ARBESOVY SEBRANE SPISY

00£*

ARBESOVY

SEBRANE SPISY

J. ARBES:

SEBRANE SPISY DIL XXIV. Z OVZDUSI UMENI.

KAKLADEM J. OTTY V PRAZE, 11., KARLOVO NAMfiSTl 34.

Z OVZDUSI UMENI NOVELETTY A BIOGRAFICKE CRTY.

NAPSAL

J. ARBES.

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE, II., KARLOVO NAMfeSTf 34.

VESKERA PRAVA VYHRAZENA.

TISKKM s»UNIE« V PRAZE.

VAZENE PANI

OLZE KROHNOVfi.

NARCIS.

(Psano a poprve tisteno 1889; po druhe tiJteno 1892.)

Prvni podzimni dest': tichy, vytrvaly, ale vrtkavy. Prsi jiz po dva dny a tfi noci. Brzo jen pomziva; lee hned zase spusti se za uplneho bezvetfi lijakovity dest' jako za nejparnejsich lelnich dnuv. Za podobne podzimni nepohody byva zadumcivo a smutno i ve nxestech velkych a hlucnych — coz teprve v malem meste eeskem, vzdalenem pres hodinu jizdy od nejblizsi stanice zeleznicni! Mesto samo jest dosti vystavne, utulne a pfivetive. Rozkladat' se po obou brezich male .ficky v siroke a melke kotline, ovroubene v dali asi pul hodiny cesty lesnatymi paborky. Za. jasnych dnu byva okoli, zvlaste casne z rana a k veceru pfed zapadem slunce skoro carokrasne. Lee nyni jest zamzeno — sotva Ize v dali rozeznati matne obrysy obzoru. V ulicich mesta tvofi se vetsi a mensi kaluze. Tu a tarn odteka crkave kalna voda v kfivolakych struzkach, z okapu padaji zacaste krupeje jako viaske ofisky — kratce ulice a okoli mesta nicim nevabi.^ Jsout' pustejsi nezli za krutych mrazu. Kdo prave nemusi, neopousti domova, a musi-li, specha ulicemi, aniz by venoval necemti zvlastni pozornost,

10

Z te pficiny neni divu, ze si tentokrate malo kdo vsimnul primitivniho, patronami reprodukovaneho divadelniho oznameni na narozich, ze kocujici spolecnost, ve meste jiz asi mesic meskajici, provozuje dnes Brachvoglova Narcisa, jejz — jako host — bude hrati herec, jehoz jmeno bylo bud zumyslne nebo nahodou skoro na vsech cedulich tak rozmazano a necitelno, ze nepovsimli si ho ani ti, kdoz se pfes trvajici dest: pfed divadelni ceduli na delsi chvili zastavili. Jindy by bylo neco podobneho vzrusilo aspoh intelligenci mesta. Kocujici spolecnost hravala totiz jen kusy lehciho, vlastne drastictejsiho genru, vypoctene na polehtavani branice nejsirsich vrstev navstevovatelu. Nemelat' dostatek sil, ani pfimefenych dekoraci a vhodne garderoby. Avsak jmeno hostovo nebyvalo by — i kdyby si ho byla intelligence na cedulich povsimla — pfece jen pro nikoho zadnym vnadidlem. Nebyl to zadny vynikajici nebo tfeba jen prostfedni herec od divadla prazskeho neb od znamejsi nektere kocujici spolecnosti. Ve meste samem, v nemz nebyl jeste nikdy hral, neznal ho nikdo ani die povesti a jmena. Avsak i z hercuv a herecek spolecnosti, ktefi jej sice die jmena a povesti znali, neznal ho krome feditele, jenz s nim pfed mnoha lety hraval, nikdo osobne. Neni tudiz divu, ze prvni jeho objeveni v kruhu kolegu nevzbudilo skoro zadne pozornosti, ackoli bylo tak razovite a vrhalo na povahu jeho svetlo tak intensivni, ze nerozpakujeme se vyliciti vyjev ten obsirneji.

Pfibylt' den pfed tim podvecer za prudkeho lijaku pesky, vsecek promokly do miesta a zamefil pfimo do divadla ve velikem sale hostince „U zlateho slunce", vlastne do zakulisi, jez slouzilo zarovefi za garderobu. Bylot' prave po prvnim jednani skvaroviteho odvaru z nektere berlinske nebo videnske pfedmestske tovarni fraskarny. Opona spadla a necetne obecenstvo frenetickym smichem a bouflivym potleskem davalo svou spokojenost na jevo. Opona musila byti nekolikrate po sobe znova vytazena, a aktefi, ktefi byli posledni na scene, s uspokojenim se uklaneli... V torn zpozorovan v zakulisi neznamy muz skoro athleticke postavy. Nikdo si nebyl vsimnul, kdy a jak byl Vesel. Kdyz spadla oponai naposled a herci a he reeky vhmuli se s jeviste do zakulisi — istal mezi nimi. Byl muz jiz letity. V Inatnem osvetleni zakulisni garderoby ovsem nebylo Ize fysiognomii jeho nalezite rozeznati; ale ti, kdoz mu stali nahodou blize, vsimli si, ze jevi doposud jeste stopy skoro anticke soumernosti, pfes to vse, ze nejmene jiz asi pul stoleti bylo do ni vrylo nevyhladitelne znamky. Nahnedla plef, orlici nos, prosedivele kniry; dlouhy, taktez jiz valne probelely vlas a pfedevsim nescetne vrasky kolem plnych, ale jiz pouvadlych rtuv a dlouhobrvych jiskrnych oci — slovem, cela fysiognomie nasvedcovala, ze muz ten neni zvykly shybati ochotne siji pfed cizim diktat em. Vzezfeni jeho bylo, abychom tak fekli, polotrpce a poloruracne velitelske. A jedine tomu die vseho take dekoval, ze ne¬ byl jako nejaky vetfelec bez, odkladu, z hereck6 sva-

12

tyne vypuzen. Neimponovalt' jinak ani dost malo. Bylte oblecen v pololetni, valne jiz zvetsely sat, na hlave mel rozplacly hnedy sirak| a v ruce sukovity obusek — na pohled spise nejaky polovagabund nezli artista. Nekolik okamziku rozhlizel se kolem, jakoby po necem slidil, a pfece zase — jakoby kolkolem nebylo niceho, co by nebyl jiz tisickrate videl. ,,Kde mate direktora, kofata?" zamrucel konecne nevrle. Nektefi zaslechli sice i posledni slovo, ackoli bylo jen zamumlano; lee titulatura ta byla tak nezvykla, ze zdalo se jim, jakoby se byli pfeslechli. Jeden z nejochotnejsich, ukazav do pozadi do kouta na suskajici tarn muze, odpovedel usecne: ,,Tamhle!" „Buh s tebou, bratfe fediteli!" oslovil vychrtleho muze, shybnuteho prave nad necim na podlaze. Osloveny se prudce vztycil, jakoby jej byla iztuije ustkla, a otociv se, poznal neznamebo na prvni po¬ hled. „Aj! To jsi ty? Bud mi vitan — srdecne vitan, bratfe!" odpovedel radostne pfekvapen. „Poznal jsem te po prvnim zavrceni." Neznamy stal vsak vzpfimen jako vojakasgravitetni, ponekud pathetickou duvernosti pokracoval: „Pfichazim, abych si u tebe zase jednou po letech zahral, bratfe direktore — dovolis-li totiz..." A teprve nyni podaval ifediteli ruku. ,Jakz pak bych nedovolil! ?" odtusil feditel, potfasaje srdecne podanou pravici. „Vol, si kus i ulohu I" „Muze§-li dat zitra Narcisa?" pfipomenul herec k pohostinskemu vystoupeni se nabizejici s pfizvu-

13

kem, nelisicim se valne od rozkazu skoro az kategorickeho. „jakz pak, bych nemo hi, kdyz mam tebe pro ulohu titulni!?" odpovedel feditel s usluznosti, s jakou odpovidame na diktaty lidem, kterym jsme povinni neobmezenou poslusnosti. ,,Nemyslim totiz po celou cestu sem nezli na Narcisa," ujal se slova po kratinke pomlcce herec, „a prave mi napada, mate-li kus ten nastudovany ?" „Hrali jsme jej pfed mesicem! v Plzni," vylozil feditel.. „a to vis, s jakym uspechem, kdyz byl ti¬ tulni rek vsim jinym, jenom ne Narcisem, jak si jej pfedstavujeme." „Dobfe, dobfe," zakyval akter se zjevnym uspokojenim. ,,Zitra tedy Narcis!" ,,Ano — zitra Narcis!" dotvrdil feditel. Nastala delsi pomlcka. V tvafi obstarozneho herce, jenz se byl tak originalnim zpusobem nabidl k pohostinskemu vystou¬ peni, jevila se ostychava pfemitavost, jakoby chtel i nechtel neco zavazneho a zaroveh nehrube pfijemneho pronesti. „Pfejes si snad neco, bratfe?" optal se feditel s duvernou srdecnosti. Tvaf tazaneho pfeletl lehounky zablesk uspokojeni. „Mne totiz —" odtusil vahave — ,,to vis, zivot je krusny — dosel prave posledni gros uspor... Mas-li — muzes-li? " „Pfejes si tedy nejakou zalohu?" vpadl zive feditel. „Muzes-li — mas-li totiz, bratfe! Vimt', ze nevede se vam ani jako sprostym komediantum.. .

14

A nemds-li, nemuzes-li, take dobfe... Uskrovnim se — pockam az do zitfka..." „Ah, tak ja to nemyslim," ujal se slova feditel. „Pro tebe, bratfe, musim zalohu sehnat, i kdybych se mel certu zapsat... Mnoho-li si pfejes?" „Nekolik krejcaru staci... Zitra po pfedstaveni to suctujeme." „Vzdyt' je dobfe, bratfe!" odpovedel feditel, vytahuje tobolku. ,,Rozdelim se s tebou bratrsky... Jak vis, hrajeme na dily — a na zitra mi take vie nezbude, nez co ti davam..." A vytahnuv z tobolky papirovou zlatku, podal mu ji. „Dekuju, bratfe direktore!" pravil herec, zmole statovku mezi prsty jako bezcenny kousek papiru. „Zitra to suctujeme! — Dpufam, ze udelame dobry dum." Po te strciv seztoolenou zlatku do kapsy a rozhlednuv se kolem, ujal se poznovu tonem skoro pathetickym slova: „Nu — kralovsky zafizen nejsi, bratfe!... Ale jak pozoruju — personal mas, od oka ceneno, dosti slusny — pekne figury... Jde jen o to, maji-li take svaly na vhodnych odusevnelych dratkach a v hrdlech pfimefene zvuene pist'aly a cimbaly." Herci a herecky byli pfedchazejici rozhovor sledovali s napjetim a mlcky. Na posledni slova herce hosta ozval se vsak z temneho kouta pfitlumeny smich. „Kdo se tu smeje?" zahfimel nahle drsnym to¬ nem obstarozny herec, jenz byl od okamziku, kdy mluveno o zaloze, stal trochu pfihrben. Nyni vsak se vztycil skoro majestatne a upfel jiskrny zrak svuj

15

do kouta, odkud byl zaznel smich a kde se kr£ila lidska postava. Na hfimavy dotaz vsak se nikdo neozval. „Mas-li dosti zmuzilosti smati se ve tme," po¬ kracoval herec tonetn toirnejsim, ale pfece jeste drsne velitelskym, „proc se ostychas ozvati se, kdyz se te poctivy clovek pta — kdo jsi?... Pfedstup!" Z temneho kouta vynofila se suchoucka postavicka: asi tficetilety muzik s licemi napadne vpadlymi a ochna horecne planoucima. „Pfistup!" kazal athlet vlidneji. Vyzvany muzik nesmele se pfiblizil. Athleticke postave dosahoval sotva po raimena, lee vyraz tvafe jeho prozrazoval smelost a vyzyvavou odhodlanost. „Kdo jsi, cvrcku?" zamumlal po chvili athlet, kdyz byl tnuzika nekolikrate zpytavel od hlavy k pate zmefil. „Komik," znela huhhava odpoved. „To tve stesti — pahaco!" pfipomenul stary herec vazne, poloziv zvlastni, nevylicitelny duraz jizlivosti na posledni slovo, jakoby daval na jevo, ze mu tento druh lidi nestoji hrube ani za fee. Hned po te vypukl vsak v smich a po chvili dolozil: „Je to sice surovy nemrav, vitat stareho, sesleho klollegu posmesnym smichem, ale ja ti, cvrcku, promijim... Snad se srovname — ne-li za kulisami, tedy v cerne zemi... Rozumis?" Posledni slova znela trpce; ale tvaf mluviciho jevila pfivetivost. Necekaje odpovedi, podaval muzikovi ruku. Muzik ostychave podal svou; lee v okamziku bezprostfedne nasledujicim bolestne zakvicel a zkfivil tvaf, jakoby jej na skfipec natahovali.

16

,,To je jen pfatelske, neb aspoh Ikollegialni stisknuti ruky," vykladal herec host, ,,abys vedel, jakou asi tlapu ma clovek, ktery jako Bfetislav Jitku unasejici musi obecenstvu pfipravit illusi, ze muze mecem pfetnouti fetez, jakym zatahovali praotcove nasi hradni brany. Kdybych byl stiskl vice, rozmackl bych ti tvou rucinku na padrt:. . . Podekuj, ze nepomyslil jsem si nahodou, ze je tvoje ruka ofech a moje — kleste... Podekuj — cvrcicku!" Na ta slova zaznel smich skoro ze vsech ust a platil cvrcickovi, kteryz rychle odskociv zmizel na jevisti... Od te chvile pohlizeli vsichni herci a herecky k obstaroznemu herci se zvlastni, skoro bychom fekli, utrpnou uctou, jakou vynucuje na lidech nesfastny clovek, kteremuz i nejst'astnejsi, nejnadanejsi skoro az — zavidi... Bylit' jej poznali, aniz by jim byl zvlaste pfedstaven ... Vsak na dalsi sprymy nebo vyjednavani nebylo casu. Inspicient volal jia jeviste — ve hfe se pokracovalo. Athlet zustal v zakulisi, odkud sledoval hru — apathicky ... Nebavila, nezajimala ho ani dost malo. Po pfedstaveni sel s feditelem domu. Povecefeli spolu a dlouho pfes pulnoc sedeli za stolem pfi dzbanku, vypravujice si duverne episody ze sveho zivota. Po pulnoci — vsak uz vime, jak to u kocujicich spolecnosti byva — hozen v kuchyhce na zem slamnik, na kterem vzacny host, jenz mel nasledujiciho vecera pfilakati do divadla kazdeho, kdo mel vubec jen smyslu pro prave umeni, pfespal... Rano o zkousce pfevzal host sam ufad rezisera. Kollegove i kollegyne v nekolika minutach poznali, ze veci rozumi, jako malo kdo. Vlastni ulohu Ovsem

17

jen naznacoval; ale z jednotlivych slov a narazek bylo zfejmo, ze to bude Narcis v pravem slova smyslu. A nyni vecer — kdyz jest v zakulisi vse uplne pfipraveno, a jiz jiz ma byti opona vytazena — panuje v hledisti pranepatrny ruch. Nekolik lavic v popfedi jest obsazeno spore; v ostatnich zasedl jen tu a tarn nejaky; divak. Mista k stani v pozadi a podle lavic pojala by jeste nej¬ mene padesat divaku — na kruchte pro hudebniky, ktera slouzi ted z& posledni gallerii, vykukuje ne¬ kolik detskych hlav a tu a tarn hlava nejakeho vyrostka. Pfimyslime-li si k tomu matne osvetleni neko¬ lika petrolejovymi lampickami, rozvesenymi po stenach, a povsechnou, podzimne zadumcivou, to jest svrchovane nudnou naladu lauditoria, jez se bylo vesmes seslo jedine za tim ucelem, aby se stuj co stuj zbavilo jievysloyne dlouhe chvile, muzeme si aspoh pfiblizne uciniti obraz o scenerii pfed osumelou oponou. Neni zadne pochybnosti, ze sesedsimu se prave obecenstvu byla by nejaka, at' jiz jakakoli fraska nebo burleska nepotoerne vitanejsi nezli duchaplna, myslenkovymi jiskrami srsici tragedie, ktera mahyti prave zahajena. Sam feditel prave pfed vyhrnutim opony tak uvazoval; ale v poslednim okamziku nebyla zmena jiz mozna ... Za to v zakulisi panoval s pocatku zvlastni ruch, jako snad jeste nikdy. Kazdy snazil se naliciti co mozna s nejvetsi usporou casu a zaroveh vzorne — jako k rozhodujicimu debutu. Kazdy citil, ze jde o cosi, co bychom mohli nazvati cestnym zapasem cvrcku s titanem — a proto tak tajemne sukani, ]. Arbes: Sebrane spisy. X> IV.

2

18

neobvykla vzajemna vypomoc a uzkostliva peclivost v kazde malickosti — a konecne, kdyz jest vse nalezite pfipraveno, skoro az slavnostni napeti... Jeste nekolik vtefin — orkestr, zcela vsedni to kvarteto sumafu, zahajuje ouverturu... Po ne¬ kolika minutach hudba umlkla, opona se vyhrnula, pfedstaveni zacina ... Hra zahajena zdanlive za slavnostni nalady ve hledisti. I herci snazili se ze vsech sil pfizpusobiti se nalade te. Zahajilit' hru po nejsvedomitejsim studiu a takovych tez pfipravach s klidem v pravde umeleckym. A byt' i ten onen, jak u kocujicich spo¬ lecnosti pfirozeno, nevyhovoval ve vsem, bylo pfece pozorovati, ze mu jde tentokrate o to, dokazati, sec vubec jest. Cely prvni akt — jak znamo, brillantni exposice. svedcici o zavidenihodne technice autorove — sehfan s nevsedni svedomitosti a spravnosti. Od oka¬ mziku, kdy objevil se na scene hlavni rek, zavladlo ve hledisti ticho skoro az hrobove... Zdalo se, ze jest auditorium v nejvetsi mife napiato, nikdo ze neodvazuje se ani hlasiteji oddechnout. Maskovan byl Narcis bezvadne. Tak a nejinak musi vyhlizeti muz, jejz byla pfiroda tak bohate nadala duchema jejz byl kruty osud srazil do blata — tak a nejinak musi vyhlizeti bezstarostny a pfece svrchovane nest'astny a zbidacely genialni gamin, jak jej autor nastinil. V tvafi jeho zracila se nejen povaha, nybrz i nevylicitelna nalada dusevniho rozporu jeho se svetem a vlastnim osudem. Maska byla tak vzorna, ze sam feditel, kteryz jej znal od mnoha let, nebyl by ho jako divak z hlediste poznal.

19

Byla to fysiognomie onuze rovnez tak duchaplr\eho jako nesfastneho — zdanlive ztuhla a pfece pfi postupu hry kaleidoskopicky meniva. Kdyz promluvil, znel tluhieny s pocatku hlas jeho chvili jako zadumcivy sevel podzimniho vetru; ale hned po te vyrojily se akcenty tak ostre, jako kdyz ocel zvoni. Nevystizitelna hloubka citu, bezmerna laska s veskerou trpkosti sklamani, a hned zase jesitnost, cynismus a opovrzeni, ba i zloba a konecne zoufalost nad vlastni malomocnosti — cela, skoro nepostizitelna stupnice nejruznejsich pocituv a myslenkovych jisker vyjadfovana jemnymi a pfece pfekvapujicimi odstiny hlasu tak virtuosne a provazena mimikou tak odusevnelou a gesty tak pfipadnymi, ze docilena illuse uplna. Tak a nejinak mluvil by, tvafil by se a choval Narcis, jak tanul autorovi na mysli, kdyby se v pravde octnul ve spolecnosti osob, v kterez jej obecenstvo vidi prave na jevisti. Jedina scena stacila na dukaz, ze — provede-li interpret Narcisa ukol svuj, jak jej byl zalozil, do konce, bude to vykon v umeni mimickem v pravde mistrovsky; vykon, jenz vzdoruje popisu i pera nejobratnejsiho, jehoz musi byti clovek ocitym svedkem, aby procitil vse sam; slovem, vykon tak mocny a neodolatelny, ze — pusobi-li na divaka bezpro¬ stfedne, vtiskne se v pamet trvale a zustavi dojem zacaste nevyhladitelny. Udiveni, ba uzas mezi spolupusobicimi herci na scene i v zakulisi byly vseobecny. Jako tentokrate nebyli jeste nikdy videli zadneho kollegu hrati. Te¬ prve nyni rozbfesklo se v dusich vsech, co jest skutecny talent a co prave umeni herecke — teprve

20

nyni domnivali se chapati, jak nesnadny a zaroveh kulturne dulezity ukol ma herec jako umelec. Nikdo z nich vsak ani nehlesl. Skoro az posvatna ucta, ktera se byla zmocnila vsech k muzi, jejz byli az dosud znali jenom die jmena a pouhc, ovsem chvalne povesti, nedovolovala profanovati jen jedinym, byt' sebe chvalnejsim slovem vsedniho uznani vyznamnou chvili umeleckeho pozitku v nejvlastnejsim a nejuslechtilejsim slova toho smyslu. Podobne zdalo se byti i v auditoriu. Cely akt vyslechnut s napetim a za hrobovelio ticha. A kdyz pak posleze opona po prvnim jednani spadla, zdalo se, jakoby bylo obecenstvo pod dojmem genialniho vykonu ztrnulo. Po nekolik minut nezaznel z hlediste nejnepatrnejsi selest, nefku-li, jak byva ve zvyku, kdyz se hra libi, potlesk nejaky. V zakulisi zavladl opet cily ruch: konanyt' pf ipravy k druhemu aktu. Z hercuv a herecek nebylo ani jedineho, jenz by nebyl uznal za dobre neco na sobe opraviti: bud maskovani tvafe nebo neco na odevu. Nektefi pfemumlavaji sve ulohy; ten zkousi pfed zrcadlem nejaky frapantni vyraz tvafe; onen ve vedlejsim prostranstvi pouhe vykroceni nebo zvlastni nejaky posunek rukou atd. Jedine Narcis sklesl jako vysilen v serem koutku zakulisi na stolid a upira zrak svuj neodvratne a apathicky ku spinave podlaze. Tvaf jeho jevi unavu a sklicenost; v panujicim poloseru zda se byti v svrchovane mife zachmufena. Po chvili pfiplizil se k nemu feditel a zaklepav mu lehynce na rameno zaseptal: ,,Vyborne, bratfe! Jako dnes nevidel jsem te jeste nikdy hrati."

21

,,Minis to upfimne, bratfe?" zamumlal Narcis nadzvednuv ponekud hlavu. „Jakz jinak? Opakuju ti, ze jako tentokrate—" ,,Ale obecenstvo? —" vpadl herec. ,,Mlcit' jako ryba ... Ani ruka se nepohnula ..." „Neni divu," vyklada feditel. ,,Hralit' jsme v po¬ sledni dobe skoro. saJme frasky . . . Druhy akt Narcisa vsak je zivejsi a ve scene s pagodou najisto uchvatis ... Boufe pochvaly —" „Eh!" usklibnul se herec mavnuv rukou do prazdna. ,Jen kdybych... Ale coz platno! Mne uz Narcis pfece jen unavuje, vysiluje... Nemohu-li se v uloze rozkfiknout a zafvat jako raneny byk ..." „Naopak, kamarade, prave Narcis ti svedci. Dnesnim vykonem pfekonavas sama sebe." „Eh! Starneme — tot' vse!" odtusil herec trpce, ale zaroveh provazel slova sva tak vyznamnym posunkem, ze feditel, znajici jeho marotty, uznal za vhodne, beze slova se vzdaliti. Narcis svesil hlavu, jakoby se hrouzil ve vzpominky nebo se v duchu zabyval svou ulohou, a setrval tak, az zahajen akt druhy. I tentokrate opakpvalo se vse, jako pfi jednani prvnim: z obecenstva nezaznel nejnepatrnejsi projev uznani a pochvaly. Podobne delo se po cely tfeti akt, nacez zahajeno jednani pfedposledni. Povaha Narcisova rozvijela se ve smeru umeleckem bezvadne. Byl to vykon jednolity, odusevnely a do nejjemnejsich odstinu propracovany. Obecenstvo sledovalo i po zahajeni ctvrteho aktu hru bud s napetim, aneb uplnou apathii, az doslo k nejvyznamnejsi scene s pagodou, obsahujici vlastni motiv cele hry.

22

Narcis zahajil zajimavy a obsazny svuj monolog. Zdalo se, ze nema pro jineho smyslu,"nezli pro pagodu, ku ktere prave mluvi — pfes to vse zabloudil zrak jeho nahodou take nekolikrat do hle¬ diste. V popfedi — asi ve ctvrte nebo pate fade stolic — sedel asi ctyficetilety muz intelligentniho vze¬ zfeni po boku blede nejake damy. Oba zdali se sledovati hru pozorne, ba s napetim; nicmene bystre oko interpreta Narcisa postfehlo v tvafich jejich sotva pozorovatelny vyraz utrpne usklebnosti. Z jiskrneho oka jeho slehnul zvlastni blesk. Pfes to vse se opanoval a mluvil dale; ale jiz jako clo¬ vek tlumici nasilne prudke hnuti mysli. Nahle, a to prave kdyz byl pronesl vetu nej¬ vyznamnejsi, pferuseno hrobove az dosud ticho v hledisti tlumenym, skoro skuhravym zasmanim ... Bezdecne obratil se Narcis pfimo k obecen¬ stvu, a rozjiskfeny zrak jeho utkvel nest'astnou na¬ hodou na muzi s bledou damou, v jejichz tvafich domnival se pozorovati ppovrzeni. Chvili stal jako v ztrnuti; zrak jeho tekal po hledisti... Po te se obratil zase k pagode — nenekolik vtefin se na ni upfene dival, nacez zacal opet mluviti. „Vidis, ty hlineny tatrmane!" mluvil chvejicim se hlasem. „Dfepis tu a vypulujes na mne oci, jako bys chapal kazde slovo, jez k tobe pronasim, ^a — zatim nejsi ani za mak lepsi skoro vsech, ktefi na tebe i na mne prave vyjevene zevlujou..." V hledisti dosahu slov tech nepostihli; za to nastalo v zakulisi zvlastni hnuti. Domnivanot' se, ze zpronevefila se Narcisovi pamet', ze pfeslechl napovedu a vypomohl si nemotornym extemporem.

23

V brzku vsak byli pouceni o jinem. ,,Umeni!" pokracoval Narcis na scene vzdy vasniveji. ,,Cirri je — cim muze byti lidem, ktefi nemaji smyslu nezli pro nejvsednejsi potfeby zivota? Ano, ano — cim muze byti umeni pouhym pagodam, ktere nenalezaji zaliby nez na nejsurovejsi komedii? A proto, zastyd se, genie umeni! Zalez do diry jako krtek a nevylezej, dokud te hromovym hlasem nevyvabi buh pomsty!" Posledni slova pronesl s hfimavym pathosem, ze dunela divadlem jako boufe valici se s hor . . . Obrativ se pak k obecenstvu, pokracoval s usklebnou jizlivosti: , , „To vy koukate, vy kyvave pagody, kterymz jest umeni prave jen tim, cim jest tomuto hlinenemu panaku — ha, ha, ha!" Po te se otocil zas k pagode. Usklebne se smeje, popadl obema rukama pagodu a mrstil ji vsi silou o podlahu, takze nescetne drobty zaletly az mezi obecenstvo do hlediste. Z obecenstva zaznely vykfiky nevole. Zaroveh vyhrnuli se ze zakulisi nektefi herci s feditelem na scenu. ,,Probuh, co tropis?" zaseptal feditel s bezpfikladnou uzkosti, snaze se zatlaciti rozliceneho Nar¬ cisa za kulisy. Ale Narcis odstrciv feditele, postoupil do popredi a hromovym hlasem zafval: „Mluvim k zivym pagodam — k hlinenym panakum s duseriii jako —" Dalsi slova jeho pfehlusila divoka vfava z hle¬ diste. Herci pfispeli fediteli ku pomoci. Po nadlidskem namahani podafilo se jim za ohlusujiciho

24

hluku obecenstva zatlaciti vzpouzejiciho se Narcisa do zakulisi. Opona spadla ... Hluk a lomoz, pferusovany jednotlivymi vy¬ kfiky nevole, hnevu a vyhrozovani trval vsak v hle¬ disti dale... V zakulisi zavlecen Narcis az k mistu, kde vzdy po akte a V mezipausach sedaval. Sklesl jako bez vlady na stolici, az zaprastila, a s mracnym vyrazem v tvaii poslouchal vycitky zdeseneho feditele, aniz by hlesl. „Co pociti?" zaupel posleze feditel. „Jdi a fekni tern pitvornym pagodam, ze jich nepokladam za hodny, bych pfed ne jeste jednou vystoupil," odtusil Narcis tonem podrazdeneho vasnivce. Reditel vahal. „Jdi, nebo —" zahfmel Narcis tonem tak veli¬ telskym a provazel slova ta posunkem tak vyraznym, ze fediteli nezbylo, nez uposlechnouti. Zustaviv Narcisa obklopeneho herci v koute zakulisi, vystoupil feditel na scenu. Opona se vyhrnula. Vfava v hledisti za chvili ponekud se ztisila. Reditel poprosiv tfesoucim se hlasem za prominuti politovanihodne vystfednosti, oznamil, ze nemuze ve hfe byti pokracovano. V odpoved zaznela z hlediste salva posmechu a vyhruzek. Padajici oponu provazel takovy hluk a lomoz, ze i v zakulisi nebylo skoro vlastniho slova slyseti. Narcis sedel vsak doposud v serem koute na stolici jako pfimrazen. Teprve kdyz shledl vrace-

25

jiciho se feditele, vstal a podavaje mu ruku pravil tonem zkrouseneho hfisnika: ,,Odpust', bratfe fediteli! Nemohlt' jsem jinak ... Znas mne ... Jednou jsem tern pagodam musil pfece povedeti do oci, cim vlastne jsou ... Lituju, ze stalo se to prave u tebe — odpust;! A zaroveh prosim — propust' mne ze zavazku " Pfirozenot', ze ubohy feditel jinak nemohl, nezli podrazdenemu Narcisovi ve vsem vyhoveti. Zatim co v hledisti hluk a hlomoz rozchazejiciho se obecenstva se tisil, herci v zakulisi chvatne se pfevlekali. Narcis byl hotov v nekolika minutach, aniz by byl jen slova pronesl. Po te beze slova podal jeste jednou zdrcenemu fediteli ruku a opustil zakulisi.

Rozchazejici se necetne obecenstvo, jez bylo ve svem pravu: pobaviti se za sve penize — zkraceno a neobvyklym pohorslivym vystupem v nemale mife podrazdeno, jevilo nevoli svou nejruznejsim zpusobem. Rozvazlivejsi vrteli hlavami vymehujice si vice mene chladnokrevne sva tnineni. Drazdivejsi nerozpakoyali se dati pruchod svemu hnevu. Nektefi pronaseli ostre poznamky a kritisovali herce, jenz byl zavdal pficinu k pohorseni, vyrazy nehrube volenymi; jini hubovali, ba nektefi spilali vinniku i nevinnym: Narcisovi, fediteli i cele spolecnosti. Nejcasteji pronaseno mineni, ze byl interpret Narcisa patrne v nepficetnem stavu — opily ... Pro gallerii byl pfipad ten, jak pfirozeno, pou-

hou rekraci. Navstevovatele jeji hlucice a hulakajice vyhrnuli se do prujezdu, kde zevlujice, zatarasovali cestu, a musili byti konecne podomkem rozehnani. Skandal byl dokonaly — rpzhofcenost skoro vseobecna. Obecenstvo rozchazelo se pomalu. Nektefi sli pfimo domu; jini zastavili se u toho onoho znameho, by mu povedeli, co a jak se bylo sbehlo — vetsina pak ,,zaskocila" do toho neb onoho hostince, jak uz byva ve zvyku ... V necele hodine vedelo snad cele mesto o divadelnim skandalu, jejz kazdy podle referatu, jenz mu byl o nem podan, a zaroveh po svych nazorech o pravech a povinnostech hercu vuci obecenstvu posuzoval. Nejziveji debatovano o skandale v dolejsich mistnostech mesfanske besedy, kam se bylo seslo tez nekolik ocitych svedku, mezi nimi i muz a bleda dama, ktefi byli, jak vime, dali ke skandalu podnet, aniz by meli o torn nejmensiho tuseni. Hostinec ten nalezal se v teze ulici jako hostinec, v nemz bylo divadlo. Byl jednim z nejelegantnejsich a schazivala se v nem vybrana spolecnost. Rozumi se, ze i tarn nejen referaty, nybrz i usudky o politovanihodnem pfipade se rozchazely. Pfes to srovnavala sse vetsina v mineni, ze jest to pfipad neslychany, urazlivy, zasluhujici — kdyz prave ne kruteho nejakeho trestu, tedy aspoh pfisneho vefejneho pokarani. Nektefi navrhovali, by o torn byla podana zprava novinam. A ponevadz se nemohli shodnouti, kdo a jak by ji mel napsati, navrhovano, by se to ponechalo mestske rade s vyslovnym pfipomenutim,

27

aby se ze vsech sil zasadila o rehabilitaci urazene cti mesta. Lee, jak jiz v takovych pfipadech byva — navrhy zustaly pouhymi navrhy, ponevadz nikdo provedeni ukolu dobrovolne se nepodjal a nikdo z pfitomnych netnel prava nekoho k tomu designovati nebo docela nutiti. Skandalni udalost divadelni pfemilana dele nezli hodinu se vsech 'moznych stanovisek, az pak po¬ sleze — kdyz byly i vsecky podrobnosti probrany, odumfela latka debaty pfirozenym vysilenim a ustoupila hovoru a zabave jineho druhu. Z pfitomnych ocitych svedku skandalu nesucastnili se zive debaty toliko vlastni, die vseho bezdecni jeho puvodcove: bleda dama a jeji spolecnik. Zasedlit' klidne k jednomu ze tfi nebo ctyf prazdnych stoluv a tise spolu se bavili. On byl statny muz pfimeho, marcialniho vze¬ zfeni — byvaly rytmistr u dragonu, nyni zamozny statkaf v jedne z nejblizsich osad; ona dcera mestskeho radniho, mladistva jeste dama, zevnejsku a zpusobuv elegantnich. Bylit' se teprve pfed nekolika nedelemi vzali za sebe a dleli prave v meste navstevou u jejich rodicuv. Pfirozenot', ze kdyz ustala debata o divadelnim skandalu, byli oni pfedmetem tichych rozprav, ba i ruznych klipku skoro u vsech stolu. Zvlaste dama budila pozornost pfes to vse, ze ji skoro vsichni pfitomni davno znali. Bylat', jak pfipomenuto, bleda; ale nikoli chorebne, nybrz abychom tak fekli — interessantne. A zvlaste dnes byla skoro poeticka bledost jeji napadna. Zdalaf se bytosti neznou, skoro etherickou.

28

Posleze vsak i tento pfedmet hovoru postoupil mista latkam jinym. V hostinci rozproudila se vsedni zabava, jako kdy jindy. Bylo asi jedenact hodin. Ruch v hostinci byl doposud jeste tak cily a zabava nenucena, ze nikdo si nepovsiml, ze pfibyl jeste jeden host: muz asi padesatilety, velke, skoro athleticke postavy — v promoklem, pololetnim, valne jiz seslem obleku — s hnedym sirakem na hlave a sukovitou holi v ruce. Pozdni host pfekrocil prah hostince s jistotou cloveka ve spolecnosti takoika zdomacneleho. Zrak jeho zakrouzil zpytave po hostech a utkvel na blede dame a jejim spolecniku. V tvafi jeho kmitlo cosi jako odlesk hnevneho vzruseni mysli; ale kdyz hned po te volnym, ale elastickym krokem nenapadne pokrocil, jevila fysiognomie jeho vyraz nejlhostejnejsi. Zamefil ke stolu, kde sedeli vlastni, die vseho bezdecni puvodcove divadelniho skandalu, a zasedl opodal za prazdny stul tim zpusobem, ze sedel tvafi v tvaf dame, kdezto manzel jeji sedel k nemu obracen zady, prave tak jako on sam usedl zady k ostatni spolecnosti. Ucinil tak velmi nenapadne. Kdyz pak pfisla pfisluhujici divcina, by »se optala, pfeje-li si piva^ pfikyvl jen hlavou a zadival se upfene pfed sebe. Od toho neb onoho stolu sice ten onen host k nemu zbezne pohledl .a vsimnul si nektere napadnejsi podrobnosti; v celku vsak nebudil neznamy nejmensi zvedavosti. Zabava, hostu plynula tudiz i pojeho pfichodu beze zmeny. Neznamy obslouzen jako kazdy jiny host. Pfinesena mu sklenice piva a postavena pfed neho.

29

Netknul se ji asi po deset minut; po te nahle ji uchopil a vyprazdnil jednim douskem. Pfinesena mu sklenice druha, ktere se s po¬ catku taktez ani jiedotekl. Sedel nenapadne a za¬ roveh skoro bez hnuti. Kdyby byl k nemu nekdo ze spolecnosti pohledl, byl by z naklonene k prsum hlavy soudil, ze nevenuje nicemu kolem sebe pozor¬ nosti a diva se upfene pfed sebe. Bleda dama, sedici mu tvafi v tvaf ve vzdalenosti asi sesti nebo sedmi kroku a bavici se vyhradne jen se svym manzelem, ovsem k nemu pohledla mimodek nekolikrate. Jiz prvni pohled ji poucil, ze neznamy upira zrak svuj napadne zpytave na ni. Fysiognomie jeho zdala se ji byti sice ponekud povedoma, ale nemohla se upamatovati, kdy a kde asi ji byla videla. Z te pficiny nemohla jinak, nezli souditi, ze to pfece jen clovek naprosto neznamy. Uznala tudiz za dobre, nedivati se k nemu pfimo; lee po chvili k' nemu pfece zase, ovsem jen kradmo pohledla — a lehynky rumenec zbarvil na nekolik vtefin bled'ouckou jeji tvaf. Domnivalaf se, ze byla v tvafi neznameho postfehla nevylicitelny vyraz vyzyvavosti. Pohled jeho byl tak pronikavy, ze sklopila i zrak a nedokoncila ani vety, kterou chtela prave k manzelu svemu pro¬ nesti. „Co jest ti, milousku?" optal se nezne a septmo manzel. „Nic, pranic," odtusila skoro zajikave s milostnou rozpacitosti, a tvaf jeji zahofela jeste vice. Po chvili rozpacitost jeji minula, tvaf nabyla zase puvodni bledosti. Bavic se tise s manzelem

30

svym jako dfive, snazila se neznameho naprosto ignorovat. Lee co platno jpfedsevzeti a snaha, kdyz neni dostatek energie vule. V domnele nestfezenem oka¬ mziku pohledla bezdecne k neznamemu pfece zas. a tvaf jeji zahofela tentokrate — studem. Bylot' ji, jakoby se ji mestoudny zrak drzeho neznameho vpijel jako upir do duse... Tak neodolatelne pusobila cela fysiognomie obstarozneho muze, jehoz proni¬ kavy zrak takmef palil. Zachvela se, zakryla tvaf obema rukama, a hned zase ruce spustila. .Nepokoj a rozpacitost jeji byly tak znacny, ze Nzdalo se, jakoby se o ni pokousela' nepficetnost. „Pro buh, co je ti, drahousku?" oslovil ji man¬ zel podobne jako poprve, ale tonem starostlivym. „Nic, nic!" odpovedela stisnenym hlasem, ostychajic se udati pravou, zdanlive malichernou pfi¬ cinu. Zaroveh poposedla tim zpusobem, ze manzel zakryval telem svym i cast tela neznameho. Lee skoro v temz okamziku poposedl i neznamy tim zpusobem, ze sedel blede dame zase tvafi v tvaf. Ona k nemu sice pfimo nepohledla, ale postfehla to pfece. Zmenila tudiz posici poznovu v torn umyslu, by se skryla pfed palcivym pohledem muze, jehoz fysiognomie jevila nyni vyzyvavost v pravde nestoudnou. Nicmene necht usedla tak neb onak — po chvili a zacaste skoro v nerozdilnem okamziku postfehla, ze sedi ji odporny vyzyvavec pfece jen tvafi v tvaf a upira na ni zhave urazlivy zrak vzdy nestoudneji. Ucelnost byla zjevna, ale nevysvetlitelna. Ru¬ menec na lickach blede damy stfidal se napadne

31

s bledosti — vyraz rozpacitosti pak s nepokojem, ba skoro s uzkostlivou ustrasenosti. Chvilemi sedela nepohnute; ale hned zase sebou vrtela, jakoby ji Jsopfivami poslehaval. Dusi jeji kmitaly jako domnely vyklad myslenkove jiskerky nejruznejsiho druhu. Brzo ji napadlo, ze snad muze toho nekdy nevedomky urazila a ze se ji chce vymstiti; brzo zase slehlo dusi podezfeni, ze snad vi na jejiho otce nebo na nektereho jineho clena jeji rodiny neco necestneho, nebo ze mu o ni same naseptal nekdo nestoudny nejaky klipecek atd. Pfirozenot', ze naslouchala hovoru sveho manzela jen na pul ucha a ze odpovidala na jeho dotazy jednoslabicne, usecne — mnohdy zmatene a zvracene, jakoby kazde druhe, tfeti slovo pfeslechala. Pfeclsevzeti, nepohlednouti jiz pfimo k nezna¬ memu, stalo ji ovsem nemaleho pfemahani. Tajemne, nevysvetlitelne chovani jeho drazdilo jeji zvedavost — a vse to obrazelo se v tvafi i cho¬ vani jejim v te mife, ze posleze vsimli si toho i ne¬ ktefi jini hoste u nejblizsich stolu. Postfehlat', aneb fee tak aspoh domnivala, ze pohlizeji k ni nektefi hoste s vyrazem skodolibosti — a rozpaky jeji se mnozily. V torn — nemohouc odolati, pohledla k podivnemu muzi s palcivym zrakem pfece jen zase pfimo a postfehla ve fysiognomii jeho nevylicitelny vyraz nejvyzyvavejsi drzosti, jako kdyz nestoudny nicema chysta se zpusobiti vefejny skandal. Tvaf jeji temef zbrunatnela. Svrchovana ustrasenost, ktera se v ni prave zracila, neusla ani bostum, jejichz pozornost byla jiz k sobe pfipoutala,

32

a tim mene manzelu, jenz podivneho chovani je¬ jiho naprosto nechapal. Vstalat' prudce, jakoby chtela kvapne opustiti mistnost; ale hned zase usedla, jakoby ji byla neviditelna sila nasilne stlacila na zidli. Zakryla si tvaf a nahnuvsi se k manzelu zaseptala sotva slysitelnym, ale chvejicim se hlasem: ,,Pro milosrdenstvi bozi — poohledni se ! Ale — nenapadne — nenapadne!" Nastala trapna pomlcka. Manzel, chteje zince vyhoveti dfive, nez by se ji optal na pficinu, po chvili se skutecne nenapadne poohledl; ale nezpozoroval nic napadneho, leda ze nektefi hoste zvedaveji, nezli se srovnava s dobrym mravem, k nim pohlizeji. Mimo to vsimnul si i ne¬ znameho muze za svymi zady. Nicmene ani v jeho fysiognomii nepostfehl niceho, co by mohlo zavdati podstatnou pficinu k nevysvetlitelnemu chovani zeninu. Tvaf neznameho jevila totiz v okamziku torn zitrnuly a zaroveh dobromyslny klid cloveka, jemuz jest prave vsechno, co se kolem neho deje, uplne Ihostejno. Byvaly rytmistr obratil se k zince, aby se ji jeste jednou zeptal. ,,Co vlastne minis, mila duse ? Ja praniceho nepozoruji," zaseptal. Zinka spustivsi obe ruce, jimiz si zakryvala zbrunatnelou tvaf, pohledla udivene na manzela a nepozorujic v tvafi jeho nejnepatrnejsiho znepokojeni, zadivala se mu zpytave do oci. Ale hned po te — jakoby se chtela jeste jednou pfesvedciti — po¬ hledla pfimo a skoro smele k neznamemu a po¬ stfehla tutez odporne vyzyvavou a hnusne nestoud-

33

nou fysiognomii s bodavym pohledem, kterouz ji drzy neznamy jiz tak dlouho do rozpaku pfivadel. Tentokrate vsimli si vsak fysiognomie vyzyvavcovy i nektefi z ostatnich hosti a vymenivse tazave a udivene pohledy, zacali si neco septati. V torn napadla dame spasna myslenka. „Prosim te," zaseptala zajikave k muzi. ,,Pojd'me domu, nebo si aspoh pfesedneme!" „Ale proc, prosim — proc?" optal se muz. „Nesnesu pohledu muze za tebou sediciho," osmelila se konecne pfiznati septmo a rozpacite, ja¬ koby se pfiznavala k hfisne myslence. Manzel teprve nyni pochopil. Tvaf jeho vsak pfeletl lehynky usmev. Nemelte ani potuchy, jak odporny jest pohled, jemuz zinka snazi se vyhnouti. Pfes to bez odkladu vyhovel jejimu pfani. Vymenili si sva mista, takze nyni sedel manzel damy neznamemu tvafi v tvaf. I upfel na neznameho' zrak svuj s neohrozenosti cloveka, kteryz se byl chladnokrevne dival jiz smrti v tvaf, nefku-li, aby byl nekdy klopil zrak pfed pou¬ hym pohledem kohokoli. Ale tvaf neznameho jevila tyz ztmuly, dobro¬ myslny klid, jako kdyz si ji byl vsimnul poprve. Uznal tudiz za dobre nahnouti se k zince a zeptati se ji 'septmo a nenapadne na zevrubnejsi vysvetleni. Povedela zajikave a zaroveh tymze nenapadnym zpusobem, jakym se 'on byl tazal, nekolika slovy vse. Tvaf manzelovu pfeletl mracek nevole. Zaroveh pohledl k neznamelriu {a. postfehl nyni v tvafi jeho skutecne onen drze vyzyvavy vyraz, jejz mu byla zinka prave naznacila. Svrastiv hnevive celo, oplatil neznamemu vyzyT. Arbes: Sebrane spisy XXIV.

o

34

vavy pohled jeho pohledem nejmracnejsim — oko jeho zabofilo se do oka neznameho. Ale v tvafi tohoto ani sval se nepohnul, jakoby v ni byla nejnestoudnejsi drzost zkamenela. Chvili divali se na sebe upfene a neohrozene. Po te zacala se fysiognomie neznameho znenahla mcniti. Ryhy kolem rtu se protahly, doleni ret poodvalil a vicka ocni tak zvlastnim zpusobem pfimhoufila, ze jevila tvaf jeho nejen nejnestoudnejsi vyzyvavost, nybrz i nejdrzejsi usklebnost. Jaky div, ze i manzel blede damy, muz to povahy cholericke, pohledu toho nesnesl. Nevyhybal se mu vsak jako zinka a popustil prudke, popudlive povaze sve uplne uzdu. ^Ceho si pfejete?" optal se pfikfe, ale pfece hlasem pfitlumenym, nespousteje zraku s vyzyvavce. Tento neodpovedel. I vyraz tvafe jeho zustal beze zmeny, leda ze jevil skoro zfejme i odpoved: „Neodpovim!" Nemou odpovedi popuzeny manzel blede damy prudce a vyhruzne se vztycil. „Opakuji — ceho si pfejete?" zahfmel, az se to celym hostincem rozlehlo. Na stesti delil jej od neznameho stul; jinak neni zadne pochybnosti, ze v navalu nejprudsiho hnuti mysli byl by se na zpupneho vyzyvavce vrhl se zat'atou pesti. Nepfedvidane vyslehnuti hnevu popuzeneho manzela obratilo k nim pozornost vsech hostu. Vet¬ sina zvcdave vstavala; nektefi hrnuli se k nim a obstoupili v pulkole oba stoly. Bleda dama s vyrazem nejvetsiho ustraseni v tvafi snazi se ukonejsiti manzela, vyhruzne si pocinajiciho.

35

Hluk a zmatek jest vseobecny. Vetsina hostu nevi, oc jde — nechape vubec ani stavu veci a jenom z vyrazu a chovani nekdejsiho rytmistra domniva se, ze jde nejspis o spor, jenz vyfizuje se v kruzich dustojnickych z pravidla ostfim savli. Neznamy sedi vsak jako pfimrazen na svem miste a jenom fysiognomie jeho byla se v neko¬ lika vtefinach nepostizitelne, ale napadne zmenila. Jevit nyni zcela zfejme vyraz skoro az nepficctne pfiblblosti. Z hostu dotira nan jeden pfes druheho dotazy: „Co se stalo? — Kdo jste? — Odkud? — Co chcete? — Proc jine hosty popuzujete — urazite?" Neznamy vsak, jak se zda, ani nechape, ze mezi hosty neni ani jedineho, jenz by nebyl proti nemu zaujat. Sedi, jak pfipomenuto, jako pfimrazen, a zrak jeho — bezvyrazny, piiblbly — line se sesmekuje s jednoho hosta na druheho, jakoby se ptal: .,Copak vlastne chcete ? . .. Cim jsem vam ublizil — proc mne tyrate ?... Coz pak nevidite, ze jsem ubohy, politovanihodny mrzak ?..." Hoste nan dorazeji dotazy se vsech stran po nekolik minut. Jenom popuzeny manzel blede damy stoji nyni nerozhodne jako clovek, jenz byl v na¬ valu nepficetnosti bez podstatne pficiny dal podnet k pohorseni. Zmenena fysiognomie neznameho byla jej v ne¬ kolika okamzicich skoro uplne odzbrojila. Diva se na nej sice upfene, ale nepozoruje v tvafi jeho nej¬ nepatrnejsiho vyrazu zpupnosti, vyzyvavosti nebo drzosti. Naopak, fysiognomie ta nelisi se value od fysiognomii nejtissich, v neblahy osud svuj s resignaci odevzdanych p-oloidi^tuv a bucli v du«i pozo-

36

rujiciho nevysvetlitelnou poloodpornou soustrast, ja¬ kou pocituje dobry clovek s politovanihodnym dusevnim mrzakem, jenz nema ani vlastni vule ve sve moci a fidi se skoro ve vsem pouhym pudem. Podobny pocit vzbudila zmenena fysiognomie neznameho i u blede damy, ktera, jak pfirozeno, usmirila se s neznamym nepomerne dfive, nezli jeji manzel, domnivajic se, ze snad sama ubohemu ublizila. I vetsina hostu nabyvala vzdy vice pfesvedceni, ze jest jim jednati s clovekem ubohym, ba pfeubohym. Dorazelit' nan sice i nyni jeste nejruznejsimi dotazy; nicmene neznamy nema jine odpovedi krome nevylicitelne pfipitomele prosebneho usmevu, jakymz poloidioti odzbrojuji zacaste i hnev nejopravnenejsi. ,,Ah, vzdyf je to nejspise pfece jen nejaky ubozak!" ozvala se posleze bleda dama usmifene. jakoby mluvila pro sebe. Skoro vsichni ji dali v duchu za pravdu. Manzel jeji usedl, ona ucinila po jeho pfiklade. Ostatni hoste chvili jeste zevlovali — ten onen na to a ono se dotazoval, az pak konecne jeden po druhem vratil se na sve misto. Pfirozenot:, ze u mnohych stolu hovofeno jeste chvili o nevysvetlitelnem tomto intermezzu; lee ne¬ znamy, nevsimajici si vice blede damy a jejiho chote, naprosto jiz usetfen. Po kratkem case prudce se pohnul, vztahl ruku po sklenici, ktere se byl dosud ani nedotknul, a vypil ji na jeden dousek, nacez nenapadne vickem zaklepal. Pfisluhujici divka pfisla, ale nikoli, aby mu pfinesla znova pivo, nybrz, aby nenapadnym zpuso-

bem zvestovala, ze z rozkazu vlastnika hostince nesmi mu jiz naliti. Fysiognomii neznameho jevici pfiblbly vyraz pfeletl neuvedomely usmev, jakoby nechapal, oc vlastne jde, ale pfece vytahl z kapsy umolousanou jednozlatovou statovku a polozil ji mlcky na stul. Vstrciv pak dodane penize do kapsy, ucinil pohyb, jakoby se chtel zvednouti; ale zustal sedeti, svesil hlavu a upfel zrak neodvratne pfed sebe na podlahu, jakoby o necem pfemital. Po chvili opfel se obema lokty o stul a vtiskl oblicej do dlani. Neobvyklym vystupem pferusena zabava za nedlouho opet se rozproudila. Bzucivy ruch a sum brzo se vzmahal a hned zase ochaboval; nekdy pak se pfitlumil v te mife, ze zavladlo v hostinci po ne¬ kolik vtefin skoro az ticho. A za jedne z techto nahodilych pfestavek zaznel od stolu, za kterymz neznamy sedel, podivny zvuk: pritlumeny vzdech, jenz vyznel v zajikave vzlyknuti. Nektefi z hostu na zvuk ten se poohledli ke stolu neznameho. Podobne ucinila i bleda dama, a man¬ zel jeji zadival se tarn pfimo. Neznamy vsak sedel beze hnuti s tvafi do obou rukou vtisknutou. Teprve po chvili spustil obe ruce a nadzvedl hlavu. Tvaf jeho jevila poznovu nevylicitelnou zmenu. Vyraz poloblbosti byl uplne zmizel, postoupiv mista skoro az pikantni odusevnelosti: cela fysiognomie jevila jemnou, ba tklivou zadumcivost, jaka se rozkladava po tvafich duchaplnych lidi, kdyz slehnc dusi jejich bolestna vzpominka. Pfed chvili, kdyz byl dorazejicimi nan hosty pfikfe oslovovan -— skoro vytfestene, do prazdna vypoulene oko divalo se i nyni kamsi v neurcite prazdno, ale lesk jeho zdal se byti navlhly, vicka.

38

byla chabe pfimknuta — viibec cela tvaf jevila prave vyraz ticheho, dojemneho zarmutku. Kdozkoli v okamziku torn v tvaf tu pohledl, nemohl se ubraniti pocitu tklive soustrasti, jaky se z pravidla zmochuje cloveka pfi pohledu na nevinne trpiciho. jemuz jest upfimne naklonen. Vyraz tvafe vsak nezustava ztrnulym. S po¬ catku jen lehynka chmura na cele, kolem oci i rtu ponenahlu se temni; oko nabyva vzdy vlhciho lesku, rty pak se chvilemi zachvivaji bezdecnou, ale malomocnou kfeci, ktera sice jiz srdce bolestne svira, lee nasilne tlumena nezraci se doposud zjevne. Nahle se prsa neznameho mocne zdvihla — tahly, stkave zajikavy vzdech vzrusil nahodou nastale ticho a s chvejicich se rtu splynula pfitlume¬ nym hlasem bolestne pfervana slova: ,,Ach — maticko ma — draha — draha — —!" Nic vice nezli prosta tato slova; nicmene ton, jakym byla pronesena, pusobil na kazdeho, kdo je zaslechl, jako jemne bodnuti k srdci. ,,Co se mu stalo?" septal jeden z hostu, jenz jej bystfe pozoroval k sousedovi, kteryz byl prave zabran v hovor s jinym hostem. ,,Zajiste, ze to clovek nest'astny," pfipomenul septmo kdosi k soudruhovi u jineho stolu. V nekolika okamzicich ruch a sum napadne ztichl. Neznamy byl poznovu obrdtil k sobe pozor¬ nost skoro vsech hostu. Sedel, nikoho a niceho si kolem nevsimaje. Obcas zavrtel lehynce hlavou, ktera zdala se pod tizi trpkych a bolestnych vzpominek klesati k prsum a jenom s napetim vsech sil drzana v posici, ze bylo Ize pozorovati zajimavou fysiognomii, budici vzdy vetsi ucastenstvi s nezna-

39

myni osudem muze, jenz byl pfed nedavnem zavdal pficinu k vystupu tak pohorslivemu. V nekolika minutach nebylo v hostinci snad nikoho, jenz by nebyl neznamemu prominul. I bleda dama a manzel jeji jevili nejen usmifeni, nybrz i soucitne ucastenstvi. Tklive napeti, s jakym hoste pfihlizeli nyni k ne¬ znamemu, potrvalo nekolik minut, nacez on sam ucinil mu konec, opfev opet oba lokty o stul a vtisknuv tvaf svou do dlani. Nevylicitelne tklivy a dojemny vyraz jeho tvafe pusobil vsak i nyni, kdyz byl zmizel. Vetsine hostu nevychazel z mysli. Jeden host, na nehoz byl obzvlaste pusobil, vstal od stolu a pfiplizil se jako nahodou na dva nebo tfi kroky k neznamemu a se soucitnou zvedavosti nan pohlizel. Po chvili ucinil tak i druhy a tfeti — a v nekolika minutach byl neznamy obklopen nekolika hosty, ktefi jej vesmes mlcky pozorovali. Tu a onde u stolu vymehovali si septmo sva mineni — kratce, pozornost celeho ho¬ stince byla opet obracena k neznamemu. Nahle muz ten klidne se vztycil a rozhlednuv se kolem, vypukl — v f ehtavy smich... Nejblizsi hoste, jiz jej obklopovali, mimodek couvli — ostatni jevili vesmes svrchovane pfekva¬ pen i a udiveni. V hostinci zavladlo skoro hrobove ticho. V tvafi neznameho, jenz se byl jen jednou roze^ smal, zracil se majestatni klid, kdyz ujal se slova. ,,Myslim, ctena a vazena spolecnosti," pravil zvucnym, pathetickym hlasem, ,,ze po torn vsem, co se bylo sbehlo, nepfejete si nyni jiz jineho, nezli ?vedeti, kdo vlastne jsem... Nuze, povim vam to,

46

jako jsem byl z vecera zivym pagodam povedel, ze: nemaji smyslu nezli pro pouhou komedii. Jsemt' he¬ rec, jenz dnes vecer hral pfed prazdnymi lavicemi Narcisa a — slavne propadl. Pokusil jsem se tedy zahrati pouhou komedii a doufam, ze jsem vas pobavil uspokojiveji nefli zive pagody v divadle." Domliivil. V sale panujici ticho potrvalo jeste po nekolik" vtefin, nezli vsichni pochopili. Nahle v pozadi kdosi v ruce zatleskal. Na znameni to jako na povel zadunel iprostrannym ho¬ stincem bouflivy, dlouho trvajici potlesk, jakym se; v divadle odmehuji jen vykony nejuchvatnejsi. Hoste obklopili herce, gratulujice mu a. vyzy-; vajice jej, aby zustal a pfijal jejich pohostinstvL, On vsak zdvofile odmitl. Sahnuv pak po sifaku a sukovitem obusku opustil volnym krokem hosti¬ nec — —

Opustil mesto jeste v noci — jak byl pfisel:. za prudkeho lijaku. A nikdy jiz do mesta toho nezavital, ac tarn pozdeji divadelni spolecnosti casteji a s uspechem hraly... A teprve po mnoha letech, kdyz uz byl mrtev a;povest o zavideni hodnem nadani a bezmerne nestastnem zivote jeho zabloudila i do mesta toho, pfipomenuli nektefi ze starsich obyvatelu, ze kdysi zahral si genialni Krumlovsky; i v jejich meste, a to — jednou v divadle Narcisa pfed poloprazdnymi

41

lavicemi s bezpfikladnym fiaskem a skandalem, a hned po te v hostinci drzeho provokatera, dobrodusneho poloblbce a utrpnost budiciho nestastnika k uplne spokojenosti cetneho auditoria. A prave okolnost, ze dovedl improvisovane ulohy mimicke sehrati tak mistrne, ze skoro bezprostfedne po pfedstaveni Narcisa nepoznali ho ani ociti svedkove, jest nejpadnejsim dukazem fenomenalniho jeho talentu mimickeho.

TE^ISTE.

(Psano a poprve tigteno 1886; po druhe tiSteno 1887.)

Nalezame se v dilne ceskeho sochafe, ktera vsak nevynika ani bohatosti a nadherou, aniz kfiklavou „fantasticnosti" a tak zvanym ,,genialnim" nepofadkem. Naopak — zevsad zeje na nas prostota — skoro bychom fekli vsedni, stfizliva, ba femeslna prakticnost. Neni to dilna sochafe zacatecnika, aniz pseudoumelce, koketujiciho s vlastni samolibosti, nybrz dilna proslaveneho tnistra, jehoz vehlas jest uz davno i za hranicemi trvale zajisten. Mistnost — velky, prostranny a vysoky pokoj o sesti oknech, po dvou v kazde ze tfi sten — jest napadne jasna. Kazdy kout jest tak intensivne a za¬ roveh stejnomerne osvetlen jako stfed, slovem atelier ma, ceho jest pracujicimu vytvarnemu umelci pfe¬ devsim potfebi: vhodne, pfimefene osvetleni, ze neIze si lepsiho pfati, obzvlaste nyni za jasneho slunneho dne, kdy slunce ani na okamzik neukryje se za oblak. Jinak se tato dilna nelisi od dilen sochafskych vubec. Ve vsech koutech, podle sten i po stenach stoji nebo jest rozveseno mnozstvi nejruznejsich ho-

46

tovych i nedokoncenych soch% poprsi, torsu, modelu, sadrovych odlitku, obrazu, fotografii, kreseb, nacrtku atd. — antickych i modernich, novych i starych, celych i porouchanych, svetle bilych, sedavych, zazloutlych i prachem a spinou skoro zcernalych — vse v zdanlivem neladu. Mimo to videti stojany, pulty, stolky, dize i hromad"\ hliny i sadry, ruzne nastroje, slovem vse, co Ize spatfiti v kazde jen ponekud vetsi dilne so*chafske. Pfes vsedni fysiognomii ma vsak atelier pfece vzezfeni mimofadne. Podlaha, obycejne odpadky rozslapane hliny a sadry potfisnena, misty vodou postfikana a pospinena, jest ciste vydrhnuta, nektere sochy, modely atd., jez v obycejny pracovni den stoji zacaste v ceste, jsou poodstrceny dale ku stenam a do koutu, patrne v timyslu, by se ziskalo mista; nebof uprostfed atelieru stoji na pfimefenem dfevenem podstavci" skoro uplne jiz dohotoveny model sochy jakehosi svetce v nadzivotni velikosti. Model sochy stoji tvafi proti stene, jejiz dvema vysokymi okny pada prave svetlo slunecni pfimo do atelieru. Okny ve stenach na pravo a na levo vnika svetlo nepfimo, ale tak vhodne, ze pro znalce osvetleni vhodnejsiho byti nemuze. Pfed sochou prostfen jest velky, vybledly, ctverhianny koberec; ode dvefi ve stene za sochou az k jeji podstavci videti koberec podlouhly. Kolem sochy, zvlaste pak v popfedi jeji, odkud jest na sochu pohled nejpfirozenejsi, tudiz nejvhodnejsi, rozestaveno jest asi dvanact ruznotxarvch stolic a zidli, ba i dve valne jiz zvetselych kfesel.

47

Neni nizadne pochybnosti, ze vehlasny mistr ocekava vzacnou nejakou navstevu — bud neja¬ keho amatera, zakaznika, mecenase nebo docela, coz byva pro umelce vzdycky nejtrapnejsi, znaleckou komisi, kterouz byl objednatel — snad ne¬ jaka korporace, nejaky spolek atd. — zvolil, aby model ohledala a podala o nem sve dobrozdani, slo¬ vem, ze ocekava snad nepatrny, mnohdy tfi, ctyfi osoby citajici sborecek, od jehoz veta zavisi za: caste „zdar anebo zniceni. .." On sam sedi jiz pfes hodinu na proste zidli pfed sochou. Kdyby obcas nezvedl hlavy a nezadival se zkoumave na sochu, zdalo by se, ze jest hluboce zamyslen a ze se zabyva v duchu necim, co neni se sochou v nejmensi souvislosti. Je to statnf, na pohled vice nezli ctyficetilety muz nadprostfedni velikosti, skoro hfmotneho, svaloviteho tela a sirokych pleci. Vyrazna, muzne krasna tvaf se svetle kastanovymi, hebkymi, dlouhymi vlasy a takovym tez kadefavym plnovousem zda se byti prave jaksi mracna, pfisna, ba skoro pfikra. Vysoke a siroke celo, u kofene siroky tupy nos, kypre rty a pfedevsim cetne jiz vrasky na cele a kolem rtu svedci o povaze uzavfene, skoro bychom fekli zeloticke; ale kdo jen jednou pohledl v jasne modre, skoro detinsky duverne a pfece tak muzne laskave oko, kdo jen jednou postfehl blahomyslny a dobracky usmev kolem kyprych rtu, musil vyznati, ze to jedna z onech zvlastnich povah, v kterych muznost a sila pfimo titanska sloucena jest se pfimo detskou bezprostfednosti a nejpfirozenejsi naivnosti. Po hrdem, opravnenem sebevedomi neni v tvafi

te nejmensi pamatky. Pfes vsechnu energii je to tvaf vyrazu skoro zenskeho: mila, mekka, nehyplna a pfece muzne lahodna, muzne odusevnena. Nyni vsak jevi tvaf mistrova vyraz neklamne starostlivosti, ba uzkostlivosti, cosi jako polonevrlou a poloresignujici nespokojenost, jaka se jeviva ve tvafi cloveka, ktery byl po dlouhy cas s napetim veskerych sil svych do unavy pracoval a posleze shledal, ze dokonana prace jeho pfes vsechnu svou dokonalost pfece nevyhovuje pozadavkum vsem, ze neuspokojuje v mife svrchovane. Bylte o teto sose po mesice pracoval a provedl ji v celku i V podrobnostech k uplne spokojenosti talentovanych svych uchu a vubec kazdeho, i nejpiisnejsiho znalce, ktery ji byl jiz nahodou videl. Avsak od nekolika tydnu obchazi mistr sochu den co den nescetnekrate, diva se na ni pfemitave se vsech moznych stanovisek a vzdalenosti; za¬ caste upira na ni zrak svuj tak badave a zkoumave, jako se pfisny soudce diva ve tvaf cloveka, jehoz nejtajnejsi myslenku by rad tfeba jen v pouhem zasvitu postfehl, a hned zase sklani hlavu v dlane a pfemysli... I dnes od casneho rana venuje vytvoru svemu pozornost nejzkoumavejsi. Nescetnekrate byl uz jej obesel, nescetnekrate na nej pohledl, ba nekolikrate i podstavec sochy nejruznejsim zpusobem, ovsem jen o nerozeznatelnou nepatrnost, posunul, ba i mirne podepfel a zase do puvodni posice uvedl, ba nekolikrate snazil se i na sose same tu a tam neco poopraviti; ale kdykoli pak zase pfedstoupil pfed sochu a upfel na ni znalecke sve oko, vzdy zavrtel hlavou a tvaf jeho pfeletl mracek uzkostlive nespokojenosti.

49

Konecne neustalym zkoumanim a pfemitanim unaven sklesl na zidli a zadumal se. Avsak i nyni zveda obcas hlavu, by se zadival na sochu; lee po chvili klesa hlava zase na prsa nebo v dlane — mistr opet pfemita... ' Co vifilo v tu dobu jeho dusi, co shledaval na svem vytvoru pochybnym nebo docela nespravnym a vadnym, zustalo az dosud jeho tajemstvim; ale z trapne uzkostlivosti, ktera se jiz po nekolik ty¬ dnu jevi v jeho tvafi, Ize pravem souditi, ze nejde o vadu podfizenou, nybrz dulezitou, ba snad kardinalni. A prave ted, kdy blizi se jiz hodina poledni, kdy byl jiz po tolik hodin do unavy marne pfe¬ mital a skoro take zapomnel, koho a z jake pfi¬ ciny k poledni ocekava, byl z dumani sveho vyrusen sramotem a kroky v pfedsini atelieru. Zvednuv hlavu zadival se jaksi tupe smerem ke dvefim, ktere se po chvili otevfely. Na prahu i za nim objevilo se nekolik muzskych postav. Mistr teprve nyni si pfipamatoval, co jest jeho povinnosti. Pomalu, jakoby se zidle zvedal centovou tizi, vstal a. tezkopadne soura se ke dvefim. Zatim byly osoby z pfedsine vesly do atelieru. Zraky skoro vsech bloudi po mistnosti, po sochach a modelech; toliko muz, jenz byl prvni vstoupil, upira ohnivy zrak svuj jaksi duverne pfatelsky na mistra, jde mu v ustrety a podava mu pra¬ vici. jjDobry den, mistfe Levy," pravi sympatickym barytonem a tonem tak hladkym, ze Ize po prvnim zvuku hlasu toho pravem souditi, ze vymluvnost neni mu umenim neznamym. „Promihte, prosim, [

J. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

4

50

ze pfichazime o nekolik minut dfive, nezli jste nas r&cil pozvati, abychom si prohledli nejnovejgi vds vytvor..." ! , Mistr Levy stisknuv mirne podanou pravici, lehcc se uklonil a tvaf jeho ozivil na okamzik onen konveniencni usmev, o kterem nelze nikdy s jistotou fici, znamena-li pocit pfijemny ci nepfijemny. „Prosim, prosim," byla jedina odpoved, ktera splynula. jaksi chvejive se rtu mistrovych. Zaroveh zvedl mistr levou ruku smerem k sose, jakoby da¬ val na jevo, ze jest volno venovati vytvoru jeho pozornost. Host — muz to v pine sile, stihly, vysoky, s uslechtilym a pfece jaksi neklidnym vyrazem v tvafi, s ohnivyma ocima a cernym plnovousem — uciniv jeste nekolik kroku ku pfedu, ipostavil se ve vzdalenosti asi tfi metru pfed sochu a pfeletl ji tekavym svym zrakem, jako ciniva odborny znalec, kdyz chce na sebe dat pusobiti prvni, aby¬ chom tak fekli instinktivni dojem pouhych obrysu. Mistr Levy taktez pokrocil a postavil se tesne vedle hosta tim zpusobem, ze stal zaroveh asi krok za nim. Soucasne byli postoupili vpfed i ostatni hostj6, nemene nezli sedm muzu nejruznejsich fysiognomii, ale vesmes vice mene intelligentnich. Na prvni pohled byl bys uhodnul, ze to tak zvany „vykvet" amateru a znalcu, ktefi se zajimali o umeni tou merou, ze neopominuli snad ani jedinemu, jen ponekud vyznacnejsimu umeleck6mu vy¬ tvoru venovati pozornost, ktefi se dovedli na vytvory vseho druhu netoliko znaleckym okem divati, ale take pfesne a urcite svuj usudek pronesti, slo¬ vem, ze to nekolik onech fidkych lidi, ktefi na

51

zdklade vzacnych svych vedomosti a zkusenosti pronaseji o umeni usudky takfka neomylne neb aspoh jiz po leta v.seobecne za jedine pravoplatne pokladane. I tito rozestavili se pfed sochou v nepravidelnem polokruhu a v ruznych vzdalenostech a upfeli sve zraky na sochu. Kdyby byvala socha tvorem zivoucim, byla by mohla. studovati v tvafich vsech nejruznejsi odstiny cele fady dojmu, jake na divajici se progresivne cinila, die toho, kam se ktery prave dival, a cemu venoval pozornost napadnejsi. Kdo nevidel nikdy podobny hloucek znalcu a amateru, zkoumajicich umelecky -vytvor nejaky vu¬ bec, obzvlaste pak vytvor rozhodne, nepopiratelne ceny umelecke, nemuze si naprosto uciniti naleziteho pojmu o pfekvapujici a zaroveh menive ruznosti vyrazuv, jake se jevi v tvafi jednotlivce. Vzdy to byva pravy kaleidoskop vyrazu ve svrchovane mife zajimavych a nepfedvidanych. Tvafe apathicke a chladne jevivaji mnohdy pfe¬ kvapujici odusevneni, kdezto naopak ve t/afi oby¬ cejne intelligentni, odusevnene, zraci se obdiv v podobe otupele ztrnulosti. Nejnepfedvidanejsi, mnohdy nejodpornejsi sesklebovani tvafi je v parmanenci. Pfimhufovani a pootvirani oci, kljoneni hlav ve vsech moznych smer rech, sespulovani rtu v nejfrapantnejsich odstinech a tak dale vzpira se popisu perem jako nepostizi¬ telne zdouvani jezera a bylo by snad mozno postihnouti vse aspoh pfiblizne pravdive tim zpusobem, kdyby nejzrucnejsi fotograf menive obrazy kazdou vtefinu svym aparatem zachycoval. Podobne delo se i tentokrate.

52

Polootevfene rty jednoho byly prave tak napadny jako pevne sevfene rty druheho nebo zmoulave potrhavajici se rty tfetiho — zdanlive do prazdna vytfestene oci v jedne tvafi pfekvapuji prave tak jako bystry, upjaty, pronikavy pohled ve tvafi druhe, pfiblbly pohled v tvafi tfeti a krouzive tekavy, nejisty pohled [ve tvafi ctvrte a tak dale, slovem, mimovolnost vyrazu slavila sve triumfy. Nemohouce venovati pozornost vyrazum vsech, venujme ji na chvili aspoh muzi jedinemu, o kteremz jde v narode jeden hlas, ze to znalec nad jin6 zkuseny, vzdelany, pfisny a ve svych usudcich rov¬ nez tak duchaplny jako proziravy! Bylte jiz procestoval takfka celou Evropu vyhradne jen k ucelu seznamiti se s vytvarnym ume¬ nim a zalozil pfimo velkolepou sbirku rytin a vyobrazeni vsech vynikajicich vytvoru umeleckych s drahocennou odbornou bibliotekou. Usudek jeho v zalezitostech umeleckych nebyva od mnoha let bran vi pochybnost, ponevadz jest vzdy vecny, svrchovane pfipadny, znalecky bezohledny, tudiz aspoh relativne spravedlivy. Je to muz asi ctyficetilety, soumerneho vzrustu; obycejne klidneho, mysliveho vyrazu v pravidelne, skoro mozno fici slicne, ackoliv jaksi pergamenove tvafi. Modre, vyrazne oko, uzke, aristokratickd rty, male, hnede knirky a dlouhy, vlnity, kastanovy vlas — kazda podrobnost jest v pfirozenem, nerusivem souladu s celkem. V prvnim okamziku, kdyz se byl pfed sochu ve vzdalenosti asi peti metru postavil a upfel na ni prvni, piny a znalecky jisty pohled, jevila tvaf jeho po nekolik vtefin obvykly, myslivy klid.

53

Zmefil sochu od hlavy k pate a nazpet; po te zakrouzil zrak jeho plase po sose, nejinak nezli ja¬ koby chtel vsechny podrobnosti takfka v nerozdil¬ nem okamziku pfehlednouti. Zaroveh s pohledem meni se vyraz tvafe. Mirne sevfene rty se pootviraji, oci pfimhufuji a zase pootviraji; obycejne hladke celo se pfivrast'uje, koutky rtu se mrzute protahuji a sesklebuji k trpkosti. Nahle vidis, aniz bys zmenu chapal, ze jest oko pfiblble vytfesteno na jeden bod — vrasky na cele vyhlazeny, usta odporne pootevfena. . . Dve, tfi vtefiny zustava tvaf beze zmeny; po te meni se ve vyraz mirne pfivetivosti, jako kdyz dusi slehne zablesk radostneho pfekvapeni; lee po chvili jevi se uz zase vyraz pfikry, ba drsny jako tvaf neuprosneho soudce, kdyz se chysta pronesti rozsudek zdrcujici. Az dosud stal bez pohnuti; toliko svaly v obliceji pohravaly naznacehym zpusobem. Nahle se pohnul. Vykrocil a zase se zastavil; naklonil hlavu na pravo, pak na levo; zastinil si plochou dlani oci — a tak diva se na sochu napjate, jakoby chtel vniknouti do jeji ,,duse". Po nekolika vtefinach spustil ruku, ucinil ne¬ kolik kroku na pravo, pak na levo, po te ku pfedu a se vsech stanovisk tech pozoruje a zkouma sochu v celku i fv podrobnostech. V kazdem jednotlivem momentu jevi tvaf jeho jiny vyraz; nenit' nizadne pochybnosti, nepostizitelne dojmy, jake cini vytvor na jeho dusi, obrazeji se v jeho tvdfi vice mene verne, ale pro pozorovatele pfece jen naprosto necitelne. ^ Kdo vyzna se jen ponekud v klamnych techto fysiognomickych odstinech, vi, ze skoro nikdy ne-

54

odpovidaji pravde uplne, a proto se vubec ani nepokousime vystihnouti pravdiveho jejich vyznamu. Dele desiti minut venovana timto zpusobem sose pozornost nejbedlivejsi, nejpfisnejsi, aniz by byl kdo z pfitomnych hluboke, ba skoro trapne ticho jen jedinym sluvkem nebo jen tonem pferusil. Jen fysiognomie ,,mluvily" vice mene klamnou svou feci. Nahle uklouznul hlavnimu znalci neartikulovany ton, o nemz ovsem nedalo se urciti, znamena-li pochvalu a uspokojeni nebo pfekvapeniv nejvyssimife nemile. Zraky vsech pfitomnych upfely se tazave, ba dychtive na tvaf znalcovu, jakoby cekaly vysvet¬ leni a konecny, pravoplatny usudek; ale znalec ne¬ byl patrne jeste se svym zkoumanim hotov. Roztahlt: obe ruce, jakoby si delal misto, a rtum jeho uklouzlo toliko jedine sluvko: ,,Dovolte!" Po te jal se zkoumati sochu obvyklym svym zpusobem: obesel ji a prohlizel se vsech moznych vzdalenosti, pocinaje si pfi torn zacaste skoro az komicky. Nescetnekrate se pfikrcil a hned zase vztycil. Nekdy se dival na sochu prostym okem, jindy lorgnetou nebo divadelnim kukatkem. Nekolikrate usedl i na bobek a zase prudce vyskocil, ba — kdyz byl sochu nekolikrate obesel, coz z ostatnich nektefi po nem ucinili, vrhl se pfed sochou ,,na vsechny ctyry" a prohlizel a zkoumal ji takto. Konecne prudce vyskocil a rozhlednuv se vitezoslavne kolem sebe, jakoby hledal tvurce, pfi¬ tlumenym hlasem pravil: ,,Vyborne!"

55

Jedin£ sluvko — a jako na povel pocali take ostatni hoste pronaseti uryvkovite sve usudky: ,,Vyborne!" opakoval jeden. ,,Znamenite — dokonale!" dolozil druhy. ,,Mistrovsky to vytvor!" zvolal tfeti. A zraky vsech obratily se k mistru Levemu, kteryz stdl nepohnute na temz miste jako dfive a v jehoz tvafi jevila se i nyni jeste, kdyz bylo nejnovejsi dilo jeho uznano mistrovskym, nevylicitelna starostlivost, ba uzkostlivost. Nejblize u neho stojici hoste podavali mu ruku, nektefi mu gratulovali k novemu proslaveni ceskeho jmena; jini ruzne, ale svrchovane pochvalne vyslovovali se o jeho dile. Po chvili venovana sose pozornost poznovu. Nyni ovsem jiz jen pozornost jaksi doplhovaci a nikoli za trapneho ticha jako pfed tim, nezli pronesen definitivni usudek uhrnny. Vizme vsak, cemu pozornost ta venovana! Pfed zraky zkoumajicich stoji na podstavci mo¬ del biblickeho svetce — velka, stihla a pfece svalovita postava muze asi padesatileteho, s muzne krasnou tvafi, s vyrazem zbozne myslivym. Oblecen jest v biblickou povykasanou tuniku, v lev£ ruce drzi otevfenou knihu se starobylymi pismeny; pravou ruku ma v lokti ohnutou a ukazovdckem ukazuje na pismo v knize. Bezvadne modelovana hlava jest ponekud k po¬ stave naklonena, celo nevysoke, ale siroke a vraskami rozryte; nos rovny, anticky; uprostfed rozcisnuty vlas splyva kadefave vzadu az na §iji, kdezto vous vybfha v bradu pfimo klasicky modelovanou. Ze spod fasnate, prostymi tfasnemi olemovand tuniky vyMvaji bose nohy — prava az po ohyb,

56

leva z pola — nejinak nezli jakoby se byl svStec v klidne chuzi nahle zastavil a ponekud rozkro£en se zamyslil, nebo — jakoby byl ve zboznem zamysleni ch\ iii stal a prave se chystal vykrociti. Ve smyslu sochafskem smele, ba odvazne to postaveni! Ale vzorny klid, jakym socha pusobi na divdka v umeni nejobeznalejsiho, jest dukazem, ze mistr rozfesil ukol, jejz si byl ulozil, aspoh pfiblizne dokonale. Ky div, ze vyslovuji hoste pfi opetnem zkoumani sochy vyroky a usudky nej chvalne jsi. ,,Ano, ano — tot: pravy svetec, pravy apostol Kristuv," pfipomina jeden. ,,Tak a nejinak pfedstavoval jsem si die bible Bethsaidskeho rybafe, syna Zebedeova, Jakuba starsiho, k nemuz Spasitel choval tak velkou duveru, ze mohl jej doprovazeti i tam, kam jini apostolove nemeli pfistupu," vykladal druhy. „A jak vzorne uslechtily, vzorne krasny a zbozn^ pfemitavy to vyraz v tvafi bezvadne modelovan^ I" divi se tfeti. ,,Jakd dokonalost, jake mistrovstvi celku i vsech podrobnosti!'* zasne cfvrty. ,,Jaka soumernost v ohledu anatomickem, jaka umelost a pfirozenost v modelovani kazde casti tela, jaka mekkost v kaz¬ dem jednotlivem zahybu tuniky!" ,,2el, tisicery zel, ze nemuze byti mistrovske dilo zachovano maticce Praze I" volal paty. ,,Pfejme je dekanskemu chrdmu policskemu, pro ktery je objedndno!" doklddd sesty. „Kdoz si je byli objednali, jevi smysl pro umeni a zasluhuji proto, by m£li ve svem meste tak6 aspoh jediny vytvor, ktery budi zavist Prazanu. V Praze arci

57

by bylo dilo to pfistupnejsi celym Cecham; ale coz naplat — kdyz vzhledem k dilu tomu nemela Praha pro umeni takoveho smyslu jako Policka..." Tak a podobne vymehovali si hoste sve myslenky a nahledy, kulminujici v celku v torn, ze mistr Levy vytvofil zase jedno nesmrtelne dilo fidke dokonalosti, dilo, ktere jej stavi po bok nejvetsim umelcum v§ech dob. D61e dvou hodin trvalo zkoumani a prohlizeni sochy a vymena usudku i pochvaly neobmezene. I mistr Levy sucastnil1 se pozdeji hovoru; odpovidal vsak jen, kdyz byl na neco otazan, jednoslabifrie, ba usecne a tvaf jeho jevila doposud je§te starostlivost, ba tizkostlivost jako dfive. Znalci a amatefi uz jen kolem sochy sukaji. Nikdo nevypatral nejnepatrnejsi vady, nikomu nenaskytla se pfilezitost k vytce nejake, byt' sebe malichernejsi nebo jen zdanlive — vsichni jiz jen, abychom tak fekli, paberkuji; ale nenalezaji, nezli^co budi uspokojeni, ba obdiv neobmezeny. Ndhle jeden z nich — muz, jen^ byl prvni vstoupif a pfed chvili vymluvnymi slovy mistru Levemu sve svrchovane uzndnf projevil, pohledl na bose nohy svetcovy a k ustrnuti sv&nu pozoruje, ze vlnite linie, jez tvofi chodidla s podstavcem, jsou neurcite, ba ze i svrSek obou nohou jest jaksi nakvap, skoro ledabyle neb lehkomyslne modelovdn. Chvili stoji bez pohnuti nad jedinou vadnou abnormalitou, zddt' se mu, ze se myli; ale cim dele se divd, cim pecliveji a svedomiteji vadnou castku zkoumd, tim frapantngji jevi se rusiva vada, kterou bylo patrnS Ize hrave n&kolika hmaty odstraniti. Kone^n^, nemoha se ubraniti trapn^mu pocitu,

58

obraci se s nejlepsim umyslem k mistrovi a pravi tonem co mozna nejlahodnejsim: ,,Vyborne, znamenite, mistrovsky! Vse tak dokonale, ze nelze si dokonaleji ani pomysliti... Ale tyto nohy —" pfi torn ukazal prstem na nohy svet¬ covy — ,,zajiste, mily mistfe, jeste propracujete?!" Tvaf mistrovu pfeletla podivna chmura. „Ah, ovsem, ovsem," zamrucel do vousu, ja¬ koby mluvil sam k sobe. A slovy temi zkoumani znalcu a amateru ukonceno. Vysloveno jeste nekolik konveniencnich frasi, mistru Levemu vyjadfena jeste nejlichotivejsimi slovy nekolikrate zaslouzena pochvala, nacez hotuji se vzacni hoste k odchodu. Levy je doprovazi az ke dvefim. I zde jeste musi si dat libiti nekolikerou gratulaci — a provazi hosty az do pfedsine... Konecne vraci se do atelieru — krokem vol¬ nym, vahavym. Postoupi a zastaviv se pfed pvym vy tvorem, diva se nan zkoumave, jako byl jiz po nekolik tydnu skoro kazdou hodinu nekolikrate ucinil — a chmura s'tarostlivosti a uzkostlivosti ktera byla na chvili zmizela, vraci se v jeho tvaf. ,,Ah, pravda, pravda," mruci po chvili. „Coz vse naplat, mili, drazi panove! Coz vse naplat, kdyz —" Po te pohodil hlavou a trpce dolozil: ,,Co mi platno vsechno vase uznani, co platna plana, bezu£elna vase pochvala! Kdybyste mi byli radeji, drazi p&nove, vypatrali, po cem iiz po cele tydny marne patram sam — kdybyste mi byli, mili, drazi panove, radeji proste povedeli, kde ma muj ubohy svaty Jakub — teziste!"

59

Po techto zamumlanych slovech mistr Levy sklesl na zidli, na ktere byl sedel, nezli jej hloucek slovutnych znalcu a amateru vyrusil, a zastfev si obema dlanemi tvaf, pfemital jako uz dfive — o vade nejhlavnejsi — — Nasel-li mistr Levy teziste sveho svateho Ja¬ kuba, jak mu je svrchovane citlive jeho svedomi hledati kazalo — nevime... Ale ze dostal slovu svemu a ,,propracovar' i nohy svetcovy tou merou, ze na nich ani nejroutinovanejsi oko nejbystfejsiho znalce nevypatra nejmensi vady — jest jisto... Po mnoho let stoji uz socha v dekanskem chrame policskem. Tisice lidi ji videlo, na sta znalcu ohledalo; ale s cim a jak dlouho bylo genialnimu tvurci zapasiti, nezli napravil neb aspoh maskoval vadu, ktere nikdo nezpozoroval, zajiste so^va komu napadlo.

PRVNI DEBUT ZA BLESKU A HROMU.

(Psano a poprve tiltSno 1881; po druhe tiSteno 1886.)

Zdanlive nepohnute, jako ztrnule stoji zhave slunce srpnove nad Celakovicemi. Bylo se sice jiz valne sklonilo k zapadu, ale upaly jeho jsou posud tak intensivni jako o polednach. Nad viskou klene se sedezluta, jednotvarna obloha, na ktere se nebyl uz po nekolik dni ani nejlehci mracek objevil. Puda jest vyprahla a rozpukana, kameni rozzhaveno, trava misty do zluta a sneda sezehnuta, nebot' po nekolik dni nebyl zavanul ani nejjemnejsi vanek. Kolkolem panuje trapne, dusne ticho ... Vse stoji v palne zaf i slunecni ztuhle a matne: statky i chatrce, kostel i hfbitov, zahrady i pole a luka — nikde ziveho tvora — viska odbyva svou odpoledni siestu... Toliko v jedne skolni svetnici panuje ruch a sum. Stary kantor, vasnivy to hudebnik, nedbaje dusneho vedra kona svou ,,svatou povinnost" — vyucujet' nekolik kloucku ve hfe na housle... Drsny hlas jeho je kazdou chvili pfehlugovan smesici vrzavych tonu, jez nemotorna ruka detska

64

smyccem strunam vyluzuje. Brzo zni karave, brzo povzbuzujic; ale nejcasteji hubuje onim prudkym, odpornym, vasnive rozechvenym tonem, nelisicim se valne od tonu nejprudsiho hnevu, jenz si ulevuje slovy, vykfiky a posunky rovnez tak nevolenymi jako urputnymi, casto i smesnymi. Jesti to muz ze ,,stare skoly kantorske": bez kfiku, krakani a metly nebo rakosky, kterezto dva posledni paedagogicke talismany zastupuje prave uslechtilejsi, ale nemene ucinny smycec — nedovede sebe nadanejsimu zacku vpraviti ni prvopocatky skolniho vedeni... Vyhruzky a trestani jsou mu alfou i omegou paedagogie. On sam byl takto vychovan; i jemu, ackoli miloval housle od nejutlejsiho mladi, vstepovana timto zpusobem jeste vetsi pfichylnost ke zbozhovanemu nastroji. Jakz medle mohl by jinak vyucovati, nezli jak vyucovano po staleti pfed nim? Jinak je stary Klavik „zlate srdce"; kufatku neublizi, s kazdym by srdce bratrsky rozdelil. Kazdemu dovede poradit, a kdokoli pfijde s prosbou nejakou, nikdo neodejde neoslysan. Ale jakmile vezme housle do ruky, jest jako vymenen. Dobracka, casto usmevava tvaf jeho vezme na sebe vyraz neuprosne pfisnosti. V takovych okamzicich nevidi a neslysi stary Klavik nezli svych housli. Duse jeho znenahla se rozechviva; zrucna ruka jeho vyluzuje strunam nejkorrektnejsi tony, jez splyvajice v melodickou harmonii naplhuji dusi jeho onou nevylicitelnov slastii, z ktere se rodi ryzi nadseni umeleck£. Duse jeho splyva s dusi housli...

65

Nechape a nerozumi, nezli kouzelnym tonum zbozhovaneho nastroje, a kazdy cizi, nespravny nebo pochybeny ton rozpoutava v dusi jeho drsnou dissonanci... On sam — jsa mistrem — nikdy nepochybi. Ale beda tomu, kdo jakymkoli zpusobem vzbudi v dusi jeho dissonanci, kdo vzav divotvorny nastroj do ruky vyluzuje tony nekorrektni, tudiz disharmonii... V takovych okamzicich hrne se staremu Klavikovi vsechna krev od srdce k hlave. Tvaf se kaboni a rudne, celo se vra§ti, z oka, pfed chvili jeste nadsenim zaficiho, pocnou slehati blesky opravneneho hnevu, usmivave nebo pevne sevfene rty chveji se tlumenou bolesti. A jediny dalsi drsny ton pak miva v ^apeti prudky, mnohdy surovy vybuch zlosti. Smycec zakrouzi pak v zbesile rozkosi nad hlavou — a ky div, ze v slepe vasni svihne ucennika nemilosrdne pfes prsty, az bolesti zaupi a zafici... A prave v takovem dusevnim rozladeni naleza se stary Klavik. Pfes dve hodiny muci se uz asi s desiti tupymi vesnickymi kandidaty ,,bozskeho umeni" — z kabatu vysvlecen, housle pod pazdim a smycec v pravici stoji uz v nejvyssi mife rozsapan pfed svymi ucni, v jichz tvafich jevi se uzkost a strach — kn£i a fi£i... Ale vse marne ... Rozliceny zrak jeho utkvel nest'astnou nahodou prave na rusovlasem hosikovi, jenz se byl bazlive za ostatnimi hochy v koutku schoulil a modre sve oci s nevyslovnou bazni na sopticiho kantora upira. „Sem, Jeniku! Sem!" fici stary kantor. J. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

5

66

A necekaje ani, az se hoch hne, postoupil ku pfedu a popadnuv volane klouce levou rukou za ucho, vlece je do popfedi. ,,Ted ty, ted ty! Dokaz tern nemotorum, ze to umis lip! Dokaz, ze kdo chce, take neco dovede... Ja vas naucim, vy nezbedove, vy nahluchle penice — ja vas naucim!..." Hosik, maje az dosud podobne jako stary kan¬ tor housle pod pazdim a smycec v prave ruce, klade housle pod bradu a smycec jede pfes struny Ale beda! Jeden ton je falesnejsi druheho... Kantor befe na svych houslich „cis", klouce vsak vytrvale ,,fis" ... „Cis — cis, /eniku!" krici kantor. „Ke vsem vsudy — cis — cis!..." Ale misto ,,cis" befe Jenik zase ,,fis" ... Kantorovo ,,cis" a Jenikovo ,,fis" rozdira rozechvenou dusi Klavikovu, jakoby nekdo ostrym nozem v prsa bodal... Kantoruv smycec nahle ustal brati „cis", za¬ krouzil nad hlavou, svihnul vzduchem a jako blesk pfejel Jenikovi pfes prsty leve ruky. Hoch bolesti zaupel; tvaf jeho se kfivi k placi. Ale kantor uz zase befe sve proklate ,,cis" a Je¬ nik — jako kouzlem nejakym pomaten — snazi se napodobiti kantoruv ton, ale misto ,,cis" befe op£t osudne ,,fis". Poznovu zakrouzil kantoruv smycec nad hlavou, opet svihnul pronikave vzduchem a prudce dopada na prsty ustraseneho hocha, a kdyz byl hoch ruku s houslemi sklonil, na ramena, na hlavu a kam vu¬ bec v slepem chvatu dopadnouti muze ... „Jezis Maria, strycku!" upi hosik krce se. Ale kantoruv smycec nezna milosrdenstvi...

67

Ve zbesilem chvatu sviha a mrska hocha a s rafinovanosti pfimo virtuosni dovede i v divokem chvatu najiti hfisne ,,prsty-vinniky", jakoby jina cast tela zaslouzeneho trestu nedovedla tak pocititi, jako nebohe prsty, ktere se nedovedou tak pfizpusobiti, by smycec vyloudil na strune spravne „cis". Nekolik minut trva tento ,,koncert" kantorova smycce, provazeny hubovanim, nesouvislymi vy¬ kfiky, vycitkami a hrozbami. Hoch upi, skuci a fici bolesti; vrti sebou, krci se a skryva ruce ... Nic naplat!... Smycec teprve unavenim kantorovy pravice ochabuje ve sve ,,bohulibe praci" a sviha jiz jen, jakoby mane, az pak posleze pfece ustava... Stary Klavik sopte hnevem posud jeste hubuje. Tvaf jeho ma vyraz pfimo medusovity — hrozno na ni popatfiti. Po chvili vsak pocina lekce znova. Misto Jenika musi hrati jiny hoch... Jenik, jemuz prsty brni a pali, jakoby je byl vytahl ze zhavych klesti, stkaje a slzy si utiraje soura se nepozorovane do pozadi, by nebyl nemi^osrdnemu stryci na rane ... Co delo se prave v dusi ztyraneho hocha vzhle¬ dem ku pfedchazejicimu trestu, Ize snadno uhodnouti; ale co delo se v dusi jeho jindy v osamelych chvilich, kdyz vzpominal na protivne housle, bylo az dosud jeho tajemstvim. Byl sirotkem. Stryc jeho Klavik smiloval se nad nim a sam pro nej, kdyz osifel, dosel do jeho rodiste, Mecholup, vzal jej k sobe — a jak u tak naruziveho

68

houslisty, jakym byl, skoro ani jinak byti nemuze — chtel miti z hocha vyborneho houslistu. Jenik, maje skutecne hudebni nadani a pfede¬ vsim vyborny sluch, dovedl se sice vpraviti ve hru na housle a mnohdy i sama stryce ledacim pfekvapil. Ale tim nechuf hochova k houslim nebyla seslabovana. Touha jeho nesla se k jinemu nastroji hudebnimu, na ktery vsak stryc az dosud jeste nepomyslel, k varhanam ... O torn v<$em nemel vsak stary kantor ani zdanf. Pozoruje hochovo nadani, snazil se je po svem zpusobu vypestovati, a nikdo by mu byl nevymluvil, ze nestane se Jenik casern svym rovnez tak dokonalym a siroko daleko znamym houslistou, jako stary Klavik. Mistr byl pfesvedcen, ze musi se nadany uceh jeho stati mistrem. Aby se jim stal, neopovrhoval stary kantor nizadnym prostfedkem, jenz mohl po jeho nahledu k cili vesti. Hoch si sice casteji zasedl doma tajne ke kantorovu klaviru a bfinkal nan nemotornymi svymi prsty do omrzeni. Ale beda, stryc-li jej pfistihnul. Vykrakani byvalo trestem nejmirnejsim. ,,Housle vem! Ty neposlusny nezbedo — hou¬ sle!" kficival stryc, az tabule v oknech nizke svetnicky fincely. ,,Housle budou tvou spasou — bez housli zustanes tupcem a nemotorou na kazdem ji¬ nem nastroji!" A hosik braval pak housle a cvicival se na nich, ale nikoli z vlastniho popudu, z pfirozene pfichylnosti, nybrz aby dobrocinneho stryce ke hn£vu nedrdzdil... A tak se stalo, ze svedl jimi vice, nezli kterykoli hoch, jenz se pocal zdroveii s nim u£iti...

69

Avsak jak mozno, ze by byl nedovedl vziti spravne ,,cis" ? Stary kantor toho nechapal a Jenik sam si ne¬ byl uplne vedom sveho provineni. Bylte roztrzit — duch jeho meskal prave jinde... nebot' prave v oka¬ mziku, kdyz kladl pfed chvili housle pod bradu, byla se za starym kantorem mezi otevfenymi dvefmi objevila skareda, pfiblbla tvaf nejlepsiho kamarada — Vasi Krejcifika. Objevil se tu v okamziku nejosudnejsim. Usklibaje se a ruznymi smesnymi posunky po¬ zornost Jenikovu na sebe obraceje, tak jej pomatl, ze Jenik misto ,,cis" bral ,,fis" a tak rozcileneho jiz stryce k nejprudsimu hnevu popudil. Slyse kamarada bolestne vzlykati a upeti, Vasa Krejcifik sice zmizel s mista, odkud byl Jenika k smichu a nepozornosti popouzel; ale za nedlouho objevila se ohyzdnd, pfiblbla tvaf jeho — v okne. Bylte pfelezl plot do zahradky a vyskrabav se na okno, drazdil odtud nejsmesnejsimi posunky Je¬ nika k smichu. Jenik schouliv se po vyprasku v prvni skamne zabyva se z pocatku jen svymi stlucenymi prsty a nedba posuriku kamaradovych. Nicmene Vasa Krejcifik jest pfes vsechnu svou pfiblblost v drazdeni a vabeni pravy virtuos. Vrti sebou v okne, uskliba se, ceni zuby, kyva a septmo, by stary kantor neslysel, vybizi Jenika, by mrstil houslemi a ,,vzal nohy na ramena". Posleze pfece upoutal pozornost kamaradovu. Je¬ nik nan upira zraky nerozhodne, ale za nedlouho pocne i on mrkat, kyvat hlavou — slovem, ruz¬ nymi posunky na jevo davat, ze sice kamaradu rozumi, ale ze neni mozno uniknouti;.

70

Vasa vsak v kyvani a vabeni neustava. Namaha se ze vsech sil, aby dal Jenikovi na jevo, ze ma neco zvlastniho za lubem. Jenik vsak nerozumi, az pak posleze pocne Vasa mavati rukou a ukazovati leskly nejaky pfedmet. Jenik pfedmetu sice nerozeznava, ale lesk jeho vabi neodolatelne. Poloziv housle a smycec na skamnu krci se hoch pomalu pod lavici, podleza a v nekolika okamzicich je za kantorem, jenz vse byl prave obratil k oknu, s nehoz byl pfiblbly Vasa pfed okamzikem seskocil. A nezli se kantor znova obratil, byl uz Jenik mimo skolni svetnici a uprkem padil do poli... Vasa Krejcifik za nim. . . Bezeli k zamilovanemu mistu na strah za vsi, odkud byla volna vyhlidka na okoli a kde byli druhdy casto prodleli mnohou prazdnou chvili. Jenik dobehl mista prvni a zastaviv se, dival se na nemotorneho Vasu, jak batoli se ku pfedu. Konecne; i Vasa dobehl a pfes to vse, ze sotva dcchu popada, dal se do hlasiteho smichu. Jenik se usklibnul a mlcky ukazal Vasovi strycovym smyccem otlucene a nabehle sve prsty, ja¬ koby chtel fici: ,,Podivej se, tim jsi vinen ty!" Vasa vsak se neustale smal, aniz vedel, proc. Videl kamaradovy nabehle a zrudlc prsty, vedel, ze podobny vyprask neni zrovna pfijemny, ale jsa opravdu pfiblbly, bral vse to a podobne vzdy jen na lehkou vahu. On sam byl uz toliknite od kohokoli, jemuz se jen zlibilo, ztyran, ze zdal se mu byti prosty, abychom tak fekli obycejny vyprask, veci zcela pfirozenou a nepatrnou.

71

„Nu — co?" zajektal konecne cene na Jenika sve bile zuby a pfeslapuje s jedne nohy na druhou, tak ze zdrave, silnc telo neustale se kolibalo. ,,Co! Co?!" vyrazil ze sebe prudce Jenik to¬ nem nevrlym. ,,Podivej se!" A opet ukazoval stlucene sve prsty. ,,Hm — hm," koktal Vasa, „co na torn? Ja — na housle — nehraju — a dostal jsem — smyc¬ cem pfes prsty — nastokrat..." Jenik to vedel; nebof Vasa byl, abychom tak fekli, officielnim vesnickym kalkantem. A pfi prudke povaze kantora Klavika neni divu, ze pfi slapani mechu na kruchte casto pro nepatrne nedopatfeni seznamil se pfiblbly kalkant s kantorovym smyccem i v neumelecke funkci sve. ,,A ja — za to — nemohu," koktal Vasa dutym hlasem dale. „Za to — muze — kantor... Proc te — nuti do —■ housli... proc te — nepusti k var-var-hanam ..." Zvlhly zrak Jenikuv pfi poslednim slove napadne se vyjasnil. Bolestne zkfivenou tvaf jeho pfeletl lehky usmev — pozapomnel i na svou bolest... ,,Hm — hm — to by to — hu-celo, Jeniku, ne?" koktal Vasa. ,,Ty u var-varhan — ja u me¬ chu — co?" Jenik radostne pfikyvnul nekolikrate hlavou — a tim byl smir obou zpeceten. Usedli podle sebe na strah a pocali si vymehovati sve naivni, nemotorne myslenky. Jenik byl sice hlava bystra, ale nehrube pohyblivy, skoro lenivy a posud jeste prave bloude; nicmene citil cosi, o cem se nedovedl jeste vysloviti.

72

Vasa byl podobne jako Jenik sirotek. Otec jeho byl vojakem a zemfel kdesi v nemocnici vojenske; matku nasli pfed lety za vsi mrtvou a vedle ni elite. .. Ujali se ho — a tak zil Vasa Krejcifik brzy u toho, brzy u onoho souseda z milosti, az povyrostl v hocha nemotoru, v koktaveho blba, jenz pranic jineho nedovedl, nezli den co den prozevlovati nebo nanejvyse stado pasti neb obcas na kruchte mechy slapati... Mechy a Jenika miloval nade vsechno. Za Jenika by byl zivot dal — mechy vsak mu byly milejsi nezli Jenik, ktery mu nikdy, jako jini, ncublizoval, ktery se mu nikdy neposmival a nikdy si z neho sasku netropil — zajiste jen proto, po¬ nevadz Vasa skoro o jinem nekoktaval, nez o mechach a varhanach. ,,A — vis uz," zakoktal Vasa po chvili, ,,ze — jsou — var-varhany — spraveny?" Jenik pfikyvnul hlavou fka: ,,Vim — vim! Ale co naplat, kdyz mne k nim strycek nepusti..." ,,Hm — hm — nepu-nepusti!" huhhal Vasa. ,,Co na torn?... Ty si pfece muzes za-zahrat..." ,,Vzdyt: je kostel zavfen," pfipomenul Jenik. Vasa vycenil zuby,. jakoby chtel dati dusevni s\ou pfevahu na jevo, pak vytahl z kapsy leskly pfedmet, kterymz byl Jenika ze skoly vabil — klfc... ,,Co je to?" optal se naivne Jenik. ,,Coz — nevi-vidis? — Klic ... od kostcla .. /' koktal Vasa. ,,Var-varhanaf — —" Nedofekl. Jenik v mziknuti pochopil, ze varhanaf vyzkousev spravene varhany, pfi cemz mu Vasa mechy

73

slapal, odevzdal kalkantovi klic, aby jej odevzdal kantorovi. ,,Nu," koktal Vasa dale, ,xhces si — za-za¬ hrat?" Jenik radostne vyskocil; Vasa nasledoval jeho pfikladu. Rychlym krokem pospisili ke hfbitovu a kosteliku, Vasa otevfel, oba vklouzli do kostela a za nekolik vtefin byli na kruchte. Jenik jasal radosti. Skokem byl u varhan a usedl, Vasa zase skokem u mechu. „Uz to hu-huci!" koktal blby kalkant, jehoz ohyzdna tvaf jevila jako vzdy, kdykoli byl u mechu, bezmerne poteseni... Jenik byl arci jeste nesika. Z pocatku bral jen jednotlive tony, nebot' na oktavy nedosahl, ale var¬ hany pfece mocne hucely a pfehlusovaly kazdy jiny zvuk. Mladistvy hrac namahal se ze vsech sil, aby vyloudil tony souvislejsi; pracoval nohama, rukama, az mu pot vyvstal na skranich. Zapomnel na vse, co se kolem delo nebo diti mohlo; duse jeho byla uplne splynula s hucivou dusi varhan ... Podobne delo se i Vasovi. A tak nezpozoroval ani ten, ani onen, ze byla se pfiblizila boufe, ze v serem, toliko rudym plamenkem vecne lampy osvetlenem kosteliku vzdy vice se stmiva. Neslyseli, ze venku zvedl se prudky vichr, ze upi a stena a lomcuje jiz okenicemi, nebof vse to pfehlusovaly mohutne, hu£iv£, disharmonicke zvuky varhan...

74

Obcas sice jiz zablesklo a zahfmelo, ale oba hosi nemeli pro nic jineho smyslu — Jenikovy prsty bez umdleni hraly, Vasovy nohy bez umdleni slapanim mechu kamaradovu hru umozhovaly. Nahle intensivne zablesklo a kratce po te zadunela hromova rana, az se kostelik v zakladech otfasl — boufe byla pfimo nad dedinou. Zahfmeni to pfehlusilo hukot varhan. Jenik lekna se pf estal hrati... A teprve nyni zpozorovali oba hosi, jak prudka boufe byla se nad krajinou rozzufila. Hukot vetru, praskot a loskot pfed kostelem vichrem takofka k zemi sklanenych stromu, finceni okenic, dunive hfmeni — vse to pusobilo na Jenika omamujic. Pozehnal se kfizem a pocal se na celem tele tfasti. Na Vasu vsak mela boufe ucinek opacny; neustalf ani na okamzik slapati mechy a zpozorovav, ze pf estal soudruh hrati, kf icel koktavym svym hla¬ sem: ,,Hraj — hraj! — To to hu-huci — huhuhu!" Jenik chvili vahal; ale po te pocal znova hrati, chteje tak boufi pfehlusiti a uzkost svou zaplasiti. Nebylo vsak jiz mozno. Boufe zufila vzdy zbesileji; blesky neustale se kfizovaly, hfmeni vubec ani neustavalo. Kostelik zdal se byti obcas v jednom plameni. Uzkost Jenikova se vzmahala, pfestalt' opet hrati; ale Vasa jeve z boufe bezpfikladnou radost, fval, sec mu hrdlo stacilo: ,,Hraj — hraj — oh! — — to to — hu-huci — huhuhu..." Jenik vsak jiz nehral. Vytfesteny zrak jeho byl upfen v neurcite prazd¬ no — duse jeho k smrti ustrasena...

75

Nahle se mu zda, jakoby videl, kterak se obraz rodicky bozi na oltafi pohnul. Vyskocil od varhan — rodicka bozi s Jeziskem v naruci vznasi se pomalu pfimo ke kruchte. . . Chtel vykfiknouti, ale leknuti sevfelo mu hrdlo. Pfed nim stoji — mnich v temnem habitu . . . ,,Hraj ■— hraj! — To to — huhu-huci!" fve blby kalkant za varhanami. Jenik vsak neslysi. Chvili stoji na celem tele se tfesa — na to vyraziv ze sebe vykfik zdeseni leti s kruchty dolu ... Vasa z plna hrdla fve koktave za prchajicim: ,,Stuj— Jeniku, stuj! Poslys, jak — ty bo-bozi — var-varhany — hu-hu-huci. .. To je krasa . .. Sam svaty Pe-tr — slape mechy — a Pan Je-zis — hraje..." Jenik vsak neslysi. Rvavy ton skuhraveho hlasu blba zanika v jecici boufi a buraceni hromu. Blyskani na chvili ustalo; v chrame panuje ta¬ kofka cira tma. Blby Vasa fve svuj jcdnotvarny refrain dale a leti pak za soudruhem .. . Jenik byl na schodech s kruchty nekolikrate klopytnul a upadl, a kdyz pak vyrazil z kostela, byl jiz blby Vasa v patach za nim. Z cernych jako noc mraku lije se dest' proudem. Jenik prcha pfes hfbituvek, Vasa skuhraje svuj refrain: „Stuj! Stuj! Poslys, jak ty bo-bozi varvarhany hu-hu-huci — — huhuhu..." leti za nim. Nahle vsak se Vasa zastavil pod vysokym topolem u vrat hfbitovnich — Jenik prcha dale.. . Vasa nemoha se nasytiti divukrasneho pohledu na rozpoutane zivly, obemknul obema rukama topol

76

a s otevfenymi usty a vytfestenym zrakem divd se vzhuru k cerne obloze, z niz slehaji blesky... Jenik prcha dale, az dospel k prvnimu staveni, kde byl pfed nepohodou kryt. Teprve zde, zastaviv se, pohfesil Vasu, o nemz se byl domnival, ze bezi v patach za nim. ,,Vaso, Vaso! Kde pak jsi?" vola z plnych plic jsa obracen pfimo ke hfbitovu s kostelickem... Nahodou divoky fev boufe na nekolik okamziku ponekud se utisil. Vasa volani soudruhovo zaslechl a odpovedel taktez z plnych plic odpornym, zajikavym svym hlasem: ,,Ta-dy — pod — to-to-topolem!" Jenik napjal zrak, ale pro temno nevidi nezli mlhavou silhouettu kostela s hfbituvkem a topoli. V temz okamziku slehnul vsak z temnych mraku pfimo nad kostelem oslhujici blesk a soucasne zadunela hromova rana, az se cela osada v zakladech svych otfasla ... Jenik sklesl na kolena — zrak jeho byl na chvili oslnen. Nastala opet skoro cira tma. Z chatrci a statku vybihaji lidc. V nekolika oka¬ mzicich je takofka cela osada na nohou... Udefilof kdesi v bezprostfednim blizku. Jenik kleci chvili jako bez sebe, pak se pomalu pamatuje, zveda a otvira zrak. Pfimo pfed nim na mirnem navrsi u vrat hfbitova stoji topol v jednom plameni... Jako zhavi jazykove plazi se ruznotvarne plamenky takofka od kofene vzhuru k temeni, kde splyvaji v jediny,

77

vysoko nad topol slehajici ohnivy prut, jenz s>vihaje cirou tmou, zda se dosahovati az k obloze... V ztrnuti diva se Jenik na desny vyjev. Stoji sice vzpfimen, ale nohy pod nim klesaji; krev jako zhava lava proudi zilami a hlava se mu toci... Chce vpfed, ale nohy jsou jako pfimrazeny. Nahle se mu zda, jakoby nad hoficim topolem videl jemny belavy pfisvit a v nem rodicku bozi s Jezulatkem v naruci — prave tak, jak mu ji byla rozohnena obraznost pfedvedla v kosteliku. A pomalu vznasi se rodicka bozi vzdy nize, az splynula s plameny hoficiho topole, nacez z plamenu tech poznovu se vynofivsi, stanula na zemi tesne vedle kmene topole ... Jenik, nemoha zraku odvratiti, diva se vytfe¬ stene pod topol a vidi pod nim dve temne postavy lidske — v prvni poznava na zemi sklesleho Vasu, v druhe tesne vedle Vasi stojiciho mnicha, ktereho byl poprve na kruchte spatfil. Vykfik zdeseni vydral se mu z prsou... V torn pf izrak zmizel... Jenik vidi lidi chvatajici s ruznych stran k hoficimu topoli... S napjetim veskerych sil specha tam pfes zufici boufi tez a dospev blize, vidi pod topolem ubohiho soudruha... Byl bleskem usrnrcen.

78

Co jsme byli prave vypravovali, podoba se vymyslu vystfedne romanticke obraznosti — a pfece neni nezli prostinky pf ibeh ze skutecnosti. .. Nekolik roku po te sesla se v metropolitnim chiame prazskem u sv. Vita za krasneho jarniho dopoledne vzacna spolecnost hudebniku, hudebnich znalcuv a milovnikuv umeni. Slo o hudebni zkousku na varhany k ucelu obsazeni uprazdneneho mista varhanickeho a melo byti rozhodnuto o vykonech cetnych kompetentu. Zkouska byla nesnadna. Zkousen jeden kompetent po druhem a vsichni budili obdiv vytecnou hrou. Posleze zasedl k varhanam zadatel posledni, mladik zadumciveho vzezfeni, a jal se pfednascti graduale, fugy a praeludia rozlicnych mistruv a po te i nektere vlastni skladby... Vsak hned prvni tony kazdeho uchvatily... Ne¬ byla to pouha virtuosni hra na varhany, byl to pravy koncert, a mladiku, jenz se byl razem vysinul na stupeh dokonaleho umelce, gratulovano jako umelci genialnimu. Mladik ten byl onen Jenik, jenz si byl prvni debut na varhanach odbyl pfi blesku a hromu — Jan Zach, pozdeji jeden z nejvytecnejsich hudeb¬ nich skladatelu ceskych... Zjeveni rodicky bozi o prvnim debutu jeho arci byl pouhy pfelud obraznosti; ale objeveni se mnicha byla skutecnost. Proslaveny tehdaz ucitel hudby, mnich Cernohorsky, vraceje se z Italic, navstivil na blizku Celakovic sve pfibuzne a na ceste ke Praze byl lijakem pfekvapen prave v okamziku, kdy sel mimo kostelik. Spatfiv dvefe pfivfeny, ve§el do chramu

79

a slyse hrati na varhany odebral se na kruchtu, nacez kdyz oba hosi uprchli, sesel zase dolu... Cernohorsky, jemuz nebylo jmeno Jenikova stryce Klavika neznamo, zustal u tohoto pfes noc, a zvedev o Jenikove nadani vzal jej do Prahy, kde pficinil se o jeho dalsi vzdelani. Mladicky Zach navodem ucitele sveho pfilnul sice k houslim, ale varhany zustaly mu nastrojem nejmilejsim a zustal jim veren, az pak casern i virtuosnost na varhanach pfekonal umenim vyssim — vlastnimi skladbami.

POSLEDNI KRESBA.

J. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

(Psano a poprve ti§teno 1888; po druhe tigteno 1892.)

Uvadime ctenafe po pohodlnych, tocitych scho¬ dech do prvniho patra stareho domu prazskeho — na rohu Perstynske ulicky a tfidy Ferdinandovy — do prosteho, ctverhranneho pokoje o dvou oknech s vyhlidkou na vychod, do pfipomenute uzke ulicky. Mistnost ta slouzi prave za malifske atelier. Neni to vsak dilna, jak si die popisu a vyobrazeni pfedstavujeme snad dilny velkych mistru minulych vekuv, tim mene nadherne nebo bizarrne vysperkovane atelier mistru modernich nebo slepou Stestenou podporovanych pseudoumelcu, ktefi bud skutecnou cenou svych praci nebo svindlefskou reklamou dovedli k sobe pozornost sveta nejen upoutati, nybrz svet ten take donutiti, aby neodmenitelnou umeleckou cinnost jednech, jakoz i femeslne routinerstvi druhych odmehoval take vice mene stedfe hmotne. Nicmene jedine rozhlednuti se znaleckeho oka staci, abychom se pfesvedcili, ze vstoupili jsme sice do dilny proste, skoro az chudobne, ale pfece nejpfipadneji oznaceno, do dilny praveho umelce. Po velkolepych obrazich, bud komposici nebo skvelym, oslhujicim provedenim, nebo jinou napad-

84

nou vlastnosti na prvni pohled uchvacujicich — nechf jiz skoro dokoncenych nebo zacatych — neni zde ani pamatky. A pfece jest dilna ta nad miru zajimava. Vsechny steny jsou oveseny skizzami, kresbami, akvarely, obrazy, modely, vycpanymi ptaky a jinym haraburdim, bez nehoz se umelci vytvarni neobejdou a s kterym setkavame se skoro ve vsech atelierech, jez cini na, nazev ten naroky. Dva stoly, jeden vetsi mezi okny, druhy v koute na jihovychod — tfi proste zidle —- dfevene stupatko, vanicka a konev u kamen •— jest krome dvou malifskych stojanu vsechen nabytek, jenz padne do oka. Stojany nalezaji se vsak v nejnepfiznivejsim osvetleni; patrne jsou poodstrceny. Platno v ramech jest na nich sice pfipraveno, ale jest jiz zazloutle a nevideti na nem nezli nekolik ledabylych smouh stetcem — patrne prvni poktis. Nekolik zaprasenych palet, ruznotvarne stetce — otevfena, uvnitf taktez zaprasena skfihka s barvami, v jejimz jednom koute byl si maly pavouk pohodlne upfedl svou sifku — vse to a mnohe jine jest du¬ kazem, ze umelec po delsi cas jiz nepracoval, aneb aspoh stetce, palety, barev a platna vubec se ani nedotknul. A pfece — opakujeme s durazem — nebylo a nebude v celem svete zajimavejsi dilny malifsk6! Necht' utkvclo oko na kteremkoli na pohled nenapadnem, bud jiz skoro dokoncenem nebo zacatem obrazku, nebo kteremkoli z nescetnych, po stenach rozvesenych, nebo po stolech a jinde, ba i po zemi se valejicich nacrtku — nechf otevfel jsi kteroukoli z umolousanych map1, jez v nepofadku

85

tu a tam pohozeny lezi, vsude postfehl jsi neco, s cim neshledal bys se v zadnem malifskem ate¬ lieru vubec. Kazda, zacaste i nejledabylejsi crta pfi bedlivejsim ohledani znalecke oko a mnohdy i laika necim pfekvapuje; ba kazdy nabeh k ni jevi zcela zfejme vice mene znak naproste puvodnosti. Dve, tfi crty tuzkou, nekolik kanek stetcem na papife, zdanlive nahodile nakahknutych, staci upoutati pozornost a vzbuditi v dusi zcela urcitou a jasnou pfedstavu razovite, pfed tim nikdy nevidene tvafe nebo cele skupiny lidi nebo jineho nejakeho pfedmetu. Z pouhych mlhavych obrysu prokmita jiz zakladni myslenka komposice neb aspoh jeji zarodek. Temef nikde nepostihnes nejmensi znamky napodobeni. Vse jest samorostle, pfirozene a razovite; vse jest poeticky pojato, promysleno, odusevneno a pfi vsi prostote duchaplhe komponovano. A kdekoli spatfis neco jiz bud zcela nebo z casti provedeneho, skoro na vsem pozorovati nejvzornejsi peclivost, kterou byla pfedchazela nejbedlivejsi, nejsvedomitejsi studia, — na vsem postfehnes stopy nejskvelejsi techniky. Neni tudiz nizadne pochybnosti, ze nalezame se v. dilne v pravde genialniho mistra, ktery ne¬ toliko nadanim, nybrz i ryze umeleckou snahou vynika nad sve vrstevniky, a originalitou svou, necht' uz uznanou nebo doposud jeste ne uplne uznavanou, pfedcil namnoze i nejproslavenejsi umelce svetoveho vyznamu. A pfece — jak prostinky, na pohled vsedni jest pracovni tento utulek ceskeho umelce, jenz byl jiz davno myslenkovou hloubkou svych del pfekonal

86

vsechny krajany-malife minulych veku, ktefi byli zustavili nescetne, skvele i nejskvelejsi dukazy sve dovednosti! Jak chudicka a nevabna pro velky svet jest dilna ceskeho umelce, o nemz jde v nepfedpojatych, ovsem jen uzsich, ba nejuzsich kruzich znaleckych jediny hlas : ze zustavi v umeni eeskem stopu nevyhladitelnou, ponevadz jen jemu podafilo se vnik¬ nouti v ducha slovanskeho, najme ceskeho, a poloziti tak zaklad k naprosto nove skole malifske. Zevsad zeje na tebe nedostatek, ba skoro nouze. Nabytek i malifske nacini, vubec temef vse je tak zvetsele, ze by za mnohe vetesnik ani nekolik krejcaru nenabidnul. Nejvetsi, zavideni nejhodnejsi dusevni bohatstvi, za ktere by jinde nabizeli milliony a jez by vlastnikovi dopomohlo k zivotu knizecimu, naleza se zde uprostfed zcela obycejneho, vice mene bezcenneho haraburdi, nebudiciho zavisti nizadne. Co ma cenu skutecnou a velkou, ba nezmernou, dila at' hotova nebo nacrtky, jest pro okamzik uplne bez ceny. Nenif kupcuv, neni poptavky... A vlastnik vseho toho — bohac i ubozak v jedne osobe — sedi prave u vetsiho stolu mezi okny pfi¬ hrben nad nevelkym, podlouhlym, hladce ohoblovanym prkenkem a — drzi tuzku v prave ruce, ja¬ koby byl udelal zacatek vhodne nejake zakladni cary a pfemysli, jak ji ukonciti. Jak se zda, kresli nejakou krajinku. Kresba nevykazuje vsak doposud nezli nekolik vlasovych rysu, z nichz nelze souditi na vice, nezli ze jde o pro¬ stinky motivecek, o nejakou chatrc s razovitym pozadim a nekolika vsednimi pfedmety v popfedi. A pfece sedi mistr nad stockem jiz od casneho

87

rana, jakoby slo o kre'sbu, kterouz by chtel upoutati pozornost nejsirsich kruhu a uspokojiti znalce nejvytfibenejsiho vkusu. Snad jeste nikdy nevlekla se mu prace tak plzovite jako tentokrate. Zacal kresliti podle skizzy, jiz si byl pfed lety na svych cestach podle pfirody nacrtnul; ale pfedstava jest tak mlhava, vlastne tak meniva, ze jiz zakladni rysy obrazu neharmonuji, nefku-li aby umelce uspokojilo provadeni. Nescetnekrate byl smazal nacrtek, ba kresbu jiz skoro uplne hotovou a zacal znovu — od prv¬ niho crtnuti. Nescetnekrate byl od prace vstal a vyhledav si v mapach svych nacrtek jiny, zacal provadeti tento. Ale vzdy s tymze vysledkem jako dfive. Zas a zase vraci se k nacrtku prvnimu, snaze se jej provesti zatim co mozna nejpecliveji v kontuf e; lee prave zakladni rysy nedaf i se mu tento¬ krate po jeho pfani. O polednach ustal v praci, prosel se, naobedval a po dvouhodinnem odpocinku, v kterezto dobe nemyslil na nic jineho, nezli na svou kresbu, vratil se poznovu do sve dilny, by v praci pokracoval. Nicmene vysledek byl tyz, jako dopoledne. Nebylo to sice v posledni dobe poprve, co nasemu umelci tvofiva sila vypovidala poslusnost. Ne¬ hrube utesene pomery hmotne, v kterychz se na¬ lezal — vseobecna apathie k umeni vubec a k jeho pracim zvlasf a ruzne jine pfekazky, s kterymiz jest v Cechach bojovati umelci kazdemu, byly jej sice casto rozlitostnily, ba roztrpcily tou merou, ze byl po delsi cas k vaznejsi praci naprosto neschopen. Dusevni stagnace vsak z pravidla bud mirnym napjetim sil zazehnana nebo po kratsim nebo delsim

odpocinku zase minula. Drobne hficky, ke kterymz nebylo tfeba zadneho zvlastniho napjeti sil, dafily se mu, jak pfirozeno, pfece. Tentokrate slo vsak take jen o pouhou hficku — o objednany obrazek pro illustrovany list, do kte¬ reho jiz po nekolik roku pilne pracoval. A pfece ani tato hficka nedafi se mu k jeho uspokojeni. Co toho pficinou? On sam pficiny z pocatku nezkoumal. Nebylte ani rozcilen, aniz jakymkoliv jinym zpusobem vzrusen. V prave minulych dnech nebylo se sbehlo pra¬ nic zvlastniho, leda ze citil mirnou unavu a apathii ke v'semu, co jej druhdy vice mene zajimalo. Jsa umelec, ktereho svet a jeho rozkose temef nikdy nevabily — umelec, nemajici pro zivot oby¬ cejny temef ani smyslu a zijici skoro vylucne svemu umeni, neznal vetsi rozkose nad praci ve svem oboru. Ale jakeho poteseni muze skytati prace, o ktere vime, ze jest pouhou hfickou — a pfece se ne¬ dafi k nasemu uspokojeni? Nizadneho nebo pranepatrneho ... Lee pracicka jest objednana a musi byti v cas odvedena. Nezbyva tedy, nezli pokracovati s obvyklou vytrvalosti a svedomitosti. Umelec pracuje tudiz hodinu, dve — lee vy¬ sledek jest stejne neuteseny ... Po celou tu dobu nevstal od stolu. Sedelf pfi¬ hrben nad stockem — a „pracov1aL', t. j. drze tuzku v prave ruce dival se zacaste po mnoho minut na plochu stocku nebo kamsi do prazdna, nebo zacal po plose stocku v pravem slova smyslu chvatne cmaii^at, aby nacrtnute hned zase vyhladil a zacal poznovu. Nebo — po ctvrt hodiny a dele zustal

89

v zamysleni nad stockem nachylen, jakoby vubec ani pracovati nechtel a zapfadal se do vzpominek. Nahle -— beze vsi pohnutky vztycil nachylenou hlavu, vstal od stolu a zadival se upfene pfed sebe na podlahu. Je to muz" asi padesatilety — vysoke, stihle postavy a vzezfeni i zevnejsku skoro aristokratickeho. Oblecen je proste, ale elegantne — na ulici by jiz pouhym zjevem budil pozornost. Kazdy druhy, tfeti clovek by jej vfadil mezi elegany nejvybrousenejsiho vkusu. Fysiognomie jeho jest razovita a pfece jemna, odusevnela, v pravem slova smyslu umelecka — pravy typ umelce elegana. Hlava jest bezvadne modelovana. Vysoke, si¬ roke, pekne vyklenute celo jevi sotva pozorovatelne vrasky. Dlouhy, hebky, vlnivy vlas, scisnuty jednak za usi, jednak splyvajici vlnive temef az na ramena, jest barvy zlatoplave a v reflexu odpoledniho slunce cervnoveho, jenz vnika prave do dilny, leskne se jako jemhoucka vlakna zarudle zlateho hedvabi. Lice jsou ponekud zapadle, licni kosti napadne vysedle, brada siroka, energicka. Kniry a trochu vousu pod dolenim rtem jsou ponekud temne jsi vlasu, ale rovnez tak hebke. Kniry, skoro koketne do vyse zahnute, ale ve svem zakonceni roztfepene, dodavaji tvafi razu, abychom tak fekli, snive muzneho. Nad jine vynika tenky, dlouhy, ostfe zahnuty nos, jehoz silhouettni linie vsak jest tak jemna, skoro uslechtila, ze pfes napadnou odchylku od oby-

90

cejnosti neurazi, nybrz dodava cele fysiognomii vy¬ razu snive kontemplativni pronikavosti a bystrosti. Plef, druhdy jemna a svezi, jest nyni matne nascdla, jevic misty i nadech nejjemnejsi zluti — uzke, pevne sevfene rty jsou doposud svezi, ale sotva pozorovatelny. Dlouho stal muz ten bez pohnuti jako socha — hlavu ponekud sklonenou, ruce svisle podle tela, zrak k podlaze upfeny. Tvaf jeho mela vyraz zadumcive snivosti, ba skoro snive apathie. Nahle zvedl hlavu a zrak jeho zakrouziv plase po dilne, utkvel na skizzy, zavesene na stene, pfed¬ stavu jici boubelateho Amorka ... A teprve nyni bylo mozno pohlednouti ve vy¬ razne modre oko, jez druhdy hloubkou svou dodavalo tvafi vyrazu nevylicitelne poetickeho. Vsak nyni jest jako vytfesteno: kalne a pfece horecne se lesknouci — skoro ztrnule. A — pfece se zda, jakoby srsely z neho jemhoucke jiskerky beznadejnosti. Chvili dival se na Amorka, jako se divame na Ihostejnou vec, na ktere byl zrak nas utkvel bezdecne a ktera nema pro nas nejmensiho vyznamu. V torn slehla dusi jeho vzpominka, ze to jedna z cetnych skizz milostnych hlavicek a tvafinek, ke kterymz mu byla modelem vlastni jeho plavovlasa dceruska... Zachmufenou tvaf jeho pfeletl lehynky usmev laskavosti. Rychle poposel, shal skizzu se steny a dlouho upiral na ni zrak. Po te ji nadzvedl a polibiv Amorka, drzel chvili papir v ruce, jakoby byl na rozpacich, ma-li ci nema-li skizzu zase zavesiti na misto, kde visela puvodne.

91

Myslenky a vzpominky jeho buh vi kde bloudily... Die vseho zapomenul i na vzpominku nejmladsi; nebot' po chvili vypadl mu papir z ruky a on neshybnuv se po nem, ani nan nepohledl, nybrz upiraje zrak svuj v neurcite prazdno, postal jako v ztrnuti jeste po nekolik minut. Po te bez jakehokoli impulsu pomalu se obratil a postoupiv ke stolu, zasedl zase ke sve praci. Bylo prave pet hodin a pracicka mela byti do sedme hodiny odvedena. Vsak na umelce zeje doposud jen nekolik konturovych crtu. ,,Eh!" bylo vse, cim ulevil sve trapne tisni. Ruce sahl po tuzce a po chvili kmitala tuzka skoro horecne po plose stocku. Uzasna rychlost, s jakou prostinky nastroj kmital po plose, pine ji vzdy vice carami ve vsech moznych smerech, byla dukazem, ze vladne jim mistr-routiner, ktery, kdyz jest disponovan, svede v jedine hodine vice, nez jini za tyden. Znenahla a pfece napadne rychle vystupuje ze zacmarane plochy obraz vzdy plastictejsi. V brzku Ize zcela zfejme rozeznati razovitou chatrc doskovou se vsemi podrobnostmi, jez mozno poznati toliko v dedinach moravskych. Za nedlouho vystupuje z plochy i pozadi,—utesena, zirna krajina za ticheho letniho vecera, kdyz bylo slunce zapadlo. Kdo zna Moravu, byl by na prvni pohled po¬ znal krajinku z pozehnane Hane. V nekolika dalsich minutach vystoupilo i po¬ pfedi obrazku: pes, hovici si pfed prahem chatrce, a nekolik hochu a divek sedicich opodal pod

92

kosatym stromem, kde stary vojak koufici z kratke dymky ukazuje jednou rukou do dali, odkud se blizi vuz s nalozenymi snopy obili, a kam i deti upira ji sve zraky. Pouhe zatisi — krajinafsky genre bez hlubsiho vyznamu myslenkoveho; ale svrchovane poeticky ve svem pojmuti, v komposici i provedeni. Mily, uteseny klid vecfera vabiciho jiz k odpo¬ cinku, s dramaticky aranzovanym, idylickym skupenim deti a vojaka, pusobi neodolatelnym kmizlem pravdy a poesie venkova. Avsak cim dele kmita tuzka po plose, tim plasticteji vystupuji i osoby. Kazde dite je charakteristicke nejen celkem, nybrz i v podrobnostech; kazda tvaf propracovana, kazdy zahyb satu pfiro¬ zene naznacen, kratce, v uzasne rychle dobe vy¬ stupuje vzdy vice ukonceni svemu se blizici vykres neobycejne ceny umelecke. Timto zpusobem pracoval mistr dele nez ho¬ dinu, aniz by byl jen na okamzik v praci ustal nebo se poohlednul nebo necemu jinemu sebe nepatrnejsi pozornosti venoval. Tuzka v pravici kmitala klikyhakovite, jako s bleskem o zavod po hladke plose stocku, opisujic nescetne a zaroveh nejbizarrnejsi kfivky, z kterychz z nenahla vytvafel se vzdy urciteji a plasticteji je¬ den pfedmet za druhym, az zdal se byti obraz hotov. Toliko dole v levem koute bylo jeste prazdne misto a stacilo jiz jen nekolika crty naznaciti zde vybezek do dali se zatacejici vozove cesty a vykres by byl dokoncen. Lee tuzka v pravici mistrove nahle se zastavila, ruka se sesmekla se stocku a mistr zadival se upfene na svou praci, jakoby zkoumal, kde by

93

snad bylo jeste neco nutno zmeniti nebo poopra¬ viti. Pohled jeho jest v prav6m slova smyslu ztrnuly. Nevidi pfed sebou praniceho — nebo spravneji feceno, vidi vse, ale nema pro to smyslu: duse jeho meska mimo vykres — hrouzic se poznovu ve vzpo¬ minky, jez nejsou s praci jeho zdanlive v nizadne souvislosti. Tichy vecer letni, jejz byl prave vykreslil, pfi¬ pomenul mu obraz jiny, allegoricke probuzeni pfi¬ rody z rana — jejz byl bez mala pfed dvaceti lety vykreslil a zaslal spolku vytvarnych umelcu v Praze, aby byl — hodi-li se — pfijat za vyrocni list spolkoveho alba. A obraz ten — pravy opak realistickeho vykresu, jejz byl prave skoro dokoncil, tane mu tak zive na mysli, jakoby se nan dival — ba vice — on pfipomina si z trpkych zkusenosti svych jednu z nejtrpcich. Obraz ten byl totiz znalci po zasluze ocenen, ba v jednom casopise byla o nem strucna, ale nad miru lichotiva uvaha. Praveno tu, ze jest to alle¬ goricke vyobrazeni ranniho probuzeni pfirody, tnaznacene duchy kvetin (rusalkami atd.), zdvihajicimi se k radostnemu reji v zafi vychazejiciho slunce. Bohata i pfekrasna skupeni, skvostny do¬ jem mistrovsky rozdeleneho svetla, vytecnost kresby a mocny kontrast mezi bytostmi rannimi a nocnimi, ktere zde spatfujeme — slouzily by malifskym skolam prvni fady ke cti a ceske umeni musilo by si dustojnym a uplnym vyvedenim teto, v kazdem ohledu vytecne a nad miru poeticke kom¬ posice u kazdeho spravedliveho soudce vysokou uctu vymoci...

94

Tak bylo o obraze doslova psano pravem a po zasluze a — pfece vybor spolku vytvarnych umelcu nebyl s obrazem spokojen — Jaky div, ze jedina tato trpka a bolestna vzpo¬ minka, vznikla associaci myslenek, kterymiz se byl umelec pfi sve praci prave zabyval, probudila v dusi jeho celou fadu vzpominek jinych, nepomerne trpcich, bolestnejsich, ba pfimo pokofujicich. Pfipomenul si, jak casto byl trudnymi pomery hmotnymi dolman odvratiti zfetel svuj od nejvelkolepejsich cilu umeni a donucen k praci myslenkove bezcenne a nabyvajici ceny jedine tim, ze ji zhotovil on; pfipomenul si, jak casto s vdekem pfijal objednani, by nejakemu spolku nebo spolecku okraslil malbou spolkovy prapor a vzal v odmenu ne¬ kolik zlatych, jako kterykoli bfidil, jenz takove veci pracuje femeslne ... Kratce, duse jeho zapfadala se v nejtrpci vzpo¬ minky, pfi kterychz se srdce uzi litosti a bolesti — ktere vhanivaji uzardeni studem do tvafe a rozdiraji srdce jako spary bezcitneho dravce. Avsak tvaf jeho, ackoli se vzdy vice zachmufovala, jevila pfece resignaci ducha o svem konecnem vitezstvi pfesvedceneho. — — — Zatim bylo se venku napadne sesefilo. Od zapadu pfihnal se sivy mrak, zahalil slunce, letni boufe s uzasnou rychlosti se blizi... V myslenky a vzpominky pohfizeny umelec vsak niceho nepozoruje. Venku kmita jiz blesk za ble¬ skem a hfmeni jest vzdy intensivnejsi; ale on ne¬ vidi a neslysi, ani kdyz se spustil prudky lijak. Teprve kdyz se zablesklo, jakoby bylo cele okoli v plameni, a nasledovala hromovd rdna, ze cely dum

95

v zakladech svych se otfasl, zvedl hlavu a zadival se ven, kde rozzufene zivly slavily sve orgie. Zachmufenou tvaf jeho pfeletl lehynky usmev. Vstal, poposel k jednomu oknu a dival se chvili ven; po te se vratil ke stolu, pohledl zbezne na nedohotoveny stocek, nacez vytahl ze suplete stare nejake noviny a stocek do nich opatrne zaobalil. Po te zkfiziv ruce za zady pocal po dilne pfechazeti. Boufe pfehnala se asi v dvaceti minutach. Venku jiz jen drobne poprchavalo, kdyz umelec, aniz by byl 'jiz pohledl z okna, nahle se rozhodl. Ruce sahl po klobouku, vzal zaobaleny stocek pod pazi, opustil dilnu a zapomnel ji zavfiti na klic. Pomalu, zdanlive nad miru opatrne sestoupil po tocitych schodech do uzkeho prujezdu a teprve na prahu zpozoroval, ze jeste poprchava. Bez roz¬ paku vyhrnul si limec u kabatu, vtlacil si klobouk hloubeji do oci, a vstrciv stocek pod kabat, vykrocil na ulici, kde zahnul k Ferdinandove tfide a ubiral se skoro liduprazdnymi ulicemi dale. Sel pomalu, ,,co noha nohu mine", jakoby si byl vysel na prochazku; ale nevenoval nicemu nej¬ mensi pozornosti: hlava byla sklonena, zrak k zemi sklopeny. Asi v desiti minutach octnul se u cile — u tfipatroveho domu se zcela obycejnym prucelim. Zahnul do prujezdu instinktivne a zamefil pfes velky ctverhranny dvtir pfimo k velkym zasklenym dvefim proti prujezdu. Otevfel je, vesel do prostranne mistnosti, pfehrazene napfic dlouhym pultem, za kterymz u nekolika stolku a mensich pultu sedelo nekolik osob. Velke baliky po stranach narovnaneho papiru a pfedevsim pozadi, taktez velkymi sklenenymi dvefmi

% od zadni mistnosti oddelene, kde zcela zfetelne vi¬ deti tiskafske stroje a mnohe jine, nasvedcuje, ze byl vstoupil do pisarny velkeho zavodu knihtiskafskeho. Nevenuje nicemu kolem sebe pozornosti, po¬ stoupil nekolik kroku a zahnul na levo k pultu, u nehoz stal muz zady k pfichozimu obrdceny, jenz zaslechnuv za sebou kroky, ruce se ohledl. ,,Aj!" uklouzlo jeho rtum, kdyz byl poznal umelce. Tento beze jslova pfistoupil, vytahl ze spod ka¬ batu zaobaleny stocek, polozil jej na pult a strciv obe ruce do promokleho kabatu, zustal apathicky stati. ,,Ale to pfece nebylo tfeba, mily pfiteli," ozval se vlidne muz u pultu, rozbaluje stocek. ,,V desti! Co vas napadlo! Vzdyf bychom si byli zitra rano poslali hocha." Muz, kteremu slova ta platila, stal bez pohnuti se svesenou hlavou, divaje se upfene pfed sebe na zem, jakoby muz balicek rozbalujici mluvil k nekomu jinemu. Tento byl zatim balicek rozbalil a pohlednuv zkoumave na vykres, nemohl potlaciti pfizniveho dojmu, jaky nan prace 'ucinila. ,,Rozkosne, pferozkosne krajinafske zatisi!" pravil netaje sveho uspokojeni. Slova uznani a pochvaly neucinila na umelce nejmensiho dojmu. — ,,Roztomile!" pokracuje muz, prohlizejici zna¬ leckym okem vykres. ,,Jaka to poesie v tak prostem motivu! Jaka pravda, sila, jistota a umelecka propracovanost! Pfiznam se vam, pfiteli, ze jste mi tentokrat zpusobi! nejpfijemnejsi pfekvapeni. D&-

97

kuji vam. Zavdecil jste se nine i abonentum naseho listu, ktefi krqsbu tu zajiste pfijmou s uspokojenim." Lee ani uznani a pochvala ve svem rozvedeni neucinily na umelce nejnepatrnejsiho dojmu. Zustal apathickym. Vydavatel casopisu vsak si toho nepovsimnul. Poposel se 'stockem blize k zasklenym dvefim, vedoucim do zadniho dvorku a prohlizel vykres v pfiznivejsim svetle, divaje se nan brzo z blizka, brzo ze vzdalenosti nebo z te neb one strany, slovem, venoval praci pozornost nejbedlivejsi. Nekolikrate kyvnul uspokojene hlavou, nekoli¬ krate pronesl mumlave nekolik jslov pochvaly, ba obdivu. Z nenadani utkvel zrak jeho v koutku na leve strane vykresu, kde bylo prazdne mistecko, jez byl umelec, jak vime, nedopatfenim opomenul nekolika crtami vyplniti. Tvaf vydavatelova na okamzik se protahla, za¬ vrtel hlavou, nacez vrativ se pomalu k pultu, po¬ lozil nan stocek, a ukazav prstem na nevyplneny koutek, pfipomenul tonem co mozna nejsetrnejsim: „Dovolte, pfiteli, jen sluvko! Nechal jste toto mistecko nevyplnene zumyslne nebo nedopatfe¬ nim?" ' . ' ' ' ) Umelec, jenz byl vsemu, co se kolem neho prave delo, nevenoval nejmensi pozornosti, nahnul se po¬ nekud nad stocek a zadival se na misto, na nez vydavatel prstem ukazoval; ale neodpovedel. ,,Coz pak nevidite?" ozval se po chvili vyda¬ vatel. „Vidim, vidim," odtusil tazany a teprve po del§i pomlcce suse dodal: ]. Arbes: Sebran6 spisy XXIV.

7

98

,,Ah, pravda — opomenul jsem. .. Opravim to vsak okamzite." Po te vztahl pravou ruku po tuzce na pultu lezici a pfejel ji skoro konvulsivne nekolikrate po nevyplnenem miste stocku. Table ,,tak!" uklouzlo jeho rtum, kdyz tuzku odkladal. Vydavatel vzal stocek, aby se nan jeste jednou podival a shledal, ze jedna z klikatych carek, jez byl umelec prave v nejvetsim chvatu provedl, zajela hloubeji do obrazu a ucinila prsty bose nohy jednoho hocha temef nerozeznatelnymi. ,,Skoda !" pfipomenul. ,,Nest:astnou nahodou pfefizl jste jedne figurce prsty u nohy..." Tvaf umelcova, az dosud sice zachmufena, ale pfece klidna, nahle ozivla; z oci slehl podivny blesk: pololeknuti a polohnev. Vztahl ruku po stocku, jejz mu vydavatel. po¬ daval a chvili se nan dival; po te jej polozil na pult a zase nan upfel zrak, jakoby zkoumal, jak by se dalo pochybeni nejsnadneji napraviti. ,,Eh!" uklouzlo skoro kfecovite sevfenym jeho rtum. Po te rychle vtahl pravou ruku do rukavu, otocil levici trochu rukav, a chopiv konec jeho prsty, pfe¬ jel promoklou stranou stfelhbite nekolikrat pfes vy¬ kres a k nepoznani jej rozmazal. ,,Probuh — co pocinate?!" vzkfikl vydavatel, jenz se byl podobneho nenadal a chopil umelce za ruku. Tento zavrtel jen hlavou a zamumlal: ,,Udelam n£co jineho!" „Ale vzdyf to byl obrazek vzorny," pfipomenul

99

vydavatel, divaje se upfene umelci do tvafe, nyni jiz zase apathicky zachmufene. „Udelam zitra neco jineho!" zamrucel illustrator a jal se k nepoznani zamazany stocek peclive zaobalovati do papiru, v nemz jej byl pfinesl. Beze slova a v nejvetsim podiveni sledoval vy¬ davatel jeho pocinani, jez si nemohl vysvetliti. Cho¬ vani malomluvneho, z pravidla zamysleneho illustratora lisilo se sice vzdycky od chovani konveniencniho. Ale jDfimo vystfedne, jako tentokrate, nebyl se tichy, snivy a ke kazdemu a ke vsemu vzdy pfelaskavy muz ten doposud jeste nikdy zachoval. Vydavatel nechal jej klidne zabaliti stocek a podav mu ruku, rozloucil se s nim pfatelskym stisknutim ruky. Umelec stisknuti neopetoval. Beze slova se obratil a volnym krokem a se svesenou hlavou ubiral se se stockem pod pazdim k vychodu. Vydavatel jej sledoval s vyrazem svrchovaneho podiveni, az pfesel pfes dvur a zahnul do sereho prujezdu.

Umelec nas vracel se nazpet, jako se byl ubiral do pisarny: volnym krokem a se svesenou hlavou, niceho kolem sebe si nevsimaje.Jelikoz jiz jen mzilo, nebyly ulice jiz tak liduprazdny jako dfive. Potkal tudiz take nekolik-znamych, ktefi jej pozdravili; ale on pozdravu — ne¬ opetoval. Plouzil se ulicemi v hlubokem zamysleni. Bylo mu jako cloveku, jenz byl v zivote vsechno mozne zkousel a nedopracoval se nizadnych uspokojivych

100

vysledku — trpce bolestno; ba vice: bylo mu jako cloveku. jenz byl na posledni kartu vsadil vse — a prohral. Pficinou zvlastni teto teskne nalady mysli ovsem nemohl byti pfipad, jejz jsme byli prave vypra¬ vovali, sam o sobe. Pficina byla nepomerne hlubsi a spletitejsi; byla to vlastne zmotana osnova pficin nejruznejsiho druhu, z ktere nebylo vyvaznuti. On sam nemel o torn vsem dosti jasneho pojmu. Nebylte nadan duchem analytickym; nevenovaval pozornosti psychickym odchylkam vlastnim, a nepocitil tudiz take nezli napadnejsi symptomy nasledkuv, aniz by byl patral po zdroji, po pficinach, po prapuvodu. Vmysleme se na chvili v dusevni stav nadaneho, vlastne genialniho muze, jenz byl cely svuj zivot posavadni venoval umeni ■— titana duchem, pfikovaneho ke hroude vsednosti a jiz po leta marne se namahajiciho, by se vymknul z dusnebo a zne¬ nahla umrtvujiciho ovzdusi, v nemz byl nepfizni tak zvanych pomeru zaklet! Co do te myslenkove hloubky, poetickeho po¬ jmuti a razovite, skvele techniky svych praci ume¬ leckych, byl muz ten jiz davno pfekonal vsechny sve vrstevniky — a pfece prace jeho nedochazeji v celku ani takoveho uznani, by vytezek z nich chranil ho pfed nepfitelem nejnemilosrdnejsim: pfed nedostatkem, ba bidou, dohanejici genialniho clo¬ veka ke pracim ponizujicim. Po celou fadu let byl pracoval poctive, ba nejpoctiveji, nemaje temef pro jineho smyslu, nezli pro svou praci. Ale vysilujici, umorne napinani, vlastne pfepinani sil, nepfivedlo ho ani pfes Rubikon, pfes kteryz se byl kazdy, jen ponekud

101

,,prakticky" bfidil dostal hned na pocatku sve fe¬ meslne cinnosti: k zabezpeceni existence aspoh tak dalece, by mohl ve vysilujici praci pokracovati. Nechf provedl dilo jakekoli, sebe genialnejsi, vzdy totez pf ijeti: pochvala a svrchovane uznani, ba obdiv uzouckeho krouzku a dumyslnych znalcu oproti krceni ramen a zfejmeho odmitani se strany obrovske vetsiny. Po leta zzira jej obcas neklid a nespokojenost. Pokousi se vsemoznym zpusobem steci hradbu indo¬ lence, aniz by se prohfesil proti svym umeleckym zasadam. Lee prave proto, ze necini ustupku nevkusu a melkosti davu, prave proto, ze jest ve vsem svym, puvodnim, razovitym, prave proto, ze zraci se v dilech jeho nejkrassi harmonic jeho duse a neni v nich nejnepatrnejsi stopy po jarmarecnim sarlatanstvi — zustava osamelym — vlastne opustenym — jako kazdy, kdo neplave s proudem, nybrz pokousi se plovati proti nemu ... Vida nezbyti, zdvojnasobil, ba ztrojnasobil zelezhou svou pili a vytrvalost, aby zvysenou dokonalosti a vetsim poctem svych del imponoval. Ale prave tato dokonalost, toto vetsi prohloubeni a propracovani byly zavadou nejvetsi. Nepochopeni, neporozumeni velkeho obecenstva zustalo v permanenci. Po nejaky cas, Zacaste i po leta, snese takovyto stav veci umelec kazdy, byt' i nebyl prave mohutneho ducha; ale trva-li deset, dvacet, ba i dele nezli tficet roku — neni divu, ze za neustaleho podcehovani, nedocehovani a odmitani del nejdokonalejsich zacne se znenahla viklati i sebeduvera u po¬ vah nejhouzevnatejsich.

102

Pfes vsechno skalopevne pfesvedceni, ze pracuje jen po svem poctivem svedomi umeleckem, ze vu¬ bec jinak pracovati nemuze a nesmi, zacaly se jiz hned pfed lety v dusi naseho umelce vyhupovati lehynke stiny pochybnosti o jeho nadani. Zacaste mu napadlo, ze snad pfece neni u neho vse v nalezitcm pofadku: ze bud nema dostatecneho nadani, nebo ze pfes vsechnu svedomitost, s jakou se snazil vniknouti v podstatu praveho umeni, octnul se pfece jen na scesti. V prvni dobe ovsem myslenky ty odbyval skoro s opovrzenim. Pfesvedceni jeho bylo pfilis pevne, a dila jeho sama jej utvrzovala, ze nebloudi a netape ve tmach, nybrz ze jest si uplne vedom konecnych cilu. Avsak pozdeji, kdyz stav veci nejen se nemenil, nybrz horsil — kdyz nejen laikove, nybrz i mnozi na slovo bravani znalci, o kterych sel jeden hlas, ze vynikaji nejvytfibenejsim vkusem, netajili se svymi pochybnostmi o umelecke cene jeho del a radili — nekdy upfimne po svem pfesvedceni, jindy z nescetnych pficin nekalych — k uplnemu obratu, pocal i on o svem nadani pochybovati. Mozna, vlastne skoro jisto, ze spolupusobila pfi torn i zmena telesne organisace, najme neustalym napjetim a pfepinanim dusevnich sil ochabla soustava nervova — chmurne myslenky dostavovaly se vzdy casteji. V takovych okamzicich byvalo mu nevyslovne bolestno. Mimodek vluzovala se v dusi jeho elegicka trpkost a zacaste zaleskla se v ocich i slza... Avsak umelec ten byl pfese vsechnu jemnost, dobrotu a neznost pfece jen muzem v pravem toho slova smyslu. Branil se chmurnym myslenkam ze

103

vsech sil. Snazil se je zaplasiti zmenou zivota — vynucenym odpocinkem — uchylenim se v ustrani co mozna nejklidnejsi. Nicmene prave samotafstvi rozdmychovalo tajemnou vyheh dusevni vzdy usilovneji. V brzku za¬ caly se z ni vyhupovati myslenky a pfeludy skoro pfiserne. Zacaste, kdyz v osamelych chvilich snil a dumal, zmocnila se ho zdanlive beze vsi pficiny nevyzpytatelna tiseh a uzkost, jako v pfedtuse nezna¬ meho, ale neodvratneho nestesti. Nahle pocitil horko a hned zase mrazeni, az se zachvel. Krev hrnula se prudceji od srdce k hlave a hned zase nazpet k srd¬ ci — tepny se vzpruzily, dech se uzil — slovem beznadejnost zacala se zjevovati v mlhavem ovzdusi, ale vzdy hroziveji. Neklid menil se v nepokoj a tento v rozcileni, jez potrvalo nekdy po mnoho hodin, jindy po cele dny, az posleze konejsivy spanek poskytl docasne ulevy. Pozdeji i tento jediny talisman staval se vzdy nevernejsim, nedostavovalf se nekdy po mnoho ho¬ din, mnohdy pak po celou noc. Bezesnost mela sve pfirozene nasledky: apathickou ochablost a ospalost za dne a zvysene rozjitfeni v noci, kdy nejpfisernejsi pfeludy podrazdene obraznosti mucivaly dusi. Nekdy prochodil, jindy prosedel celou noc. Ne¬ kdy zdfimnul unavenim, ale po chvili procitl nasledkem pfiserneho snu a marne se namahal zase usnouti. Nescetnekrat lezel v cire tme na lozi po cele hodiny, nevidel a neslysel, az zacaly pfed ocima vystupovati mlhave oblacky, z kterychz slehaly sotva

104

pozorovatelne zhave jiskerky. Nekdy se mu v ocich nahle zajiskfilo, jakoby byl nekdo oceli do kfemene kf isnul... A vzdy se ho zmocnil nepokoj, jenz pfesel v uzkost a tato v pocit nejtrpci beznadejnosti... Mimofadny, svrchovane trapny tento dusevni stav trval jiz nekolik mesicu. Hlava pobolivala nebo brnivala, jakoby ji tizila olovena pokryvka — ne¬ kdy byvala pusta, jakoby byl zdroj myslenek a pfedstav uplne vyschnul. Pfes to vse pokousel se umelec pfece, kdykoli vubec jen mozno bylo, vlastne vzdy, kdykoli si ne¬ kdo nejakou praci objednal — pracovati... Jak za takovych,okolnosti pracoval, Ize se snadno domysliti. Chaoticke vlneni vzajemne se potirajicich pfedstav nedospivalo k vykrystalisovani a stalo-li se tak pfece, vypovidala sluzbu dovednost znazorniti je. Nikdy neb aspoh zfidka kdy umelce naseho neco uspokojilo. Vse zdalo se mu byti nedokonalym, nedostatecnym — kazda myslenka titernou nebo melkou. Zadna komposice nepfilehala k myslence za¬ kladni; kazdy pokus byl mu provedenim primitivnim — cmafikovanim nejnadanejsiho zacka. Nebylo skizzy, kterou by byl nescetnekrate neroztrhal. Zacal a odhodil; nekdy zacate odlozil, jindy skoro uplne provedl a pfece znicil. •— Ze vsech zela nan neumelost, nedovednost, neschopnost... Citilf se nevyslovne nesfastnym, a pfece si skoro nikomu nepostezoval... Jenom kdyz jej plavovlasa a modrooka dceru¬ ska v pruvodu matky navstivila v atelieru, byval na chvili zbaven demona uzkosti. Braval dite na klin, libal je a laskal, vzpominaje na doby stesti, kdy ditko slouzivalo mu za

105

model k hlavickam jeho andilku ... Byval sam ditetem... Avsak kdyz jedina tato utecha, jedine toto po¬ teseni zmizelo, vratila se znenahla chmurna nalada mysli poznovu — citil se opet svrchovane nest'astnym... A tak i tentokrate. Po cely den byl se lopotil nepatrnym obrazkem a nyni jej nese nazpet — zniceny... Proc jej znicil, ani sam nechapal, ba ani o torn nepfemyslel. Vubec nepfemyslel o nicem, na nic nevzpominal — vse mu bylo Ihostejno. Puvodne mel v umyslu vratiti se do sve dilny a stocek uloziti; ale za nedlouho zpozoroval, ze byl bezmyslenkovite odbocil do postrannich ulic a pro¬ sed jich nekolik vzdalil se od sve dilny. Zamefil tedy nazpet, loudaje se z ulice do ulice. Ale asi po pul hodine, kdyz si pfipomenul, kam vlastne chce jiti, zpozoroval, ze nevedomky bloudi uzkymi, nevlidnymi ulickami zidovskeho mesta. Podivny usmev pfeletl zachmufenou jeho tvaf. Okamzik postal, nacez poznovu zamefil smerem k domovu. Kudy a jak dlouho jeste asi bloudil, nevedel. Kdyz konecne octnul se pfed domem, shledal, ze jest zpocen. Zamefil tedy k nedalekemu bytu upro¬ stfed Spalene ulice, aby se odebral na odpocinek. Bezdecna, po nekolik hodin trvajici prochazka mestem byla jej ponekud unavila; pfedchazejici boufi ocisteny vzduch pak jej napadne osvezil, vlastne ukonejsil. Poloziv zabaleriy stocek na stolek vedle loze, ucinil, ceho bylo potfebi, a bez vecefe ulehl.

106

Za nedlouho, coz nestalo se jiz po mnoho me¬ sicu, usnul a spal bez vyruseni po nekolik hodin. Teprve k rami, kdyz bledy pruh na vychode vzdy vice rudnul a loznice zacala se stapeti v reflexu poetickeho pfisvitu, procitl nasledkem zcela vsed¬ niho snu. Zdalof se mu totiz, jakoby se byl za jarniho nebo letniho jitra vznesl kdesi v carokrasne krajine do zavratne vyse, kde na okamzik stanul, nacez zacal vzdy rychleji klesati... Z pocatku mu bylo klesani pf ijemne; ale v brzku 'se mu zdalo, ze klesa ze slunneho jasna v sero vzdy temnejsi, az zmenilo se v cirou tmu. Zmocnila se ho uzkost, a kdyz pak slehla dusi myslenka, ze klesa snad u vecnou noc, zaupel a procitl. V nekolika vtefinach nabyl uplneho vedomi, ze jej postrasil pouhy sen. Pokusil se usnouti poznovu; lee matohlavym snem vzbuzena zakladni myslenka pfipomenula mu nejen allegoricke jitro, jez byl pfed lety vykreslil, nybrz i vecerni obrazek, jejz byl kreslil den pfed r tim. ' ' ' ' ; ; ' Oba obrazy tanuly mu tak zive na mysli, ja¬ koby se na ne prave dival. Nahle vsak slehla dusi jeho myslenka nova: allegoricka pfedstava noci... ,,Ano, ano," zaseptal, ,,jitro pfed lety, vecer vcera — ted nemuze nasledovati nezli — noc." Mimo nadani nemela vsak nova tato myslenka zadne znacne intensivnosti. Asi po ctvrt hodiny kmitaly se pfed dusevnim zrakem umelcovym ruzne mlhave pfedstavy nocni; ale po te usnul poznovu . ..

107

Umelec nas procitl pozde, ale jako kdy jindy. Shlednuv zaobaleny stocek na stolku, pfipomenul si, cim se byl den pfed tim zabyval; ale nevedel jiz, ze jest kresba zmafena — bylte na vse, co byl pod vecer konal, uplne zapomenul. Domnival se, ze kresby sve vubec ani neodvedl. I ustrojil se, vzal stocek pod pazi a vysel z domu. Prosel nekolika ulicemi a teprve nyni si pfipome¬ nul, ze nese stocek s kresbou smazanou. V prvnim okamziku nechtel ani uvefiti, ze by byl mohl uplne zapomenouti. Stanul, rozbalil obalku a pfesvedcil se. Ale nabyte pfesvedceni ho pfece nepfekvapilo. Usmal se jen a zaobaliv zase stocek, zamefil nazpet smerem ke svemu atelieru. Ani ho nenapadlo, ze jeste nesnidal, jako byl den pfed tim nevecefel. Volnym krokem a s hlavou svesenou soural se z ulice do ulice, az se octnul ve sve dilne. Take zde ho nikterak nepfekvapilo, ze nemusil dvefi ani otvirati. Vesel, jakoby bylo vse v nejvzornejsim pofadku, a poloziv stocek na stul, na nemz kreslival, pfesel nekolikrate po dilne, nacez se zastavil. Chvili stal bez pohnuti upiraje zrak svuj k zemi. Nahle sebou pohnul a zrak jeho utkvel na skizze Amorka, ktera mu byla den pfed tim z ruky vypadla a doposud na zemi lezela. I shybnul se, zvedl ji a dlouho ji zkoumave prohlizel. V tvafi jeho ani sval se nepohnul. Nahle, jakoby byla dusi slehla zvlastni nejaka myslenka, rozhledl se kolem po stenach dilny, ja¬ koby chtel pfehlednouti rozvesene pfedmety... Pfi torn, jak se zda, mimodek smackl papir v ruce a nevrle jej odhodil.

108

Zrak jeho krouzil zatim plase po stenach. Nahle utkvel na jedne kresbe. Umelec rychle postoupil, shal kresbu se steny, zbezne na ni pohlednul, nacez ji roztrhl a odhodil. A zase krouzil zrak jeho po stenach, jakoby patral po novych ,,nedokonalych" kresbach, jez vu¬ bec ani nezasluhuji, aby byly rozveseny; lee po chvili sesmekl se ke slolu, kde lezel stocek. Umelec si pfipamatoval, ze jej dane slovo void ku praci. Poposel ke stolu, rozbalil stocek, usednul a chvili rozmazanou kresbu zkoumave prohlizel. Nekolikrate pfikyvl hlavou, neco zamrucel, nacez vstal a roz¬ hledl se kolem. — V mziknuti nalezl, po cem patral: houbu lezici na jednom okne. Vzal ji a poposel ke kamnum, kde stala konev s vbdou a prazdna vanicka — namocil houbu do vody a vrativ se ke stolu, pocal kresbu se stocku smyvati. Ale dfive, nezli ji smyl uplne, zase ho neco napadlo. Rozhledl se poznovu kolem po stenach — zrak jeho utkvel na jednom akvarelu. Odlozil houbu, poposel ke stene a shal akvarel. Chvili se nan dival, nacez jej odnesl a polozil na stul vedle stocku a zkoumave jej prohlizel. Po chvili rozhledl se poznovu plase kolem. Zrak jeho utkvel na prazdne vanicce. I poposel ke kam¬ num, nalil z konve trochu vody do vanicky, po te vanicku nadzvedl a odnesl na stul. Chvili zdal se byti jeste na rozpacich. Ale po nekolika. vtefinach vzal akvarel, postavil jej do va¬ nicky a popadnuv pravou rukou houbu, pocal bar¬ vy — smyvati — — —

109

Drhnul obraz ze vsech sil. Ale v nejlepsim byl pfekvapen navstevou jednoho z nejduvernejsich pfatel svych, taktez umelce. Scena, ktera se bezprostfedne po te mezi obema umelci odehrala, byla prostinka. Pfitel, udiven nad pocinanim naseho umelce, optal se, proc obraz nici, a z odpovedi vyrozumel, ze cini tak — v pomateni mysli... Rychle ucinil, ceho bylo tfeba: dal uvedomiti pfibuzne a zavolati lekafe, ktery domneni jeho potvrdil: ubohy umelec byl na mysli pomaten... Ale pomateni to^ylo jako povaha jeho vubec — jemne, sotva pozorovatelne. Usmival se — nekdy trpce, jindy bolestne; obcas si postezoval, ze nema zadneho nadani, a neustale chtel pracovati. Bylo pfani jeho vyhoveno: pracoval — vlastne hral si pfi praci, hmozde se zacaste nejprostsim vykresickem po cele hodiny, a posleze hficku zase znicil. Lekafi radili svrchovany klid a pfedevsim zmenu podnebi; ale rady te nebylo mozno upo¬ slechnouti pro nedostatek prostf edku ... Teprve kdyz smiloval se nad ubozakem bohaty prumyslnikj vypraven umelec do Rima. Zil tam jako v Praze: zabyvaje se hravym zamestnanim kreslifskym. Skoro bylo jiz jisto, ze pfiroda vykonala zase jednou jeden ze svych tajemnych divu — umelec nas jevil vsechny znamky nenahleho uzdraveni. Kdysi vsak sebral vsechny sve hfickove skizzy, vysel na ulici a bloude z ulice do ulice, trhal jednu skizzu po druhe... Deti a lidi se sbehli — nasledovali jej, kam se hnul — a on rozhazoval mezi, ne penize...

110

Byl doveden do sveho bytu a zprava o torn, poslana do Prahy. Sestra jeho vypravila se oka¬ mzite do Rima a pfijela s nim nazpet ,,A od te doby" — pravi Neruda 'do slova ve zprave o jeho tehdejsim mote — ,,byl duch zhuben, kdyz telo jeste zivofilo dal! Chodil mestem, telo bez ducha — jak desne, do jemne bylo podivani na moficiho se toho muze ! Jinde pracuje smrt zacernou oponou, tajuplny zazrak jeji dejesevukrytu — zde jsme videli praci jeji v bilem slunci a pfi strasne vahavosti. — Chodil jako demonickou moci posouvana mrtvola; telo klesalo, jazyk byl zclfevenely, v oku ani jiskry, po cele zadneho zaslehu, kolem ust ani nejlehciho zachveni. Nekdy se zastavil a vzdychnul z hluboka. Cloveku bylo, jakoby ubohy chodil a hledal smrt, a my videli, ze smrt chodi s nim. Ale nebyla ta smrt Jezdcem bleskorychlym" ! Bylo nam, jakoby andel smrti za¬ staviv hodiny ducha jeho a pfemozen praci tou, byl nemohl odstranit zaroveh take telo. Videli jsme hlineny ramec bez obrazu a videli, jak se ramec drobi, pomalu — zoufalc pomalu!" — Pul druheho roku trval desny tento stav, az konecne v noci na den 11. prosince 1871 genialni Josef Manes vysvobozen smrti.

ZE ZIVOTA BASNIKA »MAJE«. I.—II.

(Prvni stat' psana a poprve tiStSna 1886. Druha cast psana a poprve tiitgna 18871 po druhe tiStena 1886.)

I.

MACHOVO

TAJEMSTVL

Noc ze dne 11. na 12. prosince 1884 zustatie mi nezapomenutelnou. Byla temna a boufliva. Vichr upel a stenal, jako kdyz v dali dite place ■— mne pak hnala palciva nedockavost pustymi ulicemi prazskymi... Pfiznam se, ze byla zvedavost moje zfidka kdy tou merou podrazdena jako tenkrate. Neslt' jsem si domu dva listky — nic vice nezli dva male, po obou stranach popsane ctvrticky drsneho, hrubeho papiru a pfece vzacnost za nasich dnu neocenitelnou, z casti psany, z casti chiffrovany uryvek denniku Karla Hynka Machy z roku 1835. Zpravy, tradice a vzpominky na nest'astneho pevce ,,Maje", ktere pfesly na potomstvo, jsou jak znamo z vetsi casti tak kuse a namnoze tak hfisne tendencne zkomoleny, ze o povaze Machove octla se ve vefejnosti spousta naprosto si odporujicich nahledu, jednostrannych, ba lehkomyslnych usudku jako snad o zadnem jinem basniku eeskem. J. Arbes: Sebrane spisy. XXIVr

8

114

A prave proto ma pro kazdeho, kdo pfeje si seznati Machu se stanoviska aspoh pfiblizne nepfedpojateho, nejvetsi dulezitost bez odporu vse, co vubec z Machova pera vyslo, zvlaste pak co on sam o sobe, o svych pomerech a zivote svem, byf i nejvsednejsiho a zdanlive neduleziteho zaznamenal. Nebof mnohdy jedina poznamka, ba zacaste pouhe slovo, na pohled zcela bezvyznamne, ma neobycejnou vahu a vysvetli mnohdy dulezity moment, ktery byl az dosud temny nebo zdanlive naprosto nevysvetlitelny. Mozno si tudiz pfedstaviti, s jakym interessem vyslechl jsem z vecera; v ,/Umelecke Besede" zpravu, ze chovaji v mkopisnem archivu uryvek z vetsi casti chiffrovaneho, tudiz uplne neznameho denniku Machova — mozno si pfedstaviti, s jakou nedockavosti odnasel jsem Machovo tajemstvi domu, bych ie — bude-li vubec mozno — dechiffroval. Nebylo to sice poprve, co podvoloval jsem se z vlastniho popudu podobne praci a mnohou vu¬ bec ani nedokoncil; avsak myslenka, ze jde o ta¬ jemstvi jednoho z nejsympatictejsich basniku ce¬ skych, o tajemstvi Machovo, pfedsevzeti m£ tou me¬ rou utvtdila, ze jsem si pevne uminil neustati, pokud nebude prace definitivne ukoncena. Zahajil jsem ji bez odkladu. Vypsati prubeh analyse podrobne a pfesne jest vsak naprosto nemozno jiz proto, ze tento druh dusevni cinnosti vymyka se skoro uplne sledovani a muze byti postizen jen v obrysech nejhrubsich, nahodilych a vice mene nesouvislych. Pamatuji se vubec jen na momenty nektere, abych tak fekl na piomenty passivni, kdyz myslenkovy proud spise se

115

zarazel neb uplne ochabnul, nezli na momenty, v kterych byla dusevni cinnost v permanenci. Vim, ze zacal jsem nekdy po pul druhe hodine s pulnoci prostym, ovsem pozornym, ba napjatym[ divan im na chif fro vane fadky. Jak dlouho jsem ve¬ noval pozornost celku i podrobnostem, t. j. jak dlouho snazil jsem se vstipiti si v pamet pfedevsim jednotlive chiffry, bych pak mohl snadneji logicky kombinovati, naprosto udati nemohu. Za nedlouho nemel jsem totiz jiz pro nic ji¬ neho smyslu, nezli pro podivna, kfivolaka, co do tvaru neznama neb i znama znamenka, jichz vyznam mi byl uplne tajnym. Nescetnekrate pfeletl zrak ;muj oba listky po obou stranach — kazdou fadku, kazde slovo, kazde znamenko upoutalo moji pozornost bezpoctukrate, neili jsem se odvazii zacit kombinovati. Prvni, nejhlavnejsi moment: v jakem jazyku jest chiffrovane psano — zdal se mi byti nade vsi po¬ chybnost jisty. Zahajil jsem tudiz prvni kombinaci v pevnem pfesvedceni, ze jest podkladem jazyk cesky. A prvni pohled muj padl osudnou nahodou na podskrtnutou fadku, ktera podskrtnutim svym vabila jako veta nebo nekolik slov, nad jine zavaznejsich. Opakuji, ze stalo se tak osudnou nahodou, jaka se muze vubec dechiffrujicimu cloveku hned v prvopocatcich namanouti, by mu bezprostfedne nasledujici kombinaci znesnadnila v mife nejpovazlivejsi. Pro ty, kdoz maji tfeba jen povrchni znamosti o umeni dechiffrovacim, neb aspoh o nekterych znamejsich methoddch, zajiste dostaci, kdyz dodam, ze chteje kombinovati na podklade .eeskem;

zastavil jssm se u fadky, ktera — jak jsem se te-

116

prve po ukonceni sve prace pfesvedcil, — psana byla v jazycich — tf ech: cesky, nemecky a spanelsky. Pfirozenot', ze veskeren cas, ktery jsem osudne fadce te venoval, byl uplne promarnen. Na stesti, o\sem jen instinktivne, obratil jsem pozdeji napjatou pozornost i jinym vetam, az konecne poda¬ filo se mi rozlustiti domnele aspoh pismenko je¬ dine. vyskytujici se osamele, t. j. beze spojeni se znamkami jinymi. Mohly to byti spojky ,,a" neb ,,i" — nebo pfedlozky ,,s" — ,,z" — ,,k" — „v" atd. Po nejpfesnejsi kombinaci dospel jsem konecne k pfesvedceni, ze to nemuze byti nezli spojka ,,i". Avsak jakmile jsem zacal pismenko to zkoumati ve slovech, naskytla se pfekazka. V nekterych fadkach bylo domnele moje ,,i" tak casto na pocatku slov, ze prave proto, ponevadz cesky jazyk nema takovych slov hojnost, musil jsem pfijiti k pfesved¬ ceni, ze znamenko to znamena bud pismenu jinou nebo ze neni chiffrovane psano v jazyku cesketn. Jak tim byla dalsi kombinace stizena, mozno se domysliti, kdyz dodam, ze byla — jak jsem se pozdeji pfesvedcil — zdanliva nemoznost pfece moznou, t. j. ze bylo spravne — obe. Na scesti byl jsem sveden pisatelovou Istivou opatrnosti. Die vseho vedel Macha, na cem dechiffrujicim v prvni fade zalezi, a proto psal chif¬ frovane vety sve — jednou od leve ruky k prave, jako se pise obycejne, druhou fadku pak naopak: od prave ruky k Jeve, takze kazde slovo bylo obraceno. Tim se take stalo, ze znamenko ,,i", kte¬ rymz v cestine kazdy infinitiv a mnoho jinych slov k o n £ U octlo se v fadk&ch naopak psanych n a p o-

117

c a t k u slov, cimz mi dalsi kombinace v mife pfimo neuvefitelne byla stizena. Po nekolik hodin byl jsem kombinacni a permutacni praci svou tak zaujat, ze pro mne pranic jineho neexistovalo. Dusevni napjeti bylo tak velike, ze nemam ani nejmensi potuchy o torn, jak jsem si pocinal; zda se mi vsak, ze sedel jsem skoro neustale jako pfimrazen a s vytfestenym na rukopis zrakem. Chladny klid, jakeho tento druh dusevni prace nevyhnutelne vyzaduje a s jakym jsem ji byl take zahajil, jak se mi zdalo, ani na okamzik mne neopustil. Avsak kdyz jsem po nekolikahodinnem nejusilovnejsim namahani dusevnim konecne konstatoval — uplnou bezvyslednost sve prace po¬ savadni, zpozoroval jsem, ze nej sem jen nekliden, nybrz v nejvyssi mife vzrusen a rozcilen, takze na dalsi praci nebylo Ize ani pomysliti. Hlava byla rozpalena, ruce a nohy studeny jako led. Mozkem vifil chaos nejruznejsich pfedstav... Citil jsem bezpfikladnou unavenost telesni. Vrhl jsem se na loze: ale na usnuti, odpocinuti a nabyti klidu aspoh pomerneho nebylo skoro ani nadeje. Zvysena, ba skoro bych fekl rozpoutana cin¬ nost nervu nedala se tak snadno zastaviti, ba ani zmirniti. Zdalo se mi, ze horecneji organy ty vubec ani pracovati nemo hou. Posleze — asi po dvou hodinach zdfimnul jsem pfece, ovsem jen nasledkem pfilisneho unaveni. Jaky vsak to spanek! Cinnost nervu zustala v uplne permanenci; organy smyslu konaly pak funkce sve jako ve stavu polobdelosti.

118

Obraznost provadela tentokrate prav6 divy. Pfedstava stihala pfedstavu. Jedna byla zivejsi, pla¬ stictejsi druhe a vsechny u vetsi nebo mensi mife ve spojeni s Machou. Jeden z podivnych obrazu tech a sice posledni utkvel mi v pameti. Zdalo se mi, ze prochazim se z jara po biskupskem hfbitove litomefickem. Nahle stojim u Ma¬ chova hrobu. Divam se na rov a — jaky div! Rov jest pruzracny jako sklo ... Vidim otevfenou rakev a v ni mrtveho Machu. Zda se mi, ze jest telo neporuseno. Hlava jest obtocena vavfinem, celo hladke a bile jak alabastr. Toliko po ocich neni pamatky. Misto nich jsou pouze dva dulky a z kaz¬ deho vykukuje hlava hadete. Udiven divam se s jedne hadi hlavy na dru¬ hou. V torn se mi zda, ze meni se hlavy hadat v zdrobnele hlavy lidske — v jedne domnivam se poznavati tvaf Tomickovu, v druhe tvaf Chmelenskeho. V torn jsem procitnul... Po chvili jsem si pfipamatoval, ze sen ten ne¬ byl puvodnin>, nybrz zvlastni associaci vzpominek a pfedstav reprodukovany sen z dob studentskych, jejz jsem sice jiz asi pfed dvaceti lety vypsal, ale az posud neotiskl. Bez odkladu zasedl jsem zase ke stolu a zacal fesiti Machovy hieroglify. V brzku zapomnel jsem opet na vsechno ko¬ lem sebe. A byly-li nekdy vsechny m6 dusevni sily soustfedeny k jedine myslence, vlastne k jedinemu myslenkovemu bodu, bylo to zajiste tentokrdte.

119

Po dalsich kombinacich svych nevim nic podstatneho a proto obmezuji se pouze na konstatovani konecneho vysledku. Nekdy po poledni podafilo se mi posleze rozfesiti sluvko ,,jsem". Tim ovsem zachycena pouze nitka. Much jsem se jeste po pet nebo sest ho¬ din, nezli jsem — ovsem prozatim jen domnele — rozfesil asi deset nebo dvanact znamenek, pomoci kterychz bylo jiz mozno zaciti permutaci slovni a v6tovou a ze slov kusych domysliti se znamenek novych, posud definitivne, ba ani domnele nerozfesenych. Zvoliv si chiffrovane jedno misto rozfesil jsem takofka letmo slova ,,koupil jsem", cimz mi pfibylo nove rozfesene pismenko ,,p". Chute zacal jsem permutovati fadku nasledu¬ jici. Ale pfes to vse, ze mel jsem pro fadku tu k disposici skoro vesmes jiz rozfesena znamenka, byla permutace — ciry nesmysl. .. Nedada se myliti, zkusil jsem fadku tfeti. Z casti jsem permutaci vycetl, z casti pak jsem se domyslil dodatecne smyslu. Tim pfibyla mi zase dve pismenka. Tak pokracoval jsem — jednou ciry nesmysl, po druhe zase zcela jasny smysl vycitaje — iiz pozde do vecera, kdy jsem se domnival, ze mam rozfesena znamenka skoro vsechna. Avsak coz vse to naplat, kdyz mely toliko ne¬ ktere fadkly smysl, kdezto jine byly ciry nesmysl. Tak na pfiklad druha fadka, o ktere jsem se jiz zminil, znela, kdyz jsem nahradil znamenka pismeny, takto: ,,alzlup az retslopcan irol orp elod".

120

Konecne i tato zahada rozfesena. Kdyz jsem totiz cetl pfedchazejici chiffrovany zacatek ,,Koul>il jsem" zpusobem obycejnym, ale po nem dru¬ hou, zdanlive nesmyslnou fadku od prave ruky k leve, vycetl jsem: ,,Koupil jsem — dole pro Lori nacpolster za pul zla" — Klic k chiffram Machovym byl tudiz nalezen. V dalsi pul hodine bylo tajemstvi Machovo odhaleno.

Pfiznam se, ze nebyl jsem snad jeste nikdy dusevni praci tak vysilen jako tentokrate. Po ne¬ kolik dni nebyl jsem schopen zadne jine prace; bylo mi, jako bych se zotavoval z tezke choroby. Ale nelitoval jsem toho. Uryvek Machova den¬ niku. zvlaste jeho chiffrovana cast, nema sice pro sirsi obecenstvo zadne zvlastni zajimavosti, ale vrha na Machu jako cloveka svetlo tak intensivni, ze zustane v ohledu povahopisnem aspoh pro Machovy zivotopisce pfimo neocenitelnym. Reprodukuji v nasledujicim tento uryvek Ma¬ chova denniku verne. Nektere casti, tykajici se veci nejdelikatnejsich, ovsem se pro vefejnost nehodi; zustahtez tudiz i po pul stoleti ta¬ jemstvim! Listku prvniho' stranka prvni. . Obycejnym pismem — svabachem — psana slova zneji: 20. fijna 1835. Rano kolegium. Od Strdbacha sel jsem s explikaci do Verwaltungskunde. Odpoledne (Dal-

121

sich sest fadku jest chiffrovano a vypoustime je az na vetu:) Pak sel jsem do divadla. — (Dalsi jest vypsano a zni:) Fraulein von Hagen davala Dianu, Busch Perina, Diez Casara. 21. fijna 1835. (Obycejnym pismem:) Rano v Karoline. Strobach se pfestehoval; Kudrna mne stfihal. Byl jsem poprve u Poche, jej a Mastika uciti cesky. Rano uvadei Kohler Celakovskeho; byli jsme tam ja, Jaroslavek, Franta, Hansgirg, Maly, Filipek, Sabina, Chmelensky, Havlik atd. Od knihafe jsem si vzal knihy, totiz ,,Gesetzbucher" vazany. (Dalsich pet fadku jest chiffrovano a zni:) Jeden dil pfisel za desitnik. Potom v Karoline a s Kudrnou na probe. Kudrna mne chtel delat zarlivym. — — (Nasledujicich sedm slov vypoustime. Konec, sva¬ bachem psany, zni:) Pak jsme byli v divadle: ja, Tupy, Tyl, Kaska, Filipek atd. Davali „Die Nachtwandlerin". Listku prvniho stranka druha. Svabachem jest vypsano: 22. fijna 1835. Rano jsem psal v posteli az pfes dvanactou ho¬ dinu na Cikanech. Odpoledne mela byti proba v di¬ vadle. — — (Dalsich dvanact fadku jest chiffro¬ vano a reprodukujeme z nich toliko nasledujici:) Koupil jsem dole pro Lori nacpolster za pul zlateho. Pak jsem byl dole az do pul devate. (Ostatni vypoustime az na slova:) Z dola jsem sel zrovna domu. 23. fijna 1835. (Vse a sice devet fadku jest chiffrovano a zni:) Vecer jsem byl dole. Ptal jsem se, jestli kde byla; fekla ,,ne". Kdyz jsem vchazel do'domu, stal Ber-

122

nard pfed domem. Proto jsem se ptal, kdo ji vSecko pfinesl; fekl, ze mutter. Odesel jsem k Tylovi. Kdyz jsem se vratil, pfivitala mne opet a vstala. To mi pfichazelo podezfele; ptal jsem se, kdo ji pfinesl strafky, co byly — — Tim listek konci. Bezprostfedne nasledujiciho listku denniku v archivu Umel. Besedy neni. Listku druheho stranka prvni. Vypsano jest: 3. listopadu 1835. Spal jsem az do 12 hodin. Dostal jsem absenc u D. Muzika (?) (Dalsich dvacet a pul fadku jest chiffrovano; vypoustime je vsak az na nasle¬ dujici vety:) Odpoledne jsem dole sesival papir. — Odpust' ji, boze, jestli mne klame; ja ji neopustim — jestlize mne jen miluje a to se zda. — — Buh mne posilh! Vecer pravila, ze nechce do di¬ vadla, ze jest ji smutno. Byl jsem u Tyla. Filipek si stezoval, ze nedostal listek na — — (Nasledujici chiffrovane slovo nebylo mozno rozfesiti. Konec jest vypsan a zni:) spicla (nebo spiegla). Byl jsem v divadle; davali ,,Der Schnee". Preisinger dobfe hraje. Skoda, ze nema zcela svuj hlas. Vypsano jest: 4. listopadu 1835. Vymlouval jsem se u p. D. Muzika a dovolil (Tim listek na teto strance konci.) — Listku druheho stranka druha. Vypsano jest: — — — my zustali doma. Cetl jsem list od p. Kociana z Vidne. (Dalsi ctyfi a pul fadky jsou chiffrovany; reprodukujeme z nich jen tato slova:) Dole stavel jsem se nemocnyma odesel jsem Zapomnel jsem tam satek. Ona vysla za mnou z po-

123

koje, ackoli tam byla matka, a sla za mnou — — (Posledni slova vypoustime.) Vypsano jest: 5. listopadu 1835. (Prvni fadka jest chiffrovana a vypoustime ji. Dalsich nekolik fadek jest vypsano a zneji:) Byla proba na Spaleniste v Burugnu (?). Obdrzel jsem od Tyla roli Neklana v „Cestmiru" a Eduarda v ,,Dve za jednu". Dole byla Hiebertka; vyhybal jsem se ji a byl jsem na dvofe. (Dalsich deset fadku jest chiffrovano a zneji:) Lori ustavicne plakala. Stavel jsem se nemocnym. Vybehla za mnou, ackoliv byla v pokoji Hiebertka. Potom plakala, ze ji nevefim. Otec ji nechtel dovolit do divadla. Pravila, tak ze jsme vsickni proti ni. (Dalsi vypoustime.) Vypsano pak jest jeste nasledujici: 6. listopadu 1835. Rano jsem nebyl v Karoline; p. P. K — Tim listek konci. Osudnou shodou okolnosti se stalo, ze prave rok beze dne po tomto poslednim datum v den¬ niku — dne 5. listopadu 1836. — Karel Hynek Macha zemfel.

II.

POSLEDNI DNOVE MACHOVL Jak krasny svet! Jak svetlo — sti'n se stfida! Ach, zitra jiz muj mrtvy bled nic vice neuhlida! . . . Tam vSecko jedno, zadny dil — vSe bez konce — tam neni chvil, nemine noc, nevstane den, tam casu neubyva. — Tam zadny — zadny — zadny cil — bez konce dal — bez konce jen se na mne vecnost diva . . . Machuv »Maj«.

Podzimni vecer rozlozil sve chare, nevlidne sti¬ ny nad okolim Litomefic. Sere mlhy souraly se po pustych jiz vinicich a zahradach; ostry, pronikavy vitr val pfes strniste a zaval nekdy tak upenlive, tak bolestne, jakoby z dali zaznivala piseh pohfebni... Nevlidno, teskno, k smrti smutno bylo v pf irode ... V meste panoval hluboky klid. Skoro vsechna svetla byla jiz shasnuta, aspoh vsechna, jez bylo mozno shlednouti se silnice, vedouci k Litomeficum od pevnosti Terezina. Kdo by se byl v tu dobu ubiral touto silnici, byl by teprve z nedaleke vzdalenosti od mesta

125

skrze mlhu zpozoroval, ze hofi tu pfece jeste jed¬ no svetlo. Bylo mdle, sotva viditelne a vychazelo z tfi oken prvniho patra nevelikeho domku, stojici¬ ho vedle biskupskeho sidla na kopci prave nad Labem. Dole pod kopcem valilo Labe klidne sve vo¬ dy dale na zapad. Odmefene, zadumcive splounani vln dorazelo az do komnaty, z ktere svetlo vycha¬ zelo. — V tu dobu — dne 28. fijna 1836 o osme hodi¬ ne vecer — arci se nikdo nestaral o tento prosticky byt o dvou pokojich, aniz o cloveka, jenz napolo vysvlecen lezel na lozi. Byl to mladik asi sestmecitmalety, stihleho, statneho vzrustu. Lezel, maje obe ruce pod hlavou, naznak natazen na posteli. Hlavu mel trochu naklonenu, takze zlutava zaf lojove svicky, stojici na nedalekem psacim stolku, na nemz bylo rozhozeno nekolik knih a neco papiru, padala pfimo na jeho tvaf. Na prvni pohled poznal's typ ryze cesky. Husty kastanovy plnovous, vysoke celo, tmavy vlas a temne modre, snive oci, jez byly prave neod¬ vratne upfeny na hofici svicku, dodavaly vyrazne tvafi razu zadumciveho. Dlouho lezel bez pohnuti. Zdalo se, ze jest pohfizen v hluboke myslen¬ ky. Ponekud uzkostlivy, ba skoro bolestny vyraz, jenz se prave jevil v jeho tvafi, byl svedectvim, ze myslenky a vzpominky ty jsou trapny a bolestny. Nahle seskocil s loze a zkfiziv obe ruce nazad pfechazel v trapnem nepokoji po komnate. Po chvili pfistoupil k prostfednimu z tfi oken, vedoucich na jih, a zadival se v serou, neylidnou noc podzimni,

126

2el, ze nebylo Ize takmef pranic rozeznati kro¬ me temnych, neurcitych obrysu vzdalenych hor. Kdyby se byla v okamziku torn jasna luna vyhoupla z mraku, nebo kdyby bylo slunce nahle zasvitlo, byly by ozafily krajinu opravdu carokrasnou. Bylof z techto tfi oken za dne videti v levo na jihovychod pevnost Terezin, na jih pfes Bousovice a Doksany az k Budyni; ponekud na za¬ pad Libochovice, jihozapadne starobyly Hansburk, pak Tfebenice, chmurny Kostal, dale pak Mlikojedy a vrch Radobyl... Mladik po chvili odstoupil od okna toho a pfi¬ stoupil k oknu protejsimu, z nehoz za dne byla pfe¬ krasna vyhlidka proti Labi az k Melniku na kolik mil cesty; avsak i zde nebylo videti nezli serou mlhu, rozprostirajici se jako temny pfikrov nad krajinou. , 1 k ,,Tento byt mne bohove popfali," zaseptal mla¬ dik pro sebe, stoje u okna, a po male chvili dodal: ,,Psal jsem tak hned po svem pfichodu jednomu ze svych pfatel..." Posledni poznamkou vzniklo v nem nahle rozhodnuti. Odvrativ se kvapne od okna, poposel ku stolu a usednuv za stul vzal pero a zacal psati ne¬ jaky list. ! f , Psal velmi rychle skoro hodinu. Drobne, charakteristicke pismo, druhdy vzdy pevne a jiste, bylo tentokrate ponekud trhane. Kdyby nam bylo byvalo aspoh obcas popfano nahlednouti pisicimu pfes rameno, byli bychom z listu mohli vycisti aspoh nektera hlavnejsi mista, Znelt^ list ten v podstate takto: ( i

12'

„Rozmili rodice! a Ty Lori! a Ty bratfe! Zapfisaham Vas nebem a vsim Vam nejsvetejsim, proc mi nepisete ? — Mate to za zert ? Jestli zde nemam v utery psani, tedy se Vam co nej¬ snadneji zblaznim! Je ted v patek pfed 8. hodinou; jiz jsem lezel; nej sem v stavu vydrzet; jdou na mne ustavicne takove uzkosti, ze jsem musel vyskocit. Pisu polonahy, sotva ze zimou pero drzim . .. — Lori nemocna, Ludvik snad mrtev; a ja tu mam sedet a myslit a pfedstavovat si to nejhorsi, a do Prahy nemoci a psani nedostavat. Ci nevedi moji rodice, jak by jim bylo, kdyby musili od umira jiciho syna ode jit a cely tyden nevedet, jak s nim je ... ? Coz jste nevedeli, jak mnoho mi na torn zale¬ zi, vedet, co delate ? Jednou ledva jsem v listu cetl, ze je zle, a jiz jsem bezel skoro v noci do Prahy. - Ci jste to jiz zapomneli ? Kdybych byl nemel pro to mrzutost, byl bych opet bezel, ac mam nohu podvrtnutou a bolesti dost velke ... — — Jestli je Lori nemocna, proc se mi nepise? — Jestli je nemocna, a ja vim, ze je — ■—' at' se ji to psani ani necte; jen at' se ji fekne, ze jsem psal a ze mam starost. - Ja jsem jiz dlouho nespal. — ,Zas pfisly na mne nejake platy a ja ted mam zrovna... Dnes jsem jiz nesnidal a nevecefel, obedvat budu moci fcitra a v nedeli; a v pondeli snad ani to ne; a jestli v utery na prvniho nedostanu od pana pravniho penize — o cemz pochybuju, neb je svatek — tedy hlady umru; neb ze v pondeli nebudu miti co do ust dat, to je jako dvakrat dve ctyry! —

128

A nic bych si z toho nedelal; jenom tech uzkosti, co mam kazdou noc, kdybych se zbavit mohl! Vy nemate litosti! Coz je Vam umirajici syn zert ? Nevedet, trapi-li se jeste, anebo zdali mu jiz odlehcino, bud'si na jakykoliv zpusob ? — Jen jistotu chci mit nejistota nejvice trapi! — O, kdyby radeji Lori byla zde v Litomeficich; sam tu dele nevydrzim; — ten, s nimzto jsem nekdy mluvival, odejel; a ted jsem sam a sam, se zadnym nemluvim, na zadneho se nepodivam; a ted jeste ty starosti, coz je mi divu, jestli to pfekonam ?" ( Tenhle list ai se mi schova, az pfijdu do Prahy." Z prostickych, ale hluboce dojemnych techto slov jest zfejmo, jaky nepokoj, ba jaka uzkostli¬ vost rozechvivala prave dusi mladikovu. Zatim co byl psal, odlozil nekolikrate pero a. hluboce se zamyslil. Mozkem jeho vifily die vseho myslenky truchlive; nebof zadumciva tvaf jeho byla zasmusenejsi nezli kdy jindy, brzo se horecne rumenila, brzo bledla, slovem jevila rozcileni v nej¬ vyssi mife. Mladik ten byl Karel Hynek Macha, jenz se byl teprve pfed nekolika tydny vydal z Prahy, kde byl zrozen — do sveta ... Dokonciv studia pravnicka opustil dne 23. zafi rodice, bratra i — milenku, a „beze strachu a bez doufani", jak sam byl jednomu z pfatel svych po¬ zdeji psal, obratil se k Litomeficum, kde stal se u jisteho pravniho amanuensem a spolu praktikantem a kde chtel straviti nekolik roku. Opousteje Prahu, nemel v kapse nezli neko¬ lik krejcaru, a z listu prave citovaneho jest zfejmo,

129

ze penezite nesnaze jeho byly po nekolika tydnech vetsi, nezli kdyz byl pfibyl do Litomefic. Pfes to zanasel se smelym planem, chteje za nekolik dni pojmouti milenku svou — kteraz mu byla o pulnoci s dne prvniho na druheho fijna synacka porodila — za manzelku ... Dne 3. fijna byl mu pfinesl bratr jeho Michal do Litomefic zpravu, ze narodil se mu hoch. Hynek vydal se na cestu do Prahy a spatfil synacka sveho ctvrteho dne po jeho zrozeni po prve a — naposledy... Hosik, jenz byl otci svemu velmi podoben, ob¬ drzel na kftu jmeno Ludvik, a otec jeho vratil se druheho dne po hosikove kftu do Litomefic s umy¬ slem, ze co nejdfive musi miti sve dite, k nemuz byl pfilnul jako ku pfirode — krome kterez v tu dobu snad nic jineho nemiloval — po svem boku. „Heslo me," psal po svem navratu do Litomefic jednomu z pfatel svych, Jest ted: Syn muj a pfi¬ roda!" Nebylo take divu, ze zadumcivy Macha zatouzil vice nez kdy jindy po samote a odloucenosti od sveta, ze krome ditka a snad nekolika vernych pfa¬ tel nebylo mu v tu dobu nic milejsiho nad pfirodu ... V tu dobu ani se nenadal, ze kratinka literarni cinnost jeho jest u konce. Od uvefejneni prvniho jeho plodu basnickeho v casopise ,,Vecerni vyrazeni" bylo uplynulo jen nekolik roku; ale f ada drobnych basnicek, novellisticke pokusy ,,Marmka", ,,Obrazy ze zivota meho" atd., roman ,,Cikani", prvni oddeleni velkeho romanu „Kat" pod nazvem „Kfivoklat", uryvek basne „Mnich" a baseh „Maj" byly uz sepsany. Ba J. Arbes: Sebrane spisy, XXIV.

9

130

Macha byl vydal jiz prvni svazek svych spisu a zamyslel v druhem svazku otisknouti romanticky obraz „Cikani"; ale vlastenecka kritika ceska byla basnickou cinnost jeho rozhodrc odsoudila ... Tyl mu byl vytknul ,,neceskosU, „byronism" a ,,zumyslne kvileni", pro Chmelenskeho „nedospela baseh „]\Iaj" jeste ani pro kritiku" a Tomicek nazval baseh tu ,,skvarou, ktera z vymfele sopky vyhozena mezi kvetiny padla", basnika pak „bidnym rymotepcem", jenz — ,,protoze sam nic jineho ne¬ vidi" — ukazuje „cernou, vecnou prostoru svoji sezehle sopky" ... Dusevni stav mladeho basnika byl tudiz vskutku beznadejny. Po vyjiti „Maje", kdyz meskal jeste v Praze, psal sice o torn dne 8. cervna jednomu ze svych pfatel mimo jine: „Kdybyste byl v Praze a ja Vam mohl vypravovati, co se v kratkem case se mnou dalo — Vy byste se zblaznil. . . Kdybyste byl zde !. .. Jak chladny jsem, budiz Vam toto pfikladem. Pan Tomicek posuzoval muj ,,Maj"; mne nazval ry¬ motepcem, mou baseh ,,skvarou", a mnohem horsi veci, a ja — ani jsem se nezasmal, ani nerozhneval. Cetl jsem to vsecko, jakoby neznamy byl neznamou mne baseh napsal i posuzoval. Vsak jen az Vas uvidim; vsak Vam zledovati Vase vfela krev, jako moje..." Pfes to neni pochybnosti, ze byl v hlubinach sve duse ranen. „Ncmyslete," pise pfiteli dale, ,,ze moje zasmu-' silost jest i v Praze tak zjevna... Je to jen pro Vas — pro ostatni lid: Na tvafi lehky smich —

131

hluboky atd Co jsem Vam psal, nevi zadny mimo nas dva a od Vas se to zadny nedozvi..." Vsak jaky osud kynul neuznanemu basniku, jenz hladem a zimou se tfesa zpominal choreho ditka sveho a pfemital o sve budoucnosti ? Pfed desiti dny psal do Prahy, by mu podali zpravu, jak se vede hochovi, a jestlize je hoch mrtev, zadal, by mu byl zakoupen na volsanskem hfbitove zvlastni hrob — „nejkrasnejsi" — ponevadz mel byti hoch ten ,,jedinym ditetem" Machovym ... A po tfech dnech psal Macha rodicum poznovu. „Na Ludvicka," pravi, ,,jsem se ani nechtel ptat, bojim se odpovedi, protoze vim, ze kdyby bylo do¬ bfe, byste mi jiz byli psali; a pak se bojim, vede-li se hufe, anebo jestli jiz neni ziv, ze zas budete plakat, kdyz se o nem zminim..." A nyni po sedmi dnech pise opet a zapfisaha rodice, aby odpovedeli, zdali je Ludvicek ziv ci mrtev... V strasnem dusevnim stavu svem nemysli ubo¬ hy Macha nezli na sve dite — matky jeho vzpomina jen jaksi mimochodem ... Byvalte druhdy v zivote i v lasce naruzivym; ale laska jeho nyni... „Zklamanaf laska ma — kdo srdci takovemu utechy jake da ?" . .. ,,Macha hledal idealy v podobach zenskych," pravi prvni Machuv biograf, z jehoz r. 1845 vydaneho nacrtku vazime citaty z listu Machovych, „a ze nalezl jen zenske v podobach idealnich, to jej rmoutilo." Takovou zenstinou v podobe idealni byla po¬ sledni Machova milenka, matka jeho jedinacka. Tvaf jeji byla. vskutku idealni krasy. Tmave kadefe vrou-

132

bily bledou tvaf jemne pleti; oko jeji bylo temne a plamenne ... Upoutala Machu krasou telesnou. Ale Macha v lasce te sfastnym nebyl. Bylte jiz dfive nest'astne miloval; posledni laska jeho vsak mu zivot ztrpcila. Ze miloval vasnive a idealne, vysvita z nasleduji¬ ciho uryvku listu, jejz byl psal jedne z dfivejsich svych milenek: ,,S touhy plnym srdcem vstoupil jsem do sveta v nadeji, ze zlate sny prvniho sveho mladictvi v nem uskutecneny naleznu... ale beda, zahy se opona strhla a ja spatfil, ze jsem zklaman... Chtel jsem kvetinu utrhnouti na nive lunojas¬ ne, ale jako ledochladna slza skropila rosa nocni zhouci ruku mou; — skloniv se k ruzi obdivuji krasu jeji, spatfil jsem ji z hrobu vykvitati; hledal jsem lidi — lidi, jak se ve snach mych jevili^ a zocil jsem prazdne larvy, bez srdce a na mne se usklebujici, slovem, chteje obejmouti raj, pfitisknuljsem pouze chladnou zem na sva lasky plna, rozcilena prsa... Oplakaval jsem sny ztracene; jen cervankove vecerniho nebe, jen stfibrotoka Vltava, jen tmave stiny vlasteneckych haju souhlasily se mnou, zal muj znajice; lide vsak mne vyvrzencem nazyvali... Tak se svetem v rozepfi, se znicenym srdcem, nepoznan od nikoho, samoten jsem zil v hluku sv£ta, nemilovan od zadneho a nic nemiluje^ jako vyhnanec, jenz na pustou se ukryl skalu, jejizto nepfehledna noc cernym zavojem ho zahaluje ... Tu Vy jste mi vzesla co dennice zhoud nad temnou, pustou, bezzivotnou noci... Nejblazsi sny mladictvi meho vracely se nazpet, s kiskou vrouci

133

obejmul jsem opet nalezeny ideal sv^ho zivota. Ve Vas zocil jsem vidinu svou v telesne skutecnosti... A nyni se opovazuju Vam zjeviti, co v kazdem dechu mem se opetuje, cim zraky me zahofuji a co usta ma ostychaji se vyfknouti... ze Vas miluji, jakz nikdo ve svete jeste nemiloval..." Ze nazory na pocatku tohoto listu rozvinute byly podstatou ducha Machova, toho dukazem jest i okol¬ nost, ze myslenky ty ytelil take ve forme basnicke. Mezi ruznymi zlomky a basnemi bez napisu na¬ lezaji se take nasledujici verse: V svet jsem vstoupil, doufaje, ze dnove moji vzejdou zlaty jako maj; jaky mladosti mne slibovali snove, takovy ze najdu v svete raj. Nez ach brzo, pfilis brzo pfesli, v tmavosede noci luno vesli! — V svetlo luny kvitko zdviha vnadnou radostne, zda se, ze hlavu svou; sehnu se, ach! a co slza chladnou rosou nocni skropi ruku mou. — — Zkvetla ruze v kraje sve mne vize carnou moci, touhy proleta cit me srdce; pfistoupiv vsak blize, spatfim, ach, ze z hrobu vykveta. Lilie, jejiz jsem za svitani obdivoval snehobilou zaf, v noc korunu stfibrobledou sklani k vlhke zemi, i uvadlou tvaf. Hledam lidi, v mem jak ve snu zili; bez srdce vsak larvy najdu jen; — snove moji, beda! — snove — byli,

134

jestoty je vsecky znicil den. V siry svet po raji touhou mrouci rame svoje rozestiral jsem — po raji — a na prsa horouci pouhou, lasky prazdnou tisknu zem. Takovym byl povsechny nazor Machuv, tako¬ vou byvala druhdy laska Machova. Ale laska ta nemela dlouheho trvani. ,,Ledva vzesla, jiz opet mi zachazite!" psal za nedlouho milence sve. ,,Nadalt' jsem se toho a proto jsem i v tusenem blahu svem vzdy byl smutny..." Vsak jakou jest laska Machova nyni, kdyz mu byla posledni milenka porodila ,synacka? St'astnou neni a nebyla nikdy; ale poutala jej silou demonickou. Chtelte se s milenkou tou ne¬ kolikrate navzdy rozlouciti, ale zustal ji pfece veren az do smrti; ba kratce po narozeni sveho synka pevne si pfedsevzal, ze divka ta stane se zenou jeho i pfed svetem. Jaky byl pomer jeho k divce te, vysvita z jed¬ noho z necetnych listu, jez ji byl druhdy napsal. Pisef v nem: „... Pocestuju pfece, a sice dfive nezli jsem myslil, tak ze mi casu nezbude k rozlouceni. Ne¬ bylo by toho potfebi, nebof jsem Vam jiz v ne¬ deli dal s bohem na vzdy a cinim to timto listem take pisemne. Budte zdrava. Pfesvedcen jsem, ze mne snad¬ no pohfesite, i ze budete vedet, jak se vyrazet. ^ Cestuju ven, daleko, daleko na venek k svym znamym, blize k onomu mistu, kde pfitel muj — ve vecnem snu odpociva a zel muj se mnou cititi ne¬ muze.

135

Chci navstiviti hrob jeho, jest mi svaty; procez chci ocisten, bez nenavisti k nemu pfikrociti. Budte tedy zdrava, i odpust'te mi v srdci svem, jestli jsem Vam kdy ublizil, jakoz i ja odpoustim Vam, co jste mi ucinila. Snad se na hrobe jeho naucim Vas milovati, zapomenouti na Vas, i povrhnouti svetem, jenz mi vse odhal, i kazdou radost mou znicil, dfive nezli jsem ji byl uzil. Snad na hrobe jeho se naucim pokojne umfiti a s nim ve chladnem lune zeme sniti o ztracenych rajich, o nichz jsme snivali spolu, doufajice, ze na zemi takovych nenalezneme. Budte zdrava. Ja Vas vroucne miloval, a be¬ da mne, ze Vas jeste miluju ..." Z listu tohoto jest zfejmo, jak zvlastni pomer panoval mezi Machou a matkou jeho jedinacka... A pfece byl umysl Machuv, pojmouti divku tu za manzelku, pevny a nezvratny. Ani trudne pomery hmotne, aniz beznadejnost, jaka dusi jeho rozryvala, kdyz pomyslil na budoucnost, nezviklaly tento jeho umysl, jehoz provedeni bylo by pro neho musilo miti v zapeti svizele dru¬ hu nejrozmanitejsiho. Touzil po klidu a domnival se, ze nabude poklidu aspoh castecne, kdyz bude drahy jedinacek ziti po boku jeho; kdyz se bude moci kochati v sladkem usmevu, kdyz se bude moci divati v bledou tvafinku a nevinna ocka sveho milacka. V beznadejnosti sve nezadal vice, nez aby mu bylo pfano kochati se v pfirode a ziti svemu ditku .... V tu dobu jevily se jiz na Machovi symptomy choroby. Nestezoval si sice, ale neobycejna uzkost a obcasna zima, ktere telo jeho rozechvivaly, a

136

o nichz se ve svem dopise ze dne 28. fijna zmihuje, byly zfejmym dukazem, ze bylo zdravi jeho povazlive podryto. Pficinou choroby, kera se zpocatku pomerne pomalu vyvijela, byla — slechetna obetavost Ma¬ chova. Nahodou zachovala se o ni pisemna pamatka z vlastniho pera Machova; psalte Macha v do¬ pise ze dne 21. fijna mimo jine nasledovne: „...V nedeli vecer lezel jsem na Radobylu, na velkem vrchu za Litomeficemi. Bylo tma. V torn vysel v Litomeficich oheh. Videl jsem to s toho vrchu. Bezel jsem do Li¬ tomefic ; pfirazim asi za tfi ctvrti hodiny a jsem pfece jednim z nejprvnejsich u ohne. Byl to ale oheh! Jedenacte stodol, plnych obili, hofelo najednou a vitr do toho foukal az hruza. Takovou jasnost a horkost jsem jakziv nevidel. Hofely stodoly po obou stranach silnice a vitr hnal plamen pfes ni; zadny nechtel pfebehnout a pfece tam v zadu nikoho nebylo. Ctyfi z nas se tedy odvazili. Ja svlekl kabat a odhodil klobouk; jeden mi polil hlavu yodou, aby vlasy nechytily. Bezel jsem okolo tfi, po kazde strane hoficich stodol, a za mnou jeste tfi muzi. Byl prave nejvyssi cas. Mezi dvema stodolama je kratka zidka a v te jsou vrata. Jedna stodola hof ela, druha ne; ale vrata mezi nimi jiz staly v plamenu; kdyby byly dohof ely az na druhy konec, byla by od nich ta druha stodola chytila. Pfelezu tedy s kominikem hofici vrata, ktere zavfeny byly, roztluku zavory> aby se ony na sil-, nici zvratit daly, leza pak na stodolu az k hfebenu,

137

sedi jsem si jako na kone a druzi mi podavali vodu. J a jsem ustavicne stfechu polival, aby nechytila; ale sotva jsem tam vydrzel horkem a vetrem; vzdy, nez jsem vodu vylil, musil jsem si oblicej natfit a napit se. ' Tak jsme tu stodolu a celou tu fadu za ni zachranili. Potom teprve pfisly stfikacky, kdyz oheh jiz slabsi byl, protoze by jim kone dfiv byli po silnici pro plamen nepfebehli. Dnes v pondeli jeste pofad tam hofi." Potud Macha o pozaru, o nemz arci jeste ani z daleka netusil, jak osudne bude miti pro nej na¬ sledky. Kdyz pozar ponekud ochabnul, vratil se Macha do bytu pravniho, u nehoz byl zamestnan, a byl od sveho pfedstaveneho pfivitan s vycitkou, ze mel dfive pamatovat na nej a na kancelafske papiry, nezli sel hasit cizi majetek. Macha na vycitku tu neodpovedel. Byl cely mokry, a navecefev se u pravniho odebral se pozde vecer do sveho bytu a ulehl si ku spani — v studenem pokoji... A prave tato neopatrnost byla patrne pficinou Machovy choroby a smrti. Po cely tyden tlumil Macha svou nevolnost, brane se ze vsech sil, aby nedal na sobe znati, ze churavi. Mozna, ze take ani netusil nebezpeci sve choroby, nebo ze telesnou nedisposici pfipisoval z vetsi casti dusevnimu rozcileni, jez nitro jeho od delsi doby .rozryvalo, cinic jej nespokojenym se vsim, ceho byl svedkem; avsak jisto jest, ze pomoci lekafske nevyhledaval.

138

O pozaru byl si tez podvrtnul nohu; ale pfes to konal sve povinnosti v kancelafi jako jindy. Teprve za tyden po osudnem pozaru objevily se symptomy prudci a Macha musil se pfiznati, ze citi jakysi neduh. Svefil se tim teprve dne ,1. listo¬ padu domacimu, u nehoz byl v najmu. Tento, jsa muz dobry a utrpny, daval pak Machovi kazdodenne vafit polivku z vina, by se posilnil; krome toho i Macha sam si nosil ruzne kofeni, jez si daval vafiti; lee vse to jednak pranic nepomahalo, jednak zosklivil sobe Macha lekvaru svych za nekolik dni v takove mife, ze se pfed svym domacim zapfisahl, ze do sve smrti nikdy vice podobneho neco piti ne¬ bude. V dobe te, kdyz uz se byl sam pfiznal, ze jest churav, a sam se snazil uleviti neduhu domacimi prostfedky, pfece obcas dostavovaly se die vseho okamziky volnejsi, kdy se mu zdalo, ze chordlfe ocha¬ buje a zdravi poznovu se vraci. Jeste dne 3. listopadu napsal svym rodicum do Prahy list, v nemz si stav svuj liboval a jakousi spokojenost na jevo daval. Z listu toho jest take zfejmo, ze o nebezpeci, jez mu hrozilo, nerriel ani tuseni; naopak zdal se byti pevne pfesvedcen, ze bude v nekolika dnech opet uplne zdrav a ze bude moci podniknouti cestu do Prahy, by pojal matku sveho jedinacka za manzelku a pfivedl si nazpet do Litomefic zinku a klenot nejdrazsi — sve ditko. Ustanovil tez nejen den, kdy pfibude do Pra¬ hy, nybrz i den sveho shatku ... Pisef v liste svem, poslednim to liste, jejz byl vubec psal:

139

,,Mili rodice a bratfe! .. .Nepochybne pfijedu do Prahy jiz v pondeli (7. list.). V utery casne rano budou oddavky, a sice u sv. Stepana ... K. H. Macha." Posledni tento podpis byl zaroveh poslednim slovem, jez byl Macha napsal... Dva dni pfede dnem, jejz byl ustanovil ke sve¬ mu odjezdu do Prahy, choroba kvapne se horsila. Noc ze dne 5. na 6. listopadu byla die vseho jednou z nejstrasnejsich, jakou kdy Macha probdel v bolesti a uzkosti nevyslovne. Citilf, ze sil mu ubyva, a po prve snad v zivote svem tusil, ba snad byl i pfesvedcen, ze jest smrt nedaleka a jista... Dusevni muka, jez byl Macha noci te pfetrpel, mozno pochopiti ovsem jen tenkrate, kdyz si pfipomeneme, co soudil Macha o smrti vubec. Slovo hrob a smrt opetovalo se druhdy casto v myslenkach i slovech Machovych; hrob a smrt byly zahady, o jichz rozfeseni castokrate — ac mar¬ ne — se pokousel. K jakemu vysledku dospel, vy¬ svita z nasledujicich citatu: „Ja miluju kvetinu, ze uvadne," pravil kdysi k jednomu ze svych pfatel, „zvife — ponevadz pojde, cloveka — ze zemfe a nebude, ponevadz citi, ze zhyne navzdy..." Nemene charakteristicke doklady mozno citovati z Machova denniku. „16. zafi 1835. V odpolednich hodinach cho¬ dil jsem po kopcich nad novomestskym hfbitovem. Krasna jest tam odtud vyhlidka na Prahu; obzvlaste pfi vychodu a zapadu slunce skveji se Prahu obklicujici hory v temnomodrych a ruzovych barvach. V dalce k pulnoci Milesov a Kostal. Snad to od-

140

lehlost jejich, snad vyvysenost jejich na ruzovem nebi, co touhu moji budi pfi patfeni na ne; touhu do ddlky, ci touhu do vyse ..." V tu dobu arci netusil, ze prave v krajine, ku kterez s touhou zrak jeho zaletal, stravi posledni okamziky zivota. Vizme vsak, co zaznamenal v denniku svem dale ! „Pozdeji," pise pod timze datem, „cetl jsem na hfbitove rusky napis na nahrobku Eleny Telepnievny ... Vime, ze zeme neciti s nami, a pfece smutno cloveku pomysliti, ze nekdy cizi zeme obdrzi prach nas; snad myslenka, ze cizinci z prachu naseho ob¬ drzi posily, toho jest pficinou." Vsak nejzfejmeji vyslovil Macha sve myslenky o smrti a zivote pohrobnim v „Maji": — — — Jak dlouha noc — — vsak delsi mne nastava. Tam zadny — zadny — zadny svit, pouha jen tma pfebyva. Tam vsecko jedno, zadny dil — vse bez konce — tam neni chvil, nemine noc, nevstane den, tam casu neubyva. — Tam zadny — zadny — zadny cil — bez konce dal — bez konce jen se na mne vecnost diva. Tam prazdno pouhe — nade mnou, a kolem mne i pode mnou pouhe tam prazdno ziva. — Bez konce ticho — zadny hlas — bez konce misto — noc i cas — — — to smrtelny je mysli sen, tot', co se „nic" nazyva ..,

141

A muz, jenz po mnoholetem vaznem a pfisnem pfemitani takto soudil o zivote posmrtnem, po prve citi, ze hodiny zivota jeho jsou spocteny. Probdel strasnou noc, nemoha se rana ani dockati, a davaje neustale pozor, brzoli dole u domaciho vrznou dvefe, brzoli nekdo procitne. A jakmile zaslechl prvni vrznuti dvefi, dovlekl se po uzkych dfevenych schudkach namahave do¬ lu, a bled i vysilen zadal slabym hlasem, aby k ne¬ mu poslali lekafe a hojice. A sotva ze zadost svou vyslovil, odesel, aniz by byl v rozcileni dvefe zavfel; lee okamzite zase se vratil, prose domaci pro vse, co jim nejsvetejsiho, by si popilili a sami lekafe pfivedli, ze je mu velmi zle. Na to odesel. Zena domaciho napolo oblecena pospisila bez odkladu pro lekafe a hojice. Avsak Macha, cite vzdy vetsi palcivost na prsou, nevydrzel doma, nybrz vydal se na cestu ke svemu pfedstavenemu pravnimu, by se u neho omluvil, ze pro chorobu nebude moci po nekolik dni do kancelafe. Na namesti potkal zenu domaciho, vedouci jiz lekafe a hojice. Tito, spatfivse na smrt bledeho a vysileneho Machu, nedovolili, by sel dal, nybrz vratili jej ihned nazpet. Doma byly mu pfedepsany leky pro poceni. K rozkazu lekafe musilo mu byti ihned take zatopeno; ale na nestesti byla kamna zanesena. Pocalaf koufiti, takze musily byti okna i dvefe otevfeny, by se nemocny koufem nezadusil. Domaci chtel nemocnemu Machovi zjednat ne* koho k posluze; ale nenasel nikoho, kdo by se ukolu tomu chtel podrobiti. Melof se vseobecne za

142

to, ze ochuravel Macha cholerou, a tu se kazdy obaval, aby se nenakazil. Utrpne zene domaciho nezbylo tudiz, nezli po¬ drobiti se ukolu tomu s nemalym sebezapfenim. Avsak Macha takmef zadnych sluzeb nezadal. Stezoval si na hroznou palcivost na prsou a na zizeh, nezadaje niceho krom cerstve vody, kterou chtel bezmernou zizeh uhasiti. I vypil vody tako¬ ve mnozstvi, ze mu ji zena domaciho sotva stacila nosit, a kdykoli mu ji zrovna od studne pfinesla, pfece se mu zdala byti nedosti studenou. Choroba Machova pokracovala s uzasnou ry¬ chlosti. Za nekolik hodin po navratu domu nemohl jiz takmef ani s loze povstati. Kdyz se ho optali, kde a jake bolesti citi, zdali snad palcivost na prsou pfilisna, odpovedel: „Ano, ja musim mit plice jiz na uhel spalene, a napfed to nemusi miti co palit, ponevadz to jiz i v zadech zacina ..." Krome toho pozbyval Macha vucihlede i hlasu, a to tak rychle, ze pozdeji jiz jen sipal a odpuldne jiz vubec skoro ani nemluvil, a toliko kdyz chtel vody piti nebo neco jineho zadal, jen znameni da¬ val. K veceru pfisel hojic poznovu, a vida, ze je nemocnemu hufe, radii, aby mu byl pfiveden- knez. Domaci rady te uposlechl a dosel pro kneze, kterehoz pozadal, aby nemocneho dfive jen navsti¬ vil. Knez dostavil se brzo na to, a vstoupiv do po¬ koje, v nemz Macha na lozi lezel, pravil pfivetivym hlasem: „Ja jsem duchovni a slysel jsem, ze je zde ne¬ kdo nemocen. Jste vy to?"

143

Macha vsak ani slova neodpovedev obratil se na druhou stranu ... „Zadate-li," mluvil knez dale, ,,abych vas s bo¬ hem smifil, pfijdu se svatosti oltafni a zaopatfim vas!" Avsak Macha. nedal ani nyni zadne odpovedi, a knez odesel. Macha citil, ze jest stav jeho beznadejny. Prodlenim dne vyslovil se sam o torn nekoli¬ krate, fka: „Ja vim, ja to citim, ze musim umfiti — ze mi tenkrate zadne pomoci neni!..." Bolesti jeho byly die vseho strasny; pfes to byl trpeliv at jenom zfidka uklouznul rtum jeho pfitlu¬ meny, hluboky vzdech. Domaci pozoruje, ze stav nemocneho uzasne rychle se horsi, poslal poznovu pro kneze, jenz se dostavil asi k desate hodine vecer. Vesel do pokoje Machova, kde zustal s nemocnym o samote. Avsak netrvalo to ani pet minut — knez opet z pokoje ( vysel... . Po odchodu duchovniho vesla do pokoje opet zena domaciho. Macha napjav veskere sve sily, sla¬ bym, sotva slysitelnym hlasem k ni promluvil, zadaje, by vyfidila pozdraveni rodicum a ostatnim je¬ ho znamym, a ze zada, by synacek jeho zkracen ne¬ byl. Zaroveh prosil, aby byl z Litomefic poslan schvalne posel do Prahy s vyfizenim, ze je nemocen, aby nekdo z pfibuznych pfijel do Litomefic s doktorem Q... Kdyby vsak dfive zemfel, nezli by byl posel do Prahy vypraven, aby se v Praze o jeho smrti nedovedeli... Po te Macha vice nepromluvil.

144

Ztisil se, a zena domaciho, sedic podle loze modlila se nahlas, vyzvavsi nemocneho, by potichu nebo v pameti po ni opakoval, co ona se rnodli. Macha pohodlne se v lozi polozil a od modlici zeny na pravou stranu se odvratil. Tak setrval asi hodinu, aniz by byl promluvil, aniz by byl sebou pohnul. Po te videla zena doma¬ ciho, kterak levou rukou, kterou mel lezet na le¬ vem boku, tfikrate svrchni pefinou pohnul... Zena modlila se neustale. Kdyz pak se nemocny vice nehybal, nahnula se k nemu, by se pfesvedcila, zdali bdi nebo spi. Pocala k nemu mluvit — ale on neodpovedel. Nahnula se k nemu jeste blize, patrajic, zdali dycha ... ale dechu nepozorovala ... Macha byl mrtev ... Pohnuti levou rukou bylo poslednim jeho pohybem... Bylo to kratce po pulnoci ze dne 6. na 7. li¬ stopadu, tudiz prave v den, jejz byl Macha v po¬ slednim dopisu svem k rodicum ustanovil k sve¬ mu odjezdu do Prahy, by tam pojal za manzelku matku sveho jedinacka... Zena domaciho, pfesvedcivsi se, ze jest Macha skutecne mrtev, zamkla pokoj a vratila se dolu do sveho bytu. Do pokoje Machova nevstoupil nikdo az v den pohfbu, kdy pfibyl do Litomefic Machuv bratr Michal z Prahy, kamz byla hned po smrti Ma¬ chove rychle zprava zaslana. „Kdyz jsem s hrobnikem k obleknuti bratra do pokoje vstoupil," psal dne 9. listopadu bratr Ma¬ chuv rodicum do Prahy, „lezel v pefinach. ^ Pfi¬ stoupiv k nemu a odhrnuv svrchnici, vidim od zeber az dolu cele telo zmodrale i zazelenale; lezel na

145

pravem boku, pravou ruku podle sebe natazenou a levou v lokte ohnutou, takze mu pest, ktere mel obe pevne zat'ate, na prsou lezela. Ostatne lezel cely rovny ..." Machuv bratr pfibyl do Litomefic asi hodinu pfed pohfbem, prave kdyz uz se vyzvanelo. Rakev snesena dolu na dvur, kde polozena na mary. i Lid ze sousedstvi zacal se schazet; brzo dostavili se knez a zpevaci. Po vykonanych obfadech vedl knez pruvod az na pul cesty ke hfbitovu; vetsi cast lidu vsak sla az na hfbitov. Mary s rakvi neslo dvanacte mistru rozlicnych femesel. Domaci Machuv byl sice pozadal nektere Ma¬ chovy zname, ale tito pokrcili jen rameny... Hfbitov okresu biskupskeho, na nemz byl Ma¬ cha pohfben, naleza se hned vedle hfbitova mestskeho, ale lisil se valne od tohoto. Mestsky hfbitov byl nahrobky a kfizi takmef posety; na hfbitove biskupskem byly v tu dobu jen asi ctyfi nahrobky v rohu k vychodni strane. Nahrobky ty zdaly se byti jiz tenkrate velmi stare. Jinak byl hfbitov ten, k nemuz se vchazi od severu, skoro prazdny. Machuv hrob pak jest blizko zdi uprostfed na strane pulnocni. , Ke konci listu sveho, v kteremz bratr Machuv vypisuje rodicum die vypravovani domaciho posledni^zapas bratruv, zmihuje se take, ze v kabate, jejz mel Macha na sobe pfi osudnem pozaru, nalezl zlomek basne „Cesta z Cech" nadepsane. Nepochybne psal Macha fadky ty na Radobylu na^ sve posledni vychazce do okoli; jsout' psany tuzkou a papir je zmackan. J. Arbes: Sebrane Spisy. XXIV.

-JQ

146

Jsou to posledni verse Machovy vubec... A podivno! Macha versi temi louci se s vlasti. Koncif uryvek ten takto: „... Ted, vlast, se dobfe mej! Jiz jest meze pfekrocena, za mnou lezi ceska zem V zficeniny rozvalen tamo lezi hrad ten stary! V modre roucho zahalen pod nim stoji lesik jary, cerna vez cni z neho jen. Taky hrad — to vlast je tva! hrde stavby sesle rumy; pohled na ni z daleka, snad tve zalujici dumy z tuheho ji zbudi sna! ..." Machu vsak zalujici dumy, ba zadna moc lidska vice ze sna neprobudila ... Nalezalf se tam, kde ,,.. .zadny — zadny — zadny cil —■ bez konce ticho — zadny hlas — bez konce misto — noc — i cas — —" A Machuv jedinacek? Jiz od davna, pradavna „veje vitr, chladny vitr" pfes Machuv hrob, a o osudu Machova jedind£ka nemozno fici vice, nezli co byl Macha napsal ve svem denniku dne 17. zafi 1835: „A co jest jmeno po smrti cloveka? — Pouhy zvuk, zaletle svetlo vyhasle hvezdy, nevyfknuta my¬ slenka umirajiciho, kofist zapomenuti — nic ..."

MODEL MADONNY.

(Psano a po prve tUtgno 1888, po druhe tistSno 1892.)

Z lehynkych mracku na nocni obloze vyplul me¬ sic, jasny jako kfisfal a pfece snive zadumcivy, jako slza ticheho zarmutku. Do te chvile v matnem pfisvitu sere jarni noci dfimajici ,,vecne mesto" zalesklo se nahle v magickem osvetleni bajneho puvabu. Sere stiny zmenily se v stiny hluboke, temef cerne — — ] A jeden z nich — podlouhle kuzelovity stin osa¬ mele cypfise v zpustle zahradce upoutal pozornost mladeho muze, kteryz sede v proste podkrovni komurce u okna, byl se pfed tim dival v neurcite prazd¬ no a zadival se nyni dolu do zahradky. Kolkolem panuje hluboke ticho, rusene jen ob¬ cas jemnym selestem nocniho vanku, jenz rozhupuje mirne cypfis, ozivuje i chvejivy jeji stin, takze chvi¬ lemi se prodluzuje nebo krati a hned zas k te neb one strane nachyluje. A pod zaspicatelym vybezkem stinu objevuje se snehobily kvet nejake kvetiny — brzo jako zkrouceny list, brzo jako kvet lilie a hned zase jako rozkvetla ruze ... Nekdy prokmitne matne, jindy jasneji jako snih; nekdy se i jako stfibro zaleskne...

150

Mlady muz u okna, jejz, jak se zdalo, pfed tim pranic nezajimalo, venoval vsak i teto nahodilosti pozornost jen po nekolik minut. Zrak jeho zakrouzil kolem, pfeletl pfes lesk¬ nouci se bizarrni stfechy v nejblizsim okoli, nacez sklesla hlava k prsum, oci se pfimhoufily a — opet se zdalo, jakoby mladika pranic nezajimalo. Sedelf nepohnute s rukama v kline skfizenyma. Mladistva tvaf jemnych tahu, mela raz fadni snivosti a jenom kolem rtu pohral obcas usmev za¬ dumcive trpkosti. Neni take divu! Mlady muz vzpominal prave dob nedavnych, kdy pod dozorem pfisneho, ba smele mozno fici, kruteho otce-podivina pfipravoval se k svemu povolani. Pfed dusevnim zrakem jeho mihota se osamele obydli, jehoz nikdo nenavstevuje a pfedevsim prostorna a jasna komnata s dvema vysokymi, ale zdola dopola zastfenymi okny, kterymiz vnika dovnitf svetlo denni shury stejnomerne. Vidi i podlouhly velky stul a za nim sebe i obe sve sestry sedici pfimo proti svetlu, nahnute nad svou praci — ba vidi na stole i osudny talisman, kterymz otec ditkam svym kazdou chvili vstepoval zakony umeni a kazde pochybeni, kazde opomenuti nebo nedopatfeni trestal — metlou totiz, ktera temef po dve decennia se stolu muceni ani na chvili nezmizela. Vidi v duchu i otce s mracnym vyrazem v tva¬ fi, jak pfechazi podle stolu a kazdou chvili k tomu neb onomu z pracujicich ditek svych se nahybd, aby je na neco upozornil, neco mu opravil, nebo

151

je pokaral nebo bez milosrdenstvi zacaste do krve sesvihal... Pfipomina si, ze po mnoho, mnoho roku hrube ani nevedel, ze ziji take jeste jini lide, vlastne jine deti. Nesmelf se s nikym stykati, s nikym obcovati, s nikym mluviti. Dny i noci travil doma a jenom ne¬ kdy za lunojasnych noci vyvadel jej i sestry otec na nekolik hodin na prochazku. Pfipomina si, ze v tu dobu vubec ani nevedel, v ktere zemi a v kterem meste zije, ba ani jakeho je nabozenstvi. Do skoly a do kostela vubec ani nepfisel. A pfece nebyl otec nevedomec. Naopak vyznal se v mnohem a pfedevsim v umeni; nebof ji¬ nak nebylo by Ize ani vysvetliti, jak by se byl mohl stati dvornim malifem. Avsak pro sve ditky, u nichz byl v nejutlejsim mladi postfehl nadani umelecke, mel zvlastni methodu vychovatelskou : pf isnost zacaste az krutou ... Prace, a sice pilna, svedomita, ba vysilujici, byla mu vsim. On sam nemohl sice byti v ohledu torn dit¬ kam svym zadnym vzorem. Pfipisoval to nedostatecnemu vedeni se strany svych vychovatelu a chtel aspoh ditky sve pfiuciti zavcas vzorne pilnosti, jake jest nevyhnutelne tfeba ke pfekonani nescetnych pfekazek, jez stavi se v cestu pravemu umeni. Chtel miti z ditek svych umelce vzorne a proto byl tak pfisnym, ba krutym otcem, ktery nestrpel nejnepatrnejsiho promarneneho casu. I kdyz synek roku 1741 jako tfinactilety hoch se svym otcem zavital do Rima, by byl zasvecen v tajemstvi nejvznesenejsiho umeni — i ve „vecnem

152

meste", kde mladistvy umelec po tfi roky zabyval se vylucne jen kopiemi nejznamenitejsich maleb „bozskeho" Rafaela Urbina, konal pfipravne tyto prace pod pfisnym dozorem otcovym a nesmel se s nikym stykati, ba s nikym temef ani promluviti. Ba vice — i po navratu z Rima do Drazd'an, kde byl otec dvornim malifem, zivot dospivajiciho jinocha v nicem se nezmenil. I v sestnactem, osmnactem, ba dvacatem roce veku sveho zil a pracoval neumorne tymz zpusobem, pod nejpfisnejsim dozorem sveho otce jako za dob nejutlejsiho mladi. Teprve, kdyz si byl nekterymi zdafilymi podobiznami ziskal pfizeh umeni milovneho krale saskeho Augusta a obdrzel slusnou rocni podporu k dalsimu zdokonaleni svemu, zbavil se kruteho protektoratu zelotickeho otce. Zavitalf jako jedenadvacetilety jinoch r. 1749 do „vecneho mesta" po druhe ve spolecnosti jedne sve sestry a po prve v zivote svem si — pooddechl...

Nahla, skoro mozno fici nepfedvidana volnost, ktere byl nabyl, povznasela jeho mysl. Citil se svrchovane spokojenym a sfastnym. A pfece skoro den co den pocit'oval jakousi tesknotu, jakoby mu neco chybelo, co mu druhdy bylo druhou pfirozenosti. A zajiste jen zazrakem se stalo, ze nenadale na¬ byte volnosti nezneuzil a nevrhl se stfemhlav do vim zivota boufliveho, aby si vynahradil, ceho byl po leta postradal.

153

Zda se, ze dvacetilete jafmo otcovske pfisnosti nedalo se vice jiz setfasti. Mlady umelec, neznaje sveta, nemel pro jineho smyslu nezli pro umeni: byl a zustal snifkem... Svet kolem neho pro nej neexistoval — svet, jejz mu kouzlila jeho obraznost, byl mu vsim... Pfirozenot', ze i nyni zabyval se skoro vyluc¬ ne studovanim a kopiemi obrazu Rafaelovych. Po¬ stavy a milostne tvafe bytosti idealnich vznasely se pfed dusevnim jeho zrakem v nejluznejsim jasu stesti, miru a blazenosti. A tak i nyni, kdyz za ticheho jarniho vecera sede u okna v proste sve komurce sni a duma... Dlouho bylo mu nevyslovne slastno. Tvofiva obraznost pfihlasila se ke svemu pravu a z ,chaotickeho viru nejruznejsich pfedstav jiz znamych a nekdy videnych vyhupovaly se obcas obrazy na¬ prosto nove: hlavinky bezvadnych tvaru a tvaf inky nejvabnejsich, nejlahodnejsich rysu s nejblazenejsim a nejsladsim usmevem — hlavinky a tvafe andelske... I neni divu, ze vyrusen nahlou zmenou osvetleni a upozornen na chvejivy stin osamele cypfise, jenz mu pfipomenul zivot jeho minuly, pocitil zadumcive roztrpceni. Bylo mu, jakoby se dival do carovneho zrcadla, v nemz obrazel se zivot jeho posavadni proste a nenapadne, ale pfece jasne a urcite. Zda¬ lo se mu, jakoby snehobila kvetina pod temnym, skoro cernym stinem cypfise byla jeho volnost pod neuprosnosti otcovy pfisnosti. Pfed dusevnim zrakem jeho kmitlo nekolik nevlidnych obrazu z minulosti, srdce se sevfelo tichou litosti — oci mimodek se pfivfely, by nevidely, co

154

mu pfipominalo doby nevlidne, neharmonujici s ne¬ vyslovne slastnym dusevnim jeho stavem nynejsim. Avsak obraznost neni v lidske moci. Temne, ba chmurne obrazy mely po delsi cas pfevahu. Marne zapasily s nimi obrazy lahodne, az posleze snesl se nad mladym umelcem andel miru. Usnulf.. . Nicmene i ve snu pronasledovaly jej obrazy ne¬ vlidne, obzvlaste obraz posledni: chvejivy stin za¬ dumcive cypfise. Brzo se mu zdalo, ze prodluzuje se stin ten pfes celou zahradku az do okna, u nehoz sedi, a ze za¬ haluje celou jizbu — brzo zase, ze se smrsfuje v mlhavou, sotva pozorovatelnou prouhu, by se hned zase prodluzoval pfes domy „vecneho mesta" — daleko — do nekonecna ... A v mihotavem, brzo temnem, brzo serem stinu kmitaji mlhave postavy nevystihle krasy, ale jen mdle, sotva pozorovatelne jako pouhe silhouetty, jez muze nejjemnejsi vanek odvanouti. Zadumciva trpkost, ktera jej byla pfed usnutim opanovala, znenahla vsak mizi a ustupuje pocitu vzdy pfijemnejsimu, az posleze se mu zda, ze ho pranic nermouti, pranic netizi, pranic nehnete — A opet se mu zda, ze kuzelovity stin cypfise poznovu se prodluzuje, az dosahuje do okna, u ne¬ hoz sedi. S pocatku jest stin cerny a zaspicatele zakon¬ ceni jeho chveje se po okne jako podrazdene ha¬ de ... Znenahla meni se hluboky cerny stin v sery a tento v stfibrolesklou chvejivou prouhu, ktera z hloubky zahrady se zveda vzdy vyse, az dosahuje

155

k obloze a prodluzuje se do nekonecna v stfibrnou mlhu, z ktere matne prokmitavaji myriady hvezd... Chvili jest obraz ten beze zmeny. Nahle se mlademu umelci zda, jakoby stfibrna mlha v nekonecnem pozadi menila se v mlhu zaruzovelou, z ktere pomalu jako mlhavy obraz vy¬ stupuje postava lidska v fasnatem rouchu a snasi se vzdy nize ... Po chvili domniva se mlady umelec poznavati carokrasnou zenu s nejmilostnejsim usmevem — ideal zeny, jake nebyl doposud jeste nikdy spatfil — rodicku bozi, ktera spanilosti pfedstihuje i nej¬ krassi madonnu razu rafaelskeho. Pfelud potrval vsakjen nekolik vtefin... Mlady umelec procitl. Lee divuplny obraz carokrasne madonny, jak ji byl spatfil ve snu, nezmizel. Vznaself se pfed dusevnim zrakem jeho, jakoby pfed nim doposud stala. Dusi jeho naplnilo nevylicitelne uspokojeni: ideal rodicky bozi, jejz byl po dlouhy cas hledal pro obraz svate rodiny po zpusobu Rafaelove, jehoz kom¬ posici se prave zabyval, sfastne nalezen. Prvni samostatny ukol umelcuv byl tudiz v podstate rozfesen — — Minula noc — jedna z nejblazsich mladistveho umelce. Carokrasny pfelud byl jej obletoval ve snu po¬ znovu, ovsem matneji, nezli po prve, nicmene pfece jasne a urcite. Jaky tudiz div, ze hned casne' z rana podjal se prace, aby obraz ten vkouzlil na platno.

156

Prvni skizzy zdaly se miti napadnou podobnost s obrazem, jak vznasel se pfed dusevfriim jeho zra¬ kem; ale jakmile se zacal pokouseti o provedeni, shledal, ze obraz neodpovida pfedstave, ze ani hlavnimi rysy nevystihuje dokonalosti a krasy obrazu, obraznosti vykouzleneho. Prvni den prace minul bez uspechu. Avsak i druhy, tfeti den — ba cely tyden prace umelce neuspokojil. Vse zdalo se mu byti mrtvym, nedostatecnym — pouhopouhymi pokusy zacatecnika, zapasiciho s pfekazkami pfimo nepfekonatelnymi. Jsa vsak uvykly praci vytrvale a neumorne, zdvojnasobil mlady umelec svou pili v pevne na¬ deji, ze se mu prace posleze pfece podafi. Lee vsechny pokusy, vsechno namahani, ba i pfepinani sil bylo marne: vytvor nebyl ani stinem pfeludu. Po dvoumesicnim namahani posleze zacal nabyvati pfesvedceni, ze s prace te neni, ze ncdostava se mu pfimefeneho nadani. Zbyval jen jeste pokus jediny, posledni: vynasnaziti se provesti pfelud obraznosti podle reelniho modelu. Avsak kde najiti model, ktery by ve vsem neb aspoh v hlavnich rysech odpovidal carokrasnemu idealu, jenz se vznasel pfed dusevnim zrakem umel¬ ce? — Modelu podobneho nebyl doposud jeste shledl, ba zdalo se mu, ze vubec ani neexistuje. Pfes to den co den vydaval se na bludnou cestu po „vecnem meste" a okoli, hledaje model idealu svemu, vlastne pfeludu svemu aspoh podobny. Avsak den mijel po dni, tyden po tydnu, aniz by byla nadeje, ze nalezne, po cem prahnul a co

157

jedine zarucovalo aspoh pomerne zdar jeho dila, kterymz chtel debutovati. Nespokojenost a nepokoj, kterymz snaha ta pro¬ vazena, zmenily se znenahla v horecnou uzkost. Spa¬ nek mijel jeho oci a za bezesnych noci citil vzdy trapneji a bolestneji svou nedostatecnost. Zacaste mu bylo k zoufani. A pfece v snaze sve neustal. Den co den blou¬ dil ulicemi, navstevoval chramy, vubec venoval po¬ zornost vsemu, co by mohlo snaze jeho aspoh pfispeti. Vse marne. Zachmufena duse jeho nevidela posleze nezli perspektivu beznadejnosti. Byl zdrcen a k veskere dalsi praci uplne neschopen. Vsak kdysi podvecer, kdyz vracel se roztrpcen po celodenni exkursi domu a jiz byl pfekrocil prah — jeste jednou, nahodou se poohledl a zustal jako omracen. Nekolik kroku pfed nim ubira se divka se stydlive sklopenyma ocima ... A jediny pohled naplnil jej radosti bezmernou. ,,Matka bozi zde!" byla jedina myslenka, ktera kmitla jeho hlavou; ale telo bylo bez vlady jako v ztrnuti. Jen zrak sledoval carokrasnou, vzdalujici se divku ... V torn zabocila divka do nejblizsi ulice. Zmizeni jeji umelce ozivilo. Pospisil za ni a dohoniv ji, zdvofile a skromne povedel, ze pfal by si, aby se dala od neho malovati. Divka v prvnim okamziku skoro se ulekla; ale vzezfeni umelcovo a opakovana skromna jeho zadost ji pfesvedcila, oc jde. Pfislibila tudiz sve svoleni

158

s vyhrazenim, svoli-li rodice jeji — povedela, ze zove se Marketa Luazziova a udala i svuj byt. Mlady umelec srdecne podekoval za laskavou ochotu a — nejnadejnejsi sny obletovaly jej po ce¬ lou noc Mlady umelec vymohl si dovoleni rodicu a na¬ sledujiciho dne dostavila se carokrasna divka v pru¬ vodu sve matky do jeho atelieru. Prace zahajena podle modelu, jenz pfedstihoval sam ideal; ale nedafila se, jak byl mlady umelec doufal. Jemna uslechtilost vyrazu odusevnele tvafe carokrasneho modelu pusobila na umelce neodolatel¬ nym kouzlem svych vdeku, takze jen s pfemahanim odvracel zrak svuj od modelu ke platnu. A zadival-li se modelu svemu v tajuplne modre oko ne¬ vystihle hloubky, nemohl zraku sveho temef ani s pfemahanim odvratiti... Neni tudiz divu, ze dfive nezli byla prace ukon¬ cena, stal se model matky bozi mlademu umelci idolem, pfed kterym kdysi v nestfezenem okamzi¬ ku v zbozne ucte poklekl a vyznal, ze jej — vdsnive miluje... Seznav, ze jest mu i divka naklonena, pozddal otce za jeji ruku. „Ale otec, horlivy katolik," vypravuje zivotopisec naseho umelce, „nechtel dati dceru svou evangelikovi. Nas krajan, proslaveny pozdeji Rafael Mengs, pfestoupil tudiz i se svou sestrou, ktera s nim prave v Rime meskala, dne 16. cervence 1749 na viru katolickou, a brzo po te stal se model prvni jeho madonny — jeho manzelkou."

PARASOL.

(Psano a po prve tiStgno 1888; po druhe tiStgno 1892.)

Po nekolik mesicu nemel sochaf Horsky pro nic jineho smyslu, nezli pro nejnovejsi sve dilo. Pra¬ coval o nem s napjetim veskerych sil ve dne v noci; nebot' po dusevnim namahani dennim pokracoval duch jeho ve vysilujici praci i v horecnych snech. Slot' o ukol velice nesnadny — o pomnik, vlast¬ ne o poloallegoricke skupeni s portretni sochou ge¬ nialniho muze svetoveho vyznamu, kterouzto praci byl vlastenecky komitet objednal pro namesti rodneho mesta oslavencova. Pfed osmi mesici doslo totiz naseho umelce pisemne pozvani toho smyslu, pod jakymi podminkami by byl ochoten ukol ten na se vziti, a dolozeno, ze by snad bylo nejlip, kdyby se o torn take ustne s komitetem dohodnul. Horsky, u nehoz nebyla uz davno zadna prace pfimo objednana — coz u nas v Cechach neni pra¬ ve fidkosti — vypravil se ihned z Prahy, by o nabidnuti pojednal po pfani objednavateluv. Vynikajici clenove komitetu navrhovali — jak uz byva — to a ono. Nicmene Horsky, v umeni svem nikoli jiz zacatecnik, nybrz mistr, zamital je¬ den navrh po druhem, az pak posleze kdosi podotknul, ze bude snad pfece jen zahodno, nastouJ. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

21

162

piti obvyklou cestu a vypsati na skizzy pomniku vefejny konkurs. Umelec citil se slovy temi nemile dotknut. Od¬ povedel tudiz proste, ale zaroveh rozhodne: ,,V torn pfipade neracte na mne, panove, reflektovati! Ja konkurovati nebudu." ,,A proc, prosime — proc ?" nalehano nan s ruz¬ nych stran. „Proste proto, ponevadz pozoruju, ze mi neduvefujete," odpovedel. „Vyzvanim, abych se podvolil praci, poctili jste mne svou duverou; ale nyni, kdyz odmitani, co se bez promysleni navrhuje — po¬ nevadz jsem ukol svuj doposud jeste nalezite nepromyslil — pozoruju, ze se duvera vase v moje na¬ dani vikla. Bud mi tedy svefite dilo bez jakekoli podminky a ja se zarucuju, ze praci vykonam, sec vubec jsem, nebo mne proste opomihte! Konkuro¬ vati nebudu!" Upfimnosti diktovana rozhodnost umelcova, kte¬ ryz u vedomi vyspeleho sveho nadani po prve v zi¬ vote svem vystoupil tak razne, neminula se ucinku. Po kratke, duverne porade komitetu, kterez se umelec nas nesucastnil, rozhodnuto svefiti Horskemu praci tu bez jakehokoli obmezeni s jedinou toliko podminkou, ze pomnik musi byti za smluvenou cenu po osmi mesicich v urcity den dodan, vlastne na ustanovenem miste fadne osazen, tak, aby mohl byti bezprostfedne nasledujiciho dne slavnostne odhalen. I vyhotovena a podepsana pisemni smlouva, umelci vyplacena nevelka zaloha, nacez ponechan umeleckemu svemu osudu. Vrativ se do Prahy ujal se bez odkladu prace.

163

Avsak co platno umelci pousteti se do dila, kdyz neni disponovan! Co platna vsechna dobra, ba nejlepsi vule, ktera ve vede a v femeslech konava zacaste prave divy, kdyz neni umelec v one divuplne nalade dusevni, v niz jedine Ize tvof iti! ? Horsky sice se snazil pracovati, ale prace jeho byla neplodna. Myslenkove chaos vifilo jeho dusi, a vsechno usili dati mu urcity smer, aby se vykrystalisovalo k jasne pfedstave, bylo marne. Dusev¬ ni indisposice nepomijela. Umelec nas vsak v praci neustava. Bezpoctu¬ krate znicil sve skizzy, ba skoro jiz dohotoveny mo¬ del, na kterem vzdy zase shledaval nejakou pod¬ statnou zakladni vadu, ktera se nedala pouze opra¬ viti, nybrz vyzadovala obnoveni prace z pouheho embrya. Pf emyslel, hloubal, komponoval; ale vysledky vysilujiciho namahani zase nicil, aby po nekolika dnech praci svou zahajil znova. Tak mijel tyden po tydnu, ba mesic po mesici, Horsky nedospival k uspokojujicimu vysledku. Du¬ vera, kterouz byl slavnostnim komitetem die vlast¬ niho pfani sveho pocten, stezovala mu praci. V kaz¬ dem jinem pfipade, zejmena kdyby byl konkuroval a skizza jeho byla jiz uznana za vhodnou, bylo by provedeni modelu byvalo mnohem snazsi, nez ny¬ ni, kdy pracoval teprve o skizze, o ktere byl v roz¬ pacich, zalibi-li se podle ni provedeny model, vlast¬ ne podle modelu provedeny pomnik cili nic. Ne¬ chtel se stati neobmezene duvery nehodnym, chtel vytvofiti dilo vynikajici — a prave to bylo mu nej¬ vetsi pfekazkou. Ackoli se mu prace nedafila, pfece nezoufal. Znajc zpusob sveho tvofeni, byl jist, ze provede

164

dilo sve v nekolika dnech, jakmile se dostavi disposice, a nestane-li se to, ze pfes to pfese vse provede vcas dilo, ktere nebude moci snad cinit naroku na nazev dila epochalniho, ale pfece jeste nejen uspokoji, nybrz i pfedci dila, ktera by svedla cela fada soucasnych konkurentu. Pfemital, hloubal a komponoval dale; ale uspokojujiciho vysledku nedopracoval se ani na sklonku pateho mesice, kdy vlastenecke komite bylo pfesvedceno, ze jest aspoh objednany model jiz uplne hotov, a vyslalo k nasemu umelci zvlastniho delegata, aby se pfesvedcil, jak daleko prace pokrocila. K nemalemu podiveni svemu zastal delegat umelce naseho v jeho atelieru v zadumani uprostfed trosek rozbitych skizz a modelu. S vyrazem zklamani Irozhledl se kolem po ate¬ lieru ^ mlcky upfel zrak svuj na umelce. ,,Hledate model ?" ujal se s polotrpkym usme¬ vem slova umelec. ,,Doposud nemam jineho, nezli trosky rozbitych pokusu. Doposud jsem ani v pra¬ vem slova smyslu nezacal." ,,Ale jak budete moci slovu a smlouve dostati?" optal se delegat. „Potfebuji-li, jak jste nas casern svym sam ujistil, kamennici dva mesice k vytesani dila, neni mozno, aby byl pomnik y ustanovenou dobu hotov." . I Umelec pokrcil sice rameny, ale odpovedel rozhodne a urcite: ,,0 to vse racte byti uplne bez starosti! Zaru£il jsem se slovem svym a proto take slovu dostojim. Zavazek plynouci ze smlouvy jest pro mne zbytecnym." Delegat opustil .umelce a podal o torn zpravu komitetu, v kteremz rozpfedla se dlouha a ziva de-

165

bata. Nektefi byli uplne pfesvedceni, ze umelec ho¬ tov nebude a navrhovali, aby se den odhaleni odrocil a pfipravy k nemu nezahajovaly. Druzi, duvefujice umelci, byli pro zahajeni pfiprav k slavnosti, ale k zabezpeceni navrhli, aby byl v kompetentnich kruzich ucinen dotaz, muze-li byti umelec vcas ho¬ tov cili nic, a aby bylo na umelce durazneji nale¬ hano, by si pospisil, kteryzto navrh take schvalen. Pfipravy k slavnosti tudiz zahajeny, nekolika vynikajicim umelcum prazskym zaslany pfipomenute dotazy a k umelci nasemu posylan pod ruzny¬ mi zaminkami kazdy tyden nejaky delegat. Zaroveh mu zaslan vzorne stylisovany ufadni pfipis, kte¬ rymz byl na sve zavazky dutklive upozornen, a vyslovena konecne nadeje, ze komite spoleha na da¬ ne slovo, a jest pfesvedceno, ze umelec slovu tomu dostoji. Horsky odpovedel na pfipis bez odkladu v temz smyslu, jak byl odpovedel prvnimu delegatovi, ale ostatni umelci dali si, jak u nich v obyceji, pone¬ kud nacas. Pfipravy k slavnosti byly jiz v plnem proudu, od naseho umelce byl se jiz vratil tfeti, nebo dokonce ctvrty delegat s tymze referatem ja¬ ko prvni, kdyz dosla z kompetentnich kruhu rychle za sebou stejne znejici odpoved, ze za takovych po¬ meru umelec nas naprosto hotov byti nemuze. Zpravy ty mely v komitetu bezpfikladne roz¬ cileni v zapeti. Pfipravy k slavnosti byly ji2 tak dalece pokrocily, ze nebylo jich mozno vice odrociti. Casopisy prazske i krajinske byly o pomniku a slav¬ nostnim odhaleni pfinesly jiz tolik zprav, ze odroceni, byf i bylo mozno, bylo by znamenalo zahanbeni celeho komitetu.

166

Debaty o torn, co ma byti ucineno, byly nejen zive, nybrz i nadmiru prudke a vasnive. Vzajemne vycitky a obvihovani stfidaly se jako blesky a za¬ caste doslo k vystupum nemilym a roztrp&ijicim. Ale jaka pomoc ? Nezbylo, nezli nalehati na umelce. Jeden dopis stihal druhy — jeden delegat pfichazel za druhym. Nic naplat. Od umelce dochazi vzdy tataz odpoved, aby byl komitet bez sta¬ rosti, a delegati referuji, co byl referoval delegat prvni: ze sochaf vlastni praci doposud jeste ani nezahajil. Konecne po dalsich dvou tydnech, kdyz uz bylo trapne rozcileni v komitetu dosahlo temef vrcholu sveho, vyslana k umelci tficlenna deputace. Zastala jej v atelieru v zadumani, jako jej byl zastal kaz¬ dy delegat — uprostfed polorozdelanych a rozbi¬ tych skizz, z kterych nedalo se o modelu ani z da¬ leka souditi. Deputace byla takmef zdrcena. Bylaf nyni uplne pfesvedcena, ze Horsky v ustanovenou dobu na¬ prosto hotov byti nemuze, a proto neni divu, ze neusetfila ho vycitkami. Avsak umelec i tentokrate nemel jine odpovedi, nezli kdy jindy. ,,Lituju, panove," pravil s klidem cloveka, ktery jest sobe uplne vedom sve sily, „ze mi neduvefujete. Ale jako jsem byl jiz nescetnekrate opakoval, opa¬ kuju poznovu: Ja slovu svemu dostojim a pomnik bude hotov vcas. Ceho si pfejete vice? Indisposice ma dosud neulevila — ale na doklad, ze slovu dosto¬ jim, slouziz vam, ze je vse pfipraveno. Libo-li, racte se podivati k mym kamenikum." Deputace vyzadavsi si adresu umelcovych kameniku odebrala se do jejich dilny; ale ke svemu

167

zdeseni nespatfila tam nezli velke balvany piskovce. Na dotaz, bude-li a muze-li byti pomnik vcas hotov, odpovedeli kamenici pouhym pokrcenim ra¬ men a vysvetlenim, ze dokud sochaf nedoda model, nemuze byti prace jejich zahajena. S roztrpcenim opustila deputace Prahu, a referovala komitetu, jak byla stav veci shledala, Schuze ta byla pfimo boufliva. Stesky, vycitky a vza¬ jemne obvihovani vyplnilo cele dve hodiny. Posleze usneseno uciniti zavcas pfimefena opatfeni, aby byl umelec, kdyby smlouve sve skutecne nedostal, moci zakona exemplarne ponaucen, jake smlouvy ma v budoucnosti uzavirati. Zaroveh shodnuto se v torn, na umelce vice nenalehati a ponechati jej jeho ] osudu. Zatim zil sochaf Horsky na pohled klidne, v pravde vsak v onom nepfijemnem, roztrpcujicim rozcileni, jake plodi indisposice ku tvofeni. Pfemital, kombinoval, experimentoval jako dfi¬ ve; ale po nekolika dnech napjate dusevni cinnosti citil, ze dostavuje se dusevni ochablost a pocinal se sam jiz obavati, ze tentokrate slovu svemu sotva dostoji, kdyz v nejmene ocekavanem okamziku slehla dusi jeho nova zakladni myslenka, aspoh na¬ polo jej uspokojujici. Rozmrzen a roztrpcen rozhodnul se, ze ji pro¬ vede, byf i neuspokojila uplne — a bez odkladu dal se do prace. A jako divem — skizza byla hotova za pul hodiny. Byla-li vhodna ci ne, Horsky tentokrate nezkou¬ mal, nybrz jal se ihned provadeti model s onou bez-

168

pecnosti, ktera se umelcu zmochuje, kdykoli jsou ku praci nejakym zpusobem dohaneni. V sedmi ho¬ dinach, opakujeme v sedmi hodinach byla provedena dopodrobna portretni, tudiz nejobtiznejsi cast modelu, a nasledujiciho dne dokoncen cely model. Zbezny pohled na dokonanou praci, k niz byl temef po cely pul roku marne cekal na pfimefenou disposici dusevni, Horskeho v celku uspokojil, ba zdalo se mu, ze vytvofil tentokrate v uzasne kratke dobe dilo, kterymz sama sebe pfekonal. Radostne si mnul ruce. Nasledujiciho dne provedl na svem modelu ne¬ ktere drobne opravy, a k veceru dal jej dopraviti do dilny svych kameniku — a to nekolik dni dfive, nezli mel puvodne v umyslu. Casne z rana pustili se kamenici do prace. Model musil byti ctyfikrate zvetsen. Horsky pfihlizel k triangulaci a travil cele dny u kameniku, a jsa zrucny vytesavac, sam take tu a tam vypomahal, zejmena pfi korrektufe jemnych rysu tvafe a vubec vsech charakteristickych odstinuv. I byl praci tou tak zaujat, ze zapomnel na cely svet, pfedevsim pak na to, ze slavnostni komitet, ktery jej byl do nedavna temef ob den upominal, jiz po delsi cas nedal nejmensi znamky na jevo, ze se o dilo jeho zajima — ba zapominal i na svou domacnost. V sesti tydnech pokrocila prace kamenicka tak, ze byl pomnik skoro uplne hotov. Jeste jen nekolik dni pilne, svedomite korrektury a dokonane dilo muze byti dopraveno na misto sveho urceni — v torn si umelec nas pfipomenul, ze komitet jiz po delsi cas mlci, a ze v nejblizsi dobe dojdou v domacnosti jeho posledni uspory.

169

„Snadna pomoc!" pomyslil si. „Zajedeme si k pfedsedovi nebo jednateli a, pozadame, kdyz uz je dilo takmef hotovo, jeste za nejakou zalohu. Zbytek bude nam tak jako tak vyplacen za nekolik dni, jakmile bude pomnik osazen." A bez odkladu, ackoli byl destivy den, vydal se na cestu. Pfibyv do mesta, jehoz namesti melo co nejdfive hlasati slavu jeho jmena, odebral se k pfed¬ sedovi komitetu. Ale pfedseda byl kdesi na cestach. Zamefil tedy k jednateli; nezastal ho vsak doma. Praveno mu, ze jej vecer zastihne v hospudce, kterou pravidelne navstevuje. I odebral se k pokladnikovi, a kdyz jej tento pfijal nadmiru chladne a proste prohlasil, ze bez poukazky pfedsedou neb jednatelem podepsane zad¬ ne zalohy vyplatiti nemuze, navstivil umelec i jine cleny vyboru. K nemalemu pfekvapeni svemu byl ode vsech pfijat s mrazivou zdvofilosti a od kazdeho slysel tutez nebo obdobnou omluvu: „Lituji, ze nemohu vam pomoci. Bez pfedsedy neni mozno. Nezbude, nez abyste se dohodnul aspoh s jednatelem." Rozmrzen prochazel se Horsky po nekolik ho¬ din po meste a v jeho okoli; nekolikrat zaklepal na dvefe jednatelova bytu, a kdyz ho ani nyni ne¬ zastal, odebral se vecer do oznacene hospudky. Cekal, az se posleze dockal. Ale i jednatel, ac¬ koli muz jinak vesely, pfivital jej s chladnou odmefenosti. Bavil se s nim, jak slusi se na muze vzdelaneho; ale kdyz mu konecne umelec projevil sve pfani, pokrcil rameny a dodal, ze bez pfedsedy zadost jeho splniti nelze.

170

„Telegrafujte tedy panu pfedsedovi!" minil Hor¬ sky, chapaje se posledniho prostfedku. „Ale kam?" znela odpoved. ,,Nemamet' ani po¬ tuchy, kde prave meska. Budte vsak ujisten, ze se pficinim, aby bylo pfani vasemu co mozna brzo vy¬ hoveno." Bavili se jeste po nekolik hodin, mozno-li totiz chladnou, zdrzelivou vymenu nahodilych myslenek, vlastne napadu, zabavou nazvati, a po druhe hodine s pulnoci vsedl Horsky do objednaneho povozu a odejel na nadrazi. Pfibyl po probdene ve vagonu noci do Prahy casne rano, rozmrzen, a teprve doma zpozoroval, ze misto sveho parasolu pfinesl jiny. „Patrne jsem vymenil jednateluv za svuj!" po¬ myslil si. Pohodiv pak cizi parasol do kouta, ulehl a v tvrdem, osvezujicim spanku zapomnel na vsech¬ ny svizele a utrapy, s jakymi jest ceskemu umelci zpravidla zapasiti. V nekolika nasledujicich dnech bylo dilo uplne hotovo. S potesenim spocinul zrak umelcuv na dokonane praci. Byl uplne uspokojen, ba vice, bylte pfesved¬ cen, ze to nejlepsi dilo, jake byl kdy provedl. Dal tudiz rozkaz, aby bylo dopraveno na misto sveho urceni a osazeno. Znaje sve ,,hochy ', jak zrucnym a svedomitym svym kamenikum fikaval, svefil jim praci tuto jako jindy uplne a oddal se pfijemnemu far niente, cekaje jen na slibenou zalohu. Avsak den miji po dni, a zaloha nedochazi, ba slavny komitet nedava o sobe ani znamky zivota.

171

Pomnik musi pfece uz byti na miste, s osazovanim aspoh podstavce musilo pfece uz byti zapoj cato — den odhaleni se blizi. .. Ale v novinach, jez byly do nedavna temef den co den pfinasely zpravy o pfipravach k slavnosti, ani slova.. . Co to znamena? Mimodek vznika v dusi naseho umelce neklid, ba nepokoj. Byl pomnik st'astne dopraven na misto, nebo se pfihodila nejaka nehoda? Byl snad na draze nebo pfi doprave porouchan nebo docela rozbit ? Telegrafuje tedy svym hochum kamenikum lakonicky: „Co se deje?" Lakonicka odpoved na lakonicky dotaz zni uspokojive: ,,Vsechno v pofadku. Prave jsme osadili prvni stupeh podstavce." Umelec nas zajasal. ,,Zitra bude osazen podstavec," kalkuluje v du¬ chu, ,,pozejtfi socha a popozejtfi jest slavnost od¬ haleni." „Avsak proc nedostavam zpravy od komitetu?" namita sam sobe. „Proc mi neposilaji slibene zalo¬ hy? Neni pfece mozno, aby tfi dny pfed samou slav¬ nosti odhaleni meskal pfedseda jeste na cestach! Pomnik musil pfece byti nekym pfijat, prohlednut a schvalen, nezli se pocalo s osazovanim... Co se deje? Proc neni v novinach zadne zpravy? Ci snad byla slavnost odrocena? Ale proc by se to delo, kdyz jest vse v pofadku, kdyz bude pomnik vcas fadne osazen a vsechno, ceho jest potfebi, dokonano ?"

172

Tyto a podobne, vice mene trapne myslenky vifily chaoticky jeho dusi a na zadnou nedovedl sobe uspokojive odpovedeti. ,,Co pociti? Mam telegrafovati, zdali se pomnik libi, zdali jest komitet s dilem mym aspoh spoko¬ jen?" — taze se v duchu sama sebe, ale hned dava sam sobe odpoved: ,,Ne, ne! Neni mozno! Neco podobneho nesrovnava se s umeleckou cti. Nemohu se doprosovati pfedbezneho usudku o svem dile. Musim vyckati, az se vyslovi komitet, nebo znalci neb obecenstvo z vlastniho popudu." „Ci snad abych telegrafoval nebo psal v tomto smyslu svym hochum?" „Neni mozno! Na list jest pozde — odpoved by dosla nejspis az pozejtfi, v den slavnosti, ke ktere jsem take jiz pozvan a take se dostavim — a telegramem se dotazovati neni jiz proto mozno, ponevadz bych tim umelecke sve cti ublizil aspoh v ocich telegrafniho ufednika, ktery by pfes to vse, ze jest zavazan mlceti, pfece mohl sarkastickou nejakou poznamkou, nejakym usklebkem atd.. .. Ne, ne! Hochum psati a telegrafovati nemohu!" ,,Coz kdybych se obratil telegraficky pod ne¬ jakou zaminkou, byf jakoukoli, na nektereho clena vyboru ?" napadlo friu. I jal se pfemitati o zamince; ale veskere usili jeho bylo marne. Muz, ktery byl v umeni svem vlast¬ nim vykonal jiz prave zazraky, byl v tomto druhu umeni, v kterem se kazdy naivni zacek zacaste vy¬ zna, pravym nemotorou. Nenapadlaf mu vhodna zaminka ani jedina, a kdyz se mu zdalo, ze ta neb ona snad by stacila a po pfipade ucelu vyhovela,

173

nebyl naprosto s to, aby ji pfimefene, uspokojive stylisoval. Konecne slehl dusi jeho spasny napad. Pfipomenulf si cizi parasol, jejz byl pfinesl z posledni sve navstevy mesta, kde se prave osazuje nejno¬ vejsi jeho pomnik. Bez odkladu zasedl za stul a namahave sestylisoval nasledujici telegram jednateli komitetu: „0 posledni sve navsteve vymenil jsem si s ne¬ kym parasol. Nevim, komu asi patfi. Prosim za laskavou odpoved!" Telegram sepsan a odeslan v patek o poled¬ nach — tudiz tfi dny pfede dnem odhaleni pomni¬ ku — a nas umelec, ocekavaje odpovedi v nekolika hodinach, pro okamzik si oddechl. Avsak hodina miji po hodine, az nadesel i ve¬ cer — odpoved nedochazi. Jediny prostfedek, kterymz se byl Horsky sna¬ zil vylakati z osudneho mesta nejakou, byf sebe skrovnejsi zvest, z kterez by mohl souditi na osud sveho dila, pro okamzik se neosvedcil... Odpoved mohla do jiti vlastne v hodine ... Ale proc nedochazi ani v sesti, sedmi hodinach? Na zdvofily telegram obsahujici nekolik slov, mozno pfec odpovedeti nekolika slovy bez odkladu. Proc se tak nestalo ? Ci jest toto mlceni jednatelovo v ne¬ jake souvislosti s pomnikem? Tyto a podobne reflexe vifi dusi naseho umel¬ ce, budice vzdy vetsi nejistotu, provazenou se zmahajicim se nepokoj em. Pfechazi po pokoji, brzy useda, ale hned zase vstane a pfechazi znova ode dvefi k oknu a od okna ke dvefim.

174

Na nestesti jest doma sam; manzelka jeho odesla do divadla. . . Chare stiny letniho vecera rozkladaji se po jizbe a demon pochybnosti zatina vzdy hloubeji sve neviditelne drapy do duse umelcovy... Mimodek pfipomina si sam pomnik. Pfipomina si dlouhou, pfedlouhou dobu dusevni stagnace, kdyz byl praci svou pfed mesici zahajil a marne se na¬ mahal, svesti aspoh neco kloudneho. Pfipomina si nepfijemne, ba v nejvyssi mife trapne okamziky, kdy byl se strany komitetu takmef ob tyden interpelovan a ku praci pobadan, kdy opravnena neduvera, ze nebude vcas hotov, zacaste bolestneji se ho dotkla, nezli jakakoli urazka. Pfipomina si okamzik, kdy rozmrzen a roz¬ trpcen neustalym napominanim, interpelovanim a pobadanim, konecne se rozhodl, ze pfes vsechnu indisposici provede myslenku tfeba jen uspokojivou stuj co stuj, aby mel aspoh pokoj. Pfipomina si dobu, kdyz v horecnem temef zachvatu jal se my¬ slenku provadeti a provedl ji v tak uzasne kratke dobe, ze sama sebe pfekonal, ba pfipomina si oka¬ mzik, kdy pohled na dokonceny model a posleze na definitivne dokoncene dilo jej uspokojil. Avsak coz vse to platno, kdyz nedochazi nejne¬ patrnejsi zprava, ze jest uspokojen v prvni fade aspoh komitet —- vzdyt' pak od toho, jedine od toho zavisi pro okamzik, vlastne pro nejblizsich nekolik mesicu existence umelcova! Na zalohu, za kterouz byl pfed nekolika dny zadal, pro okamzik sice nereflektuje. Bylte se od pfitele, ktery mu v takovych pfipadech jiz casteji vypomohl, vydluzil nekolik desitek a jest aspoh do nedele, do pondelka po slavnosti, kdy mu ma byti vyplacena cela castka, kryt. Avsak zaslani zdlohy

175

nebo nejake zpravy neb aspoh nejake odpovedi na odeslany telegram o cizim parasolu zbavilo by jej razem veskere trapne nejistoty. Nejistota stava se vzdy trapnejsi. Hodina miji po hodine, ale kazda zda se rovnati celemu dnu — tak vlece se cas, jakoby se kazda minuta desateronasobne prodluzovala. Manzelka jeho vraci se z divadla a vypravuje, co bylo hrano, s kym se setkala, o cem s nim hovofila. Ale manzel jest zamlkly — tvaf jeho zachmu¬ fena, a. odpovedi dava uryvkovite, podrazdene. Marne namaha se starostliva chof vypatrati, co se stalo. Marne pfipomina to neb ono, by myslen¬ ky manzelovy upoutala k necemu pfijemnejsimu, nezli jest die vseho pfedmet, kterym se prave v du¬ chu zabyva. Ale nas umelec nezda se miti pro nic jineho smyslu: bud sedi se svesenou hlavou a s chmurnym vyrazem v tvafi, nebo pfechazi neklidne po jizbe, odpovida jenom na pfime, tfeba nekolikrat opakovane dotazy sve choti — usecne, trhane, rozmrzele. Starostliva chof zna vsak povahu sveho man¬ zela pfilis dobfe; vi, ze vzdy, kdykoli se zabyva nejakou novou myslenkou, kdykoli pracuje dusevne, nemiva pro nic jineho smyslu, a proto domnivajic se, ze deje se tak i tentokrate, zustavuje jej o sa¬ mote a ubira se do loznice v pevne nadeji, ze tu jde jen o zalezitost ryze umeleckou. Zustaven sam sobe, citi Horsky v prvnim oka¬ mziku jakousi ulevu. Nemile proh pfed chvili vy¬ pravovani a dotazy manzelciny byly mimodek, ba proti jeho vuli myslenky jeho aspoh docasne rozptylily. Zda se mu, ze pfece neni vubec ani mozno, by se pfihodila nejaka nehoda nebo naskytla nejaka

176

zavazna pfekazka, ktera by mohla pro nej miti ne¬ mile nasledky. Nestavif pomnik po prve. Nemene nez asi de¬ set pomniku hlasa slavu jeho jmena a mnohy jest pokladan za dilo mistrovske — a pfi osazovani zad¬ neho z nich nestala se nejnepatrnejsi nehoda, kte¬ ra by se nebyla dala napraviti. Proc medle melo nebo musilo by se stati neco nepfijemneho prave ted? A kdyby se tak bylo stalo, zda nebyli by mu jiz o torn jeho kamenici podali zpravu? „Ne, ne," jest resultat nejblizsich reflexi, ,,nic, pranic se nestalo! Dnes byl osazen podstavec, zitra dopoledne bude osazeno poprsi a pozejtfi casne z rana bude zahajena slavnost odhaleni obvyklym zpusobem." Ky div, ze po tomto resume zacal klidneji pfe¬ chazeti po jizbe, ze se tvaf jeho ponekud vyjasnila. Posleze usednuv na pohovku a skfiziv ruce v kli¬ ne, ponechal myslenkam svym uplnou volnost. Tekaly s pfedmetu na pfedmet. Vzpominal toho neb onoho pfitele, nebo veci, ktere nebyly s pra¬ ve osazovanym pomnikem v nejmensi souvislosti; vzpominal si sveho mladi a pocal kouti i plany pro nejblizsi budoucnost. Ale v temz okamziku, kdy pfipomenul si dilo, ktere v nejblizsich dnech zaciti hodlal, pfipomenul si poznovu dilo, ktere byl dokoncil. Hodiny na stene prave hrkly — bije jedenacta. Lampa na stole hofi pfitmele, kolkolem panuje hluboke nocni ticho rusene jen odmefenym klapotem visacich hodin. Umelec chvili naslouchd, nacez hrouzi se zase v myslenky.

177

Mimodek hledi si pfipomenouti sve nejnovejsi dilo. Ale obraznost, patrne delsim rozcilenim ochabla, vypovida mu ponekud sluzbu. V prvnich okamzicich se mu zda, jakoby si dilo sve vubec ani pfipomenouti nemohl, jakoby bylo zahaleno hustou mlhou. Ale pozdeji, kdyz se dusev¬ ni pruziny napialy, vystupuje dilo pfece pfed du¬ sevnim jeho zrakem z mlhy zapomenuti, jakoby se na ne dival z pfimefene vzdalenosti a vzdy vice se mu blizil. Avsak co to? Misto dila, ktere jej bylo pfed nekolika tydny jako model a pfed nekolika jeste dny jako dokoncene dilo uplne uspokojilo, ba o kte¬ remz se domnival, ze jim vlastne sama sebe pfeko¬ nal, domniva se videti pfed sebou dilo teze sice komposice, techze obrysu a hlavnich momentu, ale co do zakladni myslenky, co do jednotlivosti kom¬ posice a provedeni pfece jen mene dokonale. Cim. vice se snazi pfedstaviti sobe dilo sve co nejjasneji, tim vice vad a nedostatku, ktere mu byly puvodne usly, na nem shledava. Krev stoupa mu k hlave, tepny vzdy prudceji biji, drobny pot vyvstava mu na skranich... Nevysvetlitelnd uzkost zacina mu svirati prsa. Jest mu, jakoby se byl z pfijemne atmosfery jarni octnul v dusne nejake jizbe, z jejichz zeleznych kaminek sdla nesnesitelne horko. Mimodek pfejel si pravou rukou pfes celo a setfel z casti pot, jenz mu byl vyvstal na skranich a vyvstava jiz take na cele. Po te prudce vstal a za£al opet pfechazeti po pokoji. Avsak nohy neslouzi jako jindy, hlava mu klesd ku prsum, dech jest obtizny, nejinak nez jakoby se nebezpecna choroba hlasila ke svemu pravu. J. Arbes: SebranS spisy. XXIV.

i2

178

A pfece se pranic jineho nestalo, nezli ze ny¬ ni, kdyz si byl nejnovejsi sve dilo co mozna nej¬ ziveji pfedstavil, shledal na nem nektere vady a nedostatky, ktere jsou postizitelny jen znalci tak vytfibeneho vkusu, jakymz se honosi nas mistr, a ktere kazdy laik, ba kazdy, kdo neni uplne zasvecen v tajemstvi umeni, najisto pfehledne. Avsak pro umelce, ktery si byl vytknul za ukol nezklamati duvery komitetu, jenz mu byl praci sve¬ fil bez konkurence, na pouhe cestne slovo, ze vykona, sec vubec jest — pro umelce, kteryz si byl nasledkem toho pfedsevzal, ze provede dilo ryze umelecke, tudiz co mozna bezvadne, jest takoveto postizeni vad a nedostatku dvojnasob trapne. Vif, ze mohly byti snadno odstraneny neb aspoh k nepoznani maskovany, kdyby byl snad mel vice casu k provedeni, kdyby byl dilu svemu venoval vetsi peci a pozornost, kdyby je byl dfive, nezli je vydal z rukou svych, svedomiteji a kriticteji prozkoumal. A prave toto, v pravde jen lehkomyslne opome¬ nuti, ktere muze miti nej vaznejsi nasledky v zapeti, boufi krev naseho umelce v mife skoro neuvefitel¬ ne, div ze si necini nahlas vycitek nejtrpcich. ,,Ale, coz kdyby se ve stfedu komitetu," resonuje ,,nalezal take nejaky znalec vytfibeneho vkusu, nebo kdyby nektery clen neb docela kterykoli jiny laik vady a nedostatky ty pfece jen postihl, kdyby na ne upozornil a kdyby se dostaly i prostfednictvim tisku vefejne na pfetfes ?" Zda nemusil by se v hlubinach duse zastyd6ti nejen pfed kollegy a pfed svetem, nybrz i sam pfed sebou t Kdoz mu uvef i, — i kdyby bylo vubec rnozno oinlouvati se — pfedchazejici, dlouho trvajici

179

dusevni indisposici, ze nalezeji vady a nedostatky dila pfevahou na jeji vrub — a konecne: coz komu po umelcovych osobnich nesnazich, po jeho do^asnych svizelich, po jeho pomijejici tvofive malomoc¬ nosti a vsech tech nescetnych, tajemnych demonech, ktefi pusobi pfi tvofeni rusive ? Vefejnost, kritika a vubec obecenstvo ma pfed sebou pouze umelecke dilo. Jim neni pranic po torn, jak vzniklo, zda hrave nebo namahave a svizelne, zda v st'astne chvili pfiznive inspirace, nebo po dlouhem vysilujicim napinani vsech dusevnich sil; ony stoji pfed pouhopouhym dilem a maji pravo, bez ohledu na umelce a jeho zpusob tvofeni, zadati, aby dilo to bylo co mozna bezvadne, ba maji pravo vady a nedostatky jeho vytknouti a po pfi¬ pade dilo i puvodce jeho odsouditi. A prave v takovem pfipade naleza se nas ume¬ lec. V rozhodnem okamziku, kdyz nelze jiz na praci niceho meniti, shledava, ze nevyhovuje uplne jeho intencim, jak se byl puvodne domyslel; ze ma vady a nedostatky snad vubec nenapravitelne, coz muze, ba snad — prave proto, ze komitet nedava zadne zpravy — skoro jiz najisto bude miti pro jeho pu¬ vodce nemile, mozna i osudne nasledky: vefejnou blamdz a zaroveh citelnou hmotnou skodu. Nebot': coz kdyby — k neuvefeni sice, ale za pomeru prave uvazovanych pfece jen mozne, ba die vsech symptomu docela pravde podobne ccz kdyby nasledkem skoro jiz zjistenych vad a nedo¬ statku komitet zdrahal se pomnik pfijmouti, kdyby zadal, aby byl zmenen neb aspoh zkorrigovan nebo docela kdyby jej prohlasil za dilo, ktere pod zad¬ nou zaminkou na namesti nepostavi?

180

Ky div, ze zaverecna tato myslenka vehnala Horskemu vsechnu krev do hlavy, nejinak nez jakoby byl elektricky proud projel telem a soustfedil se v mozku. Vyskocil a dlouhymi, nejistymi kroky po¬ cal pfechazeti nepokojne po jizbe. Tvaf jeho, pfed nedavnem jen neklid jevici, jevi nyni zcela zfejme ustrasenost. Lice jeho brzy blednou a hned zase brunatni; z oci sala podivny oheh, srdce a tepny prudceji biji. Nevylicitelna uzkost vlni jeho prsa, dech se krati a obcas taji, jakoby na prsou spocivalo neviditelne tezke bfime. Nekolikrat pfesel prudce po jizbe, nekolikrat mavnul pravici do prazdna, jakoby chtel odehnati neviditelnou moc, ktera nan dorazela; nekolikrat pfejel rukou pfes celo a hned zase chopil se ob£ma rukama za hlavu, jakoby se bal, aby se mu nerozskocila... Nahle slehla dusi jeho nova myslenka. ,,Ach, ano," zamumlal. ,,Vzdyf to ani neni moz¬ ne, vzdyt; to pfelud podrdzdene obraznosti, vzdyf mozno nabyti aspoh pomerneho pfesvedceni!" A bez odkladu saha po klobouku a opousti, jak jest — lehce po domacku oblecen — jizbu, neshasiv svetla a nechav dvefe bytu za sebou jen pfi¬ vfeny. Octnuv se v tmave uzke chodbe vedouci jednim smerem k domovnim dvefim, druhym na dvur, kde naleza se jeho atelier, tapa ve tm£ po zdi, hle¬ daje vychodu. Po nekolika vtefinach octl se u dve¬ fi domovnich a nahmatal kliku; ale rozpdlend ru¬ ka dotknuvsi se studeneho kovu prudce, konvul¬ sivne uskubla. ,,Vzdyt' pak chci do dilny — vzdyf se chci pfe¬ svedciti, zdali snad na skizzdch nebo na jejich tro-

181

skach postfehnu tytez nebo podobne vady, jejz mi obraznost tak houzevnate pfedvadi!" Obrativ se, tapa po tme podle zdi opacnym smerem, az octl se na konci chodby u pfivfenych jen dvefi, vedoucich odtud na dvur. Sery zasvit nocni kmitl mu ode dvefi pfed oci¬ ma. Rychle postoupil a vyraziv dvefe, octnul se na dvofe pod sirym nebem. Je polosera letni noc. Na obloze kmitaji myriady jasnych hvezd, kolem panuje hluboke ticho rusene jen obcas tajemnym sevelem listi, kdyz svezi vetfik zavane do stromu v sousedni zahrade, ode dvora jen nizkou zidkou oddelene. Pfes zed videti do sirokeho udolu — umelec nas bydli na konci pfedmesti, — v kteremz po ubocich kmitaji zlutava svetla z oken osamelych domku a letnich sidel a v dali za udolem rysuji se na ob¬ zoru sere obrysy osamelych topolu a kosatych stro¬ mu. — Kratce, z dvorka jest rozkosny pohled-do krajiny. Nekolik minut na dvorku stravenych nebylo by se minulo ucinku aspoh pomerne konejsiveho. Nic¬ mene Horsky nema pro nic podobneho smyslu. Octnuv se na dvofe, pfesel prudce napfic pfes dvur k nizkemu pfistavku a vytahnuv z kapsy klic, sna¬ zil se otevfiti v seru dvefe. Podafilo se mu to teprve po nekolika vtefi¬ nach. Otevfev dvefe pfestoupil prah sveho atelieru a octnul se, any byly zaclony jeste od posledniho rana, kdy zde pracoval, spusteny, skoro v uplne tmS. ; [ ,1,1!, u Opatrne plizi se ku pfedu, az o cosi narazil. Ruce vytahl sirky a rozzehl jednu, by si posvitil.

182

Sirka chytla a osvitila na nekolik okamziku atelier. Umelec nas nalezl cestu k mistu, kde stala mala lampa. Rychle, dfive nezli sirka shasla, postoupil a jinou sirkou rozzehl lampu na dfevenem stojanu. Matne, teprve se rozhofivajici svetlo petrolejove lampy ozafilo atelier, ktere v tomto osvetleni pusobi temef pfiserne. Jest to nevelika, ctverhranna jizba s vysokymi a sirokymi okny — naplnena, ba pfeplnena ob¬ vyklym haraburdim sochafskym. Dohotovene i nedohotovene modely a skizzy stoji nebo lezi na dfe¬ venych stojanech, po zemi a na policich. Steny jsou oveseny cetnymi odlitky hlav, prsou, noh a rukou. Zde model neb odlitek nejakeho podstavce, tam arabesky, onde detske hlavy nebo jine pasti tela. Onde visi kostra a opodal na polici stoji lebka a vedle ni sadrovy odlitek jeji. V jednom koute socha Venuse, v jinem moderni skupeni — zde bedny s hlinou, tam nadoby s vo¬ dou — po spinave podlaze kusy hliny a sadry, ja¬ koz i ruzne nacini: kladiva, kleste, jefab, draty, haky — — slovem, bez ladu skladu videti tu vse, s cim setkavame se v dilnach sochafskych a coz i za dne pusobiva vice mene neklidne. Avsak ted — v noci za kmitaveho, matneho osvetleni petrolejove lampy pusobi ruznotvare pfed¬ mety s ruzne se protinajicimi stiny pfimo pfiserne. Na Horskeho nema vse to ovsem zadneho ucinku; on hleda jen stopy nejnovejsiho dila sveho. Kvapne shledava vse, nac si muze vzpomenouti. Tu vytahne kus rozbiteho podstavce s figuralni a ornamentalni ozdobou, tam zase pokus, na nemz videti v nejhrubsich obrysech polovypouklou tvaf

183

lidskou. Na jinem miste shledava kusy tela: hlavu, trup a necele ruce — skoro vesmes porouchane, porozdrobene nebo rozpryskane, a klade vse na vel¬ ky stul uprostfed dilny, na nejz pada od lampy nejpfiznivejsi svetlo. Diva se sice na ten neb onen jednotlivy pfed¬ met jaksi zvedave, ba ustrasene, jakoby se bal bystfeji na nej pohlednouti, ale nezkouma jich, nybrz chvatne klade nebo docela pohazuje na stul, jako vec nedulezitou, nerozhodujici. Nahle zvedl kdesi v serem zakouti celou skupinu a vlece ji blize ke svetlu. Sotva vsak na ni pozorneji pohledl, vypadla mu z ruky a rozbivsi se na tfi velke kusy, svalila se mu k noham. Nekolik okamziku stoji Horsky jako bez vla¬ dy, upiraje vytfesteny zrak na trosky hlavni skizzy — na ktere byl postfehl tytez a podobne vady nej¬ novejsiho dila, jez mu byly prve na mysli tanuly. Co vifilo v tu dobu jeho dusi, vymyka se po¬ pisu, byf i melo byti pouze nastineno. Litost a zahanbeni sevfely kfecovite mocne se vlnici jeho prsa, div nevykfikl. Bylo mu, jakoby se byl na nej nahle svalil skalni balvan a sraziv jej k zemi napolo jej omracil. Stal s hlavou k prsum sklonenou, s vytiestenyma do prazdna ocima, na celem tele se tfesa, jakoby jim zimnice lomcovala. Hlava zdala se byti v pla¬ meni, jazyk zdfevenely, cele telo bez vlady. Po nekolik minut setrval ve vytfestenem zde¬ seni, neveda vubec ani, co se s nim vlastne deje. Po te se nahnul k rozbite skizze a zvednuv jednu jeji cast zase do vyse, zadival se v tvaf hlavni figury.

184

Po nekolika vtefinach vsak mrstil kusem skizzy a prudce se vztyciv, rozhledl se divoce kolem sebe. Nebylof jiz pro neho vice nejmensi pochybnosti, ze jest osud jeho zpeceten: nejnovejsi dilo nezdafeno! Co bezprostfedne nasledovalo — bezpfikladna dusevni muka, jez pusobi umelci vedomi uplneho nezdaru, kdyz byl napjal veskere sily, by provedl dilo nad jine dokonale — vse, co ubohy muz ten dale podnikal, jak se tvafil a choval, bolelo jen jej a nema pro jine pro svou zdanlivou jednotvdrnost skoro zadne zajimavosti. Po chvili vyrazil z atelieru na dvur a pfechazel prudce, ba pobihal po dvofe — ale zase se vratil do dilny a choval se podobne v dilne: mumlal nesouvisle vety, sermoval rukama ve vzduchu, bil se pesti do cela, vubec choval se jako clovek nepficetny. .. Pulnoc byla jiz minula, kdyz byl vesel do dil¬ ny, nyni byly jiz minuly i dve hodiny s pulnoci, on vsak pofad pfechazel bud v dilne nebo po dvofe, az pak posleze v dilne unavenim sklesl na starou pohovku a skfiziv ruce v kline, setrval po delSi cas jako bez vlddy. Nemyslil nezli na svuj pomnik — ale jak& spousta nejruznejsich, z vetsi casti nejchmurnejsicli a nejbeznadejnejsich myslenek vif ila chaoticky je¬ ho dusi, Ize se snadno domysliti. Nekolikrat pokusil se jeste nyni vstdti. Dva¬ krat se mu to podafilo — ucinil nekolik vrdvoravych kroku po dilne; ale po te se vrdtil zase k pohovce a sklesl na ni jako schvaceny... Hodinu, ba dele jeste zustal polosede a pololeze bez vlady, az posleze, kdyz uz se zacal vychod

185

zardivati a skulinami zaclon vnikal do dilny zaruzovely usvit, prokazala mu pfiroda pro okamzik a na kratky cas nejvetsi dobrodini. Unavenim, ba skoro jiz uplnym vysilenim zacal podfimovati, az posleze usnul.

Mozno-liz se domnivati, ze zdalo se nasemu umelci o necem jinem, nezli o nejnovejsim jeho di¬ le, o jeho vadach a jich nasledcich? Fysiologie snu vsak jest doposud v plenkach. Theorie jeji posavadni nemaji jine ceny nezli domnenky alchymistu ve stfedoveku, a domnenku hlavni, ze sny lidske spfadaji se z dojmu hlavne bezprostfedne pfedchazejicich, vyvraceji nescetne doklady prakticke, — i sen naseho umelce. S pocatku nezdalo se mu pranic. Pozdeji vyhu¬ povaly se pfed dusevnim zrakem jeho v chaotickem vlneni mlhave obrazy a vyjevy, ktere nebyly s jeho pomnikem v nizadne souvislosti. Zdalo se mu, ze jest ditetem — hochem asi sedmi neb osmi let, ze hraje si kdesi v nejake jame na pisku, vyhrabdvaje do neho tu hlubsi, tu m£lci dulky. Ale hned po te obraz ten zmizel a umelec se domnival, ze sedi na vetvi kosateho stromu a diva se v nedohlednou dali — pfes pole, louky a lada k zamzenym, modravym vysinam. Pak se opet videl v jakemsi kostele na kruchte, kde slapal mechy a sly¬ sel hrati varhany; ale hned po te se mu zdalo, ze pfechazi v noci pfed domem sveho bytu a za cire tmy namaha se najiti vratka domu a kdyz je nalezl,

186

ze marne usiluje dosahnouti na zvonec, aby zazvonil na domovnika. Nekolik dalsich obrazu bylo tak zamotano, ze nepamatoval si z nich nezli kuse jednotlivosti: ja¬ kousi stafenu, ktera mu davala z kamenneho dzban¬ ku piti, — stihlou, starou vez na pfikre skaline a cerne kofatko vyhfivajici se na slunci pfed pra¬ hem noveho nejakeho domu kdesi na Pohofelci nebo na Hradcanech, -— kde se pfec nove domy tak zfid¬ ka stave ji. Take kotatko zmizelo a za nim pfehnala se cela fada jinych pfedmetu. Horsky videl hejno vran leteti pfes pusta strniste, — jel po draze kamsi do neznameho mesta; ale dfive nez dojel k prvni stanici, sedel s pfateli svymi v hospudce, do ktere nej¬ casteji chodival, a hadal se tam o pfednost blondynek pfed cernovlaskami. V torn slysel z daleka pfijemnou hudbu na nezname nastroje a kdyz se chtel pfesvedciti, odkud hudba zni, zdalo se mu, ze octnul se pfed nepfehlednym davem, ktery mu zastupuje cestu. Dlouho sna¬ zi se marne prodrati se davem, az se dav nahle rozstoupi, a Horsky ubira se dlouhym spalirem neznamych lidi, ktefi na nej posmesne pokfikuji a pestmi mu hrozi. Zmochuje se ho ncvyslovna uzkost, — dava se do behu — bezi, bezi, ale nemuze dobehnouti. Spalir lidi zda se byti nekonecnym. Dech se mu jiz krati; nohy zacinaji vypovidati sluzbu — v nejbliz¬ sim okamziku jiz musi sklesnouti. V torn, neveda proc, se zastavi a ohledne: pfed nim stoji neznamy muz herkulicke postavy s velkym parasolem nad hlavou... Horsky procitnul.

187

Posledni obraz — bez odporu jediny, jenz byl v jakesi souvislosti s tim, s cim se byl umelec nas bezprostfedne pfed usnutim zabyval, — pfipamato¬ val mu, kde a proc se naleza. Trvalo vsak pfece jeste nekolik minut, nezli si pfipamatoval vse, nezli se vpravil uplne v stav veci, jakym prave byl. Slunce bylo jiz davno nad obzorem; skulinami spustenych zaclon vnikalo do atelieru tolik zlateho jasu, ze po pfisernosti, jakou jevil v noci y zafi lampy, ktera doposud hofela, nebylo zde jiz ani pa¬ matky. Umelec nas protfev si oci vstal, poposel k sto¬ janu se svetlem, shasil lampu a rozhledl se po dilne. Rozcileni jeho bylo skoro uplne minulo. Bylo mu jako cloveku, jenz trave po delsi cas v nesnesitelnem vedru, nahle se ochladil, ale citi zemdlenost. V torn padl zrak jeho na trosky hlavni skizzy pfed stolem, kde se byla rozbila. Poklekl na zemi, vzal jednu cast skizzy do obou rukou a nadzvednuv ji, zadival se na ni patravym zrakem. Tvaf jeho jevila v okamziku torn nejvyssi na¬ peti a pfece jakysi klid, vlastne jisty druh truchlive resignace. Pozoruje cast skizzy minutu, dve, tfi. Nahle pfe¬ letl tvaf jeho jemny zachvev pfijemneho pfekvape¬ ni. Stfelhbite se vztycil nespousteje zraku se skizzy. Chvili se na ni jeste diva; avsak po te tvaf jeho nahle se zakabonila a v bezprostfedne nasledujicim okamziku mrstil zlostne zbytkem skizzy, ze rozbila se na nescetne kusy. I nyni, za dne zdalo se mu byti nejnovejsi jeho dilo ceny velmi pochybne. Jak tu stal nad troskami

188

svych skizz, zmocnil se ho tyz uzkostlivy nepokoj jako v noci, kdyz se byl po prve zddnlive pfesved¬ cil, ze prace jeho neni tim, zac ji byl pokladal, ze vydav ji po lehkomyslne autokritice, dopustil se umeleckeho hfichu, ktery nemuze pro jeho budouc¬ nost jako umelce i cloveka zustati bez politovani hodnych nasledku. A jako si pocinal v noci, kdyz v rozjitfene duSi jeho zufila nevylicitelna boufe, choval se i nyni... Zacal prudce pfechazeti po dilne, sermoval rukama ve vzduchu, pfejizdel rukou pfes celo, chytal se obe¬ ma rukama za hlavu a mumlal obcas nesouvisle vety. Posleze usedl opet na starou pohovku, na ktere byl prospal nekolik hodin, skfizil ruce v kline a snazil se v duchu pfedstaviti sobe dokonane dilo sve co mozna nejziveji. Ale obraznost pfedvadela mu jen tyz nebo podobny obraz jako v noci — obraz se vsemi vadami a nedostatky. Byl zdrcen ... „Co pocit? Jak se zachovati? Jak — bude-li vubec mozno — ospravedlniti a omluviti se?" na¬ padlo mu. Snazi se pfemitati; ale vysledek jest prosty: uplna bezvyslednost vsech kroku k hajeni umelecke cti, k ospravedlneni neb omluveni nepromijiteln6 lehkomyslnosti jest ocividna. Kazdym pokusem by se blamaz jen zvetsila; upadlf by v posmech jeste vetsi a to v posmech, jaky miva v zapeti nezdafena komika. Vsak jiz na zitfejsi den jest ustanovena slav¬ nost odhaleni a on, tvurce pomniku, jest pozvdn, aby byl ucasten vsech obfadu a ostatnich kratochvili...

189

Jest mozno, by se dostavil, kdyz snad jej pozvali, dokud nebyli jeho dila jeste spatfili a nyni tvurce dila snad vubec ani neocekavaji? Jest mozno pfedstoupiti tvafi v tvaf pfed sbor vlasteneckych muzu, ktefi v pine duvefe v schopnosti a cestne slovo na slovo vzateho umelce, svefili mu provedeni duleziteho dila a on duveru jejich zklamal, dodav jim dilo, ktere snad nesnese ani mefitka pfisnejsi kritiky? Jest mozno pfedstoupiti pfed ne a poslouchati klidne vsechny mozne vytky a vycitky, kterymiz jej pravem zasypaji? Jest mozno dostaviti se do mesta, kde sejdou se z blizka i dali davy lidu, mezi kterymiz bude zajiste i vykvet intelligence, a — naslouchati postrannym poznamkam: ,,Viz! Tot' ta vychvalovana umelecka velicina, ktera nesvedla, nezli co by byl svedl ledajakys bfidil!" Jest mozno jeti do mesta, v kterem byla sice narodni slavnost pfipravovana, ale o ktere se ne¬ vi, bude-li pofadana, nebude-li v poslednim oka¬ mziku docela i odfeknuta? „Ne, ne" — jest konecny vysledek vseho po¬ dobneho pfemitani. ,,Neni mozno — naprosto neni mozno!" Nechf stane se cokolivek, nechf deji se veci, o kterychz se doposud jeste nikomu ani nesnilo — ubohemu umelci nezbyva, nezli se oddati v nezbytny a z&roveh nejtrpci, politovani nejhodnejsi svuj osud a — zustati doma ... Po chvili ozivuje vsak v dusi jeho poznovu za¬ svit nadeje... Coz kdyby snad pfece nebylo tak zle, — jak se s£m domniv£, vlastne jak jest pfesvedcen? Coz

190

kdyby byly vady dila jeho pfehlednuty nebo z mi¬ losti a utrpnosti prominuty ? Ale v tomto pfipade byl by komitet zajiste dal jiz zpravu —■ byl by snad to neb ono vytknul, ale posleze pfece jen dal umelci tfeba telegrafickou cestou vedeti, ze byl pomnik bez pohromy dodan, ze jest osazen a slavnost ze muze byti pofadana — — Anebo — coz jest dukazem bez odporu neomylnym — v pfipadu torn byl by zajiste odpovedel aspoh jednatel, kdyz dostal telegram o parasolu — — — Ale komitet — jakoby vubec ani neexistoval — noviny v poslednich nekolika dnech o slavnosti ani se nezminily — a jednatel, posledni nadeje, neod¬ povida ani na telegram... Ne, ne — vse jest ztraceno!... Nemoznof pra¬ nic jiz podniknouti, leda cekati, nedojde-li pro¬ dlenim dopoledne nejaka zprava a potom — zu¬ stati doma — - - —

Zatim co nas umelec, procitnuv, ve svem ate¬ lieru hrouzil se v myslenky vzdy trapnejsi, byla procitla i jeho chot'. Nespatfivsi manzela doma a vidouc dosud hofeti lampu, ani dost malo se neulekla. Znalaf, jakz jiz pfipomenuto, muze sveho pfilis do¬ bfe. Vedela, ze kdykoli se zabyval novou nejakou myslenkou, nemival nikdy pro nic jineho smyslu, a opoustival mnohdy i v noci byt, aby v dilne sve provedl tfeba jen pouhou korrekturu na nektere sve praci. O torn, v jakem dusevnim stavu byl stravil noc a jake myslenky vifi doposud jeste rozpalenym jeho mozkem, nemela ani potuchy.

191

Pro jistotu vysla vsak pfece az na pokraj dvor¬ ka a shlednouc jiz zdaleka klic ve dvefich atelieru, byla ubezpecena, ze manzel zacal jiz pracovati. Nechtic ho z prace vyrusiti vratila se zase do bytu a pocala obvyklym zpusobem sukati. Avsak i pozdeji, kdyz se manzel nedostavil ani ke snidani — nebyla ni dost malo znepokojena. Znalat' povahu jeho pfilis dobfe a co se prave delo, nebylo v domacnosti prave nic noveho. Bylte man¬ zel jeji pravou povahou umeleckou. Myslenka sla mu vzdy nade vsecko a dostavila-li se inspirace, nemel pro jineho smyslu nezli pro svou myslenku. Zacaste po cely den nejedl ani sousta a neopustil atelieru sveho ani na okamzik. A tak tomu bylo die vseho i tentokrate. Hodina mijela po hodine, az nadeslo poledne, ba i hodina po poledni, — manzel nepfichazel ani k obedu. Nicmene ani to vzornou chof jeho neznepokojovalo a jako vzdy jindy, byla by zajiste trpelive vyckala, az se vrati. Ale tentokrate ji napadlo, ze mel v umyslu odejeti hned odpoledne nebo podvecer k slavnosti, a jedine z te pficiny rozhodla se dojiti do dilny a zeptati se, pojede-li odpoledne nebo vecer. Vzavsi z rana dosle casopisy, opustila byt, pfesla na pfic pfes dvorek a otevfevsi tise dvefe ate¬ lieru, pfekrocila prah. K nemalemu podiveni svemu shledla milovaneho muze sveho sediciho na pohovce a z vyrazu tva¬ fe na prvni pohled poznala, ze byl bud pracoval do uplneho vysileni, nebo ze sbehlo se neco neobycejneho. Ruce pokrocila blize a zpozorovavse hektickou

192

zarudlost lici, lehce zanicena vicka zavfenych oci a vubec vsechny ostatni symptomy mimofadneho stavu, neubranila se zamrazeni. ,,Pro buh, co se stalo ?" zvolala v ustraseni zastavivsi se pfimo pfed manzelem. Horsky otevfel oci a upfel, ba vytfestil je na svou chof, jakoby nechapal, kdo pfed nim stoji. „Pro buh, milacku, co se stalo? Jsi churav?" opakovala s pfizvukem nejneznejsi starostlivosti. Zavrtel hlavou, pootevfel kfecovite sevfena usta a s namodralych rtu splynula jen slova: ,,Nic — pranic se nestalo ..." ,,Ale vyraz tve tvafe, tva apathie, tvoje zemdleni. Probuh, mluvl — tys churav!" naleha chof. Avsak umelec nas zavrtel poznovu namahave hlavou a septmo odpovedel: ,,Bud bez starosti! Jsem jen trochu unaven... Trvam, ze to pfejde brzy..." Manzelka divajic se starostlive na sveho man¬ zela chvili mlcela. „Dle toho snad na slavnost ani nepojedes?" optala se posleze. ,,Na slavnost ? Na slavnost ?!" opacil muz rozjitfuje se, jakoby mu byla manzelka pfipomenula nejtrpci chvili jeho zivota. „Ne, ne! Nikdy!" zvolal po kratke pomlcce, jako by pronasel slova diktovana nejvasnivejsi ne¬ navisti. „Nikdy?" opakovala manzelka nechapajic smyslu poslednich slov. — „Proc nikdy?" ,,Ach, neptej se! — Prosim te, neptej se!" zni odpoved stisnenym, dutym hlasem. „Vzdyf vidiS, ze jsem unaven, zemdlen, rozcilen, ba podrazden. . .

193

Neptej se na nic! Vse ti povim pozdeji. Ale ted, prosim te snazne, zustav mne o samote!" Udivena naslouchala chof nesouvislemu tomuto vykladu, jehoz smyslu nechapala. „Myslim sama, ze bude nejlepe," ozvala se po chvili, „zustanes-li doma. K slavnosti muzes zaslati bud dnes nebo zitra casne rano telegram, zes chu¬ rav. .." „Ne, ne, zadny telegram!" vpadl muz rozjitfen. „Nepojedu — a take zadneho telegramu neposlu! — Avsak pro okamzik, prosim te snazne jeste jed¬ nou, zustav mne o samote!" Na slova ta ustrasene zene nezbylo, nezli pfa¬ ni sveho chote vyhoveti. Polozivsi jednu ruku na jeho hlavu, sklonila se nize a polibila jej na celo; po te drzic "jeste v druhe ruce casopisy, na ktere byla v leknuti svem uplne zapomnela, obratila se ke dvefim. V polovici cesty vsak si to pfipomenula. Obratila se k manzelovi a podala mu je fkouc: „Pfinesla jsem ti noviny!" Chtela jeste dodati: „Snad je v nich nejaka zminka o slavnosti neb o tvem pomniku;" ale vidouc, ze muz sice dychtive sahl po podanych novi¬ nach, ale ihned je prudce odhodil, obratila se mlcky k odchodu a zustavila manzela sveho o samote. Co delo se v podrazdene, rozjitfene dusi nase¬ ho umelce po odchodu jeho manzelky, mozno se die toho, co jsme byli jiz naznacili, snadno domysliti. Pfipomenuti slavnosti vlastni jeho zenou podrdzdilo jej jeste vice. Nekolikrat zafal i zuby a zaskfipal jimi, jako v zachvatu silenosti... Ale mista sv£ho neopustil. Sedel zdanlive apa¬ thicky, v pravde vsak V nejvetsim dusevnim rozJ. Arbes: Sebrane Spisy. XXIV.

iq

194

cileni — bez pohnuti, a jenom obcas pohnul pravou rukou, ktera se kfecovite zatinala v pest, nebo za mumlal nekolik nesrozumitelnych slov. Tak stravil jeste asi hodinu, a neni nizadne po¬ chybnosti, ze by byl v dusevnich mukach setrval az do vecera, ne-li dele, kdyby nebyl znovu vy¬ rusen. Dvefe atelieru se tise otevfely, na prahu obje¬ vila se opet umelcova chof. ,,Odpust', ze te vyrusuji," pravila tonem prosebnym, ubirajic se nesmele blize k manzelu, kteryz na ni upiral rozjiskfeny zrak. ,,Prave dosel list. Moz¬ na, ze v nem neco duleziteho — —■ pro tebe." ,,Odkud?" bylo jedine slovo, jez splynulo se rtu manzelovych, kdyz k nemu chot dosla, a podavala mu list, po nemz on ruky sve nevztahoval. ,,Podle postovni signatury," odpovedela man¬ zelka, ,,z mesta, v kterem jsi prave postavoval pom¬ nik —" Posledni slova pusobila na naseho umelce ja¬ ka nenadaly blesk v bezprostfednim blizku. Zbledl a z oci slehlo cosi jako zdeseni. ,,Ne — nechci niceho vedeti!" zvolal v nejvasnivejsim rozcileni. ,,Ani ho neotvirej! Zahod — spal jej!" • • • K f Udiveni manzelcino se zmaha; pocina tusit ne¬ co neblaheho, ale pfece pfipomina hlasem co moz¬ na konejsivym: ,,Alc proc pak listu neotvirati ? Snad obsahuje dulezitou, nalehavou zpravu. Snad ti pise nektery clen slavnostniho komitetu." Horsky chtel vzkfiknouti, aby manzelka listu ncotvirala, ale vykfik mu odumfel na rtech. Za-

195

mumlal jen neco, coz si vykladala manzelka v ten smysl, aby list otevfela. Roztrhla tudiz ruce obalku. Manzel sice mavnul odmitave jeste jednou ru¬ kou, ale kdyz videl, ze chof vytahla jiz list z obalky a diva se nan, zamumlal: ,,Nuze, budiz ! Jsem na vsechno pf ipraven !... Od koho?" ,,Od jednatele slavnostniho komitetu," odtusila Ihostejne umelcova chof. Horsky chtel vyskocit, aby zene vytrhl list z ru¬ ky ; ale nohy mu vypovedely sluzbu. — Nadzvednuv se jen, sklesl zase nazpet a vytfestil na svou chof rozjiskfene oci. Tato ctla prave list po tichu. Nekolik tech vtefin pusobilo nasemu umelci muka pfimo nesnesitelna. Dech se mu zatajil, tep¬ ny busily. Ale v tvafi manzelcine nejevi se ani nej¬ mensi zmena, tim mene nejake leknuti nebo postraseni. / „A co pise?" zeptal se posleze Horsky septmo a zajikave. i ,,Nic zvlastniho," znela klidna odpoved. Umelec si z hluboka oddechl. ,,Vlastne cosi, co nestoji hrube ani za fee," pokracuje manzelka s nezmenenym klidem. ,,Pise o nejakem parasolu." Posledni slovo pusobilo na umelce pfimo zazracne. Zpruzilot' jeho ochable sily v te mife, ze vy¬ skocil jako srna a stoje vzpfimen pfed svou choti, dychtive zvolal: „Cti, cti!" ( A manzelka ctla odmefenym, klidnym hlasem nasledujici fadky:

196

,,Slovutny pane! Racte laskave prominouti, ze neodpovedel jsem Vam na Vas telegram bez odkladu telegra¬ ficky. Parasol nalezi mne, Vas jest u mne deponovan. Netelegrafoval jsem, ponevadz vim, ze Vas je^te zastihne list. Trvam, ze pfijedete na slav¬ nost s mym parasolem. — Na shledanou!" Horsky stal chvili jako v nejradostnejsim udi¬ veni, az vydral se mu z prsou jasavy vykfik. „Vyhrano! Vse jest v pofadku, vse!" vykoktal posleze. „Jinak by jednatel psal zcela jinak a o ne¬ cem zcela jinem, nez o parasolu! A slova „na shle¬ danou!" jsou nejpadnejsim dukazem, ze je vse aspoh v pomernem pofadku." Manzelka stoji pfed manzelem svym v nejvetsim udiveni, nechapajic nepfedvidane zmeny, ktera se s nim byla stala ...

Umelec nas nekolika slovy sve choti napovedel, v jakych rozpacich a v jake nejistote se nalezal; ale zamlcel, jak krutou dusevni boufi byl pfestal. „A na slavnost nepojedes ?" optala se zinka, kdyz byl domluvil. ,,Ah, pojedu, ovsem ze pojedu! Jet' mi, jakoby mi byl balvan spadl se srdce!" — Chtel-li do mesta dojeti aspoh k veceru, byl svrchovany cas k odjezdu. Na stesti byly pfipravy k ceste peclivou zinkou davno vykonany. V hodine opustil umelec nds Prahu s jednatelovym parasolem.

197

Kratce pfed zapadem slunce pfibyl k cili sve cesty a s uzasnym kvapem, ackoli jiz dusevne valn£ ukonejSen, chvatal z nadrazi na ndmesti, kde zastal sv6 kameniky, prave kdyz chteli uplne osazeny pomnik zakryti rouskou. V zdfi zapadajiciho slunce pohledl na svuj pomnik a jedinym pohledem nabyl pfesvedceni, ze po vaddch a nedostatcich, jez mu byla rozpalena obraznost po celou noc a dele pfedvadela, neni na pomniku ani stopy. Div hlasite nezajasal... S parasolem v ruce bloudil pak za krasneho vecera mestem, — po te navstivil pfedsedu komite¬ tu, jenz se vyslovil o pomniku nadmiru pochvalne, navstivil i jednatele, vymenil parasol a straviv ve¬ cer v kruhu elity mesfanstva, hlavne clenu slav¬ nostniho komitetu, odebral se posleze na loze a spal klidne, jako v dobach normalnich. A druheho dne, v den slavnosti, ke ktere se§lo se z blizka i z dali, zejmena z Prahy nescetnych ho¬ sti, — kdyz po obvyklych obfadech slavnostnich spadla rouska s pomniku, znel usudek znalcu i laiku v ten smysl, ze to bez odporu nejgenialnejsi dilo, jez byl umelec nas vubec vytvofil. Jaky div, ze byl pfedmetem vseobecne pozor¬ nosti, ze musil si dat libiti blahopfani a ovace. Ale ze vsech, kdoz mu pfali k nejnovejsimu dilu, nemel nikdo ani potuchy, jakou „slast" mu bylo dilo jeho zpusobilo, nezli nabyl pfesvedceni, ze kritika a ve¬ fejny mineni nemohou pronesti zadneho anathema.

BIOGRAF

(.Psano a po pr\e tigtSno 1894, po druhe tiStSno 1899.)

V utulnem, vkusne vyzdobenem pokojiku sedi v lenosce za elegantnim psacipi stolkem asi padesa^ tilety .muz, v jehoz bezvouse tvafi zraci se usmevny klid cloveka skoro svrchovane sfastneho. Prave odlozil pero ... Vyrazne modre oko bezdeky a bezucelne zakrouzilo po stole, jakoby chtelo od namahave prace na okamzik odpocinout. Po stole jest rozhozeno mnozstvi potistenych IJstku se ( zlatymi ofizkami a vkusnymi monogramy. Matny reflex slunecni, odrazejici se od velkeho, stojateho a kolem sve osy pohybliveho zrcadla, chveje se jednak po stene nad stolkem, jednak vsifi dvou, tfi centimetru podel jedne strany stolku, kan^ byl pfed chvili poodlozen posledni popsany kuvert s doposud neoschlou adresou, zacinajici slovy: ,,Jeho. Jasnosti knizeti..." Nad stolkem na stene jest rozveseno mnozstvi fotografii ruznych formdtu, pfedstavujicich die vseho ^bud jednoho nebo tnekolik muzu v nejruznejsich krojich a posicich. Kolkolem jest nekolik suchych nebopouvadlych vencu a kytic s cervenobilymi stuhami se zlatymi a stfibrnymi ndpisy.

202

Muz za stolkem, obleceny v sedy, zlute zihany letni zupan s karminovou ovrubou, nevenoval vsak nicemu pozornosti. Protahlf se, zavrtel sebou a bila, skoro bychom fekli aristokraticka prava ruka, na jejimz ukazovacku tfpyti se demantovy prsten, po¬ malu a jaksi unavene sahla po jednom z nekolika pularchu papiru opfenych o jednu kupu dosud prazd¬ nych listovnich obalek, do nehoz byl muz pfed tim casto nahlizel a nyni nan upfel zrak svuj pozorneji. Pularch ten jest klikyhakovite pocmaran tuzkou ruznymi jmeny, jak byla pisateli bud nahodou na¬ padla, nebo jak si je byl ledabyle a zbezne odkudsi vypsal. Nekterym jest pfipojen i charakter, a zna^ lee pomeru prazskych byl by na prvni pohled poznal, ze jsou to jmena elity vlastenecke spolecnosti ceske. Z pohledu, jakym se byl muz na pularch zadi¬ val, jest zfejmo, ze nediva se nan nez jakoby kontroloval, zdali nejakeho jmena nepfehledl a nevynechal. Obla, skoro mozno fici muzne krasma tvaf uslechtilych rysu, ale nasedle pleti s napadnymi vraskami hlavne kolem oci a ust jevila prave snivou pfemi¬ tavost, vlastne vzpominavost. Na okamzik vjel si levou rukou do hebkych, svetle-kastanovych vlasu,. nacez pfejel dlani pfes vysoke, pekne vyklenutei celo a fecky nos a podepfev pak dlani tou jednu z plnych lici setrval chvili bez hnuti. Jen kolem uz¬ kych, ponekud jiz pouvadlych rtu pocukavalo cosi jako vyraz dobrodusne ironie. Nahle byl odpornym skfekem vyrusen. Z pozadi jeho zaznel skfipave loskotny zVuk, jako kdyz padna noha vlassky ofisek rozslapne, a zvuk ten vyznel v tahle, pronikave zapisteni.

203

Muz za stolkem spustiv ruku s pularchem papiru do klina, pomalu se poohledl. Zrak jeho zakrouzil po pokoj iku a utkvel na zlutem, mosaznem kruhu, visicim v protejsim okne, v nemz velky kakadu, drze se jednim ohyzdnym drapem svym za kruh, provadel pod kruhem sve nejzamilo vane jsi evoluce. „Pst!" uklouzlo muzi za stolkem, pfi cemz i leva ruka sklesla do klina. Papousek vsak napomenuti nedbal. Stfelhbite vhoupl se do kruhu a chytna se zobakem za kruh,. lomcoval jim, vydavaje pfimo barbarske zvuky papousciho hnevu nebo radosti. „Pst! Pst!" okfikl muz ptaka s durazem. ,,Snad mi nechces svym skfekem neustale pfipominat, ze jsme sobe v jistem, v^hlede pfece jen podobni," zamumlal po chvili s ironickym usmevem a pocal napad ten v duchu rozvadeti. „Ano, ano!" myslil si. ,,Umelci v nejvlastnej-, sim slova toho smyslu pfece jen nejsme, byf nam, to navyk a kurtoisie lidska nebo vlastni nase jesit¬ nost sebe vytrvaleji namlouvaly. Cim je nas vykon? Pouhe zablesknuti. . . Chvili — hodinu, po dve ho¬ diny trvajici vzdusny :>braz, jenz v nejblizsim oka¬ mziku jiz v celku i podrobnostech znenahla zanika, az casern svym zanikne uplne. . . Rok, dve leta po nasi smrti nepfipominaji sobe i nejnadsenejsi nasi ctitele a obdivovatele vykony nase jinak nezli jako mlhave vzpominky. A dfive nezli telo nase v hrobe sprachnivi, vymizi i posledni ziva vzpominka a zbudou jen — chladne, kaleidoskopicke, nekdy i pfikre, strannicke, nespravedlive kritiky..." „Br!" pronesl hlasite a otfasl se jako v mir¬ nem zachvatu zimnice.

204

Myslenky jeho se na nekolik okamziku rozprchly. Pfipomenul si ten onen moment z bezprostfedni minulosti — nahodile, bezucelne ... V torn ozval se papousek poznovu, odpomeji nezli pfed tim. „Pst!" zasycel muz za stolkem nevrle, aniz by se byl poohledl, nacez polohlasite zamumlal: „Coz pak se tech divnych myslenek nezbavim?" Ale hned jal se zase odporne myslenky ty ta¬ kofka proti sve vuli rozpfadati. Napadlo mu, ze umeni jest pfece jen uz davno zcela pfesne definovano. Ze pfedpokladd samostatne tvofeni v ne j vlastne j sim slova toho smyslu a nikoli pouhe patvofeni nebo napodobeni nebo docela pou¬ hou interpretaci. Myslenka, obzvlaste myslenka na¬ prosto nova, doposud jeste nikym umelecky neznazornena, ze jest v umeleckem dile pfece jen jadrem, a forma jeji, byf sebe pfipadnejsi, sebe umelectejsi,, pfece jen veci podfizenejsi. Clovek, ktery netvofi individualne z vlastniho fondu dusevniho, ktery se pfipina na umelecka dila jina a pouze jen interpretuje, ze neni a nemuze byti umelcem v nejvlastnSjsim toho slova smyslu, nybrz ze jest a zustavd pfes vsechno dusevni a fysicke usili, s jakym jest verna a pfipadna interpretace spojena, v podstate pfece jen pouhym virtuosem. Napadlo mu pfirovnani mezi skladatelemj a vir¬ tuosem, mezi tvoficim vytvarnym umelcem a rytcem' nebo kopiistou a snad jeste nikdy nebyl tak uplne jako tentokrate pfesvedcen o torn, ze herectvi, byt: i bylo z pficin jakychkoliv pokladano za um6ni, neni umenim, nybrz jen umelecka virtuosnost. Pfesvedceni to ho vsak ani dost malo nezasmusilo.

205

„L6pe, ba stokrat zasluznejsi jest byti dobrym nebo vytecn^m virtuosem, ba i pouhym femeslnikem, nezli umelcem bfidilem, umelcem bez dosta¬ tecneho talentu, bez zelezne vytrvalosti a bez umorne pile, jakych umeni vyzaduje," pomyslil si pfikyvuje uspokojive hlavou. Ale hned zase v duchu v opacnem smyslu mudroval: „A pfece — co zbude z nepostizitelnych yykonu nasich pro ty, kdoz jich nevideli? Nebyl-li ten onen vykon nas zachycen aspoh pfiblizne pfesne perejn kritikovym, nezbude po nas pranic, nebo fada kritickych uryvku z nejruznejsich dob — bez urcite umelecke fysiognomie; mnohdy jen pouha vlakenka, z kterychz teprve poctivy, nestranny, svedomity a vzorne pilny biograf-essayista muze skonstruovati pfiblizne pfipadnou fysiognomii..." V okamziku torn pfeletl tvaf jeho onen druh nevylicitelneho usmevu, jakym se manifestuje skoro svrchovane uspokojeni. Nebof jemu bylo se iiz dostalo, po cem herci vzhledem ku sve posmrtne slave tak prahnou: bylte bez vlastniho pficineni nalezl poctiveho a svedomiteho biografa sveho, ktery ume¬ leckou fysiognomii jeho aspoh v hlavnich rysech zcela pfesne a pfipadne byl vytkl. Bezdeky pfimhoufil oci a zaletl v myslenkach v minulost

^ Vidi v duchu hloucek veselych mladych lidi ubi¬ ra jicich se za parneho nedelniho odpuldne po zaprd§en6 silnici z .Prahy do jedne z nejblizsich osad. a skoro se mu zda, ze citi, co citil pfed mnoha lety

206

kdyz jako sestnactilety mladicek ubiral se s neko¬ lika pfateli k mistu, kde mel se poprve pokusiti v ne¬ cem, co zdalo se mu byti pfimo nedostizitelnym. Uprostfed kfizoveho ohne bujnych vtipu, jimiz si spolecnost krati cestu, ubira se vazne, skoro. zasmusen. Nasloucha vtipkujicim jen na pul ucha. Mnohdy nepostfehne ani vtipu nejdrsnejsiho — a fehtavy smich pfatel skoro jej urazi... Zabyvaf se v duchu necim zcela jinym nezli pfatele. Po nekolik dni nebyl uz na jineho myslil a zabyval se tim i ve snu . .. Snad tisickrat byl si opakoval tech pet slov, jez ma dnes pronesti — a to ve vsech moz¬ nych odstinech hlasu a provazel je vsemi ,moznymi, pfipadnymi i nepfipadnymi gesty do omrzeni, do unavy... A pfece se mu zda, ze jich nedovede pronesti, jak by mel a chtel — ze nedovede se pfi jich proneseni postaviti, jak by mel stati — ze nedovede slov tech provazeti gesty, ji¬ miz maji byti pravazena ... Neni take divu. Uloha stareho loupeznika, ve ktere ma poprve vystoupiti pfed obecenstvem ochotnickeho divadla, jest pfece jen cosi, sec snad pfes veskere namahani sve pfece jen neni. O masku je sice hej! Licidlo, paruka a falesny vous znetvofi hladkou mladistvou tvaf k nepoznani. Take slova, jez ma pronesti, vlastne jen vzkfiknouti, umi lip nez ,,otce nas" . . . Ale hlas — nesfastny hlas! Nechf se namahal, jak chtel, hlasu sveho ,,po loupeznicku" pfece jen nezdrsnil. A krev zene se mu pfi myslence te ku hlave jako v pfedtuse po kofeni, zahanbeni... „Nu coz ty, kamarade ?" slysi vedle sebe ka¬ marada, o neco malo starsiho. ,,Umis?"

207

,,Jakz bych neumel?" odpovida sebevedome a srdce se mu pfi torn svira uzkosti. ,Jinak bych te take bez milosrdenstvi v referate strhal," pfipomina kamarad, kteryz si v osm¬ nactem roce veku Isveho osobuje pravo zasednouti na soudnou stolici referenta. Interpreta ,,stareho loupeznika" zamrazilo, ,,To tak — jeste skandal v novinach!" pomyslil si a srdce se mu sevfelo uzkosti tak bezmernou, jakoby se byl nahle ocitl na pokraji bezedne propasti a nemohl couvnouti. V torn okamziku se mu zdalo, ze by bylo nejlip zustat nepozorovane pozadu ■— vytratit se . .. Kdyz vsak mu napadlo, ze je ,,Doktora Fausta domaci cepicka" pfece jen pouha legrace, nabyl zase zmu¬ zilosti a odhodlanosti. Ale coz vse naplat! . . . Trema pfed prvnim, af jiz jakymkoli debutem je z pravidla tak pfirozena a tak neodbytna, ze lomcuje clovekem az do posled¬ niho okamziku. A tak delo se i jemu. Cim vice se blizil rozhodny okamzik, tim vetsi uzkost se dostavovala. Jeste kdyz jej routinovanejsi kamarad-ochotnik v primitivnim zakulisi licil a ruzne rady mu dobrodusne, daval — pocitil nekolikrate skoro smrtelnou uzkost, ktera jim naposled jeste zalomcovala, kdyz jej in¬ spicient v pravem slova smyslu vystrcil ze zakulisi na jeviste. Ale jakmile se to stalo, zafval svych pet slovo s tak pfiserne komickym pathosem, zkfivil tvaf tak pitome, zamaval rukama tak detinsky a zaujal pak jako pouhy statista po cely vystup posu tak nemo¬ torne theatralni, ze se mu zdalo, ze musi se dat obe¬ censtvo do homerickeho smichu.

208

Nicmene ,,vdecne" publikum nevenovalo ,,vy¬ konu" tomu takofka prazadne pozornosti. Nesmalo se, nezaaplaudovalo — zustalo chladne jako led. Od toho okamziku a jeste vice, kdyz po vzorne nastudovanem ,,vykonu" zrak jeho bezucelne zacal tekati po Ihostejne a skoro apathicky sedicim a stojicim publikum v hledisti, zdalo se mu, ze vse to, co byl az dosud pokladal skoro za zazrak, neni zad¬ nym divem, nybrz cimsi, sec muze byti kazdy, kdo vubec jen chce ... A od toho okamziku, byl o sobe pfesvedcen,_ ze ma talent — vlastne ze snad praveho talentu ani nema, ale ze se muze, ba ze se musi fta dale pokouset, az snad se talent dostavi... Pokousel se tedy po nekolik roku ... Hral vsech¬ no, cim jej rezie obmyslila: bezduche prince, i pfi¬ blble milovnicky, matohlave bonvivanty i rekovne episodky; ulohy s tfemi, dvema nebo i jednim slo¬ vem, nebo pouhe statisty... Slovem pfilnul k ochotnickemu umeni divadelnimu s veskerou vasni mla¬ distveho enthusiasty, aniz mu napadlo, ze by to mohlo byti'neco jineho, nezli nevinna hficka, kterou si po celodenni lopote v tovarne, v ktere byl jako litograf zamestnan, pod vecer pfi uceni se uloham1 nebo o zkouskach a v nedeli o pfedstaveni obcas jako jini kamaradi popfavd ... Tesilo jej, ba lichotilo mu, ze pfitel-recensent \,nestrhal" ani „vykonu" prvniho, ba zadneho vu¬ bec. Ze sice posuzoval „pfisne", ale spravedlive, to jest aspoh k uspokojeni mladistveho enthusiasty. A jak uz byvd — znenahla, aniz by vedel, jak a proc, klicila v dusi jeho tajuplna pfedtucha, ze snad talent pfece jen ma... A kdysi, patrne po nektere „vdecnejsi" uloze, kdyz mu ochotnicke pu-

209

blikum snad zcela bezmyslenkovite a jenom naho¬ dou boufliveji zaaplaudovalo, byl z nenadani nezvratne pfesvedcen, ze talent skutecne ma... Od toho okamziku byl v tajemnych tenatech sireny Thalie, ktera jim s pocatku po nekolik roku bez milosrdenstvi smykala po ruznych jevistich ko¬ cujicich spolecnosti ve vsech moznych maskach a zakuklenich a s veskerym tim balestem hofkosti, kyselosti. utrap a bidy, bez nehoz nelze sobe Thaliinv novice a novicky snad ani mysliti — — —

Vsak nejen tyto prvopocatky sve umelecke drahy nas umelec, jenz prave kona pfipravy k jubilejnimu pfedstaveni po dovrseni ctvrtstolete sve cinnosti pfi zemskem divadle, pfipomenul sobe i celou fadu svych davno minulych triumfu, pfi kterych se mnoh¬ dy cely dum v zakladech svych otfasal, ale po kte¬ rychz ani v pameti divaku, honosicich se pameti_ nejbystfejsi, neni uz davno ani pamatky. Bezdeky vyhupuje se pfed dusevnim zrakem je¬ ho drobna, suchoucka postavicka stareho kamarada, jenz byl ocitym svedkem prvniho jeho debutu na divadle ochotnickem, jenz byl o nem napsal prvnich nekolik fadek do novin a jejz nehrube pfiznivy osud zaval mezi literaty z po volani... Vidava jej obcas, kdyz se s nim setka nahodou na ulici nebo kdesi na vyletu nebo jinde. Mluvivaji spolu jako dobfi stafi kamaradi — vzpominaji si na davno minule doby — smavaji se a mnohdy si i postesknou, jak uz ani jinak byt nemuze... Ba vice — on o nem vi, ze zajima se o divadlo, J. Aibes: Sebrane spisy. XXIV.

14

210

ze sleduje jeho rozvoj s uzkostlivosti svedomiteho kronikafe, ze venuje pozornost celku i podrobno¬ stem, ze jest tak cosi jako nesfastny autor, jehoz produktivni dusevni cinnost divadlo skoro az ubiji a pfipomina si jej prave s pocitem one sympatic, jako si pfipominava skoro kazdy umelec kazdeho, o nemz vi, ze sleduje umeleckou cinnost jeho s in^ teresem a zaroveh kritickou rozvahou. Na torn vsak neni dosti. Jiz pfed patnacti lety, kdyz jubilant nas slavil prvni sve jubileum po desitilete cinnosti pfi zem¬ skem divadle, objevila se v jednom casopise pfi podobizne jubilantove strucna sice, ale pfipadna charakteristika z pera pfitele-literata, z kterez bylo zfej¬ mo, ze sledoval pisatel cinnost pfitele-herce s fidkou svedomitosti, ze snazil se poctive vystihnouti raz i dosah jeho talentu a charakterisovati jej lapidarnimi rysy co mozna nejpfesneji. Tehda arci jeste nebyl jubilant nas velkemu obe¬ censtvu, cim jest mu nyni. Upiranof mu jeste tak mnohe, co pfitel-literat ve sve charakteristice oznacil jako vzacnou pfednost. Tehda zapasil jeste s velenadanym rivalem a teprve se svizelne domahal uloh, v kterychz uz prodlenim dalsich patnacti roku stal se tim, cim prave jest: umelcem par ex¬ cellence a milackem nejsirsich vrstev divadelniho obecenstva... Avsak z biograficke skizzy literata-pfitele vysvitalo, ze byl pisatel pfedmetu svemu venoval neobyccjnou pili. Sneslt' v pracicce sve skoro vsechny nejvyznacnejsi a nejcharakteristictejsi rysy umelecke individuality pfitelovy a provedl razovity obrazek, piny pfesvedcive pravdy a prohloubeni. Kdyz pak nyni po patnacti letech blizil se den

211

ctvrtstoleteho jubilea vynika jiciho herce, uznaly ovsem jiz skoro vsechny casopisy za vhodne a nutne upozorniti nej sirsi kruhy ctenafstva na vyznacny tento den, a otiskly kratsi nebo delsi biograficke nebo reklamni crty. A ku vsem vazeno bylo z je¬ dine az dosud biograf ie, sepsane pfitelem-literat^m pfed patnacti lety — ve vsech setkal se herec nas bud s pouhymi biografickymi daty nebo s charakterisujicimi uryvky nejstarsi biograf ie. Lee ani na torn nebylo dosti. Nekolik tydnu pfed jubilejnim dnem, tedy v dobe, kdy doposud jeste snad nikdo na jubileum to nepomyslil, zacala v jednom odbornem casopise vychazeti z pera pfitele-literata biografie nova, ne¬ pomerne objemnejsi a prohloubenejsi prvni, v kterez byly registrovany i nejvyznacnejsi vykony posled¬ nich patnacti roku a podan tudiz celistvy, jasny a skoro uplny, ovsem zdrobnely obraz yeskery ume¬ lecke cinnosti jubilantovy. Byla to skoro mala kniha — prace zalozena na nescetnych drobnych a charakteristickych faktech, jez mozno jen po dlouholetem bedlivem pozorovani vystihnouti — slovem biografie a studijni portrait, stavici jubilanta i pro ty, kdoz nebyli vy¬ konu jeho videli na vlastni oci, do svetla rovnez tak jasneho jako pfizniveho. Jubilant nas vedel, ze vyznamenani takoveho dostaya se u nas nasledkem abnormalnich pomeru literarnich jen zfidka kdy hercum nejoblibenejsim a ^ P^ce v2dy jeste v mife nepomerne mene uspo¬ kojujici a sam pfedmet nevycerpavajici. Vedel, ze jubilejni dni ceskych hercu provazivaji se u nas na¬ nejvyse otistenim podobizny a nekolika biografickych dat se strucnou, af jiz pfipadnou nebo nepfi-

212

padnou charakteristikou a vytcenim hlavnich uloh. A proto neni divu, ze pfipominaje si tyto sve bio¬ grafie, pfipomenul sobe take pfitele-biografa s no¬ vou vfelou sympatii, s jakou si vdecni lide pfipominaji sve dobrodince. Napadlo mu take, ze pf itel-biograf nemel a nema1, ,,ustlano na ruzich" — ze prace jeho stala jej cas, namahani atd., jez se v ceske literatufe nikdy po zasluze nehonoruji, kratce pfipomenul si, ze pfinesl mu pfitel-biograf v pravem slova smyslu obetx s ja¬ kou se skoro snad ani nejdrazsi klenot, jenz mu bude o jubilejnim dnu dorucen, neda porovnati. A snad jeste nikdy nepfipominal si pfitele nektereho s tak vfelym, ba vroucim dikem, jako tentokrate pfitelebiografa ... Vse to, co jsme byli prave zbezne naznacili, pfed dusevnim zrakem jubilantovym v uzasne kratkem case takofka jen se mihlo ... Po nekolika minutach otevfel pfimhoufene oci a vztahl ruku zase po peru, by ve sve praci pokracoval. Psal adresy na pozvani ku svemu beneficnimu pfedstaveni. Psal po pet hodin a rozeslal pozvani, tech nekolik tisic vsem, o nichz vedel, nebo tusil jen, ze se o divadlo nebo o nej sameho vubec jen zajima ji...

Minulo nekolik dni. Nadesel jubilejni vecer... Zfidka kdy v roce byva divadlo ceske ve vsech prostordch tak naplneno, ba pfeplneno, jako bylo tentokrate — skoro pul hodiny pfed pfedstavenim.

213

V tu dobu panoval i ve foyeru nejcilejsi ruch a sum jako pfed pfedstavenimi nejsensacnejsimi. Avsak obe kasy byly jiz zavfeny. Dum byl do po¬ sledniho mista vyprodan. A pfece stale jeste pfichazeli novi lide, ktefi by se byli radi dostali do divadla a ku sve mrzutosti se dovidali, ze fo neni mozne . . . Slovem, bylo to pfed pfedstavenim v pravde slavnostnim a sensacnim, jakych byva v celem roce jen _xekolik. .. Jubilant vyvolil si sice kus stary, ale osvedceny, v nemz hral jednu z paradnich svych uloh, budicich vzdycky nej.cilejsi vymenu usudku pro i proti, tedy ulohu rovnez tak zajimavou jako choulostivou, v kte¬ rez chtel poznovu dokazati, sec jest... Konecne po obvykle ouvertufe opona za hroboveho ticha se zvedla — pfedstaveni zahajeno. Zatim co v divadle obecenstvo s napetim sleduje prvni vystupy, panuje ve foyeru skoro tyz nevy¬ licitelny ruch a sum jako pfed pfedstavenim. Foyer i chodby jsou doposud jeste v pravem slova smyslu tak pfeplneny, jako bezprostfedne pfed pfedstave¬ nim. A mezi lidmi zde seskupenymi nebo se prochazejicimi a vice mene zive se bavicimi propleta se plizivym krokem drobna postavicka vice nezli pa¬ desatileteho muzika s vyrazem apathie v ustarane, prosedivelym plnovousem zarostle, obrejlene tvafi. Sat jeho jest sice slusny, ale nikoli elegantni. .\. Jinak muzik nicim neni napadny, a nezda se miti pro nic zvlastniho interesu. Pfechazi a propleta se lidmi na zdaf buh a bez¬ ucelne a takofka proti sve vuli obcas zaslechne, o cern jini hovofi. Pfirozenot', ze toci se konversace hlavne kolemi

214

jubilanta a jubilejniho pfedstaveni. A k uchu mu¬ zika dorazi kazdou chvili nejaka veta, nektery usudek z biografie jubilantovy. Nahle zadunela z hlediste boufe potlesku... Patrne jubilant prave vystoupil a obecenstvo jej vita obvyklym zpusobem. Po nekolika minutach boufe potlesku utichla — v pfedstaveni se pokracuje. Foyer a chodby jevi vsak tutez fysiognomii jako pfed tim. Nic se nemeni —- vse zda se jeviti tyz interes jako s pocatku, a skoro se zda, ze vsichni cekaji aspoh ukonceni prvniho aktu. Konecne asi po pul hodine se dockali. Z hlediste zaznela opet salva nejbouflivejsiho potlesku, pfi ktere se cely dum v zakladech svych otfasa, a dunela po nekolik minut, aby poutichnouc poznovu se rozburacela, jako kdyz se boufe vali z hor . .. Posleze boufe potlesku pfece utichla a obecen¬ stvo hrne se z divadla na chodby, jez jevi prave tak jako foyer zcela mimofadnou fysiognomii, plnou ruchu, zivota i rozcileni. .. Prvni akt byl dohran a sfastny jubilant pfijima v zakulisi obvykle gratulace, vence, kytice a jine1 dary svych pfatel a ctitelu. Ceremonie ta trvala tentokrate dele nez oby¬ cejne, pfes pul hodiny, a byla pak pfedmetem zi¬ veho hovoru v hledisti i ve foyeru . . . Teprve po te, kdyz zahajen druhy akt, zacal se foyer vyprazdhovati. Jen muzik s apathickym vyrazem v tvafi pfe¬ chazel sem tam, jakoby byl na rozpacich, ma-li ci nema-li aspoh jeste chvili vyckati. Nahle stanul. Zrak jeho utkvel na pohozenem listovnim papiru. jehoz okraj se zlate leskl. 1 shybl se a zvedna papir rozbalil jej.

'15

Bylo to elegantne tistene pozvani jubilantovo, znejici jednomu z nejbohatsich, ale zaroveh dusevne skoro obmezenemu mesfanu prazskemu, zacinajicii slovy: ,,Vase Blahorodi! V nejhlubsi ucte podepsany dovoluje si Vas jako jednoho z nejosvedcenejsich ctitelu umeni dramatickeho zvati k jubilejnimu pfed¬ staveni" £td.... Apathickou tvaf muzikovu pfeletl trpky usmev. ,,A mne — sveho biografa — ani nepozval!" zamumlal polohlasite do vousu a smacknuv nedoctene pozvani, odhodil je ... Na to soural se pomalu ku dvefim a opustil foyer prave v okamziku, kdyz v hledisti dunela nova boufe nejnadsenejsiho potlesku. Vrativ se do prostinkeho bytu sveho zasedl za psaci stul a podepfev hlavu obema rukama setrval dlouho bez hnuti. Vzpominal podobne jako pfed ne¬ kolika dny pfitel jubilant, jenz prave slavil jeden ze svych nejskvelejsich triumfu. Asi po pul hodine vytahl ze zasuvky psaciho stolku nekolik balicku a zacal si rovnati notata k biografii jineho herce a ani mu nenapadlo, ze, dojde-li casern svym k podobne jubilejni oslave, stane se nejspis totez, co stalo se tentokrate a deje se skoro zpravidla...

VACLAV VAVRINEC REINER.

(Psano a po prve tiSteno 1886.)

Dejiny umeni ceskeho vubec doposud jeste ce¬ kaji — sveho dejepisce. Nektere, v celku cenne monografie, roztrousene stati, uryvky a vubec pouhe pokusy jest vse, cim se muze literatura ceska ve smeru torn vykazati. Kdy a kdo asi obere si za ukol zivota pficiniti se, aby umeni ceske vubec stalo se vedomym majetkem naroda? Kdo podvoli se svizelne, ovsem take vdecne a nad jine zasluzne praci snesti neb alespoh indexem nejakym urovnati material tou merou, by p kazdem jednotlivem umelci nebo jednotlivem dile umeleckem nebylo tfeba probirati literaturu celou? Skoro se zda, jako bychom se vsemoznym zpu¬ sobem vzpirali, by nam umeni nase nebylo tim, cim jest kazdemu narodu, ktery cini naroky na nazeV naroda kulturniho. Nasi Manesove, Machove, Levi, Krumlovsti, pro ktere nemivame za jejich zivobyti ani nejnutnejsiho chleba, by mohli pracovati, a my i potomci nasi aby mohli z praci jejich kofistiti — byvaji nam teprve po smrti necim, co zasluhuje —■ povsimnuti... Umelec cesky vzrusuje mysli ceske zpravidla skoro vzdy jen — svym umrtim. Casopisy, ktere o nem za ziva nevedely, nebo vedeti nechtely, konstatuji vice mene nenahraditelnou ztratu, otisknou

2?0

zivotopisna data, vypoctou vyznacnejsi jeho dila a konci slovy: „Cest" nebo i „slava jeho pamatce". Velike obecenstvo pfecte, co mu bylo ku pfccteni podano, mrtveho snad i polituje, a jest — zase, jako bylo ... Telo umelcovo znenahla v prach se rozpada a dila jeho, byt; i nejaky cas po jeho smrti konala ukol svuj kulturni, upadaji pomalu v zapomenuti. I v pfipadech nejpfiznivejsich nedeje se o mno¬ ho vice. Obycejne pfidame vice mene nakladny pohfeb, nekdy take pomnik — (aby totiz nebylo zapomenuto na kardinalni zasadu: ,,Misto chleba za ziva alespoh kamen po smrti") — ba zacaste pfipojime i nejakou pfednasku a — po dvaceti, tficeti letech jest jiz umelec osobnosti mythickou,. o ktere jest prave jen asi tfclik zjisteno, jako o umelcich, od kterychz nas deli nekolik vekuv. A dila jeho ? Kdo si jich vsimne, dobfe — kdo si jich nevsimne, take dobfe ... ByL-li puvodce jejich umelcem pravym a zustavil-li dila v pravde cenna, kolportujeme jmeno jeho s uctou prave jen, jak nam bylo utkvelo v pa¬ meti — jako pouhy zvuk ... Vyznam jeho v pravem, nezkalenem dosahu svem zustava narodu obycejne temnym. Zacaste kolportujeme bezmyslenkovite pouhou anekdotu nebo jen frazi, jak ji byli vrstevnici pu¬ stili do obehu, neb usudek kfivy, af jiz ve smyslu pfiznivem nebo nepfiznivem — slovem, umelec,. byf sebe razovitejsi, byva nam prave jen tim, cim jest kterykoli femeslnik, vyrabejici zbozi sve die osvedcene, naucene nejake methody. Podobne alespoh deje se zpravidla.

221

Ale jako ma kazde pravidlo svou vyjimku, ma i toto ... Nekteremu umelci dostane se za ziva, ji¬ nemu po smrti — ovsem zacaste po stu i vice le¬ tech — oslavy jubilejni: bud ve vyrocni den jeho. narozenin nebo umrti anebo pfi jine nejake pfilezitosti. Pamatujeme jiz slusnou fadu podobnych jubileji, z nichz podobalo se jedno druhemu jako vejce vejci: Klidna hladina umelecke vefejnosti na chvili se rozvlni — uspofada se nejaka slavnustka, proslovi nekolik feci, provola nekolikrate hfimave ,,slava pa¬ matce jeho" a nekdy v torn neb onom casopise ne¬ jaka staf se otiskne Po nekolika dnech nebo tehodnech mirne rozvlnena hladina umelecke vefejnosti zase se vyhladi a vyznam jubilantuv, byf i byl o jubileu objasnen a snad i prohlouben, upada znenahla zase v zapo¬ menuti. Za nedlouho chodime opet podle jeho del po¬ dobne jako jindy. Venujeme jim snad nekdy pozor¬ nost pomerne vetsi; ale vyznam jejich kulturni jest nam temny. Neznajice dejin umeni ceskeho, nemu^'zeme zacaste pfi nejlepsi vuli pochopiti, co by nam, kdybychom meli v dejinach umeni upfimneho radce a alespoh pomerne spolehlive voditko — jiikdy nemohlo byti tak nepfistupnym, jako kdyz ve vsem spolehati musime sami na sebe — — Slova tato vyklouzla nam takofka mimodek z pera, kdyz jsme si pfipomenuli, ze na letosni rok pfipada zase jedno jubileum — dvesteleta pamatka narozeni jednoho z nejznamenitejsich malifu pobelohorskych — Vaclava Vavf ince R e i n e r a. Reiner narozen r. 1686 a zemfel r. 1743 ve stafi 57 roku. Doba, ve ktere zil, pusobil a nehynoucii

222

dila zustavil, jest po strance narodni a kulturni vu¬ bec nejsmutnejsi dobou v dejinach ceskych dobou bezpfikladne desneho zakleti, nejmrakotnejsiho snu, k jakemu nebyl zadny jiny narod sveta krome naroda naseho odsouzen. Po nest'astne bitve na Bile Hofe, po vypovezeni vykvetu inteligence ceske, po nescetnych konfiskacich a desnych dragonadach Lichtensteinskych nadesla doba straslivejsiho tficetileteho krveprolevani,. doba bezpfikladneho utisku a hubeni vseho, co melo jen nadech ducha ryze ceskeho, vlastne vkacifskeho", jak nazyvano tehda vse, co melo puvod cesky. Obyvatelstvo Cech, jehoz pocet pfed bitvou Belohorskou pacen na tfi miliony dusi, zdecimovan tou merou, ze po miru Westfalskem (1648) citalo jen asi 800.000 dusi. Konias a pomahaci jeho byli vykonali svuj ,,ukol", spalivse vse, co bylo jazykem ceskym vydano a ,,kacifstvim", vlastne ryzim cesstvim, pachlo. Jazyk cesky vytlacen z vefejnosti a ze skol a tim i z kruhu inteligence ■— jazyk neme¬ cky byl panujicim a ye skolach jazykem vyucovacim. O nekdejsim vzornem pestovani ved nebylo ani feci. Kromjs rnathematiky nepestovana zadna veda opravdove a rozumnie. Filosofie byla v ocividnemi upadku — alfou a omegou veskereho zkoumani byk> dogma... Tiskem v jazyce eeskem vydavany toliko knihy toho druhu, jako povestny ,,Pekelny zaltaf", jenz byl r. 1701 vydan jiz po ctvrte, nebo spisy pod spravou Jezovitu k ucelum proselitskym. Lid upadal vzdy hloubeji. Kulturni vyvoj pferusen nahle a nasilne, a cokoliv podnikano y du¬ sevnim smeru pod skraboskou ,,ve prospech lidu", podnikano vlastne na jeho nenahle zblbeni. ..

223

Zeme ceska byla obrovskym hfbitovem. — Avsak sotva se zacala po desnych pohromach pobelohorskych ponekud zotavovati, vyklicil opet smysl pro umeni, podporovany ovsem zmenenymi pomery — hlavne ve smyslu cirkevnim. Obnovenim katolickych obfadu kostelnich ve¬ novana pozornost — zpevu a hudbe; stavbami no¬ vych chramuv a klasteru pak — malifstvi. Obe melo take ovsem svuj rub: „Aby se potomstvu v Cechach nestyskalo," pravi J. E. Sojka, v zivotopise Celakovskeho, „aby Cech neplakal na hrobech pfedku svych, naucili Jezovite Cechy jednomlu z nejkrasnejsich umeni — hudbe. V nestesti a porobe narodni bylaf hudba utechou Cechuv. Na hrobech svych pfedku, na hrobe slavy sve hral Cech vesele melodie, tancil v divoke veselosti: kde byla hudba, tam byl Cech, kde Cech, tam hudba. Muzikantsky narod Cechuv putoval v bide sve svetem, hral narodum pisne vesele, a v pisnich svych, ve¬ selych i dojimavych, zapomnel Cech na svou dusevni bidu — na svou svobodu." Podobne bylo s umenim malifskym. Slechta i duchovenstvo, nabyvse uprostfed zbedovaneho, zdecimovaneho lidu velkeho bohatstvi, neskrblily vydajem na ozdobu a okrasu svych palacuv a chramu. Jiz na sklonku posledni ctvrti sedmnacteho veku bylo v Praze a v Cechach hojnost ma¬ lifu domacich i cizich, ktefi byli pracemi pfimo zasypavani. Avsak za povsechne zmalatnelosti a hlavnei pro zvrhly jiz vkus umelecky, libujici sobe spise v bezduche formalnosti, nezli v pravde umeleckem, odusevneni, neutvofena vice zadna skola v duchu narodnim, tudiz puvodnim, od skol jinych narodu se lisicim.

224

A vskutku jen divem se stalo, ze pfes tuto nepfizeh pomeru pfesla na potomstvo nektera jmena povesti evropske. Genialni Petr Brandl a nad jin$ zrucny, ba genialni imitator ruznych mistruv italskych, Karel Skreta — pak Jan Kupecky a Vac¬ lav Vavfinec Reiner jsou podnes i ve kruzich nejsirsich umelci nejpopularnejsi. Reiner — den narozeni neni znam — narodil se dvanact roku po smrti Skretove, ale byl vrstevnikem Brandlovym, ktereho (Brandl zemfel r. 1739) pfezil toliko o ctyfi roky. Mel tudiz za zivobyti sveho. v umeni svem dustojneho soupefe. Prameny k zivotopisu Reinerovu vsak jsou nad¬ miru chude. Pfed stoletim vydany Pelzluv ctyfsvazkovy biograficky spis o ucencich a umelcich ceskych i moravskych jest takofka jedinym zfidlem, z nehoz pozdejsi spisovatele, jako Dlabac a jini, vazili, a ze spisu toho vazime i my.

Reiner narodil se na Novem Meste Prazskem. Jiz v utlem mladi poskytnuta mu pfilezitost cviciti se v umeni, kterym se pozdeji proslavil. Otec jeho byl sochafem, ovsem prostfednim; nicmene pozoruje synkovy vlohy, mel jej zahy ku kresleni a sam jej vyucoval. Jineho popudu dostalo se hosikovi, kdyz povy¬ rostl, se strany otcova bratra, kteryz, jsa obchodnikem s obrazy, lucebnikem a vyrabecem lucavky v jedne osobe, patfil mezi vynikajici znalce malif¬ stvi. Stryc ten ujav se mladeho Reinera, daval mu pilne kopirovati obrazy nejlepsich mistruv a zpozo-

225

roval, ze jevi hoch nadani ke krajinafstvi a kresbeJ vyjevu valecnych. Jeste vetsiho popudu a pfimo zavidenihodne prupravy dostalo se hosikovi dvema malifi, ktefi stryce jeho navstevovali. Shledavse, ze mladicky Reiner jevi talent, pfevzali z ochoty fizeni jeho studia jsouce mu radou i skutkem napomocni. Prvni zval se Halhvachs a byl malifem dobre povesti, druhy^pak nebyl nikdo jiny, nezli genialni Petr Brandl. Ze meli oba tito umelci na mladeho eleva rozhodny vliv, toho nejpadnejsim dukazem jest pfipomenuti prvniho biografa Reinerova, ze mohl Reiner pokladan byti za zaka toho i onoho ze svych prvotnich dvou uciteluv. Za pomeru, jez jsme byli prave naznacili, neni divu, ze neobycejnou chapavosti nadany, cily, ba divoky hosik, ktery vsak co do pilnosti nikomu v nicem nezadal, v pfipravnych studiich rychle a zdarne pokracoval. Maje vzorne vedeni a nejsa maten nizadnymi pfedpojatymi usudky bfidilu (nebof stryc jeho jako pouhy znalec a pfedevsim Brandl jako genialni vytvarnik a znamenity znalec zaroveh pecovali vzdy o to, by hoch pracoval podle vzoru mistrovskych) ■— Reiner nabyl v brzku v malovani takove zrucnosti, ze byly prace jeho „od znalcuv a milovniku hledany dfive, nezli pfekrocil vek mla¬ dicky", nebo byl v fadnem uceni u ,,fadneho mi¬ stra" nejakeho, jak bylo tehda na kazdem elevu malifstvi pfisne vyzadovano. Novomestsky malifsky cech aspoh nestrpel, aby mladistvy Reiner provozoval kumst svuj „divoce" a s obejitim pfisnych pfedpisu cechovnich. Reiner musil jako kazdy jiny uceh malifsky vstoupiti do uceni k „fadnemu", t. j. malifskym cechem uznaJ. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

^5

226

nemu mistru a straviti u neho pfedepsany pocet roku v uceni. Reiner rozhodl se, patrne navodem prvnich svych ucitelu, pro tehdejsiho starsiho Novomestskeho cechu malifskeho Erasma Schweigerta, u kte¬ rehoz mel straviti v uceni tfi roky. Avsak mladicky, asi sedmnactilety Reiner byl jiz tak dovedny malif, ze pracoval bez jakehokoli navodu a poucovani lepe nezli jeho jnistr, kteryz okolnost tu nalezite na svuj prospech vykofistil. Podle cechovnich ustanoveni tehdejsich musil totiz kazdy uceh malifsky pracovati jen pro sveho mistra. Jakmile tedy Schweigert shledal, ze Reiner pracuje zdatne, ba vyborne, odlozil zcela klidne svuj vlastni stetec a ^nechal mladistveho ucne pracovati — za sebe. Vsechny zakazky mistrovy svefovany k pro¬ vedeni uchovi, a ponevadz byl tento netoliko do¬ vedny, nybrz i vzorne pilny, mel mistr Schweigert z ucne sveho nemaly zisk. Ve tfech letech, jez u neho Reiner nucen byl straviti, vyziskal pry Schweigert z obrazu Reinerovych tak znacnou castku, ze mohl byti az do sve smrti klidne a spokojene ziv. Leta uceni uplynula< — a kratce po dovrseni dvacateho roku veku sveho opustil Reiner sveho mistra, by pracoval ,,na vlastni ucet". Pozehnani pfirody melo zcela pfirozene v zapeti rozkvet obchodu. Obili, ovoce, vino; a jine plodiny vyvazeny do ciziny; u Lovosic kotvilo neustale mnoz¬ stvi lodi saskych, cekajicich na naklad ceskych plodin. Penize z ciziny hrnuly se do Cech, oplyvajicich vsim, ceho bylo k zivobyti potfebi — slovem, hmotny blahobyt vucihlede vzrustal. Vyvojem obchodu dafilo se i femeslum a ume¬ ni — ovsem hlavne ve smeru hmotnem. Remeslnik

227

i umelec meli dostatek zamestnani. Kdo z nich chtel pracovati, byl take stedfe odmehovan. Byla to doba, kterouz bychom, alespoh v jistem smeru, nejpfipadneji snad mohli pfirovnati k dobe, kdy v Italii rozmafili a sybaritsti Mediceove vedli hlavni slovo. I v Cechach, hlavne v Praze, zavladlo a opanovalo rozkosnictvi nejbujnejsiho druhu. Pfebytek potfeb mel v zapeti plytvani at rozhazovani. Doba, kdy — jak Balbin pfipomina — sedlak cesky ne¬ maje potahu sam se zapfahal ke pluhu a polonahy od osady k osade bloude zebral — zmenila se v dobu bujneho rozkosnictvi. Nadhera satstva, hostiny ^ pitky — hospodske i poulicni vytrznosti a rvacky, byly na dennim po¬ fadku. Jiz roku 1690 „pfijel vlasky fraskaf na kafe do Prahy, a jsa hospodou na Male Strane ,U cerneho Iva', rok se tu zdrzel a mnoho penez ziskal. S nim pustil se v zavod jeden Nemec ,U zlate hvez¬ dy' na: Starem Meste, jej z mesta vytiskl a za tfi leta zbohatl" — dukaz to, ze se obyvatelstvo Prahy vsemoznym zpusobem bavilo. Ovsem nebylo V zabavach tech ducha nebo ucelu nejakeho. Bylo to bezmyslenkovite ukajeni chticu — „pimprle" opanovalo pole skoro uplne a bavilo rozmafila Prazatka i ostani lid cesky skoro po cela dve dalsi stoleti... Pro zabavu nebo zamestnani uslechtile mel malo kdo smyslu. Musy, pfed bitvou Belohorskou tak ctene a vazene, vystehovaly jse z mest uplne — latinske slataniny zaujaly mista odusevnelych plodu literarnich — plane vyklady pseudotheologicke zamestnavaly ucence, a — lid zapomenuv uplne na

228

davne doby sve slavy a svobody, znenahla vzdy hlou¬ beji dusevne klesal, nemaje pro jineho smyslu, nezli pro hyfeni a ukajeni svych chticu. I studentstvo, nemajic v obmezenem professorstvu svem zadnych vzoruv a nenalezajic nikde nej¬ mensiho popudu ke snaze uslechtilejsi, z vetsi casti bylo jen hyfivou bujnou chaskou, nelisici se za mak od jinych hyfilu, leda svym vtipem, smelosti a odvaznosti v tropeni rozpustilosti. .. V takove dobe a mezi takovymi lidmi zil Reiner jako zdravim kypici mladik silne telesne konstituce, vzdorujici i pfepinani sil do krajnosti. Jaky tudiz div, ze sam, jsa bujneho temperamentu. nalezal zaliby v pitkach a nocnich potulkach jako ostatni mladez, ze v napadnem kroji, s velikym kloboukem na Jilave a sarsounem po boku probihal s hyf ivymi soudruhy ulicemi ruse nocni klid a boufe sosaky ze spani, slovem, jaky div, ze byl v jistem smeru podobnym, jako tisice jinych. Pravi se o nem, ze byval postrachem vsech, kdoz v Praze spory, hadky a rvacky vyhledayali, a kde prry on v cele svych pfatel se objevil, vzdy¬ cky protivnici „vzali do zajecich". Od obycejnych hyfiluv ovsem se lisil tim, ze nezanedbaval sveho umeni a ze vse, cozkoliv nocnim hyfenim promarnil, dovedl nahraditi pfimo bajecnou rychlosti a dovednosti v praci, takze pry v jedinem dnu vetsi kus prace postavil, nezli jini kolegove jeho za cely tyden. Bujny zivot, jak jsme jej byli prave naznacili, nevedi vsak dlouho. Bylte z Prahy odvolan na venko\\ aby tam provedl nektere malby. Az do te doby pracoval vylucne v many re nizozemskeho malife Standarta (Petra van Bloemen)

229

a zvlaste v malbe zvifat pfekonal kazdeho soupefe. Pozdeji obratil zfetel svuj k malbe historicke a jeste pozdeji pocal se pokouseti v malbe na obmitce. Prvni prace tohoto druhu provedl na blizku Prahy, v postrannich castech kopule kostelicka Belohorskeho, namalovav tam dve vyjevu bitevnich. Kopule sama neni vsak praci Reinerovou. Po dokonceni techto praci byl povolan do Mostu, kde v tamejsim spitale vymaloval kopuli a strop v sini zamecke. Z Mostu odebral se do Oseku, kde pracoval velmi pilne. Vymalovalt' cely vnitfek chramu klastemiho, pak tfi oltafni obrazy v puvodni manyfe sve a presbyterium. V klastefe samem jest nekolik podobizen, zejmena take podobizna jeho vlastni, po¬ dle ktere vyryto bylo rytcem J. Balzerem vyobra¬ zeni pro Pelzluv biograficky spis. Zimni dobu stravil Reiner i nyni v Praze, kde s veselymi ia" bujnymi kumpany probdel noci pfi pitkach a jinych kratochvilich, kdezto ve dne pilne a svedomite studoval a pracoval. Prace jeho v Moste a Oseku zjednaly mu povest nejchvalnejsi, slava jeho a tim i zakazky vu¬ cihlede se mnozily. Rad kfizovnicky dal jiz v letech 1671—1688 vystaveti jeden z nejkrasnejsich chramu prazskych u kamenneho mostu, a malifi Liskovi svefeno provedeni okras malifskych. Liska provedl malby v presbyteriu, ale trpe podagrou nemohl vetsi prace provadeti. Vymalovani krasne ovalni kopule a ostatnich casti chramu svefeno Reinerovi. Byla to Reinerova prvni velika prace na ob¬ mitce v Praze, a jak pfirozeno, byla rovnez tak chvalena jako hanena, zejmena zarlivi soupefi Reine¬ rovi ledacos ji vytykali. Nejkompetentnejsi ^oudce

!30

one doby, genialni Petr Brandl, vsak prohlasil, ze nezna na ten cas umelce, ktery by byl neco lepsiho provedl nezli Reiner. V zivotopisne novelle ,,Malif Reiner" popisuje J. J. Kolar tyto fresky nasledovne: ,,Malba pfedstavuje dobu vseobecneho z mrtvych vstani. Nejvyse v stfedu nebeskeho prostoru Buh otec viden jest v dustojne slave spravedliveho ^oudce a podle jeho pravice skupeni cherubinu, nesoucich Spasiteluv kf iz. Z jedne strany blizi se rodicka Bozi s valnym zastupem svatych a blahoslavenych, z druhe strany zase Vykupitel s pruvodem apostoluv a otcu stareho zakona. V nizsich oblacich na mnohe strany ja leta jici andele do trub hfimaji jako v rozkazani mocnem, a na nejnizsich, poslednich mezich okrouhleho obrazu otviraji se hroby a z rozsedlin vylezaji a vystupuji k novemu zivotu procitla tela umrlych u velikem poctu a hemzeni, a uprostfed toho zmatku na povrchu zemle stoji andel se srpem1 v pravici sve, asi na vyklad svateho pisma: ;Coz bude siti clovek, tot' i ziti bude'." K popisu tomu pfipojuje Kolar take usudek svuj: .,Ohromne to sestaveni skupin a postav pusobi pfi. prvnim pohledu na oko ponekud nemile a nepfijemne, jako jakasi smesice, takze se zraky, od zdan¬ live zmateneho a nepravidelneho spojeni tolikerych cetnych pfedmetu, jako zavrati pojate, bezdeky od¬ vratiti musi. Pfi dalsim, ale pilnem pfehledani vynofuje se ponenahlu z klamneho zmatku, jako druhdy z vecne smesice krasny svet, umelecka jednota myslenky, a zdravy rozum brzo poznava, ze obrovske to dilo plodem jest genialniho pojeti a ze kazda jednotliva, ba i nejvzdalenejsi^ a nejmensi postava dokonale vyvedena a pfislusnym vyrazem

231

opatfena jest a ze u veskere prace spravnost kresby pfes lehke zbezne malovani pohfesiti jielze." Po dokonceni praci ve chrame kfizovnickem, svefeno Reinerovi vymalovani malostranskeho chra¬ mu sv. Tomase. Prace ty utvrdily slavu Reinerovu v te mife, ze pokladan za nejlepsiho ceskeho malife na obmitce. V pracich tech jevi Reiner zfejme snahu emancipovati se od puvodniho zpusobu sveho; kladevahu na myslenku a jevi lehkost v provedeni. Ale i tyto malby neusly osudu jako fresky v kopuli chramu kfizovnickeho: I jim bylo mnohe vytykano, ale ni¬ koli vrstevniky, nybrz asi po stu letech, kdy je¬ vily se —, a podnes jeste jevi se figury pfilis athletickymi. Pficina toho vsak jest prosta. Kdyz totiz Reiner malby sve provadel, byla podlaha chramu toho nemene nez asi o tfi lokte nize polozena a, pozdeji o tutez miru vyvysena, cimz nyni jevi se divaku neproporcionalnost. Skoro po cele ctvrtstoleti pracoval Reiner s neumornou pilnosti, aniz by byl zmenil zpusob zivota soukromeho. Teprve r. 1725, kdyz skoro jiz jako ctyficatnik se ozenil, pojav za manzelku Annu Veroniku Hercokovu z Hercoku, ktera mu pfinesla venem dum na Perstyne, zmenil zivot svuj soukromy alespoh tak dalece, ze dal vyhost hyfeni a stal se fadnym obcanem. Od te doby, kdy obratil se k malbe historicke, nezabyval se vice pracemi malymi. Stetec jeho za¬ caste tudiz po mesice odpocival; za to Reiner pilne kreslil nacrtky k novym pracim. I nyni nebylo pilnejsiho umelce v Praze nad Reinera. Zil v klidu a miru v kruhu sve rodiny a nekolika dobrych svych pfatel — byl cten a vazen —

232

a pracuje s napetim veskerych svych sil, nahromadil si slusne jmeni. Alelte v Praze nekolik domuv a znacny pocet pozemku v okoli Prahy. Ale okolnost, ze nepamato\ al na ukladani hotovych pe¬ nez. byla proh na sklonku zivota pfimo zahubnou. Kdyz totiz roku 1741 Francouzove vtrhli do Cech a strasne zde fadili, lezela take, jak pfirozeno, vse¬ chna umeni ladem. Jako vlastnik domuv a pozemku byl Reiner nucen odvadeti cizim vetfelcum ohromne poplatky, a nemaje zadneho vydelku, pfisel timto zpusobem o valnou cast sveho jmeni. Na stesti trpkost sveho chudnuti dlouho nesnasel. Namahani pfi pracich na vlhkem vapne, nekdejsi bouflivy zivot jeho a pfedevsim hofe a zarmutek, ze vucihlede chudne a ze snad nebude moci cetnou rodinu svou ani uziviti, podryly skalopevnu jeho zdravi. Churavel po delsi cas; dne 9. fijna 1743 zemfel a pohfben jest za velikeho ucastenstvi lidu v chrame u sv. Jilji v hrobce pfed oltafem sva¬ teho Dominika. Z nescetnych praci Reinerovych uvadeji Pelzel, Dlabac a Schaller (tento ve sve topografii Cech) znacnou fadu del vynikajicich, ktera vsak, pokud vime. nebyla v novejsi dobe podrobena kritickemu prozkoumani, jakeho pravem zasluhuji. Krome uvedenych jiz praci pfipominaji se jako vynikajici dila Reinerova v Praze: vnitfek chramu dominikanskeho, jejz maloval Reiner v letech 1733 az 1734, zniceny jiz „Pad gigantuv" nad schodistem v palaci hrabat Cerninu na Hradcanech (nyni kasarnach), nejvelkolepejsi to dilo Reinerovo na ob¬ mitce. Mimo to jsou v Praze cetne oltafni obraz\ Reinerovy, a to: hlavni oltafni obraz u sva¬ teho Jakuba z roku 1739, jeden z nejvetsich olejo-

233

vych obrazu v.Praze, o netnz zminil se obsirneji Mikovec v „Lumiru" r. 1856, vysloviv politovani jen nad tim, ze jest bezhlavy trup svetcuv pfilis do po¬ pfedi postaven; dale hlavni oltaf u Kajetanu na Male Strane, oltafni obrazy ,,U vsech svatych" na hrade prazskem, u sv. Petra na Pofici, ,,Andelske pozdraveni" u Marie Snezne a ,,Promeneni Pane" u Celestynek na Novem meste. V klastefe dominikanskem jest take druha podobizna Reinerova. V malostranskem palaci hrabete Kolovrata-Krakovskeho vymaloval Reiner na vysoke zdi velikou bitvu, v budove nekdejsi Dinsendorfske, pozdeji Bouquoiske zahrade na Ujezde ruzne obrazy na stropech. V nekdejsi stavovske obrazarne prazske byly ctyfi obrazy Reinerovy, pfedstavujici ,,Smrt jezovitskych misionafuv". Z praci mimo Prahu uvadeji se jakozto nejhlavnejsi Reinerova dila malby v chrame oseckem a tfi oltafni obrazy tamze, malby v zame¬ cke kapli v Jemnisti a mnohe jine, jako v Lyse, na Zbraslavi a jinde. Jako kazdy vynikajici mistr mel i .Reiner sve zaky, ale ne mnoho, ktefi oracovali z pocatku die jeho nacrtku, pozdeji v jeho genru. Reinerovym zakem v jiejvlastnejsim slova toho smyslu byl Prazan Tollefnstein, ktery vsak se po¬ zdeji odebral do Vidne, kde opustiv genre sveho mistra maloval jen podobizny a vrativ se do Prahy r. 1755 zemfel. Jiny Reineruv zak byl Jan Petr Molitor (Miiller), Nemec, r. 1702 rodily, ktery, pfised r. 1730 do Prahy, spfatelil se s Reinerem a pod jeho vlivem dale pracoval, ale vzdy jen die pfirody neb aspon die sadrovych modelu. Po Reinerovi pozival nejvetsi slavy, byl vybornym portretistou a zemfel r. 1757 v Krakove.

234

Tfeti vynikajici zak Reineruv byl rodily Zatecan a vyuceny lazebnik, ktery se vzil skoro uplne v genre Reinerovsky, ackoli mistra sveho nedostihl. Narodil se r. 1695 a zemfel jako kral. cesky dvorni malif r. 1753. Reiner nalezi k onem necetnym umelcum, je¬ jichz nadani bylo jiz za jich zivobyti po zasluze uznavano a zaroveh take stedfe odmehovano. Bylte, jak jiz pfipomenuto, jednim z nejhledanejsich umel¬ cu sve doby; nouze nebo docela bida nikdy mu nebranily v praci. Povsechny raz jeho del nebyl doposud nikym, charakterisovan se stanoviska moderniho. Zda se nam vsak, ze neodchylime se pfilis od pravdy, proneseme-li soud svuj vlastni v ten smysl, ze jest Reiner v podstate umelec puvodni, vyhybajici se tradici a nemajici, jak jiz Pelzel pfed sto lety pfi¬ pomenul, s umelci sve vlasti pranic (po nasem mi¬ neni pak aspoh malo) spolecneho. Na vsech pracich, ktere jsme meli pfilezitost poznati, shledali jsme neobycejnou lehkost v pro¬ vedeni. cosi jako genialne lehkomyslne zachazeni stetcem, coz, zda se nam, pfislo Reinerovi jakozto malifi na obmitce nadmiru vhod. Bez teto kardinalni vlastnosti sotva by se byl malbami na vlhkem vapne vyznamenati mohl tou merou, ze pokladan vseobecne za nejznamenitejsiho malife na obmitce v Cechach, a to netoliko sve doby, nybrz vfibec. Jeste asi 40 roku po smrti Reinerove mohl Pelzel pravem napsati, ze pfed Reinerem i po nem zadny umi61ed v Cechach nedovedl s vlhkym vapnem tak zachazeti jako Rei¬ ner. V celku soudil jiz Pelzel o Reinerovi velice spravne, takze nerozpakujeme se usudek ten, prone-

235

seny pfed vice nez sto lety, alespoh v podstate reprodukovati. Jiz na zacatku sve zivotopisne stati pravi Pelzel, ze Reiner niceho z ciziny nepfinesl, nybrz vsemu doma vlastni pili se pfiucil. ,,Ackoliv jest sice pro mnohe nebezpecno," pravi Pelzel do slova, „uzavfiti se jaksi v uzkem kruhu vedomosti, genie Reinerovo pfekonalo vsecky pfekazky. Misto aby se byl v te neb one zemi stal otrockym napodobitelem rozkosnych zpusobu, stal se pomoci pfirozenych svych schopnosti ve sve vlasti originalem." Reiner nadmiru snadne vynalezal; mel ,,urodnou zilu" a proto pry se take neopakoval. Cim slozitejsi byla komposice, tim snazsi se mu zdala. jsa ohniveho ducha vynikl take jako malif bitev. V cirkevnich i svetskych dejinach byl stejne zrucny; tolikez v bajce. Rovnez vynikl jako krajinaf, baizvifata a figury se mu dafily. Take divadelni dekorace maloval. V divadle v Kotcich bylo za dob Pelzlovych sest dekoraci od Reinera, ,,jen ze se nevi," dodava zivotopisec, ,,navodem koho Reiner architektufe, perspektive a optice se pfiucil anebo zdali si vse to osvojil vlastni pilnosti." Nebefeme-li zfetele k Reinerovym pracim v oleji v manyfe Petra van Bloemena, byl Reiner pfeva¬ hou malifem na obmitce; nebof freska jeho zdaji se byti obrazy. Naproti tomu jsou velike jeho obrazy olejove, zejmena z doby pozdejsi, u pfirovnani k jeho freskam jako obrazy malovane barvami vodovymi. Na doklad uvadi Pelzel veliky oltafni obraz u sva¬ teho' Jakuba na Starem Meste (o nemz jsme se byli jiz zminili), fka o nem, ze necini zadneho dojmu, ackoliv jest postava v popfedi deset stop vysoka.

2'.6

Reinerovy malby na obmitce vynikaji fidkou trvanlivosti. I po letech jeste — nektere i po pul stoleti — mely pry tak svezi vzezfeni, jakoby byly prave vysly z ruky umelcovy. Prvni biograf Rei¬ neruv pfipisuje to jednak Reinerove neobycejne zruc¬ nosti a rychlosti, s jakou na obmitce pracoval, jed¬ nak tomu, ze upotfeboval vyhradne jen barev trvanlivych a mineralnich, a nikoliv umelych. K malo¬ vani jemneho masa upotfeboval pry jen rude hnedi, a pfece jest jeho znazorneni masa svezejsi nezli ji¬ nych malifu, ktefi pozdeji k ucelu tomu uzili cinobru, ponevadz tento prodlenim casu na vzduchu nabyva zase puvodni nahnedlosti, kdezto ruda lined jest trvanlivou. K obmitani upotfeboval Reiner stareho, po leta trvajicim lezenim vsech ostry ch soli (kte¬ rymiz barvy na obmitce ztraceji prodlenim casu svezesti^ zbaveneho vapna, a mival pry vzdycky hojnou zasobu bileho, haseneho vapna zdibskeho. Podobne jako obrazy jsou i Reinerovy kresby lehce, duchaplne na papir jen jaksi vhozeny. Pfes to jsou komposice jeho umele aranzovany, kazda postava pak nalezite provedena a vyrazna. Perem kreslil jen z mladi; proto zbylo po nem kreseb ta¬ kovych jen malo. „Vubec lisi se Reiner/' konci Pelzel, „ode vsech ostatnich umelcu ceskych cistou, svezi barvitosti, bohatou komposici, ohnem a vyraznosti prave tak jako snadnosti provedeni. Slovem, Reiner jest ori¬ ginal a nema s ostatnimi umelci sve vlasti nic spo¬ lecneho." V podstate pfipadny tento usudek, proneseny n Reinerovi a jeho dilech jiz pfed vice nezli sto leiy, jest zfejmym dukazem, jak \ decnou, zajima-

237

vou, v kulturnim i umeleckem smeru veledulezitou latku poskytl by umelec tento modernimu zkoumateli, kdyby si jej a dila jeho obral za pfedmet podrobneho studia. Podobne jako Pelzel charakterisuje i Dlabac povsechny raz Reinerovych maleb, fka : ,,Komposice jeho byly duchaplne a umele a odpovidalo jim take uplne mistrovske zachazeni stetcem. Proto byly obrazy jeho velice ceneny a velmi draze kupovany." Rovnez chvalne vyslovuje se o Reinerovych pra¬ cich v novejsi dobe i Nemec Fr. Miiller ve spise ,,Die Kunstler aller Zeiten und Volker", kde pravi: ,,S jistotou rozdeleni a opanovani velikych skupeni spojoval Reiner hluboky smysl pro znazorneni pohybu a vyznamenaval se fadnym studiem nahosti podle pfirody, Malby na obmitce provadel stejne mistrov¬ sky jako malby olejove. ,,Pad gigantuv" na strope schodiste nekdejsiho palace hrabat Cerninu na Hradcanech jest dilo neobycejne sily a divuplneho ucinku." Nam ovsem v uzkem ramci pouhe skizzy ne¬ zbylo, nezli zbezne na zaklade chudych a kusych pramenu nejblizsich poukazati k razovitosti Reine¬ rove, ktery jest a zustane jednou z nejzajimavejsich, ponevadz nejpuvodnejsich umeleckych individualit ceskych. a vsim pravem zasluhuje, aby byl co nej¬ dfive jiz vsestranne a dukladne ocenen. Neni sice nizadne pochybnosti, ze usudek se stanoviska moderniho v mnohem bude se lisiti od usudku vrstevnikuv a posuzovatelu pozdejsich; nic¬ mene znacna cast praci Reinerovych snese mefitko nejpfisnejsi, a sblizeni sirsiho obecenstva alespoh s vynikajicimi pracemi Reinerovymi nemohlo by zu-

238

stati bez blahodarn6ho vlivu na umelecky vkusi vubec. Kdy a jakym zpusobem toto sblizeni se stane, jest ovsem veci jednak nasich vytvarniku, jednak osob zabyvajicich se specialnim studiem starsich maleb a kulturni i umeleckou historii zaroveh. Ne¬ bylo by mozno vydati postupem casu alba reprodukci nejznamenitejsich praci genialniho Brandla, Skrety, Reinera a jinych nekterych malifu starsich s pfimefenym textem, ovsem nikoli jen provazejicim, nybrz dobu i raz malifu, jakoz i jednotliva dila dukladne charakterisujicim? Pfed nedavnem zanaseno se jiz take myslenkou, vydati album reprodukci Makartovych, ktere pfece nemaji pro nas kulturne umelecky zivot nizadne nebo pranepatrne dulezitosti — proc medle v dobe, kdy jest reprodukovani obrazu netoliko nepomerne snazsi, rychlejsi, spravnejsi a zaroveh lacinejsi nezli pfed nekolika deceniemi — nemohl by byti ucinen popudem dvestelete pamatky narozeni Reinerova pokus vydati podobna alba mistru ceskych? Reinerovy prace na obmitce, ktere byly jiz z casti vice mene utrpely vsenicicim zubem casu, vyzaduji toho co nejdfive. Mnohy stkvost Reineruv byl jiz vubec nadobro vyhlazen. Tak na pf. zni¬ ceny byly krome „Padu gigantuv" v CerninskeUi palaci take Reinerovy fresky v kapli sv. Matouse na Hradcanech jiz r. 1791, kdy byla kaple ta jhofena. Tyz neb podobny osud stihl jiz celou^ fadu jinych praci umelce toho, kdezto nektere vyzaduji renovace, jinak propadnou osudu tomu i ony a ne¬ zbude po nich vubec ani pamatky.

239

Reprodukci zachovalo by se alespoh neco. Pfe¬ devsim zachranily by se pfed uplnou zkazou prace, ktere se ani jiz vubec obnoviti nedaji nebo nutnym pobofenim zvetselych staveb dfive nebo pozdeji na¬ dobro za sve vezmou.

PRVNI MARSEILLAISA Z CESKYCH PLIC.

J. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

|5

(Psano a poprve ti§tgno r. 1888; po druhe tiStSno r. 1892.)

Z jara roku 1888 bylo tomu prave sto let, co na namesti staroslavneho Ryna-Kolina zavdalo ne¬ kolik cizincu pficinu k neobycejnemu sbehu obyvatelstva. Zavitali do mesta bez jakehokoli pfedbezneho ohlaseni pozde vecer, ubytovali se v jedne z nejbidnejsich hospod a pfespali na slame. Rano vymohli si od ,,mudrych a opatrnych otcu mesta" ufadni povoleni a pfed polednem rozestavili se na namesti, aby zahajili sve produkce. Na pohled byli to potulni zebraci v polorozcdranych, zaplatovanych satech, v sesmathane obuvi, s chatrnymi ranci a mosnami - politovanihodni ubozaci, ktefi ,se utikaji k milosrdenstvi utrpnych lidi. V pravde vsak to byli skoro vesmes mladi, btatni muzi se zfejmym vyrazem sebevedomi, ne-li pychy v osmahlych, razovitych tvafich, lisicich se napadne od fysiognomii nemeckych, — lide dobfi, skromni, nevyzyvavi, usluzni a pokorni, ktefi s povdekem pfijimali kazdy halif zaslouzene mzdy; ale nezebrali, ba zacaste, kdyz jim byl peniz podavan panovite, hrde jej odmitali. Die vseho byli uz prosli hezky kus sveta a poznali bidu vsech odstinu. od pouhe tisne penezni

244

az po mnohodenni stradani a hladoveni. Pfes to nepozbyli bodre, vesele mysli. Kdykoli se na ne stesti, tfeba jen na okamzik pousmeje, dovedou toho vykofistit. S vaznych, opravdovych, nekdy i zadumcivych tvafi zmizi starostlivy, ponury vyraz — a. neni pak veselejsich, bujnejsich jonaku, nad ne. Popijeji, zpivaji a jasaji, jakoby vsechen zarmutek sveta byl navzdy vyhlazen; zapominaji na vsechny utrapy, svizele a strasti a ziji jen okamziku. Do Kolina nad Rynem, jako do jinych vetsich i mensich mest nemeckych, zavitavaji podobni lidi za stejnym ucelem nekolikrat do roka a byvaji vzdy¬ cky radi videni a casto i stedfe odmeneni. A tak stalo se i tomuto hloucku. Sotva* se na namesti rozestavili, obklopil je dav zvedavcu, a kdyz pak po nekolika vtefinach spustili prvni ,,mars" — hrnuli se zvedavci ze vsech ulic a naplnili cele prostranstvi. Jiz po prvem ,,kousku" zaznel z davu pochvalny potlesk. Po druhem zacal shromazdeny lid jasati a po tfetim nebral jasot skoro jiz konce. Tak mocne, neodolatelne pusobilo divuplne kouzlo ceske muziky, ktera mela v tu dobu jiz po ce¬ lem svete slavnou povest... I potulny sumaf ce¬ sky byval vsady, kde meli smyslu pro hudbu, s ra¬ dosti, ba is nadsenim vitan ... Nebylo take divu. Na sta potulovalo se jich svetem a kazdy Vsak vime, za jakych pomeru vyklicil prvy zarodek! Cesti Koniasove byli svuj ukol temef dovrsili. . . Beznadejne mraky nevedomosti a otupelosti valily se v Cechach od chyse k chysi, ba od palace k palaci — lid cesky byl oloupen o vse, co cini utrapy a strasti zivota aspoh sncsitelnymi.

245

Narod, jenz byl pfed veky stal temef v cele evropske. osvety, jenz za nejdrazsi vymozenosti du¬ cha : svobodu svedomi a volnost v nejsirsim a za¬ roveh nejlidstejsim slova toho smyslu potoky krve proleval — byl uz davno zbaven vseho, co cini narod narodem: svobody slova i jednani, prava sebeurceni, ba skoro i prava vzpominati sobe davnych, slavny ch dob ... Kazdy projev samostatneho mysleni stihan jako zlocin krutymi tresty; kazdy pokus, vymaniti se z poroby ducha, nicen jiz v zarodku. .. Jaky div, ze v dobe, kdy robota a karabac panovaly svrcho¬ vane, cely narod, ustvan a zmalatnen, jiz jenvdumne, truchlive resignaci zivofil. . . Pod bezpfikladnym natlakem krutych pomeru zavladl v Cechach dusny klid nenahleho odumirani. Litost, hnev a bolest potlacenych, kdykoli v dusi jeclnotlivcu vznikly, hleclaly jinou formu projcvu nezli slovem, nebo docela skutkem, az posleze nalezen jediny, tehda nczavadny zpusob. Misto myslenek zaujal pouhy cit, misto slov tony, kterymz sice kazdy rozumel, jez kazdy cha¬ pal, ale kterymiz nikdo nedrazden, nepopuzovan, neboufen. Nevyslovne kruta bolejt naroda vyznivala v nej¬ ruznejsich melodiich zalu a trpkosti, resignace, bo¬ lesti, ba i posmechu v nejnepochopitelnejsich skocich z nalady nejtruchlivejsi v naladu nejbujnejsi, nebo naopak. Posledni malomocna zbrah naroda byla zaro¬ veh zbrani nejnevinnejsi. Avsak i tentokrate narod cesky osvedcil po¬ znovu. ze ani v dobach nejkrutejsiho utisku neni poslednim. V brzku nebylo mesta, ba ani osady,

246

v ktere by nebylo brano utociste k jedine teto utese za dnu nejtrudnejsich, nejbeznadejnejsich. Divuplna fise tonu nezdala se byti v Cechach nikomu nepfistupnou. Temef kazdy kantor, zacaste i ve visce nejbidnejsi, byval mistrem — kazdy druhy, tfeti zacek vyznal se v umeni torn s nevsedni zruc¬ nosti — kratce hudba ceska vznikla, pestovana doma s horecnou vytrvalosti a v brzku zahajila svou zavidenihodnou, bludnou pout po svete, sific slavu naroda smrti zasveceneho . . . Ovsem s uspechem nestejnym. Kdezto jedni setkali se v cizine s uznanim neobmezenym a stedfe, zacaste kralovsky byly odmeneni, potloukali se jini od osady k osade v bide a nouzi a pfes vsechno uznani zacaste jen s tezi ubranili se smrti hlady. Podobne vedlo se ceskym sumafum, ktefi byli zavitali do Ryna-Kolina. Bylit vesmes z okoli Chrudime a potloukali se jiz po cele dva roky v cizine, aniz by byli vice dosahli, nezli pouhe uznani, bez jakekoli zvlastni odmeny hmotne. Bida byla se jim zavesila na paty a neopoustela jich pfes vsechno usili, s jakym snazili se ji zbyti, az konecne Kolin nad Rynem stal se jim utocistem, v nemz po bezpfikladnych svizelich aspoh pookfali. Prvni a zaroveh jedina produkce na namesti, ke ktere meli ufadni povoleni, ucinila na obyvatelstvo tak pfiznivy dojem, ze ceskym sumafum samo vymohlo dovoleni, aby smeli hrati pfed domy mestske honorace a pfed hlavnim hostincem, ba vice —. ne¬ ktefi celni mesfane je vyzvali, aby se ve meste zdrzeli dele a vymohli jim dovoleni i ke hrani v hostincich.

247

Chrudimsti ,,ostfi hosi" — vecne bodfi a vecne ziznivi — nedali si ujiti vhodne pfilezitost!. Hnili tudiz po pfani hudbymilovnych pfiznivcu a dostavalo se jim i hojne odmeny, zvlaste od cizincu ve meste prave meskajicich. Hrali po hospodach den co den a byli by snad v Ryne-Koline zustali po nekolik mesicu, kdyby jich osudna nahoda nebyla oloupila o jednu z hlavnich podpor — o sedmnactileteho mladika, jenz hral na troubu a z pravidla ,,tvrdival muziku". Kdyz totiz kdysi hrali v jednom hostinci, do nehoz byl take zavital jakys cizinec, a sehrali ne¬ kolik kousku, jez se nadmiru libily, pfisel cizincuv sluha se sklepnikem jako tlumocnikem k dirigeatovi hudebnikuv a zadal jmenem sveho pana, by zahrali take neco, v cem by mela trouba solo. Sumafi, nadejice se dobre odmeny, nedali se dvakrat pobizet. Rozdali si nove partesy, naladili sve nastroje a spustili. Po nekolika minutach zaznela samo jedina trouba, pronikave a vfestive sice, ale jasne, pine a libe, jako kdyz po pfedchazejicim lichoceni ryza pravda se ozve a beze vsech naroku na odmenu rozumu i srdci se zamlouva. Kazdy ton byl pfesny, od jemneho nadechu az po nejzvucncjsi forte, jez vyzadovalo velike sily a mezi obema zakladnimi tony linuly se z nastroje melodicke zvuky tak la¬ hodne, ze kazdy posluchac musil poznati, jak uplne trubac nastroj svuj ovlada. Muzikantum neuslo ze (izinec, obstarozny to pan s o^trymi rysy \r hladce oholene, vyzile tvafi, \'clmi pozorne nasloucha. Ale kdyz skoncili a hostincem zaznel bouflivy potlesk, nedal cizinec nicim na jevo, ze se mu solo na troubu zalibilo; nahnulf se jen

248

k slouzicimu, jenz stal za jeho stolici, a neco mu poseptal. Slouzici vzav s sebou sklepnika odebral se k dirigentovi, kteremuz sklepnik tlumocil, ze si pan jeho pfeje, aby se mu trubac pfedstavil. Tehdy podobne vyzvani nebylo nic divneho. Milovnici toho onoho nastroje davali si vyvolavati jed¬ notlive hudebniky, aby jim osobne odevzdali 'od¬ menu a po pfipade s nimi vymenili nekolik slov o zamilovanem nastroji. Kdyz mlady trubac — statny, zdravy hoch, pro¬ stf edni postavy — pfed cizincem stanul, zmefil jej tento od hlavy k pate a zacal nan mluviti po francouzsku. Hoch mu nerozumel, nasledkem cehoz rozpfedl se za pfispeni sklepnika mezi cizincem a ce¬ skym muzikantem nasledujici hovor: ,,Odkud jste, mily pfiteli?" optal se Francouz. ,,Z Cech — od Chrudime," znela odpoved. ,,Jak jste star?" ,Sedmnact roku." ,,Mate rodice? Kdo byl vasim otcem?" ,,Rodicu nemam. Matky jsem vubec nepoznal; otec, jenz byl v rodnem mestecku kantorem, zemfel pfed dvema roky." „Jste tedy sirotek. Mate nejake jmeni?" ,,Nemam. — Kdybych mel, netoulal bych se po svete." „Jak dlouho hrajete?" ,,Od sveho detstvi. Y osmem roce vytruboval jsem uz marse, jako kazdy jiny muzikant." ,,Na jiny nastroj nez na troubu neumite hrati?" ,,Umim hrati na vsechny." ,,Jdetez!" „Bez chlouby. Mohu to kdykoli dokazati." „Ale jak to mozno?"

249

„Otec muj byl ucitelem a feditelem kuru. Nadevsecko ve svete byla mu hudba. Vyznal se na vsech nastrojich; ani jeden nebyl mi\ cizi. Stejne do¬ konalosti na vsech arci nedosahl; ale chtel toho do¬ kazati u mne, sveho jedineho ditete. Zacal mne uz v mem utlem veku horlive vyucovati." „A v brzku mel z vas radost, neni-liz pravda?" vpadl cizinec. ,,Byl se mnou spokojen. Casta pochvala, kterouz on a jini znalci neskrblili, byla mi mocnym popu¬ dem. Nauciv se jednomu nastroji, chapal jsem se jinych a jinych a cvicil se pod navodem otcovym s takovou pili, ze jsem do sveho patnacteho roku hral na vsecky jako otec. Proto byl otec take jist, ze stanu se jednou jeho nastupcem v ufade." ,,A jak pozoruji. nestal jste se?" ,,Nestal," odpovedel s povzdechem mlady mu¬ zikant. nKdyz mi bylo patnact let, ochuravel otec horeckou a po nekolika dnech zemfel. Byl jsem sirotek, nemel jsem nijakyrh pfatel, a vsecky na¬ deje 3 " ,,Ze stanete se nastupcem otcovym," vpadl ci¬ zinec, „rozplynuly se v nivec." „Ano, v nivec," dotvrdil mladik. ,,Nadani moje sice uznano, ale patnactilety feditel kuru —" „Ovsem, ovsem, neni mozno!" pfikyvnul cizinec. „Nabidnuto mi sice," pokracoval mladik, ndocasne zaopatfeni jako ,ucitelskeho mladence', ktery by kantorovi ve skole a ni kruchte vypomahal; ale ja byl pfes sve mladi pfilis pysny, nez abych byl domnele pokofujiciho nabidnuti pfijal. Odmitnul jsem v pevne nadeji, ze se neztratim... Bylte jsem zdrav a mel zavidenihodne plice, hlavni podminku ke. hfe na nastroj nejzamilovanejsi, na ktery jsem vy-

250

truboval i variace, jez budivaly zacaste uzas znalcu nejvytfibenejsiho vkusu. A proto —" ,,Neostychal jste se," pferusil cizinec upfimne se zpovidajiciho hudebnika. ,,pustiti se v zapas s osu¬ dem a vyvzdorovati na nem, co vam pro okamzik odpiral." ,,Pfiznam se, ze dusi moji naplnil hrdy vzdor," pokracoval hoch. ,,Mozkem mym slehla myslenka, pustiti se do sveta. Myslenka sama o sobe byla ^ice prostinka, ale jak ji provesti bez prostfedku a bez nadeje, ze dojdeme cile, o nemz marne jen, mlhave poneti?" ,,Kdo vam tedy pf ispel ?" optal se cizinec, je¬ vici vzdy vetsiho zajmu na vypravovani mladistveho umelce. ,,Na stesti nenalezal jsem se v trudnych pome¬ rech samojediny. Mne podobnych bylo v meste i v okoli vice. Kazdy prahnul vykofistiti sve nadani, a umelost svou. Lee v narode zezebracenem, kde kazdy sice muze miti nadani. ale nema zacaste ani nejnutnejsi skyvy chleba, nezbyva mnohym, nez po¬ kusiti se o uhajeni zivota v cizine. Nekolik nejodhodlanejsich, ktefi se byli jiz po leta marne pokouseli ,,zachytiti se", rozhodlo se uciniti po pfi¬ kladu jinych a vydati se na bludnou cestu svetem, hrati pfed palaci a hospodami, na vefejnych anistech a vubec vsady, kde jim bude dovoleno. V ne¬ kolika tydnech sestoupila se cehi kapela, a pone¬ vadz nemeli dovedneho trubace, vybidli mne, bych pfistoupil. Uposlechl jsem a bloudim ted s kama¬ rad y svetem." Mlady hudebnik umlkl. Cizinec, jehoz zrak byl se zjevnym zalibenim na tvafi mladeho muze utkvel, po chvili se optal:

251

,,A nenamitali by soudruhove vasi niceho, kdy¬ byste je opustil?" ,,Myslim, ze by jim to nebylo prave vhod," od povedel tazany. „Nemajif ve svem stfedu nikoho, jenz by mne mohl ve hfe na troubu nahraditi. Avsak dovolte — proc bych je opoustel?" ,,Abyste se podival jeste dale, a zkusil sveho stesti jinde, v jinych zemich. Nechtel byste se po¬ divati do Pafize?" Mladik nemel sice o Pafizi jasneho poneti, ale byl jiz o ni slysel ledacos, co drazdilo jeho zve¬ davost. Neni tudiz divu, ze slehl z oci jeho zvlastni blesk radosti, kdyz odpovedel: ,,0 chut podivat se do Pafize by nebylo; ale nemam prostfedku, neznam v Pafizi zive duse, neumim francouzsky ,,0 prostfedk'y k ceste zase neni zle u mne, a ostatni uz se snad nejak podda," pravil cizinec. ,,Promluvme tedy spolu kratce: Chcete-li do Pa¬ fize, ja vam tam dopomohu. Mam nejen prostfedky, nybrz i pravo, ziskati vas pro kapelu krale francouzskeho." Dojem slov tech na mladeho hudebnika byl pfimo zdrcujici. Chtel pdpc vedeti, ze nabidnuti pfi¬ jima, ale slovo mu odumfelo na rtech. Cizinec vykladal si to vsak za neduvef ivost; z te pficiny ozval se prostfcdnictvim tlumocnika po znovu: ,,Nebojte se, mily pfiteli, niceho! Nemaji-li ka¬ maradi niceho proti tomu, a chcete-li do Pafize, abyste se stal clenem kralovske kapely, potfcbujete mi jen dati sve slovo. Nic vice. Na dukaz, ze nezamyslim s vami nic zleho, dam vam penize netoliko na cestu do Pafize, nybrz i na cestu zpatecni, kdyby

252

se vam tam nclibilo. Chcete-li, uzavfeme hned pisemnou smlouvu, kterou \ am bude v Pafizi zajisten rocni plat 1200 franku. Jdete, promluvte se svymi kamarady, a rozhodnete-li se pro Pafiz, navstivte mne za hodinu v mem pokoji, kde vse ostatni ujedname, abyste se mohl jiz zitra casne rano vydati postou na cestu do Pafize." Navrh ten byl tak pfekvapujici, ze mlady hu¬ debnik sotva svym usim vefil. Klidna a pfivetiva rozhodnost, s jakou cizinec mluvil, byla mu vsak zarukou, ze nejde zde o zadny nevcasny zert, nebo docela o nejaky podvod, nybrz o vec upfimne a poctive minenou. Pfislibil tedy bez rozpaku, ze za hodinu sve rozhodnuti oznami. Cizinec odebral se do svych pokoju. mlady trubac pak ke svym kamaradum. Snadno se domysliti, s jakym pfekvapenim vyslechli. co jim zvestoval. Mnozi, ktefi jej meli upfimne radi, zejmena pak dirigent, ktery vedel, ze by po jeho odchodu, hned tak neziskal podobne zrucneho trubace, zrazovali jej, aby lichotiveho nabidnuti nepfijimal. Jini jej upozorhovali na ruzne svizele a mnoha, nebezpeci ve velkem, neznamem meste, uprostfed lidi, s kterymiz se nebude moci ani dohodnouti, kratce valna vetsina kamaradu z vice mene duvodnych pficin mladika varovala. Jenom obstarozny fagotista, muz sveta znaly a nad jine smely, nejen niceho nenamital, nybrz kamarada i povzbuzoval. ,,Jdi jen, jdi, mily Chalupicko," pravil rozhocjne. ,,Zkus sve stesti, kdyz se ti samo nabizi! Neco po¬ dobneho sotva se stane komukoli z nas, i kdybychonn byli sto let zivi. Ty's mlady clovek, k svetu podobny, .nejsi zadny outrata a vyznas se v muzice. Co by

253

se ti mohlo jineho stat, nezli ze te ke kapele nepfijmou, nebo te pozdeji zase propusti. A budes-li toho pametliv, abys mel pro vsechny pfipady vzdy¬ cky nejaky gros v zasobe, a mohl se domu vratit, nemusis se niceho bat. Co se ti muze stati v Pa¬ fizi, muze se ti stati take v Nemecku i v Cechach — proti nehodam a nestesti neni nikdo zabezpecen. Doma beztoho nemas nikoho, kdo by si zrovna pfal, abys co mozna br^'y se vratil, a my se bez tebe uz nejak obejdeme. A proto, jdi jen, jdi, mily hochu, a nezapomeh na sve kamarady!" Prosty tento vyklad neminul se ucinku na mla¬ deho Chalupicku, v jehoz hlave rojily se jiz mlhave sice, ale pfece vice mene dobrodruzne myslenky. Rozhodnul se dfive, nezli obstarozny fagotista sve povzbuzeni dokoncil, a nedal se zadnym varovanim ostatnich kamaradu odstrasiti. Po hodine odebrali se do bytu cizincova, kde zalezitost jeho, — ovsem zase za pfispeni sklepnika jako tlumocnika — vyfizena nadmiru rychle a k uplne spokojenosti Chalupicko ve. Neznamy pan mel jiz vsechno pfipraveno — ne¬ jen pisemnou smlouvu, nybrz i dekret, jimz se Chalupickovi zabezpecoval rocni plat 1200 franku, ba i dopis, adresovany fediteli kralovske kapely v Pa¬ fizi, a dve hrsti stfibrnych penez jako zavdavek. Bez vahani podepsal Chalupicka smlouvu, ackoli se mu pfi torn ruka trorhu tfasla; pfijal listiny i pe¬ nize a mel sto chuti zeptati se neznameho pana, kdo vlastne jest, ze ma tak velikou pravomocnost; ale z pfirozene ost^chavosti pfece toho neucinil. Neznamy rozloucil se s nim nadmiru srdecne a pfal mu v Pafizi stesti. Mlady trubac vratil se ke svym kamaradum a

254

hral s nimi jako jindy pfes pulnoc. Zbytek noci probdel a spofadav si svuj ranecek, vyckal pfipraven az do rana. Rozlouciv se pak s kamarady, po¬ spisil na postu a asi za hodinu ujizdel smerem k Pa¬ fizi.

S jakymi asi pocity blizil se Chalupicka hlav¬ nimu mestu Francie, mozno se snadno domysliti. Citilf se nad jine vyznamenan. Hrdost jeho jako hudebnika zmenila se v pychu, takze — jak sam ve sve autobiografii, z ktere k teto crte vazeno, pravi, — i spolucestujici hrdosti svou pfimo urazel. V dusi jeho vifilo stero pfedstav a myslenek. Bylo mu, jakoby se mu v sirem svete nikdo nevyrovnal. A pfece jej chvilemi tisnila nevysvetlitelna uzkost, jakoby nan cihalo v nejblizsi budoucnosti nejake nestesti. Bylte sice uz videl mnoho mest, lee o Pafizi nemel zadne pfedstavy. Nekolik kusych zprav a anekdot o Pafizanech bylo vse, oc se obraznost jeho opirala a kouzlila pfed dusevnim zrakem jeho nejInznejsi a zaroveh nejpodivnejsi obraz. Nejpfipadnejsim zdal se mu byti obraz mesta, podobajiciho se z daleka vlastnimu jeho rodisti Chrudimi. ovsem s domy, kostely a palaci nadmiru velkymi a s lidmi tak podivnymi, ze jej zacaste az zamrazilo, kdyz si pfipomenul, ze jim nebude rozumet, jako nebudou oni rozumet jemu. A kdyz pak po jednodenni jizde naskytla ^se nekolikrat pfilezitost, ze mu lide zhola nerozumeli,

255

kdyz se musil s kazdym namahave dorozumivati pou¬ hymi posunky, zdalo se mu, jakoby se byl vlastne zaprodal d'ablu, jenz jej ulisnosti svou pfimel k ceste, ktera nemuze skonciti nezli jeho zkazou. Jiz dru¬ heho dne. mel stero chuti vratiti se. Ale zvedavost, zejmena vzdy nove a nove obrazy, jez se cestou naskytovaly, zdrzely jej od provedeni posetileho' umyslu. Oddal se tedy svemu osudu a jel dale, az posleze utrmacen dojel cile. V prvnim okamziku ho Pafiz ani dost malo nepfekvapila. Postovni vuz zastavil v tesne ulici casne z rana, kdyz nebylo na ulici jeste mnoho lidi. Chalupickovi se zdalo, jakoby se byl octnul ve vetsim nejakem meste nemeckem: domy i lide na pohled v podstate se nelisili a jenom zvuky nesrozumitelneho jazyka, dorazejici k jeho uchu pusobily nan sklicujic, jakoby se byl octnul mezi lidmi napolo pomatenymi. Nesnaze dorozumeti se byly jeste vetsi nezli na ceste. Po dlouhem namahani podafilo se mu dati na jevo, ze hleda feditele kralovske kapely. Byl k nemu doveden, odevzdal list a ukazal dekret — a kdyz byl vyslechl mnozstvi slov, kterymz ani za mak nerozumel, dano mu posunky na jevo, ze jest vse v pofadku a ze muze jiti. Vysel z domu dirigentova, prosel nekolik ulic a ocitl se v tfide, podobajici se obrovskemu mravenisti. Nescetni lide, mnozstvi povozu, vubec ruch a sum velkomestskeho sveta jej temef omamoval. Jako namesicnik probiral se davy hluciciho lidu bez cile z ulice do ulice. Pfirozenot', ze zbloudil, a ze chteje nazpet do hospody, pfed kterou byla posta zastavila, octnul se buh vi kde. Bloudil po cely den, marne usiluje do-

256

ptati se posunky. Konecne vesel na vecer do bidne jakesi hospudky, aby v ni pfespal. Byl v nejvyssi mife sklicen, ba zanasel se opet myslenkou opustiti Pafiz, jakmile se naskytne prvni pfilezitost. Obrovskis hlucive mesto se svym chaotickym, na pohled bezucelnym chvatem, nescetne mnozstvi lidi hovoficich jazykem, kteremu neroz¬ umel, — vubec vse pusobilo nan tou merou, ze vlastne pro nic, co videl a slysel, nemel smyslu. Jednotlive obrazy mihaly se pfed jeho zrakem jako mlhave pfeludy v polosnu — sotva pochopil, co pfedstavuji. A pfece tu a tam vyskytlo se mnohe, co zdalo se mu byti hodno pozornosti! Dusevni stav jeho byl vsak tak mimofadny, roz¬ cileni tak bezpfrdmetne, ze nemyslil nezli na sebe, na svuj osud v nejblize pfisti dobe ... Vse ostatni zdalo se mu byti zbytecnym. Tak sedel v hospode v koutku nesmele, jako pravy cesky ,,oukropecek'\ po mnoho hodin, ne¬ veda, co si pfistiho dne pocne. Kratce pfed pulnoci, kdyz uz byl v hospudce samojediny, zvedl se, aby se odebral na loze. V torn vesel obstarozny muz vyrazne tvafe a zamefil ke stolu, u nehoz Chalupicka prave stal. Neznamy oslovil Chalupicku po francouzsku. Chalupicka, krce rozpacite rameny, dava po¬ sunky na jevo, ze nerozumi; ale Francouz snazi se slovy, mimikou i posunky vysvetliti, ze to nevadi,, aby jen zustal, az posleze Chalupicka pochopil, ze si neznamy stuj co stuj pfeje miti nejakeho spolecnika. Ucinil mu tedy po vuli a usedl. Poslouchal zvatlaveho Francouze pozorne, ba sam take odpovi-

257

dal, arci po cesku, vpletaje jednotliva slova nemecka. Ale jako nerozumel on Francouzovi, nerozumel Francouz jemu. Chalupicka z pocatku v nejvyssi mife neduvefivy, choval se nesmele, ba nejapne. Spolecnost ne¬ znameho byla mu pfijemna i podezfela zaroveh. Ale za nedlouho podafilo se zivemu Francouzovi zapuditi neduvefivost ceskeho mladika aspoh v te mife, ze Chalupicka nabyval pfesvedceni, ze nema pfed sebou cloveka zlych a podvodnych zamyslu. Jevil tudiz vyrazem tvafe a posunky vzdy vetsi interes, coz bylo Francouzovi zase vzdy vetsim po¬ pudem, aby se ucinil cizinci co mozna srozumitelnym. Tak bavili se pfes pul hodiny, jak se zdalo, k ne¬ malemu poteseni Francouze, kteryz cim dale, tim vice jevil zalibu v neobvyklem tomto druhu .zabavy. Castoval spolecnika z vlastni lahve, pfipijel si s nimx vubec choval se jako stary kamarad. Posleze Chalupicka vyrozumel ..ze si Francouz pfeje zvedeti, cim jest a co asi v Pafizi ,chce. Bez rozpaku sahl do kapsy a vytahnuv francouzsky psany dekret, kterymz byl pfijat za clena kralovske ka¬ pely, podal jej svemu novemu znamemu. Tento chvatne sahl po listine a rozbalil ji. Sotva vsak do ni nahledl, radostne vykfikl a k nejvyssimu pfekvapeni Chalupickovu zacal posunky a mimikou davati na jevo, ze i on je clenem kralovske kapely. Posunky, jimiz se nyni bavili, byly tak vyrazny, ze nebylo nesnadno vyrozumeti, na jaky na¬ stroj ktery z nich hraje. Nastroj Chalupickuv ovsem byl uveden v dekretu, a Francouz take ihned dal na jevo, ze vi, ze je spolecnik jeho trubacem. Hned I. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

■} '

258

po te vsak daval jinymi posunky na jevo, na jaky nastroj hraje sam, a Chalupicka okamzite pochopil, ze ma pfed sebou muzikanta, ktery, jak ceske pfislovi di, vzdycky ,,tvrdi muziku" — basafe. Od te chvile byla zabava obou nepomerne zi¬ vejsi a zaroveh srozumitelnejsi. Jediny moment, ze se dohodli, na jaky nastroj kdo z nich hraje, byl zfidlem, z nehoz plynula pfirozene cela fada jinych momentu, jez bylo Ize sice nedostatecne, ale pfece aspon pomerne srozumitelne oznacovati. Francouz zacal Chalupicku .nazyvati jmenem, je¬ hoz se byl docetl v dekretu, ovsem s vyslovnosti francouzskou: ^Salupiska" sam o sobe pak ozna¬ mil, ze se zove Masurier, a mel radost, kdyz jej mladik jmenem tim, ovsem s pfizvukem pfimo barbarskym oslovoval. Kyval hlavou a nescetnekrate opakoval: MMon nom Masurier — ton nom Salupiska", coz byla prvni kusa veta francouzska, kte¬ rou si cesky muzikant zapamatoval. Za nedlouho Chalupicka take vyrozumel, jak se zove po francouzsku basa i trouba — jak kralovska kapela, muzikant a nekolik jinych pfedmetu, jichz francouzske nazvy ovsem take skoro v neroz¬ dilnem okamziku zase zapomnel. V nekolika minutach zacali se oba Jiudebnici, jak pfirozeno, dorozumivati feci svetovou, feci tonu. Basaf Masurier pocal mruceti motiv nejake zamilovane sve pisne, kterou byl, jak z prvnich ^tonu vysvitalo, uz nescetnekrate hral. Sotva basaf domrucel, spustil Chalupicka, vytrubuje pouhymi usty fanfarovite uryvek oblibencho marse, jejz byl s ceskymi kamarady svymi po Nemecku hraval a vzdy¬ cky bouflivou pochvalu sklizel.

259

Basaf pozorne a napjate poslouchal. Naprosto neznamy zakladni motiv a bezvadne oznaceni sklad¬ by v celku i podrobnostech pusobilo nan nadmiru pfiznive. Poznal, ze ma pfed sebou hudebnika nejen nadaneho, nybrz i vzorne vyskoleneho, a dal mu take, kdyz prvni svou primitivni zkousku provedl, s nelicenou radosti svou spokojenost na jevo. Po¬ dal a potfasl mu pravici, klepal mu na rameno a, mluvil pfi torn s tak neklamnym vyrazem a s tak vyraznymi posuuky, ze Chalupicka, ackoli ani slova nerozumel, nabyl pfesvedceni, ze Francouze nejen uspokojil, nybrz ze si jej jedinym uryvkem hudebnim zavdecil a pfatelsky naklonil. I bavili se nyni skoro vyhradne jen vymenou tonu, pfedtrubujice a vymrucujice si cele pisne. ^ Francouz pozdeji marne se namahal dati Cechovi na jevo, aby druheho dne neopoustel hostince, az proh pfijde; i nezbylo mu, nezli pozadati pfislu¬ hujici divku, by hocha proste z domu nepustili. Konecne po druhe hodine se rozloucili. Cha¬ lupicka nemel arci ani zdani, ze stal se veznem basafe Masuriera. Odebral se na proste loze v pro¬ ste komurce, kterou mu vykazali, s nepomerne klidnejsi mysli, nezli s jakou byl prvniho dne blou¬ dil po Pafizi, a pfes to vse, ze byl radostne vzru¬ sen, nasledkem unaveni dosti brzo usnul. Spal jeste tvrde o osme hodine z rana, kdyz se Masurier dostavil a na dvefe komurky jeho zaklepal. Chalupicka pfivital noveho znameho, ba skoro jiz pfitele co nejsrdecneji a s povdekem poznal, ze si Francouz pfivedl jakesi Nemcisko jako tlumoc¬ nika. Cesky muzikant vsak se ani v nemcine valne nevyznal. Ale asi sto slov, a asi tficet frasi, jez byl

260

za sveho potulovani se po Nemecku pochytil, poslouzilo mu aspoh tak dalece, ze prostf ednictvim tlu¬ mocnika mohl se s basafem jakz takz dorozumivati. Basafe nova tato znamost vzdy vice zajimala. Alladik mluvici jazykem, o nemz Masurier jak ziv neslysel, ucinil na nej jiz svym pfimym, poctivym vzezfenim dojem velmi pfiznivy a prvopocatecni obtize pfi dorozumivani zvedavost Francouzovu spise drazdily, nez oslabovaly. Tak zacal se mezi obema utkavati zvlastni po¬ mer pfatelsky. Basaf mladistveho trubace jiz nepustil. Pokladal za svou povinnost pfispeti mu vsemozne ku pomoci. Opatfil mu levny pokojik na blizku sveho vlastniho pfibytku, doprovodil ho mezi soudruhy a uvedl jej take poprve do Tuilerii, kdyz mela kapela hrati pfed kralem a jeho dvorem, coz stalo se v peti dnech po pfijczdu Chalupickove do Pafize. Kratce ochotny a usluzny Francouz pfevzal o ceskeho mladika vsechnu peci jako vlastni otec. Chalupicka splatil mu, jak pozdeji uvidime, me¬ rou svrchovanou. Zatim byl a zustal poctivym hochem, nestarajicim se o nic, nezli o svuj nastroj, na ktery se cvicil s bezpfikladnou horlivosti... Mimodek naskyta se otazka, jaky asi dojem uci¬ nila na prosteho ceskeho mladika v prvnich dnech Pafiz vubec a zvlastnosti jeji zvlast? A\ sak odpoved na otazku tu jest proti vsemu nadani prostinka. Chalupicka nebyl ani zvedavec, aniz vynikal raznosti. Byl povahy uzavfene, nevznetlive, skoro nevsimave. On sam sice se pfiznava, ze nan ucinila Pa¬ fiz dojem ohromujici; ale krome tohoto celkov^bo

261

dojmu zapasil v prvni dobe s tak cetnymi pfekaz¬ kami, ze mu ani nezbyvalo casu, ba ze nemel ani. chuti seznamovati se s pomery francouzskymi a ze se do nich jen ponenahlu a s nechuti, ba s odporem vpravoval. Z pocatku na nic jineho nemyslil, nez aby uhajil zivobyti — vse ostatni bylo mu Ihostejne. V celku vsak byl spokojen. Kollegove pfi kra¬ lovske kapele chovali se k nemu nejen proto, ze jej stary basaf navidel, n^'brz i pro skromnou po¬ vahu jeho vlidne a pfatelsky. On nikomu nepfekazcl, nikoho nevyzyval. Na¬ opak kazdemu, kdo s nim pfisel ve styk, se zdalo. ze dobry, tichy a poctivy hoch ten potfebuje jeho pfispeni. jehoz mu take nikdo, kdykoli se naskytla pfilezitost, neodepfel. V brzku pfiucil se Chalupicka take nejpotfebnejsim slovum a frasim francouzskym, seznamil se ponekud s lokalnimi pons cry pafizskymi a byl by zajiste brzo venoval vetsi pozornost i pomcrum francouzskym vubec; ale ve vsem torn branila mu laska. Pfitel Masurier byl jej totiz uvedl netoliko do rodin nekterych svych znamych, nybrz i do sve vlastni. A zde byl tichy, dobry cesky hoch za ne¬ dlouho upoutan zajimavym zjevem: slicnou, veselou a ctveracivou dcerou basafovou Artemisou. Po prvnim setkani se s roztomilou, sedmnactiletou Francouzkou byl po usi zamilovan. Od te chvile neexistovalo pro nej v cele Pafizi pranic, krome jeho nastroje a vroucne milovane Artemisy. Avsak Artemisa chovala se z pocatku dosti podivne k zamilovanemu ceskemu trubaci, kteryz svou kostrbatou francinou a vubec celou svou povahou tak napadne se lisil od jejich roclaku. Byla mu sice

262

upfimne naklonena, ale skadlivala jej usmesky tou merou, ze si proto nekdy div nezoufal. ,,00 jsem pfetrpel," pravi ve svem zivotopise, ,,nemilosrdnou ctvcracivosti teto Parizanky! Kolik noci jsem pro ni probdel! Miloval jsem ji nade vsecku miru, ale ona na vsechno ujist'ovani odpovidala vzdy jen jedovatymi usklebky, jez mi pusobily kru¬ tou bolest. Neni divu, ze jsem si stokrat pfedsevzal. ze budu ukrutnici tou opovrhovati, ze prahu jejiho bytu nikdy jiz nepfekrocim a sam buh vi, co jeste . . . Ale vzdy jsem zase pfisel a odpu^tiv vsechno, smifil jsem se s ni, abych po chvili poznovu poznal ukrutnost jejiho jecovateho jazyka." Z prostinke teto zpovedi nest'astne milujiciho ce¬ skeho muzikanta jest zfejmo, ze nebylo proh na¬ prosto mozno, aby se byl za takovych pomeru o neco jineho staral, nezli o svou existenci a o sve krvacejici srdce.

Zatim co prostoduchy cesky muzikant zacal se znenahla vpravovati v novy zivot, pfipravovaly se ve Francii a hlavne \ Pafizi udalosti svctodejne. Odveky, v dvornich i vladnich kruzich francouzskych temef za posvatny pokladany absolutismus odumiral prave pfirozenou smrti — financnim marasmem. .. Od delsi doby nedostavalo se totiz prostfedku, k uhrazovani marnotratnictvi dvora. Vsechny zdrojc byly jiz vycerpany. K zachraneni pomazane hlavy krale Ludvika XVI. a jeho rodiny — ostatni lide v cele fisi

263

byli vice mene pouhymi otroky neobmezene vladnouciho panovnika — uznano ve vladnich kruzich za vhodne uchyliti se v beznadejne tisni financni o pomoc k narodu, jenz byl dele nezli puldruheho stoleti pouhopouhym materialem k ukajeni kralov¬ ske libovule a libustek dvornich pasofitniku. Pul druheho veku v porobe udrzovany a vse¬ moznym zpusobem temef na krev vyssavany narod mel svym utlacovatelum a vyssavatelum prodlouziti zivot, aby mohli i v budoucnosti sve choutky jako az posud pohodlne ukajeti. Rozhodnuto svolati zastupitelstvo naroda, od r. 1614 nesvolane, aby odpomohlo. Pfipravy k volbam vyvolaly v cele Francii bezofikladny ruch, ne¬ bot' vlada, chtic na narodu vymamiti zachraneni tradic absolutismu, nemohla jinak, nezli dati aspoh ,,nejlepsi vuli" na jevo a prohlasila pro dobu volebni — pro mesice unor, bfezen a dubcn — napro stou svobodu slova a tisku, aby se mohl kazdy volne vysloviti o prostfedcich k zachraneni statu, v pravde vsak k zachraneni absolutni moci kra¬ lovske. Co nasledovalo, jest znamo z dejin. Po pul¬ druheho stoleti nevolny narod vyuzitkoval svobody slova a tisku v mife svrchovane. Zastupitelstvo na¬ roda se seslo. Ale spory, jez v nem vznikly z te pficiny, ze nebylo zastupitelstvem naroda, nybrz je¬ nom tfi stavu: slechty, knezstva a mesfanstva mely za nasledek bezpfikladne jitfeni mezi lidem, takze kral zacal se bati lidu, lid pak krale a slechty s kralem souhlasici. Dne 14. cervence 1789, tudiz rok a nekolik ty¬ dnu po pfichodu Chalupickove do Pafize, doslo k prvnim krvavym vytrznostem: Bastilla byla vzbou-

264

fenym lidem dobyta. Nekolik mesicu po te donucen kral i is narodnim shromazdenim pfesidliti se z Versaillu do Pafize a prohlasiti i na dale uplnou svo¬ bodu tisku a pravo spolcovati se. Pafiz, ba cela Francie nalezaly se v bezpfikladnem rozcileni. Politicke vasne zachvatily vsechny kruhy a nezustaly bez vlivu ani na osoby krali a dvoru blizke. Kralovska kapela byla sice v zoldu panovnikave a dobfe, ba vyborne placena; nicmene vetsina clenu phznavala se tajne, a ne¬ ktefi jiz vice mene i vefejne k zasadam, hlasanym, opposicnim tiskem a opposicnimi fecniky, ktefi pfi kazde pfilezitost! rozplamenovali lid pro pfirozena jeho prava a tim prostfedne a zacaste i bezpro¬ stfedne proti vsem, kdoz byli vinni, ze byla prava lidu po veky surove slapana a posud jeste zavisela na milosti svrchovaneho panovnika nebo jeho milostniku a pfivrzencu. Nejsmelejsim, skoro nejfanatictejsim stoupencem prav lidu byl z clenu kralovske kapely Chalu¬ pickuv pfitel a pfiznivec, basaf Masurier. Od prv niho zablesku svobody netajil' se pfed kollegy a pfateli svymi nenavisti s\'OU proti vsemu, co jakym¬ koli zpusobem hnetlo lid a udrzovalo jej v porobe, tudiz take proti osobam, na jejichz ucet poroba a uhneteni lidu pfipisovany. Byl to, jak vime, muz sice letity, ale posud v pine sile. Byl prosty, nehrube vzdelany, ale v politickych zalezitostech sve vlasti vyskoleny. Z kol¬ legu jeho ani jediny nemel tak vyvinuteho smyslu pro politiku, jak on. Byl take dobrym fecnikem, a soudruzi jeho, i kdyz jeste politicke smyslem sve opatrne tajili, naslouchavali se zalibou jeho vykladum, kterymi se snazil posluchace sve pfesvedciti

265

o bezmernem bezpravi, jez bylo po staleti na na¬ rodu pachano, aniz by lid uznaval potfebu vzchopiti se a setfasti nesnesitelne jafmo utisku a poroby. Pfirozenot', ze Masurier politickymi vyklady svymi casto mucival i mladeho pfitele Chalupicku, jenz byval v jeho bytu castym hostem. Nicmenei zamilovany trubac nemel pro pfipravy k obrovskym pfevratum jez se kolem neho dely, nejmensi vnimavosti. Byval sice casto ocitym svedkem mnoheho, co by i v obycejnych pomerech rozcchvelo a rozpalilo i povahu nejflegmatictejsi; ale zustal pfi vsem chladnym. Pro nej neexistovala nezli slicna Artemisa — duse jeho pfekypovala laskou. . . Tak mijel od pfedehry grandiosni revoluce ty¬ den po tydnu, ba mesic po mesici, aniz by se bylo v pomeru Chalupickove k spanile Artemise neco zmenilo, leda ze stala se divka, mozno-li tak fici, fanatictejsi pfivrzcnkou republikanskych zasad, nezli sam jeji otec. Nasledek toho byl pfirozeny. Byl-li Chalupicka Artemise az dosud jen pfedmetem skadlivych vrtochu, stal se ji nyni, kdyz ho ani ietne velkolepe manifestace lidu z dusevni rovnovahy nevyrusily, pfedmetem pohrdani. Chalupicka byl svrchovane nest'asten. S hofem pozoroval, ze srdce vasnive milovane, zfanatisovane Francouzky vzdy vice od neho se odvraci; pfece vsak nemel sily nebo vule stati se neb aspoh tvafiti se ji podobnym a sympathiso\ ati s panujicimi nazory, jez milenka jeho pokladala za cvangelium. I stary Masurier, jenz byl dfive kisce Chalupi¬ ckove pfal a niceho by byl nenamital, kdyby byla, Artemisa k shatku s ceskym hudebnikem svolila, zacal pozorovati, ze shaVk ten jest za ruznicich

266

se nazoru obou mladych lidi, naprosto nemozny^ ba on sam k Cbalupickovi ochladl. Zustal mu bice pfitelem, ale nikdy jiz se o to nepokousel, aby mu srdce dcefino naklonil. Chalupicka trpel nevyslovne; lee pfes utrpeni sve zustal neoblomnym a snasel vsechny usmesky a veskere opovrhovani se strany milovane divky s bezpfikladnou trpelivosti a takovymtez sebezapfe¬ nim. I v okamzicich uplne beznadejnosti nemyslival nezli na fanatickou dceru z lidu, ktera prave v rozvasneni svem byvala svudnejsi nez kdy jindy . .. Tak minul rok 1789, minula i dve nasledujici leta a nadesel rok 1792. Rozpor mezi kralem a lidem staval se den ode dne hrozivejsim a zasady ryze republikanske nabyvaly mezi lidem vzdy vice stoupencu. V tu dobu kolovaly jiz take mezi lidem nescislne) pamflety a revolucni pisne. Z pisni tech pak jedna, az dosud bez titule — pocinajici slovy: ,,Allons cnfants de la patrie —" uchvatne vyhruzna to hymna revolucni, kterouz nenavidena tyranie zaslibovana zaslouzene zahube, - klestila si cestu k srdci na¬ roda. Vzniknuvsi v Strasburku rozletela se v nekolika mesicich temef po cele Francii jako nejvernejsi ohlas citu, jez boufily v srdcich republikanskych. Zpivana a hrana vsady, kde ozvalo se slovo svobody — v klubech, v hostincidr i pod sirym nebem... Do Pafize zaletla pozdeji; ale rozplamehujici napev i slova jeji neminuly se ucinku ani zde. Kazdy odpurce tyranie byl pisni tou uchvacen . .. A tak take stary basaf kralovske kapely Masunier. Sotva ji poprve zaslechl, nemel pokoje, az si melodii i slova jeji uplne osvojil. Prvnim jeho

:67

skutkem pak bylo seznamiti s ni i pfitele Chalu¬ picku, kteryz ji podobne jako ostatni clenove kra¬ lovske kapely tajne nastudoval. V kvetnu a na pocatku cervna 1792 byla piseh ta i v Pafizi jiz skoro vseobecne znama a zpivana i hrana pfi kazde pfilezitost!. Jenom Chalupicka nezdal se miti pro vyznam jeji naleziteho smyslu. Na¬ studoval ji sice v celku dosti spravne; ale dunive hfimavy jeji refrain, jehoz ucinek orchestralni zavisel hlavne od vykonu nastroje Chalupickova, Ma¬ suriera dlouho neuspokojoval. Nalehal tudiz na pfitele, aby ^s.tudiu refrainu venoval pili jeste svedomitejsi. Usluzny Chalupicka pfani pfitelovu vyhovel. Ale coz naplat, kdyz melodie pisne neodpovidala nalade jeho duse! . . . Jeste dne 19. cervna, v pfedvecer dne, kdy svrchovanost lidu zasadila svrchovanosti kralovske smrtelnou rami tim, ze do nutila krale, aby si na hlavu misto znaku kralovske svrchovanosti dal znak svrchovanosti lidu — cervenou capku jakobinskou nemel Chalupicka re¬ frain divoke pisne revolucni tak nastudovany, jak si pfitel Masurier pfal. ,,Uc se, cvic se, hochu!" nabadal jej basaf. ,,Bezpochyby nadejde brzo doba, kdy nebudeme hrati nez tuto piseii — kdy nebude v Pafizi poctiveho clo¬ veka, kteryz by chtel naslouchati jine pisni, nezli velebnemu tomu hymnu svobody!" Usluzny Chalupicka vyhovel pfani pfitelovu i tentokrat a cvicil se dlouho do noci; ale nenadal se, ze doba, kdy stane se osudna piseh ta pohfebni pisni svrchovanosti krale Ludvika XVI., nadejde za nekolik hodin — Nadeslo pamatne jitro dne 20. cervna 1792.

268

Bezmala dvacet tisic ozbrojenych vzboufencu z pfedmesti pafizskych shromazdilo se v okoli pobofene Bastilly. K osme hodine hrnuly se zastupy ty tfemi proudy k Tuileriim, kde kral se svou ro¬ di nou docasne sidlil. V kazde ulici pfidruzovali se k davum novi nespokojenci. Fludebni sbor hral revolucni piseh ,,Ca ira" — lid zpival sborem, fince zbranemi vseho druhu. Kdykoli t:ihl kolem domu nektereho pfivrzence nebo milostnika kralova, zazni\'aly z davu vyhruzky. Nad hlavami vzboufencu vlaly prapory s vyhruznymi napisy, jako: ,,Chvej se, tyrane, nebot hodina tva nadesla!" nebo: MVrat; nam spravedlive ministry!" a podobne. Jeden muz nesl sibenici, na niz visela figura korunovane zenske. Nekolik zen pak vleklo guillotinu s napisem: ,,Spravedlnost naroda tyranum! At zhyne pan Veto a jeho zena!" Divokou vfa\ ou pfilakan i Chalupicka se svym pfitelem Masurierem. Oba byli ocitymi svcdky hroziveho pruvodu. Oba videli na vlastni oci caro¬ krasnou divku jmenem Theroigne de Mericourt, je¬ jiz zjev — ana v muzsky sat pfevlecena, sedela s savli v ruce na dclu, jez delnici vlekli — rozci¬ len e divaky rozpaloval. Chalupicka zustal vsak i nyni chladnym a Ihostejnym ke vsemu, (^o kolem neho se delo. Vytratil se z davu zevhijicich a uchylil se do sveho bytu, kdezto pfitel jeho ..Masurier pfidruzil se k rozlicenym zastupum a tahl s povstalci k Tuileriim. Tfi hodiny trvalo, nezli se vzboufenci pfiblizili ke kralovskemu sidlu. Pocet jejich vzrostl zatim na ctyficct tisic hlav.

269

Tuilerie stfezeny tfemi pluky fadoveho vojska, dvema skadronami zandarmu, a nekolika prapory narodni obrany. Ozbrojena ta moc mela k disnosici take dve dela. Uvnitf palace bylo shromazdeno asi dve ste slechticu, ktefi byli ochotni krale chraniti. Kral, spolehaje na vojsko zamek stfezici, byl kliden. Vzboufeni lidu ho nepfekvapilo. Dival se s kralovnou, se svou sestrou Alzbetou i s detmi svymi oknem na blizici se zastupy. Teprve kdyz lid podnikl utok na zamek, poslal kral cleny sve rodiny do jinych komnat a odebral se do poradni sine. Lid pfepadnuv straze a donutiv clelostfelce vzclati se, obratil dela proti zamku. Vojsko vsudy dobrovolne nebo donuceno couvalo, nebo se pfidavalo k povstalcum. Rozkaceny lid hrnul se do nadvofi a chodeb Tuilerii. Vypacil a rozsekaval dvefe, vubec nicil kazdou pfekazku, az se dobyl i do sine, v ktere kral, jsa odhodlan vzdorovati vse¬ mu nebezpeci, prave meskal. V nekolika okamzicich naplnila se sin rozkacenym davem. Kral vsak se choval neohrozene a sam odvedl vzboufence do sine prostranne jsi. Vyhrozujici a povykujici dav vytlacil jej az na pro¬ stranny vystupek prostfedniho okna, kde odehral se svetoznamy vyjev, kterymz svrchovanosti kralov¬ ske zasazena byla smrtelna rana. Kral, objeviv se u okna lidu pfed zamkem nahromadenemu, uvitan clivokym posmechem. Jeden muz podavaje mu na pice cervenou capku jakohinskou, zvolal: ,,Af ji da na hlavu! Ozdobi-li se timto poctivym znamenim vlastenectvi, uvcfime, ze smysli s nami poctive!"

270

Kral rozkazal jednomu granatnikovi, aby mu capku podal, a dal si ji na hlavu. Lid zajasal. ,,Slava krali!" zahfmelo zastupem a opakovano na vsech stranach . . . Zatim byl rozliceny lid v jine komnate donutil i kralovnu, pokofiti se svrchovanosti lidu. ,,Milujes-li narod," volano na ni z davu, jenz se byl do komnaty vedral, ,,dej tuto cervenou capku jakobinskou synkovi svemu na hlavu!" Kralovna vzavsi podanou capku, dala ji na hlavu kralovicovu. — — Po celych pet hodin trvala muka kralovske ro¬ diny, az konecne lid, jemuz bylo pokofenim kralovy svrchovanosti prozatim zadost ucineno, dobrovolne, zase odtahl. Noc, kterou takto pokofeny kral temef celou probdel, byla bez odporu nejdesnejsi posavadniho jeho zivota. Posmech a usklebky, jimiz byl skoro k sile¬ nosti rozliceny lid vymenu svrchovanosti kralovske za svrchovanost- lidu provazel, nedotknutelneho druhdy panovnika v hlubinach duse rozlitostnily, urazily a roztrpcily. Co delo se v dusi jeho, jest nesnadno, ba na¬ prosto nemozno vyliciti. Dusevni boufe tohoto druhu vzdoruji veskeremu liceni. Jsout rovnez tak nepostizitelny, ponevadz jako divoky orkan zachvacuji celou bytost, jako naprosto individuelni. Moznot' se jich na zaklade toho, co kdo o individualite, povaze a osudech clo¬ veka vi, nanejvyse jen pfiblizne domysliti. Nam dostaci snad moment jediny.

271

Zbozny kral Ludvik XVI. pocitil z rana po pokofujici a urazlive proh manifestaci svrchovanosti lidu potfebu, obratiti se k bohu, \'yslechnouti msi a pomodliti se s kralovnou a nekterymi svymi nejvernejsimi pfivrzenci za odvraceni dalsich pohrom. Nicmene kral ten doposud jeste nebyl ani v tomto ohledu pouhym clovekem jako vetsina zboznych jeho poddanych, ktefi se mohli obratiti k bohu cTostym zpusobem a pomodliti se z duse, kdekoli a kdykoli jim napadlo. Byl doposud jeste svrchovanym panem aspoh v bezprostfednim okoli a ob¬ klopen dvofanstvem a sluzebnictvem, jez otrocky cihalo na kazdy jeho pokyn. Nemohl jinak nezli se obratiti i tentokrate k bohu svemu s obvyklou kralovskou pompou. Sotva byl pfani sve vyslovil, rozleteli se sluhove po cele Pafizi, by uvedomili kralovske knez stvo, kralovskou kapelu a vubec vsechny, kdoz pfi kralovskych msich z pravidla spolupusobili, ze jeho Majestat, kral francouzsky pfeje si v tu a v tu ho¬ dinu byti pfitomen v kralovske kapli slavnostni msi. Nebyla to malickost obeznamiti s kralovskym pfanim vsechny osoby v cas. Ale sluhove absolutniho panovnika byli zvykli a zaroveh take pfipraveni vykonavati rozkazy zacaste takofka nemozne, a proto vyhoveno i tomuto pfani krale LudvikaXVI. s obvyklou rychlosti. Mnohy clen kralovske kapely, jenz bydlil v nekterem vzdalenem pfedmesti, musil byti uvedomen sluzebnikem kohmo vyslanym. Takovy posel do¬ stavil se i do bytu basafe Masuriera. Den pfed tim byl se Masurier, jak vime pfipojil k zastupum, valicim se k Tuileriim. Nemoha odolati, vedral se se vzboufenci do zamku a byl

272

ocitym, ac necinnym a nemym svedkem vyjevu svetodejnou katastrofu pfipravujicich. Videl a slysel vse, cim rozvasneny lid, kteryz zacal pfirozena sva prava i obrovskou moc svou chapati, projevoval krali, ze jej poklada za nejuhlavnejsiho zastupce utisku a poroby sve. Masurier byl vsim tim rozcilen. Nescetnekrate chtel vpadnouti ve vyhruzne vykfiky lidu, nescet¬ nekrat chtel se prodrati davem az pfed krale a metnouti mu jako jini nejakou vyhruzku neb urazku pfimo ve tvaf. Avsak myslenka, ze ma zenu a dceru, jejichz existence zavisi na krali, zdrzela jej od vy¬ stfednosti. Kdyz pak rozliceny a jecici lid, povolnosti a po¬ kofenim panovnika aspoh ponekud ukonejsen, vy¬ hrnul se z Tuilerii a s divokym jasotem. valil se ulicemi, zpivaje posmesne a revolucni pisne, pfidru¬ zil se k nemu i Masurier, ale neme a zdanlive jako bezducha loutka. V dusi jeho kupiiy se vsak mraky nenavisti a kazdou chvili slehl dusi vice mene intensivni za¬ svit pomstylacnosti. S mracnym vyrazem a nejtrpcim pfesvedcenim o sve malomocnosti ubiral se s hlucicim davem, az pak nejsa sobe ani vedom pfi¬ ciny od zastupu se odloucil a bloudil bez ucelu z ulice do ulice. Teprve k pulnoci octnul se na blizku sveho bytu. Vravoravym krokem dosel k domu a vplizil se do sve komurky, kde oblecen, aniz by byl rodinu ze spanku vyrusil, ulehl na loze. Probdel celou noc a teprve k ranu zacal podfi¬ movati. V torn pfichvatal kralovsk'y posel. V dusi Masurierove vzplanul prudky hnev; ale opanovav se, upravil svuj sat a s mracnym vyra-

zem ve tvafi ubiral se k Tuileriim. Kdyz tam pfi¬ byl, byli jiz kollegove jeho na kruchte kralovske kaple shromazdeni. Z kollegu tech ani jediny ne¬ mel odvahy sucastniti se den pfed tim protikralovske clemonstrace lidu; nicmene i pouhe povesti o torn, co se bylo sbehlo, jitfily duse. Prudke vlnobiti vseobecneho rozhofceni zasahovalo i do zatisi kralovskych polootroku, ktefi se mocnemu vlivu jeho nemohli ubraniti. Kazdy byl rozcilen. Skoro kazdy sympathisoval jiz vice mene s lidem a zacinal zaujimati stanovisko proti knili, svemu panu a chlebodarci. Pfirozenot, ze udalosti minuleho dne horlive, ba vasnive pfetfasany. Kdyz pak se dostavil Masurier, o nemz pravem pfedpokladano, ze byl udalosti tech ocitym svedkem, obklopili jej kollegove jeho a vybizeli, aby vypravoval, co a jak se bylo udalo. Avsak stary basaf, druhdy nejbezohlednejsi politicky resoner, byl jako vymenen. Mracny vyraz jeho tvafe nasvedcoval, ze deje se v dusi jeho neco mimofadneho. Odpovedel soudruhum svym mrzute, nacez mavnuv odmitave rukou, poposel k varhanum a opfev se o ne, zadival se do prazdna. Chovani basafovo bylo vsem soudruhum jeho vice nezli podivne. A^ymenili vyznamnc pohledy, ale vazice si Masuriera jako muze jindy vzdy pchotneho, prominuli mu a ponechali jej mracnym jeho myslenkam. Do prazdna upfeny zrak Masurieruv svezi se po chvili na hlavni oltaf kaple, kde sakristian prave rozzehal svice. Pak obratil se k vyhrazenemu, nad¬ herne vyzdobenemu mistu, kdez pod vkusnym baldachynem kralovska rodina byvala pfitomna sluzbam bozim. Posleze utkvel na aksamitovem klekatku, na J. Arbes Sel.rane spisy. XXIV.

18

274

ktere kral sklanival sva kolena, aby pfed nevystihlou bvtosti ve vrouci modlitbe kfehke sve srdce otviral... V torn slehla dusi basafovou zvlastni myslenka. Tvaf jeho vitezoslavne zazafila. Obrativ se rozhledl se po kruchte, jakoby nekoho hledal. Zrak jeho utkvel na Chalupickovi, kteryz sedel zcela apathi¬ cky v pozadi kruchty pfed osamelym pultem s rozlozenymi partesy a maje ruce v kline slozeny, dival se bezmyslenkovite pfimo pfed sebe. Masurier kvapne k nemu pfistoupil a vyrusil jej lakonickou otazkou, fka: nLhnis?" Chalupicka zadival se udivene basafi do oci. ,,Umis? Cvicil jsi se ?" dotiral basaf s drsnou dychtivosti. ,,Minite-li, pfiteli Masuriefe . . ." pocal flegmaticky Chalupicka. Horkokrevny Francouz vsak dokonceni vety nevyckal. Nahnuv se ruce k Chalupickovi, neco mu poseptal. Mlady trubac, pohlednuv na svuj nastroj, opfeny o pult. pfikyvnul hlavou, ze rozumi. ^Vyborne!" zvolal basaf pfitlumene. ,,Dnes budes se moci poprve produkovat." V nejvetsim udiveni vytfestil Chalupicka oci na basafe. Ale dfive nezli se optal, co pfitel temi slovy mini, obratil se Masurier kvapne k ostatnim soudruhum a pfitlumenym hlasem zvolal: ,,Hola, kamaradi! - Sem, sem! Neco noveho znameniteho, - pfekvapujiciho!" Hudebnici se domnivali, ze jim chce stary basaf pfece neco povedit o udalostech minuleho dne. Ry¬ chle skupili se kolem neho a Chalupicky, ienz do-

275

posud jeste sedel flegmatioky na svem miste a v je¬ hoz tvafi jevilo se podiveni, kdezto tvaf basafova zazafila. Po chvili pronesl basaf nekolik slov o vyjevu v Tuileriich, ale hned na to pfitlumil napadne hlas a pouze septal. Hned po* prvnich jeho septanych tdovech zracilo se \- tvafich skoro vsech naslouchajicich pfe¬ kvapeni svrchovane. « ,,Ne, ne — to neni mozno!" prohodil jeden. ,,Tote riapad pfimo zbesily!" vzpiral se druhy. ,,A pfece napad — znamenity!" zvolal pfitlu¬ mene, ale rozhodne tfeti. ,,A za nynejsich pomeru, a po udalostech vcerejsiho dne jediny, jenz nas muze v ocich lidu ocistit z podezfeni, ze jsme zaprodani otroci tyranie." ,,Ano, ano - tak a nejinak musime se zacho¬ vati. jak nam Masurier navrhuje! Musime dokazati, ze jsme odhodlani pfivrzenci svobody!" dokladal ctvrty a nekolik jinych hlasu projevovalo svuj souhlas. Po nekolika poznamkach souhlasili jiz s navrhem Masurierovym vsichni. Jen Chalupicka ani zachvenim brv neprojevil sveho mineni. V torn vesel na kruchtu dirigent. Xyjimaje Chalupicku shrnuli se vsichni hudeb¬ nici kolem neho a basaf Masurier opakoval pfitlu menym hlasem svuj mivrh. V tvafi dirigentove zracilo se nejprv leknuti. Namitl cosi, ba jal se varovati; ale vyhruzne. po¬ znamky, rozjiskfene zraky a vasni\'e posunky skoro vsech jej poucily, ze az dosud tutlane smysleni clemi kralovske kapely jest zcela jine, nez byvalo nebo se jevilo dfive.

276

Pokusil se sice jeste jednou zvratiti umysl hu¬ debniku: ale pozoruje, ze jest vse marno, pokrcil rameny a povolil... Rozhodnuti jeho pfijato s pfitlumenym jasotem prave v okamziku kdyz od sakristie dano obvyk¬ lym zpusobem zvonkem znameni, ze kral s druzinou svou opustil sve komnaty. Na kruchte nastal ciry ruch. Kazdy spechal na sve misto. Dirigent postavil se k svemu pultu, varhanik zasedl k varhanum, nacez zavladlo kolem hlu¬ boke ticho. Na vsech tvafich jevil se vazny, mracny klid jako pfed udalosti nezmerneho dosahu. I Chalupicka se zvedl a pfipraviv si svuj na¬ stroj upiral zrak svuj klidne na dirigenta, cekaje, az da obvykle .znameni taktovkou. Za chvili zaznelo od sakristie druhe znameni — kral s druzinou vchazel do kaple . . . Soucasne vyslo knezstvo s pfisluhujicimi ministranty ze sakristie a ubiralo se k hlavnimu oltafi, kdezto s kruchty zaznely velebne zvuky varhan. Kral vesel s hlavou ponekud k prsum nachylenou. Na smrt bleda tvaf jeho mela vyraz skoro bolestny, jakoby vchazel do chramu k rekviim za dusi nejmilejsi. Kralovna Marie Antoinetta ubirala se za kralem v nadhernem obleku s hrdou majestatnosti. Tvaf jeji nejevila temef zadnych stop po strasnych udalostech minuleho dne. Naopak — ve vyraznem oku jejim zra¬ cila se uvedomeki pycha svrchovane panovnice, ja¬ koby cely narod francouzsky doposud jeste bez moci a sily lezel v otrocke pokofe u jejich nohou. Po boku kralovny ubirala se nesmelym, plizi¬ vym krokem carokrasna vevodkyne* z Lamballu, nej-

27'

oddanejsi pfitelkyne kralovnina. V tvafi jeji jevila se sklicenost, uzkost, zarmutek a strach. Za kralovnou a jeji pfitelkyni veslo ostatni dvofanstvo. Dfive vsak nezli kral a jeho chof zaujali pod baldachynem sva mista, dal dirigent na kruchte tak¬ to vkou znameni. Velebny zvuk varhan nahle utichl a po kratinke pfestavce zaznela s kruchty za hroboveho ticha ce¬ lym hudebnim sborem hrana piseh pocinajici slovy: ,, A lions enfants de la patrie ..." Zadumcive razna melodie zahajena pronikavym tonem Chalupickovy trouby, jenz tentokrate poprve hral vefejne piseh, ktera textem i melodii rozplamehovala lid proti tyranii. Ostatni nastroje vpadly a — dunive, jako kdyz se boufe vali s hor, znela strasna pisen dale ... Kral hned po prvnich zvucich jevil mocne po¬ hnuti. Obratil se a zadival se ke kruchte, odkud znely pfiserne proh tony pisne, vestici zahubu ty¬ ranie, a — v oku jeho zaleskla se slza. Ostatni, nevedouce v prvnim pkamziku, co po¬ citi, stali v ustrnuti. Jenom kralovna nepozbyla duchapfitomnosti. I ona obratila se jako kral ke kruchte a upfela tam svuj zrak; ale v tvafi jeji po nekolik vtefin ani sval se nezachvel. Zustalat; jako z mramoru a jenom v oku pkilo cosi jako chlad¬ ne opovrzeni. Zatim dunela s kruchty melodie revolucni pisne v tempu vzdy ryehlejsim,. az zaznel refrain — mohutny, srdce pronikajici to souzvuk tonu bolesti a pomstylacnosti, jenz zakladnim tonem Chalupi¬ ckovy trouby pusobil jako hfimave volani pozouny k poslednimu soudu... Vsechn;y ostatni nastroje

278

pozbyvaly sily, kdyz znely z ceskych plic neodolatelne zvuky, jez strasne pisni pomsty dodavaly razu pfi¬ serne jasave pisne pohfebni. Kral a druzina jeho neslysely temef nez tyto zvuky, pronikajici srdce jako pobodavani dykou . . . Prvni refrain pisne vsak jeste nedoznel, kdyz kralovna se vzpamatovala. Postoupivsi k manzelu neco mu poseptala. Hned po te nerozhodny kral vykrocil a provazen kralovnou, jeji pfitelkyni a ostatnim dvofanstvem opustil kapli. . . S kruchty vsak znela grandiosni piseh svobody dale. Kral i kralovna vzdalujice se zaslechly jeste na chodbe pronikave, srclce rozdirajici zvuky Cha¬ lupickova nastroje a tony ty znely dlouho v dusich vsech, kdoz je byli zaslechli v tak neobvyklou chvili a na miste, kde se jich nikdo nenadal. Konecne piseh doznela .. . Masurier odhodiv smycec pospisil k Chalupi¬ ckovi a objal jej jako otec ztraceneho, ale znova na¬ lezen eho svna . ..

Nasledek odbojneho tohoto skutku kralovske kapely byl pfirozeny. Kralovska moc Ludvika XVI. nebyla jeste zlomena uplne. Doposud jeste byl ne¬ obmezenym panem aspoh nad svym sluzebnictvem : kralovska kapela byla proste ze sluzby propustena. Za jinych pomeru nebyla by zajiste usla trestu krutejsimu. Ale v den po pokofeni kralovske ro¬ diny rozlicenym lidem nebylo vubec radno odvaziti se jineho. Jiz pouhe propusteni kralovske ka¬ pely, s jejimz smelym skutkem temef cela Pafiz sympatisovala, bylo rozhodnutim odvaznym.

279

Opposicni tisk a fecnici v klubech za jasotu ctenafu a posluchacu licili podrobne kralovskou kapelou provedenou demonstraci, a basaf Masurier, puvodce jeji, stal se v nejsirsich kruzich hrdinou dne. Propustenych hudebniku ujala se sprava obce pafizske. Pfijala je do sve sluzby a zafadila nektere do nove zfizeneho hudebniho sboru narodni obrany, kdezto ostatnim, ktefi se vyznali pouze ve hfe na nastrojich smyccovych, opatfila pfimefena jina mista. Radikalni basaf Masurier, jenz se byl ode dne demonstrace stal vasnivym klubistou, na vlastni ro¬ dinu takofka zapominal. Mysl jeho zaujala skoro vylucne politika. Nejpfijemnejsi nasledek mel odhodlany skutek kralovske kapely pro nejlhostejnejsiho demonstratora, pro Chalupicku. Od okamziku, kdy slicna dcera Masurierova zvedela, ze se' i Chalupicka sucastnil demonstrace proti krali, zmenilo se chovani jeji k flegmatickemu Co chovi. A kdyz pak ji kdysi znova opakoval, jak vroucne ji miluje, dala mu poprve na jevo, ze i ona jej upfimne navidi. Chalupicka tonul v rozkosi. Svetodejne boufe, kolem neho buracejici, nemely proh nejmensi pfitazlivosti. Jemna duse jeho ztapela se v slastech milosti. Pfeclbezne srutky kruteho boje za pfirozena prava a svrchovanost lidu svadeny v bezprostfed¬ nim blizku Chalupickove, aniz by jim byl zamilo¬ vany trubac venoval pozornosti. V necelych dvou mesicich nadesla vsak katastrofa, ktera take v osudu Chalupickove pfivodila obrat. Krvave udalosti dne 19. srpna, kdy zbou-

280

feny lid poznovu hnal utokem na Tuilerie, vyzadaly si za obet i basafe Masuriera, jenz sucastniv se boje proti Svycarum, Tuilerie branicim — padl. Rodina basafova ztratila sveho zivitele. Za ne¬ dlouho zemfela hofem i Masurierova manzelka a slicna milenka Chalupickova byla opustenym sirot¬ kem. Pfirozenot, ze za takovych pomeru, stala se za nedlouho Chalupi£kovou choti. Dosahnuv, po cem byl po leta prahnul, a ne¬ maje pro bouflive a krvave udalosti kolem sebe smyslu, zatouzil Chalupicka po sve vlasti. Avsak zena jeho, prave to republikanske dite pafizske, nesvolila a Chalupicka zustal. Zil v klidu a miru, nebera na nicem, co se d£lo, ucastenstvi. Jenom jednou — snad poprve a napo¬ sled v jeho zivote — ucinila na nej jedna z krvavych udalosti pafizskych hluboky dojem. Kdyz byl totiz kral Ludvik dne 21. ledna 1793 na revolucnim namesti popraven, zmocnila se Chalupicky nevyslovnd litost. Pfipomenult' si den i chvili, kdy se soudruhy na kruchte kaple kralovske z plnych plic troubil posledni piseh, kterouz nest'astny kral vu¬ bec slysel — tudiz piseh pohfebni. .. Srdce sevfelo se mu bolesti a slzy vstoupily mu do oci. Po cely den byl zamlkK a k smrti smutny. A kdyz pak nadesel vecer, rozhodnul se. Vzav osud¬ nou troubu vytratil se z dcmu a hodil nastroj svuj do Sekvany v pevnem umyslu ze na troubu nikdy jiz hrati nebude. A dostal rozhodnuti svemu aspoh po nekolik roku. Pfes nalehani sve zeny jiz nehral a po sedm roku pfisluhoval — v blazinci... Teprv roku 1799, kdyz se stal Napoleon prvnim konsulem, vratil se

281

Chalupicka k puvodnimu zamestnani. Na domluvu rodileho Cecha, saska Dvofaka, jenz se byl v Pa¬ fizi proslavil pod jmenem Deburreau, stal se dirigentem orchestru v Theatre de Funambules. V miru a klidu zil pak jeste dele pul stoleti. . . Ale kdykoli si pfipomenul prvni marseillaisu z ce¬ skych plic, sevfelo se mu srdce litosti a zacaste v o^ich jeho i slza se zaleskla . . .

KAREL SVOBODA.

1895., poprve ti§teno 1897.)

Dne 14. zafi 1870 zemfel ve Vidni jeden z ncjvyznacnejsich zastupcu cesk6ho, po pfipad^ .Tovansk^ho vytvarneho umeni — Karel Svoboda. Skonal nahle ... Nepfedvidana zvest o jeho umrti pusobila v kru¬ zich pfatel ceskeho umeni zdrcujic. Nebyl to vsak pouhy zal nad nenadalou ztratou ceskeho talentu a vzorneho, skoro mozno fici zelotickeho vlastence v nejuslechtilejsim slova toho smyslu. nybrz zal mnohem hlubsi a opravnenejsi. Zelenof, ze neuprosna Morana sklatila v hrob mnohoslibneho jeste umelce v pine jeho muzne sile a v nejutesenejsim umeleckem rozvoji ■— p f e dcasne. Um61eck'y ukol, jak se byl v dusi muze toho prodlenim let vykrystalisoval, vyzadoval totiz mno¬ hem vice, nezli pouhy a to velky talent vubec. Vyzadovalt vedle velkeho nadani i mnohostrannou svizelnou a v mnohem takmef nepfekonatelnou prupravu. A prave v dobe, kdyz byl Karel Svoboda po ukoncenych prupravnich studiich a nutnych pfedbe^nych pracich nastoupil cestu nejsvizeln^j^i: aby

286

vzacnou umeleckou individualitu svou pfivedl kplatnosti uplne, zarazila jej nahle smrt v nejuslechtilej¬ sim zapase o palmu — praveho umelce ryze ceskeho, tudiz take ryze slovanskeho. Zprava o smrti Svobodove stihla do Prahy za nejvetsi valecne vfavy francouzsko-nemeckc valky roku 1870, kdyz nemecka vojska hotovila se jiz k oblehani Pafize. Pfirozeno, ze svetove udalosti valecne odvratily \seobecnou pozornost od katastrofy umelecke ... Od te doby minulo nekolik desitileti. Vytvarne umeni ceske razilo si zatim tu a tam] nove drahy. Objevili se a rozvijeli novi talentove a na Karla Svobodu, na jednoho z prvnich, ktefi po znovuvzkfiseni naroda ceskeho pokouseli se ryze ceskym umenim obraznym roznecovati lasku ku grandiosnim dejinam naroda ceskeho — skoro zapomenuto. U nas v Cechach neni to pfipad osamely. Ce¬ lou fadu umelcu ceskych stihl tyz nebo aspoh po¬ dobny osud: ze po mnoholete zasluzne, mnohdy i nejzasluznejsi praci opomenuto, nac ma kazdy poctivy umelec pravo nejpfirozenejsi: aby byla prace jeho aspoh po zasluze spravedlive ocenena. Kritickeho rozboru del Svobodovych, ba ani obsirnejsiho zivotopisu jeho v literatufe nasi neni. Pokousim se tudiz v strucnosti co mozna nejvetsi registrovati aspon nektera z dat nejhlavnejsich.

Karel Svoboda narodil se dne 14. cervna 1824. v Planici. Osud byl mu z mladi ot£imem. Hoch

287

osifel a nezbylo mu, nezli se uchyliti do Prahy ku svemu stryci Vaclavu Alojsovi Svobodovi-Navarovskemu, jenz byl professorem na malostranskem gymnasiu. Stryc, jeden z nejhorlivejsich vlastencu ceskych a zaroveh pilny a svedomity spisovatel z jehoz basnickych spisu jest nejznamejsi veselohra ze zi¬ vota ceskeho malife ,,Karel Skreta", ujal se hocha otcovsky a postaral se o peclive jeho vy cho¬ vani. A zde, v dome vlasteneckeho stryce polozen take zaklad k povaze Karla Svobody, jenz prave vlastenectvim svym slouziti by mohl za vzor. Puvodne mel hoch na zfeteli obvykla studia. Absolvoval gymnasium ,a zacal jiz navstevovati universitu, kdyz pouha nahodilost dala zivotu jeho zcela jiny smer. Po celou dobu svych studii byl totiz Karel Svo¬ boda vybornym kreslifem a v prazdnych chvilich bavil a zdokonaloval se v tomto smeru dale. V mape jeho bylo mnozstvi ruznych skizz. Jednu z nich, ,,B i t v u u K r e s c a k u", prozrazujici rozhodny ta¬ lent, spatfil take nahodou hrabe Frantisek Thun, jenz pfimel Svobodoxa stryce, ze osmnactileteho ji¬ nocha dal roku 1846 zapsati do malifske akademie prazske, jejiz feditelem byl Ruben. V uzasne kratke dobe zdokonalil se Karel Svo¬ boda na akademii tou merou, ze jiz prvni jeho vetsi prace ,,Smrt krale Vaclava IV. v Kundraticich", jejiz reprodukce jest znama jako premie Mikovcova ^Lumira" i kruhum nejsirsim, upoutala k nemu pozornost znalcu. Nemene zajimave a v dobe nejtuzsiho absolu¬ tismu, v ktere vzniklo, zajiste smele — bylo sujet

288

druhe jeho vetsi prace: velky karton, znazornujici svetoznamou defenestraci, kterouz zahajena tficetileta valka — ,,Svrzeni mistodrzicich S1 avat y a M ar tinic e". Pozdeji, tusim roku 1848 (v kterezto dobe Svo¬ boda pojal za chot dceru znameho ceskeho skladatele hudebniho, Alojse Jelena), provedl pfipomenutou komposici ve velkem historickem obraze. Mimo nadani byl vsak se st'astne nastoupene cesty, celici k pfirozenemu rozvoji jeho nadani, ku komposicim historickym, — sveden. Znamy jihoslovansky patriot Ljudevit Gay, byv na Svobodu upozornen, vyzval jej, aby mu illustroval historicke dilo o Illirii. Svobodovi pfislo vyzvani to vhod. Bylte nucen vydati se na cesty jia jih slovansky a mohl ukojiti svou touhu po seznani zivota pobratimskych kmenu slovanskych. I poznal tak cast Horvatska, Slavonic a Hranice Vojenske. Vrativ se po pul roce do Prahy, jal se shro¬ mazdeny material zpracovavati. Vysledkem byla fada obrazu z jihoslovanskeho zivota narodniho, obzvlaste horvatskeho a hranicarskeho, poutajicich netoliko novosti sujctu, nybrz i peclivou vernosti podani. Pfes to vse, ze tesily se prace ty znacne oblibe a sly na odbyt, nemohl Svoboda odolati nejvlastnejsimu nadani a za nedlouho vratil se zase k malbe a kresbe historicke. Z prvnich praci toho druhu uvadime dve: obraz ,,0 n d f e j S 1 i k odmita pfed svou popravou nabidnuti patera Ledetiusa, aby pfistoupil k vife katolicke", a pokus znazorniti vekopamatnou ,,Bitvu na Bile Hofe".

289

Roku 1851 odebral se Svoboda do Vidne, kde se trvale usidlil. Tam zhotovil pfedevsim jinym kar¬ ton k velkemu obrazu ,,Korunovace V 1 a d islava I. na krale ceskeho" pro prazske Bel¬ vedere kralovny Anny; pak ctyry jine pro totez Bel¬ vedere a sice : Vaclav II. K o r u n o v a c e A 1b r e c h t a II. n a krale. — C i s a f Josef II. v Praze a Smrt s v. V a c 1 a v a — prvni dva die vlastni komposice, posledni dva die skizz Rubenovych. Nasledovala cela fada jinych historickych obra¬ zu, zejmena take z dejin rakouskych. Zivotopisec Svoboduv ve Wurzbachove biografickem slovniku (z nehoz jsme vazili data' pravi, ze pry nektere z nich se stanoviska pfisne rakouskeho mno¬ hym nevalne se libily, ponevadz pry nchlasaji ^lavu, nybrz pohaneni fise. Se stanoviska objektivniho nutno pfipomenuti tomu rozumeti v ten smysl, ze Svobodaz us t a vverenhistoricke pravde nedal se nicim svesti ku glorifikaci neceho, co glorifikace nezasluhovalo. Pfes pfipomenuty odpor zarytych Rakusanu vynikaly i tyto prace v ohledu umeleckem tou me¬ rou, ze za obrazy ,,Sasky kurfift Jan Jindfich v z a j c t i" a ,,Karel Y. utika pfed M o r i cem Saskym" kteryzto posledni obraz jest umisten v obrazarne videnskeho Belvederu pfifknuta Svobodovi cena z nadace Reichlovy. Roku 1869 dokoncil Svoboda obraz ,,Joh an¬ il a K a s t i 1 s k a". Po roce zaslal na vystavu do Vymaru nakres, znazornujici Mi Ian ske pfed B a rba rosou, jejz pozdeji, byv k tomu vyzvan, ve vel¬ kem obraze vyvedl. Brzy po te'provedl na Schillerove dome ve \ridni sgraffito, nakres k velkemu freskoJ. Arbes: Sebrane spisy, XX1V.

^Q

290

v6mu obrazu „Vjezd miru", karton k SOOlete jubi¬ lejni slavnosti videhsk£ university, velkou podobiznu cisafe^ Frantiska Josefa I. pro s.olicni zasedaci sin v Pozeze ve Slavonii a pfedevsim obrazy v logii nove opery videnske: vyjevy z Gluckovy opery ,,Iphigenie v Tauride". Roku 1868 objednany u Svobody ministerstvem osvety navrhy ku freskam pro representacni sal biskupske residence v Cernovicich, jez mel take sam1 provesti. Praci tu pfekazila vsak neuprosna Morana. V poslednich letech zivota sveho pracoval Svo¬ boda pfimo horecne, zejmena illustrace pro ,,Svetozor" a pro ,,Kvety". Tak otisteny byly v onomi illustrace: Znovuzavedeni pokoje v Ce¬ chach a na Mo rave po bitve na Bile Hofe, Sarka a Benesem Hef ma novem pobitl S a s i c i, kterazto posledni illustrace otistena teprve roku 1870. Nepomerne vice praci tohoto druhu pfinesly ,,Kvety", zejmena: Husitsky knez zehna bojovnikum kalicha — Sarka a Ctirad — Po bitve na Bile Hofe — Rudolf II. podpisuje majestdt — Husite po vitezistvi u Domazlic — Kornensky jako vyhnanec u Zerotina — Jan Zizka — Jan Hus — Joachim Slikpfed popravou — Kdoz jste bozi bojovnici — Zizka pfed Prahou, chteje ji zfcofene vyvratiti (tudiz vesmes obrazy z dejin ceskych) a cela fada rozkosnych illustracikslovanskym, hlavne ceskym narodnim pis nim a k nekte¬ rym pohcidkam. Pfipomeneme-li jeste 30 listu ku kr£lov£dvorsk^mu rukopisu, jez zhotovil spolecne s Trenkwaldem, a cyklus sesti obrazu ,,Ze zivota

291

Hetery", jenz byl take casern svym vystaven v Praze, vypocetli isme v podstate temef vsechny prace Svobodovy.

Jako umelci vyhrazuje vetsina kritickych hlasu domacich i cizich Karlu Svobodovi jedno z pfednich mist. Na doklad reprodukujeme jen nekolik fadek z uvahy videnskeho ,,Tagblattu" po umrti Svobodove. ,,V kresbach Svobodovych," pravi nemecky posuzovatel, Jest pravda. V jeho postavach postfehneme pfesne promyslenou charakteristiku. Jemnost dafi se mu zfidka kdy, nebo se mu naprosto nedafi; naproti tomu dovede dati naruzivosti vzdycky vymluvny vyraz. Komposice a seskupeni dafiva se mu dobfe; prace jeho taji valnou merou husitstvi, kterym se napadne lisi od katolickeho ovzdusi, jez charakterisuje umelecke kruhy rakouske onech dob." Svoboduv ryze cesky patriotismus — jak v ume¬ leckem snazeni, tak i v zivote soukromem — vi¬ den sky tisk v nemale mife hnetl. Svoboda totiz ani ve Vidni nikdy a v nicem nezapiral ceskeho puvodu sveho, ba netajil se ani svym vfelym, ba plamennym vlastenectvim. Umeleckym kruhum videhskym, najme nemeckym, vyhybal se skoro ostentativne. Zil jen svemu umeni a vlasteneckym svym povinnostem, stykaje se jen s Cechy a pfately nejduvernejsimi. S pfately v Praze byl v neustalem spojeni a zavital-li do Prahy, byl vzdycky srdecne \ itan, prave tak jako byl ve Vidni cten a vazen.

!92

O zasluzne umelecke cinnosti Svobodove nepronesly jeste dejiny umeni ceskeho posledniho slova. Cinnost ta nebyla ostatne dodnes vubec ani vazne uvazovana. Dila, jez mu bylo popfano dokonati, nebyla a nejsou sice smerodatna ; nicmene cena vetsiny del tech pfevysuje tak mnoha jina dila, jez byla zvlast¬ nim sbehem okolnosti druhdy velebena a pozdeji uznana prostfednimi. Z jednotlivych usudku souvekych vyjimame na ukazku jen nekolik slov, jimiz provodena Svobodova illustrace ,,R a d e n i v Cechach a n a Mo r a v e po bitve b e 1 o h o r s k e" ve ,,Svetozoru". .ATytecny umelec nas," pravi se tam mimo jine, ,,jenz se jiz proslavil mnohymi obrazy velezdafilymi z dulezite doby tehdejsi, nakreslil pro casopis nas episodu z velkeho utrpeni naseho po bitve belo horske. Desny to pohled, kterak zoldnefstvo cizi a namczdne zufi v mestecku uprostfed lidu bezbranneho a to u pfitomnosti a na podporu fehol nikuv, ktefiz se smeli nazyvati ,,Tovarysstvem Jezisovym" a na praporu svem meli heslo vyznamne ,,ad majorem Dei gloriam" (pro rozmnozeni chvaly bozi). Mnohy, jenz nezna dukladneji udalosti tehdejsi, \ ida na obraze Svobodove, kterak mezi tim, co feholnici fanaticti do plamene vrhaji knihy, obsahem i jazykem nenavidene, zoldnefi ukrutnosti zhovadilou lid tyraji; bezbranne (i zeny a deti) tlukou, ubijeji i jako stado do kostcla vhaneji, aby odstoupivse od nabozenstvi sveho, katolickym sluz¬ bam bozim byli pfitomni, a zpoved vykonavse, pfi¬ jimali vecefi bane pod jednou zpusobou, mnohy, pravim, bude se domnivati, ze umelec nas pfilis

293

pustil uzdu obrazotvornosti sve a spise zobrazil nam nektery vystup z dobyti mesta nepfatelskeho, urputne se branivsiho, nez pfichod komise do titdieho, bezbranneho mesta naseho, aby tam zavedeno bylo nabozenstvi katolicke. Kdo by tak myslel, velice by se mylil, nebot obraz Svoboduv nedi nez pravdu, jak dalo se v mno¬ hych mestech nasich, aniz odhaluje pravdy cele; nebot tu videti jen nasili, kterez se konalo na namestich a po ulicich a nevideti onoho utrpeni, jez potkavalo obeti nest'astne v zatisi domacim anebo ve vezenich smrdutych, temnych a vlhkych, ze ani paprsky slunecni nebyly sveclky strasti ne\yslovnych, kterez se casto koncily smrti tak zdlouhave se plizici, ze se ji nestastnici ani docckati nemohli co vysvoboditelky jedine. Az hruza cisti zpravy o torn, co se tehdaz u nas dalo, kdyz tak zvane komise rcformacni pfichazely do mest ceskych a moravskych, aby lid opet uvedly na viru katolickou. XTekolik feholnikuv (nejvice jezovitu) Y pruvodu zoldnefstva ciziho vykondvalo ulohu tuto krutosti a zufivosti, kterez se nijak nesnasely s pfikazanimi Kristovymi. Z vudcuv vojenskych, ktefiz pfi techto pracich nejvice zhanobili jmeno sve, v pfedni fade stoji zufivci Spanel don Baltazar de Marradas a don Martin Huerta, kteryz zanechav femesla sveho pu¬ vodniho (krejcoviny), ve vojancine stesti sveho nalezl. Muzove tito s valecnym lidem svym zufili tak, ze jmeno jejich dlouho zustalo postrachem a.hanbou ve vlasti nasi. Za to vsak nahrabali si jmeni ohromneho a postupovali v hodnostech.

294

Bohuzel vsak take nektefi lide domdci £li za pfikladem techto cizincu a dfeli a tyrali ubohe krajany sve; mezi tyto nesvedomite patfi Michna, Jenisek a Zdenek Lev Libstejnsky z Kolovrat. — Ko mu by se zdalo, ze liceni toto pfece neshoduje se s pravdou, pfilis jsouc pfepjato, toho odkazujeme k podrobnym zpravam i svedkuv ocitych, a to ne¬ toliko z taboru pod oboji, nybrz i katolikuv a muziiv hodnovernych. — Znama knizecka ,,historic o tezkych protivenstvich cirkve ceske" jest pravou haldou samych dokladuv, co tehdaz lid nas snaseti musel. — — Celkovy raz umelecke individuality Svobodove Ize shrnouti v slova: poeta for my. ,,Bezbarvy karton, sepiou kryta kresba jeho", charakterisuje jej jeden z vynikajicich kritiku ceskych, ,,byla mne vzdy milejsi, nez nektery jeho obraz vyvedeny v barVcich, v nichz trpel touze tradici, jakou trpely v po¬ slednich desitiletich veskere ,,skoly" rakouske, tra¬ dici to bezzivosti a bezesveti, copu a ouzkostlivosti. Poesie formy a myslenky sla mu nad poesii svetla; onou vynikal rozhodne. Jeho formy byly uslechtilosti a dokonalosti svou nesmirne lahodny, byly akademickymi, fekl bych, v platonovsky uslechtilem smyslu." Svobodu stihl vsak osud, jako tak mnohy roz¬ hodny, ba vynikajici talent: ze zivot jeho nevystacil, — ze byl dfive sklacen v hrob, nezli se mu podafilo pfivesti vzacnou hfivnu svou k uplne platnosti, t. j. nezli se mohl rozvinouti zcela tim sme¬ rem, k nSmuz nadanim i umeleckou snahou svou tihl: na umeleckou individualitu ryze a upln£ ceskou, po pfipade slovanskou.

295

,,Nejnovejsi udalosti ceskeho zivota" — cha¬ rakterisuje jej tyz recensent, ,,bohaty fond ceske historic, luzne skvosty slovanske poesie narodni, vse v nem budilo samostatne myslenky a nutilo jej, aby vtelil myslenky ve formu a vyraz umelecky, ryze slovansky. — Mnoho v torn smeru dokazal, neskonale mnoho musi ve smeru torn novem vytvarne umeni vubec jeste u nas dokazati — vlastniho cile a osobni vy^e jeste nedosahl, ovsem bez vlastni viny. — Plati-li, ze zadna vec ve svete neni zcela dokonalou, jen proto, aby nas duch ji doplhovati a tim sama sebe zdokonalovati mohl, toz jest ve vyroku torn pro umeleckou autokritiku skryto cele desatero — a obs^hla vzdelanost Svobodova desatero to znala a nadsena jeho vule pine je uznavala. Svoboda pfibiral co takovy doplnek nazor slovansky a cinil tim pokroky v pravde obrovske. Vezmeme na pfiklad Svobodovy fresky belvederske — zajiste koncepce bezuhonna, zajiste pro¬ vedeni svedomite, vzorne svedomite, vzorne pecli¬ ve; ale vezmete hned vedle toho novejsi praci Svobodovu, prostou, cernou tu illustraci k pisni ,,husitsk6", ta vas rozechveje, nadchne, i pfimo unese Zcichvatnou silou svou! Jeho ,,Jan Zizka" i cetne koncepce jine, zname z illustraci „,,Kvetu" a ,,Svetozora", maji tutez hloubku myslenkovou a tutez silu citu. Nekdy se cit ten az pfechvacuje, a ne¬ kdy se tlaci az pfes pfilis mnoho myslenek do po pfedi — to je pomerna nehotovost, o ktere zmineno. Ovsem zmineno z nejpfisnejsiho az nazoru esthetickeho, jakeho snese zas jen umelec ceny Svo¬ bodovy."

296

Potud uhrnny usudek souvekeho kritika, nenaclsazujiciho, nybrz posuzujiciho pfisne, ale zaroveh spravedlive. Usudek ten zda se nam byti povznesen nad \ eskere panegyrikon, jez by bylo zajiste nehodno umelce takove myslenkove a citove hloubky a tak ryze umelecke snahy, jimiz Karel Svoboda vynikal.

CESKY VYHNANEC.

(Psano a poprve tisteno 1877., po druhe tiStgno 1886.)

Nadeslo jaro roku 1677. Za pfekrasneho jasneho dne panovalo v ma¬ lem pokojiku stareho domu ve ctvrti westminsterske v Londyne trapne ticho. Jasne, pfivetive slunce bfeznove vnikalo uzkymi ok^nky dovnitf a osvetlovalo stary, chudicky nabytek, zejmena velky stul, na nemz bylo v nepofadku rozhazeno rozlicne na¬ cini rytecke, jako rylce, jehlice, kruzidla, uhelnice a nekolik medenych ploten. A za stolem tim sedel v stare lenosce stfibro vlasy sedmdesatilety kmet v jednoduchem, sesl£m ba misty zaplatovanem domacim odevu. Obla, jemna tvaf jeho, ackoli vekem a starost mi svrastela, ma vyraz neobycejne dobromyslny profidly bily vlas, z pfedu kratsi, splyva mu na dosti siroke a vysoke celo, vzadu pak jsa o neco delsi pfedniho, splyva v prostych kucerach na siji Nad hofejsim rtem pozorovati prosedivele male knir ky; brada je zarostla profidlym, rovnez prosedi¬ velym vousem. Muz ten sedi sklicen maje ruce kfizem na kolenou slozene; hlava jeho jest k prsum nachylena a oko pfimhoufene. Z nenaddni nekdo zaklepal.

300

Stafec pootevfel oci a obratil namahave hlavu ku dvefim. Oko jeho jest velke a vyrazne; ale v tomto okamziku jevi zal a bolest nevyslovnou. Nezli vstal, vstoupilo nekolik osob do poko¬ jiku. Stafec poznal soudniho zfizence, a bolestny, trpky usmev pfeletl jeho tvaf. ,,Pfichazite, byste mne zatkli a do vezeni odvedli — neni Iiz pravda?" pravil temnym, chvejicim se hlasem. ,,A pfece uz nemohu s mista. S nejvet¬ sim namahanim dovlekl jsem se s loze k teto le¬ nosce a ocekavam zde posledni okamzik ... 0, jak jsem bidny, jak jsem malomocny! Nakladatele a obchodnici zbohatli z me prace, ale ja se pfece nevyhnul na sklonku zivota bide — ,,Zakon je neuprosny," podotknul soudni zfi¬ zence. ,,Pfichazim s vefiteli \rasimi, bychom zabavili Yc\sc veci a vas pak odvedl do vezeni." ,,Do vezeni!" vzkfikl stafec, marne se nanui haje v lenosce se vztyciti. ,,0, pro smilovani bozi!" prosil upenlivym' hlasem, ,,neodvadejte mne! Popfejte jen jeste asi hodinku nebo dve — popfejte, bych zemfel zde, v teto lenosce nebo na svem luzku — neuvrhujte mne v jine vezeni nezli — v hrob ..." Hlas kmetuv znel tak upenlive, ze vefitele obmekcil. Vyhoveli jeho poslednimu pfani. . . Avsak za tfi dni a sice dne 25. bfezna kmet ten zemfel - — — — Muz, z jehoz zivota jsme vypravovali nejbolestnejsi tuto episodu, byl nasim krajanem, na slovo

301

vzatym rytcem, ba vice jeste: zakladatelem umeni ryteckeho v Anglii. Jmeno jeho jest Vaclav Hollar. Bylte to muz, jehoz neobycejne nadani neodvazili se popirati ani Nemci, ktefi pfece ku vsemu, co jest puvodu ceskeho, chovaji se odmitave. Na doklad toho zaznamenavame zde uryvek usudku z Naglerova slovniku umelcu, v nemz j^ravi se o nasem krajanu mimo jine takto: ,,Hollar utvofil si svuj vlastni zpusob ryti, ktery jest ve svem druhu nenapodobitelny. Jeho rytiny jsou snadneji a volneji pracovany nezli dila rytcu veku scstnacteho a urciteji a jemneji nez onech ze veku sedmnacteho, ktefi si hledi malifskych effektu. Nejvice se mu pfiblizil Suyderhof ve svych nejvytec¬ nejsich listech." Krome originalnosti Hollarovy uznavaji nemecti i jini znalci umeni ryteckeho take technickou zruc nost, ba v mnohem ohledu dokonalost. Nemecky spisovatel Heller prohlasuje Hollara ,,za jednoho z nejvytecnejsich rytcu sveho casu zvla¬ ste v Nemcich a v Anglii", a pravi, ze mozno jej pokladati za zakladatele anglicke skoly rytecke. ,,Je¬ ho listy jsou leptane a rylcem a jehlici dokoncene," pise Heller; ,,zvifeci srsti. kozesiny a hmyz umel ob¬ zvlaste krasne znazorniti." Jiny, taktez nemecky spisovatel Huber, nazyvi Hollara jednim z nejvetsich mistru A- radirovani. ,,Mistrovstvi sve," pravi mimo jine, ,,dokazal zvlaste ve svych krajinach, hmyzu, lasturach a kozesinach. \T techto je skoro nedostihly, a kdo se s pracemi jeho jen ponekud seznamil, nahlizi, kterak vvtec-

302

n£ kocici hlava, kterou byl ryl, vsecko podobne pfe¬ vysuje." Take vyse pfipomenuty Heller pravi, ze tato ,,kocici hlava jest non plus ultra sveho druhu". O zvlastnim zpusobu, jakym Hollar pracoval, jakoz i o rozlicnych pracich jeho zmihuje se ob¬ sirneji pofadatel a sberatel Hollarovych praci, Ang¬ lican Gustav Parthey. ,,Co se tyce technicke stranky umeni Hollarova," pravi, „tfeba podotknouti, ze ryl nejvetsi cast svych ploten ryci jehlici a ze jen velmi zfidka uzival rylce ke konecnemu techto provedeni. Mamet' od neho navod k cielani a uzivani dobre pudy k leptani, jehozto jednoduchost a jasnost vyhovuje vsem pozadavkum." K doplneni usudku toho citujeme take jeste nekolik slov ze slovniku Naglerova: ,,Hollarovo kladeni carek sklada se z kratkych tenounkych cerch (strich) a zfidka kdy shledavame u neho vlastni polohy cerch. Z te pficiny Ize velmi tezce rozeznati, co byl radiroval, od toho, co byl ryl; zajiste pracoval tez mnoho zvlastnim druhem jehlic, podobnym onem, jez nazyvaji ve Francii ,echoppe'." Stejnost, vytecnost, neznost a jemnost vSech praci Hollarovych — Parthey udava, ze vyvedl Hol¬ lar uhrnem 2733 vetsich i mensich jednotlivych ry¬ tin — dokazujou, ze pfi nich malo nebo zadne pomoci neuzival, ackoli mel nekolik, ovsem daleko mene nadanych a zrucnych kopistu a itapodobitelu. Nektefi z techto byli ovsem jeho zdky, avsak na vsech rytinach, jichz jest ostatne velmi malo, na nichz pracovali s mistrem spolecne, nebo ktere podle jeho praci napodobili a vydali, Ize velmi snad¬ no rozeznati pr£ci mistrovu od prace zakuv.

303

Jakozto zaci Hollarovi uvadeji se: Thomas Du¬ dley, Wiliam Carter, Daniel King, a Robert Gaywood, kteryzto posledni mistru svemu nejvice se pfiblizil. Tez Frances Place a Pierce Tempest ucili se podle jeho navodu a pomahali mu snad pfi ne¬ kterych listech, ktere mely byti rychle provedeny.

Vaclav Hollar narodil se v Praze roku 1607 z rodicu, abychom tak fekli, mest'ansko-slechtickych. Otec jeho pry pochazel z Labskeho Kostelce a byl v Praze pravnikem ci advokatem, ke ktere¬ muz stavu ustanovil i sveho syna. Mlady Hollar vsak nemel velke chuti k to¬ muto zamestnani; jevilf z mladi velkou naklonnost i vlohy k umeni, zvlast' malifskemu, a prvniho na¬ vodu v umeni torn dostalo se mu nejspise od slavneho Matouse Meriana, jenz se v tu dobu v Praze zdrzoval. A podivno! Nejvetsi nestesti, jez stihlo narod cesky nest'astnou bitvou na Bile Hofe 1,1620) bylo prostfedne pficinou, ze mlady Hollar stal se umel¬ cem. Rodina Hollarova nalezela totiz ku strane proticisafske, a po bitve belohorske, kde strana ta podlehla, stihl i rodinu Hollarovu osud podmanenych. Domy jeji vydrancoviny, statky i ufady ji odhaty a clenove jeji v pravem slova smyslu ozebraceni. Za takovych okolnosti ovsem se mlady Hollar nemohl naditi, ze by se byl mohl jakozto prdvnik uziviti, a proto vzal lito>e k umeni.

304

O prvnich jeho pokusech ovsem se nevi nic podstatneho, ale pravi se, ze vynikal v malbe miniaturni. Take v rytectvi se zdarem se pokusil. Nicmene ticha jeho cinnost v otcine netrvala dlouho. Dalsi nasledek bitvy belohorske, roku 1627 vydany cisafsky rozkaz, die nehoz vsickni protestanti, ktefi by se nechteli navratiti v luno cirkve katolicke, meli opustiti vlast a vystehovati se do cizich zemi pfinutili i Hollara, jenz byl tez protestantem, rozzehnati se s otcinou. Opustil tedy jako dvacetilety jinoch Prahu (1627) a odebral se pfedevsim do Frankfurtu nad Mohanem, kde ztravil dve leta. Po te vydal se na cesty po vetsich nemeckych mestech a v Koline nad Rynem seznamil se s angiickym vyslancem Howardem, hrabetem z Arundelu, kteryz ho vyzval, aby s nim cestoval a pfi pfilezitost! te nejdulezitejsi mesta fisska a pamatnosti jejich kreslil. Hollar nabidnuti toho pfijal a ztravil asi devet mesicu na cestach. V prosinci r. 1636 vratil se hrabe Arundel do Londyna. kam jej i Hollar nasledoval. Pfichodem do Londyna nastava nejslavnejsi do¬ ba cinnosti Hollarovy. Seznamilt se zde s nejpfeclnejsimi pfedmety veskerych odvetvi krasneho ume¬ ni a pocal pracovati s neumornou vytrvalosti, tak ze za nedlouho rozhkisilo se jmeno jeho po cele zemi, kde mu v rytectvi nebylo rovneho. Brzo po svem pfichodu do Anglie ozenil se Hollar s komornou sveho velkodusneho pfiznivec a podporovatele hrabete Arundela, jejiz jmeno b\'l() Tracy, a ktera mu byla vernou spolecnici v zi\'ote, sdilejic s nim utrapy i slasti a vypomahajic mu i v praci, ana pry velmi vkusne do modi ryla.

305

Podobne jako boufemi v Cechach utrpel Hol¬ lar nemale pohromy i vypuknutim strasne valky obcanske v Anglii. Pfiznivec jeho hrabe Arundel, jenz stal verne pfi krali, musil opustiti vlast svou a uteci se do Nizozemska. Hollar zustal v Anglii a pracoval neunavne; ale rozvlnene mofe vasni zachvatilo vsecko ve svuj di¬ voky vir. Jak obrovskych rozmeru nabyly tehdejsi nepokoje, vysvita take z toho, ze i tichy, mirumilovny Hollar pohodiv svym rylcem vstoupil roku 1645 v fady vojska kralovskeho. V Basinghouse v Hampshireu, kdyz bylo mesto to dobyto, byl Hollar zajat. Na stesti podafilo se mu vsak uprchnouti. Uchy¬ lil se za svym pfiznivcem do Nizozemska. Za nedlouho stihla jej nova rana. Hrabe Arun¬ del churavel a odebrav se k zotaveni svemu do Benatek, zemfel tam r. 1648. Od te doby nevedlo se Hollarovi pfilis skvele, a po osmiletem pobytu v Nizozemsku vratil se opet do Anglie. Po zavedeni restaurace v Anglii kynuly Hol¬ larovi nove nadeje. S novym kralem Karlem II., jenz byval druhdy jeho zakem, vratili se take mnozi pfiznivci Hollarovi. Hollar jmenovan byl kralovskym kreslicem a zil bez velkych starosti. Ale za nedlouho potkalo ho nove nestesti. Velkym morem r. 1665 byl ztratil nadejneho syna a mnoho svych podporovatelu, a kdyz pak nasledujiciho roku skoro cely Londyn popelem lehl, i vetsi cast sveho jmeni. Roku 1665 ozenil se Hollar, jemuz byla chof jeho jiz pfed nekolika roky zemfela, po druhe. J. Arbes: SebranS spisy, XXIV.

20

306

Brzo na to, vypravuje J. B. Miiller ve sv£ stu¬ dii, z kterez k teto stati cerpano, potkavame se v zi¬ vote naseho Hollara s udalosti, ktera dobrodruzny rozvoj jeho zivotni drahy korunuje. Kral Karel II. obdrzel s choti svou, portugalskou to princeznou, venem tez pevnost Tanger v Africe. Hollarovi udelen rozkaz, aby se tam vypra¬ vil s namestkem kralovym, lordem Jindfichem Ho¬ wardem, jako kralovsky kreslic, a vykresy pevno¬ sti, mesta a celeho okoli zhotovil. V prosinci r. 1669 nastoupil lord Howard zpa¬ tecni cestu svou do Anglie, opatfen jsa jen pruvodnimi listy od nacelnika statu mofskoloupeznickych. Kazal dopraviti sva zavazadla a vetsi cast sveho pruvodu na lod Mary Rose pod velenim kapitana Kempthorna, ktera mela plouti podle bfehu az k Salee a tam jej ocekavati. U Arzilly setkala se lod Mary Rose, na kterez se nachazel i nas Hollar, s korabem alzirskym, kteryz byl zajal ji¬ nou lod anglickou. Kapitan Kempthorn dal rozkaz k utoku na korab alzirsky a po kratkem boji podafilo se mu krajany sve nasilim ze zajeti vysvoboditi. Tim vsak se pfipluti Mary Rosy do Salee opozdilo. V Salee se dovedeli, ze barbareskove jsou nad udalosti u Arzilly velmi rozhofceni. Kapitanu Kempthornovi radeno, by co mozna brzo odplul; ale tento vahal, az byla dne 18. prosince lod jeho od Salee prudkou boufi do sireho mofe a pak az ku pobfezi spanelskemu zahnana. Nedaleko La Roccy setkali se na nestesti se sedmi tureckymi lodmi, ktere je obklopily a utok na ne podnikly. Petkrat vystfeleno z lodi nepfatelskych; i kulky z rucnic zasahovaly jiz Anglicany,

307

z nichz mnoho lezelo uz raneno a mrtvo na palube. Tu podafily se Mary Rosy dva vystfely proti admiralni lodi turecke prave v okamziku, kdyz velitel teto chtel vitezoslavne pfejiti na korab anglicky. Plachta nepfatelske lodi a lod sama vystfely temi tak porouchany, ze musili nepfatele pfedevsim toho dbati, by porouchanou lod svou pfed uplnou zkazou zachranili. Anglicane pouzivse vseobecneho zmatku mezi nepfateli, snazili se uniknouti, coz se jim take postestilo. Dne 30. prosince 1669 vploula lod Mary Rose do pfistavu cadizskeho. Roku 1670 vratil se Hollar opet do Anglie, ale za odmenu tolikerych praci, jez byl vykonal, a za pfestale nebezpeci neobdrzel od dvoru anglickeho vice, nezli — sto liber sterlingu ... Dobrosrdecny Hollar vsak nedbal nevdeku to¬ ho, nybrz pracoval klidne dale. Jeste tehoz roku vydal rozlicne pfedmety die svych vykresu z Tangeru; ryl a vydal tez prave vypravovane dobrodruzstvi s mofskymi loupezniky, ke kteremuz listu jest pfidan tez obsirny popis cele teto udalosti. Roku 1672 cestoval po severni Anglii kresle prospekty rozlicnych mest. Nasledujiciho roku po¬ kracoval v doplhovani mnohych, jiz dfive vydanych del a stravil nejvetsi cas tim, ze krome nekolika prospektu, jako : pfistavu a majaku plymouthskeho, ryl nejvice obrazy mest, zamku, kostelu, erbu, na¬ hrobku, pomniku i s napisy a krome toho rozmanite illustrace k nekolika spisum historickym a topografickym.

308

Hollar pracoval pilne a neunavne az do nejvyssiho stafi sveho, az pfi posledni praci jeho vy¬ padl mu rylec z chvejici se ruky...

O povaze Hollarove pise pfipomenuty jiz Par¬ they mimo jine: ,,Bylte Hollar nevyslovne dobromyslny, ale ve svetskych zalezitostech nezkuseny a prosty. Delo se mu, jako tak mnohym jinym genialnim umelcum. I on se opozdil pfi deleni zeme, i on nevedel, jak udrzeti pohromade pracne nabyteho sveho jmeni. Na vysluni stesti nemyslil, ze by toto mohlo tez pominouti, a pfichazel casto svou dobrosrdecnosti a bezstarostnosti do straslivych nesnazi. Ale za to nabude kazdy, kdo na Hollarovy prace blize popatfi, pfesvedceni, ze i Hollar byval v Olympu casto vitanym hostem a ze nalezl v ne¬ unavne praci blazenost sveho zivota a v pilnem pe¬ stovani sveho umeni hojnou odmenu za vsecky natisky sveta. Kdo jeste u vysokem veku dosahl takove do¬ konalosti, jake se divime pfi nejposlednejsich li¬ stech Hollarovych, o torn Ize s jistotou souditi, ze uzival neustale a v pine mife tiche blazenosti ume¬ leckeho tvofeni, a ze mu bohove az ke konci zachovali neporuSenou vnitfni mladost.

NA ADRESU

NEZNAMYCH.

(Psano a poprve tiStgno 1888.; po druhe ti§tSno 1892.)

Hfickou nahody narodil se v miste, kde jiz za Karla IV. fikano ,,v raji" — a to v ,,me¬ sici ruzi" na usvite — v jizbicce s pootevfenym ok¬ nem, kterymz vnikala dovnitf balsamicka vune. Prvni zvuky, jez ucho jeho postfehlo, byl ne¬ vylicitelny sevel procitnuvsiho ptactva — prvni zablesky, jez oko jeho postihlo, byly divuplne, svetelne effekty vychazejiciho slunce ... Jiz jako pachole kochal se skoro den co den po¬ hledem na krasu pfirody a dila duvtipu lidskeho. Pobihalt' ve velkem, stinnem parku na jihovychodnim uboci vrsiny, s kterez jest volny pohled netoliko na mesto, rozkladajici se amfitheatralne po protejsich kopcich, nybrz i daleko do krajiny, kde na obzoru modraji se haje a lesiky, belaji visky a cervenaji stfechy . .. Nekdy i v zamku, v nemz byl otec jeho sluhou — stanul pfed nejakym obrazem nebo sochou nebo jinou praci umeleckou, aniz vedel, proc... A zase odbehl, aby nekde na osamelem miste usedl a naslouchal tajemnemu sumotu ve vrcholcich stromu ... Ani sam nevedel, proc mival jiz z mladi za¬ libu v mnohych podivnustkach, jez jeho kamarady nezajimaly; tim mene dovedl si vysvetliti, jak se

312

stalo, ze v patnactem roce veku sveho byl kymsi pfistizen prave v okamziku, kdyz tuzkou cosi po papife cmafikoval. A jak uz nekdy, mnohdy ovsem jako zazrakem se deje — po tfech letech octnul se na malifske akademii, po dalsich tfech letech byl nejnadanejsim jejim zakem, a kdyz pak po dukladne pruprave dal¬ sich dvou roku akademii opoustel, prorokovana mu jako umelci draha nejskvelejsi.

Zel, ze neni mozno v pouhe crte vystihnouti dusevni jeho rozvoj, vyliciti jeho nazory o umeni a charakterisovati podrobne jeho nadani. Byl to jeden z tech vzacnych talentu, kterymz k feseni nejobtiznejsich themat umeni nechybelo temef — pranic. Byl myslitel a basnik zaroveh a miloval umeni sve vasnive. Pracovitost jeho byla nezdolna. Byl si uplne vedom nesnadneho, po pfipade nedostizitelneho zivotniho ukolu a necinil si zad¬ nych, ale prazadnych. illusi. Nepfal si jineho, nez aby mohl svemu umeni ziti — po pfipade horecne, umorne a vysilujici praci. A jenom nekdy mu slehl dusi zablesk nadeje: ze — podafi-li se mu nekdy dilo originalni a vyhovujici nejpfisnejsim pozadavkum vedecke kritiky, dostane se mu aspoh uznani a umozni umelecke pusobeni dalsi... A jako zazrakem — v necelych dvou letech po¬ dafilo se mu dilo rovnez tak originalni jako pfe¬ kvapujici hiubokou zakladni myslenkou, myslence

313

te odpovidajici komposice a temef bezvadnym pro¬ vedenim. Kdozkoli z nejpfisnejsich znalcu dilo to prozkoumal, kazdy byl v pine mife uspokojen. Laiky dilo uchvacovalo neodolatelnym kouzlem puvodno¬ sti a zustavilo v kazdem dojem hluboky, v mnohych nevyhladitelny. S dilem takoveho druhu mozno tudiz smele vystoupiti pfed vefejnost, a nas umelec take dilo sve o nejblizsi vystave vystavil. Soud laiku i znalcu znel naskrze v ten smysl, ze jest to dilo naproste puvodnosti a tvurce jeho talentem takofka fenomenalnim. V ten smysl znely take recense v casopisech, psane sice vesmes pery kritickych neautorit; ale okolnost ta pranic nevadila: dilo bylo hned v prvnich dnech zakoupeno... Mozno se domysliti, s jakou horlivosti podjal se umelec nas po tomto prvnim vefejnem uspechu dalsi prace. Pracoval-li az dosud se vzornou pili a peclivosti, studoval a pracoval nyni s vytrvalosti talentu osmeleneho. Dilo vznikalo za dilem — jedno zajimavejsi, originalnejsi druheho. O kazdem druhem, tfetim znel usudek v ten smysl, ze umelec pfekonal vsechna sva dila posavadni. Rozvoj talentu byl pfirozeny — tihl do hloub¬ ky a pfisliboval dila jeste hlubsi, zajimavejsi a ume¬ lectejsi. Po tfi, ctyfi leta budil umelec nas na vystavach obdiv vseobecny. Skoro pfed kazdym obrazem jeho stavali po cel6 hodiny laikove i znalci, kocha-

314

jice se v pfednostech smeleho a pfece ve vsem ume¬ lecky vyrovnaneho dila, a vymehujice si o n£m sve nahledy. Nejsirsi vefejnost ovsem i nyni — patrne jen nahodou — nedovidala se o dilech tech, nezli z re¬ feratu per, abychom tak fekli, spise diletantsky kri¬ tickych, nezli kriticky osvedcenych. Nektera dila odprodana v brzku, jina pozdeji. Umelec byl spokojen, a jenom nekdy mu napadlo, proc ze asi kriticke autority prave o jeho pracich mlci, ponechavajice pole uplne neautoritam? Nicmene za pomeru prave naznacenych byva tento druh „bolesti" umelcum zpravidla Iho.stejny, a nas umelec tesil se nadeji, ze snad si jeho del autority kriticke vsimnou a po zasluze jich oceni pozdeji, az snad se mu podafi dilo, kterymz pfekona veskera sva dila posavadni. St'astnou nahodou stalo se tak v roce bezpro¬ stfedne nasledujicim — velkolepym dramatickym dilem z pfitomnosti, plnem zivotni pravdy, prohlou benym a do nejsubtilnejsich detailu propracovanym. Obdiv znalcu i laiku byl opet vseobecny. Nektefi pfirovnavali v barvach temef nedostizitelne plasticky vytvor co do miniaturniho propracovani — do nejjemnejsich vlasovych carek provedene ocelorytine. Jini ujisfovali, ze umelec vlozil do dila toho veskerou svou zivotni zkusenost — ze vdechl mu zivot zhave sve duse, a proto ze pu¬ sobi dilo to tak neodolatelne. Pfes to nestalo se ani s timto dilem jinak nezli s jeho pfedchudci. Autority kriticke pfesly pfes ne k dennimu pofadku.

315

Mozna ostatne take, ze zavideni hodna plodnost umelcova — kriticka pera, jejichz hlavnim ucelem jest byti zprostfedkovateli mezi umelcem a nejsirsim obecenstvem, ponekud unavila. O tomto poslednim vynikajicim dile byly kri¬ ticke hlasy spofejsi a zaroveh i chladnejsi. Tu a tam naznaceno i cosi, co nebylo podobno vytce ,,manyra", a umelec nas, jenz byl az dosud v jednom genru pracoval, vrhl se na genry jine ...

Minulo deset roku. V dobe te osvedcil umelec nas talent tak mnohostranny, jako az dosud zadny jiny z malifu sou¬ casnych. Pravda — genrum tradicionalnim, myslenkam starsim, tim vice pak omsenym, vyhybal se prave tak, jako latkam pseudohistorickym, allegoriim a hallucinacim, af jiz mythickym, mythologickym neb jakymkoli jinym. Duchove, vily, rusalky, skfitkove a podobne vytvory chorobne podrazdene obraznosti nevzdelancu pro neho neexistovaly. Jedinym zfidlem jeho byla zivotni pravda — pfiroda, ve vsech svych carokrasnych, velkolepych, ale zaroveh take odpornych a zdrcujicich fasich. Y dilech svych snazil se vteliti vzdy vlastni myslenkovou vymozenost — pokud vubec mozno, verne a spravedlive, jak jevi se v zivote skutecnem. A prave tomu dekoval, ze dila jeho pusobila tak neodolatelne na kazdeho, kdozkoli se na ne zadival se stanoviska nepfedpojateho.

316

Ruzne §ibolety reklamy a pseudoumeleck6ho drydcnictvi byly muzi tomu cizi. Nepfiznaval se k zadn^ skole. Nikdy nikoho a nic nenapodobil, a moznd, ze by toho nebyl snad ani dovedl. Nekdy se mu zdalo, ze mohl by se pravem vfaditi mezi umelce moderni; ale hned zase byl pfesvedcen, ze jest moderniho kudrlinkafstvi, pseudorealismu a podobnych prave tak vzdalen, jako vypulerovane idealnosti klasicismu. — On ve svych dilech neznazorhoval lidstvo vubec, aniz jakychkoli typu, nybrz vzdy jen pouhe individuum, jehoz bytost ve vsech jejich fasich byla alfou a omegou jeho umeni. Studovati takove, mnohdy zdanlive i vsedni individuum do nejtajnejsich zahybu zahadne jeho by¬ tosti bylo mu nevyhnutelnou prupravou, nezli se odvazii naznaciti prvni bodecek nejpovrchnejsi skizzy. Vzdyf byl svrchovanym panem sveho sujetu, kteryz mu nikdy nepferustal pfes hlavu, nybrz pod¬ voloval se pfirozenym formam, v kterychz jedine bylo mozno jej nejpfipadneji znazorniti. Effekty, byf sebe umelejsimi, umelec nas sice ni¬ kdy neopovrhoval; ale i nejpfisnejsi kritikaf nepo¬ stfehl v zadnem jeho dile ani jedineho effektu ne¬ pf irozeneho ... V tak zavideni hodne harmonii bylo, abychom tak fekli, srdce umelcovo s jeho duchem — cit s logikou. Kratce, umelec nas byl a zustal umelcem v pravem a vzhledem k jeho originalite jedine moznem smyslu. Plodnost jeho byla uzasna. Prodlenim asi patnacti roku sel o nem mezi znalci, amatory a obchodniky jeden hlas: ze v ci¬ zine, ve velkem nekterem ndrodS, byl by jiz milionafem.

317

Pfirozenot', ze mu i radeno, by se uchylil do ciziny. ,,Nemo propheta in patria", hucivalo mu v usich zacaste dosti svudne; ale muz ten, aniz by vedel, proc, svudnemu lakani pfece odolal. Zustal ve vlasti pfes to vse, ze puvodni na¬ deje znalcu, pfatel i laiku se nevyplnily — pfes to vse, ze dila jeho sice uznavana i na dale, ale pfece — patrne hlavne proto, ze autority kriticke jich pomijely tvrdosijne mlcenim, a umelec sam nikdy ne¬ bral utociste k zadne reklame — neprodavana tak vyhodne, jako jina, zacaste prostfedni nebo spatna, o nichz se autority kritiky pochvalne vyslovovaly nebo jez reklama vynasela. V uzsim a nejuzsim krouzku pfatel a znamych umelcovych zalezitost ta zhusta pfetfasana. Nepochopitelna a u maleho naroda, kde pfece musi byti kazdy talent daleko dfive a spise zpozorovan, nezli u narodu velkych, skoro neuvefitelna abnormalnost ruzne vykladana. Domnivano se, ze snad osobni nepfatelstvi a nechuf jest pficinou hlavni. Ale vse jine mohlo byti spise pficinou; nebof umelec nas — dobrotisko, byl spfatelen se vsemi kritickymi autoritami, z nichz kazda jej v soukromi uznavala a pfavala mu stesti... Rovnez zavist a podobne zdalo se byti naprosto vylouceno. Nebof mirny, svemu umeni zijici, nikam se nevtirajici skromny muz, jenz nikdy nikomu vedome stebla v cestu nepolozil, jenz nikdy nikomu v nicem nepfekazel — jenz sice byl uznavan jako neobycejny talent, ale pfece co do hmotneho uspe¬ chu byl skoro kazdym, jen ponekud obchodne obratnym bfidilem pfekonan — takovf umSlec mohl sice

318

buditi snad zavisf toho neb onoho sveho kollegy, ale nikdy ne nektere kriticke autority, tim mene autorit vsech. Nechf zkoumana zahada tato sebe pfisneji a bedliveji, nechf probirany charaktery autorit kri¬ tickych vzhledem k nasemu umelci sebe podrobneji — vysledek byl vzdy tyz a koncil pokrcenim ramen. Ovsem, — po patnactilete pfeurodne a v ohle¬ du umeleckem pfeuspesne cinnosti naseho umelce nebylo naprosto tfeba klasti nejake zvlastni vahy na to, podrobila-li nektera z kritickych autorit jeho dila sve uvaze, cili nic. Jmeno naseho umelce bylo tak akreditovano, ze zadne reklamy, zadneho doporucovani nepotfebovalo... A pfece — coz naplat dobre, znamenite jmeno a vzorna, vynikajici dila, kdyz kolkolem hluci a huci roje dryacnickych reklam, podporovanych kri¬ tickymi pseudoautoritami! Velke a nejsirsi obecen¬ stvo soudi podle zvuku — namnoze podle hluku... A umelec nas mel jen v uzsim kruhu znalcu a pfatel umeni pouze — tiche neb aspoh nehlucne uznani. Jemu stacilo. Byl spokojen a kojil se nadeji, ze snad casern svym, po dalsich nekolika letech neb az budou stare autority kriticke vystf idany mladsimi, svezimi — bude konecne pfece i od nich ve¬ fejne uznan; nebof rozhodny a nad jine pilny, ba snad nejpilnejsi talent atd. —

319

Rok mijel vsak po roce a skoro vse zustalo pfi starem. Umelec nas v ryze umelecke snaze sve neochabl; ale kriticke autority zustaly po krk upjaty — z pera jejich neobjevila se v casopisech ani je¬ dina recense. Co zacinalo se jeviti jiz dfive, vystupovalo pro¬ dlenim let vzdy vice do popfedi. Nova dila naseho umelce ignorovana vzdy vice i od kritickych ne¬ autorit, a posleze i cele serie jich vubec umlcovany. Jednou stal se dokonce i pfipad, ze jedno dilo prohlaseno kymsi vefejne za praci mistrovskou; lee krome teto jedine ,,bile vrany" zadna jina o nasem mistru a jeho dile ani nezakrakorala. Vysledek toho byl pfirozeny. Dila mistrova prodavana vzdy spofeji a lacineji, az pak posleze po dalsich desiti letech skoro vubec jiz ani nekupovana. Mistr, ackoli zil a pracoval jako kdy jindy — s bezpfikladnou pilnosti — octnul se i v hmotne tisni, ktera mu ztrpcovala zivot. Mnohdy byl rad, ze si nan vzpomnel nektery spolecek, aby mu namaloval neco na prapor — jindy skoro s jasotem pfijal vyzvani ostrostfeleckeho sboru, aby namaloval novy terc ... Znenahla klesal vzdy hloubeji. Mysl jeho se zachmufovala. Mnohdy se mu zdalo, ze jiz jiz musi podlehnouti; ale vzdy se zase vzmuzil jako titan a pfes vsechnu trpkost kojil se aspoh nadeji, ze jest uznavan od nemnohych a ze — prave proto, ze byl vykonal vice, nezli kdokoli jiny a ze nikdy pra¬ vemu umeni se nezpronevefil, bude uznan aspoh po sve smrti —od kritickych autorit pfistiho pokoleni.

320

Budiz ndm prominuto, ze chmurnou tuto skizzu z martyrologie ceskeho umelce koncime nasilne. Mistr nas zemfel — a jak obycejne u nas — nekrology jej uznaly mistrem a pohfeb jeho byl velkolepy. Vsak uznani kritickych autorit? Zmylil by se, kdo by ocekaval v tomto pfipadu, co se deje zpravidla: ze aspoh po smrti dostane se pravemu umelci uznani. Tu a tam ovsem nejaka „bila vrana" zakrakorala — nekdy i nahodily vitr zaval k mnohemu z ctenafu vuni posmrtneho kadidla — ale v podstate zustalo, jako byvalo ... Nekolik roku po smrti mistrove, kdyz v jed¬ nom z nasich illustrovanych listu zacaly vychazeti mistrovy kresby, nestacila redakce ukladati si na pamatku pf ipisy — odporu, opovrzeni a vyhruzek ... Nedavno tomu bylo jiz dvacet roku, co mistr prachnivi; ale po dnesni den iiemame ani objemnejsi biografie, tim mene poctiveho a nepfedpojateho oceneni jeho del... Koncime... Mozna, ze crta nase bude se zdati mnohemu pfilis pessimistickou, jinemu snad i pravde nepodobnou. Nam vsak, ktefi jsme se snazili liciti prav¬ dive, zda se, ze v Cechach nestojime tak o umelce v pravem toho slova smyslu, jako spise o umelceobchodniky, ktefi dovedou sv6 prdce, af jiz jake¬ koli, take vyhodne — proddvat.

ZE ZIVOTA MOZARTOVA.

J. Arbes: SeLrane spisy, XXIV.

21

(Prvni stat' psana a poprve tistena 188 2., po druhe tistena 1886., po tfeti 1895. Druha stat' psana a poprve ti§tena 1888., po druhe tigtena 1886.)

I. NA BERTRAMCE. Tichy letni vecer . .. Dusny, ale vonny vzduch vnika otevfenymi okny v pfizemni komnatu, v niz u klaviru sedi vice nezli tficetilety muz drobne, spise nadufele, nez zavalite postavy. Po dva dny a dve noci nebyl vysel ze sve pracovny. Bylte pracoval s napjetim veskerych svych sil, jak bylo jeho zvykem. Marne namahal se hostitel, aby jej vylakal pod sire nebe na cerstvy, osvezujioi vzduch do stinne zahrady, rozkladajici se podle vinice Bertramky pfed Oujezdskou branou v tiche uzlabine mezi zapadnim svahem vrsiny Mrazovky a vychodnim svahem vrchu nad hfbitovem malostranskym. Tenkrate v pfedposlednim desitileti minu¬ leho stoleti — bylo v mistech tech romanticky pusto. Na Mrazovce, nyni delnickymi domky z casti amfiteatralne zastavene, rozprostirala se pouha pole; na severnim upati jejim byla jen jedina vinice, pak cihelna a nekolik chatrci, zna¬ mych do nedavna jeste pod jmenem ,,Poslovina".

S24

Vychodni svah a upati vrsiny nad hfbitovem bylo vsak samy strom a kef, jednak ovocny, jednak lesni. Bylof tu stinneji, vonneji, romanticteji nez nyni; slovem vinice Bertramka a zahrada jeji, rozkladajici se jednak v uzlabine na upati vrsi¬ ny, jednak zase po vrsine same az k jejimu temenu, byla rozkosnym zakoutim, v nemz mimo vzrusujici hluk a sum velkomestsky bylo mozno v tiche odlou¬ cenosti klidne ziti, sniti a po utrapach a svizelne praci odpocinouti... Avsak muz, kterehoz byl tehdejsi vlastnik Ber¬ tramky pozval, aby si v rozkosnem zakouti pooddechl a odpocinul, neznal oddechu. Duch jeho pracoval horecne i zde, kde nebylo zdanlive k dusevni praci zadneho popuduj ba praco¬ val zde s napjetim veskerych sil a takofka do vy¬ sileni. Slot' mu o vec nad miru dulezitou, o dokonceni nove zpevohry, kterouz byl prave s nadsenim komponovati zacal. Genialni duch jeho nemel pro nic ji¬ neho smyslu, nezli pro melodie svych reku -— vse ostatni — i nejmilejsi zabava jeho, hra na kulecniku, ustoupila uplne do pozadi... A po dva dny a dve noci nehnul se uz ze sve pracovny. Hostitel a pfatele hostovi, ktefi byli pfisli vzacneho hosta navstiviti, nalezli dvefe komnaty uzavfcny a neodvazili se komponistu vyrusiti. .. I geniove nedostihli jsou pfece jen kfehci lide. Organismus jejich podleha temze vlivum jako onen lidi zcela obycejnych >— i oni ochuravi a zemdli, i oni mivajiv zivote svem okamziky uplne ochablosti, skli£enosti a beznadejnosti.

325

A tak i Mozart, kdyz meskaje navstevou u sve¬ ho pfitele na Bertramce, pracoval o sve genialni zpevohfe ,,Don Juan". Bezpfikladna, vysilujici pracovitost jeho byla si¬ ce jiz zacaste mirnou ochablosti ve tvofeni varovana ; az dosud vsak jeste nikdy tak napadne jako tento¬ krate, kdy druhdy neustale svezi, nevycerpatelny zdroj obraznosti takofka nahle zdal se byti vycerpan, pusty, neurodny ... Mozartovi bylo k smrti pusto. Duch jeho zdal se blouditi v mrakotach,- srdce naplhovala nevylici¬ telna uzkost. Jak rad by byl i nyni jeste dale pracoval! Ale vse splyvalo v chaos. Vsechny, druhdy tak bezpro¬ stfedne a sveze z duse plynouci melodie splyvaly v neurcity, temny hukot — v pouhou dissonanci... Marne namahal se vylouditi klaviru zvuky souvisle, harmonicke; prsty jeho po klavesich jen ledabylo pfebihaly, vyluzujice jen jednotlive tony — nesouvisle ... A dlouho, dlouho sedel pak jako v ztrnuti s hla¬ vou k prsoum sklonenou. Nahle zaznely z dali prvni akkordy zpevu slavika... Nic vice nez nekolik tonu — pak bylo zase ticho Mozart zvedl hlavu a pohledl otevfenym oknem do stinne zahrady. Slunce bylo uz zapadlo; krvava, ale uz blednouci zaplava oblevala magickym svetlem stromy i kefe, travniky i stezky, vinouci se vzhuru po dosti pfikre strani... Kolkolem panovalo hluboke ticho. Mozart, jenz byl po prvnich zvucich zpevu slaviciho chvili naslou¬ chal, pomalu vstal a pfibliziv se k otevfcnemu oknu,

326

zahledel se bezmyslenkovite v zaruzovele prazdno. Na to pomalu se obratil —■ bezmyslenkovite otevfel dvefe, bezmyslenkovite sesel do zahrady a ubiral se volnym krokem s pocatku po stezkach zlutym piskem posypanych, pak po stezkach vzdyT neschudnejsich a vzdy klikateji do vyse vedoucich ... Kdo by jej byl potkal, nebyl by mohl jinak, nez pokladati jej za zivou mrtvolu, nemajici pro nic ko¬ lem sebe smyslu. Pomalu, potacive, se sklopenym k zemi zrakem ubiral se po neschudnych uz stezkach vzdy vyse, az octnul se skoro na temenu vrsiny, odkud jest volna a zaroveh pfekrasna vyhlidka na cast Prahy. Zde se zastaviv, zvedl mimodek hlavu a pohledl na carokrasny obraz v zruzovelem, vzdy vice blednoucim svetle se stapejici Prahy. Nekolik okamziku dival se na obraz ten bez¬ myslenkovite. Nahle vsak slehla dusi jeho myslenka — chladna a bfitka jako ocel — myslenka zdrcujici... V dusevni tisni a ochablosti mu napadlo, zef ,,Don Juan", o nemz prave pracoval, urcen k provozovani v Praze — v divokrasnem, starobylem, proslavenem tomto meste osvedcenych hudebnich znal¬ cu, ktere jej prave v blednoucich reflexich zapadleho slunce oslhovalo ... A poprve v jeho zivote slehla dusi myslenka, ze odvazuje se snad pfece jen neceho nedostizitelne¬ ho, chteje nejnovejsi dilo sve, pfi jehoz provadeni byly dusevni sily jeho skoro uplne ochably, pfedloziti pfede vsim Praze ku posouzeni. Zdalof se mu — co zdava se zhusta kazdemu poctive tvofivemu duchu — zef dilo jeho chabe, nedostatecne umelecke nedochudce — ze tvurce jeho nepochopiv hudebniho du-

327

cha ceskeho lidu nemuze a nesmi se odvaziti dilo sve pfedloziti znalcum tak vybrouseneho vkusu, ja¬ kymz po vsem svete slynuli tehdejsi Prazane .. . I bylo mu uzko, nevyslovne uzko a teskno. Pfedchazejicim dusevnim namahanim ochably zrak jeho tekal bezucelne s mista na misto, nohy jeho pocaly se chveti, musil usednouti do travy. Podepfev hlavu v dlah, sedel dlouho v trap¬ nem, bolestnem, jitfivem zadumani. . . Hlavou je¬ ho kfizovalo tisicero myslenkovych blesku' a bez¬ nadejnost zatinala ostre sve spary v jeho dusi... Zatim bylo se uz sesefilo; kolem panovalo hlu¬ boke ticho. Nahle zaznel z temneho housti z doleni casti zahrady hluboko pod Mozartem zpev slavika. Mozart vztyciv hlavu poslouchal. Avsak divuplny zpev nejproslavenejsiho opefence pusobil na rozechvenou dusi jeho trapne a bo¬ lestne. Zdalf se mu byti ousmeskem na malomocne snahy lidske, na smele, odvazne snahy vsech, kdoz se opovazujou chtiti vice, nezli po cem touzi a prahne prostfednost lidska ... Vsak co to? Krome zpevu slavika zaznely tichem vecernim nahle jine tony. .. Zaznely s jine strany — s nejvyssiho temene vrsiny za Mozartem ... Mozart nekolik okamziku nasloucha. Zpev slavika zni zdola — tony lidskeho hlasu shury... Zpocatku tony obou splyvaji... chvili zni zpev slavikuv, pak ciste, jasne tony lidske — stfibrny, sladky hlas divci... Mozart stfelhbite vyskociv diva se kolem se¬ be. Na nejvyssim temenu vidi temnou silhouettu

328

divci postavy a z pouhych obrysu poznava prost6 devce venkovske, ubirajici se po temene a — zpivajici... Nasloucha pozorneji. Devce zpiva tklivou, dojemnou piseh narodni... Zvuky stfibrneho hlasu vlni se tichym vzduchem ja¬ ko vazni demonkove roznasejici v srdce lidska tklivost, hofe a zarmutek ... Slavik dole vsak klokota vzdy vasniveji. Obcas pfehlusi zpev jeho i zpev divci; jednotlive tony hla¬ su jasave zaznivaji — ale pozornost Mozartovu pfece zpev ten jiz nepouta ... Vidi jen temnou, vzdy vice se vzdalujici silhouetku nezname divky. Neslysi nez jeji hlas, nez divuplne tony proste a pfece tak poeticke pisne na¬ rodni ... Nahle pfesel tklivy, sladce zadumcivy ton zpevu v ton ctveracivy a zvuky zvoniveho stfibrohlasku teteli se tichym vzduchem vecernim jako ctveracivi demonkove roznasejici po svete v srdce lidska bodrou veselost... Mozart stoji jako it videni. V dusi jeho se pocina vyjashovati — zpev divci pusobi pfimo zazracne ... Silhouetka divky vzdy vice se vzdaluje, zpev jeji vzdy vice mizi, az konecne dozniva ... Mozart stoji posud na temze miste nepohnute jako socha. Ale v dusi jeho jest jasno — sklicenost, beznadejnost jeho jest zaplasena. Pfed dusevnim zrakem jeho otvira se jasna, utesena perspektiva; nebof kde pejou proste divky takove pisne, jakou byl prave slysel, tam musi byti porozumeni pro pfirozenou hudbu, jakou ma na zfe¬ teli on — tam neni mozno, aby jeho dilo

329

Nedomyslil... Osvezen jako jeste nikdy sestoupil s vrsiny a straviv v kruhu pfatelskem vesely vecer, pokracoval druheho dne z rana opet ve sve praci... Dusna ochablost byla minula. Sveze, jako v dnech nejbezprostfednejsiho tvofeni, pracoval ny¬ ni Mozart s duverou ve sve sily, az dokoncil „Don Juana", dilo — nesmrtelne ...

II. POSLEDNI DNOVE. Prvni paprsky letniho slunce rozletely se pu¬ stymi jeste ulicemi videhskymi. Pfed posmurnym, starym domem jednim zastavil nemotorny, na tehdejsi dobu — psalof se roku 1791 — dosti pohodlny cestovni povoz. Koci neuznal ani za dobre s kozliku slezti; zapraskalf pouze nekolikrate bicem, davaje tim patrne nekomu v dome znameni, ze pfijel a ceka. Za nedlouho otevfela se domovni vrata a buclata kuchafinka jala se z domu vynaseti a na'vuz, do vozu i za nej snaseti a uvazovati vse, ceho bylo na dalekou cestu — do Prahy — potfebi: kufry, vaky, skatule, pfikryvky a vsechno mozne cestovni haraburdi, ja¬ kym se musil pfed sto lety na cestu opatfiti kazdy, kdo chtel jen pomerne pohodlne cestovati. Pfipravy trvaly skoro celou hodinu. Kdyz bylo vsechno pfipraveno, vystoupil z do¬ mu asi petatficetilety muz veda se pod pazi s damou skoro tehoz stafi. Je to muz zavalite, spise male nezli prostfedni po-

331

stavy, obleceny v pohodlny cestovni sat tmave skoficove barvy, ktera byla v one dobe v mode. Druhdy skoro slicna tvaf jeho jest napadne opuchla a jevi unavenost. Plef je zazloutla, oko mdle jako po prudkem, dlouho trvajicim dusevnim napjeti a rozcileni, rty pfimodrale — patrnof, ze muz ten uz po delsi cas churavi, ale ze se posud jeste s napetim veskerych sil namaha chorobe vzdorovati. Dama po jeho boku jest oblecena y sat nehru¬ be vkusneho, staromodniho stfihu. Pfes sebe ma pfehozenu habitovou mantillu, na hlave ma slameny, napadne od cela a obliceje odstavajici klobouk s kfiklavymi fabory a pestrymi kvetinami. Tvaf jeji jevi stopy svezi slicnosti. Lice jsou temne ruzove, kypre rty usmivave, jiskrne oci dobromyslne a ctveracive vesele. Muz i dama pfistoupili volnym krokem k po¬ vozu. Muz matnym okem pfehledl cestovni hara¬ burdi na voze i za nim, pak opatrne a s jakymsi pfemahanim vstoupil do vozu, pfi cemz mu byla da¬ ma napomocna. Dama chtela uciniti po jeho pfikladu; ale sotva vstoupila jednou nohou na stupatko u vozu, citila, ze ji nekdo zatahl v zadu za sukni. Ohlednuvsi se spatfila za sebou stati nezname¬ ho muze vychrtle postavy v cernem obleku a s bezvousou, spise odpornou nezli sympathickou tvafi. „Pfejete si neceho, pane?" optala se vlidne, ale pfece jaksi nucene, nemohouc zatajiti sveho podiveni nad neobvyklym a zaroveh negalantnim zpusobem, jakymz* byl neznamy pozornost jeji na sebe obratil. „Prosim, vazena pani, za prominuti," odvetil ne¬ znamy uctive se ukloniv. ,,Pfichazim v pficine ob¬ jednaneho rekviem ..."

332

Muz v povoze zaslechnuv slovo ,,rekviem" pronesene povedomym hlasem vyhledl z vozu. „Prosim snazne — co se stane s rekviem, pane Mozarte ?" obratil se cerne odeny neznamy k proslavenemu komponistovi. ,,Ah — odpust'te!" odtusil Mozart. ,,Pfi nejlepsi vuli nebylo mi az dosud mozno danemu slovu do¬ stati ..." „Ale vy ted odjizdite do Prahy," vpadnul s mir¬ nou vycitkou neznamy, „a kdoz vi, kdy se vratite. Coz pak neni mozno cestu odrociti na dobu pozdejsi, az bude rekviem hotovo?" ,,Ne, ne, neni mozno," omlouva se Mozart. ,hlav¬ ni cesti stavove poctili mne objednanim, jehoz nelze odfici, aniz odrociti. Byl jsem totiz vyzvan napsati ke korunovaci cisafe Leopolda vaznou operu ,,La Clemenza di Tito". Rovnez tak cestne jako vyhodne objednani to nelze, jak sam uznate, ani odfici aniz odrociti. A proto prosim, vyfidte neznamemu mi veliteli svemu a velkodusnemu pfiznivci umeni, by mne racil miti omluvena. Jakmile se vratim z Pra¬ hy, pustim se bez odkladu do prace, muze-li a chce-li totiz slechetny velitel vas tak dlouho vyckati." Neznamy posel neznameho ob jednatele rekviem byl timto ujistenim uspokojen; pfislibil, ze vse vyfidi a dodal, ze velitel jeho trpelive vycka, az se Mozart z Prahy vrati a bude se moci pfevzate praci podvoliti. Tim byla dutkliva zalezitost pro okamzik vyfi¬ zena. Posel se vzdalil. Mozartova chof vstoupila do vozu a usedla proti svemu manzelu. V nekolika okamzicich hnul se povoz smerem ku stfedu mesta, by projel mestem, zabo£il

333

v Leopoldove do ulice Taborsk£ a jel pak dile sm£rem ku Praze. Hned po prvnim zadrnceni povozu ozvala se Mo¬ zartova chof, fkouc: „Skoda, mily Wolfgangu, ze ti pro naval neodkladnych praci nebylo mozno objednane rekviem komponovati. Honoraf je v pravde skvely a mozna, ze by byl objednavatel objednal jiz take praci no¬ vou ..." „Nic nevadi, mila Konstancie," Mozart na to; „vsak ja v brzku danemu slovu dostojim a uvidime pak, co se stane ..." „Ale vef mi," pokracovala chof, ,,ze mi posud jeste nic tak dlouho netanulo na mysli, jako tajem¬ ne objednani rekviem. Hned, jak jsi mi pfed casern zvestoval, zes obdrzel neznamym poslem anonymni list, abys pro neznameho pfiznivce umeni slozil smutecni msi a udal, kdy asi budes s ;ni hotov a jaky honoraf si za ni pfejes, byla jsem pfesvedcena, ze objednavatel nemuze byti zcela obycejny nadsenec, nybrz ze to vznesena a mocna osoba, kterd se o tebe a tve umeni zvlaste zajima a jest ochotna ve stisn£nych, ba trudnych pomerech nasich nam pfispeti. A proto jsem ti take radila, bys nabidnuti pfijal a pustil se co mozna nejdfive do prace..." „A ja tve rady, milousku, take uposlechl," od¬ vetil Mozart. „Odepsalf jsem neznamemu pfiznivci, ze se praci za ten a, ten honoraf ochotne podvolim, ale ze nemohu na jisto udati, kdy budu hotov a proto ze prosim, aby mi laskave dal vedeti, kam mam rekviem, az bude hotovo, dodati. Za nedlouho dosta¬ vil se, jak vis, neznamy posel poznovu, pfinesl mi zadany honordf a zaroveh pfislibil, ze mi bude, az bu¬ de prace hotova, dorucen znacny pfiplatek,1 ponevadz

334

pry jsem zadal honoraf nepomerne nepatrny. Ostat¬ ne ponechal mi neznamy objednavatel uplne na vuli, kdy chci praci dokonciti; mam pry pracovati zcela volne a po svem zvyku, jak slusi se na praveho umelce >a neciniti si zadneho nasili..." A proto vef mi, mily Wolfgangu," vpadla man¬ zelka, „lituju, ze ti jednak pro naval neodkladnych praci, jednak pro tvou chorobu nebylo mozno pod¬ voliti se objednane praci bez odkladu. Mam zvlastni tuseni. Neustale mi tane na mysli, ze stane se tim du¬ lezity obrat v nasem zivote. Bojim se vsak jen toho, bys ve sve chuti ku pfevzate praci neochabnul. .." ,,Ah, o to budiz, milousku, uplne bez starosti! Studoval jsem vyssi patheticky sloh cirkevni hudby vzdycky se zvlastni zalibou a v posledni dobe citil jsem casto potfebu pokusiti se v nem jeste jednou. Proto neni vubec ani mozno, bych ochladl. Ostatne myslim na objednanou praci dosti casto a ze jsem ji vubec uz nezacal, stalo se, jak vis, jen proto, po¬ nevadz musim veskere sve myslenky soustfediti pfi komponovani ,,Tita" a ,,Kouzelne fletny" a pone¬ vadz nasledkem churavosti nepracuju od nejakeho casu obvyklym svym zpusobem — dosti rychle. Ale jakmile se z Prahy vratim, jakmile se jen ponekud zotavim, pfijde pfede vsim jinym objednane rekviem na fadu. Ostatne — vzdyf snad budu moci o rekviem i na ceste a v Praze pracovati a mozna, ze je dokoncim dfive, nezli se mi okamzite zda ..." ,,Bylo by pfati," odtusila starostliva chof; ,,ne¬ bof objednani tak vyhodne jako toto sotva se tak brzo zase naskytne. A vef mi, ze je mi cesta do Pra¬ hy skoro nemila ..." ,,Mne zase pfichazi prave vhod," jal se Mozart vykkidati. ,,Od okamziku, kdy mne doslo vyzvani

335

slavnych stavu ceskych, tesim se na cestu do Pra¬ hy jako dite. Zastesklof se mi po necetnych sice, ale milych pfatelich v hudby milovne Praze, kde jsem, jak vis, pracoval tez o svem Don Juanu a kde se mi, jako malo kde jinde, dostalo uplne uspokojiveho uznani. Stovezata Praha je mi milejsi nezli kterekoli jine mesto — tam dovedou prave umeni pochopiti a oceniti... Ostatne citim, ze je mi nekolikadenniho oddechu nevyhnutelne tfeba. Jsem umdlen; potfebuju osvezeni, a vef, ze bych se sotva kde rychleji zotavil jako v kruhu prazskych svych pfatel a ctitelu umeni..." Tak a podobne bavil se Mozart se svou choti, kdyz nemotorny cestovni vuz drncel ulicemi videh¬ skymi. Pozdeji mluvili o jinem; ale vzdy zase vraceli se v rozmluve k zahadnemu objednani smutecni mse vymehujice si myslenky sve o tajemnem objednavateli...

Mozart byl, jak znamo, jednim z nejvasnivejsich pracovniku. Dusi jeho vfelo neustale tisicero myslenek; on sam neznal oddechu a odpocinku. Hudba a prace byly mu vsim; pracovaval dnem i noci a zacaste musili jej nasilne odvesti od nejmilejsiho nastroje jeho, od klaviru. Kratce pfed nastoupenou cestou do Prahy pra¬ coval po delsi dobu takofka s nadlidskym nama¬ hanim, a neni divu, ze telesny organismus jeho ne¬ ustalym dusevnim napjetim value byl porusen. Od cesty do Prahy ocekaval Mozart osveze¬ ni; ale ustavicne praci uvykly duch jeho pracoval

336

i po cest£. Nova opera ,,La Clemenza di Tito", kte¬ rou se prave zabyval, dospela aspoh tak daleko, ze stacilo pouze osmnacte dni k jejimu dokonceni. V Praze uvitan Mozart od svych pfatel a cti¬ telu s nelicenym nadsenim. Vetsine pfatel jeho arci neuslo, ze povazlive chu¬ ravi. Matny jeho zrak, unavenost, ba sklicenost zracici se v opuchle jeho tvafi neusly ani pozorovateli nejpovrchnejsimu. Nikomu vsak nenapadlo, ze to zacatek konce a ze choroba ta muze miti pro prosla¬ veneho mistra tak smutne nasledky. Mozart sam si nestezoval. Obcoval s pfateli svymi jako kdy jindy navstevuje nejmilejsi z nich a pfijimaje navstevy. Pracoval, chodil do koncertu, fidil zkousky, bavil se a jenom nejduvernejsim z pfa¬ tel svych se svefil, ze musi se v pficine zdravi sveho obcas raditi s lekafem. Vecery travil Mozart obycejne v kavarne, kde bavival se s pfateli hrou na kulecniku, kterou nad jine miloval. Avsak ani pfi hfe tvurci duch jeho nelenil; pracovalf obcas jako kdy jindy. Kdysi, prave kdyz byl Mozart do hry,zdanlive uplne zabran, slyseli jej pfatele jeho na jakousi me¬ lodii „hm, hm, hm" mruceti. Opakoval mruceni to nekolikrate, a kdyz pak hral jeho soupef, vytahl Mo¬ zart z kapsy kousek papiru, zaznamenal si neco a hrdl pak dale, pfi cemz si neustale mrucel sv6 „hm, hm, hm". K nemalemu podiveni svych pfatel pocinal si Mozart takto po tfi dny, nacez je pozval k sobe, za¬ sedl ku klaviru a zahral jim zname rozkosn6 kvintetto z prvniho aktu „Kouzelne fletny", jez byl pfi hfe na kule£nik komponoval a kter6, jak znimo,

337

pocina pfipomenutymi citoslovci ,,hin, hm", ponevadz ma Papageno zamek na ustech. . Vsak nejen o ,,Kouzelne fletne" Mozart praco¬ val v Praze, jak uz pfipomenuto, i o svem ,,Titu". Mimo to casto vzpominal i objednaneho rekviem, slovem pracoval zimnicne, jakoby citil, ze musi si popiliti, chce-li dve z nejhlavnejsich svych del jeste dokonciti. Po nekolikatydennim pobytu v Praze rozloucil se s prazskymi pfateli a poprve v zivote svem pfi podobne pfilezitost! — se rozplakal. Vsak ani on, aniz kterykoli z jeho pfatel se nenadal, ze louci se Mozart s milou mu Prahou naposledy, ze vraci se do Vidne, by byl jeste jednou svedkem sve slavy, a dovedev se, ze po tolikaletem cekani a namahani do¬ stalo se mu konecne i odmeny hmotne — zemfel. Vrativ se do Vidne dokoncil ,,Kouzelnou fletnu". Ouvertura a pochod knezi na pocatku druheho .aktu byly dva dny pfed provedenim zpevohry te, kdyz prave ne komponovany, tedy aspoh sepsany. „Titus" byl hotov pfed ,,Kouzelnou fletnou" a dne 6. zafi v scenu uveden, kdezto ,,Kouzelna flet: na" provozovana poprve dne 30. zafi. Od tohoto dne nemel Mozart zadne jine dulezitejsi prace a pocal se nyni vyhradne zabyvati objednanym rekviem. Prace zajimala jej takovou merou, ze proh pra¬ nic jineho neexistovalo. Pracovalf opet po svem zvyku ve dne v noci s napjetim veskerych svych sil pfes to vse, ze citil sily ochabovati. Jiz pfi psani partitury „Kouzelne fletny" obcas se dostavujici mdloby pocaly se dostavovati casteji; ale Mozart pracoval, napinaje sily sve vzdy vice, bez oddechu, J. Arbes; Sebrane spisy, XXIV.

22

338

nedbaje ani rady lekafe, by si popfal odpocinku a odlozil praci, az se zase ponekud zotavi. Mozart vucihlede slabnul, duch jeho se zachmufoval. Sklicenost a bazeh jevily se v chorobne za¬ zloutle tvafi, zejmena v matnem, obcas pak horecne planoucim oku. Az dosud byl chorobu svou sam po¬ kladal za pomijejici; nyni vsak, kdyz pocinal byti ke vsemu, co jej druhdy bavivalo, apathickym, ba Ihostejnym, nyni, kdyz i tvofeni pocalo ochabovati a dusevni prace vyzadovala vzdy vetsiho napinani sil, kterych se nedcstavalo a cim dale, tim vice ubyvalo, nyni pocal se jiz pfateliti s myslenkou konecneho, neodvratneho rozkladu. Verna a starostliva chof marne se snazila za¬ plasiti chmurne myslenky; zadumcivost a sklice¬ nost Mozartova nebyla pouhou fikci, nybrz pfiro¬ zenym nasledkem nebezpecne choroby. Nemyslil jiz na nic nezli na smrt a na rekviem, o kteremz pfes vsechno varovani pfatel a lekafe pracoval. „Vef mi," pravil za krasneho podzimniho odpo¬ ledne, kdyz si byl se svou choti v povoze vyjel vdo Prateru, ,,vef mi, mila Konstancie, ze pisu rekviem to pro sebe." Slzy vyhrkly mu pfi slovech tech z oci a bolest¬ ne stkaje dodal: „Ne, ne — se mnou uz to nemuze trvat dlou¬ ho: otravili mne!" Slova ta a zvlaste zpusob, jakymz byla prone¬ sena, Mozartovu chof polekala. Snazila se sice manzela sveho potesiti a namluviti mu, ze vse to neni nezli vysledek chorobne po¬ drazdene obraznosti a ze vsechny tyto a podobne myslenky zase jej opusti, az se jen ponekud zotavi;

339

ale Mozart hofce se rozplakal a pronesl nekolik pfi¬ mo blouznivych vet, kterymiz chof jeho upozornena na hrozici nebezpeci. Vrativsi se s chotem domu poslala bez odkladu pro lekafe, kteryz konstatoval symptomy vazne cho¬ roby. Tentokrate lekaf pouze neradil, aby Mozart v dusevni praci na cas ustal, nybrz pfisne zakazal, aby se jakoukoli praci dusevni zabyval a pokoj svuj opoustel. Mozart uposlechl. Tusil sice, ze obeti tou stavu sveho trvale nezlepsi, ale rozkaz lekafuv byl pfisny a zaroveh opodstatneny, tak ze se nedalo proti nemu niceho namitati. Zadumcivost a dusevni sklicenost Mozartovy vsak tim nezazehnany. Nuceny pobyt v uzavfene mistnosti bez jakehokoli zamestnani dusevniho Mozarta jeste vice sklicoval, bude v dusi jeho trapnou pfedtuchu. Zatim dochazely Mozarta potesitelne zpravy o skvelem uspechu, s jakym bylo kazde nasledujici pfedstaveni „Kouzelne fletny" pfijato. Docilenof operou tou uspechu pfimo bajecneho. Provadenaf neustale za vyprodaneho domu a kazde vyznacnejsi misto provazivano bouflivou pochvalou. Avsak Mozartovi samemu nepopfano, by byl ocitym svedkem slaveni nejskvelejsiho sveho triumfu. Sam dlel ve sve pracovne, obiraje se v du¬ chu prubehem pfedstaveni. Avsak ceho se nikdo, ani Mozarta nevyjimaje, nenadal, stalo se. Nekolik dni nuceneho odpocinku poskytlo Mo¬ zartovi aspoh jakesi ulevy. Dne 15. listopadu citil se pomerne tak osvezenym, ze mohl znovu pracovati.

340

Slozil objednanou malou kantatu ,,Chvala pfatelstvi" pro lozi svobodnych zednafu, jejimz clenem byl, a pfiznive pfijeti pracicky te jej nemalo potesilo. Zatouzil poznovu po praci pfimo neodolatelne. Dutklive zadal svou chot za vydani partitury odlozeneho rekviem, a manzelka majic za to, ze bylo nebezpeci minulo, pfani jeho vyhovela. Vsak sotva pocal Mozart znovu pracovati, sotva se pohrouzil do prace a myslenek tak vaznych, opravdovych a smutnych, jake budi komposice rekviem, dostavily se dusevni i telesne utrapy poznovu a to s dvojnasobnou prudkosti. Tentokrate, vypravuje Mozartuv zivotopisec, z jehoz prace k tomuto nacrtku hlavne vazeno, netrval boj dlouho. V peti dnech klesl Mozart na lo¬ ze, s nehoz jiz nepovstal a na nemz se neustale zabyval pfipravami ke svemu pohfbu. Zatim co Mozart s opuchlyma rukama a noha¬ ma, nemoha sebou ani pohnouti, na smrtelnem lozi lezel, pfinesli mu zpravu, ze byl zvolen kapelnikem pfi kathedralnim chrame videhskem u sv. Stepana. Misto to, s kterymz byl od davnych dob spojen znac¬ ny plat a takove tez vedlejsi pfijmy, zadaval vidensky magistrat. V brzku pocala se feditelstva cetnych divadel, kterymz bylo skvele pfijeti ,,Kouzelne fletny" oci otevfelo, uchazeti o pfizeh proslaveneho komponisty konkurujice vzajemne nabizenim cen, jake by si Mo¬ zart za sve prace sam urcil. Zaroveh dosla Mozarta z Bfetislavi a Amsterodamu pisemna vybidnuti, by za znacny honoraf podvolil se periodickym pracim ruzneho druhu. Ncocekavany tento obrat k lepsimu pfimel Mo-

341

zarta k pamatnemu a zaroveh charakteristickemu vyroku. ,,Prave ted," pravil, kdyz mu zvestovana jedna z potesitelnych zprav, „prave ted mam odejiti, kdyz bych mohl klidne ziti! Nyni mam opustiti sve umeni, kdyz nejsa jiz otrokem mody a kofisti spekulantuv mohl bych pracovati zcela po sve naklonnosti, jak mi cit muj diktuje, kdy bych mohl psati volne a nezavisle, co mi srdce me vnukne! Mam opustiti ro¬ dinu a ubohe sve ditky v okamziku, kdy bych mohl mnohem lepe o jich blaho pecovati! Coz pak jsem to nepfedpovedel, ze pisu rekviem pro sebe?" Choroba Mozartova se horsila; lekafi konstatovali zanet mozku. Mozart trpel bezmerne bolesti. Pfes to snazil sc snaseti muka sva trpelive; dobrosrdecnost a la¬ ska vost povahy sve nezapfel ani v okamzicich nejtrapnejsich. O poslednich okamzicich Mozartovych zachovan drahocenny dokument z nehrube vycviceneho pera jeho svakrove Zofie Haiblove, ktera jako mlada divka dlela u loze Mozartova, kdyz zapasil se smrti. Je to pfatelsky^ dopis ze dne 7. dubna 1825, tudiz 34 roku po smrti Mozartove psany. Zofie bydlela se svou matkou v okresu Wieden nedaleko domu, jejz Mozart obyval, a casto jej ve spolecnosti sve matky neb i sama navstevovala. V pf ipomenutem dopise pak pise: ,,Kdyz Mozart ochuravel, zhotovily jsme mu noc¬ ni kazajky, ktere mohl z pfedu oblekati, ponevadz nasledkem otoku nemohl se otociti. A ponevadz jsme nevedely, jak tezce je nemocen, zhotovily jsme mu take vyvatovany zupan (k nemuz latku a vse

342

ostatni dodala nam dobra jeho zena, nejmilejsi ma sestra), aby, kdyz vstane, byl dobfe opatfen. Navstevovaly jsme ho pilne a on jevil srdecnou radost ze zupanu. Ja jej den co den navstevovala. Kdyz jsem jej kdysi v sobotu navstivila, pravil ke mne: ,,Nuze, mila Zofie, feknete sve mamicce, ze se mi dosti dobfe vede a ze ji jeste v oktavu pfijdu k jeji jmeninam pfat." Kdoz mohl miti vetsi radosti nezli moje mat¬ ka, kdyz jsem ji mohla tak radostnou zpravu zvestovati, ponevadz se podobne nenadala. Pospisila jsem tudiz domu a to i proto, ponevadz se mi zdalo, ze Mozart sam je vesel a dobfe vyhlizi. Druheho dne byla nedele. Byla jsem mlada a pfiznam se, i jesitna — a rada jsem se fintila. Ale vyfintena nerada jsem chodila pesky z pfedmesti do mesta a za jizdu bylo mi lito penez. A proto jsem prala k dobre nasi matce: ,,Mila mamicko! Dnes k Mozartovi nepujdu. Vyhlizel pfece vcera tak dobfe, dnes mu bude za¬ jiste lepe a jeden den dfive nebo pozdeji nebude tak zle."

i

,,Vis co," jodpovedela matka, ,,uvaf mi salek kavy a potom ti feknu, co mas delat." Matka byla skoro ochotna nechati mne doma; vedelaf, jak dlouho jsem vzdy musila u Mozarta pobyti. Odesla jsem tedy do kuchyne. Nebylo tu ohne; musila jsem rozsvitit a oheh rozdelat. Ale Mozart mi nesel z mysli. Kava byla hoto¬ va a oheh jeste hofel.

343

Teprve nyni jsem zpozorovala, jak jsem byla marnotratna. Spalila jsem mnoho svetla a svetlo jeste hofelo. I divam se upfene do svetla a myslim si, ze bych rada vedela, co Mozart dela. A jak si to myslim a do svetla se divam, svetlo shaslo a sice tak, jakoby nebylo nikdy hofelo; ani jiskerky nebylo na dlouhem knotu. A pfece se vzduch ani nepohnul — to mohu odpfisdhnout. Zachvela jsem se hruzou, bezela k matce a vypravovala ji to. „Vis co," pravila matka, ,,rychle se oblec a pospes k nim a pfines mi hned zpravu, jak se mu vede; ale nezdrz se tam dlouho." Pospisila jsem, sec jsem byla. Boze! jak jsem se ulekla, kdyz mi napolo zoufala a pfece tak umirnenou se tvafici sestra pfisla v ustrety, fkouc: „Bohu dik, mila Zofie, zes tu. Dnes v noci byl tak spatny, ze jsem uz myslila, ze dnesniho dne nedozije. Zustah pfece jenom dnes u nas; nebof bude-li mu dnes zase tak, zemfe teto noci. Jdi pfece trochu k nemu, co dela." Snazila jsem se opanovati se a sla k jeho lo¬ zi. Jakmile mne spatfil, zvolal: „Ach dobfe, mila 2ofie, ze jste tu. Musite zde dnes v noci zustat; vy mne musite videt umfit." Snazila jsem se tvafiti pevnou a vymluviti mu to; ale on mi na vsechno odpovedel: „Citim uz pfichuf smrti na jazyku — a kdo pak me mile Konstancii pfispeje, kdyz vy tu nezustanete?!" „Ale, mily Mozarte," pravila jsem, ,,ja musim jen jeste jit k nasi matce a povedit ji, ze si pfejete, bych zustala dnes u vas — jinak by myslila, ze stalo se mi nejake nestesti."

344

„Ano, tak ucihte," fekl Mozart, ,,ale brzo se vrafte!" > Boze! jak mi bylo! Uboha sestra vysla za mnou a pro boha mne prosila, bych se zastavila u duchovnich u sv. Petra a poprosila, by jeden duchovni, tak jako nahodou, pfisel. Ja tak ucinila, ale duchovni dlouho se zpecovali, a jen s velkym namahanim podafilo se mi jednoho z nich k tomu pfimeti — — Po te bezela jsem k matce, ktera mne s uzkosti ocekavala. Bylo jiz tma. Jak se uboha ulekla! Pf emluvila jsem ji, aby sla na noc k nejstarsi dcefi — coz se take stalo. Bezela jsem zase, co jsem mohla, nazpet, k ubo¬ he sve sestfe. U Mozartova loze byl Sussmayer (jeden ze zaku Mozartovych), na pfikryvce lezelo zna¬ me rekviem, a Mozart Sussmayerovi vykladal, jak si pfeje, by bylo rekviem po jeho smrti dokonceno. Dale ulozil Mozart sve zene, by smrt jeho.zatajila na tak dlouho, dokud by o torn nezpravila Albregtsbergera, ,,nebof tomuto nalezi sluzba ta pfed bohem a svetem". Lekaf Glosset musil byti dlouho hledan a ko¬ necne v divadle nalezen. Musil vsak vyckati, az bude kus u konce; potom pfisel a nafidil, aby se daly Mozartovi studene obkladky na rozpalenou hlavu, ktere jej tak vzrusily, ze omdlev jiz k sobe nepfi¬ sel, az zemfel. Naposled jeste chtel usty napodobiti kotle ve svem rekviem; po dnes to slysim ... Na to pfisel Miiller z umeleckeho kabinetu a otiskl bledou, mrtvou tvaf jeho do sadry.

345

Bezmerne trpela jeho verna chof. Vrhla se na kolena a prosila vsemohouciho za pfispeni. Vse to nejsem s to popsati. Nemohla se od neho odlouciti, ackoli jsem ji snazne za to prosila. Mohla-li byti bolest jeji jeste zvysena, stalo se to zajiste jen tim, ze v den po hrozne noci chodili lide v davech kolem a hlasite proh plakali a kficeli. Ja Mozarta v zivote svem nikdy nevidela prud¬ keho, tim mene hneviveho." Potud prosty, charakteristicky list, psany sice perem az primitivnim a v originalu nescetnymi stylistickymi, gramatickymi a pravopisnymi poklesky oplyvajici, ale svou nelicenou prostotou tim vymluvnejsi. Hodnovernejsiho svedectvi poslednich okamzi¬ ku Mozartovych aspoh neni.

POPRVE A NAPOSLEDY.

(Psano 1881, po prve ti§teno 1832, po druhe U!

,,Opona sla vzhuru," vypravuje umelec, z je¬ hoz boufliveho zivota vyjimame dve episod. ,,Videl jsem pfed sebou neuteseny dum... Nekolik osob na galeriich, tfi neb ctyfi v lozich svedcily o nasi pfitazlivosti. V divadelni lozi sedel vsak jakysi pan, jenz zdal se miti pro vec aspoh smysl a pfedstaveni pozorne sledoval. Z te pficiny jsem se rozhodnul, ze budu hrati, sec jsem — a take jsem tak hral. Cizinec netleskal, ale z pohledu jeho jsem vy¬ cetl, ze se mu libim .. . Po provedeni recitativniho kusu odebral jsem se do satny, bych se pro nasledujici pantominu pfevlekl a maskoval za divocha. A zde mohl jsem sly¬ seti kazde slovo, jez bylo nad satnou, kde meskal nas feditel, proneseno. Cizinec optal se feditele naseho, kdo hral moji ulohu... Reditel odpovedel : „Zove se Kean a je podivuhodne zrucny hoch ..." ,,Zajiste," pfipomenul cizinec, ,,ale je pfece jen pfilis maly —" „Talent jeho vsak je velky," odvetil feditel, ,,byt' byla postava sebe mensi..."

350

Zatim jsem byl maskovan a vstoupil na jeviste, kde se ke mne cizinec onen pfidruzil a o m6 hfe nekolik pochvalnych slov pronesl. Ke konci dodal: „Pfal byste si zejtra se mnou posnidati? Tesilo by mne, kdybych mohl s vami pohovofit. Zovu se Arnold a jsem feditelem divadla Drury-Lane." Zustal jsem jako omracen ... A jakmile pantomina dohrana a opona slitla, strhal jsem kostym svuj se sebe a padil domu, bych sve zene zvestoval, jake stesti mne potkalo." Potud vlastni slova Keanova. Co tuto vypravovano, sbehlo se na sklonku ro¬ ku 1814 v bidne osade Dorchestru, kde posud jeste neuznany genialni Kean hral za nejbidnejsi plat vsechny- mozne ulohy u kocujici spolecnosti. Takofka silenou radosti opojen, ze bude se moci nyni osvedciti pfed velkym znaleckym obecenstvem londynskym, po cemz byl uz tak dlouho prahnul, vrazil Kean s jasotem do sveho bytu. Avsak jaky to pohled jevil se jeho zraku!... Bezpfikladna bida, v jake se nalezal, zela z kaz¬ deho kouta bidne, zacmoudle, spinave komurky, v niz nebylo skoro ani nabytku nejnutnejsiho... A mlada, hofem a zarmutkem utrapena, na smrt bleda zena pfichazi mu v ustrety, majic zrak zaslzeny a usedave stkajic. Kean porozumel... Micky vravoral ke kolebce, kde tezce oddychuje, lezel v hadry zaobalen prvorozenec jeho, ditko se smrti uz zapasici... Vzal je do naruci, libal je a stkal silenou bo¬ lesti a hned zase radosti, neveda, co cini:

351

„Ne, ne! — Muj Howard nemuze a nesmi ted umfiti, kdy se na nas stesti pousmalo... A uzdravi-li se, budeme sfastni — nevyslovne sfastni..." Ubohe dite vsak se neuzdravilo. Podlehlof pfi¬ rozene slabosti, nasledku to hroznych utrap, jez byla matka jeho nucena snaseti — a pohfbeno v Dor¬ chestru — — — — — — Nasledujiciho jitra posnidal Kean s feditelem Arnoldem a engazovan timto na dobu tfi roku pro hry v divadle Drury-Lane. V listopadu 1814 odebral se Kean do Londyna a teprve po dvou mesicich, v kterych pfetrpel desna muka nejistoty a bazne, doslo k prvnimu pfedsta¬ veni. Po jedine, povrchni zkousce, v ktere si kolego¬ ve z drobne postavy jeho ousmesne zerty tropili, vystoupil Kean pfed obecenstvem londynskym dne 26. ledna 1815 poprve v uloze „Shyloka". K vystoupeni tomu pfipravoval se po celou tu dobu, co byl engazovan. Studoval s napjetim veske¬ rych svych sil nemaje pro nic jineho smyslu, nezli pro svou ulohu... Kazda veta, kazde slovo, kazde znaminko interpunkce bylo memorovano a nescetne¬ krate opakovano, az umel ulohu svou, jako malo ktery herec pfed nim. Po te dosla fada na mimiku ... Tataz svedomita, napjata prace, totez nescetnekrate se opakujici zkou¬ mani a porovnavani ruznych pohybu, kazdeho kroku, kazdeho hnuti, kazdeho pohledu, kazdeho zkfiveni ust a vsech nescetnych odstinu mimiky, kterymiz Ize nektery dusevni moment vyjadfiti neb aspoh na¬ znaciti ...

352

A pfed tim vsim po mnoho nedel vytrvale, hlu¬ boke, vysilujici studium povahy — prace to obrovska, chce-li herec, byt i genialni, pojmouti povahu Shylokovu tak, jak ji Shakespear znazornil... Avsak i po techto pfipravach jest Kean jeste ho¬ recne rozechven. Veskera namahava, vysilujici pra¬ ce, kterouz byl studiu sve ulohy jiz venoval, zda se mu byti nedostatecna — palciva neduvera v talent a desiva bazeh, ze neobstoji, ze jedinym pohybem, jedinym krokem, jedinym tonem muze tak blizke jiz stesti na vzdy zapuditi — vse to rozechviva dusi jeho v hlubinach jejich pfipravujic ji muka takmef nesnesitelna. Nejhroznejsi muka dusevni trpi prave v den, kterymz ma byti stesti jeho zahajeno. Zimnicni rozechveni zmita a lomcuje jim po cely den .. . Po nekolik dni nemel uz sousta v ustech; nyni vsak citi, ze musi se k rozhodnemu kroku pfece posilniti. ,,Dnes musim — musim jisti!" vola a poprve zase po mnoha mesicich — nebof i nyni jeste zije v nedostatku a bide pojida silnou polevku a maso ... A vecera, bud stastneho neb osudneho vecera nemuze se dockati. Mumlaje slova sve ulohy pfebiha po jizbe jako silenec, sermuje ve vzduchu rukama a dupa noha¬ ma. Kazdou chvili se zastavi a nasloucha, pdbije-li uz brzy zase na hodinach nedaleke veze nova ctvrt - pak zase rozjitfen pfechazi s rozjiskfenym zra¬ kem mumlaje svou ulohu ... •* „Ach boze, boze!" mruci nescetnekrate pfed se¬ be. ,,Budu-li mit uspech, — zblaznim se ..." A jako sileny si pocina ...

353

Konecne se pfece dockal. Udefila hodina, kdy muze do divadla. „Oh, draha zeno, draha," louci se, „mne je tak uzko, tak desne uzko, ze bych si pfal, aby mne ne¬ kdo na ceste do divadla zastfelil." Po techto slovech opustil bidny svuj byt, nesa v jedne ruce ranecek se svymi stfevici, puncochy, parukou a jinymi drobnymi castmi garderoby Je nevlidny, mlhavy vecer lednovy. Snih, jenz byl nekolik dni pfed tim napadl, rozhfal se; ulice londynske, kterymiz fici mrazivy vitr, jsou piny blata. V roztrhanych botech brodi se Kean londyn¬ skym blatem; lide, povozy, svitilny, domy tanci pfed jeho zrakem, krev vifi mu od hlavy k srdci a zase nazpet, pulsy mu busi a on chveje se zimou az do kosti pronikajici. Konecne vrazil do satny a pocal se oblekati. Vidi kolem sebe ousmesne se sklebici kolegy; slysi posmesne, urazlive jejich poznamky a drza slova prorokujici mu bezpfikladne vypiskani, proto, ze se proti zakofenenemu zvyku opovazuje hrati Shyloka s vlasenkou cernou misto rysave. Vidi i slysi, kterak i nejposlednejsi z tech, kdoz sukajice kolem neho pfipravuji se ku pfedstaveni pohrdlive spouli usta, pohazuje hlavou a septa, ze clovek tak trpaslicky jako Kean. nemel by se na prkna ani odvaziti, ze patfi spise do jizdarny za clowna, mezi komedianty za pahacu, ze vystoupi jiste jen jedinkrat, po bajecnem vypiskani ze mu zajde chuf na vzdy. Vse to hrdy, neustupny, ba neurvaly Kean pfenesl pfes srdce, aniz by byl odpovedel. J. Arbes: Sebrane spisy, XXIV.

23

354

Nemel take casu; hlava byla v plamenu, duse v hroznem rozechveni — zpola uzkosti zmirajic, zpola zase temnou, ale nevyslovne sladkou pfedtuchou jasajic. Konecne ucinil ze zakulisi prvni krok na je¬ viste. Dum jest obstojne obsazen. Prvni vystoupeni Keanovo necini sice zddn6ho zyld§tniho dojmu. Dum zustava tichy, slavnostne chladny, ledovS klidny. Vsak po prvnim slove Keanove, po prvnim zvu¬ ku jeho hlasu, jenz jako bfitka damascenka zasvist£l jasne a jafe vzduchem, jevi obecenstvo pozornost vzdy napjatejsi. V nekolika minutach uz sleduje hru debutantovu s pozornosti vzdy napadnejsi, az pak posleze nezda se miti skoro pro zadneho herce smyslu nezli pro Keana. A po prvnim jiz monologu zahfmel tak6 prvni potlesk, zpocatku jaksi nesmely, ale hned po te vse¬ obecny, az divadlo zadunelo. Od tohoto okamziku jest Kean ve svem zivlu. Nechveje se, neboji se, nemysli na usp£ch ne¬ bo neuspech, neciti ni radosti ni muky — duch jeho byl splynul s duchem Shylokovym v jedno ... A po prvnim aktu duni divadlem pochvala bouf¬ liva. — t Tytez stvury kolegu, ktere byly pfed pul hodi¬ nou v satne a dfive o zkousce s pohrdanim na trpaslick^ho umelce pohlizely, blizi se nyni v zakulisi k nemu, by mu pfaly stesti k neobycejnemu uspechu. Druhy akt vzdy vice pouta. V aktu tfetim vsak, obzvlciste ve scene, kdy dovida se Shylok, ze dcera jeho Jesika s kfest'anem uprchla, duni divadlem bou-

355

fe pochvaly, jakou se Drury-Lane posud jeste nikdy neotfasalo. Divoke, pfirozene pathos prave, ryzi vasne, ja¬ kou bylo snad mozno znazorniti, jen kdyz duch Shylokuv splynul V jedno s duchem Keanovym, pusobilo na veskere obecenstvo elementarni silou a strhnulo i nejchladnejsi k bouflive pochvale. Nejvelkolepejsiho uspechu dosahl Kean ve sce¬ ne pfed soudem. Vykon jeho byl naskrze originelni a tak velkolepy, ze po ukonceni aktu dunelo a hucelo divadlo neslychanou pochvalou dele nezli pul hodiny. Nadseni divaku bylo vseobecne a nemelo pametniku. Posleze pfedstaveni ukonceno. Nescetnekrate Kean vyvolan, az spustena opo¬ na naposledy. Nekolik okamziku stal jeste za oponou jako v ztrnuti; potom prudce sebou pohnuv, odkvapil... A jako pfed dvema mesici v Dorchestru, kde tlely kosti jeho prvorozence, strhal se sebe kostym svuj a obleknuv se ve svuj sat pospisil, sec nohy stacily, do sveho bytu, by sve zince zvestoval bezmerne sve stesti. Vrazil do bidneho bytu bez dechu. Nahle se zastavil a vzav do naruci druhe dit¬ ko sv6, zvolal: „Tobe, Karle, dostane se skveleho vychovani." Na to temne, bolestne zaupel : ,,Oh, kez by se toho byl i muj ubohy Howard dockal!"

356

Kean byl uz asi 26 neb 28 roku star, kdyz osved¬ cil pfed znaleckym obecenstvem londynskym po prv6 svuj talent jakozto genialni interpret jedne z nejgcnialnejsich postav Shakespearovych. Minulost jeho byla nekonecnou fadou dobrodruznych, romantickych, divokych, neurvalych, surovych a zase dojemnych, tklivych, bolestnych, srdcervoucich, ba zoufalych seen . .. Nevif se ani, kdy se narodil a kdo byl vlastne jeho otcem ... Zpupny, hrdy a svehlavy hoch zivofil. Zivofil z milosti cizich lidi; protloukal se svetem, posluhoval na korabe, zil mezi komedianty, slovem vedl divoky, dobrodruzny zivot mezi lidmi drsnymi, hrubymi, nevzdelanymi... V nejbidnejsich kremach, na cizich pudach a pod sirym nebem spaval casteji nezli v pohodlnem lozi; hlad znal jako vlastniho bratra, zizeh jako vlast¬ ni sestru — nouze a bida byly nejvernejsimi jeho druzkami... Podivuhodny tento divoky, zpupny a hrdy mlady muz pfedstavoval vsak jiz jako tfilete ditko Kupida v jakemsi balletu jakozto hoch petilety byl jednim ze skfitku, jez byl proslaveny tehdaz herec Kemble zavedl v carodejnych scenach ,,Makbetha" — ky div, ze pozdeji vratil se ke klamnym poetickym vidinam nejutlejsiho mladi na vzdy, ze stal se — hercem . .. Zneuznani a bida byly se mu vsak zavesily na paty jako storamenni polypove, ktefi jej stahovali vzdy hloubeji do bahna vsednosti. .. Rrudka, vasniva povaha a genialni duch jeho obcas vzdy zase vytryskly a povznesly jej na krat¬ ky cas vyse. Za nedlouho vsak znovu sklesl a houpal

357

se takto po mnoho, mnoho roku na vlnach obrovskeho talentu a bidnych pomeru, lidske zaslepenosti a vlastnich svych nezkrotitelnych vasni a surovych na¬ klonnosti jako opustena lodka na divoce zpenenych, zbesile rozboufenych, o stera uskali se rozrazejicich vlnach mofskych ... A kdekoli se objevil, kdekoli vystoupil, kdekoli zahral, vsady si z neho tropili ousmesky a zerty urazlive, mnohdy i surove pro malou, vychrtlou postavu, pro vyzably oblicej ostrych, skoro odpornych tahu a pro jeho nepfijemny, drsny, odpuzujici hlas. Nikdo v nej neskladal zadnych nadeji, kazdy jej podcehoval a kde kdo mohl, skoro kazdy jej vsemoz¬ nym zpusobem urazel. Obecenstvo, pfed kterymz byl az dosud vystupoval, nemelo pro neurvaly snad jeste talent zadneho smyslu; bylof to veskrze obecenstvo s neduvef ivym, skeptickym, pohrdlivym usmevem na rtech, obecen¬ stvo, ktere dovedlo oceniti vykony sablonovite a tradicionelni, ale nemelo za mak smyslu pro jedno¬ tlive zachvevy talentu fenomenalniho, pro pravou, ryzi, nezkalenou vaseh, pro pfirozeny a zaroveh hluboky cit, pro originelni pojimani a takove tez provadeni uloh. I dovedna herecka Mary Chambersova, pozdeji zena Keanova, shlednouc Keana po prve, nemohla se ubraniti trpnemu usmevu a nedovedla potlaciti namanuvsi se otazku: ,,Kdo je ten nepatrny muzik!" A kdyz pak s ni Kean po prve hral, byla hra jeho tak nejista, roztrzita a nespravna, ze Chamber¬ sova cinila mu pro to vytky zahanbujici a pfimo urazlive jako nejnemotornejsimu zacatecniku. A podivno!

358

Vsestranne podcehovany muz ten setrval pfes vsechnu elementarni prudkost sve povahy na na¬ stoupene draze. Byl, jako maloktery jiny umelec, o svem talentu pfesvedcen a proto hrdy, pysny a zpupny, ale hned zase ke vsemu ochotny a spokojujici se s ulohou nejpodfizenejsi. Jeden z biografu jeho vypravuje, ze kdysi, kdyz spolecnost, u ktere byl engazovan, pozvala jednoho z nejznamenitejsich hercu, by u ni vystoupil pohostinsku, zpecoval se Kean pfevziti v ,,Hamletu" ulo¬ hu Laerta, ponevadz renomovany host hral ulohu titulni. Kdyz doslo ku pfedstaveni, byl Kean ten tam. Hledali jej, ale nenalezli — pfedstaveni musilo byti odfeknuto. Teprve po tfech dnech vratil se Kean k Mary Chambresove a pravil k ni: ,,Umiram hlady... Po cely ten cas potuloval jsem se po polich a lesich zive se jen fipou, mrkvi, kolnikem a kof inky; ale bude-li mi zitra nebo ne¬ kdy jindy podobna uloha davana, uteku zase..." A pfece hraval vsechny mozne ulohy; ba kdyz se byl r. 1808 ozenil a hral v Birminghamu, pfevzal i ulohu harlekyna, nacez mu gaze jeho tydne o deset silinku zvysena. V bezpfikladne trudnych techto pomerech pfi¬ pravoval se pro divadlo velke, pro obecenstvo vkusu nejvytfibenejsiho, pro kritiku, kladouci na vykony herecke mefitko nejpfisnejsi. Umeni jeho, jake byl o prvnim vystoupeni v di¬ vadle Drury-Lane osvedcil, neosvojil sobe hrave a snadne, nybrz zeleznou pili a bezpfikladne namahavou studii. „Mnohdy," vypravuje jeden z vrstevniku jeho, ,,putovaval po mnoho hodin mnoho, mnoho mil da-

359

leko, pfemitaje o svych ulohach. V tu dobu nedo¬ stal z neho nikdo ani slova, nemelf pro nic na svete smyslu..." Vsak nejen pfed svym prvnim vystoupenim v Drury-Lane, i pozdeji, kdyz nalezal se na vrcholu sve slavy, studoval a lopotil se s kazdou ulohou jako snad zadny jiny herec. Kdysi zavfel se na cele dva dny do sv^ho po¬ koje, by nalezl pro jedinou vetu: „Bertram polibil tve dite!" vhodny akcent — — ■— — — — — Ky div, ze umelec, jenz si byl po tolika svizelech jednim vecerem a jedinou ulohou dobyl uznani vzdelaneho obecenstva londynskeho, stal se za ne¬ dlouho jeho milackem. Avsak kazdeho noveho uspechu musil si dobyti namahave a pfestal dfive, nezli vystoupil, bezpfi¬ kladna muka dusevni, o jakych velke obecenstvo, kdyz pfed ne vystoupil jiz s propracovanou, ustalenou figurou, nemelo ani zdani. Po Shyloku chtel hrati Richarda II. Skoro trpaslicka postava jeho v uloze Shylokove nevadila, v uloze Richardove byla zavadou zdanlive nepfekonatelnou, ponevadz byly v uloze te posud jeste v zive pameti genialni vykony Cookeovy, Kembleovy, ba i Garrickovy. Uzkosti a bazni se chveje vystoupil jakozto Ri¬ chard <— a v nekolika okamzicich pfekonal vsecky pfedsudky a zastinil pry i nejlepsi sve pfedchudce, takze Richard jeho pfirovnavan jen k Richardu Garrickove. Rozcileni a namahani, s jakym ulohu tu provedl, vrhlo jej na loze, s kterehoz teprve po nekolika tydnech zase povstal.

360

Pomerne mensiho uspechu docilil pozdeji svym Hamletem, ulohou to, kterou byl uz po mnoho roku pfed tim s zeleznou vytrvalosti studoval a nyni ji venoval nekolik mesicu pfipravne prace. Za to oslnil a nadchnul pfimo bezmerne veskere obecenstvo i kritiku Othellem a Jagem, ktere hral stfidave. ,,V milostnych scenach v Othellu," pravi soucasny kritik, ,,opanoval Kean drsny svuj organ uplne, ton jeho byl nevylicitelne jemny a nezny. Ve sce¬ nach vasnivych pak byl pfimo nepfekonatelny..." Keanuv Jago byl veskrze originelni a pfirozeny. Nejvetsiho uspechu docilil vsak v ulohach her u nas neznamych a to jakozto Zang v Youngove kuse ^Revenge" a jako ,,Giles Overleach". Ele¬ mentarni, pfimo demonicke sile nekterych momentu v techto ulohach nebylo Ize odolati. V zaverecne scene posledniho kusu hraval s tak strasnou pfiro¬ zenou pravdivosti, ze kdysi routinovana herecka jed¬ na nasledkem toho pfi otevfene scene omdlela ... Kean stal se pfes vecer milackem obecenstva. Nejznamenitejsi muzove jeho doby, statnici f poetove, slechta i bohaci byli mu upfimne nakloneni. Lord Byron cenil si po zasluze umeni jeho. Kean zustal vsak i nyni veren svym dfivejsim vasnim, ba vice — on holdoval jim casteji nezli jindy. Nejbidnejsi krcma, nejsurovejsi kumpani, sprosti, nevedomi kejklifi, drzi a nestoudni namofnici byli mu milejsi nezli nejvybranejsi spolecnosti v nejskvelejsich salonech a palacich. Kdysi odfekl navstevu u Byrona, by se mohl setkati v prabidne kreme se surovcem, jenz byl v boxovani cenou pocten . . .

361

Hyfil a opijel se — a mnohdy nedovedl opilost svou pfemoci nebo maskovati ani na jevisti. . . Hral casto, velmi casto; ale jeste casteji hy¬ fil a pfi torn studoval do upadu, do vysileni. . . Zajel si do Ameriky a vratil se telesne i dusev¬ ne tak zbidacely, ze zdalo se, jakoby se bylo stalo pravdou vlastni jeho proroctvi: ,,Budu-li miti uspech, zblaznim se" ... Muselt' jiz nyni ochable sve nervy a mizici zivotni sily kfisiti nejsilnejsimi lihovymi napoji a vfici vodou . . . Vsak posud jeste hraval obcas jako za dob sve nejvetsi slavy — genialne, nepfekonatelne .. . Pfizeh obecenstva vsak se od neho odvratila. Totez obecenstvo, ktere druhdy se zatajenym dechem naslouchalo kazdemu jeho slovu a sledovalo s napjetim kazde jeho hnuti, pfivitalo jej kdysi v mravni rozhorlenosti sykotem a piskanim. Kean odpovedel s jeviste vzdorovite urazkami a dlouho pfed londynskym obecenstvem nev>stoupil. Kdyz pak se to pozdeji, roku 1827 pfece zase stalo, hral opet Shyloka nepfekonatelne. ,,Nikdy," vypravuje ocity svedek jeden, ,,nezapomenu onoho vecera. Dum byl pfeplnen, obecenstvo s umelcem uplne smifeno. Nikdy nevidel jsem vsak podobne dokonaleho pfedstaveni, nikdy nebyl jsem ucasten tak vzorneho pozitku dramatickeho. Kazdy odstin Keanovy hry pochopen a bouflivou pochva¬ lou odmenen. Nikdy nehral Kean s tak divuplnym zapalem, s takovou silou a tak intensivni umeleckou dokonalosti jako tentokrate. Avsak clovek pykal za umelce - Kean byl hrou tou tak vysilen, ze nemohl po nekolik dni loze opu-

362

stiti a mnozstvi nejsilnejsich lihovin pozil, aby se „zotavir'. Od te doby hral s nestejnym stestim — brzo genialne, brzo lehkomyslne nebo chladne, brzo zase pfimo odporne a hnusne. V pravde desne zni zprava o jednom z pozdej¬ sich jeho vystoupeni. Byl sice o prvnim vystoupeni svem pfivitan bouflivym potleskem, ale pak — — ocity svedek pravi: ,,Kean mluvil, ale jaka to fee! Ani pul tuctu slov nenasledovalo po sobe souvisle. Jako v ztrnuti pfed sebe ziraje, vyrazel slovo za slovem z prsou — jako pravzor vysileni a zchvaceni. Opona spadla za nejhlubsiho, pfimo hroboveho ticha." Avsak i po te jeste vzplanul obcas obrovsky je¬ ho talent a zalesknul se v nevyrovnatelnych rysech a odstinech interpretovane povahy. Nicmene Kean schazel a hynul —■ a osmnacteho roku po prvnim svem vystoupeni v Drury-Lane, vystoupil — dne 25. bfezna 1833 — naposledy. Syn jeho Karel byl se venoval umeni hereckemu proti vuli otcoye a Kean zanevfev nan proto, zapudil jej, jakoz i matku jeho od sebe ... Teprve pfipomenuteho roku se s nim smifil a vystoupil s nim spolecne — poprve a naposledy — na prknech ... Syn hral Jaga, otec Othella. Kdo vidal Keana v posledni dobe jenom z hle¬ diste, nevedel a nemel ani tuseni o torn, jaky zazrak deje se pfed jeho ocima. i t V zakulisi bylo vsak jinak. Uz po mnoha let byvala tu pfipravena pro Kea¬ na stolice, na ktere, nemoha uz stati, sedaval, az nan dojde fada a na kterouz klesaval, kdykoli se s je¬ viste zase vratil v zakulisi.

363

Kdo vedel, ze tento muz jiz v nejmuznejsim ve¬ ku jare telesne i dusevni sily zpruzoval ochable ner¬ vy sve nejsilnejsimi napoji lihovymi, a spatfil Keana v zakulisi, musil miti pevne za to, ze neobstoji uz ani ve scene jedine. Pamef i zivotni sila byly ge¬ nialniho muze toho takmef uplne opustily; v ctyficatem roce veku sveho byl vetchym starcem. A tak, jako se delo v zakulisi uz po mnoho roku, delo se i tentokrate. Beze slova, sklicen a shrben sedel v zakulisi na sve stolici nemaje pro nic, co se kolem neho idelo, smyslu. V puste prazdno upfene kalne oko bylo bez vy¬ razu jako sklenne; podobalf se mrtvole se ztrnulym zrakem. Cekal, az mu da inspicient znameni, by vy¬ stoupil . . .\ Dockal se; znameni dano . . .' A pomalu, jako kdyz omdlely a vysileny probira se z mrakot nebo jako kdyz zdanlive mrtvy ozivuje, probira se z mrakotneho, apathickeho za¬ dumani. Pomalu zveda hlavu, kalny zrak jeho line se smeka s pfedmetu na pfedmet, na uvadlych rtech chveje se trpky vzdech . . . A pomalu, namahave, ba s napjetim vsech zbyvajicich sil vstava, jako by zvedal Atlantovu tizi a potacive, makaje rukama v pravo v levo, by neklesl, vlece se v bezpfikladnem umdleni ze zaku¬ lisi na jeviste . . . Nahle vsak oko jeho ozivne, telo se vzpruzi a vzpfimi. K smrti zemdleny pfedcasny kmet stoji pfed obecenstvem zdanlive v pine, muzn6 a jare sile ja¬ ko za dob nejvetsich triumfu . . .

364

Hraje naposledy — na polo jiz mrtev — ale hraje genialne . . . Boufe pochvaly takmef neustava . . . Jako by jej byl ozivil genius nejsfastnejsich okamziku ume¬ leckych — kazdym slovem, kazdym pohledem, kaz¬ dym posunkem budi obdiv . . . A pfece uz skoro umira . . . Ve scene, kde Othello louci se s zivotem a pronasi nahodne pfipadna slova ,,Othello's occupations one", nemohl uz dale — doselt' mu dech .. . Namahave lapa po vzduchu a kfecovite vyrazenymi slovy: ,,Umiram — mluv za mne!" klesa na prsa Jagova — na prsa sveho syna . . ., Odnesli jej s jeviste a dne 15. kvetna zemfel v naruci sve zeny, s kterou se byl v poslednich okamzicich smifil. Hodinu pfed svou smrti vyskocil z loze s vykf ikem: ,,Kone, kone — kralovstvi za kone!" Byl to vykfik srdce ryvny, zoufaly, az srdce tech, kdoz jej slyseli, stydla . . .

V PREDVECER NESMRTELNOSTI.

(Psano a po prve ti§t6no 1889, po druhe ti§teno 1892.)

V nevelke, ale dosti slusnym komfortem opatfene jizbe rozleva jedina svice, hofici na velkem psacim stole v jednom koute jizby, napadne matn6 svetlo. Vyjimaje bezprostfedni okoli psaciho stolu pa¬ nuje v jizbe takove pfitmi, ze sotva Ize pfedmety rozeznati. Pfes to vse velke nejake obrazy v zlatych ramech po stenach, tezke koberce po podlaze a ne¬ ktere jine napadnejsi pfedmety, jako pohovka, neko¬ lik kfesel a klavir, stojici v protejsim koute od psaciho stolu skoro v pfitmi, nasvedcuji, ze neni to byt zad¬ neho chudasa. Matne svetlo, po pfipade sero, ba misty i pfi¬ tmi v jizbe panujici jsou tak zvlastni, ze dodavaji vsemu neobvykleho, skoro mozno fici pfiserne poe¬ tickeho razu. Tezke zaclony v oknech jsou totiz spusteny; ale skulinami vnikaji do vnitf zlate prouhy denniho svetla. Svicka na psacim stole, ktera je splavena a skoro jiz dohofiva, hofi tudiz zdanlive bezucelne ... A pfece jediny pohled po stole staci k nabyti pfesvedceni o opaku.

368

Po stole je totiz rozhozeno mnozstvi prazdneho i pocmaraneho papiru a z nekolika listku je zfejmo, ze byly pocmarany pfed nekolika minutami. Inkoust v poodhozenem pefe brkovem doposud jeste ani neuschl . . .. A clovek, jenz byl pfed chvili u psaciho stolku psal, sedi prave u klaviru se sklonenou na klavesy hlavou, jakoby byl v hluboke myslenky pohfizen ne bo tvrde spal. V jizbe panuje hluboke ticho. Nahle muz u klaviru zvedl prudce hlavu. Matna zaf dohofivajici svice osvitila skoro az pfiserne bledou tvaf s horecne planoucim tmavym okem. Puvod orientalsky jest zfejmy i v matnem osvetleni; ale tvaf sama o sobe pusobi prave jako v tuhl:i tvaf mrtvoly s vyrazem beznadejne zoufalosti. Po nekolik minut dival se muz ten v neurcite prazdno. Na to sklonila se hlava k prsum a prava ruka zacala zdanlive bezdeky pfejizdeti po klavesach klaviru. Zda se, ze hleda nejaky ton nebo jeho odstin, jez v dusi jeho jako duta ozvena pfipominaji vy¬ znacny nejaky okamzik zivota; ale nesouvislost tonu pusobi v svrchovane mife neharmonicky. Prsty po klavesach pfejizdejici kfecovite se kfi¬ vi. Nekdy se zda, jakoby nektery prst dotykal se klavesy nektere jemne, skoro mozno fici nezne, ne¬ jinak nez jakoby zarputile se skryvajici odstin tonu lichotivym hladenim klavesy vylouditi chtel, ale hned zase jiny prst do jine klavesy pfimo busi, jako¬ by chtel osudny ton stuj co stuj vyvzdorovat. Po nekolika minutach muz ten ustal pfejizdeti prsty po klavesach a zadival se opet v neurcite praz-

369

dno, pfi cemz naklonil hlavu k jedne strane, jako¬ by napjate naslouchal. V jizbe panuje zase hluboke ticho. Muz sleduje tudiz jen ve vzpomince nejaky odstin tonu, jenz byl vzbudil v dusi jeho zi\ ejsi ozvenu. Zkouma a vazi jeho silu nebo se snazi postihnouti jeho raz a vyznam v harmonii tonu . . .> V torn pfeletl tvaf jeho podivny, zpola bolestny, zpola radostny usmev. Vztycil se prudce a poposel kvapne nekolik kro¬ ku smerem ku psacimu stolu; ale skoro uprostfed jizby se zastavil a svesiv hlavu hluboce se zamyslil. Teprve nyni, kdyz se byl k svetlu ponekud pfiblizil, Ize poznati, ze to muz jiz asi sestatficetilety, obleceny v pohodlny persky zupan. Tvaf jeho jevi prave vyraz bolestne uzkostlivy — nejinak nei jakoby k smrti zarmouceny otec u smrtelneho luzka sveho jedinacka naslouchal tezkemu jeho dechu a jiz jiz se obaval, ze utstane. A dlouho stoji s horecne planoucim a do praz dna upfenym zrakem — bez pohnuti jako socha. Nahle pfejela prava ruka prudce pfes celo. z prsou vydral se hluboky vzdech — a muz nesmele, vlastne nerozhodne plizi se ku psacimu stolu a useda. Ruka sahla mechanicky po pefe a aniz by byla namocila, pfejela nekolikrat po prazdnych fadkach notoveho papiru. Teprve po chvili, kdyz byl muz po¬ stfehl, ze pero nezustavuje zadnych znamek, namocil je a zacal s bezpfikladnym chvatem cmafikovati notove hieroglyfy. Po nekolika vtefinach vsak skfipajici pero nahle ustalo. Hlava pisiciho naklonila se hloubeji k pr¬ sum — a tak, jak by ustal psati, setrval po delsi cas bez hnuti. J. Arbes: Sebrane spisy, XXIV.

24

370

Co se kolem neho delo, nevedel. Svicka na stole byla zatim dohofela. Ani cpavy zapach coudiciho doharku, ba ani nastale v jizbe pfitmi nevyrusilo muze u stolu sedi¬ ciho z hlubokych myslenek. Asi po pul hodine vztycil konecne zase hlavu, rozhledl se kolem; ale nepostfehnuv nezli skulinami zaclon vnikajici svetlo, z hluboka vzdychl. Vstav pak pomalu namahave, jakoby nadzvedal ohromnou nejakou tizi, dosoural se k jednomu oknu a povytahnuv zaclonu zadival se ven. Vyhlidka byla pfes huste koruny stromu ne¬ jake zahrady kamsi do dalky na velkomestske stfechy, nad kterymi klenula se bezoblacna oblo¬ ha, rudnouci jiz v zaplave podzimniho slunce, k za¬ padu se chyliciho, ale z okna neviditelneho. V zarudlem svetle dennim ma pfiserne bleda tvaf diva jiciho se muze vyraz pfimo desivy. Z kazde¬ ho rysu zira bezmerna unava a nevylicitelna touha po klidu, tfeba zahrobnim. Ze vseho jest zfejmo, ze muz ten snasi bez¬ pfikladna dusevni a telesna muka. Bez horecneho oka byla to na pohled zivouci mrtvola. A pfece v dusi malo ktereho cloveka vfelo tak zhave peklo nejpalcivejsich pocitu od zadum¬ cive litosti az po zzirajici pocit zoufaleho zalu, jaky se zmochuje cloveka na pokraji zejiciho hrobu, kdyz jest pfesvedcen, ze bude v nem snad jiz za nekolik dni zahraban . . . A muz ten byl o torn nezvratne pfesvedcen. Churavelf jiz dlouho . . . Nevylicitelna uzkost, chut a laska k zivotu a hned zas opovrhovani vsemi pozitky zivota — nepochopitelna a nevysvetlitelna bazeh pfed cimsi ne-

371

znamym, tajemnym, nevystizitelnym — vubec cela stupnice desivych a zhave mucivych pocitu provazejicich vedomi neodvratitelneho konecneho roz¬ kladu istfidala se v dusi jeho s tak matnymi jiskerkami nadeje v moznost pfiznivejsiho obratu, ze podrzel pfevahu pfece jen pocit nejtrapnejsi a nejbolestnejsi — pocit naproste beznadejnosti . . . A pfece nebo prave snad proto pracoval muz ten dusevne pfimo zimnicne, nebo snad — prave proto, ze pracoval jiz po delsi cas s napjetim ve¬ skerych sil z pra\iclla do unavy, ba zacaste do vy¬ sileni, dostavilo se tak povazlive vzruseni civni soustavy. I nyni po celodenni, pfi umelem svetle stravene praci dusevni jevi sice na pohled unavu a zemdleni; ale duse jest takofka rozzhavena. — — ,,Klid — klid!" septa ji tajemny strazny duch instinktivni sebelasky; ale marne. Muz ten byl sice jiz nescislnekrat uposlechl yarujiciho hlasu tajemneho talismanu, snaze se vse¬ moznym zpusobem nabyti klidu. Ale coz platno hledati klidu, kdyz se cloveku vsechno protivi, kdyz se mu kazda spolecnost, kazda zabava, ba i nejosvedcenejsi konejsitelka : pfiroda, hnusi - kdyz jej i sam klid, po nemz tak prahne, naplhuje de^ivou uzkosti?! A tak bylo i tentokrate . .. Citi bezpfikladnou telesnou unavu. Nevi, co po¬ citi, kam se obratiti. Vse, nac pomysli, zda se jej vabiti; ale v bez¬ prostfedne nasledujicim okamziku zase se mu hnu¬ si .. . Boj if se i klidu, po nemz prahne . . . Tak stoji u okna upiraje zrak v neurcite praz¬ dno skoro po ctvrt hodiny. Konecne se rozhodnul.

372

Pomalu vratil se ku psacimu stolu a sahnuv po zvonku, prudce zazvonil. Po male chvili objevil se v jednech dvefich ob¬ starozny sluha. ,,Objednej povoz, vyjedu si na prochazku!" veli churavy muz. Ale sotva byl sluha zmizel, pan daneho roz¬ kazu lituje. Jiz saha poznovu po zvonku, by rozkaz odvolal; ale drzi chvili zvonek nerozhodne. A kdyz pak posleze pfece zazvonil, byl jiz sluha mimo dum a neslysel. V nekolika minutach sluha se vratil a oznamil, ze objednany povoz stoji pfed domem. Panovi nezbylo, nezli se dat rychle obleci a ve ctvrt hodine ujizdel povoz s podivnym pasazerem bezucelne z jedne ulice pafizske do druhe . . .

Muz, jemuz jsme byli prave venovali pozornost, nebyl z tech, ktefi maji pravo styskati si na nepfizeh osudu. Jiz zahy jevil naklonnost k hudbe a odbyv s uspechem konservatof, vymohl si zvlastni pfizeh, ze mohl se po pet roku cviciti u proslaveneho mistra Cherubiniho, jehoz nejzamilovanejsim zakem byl. V dvacatem roce veku sveho r. 1819 byl za kantatu ,,Herminia" pocten prvni cenou a stal se ucitelem zpevu pfi velke opefe pafizske. Byl tudiz ve svem zivlu a dosahl v dosti mladem veku, po cem jini, zacaste velice nadani neb i genialni umelci marne prahnou, byl aspoh po¬ merne zabezpecen proti utrapam a svizelum hmotnym.

373

Citil naklonnost ku komponovani a prvnim uspechem povzbuzen, pocal komponovati horlive. Avsak coz platno vsechno neodolatelne nutkani ku tvofeni, coz jsou platny vsechny pfipravne studie, znalost vsech zakonu harmonisace a instrumentace, kdyz neni dostatek puvodnich motivu, kdyz zdroj tvof ivosti neni dosti hluboky! Rozpor mezi vuli a nadanim nejevi se nikdy tak kfiklavc jako v tomto pfipadu. Vule, zacaste zelezna, zene neodolatelnou moci v pfed. Prace meni se v usili, usili v namahani a toto v pfepinani sil... A vysledek jest vzdy stejny: nedostatecny nebo jen prostfedni . . . Dilu, byf sebe pecliveji provedenemu, schazi nevystihla a zaroveh z pravidla ncodolatelna jiskra genialnosti — bezprostfedni puvodnost. Vse, oc se byl muz ten v komponovani pokusil, melo vice mene znak kdyz prave ne napodobeni, tedy aspoh jakesi, byf sebe vzdalene podobnosti s pracemi jiz existujicimi, zejmena s pracemi Che¬ rubiniho. Po mnohych marnych pokusech podafila se mu jednoaktova komicka opera ,,L'Artisan", ktera pro¬ vozovana r. 1827 v divadle Feydeau; ale s nepatr¬ nym uspechem. V temz roce stal se i professorem na konservatofi a mohl tudiz nehrube vynikajici na¬ dani sve skladatelske nechat lezeti ladem. Ale ener¬ gie vule byla pfilis mocna . . . Jina opera ,,Clare" libila se pfispenim proslavene Malibranove lepe.— Roku 1829 provedena opera ,,Le Diletant d'Avignon" mela zase jen uspech pochybny, kdezto balet nManon Lescaut" roku 1830 a jine prace po¬ zdeji jednak s vetsim anebo mensim uspechem pro¬ vedeny.

374

Ale nad prostf ednost nevyniklo dilo ani jedine. A^tu dobu nebylo to ostatne snadne. Dostihnouti nebo docela pfedstihnouti nektereho komponistu z proslaveneho trojhvezdi: Rossini, Meyerbeer a Auber, zdalo se byti nemoznym. Pfes to ubohy nas problematicky talent komponovati neustal . . . A v neblahem anebo chceme-li v pfesfastnem okamziku pro umeni slehla dusi komponistovou po¬ eticka la pfece grandiosni myslenka, ze ma kazdy na¬ stroj a kazdy1 hlas svuj vlastni zivot a ze zpevohra, v kterez by mel kazdy nastroj svou vlastni ulohu, doposud neexistuje. O takovou operu se pokusiti bylo nejen ne¬ snadno talentu fenomenalnimu, nefku-li talentu problematickemu. Ale energie lidske vule zmohla jiz mnohe, proc by nezmohla i tento ukol? Muz, v jehoz dusi byla naznacena zakladni my¬ slenka vznikla, mel aspoh energie a vule pfebytek. Pocal s bezpfikladnym zapalem k ucelu tomu stu¬ dovati hlasy i nastroje a po pfedbezne pruprave za¬ cal komponovati. Libretto bylo vhodne a poskytovalo k vytknutemu ucelu vsechnu moznou pfilezitost. Avsak coz vse naplat, kdyz je ukol sam o sobe grandiosni!? Prace pokracuje pomalu — kazdou chvili narazi na nepfedvidana uskali, cimz mafi se prace posavadni a musi byti zahajena poznovu. Ale coz vse na plat, zas a zas zahajovati praci svizelnou, ba zdanlive nemoznou, kdyz pod jeji tizi telo umdleva, a vzpruzeny duch nezda se nalezati ani chvili oddechu; kdyz jest nevyhnutelna harmonie piezi fysickymi silami a jejich vyslednici: du-

375

chem —■ V povazlive, ba snad nebezpecne mife porusena ?! Neduvera ve vlastni nadani a ve vlastni sily vzmaha se vzdy u vetsi mife. Neklid meni se v ne¬ pokoj — nepokoj v rozcileni, ktere zustava v per¬ manenci; kratce cela soustava nervova jest rozrusena. Pracuje brzo zde, brzo jinde. Ale nikde nema stani. Nikde se prace nedafi. Nikde nemuze najiti vhodne nalady. A^sude neco vadi a pfekazi. Nikde neni dosti klidu a pfece — jakmile zavladne ticho, pocifuje ubohy komponista desive hruzy hypochondrickeho samotafe, lekajiciho se kazdeho selestu a vidiciho v kazdem pohnuti nejakeho stinu pfedzvest smrti. V posledni dobe uchylil se jiz do jednoho z nejzazsich domu v pfedmesti St. Antoine, aby nabyl aspoh pomerneho klidu, ba vyzkousel jiz vsechny mozne prostfedky k osvezeni: menil noc v den a jak jsme videli, i den v noc, aby zustal v pfimefene dusevni nalade. Ale nic naplat! Zacaste jediny ton zarputile hraje si na ,,hukanou". Mnohdy ho nevyslidi ani po nekolikahodinnem nej vzdorovitej sim usili . . . A v takovych pfipadech byva mu k smrti smut¬ no. Malomocnost, vlastne bezmocnost obestira celor jeho bytost jako neviditelna pfisera, stlacujici jej neodolatelnou moci vzdy hloubeji do temne, be¬ zedne propasti. A tak bylo i tenkrale . . .

376

Povoz s ubohym komponistou projizdi bezucel¬ ne ulicemi pafizskymi. Brzo zabocuje k rozkazu pasazerove do ulic pustych, skoro lidu prazdnych; ale sotva projede dvema nebo tfemi, jiz zni rozkaz, aby jel do ulic lidnatejsich, kde hluk a lomoz skoro ohlusuje. A sotva projede jednou nebo dvema tako¬ vymi ulicemi, jiz musi zase zabociti do ulic tissich a z techto zase do pustych. Pasazer sedi v koute povozu schoulen a neve¬ nuje skoro nicemu kolem sebe pozornosti. I nejzivejsi ruch ulic nejlidnatejsich nevyrusuje ho ze zdan¬ live apathie, nebo-li jinymi slovy: nema dosti sily, aby obratil pozornost jeho k jinym pfedmetum. I nyni jeste zabyva se v duchu jen a jen svou praci. Dusi jeho vifi v chaotickem vlneni nescetne tony V torn zvedl nahodou hlavu a prave v oka¬ mziku, kdyz povoz zatacel kolem rohu do jine ulice, utkvel zrak jeho na jednom z ohlaseni na narozi, a vsimnul si jen dvou slov: ,,Don Juan". Vedel zcela dobfe, co znamenaji. Vedelt', ze od nejakeho casu provozuji v ,,Academii Royale de musique" Mozartovu nesmrtelnou operu, kterou sice znal z pfedstaveni v jinych mestech, ale v Pafizi doposud neslysel. Nicmene vse to v dusi jeho jen kmitlo. V bez¬ prostfedne nasledujicim okamziku zabyval se jiz zase jen svou praci ... Tak projizdel ulicemi i kdyz se uplne setmelo — hodinu, ba dele. V dobe te slehla dusi jeho vzpominka na ,,Don Juana" nekolikrate — posleze pak intensivne a za¬ roveh s jakousi ucelnosti. Napadlot' mu, ze by klasi-

377

cka hudba Mozartova mohla snad poskytnouti ko¬ nejsiveho prostfedku. Bez odkladu dal rozkaz, aby zajel koci k,,Acadcmii", a za nedlouho sedel v koute osamele loze, naslouchaje carokrasne hudbe mistrove. Prvni akt byl jiz odehran a druhy skutecne za¬ cal za nedlouho pusobiti na rozcileneho komponistu konejsive. Naslouchal vzdy pozorneji, ba posleze za¬ cal venovati pozornost i deji, kratce hudba i dej zaujaly jeho mysl tou merou jako uz davno nic ji¬ neho. A tak se stalo, ze sledoval s napjetim i zaverecnou fantastickou scenu, ktera byla k ukojeni vel¬ keho davu zpevohfe pfidana: pohfeb don Juanuv s pruvodem strasidel a demonu. Na scene objevila se dlouha fada vzdusnych postav strasidelnych, za kterymiz nasledovali kostlivci s rozzatymi pochodnemi — za temi pak fada bile oblecenych divek: Juanovych to obeti. Posledni z obeti tech nesly rakev, kterou upro¬ stfed jeviste postavily. Viko rakve se nadzvedlo a v rakvi na polo se vztycila zenstina zahalena cernym zavojem — donna Anna . . . A vse to provazel orchestr, hrajici ,,Dies irae" z Mozartova rekviem . . . Z pocatku sledoval nas komponista vyjev ten s jakymsi udivem. Zdalo se, jakoby nechapal jeho vy¬ znamu; lee prave v okamziku, kdyz donna Anna v rakvi se vztycila, pojala jej nahle takova hruza, ze se srdceryvnym vykfikem zdesene vyskocil a jako furiemi hnan prchal z divadla. Myslenka pomijejicnosti, ktera jej od delsi doby tak houzevnate pronasledovala, zdala se byti vtelenou . . «

378

Letel do Elysejskych poli a odtud do Boulogneskeho lesiku, kde demony hypochondrie stvan tak dlouho bloudil, az vysilen kdesi podle cesty skoro beze smyslu klesl. Teprve z rana byl nalezen a dopraven domu...

Od osudneho vecera toho minulo vsak jen ne¬ kolik dni a Fromental Halevy, o nemz prave mlu¬ veno, pokracoval jiz zase v komponovani sve opery. Dusevni stav jeho vzdoruje vsemu liceni. Bazeh jeho pfed smrti byla bezpfikladna; ale energie jeho vule byla pfece vetsi. Dokoncil dilo sve v nekolika tydnech v nej¬ desnejsi uzkosti. A dilo to — ,,Zidovka" — zabezpecilo mu sice, jak znamo, nikoli tak puvodnosti mo¬ tivu, jako spise tim, ze v nem kazdy hlas a kazdy nastroj zije vlastni zivot, nesmrtelnost; ale hypochondrem zustal az do sve smrti, ktera jej stihla az roku 1862.

KOCICAR.

-ano a po prve tiSteno 1886, po druhe ti§teno 1899.)

Kdy a kde se sbehlo, co chceme prave vypravovati, zda se nam miti prave jen takovou du¬ lezitost, jako kdybychom chteli stuj co stuj zve¬ deti -— kdy a kde asi pronesl nekdo vseobecne platnou nejakou pravdu, hiubokou nebo duchaplnou sentenci nebo fizny, pfipadny vtip, jez jednou pro¬ neseny koluji pak po cela desitileti a zacaste dele z ust do ust a vzdycky dochazeji uznani. Pfes to si pfece jen pfimysleme lokalni barvitost! Pfimysleme si tfeba i nektere osoby vedlejsi — osoby hlavni toho nemaji potfebi, ponevadz jde o faktum historicky zjistene — kratce pfimysleme si, co a jak nam libo, abychom meli obrazek co mozna plasticky. Mysleme si tedy, ze nalezame se ve Svycarsku v kantone bernskem a ze nepiseme rok nynejsi, ani lohsky nebo pfedlohsky, nybrz letopocet asi tak o osmdesat nebo jen o neco mene roku starsi — tak asi 1810 nebo 1812 nebo docela 1814 — coz vse na vypravovani samem niceho nemeni. Marne tedy dobu se stanoviska historickeho nad jine dulezitou, kdy byl Napoleon I. jeste postra¬ chem vsech potentatu evropskych; mame i misto

382

deje, ktere jest netoliko v ohledu touristickem, ny¬ brz i v cetnych ohledech jinych nad jine zajimavo. Nebylo-li nam posud jeste popfano navstiviti Svycarsko vubec, kanton bernsky zvlast' a mesto Bern obzvlaste, muzeme se tfeba jen v nejakem cestopise instruovati, ze to zeme ,,nad jine romanticka" — kfizem krazem prorvana kfivolakymi udolimi a pozehnana ,,nebetycnymi" horami, najme ledovci, o nichz kazdy zacek z citanek vi, ze maji temena sva po cely rok pokryta ledem a snehem. Mysleme si, ze vidime pohofi chmurna i pfive¬ tiva, lesnata i lysa, majestatna i nudna — ze prochazime se udolimi hlubokymi i melkymi, stinnymi i jasnymi, ze venovali jsme pozornost j cetnym fekam a jeste cetnejsim potokum a rucejum atd. atd. A kdyz jsme si byli zemi i lid, jak znamo, dobrodusny, prohledli, mysleme si konecne, ze octli jsme se prave v jednom z nejromantictejsich udoli sveta mezi jezery thunskym a brienzskym — v udoli interlakenskem, o nemz touriste vsech narodu a temperamentu mluvivaji jen s nadsenim — a ze jsme tam zavitali dne 17. srpna v den jmenin zakladatele mesta Bernu, posledniho vevody Zahringskeho Berchtolda Y., kdy kona se v udoli torn jedna z nejpopularnejsich slavnosti alpskych pastevcu, ku kterez schaziva se obyvatelstvo cele republiky. A^yhradne jen ku charakteristice krajiny muze¬ me si pfipomenouti, ze jihovychodnc a jizne od udoli toho trci k obloze nejvyssi horske kolosy repu bliky, jako Finsteraarhorn, Eiger, Schreckhorn, Panna, Wetterhorn, Blumlis-Alp, Doldenhorn atd.; jeste jizneji Mont Rosa a jihozapadne, ovsem jiz

383

v dali mnoha mil, svetoznamy Svaty Bernard a kolos nejvetsi, Mont Blanc. Mysleme si, ze jsme videli, kterak ucastnici narodni slavnosti v pestrych krojich pfibyli z Interlaken na misto zabavy, kde jest \ ideti nescetne* mnoz¬ stvi stanu a bud jako o poutich vubec; — ze jsme slyseli starodavny koncert na proste alpske rohy, kterymz slavnost zahajena, — ze jsme videli zapasy statnych horalu: vzajemne popadani se za pasy a vyhazovani do vyse, pak vyzdvihovani velkych balvanu a hazeni jimi do dalky — mysleme si, ze sucastnili jsme se i spolecne hostiny, ze divali jsme se i na stfileni do terce,' ktere nasledovalo, a ze cekame jiz jen na zaverecny zpev alpskych devic, abychom ^e pak mohli divati na tanec, kterymz slavnost po¬ zde v noci konci. Tichy, pfijemny vecer se blizi. Hluboko k zapadu se schylivsi slunce vrha jiz dlouhe stiny. Ruch a sum na miste slavnosti jest vzdy vetsi. Jasot, zpev a rany ze ,,stucu" ozyvaji se z ruznych mist — vse jest rozvescleno, ba rozjafeno. Toliko pod skalni strani u posledniho mlyna na pctoce. po jehoz pravem bfehu slavnost se kona, meska vzdalen vseho ruchu a sumu muz, jenz nezda se miti na radovankach lidu zadneho zalibeni. Jiz po poledni byl se vytratil z davu jodlujicich krajanu, s^kterymz byl pfijel vozem z Bernu, dal se podle bfehu potoka smerem proti vode, az octnul se v uplne odloucenosti a konecne u posledniho, ny¬ ni toliko nejakym starcem hlidaneho mlyna. Zastaviv se pfed mlynem, rozhledl se kolem a jiz chtel zase vykrociti a dale jiti, kdyz byla pozor-

384

nost jeho upoutana zvlastnim nejakym pfedmetem na dvorku inlyna. Co bylo pozornost jeho upoutalo, nebylo Ize uhodnouti. Na dvorku nebylo pranic napadneho — nekolik slepic, pes v boude, asi deset holubu na stfese nejake kulny a kocka vyhfivajici se na slunci zrovna u plotu byl veskeren zivy tvor. A pfece muz ten upiral zrak svuj skoro napjate na jedno misto skoro po ctvrt hodiny. Z vyrazu jeho tvafe bylo Ize pfes vsechen klid jeji vycisti, ze jej cosi na miste, kam prave zrak svuj upiral, nad miru zajima. Posleze se pfece pohnul. Rozhlednuv se pfede vsim po dvorku, potom po jeho bezprostfednim okoli, jakoby nekoho ne¬ bo neco hledal, kyvnul hlavou, jakoby byl spokojen, ze hledane nalezl. Na to se obratil a pfesed pfes prkennou lavku vedouci pfes potok na druhy bfeh vylezl ha nepatrny kopecek pod strmou skalni strani nade mlynem, odkud byl ze vzdalenosti pouze asi desiti kroku zcela volny pohled do mlynskeho dvorka. ' 1 usedl tam do stinu kosate jablone a zadival se poznovu do dvora na nejake misto, s ktereho zraku svych nespoustel. Je to muz vice nezli ctyficetilety s vyraznou, ale pfece nenapadnou, spise dobracky sosackou, nezli odusevnelou tvafi. Celo jest sice pekne vy¬ klenute, ale vraskami napadne rozryte; nos masity, rty oclule. Polovice obliceje je zarostla hustym, pro¬ sedivelym jiz hnedym plnovousem; dlouhy, taktez jiz proseclively hnedy vlas je skoro az rozcuchan, ale pfece nedodava tvafi vyrazu zpustlosti, nebo do¬ cela zdivocilosti. pisne modre oko pod hustymi a

385

dlouhymi fasami zda se nasvedcovati povaze mirne, ba flegmaticke. Na pohled bys soudil, ze to chudsi nejaky" feme¬ slnik neb obstarozny chasnik, ktereho byl osud pozemskymi statky nepozehnal. Sat jeho nenasvedcuje sice bide, ale pfece skoro nouzi; jef obnosen, misty odfen a jeden knoflik u kabatu visi jako u nedbalcu jiz jen na jedne nitce. Usednuv co mozna pohodlne pod jabloh opfel se zady o jeji kmen, pfikrcil obe nohy a opfev bra¬ du o obe dlane setrval muz ten skoro pul hodiny bez pohnuti divaje se upfene do dvorka. Vukol panuje hluboky klid. Mlyn neklape, potok nesumi, nikde zive duse krome na dvorku pfipomenutych jiz zvifat. Dvorek nemeni vsak v celku sve fysiognomie, leda ze obcas pes v boude pfevali se na druhou stra¬ nu, kocka u plotu se protahne a nektery holub popoletne — jen nektera slepice neustale meni misto, hledajic nejake zrnecko. Nahle zacvrlikalo kdesi na blizku ptace a popoletlo na plot nedaleko hovici si kocky. Kocka se vztycila jako blesk — stfelhbite, lehce a elegantne a pfikrcivsi se upfela oci sve na ptace. Je to vzacny exemplaf — velka, vyborne zive¬ na, cela cerna. Srst jeji leskne se v slunci jako nejhebsi samet; zlute oci se zf itelnici skoro nepozorovatelnou jsou jako sklenene — a pfece z nich srsi cihava krvelacnost . . . A teprve nyni Ize aspoh uhodnouti, ze muz pod jabloni venuje pozornost svou vyhradne — kocce. Jakmile se pohnula, pfeletl tvaf jeho, az dosud klidne .pozorujici, usmev uspokojeni, jakoby se byl konecne pfece jen dockal, po cem byl touzil. J. Arbes. Sebrane spisy, XXIV.

25

386

Po male chvili ptace s plotu ulitlo. Kocka otocivsi po nem hlavu, setrvala jeste po nekolik vtefin v cihave posici, nacez se protahla, vstala, pfihrbila hfbet a mrsknuvsi nekolikrat ocasem poznovu se pfikrcila a pohodlne, vlastne jiz line ulehla na levy bok, aby se na slunci dale vyhfivala. A^sedni, ba nejvsednejsi vyjev! Ale kdo v dobach prazdne venoval kockam pozornost tfeba jen povrchni, zajiste nam pfisvedci, ze mozno se jim skutecne take po nekolik oka¬ mziku pobaviti . . . Ale coz medle jest pficinou, ze kocku pozorujici muz pozoruje ji s napjetim, jakoby od toho za¬ visela takofka spasa jeho duse? I kdyz byla kocka zase ulehla a po nekolik minut ani sebou nepohnula, upiral na ni neodvratne zrak svuj, jakoby si chtel obraz jeji na vzdy vsti¬ piti do^pameti — a mozna, ze by se byl snad po celou dalsi ctvrt hodinu ani nepohnul, kdyby nebyval nahle vyrusen. Se strane nad jeho hlavou, kde rozkladal se husty cerny les, zaznelo volani: ,,Mistfe Minde! Mistfe Minde! Hola hej!" Muz pod strani zvedl hlavu a rozhledl se ko¬ lem. Nemoha hned rozeznati, odkud volani zazniva, pozorne naslouchal. Po nekolika vtefinach volani opakovano s jine strany, zdanlive odkudsi z niziny od potoka, nacez zaznelo volani to opet shury se strane. Teprve nyni naslouchajici zvedl se se zeme a ozval se. ,,Tady — tady, kamaradi!" zahouknul, az se hlas od skalni strane odrazil.

387

Se strane a skoro soucasne s tfi stran v nizine dana odpoved, ze bylo ozvani se slysano. Muz pod strani zustav klidne stati cekal, pfi cemz neopomenul aspoh chvilemi venovati pozornost kocce na dvorku. Po nekolika minutach spatfil na druhem bfehu potoka z housti kefu se prodravsiho mladika, kteryz spatfiv jej vesele zajasal a takofka uprkem k nemu uhanel. I poposel mu volnym krokem v ustrety a se¬ tkal se s nim tesne u lavky pfes potok vedouci. ,,Mistfe! mistfe!" vola udychany mladik z da¬ leka. ,,Vsichni te hledame! Dva v lese na kopci — tfi dole " Mladik dobehl sotva dechu popadaje. ,,Nu — coz? Co se stalo?" oslovil jej hledany s klidem stoika. ,,Ku — kuryr — pfijel " vykoktal mladik. ,,Jaky kuryr?" Mladik lapnul nekolikrate po vzduchu, nacez na¬ mahave ze sebe vypravil: ,,Caruv kuryr — z Bernu pfijel a poptava se po tobe " ,,Co mi chce?" ,,Car — pfijel pry — prave do Bernu —" ,,Co mi po torn?" ,,A pfeje si — pfeje si," kokta mladik, ,,navsti¬ viti — tvou dilnu." Tvaf muze, jehoz dilnu pfal si navstiviti rusky car, zustala klidnou, jakoby byl nekdo zvestoval, ze kdesi kdosi kohosi potkal. ,,Nu — af se tedy podiva!" ozval se po chvili. Po te sahl line do kapsy, vytahl klic a poda¬ vaje jej mladikovi dolozil:

388

,,Zde — dodej kuryrovi! At' se car podiva!" — V nekolika minutach pfibyli jeste tfi mladici, ktefi byli hledali muze, za kterymz byl z Bernu vyslan zvlastni kuryr cara ruskeho s poslanim, ze pfeje si Alexandr I. navstiviti jeho dilnu. Povedeli, co a jak se bylo stalo: ze kuryr pfijel pfed tfemi hodinami, ze £eka, az bude mistr Mind nalezen, a ze ma rozkaz — bez Minda se nevratiti . . . Mistr Mind vyslechl vse to a mnohe jine s kli¬ dem, ba skoro s Ihostejnosti cloveka, ktery ma na mysli zcela jine veci nezli takove malichernosti, jako jest navsteva dilny nejakym potentatem. Posleze vsak nalehani mladych svych irfatel a zaku pfece vyhovel. Dal se uvesti na misto slavnosti, kde jej caruv kuryr ocekaval, a odejel v temze voze, v kteremz byl s pfateli pfijel, nazpet do Bernu, kam druheho dne k ranu pfibyli.

Muz, z jehoz zivota byli jsme prave vypravo¬ vali vsedni kapitolku, byl jednim z onech podivnych lidi, pro ktere nemaji psychologove zadnych pfihradek. Prostodusny, ba skoro naivni — klidny, zdanlive ke vsemu Ihostejny flegmatik, ktery zije, vlastne zdanlive jen zivofi — pro ktereho svet tako¬ fka ani svetem neni — ktery, jak se' zda, pranic ne¬ chce, po nicem netouzi a neprahne .. . Jedna z onech sfastnych, vecne klidnych povah, ktere nalezaji upl¬ neho uspokojeni samy v sobe; kterymz vnitfni svet jejich uplne dostaci. Pracovati nekdy po cele tydny a mesice klidne, ale s houzevnatou vytrvalosti o necem, co nezda se

339

miti pro jine nejmensi dulezitosti, dovede muz ten rovnez tak jako po cele tydny a mesice v snivem zamysleni nebo v zdanlive tupe resignaci se povalovati. Vzdelani, pokud se tim vyrozumivaji vedomo¬ sti skolni nebo z knih, nema skoro prazadneho. Cist, psat a pocitat sice umi; ale kdykoli pocita, vzdy se pfepocita nebo nedopocita — kdykoli zacne psat, vzdycky udela kanku nebo jinym zpusobem da na jevo, ze pero neni nastrojem, kterym umi vyborne vladnouti — a kdykoli zacne cisti, tfeba knihu nejzajimavejsi, vzdycky pfecte nanejvyse nekolik stranek, potom knihu klidne odlozi a zaduma se A^ymluvny nebo jen hovorny neni naprosto. Mlcivaf po 'cele dny. Mnohdy i v nejrozjafenejsi, nejveselejsi spolecnosti, kterou nad jine miluje, nepromluvi po cele hodiny ani sluvka; zacaste hovoru vu¬ bec ani nesleduje, nybrz bloudi v duchu buh vi kde, a jenom obcas kyva nebo vrti hlavou, a kdyz jej ne¬ kdo oslovi, usmeje se a odpovi zcela neco jineho, nezli nac byl tazan. Od mnoha let, snad jiz od mladi zije v nejvetsi odloucenosti od tak zvaneho ,,sveta", a zaroveh v po¬ merech dosti stisnenych. Nyni obyva maly najaty domek, v nemz ma dilnu, to jest vetsi sednici, a byt svuj, to jest sednicku mensi, ktera mu slouzi za loznici, salon i kuchyni. Zahradka za domkem vynika jen jedinym sta¬ rym ofechem; ostatnich pet stromku, nekolik kefu a cele trsy kopfiv, st'oviku a podobneho nestoji am za povsimnuti.

390

Byt a dilnu svou opousti jen zfidka kdy. Ne¬ kdy jen jednou za den, aby pookfal v proste' kreme v kruhu svych pfatel; nekdy take dvakrat za den, kdyz jej totiz nektery pfitel vyvabi na prochazku. Penez nemel nikdy nazbyt. Necht: dosla nekdy zasilka sebe vetsi — tfeba nekolik set — vzdy byla pro ni jiz davno vyhlidnuta mista, na ktera ma byti bez odkladu rozdelena: cinze za byt a dilnu, krejcimu, sevci a cele fade jinych femeslniku, ba i hostinskemu, kter> zacaste po ctvrt roku naleval ,,na kfidu..." A pfece byl muz ten v svrchovane mife spo¬ kojen, cten i \azen. Vysel-li z domku, byl na ceste po meste kazdych deset, dvacet kroku nekym pozdraven. Oslovil-li jej nekdo, ucinil tak vzdy jen s uctou — a kdyby byl muz ten od nekoho neco zadal, sotva by mu to byl v Bernu nekdo odepfel. Bodry muz ten po cely svuj zivot, jak bezna frase di, ani kufeti neublizil. Neznaje ctizadosti, aniz zavisti, aniz jakekoli jine podobne nectnosti, zil v mi¬ ru a klidu ve svem zatisi — a proto se take niceho nelekal. Pfes to vse, co tuto vsedniho o nem uvedeno, pozival jiz davno evropske povesti, vlastne slavy ... Dila jeho byla hledana a draze kupovana. Mnohy obchodem s jeho pracemi zbohatnul. Jmeno jeho znal kazdy, kdo cinil naroky na jmeno odborneho znalce, ba kazdy, kdo se vubec zajimal o obor, v kteremz muz ten pracoval. Nejpadnejsim dukazem toho, co jsme byli pmve uvedli, jest, ze car rusky Alexandr I. navstiviv Bern pfal si pfede vsim jinym navstiviti jeho dilnu,

391

a zvedev, ze naleza, se na narodni slavnosti v Interlakenach, vyslal tam zvlastniho kuryra. Avsak muz, kteremu se zvlastni te pocty dosta¬ lo, jak uz vime a jak se take z toho, co bylo o nem prave v strucnosti napovedeno, domysliti muzeme, o podobne pocty nedbal. Ale jsa clovek dobry, ba pfedobry, nemohl nalehani svych pfatel odolati. Vratil se do Bernu — ulehl ve svem bytecku jako kdy jindy na proste loze a spal ,,spanek spravedlivych" az do desiti hodin z rana. kdy jej jeden z uchu jeho probudil zvesti, ze za hodinu rusky car navstivi jeho dilnu. Probuzeny line se protahl, line vstal, line se oblekl a line vesel do dilny, kterou byli zatim dva jini uchove pro vzacnou navstevu, pokud vubec bylo mozno, uklidili a urovnali, ze nevypadala zrovna jako brloha divokeho zvifete. S usmevem rozhledl se po dilne, nacez se spustil na zidli nedaleko dvefi a s klidem cloveka beze vsech pfani ocekaval carskou navstevu. Udefenim jedenacte hodiny zastavilo pfed dom¬ kem, pfed kterymz uz davno pfed tim zevloval dav zvedavcu, nekolik kocaru. Nekolik vtefin po te vstoupil do dilny caruv pobocnik ohlasuje, ze car prave pfijel — hned po te vstoupil car provazeny ctyfmi generaly — vsickni v nadhernych, oslhujicich uniformach. Teprve nyni muz, kteremu vzacna navsteva ta platila, vstal a upfel klidny zrak svuj na cara, kdezto tfi uchove v pozadi dilny stojice se uklaneli. „Vy jste mistr Mind!" zvolal car podavaje mi¬ strovi ruku. ,,Poznavam vas na prvni pohled podle podobizny, kterou mi zaslal jeden z vasich nejvfe-

392

lejsich ctitelu, vevoda Orleansky . . . Dovolite, abych si mohl prohlednouti vas atelier?" ,,Prosim, prosim," bylo vse, co mistr-nemluva na slova ta odvetil. Pfi torn kyvnul hlavou, jakoby daval na jevo, by si Jeho Milost carska prohledla, co a jak ji libo. Car poposel nekolik kroku do stfedu jizby a rozhledl se kolem. A^elka, statna, svalnata a pfece elegantni po¬ stava s pekne modelovanou hlavou, jemnymi rysy v hladke tvafi pleti skoro az divci, pfizrzly kadefavy vlas, krasna usta — slovem cely zjev caruv v nadher¬ ne uniforme kyrysnickeho generala tvofil v nizke, zacmoudle a pfece jasne osvetlene jizbe zvlastni kontrast s celym okolim. Car nalezal se totiz v dilne skoro chudickeho malife a kreslice. Ze vsech koutu zel na nej nedo¬ statek. Malifskeho a kreslicskeho nafadi bylo tu poskrovnu. Take obrazu hotovych nebo skoro hoto¬ vych bylo tu jen asi pet — vesmes vsak malych, na pohled neuhlednych. Nacrtku a podobneho bylo ovsem mnozstvi nescetne; ale tim take skoro k nepfehlednuti. A pfece — na cemkolivek oko carovo spocinulo, vse budilo interes jeho> v svrchovane mife. A^elkych, uchvatnych obrazu a komposic histockych, bitevnich, mythologickych, cirkevnich a ji¬ nych, jak se zdalo, car nehledal — take zadnych krajin a jinych obrazu, ktere vabivaji naladou, my¬ slenkovou hloubkou nebo koloritem atd., nebyl by nalezl, kdyby byl i hledal ale co spatfil, byla pfece jen unika mistrovska, prave kabinetni perly umeni . . .

393

Nechf pohledl kamkoli, na pravo, na levo, pfed sebe nebo na zad — se vsech stran divala se nan neiaka — kocka. Tu jedna, o samote kdesi pod ohnistem, onde jina na stfese v okapu nebo ve vikyfi, jak obzira krajinu, tamo zase jak line lezi nebo se protahuje hebo ku skoku hotuje . . . Tu zase videti skupeni kocek — starou s kofaty; onde kocoura s rozjezenym ocasem, jak prska na maleho psika; tam zase kote lezici na polstafi v okne vyhfivajic se na slunci — — slovem nic, nez kocky, kocoufi a kotata vsech moznych tvaru a barev, ve vsech moznych posicich — na staflich, na prknech, po stenach i po stolech, ba i v mapach — vsady Avsak kazda ta kocka, kazde kotatko ma svuj individualni raz. Kazda linie, kazda podrobnost, skoro mozno fici kazdy chloupek jest odpozorovan v pfirode a znazornen s onou divuplnou virtuosnosti, jake jen mistfi umeni dosahuji mnoholetym cvikem a bezpfikladnou vytrvalosti v pozorovani pfirody a pfenaseni teto na platno nebo na papir. A dodame-li, ze v ,,odusevneni", mozno-li totiz slova toho uziti take o kockach, mistra Minda po dnesni den zadny malif a kreslic v tomto oboru ne¬ pf edcil, naznacili jsme v strucnosti vse, cemu mohl car Alexandr venovati svou pozornost. I chodil od stafle k stafli, od jednoho stolu k druhemu, od jedne steny k druhe — prohlizel a chvalil a zase chvalil, jako snad jeste zadny potentat sveta. Mistr Mind, jenz byl jednim z generalu cara provazejicich vybidnut, carovi to neb ono vysvetli¬ ti, provazel sice panovnika po dilne, ale nemluvil, nezli kdyz jej car pfimo oslovil, a v klidne, usmevave tvafi jeho ani sval se nepohnul, nechf car ten

394

neb onen obraz, tu neb onu skizzu chvalil jen tak, nebo vice, nebo docela skoro nadsene — Temef hodinu stravil car Alexandr I. v prostem a pfece tak zajimavem atelieru mistra Mindakocicafe, jak jej krajane jeho nazyvali. Posleze se s mistrem-nemluvou rozloucil. Podav mu ruku, po¬ dekoval srdecne za poteseni, jez mu byl mistr pfipravil, a na pamatku sve navstevy sam mu pfipjal rusky zasluzny fad na prsa. Mistr Mind dal si vse to libiti jako hodne, zdarne vychovane, tudiz i poslusne velke dite a vyprovodil cara take az pfed prah, kde zustal stati, az car za jasotu zevlujiciho davu pfed domkem odejel. Po te se vratil mistr do dilny, odepjal pfispendleny fad, vstrcil jej do kapsy, nacez pfistoupiv k jedne stafli vzal paletu a stetec a zacal pracovati — jako kdy jindy . . .

K dovrseni pocty, kterou byl rusky car prosla venemu mistru-kocicafi prokazal, uspofadali vecer pfatele Mindovi — pfatelskou pitku v hospudce, ve ktere se skoro pravidelne schazivali. Na stul, za kterym nemluva-Mind obycejne se¬ daval, postavena ohromna kytice — pfatele se sesli v hojnem poctu — a kdyz pak se Mind objevil, pfi¬ vitan srdecnym provolavanim ,,Slava!" V klidne, usmevave tvafi umelcove vsak se ani sval nepohnul. Kyvnul jen nekolikrat hlavou, stisknul nekolik podanych pravic a zasedl na sve misto. AT brzku rozproudila se ziva zabava.

395

Ridka pocta, kterou byl rusky car Mindovi prokazal, pfetfasana se vsech moznych stanovisk a poukazovano i k pfiznivym pro Mindovu slavu duslednostem. Mluveno o caru jako o vzacnem pfiznivci pra¬ veho umeni, vychvalovany jeho pfednosti a pronaseny take pfipitky na jeho pocest. Nemluva-Mind sledoval vse mlck> . Posleze zvedl se jeden z nejduvernejsich pfatel jeho a po delsim, srdecnem osloveni, ve kteremz poznovu cara ruskeho vychvaloval, ba velebil, pro¬ nesl pfipitek na zdar mistra Minda-kocicafe. ,,Mistr Mind musi mluvit!" zvolal kdosi, kdyz sklenice za hluku vstavajicich a pfipijejicich zafin£ely. ,,Mluvit — mluvit!" volano se vsech stran. A nemluva Mind, vida nezbyti, konecne vstal, pfejel pravou rukou pfes celo, odkaslal si — a poprve za sveho zivobyti proslovi] kratkou sice, ale jadrnou fee — — trhave, zajikave, ale pfece srozumi¬ telne. ,,Pfatele dobfi! — Kamaradi!" pocal za hro¬ boveho ticha. ,,Dekuji vam — — Zac, to vite — A vsechno, co tu povidate — nu, vite vsechno je hezke . . . Rusky car je hodny, hezky, statny pan — dobry, moudry, stedry, vymluvny a vzneseny — — Vazi si umeni a umelcu a tak dale a tak dale. Ale" — (pfi .torn hlas jeho napadne i bolestne se zachvel) — — ,,ale — kockam nerozumi — ani zbla!" Boufe pochvaly a jasotu zadunela kremou. Mezi pfitomnymi nebylo jedineho, jenz by ne¬ byl pochopil. Nebof tak proste a pfece pfipadne

396

a zaroveh vscobsahle nebyl snad jeste zadny ume lee charakterisoval pomer mecenasu k umeni jako bodry Mind-kocicaf.

VIOLONCELLISTA OFANBAK.

(Psano a po prve tiSteno 1889, po druhe t stgno 1S92.

Roku 1833 vypsalo feditelstvi pafizske komicke opery konkurs na misto violoncellisty v orkestru. Pfihlasilo se dvanact virtuosu: starsich i mladsich, zrucnych i mene zrucnych — jak uz byva. V ustanoveny den sesli se vsichni ve zkusebni sini a jeden po druhem produkoval se pfed feditelem, kapelniky a nekolika ,,znalci". Zkusebni komise naslouchala s onim vazne ko¬ mickym napjetim, jez budi v klidnem a stfizlivem pozorovateli z pravidla — usmev sarkasticke utrp¬ nosti. Nektery ze zkousenych odbyt po prvnich tonech, jez nastroji svemu vyloudil. Jiny, zrucnejsi musil zahrat dve i vice pieg, mnohy pak vyzvan, aby jednu a tutez piegu dva- i tfikrat opakoval — die toho, jak ktery zajimal. Konecne vyzkouseni vsickni a vyzvani, aby se odebrali do pfedsine, kde ve vice mene trapnem napjeti cekali, jak komise rozhodne... Violoncell jest v orkestru bez odporu nastroj nejzajimavejsi. Neni sice hlavni a mozno se bez neho pfi ruznych a dosti cetnych produkcich obe jiti; ale je originalni.

tuo

Mnohostrannost tonu, hlavne hlubokych, ale zaroveh mezi vysoke zabihajicich dodava mu zaklad¬ ni raz muznosti. Vytrvaly smyk prodluzuje vsak tony, ze podobaji se tonum nastroju foukacich. Muz¬ nost rozplyva se v nescetne odstiny mladistvosti — od svezi jarosti az po skotacivou, bujnou, ba rozpustilou veselost. Nekdy se zda, jakoby zaznel ton housli a hned zase jakoby rozechvivaly vzduch tony klarinetu ne¬ bo mruciveho, hypochondristickeho fagotu neb jine¬ ho nastroje — kratce violoncell dovede klamat, smat se i posmivat, dovadet, skadlit, zertovat i ironisovat. Skoro se zda, jakoby byla zakladnim rysem jeho povahy vrtkavost. A pfece jest kazdy, byf sebe pfekvapujici ton vice mene uplne v jeho moci a vyluzuje se vedome. Neni to tudiz vrtkavost, nybrz — rozmarnost . . . Violoncell jest — humoristou ... Nejitfi, nerozvasni, nerozplace, a kdykoliv se jiz jiz zda, ze se posluchaci srdce ouzi nebo docela i slza v oko tlaci -— jediny, rozmarny ton zaplasi tiseh i truchlivost, a na tvafi rozhosti se usmev.. . ( A^ioloncell vyzaduje tudiz k ovladani zvlastni umelecky naturel. Z pravidla melancholicky — nej¬ pfirozenejsi a zaroveh nejcastejsi zfidlo to humoru . . .. V hlubinach duse stesk, zal a bolest, zrcadlici se v chmurne tvafi a pfece — kdyz se nejvlastnejsi podstata duse jakymkoli zpusobem manifestuje — bodrou veselost a bujny smich, nekdy ironicky nebo sarkasticky usklcbek, ale hned zase svezi utrpnost, menici se v trvalou rozmarnost, ba rozpustilost... Neni tudiz divu, ze mela zkusebni komise ukol nesnadny, nechf uz znala vlastni podstatu nastroje,

4oi

pro nejz mela vybrati umelce, nebo-li ji pouze tusila. Radila se dlouho. Jednomu byl po libosti ten, jinemu onen. Kazdemu bylo Ize neco vytknouti, af jiz podstatneho nebo nepodstatneho, af pravem ne¬ bo z pouheho domyslu — jak byva pfi poradach kazde zkusebni komise, ktera jiz ,,moci sveho ufadu" vznasiva se u vedomi sve suverenni pravomocnosti z pravidla vzdycky vysoko nad kazdym umelcem. Konecne se komise shodla, kteremu kompeten¬ tu nalezi pfednost. Nehral sice bezvadne, lee nejsvezeji, skoro nej vasniveji, a byla nadeje, ze prodle¬ nim casu, bude-li pilen, muze dosici uspokojujici virtuosnosti. Byl pfedvolan. Pfed komisi objevil se plavovlasy, vychrtly mla¬ dicek — vlastne sotva detskym stfevickum odrostly hosik s prapodivnym, z pola mracnym, z pola jedovate odpornym vyrazem v modrych, skoro zakalenych ccich. Oblecen byl nuzne. Z kazdeho rysu nehrube sympaticke tvafe bylo zfejmo, ze zapasi s nedostatkem, ba snad s bidou. Ale zaroveh bylo Ize v tvafi te postfehnouti zvlastni jakysi druh vytrvale, skoro za¬ rputile vzdorovitosti. „Vy se jmenujete ?" oslovil jej feditel, ackoli byl jmeno jeho slysel hned o zkousce a nejspise je za¬ pomnel. Tazany nesmele povedel. „Odkud jste a kde jste se cvicil?" vyptdval se feditel dale. Tazany zodpovedel skoro chvejicim se hlasem i tuto otazku. Pravil, ze je zrozen v Koline; nad J. Arbes: Sebrane spisy XXIV.

26

402

Rynem, ze citil jiz za utleho mladi naklonnost k hudbe, a kdyz pak v osmem roce veku sveho pfisel do Pafize, ze dal se zapsati do konservatofe. ,,Y osmem roce?" podivil se feditel. Tazany pfikyvnul a chtel ze zdvofilosti dotvrditi i slovy, ale feditel ho pfedesel. ,,A jak jste tedy star?" optal se kvapne. ,,Dvanact roku," zni klidna odpoved. „Neni mozno!" uklouzlo fediteli tonem tak drsnym, ze se vycouhly hosik skoro zalekl. Ar okamziku vsak se vzpamatoval. ,,Tfi leta," pravil smeleji, ,,stravil jsem v kon¬ servatofi, rok uz se cvicim sam a zivim se vytezkcm sve hry — — Ostatne, racite-li si pfati, vykazi se kfestnim listem." ,,Ah, neni tfeba!" zvolal feditel rozmarne, ale zaroveh tak rozhodne, ze se mladistvemu umelci zdalo, ze je pro sve mladi odmitnut. Chtel pfipomenouti jeste jednu svou doporucujici vlastnost, chtel totiz fici, ze hned po svem pfi¬ chodu do Pafize, tudiz v osmem roce veku sveho pokusil se i komponovati; lee feditel ho zase pfe¬ desel. „Kfestniho listu neni tfeba," pravil s durazem. ,,Umeni zadnych kfestnich listu a vubec zadnych pisemnich prukazu nepotfebuje. My vas slyseli hrati a jsme s vami spokojeni. Jste pfijat." Mladicky umelec div nezajasal a pfijal enga¬ gement, ovsem s podminkami nehrube skvelymi; ale byl spokojen.

403

Dobyv na trnite draze zivota umeleckeho vitezne prvni posice, byl mladistvy virtuos pro okamzik zabezpecen pfed bidou a zacal vesti zivot v celku dosti bezstarostny. Dopoledne a zacaste i odpoledne travil pfi zkou¬ skach, vecery pak, prodluzujici se mnohdy skoro do pulnoci, pfi pfedstavenich. Zbyvajici cas venoval zabave a dalsimu cviceni se na zamilovanem na¬ stroji. Pfilnuv k nastroji svemu s veskerou vasnivosti, jak£ jest rozhodnym uspechem podniceny mlady talent vubec schopen, venoval umelec nas nepomer¬ ne vice prazdneho casu svemu zdokonaleni ve hfe, nezli zabave. Nastroj jeho stal se mu vsim. Hraval a cvici¬ val se vzdy vytrvaleji, ba vasniveji. Neni tudiz divu, ze byl pokrok vzdy zjevne jsi. Mnohdy zdanlive dissonancni a pfece vzdy harmonicke tony svezi ctvcracivosti a zacaste i bujne rozpustilosti, jez ustavicne tryskaly ze zakladnich hlubsich tonu zajimaveho nastroje, buddy v dusi umelcove vzdy vetsi a trvalejsi ozvenu, nebo-li jiny¬ mi slovy: povaha nastroje splyvala vzdy vice s po¬ vahou umelcovou, az nebyly skoro k rozeznani. Ovsem nejevila se povaha ta tak casto skutky a slovy, jako prostfcdnictvim tonu, jez v dusi mla¬ distveho umelce vznikaly — kratce, kdykoli se pfihlasil neodolatelny pud tvofivosti ku svemu pravu, nenesl se nikdy smerem opravdovym, vaznym nebo docela tragickym, nybrz sveze laskovnym, bodfe veselym, ctveracive jasavym, bujnym, ba az rozpustilym. Mladistvy umelec nemel vubec smyslu nezli pro tony rozmarn£.

404

Naslouchal-li hudbe nebo zpevu, tahly hlubsi a hluboke tony melancholie, zalu a zarmutku, vubec tony vazne a opravdove, kolem ucha nevnimaveho, kdezto tony jasne, svifive, pronikave, vubec tony rozmarne zapadaly do duse jako zurodhujici kapky jarniho deste do kliciciho oseni. Neni tudiz divu, ze kazdy novy ton, kazdy novy motiv, kazda nova melodie, af jiz naprosto puvodni nebo reminiscence, jez v tajemne dilne tvofeni vzpucely, mely tyz raz. Kazdy ton byl vlastne vtipem, kazdy motiv rozmarnou zakladni myslenkou, kazda melodie humoreskou nebo burleskou, kratce o tvo¬ feni se pokousejici umelec byl jako jeho nastroj — humoristou. Nescetne odstiny tonu, jez svemu nastroji vyluzoval, zdaly se vzpruzovati tajemne zfidlo tvofi¬ vosti tou merou, ze zdalo se byti nevyvazitelnym.. . Tvofil tudiz snadne, skoro hrave — a byl v svrcho¬ vane mife blazen . . . Tak mijel den po dni, tyden po tydnu, ba mesic po mesici . . . Nikdo nemel ani potuchy, ze na pohled nesympaticky mladicek zabyva se take jeste necim jinym, nezli hrou na svuj nastroj, a on sam — po nekolik roku nikomu se tim nesvefil. A^ prvni dobe ovsem nevyhovovaly plody ducha jeho pozadavkum pfisnejsim, a mlady umelec je ni¬ cil, nebof kdykoli se pokusil nektery opraviti a zlepsiti, vzdy vytryskl z duse motiv novy, a umelec obrativ zfetel k tomuto zacal tvofiti znovu . . . Posleze podafila se mu rozmarna piseh, kterou uznal dosti dobrou. I svefil se tim komikovi Grassotovi, kteryz ji v jednom vaudevillu jako vlozku zazpivab

405

Piseh se sice libila, ale jinak zustala nepovsimnutou. Za to mel prvni tento vefejny uspech na mladeho komponistu zvlastni ucinek. Od te chvile komponoval zimnicne, pokouseje se ve vsech odrudach komickych skladeb. Opatfil se tez texty ku komickym operetam a velkym operam a pracoval s uzasnou chuti a laskou asi po dva roky, az se fnu podafila prace, ktera jej uspokojila a kterouz chtel zkusiti stesti sve pfed vefejnosti. Avsak feditelove divadel a uznani umelci maji od praveku zcela jine starosti, nezli dbati nebo do¬ cela patrati po zarodcich talentu v prvotinach ne¬ znamych zacatecniku, zvlaste jsou-li chudi a nemaji-li — protekce, ktera kona divy v celem svete . . . Mlady komponista marne se namahal dostati prvotinu svou na jeviste. Byl odmitnut od kazdeho, komu ji nabidl — veskere usili jeho zustalo marnym. Pfes to nedal se odstrasiti. Komponoval dale a snazil ze ze vsech sil zjednati si pfiznivcu a nevyhnutelne protekce; ale mesic mijel po mesici, a mijel i rok po roce a vse bylo jako o prvnim pokusu; nikdo nechtel o provozovani skladeb umelcovych ani slyseti. Konecne po nescetnych pokofujicich prosbach, cestach a namahanich pousmalo se na umelce stesti pfece; ale zel, ze se jen — pousmalo . . . Jedna z jeho skladeb, operetka ,,Pepito", pfijata feditelstvem divadla ,,A^arietes" a take provozovana. Nepropadla sice, ale take se pfes pfilis nezalibila. Uspech by] prostfedni — a vse zustalo pfi starem... Mlady umelec komponoval i na dale zimnicne; ale prace jeho s houzevnatou vytrvalosti — odmitany i pozdeji, kdyz buh vi jakym sbehem okol¬ nosti stal se kapelnikem v ,,Theatre frangais", jez

406

pfed tim nemelo zadneho orkestru, a jenz tudiz musil byti sestaven. Zrucny virtuos ukolu tomu dostal. Ale pfes to vse, ze v novem, v celku dosti pfiznivem ufade zjednal si cetnych a nemaly vliv pozivajicich znamosti, nepodafilo se pfimeti ani jedineho feditele, aby nekterou z jeho praci provozoval. Namahal se ze vsech sil; nicm6ne po nadlidskem usili dostati se s nekterou praci svou pfed soud vefejnosti nabyl konecne pfesvedceni, ze ce¬ stou, kterou byl nastoupil, cile sveho nedosahne. Bylte totiz i jako kapelnik orkestru v Theatre frangais" zimnicne komponoval, ba vazil nemene nez asi 4000, pravime ctyfi tisice cest k rozlicnym feditelum, umelcum, umelkynim a vubec k osobam, ktere mely u toho neb onoho divadla nejaky vliv; ale vse marne . . . Nikdo — pranikdo se nechtel odvaziti . . . Jaka dusevni muka muz ten po leta snasel, moz¬ no se snad domysliti; ale nesnadno perem vyliciti. Pracovati rok, dve leta, ba snad pet roku nebo docela cele desitileti bez uspechu, muze se snad za jistych okolnosti zdati moznym; ale pracovati zimnicnS bez uspechu temef po cele ctvrt stoleti, aniz by umelec nenabyl nezvratneho pfesvedceni, ze jest na scesti a bez talentu, jest pfece jen vife skoro nepodobno . . . Nas umelec vsak ani po ctvrtstolet&n hsili ne¬ zoufal. „Nemohu-li proraziti jako umelec," pomyslil si, „snad se podafi dojiti cile, stanu-li se podnikatelem

sim" . . . ,

I

I vazil jeste nekolik cest k rozhodujicim osob&m — a kdezto po ctyf tisicich cestach nedosahl, aby

407

mu byl nektery feditel jen jedinou z jeho praci pro¬ vozoval, vymohl si pouze osmi cestami dovoleni stati se feditelem sam ...

Roku 1855, tudiz po dvaadvacetiletem puso¬ beni pfi orkestru a v ctyfiatficatem roce veku sveho vzdal se s osudem svym nespokojeny kapelnik v ,,Theatre frangais" sveho mista a zfidil si v ulici Choiselske tesne vedle italske opery male, nepfilis uhledne divadelko. U porovnani s velkou, komickou nebo italskou operou, ba i s divadly jinymi bylo divadelko to, je¬ muz dano jmeno ,,Bouffes-Parisiens", pravou Popelkou. Nemelof nezli — sest lozi ve dvou fadach po¬ dle jeviste, z cehoz mozno si snadno uciniti pojem i o ostatnim zafizeni. Hry zahajeny v nem na zimu kusem ,,Deux Aveugles" a pokracovano v nich den co den, aniz by se v osudu nespokojeneho virtuosa, komponisty a nyni i divadelniho feditele v podstate neco zmenilo. Navsteva byla ruzna; nekdy hojnejsi, jindy jen obstojna. Pfirozenot', ze novy feditel spravoval nove diva¬ delko v duchu nest'astneho komponisty, jehoz kom¬ posice nechtel druhdy zadny feditel provozovati, to jest, ze provozoval si nyni plody ducha sveho sam, kdy a jak vubec chtel. Y uvazeni dfivejsiho a z casti i nynejsiho ne¬ zdaru — nebof i z provozovanych her feditelovych nepronikla ani jedina tou merou, by byla ucinila sensaci, tfeba jen nekolikadenni — mohlo by se zdati.

408

-ze nesfastny komponista konecne pfece jen nahledl, ze jest bez dostatecneho talentu, ze marneho usili domahati se uznani zanecha a obmezi se na funkci jako feditel. Ale chyba lavky 1 Ufad feditelsky zdal se byti podivnemu muzi tomu skoro vedlejsim. Dbal ho sice, jak bylo ne¬ vyhnutelne tfeba — pecoval i o reklamu, vubec o vse, oc jest feditelum pfede vsim tfeba pecovati; nicmene vedle nescetnych, rozcilujicich a vysilujicich praci feditelskych dovedl pfece jen ziskati dosti casu a chuti k dalsi horecne cinnosti skladatelske. Prodlenim ctyf roku slozil nemene nezli dvacet sedm jednoaktovych operetek — ponevadz v divadle jeho jiny druh a vubec nekolikaaktovky provozovany byti nesmely — a vsechny take provozoval. Nektera se libila, jina se nelibila, kdezto mnoha skoro nebo docela propadla; kratce i uspedi vsech techto novych komposic byl v celku podobny uspe¬ chu prvni prace skladatelovy. Mesice, ba leta ubihala . . . Nescetnekrate ve svych nadejich sklamany skladatel byl jiz tficet osm roku star a po nadlidskem namahani nebyl doposud dosahl, ceho jiny, sfastnejsi nebo nadanejsi dosahl zacaste prvnim pokusem. Zamilovany nastroj jeho byl mu vsak doposud tak mily jako pfed ctvrtstoletim, a zdroj originalnich, ctveracive skadlivych tonu, veselych, bujnych moti¬ vu a melodii zdal se byti naprosto nevycerpatelny. Tvofilf doposud tak snadne, ba hrave jako dfive a doposud — nevzdaval se nadeje. Jelikoz byl jiz pfed otevfenim vlastniho divadla slozil ne mene nezli pfes dve ste pisni a sestnict vel¬ kych zpevoher, z nichz ani jedind nota nepfisla do

409

vefejnosti, mohl byti jiz pfesvedcen, ze k pisnickovym skladbdm ma prave tak malo talentu jako ku skladbam velkym, cely vecer vyplhujicim. Pfes to vse slozil pfece zase novou ctyfaktovou komickou operu, a kdyz si byl vyminecne vymohl dovoleni k provedeni jejimu, zacal k tomu konati pfipravy. — V jnov6 hfe jeho vystupovaly nektere osoby, ktere^ vyzadovaly pfimefeneho doplneni personalu. Reditel personal svuj doplnil, a po cetnych sve¬ domity ch zkouskach pfedstaveni zahajeno. Pfedchazejici reklamou bylo divadelko naplneno; ale prvni sceny minuly, aniz by byly zustavily zvlastniho nejakeho dojmu. Hudba byla podobna one, jakou bylo obecen¬ stvo jiz pfecasto od tehoz skladatele slyselo . . . Nahle objevila se pfed zraky divactva scenerie, jake doposud jeste nikdy nevidelo. Olymp s veske¬ rou v pravde olympickou, ale zaroveh komickou nadherou a cetnymi svymi bohy : Jupiter em pocinaje a bohem zlodeju a kupcu, Merkurem, konce . . . I inajestatni Juno a carokrasna Venuse — vubec vse, jak jen si muze nejbujnejsi fantasie pfati; nebof Ve nuse byla v pravde oslhujici krasou A pfece vse v takovych stycich, ze ani jediny z divaku neubranil se — smichu . . . Smela a zaroveh genialni parodie Olympu elektrisovala . . . A kdyz pak Jupiter, promeniv se v obrovskou mouchu, zazpival s Euridikou duetto, jez samo o so¬ be jest perlou komickeho zpevu, zadunelo male diva¬ delko takovou boufi pochvaly a smichu, jake ne¬ bylo v mistnostech tech pametnika . .. „Orfeus v podsveti" pfestal svuj kfest.

410

Jmeno skladatelovo, jez Francouzi — vyslovujici slabiku ,,en" skoro jako ,,an" a hlasku „ch" jako ,,k" — jinak nenazyvali nezli ,,Ofanbak", letelo od ust k ustum, a v nekolika jen tydnech bylo jm6no Jakuba Offenbacha svetozname. Od prvniho provedeni ,,Orfea" bylo Offenbachovo divadelko nejnavstevovanejsim divadlem pafizskym a den co den pfeplneno. Naval byl tak ohromny, ze bylo nutno zvysiti i ceny. Sedadlo stalo 6, loze 36 franku . . . V kratke dobe stal se skladatel ,,Orfea" milionafem. Bylte jim jiz v roce 1863, kdyz ,,Orfeus v podsveti" proveden poprv6 v,,Prozatimnim divad¬ le v Praze"; ale pracoval, jak znamo, i na ddle s touze neochabujici zimnicnosti, jako kdyz byl jeste violoncellistou Ofanbakem.

VODOPAD VE SKALNI BRAN£.

(Psano a po prve ti§tSno 1882; po druhe tisteno 1886-)

Stara stozarova lod vyplula z pfistavu marseillskeho. Slunce bylo se prave vyhouplo nad obzor. Neni krvave, aniz zarudle*— z luna mofskeho vyhupuje se takofka v prusvitne stfibrokrase jako oslhujici, demantove oko obra. Uzoucky zlutavy pruh deli je od belostneho ob¬ zoru a na vse strany srsi miriady stfibrnych a zlutavych jisker. Zde houpaji se na zcefenych vlnach jako nescetne menive perly, onde, na mirneji zdou¬ vani hladine mofske splyvaji v dlouhe a siroke, ruzne prohybane, leskle pruhy vejifovite, vybihajici ve stfibrne krajkovi s chvejivymi tfasnemi. Pomalu, klidne, skoro majestatne pluje korab k jihovychodu, zustavuje za sebou dlouhou, rozvlnenou stopu stfibrnou, splyvajici po stranach s okraji paprskovitych pruh a mizici v dali ve spouste dokmitavajicich jisker a jiskficek. Temny hukot vetru, plachty zdouvajiciho, Splou¬ nani zcefenych vln, vrzavy selest, loskot a praskot v rahnovi srazi se v nevylicitelne jednotvarny chaos zvuku, ruseny jen obcas velicim hlasem kapitanovym, odpovidajicimi hlasy namofnikuv nebo nahodilym zvukem, kdyz vetcha lod zaupi a zastena.

414

Na palub6 tesne u hlavniho stozdru stoji mla¬ dik, nofici zrak svuj v oslhujici lesk vy§16ho slunce. Nezda se miti pro nic jineho smyslu nezli pro oslhu¬ jici jas — pro divuplne mofe jisker a paprsku, v kterych se duSe jeho prave stapl. Je to mladik asi dvacetilety, stihl6 a pfece svalovit6 postavy. Tvaf jeho prozrazuje jizni puvod; sneda plef, cerny leskly vlas a takove tez jiskrn^ oko. Avsak i nyni, kdyz v nemem u^asu zdd se byti pohfizen v divuplny obraz pfirody, jevi se v pra¬ videlne, skoro slicne tvafi jeho smelost, odhodla¬ nost, uminenost, ba vzdorovitost. Je to jedna z onech tvafi, ktere nasvedcuji duchu niceho se nelekajicimu, pfed nicim neustupujicimu; duchu, kte¬ rehoz odpor a pfekazky spise drazdi, nez aby jej odstraSovaly. Nezda se byti ani chud'as, ani bohac. Je oblecen proste, ale slusne: siroke spodky, volny kabatek, pi steny klobouk se sirokou stfechou a pfirucni ce¬ stovni bra§na, v kterez md uschovany zbytek matcina podilu — jiz jen nekolik halefu — tot' vse, co zove svym majetkem... Z yyrazu jeho tvafe vsak Ize souditi, zef pevne pfesvedcen, ze neni v sir&n svete bohace nad n£ho. Bylte si vyvzdoroval a vybojoval skvost nejdrazsi: volnost sebeur£eni... A prave nyni, kdyz stapi zrak svuj v oslhujici jas vysedsiho slunce, tane mu na mysli ddvni i neddvna minulost. Pfed dusevnim zrakem jeho vy¬ hupuje se starobyl<6 mesto Avignon se svymi uzkymi, klikatymi ulickami — rodiste jeho... I vidi samu sebe jako hocha v dilne stfizliv^ho, ale pfisneho otce, malife dekorac.

415

Pomdha otci v femeslnem zamestnani — tfe barvy, upravuje platna a stetce, vypomaha, kde a jak jen muze a dovede. Vsak v brzku pozoruje, ze v dusi jeho pocina znenahla kliciti podivna touha — prahne po cemsi, o cem nema posud jeste jasneho poneti. Chladna, stfizliva femeslnost otcova pocina se mu protiviti, ba hnusiti. Byva mu v dilne otcove jako v ledove sluji, do ktere nikdy nezapadne osvezujiciho, zahfivajiciho, nefku-li rozplamehu jiciho paprsku slunce. A v osamelych chvilich pokousi se o vlastni ujme a bez navodu o neco jineho nez o sablono¬ vite natirani platna barvou, kteremuz jej byl otec jiz pfiucil, snazi se tuzkou nebo kfidou znazorniti obraz, jejz mu ohniva, mladistva obraznost pfed¬ vadi a jenz se tak napadne lisi od stereotypnich obrazu, kterez byl az dosud spolecne s otcem pro¬ vadel, aby v klamnem osvetleni vecernim oko di¬ vaku jen salily. I pfipomina si, kterak i otec s podivenim nad jeho prvnimi pokusy kroutil neduvefive hlavou, jak radostne zamrucel: ,,Eh! Certuv hoch! Kde jen se tomu naucil? Ode mne se tomu nenaucil!... Kde se to v nem befe ?!... Ja bych podobne skizzy za vsechny poklady sveta nesvedl!" Avsak coz vse to platno, kdy2 pfisny otec ma sve zasady, kdyz vi, ze ,,femeslo ma zlate dno" a „umeni chodi fechtem" — coz platno, kdyz ne¬ zvratne stoji na torn, aby vstoupil syn v slep£je otcovy a stal se prav6 jen tim, cim jest otec — prostym poctivym femeslnikem, zivicim se ducha-

4l6

prazdnymi, ale slusne placenymi vyrobky pseudoumeleckymi ?! Marne hosik prosi, marne naleha, marne poukazuje k tomu, ze nechce, ze nemuze- byti tim, cim jest otec — ze chce byti pravym a skutecnym umelcem. Vule otcova je neoblomna a synek se podrobuje. Avsak prodlenim casu nechuti jeho ku pracim dekorativnim pfibyva. Pracuje vzdy mechanicteji a vsechen prazdny cas venuje obrazum, jez mu ohniva obraznost pfedvadi — sni, duma a pfemita jen o torn, jak by se zbavil proklateho jafma, kterymz jej byla neustupnost a uminenost otcova obmyslila. Konecne dochazi ku katastrofe. Po prudkem vystupu s otcem klade syn v mla¬ dika dospevsi posledni podminku: „Bud svolis, otce, bych stal se umelcem nebo uteku z domu bez tveho svoleni — bud mne das do uceni k dobremu mistru nebo pujdu k nemu sam — ja nechci byti tim, cim jsi ty, ja chci a musim se stati pravym a skutecnym umelcem..." Otec vsak i nyni jeste trva na svem. ,,Nebudes a nesmis byti, nezli cim jsem jd: po¬ ctivym femeslnikem! Nechci, bys o hladu a vbide zanasel se nevynosnym snenim; nechci a nesmim dopustit, abys se vydal na bouflive mofe nejistoty a vratkeho stesti umeleckeho — ,,femeslo ma zlate dno" a chrani pfed bidou i zoufalstvim..." Ale syn je pravym synem umineneho, svehlaveho otce; ba svehlavosti i otce pfekonava. Den co den prosi — den co den nalehd. Otec odmita, mruci, obcas i vyhrozuje, bavdo-

417

mnele spravedlivem hnevu i zufi; ale nic naplat: syn splaci stejnou merou... ,,Musim, otce, musim," jest jednotvarny refrain jeho feci, ,,a nesvolis-li po dobrem, provedu, co uznavam za dobre, proti tve vuli — uteku a ty pak pficitej nasledky jen sobe..." A otec konecne, nabazen a rozmrzen kazdodennimi spory a hadkami — povoluje... Nerad, hne¬ vive, ba skoro s kletbou vyplaci vzdorovitemu syn¬ kovi nepatrny podil po matce a louci se s nim chladne, skoro ledove. ,,Jdi jen, jdi, nezdarny synu!" jsou posledni slova jeho. ,,Mel bych ti sice dati otcovskou kletbu na cestu; ale jsem pfece jen tvym otcem a davam ti, ac nerad, otcovske pozehnani. Pfal jsem ti vzdy jen nejlepsi a pfeju ti zdaru a stesti i nyni, kdyz mne opoustis jako dite neposlusne a nezdarne, ktere se vzpouzi a zprotivuje vuli otcovske. Jdi jen, jdi! V§ak brzo se pfesvedcis, ze's odesel od hostiny, abys zasedl za stul zebraku a pojidal suche kurky. Jdi jen, jdi — ubohe, nesmyslnymi sny sve obraznosti oklamane dite — jdi! A pfesvedc se, ze umeni chodi jen zebrotou, ze necini sfastnym, nybrz ze rozdira a pfivadi na pokraj zahuby, ba zacaste i v propast zoufalosti vrha... Jdi, jdi jen! Vsak se v brzku pfesvedcis, ze poctivy tvuj otec mel pravdu — svatou pravdu!" Podali si ruce — chladne, skoro lhostejn6 a roz¬ loucili se, jako se louci dva nesmifitelni odpurci v citech a smysleni, v snahach i skutcich, ktefi se milovali, dokud ruznosti tech nepostihli, ale mezi kterymi se byla nevyplnitelna propast rozevf ela... Vse to pfipominal si roku 1734 mladistvy Josef J. Arbes: SebranS spisy. XXIV.

27

418

Vernet na sve prvn^ ceste po mof i po vychodu slunce, na ceste k Eldoradu vsech umelcu, svatemu Rimu. Vse to a mnohe jine si pfipomina; ale duch jeho jsa prost vsech pout a zavazi, ktera jej do nedavna tizila, prohani se na perutich bujne fan¬ tasie ve sferach, kde rodi se jen skvele nadSje a sladke, divukrasne sny ... A dlouho, dlouho stoji bez pohnuti... Korab zatim pluje dale — klidne, majestatne, jakoby na palube jeho stal milacek Stesteny. Bfeh vzdy vice mizi, az je korab v sirdm mof i... Vsak co to? Nad vzdalenym obzorem, a sice prave tam, kde se bylo casne z rana z luna mofe demantove slunce vynofilo, vyhoupnul se sedy mracek. Na korabe nastal ruch a sum — lodnici na prvni pohled poznali, co mracek vesti.. . Bez odkladu ucinena vsechna opatfeni pro pfipad boufe a se stoickym klidem ocekava kazdy prvni prud§i zavanuti vichru. Konecne se dostavilo — nahle, jako obycejn£ na mofi. Az dosud jen lehynce zcefena leskld hladina mofe takofka v okamziku sesedivela a zryhovatela. Prvni dech vichru rozbrazdil ji s temnym, mru£ivym hukotem; ale hned na to more zasy£elo a penic se, pokryva se nescetnymi bublinami, ktere sply vajice praskaji, by hned zase ucinily mista no¬ vym. Mraky vystupuji vzdy vyse a s nekolika stran soucasne. V brzku je zahaleno slunce, a mofe lipi, stena a obcas uz fve svym ohlu^ujicim jekem jako z tisicerych hrdel. Vina stihd vlnu — kordb se zmftd,

419

kymaceni a houraceni nelze uz skoro ani rozeznati; lod stava se hfickou rozboufenych vln... Mlady Vernet stoji posud na palube, divaje se — poprve v zivote svem — na desne a pfece tak divukrasne divadlo. Hukot vetru meni se v fvani. Z cernych mraku, jez byly az ku zenitu dospely, slehaji blesky; hrom duni a duneni jeho misi se s hukotem, stenanim a sykotem rozkaceneho mofe. Boufe zufi v nezkrotitelne sve zufivosti a divokrasne velkoleposti. Hruza a zavraf pojima mladeho A^erneta. Kazdym okamzikem, kdyz korab obrovskou vlnou vyhoupnut, octne se v zavratne vysi nebo hned na to klesa v zdanlive bezednou propast, zda se mu, ze nadesla posledni jeho chvile. Ale pfes to s napjetim veskerych svych sil drzi se nejsilnejsiho lana, by nebyl smeten do mofe — aby se nasytil pohledem na hruzne velkolepy obraz pfirody, ktery neoslhuje, ale za to v dusi jeho budi pocity a obrazy, o jakych nemel az dosud zdani... Po nekolik hodin buraci boufe s nezmenenou zufivosti, a po cely ten cas dli mlady Vernet s nebezpecenstvim zivota na palube; nebof prave tento divoky, nezkrotitelny zapas odpovida jeho duchu. A poprve v zivote svem naleza pravy obor svych snu, sve touhy. Je mu, jakoby slysel nejkrassi hudbu, jakoby videl nejluznejsi obrazy. Chveje se hruzou, zavira oci, ale hned je zase otvira nemoha se nasytiti po¬ hledem na hruznekrasny zapas zivlu v nej volnejsi, v nejbezuzdnejsi chvili — KonecnS boufe ve sve zbesilosti ochabla.

420

Za nedlouho obje\ilo se i slunce, prudky orkan zmenil se v pfiznivy vanek. Mofe vyrovnavalo zne¬ nahla sve hluboke jizvy a vrasky, az nastal podobny sumny klid jako pfed boufi. Lod plula opet klidne, skoro majestatne dale. Mlady A^ernet, na kuzi promokly, posud dlel na palube. Znaven a pfedchazejicim! dojmy rozechven sklesl na okrouhlou lavicku u hlavniho stozaru. Nevidel a neslysel co se kolem neho delo — duse jeho byla naplnena velkolepym obrazem, o jakemz nemel druhdy ani tuseni a jenz byl — odpovidaje uplne a jedine nynejsimu rozpolozeni jeho mysli zustavil v dusi jeho dojem nevyhladitelny

Po nekolikadenni plavbe pfistal korab v pfi¬ stavu mesta Civita Vecchia. Vernet vydal se bez odkladu pesky na cestu k Rimu a ve dvou dnech dorazil k cili — bez halefe; nebot' nepatrny podil, jejz mu otec byl vyplatil, nestacil prave na vice nezli na uhrazeni cestovnich potfeb. Vkrocil do svateho mesta s pocitem posvatneho obdivu^ Jako sileny probihal ulicemi nemoha se na¬ sytiti pohledem na tyto velkolepe kra§y umelecke — putoval z chramu do chramu, az posleze pfihlasil se ke svemu pravu — hlad... Schylovalo se k veceru. Unaven a vysilen plizil se Vernet kolem chramu svateho Petra, az konecne nemoha jiz dale, usedl na stupnich chramovych a zadumal se.

421

Dlouho sedel neveda co pociti. Dusi jeho tahly podivne, ale veskrze chmurne obrazy. Smelost a odhodlanost, jez jej az dosud provazely, byly jej opustily a zustavily beznadejnosti. Poprve v zivote svem citil, zef opusten. V obrov skem meste nebylo zive duse, ke kterez by se mohl obratiti s prosbou za skyvu chleba a skrovne pfistfesi — leda jako zebrak nebo potulny vagabund, jenz se byl vydal na cestu do Rima bezucelne nebo s ucelem zcela obycejnych dobrodruhu. Nevylicitelna tiseh a uzkost sviraly mu srdce. Zdalo se mu, ze neni bidnejsiho tvora pod sluncem nad neho. Pfipomenul si i varovani otcovo — pfipomenul si vse, co bylo pfedchazelo, a poprve pocitil trapnou, palcivou litost a — proud slzi vyhrknul mu z oci... Dlouho stkal a plakal. Avsak plac i stkani byly v tisni jeho prave tak bezucelnymi prostfedky jako litost a vsechny ty trpke a bolestne pocity, ktery¬ miz jej mucilo vedomi, ze spachal pfece jen skutek nepfedlozeny. Bylo uz pozde vecer, kdyz kdosi pfed nim se zastavil a po nekolik minut pozorne na nej se dival. Byl to obstarozny muz, na pohled femeslnik, jenz mladika posleze oslovil. ,,Kdo jsi?" optal se v jazyku italskem. ,,A co tu tak pozde vecer delas ?" Vernet zvedl hlavu a odpovedel po francouz¬ sku, ze nerozumi. ,,Aj — tedy krajan!" zvolal radostne neznamy taktez francouzsky a opetoval v jazyku torn dfive jsi svuj dotaz. Vernet odpovedel proste a upfimne. Povedel, ze byl zavital do Rima, by se stal malifem; ale ze

422

nikoho nezna, ze nevi, kam by hlavy polozil a zac skyvu chleba koupil; slovem — vyzpovidal se... Neznamy pozorne naslouchal; v tvafi jeho zra¬ cila se mirna utrpnost, kdyz posleze pravil: „Ah, krajane zpozdily, zbloudily! Do Rima pfichazeji mladi umelci, ktefi uz neco a to neco vy¬ borneho svedou. Pfichazeji sem, aby se tu zdokonalili a nikoli, aby se tu teprv ucili. A takovych, ktefi uz neco dovedou, je tu takove mnozstvi, ze pro ty, kdoz jeste praniceho nesvedou, neni mista, ni podpory a podobneho. Chces-li se stati umelcem, musis se dfive necemu naucit a potom teprve muzes se pokusiti o to, pfijme-li te ten neb onen mistr za sveho zaka — jinak —" Neznamy se zarazil, jakoby byla dusi jeho kmitla sfastna myslenka, nacez dodal: ,,Ostatne o torn vsem a podobnem, chces-li, pohovofime pozdeji. Jsem tvuj krajan a chci ti byti napomocen. Jsi statny hoch a nemas-li prostfedku ke sve vyzive, vstup—liboli — do prace ke mne! Umis-li jen ponekud zachazeti barvami, vprayis se snadno a hrave v nove zamestnani a budes mi, Jak doufam, rovnez tak napomocen jako kdokoli jiny, jenz se v torn vyzna ... Nuze ?" Bodre vyzvani to zaplasilo na okamzik Vernetovu beznadejnost. Avsak piece se optal: „A cim pak jsi, krajane ? V cem a jak ti budu pomahati ?" ,Jsem kolar," znela klidna odpoved. ,A vstor pis-li ke mne do prace, nebudes pranic iimTio de lati, nezli hotove vyrobky me barvou natin ti... Tof vse — nuze ?" Vernet byl zdrcen.

423

Chvili vahal s odpovedi; ale posleze pfece zvitezila neuprosna nutnost... Svolil — a tak stal se — koldfskym nat^racem ...

Mlady, bujny, neoblomny muz, jenz byl vzdo¬ rovite opustil otcovsky dum, aby se stal umelcem, musil se sniziti ke prdci nejpodfizenejsiho druhu, jake by se byl i nejbidnejsi bfidil sotva podvolil. Co delo se v jeho dusi po celou tu dobu, po kterou byl nucen venovati se zamestnani tak pokofujicimu a ponizujicimu, nelze vypsati. Avsak bujna, ohniva obraznost jeho v brzku na¬ byla prevahy nad hnusnou skutecnosti. V prazd¬ nych chvilich Vernet zase snil a dumal, zase vidal pfed sebou skvele, oslhujici obrazy a zvlaste vy¬ jevy namofni, ktere byly od okamziku, kdy byl na mofi prvni boufi zazil, celou du§i jeho naplnily. Opi£t zacal doufati a za nedlouho vrhnul se s ve¬ skerou neodolatelnou odhodlanosti sveho temperamentu na prace pfipravni. Pocal kresliti a malovati, kdykoli se mu vubec pfilezitost naskytla, a tfeba jen okamzik ke cviceni odziskal. V nedeli a ve svatek navstevoval chramy, musea a sbirky umelecke nebo konal vylety do okoli, pod¬ vecer sedaval ve sve podkrovni komurce s tuzkou v ruce, casne z rana pak stal pfed platnem se stet¬ cem pokouseje se o primitivni znazorneni ndmofnich vyjevu ... Tak mjnulo nSkolik mesicu,

424

Zatim byl se Vernet seznamil i s nekterymi mladsimi, nadanymi krajany, ktefi meskali v Rime z techze nebo podobnych pficin jako on, a prostfednictvim krajanu tech i s jinymi italskymi a cizozemskymi mladymi umelci a pocal ziti zcela jinak nezli posud. Novi a veseli pfatele jeho, z nichz byli mnozi mohoviti, poskytli mu moznost vrhnouti se aspoh obcas ve vir bujneho zivota umeleckeho. Vernet zacal ziti jako jeho pfatele, kterymz byl pro svou bodrou a veselou mysl vzdy vitanym sou¬ druhem pfi pitkach a jinych zabavach; ale maje nyni ve svych zkusenejsich a s umenim aspoh jiz obeznamenejsich pfatelich obstojne radce a pseudoucitele, vrhnul se s dvojnasobnou horlivosti a pil¬ nosti na sve pokusy, az posleze po nadlidskem na¬ mahani a nescetnych nesfastnych pokusech poda¬ filo se mu provesti obraz — ovsem ze zase jen vyjev z rozboufeneho mofe — kterymz krasochuf a posud jeste nevytfibeny vkus vsech svych pfatel a zna¬ mych uspokojil. Nektefi z nich uvedli jej ke svemu mistru, proslulemu malifi tehoz genru, jakym se Vernet obiral, k Bernardu Fergionimu, ktery sice obraz Vernetuv prohlasil za nemotornou praci pouheho zacatecnika, ale shledav v ni zjevne nadani, pfijal Verneta v kruh svych zaku. Vernet byl nevyslovne sfasten. Byl-li az dosud pilen, zdvoj- a ztrojnasobil nyni svou pili. V atelieru byval vzdy prvni a posledni, z uchu a zaku Fergioniovych nepfekonal ho v ohledu torn ani jediny. V brzku pocal mu mistr svefovati samostatnejgi

425

prace podfizeneho druhu, takze Vernet i slusny pe¬ niz vydelal. Ale vse to mlademu umelci nestacilo; prahnul po cinnosti vzdy namahavejsi, touzil po ukolech nenejsnadnejsich, po praci a cinnosti umelecke a za¬ roveh nejsmelejsi... Zil sice jako jini: pracoval, studoval, pfemital, snil a obcas si s pfateli i zahyfil, ale ohnivy duch jeho nenalezal uspokojeni. Za nedlouho pocal se vyhybati hlucnym spolecnostem, zamiloval si samotu a kdysi, prave kdyz mu byl mistr svefil opet jednu z nejzajimavejsich praci, kterou mu skoro kazdy zavidel — nedostavil se jiz do dilny; zmizelf, nezustaviv po sobe ani nejmensi stopy. Nektefi hadali, ze stihlo jej nejake nestesti, ze nekde zahynul; jini, ze vratil se do sve vlasti a podobne; vsak mistr Fergioni, kteryz znal povahu lidskou a zvlaste umeleckou, nevefil ani tomu, ni onomu jsa pfesvedcen, ze se Vernet dfive nebo po¬ zdeji zase vrati. Nemylil se. Po nekolika mesicich, skoro po roce, navratil se Vernet skutecne a zaujal sve misto v atelieru, jez bylo po jeho odchodu zustalo neobsazeno. Avsak misto veseleho, zdravim a vtipem oplyvajiciho mladika vratil se bledy, usouzeny, malomluvny, zamraceny nevlidnik, kteryz nezdal se miti pro nic jineho smyslu ne/li pro neznamou bolest, ktera byla v srdce jeho zafala sve drapy tak hlu¬ boko, ze nebylo Ize se naditi, ze je kdy zase ze svych sparu pusti. Pfatele jej obklopili a vita jice jej vyptavali se na v§e mozne: kde prodlival, co se mu pfihodilo atd.

426

Vernet vsak nedal na zddny dotaz uspokoju¬ jici odpovedi, leda ze pokrcil rameny nebo za¬ vrtel hlavou nebo slibil, ze bude vypravovati po¬ zdeji. K rade mistrove nan nenaMiano. Nechali jej pracovati a ziti, jak si byl prave oblibil; pfali mu dumavou bolest a zivot samotafsky, nerusili ho v trapnych a bolestnych vzpominkach, v kterych se, jak se zdalo, pfimo kocMval. Po mnoho mesicu vedl Vernet zivot zadumcivcu. Nikdo nezvedel, ba ani netusil, co bylo pfici¬ nou teto zmeny, az pak posleze vse vyrovndvajici Cas vykonal svuj blahy ukol a Vernet pocitil potfebu poodhaliti tajnou rousku, kterouz nenaddle zmizeni a zmena v jeho chovdni zahaleny byly. Kdysi, kdyz byl mistr v atelieru samoten, vstoupil Vernet s velkou mapou pod pazim a vykoktav nesmele nekolik slov na omluvu, pfedlozil mistru a uciteli svemu nejnovejsi sve naCrtky, v kte¬ rych se byl odchylil od posavadniho sveho smeru; nebof misto vyjevu namofnich byly to vesmes skizzy a studie krajinafske, ke kterymz byl latky vazil zbezprostfedniho okoli Rima. Zvedave a s nemalym interesem jal se mistr prohlizeti pokusy uchovy. Vernet stoje opodal sledoval skromnC a pfece s jakousi jistotou, ze dojdou pokusy jeho pochvaly, kazde hnuti mistrovo, kteryz bera list po listu, kazdy bedlive a svedomite zkoumal. Z pocatku vrtel mistr neduvefive hlavou; ale Cim d6Le ten neb onen ndCrtek prohlizel, tim vet§i uspokojeni jevilo se v jeho tv&fi. Vernet stdl beze slqva a bez pohnuti.

427

V tvafi jeho jevil se sice odlesk uspokojeni, jake se jevilo v tvafi mistrove, ale bylo to uspokojeni trpce a bolestne zkouseneho — truchlive dojemne. Konecne vzal mistr do ruky skizzu posledni. Sotva vsak na ni pohledl, vypukl v jasot... Byl to obraz skalnate krajiny — vodopadu .. . Voda fiti se se skalni strane a uzkym, pitoreskne rozrytym korytem skalnim tece penic se dale. Ve stfedu v pozadi videti na skaline zficeniny, po leve strane strmou strah a na ni dolu se sklanejici zakrsale stromky a kefe, po prave strane pak skalni branu, skrze kterouz jako v mlze videti v dali mesto a zficeniny. Nad vodou v koryte skalnim poletuji vodni ptaci, ve stfedu obrazu lovi vesnicane ryby na udici, tu a tam videti lidi bud odpocivajici nebo cestou se ubirajici... A celek i podrobnosti prozrazuji genialnost... Radosti a pfekvapenim vykfiknuv diva se mistr dlouho pozorne na obraz, az konecne obraci se k zaku svemu, kteryz doposud stoji opodal se sklo¬ penym zrakem ocekavaje usudek mistruv. ,,Probuh, co to, Giuseppe?" bylo prvni slovo mistrovo. ,,Ani svym ocim nevefim — tak napadne lisi se tyto skizzy ode vsech posavadnich tvych praci. V oboru namofriim prozrazoval's talent, ale v oboru krajinafstvi osvedcil jsi se jako nepfekonatelny mistr." Po techto slovech odlozil mapu, vstal a objal sveho ucne, v kteremz byl prave poznal mistra ne¬ toliko sobe rovneho, nybrz v oboru krajinafstvi genialnejsiho. ,,Avsak rci, mistfe Vernete," ujal se po chvili slova Fergioni, „kde jsi se vsemu tomu pfiucil?

428

Kdo vnuknul ti myslenku, bys odvrativ se od po¬ savadni drahy nastoupil cestu jinou, talentu tvemu jedine a uplne odpovidajici? Kde pfiucil jsi se tak duchaplnemu pojmuti a pfekvapujici, pfimo mi¬ strovske technice?" Vernet se v naruci mistrove zachvel a vymknuv se z jeho objeti zakryl bledou, ztrapenou svou tvaf obema rukama. Po chvili polozil pravou ruku na srdce a upfel zrak svuj na mistra — v ocich leskly se mu slzy... ,,Rozumim, rozumim!" zvolal mistr. ,,Srdce — srdce " ,,Ano, mistfe zbozhovany," dodal temnym hla¬ sem Vernet, ,,srdce — ale srdce zdrcene ..." Nekolik okamziku panovalo mezi obema trapne mlceni. Mistr nechtel na sveho zaka nalehati, by rany srdce jeho jeste vice nerozdiral; zak pak — — — Lee vlidnym pohledem mistrovym srdce zakovo pfece roztalo ... LTsedli proti sobe a Vernet stisnenym hlasem jal se zpovidati. „Nemohu, mistfe milovany,'" pocal, „dele sna¬ seti muka dusevni, jez mi pusobi tajemstvi meho srdce ... Odpust'! Zda se mi, ze jen ty jediny dovedes pochopiti a porozumeti, co delo se a deje v^rne dusi — a proto dovol, abych ti upfimne povedel vse, co se stalo ..." „Kdysi," pokracoval po kratke pomlcce, ^vra¬ ceje se z ranni potulky po okoli Rima domu, po¬ tkal jsem mladistve rybafske devcatko, vracejici se s prazdnym kosem z trhu, kam bylo drobne ryby ku prodeji neslo ...

429

Nahoda ta stala se mi osudnou. Bylo to svezi dite lidu — cernooke, cernovlase, snede pleti, ale carokrasne jako Murillova madonna ... Pohledy nase se setkaly — poposli jsme, zu¬ stali stati a ohledli se ... A opet se zraky nase se¬ tkaly ... Tof vse, co se stalo, kdyz jsme se poprve spa¬ tfili... Ona i ja sli jsme pak svou cestou; ona z mesta, ja do mesta ... Vsak od tohoto okamziku byl muj posavadni klid ten tam. Dnem i noci tanul mi obraz krasne divky v tech prostych, ba rozedranych satech, v kte¬ rychz jsem ji byl spatfil, na mysli. Vidal jsem ji ve snu jako princeznu nebo kra¬ lovnu, kdysi i jako andela pfisluhujiciho v raji rodicce bozi... A nechf jsem se namahal sebe vice, nechf jsem pracoval nebo hyfil, bdel nebo snil a dumal, vzdy stala divuplna tato postava pfed dusevnim mym zrakem s lahodnym, sladkym usmevem na kyprych, vabnych rtech a s nehyplnym vyrazem v ohnivem oku... Den co den putoval jsem z rana na trh, abych ji, mozno-li, spatfil nebo jen zahledl; avsak nenalezl jsem ji, nespatfil, nezahledl — zmizelaf beze stopy... Poptaval jsem se po ni na trhu a vubec kazdeho, kdo mi mohl, jak jsem se domnival, aspoh neco napovedeti; ale vse marne — po divce ne¬ bylo ani stopy ... Dlouho jsem pfemital co pociti. Veda, ze dli divka nejspise nekde na blizku Rima, rozhodnul jsem se konecne, ze vstoupim mezi zaky mistra Paniniho, kteryz, jak.. mily mistfe, vis, s ucni svymi cestu je po okoli Rima, by je se-

430

znamil s nejlepsimi partiemi krajinafskymi a kaz¬ demu z nich umoznil svobodnou volbu Idtky a na zaklade vlastniho nazoru co mozna samostatne pro¬ vedeni. Provedl jsem rozhodnuti sve bez odkladu, aniz bych byl o torn komu hlesnul nebo se s nekym rozloucil. A tak putoval jsem s mistrem Paninim a jeho zaky z krajiny do krajiny, od zficeniny ke zficenine, od jedne lesni partie k druhe, od skaly ke skale. Pracoval jsem jako kazdy jiny zak; ale po cem jsem nejvice prahnul: nalezti aspoh stopy po zmizele divce — nenalezl jsem... V§e to arci me pili a svedomitosti v studiu a praci nikterak nevadilo; naopak spi§e je podporovalo. V brzku — pfiznavam se k tomu upfimne — upoutal jsem k sobe pozornost mistrovu, kteryz poznav, jak sam pravil, ve mne eminentni talent pro oboi krajinafstvi, byl mi v mych studiich a pracich radou, ba i jinak jako pravy pfitel a starostlivy otec napomocen. Pfizndvam se vsak upfimne! i k tomu, ze stal jsem se sice milackem Paniniho, ale ze pfece jsem se netesil neobmezene jeho pfizni — vytykalf mi a zacast^ trpce mne karal pro moji nestalost a tekavost; nevedelf, ba nemel ani tuseni, ze hledam bytost, bez ktere zdal se mi byti zivot nevlidnym, bezradostnym a pustym. Tak stravil jsem nekolik mesicu, az pak kdysi k veceru, prdve kdyz klonilo se slunce k zapadu, zabloudil jsem samotinky po pfikry ch, neschudnych, sotva rozeznatelnych skalnich stezkach na strmou skalu... Vystoupiv na nejvyssi t6me, zustal jsem

431

jako ztrnuly carokrasnym pohledem do nejblizsiho okoli... Pode mnou zivalo hluboke, 3irok6 a pitoreskne rozryte skalni koryto, do ktereho fitil se s vysoke, strme skdly potok, jenz pak hluboko pode mnou pCne se ddle plynul... Opodal bylo videti skalni branu a touto jakesi zficeniny a cast Rima... Dlouho jsem stal bez pohnuti a teprve po te pocal jsem venovati pozornost i podrobnostem. Na bfehu potoka hluboko pode mnou spatfil jsem bidnou chatrc ryb&fskou a pfed ni zenskou postavu, ktera sedic v odlesku od pfikre skalni steny se odrazejicich paprsku slunecnich podobala se z dali zjevu pfimo bajecnemu. Mimodek sestupoval jsem pomalu a opatrne po strme, klikate stezicce skalni dolu k potoku a po namahave a nebezpecne chuzi octnul jsem se za nedlouho pfed rybdfskou chatrci. 2enska postava posud tu sedela se sklonenou hlavou spravujic starou, roztrhanou sit' a nemajic ani tuseni, zef nekdo na blizku. Chvili dival jsem se na ni z ddli asi dvaceti kroku, pak jsem se pomalu plizil vzdy blize, az zaslechla muj krok a zvedla hlavu od prace. Vykfik leknuti a zaroveh mileho pfekvapeni vy¬ dral se ji z prsou. Vyskocila jako lahka — a zustavsi stati upfela na mne rozjiskfeny svuj zrak... Poznal jsem neznamd devCe, jez jsem byl po tolik mesicu marne hledal... Octnulf jsem se rovnCz tak nahodou jako poprv6 tvdfi v tvaf bytosti, kterd se mi byla stala idolem... Mimodek uCinil jsem krok ku pfedu; ale v temz

432

okamziku zaznel zvonivy, lee hnevem rozechveny a energicky hlas divcin. ,,Stuj! Ani krok dale, nebo jsi syn smrti 1" Pfi torn mavala odmitave rukou, jakoby kazala, bych se odstranil, a v ruce jeji zalesklo se cosi jako nuz nebo dyka. Zaroveh zaujala obranne i vybojne postaveni. Tvaf jeji hofela, z oci srsely blesky hnevu... V okamziku torn byla vabnejsi, nez kdyz jsem ji byl poprve spatfil, ba siicnejsi, nezli jak se mi byla az dosud ve snach zjpvovala. Byla to caro¬ krasna bohyne hnevu a vasne — sladke, omamujici a pfece odpuzujici vasne ... Zustal jsem stati. Zdalo se mi, ze by bylo nepromijitelnym hfichem, kdybych se jen o krok pfiblizil nebo jen slovem se ozval. Chvili stali jsme takto tvafi v tvaf, nevedouce co pociti; konecne ozvala se divka fkouc timze zvonivym, ale energickym tonem jako dfive: ,,Opakuji, cizince, co jsem pravila. Nepfiblizuj se ani na krok, jinak —" Tentokrate nedofekla a pozorujic v m6 tvafi, ze nepfichazim, abych hnev jeji boufil, dodala po kratke pomlcce tonem vlidnejsim: ,,Kdo jsi, cizince? Kdo?" Vsak dfive, nezli jsem odpovedel, ozvala se jeste jednou, ale prudce a vasnive, jakoby ji byla nahle zoufala myslenka du§i projela: ,,Jsi-li umelec — jsi-li malif — odstup! — prchni!" Byl jsem na rozpacich, co odpovedeti. Cele vzezfeni divcino a zvlaste ton, jakym slova ta pronesia, nasvedcovalo, ze umelce z hlubin

433

duse nenavidi. Nezbylo mi nezli vziti utociste k vytacce. „Mylis se, divko," zvolal jsem, ,,pokladas-li mne za umelce nebo dokonce za malife. Jsem jako ty, dite z lidu — otec muj byl podobne jako tvuj — rybaf em ..." Ucinek nevihoucke, pouhymi rozpaky diktovane vy tacky byl pfimo pfekvapujici. Divka, ktera se byla az dosud skoro vyhruzne chovala, okamzite jevila vzezfeni opacne; pf isnost a nepfistupnost jeji zmenila se v pfivetivou vlidnost. Bez rozpaku ucinila rychle nekolik kroku ku pfedu, ja ucinil po jejim pfikladu — a tak stali jsme chvili proti sobe divajice se jeden druhemu zkoumave do oci. Posleze podala mi divka ruku fkouc vlidne a s uspokojenim: ,,Ano, ano — ty nejsi, nemuzes byti umelcem. Z tvych oci hledi upfimnost a poctivost jako z oci divokeho holuba... Budiz mi tedy vitan v me skalni samote, cizince!" Po techto slovech Vernet na chvili se odmlcel, nacez — kdyz i mistr Fergioni v mlceni setrval — pokracoval: ,,Vse ostatni, mily, zbozhovany mistfe, jest rov¬ nez tak prostinke a zaroveh bajecne jako v pohadkach. Dovol vsak, abych vypovedel vse v nejvetsi strucnosti — co mozna proste a chladne; nebof i dnes jeste rozechviva bolest me srdce, kdyz si vse to pf ipomenu... Vuci prostink&nu devceti z lidu, neznajicimu zadne salby, nebylo nesnadno zachovati inkognito, jez mi byl rozpacity okamzik pfimo vnutil. J. Arbes: Sebrane spisy. XXIV.

98

434

Mluvil a choval jsem se jako prosty clovSk z lidu a tak naklonil jsem si devce jiz v prvnich okamzicich v takove mife, ze chovala se ke mne jako ke cloveku, o jehoz poctivosti byla uz po 16ta pfesvedcena. Zavedla mne do sve bidne chaty a zvatlajic jako svitofive dite ukazovala mi vse, co ji tesilo a tesi — vypravovala upfimne o sve minulosti a zivote svem, ba netajila se pfede mnou ani tim, ze od okamziku, kdyz jsme se poprve spatfili, i ona na mne podobne vzpominala jako ja na ni, ze se ji o mne casto zdalo, ze mne ve snu vidala jako statneho rytife, ba kdysi pry i jako prince v nadhernem odeni a na snehobilem komoni... Asi v pul hodine povedela mi vse, co ji prave napadlo a co mela na srdci. Vypravovala, ze by byla po prvnim nasem setkani milerada zase sla na trh jedine za Hm ucelem, aby mne opet spa¬ tfila; ale ze maticka jeji prave onoho dne ochuravela, ze ji musila osetfovati, ze ji nesmela ani na okamzik opustiti a ze ji take neopustila, az pfed nekolika dny matka zemfela ... Vypukla v usedavy, kfecovity plac a dlouho ne¬ mohla se utisiti. Konecne se utisila a podavsi mi ruku pravila: „Nyni jdi, cizince, jdi!" Rozloucili jsme se. Vratil jsem se ke svym pfatelum. Ale druheho dne byl jsem jiz zase u vodopadu ve skalni brane... Byl jsem jiz pfivitan jako stary, dobry znamy — jako bratr... Vice vsak jsem se nevratil — zustal jsem v bidne chate; nebof divka — divoke, vasnive to dite lesni

435

samoty, sklesla na ma prsa a plamenne polibeni specetilo nasi lasku ... Nasledovali dnove nejvyssi slasti pozemske. Odloucen od sveta zil jsem ve skalni samote jako poustevnik kochajici se v krasach pfirody a v naruci zbozhovane bytosti, ktera se byla stala pfed bohem na vzdy mou ... Pfiznam se ti, mistfe milovany, ze neni slov k oznaceni idyllickeho stesti, o jakemz jsem druhdy nemel ani tuseni. Zda se mi, ze nikdy vice nezatouzim po dfivejsim svem zivote... Minulo nekolik tydnu. Po celou tu dobu nezakalil ani nejnepatrnejsi mracek nase stesti. Zabyval jsem se lovenim ryb, v cemz mi divoka, vasniva zinka ma byla napo¬ mocna, lovic se mnou a odnasejic vylovene ryby na trh. S pocatku byvala mi nepfitomnost jeji mukou. Sedaval jsem na skale, odkud bylo videti na cestu k mestu, cekaje, az se vrati. Pozdeji pocal jsem si v trapnych techto okamzicich kratiti dlouhou chvili tim, ze jal jsem se kresliti nektere zajimavejsi_ partie nejblizsiho okoli. Zinka ma nemela o torn ani zdani a ja sam, veda, ze nenavidi malifstvi a malife z hlubin duse, tajil jsem pfed ni vse, co by ji bylo mohlo na stopu pfivesti. Nekdy snazil jsem se take vypatrati pficinu jeji nenavisti ke stavu malifskemu, ale prave tak, jako byla ve v§em jinem upfimnou, byla v teto zalezitosti zatvrzelou. Kdykoli jsem se o malifstvi tfeba jen z daleka a opatrne zminil, vzdy zakabonila cilko a z ohnivych oci slehl ji blesk hnevu a nenavisti; kdykoli jsem se ji pfimo a bez obalu zeptal, proc

436

stavu toho nenavidi, chopila me vzdy kfecovite za ruku fkouc vasnive: ,,Ne, ne, duse draha, nejmilejsi! Neptej se — nemohu, nesmim ti povedeti... Pro vse, co ti draheho — neptej se!" Vsak kdysi k veceru — odpusf mistfe, ze vse, co nasledovalo, nemohu povedeti nezli nekolika slovy — kdysi k veceru pfekvapila me osudnou na¬ hodou na strani, prave kdyz jsem dodelaval skizzu vodopadu... Pfiblizila se ke mne nepozorovane a vytrhnuvsi mi mapu z ruky stala pfede mnou chvili jako andel pomsty. ,,Probuh — co to!?" vzkfikla posleze zoufale. ,,Ty's malif — ty's mne oklamal..." Chtel jsem neco odpovedeti, ale slovo mi od¬ umfelo na rtech. ,,Chtel jsi vedeti, proc malifu nenavidim, proc jich musim nenavidet," pokracovala vasnive roze¬ chvenym hlasem; ,,nuze, dnes — nyni, kdyz jsem se pfesvedcila, ze's mne oklamal i ty, nyni vez vse I.. . Mym otcem byl take takovy malif jako ty .. . Pfisel sem, poznal mou matku, lhal ji lasku, pak ji opustil... Aby na nej nikdy, nikdy nezapomnela, oblazil ji buh mnou. .. Ne vedela jsem o torn po cely svuj zivot; avsak kdyz pfed nedavnem maticka ma umirala, svefila mi vse — a ja — ji musila pfisahati, ze..." Nedofekla — rychle postoupila do pfedu ke skalni strani a vrhla se stfemhlav se skaly... Zustal jsem chvili jako ztrnuly, upiraje zrak svuj v sumnou rozpenenou hlubinu... Pojala mne zavraf a nepamatuji se na vice, nezli ze jsem polo

437

elite a polo nechte naklonil se nize a sletel se skaly za bytosti, kterou jsem zbozhoval... Co dale se delo, nevim... Pamatuji se jen, ze procitnul jsem z mdloby, ze dovlekl jsem se k mistu, kde lezela zkrvacena mrtvola, ze dovlekl jsem se do chaty a z te pak ke skalni sluji, kde jsem mel sve nacrtky a nacini uschovane a ze vlekl jsem se pak namahave s na¬ pjetim veskerych svych sil beze cile dale . .. Opet jsem pozbyl vedomi. A kdyz jsem se zase vzpamatoval, byl jsem v nemocnici, kamz mne byli patrne milosrdni nejaci lide dopravili... Pozdravil jsem se a dokoncil svou skizzu Tof vse-, co ti mohu, mily, zbozhovany mistfe, povedeti..." Vernet umlkl. Fergioni, jenz byl proste a pfece tak roman¬ ticke zpovedi pozorne naslouchal, pfivinul trpiciho zaka k srdci snaze se ze vsech sil potesiti jej. Ale nebylo toho jiz tfeba, aspoh ne v te mife jako snad dfive — mlady umelec byl uz aspoh ponekud zase nabyl rovnovahy tak dalece, ze nalezal ulevy v praci... Provedl svou skizzu vodopadu ve skalni brane a vzbudil obrazem tim zaslouzeny obdiv vsech znalcu. Avsak nalehani mistrovo, by setrval na nove nastoupene draze a venoval se vyhradne krajinaf¬ stvi, bylo marne. Vernet jiz nikdy zadne krajiny nenamaloval, aniz nakreslil. Zustal v atelieru Fergioniho zabyvaje se vylucne malbou vyjevu namofnich jako jeho mistr. Prodle¬ nim casu proslavil sei i v oboru torn nad jine, ba

438

i nad sveho mistra, ale obrazu tak uchvatne ver¬ nosti a dokonalosti umelecke jako jest jeho ,,Vodopad ve skalni brane", jejz mozno podnels v Louvru v Pafizi videti, nikdy jiz neprovedl.

OBSAH, Strana

Narcis 7 Teziste • 41 Prvni debut za blesku a hromu 61 Posledni kresba 81 Ze zivota basnika »Maje« : I. Machovo tajemstvi 113 II. Posledni dnove Machovi 124 Model madonny 147 Parasol 159 Biograf 199 Vaclav Vavfinec Reiner 217 Prvni marseillaisa z ceskych plic ....... 241 Karel Svoboda 283 Cesky vyhnanec . 297 Na adresu neznamych 309 Ze zivota Mozartova: I. Na Bertramce 323 II. Posledni dnove 330 Poprve a naposledy 347 V pfedvecer nesmrtelnosti . • 365 Kocicaf 379 Violoncellista Ofanbak 397 Vodopad ve skalni brane . . 411

West Side Bindery J. Belohlavek, majitel

Cesko-Slovenske Knihafstvi 1445 West 18th Street CHICAGO, ILL., U. S. A.

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 782