak skromhoucky a zpravidla vzdy jen z pouhe milosti, ba utrpnosii, takze bylo a zustalo instituci k pe¬ stovani nejen exotickych kvetin, ale i exotickeno bejli, ktere mivalo pfecasto pfevaliu. Sprava a vedem divadla toho svefovana cizakum, nemajicim o kulturnxh potfebach narocla am poneti. Cizaci svolavam ze vsech koncin sveta, by se v nem produkovali cizim svym umenim. Umeni a umelci domaci, Cesi nebo Nemci, nuceni pak putovati do cizmy, nebo chteli-li ve sve vlasti nadani sve osvedciti, dozebravati se milosti u zivlu, nemajicich mnohdy pro umeni domaci ani smyslu. Cizim talentum i pseudotalentum otevfeno bylo divadlo dokofan, domacim vsak pootvirano jen ob¬ cas z milosti velmozuv, ktefi je pozdeji dedicum zakladatelovym odkoupili, a od vyrudlych tradic neustoupili. Ze umeni domaci a pfedevsim ceske pfese vsechno toto usili ceskemu zivlu nepfiznivych stavfi ceskych v zaplave cizactva nezaniklo uplne, dekuje jen pfirozene sve expansivnosti. . .

Jak znamo, zahajeny obcubiie ceske hry v di¬ vadle Nosticove roku 1785 za feditelstvi rodiieho Prazana Bully. Sehrano tarn vsak jen nekolik her, nacez dalsi pofadani ceskych pfedstaveni r. 1786 zastaveno.

i7;>

Kym, nevime; ale bezpochyby samym vlastnikem divadla, hrabetem Nosticem. Zakaz ten mel v zapeti zfizeni jinych divadel utrakvistickych, a sice vlasteneckeho divadla ne L) ?"w »Boudy'" na nekdejsim Kohskem trhu, ny¬ nejsim \ aclavskem namesti, pak divadla v Rosen¬ thale za nekdejsi Poficskou branou a posleze, kdyz „Bouda" zrusena, v nekdejsim Hybernskem kla¬ stefe. Divadla ta hlavne svymi ceskymi pfedstave nimi konkurovala s nemeckym divadlem Nosticovym tak stastne, ze posleze rozhodnuto pofadati i v tomto ceske hry aspoh obcasne. Za feditele Nosticova divadla Quardesoniho byly ceske hry v divadle torn znacnym pramenem pfijmu. Roku 1803 odkoupili stavove dedicum Nosticovym divadlo Nosticovo. ^ Cisafske schvaleni prodeje a pfevzeti jeho ve spravu stavovskou doslo do Prahy dne 23. pro since 1803 a obsahovalo podminku, ze jsou stavove povinni vedle velkeho divadla ne¬ meckeho post arati se take o zfizeni mensiho utrakvistickeho divadla, v nemz by se provozovaly kusy ceske i nemecke hry se zpevy. Slechticti mecenasi umeni vyvlekli se z podminky dosti lacino. Uvalilif skoro cele bfime jeji na bedra feditele Quardesoniho, ktery se uvolil nebo jinymi slovy: byl jako divadelni podnikatel donucen postarati se o provedeni. Se stavbou noveho mensiho divadla utrakvi¬ stickeho na vhodnem nejakem miste slavni sta¬ vove cesti hlav svych si nelamali a patrne take

lamati nechteii.

I7r>

Pojalif slovo „zfizeiii' \ uzsim, ba nejuzsim smyslu - - ze totiz se maji jakkolivek vubec po¬ starati o nejake to divadelko, af uz jakekoli a kdekoli — tfeba na miste pro ceske obecenstvo sebe nepfihodnejsim a vubec sebe nepohodlnejsi a t. d. A takove — ovsem ve vsem vsudy neprakticke divadelko vlastne uz meli v refektari nekdejsiho dominikanskeho klastera Marie Magdaleny na Male Strane (v tak zvanem Rajmanove domej, v nemz feditel, pachtyf Zehrer od podzimku 1803 -- (gubernialni povoleni k tomu jest datovano dne 10. li¬ stopadu 1803) na cizi, pouze najatou divadelni kpncesi hral a mel dovoleni hrati v nem az do veli¬ konoc r. 1804. Zdanlive spletita tato zalezitost da se vsak snadno rozmotati, poohledneme-li se trochu v minulosti. .,fj l Po vypuzeni ceskych her z nekdejsiho Nosti¬ cova divadla a po rozpusteni tak zvane ,,druhe Bondinske spolecnosti'* za rezisera neboli quasifeditele Bully r. 1785 1786 vymohli si nektefi clenove spolecnosti te, zejmena Hopfler, Antong, Sevve a Zappe koncessi ku zfizeni a vedeni jeste jednoho utrakvistickeho divadla v Praze, a vysta¬ veli ,,vlastenecke divadlo'*, ,,Bouda" zvane, na ne¬ kdejsim Kohskem trhu, nyni Viclavskem ndmesti. Po zruseni ,,Boucly", kdyz Antong a bezpo¬ chyby i Hopfler zmizeli z Prahy, zfidili druzi dva vlastnici koncese divadelni, Zappe a Sewe, divadlo v nekdejsim klastefe u Hybernu, kde hrano za ruznych feclhelu, kterymz byla koncese pronajimana, az do roku 1802, kdy nekdejsi vlastnik kla¬ stera Hybernskeho, hrabe Sveerts-Spork, zemfel,

177

budova ta prodana a divadlo utrakvisticke zustalo bez pfistfesi. Z puvodnich ctyf vlastniku koncese k takove mu divadlu byl na zive jen stary Zappe, ktery byl ziv z najmu, jejz mu platili feditelove-pach tyfi, ktefi na jeho koncesi hrali druhdy u Hy bernu a pozdeji Zehrer, ktery si byl najal mist¬ nosti v Rajmanove dome. Zappe nabidnul stavum, ze jim pfenecha koncesi za rocni pachtovne 600 zl., uhrazeni dluhu 1289 zl., Ipiciho na divadle u Hybernu a 300 zl. zalohy. a bude-li mimo to jako herec bez gaze en gazovan k di\'adlu stavov^skemu. Stavove vstoupili ve vyjednavani; nebof zaha jenim her v Rajmanove dome bylo Ize ziskati ne¬ jen koncesi, t. j. zbaviti se konkurence, nybrz i di vadlo, a konecne na podminky Zappeovy pfistou pili. Pfevzeti druheho tohoto divadla se str my st \\u ceskych schvaleno dvornim dekretem ze dne 4. bfez na 1805 s podminkou, ze ,,nesmi tim divadelnimu fondu vzniknouti zadna nova vydan', ze tim ne bude divadelni spolecnost starormst^ka poskozena, a ze bude obecenstvo fa dne obsluho vdn o." V brzku po te zahajeny v divadle nnlostran skem hry s utrakvistickym repertoirem za rezic ko mika Svobody a po nejaky cas v nich pokra^o v&no. Zatim vsak velkodu^ni stavove cesti, vlastne tak zvan£ dozorci komise divadelni provedla, po eem od nabyti divadla Nosticova nejvfeleji touzila. Zakazalaf jiz dne 30. prosince 1804 Quar-

178

desonimu provadeni ceskych her v di¬ vadle stavovskem vubec. Dozorci komise ta skladala se die prvnich di¬ vadelnich almanachu z r. 1807 a 1809 z techto clenu: Pfedseda: Frant. hrabe K o 1 o v r a t - L i e bs t e i n s k y. Pfisedici: Jan hrabe Pachta, Frant. hrabe Sternberk, Vaclav hrabe S t a m p ach, J osef svob. pan z Betfeldu, magistratni rada Josef K i r p a 1. Ylastniky lozi rodinnych byli: Vilem kni^e Auersperg, Filip hrabe S w e e r t s - S p o r k, Kristian hrabe Clam-Gall as, Filip hrabe K i ns k y, Jos. hrabe z V r t b y a Emanuel hrabe W a 1 ds t e in. Kdo z uvedenych clenu divadelni komise byl \ lastnim puvodcem famosniho zakazu a jeste famosnejsiho ,,oduvodneni" jeho, nedovedeme udati. Nicmene nesmime se tim dat myliti. Odpovednost za uslechtily tento skutek slechticke komise divadelni, jakoz i za vsechno dalsi podobne nemene uslechtile chovani te techto clenu slechty ceske k ceskemu lidu, jeho jazyku a kul¬ tufe pada na celou komisi, byf i snad ten neb onen jeji clen pozdeji nejak ,,milostiveji" se byl rozmyslil a ceskym pfedstavenim snad i dokonce pfal. Y dobe zakazu a. dalsiho vzpirani se ceskym pfedstavenim vychazely uslechtile tyto skutky z vStsiny divadelni komise. Minorita, byla li vubec jaka, proti nim, aspoh pokud vime, neprotestovala a proto zustane navzdy spolu odpovednou.

179

Vime sice, ze mnohy ze souvekych epigomi mnoheho jednotlivce komise te ochotne by vyjmul a snazil se jcj snad i ospravedlniti. Nam ukol ten nepfislusi. Pfestavamef na pouhem konstatovani fakta a kdykoli v dalsim bude nam jednati o podobnych skutc'ch, vzdy mmime si take pfimysliti vsechny osobnosti, ktere pfi torn spolupusobily. Nechf mluvi pouhy fakt! Obcasne odpoledni hry ceske v divadle sta¬ vovskem zakazany z pfimo neohrabane vylhaneho duvodu, ze pry by mohly byti loze pouzitim jich v odpolednich pfedstavenich — znecisteny! — Jako by nebyly mohly byti pfed nemeckym pfedstavenim zase — ocisteny! Nezdrzujme se vsak pfi omluvnem pseudoduvodu slavneho zemskeho presidia, za ktery by se byl i tehda zajiste i nejnevzdelanejsi prosfacek v hlubinach duse zastydel! Cesky lid v Praze mel v nahradu divadelko v Rajmanove dome na Male Strane, tedy pro Stare i Nove Mesto, zvlaste pro Podskali a Vysehrad na miste nejnepfihodnejsim a mu¬ sil byti i spokojen. Reditel Quardasoni vsak si pozdeji pfece jen zase na stavech ceskych vymohl dovoleni ku pro¬ vozovani ceskych her odpolednich v divadle sta¬ vovskem se spolecnosti malostranskou; ale nespravoval obe tato divadla dlouho. Zemfelf v cervnu 1806 ve Vidni, kde meskal prave v zalezitostech divadelnich a fizeni obou di¬ vadel svefeno dosavadnimu rcziserovi K. Liebi-

chovi.

uo Novemu fediteli, jenz v srpnu 1806 nastoupil, ihned zase provozovani ceskych odpo¬ lednich her v divadle stavovskem obm e z e n o, a sice „z ruznych ohledu na mravnost a pravou naboznost", a dovolena mu jen nektera ceska pfedstaveni vecerni misto nemeckych, cimz ovsem v ohledu kasovnim valne neziskal. Utrakvisticke divadlo malostranske vsak se nev yplacelo. Liebich pocital si rocne 1000 zl. skody. Z te pficiny zadal v unoru 1807 pfimefene oduvodnenou zadost ke dvoru, by smel malostran¬ ske divadlo ochotnicke pfelozili na Stare nebo Nove

Mesto.

Zadosti jeho vsak nevyhoveno. V bfeznu 1808 podal Liebich stavovske diva¬ delni komisi znovu zadost za povoleni ce¬ skych pfedstaveni v divadle stavov¬ skem, dokladaje, ze zakazem ceskych odpoled¬ nich her utrpel v necelych dvou letech ztratu 13.000 zl. Nicmene vybor stavovsky zadosti nevyhovel a netajil se take svymi duvody. Stavove pfevzali pry divadlo Nosticovo hlavne z te pficiny, aby zfizeno bylo dobre nemecke divadlo, a libovuli najemce nesmi pry byti pfe¬ nechano, chce-li pofadati nemecke nebo eeske hry, ponevadz pry abonenti divadla ndlezeji vzdeianym tfidam a pro nedostatek dobrych £eskych her nalezli pry by v torn maleho pozitku, kdyby jim musili byti casteji pfitomni. Liebichovi dovoleno jen pofadati v nedeii a ve svatek ceskci pfedstaveni v divadle — malostranskem.

181

Marne v§ak vsechno risili. Ceskym, ba ani nemeckym hram na Male Strane hmotne se nedafilo, a Liebich, neveda si v ohledu torn rady, konecne utrakvistickou spo¬ lecnost malostranskou, ovsem po svoleni slavnych stavii ceskych, proste roku 1809 roz pustil. Na pofadani obcasnych ceskych pfedstaveni v divadle stavovskem nebylo Ize od te doby ani mysliti z te proste pficiny, ze herci a herecky di¬ vadla stavovskeho byli skoro veskrze sami Nemci, neboli jinymi slovy: herecke umeni ceske podfato a zbyla jen nadeje na — dilletantni. ,,Velkodusni" stavove pranic toho nedbali, ze tim byla porusena jedna z hlavnich podminek, za kterych byl prodej Nosticova divadla cisafem roku 1803 schvalen. Prave tak, jako se byli jiz r. 1803 lacino vy¬ vlekli z podminky zfiditi vedle divadla staromestskeho take jeste divadlo utrakvisticke, dovedli i ro ku 1806 nepohodlnou a patrne i nenavidenou pod minku, kterou jim byl cisaf polozil, vyliciti jako naprosto nemoznou k dodrzeni, a 1 i m b y 1 d o b r y, t i c h y, t r p e 1 i v y lid c e s k y o d b v t. . .

Nez i fizeni divadla nemeckeho nesmime si v te dobe pfedstavovati die tendencnich povsechnych uvah nemeckych, ktere prohlasuji feditelovdni Liebichovo vubec za ,,zlatou dobu" nemecke¬ ho umeni divadelniho v Praze.

182

Liebich jako pravy umelec mei i jako fe¬ ditel snahy vice mene ryze umeiecke a ueinil pro nemecke umeni v Praze sec vubec byl. Nicmene jako divadelni podnikatel byl zaroven obchodnikem, kteremu byla plna kasa ko¬ necne pfece jen alfou a omegou vseho. Pfimo knizeci zivot, jaky vedl, obklopen cetnou druzinou umeicu, umeleckych diletantu, ze¬ jmena z kruhu slechtickych i zamozne bourgeoise a ruznych pasofitnich bonviantu, ktefi se jako ,,iimeiecti enthusiaste" pfizivovali, pohlcoval obrov¬ ske sumy, ponevadz feditel, sam bonviant par excellence snazil se ve vsem se vyrovnati nejbohatsim kavalirum. Minulost jeho, nezli zavital do Prahy, byla vice nezli neutesenou. Narozen dne 5. srpna 1773 v Mohuci jako syn ,,substituta kurfirstskeho tanecniho mistra", zamiloval si jiz jako hoch divadlo. ^ Opustil studie, stal se komediantem a jiz jako devatenactilety mladik hral nejen ulohy milovnicke, nybrz i hrdinne a charakterni. Po nekolik roku pusobil v oboru torn pfi dvor¬ nim divadle knizete biskupa pasovskeho za bidnou mzdu ctyf set zlatych rocne. Kdyz vsak knize biskup, kteryz byl vlastne pficinou, ze mlady Liebich proti vuli otce sveho hercem se stal, roku 1794 zemfel, a herectvo dvorniho jeho divadla rozpusteno, nezbylo Liebichovi, nezli hledati stesti sve jinde. Biogr^fove jeho lici zivot ten barvami nejeer-

nej^imi.

183

Seznamilf se s kocujicim zivotem komediantskym ve vsech jeho smutnych, ponizujicich, pokofujicich, ba mnohdy i zoufalych fdsich. Misto reku a jinych zajimavych charakteru hraval v extemporovanych kusech i hansvufta, roznasel po vesnicich divadelni cedule, hladovel, a. zajiste svuj osud i stav zacaste i proklinal. Na bludne pouti svetem nemeckym zavital die nekterych udani r. 1798 — die vlastnich jeho slov vsak iiz r. 1796 opet do Pasova, odkud pry jej jeden kolega, Ondfej Schopf, pfivedl do Prahy. Teprve zde se uchvtil a v brzku neien jako herec. nybrz pozdeji i jako reziser za feditele Quer¬ ela son iho vynikl. Kdyz pak dne 13. cervna 1806 Quardasoni ze¬ mfel, nfenechan stavy ceskymi najem divadla sta¬ vovskeho od 4. srpna 1806 az do velkonoc r. 1813 Liebichovi, kteryz se byl o to uchazel. Neni divu, ze dobromyslny bonviant a vynikajici umeiec. pro ktereho ve velke ieho vlasti nemecke nebylo takofka existencniho mistccka, zamilov^al si Prahu, v ktere byl jeho talent uznan a po zasluze odmehovan. jako 7fidka kterv jiny cizozemec, a v brzku v ni tak zdomacnei, ze rozlouciti se s ni bylo by mu pfislo velmi za tezko. Smyslenim, srd( em i snahami zustal sice Nemcem a ve spolecnosti nemeckych umeicu ponemcile ceske slechtv a takove tez za mozne jsi bour¬ geoisie nebylo take jinak ani mozne. Nicmene, iak ze zprav, jez na nas ofesly, vy¬ svita, choval se i k ceske narodnosti vzdv a ve vsem netoliko korrektne, nvbrz u pfirovnani k mnohym rodilym Prazanum pfimo vzorne.

184

Snaham maleho hloucku vlastencu ceskych, usilujicich o ceske hry, nikdy nepfekazel. Naopak — jako prakticky feditel, jemuz z her tech plynul znacny uzitek, snahy ty pokud vubec mohl (aby se tim totiz o pfizeh slechtickych odpurcu ceskych her nepfipravil) podporoval. Rovnez neni divu, ze tfiatficetilety muz jeho minulosti, ocitnuv se konecne u cile svych snah, snazil se jako bonvivant vynahraditi sobe, co byl pfed lety postradal: pfihybati si die libosti z pine nyni cise zivota a ziti pfes vsechny starosti feditelske pfijemne, vesele a rozkosne. Opakujeme s durazem, ze za prvnich let sve¬ ho feditelstvi ucinil Liebich pro umeni nemecke v Praze sec vubec byl. Pfedevsim pficinil se o ubiti ,,italske opery", ktera se v Praze po tak dlouho na ukor domaciho umeni tesila rozkvetu, a take toho docilil. Opera italska nahrazena ,,operou nemeckou". Mimo to peeoval i jinak o rozkvet nemeckeho herectvi vubec. Nicmene r. 1811, trpe kamenem, jiz vazne ochuravei. V prosinci byl aspoh po nejaky ^as skoro blizek smrti. Souveke zpravy z doby te o fizeni nemecke¬ ho divadla naprosto nezni pfiznive. Vzornym nebo jen pfiblizne vzornym aspofi nebylo, byf i na pf. Oskar Teuber ve svem dile ,,Geschichte des Prager Theaters" snazil se je seb£ benevolentneii, kdyz prdve ne ospravedlniti, tedy aspoh omluviti. Abychom neupadli v podezfeni, ze chceme ja¬ kymkoli zpusobem eru tu snizovati, uchylujeme se pro doklady prdve k Teuberovi, kteryz v ceiem

185

svem dile pod rouskou objektivnosti pfece jen ve vsem nadrzujc zivlu nemeckemu, kdezto zivel ce¬ sky, kde vubec jen muze, ignoruje nebo bezohled¬ ne podcehuje. Repertoir v dobe te nezustal bez vytek. ,,Jako najemce a podnikatel," pravi Teuber, ,,nemohl se Liebich uzavirati vkusu sve doby; zustal duslednym v snaze vyhovovati pfanim vsech, aniz by sebe a svou ryze ume¬ leckou snahu vkusu tomu otrocky podfizoval. Jako jina velka jeviste v Nemecku — m usilo (!) take prazske nyni jako dfive pokla¬ dati Kotzebua za vlastni dusi repertoiru. K nemu druzil se Iff land a po nem slaboucti dramaticti basnici prostfednosti. Na Lessinga, Shakespeara, Gothe a Schillera nikdy nezapominano, a kusy jejich provadeny s pietou; ale repertoir opanovati nemohly — ponevadz tomu nedovolila feditelova — pokladna..." Ze slov tech, jimiz Teuber charakterisuje re¬ pertoir videti, ze nevybirany kusy vesmes hodnoty aspoh pfiblizne umelecke, slovem, ze nebyl reper¬ toir, jakym ma a musi byti, cini-li divadlo naroky na nazev ustavu umeleckeho. Vsak ze slov Teuberovych take vysvita ospravedlfiujici sofistika vsech tech stranickych referentu a historiku, ktefi stuj co stuj chteji glorifikovati skutky, ktere nezasluhuji ani pouhe po¬ chvaly. Slovy, ze musilo se prazske divadlo fiditi podle vzoru jinych divadel, po¬ nevadz divadelni kasa nedovolovala pestovati re¬ pertoir umeiectejsi -- mozno vlastne ospravedlhovati i nejsurovejsi komediantstvi.

180

Nebof pestuji li jina divadla komedii a nedovoluje-li divadelni ^kasa pestovati repertoir ume¬ iectejsi — musi divadlo sklesnouti na pouhe ko¬ mediantstvi. A tim by byl vlastne kazdy komediantsky principal dostatecne omluven i ospravedlnen! V torn vsak zalezi po nasem nahledu r o zd i 1 mezi feditelem u m e 1 c e in a feditelem k omediantem nebo v y d e 1 k a f e m, ze onen ne¬ da se spatnymi vzory cizimi myliti, nenasleduje jich a dovede, vlastne musi dovesti umelecke sna¬ hy sve srovnati s pomery kasovnimi. Nedovede-li toho, t. j. da-li se pomery kasov¬ nimi donutiti k ustupkum umeleckym na prospech vydelkafskeho komediantstvi (coz zajiste dovede kazdy komediantsky principal), pfestava byti feditelem-umeicem a sestupuje vice mene ku kategorii femeslneho impresarstvi pravsedniho druhu. Tak zvana ,,prakticnost' ovsem se takovymto divadelnim feditelum upfiti neda. Avsak ,,prakticnost", af jiz druhu jakehokoli, nema a nemuze miti zadnych vedlejsich intenci krome jedine opravnene a take jedine mozne: byti a zustati umenim pfes vsechny pfekazky. Prave a ryzi umeni nikdy jinym nebylo a take jinym byti nemohlo. A kdykoli se z jakychkoli pfi¬ cin z teto drahy tfeba jen na okamzik poodchylilo, pfestalo ihned byti tim, cim byti meio: pra¬ vym umenim — a pokleslo. Pfes vsechny pfednosti, jimiz se divadelni era Liebichova lisila od mnohych jinych, pfedchazejicich i nasledujicich, meia sve vady. Pfirozenemu rozvoji ceskeho umeni aspoh, at'

18:

jiz v jazyku ceskem nebo nemeckem, nepfispivala v te mife, jak bylo zadoucno. Misto aby bylo divadlo stavovske v prvni fade z r c a d 1 e m umeleckych snah c e s k y c h, te¬ dy puvodnich a od jinych aspoh se lisicich, pra¬ covano k tomu, by bylo, pokud vubec mozno, zicadlem umeni povsechneho, kosmopolitickeho, kte razto snaha, jak znamo, v fizeni divadel prazskych, at nemeckych nebo ceskych, potrvala. Cozkoli stropilo v cizine sensaci, af jiz v ohledu umeleckem opravnenou nebo dryacnickou reklamou rozdmychanou, skoro vsechno pfccivadeno prazskemu obecenstvu. A prave proto, ze jest svet veliky a u vsech vzdelanych narodu vznika rok co rok takovychto sensacmch plolu umel cklych i psc udoumeleckych nepomerne vice nezli v Cechach, jevilo se ceske umeni vzdycky vice mene nepatrnym neb aspoh nedosti sensacnim bylo a zustalo pravou Popelkou. Divadlo stavovske pfes vsechny dithyrambicke chvalofeci mnohych, ktefi je pojimali a po suzovali jednostranne, umeni ceskemu (af jiz ja zykem nemeckym, tim mene pak ceskymi, neslouzilo a take neposlouzilo. Bylo a zustalo stavcm, pestujicim v jazyku nemeckem pfevahou umeni kosmopoliticke. Pro ceske u m e 1 c e, af jiz narodnosti n e mecke nebo ceske, existovala jen v druhe fade nebo docela jen z pouhe milosti. Kdezto plody cizich umeicu, mnohdy ovsem take tfeba jen prostfedni ceny, na divadle ceskem triumfovaly, musili se cesti umeici s plody svymi uchylovati easto do ciziny.

188

Zejmena plati to o umeni hudebnim, pro ktere j)fece bylo odedavna a jest podnes v Cechach dostatecnych sil a jez pfes to vse v divadle stavov¬ skem vzdycky jen v koutku se krcivalo. Podobne bylo take i s vykonnymi silami di\'adla toho. Rekrutovanyf namnoze z ciziny, kdezto cetne vynikajici, mnohdy i fenomenalni sily do¬ maci, af jiz z pficin jakychkoli, uchylovaly se do ciziny. Kratce divadlo stavovske pfirozenemu ukolu: slouziti v prvni fade umeni ceskemu a ponevadz f irma divadla toho byla ostentativne nemeckou: tedy nemeckemu umeni v Cechach vznikiemu, nedostalo; nebof skoro vsechny ty ustupky, jez to¬ muto umeni cineny, nebyly nezli pouhou milosti, za jakychzto pomeru zadnemu umeni dafiti se ne¬ muze. Umeni cizimu byly, jak uz pfipomenuto, bra¬ il y divadla stavovskeho vzdycky otevfeny dokofan. Umeni ceske - a opet s durazem pfipomina¬ me: af nemecke nebo ceske musilo si zpravidla vstup do divadla toho v pravem slova smyslu vybojovati a zfidka kdy v nem triumfovalo podobne jako umeni cizi a jeste fidceji se v nem trvale udrzelo. Prospech z tohoto nepfirozeneho a zvraceneho fizeni divadla stavovskeho ovsem meio obecen¬ stvo, jez divadlo to navstevovalo. Seznamovalof se s nejruznejsimi vynikajicimi nebo sensacnimi plody cizozemskymi a takovymi tez vykonnymi silami a melo z toho take pfimefeny umelecky pozitek. Vsak v kulturne umeleckem ohledu, zejmena se zfetelem k epigonum a vubec ku pfirozenemu

1X\t

rozvoji umeni domaciho byla to bezmerna ztrata kulturni. Pfirozeny rozvoj umeni domaciho nasilne zdrzovan. Umeni to zakrhovalo, az zakrneio tou merou, ze ani Nemci v Cechach, pro ktere pfece bylo divadlo stavovske vystaveno a pro jejichz kulturni potfeby vydrzovano, nemohou se po dnesni den, tedy vice nezli po stoletem usili pochlubiti samostatnou, rdzovitou domaci dramatickou literaturou a takovou tez produkci operni. Cozkoli v ohledu torn vzniklo pozoruhodneho, skoro vsechno bylo nuceno postoupiti pole pro¬ dukci cizacke a zaniklo namnoze v uplnem zapomenuti. Za dob Liebichovych rozdil mezi ceskym a nemeckym^ umenim v Cechach ovsem nebyl jeste tak vyznacnym jako pozdeji nebo docela za na¬ sich dob. Pfevalna vetsina tehdejsich umeicu ceske na¬ rodnosti slouzila umeni nemeckemu: psala nemecke kusy a komponovala nemecke opery, hrala nebo zpivala jao nemecku, aniz by ji bylo napadlo, ze kona neco nepfirozeneho. Intelligence ceska, zejmena v Praze a cetnych jinych vetSich mestech v Cechach, byla ponemcena^a vyznala se daleko lepe v jazyku nemeckem nezli eeskem. Dusevni potfeby sve ukajela vubec jen jazy¬ kem nemeckym. Ceska literatura a vubec specificke umeni ce¬ ske ^neexistovalo a kdezkoli se objevilo, nebyly to nezli oSumeie primitivni pokusy... ^ Neni tudiz divu, ze i nejrozhodnejsi Cesi, ze¬ jmena hudebnici, komponovali nemecke opery. J. Arbes, Sebrane' spisy. XXXII.

13

190

Jeden z techto pfipadu, a to bez odporu nejcharaktcristictejsi, kterym se prave uvedena uvaha nase nade vsi pochybnost opodstathuje, spada do doby, v ktere konany jiz opet pfipravy k prv¬ nimu pfedstaveni v jazyku ceskem. Dne 13. prosince 1811, tedy jen nekolik tydnu pfed prvnim ceskym pfedstavenim, provedena v divadle stavovskem po prve puvodni opera „Serafina" - vyznamu pro ceske umeni pfimo epochalniho, o kterezto udalosti ,,objektivni" Oscar T e u b e r v celem svem obsahlem dile zachoval z a r y t e mlceni. Nemecky text zpevohry te byl die starsiho libretta italskeho „L'amore per Tamore" (Laska za lasku,) upraven profesorem esthetiky Dambekem. Skladatelem nebyl nikdo jinv nezli nejslavnejsi ze zijicich tehda komponistu ceskych, genialni Y. J. Tomasek. Liebichovi jako proziravemu fediteli nalezi zasluha, ze i v tomto ohledu nebyl uzkoprsy a pfihlizel i k tomu aspoh potud, pokud toho byl jako cizozemec schopen. Prvni pokus toho druhu ucinil v brzee po na¬ stoupeni ufadu feditelskeho, kdy provedl puvodni operu ,,Elisene, Princess von Bulgarien" od kapelnika knizete Lobkovicze, Josefa Rosslera, zna¬ meho take pod poitalstcnem jmene ,,Rosetti" —a nelitoval toho. Vyjimaje dve opery: ,,Die Spiegelritter" od Maska a ,,\Tiktor und Heloise" neboli „I)as Hexengericht", nebyla bez mala po cele ctvrtsto¬ leti v Praze zadna puvodni opera od domaciho komponisty provedena, az tato Rdsslerova.

f<)f

Divadlo bylo \ pra\ em slova smyslu pfeplnc no. Od pohostinskych her genialniho Ifflanda nepamatoval nikdo tak cetne navstevy. Novinka byla skvele vypravena. ^Prvaaiho dne, jak se zda, nebyl uspech jeji znacny; nicmene o tfeti reprisi pfijata s vseobec¬ nym nadsenim a v divadle rozhazovana i ku cti komponistove slozena znelka. Uspechem tim podnicen, opakoval Liebich po¬ kusy s operami domacich komponistu jeste neko¬ likrat, az doslo na sklonku r. 1811 na operu Tomaskovu. Jaky vyznam mel a ma Tomasek v hudbe ceske, zejmena ve slohu chramovcm, netfeba snad ani dokladati. Zasluhy jeho v ohledu torn jsou nedocenitelnv, a staci snad pouze podotknouti, ze Tomasek zakoncuje jaksi dlouhou fadu nesmrtelnych mistru klassicke doby hudebni v minuiem stoleti. V dobe, kdy prov edena prvni jeho opera, ne¬ byl Tomasek v Praze jedinym vynikajicim hudeb¬ nikem. Staci snad pfipomenouti Jana Ant. Kozeluha, Divise Webra (feditele konservatofe, pfed rokem zalozene), pak tehoz pfiruciho Frant. Strohbacha, dale^ profesora Bedficha Pixise a Vitaska, mezi kterymiz a celou fadou jinych zaujimal Tomasek jako skladatel misto prvni. Tim zavaznejsi a pfimo epochalnim bylo, d<:dyz odhodlal se ke skkidani oper. Pfirozeno, ze mistr Tomaskova nadani sel i v tomto druhu skladby svou vlastni, naprosto puvodni cestou.

102

Snazilf se, jak cteme ve ,,Kvetech" z r. 1871 c. 30., v prvni opefe sve ,,charaktery jednotlivych osob az do konce duslcdne provesti, pfi instrumentovani vsech raznych effektu se zdrzeti a jen jako dustojny hlasatel umeni se osvedciti." Kratce prvni operni pokus Tomaskuv bylo ryze umeiecke dilo prvniho fadu a zajimavo jest, ze prvni klavirni zkousce byl pfitomen take Karel Maria z Webrii, pozdeji feditel orkestru stavov¬ skeho divadla a jeste pozdeji proslaveny komponista ,,Carostfelce", jenz byl kratce pfed provede¬ nim Tomaskovy opery dne 4. prosince na sve ume¬ lecke ceste s klarinetistou Barmannem po prve do Prahy zavital a po provedeni opery te dne 21. pro¬ since s neobycejnym uspechem v sale ,,v laznich" po prve konccrtoval. Die vseho byl V^eber take pfitomen premiefc Tomaskove, ackoli o torn nemame zadnych do¬ kladu a byl tudiz i svedkem rozhodneho uspechu puvodni opery domaciho komponisty, ktery ji osobne fidil a po druhem jednani, jakoz i po ukonceni opery bouflive byl vyvolan. Ctenaf sam zajiste nezazli, kdyz zde k doliceni povsechneho naseho usudku o pestovrani do¬ maciho umeni vyminecne pfedbeimeme nekolika slovy chronologicky pofadek udalosti. Povrzbuzen uspechem prvni sve opery ,,Serafiny", zacal Tomasek komponovati druhou operu pod titulem ,,01varo" a to s takovym zapalem a s takovou vytrvalosti, ze v sesti tydnech bezmala ji dokoncil. Zbylof do uplneho dokonceni dokomponovati pouze jen jeste pet cisel. Tomasek vSak ani zbytek prace te nedokoneil. Bezpf ikladne nadseni, s jakym byla v stavov-

193

skem divadle pfijata Rossiniho opera „T a n k r e d", vyrazila mu pero z ruky. Tomasek sice ani die slabc jinak opery te talent Rossiniho nepodcehoval; ale nemohl v ni najiti, ceho v ni nebylo: znalost harmonie a kontrapunktu a pfimefene vedeni hlasu. Tomasek vyslovil se, jak v ,,Slavine" cteme, ze hudebni credo Rossiniho bylo by asi toto: Vefim toliko, ze jest veskera hudba jen ku pfijemne zabave. A ponevadz ucho je pojimatelem, jimz hudba v dusi cloveka vnika, nema se skladatel o nic ji¬ neho starati, nez aby pfijemne napevy vynalezl, by uchu die moznosti lahodily. Nebof to jest jedine, nac jsou lide posedli a zac jsem k penezum a ku skive pfisel. Ostatni, jako harmonic, kontrapunkt i s krasovedou a jak to harampati jeste sluje, nestoji za nic a jsou jen ku zkaze. Nejsou beztoho nicim jinym, nez pfizrakem, jenz se v kotrbe beztalentovanych lidi vylihl. Nedokazal li jsem ve svem ,,Stabat Mater" do¬ statecne, ze mozna, aniz by clovek kontrapunkt studoval, fugy psati?! Mam za to, ze skladatel, jakmile si jako mistr platnosti dodal, zadnych pravidel dbati nemusi; nebof on jest pravidlem pro vsechny, ktefi od du¬ cha casu ziskati chteji." Tomasek pokladal die toho Rossiniho (ovsem jen die tehoz opery ,,Tankred") za nadaneho a vseobecne uznavaneho skladatele, nedbajxiho zad nych nebo skoro zadnych pravidel hudebnich, tedy za skladatele-naturalistu (ovsem ve smyslu, jaky slovo ,,natiiralista" druhdy mivalo a nikoli, jake zacina miti asi tak od dvou decenii nvni, kdv

194

vy rozumi va se jim stoupenec realismu a podobne) a nikoli za skladatele-umeice. Pokud mei pravTdu ci nic, nechceme zkoumati a pfedavame na zaznamenani pouheho fakta, ze nadseni pro prvotinne dilo komponisty-naturalisty odhalo veskerou dalsi chut i odvahu ku dokomponovani skoro jiz dokoncene opery jednomu z nejv etsich ceskych skladatelu-umeicu, jehoz talent a ryzi umeni ani tehda, aniz pozdeji nebrano v nejmensi pochybnost. Jak velka a naprosto nenahraditelna kultiirne-umeiecka skoda tim vzesla opernimu umeni vu¬ bec a ceskemu zvlasf, zajiste kazdy se domysli, kdo podrobi nami uvedena fakta nestrannemu rozboru. \T ,,Lumiru" z r. 1854 c. 29. cteme sice, ze To¬ masek krome ,,Serafiny" slozil take jeste operu ,,Alfons", a v ,,Lumiru" z r. 1861 c. 18., ze v koncertu ,,Ceciticke jednoty" dne 26. dubna 1861 na Zofine provedena byla take ,,scena" z Tomasko¬ vy opery ,,Nevesta Messinska", coz zda se na¬ svedcovati, ze Tomasek zamyslel sloziti ne jednu, nybrz nekolik oper, ku kterymz take ucinil jiz prvni nabehy. Die vseho byl od veskere prace v tom¬ to smeru o d e h n a n e n t h u s i a s m e m pro prvotinu, tedy nikoli nejlepsi hudebni skladbu ciziho komponisty, ktei^z ovsem nasledo¬ valy v brzce opery jine, pusobivejsi ,,T an k r ed a", pfi kterychz enthusiasmus navstevovatelu stavov¬ skeho divadla nadseni projevovane o pfedstaveni ,,Tankreda" (jenz, jak znamo, zmizel jiz davno) z re¬ pertoiru) jeste pfevysoval.

195

Jakeho razu a jake asi sily byl talent Tomas¬ kuv ku komposici dramaticke, zda se nam vysvi¬ tati ze strucneho a lapidarniho posudku jedine te sceny z ,,Nevesty Messinske", ktera obstala pfed zpfisnelou kritikou jeste po pul stoleti. Kritik ,,Lumira" prava totiz, ze scena ta jest ,,duchaplne pracovana a dramatickym duchem proniknuta"; ,,zvlaste charakteristickym" ze je zpev Isabelly (kterouzto partii zpivala o konceitu si. Mikov a^ a posledni sbor. Neni tudiz nizadne pochybnosti, ze odpuzenim Tomaska od tvorby dramaticke utrpelo domaci umeni ceske a specielni dramaticke vubec ztratu nezmernou, jake nejen nam Cechiim, ale i umeni vubec nenahradi ani tisicere opakovani ktereho¬ koli sebe fenomenalnejsiho dramatickeho ploclu ci ziho. Nebof - i kdybychom si pfelozili a provo zovali na divadlech prazskych vsechny pozoruhodne umeiecke plody, af literarni nebo hudebni, vsech naioclu, dokud nemame a neprovozujeire oiiginelni prace svych vlastnich umeicu, dotud nema a ne muze miti narod nas v umeni jineho vyznaam, nezli jako narod pouhych konsumentu bez vyznamu kul turne umeleckeho. A k tomuto bezvyznamnemu a chceme li po nizujicimu a pokofujicimu cili i^racovaly s ncpatrnymi nahodilymi vyjimkami vsechny spravy st i vovskeho divadla, af uz slo o hry nemecke nebo ceske — po ceie stoleti. Po zdanlive pfikrem a pfece ve vsem spia v edlivem odsouzeni sprav divadla stavovskeho ne¬ chceme se vsak tajiti aspoh s nekterymi pficinami, pro ktere se tak delo.

I Ob

Na vetsim dile bylo to samo divadelni obe¬ censtvo, jez je k tomu dohanelo, a i toto obecen¬ stvo nenese vinu samo o sobe, ponevadz jest vi¬ lla nadmiru komplikovana. Demonstrujme tuto rakovinu stavovskeho di¬ vadla na jedinem pfikladu: na Tomdskove cin¬ nosti dramaticke v osudnem slouceni s operami Rossiniho. Mysleme si, ze prvni opera Tomaskova a tfe¬ ba i dve, tfi dalsi byly by dila ve vsem vsudy dokonala, pfimo fenomenalni — a polozme si prostinkou otazku: ,,Bylo vubec mozno, aby bylo r. 1811 - a tfeba nekolik decenii pfed timto rokem, jakoz i nekolik decenii po nem — v pravde originelni a ryze umeiecke dilo ceskeho komponisty odpovidalo vkusu tehdejsiho obecenstva?" Litujeme, ze po poctivem studiu opernich po¬ meru v Praze v minuiem stoleti nemuzeme na otazku tu odpovedeti jinak, nezli zaporne. Neco takoveho nebo jen podobneho nebylo vubec mozno. Vkus tehdejsiho divadelniho obecenstva byl zcela jiny, nez aby byl nalezal zaliby v umeni originelnim. Vkus ten totiz nebyl vytfibenym vku¬ sem umeieckym, nybrz pouze vkusem jednostrannym, jako jsou modni vkusy i nevkusy vubec. A ponevadz byl jiz bezmala po ceie stoleti umeic pestovan systematicky, zdanlive nevykofenitelny. K vysvetleni nezbyva nam, nezli zaletnouti v du¬ chu o vice nezli dve ste let nazpet. ' Umenimilovrnost cisafe Rudolfa II. netfeb.i snad ani zvlaste pfipominati.

19 7

Cisaf ten obklopen byl, jak znamo, celou arma¬ dou umeicu vseho druhu a vydrzoval si i svou \lastni cetnou dvorni kapelu, skladajici se sice z hudebniku ruznych narodnosti, ale pfece jen hlavne z Italianu, ktefi, jak pfirozeno, pestovali italsky vkus hudebni. Charakteristicke vsak jest, ze italsky vkus hudebni ujimal se v Cechach dfive, nezli vznikla prvni italska opera v ubcc — (pastyfske drama ,,Dafne", r. 1594, jejiz text napsal Oktavio Rinuccini, hudbu pak slozili Caccini a Peri), ktera teprve asi po tficeti letech poprve provedena v Nemecku. Roku 1624 v listopadu provedena bezpochyby prvni vlasska opera v jazyku italskem v kralov¬ skem hrade hradcanskem a od te doby pestova¬ na — s pocatku nahodile, pozdeji vzdy systematicteji s neobycejnou horlivosti. Po roce 1700 objevila se jiz take, jak vime, vlasska opera z dejin ceskych ,,La Libuzza", slo¬ zena Bartolomejem Bernardim, jejiz text jest ulozen v ceskem museu. Asi po ctvrstoleti vystavel hrabe Frant. Anto¬ nin Spork v Praze divadlo vylucne venovane pe¬ stovani italske opery, v kteremz roce 1732 prove¬ dena, jak taktez vime, druha opera italska z de¬ jin ceskych ,,Praga nascente de Libuzza a Pre¬ myslao". Od te doby italska opera v Praze v pravem slova smyslu zdomacneia. Italsti impressariove, Denzio a Santo Lapis, v divadle Sporkove a tento posledni, jakoz i Angelo Mingotti, Locatelli a Deppe v divadle v Kot¬ cich od r, 1738 pfieinovali se o to ze vsech sil.

198

Podobne zachovali se skoro vsickni pozdejsi feditele divadla v Kotcich, zejmena Giuseppe Bu¬ stelli (od r. 1764—1781), Pascal Bondini s pocatku (od r. 1781—1784) v divadle v Thunove dome a pozdeji od r. 1784—1787 v divadle Nosticove, po¬ zdeji stavovskem, pak po nejaky cas rozeny Sasik Seconda a po nem Ital Domanico Quarda,soni od r. 1791 -1809, kdy zemfel, od ktere do¬ by italska opera odumirala, az za nedlouho na to zanikla a nahrazena operou v jazyku nemec¬ kem. Kratce — pfes puldruheho stoleti horlive, ba namnoze vasnive pestovana italska opera hudebni vkus v Cechach sice vytfibila, ale zaroven take sjeclnostranila. Velke obecenstvo prave tak jako ruzni potentati a slechta v hudebnim umeni zadneho naroda, ba skoro ani zadneho mistra originelniho slohu nenalezali takove zaliby jako v umeni italskem, jez se bylo po tak dlouho v mode udrzelo a melo i v dobe, kdy navsteva italskych pfedstaveni oper¬ nich vucihlede ochabovala (takze se za prvnich me¬ sicu feditelstvi Liebichova nedostavilo mnohdy nez neco pfes dvacet posluchacu\ pfece jeste stitnou armadu svych milovniku a nadsenych obdivovatelu. A za takovych pomeru, obzvlaste kdyz dodame, ze italska opera sice odumfela, ale vkus vlashke operni hudby zustal a pestovan nadale v ja¬ zyku nemeckem, tedy vetsine posluchacu pfistupnejsim a srozumitelnejsim, nebylo skoro ani moz¬ no, by bylo originelni nejake umeni proniklo. A' stalo-li se tak pfece, bylo to zajiste^ jen dukazem obzvlastni jeho hodnoty a ceny vubec.

199

Takovym tedy asi byl stav veci v ohledu ume¬ leckem. * * * V ohledu socialnim zahajeny ceske hry v divadle stavovskem roku 1812 v jistem vzhlede v dobe nejnepfiznivejsi a pfece zase vlastne skoro jen teto bezpfikladne trudne dobe jest co dekovati, ze vubec zahajeny, t. j. ze k zahajeni jich udeieno povoleni. Nekolik jen tydnu pfed zahajenim, tedy jiz v case pfiprav k prvnimu pfedstaveni dovrsena totiz osudna pohroma, ktera byla pfed rokem oby¬ vatelstvo celeho Rakouska, tudiz i Cech a Prahy stihla. Cetnymi a krvavymi valkami v poslednim ctvrtstoleti byly statni finance rakouske v tak neutesenem stavu, ze r. 1811 vzato utociste ku pro¬ stfedku nejkrajnejsimu, pfimo zoufaiemu. Povestny financni patent z r. 1811, kterymz nafizeno, ze posavadni papirove penize, tak zvane bankocetle, vzaty budou poslednim dnem mesice ledna z obehu a budou do te doby vymehovany za nove papirove poukazky Einlosungsscheine (a proto u lidu ceskeho ,,sajny" zvTane) - avsak se srazkou puvodni ceny tak znacnou, ze za 100 zl. bankocetli vyplaceno pouze 20 zl. v poukazkach neboli ,,sajnech" - ncvedl k urovnani statnich financi. Z te pficiny vzato utociste k nove f i n a n c n i operaci a dne 4. ledna 1812 prohkisen novy patent, kterymz nektere drobne mince vzaty z obe-

200.

hu a jine. jako na pfiklad 30 a 15krejcary snizeny na pouhou petinu sve hodnoty atd., kterouzto operaci utrpei hlavne chudsi lid - v Cechach pak a. v Praze hlavne — lid cesky. Jake zvlastni pomery hospodafske nasledkem techto dvou financnich patentu zavladly, mozno se snadno domysliti. Nad jine jasne vysvita raz jejich z nasledu¬ jiciho uryvku biograficke skizzy ,,Ze zivota cisafe Ferdinanda" (Pfiloha ,,Augsburger allgem. Zeitungu" 1875 c. 185): V dobe prazskeho kongresu navstivil cisaf Frantisek s Metternichem kdy^si take nemocnici ,,milosrdny ch bratfi", jejimz pfednostou byl od r. 1810—1814 slavny prazsky lekaf Held, na ktereho byli oba jiz upozorneni a kteryz je v ustave provadel. Kdyz vesli do oddeleni, v nemz leceni na mysli chofi, byl Metternichovi neobycejne znacny pocet nemocnych prave v tomto oddeleni napadnym, i pf ipomenul: ,,Rcete, doktore, cim to, ze jest prave ted to¬ lik na mysli chorych ?'' ,,Jasnosti," odtusil Held, ,,tim jest vinna jed¬ nak kometa, jednak financni patent z roku 1811." Financnim patcntcm byli totiz tisicove obcanu ozebraceni a mnozi vzali si nezavinene nestesti tak k srdci, ze - sesileli. Metternich pohledl na lekafe, jenz si byl dovolil tak pfikrou kritiku finAncnika statniho pfevratu a vice ho neoslovil. Ale zapamatoval si to: Held, jenz mel' byti tehda jmenovan profesorem a vladnim radon, ne-

pfivedl to po cely svuj zivot k zadne statni hodnosti. Metternich ovsem k uleve zbidacelych pranicim nepfispel a ponechal je uplne jejich osudu . .. Neni nizadne pochybnosti, ze v Praze jiz roku 1811 zzelelo se nekterym jemnocitnejsim zamoz¬ nym nebo tfeba jen v urovnanych pomerech ziji¬ cim lidumilum trpici chudiny a zejmena ustavu dobrocinnych, jez za ncpomeru tech v prvni fade trpeiy. A hlavme, ba skoro jedine, snaze techto lidumilu, ktefi s vefejnou dobrocinnosti sloucili i mo¬ ment vlastenecky, jest co dekovati, ze stavove cesti, ktefi se byli az dosud tak houzevn a t e ceskym pfedstavenim vzpirali, za mimofadnych pomeru, vlastne pfimo zoufalych nc¬ pomeru konecne pfece oblomeni — milostive svolili k pofadani nekolika ceskych her k u c e 1 u m dobrocinnym. Nepochybujeme ani dost malo, ze ,,stavove cesti", ktefi byli povetsine ceskymi pouze jmenem zeme, v ktere zili, ucinili tak s tezkym srdcem. Pfevalna vetsina jich nemeia pro lid, z jehoz krvaveho potu poddaneckeho tezila, ani smyslu, ani citu, tim mene porozumeni. Bylaf mu az na ne¬ ktere v^zacne vyjimky naprosto cizi, pokladajic jej za pouhy material k ukajeni svych choutek. Obzvlaste pak cesky lid, jehoz feci vetsina slechty nemluvila, ba ani se v ni ne vyznala, byl ,,stavum ceskym" cimsi, co nutno bez milosrdenstvi potlacovat a my tit, az by vyhynulo. Nicmene hrozici nebezpeei socialni bylo mocnej§i starych tradic.

202

Obava, ze mohly by z bezmerne bidy vznik¬ nouti socialni boufe, jez by ohrozovaly majetek i zivoty onech zivlu, jez byly az dosud takofka svrchovanymi pany skoro i nad zivoty svych poddanych, diktovala aspoh opatrnost a projeveni pouhe dobre vule. A z tohoto pramene vyprystila milostiva kon¬ cese slavnych ,,stavu ceskych" k obcasnemu prov ozovani ceskych her v stavovskem cii\'adle k uce¬ lum dobrocinnym. Pfedstaveni ta mela vytezkem svym aspoh z casti napomahati k uleve bidy; ale zaroven take a to v prvni fade k zazehnani hrozicih o nebezpeci s o c i a 1 n i c h boufi. Nebot jakmile nebezpeci to minulo, jakmile prodlenim nekolika malo roku obyvatelstvo z po¬ hromy financni ponekud se vzpamatovalo a soci¬ alni pomery aspoh pfiblizne se urovnavaly, zaujali slavni ,,stavove cesti' starou posici a zpecovali se a odpirali dovoleni ku hram ce¬ skym rovnez tak h o u z e v n a t e, ne-li h o uzevnateji, nezli dfive. A to i v dobe, kdy octlo se divadlo stavov¬ ske takmef na pokraji financniho upadku a j ed i n a mozna s p a s a nemeckemu duchu a ne¬ meckemu umeni zasveceneho ustavu ocekavana, jak divadelni zpravy ujisfovaly, vyhradne jen od pravidelne pestovanych c e s k y c h he r odpo¬ lednich. A lid cesky, jemuz tato milostiva koncese udelena? Obrovskym tlakem germanisace a statniho absolutismu vubec krcil se doposud v kou.tku v bez¬ pfikladne ieste malomocnosti a radovaJ se jako

203

vlfte z kazdeho, byt sebe nepatrnejsiho projcvu, ze mu nebyl jazyk jeho vyrvan jeste uplne ze se vzmaha a sifi a ze pouha jeho schopnost vy¬ jadfovati nejprostsi pomysly dochazi, ovsem zne¬ nahla aspoh pomerneho uznani i v kruzich, v kte¬ rychz byl doposud pokladan za jazyk odumirajici a neschopny vzkfiseni. Pro velke udalosti svetove, jei pfedchazely a zaroven se pfipravovaly, z nichz by se v bouflivych dobach onech bylo dalo v nescetnych sme¬ rech kofistiti, nemel, jak se zda, z tehdejsich vla¬ stencu ceskych skoro nikdo ani smyslu. A kdo snad jej pfece mel, tajil sve myslenky i nadeje, a svefoval je snad jen v kruzich nejduvernejsich pfatel pod peceti nejhlubsi mlcelivosti. Skoro mozno fici, ze cely tehdejsi narod a vsickni Prazane, ktefi se citili byti Cechy a s li¬ dem ceskym poctive nebo tfeba jen pfiblizne dobfe smysleli, byli radi, ze v hlavnim meste kralovstvi ceskeho dovoleno bylo hloucku obetavych nadsencu v divadle -- vystavenem ceskym slcchticem n eme^ckeiio smysleni ku prospechu nemeckeho umeni, k osvezeni nemeckeho ducha a k zmohutneni nemecke narodnosti v Cechach - smel z milosti stavuv ceskych, taktez nemeckym du¬ chem prosaklych, ve prospech dobrocinny sehrati obcas take nektery z nejnevinnejsich kusu v ja¬ zyku matef skem. K dovrseni charakteristiky doby pak jen jes'.c dodavame, ze dne 25. ledna 1812, tedy v den pfed p r v n i m ceskym pfedstavenim cetlo ceske obecenstvo ve ,,Vlast. Novinach" mimo jine take nad jine zajimave zpravy.

20 f

Pfednc, ze uhersky snem se usnesl, aby m ad a r s t i n a pokladana byla budoucne za jedine narodni fee a k jejimu zdokonalovani a vzdelavani abyr byly urceny hojne odplaty penezite. A za druhe: ze nove skvostne divadlo v Pesti bude nyni slouti divadlem narodnim a ze v nem budou provozovany vyhradne j e n hry v jazyku m a d a r s k e m. \T dobe tedy, kdy "hi a gnat i u h e r s t i p os t a v i 1 i s e v celo probouzejiciho s c na¬ rodniho vedomi, kdy dekretovali na¬ rodni jazyk a opatfili pestitelum jeho p f i m e f e n y c h p o d p o r . .. V dobe, kdy hlav¬ ne peei slechty uherske zfizeno v Pesti nadherne divadlo narodni, v nemz nesmeiy byti budoucne hrany nezli hry v jazyku madarskem... V dobe te podafilo se konecne hloucku ceskych vlastencu -- ov§em jen za mimofadnych okolnosti, jeznastaly ozebracenim nescetnych obcanu ceskych, tak¬ ze obavano se vzpour a nepokoju z bidy nejzoufalejsi — dozebrati se u ceskych stavu, tedy u ceske slechty -- z pouhe milosti do¬ voleni zahrati v hlavmim meste kralovstvi ceske¬ ho v divadle ceske slechty nekolikrat p o e e s k it ve prospech dobroeinny — —■ —

NEJMILEJSI DIVADELNI HRA NASICH PRABABICEK.

J. Arbss, S«l rau4 spisy. X.WlJ,

14

(Ps&no a poprve tiStSno 1893.)

Z ocitych svedku prvniho ceskeho pfedstaveni v divadle stavovskem dne 26. ledna 1812 za spra¬ vy Jana Nep. Stepanka neni uz bezpochyby ani jedineho mezi nami. Bezmala za tfi ctvrtiny ceieho stoleti zmizeli znenahla vsichni pametmci se vsemi vzpominkami, vizicimi se k pamatnemu pfedstaveni tomu. A nade vsim zacina se rozkladati vzdy vice houstnouci mlha zapomenuti. Novych pokoleni s novymi nazory, mravy, zvy¬ ky atd. vystfidalo se od te doby jiz nekolikero. Kazde meio sve zvlastni zaliby; pro kazde upravovany jine a jine umeiecke pochoutky — a divadlo zmenilo vnitfni i zevnejsi fysiognomii svou prave asi tolikrat, kolikrat se vystfidaly nove generace. Divadlo ceske vubec, af prazske nebo ktere koli jine, skoro pranicim nepfipomina patriarchalnich dob divadla pfed sedmclesati a vice lety. Vsechno se zmenilo. Z her druhdy nejoblibenejsich a nejcetneji navstevovanych nyni uz zfidka kdy objevi se nektera na repertoiru. A stane li se tak nekdy pfece, deje se to skoro vzdy jen jaksi ,,na ukazku" nekdejsi-

208

ho vkusu, po pfipade nevkusu — spise k posmechu .nezli k zabave. Vkus a zaliba nynejsiho divadelniho obecen¬ stva tihnou, jak pfirozeno, zcela jinam, nezli druhdy. Divadlo ceske neni uz davno onim patriar¬ ch alnim utulkem ncvelkeho hloucku skromhouckych vlastencu, ktefi se radovali z kazdeho projevu ce¬ skeho. Jet velkolepou instituci, hovici s veskerou \ irtuosnosti modernich divadelnich sprav vsem teni zalibam a choutkam obecenstva nepomerne vzdclanejs,ho, po pfipade rafinovanejsiho, sv^ta i cizich divadel znalejsiho atd., kratce obecenstva se zcela jinymi nazory a pozadavky nezli druhdy. Opakujeme, ze zmenilo se — vsechno: divadloi obecenstvo, vkus i zaliba atd. Jedine diktat vkusu se nezmenil. Nescetnekrate jiz zmeneny vkus divadelniho obecenstva ceskeho podnes neni samostatnym. Doposud diktuje jej jako druhdy — cizina. Ovsem uz ne tak jednostranne jako v prvni polovici XIX. stoleti (kdy panoval v cinohfe pfeva¬ hou vkus nemecky a v opefe italsky), nybrz ne¬ pomerne mnohostranneji, takze pravem mozno fici, ze prodira se k nam skoro ze vsech koutu sveta. Cizina osedlala si ceske obecenstvo jako cirkusove kone, jez zapfaha do svych triumfalnich \ozu. A obecenstvo s pfimo vzornou dressurou vlee^ jednou ten, po druhe onen triumfalni vuz ciziny pysne a s jasotem, jako by tahlo do areny sve¬ tove vlastni svou slavu a nikoli sve ponizeni. .. Kus za kusem pfenasi se z ciziny k nam .do Cech, aby po delsim nebo kratsim, nejcasteji pak cfemcrnim zivote upadl v zapomenuii.

209

Podobne bylo tomu jiz na pocatku naseho stoleti. Cizina s ochotou pfenechavala nam dusevni stravu divadelni, aby nam - usnadnila samovrazdu vlastniho vkusu, \lastnich myslenek a citu. Obe¬ censtvo vpravovalo se v cizi nazory, mravy i nemrav^ — tleskalo a jasalo jednou kratceji, jindy dele, die toho, jak ktery kus odpovidal prave panujicim nazorum. A jednim z kusu tohoto druhu, jez zajimaly nejdeie a do divadla nejcasteji vabily, byl prave kus, kterymz r. 1812 ceske hry zahajeny: Hclbeinova cinohra ,,Fridolin". Kdykoli hrana, vzdycky dostavilo se pfeva¬ hou obecenstvo pohlavi zenskeho. \Tzclycky pfijata s nelicenou sympatii. Ale vzdycky take mnohe sceny provazeny s hlediste stkanim a placem. . . Byla to nejmilejsi hra onech, jez bychom nyni nazyvali prababickami. Za nasich dob ovsem jiz zmizela s repertoiru jako sta a sta jinych cizich talismanu, jez na srdce a mysli nasich prababicek daleko tak mocne a hluboce nepusobily, jako prosta, tkliva, namnoze sentimentalni tato hra, demonstrujici nejidealnej^i lasku, a mozno-li tak fici, i nejidealnejsi utrpeni a takovou tez odplatu zia ovsem nahodilou ne¬ boli fizenim bozfm pfivodenou. Trvame, ze nebude nezajimavo i^oohlednouti se nyni po letech po puvodci zajimave hry, ja¬ koz i po zapomenute hfe same, ktera byla nasim prababickam tolikrat sr Ye rezec^v\vl > a tobk slad kobolnvch vzdechu a slzi jim vyloudila a ])o

210

kusiti se o vystizeni tajemneho kouzla, kterymz hra ta druhdy pusobila.

Autor ,,Fridolina", Frantisek z Holbeinu, byl jednim z onech, jez bychom pravem mohli nazvati prototypem romantismu. Nam Cechum stal se zajimavym take tim, ze pozdeji povolan byl za feditele stavovskeho divadla prazskeho a pfisel tak ve styk i s vlastenci cesky¬ mi, ktefi v tu dobu pofadali ceske hry. V dobe, kdy proveden ,,Fridolin" po prve pfed ceskym obecenstvem, mel autor jeho nejpikantnejsi cast romantickeho zivota sveho jiz za sebou. Narodil se roku 1779 v Zisterdorfu u Vidne a pochazel z rodiny nemeckeho malife Hanse Holbeina. Posledni pfimy potomek slavneho uir.eice, podplukovnik Filip Holbein z Holbeinsberku, podlehnuv poraneni svemu v bitve, zustavil jen jedinou deem, ktera zustala neprovdana. Slechtictvi pfe¬ slo pak na rodinu PYantiska Holbeina, kteryz po kratkem pobytu v rodne visce dan na vychovani do cisterciackeho klastera v Lilienfeldu. Zde pusobil na dusevni rozvoj jeho pfedevsim tehdejsi feditel ustavu klasterniho jmenem Alt, muz to v ruznych umenich a vedach nad jine sbehly, pravy ])o]yhistor. Vyznalf se, abychom aspoh na jedno upozor¬ nili, na vsech hudebnich nastrojich. Z te pficiny neni divu, ze vedle obycejneho vychovavani svych zaku peeoval take o jich hudebni vzdelani.

211

Mlady Holbein byl z zaku tech jednim z nej¬ horlivejsich. Reditel polyhistor stal se mu vzorem a zak snazil se pfiuciti se vsemu moznemu. A take se v brzku v mnohem vy znali; ale - jak ani ji¬ nak byti nemohlo - nedosti dukladne, ba na¬ mnoze povrchne. Mezi mnichy klastera byl tehda mlady novir, frater Ladislav, o kterem vypravovano, ze byl vzne¬ senou Turkyni z otroctvi vysvobozen. Byl to vedam a poesii oddany muz, kteryz pozdeji stal se arcibiskupem a vynikl jako didakticky basnik: La¬ dislav Pyrker. Jako novic klasterni byl muz ten mladcmu Holbeinovi pravym idealem a nechybelo mnoho, ze by se byl sam stal cistercianem. Zatim snazil se pfiuciti vsemu, cemu v klastefe vyucovano. Naucil se dosti dovedne hrati na vse¬ cky mozne hudebni nastroje, spolupusobil jako masinista pfi domacim divadle a pokousel se ivmalifstvi, v kterem vsak, jak se zda, zustal bfidilem. Nasledek vychovani toho byl pfirozeny. Kdyz se mlady Holbein octnul na universite videhske, postfehl, ze nedostava se mu nalezite prupravy vedecke a vubec ze jeho cely temperament vzpira se systematickemu pestovani vedy. Opustil studia a vydal se se znamym tehda virtuosem na spanelske kytafe Zucconi-m na ume¬ leckou cestu po Italii, a koncertoval s nim na temz nastroji. Umelecka vy prava jeho nebyla sice bez uspe¬ chu hlavne snad pioto, ze se mu podafilo nastroj v jistem vzhlede zdokonaliti. Nicmene kdyz se vra¬ til, stal se lifednikem pfi c. k. loterni administraci.

212

Nudna, zdlouhava kariera ufednicka se mu vsak v brzku znechutila. Opustiv ufad - bezpo¬ chyby beze vseho pfedbezneho ohlaseni -- vydal se pod cizim jmenem Fontano jako ,,italsky zpe¬ vak a kytarista" na bludnou cestu svetem. Na Rusi slavil pry prave triumfy. Ale kdyz se jako cizinec nemohl dostatecne legitimovati, byl nucen Rusko opustiti. Obratil se do Nemecka. Zde setkal se kdesi s hereckou spolecnosti Dbbbelinovou, dal se engazovati; ale pro nevykofenitelny rakousky dialekt nedocilil zadnych uspechu. Vyznamenal pry se toliko jednou, a to jako — napoveda. Pozdeji zkusil stesti sveho u teze spolecnosti v Poznani jeste jednou; lee s timze neuspechem jako po prve. Za to vynikl tarn v jinem smeru. Uspofadal koncert na kytaru, jehoz uspech byl tak skvely, ze musil Holbein uspofadati dva koncerty. , Na to koncertoval ve Frankfurte a Berline, kde se seznamil s fadou vynikajicich hercu a spisovatelu a dal se engazovati ke dvornimu divadlu. V brzku vsak rozmrzen opustil drahu herec¬ kou a vydal se opet na bludnou cestu svetem jako kocujici zpevak a muzikant, snazici se upoutati po¬ zornost Sirsiho obecenstva nejen svym umenim, nybrz i cizim italskym pseudonymem a fantastickym odevem. Tak octnul se posleze v pruskem Slezsku, kde znama tehda milostnice pruskeho krale, hrabenka Lichtenauova, po smrti knilo Bedficiia Vilem.i Ii. iaksj ve vvhnanstvi zija.

213

Mlady, dosti slicny a naclany kocujici virtuos vzbudil interes galantni, ovsem jiz obstarozne a korpulentni damy, jejiz tvaf jevila vsak posud jeste stopy nekdejsi slicnosti. Bohatstvi jeji a vubec skvely dum, jaky vedla, nezustaly zase na kocujiciho virtuosa bez lakaveho a svudneho vlivu, nasledkem cehoz stal se Hol¬ bein v brzku manzelem hrabenkyT Lichtenauovy, ktera si vymohla u pruskeho dvora dovoleni, pfe¬ sidliti do Vratislavi. Zde prozil s obstaroznou manzelkou pet rcku, zabyv^aje se vsim moznym jako dilettant. Zdokonalil se v malihtvi, studoval theoiii hud¬ by, vynalezl a sestrojil novy nastroj, na kterem chtel pomoci klaviatury vyluzovati strunov e chveni Aeolov^y harfy, basnil a slozil i operu, jejiz' text vsak se vice libil nezli hudba. Mimo to napsal veselohry a truchlohry kratce rozvinul pfimo horecnou a zaroven mnohostrannou cinnost dilettujiciho umeice, jenz mel ke vsemu tomu nejen dosti casu, nybrz i pfebytecnych prostfedku. Pomer jeho k manzelce ovsem nebyl prave nejutesenejsi. Horecne cinny dilettujici umeiec citil se jako manzel bohate zeny stisnenym a zatouzil po neodvislosti. Nemei vsak dosti mravni sily, by pouta roztrhl nasilne, az dohnala jej k tomu tragicka udalost, ktera tehda velikeho hluku ztropila. V dome Holbeinovych zila totiz mlada, g.ilantni spolecnice manzelcina, o ktere kolovala po v^st, ze ji ,,pan domu" xenujc1 obzvldstni pozor¬ nost.

114

Mlada dama ta meia milence, chudeho uher¬ skeho slechtice, jenz se nazyval Joszi Trover, a kterehoz pfipomenuta, snad jen utrhacna povest tak rozzarlila, ze odebrav se do domu Holbeino¬ vych, milenku svou dykou zavrazdil. Vrah byl pozdeji ve \Tratislavi sfat. Holbeinovi vsak bylo od desne katastrofy v je¬ ho dome nevolno. ATydal se tudiz na koncertni cesty se svym vynalezenym nastrojem a dosahl obzvlaste v Mnichove mnoheho uspechu. \Tedle toho upoutal k sobe take pozornost opernimi texty, jez byl pro krajana naseho, slavneho komponistu Jirovce sepsal, zejmena textem k opefe ,,Myrina". Nasledkem toho nabidnuto mu misto divadel¬ niho basnika neboli dramaturga pfi videhskem cli\ adle na Videhce. Holbein nabidnuti pfijal a opustil svou chof navzdy. Tato pficinila se ze vsech sil, aby manzela pfimeia k navratu. Zapfisahala jej, aby opustil Vi¬ deh, a kdyz vse to nespomohlo, uchylila se se sporem pfed vefejnost a konecne podala na man¬ zela soudni zalobu. Spor ukoncen - rozvodem. Manzelka i manzel napsali a vydali pozdeji sve pameti. Kdezto vsak ona lici spor ten v ten smysl, jako by byl rozvod zavinil manzel, pfechazi on ve svych pametech celou zalezitost mlcenim, jako by si pfal, aby byla uplne zapomenuta. Ve \ridni pokracoval Holbein pilne v cinnosti jako dramaticky spisovatel. V jednom pfedstaveni stfedovekeho kusu, jez uspofadala videhska slechta, pokusil se opet jako

215

herec a tak se zalibil, ze mu skoro vsickni pfatele jeho radili, by se stal hercem. Holbein radarn^ neodolal. Vymohl si dovolenou a vystoupil v Rezne jako templaf v ,,Nathanu" s tak rozhodnym uspechem, ze na nastoupene draze setrval. Vrativ se do Vidne, vystupoval v divadlech na Videhce a u hradu a pfijal pfi dvornich divad¬ lech i ufad tak zvaneho ,,strojnickeho rady". coz bylo tehda asi tolik, jako technicky reziser. Zatim byl si zvolil novou druzku zivota, herecku Marii Rennerovou, rozenou Bouchardovu, jejiz tkliv^a naivnost, pfirozena vfelost a nevysychajici bodra veselost jako herecky tak velice cenena, ze pfikladano ji i epitheton genialni. Valecne udalosti r. 1809 pfimeiy jej vsak k to mu, ze opustiv Videh, vydal se s novou svou druzkou opet na umeiecke cesty, az asi po roce pfi¬ jal feditelstvi divadla v Bamberku, kde pusobil zdatne az do roku 1812, kdy stal se ,,kral. velkobritanskym a kurf. hanoveranskym vrchnim reziserem" v Hanovru, odkud pozdeji povoldn jako feditel do Prahy. Cinohra, vlastne rytifska hra jeho ,,Der Gang in den Eisenhammer" — ,,Fridolin" totiz — byla napsana v sesti tydnech ve Vratislavi, kde byla take bezpochyby poprve provedena. Kdy, nevime. Roku 1806 provozovana die rukopisu v Drazdanech. Jako dramatickeho basnika literarni historie Holbeina value neceni. ,,Kusy jeho," pravi se ve Wurzbachove biografickem slovniku, ,,neobstoji pfed usudkem aesthetickym. Holbein prozrazuje divadla znalou routinu, ktera se ucinkem nikdy

210

uemine. On sam pak nepfal si, aby jeho prace mefeny byly mefitkem pfisnejsim." Robert Prolss ve svych dejinach novejsiho dramatu charakterisuje Holbeina nehrube lichotivx. y podstate nebyl pry pfece ,,nez neco malo va'ce nezli routinovany divadelni talent". Nedo¬ statek smyslu a porozumeni pro prohloubeni dokazuji pry jeho zpracovani ciei v pravde poetickych, zejmena Shakespearovych (Mnoho povyku pro nic za, nic a Zkroceni zle zeny) a Kleistovych (Katinka z Heilbronu a Schroffensteiner). Prvni samostatne sbirky Holbeinovych dra¬ matickych praci vysly r. 1811 a 1812, a z'tedi byl patrne ,,Fridolin" J. Stepankem pfelozen. Uspech hry te byl znacny, skoro mozno fici sensacni. Provozovanaf na pfecetnych divadlech nemeckych po dlouhou fadu let. Roku 1812, kdy provozovan ,,Fridolin" po¬ prve po cesku, mei jiz autor jeho take jiny kus, ktery vznikl za jeho feditelstvi v Bamberku a uspe¬ chem na jevisti ,,Friddlina" daleko pfekonal. Minime rytifskou veselohru ,,Das Turnier zu Kronstein", jejiz hlavni rekyne Elsbetha autorovou druzkou zivota pfimo mistrovsky provadena. Prace ta byla prave zahajila cestu po divad¬ lech nemeckych, az snad prosla vsemi, ale po ce¬ sku v pfekladu Stepankove pod titulem ,,Turnaj na Kraselove" uvedena poprve na jeviste teprve dne 22. ledna 1843, tedy po tficeti letech, v divadle v Ruzove ulici. Pfes vsechny vady, jez Ize ,,Fridolinii" i se stanoviska nejpfisnejsiho vytknouti, nutno uznati, ze byf i nicim jinym. tedy aspoh pouhou vol bou J a t k y, vlastne volbou fabule ucinil Holbein

>.217

aspoh vzhledem k nejsirsim vrstvam divadelniho obecenstva nemeckeho (hevyjimaje ani ponemcene Prahy) pravou trefu. Docasne uspechy na jevistich vsech odrud dociluji se zpravidla pouhou fabuli. Velke obecenstvo seznamivsi se, af jiz z de¬ jin,^ kronik, ustniho podani, souvekeho zivota nebo jinych basnickych vytvoru, se zajimavym nejakym pfibehem, v nemz hraji vice mene interessantni osobnosti vetsi nebo mensi ulohy, vzdycky se zalibou a s nepomerne vetsim porozumenim vita zte lesneni svych, zacaste dosti mlhavych pfedstav na jevisti, nezli fabuli originelni, a tudiz i kazde v prav¬ de dramaticke dilo vubec, jez si musi „sve" obe¬ censtvo teprve ziskati a skoro mozno fici odchovati, ba dobyti. Nove myslenky, nove nazory, vzacne, neoby¬ cejne charaktery, nevidany a zkusenostmi divactva nepodepfeny dej, vubec vse, co zove se v umeni originelnim, narazi v divadlech zpravidla na od¬ por, kdezto proste, byf i sablonovite dramaticke znazorneni znamych zajimavych pfibehu budi vice mene vfelou sympatii, jako vyplneni pfijemneho mlhaveho snu. Div^adla zavisici na pfizni velkeho obecenstva nebyk nikdy a nejsou podnes, zac by je mnozi enthusiaste tak radi prohlasili - ustavy ryze ume¬ leckymi. Obeasna jednotliva pfedstaveni nebo mnohdy docela ojedineiy vykon jednotliveho herce nebo mensi nejake skupiny vykonnych sil, o nichz ne¬ lze jinak se vysloviti, nezli ze vyhovuji v pravde vsem nebo skoro vsem pfisnym i)ozadavkum ume-

[21S

leckym, nedokazuji nic vice a nic mene, nezli pou¬ hou obcasnou snahu vyhoveti intencim umeni. Zpravidla a celku jsou divadla instituce, v kte¬ rychz rozhoduje zcela jiny diktat, nezli jakym se od veku pfisne (nechf jiz instinktivne nebo navodem, vazenym z tisiciletych tradic umeleckych) prave umeni fidi a fiditi musi. ,,Drama," napsal jiz Gothe ve ,,Wilhelm Meister's Wanderjahren", ,,pfedpoklada necinny dav a mozna, ze luzu. Umeni herecke jina umeni na¬ prosto nepodporuje; ono jich pouziva, ale kazi je ... Veskera umeni pfipadaji mi jako ditky jedne matky, z nichz pfevalna vetsina byla by nachylna k dobremu hospoclafstvi; ale jedno lehkomyslne jevi zalusk na jmeni a statek ceie rodiny a rado by si je zcela pfivlastnilo a samo stravilo. Divadlo jest necim podobnym. Mat dvojsmyslny puvod, jelaoz mu nikdy nelze zcela zapfiti, nechf vystupuje jako umeni nebo femeslo nebo pouha zaliba." Tak soudi Gothe, kteryz take, a to jako malokdo jiny po celou fadu let zabyval se divadlem nejen jako dramaticky basnik nebo jen theoreticky, nybrz i prakticky jako intendant vymarskeho divadla marne se pokousel pfetvofiti divadlo to v ustav ryze umelecky. Tak neb aspoh podobne bylo tomu od pradavna a jest tomu podnes. Nej rozhodne j sim faktorem jest onen necinny, zpravidla bezmyslenkovity velky dav, ktery vchazi do divadel se vsemi moznymi intencemi, jenom ne — ovsem jen jako celek -- s intencemi ume¬ leckymi! A tento povsechny raz divadel lidovych, jenz byl uz statisicum efemernich pseudoumeieckych

2111

del dopomohl k docasne slave a puvodcum jejich k popularnosti i zaroven zamoznosti, pfisel vhod i Holbeinovi, kdyz objevil se na jevistich nemec¬ kych ,,Fridolin". Schillerova' baseh ,,Der Gang in den Eisen¬ hammer", bez odporu jedna z perlicek nemecke¬ ho basnictvi polo ballada a polo romance a pfece ryzi plod Schillerovske musy - byla a zu¬ stala po vdlouha leta jednou z nejoblibenejsich. Nynejsi pokoleni sotva jiz si muze uciniti pra¬ veho pojmu o nadseni, s jakym ne.'en v Nemecku, nybrz i u nas v Praze a v Cechach uznavan ge¬ nius nemeckeho basnika svobody vubec, s jakou hoilivosti jeho dila citana, memorovana a namnoze i deklamovana. Jeste pulstoleti po smrti Schillerove nebylo y Nemecku basnika, z nehoz by byla intelligence ceska, ba i prosty lid, jenz se vyznal v nemcine, dovedly recitovati doslova tolik a tak pfipadnych versiku, sentenci, uryvku, ba i celych mensich del, jako ze Schillera. Bylo-li tak v Cechach, mozno se domysliti, jak asi bylo v samem Nemecku, obzvlaste v letech, kdyz po smrti Schillerove (9. kvetna 1805) genius jeho prost vsech titernych podcehovacskych snah svych vrstevniku, nezkalen zavisti v plnem svem jasu zazafil. Pfedcasne a malokym nebo docela nepfedvidane umrti velikeho basnika, jednoho z nejvetsich, jakym se Nemci doposud vychloubaji, pusobilo na cely narod, na veskeru intelligenci evropskou, ba namnoze i na sam lid, jenz dosah ztraty te pro pov sechnou kulturu mlhave jen tu§il, jako zdrcujici* zivclni katastrofa nczmerneho dosahu.

220

Schillerova dila vsech odrud sla z ruky do ruky — citana s dychtivosti pfimo horecnou ... Schiller a nic nez Schiller! — slo z ust k ustum. A vsady vyslovovano jmeno to s uctou, nadsenim a obdivem. A v dobe te, asi rok po smrti Schillerove, objevila se jedna z nejpopularnejsich jeho basni zdramatisovana na jevisti drazdanskem! Pokud vime, byl to prvni a v celku dosti smely pokus toho druhu, totiz pokus uvesti fabuli pro¬ stinke. jinak epicke basne Schillerovy v drama¬ tickem rozcleneni na jeviste. Neni tudiz divu, ze pusobil na velke obecen¬ stvo svrchovane sympaticky a ze rozletei se brzo po cetnych divadlech nemeckych a ze po sestiletc pouti objevil se i v rouse ceskem pfed obecen¬ stvem ceskym.

Nezli vsak se pokusime oceniti kus sam, porozhiedneme se na nekolik okamziku po prapuvodu jeho — po zdroji, z nehoz Schiller ku sve basni vazil. Pro nas Cechy jest to tim zajimavejsi, po¬ nevadz zakladni dej, jaksi embryo basne, pokkiddn a vydavan za historickou udalost nebo po¬ vest, ktera pry se sbehla v C e c h a c h. ,,Povest o ceste do zeleznych huti," cteme v ,,Kvetech" z r. 1844, ,,s basni Schillerovou uplne se shodujici, zije od nepametnych dob v ustech obyvatelu panstvi kfivokL-itskeho a nizborskeho. Hrabe Savernsky jest zase Vaclav IV., ktery casto na Kfivoklate se zdrzoval, hrabenka jest

221

kralovna Johanna a panos Fridolin jmenuje se tu Jan. Jako cil cesty jmenuji se Stare hute, nejstarsi v Cechach; kostelik pak, kde Fridolin nasi slysel, jest pry ve vsi Stradonicich, lezicich mezi Nizbo rem a Starymi hutemi." Dejiny vTsak pfipadu toho ze zivota krale Va¬ clava IV. neznaji. Neni tudiz zadne pochybnosti, ze to pouha po¬ vest, bezpochyby voina transfigurace jedne ze sta povidek italskych, jez roku 1525 v Bologni pod titulem ,,Le Ciento Novello Antichi" (Sto novell starych) tiskem vysly. Jiz slovo ,,antichi" (stare' v titulu knihy na¬ svedcuje, ze kniha neobsahuje povidky nove, nybrz ze to sbirka starych, snad vice nezli stoletych po¬ videk. Povidka ,,o chuzi do zeleznych huti" jest ve sbirce te 68. a zni v pf evodu takto: Jisty bohaty slechtic mei syna, jedinacka, kte¬ rehoz kdyz dorostl — poslal ke dvoru jisteho krale, by se tarn zpusobu zivota a jemnym mravum pfiucil. Octnuv se u d\ ora toho ziskal si v brzku la sky kralovny v takove mife, ze cast dvofanu, ktefi se tim domnivali byti zkraceni, proti nemu se spikla a zaroven jednoho z pfednich dvornich ufedniku penezi a sliby k tomu cili ziskala, aby byl mladik neskodnym ucinen. Kdysi dal jej tento slechtic k sobe zavolati a ujistiv jej, ze to, co mu chce zvestovat, povida mu jen z pouhe pfichylnosti k nemu, pravil takto: ,,Synu muj, kral te, jak snad jsi zpozoroval, miluje vfeleji nezli kterehokoli ze svych poddanych, ale on se mi zaroven svefil, ze's mu svym dechem [. Arbeb: Sebrane spisy. XXXII.

15

222

nepfijemny. Radim ti tedy: bud opatrny, a kdy¬ koli budes krali naievati do cise, zavfi usta, vlahni dech do sebe a odvraf hlavu, by dech tvych ust neobtezoval krale." Po nejaky cas chovalo se paze die teto rady, cimz vsak byl kral tak urazen, ze dal zavolati dvor niho ufednika, kteryz to byl pazeti poradil, a rozkazal mu, aby zna-li pficinu tohoto chovani mladikova hned mu ji oznamil. Tento se tvafil, jako by z donuceni uposlechl; ale obratil stav veci fka, ze paze nemuze snesti dechu kralova. Tim byl kral jeste \ ice popuzen. K rade dvorniho urednika dal k sobe zavo¬ lati jisteho hutnika a rozkazal mu, aby prvniho cloveka, ktereho k nemu posle, uvrhl do rozzhavene pece. Zaroven mu ohlasil, ze musi rozkaz ten nejen vyplniti, nybrz o vsem nejvetsi tajem¬ stvi zachovati, jinak ze trestu smrti propadne. Hutnik slibil, ze se tak zachova ■— rozzehl ve sve huti velky oheh a bedlive ocekaval nesfastnika, jemuz byla tak strasna smrt pfisouzena. Nasledujiciho jitra poslal kral nevinne paze do hute s nafizenim poptati se, bylo-li kralovu roz¬ kazu vyhoveno. Paze se vydalo na cestu. Dospevsi k huti, zaslechlo zvoniti ku nisi, i slezlo s kone, pfivazalo jej ve dvofe kostela a vyslechlo zbozne celou nisi. Po te se odebralo do huti a vyfidilo hutniko\'i kraluvT dotaz. Hutnik dal v odpoved, ze bylo rozkazu kralo¬ vu vyhoveno. Puvodce hanebneho spiknuti byl totiz z bazne, ze by zalezitost ta mohla byti bud utrpnosti hut-

22:)

nikoxou nebo i z jine nektere pficiny bud zdrze na nebo docela zmafena, dosel do hute pfed paze tern a optal se, byla-li zalezitost ta jiz vyfizena. Flutnik odpovedel, ze kralovu rozkazu nevy¬ hovel, ale ze tak ucini bez odkladu. I chopil zradce a nedbaje ani dost malo ujisfovani, uvrhl jej do rozzhavene pece. Paze vratilo se tudiz ke krali a zvestovalo mu v odpoved, >zc byl rozkaz jeho vykonan. V svrchovane mife nad tim udiveny kral dal si^ vsemoznou praci vystihnouli souvislost stavu

veci.

Kdyz pak se mu podafilo dopiditi se pravdy, dal vsechny potutelne zavistniky, ktefi chteii nevihneho mladika ocerniti, bez milosrdenstvi popravit a povedei pak tomuto, jak se vse bylo sbehlo. Po te jej pasoval na rytifc a bohate jcj obdarovav, poslal jej do jeho vl isti — Tof vubec nejstarsi znama povidka a praembryo vsech pozdejsich povesti a zpracovani. Bezpochyby vazeno z povidky te i k povesti ceske, o ktere jsme se byli jiz zminili. Povest ta neni vsak jedinou, ktera v Cechach na them a to sbasnena. Ve sbirkach ceskeho musea naleza se totiz tiskopis ,,Katechismus s novymi obrazy na miste no¬ veho leta 1684 v nove na svetlo vydany", v nemz naleza se staroceska povest o Fridolinovi xersem sepsana a zni takto: Za caste se to pfihazi, ze ten, kdo se Izi zachazi, kfive na jine zaluje, sam pokutu postupuje:

221

jakz se posmiva z pfikladu, jejz tuto k vejstraze kladu; kteryz pfed mnohyn i lety, s dvofanem svate Alzbety stal se v Portugalske zemi bud povidan pfede vsemi. Jeden dvofan, clovek Istivy, bezbozny a zavistivy, < nemoha toho strpeti, ze u kralovny Alzbety jeho sok vie milovan byl, tak se na neho rozzlobil, ze, by mu stesti zatocil, hned ho u krale osocil, obzalovav jej falesne, jako by se neslechetne mei s kralovmou zachovati a mnoho zieho pachati. Kral uvefiv slovum jeho, chtei dvofana nevinneho ukrutnou smrti shladiti, rozkazav jej upaliti. Protoz poslal k vapenniku, v zkazav mu po sluzebniku: Aby hned toho dvofana, ktereho mu posle z rana, ptati se, jiz-li se stalo, co se mu rozkazovalo ? do pece hodil ziveho, nedbaje nic na zadneho. - Rano ten nevinny dvofan pfisel k krali, jsa povolan;

225

od nehoz ten rozkaz slysel, aby k vapennikovi sel, ptal se, jest-li vykonano, coz mu bylo rozkazano? Sel tedy; ale na ceste, kdyz sel po ulici v meste, slyse, ze se na nasi zvoni, odsel do kostela pro ni; V kteremz, kdyz se dlouho modli; a cas se jiz dlouho prodlil, kral aby do jista zvedei, jiz-li to, co vypovedei, stalo se tomu dvofanu, ktereho poslal po ranu: poslal toho zalovnika, aby se poptal vapennika: vykonal-li vuli jeho podle navesti daneho? — Rad tarn ten zalobnik pfisel, aby o druhem uslysel, ze ho jiz na prach spalili, a coz chtei kral, vyplnili. Ale co zadal jinemu, stalo se jemu samemu. Neb vapennik maje za to, ze jej kral tarn poslal na to, aby mu ucinil konec: hned, jak on dokonal svou fee, za odpoved jej uchopil a do prostfed ohne hodil. Po chvili dvofan nevinny neveda, ze tarn byl jiny,

226

pfisel a pilne se tazal: stalo-li se, co kral kazal ? A uslysev, ze se stalo, pobuda tu neco malo, s odpovedi k krali pfisel; jejz kdyz kral viciei a slysel, jak se mohlo, myslil, stati, a dvofenin ziv zustati? Az poznav nevinnost jeho, a neslechetnost druheho, znamenal, jak divne lidi Pan Buh svou moudrosti fidi! Kterak pfisne tresta vinne, a zachovava nevinne! --Kdo se bojis soudu jeho, nestuj o zkazu jineho! Z uvedencho je zfejmo, ze zakladni myslen¬ ka, vubec sujet ,,Fridolina" neni dusevnim majetkem Bedficha Schillera, z jehoz basne byl Hoi bein ke sve cinohfe vazil, nybrz ze to byl jiz davno pfed Schillerem vseobecny dusevni irajetek, jemuz dal nemecky basnik jen novou, pfipadnejsi formu.

Vizme vsak nyni Holbeinovu hru samu, kte¬ rou zajiste uz sotva kdy na jevisti spatfime! Abychom si vsak mohli uciniti aspoh pfibliz¬ ne pojem o razu hry, vylupujemc z celku aspon liolou kostru deje neboli scenarium.

227

Jednani prve: Pfedsih. Rozedniva se. Fridolin sedi za sto¬ lem a spi. Vejde hrabe Rudolf ze Savernu, chystajici se jiti na low Shledna Fridolina, zamraci se a mluvi sam k sobe. Dovidame se, ze zarli na Fridolina, ktery jest neustale kolem jeho choti. Nazyva sebe Fridoli novym pfitelem, ucitelem, otcem a domniva se jim byti zrazen. A proto -- ,,pryc, pryc z domu ne¬ very a zrady!" Po odchodu hrabete vstoupi Luitgarda se clzbanem, jejz po nekolika slovich postavi zumyslne hfmotne na stul. Fridolin procitne. Nekolik slov oba se obejmou a z dalsi naivni rozmluvy vyrozumivame, ze se vroucne miluji,_ ale v brzke vyplneni svych tuzeb nedoufaji. Bylif spolu v dome Savemskych vychovani; ona jako pfibuzna hrabete, on jako syn nekdejsiho je¬ ho spolubojovnika. Fridolin zachranil pozdeji hrabeti zivot a byl pfi torn ranen. Nyni vsak pozoruje, ze je k nemu hrabe chladnym. Nesmif mu ,,vice kofliku podati, ani harfy do vecefadla pfinesti". Luitgarda upozorhuje, ze hrabe chova se tak ke vsem, i ke sve choti, nedbaje jeji choroby. Fridolin ji vlidne domlouva. Nepfislusif pry jim panovy skutky haneti. Maji pry slepe duvefovati v jeho ctnost a neme plnice rozkazuv jeho trpelive a mlcelive cekati, az bude tvdf jeho opet jeviti obvykly pfivetivy pohled.

298

Luitgarda doklada, ze tak mluvi i slechetna hrabenka, ktera netusic, co chote jejiho trapi, pfece doufa, ze vrati se zase slastni dnov^e minuli... V rozmluvx, v ktere se Fridolin nabidne, ze sam pfinese ve dzbanu vody ze skalni studanky, kmitne i jmeno hradniho Roberta, „nicemnika", je¬ hoz radou se nyni hrabe fidi. Promena: Jeviste pfedstavuje pfedhradiste. V pravo pod velikou lipou studanka, v pozadi basta a zdvihaci most - na levo zelezna mfizova vrata do za¬ hrady. Myslivci a zbrojnosi ocekavaji hrabete. Dva zbrojnosi rozmlouvaji o hradnim a rytifi Felsekovi. Hrabe se dostavi s hradnim. Za zvuku trub zdvihne se most — lovci odejdou. Zustane jen Felsekuv zbrojnos a hradni. Nepohodnou se... y torn vystoupi podnapily Felsek, popadne hradniho a mrsti jim stranou. A po vymene nekolika slov odejde se svym zbrojnosem. Hradni pronasi vyhruzku pomsty. V torn objevi se Fridolin se dzbanem. Hradni ustoupi a vyslechne rozmluvu Fridolina a Luitgardy, ktera se objevi v okne. Po chvili sejde Luitgarda na dvur a chce Fri¬ dolina obejmout; ale zahlednouc hradniho, ulekne se. Fridolin odejde. Hradni vyzna Luitgarcle svou lasku. Opakujc ji pfisahu, ze jest Fridolin ztracen, nestane-li se Luitgarda zenou hradniho. Luitgarda odmita, odcMzi a hradni se pronasi, ze musi byti Fridolin odstranen.

229

Nova promena: Hrabencin pokoj. Hrabenka pomalu vchazi, pfipominajic si mi¬ nule doby slastne lasky. Objevi se Fridolin s Luitgardou. Chteji hrabenku pfekvapit hrou na harfu. Fridolin harfu pfi¬ nese; chystaji se ke hrani. V torn vejde hradnii a odejme Fridolinovi harfu. Hrabenka jest urazena a dovida se, ze tak hrabe rozkazal. Fridolin odejde, Luitgarda stoji bazlive v pozadi a slysi rozmluvu; posleze se ku pfani hradniho vzdali, a hrabenka zustane s hrad nim sama. Tento se ji smeie vyzna, ze on Idskyplne srdce hrabete od ni odvratil a podezfeni v nem vzbudil. Ale nabizi se, ze vse zase napravi, ze padne pfed hrabetem na kolena a pfizna se, ze jej v nejslechetnejsim umyslu o jeho dobro klamal, paklize hrabenka mu promine a vyprosi mu za odmenu ruku Luitgardinu. Hrabenka v neniem udiveni sepne ruce a odvrdti se. Po chvili potupne pokyne, by se hradni vzdalil. Hradni pfisaha ji, Luitgarde i Fridolinovi po¬ mstu a odejde, kdezto hrabenka, sedic u stolku, zakryje si satkem slzami skropenou tvaf. Opona spadne. Jednani druhe: Divoka krajina. V pozadi na vrchu hrad sa¬ vernsky. Hrabenka, vedena Luitgardou a Frido¬ lin em, sestupuje s vrchu. Rozmlouvaji. Fridolin chce si u hrabete postesknouti na jednani hradniho, hrabenka radi, aby mlcel a v tichosti ocekaval. co p£n uzavfe.

230

Lovci a mezi nimi i hradni vraceji se z honby. Objevi se hrabe s Felsekem a hradnim. V roz¬ mluve pronese hrabenka bezdeky slova ,,muj Fri¬ dolin", jez hrabete podrazdi. Felsek skadli po odchodu hrabenky hradniho. Chteji se biti, ale k zadosti hrabete od toho upusti. Felsek varuje pfed hradnim a posleze odejde. Hradni rozdmychava zarlivost hrabete. Radi, aby se pfesvedcil - skryl a poslouchal. Hrabe jako pravy rytif odmita. Hradni namaha se ze vsech sil hrabete popuditi proti Fridolinovi jako svudci hrabenky, az hrabe zvola, ze se pfesvedci a pfisne, straslive pfisne souditi bude. Ale nebude-li se vse srovnavati s pravdou, ze da hradniho s makovice hradu svrhnouti do propasti. Promena: Hrabencin pokoj. Hrabenka hovofi s Luitgardou. Stezuje si; tato ji kone jsi, ze snad byla u hrabete nekym ocernena. Hrabenka nevefi. Luitgarda pfinomina, ze se pfizeh hrabete odvratila i od PTidolina, a posiez se v^yzna, ze Fridolina miluje pfes to vse, ze ji byl hrabe urcil jinemu. Vejde Fridolin a oznamiv, ze hradni ciha v pfedsini, chce se zase vzdaliti. K vyzvani hra benky zustane. Tato mu vvtyka, ze se ji se svou laskou k Luitgarde nesvefil, a zada jej, aby od milenky po pfani hrabete upustil. Fridolin se zpecuje, ale konecne pfece se nnlenky zfekne. Hrabenka se rozplace, sejme zlaty fetez s sije . .. v torn vejde nepozorovane hrabe a poda fetez Fridolinovi se slovy: „Pfijmi Jento fetez na pamatku me kisky a tohoto okamziku.1' Hrabe nepozorovan zase zmizi. Fridolin vyprosi si od sve velitelky darem satek, jimz byla slzy

231

stirala. Hrabenka pfani jeho vyhovi, on klece. poJibi ji ruku a ona pohnuta odchazi. Fridolin polibiv satek vztyci se a kvapne odejde. Nova promena: Hodovni sin; uprostfed kulaty stul. Podnapily rytif Felsek pfivadi vzpouzejiciho se hradniho. Vytyka mu, ze rozsel sime nesvor¬ nosti a ze by ted rad pfedesel, aby nebyl roz sevac prozrazen. Hradni se omlouva. Kdyz pak sluha pfinese vino, chce se vykrasti. Felsek jej chopi a nepusti. \'ytasiv mec, mrsti jim na stul a vyhrozuje, ze bude hradni synem smrti, nebude-li s nim pit. A bez obalu mu take fekne, proc se vlastne chtel \ zdalit. Hradni chtej nechtcj pije . .. Vejde Fridolin, jevc zarmutek. P^elsek se jej pta, je-li pan jeho jeste u hrabenky, a dovi se, ze tarn vubec nebyl, ponevadz byl kymsi viden bledy a jako pomateny u zeleznych huti. Hradni pro sebe zajasa a shledna satek, vykukujici ze zahadfi Fridolinova, chce mu jej vytahnout. Frido¬ lin se tomu vzpouzi, tvrde ze to jeho satek. Hradni prohlasiv, ze to satek hrabencin, chce se ho zmocniti nasilim; lee Fridolin chopi jej za prsa, mrsti jim o zem a rychle odejde. ,,Af slouzi ke zdravi!" zvola skodolibe Felsek a opona spadne. Jednani tfeti: Hornata krajina. V pozadi feka, ktera hute zene. Staveni jest u same feky. Videti jen mlynske kolo a otevfenymi vraty rozzhavenou pec. Dva hutnici, jeden pfihlouply poctivec, druhy prohnany lotr, jenz byl dfive loupeznikem, nosi

232

v opdlkach uhli a vytapejice pec, rozmlouvaji. Po rozmluve slyseti chvili duneni hutnich kladiv. Objevi se hrabe — bledy, pomateny a zamysleny. Hfmot v hutich utichne, jakmile zacne hrabe sam k sobe mluviti. Pravi, ze se pfesvedcil, ze byl oklaman od same ctnosti. Pfemita o j^omste. Duneni kladiv opet se ozve. Hrabe pfistoupi k deinikum, zadiva se do rozzhavene pece a kdyz se byl na to a ono poptal, opta se, maji-li dosti zmuzilosti hoditi ziveho cloveka do pece? Chytrak jevi ochotu, pfihlouply se vzpouzi, ale da si fici. Hrabe pak proste di, ze cloveka toho posle do huti s dotazem, zdali uz byl rozkaz jeho vykonan, a odejde. Promena: FIrabencina pfedsih. Fridolin truchlivy, pomalu vyjde. Styska si — ale doufa, ze mu hrabe i urazku hradniho promine. Vejde Felsek, hleclajici Fridolina. Zvestuje, ze hradni pospisil za panem; ale konejsi Fridolina, ze byl v pravu, a poukazuje pak take ke dvor¬ nimu jeho mravu, po kterem by nikdo nesoudil, ze byl vychovan v femesle vojenskem a pdna sve¬ ho z rukou tfi loupezniku vysvobodil. Vejdou ctyfi zbrojnosi a obsadi dvefe. Felsek se vzpira; Fridolin vsak se chce dat dobrovolne vesti do vezeni. Jinymi dvefmi vejde hrabenka s Luitgardou. Hrabenka netaji sveho udivu. Fridolin se pfizna, cim se byl provinil. Felsek zarazi mec a Luitgarda., vyhiednouc oknem, zvestuje, ze hrabe s hradnim pficMzi.

j;233

Po chvili oba vejdou. Zbrojnosi na pokyn hra¬ bete se odstrani. Hrabe jevi mracny hnev. Fridolin padne pfed nim na kolena. Felsek chce pfipad vypravovati, hrabe prohlasuje, ze zve¬ dei uz vse od hradniho a obrati se k Fridolinovi fka: ,,Kde je ten satek?" Fridolin mu smutne satek poda. Hrabe jej ve dvi roztrhne a hodi hrabence. Luitgarda jej zvedne a poda sve velitelce, ktera s uzasem vstane. Fridolin jako beze smyslu vyskoci a zvola: ,,Ha, to je pfilis ukrutne, pane hrabe!" Chvili jeste se hovofi. Fridolin se omlouva, opet kleka. Felsek jej vymlouva a konejsi hra^ bete, kteryz konecne vezme satek se stolu, za nimz hrabenka sedi, a poda jej klecicimu Fridolinovi se slovy: ,,Vezmi jej s sebou do hrobu!" Na to se vzdali. Fridolin vstane a polibi satek v domneni, ze mu hrabe prominul. Hradni, jenz se byl vzdalil s hrabetem, vraci se se vzkazem k hrabence, aby se na vecer pfichystala navstiviti s hrabetem zelezne hute, ze ji tana pfipravil radovanky. Z te pficiny aby lam Fridolin dosel napfed a optal se, byla-li vule panova splnena. Luitgarda v pfedtuse varuje Fridolina, by nechodil; hrabenka zase nabada, by sel a nedrazdil hnevu panova. Po odchodu hradniho jeste v torn smyslu dale se hovofi. Hrabenka, tesic se na setkani s chotem po smifeni, propousti Fridolina ze slibu, kterym se byl zfekl Luitgardy, a slibuje, ze se za oba pfi-

23-1

mluvi. Fridolin odejde; lee po chvili se vrati, drze v ruce klobouk s cervenym perem. FIrabenka jej upomene, ze jiz ve vsi vyzvaneji k pozehnani, aby tedy vesel do chramu a byl pfitomen sluzbam bozim. Fridolin slibi tak uciniti a odejde. Hrabenka dhajic se za nim, pronese slova: ,,Biih te doprovazej!" nacez opona spadne. Jednani c t v r t e : Hodovni sin. — Hrabe, Felsek a hradni sedi za kulatym sto¬ lem, majice cise pfed sebou. Felsek se dovi, ze hrabe v komnate sve choti tajne naslouchal, vy¬ tyka mu to a chce jcj opustit, protoze se dal podvesti. Hrabe namita, ze do\ edel se pravdy bezdeky a ze jest uplne pfesvedcen o vane zenine i Fridolinove. Zatim popijeji. Felsek taktez pfesvedcen, ta¬ ze se, co bude nasledovati, a dovi se, ze Frido¬ lin zahynul v rozzhavene peci. Zapiji size svou bolest a dozvi se, ze chce dat hrabe hrabenku ke hrobu Fridolinovu na'vystrahu pfikovat. Srazi cise k noham hrabete a prohlasuje, ze hrabenka i Fridolin jsou nevinni. Hrabe nevefi i kdyz hradni odejde, maje za to, ze z Felseka mluvi opilost. Vejde hrabenka s Luitgardou. Ma se k hra¬ beti srdecne, on vsak se odvrati; ale posleze za¬ da, by mu dala fetez, jejz meia toho dne na krku. Hrabenka sejme fetez s sije a poda mu jej. Hrabe vztahne po nem tfesouci se ruku, opta se, co je s Fridolinem, a dovi se, ze si Fridolin vyprosil misto fetezu pouhy satek.

23:

Teprve nyni zacina hrabe chapati souvislost. Dovi se, ze Fridolin a Luitgarda se miluji, a ne¬ muze se ubraniti nejprudsimu pohnuti. Konecne povi, co byl rozkazal. Hrabenka vsak upozorni, ze poslala Fridoli¬ na do kostela na nasi —■ hrabe pak vola z okna: „Vzhuru! Af hlasny svola troubou vsechny jezdce, aby se hnali k hutim — on ze dany rozkaz odvolava. Zbrojnosi vejdou, hrabe opakuje jinymi slovy, co byl prave pronesl, a sam vybehne ven. Hrabenka v nejvetsi bolesti nafika, diva se oknem — vidi chote sveho na koni ujizdeti k hu¬ tim, vidi jej klesati s kone ... Troubeni a hluk hradni straze jeste chvili trva, nacez opet: Promena: Zelezne hute. Oba hutnici, vykonavse panuv rozkaz, rozmlou¬ vaji pfed rozzhavenou peci o skutku, jejz byli vykonali. V torn vidi bezeii k hutim Luitgardu, ktera dobehnouc spozoruje, ze jeclen z hutniku drzi v ruce klobouk s cervenym perem a dovi se, ze vlastnik klobouku zahynul v rozzhavene peci. Luitgarda v zoufalosti se rozhlizi, pak bezi na most, diva se do feky, vrati se, polibi klobouk a pokleknouc, modli se. Po chvili vstane, bezi na most a drzic klo¬ bouk nad hlavou skoci do vody. V torn objevi se Felsek a s vykfikem skoci za ni. Opona spadne. Jednani pate: Krajina pfed hradem jako v druhem aktu. Poblaceny hrabe sedi na travniku, za nim dva zbrojnosi, pfed nim hrabenka s vyrazem zalosti.

!3G

Hrabe ji konejsi, ze si padeni neublizil; ale hofe nad jeho skutkem jej schvacuje. Po kratke rozmluve objevi se Felsek, nesa Luitgardu, kterou zbrojnosi dopravi do hradu. Na otazky, vi-li o Fridolinovi, odpovi zaporne. Zve¬ stuje jen, ceho byl svedkem, a hrabe jest tim utvrzen v domneni, zef Fridolin mrtev. Felsek se rozhodne, ze opusti hrad, aby v boji zapomenul - hrabe chce uciniti po jeho pfikla¬ du... V torn objevi se ,,neznamy rytif" — cely v brneni se zavfenym hledim a nekolika zbroj¬ nosi. Po nekolika vzajemnych clotazech ,a odpovedich prohlasi se rytif, ze jest otcem Fridolinovym. Felsek jej objima, hrabe vsak jest zdrcen. Na otazku, kde je syn, dovi se rytif, ze je mrtev. Hrabe se pfiznava, ze je vinen jeho smrti. Fridolinuv otec se rozliti, chce se s hrabetem biti, ale Felsek zdvilma hozenou rukavici, chce postou¬ piti boj za raneneho pfitele a tasi jako rytif a zbrojnosi. Zacina sec. V torn objev i se Fridolin, odhodi klobouk s celrvenym perem, vytrhne jednomu zbrojnosi mec a dorazi na neznameho rytife. Zbrojnosi se domnivaji, ze to Fridolinuv duch. Felsek jej pozna. Sec ustane. Syn pozna otce a zatim co hrabe odbeime do hradu, vypravuje strucne, co a jak se bylo sbehlo. Pomodliv se po rozkazu hrabencine v kostele tfi zaltafe, pospisil k hutim a spatfil ve vode plavati hradniho klobouk, jehoz jedno biie pero jest ztraceno, domnivaje se, ze se hradni utopil, vzal

klobouk a vysla] hutniky, by hradniho, mozno Ir zac hranili. Sotva domluv i, objevi se jeden zbrojnos a zve¬ stuje, ze v rozzhavene hutni j->eci skoncil strasnou smrti vlastne nenaviden> hradni. Otec Fridolinuv objima syna . .. V torn videti hrabete, nesouciho Luitgardu z hradu hrabenka jej nasleduje. ,,Fridoline, synu muj! Tys ziv?" voki hra benka. Fridolin jim chvata v ustrety. Hrabe ,,vhodi mu Luitgardu do naruci" a pravi: ,,Pfijmi polovici meho majetku!" a klesne vysilen k noham hrabencinym, ktera jej zase nadzveda. Fridolinuv otec stoji s vyrazem rado^tneho udi¬ veni, kdezto Felsek, pohlizeje k nebesum, pronasi slova zaverecna: ,,VzdyL jeste ten dobry Buh zije!" Opona spadne. Tak upraven byl dej starobyle povidky nebo novoveke basne Schillerovy v Holbeinove cinohfe ,,Fridolin", ktera nase prababicky pfed lety tak casto a tak mocne vzrusila, ze v divadle stkaly a plakaly.

I. Acbos: Sehran^ spisy. X\vTt.

IDEAL ZENSKE NEVINNOSTI NA CESKEM JEVISTI.

(Psdno a poprve tisteno 1893.)

Divadlo ustav, v nemz ma byti die jednedi svet znazorhovan jen tak, jakym skutecne jest, die jinych pak: jakym by asi byti mei atd. - - neni ani za nasi tak zvane pokrocile a osvi¬ cene doby v podstate pfece jen jinym, nez jakym si je pfeje — obecenstvo ... Neni-li takovym, jakym si pfeje ten onen, jest aspoh skoro vzdy zrcadlem, v nemz obrazi se, byf i nekdy sebe smutneji, nejen povsechny nazor v svet, nybrz i vzdelani, vkus, zaliba a mravy, vubec, aby¬ chom tak fekli, duse one casti velkeho obecenstva, jez navstevuje divadlo nejcasteji. Po razu divadla mozno — aspoh po nahledu mnohych - nepomerne snaze souditi na charakter tfid obyvatelstva, jimz pomery dovoluji navstevu divadla co mozna nejeasteji, nezli po razu umeni a literatury vubec. Pravda-li to ci nic, nechceme zkoumati. Nechf tomu jakkoli! Tolik vsak jest jisto, ze i divadlo ceske ma svuj osobity raz a ze provozuji se v nem nejcasteji hry po vkusu nebo nevkusu — navstevovatelu. A podivno v jakych vyjevech a charakte-

242

rech niiva obecenstvo zalibu a jak se zaliba ta

men iva!

Z nepfehledne galerie nejruznejsich povah lidskych z tech rozmanitych poctivcu, hlupaku, nicemu, padouchu atd. zajima obecenstvo jednou ten a jindy jiny druh nejvice — nekdy dele, jindy jen na kratko ale skoro zpravidla vzdy tak, jako by byl vlastnim jeho idealem. Nejnapadneji jevilo se to v dobe, kdy opanovala jeviste ceske tak zvana francouzska ,,ko¬ medie nevery a hfichu"'. Hfisnice a nevemice zajimaly obecenstvo v ta,kove mife, ze kdyby se bylo z razu tehdej¬ siho repertoiru soudilo na samo obecenstvo — i nejbenevolentnejsi soud nebyl by, aspoh v ohledu ctnosti a mravnosti, naprosto znei pfiznive. Mnozi tehdejsi kiitikove take1, jak znamo, vy¬ stupoval! ostfe a s rozhorlenim proti pestovani ta¬ koveho repertoiru, ale bez uspechu. Vsak o torn vsem nechceme sifiti slov a pfi¬ pominame to jen za tim ucelem, aby nam bylo snaze porozumeno, kdyz se optame: ,,Kam podela se s jeviste ceskeho - nevin¬ nost vubec a zenska zvlasf?... Kolikrat v roce hiaje se za nasich dob kus, v nemz by vystupovala tfeba jen jedina representantka nevinnosti ? ..." Pravda sice, ze se takovy kus, byt nezfidka, obcas pfece objevi; ba vice: francouzska moderni komedie ma docela ustalenou sablonu pro tento typ nebo charakter mladistvou, detskym stfe\ ickum sotva odrostlou divenku, kteni jeste o sv6te v nepfiznivem smyslu ])ranic nevi, pranic nezna, pranic nechape atd.

2-13

Avsak charaktery tohoto druhu pusobi na nas moderni a pfedevsim zkusenejsi divaky zpravidla vice mene nepfiznive, ba odporne — ovsem jen v ohledu esthelickem - proste proto, ponevadz jsou v ylhany. Nevefime jim, nechapeme jich, ponevadz ne¬ vinnost jejich, byt i byly vychovany v sebe pfis¬ nejsim zatisi nebo klasternim ustrani — neni tim a podobnym dostatecne oduvodnena. Nevinnost v nejpfesnejsim smyslu pfesiava pro nas s vekem detstvi. I jedna z nejduchaplneji pojmutych a rovnez tak provedenych povah tohoto druhu — represen¬ tantka divci nevinnosti v Sardouovych ,,Starych mladencich" - cini na cloveka sveta a lidi znaieho pfes vsechnu neodolatelnou pusobivost sceny, v ktere spise komicky dojemne, nezli pfirozene nevinnost svou projevuje, pfece jen dojem strojenosti. Kratce nam zda se, ze nevinnost, hlavne zen¬ ska (o nevinnosti detske nemluvime) — z ceske¬ ho divadla, ba z divadel skoro uplne se vystehovala.

A pfece byla kdysi ovsem tomu jiz davno - cloba, kdy i ceske obecenstvo vidalo hru v eel ku sice dosti primitivni, ktera by za nasich dob snad uz nikoho nebo malokoho zajimala, v ktere vystupuje skutecny a zaroven ovzdusim a razem zivota sveho pfirozene oduvodneny ideal zenske ne¬ vinnosti.

2M

Kdy bvla hra ta poprve pfed ceskym obe¬ censtvem provedena, nebylo nam Ize pfesne zji¬ stiti. Vime jen, ze byla provozovana v letech 1791 az 1792 v nekdejsim divadle u Hybernu v pfe¬ kladu Vaclava Thama a pozdeji r. 1812 v novem pfekladu Stepankove v divadle stavovskem. Pro nas Cechy jest zajimavou take tim, ze nemecky autor jeji, M. Stegmayer, obral si k ni latku z davnoveku slovanskeho. Jiz titul jeji: ,,Cech a Lech" oznacuje pfes¬ ne dobu deje. Co do zakladniho razu vfadili bychom ji mezi sdiamatisovane idylly davnoveku. Nelze sice fici, ze by byl autor jeji vniknul hluboko v ducha slovanskeho, jak se nam jevi za nasich dob na zaklade pfisneho studia vedecketio. Nicmene prace ta vznikla v dobe, kdy i Nemci zajimali^se, abychom tak fekli, objektivne o zaji¬ mave dejiny Slovanuv, a autor snazil se ze vsech sil cile pomucek, jez mei po ruce, podati — kdyz prave ne naprosto spravny, tedy aspoh po svem nahledu a pfesvedceni objektivni obraz mravu sloyanskych z doby, kdy praotec Cech objevil se s dru¬ zinou svou v Cechach a zde se usadil. Zalozil-li autor cinohru svou na nejake jine starsi praci dramaticke nebo basnicke vubec, ne¬ vime ; ale pochybujeme. Ze zname baje pouzito toliko jedineho zaklad¬ niho momentu: pfichod praotce Cecha do Cech. Z osob z baje znamych vystupuji pouze tfi: Cech, Lech a Krok. Vse ostatni -- vubec cela fabule, vzajemne styky jednajicich osob, rozvoj, zauzleni i rozuzleni deje atd. nezaklada se na podani, nybrz jest basnickou fikci.

245

V celku je to prace velice solidni. jako drama nema vsak az na zaverek posleclniho jednani dosti dramatickeho deje. Vetsina seen neni nic jineho nezli pouhy dialog. ^ Charakteristika jednotlivych osob, ac je ji dosti peclive setfeno, ne vynika prohloubenosti. Zejmena psychicka stranka jest skoro az zanedbana. Spatfit se a zamilovat se — zda se byti autorovi zcela pfirozenym; ale na divaka nebo ctenafe pusobi pravde nepodobne. Z te pficiny nelze se diviti, ze motivovani vu¬ bec je v celku nedostatecne. Tu a tarn cini se v rozmluvach kratsi nebo delsi zminka o torn, co se bylo pfecl chvili pfed ocima divaku sbehlo, coz jest, jak znamo, kardinalni vadou dramatu. Mluva jest v celku jasna, ale bez zvlastniho individualisovani, tudiz pfilis stejnomerna. Za to v pravem slova smyslu oplyva uslechtilymi sentencemi, s jakymi se v povrchmch a pro pouhe obveseleni psanych dramatickych opusech one doby zfidka kdy setkavame. Vizme vsak, jak zosnoval autor dej sve cinohry! Kdyz ukrutni Markomane hubili zemi krale Marobuda, uzemi nynejsich Cech, podafilo se vestci D r u z o n o v i uteci se s nedospeiou svou dcerou Nyvou a jedinym sluhou Karboncm do liduprazdne krajiny, kde travi od te doby zivot svuj jako mudfec, zasvetivsi se sluzbe svych bohu, Idsce a ctnostem vubec. Zatim byl Druzon sestarnul a Nyva vyrostl i v slicnou pannu, ktera krome otce a sluhy jinych Udi doposud nepo/nala, ba neshledla,

2t(i

Pfirozenost vsak se jiz hlasi ku svemu pravu. Nyva stava se zadumcivou. V srdci jejim probouzi se az dosud nezname a nevysvetlitelne city. Otec i sluha zmeny ty pozoruji a Nyva sama pfed nimi jich netaji. Prvnich sest vv'smpu prvniho jednani jest idyllickv obrazek jDfed chatrci Druzonovou, kde otec, sluha i dcera hlavne o teto zmene dcefine rozmlou¬ vaji. Nahle sluha oznamuje, ze shledl ze zahrady zastupy. A^estec, ac sluhou varovan, jde se pfe¬ svedcil". Zaverecna slova charakterisuji jeho povahu: ,,Mudfec zije v dobach minulych - pfitomnosti setfi a neboji se budoucnosti. Dobre svedomi jej sili, takze snese trpelive i nejkrutejsi rany osudu!" Promena: jeviste pfedstavuje pohorskou krajinu. Druzina Cechova ozbrojeni nacelnici ocekavaji bratry Cecha a Lecha, kdezto zeny a deti odpocivaji. Cech a Lech pfichazeji. Lech vyslovuje pfani, aby se v teto zemi usadili — Cech souhlasi a vudcove rodin vyslovuji se v tyz smysl. ,,Huste, neschudne lesy, nedostupne hory, divoce jecl/ci feky," pravi Cech, ,,odlucuji nas nyni od ukrutnych Rimanu. Zde nam bohove pfichystali krajinu pfijemnou; zde nam sama pfiroda postavila pevnost. Kamkoli se rozhiedneme, vsade vi¬ dime urodnou pudu, lesy pine zvefe, potoky pine, ryb - a bujna trava nasvedcuje kypre prsti! Nuze! Zde budiz konec nasemu putovani!" ,,Zde se usadime!" volaji vsickni. Cech fsklesna na zem). ,,Budiz tedy pozdravena, zeme pozehnana! (Polibi zemi.) Tfikr&t bud'

247

nam pozdravena, sfastna krajino, budouci nase vla¬ sti! (Vstane.) V brzku budou zde chatrce nase stat!" Lech: ,,Svornost a laska budou mezi nami!" ,,Svornost a laska!" opakuji ostatni. ,,Bratry budme vespolek!" mini S u p o n, je¬ den z nacelniku rodin. Vsickni se objimaji. Cech: ,,Podekujme bohum, ktefi nas sem uvedli!" S rozpjatyma rukama klekne vsickni s nim. Dekuje Perunu za vysvobozeni z nebezpeci a prosi jej, aby od nich odvratil kazdou nehodu. ,,Jen svor¬ nost a laska nas vediz!" konci. ,,Jen svornosti a laskou Ize nam blazenosti dosici!" Vsickni vstanou. ,,Prav
248

jednomyslne schvaleny. Po te vybidne lid, aby se zatim rozesel a krajinu vysetfil — coz klade zvlaste na srdce mlademu K r o k o v i, jenz jest v torn nad jine sbehly a jehoz si Cech nad jine vazi. Posleze zmihuje se, jakymi zasadami se dice jako zakonoclarce a panovnik fiditi. ,,Spravedlive a pfisne budu nad tim bditi, aby bylo zakonu se¬ tfeno. Kdozkoli jich pfestoupi, nebude pouze nepfitelem mym, nybrz nepfi'elem ceie obce a jednosvorne budiz nad nim vynesen trest! Laska a duvera jsou zelezne paky, jez lid a knizete obapolne vizi. Kdo vsak povinnou poslusnost odepfe, bu¬ diz z vlasti vyobcovan! Trest neslechetnym, otcovska laska vernym poddanym! Panovani sve zalozim na spravedlnosti a pravde. Takovych zakladu zadna nepfatelska moc nevyvrati." Po techto slovech odchazi. ,,Slava Cechovi, panu nasemu!" provolavaji vsickni a zatim co se rozchazeji, opona spadne. I z teto kuse crty jest ocividno, ze autor cinohry pojal praotce Cecha se stranky nejsympatictejsi a ze lici vubec i druzinu jeho — vyjma jedineho SobeTava — barvami v pravde idedlnimi. A" cele hfe pfevladaji vubec pfes pfilis na¬ zory osviceneho veku, o jakych praotcove na§i pfes vsechnu svou mirumilovnost a patriarchalni pfed¬ nosti sve, jakvmi se jini kmenove a ndrodove ho¬ nositi nemohli, sotva asi meii, ba vubec ani ne¬ mohli miti poneti tak jasne formulovane, jak je autor klade do ust nekterym osobam. Osvicenym vekem prosycena idealnost la mu¬ ze nam Cechum a Slovanum lahoditi, obzvlaste kdyz vysla z rcra nemeckeho (nebof takova pera nemecka uz daxaio uplne vyhynula). Nicmene se

240

stanoviska neuprosnych zakonu esthetickych jest a zustane vadou. Skoro se nam zda, ze kdyby byl Stegmayer licil praotce nase naprosto neidealne jako mirumilovme nomady, ale s veskerou elementarni silou a neurvalou prudkosti vasni ryze lidskych, jak i v klidnych, smiflivych a tolerantnich dusich je¬ jich obcas vzkypivala, byl by si zajiste ziskal vdek i nas epigomi — nebo by byl aspoh cinohfe sve vdechl vetsi zivot, zarnost a silu, tudiz nepomer¬ ne vetsi dramaticnost. Vse to ovsem jen proste konstatujeme. Vytykati to nemeckemu autorovi, jenz byl napsal dilo sve pfed vice nezli sto lety, neni mozne jiz z te prostinke pficiny, ponevadz v ceie puvodni drama¬ ticke literatufe ceske nemame ani jedineho dila z bajne doby praotce Kroka, ktere by pfisnejsim estheticko dramatickym pozadavkum vyhovovalo, nebo se bylo aspoh na repertoiru udrzelo. Vizme vsak, jak rozvinul autor ciej sve cinohry dale! V druhem jednani pfedstavuje jeviste opet krajinu s chatrci vestce Druzona. Mladistva Slovanka V a 1 i s k a, ktera horoucne miluje Lecha, objevi se v muzskych satech. Hleda milacka, jenz ji byl opustil. Setka se vsak se Sobeslavem, jenz zase miluje beznadejne ji -prohlasi se mu a zada jej, aby ji umoznil ziti pa blizku Lecha, ale tak, aby nebyla poznana. Sobeslav slibi — v nadeji, ze ziska jeji lasky a Cechovi se pomsti. Valiska k vyzvani jeho odkvapi. Sobeslav se¬ tka se s Druzonem, jenz prohlasi, ze neznaje zad¬ neho panovnika v zemi, uzn^vd jen Boha svym

250

panem. Sobeslav se rozhodne vyuzitkovati to k nekalym svym zamyslum. Po odchodu Sobeslavove vestec jest na roz¬ pacich, ma-li vziti jiz nyni utociste k zazracnemu pasu, jehoz — ovsem jen jedine pouziti v dobe nej vetsiho nebezpeci odhali mu budoucnost. Ale pfece jeste pouziti posledniho prostfedku odroci — a kdyz se objevi dcera jeho, ktera byla z chatrce nepozorovane neznameho pozorovala, va¬ ruje ji pfed nebezpecenstvim ... Nyva nechape. Sotva vsak otec zmizi a ona je chvili o sa¬ mote, objevi se Krok. Oslnen jeji krasou, nesmeie ji oslovi. Ona zase, zaujata jeho zjevem, po¬ dobnym onomu, jaky se ji byl ve snu zjevil — prostodusne odpovida . .. - . Po vymene nekolika jen slov zadumcivost divcina je ta tarn a Krok ji objima jako bytost, ktera jej jedine oblazit muze. V torn objevi se otec — pozna v Krokovi slechetneho mladika a svoli, aby pfisel opet, kdy mu bude libo. Krok odkvapi. Sotva otec s dcerou promluvi nekolik slov, objevi se Tursk jako Cechiiv vyslanec a vyzyva vestce, aby se dostavil k panovnikovi a podal mu zpravu o zemi. Druzon i nyni prohlasuje, ze zadneho panov¬ nika nezna, dokud se slechetnymi skutky nestane hodnym jeho ucty, ale slibuje, ze se dostavi. Vyslanec Cechiiv odejde, vestec dava deem pod ochranu sluhovi ,a vydava se na cestu. Dcera pohovofi se sluhou a v nadeji, ze Krok bude otci ochrancem — blazena a Sfastna vejde se sluhou do chatrce.

2.>1

Promena: Jina krajina. Uprostfed stromovi velky stan. Sobeslav nekolika slovy popouzi Cecha proti vestci a pfimeje jej, ze ujme se Valisky pod jme¬ nem Mizislava a jemu samemu ji v ochranu da. Objevi se Lech. Oba bratfi v pravde bratrsky se ujisfuji vzajemne sve lasky. Po vymene nejsrdecnejsich slov dostavi se Krok a zvestuje, co byl vysetfil, a hned take, ze setkal se s Nyvou, jez po prvnim shiednuti rozdmychala v srdci jeho lasku. Lech nabada k prozfetelnosti - ze to snad kouzelnice nebo lesni vila ... Krok vsak konecne ubezpecuje: ,,Hled, pane! Prvni okamzeni, v kterem ji shiednes, bude poslednim okamzenim tve svobody!" V torn blizi se^ jiz lid, aby vyslechl zakony. Supon ubezpecuje Cecha jmenem vsech ostat¬ nich vernosti a oddanosti neobmezenou. ,,Kazdy tvuj rozkaz ve vecech spravedlivych," pravi mimo jine, ,,budiz nam svatym zakonem! Dnesni den zustah nejpozdejsim nasim potomkum slavnou pamatkou! Tato zeme jmenuj se podle tebe a tak budeme jako verni Cechove kazdemu nepfiteli postrachem."

Ysickni. Vecne! vecne! Cech. Knize vam dekuje jmenem vdasti za vasi slechetnost! Muzum s takymi srdci netfeba zakonu. Ale pro zachovani obce, pro bezpecnost kazdeho zvlasf - vyslechnete nekolik slov. Po¬ slusnost lidu a spravedlnost knizete budiz prvnim zdkonem. Jen na torn zaklade da se zaloziti moc knizeci a blaho lidu. Supon. Pfijimame zakon ten a uznavame jej za hodna provadeni.

Y s i c k n i. Uznavame ! Cech. Za. druhe: Bezpecnost majetku. Kdoz¬ koli se odvazi zkratiti v nejmensim prava sveho spolubratra, popudi knizete, pod jehoz ochranou jest majetek vsech, ku prohlaseni tezkeho trestu. Lee h. Uznavame tvoji moudrost a pfijima¬ me i tento zakon. Y s i c h n i. My vsichni. Cech. Povinna pocta bohum, laskavost k bratfim, vseobecna obrana zeme proti nepfiteli jsou zakony, jez byla vsemocna pfiroda vlozila do srdce kazdemu. Kdo tedy neseifenim zakomi tech porusi vefejnv mir, fad a bezpecnost nebo kdo pfi vse¬ obecne obrane zeme bazlive se skryje, budiz trestan! Supon. A kdo by jednal proti zakonum tern, budiz trestan smrti. C e c h (vrystoupiv na pafez vztyci podany mu prapor). Nuze, tedy pfisahejte mi jednomyslne ] oslusnost! Y s i c h n i (obnazi niece, odkryji hlavy a pozdvihnou pravice). Pfisahame. \T torn objevi se obeslany vestec Druzon. Cech jej vyzve, aby mu slibil poslusnost. Yyzvany odpira. Supon. Dost vzdoru chopte se ho a uvrzte do skalni sluje! Mnozi se Druzona chapajj - Krok jej dice chranit, ale odstrcen samym Cechem, zabeduje... Cech, rozkazav, aby byl jaty pfisne stfezen, odchazi. \Tsichni provolavaji mu ,,slavu". Ve§tec mezi dvema strazemi kic-ne na kolena s vykfikem: ,,Bo¬ hove, chrahte Nyvu!" — cimz jednani konci.

253

Tfeti a k t zacina opet pfed chatrci vestcovou. Nyva hovofi se sluhou o otci, az pfikvapi Krok a opatrne zvestuje, ze je otec jat. Ujisfuje vsak, ze ma ^Cech dobre srdce a ze jenom neustupna mysl vestcova tak jej popudila. Nyva se rozhodne jiti k cizincum sama. Krok ji varuje, ale ona odkvapi. Krok chce za ni, sluha mu zastoupi cestu a teprve, kdyz jej Krok ujisti, ze chce nejen ji chraniti, ale ze se pokusi i otce vysvoboditi, sluha jej propusti. Promena. Krajina se stanem. Sobeslav vnucuje Valisce svou lasku, pfedstiraje, ze ji Lech nemiluje a neni jeji lasky ho¬ den. JValiska odpira a po nekolika pfikrych slovech, kdyz se Cech a Lech blizi, chce se nepozorovane vzdaliti; ale neni to vice mozne. Nezbyva ji, nezli se chovati opatrne, aby ji Lech, jemuz se zda byti povedomou, nepoznal. Po nekolika slovech odejde. Cech zmihuje se, ze Krok za trest musi nyni stat na strazi u skalni sluje, v ktere je uveznen vestec, jehoz chtei chraniti. Lech pfimlouva se za milost misto spravedl¬ nosti. Cech odpira. Chcef, ac nerad, dokazati, ze musi zakonu setfit. Jedine vystrazni pfikladove pry ucinkuji na lid. V torn objevi se Nyva, by vyprosila otci svobodu. Lech jest krasou jeji unesen. Cech pak mirne s ni rozmlouva, ale trva na svem, ze jako knize jinak nemuze, ba setfe i slzu. Nyva, nemohouc se doprositi milosti u panovnika, odkvapi mezi lid, aby se pokusila tarn... J. Arbes: Sebran6 spisy. XXXII

1

„

254

Cech taktez odejde. Lech vyznava Sobeslavovi, ze se domnival milovati Valisku, ale ze jej nyni Nyva okouzlila. Sobeslav jej nabada, by si lasky jeji ziskal osvobozenim otce, af jiz Isti nebo nasilim. Lech odpira; ale konecne pfece svoluje. Promena. Skalni sluj. Krok ozbrojen pfechazi na strazi. Nyva se ob¬ jevi, prosi Kroka, by otce vysvobodil; on vsak stale klada diiraz na svou povinnost, odpira, ba nesvoli ani, by Nyva otce spatfila. Teprve kdyz se Lech se Sobeslavem blizi, zbaven Krok dalsiho pokuseni a Nyva odkvapi. Sobeslav Kroka drazdi, pak nabada, by vestce na svobodu pustil. Krok vsak se zpecuje, a ko¬ necne, kdyz chce Sobeslav uzit nasili, vzepfe se. Sobeslav jej chopi ze zadu... V torn objevi se Cech s ozbrojenci. Lech se ulekne; lee Sobeslav svali vinu na Kroka tvrde, ze mu nahodou pfekazili osvoboditi vestce. V Lechovi se probouzi svedomi; ale pfece bez vysvet¬ leni jest svedkem, kterak ozbrojenci nasilne Kro¬ ka odvadeji. Nemoha se dele zdrzeti, klesne Lech pfed bratrem na kolena, by se z viny sve upfimne vy¬ znal; ale Cech domniva se, ze prosi za milost pro Kroka, a Sobeslav nedopusti, aby se vyslovil. Cech odkvapi se slovy, ze padne Krok jako prvni obef zakonu. Lech vrhne se v svrchovane zoufalosti na zem a po slovech: ,,Bohove! ceho jsem se dopustil?" pronese jen slovo „Valisko!" — a opona spadne. Ctvrte jednani. Vnitfek skalni sluje. Stary vestec je chvili sam. Na to objevi se Nyva s Valiskou. Cech byl k tomu svolil k druhe

255

prosbe Nyvine. Obe starce nabadaji, by Cecha uznal za panovnika; on vsak nemoha pravde a cti sve v nicem zadati, odpira. Po chvili objevi se Cech sam. Nyva opet prosi za osvobozeni otce. Cech vsak trva na svem, ze neni mozno jednati proti zako¬ nu, a posle divky pryc, aby se starcem sdm promluvil. Marne nan naieha. Druzon nejevi strachu. Upozorhuje, ze panuji vyssi mocnosti nezli panovnicke, a Cech zaleknut, pfeje si zvedeti, jaky osud stihne lid jeho v budoucnosti. Vestec se podrobuje pod vyminkou, kdyz jej Cech propusti na svobodu. Cech vaha, ale pfece svoluje a vestec pouzije zazracneho sveho pasu. Poda jej Cechovi, aby si jej ovinul kolem hlavy a modlil se k bohiim. Jakmile tak Cech ucini, slyseti temne boufeni. Skala se pomalu otvira a jako v oblaku videti Kroka, odeneho v roucho knizeci a sediciho na trunu, kolem nehoz jest seskupeno mnozstvi lidu, Krokovi se klaniciho. Cech zdesen strhne pas s hlavy — skala se zavfe, boufeni ustane ... Rozlicen ubezpecuje, ze — co byl prave videi, nikdy se skutkem nestane, a vyzvav vestce, aby se sel podivat, jak verny lid Cechiiv Kroka k smrti odsoudi — odkvapi a vestec jej nasleduje. Promena. Krajina s chatrci vestcovou. Sobeslav pfemlouva kajiciho Lecha. Namlouva mu, ze Cech miluje Nyvu, ona vsak ze miluje Le¬ cha. Na to odejde k soudu nad Krokem.

256

Lech je chvili samoten; vidi pfichdzet Nyvu s mladym muzem — Valiskou. Zarlivosti jat, dice task mec; ale vzpamatuje se a zajde do housti. Nyva a Valiska dojdou a po nekolika slo¬ vech se louci. Obejmou se. Lech vyrazi z housti s vytasenym mecem. Valiska jej pozna a on ji — padne ji k nohoum. Ona se mu pfizna, ze pfisla za nim, on prosi za odpusteni — obejmou se... Nyva zmini se o Krokovi a dozvedevsi se, ze bude souzen jako kfivopfiseznik, odkvapi, kdyz byl Lech prozradil, ze je Krok nevinen. Lech pfizna se k cinu svemu Valisce a tak¬ tez odkvapi, aby provineni sve upfimnym vyznanim napravil. Valiska odchazi za nim. Promena. Hornata krajina. Slavnostni hudba, Odenci s narodnim praporem uprostfed ubiraji se pfes jeviste; za nimi zeny, devcata a deti — a opet odenci. Za temi dva trubaci a dva muzi s krvavymi prapory. Za temi nesou dva muzi po¬ svatny oheh; za temi jdou tfi muzi strasneho vzezfeni, z nichz jeden nese mec. Nasleduji nacelnici lidu, mezi nimi Tursk, So¬ beslav a Supon. Posvatny oheh postavi nosici doprostfed, po¬ dle ohne rozestavi se muzi s krvavymi prapory a mecem; ostatni rozestoupnou se v pulkole. Zahajuje se soud. Cech vystoupi s vestcem a prohlasuje, ze zradneho Kroka pfece jeste miluje. Sobeslav licomerne nabada lid, aby se nedal masti vymluvami Krokovymi — Cech sam ze byl ocitym svedkem jeho provineni.

257

K vyzvani Cecha prosi vsichni bohy o milost. Po modlitbe, pfi kterez maji vsickni ruce kfizem na prsou, zazni troji zatroubeni. Na to ti, kdoz byli nesli praporce a mec, zatknou je kolem posvatneho ohne a tfi odenci pfedvedou Kroka. Krok se chce ospravedlniti. V torn objevi se Nyva prohlasujic, ze je ne¬ vinen. Krok ji pozna — ona k nemu poklekne. Supon obmekcen obraci se k Sobeslavovi, mu¬ ze-li udani sve stvrdit pfisahou. Sobeslav jest ochoten — klekne, zdvihne pravici a zacne pf isahat... V torn objevi se Lech. ,,Zadrz! Pfisaha jeho je Iziva!" vola. Bojovnici tasi mece, hrnou se proti Sobesla¬ vovi. Cech jim zastoupi cestu — a Lech se upfimne vyzna... Cech Lechovi promiji za vseobecneho jasotu; ale propousti i Sobeslava, jehoz vypovida do vy¬ hnanstvi. Sobeslav vsak vzdorovite prohlasuje, ze nenavist' svou z prsou vyrvat nemuze, a odchazi s odenci, ktefi jej odvadi. Lech prohlasuje, ze zaslouzil stejneho osudu s nim a proto ze — sam se vyobcuje. Nemoha ziti v stfedu lidu, jehoz zakony poskvrnil, doufa naiezti utediy na srdci Valiscine. ,,Chce-li kdo se mnou," pravi, ,,nasleduj mne! Zalozim novou vlast a nej vetsi moji peci bude dobrotou a mirnym panovanim vyhladiti pamatku sveho cinu." Cech se s nim louci: ,,Na vecne pfatelstvi a bratrskou lasku!" Pak objima Kroka: „Synu, od

258

bohii za namestka mi ustanoveny — vynahrad mi po boku sve Nyvy bratra!" Stary vestec prohlasuje, ze piijde s Lechem, ponevadz Lech ma lidske srdce a proto jej uznava za sveho knizete a pana. Vseobecne louceni -— Lech se svymi odchazi. Ostatni bud je doprovazeji nebo za nimi hledi... Opona spadne.

Snad bude zajimati i strucne pfipomenuti, ze iprave v dobe, kdy se autor hry ,,Cech a Lech" narodil, vedena v kruzich historiku stfedni Evropy podobna ucena valka papirova, jako pfed nejakym casern u nas v Cechach v pficine pravosti ci nepravosti kralovedvorskeho rukopisu. Jiz roku 1731 byl totiz jezovita Oppelt ve svem latinskem spise ,,Pace monarchica" proste prohlasil, ze vsechno, co spisovateie slovanskych dejepisii psali o Cechovi a Lechovi, neni nezli pouha bajka, aniz by si toho byl kdo valne povsimnul. Teprve kdyz uceny Gelasius Dobner, pfidav se k mineni tomu, snazil se je historickymi diivody opodstatniti, vzbudil spis jeho nemalou sen¬ saci v kruzich ucencu a zavdal pficinu k tvrdosijnemu boji — pro i proti... Roku 1771, tedy ctyficet let po vydani spisu Oppeltova, i jeden z knizat fimske cirkve, knize Jablonowski, vydal objemny spis latinsky, v nemz snazil se duvody Dobnerovy podrobne vyvrdtiti ,a dokdzati, ze Cech a Lech byly osoby historicke. Spis ten byl venovdn obema akademiim v Pa-

259

Avsak n£m nejde o uceny spor a proto vracime se zase ku Stegmayerove kusu, vlastne k je¬ dine jen osobe — Nyve — idealu zenske nevin¬ nosti, jak ji byl autor „Cecha a Lecha" asi dvacet nebo vice rokii po vydani prave pfipomenuteho spisu knizeciho ve sve cinohfe vylicil. Nyva vystupuje po prve v tfeti scene prvni¬ ho jednani z chatrce do zahrady a pozdravivsi otce, jenz ji obejme, pravi: ,,Snad se nehnevas na Nyvu, rozmily otee, ze tak pozde vstala?" Otec odpovida, ze ji nevzbudil, ponevadz se mu zdalo, ze libe spi; ale Nyva se pfiznava k opaku: ,,Pfes piilnoc jsem stravila v trapnem bdeni... Vichr strasne skucel... Teprve k rami snesl se lahodny sen na me oci. Ano, ano, mas dobfe, meia jsem libezny sen ... Ach, bylo mi tak blaze, a posud mne cit ten ovlada... Ale obrazy, jez mne obletovaly, nemohu vylicit. Zdala se to byti lidska bytost — ale tys to nebyl, ani pfitel nas Karbon, byla to bytost mladsi, krasnejsi nez vy oba — mne sice naprosto neznama, ale memu srdci pfece nikoli nepovedoma. Ach, citim, ze krasny sen jest darem bohuv; zel vsak, ze procitnutim zmizel a naplnil srdce zarmutkem." Otec dceru napomina, by byla klidnou. ,,Milerada, rozmily otce," odpovida Nyva. ^Ne¬ kdy vsak se mi to zda byti nemoznym —- a pfece nevim, co mi je. Obavam se nejakeho nestesti. Citim cosi, pro co musim vzdychat, ba casto vstoupi mi i slzy do oci. A tu z nenadani se zardim, jako bych se byla necim provinila. A ty pfece vis, otce — Nvva se nieim neprovini."

260

Otec nabada k zmuzilosti, Nyva vsak vyslo¬ vuje obavu, ze snad stune. Otec slibiv, ze ji pfipravi silici napoj, odejde, nacez Nyva rozmlouva se sluhou Karbonem. Pta se, co asi je otci, sluha odpovi, ze zabyva se v duchu udalostmi sv^ta. Slovo ,,svet" Nyvu zarazi. ,,Jiz nekolikrat slysela jsem tebe s otcem o svetu rozmlouvat," pravi. ,,Rekni, co je svet?" Karbon snazi se pojem ten objasniti, Nyva namita: ,,Kopce a potoky jsou mi povedomy; ale co znamena krajina a mesto, nerozumim. Vysvedi mi, mily Karbone, co jsou mesta?" ,,Velka sidla lidu," odtusi tazany. ,,Lidu?" pta se Nyva, nacez kvapne dodava: ,,Tedy mimo mne, tebe a otce je jeste jinych lidi?" ^Ovsem — pfemnoho - nescislne mnozstvi," vysvetluje Karbon. ,,Blaze nine!" zvola Nyva. ,,Muj sen mne tedy neklamal. Pojd, doved mne tarn, abych ty lidi spa¬ tfila!" Karbon vaha, Nyva naieha, az se dovi, ze jest ji mezi lidmi ceho se bati. ,,Nemozno!" odpovida Nyva. ,,Nebojini se divoke zvefe a lidi bych se meia bati, lidi, o nichz si tak mnoho dobreho a krasneho pfedstavuji? Jdi! Ty nejsi miij mily Karbon, ponevadz jsi tak ukrutny, ze mne i o miij libezny sen olupujes." Karbon jevi rozpaky. Namita, ze ji snove pfilis zamestnavaji, po¬ nevadz se nicim nezabyva; ani kvetin si nehledi, ba i skfivcinka si nechala uletet.

261

,,Schvalne jsem ho pustila," pfipomina Ny¬ va. ,,Bylo mi ho lito, ze musil byti o samote zavfen. Musim se ti upfimne vyznat, ze mi casto pfipada, jako bych byla ve velkem hrobe." Rozpaky Karbonovy se mnozi; posleze pod za¬ minkou, ze musi nejakou praci dokoncit, odchazi. Nyva zustane o samote a sama k sobe mluvi: ,,Opet jsem samotna a mohu se zabyvat svym dnesnim snem. Karbon arci pravi, ze sen smysly otupuje a veselost zapuzuje... Ach, ja dobfe citim, ze jednani nespravne, kdyz se oddavam tezkomyslnosti. Muj otec mne tak vfele miluje. Mam vse, ceho mi potfebi. Vse ? Ach nikoli! Nemam. Prave pro to nepochopitelne cosi, co postradam, jsem tak smutna. A pfece te sve tezkomyslnosti nechci pozbyti. Vzdychnu-li, vzdychnu vzdy upfimne..." V torn spatfi vracejiciho se otce a pfipamatuje si, ze snad ona mu pusobi starost. ,,Ty jeste zde?" pta se otec. ,,Ocekavala jsem te," odpovida Nyva; ,,ale pohled tvuj je zasmusily. Ci meia jsem snad citu svych pfed tebou zapirat a starost svou tajit?" Otec vyslovuje s chovanim sve dcery souhlas, ona jevi poteseni a po nekolika slovech odchazi Nyva k vyzvani otcovu do chatrce, fkouc pro sebe: ,,Ach, kez by jen bylo odstraneno, co- me srdce tak nepochopitelnou moci tizi!" Nyva vystupuje zase az v sestem vystupu dru¬ heho jednani, kdyz byl otec pfed chatrci mluvil se Sobeslavem a tento odesel. Nyva vystoupi z chatrce. ,,Tys samoten, otce?" pravi. ,Jaf slysela vice hlasu."

262

Otec dotvrdi, ze dobfe slysela. ,,Snad tu nebyl nektery z cizincii?" pta se Nyva. Otec pfisvedci a dcera se upfimne zpovida, ze stala jiz na prahu, aby cizince spatfila, ale bez otcova dovoleni ze se neodvazila pfistoupiti; ze se tedy divala skrze skulinu ve dvefich, ale pro housti pfed chatrci ze niceho neshledla a proto cekala, az uz nebude slyset mluvit. Otec ji napomina, aby se meia na pozoru, ze cizinci objevuji se jiz v krajine. Nyva se leka, ale pfece nabada otce, by ci¬ zincum pfispei svou zkusenosti. Otec slibi tak uci¬ niti, budou-li toho hodni, a polibiv dceru, odejde. Nyva, octnuvsi se o samote, mluvi s'ama k sobe: ,,Acli, jak je mi podivno okolo srdce! Pfi¬ chod cizincii mne potesil a pfece mne lekd prvni o nich zprava. Srdce me po nich prahne, a pfece se pfed vyplnenim pfani sveho chveji. Pfisli-li sku¬ tecne, aby nas uvrhli v nestesti, potom, bohove, chrahte jen dobreho meho otce!" Po te setrva v zamysleni. V torn objevi se Krok a shledna ji, je krasou jeji oslnen. Nyva shiednouc jej, vykfikne: ,,Ach!" --- dd se na utek, ale zastavi se a pravi sama k sobe: ,,Takovou podobu mei i on, o nemz se mi zdalo..." A po chvili: ,,Jak milostne na mne pohlizil... O, nikoli, otce, to nejsou lide zli!" Pozorujic, ze se Krok k ni blizi, pravi sama k sobe: ,,Blizi se!" a bolestne dodavd: ,,Musim se opravdu vzdalit ?" Krok pfibliziv se, taze se Nyvy, kdo jestf

263

Nyva stale jeste pro sebe: ,,Jak mirny je jeho hlas!" a po dalsich nekolika slovech Krokovych pravi nahlas: ,,Muzes zustat, nemam-li se tebe co bati!" Krok ubezpecuje, ze netfeba se ji bati, pta se, kdo je a jak se zove. ,,Mne fikaji Nyva," odpovida devce, a pfipo¬ mina, ze zije s otcem a starym sluhou v chatrci a ze jakteziva jinych lidi nevideia. Krok mini, ze v samote te musi byti k smrti truchlivo. Nyva odpovida: ,,Druhdy nebylo. Odjakziva jsem byla veseie mysli — az teprve od nejakeho casu citim pravy opak toho. Touzim po necem, co nedovedu pojmenovat. Byla jsem konecne ra¬ da, kdyz jsem slysela, ze jest vice lidi krome mne, otce a Karbona. Velice jsem se tesila, ze lide ti budou ziti v nasi krajine, ale ted se vas vsech bojim, ponevadz mne otec pfed vami varoval." ,,Zapud tech starosti l\ tesi ji Krok. ,,Pfisaham, ze ti nikdo neublizi. Zivotem svym te chra¬ nit budu!" Nyva: O, jak se vyjashuje duse ma pfi sli¬ bu torn. Krok: Mila Nyvo! Nyva: Dobry clovece! Krok: Krok me jmeno. Nyva: Dobry Kroku! Krok: Budes se hnevat, pfijdu-li do krajiny

te casteji? Nyva: Tesi-li te to, nebudu se hnevat. Krok: Mohla bys mne i navidet ? Nyva: Mdm te jiz rdda.

264

,,Bohove, diky vam za toto okamzeni!" zvold Krok. ,,Zac dekujes? taze se Nyva. ,,Za stesti, ze jsem tebe nalezi," odpovida Krok, ,,draha, rozkosna Nyvo. Pfi pohledu na tebe opa¬ noval mne zcela novy cit." ,,Mne prave tak. Tezkomyslnost a truchlivost nahle z me duse zmizely. Jest mi tak lehko, tak blazene..." Krok Nyvu obejme . .. V torn objevi se Nyvin otec a Nyva vola: ,,Mily otce, on mi neublizi!" Po vymene nekolika slov s Krokem pfesvedci se otec, ze ma pfed sebou jinocha slechetneho, a svoli k tomu, by pfisel, kdykoli mu bude libo. Po vzdaleni se Kroka vsak Nyvx vlidne pohrozi. Nyva: Ty se na mne jiste nehnevas, ze ho mam rada. Otec: Kdybych nyni i od tebe zadal, abys s nim uz nemluvila, az se zas vrati. .. Nyva: Toho neucinis. Otec: Coz kdybych pfece . . . ,,Bude mi to za tezko," odpovida Nyva smut¬ ne, ,,velmi za tezko, ale neposlusnou nikdy ne¬ budu !" Otec pronasi se uspokojive a Nyva odpo¬ vida: ,,Zustah jen mym pfitelem. Tak nebudu ni¬ kdy nesfastnd." Rozmlouvajici jsou vyruseni Cechovym poslem, kteryz vestce vyzyva, by se dostavdl k Ce¬ chovi. Posel i otec odejdou, Nyva zustane se sta¬ rym sluhou o samote. Sluha vzyva bohy, by vestce chrdnili.

265

Nyva odpovida, ze mezi cizinci je jeden, ktery nepfipusti, by se otci neco zieho stalo. Sluha se divi a namita, ze Nyva sveta nezna. Nyva od¬ pira, ze svet neni tak zly, jak jej sluha lici, 'a konecne di: ,,Ah, ty jeste nic nevis. Pojd, povim ti vse. Videia jsem cizince a pohled ten potesil mou dusi. Az ti o nem vsechno povim, budes ho mit tak rad jako ja.,. Tak rad ? Ach, nikoli, to neni moz¬ ne. Miluji ho jako tebe, jako otce — vie nez sa¬ ma sebe." Stary sluha se divi, Nyva pokracuje: ,,Miluji ho z vdecnosti!... Pomysli si jen, on mne vyhojil z me tezkomyslnosti. Ja jsem zase ta Nyva — ta vesela a sfastna, jako jsem byvala. Pojd, vsechno ti povim!" Oba odejdou do chatrce. Po tfeti vystupuje N y v a zase pfed chatrci hned v prvnim vystupu tfetiho jednani. Rozmlou¬ va se starym sluhou a snazi se zaplasiti starost jeho o vestce. ,,Styd se! Slabe devce te musi napominat!" pravi. Karbon: Znas ty cizince? Vis, dobre-li jsou jejich zamysly? Nyva: Coz pak jsem ti nevypravovala, ze je Krok dobry? Sam otec si jej oblibil a proto ti ostatni nemohou byti tak zli. .. A dale: Krok je slechetny a jiste take udatny. On bude otce meho chranit! Po nekolika dalsich slovech objevi se sam Krok. Nyva mu bezi v ustrety, on ji obejme. ,,Pfichazis sam?" pta se Nyva. Krok odpovida, ze chvata, aby ji pfipravil. ..

266

Nedofekne; stary sluha pta se po Nyvinu otci a Krok uryvkovite naznaci, ze byl stary vestec pro odepfeni poslusnosti uveznen. „Muj otec jat?!" zvola Nyva. „Otec jat — a ty zde? Neslibil's mi, ze jej budes chranit? Tak malo si vazis meho otce?" Krok se omlouva. Nyva: Jake pravo mate k memu otci ? Krok: Pravo silnejsiho ... Nyva: Ukrutnici! Krok stav xeci vysvetluje, Nyva nafika: „Beda! Coz^ jest lidu tvemu tak snadno ortel vyfknouti? O, Karbone, ted nahlizim, ze's mi zly ten lid licil pfilis pfiznive!" Krok ji dodava zmuzilosti. Nyva zvola: ,,Coz neni prostfedku k vysvobozeni meho otce?... Myslenka utechy vyjashuje mou dusi... Ja chci — snad se mi postesti vysvobodil jej." Krok: Co zamyslis ? Nyva: Pospisim k tern cizincum a placem je obmekcim. Museji mi otce vydat. Krok varuje pfed nebezpecim. ,,Nebezpeci?" vola Nyva. ,,I kdyby mi hrozila smrt — nebojim se!" Krok: Dej se uprosit! Nyva: Marna jsou slova tva. Nadarmo mne zdrzujes. Mne vola svata povinnost. Kletba, vecna kletba diteti, ktere vi, ze otec jeho naleza se v ne¬ bezpeci a nespedia mu ku pomoci. Po techto slovech Nyva odkvapi. V tfetim vystupu tehoz jednani objevuje se Nyva v krajine se stanem, pfed kterymz byli Cech, Lech a Sobeslav rozmlouvali.

267

,,Zde pry ho naleznu, ' pravi Nyva sama k sobe. Lech se ji pta, kdo je; ona odpovd: ,,Jsem nesfastna. Chci a musim mluvit s jed¬ nim z vas, jehoz panovnikem nazyvate. Ujisfovali mne, ze ho zde najdu." Cech se ji pta, neni-li vestcovou dcerou. Nyva odtusi: ,,Opustena Nyva jsem; nesfastna dcera nejslechetnejsiho muze. Kdo je panovnikem? (Divajic se bazlive na Sobeslava.) Snad jim neni tento

zde?... Beda!" ,,Ja jsem panovnik!" prohlasuje Cech. Nyva se ulekne. ,,Ty panovnik?" pravi, pamatujic se. ,,Proc bych se bala?" pokracuje pro sebe. ,,Pohled jeho jevi pfisnost, ale tvaf jeho pro¬ zrazuje mirnost." Cech se pta, co ji pfivadi. ,,Diky za to milostne slovo!" odpovi Nyva. ,,Bud milosrdny a vraf mi otce." Cech pfipomina, ze nemuze rozkazu sveho odvolat. ,,NTemuzes?" zvola Nyva. ,,Kdo ti brani?" Cech: Kdo pfestoupi zakon, musi byti potrestan. Nyva: Propusf nas! Ve vzdalenych krajinach budeme klidne zivi. Cech: I to jsem mu kazal, on vsak odepfel. Neni tedy zadneho prostfedku k jeho zachraneni? Cech: Krome podrobeni se —- zadneho! Nyva: Podrobeni se? Kdo jsi, ze odvazujes se zadati, aby se podrobil muz, ktery tajnym ume-

268

nim a moudrosti dovede odhaliti temnou budouc¬ nost? Cech: Tim spise bylo jeho povinnosti nam pfispeti. Nyva: Tak by byl take ucinil, kdybyste byli hledali pfatelstvi jeho v klidne svornosti. Cech: Jak mohu pfizeh jeho ziskat ? Nyva: Dobrotou a cnosti! Cech: Af mne uzna panovnikem a ja se pficinim ziskati jeho pfatelstvi. Nyva: Znam neoblomnou jeho mysl. Cech: Tedy je po nem veta. Nyva: Beda mne! Cech: Pfisaha ma obeti te vyzaduje. Lid jest poddan mne a ja zakonum. Nyva, padnouc pfed Cechem na kolena, prosi: „Viz mne zde u svych nohou! Viz mou uzkost a vydej mi meho otce!" Cech: Upokoj se, vstah a nenafikej. Zal tviij mne dojima. ,,A pfece zadne pomoci, zadneho slitovani!" upi Nyva. Cech: Nesmim a nemohu. Nyva: A nesmis, ani kdyz te prosim pro vuli bohuv? Cech, jeve rozpaky, setfe si i slzu. ,,Cim jsme ti ublizili? zvola Nyva. „Kdo ti dal pravo rusiti nase stesti? Pospisim mezi tvuj lid. Snad naleznu pfatel, ktefi se slituji nad bezmernou moji bidou a nevinneho otce mi vydajil" Po tech slovech Nyva odbehne. V devatem vystupu tehoz jednani objevi se Nyva pfed sluji, v kterez jest otec jeji uveznen a pfed kterouz stoji Krok na strdzi.

269

„Zde otce vezni," pravi sama k sobe, „a mu¬ sim jej spatfit!" V torn pozna Kroka a domniva se, ze pfisel otce vysvoboctit. Nabizi se, ze mu pfispeje; Krok odpovida, ze to nemozne. „Co jest lasce nemozne?!" odpovida Nyva. „Nikdo nam nebrani. Vyvedeme otce tajne ze sluje a prchneme daleko odtud." Krok upozoihuje, ze kdo pfestoupil zakon, musi byti trestan. „A ty se bojis vie o svuj zivot nezli o blaho sve milenky?" odpovida Nyva. „Vysvobodiiii te¬ dy otce sama. Rychle se odstrah, nesmis o torn vedet. Az budeme v bezpeci, Karbon te vyhleda a povi ti, kde jsme. Proc vsak jeste prodievas? Pospes, kazdym okamzikem nebezpeci pfibyva." Krok se vzpira. „Tof strasne!" vola Nyva, lomic rukama. Coz pak musi skutecne zemrit ?... Nuze, umru s nim i Svet i lide se mi osklivi. O, kez bych jich nikdy nebyla poznala! Tys jedmy, jehoz ze vsech miluji. Pojd, aspoh otce potesime!" Krok (bolestne): Am to se nesmi stat. Nyva: Jakze? Ani spatfit, ani potesit otce nesmim ? Krok upozorhuje, ze stoji na strazi. „0, nelidskosti!" vola Nyva a naieha na Kroka: „Pusf mne aspoh k otci! Budu jej snazne prosit, aby se vuli panovnikove podrobil... Jeste se rozmyslis? Ani toho mi nedopf ejes ?" ,,Nermuf dele meho srdce!" prosi Krok. „Tvelio srdce?" odpovida Nyva. „Tve srdce je t^k bezcime jako sreice vsech ostatnich... Ale nikoli! Tys dobry clovek. Zapfisaham te, dej se mymi slzami obmekcit." J. Arbes: Sebran6 spisy. XXII.

ig

270

Krok poukazuje ku sve povinnosti. „Nechf tedy," zvola Nyva, „utuchne v srdci mem i posledni jiskra viry v lidskostl" a rozhodne dodava: ,,Ceho mohu jeste pozbyti? Proderu se k otci nasilne. Konej svou povinnost a probodni mne svou vrazednou zbrani! Mou dusi jsi uz bez¬ toho zahubil." Krok Nyvu zapfisaha, by se vzdalila. ,,Ja se mam vzdalit od otce?" zvola Nyva. ,,Toho nikdy neucinim 1..." A pozdeji: „Mam ode jit, abyste jej mohli bez pfekazky tryznit?" Krok ubezpecuje pak Nyvu, ze nepfipusti, aby se otci neco zieho stalo, a Nyva, slovy jeho potesena di: ,,Pujdu tedy! Bohove slyseli tvou pfisahu a strasne se budou mstit, oklames-li mne... Kro¬ ku! Je-li ti zivot muj mily, je-li ti laska ma draha, pfived mi otce, nezli se hofem usouzim." Po te Kroka opusti. V poslednim jednani vystupuje Nyva ve tfech scenach. Po prve hned v druhem vystupu, kdy ji Valiska pfivadi k otci do sluje. ,,Otce muj!" vola Nyva, spatfivsi otce, ktery ji objima a dovi se od ni, ze zadala Cecha jiz po druhe o svoleni ku setkani se s otcem, takze ne¬ mohl snazne prosbe jeji odepfiti. ,,0, kez bych te mohla vysvobodit!" pravi Nyva k otci, kteryz ji odtusi, aby se spolehala na pomoc bohu. Valiska nabada nezne, by se pod¬ robil vuli panovnikove; kmet vsak odpira. Nyva nan naieha slovy: ,,Otce, viz bezmemou moji uzkost 1 Co ti prospeje drazditi jeho hnev ?"

271

. Otec ziistdva neoblomnym. Vystoupi Cech, ktery vezni oznamuje, ze je¬ dine slechetnosti dcery sve dekuje, ze s nim ne¬ bylo az dosnd zachazeno po pfishych zakonech. „0, bud milosrdny! Osvobod starce!" obraci se Nyva k Cechovi. „Nemohu, nesmim!" odpovida mimo jine Cech. „Bohove!" vola Nyva. „Cim mohu kamenne srdce to obmekcit?!" ,,Poslusnosti a podrobenim se!*' odpovida Cech a kaze, by Nyva s Valiskou odesla. „Jak?" vola Nyva. ,,Ty mne dices zase od meho otce odlouciti? To tedy ta tva vychvalovana velkomyslnost ? Nesmim sveho otce ani pote¬ sit? Nesmim s nim umfiti, kdyz usta tva vyfknou jeho smrt?" Teprve, kdyz ji Cech knizecim slovem ujisti, ze otce sveho zase spatfi, a otec sam nabada k po¬ slusnosti, odejde Nyva s Valiskou po slovech k Ce¬ chovi: ,,Bud milosrdny, pane!" a k otci: „Otcel nepiodluzuj okamziku naseho shledani!" Po druhe vystupuje Nyva v jednani torn ve scene pfed chatrci, pfed kterouz byl Lech se So¬ beslavem rozmlouval, a po odchodu tohoto skryje se do housti. Nyva objevi se s Valiskou, ktera se ji byla prave ze sve lasky vyzpovidala. Nyva slibuje, ze niceho neprozradi, a loucic se s Va¬ liskou, pfipomina si sveho otce slovy: „Ach, jaky osud stihne meho otce?" Valiska ji tesi a objima. V torn vyrazi Lech z housti s vytasenym meeem; pozna vsak Valisku a klesne pfed ni na ko¬ lena. Po nekolika slovech oba se obejmou a Nyva

272

pravi: O, jak se tesim z vaseho stesti! O, kez bych mohla tak pospisit do naruci Krokova!" Jmeno Krokovo pfipamatuje Lechovi hnusny jeho skutek. Take Valiska se opta, miluje-li Nyva Kroka, a kdyz tato pfisvedci, zvestuje ji Valiska po kratkem otaleni, ze byl Krok jako kfivopfisez¬ nik ke stromu pfivazan. ,,0, ja pfenesfastna!" nafika Nyva a pozdeji, kdyz se dovi, ze v okamziku torn snad bude nad Krokem vyfknut ortel smrti, zvola: „Vsemohouci bozi!" Lech ji konejsi: ,,Upokoj se! Krok musi byti zachranen! Slyste a ustrhte! Krok je nevinen — ja, ja jsem ten neslechetnik." ,,Krok nevinen?" zvola Nyva. ,,Zadrzte, vrahove! Krok je nevinen!" — a odkvapi. Naposled vystoupi Nyva ve vystupu jedenactem ve chvili, kdyz ma byti Krok souzen. Krok prave se dice hajiti, kdyz Nyva v zakulisi zvola: ,,Zadrzte! zadrztc!" Na to vybeiinouc, vykfikne: ,,On je nevinny!" a sklesne k zemi. Vsichni jevi udiveni. Po chvili Nyva se vzpa¬ matuje. ,,Kde je muj Krok?" taze se. Otec se ji prohlasuje. ,,Ty zde, otce?" pravi Nyva. ,,A tys mohl pfipustiti, by nejslechetnejsiho jinocha zahubili ?" ,,Nyvo!'' zvola Krok a Nyva pronasi po¬ sledni sva slova: ,,Ty zijes? Ach, radost nine zbavuje feci!" Na to poklekne a zvola: ,,0, nevrazdete ho! Onf nevinny! Vefte, ze jest nevinny!" Cinohra dokonci pak, aniz by Nyva vice promluvila.

273

Takovymf je ideal zenske nevinnosti v Steg¬ mayerove cinohfe „Cech a Lech". Pokud vyhovuje pravdepodobnosti co do po¬ vahy, skutku a zpusobu vyjadfovati se, nechceme blize zkoumati. Vysvita to z toho, co jsme byli uvedli, dosti zfejme. Ze jest ideal tohoto druhu za takovychto okol¬ nosti mozny, o torn nelze pochybovati a autor hry zaslouzi uznani, ze upravil pro ideal ten pomery, v kterychz jest charakter toho druhu pravdepodobnym.

Z UVADLYCH SLAVOVENCU

(Psano a po prve tisteno 1896—i.

Maloktera literatura muze se vykazati biografiemi, af jiz skizzami nebo propracovanejsimi ob¬ razy povahopisnymi, psanymi se stanoviska tak eminentne benevolentniho jako literatura ceska. Pozornejsini ctenaflim zivotopisii ceskych za¬ jiste neuslo, ze prodlenim doby ustalil se u nas zvlastni zpusob pojimati a liciti osoby vefejne piisobivsi, jehoz raz mohli bychom snad nejpfipad¬ neji oznaciti slovy: De mortuis nil nisi bene, ne¬ boli jinymi slovy: biografove nasi licivaji osoby, jez si byli obrali za pfedmet sveho studia, zpravidla barvami co mozna nejriizovejsimi a to zacaste i na utraty jinych. Mnohdy i lidem, ktefi v zivote svem nejeviyali zaeaste ani dosti dobre vule, nefku-li aby byli jakymkoli zpusobem vynikli nad prostfednost, ba mnohdy i lidem, ktefi pfirozenemu rozvoji kulturnimu vlastne pfekazeli nebo docela skodili — da¬ vaji se^ (jakmile se byli s timto „slzavym udolim" rozloueili), bez rozpakuv do posmrtniho vinku nejrozmanitejgi zdsluhy, o nichz glorifikovanym za zi¬ va ani se nesnilo. Vetsina biografii ceskych podoba se pouhym nekrologum, psanym pod usmifujicim do jmem neliprosne smrti.

278

Pravda sice, ze nepracovano v oboru torn u nas doposud mnoho. Ale co marne, podoba se — vy¬ jimaje nektere prace z doby novejsi a nekolik ji¬ nych z doby starsi — plochym, vice mene jednobarvym obraziim, v kterychz o kritickem rozlisovani svetla a stinu nebyva zacaste ani pamdtky. Ovsem nemefiva se kazdemu stejne. Mnoha vynikajici hlava ceska zahynula a po¬ hfbena bez jakekoli okazalosti a jest vice mene zapomenuta. Odhrabavati ztuchlou prst s hrobii zapomenutych nebo za ziva kacefovanych jest prace rovnez tak svizelna jako nevdecna a proto mdme prdve biografii tohoto druhu velice poskrovnu. Nepomerne vdecnejsi jest biografovani v pfi¬ padu opacnem, kdyz jde o osobu druhdy popuIdrni, o ktere zachovana hojnost zprav. Z te pficiny jest zajiste podivno, ze nemdme doposud obsirnejsi biografii Jana Nep. Stepdnk a, jehoz jmeno jest s dejinami dramatickeho umeni ceskeho v tak uzke, vlastne nerozlucitelne souvislosti. Kdykoli jest fee o prvopoedtcich moderniho divadla ceskeho, uvadi se jmeno Stepankovo nej¬ easteji, nejinak — nez jako by byval Stepdnek jedinym ohniskem, z nehoz vychazely easem svym na v§e strany myslenkove popudy; osou, kolem ktere se veSkeren zivot divadelni v Cechdch otd£el. Povsechny ndzor ten vykristalisoval se znendhla ze starsich zprav, z kterychz vysvitd, ze zfidka kdy byl nektery spisovatel cesky za sveho Hvobyti po celou fadu let vrstevniky svymi tak vychvalovdn, vyndSen a oslavovdn jako Jan Nep. Stepdnek.

279

Moderni skepse ma vsak vzhledem k vyzna:mu slova ,,sldva" a synonymnich jeho odstimi sve zvlastni, skoro bychom fekli, odmitave stanovisko. Kdozkoli jen ponekud hloubeji nahiedl v ,,taje" socialniho zivota, kdo tfeba jen povrchne obeznamil se s nehrube kalymi pruzinami, jez vyhupuji cloveka na ,,vysluni slavy", kratce — kdo vi, ko¬ mu —- jakym zpusobem, kym a z jakych motivii byvaji zpravidla uvijeny slavovence, kazdy jest pfe¬ svedcen, ze neni nic tak klamneho a vrtkaveho, ba skoro licomerneho, jako slava, kterou vrstevnici zasypdvaji vyvolene sve milacky... Pravda sice, ze je „vsechna slava — polni trava" — pouhy dym — chimera nebo cosi po¬ dobneho. Na konec budeme vsickni ,,v cerne zemi srovndni" a bude nam potom vsem uplne Ihostejno, byli-li jsme za ziva nebo jsme-li po smrti oslavovdni. I j Avsak zit a piisobit po svem poctivem pfesvedeeni bez pochvaly, bez uznani, bez povzbuzeni, nebo docela v rozporu s vrstevniky a v utrapdch — je tak bezradostne, tak klopotne a trudne, ze jen povahy ocelove dovedou za sebou vlaceti osudnou svou galejni kouli zivota — az do hrobu bez postesknuti. Hrdy vzdor a nehstupnd vytrvalost nedocenenfch, neuznanych a nev^imanych ov^em slavivd na konec — zpravidla po smrti — pfece jen vitezstvi. Nez — eim je cloveku vitezstvi, jehoz se nedo2il? Jak zcela jinak jest eioveku za ziva oslaVo-

vanemu!

280

Slavovence vrstevniku maji nejen svou sladce opojnou vuni, nybrz zpravidla take jeste celou ar¬ madu zdvidenihodnych trabantii za sebou. , Nejen kazdy pokyn, mnohdy i nevyslovene a pouze tusene pfani plniva se s nejochotnejsi usluz¬ nosti;^ kratce — biize pfizne, oddanosti a lasky feype jen kviti na drdhu zivota. Pravda sice, ze i ,,bleda zavist" ceniva sve zu¬ by, ze pomluva a jine mocnosti zloby lidske slavivaji prave orgie. Vs>ak co je vse to proti vedomi, ze jest clo¬ vek pokladan za modlu, kolem kterez velky dav provddi nadsene sve titerne reje — a slycha a cte o sobe jen oslavne dithyramby vsech moznych odstinu?! I Takovd oslava ovsem jest cimsi, co laka a vdbi, co osvezuje a povznasi, nekdy ov§em take — zaslepuje a srazi v uroveh vlastnich modlafu. Avsak beda, odvrati-li biize pfizne usmivavou tvdf svou od oslavovaneho za jeho zivobyti: zaene-li clovek, jenz se byl bud sam vysplhal k oslave, nebo byl jinymi vynesen — znenahla klesati!. .. Ndhly a nepf edvidany pad cloveka sice omrdci, ale jest pfece snesitelnejsi, nezli nendhie odumirdni pfi vsech smyslech. Kfeeovite vzpirani se neodvratnemu osudu ne¬ muze byti nezli bezmerne trapnou dusevni martyrologii, ktera konei bud vysilenim nebo tupou re¬ signaci. A tak nebo podobne asi deio se muzi, jehoz jmeno samo o sobe jest sice podnes je§te zndmo, ba i dosti populdrni, ale jehoz vyznam v litera-

281

tufe sklesl jiz davno skoro pod nulu — Janu Nep. Stepankovi.

K neuvef eni a pfece pravda: Muz bez tvurci sily, bez sirsiho rozhledu, bez valneho vzdelani, ano i bez schopnosti vladnouti perem aspoh tak obstojne, aby nebylo tfeba, co napsal nebo pfe¬ lozil korigovati; slovem tak zvane literarni minorum gentium bylo netoliko stfedem, kolem nehoz byl dele nezli po ctvrtstoleti seskupen cely diva¬ delni a dramaticky svet cesky, nybrz i takofka li¬ terarni modlou, ktera vynasena, velebena a oslavovana jako zadny jiny spisovatel pfed nim. V c,em asi zalezela magicka pfitazhvost a sila tohoto muze? Ci nebylo v dobe te mezi literaty a vlastenci ceskymi skutecne nikoho^ kdo by se mu byl mohl vyrovnati, kdo by jej byl mohl zastati nebo snad v cinnosti i pfedciti? Na vsechny tyto a podobne otazky neodpovedeia literarni a kulturni historie ceska do dnesniho dne pravoplatne a pfesvedcive. Pouha dobra vule a, chceme-li, sukava horli¬ vost Stepankova samy o sobe toho dociliti ne¬ mohly. I tak zvana, ovsem jen domneia plodnost Ste¬ pankova, zejmena pfekladatelska, nam modernim naprosto neimponuje. A neimponovala take, jak znamo, cetnym Stepankovym vrstevnikiim z kruhu literarnich, mezi nimiz bylo namnoze dosti soupefii, ba v jiste mife najisto i zavistnikii.

282

A pfece prave z techto kruhii rekrutovala se v druhem a tfetim deceniu XIX. stoleti cela armada pfimo exemplarnich obdivovatelu a oslavovatelu literarni a jine dnnosti Stepankovy. Jak znamo, zahajil Stepanek cinnost svou jako dramaticky spisovatel r. 1812. V peti letech vsak uz byl na vysluni slavy. Pomijejice drobnych noticek z doby te, zaznamenavame, ze bylo Stepankovi jiz r. 1817 ude¬ ieno za jeho zasluhy cestne mesfanstvi kral. Prahy. Z drobnych reklamnich zpravicek, po pfipade i samych kritik z r. 1818 vyjimame o Stepan¬ kovi na ukazku aspoh nektera oslavna mista. Tak pravi se v pfedbeznem ohlaseni Prazskych Novin, ze dne 31. kvetna ,,ceska vlastenecka spo¬ lecnost provozovati bude... onu jiz jedenkrat provozovanou, tehdaz s takovym prospechem pfijatou veselohru Cech a Nemec, velmi zdarile od vla¬ steneckeho, slavne znameho divadelniho spi¬ sovateie p. Jana Stepanka." V cisle ze dne 25. listopadu tehoz roku tyz list referoval: ,,K velikemu poteseni vlastencu udava se nam opet oznamiti, ze neustalym snazenim naseho vla¬ stence, veleznameho p. Stepanka... od casu do casu zazniva cesky hlas v prazskem stavovskem divadle. Tak v nedeii dne 15. listop provozovala se Jak to as vypadne, veselohra ve 3 jed., vzdeiana od Jana Nep. Stepanka. Krom spisovatelske vybornosti" atd. Po prvnim pfedstaveni puvodni rytifske cinohry Jaroslav a Blazena aneb Hrad Kuneticky (dne 28. unora 1818) pravi se v recensi v Praz¬ skych Novinach, ze je to kus od J. N. Stepanka

283

— ,,divadelniho spisovateie, Cechum jiz slavne zndmosti". Na torn vsak nebylo dosti. Po ctrnacti dnech otiskl tyz list oslavne verse z pera Frant. Stepnicky, c. k. aktuara pfi bankalni administraci v Praze a zaroven take ,,kritika" £eskych pfedstaveni tohoto zneni: Na J. N. Stepanka. Jenom ty, kdo jak ty pilne, $tep4nku, vlast stepuje, dokazuje neomylne, ze ji verne miluje. Za mzdu miti o ni peci, jaka to k ni upfimnost? Za fad, za jme sahnout k meci, jakci laska jak£, ctnost? Znaje ctnosti svatou cenu, cinum svym's dal za cil ctnost, nehlede ni na odmenu, ni na jmena oslavnost. Spanile se Thaliina zahradka jiz rozvila. kvete ruze Cechyina, kde tvd ruka stepila. 2ehnej Buh tve stepy svate! jak posud rok po roce, zehnej srdce laskou vznate k vlasti Cecha, praotce. Jen kdo, jak ty bez zistnosti pro ni bdi a pracuje, vlastenske znd bytnost ctnosti, nejvroucngj ji miluje.

284

,,V teie dobe stala se ve videhske ,,LiteraturZtg." nehrube chvalna kriticka zminka o Ste¬ pankovi ; ale ihned vyskytl se v Cechach pfeochotny palcatnik, ktery versem i prosou, a to velice resolutne utok ten v Hyblovych ,,Rozmanitostech" odmitl. Otisknulf nasledujici: Na Jana Nep. Stepanka, spisovateie ceskych her. Hodie mihi, eras tibi. Hie, jak se to v svete na opak deje: Mnohy, jenz rad cizi oseni pleje, cizi vady sbira, chlubne se jevi — sam o svych nevi. Zeno vyhlasoval za moudrost rady Epikura; s&m vsak v sve ctnosti nerozumu neshled, nedozraleho pravidla sveho. Tycho zavrh nalez Ptolomeusuv, Pelzl tupil duvtip Komeniusuv, tentyz osud potkal jejich ciny — spini je jiny. Hrdy Siller kfive Burgera soudil, kulhave ze s Muzou v Parnasu bloudil! podobn}^ los potkal Pegasa jeho — vybiraveho. Tak se, Stepanku muj! s hancem tez d£lo, jenz se zradne snazil vazne tve celo obnazit, a vzacny list z vence tve ho — vziti do sveho. Tebe dvacetkrat jiz Pegas tvuj vznesl, jeho bidny velbloud hanebne klesl pod chundelein z peri ciziho svitym, vetrem naditym.

285 Tve hry kraj i Praha s plesanim cita, hancuv spisecek jiz po cestach lita, drvostep jiz tabdk nim zapaluje — sejr obalu je. Tak se, vlastence muj, ve svete deje! ten, kdo cizi jen rad oseni pleje, z nenadcini ve svem msticiho losu spatfi zit kosu. Nuze, Stepanku muj! nedej se masti, nech Istne zavistniky osidla klasti; vef, ze poslez se jich bezectne tlamy octnou v nem samy.' Ms t i bo j^O d p ,i a t a.

K prvnimu versi s e s t e sloky, v nemz se pravi, ze Stepanka Pegas jeho jiz dvacetkrat vznesl, pfipojena jest pod carou nasledujici vysvetlujici po¬ znamka : ,,Pan Stepanek jiz 20 her vydal, z nichzto mnohe sam slozil, jine z cizich jazyku do cestiny pfelozil a jine vzdelal, t. j. pro divadlo prazske die chuti svych divaku pfepracoval. Takovou snaznosti zajiste vlasti sve velmi uzitecne poslouzil. Nebo jak Nas vzneseny Cicero P. Jan Neyedly (Doktor prav, cis. kral. rada a pro¬ fesor literatury ceske na vysokych skolach Prazskych) literaturu Ceskou svym slavnym jazykem mezi vysoke a pfedni stavy zase uvedl, tak P. Stepanek mestanstvo a prostfedni naroda cast pro ni zejskal. Pfi torn se tez t£mito pracemi chudym, jimzto se vsecken z divadla ceskeho vyplyvajici zisk obetuje, upfimnym podporovatelem stal. Procez onen Slovan, jenz pfed nejakym casern ve Videnskych nemeckych literarnich novinach prace ty pohanel, velmi nevlastenecke srdce vyjevil. Aby se vice Stepanku mezi nami vynaSlo! Zasylatel."

J. Arbw. Sebrau6 spisy. XXXII.

19

286

Nad jine charakteristickou oslavu Jana Nep, Stepdnka mozno nam zaznamenati ^ n 1819. ^ ^Na sklonku mesice Cervna vydan tiskem dru¬ hy dil sbirky ,,Nove divadlo ceske", v nemz byl otisten take pfeklad Kotzebueovy cinohry H u s i t e pfed Naumburkem z pera Jana H y b 1 a. Pfekladatel dedikoval pfeklad svuj p f i t e 1 i sv^mu ,,vysoce ucenemu panu Janu Nep. Ste¬ pankovi ... spisovateli ceskemu a vlastenci horlivemu", jakozto vazane k jeho jmeninam ndsledujicimi versiky, jez charakterisuji nejen Hyblovu Musu, nybrz i jaksi jpomer jeho (aspoh jak si on sam pfal, aby byl vefejnosti pojiman'i k Stepan¬ kovi : Rozlicne mam kviti, kterez pestuji, krajanum pak milym vubec daruji.

Vim, zc s takovymi rad se obiras a v nich pfed jinymi zalibeni mas.

Toto vsak jsem kvitko pro Te pestoval, dukaz, bych sve lasky pfcitelske Ti dal.

Procez postav toto mezi kviti sve, a kdyz s nim se tesis, vzhledni tez na me,

Mijova to prdce, v maji svatek Tvuj; dalo se to milo, neb to ouvaz muj.

jpjz podavam Tobe srdcem upfimnym, tim se honose, ze pfitelem jsi mym.

Z prostickych techto versicku dyse v pravde pfatelska, skoro tkliva srdecnost a upfimnost, ktere jest jen jaksi mimochodem pfipojena take prosbicka, vlastne nejskromnejsi pfanicko dedikantovo, by ,,v y s o c e uceny" — pfitel pohiedl pfi pfilezitosti take blahosklonnc na skromhoucky plod

287

prekladatelovy pile, t. j. aby jako ,,paii a velitel divadla ceskeho" dal praci tu take provozovati. Stepanek vsak pfatelsko-poetickemu pokynu tomu (a bezpochyby take i zfejme vyslovene za¬ dosti pfitelove^ neporozumei, vlastne —- nechtel rozumeti. Nebof ,,Husite pfed Naumburkem", ackoli vytisteni a jinde po venkove hrani, nedostali se na jeviste stavovskeho divadla, az teprve r. 1829, tedy po desiti letech. Mohlo by se ovsem souditi, ze ,,vysoce uce¬ ny" Stepanek, znaje slabe stranky kusu toho, ne¬ dal se ani pfatelstvim k Hyblovi, aniz Hyblovym poeticko-pfatelskym naieiianim ve svych zasadach zyiklati a zustal ve vsem vsudy nestrannym a je¬ dine dobro veci na zfeteli majicim spravcem di\adla. Zatim tomu nebylo ani tak, aniz onak. Versicky Hyblovy nejsou totiz nicim jinym, nezli jednou z onech - aspoh za jistych okolnosti omluvitelnych konveniencnich Izi, jake od ne¬ pametnych dob az na nase doby socialni nepomery diktuji do pera tak mnohemu, kdo by jinak (kdyby se totiz nalezal v pfiznive jsich pomerech) - ,,oslavovaneho" neuznal snad ani za hodna utrpneho pohledu. Pfedevsim epitheton ,,vysoce uceny", kterym Hybl Stepanka (af jiz hchometne nebo snad ironicky) obmyslil, jest nejen za nasich dob, nybrz bylo ^bezpochyby i tehda vzhledem k Stepankovi (aspoh v kruzich inteligentnejsich) pravym a nepokrytym paskvilem na vlastni smysl, jejz slova ta vyjadfuji - obzvlaste pak tim, ze vyslo z pera cloveka, kteremu pravy stav veci nebyl neznamy. Pomer Hybluv k Stepankovi, byf na oko sebe

288

pfatelstejsi a snad i kolegialni, nebyl pfece jen jiny, nezli pomer socialne podfizeneho a zavisleho pracovnika ku pomerne nezdvislemu podnika¬ teli, na jehoz vuli, ba pouhem slove pfemnoho zdlezi. Stepanek arci nebyl take zadny bohde, aniz muz naprosto nezavisly. Nicmene v jeho rukou sbihaly se v tu dobu vice mene nitky ceieho divadelniho aparatu ce¬ skeho. V zalezitostech ceskeho jeviste, ceskych her puvodnich i pfekladu atd. byl Stepanek faktorem iilavnim a skoro vzdy rozhodujicim. Chtel-li tedy byti kterykoli z tehdejsich literatu ceskych dramaticky cinnym, bez Stepdnka, af jiz jako protektora nebo pfiznivce, nebo pouheho hlavniho faktora divadelniho — naprosto se neobesel. A Hybl — literdtujici korektor, zivici se skoro vylucne jen skromnouckym vytezkem sveho pera, tudiz cosi jako literarni proletdf, clovek podfizeny svym chleboddrcum — nemohl a nesmei muzi ta¬ koveho vlivu, jakym byl Stepanek, ani celiti, ne¬ fku-li podnikati neco, co by mu mohlo byti proti mysli. Mimo to stal tento dobrosrdecny, pilny, svedomity a jazyka ceskeho na onu dobu nad jine znaly Hybl (jak ze zakonceni teto stati jasne a pfesvedcive vysvitne) k Stepankovi take jeste v p omeru jako vypom dhajic i, zlepsujici deinickd sila k podnikateli, ktery se v jistych zalezitostech sveho podniku a prace nevyznd a vy¬ pomoci nevyhnutelne potfebuje. Stepanek totiz nejen ze nebyl vubec nikdy „vysoce u£enym", on jako spisovatel puvodnich her

289

i jako pfekladatel nevyznal se v tu dobu, aniz po¬ zdeji v jazyku ceskem, najme v gramatice a orthografii tou merou, aby mohly byti hry ty provo¬ zovany, jak je napsal nebo pfelozil, tim mene aby mohly byti v puvodnim zneni tisteny, coz zatim proste konstatujeme.

Roku 1820, kdy zacaly vychazeti dramaticke prace Stepankovy v soubornem Vydani a vysel prvni dil (obsahujici kusy: ,,Oblezeni Prahy o d Svedu" a dva pfeklady), zasypdvdn Stepa¬ nek pochvalnymi a oslavnymi projevy vzdy vydatneji. Tak vysla v roce torn znama literarni skizza (Zlomky o ceskem basnictvi) z pera Sebastidna Hnevkovskeho, v kterez Stepanek jako dramati¬ cky spisovatel uveden na prvnim miste a dithyrambicky vychvdlen. V tu dobu mei vsak jiz take v oboru torn soupefe — Vdcslava Klicperu, o nemz Hnevkovsky v teze crte nadmiru pochvalne se zmihuje a posleze pravi: ,,Cechie doufa, ze (Klicpera) sve¬ ho mistra (Shakespeara) dostihne." Krome teto ,,pfesne kriticke" pochvaly do¬ stalo se Stepankovi v roce torn take jeSte jiz ob¬ vyklych oslav basnickych. Tak otisteny v Krameriusovych ,,Vlast. novindch" po provedeni veselohry ,,Ctyry straze na jednom stanovisti" (pfeklad z nemeiny od Stepdn¬ ka) z pera Fr. Bohumila Tomsy ver^ieky, jez co do sentimentalni neznosti a zaroven naivni ulisnosti sotva asi jsou pfekondny.

290

Oslavovatel byl v tu dobu take jednim z aspirantu na pfekladatelskou cinnost pro divadlo. Pfelozilf ctyfi kusy z Theodora Kornera (mimo jine tragedh „Hrabe Zrinsky") a jeden z Kotzebue. Oslavne versicky T o m s o v y zni: Panu J. Nep. Stepankovi. Odkud, ma holubinko, pfiletas, milostinko? ,,V luzku Stepankovu chladek, sladky by pouzil spanek, kfidlama svyma jsem vala, lahodny sen jemu pfala." — Krajane! Zitra se probudi spise nez slunce vzejde, cit k vlasti v nem vzplane, ochotne s luzka se pozdvihne, vstane; \* rozmaru hru libou opet nam spise.

Tak jemne povzbuzujici a povznasejici slova cetl o sobe Stepanek v unoru, kdezto na sklon¬ ku roku dostalo se mu v ,,Cechoslavu" u pfile¬ zitosti vydani prvniho dilu jeho dramatickych praci versovane- oslavy, o jakez se mu bezpochyby ni¬ kdy nesnilo. Slibovanaf mu pfimo nesmrtelnost, jako snad jeste nikomu pfed nim a po nem. Kdo byl puvodcem pamatneho toho slavovence nevime, a pfes to, ze jsou verse ty nejen ponekud temny, ale i jak nalezi kostrbaty, citujeme je do¬ slova : Xa obnovcne vydani Divadla Pana J. X e p. S t e p a n k a. Pfi svitani vdScbyse k nebesum \-znesl\v nouzi a tezkostech potesenych,

291 tech, jejichzto pfibytky plamenem klesly, i z kvapneho nestesti vytrzenych; jimz vlastenec, pfemoha ouklady zlostne, svym oucinem pomoci dobyl milostne. Hie, opet sve stvury ndm zjasnene ddva a vlastniho uzitku nevyhledava, ne vzdutym v nich slohem se vypnouti bavi, jen pamatky vlastenske velebne slavi. — O, StSpanku drahy! vlast v oblak se vzn&s Tve zvecnene jmeno nad hvezdy vyndsi!

K poslednimu versi prvni sloky jest pfipojena nasledujici poznamka: ,Jedine neunavnemu pficineni veleslavneho^ p; J. N. Stepdnka dekuje Thalie Ceska sve opetne uvedeni na divadle prazskem, cimz mnohe dobrocinnosti se dovddeji." K versi desdtemu, v nemz se pravi, ze Ste¬ panek Jen pamdtky vlastenske velebne slavi", pfipojeno jest poznamendni: ,,Dobfe veda prozfetedlny p. vlastenec, ze prv v prostem lidu horlivost roznititi tfeba, ma-li na¬ rod v mluvu svem dokonalosti dojiti, sve tvurky kazdemu srozumitedlne a jakousi vdbnou cilosti psal."

^ ^ Bezprostfedne nasledujiciho roku dostalo se Stepankovi pocty a oslavy v ceskych kruzich lite¬ rarnich naprosto neobvykle. ,,Zvestovatel" v c. 8. z r. 1821 lapiddrne oznamoval, ze „nejvyssim rozhodnutim ze dne 16. prosince 1820" cisaf Stepan¬ kovi — ^v ohledu na jeho ziskane zasluhy v roz-

292

sifovdni ceskeho jazyka-a literatury" — rdcil ude¬ liti ,,prostfedni zlaty cestny peniz s ouSkem a pentli". A ,,peniz" ten (die Jungmanna „zlatd, civilni prostfedni medaile") byl pak dne 18. prosince 1820 Stepankovi ,,z rozkazu c. k. presidia v c. k. mest¬ skem hejtmanstvi u pfitomnosti mestskeho hejtmana od jeho namestka c. k. panovniho rady pana Alojse z Perza, u pfitomnosti veskereho oufednictva slavnym zpusobem odevzddn." Cisaf Frantisek I. byl bezpochyby na Stepdn¬ ka upozornen r. 1820, kdy meskal v Praze a byl v mdji s arciknizaty Ferdinandem a Rainerem, ja¬ koz i dvorem svym take v divadle, kde na jeho vyslovnou zadost hran cesky kus (,,Cech a Ne¬ mec") a prvni jednani jiste nemecke hry. Dne 4. dubna 1821 o 4. hod. odpoledni uspo¬ fadana pak na poeest Stepankovu v sdle u Dou§u — ,,zpevomusikdlni slavnost". Z obsirne souveke zpravy o tomto holdovacim aktu — prvnim toho druhu v ceskych kru¬ zich vlastenecko-literdrnich — vyjimame: ,,Jazyka ceskeho ctitelove a upfimni pfatele Stepanka, srdecne se tesice, jak nejmilostivejsi Mocndf zasluhy o ceskou literaturu odmehuje -- jak tim i ceiemu narodu pfizeh na jevo dava — sjednali to slavne ucteni neunavitelnemu vlastenci. A tak provozena byla kantdta pfi pine sini znamenitych hostu, z nichz v £ele pan Stepdnek obrazem nejdobrotivejsiho Mocndfe na prsou svych ozdoben. Jedenkazdy z pfitomnych zehnal srdeene spra¬ vedlnosti nejmilostivejsiho Zemepdna a upfimnfm

293

srdcem pfdl Stesti k vytecne sldve, ktere se pan Stepdnek tolikerym zpusobem hoden ueinil." Po tomto uvodu pfipominaji se veskere do¬ savadni zasluhy Stepankovy, zejmena ze vydal jiz tficet dilem puvodnich, dilem pfelozenych her di¬ vadelnich a ze die hesla sveho ,,Vlasti a chudym" v§ecky prdce — ,,bez vyhleddvdni jakeho zisku — vlastencum svym k rozmnozeni literatury a nuzmym k uleveni bidy obetoval". Poukdzav pak k tomu, ze z eeskych her vytezeno k dobrocinnym ucelum na 38.000 zl., pokraeoval referent doslova: ,,Milenek Thaliin upevnil pan Stepdnek po¬ vest svou prvnimi pracemi, proklestil si cestu v ee¬ ske literatufe, kterou nikdo pfed nim s tak sfastnym ndsledkem nenastoupil; on vzdeial pole, ktere dosavad ouhofelo a nyni tak krasneho zrna ne¬ se ..." Po te se pfipomina, ze Stepdnek jiz v letech 1812—1814 ,,vzbuzoval narod eesky k zastdni se o svou vlast vlasteneckym! spisy" (Oblezeni Pra¬ hy, Bfetislav atd.), ze ,,vsecky jeho prace prozrazuji ducha vlasteneckeho" a ze jsou tak hleddny, ze nucen byl uspofadati nove vydani, z nehoz ,,pokazde take dil na nejvyssi poruceni Jeho cisaf¬ ske kralovske Milosti zasyld." ,,Zdsluhy nana Stepanka uznal slavny Magi¬ strat Prazsky, kdyz mu dne 16. cervna 1817 cestne meSfanske pravo beze vsech oufadnich outrat udeiil. Dne 14. fijna 1818 zvolila jej prazskd humnnitni spoleenost pod ochranou veleslavneho kni¬ zete Ant. Izidora z Lobkovic jednohlasne za skutefrieho ouda sveho.

294

V listopadu 1819 byl zvolen za ouda pfi spolku pro chude po domech, v cervnu 1820 pfi ustavu pro hluchoneme. I sam nejmilostivejsi Mocndf udeiil panu Ste¬ pankovi z ohledu ziskanych zasluh o vlasteneckou fee a literaturu ceskou... zlaty peniz — obraz svuj. Dejz Boze! by dlouhd leta vlastenecke srdce pana Stepdnka ozdoboval — by dlouhd leta jeste vlasti prospival. Tot' upfimne pfani vsech upfimnych pravych vlastencu." Z jine souveke zpravy o vlastni slavnosti vy¬ jimame tato charakteristicka mista: ,,Jiz pfed 4. hod. pocalo se vznesene vlastenectvo schdzeti. Mnoho vybornych Cechu a vroucich pfatel srdecnou touhou ocekdvali pfisti pfemiieho P. J. N. Stepdnka. Nacez brzo pfitomnost Jeho hlucne zneni bubnu a trub ohldsilo. Tu zazneia hudba v souzvuku miiem a pfijemny pfednes mnohomocnou slasti srdce jemne a ducha kouzedlnou moci svou a souhlasem utesenym v rajskych zabavovala krajinach." Provozovani kantaty, jejiz text napsal Frant. Toms a, kdezto hudbu k ni komponoval U. Grinwald, ,,v hudebnim narodnim slohu vubec rozhlaseny", trvalo celou hodinu. Nasledkem toho vyjimame z textu na ukazku pouze jen nektera mista.

295 Chorus. Cechyo, plesej! Mocndf veleslavny na trunu ncirodu slavu cti, vlastenci milemu v tvem lunu odmenou hojne cti. — Cechyo, plesej! 1) v o j h 1 a s I. Umky nebeske v souzvuku pejte, stfibroliby hlas harfy vydej te, zpev chvalopelky! 1) v o j h 1 a s II. Vlastence zocime ochotne se brati ceskemu ku Parnasu, pochvalu dati svemu milacku. C h o r u s. r

Sla\ a vynikla, vence se vinou, srdce ve slade, v rozkosi plynou. Dale potuckove, jcvte, zefirove, vrchove, lesy, narod um plesy.

Nasledujici Recitative lici probouzeni se naroda a feci, a konci: Slavnych pfedku ciny, hodnych Cechu syny vabne v chramu pfedstavuje, mukam obet oslavuje vlastenec ten stvurce slusny; nas Stgpanek velkodusny.

296 C h o r u s. Hie, Mudfena vence ze bobku podava; u ndroda vecne Ti zit bude slava.

Po te nasleduje „Arie II.",* pak ^vojhlasy'' I. a II., dale ,,Ctverohlas", nacez kantdta konci: Aria II. Jako Vesno^pfemilostne odhani mraky zlostne, rozeviji kvgty, micha libovuni, vzduchu dycha blahoplodnou: Ciny tak Tve se^vynesly, nimi zhoubne trudy klesly, blazenost z nich zde wrazi, 'nebe modlitba prorazi' k Bohu vrouci. [Zaplesej! Z4f Tebe jasna osloni — ozdoba krasna! Hie, povSst chvalnou hlasi, prsy M o c n a f skvele krasi obrazem svym. —' Chorus. Narode Cesky, tes se radostne, vek se navrdtil ddvnomily! S trunu hie, Mocnaf zezfel milostne.j ctnosti i skutkum odplatu dal; obnovuje Tva k podnetu prava — vecne Cechu zni etna Jemu sl&va!

O d o j m u, jaky kantdta ta ucinila na obe¬ censtvo slavnosti holdovaci pfitomne, cteme v sou¬ veke zprdve doslova: ,,Radostnet! to bylo podivdni, jak vdznd slza z pramene srdeene lasky a vdeenosti se prej§tic

297

co drahocennd perla skvele po mnohych kanula licich. Nebyla-lit' dukazem, jak velikeho podilu vse nad hodnosti a poctou here, kterou J. M. cisafskd zasluhy vytecnych muzu odmehuje? Kanula z oka ctihodnych i zaslouzilych muzu, a ovlazila co rosa jitfni outle poupatko, jary kofinek v srdci mnoheho statneho jinocha, ktery jemny ve vsech pocitech zajiste pro dobro vlasti a krale sve ke vsemu se odvazi..." K vysvetleni zminky, ze Stepdnek ze svych sebranych del „pokazde take dil na nejvyssi po¬ ruceni Jeho cisafske kralovske Milosti zasyld —" reprodukujeme doslova tuto souvekou zpravu ze dne 16. cervna 1821: „Nds vlastenec p. Jan Nep. Stepdnek podal pfed nejakym casern J. c. vysosti princi Ferdinandovi, krdlevici, sve nove ceske divadlo. To ne¬ jen Jeho cis. vysost milostive pfijmouti, ale i skrze rakousko-ihrskeho pana dvorskeho kanclefe, slech¬ tice z Geiseru, ve jmenu Svem panu spisovateli diky Sve vzkdzati rdcil, pfipominaje v dopisu, ze tento vyron vlastenecke umky velkou radosti jakozto pohnutku velmi pfijemneho upamatovdni Sve lonske pfitomnosti v Praze pfijima. Tento dopis udeiil ve zvlastnim listu jeho excellenci nas nejvyssi pan purkrabi hrabe z Kolovratu dotcenemu panu vlastenci. My se z toho radujeme, tuto vlastenci horliyemu tak cestne prokazanou poctu nasim ctenafum v zndmost uvest moci."

298

Tak a podobne po nekolik jeste roku vynasen a oslavovdn Jan Nep. Stepdnek, kteryz se r. 1824 stal, jak znamo, take spolufeditelem sta¬ vovskeho divadla; v ceie prvni polovici naseho sto¬ leti nedostalo se zadnemu literdtu ceskemu tak castych a tak okazilych poet jako prave Stepan¬ kovi. Ku charakteristice jeho jako cloveka budiz vsak pfipomenuto, ze pfes vsechnu nedutklivost, jakou pfi te neb one pfilezitosti projevoval, zu¬ stal Stepdnek po vsech tech ovacich muzem vlidnym, skromnym a zaroven v jiste mife i kamarddskym. Nez bezdeky naskyta se otazka: Jak se stalo a vubec jen stati mohlo, ze byl a zustal po celou fadu let prave jen on stfedem, kolem nehoz se otacel cely divadelni aparat cesky? Odpoved jest prosta: Dosahnuv pfi divadle jiste pravomoci, Stepanek vubec skoro nikoho k di¬ vadlu nepfipustil. V prvnich letech sveho pusobeni byl tudiz skoro uplne bez jakekoli konkurence. Jak zndmo, zahajil Stepanek karieru svou jako dramaticky spisovatel roku 1812, kdy po nekolikalete pfestavce ceske hry znova zahajeny. V prvnich ctyfech letech od roku 1812 do r. 1815 sehrano devatendct kusu, z nichz nemene nezli patnact bylo z pera Stepankova, a to ctyfi puvodni, tfi vzdeiane a osm pfelozenych. Krome toho sehran jen jediny kus ze starsiho repertoiru z doby Thamovy a tfi novinky od ji¬ nych spisovatelu (mezi nimiz jako puvodni Svaty Vacslav od A. Lisky). Prvni ctyfletd kampan divadelni nalezela tu¬ diz vylucne Stepankovi, kteryz jako spravce divadla

299

ceskeho zustal, pokud to vubec sla, pttvodnirnu sv^mu systemu veren az do sve smrti roku 1844. Nebyl-li okolnostmi donucen, nepfipustil k di¬ vadlu nikoho. Od r. 1824, kdy stal se spolufeditelem divadla a kdy mu vucihlede pfibyvalo konkurentu, ovsem byl jiz nucen k jistym koncesim; ale i tu, jakoz i pozdeji pamatoval pfedevsim na sebe. Roku 1824 reputace Stepankova znenahla sice, ale stale vice klesala, az v poslednich letech Ste¬ pankova zivota sklesla takofka jiz pod nulu. Muz, kteryz byl v prvnich deseti, ba skoro dvaceti letech pusobeni sveho veleben a vyndsen jako zadny ze souvekych literdtu, prozil take ve¬ skeru szirajici trpkost nendhieho odumirdni sve nekdejsi slavy a byl jednim z onech politovdnihodnych lidi, na kterychz bylo exempldrne a pfimo odstrasive demonstrovano: jak klamnou, vrtkavou a namnoze i licomernou byva slava, kterouz vrstevnici zasypdvaji sve tak zvane milacky. Dramaticky spisovatel, o nemz, jak vime, ro¬ ku 1820 ,,poeticky" ujist'ovano, ze vlast vzndsejici se v oblak vznese zvecneie jme¬ no jeho nad hvezdy — odbyt r. 1878 v Bayerove literarni historii ceske lapiddrne a zaroven zdrcujicimi slovy: „Hry ty (rozumej Stepankovy) nemaji prazddne ceny basnicke." Z^te pficiny neni take divu, ze o zadnem z muzu, .ktefi se byli jakymkoli zpusobem zaslouzili o rozvoj dramatickeho umeni naseho, nerozchazela se a po dnesni den nerozchdzeji se mi¬ neni tak diametrdlne jako o Stepankovi. Nam epigonum, snazicim se na zaklade ruz¬ nych roztrousenych uvah a zprav soucasnych i po-

300

smrtnych uciniti sobe aspoh pfiblizne spravne a urcite poneti o razu a hodnote Stepankovy cin¬ nosti, skoro se zda, jako bychom stali pfed tajemnou nejakou bytosti, ktera po tfi ctvrti stoleti dovedla vzdelance ceske udrzeti o sve podstate u vetsi nebo mensi nejistote. Nadani i zasluhy Stepankovy vyndseny i snizovany pozdeji skoro v stejne mife. Die jednedi vyrovnaji se zasluhy jeho zdsluham nejhorlivejsich vrstevniku, ba namnoze je i pfedci; die jinych rovnaji se skoro nule, kdezto z uhmnych nekterych uvah zda se vysvitati, ze vubec ani zadnymi zdsluhami nebyly, t. j. ze cin¬ nost Stepankova byla pfirozenemu rozvoji drama¬ tickeho umeni ceskeho spise na skodu nezli ku prospechu.

Vizme pfedevsim toho doklady! Jungmann v ,,Ukazateli" ku sve „Historii ce¬ ske literatury" proste pfipomina, ze jest Stepd¬ nek ,,o ceske divadlo zaslouzily". V politicko-kulturnim a literarnim pfehledu k sestemu obdobi literdrnimu uvadi jmeno Ste¬ pankovo mezi pfekladateli her po r. 1804, ddle mezi onemi, ktefi se byli zasadili o povoleni k £eskym hram r. 1812, a pfipomina, ze hry byly „vetsim dilem od J. Nep. Stepdnka sepsane, kteryz od J. M. C. dekretem pochvaly a (1820) cestnym penizem pocten jest". Mimo to pfipomina Stepdnka jako pfekladatele opery „Stfelec kouzedlny" (Carostfelec) a dokld-

301

da, ze roku 1824 „pficinenim tehoz pana Stepdnka (spolufeditele divadla) povoleno ddvati kazdou nedeii odpoledne pfed nemeckym di¬ vadlem hru ceskou". O zvlastnich, nad jine vynikajicich zdsluhdch Stepdnkovych neni v pfehledne, ovsem co mozna nejstrucnejsi skizze Jungmannove nikde zminky. J. J. Stankovsky v uvodu ku svemu „Divadelnimu slovniku" sel ddle. Ze slov, ze teprve r. 1812 sestoupila se opet ochotnickd spolecnost, sestdvajici zejmena ze Stepdnka, Hybla, Haklika, Fr. Klicpery, Nigrina a jinych, ktera vymohla si povoleni ku hram ceskym, vysvitd, ze pfeje si Stankovsky, aby byl Stepdnek pokladan za hlavniho puvodce. Dale pravi Stankovsky, ze „zvldste Stepdnek se pficinil, aby ceske divadlo co mozna nejvice prospivalo", a dodava, ze Stepdnek po roce 1824 ,,vyvinoval v ohledu spisovatelskem a pfekladatelskem cinnost bdjecnou". V biograficke skizze v „Ceske Vcelce" (roku 1879, str. 319.) pravi Stankovsky, ze byl Stepd¬ nek „tichym, svedomitym pracovnikem na ndrodu roli dedicne" a proto ze „nemuze se deiiti o slavu s mnohou divadelni velicinou" i— ze „skoro po ceie pulstoleti pracoval pilne a nezistne, z pouhe Idsky k ceske ved, ktere se byl jiz co dvacetilety mladik oddal s celou dusi". Cinnost Stepankova byla die Stankovskeho ,,do posledniho okamziku neumornd"; zdsluhy jeho, zejmena o ceske divadlo, zustanou pry ,,neocenit elny". Po roce 1824 obstardval Stepdnek ja¬ ko dfive velkou vetSinou repertoir sdm J. Arbes. Sebraafe spisy XXXII.

20

302

,,a to z te jednoduche pficiny," pravi Stankovsky, ,,ze mezi tendejsimi spisovateli nebylo nikoho, ktery by byl tou merou dovedl vyho¬ veti pomerum doby a pozadavkum obecenstva jako prave on." Stepdnek porozumei pry sve dobe a „vykon al mnohem vice nezli ti, jimz za okolnosti mnohem pfiznivejsich svefeno fizeni ceskeho, nyni bohudiky jiz samostatneho divadla". Mel pry ,,na zfeteli vzdy jen ucel vlastenecky — nebyl zadnym veleduchem, ma vsak o ceske divadlo stokrat vice zasluh nez vsichni t i feditelove, t a j e m n i k o v e a d r a m a t u rgove novejsi ery dohromady". Dithyrambicke toto vyznaceni vsech moznych zasluh Stepdnkovych z pera Stankovskeho mozno vsak okamzite aspoh v jistem vzhlede pfitlumiti citatem jinym. V Kobrove „Slovniku Naucnem" docitdme se, ze neobstardval Stepdnek repertoir skoro vylucne sdm z te pficiny, ze nebylo zpusobilych k tomu spisovatelu, nybrz ze mu jiz za zivobyti jeho vytykdno, ze neddval provozovati her od jinych spisovatelu sepsanych neb ,,ze z 1 omy s In o s ti", coz ovsem take nektefi popiraji. V slovniku torn dale vyslovne se pravi, ze ,,nehrube kriticky si pocinal, pfeklddaje a ddvaje hrati kusy chatrne, zvetseie, ac byly lepsi po ruce"', cimz vyse citovane tvrzeni Stankovskeho napadne se seslabuje. V biograficke crte v ,,Divadelnich Listech" (1883, c. 15.), ktere jest pfipojeno vyobrazeni pametni desky, ktera byla tehoz roku zasazena na

303

rodnem dome Stepankove v Chrudimi, pravi se, ze Stepdnek „razil pracemi svymi cestu k lepsimu zpusobu a zpusobil jimi obecen¬ stvu ceskemu mnoho pfijemnych chvil —" vlaste¬ necke jeho hry, ,,ackoli nemeiy do sebe vyssi ce¬ ny dramaticke", pusobily pry pfece casu sveho dobfe ,,na osvezeni citu narodniho, uvadejice ce¬ skemu obecenstvu na pamet doby byvaie ceske slavy a statecnosti, a to v case, kdez se temef systematicky k tomu hledeio, aby Cechove svou historii zapomneii". J. Maly ve svych vzpominkach (,,Narodni biblioteka", sv. 223.) pravi sice, ze byl Stepdnek „muz neunavaie cinny a pin dobre vule —" ale ze po roce 1824, kdy stal se spolufeditelem ceske¬ ho divadla a obecenstvo co do vkusu znacne bylo pokrocilo, Stepanek n e m e 1 n e j m e n s i z p u s ob i 1 o s t i, aby povznesl divadlo ceske na stupeh ustavu umeleckeho a vzdeiavaciho. ,,Schdzela mu," pravi Maly, ,,pfedevsim na¬ prosto vsecka kritika, a pak mu vadila marnolibost, nebot' sdm se poklddaje za drama¬ tickeho basnika, jen tezko se odhodldval k tomu, aby uvedl na prkna take cizi puvodni kus, a stalo-li se to, bylo provozovani je¬ ho tak nedbaie, ze tim ucinek jeho ne¬ vyhnutelne musil byti seslaben. Nejca¬ steji ddvaly se pfeklady trividlnich frasek videhskych, ktere se pokladaly za dosti dobre pro nedeini publikum — jen kdyz divadelni kasu naplnily." ,,Naproti takove rezii ceskeho divadla," vy¬ pravuje Maly ddle, ,,pocala se konecne ozyvati kri¬ tika v mlade zurnalistice ceske dosti hlasite a ostfe

304

k nemale mrzutosti ctizddostiveho ,a nedutkliveho Stepanka, ktereho jednou pfisna divadelni recense v takove mife dopdlila, ze ve vsi opravdovosti chtei si na to stiznost vesti u sameho nej vyssiho purkrabiho, hrabete Chotka, u kte¬ reho byl v nemale pfizni, a prave proto, ze z n eznalosti mluvnice ceske psal tak, jak se na trhu mluvi, pokladan za nejpopuldrnejsiho spi¬ sovateie ceskeho." Podobne pfipisuje i J. L. Turnovsky v zivotopise Tylove (str. 50.) Stepankovi ,,vzdy vuli nej¬ lepsi ; avsak dusevni fond muze toho nevyhovei pfi sprave divadla ani poza¬ davkum nejmirnejsim. Ceske obecenstvo mnoho nepozadovalo, avsak Stepdnek podaval jeste mene, nez co nejskromnejsi navste¬ vovatele divadla zddali." Jake poneti mei Stepdnek o klasicismu, vy¬ svitd die Turnovskeho z toho, ze spisovateie „Loupezniku na Chlumu", jmenem Kuno, pokladal za nejvetsiho dramatika sveho veku. ,,Stoger," vypravuje Turnovsky ddle, ,,mei sice v umyslu — aspoh se o torn tehdy psailo v casopisech — ddvati tez nejaky honordf za nove ce¬ ske kusy puvodni nebo pfelozene,- ale Stepdnek zrazoval pry mu to a dovozoval, ze opatfi zdarma sdm, ceho tfeba bude, a ti mladi literdti ze budou radi, kdyz se od nich neco pfijme a na divadlo uvede. Skutecne se take Stepdnek podle toho choval, a ddvdny napofdd hry vetsinou jen od neho pfelozene nebo zpracovane!" Z toho, co prave uvedeno, vysvitd, ze mineni o zdsluhdch Stepdnkovych diametrdlne se rozchdzeji a ze jest na ease, pokusiti se pfivesti zdsluhy

305

ty aspoh v jistem vzhlede pfiblizne na pravou miru. Zdsluhy Stepdnkovy, jak je uvadi legenda, jsou ruzneho druhu. Zkoumejme tudiz pfedevsim, jakych asi za¬ sluh ziskal si Stepdnek o vymozeni dovoleni k po¬ fadani ceskych ochotnickych her r. 1812 na di¬ vadle stavovskem. Byl-li on jedinym a hlavnim puvodcem, neboli na torn participuji take jini a v jake asi mife. Jiz Jungmann ve sve „Historii literatury ce¬ ske" pravi, ze v tu dobu ujali se ceskeho divadla „Haklik, Koupovsky, Wild, Nigrin a nektefi jini" a uvadi pak nize jmena vsech ucastniku, mezi kte¬ rymiz jest ovsem i Jan Nep. Stepdnek; ale bez zvlastniho oznaceni nejakych vynikajicich zasluh o vymozeni ufadniho dovoleni. Spolecnost teclito ochotniku sestoupila se, jak Ant. Rybicka v zivotopisu Hyblove uvddi, pusobenim staromestskeho ctvrtniho, P. Haklika, ,,muze vlastimilovneho a rdzneho". Byli to muzi a pani „domdci musy dramaticke^ milovni", ktefi se na torn ustanovili, ze alespon v dny, kdy na staromestskem divadle neprovozovdny hry v jazyku nemeckem, budou na di¬ vadle torn z ochoty provozovati hry ceske k dobro¬ cinnym heelum vubec a prazskych dobrocinnvch ustavu zvldSt. '' Hlavni popud nevySel tudiz od Ste¬ r pdnka. . ' Take hlavni zasluha o vymozeni ufadniho do¬ voleni nendlezi na jeho vrub, coz vysvitd ostatne \z ndsleduiiciho mista, jez vyjimdme z Rybiekova zivotopisu Vdclava Aloise Svobody NavarovsV<<^o :

30G

,,Casu toho (1811—12) byl se na uceni praz¬ skem pocet s t u cl u j i c i c h, ktefi se k narodnosti ceske zfejme hlasili a o jeji pozdvizeni upfimne se zasazovali, nade vselike ocekdvani rozmnozil. V1 a s t e n e c t i studujici tito, chtejice ucele sveho jiste a uplne dosici, uchopili se u veci te sirsich a vydatnejsich prostfedku . . . Chtejice jazyku matefskemu, dosavade opovrhovanemu a z vyssich kruhu spolecenskych i ufadu vefejnych vyloucenemu, zjednati jakes vaznosti a sirsiho pruchodu, zfizovali pfedndsky deklamacni, kterez se ve dni feridlni v sinich akademickych vefejne odbyvaly, k nimz pak zvdni byvali a take pfichazeli vyssi ufednici, slechticove domaci, profesofi akademicti a jini hodnostafi a literdti." V pozndmce pak biograf uvadi, ze mezi hosty temi byval sdm tehdejsi nejvyssi purkrabi, hrabe Fr. A. Kolovrat-Liebsteinsky, Isidor knize z Lob¬ kovic, mestsky hejtman rytif Mertens, Jenik rytif z Bratfic a j. v. ,,Taktez zarazili," pokracuje Rybicka do¬ slova, ,,k tomu konci, aby jazyk cesky v obyvatelstvu prazskem i venkovskem vetsiho ucastenstvi nabyval, ochotnickou spolecnost diva¬ delni, spojivse se ve pficine te s muzi veci znalymi a milovnymi, jmenovite s nekolika ml ads imi sousedy a ufedniky prazskymi." Die toho nevysel popud od Stepdnka, nybrz z kruhu vlastenecke akademicke mladeze. Pochopitelnot', ze ,,raziiemu" staromestskemu ctvrtnimu, Haklikovi, podafilo se nepomerne sna¬ ze nez komukoli jinemu ,,obloniiti" tehdejsiho mest¬ skeho hoitmana, Petra rytife Mertensa, by se za-

307

sadil o vymozeni ufedniho dovoleni u nejvySsiho purkrabi prazskeho. Podobne pak jest nepomerne pochopitelnejsi, ze hrabetem Kolovratem-Liebsteinskym povoleni to bez rozpaku udeieno a ze on sdm tehdej¬ siho feditele stavovskeho divadla, Liebicha, pfimei k tomu, ze uvolil senezadati od ceskych ochotniku divadelnich za propujceni divadla zadneho poplatku a pujcovati jim i potfebne satstvo z divadelni garderoby. tJcastniky dobrovolne divadelni spolecnosti te die Jungmanna byli: Hynek Brinke, Ant. Kou¬ povsky, Fr. Klicpera, Fr. Kopfiva, Cenek Mid¬ ler, Jan Nierrin, Vaclav Sykora, Ant. Svanda ze Semcic, Jan Nep. Stepanek, Ant. Wild, pani Anna Karlova a panna Lenka Lencova. Rybicka pravi, ze byl Stepanek v tu dobu taiemnikem feditele Liebicha a mei jiz take v za¬ lezitostech divadelnich iakousi routinu. Pfi¬ rozenot', ze pfi volbe pofadatele neboli feditele ce¬ skych ochotnickych pfedstaveni k ucelum dobro¬ cinnym padl los na Stepdnka. Voliti jineho nebylo, jak ze stavu ved pfi¬ rozene plyne, iiz z praktickych duvodu radno. Ne¬ bot' tajemnik divadla, iez se propujcuje zdarma a z milosti, byf i nebyl tak ctizddostivym a marnivvm, jak nektefi vrstevnici Stepanka lici, sotva by se byl ve spolku ochotnikuv ceskvch snokojil s funkci podfizenou a byf i - - on mohl klasti ne¬ ien ruzne pfekazky, nybrz nfimeti po pfipade fe¬ ditele i k tomu, by pod iakoukoli zaminkou nejvy^imu purkrabimu vylozil nemoznost nebo ne¬ snadnost propujcovati divadlo a garderobu diva-

308

delni ochotnikum — a vlastenecko-dobrocinny podnik byl zmafen. Tak tedy a neiinak dostal se Stepdnek v eelo podniknuti a zustal v cele patrne z techze duvo¬ du, t. j. hlavme z bazne ochotnikuv, aby jim nekladl pfekdzek nebo docela hry nezmafil — i naddle. V brzku po zahdjeni her rozmnozila se ochot¬ nickd spolecnost, v jejimz cele byl Stepdnek, no¬ vymi nekterymi cleny a sice pfistoupili: Jos. Havelka, Vaclav Klicpera, V. Machek, J. MareS, F. Nebesky, F. Pleskot, V. Ruzicka mladsi (jinde zove se Ruzek), V. Svoboda a J. Haklik; pani Antonyova a Sopfova, panny F. Gybova, Anna Svambergova, K. Lederova, Barbora SukovaaAnna Musilova. Byla to tedy spolecnost citajici tihmem 19 hercu a 9 herecek, tudiz 28 osob, coz iest zaiiste perso¬ nal, s kterymz muze byti obezfely feditel aspoh pomerne spokoien, ponevadz ma jiz aspoh jakys takys vyber pfi obsazovdni uloh. Jak dalece Stepdnek ukolu tomu dostal, ovSem pro nedostatek verohodnych zprav kritickych udati nemuzeme. Antong ova vsak na pf. hravala iiz roku 1788 s uspechem a byla — jak o ni Melezynek peie, ,,krasna pani". Gybova uvddi se mezi hereekami z ochoty jeSte v letech 1824—34, kdezto Svambergova, stavsi se pozdeji choti Vdclava Klirpery, hravala i v Krdlove Hradci s hspediem a easto. Podobne i mnozi z hercu ochotniku hrdvali jiz pfed tim a pozdeji jeste dosti zhusta.

309

Divadelni ochotnictvi tehdejsi nebylo, jak by se snad mnohemu zddti mohlo, nevyvinuto. Provozovani her eeskych v Thunove paldci na Male Strane od r. 1782 az do r. 1794, kdy divadlo to vyhofelo — ddle v ,,Boude" na Kohskem trhu od r. 1786—90, kdy ,,Bouda" z rozkazu ufaduv strzena — v Rosenthale za Poficskou branou v do¬ me prazskeho mesfana Jifika od r. 1788—90 — v nekdejsim klastefe u Hybernu od r. 1791—1802 (tudiz po 11 roku), kde hrano pozdeji kazdou ne¬ deii a kazdy svatek a sice s takovym uspechem, ze ,,Prazane te doby", jak v jedne zprdve se di, ,,nejkrdsnejsi hry provozovati videii" — a konec¬ ne i v Raymanove dome na Male Strane, kam se byli ochotnici cesti r. 1802 odstehovali — vse to jest dukazem, ze mei Stepdnek k disposici mno¬ hou nadanou a routinovanou silu, ktera mohla ciniti naroky na vice nezli na uznani ochotnika z utrpnosti. Jako fediteli ovsem mu v prvni fade meio jiti o pfimefeny repertoir. Die her, jez daval provo¬ zovati, zddlo by se, ze nemei vubec ani vhodnych kusu k disposici. Ale nebylo tomu tak. Horlivost v pfekldddni a upravovdni cizich her a praci puvodnich byla jiz na sklonku minu¬ leho veku tak znacnd, 2e od r. 1785—90, tudiz v peti letech, sepsdno a pfelozeno die Dobrovskeho pfes 300, die pfedmluvy v Thamove ,,National-Lexikonu" docela pfes 1000 her. I pfi roce 1804 pfipomina Jungmann, ze ,,spisovateie pro easte provozovani ceskych her v spisovdni a pfekld¬ ddni jich sotvu staeiti mohli."

310

Roku 1806 sice stavove cesti fediteli stavov¬ skeho divadla Libichovi zakdzali hry ceske v di¬ vadle torn provozovati. Nicmene pfedstaveni ce¬ ska tesila se hojne navsteve a byla vynosnd. Libich pfenesl totiz pofadani jich na Malou Stranu, kde hrano bylo v nedeii a ve svatek az do roku 1809, kdy pfedstaveni ceska zastavena jedine za tim ucelem, ,,aby bylo stavovske divadlo nemecke zvelebeno". Od r. 1809 az do r. 1812 tedy po cesku nehrdno. Pausa ta nebyla tudiz tak dlouhd, aby se dalo souditi, ze zajem na divadle ceskem bud uplne utuchl nebo pfespfilis napadne ochabnul —- slo¬ vem, pomery, za kterychz ujal se Stepdnek roku 1812 pofadani her ceskych, nebyly nikterak nepfiznivy ani co do hereckych sil, tim mene co do repertoiru.

Po tfiletem odpocinku zahajeny ceske hry v sta¬ vovskem divadle dne 12. ledna 1812 — Stepan¬ kovym pfekladem Holbeinovy cinohry ,,Fridolin" aneb ,,Cesta do zeleznych huti". Proc asi prave pfekladem z pera Stepankova, zda se nam byti na biledni. Novy pan feditel chtei se hned naponejprv zablesknouti pfed ceskym obe censtvem zdsluhou jako pfekladatel. Stankovsky sice v uvodu ku svemu ,,Slovni¬ ku divadelnimu", jak vime, pravi, ze obstardval Stepdnek repertoir i pozdeji velkou vetsinou sdm z te ,,j ednoduche" pficiny, ze nebylo mezi tehdej^imi spisovateli priSve zpusobilejsiho.

31?

Avsak tvrzeni to nezaklada se na pravde. Nezpusobilym byl v tu dobu, ba i pozdeji — sam Stepdnek. Uvedeme toho doklad aspoh jediny; ale zavazny a pfesvedcujici. V tu dobu mei pfi pofadani her ceskych nemaieiio ucastenstvi take mlady, sotva sestadvacetilety muz, jenz byl puvodne poslouchal pfedndsky filosoficke, pfestoupil pak (r. 1802) do obnovene cili rozsifene technicke skloly a sezndmiv se s ne¬ kterymi vynikajicimi vdastenci (jako s bratry Thamy, Sedivym, Rulikem a jinymi), zacal se pilne zabyvati literaturou, navstevoval nedeini divadelni pfedstaveni ceska na Male Strane a nemaje z ceho z i v u byti, jal se s pocatku z ochoty pfekladati drobne prdce pro noviny. Rokem 1808 pocinaje stal se spisovatelem a korektorem v nekolika tiskdrndch zaroven. ,,Jmeno muze toho se sice mezi tehdejsimi ochotniky nepfipomina," pravi jeho zivotouisec Ry bicka, ,,nicmene jest najisto postaveno, ze k obnoveni a zdafeni her ceskych casu toho velice po¬ mahal. Byv totiz sam upfimnym ctitelem Thalie ceske a pfi torn u mladsich i starsich sousedii prazskych nemalo obliben a pozivaje take nevsedni duvery studentstva ceskeho, povzbuzoval je pfi kazde pfilezitosti, aby ceske hry navstevovali, ve hrach tech jako herd, hudebnici nebo statiste potfebovati se dali, vubec herce i hry ceske podporovali. On sdm pak mival ucastenstvi pfi rozpisovani a rozdeiovani uloh, pfi ctenich a zkouskdch hereckych, obstardval ochotne tisk a rozsifovdni ceduli oznamovacich a byval i jinak hercum a hercekdm radou."

312

Vsechny zpravy o nem shoduji se v torn, ze to byla ,,vesela kopa" — bodry, pfijemny spolecnik, jenz nikoho zumyslne nezarmoutil, nybrz kaz¬ deho samorostlym vtipem svym snazil se obveseliti. Byl vsak nejen vtipny, nybrz i zkuseny a vzde¬ lany. Znal prazsky i venkovsky lid, s nimz easto obcoval, a umei s nim take nejen ustne, nybrz i pe¬ rem popularne rozpraveti. Vlddlf na svou dobu populdrnim slohem ce¬ skym jako maloktery z jeho vrstevniku a pravem se o jeho slohu tvrdi, ze co do sprdvnosti jasnosti a jadrnosti vyrovnal se slohu Mateje Vd¬ clava Krameria, jehoz spisy byly jeste dlouho po jeho smrti (1806) nejlepsim populdrnim etenim ce¬ skym. Zavisti a ctizadosti muz ten neznal. Pracovati do unavy a podvecer pobaviti se ve spolecnosti bodrych pfatel a znamych nevinnym klepem, vtipnym sporem neb originelni ne¬ jakou svandou — jinych ndroku pro svou osobu na zivot snad ani necinil. Zil skrome, vlastne nuzne. Prostinky bytecek jeho byl prost vsech ,,zbytecnosti". Navsteva dvou osob mohla pry jej pfi¬ vesti do rozpaku, kdyby byl v ohledu torn neja¬ kych rozpaku znal. Nemeif pry nezli jedine zidle. Take pfepychu v satstvu a jinych potfebach naprosto neznal. Garderoba jeho a vubec vse bylo bidne — slovem byl to vzdelany, pilny, vtipny a vesely chudas, o iehoz rozmarnych a vice mene lOrigindlnich kouscich, navycich i kfehkostech je§te

313

mnoho let po jeho smrti kolovaly v kruzich lite¬ rarnich cetne anekdoty. Ved narodni byl po cely svuj zivot odddn s vfelosti enthusiasty a kdekoli se naskytla pfile¬ zitost prospeti jakymkoli zpusobem vlasti, af jiz prostfedne nebo bezprostfedne, byl vzdy mezi prv¬ nimi, nejnezistnejsimi a nejobetavejsimi. Jiz zivot, jemuz se byl oddal, byl obeti nej¬ vetsi : nevedlf ani k zisku, ani ku slave — a pfece byl namnoze vseobecnosti preuzitecny a jest pfi¬ mo neocenitelny. Muzem tim byl zfidka kdy pfipominany, skoro zapomenuty — Jan Hybl, o nemz jsme se jiz vyse zminili. O pomeru Jana Hybla k ceskemu divadlu na pjocdtku XIX. stoleti, zejmena pak k Janu Nep. Stepankovi, jenz se byl r. 1812 stal dobrovolnou volbou feditelem ochotnicke spolecnosti divadelni, sdeiuje biograf Hybluv nektera tak charakteristi¬ cka odhaleni, ze nerozpakujeme se vfaditi je sem beze zmeny. ,,Zvlastni zasluhu o Thalii ceskou a vubec o teh¬ dejsi literaturu dramatickou," pravi Rybicka, „ziskal sobe Hybl tim, ze s nevsedni ochotnosti a vytrvalosti uvdzal se v upravovdni a redigovdni her ceskych, Stepankem a jiny¬ mi pfelozenych nebo puvodne sepsa nych, a to, co se tyce jazyka, pisemnosti i ceieho vnejsiho uspofdddni. Nebof Stepdnek nebyl casu toho jeste v ce¬ stine — jmenovite co orthografie a gramatiky se tyee — tak sbehly, aby divadelni prdce jeho byly se mohly tak pfedndseti a tisknouti, jak je byl napsal, anobrz Hyblovi bylo vzdy bedlive

314

pfecisti, pfehlednouti a co jazyka a dobropisemnosti se tyce, opraviti, tytyz ipfedeiati a napotom i korrckturu tisku obstarati. Vse to cinil take pfi pracich jinych tehdej¬ sich spisovateluv a pfekladatelu divadelnich." Na dotvrzeni a zaroven i jaksi na omluvu Stepdnka uvadi pak v poznamce uryvek listu Ste¬ pankova vrstevnika, roku 1874 zemfeieiio krajskcho rady Josefa Havelky. V liste torn se pravi : ..Kiitickym, klasickym spisovatelem Stepanek ovsem nebyl; toliko jakas routina divadelni pfichazela mu vhod... 1 slusi take pfipomenouti, ze Stepanek casu toho nebyl v cestine, zvlaste v orthografii ani dosti sbehly; ovsem kdez by se tomu take byl naucil? Bylte Chrudiman a ve skole chrudimske se mohl tehdaz clovek vsemu jinemu spise nauciti nezli orthografii a gramatice ceske . . . Procez take Hybl vsechny kusy Stepdn kovy dfive probral, uspofadal a co se cestiny a dobropisemnosti tyce opravil." Vyklad ten zda se miti jakousi oprdvnenost; ale blize-li pfihiedneme, rozplyne se v bezpodstatne omlouvdni bud dusevni neschopnosti nebo lenosti a pohodlnosti Stepankovy. Nebyti spisovatelem ,,kritickym" nebo „klasickym" neni zadna pfihana, ba jest vzdy jeste v jiste mife kompliment spisovateli Stepdnkovych schopnosti. Byla-li skola chrudimska onoho casu tak bid¬ na, ze se tarn zaci nepfiucili ani obstojne ceske dobropisemnosti, trvame, ze i skola v Ceske Tfe-

315

bove v Chrudimsku, kterouz navstevoval Hybl jako hoch, nezli byl v 13. roce veku sveho pfijat do nemecke normdlky k Piaristum v Litomysli, skole chrudimske mnoho nezadala. Avsak jako Hybl Ceskou Tfebovou a pozdeji Litomysl, opustil i o tfi roky starsi Stepdnek Chrudim. Oba uchylili se do Prahy a studovali zde — onen s pocatku filosofii, pak techniku, tento pak bohoslovi. A mohl-li se za tak napadne podobnych po¬ meru Hybl pfiuciti, ceho jako cesky spisovatel ne¬ vyhnutelne potfeboval, nechapeme, proc by se to¬ mu take nebyl mohl aspoh v obstojne mife pfi¬ uciti i Jan Nep. Stepanek. Prazskd cestina tehdejsi doby vubec, tudiz i ce¬ stina pfevalne vetsiny tehdejsich navstevovatelu ce¬ skych pfedstaveni nebyla naprosto zadnou vzor¬ nou cestinou, a nedovedl-li spisovatel ani tak ce¬ sky, aby se nemusil stydeti pfed vetsinou tehdej¬ siho publika divadelniho, mozno si pfedstaviti — jak pfeubohym perem autor ten vlddl, neboli ji¬ nymi slovy, ze byl k spisovdni jazykem ceskym naprosto neschopen. Charakteristicke jest, ze pilny a horlivy Ste¬ pdnek nepfiucil se tomu, co umei o tfi roky mladsi Hybl jiz roku 1812, ani pozdeji, kdyz stal se spolu¬ feditelem stavovskeho divadla, ba ani do roku 1834, kdy Hybl zemfel, a Stepdnek nalezal se na vrcholu sve literarni slavy. Ano, pilny a pfehorlivy muz ten nepfiucil se literarnim rudimentum obstojne ani do sve smrti r. 1844. A pfece psal a psal a zase psal — pro di¬ vadlo i pro tisk — pfes tficet roku pfimo zim-

316

nicne, jako by v Cechach nebylo pera, jez by bylo mohlo zdvoditi se stylistickymi jeho „divy a zdzraky". Houzevnatd Vytrvalost Stepankova v odmitdni vseho, co by z neho mohlo uciniti — kdyz prave ne vytecneho, tedy aspoh obstojneho stylistu, jest pfimo neuvefitelna a zdanlive skoro nevysvetlitelnd. Nechf vsak byly pficiny, pro ktere se Stepd¬ nek nevyznal v gramatice a orthografii ceske, jake¬ koli, tolik jest jisto, ze roku 1812 byl k pfekld¬ ddni pro divadlo naprosto neschopnym, kdezto Hybl mei k ukolu tomu vsechny potfebne vlastnosti a byl Stepankovi, abychom tak fekli, gramaticko-orthografickym duchem svatym, bez kte¬ rehoz by byl Stepdnek upadl jako pfekladatel u vse^ obecny posmedi. Kratce, rozhodne schopny a zpusobily pfekla¬ datel z pficin na snade lezicich pfekladati nemohl. V ukol ten uvdzala se sila nedostatecnd, ktera ovsem jen za pfispeni uboheho korrektora — triumfovala. ! . ! • Jan Nep. Stepdnek odbyvan pausalnim^ usud¬ kem jiz v poslednim deceniu sveho zivota. Mizenim del Stepdnkovych z repertoiru mizel take interes na autorovi a jeho pracich — a pausalni tradicionelni usudek kolportovdn s touze lehkomyslnou nonchalanci, s jakou se kolportuje kazda frase — a pfechdzel tak s generace na generaci. Jiz v letech padesdtych, tedy jen asi deset roku po smrti Stepankove, kdy mnohe z jeho her pu¬ vodnich a jeSte vice nektere z jeho pfekladu stale jeste patfily mezi pusobive dramaticke prdce, ne^

317

bylo pro vyznam Stepdnkuv v literatufe a kultufe ceske nezli tak cosi jako pohrdlive pokrceni ramen. A pfece jest prave v rozvoji dramatickeho a hereckeho umeni 'ceskeho tolik zajimavych, poucnych, ano i abnormdlnich a pfekvapujicich kul¬ turne historickych i jinych momentu, ze stalo by za svizelnou praci probrati kriticky vsechny spolupusobivsi faktory ceieho obdobi a pfedevsim take dramaturgickou cinnost Stepankovu, kolem nehoz kupil se dele nezli po ctvrt stoleti takofka veskeren divadelni svet cesky, a ktery tudiz jiz tim ma v de¬ jinach dramatickeho umeni ceskeho a zaroven take v kultufe ceske zvlastni svuj 'vyznam a pfes vsechny nedostatky sveho talentu pfece jen jedno z mist nej vyznacne j sich. U nas v Cechach ovsem se stavi podobnym velkym kulturne historickym pracim, ktere vyzaduji celych muzu, pfekazky pfimo nepfekonatelne. Nemeii jsme a nemame do dnes literarnich historiku z povolani, ktefi by se mohli specielni praci sve venovati vyhradne. A proto zustalo u nas skoro ve vsech oborech tohoto druhu pfi pouhych, mnohdy ovsem velice zdsluznych pokusech. K vyliceni celistveho, v hlavnich rysech i v podrobnostech verneho obrazu ceie doby na jisto tak brzy nedojde. Pokousime se tudiz aspoh o pouhou podrobnost: o charakteristiku jedne z nejpopularnejsich praci Stepdnkovych, ktera pfes vsechny vady sve vedle „Cecha a Nemce" udrzela se na repertoiru nejdeie — o historickou hru ,,0 b 1 e z e n i Prahy

od Svedu".

J. Arbes: Sebran6 spisy. XXXII.

21

318

Od^r. 1812 az do konce r. 1815, tedy prodle¬ nim ctyf roku, uspofdddno pouze 28 ceskych pfed¬ staveni, o kterych sehrano 20 her, mezi kterymiz bylo nemene nezli 15, pravime: patnact z pera Ste¬ pankova a to bud puvodnich, vzdelanych nebo pfe¬ lozenych. Ze stareho repertoiru z doby bratfi Thamuv provozovany totiz pouze dva kusy: puvodni vlaste¬ necka rytifska hra „Rytif Milislav" aneb „Teplicti kovdfi" od Prokopa Sediveho! a Sdiikanedrova cino¬ hra „Jan Dolinsky" v pfekladu Filipa Heimbachera, ktera byla po prve provedena v nekdejsim divadle Nosticove (pozdeji stavovskem) jiz dne 2. zafi 1792. Ostatnich 18 her byly vesmes novinky a sice jedna puvodni truchlohra ,,Svaty Vaclav" od Ant. Lisky a dve pfelozene z nemciny: Zschokkeuv po¬ vestny ,,Abelino, veliky zbojnik" v pfekladu Hy¬ blove a ,,Vyceneni mesta" v pfekladu Frant. Klic¬ pery, starsiho bratra pozdejsiho dramaturga. Dalsich patnact novinek bylo, jak uz pfipome¬ nuto, z pera Stepankova a sice ctyry puvodni: Oblezeni Prahy od Svedu, Bfetislav I., cesky Achiles, Korytane v Cechach a Vlastenci aneb Zprava o vitezstvi; ddle tfi vzdeiane hry: Pan Sidlo, Jan z Nepomuku a Pan Stekavec a konecne osm pfelozenych: Fridolin, Cech a Lech, Vilflink z Stubenberku, Nebezpecne sousedstvi, Ctyry straze na jednom stanovisti, Dve slova, Loupeznici na Chlumskem vrchu a Kmotr Matej. Vsechny tyto hry nebyly vsak pouze jen pro¬ vozovany, nybrz — az na jednu (Cech a Lech) v le¬ tech 1812—1815 take yytisteny. Dve z nich (Fri¬ dolin a Dve slova) vytisteny dvornim impresorem rytif em z Senfeldu — zdarma.

Neni nizadne pochybnosti, ze za tehdejsiho suchoparu na poli literarnim, najme dramatickem, imponovala takovdto literarni cinnost i nejpfisnejsim Aristarchum tehdejsim, nefku-li prostym obcanum. A odtud datuje se Stepankova slava, ktera do¬ vrsena r. 1824, kdy stal se Stepdnek spolufeditelem stavovskeho divadla a vydal v soubornem vydani svych divadelnich her (jez vysly od r. 1820—1832 v^ 16 dilech),v dil IX., v kterychzto prvnich deviti dilech vytisteny byly skoro vsechny celnejsi pu¬ vodni jeho prdce, kdezto ostatni dily obsahuji jiz jen puvodni prdce slabsi a pfeklady. Okolo roku 1824, kdy bylo Stepankovi neco pfes 40 let, mozno pokladati vdastni dramatickou cinnost jeho za ukoncenou; nebof od te doby nenapsal jiz zadne puvodni divadelni hry, kterou by bylo mozno zafaditi mezi lepsi jeho prdce starsiho data. Roku 1824 sypala se chvdla na hlavu Stepan¬ kovu se vsech stran nejen v casopisech ceskych, nybrz i nemeckych. Tak na pf. y Hormayerove „Archivu" v recensi o prvnim dile Stepankova „Divadla" (jenz byl vysel jiz'roku 1820 a obsahoval pu¬ vodni cinohru „Oblezeni Prahy od Svedu" a dva pfeklady), poukazano' k tomu, ze o „bdsnich" (Dichtungen) Stepdnkovych vyslovila se videhska „Gelehrte Literaturzeitung" jiz pfed delsim casern a teprve r.^1821 casopisy \,Gesellschafter" a „Abeiidzeitung" pfiznive. Onen list nazval Stepdnka „otcem ceske dramaturgic". V recensi same pak cteme, ze puvodni hry Stepankovy zasluhuji pochvaly, jake se jim dostalo, pravem; nebof ma-li pry divadelni kus na zfeteli

320

vedle zajmu dramatickeho take jeste zajem narodni, jest uzitecnost jeho pro narodni vzdelani nepopiratelna. Na to recensent pravi v tento smysl: ,,Dra¬ maticke prdce Stepankovy (kteryz byl vzdeian ve skole nezapomenutelnych ucitelu pfi prazske uni¬ versite : Cornovy, Seibta a Meissnera) a obzvlaste jeho znazorneni vlasteneckych dejin dokazuji, ze pojal tento druh basnictvi s praveho hlediste; drzif jimi totiz pfed svymi krajany zrcadlo, v nemz mohou spatfiti netoliko obrazy smeiych a slechetnych skutku svych rekovnych pfedku, aby jich ndsledovali, nybrz i zobrazeni domaciho zivota ku probuzeni ryze lidskych citu a k uslechteni mravu". Zminiv se pak v strucnosti o hktorickem faktu, jejz si byl Stepanek ku zdramatisovdni zvolil (dobyvdni Prahy od Svedu), klade recensent duraz na to, ze jest to ,,rozhodne vhodna latka ku krdsnemu vlasteneckemu obrazu dramatickemu" a ze se take pod perem spisovatelovym takovym stala. ,,Rec vaznych povah oproti feci povah komickych neni pry v zadnem kfiklavem kontrastu, svetlo a stin jsou pfipadne rozdeieny, situace (obzvlaste sceny z lidu) dojemne zndzorneny. Spisovatel dosahl v tom¬ to vlasteneckem kuse uplne ucele,, o nemz se v (pfed¬ mluve k prvnimu dilu zmihuje." Po te pfipojuje referent jeste pfeklad dotycneho mista pfedmluvy pocinajici slovy „Vlastenecky duch a horleni pro obecne blaho... jsou ty nejpozehnanejsi ndsledkove toho". O vzniku ,,Oblezeni Prahy od Svejdu" zmihuje se sdm autor cinohry te v pfedmluve (datovane 1. maje 1812) k prvnimu vydani, jez byl „v nejponizenejsi ucte" pfipsal, vlastne, jak sdm pravi, „obetovar — ,,Frt. Ant. Liebsteinskemu hra-

321

beti z Kolovrat, fadu maltejskeho rytifi" atd., v tu dobu nejvyssimu purkrabimu a presidentu c. k. ceskeho zemskeho gubernia —- ,,vlastenci horlivemu a vseho vzneseneho a. dobreho ochranci a rozsifiteli". Stepdnek pfedevsim pfipomina, ze kdyz bylo „sjednocene spolecnosti pravych vlastencu" udeieno ufadni povoleni provesti v stavovskem divadle ne¬ kolik her v jazyku ceskem k ucelu dobrocirmemu, byl on „dozdddn", aby „potfebne k tomu ceske hry sepisoval a divadlo fidil". Zminiv se pak, ze byla jiz uspofadana ctyry pfedstaveni a ze vseobecnou pochvalou povzbuzend spolecnost uzavfela ,,toto leto jeste jedno pfedstaveni dati", pokracuje do slova: ,,I nezddlo se mi to povdecnou praci byti, bych vzdy jen nemecke hry pfekladal, kdezto se pfece vlastenska kronika s tak vznesenymi ciny nasich pfedku vykazuje; protoz jsem uzavfel, pro Cechy puvodni vlastenskou hru Vypracovati. Oblezeni Prahy od Svejdu jeta 1648., ono hrdinske brdneni sveho hlavniho mesta od mesfanu a studentu jsou jiste pfibehove, jenz kazdeho horliveho vlastence pohnou. Vlastensky duch a horleni pro obecne dobro, rozniceni toho svateho plamene lasky k vlasti ne¬ muz lepe zpusobeno byti, jako kdyz se Cech s svou kronikou seznami. Tu se nauci sve znamenitejsi pfedky ctiti a svou vlast lepe znati, i citi se vlasti byti^ povinen, horleni pro obecne dobro nenaddle v nem vznikne, se rozmnozi, a laska k vlasti a oddanost svemu zemepdnu jsou ti nejpozehnanejsi nd¬ sledkove toho.

322

To byly ty pohnutky, jenz nine k sepsani pfi¬ tomne cinohry pfivedly, a to tim vice, kdyz jsem rozvazil, ze touto hrou tu neobsahlou pustinu v ce¬ skem divadle aspoh jednim kvitkem, ac dosti ne¬ patrnym, obohatim. Pramenem, z nehoz jsem vazil, byl mi d e n n i spis spoluvekeho spisovateie N o rberta Zatocila. On se mi zdal nejverohodnejsi, byv prave toho casu ziv a jeden z oblezenych. Ovsem, ze jsem se do mezi divadelnich pfilis smestnavati musil, pfece vsak nejdulezitejsi ciny jsem vytahl" atd. Slovy temi seznamuje autor ctenafe netoliko s intencemi, jez mei pfi ,,vypracovdni" sve cinohry na zfeteli, nybrz i s pramenem, z nehoz ku sve praci vazil. Oznacuje vsak pramen ponekud povrchne. Zajimavy spisek ten vysel totiz po prve tiskem r. 1684 v Praze u Kateiiny Cernochove vdovy, ,,s figurami" a uplny titul jeho znei: ,,Leto- a dehopis, to jest ceieho kralov¬ skeho Stareho a Noveho mest Prazskych leta 1648 patndcte nedei dnem noci trvajiciho oblezeni svedskeho pravdive a ubezpeclive vypsani od Jana Norberta Zatocila z Lovvenbruku atd." Je to vlastne na zaklade denne zaznamendvanych poznamek teprve po tficeti letech sepsane a vydane vypsani pamatnych udalosti z r. 1648, tedy jaksi dennik ociteiio svedka. Autor spisku toho, mest'an a kancief Stareho mesta prazskeho, sucastnil se jako clen studentske setniny hdjeni Prahy, a sepsal spisek ten ve svem dome od starodavna ,,U Vizku" zvanem, a venoval jej rychtdfum kralovskym, purkmistrum a rade obojich mest prazskych.

32;

Jak pecliv byl, aby vylicil vse po pravde, dal si v knizecce sve vypsane uddlosti dotvrditi ctyfmi verohodnymi muzi, ktefi jich byli jako on pfed lety ocitymi svedky. Spisek tedy jest skutecne jednim z nejyerohodnejsich pramenu pamatnych uddlosti, A Stepanek vdze z neho ku sve cinohfe, vazil, abychom tak fekli, namnoze az uzkostlive .svedomite, t. j. pfenesl mnoha mista do slova, z jinych pak uzil pravdivych dat, ba i jednotlivych obratu nebo vtipu. Marne tudiz co ciniti s cinohrou, v kterez snazil se autor setfiti pokud vubec'mozno verne historicke pravdy. Stepdnek nebyl vsak prvni, kteryz jako dramatik sahl ku vdecne teto latce historicke. Jungmann uvddi v seznamu her Vdclava Thama z konce mi¬ nuleho stoleti take vlasteneckou ,,dejohru" v 5 jedndnich ,,Svedskd vojna v Cechach" aneb ,,Udatnost prazskych mesfanu a studentu", ktera zustala v rukopise. Pfipustime-li, ze Stepdnek mnohe rukopisne kusy ze starsiho repertoiru pouze pfepracoval, jest mozno, ze slouzila spisu jeho za podklad starsi hra Thamova, kteryz mohl k ni z tehoz pramene historickeho vdziti jako Stepdnek. Positivniho neco v za¬ lezitosti te ovsem tvrditi nelze. Za to Ize pravde podobne souditi, ze byl Ste¬ pdnek na latku tu upozornen uspechem obdobneho kusu „Svedove pfed Br nem" od spisovateie textu Mozartovy opery ,,Kouzelna fietna" Em. Schikanedra, kteryz v letech 1807—1809 fidil divadlo v Brne a take tento kus v nemeckem jazyku pro¬ vozoval. Schikaneder pokousel se totiz nemecke di¬ vadlo v Brne ,,zndrodniti" provozovanim kusu z de-

324

jin domacich a ,,Svedove pfed Brneni" byli prvnim pokuseni toho druhu. Na nestesti vsak pry to byl spektaklosni kus, v kterem nemene nezli tfi sta vojinu bylo na je¬ visti. Pfes to ujist'ovano, ze byl Schikaneder prvnim, ktery podal obyvatelstvu brnenskemu v jazyku ne¬ meckem pravy obraz minulych dob, v nemz byla laska k vlasti a udatnost pfedku zndzornena. Historicky fakt: Svedove pfed Prahou nebo pfed Brnem — ostatne v prvni polovdci naseho stoleti spisovateie ceske i nemecke k umeieckemu, zejmena dramatickemu zpracovani takofka vyzyval. Tak napsal, jak zndmo, i Frantisek T u r i n s k y cinohru „Prazane r. 1648", J. K. Tyl „Mesfane a student!" a dr. Jos. Pecirka text k^ opefe „S v 6dove v Praze", ku kterez J. N. Skroup hudbu slozil. Die vseho zabyval se sdramatisovdnim latky te take F. B. Mikovec, o nemz r. 1848 jeden z praz-* skych listu zvestoval, ze „dokoncil" truchlohru ,,Arnost Otovaldsky" aneb ,,Svedove pfed Prahou" s pfedehrou ,,15. unor". Zda Mikovec praci tu skutecne dokoncil a jaky osud ji stihl, nevime. Nemene horlive zabyvali se latkou tou spiso¬ vateie nemecti. Tak napsala Karolina, Pichlerovd v prvni ctvrti minuleho veku romdn „D i e S c h w eden vor Prag", ktery byl v letech dvacdtych hra¬ betem Lagrange-em pfelozen do franciny. Po Schikanedrovi pokusil se o sdramatisovani latky te (Svedove pfed Brnem) roku 1818 J. Frey, napsav dramaticky obraz „B eharrlichkeit und Burgertreue" oder die Studenten Cohorte auf der Thomas-Schanze am 15. August 1645. Po peti letech (1823) provozovan v Brne za feditele

3*i&

Jindficha Schmidta kus ,,Die Schweden vor B r ii n n. Grosses kriegerisch-pantomistisches Di¬ vertissement mit Einzugen, Evolutionen, Klopfgefechten, Tableaux und Tanzen in zwei Afzugen" — jehoz autorem byl A. F r i e d 1 a n d a ku kteremuz slozila hudbu Eva Gazza-ovd. R. 1839 sepsal Hall drama „Der 15. Au¬ gust" oder „Die Brunner Burgertreue", kteryzto kus byl provozovan v brnenskem divadle za feditele Viiema Thiela. Po peti letech (1843) ndsledoval jiny kus „Die Schweden vor Brunn"z pera Straubeova, po roce pak napsdn dalsi ,,B ur gert r eu", kterymz neznamy autor uchazel se o cenu, kterou byl tehdejsi feditel brnenskeho divadla Jos. Gldggl vypsal za drama z tficetilete valky. Historickou latku ,,Svedove pfed Pra¬ hou" sdramatisovali jeste dva nemecti autofi. S. W. Schiezzler vydal r. 1835 tiskem historicko-romanticke drama „H el dens inn und Vaterlandsliebe" oder „Die Besturmung von Prag im J. 1648", kteryzto kus byl dne 4. ledna 1846 provozovan take v Linci, kde propadl... Jiny kus nemecky zpera J. C. Hickla „D i e SchwedenvorPrag" provozovan r. 1850 v Praze v arene ve Pstrosce. Od te doby, pokud vime, historicka latka ta jiz nikym nesdramatisovdna. Toliko r. 1867 upravil E. Zungel Pecirkuv text opery Skroupovy, ktera take dne 22. dubna v divadle prozatimnim prove¬ dena. Prvni jednani jeji provedeno bylo jiz 26. ledna r. 1845.

326

k jidlu — dice si koupit. Divka pfinese kos s vejci, mdslem a homolkami — Jodok s kosem — utece — a Bozenka se rozhodne, ze pobehne za nim... Promena: Jina krajina v okoli Bfevnova za temne noci. Vojsko svxdske lezi zde tdborem. Ko¬ nigs marks Otto v aid em se blizi. Vojsko stavi se v sik. Konigsmark projda siky oslovi vojsko a kaze, aby si zase pohovilo. Na to hovofi s Ottovaldem — pta se, co jej pfimeio ku zrade a Ottovald se zpovida. Setnik Gustav vraci se s vojaky z obhlidky. Zvestuje, ze jest vse, jak byl Ottovald udal: Prazane nemaji ani tuseni, ze je nepfitel na blizku. Straze dilem spi, dilem nejsou ani na svych mistech. Hradby u Strahovske brdny se opravuji a jest zde i vybofeny pruchod, o nemz se nejspis Prazane do¬ mnivaji, ze o nem nikdo nevi. Ottovald se nabizi, ze s hrstkou vojska vnikne do mesta, zmocni se Strahovske brdny a otevfe ji. Konigsmark povysiv jej za setnika svefuje mu pro¬ vedeni ukolu toho. Bozenka objevi se v tabofe. Zada Konigsmarka, aby propustil na svobodu jejiho otce, jenz byl svedskymi vojaky zaja.t a zaluje na vojdka, jenz ji okradl. Konigsmark vse vyrovnd a Bozenka odejde. Zatim byl Ottovald sesikoval svuj lid. Konigs¬ mark oslovi vojaky. V torn zazni z dali tfikrdt potrhujici zvonek, coz Ottovald vysvetli tim, ze kapucini klastera hradcanskeho sezvaneji do kuru. Ko¬ nigsmark da rozkaz k pochodu. Zatim co Ottovald hrne se se svymi ku pfedu a ostatni se rozchazeji, opona spadne.

327

Stepankova cinohra ,,Oblezeni Prahy od Svejdu aneb Ceska vernost a ividaitnost" provedena po prve dne 19. cervna 1812 v stavovskem divadle od ,,spolecnosti privatni" — ve prospech chudych a vynesla cistych 1200 zl. O provedeni nevime nic podstatneho. Krameriovy „Vlastenecke noviny" zmihuji se strucne jen o torn, ze byl vlastenecky kus ten ,,velmi dobfe pfedstaven" a ze se mu dostalo ,,hlasite pochvaly". Na^ konec byl ,,skladatel" vyvolan a i on ,,v ceske feci podekovdni sve ucinil". ^ Vizme vsak — v obrazci suchopdrneho scenaria, tak aby ctenaf vystihl aspoh hlavni rysy deje — jak si Stepdnek dej sve cinohry upravil. Prvni jednani: Krajina blize Bf evnova. Slunce zapadd. Po scene, v ktere bf evnovsky chalupnik B a rtos zvestuje sve dcefi Bozence, ze nepfitel vpadl jiz zase do Cech a zmocnil se Klatov a jinych mest, oba odejdou a na scene objevi se Ottovald. V samomluve prozrazuje, ze blizi se ku Praze, z kterez byl vyvrzen a vyobcovan. Oplyvaje jindy stestim i bohatstvim, uchylil se ve sve tisni k hra¬ beti Rudolfu Koloredovi, ktery vsak jej pohrdlive odbyl. Z te pficiny pfisaha Ottovald pomstu. Kdyz se chce vzdalit, vystoupi svedsky setnik Gustav s desdtnikem Jodokem a nekolika vo¬ jaky. Zvestuje Ottovaldovi, ze nejvyssi vudce Ko¬ nigsmark pfeje si s nim promluvit. Ottovald odejde. Setnik, jenz byl vysldn prozkoumati krajinu, zmihuje^se o vojenskych zdmyslech Konigsmarkovych, nacez s vojaky odejde. Jodok zaklepd na chatrc, z ktere vyjde Bo¬ zenka. Nasleduje rozmarna scena. Jodok zada neco

32S

^^ D r u h e j e d n a n i. Sin v obydli staromestskeho mesfanosty Mikulase Turka z Rozmitdlucasne z rana. Turkova dcera Jitka vyjde v biiem nocnim odevu se svici v ruce. Pfipomina si strasny sen o svem milacku Pfichovskem. Zazni zvon. Jitka bezif k oknu a vidi sbeh lidu ... V torn vstupuje jeji otec, kteryz taktez nema potuchy, co sbeh na ulici znamena. Teprve, kdyz pozna mezi ozbrojenymi zastupy Jitcina milacka Pfichovskeho, domysli se vseho. Pfichovsky vejde a vypravuje, jak opano¬ vali Svedove Malou stranu. Mesfanosta chce chvatat do boje, dcera i Pfi¬ chovsky starce zrazuji. Pfichovsky pak jeste zvestuje, ze ucinil jiz take opatf eni ku obrane Stareho mesta. Mesfanosta se odhodld postaviti se v celo lidu. Objevi se prazsky mesfan V o j t e c h Had z Prosece a lici obsirne, jak se byli Svedove Male Strany — zradou Ottovaldovou zmocnili. Mesfanosta vyzve Hada, by dal svolati mestske setniny a chvata ku obrane mesta. Pfichovsky rozlouciv se s Jitkou nasleduje jeho pfikladu. Promena: Z rana u staromestskeho bfehu Vltavy. Pfes feku videti na Malou Stranu. Slyseti zvoneni a bubnovdni. Studentsti setnici KauferaNejedlysmno¬ ha neozbrojenymi studenty ocekavaji pfichod ucitele vysokych skol Jifiho PI ach eho, jenz se po chvili s mnoha studenty objevi. Nejedly mu zvestuje, ze byl studenty zvolen za vudce. Plachy oslovi stu¬ denty delsimi fecmi, v nichz lici ucel boje a nabdda k sjednocenosti.

329

Objevi se mesfanosta Turek s Vojtechem H a d e m a staromestskym kancief em Stepan¬ kem. Student! zddaji za zbrane, mesfanosta pro¬ hlasuje, ze jim budou opatfeny. ^Vystoupi staromestsky slddek Pavel Trmanus s ozbrojenou sladovnickou chasou. Nabizi se k obrane. Mesfanosta jej vita a konecne vsickni provolavaji ,,Smrt nebo vitezstvi!" V torn vystoupi z davu Rudolf hrabe Kolor e d o z Valse, nejvyssi vudce vojska ceskeho. I on oslovi pfitomne delsimi fecmi, jednak je vyzyvaje k^boji, jednak udeiuje pfimefene vojenske rozkazy. Pfed poslednim oslovenim slyseti ranu z deia. Po chvili objevi se Pfichovsky. Zvestuje, ze^se^ nepfitel zmocnil zbrojnice i hradu a ze jiz zacina, stfilet z kartounu na bastu pod Lobkovickym domem. Koloredo jej pozna, a jmenuje setnikem a svym „pfirucim". Opet rana z deia. Koloredo po¬ znovu oslovuje shromdzdene vyzyvaje je k boji. Na to odchazi. Ostatni opakujice posledni jeho slova hrnou se za nim. Za prudke stfelby z del opona spadne. Tfeti jednani. Sin na hrade prazskem. Konigsmark diva se oknem. Vejde setnik Gu¬ stav a podava zpravu oypostupu boje. Zejmena lici boj u ostrova bendtskeho a na kamennem moste a doklada, ze o boji torn muze i desatnik Jodok jako ocity svedek zpravu podati. Konigsmark dav podrobnejsi rozkazy kaze za¬ volati Jodoka, kterez se po chvili dostavi a lici po svem zpusobu boj na moste. Konigsmark jej propousti, nacez objevivsi se Ottovald podava potesitelne zpravy. Kofist klenotu, vzacnych knih a umeleckych del je uz na

330

dvou lodich posldna do Svedska a svedsky vudce Vitemberk pfirazil s pomocnym vojskem k Hloupetinu. Konigsmark da nove rozkazy a Ottovald se vzdali. Hned na to zvestuje setnik Gustav, ze Pra¬ zane dostali posilu. Ottovald se vraci se zprdvou, ze studenti na moste ucinili opet vypad. Konigs¬ mark udeiiv opet pfimefene rozkazy s Ottovaldem a setnikem odejde. Promena: Svetnice v dome slddka Trmanuse. Slddkova zena Stdzicka a jeji dcera Vorsilka rozmlouvaji. Matka se durdi, ze je muz mimo dum. Vyhiednouc z okna postfehne muze; vybehne, aby jej zavlekla domu. Po chvili opet se objevi s Trmanusem a s chasniky. Nasleduje rozmarna a velmi ziva scena. Zena nechce muze pustit, on se zpecuje — hddaji se ... Vejde Plachy s nekolika studenty, ktefi pfivddeji zajateho Jodoka, kteremu pry se zachteio hofkeho piva. Opet rozmarna scena. Jodok popiji a vypravuje, ze svedsti vojaci pokladaji Placheho za kouzelnika atd. a konecne, ze se vsichni divi^ proc se kazdy Cech jmenuje Tomas, ponevadz, kdyz Cesi na Svedy vypadli, neustale volali „Tomds". Slddek Trmanus mu vysvetli, ze nefikali Tomas, nybrz — ,,Tu mas!" Kaufer a Had vejdou, hledajice Placheho, jenz se ma dostaviti ku Koloredovi. Had zvestuje slddkovi, co bylo vykonano. Plachy kaze Kaufrovi, aby doprovodil Jodoka a propustil jej na Malou Stranu. Kdyz tito dva odejdou, vejde Pfichov¬ sky.

331

Void ku pomoci! Zvestuje^ ze Vitemberk tahne hrdlofezskymi poli pfimo k Zizkovu a ze obsadil jiz Sibenicni vrch. Had pak lici podrobne svedskou stfelbu z del a jeji nasledky ve meste. Pfichovsky dodava, ze kazdy se chape zbrane... V torn zazni prudka rana, a slyseti hluk. Vsickni se uleknou. Pfichovsky: Co to? Trmanus: Snad se uz nepfitel do mesta dere. Aby ho kat spral! Plachy: On musi zpdtky, a kdyby byl s peklem v spolku. (Odchazi.) Ostatni hrnouce se za nim volaji: ,,Musi ven! Ven musi!" — Opona spadne. Ctvrte jednani: Sin v staromestske radnici. Purkmistr, kancief Stepdnek a nekolik radnich sedi za^stolem. Slddek Trmanus, Vojtedi Had a nekolik mesfanu stoji. Porada. Purkmistr zvestuje, ze pocina se nedostdvati oblezenym masa — ze nezbyva ted, nezli pomoc bozi. Trmanus obavy ty zaplasuje. Vy¬ pravuje obsirne, ze podafilo se ukofistit pultfetiho sta^kusu dobytka, jez byli Svedove s hor ku sve potfebe ku Praze pfilmali. Podobne zvestuje i H a d, ze podafilo se zmafiti minerske prdce Sveduv. V torn objevuje se Pfi¬ chovsky s listem cisafovym z Lince. Odevzdd list a vzdali se. Kancief dlouhy list ten cte. Dostavi se Koloredo. Chvali rekovnost obrdncu mesta, vyzyva k dalsimu odporu a konecne i k poslednimu prostfedku: k vypadu Horskou branou proti Svedum.

332

Pfichovsky se vrati a po odchodu vsech ostatnich zvestuje Koloredovi neutesene zpravy, ze dostalo se Svedum posily atd. a konecne, ze dostavil se i svedsky parlamentdf, kteryz po odchodu Pfi¬ chovskeho vstoupi. Je to Ottovald. Koloredo jej pozna a nazve zradcem. Ottovald pfichazi s vyzvdnim, aby se Stare a Nove mesto vzdalo. Koloredo odmita a ukdze Ottovaldovi dvefe. Ottovald jevi hnev. Koloredo tasi meci a lOttovald se vzdali, nacez Koloredo kvapne odejde. Promena: Zavf end Horskd brdna. Na hradbdch straze. Za bastou Vojtedi Had, slidici po ne¬ pfiteli pfed branou. V ulici Plachy, Nejedly, Kaufer, mesfanosta Turek, Pfichovsky, mesfane a venkov¬ sky lid -7- vesmes ozbrojeni rucnicemi, partyzany a jezky. Plachy mluvi k studentum. Pfichovsky zvestuje, ze nepfitel lezi tdborem u Hloupetina a ze obsadil Volsany, Zizkov a Sibenicni vrch. H a d od basty hlasi, ze Konigsmark stavi lid svuj v siky — ddle, ze svedsky stfelec, jenz byl uz tolik Cechu postfilel, prave Isti Prazanu zastfelen. V torn objevi se prostovlasd Jitka. Otec i Pfi¬ chovsky jevi svrchovane udiveni, ale ona ujisfuje, ze nemohla odolati — sve touze. Po kratke rozmluve pfitomnych dostavi se K 0loredo s praporem a vyzyva k boji. Had hlasi ddle, ze nepfitel zene jiz utokem. Slyseti stfelbu z del. Koloredo mdvaje praporem od¬ kvapi. Pfichovsky stiskna Jitce ruku pospisi za Koloredem. Zatim co purkmistr odvadi Jitku, hrnou se ostatni na basty. Vifeni bubnu, zvoneni na poplach — stfelba z del a rucnic. Po chvili videti Svedy stekajici

333

hradby . . . Boj.. . Studenti a mesfane ustupuji — Svedu vzdy vice se objevuje na bastdch. V torn vystoupi Koloredo s praporem. Mezi Svedy videti take O 11 o v a 1 d a, jenz stfeli po Ko¬ loredovi, ale chybi. Nektefi Svedove padnou, jini prchajj, az zmizi skoro vesmes s bast. Nahle pro¬ razi deiovd koule branu. — Svedove hrnou se bra¬ nou do mesta. Koloredo postavi se proti nim. Trmanus se svou chasou a s jinymi zastupy tlaci nepfitele zpet. Volani: „Pro vlast a krale!" — Dalsi boj, bubnovdni a stfelba. V ruchu torn opona spadne. ^Pdte jednani. Sin v obydli staromestskeho mesfanosty jako v prvni scene druheho jednani. Jitka vzpominajic na sveho milacka, jzaslechne z venku radostny pokfik, zvestujici vitezstvi. Po chvili vejde Koloredo smesfanostou. Roz¬ mlouvaji o vitezstvi. ^ Vstoupi kancief Stepdnek se seznamem onech, ktefi se v boji vyznamenali, nacez Had pfinasi cisafsky list — opet z Lince zaslany. Koloredojej rozpeceti a zvestuje, ze byl uzavfen mir — pfistoupi k oknu a void to i na ulici. Z venku zazniva volani: Slava ndrodu ceskemu a t. d. Pfichvata slddek Trmanus. Vypravuje ne¬ ktere podrobnosti z posledni doby, zejmena, ze zajali Syeda, jenz chtei v Praze oheh zalozit. Jitka se ho pta, nevidi niceho o Pfichovskem; on neprozfetelne napovi, ze snad padl. Jitka omdli. Vsickni ji chvdtaji ku pomoci, a posleze, kdyz se vzpamatuje, odvedou ji do postranniho pokoje. Koloredo kaze pfedvesti palice. Stepdnek, Voj¬ tedi Had a Trmanus se vzdali. J. Arbes: SebranS spisy. XXXII.

22

334

Koloredo jsa sdm, pfedcitd si seznam ranenych a mrtvych. Na to Trmanus s nekolika ozbrojenci pfedvedou Ottovalda v poustevnickem hdbite a s falesnymi vousy. Koloredo se pta, kym je. „Tvuj a vsech Cechu nejuhlavnejsi nepfitel," odpovidd Ottovald. Koloredo strhne mu vous, poznd jej a posleze kaze, aby byl vyveden za branu a tarn na kul narazen. Na to odejde. Trmanus s ozbrojenci Ottovalda odvedou. Promena: Staromestske namesti. Mnozstvi lidu vseho stavu. Plachy, Kaufer se zavdzanou rukou, studenti, kancief Stepdnek, Vojtedi Had, mesfane, chasa, vojaci, pani Stdzicka, jeji dcera Vorsilka a venkovsky lid. Jeden student drzi v ruce cesky prapor. Plachy fecni k studentum. Zavifi buben — Konigsmark objevi se po chvili na scene se setnikem Gustavem, desdtnikem Jodokem a voj¬ skem, jez za vifeni bubnu pfitdhne a v fady se sestavi. Hned na to vystoupi Koloredo z radnice. Vsickni jej radostne vitaji. Koloredo mluvi s Konigsmarkem. Tento vychvaluje rekovnost ceskeho lidu, Koloredo pak, nabidnuv Konigsmarkovi sve pfatelstvi, dekuje Plachemu a studentum ,,jmenem vlasti i krale". Ko¬ nigsmark zada za vydani zajatych, Plachy pak mu pfipomina, ze by bylo zdsluzne, kdyby Cechum vratil poklady rozmberske knihovny, jez dal do Stokholmu odvezti. V torn objevi se Pfichovsky se Svedskym praporem a s nim slddek T r m a n u §.

335

Pfichovsky oznamuje, ze prapor ukofistil, Trmanu§ pak, ze byl Ottovald jiz popraven. Koloredo kaze, aby byl prapor zayesen na vecnou pamatku v chrdme svatovitskema oznamuje Pfichovskemu, ze z jeho ruky dostane se mu odmeny nejmilejsi — nevesty. Po dalsim kratkem dialogu objevi se Jitka a padne Pfichovskemu do naruci. Koloredo pozve Konigsmarka s dustojniky sved¬ skymi na zejtfi k hostine. Konigsmark pozvdni pfi¬ jima s ujistenim, ze pozejtfi da se na pochod od Prahy a odchazi ku svemu zdstupu. Koloredo vyzve pfitomne, aby vzdali bohu dik. Vsichni kleknou a .setrvaji chvili na modlitbe. Ko¬ nigsmark kaze pak vojsku, by vzdalo cest — pra¬ porce se skloni.. . Koloredo: A nyni volani horlive: Af ziji Ce¬ chove ! af ziji Prazane! Vsickni vstanou a provolavaji po nem: ,,Af ziji Cechove! af ziji Prazane ! Zatim co Svedove za vifeni bubnu tdhnou z na¬ mesti, opona spadne.

Pfes mnozstvi naivnosti, pravde nepodobnosti ba naprostych nemoznosti, jez jsou zfejmy i z pouhe suchopdrne kostry deje, nelze autorovi upfiti smyslu pro dramatickou pusobivost se zfetelem na tak zv. velke obecenstvo, jemuz jsou charakteristika osob, motivovani a vubec vsecky ostatni vlastnosti v pravde umeleckeho dila vice mene Ihostejny a.Jez se upokojuje pouhym, jen ponekud zivymi dej em a pomerne pfipadnym, jaks tak obsaznym neb aspoh nenudicim dialogem. .-....:

33(5

Stepdnek napial tento svuj prvni puvodni dra¬ maticky pokus v devetadvacdtem roce veku sveho a osvedcil se jim jako zrucny dramaticky aranzer netoliko volbou sujetu, nybrz i vtesnanim bohate historicke latky ve formu dramatickou. Zakladni motiv sujetu: obetava obrana vlasti proti nepfiteli a oslava rekovnosti ceskeho lidu (te¬ dy nikoli zoldactva) nemohly na sam lid pusobiti jinak, nezli svrchovane sympathicky. Muzske osoby Stepankovy cinohry jsou az na nepatrne vyjimky vesmes aspoxi co do jmena osob¬ nosti historicke, osoby zenske pak a nektere vedlejsi muzske jako svedsky desatnik Jodok, setnik Gustav a bfevnovsky chalupnik Bartos jsou fikci autorovou. I jmeno Pavla Trmanuse jest hi toricke, ackoli charakter jeho, prave tak jako charakter Jodokuv — dve nejdrastictejsi a v kuse groteskni komikou nejpusobivejsi fi^ury — jest plodem fantasie, af jiz autorovy nebo snad odjinud pfejaty. Pfes to i k temto charakterum vazil autor nektere podrobnosti z po¬ dani historickeho. Jako na pf. Trmanusovo or'ginelni ukofisteni ziveho stada dobytka, tehoz pusobivy vtip ,,Tomas" = „Tu mas", zajeti svedskeho vojina, jenz vypravuje, jak se smysli ve svedskem vojste o obrancich Prahy, o Plachem atd. Vubec jest dialog v pravem slova smyslu prospikovan hLtoricky vernymi podrobno-tmi.#Tak na pfiklad cely list cisafuv, pocet ranenych a mrtvych, podrobnosti o valecnych operaci di a ruznych vyje¬ vech boje — jako konecne zastfeleni vyborneho stfelce svedskeho a pod. — vse to a mnohe jine jest bud doslovne nebo nepatrne transfigurovdno vazeno ze spisu Zatocilova.

33:

Vsim tim nabyl sice dialog neobycejne obsaznosti^ vzhledem k historii, ale dramaticnost cinohry nemalo utrpeia. Cela fada seen nema totiz bezprostfedni ndzornosti dramatu, nybrz jest sdialogisovdnim epickych momentu, postup deje, rozvoj charakteru, vubec ce¬ lou architektoniku cinohry rusicich. Za to tim pusobiveji uzito zivlu komparsivnich, kterymiz take na jevisti docilovdno nejhlavnejsiho ucinku. Stepdnek mei hlavni zfetel ku scendm, v nichz pusobi massy, o jejichz pusobivosti pfi pro¬ vedeni na jevisti ovsem nendlezi hlavni zasluha spi¬ sovateli, nybrz rezii a hercum. A pfedevsim v techto scenach (krome jiz vytknutych pusobivych momentu a hlavne bohateho deje, plneiio ruchuakaleidoskopickych jeho obratu) —- zalezela po nasem nahledu nekdejsi pusobivost teto cinohry, ktera, jak zndmo, udrzela se pfes pul stoleti na ceskem repertoiru a skytala i v pozdejsi dobe obzvlastni pochoutku obecenstvu primitivnejsich nazoru. Ceny umeiecke v nejpfisnejsim slova smyslu prdce ta ovsem nema skoro prazddne. Charaktery jsou pfi vsi zevni ruznosti skoro vesmes figury marionetdfske. Dej pfespfilis rozkouskovan, pouhe sefadeni episod, ~ motivovani pruzin deje, vystupovdni a odchodu osob, vubec vsech moznych pfiunnych mo¬ mentu bud nedostatecne nebo prazddne. Kratce cela cinohra je primitivni, neumelecka, a pfece na jevisti v jiste mife^ pusobila nejen celymi jednotlivymi vy¬ stupy, nybrz i mnohymi figurami a tu a tarn i dia¬ logem,

338

Z figur jiz hned v prvni dobe zajiste nad jline pusobivaly: Trmanus a Jodok drastickou komikou, Ottovald sablonovitym intrikdnstvim, Pfichovsky a Jitka takovym tez erotickym vzdjemnym pomerem. Krome techto Plachy, Koloredo, Konigsmark, Mikulds Turek a jini jednak historickym zjevem a prvni dva bombastickou frdsovitosti; jini pak histo¬ rickymi reminescencemi, jez jim vlozil autor do ust. Z episodnich figur historickych naivni dcera bfevnovskeho chalupnika Bozena a Trmanusova hastefiva zena Stdzicka mivaly sve vdecne obecenstvo. Rovnez pfispivalo k pusobivosti stfiddni seen vaznych se scenami komickymi — vubec kalejdo¬ skopicky raz ceie cinohry, ktera pfes cetne momenty epicke pfi obstojnem provedeni aspoh neunavovala jednotvdrnosti. Hlavni tendence kusu ,,Pro krale a vlast" v dobe, kdy pojem vlasti byl takofka nerozlucnym od pojmu krale — a ichcerneJi, i oslava, rekovnosti v dobe, kdy lid ten skoro po dvesteietem\umrtveni a porobe probouzeje se ze sve lethargic, pocinal ukol svuj aspoh mlhave jiz chapati — zajiste take pfede vsim jinym phsobily k tomu, ze stala se cinohra ta na dlouhy jeste cas jednim z onech nekolika jen puvodnich kusu ceskych, ktere byly na jevisti skoro vzdycky vice mene pfiznive pfijimdny. Za nasich dob a to i v pfepracovdni co mozna nejpeclivejsim, po pfipade nejobratnejsim nemohla by cinohra ta jiz ovsem pusobiti jinak, nezli jako anachronismus a mohla by byti provedena jen jako dramaticke kuriosum z doby, kdy dramatickd tvorba umeieckd byla u nds jeste v pienkdch.

BILLANCE PUVODNI DRAMATICKE LITERATURY CESKE A2 DO ROKU 1888,

(Psdno 1888; po prve tisteno 1888 — 1889.)

Nizadne odvetvi belletrie ceske, af basne, ro¬ many, povidky atd., nebudilo v narode nasem tak zahy a zaroven take tak ziveho zajmu jako litera¬ tura dramatickd. Prvni pokusy v duchu modernim, t. j. prvni dramaticke prdce vymykajici se ze sablony starych mysterii, biblickych a jinych her stfedovekych, staly se nepomerne dfive nezli Vaclav Tham vydal (r. 1785) prvni sbirku ceskych versuv, a po nem (1795) Puchmajer zahajil novou epochu v basnictvi ceskem. Prvni tyto pokusy staly se na Morave. Okolo roku 1760 napsal totiz jisty ucitel Schreyer na Morave nekolik operet v nafeci handckem a slozil k nim i hudbu. Prvni tyto pokusy v genru tehdy naprosto neobvykiem provozovany byly tu a tarn ve klastefich na Morave. Jedna provedena od ochot¬ nikuv i v paldci knizete Kaunice-Ritterka ve Vidni; ale zadna nevysla tiskem, a rukopisy nejspise ztraceny. Jiny pokus tohoto druhu castecne zachranen. V ,,Muze Moravske", jiz Tomas Fricaj r. 1813 vydal, otisten jest na str. 431—449 text dvou podob¬ nych operet od jisteho M a u r i c i a, o nichzto pra-

342

vem Ize souditi, ze jsou z teze doby jako pokusy Schreyerovy. Nepomerne dfive, nezli pestovani puvodni po¬ vidky neb docela romanu, zahdjeno pestovani dra¬ maticke literatury. Stalo se tak, jak zndmo, jiz r. 1771. Zebererovym pfekladem Krugerovy jednoaktove hry „Herzog Michel", kterdz byla pod ti¬ tulem ,,Knize Honzik" tehoz roku v divadle v Kot¬ cich 'S rozhodnym neuspechem provedena. Po nekolika jen letech pokus ten obnoven, a v brzku pracovano v oboru torn pfimo horecne. Pocet od r. 1785 az do r. 1790 pfelozenych a puvodne sepsanych her pdcen Dobrovskym na 300, Ig. Thamem vsak na cely tisic. Na sklonku XVIII. a na pocatku XIX. stoleti provozovany ceske hry v Praze tak casto, ze — jak Jungmann v ^Historii literatury ceske" pfipomina — spisovateie v spiso¬ vdni a pfekldddni her sotva staeiti mohli. Neblahymi okolnostmi, jichz zde sife vyklddati neminime, zejmena tim, ze nedovoleno po cesku hrati, pfirozeny rozvoj dramaticke literatury nasilne tlumen. Po prvnim pokusu (1812) eelieim k tomu, aby byly ve stavovskem divadle provozovany ceske hry aspoh ve dny, kdy tarn nehrdno po nemecku, nevymozeno dovoleni nezli k nekolika malo hram. Soustavne pestovani her ceskych Laspoh v zime v ne¬ deii a ve svatek zahdjeno, jak znamo, teprve r. 1824. V prumeru pofdddno od te doby az do r. 1863 — tudiz po 40 skoro roku — 30 az 40 pfedstaveni do roka, eimz zdjem na dramatickem umeni vubec a dramaticke literatufe zvlaste znenahla, ale stale se zmdhal.

343

Myslenkou vymaniti se z podruzi nemeckeho di¬ vadla stavbou samostatneho divadla ceskeho zdjem ten po nekolik desitileti ziven. Kdyz pak vystaveno divadlo prozatimne jakozto prhprava pro velke di¬ vadlo narodni, t. j. kdyz stalo se divadlo ceske sa¬ mostatnym, stoupal zdjem na dramaticke literatufe a dosahl dostavenim narodniho divadla kulminacniho bodu. Vetsiho zajmu nezli jevil cely narod nas o za¬ hdjeni her v indrodnim divadle, ina velikolepem usta¬ vu, jejz si hyl z vlastnich prostfedku zfidil k ucelum kulturnim — nejevil doposud na zadnem jinem pod¬ niku narodnim nebo povsechne dulezitem. Vedeif, cim mu ustav ten byti muze a ma... Pfirozenof, ze i v kruzich literarnich jevil se pfed zahajenim her v narodnim divadle, jakoz i ne¬ jaky cas po torn — nemaly ruch. Pfed zahajenim rozdmychovdn ruch ten po celou fadu let vypisovdnim cen za dramaticke prdce, po zahdjeni udrzovdn pak rozmanitym zpusobem po nejaky cas v permanenci, tak ze od zahajeni her v narodnim divadle az do r. 1887 zaddno bylo feditelstvu ne¬ mene nez asi 400 novych her ceskych. Vsim tim nechceme jineho nezli dotvrditi pronesenou jiz zakladni vetu, ze^na zadnem oboru belletrie ceske obecenstvo a spisovatelstvo nemeio tak zjevneho zajmu, jako prave na literatufe dramaticke. Vice nezli stoletd prdce v oboru torn zasluhuje, aby k ni byl obrdcen zfetel s hlediska kulturneliterdrniho. Z te pficiny pokousime se 'zde p o prve 6 jakousi billahci; chcemef aspoh pfiblizne pravde podobne zodpovedeti otazku: ,,Co asi dramati¬ ckd literatura na§e va'z i a j a k e v y h 1 i d k y prd do n e j b 1 i z s i budoucnost i".

344

Pfesnd a ve vsem opodstatnend odpoved jest ovsem v nejvyssi mife nesnadna. Co nam ma byti mefitkem? Cena aestheticka nebo dramatickd pusobivost? Usudky kritiku nebo snad divadelniho obecenstva? Zkoumdni v torn i onom smeru naskytaji se pfe¬ kazky pfimo nepfekonatelne. Podklad vsak musi byti zcela urcite omezeny a pevny. Z te pficiny volme prozatim za basis d ivadelni pusobivost, t. j. snazme se uciniti sobe v nejhrubsich obrysech pf ehledny obraz o vsech puvodnich dramatickych plodech recitativnich, jez byly na nekterem z celnych divadel prazskych pro¬ vedeny, a sudme o nich die toho, udrzel-li se ktery z nich ci nic!

Dejiny divadla ceskeho, az k nim nekdy snad take dojde, bude mozno roztfiditi v nekolikero ob¬ dobi. Nam zda se byti nejvhodnejsim roztfideni na¬ sledujici : I. Od prvopocatku dramatickeho umeni v Ce¬ chach az po rok 1760, do ktere doby spada prvni pokus noveho smeru. II. Od r. 1760, t. j. od prvnich handckych ope¬ ret az do r. 1812. III. Divadlo stavovske, po pfipade Stogrovo divadlo v Ruzove ulici (1842—45), Hoffmannova arena ve Pstrosce (odr. 1849) a divadlo novomestske (od r. 1859) ~ t. j. obdobi od r. 1812, kdyz zvolen Jan Nep. Stepdnek pofadatelem ceskych

34 o

her, az do r. 1862, kdy zahajeny hry v divadle prozatjmnem. IV. D i v a d 1 o p r o z a t i m n e, po pfipade letni divadlo na Zofine, arexia na hradbdch, nove ceske divadlo a narodni arena u Pstrosky jakozto pruprava k divadlu ndrodnimu, t. j. od 18. listopadu 1862 az do 14. dubna 1883, kdy bylo v divadle prozatimnem posledni pfedstaveni. V. Narodni divadlo, a to a) pfed vyhofenim (od 11. cervna do 11. srpna 1881); b) od jeho znovu dostaveni (od 19. listopadu 1883.). Obdobi prve. Z prvni epochy az do r. 1760 nezachovdna, jak pfirozeno, ani jedina puvodni prdce dramatickd, ktera by snesla mefitka moderniho. Toliko jedina prdce z doby te: Komedieo.kupcianeverne zene, z pera neznameho autora, provedena byla dne 3. dubna 1883 v narodnim divadle na ukazku nekdejsiho vkusu a byla pak jeste tfikrdt opakovdna. Obdobi druhe (od r. 1760.— 1812). Data z doby te jsou svrchovane nejista. Do ne¬ davna nebylo totiz ani zjisteno, kdy a kde se narodili nejhlavnejsi v tomto vzhlede zdstupci doby te — bratfi Thamove. ^Vetsina puvodnich kusu zustala v rukopise a prisla na^zmar. Divadelni spolecnost ceska, hrajici v „Boude" na nekdejsim Kohskem trhu po cesku

34<)

i^ po nemecku (1786—1790), mela k disposici dosti cetnou divadelni biblioteku ceskou; ale ceske kusy puvodni. i pfelozene neddvdny do tisku zte pficiny, ,,ponevadz byly spolecnosti jaksi jistina". Jako neni jiz naprosto mozno zjistiti pocet a titule vsech puvodnich a pfelozenych praci z doby te, neni take mozno ani pfi vsech, jez zname za¬ caste jen z pouheho titule, pfesne udati, byly li pro¬ vedeny a kdy po prve. V ndsledujicim seznamu uvddime tudiz jen ony puvodni hry, o nichz bylo zjisteno, ze byly provo¬ zovany, byf bychom i nemohli vzdy udati, kdy a kde. Krome jmen jiz uvedenych dvou Moravanu, jejichz prdce v Praze provedeny nebyly, pfesla na nds z ceie pulstolete epochy pouze jmena nasledujicich drama¬ tickych autoru ceskych: I. Vaclav Tham. Bez odporu jedna z nejzajimavejsich literarnich a umeleckych individualit ce.kych. Nar. v Praze na Starem meste dne 23. ffna 1765. Otec jeho pochazel z Rozd'alovic a byl panskym kuchafem, bezpochyby u hrabete Waldsteina. Vaclav Tham studoval (od r. 1775—1780) spolecne se starsim bratrem svym Karlem Igndcem (nar. dne 4. listop. 1763 taktez v Praze) c. k. akad. gymnasium, absolvoval v Praze studia universitni a stal se graduovanym doktorem filosofie. R. 1780, po odbytem gymnasiu, vydal sbirku versu, nacez pilne pfekladal a psal puvodni kusy. Die Jungmanna napsal a pfelozil 51 kusu, jez byly vesmes na divadlech prazskych, jednak v nynejsim divadle stavovskem, jednak na divadle v Thunovskem dome na Male strane, pak v ,,Boude" a. v di¬ vadle u Hybernu provozovany. Osm z praci tech poklddd se za puvodni, a to: ...

347

1. Bfetislav a Jitka aneb Unos z klastera. Hra v 5 jedndnich. Provozovana r. 1786.) 2. Bruncvikova cesta do Prahy. Vlast. veselohra ve 2 jedndnich. (1791.) 3. Martinsky rohlik a martinskd husa. Veselohra v 1 jednani. (?) 4. VlastaatSdrka aneb Divci boj v Cechach. Vlast. hra. (?) 5. Vaclav ndbozny, vevoda cesky. Vlast. smutnohra ve 4 jedndnich.(?) 6. Albrecht Vaclav z Waldsteina, ve¬ voda Fridlandsky. Vlastenecka smutnohra ve 4 jed¬ ndnich. (?) 7. Bruncvikovo nestesti a smrt. Vese¬ lohra ve 3 jedndnich. (?) 8. Zkazeny masopust. Veselohra v 1 jed¬ nani. (?) Z puvodnich techto praci Thamovych nevytistena ani jedina. Z pfekladu jeho vytisteny pouze tfi: Zebravy student, Stepdn Fedinger a Fridrich Rakousky. Vaclav Tham byl tez dovednym hercem a hra¬ val s pocatku ulohy charakterni. Po vystaveni ,,Boudy", o jejiz zfizeni byl se nad jine horlive zasadil, stal se jednim ze sedmi jejich fiditeluv. Na pocatku XIX. stoleti Tham opustil Prahu, pfidruzil se k nemecke kocujici spolecnosti a pojal za chof nemou dceru fiditele'Heina. Proputoval Rakousy, cast Uher a Moravu. O prvnim porodu ne¬ ma jeho chof nabyla feci a stala se pak dovednou hereckou. Ale zamilovavsi se do mladeho herce opu¬ stila manzela a uprchla s milencem. Tham byl zdrcen. Od te doby zacal klesati. Roku 1809 byl eienem nemecke spolecnosti v Rdbu; hral

348

komicke ulohy a byl dozorcem garderoby. R. 1811 byl reziserem kocujici spolecnosti ve Znojme, od roku 1812 az do r. 1815 stal se clenem spolecnosti, kterou byl sestavil otec proslavene Terezy Kronesovy; proputoval Rakousy a Moravu a zavital ko¬ necne i do Cech: do Polne, Landskrouna a Krdlik. V tu dobu byl dusevne i telesne schvdcen. Za¬ dumcivost, ba zoufalost dohaneia jej hledati Lethe v nemirnem piti opojnych napojuv. Nahle — bud r. 1815 nebo 1816 — opustil Kronesovu spolecnost a vydal se na cestu do Halice, by vyhledal hrobu neverne sve zeny, ktera byla zatim zemfela. Od toho okamziku beze stopy zmizel. Zda se, ze na te ceste zahynul. II. Prokop Sedivy. O osudech jeho nepfeslo na nds temef zadnych zprav. Byl taktez rodily Pra¬ zan. Narodil se dne 4. cervence 1764 na Starem meste, navstevoval skolu u Piaristuv. Kdy a kde zemfel, neni znamo. Otec jeho, jmenem Kaspar, byl sladkem a prazskym mesfanem, matka nazyvala se Dor ota. V celku pfelozil a puvodne sepsal 23 kusy, mezi nimiz jest nemene nezli dvandct puvodnich, a to: 1. Zive hodiny. Vesela hra. 1796. (?) 2. Lesni duch aneb Uhlifi v dubovem udoli. Veselohra ve 3 jedndnich. 1799. (?) 3. Hrabe a rytif Milislav aneb Teplicti kovdfi. Vlast. rytifska hra ve 4 jedndnich 1800. (?) 4. Prazsti slddci aneb Kubicek dostane za vyucenou. 1819. 5. Zuzana aneb Vysvobozeni krale Vdclava z vezeni. Hra v 5 jedn. (?) 6. Rytif Radomil. Rytifska cinohra. (?)

349

7. Knize B r u n c v i k aneb Vsem hlava dolu. Vlastenecka lira ve 2 jedn. (?) 8. Kaspar, bohaty napadnik. Veselo¬ hra. (?) 9. Pfijdes mi tak, pf ijdu ti tak. Veselo¬ hra ve 3 jedn. (?) 10. St ate end divka mesfanska. Veselo¬ hra. (?) 11. Kasparek, krotitel zlych zen. (?) 12. K a s p d r e k, s f a s t n y k r a m d f. Fras¬ ka. (?) Z puvodnich techto praci vytisteny byly prvni ctyfi: Zive hodiny (1796), Lesni duch (1799), Hrabe a rytn Milislav (1800) a Prazsti slddci (1819). — O pate r. 1796 vytistene dvouaktove veseie hfe Masne krdmy aneb Sdzeni do loterie, nevime udati, byla-li provozovana. Mezi rukopisnymi pfeklady Sediveho uvddi se tez petiaktove truchlohry Kral Lear a Klavigo. III. Matgj Stuna. Take o Stunovi, jenz byl jednim z nejpilnejsich pestitelu dramaticke litera¬ tury, nepfeslo na nds skoro zadnych zprav. Jung¬ mann o nem pouze udava, ze byl kancelistou ve Vodhanech, kde vsak nyni jiz nikdo se na jmeno jeho nepamatuje, aniz je byl kdy od nekoho slySel. Stuna byl taktez rodem Prazan a narodil se bud r. 1765 nebo 1766. Otec jeho byl ctvrtnikem (viertelhauptmann) a r. 1778 ndkladnikem (bierverleger). Matku ztratil Stuna v utiem'veku, otce pak nejspise r. 1778, od kterez doby byl sdm na sebe odkazdn. V celku pfelozil a puvodne inapsal 22 kusy, mezi temi nemene nez 18 puvodnich, z nichzto provozo¬ vano bylo nasledujicich devet : J. Arbes: Sebran6 spisy. XXXII.

23

350

1. Selske b u f i c s t v i v Cechach. Cinohra ve dvou jedn. (v ,,Boude" 1786). 2. Mravy starych Cechu. Vlastenecka hra ve 4 jedn. (?) 3. Karel ze Sternbergaa Jan z C h o u s tnic. Hra ve 4 jedndnich. (?) 4. Zteceni Roznberskeiio hradu. Vla¬ stenecka hra v 5 jedn. (?) 5. Doktor Faust. Veselohra ve 3 jedn. (?) 6. S e d i v e m a n z e 1 s t v i aneb Kobylkaf i. Ve¬ selohra ve 3 jedndnich. (?) 7. Pfani k novemu rok u. Veselohra v 1 jednani. (?) 8. Hloupy Ada m. Veselohra ve 3 jedn. (?) 9. Damekrev azivotpro naseho krale. Mast, pfilezit. hra ve 4 jedn. (?) Ze vsech praci Stunovych nebyla tiskem vydana ani jedina. Z praci puvodnich nebylo, pokud jsme mohli zjistiti, provozovano nasledujicich devet: 1. Chytrost zadne cary (jednoaktovka), 2. P f ihody hrabete Jindficha, lira ve 3 jedn., 3. Jindfichovacestaokolo sveta, vlast. hra v 5. jedn., 4. Jindfichuv pfichod do vlasti, hra vlastenecka, 5. Holofernes a Judith, hra ve 4 jedn., 6. Skatule, hejbejte se! vesela hra ve 3 jedn., 7. Petr H a 1 a s, prvni loupeznik v Cechach, vlast. hra v 5 jedn., 8. Svetylka, neb Zakleny princ Alvin v 5 jedn. a 9. Meluziny hi¬ storie dil II., lira ve 3 jedn. IV. Josef Jakub Tandler. I tento narodil se se v Praze, a to v osade sv. Jilji. Tandler byl ufadnikem pfi administraci bankalnich duchoduv a ze¬ mfel na Male strane v Tomd^ske ulici v temze

351

dome, v nemz zil a zemfel proslaveny komponista cesky TomdSek. Nektera z hlavnich dat o pfislusnosti, narozeni a umrti bratfi Thamuv, Sediveho, Stuny a Tandlera zjistena byla teprve r. 1886 profesorem Fr. X. Prusikem. V celku napsal a pfelozil Tandler 7 her, mezi temi 5 puvodnich, z nichzto vsak provedeny byly, pokud bylo Ize zjistiti, tyto dve: 1. Vudce Taboritu (Jan 2izka z Trocnova I Vlastenecka smutnohra v 5 jedn., (y ,Boude" 1787). 2. C a r o d e j n i c t v i aneb Laska cini divy odvazne. Veselohra ve 2 jedn. (?) Ostatni tfi nebyly die vseho provozovany, a to: 1. O s t r o v 1 i d o z r o u t u v, kom. zpevohra ve 3 jedn., 2. Ryb af ske devce, zpevohra ve 2 jedn. a 3. Cizba na divky, opera ve 3 jedn., kterez jako zpevohry nepatfi ani do naseho seznamu. I oba pfeklady Tandlerovy jsou zajimavy. Pfelozilf, vlastne vzdeial tfiaktovou vlasteneckou hru Libuse, knezna ceska, od nekdejsiho fiditele prazskeho divadla Steinsberga a Shakespearova H amleta. ,,Libuse" provozovana v ,,Boude" po prve r. 1787: Hamlet vsak vubec neprovozovdn. Tiskem nevysla z praci Tandlerovych ani jedina. V. Maxmilian Stvan sepsal 4 puvodni kusy a jednu zpevohru ,,Ponocny" aneb Ceska Ancicka, ktera provozovana se zdar em jiz v divadle' v vKotcich za spravy feditele Josefa Bruniana, rodiieho Prazana, pfed rokem 1780. Jina pnvodni zpevohra ,,01dfichaBozena" byla taktez provozovana, ale nendlezi do naseho se¬ znamu.

352

Tiskem nevysla z praci Stvanovych zddn^ a pro¬ vedeny byly nasledujici tfi puvodni: 1. Drahomira, ovdoveia knezna ceska, aneb Krvave Boleslavske body. Vlastenecka smutnohra v 5 jedn. (?) 2. Jifiz Podebrad. Narodni hra, v 5 jedn. (?) 3. S f a s t n y Kasparek. Veselohra ve 3 jed¬ ndnich. (?; VI. Filip Heimbacher byl policejnim komisafem; sepsal a pfelozil 11 her, z nichz jen je¬ dina, pfeklad Sikanedrovy cinohry Jan Dolinsky, ktera byla r. 1792 po prve provedena, tiskem vysla. Z puvodnich sedmi her: 1. Carodejne j ez e r o, 2. C a r o d e j n i c e O 1 i b r a n, 3. Vesely s v e c aneb Cert v kazdem koute, 4. Thakmenes a Kyhimirka, 5. Rytife Vojtecha vitez¬ stvi a smrt, 6. Krvavy venec svatebni a 7. pfilezitostna hra Cesi jsoupravi vlastenci provedena byla pouze tato posledni; ale nevime udati kdy. VII. Klacna, o jehoz osobnich pomerech a osudech nevime nic podstatneho, napsal dve pu¬ vodni hry, jez byly take provozovany, ale nevime kdy. 1. Pantalon a Pamfilia. Veselohra ve 2 jedndnich. 2. Slovo n e n a v r a t i t e 1 n e. Veselohra ve 2 jedndnich. VIII. Francois, o nemz jineho nevime, nezli ze jej nazyvali ,,pan P'rangois", sepsal jedinou pu¬ vodni vlasteneckou petiaktovou smutnohru Vrsov¬ ci,© ktere Jungmann pfipomina, ze byla hrabetem N* zapovezena. Die vseho vysel zakaz ten od hra¬ bete Nostice a platil pro jeho divadlo (Nosticke),

353

ktere teprve pozdeji stalo se stavovskym; nebof kus ten byl provozovan v Boude, ale nevime kdy. IX. Ant. Jos. Zfma, jenz prdve proto, ze na jedinem vytistenem kuse svem vytiskl pfijmeni sve s dlouhym ,,i", zda se byti roddk z Podkrkonosi. Napsal dve puvodni hry: vlasteneckou cinohru v peti jedndnich Oldfich a Bozena a ctyraktovou cinohru T h a r s i a z Tyru. Obe vydany ti¬ skem, ale toliko posledne jmenovand, provedena byla po prve r. 1791 v divadle u Hybernu (za fiditelstvi Mihulova. X. Ignac Siessler, jinak take Stesler, narodil se 21. ledna 1782 a stal se pozdeji ufadnikem pfi ma¬ gistratu prazskem. Napsal a pfelozil v celku pet her, mezi nimi dve puvodni, z nichzto vsak toliko jedna: Podvod z lehko m yslnosti, veselohra v 1 jednani, pro¬ vedena byla. Zustala vsak v rukopisu. Druha puvodni hra jeho: vlastenecka smutno¬ hra B o h u s 1 a v aneb Jak kdo cini, takovou od¬ platu vezme, vy§la r. 1805 tiskem; ale pokud vime, nebyla provozovana. Mezi pfeklady jeho jest take hra Romeo a Julie, ktera zustala v rukopise. XI. Cinohra Pani podle mody od nezna¬ meho autora provozovana byla r. 1795, ale nevysla tiskem. Mimo to sepsdny byly puvodne: 1. Pronasi edovane divadlo, pfedehra v 1 jedn. od Kavky; 2. Sluzebnik Ihdf, veselohra ve 2 jedn. od Bula; 3. St'astne u^ty, zpevohra ve 3 jedn. od Vincence Hafnera; 4. Jakub S p 1 y n, aneb Ja se zastfelim, veselohra v 1 jedn. odteboz; 5. Tlachac, opera ve 3 jedn. od Majobera; 6. Vlastenecky

354

in a 1 y r e k r u t a, cinohra v 1 jedn. od J. Rulika, ktera vysla r. 1808 tiskem, a truchlohra S v. V a c1 a v od Ant. Lisky. Die toho mdme tedy z druheho obdobi (od r. 1760—1812) v celku pouze j e d end ct autoru, jejichzto puvodni prdce byly na prazskych divadlech provozovany, a sice od P. Sediveho 12 her, od Stuny 9, od Vdclava Thama 8, od M. Stvdna 3, od Tandlera a Klacny po 2, od Heimbachera, Frangoisa, Zimy, Siesslera a anonyma po jednom; — uhrnem tedy z ceie ho pul stoleti pouze 14 her, kte¬ rymz se dostalo cti byti provozovanu, z nichzto vsak ani jedina neudrzela se na repertoiru. Obdobi tfeti: Divadlo stavovske. (Od r. 1812 — 1882.) Obdobi to zahrnuje pusobeni Jana Nep. Ste¬ panka a) jakozto pofadatele her ochotnickych (1812 az 1824), b) jako spolufeditele stavovskeho divadla (1824—1834), c> jako pofadatele her ceskych za fe¬ ditelstvi Stdgrova az do smrti Stepankovy (1844), dale feditelovani Stogrovo (1834—1846), Hoffmannovo (1846—1852), poznovu Stogrovo (1852—1858) a konecne z casti i Thome-ovo, jenz byl (od 18. listopadu 1862 az do 19. bfezna 1864) take feditelem divadla prozatimneho. Ve tfetim tomto obdobi hrano bylo nejen na divadle stavovskem, nybrz i v Stcgrove divadle v Ru¬ zove ulici (1842—45), v Hoffmannove arene ve Pstrosce, vystavene r. 1849, a posleze i v divadle novomestskem od r. 1859. 1 z tohoto obdobi jsou nektera data, zvlaste

355

z doby starsi, nespolehliva. Tak na pf. nelze nam o mnohych hrach Stepdnkovych' a iKlicperovych ani udati, kdy byla ktera ve stavovskem divadle prove¬ dena po prve. Oznacujeme tudiz v pf ehledny ch seznamech dobu prvniho provozovdni jako dfive zna¬ menim otdzky. Prvnim autorem, jehoz puvodni prdce byla na stavovskem divadle v obdobi torn provozovana, byl I. Jan Nep. Stgpjfnek (nar. 1783, zemfel 1844). Stepdnek studoval, jak znamo, puvodne theo¬ logii. Opustiv semindf oddal se zcela divadlu; s po¬ catku jako pfekladatel a herec z ochoty, pozdeji jako divadelni tajemnik, pak jako spolufeditel, jeste po¬ zdeji opet jako tajemnik a posleze jako kasir di¬ vadla stavovskeho. Psal take hry puvodni a byl od r. 1812 az do r. 1842, kdy ochuravel, tudiz po 30 roku, nepfetrzite pofadatelem eeskych pfedsta¬ veni v divadle stavovskem. Krome nekolika bezvyznanmych pfilezitostnych literarnich hficek pfelozil svazecek versu, pak pouene listy pro polni hospodafe a redigoval po ne¬ jaky' cas Ceskou Vcelu a Prazske noviny. Mimo to nad jine pilne pfekladal. Pocet pfe¬ kladu jeho pfevysuje ceie sto. Poeet puvodnich neb aspoh za puvodni poklddanych praci ruzne se udava. Nam podafilo se zjistiti nasledujicich 20, jez byly vesmes po prve na. stavovskem divadle provo¬ zovany : 1. Oblezeni Prahy o d Svedu. Cinohra v 5 jedn. Provoz. po prve r. 1812. 2. Bfetislav L, cesky Achylles. Cinohra v 5 jedn. 1813. 3. Vlastenci neb Slavnost Lipskeho vitezstvi. Hra ve 3 jedn. 1813.

356

4. I a n z Nepomuku. Truchlohra v 5 jedn. 1814. 5. Korutane v Cechach. Vlast. cinohra v 5 jedn. 1814. 6. Jaroslav a Blazena aneb Hrad Kunetice. Cinohra v 5 jedn. 1818. 7. Cech a Nemec. Veselohra ve 3 jedndnich 1816. 8. Berounske koldce. Veselohra v 1 jedn. 1819. 9. P u j c k a z a o p 1 a t k u. Veselohra ve 2 jedn. 1819. 10. T i n t i 1 i v a n t i 1 i aneb Af se to zadny nedovi. Veselohra ve 3 jedn. 1819. 11. Co se v 1 e c e, neutece. Veselohra ve 3 jedn. 1832. 12. Jaroslav Sternberk. Cinohra 1838. 13. Brambory. Cinohra ve 2 jedn. (?) 14. Bratrovra h. Truchlohra v 1 jedn. (?) 15. Hastros. Fraska v 1 jedn. (?) 16. K e z b y c h sebylneozenil. Fraska v 1 jedn. (?) 17. Kul if er da. Fraska v 1 jedn. (?) 18. P i v o v a r v S o j k o v e. Fraska v 5 jedn. (?) 19. Z a s n e z e n a c h a t r c. Cinohra v 1 jedn. (?) 20. Nebozkapani aneb Tfi zenichove a zad¬ na nevesta. ^7eselohra ve 3 jedn. 1816. Pokud jsou prdce tyto vyhradne dusevnim majetkem Stepankovym, nelze udati. Puvodnost nekte¬ rych, zejmena nejpopularnejsiho kusu Stepankova ,,Cecha a Nemce", brdna jiz pfed lety od mnohych v pochybnost vice mene opravnenou. Tak na pf. upozorhuje Stankovsky y Divadelnim slovniku, £e pravzorem Stepankova ,,Cecha a Nemce" byl Tha-

357

muv pfeklad \\Taidniaiinovy hry ,,Zebravy student" aneb ,,Neslychaiid zdhada strasneho hromobiti", kte¬ ryzto kus byl po prve proveden v „ndrodnim" nebo-li Nosticove, pozdeji stavovskem divadle dne 17. dub¬ na 1785 (a nikoli v ,,Boude" due 8. unora 1786, jak Stankovsky udava.) Ant. Rybicka v biografii Hyblove (Osveta r. 1875) pfipomina, ze pokladan byl ,,Cech a Nemec" Stepdnkovymi vrstevniky za pfepracovdni Baumgartenovy ,,Hatiiiatilky" (die Jungmanna) nebo-li ,,Hakmatilky", ktera zustala v rukopise a bezpo chyby pfisla na zmar. Podobne pry jest (die Stankovskeho) starsi, jiz drive pfipomenuta puvodni hra Vaclava Thama ,,Svedska vojna v Cechach" pravzorem Stepankovy cinohry ,,Obleliani Prahy od Svedu", kdezto ve Slov. Naucnem se pravi, ze vzdeial Stepdnek kus ten die Zatocilova ,,Deiiiiopisu". Rovnez bran v pochybnost i Stepdnkuv pfeklad kusu „Kainma, knezna Boju", jenz byl r. 1840 po prve provozovan. Poukazovanof k tomu, ze jiz Filip Heimbacher pfelozil kus ten na sklonku minuleho stoleti pod titulem ,,Kamiiia, rekyne Bojarska". Zjistiti tvrzeni ta vsechna nebude vsak vubec ani mozno jiz proto, ze prarukopisy pfisly z vetsi casti na zmar. Nam vsak jde pouze o zdverecnou bilanci pu¬ vodni dramaticke cinnosti Stepankovy. Dvacet roku po jeho smrti bylo puvodnich her jeho provozovano: Roku 1864 (v divadle prozatimnem) ani jedina. — Roku 1865 Cedhi aiNSmec 2krdt, Oblezeni Prahy od Svedu 1, Korutamei v Cechach 1. — R. 1866 Cech a Nemec 1. — R. 1867 Cech a Nemec 1, Oblezeni

358

Prahy 1. — Od r. 1868—1871 Cech a Nemec kazdy rok jednou, tudiz celkem 4krat. R. 1872 neprovo¬ zovdn zadny kus; r. 1873 Oblezeni Prahy 1; pak po dalsich pet rokuv ani jediny, a r. 1878. Hastros jednou. Od te doby neprovozovdn jiz zadny kus Ste¬ pdnkuv, az teprve po peti letech r. 1883 Cech a Nemec na poeest Stepdnkovych stych narozenin a byl pak jen jeste jednou opakovdn. A nyni jiz uplynulo zase pet roku, aniz se nektery kus Stepdnkuv objevil na repertoiru. Prodlenim 24 roku, tudiz skoro ceieho ctvrt veku, provedeny byly ze vsech kdysi provozova¬ nych dvaceti puvodnich her Stepdnkovych pouze 61yf i: Cecha Nemec lOkrdt, Oblezeni Pra¬ hy od Svedu 3krat; Korutane v Cechach a Hastros kazdy jednou, nebo-li jinymi slovy: Stepankova dramatickd cinnost puvodni znendhla vymird, ba na jedineho Cecha a Nemce skoro uplne jiz zanikla. II. Vaclav Kliment Klicpera (narozen 1792, zemfel 1859). Klicpera psal jen puvodne; mimo dramata tez novelly a deklamace. Dramaticke prvotiny jeho neprovozovany vsak po prve v divadle stavovskem, nybrz na soukromem divadeiku Theusingerove v nekdejsi Dlazebni ulici (v mistech, kde rozklddd se nyni nadrazi statni drahy). Zejmena provozovany tarn: Blanik, Beiousi, Bozena, Dobre jitro, Hadrian z Rimsu, Divotvorny klobouk a Lhdf a jeho rod. Pocet Klicperovych her jest 45, z nichzto vsak provedeno bylo na celnych prazskych divadlech: bud na stavovskem, pak v divadle v Ruzove ulici a v Novomestskem divadle (fraska Potopa sveta

359

dne 6. list. 1859, po smrti autorove) po prve nasle¬ dujicich 28: 1. Bldnik. Dram, bajka v 5 jedn. 1816. 2. D i v o t v o r n y k 1 o b o u k. Fraska ve 3 jed¬ ndnich (?•). 3. Dvojcata. Dram, baseh v 6 jedn. 1827. 4. Loketsky zvon. Bajka ve 3 jedn. 1827. 5. Bozena. Cinohra v 5 jedn. (?). 6. Valdek. Dram, baseh v 5 jedn. 1828. 1. Veselohra n a moste. Fraska v 1 jedn. 1828. 8. Jan z a c h r t a dan. Dram, povest ve 3 i. 1829. 9. Rod Svojanovsky. Truchlohra v 5 j. 1829 (?). 10. Rohovin Ctverrohy. Fraska v 1 jedn. 1831. 11. Loupez. Drama v 5 jedn. (?). 12. Zizkuv mec. Fraska ve 3 jedn. 1834. 13. Sobeslav, knize selsky. Truchlohra v 5 j.. 1839. 14. Opatov icky poklad. Cinohra ve 2 j. 1843. 15. Zidovka. Drama ve 4 dejstvich. 1844. 16. PopelkaVarSavskd. Israelitskd veselo lira ve 3 oddei. 1844. .17. Tfi hrabata najednou. Ryt. veselo¬ hra ve 4 jedn. 1846. 18. Ceska Meluzina. Dram. nar. bdchorka v 5 jedn. 1847. 19. Posledni prdzdniny. Fraska ve 3 dej¬ stvich. 1847.. '20. Br ne n ske kolo. Nar. bdchorka ve 4 j. 1849.

360

21. Dobre jitro. Veselohra v 1 jedn. 1849. 22. B ol e sla vo vci. Hist, cinohra v 5 jedn. 1855. 123. Lazebnik Fridlansky. Cinohra v 5 j. 1855. 24. Eliska, posledni Pfemyslovna. Hist, cinohra v 5 jedn. 1856. 25. Prazske teticky a zbraslavsti stryckove. Sme.snohra ve 3 jedn. 1857. 26. Bratfi v Archandeisku. Cinohra v 5 jedn. (Nove zpracovani ,,Dvojcat".) 1857. — Sobeslav (v novern zpracovani). 1858. 27. Hadrian z Rims u. Ryt. hra v 5 jedn. (Nove zpracovani.) 1858. 28. Potopa sveta. Fraska ve 2 jedn. 1859. Mimo prdve uvedene Klicpera napsal jeste na¬ sledujici dramaticke prdce: 1. Beia, cinohra v 5 j. 2. Fridrich Bojovny, posledni Babenberk, truchlo¬ hra v 5 jedn. 3. Hvezda aneb Charakterove, ryt. veselohra v 5 jedn. 4. Kazdy neco pro vlast, ve¬ selohra v 1 jedn. 5. Lhdf a jeho rod, veselohra! v 5 j. 6. Prsteny, veselohra v 1 jedn. 7. Libusin soud, smutnohra v 1 jedn. 8. Psani HassenStejnova, dram, baseh ve 2 jedn. 9. Rok po smrti, dram, baseh v 1 jedn. 10. Uhlifka, cinohra v 5 jedn. 11. Svatoslav, posledni Svatoplukovec, smutnohra v 5 jedn. 12. Zasnoubeni pfi pohfbu, cinohra ve 4 jedn. 13. Zlato neblazi, cinohra v 1 jedn. 14. Zly jelen, fraska ve 4 jedn. 15. Zensky boj, veselohra ve 3 jedn. 16. Kytka, veselohra v 1 jedn. 17. Unos z hrobky. O vsech techto hrach nebylo nam mozno zji¬ stiti, byla-li nektera ve stavovskem divadle provo¬ zovana.

361

Krome toho sepsal Klicpera tez text k Macourkove romanticke zpevohfe „Zizkuv dub", ktera byla po prve provedena r. 1847. Nejpilnejsim, vlastne vzorne pilnym byl Klic¬ pera do roku 1834. Hra ndsledovala za hrou. Ne¬ ktere tisteny jiz r. 1820—21 v Kralove Hradci, jine v Almanasich dram, her v letech 1825—32; a jeste jine po ruznu. Do roku 1834 provedeny byly na stavovskem divadle (za spolufeditelstvi Stepankova) nasledujici Klicperovy hry: Bldnik (8krdt), Loketsky zvon (3krdt), Valdek a Veselohra na moste (kazdy 3krdt), Rod Svoja¬ novsky, Jan za chrta dan, Divotvorny klobouk, Beiousi, Rohovin Ctverrohy a Dvojcata (kazdy jed¬ nou) — y celku tedy 21 pfedstaveni. V jakem nepomeru bylo to s kusy Stepdnko¬ vymi (puvodnimi i pfeklady), vysvitd nejiepe z ndsledujiciho : Od r. 1824—34 hrano bylo 322krdt a provozo vdno 123 kusu od 22 spisovatelu. Ze 322 pfedsta¬ veni vyhradil vsak „prakticky" Stepdnek nemene nezli 165 svym hram; ostatnich 157 odpuldnu rozdelil mezi 21 spisovatelu. Nejpilnejsimu a zaroven nejnadanejsjmu z techto 21 autoru (Klicperovi) popfdno, jak jiz pfipomenuto, sehrati cetne jiz kusy jeho pouze 21krdt. Z te pficiny neni divu, ze po roce 1832 Klicpera ve sve produktivnosti napadne ochabnul, vlastne uplne se odmlcel, a teprve r. 1847 zase pilneji jal se pracovati. Casopisy z one doby jsou piny oprdvnenych stesku, proc ze aspoh rozhodne dobre prdce Klicpe¬ rovy, ktere zatim po venkove casto a s rozhodnym

362

uspechem byly provozovany, neuvadeji se na je¬ viste prazske casteji. Ale nic naplat. Divadelni spra¬ vy zustaly k produkci Klicperove vice mene Iho¬ stejny. Pfes to vse jest zaverecna roz vaha Klicperova vzhledem ke Stepankove nepomerne pfiznivejSi. Od r. 1862 (od zahajeni her v divadle proza¬ timnem) az do konce r. 1887 provozovano 10 her Klicperovych uhrnem 68krat, z ceho pfipadd 15 her na nar. divadlo. Rok co rok provozovana jedna nebo vice her. Nejcasteji (9krdt) byl Klicpera na repertoiru r. 1866; — 7krdt r. 1884; 6krat r. 1883; 5krat v letech 1868, 72, 79 a 86; — 4krat r. 1864, 67, 69; — — 2krdt r. 1874 a 85; - jednou pak r. 1862, 70, 73, 77 a 87. Nejcasteji (20krdt) provozovan Rohovin Ctverrohy, a to 6krdt r. 1883, — 4krdt 1884, — .3krdt 1886, — 2krdt 1885, — jednou v letech 1863, 66, 68, 69 a 72. Divotvorny klobouk provozovdn 13krdt, a to r. 1863, 64, 79 a 86 vzdy 2krdt; r. 1865, 66, 68, 72 a 87 vzdy jednou. Veselohra na moste provedena lOkrdt; nejcasteji (3krdt) r. 1884. — Bldnik 9krdt. — Janzachrtaddn 6krdt. —1 i z k u v m e c 4krdt. — Rod Svojanovsky, Zidovka a Sobe¬ slav kazdy 2krdt. — HadrianzRimsu jednou. Z toho, co prdve uvedeno, mozno pravem ne¬ mene nezli 6 her Klicperovych pokladati za repertoirni kusy v nejvlastnejsim slova toho smyslu. III. Karel Simon Macha£ek (nar. 1799, zemfel 1846). Byl nepomerne pilnejSi jako pfekladatel

363

najme zpevoher, nezli jako spisovatel her puvod¬ nich. Ze. ctyf puvodnich praci jedna, veselohra Pujcka za oplatku, doposud neprovozovana; ostatni tfi provedeny, a to: 1. Zenichove. Veselohra ve 3 jedn. r. 1826. 2. Z a vis Vitkovcc, pan z R u z e. Smutno¬ hra v 5 jedn. 1846. 3. Bui liar. Cinohra v 1 jedn., teprve 1879. Zajimava jest doba provozovdni jednotlivych her: Mezi prvnim provedenim prvni a druhe hry 20, mezi druhou a tfeti 33 roku. Mezi prvni a tfeti dokonce 53 roku! Machdcek sam dozil se pouze provozovani je¬ dineho puvodniho kusu sveho. Druhy — ,,Zavis" — proveden po prve dva mesice po smrti auto¬ rove. Machdcek pfelozil celou fadu librett, zejmena: Rodinu svycarskou, Vodafe, Dona Juana, Lazebnika sevillskeho, Othella, Modrovousa, Vladimira, knizete Novgorodskeho a j., pak Schillerovu Pannu Orleanskou, Goetheovu Iphigenii v Tauride, Raupachovy Nevolniky, Raimundova Diamanta, krale duchu, a jine. Vsechny tfi puvodni prdce Machdckovy provozovany v divadle prozatimnim. Zdvis 2krdt r. 1862 a 65; Zenichove 4krat (r. 1863, 64, 65 a 79) i Bulbar pak dvakrat r. 1879. Die Zenichu sepsdno pfed neddvnem' libretto komicke opery tehoz jmena, ktera dne 13. kvetna r. 1884 v Narodnim divadle po prve byla prove¬ dena. IV. Josef Kajetan Tyl (nar. 1808, zemf. 1856). Osudy, jakoz i literarni cinnost Tylova jsou pfilis zndmy, nez aby bylo tfeba v teto stati zvldste

361

k nim poukazovati. Jak zndmo, psal Tyl rovnez tak pilne povidky jako dramaticke hry puvodni, pfekladal, psal recense, zejmena divadelni, a byl pilnym, ba ndruzivym hercem. Pocet puvodnich a pfelozenych her z jeho pera ruzne se udava. Zjistiti jej zcela pfesne jest nad¬ miru nesnadno, ponevadz mnohe pfeklady provo¬ zovany pod pseudonymy, jine anonymne; nektere vubec ani tiskem nevysly, a jine pfisly nazmar. V celku napocitali jsme 26 her, jez se pokla¬ daji za puvodni. Z techto nebyly na divadlech praz¬ skych nikdy provozovany nasledujici tfi: 1. Bfenek Svihovsky, cinohra v 5 jedn. — 2. Jeden za vsecky, dram, zert v 1 jedn. — 3. Stare mesto a Mala strana, historicka cinohra v 5 jedn. Ostatni provozovany po prve bud v divadle stavovskem, v divadle v Ruzove ulici nebo v Hoff¬ mannove arene ve Pstrosce v nasledujicim pofddku: 1. Vyhoh Dub. Cinohra v 5 jedn. (?). 2. Obe selmy. Veselohra v 1 jedn. 1834. 3. Fidlovacka. Fraska ve 3 jedn. 1834. 4. Cestmir. Dram, baseh v 5 jedn. 1835. 5. Slepy mlddenec. Rom. cinohra ve 3 j. 1836. 6. Nalezenec. Veselohra ve 2 jedn. 1838. 7. Bruncvik aneb Mec a lev. Cinohra ve 4 odd. 1843. 8. Pani Marjdnka, matka pluku. Cinohra ve 4 jedn. 1845. 9. Prazsky flam end r. Obraz ze zivota ve 4 jedn. 1846. 10. P a 1 i c o v a dcera. Cinohra v 5 jedn. 1847.

365

11. Strakonicky d u d a k. Nar. bdchorka ve 3 jedn. 1847. 12. Bankrotaf. Obraz ze zivota v 5 jedn. 1848. 13. Chudy kejklif. Charakterni obraz v 5 j. 1848. 14. Krvavy soud aneb Kutnohorsti havifi. Hist, cinohra v 5 jedn. 1848. 15. Jan Hus. Dram, baseh v 5 odd. 1849. 16. K r v a v y k f e s t aneb Drahomira a synov^e. Rom. obraz z dejin ceskych ve 4 jedndnich 1849. 17. Tvrdohlava zena. Bdchorka ve 3 jedn. 1849. 18. Jifikovo videni. Bdchorka v 5 odd. 1849. ^19. 2izka z Trocnova aneb Bitva u Sudomefe. Obraz z dejin ceskych v peti jedndnich. 1849. 20. Cert na zemi. Nar. bdchorka ve 3 jedn. 1850. 21. Lesni panna. Kouzelna hra ve 4 odd. 1850. 22. Mesfane a studenti aneb Oblehnuti Prahy od Svedu. Histor. obraz v sesti jedndnich. 1850. 23. Posledni d e s i t n i k. Kouzelna fraska ve 3 jedn. 1851. Mimo to sepsal Tyl nekolik pfilezitostnych her, z nichzto jedna, jednoaktovd pfedehra : P o u f k ii chramu umeni, provedena byla r. 1846 na di¬ vadle stavovskem, jina, slavnostni pfedehra Umelc o v e n a p o u t i, od Prokopovy spolecnosti v Chru¬ dimi. J. Arbes: Sebran6 spisy. XXXII.

24

366

Pfekladu z pera Tylova napocetli jsme pfes 50. Prvni dramaticky pokus Tyluv jest nejspise z r. 1832. Nasledujiciho roku provozovana prvni prdce, ktera na nds pfesla tiskem. Tfeti kus Fidlo¬ vacka, v puvodnim zneni zmafen. Horlive zabyval se Tyl dramatickymi pracemi od r. 1832—38. Od te doby az do r. 1845, tudiz prodlenim sedmi roku, provozovana z pera Tylova toliko jedind prdce pu¬ vodni (Bruncvik r. 1843). Vlastni Tylova cinnost dramatragickd spada do let 1846—51; trvala tu¬ diz jen asi pet rokuv. Nejplodnejsi byl rok 1849, v kteremz Tyl napsal 5 kusu; po nem leta 1848 a 1850 po 3 kusech, rok 1847 dva kusy a v letech 1845, 46 a 51 po jednom. Od r. 1851, kdy opustiv Prahu, Tyl vydal se jako herec na bludnou pout' po Cechach — az do sve smrti, tudiz po pet roku nenapsal jiz zad¬ neho puvodniho kusu. Zaverecna rozvaha Tylovy cinnosti puvodni jest velice pfizniva. Z 23 kusu jeho provozovano od zahdjeni her v prozatimnem divadle az do konce r. 1887 — 12, a to uhrnem 183krdt. Z toho pfipada 41 pfedsta¬ veni na divadlo narodni, coz Ize vysvetliti tim, ze r. 1885 Strakonicky duddk a r. 1887 Jifi¬ kovo videni v nove, skvele vyprave byly pro¬ vozovany, a to prvni kus 22krat, druhy 19krdt. Jinak provozovano rok co rok nekolik Tylovych her; toliko r. 1886 neprovedena ani jedind. Nejcasteji (61krdt) Strakonicky duddk; — 53krdt Jifikovo videni; — 49krdt Jan Hus (jenz byl od r. 1851—1866 zakdzdn); — 14krat Lesni panna; — 13krdt Palicova dcera; — Tkrdt Zlato hlav a tvrdohlavd zena; —

367

Skrdt Slepy mlddenec a Marjdnka, matka pluku a zpracovani frasky Cert na zemi pod titulem Salamandr. Die toho mozno pravem 5 a(z 7 puvodnich kusu Tylovych pokladati za hry repertoirni. V. Jan Erazim Vocel (narozen 1802, zemfel 1871). Vynikl jako basnik epicky, sepsal za stu dentskych let ctyfaktovou truchlohru Harfa, ktera byla r. 1837 po prve a zaroven naposled prove¬ dena. Podobny osud stihl dva puvodni kusy VI. Vaclava Filfpka (narozen 1812, zemfel 1863), a to: 1. Pomoc z fise kouzelne anebo Zenich v tisicerych uzkostech. Veselohra ve 3 jedndnich. 1839. 2. Duchove sedmi sedivych bratr u na besede. Bdchorka ve 3 jedn. 1845. VII. Vaclav Jaromfr Picek (narozen 1812, zemf. 1869). Napsal dve puvodni hry, jez byly pro¬ vedeny, ale zmizely z repertoiru, a to: 1. Viiem Rozmberk. Cinohra ve 3 jedn. 1840. 2. Kral Vratislav na Morave. Cinohra ve 3 jedn. 1840. VIII. Vaclav Alois Svoboda (Navarovsky, nar. 1791, zemf. 1849). Napsal: Karel Skreta, malif cesky. Veselohra ve 3 jedn. 1842. Kus ten hrdvdn jindy aspoh obcas. V proza¬ timnem divadle sehran roku 1864 dvakrat, r. 1868 jednou, nacez zmizel z repertoiru. Nejnoveji zpracovdno die neho libretto ke ko¬ micke zpevohfe tehoz jmena, ke ktere Karel Bendl

368

hudbu slozil. Opera ta provedena byla r. 1883 po prve v Narodnim divadle. IX. Jiff Palkovic (nar. 1769, zemf. 1849) sepsal jednu komedii ,,Dva buchy a tfi pri¬ ch y", ktera byla r. 1842 po prve a zaroven na¬ posled provedena. X. J. V. G—at Prazskd k a f i r n a. Komicka malickost, provedena r. 1844 bez uspechu. XL J, N. Meluzina. Dram, bajka ve 3 jedn.; provedena po prve r. 1845 taktez bez uspechu. XII. Josef Jindfich fteznfcek (narozen 1823, zemf. 1880). Napsal tfi puvodni hry, ktere byly provozovany, ale na repertoiru se neudrzely: 1. Neapolsky zebrak aneb Bez lasky zadna blazenost. Cinohra ve 4 jedn.; po prve pro¬ vedena r. 1846. 2. Amerikdni aneb Kletba jednorukeho. Ci¬ nohra ve 4 jedn. 1847. 3. Syn chudeho otce. Vdznd lira ve 4 jedn. Tato posledni meia nejvetsi uspech. Titulni ulohu hral Josef Jifi Koldr, a autor byl bouflive voldn. XIII. Josef Jiff Kolar (narozen 1812). Lite¬ rarni i jina cinnost Koldrova jako herce a artistickeho feditele divadla jest znama. Z te pficiny obmezujeme se na pouha data. V celku sepsal Koldr od r. 1846—1888 — tu¬ diz prodlenim 42 roku — 13 puvodnich her, jez byly vesmes provozovany, a to: 1. Monika. Tragedie ve 3 jedn. 1846. 2. Pfed sto lety. Fraska ve 3 jedn. 1848. 3. Zizkova smrt. Hist, tragedie v 6 jedn. 1850. 4. Mag el on a. Tragedie ve 4 jedn. 1852.

369

5. Zarli vi bratfi. Dram, obraz ve 3 jedn. 1854. 6. Tfi faraonove. Veselohra v 1 jednani. 1867. 7. Mravenci. (Zpracovani fraskv ,,Pfed sto lety".) 1869. 8. Dejte mi camaru! Veselohra ve 3 iedn. 18619. 9. Prazsky zid. Drama v 6 jedn. 1871. 10. Smificti. Hist, drama ve 4 jedn. 1881. 11. Primal or. Hist, drama ve 4 jedn. 1883. 12. Kralovna Barbora. Hist, tragedie ve 4 jedn. 1884. 13.^ U m r 1 c i hlava. Veselohra ve 4 jedn. 1884. Mistr J er ony m, histor. drama ve 4 jedn., bylo divadelni censurou zakdzdno. Mimo to sepsal Koldr nekolik slavnostnich her, pfedeher a epilogu, z nichz byly provedeny tyto: 1. Vyslouzilci. Slavnostni hra v 1 jedn. 1858. 2. C hram slavy. Slavnostni lira. 1859. 3. Vestba Libusina. 1868. 4. Epilog v pekle. Dram. zert. 1869.

5. Dve bohyne. Epilog. 1870. Rovnez byl nad jine cinnym jako pfekladatel, hlavne her klasickych. Ze Shakespeara pfelozil Ha¬ mleta, Kupce Bendtskeho, Macbetha, Zkroceni zle zeny; — z Goetha Fausta, Egmonta, Klaviga, Gotze z Berlichingu; — ze Schillera Loupezniky, Ouklady a lasku, trilogii Valdstyn; — z Brachvogla Narcise; — z Mosenthala Deboru; — z Lauba Na¬ mestka Bengdlskeho a celou fadu jinych mene dulezitych.

370

Zaverecna bilance jest vzhledem k jinym dra¬ matickym spisovatelum nadmiru pfizniva. Ze 13 puvodnich her provozovano bylo od zahdjeni her v prozatimnem divadle nasledujicich jedenact: Prazsky zid 35krdt; — 2izkova smrt, jez byla roku 1851 zakazana a provozuje se opet te¬ prve od roku 1866, a Mravenci 27krdt; — M ag e 1 o n a 23krdt; — Primdtor 13krat; — Mo¬ nika a Tfi faraonove kazdy 12krdt; — Kra¬ lovna Barbora llkrdt; — Smificti 9krdt; — Dejte mi £ a m a r u ! Skrdt a Umrlci hlava 4krdt. i , V celku mei od r. 1862 az do konce 1887 Koldr 181 pfedstaveni, z nichzto pfipada na Narodni di vadlo 33. XIV. J. Slansky, pseudonym K. Vinafickeho 1803—1869. napsal petiaktovou truchlohru Slepy J a n, ktera byla r. 1847 po prve a naposled pro¬ vozovana. XV. Anonyma komickou hru Vodni zinka z Vltavy a rytif zTocniku, tehoz roku provedenou, stihl tyz osud. XVI. Jan J. Santl (zemfel 1858) sepsal 8 pu¬ vodnich praci, z nichzto jen jedind (r. 1844 sepsa¬ na) ctyf aktovd cinohra Kouzelnice Cerno borka a Kutnohorsky kat r. 1846 po prve provozovana. Sehrdnaf se slusnym uspechem dva¬ krat. Po druhe objevila se na repertoiru r. 1856 a zase zmizela. V divadle prozatimnem provozovana tez, a to r. 1864 a 1867 vzdy jednou, nacez zmizela z repertoiru. Ostatnich 7 her Santlovych zustalo v rukopise, a to: 1. Stare hodiny. Zert v 1 jedn. napsany r. 1844. 2. Lest' proti Isti. Veselohra ve 3 jedn. 1844.

371

3. Vdovec a vdova. Veselohra ve 2 jedn. 1846. 4. Jaroslav z Bozkovic. Hist, truchlohra ve 3 j. 1849. 5. Jifi z Podebrad. Truchlohra v 5 obrazech. 1855. 6. Venkovske divadlo. Veselohra v 1 jedn. 1855. 7. Vlasta. Romant. cinohra v 5 jedn. Truchlohra Jaroslav z Bozkovic byla r. 1850 vefejne poctena, ale nehrdna. XVII. J. V. Mezilesky napsal jen jedinou puvodni cinohru ve 3 oddeienich: Stary Husita, ktera byla r. 1847 bez valneho uspechu prove¬ dena. XVIII. Ferd. B. Mikovec (narozen 1826, zemfel 1862), archaeolog a divadelni recensent, napsal: 1. Zdhuba rodu Pfemyslovskeho. Tra¬ gedie ve 4 jedn. 1848. 2. Dimitr I v ano vie. Tragedie v 5 jedn. 1855. Obe hry provozovany v divadle stavovskem za zivobyti autorova pomerne dosti zhusta. Od r. 1862 pak provedena Zdhuba rodu Pfemyslovskeho uhr¬ nem 8krdt, r. 1863, 1864 a 68, pak 74, 75, 76, 77, 79 a 81 vzdy jednou; Dimitr pak provozovdn toliko 2krdt: r. 1864 a 1873. V Narodnim divadle z obou her neprovozovana doposud zddnd. XIX. FrantiSek Turinsktf (narozen roku 1796, zemf. 1852). Napsal a vydal jiz roku 1821 ctyf¬ aktovou truchlohru Angelina, ktera vedle PoIdkovy VzneSenosti pfirody pokladana za nejznamenitejSi bdsnicky plod tehdejsi doby. Prdce ta pfelozena r. 1827 Machdckem do nemciny, dosla chvalneho uznani a dockala se r. 1840 druheho vy-

372

dani; ale nebyla nikdy provedena. Tyz osud stihl i druhou, taktez ctyfaktovou truchlohru Turinskeho Virginia, ktera vydana r. 1841. Teprve tfeti kus Turinskeho: dramatickd baseh v 6 dejstvich Pra¬ zane roku 1648 uzndna zpusobilou ku provozo¬ vdni a r. 1849 po prve provedena. Od te doby objevovala se obcas, ovsem zfidka kdy na repertoiru. R. 1867 byla v prozatimnim divadle po prve a zaroven naposled provedena. XX. Jos. V. Fric (narozen 1829). Z jeho puvod¬ nich dramatickych praci provozovano: 1. Kral Vaclav IV. Dramaticky obraz. 1849. 2. Taras Bulb a. Dram, obraz v 5 jedn. 1857. 3. Svatopluk a Rastislav. Dram, baseh ve 4 jedn. 1857. 4. Bfetislav B e z e j m e n y. Drama v 5 j. 1857. 5. Rosina Rut hard ova. Hist, cinohra v 5 jedn. 1860. 6. Ivan Mazeppa. Tragedie v 5 jedn. 1874. 7. Pani Sandovd z Brandejsa. Komedie ve 4 jedn. 1880. 8. Asjenuv pad. Bulharskd tragedie ve 4 j. 1883. Neprovozovany byly: 1. Kochan Ratiborsky, truchlohra v 5 jedn., z r. 1847; — 2. Libu¬ sin soud, dram, baseh, z r. 1861; — 3. Ulrik Hutten, dram, baseh v 5 jedn.; — 4. Pobeioh o r c i, tragedie v 5 jedn., z r. 1885. Pfekladu z pera Fricova jest pfes 50. Od r. 1862 (od zahdjeni her v divadle proza¬ timnem) provozovany pouze Ivan Mazeppa, Ta¬ ras Bulb a a Asjenuv pad, jenz opakovdn

373

tfikrdt. V divadle narodnim nebyl doposud ani jedinv puvodni kus Fricuv provozovan. 'XXI. Ed. L. Svgrak napsal a dal roku 18419 provozovati sestiaktovou romantickou tragedh ,,Kldster s v. Tomdse", ktera po prvnim pro¬ vedeni zmizela z repertoiru. Tyz nebo podobny osud stihl prdce nasleduji¬ cich autoruv: XXII. J. K. Bohdaneckeho petiaktove dra¬ ma Cechove u M i 1 d n a. 1850. XXIII. A. H..,. vlasteneckou cinohru v 5 jed¬ ndnich Praha bez kalenddfe. 1850. XXIV. Josefa Bydzovskeho petiaktovou cinohru Vlasta a Sarka. 1853. XXV. J. Valoucha petiaktovy obraz z casu patriarchdlnich Ajajka a Nathan el roku 1853. XXVI. Josefa Vlacha veselohru ve 3 jedndnich Muka gdrlivych. 1853. XXVII. Anonyma tfiaktovou frasku Carod e j n a noc prvniho maje. 1856. XXVIII. J. Hausmanna histor. drama v peti jedndnich Jaroslav Sternberk. 1859. XXIX. Frant. V. Jefabek (narozen 1836) ne¬ napsal ani jedine dramaticke prdce, ktera by ne¬ byla provozovana. Devet puvodnich praci jeho pro¬ vedeno bylo v ndsledujicim pofddku: 1. Hana aneb Smifeni Pfemyslovcu s Vrsovci. Hist, drama v 5 jedn. 1859. 2. Svatopluk aneb Zdhuba rodu VrSovskeho. Hist, drama v 5 jedn. 1859. 3. Veselohra. Veselohra ve 2 jedn. 1862. 4. Cesty vefejneho mineni. Veselohra v 5 jedn. 1866.

374

5. Tfi doby zeme ceske v Komarove. Humor, obrazy ve 3 odd. 1867. 6. Zde je zebrota zapovezena. Veselo¬ hra v 1 jedn. 1870. 7. Sluzebnik sveho pana. Drama v 5 i 1870. 8. Syn cloveka. Drama ve 4 jedn. 1877. 9. Zdvis f. Hist, drama v 5 jedn. 1884. Od r. 1862—66 neprovozovdn z pera Jefdbkova v divadle prozatimnem zadny kus. Cesty vefejneho mineni provedeny roku 1866 sestkrdt, r. 69 dvakrat, r. 72, 73, 77 a 78 vzdy jednou, r. 1885 pak 4krdt; celkem tedy 16krdt. Veselohra objevila se poznovu na repertoiru teprve r. 1869, kdy provedena 2krdt, pak jeste vzdy jednou r. 1872, 74 a 80; v celku tedy 5krdt. Tfi doby zeme ceske v Komarove pro¬ vedeny pouze Skrdt, nacez zmizely z repertoiru. Po¬ dobny osud stihl veselohru Zde je zebrota za¬ povezena. Sluzebnik sveho pana proveden prvni rok (1870) Skrdt, po 3 roky nehrdn; r. 1874 take Skrdt; v letech 1875, 76, 77, 79, 81 vzdy jednou, r. 1885 pak 4krdt; v celku 19krdt. Syn cloveka provozovan r. 1878 6krdt, roku 1880 Skrdt, r. 83 a 84 vzdy 2krdt, v celku tedy 13krdt. Zavist' provedena 6krdt. Uhrnem provedeno bylo od r. 1862 sest Jefdbkovych kusu 62krat, z cehoz pfipada na Narodni divadlo (v nemz provozovdn Syn cloveka 2krdt, Sluzebnik sveho pana a Cesty vefejneho mineni kazdy 4krdt a Zdvisf 6krdt) 16 pfedstaveni.

375

Jefabek take nekolik dramatickych praci pfe¬ lozil. Tehoz roku jako Jefabek zahajil dramatickou cinnost XXX. Jan Neruda (narozen 1834). Provedeny by¬ ly z pera jeho: 1. Zenich z hladu. Veselohra v 1 jedn. 18519. 2. Prodandldska. Veselohra v 1 jedn. 1859. 3. Francesca di Rimini. Tragedie v 5 j. 1860. V divadle prozatimnem provedena Prodana la¬ ska v letech 1863 a 1864 vzdy jednou. Od te doby neobjevila se na repertoiru zddnd prdce Nerudova. Krome uvedenych tfi her Neruda napsal v letech 1859—60 jeste nasledujici: 1. Zena miluje statecnost. Veselohra ve 3 jedn. 2. Ja to nejsem. Veselohra v 1 jedn. 3. Nevesta. Dram, zertik pro jednu osobu. 4. Merenda nestfidmych. Dram, capricio. — Od r. 1860 — tudiz nyni jiz po 28 roku — Neruda zddne nove dramaticke prdce nenapsal. Jak zndmo, psal Neruda temef po ctvrt stoleti di¬ vadelni recense. XXXI. VftSzslav Halek narozen 1835, zemfel 1874). Debutoval s prvotinou svoji rok po Nerudovi. Provozovdnof od neho: 1. Care vie Alexej. Tragedie v 5 jedn. 1860. 2. Zdvi§ z F al k e n st e j n a. Tragedie v 5 j. 1860. 3. Kral Vukasin. Tragedie v 5 jedn. 1862.

376

4. Sergius Catilina. Tragedie v 5 jedn. 1863. 5. Amnon a Tamar. Tragedie v 5 jedn. 1366. Mimo to napsal Halek tragedh Kral Ru¬ dolf, ktera byla divadelni censurou zakazana, a zustavil prvni jednani tragedie Kral Podebrad, jez byla po jeho smrti otistena v Osvete. Kralem Vukasin em zahajeny hry v di¬ vadle prozatimnem; ale tragedie ta provozovana jen dvakrat. Tyz osud stihl C a t i 1 i n u i A m n o na a Ta¬ mar. Kazdy z kusu tech proveden jen dvakrat. Care vie Alexej proveden od r. 1862 az do konce r. 1887 pouze 6krdt, a to r. 1863, 65 a 75 vzdy jednou; r. 1869 pak dvakrat. Zdvis zFalkensteina provozovdn z her Hdlkovych nejcasteji, a to r. 1862, 65, 74, 80 a 82 vzdy jednou, r. 1864 dvakrat, r. 1876 petkrdt a r. 1885 ctyfikrdt — v celku 16krdt. Pet tragedii Hdlkovych provozovano tedy v 25 letech uhrnem pouze 25krdt, z cehoz pfipadaji na Narodni divadlo (kde provozovdn pouze Zdvis) 4 pfedstaveni. Halek podobne jako Klicpera psal pouze pu¬ vodne a po mnoho roku byl divadelnim referentem. XXXII. Josef Svatek napsal a roku 1860 dal provozovati tf iaktovkovou tragedii O r 1 i c e a k f i z, ktera nepronikla. XXXIII. Gustav Pfleger Moravsky (narozen 1833, zemf. 1875). Puvodni prdce jeho provedeny v tomto pofadi: 1. Svatopluk, zhoubce Vrsovcu. Tragedie v 5 jedn. 1861.

377

2. Ona mne miluje. Veselohra ve 2 jedn. 1861. S.Delia Rosa. (Posledni Rozmberk.) Tra¬ gedie v 5 jedn. 1862. 4. Boleslav Rysavy. Truchlohra v 5 jedn. 1862. 5. Telegram. A^eselohra v 1 jedn. 1866. 6. Kapitola L, II. a III. Veselohra. v 1 jedn. 1867. Pfleger psal jako Neruda a Halek po neko¬ lik roku divadelni recense. Z praci jeho provozovan nejcasteji Telegram, a to r. 1866 sestkrdt, r. 1883 ctyfikrdt, r. 1882 tfi¬ krdt, v letech 1867, 75, 79 dvakrat a v letech 1868, 69, 71, 72 a 84 vzdy jednou — v celku tedy 24krdt. Veselohra Kapitola I., II. a III. provedena pouze 2krdt. Ze ctyf praci v divadle stavovskem po prve provozovanych provedena v divadle prozatimnem: Ona mne miluje r. 1865 a 67 vzdy jednou, Delia Rosa r. 1871 dvakrat. Sest dramatickych praci Pflegerovych prove¬ deno tedy od r. 1862 v celku SOkrdt. V divadle narodnim provozovdn Telegram r. 1884 jednou. XXXIV. Hermenegild Jirecek dal roku 1862 pro¬ vozovati tfiaktovou kratochvili Tajemne psani, kterd po prvnim provedeni zmizela z repertoiru. XXXV. J. Kfteensky napsal Boj o trun, tragedii v 5 jedndnich, kterd tehoz roku byla pro¬ vozovana a taktez nepronikla. Poslednim, jehoz dramatickd prvotina prove¬ dena byla jeste v divadle stavovskem, jest

378

XXXVI. Vacslav Vlcek (narozeny 1839). Po¬ dobne jako Klicpera a Halek psal Vlcek jen pu¬ vodne. 1. Vesely pohfeb. Fraska v 1 jedn. 1862. 2. Sachy. Veselohra ve 3 jedn. 1864. 3. £li§ka Pfemyslovna. Truchlohra v 5 j. 1866. 4. Mil a da. Truchlohra v 5 jedn. 1868. 5. Rebelie v Kocourkove. Kratochvile v 5 jedn. 1869. 6. Vlasta. Truchlohra v 5 jedn. 1871. 7. Lip any. Hist, drama v 5 jedn. 1881. Mimo to napsal a r. 1865 vydal tiskem: 1. Pfemysl Otakar. Truchlohra v 5 jedn. 2. Sobeslav. Dram, obraz z dejin ceskych v 5 jedn. Z praci Vlckovych provedeny byly nejcasteji: Eliska Pfemyslovna 9krdt, a to r. 1869, 68, 73, 75, 76 a 84 vzdy jednou, r. 1878 dvakrat; — Lipany (Skrdt) r. 1881 petkrdt, 1882 dvakrat a r. 1884 jednou; — Mil ad a (7krdt) r. 1868 dvakrdt, r. 1869, 72, 73, 78 a 81 vzdy Jen jednou; — Rebelie (4krdt), Vlasta 2krdt, Sachy jednou. tJhrnem provozovany do konce r. 1887 kusy Vlckovy Slkrdt, z cehoz pfipada na Narodni di¬ vadlo 7 pfedstavenf, a to 5 pfed vyhofenim r. 1881 a dve po znovuvystaveni r. 1884, kdy provedeny Eli §ka a Lipany.

Zaverecna rozvaha celeho tfetiho obdobi jest v nejvetsi struenosti tato:

379

Tficet sest spisovatelu napsalo v pul sto¬ leti uhrnem 166 puvodnich praci dramatickych, jez byly provozovany. Nejvetsi pocet kusu sehran oci Tyla 37; pak od Klicpery 28, od Stepdnka 20, od Koldra 13, od Jefdbka 9, od Frice 8, od Vlcka 7, od Pflegra 6, od Hdlka 5; od tfi spisovatelu po tfech, a to od Machdcka, Nerudy a Reznicka, od tfi jinych po dvou, a to od Mikovce, Picka a Filipka. Od ostat¬ nich 22, z nichzto mnohy, jako na pf. Santl na¬ psal vice kusu, provozovano pouze po jednom. Od r. 1862 az do konce r. 1887 pfipada nej¬ vetsi pocet pfedstaveni hram Tylovym, a to 183; pak Koldrovym 181, Klicperovym 68, Jefdbkovym 62, Vlckovym 31; Pfleger mei 30 pfedsta¬ veni, Halek 26, Stepdnek 15, Mikovec 10, Ma¬ chdcek 6, Fric 5, Svoboda 3, Santl 2. Od ostatnich 24 autoru byly kusy jejich pro¬ vedeny bud jen jednou nebo byly-li po prve pro¬ vedeny pfed rokem 1862, nedozily se jiz zadne reprise. V Narodnim divadle provozovany z obdobi toho hry pouze od nasledujicich sesti spisovateluv: Od Tyla 41krdt, od Koldra 33krdt, od Jefdbka 16krdt, od Klicpery 15krdt, od Vlcka 7krdt a od Hdlka 4krdt. Od ostatnich 31 autoru ne¬ provedena az dosud v Narodnim divadle hra ani jedind. Z jednotlivych her byly v dobe te provedeny: Tyluv Strakonicky duddk 61krdt; tehoz Jifikovo videni SSkrdt, Koldruv Prazsky zid 35krdt, tehoz Zizkova smrt 27krdt, Pflegruv Telegram 24krdt, Koldrova Magelona 23krdt, Klicperuv Rohovin Ctverrohy 20krdt, Tyluv Hus a Jefdbkuv Sluzeb-

380

nik sveho pana kazdy 19krdt, Hdlkuv Zdvis z Falkensteina a Jefdbkovy Cesty vefejneho mineni kazda 16krat, Tylova Lesni panna 14krdt, Jefdb¬ kuv Syn cloveka, Klicperuv Divotvorny klobouk, Tylova Palicova dcera a Koldruv Primdtor 13krat, Koldrova Monika a tehoz Tfi Faraonove 12krat; tehoz Kralovna Barbora llkrdt; Stepdnkuv Cech a Nemec a Klicperova Veselohra na moste lOkrdt; Vlckova Eliska Pfemyslovna, Klicperuv Bldnik a Koldrovy Smificti 9krdt; Vlckovy Lipany, Koldrovo Dejte mi camaru a Mikovcova Zdhuba rodu Pfemyslovskeho 8krdt; Tyluv Zlatohlav a tvrdo¬ hlavd zena a Vlckova Milada 7krdt; Hdlkuv Carevic Alexej, Jefdbkova Zdvisf a Klicperuv Jan za chrta dan 6krdt, Tyluv Slepy mlddenec, tehoz Cest¬ mir a Jefdbkova Veselohra Skrdt; Klicperuv Zizkuv mec, Koldrova Umrlci hlava a Vlckova Rebelie v Kocourkove 4krat. Z ostatnich kusu provedeny tfi kazdy tfikrdt, jedenact kusu kazdy dvakrat, ostatnich 115 kusu pak kazdy jen jednou. Obdobi ctvrte: Divadlo prozatimne. (Od r. 1862 — 1883.) Obdobi to zahrnuje hry v divadlech prozatim¬ nem a novomestskem, ddle v letnich divadlech na Zofine (r. 1865), na hradbdch od r. 1869—1875; v Novem ceskem divadle od r. 1876—83 a v Na¬ rodni arene u Pstrosky r. 1877 — uhrnem dobu 21 roku. I toto obdobi vykazuje mnoho dat nespolehlivych a nesprdvnych. a to netoliko v publikacich

381

casopiseckych, nybrz i ufednich, vydanych bezpro¬ stfedne z divadelni kanceldfe. Na. doklad pfipominame v Divadelnim listu r. 1886 otisteny ufadni seznam puvodnich her ce¬ skych, provedenych od r. 1862, jenz byl pfetisten i v brozurce ,,Ctvrty rok Narodniho divadla". Uvddime zde toliko omyly a nedopatfeni nej¬ napadnejsi jedine za tou pficinou, aby nebyly ddle reprodukovdny. Pfi roce 1863 uvddi se pfeklad „Prazsky flasinetaf a jeho rodina" jako puvodni prdce Benyskova. Pfi roce 1864 uvedeny jsou tfi pfeklady jako puvodni prdce, a to: 1. „Sdni nevi, co chce" od Katherdka, 2. ,,Slddkova dcera a panskd rodina" od J. K. Tyla a 3. „Dianiant, kral duchu" od Ma¬ chdcka. Pfi r. 1865 uvddi se pfeklad kusu „Ddbel v srdci" jako puvodni prdce. Podobne jest tu uve¬ deno zpracovani Putlitzovy jednoaktove veselohry „Tficdty listopad" (od El. Peskove pod pseud. Jirdnek) jako puvodni. Pfi r. 1866 jsou vynechdny dve puvodni prdce, a to: l. Posluha c. 28 od E. Zungla a 2. Adam a Eva od E. Peskove. Stepdnkuv pfeklad Kunovy cinohry „Loupeziiici na Chlumu" uveden jako pu¬ vodni prdce, a pfi Gablerove tragedii „Johaniia Dark" mylne jest uveden prvni den provedeni 16. misto 10. prosince. Pfi r. 1868 jsou vynechdny dve puvodni prdce: 1. „Ucitel ve francouzskem zajeti", lira pro deti od Fr. Pravdy a 2. „0 Sylvestru" od Stankov¬ skeho. J. Arbes, Sebrane spisy. XXXII.

or

382

Pfi r. 1869 vynechdny jsou tfi puvodni hry pro deti od Frant. Pravdy: 1. „Stedry den", 2. „Kral Liliputdnsky", 3. ,,Slepd babicka". Pfi r. 1870 uvddi se pfeklad ,,Sezndmeni se na ostrove" atd. jako puvodni kus P^ilipkuv, a vy¬ nechdny jsou dvx puvodni hry od Jos. Stolby: 1. ,,Unos" a 2. ,,Tak jest na torn svete", a jedna hra od Wenziga ,,Gorilla". Pfi r. 1871 neni pfi hfe ,,Zmenil datum" od Pinkasa uveden den prvniho provedeni (2. srpna). Pfi r. 1872 vynechdna jest jedna puvodni lira: T/Zapovezene ovoce" od J. Stolby. Pfi r. 1873 uvddi se mylne Klicperuv .^Bldnik" jako puvodni hra Tylova, coz opakuje se i pfi le¬ tech 1877 a 1879. Mimo to neni pfi puvodni life Kolovratove ,,Na rozcesti" uvedeno, kdy byla po prve provedena (27. bfezna). Pfi r. 1874 uvedena jest Kolovratem die M. E. vzdeiana hra ,,Dva sousede" jako puvodni. Pfi r. 1875 omyl ten opakovdn. Pfi r. 1877 vynechdna jest Stroupeznickeho solovd hra ,,Dobry cesky dedecek". Pfi r. 1878 neni pfi hfe „Farizejci" od A. H. Sokola uddno, kdy byla provedena po prve. Pfi r. 1880 jsou vynechdny tfi puvodni hry: 1. „Vyletnici" od A. H. Sokola a 2. ,,Pejsek z Boccacia" od A. Koukla, 3. ,,Smlouva s lichvdfem" od Antala Staska. Pfi r. 1881 jest vynechdna puvodni fraska „Ru¬ zove okovy" od K. Sipka a G. Smorance. Pfi r. 1884 neni uddno, kdy byly po prve pro¬ vedeny: 1. Jefdbkova ,,Zdvisf" a 2. Stroupeznickeho ,,Velky sen".

383

Pfi r. 1886 uvddi se Jefdbkovy „Cesty vefej¬ neho mineni" a Pinkasovo ,,Nerovne manzelstvi" jako hry v roce torn po prve provedene, kdezto prvni provedena byla po prve r. 1866, druha 1882. Ndsledkem techto omylu jsou arci i sumdrni duslednosti ciselne skoro pfi kazdem roce a tu¬ diz i uhrnem nesprdvny. Ze spisovatelu, jejichzto puvodni prdce byly po prve provozovany po zahdjeni her v divadle prozatimnem, jest prvnim: 1. Frantisek Dvorsky. 1. Obef a smir, drama ve 4 jedndnich die Kofenovskeho povidky. 1863. II. Salomon Friedberg-Mfrohorsky. 1. Sliby chyby. Veselohra v 1 jedn. 1863. 2. Z diet nici. Veselohra v 1 jedn. 1867. III. Frantisek Pechanek. 1. St rasi dl o. Fra¬ ska ve 3 jedn. 1864. IV. Eliska Peskova. 1. Paragrafy pa na Puskvorce. Veselohra v 1 jedn. (pod pseu¬ donymem Kfenek). 1864. 2. Ktery je pravy zenich. Veselohra ve 2 jedn. (pod pseud. F r. Pichler.) 1864. 3. Jen zadnou od divadla. Veselohra ve 3 jedn. (pod pseud. Ferdinand Jedlick a). 1865. 4. Ze zivota Richarda Sheridan a. Ve¬ selohra v 1 j. die Volfnerovy novelly od T. Ja burka. 1866. 5. Adam a Eva. Dram. zert. v 1 iedn. 1866. (Pseud. „J. Skr."). V. K. S. K. M. 1. Kovdf a krcjci. Obraz ze zivota ve 4 jedn. 1864. Z praci az dosud uvedenych neudrzela se na repertoiru ani jedind.

384

YL Karel Sabina, znamy romanopisec, novellista a publicista (nar. 1814), zacal se teprve v 52. roce veku sveho zabyvati dramatickou lite¬ raturou. Napsal: 1. I riser at. Veselohra ve 3 jedn. 1866. 2. Tajne plany. Veselohra ve 2 jedn. 1866. 3. Cerna ruze, Tragedie v 5 jedn. 1867. 4. Sasek krale Jifiho. Veselohra ve 3 j. 1870. 5. Kocour a kocka aneb Praha v Americe. Fraska ve 3 jedn. 1870. I user at provozovan r. 1866 Skrdt, 1868 Skrdt a 1870 jednou. Kocour a kocka 4krdt, Cerna ruze a Sasek krale Jifiho kazdy 2krdt; Taj¬ ne plany jen jednou. Y Narodnim divadle ne¬ provozovana zddnd prdce Sabinova. Mimo uvedene napsal Sabina tez nektera li¬ bretta, zejmena: Prodanou nevestu, Branibory v Ce¬ chach, Bukovina, Templdfe na Morave, Y studni a Mikulase. YII. Eduard Herold. 1. Petr Yok, po¬ sledni z Rozemberka a jeho vesely dvur v Tfeboni. Hist, veselohra ve 4 jedn. 1866. VIII. Vilem Gabler. 1. Johanna Dark, panna Orlednskd. Historicka tragedie v 5 jednd¬ nich. 1866. IX. A. Machaty. 1. Kterd dfiv? Veselo¬ hra v 1 jedn. 1866. X. V. Mollenda. 1. D u c h o t c e. Veselohra v 1 jedn. 1866. XL A. Melisova-Korschnerova. 1. Bdl se tric h i n. Dram, zert v 1 jedn. 1866. 2. Hav lickovy boty. Fraska v 1 jednani. 1866.

385

3. Osudnc dostavenicko. Veselohra ve 2 jedn. 1866. Z praci techto peti spisovatelu neudrzela se na repertoiru ani jedind. Heroldova a Machateiio pro¬ vedena kazda dvakrat, ostatni pak vesmes jen jed¬ nou. XII. Zungel Emanuel (narozen 1840). 1. Na zdar dust oj neho. Dram, zert v 1 jedn. 1866. 2. N a s pan soused. Zert v 1 jedn. 1866. 3. Posluha c. 28. Komicky vystup. 1866. 4. Pohddka o cervene karkulce. Fra¬ ska ve 4 jedn. 1869. 5. Chce byt vdznd. Solovy zert. 1869. Prvni a druhy kus proveden kazdy Skrdt, ctvrty 4krat, ostatni dva kazdy jednou. XIII. Ferd. F. Samberk (narozen 1839). 1. B o ri¬ ch ar on. Veselohra v 1 jedn. 1866. 2. Jen zadny sue m. Fraska ve 3 jedn. 1866. 3. J a mam p f i j e m. Veselohra v 1 jednani. 1867. 4. Blazinec v prvnim poschodi. Vese¬ lohra v 1 jedn. 1867. 5. S vat o j a ns k a pout. Narodni fraska ve 3 odd. 1868. 6. S edmas ed es at nici. Nar. fraska ve 3 j. 1870. ' 7. Hriizostrasna noc. Fraska v 1 jedn. 1870. 8. Svuj k svemu. Fraska ve 2 jedn. 1872. 9. Osudna koule. Fraska ve 3 jedn. 1873. 10. Pcsf v Praze. Fraska ve 3 jedn. 1874. 11. Rod in n a vojna. Obraz z naseho zivota ve 3 jedn. 1880.

386

12. J c d e n a c t e p f i k a z a n i. Veselohra ve 3 j. 1882. 13. Josef Kaj. Tyl. Obraz z naseho zivota ve 3 odd. 1882. 14. Podskaldk. Obraz ze zivota prazskeho ve 3 odd. 1882. 15. EraKubdnkova. Zert. hra o 4 jedn. 1886. Z techto praci bylo provedeno: Boucharon r. 1866 petkrdt. — Jen zadny snem r. 1867 dvakrat. - J a mam pfijem r. 1867 dvakrat, r. 68 tfikrdt, 69, 71, 72, 73 a 74 vzdy jednou. — Svatojanskd pouf r. 1868 ctyfikrdt, 69 pet¬ krdt, 70 jednou, 74 petkrdt, 77 a 78 vzdy jednou. — Sedmasedesdtnici r. 1870 osmkrdt. — Hruzostrasnd noc r. 1870 dvakrat. — Svuj k svemu r. 1872 desetkrdt, 73, 74 a 77 vzdy jed¬ nou. — Osudna kule r. 1873 ctyfikrdt, 74 a 77 vzdy jednou. — Pesf v Praze r. 1874 tfikrdt, 77 jednou. — Rodinnd vojna r. 1880 deset¬ krdt. — Jedendcte pfikdzdni r. 1881 rtrndctkrdt, 82 jednou, 83 tfikrdt, 84 dvakrat, 87 tfikrdt. — Jos. K. Tyl r. 1882 dvandctkrdt, 83 ctyfikrdt, 87 jednou. — Podskaldk r. 1882 petkrdt, 83 dvakrat. — Era Kubankova r. 1886 sestkrdt. Ze vsech 15 kusu Samberkovych provozovano bylo od r. 1866 do konce r. 1887, tudiz prodle¬ nim 21 roku 142krdt, z cehoz pfipada na Narodni divadlo 14 pfedstaveni. Nejcasteji (23krat) provozovano Jedendcte pfikdzdni; — J. K. Tyl 19krdt; — S v a t oj a n s k a pouf 17krdt; — Svuj k' s v e m u 13krdt; — Rodinnd vojna a Blazinec v prvnim poschodi kazdy lOkrdt; — Sedmasedesdt¬ nici Skrdt; — Podskaldk 7krdt; -- Osudna

387

kule a Era Kubankova kazdy 6krdt; — Bou¬ charon 5krdt; — Ja mam pfijem a Pesf v Praze kazdy 4krdt; — Jen zddny snem a Hruzostrasnd noc kazdy 2krdt. XIV. Emanuel Bozdech. 1. Z doby k ot ill onu v. Veselohra ve 3 jedn. — 1867. 2. Baron Goertz. Truchlohra v 5 jedn. — 1868. 3. Zkouskastatnikova. Veselohra v 1 dejstvi. — 1872. 4. Sveta pan v zupanu. Veselohra ve 3 j. — 1876. Mimo to napsal Bozdech drama ,,D o b r odruzi", ktere censura nedovolila provozovati. Nejcasteji provozovana veselohra Z doby k ot ill o nuv 28krdt — a to 1867 sestkrdt, 68 a 69 vzdy tfikrdt, 70 dvakrat, 73 tfikrdt, 81 ctyfikrdt, 83 dvakrat, 85 tfikrdt, 86 a 87 pokazde jednou. Zkouska stdtnikova 24krdt: r. 1872 ctyfi¬ krdt, 74 jednou, 87 sestkrdt, 83 ctyfikrdt, 84 sest¬ krdt, 85 dvakrat, 87 jednou. Baron Goertz 17krdt: r. 1868 osmkrdt, 69 a 71 pokazde dvakrat, 73 a 75 pokazde jednou, 81 tfikrdt. Sveta pan v zupanu taktez 17krat: r. 1876 a 83 pokazde sedmkrdt, 84, 85 a 86 pokazde jednou. V celku provozovany vsechny ctyfi kusy 96krdt, z cehoz pfipada 20 pfedstaveni na Narodni divadlo. Od r. 1876—81, tudiz po pet roku Bozdedi nedal zddneho kusu sveho na zemskem divadle hrati. XV. Josef Jifi Stankovsky. 1. H e j, S 1 o v a n e ! Dramat. zert v 1 jedn. 1867.

388

2. Literarni rr a d e n i c i. A 'eselohra ve 4 j. 1lou Q£7/.

3. 4. 1868. 5. 6.

Do zbrane! Dram, zert v 1 jedn. 1867. Bozena o d Klicpery. Zert v 1 jedn. 0 Sylvestru. Zert v 1 jedn. 1868. Krakonos. Kouz. fraska ve 4 jedn. 1871.

Nejcasteji a to 6krdt provozovdn Krakonos: Skrdt r. 1871, jednou 72. — Hej, Slo vane a Zebraci provedeny kazdy tfikrdt, Literarni nade nici dvakrat; ostatni tfi hry kazda jen jednou. Stahkovsky byl tez po nejaky cas feditelem kocujici spolecnosti a mnoho kusu pfelozil nebo pro divadlo upravil. XVI. Josef Wenzig. 1. Malif co Pyg¬ malion. Veselohra ve 3 jedn. 1867. 2. Koruna. Dram, baseh v 5 jedn. 1867. 3. Snidane a obedvani. Zert v 1 jedn. 1867. 4. Basnik bez latky. Dram, humoreska ve 3 jedn. 1869. 5. Arria a Paetus. Hist, obraz v 5 jedn. 1869. ! ! 6. Gorilla aneb Opice a zenich. Fraska ve 3 jedn. 1870. Nejcasteji provedeno Snidane a obedvani (l4krdt), Koruna Skrdt Arria a Paetus 2krdt; ostatni kazdy jen jednou. Wenzig napsal tez ne¬ kolik librett. XVII. Lev DScansky. 1. I liter ess antno st divky vabl. Veselohra v 1 jedn. 1867. Provedeno jen jednou.

389

XYIII. FrantiSek Pravda. 1. Ucitel ve francouzskem zajeti. Cinohra ve 4 jednd¬ nich 1868. 2. Stedry den. Cinohra 1869. 3. Slepd babicka. Cinohra ve 3 jedn. 1869. 4. Kral Liliputdnsky. Veselohra v 1 iedn. 1869. Vesmes hry pro deti, ktere se tim vymykaji jaksi z naseho seznamu a jsou zde jen uvedeny, ze byly provedeny v divadle zemskem. XIX. Jindfich Bohm. Faust a Market ka. Parodie 1868. XX. Marie baron Villani. Stedry den. Veselohra ve 3 jedn. 1868. Kus ten proveden jen jednou. Z praci prave registrovanych sesti spisovatelu neudrzela se ani jedind trvale na repertoiru. XXL Bernard Guldener. 1. Had v ruzich. Cinohra v 5 jedn. 1869. 2. Sofonisba. Tragedie v 5 dejstvich. 1880. Prvni kus provozovdn dvakrat, druhy tfikrdt. XXII. Frantisek Zakrejs. 1. Narodnihospoddf. Cinohra v 5 jedn. 1869. 2. P od ebr ado vna. Truchlohra v 5 jedn 1872. 3. Dve krasnych oci. Veselohra v 5 jedn 1873. Prvni kus provozovdn 4krdt, a to r. 1869 tfi¬ krdt, 77 jednou; druhy tfikrdt, tfeti dvakrat. Mimo uvedene napsal Zakrejs jeste tragickou povest A n e z k a, veselohru Cervenobild stolis tka a truchlohru Kral sveho lidu, ktere vysly tiskem, ale nebyly provozovany.

390

XXIII. Josef Stolba. 1. A pfece. Veselo¬ hra v 1 jedn. 1869. 2. Krejci a svec. Fraska ve 3 jedn. 1869. 3. Br at ranee. Veselohra v 1 jedn. 1869. 4. Jenom ne pisemne. Veselohra v 1 jedn. 1870. 5. Unos. Veselohra v 1 jedn. 1870. 6. Spiknuti v Podmazove. Fraska ve 3 odd. 1870. 7. Tak jest to na torn svete. Veselohra v 1 jedn. 1870. 8. Zapovezene ovoce. Veselohra ve 3 j. 1872. 9. O torn velkem boji se zenami. Ruzovy zert ve 3 jedn. 1877. 10. Vodni druzstvo. Veselohra ve 3 jedn. 1886. H. All right. Veselohra v 1 jedn. 1887. Uhrnem provozovany hry tyto 52krat, z cehoz pfipada 20 pfedstaveni na Narodni divadlo. Nejcasteji (l8krdt) provedena fraska Krejci a svec, a to 9krdt r. 1869, dvakrat r. 1871 a 81, jednou 1872, 74 a 76; Vodni druzstvo 14krdt, a to r. 1886 a 87 kazdy rok 7krat; A11 r i g h t 6krat; Spiknuti Skrdt; O torn boji se zenami a Bratranec kazdy Skrdt; Jenom ne pisemne 2krdt; ostatni kusy kazdy jednou. Mimo to napsal Stolba drama M a t k a, ktere vyslo tiskem, ale nebylo provozovano, ponevadz je censura divadelni zakdzala. XXIV. Zdengk Kolovrat Krakovsky. 1. Libu s e. Cinohra v 5 jedn. 1870. 2. Zmeskal hodinu. Veselohra v 1 jedn. 1872.

391

3. Trosky. Veselohra ve 4 jedn. 1872. 4. Na rozcesti. Cinohra ve 3 jedn. 1873. Prvni provedena Skrdt, druhe dve kazda 2krdt, tfeti jednou. V Narodnim divadle neproveden kus zddny. XXV. Miroslav Krajnik. 1. Zatknut. Dram, drobotina v 1 jedn. 1870. 2. Jan Rohdc zDube. Hist, drama v 5 j. 1880. Prvni kus proveden dvakrat, druhy 7krdt, v Na¬ rodnim divadle zddny. XXVI. Otto Pinkas. 1. Z me nil datum. Ve¬ selohra v 1 jedn. 1871. 2. Fotografie. Veselohra v 1 jedn. 1874. 3. Sedlak milostpdn. Fraska ve 3 jedn. 1874. 4. Stryckove. Fraska ve 4 jedn. 1875. 5. Telefon. Veselohra v 1 jedn. 1878. 6. Rozvedene manzelstvi. Veselohra ve 3 jedn. 1878. 7. Nerovne manzelstvi. Drama v 5 iedn. 1882. Y celku provozovany hry tyto ISkrat, z cehoz pfipadaji dve pfedstaveni na Narodni divadlo. Nejcasteji (7krdt) provedeno Nerovne man¬ zelstvi: 4krdt r. 1882, jednou 83, 2krdt 86. Stry¬ ckove a Rozvedene manzelstvi provedeny kazdy 2krat; ostatni kazdy jednou. XXYII. V. J. K.,., (Kafka). 1. Svrhdk a del nik. Fraska ve 3 jedn. 1871. 2. „D. S.". Fraska ve 3 jedn. 1873. Prvni kus proveden v celku Skrdt: r. 1871 sest¬ krdt, v letech 72 a 81 vzdy jednou. Druhy sehran jednou.

392

XXVIII. K. R. 1. J m e n o v c i aneb Dobro¬ druzstvi pana Sykory. Velka fraska v 7 obrazich, provedena jednou 1872. XXIX. K. B. Kober. 1. Komedianti na uteku. Fraska v 5 jedn., dvakrat 1873. XXX. Prokop Stanislav. 1. P. evolucni agent aneb Dve Elisky. Fraska v 5 jedn., dva¬ krat 1873. XXXI. Jiff Bittner a Antonin Pulda. 1. Hlav n i trefa v cepici. Fraska ve 3 jedn., 4krdt 1874. XXXII. J. O. Vesely. 1. Xa kol bist i li¬ terarnim. Veselohra ve 3 jedn., 2krdt 1874. 2. Y a c 1 a v kral tomu dice. Fraska ve 3 jedn., 2krdt 1875. Mimo to napsal kusy C h o d o v e a Y o 11 a i r e, kteix nebyly provozovany. Z praci prdve uvedenych sesti autoru nebyla ani jedind provedena v Narodnim divadle. XXXIII. Ladislav Stroupeznicky. 1. Novi¬ ny a karty. Veselohra v 1 jedn. 1875. 2. Pan Mesicek. Veselohra ve 3 jedn. 1877. 3. Cerne duse. Drama v 5 jedn. 1877. 4. Dobry cesky dedecek. Solovy vystup. 1877. 5. Zvikovsky rardsek. Veselohra v 1 j. 1883. 6. Triumfy vedy. Komedie ve 3 dejstvich. 1884. 7. Velky sen. Hist, tragedie z ceskych de¬ jin v 5 jedn.' 1884. 8. P a n i m i n cm is t r o v a. Veselohra v 1 j. 1885.

393

9. Kristof Kolumbus. Hist, vypravnd lira v 10 obrazich. 1886. 10. \T pans kem celedniku. Hist, veselohra v 1 jedn. 1886. 11. Nasi furianti. Obraz ze zivota o 4 jedn. 1887. 12. Sir otci penize. Drama o 1 jedn. 1887. Do konce r. 1887 provozovany hry Stroupez¬ nickeho v celku 96krdt, z cehoz pfipada na Na¬ rodni divadlo 71 pfedstaveni. Nejcasteji (24krdt) proveden Zvikovsky ra¬ rdsek: lOkrdt r. 1883, vzdy petkrdt 84 a 85, tfi¬ krdt 86 a jednou 87. Kolumbus proveden ITkrdt, Pani mincmistrovd 16krdt, Cerna duse 9krdt? Velky sen Skrdt, Pan Mesicek 7krdt, Furianti 6krdt, V panskemceledniku Skrdt, Sirotci penize 2krat, Noviny a karty a Triumfy vedy kazdy jednou. XXXIV. A. H. Sokol. 1. Farizejci. Zert ve 3 jedn. 1879. 2. Vyletnici. Fraska v 5 jedn. 1880. 3. Stary vlastenec. Veselohra ve 3 jedn. 1881. 4. Steperka. Fraska v 1 jedn. 1883. V celku provozovany hry Sokolovy 20krdt, v Narodnim divadle ani jednou. Nejcasteji (lOkrdt) Stary vlastenec, 4krdt Farizejci, Skrdt Ste¬ perka a Vyletnici. XXXV. Antal Stasek. 1. Smlouva s lich¬ vdfem. Veselohra ve 3 jedn., 2krdt 1880. XXXVI. Jan Lier. 1. Flora. Veselohra v 1 j., Skrdt 1880. XXXVII. Karel Pippich. 1. Z ceske do¬ macnosti. Veselohra v 1 jedn. 1880.

394

2. Y e vefejnem zivote. Veselohra v 1 j. 1884. Y celku provozovany tyto dve hry 14krdt, z cehoz pfipada 8 na Narodni divadlo. XXXYIII. Fr. Adolf Subert. 1. Petr Yok z Rozmberk a. Hist, drama ve 4 dej. 1880. 2. Probuzenci. Hist, drama v 5 jedn. 1882. 3. Jan Yyrava. Drama v 5 jedn. 1886. V celku provozovany tyto tfi hry Subertovy 42krdt, z cehoz pfipada na Narodni divadlo 22 pfedstaveni. Nejcasteji (24krdt) provedeni Probuzenci, a sice 5krdt r. 1881, Skrdt 82 a 87; 6krdt v letech 83 a 84, jednou 86. Y y r a v a provozovdn 7krat r. 1886, Skrat $7, tudiz 12krat. Vok z Rozmberka 6krdt, a sice 1880 petkrdt, 81 jednou. XXXIX. Antonin Koukl, 1. Pejsek z Boccae i a. Fraska ve 3 jedn. 1880. 2. Moderni Ariadna. Veselohra ve 3 j. 1881. 3. Kavalirkove. Komedie ve 4 jedn. 1883. V celku sehrdny tyto hry Skrdt, a to druha Skrdt, ostatni dve kazda jednou. XL. Karel Sipek a G. Smoranc. 1. Ruzove okovy. Fraska ve 3 jedn. 1881. XL I. Jaroslav Vrchlicky. 1. D r a h o m i r a. Tra¬ gedie v 5 jedn. 1882. 2. Smrt Odyssea. Tragedie v 5 jedn. 1882. 3. V sude Diogenove. Komedie v 1 jedn. 1883. 4. Noc na K a r 1 s t e j n e. Veselohra ve 3 j. 1884. 5. Julian A post at a. Tragedie v 5 jednd¬ nich 1885. 6. K zivotu. Komedie v 1 jedn. 1886.

395

7. R a b i n s k a moudrost. Veselohra ve 3 j. 1886. 8. Exulanti. Hist, drama v 5 jedn. 1886. 9. Pomsta Catullova. Veselohra v 1 jedn. 1887. 10. Soud lasky. Veselohra o 3 jedn. 1887. 11. Nad propasti. Drama o 1 jedn. 1887. Uhrnem sehrano vsech 11 kusu YTchlickeho 88krdt, z cehoz pfipada na Narodni divadlo 60 pfedstaveni. Nejcasteji (l7krat) provozovana NocnaKarlstejne: llkrdt r. 1884, Skrdt 85 a 86. V sude Diogenove hrano lOkrdt, a to 6krdt 1883 a 2krdt 84 a 87 Drahomira, Exulanti, K zi¬ votu a Smrt Odyssea hrany kazda Skrdt, a to Drahomira 6krdt 1882, 2krdt 83; Exulanti 7krat 1886, jednou 87. K zivotu rovnez tak. Smrt Odyssea 4krdt 1882 a 4krdt 83. Rabinska moudrost sehrana 7krdt 1886. Pomsta Catullova a Soud lasky kazdy 5krdt 1887. Julian Apostata a Nad propasti kazdy Skrdt, a to prvni 1885, druhy 1887. Mimo to provedeno bylo od Vrchlickeho r. 1887 v Narodnim divadle sestkrdt oratorium Svata Ludmila, k nemuz napsal hudbu Ant. Dvofdk. XLII. Julius Zeyer. 1. Stard historie. Komedie ve 3 jedn. 1882. 2. Sulamit. Dram, baseh ve 3 jedn. 1883. 3. Legenda zErinu. Drama ve 4 jednd¬ nich. 1886. 4. L i b u s i n h n e v. Bohatyrskd komedie o 3 j. 1887. Zeyerovy hry provedeny v celku 15krdt, z ce¬ hoz pfipadd na Narodni divadlo 8 pfedstaveni.

396

Nejcasteji (5krdt) sehrana r. 1882 Stard hi¬ storie; Sulamit 4krdt: 1883 a 84 vzdy dva¬ krat — Legenda zErinu a Libusin hnev kazdy Skrdt. Mimo to sepsal Zeyer jeste nekolik dramati¬ ckych basni, ktere byly vytisteny, ale nikoli pro¬ vozovany. XLII I. Josef Durdik. 1. Kar t haginka. Tra¬ gedie v 5 jedn. 1882. Tragedie ta provedena v celku 8krdt, a to 5krdt 1882, jednou 1883 a dvakrat 1885 v Narod¬ nim divadle. XLIV. J. E. Beranek. 1. Unos Heleny. Zert v 1 jedn. — Skrdt — 1883. Uhrnem mdme ve ctvrtem obdobi, trvavsim 21 rokuv (od r. 1862—1883), 44 autor u v, od kterychzto provozovano 143 kusu, z nichz 36 provozovano take v Narodnim divadle. Nejvetsi pocet provozovanych kusu napsal Samberk: 15; Stroupeznicky 12, Vrchlicky a Stolba po 11, Pinkas a Stahkovsky po 7, Wen¬ zig 6, Sabina a Koukl, Zakrejs, Melisovd po 3, Pippich, Krajnik, Mirohorsky, Kafka, Guldener a Vesely po 2. — Ostatnich 19 spisovatelu napsali po jednom kuse, a to: Dvorsky, Pechanek, He¬ rold, Gabler, Machaty, Molenda, Decansky, Bohm, Villani, Kober, Stanislav, Bittner (spolecne s Puldou), Stasek, Lier, Sipek (se Smorancem), Josef Durdik, Beranek, pak K. R. a S. K. M. Nejvetsi pocet pfedstaveni vubec md taktez Samberk: 141, z nichzto bylo v Narodnim di¬ vadle 14. — Bozdech a Stroupeznicky po 96 pfed¬ stavenich, z kterychzto pfipadlo v Narodnim didivadle Bozdediovi 20, Stroupeznickemu 71. —

397

Vrchlicky mei 88 pfedstaveni (60 v Nar. div.), Stolba 52 (v Narod. div. 20), Subert 42 (v Nar. div. 20), Sokol 20 (v Nar. div. zadne), Sabina 16 (v Nar. div. zadne), Zeyer 15 (v Nar. div. 8), Pippich 14 (v Nar. div. 8), Wenzig 12, Zungel, Kafka, Zakrejs, Krajnik po 9; Kolovrat a Dur¬ dik po 8, Guldener a Koukl po 5; Vesely, Pe¬ skova, Pravda, Bittner s Puldou po 4, Lier, Me¬ lisovd a Beranek po 3, Mirohorsky, Herold, Ma¬ chaty, Kober a Stasek po 2, ostatnij Dvorsky, Pechanek, Gabler, Mollenda, Sipek se Smorancem, Decansky, Bohm, Yillam, pak K. R. a S. K. M. ^po jednom. Ode vsech zde uvedenych autoru, Wenzigcm pocinaje, neprovozovdn v Narodnim divadle zddny kus; toliko Durdikova Karthaginka byla v nem dvakrat opakovdna. V Narodnim divadle mei z autoru ctvrteho obdobi nejvetsi pocet pfedstaveni Stroupezni¬ cky: 71, po nem Vrchlicky 60, Subert 22, Bozidech a Stolba po 20, Samberk 14, Pippich a Zeyer po 8, Durdik a Pinkas po 2. Z autoru tfetiho obdobi: Tyl 50, Koldr 33, Jefabek 16, Klicpera 13, Halek 4, Vlcek 2, Pfle¬ ger 1. Z jednotlivych kusu ctvrteho obdobi sehrana nejcasteji (28krdt) Bozde chova veselohra Z d oby kotillonu. 24krdt hrany: Bozdediova Zkou¬ ska stdtnikova, Subertovy Probuzenci a Stroupeznickeho Zvikovskyrardsek; — 23krdt sehrano Samberkovo Jedendcte pfikdzdni; 19krdt tehoz Jos. Kaj. Tyl; — 18krdt Stolbova fraska Krejci a svec; — 17krdt Bozdediuv Sveta pan v zupanu a Baron Goertz, YTcliJ. Arbes, Sebran6 spisy. XXXII.

9g

398

lickeho Noc na Karlstejne a Stroupeznickeho Kristof Kolumbus; — 16krdt tehoz Pani mincmistrovd; — 14krdt Stolbovo Vodni druzstvo; — ISkrat Samberkovo Svuj k sve¬ mu; — 12krdt Subertuv Jan Vyrava; — lOkrdt Vrchlickeho Smrt Odyssea, Sokoluv Stary vlastenec a Samberkovy hry: Blazinec v prvnim poschodi a Rodinnd vojna;— 9krdt Sabinuv Inserat a Stroupeznickeho Cerne duse; — Skrdt Vrchlickeho kusy: Drahomira, Exulanti, K zivotu a V sude Diogenove; Durdikova Karthaginka, Pippichovo V e ve¬ fejnem zivote, Stroupeznickeho Velky sen, Samberkovo Sedmasedesdtnici, Kavkovo S v ihdk a del nik; — 7krdt Vrchlickeho Rabinska moudrost, Stroupeznickeho Pan M e s isicek, Krajnikuv Rohdc zDube, Samberkuv Podskaldk a, Pinkasovo Nerovne manzel¬ stvi; — 6krdt Subertuv Petr Vok z Rozmberk a, Stroupeznickeho Furianti, Pippichovo Z ce¬ ske domacnosti, Stolbovo All riglit, Sam¬ berkovy dve hry: Osudna kule a Era Ku¬ bankova a Stankovskeho Krakonos; — Skrdt Vrchlickeho Pomsta Catullova a Soud Idsky, Zeyerova Stard historie, Stroupeznickeho V panskem celedniku, Stolbovo Spiknuti v Podmazove a Samberkuv Boucharon; — 4krdt Sabinovo Kocour a kocka; Zunglova P ohddka o cervene Karkulce, Samberkovy dve hry: Pesf v Praze a J a mam pfijem, Wenzigovo Snidani a obedvani, Zdkrejsuv Na¬ rodni hospodaf, Bittnera a Puldy Hlavni trefa v cepici, Sokolovy Paris ejci, a Zeye¬ rova Sulamit; — Skrdt Z u n g 1 o v y dve hry :

399

Na zdar dust oj neho a Nds pan soused, Sokolovy dva kusy: Steperka a Vyletnici, Kouklova ModerniAriadna, Stankovskeho 2 ebrdci a Hej, Slo vane, Wenzigova Koruna, Guldenerova Sofonisba, Zakrejsova P odeb ra¬ do v n a, Stolbovy dve hry: O torn velkem boji se zenami a Bratranec, Kolovratova Li¬ buse, Vrchlickeho dve hry: Julian Apostata a Nad propasti, Berdnkuv Unos Heleny a Zeyerovy dve hry: Legenda zErinu a Libu¬ sin hnev, Lierova Flora. — 2krdt Sabinovy dve hry: Cerna ruze a Sasek krale Jifiho, Herolduv Petr Vok z Rozmberk a, Machateho Kterd dfiv?, Zunglovy dve hry: Posluha c. 28, a Chce byt vdznou, Samberkovy dva kusy: Jen zddny snem a Hruzostrasnd noc, Stankovskeho Literarni nddenici, Wenzigovo Arria a Paetus, Guldeneruv Had v ruzich, Zdkrejsovo Dve krasnych oci, Stolbovo Je¬ nom ne pisemne! Kolovratovy Trosky, Krajnikovo Zatknut, Pinkasovy dve hry: Strejckove a Rozvedene manzelstvi, Kobrovy Komedianti, Veseieho dva kusy: N a k o 1 b i s t i literarnim a Vaclav kral tomu dice, Stroupeznickeho Sirotci penize a Staskova Smlouva s lichvdfem. Jednou: Dvorskeho Obef a smir, Mirohorskeiio dve hry: Sliby chyby a Zdletnici, Pechdnkovo Strasidlo, E. Peskove ctyry kousky: Para¬ grafy pana Puskvorce, Ktery byl pravy zenich, Jen zadnou od divadla a Adam a Eva, S. K. M.: Kovaf a krejci, Sabinovy Tajne plany, Molenduv Duch otce. Melisove-Kdrschnerovy tfi kousky: Bdl se trichin, Havliekovy boty a Osudne dostavenieko, Stan-

400

kovskcho tfi hry: Do zbrane, Bozena od Klicpery a O Sylvestru, Wenzigovy tfi kusy: Malif co Pyg¬ malion, Basnik bez lasky a Gorila, Decanskeho Interessantnost divky vdbi, Pravdovy ctyry hry pro deti: Ucitel ve francouzskem zajeti, Stedry den, Slepd babicka a Kral Liliputdnsky; Bohmuv Faust a Marketa, Villaniho Stedry vecer, Stolbovy ctyry hry: A pfece, Unos, Tak je to na torn svete a Zapovezene ovoce, Kolovratovo Na rozcesti, Pin¬ kasovo ctyry prdce: Zmenil datum, Fotografie, Sed¬ lak milionafem a Telefon, Kafkovo „D. S.", wStroupeznickeho dve hry: Noviny a karty a Triumfy vedy, K. B.: Jmenovci, Stanislavuv Revolucni agent, Kouklovy dva kusy: Pejsek z Boccacia a Kavalir¬ kove a Sipkovy (spolecne se Smorancem) Ruzove okovy. Obdobi pate: Narodni divadlo. (Od r. i88it po pfipade od r. 1883.) Obdobi toto zahdjeno sice, jak znamo, 6. cervna 1881; ale po vyhofeni Narodniho divadla nastala pfestavka, trvavsi az do 19. listopadu 1883, v kte¬ rezto dobe hrano, jak znamo, zase v divadle pro¬ zatimnem a v Novem ceskem. Obdobi to jest az dosud chudicke. Prvnim spi¬ sovatelem, jehoz prvotina byla v Narodnim divadle provozovana, jest: 1. Bohuslav Adamek: 1. S a 1 o m e n a. Tra¬ gedie v 5 jedn. 1883. 2. Herald. Tragedie v 5 j. 1887. Hry tyto provozovany v celku llkrdt. Salo111 ena Skrdt a to Skrdt 1883, 4krdt 1884 a jednou 1885; Herald 1887 tfikrdt.

4)01

II. L. K. Kukla: 1. Anatomove. Charak¬ terni obraz v 1 aktu — 2krdt — 1884. III. Frant. Ruth: 1. Sestfenka. Zert o 1 j. 1885. 2. Boufe v zatisi. Drama o 3 jedn. 1886. 3. S1 ech et nic i. Zertovnd hra o 4 jedn. 1887. Prvni provedena 6krdt, a to Skrdt 188S, jed¬ nou 1886; druha 1886 dvakrat, tfeti 1887 petkrdt vsechny tfi v celku tedy ISkrat. IY. Josef Soucek: 1. Kterak slava o m r z i. Veselohra ve 3 jedn. — 2krat — 1887.

U h r n n a b 111 a n c e ciselnd od r. 1760 asi az do konce r. 1887 — tudiz za dobu asi 120 roku — v nejvyssi mife pfekvapuje svou skrovnosti: II. obdobi (skoro pul stol.) vykazuje 11 autoru se 41 kusem, III. obdobi (taktez pul stol.) vykazuje 36 autoru se 166 kusy, IV. obdobi (asi 21 roku) vykazuje 44 autoru se 143 kusy, V. obdobi (4 roky) vykazuje 4 autory se 7 kusy. Uhrnem tedy 95 autoru se 357 kusy. Roku 1888 pfibyl toliko jediny autor s jed in ou hrou: Vaclav Stech s jednoaktovou veselohrou Malomestske tradic e. Od autoruv, od kterychz nektere hry jiz pro¬ vozovany, sehrano: a) od J. Stolby veselohra M a 1 o m e s t s t i diplomat!, b) od F r. A. S u b e r t a dve dramata Raff a elova laska a Praktikus,

402

c) od L. Stroupeznickeho drama M i k ulas Hrobcicky zHrobcic. Mdme tudiz do konce r. 1888 v celku 96 spi¬ sovateluv, od kterychzto prodlenim asi 120 roku provozovany byly na divadlech pod spravou zem¬ skeho divadla prazskeho se nalezajicich 362 pu¬ vodni kusy. Neni zadne pochybnosti, ze seznam puvodnich dramatickych praci ceskych, jak jsme jej byli podali, neni — z pficin na snade lezicich — ve vsech podrobnostech uplne spravny a ze vyzaduje doplneni a oprav snad dosti zdvaznych. Nicmene i tak poskytuje pf ehledny obraz dramaturgicke cin¬ nosti ceske a — pfekvapuje, ba zarazi netoliko pomerne nepatrnym poctem pestitelu dramaticke musy ceske, n^brz i pomerne nepatrnym poctem puvodnich dramatickych praci, jez byly ,,kompe¬ tentnimi kruhy" uzndny za hodny, aby byly pfed prazskym divadelnim obecenstvem provedeny. Ve 120 asi letech napocetli .jsme pouze 96 spi¬ sovatelu, ktefi napsali 362 puvodni hry! Zndmof sice, ze v dobe te bylo napsdno a na¬ mnoze i vytisteno vice her a od vice spiso¬ vatelu; ba jisto jest, ze mnoha z her techto mohla byti rovnez provozovana a byla by se snad domohla pfiznivejsiho uspechu, nezli ta neb ona z pro¬ vozovanych. Avsak i v pfipadu, kdyz i tento druh praci vfadime mezi prdce uvedene, uhrnnd zave¬ recna billance nebude mnohem pfiznivejsi, takze pocet v§ech autoru ceskych, ktefi se prodlenim 120 roku pokusili o provozovatelne hry puvodni, Ize pdeiti pouze na neco pfes 100 a pocet her na 400!

403

Na jednoho autora pfipadaji tudiz za dobu 120 roku v prumeru 4 hry — na jednu hru pak 30 roku!! Mnohemu bude se zddti pocet pestitelu vlaste¬ necke musy dramaticke malym; ale pocet ten scvrkne se na nepatrnost, uvdzime-li, ze z celeho sta bylo pouze asi 30, ktefi napsali vice nezli dve puvodni hry, kdezto pfes 70 spisovateluv po prv¬ nim nebo druhem pokuse odlozili dramaticke pero nebo psali takove hry, ktere se provedeni na zem¬ skem divadle nedockaly. Jeste smutnejsi vsak jest uhrnnd zaverecna bil¬ lance, vezmeme-li v uvahu divadelni pusobivost jed¬ notlivych her. Sestavme si tudiz pfehledny obrazec her, jez byly uhrnem nejmene lOkrdt provozovany. Z prvniho a druheho obdobi neudrzela se na repertoiru hra ani jedind. Ze tfetiho obdobi byly nejmene lOkrdt sehrdny: Stepdnkuv Cech a Nemec. Klicperovy: Rohovin Ctverrohy, Divotvorny klobouk a Veselohra na moste. Tylovy: Strakonicky duddk, Jifikovo videni, Jarn Hus, Lesni panna a Palicova dcera. Koldrovy: Prazsky zid, Zizkova smrt, Mra¬ venci, Magelona, Primdtor, Monika, Tfi faraonove a Kralovna Barbora. Jefdbkovy: Cesty vefejneho mineni, Sluzeb¬ nik sveho pana a Syn cloveka. Hdlkuv Zdvis z Falkensteina. Pflegruv Telegram. Ze etvrteho obdobi provedeny nejmene lOkrdt hry ndsledujici:

404

Samberkovy: Jedendcte pfikdzdni, J. K. Tyl, Svatojanskd pouf, Svuj k svemu, Rodinnd vojna a Blazinec v prvnim poschodi. Bozdechovy: Z doby kotillonuv, Baron Goertz, Zkouska stdtnikova a Sveta pan v zupanu. Stolbovy: Krejci a svec a Vodni druzstvo. Stroupeznickeho: Zvikovsky rardsek, Ko¬ lumbus a Pani mincmistrovd. Subertovy: Probuzenci a Jan Vyrava. Vrchlickeho: Noc na Karlstejne a V sude Diogenove. Pfi torn ovsem nutno vziti v uvahu, ze diva¬ delni pusobivost her z posledni doby — skoro mozno fici vsech, jez byly provozovany po prve v Na¬ rodnim divadle a snad i dfive — nelze z pficin na snade lezicich jeste ani pfiblizne stanoviti. Jine, jako na pf. Vlckova Eliska Pfemyslovna prove¬ dena byla 9krdt, jine Skrdt. Mimo to nesmi byti se zfetele pusteno, ze reprisy mnohe hry nezavisely vyhradne jen od jeji divadelni pusobivosti, nybrz ze byla opakovdna z duvodu jinych, a ko¬ necne nesmi byti zapomenuto i na to, ze mnoha z rozhodne pusobivych her nedockala se desiti re¬ pris z ruznych jinych pficin a docka se jich na¬ jisto prodlenim casu. V celku tedy mdme pouze asi 40 her, jez byly nejmene lOkrdt provozovany, a vezbi'eme-li v hvahu, co jsme byli prdve pfipomenuli, muzeme pocet vsech puvodnich repertoirnich her pdeiti na 50. Avsak pfipomeneme-li si, ze znacny pocet her tech jest jiz slusne obehrdn, takze pfes 30 neni mozno snad ani dvakrdt v roce opakovati, z b y v a pro nejbliz^i budoucnost z ceieho sta¬ reho repertoiru vseho v s u d y necelych

405

20 a pfisne vzato asi deset puvodnich repertoirnich her v nejvlastnejsim slo¬ va toho smyslu. Tof ceie nase repertoirni bohatstvi z kulturneaesthetickeho snazeni ceieho sta pusobicich osob prodlenim 120 rokuv! A pfece bylo divadlo, jak zndmo, instituci, o kte¬ rou se jiz prvni buditeie naroda naseho pfedevsim jinym zajimali, a kterd v nemaie mife pfispeia ku probuzeni samemu. Divadlo a tudiz i dramaticke prdce pestovdny dfive nez kterykoli jiny obor li¬ terarni. Zddnd instituce narodni nestala se tak po¬ puldrni jako divadlo — zadny obor umelecky nepestovdn u nds tak horlive, ba zacaste vasnive — zddnd odruda lidskeho snazeni nebyla u nds tak povzbuzovdna jako divadlo a zaroven i pisemnictvi dramaticke: — a pfece uhrnny vysledek skoro 120lete a chceme-li, tfeba jen stolete nebo pulsto¬ lete cinnosti pfekvapuje, ba zarazi svou chudobou. Kdo nebo co jest toho pficinou? ,,Nebylo talentuv, a talenty se nedaji ze zeme vydupati," odpovida ji jedni. ,,Talentu snad pfece bylo vice nez se zda," mini druzi; ,,ale ,pomery" pfekazely." Nam se zda, ze o nedostatku talentu nelze v ubec ani diskutovati, ponevadz z ceieho sta pesti¬ telu musy dramaticke pokusily se vice nezli dve tfetiny pouze jednou nebo dvakrat, z kterychzto pokusu nelze apodikticky souditi na talent, tim mene zdali a v jakem smeru by se byl vyvinul, kdyby byvalo v pokusech opravdove pokracovdno a kdyby byl tfeba jen kazdy druhy z techto sedmdesdti asi spisovatelu misto jedne nebo dvou her napsal deset, dVacet nebo tficet, nebo kdyby byl

406

cinnost dramaturgickou ucinil. svym zivotnim po¬ volanim. Nejpadnejsim dokladem toho jest vetsina dra¬ matickych autoru ceskych, ktefi napsali vice nez jednu nebo dve hry. Nektefi — ovsem nemnozi, jako na pf. Koldr, Neruda, Bozdech atd., prozradili nepopiratelny ta¬ lent dramaticky hned prvni svou praci; vetsina ostatnich vsak vystoupila po prve s prvotinami vice mene pochybne ceny divadelni nebo aestheticke, ze kterych se naprosto nedalo souditi na talent puvodcuv. Nektere prvotiny byly docela i rozhodne odmitnuty. Kdyby byl na pf. Klicpera napsal pouze prvni sve dva pokusy — Potopu a Bldnik — Tyl sveho Vyhone duba a Obe selmy — Jefabek svou Hanu a Svatopluka atd.: tusime, ze by se asi sotva ne¬ kdo odvazil z praci tech souditi definitivne na je¬ jich talent v tomto smeru. Zodpovedeti tedy otazku proste nedostatkem talentu neni mozno jiz z te jednoduche pfi¬ ciny, ponevadz schdzi vlastni substrdt kriteria: do¬ statecny pocet opravdovych pokusuv. Mozna tedy, ze talentu nebylo; ale dukazu pro to jest pramalo, ponevadz zfidka ktery talent objevuje se hned na po prve nebo po druhe v ceie sve mtensivnosti. Zbyvaji tedy pfedevsim jinym iako hlavni pfekdzka tak zvane ,,p ornery". Vyklddati ,,pomery" bylo by tolik, jako opakovati dejiny dramatu a divadla ceskeho — z te pficiny poukazujeme to¬ liko ke dvema momentum. Ndm zda se totiz, ze hlavni pfekdzku dluzno hledati jednak v torn, ze dramatickd literatura pe.

407

stovdna z vetsi casti po dilettantsku — jednak pak v nevysvetlitelne houzevnatosti, s jakouz se takmef vsechna feditelstva (Stepankem pocinaje a posled¬ nim feditelem, jehoz cinnost jiz nalezi historii, Mayrem, konce) vzpirala puvodni hry ceske pro¬ vozovati. Snesti vsechny, byf i jen nejvyznacnejsi toho doklady, jest v teto stati nemozno. Vizme tudiz jen doklad jediny! Od roku 1824—1834, tudiz po celych deset roku, ve kterychz byl Jan Nep. Stepdnek neobmezenym panem ceskeho divadla, nemeio divadlo to takmef jineho ucelu, nezli slouziti — Stepankovi, tudiz ta¬ lentu ve svrchovane mife problematickemu. Ste¬ pdnek vydal povestne a zaroven osudne heslo, ze chteji miti Prazane v divadle pouhou legraci, a v tomto smeru, ovsem take pfedevsim jinym se zfetelem ke sve osobe a jejim kfehkostem, ceske divadlo — fidil. K neuvef eni a pfece historicky zjisteno: ze 322 her od 22 autoru ceskych, jez byly za feditel¬ stva Stepankova prodlenim desiti roku provozovany, bylo nemene nezli 165, tudiz vice nezli polov i n a — z pera Stepankova, bud puvodni nebo pfelozene, kdezto ostatnim 21 spisovatelum pfi¬ padlo dohromady 157 pfedstaveni nebo na jed¬ noho spisovateie v prumeru asi 71/2 pfedstaveni, t. j. bezmala 24krdt mene nezli Stepan¬ kovi, neboli jinymi slovy: Praktikus fan Nep. Stepdnek okupoval ceske divadlo zcela bezohledne pro sebe; — ostatni spisovateie cesti trpeni jen z milosti. Bezpfikladny tento nepomer (o jakemz snad pameti zddneho divadla vubec nevedi) potrval v pod-

408

state i za feditelstvi Stogrov a az do smrti Stepan¬ kovy U844), do kterez doby byl Stepdnek sprav¬ cem ceskych her, coz znamena v celku nemene nezli dvacet roku ztraty pro pfirozeny roz¬ voj puvodni dramaticke literatury. ^Stepdnek bez odporu jeden z nejtalentovanejsich spisovatelu, pouhy tak zvany ,,praktik" nebo-li ;,macher", ale bez vkusu, bez autokritiky, bez vzdelani a bez cele fady jinych vlastnosti, bez kterych si dobreho spisovateie vubec ani mysliti nelze; pilny a buh vi jeste jaky tento Stepdnek polozil se s veskerou houzevnatosti pochvaly lacnych povah na prdh stanku ceske Thalie a nevpoustei do neho po dvacet roku nikoho nez z milosti nebo kdyz by[ pomery donucen. Po smrti Stepankove a za jinych feditelu byly pak jine pficiny a duvody, pro ktere cesky pu¬ vodni kus zustal v zemskem divadle zpravidla pastorkem, a prodlenim casu utvdfily se nepomery ty v ten zpusob, ze temef kazdy puvodni kus ce¬ sky pokladan za morovou ranu, pfed kterou prchal veskeren divadelni personal — feditelem pocinaje a poslednim sluhou konce ... Stesky a ndfky prondseny nescetnekrdt — ve¬ fejne i soukrome; ale nic naplat. Nejkomictejsi vsak bylo, kdyz za takovych nepomeru jali se mnozi dobromyslni bldhovci chabost ceskeho spisovatelstva vsemoznym zpusobem povzbuzovati. Povestnym a nyni jiz vice nezli smesnym vypisovdnim, t. j. vlastne v podstate jen slibovdnim cen za ,,nejlepsi" dramata atd., Imdn byl na pole dramaticke slavy kde kdo vubec domnival se miti dosti sily udrzeti pero v ruce —■ — Ale zase nic naplat — skoro az do zahdjeni her v Narodnim

409

divadle nemeia zddnd divadelni sprava, kolik se jich vystfidalo, smyslu pro kulturneumelecky vyznam puvodni dramaticke produkce — a kdyz pak konecne Narodni di¬ vadlo otevfeno, octla se sprava jeho pfed svrcho¬ vane truchlivym a ^bolestnym faktem, ze po vice nezli stoletych pfipravdch stojime teprve takfka na poprazi, a ze nadeje do budoucnosti jest vice nezli kormoutlivd. Rozhiedneme se tudiz jen jeste jednou zbezne po dosavadnich pestitelich dramaticke musy ceske s otazkou: Kdo z nich jest jeste k disposici a jake asi nadeje budi? Z dramatickych spisovatelu prvniho a druheho obdobi neni, jak pfirozeno, na zivx ani jediny. Tham, Stuna, Stvan, Sedivy, Klacna, Tandler, Zima, Frangois, Heibacher, Jedlicka a Rulik (jehoz jsme v seznamech provozovanych her nedopatfenim vynechali) jsou jiz davno mrtvi. Rovnez jsou z autoru ostatnich obdobi jiz mrtvi nasledujici: Stepdnek, Klicpera, Tyl, Machdcek, Reznicekj Picek, Filipek, Svoboda, Slansky (Vinaficky), Santl, Turinsky, Vrllani, Vlach, Wenzig, Vocel, Mikovec, Palkovic, Pechanek, Kficensky, Halek, Pfleger, Sabina, Hausman, Guliener, Stah¬ kovsky, Koukl, Vesely, Sokol a Bozdech. O osudu nasledujicich autoru neni nam nic povedomo, ale die poctu let, jez uplynula od pro¬ vedeni posledni jejich prdce, Ize se pravem do¬ mnivati, ze zddny z nich jiz psati nebude: Mezi¬ lesky (od r. 1847), Sverdk lod r. 1849,), Bohdanecky (od r. 1850), Bidzovsky a YTalouch (od roku 1853), Sulc (od r. I860), Machaty (od r. 1866) a Decansky (od r. 1867).

410

Rovnez nelze se asi naditi zadne nove prace z pera kterehokoli z autoru, ktefi dali prvotiny sve provozovati anonymne nebo pod pouhymi chifframi. Ze zndmejsich spisovateluv, od kterychz .ne¬ byla uz po celou fadu let zadna dramatickd prace provozovana, takze Ize se pravem domnivati, ze dramaticke pero navzdy odlozili, uvddime: Nerudu a Svatka [od r. 1860), H. Jirecka (od r. 1862;, Dvorskeho (od r. 1863), Melisovou, Gablera, Mollendu, Herolda, Peskovou, Zungla (ve¬ smes od r. 1866), Mirohorskeho (od r. 1867), Bohma (od r. 1868), Pravdu (od r. 1869), Zakrejse a Kolo¬ vrata (od r. 1873), Kobra (od r. 1872), Liera, Krajmka a Staska (od r. 1880). Ze starsich autoru mdme J. J. K o 11 a r a (nyni 77leteho), J. V. Frice (nar. 1829), jenz rozmrzen jdlozil pero po sepsani ,,Pobelohorcu" (1885), V. Vlcka (nar. 1839), jenz nezadal zddneho dramatu od r. 1881, kdy provozovany ,,Lipany", a F. V. Jefdbka (nar. 1836), jehoz posledni hra ,,Zavist" provedena r. 1884, nebo (kdybychom dali viry po¬ vesti, ze veselohra „Kterak slava omrzi" od pseudonyma Josefa Soucka byla jeho praci), od roku 1887, a konecne F. F. Samberk a, Jos. Stolbu, Jos. Durdika a J. Zeyer a, od kterychz pro¬ vozovany nove hry pfed neddvnem, z nichz vsak Zeyer rozmrzen pfestal psati pro jeviste, kdezto Durdik, jak se zda, odlozil dramaticke pero na¬ vzdy. Z mladsich a nejmladsich mdme: Pinkasa, P i p p i c h a, R u t h a, A d a m k a, K u k 1 u, S t echa, Berdnka, Sipka a Smorance, z nichz prvni ctyfi nejevi jiz one horlivosti jako dfive,

411

kdezto ostatni nepronikli tou merou, aby se mohlo pravdepodobne souditi na dalsi jejich cinnost. Zbyvaji tudiz jeste Stroupeznicky, Subert a Vrchlicky, od kterychzto pravem Ize se na¬ diti praci novych. Nejpfisneji vzato, scvrknul se tedy pocet pe¬ stitelu ^dramaticke musy, od kterychz Ize ocekdvati jeste cetnejsich novych praci, na sedm az deset hlav — tudiz skoro asi na tolik, mnoho-li jsme jich meii, kdyz pfed sto lety hralo se v prv¬ nim dfevenem vlasteneckem divadle na nynejsim V aclavskem namesti... Koncime... Vyvozovati duslednosti z cetnych fakt, jez jsme byli uvedli, ani se neodvazujeme; staf nase vzrostla by na objemnou knihu.

OBSAH. Str.

Harlekynady a hansvurstiady v Praze Libuse a Vlasta na jevisti Nejstarsi divadelni hra o Janu z Nepomuka Prvni ceske pfedstaveni .v divadle v Kotcich ...... Prvni rozkol v ceskych kruzich divadelnich Divadelni pfedstaveni v Praze na sklonku XVIII. veku . . Pfed prvnim ceskym pfedstavenim r. 1812 Nejmilejsi divadelni hra nasich prababicek Ideal zenske nevinnosti na ceskem jevisti Z uvadlych slavovencu Billance puvodni dramaticke literatury ceske az do roku 1888

7 39 55 79 133 143 167 205 239 275 339

West Side Bindery J. Belohl6vek, majitel

Cesko-Slovenske Knihafstvi 1445 West 18th Street CHICAGO, ILL., U. S. A.

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 813