ARBESOVY SEBRANE SPISY,

ARBESOVY

SEBRANE SPISY,

J. ARBES:

SEBRANE SPISY DIL XVIII.

KNIHY NOVEL A POVIDEK. IV.

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE, II., KARLOVO NAMfeSTf 34.

KNIHY NOVEL A POVIDEK NAPSAL

J. ARBES, IV.

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE II., KARLOVO NAMfiSTI 34.

VESKERA PRAVA VYHRAZENA.

TISKEM »UKIE« V PRAZE.

VAZENE PANI

ANNE R02K0VE.

T. Atbes: Sebrane spisy. XVIIf.

L A M P I C K Y. MALOMESTSKE DRAMA.

Psano a poprve tillSno 1883; po druhe tisteno 1896

Podzimni vecer — chladny a stfizlivy jako duse lidska na pokraji kmetstvi... ObloHa jest zatazena hustymi mraky — nad kraji'nou rozhostila se cira tma... Na Ictyfi, pet kroku nerozezna nejbystfejsi oko nezli mlhave obrysy...

/

*

■

' Mrazivy vitr severni svisti teskne a uzkostlive zpola jiz lysym stromovitn, z vetsi casti bezlista kroviska chouli se chvejive k zemi; tu a tarn' poletuje nebo harasi po zemi suchy, podivne stoceny list, jejz mozno jen z nejblizsi vzdalenosti rozeznati. Kazdorocni zineng, povetrnosti byla se tenkrate stala nahle. Jeden den pfed tim bylo po nekolikadennim desti slunecno a teplo, jako z jara, kdyz se pfiroda probouzi. V noci byla obloha plna hvezd a panovalo skoro bezvetfi. K ranu vsak zavanul chladny vitr severni, oblo¬ ha se ztienahla zatahovala mraky a zustala za¬ tazena. Vitr ficel vzdy ostfeji a palciveji... A vecer — ,

Kam se za takoveho vecera v inalem meste uchyliti ? V domacnosti, byt' sebe prijemnejs1) a utulnejsi, kde se jeste netopi a nepracuje, byva nevlidno a smutno. Clovek uvykly dlouhym, zacaste parnym letnim dnum a prijeminym, osvezajicim vecerum, stravenym z vetsi casti pod sirym, hvezdnatym nebem, nemuze se jeste jaksi vpraviti v novy podzimni zivot vecerni pri lampe, kahanku nebo starodavne dracce — touzi po spolecnosti a teprve znenahla uvyka zmene a domacimu krbu. Za takovych veceru byvaji hostince a hospudky, obzvlaste malomestske, navstevovany nejcetneji. Nejinak bylo i v meste, v nemz se zbehlo, co chceme prave vypravovati Obzvlaste novy, skoro velkomestskym pohodlim opatreny hostinec ,,u zlate trojky" na namesti, v 'jnemz schazi se honorace, navstiven byl tentokrate nad ocekavani cetne. • Sestnact stolu ,,velke restaurace" bylo jiz o seste obsazeno; maid mistnost, posmesne „formankW' zvana, byla nabita, slovem' bylo tu jako o jarmarce neb o nejake slavnosti.. Hluk a sum byl vsak prece jen obvykly. Po> pijenot' a hovorenot', abychom tak rekli, v^edn^ — beze vsi rozjafenosti. Zakladnim rysem byla ponekud Skrobena umirnenost a zdrzelivost, podobajiei se skoro §os&ckosti. „Pansky<' nebo-li „h©noraGni stui" v nejprihodnejsim kout6 „velke restaurace", za ktery se veslo pres dvacet osob, byl v prav&n slova smyslu oblezen v§emi, kdoz m&\i prdvo za nim szMtl {Bylif

se tentokrate sesli skoro vsickni, kdoz za vylucnymi timto stolem obyoejne sedavali. Byl zde i pan dekan, obstarozny telnaty bonvivant s ryze dekanskou fysiognomii, prozrazujici nabozenskou tolerantnost a resignaci selmovskeho sta'rce — purkmistr s pfisnou, ba mracivou tvafi, — okresni soudce, muz v nejlepsich letech, s vyholenou fcuradou a knirami po husarsku zakroucenymi. Dale prihrbly p'ostmistr, hranaty listovni, vychrtly hospodafsky feditel a vypaseny1 duchodni, melancholicky lekarnik, nekolik panu radnich, dva clenove obecnihoi a jeden clen okresniho zastupitelstva, fidici ucitel zelotickeho vzezfeni, mlady, ale jiz plesaty kaplanek, a jini, kterymz bud spolecenske postaveni, pfibuzenstvo, protekce, znamost nebo jine vymo^enosti umoziiovaly zavideni hodne zasednuti za vylu^ny stul. Nahodou nam na teto spolecnosti valne nezalezi. Zminujeme se p ni jen jaksi mimochodem, aby¬ chom oznacili misto, dobu a pom£ry, v kterych vznikl konflikt naseho vypravovani. A proto beze vsech okolkuv upozornujcme na Pavla Hejrovsk^hb. Je to muz vice nezli padesatilety, male vychrt16 postavy a fysiognomie nadmiru zajimave, vlastne charakteristick6. V tvari jehb jest v^echno, abychom tak rekli, priostfeno, zaspicateno. Uzky, zaspicately nos, vysedle licni kosti; dzke, zarputile sespulene a vostre segmenty vybihajici uvadle rty; kostnata, energicka spicata brada; hluboko zapadle, polo zavistive, polo tisklebnS jedovat^ sive o^i, cadrnate oboci a dlouhe, hust^, skoro vodorovnt6. fasy, slovem v§e dbdava vriskovit^, spinav6 za21outl6, bezvous6, plocho£el6

tvafi, ktera jest s malou sisatou hlavou, s prosedivelym, kratce pfistfizenym jezatym vlasem, v u^plne harmonii, razu rovnez tak hrde pfisneho jako uskocne cihaveho. Muz ten zda se byti vtelenou, ale zaroveii 'zarputilou nespokojenosti. Zda se, ze bfval druhdy st'asten a spokojenj ale ze prodlenim casu ,,karta se obratila'^ — ize po nescetnych pokusech zachytiti stesti a spokojenost zase aspoii za cipek, konecne nabyl pfesvedceni, zet' veskere usili marne, a proto ze nutno ziti prozatim v cihave, vyckavaci zaloze, nenaskytne-li se casern1 svym vhodna prilezitost k provedeni tajnych planu a zamyslu ... V nepf edpojatych pozorovatelich budivaji podobni lide zpravidla utrpnost neb aspofi mirny soucit. Avsak spolecnost, v ktere se muz ten prave naleza, zda se byti o panu Hejrovskem nahledu zcela opacneho. Muz ten sedi vedle pana dekana, vyznamenani to, jakeho se jen malokterym vyvolenym dostava. Obycejne nemluvi. Naslouchaje s naklonenou hlavou hovoru, bafa po cely vecer z kratke sve penovky. Ozve-li se, uklouzne zarputile sevrenymi rtum jeho jen vseobecny usklebek nebo cynicky vyraz, jakoby mluvil do prazdna. Nekdy byva i vtipnym a mnohy kausticky, oby¬ cejne trpky vtip jeho zacaste celou spolecnost rozesmaL.Ale on vtipii sveho nikdy nebrousi na )psobnostech nebo malichernostech, jako byva v malomestskych spolecnostech ve zyyku. Vtip jeho, byt' sebe ostfejsi a cynictejsi, jest vzdycky vseobecny a hluboky; byva to vtip, abychom

tak rekli, nespokojeneho filosofa nejpessimictejsiho nazoru v svet. I tentokrate sedi zamlkly, naslouchaje zdanlive zcela apaticky hovoru a popijeje, vlastne jen srkaje ze sve sklenice s cinovym vickem, na nemz jsou vyryta zacatecni pismena jeho jmena ,,P. H,.". U mest'anstva a sousedstva zda se pan Hejrovsky pozivati, kdyz prave ne vseobecne ucty a vaznosti, na jake v mensich mestech cini narok osoby jakymkoli zpusobem nad obycejnost vynikajici, tedy aspoii zvlastnimu respektu,, o nemz pravem dalo by se fici, ze je diktovan ruznymi zivly, mezi kterymiz ma bazeii pfevahu. Valna vetsina obcanstva ma pfed panem Hejrovskym respekt pro jeho ostry, bezohledny jazyk, prp jeho bystrost ducha, pfesnou logiku,1 a pfedevsimi pro jeho neustupnost a houzevnatost v sledovani vytknutych cilu. Pan Hejrovsky neni a nemuze byti milovan, nybrz jest jen respektovan., Nikdo nechova se k nemu Ihostejne, apaticky, odmita ve nebo docela urazlive; ale nikdo mu take neni vfele, pfitulne, nefku-li pfatelsky naklonen. ,,Zlata stfedni cesta" : chladna pfivetivost a zdvofila chladnost zda se byti vsem nejvhodnej§i. V nejduvernejsich kruzich, v soukromi a potaji naseptava se sice jiz dlouho o panu Hejrovskem ledacos pod peceti mlcelivosti, co.by mohlo miti v zapeti aspori nepatrnou zmenu v chovani se k ne¬ mu; ale nic naplat — vsechny klepy, vsechny |domnenky i dokazana fakta nemaji na obcanstvo zadneho nebo nepatrneho jen vlivu.

10

Vypravujet' se, ze pan Hejrovsky — druhdy je¬ den z nejbohatsich mest'anu — jest uz davno „po krk zadluzen", vlastne — na mizine. On sam se tim nikomu nesvefil, aniz neco ucinil, z cehoz by se dalo pravem na neco podobneho souditi; ale malomestska fama neda se tak snadno oklamati. Pan Hejrovsky sice, jak kazdy, kdo jej zna, dosvedci, ze sveho nemoviteh6 majetku praniceho neodprodal, aniz si na majetek ten neco vydluzil. Ale vsim tim neni pranic dokazano, kdyz se uvazi, ze muze miti clovek vlastne dluhy smenecni, o nichz krome dluznika, vefitele a giranta nikdo vedeti nemusi. Pan Hejrovsky zije jako kdy jindy: neskrbli, ale take nerozhazuje — pfeje si, jako si pfaval. Nepracuje vs^-k a vubec nevydelava jako kdy jindy, kdyz mel vlastni, slusnou hospodu, tudiz zivnost vynosnou. Vytezek z hospodafstvi nebyl jindy pfilis valny a nevynasi ani nyni tolik, aby se mohly kryti vsech¬ ny, na male mesto velmi znacne vylohy Hejrovsk6ho domacnosti. Neni tudiz nejmensi pochybnosti, ze muz ten, ktery se byl pfed lety vynosne zivnosti hostinske vzdati musil, straviv v dobe te veskere hotov6 ijmeni, byl uz davno nucen vziti utociste k vypomoci mimofadne, ke dluhum smenecnym. Tak aspon kalkulovano, a kalkulace ta mela do sebe mnoho pravdSpodobnosti. Pfes to nebudil muz ten, jak uz pfipomenuto, nizddne titrpnosti.

11

On trudneha stavu sv6ho nezavinil; on posud yeste nikomu ani slovem si nepostezoval, ba od nikobo v meste a okoli ani krejcaru si lievydluzil. Ale kdo jej znal, kazdy byl pfesvedcen, ze nezemfe jako zebrak, ze se casern svym pfece jeste vzpamatuje a ze dfive nebo pozdeji bude zase tymze mohovitym Hejrovskym, jakym byval. Rozumi se samo sebou, ze o prostfedcich, jimiz toh© pan Hejrovsky dosici mini, nahledy valne se ruznily. Jedni meli za to, ze dfive nebo pozdeji nekoho, jak bezna frase di, „napali". Jini, umirnenejsi a se stavem veci pocitajici, soudili, ze spekuluje na zenitbu svarneho sveho Byna Petra s PavlinoU) doerou bohateho souseda Petra Vejrovsk6ho, vlastnika restaurace „u zlate trojky", kmotra sveho syna Petra a vubec nejduvernejsiho a nejvzornejsiho sveho pfitele, ktery % byl vzdycky ochoten sdileti s nim strasti a slasti zivota, ba o kter€m byl skoro kazdy pfesvedcen, ze by Hejrovskemu, kdyby toho bylo tfeba, i polovici jmeni sveho k volnemu uzivani pfenechal. Avsak nikdo nevedel, zdali a jakych kroku pan Hejrovsky y ohledu torn jiz ucinil. On i pfitel jeho Petr Vejrovsky nikomu o torn ani' nehlesli, necht' vyptaval se pf imo nebo nepfimo. V&delot' se jen tolik, ze Pavlinka Vejrovska Petra Hejrovskeho rovnez tak upfimne a vfele miluje, jako on ji; ze se tajne schazivaji — coz pfi bezprostfedhim sousedstvi usedlosti otcovskych nebylonesnadne — ba ze i otcove o torn v6di> a detem svym nepfeka^eji. Z toho vseho i jineho duvtipnejsi pravem! vyvozovali. ze bohaty pan Vejrovsky klidne cekd, &%

12

jej schudly, ale pfece okazaly zivot vedouci pan Hejrovsky pozada za ruku jeho dcery pro sveho syna; hrdy Hejrovsky pak znaje svuj financni stav ze se ostycha tak uciniti a ze rovnez tak klidne jako pan Vejrovsky ceka, az naskytne se obzvlaste vhodna pfilezitost, kdy bude soused Vejrovsky v1 tak dobre mife, aby jako rozumny muz upfimnou zpoved jeho s rozvahou vyslechl a zadost jeho — kterou v trudnych svych pomerech zajiste jen $ pfemahanim nucen jest pfednesti — v nepfedvidanem1 navalu pf enahlenosti pfece snad nezamitnul... Takovym neb aspofi podobnym byl die povesti a dobrozdani malomestskych sudicu a sudicek pan Pavel Hejrovsky, sedici s dustojnou uvedomelosti. po boku veledustojneho pana dekana a n^slouchajici hovoru, jenz prave u ,,honoracniho stolu" veden. Asi po ctvrt hodiny hovofeno o nenadale zme¬ ne povetrnosti. Jedni pravili, ze zmeny takove ani ve snu se nenadali; jini ujist'ovali, ze bylo ji Ize pfedvidati a nektefi dokonce tvrdili, ze ji na zaklade svych mnoholetych zkusenosti jiz davno a najisto pfedvidali i pfedpovidali. Jeden kladl dukaz na to, ze nastala nevyhnutelna zmena na stesti prave? v cas, ponevad2 pry, kdyby se podzim opozdil, mohlo by to miti netoliko na zdravi, nybrz i jinak, zejmena na polni hospodafstvi neprospesny vliv. Jini nahledu tomu odpirali, tvrdice, ze pry jest zcela Ihostejno, pocne-li pravy podzim o nekolik dni dfive nebo pozdeji. Kdosi vyslovil sve min£ni docela v. ten smysl, ze mohla pfizniva povetrnost pfece jen jeStS nekolik dni potrvati, kdezto soused jeho zcela bez obalu

13

podotknul: jemu: ze po certech malo na torn kalezi, je-li hezky nebo nehezky, on pry kona jsve* povinnosti ,bez ohledu na povetrnost. Kdosi odvazil se take k vyroku ponekud smelejsimu, fka, ze pry nas mily panbuh veru ted JUZI ani nevi, jak se vsem lideml zachovajti, a proto, ze by udelal fiejlip, kdyby ... Mluvici vsak nedofekl. Pan dekan. zakaboniv laskave svou usmevavou tvaf, pohrozil mu otcovsky p.rstem, fka vlidne a pfece s karavym pfizVukem: „Tise, tise — vy neznabohu!" Po techto slovech hovor o pocasi umlkl. , Vsichhi setrvali v mlceni a nekterym navzdor hospodskemu ruchu a sumu neuslo, ze .prudky vitr lomcuje okny a dest'ove kapky ze bubnuji po skle. Nikdo vsak o torn ani nehlesnul. Teprve po cbivili ozval se hospodafsky spravce, zavadiv opatrne o denni zalezitosti politicke, cimz pfesunul se hovor na nejzamilovanejsi pole malo¬ mestske elity. Politisovano s chuti a skoro bezohledne pfes to vse, ze sedeli tu i zemepansti ufednici, tudiz vykonni organove vlady, ktera prave kritisovana a o niz pronesen mnohdy usudek tak pf isny, ze stacilo snad jen sluvko, by se pfiostfil k vyroku zavadn6mu, podl^hkjicimu jiz kontrole trestniho zakonnika. Zejmena hospodafsky feditel, duchodni a jeden £len okresniho zastupitelstva pocinali si neobycejne resolutne, jak slusi na muze nezavisle, podrobujici kritice zalezitosti a osoby, do kterych jim v podstate praniceho neni.

14

Okresni soudce, purkmistr a po§tmistr houzevnate oponovali, kdezto pan d6kan, zastupuje zivel sprostfedkovaci, snazil se pfikrosti hovoru uvesti na pravou miru a jednou tern, podruhe onem za pravdu d£val, c^imz hovor nabyval vzdy vfetsi pikantnosti. Konecne po tuhem, ov§em zcela neparlamentarnim zapase shodla se ruzna mineni v ten smysl, ze neni sice v ohledu politickem az dosud Ivsechno tak, jak by po pr£vu a spravedlnosti byti imelo; ale ze jest podstatna nadeje aspofi na {zlepseni/ budou-li totiz legalni zastupcove naroda prdva lidu neustupne hajiti a bude-li miti vlada dostatek dobre vule, by opri.vnenym narokutn a pfanim lidu tak6 vyhov^la. Oponenti vyslovili sice i nyni je§t£ sv6 pochyb¬ nosti; ale ti, kdoz byli vlddu a zalstupte lidu! hajili, byli s temi, kterymz byly zalezitoteti tohoto druhu vice mene Ihostejny, v nepomerne pfevaze — a hovor pfesunul se kone&ie na pfedm&ty jine, men^ rozcilujici, ale za tb tim zi.bavn6jsi. Hovofenot' o zalezitostecbi ryze lokalnich, nemajicich zpravidla pro sirsi kruhy %&dn6 nebo jen pranepatrne zajimavosti; ale tentokrate dotknul se kdosi jen jaksi mimbchodem zalezitosti, kterd, a£koli ryze lokdlni, muze-zajimati i kruhy nej^irSi. Mesto byl totiz stihnul prazvlaStni, a bohu^el, ze i m&sst'anstvem a obcanstvem samym zavin^ny osud, ktereho nyni kaMy trpce zelel. Asi pfed ctvrt v6kem totiz, kdy2 mela byti jz Prahy krajinou tou az ke hranicim vlasti stavSna ieleznd drdha, navrhovali trasujici infenyfi, aby vedla tak6 podle m6sta a ve rn^st^ sam^m aby -byla zfizena stanice zelezni£ni.

15

Ndvrh ten zakladal se jednak na pfizniv6 povaze terrainu se stanoviska vylucne technickeho, jed¬ nak opiral se o duvody na prospech mesta. Avsak sotva o torn v meste zvedeli, rozzufila se prava boufe odporu. Takmef cele mesto a z vetsi £asti i nejblizsi okolni osady vzboufily se proti tomu, protestujice netoliko proti zfizeni nadrazi, nfbrz i proti vedeni drahy na blizku mesta vubec. Marne bylo usili a namahani nekolika rozvdzlivejsich a do budoucnosti nazirajicich obcanu, ktefi se snazili padnymi duvody sve spoluobcany pfesvedciti, ze je to vse vlastne jen na prospech mesta a ze by si mohlo kazde mesto, gratulovati, kdyby. podle neho vedla zelezna draha a V nem neb u neho co mo^na nejblize byla zeleznicni stanice. Mesto i okoli bylo z nevysvetlitelnych pficin zaujato proti zeleznici. S napjetim veskerfch sil a s pouzitim vsech moznych prostfedku zasadilo se o odvraceni domn^le t6to pohromy od mesta. Nutno dodati, ze spornd zalezitost vlekla se dosti dlouho. Namitky protestujicich oponentfi neuznavany za duvodne; ale pfes to vse podafilo se konecne ^pojenyrn silam, zejmena osobnimu vlivu, a z casti take intrikam vynikajicich oponentu puvodni projekt zmafiti. — Jak a kym se to vlastne stalo, neni podnes zjigt&io; ale kdyz toho posleze docileno, byl v me¬ ste i okoli jasot vseobecny. A v den, kdy dosla do mesta zprdva o idefinitivnim rozhodnuti, bylo m£sto podve^er slavnostne osv^tleno a s nejblizSiho ndvrgi houkaly po tfi hodiny

16

rany z hmozdifu, zvestujice okolnim osadam, ze oponenti drahy zvitezili. Puvodni projekt zeleznicni zmenen zcela po pfani protestujicich. Trat: vytycena ve vzdalenosti ctyf hodin cesty od mesta a nadrazi zf izeno v malem, neuhlednem mestysi, ke kteremu z naseho mesta vedla neschudna, hrbolata, az dosud nadmiru zanedbana vozova cesta pfes kopce a s kopcu, skrze skalnate uvozy a tu a tarn i podle nebezpecnych rokli a skalnich prohlubni, do kterych se byl nezfidka, obzvlaste za tmavych noci, povoz i s potahem sfitil. , Vseobecny jasot ustoupil, jak zcela pfirozeno, za nedlouho vseobecnemu uspokojeni. Mestem vedla totiz pfimo z Prahy cisafska silnice, po ktere i nadale jezdily lehke i tezke formanske povozy s pfipfezi mnohdy sesti i vice koni '— slovem z pocatku pranic se neztnenilo. Pozdeji vseobecne uspokojeni jeste zvyseno. Z okoli vytycene trati, obzvlaste v mestyse, v neniz zfizovano nadrazi, dosly do mesta popuzujici a rozcilujici zvesti o ruznych houzevnatych a vasnivych sporech za pficinou vyvazovani pozemku k ucelum drahy — a mesto nase jasalo poznovu, dekujic vroucne osudu, ze je takovou kalamitou usetfil. Avsak i obnoveny jasot ustoupil zase vseobec¬ nemu uspokojeni, jez potrvalo po nekolik mesicu a sice az do ukonceni trati a zaMjeni jizdy po drdze. Podivati se na prvni vlak, jedouci po nov6 drdze, v^zila sice dobra polovice obyvatelu naseho toiesta dalekou a obtiznou cestu az do (nadrazniho'.me¬ styse, kam druhdy zfidka kdo t mSsta Izavital —

17

a dobra polovina teto poloviny vyslovila obyvatelslvu, politovani hodnemu obcanstvu mestyse upfim¬ nou svou soustrast nad trudnym osudem, jenz byl mestys stavbou drahy a zvlaste zfizenim nadrazi tesne na pokraji osady stihnul. Zda se, ze vysloveni soustrasti a politovani u mnohych obyvatelu mestyse padlo na urodnou neb aspofi zkypfenou pudu; mnohy z nasich mestanu aspofi vrativ se domu vypravoval, ze tsun nejeden zeleznici a vsechny podobne nove vynalezy proste — proklina ... Nicmene v tydnu, vlastne jiz ve dvou, tfech dnech stav veci nahle se zmenil. Druhdy nad miru ziva erarni silnice, vedouci z Prahy stfedem naseho mesta, takofka pfes noc zpustla. Obcas sice jel. tudy nakladni povoz nebo ;stara, formanska fura a formani zastavivse se v te neb one hospudce, aby pokrmili, proklinali a latefili na zeleznici — ale za nedlouho pfestaly i jednotlive fury jezdit, a silnice, jak uz pfipomenuto, zpustla. Z pocatku zdalo se to byti i nasim mest'anumi Ihostejno. Nechtejice se pfiznati ke sve vine, tvafiii se Ihostejnymi. Avsak osifenim erarni silnice a pfemetnutim odvekeho komunikacniho proudu jinym smerem isolovano samo mesto — opustenost silnice pfenesla se do mesta, jez ztichlo jako po vyhofeni. Obchody, druhdy dosti cile, pocaly vaznouti, az uvazly skoro uplne. Ti, kdoz mivali jindy znacne vydelky z komu¬ nikacniho proudu mestem vedouciho, chudli a nemohli poskytnouti vydelku onem, kdoz druhdy z pfipomenuteho proudu komunikacniho zili prostfedJ. Arbes: Sebrane spisy. XVIII.

2

18

ne: slovem v meste nastala vseobecna stagnace v obchode a vymene penez vubec. V brzku seznano, ze jest mesto isolovano a od celeho sveta, s kterymz byvalo druhdy v dosti zivem spojeni, odlouceno. Ke cti mest'anstva a obcanstva budiz vsak podotknuto, ze snaselo v prvni dobe zavineny osud svuj s muznou, skoro bychom fekli heroickou re¬ signaci. Po dlouhy cas — po nekolik roku totiz vyhybano se instinktivne jakekoli diskusi o osudne teto katastrofe; ale posleze, kdyz ti, kdoz 'bylii druhdy pro puvodni projekt drahy a spoluobcanum svym zrazovali protestovati, snazili se obcas pfivesti fee na vec, kterou byli pfedvidali, uvyknuto tomu i— a pozdeji, po desiti a vice letech diskutovano o za¬ lezitosti te pfi kazde mozne pfilezitosti. Po dvaceti letech, kdyz mestys nadrazni tizasne byl rozkvetl a druhdy kvetouci mesto skoro iuplne bylo zapadlo, nebylo v meste torn snad jiz jani* 'jedineho cloveka, ktery by byl osudny protest proti zeleznici neproklinal. Ti. kdoz byli schudli, meli podstatne pfi^iny; avsak i ti, kdoz meli posud dostatek jmeni, nemohli byti se stavem veci, jak se 'byl IprodlenimJ let utvafil, naprosto spokojeni. V prvni dobe snaseno isolovani mesta trpelive a s resignaci; ale pozdeji, kdyz seznany obtize a svizele, s jakymi byl pro vzdalenost nadrazi a
19

Valna vetsina obyvatelstva, jak jiz pfipomenuto, timto dsolovanim utrpela.; ale byli take jednotJivci — ovsem jich nebylo mnoho — ktefi osudnou katastroiou tou ziskali. Nejnapadneji jevila ge kfiklava vtato zmena mezi panem Pavlem Hejrovskym, kteremu jsme byli jiz venovali chvili pozornost, a sousedem jeho panem' Petrem Vej rovskym, vlastnikem restaurace „u zla¬ te trojky", ktereho :posud nezname. Pan Hejrovsky mel totiz pfed ctvrt vekem velkou vysadni hospodu na namesti, pfes kterez vedla erarni silnice, a to tesne vedle nynejsi nove restau¬ race,* v ktere prave ze sve kratke penovky bafa ,a pivo posrkuje. Byl to majetek zavideni hodny. Den co den zastavovalo tu mnoho povozu — dvur byl fxrostranny a staju na dyacet koni. Formani, jak snad posud jeste tu a tarn v zive pameti, nes;krblivali — mivalit' siroke, kozene, okovane opasky pine dvacetniku a tolaru. Neni tudiz divu, ze prodlenim let dosti (znacna cast techto penez pfestehovala se zcela legalnim zpusobem z opasku formanskych do truhlic pane Hejrovskeho neboztika otce, po kterem byl nas pan Pavel vysadni hospodu zdedil, slovem, ze pan Hej¬ rovsky byl jednim z nejbohatsich mestanu. Soused jeho, pan Petr Vejrovsky, netesil se maprotitomu ani ste casti blahobytu sousedova. Ion byl sice zdedil slusne hospodafstvicko po svem otci a netrpel sice zadne nouze; ale neprovozuje tak :vynosn6 zivnosti jako pfitel a soused, byl u porovnani s timto ucineny zebrak. Ke cti pane Hejrovskeho budiz vsak hned ipfipomenuto, ze snazival se druhdy ze v§ech sil byti do-

20

bremu pfiteli a sousedu svemu ve vsem vsudy jn&pomocen, a ze jej ledakdy take netoliko pouhou radou, nybrz i ftmotne podporoval, zacez pan Vej¬ rovsky pfed nikym svym vdekem se netajil. Avsak osudnou katastrofou touto pomer techto dvou muzu napadne se zmenil. Vysadni hospoda pane Hejrovskeho osifela a ponevadz byla zfizena vyhradne jen pro pfespolni a pfedevsim pro formanstvo, nemivala nikdy hostu z mesta sameho. Pan Hejrovsky rozmrzen nad upadkem sve vy¬ nosne zivnosti nestaral se o ni, nybrz zustaviv (ji neodvratnemu osudu jejimu, zil a tyl po vice inezli dvacet roku ze znacnych svych uspor. Zatim byl hostinec jeho uplne sesel, tak ze^ nyni podobal se skoro rozvalinam U Hejrovskych byvalo nyni, obzvlaste za temnych a bouflivych veceru, pfimo strasidelno: bazlivejsi vyhybali se mistu tomu v noci jiz z daleka, a iza dnd neodvdzili se tarn nezli dorostli — deti se bali. V desatem nebo jedenactem roce po vystaveni zeleznice radeno sice panu Hejrovskemu, by rozpadajici se starou hospodu svou pfestavel a Izmenil v slusnou restauraci mestskou; ale rozmrzely pan Pavel byl ke vsem podobnym navrhum apaticky. ,„Eh!" odpovidal. „Cert vem hospodu i restau¬ raci! Ja uz se bez certa i dabla obejdu!" Nejcasteji a nejdutkliveji nalehal nan soused a kmotr Vejrovsky — mnohdy nekolikrate v tydnu. „Stav, stav, kamarade!" pravil kdysi. „Uvidis, ze nebudes litovat. Vysadni hospody formanske jsou u nas pochovany a intelligence m£sta touzi po pekn6,

21

vystavne a po velkomestsku zafizene restauraci. Vystavis-li takovou, vef, ze litovati nebudes." Pan Hejrovsky naslouchal slovum tern, jako kdy jindy, ,,na pul ucha". Tentokrate vubec ani neodpovedel; ale kdyz dobromyslny soused ve svem nalehani neustaval, kdyz pocal siroce vykladati vyhody takove stavby, podrazdil konecne pana Hejrovskeho tou merou, ze se nan utrhil urputnymi slovy: „Eh! ke vsem vsudy! Co mne tak vytrvale ^navrtavas? Stav si sam!" Soused Vejrovsky, v jehoz tvafi kmitla pp techto slovech trpka resignace, odpovedel: ,,Ach, kamarade! Tobe je snadno fici: ,Stav si sam!' Ale jak stavet, kdyz nejsou — —" Pfi torn stahl rty k ironickemu usklebku a vztahna pravou ruku proti sousedovi, pohnul nekolikrate palcem a ukazovackem, jakoby mezi nimi neco 2molil. Duvtipny Hejrovsky porozumel. \ „Ah, coz o to!" pravil, mzouraje svyma ockama. ,,Chces-li stavet, ja ti vypomohu." ,,Opravdu?!" vpadl kvapne s pfizvukem nasilne potlacovaneho jasotu pan Vejrovsky. „Ty bys byl ochoten?" ,,Proc ne! Coz pak jsme dnesni?" Pan Vejrovsky sice nerozumel, co chtel sou¬ sed poslednim slovem vyjadfiti, ale proto pfece od¬ povedel : „Nu, dnesni nejsme — pravda — Ale, kdy bys mi chtel vypomoci, ja bych se stavby odvazil." „Mnoho-li potfebujes?" optal se lakonicky pan Hejrovsky.

22

„Sedm, osrutisic staci — neco mam — a neco isem si u£ vydluzil..." „Ag, tys uz na stavbu pomyslel!" vpadl pan Hejrovsky. ,,Na stavbu prave ne; ale na zlep§eni sveho postaveni vubec," zni odpoved. ^Bobfe tedy — plati!" ukoncil pan Hejrovsky, rozhodne rozmuvu a vztdhl proti panu Vejrovskemu svalnatou pravici, nabizeje obvykle ,,placnuti". Fan Vejrovsky ani okamzik neotalel. Placnul radostne a jeste radostneji pfitelovou. pravici. potfasal... „Ah — jak ti budu,.mily, dobry kamarade, vdecen I" hovofil dobromyslne. ,,Vim sice a jsem pfe¬ svedcen. zes mi byl vzdycky pfitelem nejlepsim 'a. take jsem byl jist, ze bys mi zadne prosby neodepfel... Ale prave, ze sam mne ke stavbe ponouka§ a nejen to — ze mi i vypomahas; anizTlbych te byl za to dfive zadal — prave za to budu ti do nejdelsi smrti vdecen. Abys vedel — ja ti pfisaham-' " ,,Eh! Lary fary!" prerusil pan Pavel zvavy proud feci pane Petrovy. ,,To jsou same tlachv! •— Xdy chces Denize?" „Ah — co mozna nejdfive, milf, dobry Pavlicku," spustil pan Vejrovsky. Ale pan Hejrovsky jej zarazil kategorickym: ,,Dosti! Dostane§ je jeste dnes!" Tim dulezita zalezitost tato vyfizena — a ke cti pane Hejrovskeho budiz poznovu pfipomenuto, ze opustiv pfitele ve ctvrt hodine opet te© Vratil a vysazel mu na stul netoliko sedm nebo osm^ nybr2 celych deset tisic zlatych v samycil stovkach. Pan Vejrovsky tonul v radosty div nepadl sou¬ sedu a kmotru kolem krku, div ze Jio !nezlibai;» —■

23

ba div, ze mu v radbstnem rozechveni rukly nepolibiJ... , Od toho okamziku byl pan Vejrovsky jako vyrri&nen. Druhdy obycejne starostliva tvaf jeho se vyjasnila — nyni usmival se neustaje a s kazdym se rozhovofil, slovem z* malomyslneho a pod tizi skoro kiesajiciho muze stal se ve ctvrt hodine bodryJ obcan, radujici se ze zivota a tesici se blahou nadeji v budoucnost. Bez odkladu pocal konati pfipravy ke stavbe nov^, Velke restaurace — a nezli se tfok s rokem sesel. stala na miste bidneho baracku, nepatrneho dvorku a zahradky vystavna, dvoupatroVa budova restauracni podle vzoru velkomestskych. V pfizemi byly. mistnosti hostinske, v prvnim patfe prostranny sal pro elitni plesy, v druhem pak pokoje hostinske — vse co mozna vyhodne a zarovefi vkusne upraveno, tak ze v cel6m tmeste nebylo nikoho, kdo by mohl budove a zafizeni vflbec neco podstatneho vytknouti. A od prvniho dne, kdy novy hostinec ten otevfen, „vznaselo se nad nim pozehnani bozi", jak pan dekan kdysi podotknul — v zime, v lete, z jara i na podzim, ve vsedni dny i ve svatek, obzvlaste pak o poutich, jarmarcich. a Ruznych slavnostech, kde byval vzdycky v pravem slova smyslu pfeplnen. | Pan Vejrovsky ostatne — coz budiz, zase k jeho cti konstatovano — dbal pohodli a pfani hosti svych's- pfimo vzornou uzkostlivosti, slovem byl vzornfm hostinskytti. Pivo bylo, jak Ctihodnd stara fraze dodnes di. Jako malvaz", a kuehyn^ — jako v nejlepsim hotelu

24

prazskem — kuchafka byla velkomestka a v umeni svem prava ,,primadonna", jak byl kdysi zase pan Hejrovsky vtipne podotknul. Hoste byli v nejvyssi mife spokojeni: ale obsluhujici personal, jak za takovych pomeru jinak ani byti nemuze, nemel prave na ruzich ustlano. Pan Vejrovsky, cehoz se druhdy nikdo do heho nenadal, vladl ve svem novem dome jako 'usurpator. ,,Zeleznou ruku" jeho bylo pozorovati ve vsem; — hlas jeho nabyl velitelskeho tonu, a kdyz se rozkfiknul, znel, abychom tak fekli, „kovove". Obsluhujici personal aspofi mel pfed pouhym hlasem tim vetsi respekt, nezli deti pfed faejpfisnejsim kantorem. Mimo to zil pan Vejrovsky dosti skromne, vlast¬ ne skoro skrblicky, nasledkem cehoz jmeni jeho vucihlede rostlo, tak ze v brzku stal se jednim z nej¬ bohatsich mest'anu. Dluhy sve, a sice cizim i panu Hejrovskemu, splati] na krejcar ve tfech letech1 a byl tak delikatni, ze nabizel se pfiteli a kmotru svemu Izaplatiti i lirok, jaky by si pfal. Ale pan Hejrovsky — na coz budiz fk jeho ^cti zvlastni duraz polozen — nabidnuti to s dikem odmitl. Zatim vsak, co pane Vejrovskeho ,5hvezda stesti" uzasne rychle vystupovala k zenithu, klesala ,,hvezdicka blahobytu" pane Hejrovskehoi vzdy hloubeji k obzoru, a v nekolika malo letech byla jiz, jak jsme byli vyse letmo pfipomenuli, obzoru tak blizoucko, ze mohla kazdym, okamzikem zapadnouti. Pan Vejrovsky to tusil, ba byl o torn i pfesved¬ cen — a k jeho cti budiz poznovu pfipomenuto —'

25

ze zacaste na sveho souseda v osamele chvili dorazel, aby se mu upfimne svefil, nepotfebuje-li neceiio, zet' ochoten splatiti sVuj dluh a vypomoci mu, jako byl pfed lety on vypomohl jemu. Ale pan Hejrovsky vzdy hrde, ba pysne odpo¬ vedel: ,,Ne, ne, kamarade, nepotfebuju! To jsou same tlachy, pouhy klep — ja pranic nepotfebuju." ,,Ale kdybys, mily kamarade, pfece nekdy potfeboval," nalehal obycejne pan Petr, ,,nezapomefi, ze tu je tvuj soused a kmotr, stary tvuj ikamarad, ktery je ti dikem povinen — Petr Vejrovsky."1 Pan Pavel vsak vzdy zavrtel zaporne hlavou a koncil rozmluvu tohoto obsahu kategorickym: ' ,,Ne, ne — coz pak jsem dnesni? Nemluvme o torn!" Konecne marne toto nalehani a doprosovani se i pana Vejrovskeho omrzelo. A v prave minulych dvou neb i tfech letech pfani sousedovu do slova vyhovel: nemluvil ,,0 torn" — a to prave snad v dobe, kdy by si byl pan Hejrovsky pfal, aby o torn rozpfedl hovor, a kdy by si byl dal snad fici, a vypomoc |neb a podporu ochotne a s dikem pfijal. Avsak pan Vejrovsky — ,,jakoby byl ufal", jak kdysi pan Pavel sam k sobe zamrucel. Mozna, ze byl pan Hejrovsky svym jizlivym jazykem souseda v posledni nebo pfedposledni rozmluve o delikatni teto Zalezitosti urazil, mozna Vsak, ze mlcel pan Vejrovsky jen proto, by osvedceneho pfitele zbytecne nedrazdil, ale mozna take, ze mlcel z jin6 nejake pficiny — avsak faktum, ze mlcel, jak se zda, pana Hejrovskeho „hnetlo".

26

A o torn — vsak nikoli! — pouze fc> zprvu jsife vylicene katastrofe zeleznicni rozhovofila se spolec¬ nost, kterou jsme byli na nekolik okamziku Opustih, abychom — ovsem proti zvyku dobrych vypravovatelu — napovedeli neco o vzajemnem po¬ meru skoro az k gmrzeni jmenovanych sousedu a pfatel — Pavla Hejrovskeho a Petra Vejrovskeho. Kozpfedenou rozmluvu vsak sledovati nebudeme. Plynet v podstate z veci saitoe, jak 'jsme ji byli vyse sffe vypsali, a ctenaf zajiste se (domysli, ze nyni skoro vsichni kolem ,,panskeho stolu" vice m6ne podrazdene^a rozhorlene 'vyslovovali sd o vsech, kdoz pfed lety byly tak houzevnate protestovali proti zfizeni nadrazi u mesta a uvedli tak mesto takmef na pokraj z&huby. Pravda sice, ze nebyli to „rodaci", ktefi takto mluvili: ale i „rodaci" musili aspon v duchu pfisvedciti. a kdykoli nekdo zi rqzhorlenych na nektereho z nich pfimo se obratil, aby mu „cetl levity do oci", neodva^il se nikdo oponovati. ' Neco vsak pfece nesmime opominouti ml6enim a sice zvlastnost, ze v prubehu hovoru oci vsech, neb aspofi kazdou chvili obracely se k panu Hejrovske¬ mu, jenz sedel klidne a zddnlive apathicky hovoru se nesucastnil, a toliko obcas £ kratke sve penov¬ ky jaksi chute si zabafnul. Nebylo tak6 divu! Pan Hejrovsky byl totiz jednimfzonech nekolika pfedvidavych obcanu, ktefi se pfed- ctvrt v£kem! ze vSech sil zasazovali o to, pfesvM&ti sv6 spolu¬ obcany, . ze stavba zeleznice podle mesta a n4.dralf v mestS neni zddnym ne§testim pro m£sto, (nfbrz naopak. ze stane se casern svfm m^stu pravym'ido-

27

brodinim — ba» vice jeste, pan Hejrovsky byl tehda V cele onech, ktefi se s napjetim sil namdhali' bponujici a protestujicr spoluobcany pouciti a od fcahubn^ho pro mesto^ protestu odvratiti. A prave pan Hejrovsky, jakozto vlastnik vy¬ sadni hospody, kteraz stavbou zeleznice posinuta do pozadi; mel pfed lety podstatne pficiny vzpirati se one stavbe, a nikdo si nedovedl vysvetliti, proc pra¬ ve on byl tak houzevnatym zastancem zeleznice. I po letech jeste, kdy jiz nejen on, inybrz tele mesto a okoli bylo uplne pfesvedceno, ze stavbou zeleznice utrpel pan Hejrovsky ze vsech obcanu skodu nejvetsi, ba ranu v pravem slova smyslu smrtelnou, nezmenil podivny ten muz nahledu sveho o (ze¬ leznici. vlastne o je jich' vyhodach pro vsechny vubec a pro nektere zvlast' — a neni nejmensi pochybnosti, ze i nyni byl by pro stavbu drahy tfeba l pfimo stfedem mesta. . Zcela. jineho nahledu byl a docela jinak se choval v zalezitosti te pfed lety soused jeho, pan Petr Vejrovsky. Ten, ackoli tehda jako muz nehrube majetny nemel jeste takoveho vlivu jako nyni, byl rozhodnym, ba zufivym odpurcem ^tavby zeleznice podle mesta, at pravem mozno fici, ze hlavne jeho zasluhou se stalo, ze puvodni projekt. zmenen po pfani vetsiny obGanstva v neprospech mesta4 - Avsak i on. — podobne jako pan. Hejrovsky,, n&hledu svych ve veci t6 nezmenil ani po letech, fed^z byl on i jini nabyli pfesvedceni, ze by byl Vejrovsky provedenim puvodniho projektu zeleznicnihsa — kiyby se: totiz mesto bylo stalo 'jnestem nidramim. — jakbzto restaurater velkomestskeko

28

sJohu nepomerne vice ziskal, ba ze by jiz byl' snad milionafem. Pan Vejrovsky zustal veren svemu pfesvedce¬ ni a byl tychze nahledu jako dfive. ' Nekdy si arci take zamrucel na vzdalenost na¬ drazi od mesta a na neschudnost, vlastne nesjizdnost, ba nebezpecnost cesty k nemu; nebot' jakozto restaurater byl nucen konati caste cesty do Prahy a jinych mest, a spojeni zeleznicni bylo nad mi¬ ru ne vyhodne. Ale vzdy mrucel jen jaksi pro sebe, a kdykoli byl nekdo ochoten mruceti s nim ,,na jedno kolo" a „do jednje noty", vzdy zacal se hned tvafiti, jakoby to byla lapalie, nezasluhujici ani povsimnuti. Bylot' mu ovsem v ohledu torn, u porovnani s jinymi, jak pan purkmistr mival ve zvyku fikati, „hej". Melte nekolikero dobrych lehkych povozu a ne¬ kolik paru vybornych koni, a za takovych okolnosti jest jiz snazej a pfijemneji dostati se do sebe vzdalenejsiho nadrazi po ceste sebe nesjizdnejsi, nezli vsem' tern, kdoz tarn dojizdeti musi' na mizernych bryckach nebo karach s potahem herkovitym, nebo jsou nuceni tarn i odtamtud — docela v noci — capati pesky. Avsak soused jeho, pan Hejrovsky, mel ostatne take dobre vozy a vyborne kone — ale ten, kdy¬ koli mu bylo jeti na nadrazi nebo z neho, vzdy pfijel podrazden, rozhnevan, ba zacaste i rozvzteklen, a mnohdy po celou hodinu huboval a pro-, klinal. nebot' spojeni bylo, jak jiz pfipomenuto, nad¬ miru ne vyhodne. Cht£l-li nekdo rannim vlakem pfibyti do Prahy, musil z m6sta vyjeti o jedne hodine s pulnoci, mu-

29

sil se po ctyfi hodiny trmacet po nesjizdne, ihrbolate a nebezpecne silnici k nadrazi. Jel-li ve dne, odpoledne, musil vyjeti po polednia pfijel do Pra¬ hy pozde vecer — coz bylo zacaste rovnez tak !nepfiznive, ne-li nepfijemnejsi, nezli kdyz vyjel vnoci. Navrat z Prahy byl rovnez tak nepfilezity. Chtel-li nekdo pfijeti domu za dne, musil v Praze jiz pfed patou hodinou ranni vstavat; spokojil-li se vsak jizdou v noci, vyjel z Prahy podvecer, ale pfibyl domu kratce pfed pulnoci. ChteUi vsak jeti smerem od Prahy' k hranicim, musil ve dne vyjeti z mesta prave v polednel a pfijel do vzdalenejsich mest k veceru a musil hned pfenocovati; chtel-li k vlaku nocnimu, musil vyjeti o pul sedme hodine vecer. i - Za takovych pomeru nebylo ani divu, ze z me¬ sta zfidka kdo po draze cestoval, a stalo-li be to, ze nestalo se tak, nezli z potfeby nejnalehavejsi, nejnutnejsi — slovem, mesto bylo uplne isolovano. A prave o teto isolovanosti a pfedevsim o ne¬ pf ilezitem spojeni zeleznicnim rozpfeden u „elitniho stolu" hovor nad miru zivy. Vyjimaje pana Hejrovskeho sucastnili se hovoru toho vsickni od pana dekana az po kaplanka, vymenujice sve nahledy — kazdy po svem zpusobe a podle spolecenskeho postaveni sveho. Opine nezavisli vyslovovali se rozhodne a bez¬ ohledne zavislejsi opatrne ji a s jakousi reservou, kdezto zavisli pfipojovali se vzdy jen k nahledu, nekterym nezavislym jiz pronesenemu. V podstate nepronesen sice v dobre pul ho¬ dine ani jediny novy nebo no vej si nahled, jejz by^spolecnost nebyla jiz jednou nebo nekolikrate slvsela; pfes to byl hovor, jak uz pfipomenuto, nad-

30

miru zivy # bavil, nebo spravneji feceno, interessoval, jak se zda, vsechny. Toliko pan Hejrovsky zustal nemym posluchacem. — Sedel s hlavou k prsum ponekud sklonenou, divaje se upfene pfed sebe na sklenici, jakoby byl v hluboke myslenky pohfizen. Bafal sice ze sve penovky, jako kdy jindy; ale v intervallech nepomerne delsich nezli mival ve zvy¬ ku, kdyz bral ucastenstvi na hovoru. Zdalo se, ze zabyva se v duchu zalezitosti jzcela jinou, nezli pro kterou se prave rozehfivali a jitfiili spoluhoste, kterymz — cim dale, o mrzute a chouJostive veci mluvili — pfibyvalo vzdy vice duvodu, namitek, vycitek, rad a podobnych lacinych mravnidh prostfedecku, jakymiz se lide v pfipadechi tohoto druhu, kdy nelze jiz napraviti, co bylo zavineno, nejradeji ulehcuji. Nahle prerusil pan dekan hovor otazkou, ,pronesenou povznesenym sonornim hlasem a provazenou rozhlednutim se po restauraci, jakoby nekohohledal. „Ale, kde pak je dnes nas pan Vejrovsky?"optal se. Pfi poslednich slovech zvedl pan Hejrovsky hlavu, a ohlednuv se ke dvefim zase hlavu line' otocil, a dloubna malickem leve ruky do sve penovky 'bafnul nekolikrate po sobe, jakoby se obaval, ze (mu muze uhasnouti. Soucasne dostalo se vsak i panu dekanovi odpov£di. „V Praze — v Praze, nejdustojnejgi pane d^kane," odpovedfeli ziv^ a lasluzne pan purkmistr, lekarnik a okresni soudce zarovefi.

31

„Ano — v Praze!" dodal hospodafsky feditel. ,Jel tarn vcera v noci a dnes pry se vrati." \ Po te vytahil z vesty zlate remonterky, podival se na ne a zastrkuje je zase do kapsy, pfipomenul : „V pul hodine nebo nejdele za tfi ctvrti hodiny muze tu jiz byt — nepfihodilo-li se mu totiz' zadne nestesti" ... ,,Pravda, pravda — v piil hodine," dotvrdil le¬ karnik. „Ze tu bude dfiv?!" ozval se pan postmistr. „Vyjel si tentokrate s nejlepsimi koniky. Videl jsem, kdyz s nimi jel pfedevcirem, kdy je koupil, po¬ prve.,. Jsou; jako vitr. A zalozil bych se, &e tu bude o ctvrt hodiny dfive nezli jindy — ovsem| jen tenkrate, ■nezlomi-li nekde na ceste z nadrazi vaz../' ,Ja bych byl zlomil vaz uz nekolikrat," dodal hospodafsky feditel. ,,Obzvlaste v noci tak temne a bouflive, jako dnes." „Pravda, pravda," pfikyvnul jeden z mestskych radnich. „Vzdyt' je. dnes jako o soiidnem dni." Pan dekan upfel na mluviciho laskave karavy pohled a byl by zajiste po svem zvyku \i prstem pohrozil nebo nejakou mirnou a laskavou sentenci aaDomenul. kdyby nebyl prudky, ba zufivy orkan ndhle tak zbesile zalehl do oken, ze tfasla se, jakoby bylo v bezprostfednim blizku zahfmelo. ,,Tote jako kdyz se certi rvou!" zamumlal fi¬ dici ucitel. ,,Pan Vejrovsky ma po vsech certech pfijemnou cestu," upozornil listovni. „N,u, jen jestli uz je za kfizem," vylozil post¬ mistr. ,,Tam je cesta nejnebezpecnejsi — v pra-

32

vo i v levo hluboke rokle a silnice tak uzka, ze dva vozy sotva se vyhnou..." ,,Mne se zase zda," namitl hospodafsky fe¬ ditel. ,,ze je nejnebezpecnejsi misto u tfi topolu. Po jedne strane strma, drolici se strah, s ktere kazdou chvili svali se nejaky balvan na uzkou sil nici, po druhe pak strane hluboka skalni rozsedlina s sumnym potokem. Tarn bych byl uz nekolikrate srazil vaz. Kdykoli jsem jel v noci, narazil 'povoz skoro vzdycky na nejaky kus skaly a div nepfekotil se do propasti..." ,,A mne zase jednou postovni kara vyklopila zrovna pod dubem u zaleskeho mlyna," vpadl li¬ stovni. ,,Pet nedel nemohl jsem pro bolest v kfizi spat a dele sesti nedel musil jsem se dat den co den mazat " ,,Amikou — ne ?" rozesmal se duchodni. Listovni chtel odpovedeti, ale hospodafsky fe¬ ditel ho pfedesel, fka: ,,Nu — pan Vejrovsky ostatne take uz mel jednou na male. Na stesti odfel si jen koleno a loket. Jiny by byl jiste zlomil vaz a 'zustal na mi¬ ste ..." ,,Pravda, pravda," pfikyvnul pan dekan. ,,Pan Vejrovsky je kofiaf a clovede oprati zachazet —" ,,Co se toho tyce, nejdustojnejsi pane dekane," dovolil si namitnouti pan lekarnik, ,,to jest pan {Hej¬ rovsky take takovy, ne-li vasnivejsi kofiaf, a dovede oprati zrucneji zachazet nezli zrucny pan Vej¬ rovsky." i"^-.., ,,Vim, vim," odvetil pan dekan, kyvna neko¬ likrate hlavou, ze souhlasi; pfi torn obratil se k panu Hejrovskemu, po jehoz boku sedel, a poloziv mu duverne ruku na rameno pravil:

33

„Pan Hejrovsky aspon posud jeste nikdy ne¬ pf isel k urazu sebe nepatrnejsimu, nefku-li aby se byl pohmozdil, jako pan Vejrovsky — neni-liz prav¬ da, pane Hejrovsky?" Osloyeny zvedl a otocil ponekud hlavu k panu dekanovi, pfikyvnul a chtel neco pfipomenouti; ale nepopfano mu vysloviti se. „Co jsem fekl?!" vzkfiknul nahle postmistr, se¬ dici pfimo proti dvefim, v kterych se byla Iprave objevila velka, hranata postava asi padesatileteho: muze v promoklem cemem dlouhem plasti. „Pan Vejrovsky uz je zde!" Zraky vsech upfely se ke dvefim, kde prave vstoupivsi pan Vejrovsky odkladal promokly klobouk a plast', podavaje obe jakemusi vyrostkovi, jenz byl za nim vesel. „Slava panu Vejrovskemu!" zvolal povysenym hlasem listovni. „Slava mu za to, ze je mezi hami ziv a>zdrdv!" Pfi techto slovech zamzoural pan Hejrovsky ocinia a tvaf jeho pfeletl lehounky (usmev, o nemz^vsak nedalo se^ fici, podoba-li se spise usmevu radostnemu neb usmesnemu. Zatim byl pan Vejrovsky ucinil nekolik kroku ku pfedu smerem! k „elitnimu stolur, a mna si, uspo^ kojene ruce rozhledl se s nelicenou radosti po pine sve restauraci, na6ez upfev zrak svuj k hostum u „panskeho stolu", poposel az ke stolu a pocal jednomu po druhem podavati ruku. Rozumi se, ze po£al u pana dekana, a iobesed pomalu stul, podal naposledy ruku panu Hejrovske¬ mu, nacez proklouzna za stolid pane dekanovou pfit^hl si nejolizsi stolici a usedl po druhe strane pane d£kanovS. J. Arbes: Sebrane spisy. XVIII.

3

34

Vse to nedelo se, jak pfirozeno, mlcky. „Pekne vitame! — Co noveho v Praze? Jakou jste mel cestu? Jak jste pochodil ?" atd. atd. byly otazky, na ktere pan Vejrovsky sotva stacil odpovidali. „Jiz jsme chteli domu," ozval se pan dekan, kdyz si byl pan Vejrovsky usedl; uale kd^yz jsme zvedeli, ze pfijedete z Prahy, zustali jsme jeste na pulcik —" ,,To mne tesi, to mne tesi," daval pan Vejrovskv nelicenou svou radost na jevo. ,,Muzete nam neco vypravovat o Praze," mini pan postmistr. ,,S radosti, s radosti," doklada pan Vejrovsky. „Ale popfejte mu pfece chvili oddechu!" napomina utrpne melancholicky lekarnik. Tvaf pana Vejrovskeho vsak zafi uspokojenim, ba radosti, jako zfidka kdy jindy. Oko jeho plane zvlastnim ohnem a kolem odulych rtu pohrava neklamny usmev, ze pfihodilo se mu neco nad miru potesitelneho. ,.Ale hlad mam jako vlk," podotknul po chvili, ohlizeje se ku dvefim, nesou-li mti jiz vecefi, Jkterou si byl patrne pfed vstoupenim do mistnosti objednal. ,,To vefim, to vefiml" dotvrdil vypaseny du¬ chodni. „Ja bych za takovych okolnosti snedl i vlka..." • ' V torn vstoupila chvatnym krokem buclata divcina bezvyrazne, ale zdrav6 tvafe, nesouci v jedne ruce sklenici piva, v druhe talif s vecefi pro pana Vejrovskeho a postavila obe pfed nej. Pan Vejrovsky opet si zamnul ruce a pfitahna talif s nejvetsi porci dusen6 hovezi pecene, jakou

35

kdy v hostincich presentovali, uchopil pravou rukou nuz, levou vidlicku a jal se jisti. „Dobre chutnani!" volano se vsech stran. „Dekuji, dekuji!" uklani se pan Vejrovsky — a obe ruce iusta, vlastne zuby jeho pracuji jiz,Jako\ parou". Ji s chuti pfimo zavideni hodnou; spokojena, usmivava tvaf jeho tvofi k prosaickemu vykonu zvlastni, spise vsak pfijemnou nezli odpornou folii. Kazde druhe, tfeti sousto, jez mizii, v jeho utrobach, zapiji (malym douskem, jen jaksi pro chut' — spouli usta, pomlaskava, vubec pojida vybornel upravenou krmi zpusobem drazdicim k jidlu i ony, kdoz jsou uplne syti. Zatim hovofi se ledabylo kolem stolu o vsemj moznem; vlastne pronaseji se pouze lakonicke dotazy a takove tez odpovedi, jako vzdy, kdykoli fa sto¬ lu, za nimz nekolik osob na neco ceka — .zde-na pojedeni pane Vejrovskeho. A ponevadz jest hovor ten v celku vice mene! bezucelny, vyuzitkujme dobu, po kterou trva, ku prohlednuti si vzacne osobnosti pane Vejrovskeho! Je to muz hranate, skoro bychom fekli slonovite postavy, mohutnych prsou a ramen. Velka hlava neni prave nesoumerna, ale na tlustem, buvolim krku vypada jako tyke v. Bezvousa, vypasena tvaf s celem srazenym, tupym nosem a v sadelnych yickach zapadlyma cernyma ocima jevi v celku dobromyslnost energickeho flegmatika; nicmene tupy, u kofene napadn^i siroky nos, odule rty a lalochovity podbradek dodavaji ji aspofi casern, kdyz se vlastnik jeji 'zamysli nebo v neurcite prazdno zadiva, razu zpitomelosti a otupelosti.

36

Cerny, valne jiz prosedively vlas kryje hlavu jen z ^ouhe tfetiny; velka lysina tahnouci se od cela az hluboko pfes temeno a skoro k u'sim, leskne se jako cerstve omasteny Jivanec v menivych, ale matnych barvach, a sice podle toho, jak se vypoukla plocha lyse lebky pfi pohybu naklonene hlavy stavi proti svetlu, padajicimu z dali asi peti stop v uhlu bezmala petactyficeti stupfiu. V celku cini muz ten dojem cloveka dobfe, ba vyborne ziveneho nebo spravneji feceno, vypaseneho cloveka herkulickych udu, skalopevneho zdravi — pfes vsecku tucnost a zdanlivou flegmaticnost vsak dosti cileho a energickeho. Nyni ma tvaf jeho vyraz spokojenosti, jakou jindy pfes vsechen pomerny klid zfidka kdy zazafila — ba vice — byStremU. a zkusenemu pozorovateli nebylo by uslo, ze zraci se v ni cosi tajemneho, jako v tvafi cloveka, jenz byl cosi duleziteho odkryl a zabyva se v duchu zpusobem, jakym by nejsnadneji a nej vyhodne ji sve tajemstvi odhalil. V peti, nanejvys v sesti minutach byl pan Vej¬ rovsky s neodkladnou svou „praci" hotov. Svlaziv si notnym douskem vyprahle hrdlo a utfev si ubrouskem usta i pot s cela a podbradku, odstrcil talif a pfibor ponekud od sebe a pocal si opet mnouti spokojene ruce. Od okamziku, kdy pozfel posledni sousto, dotirano nafi nejruznejsimi dotazy a on ihned jal Ise odpovidati; ale k nemalemu podiveni vsech naramnS lakonicky. Skoro kazdou odpoved pocinal slovy: „Ah, vzdyt' vite —" a koncil ji bud slovy: „Vzdyt' vime — vzdyt; uz jsme o torn tolikrat vypravovali — Ineni ani tfeba sifiti slov," nebo podobn6.

37

Jeden vyptaval se na Prahu vubec, jiny na poli¬ ticke pomery, ten na nejakeho zndmeho, onen na nejakou malichernost — slovem kazdy na neco —a pan Vejrovsky odjpovidal vlidne a ochotne, jako jindy, ale napadne strucne. „A jak se vam jelo v te psote domu % nadrazi, pane Vejrovsky?" oiptal se konecne pan dekan tonem dobromyslne soucitnym. ,,Ah!" zvolal mimo nadani vesele tazany. ,,Znamenite — vyborne, nejdustojnejsi pane dekane!" „V te psote?" o|pacil dekan. ,,Jak tomu mam: rozumet?" ,,Prave jen tak, jak povidam1," zni odpoved. ,,Jel jsem jako s vichrem o zavod — kone leteli (jako zbesili — ja sam je fidil — —" » I „Ale vzdyt' vam slehal vitr dest' pfimo do oci!" vpadl postmistr, jenz si byl patrne dfive vsimnul, kterym hlavnim smerem byl vitr val.. „Nekdy — n£kdy, pane postmistfe," odvetil pan Vejrovsky s usmevem, o nemz nedalo se .rozhodnouti, znamena-li spokojenost s otazkou nebo s od¬ povedi. „A nic se vam nepfihodilo — pranic ?" optal tee duchodni. „Pranic!" zni lakonicka odpoved. „Zadna nehoda —" „Zadne nestesti ,—" „2ddn6 dobrodruzstvi ?" pta se kaplan, fidici u£itel a lekarnik rychle jeden po druhem. „2&dna nehoda, zadne nestesti — nic — pranic," opakuje pan Vejrovsky. „AjI Tot£ ucineny zazrak!" ozval se hospodaf¬ sky feditel. ,,J£ bych se zalozil' o nevim co, ze s bujnymi mladymi koni musite srazit vaz "

38

„A jak vidite, nesrazil jsem!" vpadl skoro vitezoslavnym tonem pan Vejrovsky, hlade si svuj podbradek. ,,Ne-li pod dubem u zaleskeho (mlyna," pokracuje hospodafsky feditel, ,,tedy u tfi topolu nebo aspofi u kfize —" ,,Ani tarn, ani zde, ani kdekoli jinde," vpadl opet zive a povysenym hlasem pan Vejrovsky. Rozhodnou odpovedi tbu byla sice latka k ho¬ voru v tomto smeru uplne vycerpana a vsichni na chvili se odmlceli. Pan Vejrovsky rpzhlizel se vsak po spolecno¬ sti s vyrazem tak podivnym, jakoby ocekaval dalsi dotazy, nebo jakoby pohledem svym docela k dota{ zum mlcky vybizel. Kdyz pak se nikdo vice neptal, ozval se sam, fka: ,,Nestesti, nehoda nebo podobneho neco mne sice nestihlo; ale male dobrodruzstvi jsem pfece mel..." Slovem dobrodruzstvi, ackoli bylo prave pfed, chvili jiz jednou vysloveno, upoutal pan Vejrovsky zase veskerou pozornost k sobe a ofedevsim ku sve ceste. „Dobrodruzstvi! ?" zvolal kdosi v udiveni. ,Jake dobrodruzstvi — jak6?" ptal se druhy. ,,Aj — aj! Pan Vejrovsky' a dobrodruzstvi!" rozkyval se neduvefive tfeti. „Ano, ano, — prave dobrodruzstvi," dolozil pan Vejrovsky s vyrazem tajemne vyznamnym, a oci! jeho pfebihaly spolecnost skoro vit£zoslavne. „Jak6 — jak£?" ozvalo se nekolik hosti sou¬ casne. „H&deite! Panove — hadejte!" vyzyva pan Vej-

39

rovsky s tajemnypi usmevem, blikaje pfi torn selmovsky ocima, jakoby byl jist, ze nikdo neuhodne, A spolecnost zacala hadati. Jeden minil dobrodruzstvi se zlodeji a lupici, druhy nejakou hadku nebo spor v *kupe nebo na nadrazi, tfeti to a ctvrty ono, ba jeden docela pfipadl na dobrodruzstvi milostne, coz vyvolalo vse¬ obecny smich. ' Fan Vejrovsky tajemne se usmivaje vrtel neustale zaporne hlavou a pfi vysloveni posledniho nahledu sam se vesele, skoro fehtave rozesmal. ,,Ne, ne! — Chyba lavky! — Pf estf eleno! — To, to — co vas napada!" odpovidal lakonicky, drazde tak zvedavost skoro vsech. ,,Ale proc pak nas tak natahujete na skfipec, pane Vejrovsky?" pf ipomenul posleze s durazem1 a vlidne karavym tonem pan dekan, cimz pana Vej¬ rovskeho donutil ku zfejme odpovedi. ,,Tedy to povim," odvetil pan Vejrovsky, a zamna si spokojene ruce, vypjal ponekud prsa a pocal: ,,Jak vite, panove, cesta od nas k nadrazi a od nadrazi k nam je po vsech vsudy nepfijemna, a nebezpecna, obzvlaste v noci. Kdo nejezdi tak castojako ja, arci take o vsech1 tech nepfijemnostechl nevi a zlobi se jen jednou za uhersky mesic; ale ja ted jezdim kazdy tyden jednou nebo rLvakrat a tu pfece pfiznate, ze ^e pokazde zlobim,. ze se pokazde mracim, ba zaca;ste i kleju.., ."l ,,Ja take, ja take," vpadl zive pan postmistr. Pan Vejrovsky, nedbaje vyruseni, pokracoval: ,,A tak i dnes. Vlak se opozdil o cele pul hodiny. S novymi koni mohl jsem tu byti daleko dfive, ne21i jsem pfijel — ale prave krlyz jsem vstupoval

40

do vozu, strhl se takovy vichr, 'ze sam pacholek, ktery pro mne na nadrazi pfijel, radii, abychom nejeli, ze se miize v takove psote neco stat — aby¬ chom chvili vyckali... Ale to vite — ja a cekat, kdyz 'uz jsme na nadrazi a mam svoje kone! Kazal jsem jeti. Jeli jsme... Asi po ctvrt hodine jsem pozoroval, ze je koci bud opily nebo zpitomely. Kone delali ustavicne brykule, vuz fee kejklal jako kachfiatko a kazdou chvili hrozil pfevrhnutim. ,,Co naplat!" myslim si. „Musis na kozlik!" V mziknuti jsem na kozliku, beru oprati do jedne, bic do druhe ruky — v torn kone Idivoce se1 vzepjali a jako s vichrem o zavod leti po hrbolate ceste. Tma je jako v pytli — vitr fici jakof z mechu a sleha do tvafe jako kopfivy... Ale ja drzim kone — vzdyt' vite, jak to umim... Vuz se kotrca, kone frkaji, kazdou chvili se neceho lekaji a odbocujou v pravo nebo v levo nebo se vzpiraji a hned zase zastavujou a .nechteji s mista. Svihnu podle koni a kone zase leti tryskem nebo uprkem jako certi..." ,,A to je cele dobrodruzstvi?!" pf ipomenul tisklebne duchodni, kdyz byl pan Vejrovsky na chvili ustal, aby nalapal vzduchu. „Ah, ne!" zvolal pan Vejrovsky, nacez pokra¬ coval: „A jak tak jedu — oprati v jedne, bi£ v druhe ruce — nedivam se ani v pravo ani v levo, nybrz pfimo pfed sebe na voj mezi kone Ale takovd tma jako dnes co svet svetetn stoji jest£ nebyla... Tedy — jak tak jedu, my si to si..."

41

„Ale ne!" pferusil pan Vejrovsky sama sebe. „Tak to vypravovat nemohu!" nacez dodal: „Ma nekdo kousek kfidy?" Pferuseni to vsechny pfekvapilo. „Kousek kfidy?" „K cemu kfidu?" „Snad nam nechcete sve dobrodruzstvi kfidou na stul nakreslit?" ozval se jeden po druhem. Zatim byl pan fidici ucitel vytahl z kapsy u vesty kousek kfidy a podal ji mlcky 'panu Vejrovskemu, ktery vstav se sve zidle, postavil se tesne vedle pana dekana, a odhrnuv pfed nim cast ubrusu, jal se nehrube umelymi rysy cosi kresliti. Pfedevsim udelal vejcity, dole uzsi oval, jejz po obou stranach na hofejsi sirsi casti opatfil dvema podlouhlymi triangly v podobe rohu nebo oslich usi; mimo to nacrtnul mezi triangly cosi jako celenku nebo sponku a, uprostfed ni do vyse nakreslil cosi jako makovici. Zatim co primitivnim timto zpusobem kreslil, byli se skoro vsichni od stolu zvedli, a obklopivse jej v pulkole ze zadu vice mene zvedave nemotornou hficku jeho sledovali. Kdyz byl pan Vejrovsky hotov, polozil kfidu s jistym sebevedomim vedle vykresu, a rozhlednuv se s vyrazem uspokojeni kolem sebe pravil: „Nuze, panove! — Prosim, co jsem to nakreslil ? Hadejte I" Z pfitomnych nikdo ani nehlesl. Vsichni divali se bud na vykres nebo na pana Vejrovskeho, toliko nektefi s vykresu na kreslice a s tohoto zase na vykres. Pan Vejrovsky stal s vypjatyma prsoma a se

42

vztycenou hlavou — zrak jeho tekal is jednoho hoste1 na druheho, jakoby byl jist, ze nikdo neuhodne. ,,Nuze, panove?!" vyzyval pan Vejrovsky po chvili, kdyz nikdo neodpovidal. ,,Nesnadno fici," ozval se pan dekan, jenz byl a) dosud zrak svuj upfene, a zkoumave na vykres pfed sebe upiral. ,,Pfiznam se, ze jsem uz ledacos videl; ale co tu prave pan Vejrovsky naznacil, nevim1 a neuhodnu..." ,,Snad nejaky rebus — ne ?" vpadl zive kaplanek, upfev zrak svuj na pana Vejrovskeho. „Chyba lavky, velebny pane!" odvetil pan Vej¬ rovsky se sebevedomym a zarovefi ponekud tajemnym usmevem, nacez opet kolem se rozhlednuv, dodal: ,,Prosim, hadejte, panove — hadejte!" Pfitomni zacali hadati. Jeden minil to, druhy ono; hadano na veci nejnemoznejsi a hned zase nejobycejnejsi, nejvsednejsi. ,,Kapucinske kape," pravil jeden; „nejaky staromodni kokrhel," soudil druhy, kdezto tfeti zcela opravdove pronesl s^ve mineni v ten smysl, ze to bud nejaky ,,obrovsky pavouk" nebo nejake ^zkamenele zvife" nebo docela ,,nejak divne rostla fipa". , Opakujeme, ze hadano na vse mo^ne; a nemozne, ba nejnemoznejsi a ze hadali skoro vsickni, jakoby tu byla uspofadana hadka o zavod nebo byla na] uhodnuti vysazena znacna cena. Cim dele vsak hadano, tim potutelneji a vitezoslavneji se pan Vejrovsky usmival, odpovidaje neust21e: ' , , „Ne, ne!... To by tak!... Kam pak s tou flin-

43

tou ?!... Co vas napada!... Chyba lavky!... Neuhodnuto!" atd. I hadano tak k obvesejeni vsech a pfedevsim pana Vejrovskeho takmef po ctvrt hodiny, aniz by byl nekdo pronesl neco pravde jen podobneho. Kdyz konecne skoro vsickni sva mineni pronesli a petrpelivost pocala se jiz domahati sveho prava, zvolal hospodafsky feditel: „Poddame se, pane Vejrovsky!" „Ano, my se poddame, pane Vejrovsky," opakovali nektefi. ,,Ne, ne! My se jeste nepoddame," pfipomenul pan dekan, ktereho hficka ta patrne bavila, a jenz byl skoro neodvratne zrak svuj na podivny vykres upiral. ,,Vzdyt' tu mafrie jeste pana Hejrovskeho, ktery sve mineni dosud nepronesl." ,,Po techto slovech obratily se zraky vsech na Pavla Hejrovskeho, jenz sede po jedne strane pana dekana rovnez tak jako tento, ale mlcky upiral zrak svuj na vykres a zcela klidne ze sve kratke penovky pobafaval. „Pravda, pravda, pan Hejrovsky se posud nevyslovil," ozval se fidici ucitel. „Nuze, pane Hejrovsky!" zvolal duchodni. „Proneste sve mineni!" „Nuze, pane bratfce, osvedc svuj bystrozrak!" vyzyval pan Vejrovsky sveho pfitele. Pan Hejrovsky ani sebou nepohnuv, dival se jeste chvili upfene na vykres, pak dloubnulmalickem: do sve penovky a za vseobecnebo ticha a napjeti suse pfipomenul: • „Tohle to? To je — kofiska hlava." Zraky skoro vsech upfely se tazave (na pana Vejrovskeho; nektefi vsak vypukli v smich, kdezto jini volali:

44

„Ne, nel... To je pekne rozlusteni!... Tote k smichu! Jak pak by to mohla byti kofiska hlava!" „Zcela jednoduse," mini pan Hejrovsky chladnokrevne. „Tohle je hlava (pfi torn iukazal na oval), tohle jsou usi — zde celo..." (a zase ukaza^prstem kde). ^Uhodnuto!" zvolal po chvili pan Vejrovsky poklepav pfiteli spokojene na rameno., „Nu — tak!" zamrucel pan Hejrovsky. „Ale co pak je, pane bratfe, tohle to!?" optal se pan Vejrovsky pfimo pana Hejrovskeho, ukazav prstem nad celo kofiske hlavy, kde byl kfidou nejnemotornejsim zpusobem naznacil cosi v podobS makovice s kratkym stonkem. „To je na chochol!" odpovedeL pan Hejrov¬ sky tonem uplne jistoty. „Chyba lavky, chyba lavky!" zvolal nyni pan Vejrovsky. „To je neco zcela jineho!" ,,A co pak — co ?" usklibnul se pan Hejrovsky, nejsa hrube potesen, ze se 'mu nepodafilo i podru¬ he uhodnouti. „Nu — hadejte, panove — hddejte!" vyzyva pan Vejrovsky. A zase pocalo hadani — podivnejsi, vlastne komictejsi nezli poprve. Nikdo vsak neuhodnul. Konecne opet volano: „Poddame se!" a kdyz pak i pan. dekan a pan Hejrovsky pfipojili se k poddavajicim se, vylozil pan Vejrovsky zdhadu proste jedinou vetou, fka: .,To je lampicka!" Tentokrate rozesmali se vsickni. Toliko pan Hejrovsky zustal klidny a tvaf jeho jevila zarputilou zamra£enost.

45

„Lampicka — jaka lampicka ?" ozval se po chvili opravdove pan dekan. „Lampicka — lampicka," opakoval pan Vejrov¬ sky taktez tonem opravdovym. „Eh!" zvolal postmistr. „Coz pak, panove, jnepozorujete, ze si z nas pan Vejrovsky tropi sasky..^.?" „2adne sasky, zadny zert!" vyklada pan Vej¬ rovsky. „Opakuju, co jsem byl fekl: Tohle to ,(a\ pfi torn ukazal prstem na makovicovitou „okrasu" sveho vykresu) tohle to je — lampicka..." Nektefi jeste se smali, jini ponekud rozmrzeli zaujimali jiz zase sva mista. „Nuze, pane Hejrovsky!" obratil se nyni pan dekan k pfiteli pana Vejrovskeho. „Co minite Vy? Muze to byti lampicka ?" „Proc ne?" odvetil suse tazany. „Nu — tak, panove!" zvolal pan Vejrovsky. „Pan bratr sam pfipousti — on ;tomu rozumi; jet' take vyborny kofiaf a vi tedy, k cemu mohou byt lampicky na kofiskych hlavach." Teprve nyni pocinalo se pfitomnym rozbfeskovati; ale vylozeni zahady bylo u porovnani s pfedchazejicim napjetim pfece jen tak prostinke, ba sko¬ ro malicheme, ze vsickni vice mene rozmrzeni nebo aspoii neuspokojeni zaujali zase sva mista. Nekolik okamziku panovalo ono zvlastni, skoro trapne ticho, jake zavladne obycejne ve spolecno¬ sti jen jtenkrate, kdyz byl nekdo, V koho iskladana zvlastni nejaka nadeje, vseobecne sklamal. Pan Vejrovsky bud'vedel neb aspofi ttusil, zet' on, nebo^spravneji feceno, ze nedostatecny vyklad jeho jedine jest pficinou odmlceni se spolecnosti. Pfes to se. pfece ani dost malo nermoutil —

46

naopak, tvaf jeho mela vyraz selmovskeho uspokojeni a bystry pozorovatel byl by z ni Vycetl, ze ma pan Vejrovsky jeste neco za lubem. ' Vsak teprve po nekolika minutach ozval se fka: ,,A ted vam mohu, panove, dopovedit, co jsem napo vedel..." Spolecnost nejevila sice ani z polovice tak napjate zvedavosti jako zpocatku; ale pan Vejrovsky nedbaje toho, jal se vypravovati: „A jak uz jsem byl vypravoval: Jedu — opra¬ ti v jedne, bic v druhe ruce... Nedivam se ani v pravo ani v levo, nybrz pfimo pfed sebe na voj mezi kone... A kolem tma, ze by ji mohl krajet.. Kone frkaji a kazdou chvili se 'vzpinaji... Nekdy se pod nimi zajiskfi; ale krome jisker nikde ani zasvitu svetla ..." „Co pak jste nemel u vozu "svitilny?" pferusil nahle pan postmistr vypravujiciho, cimz se stav veci okamzite objasnil. Vetsina poslouchajicich mela nyni za to, ze si z nich pan Vejrovsky pfece tropi zert. „Ano, ano — svitilny!" opakovali nektefi. „A jakz muzete mluvit o tme jako v pytli — o tme, ze by ji mohl krajet?!" dodal s pfizvukeml mirne jizlivosti postmistr. Pan Vejrovsky nedal se zmasti; pokracovalt': ,,Z pocatku jsem svitilny mel. Kdyz jsme vyjeli z nadrazi, byly obe rozsviceny — a tak jsme jeli... Ale kdyz jsme pfijeli keNtfem topolum — vsakj vite, jak tarn byva — tu hrrr — prav£ kdyz jedeme podle skaly, svali se balvan pfimo .fna cestu pfed kone, ktefi se vzepjali, odsko£ili a \'trhli vozem — kolo jde pfes balvan a 'vuz <se kaci...

47

Na stesti neskacel se na' stranu, kde je hluboka rozsedlina — jinak bychom byli i s koniky srazili vazy — nybrz na druhou stranu ku pfikre skalni strani, o kterou se opfel, tak ze jsme se jen nahnuli. ' Ale kone smykaji vuz dale a jen stezi jsem je zadrzel... Narazem o skalu vsak obe svitilny Jrozbity — svetla zhasla — byli jsme v cire tme. Nadzvednuvse vuz jeli jsme dale — pomalu a opatrne, az jsme minuli misto nejnebezpecnejsi. Sotva vsak jsme se octli na silnici rovnejsi, dali se kone zase v poklus a ja, ackoli jsem napinal vsecky sily, nemohu je udrzeti..." ,,Ale to je vypravovani jako tasemnice," zamru¬ cel nevrle melancholicky lekarnik, jenz nyni jiz skoro jediny nap j ate naslouchal. Pan Vejrovsky nedal se vsak ani nyni masti; pokracovalt': ,,A jak tak — brzo ^poklusem, brzo uprkem v are tme uhanim — a vuz se kotrca, div cloveku dusi z tela nevytfese, a kazdou chvili \v pravo v levo se kloni — myslim si: „Eh! ke vsem vsudy — co bych ted za to tak dal, kdyby nekdo vymyslel nejaky prostfedek, aby¬ chom jmohli voztno i kohmo i v cire tme jezdit pohodlneji!... A co byste fekli ? V temz lokalmziku slehla mym mozkem myslenka... ,Ano, ano' — myslim si — ,lampicky kofium na hlavy' Vseobecny smich rozlehl se restauraci. Vyjimaje pana Hejrovskeho rozesmali se u elit niho stolu vsickni. „Ano, ano — lampicky kofium na hlavy," opa¬ koval posmesne pan duchodni.

48

„A jakmile udela kuri prvni krok," zacal hospo¬ dafsky feditel. „ Lampicka shasne," dokoncil fidici ucitel. ,,Ale pan Vejrovsky pfece muze lampicku izase rozsvitit — ne ?" — vylozil ironicky kaplanek. „A kuh zatfese hlavou..." dolozil purkmistr. ,,A svetlo je fuc!" dodal vazne pan dekan, cimz pfitomne jeste vice rozesm'al. Pan Vejrovsky nedal se vsak ani nyni masti. Hlade si bradu a podbradek sedel :s vyrazem ctveracive potutelnosti. A po chvili, kdyz se smich ponekud utisil, ujal se zase slova: ,,Ah — tak ja to, panove, neminim. Obycejne lartipicky to byti nemohou. To museji .byti extra lampicky la nesmi v nich byti ani olej, ani petrolej, ani " Nedomluvil. „Ano, ano — extra lampicky," volali posmesne* nektefi. ,,Bez oleje, bez petroleje," — dodal kdosi. ,,Nejlip plynove," dolozil usklebne postmistr, cemuz se dali vsichni zase do smichu tak fehtaveho, ze pfeslechli i drastickou pozn&mku duchodniho, „ze by se mohl gasometr upraviti kofium jnad ocasy ..,." Avsak i nyni zustal pan Vejrovsky klidnym ijako dfive. Vse to ho nikterak nezmatlo, aniz pohnevalo. Naopak tvaf jeho mela vyraz potutelnejsi ictveracivosti nezli dfive. Maje jeste neco zavaznejsiho za lubem, vy£kal, az se smejici trochu utisili, nacez zcela klidn^ pfi¬ pomenul : „Ah, nikoli, panove! Zadny zert — tak to ne-

49

minim... V prvnim okamziku jsem take Jnevedel, cim takove lampicky naplniti, by ani v nejprudsimi klusu neshasly ... Ale jak tak jedu — jedu a pfemitam, —. v torn! — nahle jako blesk £ cista jasna {slehla mozkejni mym myslenka, ze se k tomu nejlepe jhodi — ligroin..." ; Svitivo, ktere byl pan Vejrovsky prave Nazna¬ cil, bylo vetsine spolecnosti uplne nezname. Nektefi znali je podle jmena a jini goudili, ze to nejspise nejaka latka — chemicka — a proto neni divii, ze zraky skoro vsech obratily se k jedinerriu znalci, lekarnikovi. Melancholicka tvaf pane lekarnikova jevila v okamziku torn vyraz jeste melancholictejsi, skoro bychom fekli hloubave pfemitavy. Chvili sedel i on bez pohnuti; ale kdyz pak sam pan dekan uznal za dobre odvola(ti se k nemu jako k autorite, pravil vazne a opravdove: „Ano, panove! Ligroin jest latka k naznacenemu ucelu snad jedine se hodici. Ligroinem naplnena svitilna neshasne lomcovanim, naopak — cim prudceji by kone ujizdeli nebo hlavami kejklali, tim jasneji by svitila..." Po tomto vykladu autority obratily se zraky v§ech pfitomnych zase k panu Vejrovskemu, jen2 byl konecne jedinym slovem veskerou pochybnost zaplasil a tak zvitezil. Neceho podobneho, to jest, aby byl pan Vejrov¬ sky neco z brusu nov6ho vynalezl, nebyl by se z pfi¬ tomnych nikdo ani ve snu nadal — a nyni jedinym; slovem a slova toho vykladem jsou vsickni nahle pfesvedceni, zei pan Vejrovsky, az dosud podcenovany, bystra hlava. J. Arbes: Sebrane spisy. XVIII.

4

50

Po nekolik okamziku nemohli se ze sveho pfekvapeni ^koro ani vzpamatovati. Divalit: se jeden na druheho a hned zase na pana Vejrovskeho, je¬ hoz odula, vypasena tvaf nyni v pravem toho slova smyslu vitezoslavne zafila. Konecne se ozval pan dekan — vazne a ponekud povznesenym hlasem: ,,Jestlize tomu tak, jak pan lekarnik pravi, pak se vam, pane Vejrovsky, skutecne podafilo neco, co se lined tak kazdemu nezdafi. [Vite-liz pak, ze jste jedinym timto napadem nahle vstoupil v ne¬ hrube cetny kruh nej vzacne jsich lidi pod sluncem — v kruh vynalezcu!?" „Ano, ano — v kruh vynalezcu!" zaznelo kolem' stolu z nekolika ust, kdyz bylo pro inapad pane Vejrovskeho nalezeno prave pojmenovani. „A ja vam upfimne, srdecne gratuluji," dolo¬ zil pan dekan, podavaje panu Vejrovskemu ruku. ,,!ja tez — ja take!" znelo Iz nekolika .list ko¬ lem stolu a jeden po druhem vstal, aby panu Vej¬ rovskemu ruku podal. Pan Vejrovsky tiskl podavane ruce srdecne. Radosti a uspokojenim zafila jeho tvaf nyni, mozno-li tak fici, ,,na pine kolo" — vyssiho stupne vitezoslavy nebyla jiz vubec ani schopna. Oci se mu leskly skoro horecne k. iv dulkcich jen jen hiraly. Cela tvaf byla jako pivoiika, usta |s odulymi rty rozsklebena( a zuby vyceneny — slovem tvaf jeho mela chvili pfimo nevylicitelny vyraz, jejz mozno snad aspofi pfiblizne porovnati s vyrazem v svrchovane rozkosi tonouciho kance.

51

Jaky div, ze vykladem pane dekanovym vzala< rozmluva, pfed chvili jeste zertovna, novy la sice zcela opravdovy obrat. Kdyz byli skoro vsichni panu Vejrovskemu gratulovali, rozpfedl se zivy hovor o novem vynalezu. Pronaseny o veci ruzne, vice mene pfipadne usudky, ale vesmes pro pana Vejrovskeho nadmiru lichotive. Po kazde druhe, tfeti vete o vynalezu nebo necem, co s nim bylo v uzsim nebo rvzdalenejsim spo¬ jeni, prondseno se zavideni hodnym uznanim jmeno pane Vejrovskeho a v zivem hovoru nikdo si ani ne vsimnul, ze chladnokrevny pfitel pane Vejrov¬ skeho, pan Hejrovsky, nekolikrat se kousnul do doleniho rtu, jakoby byl dusi jeho slehnul mirny zasvit zavisti. Konecne i hovor o vynalezu samem hovofici omrzel. Nevedeli patrne, co o nem vice propovedeti, a pocali diskutovati o jeho dulezitosti a prakticnosti. • „Nu — vyhodne by to bylo," pfipomenul ho¬ spodafsky feditel. „Posavadni osvetleni vozu jest neprakticke. Svitilny po obou stranach vozu nevydavaji dostatecneho svetla prave tarn, kde je ho nejvice potfebi — pfimo pfed koni. Lampicky na hla¬ vach kofiu upevnene svitily by pfimo pfed kone, Clovek by videl jiz ze vzdalenosti desiti i vice kro-s ku, neni-li na ceste zadne pfekazky a mohl byji v cir6 tme jeti nepomerne rychleji, ponevadz by mohl vpfipadu potfeby kazdym okamzikem v cas zaraziti." „Ano, ano — s tim uplne souhlasim," dolozil postmistr. „A nepochybuji ani dost malo, ze vynalez p&n£ Vejrovskeho, jakmile pfijde u vetsi zna-

52

most, take spovsechni... Ja aspofi si takove lampi¬ cky sam co nejdfive pofidiim..." „Ale coz — vymuze-li si pan Vejrovsky na svuj vynalez patent?" podotknul jen jaksi mimochodem! a spise zertem, nezli opravdove kaplanek. „Patent!?" opacili nektefi udivene, jini zase to¬ nem, jakoby se neco podobneho rozumelo samo sebou. „Ano — patent si vymoci musite, pane Vej¬ rovsky," dolozil pan dekan vazne. „Proc byste poustel svuj vynalez z rukou ? Patent na nekolik roku muze vam i hmotne pfinesti nemaly zisk a nestoji vas nezli nekolik zlatych. Mimo to pojistite si patentem svuj vynalez1 aspoii tak dalece, ze vam nebude moci slavu vynalezce nikdo oddisputovati... Ano, ano, patent si vymuzete — musite vymoci.,.." ,,Ale, prosim vas, nejdustojnejsi pane," ozval se nyni upejpave pan Vejrovsky, jenz se byl pfedchazejiciho hovoru vubec ani nezucastnil, kochaje se v duchu vyhradne jen radosti nad vynalezem, „Na neco podobneho ja vubec ani nemyslim — jsem spokojen, ze mi neco podobneho napadlo a bude mi uplnym zadostiucinenim, kdyz neco takove¬ ho v praktickem zivote se ujme a spovsechni..,." jjAh — tote vsechno hezke," mini pan dekan. „Ale zajistit se pfece muzete. Vzdyt: pak vdm patent nebude nikterak pfekazeti, budete-li chtiti, aby va§ vynalez spovsechnel. Kazdy bude se v£s musit dfive optati, svolite-li k tomu, by vaseho vyndlezu jUzil. Svolite-li bez nahrady, dobfe — nesvolite-li, musi vam ddti ndhradu ... Ne, ne, mily pane Vejrovsky I Patent si vymoci musite. Jinak by v£s mohl kazdy osusta pfipraviti i o sldvu vyndlezu vubec ..."'

53

„A nejlip by bylo," pfipomenul skoro bez souvislosti s tim, o ceto prave hovofeno, jeden z clenu okresniho zastupitelstva, ,,kdy by ste dal vynalezu svemu take zvlastni jmeno ..." ,Ja navrhuji," ozval se pan purkmistr, ,,lampi¬ cky pane Vejrovskehd..." „Ano, ano, — lampicky pane Vejrovskeho," dolozili nektefi. ,,A patent — patent si vymoci ftmsite!" nalehali jini. „Pan dekan ma pravdu! Bez patentu jste jako vojak beze zbrane. Patentem zjednate si uplne volnou ruku a zarovefi zaruku proti zneuziti." Po techto slovech nastalo na nekolik okamziku ticho; vsichni patrne pfemitali. Nahle ozval se zase duvtipny kaplanek poznovu fka: ,,Ostatne — me prave jeste neco napada. Kdybych byl na miste pana Vejrovskeho, vymohl bych si patent, jak pan dekan navrhuje — ale mimo to bych jeste neco proved!..." „Co? co?" optali se zvedavS nektefi. „Pfedevsim bych," pokracoval kaplanek, ,,provedl akt courtoisie — nabidl bych vynalez panu knizeti..." „Ano, ano, panu knizeti!" zvolali nektefi. „Vdek pana knizete by vas, pane Vejrovsky, neminul..." „Anebo jeste lepe," ozval se kaplanek, nacez dodal jaksi ostychav^: „Ja bych pfedevsim jinym podal zpravu hofmistrovsk^mu tifadu korunniho prince a nabidl vy¬ nalez k volnemu uziti..." „Viktoria! Viktoria!" zajasal pan soudce. „Tim gordicky uzel st'astne rozetnut1..."

54

,,Ano, ano — tak a ne jinak Jmusite uciniti, pane Vejrovsky," nalehano se vsech stran na st'astneho vynalezce, kteryz v kfizujicim ohni zive rozpravky vskutku jiz skoro ani nevedel, co odpo¬ vidati. ,,Ano, ano," dotvrzuje pan dekan. ,,Pfedevsimi nabidnuti korunnimu princi a knizeti a potom pa¬ tent " Fan Vejrovsky sice naslouchal vsemu tomu s potesenim; ale posledni navrhy nezdaly se mu byti jaksi vhod. Mozna, ze z pocatku ani nevedel, jak je provesti a neznaje zpusobu provedeni, nemel k navrhum1 samym velke duvery. Avsak konecne pfece — nejspise aby spolecnosti vyhovel — vyfelovil se v ten smysl, ze se tak zachova, jak mu bylo radeno. Po te rozmlouvano jeste asi ctvrt hodiny o temze pfedmetu, az konecne latka uplne vycerpana — pozbyla lakavosti a spolecnost pocala se rozchazeti. Prvni zvedl se pan dekan — byla jiz jednav hodina s pulnoci a ostatni hoste byli se jiz davno z ho¬ stince vytratili — po nem, jeden po druhem nebo nekolik hostu soucasne a v dalsi ctvrt hodince zu¬ stal za panskym stolem pan Vejrovsky s panem Hejrovskym.

v£ho

Po odchodu posledniho hosta — zadumcil^karnika — setrtvali oba po del§i chvili

v mineni.

55

Puvodne sedeli, jak vime, v cele elitniho stolu po prave a leve strane pane dekanove — nyni, kdyz byli pfi louceni se s hostmi nekolikrate vstali, by tomu neb onomu ruku stiskli, posoupli si mimodek stolice sve takovym zpusobem, ze sedeli na) konci stolu pfimo proti sobe. Octnuvse se o samote vymenili jen jediny, Iho¬ stejny a bezvyznamny pohled, nacez kazdy po svem' zvyku pohodlneji se rozsedl a upiraje fcrak svuj pfi¬ mo pfed sebe zadumal se. Pan Hejrovsky, jenz byl od te doby, co pan Vejrovsky vstoupil, penovku svou nemene nezli tfikrate vyklepal", a zase znova nacpal, sedel — z dymky sve jiz jen jaksi po labuznicku, v dlouhych! intervalech pobafavaje — ponekud ku pfedu nachylen, maje obe nohy pod stolem skfizeny a ruce v kline kfizem slozeny. Tvaf jeho mela vyraz pfemitave starostlivosti — celo bylo ponekud svrasteno, oci pfimboufeny a rty pevne, skoro zarputile sevf eny... Bylot' zfejmo, ze o necem vaznemO a dulezitem, ne-li o cemsi nesnadnem, zahadnem, nebo docela nemoznem pf emita. Sedel nepohnute; jen obcas zvedl levou ruku s klina, pficpal si malickem popel v dymce, nacez ruka zase jako bez vlady sklesla do klina a jenom pevne sevfene rty divilemi se pozaspoulily, by vypustily tahly kotoucek modraveho koufe. Pan Vejrovsky naproti tomu sedel vzpf imen s vy¬ pjatyma prsoma a pohodlne rozkrocen. Levou rukou podpiral si skoro vyzyvave bok, pravd spocivala klidne celym podloktim na stole pfimo pfed nedopitou sklenici, jakoby kazdou chvili chtel sahnouti po sklenici a dopiti na dno.

56

Hlava jeho byla vztycena, jakoby se dival kamsi ku stropuj ale sadelnata vicka horni ibyla tak pfiklopena, ze dival se vlastne kosou pfed sebe na stul. > Vyraz tvafe jeho pfed tim — jak vime — ne¬ vylicitelny m uspokojenim zafici, byl jiz klidnejsi, normalnejsi; ale pfece bylo Ize z tvafe te vycisti aspofi reflex pocitu, jez byly dusi jeho, jinak ne¬ hrube snadno vzrusitelnou, pfed nedavnem na delsi cas tak pfijemne rozechvely. N I on, jak se zdalo, o necem pf emital; ale o cemsi pfijemnejsim, snazsim, ne-li dokonce jiz dosazenem, nezli pfitel Hejrovsky. TJsmev uspokojeni, pohravajici kolem odulych rtu aspofi byl neklamnym toho dukazem. Konecne — asi po peti nebo sesti minutach — nadzvedl pan Vejrovsky tykvovitou hlavu jeste vy¬ se, zamrkal sadehiyma vickama, jakoby se probiral ze sna, a upfev cerne oci sve pfimo na rty pane Hej¬ rovskeho, kteryz byl jimi prave nekolikrate pohnul, jakoby rychlym zabafanim uhasinajici dymku rozdmychoval, zhluboka odsupnul a pfitlutnenym tonem se ozval: ,,A coz ty, kamaride ? Ty jeste nepujde§ ?" Prostym timto oslovenim pan Hejrovsky zdumaveho pfemysleni vyrusen. I on nadzvedl k prsum schylenou hlavu, i on zamrkal, a upfev usklebne siv6 oci sv6 na odule, nyni skoro rozzhaven£ rty pane* Vejrovskeho, od¬ povedel taktez tonem pfitlumenym: „Ja? — Ne — jeste nepujdu f..." Po teto rozhodne odpovedi nastala opet del^i pomlcka, HSici se od poml£ky bezprostfedne pfed-

57

chazejici toliko tim, ze dival se nyni jeden druhemu na rty, jakoby cekal, brzo-li zase neco pronese. Konecne ozval se opet pan Vejrovsky, fka: ,,Ale vzdyt' uz pulnoc davno minula..." „Vim, vim," vpadl ziveji pan Hejrovsky. ,,At'si!" A zase pomlcka — — — A zase oba cekali, brzo-li nekdo z nich neco pronese. Tentokrate pferusil mlceni pan Hejrovsky. Zabafna nekolikrate po sobe, pravil: „ Do vol, pane bratfe — vzdyt ja ti take musim gratulovati..." „A k cemu — k cemu?" friini pan Vejrovsky, tvafe se, jakoby nevedel, ba ani netusil. ,,Nu, k vynalezu," dodava pan Hejrovsky. „Ah, . tak 1" uklouzlo tahlym tonem skoro Ihostejne odulym rtumi pane Vejrovskeho, pfi cemz vsak pfece z oci jeho slehlo cosi jako jiskra uspo¬ kojeni. A opet pomlcka — delsi pfedchazejici. ... Pan Vejrovsky, ackoli posud jeste dusevne \vzrusen, byl cestou tak znaven, ze neubranil se lehynkemu zivnuti. „Nu — na kute uz bychom pfece mohli jit — nemyslis, kamarade?" ozval se po nekolika mi¬ nutach. „Ne, ne — ja jeste nepujdu!" odpbvida zive a resolutne pan Hejrovsky, vyklepavaje dymku. „Jg, chvili jeste posedim." Po te vytahl z sosu pytlik s tabakem a jal si dymku, posud nevychladlou, znova nacpavati. Pan Vejrovsky sledoval pocinani jeho zdanli¬ ve Ihostejne.

58

Kdyz vsak byla dymka nacpana, sam sahl ruce po sirkach na stole, skrtnul jednou o vlastni kalhoty a pfidrzel ji usluzne pfiteli k dymce. Pan Hejrovsky nekolikrate po sobe bafnul — dymka se rozbofela ... ,,Dekuju," zamumlal bafaje. A opet nastala pomlcka, kterou vsak po dvou nebo tfech minutach pferusil pan Hejrovsky sam: ,,Posed'me jeste chvili, pane bratfe — ne?" Panu Vejrovskemu nebylo sice vyzvani to pfi¬ lis vhod; ale pfece s vzornou usluznosti odpovedel: „Nu — chces-li — posedme!" A opet pomlcka — opet ono trapne mlceni, kdy dva lide, ktefi by si radi neco povedeii, bud nevedi, jak by to ucinili nejvhodneji, nebo se osty¬ cha ji zaciti... Konecne se pan Hejrovsky odvazil. ,,A vis-li pak, pane bratfe," pravil tonem po¬ nekud nesmelytn, ,,vis-li pak, ze ja vlastne na tebe dnes cekal?" ,,Ty na mne?" optal se pan Vejrovsky dosti zvedave, nemoha si slov pfitelovych hned vysvet¬ liti. ,,Ano — ja na tebe," doklada pfitel; „vlastne ja na tebe cekam — —" ,,Jak to? Vzdyt' jsem tu! Vzdyt' mne mas!" mini pan Vejrovsky napadne zive. ,,Co pak chces?" Pfimy dotaz pane Vejrovskeho pana Hejrov¬ skeho skoro zarazil. Chtel odpovediti; ale rty jeho se pouze zachveiy, slovo uvazlo na jazyku. „Nu — co si pfejes ? Mluv!" ozval se pani Vej¬ rovsky pfivetive.

59

„Co bych si mohl pfati?" odvetil pan Hejrov¬ sky, jakoby zablesk puvodni myslenky zamlouval. ,,Nepfeju si, nezli co si pfejes ty sam — £— —" ,,Co si pfeju ja sam?!" opacil udivene pan Vej¬ rovsky. „Tomu nerozumimi..." Vyraznou tvaf pane Hejrovskeho pfelitla lehynka chmura, jakoby byl prave slysel slova ne¬ hrube pfijemna. ,,Ze nerozUmis?" opacil. „Ano, nerozu'mim," dolozil pfitel. „Aj, aj!" zakyval pan Hejrovsky, v jehoz dusi, dlouhym pfemitanim zcitliveie, zapadalo kazde slovo odporu, jakoby ji kopfivkami mrskal. ,,Od ktereho casu je pan bratr tak nechapavy?" ,,Ja — nechapavy?" odtusil pan Vejrovsky, ne¬ moha sve udiveni nad zahadnymi slovy pfitelovymi zatajiti. ,,A proc bych byl nechapavy — proc? Coz jsem od okamziku, kdy slehla moji dusi nova my¬ slenka — novy vynalez — otupei?" ^,Tedy se tak tvaf is!" zasipal nyni pan Hej¬ rovsky tonem podrazdenym. Chvili dival se pan Vejrovsky panu Hejrov¬ skemu upfene do tvafe, v kterez tak z cista jasna zacalo prokmitavati prudke dusevni pohnuti. Nechapal, co toho pficinou; o vlastnim pfani pfitelove nemel ani potuchy, slovem nerozumel mu. „Pfiznam se ti, pfiteli a bratfe," 'pravil po kratke pause klidnym tonem cloveka, ktery jest si tiplne vedom sve neviny, ,,ze ti nerozumim1'..-." „Ah — pah!" vpadnul pan Hejrovsky. „Takovi jsou ti pfateie vsickni! Po leta o necem mluvi, po leta si neco pfejou, a kdyz pak dojde Jke skutku "

60

„Ale dovol, pfiteli!" vpadl nyni zase pan Vej¬ rovsky. ,Ja jsem jako v udiveni! Ja ti nerozumini. — O jakem skutku vlastne mluvis?" „0 zadnem skutku — o zadnem!" vyklada podrazdene pan Hejrovsky. ,,Ja se zminil toliko o pouhem pfani a sice o tvem vlastnim pfani... A toho jsem se, vef mi, nenadal, ze budes se tvafit tak nechapavym, tak tupym..." Pan Vejrovsky skutecne ani nletusiL co pfitel mini a ceho si pfeje. Podrazdeny ton pfiteluv byl mu nevysvetlitelny. Ale jsa clovek klidne rozvahy zachoval se i nyni, ackoli byla dusevni cinnost jehb pfedchazejicim hovorem o jeho vynalezu zvysena, s neobycejnou umirnenosti. Napadlo mu, ze snad neco pfiteli pfislibil, na co byl zapomenul, a proto chvili Vzpominal. Ale nemoha si nic pfipadneho pfipomenouti, ozval se konecne tonem mirne vycitky, fka: ,,Ale, ale, pane bratfe! Proc pak tnne natahujes na skfipec? Slibil-li jsem ti neco, napovez aspofi co — a ja slovu svemu dostojim..." V torn slehla dusi pane Vejrovskeho s chova nim pfitelovym korrespondujici myslenka. Napadlot' mu, ze pfitel Hejrovsky bud nejakou kalamitou neb citelnym jiz nedostatkem konecne donucen appelluje takto nepfimo na jeho vdecnost a usluznost, slovem, ze potfebuje podpory nebo pomoci a ze ostycha se pozadati bez obalu. A proto nerozmysleje se dlouho dodal upfimne: „Ci pfeje<5 si snad me vypomoci? — PotfebujeS penez?" Slova tato meia vsak na pana Hejrovskeho u£inek v nejvyssi mife popuzujici.

61

Spinave zazloutla tvaf jeho nahle zrudla, ja¬ koby mu byl pfitel vmetnul v tvaf nejusklebnejsi urazku. j,Pane Petfe Vejrovsky!" zasipal rozhofcen a ze sivych oci slehly dva blesky ,urazene pychy. „Nu — jen se, prosim te, nedurdi!" napomina chlacholive pan Vejrovsky. „Jakou to vedete se mnou fee ?" horli pan Hej¬ rovsky, zatna zuby a vzpfimiv se na stolici, jakoby chtei vyskociti a jna pfitele se vrhnouti. : V odule tvafi pane Vejrovskeho jevily se zfejme rozpaky. Videi pfitele, jako posud jeste nikdy, popuzeneho a nemel pro to ani tnejnepatrnejsiho duvodu. „Ale dovol, kmotfe," pravil po chvili, pfemahaje vzmdhajici se nevrlost. „Proc se vlastne tak kohoutis a skfioufis?" . „ja ze se kohoutim a sknoufkn — ja?" vyrazil ze sebe pan Pavel a tvaf jeho hofi jako pi¬ voiika. . • , „Kdoz jiny, mily pane Pavle!" odpovida s impertinentni ulisnosti pan Petr, ktereho pfechazela jiz trpeiivost. Tydf pane Hejrovskeho jeste vice se zakabonila, z oci §lehl blesk hnevu. Chvili mlcel, jakoby pana Vejrovskeho neuznaval ani za hodna odpovedi; ale ^valy v zarudle jeho tvafi, obzvlaite.kolem pevne sevfenych uvadlych rtu kfecovite pocukavaly, jakoby mu jazyk svrbei jizlivou odpovedi, kterou v duchu teprve formuloval. „Ano, ano, kdoz jiny, mily pane kmotfe," opa¬ koval po kratke pomlcce pan Vejrovsky s vyzyvavym klidem. ,Jd se chovam umirnene — ja nikoho nedrdzdim, s nikym nemluvim v hadankdeh. Jsem

62

ochoten vyslechnouti vas —• a proto, ze jsem ochoten pfani vasemu vyhoveti, kohoutite a skfioufite se, jako bych vas bral na noze. Ale budiz! Chovejte. se, jak vam libo! Mne to Ihostejno — mne tim "nepodrazdite — ja jsem a zustanu vam upfimnym pfi¬ telem aspofi tak dlouho, dokud zfejme neprohlasite, ze si meho pfatelstvi nepfejete." Pan Hejrovsky vyslechl slova ta s podivnym pocitem. Bylo mu, jakoby jej byl nekdo studenou vodou postfikl. Stalo se mu, ceho by se byl do sebq ani ve snu nenadal — blamoval se. Po dlouhy cas jizzanasel se dulezitym zivotnim planem, od ktereho si pro budoucnost nad miru mnoho sliboval. Po nekolik mesicu cihal na vhodny' okamzik, aby plan ten konecne zrealisoval a nyni, kdyz byl vse zrale uvazil a k provedeni planu sveho uplne* se pfipravil — nyni, kdyz se mu zdalo, ze vhodny okamzik konecne nadesel, nici satn plan svuj jiz v zarodku a to proti vsem pravidlum opatrnosti a chytrosti, jimiz se byl v Zivote svem az dosud fidil. Ale tak neb aspofi podobne deje se skoro kaz¬ demu chytraku, kdyz chytrost a opatmost jeho paralysuje — pycha ... Pan Hejrovsky byl clovek, abychom tak fekli, chorobne pysny. Vsechny nitky dobrych i zlych vlastnosti jeho sbihaly se v jedinem tomto ustfednim bodu jakozto hlavnim stanu, z ktereho veskere mysleni, citeni a konani pdne Hejrovskeho fizeno. On dovedl sice i svou pychu drzeti na uzde, nebo ji aspofi sarkasmem nebo jinym zpusobem

63

paralysovat, a proto se sam do sebe nenadal, ze muze mu pycha v nejrozhodnejsim okamziku koncept pomasti, slovem, ze v okamziku, kdy po jeho nahledu bylo tfeba zustati chladnyrua zarovefi ulisne pfatelskym, muze se dati pouhou malichernosti podrazditi. Plan pane Hejrovskeho nebyl ostatne zadny problem, a kazdy jiny clovek byl by se o jeho provedeni pokusil beze vsech pfiprav, ba beze vsech, okolku. Stacilot' proste fici: „Ja myslim tak a tak" a vyckati, co pan Vejrovsky odpovi. Ale pysny pan Hejrovsky po delsi cas cekal, aby pan Vejrovsky zacal sam, a kdyz se k tomu pan Vejrovsky nemel, uznal pan Hejrovsky za do¬ bre, pociti sam. Po nekolik mesicu pfemital, jak by to mohl uciniti, aby sve cti a hrdosti nezadal, a zosnoval take svuj plan v ten zpusob, ze nepfimymi dotazy pfiiheje pfitele k tomu, aby o zalezitosti, o kterou sio, zacal • sam. Zatim jiz prvnimi slovy puvodni plan uplne shaten. Panu .Hejroyskemu totiz i^slo o nic vice .a nic jnene nezli o snatek jeho syna Petra s pfitelovou dceruskou Pavlinou, — totiz! o vec, ktera byla v pomerech, o nichz jsme se byli jiz zbezne zminili, vlastne jiz takofka dokonalou udalosti. Nebot' pan Vejrovskf pfitelova syna navidei a zvedev o. milostnem pomeru, nikdy ani ,slovem se nezminil, ze by si pfitelova syna nepfal za) zete, slovem, delikatni zalezitost ta byla nilcky uplne a k vseobecnemu uspokojeni vsech interessentu tako-

64

fka definitivne vyfizena — a stacilo tudiz jen ne¬ kolik pfimych slov se strany toho neb onoho otce. Avsak pan Hejrovsky cekal na pana Vejrov¬ skeho, tento na onoho — a kdyz pak onen ko¬ necne pfece se odbodlal zaciti sam, shatil si prv¬ nimi slovy plan svuj jako nejneobratnejsi nemotora... " ' , Posledni odpovedi pane Vejrovskeho byl vsak mimo to i zahanben. Foznal, ze zpusobem, jakym chtei plan svuj provesti, nelze niceho dociliti, ze nutno nastoupiti ce¬ stu jinou a sice cestu pfimou. Ale veda, ze tak detinsky, vlastne tak pitome, jako se byl prave blamoval, neblaimoval se snad jeste zadny jen ponekud chytry neb opatrny clo¬ vek ve svete, citil se tak pokofenym, ze vskutku nevedel, ma-li vubec jeste neco pronesti nebo se planu sveho uplne vzdati, t. j. proste .se zvednouti a odejiti. Vyslechna smifliva slova pfitelova, kterymiz byl vzhledem ku svemu planu na pravou stopu pfiveden, setrval pan Hejrovsky chivili v mlceni, snaze se ze vsech sil potlaciti rozpacitost, ktera se byla pfihlasila ku svemu pravu. Podafilo se mu to aspon obstojne. Zrak jeho tekal sice s mista na misto a doleni ret kfecovite pocukaval; ale pan Vejrovsky, jenz s tvafe kmotrovy oci nespoustei, nepostihl v ni kro¬ me techto dvou symptomu duSevniho hnuti zadneho jineho. „Dovol tedy, pane kmotfe, aspofi jen je§te ne¬ kolik slov!" ujal se posleze zase slova pan Vejrov¬ sky. „To jest — promluvme spolu — chces>-li totiifc

65

— chladne a rozumne — co |a jak a proc. — Ja opravdu nechapu, proc se rozhorlujes ..." s „Dobfe tedy," zamrucel pan Hejrovsky nevrle. „ Promluvme — chladne a rozumne — —" „Co si pfejes?" optal se pan Vejrovsky vlidne. Pfimy dotaz vyzadoval pfime odpovedi; ale pra¬ ve takova odpoved cinila panu Vejrovskemu nej¬ vetsi obtize. Jsa zvykly mluviti skoro vzdy jen cynicky a usklebne, naiezal se od okamziku, kdy se byl s pfi¬ telem octnul o samote, abychom tak fekli, v neobvyklem zivlu. Chteje mluviti opravdove a vazne, musil (usta¬ vicne potlacovati usklebne poznamky, jez se (mu mimodek vtiraly. A tak i nyni. jen ste^i se pfemohl, ze se neusklibnul. Chvili vahal s odpovedi, pak pocal — trhane, nemotorne, jakoby se mu myslenky pletly. „Dobfe tedy! Co si pfeju? — Ano, ano, co si pfeju!... Ale, vis-li pak, mily kmotfe, ze si vlastne nepfeju nic —■ pranic... To jest, £e by moje pfani meio byti vlastne tvym — ano, jedine tvym pfa¬ nim. .." ,,Jak to?" vpadl netrpeiive pan Vejrovsky, ktery* nebyl pfitele jeste nikdy slysel takto mluviti. ,,Ja ti posud nerozumini..." „Mohl bych odpovediti, ze nechces rozumeti," pokracoval pan Hejrovsky, rozhfivaje; se, a pfichazeje do proudu; „ale nefeknu to — chci s tebou po tvem pfani promluviti chladne a rozumne... A pro¬ to slys! Kdyz jsem dnes k veceru pfisel sem, byl jsem tu asi hodinu sam a sam... Zamyslil jsem se a J. Arbes: Sebrane spisy. XVIII.

5

66

vzpominal tak mnoheho,- co se nam bylo pfed lety, pfihodilo. Ty nejlip vis, o cem jsem mohl pfemi¬ tali, na co vzpominati... Ano, ano, prave ty, ktery jsi pfed lety, kdyz jsem ja byl jeste ano, ano — jedine tydovedes se vpraviti v pomer dvou pfatel, ktefi Vsakj ty uz vis, co a jak j—" Pan Vejrovsky, patrne posud jeste nechapaje, zavrtei po techto slovech zaporne hlavou. Avsak pan Hejrovsky, nevsimna si toho, po¬ kracoval : „To je totiz tak, mily kmotfe! Ja tu feedim sam a vzpominam na dobu, kdy jsi ty byl jeste — vis, tak chudicky — nu, f ekneme tfeba nemajetny jako pouhy chalupnik... A tu mi napadlo, ze bys nyni, kdyz uz tak chudym nej si " ,,Mohl splatit, co jsem dluzen, neni-liz pravda?" vpadl nyni zive pan, Vejrovsky, domnivaje se, ze byl postihl zakladni myslenku pfitelovu. ,,To jest, ze bych mohl nyni pfiteli pomoci, jako mi casem svvm vypomohl on — neni-li pravda?" Pan Heirovsky, jenz by byl ne vyrusen zajiste neco zcela jineho dopovedel, a kteremu se nyni na jazyku chveio prave a posud nejtajnejsi sluvko: ,,Ano" — nahle prudce se vztycilla odvetil lakonicky a drsne: »Ne!" Pan Vejrovsky vsak, nedbaje rozhodne odpo¬ vedi, pokracoval: ,,Ostatne — vzdyt' uz jsem ti pfed chvili Sclm! nabidl... Mnoho-li potfebujes ?" jja — ja?!" vyrazil ze sebe zajikave,pan Hej¬ rovsky, v nemz byla pycha znova vzplanula. „Ano — ty..."

67

„Ja nepotfebuju," vzkfiknul nyni hnevive pan Hejrovsky; ale ihned mirneji dodal: „Ostatne — vzdyt' uz jsem ti pfed chvili sam! fekl, ze nepotfebuju niceho — praniceho — —" Neobvyklym, vice mene nemotornym a povaze pfitelove naprosto neodpovidajicim hovorem podraz¬ den, ztracel i pan Vejrovsky skoro vzornou isvou trpeiivost, a posledni odpoved vnukla mu slova skoro pfikra. „Tote jako v blazinci!" zamumlal nevrle. ,,K 'ce¬ mu tolik slov? Bud povez, co si pfejes, nebo ^'di domu, vychrouni se! A promluvime o torn zitra..." Pfikra a ;pfece aspofi pomerne pfatelsky minena slova ta pana Hejrovskeho ponekud pomatla. Jsa uplne pfipraven, ze provede plan syuj dnes, domnival se, ze zitra mohlo by byti pozde. A prave to, co chtei pronesti po clukladne a po svem nahledu nejpfimefenejsi pruprave, pro¬ nesl nyni zcela bez obalu a 'beze vsi souvislosti s tim, co prave pfedchazelo. „Nuze tedy," pravil resolutne, ,,ozefime je!" Odula tvaf pane Vejrovskeho protahla se nejvetsim udivenfrn; nebot; slov tech nebyl by se ani ve snu nadal. „A koho, prosim — koho?" optal se, ackoli dobfe vedei, koho pfitel mini.' „Nu, koho jineho," odvetil skoro suse pan Hej¬ rovsky, ackoli se mu ocka zimnicne leskla. ,,Ko¬ ho jineho nezli nase deti — tvoji Pavlinku a,f meho Petfika..." Tentokrate byl v rozpacich pan Vejrovsky. Po tak podivnem, vice mene nelogickem, ba skoro zmatenem uvodu slysi zcista jasna zadost tak zavaznou, ale zarovefi take tak prostou, "ze ji byloi

68

mozno rovnez tak snadno pfednesti den nebo tyden pfed tim, jako den nebo tyden (neb i mesic pozdeji* Vzdy jindy, to jest v pomerech normalnich, byl by zajiste zcela proste odpovedel: „Ano." Ale v pomerech mimofadnych, to jest v okamzi¬ ku zvysene dusevni cinnosti nasledkem toho, Co bylo prave pfedchazelo, slehla jinak nehrube pruznou dusi jeho zvlastni myslenka. Napadlot' mu proste sluvko: „Proc?" Ano — proc a zi jake pficiny pronasi Hejrovsky tuto zadost prave nyni a to jeste po tak podivne,, pfimo nevysvetlitelne introdukci? A ceho by se byl pan, Vejrovsky sam do .sebe ani nenadal, stalo se — v beZprostfedne nasledujieim okamziku slehlo dusi jeho podezfeni. „Ano> ano," pomyslil si. „Hejrovsky ma neco za lubem — neco nehrube hezkeho..." A v okamziku zrodila se z myslenky te myslen¬ ka nova, cernejsi pfedesie. „Ano, ano," pomyslil si. „Hejrovsky je V uzkych — tece mu do bot a v kritickem okamziku chce se hojiti na venu me Pavlinky..." V3e to napadlo panu Vejrovskemu v tnekolika jen vtefinach a posledni myslenkou, jak vubec ani jinak byti nemuze, osud pfitelova nemotorne proneseneho pfani, ktere bylo puvodne i pfdnim pane Vejrovskeho, zpeceten. „Ne, nel Radeji mu vypomohu penezi!" byla posledni myslenka, ktera slehla mozkem p&nfy Vejrovskeho, a proto po kr'atinke jen pomlcce od¬ povedel : „Ale probuh te prosim, kmotfe! Co ti to na¬ pada? — A prave nyni! Vzdyt' uz jest dcivno po pul noci..."

69

Slova ta nebyla sice zadnou vytackou a mela1 vlastne jen ukol odrocovaci. Ale pan Hejrovsky, jenz byl uplne jist, ze —^ jakmile konecne pfani vyslovi — pfitel s radosti pfikyvne a vec, ku ktere se byl tak dlouho1 pfipravoval, ze bude definitivne vyfizena, byl lietoliko vyhybavou odpovedi, nybrz i pfedchazejici rozpaci¬ tost i, ktera se v tvafi pfitelove objevila, pokofen, ba zdrcen. „Nech'ce — vzpouzi se — jest |na rozpacich," bylo vse, co kmitlo roztrpcefrou dusi jeho — a urazena pycha dovrsila ostatni. „Slovem — ty nechces!" zvolal pan Hejrovsky hlasem vasnive rozechveiym, vyskociv prudce se sve stolice. „Ah — co ti napada!" odpovida pan Vejrovsky chlacholive. „Jd jen myslim, ze dnes — prave ny¬ ni..." ■ » ,,Ano, ano — dnes, pr&ve nyni," posmival se t pan Hejrovsky. „Prave dnes, kdyz ti blbci namluvili, 2e jsi jako vynalezce vzacnejsi zvife, nezli kterykoli z nich a ze si muzes na svuj pitomy vynalez vymoci patent — ano, dnes jsi zpychnul jako krocan ... Ano, ano! A prave dnes, prave ted jsi! uka¬ zal svou pravou tvaf..." „Ale dovol pfece!" vpadl pan Vejrovsky tonem podrazdenym. „Ja jen myslim — ■—" „Mysli si, co mysli," zasipal pan Hejrovsky. „Ja si myslim sve a tim' jest vse vyfizeno... Ja se te pfece nebudu doprosovat..." „Ale vzdyt' ja," pocal znova pan Vejrovsky, ale nedofekl... Pan Hejrovsky udefil prudce pesti 'na stul a zasfpal:

70

,,Nyni jsme hotovi! Nech ty si svou Pavlinu a ja si necham sveho Petra! Ale pd tohoto oka¬ mziku te neznam... Chces-li, muzes si i na to vy¬ moci patent!" Po techto slovech vztahl prudce ruku po siraku na skobe a v nejprudsim rozcileni obratil se k od¬ chodu. Pan Vejrovsky chtei vstati; ale dfive nezli se jen zpola nadzvedl, byl jiz pan Hejrovsky ze dvefi. Tezke, nemotorne telo pane Vejrovskeho skleslo zase na zidli, az tato up£nlive Izavrzla. Pan Vejrovsky zustal po nekolik vtefin bez hnuti. Z pocatku mu bylo jako cloveku v nejvyssi mi¬ fe pfekvapenemu — hrube ani nev£d£l, to a proc se bylo prave sbehlo, nefku-li, aby mu byly tanuly na mysli mozne nasledky. Teprve po chvili pfipamatoval si pravy stav veci a vyhrkl v uryvkovitou samomluvu: ,,Jdi si — jdi, ty zpupny hrdopysku! Ja te1 nevolal, ja te nedrazdil, ja ti ani slovem,
71

rovskeho v dusi pane Vejrovskeho propukl — pan Vejrovsky na nekolik vtefin se odmlcel. Plna, mesicovita tvaf jeho byla temne fcrudla, oci v sadelnych vickach hluboko se skryly, celo zvarhanko vateio. ,,A pfece," pocal po chvili dale mumlati, ,,co pak vlastne chtei, nebo lepe feceno, — co vlastne) chce ? ... Nejprostsi, nejpf irozenejsi yec pod slun¬ cem !... , Ano, ano — co chce, nedovedl bych mu nikdy odepfiti. Nebol; Pavlinka
72

Ah, bah! Neco za tim vesi — ueco, ceho posud nechapu. Ale ze to neni nic kaleho, na to bych mohl vziti jed!... Ano, ano — to vychytraie ptace s tim vecne; jedovatym zobackem nezpivalo dnes nadarmo tak neobvyklym zpusobem bez uslebku a urdzlivych poznamek — ano, ano, dnes pfilitlo ;sem ke mne za zvlastnim nejakym ucelem — ano, ano, dnes na mne slo s cepici..." Po tomto vsednim a s pfedchazejicimi slovy ne¬ hrube korespondujicimobratem slehl z oci pane Vej¬ rovskeho blesk urazene pychy. „Ale ja," dodal pak mumlave, ,,ja, ackoli jsemf dobrak — ja se lapnouti nedam... -Ke, ne! Kazdy by se mi vysmal. Nikdo ho tak nezna jako ja. /. A prave jd, ja bych se me'l zaplesti v chytfe nastrazenou sit'? Ne, ne! Pfi sam buh — na mne sil nepfijde! Na, Petra Vejrovskeho nechodi se s cepici ani po pul noci — to si pamatujme, vychytraly pane Pavle Hejrovskf.. ." ^ ■ . ; Po te se pan Vejrovsky na chvlii odmlcel. Rozechveiou dusi jeho vifily ruzne myslenky, beze vseho ladu a skladu — 'bylo mu, jakoby^ ise s nim tocil svet... Hnev a rozcileni jeho sice vucihlede se mirnily; ale dusi vifici myslenky udrzo'valy jej v polo-i mrakotnem stavu, jakoby si byl pfed chvili nekoli¬ krate nad miru pfihnul a napoj pocinal jiz " pusobiti. Posleze pocaly se vsak zase dostavovati pry-, slenky jasnejsi. „Ano, ano," jal se opet mumlati. ^Vzdyt' pak1

73

na torn vsem pranic neni! Mozna, ze si pfilis pfi¬ hnul, ze je ,trknut' a tak podra'zden... Ale ne! — /trknuti' na nem nebylo pozorovati — mluvil tak urcite, ba obratne, Vlastne ulisne... Ale — ne, ne \ Nemluvil tak, nemluvil!... Mlu¬ vil a chbval se, jakoby se o nej pokousela horecka... • Hm — snad se naiezal v nepficetnem stavu — — snad jsem mu pfece jen oblizil!... Ano, ano — snad... Ale jak pak jsem se mei, vlastne chovati — jak? " . ' Vzdyt' jsem byl ze vseho toho jako matohlavy — vzdyt' jsem nechapal a nevedel, co chce, a kdy2 se konecne urcitoa jasne vyslovil, (byl tak podrazden, ze s nim vubec ani fee nebyla... Ano, ano! Tak a nejinak to <jasi bude... (Bud* si pfes niiru pfiHnul nebo z nejake pficiny nale¬ za se ve stavu nepficetnem —1 a zitra snad! ani nebude vedet, co a jak se sbehlo, '... Vzdyt' pak jest to v celku pfece jen dobry chlap a ke mne zachoval se s vzornou usluznosti — ba vice — vzdyt' ja vlastne jemu dekuji -za vse, co mam a cim jsem... Ano, ano, jedine jemu a nikomu jinemu \ Bez neho byl bych snad posud, jeste tim; chudickym... Ne, ne! Ja nevdecnik nejsem a nebudu. Necht' se zachoval sebe urazliveji, necht' ma za lubem cokoli — ja se sice napalit nedam', ale ja se take nestanu nevdecnikem — ja mu prominu. A zitra nebo pozejtf i s nim promluvim... A shledam-li, ze nema nic nekaleho za lubem — vyrovn&m se s nim po jeho pfani..." Po techto v pravde smiflivych slovech pan Vej¬ rovsky dopil zbytek piva, pak se pomalu zvedl, po-

74

posel ku dvefim, kde zbudil podfimujici holcinu, a dav ji jeste nejake rozkazy, jez mela vykonati,nezli ulehne, odebral se do sve loznice. Rozumi se samo sebou, ze na ceste k loznici, ba i pozdeji, kdyz se svlekal, ba kdyz jiz slonovite telo pohodlne na lozi natahl, myslil pan Vejrovskf neustale na podivny vyjev s panem Hejrovskym. Ale neveda, co by vice ze vseho vymudroval, nezli co byl ve svych monologach jiz prozradil, po¬ cal znenahla obraceti my si svou k vecem jinym a pfedevsim ku svefrnu vynalezu. Asi po pul hodine nezabyval se jiz v duchu nezli svym vynalezemi a v myslenkach tech take usnul -..

Pan Hejrovsky byl zatim prozil okamzikv nepo¬ merne trapnejsi, ba bolestnejsi. Vyraziv v nejvetsim rozhofceni z hostince, nezabocil ze vrat hined k domu svernu, jako jindy obycejne cinival, nybrz zamefil — neveda ani pror a kam — napfic pfes namesti. Noc byla boufliva a temna. Vitr skucel a vyl a ostfe slehal do tvafe. Pan Hejrovsky vsak toho nedbal. Dlouhymi kroky a pfece vravorave ubiral se pfes prostranne, ale hrbolate namesti, kazdou chvi¬ li bud pfes nejaky kamen, nebo v prohlubni klopytaje. Dusi jeho vifila nejprudsi boufe, jakd byla kdy muze toho rozechveia. Z pocatku drzela ruznym va§nim, ktere dusi jeho lomcovaly, protivahu urdzena pycha — jediny kompas v takovych boufich.

75

V brzku vsak kmitla z dusevnich mraku prvni hvezdinka: stud — pan Hejrovsky zastydei se sant pfed sebou... Pro povahy jeho razu neni nic tak pokofujiciho jako stud. Byt pokladanu za cloveka nad jine chytfejsiho a sam o torn byti pfesvedcen; znati svou dusevni pfevahu a mUsiti se pfiznati, ze jsme po zralem] uvazeni vsech okolnosti a po dukladne pf iprave vyvedli hloupost a sami sebe blamovali — jest cosi, co sebevedome a pysne lidi razu pane Hejrovskeho muze i k zoufalosti dohnati. Avsak stud v dusi pane Hejrovskeho vznikly mei tentokrate opa'cny ucinek. Paralysoval urazenou pychu — a to snad pra¬ ve jen proto, ze v cire 'tme a podzimni; inepohode' nebylo, na cem by byl zrak pane Hejrovskeho utkvei, nebo po cem by se blesky duse mohly svesti na jine pfedmety. V dusi jeho arci se vyhupovaly |ruzne obrazy; ale zadny z nich nebyl tak intensivni, aby byl veske¬ rou dusevni cinnost k sobe upoutal. Mihaly se chaoticky — — a pan Hejrovsky potacel se ve tme brzo v pravo, br'zo v lievo jako pomatenec. ' Az dosud byly ho stihly ruzne kalamity, nehbdy a nestesti: Pfed lety byl kymsi okraden! o\ ne¬ kolik tisic zlatych — pozdeji mu vyhofela stodola a kratce pfed tim zemfela mu ;zena nahle. Ale po vsech techto a podobnych nehoddch nebylo mu nikdy tak jako prave nyni. V§e dovedl muz ten snesti s vzornou resignaci cloveka ocelovych nervu — ale nyni nevi si rady, nefku-li pomoci, nyni jest takofka zdrcen...

76

Nebot' netoliko domneni malomestske famy, ze jest pan Hejrovsky na mizine, i domneni pane Vejrovskeho, ze se chce pfitel sfiatkem sveho syna s Pavlinou bud podloudne nebo aspofi tajne ranzirovati — zaklada se uplne na pravde ... A po nahledu pane Hejrovskeho jediny prostfe dek spasy uplne selh'al. Co pociti? Kazdy jiny clovek byl by se poohledl po pro¬ stfedcich jinych a mnohy byl by sahl po !prostfedku nejblizsim a nejpfirozenej'silm: byl by proste py¬ chu svou na cas potlacil, a .smifiv se s pfitelem byl by se mu upfiimne vyznal a pfijal nabizenou vypomoc penezni. A vse to a podobne zdalo se byti panu Hej¬ rovskemu jeho nehodnym a nedustojnym snizenim a pokofenim. On byl by snad vse jine podstoupil; ale -,,pokof iti se, sniziti se" — nebylo mozne... A tak dal svou dusi rvati a rdousiti urazenou pychou a pozdeji studem, o jakem nemei az dosud sam ani zdani... Pfevravorav napfic namesti dal se smerem ha pravo. Octna se na konci namesti obratil se a pfevravoral namesti sourem v jinem1 smeru... Bylo mu, jakoby se brodil rozzhavenym piskem. Nekdy se "mu zdalo, ze se hluboko zabofil, jindy zase, ze se puda pod nohama vlni — kam slapnul, vsady citil zhavost — odlesk vlastnich mysienek, ktere v jiskrnem proudu vifily jeho dusi. Obcas se zastavil a zat'av obe pesti zaskfipal zuby; ale hned zase vykrociv bud mlcky nebo liesrozumitelne mumlaje ddle vr&voral.

77

Tak pfevravoral prostranne namesti beziicelne, kfizem nekolikrate, az pak posleze mimodek se za¬ stavil a rovnez tak mimodek smerem k hostinci pane Vejrovskeho se obratil. Chvili postal s hlavou k rozechveiym fiadrum; sklonenou, nacez mimodek hlavu zvedl a upfel zrak svuj na hostinec pane Vejrovskeho. Pro cirou tmu nerozeznal vsak nic vice nezli temne obrysy. Nekolik okamziku upiral zrak svuj vytfestene, na budovu, ve ktere byl pfed chvili v hlubinach duse urazen a pokofen. Svetla byla ji2 zhasnuta a v dusi pane Hej¬ rovskeho pocinala jiz zapousteti kofeny resignace — avsak osudnou nahodou kmitlo nahle svetlo z loznice pane Vejrovskeho. Zlutavy svit svice, kterou si pan Vejrovsky pfi sviekani svitil, rozboufil v dusi pane Hejrovske¬ ho furii urazene pychy poznovu. Zafal peste, zaskfipal zuby — a poprve, co potacive po namesti bloudil nebo se .zastavoval, uklouzla kfecovite pocukavajicim rtum jeho slova aspofi ponekud srozumitelna. „Oh, ano, ano! Nyni stojis, ty jslonovity lotfe, hrde vzpfimen a ohyzdna tvaf tvoje jest rozsklebena §kodolibosti! Ano, ano — vidim te, jak se' mi uskleb¬ ne posmivas, jak se mi cbechtaii... A ja tu stojim jako zahanbeny, mravni rakoskou zmrskany zacek, eekajici, az se ti zlibi, :abys mi snad zitra nebo pozejtfi i vefejne pfed svedky mravne vykrdkal! Ne, ne! Ty zpupny, hrdopysny dusevni lazare ~ ja se dal sice pokofiti beze jSvedku,, ponevadz1 jsem musil; ale pfed svedky mne, pfi -sam buh,

78

nepohanis, neurazis, nepokofis... Od tohoto oka¬ mziku jest konec. Ale ne, ne! Konec nemuze, nesmi byti! Mu¬ sim svou urazenou cest ocistiti, musim si zjednati zadostiucineni, musim se ti za vse, cims mi bu¬ doucnost otravil, po zasluze odmeniti!" Po te pan Hejrovsky jeste chvili neco nesrozumitelne paumlal, nacez skoro divoce vykrociv za¬ mefil pfimo ku svemu domu. Vrata byla jen pfivfena — pan Hejrovsky snad¬ no se dostal do dvora skoro pfiserne sve rozvaliny a namahave dohmatal se potme do sve. loznice, kde, ani nerozsvitiv, vrhl se oblecen na loze. Na usnuti nebylo vsak ani pomysleni. Rozpalen a lv nejvyssi mife rozcilen zmital sebou na lozi v horecnem nepokoji. Od okamziku, kdy uprostfed namesti pfi pohledu na osvetlene okno loznice Vejrovskeho kriiitla dusi jeho myslenka odvety, vlastne pomsty, jnemyslil vice na nic jineho nezli na zpusob,: jakym by pomstu provedl. Rozzhavenym tt>ozkem vsak vifily myslenky cha¬ oticky, jakoby je furie rozhaneiy. Na vychode pocinalo se jiz sefiti, a divoke pfemitani pane Hejrovskeho posud jeste nemelo zadneho uspokojiveho vysledku. Vychod jiz rudnul, ba pozdeji zaskvei se i v carokrase plamennych cervankii; ale pan Hejrovsky po¬ sud sebou zmital pa lozi v horecnem nepokoji a bezvyslednym pf emitanim o pomste skoro jiz .rozzufen. A teprve, kdyz slunce jako obrovsky, jasny rubin vyhouplo se nad obzor, slehla dusi jeho ko¬ necne — myslenka...

79

Jako tygr seskocil s loze a divoce zajasal... Jako sileny pobihal po komnate a tvaf jeho zafila radosti... Od toho okamziku vice neulehl. Tvaf jeho se sice.obcas zakabonila; ale zakaboneni to bylo pomijejici — byl to posledni IDOJ puvodniho malomocneho vzteku, vitezici zakladni myslenkou pomsty... Znenahla vracel se i klid. Pomalu, nadmiru pomalu, ale vracel se pfece..., A kdyz pak asi po tfech' hodinach nastal na namesti obvykly ruch a sum denni, nebyl by v tva¬ fi pane Hejrovskeho nikdo postihl vice, nezli sto-

py po probdeie noci

Maje ruce na zadech kfizem slozene pfechazel pan Hejrovsky volnym krokem po sve loznici — hlava ponekud k prsum nachylena, pfimhoufene oci upfeny ku podlaze ... Pfemitali Nahle byl vyrusen — kdosi zlehka zaklepal. „Vejdete!" ozval se pan Hejrovsky. Dvefe se otevfely a na prahu objevil se asi ctyfiadvacetilety statny mladik inteligentniho vzezfeni. jjAh^.to jsi ty, Petficku?" zvolal pan Hejrov¬ sky pfijemne pfekvapen, a siva ocka jeho spocinula se zvlastnim zalibenim na snede, muzne krasne tva¬ fi synove, o niz se ve meste dosti zhusta pfipominalo, ze nema nejmensi podoby s tvafi otcovou, nybrz ze je skoro tak hezka a pfijemna, jako byvala tvdf nebozky matky. Dfive vsak nezli syn na osloveni otcovo odpo¬ vedel, dodal otec s chvatem:

80

„Pfichazis prave vhod! Jako na zavolani!... Rad bych s tebou o necem dulezitem pohovofil." „Cehb si pfejes, tatinku?" optal se syn jemnym barytonem, rozhlizeje se kolem, jakoby patral, z ce¬ ho by bylo Ize otcovy intence uhodnouti. „Pojd', sedni si, mily Petficku!" vyzyva otec, ukazuje na stolici blize stolu. Syn beze slova usedl; otec zaujal pak misto/ na zidli pfimo proti synovi. ,,Ceho si pfejes, otce?" opakoval syn po chvili, kdyz otec vahal zahajiti rozmluvu. „Pro okamzik nepfeju si niceho," odvetil otec ponekud dutym hlasem, jakoby v duchu teprve osnoval plan. ,,Mam jen neco na srdci..." „Mluv jen, mluv, mily otce!" vpadl synek, kte¬ remu bylo napadno, ze malomluvny a obycejne sarkasticky otec pocina tak neobvyklym zpusobem. „Ty vis, mily hochu," pocal po chvili otec, ,,cim jsme si vzdycky byli a cim jsme sobe doposud. Trvam, ze nemuzes si na mne v nizadnem ohledu styskati. Byl jsem ti vzdy a ve vsem otcemi v nejlepsim toho slova smyslu a vef, ze nejsem sobe niceho vedom, cim bych ti byl jakymkoli zpu¬ sobem vedome ublizil..." „Ale dovol, tatinku!" vpadl udivene syn. „Nic tak, hochu!" odvetil otec. „Dfive mne nech domluvit a potom sud a jedne j po vlastnim uznani! Slys tedy! Trvam, ze se jeste podnes pamatujes na duvody —" „Ale, ne!" pferusil pan Hejrovsky sama ,sebe. ,,Tak zacit nemohu — zabfedl bych buh vi kam... A proto slys, co mam na srdci!" „Dokud jsi jeste studoval a jevil naklonnost k pravnictvi, byl jsem pevne pfesvedeen, ze ndklon-

81

nost tva nemuze ti nikdy zabezpeciti one samostatnosti, jake jsem ti pfal, a proto, jak vis, naiehai jsem na tebe, abys studii zanechal a venoval se hospodafstvi. \ Tys pfani memu vyhovei a fidis hospodafstvi nase po nekolik roku k uplnemu memu uspokojeni. Avsak, coz jest to vse platno, kdyz 'nyni po letech a sice prave dnes v noci pfisel jsem k na¬ hledu, ze jsem te vlastne pfece jen svedl na scesti, ze jsem ti ublizil, slovem, ze jsera se. k tobe zachoval jako bezcitny otcim ..." „Ale dovol, tatinku!" vpadl poznovu synek, jenz nebyl az dosud jeste nikdy otce sveho takto, mluviti slysel. „Ja nechapu..." „Pochopis vsak v okamziku," odvetil kategoricky otec, ,,kdyz proste dodam, ze jsem na mi¬ zine ..." V tvafi synove jevilo se leknuti. „Neni mozno!" zvolal prudce. „A pfece pravda," dolozil otec tonem nepfipoustejicim nizadne pochybnosti. „Odpust, mily ho¬ chu, ze jsem vse az dosud pfed tebou tajil a nevykladej mi, prosim, ve zle, ze jsem byl nucen provadeti ruzne financni. operace, kterymiz jsem pra¬ vy stav veci i pfed tebou maskoval. Vse to deio se na nas, vlastne na tvuj prospech. Nechtel jsem te vydati na posmech skodolibym lidem. Muzna pycha nedovolovala..." „Ale dovol, otce," vpadl syn poznovu tonem rozhodnym, a leknuti v tvafi jeho ustupovalo resi¬ gnaci; „dovol jen nekolik slovl" „Mluv!" ozval se otec. „V prvnim okamziku," pravil syn, „zdalo se mi byti yse skoro nemoznym; ale vefim) ti na slovo. J. Arbes: Sebrane spisy. XVIII.

6

82

V prvnim okamziku se mi take zdalo, ze to nestestim ..." ,,Ano, ano, nestestim," vpadl smutne otec. Syn chvili mlcel, pak pravil rozhodne: ,,Ale coz nejsme — muzi?!" A v slovech jeho zachvivala se muzna pycha a odhodianost — zfejmy to dukaz, ze syn, byt' i ne¬ byl otci svemu podoben teiesne, byl mu aspofi podoben co do povahy. „Ano, ano — jsme muzi," opacil pan Hejrovsky, vypjav ponekud prsa a vztyciv hlavu. ,„A dovedeme snad jeste neco snesti," pokra¬ coval syn u vedomi sve sily. „Dovedeme se osudu snad jeste ppfiti, slovem, dovedeme jeste ze vsech svych sil pracovati, abychom zase napravili, co snad bylo zanedbano, opominuto, prohfeseno." Ze sivych ocek pane Hejrovskeho slehl blesk nelicene radosti. S potesenim spocinul zrak jeho na muzne tva¬ fi synove, v ktere se prave zracila nezlomna pycha a odhodianost ptuziie povahy. Citil, ze muze byti se svym synem uplne spokojen ,a proto pravil: ,,Dobfe, niily vhochu! Tak jsem si te pfal —■ tak a nejinak. Avsak zel, ze na torn, co jsem ti byl prave .zv£stoval, neni dosti..." „Jak ze?!" uklouzlo mimodek synovi, jehoz dusi kmitla domnenka, ze snad otec v tisni vzal uto¬ ciste k leku nekaiemu. „Co se stalo? — Rci! Snad ne " Otec uhodl, ceho se syn domyslel. „Ne, ne!" zvolal pysne. „Tak hluboko tvuj otec jeste neklesl... Zaplasim tve obavy jednim slovem: Nespachal jsem niceho, co by se nesrovnavalo sne-

83

pfedpojatym svedomim; pie pfece se stalo neco nepfijemnejsiho, horsiho ..." „Jak to? — Nechapu — nerozumim!" vyraziL ze stisnenych prsou syn, kteryz usecne sarkastickeho otce sveho takofka jiz nepoznaval. „Slys tedy!" ujal se otec slova neobvyklym zpu¬ sobem. „Vec ma se proste takto: Pozoruje, ze zne¬ nahla zapadame, nemyslil jsem na nic vice, nezli na tebe. Dnem noci jsem pf emital, jak aspofi tebe za,chraniti. A. kdyz pak jsem vse nalezite promyslil a ko¬ necne k rozhodnemu kroku se rodbodlal, zvrtnul jediny okamzik vse — i ty jsi ztracen..." Mlady Hejrovsky sice posud nechapal, ale pfece dovedl se aspofi tak dalece opanovati, ze po rozhodnem slove otcove nedal ani mrknutim na jevo, co deio se v jeho dusi. „Chapes nyni?" optal se po kratke pomlcce otec. Syn zavrtei mlcky hlavou. „Nuze tedy odpust," del otec tonem skoro ro¬ zechveiym, „ze musim vesti ranu pfimo k tvemu srdci. Ty vis, cim jest mi pfitel a kmotr tvuj Vej¬ rovsky povinen — ty vis, cim jsem mu byl' a eim jest mi zavazan, a proto netfeba o torn sifiti slov. Naproti tomu ja zase dobfe vim, cim jest tobe Vejrovskeho Pavlina..." ,,Nuze! ?" uklouzlo mimodek mlademu Hejrov¬ skemu, v jehoz dusi pocalo se teprve nyni rozs bfeskovati. ' ; \ . ': „Nuze! ?" opdeil otec table, nacez live a usecne, dodal: „Ja dnes v noci zadal stareho Vejrovskeho, za ruku Pavlincinu pro tebe — —" „A on?" optal se syn live a s mapjetim.

84

„Odfekl!" odvetil otec s klidem takofka ledovym. Po vyfknuti tohoto slova nastala mala po¬ mlcka. Otec, jenz byl patrne rozmluvu ucelne takto nemotorne vedl, aby se zdala byti zcela bezprostfedni a tudiz pfirozenou, domnival se, ze byl docilil, co mei prave na zfeteli; syn pak, ackoli byl otcem na vysledek pfipravovan, byl v prvnim oka¬ mziku takofka zdrcen. ,.,To neni mozno!" zvolal posleze povysenym hlasem. ,,Muj kmotr, ktery mne vzdy navidei —muj kmotr, ktery mi pfi kazde pfilezitosti \daval na jevo, ze nepfeje si jineho zete. — Ne, ne, otce! Zdet' nejake nedorozumeni! Ze by byl odfeklj neni mozno!" ,,A pfece pravda!" odpovedel otec s tymze ledovym klidem, jako byl pronesl osudne slovo: „Odfekl —" A teprve nyni docilil, co chtei dociliti: v du¬ si synove pfihlasil se ku pravu po otci zdedeny hlavni rys povahy : pycha ... ,,Dobfe, otce," pravil po chvili syn tonem sko¬ ro drsnym. ^Zachovame se jako muzi..." „Jak to?" vpadl ziveji otec. „Zcela pfirozene," vyklada syn. „Kmotr Vej¬ rovsky zachoval se krute — odmenime se mu tymze zpusobem ..." . „Ale — coz Pavlinka ?" namitnul otec, zamzourav chytracky sivyma ockama. ,,Bude snad plakati — hpfce plakati; ale ona se vypldce..." Stary Hejrovsky vstal a zrak jeho utkvei se zvlastnim zalibenim na synovi, jenz se byl v nej-

85

kritictejsim okamziku zivota osvedcil po jeho pfani: muzne odhodlanym, hrdym a nezdolnym. „Jednej po vlastnim uznani!" pravil stary Hej¬ rovsky chladne. ,,Ja ti k nicemu neradim, aniz tei z neceho zrazuju — ja ti take v nicem nebranim. Uznal jsem toliko za dobre pouciti te v strucnosti o stavu veci — vse ostatni ponecham jako vzdy: jindy tvemu vlastnimu uznani." Syn chtei neco pronesti, ale otec razem pfe¬ rusil rozmluvu fka: ,,Dosti na torn! Musim do Prahy. Dej zapfahnout!" Slova ta pronesl obvyklym usecnym zpusobem. Syn vstal a vzdalil se, aby otcuv rozkaz vykonal. V nekolika minutach bylo zapfazeno. Stary Hejrovsky sesel na dvur, vsedl do vozu a pokynuv synovi, jenz stal podle vozu, mlcky a chladne na rozloucenou, dal vozkovi rozkaz k odjezdu. Povoz vyjel poklusem ze vrat a ujizdei pak vzdy rychleji smerem k nadrazi. — — — Mlady Hejrovsky vysel az pfed dum a dival se za vozem, az zmizel. Co deio se prave v jeho dusi, zustalo jeho ta-. jemstvim. Tvaf jeho sice byla klidna, ale podivny lesk oci, ktere kazdou chvili plase zakrouzily kolem, ja¬ koby neco hledaly, byl zfejmym dukazem, ze vifi dusi jeho zvlastni myslenky a srdce ze zachviva se onim podivnym pocitem, jenz muze kazdym oka¬ mzikem vyslehnouti bud v podobe hnevu nebo se rozplynouti v slzy...

86

Konecne se obratil a loudal se nazpet. Dosp£v doprostfed dvora, jenz byl ode dvora pane Vejrovskeho toliko zivym plotem trnkovym oddelen, zaslechl sladky divci hlasek, volajici ze sousedniho dvora: ,,Petficku! Petficku!" Mlady Hejrovsky poznal hlas sve nej mile jsi — Pavlinky Vejrovske; ale tvafil se, jakoby neslysel. Hned po te objevila se za plotem rusovlasa hlavinka svezi, ruzolici a modrooke divciny s nejnevinnejsim vyrazetn v spaniie tvafi. „Petficku!" volala divka mile se us'mivajic. ^Do¬ bre jitro, dobre jitro!" A bias jeji znei jako stfibrny zvonek. Mlady Hejrovsky vsak ucinil rychle nekolik kro¬ ku a zmizel — aniz by se byl ohledl — ve dvefich vedoucich do pf izemni sednice otcovy ... Divka zavrteia hlavou a smutne odesla.

Pan Vejrovsky byl zatim ztravil noc nepotneme pfijemneji, nezli davny pfitel pan Hejrovsky. Vimet', ze vyrovnav se pfed usnutim aspoii jakz takz se svym svedomim, usnul v myslenkach o svemt vynalezu. Neni tudiz divu, ze pfijemna udalost, ktera ho byla v bdeni tak mile potesila, pfipravila tnu pfi¬ jemne chvile i ve snu. Z pocatku arci nespal — jak po.utrmaceni jizdou a dlouhym bdenim ani jinak byti nemuze — ne¬ obycejne tvrde.

87

Obraznost jeho aspofi byla latentni a pocala svou divuplnou fantasmagorickou hru teprve pozdeji, skoro jiz k ranu, pfedvadejic panu Vejrovskemu z pocatku mlhave a chaoticke, pozdeji vsak vzdy jasnejsi a plastictejsi obrazy, az pak posleze videi vse pfed sebou tak jasne, jakoby se pfed fysickym! zrak em vpravde deio. Z pocatku se mu zdalo, ze ubira se za cire tmy v neznatnetn jakemsi meste uzkymi, klikatymi ulickami. Bylo mu jaksi teskno. Tanulot' mu na mysli, ze bud nekoho nebo neco hleda; ale nemohl se upamatovati koho nebo co. I bloudil liduprazdnymi ulickami beze cile, az' pak posleze videi v dali kmitati slaboucke svetelko. I zrychlil krok a v brzku octnul se pod malym okenkem. Pfibliziv se tesne k oknu, nahledl zvedave do vnitf a k nejvetsimu podiveni svemu spatfil v pro¬ ste, skoro nuzne jizbe s necetnym osumeiym nabytkem — pfitele sveho Hejrovskeho. HejrovsEy sedei za stolem, maje hlavu obema' rukama podepfenou, .a dival se upfene na nejaky maly, leskly pfedmet, jejz vsak pan Vejrovsky ne¬ mohl rozeznati. „Kmotfe — kmotfe!" zvolal po chvili Vejrovsky Hejrovsky zvedl line hlavu a zadival se k oknu ,,Kyho vyra!"-zamrucel po nekolika vtefinach. „Poznavam te, kmotfe po blase. Ale kam te sem! dabel nese — kde to bloudis?!" „Nu — kde jsi ty, snad nezbloudim," miniPdobromyslne Vejrovsky.

88

,,Chyba lavky, kmotfe!" odpovida temnym, hrobovym hlasem Hejrovsky, vstavaje od stolu a obraceje se k zadni stene. Na to mavna rukou zvolal: ,,Podivej se!" Vejrovsky napina zrak. Zpocatku se mu zda, ze nevidi v pozadji ijizby. nezli kouf nebo mlhu. i Znenahla vystupuji vsak z sereho pozadi dva beiave pfedmety y podobe podlouhleho, pfimo stojiciho mfizovi zvyse dorostleho cloveka. Vejrovsky mimodek napina zrak jeste vice. V torn se Hejrovsky divoce zachechtal a Vej¬ rovsky vidi zcela zfetelne v pozadi jizby dve za ruce se drzici — lidske kostry. Mimodek, ale bez biruzy o krok couvnul a byl by jeste jednou zvedave pohledl do vnitf, kdyby nebyl Hejrovsky skuhrave zasipal: ,,Coz pak je neznas? Tot' muj Petr a tva Pa¬ vlinka!" Pana Vejrovskeho zamrazilo. Chtel couvnout jeste o krok, ale zakopnul o ne¬ co, zavravoral a sklesl v mrakotach na zemi. Vsak hned na to se mil ,zda, ze probira se znenahla z zmrakot. Poznava, ze naleza se kdesi v neznamem kostele pfimo pfed oltafem, kde knez jeho Pavlinku s Hejrovskeho Petfickem prave oddava. Mne si oci, jakoby ve vzpomince na bezprostfedne pfedchazejici obraz nemohl se v novy, neocekavany obrat vpraviti, a vidi pfitele Pavla Hej¬ rovskeho stati se zalozenyma rukama tesne. vedle sebe.

89

„Pojd, pojd'l." septa kmotr, bera jej za ruku a tahna ho z chramu. Vejrovsky jde jako namesicni. Jiz se blizi k vychodu, ale v torn pozoruje, ize nevychazi z chramu, nybrz ze vchazi do nejake vysoke, klenute a jasne osvetlene dlouhe chodby, v ktere ise hemzi mnozstvi 'ruzne odenych lokaju a jinych sluzebnych osob. Vejrovsky nevi, jak sem pfichazi; nebot' pfitel* byl zmizel — ale pfece se ubira volnymi krokem: ddle. ^ ;.!'■! Vsichni lokajove hluboce se pfed nim uklaneji. Jeden z nich kloni se nejhloubeji, neco povida, cemu vsak Vejrovsky nerozuhii a vede jej k velkym dvefim, ktere se otviraji. Vejrovsky pozoruje, ze naleza se na prahu pfi¬ mo s orientalskym pfepydiem vyzdobene nejake audiencni sine. V prvnim okamziku byl nescetnymi svetly tak¬ v mef oslnen. Teprve po chvili pocal pfedmety kolem sebe, vlastne pfed sebou rozeznavati. Videi velkou, nadberne ozdobenou a skveie osvetlenou sin; po obou stranach stali v skupenich dvofane, duchovni, vojensti i jini hodnostafi v slavncstnim odevu — v pozadi byl pfed purpurovym baldachynem umisten trun, na nemz v kralovskem havu sedi mlady mtiz. Na prvni pohled domnival se pan Vejrovsky poznavati Hejrovskych Petficka; vsak hned na to se mu zdalo, ze to sice tvaf znama, "ale nemohl se upamatovati, kde a kdy uz ji byl videi. K rozhlizeni a pozorovani nepopfano mu Vsak

easu.

90

Dva nejblize stojici dvofane ujali ho za ruce a vedli ho ke trunu, kde mu pfimo. pfed trunemi vykazano misto na skvostnem kfesle. Vejrovsky usedl, a pfes to, ze se byl vseho toho, co videi a co se s nim deio, nenadal, nebyl ani dost malo pfekvapen nebo zarazen. Sedei pfed trunem, obklopen davem hodnostafu vsech odrud prave tak klidne a s tymze pocitem bezpecnosti, jako sedaval ve svem hostinci za elitnim stolem v kruhu svych znamych, a zdalo se mu, ze neni vubec ani zvedav, co se bude dale diti. Ruch a sum, jenz byl v sale pfi jeho vstoupeni nastal, v nekolika vtefinach se utisil a za hroboveho ticha jal se mlady muz na fcrune zvucnyml hlasem mluviti: „Panove! Dal jsem vas svolati, abychom spolecne slozili povinny hold vehlasnemu muzi, ktery byl vynalezem svym prokazal lidstvu nemaly ch sluzeb. — O vynalezu samem, trvam, netfeba sifiti slov. Na pohled zda se to vec podfizene ceny; ale v pod¬ state jest to pfece jen vynalez velkeho dosahu. Kazdemu z vas jest znamo, jak nescetnd ne¬ stesti vynalezem tim se pfedesla, slovem, kazdy z vas dovede prospesnost a dulezitost jeho oceniti. A proto vyzyvam vas, aby ste pfitomnemu zde vynalezci vzdali zaslouzeny dikl" Rec ta nemeia sice ani za mak razu, feci, ja¬ kymiz se oslovuji shromazdeni s trunu, ba Izdala se byti skoro na vlas podobna f ecem, jakyiriizf v knalomestskych spolcich a spoleckach nefecnici vzdavaji diky spolkovym hodnostafum; ale na pana Vej¬ rovskeho ucinila dojem feci vpravde kralovske.

91

Vynalez nebyl sice v feci nalezite charakterisovan a take vynalezce zejmena nepfipomenut; ale pan Vejrovsky byl vduchu pfesvedcen, ze plati fee jemu a jeho vynalezu — bylo mu jaksi' slavnostne, povznesene,, obzvlaste kdyz po ukonceni feci zahfme¬ lo tfikrat po sobe hfimave „slava vynalezci!" Hned po te pfistoupili k panu Vejrovskemu dva dvofane, jeden s prave strany, pfinaseje na cervenem aksamitovem polstafi skvostny brillantovy fad, druhy se strany leve, pfinaseje na takovemz polstafi zlaty fetez. Oba pfed panem Vej rovskym poklekli — a v temz okamziku zazneia z dali pfijemna pfitlumena hudba... • ' ; i i; , I |*| Po chvili sestoupil mladik s trunu, a pfibliziv se k panu Vejrovskemu vzal fad s polstafe a pfipnul mu jej na kabat, nacez vzav zlaty' fetez, zavesil mu jej kolem krku. Shromazdeni vypukloiv jasot a provolavani ,,slavy", kdezto z dali zazneia hlucna, skoro ohlusujici fanfara trub a kotlu. Pan Vejrovsky chtei neco promluviti, ale zda¬ lo se mu, ze ma jazyk ztrnuly V torn procitnul... „Hloupy, pitomy sen!" zamrucel nevrle, kdyz se byl vzpamatoval. ,,Pitomejsiho neco snad se mi jeste nikdy nezdalo." Pfes to bylo mu neobycejne volno a klidno; citil se osvezenym a vzpruzenym, jaksi uspokojenym. Za nedlouho usnul poznovu. I zdalo se mu, ze prochazi se k veceru po na¬ mesti s brillantovym fadem na prsou a zlatym fetezem kolem krku. V

92

Lide se zastavuji; nektefi nafi zvedave zevluji, jini zavistive pomrkavaji. Dav deti ho provazi — a mnozi nan i prsty ukazuji — nejinak nez jako kdyz se v meste objevi komediant. On vsak se prochazi sebevedome a hrde, ne¬ dbaje niceho kolem sebe, az teprve kdyz potkava stare pfately a hosty sve, ktefi mu gratuluji a ruce tisknou — pochopuje, proc nafi zevlovano. Teprve nyni ukazuje znamym fetez i fad a vypravuje, jakym zpusobem byl takto vyznamenan. Ndhle, kde se vzal, tu se vzal —' stoji pfed nim kmotr Hejrovsky, v jehoz tvafi jevi se usklebnost a skodolibost. Podava mu ruku, ale ruka ta jest cerna jako uhel, a pan Vejrovsky rozpakuje se podati mu sve. Pan Hejrovsky vsak stoji nepohnute iako socha; toliko vyraz tvafe se meni — usklebna skodoli¬ bost meni se v usmev vzdy spokojene jsi, az pak posleze zafi cela tvaf radosti. Teprve nyni se panu Vejrovskemu zda, ze ruka pane Hejrovskeho neni cerna, nybrz zcela takova jako byla od jakziva — mimodek podava Hejrov¬ skemu svou pravici; ale tento prudce ruku svou uskubnuv, obraci se k nemu zady a pomalu se vzdaluje. Pan Vejrovsky diva se za nim. Vidi, ze jde z pocatku pevnym krokem, ale za nedlouho meni se pevny krok v potacivy a Ivrdvoravy, jakoby byl kmotr opily nebo ho 'poiimalai zavrat'. Pan Vejrovsky chce vzkfiknouti: „Pane HejrovskyT" ale i tentokratee mu vykfik uvizl v hrdle

93

— zdfeveneiy jazyk cosi zablabolil — a pan Vej¬ rovsky procitl. Byl-li prvni sen pitomy a hloupy, tento druhy sen zdal se mu byti hloupejsim a pitomejsim pfedchazejiciho. Pfes to bylo mu jako cloveku, ktereho by! nekdo potesitelnou zpravou probudil. Po nejakem case usnul pan Vejrovsky poznovu. Tentokrate zdal se mu vsak ciry nesmysl. Brzo se mu zdalo, ze leti se zavratne vyse do bezedne propasti, brzo, ze se kutali po zemi jako koule a hned na to, ze jim ;nevysvetlitelna moc; hazi jako micetn. Ale pfi torn necitil nejmensi bazne nebo uzkosti; naopak vse to bylo mu nad miru mile, asi tak, jakoby ho nekdo virtuosne posimraval. Po ceiem teie pfebihalo mirne) a jemne chveni, nekdy pfijemne hfejici, jindy zase rovnez tak pfi¬ jemne, vlastne pikantne mrazici, slovem cely organismus jeho zdal se byti v onom zvlastnim, smyslnem; vzruseni, kdy kazdym okamzikem nejjemnejsi pocit pfijemny muze se nahle pfemetnouti v pocit ne¬ pf ijemny, ba odporny. Pfijemnost vsak podrzela vrch po celou dobu dalsiho mlhave chaotickdho sneni, kdy rozpoutana obraznost pane Vejrovskeho, metajic v pravem slo¬ va smyslu kozelce, pfedvadeia mu beze vseho ladu a skladu nejbujnejsi mlhave obrazy; tak ze, kdyzi konecne procitnul, vubec ani nevedei, o cem se mu pfed tim zdalo. Bylo jiz k desate hodine ranni, kdyz procitna protahl se na lozi, jako clovek spankem osvezeny, a pfemetna se na znak, zusta] s otevfenyma ocima lezeti.

94

Citil, zet' jiz cas vstati, ale pfece zustal lezeti,. jakoby chtei pfijemneho pocitu, kteryz jej byl ve sneni provazel, i ve bdeni jak nalezi vykofistiti. Mimovolne zacal vzpominati. \ Pfedevsim si pfipomenul sny prave reprodukovane a musil v duchu vyznati, ze se mu neco podobne zmotaneho a ,,pitomeho", jak se byl jiz dfive sam vyslovil, posud jeste nikdy nezdalo. Hned na to pfesunuly se myslenky zcela pfi¬ rozene k pfedmetu nejblizsim'u — k lampickam. Avsak zahloubati se v pfijemne myslenky v tom¬ to smeru panu Vejrovskemu nepopfano ; nebot' sotva kmitla dusi jeho myslenka prvni — nekdo zlehka na dvefe zaklepal. ,,Kdo to ?" ozval se pan Vejrovsky zpurne. ,,Ja, tatinku, ja," zaznei za pfivfenymi dvef mi stfibrny hlasek divci. „Co, chces, Pavlinko?" optal se otec tonem pfi¬ vetive jsim. „Nic, tatinku, nic," sveholi divka za dvef mi onim naivnim bezmyslenkovitym tonem, jakym mluvivaji deti v dobe prvni zvatlavosti. „Proc mne tedy budis?" pfipomenul otec s mir¬ nou vycitkou. ,,Vzdyt' pak nespis, tatinku!" opacila divka takkez vycitave a vstrcila hlavu mezi dvefe. „Nu — tedy pojd!" vyzyva otec, uznavza dobre udeiiti sve nedockave doefi ranni audienci v posteli. Jako gazela vskocila divka do pokoje; ale od tobo okamziku jevila jindy vzdy usmivava tvaf jeji mirny nidech starostlivosti. Pan Vejrovsky, mrskna po ni okem, ihned zme¬ nu tu zpozoroval. ,Je ti neco, Pavlinko?" optal se vlidne.

95

„Neni, tatinku — pranic mi neni," zasveholila divka, blizic se plizivym krokem k lozi. „Snad jsi spatne spala?" vyzvida otec. „Nikoli, tatinku! Naopak, zdalo se mi neco tak pfijemneho a hezouckeho —" „Jako mne, jako mine!" vpadl zive pan Vej¬ rovsky, nacez ukazav na zidli u postele dodal: „Sedni pfece, mila duse, a vypravuj, co se ti zdalo!" „Ah, co te napada! Vzdyt' musim do kuchyne," namitla divka. „Proc tedy pfichazis?" „Ani sama nevim, jiz mi odpust', tatinku. Bylo mi tak nejak teskno —i hned te necham o samote ..." ,„Jen zustafi!" vyzyva otec. „Nekolik minut mo¬ hou byti v kuchyni vzdy bez dozoru — a vypra¬ vuj, co se ti zdalo!" Po tech slovech upfel pan Vejrovsky zrak svuj zpytave na svou dcerku. Neuslo mu, ze se mirne zapyf ila... „Aj !*" uklouzlo mu mimodek. ,,Ze uhodnu, o cem se ti zdalo?..." „A ze ne! Ze neuhodnes, tatinku?!" zvolala Ctverative divka — a pfed tim mirnou starostlivost jevici tvaf jeji jevi zase obycejnou svou usmivavou bezstarostnost. Vejrovsky zamysliv se neodpovedei. „Hadej, hadej, tatinku!" vyzyva divka. „2e ne¬ uhodnes !" „0 Petfickovi, neni-liz pravda!?" odvetil otec polo bezmyslenkovite. „Ne. nel"

96

„0 kom tedy?" mini otec. „0 kom, o cem, prosim te, mohlo by se zdati neco, jak pravis, tak pfijemneho a hezouckeho?" „Vidis, ze neuhodnes — vidis! ?" zactveracila si Pavlinka tonem naivne vycitavym. „Tedy se podam!" di otec s ponekud komickou opravdovosti. „A ja ti to povim," odpovidala divka rozhodne sice, ale pfece s nadechera mirne stydlivosti. ,,Mne,' se zdalo — ah — ano, mne se zdalo — —" ,Nuze ?" vpadl otec netrpeijive. ,,Ne, ne, tatinku!" zvolala nyni Pavlina tonem skadliveho odporu. ,Ja ti to pfece nepovim!" „Ale proc — kdyz to bylo neco tab' pfijemneho a hezouckeho —" Divka chvili vaha. Zda se, ze by se rada vyzpovidala, ale. ze se ostycha. ,,Nuze?" ozval se otec laskave. ,,Zavfi tedy oci 1" kaie dcerka s nejlahodnejsim usmevem. „Pro mpe," mini pan Vejrovsky a pfihmufuje sadelnata vicka. „Zdalo se mi tedy," pocina Pavlinka, upirajic zrak svuj na zamhoufene^oci otcovy, „ze .sedim kdesi v carokrasne nejake zahrade na kyprem ,travniku. Bylo mi tak milo, tak nevyslovne sladce, jako bych se naiezala v raji. A jak tak sedim, zda se mi, ze mne pfemaha dfimota. Oci se zaviraji — usinam... V torn slysim odkudsi z dali pfekrasny zpev nejakeho ptacka. Zpiva pfitlumene stfibrnym hla-. skem, jakoby andeiicky uspaval...

97

Nasloucham ve snu zpevu, jako bych bdeia — v torn kdosi kdesi divoce zahouknul. Otevfevsi oci divam se udivena kolem! a vidim, ze nejsem vice v krasne zahrade na travniku, nybrz ze sedim ve sve loznici na zemi a; mam na kline asi takhle velikou pannu ..." Pfi techto slovech roztahla divka mimodek ru¬ ce, jakoby chteia naznaciti deiku loutky, a ipan Vejrovsky, neuznavaje patrne, proc by mel miti i nadale oci zavfeny, otevfel je ,,Vzdyt' ty koukas, tatinku!" vzkfikla divka to¬ nem detinsky karavym, obracejic mirne uzardelou tvaf od otce. ,,To ja nehraju!" ,,A pro takovou hloupost," namita otec. ,,Zavf i oci, tatinku!" kaze divka tonem sladce velitelskym. ,,Nebo nedopovim ..." Otec zavira poslusne oci a divka obrativsi se zase k nemu tvafi, pokracuje: . ,,Zdalo se mi tedy, ze sedim ve sve loznici a mam na kline velikou pannu, jakou jsem jakteziva nemeia a jakteziva ani nevidela. Meia jsem z ni nevyslovnou radost. Bylo mi prave asi tak, jako kdyz jsem! dostala pannu nejprvnejsi. I hyckala jsem ji a laskala i libala — zavinovala i rozvinovala — staveia ji na nohy a zase kladla do klina — slovem, hrala jscmj si s ni, jako pfed lety, kdyz jsi miipfinesl z Prahy tu pannu v aksamitovych satech, ktera zavirala a otvirala oci a pistivala, kdykoli jsem, ji na prsickach' smackla... A jak ji tak k sobe tulim a hyckajic libarm v torn se mi zda —" „Ale ne, ne," pferusila nahle divka sama sebe: ,,Ja ti to, tatinku, pfece nepovim,." J. Arbes: Sebrane spisy. XVIII

7

98

Tak detinskym zpusobem drazdeny, vlastne sko¬ ro tyrany otec otevfel znova oci, fka: ,,Tedy si ze mne netrop sasky!" Avsak zrak jeho utkvei na tvafi Pavlincine, ktera byla stydlive uzardena. ,,Co to, ty se rdis?" pfipomenul. Divka neodpovida. Chvili stoji jako y rozpacich, nacez se slovy: ,,Ne, ne — tatinku — ja ,ti tofpfece nepovim!" obraci se a prcha stydlive ku dvefim. ,,Pavlino!" ozval se nyni Vejrovsky kategoricky, zvedna se napolo v lozi. Divka u dvefi stanula. ,,Pojd' sem' a dopovez!" kaze otec tonem pfisne laskavosti. Divka pomalu se blizi. ,,Dopovez!" kaze otec. ,,Zavfi tedy jeste jednou oci!" septa divka stydlive. A ubohy otec zavira sadelnata vicka po tfeti. ,,Nuze ?" vyzyva nevrle, a divka pocina: ,,Jak tedy pannu k sobe tulim a hyckajic ji libam — v torn se mi zda, ze to neni panna —ze to je — oh! ani bys nevefil, mily itatinku, jak ne¬ vyslovne sladce mi pfi torn bylo!... Zdalo se mi tedy — ano — vzdyt' uz jsem povidala!... to ne¬ byla panna — ale bylo to pferozkosne zive — miminko!" Dopovedevsi odskocila divka ku dvefim, a dfive nezli otec oci otevfel, byla jiz za dvefmi, odkud zaznival stfibrny jeji hlasek: ,,Slysels, tatinku? Rozumels ?" ,,Jakz bych nerozumel!" odpovida otec, nemoha se ubraniti dobromyslnemu usmevu.

99

,,A nehnevas se na mne?" pta se divka, a hlas jeji se zachviva, jakoby slo buh Vi o jake provineni. „Proc bych se hneval? Coz pak 'muzes za svuj sen?" odpovedel otec opravdove. V torn objevila se Pavlincina hlavinka mezi dvefmi. „Jdiziz, ty dibliku!" kara otec zertovne; ale hned dodava opravdove: ,,Za to, zes mne tak potyrala, povim ti take

neco..." ,,Co se ti zdalo, tatinku?" vpadla divka. „Neco pfijemnejsiho, hezciho, nez byl tvuj sen," mini otec. „Neco ze skutecnosti, co te rovnez tak pfekvapi, jako potesi..." „Neni mozna!" divi se divka pfeslapujic prah. „Pojd jen blize!" vyzyva otec. Divka plizive se blizi k lozi. „A zde sedni!" kaze otec posud jeste napolo vztycen. Kdyz byla divka usedla, vztahl pan Vejrovsky pravici a vzav dceru za ruku zadival se ji mlcky, ale zpytave do oci. „Nuze, tatinku?" ozvala se po chvili divka. „Ca pak mi chces hezkeho povedit ?" „Vis, co se dnes v noci, vlastne po pulnoci pfi¬ hodilo ?'* optal se otec misto odpovedi. ,,Jakz bych mohla vedet?" odvetila divka... „Vzdyt' jsem tvrde spala a zdalo se mi —" „0 miminku — vim, vim," vpadl skadlive otec. „A proto hadej ted ty, co se stalo prave snad; v !tjouz dobu, kdyz se ti zdalo o miminku!" „Ah, to jd neuhodnu!" zvolala zive divka. ,,Ja se poddam hned!"

100

,,Ne, ne — hadej!" vybizi otec, 'spoule odule rty k tajemnemu usmevu. .,,Ah — ne, tatinku — prosim te, netyrej mne!" zebroni divka. ,,Hadej, hadej!" drazdi otec. ,,Tak ja nehraju!" vzpira se detinsky vzdorovite divka. . ,,Nuze, tedy," pocal otec opravdove; ,,povim ti to, abys vedeia, ze nejsem takovy tyranek jako ty — povim ti to nekolika slovy..." Po te se odmlcel, jakoby pfemital o forme, v jake ma dcefi zpravu zvestovati. ,,Jsi pfipravena?" optal se po chvili tajemne. ,,Jsem, tatinku ..." ,,I na nejhorsi?" drazdil otec dcefinu zvedavost; ale Pavlinka znajic otce qdpovedeia: „Ano — i na nejhorsi!" ,,Poslys tedy," pocal otec. ,,Ale dfive zavfi oci!" Beze slova vyhoveia otcovu pfani. ,,Tak!" di otec... ,,Ted' se trochu nahni a ja ti to poseptam do ucha." Divka vyhoveia i tentokrate pfani otcovu beze slova. Nahnuvsi se a majic zamhoufeny oci cekala, co ji otec povi. Tento i nyni jeste chvili vahal, jakoby chtei zvedavost dcefinu jeste vice podrazditi, naeez chvatne a trhane pravil: 3,Dnes po pulnoci — mila Pavlinko — kdyz jsem se vratil z Prahy — stary muj pfitel — kmotr Pavel Hejrovsky — zadal —" Po te na chvili se odmlcel, nacez napadne zive a s durazem dodal: ,,Zadal pro sveho Petfika za tvoji ruku."

101

Divka s lehynkym vykfikem pfekvapeni se vziycila. ,,A ty, tatinku — co ty?" optala se divka roze¬ chveiym hlasem, zakryvsi si obema rukama tvaf. •„Ja?" opacil otec tahlym tonem, a teprve nyni ho napadlo, ze zalezitost, o ktere byl prave tak hrave a lehkomyslne hovor zahajil, neni jeste vy¬ fizena, ba vice — ze se vlastne zhatila a ze je ji tfeba dfive urovnati, nezli bude o hi mozno s dcerou vazne pohovofiti. A proto — vzpamatovav se, chvatne dodal: „Ja, mila Pavlinko, proste odpovedel, ze se dfive zeptam tebe a dnes ze —" „Ah — tatinku, muj dobry, dobry tatinku!" zvo¬ lala divka v sladkem zaniceni, a uchopivsi jej obe¬ ma rukama za hlavu vtiskla mu dlouhe polibeni. „Jsi spokojena?" optal se otec. ,,Ah — tatinku, muj dobry, dobry tatinku!" opakovala divka tymze tonem jako pfed chvili. Ji¬ nych slov nemeia k disposici. ,Ale neco mi, mila duse, pfece jeste musis udeiat k vuli," pocal pan Vejrovsky po kratke po¬ mlcce. f ,,Co? co?" optala se zive a dychtive Pavlinka. „Myslim, ze bude pfece nejlip," pocal otec, ,,kdyz vec tu s kmotrem Hejrovskym dfive jeste dukladne projednam. A proto te prosim, nezmihuj se o torn Petfickovi, kteremu to otec, jak se domnivam, posud jeste nefekl..." : „A proc by mu to byl nefekl?" optala se divka udivene. „,Vzdyt: snad se ho take dfive optal — nemyslis, tatinku?" Otec pokrciv ramenoma pravil:

102

,,Mozna, ale take mozna, ze ne. A proto my¬ slim, ze bude nejlip, kdyz se prozatim zachovame tak, jakoby se nebylo pranic stalo, nebo jeste lepe, kdyz se dnes Petfickovi vyhnes a teprve, az ja s kmotrem Hejrovskym promluvim a vse nalezite urovnam, sama Petfickovi radostnou zpravu podas..." „Tak, tak, tatinku!" zajasala divka a uchopivsi otce opet obema rukama za hlavu, vtiskla mu ne¬ kolik polibku rychle po sobe. ,,Tak, tak, tatinku!" sveholila. ,,Tak bude nej¬ lip — oh, jak se tesim, az —" i ' ,,A ted, mila duse," ujal se slova otec, ,,ted' muzes zase zaskocit do kuchyne ku sve praci!" Divka vtiskla jeste jedno dlouhe polibeni na odule rty otcovy, a prave tak rychle, jak se byla v jizbe objevila, zase zmizela. Pan Vejrovsky zustal o samote. Chvili setrval bez pohnuti polo vztycen, jak byl pfed tim s Pavlinkou hovofil, a pfed dusevnim zrakem jeho vyhoupla se neobycejne zive trapna scena, ktera se byla po pulnoci mezi nim a Hejrovskym odehrala. Jal se o ni pfemitati.x Napadlo ho to a ono; napadlo *ho take, ze posud jeste nikdy nevidei pfitele Hejrovskeho takpodivne a zarovefi tak nemotorne ,si pocinati jako tento¬ krate. A proto neni divu, ze mei pevne za to, ze ,,kmotr pfebral" — a dnes ze bude zase tim starym, jakym byval vzdy jindy. „Ano, ano, zamrucel pan Vejrovsky. ,,Vzdyt'bylo uz po pul noci, a on sdm pravil, ze uz od vecera na mne eeka... Neni tedy divu, ze pfebral... A kdyz pak jsem — ah! vzdyt: ja sam —"

103

Nedomluvil — pfemitani jeho bylo jedinym tim obrat em ukonceno. Pfemetnuv se s postele vstal a pocal se rychle obiekat. Ale i pfi torn myslil na Pavlinku ja pfedevsimi na kmotra Hejrovskeho a po chvili zase zamumlal: „Ano, ano — vyvedli jsme vlastne hloupost oba!... Ani sam nechapu, jak a proc se tak sta^ lo... Nu — jsme lide kfehci — a hechit' si o sobe namlouvame sebe pfiznivejsi veci,-mnohdy — ano, mnohdy se pfece chovame jako deti..." Po te mrucel neco nesrozumitelneho mezi zuby, nacez ve svem mumlavem monologu pokracoval: „Neni pomoci, mily pane Petfe Vejrovsky! Mu¬ sis se pokofit — musis! Pavlinka — ano, Pavlinkai — ten diblik!... Ano, ano, jeste dnes vse vyrovnami — jakmile se s Hejrovskym setkam... Ale ne! Nej¬ lip, abych k nern^u dosel... Ano, ano — a to hned..." Poslednimi slovy bylo rozhodnuti pane Vejrov¬ skeho dozralo. Obieknuv se vysel loudave na dvur a zde nedaleko plotu, jenz deiil jeho dvur ode dvora kmotrova, se zastavil, jakoby cekal, objevi-li se na svem dvofe kmotr Hejrovsky. Cekal hezkou chvili; ale vsousedove dvofe ni¬ kdo se neobjevil. Bylo tarn pusto jako po vymfeni. I rozhodl se a vysed z prujezda sveho domu, zabocil do prujezda domu pane Hejrovskeho. Ale i zde nebylo zive duse. V torn vysila ze sklepa sluzka. „Pan Hejrovsky doma?" optal se usecne pan Vejrovsky-.

104

„Neni." ,,A kam vysel?" ,,Odejel." „A kam?" „Do Prahy!" ,,Neni mozna!" zadivil se pan Vejrovsky. ,,Z rana ? Vzdyt' se od nas odjizdi k vlaku teprve po poledni." ,,Ale pan ode jel casne z rana," zni odpoved'. Pan Vejrovsky zavrtei hlavou; nechapal. ,,A co Petficek?" optal se po chvili, patrne aby vubec jeste neco pronesl. ,,Odesel do poli." ,,A vrati se — kdy?" ,,K veceru pry, ne-li pozde na vecer." Pan Vejrovsky opet zavrtei hlavou, ale jiz po¬ nekud jinak nezli poprve. Napadlo ho, ze snad se stary i mlady umluvili. Avsak hned na to slehla dusi jeho myslenka, ze to snad pfece jen pouha nahoda. I obrativ se, loudal se pomalu nazpet. Octnuv se ve dvofe zastavil se na temze miste, na kterem byl pfed tim postal, a rozhlizel se bezucelne ko¬ lem. V torn — co to? Ze sousedniho dvora zazneio volani — pan Vej¬ rovsky poznal hlas Petfickuv. ,,Co to?" zamumlal nevrle, nacez temne dodal: ,,Zapfeli se — kujoni! — Vzdorujou!..." Chvili byl na rozpacich, ma-li se ozvati cili nic; ale konecne se rozhodl. ,,Eh! Ani slova!" zamumlal. ,,Vzdorujou! Nechme je vyvzdorovat. Zitra je take casu dost!"

105

Slovy temi pan Vejrovsky prozatim smifujici akci ukoncil. Chvili jeste se loudal po dvofe, pak vesel do domu. Potkav na chodbe Pavlinku, pravil: ,,Stary i mlady odesli — promluvim se starym zitra." ,,Dobfe, tatinku, dobfe!" zasveholila divka. ,,'Vzdyt ja se dockam1..." „Ale nezapomefi na to, co jsem ti fekl!" do¬ dal otec. ,,Ah, nestarej se tatinku!" zneio stfibrnym Ma¬ sk em v odpoved. Fo te otec i dcera sli kazdy po svem dennim zamestnani.

V dome pane Vejrovskeho bylo po cely den jako kdy jindy. ! Pan Vejrovsky sukal po dome, pfihlizeje ku praci a pfipravam konanym pro vecer, Pavlinka v torn otce podporovala a sama tu ;neb onu lehci praci vykonala. I Kdyz pak konecne nadesel vecer, bylo v ho¬ stinci pana Hejrovskeho zase ,,nabito". Elitni stul byl opet jako den pfed tim uplne obsazen a zase mluveno obvyklym zpusobem: pf e tfasany ruzne pfedmety s ruznych, ale pfece ne hrube divergujicich stanovisek. Toliko pana Hejrovskeho zde nebylo. Z pocatku se toho nikdo nevsimnul, a komu byla nepfitomnost pane Hejrovskeho jako kazdodenniho

106

hosta pfece napadna, pomyslil si, ze Hejrovsky na¬ jisto pfijde pozdeji, ze snad ma nekde nejake fizeni a podobne. Pan Vejrovsky sedei na temze vyhrazenem mi¬ ste po boku pane dekanove jako den ^pfed tim. Tvaf jeho meia vyraz klidne uspokojenosti. Hovoru se sucastnil, ale lakonicky; zdalo se, ze zabyva se necim vazne jsim, nez o cem az dosud hovofeno. A podivnou nahodou — na vynalez pane Vej¬ rovskeho po cely vecer nikdo nevzpomnei. Byla to f idka vyjimka; nebot' necim tak haprosto povym, jako byl vynalez pane Vejrovskeho, jenz byl den pfed tim celou spolecnost tak pfekvapil a po delsi cas v napjeti udrzel, bavivala se spo¬ lecnost tato obycejne po nekolik dni, ba zacaste po nekolik tydnu, nezli pfedmet vycerpala. Avsak tentokrate — jak jiz pfipomenuto, po¬ divnou nahodou nikdo o torn ani nehlesnul, coz panu Vejrovskemu — ktery po cely den skoro na nic jineho nemyslil — zajiste nemohlo byti Ihostejno. Nicmene pan Vejrovsky zachoval se, jak slusi se na skromneho vynalezce vubec — i on o svuj vynalez ani z daleka nezavadil. Konecne asi po desate hodine, kdyz b^yl hovor u elitniho stolu na delsi chvili umlknul a nikdo pro okamzik nevedei, o cem hovofiti, rozhledl se pan dekan po hostech, jakoby rekognoskoval, kdo jest pfitomen a kdo neni, nacez vahave pfipomenul: „Ale coz pan Hejrovsky ? Kde jest dnes bystrozraky pan Hejrovsky?" Nikdo nedovedl odpovedeti.

1U7

Ten pronesl nejakou domnenku, onen jinou; ale kazdy koncil slovy: ,,Vsak on jeste pfijde — to by tak, aby nas opustil," nebo podobne. Pan Vejrovsky zamzourav ocima ani nehlesnul, jakoby nebyl ani vyrozumei, o kom jest prave fee. „Bystra hlava ten pan Hejrovsky!" pfipome¬ nul zadumcivy lekarnik, zachytiv se v duchu za vyznamne sluvko „bystrozraky", jez byl prave pan dekan pronesl. ,,Znamenita, vyborna hlava!" dodal hospodaf¬ sky feditel. „Vzda-li se nekdy nas pan purkmistr obtizneho ufadu sveho, volme purkmistrem Hejrov¬ skeho T" t „Ano, volme Hejrovskeho!" dolozil sam purk¬ mistr, k nemuz se byly pfi poslednich slovech feditelovych zraky vsech pfitomnych obratily. ,,Trvam, ze by pan Hejrovsky ufad ten-'zastaval k nepomerne vetsi spokojenosti nas vsech nezli ja sam, ktery se panu Hejrovskemu v mnohem, obzvlaste ve vecech, kde jest tfeba rychleho a razneho rozhodnuti a zakroceni, ani z daleka nevyrovnam." ,,Ano, .ano — bystra hlava —" „Znamenita hlava —" ,,Vsemi mastmi mazany —" ,,Drbana liska," zazneio z nekolikero list skoro soucasne. „Hejrovsky by na pfiklad v zahadnych zalezitostech obecnich s kazdym oponentem zcela jinak zatocil, nezli dovedu ja, dobrak," vykladal pan purk¬ mistr. „Ja jsem slaboch, nedovedu nikomu niceho odfici, nikomu oponovati, nikoho odbyti, byt' by] sebe vice v nepravu — —" ,,Nu, tak zie to snad pfece neni, pane purkmistfe," usmal se pan dekan. „Skromnost jest sice

108

krasna ctnost; ale i ctnost nesmi zabihati v zamezi. Jste fadny muz a vyborny purkmistr." ,,Ale pan Hejrovsky byl by lepsi mne!" vpadl purkmistr. ,,0 torn pfece nemuze byti sporu. Neni-liz pravda, panove?!" Na tato pfima slova nebylo Ize tak snadno od¬ povedeti. Kazdy byl o torn sice pfesvedcen, ale nikdo se neodvazil potvrditi slova ta purkmistrovi do pci. ,,Tedy, tedy!" pokracoval purkmistr pfes to vse, ze se nikdo neozval. ,,,Coz pak jste si vcera nevsimli, ze nas pan Hejrovsky vsechny svym bystrozrakem pfekonal?" ,,Vcera? — Jak to? — Cim? — Pfi jake pfilezi¬ tosti?" ptal se jeden pfes druheho, jakoby byli vsickni na vcirek zapomneii. „Coz pak se, panove, nepamatujete," vylozil purkmistr, ,,ze — kdyz byl pan Vejrovsky jzde na stole kfidou nakreslil pravou hadanku, pan Hejrov¬ sky jediny z nas uhodnul, ze to kofiska ,hlava?" ,,Ah, pravda!" ,,Ano, ano — pan Hejrovsky uhodnul!" , Jediny z tias vsech," zazneio pfisvedcive z ne¬ kolikero ust. ,,Bystra hlava, neobycejne bystra!" dodal nyni pan dekan. Vsickni souhlasili; nebot' vyjimaje pana Vej¬ rovskeho nemei ani jediny. z nich 'zdani, jak nemo¬ torne byl se prave vychvalovany bystrozraky 'Hej¬ rovsky pfed nekolika hodinami zachoval, ba jak bezpfikladne byl se pfed svym kmotrem a davnym pfitelem blamoval.

109

Po te spolecnost opet na delsi chvili se odmlcela, jakoby byla o nepfitomnem povedela vse, co o nem vubec bylo mozno povedeti. Nahle ozval se kaplanek, fka: ,,Prave me, panove, napadlo, ze snad pan Hej¬ rovsky vcera vecer ysvuj bystrozrak yubec ani nenamahal. Vzdyt' pfece vimje, co a jak byl pan Vejrov¬ sky kfidou na stul nakreslil. A poznati v tomJ kou skcu hlavu — ne, ne, panove, tot' cira nemoznost!" „A co tedy, velebny pane, o panu Hejrovskem' soudite?" ozval se fidici pan ucitel tonem pone¬ kud jizlivym. ,,Snad nemyslite, ze ho to jen naho¬ dou —" ,,Ah, nikoli, pane uciteli!" opacil kvapne kapla¬ nek. ,,Naopak! Zda se mi toliko, ze pan Hejrovsky vcera vecer nemusil jiz svuj bystrozrak namahati a to proste proto, ponevadz — jak pevne soudim — zcela dobfe vedel, co pan Vejrovskyjprave kresli." ,,Ale pan Vejrovsky to panu Hejrovskemu dfi¬ ve nefekl," namital fidici ucitel. ,,Vzdyt: pfece racte vedet, ze prvni myslenka slehla dusi pane Vej rov¬ skeho teprve vcera vecer, kdyz se vracel 'z Prahy domu..." ,,Pravda, pravda," vpadl kaplanek; ,,ale to vse nikterak nevylucuje, ze by to nebylo mohlo take pana Hejrovskeho jiz dfive napadnouti..." „Ah tak!" uklouzlo nyni i panu dekanovi, jenz byl rozvijejici se spornou rozmluvu s napjetim sle¬ doval. „Ano, ano!" pfipomenul duchodni. „Bystroducheho pana Hejrovskeho mohlo to take napadnouti — tfeba jen o den, o dva dni idfive ... A skoro se mi zda. ze tomu tak take bylo; nebot' uhodnouti, co nikdo z nas neuhodnul, neni vubec ani mozno."

110

,,Slovem," dolozil nyni kaplanek, ,,pan Hejrov¬ sky jakozto muz bystroduchy zajiste jiz dfive o vy¬ nalezu vedei; ale jsa muz uzavfeny, nikomu se ani slovem! o torn nezminil, az kdyz byl okolnostmi k to¬ mu donucen." ,,Ano, ano — tak tomu byti muze a zajiste take bezpochyby jest," dotvrdil nyni okresni soudce. ,,Neni-li pravda, pane Vejrovsky?" Pan Vejrovsky sledoval hovor ten v duchu s ne¬ hrube pfijemnym pocitem'mirne zarlivosti; pfes to byl by se zachoval i s taktem, to jest nebyl ^y se ani slovem ozval, kdyby ho nebyli k tomu doL nutili. ,,Ah, pravda!" odpovedel po kratkem vahani tahlym hlasem, jakoby odpoved z duse sve .V pra¬ vem slova smyslu soukal. „Pfitel Hejrovsky jest vskutku tak bystra hlava, ze podobneho neco, jako me vcera vecer, mohlo ho snadno take napadnouti. Ale panove nesmeji zapomenouti, ze kmotr Hejrov¬ sky vcera vecer sice na prvni pohled poznal, co jsem nakreslil: kohskou hlavu — ale on neuhodnul, ze jsem naznacil lampicku, tim mene aby ho bylo nar padlo, ze nutno tento druh lampicek naplfiovati li¬ groinem." Vykladem tim byli pfitomni aspofi z vetsi ca¬ sti pfesvedceni, ze zasluha vynalezu pfece jen na¬ lezi panu Vejrovskemu, coz ovsem nevylucovalo take moznost, ze podobna myslenka byla panu Hejrov¬ skemu jiz dfive slehla dusi, ale ze zustala V zarodh ku a pebyla do poslednicch duslednosti vykofistena, jako se to bylo panu Vejrovskemu hned na po¬ prve podafilo. V tomto smyslu veden hovor take dale a vymeiiovdny ruzne nahledy, az pak posleze sam pan

Ill

Vejrovsky skromne poznovu s durazem prohlasil, ze je pan Hejrovsky skutecne tak bystra hlava, ze by nebyl zadny zazrak, kdyby se bylo stalo, jak prave vykladano. „Ale kde pak dnes pan Hejrovsky tak dlouho meska?" optal se opet pan dekan. ,,V Praze, v Praze, nejdustojnejsi pane," uklouzlo nyni panu Vejrovskemu. „A to jste to nemohl povedeti dfive, kdyz jsme se doptavali poprve?" opacil dekan s mirnou vycitkou; £,le ihned dodal: „Trvam, ze se jeste dnes vrati jako pvzdy, kdy¬ koli jel do Prahy — nemyslite?" Pan VejroVsky pokrcil jen ramenoma. „A. nevite, proc tarn jel?" optal se postmistr. Pan Vejrovsky opet jen pokrcil ramenoma. „To se dnes zase zdrzime, az se pan Hejrov¬ sky vrati z Prahy!" zvolal duchodni. „Ano, ano — dovime se aspofi, co jest v Praze noveho," dolozil jeden z panu radnich. „Ale vzdyt' jiz by zde musil byti!" pfipomenul postmistr, divaje se na hodinky. ,,Poptejme se!" ozval se kaplanek, nacez kyvna na pfisluhujici holcinu, pravil k ni: „Dojdete prosim, Katusko, k sousedum, a poptejte se, kdy se pan Hejrovsky vrati z' Prahy." „Tak, tak!" dolozil pak, obrativ se zase ku spolecnosti. „A vratil-li se, bude nam moci jeste dnes vyloziti a objasniti, o cem bylo prave de> batovano." Po techto slovech pfesunula se rozmluva zce¬ la pfirozene zase na samy vynalez pane Vejrov¬ skeho.

112

Opet uvazovana jeho prospesnost a dulezitost; opet pan Vejrovsky ponoukan vynalez svuj i prakti-' cky vykofistiti a radeno mu, by si nafi Vymohl co mozna nejdfive patent. Pan Vejrovsky choval se tentokrate jeste skromneji, nezli den pfed tim. Neustale poukazoval k tomu, ze to pfece jen nepatrnost, a napadne-li cloveka neco takoveho tak mimodek, jako bylo jeho napadlo, ze to vlastne, ani neni zadnou zasluhou, nybrz pouhou nahodoii a podobne. Ale kdyz nafi skoro vsickni nalehali, kdyz ko¬ necne i pan dekan polozil zase na vahu sve slovo v temze smyslu jako pfedesli, nemohl pan Vej¬ rovsky jinak, nezli konecne povoliti a slibiti, ze si patent vymuze. A prave kdyz byl pronesl posledni rozhodne} sve slovo, objevila se k Hejrovskym vyslana Katuska zvestujic, ze pan Hejrovsky dnes najisto se nevrati a ze u Hejrovskych ani nevedi, kdy se asi vrati. Spolecnost vyslovila nad tim sice sve skromne podiveni, nemohouc si vysvetliti, co by mohlo pana Hejrovskeho tak dlouho v Praze zdrzeti; ale kdyz si ten onen pomyslil, ze odejel snad pan Hejrovsky do Prahy v zalezitostech financnich, pochopil, zc na navrat nelze tak snadno pomysliti. Neiaky cas setrvala spolecnost jeste pohromade ; na to pocal se jeden po druhem vy traced, az byl', hostinec kratce pfed pulnoci prazden. Pan Vejrovsky odebrav se do sve loznice ulehl. Tentokrate spal nadmiru klidne; a kdyz pak procitl, ani se nepamatoval, zdalo-li se mu meco cili nic.

113

Byl neeobycejne osvezen, skoro jako znova narozen. Jako tentokrate nebylo mu jiz davno. Zustav po svem zvyku i po procitnuti nejaky cas v posteli, zabyval se v duchu ruznymi yecmi; v prvni fade svym vynalezemi a hned po te zalezitosti Pavlincinou. Pfemital o torn i onom klidne a stfizlive a dospei k vysledku uplne uspokojujicimu. ,,Ano, tak a nejinak ucinkn!" zamumlal posleze sam k sobe. ,Jakmile se Hejrovsky vrati z Prahy, navstivihi ho £ smifim se s nim stuj co stuj. Vzdyt' jest to pfece jen z duse dobry chlap. A co byl pro mne ucinil — ano, ano! takovy clovek zaslouzi, aby jej nasinec odprosil — tfeba na kolenou odprosil..." Po te jeste chvili pfemital a dusi jeho slehla nahle st'astna myslenka. ,,Aj!" zvolal radostne. ,,Konecne — konecne marne prostfedek nejpusobivejsi! Stary vasnivy ko¬ fiaf — ano, ano — ja mu nabidnu kumpanii .;j'. Seknu: Kamarade — ja vynalezl lampicky — ,vis ty co, zadejme si za patent spolecne! Tak, tak! A jiz jej v duchu vidim, jak (se mu oko rozjiskfi radosti... Ano, ano — tak a nejinak ucinim! — Vzdyt' ani jinak neni mozno!" Neni nizadne pochybnosti, ze by se byl pan Vejrovsky i nadale jeste svymi myslenkami bavil, kdyby ho nebyla vyrusila Pavlinka. I ona byla spala klidne a tvaf jeji zafila ra¬ dosti, kdyz ji otec zvestoval, aby mela jeste jen dva, tfi dny strpeni — jakmile se Hejrovsky vrati, ze bude vse k uplnemu spokojefii vsech vyfizeno. S potesenim ryze otcovskym spocinul zrak pane Vejrovskeho na zrumenenych lickach slicne dceruJ. Arbes: SebranS spisy. XVIII.

8

114

sky, v jejichz ocich, kdyz se mu deie divala do oci. zaleskly se dve slzy vdecnosti. Fan Vejrovsky fide se vzdy a Ve vsem zakony opatrnosti, neopomenul Pavlince znova poloziti na srdce, ze musi byti trpeliva a 'zejmena ze se musi. jak bylo jiz den pfed tim umluveno,,svemu Petfickovi prozatim jeste obratne vyhnouti — — Pavlinka pfislibila, cimz byla potesitelna pro ni zalezitost prozatim definitivne vyfizena. Od toho okamziku bylo v dome pane Vejrov¬ skeho jako kdy jindy. Zvonivy bias Pavlincin zaznival po cely den po dome; zpivalat' od rana az do 'vecera. Vejrovsky byl kliden £ byt' i malomluvnejsi nez obycejne, pfece jevil fidkou uspokojenost. V sousedni usedlosti. pane Hejrovskeho, kde druhdy panoval cily ruch, bylo naopak neobycejne pusto. Jen zfidka kdy objevil se nekdo na dvofe. Pe¬ tficka, ktery tu byval skoro po cely den a pfes plot s Pavlinkou hovofival, laskoval nebo ji skadlival, nebylo videti ani jednou; slovem bylo zde skoro jako po vymfeni

Minul den prvni, druhy i tfeti, aniz by se bylo neco zmenilo. U Vejrovskycli i Hejrovskych §lo vse obvyklym zpusobem. , Pan Vejrovsky sice denne nescctnekrdt pohiedl ze sveho dvora pfes plot do dvorapdn^ Hejrovskeho,

115

ba den co den posilal se k Hejrovskym nekolikrate poptati, je-li kmotr jiz doma. Ale souseduv dvur byl stale skoro pusty a v od¬ poved vzdy vzkazano, ze se pan Hejrovsky posud nevratil a ze nikdo nevi, kdy se lasi vrati. Pan Vejrovsky, oddav se trpeiive v nezbytnost, cekal. 1 minul den ctvrty, paty i sesty. Hejrovsky posud jeste meskal mimo dum i mesto. Kazdodenni hoste v hostinci pane Vejrovskeho nemohli se tomu dosti vynadivit. Hadali se o to a ono, ale nikdo nedovedl tak dlpuhou nepfitomnost Hejrovskeho duvodne vysvetliti. Nektefi optali se i Petficka; lee i ten nevedei nebo nechtei vedeti nic podstatneho. Rozutni se samo sebou, ze nejnetrpeiivejsi byla Pavlinka. Styskalo se ji a casto otce interpellovala, ob¬ zvlaste se ptavala, muze-li snad Petficka, kdyz se na dvofe objevi, coz se ovsem nestalo denne casteji nezli jednou nebo dvakrat, aspoii osloviti. Ale otec radii, aby jiz byla trpeliva, ze bude vse v brzku pfiznive vyfizeno. A Pavlinka uposlechla. Teprve sedmeho dne z rana domnival se pan Vejrovsky pozorovati, ze se soused vratil. Jako muz opatrny neposlal se vsak vice ptat, hybrz zu¬ stal v ukrytu na cihane, neobjevi-li se soused na svem dvofe. I cekal s cetnymi pfestavkami, jez musil z te neb one pf icjny uciniti, na cihane po cely den; ale Hejrovskf se neobjevil.

116

Pan Vejrovsky cihal i druhy a tfeti, ba i ctvrty1 den, kdyz jiz mu bylo davno zvestovano, ze by\ Hejrovsky viden ve meisteia na poli;)(ale vzdy marne. Konecne pateho dne se rozhodl, ze souseda navstivi. Nahoda byla mu pfizniva. Zabociv do prujezdu sousedova domu spatfil pana Hejrovskeho stati uprostfed priijezda tesne u dvefi, kterymi se vchazelo do prvni svetnice. Hejrovsky stal zady ku vchodu obracen a nepozoroval, ze byl nekdo vstoupil. Vejrovsky uciniv pomalu nekolik kroku ku pfe¬ du, srdecnym tonem pfitele oslovil, fka: ,,Dobre jitro, mily kmotfe Hejrovsky, dobre jitro!" Hejrovsky prudce se obratil, jakoby jej byla zmije ustkla. ,,Jiz doma, kmotfinku?" pokracuje pan Vejrovskv jeste vlidneji nez pfed tim. ,,Jak pak jsme se v Praze meii — co ?" Hejrovsky stoje jako socha neodpovida. Tvaf jeho jevi mracnou nerozhodnost, jakoby byl na rozpacich, jak se zachovati. ,,Nam se tu jiz opravdu styskalo," ujal se pc kratinke pomlcce opet slova pan Vejrovsky, uciniv krok ku pfedu a podavaje sousedovi pravici. Ale Hejrovsky o krok couvnul. Na to zmefiv Vejrovskeho pohrdlive od hlavy k pate zaspoulil uvadie rty k opovrzlivemu [Usmevu. Pan Vejrovsky chtei pana Hejrovskeho oslo¬ viti jeste jednou a vlidneji nez kdy jindy; ale dfive nezli pronesl slovo, Hejrovsky se zamracil a z oci slehl mu podivny blesk — polo usklebek a polo skodolibost.

117

,,Snad se nehnevas, Pavlicku?" uklouzlo mimo¬ dek panu Vejrovskemu. Pan Hejrovsky misto odpovedi zmefil jeste jed¬ nou pana Vejrovskeho opovrzlive od paty k hlave, pak hlasite a vyzyvave odplivnuv obratil se k nemu zady; nacez otevfel rychle dvefe, pfed nimiz stal, a zmizev v nich bouchnul jimi za sebou tak prudce, az se nejblizsi okna otfasla. Pan Vejrovsky zustal jako strnuly. Podobneho nebyl by se ani ve snu nadal. Chvili postal s vytfestenym, na zavfene dvefe upfenym zrakem, jakoby nevedei, ma-li za Hejrov¬ skym vejiti nebo se obratiti k odchodu. Mimodek vztahl po chvili i ruku po klice, ale hned ji zase uskubnul a zamrucel: „Eh! Lebka jako ocel — tvrda — tvrda!... Jaka pomoc! Musime ji pfece ponechat jeste casu k zmeknuti." Po te se obratil a volnym, ale pfece jaksi nejistym krokem vysel z prujezda a zabocil do sve4 ho dvora. Ve vratech potkal Pavlinku. „Kde pak jsi byl, tatinku, kde?" optala se divka naivne skadlive, ackoli zcela dobfe vedeia, odkud otec pfichazi. ,,17 Hejrovskych," zamrucel otec, nemoha se ubraniti lehounkemu zarazeni; ale hned na to vzpa¬ matovav se, dodal rozhodne: „Ale stary spi — vyspava cestu — promluvim s nim zitra." Divka kyvla jen hlavou, ze je spokojena, a sla svou cestou kamsi k pfitelkyni. Otec vesel do dvora a jakoby se sam pfed sebou stydei, rychle pfesel pfes dvur, vklouznul do

118

domu, a pospisiv do sve komnaty v prvnim patfe zavfel se — neveda ani proc — 'na klic-. Zde pocal volnym krokem pfechazeti a zarovefi pfemitati. Hejrovskeho tvrdohlavost a vubec vse, co se bylo mezi nimi sbehlo, pocinalo mu byti nemiie. Necht' uvazoval stav veci se stanoviska kterehokoli, vzdy dospei k zaverku, ze musi byti Hejrovsky stuj co stuj usmifen. Ale jak? Podle posledni sceny nebylo Ize na smifeni tak brzo ani pomysliti. Pan Vejrovsky uznal tudiz za dobre prozatim ani se nepokouseti — a za nedlouho slehla ^mu dusi myslenka, ze by bylo nejlip rozhnevaneho pfi¬ tele vubec ani nedrazditi a odejeti s Pavlinkou na nekolik dni z mesta... , A kdyz pak se Pavlinka vratila, zvestoval ji svuj urnysl. Pavlinka, ac nerada, svolila. A jeste tehoz dne odejel pan Vejrovsky se svou dcerou do Prahy. Jak si v Praze kratili cas, jest zajiste Ihostejno, a staci snad, dodame-li, ze se obema vice mene styskalo, ze oba touzili po domove. Po tydnu panu Vejrovskemu napadlo, ze by snad bylo dobfe, kdyby rozdurdenemu pfiteli napsal z Prahy pfimefene stylisovany list, v nemz by mu vse dopodrobna pfatelsky vylozil a ku konci lupfimne poprosil, aby mu pfitel odpustil, eim mu snad byl proti sve vuli ublizil. Po cely den hmozdil se a potil stylisovanim listu

119

Vypsal vse, co pokladal za vhodne, a ku konci slovy skoro skrousenymi zadal za odpusteni ,,k vuli nasim ditkam" — jak koncil. Pfecetl koncept listu asi desetkrat a uznav jej do posledni fadky vhodnym, opsal jej, zapecetil a odeslal. Tfetiho dne dosla jej odpoved. Na prvni pohled poznal na adrese rukopis Pavla Hejrovskeho a s chvatem roztrhl obalku; ale misto odpovedi vytahl z obalky vlastni svuj list, jejz mu Hejrovsky — nerozpeceteny a tudiz necteny - — nazpet poslal. Co pociti ted? Vratit se domu a — pokusiti se o smifeni prostfednictvim nekoho, kdo poziva u Hejrovske¬ ho nejvetsi duvery,'zdalo se mu nejvhodnejsi. Panu Vejrovskemu napadl ten onen prostfednik; ale nejvbodnejsim zdal se mu byti —.pan dekan. Bez odkladu vydal se s udivenou dcerou, ktera vse to nechapala, nazpet domu. Sotva si byl po ceste oddechl, odebral se na dekanstvi, kde se panu dekanovi ze vsech svych „hfichu" upfimne vyzpovidal a pozadal pak za la¬ skave sprostfedkovani. Z pocatku dekan vseho ani nechapal; ale kdyz mu pan Vejrovsky vsechno upfimne a podrobne vypovedei, pochopil, ze Vejrovskemu v pravde jine cesty nezbyva. A z pfatelstvi k obema pfatelum uvolil se po¬ kusiti se o smifeni na prospech jejich ditek. Av^ak i pokus pane dekanuv se nezdafil. Vratil. se s nepofizenou a referoval panu Vejrov¬ skemu, ze jest pan Hejrovsky — neoblomny.

120

„Petr Vejrovsky mne urazil a pokofil," byl pry jediny refrain, kterymz odpovidal na vse, co mu dekan kladl na srdce a cim snazil se jej obmekciti. Posledni prostfedek ku smifeni nemei tedy zadneho vysledku. Panu Vejrovskemu nezbylo nezli zase vyckavati, podafi-li se casu, co se nepodafilo jeho lisili. Cekal trpelive jako Job a nevzdaval se nade¬ je. Nebot' ,,Hejrovsky jest pfece jen z duse dobry chlap," kone j sil sama sebe a ze zakladni vety te plynuly pak pfirozene nadejne duslednosti. Cekal tyden a byl by zajiste cekal jeste dele, kdyby jej nebyla. zvlastni neocekavana udalost poucila, ze cekal na svou vlastni potupu...

Kdysi za posmurneho listopadoveho dne pa¬ noval na pustem dvofe sousedove od rana do ve¬ cera neobycejny ruch a sum. Kone! a sice ctvero krasnych mladych vraniku, jez byl Hejrovsky asi pfed pul rokem na plzehskem! jarmarku koupil, vyvadeno ze staje a provadeno po dvofe. Zcela novy, lehky povoz ciden s takovou peclivosti, jakoby v nem chtel vlastnik jeti nekam na slavnost nebo na namluvy. Stary Hejrovsky byl tentokrate po cely den na dvofe, pfihlizeje k neobycejnym temto pfipravam, jez vsak nekonal koci nebo pacholek, nybrz vlastni jeho syn ... Pan Vejrovsky vysel nescetnekrate na dvur a nescetnekrate podival se kradmo do sousedova dvO-

121

ra, nemoha si skoro ostentativni kuteni obou Hej¬ rovskych nikterak vysvetliti. Napadlo ho sice, ze snad chce stary jeti s mla¬ dy m nekam na namluvy ... Ale kam? ,,Ne, ne! To neni mozne!" pomyslil si. „Vzdyt' by pfece aspofi nekdo uz vedel o neveste —" Nejnapadnejsi vsak bylo, ze mlady Hejrovsky k veceru vsechny ctyfi vraniky do povozu zapfahl, ze stary Hejrovsky vyskocil na kozlik a vzav oprat© i bic do rukou, pfejel asi desetkrat po prostrannem nadvofi jako na zkousku, nacez zase s kozliku se¬ skocil, a mlady Hejrovsky odpfahnuv kone odvedl je — ale neod^trojene — zase do staje ... Pan Vejrovsky nebyrby ani uvefil, kdyby pebyl na vlastni oci videi... Tak podivnym, ba zahadnym zdalo se mu byti neobycejne, pfimo nevysvetlitelne toto kuteni sou¬ seduv. Nekolikrate chtei pfistoupiti az ku plotu a bud stareho nebo spise mladeho Hejrovskeho osloviti. Ale pfipamatovav si, ze snad posud jeste neni vhodny okamzik, ze snad pfece bude dobfe, kdyz jeste vycka — neucinil toho a pozoroval zahadne pocinani sousedovo kradmo z ustrani, ba i z ukrytu. Kdyz vsak konecne kone do staje od vedeni a oba Hejrovsti opustili dvur, zustal dvur prazdny a pusty jako dfive, a ponevadz byla prave nedele a do hostince pane Vejrovskeho schazeli se hoste vzdy u vetsim poctu, byl pan .Vejrovsky nucen venovati pozornost hostum a na tajemne kuteni sousedovo pozapomnei. Za nedlouho byl hostinec pane Vejrovskeho v pravem slova smyslu pfeplnen.

122

O seste nebo sedme hodine nebyl by ani nejvzacnejsi host dostal mista. Elitni stul byl tak cetne obsazen, ze sedeii kolem' neho hoste tak tesne vedle sebe, jako v pfeplnenem, divadle. Chtei-li nekdo od stolu, musil svou zidli couvnout; jinak ji obratiti nebylo vubec ani mozno. Z pocatku sam pan Vejrovsky sukal s mista na misto, posluhuje hostem osobne, a teprve kdyz byl prvni naval hosti obslouzen, mohl si zasednouti v kruh svych starych pfatel na reservovane mi¬ sto vedle pana dekana. Zabava u elitniho stolu byla tentokrate nad miru ziva, ba zacaste skoro boufliva. Mnohdy tfi i ctyfi hoste mluvili soucasne; ne¬ kdy ten neb pnen neco vypravoval nebo — vzdyt' vime, jakym tento druh zabavy byva... V hodine ,,semleta" takova spousta latky jyseho druhu, ze v skutku byl pravy div, ze i v nasledujici hodine bylo mozno o necem zajimavem mluviti. Na pana Hejrovskeho, ktery se byl od pamatneho vecera, kdy podafilo se panu Vejrovskemu Vynalezti lampicky, v hostinci ani na okamzik neobjevil, vzpomenuto nekolikrate a nepfitomnost ruzne vykladana. Pan dekan a pan Vejrovsky, ktefi mohli jedine podati nalezite vysvetleni, stfezili se siicastniti se v tomto smeru hovoru, ano pan dekan byl tak utlocitny, .ze hovoru, kdykoli zavadil o nepfitomnost pane Hejrovskeho, snazil se ddti opatrne jiny smer. Rozumi se samo sebou, ze panu Vejrovskemu vynalezene lampicky take peodpusteny. Vynalez ten nfipomenut nekolikrate, a hovo¬ feno o nem podobne zive jako poprve,,iov£em jiz jaksi

123

jako o hotove udalosti, ktera panu Vejrovskemu, jakmile si vymuze patent, pf inese cest i zisk... Tak bavila se spolecnost u elitniho stolu kz do devate hodiny, kdy prvni z hostu a sice fidici pan ucitel pro nepatrnou indisposici spolecnost opustil. Sotva vsak pfekrocil prah, upoutana pozornost hosti navzdor neobycejnemu ruchu a sumu, jenz v hostinci panoval, zvlastnim neobvyklym lomozem a hlukem na ulici. Zdalot' se, jakoby byl jeden nebo dva Jehke povozy' v nejvetsim trysku pfejely tesne podle bken a davem hulakajicich a povykujicich lidi provazeny dale ujizdeiy... - ,,Co to?" zvolalo nekolik hosti soucasne. ,,Snad stfikacky — snad nekde hofi!" vylozil kdosi. „Aj — to ne!" mini jiny. „Stfikacka drkota — to byl pqvoz lehky." ; A ode vsech stolu hoste vstdvaji, aby se pfesvedcili, co to znamena. Ale dfive, nezli se prvni octli u oken a okenice otevfeli nebo pfed dum pospisili, zaslechli v ho¬ stinci zbyli hoste poznovu lomoz uprkem bliziciho se povozu. Nezli se nadali, bylo slyseti vesele zaprasknuti bicem a soucasne kmitnul lehky povoz tesne podle oken. U oken se tlacici a z jasne osvetlene sine do cire tmy zevlujici hoste nezpozorovali vsak nezli temne obrysy ctvero koni a povozu, a za povozem bezici dav deti a dorostlych, ktefi pekelne hulakajice snazili se uprkem ujizdejici povoz dolioniti.

124

Skoro vsem hostum bylo napadno, ze zarovefi s koni a povozem kmitla podle oken jasna zluta zaf, jakoby byl nekdo pfed povozem pochodni zamaval. I pan Vejrovsky byl vstal a poposel k jednomu oknu, by se pfesvedcil, co podivny ruch a sum na ulici znamena; ale nevidei vice, nezli co videli ostatni. , V torn vratil se fidici ucitel, volaje na prahu: ,,Panove! Panove — to je podivana! Pane ^Vej¬ rovsky — kde jest pan Vejrovsky ? Pojdte se, prosim, podivat!" ' , Hoste v oiejvetsim zmatku hrnou se z hostince uzkou chodbou do dvora a odtud pfed vrata. Ridicim ucitelem zejmena volany pan Vejrov¬ sky vsak jest jedniml z nejposlednejsich. •" Pomalu a pfece s vyrazem zfejme zvedavosti dere se davem do popfedi. Venku panuje cira tma; jet' jedna z nejtemnejsich noci, tak ze z hosti z hostince pfed vrata se vyhrnuvsich druh druha nepoznava. Dav pfed vraty zevluje na vse strany, aniz by neco pozoroval. Prostranne »amesti zda se byti uplne. prazdne — jen tu a tarn opodal stoji jednotlivci. Krome fidiciho ucitele nema z hosti z hostince se vyhrnuvsich nikdo ani potuchy, co pfed chvili dvakrat podle domu ujizdejici povoz znamena. Po povozu totiz neni ani pamatky... Jeden z1 Ihosti pta se druheho, nektefi jiz netrpe¬ iive mruei, jini volaji: ,,Kde jest fidici pan ucitel?" Ale tento jakoby zvedavost vsech ziimyslne draz¬ dil, neozyva se, neprohlasuje se. Minulo asi deset minut.

125

Pan Vejrovsky byl se zatim protlacil davem ia stoji nikym nepozorovan asi patnact kroku pfed vraty, na vse strany se rozhlizeje. V torn slyseti z daji z nejblizsi ulice dusot koni a rachot lehkeho povozu. Zraky vsech obraceji se smerem, odkud lomoz ten, provazeny divokym hulakanim, zazniva. Pan Vejrovsky stoje rozkrocen, diva se smerem tim takofka s vytfestenym zrakem... Jeste nekolik minut nejvyssiho napjeti, nacez jako blesk zabocilo kolem nejblizsiho narozi ctverospfezi s malym vozikem a jako stfela blizi se ho¬ stinci. „Aj, co to?" uklouzlo mimodek skoro vsem. Jako s vichrem o zavod leti povoz mimo. Ale pfed povozem leti jasna zafe, tak ze ctverol koni vidi i v cire tme na cestu jako za lunojasnei noci... A na kozliku sedi Pavel Hejrovsky — 'hrde vzpfimen, fide obratne bujne ctverozpfezi svych vra¬ niku. ,,Hurra!" zazneio asi z dvacatera list, kdyz po¬ voz s dunivym lomozem letei podle hosti pane Vej¬ rovskeho hostince, akazdy.si vsimnul, zemaji kone na hlavach misto chocholu upevnene lampicky... „Pane Vejrovskeho lampicky se osvedcily!" zvo¬ lal nahle kdosi mocnym hlasem z davu. „Kde je pan Vejrovsky?" vola jiny. Ale pan Vejrovsky se neozyva. Stojit' jako pfimrazen a sleduje jako ostatni vytfestenym zrakem Hejrovskeho povoz, za nimz uprkem uhani hulakajici dav deti, vyrostku i do¬ rostlych ... •

126

Povoz vsak nemizi. Zahybat' a ujizdi do kola po namesti a zarovefi i tesne podle pana Vejrovskeho .. Dav pfed hostincem zase jej pozdravuje hlucnym „Hurra" a „Slava panu Vejrovskemu!" Avsak co deio se v nekolika techto minutachi v dusi pane Vejrovskeho, nelze vypsati. Pochopil vse. Poznal, ze byl vychytralym Hejrovskym nejrafinovanejsim zpusobem oklaman. Pochopil, proc Hejrovsky meskal tak dlouho v Praze, a proc se mu vyhybal. Pochopil, co znamenalo dnesni tajemne kuteni na dvofe; ale zaroveii citil, co bude vseho toho nasledek: vysmech a posmech celeho mesta ... Krev hrnula se mu prudce od srdce k hlave a zase nazpeH:. k .srdci. Bylo mu, jakoby se mu chteio >srdce litosti, hnevem a vztekem rozskociti... Zatim obe jel pan Hejrovsky namesti a uhani zase jako s vichrem o zavod podle pana Vejrovske¬ ho, kteremu se zda, jakoby zcela zfejme pozoroval, ze jest tvaf pane Hejrovskeho pfimo dabelsky usmesne zkfivena. Jen na nekolik okamziku mihla kolem i zafe lampicek, a zvedavi jsou zase v cire tme, sledujice vzdalujici se povoz. Se vsech stran ozyva se nyni volcini: „Kde je pan Vejrovsky? Pane Vejrovsky! Hehehe! Ten vdm to vyved' -co? Slava panu Hejrovskemu — nejbystfejsi, nejchytfejsi hlave mesta!" Pan Vejrovsky sice slySi, ale jest posud jako v strnuti — neozyva se ...

127

V torn blizi se povoz pane Hejrovskeho, s mihotavou zafi pfed koni poznovu. Jiz jest jen dvacet, deset, pet kroku vzdalen... V torn slehla dusi pana Vejrovskeho zoufala1 myslenka. V okamziku, kdyz prvni par koni k !nemu dorazil, vrhl se pan Vejrovsky proti konimi a s vykfikem: „Stuj, hanebny lotfe!" uchopil narucniho vranika za uzdu. V temz okamziku vsak byl Hejrovsky dlouhym bicem slehl po konich a zasahl tvaf pane Vejrovske¬ ho, ktery byl vzepjavsim ,36 vranikem pa zem povalen a nekolik kroku dale smykan. Vse to bylo skutkem nekolika okamziku. Hoste pfed vraty byli toho svedkem a spechali v cire tme k mistu, kde byl pan Vejrovsky! v zafi kohskych lampicek k zemi klesl. Ale pan Vejrovsky byl se zatim zvedl a neveda ani, co cini, uhani cirou tmou jako zbesily za po» vozem... , Zmizel ve tme ... Povoz'pane Vejrovskeho obejel jeste jednou kolem po namesti a pfiblizil se za vseobecneho ja¬ sotu k hostinci pane Vejrovskeho. Zkouska- s liampickami byla se osvedcila — pan Hejrovsky byl spokojen... Na dane z dali znameni rozletla se vrata posmurne budovy pane Hejrovskeho a pan Hejrovsky \jel s upjenenymi vraniky do dvora, nacez vrata v mzik¬ nuti oka zavf ena... Bylo po — produkci. A snadno Ize si pomysliti, jak bylo panu Hej^ rovskemu a- jak asi panu Vejrovskemu, kteryz byl ve tme za povozem jen asi dvacet kroku bezel, a

128

nemoha dechu popadnouti se zastavil a s vytfeste: nym zrakem kone i povoz sledoval, az ve vratech sousedovych zmizeli... Teprve nyni jali se nektefi hoste pana Vej¬ rovskeho hledati, kdezto ostatni vrativse se do ho¬ stince, rozhovofili se zive o torn, ceho byli prave svedky. Pan Vejrovsky byl nalezen skoro uprostfed na¬ mesti a vlecen takofka nasilim do hostince. Byl skoro bez sebe; nebylo z neho Ize slova dostati — tf asi se na ceiem teie jako osyka1... Teprve na ceste ponekud se vzpamatoval a opanoval; podafilo se mu to aspofi tak dalece, ze kdyzf vstoupil, dvema svymi hostmi podporovah, do ho¬ stince, jevil bezpfikladna dusevni muka sva toliko zdesenym vyrazen v tvafi. Byl uvitan divokymv z vetsi casti vsak lismesnym jasotem. 1,Ten vam vytfel zrak — co ?" volal jeden. ,,Co jsme vam radili — co?" posmival se jiny. ,,Proc jste si okamzite nevymohl patent?" karal tfeti. Pan Vejrovsky vsak beze slova vravoravym kro¬ kem ubira se k elitnimu stolu, kde v pravem slo¬ va smyslu sklesl na zidli vedle pana dekana. Bezprostfedne po te nemluvenp nez o lampi¬ cka ch a o panu Hejrovskem a panu Vejrovskem s nejrozmanitejsich stanovisek a rovnez tak ruznym zpusobem. Jeste nikdy nebyla zde zabava tak divoka, jako tentokrdte; jeste nikdy nemeia pfevahou razu tak skodolibeho a usmesneho. A vsechny vtipy a lisk'lebky byly namifeny proti panu Vejrovskemu.

129

Nekterym bylo pana Vejrovskeho i lito, a pan dekan i tentokrate osvedcil fidky utlocit. Kdyz se byli pfitomni do syta nasmali, povslal a s nadechem ctveracivcho pathcsu na prospech pa¬ na Vejrovskeho zvestoval, ze \ se, co zda se byti nyni oklamanim pana Vejrovskeho, stalo se vlastne po pfatelske shodei a umluve obou starych kamaradu ke zvyseni effektu. Prohldsenim tim otupen aspofi ponekud jcdovaty hrot lismesku nejrozpustilejsich. Nektefi uvefili; jini sice pochybovali, ale vec nezdala se byti pravde nepodobnou; slovem, vse vzalo pro pana Vejrovskeho pro okamzik obrat aspoii pomerne pf iznivy ... Pan Vejrovsky byl nucen pane dekanovo prohlaseni potvrditi a spolecnost bavila se nyni jiz na utraty netoliko pane Vejrovskeho, nybrz i na sve vlastni. Konecne se spolecnost i ostatni hoste pocali rozchazeti a po jedne hodine s pulnoci byl hosti¬ nec prazdny. Pan Vejrovsky, odebrav se do sve loznice, zu¬ stal se svym pohanenim, se svym tlumenym vztekem a bezmernou litosti svou o samote. 2e nebylo Ize na usnuti ani pomysliti, rozumi se samo sebou. Byla to noc, o jake nemel pan Vejrovsky az dosud ani potuchy. Dusevni muka jeho byla pfimo nevylicitelna. Teprve, k ranu pocal nabyvat pomerneho klidu a jal se pfemitati o stavu veci stfizliveji. l Vysledek pfemitani jeho byl sice prosty, ale zavazny. Dbspeif k jedinemu moznemu zaverku : smiJ. Arbes: Sebrane spisy. XVllI.

9

130

feni s Hejrovskym jest cira nemoznost a Hejrov¬ sky sam musi byti pokofen ... A v temz okamziku, kdy mu myslenka ta sle¬ hla mozkem, napadl ho i jediny mozny prostfedek — soud ...

Nasledujiciho dne odebral se pan Vejrovsky k pravnimu svemu zastupci, jenz jiz po leta obstaravat sporne jeho zalezitosti, a podal jeho prostfed¬ nictvim okresnimu soudu zalobu na pana Pavla ^Hej¬ rovskeho pro neopravnene osvojeni si vynalezu lam¬ picek. Spornou zalezitost tu mei vyfiditi mnoliolety znamy a pfitel pane Vejrovskeho i pane Hejrov¬ skeho, okresni soudce, jenz s nimi druhdy skoro den co den sedaval pod vecer u elitniho stolu v hostinci pane Vejrovskeho. Rozumi se 'samo sebou, ze nap jal veskerou svou vymluvnost k docileni smiru. Ale pan Vejrovsky byl neoblomny ,a od >zaloby neustoupil, kdezto pan Hejrovsky jevil vzdor obzalovaneho, kteryz jest pfesvedcen, ze musi byti uznan nevinnym. Po nekolikatydnim protahovani a nescetnych pokusech rozvadene pfateie usmifiti nezbylo okres¬ nimu soudci nezli pronesti konecne rozsudek — v ne¬ prospech pane Hejrovskeho. Avsak kdyz oba naposledy obeslal a naposle¬ dy o smir se pokusil, vyzval pana Hejrovskeho, aby se z obvineni sveho ospravedlnil. Pan Hejrovsky mlcky sahl do postranni kapsy a \ytahnuv jakousi listinu podal ji beze slova soudci,

131

kteryz poznal patent, jejz si byl Hejrovsky na svuj domnely vynalez vymohl. Za takovych pomeru soudci arci nezbylo, nezli pokusiti se jeste jednou o smir a kdyz ho nedocileno, prohlasiti konecne rozsudek v ten smysl, ze je pan Hejrovsky nevinen. Pan Vejrovsky zufil... Ale coz naplat! Hejrovsky byl v pravu — byi sebe neopravneneji — nebot' zalezitost, o kterou nyni slo, nalezela do kompetence zemskeho trestniho soudu a pan Vej¬ rovsky, poradiv se se svyn\ pravnim zastupcem, uci¬ nil u trestniho soudu prazskeho na pana Hejrovskeho pfimefene oznameni pro zlocin podvodu. Nasledky byly pfirozene. Pan Hejrovsky povolan do Prahy k vyslechu a podrzan — ve vysetfovaci vazbe. i Teprve nyni pan Vejrovsky, ackoli posud jeste rozzufen, pochopil osudnou vahu posledniho sveho kroku; aje bylo jiz pozde ... Vysetfovani protahlo se pfes tfi mesice a dospelo k zaverecnemu pfeliceni, ke kteremuz pfedvolani jakozto svedkove vsichni hoste od elitniho stolu pane Vejrovskeho hostince, kterymz bylo vydani svedectvi tentokrate pravou torturou. Pfes to svedcili vsickni po pravde, jak .se bylo vse sbehlo — a neni nizadne pochybnosti, ze by byval pan Hejrovsky na jisto uznan vinnym, kdyby nebyl soud vzal v uvahu svedky zjistenou okolnost, ze nelze naprosto pravne zjistiti, ma-li na vyndlez lampicek prvni a jedine pravo obzalovany nebo pan Vejrovsky. Vlichni svedkove totiz dosvedciji, ze je pan Hejrovsky muz nad miru bystrozraky, ze z nemo-

132

torneho vykresu pane Vejrovskeho ihned poznal, co znamena, tak ze zadny svedek nemuze pfisahou, istvrditi, nalezi-li cest vynalezu panu Vejrov¬ skemu nebo panu Hejrovskemu, a to tim mene, poponevadz byla jiz dfive mezi nimi o torn fee, nevynalezl-li lampicky vlastne pan Hejrovsky dfive nezli pan Vejrovsky. Na zaklade tohoto jednomyslneho svedectvi prohlasen pan Hejrovsky pro nedostatek pravnich dukazu nevinnym! a propuster z vysetfovaci vazby, cimz sporna zalezitost definitivne vyfizena ...

Avsak propast, ktera se byla vsim tim otevfela mezi panem Vejrovskym a panem Hejrovskym, byla tak bezedna, ze nikdo neodvazil se vice pokusiti 0 jejich smifeni. Zustalit' nepfateli nesmifitelnymi po cely rok... Nicmene v roce torn stal se pfece jeste aspoii jediny krok k narovnani. Hejrovskeho Petficek a Vejrovskeho Pavlinka, setkavse se kdysi nahodou na osameie stezce jnimo mesto, padli si beze slova do naruci... Prominuli si, ponevadz jinak nemohli, a pokusili se o smifeni otcu... Ruku v ruce pfedstoupili pfed stareho Hejrov¬ skeho — a tento po delsini zdrahani — povolil. 1 sli pak k otci Pavlincinu a padli mu k nohoum; ale tento zustal — neoblomnym... Po nejaky cas zili jeste mladi lide zdanlive s resignaci; ale byli zamlkli a zadumcivi — a.kdysi

133

za podzimniho rana nalezeni na hfbitove na hrobe Pavlinciny matky otraveni... Pohfeb jejich byl velkolepy ... Za rakvemi, jez neseny podle sebe — sli oba otcovd podle sebe mlcky se svesenymi hlavami a s mraenym vyrazem v tvaf ich ... Kdyz spusteny rakve do spolecneho hrobu a zasypany, pohiedli si oba nekde jsi pfateie po dlouhe dobe zase jednou do oci. Zrak jejich byl zarosen a zdalo se, jakoby si chteii podati pravici. Ale po chvili se od sebe odvratili. Pan Hejrov¬ sky sel cestou na pravo, pan Vejrovsky na levo .. . A od te doby na sebe nikdy jiz ani nepohledli...

PENEZOKAZ.

Psano a poprve liStcno 1875;'. po.-druhe tisteno 1383.1

Za temne bouflive noci listopadove roku 1844 ubiral se hloucek asi desiti muzskych postav pfes Oujezd ke Smichovu. Prosed obema branami rozdeiil se na dve tlupy. Prvni sla volnym krokem dale po silnici, druha odbocila smerem ku vjezdu do Kinske zahrady, vlastne na cestu, vedouci podle zahrady te ke Ko sifum. Na miste, kde pocina nyni tfida Jeronymova, pfeskakali pfes nizkou zidku do zahrady ,,Langrovky", na jejimz miste povsta]o v prave minulem desitileti nekolik novych ulic. Zatim co tato tlupa plizivsi se opatrne zahradou obstupovala zadni cast teprve pfed nedavnem vystaveneho dvoupatroveho domu ,,u vevody Pfemysla", zastavila se druha tlupa na silnici pfed jeho prucelitn. Vukol panovala cira tma. Bouflivy vitr casern bolestne, upenlive zaskucel. "

138

Za nedlouho pferuseno kvileni vetru tahlym, pronikavym hvizdnutim z „Langrovky". Tlupa na silnici stojici hnula se ku vchodu domu a nekdo z tlupy trhnul zvoncem. Trvalo asi pul hodiny, * nez ospaly podomek vrata otevfel. Jeden z tlupy zustal pfed vraty, ostatni vesli do prujezdu. Podomek poznal policejniho ufednika a policisty; ale neobycejna tato nocni navsteva ho ani dost malo nepfekvapia. Micky pozvedl svitilnu do vyse, aby lip posvitil na dalsi cestu; nebot pfichozi opet se rozdeiili; jedni vesli do dvora, druzi ubirali se po schodech do prvniho patra, k bytu vlastnika domu. Na dvofe a Vubec v ceiem dome panovalo uplne ticho; jen vichr casern zaskucel... Policiste obsadili dvur a pobocni kfidlo domu. Vse to deio se mlcky a s chvatem neobycejnym. Ale ze vseho bylo patrno, ze jednaji vsickni die dfive umluvenebo planu a ze v dome torn nejsou poprve; znalit' kazdou mistnost, kazde zakouti. Jeden z nich vstoupil z velkeho dvora otevfenym sklepem do maleho dvorecka, jejz tvofilo k Seve¬ rn obracene kfidlo domu a nepfiliS vysoka zed. V dvorecku itom nebylo nez nekolik kolnicek. Policista vsak byl s kazdym koutem obeznamen. Chvili tapal ye tme, az nalezi zebfik; pfistaviv jej k domu lezl ruce a opatrne k jednomu ze tfi oken v prvnim patfe, z nichz vychazelo svetlo. Stoje na ;zebfiku mohl pohodlne pozorovati, co se deio v prostranne, ne tak vkusne jako.bohate, ba nadherne vyzdobene-komnate.

139

Od velkych obrazu v zlatych ramcich na stSn&ch az po drahocenne koberce na zemi, a jrozmanite titernosti. vse svedcilo o pfepychu. Nabytku v jizbe mnoho nebylo; pohovka, ne¬ kolik zidli, postel a velky kulaty stul uprostfed. Na stole hofela velka skvostna lampa a za sto¬ lem oblicejem k oknu obracen sedei v zupanu asi padesatilety, zavality muz prostfedni postavy. V siroke, bezvouse, ponekud apathicke tvafi zracila se chladna vypocitavost; toliko sede pichlave oci dodavaly tvafi te trochu zivosti. Na stole lezelo nekolik hromad zlatych i stfibrnycn penez a bankovek. Muz vybiral prave z jedne hromady dukaty a pocital je ... Nemaje patrne jineho rozkazu, nez aby pozo¬ roval, zustal policista na zebfiku. stati a sledoval kazde hnuti muze, v dukatech se prohrabavajiciho. Za nedlouho muz ten prudce sebou pohnul, ja¬ koby byl nekym z prace sve vyrusen. Vstal od stolu, poposel volnym krokem, ke dvefim. a otevfel. Z venku, bud z druhe komnaty nebo z pfedsine bylo slyseti nesrozumitelne hlasy. Muz vysel ven, ale hned na to se vratil jsa doprovazen mladym muzem v civilnim obleku, v nemz policista pfed domem poznal sveho pfedstaveneho. Z posunku obou muzu bylo Ize souditi, ze zive rozmlouvaji. Po chvili pocal policejni lifednik prohlizeti pe nize na stole. Bera duk'at po dukatu, bankovku po bankovce, zkoumal vse patra ve a pozorne. Bankovky obracel proti svetlu, dukaty a stfibrnymi penezi cinkal o stub Brzo vzal dukat z te,

140

brzo z one hromady, brzo sahnul hloubeji do hro¬ mady, slovem snazil se s usporou casu co mozna nejdfive nabyti pfesvedceni, nejsou-li penize padeiany. Temef pul hodiny venoval ufednik tomuto zkoumani. Po celou tu dobu stal vlastnik penez nepohnute vedle stolu. V chladne tvafi jeho nepohnula se ani zilka. Klidne, Ihostejne dival se na zkoumajiciho ufednika. Toliko obcas k nemu promluvil, jakoby neco vysvetloval; ale ze vseho bylo patrno, ze cinil tak vzdy co mozna nejstrucneji. Prozkoumav penize jal se lifednik prohlizeti ko mnatu. Hledal a patral vsudy; dupal na podlahu, ,oklepava] steny, rozhazel postel, prohrabaval se v isuplatech stolu; iale nikde nenalezl, co hledal.... ■ Zatim byli take ostatni policiste pf ikrocili ke sve nocni ^prdci". Vsechny mistnosti domu prohledany, kazde zikouti pfedsini, pudy a sklepu prozkoumano. Nejvetsi pozornost venovana pfizemi pobocniho kfidla domu, kde naiezala se dilna kamenotiskafska. — Prohlidka konana ve vsech mistnostech domu soucasne; dum byl policisty stfezen, tak ze bylo na¬ prosto nemozno, any se byl mohl nekdo z domu nepozorovane vzdaliti nebo aby byl mohl neco z ne¬ ktere mistnosti do jine pfenesti neb ukryti. Pfed pfichodem policie bylo v dome uplne ti¬ cho ; vyjimaje vlastnika domu, byli vsickni obyvatel6 pohfizeni v tvrdy spdnek.

141

V kazde imistnosti musili policiste bud cleny rodiny, bud sluzebnictvo nebo delnictvo dfive budit. Avsak pfes vsechnu ostrazitost a pies vsechno usili nenalezeno po petihodinne prohlidce ani nej¬ nepatrnejsi stopy po necem podezfelem. Vse bylo v nejvzornejsim pofadku a jako jiz nekolikrate, odesla i tentokrate policie opet s ne¬ pof izenou ... i

Pfed vice nezli dvaceti lety pfed touto nocni vypravou vysli za parneho letniho dne z Oujezdske brany "'*— ktera meia tehdaz podobu dvou esovitych tunelu, jez byly dvema dfevenymi, pfes hradebni pfikopy vedoucimi mosty spo j eny — dva lide: asi tficetilety muz a o neco mladsi zena. Muz, patrne vyslouzily vojak, mei na sobe Osumeiy odev hulansky: siroke saravary a nevkusny frioek! s malymi susky — zena, nesouci na zadech nusi, meia sedivou sukni, vybledly ruzovy- fertoch a na hlave cerveny kartonovy satek ,,na babku". Vysedse z brany ubirali se pfes mosty, pak dale po silnici. Bylo pfed polednem. Vedro bylo takfka nesnesitelne. Oba? byli cestou jiz umdleni a sli mlcky podle sebe. Smichov tehdejsi doby lisil se od nynejsiho takovou merou, ze nelze si o nem uciniti jiz naleziteho (^brazu. O dlazdeni ani pamatky; silnice vyrovnana sterkem a po obou stranach jejich tahly se siroke, nehlu-

142

boke strouhy, nad kterymiz tu a tarn rozkladaly jed¬ notlive stromy ovocne, hlavne hruse a jablone, kosate sve koruny. Domy, vlastne domky vesmes stare, neiihledne, barakovite — skoro vylucne jen sindelem neb

i dosky kryte. Cetne zelinafske zahrady dodavaly Smichovu podoby, jakou ma nyni Podol. Na miste, kde stoji nyni prvni fada vystavnych budov, pocina jici u vjezdu do Kinske zahrady, stala tenkrate fada nizouckych, dosky nebo sindelem krytych chatrci, kterymz i pozdeji jinak nefikano nez ,,Baraky". Skoro pfed kazdym z techto baracku byla vetsi nebo mensi zahradka, rozprostirajici se od budov az ku pokraji strouhou ohranicene silnice. V zahradkach, ale hlavne podel silnice^ byly velke kosate stromy ovocne, kastanove a agatove. Pfed rozhranim nynejsich dvou hostincu ,,u Pfemysla." a „u Libuse" byla takmef u silnice velka zdena pumpa v podobe ctverhranne kaple,, z kterez cerpana tehda voda pro ceie nejblizsi okoli. U teto pumpy muz se zastavil. Pfeskociv pfes strouhu kyvnul na zenu, by ho nasledovala. Zena uposlechla. Pfelezla napadne opatrne, jako by se bala, by z nuse nic nevyklopila. U pumpy ve stinu kosateho kastanu usedl muz do travy. Zena sfiavsi nusi se zad postavila ji na zem. — V nusi bylo v umolousane pefince zavinute,

nekolik mesicu stare dite.

143

Zena vzala opatrne dite z nuse, usedla podle muze a polozila si ditko na klin. Muz nahnul se k nusi, vyhal bochnik cerneho chleba. a vytahnuv z kapsy zaverak ufizl skyvu zene, pak sobe. Po chvili vstal a nacerpav vody do hulanske capky napil se. Byl to prvni obed techto dvou lidi na Smicho-

ve ... Po celou dobu, co takto „obedvali", nepromluvili ani slova; oba byli smUtni a starostlivi. Za nedlouho nechal muz zenu na travniku s ditetem sedet a vesel do nejblizsiho baracku. Za nekolik okamziku zase se vratil a pravil s povzdechem k zene s polskym pfizvukem: .„Pojd'me! — Tady nic neni — snad pajdu pra¬ ci nekde jinde ... Jinak —- eh! snad hlady pfece nezahynem..." Zena vstala. Ulozivsi dite zase do nuse vzala ji na zada a ubirala se za muzem. Micky sli dale po silnici. Muz jeste v nekolika dbmkach se zastavil; vale ze vsad vysel smuten; nikde nenalezl, ceho hledal — nejakeho zamestnani; vsady byl odbyt. Tak octnuli se temef na konci Smichova. Zamestnani muz nenalezl; nezbylo mu nez poohiednouti se prozatim po pfistfesi. Nalezi je v dome, na jehoz miste stoji nyni pekarna parniho mlyna. Najal tu prostinkou sednicku, v niz se ubozaci ubytovali, lezice prvni dny na hrstce slamy, kterou zena kdesi nasbirala.. . AvSak muz nelenil. Hledal zamestnani tak dlouho, az je nalezi.

144

Po nekolika dnech, zacal v jedne z nedalekych zelenafskycli zahrad nadenicit. Vydeial malo, sotva ze na nejnutnejsi chleb stacilo; ale jsa utrapam i namahani vseho druhu uvykly, stradal trpeiive a pracoval do umdleni. Zarovefi spofil, jak mohl. Ale pfece trvalo nekolik mesicu, nez uspofil prvnich pet zlatych. Koupil za ne malou, neiihlednou formicku a v prazdnych chvilich- pocal pracovati ,,na vlastni vrub". Material poskytly stare odpadky cinoveho a oloveneho nacini, jako Izic, nasadek a podobnych. Upraviv si material pocal pomoci koupene formicky vyrabeti polovypoukle obrazky. Prvni takovy obrazek pfedstavoval beziciho amorka, drziciho v jedne ruce venec, v druhe sipem proklane srdce... Bylo prave kratce pfed pulnoci, kdyz po ne¬ kolika marnych pokusech prvni tento obrazek st'ast¬ ne dohotovil a pfed sebe jej poloziv zadival se zkoumave na jeho lesklou stfibroplochu, v ktere se mdle svetlo kahanku v tisicerych jiskrach obrazelo ... Dlouho — dlouho dival se na obrazek. Dusi jeho vifily stefe myslenky a nadeje — srdce bylo rozechveno, oci se radosti leskly I poklekl na zem a drze obrazek v sepjatych rukou, dlouho a vroucne se modlil, prose matku bozi za. pozehnani... . * Avsak vysilujicim namihanim dne a rozcilu¬ jici praci nocni k smrti umdlen opfel hlavu a telo o zacmoudlou stenu a za nedlouho usnul...

145

I zdalo se mu, ze naleza se v carokrasne zahrade uprostfed samych ruzi... Nadnimklene se azurova obloha apo ni plyne belostny oblacek. Nahle se oblacek vzdy nize sklani a vystupuje z neho v oslfiujici krase rodicka bozi... Svatou hruzou jat diva se rodicce bozi v divu¬ plnou, lahodnou tvaf — chce vzkfiknouti, ale hlas mu vypovida sluzbu ... A pomalu sklani se rodicka bozi a blizi se

k nemu. Befe z rukou jeho obrazek, usmiva se, pak kyvne a hned hlavou zavrti — a 'polibivsi obrazek vraci mu jej... Vztahl po nem lakotne obe ruce a citi v rukou ohromnou tizi, — pozoruje, ze pieni se : obrazek v ohromnou, vzdy vice se rozprostrahujici stfibrnou, zlatymi zilinami prorytou plotnu... Na ceiem teie se tfesa, napina veskere sily, by plotnu udrzel; ale tize jeji pfibyva — klesa mu z rukou a rodicka bozi hrozi hru prstem.,. V torn procitl... Citi se osvezen a pousti se znova do prace .. . Do rana zhotovil deset takovych obrazku a po¬ slal s nimi zenu do Prahy, by je prodala. Prodala je zazracne rychle — vlastne okamzi¬ te a vratila a s radostnou zpravou, 'ze kupec objednava cele sto ... Muz pocal pracovat,! s usilim a pili bezpfikladnou. Pfestal nadenicit a venoval se vyhradne jen teto praci. Jiz v prvnich tydnech rnusila se zena 'vydati na skupovani stareh9 cinu a olova. j. Arbes: Sebrane spisy. XVIII

10

146

Vymehovala je bud za obrazky nebo je skoupila velmi lacino. Ale kazdy krejcar, jejz vydala na zakoupeni materialu, zdvacateronasobil se pfi prodeji vyrobku, obzvlaste kdyz zakoupena druha, tfeti a ctvrta formicka, pomoci kterychz vyrabeny obrazky rodicky bozi, svateho Vaclava a Jana Nepomuckeho. „Prumysl d obchod" techto dvou lidi pocal bajecne zkvetati. V brzku nestacila jiz komnatka, kterou obyvali. Pfinajali jeste dve, pfibrali k vypomoci nekolik ho¬ chu, ktefi za nekolik krejcaru denne pracovali, slo¬ vem, zfidili si malou primitivni dilnu. S nusi na zadech putovavala pak zena, s yyrobky muzovymi od mesta k mestu, od vesnice k vesnici na poute a jarmarky. Nejdfive do nejblizsiho okoli, pak vzdy dale. Kdyz vyrobky vyprodala, vydala se od domu k domu, od chatrce k chatrci, by skoupila stareho cinu a olova, a vracela se vzdy nejen se znacnynu vydeikem, nybrz i se slusnou zasobou lacine nabyteho materialu. Za nedlouho zakoupen maly rucni lis, a dilna pfemenena znenahla v kamenotiskarnu. K puvodnim vyrobkum* z cihu a olova, kterymz polozen zaklad, pfipojena vyroba nejdfive jen tistenych, pozdeji primitivne malovanych obrazku svatych a svetic ... Odbyt byl tak znacny, ze k vypravam na poute a jarmarky nuse jiz nevystacovala. Zakoupen maly vozik a dva velci psi. Vsak za nedlouho ani psi nestacili; koupen konik...

147

Tak pracovano a kupceno se zvysenou horlivosti dale. Zakazky od mensich i vetsich obchodniku se mnozily. V peti, sesti letech stalo jiz v rozsifene dilne nekolik lisu a pracovalo pfes dvacet osob: rytci, tiskafi i „malifky". Vyrobky nevynikaly sice ni krasou, ni jakoukoli jinou zvlastnosti, ale zbozne mysli prosteho lidu die vseho vyhovovaly. Prodavanyf neien v Cechach, nybrz hlavne. v Polsku a v Bavofich, kde podnikavy duch vyrabiteluv dovedl si. zjednati cetna obchodni spojeni a kam pozdeji kazdy mesic pine vozy vyrobku vypravovany. Penize se hromadily v mife nepfedvidane. Po nekolika jen letech zakoupen v ,,Barakach" jednopatrovy dum vystaveny na miste dvou cha¬ trci a umistena v nem dilna. Pozdeji pfikoupeny jeste dve chatrce a prave naproti mistu, kde pfed lety vyslouzily voj in se svou zenou poprve pod sirym nebem poobedval skyvu chleba, vystaven na pocatku let ctyficatych dvoupatrovy dum ,,u vevody Pfemysla", v nemz zavod jeste vice rozsifen a zveleben. Uzasny, takmef nevysvetlitelny rozkvet zavodu a v bezpfikladne kratke dobe se nahromadivsi bohatstvi zavdaly pficinu k rozlicnym vykladum a k podezfeni, ze jmeni toho nenabyto zpusobem poctivym. nybrz ze vlastnik zavodu zbohatnul delanim falesnych penez. ^Obcasne policejni a soudni prohlidky byly toho nasledkem; vzdycky propatran cely zavod, ale ni-

148

kdy nenalezena po penekazstvi ani stopa nejnepa¬ trnejsi. Do roku 1848 vypraveno ze zavodu toho na milliony vyrobku do vsech uhlu sveta. Primitivni, mnohdy nevkusne, ano ohyzdne obrazky svatych & svetic s drobne tist^nou firmou ^Prag, bei Dominik Maulini'\ mozno posud jeste naiezti snad ve vsech dedinach nejen po Cechach a. okolnich zemich,. nybrz poruznu itemef po ceie Evrope, ba i v Americe. Boufe roku 1848, kterymiz tak mnohy pfedsudek za sve vzal, zasadily take tomuto prumyslu ranu velmi citelnou, skoro smrtelnou. Smichovsky zavod aspofi vice nezkvetal. Vlastnik ani sam uz take valne nedbal dalsiho jeho rozkvetu Pracovano sice jeste po nekolik roku, ale prace ubyvala, az posleze uplne zastavena. Zazracny Amorek, kterymz prace zahajena, cho¬ va n Dominikem Maulinim na pamatku jako posvatny amulet. Nosilt' jej na prsou, a kdyz pak zemfel, dan mu Amorek do hrobu. A. od toho okamziku odvratilo stesti svou itvaf. Skoro pulstoletou pficinlivosti nahromadene jmeni manzelu Maulinovych rozdeieno po jejich. smrti mezi jejich ditky. Avsak rychleji nez jmeni nabyto, bylo jmeni pozbyto. Pet roku stacilo. Nyni zije jiz jen provdana dcera v pomerech! — nuznych; pfed nedavnem zemfely syn — nadenieU a drobne ditky jeho — zebraly...

ZB0ZNY TOMAS.

Psano a poprve tiSteno 1874, po druhe tisteno 1883, po tfeti 188J.)

Posmurna nevlidriost vlhkeho zimniho dne byla se, s veskerou svou dusnou tizi rozhostila v malostranskem chrame sv. Tomase. Bylo v nedeii pfed polednem, v den sv. Tomase r. 1849. iZa dunicich hlaholu trub a kotlu, kterymiz se klenba chramova otfasala, dosluhovana prave u hlavniho oltafe slavna mse. Vyjimaje prostoru pfed hlavnim oltafem, kde vznafely se huste kotouce vonneho kadidla ke klen-

be, byl chram temef pfeplnen. V posmurnem poloseru mihaly se postavy pfichdzejicich a odchazejicich. Vse bylo v chrame slavnostni: ozdoba oltaf u i knezi, ba i sat navstevovatelu — od nadhernych novych §atu hedvabnych nektere slechticny, bohate zinky nebo dcerky mest'anske az po prosty, nescislnefcrate prany kartonovy sat chudicke pradleny nebo isicky... Toliko jedna postava napadne ode vsech ostatnich se lisila.

152

Byl to asi padesatilety muz, klecici na mrazivc vlhkem dlazdeni pfed hlavnim oltafem. Na prvni pohled se zdalo, ze jest oblecen vsedne. Bylte bos a oden v bilou, ciste vypranou letni kazajku a sedive soukenne kalhoty; cerna cepice s sirokym kolem a rovnym stinitkem lezela vedle heho na zemi. Vice snad ani nemei, cim by byl ,,hfisne teio" sve chranil pfed mrazivym vlhkem. Siroka, ponekud osmahla bezvousa tvaf jeho s tupym nosemi a odulymi rty byla zimou namodrala, ale jevil se v ni poklid cloveka .vef icihofa v modlitbe skutecnou utechu nalezajiciho. Velke jasne modre oko bylo neodvratne upfe-. no na oltaf, k modlitbe sepjate rozpracovane, imozolovite ruce byly skfehle; nebot' muz ten byl uz dele nezli hodinu, v zJbozne rozjimani pohfizen, pfed oltafem nepohnute vyklecel. Kdyz pak knez pbrativ se k lidu dal posledni pozehnani a s ,assistenci odesel od oltafe, kdyz s kruchty zaduneiy posledni fanfary a melancholicke zvuky varhan dozneiy, pocal se lid hrnouti z chramu. Muz pfed hlavnim oltafem klecevsi byl mezi nejposlednejsimi, ktefi opousteii chram. Pozehnav se naposled kfizem ubiral se, zimou se tfesa, volnym krokem z chramu. U vychodu jeste jednou se obratil smerem ke hlavnimu oltafi; omocil dva prsty v kropence, stfikl si svecenou vodu do tvafe a vysel. U vychodu stala ciste vydrhnuta putna feznicka a vedle ni par novych pantofli. Muz se obul ,a vzav putnu na zada vy§el pfed chram.

153

Na chvili se zastavil, jakoby se rozhiyslel, kterou cestou se ma dati. Zamrazilo ho, az se zachvel. Ale kdyz pak se pfece hnul ku pfedu smerem k namesti malostranskemu, nezrychlil kroku svych ani dost malo. Volne, pohodlne sel se svesenou hlavou dale, jakoby o necem vaznem pfemital. Prosed tak podloubim octnul se pfed domem „u Mont&gu". Opet se zastavil; ale hn6d na to sebou prudce hnul a ^amumlav: ,,Vzdyt' je mi po certech zima!" vesel do hostince. V hostinci, v nemz panovalo jeste vetsi sero nezli v chrame, bylo skoro prazdno. Toliko u dvou stolu sedeio nekolik hostu pojidajicich a popijejicich. Vstoupivsi muz nikoho si nevsimnuv, poposel k nejtmavejsimU koutu, postavil putnu vedle stolu a usednuv, porucil si dzban piva. Hoste sice na noveho pfichoziho pohiedli, ale vice- si ho nikdo nevsimal. Nechali jej klidne o samote v tmavem koute sedet a zkfehie ruce mnout; ano, nikdo ani oka nepozvedl, kdyz skoro nahlas zabrucel: „Mei bych jit rovnou .cestou domu; .ale ta zima, ta zima!... Nu, po prvnim dzbanku pujdu hajisto !" Kdyz mu pfineseno pivo, nalil si ostychave do sklenice a napil se jako upejpava panenka. Opfev se pak lokty ,o stul gklonil hlavu do obou dlani a ;zaduimal se. Pfemyslel o svem ,,hfisnem zivote", ackoli so¬ be nebyl vedom, ze by byl kdy nejakeho hfichu spachal. i

154

Prosel v imyslenkach ceie „desatero bozich pfikazani", ale ani o jedinem nemohl fici, fe by je byl kdy pfestoupil. A 'pfece se mu zdalo, ze je nejbidnejsim, nejhfisnejsim stvofenim v tomto „slzavem udoli"... Skoro kazdy den vidal krev a brodival se v ni nekdy az po kotniky, skoro kazdy den padlo ne¬ kolik tvoru padnou rukou jeho; ale krome techto kazdodennich krvavych skutku sveho femesla jakteziv ani mysce vedome neublizil. Byval tklive, skoro jemne mysli, ^ckoli klival skoro bez pfestani, ackoli neznal snad ani jedineho jemnejsiho slova a urputne na kazdeho se osopoval, kdo mu pfisel na blizko. Litovaval toho sice v duchu vzdy v temz oka¬ mziku, kdy drsne slovo z list mu vylitlo; ale jsa zvykly chyb i zlozvykuv svych nikdy nenapravovati, zakle] pfi torn obycejne hned po druhe jeste suroveji. Neumeje cisti, ni psati, a pocitati jen pomoci starodavnych ,,kalhutek", kfizku, kolecek a carek. musil se spokojiti velmi obmezenym nazorem zi¬ vota. Neznalt' sveta, leda z kuseho jednostranneho vypravovani nektereho stareho vojaka; a proto mu bylo veskere moderni snazeni liplne. Ihostejno. Zil v rodisti svem v pfedrhesti v pomerech dosti urovnanych. Mei skoro na konci Smichova po otci slusnf domek, dobfe zavedeny obchod a take neco penez. Ale pfece nikdy jinak nevychazel nezli v bile kazajce a pantoflichi, a kdykoli se vydal na cestu vzdalenejsi, jako na pfiklad do Prahy (a dale nez asi hodinu cesty od sveho rodiste nikdy !nepfi§el), braval s sebou vzdy jeste putnu.

155

Toliko jedinkrate — kdyz mei svatbu — oblekl na sebe vydluzeny kabat a obul vydluzene boty; ale jakmile pfisel z kostela, vysviekl se i zul, a zafekl se pfed hostmi, ze nikdy jiz tak neucini. Zustal zvyku svemu veren po dlouhy cas pfes vsechno napominani zeny i pfibuznych, pfes vse¬ chny ustepacne narazky dobrych i nedobrych znamy*Ji. Podobne jako povaha bylo take nynejsi pfemi¬ tani jeho zvlastni. Nemyslilt: na to, ze by snad pfece bylo zahodno opatfiti se lepe proti zitne, kdyz ho svedomi pudi do kostela — nemyslil na to, ze starnouci teio jeho nemuze pronikavemu chladnu uz tak vzdorovati jako za dob mladsich, nybrz pfemital o torn, ze by bylo pfece snad bohu mile jsi, kdyby navstevoval chram bozi casteji, kdyby teio sve tyral bezbhledneji nezli doposud. Spocivalot' v povaze muze toho, ze po cely rok necitil nizadne potfeby boha sveho modlitbou v sou¬ kromi nebo ve vefejnem chrame obtezovati; po cely rok se nemodlil, ba na boha snad ani negomyslil a toliko jako dnes, v den svateho Tomase, o svuj svatek, neopomenul navstiviti malostransky chram sveho patrona, vyzpovidati se, jiti ku pfijimani a prokleceti tarn celou ,,velkou msi" pfed hlavnim oltafem. \ po ctyficet roku, co tuto poboznost vykonaval, nenapadlo ho ani jednou, ze by snad nedostacila. Po ctyficet roku zastavoval se ^ kostela vzdy „u Montagu" a teprve pozde v noci vracel se zpity domu; ale nikdy ho pfed dzbankem nenapadlo, ze by to mohl byti skutek bohu neliby, az — dnes... I pfemital o torn po svem zpusobu.

156

Myslenky jeho arci byly ponekud neurcity, temny, tak asi jako by se mu cosi zdalo, o cem nemel jasneho poneti. Nechapal toho, ale tizilo ho to jako trapny* sen ; chtei se mysienek tech zbavit, ale nemohl a proto .mimovolne sahl casteji po sklence a casteji si pfipil. Trvalo pfes hodinu, nezli vyprazdnil prvni dzbanek. Byl se jiz poohfal a mohl jit domu, ale pivo mu chutnalo, a za stolem v tmavetn koute sedeio se tak pohodlne, ze byl na rozpacich, ma-li skutecne uz jiti domu, nebo jeste posedet pfi prazdnem, anebo snad vypit aspofi dzbanek jeste jeden. Vedeit' sice z (mnoholete zkusenosti, ze zacne-li zname nevinne poverecne „,mam-nemam" od kterekoli ze sedmi camrd sve kazajky, musi byt vysle¬ dek positivni; ale zkoumal se pfece zas. A tak octnul se pfed nim na stole dzbanek druhy. Hoste znenahla se mnozili. Stary Tomas stale .sedei v koute nikoho si nevsimaje.j iSkloniv opet hlavu do dlani pfemital a popijel jako dfive. Tentokrate vsak to 'netrvalo ani celou hodinu a dzbanek byl prazdny. . Tomas byl opet 'jaksi v rozpacich, aekoli uz ne v tiakovych, 'jako poprve. „Eh, coz! vzdyt' je tvuj svdtek, Tomsi!" za¬ brucel. A tak octnul se pfed nim na stole dzbdnek tfeti.

157

Za nedlouho byl hostinec tak naplnen, ze i ke stolu, za nimz sedel Tomas, zasedlo nekolik Jbostu. Oslovili To'mase. Z pocatku si nevrle odsupnul a odpovidal jednoslabicne. Pozdeji vsak, kdyz prostoducha rozmlu¬ va. o Jkartechi a pive ponekud zaplasila trudne myslen¬ ky, o svatecnitn rozjimani vznikie, vmichal se do hovoru £. sam pocal vypravovati, cim a odkud je, jak se jemu a rodine vede, jak jida a pivai a spava, slovem tak ledacos, a tak upfimne, ze mozno si tim snadno vysvetliti, jak octnul se pfed nim na stole dzbanek ctvrt^ a za nedlouho paty. Hluk a svetske zerty hospodske pranic uz mu nevadily, ano tak nafi pusobily, ze pfes pevne pfedsevzeti sve, aspofi tento den ani jednou nezakliti, zaklel v proudu feci nekolikrat po sobe. Dodal sice obvykle: „Panbuh rac mi hfichy odpustit", ale coz naplat, kdyz po chvili pfece zas uz zahromoval. Tak nadesel vecer ,a Tomas, jenz byl domov opustil s pevnym pfedsevzetim, ze nezastavi se jako kazdorocne po sluzbach bozich „u Montagu", nybrz ze pujde rovnou cestou domu, sedi klidne a vesele v hospode a prazdni dzbanek po dzbanku. Nedba uz ani dost malo, ze znesvecuje pamatku sveho patrona jako kazdorocne; uz nepfemita nybrz popiji jen a.hovofi. Casto odplivuje a jeste casteji kleje, a v prudsim; proudu feci dodava uz jen: „Panbuh rac mi hfi-, chy..." (a pozdeji uz jen: „„Panbuh rac mi. .u" Bujara veselost slavi svuj triumfalni vjezd do jeho ^rdce. , Hlava je vzpfimena, prsa vypjata; z oka sle-

158

haji blesky, ruce sermujou a casto udefi pest do stolu,. az sklenice poskoci. Z nesmeieho hfisnika, jeste pfed nedavnem o svych poklescich s opravdovou a upfimnou li¬ tosti pfemitavsiho, byl se stal rouhavy svetak — kletba stiha kletbu a latrovani temef ani nepfestava. S veze svatomikulasske odbila desata. Tomas neslysi; poroucit' si prav enalit dzbanek patnacty.. . V torn objevil se mezi dvefmi hostince muz sko¬ ro v temze stafi jako Tomas. Jest oblecen slusne a Tomasi velmi podoben; je to bratr jeho. Take on si nikoho nevsimnul, nybrz zamifil pfimo k Tomasovu stolu; vedeit' patrne, kde zbozny bratr kazdorocne sedava a co tarn deiava. Pozdravili se srdecne. ,Jen si sedni, Kristufku, sedni!" vybizi rozjafeny Tomas, zavdavaje bratrovi z cizi sklenky. Kristof si usedl naproti bratrovi a jednim dou¬ skem vypil podanou mu sklenici. ,,0 — ty umis pit... Tak ja se nikdy nenaucim," mluvi Tomas, nalivaje sobe z ciziho dzbanku. „A to aby hrom do toho — kde pak jsi se tu vlastne vzal?" dodava. Kristof mlci. Tomas pak vede svou dale. Jazyk jeho jest jako mec v krute seci, k neuvefeni hbity a ohebny; Kristof sotva staci poslouchat. I vypili spolu jeste dva dzbanky, a teprve nyni pocina Kristof opatrne provadet svuj kazdorocni diplomaticky ukol: pfimeti Tomase k navratu domu. Vi, jak to nesnadne; ale svakrova tak naleliav£ prosila, ze pokousi se o to letos poznovu.

159

Zacina mirne, vazne, rozumne; ale Tomas tusi, kam bratr mifi. Rozhodne a s durazem odmita kazde vyzvani, vyvraci bratrovy duvody, brani se, sec jest. Kazdou" vetu pocina hromem1 a prospikovav ji blesky konci peklem nebo d'ablem. Bratr nedada se masti naleha nafi tim dutkliveji. Tomas vsak vzdy vice se rozpaluje; oko jeho jest rozjiskfeno, tvafe hofi a prudky proud feci jakoby parazel o balvany. Nekdy se vzpf imi, rozkfikne a hned zas usedne; nekdy vztahne ruku k bratrovi jako v souhlasu s jeho navrhem, ale hned na to chopi dzban a pere jim do stolu jako zbesilec. Prudky- jeden vystup takovy vyrusii vsechny hosty: mnozi vstali a pfiblizivse se obklopili stul, za nimz oba bratfi zdanlive v nejvetsim hnevu vedou nerovny boj. Kristof na chvili se odmlcel, jakoby pfemyslel o novych prostfedcich? k pfekonani rozjitfeneho rozpustilce. Take Tomas usedl jako unaven a pohravaje si vickem u dzbanku cekal, jak se zdalo, na novy utok. Po chvili pocal Kristof cosi polohlasite o Tonicisovi mrucet. Bratr nahle se vzpfimiv, udefil pesti na stul a zafval: „Nahlas, Kristofe! Tisic hromu do tebe — na¬ hlas 1" 'A,Kristof opakoval vazne a s durazem nahlas ndsledujici:

160 nZpovidal

se Tomas: ,,Ja jsem zabil —" ,, ,,I bodejz do te tisic later!"" rozkfiknul se na nej pater. Chudak Toma! V pf enesmirnem .spechu. nedofek', ze zabil — blechu." Hostincem rozlehl se fehtavy, posmesny checnot; nektefi tleskali, jini kficeli usmesne „Vyborne!" .Tomas mimo nadani nezdal se. byti dotknut. Drsnou, jrozpalenou jeho tvaf pfeletei usmev uspo¬ kojeni. Duverne nahnul se k bratrovi a poklepav mu na rameno pravil: „Vidis, Kristufku, tak se jni libis k .. Ale jako loni mne pfece neoklames — rozumis? To by do toho musil hrom, kdybych nevedei, ze's mne timi f ikanim loni odtiid vypudil... Zpoved sem, pater tarn — at: je rarach! Pivo sem! Pivo!" ,,AIe tva zena se hneva," dorazi Kristof. ^At' se hneva; vsak se zas udobfi!" ,,Tva dobra zena place!" „Nech ji plakat! To- by v ni musil byt cert, aby se jednou do syta nevyplakala," smeje se To¬ mas, zvedaje bratrovu sklenici k listum: „Ale tva Kacenka lezi — je pemocna..." di Kristof skoro septmo. Tomas nedopiL Ruka smekla se ke stolu; v rozpalene tvafi jeho jevila se nahla lizkost. „Me dite!" vzkfiknul pfidusenym,,skoro bolestnym hlasem; ale hned na to, jakoby se byl vzpama¬ toval, zajikave dodal: ,,Ne, ne — ty lze§, Kristofe!"

161

„Buh svedek, ze mluvim pravdu," di bratr opravdove. Tomas neodpovedel. Vzpfimiv se, rozhledl se plase kole'm sebe. Zraky vsech pfitomnych byly nafi upjaty; ni¬ kdo vsak ani nehlesnul. Tomas strhnuv cepici s koliku popadl putnu; zavravoral sice, ale pfece mei dosti sily, ze vyrazil z hostince. Kristof zaplativ bratruv fad, pospisil za nim. .Avsak Tomas byl uz zmizel. Bratr za nim chva^ tal, ale nedohonil ho. —

Noc byla temna'i a 'mraziva. K veceru byl se vitr obratil, sji£zilo. Pronikavy chladny vitr vychodni zavifiv casern ulicemi mrskal pfed sebou v zbesile rozkosi kotouee snehu. V zavetfi tvofily se zaveje... ^ Tomds, nedbaje psotne nepohody, spechal sme¬ rem ku Smichovu. Pospichal sice znamou cestou, kterou za dne i v noci byl uz nescislnekrate sel; ale tentokrate se mu zdalo, jakoby prchal pustinou. Mihajici se pfed nini stiny, jez v spinave nazloutle zafi svitilen tvofily kotouce chumeliciho ge snehu, pusobily na podesenou dusi jeho pfiserne. tJzkost jeho vzdy vice se vzmahala. Casern, kdyz mu natpadlo, ze osudnd zprava bratrova snad pfece nemusi byti pravdiva, na okatnzik se zastavil; ale hhed na to padil zas liprkem; dAle. J. Arbes: Sebrane spisy. XVIII

( 11

162

Pouha myslenka moznosti hnala jej • ku pfe¬ du neiiprosnou silou. Dlazdeni bylo okluzke. Trepky mu pfekazely, klopytalt Zul je tedy a hodil do putny. Usnadnil si sice tim cestu, ale zablo jej. Bezel jeste rychleji. Pot vyvstal mu na ceiem teie. Nedbal toho, nybrz chvatal bez ustani dale. Octnuv se konecne za Oujezdskou branou, citil, ze jej sily opousteji. Byl v uplne tme; huste se chumelici snih ne dovoloval prohiednouti ani na deset kroku ku pfedu. Cesta byla tudiz tim obtiznejsi. Tomas octnul se kazdou chvili mimo cestu, tu v zaveji, tu zase v zlasnezene strouze podle sil¬ nice. Pomalu a pracne bral se po pameti ku pfedu; pot na teie jeho usychal, mrazilo jej az do kosti. Casem sklesl k zemi a jiz se mu zdalo, ze zemdlenim nebude se moci vice vztyciti; ale pfece ^ napjetim veskerych svych sil zase vstal a nocnim temnem vravoral dale. Nekonal sice tuto cestu za podobne psoty po¬ prve ; ale jeste nikdy nebylo mu tak uzko, tak desno jako tentokrate. Nemyslilt' na nic nezli na sve chore dite a myslenka ta dodavala mu sily nadlidske. Kdykoli zemdlen sklesl, zdalo se mu, ze vidi pfed sebou v temnu nocnim bledy oblicej choreho ditka. Mihal se pfed nim jako svetluska. Posleze octnul se nedaleko parniho mlyna.

j 6?

Vitr byl se na chvili utisil a Tomas pfes nocni temno rozeznal v dali tmave obrysy 'nizkeho, jednopatroveho dohiku sveho. Z okna svetnicky v pfizetni vychazslo 'mdle svetlo. Paprsky jeho pronikaly tmou a pohravaly si jako laskujici drobne hvezdicky s chomaci -sne¬ hu, jenz v nasMem bezvetfi padal nyni skoro kolmym smerem k 'zemi. Tomas se zarazil. Az dosud byfro se mu pfece aspofi casem zdalo, zc bratrova osudna zprava o chorobe Kacencine jest jen zaminkou, by byH vylakan z hospody; ale svetlo, vychazejioi v pulnocni dobe ze svetnicQ, v niz ditko jeho s matkou svou spavallo, 'vestilo nestesti. Chtei uprkem pferazit na pfic pfes silnici, ale sily jej opousteiy, s tjzi doplizil se pod okno sve¬ ho domku, kde sklesl k zemi. Po chvili se vztycil. Okno bylo jen dopola zakryto, Tomas videi do vnitf. V cist'ounke svetnicce spatfil znamou postylku a na ni sve dite. Matka, statna jeste zena, prave se skjaneia nad ditkem, jakoby jej chteia polibit... Tomas chtei vzkfiknout, ale bias mu uvazl v hrdle. Zlehka zaklepal na okno. Zena prudce sebou pohnula a chvatala otevfit. Vravoraje vesel Tomas do jizby. Nepromluviv pfikrocil k luzku dcerusky a zkou¬ mave dival se na spici, dvanactilete devcatko. Dfima'lo zcela klidne; dech jeho byl volny, tvaficky jemne zaruzovele. Na prvni pohled Tomas poznal, ze je ditko uplne zdravo a ze byl bratretn — oklaman.

164

Dech zatajil se mu v prsou, oko ro'zjiskfilo se hnevem. V jizbicce panujici pfijemne .teplo pocinala zkfehie teio jeho rozehfavat a valem k mozku se hrnouci krev pusobila mu zavrat'. Usedl na stolici. 2ena, nemajic ani tuseni ,0 strasne ceste, kte¬ rou byl prave vykonaliya znajic dobfe jehb zlozvyky, kdyz byl napily, neodvazila se promluviti; cekala* az Tomas, jenz o svuj svatek nikdy slovy neskrblil, promluvi sam. Ale Tomas, divaje se pfed sebe zamracene jna podlahu, zarputile mlcel, tak ze posleze zena odvazila se Jbo lOsloviti. • ,,Ty's dnes nejak mrzut, Tomasku," pravila vlid¬ ne, divajic se
165

,,Uz pak se nehhevej, Tom&sku, a pojez trochh!" chlacholi jej zena. „Vzdyt' pak ti nikdo he< ublfiil." i v „Coze?" zahouknul Tomas, zastaviv se pfed! zenou. jjlSTikdo ze mi neublizil? — Ty — tyi's mi ublizila, ty, 'zeno osemetna,' licomerna — ty a tve dite!" A strasna, ponekud pfitlumenym hlasem pronesena kletba byla zaverkem prudkeho vybuchu hnevu. Udivene pohlizi zena na muze, jakoby slovum; jeho ani u vef iti nemohla. Totnas pocal opet pfechazet po jizbe. Mrucel cosi nesroztimitelneho, casem zaklel. — Vfel v nehaJ hnev, jejz marne snazil se utlumiti. Po dlouhe chvili zastavil xse u stolu a sahl do misy po „vdolecku", skoro jako talif velikem. S chuti, s jakou jej nakousnul, dalo se soudit na jeho hlad. Mimo obycej pustila zena se zfetele pravidla opatrnosti, jakymi se kazdorocne o muzove svatku fidivala. , Vidouc, ze pocina Tomas jisti, mela mlcet a nalit mu piva do sklenice. Ale nemohouc se tento¬ krate zdrzet, optala se, arci tonem co mozna nejvlidnej'sifrn. „Kdo ze ti, Totnasku, pblizil? — Ja? — Nase dite? — — Nase Kacenka?" Otazka ta Tomase rozlitila. Dupnuv bosou nohou zaklel a napfahnul proti zene svalovitou pravici, y niz drzel nakousnuty vdolek. 2ena o krok ucouvla. Rdna byla by vsak pfece padla, kdyby nebyla. Kacenka ze spani promluvila.

ij(i

„Taticku — zlaty muj taticku!" zaznei jemny, pfiduseny hlasek detsky. Tomas se zarazil a ruka sklesla. Tvaf jeho jest do ruda rozpalena, oci hnevem rozjiskfeny. Neni mozno, by se utisil okamzite; namifena rana musi padnout stuj co stuj. Divoce rozhledl se kolem sebe. Zrak jeho utkvei na ■ okamzik na stene nad nizkymi dvefmi, kde za ,sklem v prostem dfevenem ramci viselo primitivni vyobrazeni sv. Tomase. Tomas svrastiv brvy zaklel a vsi silou mrstil vdolkem po obraze sveho patrona. Sklo zafinklo a obraz sletei na zem... Rinknutim obrazu postraseno vztycilo se ditko na postylce a rozhlizi se kolem sebe. V tvafi jeho jevi se zdeseni, lizkost a strach. Tomas zustal zarazen stat. V tu chvili nemyslil na bezbozny skutek, jejz byl prave spachal, nybrz na dite, jez byl skutkem tim polekal. Ostychave, ano bazlive blizi se k po¬ stylce. ; Zdesene ditko upira na nej vytfesteny zrak. „Vzdyt' jsem to ja — tvuj taticek, Kacenko!" septa Tomas konejsive, bera ditko do naruci. Chvili diva se dite ycize a udivene na otce, ale pak ovinuvsi utle rucinky kolem jeho sije, spouli rtiky k polibeni. Tomasovi vstoupily slzy do oci... Hnev jeho promenil se ,v nevyslovnou litost... I libal dite: a hyckal a konejsil je, az zase usnulo. Na to pfistaviv stolici k postylce usedl. Zena, znajic jeho povahu, mlcela; ale nyni by, ho byla uz sotva podrazdila. Take Tomas vice nepromluvil.

10-

iNUbpousieje oci s uiimajxCiiio dmca, -juu-el i»u-

pohiiute, az usnul... Casne z jana Tomas prvni procitnul. Sesbirav peclive vsechny strepy rozbiceho obra¬ zu a opraviv, pokud bylo mozno, porouchany ramec, povesil obraz, kdyz jej byl nekolikrate poiibil, opet na stenu. Zena chteia sice obraz odnesti ku sklemiri, aby da: nove sklo; ale Tomas k tomu nesvolii. v^htel mit obraz nezaskleny — na pamatku... Od toho dne zafekl .se, ze nikdy vice nepujde o svuj svatek do kostela-, tim mene aby sel po sluz¬ bach bozich do hospody. Druhdy skalopevne zdravi jeho bylo podryto. Pocalo ho pobolivat v kfizi, casem citival bo¬ lest v ceiem teie; nekdy ho mrazilo, jindy zase citil nahle horko. Nezbylo mu, nez uciniti koncesi mimofadnym pomerum: koupil si vysoke, juchtove boty a teplou zimni kazajku ... A po cely rok opet jako jindy ani jednou se nepomodlil, opet nesel po cely rok do kostela; ale kdyz nadesel den patrona jeho, octnul se zase po mnohaletem zvyku v chrame sv. Tomase a po sluz¬ bach bozich — „u Montagu". Pfedsevzeti jeho bylo marne; bylte na ne v prubeiiu roku skoro uplne zapomenul... A opet pil a opet musil byti nejakou Isti z ho¬ spody vyvaben... Jeste dvacetkrate tuto svou kazdorocni ,poboz¬ nost" opakoval; ale uz nikdy vice nebyl o svem svatku bos a v letni kazajce.

SBEHLfe SVICKO.

Psano a poprve tigteno 1875; po druhe tiStcno 18S3.

S veze chramu sv. Jilji na Starem meste odbila prave ctvrta hodina odpoledni. V maiem, v uzsim kruhu dennich hostu dobre povesti pozivajicim hostinci „U tfi divych" bylo jeste skoro prazdno. V prubeiiu odpuldne bylo se tam sice dostavilo dosti hostuv, ale vsickni se za nedlouho zase vytra¬ tili. — , v>! Toliko jeden z nich zdrzel se dele. Bylte pfi¬ sel pfed polednemf a naobedvav se zustal v hostin¬ ci, jakoby nekoho ocekaval. Byl to modrooky, nanejvys petadvacetilety mla¬ dik drobne postavy, ostrych, ale muzne krasnych rysu. Hebky, spise plavy nez kastanovy vlas splyval mu po siji; nevysoke celo bylo jasne, tvaf osmahla, ale pfece mladistve svezi. Byl oden v letni sedivy sat moderniho stfihu. Chovani jeho, ac uhlazene, jevilo neobycejnou sarnostatnost a rozhodnost.

172

Dlouho sedei u mensiho stolku u okna, divaje se skoro neustale na ulici. v . Pozdeji si casto zivl, pak pocal prsty bubnovati po stole, pak zase po sklenici. > Nekolikrate vstav od stolku, pocal pfechazeti po jizbe, ale brzo zas usedl a bubnoval po stole a sklenici jako dfive. Patrne mei dlouhou chvili. Mohl sice, s nekterym; z hostu rozepf isti nejaky hovor, ale v one dobe nejtuzsiho absolutismu — roku 1854 — nebylo radno pousteti se s lidmi heznamymi ani do hovoru nejnevinnejsiho. Neznamy mladik obmezil se tedy pouze na to, ze vybidl toho neb onoho z hostu ku hfe v kulecnik. Obdrzev vsak vzdy odpoved zapornou, zasedl vMy zase ku isvehiu stolku a divaje se na ulici, nudil se dale. i Teprve nekolik minut po ctvrte hodine zbaven na nejaky cas dlouhe chvile. Pfibylt' novy host, ktery, byv mladikem ku hfe vyzvan, vybidnuti hezamitl. Byl (to zavodci cetnikuv, — tenkrate, kdyz cetnictvo musilo se> i vyssich rozkazu co mozna vystfihati obcovani s obcanstvem, — v hostincich 'host dosti fidky. Bystremu pozorovateli nebylo by v§ak take uSlo, ze cetnik otevfev dvefe, rozhledl se patrave po ho¬ stinci a tepatfiv mladika, ze zamzoural jaksi uspokojene oCima ^ teprve potom ze vesel. Pocali hrati hru nejobycejnejsi, „pyramidku". Mladik hral velmi zrucne; z postavenych kouli nezbyla poprve na tsoupefe .ani jedina. Tento ponekud nevrle zamru£el, ale hrdl, vlastne dival se klidne dal.

173

Mezi hrou snazil $e s mladikem rozepf isti (ho¬ vor, ale tento, jsa nejspise hrou pfilis zaujat, odpo¬ vidal jen jednoslabicne. v ^Double* v pravo a — znovu postavit!" pravil' posleze mladik, kyvna na markera. Na to se naHnul, zaklepal tagemj o mantinel a zamifil... Patrne chtei dohrat, ale nedohral. Cetnik poloziv vruku na tago mladikovo, pravil suse: „Dosti! Zatykam vas!" „Mne?" o^val se vyruseny hrac vzpfimiv se, ale nejeve ani nejmensiho pfekvapeni. „Vase jmeno?" taze se cetnik. ..Petr Sadafik." „Remeslo?" „Syec." „To neni pravda," mumla cetnik; „vykazte se!" Mladik sahl: klidne do naprspi kapsy, vytahl tobolku a vyiial z ni listinu. „Zde je dukap." \ Cetnik vzav neduvefive listinu ipfelitl ji. „Ukazte ruce," veli po male chvili. ' Mladik uposlechl. Obe ruce byly rozpracovany; obzvlaste na maliku leve ruky byly uzke, mozolovite svy, jake zustavuji dratve pfi namdh'avejsim pfitahovani; ale pfece bylo patrno, ze mladikl v posledni dobe zfidka kdy pra¬ coval. '' „Cixn se zamestnavate ?" tdze se cetnik dale. „Nyni nicim'; pfifel jsem navstivit sveho stryce na Smichove, u ji^hoz jsemi se byl vyucil, .a poohiednout se pfi te pfilezitosti v Praze po nejakem

174

zamestnani," vyklada tazany. ,,Nyni zde cekam na pfitele sveho, vrchniho inzenyra, ktery..." „Cim jste se zamestnaval dfiv?" pferusuje cet¬ nik mladikuv vyklad. ,,Po dva roky jsem byl provisorne lesnim pfirucim na jednom! z panstvi hrabete Hanuse Kolovrata, pozdeji spravcem hospodafstvi u Susice a V nejnovejsi dobe poducitelemj v osade N. u Plzne." ,,A po celou tu dobu jste se femeslehi neza¬ byval?" ,,Nezabyval." ,,Odkud tedy ty svy ha rukou?" ,,Chteje se odebrati do Prahy, usil jsem si v prazdne chvili nove boty... Ale nepochopuju, ,,Zatykam vas!" vece cetnik drsne. ,,Ale pficina, smim-li se tazat?" pta se zatknuty chladnokrevne. ,,Neni moji povinnosti vykladati pficinu, ale pfece vam napovim, ze krajsky soud plzehsky (vydal na vas zatykac pro kradez." Mladik nepromluvil, tvaf jeho pfeietl pfi po¬ slednich slovech vyraz litrpnosti. ,,Zaplat'te svuj fad," veli cetnik, ,,a j^ospeste!" Stalo se, jak byl cetnik rozkazal. Mladik zaplativ srial klobouk s vesaku a poposel ke dvefim. ,,Pockejte!" veli cetnik. Mladik se zastavil. .Mlcky vyhal cetnik z kapsy tenky fetizek a spoutal zatcenemu ruce. Tento se nevzpiral, aniz odmlouval, veda zcela dobfe, ze by mu ani nejtklivejsi prosba nepomohla.

175

Vysli pfed hostinec. „K nabfezi!" kaze cetnik. Mladik dal se udanym smerem, cetnik sel v patach za nim. Sli rychle. Kdyz octli se na nabfezi, velel cetnik poznovu: „K fetezovemu mostu!" U fetezoveho mostu zabocil mladik bez pobizeni na most. Teprve na konci Chotkovy tfidy, jsa na rozpa¬ cich, ma-li se dati smerem k Srnichovu pebo v pravo k Oujezdu, obratil se tazave k cetnikovi. ,,Na Smichov!" velel tento. Stalo se po jeho rozkazu. Jiz na moste potkali nekolik osob, ktere zatceneho vlidne pozdravily. Na Smichove se pocet pozdravujicich mnozil; kaidych deset, patnact kroku pozdravoval nektery znamy. Mnozi chteii se zastavit, ale cetnik nedovolil; jini jen pozdravili/ a zastavivse se divali se udivene za zatcenym. Za nedlouho octnul se zatknuty s cetnikemi u do¬ mu cislo 26, v nemz byla v te dobe cetnicka kasama. „Nemohl bych podati zpravu o svem zatceni svemu stryci?" taze se mladik, kdyz byli vesli do. prujezdu. — „Nemuzete," zni drsna odpoved. „Bydli nahodou v tomto dome," pokracuje zatceny. „Na dnesek byl jsem u neho pfes \noc." „Tak se to dozvi dost brzo, az bude platit pokutu, ze vas nechal bez ohlaseni u sebe pfes noc." Mladik vice nepromluvil.

176

Za nekolik okamzikuv octnul .se v prozatimnim vezeni. Byla to vlastne tenkou zidkou pfepazend kuchyh. Svetlo, podobne pulnocnimu seru letnich noci, vnikalo dovnitf uzkym otyorem pod stropem. Mista nebylo tam temef prazadneho; zaujimalat' je skoro vyhradne velka siroka prycna, na ktere mohlo osm i deset osob podle sebe lezeti. Tentokrate byl tam zatceny sam... Druheho dne z rana, kdyz cetnik, majici inspekci a dozor nad vezni, vezeni otevfel, shledal je prazdne. Pfi bedlivejsim ohledani zjisteno, ze zatceny protahnuv se uzkyhi otvorem pod stropem unikl okenkem nad dvefmi, vedoucimi z kuchyne na dvurv Retizek, kterymz mel ruce spoutane, nalezen na prycne ve vezeni. — Za nekolik dni byl krajskym soudem plzeiiskym zatykac odvolan. Stihiany Petr Sadafik byl se foti2 k soudu dostavil sam'...

Jiz roku 1840, kdyz chiidicky otec pfivedl jedenactileteho Petfika z rodneho mestyse v kraji plzehskem ke stryci na Smichov do uceni, byl Petfik hoch vehni zvlastni. Cily, svizny a vesely ve chvilich prdzdnych, pozorny, vazny a bedlivy pfi zamestnani a praci ja¬ kekoli.

Z pocatku arci se mu ponekud styskalo, ale v brzku uvykl. Nelisilt' se tenkrat Smichov valne od rodneho mestyse Petrova; mimo to byly zde vyhody bezprostfedniho blizka hlavniho mesta, kde bylo tolik noveho, nikdy nevidaneho, ba netuseneho. Nove zamestnani z pocatku take nevadilo. Uceni bylo zcela patriarchalni. Petfik patfil jak¬ si k rodine; stryc i teta chovali se k nemu vlidne, pfatelsky, jako k vlastnimu diteti. V prvni dobe nepracoval, Jeda ze se naucil delati dratve ku stepovani a „stetit", dale zastaval sluzbu poslicka, behaje pro rozlicne drobotiny, a pozdeji svefena mu dohlidka na mistrovy deti, s kte¬ rymiz die libosti, pvsem ze take die pfisnych nafizeni pani mistrove, v blizkem „lesiku" — stryc bydlil totiz v „Barakach" blizko brany — skotacil. Doma nejevil hoch nadani temef prazadneho, s tizi pfiucil se trochu cteni, psani a pocitani; zde vsaK zahy pocal se jeviti vliv bezprostfedniho blizka Prahy a tehdejsich patriarchalnich pomeru pfedmestskych. „Lesik", rozprostirajici se mezi hlavni silnici, pfikopy hradebnimi az po nynejsi ,,Ameriku", nyni m jen nekolika osameiymi stromy pfipomina, cim asi druhdy byval. Tenkrate byl skoro samy strom a busty kef: hlavne divoky kastan, agat, sipek a hloh rostly zde poruznu, a jenom podei hradebniho pfikopu tahlo se v pul kole kastanove stromofadi od poeatku dfeveneho, k prvni brane vedouciho mostu, kde stavala dfevena strazni budka a v ni na strazi granatnik, az skoro po zadni „Stebsku". orxi spisy. X\ III.

jj

178

Take prostranstvi pfed hostincem „u Eggenberku" bylo ponekud pravidelne: uprostfed stalo' poruznu nekolik vysokych kastanu, agatu a buku, kolkolem pak bylo huste, misty takmef neproniknutelne kfovi a proto zvano misto to „kolem". Asi padesat kroku pd „kola" smerem severozapadnim stala v tu dobu pbrovska kulata bouda dfevena a v ni kolotoc. ' Vsady jinde v !,,lesiku" jevila se nepravidelnost. Misty byly buky a vysoke topofe misty pak jen travnik, nebo hold zeme. V lete bylo zde vzdy1 do¬ statek stinu. j ,,Lesik" byl hlavne rejdistem skotacicich deti. Obcas rozbijeli zde kejklifi svestanky, bavicekrkolomnym svym ,,umenim" kazdeho, kdo se chtei idat baviti, a tenkrate bylo jeste velmi mnoho milovnikii takove zabavy,.. V tomto ,,lesiku" Petfik ucinil si prvni „znamosti", mimo jine 'take s hochy dorostlejsimi a kejklifi. Byvalt' tam se strycovymi detmi kazdy den, jejz tam za krasneho pocasi obycejne skoro cely stravil. Dival se 'na vse, co videi', a ve vsem jako opicka se pokousel. Za nedlouho dovedl kozelce tak mr§tne jako ,,pahaca"; skakal do vyse;'a dalky, splhal se po kmenech topom nebo po kolme tyci; dovedl si ddt obe nohy za krk, a skakal pak po rukou jako zaba po zemi, a pfi te pfilezitosti take ina stolicku a se stolicky; hazel kam eny do vysky a zase je chy tal, nebo hazel otevfenym zaverakem do kmenu tak vyborhe, ze skoro nikdy cile nechybil, slovem yypestoval kejklifske padani sve, pokud bylo mozno, ze casem jako „ochotnik" kejklifum vypomahal.

179

Velkou pozornost venoval Petfik marionettam. V brzku podafilo se mu vniknouti ve veskera ,,tajemstvi". Casto zasedl si v „lesiku" do stinu nektereho stromu, vytahl kdesi vyslideny nebo vyzebrany kus lipoveho dfeva, a mezi timj, co si strycovy deti opo4al ve trave hraly, vyfezaval hlaVy, tela, jruce a nohy. Z pocatku arci byly fezbafske „vytvory" jeho v nejvyssi mife primitivni, ale pile jeho byla neoby¬ cejna a proto vzdy vice se zdokonaloval. Sestrojil marionettu prvni, nemotorneho „Herkula" a ukryl doma pod slamnik. Dalsi prace byla jiz snazsi; toliko pfi pohyblivem, co do shotoveni ,i fizeni komplikovanem „pimprleti" v pravem slova ^myslu se namucil. I• { . Ale posleze pfekonany pfekazky vsechny a kdy¬ si za nedeiniho odpuldne, kdy2 pebylo u stryce nikoho doma, upraveno pa stole primitivni divadelko, a kdyz se defci s rodicj vratily, zahajeno prvni pfedstaveni. Od te doby biraval Petr skoro kazdou pedeii odpoledne, zvlaste v zime, kdyz v „lesiku" nebylo zadnych kejklifu, a k pfedstavenim dostavovalo se cetne „drobne publikum" ze sousedstva. Tak minuly ctyry roky. V prubeiiu doby te Petfik arci take chute a s uspechem „sevcoval". Vedlejsiho zamestnani vsak nikterak nezanedbaval. Mimo jine cinil pokroky ve ,,,vyssim kejklifstvi", v eskamoterstvi. Z pocatku bez aparatuj, pozdeji pomoci pfistroju vlastni vyroby. Vedle takovychto hf icek venoval pozornost svou take vecem vaznejsim. Prvnim imk>ulsem k tomu byla strycova manie. Neumeje sam cisti, ddval sobe a chase sve za dlouhych zimnich veceru, kdyz ucen-

180

nici nemivali mnoho prace, od techto pfedcitati z neirozmanitejsich knih. Ukol ten pfipadl vzdy ucenniku nejmladsimu a. take Petfik mu neusel. Maje pekny, zvucny hlas, vybornou vyfecnost a pauciv.se zahy cisti s pfimefenym pfizvukem, vykonaval Petfik „cestny ufad pfedcitatele" dele nez kterykoli jiny z jeho pfedchiidcu. Take prvni znamosti Petfikovy z ,,lesika" nezustaly na neho bez vlivu. Mnohy z hochu s kterymiz se tam byl seznamil, posylan pozdeji jiz do skoly do Prahy, prvni to krok k pozdejsim studiim. Pe¬ tfik od techto kamaradu svych mnohemu se pfi¬ ucil. Zmocnila se ho, zprvu arcit' jen peuvedomela, touha po vzdeiani. Pocal se uciti, jak mohl. Kazdou prazdnou chvili venoval cteni, psani, pocitani akresleni. Nedeinidopoledne stravil vzdy v kreslime malostranske ,,vzorni skoly", odpoledne pak bud s knihou v ruce o sa¬ mote nebo ve spolecnosti svych znamjych z kterych pozdeji, kdyi stal se tovarysem, byl mnohy uz v sexte nebo v sept ime. Rovnez tak pfiznive. pusobila pa Petra Praha se svymi pomuckami k povsechnemu i podrobnemu vzdeiani. Zakladani znamych „vlasteneckych spolecnosti" pfed rokem 1848 nalezlo v Petrovi horliveho tnapodobitele. Nemaje se svymi soudruhy pfistupu mezi dorostle, zarazil s inimi podobnou spolecnost, ktera se od jinych lisila snad svou nepatrnosti, ale pfedcila je co do radikalnosti nazoru... Pfes sedm roku stravil Petr na Smichove. Ne¬ kolik tydnu pfed cervnovou revoluci v Praze roku '1848 musil se nasledkem nemoci otcovy odebrati

- 181

do sveho rodiste a divnou shodou okolnosti vice se do Prahy trvale nevratil. Litoval toho pozdelj'i, a mezi soudruhy selj o nem jeden hlas: ze by byval roku 1848 mezi prvnimi na — barikadach...

O pfeliceni u plzehskeho krajskeho soudu podalo ,,sbehie sevcisko" opetny dukaz neobycejne agilnosti ducha. Obzalovany hajil se vazne, dustojne a s nemalou znalosti zakona. Hned prvni odpovedi jeho vzbudily svou struc¬ nosti, urcitosti a promyslenosti pozornost soudniho dvoru; byv pak pfedsedou vyzvan k vyliceni sve minulosti vypravoval obzalovany maly roman. Vyliciv dpsevni vyvoj svuj za sveho pobytu v prazskem pfedmesti, kde ^za kfizujicich se dojmu velkomestskych a polovenkovskych ustalovala se po¬ vaha a rozvinovalo nadani jeho v nej ruzne jsich smerech. Vypravoval o ;svem pozdejsim pobytu na venkove, o isvizelich a prekazkach, jez. se mu stavely vstfic, o nahiahani a sebezapirani, s jakym pfekazky ty musil pfekonavat, o zelezne vytrvalosti, s jakou sledoval kazdy Vytknuty cil, ii o vzacnem padani, s jakym dovedl se v kazdou situaci, v kazdou praci, v kazde, t)yt' sebe neznamejsi zamestnani v nejkratsim case vpraviti. Strucnei a pfece liplne liceni obzalovaneho bylo takmef vife nepodobno, ale doklady jeho byly svedectvim, ze ani slova nepfibasnil. . Vi?estrannQst jeho, pilnost a svedomitost ve

182

vsem byla uzasna — ale vysledek pfece vzdy jen pranepatrny. '■ Nemoha se vykazati „vysvedcenim", povazoj van vzdy za pouheho autodidakta a zachazeno s nim otcimsky. ': Marne zdvojnasoboval pili, marne snazil se praktickymi vysledky sve svedomite vcinnosti. dokazati svou zpusobilost. Pomery jeho se nemenily: zustalt', cim byl dfive — „sbehlym svickem". Pfeliceni skonceno na prospech obzalovaneho. Vyslot' v prubehu jeho na jevo, ze obzaloba zaklada se na pouhem podezfeni. Rolnik, jehoz ditky obzalovany jako poducitel soukrome vyucoval, mel ve skfini uloieno neco pe¬ nez, ktere se ztratily. Podezfeni padlo pa poducitele, ktery byl tehbz dne, kdyz strata zpozorovana, odejel do Prahy. ' Nedbano toho, ze netajil se pfed nikym svym! umyslem, kam jede, a pcineno udanij u.soudu, ktery telegrafickou cestou vyzval cetnictvo na Smichove, by z kradeze podezfeieho ,zatklo. Teprve o pfeliceni pfiznala se manzelka rolnikova, ze zmizelymi Ipenezi zaplatila jakys dluh a bojic se hnevu muzova, ze zatim vec 'zatajila, az by mohla penize ty opet sehnati a do skfine uloziti. Nasledkem toho ppustil vefejny zalobnik od obzaloby. i,

183

Sadafik, byv z ivazby propusten, pokousel se opet, aby pfivedbnekterou ze svych schopnosti aspoii k platnosti obstojne, ale bez uspechu. Fo kazdem nezdaf enem pokusu vracel se pozno¬ vu ku tfinozce 'ja kopytum a sevcoval zase klidne jako jindy. Veskere namahani jeho 'zustalo marnym; spo¬ lecenske nepomery a ^vseobecne pfedsudky zmafily kazdy, byt' sebe promyslenejsi pokus jeho. Tak stal se v prubehu nekolika roku kn£hvedoucim, ucitelem a spravcem hospodafstvi, pak se pokusil o kolportaz kneh a umeieekych vyrobkuv a pozdeji otevfeljiv Kralovicich hostinec ; ale' v nicem „nemei stesti", jak sam fikaval. Roztrpcen rozhodl se posleze pro krok nejodvaznejsi a pfed osmi roky odejel do Ameriky. Misto vyliceni dalsich osudu jeho uvadim zde uryvek z pfatelskeho dopisu nejnovejsiho data, z^Chicaga: „Plakal jsem jako dite, kdyz jsem opoustel Cechy. Ac nepfizni osudu v hlubinach duse roztrpcen zelel jsem pfece, ze musim Cechy opustit. Pfibyv do Daytonu nemohl jsem dlouho pfivyknouti novym pomerum neobmezene volnosti pmericke, pod jejiz zastitou mozno kazdemu schopnosti sve k platnosti pfivesti ve smeru jakemkoli. Zahy poznal jsem, ze naiezam se na pude takfkaj pro mne stvofene. Nepracoval jsem ani z polovice tak pilne jako doma; a byl jsem' ziv obstojne; menil jsem zamest¬ nani die libosti a vlastniho pznani, aniz by se !mne byl kdo ptal po. opravnenosti, aniz bych byl musil nekoho zadati za dovoleni.

IS I

Kdyz pak jsem v dobe potfeby pili zdvojnasobil, zbvlo mi z vydelku vzdycky jeste neco pro pfipady nepfedvidanych kalamit. Pfestehovav se po dvou letech do Chicaga za¬ byval jsem se malovanim firem a zamestnani tomu zustal jsem veren. Dafilo se mi; po znamem velkem pozaru, kdyz mesto znovu staveno, byla potfeba firem tak velika, ze nestacil jsem pracovati. Ve dne v noci byl jsem zamestnan a takmef ani jsem si neoddechl. Nyni jsem spokojen. Mam slusne jmeni a zakoupil jsem si nekolik akru pozemku v Nebrasce, kam se co nejdfive pfestehuju, abych se tam venoval hospodafstvi polnp mu, v kteremz jsem si byl jiz doma v theorii i praxi zjtdnal vedomosti a zkusenosti nejrozsahlejsich. Trvam, ze konecne aspon tyto sve schopnosti pfivedu k platnosti liplne ... Casto pfipominam si doby, kdy zanafeje se zivotnimi plany sedaval jsem'v zadumani v ,,lesicku" pfed Oujezdskou branou a teprve nyni pochopuju, ze bylo techto kfizujicich se dojmu zivota yelkomestskeho a pfedmestskeho nevyhnutelne potfebiv by sbehle svicko jako ja mohlo pfekonati vsechny ty nescislne pfekazky... TJplne st'astnym arci nejsem. Zelimt', ze musim zde pfece jeste stravit nekolik roku, nez budu moci pomyslit na navrat do vlasti, kam se posleze pfece zase vratit musim — byt' bych mei zivot svuj pociti poznovu od prvniho stadia samostatnosti..."

SAMOVRAH. POVIDKA FYSIOGNOMICKA.

Psano a poprve tiStgno 1900.

Po cely den bylo slunce zahaleno sedym jednotvarnym mrakem a teprve kratce pfed zapadnutimj na nekolik minut vysvitlo. Jakmile vsak zapadlo, zacaly se po polich a nizinach sourati lehke mlhy — a nad Prahou i okolim snesl se jeden, z onech pozamzenych listopadovych veceru, o kterychz byva st'astnym lidem tak zadumcive slastno, kdezto lide nest'astni byvaji za takovych svrchovane poetickych a pfece k smrti sjnutnycK ve6eru a noci nejcasteji dohaneni ke skutkum zoufalym... V hostinci „Na ruzku" za Bruskou branou schazela se tentokrate kazdovecerni spolecnost pomalu. Po pate hodine, kdy byvala z pravidla pohromade, sedeli za „panskym" nebo chceme-li „sousedskym" stolem pouze dva hoste: vlastnik nedaleke cihelny, skoro jiz sedmdesatnik, a mlady ucitel z iDejvic. A oba v nalade v pravde podzimni: zamlkli, rogmrzeli, vlastni znudeni a znaveni.

188

..Nu, dnes je tu po certech smutno!" zamrucel po dlouhe pomlcce stary cihlaf. „Ba smutno!" pfisvedcil ucitel pfikyvuje mecnamcky hlavou a divaje se kamsi do prazdna. ,,A to je tim, ze je hospoda, kde nema byt — na samote," ujal se slova stafec. „Prosim vas, kdo pak sem ma pod vecer vsedniho dne chodit? Z nadrazi sem mate nekolik set kroku, $ Dejvic a z Podbaby skoro pul hodiny, a z Bubence oklikou, po silnici skoro take tak daleko. Al zi novych domu: pobliz Bruske brany jdou casteji do svych hospod nebo do Prahy..." Ucitel neodpovedev mlcky pfikyvoval, jakoby vubec ani neposlouchal. Stary cihlaf, nedbaje toho, pokracoval v ten smysl, ze na rozhrani dvou silnic: do Dejvic a do Podbaby je sice hospoda pro derr, t. j. pro povozy, i pesi na miste; ba i v nedeii!, kdy^ je v ni muzika, ze vynasi; ale pod vecer ve vsedni dny, zvlast' na podzim a v zime ze by bylo skoro lepe,, kdyby byla zavf ena ... ,,Nas pet, sest nebo sedm, ktefi se tu schazivame, hostinskeho mevytrhne," koncil vsvuj vyklad. 'Jeste kdyby Dejvicti byli pilnejsi. Nebo kdyby sem. denne zavitalo tfeba jen po jedinem hostu 2 nejblizsicn1 vinicl a letohradku, jako z Mydlafky, Strakovky, Pusrajbky, Kotlafky, Tianspolky, Santinky, Julisky nebo " Ale nedokoncil. Dvefe se otevfely a do Ihostince veslo tre novych hostu, ktefi se (byli nahodou sesli pfed hostincem. Po nekolika minutach pfisli 1 jeste dva1 a okolo pul seste hodiny byla kazdodenni \vecerni spolecnost kompletni.

189

Rozsednuvse se obvyklym zpusobem za jedi¬ ny podlouhly stuj v pozadi mistnosti,, zahajili obvykly vsedni hovor o vecech nejvsednejsich. Vyjimaje ucitelef t Dejvic,plavovlaseho mladika sotva petmecitmaleteho, s tvafi skoro divci, a ptareho cihlafe, v jehoz ^osmahie tvafi jevila se chladna vypocitavost, byli to vesmes statni, ^koro mozno fici drsni a zivotem jiz zoceleni muzove v stejnem veku ^asi ctyficeti let. . Jeden z nich byl zamozny statkaf z Dejvic, muz zamraceny a podle vseho nehrube pfistupny citum ruzneho druhu. Jini dva — a sice bratfi a za¬ roveii spolecni vlastnici kamennych lomu, oba zrzavi s pdporne cihavyma ocima, vubec s fysiognomiemi spise odpuzujicimi, nezli duveru budicimi. Ctvrty, vycouhly kolohnat, s tvafi dp sneda osmahlou a hustym, cernym plnovousem zarostlou — vlastnik zelinafske zahrady, a konecne paty: vrtive muzisko s hnedym chmyfim pod bahatym nosem, clovek bez firmy, o nemz ani kazdodenni hospodsti jeho kumpani nevedeii nic jineho, nezli ze jest v zime v lete v najmu na vinici Pernikafce a ze zije z ,,hotoveho". V hostinci „Na ruzku" schazivali se tito hoste kazdodenni a zfidka kdy nektery z nich schazel. A bavivali se, jako se v podobnych izapadlych hospudkach hoste bavivaji: poklepli si b politice a vefejnych! i jsbukromych zalezitostech, zejmena o volbachj a podo.bnem. Nekdy, kdyz dosla latka hovoru, zalipali si karty a kratce po devate hodine se rozesli. Zabava sama o sobe, byt' i prave ne duchaplna, byvala mnohdy svrchovane zajimava, jako by¬ va z pravidla zabava lidi, ktefi si sice ne'mohou na svuj osud nafikati, ktefi jsou v celku spokojeni,

190

ba snad i st'astni; ale pfece podrobuji kazdeho a vubec vsechno nejostfejsi, nej bezohledne jsi a za¬ caste i nejjizlivejsi kritice. Usudky o vsem moznem, byt: i kfive a nespravne, pronaseny mnohdy s takovou jistotou a urci¬ tosti, jakoby byl kritisujici kazdym okamzikem ho¬ tov stvrditi kazdy svuj vyrok pfisahou. Nekdy a to dosti zhusta rozpfadany i politicke a jine debaty. A to po zpusobe fanatiku, ktefi Ipivaji na svych nahledech- s neiistupnosti a tvrdosijnosti, ktere by jinde a v opravdovem boji ,za vec boje takoveho hodnou skoro az imponovaly. Vydaf ila-li se nekdy takovato slovni srutka nebo polo opravdova patalie o spornou vec vaznejsiho razu, bylo vskutku skoro rozkosi byti boje toho ocitym, ovsem nesucastnenym svedkem a vyslech¬ nouti vsechny duvody pro i proti. Debatujici nekdy znenahla, jindy rychleji se rozhfivali. Nekdy rozpalil se ten neb onen nahle. A v torn ipnom pfipadu oci se rozjiskfovaly a vzpruzeny duch chrlil zi list prave krupobiti slov, za¬ caste i nehrube vhodne volenych, ba mnohdy i na¬ prosto nesalonnich; ale pfece jen slov, jimiz mei byti odpurce pfesvedcen, vlastni pokofen a u mluven. A k takoveto a sice vasnive slovni srutce vsech proti jednomu nebo jednoho proti vsem bylo by za jinych okolnosti dojista doslo i tentokrate. Ne¬ bot' dejvicky statkaf, jenz byl dopoledne v Praze, ulovil ngvy lisklebny klep o vynikajici politicke osobnosti, ktere si vsickni ostatni nad miru vazili, by] odhodlan dati klep ten ve vhodnem okamziku k lepsimu a podrazditi tak ostatni k socidlne poli-

m ticke debate, v jake on sam slavival iz pravidla hospodske triumfy. Avsak vhodny okamzik ten prodlenim skoro piM hodiny nenadchazel. Vyjimaje starce cihlafe, na nehoz mela zmena pocasi a vubec i podzimni nalada jako na nejotuzilejsihb nejmensiho vlivu, podlehli nalade te vice mene vsickni ostatni Z pocatku ten onen se snazil vzpruziti se; ale nic naplat. Po nekolika marnych pokusech rozpfisti zivejsi hovor jevila cela spolecnost onen druh unavy; a neuvMomeie rozhitrzelosti, ktera sice neboli, ale pfece lezi na cloveku jako neviditelny balvan, budici pocit stisnenosti. Hovofeno a baveno se tudiz jaksi linel a pfeletave, pfi cemz obcas ten onen take 'zivnul; o! vecech nejvsednejsich] a pejmalichernejsich. A kdyz pak posleze nadesel i domneie ^hodny ^amzik k uplatneni osobniho klepu a kolporter '|elio je jdal k lepsimu, nebylo mezi pfitomnynii 'ami jedineho, jenz by klepu odpiral nebo mu vubec nejake vahy pfikladal. Hnusny klep vyznei tudiz liplne na piano... Za to skoro v nerozdilnem okamziku zazneio z nedalekeho nadrazi pfitlumene a pfece zfetelne tdhie zapisknuti lokomotivy. „Osobni vlak cislo 15 vjizdi prave do nadrazi," pfipomenul jeden zf .pbou rysavych bratfi. Vytahnuv zlate kapesni hodinky, podival se na ne a dodal: „Pfijizdii v cas; 'prave jest 5 hodin 57 minut." „A fcrovna zafaodinubude na Kladne,",pfipome¬ nul ^tary cihldf. ' „I co vds napadd, pane Votrubce!" ozval se bdpirave dejvicky ueitel. „Do Kladna pfijede v 6

192

hodin 53 minuty a po peti minui:dch: z nadrazi kLadenskeho odjede dale smerem k Zatci..." „Nezpozdi-li se!" vpadlo vrtive muzisko. „A proc by se zpozdil?" pfipomenul vycouhly zahradnik. „Coz pak se jeste nikdy nezpozdil?" opacil dru¬ hy z rysavych bratfi. Naprosto bezvyznamnd tato vymena nekolika vsednich ndpadu zavdala podnet k nepomerne zivejsi debate o zpozd'ovani se vlaku, o zeleznicich a iich sprave, az pak posMze — jak uz byva — pfemetl se rozhovor zcela nahodile na pole politicke a sice v obor tak zvane 33vyissi a nejvyssi" politikyj kdy podrobuje se vlada a jeji organy zacaste nej¬ ostfejsi a nejbezohlednejsi kritice. Z prosty ch jinak obcanu shromdzdenych jjrdve „Na ruzku", aspoii ani jediny nedal si listek pfed usta. V nekolika minutach byla vlada i jeji orga¬ nove v tak prudkem kfizovem ohni odsuzujicich vyroku a lisudku, ,ze se zdalo., jakoby ;,Na ruzku" a nikoli ve videhskem parlamente slo o povaleni vlady. Pravda sice, ze usudky a kritisujici vyroky nebyly ve vsem vsudy stdtnicky §prdvny, ponevadz je prondseli muzove v umeni diplomatickem nevyskoleni; ale v nekolika minutach spdchdno tolik pf ecinu pobufovdni a zlocinu ruseni vefejneho pokoje, ze by die Bachova zakona z doby absolutismu trest zalafe a vezeni na sto roku byl snad jeste trestem mirnym ... Debata byla tak ziva, ze debatujici pfeslechli i zahvizdnuti lokomotivy, kdyz vlak odjizdei z nddrazi, a asi po desiti minutach i zavrznuti dvefi,

193

kterymiz byl vesel neznamy nejaky mulzf a v pfitmi tesne u dvefi usednul za stul. Teprve po dalsich asi peti minutach, kdyz temize dvefmi vesel a sice napadne hfmotne hostinsky, pfindsejici nove pfibylemu hostu jiz v pfedsini, objednanou sklenici piva, vsimnul si toho stary cihlaf, kteryz mirne zasycel „Pst!" a polozil vyznamne ukazovdk prave ruky na pouvadie rty. 2ivy hovor okamzite utichl a vsichni zadivali se jako na komando do sereho kouta ku dvefim, kde byl neznamy usedl a prave se hostinskeho ptal, kdy odjizdi nejblizsi vlak smerem k Zatci. Vsickni slyseli, ze hostinsky odpovedel: „Asi za tfi hodiny — v deset hodin J6 minut" — dale ze se hosta optal, nepfeje-li si pfisednouti k spolec¬ nosti a ze mu chtei rozsvitit lampu nad hlavou, ale host ze vse to pfitlumenym hlasem zdvofile odhiitnul.

V prvnich okamzicich byla cela kazdovecerni spolecnost v pravem slova smyslu zarazena. Vsickni divali se upfene na nezndmeho, kteryz byl skoro az vdsnivou jejich debatu tak neocekdvane pferusil, a v tvafi kazdeho zracil se dojem toho zvld§tnim zpusobem. Nektefi prozrazovali ne¬ miie pfekvapeni, jini skoro horecnou zvedavost, a jeden, ucitel, az uzkostlive leknuti. „Kdo je to?" zaseptal sotva slysitelnym hla¬ sem star^i t obou zrzounii. „Kdo to muze byt?" optal se timze zpusobem zahradnik. Arbes: Sebrang spisy. XVIII,

13

194

„Aby to tak byl nejaky " zaseptalo vrtive muzisko, nadzvednuvsi obe ruce k usim, aby oznacilo policejniho „naslouchace". „Eh, co vas napada!" namitl mrucive stary cihlaf. „Nejspis zmeskal vlak —" Pfes tuto konejsivou pozndmku uznal zamra¬ ceny dejvicky statkaf za nutne pokusiti se o zatusovdni bezprostfedne pfedchazejici neopatrne de¬ baty. Zasmdv se pfitlumene, ale dosti nucene, zacal hlasite vypravovati starou a vsedni anekdotu o ministrecn pruskeho krdle Bedficha II., kterou byl bezpochyby cetl v nekterem starem kalenddfi. Ostatni ihned uhodli, kam tim mifi: ze chce totiz nezndmeho svesti na falesnou stopu, jakoby o jeho vstoupeni nebylo mluveno* o vldde videhske, nybrz cizii a davno jiz neexistujici. Manevr ten proveden sice dosti obratne, ale, bystry pozorovatel byl by pfece jen vystihl, ze vet¬ sina clenu spolecnosti nemuze zatajiti svych rozpaku Obzvlaste, kdyz po anekdote prvni doslo i na jine, aby bezprostfedne pfedchazejici nepfedlozenost po¬ dobnym zpusobem maskovali. Dukazem toho byla hned tfeti anekdota nad miru ctihodneho stafi, kte¬ rou bez souvislosti s vlastnim thematem dal k lepsi¬ mu ^clovek bez firmy"., Vypravovalt', co bylo dojista jiz na statisic ji¬ nych anekdotdfu pfed nim vypravovalo: ze stalo pry se mu za jeho mladi, kdyz mu bylo asi tak devet nebo jedendct roku, co snad se zddnemu ji¬ nemu . cloveku nestalo. Matka pry jej kdysi v lete odpoledne poslala se ctyfmi starsimi bratry a tfemi rovnez starsimi sestraimi na pole sbirat kldsky. Nejstarsi bratr, skoro uz tficetilety, zustal doma.

195

A jak pry tak po rozkazu matcine sbiraji na poli kldsky, pfibehl nejstarsi bratr cely uficen pa pole a jiz z daleka volal: „Pro Kristovy rany! Honem pojdte vsichni domu! Matka vzkazuje!..." „A co se stalo?" ptali se volani jeden pfes

druheho. „Jen pojdte, pojdte!" kfici nejstarsi bratr. „Zrovna. se vam narodil tdta ..." Po proneseni poslednich slov dala se cela spo¬ lecnost do nuceneho, ale fehtaveho smichu, kterymz maskovdni pfedchazejici kompromitujici debaty po mineni skoro vsech dovrseno. Od te chvile pfemetl se hovor v koleje naprosto vsedni a vedeni s obvyklou, yice mene nudnou bezstarostnosti. Pfes to vse kazdou chvili nekdo posilhal dp sereho kouta ku dvefim, kde neznamy sedel, maje pfed sebou sklenici piva, doposud jeste nedotknutou, kdezto hostinsky, zodpovedev jeho dotazy, stal klidne u dvefi, cekaje, dd-li nekteryj z hostu nejake pfani na jevo. U stolu kazdovecerni spolecnosti vsak neco po¬ dobneho po nekolik minut nikomu ani nenapadlo. Teprve kdyz hostinsky sam postfehl prazdnou skle¬ nici stareho cihldfe, pfiplizil se batolive ku stolu a mlcky vztahl ruku po sklenici. „Kdo je to?" zaseptal k hostinskemu jeden z obou rysavych bratfi., Hostinsky jsa zady obracen k nezndmemu svrastil vyznamne celo a kmitna ukazovackem prave ruky na pfic list, pokrcil jen ramenoma. , Tajemnd mimika ta opet naplnila spolecnost nedftverou a Izdroyeh vzbudila zvedavost aspofi nej-

196

odhodlanejsiho statkafe, kteremuz take napadl pfipadny prostfedek k nabyti aspoii pomerne jistoty. „Ale prosim1 vas, pane hostinsky," ozval se hla¬ site, aby to slysel i neznamy. „Podivejte se! Vzdyt' ta nase lampa hofi jako za dusicky! Coz pak ncmuzete rozsvitit aspoii jeste jednu lampu?" .^S radosti!" odtusil hostinsky, uhodnuv, k cemu ma jasnejsi osvetleni poslouzit. Vzav pak prazdnou skienici, poposel ke stolu nezndmeho, ktery sedei uplne bez hnuti, opiraje hlavu o obe dlane, a projevil mu pfani ostatnich hostu. „Dovolite-li, rozzehnu lampu zde!" koncil a maje sirky v ikapse, hned tak take ucinil. <• Odpovedei-li neznamy, jenz si dfive svetla ne¬ pfal, nezaslechli u stolu kazdodennich vecernich hostu a bylo jim to take Ihostejno, jen kdy2 dosazeno, co mohlo poslouziti k ukojeni jejich zve¬ davosti a zaroveii k zaplaseni i posledniho stinu podezfeni. Z pocatku chovali se na pohled naprosto pevsimave, i kdyz hostinsky pfinesl naplnenou skle¬ nici a usedl k jejich stolu. A !zase zahajena nudnd rozprdvka nejvsednejsiho druhu. Po chvili vsak ten neb onen pfece nemohl odolati a poohledl se kradmo po neznamem u dvefi, jenz sedel nyntvplnem svetle lampy pfed nim nad jeho hlavou hoficf, ale mei tvdf zakrytou obema dlanemi, tak ze nebylo videti nezli hladce oholenou bradu. J£vedavci nerozpoznali jineho, neBi ze je to muz prostfedni postavy, zahaleny! v starotnodni, ndpadne sesly havelok puvodne cerne a nyni misty jen naSedI6 barvy. V celku nebylo na nem pranic jineho ndpadno nezli Kusty, ponekud rozcuchany ^erny; vlas a ihne-

197

dy plsteny klobouk, lezici na stole vedle netknute sklenice piva. Jinak sedei neznamy, maje nohy pod stolem skfizeny, bez hnuti, bud jakoby byl v hluboke my¬ slenky nebo smutne vzpominky pohfizen. Teprve asi po ctvrt hodine ndhle a die vseho bez jakekoli pohnutky spustil obe ruce s tvafe a zadival se upfene pfimo pfed sebe na stul a zase zustal bez hnuti, nejeve nejnepatrnejsiho zajmu na svem okoli. Byl to muz asi tficetilety, fysiognomie spise odporne nezli sympaticke. Rysy bezvouse tvafe byly v celku prayidelny; ale napadne vysedie licni kosti, uzk<;, u kofene jako promdckly nos, chorobne bledd, vlastne nahnedld plet', mracne svrasteie lizke celo a zarputile sevfene, skoro bezbarve rty — krdtcd fysiognomie neskytajici zadne opory k domnenkam vzhledem k jeho charakteru a dusevnim vlastnostem a tudiz i v pficine jeho zamyslu. Avsak kdyz po delsi chvili nadzvedl ndhle a die vseho opet bez jakekoli pohnutky hlavu, jevila tvdf jeho vyraz vazny, zadumcivy, ba bolestny. A kdyz pak oko jeho zakrouzivsi po mistnosti utkveio na okamzik na starem cihldfi, jevila fysio¬ gnomie jeho bolestne odusevneiy vyraz, v nemz snive, modre oko hrdlo zvlastni, skoro mozno fici usmifujici ukol. Jediny, spise nahodily a plachy pohled neznd¬ meho sta<M, aby mu naklonil stareho, sveta a lidi znaleho muze, ktery nebyl zrovna z tech, jimz by pouhy pohled lidsky jakymkoli zpusobem imponoval. ^ Tentokrate vsak byl dojem pohledu toho tak zvla&tni, ze stary inu2 nemohl odolati, aby — ovsem

198

septrno a nepozorovane — kumpdny sve na neznd¬ meho neupozornil. jako na povel zadivali se skoro vsichni na neznameho, kteryz vsak jiz zase sedel bez hnuti se svesenou k prsoum hlavou a se sklopenyma ocima, nejeve na nicem kolem sebe zddneho zajmu. Za nastaieho ticha vsak se skoro vsem hostum zdalo, jakoby byli zaslechli, ze neznamy zhluboka vzdychl. „Co to?" napadlo skoro vsem, a jediny, die vse¬ ho snad i bezdecny vzdech nezndmeho zdal se jim byti skoro az zdrukou, ze neznamy neni policejnim ,,naslouchaeem", za ktereho jej puvodne poklddali. ,,Ale, kdo je to? Jak sem pfichazi? A za jakym licelem ? Kam a z jake pficiny ma namifeno ?" Takove a podobne myslenky pfipadaly skoro kazdemu hostu za nudne, unavujlci a trhane roz¬ pravky, kterou se roztrzite bavili. Nekolikrate sra¬ zili tfi nebo ctyfi hlavy sve dohromady, by si navzdjem zaseptli liryvkovite sve domnenky; ale prave proto, ze z domeie nutne opatrnosti nechteii dati na jevo, ze je neznamy zaijmd, napovedene domnen¬ ky zvedavost spise drdzdily nezli by ji byly konejsily nebo docela uspokojovaly. Stary cihlaf, jenz byl odusevneiym pohledem nezndmeho jaksi na stope, nekolikrate septmo na¬ znacil sve mineni, ze to nejspise nest'astny nejaky clovek, ktery sem zabloudil nahodou — — Ale z ostatnich skoro .vsickni krcili neduvefive ramenoma a ruznymi, ovsem!- nendpadlfymi gesty ddvali na jevo, ze jest nutno miti se pfece jen na pozoru. Mimo nadani neznamy sam pfispei k nadzvednuti tajemneho zdvoje, jenz jej pfed dusevnim zra¬ kem spolecnosti ^ahaloval. Vstalt' pomalu a nama-

199

have, jakoby nadzvedal ohromnou tizi, vahave a neroznodne vztahl ruku po klobouku na stole, nacez plizive, ba skoro potdcive opustil mistnost. Za prosteho likonu toho jevila tvdf jeho vyraz bolestne melancholie. Sotva vsak zavfel za sebou dvefe, vyuzitkovalai spolecnost pepfitomnosti jeho k vymene svych ndhledui s pravde amerikdnskou lisporou casu. V ne¬ kolika minutach vymenencfc z pocatku septmo, po¬ zdeji hlasite asi dvacatero ruznych nahledu jednak o torn, kdo to asi je a jake ma bezpochyby zdmysly. Vetsina soubilasila v torn, 'ze to prosty, ale bezpochy¬ by svrchovane nest'astny clovek, v jehoz rozdrdsane dusi nejspise tizrdvd znenahla zoufaly nejaky limysl. Nektefi tomu odpirali; ale kdyz zamraceny stat¬ kaf se upamatoval, ze zahledl nezndmeho odpoledne v sadech na Letne, kde stal ruku v lruce» s nejakou divkou, ktera stkave plakala, kdezto on upiral zrak svuj k zemi — pficbiylila se i mensina k aidhledu vetsiny. „Nejspis se loucil se svou milenkou," pfipome¬ nul dejvicky ucitel, a nahled ten pfijat za pravde nejpodobnejsi. „Skoro se vsak zda, ze clovek ten dnes niceho nepojedl," ozval se starsi obou rysavych bratfi. „Moznd, ze ina hubenou kapsu," dolozil druhy bratr. „S chuti bych mu zaplatil vecefi," nabidnul se vycouhly zahradnik a obratil se kjmlcieimu hostin¬ skemu fka: „Pfipravte mu v cas." Hostinsky pfikyvnul. „Ale prosim vas, panove," ozval se po kratinke pomlcce vrtivy ndjemnik z Vinice Pernikdfky, „co pak je ndm vlastne po nem?"

200

„I nemluvte, jako byste mei srdce) z kamene," odtusil cihlaf, ,,a jako byste nemei ani potuchy o torn, jak je hladovieimu cloveku, ktereho stihlo buh vi, jake nestesti a ktery" Nedofekl; nebot: pan ucitel pferusil mu fee otazkou: „Co vsak clovek ten venku tak dlouho tropi?." ,.Nejlip — kdybyste se sel podivat!" vyzval jej dobrdeky zahradnik. Ucitel ochotne vstal a mlcky opustil mistnost. Spolecnost bavila se skoro po deset minut jeste, vyhradne jen vymenou svych nahledu o neznamem a nyni i o torn, proc asi tak dlouho meska venku a jakou zpravu asi pfinese ucitel. A kdyz pak tepto konecne vesel a rychle pfistoupil ku stolu, ozvalo se z nekolikero list soucasne

zvedave: „Nufe?" „To sam pan buh vi, co clovek ten asi kuje," referoval ucitel pfitlumenym hlasem. „Kdyz jsem vysel pfed dum, nebylo po nem nikde \ pamatky. Pospisil jsem asi sto kroku po silnici k Dejvicum; pak jsem se vratil a sel asi dve ste kroku po silnici smeremj k 'Podbabe. Ale ani tam ani zde, pokud jsemJ v mlze mohl videti, nebylo zive duse. Vratil jsem se tedy a dal se po silnici smerem ku Praze. A tu asi po tfech stech krocich vidim jej pfechdzeti podle skarpy sem a tam. Chvilemi se zastavil a nekolikrat se mi zdalo, jakoby byl zalomil rukama..." „A kde je ted?" optal se zive statkdf. „Videi jsem jej vraceti se," odtusil ucitel sedaje

na sve misto.

201

y torn vesel i neznamy — vdhavft a skoro potdcivym krokem, jako byl odesel, a v^tvdfi jeho jevila se opet trpce bolestnd melancholie. JMdvratem nezndmeho rozhovor spolecnosti pfe 'sunut opet k vecem vsednim a bezvyznamnym; ale pfece kazdou chvili ten onen zamzoural zvedave po neznamem, kteryz odhodiv klobouk na stul usedl na sve misto a podepfev si hlavu obema rukama, zamy¬ slil se jako dfive. V bezprostfedne ndsledujicim okamziku pfisoural se vsak k nemu hostinskyi a vlidne se optal: „Nepfal byste si neco k vecefi ?" Neznamy spustiv ruce vztycil hlavu a ^adival se na hostinskeho s nemym, ale bolestnym iizasem. ^Milerdd bych vam poslouzil," pokracuje ho¬ stinsky a bezpochyby by byl dodal, ze jest vecefe zaplacena, kdyz neznamy zavrtei .hlavou tak vy¬ znamne, ze neodvazil se vice sluzeb svych nabizeti. 0,"A jiny vlak uz nejede, nez onen po desate ?" optal se neznamy dutym, skoro hrobovym hlasem, v nemz zachvivala se .veskera trpkost zklamdni. Hostinsky podal ^ochotne pf islusnou zpravu; ale neznamy naslouchal, jak se zddlo^ jen na pul ucha. Ze vseho bylo zfejmo, ze myslenkami dli nekde zcela jinde. Po te. veda, oc se hostum jedna, snazil se roz¬ pfisti ;s {nezndmym hovor a zasypal jej celou fadou nejvsednejsich dotazu; ale neznamy odpovidal bud pokrcenim ramen, jakoby vubec nerozumel nebo tak jednoslabicne, ze nedalo se z odpovedi jeho na nic souditi. Hostinskemu skoro 'po ctvrthodinnem lisili ne¬ zbylo, nezli zustaviti nezndmeho jeho domneie chmurnym myslenkdm.

202

Zatim hovofeno u stolu kazdovecernich hostu pfeletave o vsem moznem. Zaslechnutim dotazu ne¬ zndmeho v pficine vlaku pfesunul se hovor i jna ze¬ leznice a ruzne se proplitaje obrail si za pfedmet i drdhu Bustehradskou. Vypravovdno o jejim vzniku; zmineno s,e» o dobe, kdy byvala to pouze kohskd draha do Vyhybky\ a posleze i o jejim okoli od Bu ben do Veleslavina, ba az do Ruzyne, jez bezpochyby svou zddumcivosti zavinuje na trati te tak caste samovrazdy. Kdyz proneseno poprve slovo „samovrazda", neznamy z hluboka vzdychl a cela spolecnost zadivala se bezdeky k nemu. Neznamy sedei bez hnuti maje obe ruce skfi¬ zeny v kline a dival se kamsi v neurcite prazdno. Ale vyraz tvafe s mracne svrasteiym celem byl tak vymluvny, ze o vlastnim ziverecnem zamyslu jeho nebylo skoro zadne pochybnosti. Vse nasvedcovalo, ze to skutecne clovek zdrceny, clovek, kteryz byl s zivotem svym doiictoval a vyckdvd jiz jen vhodneho okamziku, by se svetem se rozzehnal. J akym zpusobem, bylo ovsem jeho tajemstvim; ale objeveni se jeho v miste tak osameiem a vubec veskere jeho chovani zdalo se zpusob ten pravde nejpodobneji naznacovati. Ndhle vsak se zive pohnul a poloziv nekolik drobnych penez vedle nedotknute sklenice piva, sahl po klobouku, nacez se prudce vztycil a bez' pozdravu, aie skoro s kfecovitym chvatem opustil vravorave mistnost

203

Fo nekolik minut zustala cela spolecnost i s hostinskym v pravem slova smyslu zarazena. Jeden dival se udivene na druhehoi a pikdo ani nehlesl. Te¬ prve po chvili zacali si z pocatku ledabylo a pferyvane vymenovati sve nahledy o tak ndhieml a zaroveh ndpadnem zmizeni nezndmeho, kteryz je byl skoro po dve hodiny tak zajimal. Chtei-li odejeti nejblizsim vlakem smeremj k Zat¬ ci, jak soudeno die prvniho jeho dotazu hned po vstoupeni do mistnosti, mohl dojista skoro hodinu jeste vyckati — byla nejblizsi ndmitka, ;z kterez vytryskla cela fada domnenek, z nichz domnenka nejhroznejsi zdala se byti pravde nejpodobnejsi. „A. my tu tak klidne sedime-a mluvime do vetru, kdyS jde o zivot cloveka?" ozval se ndhle stary cihlaf skoro s trpkou vycitkou. ,,A ani jediny z nas se vubec nepokusi o jeho zachrdneni?" dodal vycouhly zahradnik. Necekaje vubec odpovedi, chvatne vstal a sahaje po svem klobouku na skobe, dodal: „Kdyz nikdo, tedy ja se o to pokusim!" „A ja take!" zvolal ucitel. „My tez!" pfihldsili se oba rysavi bratfi. A vsickni vstdvali, aby pfispeii ku pomoci. V nekolika vtefinach vyhrnuli se vsickni! z mist¬ nosti pfed hostinec, kde shledali, ze pro houstnouci mlhu jest sotva videti na deset az dvandct kroku. Pfes to vse zahajili bez rozpaku honbu za ne¬ zndmym. jenz byl hostinskou mistnost opustil skoro pfed desiti minutami. Pouhym pudem vedeni, rozdeiili se na tfi tlupy, prvni sla k Dejvicum, druha smerem ku Praze a tfeti smerem k Podbabe.

204

Jediny hostinsky se vratil do hostince a cekal vysledek. Za nedlouho vratil se z vypravy stary cihlaf, kteryz byl kdesi klopytnul a nemohl se vypravy dale siicastniti. Asi po dvaceti minutach zacali se jeden po dru¬ hem nebo po dvou vraceti i ostatni. Vsichni vrdtili se naprosto bez vysledku. Po neznamem nebylo ni¬ kde ani pamatky. Posledni vratil se mlady ucitel, kteryz byl dobenl az do Bruske brany, kde potkal policejni patrolu, kterez byl ozndmil, ze hoste t hostince „Nal ruzku" hledajji a stihaji takoveho a takoveho muze ... Mozno si pomysliti, v jlakem asi smyslu pokracovdno v hovoru, jenz vyznei v nescetnekrdt opakovany refrain, ze pozejtfi neb o den pozdeji noviny dojista pfinesou zpravu, ze na draze pobliz nadrazi u Bruske brany spdchdna bytta opet strasna samovrazda. Nez, kdo popise lizas spolecnosti, kdyz po dal¬ sich asi desiti minutach otevfely se dvefe a poli¬ cejni patrola vesla s nezndmym a zdvofile zddalaJ za vysvetleni, ponevadz neznamy, ktefehoz stihla pobliz zeleznicni trati nedaleko nadrazi, ujist'oval, ze ceka na nejblizsi vlak a nema nizddnych jinych) limyslu. Rozpak y vsech byly nemaie. Chvili nemei ni¬ kdo slov k odpovedi, az posleze obrdtil se stary cihlaf k nezndmemu prostou a pfece rozhodnoui otazkou: , „Vy tedy nejste clovek .nest'astny a nemdte umysl zaHynouti na trati samovrazdou ?" Zddumcivou tvdf nezndmeho, ktera po celou tuto trapnou scenu jevila rozpacite udiveni, pfeietl

505

poprve pfed zraky ceie spolecnosti sardonicky usmev. \ " „Jd?" odtusil dutym, skoro hrobovym svym hla¬ sem, ale pevne a urcite. „Proc bych mei pdchati samovrazdu? Jsem ucitel z, Kladna, kde mam zenu a dve ditky. Pfijel jsem dnes rdno do Prahy, bych si u bankefe vyzvedl vyhru dvou tisic izlatych. Kdyz mi byla vyplacena, navstivil jsem sestru, ktera je ucitelkou v 2izkove a ktera mne vyprovodila az na Letnou. Zmeskav vlak, jenz odjizdi odtud o seste hodine. cekam na vlak nejblizsi. Legitimace nemdm sice zadne; ale doklad, ze mluvim aspofi v jistem vzhlede pravdu ,a ze nemdm nizadne pficiny louciti se se svetem, mam pfece..." Po te sahl pod havelok do postranni kapsy spodniho kabdtu, vytahl velkou tobolku a otevfev ji, ukazal balicek stozlatovych bankovek — — — Je tfeba jen jeste slova dodati ?!...

DOBRODRUZSTVI VE VVSADNI HOSPODE, Z

ROMANTIKY VSEDNIHO ZIVOTA.

Prvy nacrtek z r. 1862; dopsano a poprve tisteno 1872.

Jiz tomu pfes pul stoleti... Postovni trubka vesele zavfesteia, bic zahvizdl vzduchem a pbohy hnedOus bolestne zaf ice v poskocil, jakoby se chtei dat do klusu. Ale nezli pemilosrdnd ruka kociho zdvihla se podruhe, by i hnedousovu soudruhu prokdzala po¬ dobne pfdtelskou pozornost, zahnul povoz kolem rohu, tezkd kola zarachotila na dldzdenem nadvofi a kone i povoz zastavili pfed vysadni hospodou. V ceiem dome nastal neobycejny ruch, jakoby's pichl do vosiho hnizda. I drubez na smetisti natahovala krky a izvedave divala se kolem, jakobyLnikdy, nebyla videia postovni povoz; avsak zddnemu z opefenych tvoru na smetisti v torn okamziku zajiste! nenapadlo, ze snad jiz za nekolik okamziku bude musit obetovati svuj mlady, zivot, aby bud hlad nebo jen pouhe laskominy ledajakehos nicemy byly ukonejseny. I huhaty hafan v rozviklane boude nekolikrat po sobe zavrcel a vyceniv sve alabastrove tesdky j. Arbes: SebranS spisy. XVIII.

14

210

jednou zastekl; ale nevida nikde odporny ch hadru a hnusnych zdplat opet se ztisil a zalezl do boudy. Jakmile se byl povoz zastavil, seskocil koci s ko¬ zliku. U postovnich koci nebyvalo to sice ve zvyku, ale neobycejna tato lisluzriost nasvedcovala tomu, ze osoba neb osoby, ktere se v povoze naiezaji, nejsou aspoii skrblici. V temz okamziku vylitlo ze dvefi hostince nepatrne, vsak neobycejne cist'ounke muzisko a nevedouc v horlivosti sve ani co deid, nebot' posta zastavovala v hostinci torn jen v pfipadech nejfidcich k vyslovnemu pfdni toho onoho cestujiciho, vyseklo poklonu kocimu. Pozorujic vsak, ze ucinilo poklonu nekomu, ko¬ mu nenalezela, trochu se' zacervenalo a vidouc, ze koci ma v limyslu otevf iti dvifka; u povozu, v mzik¬ nuti oka pfiskocilo, a jiz melo ruku na klice. Na nestesti byla vsak na klice jiz ruka kociho a za neveasneho spechu pfisla ruka muzikova misto na kliku na ruku kociho. Oba stiskli; koci mrzute se usklibl a zajiste by byl usklibnuti sve provdzel necim pro muzisko nepfilis milym, kdyby se nebyly v temz okamziku otevfely dvifka povozu z nichz vyskocil mlady muz. Byl to stihly, asi sestadvacetilety mladik v ele-. gantnim obleku. Pravidelnd tvdf jeho byla bledd, oko cerne a jiskrne. jaky tudiz div, ze kuchafka, divajici se zvedave z kuchyne na dvur sladce se pousmdla, kdyz spatfila statneho a slicneho muze, jakych v hostinci tak zfidka kdy vidala.

211

Avsak bledd uslechtild tato tvdf byla krdsnou jen zdaleka, nebot: kdo by byl k fcnuzi tomu blize pfistoupil, byl by^v tvafi shledal stopy.po nestovicich. Kdyz byl mlady muz vyskocil z vozu, pocala az na prah se dokoiebavsi buclata pani hospodskd sekati pukrldtka skoro podle taktu a modrd malickd ocka jeji blikala tak roztouzene po zdanlive slicnem hostu, ze by se byla i chladna skdla obmekcila, kdyby k ni jen jediny takovy pohled byl zabloudil. Za pani hospodskou bylo videti nekolik umou nenych hlav, v jejichz tazich byla zvedavost temef skameneia. Velezajimave, co do rozmeru i razu zvlastni tyto hlavy ndlezely vesmes domdci celddce zenskeho pohlavi. — Ano, i deti byly vybehly z jizby, a jak se tvdfily a co deialy, zajiste kazdy se domysli, kdyz dolozim, ze cerny kocour, jenz lezel zrovna ve vyklenku, pfed kterymz deti se zastavily, ani se pepohnul, ackoli druhdy pfi kazdem selestu vyskocil a lodbehl, jakoby mu byl za hlavou vystfelil. v Toliko v jedne tvafi nebylo pozorovati ani sto¬ py zvedayosti a sice v osmahie, skoro az hloupe vypadajici tvafi podomkove. Stalte opodal povozu^ v modre umolousane ka¬ zajce o koste podepfen a dival se zcela Ihostejne k zemi. ' V tvafi jeho ovsem nebylo stopy, ze by myslil; avsak mozek mdlomluvneho mladika toho byl pfece v cinnosti. Myslift' si: „Neviddno! Co tu hluku, kdyz pfi¬ jede nekdo, kdo ma penez, aby se mohl dat vozit. Nasinec ovsem se nemuze dat vozit a nikdo ho nikde nevita s takovou usluznosti, a pfece kazdy fe nas

212

ma take nohy, ktere mohou zemdliti chuzi a potfebujou pak nutne, aby se svezly. A (mnohy z nas ,zajiste by take tak ledaco zasluhoval, cim zasypdvaji se ve svete lide, ktefi toho nezaslouzi, ani kdyby zili detetkrdt tak dlouho, nezli zil nejstarsi clovek ..." Podomek byl by zajiste dale mudroval, kdyby mu nebylo z nenaddni pdsmo mysienek pfetrhl hospodsky, jenz prudce zvolal: „Jeniku, nelelkuj! Pomoz vypfdhnout!" Jenik zivnul, koste padlo k zemi, a vahave bli¬ zi! se podomek k povozu, by vyplnil rozkaz sveho chleboddrce. Nevyplnil jej vsak, nebot: koci zabrucev: „Coz pak tu nekdy posta vypfahd?" vyskocil na kozlik, prdskl do konii a povoz s rachotem vyjel na silnici. Zatim, co cist'ounke muzisko, v nemz kazdy poznal „hlavu hostince", uvddelo mladeho cestujici¬ ho po pfikrych, pod kazdym krokem Stenajicich schodech do prvniho a zaroveh posledniho patra k tak zvanym „pasazefskym komnatdm", z nichz byla vsak jen jedna pro hosty upravena, kdezto v druhe bylo nahdzeno mnozstvi nejpodivnejsiho haraburdi, odehrala se pfed hostincem napolo smesnd a napolo vdznd ci lepe feceno smutnd scena. Mezi vraty byla se totiz objevila holcina v prostickych sateckdch vybledle ruzove barvy, drzic cosi v biiem sdtku zaobaleneho.. Sotva ji byla pani hospodskd shiedla, zakabo¬ nila se a pohrozic ji pesti zahoukla: ,Jdes ven, ty pobehlice!" Divka sklopivsi bazlive oci zustala neodhodlane stat mezi vraty.

213

Podomek slyse hrozbu hospodske a vida divku mezi vraty zamracil se a brucel cosi, co podobalo se skoro zakleni. „Jeniku, vyzeh ji!" kficela rozdurdend hospod¬ skd. ,,Clovek nema od te luzy pokoje, ani kdyz vzdcni hoste pfijedou." Jenik se tvafil, jakoby neslysel. Za to deti slysice matku hubovat daly se do kfiku a. pustily se za diykou. Divka se dala na utek. ' Deti octnuvse se u yrat a vidouce, ze divky vice nedohoni, chopily se hrud a kameni a hdzely za ni kficice t plnych hrdel: ,,Purci! hold Purci! nahd

Pureil" Panf hospodskd samolibe se usmivala nad ctveracivosti a cipernosti svych ditek. Mezi tim byl hospodsky dovedl mladeho muze ,do „pasazerske komnaty". Byl to ctverhranny pokojik o dvou oknech s odfenym ndbytkem prastareho vkusu. Jednim oknem bylo videti do dvora, druhym do zahrady. V prostfed pokojiku stal kulaty, bilym ubrusem pokryty stul, kolem stolu nekolik zidlic, u steny blize dvefi pohovka a naproti ni u protejsi steny nepfilis vysoko vystland postel. Kdyz byli vstoupili do pokojika, rozhledl se host bystfe kolem sebe, pak oknem do zahrady a hned na to druhym oknem do dvora. Zahiednul jeste, kterak deti zenouce se za div¬ kou hdzeji za ni kamenim; prudce obrdtil se k hospodskemU s otazkou: ,,Co se to deje na dvofe?" Hospodsky pohiednuv oknem spatfil sve deti a odpovedel s pfizvukem spokojenosti:

214

,,I to jsou moji vlastni darebdci, milostivy pane, a zenou tu' dotiravou pobehlici z domu. Vzdyt' pak je to pravy kfiz a souzeni, kdyz..." ,.Pobehlici ?" vpadl mu do feci host. ;„Ano, milostivy pane, pravou pobehlici, ktera kazdeho hosta obtezuje, aby koupil jakysi skvost, o nemz se arci nevi, je-li kradeny nebo ne," zneia odpoved. ,,,Je to vsak roztomild, po certech roztomild hol¬ cina," pokracoval hostinsky. ,,Jen kdyby nebyla tak bledd; a sucli'di a hladem zmofend — clovek md; s ni vskutku nekdy az utrpnost." .Host, jak se zdalo, pfeslechl, co hostinsky byl prave vypravoval; pokynul mu rukou, by odesel. Hostinsky vahave uposlechl a v tvafi jeho dosti zfejme se zracila nelibost nad tim, ze iiost nejevil zadneho zvldstniho zalibeni ve vypravovani o litrp¬ nosti malomestskeho hostinskeho. Kdyz vsak byl jiz na chodbe, host prudce zazvonil. Ruce hostinsky otevfel, vstrcil hlavu mezi dvefe a upfev veseld sva ocka na hosta 'zasycel s oulisnosti hada obycejnou frdsi: „Co racte porpucet?" „Pfineste mi nacini ku psani," di host. Hospodsky vtdhl mlcky hlavu zase nazpet a nejsa za dvefmi nikym pozorovdn, usklibnul se. „Nu, ten tu asi mnoho neutrati," zamumlal pfed sebe, sestupuje po schodech, aby vyplnil hostuv rozkaz. Dole u schodu cekala nan jiz netrpeiive drahd nolovice. .^Co porouci? Jaka jidla? Kachnu, husu, kapouna, koroptve, pivo, vino?" tdze se o pfekot.

215

„Prozatim nic podobneho," odpovida nevrle pan manzel. „Chce inkoust, pero va papir." „Inkoust?" taze se zena. ,,A nemohl jsi se zeptat, ma-li hlad a zizeh?" „Mohl a take jsem se ptal, co dale chce. Ale co naplat, kdy2..." „Nu, vsak nebude snad jeste tak zle," di zase zena chlacholive. „Jist a pit musi; mozna, ze si chce napfed napsat nejake psanicko a potom teprve ze pocne hodovat, jako onehdy ten, vis? — Avsak pockej, Tnne neco napada f Pojd bliz, ja ti £o po¬ septam." Po te ohiedla se pani hospodskd kolem sebe, neni-li nikdo na blizku, a kdyz manzel ponekud se nahnul, septala mu cosi do ucha. Z pocatku vrtei tento hlavou; ale pozdeji bylo jiz z obliceje jeho patrno, ze pocina slova sve manzelky schvalovati. Po chvili rozmysleni podotknul: „Dobfe! udelej, jak za dobre uznds. I ja se budu fidit die tvych? slov." Na to vahave sel hledat nacini ku psani. Pani hospodskd vesla do kuchyne, zavolala jed¬ nu sluzku a pravila skoro septmo: „Vi§,kdezustdvdPurei?" Kdyz sluzka kyvla hlavou, ze vi, dodala hospod¬ skd: ,,Tedy bez k ni a fekni ji, aby hned ke mne pfisla." Sluzka odbehla a pani hospodskd mnouc si uspokojene ruce pocala pfechdzeti po kuchyni.

216

Po odchodu hostinskeho z ^pasazerske komna¬ ty" vrhnul se host na pohovku a zapdliv si doutnik zamyslil se. Zamodraly kouf vznasel se ke stropu v lehynkych kotoucich; oci mladeho muze jej sice sledovaly, myslenky vsak leteiy do minulosti... Naiezaje se po mnoha letech prave na blizku sveho rodiste pfipomenul si sve mlddj a hlavne nejrozhodnejsi okamzik sveho zivota, kdy po smrti posledniho pfibuzneho ubiral se z rodne visky jako desitilety sirotek smuten, a .sklicen do Prahy, kam 'k smrti zemdlen pfibyl, aniz by byl vedei, jak a proc. Neznalt' v meste zive duse. Byl jeste dite a o nejake praci nemohlo byti ani feci. Dlouho nevedei si rady; vedei a citil jen, ze je opusten a ze ma hlad; avsak pfebe neodvazil se v meste na nekoho promluviti, tim mene aby byl snad nekoho zebrotou obtezoval. Nekolik hodin chodil po ulicich, a k veceru, kdyz slunce pocalo jiz yrhati dlouhe stiny, jez v dusi opusteneho sirotka buddy tajuplnou lizkost, zasta¬ vil se v jedne z odlehlejsich ulic pa Male Strane a zahledei se upfene do zeme, jakoby mu mei chlad¬ ny kamen poraditi, co ma pociti. Z nenaddni zazneiy nablizku z jednoho domu zvuky kolovrdtku, jenz prave hral tklivou jakousi piseh. Hoch zvedavosti puzen sel po zvucich a zu¬ stal nesmele stat v prujezde domu, v jehoz dvofe hral flasinetldf. Byl to stary sedivy vyslouzilec s dfevenou pohou; kolovrdtek svuj mei na maiem voziku a obklo-

217

pen byl hejnem deti, jez divaly se na loutky v kolo¬ vrdtku. Hoch stal opodal. Jeho nebavily loutky, aniz jej zajimal stary kolovrdtkdf; avsak pisen, kterou prave slysel, rozchvivala mladistvou vnimavou dusi jeho a smutne tony zapadaly do duse jako do lirodne pudy, budice tam tisicerou ozvenu. Hosikovi bylo nevyslovne bolestno; naslouchal dlouho; s tajenym dechem, a kdyz posleze kolovrdtek zakvik' a piseh skoncena, vstoupily hochovy do oci size. Kolovrdtkdf, maje, jak jiz pfipomenuto, kolovrd¬ tek na voziku chopil se voje a belhal se ze dvora* Deti, davse se do kfiku, bezely pfed nim; toliko hoch v 'prujezdu zustal nepohnute stati, nespousteje se starce navlhlych oci. Nahodou podival se i stafec na nej a .spatfiv boseho otrhaneho venkovskeho kloucka, z jehoz zaroseneno oka zirala dobromyslnost a v okamziku torn prave take jeste zvlastni jakdsi rozhdranost, zastavil se u neho a nekolik okamziku upfene se na nej dival. „Co pak tu deids, kloucku?" optal se posleze ponekud drsnym tonem. Hoch, na ktereho po cely den v meste nebyl nikdo promluvil, zachvei se leknutim! a neodpovedel. „Ci pak jsi? Odkud?" vyptdvd se stafec dale a hned take dodava: ,,A proc places ?" Hoch ztnuziv se, slabym hlasem jmenoval sve rodiee a rodnou visku. vAle proc places? Mas snad hlad?" taze se dale vyslouzilec.

218

Hoch mlcel, jakoby se rozmyslel, ma-li se ne¬ zndmemu svefiti cili nic; kdyz pak pozoroval, ze nan stafec upfene hledi, pravil nesmeie a vahave: „Vase piseh mne rozplakala." ,,Eh, co piseh," di stafec. „Mluv pravdu! Mas hlad?" Hoch opet neodpovidal. Stafec nespousti vsak oci s jeho tvafe, nacez hoch, jakoby byl stafec svym pohledem odpoved z neho vynutil, slabym hlasem zaseptal: „Mdm." .,Nu a coz ti nemohou dat rodiee jist?" pta se zase kolovrdtkdf. .,Nemdm zadnych," odpovedel hoch. „Chtei by's neco pracovat?" „Chtei," di hoch. „Pojd' tedy se mnou!" konci stafec jaksi velitelsky. Hosik sel s kolovrdtkdfem. Doprovodil jej jeste do nekolika domu, a jelikoz jiz nastal vecer, odebrali se oba do bytu kolovrdtkdfe na Pohofelec. Stafec byl osif ely jako hoch a oba se brzy spf dtelili. Hoch potfeboval starce a stafec zase hocha. A od te chvile, co hosik starci kolovrdtek vozil, dostdval stafec casteji darky nezli dfive, kdyz jeste „flasinetloval" sam. Od te doby mnoho se zmenilo. Hoch dorustal a stafec zamilovav si jej jako vlastni dite nemohl se od neho odloueiti. V hochovi zbudil se jiz zdhiy smysl pro hudbu ft jelikoz stafec sam kdysi na housle hrdval, pfiuqil hfe te i sveho

!19

nalezence. Tento deial zahy pekne pokroky, tak ze za krdtkou dobu mohl hrdvat i v hostincich. Zamiloval si hudbu a hrdval.. kdykoli mohlv hrdva] vasnive a hra jeho se libivala. Cim ,vice umei, tim vice vyziskal si penez, z nichz pak k ndvodi druheho otce sveho vse, co nespotfeboval nejnejnutneji k zachovdni zivota, venoval na vycviceni se ve hfe, plate si zpocatku jen obstojne hudebniky, pozdeji pak i vytecne houslisty, a po desiti letech patfil jiz mezi nej obratne jsi houslisty. Nebyl arci zadny genius; avsak hra jeho byla takoveho druhu, ze mohl koncertovati, a casto £astinil ohnem a smeiosti hry sve mnoheho, jenz od mladi byl cvicen ve hfe jen od mistruv. Byl spokojen, a stary kolovrdtkdf, kteremuz pozdeji zivot zpfijemnil, jak mohl, nezelel dobrodini, jez byl casem svym opustenemu hochu prokazal. Jako otrhany a bosy hoch opoustei svou irodnou visku a po patndcti letech vracel se tam zase na ndvStevu jako znamy hudebnik, jemuz kyne dosti skveid budoucnost. Z mestecka, v kterem se byl prave zastavil, mel do rodne visky jiz jen hodinu cesty, kterou chtel druheho dne vykonati pe§ky. Z tradnych i pfijemnych techto vzpominek vy rusil jej vsak hostinsky, pfindsejici teprv asi po pul hodine nacini ku psani, jez si byl musil buh vi az v kterem dome vydluzit. Vstrciv hlavu do dvefi, zavrcel: „Uz to nesu;" do komnaty v§ak nevstoupil. „jen dale, pane hostinsky!" pobizel host. Hostinsky vstoupiv do jizby plizivym krokem pfiblizil se ku stolu, postavil naii lahvieku s inkou-

220

stem, papir a pero, a rovnez tak plizive, jako se blizil ku stolu, vracel se ke dvefim, kde zustal stati. Host po chvili obrdtil se ku dvefim a tazave ha hostinskeho se zadival. ,,Poroucite jeste neco, milostivy pane? Jsem k sluzbdm," pravi hostinsky. A,Pfineste mi vecefi a Tahev vina, mdte-li jake," „Jakou vecefi si pfejete?" ,,Pfineste, co chcete, vlastne co mate." ,,Vice uz si nepfejete?" pravi hostinsky. „Zatim nic," zni rozhodnd odpoved, nacez ho¬ stinsky rychleji nez kdykoli jindy sebehl po schodech do kuchyne, aby sve drahe polovici sdeiil, ze host konecne pfece se rozhodl, neco dat vydeiat. Host nemei ani tuseni o starostlivosti zisku chtivych lidi, v jichz hostinci se naiezal. Zasedl za stul, aby napsal svemu staremu pestounu do Prahy list, ze st'astne dorazil jiz skoro k cili sve cesty. Sotva vsak napsal nekolik fddku, odlozil pero a zamyslil se. \ Myslenky a vzpominky vifily dusi jeho jako skotacivi diblici. Brzy vyhoupla se z mlhy polozapomenuti vzpominka trpka a trudnd, brso zase vzpominka rozkosnd a slastnd. Byl zadumdn tak, ze ani nepozoroval, ze ote¬ vfely se z lehynka dvefe, a ze tise a nepozorovane nekdo vstoupil do komnaty. Byla to asi sestndctiletd divka, v eistych isice, vsak castym pranim jiz ponekud vybledlychi kartounovych satech ruzove barvy. Krome biie zdsterky a biieho sdtku na hlave nemeia na sobe £ddheho' satu vice.

221

Byla to tdz divka, kterou byly deti hostinskeho z domu vyhnaly, pokfikujice za ni ,,Nahd Purci, hold Purei!" a pro kterou si byla pani hostinskd, jak se samo sebou rozumi, nikoli bez pficiny, zvla¬ ste poslala. Vstoupivsi nepozorovane do komnaty zustala nesmeie stat u dvefi, jsouc na rozpacich, ma-li postoupiti nebo cekati, az by se za stolem sedici mla¬ dik poohiednul. Dlouho stala nepohnute, majic oci, na nichz bylo patrne pozorovati, ze pfed chvili hofce pla¬ kala, k zemi upfene; ale posleze pfece se odhodlala a ucinila ostychave dva kroky ku pfedu. Slunce chylilo se prave k zdpadu. Zlati paprskove vnikajici oknem do komnaty ozafovali ztepilou postavu mlade divky a zrumenivse bledou jeji tvdf dodali ji zvlastni libeznosti. Ndhle mlady miu& u stolu se poohiednul a spatfiv jen nekolik kroku od sebe v pine zafi slunce stojici divku, ponekud se zarazil. Jsa vsak clovek, jejz malo kdy bylo Ize necim pfekvapiti, vstal a pfi¬ bliziv se k divce zadival se ji zkoumave do obliceje. Divka stala pfed nim se sklopenyma zrakoma. Po detinskych, avsak vdznych tazich jejich rozlofena byla nevylicitelna sladkost. Kolem kordlovych rtu pohrdval zdanlive lismev, avsak nebyl to lismey spokojenosti a radosti, nybrz lismev trapne jakdsi nejistoty a nevyslovne bolesti. V hedvabnych fasdch skveia se slza; ale kdyz poloprusvitnd vicka oci se pootevfela, vyslehl z cer¬ neho navlhieho oka blesk, svedcici o zmuzilosti, s jakou divka svou bolest sndsela.

222

V okamziku torn cinil usmev bolesti neznou tvdf jeji tak puvabnou, jako" cypfisovy venec, kdyz ovines jim jasne celo carokrasne mramorove sochy. Vse to bylo ovsem z velke casti optickymklamem, nicmene pusobilo na mladeho muze tak neodolatelnym kouzlem, ze teprve po dlouhe chvili mohl se otdzati, co si divka pfeje. Divka stojic nepohnute neodpovidala, a mladik otdzku svou opetoval. Na divce bylo patrne pozorovati vnitf ni jakysi boj. Chteia odpovedeti, chteia rychle nepo prone¬ sti, avsak nepronesla nezli dve slova: „Odpusfte, pfichdzim —" Po te se odmlcela. Mladik nyni bedliveji na divku pohiednul a ruzove §aty jeji pfipomenuly mu, ze muze to byti divka, o ktere byl hostinsky vypravoval, ze obtezuje jeho hosty proddvdnim jakehosi sperku. iNesmeiost a rozpacitost jeji byly tak neobycej¬ ny, ze mladik sam musil ji pfijiti v tistrety, fka: ,.Pfichdzite nejspise nabidnout jakysi skvost ku koupi, neni-li pravda?" .Divka se zapyf ila, kyvla hlavou a zaseptala: „Ano." Odhrnuvsi na to zdsterku, poddvala mlademu muzi cosi v biiem sdtku zaobaleneho. Tento vzav sdtek, rozbalil jej, vyiial z neho pozlacenf fetizek pepfili§ vkusne prdce a na prvni pohled take poznal, ze skvost" ten md ien pra. nepatrnou cenu. Sonde vsak, ze jest divka nejspise u velke nouzi, a fe snad proddvd drahou nejakou pamdtku, jen, aby hemusila zfejme zebrat, chtei ji „skvo,st" ten odkoupiti proste za tou pficinou, by ji mohl pod

223

nejakou zaminkou dati almuznu, o kterou, jak se zdalo, mladickd divka stydela se zadati. Klada fetizek na stul, pravil tedy k divce: „Nechtie mi sperk zde! Nerozumim zlatu, poslu si pro znalce a jakmile bude sperk odhadnut, vyplatim vam £enu Prozatim pfijmete neco nddavkem, ze fetizek skute£ne odkoupim." Po te vyiial zJ tobolky bankovku a poddval ji divce. Divka s nejvetsim chvatem vztdhla bilou rucku po bankovce; avsak nevzala ji, nybrz odtrhla opet ruku tak prudce, jakoby se byla meia dotknout zhaveho zeleza, a vyrazila ze sebe slova: „Odpust'te — sperk vam zde nechat nemohu..." „A proc?" taze se vlidne mladik. Divka neodpovedeia. vNe(muzete-li," di za§e host, „vezmete si zdvdavek i §perk, dokud koupi neuzavf erne; ja vam ve¬ fim." „Ne, ne!" Zvolala divka prudce. „Bankovku vzit nemohu a sperk pfece prodati musim." „Jak to vsak udeiat? Chcete-li, pockejte zde, jd po§lu bez odkladu pro znalce, aby odhadnul ce¬ nu," odtusil mladik, jemuz byly zmatene feci divciny vzdy napadnejsi. „Probuh, jen to ne!" vzkfikla divka poznovu prudce. .„ Pfisla bych snad o sperk..." Po te marne se snazila ukryti sve rozpaky, coz u cizince, jenz nemohl si nikterak vysvetliti odporujici si slova jeji, budilo vzdy vetsi podezfeni. Byl 3ice dobry clovek a nemei divku zpocatku v prazddnem podezfeni, nicmene kdyz stale zmatene odpovidala, pocal jiz souditi, ze nabizejic fetizek bez-

1224

cenny ku koupi nema jineKo limyslu, nezli kupujiciho osalit. Vzal tudiz fetizek se stolu a podal jej divce, fka: „Pozoruju, ze koupi neuzavfeme. Vemte si svuj sperk!" Jako pfed chvili po bankovce sdhla nyni divka rovnez tak chvatne zase po fetizku a zaobalujic jej opet peclive jako neobycejne vzdcny skvost do sdtku, ponekud trpce podotkla: „Tak vy pfece nekoupite?" „Nekoupim," di mladik chladne a rozhodne a odvraceje se od divky k oknu, dodal: „Budte s bohem!" Divka ucinila dva kroky nazpet, jakoby chteia komnatu opustit; ale tzustala stat u dvefi, jakoby ani nevefila, ze ji nekdo nepfimo vyhdni. Mladik, nechteje byti dele obtezovdn, obrdtil se k ni jeste jednou se slovy: ^Bud'te s bohem! Nemdme spolu vice co jednati." Na divce bylo patrne videt, ze dotkla se ji slova bolestne; neodpovedeia ivsak a stala nepohnute na temze miste jako socha. V slicnem obliceji jejim zracil se prudky dusev¬ ni zdpas. Chteia jeste neco pronesti, avsak nemo¬ hla : prsa se ji mocne dmula uzkosti a oko upfeno bylo neodvratne k zemi. ,.Pfejete si snad jeste neco?" otdzal se ji po chvili mlady muz tonem jiz nevrlym. Avsak prave tato nevrlost dodala, jak se zdalo, divce zmuzilosti. Vzpfimivsi se, upfela na mladika jiskrne sve oko a pravila rozhodne: ,,Pane, vy mi sperk odkoupit musite..."

225

Mladik nevidei v roz(hodnosti divcine nezli doteravost. V okamziku torn stala se mu divka v nej¬ vyssi mife odpornou; nebot: ji nepovazoval nez fca sprostou a pfes jeji mladi rafinovanou podvodnici. „Pryc mi s oci!"'zvolal hnevive. „Zenstina jako vy, ktera bezcenny fetizek proddvd jako zlaty drahocenny sperk, je prostd sejdifka a " Nedofekl. Divka zavrdvoravsi, zoufale vykfikla a vypukla v usedavy pldc. V temze okamziku rozlitly se prudce dvefe a do komnaty vrazil podomlek, o nemz jsme se byli na pocatku naseho vypravovani zminili. Vrazil do komnaty, jakoby byl pfede dvefmi cekal na pfihodny okamzik a podivav se s ppovrzenim na mladika, ktery stal opodal divky klidne se zalozenyma rukama, pravil k nemu jizlive: „Pane! Pfichdzim vsak nevhod; ale ja se hiusil postarat o zamezeni spatne veci a jak vidim, pfisel jsem jestef v pravy cas." Mlady muz, neveda, co slova taznamenaji, byl sice nemdlo pfekvapen, nicmene pfece nepozbyl sve chladnokrevnosti a klidne zadival se podomkovi v tvdf rozcilenim zbrundtneiou, jakoby z ni chtei vycisti pohnutky jeho jedndni. „Nic vy se netvafte," pokracoval podomek, Ja¬ ko byste o nicem nevedei. Jste-li poctivy, musil jste na prvni pohled poznat, oc se jedna; ale vyckejme nejaky cas. Matka tu bude za nekolik okamziku; a teprve potom budeme pocitat a uvidime, kdo vyvdzne se cti." Mladik klidne poslouchal vdsniva slova podomkova a teprve nyni pocal jaksi cMpati, co vse to ma znamenat. J. Arbes: Sebran* spisy. XVIII.

^

226

Nemohl jinak nezli vse, co prave kolem neho se deio a jeste diti se bude, povazovati nez za pou¬ hou komedir, nastrojenou pouze za tim ucelem, aby mu malomeststi intrikdni spusobili skanddl a skanddl ten pak pokud mozna nej vice vykofistili na svuj prospech. Nemohl jinak soudit, nezli ze dostal se jim jiz do tenat a ze je nyni potfebi napjeti veske¬ rych sil, aby vyvdzl. Pfedevsim uznal za dobre zachovati svou chladnokrevnost a neodpovidati dfive, dokud by nevedel, oc vlastne jde. Ve vsem torn potvrdilo jej i dalsi; nebot' temef v patdch za podomkem pfibehl hostinsky cely ufi¬ cen, za hostinskym hostinskd a za touto nekolik sluzek. Zenstiny zustaly stat mezi dvefmi a na chodbe, do komnaty vrazil toliko hostinsky. Podiveni mladeho muze vsak rostlo, kdyz spa¬ tfil, ze hostinsky, misto aby byl podomkovi isekundoval a tak komedii spolecne hfdl, jal sepodomka plisniti. Bylo na nem videt, ze je
227

Po te poposel k nemu o tfi (kroky a velitelsky napfdhl ruku. Podomek nejevil mnoho chuti uposlechnouti. Neodpovedel sice, avsak hotovil se k odporu pro pfipad, kdyby jeho chleboddrce, jenz neustaval lati, chtei snad pouziti ndsili. Zmatek byl vseobecny. Divka stala doposud jeste nedaleko dvefi a hlasite. stkala, hostinsky pobihal po jizbe, napinaje veskere sve sily, by bez uziti" ndsili vypudil silneho podomka z komnaty, hostinskd i sluzky doda¬ valy posuhky a vykfiky hostinskemu zmuzilosti a toliko podomek stal klidne, jsa si vedom sve sily, a za nim mlady host, neveda, co md o torn vsem souditi. Z nenaddni vsak bylo slyseti z venku ^lipenlivq volani: . ,,Kde je me dite! Kde je md Valpurka? Pust'te mne k memu diteti!" • Nekdo snazil se prodrati skrze zenstiny, jez mu byly mezi dvefmi cestu zastoupily a nechteiy jej pustit do komnaty. Podle hlasu byla to zenstina. Dlouho zdpasila, dlouho s napjetitn veskerych svych sil namdhala se prodrati. Posleze se ji to podafilo a do jizby vrazila asi ctyficetiletd prostovlasd zena v chudobnem,, vsakj cistetn odevu. Oblicej jeji byl na smrt bledyi z oci] srfely blesky hnevu. „Kde je me dite ? Vrat'te mi me nest'astne, svedene.ditei" volala, ohlizejic se v komnate divoce kolem sebe a shiednuvsi divku u dvefi, vrhla se ji na prsa. Divka stale jeSte vzlykala.

228

„Pojd', pojd, md Purci. Honem pojjcTi z tohoto domu!" vybizela matka a Mas jeji chvei se litosti i hnevem zaroveii. Divka stala vsak nepohnute jako pfimrazena a teprve po chvili objavsi matku vzlykala nfitlumenym hlasem: ,,Neboj se, mamicko; mne zde nechtei nikdo ublizit." ,,Ze ti nechteii ublizit, pravis ?" zvolala matka s trpkosti. „0 ne, ne, .me dite; ty nevis', ca s tebou zamysleli, ty ani netusis, jak ti chteii tiblizit. Jenik mne jiste nepfelhdval. Vedei, ze chodisl jiz po nekolik dni proddyat zlaty fetizek, k jehoz prodeji nas nej¬ vetsi nouze ^nuti, vedei take, ze hostinsky a hostin¬ skd vtzdycky te zf hostince zapudili, kdykoli jsi tu chteia drahou mi pamatku po starem otci proddvat, a proto bylo mu ndpadno, kdyz hostinskd z nena¬ ddni pro tebe poslala a kdyz za nedlouho skutecne jsi take pfikvapila. ' J Jenik ddyal pak dobry pozor a slysel, kterak hostinskd dala ti zcela jiny fetizek, fkouc,- ze md daleko vetsi cenu nezli tvuj, slysel dale, jak ti ho¬ stinsky daval pokynuti, jak se mas chovati pfi prodeji jejich fetizku, z jehoz prodeje ti pfislibovali tfetinu, a vida pak, jak te hostinsky i hostinskd vedou po schodech az ku dvefim' teto jizby, pospisil ke mne, aby mne upozornil na nebezpeci, jez ti hrozi od lidi ziskuchtivych a bezectnych. Melas nevedomky prodati misto nafeho zlateho fetizku fetizek cizi, a k tomu pouze pozlaceny, tudiz skoro bezcenny. — Avsak pojd jiz, md drahd Pur£i, pojd; zde neni pro nds mista ani na okamzik d£le l" Hostinsky a hostinskd slysice tato slova^ a yidouce, ze jejich1 pldn je proztazen, byli v nejvetSfch

229

rozpacich. Byli by sice radi odpovedeii a nejakou Izi se omlouv^li; av§ak bojice se, ze by tim v hlubi¬ nach duse urazenou matku mohli jeste vicepopudit a nepfijemhou scenu prodlouzit, radeji mlceli. Mlady host teprve nyni chdpal, co vlastne tieobyeejny vyjev ten znamena; ale nejsa doposud jeste o vsem pfesvedcen, zustal i na dale nemym divdkem. „Pojd, pojd, me dite!" domlouvala mlatka dcefi, kterd vymknuvsi se matce z ndruc; neodhodlane stala podle matky neustale jeste vzlykajic. Matka, vzavsi pak divku za ruku, chteia ji vyvesti z komnaty, a ucinila skutecne jiz krok ku pfedu, avsak rOzhiedla se jeste po osobach' v komna¬ te se naiezajicich, jakoby si byla chteia tvafe pfi¬ tomnych vstipiti do pameti. Zrak jeji utkvei na tvafi hostinskeho. Nekolik okamziku divala se mu upfene do oci. Cim dele vsak se divala, tim zndmejsim pf ichdzel ji chladny oblicej hostinskeho, v kteremz ani sval se nepohkiul. Rozcilenim zbrunatneld, tvdf jeji ndhle vsak zbledia; pustila ruku sv6 dcery a uciniv§i nekolik kro¬ ku ku pfedu postavila se tesne pfed hostinskeho a nespouStejic s heho oei, pravila prudce: „Nemylim se! Nemohu se myiit! Bidnik svou tvdf nehneni ani po letech'/' Hostinsky, ktery byl chladne a pomerne dosti klidne snesl pohled rozcilene zeny, sldopil nyni svuj zrak a rozpaeitost nejvy^iho stupne zracila se v je¬ ho tvdfi. ■ ' '>lli CHitei odejiftti, a nemohl; chtei odpovedeti, avSak slovo uvdzlo mu v hrdle.

230

„Ted teprve nabyvdm jistoty," pokraeovala ze¬ na vdsnive. ,,Tvoje rozpaky te prozradily, bezcit¬ ny, nicemny Viieme! O, ze jsem dfive nevedeia, ze jsem! ti na blizku; byla bych se jiz davno pomstila za vsechno utrpeni, jehoz pficinou jsi byl. JNicem-; nost tva neopustila te ani po letech, :a byla by! nyni dostoupila sveho vrchole, kdyby se vam [byl podafil hnusny pldn; byl bys zneuctil svou vlastni dceru..." Posledni dve slova meia na vsechny pfitomne zvlastni ucinek. Nekolik okamziku panovalo trapne ticho, jez vsak prvni pferusil sdm! hostinsky, .vyraziv ze sebe slova: „Lzes, hanebne Izes, ty pobehlice!" „Ze Ihu?" opacila divoce rozcilena zena. „0 ne, ne! Ja nikdy nelhala, ani kdybych byla mohla'' Izi vlastniho otce st'astnym uciniti." „Lzes, jako lhal tvuj otec," opakoval rozhodne hostinsky. Zena, v jejiz tvafi zracila se divoka vdfeh, mi¬ sto odpovedi zakryla obema rukama svuj oblieej a v nejvetsi bolesti zaiipeia, jakoby mluvila £ama k sobe: „Ne, ne, jako ja take stary Jesenicky jnikdy nelhal." Nikdo nepovsimnul si techto slov krome mla¬ deho hosta, jenz byl az dosud nemym svedkem vystupu. Poposel k zene a vzavi ji (za ruku, otdzal se: ,,Jak ze se jmenoval va§ otec?" „Petr Jesenicky," zneia odpoved. „Byl rodem ti Rakovnika?" taze se zase Jnezndmf. „Ano," odpovidd zena.

231

„Byl vojakem a pozdeji flasinetldf em ?" „Ano," opakuje zena v udiveni, ze nekdo zna jmeno i stav jejiho otce. „Prozatim vim dosti," di na to mladik. ,,Mezi temito lidmi netfeba vsak vice mluviti." Po te obrdtil se k pf itomnymi a Velitesky pravil: „Kdo zde nema co deiat, necht' odejde!" A skutecne vsickni, ktefi byli v komnate zbytecni, odesli, aniz by proti tomu co namitali. Matka a dcera zustaly s mladym hostem o sa¬ mote. Tyz dovedl matku k pohbvcle a devceti nabidl stolici. „Jsem tomu povdecen," pravil pak vlidne k mat¬ ce, „ze jsem byl nahodou svedkem podivneho to¬ hoto vystupu. Zda se mi, ze zndm vaseho otce, ackoli otec vas nikdy se nepronesl, ze by mei ne¬ jakou dceru." .„Dostdl tedy liplne svemu slovu," pravila zena smutne, „kdyz pfed lety po marnem napominani posleze v (spravedlivem hnevu zvolal: „ „Nemdm vi¬ ce Zadne dcery!"" „Nechci se vtirati do vasich rodinnych zalezi¬ tosti," pravil mlady host; „avsak muzete-li mi neco blize sdeiit, prosita vdig zia to." „Nevim sice kdo jste," odvetila zena; „avsak muz, jenz zhd stafickeho meho otce a chova se jako vy, zasluWuje duvery." ' i Na to vypravovala proste sve pfihody. Vypr'a vovala sice zcela obycejnou historku o nest'astn6 la see, ale vypravovani jeji pfece bylo dosti za¬ jimave. I Milovala kdysi vd§nive leHkomyslneho muze pfes vsechno varovani sveho otce; opustila otcovsky dum a po nejaky cas potloukala se smilencem po svete.

232

Zivili se, jak mohli; avsak kdyz posleze milenci sve¬ mu porodila devcatko, dostavila se i nouze, milenec opustil matku i dite... Po sestnact roku sndsela se svym ditetem nej¬ vetsi bidu a,)po sestndcti letech1 setkala servi(tnestecku, do ktereho byla teprve pfed kratkym casem pfibyla, s nevernym milencem, prave kdyz chtei z vlastniho nevinneho ditete ucinit podvodnici... Jak vsedni to pfibehf A pfece jak bohaty na utrpeni! Navzdjem sdeiil i mladik nekolika slovy nest'ast¬ ne dcefi sveho pestouna sv£ osudy... Mezi lidmi, ktefi znaji nestesti, neni tfeba mno ha slov. Porozumeli si a dohodli se. A jeste tehbz vecera, kdyz jela posta tnesteekem} ku Praze, vstoupili vsickni tfi do vozu |a odejeli do Prahy, by si mohla nest'astnd dcera u stafickeho flasinetldfe vyprosit odpustieni... Kdyz odjizdeii, byl jiz pozdni vecer. Podomek stal pfed hostincem a dival se ^za povozem, az ve vecernim seru; / dali zmizel. Kdyz pak se hock vr&cel do dvora, vyhoupl se meisic z mraku a voku podom¬ kove ^aleskla se slza... •

Asi po dvou letech jel za ^'krasneho letniho od¬ puldne mesteckem, o nemz jsme byli prave vypra¬ vovali, postovni povoz. Kdyz pfijizdei k vysadni hospode, vyhiedl oknem! mlady muz a obrativ se pak ku sve sousedce, pravil: „Prdve jedeme kolem. Marne se zastavit?" ; „Ne, ne, mildeku," di prqsebne jemny divei hlas. „Tvd Purei by se rozplakala..."

233

„Nuze tedy, nezastavime se," di opet mlady muz, tiskna rucku sve sousedky. V torn postovni trubka vesele zavfesteia a bic hvizdl vzduchem; avsak povoz nezahnul kolem rohu, by vjel na nadvofi vysadni hospody, nybrz ujizdei ddie po silnici... A nikdo nemei ani tuseni, ze 'podle mista, kde se byli poprve spatf ili, jedou dva 'st'astni imanzeie ...

V STARE PRAZSKE KRCME. ZE ZABAV STARYCH PRAZAN^T. (Die tradice.)

(Psano 1887; poprve tiStgno 1888.)

Cim1 a jak se bavivala krdlovskd -Praha za dob nejtuzsiho absolutismu, jest otazka, na kterou by kulturni historie ceskd — kdyby se totiz jiz nyni zabyvala take tak a,malichernymi" vecmi — zajiste mohla odpovedeti rovnez tak zajimave, jako poucne. Mimodek vtird se myslenka, ze pod krutym, zacaste pfimo nesnesitelnym ,,ndtlakem s hury" ob¬ canstvo, najme Prazane, vlekli svuj zivot 'V bezradostne nude nebo ze aspoii zabavy jejich1 byly pfe¬ vahou vazne, rozhovory opravdove a vubec ze vystf ihajice se malichernosti, zabyvali se hlavne zdlezitostmi vice mene (dulezitymi. Av§ak pfed pul stoletim meii Prazane zcela jine starosti, nezli se zabyvati vecmi, ktere se za na§ichl dnu poklddaji za dulezite. O zalezitdsti politicke v nej sirs im toho slova smyslu peeoval „vzorne otcovsky" knize Kliment Metternich — muz neoblomne vule, ktery nestrp£l, aby se vubec nekdo do zdlezitosti tech jnichaU Peei o -vefejnou bezpeenost mei na starosti verny a spoleHlivy pomocnik Metternichuv, hrabe Sedlni-

238

cky, kteryz docela dobfe vedei, proc jest policejnim mmistrem. Maje vyskoleny policejni apardt po ruce, umei jim tak vyborne zdpoliti, ze pevnostni kasematy nebyly nikdy prazdny a opusteny, nybrz oziveny — fincenim okovu... Vojsko zilo ve shodei s obcanstvem^ a o (ostatni veci obcanstva pecovali nemene vzorne osvedceni c. k. lifadove, ktefi nabyvse dlouholetym cvikem. pfimefene zrucnosti v lifadovdni nalezite se znali. Na venkove vevodil karabdc panu Francu. Ve mestech a tudiz pfedevsim v Praze dbala matefskd censura o to, by ,,nebezpecne" spisy nekazily ,,vkusu" a nepodryvaly spokojenosti obcan¬ stva ... Obchod a fepiesla v celku kvetla — penez, vlastne vyhieny penez nebyl prave nedostatek, po¬ nevadz nebyly jeste ,,vyrobnim ndstrojem" v te mife jako za nasich dob... A vmyslime-li se i v okolnost, ze panoval po cele Evrope blahiy mir — ze potentdti evropsti, byt' i jen na oko, vzdjemne se ctili a milovali, a vlady jejich ve vzdjemne usluznosti pfimo se pfedstihovaly — musime vyZnati, ze Prazanum nescndzelo v celku ku spokojenosti tak mnoho, jak by mnohy soudil. Byvse v ztrnulych techto pomerech zrozeni a vy chovani a zijice v nich po mnoho let, byli jim proste uvykli ia v,snazili se upfijemniti sobe ^ivot, jak vubec jen bylo mozno. V kratochvilich, ba i ve vysilujicim rozkosnictvi vseho druhu otcovskd vlada Metternichova obcan¬ stvu nikterak nepfekdzela; zacaste pfimhufovala starostliVe bdeie oko, sve i v pfipadech, ktere za nasich dnu tak ;zvane „ustavni volnosti" byly by stihdny i trestdn'y jako provineni zloeinnd. ,

239

Satyra politickd ovsem byla profanovdna, vubec hriibe ani neexistovala. Za to bujil socidlni vtip — obycejne melky neb aspon lehky, zaeaste hruby, kluzky, vubec nesalonni; ale pfece jen vtip ryzi, samo rostly. Ve vymysleni vice mene originalnich' legraci a kratochvili, o jakychz nase generace nema ani zdani. byli tehdejsi Prazane pfimo nevycerpatelni. I v nejposlednejsi brlohovite krcme,l.v ktere se scha¬ zivali hoste, o kterychz pravem; mohlo se fici, ze nemaji prave mozky pfes pfilis vznetlive, vymeneno zacaste v jedne hodine vice vtipu, nezli jich splodi zii nasich dnu nejbujnejsi rozjafend spolecnost za celou noc. Sdzky a hddky vice mene nevinne nebo skodolibe, vzdjemne'skddleni a drdzdeni, vypravovani bujnych a f rivolnich anekdot, divoky ch povidek a prav¬ de nepodobnych strasidelnych nebo krvavych uda¬ losti, pfi eemz se poslucKacum vlasy hruzou jezivaly, byly tak oblibeny, ze neobesla se bez nich snad zddnd spolecnost. Tanci holdovdno nepomerne vdsniveji nezli nyni. Q masopuste mohlo se pravem o Praze napsati, ze jest v,samy tanec — vsechilno ze se toci, vsechno ze tancuje". V nedeii byla narozi prazskd polepena nescetnymi plakdty zvoucimi k tanecnim zdbavdm; nebot!- kazdy liostinec, v ji^trnz yubec jen mohlo byti tan^eno, pofddal nejaky pies nebo zdbavu. Vedle tanecnich zdbav vefejnych byly v oblibe a eetne navstevovany i „plesy domdci", nyni uz skoro liplne zanikie, jel pofddali soukromnici ve Vlastnich bytech pro sve pfdtele a zndme.

240

Za takovych pomeru peni divu, ze byly i zabavy kazdodenni v krcmdch! ^ hospudkdch, ba ze ibyly i krcmy a (hlospudky prazske zcela jine rezli (nyni — Uvddime ctenaf e do jedn6 z techto patriarchal¬ nich, nyni jiz skoro liplne zaniklych hospudek staromestskych, v ktere schazivali se hoste skoro {vy¬ hradne jen z bezprostfedniho sousedstvi a kam tefid¬ ka kdy a to vzdy jen nahodou Izabloudil take nekdy host cizi, „pfespolni". Mistnost — nepravidelny sestihran v pudorysu — jest v pravem slova smyslu bizarne klenuta. Strop vybihd v kornoutovitou geometrickou zkomoleninu, z Jejihoz stfedu visi na dlouhem rezavem fetizku nevkusnd olej ova lampa, ktere vsak nikdy nerozsvecuji. Puvodne pouze obilene steny, obzvlaste nestvurne klenuty strop jsou smouhovite zacmoudie. Smouhy tdhnou se zdola do vyse — a cim vyse, tim jsou temnejsi, az sbihaji se v sazovite usazenine v trychtyfovitem zakonceni klenby, kde se ve¬ skeren kouf soustfeduje. Tu a tam jest malta opryskand. Beiave a §edave podmalti tvofi ruzne silhouettove figury, z nichz mnoha. md tvar a vzddlenou podobu nejakeho zvifete nebo rostliny, jakych oko lidske doposud je§te nikdy neshiedlo. Uprostfed mistnosti stoji velky kulaty stul'2 tiuboveho dfeva — neprostfenyw nenatfeny a drhnutim jiz ponekud hrbolovite vydfeny;, ale pfece jeSte s plochou^ proti ktere nedalo se privem nieeho namitatie ponevadzf v jinych kremdch lep^ich — neni. Ve tfech koutech mistnosti stoji stoly podlouhie — taktez nenatfene asesirokymi-trnozi; nebot'

2L41

Prazane a vubec Ce§i nemilovali v tu dobu ani v krcmdch nepohodli a dbali o dole jsi par svych koncetin aspoii tak dalece, ze jich pfi stole nekiadli na podlahu, obycejne dlazdickami vydldzdenou, nybrz je opirali o trnoze. Kolem stolu a sice podle sten jsou proste lavice bez operadel; mimo steny pak stoji u stolu dfevene, taktez nenatfene stolice s osoupanymi od zad lenochy se srdcovitymi vykrojky, tak ze zahnedle dfevo leskne se, jako bys je misty olejem potfel. Na kazdem stole stoji — die nasi miry skoro pul metru vysoky dfeveny svicen s velkym baha¬ tym sklem. Uprostfed skla hofi pod vecer tlustd lojovd svicka, kterou nutno kazdych pet, deset minut bud pomoci zvldstniho pfistroje, o nemz nynejsi generace nema jiz hriibe ani poneti — kratiknotem nebo po pfipade i pouhymi prsty, palcem a ukazovackem „utirati" t. j. ohofely jiz knot ustipovati, by svi¬ cka lepe hofela nebo ,,neplavila", t. j. aby oho¬ fely a sdeieny knot se nenahnui, a nezpusobil stekani rozehfdteho loje po svicce. Kolem dole jsi casti svicnu jest vysoustruhovdna nddobkaf s fidibusy: bud drobne1 a tence nastipanymi, asi na pid dlouhymi dfivky z vyschleho, snadno zdpalneho dfeva, hlavne smrkoveho nebo boroveho, nebo nekolikrat pfelozenymi dlouhymi papirky,. jimiz kufdci — zapdlivse fidibus o hofici svicku, aniz sklenenou bahku nadzvedli — zapaluji sve dymky. Ve dvou podlouhlych, zamfizenych oknech jdoucich .do tesne ulicky, do ktere jeste nikdy slunce nez^blpudilp, neni zadnych zdclon; okna zaviraji se T. Arbes: Scbran6 spisy. XVIII.

16

242

pod vecer, kdyz se v kreme ro^sviti, dfev&nymi okehicemi z uhce. Za dubovymi dvefmi, zeleznymi rafy pobitymi, stoji velkd kachlovd kamna, zaujimajici dobrou sestinu ceie mistnosti. V kamnech zatapli se z kuchy¬ ne, kterd jest od krcmy oddeiena zdi skoro metr §irokou. Vytdpeni kamen trva d^le nezli hodinu; ale jednou fddne vytopend kamna a hfeji pfijemne dlouho pfes pulnoc, mnohdy az do rana, aniz obtezuji dusnym, sdlavym vedrem jako rychle se rozpalujici a rovnez tak rychle vychladajici kamna moderni, najme zelezna. Prvni hoste objevuji se v krcmie takov^ v lete okolo sedmie,! v zime okolo seste hodiny, kterd zna¬ mena la tehdejsim Prazanum y hospoddch asi tak nasi sedmou. Z krcem a hospudek chodivali Prazane nepo¬ merne dfive nezli my — pulnocni nebo docela popiiinocni civeni v krcmdch byvalo vyjimkou. Podobne koufivdno tehda ponekud jinak nezli za nasich dob. Doutnik jest jeste vzdcnosti; dymky jsou bud dfevene, hladke nebo vyfezavSane.' s krdtkymi troubely, bud ceie hlinene s tenkymi kfehkymi troubilky, bud rovnymi nebo zahnutymi. A z dymek dymdvd se tak usilovne, jakoby kouf ici bud neumeii jeste koufit nebo chteii co mozna s nejvetsi lisporou casu celou jizbu hustym koufem, ktery nema kudy z jizby unikati, naplnit. Tabdkovy kouf vzndsivd se v nescetnych modravych kotoucich vzhuru ku stropu. Koufem prosyceny vzduch cpivd jako kfen a zavdni pfislddlou vi^hovkou, ponevadz mnozi kufdci pfimichdvaji ta-

bdku suche vi§hove listi, aby „libeji" pdchnul...

243

Spolecnost schdzivd se sem michand; ale md z pravidla rdz jakesi starousedlosti. Mladika pod dvaceii peti roky zde neshlednes skoro nikdy. Mlddez bavi se jinak a jinde nezli v malych krcmdch. Zdet' zasedd jen nejaky „rada od appellace" nebo* sbudu, nejaky jiny lifadnik, domdci pan, zdmoznejsi obchodnik, kupec, starsi nejakeho cechu femeslnick^ho, skoro vesmes miizove jiz usedli; a co do spolecenskeho postaveni zabezpeceni. O osme hodine byva spolecnost kazdodennich hostu, abychom tak fekli, kontpletni. Kdo se do te doby nedostavil, toho jiz nikdo vice necekd; ne¬ pf ijdet' jiz, leda nahodou, vyjimkou. Je-li venku mrdz, byva v krcme z pravidla tak pfijemne teplo, ze mnohy* z mladsich hostu vysviekd i kabat! a sedi v bile nebo modre kazajce. Kozichy a pldste starsich panu zavesuji se na dfe¬ vene koliky po stendch. Zimhiku a pf evlecniku v hasem smyslu tehdejsi Prazane neznali; za to byla obvykld cepice huhatd nebot s berdnkem, obycejne s „usirria" a klobouk kalabreskemu podobny, coz za. nasich dob jiz skoro ani nespatfis. Hoste nejstarsi, t. j. fooste, ktefi navstevuji krcmu nejdeie, tudiz hoste nejvzdcnejsi, seddvaji kolem kulateho stolu uprostfed jizby; ostatni — po tfech nebo po £tyfech — U stolu podlouhlych. Kazdy usedd na „sve" misto, na kterem mnohy po ctvrt stoleti vzdy podvecer sedava a kaip, kdyby se i ne¬ dostavil, z hostu nikdy nikdo nesedne. Hoste popijeji z dfevenych, vysmolenych korbilku „pravy malvaz", ndpoj, o jakem my, epigoni, nemdme ani poneti. Skoro pfed kazdym druhym] hostem lezivd tabaterka, nekdy i modry nebo cer-

244

veny kapesni §dtek nebo — bud pekne vySivany, bud zcela prosty mechyfovy pytlik na t^bdk Zdbava zacina z pravidla matne a line. Hoste schazivaji se pjo jednom; zfidka kdy pfijdou dva nebo docela tfi soucasne a to jen tehdy, potkaji-li se nahodou na ulici a maji-li prave stejny cil: krcmin — na zfeteli. O nejakem sejiti se dfive nemuze byti ani feci. Take o to nikdo nestoji; vit', ze sejde se s ostatnimi, bud se vsemi nebo s vetsinou najisto. K cemu si tedy umlouvati dostavenicko ? Hoste od hlavniho stolu dostavuji se skoror s hodinovou, vlastne minutovou pravidelnosti — a hlav¬ ni stul vede take po cely vecer ,,hlavni slovo". Ostatni stoly, obsazene hosty, ktefi nezaujimaji ve spolecnosti prazske tak vynikajiciho postaveni, jsou jaksi v podruzi. Hoste u nich byvaji obsluhovdni teprve, kdyz jest obslouzen stul prostfedni. Hovofivaji a bavivaji ^e mene hlucnei a nikdy vyzyvave. Jenom kdyz zdbava kolem hlavniho stolu zacne se vymykati z obvykly ch koleji, kdyz se stdvd volne jsi nebo docela bujne jsi, odvdzi se ten neb onen host ,,druhe fady" vstati, pfibliziti se k hlav¬ nimu stolu a naslouchati s vet§i nebo mensi uctivosti hovoru ,,pdnuv". Nekdy, kdyz jest zdbava „pdnuv" obzvlaste bujnd nebo docela rozpustild, obklopi prostfedni stul noste vsichni neb aspoii vetsina a naslouchaji. Ni¬ kdo vsak se neodvdzi promluviti, leda by byl ne¬ kym z ,,pdnuv" pfimo tdzdn. A jenom kdyz dosahne zdbava, abychom tak fekli vrchole, kdyz jsou spolecenske svazky doeasne pfetrhdny a kazdy z pfi¬ tomnych citi se pouze eiovekem bez ohledu na sv^

245

spolecenske postaveni, jsou vsichni hoste temef jako jedna rodina. Deje se to zfidka kdy; lee pfede nekolikrate do roka. Kdyz se tak stane, zasedaji hoste od ,podfizenych" stolu ke stolu hlavnimu bez vybidnuti, licastni se hovoru i zabavy, ba prondsivaji i vtipy a dovoli si zacaste na pfiklad tomu neb onomu z ,,vynikajicich" hostu poklepati pfi vhodne pfi¬ lezitosti na rameno, cehoz by se jindy zajiste ani za nevim co neodvazili. Spolecnost, kterd se v hospudce nasi pravi¬ delne schdzivd, jest jiz na pouhy pohled zajimava. Jsoute to vesmes figury rdzovite, z nichz by kazdd zasluhovala vlastniho portraitistu, by ji vypodobnil se vsemi podrobnostmi az do vlasovych carek. Pero jest malomocn'e a nemuze se pokusiti nezli o pouhe silhouetty. • Z te pficiny uvddime ctendfe do hospudky kratce pfed sedmou hodinou, nezli se pocnou ho¬ ste schdzeti, abychom mohli venovati bedlivejsi po¬ zornost aspoii hostum nejcelnejsim. Nesmime vsak zapomenouti na okolnost nad jine dulezitou: ze pise se prave rok 1837 a ze rok ten kloni se ku konci. Jet' prosinec a po mnoho dni panuje uz tuhy, tfeskuty mrdz. V kreme, v ktere byli jiz pfede dvema hodi¬ nami zatopili, jest pfijemne teplo. Dfevene okenice jsou uz davno zavfeny. Na prostfednim stole hofi uprostfed stolu v popsanem jiz dfe venem svicnu jedind lojovd svicka; knot jeji, jenz nebyl skoro po pul hodiny nikym1 ,,utfen", jest hluboce nahnut a svieka „plavi". Jinak panuje v kreme hluboke ticho, rusene jen obcas nahodilym sramotem z pfedsine a ku-

246

chyne nebo rupavym krokem z ulice, kdyz jde — 1 coz deje se ovsem! v intervalech nad miru dlouhych — nekdo tesne podle krcmy. Ndhie .ticho vzruseno. Na nedaleke vezi zacaly biti hodiny. Temny, hucivy zvuk zalehd do krcmy, jako kdyz bijes dfevenou palici do velkeho kusu plechu. Odbiji sedmd. Nekolik vtefin panuje v kreme opet lilubok6 ticho; na to otviraji se pomalu dvefe a na prahu objevila se athletickd postava muzskd, zahalend v dlouhy, fasnaty cerny plast'. Vesed, zavfel muz ten za sebou pomalu dvefe, rozhledl se kolem po kreme, jakoby se chtei pfesvedciti, co vi jiz ze skusenosti: ze jest totiz! v kreme jako obycejne prvnim — nacez postoupil vazne a gradosne jako nejaky spaneisky grand nekolik kro¬ ku podle steny po leve strane, rozepjal sponku u pld¬ ste, po te sejmul kalabresky klobouk a teprve kdyz byl klobouk povesil na prvni kolik ode dvefi, shal i plast: a povesil jej na kolik druhy. Je to muz, vlastne statny jeste stafec s hu¬ stym, snehobilym kudrnatym vlasem a cemyma, bodavyma ocima. Na pohled nanejvys padesdtnik, v pravde vsak skoro jiz sedmdesatnik. Kdyz vesel, meia tvdf jeho vyraz pfimrzuteie linavy. Rty byly zarputile sevfeny, jakoby nama¬ have potlacoval lismev; vicka oci byla pfimhoufena, tak ze se oci podobaly lizkym, srpovitym cernym krouzkum. Teprve kdyz odlozil klobouk a pld§t', vzala na se tvdf jeho normdlni vzezfeni. V celku hid tvdf ta tak zvany uSlechtily rdz. Rysy svymi pfipomina sebevedom^ tvdfe anticke.

247

Je peeiive oholena. Pfes to v§e, ze jest jemnouekymi vrdskami v pravem slova smyslu rozrytd, tak ze z blizka vypada jako pavucinovd sit', md z dalky jen nekolika kroku vzezfeni nad miru svezi, skoro mladistve. Velky orlici nos, siroke, vy¬ soke, u skrdni ponekud srazene celo a energicka brada s obstojnym podbradkem doddvaji ji jakesi majestdtnosti; avsak lice, rty a zejmena oci zaklad¬ ni tento rdz zase rusi. Boubelate lice jsou cervene, vlastne skoro az karminove a nescetnymi, temne rudymi zilkami protkane. Kolem kyprych, nestejnych rtu, z nichz hofeni jest lizky a jemne modelovany, kdezto doleni jest napadne a jaksi sebevedome odvalen, pohra¬ va selmovsky lismev. Mala, cerna ocka neznaji klidu. Ze spod mrkavych sadelnych vicek probleskdvd bez pfestani bud belmo nebo jiskrnd, s cemou duhovkou t^mef liplne splynuld zfitelnice, cimz jest podminena neklidna bodavost zraku, ktery snad jeste nikdy neutkvei na jedinem pfedmetu dele dvou, tfi vtefin. Muz ten md dosti zajimavou,minulost. Pochazeje ze zdmozne rodiny byrokraticke, vpravil se za¬ hy v pomery a postupoval, v lifade dosti rychle. V ctyficdtem roce veku sveho byl jiz appellacnim radou a byl by zajiste i dale postupoval, kdyby. byl chtei opustit Prahu. Ale jako „prazske dite", ktere bylo rodne mesto takmef ani neopustilo, leda o nejakem vyletu do okoli — netouzil ani dost mdlb po zmene, nej mene po Vidni, kde jedine bylo mozno rychleji nezli v Praze postupovati. Mimo to jest mohovit, bezdetek a jiz deie dva¬ ceti iroku tak zvany „st'astny vdovfecf', t. j. vdovec, ktery pfes vSechno pfirozene hofe, jez mu bylo

248

limrti manzelcino docashe zpusobilo, nemohl se ubra¬ niti pocitu jiste uspokojenosti, ze byl dobrotivym osudem zbaven zeny Xantipy, ktera trpic po l^ta nezhojitelnou chorobou zluce, vybuchy nejcernejsi melancholie bonvivantsky zivot, jemuz byl od mladi navykl, ztrpcovala. V kanceldfi byl pfisny, ba pfikry pedant. Nepromijelt' podfizenym svym nej mensich pokiesku — ky div, ze nebyl od nikoho; z faich cten a vdzen, nybrz jen chladne,1 z pouhe povinnosti cteh a vd¬ zen, vlastne obdvdn. Viici vyssim hodnostaf um choval se vzdyf s jistou odmitavou, zacaste skrobenou pychou, kterd pfimo odpuzovala. Na kazdy dotaz pfedstavenych svych odpovidal vzdy jen suse, odmefene, ba mrzii.te- a nepotlacoval i jemnych sarkasmu, kdykoli mu nejaky napadl. Nebyl tudiz ani od tech pfes pfilis na viden, coz ho ostatne nikterak nehnetlo. Byl-li v kanceldfi, abychomJ tak fekli, pouhym zivym strojem, jenz konal svedomite a pfisne svou povinnost, byl ve spolecnosti znamych a vubec vsa¬ dy, kde slo o nejakou zdbavu, pravy opak: cily a zacaste vteieny vtipdlek. Jasny jeho hlas, nejcistsi to tenor, ktery by byl i ve zpevu deial furore, kazdou chvili vyznival v zvonive fehtavy, pfimo neodolatelny smich. Oblek appellacniho rady jest prosty, nendpadny. jef oblecen v ssosaty dlouhy kabat zemlickove barvy s jednou fadou postfibfenych kovovych knofliku — v lizke, pfiiehajici £erne spodky a kostkovanou, skoro az po krk zapjatou vestu, taktez jen s jednou fadou bilych knofliku Na krku md cerny

249

hedvabny Sdtek s uzlem vkusne zadrhnutym a sfdboiovitymi vybezky sdtku, ktere ve vetru po obou stranach tvdfe poletuji, v klidu vsak visi svisle dolu na vestu a zakryvaji podbradek i knofliky vesty skoro do polovice. Odloziv, jak jiz pfipomenuto, klobouk a plast', zamnul si pan rada ruce, rozhledl se jeste jednou po kreme, nacez vazne a dustojne zamefil k proStfednimu kulatemu stolu a rozhrnuv zde obema rukama dlouhe sosy sveho kabdtu, usedl na „sve" misto — tvafi ku dvefim — pomalu a opatrne, jakoby sedal na drsne prkno nebo na stolici, o ktere se domhivd, ze je poprdsena. Zatim vesla i pfisluhujici holcina, kterd byla pana radu zahledla, kdyz vesel do prujezdu, pozdravila a postavivsi pane radiiv ,,ozdobny" korbilek s vyfezdvanym vickem pfed hosta, sdhla po kratiknotu u svicnu, nazvedla sklenenou bahku a „ulfela" svicku. „Jeste nikdo zde?" optal se pan rada jako vzdy, kdykoli pfijde a neni jeste nikoho v kreme. „Nikdo, milostivy pane," zni taktez stereotypne odpoved. Pan rada nadzvedd vicko sveho korbilku, jako by se chtei pfesvedciti, je-li mira dobra. Ale pfi¬ ma cknutim vicka stlacend bild pena — tehda jeste bylo pivo bez peny liplne nezname — vytryskla z korbilku a pf eteka po nem1... Pan rada vicko rychle zavira. Tvdf jeho jevi na chvili lismev uspokojeni; ale hned se zase pfi¬ mrzuteie sesklebuje. Holcina odchazi, pan rada jest v kreme sam. Dfvd;. se upfene pfed sebe na korbilek, jakoby se

250

chtei i nechtei jeste napiti; cekdf, az se pena trochu usadi, coz trva vzdycky asi pet minut. V torn pfichazi host druhy. Vchazi krokem smesne poskakovavym. Tenke, skoro mozno fici vrabci nozky jeho pocapdvaji, jakoby slapaly zeli. Tvaf jeho jevi pfi vstou¬ peni lisklebnou samolibost, kterd puvodni zarputi¬ lou pfisnost ponekud seslabuje, ale cini tvdf tu ne¬ pomerne ohyzdne jsi, nezli v pravde jest. Pozdravuje pana radu jiz ve dvef ich obvyklym; .,Dobry vecer, dobry vecer, pane rado. Jiz zde?" ,,Prave jsem pfisel, prave," odpovidd stereo¬ typne pan rada, otiraje pravou rukou penou navlhly zevnejsek sveho korbilku; ,Jeste jsem ani necrknul." Ale hned po te nadzvedd obratne korbilek, otvira levici vicko a svlazuje rty prvnim douskem na zkousku. „Vyborne, znamenite — pravy malvaz!" libuje si, pomlaskdvaje a stiraje levou rukou penu se rtu, nacez stavi korbilek zase pfed sebe a pfiklopuje pomalu vicko. Zatim byl novy pfichozi vysviekl bobrovinou vyklddany kozich; a povesiv jej na tfeti kolik vedle pldste pane radova, chce ruce ke stolu; ale pfipomenuv si, ze md na hlave klobouk, rychle jej strhl a povesil na tyz kolik, na kter&n uz. visi kozich. Na to poposel k panu radovi, podal mu ruku a cape pak kolem stolu, by si usedl za stul pfimd proti panu radovi, zady ku dvefim. Zatim byl i on obslouzen. Korbilek jeho stoji uz pfed nim. I on nadzvedd vi6ko a hned je zase

251

pfiklopuje — vymeni s panem radou vyznamny po¬ hled a upiraje zrak svuj pfed sebe, mlci. Je to asi padesatilety muzik, v pravem slova smyslu pidimuzik. Spinave zazloutla plet' leskne se jako vosk a pfipomina plet' zloutenici umirajiciho, kdyz uz na ni vyvstdvd smrtelny pot. Podlouhld, od lebky ku zaspicateie brade hruSkovitd hlava jest pokryta dlouhym, hustym, Kebkym, cernym vlasem, jenz splyvd vlnive skoro az na krk a jest stejnomerne podstfihnut. TJizky fecky nos, lizke, sotva pozorovatelne rty, pozapadie licei a biie jak libei zuby — pfisny, sko¬ ro zarputily vyrajz! v tvafi a kolem rtu lismev skoro az ousklebny — vse pusobi pfes pravidelnost hlavnich rysu pfece jen jaksi odpuzujic. Oblecen jest nad miru peclive. Na prvni pohled pozndvds elegdna, ktery si ddvd sat svuj sit u krejciho, jenz obiekd skoro vyhradne jen ,,vznesene panstvo", opicici se po Pafizi, kde pfed nedavnem za¬ cali eleganove nositi tmavozelene nebo svetlomodre sosate fraky se zlutymi knofliky s kvitky, lizke kal¬ hoty perlove barvy s tmavymi pruhy podei, bile sdtky s jednoduchymi uZly na krku. Nas elegan jest-oblecen v sat stfihu nejno¬ vejsiho : frak jeho jest barvy zlatobronzovte! a mezi limcem a vylozkami utvofeno velke latinske ,,M" — spodky jsou perlove barvy s jasnymi pruhy, vesta a prddlo jako padly snih. Muz ten jest velkokupec, ktery! je? v obchodnim spojeni nejen s Nemeckem, nybrz i s Italii, Francii, ba Anglii, coz za onech dob, kdy zacinali ze¬ leznice teprve staveti, zajiste mnoho znamenalo. On sam jest, jak bezna fraze pravi, x „vsemi mastmi mazany". V zivote pospolitem sice pocti-

252

vec do kosti, ba i tak trochu lidumil a pfede v§im zndmv mecends umeni, najme divadelniho, jehoz jest milovnikem temef vdsnivym, ponevadz pryi„bavi i uslecht'uje", ba zacaste ,,i jine zdkulisni kratochvile poskytuje"; avsak! v obchode jest pfece jen rafinovany filuta, ktery si neda ujit zadne pfilezitosti, by toho neb onoho ze svych obch'odnich pfatel „zdkonnym", tudiz dovolenym zpusobem nenapalil. Dosavadni zivot jeho mozno charakterisovati jedinou vetou: onte v pravem slova smyslu zil. Z mladi procestoval skoro celou Evropu, na¬ vstivil vsechna celnejsi mesta, hlavne obchodni, kde krome obchodu venoval take pfimefenou pozor¬ nost ,.krasne pleti", a doposud vseobecne jest pokldddn za donjuanskeho bonvivanta, jehoz milostnym likladum jen vtelend cnost zenskd do vedla odolati. I ! i On i appellacni rada v kreme nikdy nevecefivaji. Rada md vybornou hospodyni — „kuchafku, ktera by mohla vafit pro nejakou vrchnost"; velko¬ kupec pak vzornou domdenost, ,,v ktere se na ne¬ jaky parhlsek nekouka", jak ten a onen tnaji Ve zVyku fikati, kdykoli pfijde fee na tuto zalezitost. Oba »sou labuznici a nejedi vsechno, co se v krenie ho¬ stum pfedklddd. Jidelniho listku a vubec nejakeho vyberu v jidlech k vecefi neni. Nekdy kousek studene vepfove s kfenem, jindy pfihfdtd teleci nebo skopovd, jez byly zbyly od obeda. Nekdy vsak, obzvlaste po devate, kdyz jest ho¬ stinsky a celed jeho jiz po veceft, t. j. kdyz dbjedli uz vsechny zbytky, nedostane host k vecefi nezli kus uzeniny a ma-li nejblizsi uzendf jiz zavfeno, pranic, ba zacaste ani kus sucheho chleba.

253

Froto jest vzdycky dobfe, kdyz host, ktery si nebyl vecefi objednal den pfed tim aneb alespoh v poledne, navecefi se doma nebo nekde jinde a pfijde do krcmy zcela bezstarostne. Pan rada i velkokupec zasedli tudiz za stul zcela bezstarostne. Oba jsou syti a nechteji pranic jineho nezli „svlazit vyprdhld hrdla" a stuj co stuj zazehnat dlouhou chvili vecerni. Po chvili rozpfedl se mezi obema ndsledujici, zdanlive bezvyznamny, ale pfece charakteristicky dialog. „A spali jsme — spali?" optal se velkokupec, jakoby hovor nezahajoval, nybrz v pferusene rozmluve jen pokracoval. „Vyborne, jako kdyz cloveka do vody hodi," zni odpoved. „Jd zase mel spatnou noc," pfipomina velko¬ kupec. ,, Spatne -obchody, nezdaf end spekulace — ne?" „Ani to, ani ono ..." ,,Ci snad nejaka mrzutost se zenou — s det¬ mi —i s celddkou?" „Ani to ne!" „A coz medle mohlo by je" (v tu dobu si i v lepsich a ryze ceskych spolecnostech pravidelne ,,onikali", kdezto ,,vykdni" vlastencii pocinalo se teprve znenahla ujimati) ,,vzdyt' pak... Eh! Snad na ne nechodi mura?!" Velkokupec se usklibl. „Mura —mura!" zamumlal po chviliousklebne mezi zuby. „Jen si daj' pozor, aby nechodila mura na.flS!" Pan rada se rozesmdl.

254

„Na mne mura!?" pravil po krdtke pomiece. ,^0 by tak \ Co pak by si na mne, prosim jich, popadla? Coz pak jsem hdky flousek nebo drzgreSle?"' ,,Co tim chteji fici, pane rado? Ja taky ne* jsem zddnd drzgresle, ani floutek —" ,,A pfece na ne chodi v noci mura," vpadl pan rada skodolibe. ,,Jaka mura — jaka?" ozval se ostrym, po¬ drazdenym pfizvukem velkokupec. ,,Vzdyt' ja se o zadne mufe ani slovem nezminil." „Aj, aj! Jen nezapiraj'!" skddlil pan rada. „Coz pak nefekli do slova: „Jen si daj' pozor, aby ne¬ chodila mura na ne? Ci mysleji, ze si clovek jako ja nepamatuje, co pfed chvili fekl clovek jako jsou oni?" ,,Ale ja pfece, s (hiurou nezacal!" brani se vel¬ f kokupec. „Ale skoncili s ni a proto si ji jen nerfiaji na krku. Ja spal dobfe — jakoby mne do vody hodil — ja o zadnou miiru, kterd by mne v nOci tlacila, nestojim ..." ,,Nu — ja o ni take nestojim," mini dobrodusne velkokupec vpravuje se do rozmarne situace, jak ji byl appelacni rada hned po prvnich slovech obratne upravil. ,,Ale kdyz pfijde, kdyz si cloveku zcela pohodlne lehne na prsa, jakoby to byl polstdf, na kterem lihd pincl me zeny ,,Cukrle" — potomj ovsem — —" ,,Ji muze clovek beze v§ech oraci shodit," vpadl pan rada, ,,jako muze pincla jedinym kopnutim 5 pol¬ stdf e sehnat — a md pokoj — ne?" „Pin£la me zeny sehnat kopnutim s polStdfe!?" zvolal patheticky velkokupec. „To se jim fekne,

255v

pane rado! Je videt ze jsou vdovec — a to st'astny vdovec — —" „A na to isem take pysny, jako dragounskd remunda, kdyz na ni sedi kaprdl nebo lajtnant.. ^ Froe pak si to take tak nezaonacili? Co? Skoro se mi zda, ze na ne osud vyzrdl, ze si je osedlal a projizdi se ted na nich jako! o ,,wettrennen". „Vsak ja ho kazdou chvili shodim se hfbetu", dpklddd velkokupec. ,,Vzdyt' pfec vedi, jak umim se sedla vyhazovat — —" .„Ale muru, kterd na ne chodi, pfece schodit nedovedou", vpadl pan rada. „Proto ze nechci." „A proc medle — proc?" „Protoze z toho ipuze byti legrace", dodal pfi¬ tlumenym hlasem velkokupec, sespouliv usklebne rty, jakoby se hotovil prozraditi odporne nejake tajemstvi. „Aj, aj! Tote neco jineho!" pfipomenul pan rada. „A povedi to? Mohou to povedit?" optal se dychtive. j^roc bych nemohl? Ale nepovim — aby vedeii... Proc mne vzdycky tak nabiraji?" „Jd jich nebo oni mne?" opacil pan rada, ja¬ koby nerozumel. Velkokupec na tuto drazdivou vytdcku neod¬ povedel. Sdhl po korbilku, otevfel vicko, odfouknuj penu a teprve ted se poprve napil. ^Meii pravdu, pane rado. Vyborne, znameni¬ te — ucineny malvaz," pfipomenul, pomlaskdvaje si. „Coz pak jsem vubec nekdy zalhal?" ozval se ironisujicim tonem urazene pychy pan rada. „Jak pak ne, jak pak ne!" drdzdi velkokupec. „Stokrdt v mesici, ba v tydnu,"

256

„Budiz! Zalhdvat — zertem zalhdvat je v§ak pfece uslechtilejsi nezli do opravdy drazdit zve¬ davost." „A proc pak jsou zvedav, pane rado? Ci snad vymenili svou dusli s nejakou panenkou nebo s Ji¬ nym nejakym tvorem zenskeho pohlavi — tfeba s nejakou murou!" „Eh, ke vsem vsudy! Daj' uz s murou pokoj! A nebo — vedi co? — Povedi, co a jak — — a bude dobfe." j^adaj', pane rado!" ,,Coz pak jsem rebusista nebo sarddista?"' „Ale hddat snad pfece dovedou! Hddaj', jaka mura mne dnes v noci tlacila!" Pan rada chvili pfemital, nacez s vitezoslavnym usmevem zvolal: ,,Uz vim, uz vim ... Prohrdli tu Vceraf v kartech a to je dopalilo." ,,Chyba lavky, pane rado!" velkokupec na to, „Prohrdl jsem — pravda; ale pakatylek, asi pat¬ ndcti toldrku nestoji ani za fee. Ale ze jsem mel. zlost — je pravda ... A kdo by se take nejzlobil ?... Clovek hraje podle vsech pravidel — sprdvne, poctive — karta padd — v torn... eh! aby do nestvury vsickni dasi..." ,,Jakou nestvuru?" vpadl pan rada nyni vskutku zvedave. ,,Eh — toho naseho vecneho chrdpala." ,,Jakeho chrdpala?" opacil rada. „Snad nemyslej' naseho dobreho souseda od bankdlu, pana Josefa Vrchovskeho ?" ,,Koho jineho," vyklada velkokupec, „nezli hnusneho toho protivu. Vzdycky tu sedi po ceie hodiny jako zaleknuty zaludsky filek — £umi,«kdyz mluvime,

257

£umi, kdyz mlcim|e| a cu|mi, kdyz zacneme hrdlt, v kar¬ ty.' A jakmile sehrajeme dvakrat nebo tfikrat — zacne chrdpat, jakoby pilou fosny fezal..." „A chrdpdni pane Vrchovskeho jich vcera do¬ palilo r" optal se pan rada. „Nejen vcera, ale uz asi desetkrdte," odtusil vel¬ kokupec. „Nebo vefej' nebo nevefej' — jakmile zacne ten chlap chrdpat, zacnu — a to jsem teprve vcera pozoroval — prohrdvat. A to pfece musi clo¬ veka dopdlit — ne?" „Jak pak ne!" odtusil pan rada. ,,Ale ja se mu pomstim, uvideji, pane rado! jako ze — —" ,.Ale jak? Jak?" Na otdzku tu velkokupec neodpovedel nahlas. Nahnuv se pfes stul, zacal neco septati. Rada chvili napjate poslouchal, potom mdvnul nad hlavou rukou a zvolal: u^Ano, ano — tak a nejinak. Tak se mu pomstime vsickni... A to bude legrace, jakou jsme jeste nemeii." ,,Jen jestli ndm sedne na lep?" vyslovil velko¬ kupec svou obavu hlasite. .,Jak pak by nesed'? Vsak se uz o to postarame," dolozil pfesvedcive pan rada a chtei jeste neco dodati, kdyz vstoupil host tfeti a hned po te ctvrty. • Oba — fysiognomie to v pravem slova smyslu nejvsednejsi — uctive pozdravili a sourali se k jed¬ nomu z podlouhlych stolu postrannich. Pan rada podekoval na pozdrav jen lehkym, kyvnutim hlavy, kdezto velkokupec hlasite pronesl slova: > / „Dobry vecer, dobry vecer, panove!" . f. Afbes: Sebrane spisy. XVIII

17

258

Jakmile se nove pfichozi odvratili, vymenil vsak s panem radou vyznamny pohled a poloziv pravy ukazoi dk na rty zaseptal: „, Prozatim!" Pan rada pfikyvnul na doklad, ze porozumel; na to chtel se na neco zcela jineho zeptati, kdyz vesel do jizby host paty. Opet obvykle pozdravovdni a vse ostatni, co deje se vzdy, kdyz schdzeji se do krcmy denni, tudiz zndmi hoste. V pul hodine byly vsechny tfi podlouhie stoJy obsazeny. Na vsech rozzehnuta svetla. Vsickni hoste maji uz sve korbilky pfed sebou. Zabava, vlastne pouhy hovor pocina se poma¬ lu a line rozvikldvati. Ten pta se na to a ono, onen odpovidd suse a jaksi nevrle jeste. Neni to jeste vymena mysienek, aniz ndpadu, nybrz vymena konveniencnich frdsi, ba zacaste pouhych, vice mene bezvyznamnych slov. V dalsich asi peti minutach doplnil se i stul prostfedni dvema osobami, podobne rdzovitymi jako jest appellacni rada a velkokupec. Fo prave ruce pane radove zasedla totiz vycouhld, skoro mozno fici klackovitd postava) s mra¬ zivym klidem v nejfddnejsi tvafi pod sluncem — pravy' to prototyp pfiblbieho Anglicana s pfizrzle plavym, kratce pfistfizenym vlasem, bezvyraznyma zasedlyma ocima, lizkyma, skoro neviditelnyma rtoma a. kostnatou, zaspicatelou bradou. I on — ac starousedly domdci pan, ktery o svete praniceho nevi, z vlastniho nazoru — jest oblecen v §at nejmodernejsi, t. j. v sat, jenz zacina se pra¬ ve mezi bohatymi svihdky prazskymi ujimati.

259

Mat' na sobe tak zvany kaput tmavohnede bar¬ vy s jednou fadou' knofliku a s aksamitovym lim¬ cem, tvoficim s lapli podobu maieho latinskeho ,,V". Ze pfedu podobd se kaput fraku, maje vykrojene k)sy, kdezto vzadu jsou sosy v zdhyby 'slozeny. Po leve strane pane radove zasedl zavality ctyficatnik. v sate staromodnim, nendpadnem a ne¬ pomerne vkusnejsim nezli oba elegdni. Velkd hlava se stetinatym, kastanovym vlasem trci tulipdnovite do vySe; tvdf je boubelatd, spokojene usmivava, lice nafoukle, rty odule. Mala, siva ocka neni pod klapkatymi vicky temef ani videti; za to rty jsou skoro neustale pootevfeny a mezi nimi pozorovati zdravy, pfimo za¬ videni hodny chrup, ktery se jiz dostatecne pficinil, by „pdna a velitele" sveho oblazil slusnym, vlastne. jiz skoro neslusnym bfiskem. an^ubec takovou „obrubou sadla", jak v kazdodenni spolecnosti ne¬ kolikrat tydne tvrdivdno, ,,ze by stacilo k opatfeni kahanku vsem dvandcti biblickym panndm na dva¬ ndct mesicu". Spolecnost kolem prostfedniho kulateho stolu jest az iia jedinou jen jeste osobu — lifadnika pfi ,,bankdlnim liufade", o nemz stala se v rozmluve pana rady s velkokupcem zminka — kom¬ pletni. Schdzej ici jest sice take hostem kazdodennim, ale dostavuje se z pravidla nejposledneji a zaroveh s obdivuhodnou pravidelnosti udefenim osme hodiny. Do hodiny te schazi jeste skoro cela pul hodina. Hoste bavi se, t. j. snazi se zahajiti zdbavu obvyklym zpusobem. Otazky, jak se kdo vyspal, co mel k obedu, eim se po cely den zabyval, nebo kde a za jakou

260

pficinou meskal atd. stfidaji se u vsech stolu s odpovedmi rovnez tak vsednimi jako jsou dotazy. Z odpovedi na pfedbezne, zahajovaci otazky vsak jest zfejmo, ze prave minuieho dne neudalo se v Praze a v Cechach a vubec snad v eeMm svete pranic, co by stalo za fee; jinak by byl za¬ jiste ten neb onen zahajil ihned rozmluvu o veci, kterd by vsechny nebo vetsinu hostu zajimati mohla. Je skoro jisto, ze dnesni vecerni zdbava bude miti, abychom tak fekli, rdz paberkovy, nenaskytneli se totiz v prubehu zabavy pfedmet neb okolnost, jez by daly podnet k rozhovoru o zabave nove. Nepomernd vetsina hostu az dosud vlastne jeste ani nepopiji, nybrz pivo jen ochutndvd a vymehuje se sousedy nahledy: je-li ci neni-li dnes tak dobre, jako bylo vcera nebo pfedevcirem. Dobra tfetina byla^ z kapes vytdhla sve tabaterky a ,,siiupecky jdou kolem", kdezto- barevne sdtky, vykonavse prvni nebo jiz druhou svou po¬ vinnost, lezi jiz pfed hosty pobliz tabaterek, ktere se vice do kapes nezastrkuji. Druha „dobrd tfetina" hostu byla si jiz ^ nacpala sve ,,trysky" a „trysticky" — zapdlila je a pobafdvd, jakoby kouf ila o zavod. Z osmi az desiti dymek vzndsi se v modravych kotoucich kouf lehce vzhuru ku trych'tyfovitemu zakonceni stropu; ale doposud nikoho neobtezuje. U stolu postrannich nedeje se v celku pranic napadneho, aspoii nic, co by se tam nedeio kazdodenne. I hovor jest v [pravem slova smyslu „kazdodenni".

261

Za to jevi stul prostfedni fysiognomii pone¬ kud zmenenou. Pan rada i velkokupec, obycejne z pocdtku jaksi „du§evne upjati" a^ s vyrazem kli¬ du nebo mirneho jen dusevniho vzruseni, jevi vtvafich dosti ndpadnou zmenu. Pomrkavaji skoro az vyznamne, jakoby si ddvali tajnd nejaka znameni; usmev pohravajici kolem je¬ jich rtu ma zfejme rdz lismevu selmovskeho; ale oba jej tlumi a skoro nasilim potlacuji. Nekdy ten neb onen vyznamne pfikyvne, dru¬ hy dd mimickou odpoved a opet se oba usmivaji, jakoby chteii i nechteii se smdt. Po nekolika minutach nahnul se velkokupec pfes stul a zaSeptal neco panu radovi, nacez tento roztdhl obe nice a pfitdhnuv hlavy obou svych sou¬ sedu po prave i leve sve ruce blize k sobe, — tak ze hlavy vsech ctyf hostu temef jedna druhe se dotykaly — pocal neco duverne septati. Po nekolika vtefinach vsickni ctyfi zaujali zase puvodni sve posice a septal! si vzdjemne: tu ten se sousedem na pravo nebo na levo, tu onei* s ne¬ kym pfes stul; kratce, radili se o friecem. Ve.v§ech tvaf ich jevil se skoro radostny, vlast¬ ne Skodoliby souhlas, ba mnohy zamnul si i ra¬ dostne ruce, jakoby ocekaval pote§iteln£ nejake pfe¬ kvapeni. Nahle — prdve kdyz hodiny na vezi zacaly biti tfi etvrti na osmou — zvedl se pan rada a obrdtiv se k hostum u postrannich stolu, roztdhl obe ruce a ueinil jimi, aniz by byl slova pronesl, tak vyznamny pohyb, ze vsickni hoste porozumeli, co si pfeje. \ ; Doposud nebylo se je§te nikdy neco podobneho fStalo. Pan rada nebyl z vecera nikdy duvernym,

262

ba ani kolegidlnim; dbal vzdycky vsv£ dustojnosti — a proto neni divu, ze host^ porozumevse mu vyhoveli do jednoho nevyslovenemu jeho pfani. Vsichni vstali od stolu a shrnuli se kolem pana rady, vlastne kolem prostfedniho stolu, naceZ jal se pan radal a po chvili i velkokupec neco septati, jakoby ddvali hostum tajnou nejakou instrukdu Vysledek septdni toho jevil se i v sirsim kmhu podobne jako v uzsim radostnym, vlastne viGe mene skodolibym souhlasem. •Po nekolika minutach dal pan rada rukama svyma vyznamne znameni, aby hoste zaujali zase sva mista a dolozil nahlas: „Ted kazdy na sve misto a pozor, at kazdy sehraje lilohu pfimefenym zpusobem!" Vsickni hoste uposlechli a zlapjali opet! sva mista. Za nedlouho mela krcma tutez fysiognomii jako dfive: hoste pobafdvaji, popijeji, presentuji si shupecky a vymehuji dotaz'y a odpovedi nejvsednejsiho druhu.. Jen v nektere tvafi jevi se mirne radostne nebo skodolibe vzruseni mysli. Nektefi z hostu. strkaji i hlavy dohromady a neco si septaji; ale posieze jevi cela krcma i hoste jeji zcela ^v§edni, v pravde kazdodenni svuj rdz. , Kdyz zacala na blizke vezi odbijeti osmd, za¬ divali se sice nektefi hoste ndpadneji ku"dvefim; ale kdyz temne zvuky hodin dozneiy, nejevil zadny z hostu nejmensi zvedavosti nebo nejakeho, yzruseni. Kone£ne nekolik minut po osme otevfely, se dvefe a vesel host posledni, bankdlni lifednik, jenz1 sedava jakozto paty host u stolu prostfedniho a,

263

jak jiz vime, obycejne — kdyz soudruzi zacnou v karty hrdt — usind. Je to muz neobycejne inteligentniho vzezfeni a zaroveh jedenf z nej'mladsich, kdoz krcmu kazdodenne navstevuji. Die vseho neni mu ani tficet roku. Oblecen jest proste, nendpadne a uplne v cerny sat starsiho »stfihu; ale sat toho druhu posi se doposud tak zhusta, ze jest nendpadny. ' Pfekrociv prah shal s [hlavy podebradkul a pozdravil srdecne a zdroveh s eleganci, jakou bys1 u zddneho z pfitomnych hostu nepostfehl, dukaz to, ze md muz ten i neobycejny takt. Pozdrav jeho opetovan od nekolika stolu sou¬ casne taktez srdecne, obzvlaste pak od stolu pro¬ stfedniho, odkud vsak hned po opetovdni pozdra¬ vu zavznela, z list velkokupec kamarddskd vycitka: ,,Ajta, pane Vrchovsky! Kde pak jsme se tak dlouho prohdneli, ze pfichdzime p pul hodiny po¬ zdeji nez obycejne?" ,,Chteji snad fici o tfi minuty," odtusil osloveny usmdv se, jakoby byl velkokupec pronesl slova, kte¬ rd nestoji ani za odpoved. Po te povesil podebradku na prazdny kolik na stene a. pfibliziv se k prostfednimu stolu poddval jednomu hostu po druhem ruku; pfedevsim ovsem panu.radovi, pak velkokupfci, £ po tei ostatnim dvema. Pfi torn nepromluvil ani on, aniz kdo jiny ani slova. Odbyv takto obvykle obfadni pfedstaveni se, usedl, jako byli vsickni ostatni pfed nim ucinili, -- na „sve" misto a sice mezi velkokupec a hosta £ pfiblblou fysiognomii Anglicana, tudiz po leve

itrane velkokupec ve.

264

Na misto to zaseddval sice jiz po mnoho roku, aniz byl komu nepfihoden. Avsak v posledni dobe vsimnul si toho soused — velkokupec hlavne Z te pficiny, ze bylo to pfi hfe v karty pro pouheho djvdka, jakym novy host byl, misto nej vyhodnejsi, pro hrajiciho velkokupec vsak vice nezli nepo hodine, ponevadz mu prave od¬ tud ,,pokukovac" nejpohodlneji mohl ^cumeti" do karty, coz jest, jak znamo, kazdemu fddnemu karbanikovi, obzvlaste kdyz prohrdvd, ve vetsi nebo men¬ si mife nepfijemne. U ostatnich stolu nevenovali novemu hostu, jak se zdalo, zadne zvlastni pozornosti; pokracovaiit: ve sve ,,zabave" — mozno-li tak totiz nazvati vzdjemne okukovani se, vymehovdni frdsi a pfihybdni si z kor¬ bilku. U stolu prostfedniho po nekolik minut nikdo ani nehlesnul. Pouzijme tudiz vhodne teto pfilezitosti a vsimneme si posledniho hosta bedliveji! Porovndme-li tvdf jeho s tvdfemi vsech pfi¬ tomnych, musfrne vyznati, ze to v pravde muz ze vSech nejslicnejsi. ^Tvar hlavy jest liplne normdlni, rysy tvdfe jsou uslechtiie, skoro mozno fici ,,jaksi zenske". Pekne vyklenute celo, fecky nos, pine svezi lice a prostfedne kypfe rty — cerne hluboke oko a havrani, mirne kuceravy vlas a takovy tez plnovous,' jenz zakryva skoro polovinu cele tvdfe — vse cini dojem pfiznivy i na muze, nefku-li na zenske, ktere by zajiste bez rozpaku prohldsily muze toho za nejslicnejSiho v ceie Praze, ba snad) v celych Cechach. Oko zavistive ovsem by bylo postfehlo jiste nesrovnalosti, jako na pfiklad ponekud odchlipene

265

usi, jaksi koketne poodhrnuty hofeni ret, doddvajici tvdfi vyrazu jakesi unylosti, a zanicend vicka oci, z friichz jedno, prave, bylo trochu opuchie, cimz trpeia symetricnost tvdfe vubec. Pfes to vse byla podobnost s belvederskym Apolonem nebo jinym vzorem anticke krdsy muzske pfece jen tak napadna, ze budival na prochdzkdch skoro az obdiv vsech, kdoz si ho tfeba jen povrchne vsimnuli. Na svou krdsu nebyl vsak pan Vrchovsky ani dost malo pysen. Skoro se zdalo, ze o torn hrube ani nevi, nebo ze tomu nepfikldda zadne dulezitosti, ackoli jedine teto okolnosti dekoval, ze byl ve skole jako zacek, pozdeji jako student a jeste pozdeji jako ufadnik u svych ucitelu, professoru' a pfedstavenych obliben. Zachdzivalit' s nim vzdy jaksi jako' s malou nejakou hfickou a promiejli mu tak ledacos, za co by byl jiny pykati musil. V celku byl pan Vrchovsky muz rovnez tak dobry, poctivy a ve vsem vsudy spravny jako ve svych pfdnich a pozitcich umirneny. Byl sice obstojne vzdeidn a v lifade, kde byl dosti rychle postupoval, sila uzitecnd; ale netou¬ zil po zadne zvlastni kariefe nebo jakemkoli jinem mimofddnem vyznamenani. Nemeke ctizddosti; idealem jeho byl tichy, klidny a po pfipade blazeny zivot rodinny po boku vzorne druzky zivota — vse ostatni poklddal za veci podfizene a vlastnimu temperamentu jeho neodpovidajici. Pfirozenot'. Pochazieli z rodu •prachudickehp; mat¬ ka byvala. drubeznici, otec, ktereho byl ztratil jiz v litiem veku, byval topicem v jedne tovdrne pfed Oujezdskou branou.

266

Prozil mladff v litrapdch a nedostatku. Po celou fadu let nemei jineho na mysli, nezli uhajiti se pfed smrti hlady — ky div, ze ukonciv studia a nabyv lifadu1 a tim i slusnejsiho chleba, nemei jaksi s dostatek rdznosti a smeiosti domahati se postaveni pfiznivejsiho a vyhodnejsiho. Byl spokojen. Vzal si stafickou matku, kterd mu obstardvala skrovnou domdenost, k sobei a zil jako stary mlddenec, vlastne jako „kandiddt zenitby", ktery potfebuje jen chtit a bude miti nevestu okamzite, ale ktery, buh vi z jake pficiny, doposud otdli vziti na sebe ,,sladke jho manzelstvi". Do spolecnosti, ve ktere se s nim setkdvdme, chodi jednak z dlouhe chvile, jednak z pouheho zvyku. Bylte do hospudky te kdysi pfed peti neb sesti lety nahodou zabloudil a od te doby, ackoli bydli na Male Strane a mid z hospudky domu skoro pul hodiny cesty, zustal kreme te j spolecnosti v ni se schdzej ici veren a pfichdzivd kazdodenne. Ve spolecnosti same nevynikd lee svou teiesnou krasou. Byvat' vzdy skromny, tichy, lisluzny; nikomu nepfekdzi, nikoho nedrdzdi, tim mene aby nekoho pohneval. Hovoru licastni se vzdy nendpadne. Nikdy se s nikym o nic nehadd a nepfe, nikdy nechce se stkviti ani duvtipem, ani vedomostmi, aniz pouhym, byt sebe nevinnejsim vtipem — a pfece citivaji mnozi z pfitomnych dusevni jeho pfevahu a vdzi si ho jako muze v pravem toho slova smyslu. Nektefi, jako na pf. appellacni rada, poklddaji jej za povahu hluboce zalozenou, hloubavou, a pfes to vse, ze jeviva klid, pfece jen snadno vznetlivou, ba popudlivou.

267

„Myslim," pravil o nem kdysi pan rada, „ze jest mirnym a klidnym prave jen proto, ze nema nizadne pficiny byti nemimym a neklidnym. Ale v prsou jeho dfima vdseh, kterd rozpoutavsi se, zachvdtila by cely organismus. Nenit' to lee berdnek se zkrocenou a ochocenou tygfi dusi: na oko hezouckd socha, uvnitf vsak, abych tak fekl, ,,spici sopka", kterd pfi vhodne pfilezitosti muze i vlastni sve ja znicit." Zaklddal-li se usudek ten liplne ci jen z casti na pravde, jest Ihostejno. Pan Vrchovsky zustal i na dale klidnym, dobrym spolecnikem, ktery se sice zadne vystfednosti, tim mene nejake rozpustilosti o vlastni ujme nesiicastnil, ale kdyz byla spolecnost „v proudu", nikdy nikomu v nicem nepfekdzel. Die toho zda se, zil pan Vrchovsky spise pro sebe nezli pro svet, kratce, dusevni zivot jeho mel pfevahu nad zivotem fysickym. Pfes to vse neodpiral si nikdy pozitkii pozemskych. Rad se dobfe najedl a napil, miloval pohodli, a kdyby byl nemusil, nebyl by ani do kanceldfe chodil, ba neodepfel si zadne slusne zabavy, kdy¬ koli se jaka naskytla. Nevyhleddval vsak ani toho, ni onoho, ale kdy¬ koli se neco naskytlo, co by mohlo zivot tfeba jen na chvili zpfijemniti, byval pan Vrchovsky mezi prvnimi, ktefi se oddali pozivdnL Byl tudiz jaksi flegmatik, ktery musil byti vzdy ze sve rovnovdhy vyburcovdn... Z vlastniho popudu nebol z vlastni potfeby a nutnosti zfidka kdy neco podnikal. Vie to meio za ndsledek, ze vzhledem k zevnejkimu zivotu jaksi zchoulostivei.

268

Byl sice az dosud v celku zdrdv, ydzne choroby nejake doposud nepoznal; pfes to citival, ze byva mu jaksi nevolno a po nejakem case byl by na nem znalec zjistil symptomy mirne hypochondrie. Mozna, ze to byl ndsledek staromlddenectvi, mozna, ze i zivota pfes pfilis klidneho, kontemplativniho, vubec ryze byrokratickeho, t. j. neustdleho sedeni a nedostatecneho pohybovdni; nebot: jine chuze, krome z bytu sveho do\ kanceldfe a vecer' z kan¬ celdfe pfimo do hospudkyi a z3 ni domu, pan Vrchov¬ sky v poslednich letech hrube ani neznal. Prochdzky, ku kterym se odbodlal jen zfidka kdy, byly mu temef protivny. Pece a starostlivost o zdravi a zivobyticko byvaiy tudiz u neho, jak pfirozeno? zacaste az komicke. Kdykoli pocitil nejmensi indisposice, vzdy se mu zdalo, ze to symptom vazne nejake choroby — „zacdtek konce", jak fikaval. A tu vzdy meli, s nim lekafi pravy kfiz. Mohlit' jej svatosvate ujisfovati, ze je to pouhopouhd po¬ mijejici indisposice, jake podlehd i organismus nejj houzevnatejsi, on nevefil a z!ddal za ieky — a kdyz jich nedostal od fekafu, uzival leku domacich, iece tak zdrave teio svei z imaginerni choroby, az indis¬ posice pfirozene sama sebou minula, coz poklddal za ucinek „svych" leku, jez kazdemu zcela vazne a opravdove doporucoval jakozto ieky pfimo za¬ zracne. Krome teto, zajiste promijitelne slabosti, ne¬ mei y celku zajimavy muz ten zadne jine, kterd by zasluhovala zminky. V hospudce byval zamlkly ^ zfidka kdy zahajoval hovor sdm.

269

Byl-li vsak tdzdn, odpovidal, jak slusi se na muze s pomery i zivotem obeznaieho — proste, jas¬ ne a vzdy vice mene pfesvedcive. Byl tudiz, jak jiz pfipomenuto, ode vsech cten i vazen, a kdyby bylo slo o vyznamenani nekoho z kazdodenni spolecnosti, neni nizadne pochybno¬ sti, ze by se bylo vyznamenani toho za souhlasu vsech dostalo v prvni fade panu Vrchovskemu. Z te pficiny neni take divu, ze trpeny byly vsechny zvlastnosti pane Vrchovskeho ode vsech hostu pfimo s obdivuhodnou toleranci. , Mluvil-li, nikdo ho ne vyrusii; nemluvil-li neb odpovidal-li jednoslabicne, nikdo ho nenutil k od¬ povedi nebo k feci vubec. Zvlastnost jeho nejnapadnejsi, kterd byla, jak vime, v posledni dobe velkokupec tak popudila, ze nemohl spdti — i kazdodenni jeho usindni, kdyz zdbava nebo .hovor vystfiddny hrou v karty, ni¬ koho neurdzelo, ba skoro nebylo nikomu ndpadno. Pokldddnot' kazdym za cosi zcela pfirozeneho, proti cemu neni zadnych namitek, tim mene nejakych vycitek nebo co by mohlo slouziti nekomu za terc vtipu. Pan Vrchovsky usindval v hospudce na sve stolici zcela nonchalantne, jako doma v pohodlnem svem kfesle po obede. Chrupnul si piil hodinky nebo deie a probouzel se bud sdm, kdyz nastal' v kreme nahodou vetsi ruch a §um, nebo kdy2 posledni hoste, hotujice se k odchodu, ruch a sum ten pfirozene zpusobili. Jen zfidka kdy bylo tfeba, by jej nekdo pro¬ budil. Nekdy ovsem] k tomu stacilo vysloveni jeho jmena, jindy vsak musilo jim byti pohnuto a jen nekdy, ovsem zfidka kdy, kdyz bylo spani jeho

270

obzvlaste tvrde, stalo to jakehosi namahani, nezli byl probuzen. Pfdtelskou sluzbu tu prokazoval mu z hostu milerdd kazdy, kdo byl mezi - poslednimi. Kdyby mu ji byl neprokdzal nikdo z hostu, byla by jej vzbudila pfisluhujici divcina nebo sdm hostinsky, coz vsak se az dosud nestalo ani jednou. Pan Vrchovsky svym usindnira. a mnohdy i mir¬ nym chrdpdnim, jez usnuti provdzivalo, nikomu ne¬ pfekdzel, ba u nikoho nebudil nejmensiho pohorseni. I sdm velkokupec, vedle ktefehoz pan Vrchov¬ sky sedaval, trpival je po leta jako ostatni, az po¬ sieze stalo se mu, jak jiz vime, nemilym, ba odpornym v te mife, ze nemohl minuie noci ani spdti a uminil si bud zertem nebo do opravdy panu Vrchovskemu se — pomstiti. Pficina toho zda se byti malichernd a pravde nepodobnd; avsak kdo zna vasnive karbaniky, jakym velkokupec v pravde byl, i kdyz se hrdlo o sdzky male, pfizna ndm, kdyz dime, ze maji nejen sve „zasady", nybrz take sve ,,pfedsudky"„ ba i „povery". „Drzeti nekomu palec" jest povera, byt' i zaca¬ ste jen zertem prondsend, pfece nej rozsifene jsi. .— Ky div, ze po nejaky cas nahodou vyhrdvajici velko¬ kupec domnival se byti pfesvedcen, ze mu pan Vrchovsky „drzivd palec", ale jakmile usne! a zacne chrapat, ze vice palce nedrzi, a proto ze hrajiciho stiha nehoda za nehodou, ,,i kdyz md list vyborny", na jaky by ani bfidil xv kartech nemohl prohrdti. Mozna sice take, ze velkokupec vsemu tomu nevefil a spise ze zertovne uminenosti vpravoval

271

se v pfedsudek a poveru, by pana Vrchovskeho po pfipade jen poskddlil. Ale necht' tomu jakkolivek; nelibost, nechut a odpor jeho proti chrdpajicimu panu Vrchovske¬ mu byly vzhuzenyf a pan Vrchovsky, jak se ctenaf zajiste snadno domysli, mel za svuj poklesek pykati. Jak a kdy, ovsem nevime; ale die pfedchdzejiciho chovani vsech hostu mozno pravem souditi, ze md byti pan Vrchovsky potrestdn za souhlasu vsech a snad i zpusobem exempldrnim — — —

Kdyz byl pan Vrchovsky usedl na sve misto, trvalo po delsi chvili kolem prostfedniho stolu skoro az demonstrativni mlceni. Pan Vrchovsky si toho nevsimnul a mlcel take. Pohladiv si krdsny svuj cerny plnovous, jenz se leskl jako medvedi srst, vjel si do cernych ku¬ ceravy ch kadefi) a nacechrav si kakadu spustil ruku v klin, nacez ji zase zvedl a poodklopil vicko sveho korbilku, jejz byla pfisluhujici divka pfinesla dfive, nezli byl host usedl, a odfouknuv penu, chtei se napiti. Ale nenapil se, nybrz pfiklopiv zase vicko, rozhledl se kolem, jako by mu bylo divno, proc hoste u stolu mlci. Mlceni vsak nepferuseno. Ndm, zvyklym na jakous takous ,,slusnost" neb aspoii „zdvofilost" v hostincich, mohlo by to znainenati urdzlivou demonstraci, vsak u hostu, o nichz jest prave fee, nebylo to nicim jinym nezli pouhopouhy nedostatek impulsu k zahdjeni rozmluvy.

272

Konecne pferusil mlceni u stolu pan Vrchovsky sdm a jak se zda, mimodek. OtfdsK se, jako kdyz jej zamraz£ a pronesl jen jedine citoslovce ,,brr", jehoz ,,r" table zazvucelo, jako bys detskou fehtackou zatocil. „Zima ?" ozval se hned velkokupec s jakymsi licastenstvim. „Ziina — a jaka!" odtusil pan Vrchovsky du¬ vernym tonem, cimz poskytl latky k nendhiemu zahdjeni rozmluvy. „Jd ji take citil, ackoliv mam do hospody je¬ nom nekolik kroku", pfipomenul appellacni rada. „A ja jsem se nekolikrate na ceste otfdsl," dodal velkokupec, „ackoli mam kozich jako poldrni medved." ,,Vdm, staromestskym, je hej!" mini dobrodusne pan Vrchovsky. ,,Nekolik kroku do hospo¬ dy je legrace... Ale kdyby vas tak nekdo hnal pfes most proti vetru, jenz fice a syce jako had, pdli, jakoby ti nekdo hazel drobny pisek do oci. Eh! Psota, prava psota dnes." ,,Za to bude letos znamenita slitdz a vyborne kratochvile na lede," pfipomenul pan rada. „MfL-, zeme si nekdy spolecne take vyjet po sanich do Kuchelbad nebo do Fliedermuhl — ne?" ,,Ach, daj' pokoj, pane rado!" uskliba se velko¬ kupec. ,,Oni maji vzdycky planu na fury, ale kdyz k necemu dojde, jsou vzdycky prvni, ktery se vzpi¬ ra, vymlouva! a odkazuje projekt na pozdeji. Ja jsem pfi vsem..." ,,A ja ne? Co?" opd£il pan rada s licenoju veselosti. „Kdyz jde o nejakou legraci, nejsem ni¬ kdy noslednim. Jeste minuly tyden, kdyz jsme se zalozili, ze nedonesu v prave poledne hrnicek kdvy

273

v ruce od Prasne brany az do Novych aleji — provedl jsem legraci, jak se slusi a patfi." „Pfavda, pravda," doklada soused po prave stra¬ ne pane radove; ale velkokupec namita: „Ale v projektech jsou, pane rado, pfece jen veliky, vlastne nevycerpatelny. Coz pak se nepamatujou — kdyz tu byl v Praze Klischnigg, kterak kazdy den vecer fikali: ,,Zejtra, zejtra se pujdu podivat" — a nesli pfec, nesli ani na pfedstaveni posledni, az znamenity opicdk a zabaf ukazal Praze zada a 'nechal je, pane rado, na holickdch." „Nu, ja Klischnigga take nevidei a jsem pfece ziv," pfipomenul soused po prave strane pane ra¬ dove, kdezto soused po leve dodal: . „A ja bych se byl na nej nesel podivat ani za nevim co. Pan rada mel dobfe, ze dal pfednost kazdodenni spolecnosti a pivu-malvazu pfed ledajakyms komediantetn, jakeho muzeme videt o kazde pouti neb aspoii na ,,fidlovacce" a ^strozoku".' „To, to — kam pak s tou Hintou, pane Vo^ zabku," odpiral yelkokupec. „Jak muze mluvit, kdo. nevidei — slepy take nemuze mluvit o barVdch. Klischnigg nebyl zadny komediant; to byl artista, jakeho svet nevidei a (nikdy neuvidi... Prosim jich! Komedie! Ale komedie neni jako komedie. V komediich je rozdil a komedii, jakou provddel Klisch¬ nigg, nevyrovnd se zddnd komedie sveta. To si daji fici od cloveka, ktery nevynechal ani jedi¬ neho pfedstaveni jako ja." „A co pak ten komediantsky divotvorce tak zvldstniho provddel, co by nedovedl kterykoli z naUch pahdcu?" drazdil pan Vozdbek, jakoby nemel o vykonech Klischniggovych ani poneti. J. Arbps: Sebrane spisy. XVIJI.

j.8

274

„Ledacos, pane Vozabku," odtusil velkokupec, „co nedo vedou sdm, ackoli se to zda byti snazsi nezli mrstit obrem a sildkem Rappem o zem. Chteji-li, zkuseji to!" „Co pak, co?" „Vstanou, prosim," pokracuje velkokupec, „a podrbaji se pravou nohou za levym uchem!" Cela spolecnost vypukla v fehtavy smich. Vyzvani zavaliteho bfichdcka, by provedl jeden z nejnesnazsich gymnastickych kousku, vzbudilo v myslich vsech hostu kolem prostfedniho stolu nejkomictejsi pfedstavy. „Nedovedu-li to ja," ozval se pb chvili, kdyz se smich ponekud utisil, pan Vozdbek, „dovede to snad kterykoli jiny pahaca. Ja aspoii videi pandci, ktefi polikali nozle a hofici smulu a'to pfece Klisch¬ nigg nedovedl." „Ale dovedl za to neco jineho," vyklddd horlive velkokupec. „Mysleji si, prosim, cloveka, obleceneho k nerozezndni skoro jak opice, ktery do¬ vede sve telo die libosti stocit a skroutit, ktery behd po rukou tak hbite a rychle jako po nohou, ktery si sedne na rozkrok a roztdhne obe nohy vo-' dorovne od sebe a vstane, jako vstdvdme my obycejni lide se stolice. Pomysleji si obrovskou lidskou opici, kterd beha „po vsech ctyrech" tak rychle, ze nikdo ani nepozoruje, dotykd-li se nohama nebb rukama zeme — opici, ktera vybehne na pfikfe nahnute prkno, roz¬ tdhne v rovne cafe nohy a polozivsi teio na levou nohu, sesoupa se po prkne dolu — opici, kterd vy¬ behne jako vevefice na kolmo .stojici zebfik, pfemetne se nahofe jako blesk hlavou dolu a slizd,

275

propietajic se skrze sprisle zebfiku jako had, az. sleze na zein .. Pomvsleii si opici, kterd se pfemetne na hlavu, yako by byla hlava pouhy mic, poskakuje po hlave a posieze se zastavi a zacne nohama kolem tak tociti, jakoby to byly k telu pouze pfivdzane vdlecky — kratce opici opic, vlastne opici-cloveka, ktery by kazdou pravou opici, kdyby pro to mela smyslu, pfimo do silenych rozpaku pfivedl." Vsickni hoste kolem prostfedniho stolu naslouchali prostemu a pfece zajimavemu liceni tomu, ackoli je byli jiz nescetnekrate z list velkokupcovych v ruznych variacich vyslechli, pfece s interessem. Kdyz domluvil nikdo neodpovedel, jakoby vsickni cekali, ze bude dale vypravovati; lee velko¬ kupec uspokojil se pouze pozndmkou. „Nu — tak videji, pane Vozabku! Neco tako¬ veho, co nedovede zddnd prava opice, nedovede take zadny pouhy pahaca, tim mene by to dovedli oni. A ze byl Klischnigg pravym artistou, pravym umeicem, toho dukazem jest, ze si z Prahy odnesl hezkou sumicku penez.-DivadJo bylo vzdycky skoro pjkfe a feditelstvo vypldcelo Kiischniggovi celou tfe¬ tinu hrubeho pfijmu, coz by zajiste nebylo ucinilo, kdyby byl Klischnigg provddel, co by dovedl kazdy pahaca," Pan Vozdbek zddi se byti „porazen", ale po chvili pfipomenul: „Ostatne — aby vedeli - co ndm prave povidali, neni pranic noveho. My sice toho jejich opiedka na vlastni oci nevideli; ale mohli (jsme se o nem doeist, kdybychomi byli chteii, Vnovindchi."

276

,,Docist — doeist i" posmival se jizlive velko¬ kupec. ,,Cistavidet je rozdil — himmelweiter Unterschied! Kdo by chtel neco o ,Klischniggovi (povidat, musil by ho videt — na vlastni oci videt a nejen cist, co a jak videli jini — a to proto, ponevadz skoro kazdy vsimnul si neceho jineho. To je to!" ,,Ale v novindch cizich i nasich toho bylo plnd sloupce — clovek si mohl vybrat," pfipomenul pan rada. „A co p^k si tedy vybrali, co?" drazdil velkov kupec. ,,Nic, pranic — to je to! A ted jeste mi pfijde nekdo s takovou impertinenci, ze pry vlastne nepoviddm pranic noveho." ,,Jako vzdycky," dotiral apellacni rada. ,,Coz( pak povedeii nekdy neco noveho?" ^_ ,,Oho! oho!" brdnil se velkokupec. „Kdyby ne¬ bylo mne, nedovedela by se nase spolecnost pranic noveho. Ja jsem novmkdf — ja! — Aspoii co do novinek z fclivadla, ze zdkulisi. Kdoz pak medle z nas vsech ma takove stykyi s divadleuu a s umeleckym svetem vubec? Nikdo, pranikdo!" „Ale dnes nevedi o divadle pfece pranic no¬ veho!" skddlil a drazdil pan rada. ,,Aj, aj!" posmival se ironicky velkokupec, jsa si v torn ohledu vedom sve dusevni pfevahy. „Zalozme se, panove!" „Budiz! Zalozme ise!" pfipomenul pan Vrchov¬ sky, jenz byl az doposud jen na piil Ucha naslou¬ chal. — „I oni popuzujou a drazdeji, pane Vrchovsky?" obrdtil se velkokupec k tomuto. '„Toho jsem se do nich nenadal! Ale bud'si! Zaloze j' se — oc? — ze 'prohrajou!"

277

„Prohrdt — neprohrdt — vse jedno," odpove¬ del pan Vrchovsky. „Na "torn, kdo prohraje, zatim! nezalezi. Zndmet' vychloubacne ptdcky, ktefi se pfed sdzkou bijou do prsou a z plnych plic kfici: ,,Jd, ja vyhraju — zalozme se!" a to jenom proto, by ostatni pfi ferblu odehnali." „Nu — oni, pane Vrchovsky, mne ve ferblu jeste nikdy neodehnali," odtrumfnul velkokupec. „Na to jsou tu ociti svedkove. Vzdyt' pak nemaji o ferblu ani poneti, leda ze dovedou cloveku do karet cumet." ,,Ale od sdzky se odehnat nedam," pfipome¬ nul pan Vrchovsky. „Sdzka tedy plati, neni-liz pravda?" zvolal vi¬ tezoslavne velkokupec. ,,Oc se zakldddme — oc? 2e vyhraju, jako jsem vyhrdl pfed mesicem, kdyz. jsme se zalozili, ze nepfenesu ve svdtecnim obleku v prave poledne tfikrat pfes most vrchovatou nusi hoblovacek!" Jistota, s jakou velkokupec dorazel na ostatni, aby se zalozili, byla pfece jen podezfelou. Vedelof se, ze mu na prohfe, byt' sebe veltsi, pranic ne¬ zalezi; ale zaroveh nebylo nikoho tajno, ze umi v tomto ohledu provadet prave kozelce — ze se hada a sdzi zacaste jen proto, by prohrdl a mohl se ostatnim vysmdt, ze sedli na lep. Domnivdno se tudiz, ze md zase neco podob¬ neho za lubem, nebo ze vjf v pravde neco naprosto, noveho a musi vyhrdt. Hoste kolem prostfedniho stolu jevili mirnou nerozhodnost, cimz dodali velkokupci jeste vetsi kurdze. „Nuze? Kdo a oc se sdzi?" zvolal sebevedome. „Sdzka vlastne je uz pfijata — ja se odehnat ne-

278

dam! Kdo fekne „a", musi fici take „be" — a ja na to ,,beee" — cekam." 1 ,,A coz — kdybychorp je nechali cekati az do rana?" pfipomenul usklebne host, sedici po leve strane appellacniho rady. ,,Ano, ano — do rana!" volal jeden host, sedici po druhe strane. ,,Nechme pana Fiinffingerlanda pekat az do rana!" Nehrube libozvucne, ba pfimo komicke jmeno velkokupcovo vyslovovdno ve spolecnosti zfidka kdy, vlastne vzdy jen v lolkamzicich rozjafenosti jako ten¬ tokrate. Vlastnik jeho sdm nerad slychdval, kdyz jej nekdo jmenem oslovoval. Tentokrate, jak se zdalo, i vlastni jmeno, pfi jehoz vsyloveni obycejne se kabonival, pfeslechL Zustalf nekolik okamziku be^ hnuti jako pbkofeny hfisnik; ale ndhle vypukl v fehtavy smich a tieska je jako dite rukama, zvolal: ,,Viktoria, panove, Viktoria! Nechat mne cekat az do rana, neznamena pfece pranic jineho, nezli ze nemaji panove kurdze vejiti se mnou v sdzku, nebo jeste spravneji povedeno: ze se dali odehnat — ano, ano, — odehnat, jako odhdni vyborny ferblista kazdeho, kdo se v barvicce nevyznd." ,,Zahrajem' si tedy ferbla!" mini appellacni rada s durazem, jakoby chtel dati hovoru jiny smer. „Necht' pan Fiinffingerland skutkem clokdze, jak umi odhdnet ve ferblu!" „Ne, ne!" void jdsave velkokupec. „Na ferbla je jeste dost casu — zalipdme si, az vyfidime sdzku ... Ted jde o to, kcfo z nds dd se odehnat pfi Isdzce. Ja se sdziml o cokoli kdo! z vas chce — ano, ano,

279

ja se sdzimi a vy — zbabeie utikdte! Nuze — kdo pfijimd sdzku, kdo?" Pan Fiinffingerland zdal se byti die houzevnatosti, s jakou na sdzce stal, vitezstvim svym upl¬ ne jist; avsak prave tato houzevnatost spolecnost kolem kulateho stolu pfece jen pomatla. „Nuze tedy — ja se sdzim!" zvolal na posledni vyzvani rozhodne appellacni rada. „A ja take — ja takei," dodali hoste po jeho prave i leve strane; ba i pan Vrchovsky dolozil: „Proc bych nechtei vyhrdt? Ja se sdzim take!" „Plati tedy, plati!" jdsal velkokupec. ,,Vsickni ctyfi se zaklddaji — vsickni ctyfi prohrajou." „Uvidime, uvidime," mini chladnokrevne ap¬ pellacni rada. „Ted' jde jen o to — oc se kdo sdzi," po¬ kracuje velkokupec vzdy rozmarneji. „Ndm je vse Ihostejno," mini pan Vrchovsky„Ustanovte si to sdm!" „Ano, ano — tfeba sdm — ndm je to lho-> stejno," doklddaji ostatni. „Uvidime, jak jste okovdn." ; i Pan Fiinffingerland potutelne se usmivaje. chvi¬ li pfemital. Zatim byl zivy hovor, vlastne jiz vasnivy spor, u prostfedniho stolu upoutal pozornost vsech Ostat¬ nich hostu. Jeden po druhem byl vstal od stolu a pfiblizil se ku stolu prostfednimu, tak ze v oka¬ mziku, kdyz velkokupec jal se pfemitati, obklopovali vSickni hoste hosty kolem kulateho stolu, jsouce zvedavi, jak asi spor, vlastne sdzka, skonci, , Po chvili, zvedl se pan Fiinffingerland a povy¬ senym hlasem pocal mluviti:

280

,,Ustanovuju, panove, sdzku takto: ,,Prohraju-li ja, budu povinen uspofddati na vlastni utraty velkolepou slitdz z Prahy do Kuchelbadu a tam celou spolecnost, jak tu jsme, jak se slusi a patfi pohostiti. Plati?" ,,Plati, plati!" volano se vsech .stran od hostu od vedle jsich stolu; ale appeldacni rada vetfil ne¬ jaky liskok. „V celku souhlasim," pravil tonem opravdo¬ vym; ,,ale musi byt uddno, kdy bude slitdz podniknuta a zdroveh musi pan Fiinffingerland vylo¬ ziti, co vyrozumiva slovy ,,jak se slusi a patfi pohostit." ,,Souhlasim," velkokupec na to. ,,Aby pak ne¬ bylo zddneho handrkovani — budiz podniknuta slitdz nebo-li jak nasi vlastenci ted fikaji: sanice •— pfisti nedeii. Slovy „jak se slusi a patfi pohostit", vyrozumivdm hostinu pfimo knizeci, na kterou jsem od¬ hodlan spendyrovat pet set — opakuju s durazem: pet set zlatych konvencni mince." „Nu — za pet set zlatych stfibra se sice zddnd knizeci hostina nepofdda," ozval se appellacni rada; ,,lec myslim, ze muzeme se tim spokojiti." ,,Ano, ano — muzeme se spokojiti!" volano se vsech stran. Pan Fiinffingerland pokracoval: „Ted' jde, o to, ustanoviti, co kdo plati — prohraje-li strana druha. Ja vsak o penize nestojftni a proto ustanovuju: Vyhraju-li ja, bude pan appellacni fada povinen koupiti si detskou fehtacku, postaviti .se v nedeii dopoledne pfed Frantiskdnsky kostel a fehtati tam. od jedendcte hodiny az do poledne."

281

,,Vyborne, vyborne! Tote neco z brusu nove¬ ho!'* volano se vsech stran. Appellacni rada se sice mrzute usklibl, ale neodporoval, aby se mu ostatni nevysmdli, ze panu •Fiinffingerlandovi pfece jen na vejicku sednul. Velkokupec pokracoval: „Pan Vozdbek prochdzeti se bude v tyz den a hodinu a sice rovnez po celou hodinu „Novymi alejemi", ruku v ruce s nejstarsi a nejohyzdnejsi zidovkou, jakou vubec sezene — pan Hrdlicka! v svdtecni saty oblecen pfiveze na trakafi pytel bramborii pfed kasnu v „ Novych ale jich", kde je zacne proddvat, kdezto pan Vrchovsky dostavi se tam v ,,sldfroku" a s nocni cepici na hlave, koupi si dva brambory a ponese zcela viditelne jeden az domu na Malou Stranu." „Vyborne, vyborne!" zazneio skoro ze vsech list siicastnenych; nebot: svanda pfislibovala byti v pravde nad jine zdbavnou. . Za nasich dob ovsem jest neco podobneho vice mene nemoznym; lee tehda nebyly sdzky podob¬ neho, namnoze i rozpustelejsiho druhu, pranic nove¬ ho a podminkdm podvolovali se chtej nechtej i oso¬ by, zaujimajici ve spolecnosti prazske postaveni s ja¬ kym se takoveto zerty naprosto nesrovndvaly. Avsak, abychom tak fekli, „duch doby" mel sve pravo. Policie si takovych extravaganci nevsimala nebo docela zacaste i spolupiisobila. Velke obecenstvo, jsouc tomuto druhu zdbav uvykie, nikterak se nedivilo a ucastnici meli ,,svandu", kterd poskytla na ceie mesice latky k rozmarnym, ba rozpustilym hovorum. Ovsem slo spornym strandm pfedevsim o to, jak by jedna nebo druha vice mene dumyslnym

282

zpusobem vyviekla se z klicky, to jest, aby bylo co do slovniho zneni podminkdm sdzky vyhoveno, ale aby pfece nebylo vykondno, co bylo rozkdzdno. A prave; v torn spocivalo nejvetsi drdzdidlo po¬ dobnych sdzek. Tim vsak, co prave uvedeno, nebylo jeste vse skonceno. Pan Fiinffingerland ozval se poznovu, by for¬ muloval jeste jednou; a to zcela pfesne, oc vlastnej jde. ,,Aby nebylo, panove, zadne mylky a hddky," pravil povysenym hlasem, „dovoluji si k zaverku opakovat, ze nejde o nic vice a nic mene, pez-li ze ja mam — povedit neco z brusu novehd o divadle — neni-liz pravda?" „Ano, ano — neco1 z brusu novehbi o divadle," opakovdno s durazem s nekolika .stran. ,,Nuze tedy," pokracoval velkokupec s komickym pathosem, „jd tu novinku sice vim, ale ne¬ povim, az — po roce!" Slova ta, kterymiz mei byti spor rozfesen, uci¬ nila na pfitomne ruzny dojem. „Vyborne!" ozvali se jedni. „Ne, ne — tak se nehraje: tot' pouhy ouskok!" volali jini, kdezto appellacni rada vazne a s du¬ razem podotknul: „Takto, mily pane Fiinffingerlande, dovedlo by si vypomoci kazde dite. Vedet a nepovedit, dovede kazdy; ale to neni zddny dukaz. A chteji-li, my, pfistupujeme i k tomu; ale tresty ndm, pfisouzene vykondme taktez — az po roce." „Nuzie tedy," ozval se s timze komickym patho¬ sem potutelne se usmivajici velkokupec, ,,jd povim novinku tu hned."

283

Po te vyskocil na svou stolici, u ktere byl do¬ sud stal, a jal se vdznym tonem mluviti: „Sdzka, panove, v kterou jsme byli vesli, neni zadny fert. Obe strany jsou pfesvedceny, ze vyhrajou; ale ja v nekolika vtefinach dokdzu, ze jsem vyhrdl — ja ..." „Nenatahujou nds na skfipec!" zvolal kdosi z hostu od vedlejsich stolu. „My jim' o kdzdni nestojime!" dolozil pan Hrd¬ licka. i „Povedi novinku a slezou klidne se stolice a maji to odbyto!" vybizel pan Vozdbek. Zatim tvdf pana Fiinffingerlanda napadne se zmenila. Bylot' zfejmo, ze namdhd se promluviti, ale ze nemuze pronesti slova, bud jakoby mu bylo zaskocilo, nebo jakoby se oh pokousela nahla zdducha. V hospudce zavlddlo ticho; zraky vsech pfi¬ tomnych byly upfeny na rudnouci tvdf pane' Fiinffingerlandovu, jehoz oci vzdy ndpadneji koulely, kdezto usta kfecovite do prazdna pracovala, jakoby chtei a nemohl neco spolknouti. V prvnim okamziku se vetsine hostu zdalo, ze prohnanyo svandista, jenz byl v pfekvajpujicich odstinech ruznych legraci pfimo nevycerpatelny, tro¬ pi si z nich opet jen pouhy zert. I divali se nan s neduvefivym usmevem, ba jeden ,docela zvolal: „Tak, tak! Jen s tim, co nemalji v hube, dolu az do zaludku — a tfeba jeste doleji, nez do zaludku." Nektefi vypukli y fehtavy smich, kdezto jini zaeinajice chdpati kriticnost situace, napotninali: „Pomozte mu nekdo! Pomozte!"

284

Avsak dfive, nez se tak stalo, kuckajici se vel¬ kokupec prudce sebou skubnul a s tetnnym chroptivym vykfikem „Dech! dech!" v pravem slova smyslu svalil se bez vlady se stolice. Jenom duchapfitomnosti pane Vrchovskeho, jenz kiesajiciho chy til do naruce, bylo dekovati, ze velkokupec nenarazil hlavou o stul. Teprve nyni vsickni pochopili, ze to neni zad¬ ny zert, nybrz nehoda opravdova a zdroveh nad miru nebezpecna. Kazdy, kdo tu byl na blizku, snazil se pfispeti ku pomoci; ale jako vzdy v tak nenaddlych pfi¬ padech, zavlddl i zde bezpfikladny zmatek, tak ze ieden druhemu vlastne pfekdzel. ' Toliko pan Vrchovsky prokazoval prudce sebou skubajicimu a kfecovite se svijejicimu velkokupci sluzbu samaritanskou, drze jej s napjetim veske¬ rych sil v naruci. Marne namdhal se pan Fiinffingerland vydechnouti. Prsa jeho mocne pracovala; leva ruka zou¬ fale sermovala beziicelne ve vzduchu nad hlavou, kdezto prava ruka kfecovite pfejizdela po chrochtajicim krku, jehoz zily vzdy ndlpadneji nabihaly. Zbrunatneld tvdf s vylpoulenyma a divoce koulicima ocima jevila vyraz pfiserne uzkostlivosti. Ndhle napjal svijejici (se ubozdk veskere sve sily. Vyskubnuv se panu Vrchovskemu z naruci, vyskocil uprostfed hluku a bezpfikladneho zmatku pfitomnych jako vevefice na stul a dal se do vysmesneho, fehtaveho smichu. Virtuosne provedend komedie byla se mu tento¬ krate tak znamenite povedla, ze v prvnim okamziku vsickni hoste ani nechdpali, co se deje a zustali chvili v nemem, ztrnuiem lizasu, az jim chechtajici

285

se sprymovny kumpdn i slovy zacal ddvati na jevo, oe vlastne slo. „Nebyla to komedie, panove — co ?" volal v smi¬ chu, zatim co umele zarudld tvdf nabyvala vzdy vice puvodni barvV a prsa, v nichz byl po nekolik minut tajil dech, doposud jeste mocne pracovala. „Niebyla-li to divadelni novinka, o jake nemei nikdo z vas ani potuchy, potom veru nevim, o jakou no¬ vinku jsme se zalozili. Ja — ja vyhrdl — a pan appellacni rada pfevezmle v nedeii lifad fehtace, pan Vozdbek likol zidovskeho amanta, pan Hrdlicka proddvace bramboru a pan Vrchovsky jich kupovace a zdroveh ,,domuodndsece". Posledni, uplne nove a beze vsech ohledu na zakony gramatiky zcela libovolne utvofend slovni zkomolenina neminula se na nektere z hostu licinku. ,,Ano, ano, pan Vrchovsky pfevezme v nedeii likol ,domuodndsece7' kdezto jeden z hostu zkomolil slovni zkomoleninu jeste jednou a povysenym, hlasem dodal: ,,Nebo-li jinymi slovy: ,,bramboro-odnasece". Divoky, dlouho trvajici smich byl odpovedi. Nicmene v smich ten zaznivalo jiz take protestovdni proti rozfeseni sporu. ,,Ne, ne, tak nebyla sdzka minena!" zvolal pan appellacni rada povysenym! hlesem. „Takhle by se kazdy vyvlekl snadnO z klicky!" dolozil pan Vozdbek. „Protestuju, protestuju!" volal pan Vrchovsky, kdezto pan Hrdlicka mrucive cosi podotekl, cemu za panujiciho jeste lomozu a hluku nikdo neroz¬ umel. „Prosim tedy o ticho — o hrobove ticho, pa¬ nove!" zvolal na stolici stojici hrbdcek, jehoz tvdf

286

byla jiz skoro liplne nabyla puvodniho vyrazu i bar¬ vy, kdezto prsa jiz se mirne dmula. ,,Nepokldddte-li rozfeseni sporu za sprdvne, jsem ochoten vyhrdti sdzku jeste jednou, tudiz tfetim zpusobem. Avsak dfive budiz sestaven fadny soud, ktery by pravomocne, o mych vyvodech rozhodnul, aby i po tfeti nedoslo k planemu sporu jako po prve a po druhe." „Ano, ano ! Budiz ustanoven prdvomocny soud!" ozval se kdosi ze stfedu hostu, ktefi se byli na prvni vyzvani velkokupcovo ztisili a pozorne naslouchali. Jelikoz jde o spor mezi mnou a hosty u prostfedniho stolu," pokracoval pan Fiinffingerland opravdovym tonem, ,,bud'tez prdvomocnymi soudci vsickni hoste od stolu vedlejsich. Souhlasite?" ' ,,Souhlasime!" zazneio z nekolika list soucasne, nacez zavlddlo v kreme ticho skoro hrobove. Kazdy byl dychtiv, jak zahdji pan Fiinffinger¬ land tfeti svou ,produkci"; ale zdroveh byl kazdy pfesvedcen, ze bude to opet jen nejaky zert. Pan Fiinffingerland na stolici pohodlneji se rozkrocil, odkaslal a s komickym pathosem jal se mluviti: „V^dcni a Vdzeni, panove! Pfede vsim dovoluju si dotaz: Vi nekdo z vas neco o velepamdtnem a v umeni zajiste nezapomenutelnem kozlu, ktery byl dnesniho dne prave in puncto jedendct hodin dopoledne v feditelske kanceldfi stavovskeho divadla prazskeho u jpfitomnosti reziseruv a vynikajicich hercu i here6ek — ovsem pod peceti nejvetsiho tajem¬ stvi — feditelem jakozto umeiec engazovan?" V odpoved na tato livodni slova zaznei feh¬ tavy, dlouho trvajici smich.

287

Kazdy byl, jak jiz pfipomenuto, pfesvedcen, ze md pan Fiinffingerland zase jen nejake a to nad jine rozmame a pfekvapujici ctverdctvi za lubem. Avsak on sdm zustal klidnym: a po chvili zvucnym, ale vazhym hlasem pokracoval: „Smich, byt' sebe fehtavejsi, panove, nepomuze. Jdet' mi o dukaz pravdy a proto pravim, aby mi byla ddna prostd, ale urcitd odpoved na moji otdzku: Vi nekdo neco o zcela obycejnem, ale pfece yelepamatnem kozlu, kteryz se za nekolik jen dni jakozto umeiec na stavovskem divadle prazskem proslavi?" „Nevi, nevi!" Nikdo nevi!" zazneio z kruhu hostu. „Lhali bychom, kdybychom fekli, ze neco vi¬ me," podotknul appellacni rada. „Ale podaji dfive nezvratny dukaz svych slov!" „Ano, ano — dukaz — nezvratny dukaz!" volapo s ruznych stran rozmarne naladenych hostu. „Byl jsem velepamdtneho engazovdni toho oci¬ tym svedkem," odpovedel rdzne pan Fiinffinger¬ land. „Byl jsem pfitomen, kdyz byl kozel do diva¬ delni kanceldfe ,v pravem slova smyslu pfivlecen, feditelem i rezisery s nejvzornejsi peci ohleddn a posieze feditelem engazovan, aby sel v posvdtny den dne 14. ledna pfistiho roku, tudiz asi za tfi tydny v stavovskem divadle prazskem produkoval." „To neni mozne!" zvolal kdosi z hostu dychti¬ ve naslouchajicich. „Nebo je to kozel, ktery umi jako Klischnigg nejake opiei nebo zabi kunsty!" pfipomenul pan Vrchovsky, jehoz nahled dosel souhlasu skoro vfecn. AVSak pan Fiinffingerland mineni to vyvrdtil,

fka;

288

„Nic, pranic podobneho. Dnes byl engazovan zcela obyeejny, tudiz hloupy a pitomy kozel, ktere¬ ho hned po engazovdni zavlekli na jeviste, aby byl pfitomen prvni zkousce kusu, jehoz provedeni bylo jiz po delsi cas ve vsi tajnosti pfipravovano!" „Legrace, pouha legrace!" zvolal neduvefive pan Hrdlicka. „Zddnd legrace, nybrz svatosvatd pravda!" od^ povedel povysenym hlasem s durazem na posledni slova pan Fiinffingerland. „Ale kde je toho dukaz — nezvratny dukaz?" ozval se v pravnich dilkazech obeznaly appellacni rada. „Ano, ano — dukaz — nezvratny dukaz chce¬ me!" volano kolem vazne a opravdove se tvdficiho komickeho patrona, jenz stal na stolici s vyrazem zakfiknuteho Fauna. Pan Fiinffingerland jeste chvili vahal, drazde tak napjatou zvedavost, nacez sdhl do ndprsni kapsy sveho kabdtu a vytahl na ctvero slozeny Mis papiru. ,,Zde jest diikafz a to dukaz naprosto nezvrat¬ ny!" zvolal, rozbaluje papir. ,,Pfedstaveni bylo, jak jiz pfipomenuto, pfipravovano ve vsi tajnosti a zitra objevi se na ndrozich, kde se lepi ndvesti a diva¬ delni cedule, ndsledujici pfedbezne oznameni!" Po techto slovech otocil pravou rukou,'v ktere drzel rozbaleny papir, v pulkruhu, jakoby ozname¬ ni obklopujicim jej hostum ukazoval; ale hned zase zvedl papir do vy^e a zaca,!' s pathosem cisti: ,,Sonntag den 14. Janner 1838 wird im standischen Theater in Prag aufgefiihrt: „Mathilde von Spoleto, die von dem Faster eine geraume Weile verfolgte, stand- und tugendhafte Frau" oder „D e r

289

verhangnissvolle Ziegenbock und das schnellfiissige Ross. — Ein grosses Schau-, Lust-, Riihr- und Spektaklstiick als Parodie aller Rettungsgeschichten sehr verwickelten Inhaltes mit Tanzen, Gesangen, Marchen in 2 Akten. — Anmerkung: Es wird ersucht, wegen Schiichternheit des Ziegenbopkes bei dessen Erscheinen kein Gerausch zu machen:*) Pan Fiinffingerland klidne, ale s pfimefenym durazem na kazde vyznacne slovo docetl. Dojem pfecteneho divadelniho oznameni, jez zustane v dejindch divadelnich zajiste na vzdy sve¬ ho druhu jedinym, byl v prvnich okamzicich tak mocny, ze i ti, kdoz se byli z pocdtku usmivali nebo docela hlasite smali, zustali po nekolik vte¬ fin jako ztrnuli. Teprve, kdyz pan Fiinffingerland seskocil se stolice a s vitezoslavnym smichem zvolal: „Vyhrdnp — ja vyhrdl!" — vypukli skoro vsichni pfi¬ tomni v dlouho trvajici smich. Nektefi pochvalne tleskali, jini ruznymi vykfi¬ ky ddvali svou spokojenost na jevo. *) Pfekladem, byt sebe otroctejsim nebo pfimo virtuosnim divuplna tato ukazka ohebnosti nemeckeho jazyka ovsem na sv6 libeznosti tolik ztraci, ze neda se s pflvodnim znenim ani porovnati. Pres to pokousime se o nesmely pfeklad, jenz by snad mohl zniti: ^Mathilda ze Spoleta, — nepravosti znacnou chvili p^onasledovana, vytrvala a ctnostna zena« nebo-li »Osudn£ kozel a rychlonoh^ k&n«. Velk^ divadelni kus pro oko, obveseleni, rozplakani i kratochvili jako parodie vsech »zachrann£ch kusu« s obsahem velice spletitym — s tanci, zpevy a pohadkami ve dvou jednanich. — Poznamenani: Jeliko?. jest kozel ost^chav^, zada se, aby — az vystoupi — nebylo lomoz eno. J. Arbes: Sebran6 spisy. XVIII.

19

290

,,Ferina pan Fiinffingerland nds pfece jen napdlil!" volal jeden. „Viktoria, slava panu Fiinffingerlandovi!" provoldval druhy. „Pan Fiinffingerland je pfece jen nejsprymovnejsi ferina v celych Cechach," dolozil tfeti, kdezto z ostatnich jeden tak, druhy onak daval pruchpd svemu mineni o rozfeseni sporui Hluk a lomoz byly po nekolik minut tak velke, ze nebylo temef ani slova slyseti. Vsickni hoste obklopili pana Fiinffingerlanda, by mu dali svou spokojenost na jevo. Jeden mu tiskl duverne ruku, jiny mu rovnez tak duverne poklepdval na rameno — tfeti mu cosi lichotiveho hucel do ucha, kdezto ctvrty a paty jen vyraz^rn tvdfe ddvali na jevo, jak bezpfikladne pfijemnou, vlastne zdbavnou chvilku jim, byl pfipravil. Hluk tisil se nad miru pomalu. Rozumi se, ze po prvnim vybuchu rozmarneho uspokojeni dorazeno na pana Fiinffingerlanda se vsech stran nejruznejsimi dotazy stran podrobnosti zajimave divadelni udalosti, kterou slavne fe¬ ditelstvo stavovskeho divadla pro umeni i komedii milovne publikum prazske pfipravovalo. Musil povedeti, jak vyhlizi pfevzdcny kozel, je¬ muz byl osud pfidelil tak zdvideny likol — kdo jej pfivedl a jak se pfi torn, kozel tvafil, ba kdosi chtel i vedeti, zamecel-li kozel pfi lifadni ceremonii engazovdni, nebo-li se choval vdznej a dustojne, jak slusi se na kozla-umelce,/ z ktereho po vykonu umeleckem zajiste pry se stane kozel-filosof. Pan Fiinffingerland zodpovidal, pokud vubec mohl, otazky vsechny, ba povedei tak mnohe, na co vubec ani tdzdn Uebyl.

291

Tak do vedeia se nase spolecnost, ze jest vzdcny kozel ten rodem/ z chliva osamele chatrce u Hloupetina — tfi roky a pet mesicu star a ze doposud jeste nikdy nemel cest stovezatou Prahu navstiviti. Dale, ze je to kozel pfimo imponujiciho zevneisku a jak se zda rovnez tak imponujicich vlast¬ nosti dusevnich: cerny a kudrpaty, $e zarputile mrae¬ nym vyrazem v kozli fysiognomii, kterd pry cini dojem, jakoby v ni bylo zufive zameceni .ndhle zkameneio. Miipo to dovedeli se hoste, ze pfivedla na zlutem fetizku pfivdzaneho kozla pfed divadlo asi osmndctiletd, pihovitd, venkoyskd krdska, ze kozel sel od HJoupetina az do Prahy pesky a klidne jako na pout' nebo jinou nejakou zdbavu; ale kdyz jej chteia divcina vesti do divadelni kanceldfe, tu pry se zacal vzpouzeti, tak ze nebylo jine pomoci, nezli uziti — ndsil;. Kozel-umelec byl ctyffni statisty, zvlaste| k tomu cili ze zdkulisi pfed divadlo vyslanymi, beze vsech caviku popaden a do divadelni kanceldfe zavlecen. Rozumi se, ze ddno mu take st'ouchdnim, mldcenim a kopdnim na srozumenou, ze nejde tu, nezli o ukol ryze umelecky. Vse to a mnohe jeste jine vypravoval pan Fiinf¬ fingerland stoje na dotazy a byl by zajiste jeste dale vypravoval, kdyby nebyl pocitil un,avenost. Usedl tudiz a vypravoval, vlastne odpovidal na dotazy pfitomnych sede jeste asi ctvrt. hodiny, az pak posieze mocne vzrusieni .mysli znenahla pfece jen ochablo a latka rozmarne zabavy odumfela pfi¬ rozenou slabosti. — Avsak i po te jeste vzpomnei si kazdou chvili nektery z hostu na nejakou podrobnost neb opa-

292

koval, co bylo ji£ nekolikrate proneseno — az ko¬ necne kozel-umeiec ustoupil uplne do pozadi. Spolecnost vzala na se zase obvyklou svou tvafnost. Hoste se rozesedli jako jindy a jali se nyni s obnovenou chuti popijeti, na coz byli za napjate mimofadne zabavy skoro vesmes pozapomneli. Kdo z kufdkii nebyl si az dosud jeste zabafnul, vytdhnul dymku nyni, nacpal a zacal bafati skoro jako o zavod. Zdbava rozdelila se zase na jednotlive stoly; v piil hodine mluveno u kazdeho stolu o necem jinem — a jenom u stolu prostfedniho bavili se jeste mimofadne kozlem'-umelcem v ten zpusob, ze vymehovali sve nahledy o nove legraci, az totiz pfisti nedeii budou ti, kdoz byli dnes sdzku prohrd¬ li, provadeti sve likoly, neboli tresty. Vsickni byli se svymi tresty spokojeni; toliko appellacni rada tvafil se-jaksi „pfikysle", jak pan Fiinffingerland jednou pfipomenul, ba zdalo se, ze jnu tentokrate v pravem slova smyslu „zaslo za nehty", jak tyz ferina nekolikrate ousmesne dolozil. Ale coz naplat! Sdzka byla prohrdna a za onech dob, kdy provadeny daleko vystfednejsi extravagance, aniz by komu napadlo, ze se to s dustojnosti jeho stavu nesrovndvd, nezbylo appellacnimu radovi, lee vpra¬ viti se v nezbytny osud a vynasnaziti se pozdeji jen o to, dostati se vhodnym nejakym zpusobem! zc zadrhnute klicky. Kdyz pak posleze i u tohoto stolu zdbava jaksi ochabovala, zasadil se o jeji znovu rozproudeni pan Vrchovsky, ktery zfidka kdy nejakym Sprymem debutoval.

293

A tak stalo se i tentokrate — pocalt' o necem, co nebylo v nizadnem spojeni s jakoukoli krato¬ chvili; pravilt' z nenaddni zcela vazne: „I ja vim, panove, dnes novinku, kterd kazdeho pfekvapi. Z Pafize dosla zprava — —" „Z Pafize?" vpadl pan Fiinffingerland. „Zajiste o nejake herecce — —" Nebo o nove revoluci?" dolozil appellacni rada. „Ani o torn, ani o onom," pokracoval vazne pan Vrchovsky. ,,Z Pafize dosla sem zprava o umrti „Aj!" pfipomenul poznovu pan Fiinffingerland. „A to ndm povidaji ted — kdyz se chceme bavit? Tot' pfece vice nez ukrutnost! Co ndm po torn, kdyz nekdo v Pafizi umfe — ne, pane Vozabku?" „Pravda, pravda," pfikyvnul huhhave pan Vo¬ zdbek a zvednuv korbilek dopil jej jednim douskem. „A kdo by to byl mohl'* v Pafizi umfit?" ozval se opravdove appellacni rada, cimz vzbuzena aspon mirnd zvedavost ostatnich. „Kdo?" opacil pan Vrchovsky, nacez klidne dodal: „Fourier — umfel dne 10. fijna." „Fourier?" optal se appellacni rada tahlym to¬ nem, v nemz zracilo se jakesi zklamdni. „Kdo to byl? Komediant, umeiec, spisovatel — nebo kdo?" optal se rychle pan Fiinffingerland, necine si nejmensiho ndsili proto, ze nevi, kdo byl Fourier. ,,Bez odporu jeden z nejpoctivejsich snilkufi losofii," odtusil vazne pan Vrchovsky, „ktefi se za¬ byvali zdhadou oblazeni lidstva." Pan Fiinffingerland dal se po tomto vysvetleni do hlasiteho smachu; pan Vozdbek i pan. Hrdlicka pfizvukovali.

294

Toliko appellacni rada tvafil se vdznym. a oprav¬ dovym, jakoby dosah slov pane Vrchovskeho chdpal liplne. Ale nebylo tomu tak; nevedelt' jako ostatni o Fourierovi nranic. ,,A cim pak se zabyval takto?" ozval se po chvili pan Vozdbek, uciniv rukama nevylicitelne gesto, kterym se snazil naznaciti, cim se Fourier zivil. ,,Na pocdtku naseho stoleti zil v Lyone jako obchodni cestujici," odpovedel pan, Vrchovsky. „Ale cim se zivil, kdyz zacal blaznit?" vpadl pan Fiinffingerland usklebne. ,,Nevim, nedocetl jsem se toho," ^ dal pan Vrchovsky v odpoved a mimodek pfejel pravou rukou pres oci, jako by je chtel mnouti. „Pdleji, pdleji —r co?" odbocil od puvodni roz¬ mluvy pan Fiinffingerland s mirnou skodolibosti, mine pane Vrchovskeho oci. „Dobfe na ne, pane Vrchovsky, pfeju jim to — proc si sva ocicka lepe,. neopatrujou. Zrak je pfece jen nejvzdcnejsi^ smysl lidsky. Ja bych byl tisickrdt radsi po cely zivot hluchy jako poleno, nezli po dva dny — slepy." „Nu — na oslepnuti snad to pfece neni," po¬ dotknul na tento prosty vyklad pan Vrchovsky s ja¬ kymsi sebevedomim, ze vi, za jakych asi okolnosti muze clovek oslepnouti. „S ocima nejsou zadne spasy!" vykladal pan Fiinffingerland .„Jd mel z mladi kamardda., kteremu mrdz taky popdlil oci, ze oslepnul a to nikoli snad po mesicich nebo po letech, nybrz ndhle, pfes noc — snad v hodine..." „To neni mozne!" namitl pan Vozdbek. „Oci uz neco vydrzi — mrdz jim neublizi." „Pravda; mrdz sdm o sobe jim neublizi, jsouli zdrave. Ale coz kdyz uz dlouho churavi, aniz si

295

toho clovek povsimnul, neb aniz mu to pfekdzelo?" jal se pan Fiinffingerland vykladati. Pfi torn obrdtil se k panu Vrchovskemu a upfel zkoumave zrak svuj do jeho oci. . ,,Nu — coz?" optal se s mirnou zvedavosti pan Vrchovsky. „Nu —?" posmival se pan Fiinffingerland opa¬ kuje nardzku ,,nu" s pfizvukem impertinence. „Tak zie to snad pfece jeste neni, ale maji sva ,,kukdtka" zanicend jako bily krdlik." Pan Vozdbek dal se do pfitlumeneho smichu. „Coz pak maji bill krdlici zanicenc oci?" podofknul. „Ale cervene pfec maji — ne?" dolozil pan Fiinffingerland vazne. ,,A pan Vrchovsky md zrovna tak cervene — ne?" Pfi torn obrdtil se tazave k appellacnimu ra¬ dovi. — Tento se nahnul pfes stul, zadival se panu Vrchovskemu do oci a po chvili varovnym tonem dolozil: „Pravda, pravda — vicka jsou ndpadne zanicena... Radim' jim upfimne, pane Vrchovsky — zastavej' se zejtra nebo pozejtfi u nektereho doktora! At' jim da nejakou vodicku!" Jiz mezi touto rozmluvou, kterouz byl pan Vrchovsky upozomen na sve zanicene oci, citil ne¬ pfijemne pdleni u vetsi mife nezli pfed chvili, kdyz k tomu nebyla pozornost jeho obrdcena. Kdyz pak pronesl appellacni rada upfimne minenou radu, byl pevne odhodldn, ze zitra, — budou-li oci doposud je§te zaniceny — zastavi se u nektereho lekafe, by mu poradil, nebo nejaky iek pfedepsab

296

Avsak kdyz appellacni rada zase usedl, zavlddlo u prostfedniho stolu na chvili ticho. Latka roz¬ mluvy byla, jak se zdalo, vycerpana. Ndhle obrdtil se pan Fiinffingerland k panu Vrchovskemu. „A coz ten jejich Fuller — nebo jak se jme¬ noval? Chlubili se pfec, ze take vedi neco noveho a zatim, jak se zda, nevedi pranic, nebo skoro pra¬ nic. A vedi-li, proc nepovidaj'?" „Ano, ano — proc nepovidaj'?!" opakoval s du¬ razem appellacni rada. Pan Vrchovsky se po techto skoro drsnych slovech ani nezamracil; pbhladilt' krdsny svuj plno¬ vous a pocal pfimo sousedskym zpusobem vypra¬ vovati : „Jd o nem — o Fourierovi take nevedel pranjc, az jsem, se dnes docetl v cizozemskych novi¬ ndch, ze to byl podle vseho novy nejaky mesids, ktery chtel vsechny lidi udeiat st'astnymi." „A jak to, prosimi?" vpadl ustepacne pan Fiinf¬ fingerland. ,,Nejspis chtel ze vsech lidi nadeiat velko* kupce!" pfipomenul jizlive appellacni rada, ale tak pfitlumene, ze si toho nikdo nepovsimnul. ,,Fourier," vypravoval pan Vrchovsky dale, „vypocital —' a v jeho vypoctech neni pry zadne mylky — ze duse lidska musi se nemene nezli SlOkrdt promien,iti, nezli se stane tak dokonalou, by mohla ziti na nasi zemi — on vypocetl, ze kazdd duse lidskd musi 80.000 let ziti na nasi zemekouli, nezli se zdokonali tou merou, by se mohla pfestehovati na jinou obeznici a dokdzal, ze vyvolene duse lidske pfestehujou se vesmes na slunce ...

297

Fourier dokdzal, ze clovek ustavicne se meni a zdokonaluje, tak ze casem svym, ovsem1 po mnoha tisici letech, smyslove nasi nejen se zbystfi, nybrz ze kazdy clovek bude miti zcela jine smysly nezli marne ted — on vypocital a dokdzal, ze casem svym, ovsem taktez po mnoha tisici letech, vznikne zcela nove svetlo, jez nazyvd svetlem Borealnim, nasled¬ kem cehoz stanou se na zemekouli nepfedvidane zmeny. Tak n.a pfiklad bude pry severni tocna svetlem tim tak zahfivdna, ze voda mofskd promeni se v limonadu, ze ze vsech dravych zvifat stanou se zvifata krotkd a uzitecnd jako zvifata nase domaci... Fourier dokdzal, ze v osme_m obdobi zmeny sve budou moci lide jako ptdci v povetfi litat a jako ryby ve vode zit; ze kazdy clovek bude nejmene 14-stop velky a ze dosdhne nejmene 144 roku stafi; on dokdzal, ze stane se z kazdeho cloveka v pravem slova smyslu obojzivelnik, lev ze bude konati cloveku sluzby kone a zralok podobne sluzby pfi lovu ryb jako nyni pes o honbdch; on do¬ kdzal, ze v Sibifi budou riisti pomerance a citrony, ba ze Vzniknou nove hvezdy, ktere ndm pbzemcanum nahradi mesic... Fourier dokdzal, ze zpusobem, jejz on, k obla¬ zeni lidstva vymyslil, vsickni lenosi stanou se tak pracovitynp a pilnymi, ze budou v zitnje1 v lete vsta¬ vat o ctvrte hodine ranni a s chuti pusti ~se doprdce: on dokdzlal, ze bude tim i chut' k jidlu zdokonalena tou merou, ze zadny clovek neuspokoji se jidly a ndpoji nasich dnu, nybrz bude hodovati nemene nezli sedmkrdt denne a ze odpadky jidel budou chutnejSi nezli* lahudky nejvetsich labuzniku nasich dnu..." ' •

298

Mozna, ze by byl pan Vrchovsky timto zpu¬ sobem — (vypravovalt' s pfimhoufenyma ocima, snaze se patrne povediti co mozna nejsvedomiteji vse, ceho se byl docetl) — dale vypravoval, ale nahodou otevfel pci a zpozoroval, ze ho — nikdo n.eposlouchd. Dodal tudiz jen jeste nekolik bezvyznamnych slov a — umlknul... Po nekolik minut setrvala spolecnost kolem hlavniho stolu v mlceni, jez posieze pferusil pan Fiinffingerland, zvolav hlasite: ,,A dnes si nezahrajeme?" ,,Zahrajeme — vzdyt' uz je cas," odpovedel pan Hrdlicka. ,,Ale co?" pta se pan Vozdbek. „Vcera jsme hrdli ferbla — —" ,,Dnes si muzeme zalipati maxlicka ve.ctyfech," vpadl appellacni rada, cimz byl hovor nadobro zazehndn. V nekolika minutach byly karty rozddnyi a vyneseno... I u ostatnich stolu, kde se byli za vypravovani pane Vrchovskeho tise bavili, ndsledovali pfikladu hostu u stolu prostfedniho — a hospudka na¬ byla obvykleho, nejvsednejsiho razu... Nebylot' slyseti lee ruch a sum, jejz pusobi hra v karty karbaniku vyskolenych, ale teprve zacinajicich. Poznamky, ktere hru provdzeji, jsou chladny a lisecny. Nikdo se jeste nerozhfivd, nikdo se nezlobi, ze prohrdvd, nikdo nikomu niceho nevytykd, kratce hra zacina, abychom tak fekli „harmonicky" a po¬ kracuje obvyklym, ale klidnym zpusobem. — —

299

Pan Vrchovsky mel sice pravo hnevati se na sve soudruhy pro urdzlivou nevsinr.a\ost, s jakou byli vypravovani jeho — nejen neposlouchali, ny¬ brz v pravem slova smyslu pferusili. Ale muz jeho povahy, clovek v nejvyssi mife snaselivy, mirny a dobry, ktery by — jak o nem ve spolecnosti casto tvrzeno — neublizil ani tygrovi/kdyby se mu do vazu zakousl, promiji horsi veci nezli jest pouha nevsimavost. V muzne krasne tvdfi jeho z pocdtku ani sval se nepohnul a po chvili rozhostil se po ni lehynky, uspokojivy lismev, zfejmy to dukaz, ze zabyva se v duchu necim zcela jinym a zdroveh pfijemnej¬ sim, nezli ostatni. Chvili sledoval hru v karty svych soudruhu. Dival se mlcky na misto, kam karty hdzeny a hral, jak se zdalo, v duchu se soudruhy. Obcas se nahnul na levo, obcas pak na pravo, by nahledl do karet soudruhum a mohl kombinovati, jak asi hra dopadne. Nikoho neupozornil, co by mel vynesti, cim pfebiti, nebo jak si pocinati, kratce byl nemym pozorovatelem. Ostatni, jak pfirozeno, nevenovali mu nejmensi pozornosti. Hralit: vzdy! s vetsi chuti a zacinali jiz zapominati na vse kolem sebe. Pfes to zddlo se, jakoby pfece jen hrdli zpusobem nepomerne klid¬ ne jsim, nez kdy jindy. Z dymek bafdno vzdy usilovneji, skoro mozno fici — bezohledneji. Kouf Vznasel se nad hlavami hostu v kotoucich vzdy bustsich; tu a tam tvofily se jiz i prave mraky koufe, jez line vzndsely se vzhuru, ba nekdy zddly se klesati i dolu...

300

Nikomu nebyl vsak kouf v te mife a tak nepfijemny, jako panu Vrchovskemu. Citilt' jej tento¬ krate jako doposud jeste nikdy. Pomrkdvalt', ba zamnul si nekolikrat oci; ale nenapadlo ho, ze by bylo dobfe, kdyby proste odesel. Bylte cpicimu koufi jako ostatni uvykly a mimodek mu tentokrate v pravem slova — vzdoroval praktickym pfimhufovanim oci, cimz ucinek koufe aspon pomerne mirnen. Asi po ctvrt hodine nabazil se divdni na klidnou, tudiz jednotvarnou hru — pfimhufoval oci vzdy deie, az posieze zustaly oci liplne zamhoufeny... Co deio se kolem neho, bylo mu vice mene Ihostejno. Slysel sice jednotlive poznamky, jimiz hra v karty provdzena; ale nezajimaly ho, ba zddnd z nich nevzrusila klid jeho duse ani v te mife, aby byl oci jen pootevfel. Trvalym zamhoufenim oci zbavil se palcive cpaveho licinku koufe skoro liplne. V nekolika mi¬ nutach bylo mu rovnez tak pfijemne jako kdy jindy, kdyz liplne jsa zdrdv nabazil se divdni na hrajici sousedy a zacala se dostavovati mrdkotnd apathie pfedchazejici dfimotu. Avsak tentokrate nedostavovala se dfimota tak pravidelne jako jindy. Mozkem pdne Vrchovskeho kmitaly myslfenkove jiskfinky, ktere dfimotu zaplasovaly. Pfipomenulf si to ono z prave minulych oka¬ mziku, ba mnohe z Iprave minuieho dne a tydne. Myslenkovy rej ovsem vice mene mlhavy a chaoticky, zavifil i kolem ddvnejsi minulosti a vyhoupnul ruzne pfedstavy; ale zddnd z nich nebyla tak jasna a plastickd, zddnd nebyla tak zdva'znd^ aby na ni byl pan Vrchovsky deie myslil.

Pfipomenul si sve mladi, sve nekdejsi touhy a pfani. y nekolika vtefinach pfesunuly se vsak vzpominky k nejblizsi budoucnosti, o ktere; z pfi¬ tomnych nemel nikdo ani potuchy... Pan Vrchovsky totiz — miloval a byl milovan; ba vice — slicnd, ducha^plnd a nikoli nemohovitd ddma jeho srdce byla jiz jeho nevestou a siiatek ustanoven na nektery z prvnich dnu po „tfech krdlich" pfistiho roku. Vsak nejen to — pan Vrchovsky tesil se tez na brzke povyseni v lifade a na jakesi, ne velke sice, ale pfece slusne dedictvi po stryci z otcovy strany, ktere mu bylo pfed nekolika dny soudne pf ifceno... Kratce, pan Vrchovsky patfil prave mezi onen necetny druh lidi, ktefi nemaji nejmensi pficiny stezovati si na svuj osud a take si nejen nestezujT nybrz koji se nejruzovejsimi nadejemi a tesi se^na zivot nejblizsi budoucnosti, jako se doposud jeste nebyli na nic tesili. Pan Vrchovsky byl — kdyz prave ne svrcho¬ vane nebo bezmerne, — tedy aspon skoro liplne St'asten. Ltizne, ale klidne a uspokojive obrazy nejbliz¬ si budoucnosti vyhupovaly se pfed dusevnim j.eho zrakem v nescetnych odstinech... Brzo videi tichou, klidnou domdenost svou: tfi pokojiky, vesmes s vyhlidkou do zahrad Petfina, kde # jara nescetni slavici tlukotem svym slastne bolne city probouzeji; brzo videi sebe prochdzejiciho se po boku mladistve zinky sve, brzo, jak zinka oyiji snehobiie sve rucky kolem jeho sije, by vtiskla vfele polibeni na jeho rty...

302

Brzy kmitnul pfed dusevnim zrakem jeho obraz jeste luznejsi, ydsnivejsi — a bylo mu, jakoby se cely organismus jeho vucihlede pfijemne rozehf ival... \ Napadla ho sice take ta neb ona pfekdzka, kterd by snad mohla stesti jeho zkfizovati neb aspon do pozadi posunouti; napadla ho i mnoha tak zvana nepfedvidand rana osudu, kterd cloveka zacaste od sameho prahu stesti na vzdy odrdzi ha mofe nespokojenosti, hofe, zdrmutku, ba zoufalstvi; ale to vse byly jen lehynke obldcky, ktere azuir jeho spokojenosti zahalovaly jen na pouhy oka¬ mzik. Tak bavil se v duchu vlastnimi pfedstavami stesti a blaha, jez mu v nejblizsi budoucnosti kynuly, aniz venoval pozornosti slovum, jez pfi hfe v karty pronaseny. Z pocatku jej ta neb ona pozndmka ze sniveho pfemitani vyrusila; pozdeji vsak zaslechl jiz jen nekolik nesouvislych slov a jeste pozdeji — slova sice slysel, ale smyslu jiz nechapal... Spolecnost kolem neho takmef pro nej neexi¬ stovala — ba zdalo se, ze by se muselo stati v nej¬ blizsim okoli neco neobycejneho, aby byl oci svych pootevfel... A pfece se tak stalo, aniz jej k tomu pohnulo okoli. Mezi luznymli! a pfijemnymi obrazy, jez pfed dusevnim zrakem jeho vystupovaly, vynofil se totiz take obraz skoro az pfiserne nepf ijemny: panu Vrchovskemu napadlo, o cem bylo drive hovofeno, ze churavi ocimar a ze by mohla nadejiti katastrofa oslepnuti. V temze vsak okamziku, kdy myslenka ta slehla jeho mozkem, otevfel oci, aby se — pfesvedcil — ,

303

A pfesvedcil se, ze vidi jako kdy jindy jasne a bez jakychkoli obtizi, pokud totiz vzdy vice houst¬ nouci kouf dovoloval. Rozhledl se kolem, podival se na appellacniho radu proti sobe, zahledei se i k vedlejsimu stolu a nahnul se ik panu Fiinf¬ fingerlandovi, aby se mu podival do karty v ruce — a nepozoroval nejmensi zmeny. .Vse bylo jako kdy jindy — a jenom cpavy kouf pusobil nepfijemneji na oci... Pan Vrchovsky zamhouf il oci poznovu; - ale v bezprostfedne ndsledujicim okamziku otevfel je jeste jednou, a zadival se pfimo do plavici prave svicky na stole. Vsak ani tentokrate nezpozoroval zadne ndpad¬ ne zmeny. Videit' zcela jasne i nahnuty dlouhy knot, pficinu plaveni svicky, ba pozoroval i stekdni roztaveneho loje po svicce — slovem nabyl liplneho pfesvedceni, ze jest zrak jeho neporusen, ba ze nejevi se nejnepatrnejsi zndmky povdzxive nejake cho¬ roby. Zamhoufil tudiz zcela klidne oci poznovu, by se mohl pohodlneji oddati pfijemnemu sneni. Zpozoroval sice, jakoby se mu pfed ocima valily sedave obldcky s ruznobarevnymi, zvlaste zlutavymi, s'pinave zaruzovelymi a zazelenalymi smouhami, ba zddlo se mu, jakoby byly v obldckdch tech kmitly bleskovite zcela ^.sne intensivni jiskficky. Lee vse to nezdalo se mu byti nezli pfirozeny ndsledek zadivdni se do svetla a ndhieho zamhoufeni oci. Zamrkal sice nekolikrate rychle za sebou, ba zamnul si i oci, v nichz pocitil mirny palcivy tlak; ale vice jich neotevfel.

304

Opfev se na to pohodlne o lenoch sve stolice, slozil obe rucfe v klin a oddal se opet svyin nahodilym sniim. ' i Spolecnost chovala se k nemu tentokrate nad miru shovivave, nevsimave. Kdezto druhdy obycejne nekolik vtefin po prv¬ nim zamhoufeni oci nekdo ze spolecnosti schvdlne neco hlasiteji pronesl nebo ziimyslne a pfimo se jej na neco optal, aby mu zdfimnuti jiz v prvnimi stadiu svevolne pferusil, nechali jej tentokrate vsi¬ ckni na pokoji, ba skoro se zddlo, jakoby se ziimy¬ slne pfi hfe v karty mimili, by obvykieho spdnku pane Vrchovskeho nepferusili. Jednotvdrny ruch a sum kolem pusobil za pfi¬ jemneho tepla na pana Vrchovskeho konejsive.. Po nekolik minut bavil se jeste v duchu paberkovym pfemitanim o Fourierovi a o blouznive jeho theorii oblazeni lidstva — pfedstavy zacaly vsak byti vzdy mlhavejsi, myslenky vzdy linejsi, tezkopddnejsi, az zacal myslenkovy proud vaznouti a do¬ stavila se nad miru pfijemna, skoro bychom fekli slastnd unavenost a s ni obvykld dfimota. Chvili byl ze smyslu jediny sluch jeste ponekud vnimavy. Panu Vrchovskemu totiz se zddlo, jakoby slysel v dali temny, vzdy vice se vzdalujici, usinajici hukot, — az posieze i tento smysl' vypovedei svou sluzbu, pan Vrchovsky usnul na dobro. Z pfitomnych hostu si toho, jak se zddlo, z po¬ cdtku nikdo ani nevsimnul. Venovalit' pozornost. svou vyhradne jen sve hfe, leda ze prondSeli po¬ znamky bud nahodile nebo z pfatelske usluznosti k panu Vrchovskemu pfitlumeneji. Pozdeji vymenili nektefi, hlavne pan Fiinffin¬ gerland s appelacnim radou vyznamne pohledy a

305

onen dokonce polohlasite zamrucel: „Uz necumi — uz je v limbu" — ale nikdo ho nevyrusil;... •; Duch pane Vrchovskeho naiezal se zatim jiz v tenatech obraznosti, od vule jeho liplnS odpoutane. Posledni Fourierovska pf edstava: jak asi bude lidstvo st'astno, az budou moci lide litati ve vzdu¬ chu a plovati ve Vode, s kterouz byl usnul — po^ trvala po nekolik minut v mlhavych obrysech: pa¬ nu Vrchovskemu se zddlo, ze jest lehky jako pirko, jez by mohl kazdy vetfik odfouknout nebo vysoko do povetfi vznesti; ale pfece citil, ze md nohy a ruce jako v zeleznych klestich, ze nemuze sebou pohnouti. Pfirozeny ndsledek toho byl, ze sebou ndhle prudce pohnul, jakoby chtel zkusiti, ma-li ci nemd-li dosti sily. Nohy mime zadupaly, obe ruce se zvecfly, ale hned zase malomocne klesly do kli¬ na — pan Vrchovsky spal dale... Zddlo se mu, jakoby se byl skutecne zvedl se zeme a vznasel se pomalu, ale bezpe£ne vzdy vyse, az posleze domnival se byti nad oblaky. Bylo mu nevyslovne volne. Zadival se dolu pod sebe, by s nedohledne Vysky spatfil „lidske mraveniste" — ale nevidei nezli spinave zazloutie obldcky s ruznobarevnymi menivymi smouhami. Na¬ padlo mu, ze vznesl se snad pfes pfilis do vyse. Mimodek uzil sve domneie viilel a pocal se zvolna sndseti nize... Ndhle zpozoroval, ze obldcky pod nim zmizely, ze vzndsi se — nad mofem ... Ale pocit bezpecnosti ho neopoustei. Bylo mu, jakoby se houpal na lod'ce, nebo jakoby usinal v po¬ hodlnem, pomalu jedoucim kocafe. Bylte pfesvedJ. Arbes: Sebrane spisy. XVIII.,

20

306

cen, ze v kazdem okamziku mufe se vznesti zase do vyse nebo popoletnouti, kamkoli mu libo... Povlovne sndseni se nad mofem meni se vsak vice v padani, az posieze se panu Vrchovskemu zda, ze s lizasnou rychlosti leti vlastne dolu... Jiz slysi i temny hukot vln odrdzejicich se od skalin^nad povrch more jen vycnivajicich; ale pocit bezpecnosti ho neopousti ani nyni... Ndhle — prdve kdyz uz se mu zddlo, ze jiz jiz musi zblunknouti do vody — chtei poznovu uziti sve vule a vznesti se do vyse. Ale tentokrate ne¬ bylo mozno — vule byla beztnocnou, teio liplne bez vlady! a s ohlusujicim §umotem ponofilo se pod vodu... Avsak div divouci... I pod vodou jest panu Vrchovskemu tak volne, jako mu bylo doposud. Jeste nikdy nebyl pocitil takove slasti, jako prdve ted, kdyz pod vodou leti vzdy niz a nize do 'bezedn^ hloubky — a jenom jednou kmitla mozkem jeho zdvaznd myslenka, co asi feknou v kreme kazdo¬ denni hoste, az se pfed nimi objevi cely mokry... Nicmene klesdni pod vodou netrvd nezli ne¬ kolik vtefin. Ndhle zda se panu Vrchovskemu, ze neleti vice dolu, nybrz ze plove vodorovne a hned ze krouzi do kola, po vzndsi se a opet se ponofuje, krdtce, ze plove jako ryba. Pocit pfimo blazene rozkose naplhuje jeho du^i. Citi se byti nad miru uspokojen, ze muze, co jindy nikdy nemohl a co mu vubec ani na my si nepfipadlo, ze by nekdy mohl... Po chvili detinske radosti, s jakou se pod vo¬ dou prohdnei, zpozoroval, ze neni sdm: ze jej obklopuje nes^etne mnozstvi mensich ryb. Domnival se pozndvati, ze jsou to — sledi, aekoli si byl do-

307

posud jeste nikdy slede jinak nepfedstavoval, nezli — nasoleneho ... Ndhle spatfil v dali ohromnou mofskou ne¬ stvuru, o ktere nemei druhdy zadne pfedstavy; ale po obrovske ozubene tlame, kterou nestvura jako rak sva klepeta otvirala a zavirala, domnival se pozndvati, ze to — zralok. Napadlo mu sice,, ze by jej mohla nestvura jednim razem pohltiti; ale pfece nepocitil nejmensi bazne neb uzkosti. V torn jej nestvura shiedla. V okamziku byla u neho a zacala se k nemu v pravem slovaj s.-myslu jako pinclik lisati. Obrovske ploutve splouchaly ve vode, ohon mrskal sebou na jiravo' i na levo. Nestvurnd tlama zdala se vyjadfovati nezmernou oddanost a ve vypoulenych, pumovitych ocich do¬ mnival se pan Vrchovsky cisti nevyslovnou touhu po cemsi, ceho sdm nechapal... Napadlo mu, ze snad by mohl nestvuru oslo¬ viti, ze by se ji mohl zeptat, odkud je a co chce — ale ustroji mluvy vypovedelo mu sluzbu... I diva se na nestvuru v nemem lizasu, jak provadi sve nemotorne evoluce; ale zda se mu, jakoby se zrak jeho zase kalil, jakoby se mu pfed ocima valily spinave zlutave obldcky, z kterych slehaly vsemi smery intensivni jiskry. Z nenaddni se mu zdd, ze nestvura stoji pfed nim nepohnute; ale ze se ocividne nadymd, ze roste y ohromne rozmery, az pak ndhle! s dutym zvukem, jako kdyz nekdo plochou dlani prasti do stolu, —• rozprskla se v nescetne prdskovite acomy. Pan Vrchovsky procitnuv otevfel oci... Vsak co to? Zddt'semu, jakoby oci vubec nebyl otevfel — nevidi kolkolem nieeho.

308

V prvem okamziku skoro liplne mrdkotnosti se mu zddlo, ze doposud jeste sni, ze procitnuti a otevfeni oci jest jen pokracovani snu. Ale v nej¬ blizsi vtefine nabyl liplneho pfesvedceni, ze vice nespi. Hlucny sum* a ruch, lidske hlasyl a vubec zce¬ la srozumitelne poznamky, jez slysel, byly nezvrat¬ ny m toho dukazem. Slysel i rozeznal ruzne hlasy. Poznal hlas pane Fiinffingerlanduv, i ostatnich hostu kolem prostfed¬ niho stolu a vyrozumei, ze hraji doposud v karty... Bylo mu liplne jasno, ze procitnul z obvykie sve dfimoty v kreme a pfipamatoval si tez, o cem! bylo pfed usnutim jeho hovofeno ... Ale cim to, ze nevidi? Ci snad oci neotevfel? Ale ne, ne! Vzdyt: pfece pozoruje, ze md oci otevfene... Mimodek pfejel rukou pfes oci a pfesvedcil se, ze .tomu skutecne tak .... A pfece nevidi, a jenom slysi, co se kolem mluvi... I zavira oci, aby se jeste lepe pfesvedcil a pozoruje, ze jest ucinek tyz, jako kdyz je mel otevf eny — kolkolem cira tma... Mrkd rychle za sebou, mne si oci; ale nic naplat — vse jako dfive. Slysi pana Fiinffingerlanda: ,,Pfedali, pane Vo¬ zabku — ddvaj' znova!" Slysi i mrzute ,,Eh!" pane Vozabkovo, slysi nevylicitelny sumot michanych ka¬ ret, rozezndvd i jejich rozddvdni, ba citi skoro, jak jednotlive ruce se vztahuji po rozdanych kartdch, jak je hrdci rovnaji v ruce a slysi pak appellacniho radu s vitezoslavnym pfizvukem: „Dobfe, ze hrajeme s otevfenym talonem — maxl trumf, denary pomdhaji... Nesou, pane Hrdlicko!"

309

Vse jest tak proste, jasne a pfesvedcujici. Nemuzet' pfece byti nejmensi pochybnosti, ze naiezd se pan Vrchovsky v kazdodenni hospudce u stolu kazdodennich hostu, pokracujicich beze vsi vasne ve hfe v karty. I od ostatnich stolu zaznivaji podobne po¬ znamky: ,,Nesou! — Denary trumf" — ,,Kam pak se spddy — ja mam ,,Durch" a kopskou napo-^ sled — —" Pan Vrchovsky vsak nechdpe — — „Tot' pfece prazvlastni vec", mysli si doposud v klidu, ale citi jiz, ze klid jeho zacina mizeti. ,,Usnouti jako obycejne v hospudce, probuditi se, a vubec nabyti liplneho pfesvedceni, ze nespime a pfece pfi otevfenycb] ocich nevideti, co se kolem deje? Ci to nejaky pfelud?" Mimodek prudce zamrkal a nechal oci chvili zamhoufeny. Mirne pdleni, jez byl pocitil, dokud mel oci otevf ene, pominulo. Ale zmena jest tento¬ krate pfece patrnejsi, nezli kdyz byl pfed chvili na nekolik okamziku oci zavfel poprve. Nenit' pfed nim vice cira, neproniknutelnd tma, jako kdyz mel oci zamhoufeny — naopak pfed ocima yali se spinave zlutave smouhove obldcky, ktere -meni svuj tvar i barvu i jasnost — brzo jako bronzovd mlha, brzo jako zazelenale nebo zamodrale sklo a hned zase jako temny, ruzne pruhovany mrdcek, po nemz pobihaji nebo. t nehoz vyskakuji srsive. nekdy zlutave a hned zase zhave jiskerky nejinak nez jako "kdyz byl colvek v nejprudsim1 rozcileni z nejvetsiho jasu octnul se nahle v liplne tme nebo jako kdyz se jevi prvni zndmky povdzlive choroby zrakovych nervu.

310

A pfece pan Vrchovsky citi, ze jest — vlastne! ze byl pfed chvili zcela klidnym, ze ho nic na¬ padne nevzrusilo a ze z osvetleneho mista nevesel v misto tmave, kratce jest pfesvedcen, ze neni zadne pficiny k podivnemu, nepochopitelnemu a nevysvetlitelnemu pfeludu. Ale pfece se jiz nemuze ubraniti: citit', ze klid jeho pieni se rychle v rozcileni... Nekolikrat jej i zamrazilo, a hned zase se mu zddlo, jakoby jej byl nekdo postfikl vafici vodou. Nepochopitelnd uzkost lacala mu svirati prsa, ba citil, jak vyvstdvd mu na skranich a na cele mirny pot... Vse to pocitil a uvazil pan Vrchovsky nepo¬ merne dfive, nezli jest mozno pfeletnouti liryvko¬ vite toto naznaceni. Vse sbehla s^ v lizasne kratke dobe, vlastne v nekolika jen vtefinach po procit¬ nuti ... A kdyz pak po poslednim pokusu otevfel pan Vrchovsky oci poznovu a zpozoroval pfed sebou jen cirou, neproniknutelnou tmu, slehla dusi jeho desna myslenka — ndhieho oslepnuti. Ukkosti zachvel se na celem teie. Chtei vzkfik¬ nouti. ale hlas mu uvazl v hrdle, takze toliko drkotave zaiipel. ,,Jen fezou fosny dal, pane Vrchovsky!" ozval se ousmesne pan Fiinffingerland, jenz pfebijeje pra¬ ve esem, provdzel vykon ten udefenim na stul a poznamkou: „Jd jim dam, pane Vozabku, vyndset krdle!" Pan Vozdbek odpovedel, appellacni rada fake neco pronesl — — A vse to pan Vrchovsky v uzkosti slysi, ale nevidi niceho kolem sebe... Vyvaluje oci, pomr-

311

kdvd, mne si je rukou — kfivi tvdf k trpce bolestnemu vyrazu... Ale nic naplat zrak jeho byl mu vypovedei sluzbu uplne... ' Pfes to sedi nepohnute jako socha. s telem po¬ nekud ku pfedu nachylenym, jakoby cihal na nejmirnejsi zablesk svetla nebo na prvni osloveni. Citi, jak se mu zene krev prudce od srdce k hlave a zase nazpet — citi, kterak oci vzdy vice pdli.. '. Cpavy tlak zdd se byti skoro nesnesitelny — — A pfece „Probuh, kde to jsem?" zaiipel posleze dutyrri hlasem, v nemz se zachvivala smrtelnd uzkost. Pan Fiinffingerland vypukl v fehtavy smich. „Kde pak by byli ?" slysel pan Vrchovsky appel¬ lacniho radu ousmesne. „V hospode jsou — v ho¬ spode!" „A pfed chvili chrdpali, jakoby bblub na bdni vrkal," dodal pan Hrdlicka. „I chrupaji jen v bdzni bozi dal; my jich nebudime," dolozil pan Fiinffingerland a^ pokracoval ve hfe, kterouz nebyli hrajici ani na okamzik pfe¬ rusili. 'Pan Vrchovsky slysel vse zcela zfetelne. Ne¬ bylo proh nejmensi pochybnosti, ze jest v kreme — ale coz vse naplat, kdyz jest pfed nim cira, ne¬ proniknutelnd tma? „Ale — co se to se mnou deje?" zaiipel za-i jikave poznovu. „Co by se s nimi deio?" odpovidd sarkasticky pan Fiinffingerland. „Jsou v hospudce za sto¬ lem mezi starymi kamarddy, ktefi hrajou: v karty —'* „Ale ja — ja Mne se zdd — —" z&iikd, se pan Vrchovsky.

312

,,Nu — ovsem ze se jim neco zdd," vyklddd appellacni rada s durazem na slovo „zdd". „Vzdyt' pfed chvili spali — a jsou rozespaly... Tof vse!" „A koukaji na has s vyvalenyma ocima jako vejr!" doklada pan Vozdbek. ,,Ano, ano — ucineny vejr, kdyz ho clovek vyplasi z doupete na poledni slunce," sekunduje pan Hrdlicka", pfi cemz ani on, ani ostatni neustdvaji ve hfe v karty, provdzejice vykony sve obvyklymi karbanickymi poznamkami. Pan Vrchovsky vse to slysi, vsemu rozumi, vsechno chape; ale prdve proto zmochuje se ho lizkost vzdy vetsi. Citi, jak mu lice pdli, jak se mu dech taji v prsou, jak mu ^tepny busi 4.. Chce vstati a nemuze: telo jest jako ztrnule —* Jenom jedna ruka pfejizdi po ocich, ktere konvulsivne pomrkavaji, a hned zase klesa ruka do kli¬ na, by v bezprostfedne ndsledujicim okamziku zvedla se k oznacene prdve manipulaci poznovu. Jaky div, ze v okamziku, kdyz pan Hrdlicka domluvil, vyhrkla ze stisnenych prsou pane Vrchov¬ skeho zajikave a ve spojeni s pronesenymi prd¬ ve slovy komicky pusobici slova: „Ale — vzdyt' ja — ja — nevidim!" V odpoved zaznei nejen od stolu prostfedni¬ ho, nybrz i od ostatnich skoro pusty smich1. „Nedelaji sS z1 nds legraci!" zvolal kdosi z po¬ zadi. ) ,,Coz pak jsme slepi? Coz pak nevidime, jak na pas vyvalujou oci?" pravil jiny. „Coz pak nevidime, jak kfiveji uslechtily svuj' cifernik, jakoby se byli na kyselou okurku napili syrobu?!" dolozil tfeti.

313

Ale pan Vrchovsky nezdd se miti jiz pro vysmesne poznamky smyslu; v dusi jeho zachytila se jemhouckymi drdpky jen pozndmka prvni, aby si z hostu nedelal legraci. K smrtelne uzkosti pfidruzila se tez nevyslovnd dusevni bolest. Bylo mu, jako z nescetnych ran krvacejicimu bojovniku, kdyz si drza svefepost ne¬ pfa telskd tropi z muk jeho bezcitny posmech... „Ale vzdyt' ja nezertuju!" zvolal povznesenym, ale uzkosti drkotavym hlasem. ,,Mluvim pravdu — svatou pravdu... Ja nevidim!" Nova salva vseobecneho smichu zazneia v odpo¬ ved. — Teprve nyni vzmuzil se pan Vrchovsky s na¬ pjetim vsech sil. S nesrozumitelnym vykfikem zvedl se se stolice a vztahl obe ruce vpfed, jakoby po necem makal... Jednou rukou dotknul se pana Fiinffingerlanda, ktery prudce vsykociv hubovave zvolal: „Coz pak blazneji, pane Vrchovsky? To jsem ja — kupec Fiinffingerland! Proc do mne sfouchaji? Coz pak nevideji, ze mi vyrazili karty z ruky?" Pan Vrchovsky stoji nekolik vtefin jako zkameneiy. Chape i posledni slova sousedova; bylte zcela zfetelne slysel, jak vypadly nekomu karty z ruky; ale nevidi... Slysi jen chaoticky ruch a lomoz pusobeny ystdvdnim nekolika osob. Domnivd se po¬ zorovati, ze jej nekolik lidi obklopuje — ale — jak jiz nekolikrat pfipomenuto — nevidi pfed sebou ani nejmensiho zdblesku svetla — vse jest zahaleno v neproniknutelnou tmu. Zdd se mu, ze musi neco podniknouti; ale nevi co... Napada mu, aby sel domu; ale — jak? Nejruznejsi myslenky dordzeji na jeho rozhodnost, kterd

314

vsak zdd se byti uplne latentni. Pan Vrchovsky boji se ucinit i pouhy krok ku pfedu nebo na zad z bazne, by na nic nenarazil... Od te chvile jiz hrube ani nerozezndvd, kdo co mluvi; smysl pro ruznost hlasii vucihlede mizi. Slysi jen chaos hlasu a zacaste nechdpe nebo nepostihuje nez liryvkovite poznamky. „To je legrace, pane Fiinffingerlande — co?" void jeden. „Pan Vrchovsky to umi lip nez oni ...!" ,,Podivejte se, panove," upozorhuje druhy, „jak pan Vrchovsky kouli ocima — jak ztifive mrkd, jakoby piel v ocich kfec " MAno, ano — mrkd," dodava tfeti; „ale jen proto, aby si zi nds tropil zert jako pfed hodinou pan Fiinffingerland, ktery se rovnez tak dovedne dusil." ^ ^ V ,,Vyborne, znamenite, pane Vrchovsky!" kfici ctvrty hlas ironicky. ,,Ted' jen jimi dat zelene stinitko na oci a vodit je po Praze na shufe!" ,,Bravo, bravo — da capo!" volaji jini, tleskajice pochvalne. „Takove komedie jako pan Vrchovsky ocima," pfipomina hlasite kdosi tesne pfed ubohym panemi Vrchovskym, ,,nesvedl by ani proslaveny opicdk Klischnigg nohama" — — ,,Ba ani kozel, ktereho dnes u divadla enga^ zovali — rohama3" dodava s fyenym jposmeehem jiny host. A celd spblecnost propukd v bujny, ba divoky smich. Vsechny tyto a mnohe jine poznamky vymeneny v lizasne krdtk6 dobe. Rozmar spolecnosti Jest vzdy ruzovejSi. Kazdy zda se byti pfesvedeen, ze provddi pan Vrchovsky

315

k obveseleni mysli jednu z onech pfekvapujicich1 komedii, ktere byly tehda v oblibe —I a kazdy snazi se aspon nejakou pozndmkou spolupusobiti... Avsak pan Vrchovsky stoji jako zpitomely. No¬ hy se mu chveji — hlava jest jiz temef' v plameni — a oci — ubohe oci. On sdm nejlip citi, jak divoce jimi kouli, jak pfi¬ serne je vyvaluje — — A pfece kolkolem cira, neproniknutelnd tma... ^Eh, sednou pfec, pane Vrchovsky!" zvolal ndhle rozkazovacim tonem appellacni rada. ,,Nekazej' ndm hru!" „Ale vzdyt' nemohu — vzdyt' ani nevidim, kde jsem!" ^aiipel bolestne pan Vrchovsky a zasermoval rukama v povetfi. ,,Ale slyseji pfec — ne?" posmivd se pan Fiinf¬ fingerland. „Veztnou tedy oci do hrsti; a kouknou se aspon na pana appellacniho radu!" . „Ano — ano," lipi pan Vrchovsky se smrtel¬ nou uzkosti. „Ale kde je — kde ?... Ja ho — ne¬ vidim" — — ,,Eh — lary fary!" void appellacni rada. ,,Vzdyt' pfec stojim pfed nimi vzpfimen jako vojak" V torn citi pan Vrchovsky, ze mu nekdo klade ruku na prave rameno. „Kdo se mne to dotykd?" zaiipel a otdci se na pravo. ,,Jd — Fiinffingerland," hldsi se velkokupec, jenz byl pfed chvili vstal. „Coz pak mne nepoznavaji. ani kdyz mi cumeji do tvdfe, jako mi cumivaji do karet?" Krcmou zavznei opet bujny smich...

316

Pan Vrchovsky vztahnuv obe ruce po panu Fiinffingerlandovi, uchopil jej kfecovite za obe ramena a skoro zoufale zaiipel: ,,Pro vse, co jim bylo kdy draheho, pane Fiinf¬ fingerlande — pfispeji mi ku pomoci!" Na ta slova hlukl a smich napadne se tisi. Pan Fiinffingerland objav pana Vrchovskeho obema ru¬ kama mlci a pan Vrchovsky pozoruje, jakoby se mu velkokupec upfene dival do oci... Ndhle ozval se pan Fiinffingerland ustrasenym tonem: ,,Probuh, pane appellacni rado — pan Vrchov¬ sky skutecne... Ah, honem, honem! Jdou se po¬ divat. Oci pane Vrchovskeho zdaji se byti povleceny zlutavou mazdrou. Z prsou k smrti polekaneho pana Vrchovskeho vydral se zoufaly vykfik: ,,Ne, ne — to neni mozno!" „Ale vzdyf pfec ujist'ujou, ze nevideji!" mini vazne a opravdove pan Fiinffingerland, nemene sve posice. ,,Ano, ano — nevidim..." lipi pan Vrchovsky. ,,Ale — aby zlutavd mdzdra na ocich abychj by] oslepl... Ne, ne! To neni mozno!" t,A pfece, pfece," ujist'uje pan Fiinffingerland, „kdyz pozoruju zcela zfejme zlutave povlekle oci a oni sdm povidaji, ze — nevideji" A opet se panu Vrchovskemu zddlo,.ze se mu diva pan Fiinffingerland upfene do oci... Zdro¬ veh pozoroval, z'e tlaci se kolem neho nekolik osob tim zpusobem, jakoby se chtel kazdy o torn pfe¬ svedciti, nae byl pan Fiinffingerland upozornil. Po nekolika vtefinach docela pozoroval, ze kla¬ de mu na rameno ruku i nekdo jiny nezli velko-

317

kupec a hned po te citil, ze tento jiny vvm^huje posici s panem Fiinffingerlandem, ze befe hlavu jeho do obou dlani a diva se mu jako pfed chvili velkokupec upfene a zkoumave do oci. Podle hmatu a vubec snad podle niceho, nybrz jen z pouhe domnenky — pozndval appellacniho radu, ktery byl na vyzvani pane Fiinffingerlandovo skutecne vstal, aby se o stavu oci pane Vrchov¬ skeho pfesvedcil. Na chvili zavlddlo v kreme hrobove ticho. Na¬ pjeti bylo vseobecne. Temef kazdy tajil dech a jenom panu Vrchovskemu dtnula se prudce prsa, tak ze tahly, lizkostlivy dech jeho bylo slyseti' v nejzazsfm koutku hospudky. Jaky vyraz mela v kritickem tomto okamziku jeho tvaf, nesnadno vyliciti. On sdm citil, "jak prud¬ ce mu busi tepny na skranich pod plochymi dla¬ nemi muze, jenz se mu dival do oci — citil, jak se mu chveji nohy, ouzi dech — krdtce jak pfiserne asi jeho tvdf je zkfivena nevylicitelnou uzkosti, kte¬ rd se ho byla zmocnila prdve v okamziku, kdyz komusi do prazdna vypoulene oci sve nabizi ku prozkoumdni pficiny, pro kterou nevidi. Minulo nekolik trapnych, ba nejtrapnejsich oka¬ mziku, o jakychz pan Vrchovsky nemel doposud ani pfiblizneho poneti, aniz by byl nekdo jen hlesnul nebo jakymkoli zpusobem hrobove ticho pferusil. Pan Vrchovsky jen citil, kterak muz drzici jej obema rukama za hlavu, nahybd hlavu jeho na pravo, na levo a hned zas trochu vzhuru — patrne, aby mu lepe videl do oci... x Ndhle muz ten promluvil a po hlase nabyl pan Vrchovsky uplneho pfesvedceni, ze to appellacni rada.

318

Avsak slova pane appellacniho rady zvysila trap¬ nou uzkostlivost pane Vrchovskeho jeste vice; slyself pfitlumene: „Ano, ano! Pan Fiinffingerland zdd se miti pmvdu Zfitelnice jsou ponekud povlekie." Ale hned na to dodal nahlas: „Prosim — podejte mi nekdo svicku se stolu!" Mezi osobami kolem pana Vrchovskeho nastal mirny ruch a sum. Pan Vrchovsky pfes bezpfikladnou uzkost svou a pfes to vse, ze praniceho nevidei, domnival se, zcela zfejme pozorovati, kterak kdosi nahybd se pfes stul, jak nadzVedd chvatne bahate.sklo na, svicnu a klade je na stul a posleze — jak podava svicen se svickou appellacnimu radovi. Zdroveh citil, ze pustil appellacni rada jeho hlavu a vztahl ruku po poddvanem svicnu. Mimodek vztahl pan Vrchovsky pravou ruku pfed sebe po temze pfedmetu, jejz domnival se v cire tme miti pfed sebou; ale mdvnul — do prazd¬ na... „Pozor pane Vrchovsky, aby mi nevyrazili svi¬ cen se svickouzruky!" napomenul appellacni rada. ,,Pfidrzim jim hofici svicku do mozna nejblize k ocim, zda-li " Pan Vrchovsky se zachvei na ceiem teie; ale pfece jeste jednou vztahl pravou ruku po svicnu, jejz appellacni rada drzel pfed nim. Nekolikrdt mdv¬ nul do prazdna; ale appellacni rada mu napomohl — ujalf jej druhou svou rukou za pravici a vedl ji opatrne ke svicnu. Pan Vrchovsky skutecne nahmatal znamy svi¬ cen se stolu; appellacni rada vsak vedl ruku jeho.

319

opatrne po svicnu vzhuru, az nahmatal pan Vrchov¬ sky i svicku — — — „Ted' prosim, mily pane Vrchovsky, o trochu klidu!" pravil appellacni rada. „Divaji se chvili co mozna klidne pfimo pfed sebe — pfiblizimj jim svetlo znenahla co mozna nejblize — a potom" — — Nedomluvil ^ Mozna, ze v kritickem okamziku bdl se posledni moznou diislednost tfeba jen naznaciti... Pan Vrchovsky snazil se byti klidnym, ba vynasnazil se divati se klidne pfimo pfed sebe — ale nebylo jiz mozno. Citilt', jak mu zilky na hlave a aejmena na skranich a kolem oci konvulsivne poSkubdvaji; citil prudky, cpave palcivy tlak, ba mir¬ ne poboddvdni v ocich, jez nemohl udrzeti, by nepomrkdvaly. Kojkolem zavlddlo opet hrobove ticho a mi¬ nulo nekolik pfimo mucivych okamziku. Pan Vrchovsky domnival se pozorovati, kterak appellacni rada pfiblizuje svicen se svickou vzdy blize k jeho ocim; ale — nevidei pfece ani nejslab§iho zdblesku. Ndhle ozval se appellacni rada.tonem nad mi¬ ru mekkym: „A ani ted, mily pane Vrchovsky, nevideji?4 Pan Vrchovsky chtei fici: „Nevidim;" ale slo¬ vo to odumfelo mu na rtech. „Vzdyf ted pfece mdvdm svetlem pfimo pfed jejich Ocima," pokracuje pan appellacni rada. Pan Vrchovsky byl to pozoroval die vzduteho vzduchu a chtei odpovedeti, ze ani ted nevidi; ale appellacni rada jej pfedesel, fka rozhodne: „Ani ted nic nevideji, kdyz jim' drzim svicku primo pfed ocima!"

320

Pan Vrchovsky zoufale zaiipel, vztahl ruku po svicnu a hmatem se pfesvedcil, ze md svicen pfi¬ mo pfed tvdfi... Jeste nekolik pfimo desnych okamziku nejtrapnejsi uzkosti — —a kdyz pak appellacni rada smutnym tonem polohlasite podotknul: „Neni pomoci!" Nekdo musi pospisit pro lekafe," vydral se z prsou k smrti polekaneho Vrchovskeho tak zoufaly vy¬ kfik, div pfitomnym krev nestydla v tele. Zdroveh zavravoral a byl by sklesl bez vlady na zem, kdyby ho nebyl pan Fiinffingerland chy: til do naruci a nasilne vtlacil na stolici, pfed kte¬ rou ubohy muz stal. % V kreme nastal bezpfikladny lomoz. Bylo slyr seti i ruzne poznamky soustrasti a politovani. ,,Ubohy, pfeubohy pan Vrchovsky!" pravi'jeden. ,,Ale jak je to jen mozne — jak to mozne!" pta se druhy. „To sdm buh vi," doklada tfeti. ,,Pan Vrchovsky citil prvni zndmky hned kdyz pfisel," vyklddd ctvrty. „Pro lekafe! Kdo pujde pro lekafe?" pta se appellacni rada. ,,Jd — ja —" nabizi se nekolik hostu soucasne. „Nejlip snad by bylo, kdyby sdm pan hostin¬ sky," pfipomina pan Fiinffingerland — — — Pan Vrchovsky vsak vse to neslysi. Nemdf temgf- pro nic smyslu. Zdrcen sedi na stolici a citi jen, jak se na ceiem tele chveje, jak mu oci skoro jiz zhave pdli, tepny busi... Nevidi, nezli jak se mu pfed ocima mihotave vali do nekonecna se rozpro¬ strahujici spinave zlutave, riiznobarevne Smouhovate obldcky, z kterych srsi na vsechny strany zhave a zarudie jiskfinky...

321

Chvili jest liplne apathicky, skoro jako beze smyslu. Ndhle vsak se vztycil a makaje kolem sebe upenlive zastenal: ,,Pro milosrdenstvi bozi — dovedte mne nekdo domu!" Citi, ze chdtpe se ho nekolik rukou; slysiipana Fiinffingerlanda, jenz jej here pod pravym pazim, ba i pana Vozdbka, jenz mu prokazuje tutez sluzbu po leve strane — jak se nabizeji, ze jej doprovodi domu nebo k nejblize bydlicimu lekaf i — ba vice: citi, jak jej kamsi vedou... Po nekolika vtefinach pozoruje, jak se jeden z obou soudruhu po druhem obiekd, pak pozoruje, ze oblekaji i jej, ze mu dal nekdo cosi na hlavu a ze jej vedou za soustrastnycb a litrpnych pozndmek ostatnich jinym smerem. Po nekolika vtefinach ovanul rozpdlenou tvaf jeho chladny vzduch. Poznalf, ze vysli z krcmy na chodbu... Po nekolika dalsich krocich ovamil jej vzduch ledovy; i uebylo proh zadne pochybnosti, ze na¬ iezd se s panem Fiinffingerlandem a panem Vozdbkem na ulici. Nevidi vsak ani nyni; ba nepozoruje ani nej¬ mensiho zdblesku svetla. Citi jen mrazive palcivy vzduch; nebof mezi zdbavou v kreme byla se venku prudkd boufe rozizufila. Vitr upenlive fi£i a skuci mrskaje vsem tfem] muzum krupicovity snih do oci — nohy brouzdaji se ve snehu, jehoz bylo zatim temef na pid napadlo — krdtce cesta jest nad miru nepfijemna i pro clo¬ veka ve stavu normalnim ... Mimo to panuje-kolkolem cira tma. Pan Fiinf¬ fingerland i pan Vozdbek nevidi zdravyma ocima '

J. Arbes: Sebrane spisy. XVI11.

21

322

rovnez tak jako pan Vrchovsky, ktereho opatrne vedou... Vsak po nekolika jen vtefinach, co byli opu¬ stili dum, aniz byli slova promluvili, vymknul pan Vozdbek lehce ruku svou ze spod rdme pane Vrchov¬ skeho. Zastavili se; ale misto aby byl pan Vofcabek pana Vrchovskeho vzal zase pod pazim — ucinil i pan Fiinffingerland po pfiklade pane Vozdbkove vymknuv lehce i svou ruku( z pod pdzi pane Vrchov¬ skeho. v,Nic se nebojeji, mily pane Vrchovsky!" napomind starostlive pan Fiinffingerland. „Jenom po¬ zor, aby nesklouzli!" Pan Vrchovsky, jemuz mrskd prudky vitr kru¬ picovity snih v celych pfehoustich do tvdfe, neodpo¬ vida ; ale pozoruje, ze stoji bez opory, sdm a sdm Vztahuje ruku na pravo a hned zase na levo -— makd kolem sebe, ale laskavych pfatel nemuze nahmatati. V uzkosti sve ani nechdpe, co to znamend a take ho nic nenapadd; ale pfece po chvili uzkost¬ live se taze: „Kde jsou, pane Fiinffingerlande?" Nikdo se neozyva; jen vitr fici a skuci... Pan Vrchovsky otdci se na vse strany;.lee kol¬ kolem tma — zdanlive, abychom tak fekli §efej§i nez v hospudce, ale pfece jenom skoro liplne nepro¬ niknutelnd. > Pan Vrchovsky upird oei kamsi v neurcit£ prdzdno... Ndhle — div divouci! —• v ddli kmitlo zlutave svetlo... Dve, tfi vtefiny se teteli a mizi... Ale hned po te zase se objevuje houpave, jako bludicka

323

nebo jako kdyz nekdo kamsi spechal s nocni svitilnou... „Pro milosrdenstvi bozi!" vzkfiknul ndhle pan Vrchovsky. „Vzdyf ja pfece zas vidim! Tamo v dd¬ li kmitd zlutave svetlo!" V odpoved na tato slova zavznei tesne za pa¬ nem Vrchovskym pfitlumeny smich. Pan Vrchovsky poznal pana Fiinffingerlanda, Ale dfive nezli jej v pomateni svem mohl osloviti, ozval se velkoku¬ pec rozhofcenym, ba urazenym tonem sdm: „Tedy pfece to byla pouha komedie?! Pfece si z nds ze vsech ztropili jen pouhy spas?! Do¬ bfe! Jdou si tedy domu sdm!" Pan Vrchovsky chtel odpovedit, ze si zadnych sasku netropil; ale pocitil mirne rypnuti do zeber a pozoroval, jak pan Fiinffingerland s panem Vozdbkem — rychle se vzdaluji a slysel i hubovave tony. V okamziku torn slehla dusi jeho myslenka, ze snad jest vse pfece jen pouhy, ovsem nevysvetlitelny klam a mam, a ruce se obrdtil smerem ku svetlu, jez byl "pfed chvili zpozoroval v dali kmitati. Ale po svetle nikde ani pamatky... Pan Vrchovsky stoji minutu, dve, tfi Co deio se v tu dobu v jeho dusi, nelze ani pfiblizne naznaciti. Smrtelnd uzkost dostavila se po¬ znovu ... V mrdkotne polouvedomeiosti snazi se — opatrne pfed sebou makaje, — dostati se aspon ku zdi nektereho domu... Ale pfed nim a kolem neho jest tma jako pfed tim... Namdhave poposel asi tficet kroku, aniz ve¬ dei, kterym smerem

324

V torn, rovnez tak neocekdvane, jako pfed chvi¬ li kmitlo v ddli v jinem smeru podobne zlutave svetlo jako poprve... Pfes bezpfikladny lizas, jenz se pana Vrchov¬ skeho zmocnil, vznikl v dusi jeho rychlosti blesku limysl, pospisiti za svetlem, dfive nezli zmizi. Bez, rozpaku dal se cirou tmou v poklus co mozna nejrychlejsi. JB'Szi — pet, sest, sedm vtefin a pozoruje, ze se kmitavemu svetlu pfiblizuje. Nahle vsak hlavou na neco narazil a — svalil, se bez vedomi do snehu. — Osudne svetylko kmitalo v ddli jeste chvili, nacez zmizelo. Kolkolem zavlddla zase cira tma. Vitr ficel a skucel nad omdielym panem Vrchovskym v zbe¬ sile rozkosi, kdezto — pfateie jeho v kreme ze smi¬ chu skoro ani nevysli. Smali se, jako snad jeste nikdy, co se v kreme te schazivali a bavili se domnelou komickou nehodou pane Vrchovskeho yyminecne az dlouho pfes pul¬ noc, kdy se obvyklym zpusobem rozesli.

Co nasledovalo, jest pro kulturni oomery praz¬ ske pfed vice nez piil stoletim v jistem vzhlede charakteristicke. Spolecnost nase sesla se druheho dne vecer v kreme jako kdy jindy v pevne nadeji, ze pobavi se tentokrate jeste rozmarneji, vlastne rozpusfileji, nezli den pfed tim. O nehode, kterd pana Vrchovskeho stihla, kdyz byl na ulici v cire tme,- obema . soudruhy- zrddne opusten, nemei z hostu nikdo ani potuchy. Kazdy

325

byl pfesvedcen, ze skoncilo vse jako vsechny po¬ dobne vystfednosti — st'astne a vesele, a tesil se na pfivitdni pana Vrchovskeho, az — jako kdy jindy vstoupi v obvyklou hodinu do krcmy; a bude uvitan homerickym smichem. Tentokrate nebyla v kreme ani na okamzik nouze o latku k hovoru. Dobrodruzstvi pane Vrchov¬ skeho vystacilo na nekolik dni. Jiz prvni dva, tfi hoste o jinem nemluvili, a kdyz pak se sesli i ostat¬ ni az na pana Vrchovskeho, baveno se vyhradne jen jim. Vypravovdny dodatky z jninuleho vecera; opa¬ kovdno namnoze vse, ceho byli vsickni ocitymi sved¬ ky a vse vyslechnuto nyni s rovnez takovym pote¬ senim, jakoby se bylo zrovna uddlo. Objeveni se pane Vrchovskeho ocekdvano1 s na¬ pjetim, ba shodnuto se v ten smysl, aby byl pan Vrchovsky uvitan hlubokym mlcenim a teprve az si sedne a zvedne svuj korbilek, aby se napil, aby celd spolecnost jako na povel vypukla v fehtavy smich. Ale hodina, kterou se pan Vrchovsky pravi¬ delne jako hodinovy stroj dostavoval, minula, aniz se ocekdvany objevil. Z pocdtku domnivdno se, ze se nahodou pozldrzel, ze dostavil se vyminecne pozdeji, ale jedna ctvrthodina mijela po druhe a po panu Vrchovskem ani pamatky. ,,Rozhneval se — durdi se!" minili jedni. — ,,Nerozumi, nechce uz rozumeti zertu!" vykladali «si nepfitomnost jini, kdezto appellacni rada) a pan Fiinffingerland ujist'ovali, ze pana Vrchovskeho zna¬ ji pfilis dobfe, nez aby se mohli domhivati, ze by jej mohla podobna legrace jen pohnevati, nefkuli

326

aby se ji citil urazenym a na celou spolecnost zanevfel. Konecne shodnuto se v domnence, ze se pan Vrchovsky tentokrate skutecne nekde nahodou zdr¬ zel, ze pfi nejlepsi vuli vubec pfijiti nemohl a dolozeno, ze nasledujiciho vecera zajiste na jisto se do¬ stavi. , Pan Vrchovsky zatim jen pfimo zdzracnou na¬ hodou usel pohrome nejvetsi. Sklesnuv, zustal, jak vime, beze smyslu leze¬ ti... Ledovy vitr val pfes nej cele pfehouste snehu a ve ctvrt hodine jej liplne zavdl. Veseli kumpdni, opoustejice krcmu, nemeii ani potuchy, ze ubiraji se ve vzdalenosti jen nekolika kroku od uboheho muze, jenz by se byl malem stal obeti rozpustileho zertu a zaplatil jej smrti. Nahodou ubiral se pozdeji na pfic pfes ulici prosty nejaky obcan, jenz v cire tme zakopl o tuhnouci jiz teio Vrchovskeho. Zakopnuti bylo mu ndpadno; shybnul se a nahmatal — cloveka ... Pfes prudkou vdnici pospisil na vojenskou strdznici staror mestskou — nebo se vubec jen nahodou podle strdznice ubiral a ohldsil, ze tam a tam lezi ve snehu nejaky clovek. Na strdznici ucineno pfimefene opatfeni. Ne¬ kolik muzu vysldno, by nesfastnika vyhledali a donesli na strdznici. Nalezli jej a dopravili nejdfive na strdznici a odtud do nemocnice „milosrdnych bratfi", kde na polo jiz ztuhly pan Vrchovsky teprve po nekolika hodinach pfiveden k Sobe aspon tak dalece, ze byla nadeje na jeho zachrdneni. Opine nabyl smyslu svych az druheiib dne k polednimu. ■

327

Mozno si pomyslit jeho pfekvapeni, kdyz probrav se z mrakot zpozoroval, ze nal€za se v pro¬ stranne, ale sere mistnosti nemocnicni. V prvnim okamziku mu napadlo, ze probouzi se z trapneho nejakeho sna; ale kdy£ si pozdeji namdhave pf jpamatoval udalosti pfedchazejici osud¬ nou katastrofu, o ktere ovsem nemel ani zdani — nemohl se dosti vynadiviti zdzraku, ze muze opet pfedmety kolem sebe rozeznavati, ze opet — vi¬ di.... Kdyz pak mu povedeii, kdy a v jakem stavu byl nalezen, pochopil aspon jistou souvislost; lee zazrak opetneho nabyti zraku byl mu naprosto ne¬ vysvetlitelny. Mimo to lomcovala jim prudkd horecka; byl apathicky a citil palcivou bolest v ocich... Jaky div, ze pozdeji — kdyz dostavila se obvykld lekafskd visita, upozornil pfede vsim jinym na svuj nebezpecny neduh ocni. Vrchni lekaf prohiedl oci a zavrtei neduvefive hlavou. „Nemohu konstatovati nez prudci katarrh oci," pfipomenul. „A nabudu zase uplne zraku?" otdzal se bdzlivym tonem pan Vrchovsky. „Coz pak jste ho jiz nekdy pozbyl?" ozval se lekaf a s jistotou dodal: ^Neni mozno! Ostatne ve dvou dnech nebo dfive se pfesvedcite, ze jest zrak vas neporufen." Pan Vrchovsky pfes prudkou horecku, kterd j$j cinila. Ihostejnym skoro ku v§emu, co se kolem neho deio — div nezajdsal... Bylo mu nepomerne volneji, ba citil, jak vraci se znendhla zivotni sily

328

i chut' k zivotu .. . Avsak doeasne oslepnuti zusta¬ lo mu pfece jen nevysvetlitelnou hddankou. — —

Prodlenim noci, v ktere se dostavil doposud sice jeste neklidny, ale pfece jiz osvezujici spdnek, zotavil se pan Vrchoysky aspon tak dalece, ze mohl byti druheho dne k zadosti sve v povofce dopraven domu na Malou Stranu. Nafizeno mu jen, aby se den nebo dva dny setfil. Krome toho ddno mu na srozumenou, ze neni se ceho obdvati, ze si katastrofu odbude jen prudkym katarrhem prudusnic, jenz se byl jiz v noci kfeco¬ vitym kaslem ohldsil, a poradeno mu, by k lileve zanicenych oci dlel co mozna v sere mistnosti... Pan Vrchovsky rady lekafske uposlechl. Dal se v lifade omluviti, a zustal doma pfi spustenych zdclondch, bave se hlavne nehrube pfijemnymi my¬ slenkami o svem poslednim dobrodruzstvi. Veseli kumpdni! v kreme ocekdvali pf ichod jeho i druheho dne rovnez tak netrpeiive jako poprve, a kdyz se nedostavil ani tfetiho vecera, byla celd spolecnost pfesvedcena, ze se durdi a hneva... Ze jej mohla stihnouti nejaka nehoda, nikoho nena¬ padlo ... Po dalsich dvou dnech zotavil se pan Vrchov¬ sky skoro liplne. Kaslal sice; ale palcivost oci pominula £ v nedeii z rana, kdy2 procitl, aniz by citil jakehokoli tlaku oci, po vytahl zdclony v oknech. Slunecni jas vniknul do vnitf. Pan Vrchovsky se pfesvedcil, ze jest zrak jeho neporusen, ze vidi, jako kdy jindy.

329

Mimo to citil se, jak jiz pfipomenuto, skoro uplne osvezenym a rozhodl se, ze podnikne prvni prochdzku — prozatim ovsem jen do nejblizsi ne¬ ktere ulice. I jal se v byte svem sukati — oblekl se, uspofddal si nektere veci a povytahoval zdclony v oknech vzdy vyse, az je vytahl liplne. Mezi tim pfipomenul si i vesele kumpdny z krc¬ my7 a pfes to vse, ze vtiraly se mu vzpominky na pfestdld dusevni muka o posledni navsteve v kre¬ me, zastesklo se mu po dobrych, rozpustilych kumpanech v te mife, ze se rozhodl, — bude-li vubec jen mozno — dostaviti se do krcmy jiz tento vecer. V torn si pfipomenul, ze jest prdve nedele; zdroveh vyhoupnul se pfed dusevnim zrakem jeho i komicky vyjev, jenz md byti v den ten ndsledkemj prohrane sdzky s panem Fiinffingerlandem odehrdn pfed Frantiskdnskym kostelem a v novych alejich. Bodrd mysl jeho mu nedala. „Musime se dostavit stuj co stuj," byla prvni jeho myslenka, ,,aby se nam kamarddi nevysmd¬ li..." A po chvili sdm k sobe dodal: ,,Ovsem — jenom kdyz o prvni vychdzce na ulici nezpozoruju, ze by — —" ' I dooblekl se, v^al klobouk — a ponevadz byl prdve cas k bizarrnimu dostavenicku — opustil pan Vrchovsky pokoj, v nemz byl po dva dny jako trapista v poloseru meskal. V druhem pokoji se vsak mimodek zastavil, pohledl do velkeho zrcadla na stene a — zdesif se... Nepoznalf sama sebe ... Misto cernovlaseho, statneho muze dival se na nej ze zrcadla pqvedo-

330

my clovek s sedym vlasem a prokvetalym plno¬ vousem. V prvnim okamziku nechtei, ba nemohl vlast¬ nim ocim vef iti... Ale v nekolika minutach se pfe¬ svedcil, ze neni to zaduy opticky klam, nybrz prav¬ da : ze leknutim, hruzou a zdesenim v kreme a pfed ni skoro liplne sesCdivei. S jakymi pocity pfipominal si nyni osudny ve¬ cer, mozno se snadno domysliti; avsak zdhada domneleho neb docasneho oslepnuti pfece jeste ne¬ byla rozfesena. Dlouho dival se na svuj zmeneny obraz v zrcadle, az posleze mu hodiny na vezi mikuldsske pfipomenuly, ze jest svrchovany cas vypraviti se k bizarrnimu dostavenicku. Zatim byli veseli kumpdni z krcmy podle vsech* reguli a zvyku tehdejsich aranzbvali umluvenou ko¬ medii. Appellacni rada pfes vsechnu nechuf dostavil se s fehtackou v ruce pfed Frantiskdnsky kostel a, zacal fehtati... V brzku byl obklopen davem zvedavcu... I ostatni provfedli, co jim bylo ulozeno — — ■ Pan Vrchovsky dostavil se o nekolik minut po¬ zdeji ; ale nikdo z pfatel a znamych ho nepoznal, az kdyz se prohlasil sdm. Sesediveni jeho pokldddno z pocdtku taktez jen za umeie, za pouhy zert; ale kdyz nabyto o torn pfesvedceni a obzvlaste kdyz on sdm nekolika slo¬ vy napovedei, jakemu osudu byl po posledni na¬ vsteve v kreme sfastne usel, zasla vsem ostatnim chuf k dalsimu provadeni komedie. Shlukli se kolem pana Vrchovskeho — a po nekolika minutdch sedeii vsickni jako pod vecer

331

v kreme, kde jim musil pan Vrchovsky vypravovati, co se mu bylo pfihodilo. A teprve po t6 dovedei se i on — (a ke cti pana Fiinffingerlanda budiz podotknuto, ze pfiznal se ke vfemu" s upfimnou litosti) — jak prostinkou byla komedie, kterou s nim byli veseli kumpdni provedli. ' i Dovedeif se, ze — kdy£ byl v kreme usnul, k navodu pana Furiffingerlanda shasnuta vsechna svetla nejen' v kreme, na chodbe, ale i svitilny v nej¬ blizsi ulici,. a s probuzienym provedenia od zacdtku az do konce, ovsem pfimo virtuosne — pouha ko¬ medie. kterou by byl malem! zivotem zaplatil a po niz zbyl mu pamatkou pfes noc sesediveiy vlas. Od te doby schazivali se veseli kumpdni v kre¬ me jako kdy jindy; ale podobne vystfedni kome¬ die nikdy vice se neodvdzili.

O B S A H. Str.

Lampicky Penezokaz Zbozny Tomas Sbehle svicko Samovrah Dobrodruzstvi ve vysadni hospode V stare prazske kreme

5 135 149 161 185 207 235

West Side Bindery J. Beloh!£vek, majitel

Cesko-Slovenske Knihafstvi 1445 West 18th Street CHICAGO, ILL., U. S. A.

UNIVERSITY OF CHICAGO

-TfiS 504 766