I. ARBESA SEBRANE SPISY

4-30

I. ARBESA SEBRANE SPISY. Vychazeji v seSitech po 30 h a Ize odebirati bud' v pfedplaceni na segity (na 10 se§. poStou K! 3'20) nebove vydani svazkovem 8°, v nSmz dosud vy§lo: Broz. Vaz. Broz. Vaz. Kh Kh Kh Kh I. Romanetta, Dil 1.312 XVI. Arabesky literarni. stran 3-— 4-80 Dil I. 408 stran . . . 4-— 5'80 Sivook^ demon. Prvni XVII. Agitator. Roman zennoc u mrtvoly. Aspoh se skeho srdce. 243 stran . 2*50 4-30 pousmSj! XVIII. Knihy novel a poviII. Modcrniupif i. Obraz dek. Dill V. 332 stran . 3 50 5-30 z obchodniho zivota XIX. Satiry a rozmarne prazskeho. 332 stran . 3 20 5- — hficky. Dil I. 325 st an 3-30 5-10 III. Romanetta.Dilll.308 XX. Romanetta. Dil VI. stran 3-— 4-80 346 stran 3-50 5*30 Zazracna Madonna. 11 Barikadnici. Elegie o divino Boemo. Vymfracernych ocich Anna jici hfbitov. a Marie. IV. MravoMrneromanXXI. Nesmrtelni pijaci. ky. 352 str 3-30 5-10 Novela a povahopisne V. Knihy novel a povistudie 284 str 3-80 5-60 dek. Dil II. 333 str. . 3-20 5-— XXII. Romanetta. Dil VII. VI. Romanetta, Dil lit. 368 stran 3-30 5'10 295 stran 3— 4 80 Svaty Xaverius. AdvoZborcene harfy ton . .. kat chud'asu. DuhoVII. Knihy novel a pokfidla Psyche. Videk. Dil II. 309 str. S'— 4-80 XXIII. Knihy novel a poviVIII. Andel miru, Soman. dek. Dil V. 440 stran 4*20 6-— Dil I.—II. 319 stran . . 3-20 5 — XXIV. Zovzdusiumeni. No¬ IX. Andel miru. Dil III. vely a biograficke crty. azIV. 399 stran .... 4-— 5*80 440 stran 4*20 3'— X. Romanetta. Dil IV. XXV. Romanetta. Dil VIII. 374 str. . . • . „. . . 4— S'SO 300 stran 2*90 4*10 Dabel naskfipci Sileny Newtonuvmozek. OmlaJob. Muj pfitel — vrah. zujici krev. Duhovy bod nad hlavou. Lotr Golo. XL Adamite. - Fragment romanu pseudo-historiXXVI. Zahadne povahy. ckeho. 236 str 2 40 4-20 Studie a crty povaho¬ pisne. 364 str 3-60 5*40 XII. Elegie Jivota. Povidky a novely I. 248 str. . . 2-40 4*20 XXVII. Romanetta. Dil IX. 336 stran 3-20 5-— XIII. Knihy novel a poUkfizovana. Akrobati. . videk. III. 336 stran . 3'80 5-60 XIV. Silhouettydivadelni. XXVIII. Z dusevni dilny Dil I. 291 str 3-— 4*80 basniku.PfispSvekl. 336 str 3-60 5-40 XV. Romanetta. DilV. 308 stran 3-— 4*80 XXIX. Episody z r. 1848. Kandidati existence. Studie a crty. 312 str. . 3-40 5*20 VeSkery spisy Arbesovy jsou na skladS V kazddm knihkupectvi.

J. OTTO V PRAZE, Karlovo nim. 34. Ve Vidni I., Gluckg. 3.

J. ARBES:

SEBRANE SPISY DIL XXXT.

KNIHY NOVEL A POVIDEK. VI.

VYDAVA

J. OTTO V PRAZE.

KNIHY NOVEL A POVIDEK. NAPSAL

J. ARBES. VI.

VYDAL J. OTTO V PRAZE.

VESKERA PRAVA VYHRAZENA,

Tiskem >UNIE« v Praze.

Vdzene pani

tfanusce SKeslerove.

RVAC. SOClALNl SILHOUETTA Z OKOLt PRA2SK£HO.

(Psano a po prve tisteno r. 1899.)

Martin Saloch — v okoli Budanek za Kosiremi povestny rvac a tez jinak obcan nehrubeuctyhodny — proklouznul za seffciho se prosincoveho jitra tise a opatrne jako kuna skrze polouzpukrel6 dvefe stareho rodneho domku. Rozhl£dnuv se plase a slidive v pravoivlevo, loknul nekolikrat nevrle po cerstvem, studenem a privlhlem vzduchu, nacez pfidusene kychnul a upfel ostrovidovy zrak svuj pfes protejsi nizke staveni k obloze. Obloha byla jediny tmave oloveny pfikrov zimni, s nehoz kazdou chvili mohl zacit schvivati snih. ; Klidna a nikoli neslicna tv;af Salochova, muze obrovske postavy, goliasovskych hnatu a gladiatorske pruznosti svalu, ponekud se zakabonila. Nizke hladke celo na nekolik okamziku zvarhankovatelo a odule rty, pozakryte pfizrzlym kaderavfm plnovousem, sespulily se k mrzutemu usklibnuti. Av§ak kdyz za chvili pohodil hlavou a skrze fidke, jak alabastr bile zuby crkave odplivnul, nabyla vyrazna,, skoro do hneda sluncem osmahla jeho tvdf obyykl^ho ledoveho klidu a sebevedomi,

10

Pricina, pro kterou neohrozeny a siroko daleko obavany muz opustil tak ranne sv£ nehrube pohodlne loze — pouhy slamnik — byla ponekud Beobvykld. Jiz den pred tim pod yecer — po „dokonane udalosti", ktera se byla sbehla na vozov6 ceste, vedouci od Strahovske brany do kamennych lomu petfinskych — kdyz se byl vratil do rodne osady a zasedl klidne, jakoby se nebylo pranic stalo, v krcme pri erarni silnici za stul, napadlo^ ho, ze je tentokrate zase jednou potrebi, aby byl spise opatrnym, nezli smelym, odhodlanym a zpurne vzdorovitym. Host£ v krcme aspon v podstate uz vedeli, co bylo se sbehlo. „Byla to rvacka na zivot a na smrt," Vypravoval neznamy ocity svedek krvaveho vystupu drive, nezli Saloch poctil krcmu nehrube vzacnou navstevou. ,Jeden proti peti. Nejaky Golia§ proti peti hromotlukum. Jeden z tech peti zustal lezet s rozbitou lebkou. Ostatni vzali do zajecich. Pozdeji byl odnesen raneny v truhle na komisaridt a odtamtud do nemocnice." Prost^mu vypravovani tomu naslouchajici host6 v krcmg okamzite uhodli, ze timto Golidsem nemuze byti nezli — Saloch. „Uboha zena a ubohe deti! Zas jim toho chlapa zamfizujou!" pfipomenul s pochybnym soucitem soused remenaf, sesklebiv souchotin&rskou tvaf k utrpne komicke grimase. „Nu — dva, tfi mesice krimindlu ho neminou!" dodal jiny host. „I co vds napada!" jal se vysv^tlovati' oît^ svedek krvaveho pfipadu. jjDojde-li ranen6inu

11

dech, umfe-li, je to zlocin zabiti a na ten je vet si trest. Ale at' uz raneny umfe nebo neumfe, vse jedno! Povidali, ze to byl ,tajny', ktery chtel obrovskeho pobudu zatknout. A kdozkoli vztahne ruku na tifadni osobu, aby ufadni vykon jeji pfekazil, dopusti se zlocinu vef ejneho nasili... A proto myslim, ê chlapa osm nebo deset mesicu tezkeho zalafe nemine." Ze slov tech domnivali se naslouchajici poznaVati, 2e neznamy ocity svedek rVa^ky je bud' sam nejakou uradni osobou nebo „tajnym'*, ktery pHsel Salocha zatknout, nasledkem cehoz o pfi¬ padu torn nikdo jiz ani nehlesl. A kdyz pak po nekolika minutach otevfelyse zhurta dvefe a na prahu objevil se Saloch s mra£ne zpytavym vyrazem v tvafi, jako by drive, nezli vstoupi, ohledaval terrain — vymenili pfitomni jen vyznamne pohledy a! neznamy ocity svedek krva¬ veho pfipadu nesmele a jaksi pozaleknut zaseptal: „To je on!" .Sluvkem ,,on" oznaceny kandidat kriminalu vesel hfmotnym krokem, pozdravil drsne a usedl po sv6m zvyku k prazdnemu stolu do kouta, kd'e podepfel hlavu do obou dlani. Pfitomnost na slova skoupeho hromotluka, o nemz bylo pfed chvili konstatovano, ze nekoho -tiice zranil nebo docela snad i zabil, nebyla ani jedin^mu z pfitomnych mila. ^^Chlap ma bezpochyby zas svuj den — nejlip se mu vyhnout!" pomyslil si souchotinafsky femendf a zaklqpal nozem na sklenici, chteje zaplatit. Pfikladu jeho nasledovali i ostatni. Nezli vsak dopili' a ode^li, snazili se jaksi na zakfidovdni dfi-

12

v£jsiho hovoru rozpfisti ledabylou rozpravku o v^cech nejvsednejsich. Salochovu bystremu uchu a jeste bystfejsimu zraku — kdyz totiz chvilemi nadzvedl hlavu — neusel vsak -ani stisneny ton hovoru, anii bazlive utrpny vyraz v tvafich. Ackoliv o sobe nezaslechl ani sluvka, byl pfesvedcen, ze v kr£m.e uz vedi o vsem, ba vice — ze stahuji se nad nim, vlastne nad jeho rodinou osudne mraky spravedlnosti hroziveji nez kdy jindy. Kdyz myslenka ta slehla jeho mozkem, zdalo se mu, ze citi poprv^ ve svem zivote cosi jako mimy zachvev litosti nad svym skutkem. Pfipomenult' si neodvratny osud zeny a d£ti, kdyz bude zavfen. • Prace v cihelnach, kde byl pracoval z$.r pohody, byla totiz uz pfed nekolika tydny pro zbytek roku zastavena, a prace jine, jako odmetani snehu, vypomahani pfi sekani a nakladdni ledu a podobne, dosud nebylo. Doma dosel uz pfed tydnem z bidnych uspor posledni halif a rodina 2ila jiz hufe nezli nejbidnejsi zebrici. Mimo to byla zena s outezkem a cekala se den co den... A co jej druhdy napliiovalo pfirozenouaoprdvnenou pychou — ze byl pro svou silux obratnost a neurvalost postrachem vsech, ze byl ve vsech rva^kdch vitezem — rozplynulo se v cosi tak mlhave odpom^ho, ze se mu zddlo, jakoby pfece jen nebyVal vzdy v prdvu, kdyz zjedndval si si.m zadostuîn^ni svalovitou, rozpracovanou a tim skoro neodolatelnou svou pesti nebo jinym, podobne neodolateln^m zpusobem,

13

Nez vse to mozkem jeho jen kmitlo. V nasledujici chvili byl jiz zase tymz Salochem jako vzdy — smelym, neohrozenym, vzdorovitym a zadneho skutku sveho nelitujicim. Vedomi pfeVahy nejen telesne, nybrz i du¬ sevni — nebot' jako rvac az dosud nikym nepokofeny osvedcoval muz ten i v nejrozvasnenejsich a nejzb^silejsich rvackach podivuhodnou chladnokrevnost a rozVahu — bylo tak mocne a zdanlive nevykofenitelne, ze takofka mzikem zaplasilo vsechny sentimentalnejsi reflexe jineho druhu. Vedomi, ze i tentokrate pokofil a pfemohl pet statnych jinak muzu, ktefi jej u vedomi sve ciseln^ pfesily v pravem slova smyslu byli pfepadli nepfipravena, nemohlo rvaveho obra naplhovati nezli jistym druhem surove slastneho a zaroven pysn^ho uspokojeni. Setkalt' se s nimi nahodou na vozove ceste nedaleko Strahovske brany, vraceje se z Prahy, kde byl marne se pidil po nejake praci. Minuli se. Saloch zaslechl usklebny, skuhravy hlas: ,, Saloch-laloch''. Pootociv hlavu spatfil, ze vsech pet neznamych muzu, na pohled pobudu, stoji, a jeden z nich ze mu hrozi p6sti. V mziknuti oka pfehledl vhodny terrain — opukovou strz za sebou, ktera mu kryla zada, na blizku nekolik kamenu a kolem odpurcu jen zaschM bldto rozbrazdene vozove cesty. Stfelhbite shybnul se po nejblizsim kamenu a jako tygr vrhl se na provokujici. Prvni ranoupadne sv6 pravice, v ktere mel kamen, srazil jednoho z nich k zemi. Ostatni vrhli se na nej. Zdpas trval pfes £tvrt hodiny •— a byla to, jak byl nezndmy-

14

ocity svedek ujist'oval, skutecne rvacka na zivot a na smrt. Mnoho-li ran a jake kdo utrzil, nezli se dali vsichni ctyfi Salochovi odpurci na utek, nikdo nezjistil — ale nektefi krvaceli a Saloch sam dostal ran bez poctu. Kdyby se byl vysvlekl a ohledal, byl by zjistil mnozstvi krvavych a nyni pod vecer jiz do zelenava pfechazejicich podlitin na celem tele, zvlaste na prsou, ramenech a rukou, do kte¬ ry chz buseno jako kovafskymi kladivy. Tvafe a hlaVy dovedl si ubraniti obratnym odrazenim jako vzdy a dekoval to jen sve osvedcene duchapfitomnosti. i • I bidny odev, zvlast' kabat, byl mu na mnohych mistech nejen pomazan, nybrz i rozedran, coz vsak pfi zaplatovane toilette jeho mnoho nevazilo. A kdyz pak pfemozeni konecne se rozprchli a s ruznych stran na pokfik rvackou zpusobeny zacalo se bliziti nekolik zvedavou, plivnul si Saloch crkave skrze zuby, Zvedl opodal se valejici zamasteny plsteny klobouk, jenz mu byl v zapasu s hlavy srazen, a skfiziv obe ruce na zadech obratil se lottdave co noha nohu mine k domovu. y » V nekolika minutach, kdyz zmizela zaru^ftoat s osmahle tvafe a zapasem rozjiskfene, matne §ede oko nabylo zase obvykleho, jak ocel chladnehovy razu, nebyl by nikdo uvefil, ze pfed chvili se sbehlo, co jsme prave v strucnosti vypravovali, Puvodne mel Saloch v umyslu vratiti se domu — ale kdyz jej napadlo, ze musi tak jako tak se poohlednout jeste jinde po nejak^m zatimnim zamestnani, zabocil na cestu podle hradebnich zdi, a sebehnuv pak s vrsiny zamefil ku Smichovu, a tarn se pidil, kde jen vubec mohl, po n&jakd praci.

15

Bez pofizeni a hladov vracel se Saloch k .do¬ movu. Kdyi dospel do Budanek a shlednul pfi sil¬ nici krcmu, vstoupil do ni v nadeji, ze mu hostinsky da snad pfece zas na kfidu. Nezklamal se; pfinesena mu sklenice piva bez vyzvani, a hostinsky pozdeji, kdyz ostatni hoste odesli, sam se optal, zda by neceho nepojedl. Saloch nesmele pfikyvnul. Âle my uz tu u vas visime s hezkym grosem!" pfipomenul jaksi na omluvu. „Nu -r- nest'! Az zas bude prace, vsak se spraviiiie!" odtusil s licenou ochotnosti hostinsky, kteryz byl asi pfed hodinou urputne odbyl Salochovu zenu, ze uz nic na uver neda. Ze byl k muzi tak ochotny jako k zene nemilosrdny, vysvetluje se jen tim, ze se muze bal — a vedel, ze trpitelka zena muzi svemu nicim si neposteskne. Nic osemetneho netusici Saloch skutecne pookfal ochotou hostinskeho. Trpce tisniva nalada, v jake se vracel k domovu, vystf'ddna mirnou nadejnosti. Pojedl tedy. Ovsem jen krajic chleba a Jeden syrecek. A vypil jedinou sklenici piva. Utrata stfidmeho a i jinak trpeliveho rvace nestala tudiz vecera toho skoro ani za fee. v . Posedel v krcme sam a sam dele dvou hodin. Posrkaval sve pivo a crkave odplivoval. Nic nenasvedcovalo, ze by pro neco se rmoutil, nebo ze by jej neco hnetlo. Chladny vyraz v celku dosti sympathicke, dobrodusne tvafe nasvMcoval naproste dusevni rovnovaze, jako v dobach" zcela normalnich.

16

A pfece tomu nebylo tak. Salochovou duSi valily se mlhav£ oblacky, z kterych slehaly chvilemi myslenkov^ jiskerky zvlastniho druhu. Kdyz totiz si uvedomil nebezpecnost situace, napadlo ho, ze tentokrate neni radno oddati se hrde svemu osudu, nybrz ze je nutno pokusiti se, nebylo-li by Ize vyhnouti neb uhnouti se mu... A to tf eb'a na kratkou dobu ... Ale jak? Tot' otazka, na kterou nebylo Ize tak snadno odpovedeti uspokojive. Saloch mucil svou hlavu, pfemysleni nezvyklou, aniz by z ni jen zasvit spasne myslenky vymucil. Bud ze uz byl marnym landanim po cely den unaven a jaksi vysilen, anebo ze mozek jeho skutecne nemel dostatecne pruznosti k vyslidSni zachranneho prostfedku v kritickem okamziku — Salochovi nezbylo, nezli se spokojiti polotupou resignaci. „Eh! At si pfijdou, kdy chteji!" tot' bylo vse, co posleze zamrucel do vousu. A tim take nezvykly akt nasilneho pf emitani k urcitemu zamyslu ukonîl. Kdyz pak posleze se zvedl a opustiv krcmu loudal se domu, kam mel necelych pet set kroku, pra¬ coval mozek jeho zcela normalne. Saloch totiz nemyslel ani na to, co bylo se sbehlo, tim m&ie na to, co muze nebo musi nasledov^ti... , Octnuv se pfede d vef mi, pouze na petlici zavfenymi — u Salochu totiz naprosto se nebdli, ze by je nekdo mohl nebo docela chtel okristi — proklouznul jimi a ulehl oblecen, aniz koho probudil. Usnul v nekolika minutach a probudil se,kdy2 zacalo svitat. Teprve nyni si pfipamatoval, co mu bylo uz den pfed tim nekolikrdt slehlo mozkem .—■..

17

ze je totiz tentokrate nutno bfti opatrnym. A v mozku, tvrdym spankem osveênem, zrodil se take jeste dodatek: ze by neskodilo, byti zaroven take — chytrym.. .. Ackoli doposud jeste nevedel, ba skoro netusil, jak vse nastroji, ba ani, co asi ma pfedevsim jinym pocit, rozhodnul, ze prave tak nepozorovane, jak byl pfisel domu, z domova zmizi. Sotva vsak na lozi se pohnul, chteje vstat, procitla i zena. „To jsi ty, Martinku?" zaseptla tonem duverne pfivetivosti. , Osloveneho, jenz byl zatim opustil loze, na¬ padlo, ze by, mel zenu alespoii nekolika slovy pfipravit na to, co jej ceka. Ale pomyslil si: „Vzdy1: se toho dovi dost brzo!" — a mlcel. Zena taktez ani slovem nepferusila mlceni. Nebylat' zvykla muze na neco se vyptavati a rozumela ^nyni i jeho mlceni. Kdyby byl den pfed tim pofidil, byl by ji najisto jiz vecer nebo v noci vzbudil, aby, byla bez starosti. Nemusil tudiz ted zbytecne vykladat. 2ene chvela se sice na jazyku otazka, co pocne dnes — ale muz se ozval sam. .,Kdyby, nekdo pfisel," pravil septmo, aby deti neprobudil, ,,fekni, ze jsem odesel!" -. 2ena lehce, ale zhluboka vzdychla. . Muz Vzdechu toho jiz nezaslechl. Proklouzlt'tise a opatrne polouzpukfelymi dvefmi a stanul pfed ni¬ mi, aby se rozhledl kolem. 2e postfehl oblohu plnou snehu a ze jej konstatovdni prosteho a pnrozeneho fakta toho valne -net^silo, jiz vime... '-' J. Arbes, Sebranfe spisy. XXXI.

2

18

Pfipomenul si sice take jeste, co se mu bylo kmitlo mozkem minuly vecer v krcme a pfed chvili, kdyz procitnul — ale krome toho, ze opustil dum, nevedel, co dale pocit. Stal tudiz ponekud rozkrocen, nerozhodnut, ale kliden, jakoby si byl vysel poohlednout se, jake jest pocasi, a upiral zrak svuj v neurcite prazdno sereho jitra

Osadicka, jejimz nehrube ctihodnym rodakem a obcanem Martin Saloch byl, zacala se jiz probouzeti. Tu a tarn zakokrhal kohout, zakdakala slepice nebo pes bud zastekal nebo zavrcel. V mnohych oknech a okenkach kmitala svetla, ale po cloveku nebylo jeste nikde ani stopy — anivosade, aniz po erarni silnici, vedouci jednak k Motolu, jednak skrze Kosife ke Smichovu. Osada sama — v celku neco pfes dvacet staveni, z nichz nektera patfi ke Smichovu, jina pak ke Kosifum, jest v okoli Prahy, ba snad v celych Cechach z ruznych pficin sveho druhu jedina. A to nejen svym zvlastnim terrainem a skoro az divoromantickym okolim, nybrz i bizarrnosti vetsiny svych starsich staveni, z nichz jedno neni druhemu skoro ani podobno. A dodame-li, ze skoro ze vsech starsich staveni zeje tak cosi jako ucinena bida neb aspoh nedostatek ■— ze skoro vsady Ize postfehnouti kal a spinu, oznacili jsme alespoh v lapidarnich rysech zakladni rdz Salochova rodiste. • . A jak uz byvi, ze se protivy zpravidla skoro dotykaji — podobne je tomu i zde. Jedna z nej-

19

chudsich a nejubozejsich osadicek nemuze si styskati na nejblizsi sousedstvo. V okruhu asi ctyf az peti set kroku sousedi Budanky takmef bezprostfedne s usedlostmi, ktere mohou buditi i pfirozenou zavist. Na zapad, a to tesne pfi prvni vozove ceste, vedouci s erarni silnice do osady, rozklada se starsi vinice Zamecnice s hospodafskymi stavenimi a velkou pahorkovitou zahradou. Na jihu za erarni sil¬ nici vystupu ji z husteho stromovi a kefu dve nove a moderni villy, Dolni a Horni Kavalirka. K vychodu rozklada se nekdejsi velkolepy park hrabSte Clam-Gallasa — znama Klamovka, se starsimi svymi letohradkovymi stavenimi a novymi pfistavbami. Na severu pfi silnici, vedouci podle Klamovky k vysinam belohorskym, trci smutne k obloze byValy letohradek neboli vinice Klikovka, slouzici nyni jen k ucelum hospodafskym. A pfipomeneme-li, ze Saloch nejen v bidne, chudicke osade, v niz byl se narodil a v kterez s ruznymi nedobrovolnymi pfestavkami prozil cely svuj "dosavadni zivot, nybrz i v celem dalel^m okoli a tudiz i ve vsech pfipomenutych i jinych vinicich a letohradcich znal kazdy kout a kazdou cestu i stezku, ba i kazdeho, kdo z budanskych i kosifskych obcanu po cestach i stezkach tech do domu vchazival i z domu vychazel, a dodame-li ze prave tak, jako on znal jine, tito znali take jej, a ze muz ten nikdy nikomu nezavidel a nikdy takofka ani stebla ciziho bez vedomi majetnika si nepfivlastnil, •uvedli jsme jednu z nejvzacnejsich jeho vlastnosti, o .kter6 jini pochybovali a za kterou on sam tako¬ fka se stydival.

20

„Ah, ah!" fikaval, kdyz pfisla nekdy fee na majetnika te neb one vynosne usedlosti nebo lukrativniho letohradku, ,,kdybych ja to mel!" A zatim si pfi torn pranic nemyslil, ba nepocitil ani nejmensiho zasvitu zavisti. A kdyby mu byl nekdo slovem, nebo tfeba jen posunkem nebo pouhym pohledem odpiral — pfisam buh, Martin Sa¬ loch za sebe nestal!... Rozhovofila-li se nekdy nekde spolecnost pochybnych existenci, mezi kterymiz byvali mnohdy take mnozi dlouholeti praktikove, o smelych a rafinovanych kradezich a jinych zakonem profanova.nych odvazlivostech, naslouchaval Saloch s napiatym klidem zasvecence.'A licil-li nekdo podrobneji obzvlaste nesnadny a nebezpecny nejaky pfipad, kdy vedle svrchovane obezfelosti bylo tfeba napiati veskeren um i vsechny sily, pfikyvoval Saloch kazde vyznacnejsi jednotlivosti, jakoby byl s pfipadem do vsech podrobnosti obeznamen, nebo docela jakoby byl spolupusobil. A pfece, a vyjimaje jen nekolik v'sednich a v pra.vde promijitelnych pfipadu zdoby neuvedomeleho chlapectvi, kdy smely a odvazriy hoch spise s bravurni rozpustilosti nezli z jakehokoliv jineho popudu pfelezl nekde zed cizi zahrady, naklatil si ovoce, nebo ze o znich sbiraje klasy, ^xihrabnul si s vedlejsiho pole nekolik hrsti nebo vytrhl nekde z brambofiste trs bramboru — mimo to nemel Saloch jako mladik a muz nijaky podobny poklesek na svedomi. Avâk beda kazdemu, kdo by se byl odvazil pochybovati, ze by muz ten nemel sm£losti nebo do¬ cela zrucnosti ke kradezim, ba i loupezim nejodvaznejsiho druhu J

21

Saloch sice skutku takovych ani neschvaloval; ale stykaje se skoro den co den s lidmi pochybne, ba nefestne povesti, a znaje kruty zapas jejichokus nejnutnejsiho chleba, alespoii jim nezazlival, kdyz ne¬ kdy a zacast6 v zoufalstvi, sahli k prostfedku nejkrajnejsimu a zaroven nejnebezpecnejsimu a zpra¬ vidla za nej pykavali. Nejcasteji vsak pocit'oval zvlastni, pfimo nevysvetlitelny a pfesne neoznacitelny druh studu nad tim, ze nemaje cti nalezeti ku sboru povolanych, pfece byl nescetnekrate tymz zpusobem trestan jako oni. „Tam..." fikaval stereotypne vzpominavym tonem melancholika, kdykoli uznal take za vhodne neco podotknout — a sluvkem tim minil trestnici — „tam jsou vsichni bratf i!... A kazdemu se sty ska po zabafnuti nebo po lepsim zakousnuti!" Neni tudiz divu, ze podaval mozolovitou pravici svou, kdyz se naskytla pfilezitost, kteremukoli ostfilenemu kriminalnikovi s touze bodrou, po pfipade bratrskou nemotornosti a neohrabanosti, jako obcanu riejpoctivejsimu. Kriminal nel^yl mu tudiz, cim je tisicum jinym — instituci mucivou — nybrz jen docasne nepohodlnou, po pfipade, a to jenom nekdy, nepfijemnou. Jakmile se octnul na svobode, jako by byly vsechny nepfijemne myslenky a trpke vzpominky, jez jej ve vazbe tisnily a znepokojovaly, do vody zapadly. On sam o vecech tech nikdy nikomu se nezmihoval, natoz pak, aby byl nekdy nekomu vypravoval, jak se v kriminale mel, nebo jak to tarn vypada. Krome jiz citovane, ale vzdy dobrovolne a skoro jaksi napapouskovane lapidarni poznamky nevypumpoval z malomluvneho kolohnata o zivote v kri-

22

minale nikdo ani slovicka. Necht' se namahal sebe vice, nebo bral i utociste k ruznym lakadlum a Istim, Saloch byl vzdy jako hrob. Nanejvyse mruce zavrtel hlavou, zadival se jinam a crkave skrze zuby si odplivnul, coz bylo ostatne take dosti vymluvnou odpovedi... Po chvili tupeho vahani Saloch konecne rozhodne vykrocil a dal se smerem, kterymz po neko¬ lika minutach sestoupil po pfikrych a kfivolakych pesinach na vozovou cestu, vedouci do osady od erarni silnice se strany Kosifu. Ale sotva ucinil nekolik kroku smerem ke Kosifum, obratil se a dal se loudave smerem opacnym. Octnuv se pak asi po dvaceti krocich na druhe vozove ce.stej ve¬ douci podle vinice Zamecnice do vrchu na sever, zabocil na. tutoakdyz pak po nekolika dalsich kro¬ cich dospel k mjstu, kde se cesta ta rozstepuje ve dve, dal se cestou, vedouci k vinici Klikovce. A s dobrou se potazal. Nebot' v temz okamziku, kdyz zahnul za posledni staveni pfi ceste, kterou byl opustil, zahnuly na ni s erarni silnice dvS temne muzske postavy, ubirajici se tise a dosti kvapn£ ku pfedu. Po nekolika ivtefinach objevily se na teze ceste jine dve postavy a za temi jeste dalsi dve... V miste, kde se byl Saloch jinak rozmyslil, daly se postavy, vzdy dve a 4ve, mlcl^y, jakoby se byly jiz dfive o postupu po povedomych cestach dohodly, ruznymi sm&ry, a sesly se pfed domkem, jejz by] Saloch pfed nekolika minutami opustil. Kolkolem bylo hlubok£ ticho; v domku sam6m doposud tma. Jedtia z postav b!ez okolku pfistoupila he dvefim a zaklepala.

23

,,Kdo to?" ozval se uvnitf zvonivy hlas Salochovy zeny. ,,Otevfte!" kazala drsnym tonem postava pfede dvefmi. Z jizby zaznel sramot, jakoby nekdo kvapne sukal po jizbe, potom klapla. petlice, dvefe vrzave se *pootevfely a ranni ticho vzrusil ochotne pfivetivy hlas: „Vzdyt' my zavirame jen na petlici !** ,,Muz doma?" optala se s kategorickou usecnosti postava pfede dvefmi. „Neni — odesel," zaznela klidne odpoved; ale htied po te bylo slyseti pfitlumene: ,Jezis ■— Marja!" Salochova zena, pouze ve spodnicce a majic pfes sebe pfehozeny stary nejaky car, poznavsi policejniho straznika, chtela vystoupiti ze dvefi, ale zavriivorala. „Nedelejte komedii!" zamumlal nevrle policejni inspektor, nacez pfikfe a velitelsky dodal: „Pfesvedcime se. Rozsvet'te!" Rozzehla kahanek a otevfevsi dvefe dokofan prosebne zaseptla: „Nemusi-li to byt, prosim — deti jeste speji!" Mala, nizka jizbicka a k tomu jen s nejnutnejsim nabytkem v spinave zazloutlem svetle mirne plapolajiciho kahanku, jejz byla Salochova postavila na roh kamen v nejzazsim koute na pravo, skytala truchlivy obraz skutecne bidy a byla ve vsech prostorach tak jasne osvetlena, ze stacil pouhy pohled s prahu ku pfesvedceni se, ze hledan6ho muze v jizbe neni. Na jedne z dvou stary ch posteli spaly v nejakych hadrech dve deti; druha, s pouhym slamnikem, byla prazdna.

24

„Coz jta almara, tarn, u kamen?' optal se policista pfitlumenym hlasem. Salochova porozumela. Beze slova almaru lehce a opatrne otevfela. Nebylo vsak v ni nez ne¬ kolik kusu hadroviteho satstva. Salochova i to porozhrnula, aby se policista pfesvedcil. „Nespi snad na pude?" dotiral policista stale pfitlumenym hlasem. „Ne ... Odesel, jak jsem fekla ..." zaseptla zena hlasem bolestne rozechvenym. ,,Posvit'te nam na pudu!" ozval se skoro jiz septmo policejni inspektor. Ale kdyz zena ochotne sahla po kahanku, pfipomenul si nebezpecnost podobneho pocinani a hned se opravil. „Ne, ne, nechte toho! Dost casu, az se rozedni!" Po te sam dvefe opatrne pfivfel a pfistoupil k ostatnim policistum, ktefi byli vsedni pro ne vyjev zcela apaticky sledovali. Promluviv k_ nim septmo nekolik slov, dal se policejni inspektor s tfemi policisty smerem, kterym byl pfisel. Druzi dva policiste zustali pfed domkem na strazi... Kdyz zacalo se rozednivati a obcane budansti policisty postfehli, rozletla se zprava o torn po cele osade v nekolika minutach. Kazdy hned vedel, co to znamena; ale nikdo nemohl si vysv&tliti, proc policiste pfechazeji pfed domkem. Nikoho nenapadlo, ze by Saloch nemohl byti casne z rana doma... Kdyz pak se rozednilo, a v pozdali domku kupili se zvedavci ob6ho pbhlavi, mezi nimiz vetîna deti, pfesvedcili se policiste, ze neni Saloch ani na

25

pude, aniz kde jinde v domku a v bezprostfednim jeho blizku. Jeden z nich pak odesel, aby podal o torn zpravu policejnimu inspektorovi, a u domku zustal na strazi jen policista jediny.

Povestny neurvaly rvac, nemaje o blizkosti nebezpeci pro svou osobni svobodu ani potuchy, stoupal zatim skoro bezstarostne a pfimo plzi loudavosti do vrchu. V rannim seru a v pfivlhlem, studenem vzdu¬ chu, ktery co chvili vzdul se v palcivy vetfik, ne¬ byla to promenada zvlaste pfijemna ani pro cloveka tak otuzileho. Promena povetrnosti — napadne pfituhnuti — byla nadesla teprve okolo pulnoci. Saloch, jenz ne¬ byl doposud pro zimu nalezite opatfen, postfehl ji teprve, kdyz vystoupil z domku, a mrazivy vetfik zatim jen jaksi na zkouSku zaval mu poprve pfimo do tvafe. _ 2ima a mraz, kterymz byl prave tak uvykly jako nejnesnesitelnejsim vedrum, ovsem ani dost malo mu nepfekazely. V pfipade potfeby bylo pfec mozno rychlou chuzi nebo ruznymi telocvicnymi evolucemi aspoh se pozahfat. Avsak horsi, ba zlovestnou byla obloha, plna snehu. „Kam se vrtnout, kdyby zacalo snezit?" byla prvni jasnej§i myslenka, ktera kmitla Salochovym mozkem, kdyz pfed domkem moznost tu vypozoroval. Ale myslenka ta zatim mozkem beze stopy jen proletla. Pro okamzik obtezoval Salocha obcas pouze mrazivy severovychodni vetfik, kdyz od Prahy za-

20

dul po jiznim uboci petfinsko-belohorskych kamen¬ nych lomu, a kvilive sviste nebo table huce stacel, se v mohutnych, nekdy i prudkych vichficovitych proudech do uzlabiny, do niz byl Saloch zabocil. TJ^labinu tvofi totiz dve vr§iny, jez dole v same osade blizi se k sobe asi na dvacet kroku, kdezto cim vyse smerem k severu rozstupuji se a, tvofi kotlinu vzdy sirsi, az pak asi v polovine jizniho svahu belohorsk6 vysociny, kudy vede esovite zahnuta nova okresni silnice, splyvaji s jiznim svahem vy¬ sociny teto. Pfirozenot\ ze vitr naznaceneho smeru a razu prave v takove uzlabine byl cloveku stoupajicimu do vrchu svrchovane nepohodlny. Ale Salochovi, ktery s nim byl v nejruznejsich variacich jeho vmi¬ stech tech od let obeznamen, pfece nepfekazel. A to ani v okamzicich, kdy neobycejne vichrovite zavanuti Salocha donutilo na chvili se zastaviti. Saloch v takovych okamzicich instinktivne sta¬ nul, a zaval-li vitr obzvlaste palcivy, proste se pootocil. Jakmile prudkost vetru ochabla, pokracoval zase ve svem loudani se do vrchu. _x. Kolkolem nic ho nepoutalo a nebylo by ho bezpochyby poutalo, ani kdyby byval uz jasny den a nikoli serb, v nemz vsechny, jen ponekud vzdalenejsi pfedmety zdaly se byti zamzeny. Stoupal se svesenou hlavou, maje ruce v zadu skfizeny, pomalu co noha nohu mine, a teprve asi v dobe, kdy zena jeho poznala pfede dvefmi policistu, pocalo se tezkopadne mySlenkove tistroji jeho pomalu rozviklavat. Napadlot' jej, proc vlastnS opousti dum a kam ma namifeno ... Vzdyt' az dosud v takovych pfipadech pfed „ramenem spravedlnosti" nikdy ne-

27

prchal, vzdyt' vzdycky zcela klidne vyckal, az pro nej policie — a to zpravidla nekolik muzu — pfisla a on pak bez jakehokoli odporu, bez namitky jako obetni beranek sel, kam mu kazali jit... Mozkem jeho kmitla pfi te pfilezitosti i mnoha, ovsem jiz mlhava vzpominka z bouflive a nikoli zavideni hodne jeho minulosti. Pfedevsim pfipad, kdy jiz jako desitilety skolak pro nectnou urazku sveho nevkusneho zanovniho kasketu, jejz mu byl neboztik tatik pfinesl „ze zidu", serval se do krve s dvacetiletym drzym celedinem z kosifskeho pivovaru a mel byti za to na policii metlou potrestan ... I nyni, po vice nezli tficeti letech, znela mu hucive v usich vystrazna jakasi domluva neznameho jiz obsahu, kdyz mu byl trest pro prvni provineni z neznamych a pro nej jiz tehda naprosto nepochopitelnych pficin milostive prominut. Ovsem uz skoro na nic se nepamatoval nezli mlhave — a jenom zvlastni, polouuvedomely pocit nejpochybnejsiho druhu urazene pychy, jenz jej tehda (kdy byl v mladistve nezkusenosti pfipraven na trest bezmerne kruty) opanoval z te blahove pficiny,, ze nebyl potrestan, provanul i nyni dusi jeho na okamzik mrazive. , Avsak cim byl a vubec cim mohl byti tento pozapomenuty pfipad u pfirovnani ke dlouhe fade analogickych pfipadu dalsich, z nichz nektere z doby nej nove jsi vyhupovaly se pfed dusevnim zrakem .vzpominajiciho s veskerou odstrasujici plasticnosti ? Skoro rok co rok a nekdy do roka nekolikrate sbehlo se nasledkem osudneho shluk'u nevysvetlitel-

28

nych okolnosti cosi, pfi cem padaly rany jako krupobiti a zpravidla i krev tekla... A podivno! Necht' pfipominal si muz ten pfi¬ pad kterykoli, necht: se rozpominal na podrobnosti a zejmena na vlastni pficinu svaru a rvacky sebe usilovneji, nikdy nemohl si pfipomenouti, ze by byl zavdal pficinu on sam ... Vzdy byl nekym provokovan, podrazden, postvan, rozvasnen a rozlicen... Co a jak se potom delo, ovsem nikdy nedovedl povedeti souvisle, ba ve vzpominkach jeho panovalo v ohledu torn takove chaos, ze nedovedl z tohp klasti uctu ani pfed vlastnim svedomim. Jen jediny moment tanul mu vzdy s houzevnatou neustupnosti na mysli: jednak domneni, ze byl vzdycky v pravu, jednak nezvratne pfesvedceni, ze bude potrestan. A kdyz jej stihali,. nikdy se neskryval; kdyz jej zatykali, nikdy se ani neptal, proc se tak deje; a kdyz jej pak na policii neb u trestniho soudu vyslychali, nikdy nezapiral, nikdy nesvaloval vinu na jineho, nybrz ke vsemu, z ceho byl vinen, proste pfisvedcoval, nebo si v zahadnych pfipadech vypomahal stereotypnim slovem: ,,Mozna~..." A coz teprve o zaverecnem pfeliceni u trest¬ niho soudu, kdyz obrovska postava — jejiz jedin£ mavnuti v pest zat:ate svalnate ruky bylo by snad stacilo i k rozrazeni lebky — sedela nebo st^la pfed vaznymi soudci s olympickym klidem cloveka, kt.^ry sice chape, ze neco spachal, ceho spachati ne¬ mel, ale kteremuz bylo, jak se zdalo, uplne Ihostejno,jaky trest ho stihne! V pravideln^, skoro muzne krasn^ tvdfi. jeho ani sval se nezachv^l, kdyz vefejny zalobnik fr!ler

29

dovym klidem nebo vsedne- rhetorickym durazem snazil se ufadne dumyslnou Iqgikou dokazati Salo¬ chovu vinu — ano, resignovarie khdny pohled jeho nezmenil se ani tehdy, kdyz cteno vysvedceni tak zv'ane „zachovalosti" jeho, kterymz obecni ufad rod¬ ne obce vydaval svedectvi, ze jest Martin Saloch ob¬ can poctivy, pracovity, ale — ryac ze f emesla... A jako byl odpovidal na kladene otazkyvpfedbeznem vysetfovani, rovnez tak odpovidal na kazdy dotaz o zaverecnem pfeliceni — klidne, jasne a visecne bez jakychkoli vytacek, bez jakehokoli ospra-vedlhovani a beze stopy litosti. A kdyz pak prohlasen konecne rozsudek, kte¬ rymz byl odsouzen do vezeni nebo do tezkeho zalafe na tolik a tolik.tydnu nebo mesicu, vyslechl jej s tymz stoickym klidem, s jakym se podroboval cele policejni a soudni procedufe. A beze slova postesknuti a bez povzdechu nebo zamruceni nevrlosti odpykal si vzdy svuj trest a •vracel se z vazby k domovu — nikoli polepsen nebo duSevne pozm^nen a v umyslu, ze se bude v budoucnosti aspoh varovati, aby ho podobneho neco znovu nestihlo, nybrz v skalopevnem pfesvedceni, ze-vse to, co byl prave pfestal, bude se dfive nebo pozdeji znovu opakovati. Neni tudiz divu, ze muzi takoveto ^povahy a minulosti o podivne, polou dobrovolne a zpola nucene ranni promenade mihnul se ve vzpominkach v matnych obrysech mnohy vyznacny moment ze soudni a kriminalisticke jeho praxe; ze vyhoupla 'se pfed dusevnim zrakem jeho mnoha z tech ufadne odmefenych a klidnych postav se stereotypne vdznym a pfisnym vyrazem v pouvadlych a zpravidla pfimrzutelych a pfitrpklych tvafich, ktere ve vsech

30

tech podivnych a pro Salocha takmef nepochopitelnych procedurach spolupusobily. Avsak ze vseho tanula mu na mysli nejdele postava pfivetiveho policejniho komisafe smichovskeho,, a v usich mu zaznival klidny, skoro kamaradsky duverny hlas, kte¬ rymz jej vitaval stereotypnimi slovy: „Salochu, vy jste tu zas?" Saloch sice zpravidla mlcky jen pfikyvnul; ale slova i ton hlasu, jez byl jiz tolikrat slysel opako¬ vati skoro bez jakehokoli odstinu, vryla se mu v pamet tou merou, ze cela jeho minulost zdala se byti proti tomuto jedinemu momentu jako zamzena. Nezli poposel z casti podle zahnute fady domu a domku osady, pak podle drolici se zdi nekdejsi letohradkove zahrady asi tfi sta kroku do vrchu, kmitnul mu moment ten dusi nekolikrat, a posledne s tak podivuhodnou intensivnosti, ze se rriu zdalo, jako byl zaslechl nahle zcela zfetelne za sebou slova: ,,Salochu, vy jste tu zas?" Bezdeky se obratil a rovnez tak se rozhledl ko¬ lem; ale kamkoli mohl v rannim seru dohlednouti, nikde nepostfehl lidskeho tvora. Jen opodal. nad vrchem nad Zamecnici vznaselo se tezkopadne ne¬ kolik pokdakavajicich vran. ,,Eh! Snad by bylo pfece jen nejlip, vratit se domu!" napadlo jej nahle bez jakekoli souvislosti s temnym a neurcitym proudem myslenek, jenz v poslednich nekolika minutach line se valil jeho mozkem. A jak byl obracen, tak vykrocil a rovnez tak loudav£ jako do vrchu ubiral se zase s vrchu. Kdyz dospel k poslednimu domku osady, kde mohl zahnouti do vrchu na cestu k domku, jejz oby-

31

val, bylo jiz valne se povyjasnilo a teprve zde setkal se s prvnim lidskym tvorem. Jakysi vyrostek s vyzyvave drzou fysiognomii pobudy vyrazil odkudsi z niziny a chtel pfebehnouti na druhou vozovou cestu, vedouci k cihelne. Ale shlednuv a poznav Sa¬ locha, zabocil kvapne k nemu a s nestoudnou duvernosti tajemne a jaksi usklebne zahuhhal: ,,Pane Salothu! U nich jsou — policajti!" Saloch misto diku za usluzne upozorneni mavnul prudce pravici po hlave vy^rostkove. Na stesti srazil mu jen cepici. Vyrostek ruce se shfbnul a zyednuv spinavou pokryvku hlavy uhanel svou cestou. Saloch na okamzik stanul, ale hned po te za¬ bocil loudave na cestu do vrchu ke svemu domku. Po nekolika krocich zahlefil chochol caky policejniho straznika, pfechazejiciho podle domku. Stanul poznovu a nepomerne dele nezli pfed chvili. Puvodni umysl jeho: vratiti se domu a dati se zatknout jako kdy jindy, zvracen nahodilym napadem, jenz mu byl v okamziku torn slehl mozkem. Napadlot: ho, ze jej tentokrate stihne bezpo¬ chyby trest delsi nez kdy jindy a ze doma neni uz po nejaky cas ani na nejnutnejsi... „Coz kdybych pfece jen dfive se poohlednul po nejakem znivu?" zamumlal do vousu. ,,A tfeba nekde neco vykoledoval, vyzebral..." dodal hned po te. « A jak byl vystoupil do vrsku, rovnez tak lou¬ dave co noha nohu mine, zase sestoupil, obesel domy a domky dalsi. V necelych tfech minutach octnul se na jerarni silnici a ubiral. se loudave, ja¬ koby mu nehrozilo vubec nebezpeci, smerem ke Ko¬ sifum.

32

Asi po peti stech krocich, kdyz,byl minul Klamovku, kmitla pfes cestu nejaka holcina. „Fanko!" zavolal na ni Saloch. „Milostpan doma?" „Uz vkancelafi!" odpovedela holcina a zmi¬ zela v nejblizsim kramu. Saloch poposel jeste asi sto kroku a zahnul do prujezdu noveho dvoupatroveho domu. Zaklepav na prvni dvefe v pfizemi, vesel, aniz by vyckal, ozve-li se nekdo uvnitf, a stanul nesmele u dvefi. V prostem pokojiku, patrne stavitelske kancelafi, do niz vnikal jiz ranni pfisvit, sedel za velkym stolem u okna statny muz, probirajici se v nejakych listinach. Muz ten teprve za chvili se ohledl. ,,Co dobreho, Martinku?" optal se polou ne-. vrle. Saloch nesmele postoupil az ku stolu a jeste nesmeleji vykoktal, ze by... kdyby bylo mozno ... prosil milostpana... o nejakou zalohu. ^Vzdyt' tu visite uz skoro se stovkou!" usklibnul se pan. „Kdy pak to chcete obdelat?" Saloch, v jehoz zkrousene tvafi ani sval se nezachvel, pokrcil mlcky ramenoma. ,,Nu, tak!" mini pan s rozhodnym a zaroven odmitavym pfizvukem, upfev na Salochovu tvaf zbystfeny pohled. Co zracilo se v okamziku torn v Salochove tvafi, nelze slovy skoro ani vyjadfiti. Bylo to cosi jako nema prosba neSt'astneho ^lov^ka, ocitnuvsiho se v svrchovanych rozpacich. Tak aspon vyrazu tvdfe porozumel pan, kteryz n^hle jaksi obmekcen chvatnS pfipomenul: ,,Co pak se stalo?"

33

Vyraz rozpacitosti v tvafi Salochove na chvili takofka zkamenel. Teprve, kdyz pan dotaz svuj s du¬ razem opakoval, osmelil se Saloch k nejponizenejsi a zaroven nejdetinnejsi upfimne zpovedi. Trhane^ nekdy i blabolive jako nejnesmelejsi chlapecek vypovedel, vlastne jen napovedel, co bylo se sbehlo a co asi,bude v nejblizsich hodinach nasledovati. Pan naslouchal roztrzite, ale nikoli bez zajmu. Znalte obavaneho hromotluka pfilis dobfe, aby byl mohl se domnivati, ze jen slovem zalze, a bylo mu ho a vlastne jeho rodiny lito. ,,Nu, vidite, Martinku!" ozval se karave, kdyz Saloch zajiknuv se umlknul. ,,Zas vas zamfizujou a zas bude zena s detmi bez chleba." Saloch bezdeky pfikyvoval. ,,A ja," pokracoval pan, „ja vam tentokrat, to¬ tiz dnes pomoci nemohu. Rozumite?" Saloch sice rozumel, ale nechapal, ze by zamozny podnikatel staveb, ktery nebyl nikdy drzgresli, nemohl miti nekolik zlatych zalohy. Neodpovedel, ale vyrazna tvaf jeho byla tak vymluvna, ze pan uhodnul, co si mysli. ,,Nevefite mi, Martinku! Vid'te!?" pravil pan s dobrodusnou bodrosti a skoro az kamaradskou duvernosti. „Ale tak to byva! Clovek spekuluje a nekdy pfespekuluje. Jak vite, koupil jsem pozemky, rozestavil nekolik domu, — a ted, kdyz potfebuju jen jeste nekolik tisic, abych se dostal uplne na sucho — zamitne banka zadost za pujcku bez ohledu na to, ze je zadana pujcka uplne kryta nemovitostmi. Tim mne ovsem nezabije, nebot' nepujci-li jedna banka nebo zalozna, pujci za takovych pomeru jina — ale zdrzela mne tim o nekolik dni. A tak jsem se do dneska vydal do krejcaru, ba J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

3

34

vice — vcera jsem si sam vydluzil od kamarada ne¬ kolik zlatek..." Saloch vyslechl vyklad ten na pul ucha. Ne¬ maje o peneznich ustavech nezli mlhave poneti prostacka, rozumel jen tomu, ze je pan v penezni tisni sam, ze si chtel vypujcit, ale ze mu nebylo pujceno. V tvafi jeho jevila se soucitna rozpacitost s nadechem melancholickeho zklamani, tak ze i sam pan, jinak muz nejen ostfileny, ale v jiste mife skoro otupely, pocitil cosi jako mirny zachvev opravdoveho soucitu. „Vite co, Martinku — zastavte se tu pozejtfi!" pfipomenul pan dfive, nezli Saloch si v mysli zformuloval, co by mel odpovedit. „Mozna, ze neco sezenu^ a bude nam obema pomozeno." Salochovi nezbylo nezli se spokojiti pouhou do¬ brou vuli panovou. Podekoval s neohrabanou, tu¬ diz skoro ai komicLou zdvofilosti beznadejneho ubozaka, a opustil plizive kancelaf. Teprve kdyz se octnul opet pfed domem na cerstvem vzduchu, rozbfesklo se mu v hlave uplne. ,,Co ted, kdyz selhal pokus posledni — kdyz i jeden z nejbohatsich v cele osade ... ?" A jak uz v kritickych okamzicich nekdy byva, Saloch vubec ani nedomyslil. Instinktivne rozhledl se na pravo i na levo, patraje, nehrozi-li odnikud 'bezpôstfedne nebezpeci, nacez loudavym krokem vratil se po erarni silnici az ku Klamovce, kde zabocil na silnici okresni, vedouci odtud po jiznim uboci petfinsko-belohorske vysociny k Bile Hofe. Jiz z pouheho zaboceni toho bylo zfejmo, ze pokladd uboci ono pfece jen za nejbezpecnejsi dodasny asyl. Znalte zde od mlidi kazdou rokli i prohlubeh, kazdou cestu i stezku, kazdy srdz, vubec

35

pro pfipad nevyhnutelneho, byt' sebe kvapnejsiho koncentrovani se na zad kazdou vyhodu terrainu. V ohledu strategickem i taktickem nebylo tudiz posice vy hodne jsi. Jakmile to Salocha napadlo, zrychlil krok a v nekolika minutach octnul se na miste nejvhodnejsim. Sokoli zrak jeho zakrouzil se zjevnym uspokojenim po okoli. Stake na kfizovatce dvou mezi u kfoviska, jez jej, kdyby si lehl na mez, krylo na zapad i na sever, kdezto na vychod a jih byl za tychz okolnosti chranen mirnou vyvyseninou nejblizsiho terrainu. Leze v miste torn na mezi mohl jen hlavu nadzvednouti, aby pfehledl pohodlne ter¬ rain nejmene na tisic a vice kroku v okruhu. „A odtud se nehnu!" bylo vse, co zamrucel do vousu, kdyz po" pf edbezne pf ehlidce terrainu jako pafez se svalil na mez. Chvili lezel bez hnuti, nacez nadzvedl nekolikrat po sobe hlavu, by se pfesvedcil, vidi-li skutecne na vsechny strany. Kdyz pak zjistil, ze tomu skutecne tak, ulehl na znak, dal si obe ruce pod hlavu a zadival se zdanlive v bezmyslenkovite bezstarostnosti k obloze. Jezto bylo zatim uplne se rozednilo, klenula se nad lezicim obrem spinave zazloutla obloha v cele sve fadni a unavujici zimni jednotvarnosti. Pfes to upiral Saloch zrak svuj v to vlhke, chladne a brzky snih vestici zdanlive prazdno nad svou hlavou po nekolik minut... Jinak bylo kolkolem hluboke ticho. Jen chvile¬ mi ^zasvistel ledovy vetfik, a kdyz pak i nejaky ptak svifive opodal vzletl, vsimnul si Saloch blizeibezprostfedniho sveho okoli.

36

Lezel na hrbolate mezi, porostle puvodne kyprou, nyni vsak jiz uvadlou sporou travou. Trnkovy kef za hlavou a po leve jeho ruce byl skoro uplne bezlisty; ale pfece dosti husty. Saloch vsimnul si i jemnych krajek stfibrneho jini, visicich na vetvich kefe a usvadajicich stoncich a svadlych listcich travy; ano i jakysi broucek, jenz se vlekl marasticky po zvlhlem opukovem kamenu, upoutal na mzik jeho pozornost. To bylo vse, na cem oko jeho bezmyslenkovite utkvelo... Zrak jeho svedl se opet k jednotvarne obloze s takovym napetim^ jakoby ze zdanliveho prazdna mela se snesti kdyz prave ne trvala spasa, tedy aspoh okamzity zasvit pouhe nadeje. Avsak co naplat miti sebe pevnejsi vuli, kdyz je situace tak bezmerne jednotvarna a zaroven rov¬ nez tak nepohodlna! Saloch nevydrzel lezet naznak nezli asi ctvrt hodiny; pak zacal se pf evalovat se strany na stranu, az jej i to omrzelo a unavilo. Vztycoval se tudiz na polou, a kdyz pak tu a tarn pfece zahledl v dali bud nejakeho cloveka nebo neco, co vubec jakymkoli vsednim zpusobem upoutalo jeho pozornost, vztycil se uplne a zacal po mezi pfechazet. Nez i to jej po nejakem case znudilo, omrzelo i znavilo. I sedl na mez; ale po chvili zase vstal, pfechazel a opet usedl nebo docela lehl, aby po nejakem case jednotvarnou proceduru tu znovu opa¬ koval. Nemyslil a nevzpominal na nic. Duse jeho byla jako zamzena; citil jen, ze zmaha se v ni cosi jako nejodpornejsi, nejhnusngjsi Ihostejnost ke vSemu, bezmerna nuda.

Pfes vsechnu bezmyslenkovitou otupelost, ktera jej byla opanovala, vyhupovalo se z dusevni mrakoty v dlouhych intervalech jen mlhave polouvedomi o stavu veci, jez kulminovalo v momentanni myslenkove jiskf e: ze by snad pfece bylo nejlip, kdyby bylo vsemu —■ at' uz tak neb onak — konec. Neni tudiz divu, ze i pud opatrnosti, kterymz byl v to misto zahnan, posleze ochabnul. Saloch osmelil se k delsi exkursi bud po jedne z kfizujicich se mezi do vrchu nebo s vrchu, bud po druhe pficni mezi smerem k vychodu nebo zapadu — asi k polednimu — octnul se na teze okresni belohorske silnici, ktera se mu zdala puvodne nejnevyhodnejsi a nejnebezpecnejsi. Obrnen naprosfou Ihostejnosti, vzniklou z bez¬ merne nudy, pfechazel po klikate silnici bud vzhuru smerem k Bile Hofe, nebo naopak a to skoro s touz bezstarostnosti, jako kdyz tu z mladi pobihalaskotacil nebo line a bezucelne se vlacival. Neslidil po nicem a take niceho se nebal. S hlavou ponekud k prsoum svesenou plouzil se loudave po silnici a kdyby byl v tomto abnormalnim dusevnim rozpolozeni i policistu zahledl, nebyl by se mu bezpochyby ani vyhnul, nefku-li, aby byl pfed nim prchl. Z nenadani vsak byl z docasne dusevni lethar¬ gic vyrusen. Prave v okamziku, kdyz zacali v Praze zvonit poledne, zvedl hlavu a zadival se smerem kii Strahovu, odkud zaznival hucivy hlahol zvonu. Zrak jeho postfehl v dali asi tficeti kroku nejakou zenstinu, sestupujici po mezi od kamennych lomu petfinskych k silnici, kde Saloch pfechazel. Na prvni pohled poznal starou znamou -- zen¬ stinu nekale povesti, kterouz byl mistni surovy vtip

38

obmyslil pfijmim „Donna Scala" pro jeji staly skoro pobyt ve skalach a v lomech petfinskych. Saloch bezdeky stanul a zadival se na politovani hodnou obet' socialnich nepomeru s ledovou Ihostejnosti, pfes to vse, ze mu stvofeni to byvalo pfed lety blizsi nez kterakoli jina bytost, ponevadz se za nim, jak sama fikavala, jako blazen plasila. Byla to velka, stihla a pfece statna brunetka tehoz asi veku jako Saloch. Majic spinavou, pomuchlanou cernou suknikoketne povykasanu, sestupovala po mezi s nemotornou opatrnosti bazliveho devcete, jez byl nekdo zakfikl, nebo kteremuz unavou vypovidaji nohy jiz sluzbu. Majic hlavu k prsoum sklonenu a divajic se upfene pfed sebe na cestu, nepostfehla, ze jest ne¬ kym pozorovana, az kdyz se octla asi deset kroku pfed Salochem, ktery ji oslovil drsnym: ,,Kam pak, Kacko?" Trhla sebou, jakoby ji byla zmije ustkla, vztycila hlavu a poznavsi Salocha, trpce a bolestne se usmala. Druhdy aspoh ponekud pravidelna obla tvaf hnede pleti, jevi odpornou vyzilost. Druhdy tak zhave cerne oko mzoura ospale a skoro bez lesku. Druhdy vzdy peclive upraveny bohaty havrani vlas vycuhuje rozcuchan a pfedcasnymi sedinami protkan z pod blede ruzoveho, umolousaneho satku, jejz ma na hlave s nedbalou koketnosti tak posinuty, ze jest videti skoro pul hlavy. Drsnym oslovenim byla cerna Kaca na ne¬ kolik okamziku zarazena, ze nerozhodne stanula, jako by se bala popojiti.

39

,,Chces mi ublizit, Martinku?" ozvala se za chvili skuhravym hlasem, v nemz se zachvivala bolestna prosba. ,,I nechci! Proc bych ti ublizoval?" odpovedel Saloch Ihostejne. Na ta slova cerna Kaca, stale jeste nesmela, poposla a pfeskocivsi pak nikoli bez namahani silnicni N skarpu, stanula tvafi v tvaf muzi, za kterym se druhdy jako blazen plasivala a kteryz mel bez¬ pochyby, a mozna i bez vlastni viny, v jiste mife i jeji neblahy osud na svedomi. ,,Nu tys mi pekne sefizena!" ozval se Saloch karavym tonem, jako by on sam byl nejakym vzorem a nebyl prave stejne sefizen. ,,Coz pak za to^ mohu?" odpovedela ona s pfi¬ zvukem tak bolestnym, ze i nehrube stydlivy Sa¬ loch na okamzik za svou nevcasnou a neopravnenou karavost se zastydel. „Nu, nu — jen se mi nedej do bpreku!" zamru¬ cel. kdyz postfehl, ze matne, mzourave oko jeji se zamziva. Po te oba se odmlceli a zadivali se navzajem do oci, jako dva stafi znami, kdyz si pfipomenou steinou udalost z davnych dob. Pomer obou byl sice prosty a vsedni, ale pfece intinmejsi, nezli se zda. Znali se od nejutlejsiho mladi. Skotacivali spolu jako deti, a Saloch uz jako hoch a pozdeji jako mladik casto se porval s jinymi a nekdy i nejlepsimi kamarady pro Kacku. V rodne obci obou a v nejblizsim okoli bylo rozsifetio mineni, ze jsou svoji uz tak asi od sestnacteho nebo sedmnacteho roku sveho veku, ackoli kazdy z nich zil, vlastne zivofil pro sebe.

40

Milostny pomer ten (mozno-li totiz v tomto pfi¬ pad^ uziti slova „milostny") trval skoro po dvacet roku. Po celou tu dobu byla Kacka pfes vsechny vytky, jez ji mohla pfisna mravokarnost vmetnouti v tvaf, pfece jen devcetem v beznem slova smyslu slusnym. Zivila se jako Saloch poctive nadenicinou v cihelnach a bezpochyby take byla Salochovi verna. Z nenadani vsak vzajemny pomer ten se zkalil. Saloch, bud ze se Kacky nabazil nebo z jinych, snad i neuvedomelych pficin zacal si nadhanet Kaccinu nejduvernejsi kamaradku, plavovlasou, pihovitou a suchou Doru s chrpovyma ocima. A pone¬ vadz byla Dora chladnokrevnejsi, rozvaznejsi a tu¬ diz mene pfistupnou nezli vznetliva, ba vasniva cerna Kacka, nedosahl Saloch ukojeni sve touhy, az kdyz se s Dorou ozenil. Od te doby nastal mezi obema druhdy slcoro nerozlucnymi kamaradkami zvlastni pomer. Vseobecne se soudilo, ze z hlubin dusi se nenavideji. Nepromluvilyt' uz spolu nikdy ani slova. Kdykoli se mely potkat, vyhnuly se a nebylo-li to mozno, ohledla se aspoh kazda v jinou stranu. Hufe bylo Salochovi. Domnivalt' se, ze vasniva, ba divoka Kacka nesmifi se tak snadno se svym osudem, a ze bude sve nekdejsi kamaradce a jemu samemu delat pfi pfilezitosti vselika ;,standrle". Spolehal vsak na svooa neurvalost a padnou, neodolatelnou svou pest, jez mu byly dostatecnou zarukou k zamezeni jakychkoli skandalnich vystfednosti opustene Kacky. S pocatku se ji nevyhybal — naopak, vystupoval proti ni, kdykoli ji potkal, vyzyvave, ba ne¬ kdy ji drazdil a urazel i surovymi usklebky, aby ji dal na jevo, ze se ji neboji. Kdyz vs>ak videl, ze

41

Kacka vyzyvavosti jeho nesplaci stcjnou merou, ze se chova rozumne a sn&si osud svuj skoro jako zivelni pohromu, byvalo mu ji nekdy pfece jen lito. Umirnil se tudiz znenahla v te mife, ze ji aspoh vyzyvave neurazel; choval se k ni sice drsne, jako skoro vzdy jindy, ale pfece jaksi shovivave. Nejhufe ovsem bylo Kacce same. Kdyz minula doba palcive litosti, ktera se ji byla zmocnila, ozvala se zenska vzdorovitost o svoje prava. Aby nevernemu Salochovi dokazala, ze muze byt i bez neho spokojena, zacala si nadhanet jine hochy; ale spise ze vzdoru nezli z osobni zaliby a pfichylnosti. Pfirozeno, ze nenalezla v tomto vzdorosportu divokych lasek utechy ani leku k zahojeni hluboke rany, jiz byli rvavy Saloch a jeho zena srdci jejimu zasadili. I zacala se oddavati zivotu vzdy hyfivejsimu a hledajic zapomenuti spoustela se vzdy vice, poklesala vzdy hloubeji, az stalo se z ni ubohe, zbidacele stvofeni prodajne .. . Od te doby, kdy se ji stitivali i nejsurovejsi, kdy si z ni tropival posmech skoro kazdy, kdo ji znal, kdy potacivala se casto po kamennych lomech nebo po ulici takofka beze smyslu, vyhybaval se ji sam Saloch. V poslednich sesti nebo sedmi letech nesetkali se a nepromluvili spolu snad ani tfikrat a to vzdy jen, kdyz uz se nemohli sobe vubec ani vyhnouti. Salochovi totiz uz davno nebylo cerne Kaci skoro snad ani lito, ba zdalo se, ze i on jako tisice jinych pfeubohym stvof enim tim opovrhuje .. . Takovy pomer panoval mezi obema temi lidmi, ktefi se byli po kratinke vymene nekolika planych slov odmlceli a zadivali do oci, jakoby si byli

42

nahle pfipomenuli jednu a tutez udalost z davnych dob. A pfece tomu nebylo tak. Kaca totiz pocitila o bezdecnem setkani se s nekdejsim svym negalantnim galanem zvlastni druh studu a zaroven se bala, ze ji Saloch ublizi. V zamzenem slzou oku chvela se nema prosba, aby ji aspoh neublizoval. Saloch vsak nemel pro nemou prosbu tu nijakeho smyslu, vubec ji ani nepostfehl. ZadivaK se stare druzce sve do matnych a mzouravych oci pouhou nahodou. V duchu zabyval se pak necim zcela jinym nezli vzpominkami. Napadlot' ho totiz, ze mu osud v osobe Kaccine pfivadi spasneho andela, ktery by mu mohl pro okamzik vypomoci — nekolika krejcary... Ale stydel se ji o ne fici pfi¬ mo a marne se namahaj stud svuj pfemoci. Tak postali nekolik minut — oba skoro bez hnuti a skoro se ztrnulym vyrazem v tvafich. ,,Eh! Jdeme kazdy svou cestou!" ozvala se po¬ sleze, kdyz zpozorovala, ze ji Saloch nemini ublizit. Saloch nahle prudce a tonem spise rozkazovacim nezli prosebnym vyhrkl: ,,Nemas, Kacko, haky gros?" . Oslovena okamzite stav veci pochopila. ^Leda bych kradla!" odpovedela zpurne. ,,Podivei se!" Pfi torn obratila kapsu sv6 sukne na ruby. Saloch ani nepostfehl, ze vypadlo ji z kapsy jen nekolik drobtu chleba; zadivalt' se stydlive k zemi. Kacce to neuslo. Nenadaly stud neurval€ho muze, ktery nemel o studu skoro ani poneti, ucinil na ni dojem zvlastniho druhu. Puste, zkornat£16

43

srdce jeji nahle poroztalo. V okamziku torn zapomnela na vse, cim ji byl muz ten ublizil; zapomnela i na zradnou kamaradku, ktera ji byla oloupila o galana a zavinila tak cely dlouhy fetez neskonalych utrap, bolesti a zoufalych hfichu i nepravosti, jimiz byl zivot ztracene existence te protkan. „Kdybych mela — vef, Martinku, ze — bych ti vypomohla!" pfipomenula s pfizvukem tklive ochoty. A poprve zas po letech pocitil Saloch cosi jako trapne palcivou litost nad svou minulosti. Pomalu, jakoby nadzvedal neobvyklou tizi, vztycil k prsum nachylenou hlavu. V chladnem jak ocel druhdy oku poprve snad v zivote jeho vzplalo cosi jako zadumcivy zablesk dusevniho vzruseni, pfipominajici skoro az sensitivnost dusi nejneznejsich. ,,Ty's pfec jen dobra holka, Kacko!" pravil zajikave, ale pfece obvyklym drsnym tonem, jakoby se namahal potlaciti bezdecne mekci hnuti srdce, neznejsim citum nepfistupneho. Ale hned po torn, bezpochyby proti sve vuli, vyhrkl prudce, pferyvane, jakoby slova nasilne vyrazel: ,,Odpust' mi — prosim te, odpust mi — cim jsem — ublizil!" Kacka byla jako bleskem zdrcena. Rozumela, ale nechapala. Muz, ktery nebyl v zivote svem ni¬ koho prosil za odpusteni, ktery nemel pro svet a lidi nezli tupy vzdor a vzdy a ve vsem snazil se tfeba surovym nasilim uplatniti neurvalou svou vuli, stal zde nahle pfed ni slabou, ubohou zbidacelou tftinou s kajicnosti vzdoroviteho ditete, je¬ hoz nekdejsi zatvrzelost byla nevysvetlitelnym zpu¬ sobem roztala v malomocne oddani se v nezbytnost. Rozumela slovum, ale nechapala jich smyslu

44

a jeste mene vlastniho zdroje, z nehoz byla tak nepfedvklane vytryskla. Jaksi jen mlhave ji na¬ padlo, ze stalo se v zivote Salochove bezpochyby neco neobvykle hrozneho, a chtela se optati; ale zajikla se a zastkala jen temne, pfidusene, jakoby i ona snazila se vnitf ni, pohnuti nasilne potlaciti. V torn byli oba z trapne nalady vyruseni. Na silnicis vedouci od Klamovky v zahybu kolem pfikre, stromy a kefi porostle kuzelovite vrsiny k Bile Hofe, objevil se v nuznem, zciplatovanem sate jakysi vyrostek, ktery skoro uprkem uhaneje po silnici, zpivave cosi vykfikoval. Saloch i Kacka bezdeky. se zadivali na bliziciho se hocha, kteryz v nekolika vtefinach byl jiz u nich a chtel je asi na tfi kroky vzdalenosti minouti. Saloch, jenz jej sledoval zrakem naprosto Ihostejnym, nahle vsak po nem die sveho zlozvyku mavnul rukou a srazil mu placatou cepici s hlavy. Vyrostek vzkfiknuy zarazil v behu a vratil se ustrasen nekolik kroku, by zvedl svou cepici. Saloch postfehnuv jeho umysl, rychle povykrocil a slapnuv jednou nohou na cepici, upfel na vyrostka mracne vyhruzny pohled. Vyrostek se zarazil. Nemaje ani potuchy, ze v normalnim stavu dusevnim dobrodusny kolohnat ucinil tak z pouhe svevole a okamzite rozpustilosti, vytfestil na Salocha oci s tak pfipitomelym vyra¬ zem udiveni, ze se dal Saloch bezdeky do smichu. ,,Kam pak perendis, jakoby te vsichni certi — ?" houknul za chvili na vyrostka drsne. „Na Ladronku — prosim," zajektal vyrostek nesmele, ,,poslali mne do Kosif pro vselijakd hlouposti..." . "

45

„Nu, tak — perendi dal!" houknul Saloch drsneji nezli poprve. ,,Dejte mi tedy cepici!" zakvilel vyrostek skoro komicky. -vAh tak!" mini Saloch, jakoby si byl teprve nyni pfipomenul vlastni pficinu, pro kterou vy¬ rostek otali. Vyrostek se shybl pro svou cepici; Saloch vsak po nem opet mavnul padnou svou rukou a pohlednuv na cepici pod svou nohou postfehl na ni ne¬ jaky papirek, zastrceny za pfaskou nad stinitkem. ,,A co to neses tuJilenc za papirek?" optal se Saloch vlidneji. .,Numera, prosim," odtusil vyrostek, jenz se byl obratne vyhnul pocte, kterouz jej padna ruka Salochova zamyslela oblaziti, a v rozpacich a pfece cihave upiral nyni zrak svuj na cepici pod nohou Salochovou. Saloch mlcky se shybl po papirku a drze jej v. jako dalekozraci lide daleko od oci, zkoumave se do neho zadival, jakoby byl na vse, co bezprostfedne pfedchazelo, zapomnel. Soucasne ucinil krok sme¬ rem ke Kaci, ktera byla celyvyjev ten bez jakehokoli zajmu a skoro az tupe sledovala, a uvolnil tak i vyrostkovu cepici. Vyrostek rafnul svou cepici. ,Jen kdyz mam cepici!" zajasal. ,,Numera si pfinesu..." A jako s vichrem o zavod dal se nazpet cestou ke Kosifum. Saloch vsak jiz nemel pro nic jineho smyslu, nezli pro listek, jejz drzel prave v mozolovite sve ruce.

46

,,Podivej se, Kacko!" oslovil po chvili nekdejsi svou milou. „A co bych videla?" usklibla se. ,,Ja nesazim..." „Ale ja vsadil. .. Korunu jsem vsadil..." „Kdybys byl radej detem koupil chleba!" mini Kaca tonem Ihostejne karavym. ,,Ale, coz kdybych vyhral pfec?" opacil Saloch. ,,Podivej se — ja na to nevidim..." Lhostejne vzala Kacka podavany ji papirek a drzic jej podobne daleko od oci jako pfed chvili Saloch, snazila se rozlustiti cislicove klikyhaky. „A Jake's vsadil ty?" optala se za chvili. Saloch teprve nyni sahl do kapsy sve vesty a vytahl reskondu. ,Je to na Prahu?" optal se. „Co pak ja vim?" usklibla se Kacka. „Zeptej se, kde jsi vsadil!" ,,Dobfe, dobfe!" mini Saloch. ,,0© tedy vyslo?" Na ta slova Kacka divajic se do papirku po¬ malu citovala: 7, 16, 28, 90, 43. Saloch, diyaje se zase do reskondy, napiate naslouchal tern cislicim. „Hrome, Kacko!" ozval se, kdyz Kacka dorecitovala. ,,Myslim, ze mam ambo ... Podivej se!" A podal ji reskondu. Kacka srovnala tfi cislice reskondy, 16, 90 a 45, s cislicemi na papirku, a potvrdila, ze vyhral Saloch ambo. Salochova tvaf, az dosud skoro Ihostejna, na¬ hle hekticky zrudla a z oci slehnul neklamny za¬ svit radostneho pfekvapeni. „A mnoho-li bych dostal, — kdybych opravdu vyhral ambo... celou korunu?" optal se zajikave, jakoby nevefil, ze vubec neco dostane.

47

,,Co pak ja vim?" usklibla se Kacka poznovu s pfizvukem skoro az zavistivym. Ale hned zas, jakoby urputnosti sve litovala, upfimne poradila: „Jdi jen, Martinku, tam% kde jsi vsadil! Tarn te neosidi. Mnoho toho ovsem nebude — to vis! Pouhe ambo! Kdyby byla vysla tfiactyficitka mi¬ sto petactyficitky, mel bys terno!" Saloch naslouchal jako v polousneni. 4,0 dve oka a byl by z tebe bohac!" pokracovala Kacka. „Nu, zaplat; panbu za ambicko!" zajasal Sa¬ loch. „Jako by tech par zlatych, at' uz sebe mih, s nebe spadlo!" „Vzdyt' je jeste nemas!" pfipomenula Kacka jaksi vysmesne. „Kde pak's vsadil?" „Na Pohofelci," odtusil Saloch skoro malomyslne; nebof teprve nyni jej napadlo, s jakymi obtizemi jest pro nej spojeno pouhe dojiti si pro penize. V prvnim okamziku chtel ukol ten svefiti Kac¬ ce; ale neduvera k povestne po celem okoli pobehlici napad ten ihned zaplasila. Stal tudiz chvili se zfejmym vyrazem nerozhodnosti. „Coz pak je Pohofelec kraj sveta, ze tak vahas?" mini Kacka. „Nu, vis, holka," odpovedel Saloch duverne, „Pohofelec kraj sveta neni. Ale ja jsem zas jed¬ nou v slamastice. Domu nesmim, do Prahy a kam¬ koli jinam se ostycham, aby mne nechhapli..." „Ah tak!" ozvala se Kacka table. „Porval jsi se zas s nekym — co?" Saloch neodpovedev stal opet s tymz vyrazem zfejmd nerozhodnosti.

48

• ,,Eh, zkusime to!" zavrcel nahle zpola pro sebe. ,,Ale jak to jen naraficit, abych moh' haky gros poslat domu?" ,,Mne bys to nesvefil — vid?" usklibla se Kacka. „Ty bys chtela, ty bys mohla — ?" ozval se Saloch s nejnejapnejsim posunkem radostneho pfekvapeni. Kacka chtela sice po svem zlozvyku usklebne pfipomenouti zvlastni svuj pomer k Salochove zene; ale z nevysvetlitelnych pficin uvizl ji usklebek ten¬ tokrate na rtech. Zamrucela jen neco, pfikyvla hla¬ vou a zadivala se Salochovi do oci s vyrazem tupe oddanosti. ,,Chces-li tedy, Kacko," ujal se Saloch za chvili slova, ,,pfijd' dnes vecer, az zacnou zvonit klekani, sem na tohle misto — rozumis?" Kacka, nevedouc skoro ani, k cemu dava prave svuj souhlas, mlcky jen pfikyvla. ,,Az zacnou zvonit klekani — rozumis?" opa¬ koval Saloch s durazem a neocekavanou ochotou pobehlice skoro dojat poddval Kacce ruku. Kacka vsak mavla rukou smerem ku kamennym lomum petfinskym a zaskuhrala nekolik nenesrozumitelnych slov. Saloch byl spokojen. Micky se obratil, pfesko cil silnicni skarpu a ubiral se dosti rychlym kro¬ kem vzhuru do vrchu po teze uzke, pfizaoravane mezi, po ktere byla nekdejsi jeho mila asi pfed ctvrt hodinou z kamennych lomu sestoupila. Kaca postala jeste chvili, potom se prudce obratila a skoro potacive ubirala se ke Kosifum. A kdyz ji Saloch zmizel s oci, zarosily se tyto slzou ...

49

V nekolika minutach octnul se Saloch,' aniz by se byl ohledl, na pokraji temene petfinskych lomu a teprve zde na okamzik stanul, aby rekognoskoval terrain. Ostrovidovy zrak jeho za¬ krouzil pfedevsim po hrbolate, tu a tarn rozryte plani, ktera se rozkladala pfimo pfed nim smerem ke Strahovske brane, kam mel namif eno. Neshlednuv vsak nikde zive duse, rozhledl se take na pravo a na levo a posleze se i obratil. Pfed zrakem jeho rozkladal se siroky udol motolsko-kosifsky v zadumcivem zasefi zimniho dne. Cela krajina zdala se byti podzimne zamzena. Partie vzdalenejsi, jako> pusta vrsina Vidoule a vrsiny na vychod a na zapad od Vidouli, stopeny byly skoro jiz v pfitmi, tak ze se jevily jen jako beztvarne, obrovske - mraky, vystupujici hrozive z udolu k sere obloze. Rozhled do krajiny kolkolem vzbudil v dusi Salochove pouze mlhavy pocit okamzite bezpecnosti, ponevadz nepostfehl nikde zive duse, a dekoval jen ostrovidovemu svemu zraku, ze utkvel bezdeky na belavych utesich opukovych a piskovcovych skalisek, vroubicich skoro cele severni temeno Vi¬ douli a prokmitavajicich nyni serem. A podivno! Saloch, ktery chtel jen na oka¬ mzik se obratit, aby se rozhledl take na zad — stanul po nekolik minut jako v nahlem ztrnuti, upiraje sokoli svuj zrak neodvratne k belavym utesum. Tvaf jeho jevila vsak obvykly ledovy klid a jenom z napjateho oka dalo se souditi, ze v dusi jeho leniv& vznika zdvazna nejaka myslenka nebo n£jak6 dulezite rozhodnuti. J. Arb«s, Sebran6 spisy. XXXI.

4

50

Nahle, jako by se byl konecne rozhodnul, zalusknul uspokojene prsty a obrativ se dal se po klikate a hrbolate stezce podle opukovych lomu ostrym krokem ke Strahovske brane. V necelych dvaceti minutach proklusal po nejneschudnejsich stezkach a nekdy i pfes kamenite rokle, ba tu a tarn i skrze nizke kfovi, nejpustejsi partii kamennych lomu petfinskych az k osudnemu mistu pfi vozove ceste, vedouci z lomu ku Stra¬ hovske brane, kde den pfed tim z malicherne pficiny se byl stfetnul s nekolika neznamymi muzi ve rvacce na zivot a na smrt. Ani se nezastaviv na torn miste, ba ani se nerozhlednuv sebehl po vozove ceste az ku Strahovske brane, ba vkrocil i do brany... V torn si pfipomenul, ze ve brane nebo pfed branou byva na strazi policista. I obratil se, vy¬ sel ze brany, pfesel nazpet pfes zasypany hradeb'ni pfikop a zabocil k silnici, vedouci podle hradebi a hradebnich pfikopu od Strahovske brany ke brane Bruske. Saloch zrychlil krok a chvilemi dal se i do klusu. Nezli dospel az ke Bruske brane, bylo se jiz valne sesefilo. Nez ani zde neodvazil se do mesta branou. Zamefih k Letenskym sadum a vyckav zde az do tmy, sebehnul po klikate ceste k nekdejsi Jezovitske zahrade, zabocil ku starfm zameckym schodum a touto oklikou dostal se k cili sve cesty — na Pohofelec. Z otalive nerozhodnosti, s jakou vstupoval do loterni sberny, a z napadneho kvapu, s jakym ji asi po desiti minutach opoustel, dalo se souditi, ze pochodil po svem pfani.

5i

A touz cestou, jenom ze nepomerne obezfeleji nezli kdyz se ubiral na Pohofelec, bral se Saloch nazpet. Kdyz se octnul mimo Letensky sad v cire tme, z hluboka si oddechl a cosi zamrucel; ale ani se nezastaviv klusal dale. Kdyz dospel konecne az na jizni svah kamen¬ nych lomu, zacaly v Praze i jinde zvonit klekani. Boje se, aby objednana Kaca, o ktere byl Saloch pfesvedcen, ze nan ceka jiz nyni, nepozbyla trpelivosti a neodesla, napjal vsechny sve sily, aby se dostal co mozna brzo k cili sve cesty. Tak dosel Saloch asi po deseti minutach vravoraveho poklusu konecne na misto, kam byl cer¬ nou Kacu objednal. Rozhlizeje se ve tme kolem nepostfehl nikde zive duse. ,,Kacko! Jsi tu nekde?" ozval se pfitlumene, ale pfece tak hlasite, ze bylo jej slyseti na nekolik kroku. Na ta slova zvedla se opodal pomalu ze skarpy zenska postava. Saloch rychle k ni pfistoupil. „Ja tu ve skarpe usnula.. ." omlouvala se Kacka chraplave. „Nu, nezt'! Jen kdyz jsi pfisla!" zahucel Sa¬ loch uspokojene. „A jak je u nas?" ozval se za chvili, kdyz Kacka neodpovidala. ,,Cihaji na mne?" ,,Co pak ja vim?" usklibla se cerna Kaca. „Poslars mne tarn? Jak bych se mohla opovazit?" „Pravda, pravda!" pfisvedcil Saloch nedbaje Kacciny rozmrzelosti. „Vim, ze cihaji, jako cihali jindy — ze obchazeji domek a ze by mne lapli, kdybych se odvazil jen pfiblizit..."

„A co tedy ode mne chces ?" zahucela Kacka nevrle a podrazdene. „Pravda, prax^da!" pfikyvnul Saloch. MNechci nic vie, nez abys donesla me zene tuhle tu peticku a abys ji fekla, aby byla bez starosti — rozumis ?' „Rozumim ..." zahuhhala Kacka, vztahujicruku po podaVane bankovce. ,,Tak!" zamumlala, kdyz mela bankovku v ruce. ,,A jineho nechces nic?" ,,Jeste neco!" odtusil Saloch, rozpominaje se. „Ted je uz skoro noc a myslim, ze dnes doma snad ani nejedli. Kup jim tedy nekde neco, at uz cokoli, k jidlu a dones jim to. Co z penez zbude, dej zene — rozumis?" „Jak pak bych nerozumela?!" usklibla se opet' Kacka drsne ji nezli dfive. „A jeste neco — prave mne napada," pokra¬ coval Saloch vahave. ,,To je totiz tak! "Jak vis, ja domu nesmim — ale pfec bych se tarn rad aspoh jen podival nebp se 'zenou nekolik slov promluvil..." „K cemu tedy potfebujes mne?" zamrucela Kacka. ,,Moh' jsi zene po nekom vzkazat, aby sem pfisla misto mne a bylo fry to — ne?" ,,Pravda, pravda!" pfisvedcil Saloch. „Ale. ne napadlo mne to, az ted. A ted je pozde... Ted bys ji to mohla vyfidit jen ty..." ,,A kde te bude, prosim te, zena po tme hledat?" zasmala se Kacka. „Sem pfec by ve tme clovek ani psa nevyhnal. Anebo — kdyby te od¬ tud nekdo — tfeba straznik — vypudil..." _ „Mas pravdu, Kacko. Ale jd dnes se zenou mluvit musim — rozumis?"

53

„Rozumim. Ale jajs to chces naraficit, cihaji-li na tebe u domu?" Nehrube pruzny mozek Salochuv byl na roz¬ pacich. Saloch v nerozhodnem pfemitani na chvili se odmlcel a Kacka taktez ani slovem nepferusila mlceni. s pfizvukem vNu, coz?" ozviala se konecne drsne netrpelivosti. ^Kdybych vedel !"fc odpovedel Saloch trpce. V torn Vsak pocitil, ze mu padla na ruku prvni vlocka snehu, a nejprostsi tento moment vzbudil i v nem myslenku. * „Aj!" zvolal pfitlumene. ,,Zacina snezit..." ,,A to ti prospeje?" zaskuhrala Kacka usklebne. ,,Mozna — a mozna], ze, ,ne! Bude-li snezit, omrzi konecne i strazniky civeni pfed domem. Zajdou nek'am do krcmy — a ja bych moh' na oka¬ mzik vklouznout domu..." Kacka chtela pfisvedcit; ale Saloch ji pfedesel. „Vis tedy co, udelejme to takhle!" pravil prostodusnym svym zpusobem. „Jdi ty k nam domu, at' uz je straz pfed domem nebo nekde na blizku, nebo neni — rozumis? A zustah u nas pfes noc ..." ,Ja — u vas — pfes noc?" zamumlala Kacka v udiveni. ,,A bude-li cesta k domu volna, zazene-li snih strazniky od domu," pokracoval Saloch, ,,dej mi hake znameni!" „Ale jake?" optala se s neobvyklou usluznosti Kacka, ktera teprve nyni pravy stav veci po¬ chopila. ,,Postav svetlo do okna — rozumis?" dolozil s durazem na kazdem slove, nacez s neobycejnym

E4 kvapem dodal: ,,Ja se zatim stocim tamhle nekam na Vidoule na mistO', odkud je videt k nam do okna. A uvidim-li v okne jasne svetlo, sebehnu dolu ..." ,,Dobfe, dobfe — tak snad se to podafi," ozvala se na to Kacka s nej dobrodusne jsi ochotou. ,,Svetlo do okna... Rozumis?" opakoval Sa¬ loch jeste jednou. ,,Rozumim — jakz bych nerozumela!?' odtusila Kacka. Po te se rozloucili. Saloch se dal po silnici smerem k Bile Hofe, aby po nekolika stech krocich zabocil ve velkem oblouku k Vidoulim, Kacka pak se dala smerem opacnym, aby nekdejsimu milanu prokazala sluzbu milosrdenstvi.

Zatim co Saloch v matohlave vyckavaci a odkladaci nerozhodnosti promarnil cely den a posleze jen cirou nahodou dospel, jak se zdalo, k oase docasneho uspokojeni, odehral se v dusi jeho zeny jeden z onech pfisernych dusevnich procesu, kter6 za tak beznadejnych pomeru, v jakych se byla rodina Salochova octla, mivaji zacaste v zapeti i rozhodnuti zoufala ... Salochova zena ovsem nebyla ani sentimentalni, aniz trpela chorobou nervu. Okolnost, ze sndsela trudny osud svuj bez reptani jako tichi. trpitelka, nasvedcuje, ze byla citove otuzilou, ba snad i otupelou. Kdyz se z rana dovedela, oc jde, a pfipomenula si, co muze, ba c6 musi nutne nasledovati, nepoci-

55

tila ani litosti, ani hnevu, ba ani bazne pfed nej¬ blizsi beznadejnou budoucnosti. Teprve, kdyz obe deti — pfizrzly, asi osmilety Martinek a plavovlasa, Sestileta Dornicka — procitly a skoro jednim dechem se shanely po jidle, luplo ji jen v hlave a dech se ji zatajil. Ulevila si jen vzlyknutim — a ponevadz do¬ ma nebylo ani sousta neceho, nezbylo ji nezli vziti utociste k prostfedku nejprimitivnejsimu. Zaskocila k sousedce — k rodine podobne nuzne — a vyprosila si pro deti hrnicek vodove polevky. Kdyz Vsak po nasyceni deti si pfipomenula, ze neni nic k obedu a k vecefi a ze nebude snad nejen dnes, lale i zitra a pozejtfi, sevfelo se ji srdce bolesti tak krutou, ze se rozplakala jako silena. I plakala tak dlouho, az vysilenim pfesel plac jeji V kfecovity kasel. Nez ani nyni jeste nebyla zena ta zlomena uplne. I vysilujici plac jeji mel pfirozene s.ve nasledky. S pocatku ji omamil a otupel. Bylo ji, jako by v dusi jeji vznikalo cosi jako naprosta Iho¬ stejnost ke vsemu, cozkoli ji bylo kdy milym, k muzi, k detem, ba i k sobe same. Avsak kdyz matcinym placem ustrasene a polekane deti, ktere nemely o stavu veci ani potu¬ chy, posleze nesmele se odvazily upozorniti matku na svou pfitomnost, vzkfikla tak jasave, jako by ji byla nahle slehla hlavou spasna myslenka. „Ach, nechte mne!" bylo vse, cim deti oslovila,. vlastne s drsnou laskavosti odbyla. Lhostejnost jeji vsak byla ta tarn. Rozhodlat' se k cinu ... Asi po pul hodine — kdyz byla obe deti vypravila do §koly s pfipomenutim, ze sama pfi jde

56

domu az nekdy k veceru — opustila brlohovity b'ytecek... Kdo dozebraval se milosrdenstvi lidskeho toli¬ krat jako uboha tato zena, aniz by byl se dozebral jineho nezli okamzite a zpravidla jen pochybne ulevy, nevychazi na zebrotu s nijakymi pfepjatymi nadejemi. A tak i Salochova zena. Vysla s nadejemi nej.skromnejsimi; ale vracela se k veceru k domovu nejen zklamana, nybrz v hlubinach duse roztrpcena, pokof ena a mravne poplivana ... K doVrseni bezmerne bolesti vehnala ji, kdyz se sesefilo, nemilosrdna nahoda do cesty i nekdejsi kamaradku, cernou Kacu. Zahledla ji pr.ave v oka¬ mziku, kdyz vravorave a pfece smesne koketne povykasana vysla z kofalny, do ktere mela Salochova sama namifeno, aby tarn naposled zkusila stesti zebrackeho. Pfeubohy zensky tvor, jehoz poklesnuti a zubbzeni mela z nemale casti na svedomi Salochova sama, vzbudil v dusi jeji cosi jako nejtrpci zavist. Ale odpor jeji k nejduvernejsi nekdy druzce byl tak zaryty, ze — odplivla a misto do kofalny zamefila k domovu ... Nenesla domu nezli kofist nejzebract^jsi: ne¬ kolik krajicku okoraleho chleba, nekolik bramboru, trochu mouky a nekolik krejcaru. Pfed dusevnim zrakem jejim vystupovaly s tvrdosijnou neustupnosti nejpfisernejsi pfedstavy. Chvilemi ovsem se ji zdalo, ze pfece jeste neni ztraceno vsechno!... Ale coz naplat, kdyz ledovy vichr beznadeje pfimo zbesile rozdmyehava v dusi nepatrny pla-

57

m6nek stoismu — v plamen tak zhav6 bolesti, ze do krve uplakane, vysilene oci neposkytuji uz ani ulevy slzou — a clovek, takofka jiz beze smyslu, nepfeje si pranic jineho, nez aby bylo vsemu, at' jiz zpusobem jakymkoli — konec ... Podobne bylo Salochove zene, kdyz se blizila k domovu. „Konec — konec!" hucel ji demon zoufalosti do duse. A kdyz pak pfekrocila prah hevytopene, pou¬ hym kahankem matne osvetlene sednicky a spatfila zimou se tetelidi sVe deti, slehla mozkem jejim myslenka zaverecna ...... Usmala se skoro blazene... „Hned Vam zatopim •— hned!" zvolala, podaVajic detem zatim po krajicku vyzebraneho chleba. Zustavic hltave pojidajici deti opet o samote, Vybehla, aby za vyzebrane krejcary koupila dfivi a uhli. Vratila se v nekolika minutach. Za nedlouho praskal jiz v kamnech vesele oheh a pfed.chvili tak nehostinna sednicka znenahla ozivovala teplem. „A taky vam jeste uvafim trochu polivky!" ozVala se po chvili matk'a, sukajic kolem kamen. Na sloVa ta Martinek uspokojene zamlasknul a Dornicka se usm&la. A zase bylo v chudicke sednicce jako kdy jindy, toliko s tim rozdilem, ze byla matka zamlkLejsi. Ani se neVyptavala, jak bylo ve skole a nestyskalo-li se detem po poledni a k veceru, kdyz pfisly ze Skoly domu a nikoho nebylo doma.

53 Nebylo to ovsem po prve; ale kdykoli se tak stalo, Vyptavala se matka zacaste i na podrobno¬ sti, a deti se zpravidla upfimne zpovidavaly i ze sveho skotaceni, ba i z ruznych rozpustilosti a nezvedenosti. Tentokrate vsak mela matka zcela jine sta¬ rosti. Sukalaf kolem kamen a po sednicce ne¬ obvykle starostlive, pfipravujic jednak vecefi a shledaVajic kde jaky hadr a hadficek, jez pohafZOvala na hromadku u kamen. Deti mlcky pfihlizely. Chvilemi ovsem se na to a ono optaly; ale kdyz matka odpovidala jednoslabicne a usecne, odmlcely se uplne; cekaly trpelive na vecefi. Zatim stala se mimo domek zmena, kterou byl Saloch jiz casne z rana pfedvidal. Za nedlouho po klekani zacaly ve vzduchu poletovat vlocky snehu, a kdyz pak Salochova zena zatopila, snezilo jiz tak huste, ze v nekolika minu: tach byla cela krajina zahalena belostnym pfikrovem a nabyla i za tmy nepomerne veselejsiho razu nezli jevila za dne. S pocatku padal snih skoro za uplneho bezvetfi. Znenahla vsak zacal ficeti vetfik vzdy ostfejsi, az pak posleze zaupel, jako kdyz v dali smecka vlku zavyje. Salochova zena, ktera byla prave u kamen shybnuta k zemi, prudce se vztycila a s vyrazem ustrasenosti pohledla k okenku. Za chvili poposla k oknu, poodhrnula hadrovitou zaclonu, kterouz byly jiz deti okenko zastfely, a zadivavsi se upfen£ ven, vratila se ke sve sukave praci. Pfihlizejic ke kamnum, jala se nyni n^shromazdenymi hadry

59

ucpavat skuliny v okne, ve dvefich a vubec vsady, kudy mohl do sednicky ficet vitr. „To je dobfe,. ze jsem si na^ to vzpomnela!" pravila za chvili spise sama sobe nezli k detem. „Ted' tu budeme mit teploucko jako V lazni..." ,,Mne uz zima neni," ozval se Martinek. „A nine taky ne," dolozila Dornicka. „Nu nezt'!" fekla matka. „Do pulnoci by nam vitr vsechno teplo rozfoukal. Ucpu-li skuliny, bude nam teploucko az do rana..." Za pul hodiny byla praqe ta skoncena a za¬ roven i bramborova polevka uvafena — a matka i deti zasedly za rozviklany stolek, aby povecefely. Obe deti zacaly jist s obvyklou chuti jako vzdy, kdykoli bez obeda cekavaly jen na vecefi. Matka pojedla jen nekolik Izic, jako by polevku jen ochutnavala, nacez podepfela hlavu obema rukama a zadivala se smutne na sve deti. „A nezahakujou ho?" ozvala se Dornicka to¬ nem tak naivne detinnym, jako by se ptala po osudu sve loutky. Osudne slovo to vsak bodlo matku u srdce jako nejusklebnejsi posmech. ,,A kdo ti fekl, ze ho chteji zahakovat ?" optala se matka vahave, pfemahajic svou bolest. „Kdyz jsme sli do skoly, pokfikovali po nas kluci: Hec, hec — zas vam tatu zah,akujou!" yylozil Martinek. „A Co tatinek dela, kdyz je zahakovanej ?" optala se Dornicka. Tentokrate matka jiz neodolala. Vzlykla bo¬ lestne a vztycila se tak prudce, jako by ji byla zmije ustkla.

6i

Bleda, drobnymi pihami skropena tvaf jej-i mela vyraz klidne jsi nez kdy jindy, kdy zracivala se v ni permanentni starostlivost. Jen pozamzene pomnenkove oci, divajic'i se tak smutne na deti, jako by se s nimi loucila, prozrazovaly, co deje se v jeji dusi. Pfes vsechen zdanlivy a zaroven jen momentanni klid bylo ji k smrti smutno. ,,Co je ti, mamicko?" ozval se hoch tonem detske bezmyslenkovitosti. Âh, nic, nic!" fekla matka. ^Ja jen zaskytla -- vzdyt' vis, ze casto skytavam..." ,Ale rano jsi plakala," 'ozvala se Dornicka. ,,Ah, to jsou hlouposti. Vzpomnela jsem si na maminku a na taticka," omlouvala se matka. „A tatinek dnes nepfijde?" optal se Martinek tonem ucelnejsim, nezli pfed chvili. ,,I pfijde — myslim, ze jeste vecer — jtozde vecer!" vymlouvala se matka. ,,Vzdyt' vite, ze byva v noci dost casto mimo dum." V jizbe panovalo ticho, rusene jen mlaskavym selestem pojidajicich deti a obcas vzdy hrozivejsijtn hukotem vetru; jenz pfechazel znenahla^ve vichfici. Nahle ozval se take jeste jiny ton — nekdo zaklepal zlehka na dvefe. „Tatinek, tatinek jde!" vykfikly radostnS obe deti skoro soucasne. „ Tatinek neklepava..." pfipomenula matka vstavajic. Klepani na dvefe se opakovalo. Salochova poposla ke dvefim. ,,Kdo je to?" optala se. Nikdo se neozval. „Kdo je to?" opakovala Salochova hlasiteji.

61

„Otevf i, Dorno ... Prosim te!" ozval se za dvefmi skuhravy zensky hlas dute a chvejive, jako v smrtelne hzkosti. „Vzdyt' je otevfeno, my u nas nezamykame," pravila Salochova a pootevfela dvefe sama. Matny svit kahanku vnikl do pfedsihky a osvi^til zasn^zenou zenskou postavu. ' „Co chcete?" optala se Salochova tonem nucen<6 .ochotnosti. V torn vsak poznala cernou Kacu a v du&i jeji vzplanuly nahle hnev a rozhofceni. ^Pryc, pryc!" vzkfikla zpurne a pfirazila dvefe tak prudce, az se cely domek otfasl. Pfede dvefmi trvalo chvili ticho. Po te bylo slyseti, jak cerna Kaca setfasa se sebe snih. Za nekolik vtefin pak se ozvala poznovu hlasem skoro az upenlivym: .s,Dorno! Prosim te — vpust' mne — jen na chvili..." ,Salochova byla zatim se opfela zady o dvefe v pevnem umyslu, ze nenavidenou pobehlici nevpusti, i.J^dyby se chtela dostat do sednicky mod, jjNevpustim!" bylo vse, co spume odtusila. « ^Pro milosrdenstvi bozi te prosim, Dorno!" 2ebronila Kaca upenlive za dvefmi. ^Muz ti neco vzkazuje .a ja • nesu neco — detem,.." v Posledni slova Salochovou obmekcila. Odstoupla ode dvefi a sama je pootevfela. K£ca vklouzla do sednicky vravorave a rozhlednuvsi se kolem dala se do fehtaveho smichu. Smich ten Salochovou zarazil. ,,Proc se smejes?" ozvala se trpce. „Jakz bych se nesmala?" odtusila Kaca bla¬ bolive. „Muz tvuj mysli, ze nemdte co jist, a vy tu mate zatim traktaci..."

62

A praVou rukou mavla smerem ke stolu, za nimz sedely obe deti u misek s polevkou, a dala se opet do usklebneho smichu. Salochova byla jako na trni. Nevysvetlitelny Kacin smich ji bolel vice nezli usklebna slova. ,,Uvafila jsem detem trochu polivky," zajektala Salochova po chvili. „I to ja jim nesu neco zcela jineho, lepsiho!" zahuhhala Kaca, ukazujic na stary kosik v leve ruce. ,,Ja bych byla jinou mamou, nezli ty, Dorno — nemyslis?" Po tech slovech chtela postoupiti, ale zavravorala tak napadne, ze Salochova postfehla i pfi¬ cinu. „Vzdyt' jsi na mol!" podotkla vycitave. „Ja — ja?" zablabolila Kaca. „Co te napada! Ja a na mol! Podivej se!" Po te napjala vsechny sve sily a poposla ke stolu. Zde hrabla do kosiku V leve ruce a kladla na stul nekolik kousku teple jeste uieniny, bochnik chleba, a dva kornoutky nejlacinejsiho cukrovi. ,,To je pro deti!" blabolila. ,,A tohlencjfepro tebe, Dorno!" Po te vysazela na stul ctyry stfibrne zlataky a ctyry dvacetihalefe. Salochova divala se na penize s tupou resignaci. Vzdyt' jindy byvala by ji tak neo£ekavana vypomoc naplnila radosti; ale tentokrate byl du¬ sevni jeji stav tak abnormdlni, ze nepocitila nejnepatrnejsiho hnuti vdecnosti neb uspokojeni. Na¬ opak — pfi pohledu na penize beznacMjny stav veci objevil se ji ve sy&tle pfimo pfiserneim

63

„Vsim tim v podstate pranic se nezmeni," na¬ padlo ji, „leda ze se hrozny staV nas o nekolik dni prodlouzi. Po nekolika malo dhech, po tydnu — budeme zase tarn, kde jsme dnes ..." I divala se na penize upfene, ale bez zajmu. ,,A ted snad mne nevyzenes!" ozvala se po kratke pomlcce Kaca sebevedome. „Ne — nevyzenu!" odtusila Salochova, neuVazujic ani, co pronasi. ,,Tedy si tu dfepnu a nehnu se, i kdyby deset tisic later!" zavyskla a spustila se na stoliciustolu tak hfmotne, az stolice zapraskla. „A odkud to mas, Kacko?" ozvala se Salo¬ chova rozdelujic uzeninu, chleb a cukrovi detem. „Neptej se! Co ti do toho?" odtusila Kaca drsne; ale hned skoro az mekce blabolila: ,,Nehnevej se, Dornicko, prosim, ze jsem pfi¬ sla tak trochu nacakla. Prosim te, kdo by se opovazil? Ja se ti upfimne vyzpovidam... Ja uz tu byla jednou, hned kdyz zacalo snezit. Obchazela jsem domek, nakukovala do okna a byla jsem uz i v pf edsihce; ale v torn mne napadlo: Jak bys se mohla opovazit pfekrocit prah poctive zeny a vejit mezi deti?.;.' Ne, ne — nemela jsem dost kuraze — a sla jsem si trochu koupit... Podi¬ vej se!" I vytahla z kosiku,. jejz byla postavila u stolu na zemi, asi ctvrtlitrovou lahev a podavajic ji SalochoVe bodfe vybizela: „Zavdej si,-holka! To zahfeje a zazene vsechny trampoty!" „Ne, ne!" odmitla Salochova, a Kaca posta¬ vila lahev vedle sebe na zemi.

64

„A po policejni strazi neni nikde uz ani pamatky!" ujala se po chvili tupeho mlceni slova opet Kacka. ,,Odesli pry uz z vecera..." pfipomenula Sa¬ lochova. „I co te napada! Ja je spehuju od vecera. Te¬ prve snih — vichfice zahnala posledniho... ASs se jeste jednou pfesvedcim, ze tu nejsou, dam tvemu muzi znameni..." Tak a podobne rozmlouvano uryvkovite a drsne o vsednich a nejvsednejsich vecech. Kacka oslovila i deti, vyptavala se -jich na vselijake hloupo¬ sti, ba zacala jim povidat i pohadku, tak ze ses ni¬ mi v brzku v pravem slova smyslu skamaradila. „Ja znam tatinka i maminku, kdyz byli jeste tak malinci jako jste vy," chlubila se blabolive detem; „znala jsem tatinka, kdyz jeste rad zpiva-val... A hadejte, jakou pisnicku! Hadejte!" Deti hadaly, ale neuhodly, a Kaca snazila se jim skuhravym hlasem svym pfezpivati, vlastne zamruceti jednu z nejdojemnejsich narodnich pisni. A deti ani nedutaly. Drsny, odporny zpev po¬ behlice znel jim za, boufliveho vecera tak dojeihne, ze se jim ocka zarosila. A Kaca mazlila se pak s detmi skoro jako pomatena. I ji bylo v tepl£ sednicce v kruhu nebohych a pfece pro okamzik tak st'astnych deti ne¬ obvykle sveze, jakoby se vracela doba, kdy byla sama bezstarostnym ditetem a nemela za sebou zivot tak strastny a hfisny, az se ji nekdy zdilo, ze neni a nemuze byti bidne jsiho' tvora pod slun¬ cem nad ni. Podnapili Cerna Ka6a po tak mimofadnych extravagancich pocitila kone&ie tinavu. Mluvila

65

vzdy blaboliveji,- a kdyz pak Salochova dala i de¬ tem tajne znameni, by na ni nedorazely, blabolila chvili jeste trhane vseliky nesmysl, az ji posleze pfemohla dfimota. Usnula na stolici. .^ Salochova tise ulozila obe deti do jedne z obou posteli, kde s nimi spavala ,a usedla na pelest, cekajic, az usnou. Rozjafene deti nemohly dlouho usnout; ale konecne usnuly pfece. Zatim byla se venk'u rozzufila vichfice s ve¬ skerou zbesilosti zimnich boufi. Vichr Ikal, upel a fval a hned zas upenlive stenal, jako kdyz v dali dite place.. Bylo-li Salochove dfive jiz k smrti smutno, bylo ji nyni, kdyz v jizbicce vsichni spali, nevyslovne bolestno. Veskera trpkost bezmerne trudneho zivota jejiho rozzihala v dusi jeji sziravy plamen beznadejnosti. Nahle, anizbfyvedela proc, vstala s pelesti loze a pfipMivsi se tise pfed chrapajici Kacu zadivala se ji v osmahlou, cetnymi vraskami rozrytou tvaf s^poe&tku skoro bez zajmu. Avsak1 cim dele se na ni divala^ tim napadnejsi ji byl nevyslovne bolestny jeji "vyraz. Dusi jeji rozvifil se chaos vzpominek z davne doby a rozlitostnil ji k trpkosti, jake doposud je¬ ste nikdy nepocitila. Oci se ji zalily slzou — a k dovrieni palciveho pocitu slehla dusi jeji my¬ slenka zaV&recnd: ze vsim nestestim, veskerou zbidaêlosti ubohd te zeny jest vinna — sama. * Srdce se ji sevfelo nejpalcivejsi bolesti. „Ne, ne, ty s nami nezahynes!" zaupela — a prudce zacloumala spici starou kamaradkou. J. Arbes, SebranS spisy. XXXI.

5

66

Kaca vytfestila oci, a bolestny vyraz tvafe zmenil se ve vyraz zdivdcileho vyjeveni. ,,Kde to jsem? Co chcete?" zablabolila skuhrave, protahujic se a mnouc si oci. „Jdi uz, Kacko, jdi!" pobizi Salochova. A Kaca bez vahani jako stroj se vztycuje a v rozespalosti blaboli: ,,Jak jen jsem mohla sem — sem... Nu, vis, Doro, ja uz jdu ... To Vis ... Jak pak bych mohla u tebe..." A potacive blizi se ku dvefim. V torn rozhucel se venku vichr pfimo zbesile. „A do te psoty mne —■ vyhanis, Doro?" za¬ mrucela Kaca ,s bezdecnou vycitkou. „Jdi, jdi! Vzdyt' jsi chtela davno jit!" odbyla ji Salochova. „Pravda, pravda!" zaskuhrala Kacka. ,.Do ta¬ kove psoty ani psa nevyhaneji... Ale ja jsem horsi nezli pes ... A proto jdu..." A sla, vlastne jako v polospani potacela se ze dvefi,. jez ji byla Salochova pootevfela. Zavfevsi za ni dvefe, setrvala Salochova chvili v nerozhodne otupelosti. Kdyz pak se obratila, spatfila hocha, jejz byl lomoz odchazejici Kaci probudil, na posteli polovztyceneho. „Chces-li, lehneme si spolu na zemi!" zaseptala. Hoch beze slova seskocil s postele. Matka rychle shodila slamnik s postele otcoyy a upravila sobe i jemu bidne loze. Hoch ulehl a matka jen jeSte dokon&la, co byla jiz z vecera pfipravovala: s kfe6ovitfm chva-

67

tern vhodila do rozzhavenych kamen jeste nekolik kusu kamenneho uhli a pfipravenym mokrym hadrem zacpala skrze zaklopku u komina komin... Po te ulehla. vedle hocha, kteryz po nekolika minutach usnul. Salochova vsak neusnula ... Zatim potacela se Kaca vravoravym krokem za nejprudci, nejzbesilejsi vanice v cire tme v nej¬ blizsim okoli Salochova domku. ' Kdyz pfekrocila prah chaty a ledovy vitr ji vmetnul prvni pfehousli snehu do rozpalene tvafe, projel ji mraz celym telem a po nekolik okamziku byla sobe aspoh mlhave vedoma, co se s ni bylo bezprostfedne delo. I nekolik matnych vzpominkovych obrazu z chaty Salochovy kmitlo ji dusi a zbudilo na chvili zvlastni pocit pfitrpkleho rozlitostneni. Ubohou vyvrzenku opanoval onen druh mrakotne otupelosti, jaka se zmochuje k nepficetnosti zpitych lidi, kterymz fysicke sily Vypovidaji sluzbu, tak ze i sedice nebo stojice usinaji, ba i v chuzi podfimuji. Zcela bezdecne a mechanicky pfehodila si svrchni sukni pfes hlavu k ochrane tvafe od pal¬ civeho vetru a instinktivne zamefila smerem po vetru. Po nekolika malo krocich zaval vsak vffivy vitr se strany zcela opacne. Pootocila se, a kdyz hned po te vmetnul ji vichr snih v pozahalenou tvif i se strany, v kterou se byla pootocila, vykro£ila dvema tfemi kroky rozhodne a pevne; ale hned potom vravorala jiz zase pfimo proti vetru. V torn zadul rozkaceny orkan nocni s tak neodolatelnou mohutnosti, ze ji srazil nekolik kroku tiazpet a, donutil pfikrciti se k zemi, aby nebyla vi¬ chrem bez obrany dale hnana. Kdyz vsak se in-

68

stinktivne zase vztycila, sklouzla a sklesla do vlhkeho snehu. Vztycila se poznovu; _ale byla vetrem srazena o dalsich nekolik kroku k sraznemu vrsku, s nehoz se po snehu bez obrany svalila nize do zaveje. Mrakotna otupelost, kterou byl jen na neko¬ lik vtefin vystfidal mlhavy pud sebezachovanl, opa¬ novala ji poznovu. Mozkem vifily sice ruzne mlhave pfedstavy, ale ochabla dusevni cinnost byla bezdecna jako ve snu. Vsechno, zivot i minulost a budoucnost, ba i sama pfitomnost, bylo ji uplne Iho¬ stejno. Zustala lezeti bez hnuti, jako by si byla srazila vaz; ale prsa se ji prudce dmula a tezky, hrcivy dech byl dukazem, v jak abnormalnim stavu jsou vnitfni organy. Chvilemi se ji zdalo, ze usina; ale brzo hucivy, brzo kvilive pronikavy nebo dunive houkavy vifivy vitr, jenz k ni se vsech stran zavival cele mraky snehu, usnuti zamezil. Tak lezela v mekke jinak zaveji vydana ve psi nejzbesilejsimu vichru skoro pul hodiny, nezli zmalatnely organismus prave jen pusobenim ledoveho vzduchu osvezil se aspoh v te mife, ze otupely mozek zahajil znenahla zase svou cinnost. S pocatku ovsem jen matohlavou... Prvni jasnejsi zablesk, jenz ji kmitnul moz¬ kem, byla bezdecna otazka: „Kde jsem?" Ale trvalo pfece jeste nekolik minut, nezli se ubohd k vlastnimu vnitfnimu dotazu pokusila dati si mlhavou odpoved, nezli se pohnula amakajic ve tme kolem sebe snazila se uv£domiti sobe, kdfe vlastnS je.

69

A jak uz v tak abnormalnich dusevnxh stayech byva — nahle se napolo vztycila, jako by si byla vseho vedoma, a hned po te prave v okamzi¬ cich, kdy vichfice ponekud ulevila, vstala a vytfestenym zrakem rozhledla se kolem. Nez kamkoli zrak jeji zabloudil, vsady jedna a taz aneb aspoh podobna fysiognomie. Cirou tmou kmitaji nebo zbesile hnany v nevystizitelnych kfivkachvifive poletuji bile mraky snehu.'Tu a tarn v oblrovskych chuchvalcovitych chumacich, rozplyvajicich se v smouhovite, rozmanite stocene a propletane prouhy, kterymiz chvilemi prokmitaji matne zlutava svetelka jako bludicky. A jedine telnto> svetelkum, prokmitajicim z nej¬ blizsich oken a okenek osady, dekovala Kaca, ze si mohla uvedomiti, kde je. Ale jak se tarn octla a vubec co pfedchazelo, nezli se tak stalo, bylo ji doposud zcela Ihostejno. Nejblizsim zakmitem mozkem byla instinktivni direktiva: „Pryc odtud — stuj co stuj!" ,,Ale — kam, kam?" zahucelo ji v dusismrazivou beznadejnosti, [a. taz zpitomela jeste duse dala sobe same nejprostsi instinktivni odpoved. ,,Kamkoli!" slehlo mozkem ubohe zeny, a Kaca bez rozmyslu a beze cile dala se potom smerem na zapad. Znajic v osade kazdy kout a vyznajic se v ni i za cire tmy, byla by jindy dojista v neko¬ lika minutach dospela k erarni silnici. Nez v ab¬ normalnim, vlastne doposud jeste nepficetnem stavu potacela se brzo dolu, brzo zase do vrsku, a hned zase podle nektereho domku bez -jakekoli direktivy. Nekolikrat sklouzla a padla; ale vzdy se opet namahave vztycila a jen divem se stalo, ze se, nezranila do krve nebo jinak si neubL'zila.

70

A vichr hucel ji ke krkolomne ceste divokou svou piseh s touz neurvalou zbesilosti jako dfive. Slysela ji, ale nedbala ruznych jejich tonu a od¬ stinu ■— az kdyz vichr zahucel table pL'mo s Pe¬ tfinskych lomu. Teprve nyni kmitl ztemnelou dusi bludne hfisnice vlastni cil matohlaveho potaceni se: nektera brloha v Petfinskych kamennych lomech. A jako zazracne osvezena zabocila Kaca z bludiste cest a stezek osady smerem k uzlabine, do ktere jsme byli casne z rana sledovali rvace Salo¬ cha, kdyz byl vysel z domku, aby unikl pro oka¬ mzik hrozicimu zatceni a marne svuj nehrube pruzny mozek nutil k rozhodnuti, jak by se mel v tak kritickem okamziku zachoyati. Avsak nyni za zbesile nocni bbufe snehove, kdy vif ivy vichr kazdou chvili zadul, ba nekdy i trVale po nekolik minut val pfimo z Petfinskych lomu, byla cesta uzlabinou tou do vrchu takofka nemozna. Kaca aspoh napinala vsechny sve zbyvajici sily. Ale nic naplat. Vichr ji po nekolika vravoravych krocich vzdy zase srazel zpet, az posleze — bezpochyby taktez jen z casti instinktivne — se vratila ... Vsak prave usilne toto namahani poosvezilo ji dusevne, tak ze ji zacaly napadati umysly ura¬ te jsi. Zamefilat' nazpet smerem k erarni silnici v mlhavem, ale pfece urcitem umyslu: dostati $e po silnici do Kosif. S vrchu a po vetru sebehla dosti rychle; ale po vozove ceste, vedouci nejnizSim terrainem osady v oblouku podle motolskeho potoka sesmekla se ji noha a uboha sfitila se do pfikopu, kterymz potok proteka; tentokrate nebyl pid jeji tak

71

sfastny; zranila se do krve na rukou i kolenech, ba i v tvafi, a za dne by byla videla, jak se i voda zamrzajiciho potoka krvi zbarvila. Nekolik minut byla jako smyslu zbavena. Prvni pocit, jenz se ji zmocnil, byl pocit neobycejneho chladu. Melat' obe nohy skoro po kolena ve vode a ledova lazeh ta mela pfirozeny nasledek. Dusevni otrlost a mrakotna otupelost, jez byly ochably, konecne nasledkem ledove lazne minuly skoro uplne. Kaca vystfizlivela aspoh potud, ze si posleze uvedomila, co pfedchazelo, nezli v chatc Salochove usnula, a za jakym ucelem byla rodinu Salochovu navstivila. A jednou z prvnich zcela jasny ch vzpominek bylo pfipomenuti, ze opominula dati Salochovi umluvene znameni na doklad, ze policie domek nestfezi a ze se muze vratiti. „Ne, ne — musim se vratit a postavit svetlo do okna neb aspoh Doru vyzvat, aby tak udelala sama!" zamrucela skuhrave a jiz s napetim vsech sil drapala se z hlubokeho pfikopu. Nekolikrate se sice jeste svezla dolu do vody: ale posleze se ji pfece podafilo vydrapati se az na pokraj. A bez odkladu zamefila ve^me po kfivolake a neschudne stezce vzhuru k Salochove chate. Stoupala s chvatem co mozna nejvetsim; ale dvakrat si ve tme spletla cestu, tak ze se musila nekolik kroku vratit, a nekolikrat take upadla. , Cestou nemyslila na nig, nez aby uz byla u chaty, a ani si nevsimla, ze vichr jiz valne ochabl a ze snezi huste sice, ale nepomerne tiseji, nezli kdyz chatu opustila. Konecne dospela k cili. Okenkem domku prokmitalo svetlo jako dfive. Kaca stanula pfed oken-

72

kem a snazila se po strane hadrovite zaclony nahlednouti do sednice; nevidela vsak nezli uzoucky pruh zacmoudle steny. Poposla tudiz ke dvefim a vesla tise, po spickach, ai do pfedsihky. Ale kdyz vztahla jiz ruku, aby zaklepala, zmocnila se ji na¬ hle nevysvetlitelna uzkost. Nerozhodne couvla a jiz jiz chtela zase vyjit z pfedsihky, kdyz se v sednici ozval pfitlumene zvonivy hlasek male Domicky: ,,Mami — mamicko!" „Nespi — nebo se probudila a vola matku," pomyslila si Kaca a bez rozmysleni postoupila a pootevfela tise dvefe. Dornicka byla na posteli napolo vztycena a pokukovala rozespale dolu na zemi, kde na slamniku lezela matka s malym Martinkem. A prave v okamziku^ kdyz Kaca tise a opa¬ trne vklouzla pootevfenymi dvefmi do sednice a Dornicka, obrativsi hlavinku ke dvefim, leknutim lehce vykfikla, pohnula se i na zemi lezici matka, jakoby se chtela Vztyciti. Kaca vsajs polozila prst leve ruky na rty na znameni, aby dite mlcelo, a pomalu popo§la az k posteli: .*>„To jsem ja, Dornicko — neboj vsel" zaseptala skuhrave. „Mamicka spi — nebud jl!"" Dite Kacu poznalo a vztahlo k ni ml^ky. ob& rucinky. Kacka z hluboka vzdychla. ,,Ja se b'ojltm!" zaseptlo dit^ uzkostlive. V torn nadzvedla se Salochova na zemi a jako v nejvetsi rozespalosti zamumlala: „Ah — to jsi ty, Kacko?" nacez zase sklesla. ^• Mamicka se nemuze ani prob'uditl" zaseptla Kacka Dor niece. „Chces-li, lehnu si k tob£ jd, abys se nebdla..."

73

Dite nekolikerym pfikyvnutim dalo na jevo, ze souhlasi. ^„A budu ti' septmo povidat nejakou pohadku!" pfipomenula Kacka, konajic jiz pfipravy k vyhoveni Dorniccina pfani. Ruce zula botky a mokre puncochy a svl^knouc svrchni, taktez mokre suknS, vklouzla k dit^ti do postele. „Ale ty mas tvaf celou pokryacenou," zaseptala Dornicka. „I to nic nedela — padla jsem do rosti — rano se umeju!" odpovedela Kacka, ktere bylo v posteli v teple jizbe nadmiru pfijemno. „Ted jen, dusinko, tise lez a za chvili ti zacnu povidat poMdku."v Dite se pfitulilo' ku hfisne 2ene jakokvlastni matce. Kacka je chtela polibit na cilko —■ ale nepolibila... Tak lezely po nekolik minut, az dite usnulo a Kaca sama pocala podfimovat. Nekolikrat si pfipomenula, ze ma d,at Salo¬ chovi umluvene znameni; ale nechtic usinajici a posleze i usnule dite vyrusiti ze spani, otalela tak dlouho, az konecne sama usnula ...

Vichfice venku ochabbvala zatim vzdy vice, a2 asi za hodinu stisila se potud, ze nikoho ze spani hevyrusovala. Snezilo vsak stale a po pulnoci dostavil se i tuhy mrazik. Kdyz pak; zacalo sv'itati, rozehnal svezi vetfik posledni chmury na obloze, a zimni slunce vyhouplo

74

se nad obzor v cele sve chladne carokrase. Po ne¬ kolik dni a zvlaste den pfed tim tak zadumciva fysiognomie okoli Budanek zmenila se k nepoznani. Pfes to vse, ze bylo v noci napadlo snehu skoro po kolena, jevila cela krajina neobycejne osvezeni. Vse zdalo se byti oziveno a po smutne nalade, ktera byla za pfedchazejicich zachmufenych dnu temef kazdeho* opanovala, nebylo skoro ani pamatky. I nejchudsim, nejubozejsim skytal prvni snih nadeje na nejaky, byt' sebe skrovnejsi yydelecek. Osada ozivovala tudiz nepomerne svezeji nezli den pfed tim; ale nikdo si nevsimnul, ze dvefe Salochovy chaty jsou stale zavfeny. Teprve asi k desate hodine dopoledne, kdyz dostavili se opet dva policiste, aby Salocha, stihnou-li jej, zatkli, a vnikli do sednicky, spatfili pfiserne diVadlo. Salochova zena lezela s malym hochem na slamniku na zemi. Oba byli mrtvi a tela jejich jiz uplne stud ena. Na jedne z obou posteli lezela povestna Cerna Kaca s malou Dornickou, obe taktez jiz mrtve a teprve vychladajici. Vyraz tvafi vsech byl uplne klidny, Jen Dor¬ nicka, majic hlavinku polozenou na polorozhalenych prsou povestne tulacky, jevila v tvafi jemny usmev... Na stole lezely zbytky vecefe a penize, jak je byla Kaca Dofe vysazela. Svetlo bylo uplne dohofelo, v kamnech pak jeste doutnalo kamenne uhli — a pod jednou stolici nalezena i lahev s nepatrnym zbytkem kofalky. Zprava o pfisernem tomto socialnim dramate rodinnem rozletla se v brzku po cele dedine a z?(

75

nedlouho obklopen byl domek davem zvedavych. A opovrzeni, kterymz vetsina den pfed tim Salccha a z casti i nevinnou rodinu jeho stihala, zmenilo se nahle v nejupfimnejsi, ovsem jen docasnou soustrast. pdpoledne dostavila se na misto pflserneho dramatu soudni komise, ktera zjistila, ze zahynuP vsichni smrti dobrovolnou — udusenim. Smrt matky a hocha nasledovala dfive nezli smrt pobeh¬ lice a devcatka jen nasledkem toho, ze lezeli na zemi, kde smrtici plyn kamenneho' uhli zacal jiz dfive pusobiti. K veceru dopraveny mrtvoly na hfbitov po teze vozov6 ceste, po ktere byl odesel Saloch, kdyz se s Kacou rozloucil, anasledujiciho dne byl soud¬ ni pitvou nalez soudni komise dotvrzen. 0 pfipadu samem pfinesly i denni casopisy pfipadne, ovsem ruznymi domnenkami vysperkoVane zpravy, a po pohfbu, jehoz se sucastnilo mnoz¬ stvi lidu, vymehovany jeste po nekolik dni nahledy v rodinach i spolecnostech, az pak posleze na vse zapomenuto. Nejnapadnejsim a naprosto nevysvetlitelnym vsak bylo, ze Saloch byl od osudne noci na¬ prosto nezvestnym. Za bouflive one noci byl viden naposled. Nektefi pry jej zahledli, jak za nej¬ prudci vichfice ubiral se po erarni silnici od Motola k Budankam, jini zase ujist'oval;, ze jej spa¬ tfili ubirati se po teze silnici, ale smerem opacnym: od Budanek k Motolu ... 1 slideni policie bylo uplne marno. Saloch byl nezvestnym...

76

Minulo nekolik mesicu. Po tuh^'a skoro i krute zime, kterou by byval Saloch najisto stravil v trestnici, nadeslo jaro. V ne¬ kolika dnech, kdyz zacalo tati, zmizel snih, a cele okoli Budanek v svezim zelenu jara jevilo zcela jinou, skoro vabnou fysiognomii. Deti z osady odvazovaly se vzdy dale na sousedni strane a vrchy. Kdysi k polednimu pfibehlo z takoveto exkurse nekolik deti nazpet do Budanek, ze na Vidoulich v pfikope lezi ve snehove zaveji, ktera ne¬ byla jeste roztala uplne, nejaky muz ... A kdyz pak se tarn dostavilo nekolik dorostlych, poznali v mrtvem — Salocha. Lezel pod piskovou stenou uplne jeste ve snehu a jenom snih na obliceji byl roztaly. Vyrazna, skoro do hneda osmahla a nikoli neslicna jeho tvaf jevila ledovy a pfece skoro usmivatvy klid cloveka, ktery byl prave v uplne spokojenosti se svym stavem tvrde usnul. S mista, kde lezel, bylo zcela dobfe videti rodnou jeho osadu i domek s okenkem, do nehoz-mela die umluvy Kaca postaviti svetlo na dukaz, 2e do¬ mek neni stfezen policisty. Kdyz se pozdeji dostavila soudni komise a mrtvola vyhrabana ze snehu,, shledano, ze ma mrtyy pravou ruku pevne pfitisknutou na prsa. Pod riikou vycnival cip modreho, spinaveho satku. Kdy2 pak k rozkazu soudni komise satek vytazen, nalezen v nem balicek bankovek a to dvacet stovekj ctyry desitky a jedna petka. Nalez ten pfekvapil nejen soudni komisi, ale kazdeho, kdo Salocha znal. VSeobecny soucit s neSt'astnou rodinou Salo¬ chovou i osudem Salochovym, jenz pfes vsechny

77

sve /nefestne vlastnosti pokladan byl za poctivce, zmenil se opet v opovrzeni; nebot' fama nedovedla si zahadu vysvetliti jinak, nezli ze Saloch penize ty nekde ukradl. Policie zavedla nasledkem toho vysetfovani, ale bez vysledku. Okradeny nevypatran. Za to zjisten policii fakt zcela pfekvapujici. Pozde vecer pfed bouflivou noci lohskeho roku pfed Vanoci dostavil se do loterni sberny na Po¬ hofelci neznamy kolohnat, kteryz mlcky a nesmele presentoval reskondu. Kolektaht, prozkoumav doklady, chladnokrevne pfipomenul: „Vyhral jste!" jjAm'bicko ■— ne?" odtusil neznamy. „Nikoli — terno s.ecco bez amba..." „A mnoho-li tedy, prosim, vyhravam, kdyz ne ani ambo?" optal se neznamy zarazen a skoro za¬ jikave. Kolektant, chteje se pasti na pfekvapeni st'astneho hrace, vysazel beze slova na pult napfed dva stfibrne zlataky a dve papirove petky, pak vahave pfidal jeste ctyry desitky a po chvili jeste — dva¬ cet stovek... Neznamy dival se na vysazene penize s vytfestenym zrakem. „Nu berte!" vyzval jej kolektant. Neznamy prudce shrabhul vsechny bankovky a nechav na pulte jen dva zlatniky jako diskereci, vyrazil beze slova z loterni sberny. Mezi penezi u mrtveho Salocha nalezenymi schdzela tudiz krome dvou zlatniku toliko petka, kterou byl dorucil Kaci.

IDYLLA A DRAMA.

(Psdno 1862. Po prve tisteno 1868; po druhe 1884.)

Bylo o jarmarce. Azurove nebe bylo jak modry baldachyn, s ne¬ hoz zlate slunecko tak mile a lahodne na svet se usmivalo, ze kazdy, na koho jen nekolik okamziku se usmivalo, rozkosi zaplesal, a nahodou-li prave nebyl v hlubinach duse na smrt zarmoucen, po cely den v radostnem rozechveni take setrval. Od prvniho rozbfesknuti jitfniho nebylo se objevilo na obloze ani mracku; bylo tarn klidno a jasno jako v dusi ditka. Na lynku, ci lepe f eceno na navsi byjo asi k po¬ lednimu tak zivo, ze malokdo podobnou zivost pamatoval. Kdo (si ji jeste pfipomenul, veru jiz nebyl pfilis^ mlad, nebot: po mnoho let prq osudnou, ve yyrocni den vzdy se dostavujici nepohodu nebyl se zadny jarmark v okoli vydafil, tak £e tetkyakmotry nescislnekrate na tackach s tajemnou hruzou si septaValy, ze snad prave tomuto dni nekdo „udelal". Nez kdoiz by chtel sifiti slov o ceskem jarmarku! Kdo jej zna, pro toho jsou slova zbytecna, a kdo nezna, pro toho bych se marne namahal. Ji Arbes, SebranS spisy. XXXI.

r

82

A prave kdyz pocali zvoniti poledne, stali na navsi dva hosi, Tonik a Frantik. Bylit: se oba na ten den tak natesili, ze nemozno ted jinak, - nezli po cely den lelkoVat a pfece se nenasytit hledenim na boudy a hracky a hemzici se lid. I stali podle sebe mlcky na navsi lelkujice. ,,Videls to?" obratil se nahle Tonik k Frantikovi a zaspoulil usta jako kapfik. ,,To je ti krasa! — Nu pojd, pojd se podivat!" Tonik vypouliv udivenim oci neodpovedel, ale sel, kam jej Frantik tlacenici za sos tahnul. Jako dva uhofi proklouzli lidem a octli se pfed kostelem, kde spatfili o zed hfbitova podepfenou tycku a na.ni obraz, ci vlastne sest obrazu V jednom. Vedle stal sedivy vousac s rakoskou nejmene tfikrat tak dlouhou jako kantorov^. metla. Stal u obrazu tak moudfe a skoro ucene jako pan ucitel u tabule, jen ze se nemracil a nemrucel, nybrz usmiyal. Hochum bylo pfi jeho usmevu nevyslovne uzko. Zastavivse se pozdaleci, divali se s vousace na obraz a s obrazu zase na vousace, az posleze pfisla jakasi stara opalena zena a pocala zpivat. I zpivala na Vzdor drsnemu hlasu tak dojemne, ze hochum vyhrkly z oci slzy, ackoli hrube ani nevedeli, o cem se vlastne zpiya. Videli jen, j'ak vousac cas od casu ukazal rakos¬ kou na obraz, na nemz se nalezalo pfepodivne malovani: kterak totiz jakysi pan jede kohmo lesem, jak je les zeleny jako brcal a opet jak tyz pan lezi pod stromem a jeho' kuh uhani do poli. I videli je¬ ste vice, ale nedovedli si to vysvStlit, a jenom kdyz stafenin hlas zalostne se zachvel, bylo jim okolo

83

srdce, jakoby vsemu tak rozumeli, jak to bylo na obraze vymaloVano a jak o torn prave zplvano. I byli by se divali mlck'y jeste dlouho na obraz a vousace a starou zenu, kdyby nebyla za kopcem znenadani spustila muzika. Co to? Coz je dnes posviceni nebo nejaka svatba ? Nikdo si to nemohl vysvetliti. V mziknuti rozprchli se dospeli i deti v onu stranu, odkud zazniVala hudba, a pfed obrazem zustalo prazdno jak' by vymet'. Brzy na to objevili se na nedalekem kopci lide. Napfed muzikanti a za nimi pfesipolni hosi, ktefi sli tentokrate na jarmark s muzikou, aby pry, jak pozdeji sami se vyznali, devcata zvedela, ze hosi zcela dobfe znaji jejich libustky. Deti dobehnuvse pod kopec zustaly stat, jako¬ by se divily, ze „Paputik" dnes ani kotrmelcu nedeld, aniz sebou vrti a poskakuje jako jindy. Ubohy blazen sel v rozedranem sate se sve¬ senou hlavou jako obycejne pfed muzikanty. Zdalo se, ze je jaksi smuten; chvilkami poskocil, jakoby chtel opet pfijiti do kroku, zatocil zelenou chvoji nad hlavou a opet se tvrdosijne zakoukal do zeme. A pfece hrali muzikanti mars tak fortelne, ja¬ koby jim slo o slavu vsech peti dilu sveta! Deti,' probra'vse se z udiveni, jako srsani z tenke I>aVuciny, pfivitaly Paputika jako obycejne s pokfikem: „Plaputiku! krejcar! chces? — Teto, strejcku — krejoar — krejcar — —" Paputik se zastavil) zvednul oci a rozhlednul se kolem. Pfed sebou spatfil dav posuhky se mu posmivajicich deti a ,za sebou blizici se muzikanty, jez byl daleko pfedbehnul. A zajiste ze by byl je

84

ste dlouho stal na jednom miste divaje se na deti, jakoby jich nikdy nebyl videl, kdyby ho nebyli dosli muzikanti, z nichz jeden sfouchna ho loktem, zvolal: ,,Alou, Paputiku! Chyt' je — chyf!" Blazen zalusknul prsty, udelal kozelec a hrr! jiz se hnal za detmi. Deti se rozprchly na vsecky strany, ale blazen provadel svou ômedii dale. Kazd^ ji uz znal; avsak dnes to Paputikovi tak vzorne sluselo, ze kazdy, kdo pfestav se jiz smati, na blazna se podival, musil se dati znova do smichu. Kdyz dobehnul blazen do mestecka, zahlidnul pfed kostelem Vousace s obrazem. I zastavil se, jako¬ by se byl zarazil, a divaje se upfene na obraz dal se znenadani do usedaveho place. Proudem linuly se mu slzy po osmahlych licich, a lide stojici po¬ zdaleci pocali se mu znova smat. Zdalf se ubozak tak hloupym jako vesely kpmediant, kdyz si hraje na smutneho. Dlouho to vsak take netrvalo. Muzikanti, ktefi byli na chvili umlkli, spustili virnou polku. Piputik sebou skubnul, jako by ho byl ustknul stir, utfel si slzy rukavem a pocal opet delat kotrmelce. Znova strhl se fehtavy smich. Blazen tez se smal, avsak jen tak jako se usmiva slunce, kdyz.se louci s pustou krajinou — a rozbehnuv se uhdnel tryskem k lesu. Deti se pustily za nim. NoVy smich, jenz dfive neumlknul, dokavad blazen v blizkem lesiku nezmizel. A kdyz deti na¬ zpet se vratily, hledel si jiz kazdy svych zalezitosti a na blazna nikdo vice nevzpomenul. — Co byl PapUtik stal pfed obrazem, sedSl Fran¬ tik s Tonikem na mezi hned za hfbitovem. Videli

85

Paputika plakat, ale nesmali se jako jini, nebot: nedaleko nich stala slecinka ze zamku, ktera spatfivsi placiciho blazna utfela si slzu s oka. Tonik to prvni videl — i st'ouchnul Frantika: ,,Koukej, ona place ..." Frantik se podival, Tonik take — a obema vyhrkly slzy z oci.' A kdoz by neplakal, kdyz plakala zamecka sle¬ cinka, ktera se vzdycky jen usmivala? — Lee malem bych byl zapomenul povedeti, kde vse to se udalo. Veda vsak, ze na jmene mista nezalezi, podotykam jen, ze se to pfihodilo v Cechach, a to v nepatrnem mestecku, v nemz naleza se hra. beci zamek s park em. Co to znaci, beztoho kazdy vi. Byl tarn totiz uprostfed zcela obycejne! zahrady jednopatrovy dum, v nemz pan hrabe kazdorocne v cas honby nekolik dni se zdrzoval. To bylo vse. Ale ne tak u chasy, mezi kterouz mnozi timto vedomim byli tak zpysneli, ze by se byli s celym svet em porvali, kdyby jim byl nekdo upiral, ze nejsou vice nezli ti pfespolni, v jejichz rodisti nebylo zamku s parkem. V zamku bydlela vdova po hrabecim ufedniku s dvema dceruskami. Byla to devcatka jako jablatka. Starsi byla ticha, mirna a pobozna, zrovna jako jablicko panen. ske, mladsi zase vesela, ctveraciva a samy zpev, skoro jako to misenske. Dlouho jsem byl na rozpacich, ktere bych mel dati pfednost, ,az posleze pfece zvitezilo mishatko. Ale byla to divka! Plna ohne a zivota! A coz teprve to temne plamenne oko jeji! Aj, vzdyt' pak to bylo totez krasne oko, jez uronilo slzu, kdyz se byl blaznivf Paputik pfed pbrazem rozplakal.

86

Na krasne oko Lenincino sotva kdy zapomenu. Zadivalt' jsem se do neho casto tak hluboce, ze se mi zdalo, ze se s nim nemohu nikdy rozlouciti. Ale rozloucil jsem se pfece; rozloucil jsem se s tezkym srdcem, a nenadal jsem se, ze se loucim navzdy. Nuz, dobrou noc, vy sladke oci! Jeste nyni pozachvela bolna upominka mou dusi...

Tise jako lehke mlhy snasel se letni vecer na krajinu. Hluk a sumot jarmarku byl uz davno ustoupil posvatnemu tichu. Tmelo se. Jenom spofe, jako by na zahonku sedmikrasy nezne sve hlavinky pozvedaly, kmitaly se na nebi jasne hvezdy, ale tak mile a utesene jako srdcem jiskerky nevinn£ lasky. V tichem parku bylo tiseji nezli jindy. Pod kosatou lipou sedela Leninka na drnovem sedatku v tichou dumu pohrouzena. I byla tak krasna, tak nebesky krasna v tomi vecernim poloseru, ze i sedmihlasek y blizkem kfovisku radosti zaplesal a vecerni svou piseh tichou noci jen septal, aby divku z milostneho sneni neprobudil. Zpominalat' Leninka na nest'astn^ho Paputika, a zpominka ta byla tak draha a vzacna, ze by byl i andel nad ni zaplesal... Luna vystoupila ,nad temne lesy. S pocitku byla cervena jako oblicej zdraveho kluciny po vyspani, potom bledla, jako blednou ruzove sny prvni lasky, az byla jasna jako demant, zrovna jako prava laska.

87

Ruzovy svit rozletly po krajine zmenil se v stfibro, v nemz cele okoli zplanulo. Bylo nevyslovne Jkr^sno. Snive oko divcino bloudilo po temne zelenem travniku, az se zastavilo tarn, kde u zamecke kasny mihla se lidska postava. Mihla se a skok a zblunk! — a nesnadno bylo rozhodnouti, byl-li to zoufalec nebo silenec. Divka lehynce vzkfikla. V torn okamziku vy¬ houpla se postava z klinu vod na pokraj kasny, a jasny mesic libal stfibrne perly, linouci se z rozedraneho satu. . Napnute oko divcino poznalo Paputika. B'azlive jako ditko pfestoupivsi matcin rozkaz^ dival se blazen kolem sebe. Spatfiv divku zasmal se ledove, a seskociv s kasny, blizil se k ni neduvefive. PoznaV ji byl v nekolika skocich u ni blekotaje: „Teta! teta — krejcar — jen krejcar, teta!" „Proc pak jsi skocil do vody, Paputiku?" oslovila jej divka. ,,Aj, teta! bylo mi horko. — Deti se mi smaly, ja videl zas ty obrazy ... ty obrazy, vis ? co jsem u nich vzdycky plakal. — Ale jen krejcar, teta, jen krejcar," blabolil blazen. 2e vsak dostal stfibrhacek, byl pin radosti. Ne¬ kolikrat poskocil, zaluskal si die obyceje prsty, pak, jakoby se byl rozpomenul, padl na kolena a sepna ruce mluvil prosebnym, skoro plactivym hlasem: „Vidis, teta, tys hodna; ty vis, ze mne nikdo nema rad — mej mne tedy ty rada." A nest'astnemu blaznu kanuly slzy po snede tVafi, ze byla i divka k slzam pohnuta.

„Vzdyt ja te mam rada, Paputiku,"

odtusila

tato. Sotva vsak dofekla, vyskocil blazen znovu do vysky, zavysknul, az se to daleko rozlehlo, a se slovy: ,,Pockej, teta — pockej!" odbehl jakoby divokymi furiemi hnan. Po kratkem case se navratil nesa jakysi bali¬ cek, na nemz patrne bylo znati, ze byl prave ze ze¬ me vyhraban; podal jej divce fka: ^Tu, teta — tu mas a mej mne rada! — Ja mel Lidusku taky rad." Divka pfijala balicek z ruky blaznovy. Blazen vsak vice necekaje rozbehl se, udelal nekolik kozelcu po sobe a vice se nevratil. Dlouho 'pfes pulnoc sedela Leninka u lampicky probirajic se v listeckach, jez balicek obsahoval, a mnoha slza skanula ji po krasne lici. Byly to zapisky ze zivota Paputikova. Kdy a kym byly psany, nebylo Ize uhodnouti, toliko vetchy zpuchfely papir nasvedcoval valnemu jich stafi... I. Zbudilo se divokrasne letni jitro. Jako jasna myslenka, z polozapomenuti prodralo se slunce z sedych mlzin, a zlate paprsky jeho rozletely se po celem okoli. A kam ten zlaty paprsek zapadl, tarn jako by z carovneho semene probudil se svezi a bujary zi¬ vot. Vse se hrnulo ze stinu v mista, kde slunko zlate tkaniny xsvych jasnych dnu rozpfadalo. Netoliko pilna vcelka ze sveho oulu, i liny cmel vylit-

89

nul z duteho dubu. I leteli spolecne slunci vstfic, jako by je co dobfi pfatele po svem zpusobu pozdraviti chteli. Zabzuceli ranni svou modlitbicku, pak se rozleteli kazdy jinou stranou, aby sladkosti pfeplnenym kaliskum kvetin odlehcil. Vse bylo jakoby v den vzkfiseni! A jak by nebylo! Vzdyt' pak veskeremu tvoru se zasteskne, kdyz jest zlate slunko po delsi cas zachmufeno. A prave toho casu byly se honily po nekolik dni jen sede mlhy po okolnich skalach, hrnuly se z lesu a. zase nazpet se vracely a opet vystoupily do vyse k temnym mrakum, zahalujicim slunce v smutecny zavoj. Zmineneho jitr^ rozradovalo se cele okoli, k nemuz zlaty paprsek slunce jako vzacny drahy host zavital. Smutek zmizel, tesknota pominula, a srdce zaplesalo spolecne s temi ptacky, ba s celou pfirodou. Romantickym udolim plynuly laskujici vlny bystre ficky jako proud jasnych myslenek mofem zpupnych, vzdorovitych ideji. Levy bfeh byl hola pusta skala. Ni stromku, ni kfoviska nebylo shlednouti, a jen misty blede zlute bejli vyplhovalo skalni rozpukliny. Za to pravy bfeh — divnou hrou pfirody — jako by byl pficarovan z kraj in vecneho zelena. Nevysoke pahorky tahly se, vys a vyse vystupujice, podel ficky v pulkole z vychodu na zapad, tvofice obrovsky amfitheatr. A od paty az k vrcholu jedna zeleh, jedna kyprost a svezest. Jenom tarn,, kde ficka vybocivsi, nevelkou za. toku tvofila, stala lysa mechata skalina. Z dali vypadala jako obrovska pfilba, na jejimz vrcholu mladi bfiza jako zeleny chochol kazdym zavanutim

90

vetru se chvela, sepotajic mladistve bujne sny stare rozpukane skale, sve matce. O tuto skalu opfena stala dfevena rybafska chatrc. Bylo to osamele obydli, jedine to na vice nezli pul hodiny do kola. Jen malokdy zavital sem upachteny lovec, jen zfidka kdy zabloudila sem noha poutnikova, ba jiz od nekolika let nebyli obyvatele chatrce spatfili na blizku cizi lidske tvafe. Stalat: chatrc u skaliny se svymi dvema \ekoletymi duby, jez chranici sve rame nad ni rozprostiraly, jako ppustena matka V pousti. A pfece v je¬ jim nitru, v srdci matcine, kvetl mir a stesti i laska; nebot' v lune vetche te chatrce bylo vzniklo nezne kvitko, byla vykvetla lilie tak krasna, jakou kdy nadsena usta opevala, tak proste krasna, jaka jen vykvesti muze uprostf ed raje. A okoli ji bylo rajem; bylo ji oltafem, pfed nimz kazdodenne poklekala, by se klanela bohu a spolecne s ptacky sepotala modlitbu z rana i pod vecer. Avsak lilie ta by byla zahy uvadla, kdyby ji nebyl chranil statny jary doubek, upfimny a laskavy bratr. — Slunce vystupovalo vyse. Pfed rybafskou chatrci sedela na drnovem se¬ datku Liduska, pletouc z kypreho' rakosi rohozku. Lee jaka to krasa! Zda zabloudila sem vila z kfistalovych palacu tajemnych vod? Ci to pouhy pfelud obraznosti? Muj ty jeminacku! Proc by to? Ci nemuze byti smrtelnik tak spanilym jako rusalky, jez si byla lidska mysl vykouzlila?

91

Liduscinu krasu vypsati nemohu. Spise bych sahna v utroby sveho srdce, vsechny j^ho stare hfichy svetu na odiv postavil, nez abych se odvazil jen jediny usmev ruzovych rtiku vyliciti. Ano jiz pouhe zachvenf kastanovych kadefi nebo sklopeni poloprusvitneho vicka blankytneho oka melo tolik puvabu do sebe, ze se obavam dotknouti se jich vypisem jen z pozdaleci. Avsak Lidunka, nebyla kraskou dokonalou; bylai bazlivejsi plache lanky. Kdyby jiz od malickosti nebyla pfivykla drsnym boufim a stenotu vichru, jez kolem chatrce divoke sve pisne zpivaly, byl by ji kazdy selest polekal; nicmene kdyby cizi lidsky hlas nebo lovecka trubka na blizku byly zaznely, byla by bazlive pfed nimi utekla do chatrce. Neznala krome sVeho bratr a nikoho, a netouzila take nekoho poznati. Bratr s dobrypi svym srdcem a ryzou nezkalenou laskou byl ji vsim. NepOznalat' jine touhy, nezli byti na blizku svemu bratru, tesiti se s nim a vypraveti mu o svych detskych kouscich, jichz se byla v jeho nepfitomnosti dopustila. Av'sak Lidunka nebyla vzdy detinsklou, dovedlat' byti take vaznou. Bylt' ji bratr naucil cisti a psati. Kdyz citavala v stare bibli, byvala vzdy vazhou jako nejhlubsi badatel. Kdyz ji bratr za to pochvalil, mivala z toho takovou radost, ze jakmile odesel, opet cetla s takovou vytrvalosti, ze kdyz se vratil, cele historic, jichz se byla docetla, jemu yypravela. Ze ji zase pochvalil, bylo ji podnetem k dalsimu citani a tak si ziskala, abych tak fekl, hrave nejrozmanitiejsich znamosti o svete. Tise sedela Lidunka pfed chatrci, hledic si £>ilne prace. Jenom cas od casu rozhl6dlo se oko jeji po

92

okoli, ale pak Opet utkvelo na zelenem rakosi, z ne¬ hoz pletla nepatrnou rohozku. Bylo ji volno a uteseno. Tichy mir spocival v tazich krasneho obliceje. Zlate slunko, obrazejic se od vln blizke ficky,' zabloudilo casern v slabem odlesku az do stinu pod dub, kde Liduska sedela, a ozafivsi jako by posvatnym svitem divcinu tvaf, zmizelo opet jako tiche, Liduscinou hlavinkou probihajici myslenky. Pod krovem chatrce nalezalo se vlastovci hnizdo. Pecliva matinka stebetajic sedela vyseapohlizela starostlivym ockem k utlym pisklatum, kteraz byla v hnizdecku ticha jako pena v zatoce. Ale jakmile stara vlastovice odlitla, ,by musku lapila, pocala mladatka bolne cvrlikat a neutisila se dfive, dokud se matka nenavratila. Pro Lidunku to byla utesena zabava. Nedaleko sedel na kamene cvrcek. Mozna, ze pfisel se podivat ze stinne travy drobet vyse slunecku v oblicej; sedel tise a jenom zadni nozky hbite se tfely o kfidelka, vyluzujice pronikavy zvuk. Vlastovice jej spatfila a v mziknuti jiz jej nesla mladatkum do hnizda. ,,Ubohy cvrcek!" pomyslila si Lidunka, „ani se nenadal tak nahle smrti." A diVcinu zabolelo srdecko, ze jest vlastovice tak ukrutna. Zatim byli z lesniho stinu vystoupili dva myslivci. Mladsi xbyl oden vkusne, sedy sat se zelenymi vylozky vyborne mu slusel. Starsi podobal se odevem spise pytlaku nezli fadnemu lovci. Asi dve ste kroku od chatrce se zastavili. Oko mladsiho muze spocivalo se zalibenim na Lidunce a tvaf jeho jevila udiveni:

93

„Nu, neni-liz to lahka?" ozval se drsny hlas soudruhuv. Mladsi neodpovedel. ,,Vzdyf jsem to povidal," pokracoval starsi, ,,ze ta nase dlouha cesta nebude na zdaf buh. Neniliz pravda, ze zaslouzim za ten moudry napad nej¬ mene deset butelek sampahskeho ? — 0, ja uz davno o t£ holubince vedel. Nefekl jsem o ni ale nikomu, musih jsem pamatovati na vas, mlady pane. — Ale ted uz pojd'me! Brzy bude poledne, a mlady ostfiz by se mohl vratit, coz by nam snadno dopomohlo k rvacce. • Po techto slovech vzal mladsiho kamaradsky pod pazi a zmizel s nim ve stinu borovic. Mladsi sel, kale jako ve snu. Vukol byloticho, jenom vetfik selestil ve vrcholcich borovic, a z hloubi lesa zaznel casern chechtot starsiho myslivce, jako by z cerneho srdce pekelny smich. Smich ten vsak staval se vzdy mdlejsim, az posleze Usnul V klinu hluboke lesiny. — Po nekolika okamzicich ob jevila se na protejsi strane chaloupky postava jina. V chatrnem obleku jevila se chudoba; uslechtila, osmahla tvaf byla zrcadlem dobreho srdce a bystrebo ducha a hodila se k te proste platene halene lepe nezli ku kteremu¬ koli satu. Byl to Liduscin bratr. Vystoupiv z lesa sel rychlym krokem po ka¬ menite stezce pfimo k chaloupce. V chvatu jeho je¬ vila se jakasi uzkostlivost, 'kterou^ vsemozne snazil se ukryti. Lidunka jej spatfila. V okamzeni byla na no¬ hou a bezela mu vstfic.

94

„Nevidelas nikoho?" bylo prvni jeho slovo. Divka se zarazila; nebot takto se ji nebyl do¬ sud bratr nikdy netazal. Avsak brzy prodrala se z udi¬ veni, v jake ji byla bratr ova slova uvedla, fkouc: „Nu, nevidela jsem nikoho; leda vlastovicku a cvrcka." Bratr se usmal a zamyslil. Po chvili vsak posinul vak, jejz neslna zadech, a vzav sestru za ruku, ubiral se s ni k chatrci. ,,Bylatokrusna cesta^, Lidunko," pravil svrhnuv u prahu vak se zad a sedaje si na drnove sedatko. „Veru, krusna ,cesta. Bezel jsem jako o zavod, ne¬ bot nedaleko pdtud spatfil jsem na lesni stezce dva myslivce. Domnival jsem se, ze snad zabloudili az sem k nasi chaloupce; avsak tys nevidela nikoho, nikdo tu nebyl, a ja jsem zase spokojen." Lidunka odskocila po techto slovech do komurky |a pfinesla bratrovi trochu koziho mleka k obcerstveni. Nesdilejic bratrovu starostlivost netazalavse vice po myslivcich; usednuvsi podle neho, pocala vypraveti, jak se za jeho nepfitomnosti mela, jak pletla rohozku a jak si na nej zpominaia, kdyz vlastovicka cvrlikala — jen na nepatrneho' cvrcka divnou nahodou vie nevzpomnela. Navzajem vypravoval ji bratr, jak byl v meste pofidil. Byl tarn s rybami na trhu, a prodej podafil se mu k uplne spokojenosti. Oba byli timto vzajemnym Vypravovanim tak sfastni jako ptacata v tiche lesine. Nemam v umyslu idyllicky obrazek ten kresliti dale. Podotykam jen jeste, ze Lidunka opet zila s bratr em jako dfive; avsak bratr vychdzeje do lesa nebo doleji po ftece, braval nyni vzdy ru^nicisse-

95

bou, pfedstiraje, ze chce Lidunce nejakeho zajicka zabouchnouti, kdyby se mu nahodou kdesi namanul... II. Asi dve hodiny od rybafske chatrce k zapadu stal starobyly zamek. Zamek ten, stojici uprostf ed lesnate krajiny na pfikre skale, nalezel druhdy hrabeci rodine, jejizto posledni potomek,, prohyf iv: veskere jmeni, byl nucen i sidlo svych praotcu prodati. Prodal je dosti vyhodne a sice jakemusi mesfanu, jenz nahodou, tusim, ze velkou loterni vyhrou zbohatnul; ten pak, zakoupiv spolu i okolnii panstvi, pocal na zamku vesti zivot v praVem smyslu slova knizeci. Avsak hoispodafstvi jeho netrvalo dlouho; rozloucilt' se zahy se svym majetkem a mozna i se zivotem, nebof opustiv kdysi zamek, zmizel a jiz se nevratil. Zamek i panstvi zdedil jediny syn, kteryz stav se po patnacti letech po otcove nahlem zmizeni plnoletym, pfed rokem byl se uvazal v pravni drzeni sVeho dedictvi. Dav zamek nalezite opraviti, uhostil se v nem jako v nejake eremitazi, nikoho ze sousedstVa nepfijimaje a nikoho nenavstevuje. Pficiny poustevnickeho jeho zivota vrtaly kaz¬ demu mozkem. Zdalo se, ze zije snum neb smutnym upomihkam z dfivejsiho zivota, a pfece ne¬ bylo pficinou jeho samotafstvi nic vice a nic m6ne -nezli cholericko-melancholicka povaha, ktera nabaziv§i se prazdneho, umrtvujiciho velkomestskeho hyfeni, zatouzila po osvezujici pfirodS.

96

Jednoho vecera spocival tyz mlady muz pololeze a polosede na mekke pohovce v prostranne komnate sveho zamku. Zapadajici ^lunce vrhajic krvavou zaf velkymi obloucitymi okny do komnaty, ozafov^lo carovnym svym leskem uslechtilou po¬ stavu v hluboke myslenky pohrouzeneho statkafe. Zrak jeho byl upfen na protejsi stenu, kde vi¬ lely dva obrazy. Byly to podobizny jeho rodicu v zivotni velikosti. Otec, muz obrovskeho tela, pohlizel zasmusile, ba zamracene na syna, kdeztoi kolem ust matcinych sladky, prave matefsky usmev pohraval. Dlouho tkvel zrak mladeho muze na obou obrazich s vyrazem trpke bolesti; ale posleze pfece se vyjasnil, jako by myslenkovy proud byl v jiny ve¬ sele jsi smer zabocil. Mimovplne sahnul mlady statkaf po zvonku a prudce zazvonil. Kdyz se byly dvefe otevfely, objevil se na prahu sluha v mysliveckem obleku. Byl to muz, jevici^v kazdem hnuti pustotu duse; drsne, az drze chovani jeho k mlademu panu bylo temef k neVysvetleni. Byl to .veteran slouzicich, stara, prohnana liska. Zbohatle rodine byl veren jako pes, a proto trpel i stary neboztik pan divne jeho chovani, spilaje mu toliko podivinu. Clovek ten znal vsechny pomery domu i ro¬ diny dopodrobna; vedel o vsech spadech, o vsech ctnostech i hfisich. Jedna vec vsak mu byla pfece usla, coz jej velice hnetlo: nevedelt:, co se bylo stalo se starym panem, kteryz, jak jiz podotk'nuto, z ne¬ nadani zmizev jiz se nenavratil. Zivaje podepfel si nezdvofak pravy bok rukou a zustal na prahu mlcky stati.

97

„2or§i," pravil po chvili mlady statkaf. „Nevi§ niceho vice o rybdfce?" „Aha!" zaznela ^dlouhava odpoved, a hned na to jako by o zavod: „Nu, vzdyt' jsem si to myslil, ze se jinak rozmyslite. Nu, dobra, dobra! Mam jit hned? Vezmu ctyfi chlapy s sebou a pfed pulnoci jsme tu i s holubinkou" — a posledni vetu provazel divokym smichem. Mlady statkaf ysak mimo nadani vyskociv rozhorlerie vykfikl: „Mlc, chlape, xmlc!" ,,Aj, aj! Takovou tedy hude panacek?" byla odpoved. ,,Neracte .zapomenout, ze na vasem jmene Ipi hana, kterou jsem ja az dosud skryval — —" A mluvici kousl se do doleniho rtu, jako by se byl nad vlastni smelosti az zarazil. ,,Nu, nu, vMyt' jsem to âk nemyslil, mlady pane," dodal; ,,mel jsem za to, ze " „Ted tise! Nechci ani slova jiz slyset!" rozkfikl se mlady statkaf, sedaje si na pohovku. Zors stal jeste dlouho na prahu a kolem sirokych ust jeho pohraval vitezny, jizlivy usmech. ,,Znam celou histprii, irflady pane," podotknul po chvili, nedbaje, ze si ho pan nevsima, ,,znam ji celou dopodrobna, je tuze zajimava." Mlady statkaf neodpovidal. ,,Nu, kdyz nechcete poslouchat, mne je to Iho¬ stejno. Vsak ja se proto neutrapim, ze " a po¬ sledni * slova splynula s vrznutim dvefi, jez se za zmizelym sluhou zavfely. V komnate rozhostilo se opet ticho. Hlavou mladeho muze vifily tisicere myslenky; J. Arbes, SebranG spisy. XXXI.

"

7

98

avsak po chvili sahla ruka jeho znova po zvonku a zazvonila. Zors objevil se mezi dvefmi; mlady statkaf mlcky mu pokynul. Sluha porozumev pfitahl si bez odkladu zidli k pohovce a usadiv se, ovsem ne elegantne, ale za to pohodlne, pocal vypravovati: ,,Asi pfed patnacti neb sestnacti lety pfijeli jsme sem do zamku s neboztikem panem. Jednoho dne jsem zabloudil samoten k zatoce, u niz jsme byli dnes. Bylo tarn tenkrate prave tak jako dnes. A hadejte, co jsem tarn nasel! Stareho plesniveho bobra s poloplesatou hlavou! Ten bobr me] mladou zinku, az se srdce radosti smalo. Na mou veru, kapitalne hezka! Stary bobr byl podle ni prava obluda. Jafku, Zorsi, to je neco! Staremu bobru jsem osladil nekolika medovymi slovy hubu a sel jsem. Druheho dnehyl jsem tarn jako na koni. Bobr byl nekde na lovu, zinka sama v doupeti. Tak1 jsem myslil. Sotva vsak jsem vesel do chatrce, vyfitil se na mne ze zadu stary bobr s klackem a pocal do mne mlatit, jako bych byl otep slamy. Hrom do neho! Ale ja mu nezustal dluzen. Musil mit notne modfiny a k tomu jsem jej celeho pokousal. A po¬ tom hrr!... utikal jsem, co jsem mohl — a vickr^t jsem k zatoce ani nepachnul. Vsak slyste, co> dale! Povedel jsem o te bobfici neboztiku panovi. Stary pan dal si osedlat kone a vyjel si na namluvy. Kdyz se vratil, povidal mi, ze uz nepojede. Jel, nejel, nevim. Pozdeji jsem se dovedel, ze stary bobr mladou bobfici utyral a sam pak

99

zdechl. Nyni tarn strasi u zatoky jiny mlady hobr a hlida to hezoucke bobfisko —" ,,Dable!" vykfikl statkaf. ,,Pryc mi s oci, drzy pse! —" Zors vyskocil se stolice. Divoky plamen slehl mu z oka; lee zmirniv se odchazel zvolna z komnaty, drkotaje vztekem zuby. ,,Vsak ja to staremu bobru ani v hrobe nezapomenu," huhhal pfede dvefmi do vousu. ^statne vzdyt' vime, ze jen'takova medicina choreho pa: nacka uzdravi." — Slunce zapadlo. Krvave zabfesky bledly a v jizbe rozhostilo se tajemne sero. Cim sefeji bylo, tim zamraceneji zdal se stary statkaf zirati s obrazu, ba i klidny usmev matcin zmenil se v pfiserne bolestny usklebek. Mlademu statkafi bylo v komnate teskno. Musil ven v to vecerni ticho, a chladny vetfik ochladil mu rozohnene celo. Teprve pozde v noci, kdyz sova v lesine smutnou piseh houkala, vratil se zpet. Fantasticke obrazy tanuly mu na mysli, a teprve kdyz na vychode po¬ cala se buditi zora, klesl zemdlenim v name nepokojneho spanku.

III. Uplynulo nekolik dni. Lehka prska byla pfeletela krajinu jako nadech zarmutku lidskou tvaf. Slunce svitilo opet jasne, nebot: rozptylene mracky byly svezim vetfikem do jednoho uhlu sveta zahnany.

■

100

Bratr Liduncin byl jiz z rana odesel. Slibil sice, ze pfijde k polednimu; ne-li, ze zdrzi se v mestecku az do noci. 0 polednach nepfise1. Lidunka sedela odpoledne asi dvacet kroku od chatrce pod skalou, kteraz nad ni jakysi druh ka¬ menneho baldachynu tvofila. Vukol lezelo rozhazene vrbove prouti, z nehoz Lidunka pletla kosiky na ryby. Prska, pfeletnuvsi krajinu, divce neuskodila; sedelat: divka pod skalou a s detinskou radosti svihala proutkem ty jasne, s nebe kanouci perly a. smala se sve hfe, az ji srdecko usedalo. Slunce bylo jeste vys oko a melo snad k zapadnuti dost casu nebo si rozmyslelo, ma-li dnes vubec zapadnouti ci nic. Tak appoh se zdalo Li¬ dunce. Avsak zdani to nebylo pouhym zdanim, nybrz jaksi touhou, jaksi ocekavanim, aby mohla bratra jiz brzy uvitat. Tohoto parneho dne nebyla Lidunka tak pilna jako obycejne. Ca1sto, pfecasto divala se do dalky, ruce ji klesaly, pocala podfimovat. Die vseho zdalo se ji neco pfekrasn^ho. Bylo ji to videti na tvafi; pozardivala se jako ruzove poupe, — bylo to videti na rtech, jez se v usmevu zachvivaly jako slavicek, kdyz ruzove poupe roz¬ kosi nad jeho zpevem v plnou ruzi se rozpukne. Zdalot: se Lidunce, ze pfed ni stoji mladenec tak krasny, jak si pfedstavovala andela strazce. Prave tak dobre, zdalo se ji, ze m£ srdce, pn&ve tak ze ji miluje jako ten andel, kteryz ji chranivd od urazu. 1 dival se na ni dlouho, tuze dlouho, a ona jako

101

by se nemohla ani probudit; ba zdalo se ji dokonce, ze to neni ani sen... Melat: Lidunka pcka jen do pol pfimhoufena; i videla, ze mladenec pfed ni stojici smutne svesil hlavu k hadrum, slysela hluboky jeho vzdech a ote¬ vfevsi oci lehce vykfikla. Nebyl to sen, byla to skutecnost. Pfed Lidunkou stal mlady statkaf v mysliveckem odeVu. Nemoha odolati touze, jakaz se ho v osamelem zamku zmocnila, vysel si do lesa a za¬ bloudil az k rybafske chatrci ku krasne poustevnici, kterou tak pfijemne pfekvapil, ze v srdci jejim prvni jiskerka lasky vznikla. Lidunka nebyla jiz davno nikoho videla. Skoro po celych deset roku nebyla spatfila jine tvafe mi¬ mo pfimou, osmahlou tvaf bratrovu. Na matku se jiz nepamatovala; i podoba otcova mihala se ji jako V mlze. Jaky div tedy, ze vzkfiknuvsi vyskocila, jako lahka k chatrci utikala a zavfevsi za sebou dvefe, do nejzazsiho koutka zalezla. Mlady statkaf nehybal se s mista. Stal jako pfimrazen na jednom miste dlouho, tak dlouho aspoh, dokud Liduncina zvedavost nad bazni nezvitezila. Kdyz plak se to stalo, osmelila se Lidunka dvefe pootevfiti a porozhlednouti se. Spatfivsi neznameho muze opet se schovala. Hra tato se opakovala, az posleze mladik se pfiblizil k chatrci, ,a Lidunka dodavsi si srdce a zmuzilosti, zustala mezi dvefmi stati. Mlady muz pocal mluvit slovy takovymi, jakych dosud nikdy nebyla slysela — ani andel strazce ne¬ mohl by tak krasne hovofiti.

102

A coz kdyz ji po tvafi pohladil! Nevyslovna rozkos rozlila se ji telem. St'astne devce! ,K uplnemu stesti neschazelo, nez aby mohla s cizincem tak duverne rozmlouvati jako s bratrem. Avsak netrvalo to ani ctvrt hodinky a pfirozena nenucenost rozvazala ji jazyk; i odpo¬ vidala na vsechny otazky tak nenucene, jako^ hovofivala se svym bratrem. Neznamy muz ,skoro po kazdem slove Lidunku pochvalil a tato pocala stebetat skoro jako vlasto¬ vicka, sedici ise svymi mladatky, v hnizde pod kro¬ vem chatrcky. Na to usedli oba na drnove sedatko, rukou Liduncinou shotovene, a hovofili spolu duverne, jako by byli stafi znami. Obema bylo nevyslovne slastno; nevsimli si ani, ze slunce zapadlo a luna nad temne lesy vy¬ stoupila. Posleze chtel se mlady muz rozlouciti; avsak Li¬ dunka, nechtela ho pustit prosic, aby pockal, az bratr pfijde domu. Tato slova vsak' mlademu statkafi pfipomenula, ze si musi pospisiti. Sladkymi slovy vynutil jeste na Lidunce slib, ze prozatim bratrovi o ni£em se nezmini, a Lidunka pfislibila. Co take na torn? Vzdyt' ji beztoho fekl, ze zase pfijde a ze bude sam bratrovi vsechno vypravovati. Dlouho divala se Lidunka za mladym statka: fern, kdyz odchazel. A kdyz uz byl v lese, stala je¬ ste dlouho na temze miste, nemohouc odvratiti zraku s houstiny, v ktere byl zmizel. Liduncin bratr pfisel z mesta pozde. Lidunka jej pfivitala jako obycejne pfivetive a sestersky;

103

avsak tentokrate nebyla tak hovorna a svitofiva; klonila hlavu k prsum, jsouc neobycejne zamyslena. Chuzi utrmaceny bratr vsak si nevsiml zamy-. slenosti. Odebral se na loze a zahy tvrde usnul. I Lidunka chtela spat; schoulivsi se v komurce na luzku nemohla vsak usnouti. Bez pfestani tanul ji na mysli ten mladenec, kteryz k ni byl tak hovofil, jak by toho ani andel strazce nebyl dovedl... IV. Nekolikrate byl uz mlady statkaf u rybarny, aniz by se mu postestilo Liduncina bratra spatfiti. Ci snad zumyslne volil prave onen cas k navsteve Lidunky, kdy bratra nebylo doma? Mozna, ze poprve, avsak podruhe a potfeti jiz sotva; nebot mezi Liduskou a jim byl se utkal v kratke dobe pomer tak nezny, ze by jej drza ruka lidska stezi byla roztrhla, aby jedno nebo obe srdce se nezakrvacela. Mlady statkaf, nemoha Liduncina bratra nikdy v. chatrci nalezti, poslal pro nej, aby se dostavil na zamek. Sluha, ktery pozvani to pfinasel, nalezl rybaka u zatoky, ale malem by byl dostal vyprask, ze si z neho tropi zerty. Kdyz ale druheho dne pfisel jiny sluzebnik, pocalo to byti mlademu rybaku napadno. Vselike myslenky tanuly jnu na mysli a z tech rojily se zase jine, az jich bylo plnicka hlava. .Mlady statkaf, nemoha pro nepatrnou chorobu po nekolik dni komnatu opustit, poslal pro rybaka po tfeti. Rybak, ac nechte, dostavil se na zamek.

104

S patrnym potesenim spocinulo jasnomodre oko statkafovo na klidne, osmahle tvafi staitneho jonaka. Vlidne nabidnul mu stolici, a kdy2 se byl ry¬ bak posadil, pocal s- nim hovofiti o rozlicnych ve¬ cech obsahu vseobecneho, ale posleze jako mimoc1>odem podotknul, ze slysel, ze ma rybak hezkou sestru. Mlady muz neumeje se pfetvafovati ponekud se zarazil; avsak rozpaky jeho dosahly nejvyssiho stupne, kdyz statkaf po chvili dodal, ze sestru jeho zna, ba ze s ni mluvil. V oku rybakove vzplanul divoky oheh. Bylo videt, ze statny hoch se pf emaha a ze mlci jen proto, an jest si vedom, pfed kym stoji. Teprve kdyz mlady statkaf po delsi feci s durazem podotknul, ze jest pevnym jeho umyslem pojmouti rybakovu sestru za chot' a ze ceka jen na jeho pfivoleni k shatku, nemohl se rybak dele zdrzeti a zvolal chvejicim se hlasem, podavajicim dukaz neobycejneho vnitfniho pohnuti. ,,Neni mozno,pane! Pro vse, co vam kdy drahe bylo, Vas prosim, ba zapfisaham, nezadejte toho! Nemuze, nesmi se to nikdy, nikdy stati!" Mlady statkaf rybakovu odporu se nedivil; pficital jej vsak pfece jinemu zfidlu, ne^li z kter^ho se prystil. „Nezertuju!" pravil vlidne. ^Nemam pfedsudku bohatcu a nestydim se prositi te za ruku tve sestry. Vim, zes poctiv, vice nezadam; proto tak6 chci, aby sestra poctivcova .stala se mou choti. Jî-li srozumen, slavime co nejdfive shatek." Rybak stal mlcky a smutne jako socha zadumciv^ho vyrazu.

105

Kdyz v§ak mlady statkaf znova mluvil, znova zadaje, ba prose za svoleni, vydrala se ze stisnenych prsou rybakovych pfidusena slova: „Ne,' ne, pane! Zadejte me i jeji smrti — ruky jeji nezadejte!" Dlouho byl rybak u statkafe a dlouho tento mluvil a .nalehal, aby rybaka obmekcil; avsak marne. Srdce rybakovo zdalo se byti z kamene, jimz ani nejupfimnejsi umysl, vysvitajici takfka z kazdeho slova statkafova, nepohnul. Mlady stat¬ kaf ustal od svych dutklivych proseb teprve, kdyz rybak zoufalym hlasem upel, ze pficina jest pfisahou zpecetene tajemstvi. Desne pfiserny vyraz rybakova oblicej e mla¬ deho statkafe dojal. Ustal prositi a k upokojeni ry¬ bakovu pfislibil, ie nebude jiz vyhledavati pfilezi¬ tosti, by se jeho sestfe pfiblizil, ba ze t>evne ustanovil se na torn, ze se s ni uz nesejde. Avsak rybakovi nestacil ani tento slib; teprve po dlouhe chvili a znenahla ponekud se utisil, a rozlouciv se s mladym statkafem spechal s tez¬ kym srdcem k domovu. Lidunka jej pfivitala jako obycejne. Plna zvedavosti tazala se ho, co na zamku chteli. Kdyz vsak bratr zavrte hlavou odvetil, ze ji vse dopodrobna poyi druheho dne, byla pfes svou zvedavost spo¬ kojena. Netusilat' ani, ze majitel zamku a sVamy myslivec, jenz ji byl uz nekolikrate u rybarny navstivil a po nemz se ji vskutku jiz zastesklo, jest jedna osoba. — Druheho dne Liduncin bratr s loze nepovstal; bylte chur'ay. Co tu bylo place a nafku! Diky vsak bujare zdravotni sile a Liduncine peci bratr zahy se uzdra-

106

vil a Lidunka byla opet st'astna. Bratruv poklid vsak byl ten tarn; zdalo se, ze byvalou jeho bodrost a veselost zavistivi vetrove do vsech uhlu sveta rozvali. Lidunka si to nemohla vysvetliti; tazala-li se nekdy na pficinu, dal ji bratr vzdy tak laskave vyhybavou odpoved, jakou jen vfelym sesterskym polibenim odmeniti Ize. V. Mlademu statkafi nastaly smutne dny. Bez pfestani tanula mu na mysli Lidunka, ta prosta roztomila Lidunka, s kterouz se jiz nikdy nesmel sejiti. I plizival se smutne parkem a blizkym le¬ sem a byval zadumcivy jako sery stin, jenz jej doprovazel. Jedinym lekem proti zmahajici se chorobe srdce i mysli zdalo se mu byti cestovani; uminil si, ze odjede, a mel take pevny umysl pfedsevzeti to uskutecniti. Vecer rozpfadal tiche sve sny nad krajinou. Nad temne lesiny vyplula luna v blede sve caro¬ krase. V snivych jejich paprscich spocivalo tolik kouzla, ze vyvabilo mladeho statkafe z komnaty v sere stiny lesu, ze jej vedlo znamou osamelou stezkou kfovim a pfes skaliska dal a dale od zamku az k zatoce, kde stala rybarna. Na temze miste, odkud byl poprve Lidunku spatfil, se zastavil. Liduncin bratr byl odpuldne odesel s rucnici kamsi k polim na nejakeho zajicka a dosud se ne¬ byl navratil.

107

Lidunce bylo v jeho nepfitomnosti nejak neveselo, nesmirne se ji styskalo; sedelat' na prahu chatrce, divajic se smutne na bledy mesic a zahledela se nan tak hluboko, ze si zapomnela setfiti slzu, ktera se ji byla pochopitelnym steskem v hedbavnych fasaeh zatfpytila. Mlady statkaf, stoje v lesnim stinu, Lidunky nevidel. Bylo mu teskno a uzko. Jiz se chtel ôbratiti k odchodu, avsak myslenka, ze Lidunky nikdy jiz spatfiti nema, pfikovala jej k mistu. Po nejake chvili pfiblizil se k chatrci. Lidunka, poznavsi jej, chtela radosti vykfiknouti, avsak vykfik ji usnul na rtech; vyskocila jen a bezela mu vstfic. Oba posadili se -na drnove sedatko, na kterem druhdy sedavali, a rozhovofili se jako Zamilovani ptackove — az mlady statkaf zapomnel, ze se pfisel rozloucit. A dlouho, dlouho sedeli pospolu. Posleze si Li¬ dunka nahodou zpomnela, ze dnes jeste ani jedi¬ nou pisnicku nezpivala. I podepfela si rukou hlavu, nekolik okamziku pfemyslela, pak pocala zpivat. Sladky hlasek jeji chvel se vonnym vzduchem jako paprsky blede luny, chvel se slasti a touhou jako srdce pfekypujici laskou — zpivalat' zamilovanou piseh bratrovu. Nedozpivala. Mlady statkaf obemknul stihle telo rybakovy sestry a vtiskl na kypre rty prvni Aorouci polibeni. V torn okamzeni vystoupila z lesniho temna na blizke skale postava. Sokoli jeji zrak pfeletnuv kra¬ jinu zabloudil az k chatrci a zaplanul divokym zarem. Vaseh zavifila jeji dusi. Rucnice se smekla

108

s ramene, les otfasl se ranou a Lidunka vzkfiknuvsi tonula v krvi. Rana ta nebyla vsak urcena pro Lidunku. Lesk mesice, zradny tento lesk zklamal stfelce. Mifil dobfe — mozna, ze se ruka pozatfasla... A divoky stfelec sebehl po kamenite stezce k chatrci a Lidunce, nad kterouz se byl mlady statkaf sklonil, — rucnice zaficela nekolikrate vzduchem, a statkaf udef en hlavni, klesl podle umirajici Lidunky. Vrah nezdrzel se u mrtvol; jako furiemi hnan letel nazpet a zmizel v lesnim temnu... Mesic svitil jako rybi oko, a krev porosivsi travu tfpytila se v jeho lesku jako zhouci rubiny. Za nekolik okamziku pfikvapila z lesa s jine strany postava zpustleho vzezfeni. Nezahledla jiz prchajiciho stfelce, ale uzfela pfed chatrci lezici mrtvoly. — Byl to Zors. Mozna, ze v dusi jeho pfi pohledu torn vznikla posledni jiskra soucitu; vstoupil do rybarny, pfi¬ nesl motyku a lopatu a pocal kopati hrob. Kopal pod dubem, ktery mel slouziti za pomnik.

VI. Pfed desiti lety bylo v rybafske chatrci prave tak pusto a mrtvo* jako teto noci, kdyz v zenithu stojici luna libala krvi zbroceny travnlik... Byla boufliva srpnova noc. Husty mrak byl zastfel oblohu, boufe divoce buracela, vichr stenal v skalnich skulinach, a casern, kdyz rudy blesk osvi-

109

til kr&jinu, zaleskly se na okamzik tezke, rozkace. nym vichrem mrskane krupeje deste. Jenom mdly a slaby svit zlutaveho plaminku, jenz v rybarne plapolal, prorazel nocni temno; avsak v chatrci osvetloval tyz plaminek desny, srdceryvny obraz. Na prostem, mechem pokrytem lozi lezela seschla, kostfe podobna postava. Sestarly, vraskovity oblicej jeji byl zluty jako vosk, v sloup obracene oci byly vytfestene upfeny ku stropu; usta casern kfecovite se zkfivila bolesti a po chvili rozechvely se pfimodrale rty k divokemu pustemu smichu. U starcova loze sedel asi dvacetilety mladik. Cas od casu sklonil se nad luzko, divaje se zpytave a uzkostlive v strhane oci a v tahy mileho obliceje, kfecovite zkfivene. V jizbicce bylo dusno, pusto, strasno. Z ne¬ nadani se mocne zablesklo a ohlusujici rachot hromu otfasl chatrckou. Rana probudila umirajiciho na nekolik okamziku ze smrtelnych mrakot. Scvrkla, tf esouci se ruka pohnula se na lo2i a pokynula mladiku, by se sklonil k luzku. Kdyz se to stalo, pocal nemocny drsnym hla¬ sem mluviti: „Synu! Mne tizi tajemstvi, jez pali na prsou jako oheh. Jakoby nekdo otviral dvefe — neslysis? — Ha! tarn ji vidjim — hie! tarn u dvefi, kterak pfichazi v torn bilem mokrem sate — na krku provaz a na nem kamen — Ne, ne! ja ji nezavraidil — ne, ne!" a smrtelny kasel pferusil starcovufec. Po chvili pocal nemocny namahave mluviti znova: „Byl jsem vojakem; nestitil jsem se krve a nebdl se smrti — avsak krev bohacova pali jako f efava

110

ocel — — Rychle!1 rychle! setfi mi tu krvavou skvrnu s cela! — Az na celo mi stfikla kapka krve —' a jeste pali. — Kdyz jsem pfisel z vojny, rybafil jsem v teto krajine drahna leta a sestarnuv ozenil jsem se, bych mel nekoho, kdo by mne na stara kolena osetfoval. Zena, tvoje matka, byla mlada a hezka — stat¬ kaf, jenz byl nase panstvi od byvale vrchnosti kou¬ pil a v blizkem zamku se usidlil, uhlidal ji jen jed¬ nou — — a draze zaplatil svou podivanou — ja mu vrazil nuz do prsou. — Hu! slysis, jak strasne boufe buraci! —' Tam pod skalou na protejsim bfehu jest jeho hrob — chladnyK vlhky hrob ... Dobrou noc, pane! Zena ma dlouho nezila; porodivsi ditko — Li¬ dunku — boze! boze! — utrapila se. — Pohfbil jsem ji tam, kde milacek jeji dfima. Hoj! coz to byl krasny pohf eb ! Noc byla temna, buracejici vichr stenal pohfebni piseh. — Jak je mi Volno, synu! — Vim to, vim! Ten kamen, co pfed pul rokem se skaly se svalil, dodal mi navzdy. — Blizis se opet, ty bleda pfisero? — Kyvas? Na mne? — Jdu za tebou — jdu —verna zeno — jiz jdu —" V torn se zablesklo, hrom zatfasl chatrci; a stafec schouliv se v bolestech na lozi vice nepromluvil. Dlouho stal mladik u loze otcova jako kamenna socha. Smrt vyrovnala kfecovite zkfivene tahy sta¬ reho rybaka, a tichy mir rozlozil se po zazloutlem, zsinalem obliceji. Syn,. zatlaciv otci oci, pfehodil pfes loze sedy plast' misto pfikryvky a teprve kdyz byl mrtvolu zahalil, ulevil proud slz jeho bolesti.

Ill

Po chvili odebral se syn do postranni komurky, kde sestileta Lidunka na modlitbach dlela. Decko nemohlovboufi usnouti; k tomuvedelo, ze umira otec, aniz by je byl k svemu lozi pfipustil. Lidunka stareho rybaka milovala; byval drsny, urputny, avsak te hezoucke, dobre Lidunce, te tiche, skromne berusce nemohl nikdy ubliziti. Pfilnul k ni jako k vlastni sve dcefi, ackoli mu stale tanulo na mysli, ze to dite hfichu ... Tfetiho dne pgchovali otce nekolik set kroku od zatoky pod kosatym dubem. Lidunka i bratr hofce plakali... Lidunka vsak, nedovedouc oceniti ztraty otcovy, zahy se vyplakala a byla opet tak vesela a svitofiva jako jindy. Avsak i mlady ry¬ bak pozbyl sveho hofe a venoval pak veskerou peci a starost Lidunce, ktera rostla a rozkvetala jako ruze za pfizniveho pocasi. Obema zkvetly po letech mir a nezkalene blaho. Stesti jejich rozkvetalo; zel, ze zahy uvadlo ... Co se bylo po desiti letech pfihodilo, jiz jsem vypravoval. Od toho casu rybarna pustla. Nikdo v ni nebydlel. Krov za krovem klesal, kdyz boufe buracely ; nikdo krovu nepozvedl, prkno odpadavalo za prknem — chatrc po letech se sesula...

VII. Od osudne noci, kdy byla smrtici koule zasahla bila hadra Liduncina, uplynulo sedm roki^. Parny letni den chylil se ku konci. Slunce na zapade vysilalo posledni sve paprsky v lesnatou kra-

112

jinu, kterouz po belav£ silnici neznamy poutnik se ubiral. Byl to svalovity, asi ctyficetilety muz sirokych pled, osmahle, zarostle a hluboky smutek jevici tvafe. Krajinu znal, nebot ac casern se zastavoval a zpytave se rozhlizel, jakoby chtel nabyti uplneho pfesvedceni, ze nezbloudil, pfece z veskereho jeho chovani dalo se souditi, ze v krajine te kdysi byl snad az pfilis dobfe povedom. O sukovitou hul se podpiraje kracel rychle ku pfedu, jako by mel naspech. Z nenadani vystoupil na zapade nad vzdalene hory sedy pfirudly mrak, a sotva byl vystoupil, jiz zahalil k zapadu se, chylici slunce, a stoupaje kvapne vyse byl cas po case provazen temnym rachotem hromu; blizila se boufe. Poutnik zrychlil kroky. Na teze silnici objevil se v dali za poutnikem kocar. Kone uhaneli uprkem, jako by chteli blizici se boufi pfedstihnouti. Boufe vsak byla rychlejsi; dohonila i pfedhonila kocar dfive jeste, nezli kone poutnika dohoniti mohli. Spustil se prudky lijavec. Ana vedla silnice prave do vrchu, zmirnil i pout¬ nik svuj spech. Po jedne strane silnice prostiral se po kopci vzhuru husty borovy les, po druhe tahla se hluboka uzlabina. Jenom jednoduche, polozpukfele dfeVene zabradli delilo silnici od skaln^ho srazu, chranic jen ledajak pfed* moznym urazem. . A prave kdyz byli kone poutnika dostihli, byla boufe nad jejich hlavami. V torn se zablesklo a sou¬ casne zahfmelo — opodal osamele stojici borovice skotila se roztfist&na k zemi.

113

Kone leknutim se vzepjali a jiz jiz by se byli i s povozem sfitili do uvozu, kdyby jich nebyla za uzdu chopila svalovita pravice pocestneho. Jedine mocne skubnuti stacilo, aby kone oazni po celem tele se tfesouci zustali stati. Drze kone za uzdu vzkfiknul neznamy na kociho, by je bi£em pobidnul. Koci svihnul, a mirnym klusem vyjel kocar na temeno vrsiny, odkud rovna, po obou stranach lesem chranena silnice po vysocine se tahla. Neznamy pustil uzdu, kocar se zastavil. Dvifka povozu se pootevfela, vlidna muzska tvaf vyhledla a pfivetivy baryton nabizel neznamemu misto v kocafe. Cizinec nedal se nutiti; vstoupil navzdor promoklemu satu do kocaru, a po chvili klusali kone dale. Cesta ryhle ubihala. Mezi jizdou rozpfedl se v kocdf e îvyjhovor; jeden z muzu byl neznamy pout¬ nik, druhy jakysi bohac, vracejici se z Prahy na sve panstvi. Po obycejnych dikach tazal se majetnik povozu pocestneho, odkud, kam a za jakou pficinou cestuje; ale neobdrzev na otazky jasne odpovedi spokojil se s vytackou, jakou obycejne hladkymi slovy odbyvame lidi, od nichz ni z daleka neocekavame nejakeho ucastenstvi. Z dalsi rozmluvy nabyl pfesvedceni, ze vraci se cizinec z daleka, ze je muz nadmiru bystrozraky a zkuseny, a ze zkusenost jeho trpce byla nabyta, nebot' hlas jeho casern bolestne se zachvival jako elegie o ztracenem raji. Cizinec v brzku si ziskal naklonnost bohacovu a ten mu nabidnul, aby u n£ho na zamku, nezli op6t na dal§i cestu se vyda, nekolik dni str&vil. SlySe J. Arbes, SebranS spisy. XXXI.

S

114

pronesti slovo zamek, domnival se cizinec, ie ma co jednati se slechticem; lee nepfijav nabidnuti vyzadal si jen, aby mu bylo popfano v zamku pfenocovati, an cil jeho cesty die vseho nemuze jiz byti daleky. Domnely slechtic, ac nepfestal domlouvati, posleze mu pfece ponechal na vuli. Kdyz dojizdel kocar k zamku, pfestalo prseti. Po obloze honily se temne chmury a casern kmitnul paprsek luny z mraku, by osvitiv na okamzik kra¬ jinu, opet ustoupil noci, aby havrani sve peruti rozepnouti mohla. V blizkem hvozde t'uvikal kulich — bylo smutno a teskno. Kocar vjel do prostranneho nadvofi. Slouzici ocekavajice pana pfibehli a dovedli cizince do komnaty v prvnim patfe, kamz hostitel co nej¬ dfive dostaviti se pfislibil, spechaje dfive touzebne chot: svou pozdraviti. Komnata, v nizto se byl neznamy po chvili octnul, oplyvala nadbytkem; vsude jevil se vzonryvkus a elegance. Po stenach visely obrazy nemale ceny umelecke. Na mahagonovem podstavci stal zlaty svicen, jehoz sest svici vrhalo svetlo na velky obraz, pfedstavujici stihlou,i temef hubenou postavu carokrasne divky v ruzovych satech balovych. Stala v zahrade, v niz jiz vecerni sero vladlo, a opirajic se o korinticky sloup divalai se do pozadi, kde v jasne osvetlenem sale bylo Ize spatfiti jako by v mlze tanciti p&rky. Zadumcivy vyraz antickeho obliceje byl andelsk6 krdsy, a pfece z tech nebeskjych oî sdlal divoky, ndruzivy oheh vasnive tanecnice. Dumyslnd tato allegoric tuberkul jevila jak v komplosici tak

115

v. barvach nevsedni nadani, ac v celku prozrazovala stetec dilettantuv. Neznamy zahledel se na obraz s neobycejnym zalibehim, a v osmahle jeho tvafi zachvelo se cosi tak zadumcive (sladkeho, jako by se dival v zsinalou tvaf milencinu. I bylo mu, jako by tu tvaf jiz byl vidal, casto, tuze casto vidal a pfece nechtel uvefiti, ze by to mohla byti ta, ktera mu nyni na mysli tanula. Dlouho, pfedlouho stal pfed obrazem; posleze vyrusilo ho vrznuti dvefi — sluha zval ho do vecefadla. Uspofadav, pokud bylo Ize, v pfedsini sat, vstoupil do vecefadla, kde nalezl hostitele samotneho. Jasne svetlo nekolika svici ozafovalo jeho tvaf, a neznamy mohl ji nyni lepe pozorovati nezli v kocafe za vecerniho sera. / A podivno, i tato tvaf mu byla povedoma. Byl to uslechtily oblicej, pin dobroty a laskavosti; to¬ liko prava skrah byla zohyzdena pfimodralou prouhou, jakou zustavuje jeste po letech nasilna rana tupeho nastroje vrazedneho. Hostitel omluviv nepfitomnost sve manzelky, vybidnul vlidne neznameho, by usedl. Slouzici po¬ cali nosit jidla a v brzku rozpfedl se hovor takfka pfatelsky. Mezi feci zminil. se neznamy tez o allegorickem obrazu, tazaje se po jmene malifove. ,,Dilettantska prace ta pochazi ode mne," pra¬ vil hostitel. ,,Hraval jsem si druhdy na umelce a hficka^ ta mi byla prospesnou. Obraz pfedstavuje inou chot'. Maloval jsem ji jej k vystraze, kdyz vas"niva "naklonnost k tanci pocala rozechvivat mladistyou jeji dusi. Malba neminula se ucinku, ne¬ bot' ma chot oprbuc se vsi silou vule naruzivosti te

116

uzdravila se a kvete nyni jako ru2e po majov^m deSti." Cizinec se zamyslil. Duch jeho nofil se v davne upominky, i zdalo se mu, jako by mlhove, davno zapomenute obrazy op6t zive na pamet uvesti si chtel. Bylte to onen rybak, kteryz zavrazdiv pfed sedmi lety sestru svou Lidunku a jejiho milence, byl prchnul do sveta a nyni po dlouh6m bloudeni opet se vracel zpet, aby aspoh jeste jednou navStivil sve rodiste a hrob neSt'^tne sestry. Jaky div, ze se zadumal! Lee v brzku opet se vzpamatovav naslouchal s dfivejsi napnutou pozornosti vypravovani hostitelovu. „Nejzajim.av^jsi," mluvil mezi jinym tento, „jest bez odporu druh a zpusob meho zasnoub'eni a shatku. Nynejsi moje choi zila, druhdy jako chudobna divka se svym bratrem nedaleko m£ho zamku. Seznav a zamilovav ji sobe pro jeji neobycejnou slicnost, prostotu ducha a nevinnost srdce, zddal jsem jejiho bratra za svoleni k shatku; avsak navzdor usilovne zadosti a upfimne vuli nechtel bratr o shatkti ani slyseti, neuddvaje podstatnych pficin. Dlouho bojoval jsem proti vlastnimu blahu, az posleze jsem si pfedsevzal, ze z panstvi sv6ho na neurcitou dobu odjedu. Nezli jsem mySlenku tu uskutecnil, navstivil jsem jeste naposledy za krdsneho vecera svou milenku, chteje se s ni navzdy rozzehnati. Kdyz jsme se lou£ili, padla z nenaddni v lese rana a ubohi. divka sklesla k zemi; av§ak nekolik okamziku pozdeji sklesl jsem i jA podle ni, jsa kymsi do hlavy tezce ran£n. Je§t^ nyni mdm pamdtku osudn£ on6 rany na prav^ lici. Na §t£sti zabloudil v osam^l^ misto ukrutn^ho înu jeden

117

z mych sluzebniku, ktery poznav nas a ohledav na§e rany, pocal nas kfisiti, a vskutku nas take po dlouhem namahani pfivedl opet k zivotu. Po¬ zdeji, kdyz divka, jejiz rana v prsou byla skoro smrtelna, byla se uplne pozdravila, slavili jsme sha¬ tek, jehoz jedina a hlavni zavada podivnym zpu¬ sobem byla odstranSna, nebot' bratr m6 milenky byl zmizel po osudnem veceru z okoli, aniz by se bylo nejp\lnejsimu patrani podafilo nejake stopy po nem nalezti." Nezndmy napnute naslouchal. Kdyz byl hosti¬ tel skoncil, pravil smutnym rozechvelym hlasem: „Podivno! I ja znam podobnou historku, jen ze ponekud zapletenejsi." i V torn okamzeni otevfel slouzici dvefe a stihla zenska postava, zahalena v bily zavoj vstoupila do vecefadla. Byla to hostitelova chot'. Po obycejnych poklonach usedla blize manzela, kteryz pfisoupnuv stolici svou blize k cizinci, pozadal ho, by vypra¬ voval. Tento nespousteje oci s pfibyle pani, pocal vypravovati: „Pfed easy zil v Cechach stary rybak. Byl to muz poctivy, avsak nestestim jeho bylo, ze mel mla¬ dou zenu. Majetnik panstvi, kde stary rybak zil, uzfel rybakovu zenu. I vidali se pozdeji castgji, a nuz, jejz byl stary rybak v navalu divoke vaine nezvanemu hosti do prsou vrazil, byl dukazem, ze rybAkova zena nekladla pfilis velkou vahu na pfisahu u oMfe. Mrtvolu zavrazdeneho pohfbil stary rybak pod skalou; zeny vsak, ktera mu po £ase porodila divku, uSetfil. 2ena rybakova nezila dlouho, a sotva Jistovi podruhe pocalo zloutnout, dokonala trudny svuj zivot; rybdk ji pohfbil pod skalou podle

118

mrtveho milacka do klinu chladnych vln. Pozustalou divcinu, kterou jako vlastni dite miloval, vychoval na svuj stav peclive s prvorozenym synem svym, jemuz teprve na smrtelnem lozi tajemstvi to svefil. Po smrti rybakove zili syn a dceruska st'astne a spokojene a byli by snad zili blazene az dosud, kdybyste vy, pane, nebyl poznal Lidunky. ,,Lidunky? Lidunky?" vzkfikli zdesene oba manzele. ,,Ano, me sestry Lidunky," pokracoval vypravovatel. ,,V okamziku rozzufene vasne strhl jsem rucnici s ramene, a koule z vlastni me rucnice za¬ sahla bila hadra sestfina ..." Vsichni se odmlceli; nastalo trapne ticho. Ve zbledlem obliceji statkaf ove pohravala v zsinalych mracich hruza a zdeseni; rty jeho zmodraly a chvely se uzkosti a nevyslovnou bolesti. Posleze vyskocil jako zoufalec: ,,Ba ano! jiz te poznavam, krkavci bratfe!" a vybehl z vecefadla. — Lidunka i bratr jeji, poznavse se, sklesli si do naruci a dlouho, dlouho na sebe se divali, jako by strasne skutecnosti uvefiti nemohli. Konecne, kdyz se byli zdanlive ponekud vzpamatovali, sli zvolna a tise jako dva tajne se milujici chodbou a po schodech do parku. Sli mlcky a zasmusile jako dve obzivle mrtvoly — a bledy mesic svitil z roztrhanych mraku na bludnou cestu. Sli stromofadim — svet se s nimi tocil — sli vzhuru po skalni strani, a nikde neozyvalo se ni hlasku, ni selestu, jenom: kulich v blizke lesine t'uvikal. Vsak ani na strani se nezastavili; sli zvolna dale... Lee nastojte! cesta nebyla vice pevna, bylte pod je¬ jich nohania pouhy vzduch — a oba sklesli se strdne v chladne vlny hlubokeho jezera.

119

Byl to strasny pad; Lidunka i bratr jeji vsak ani nehlesli. A mlcky dival se bledy mesic, kterak slicna Lidunka se potopila, kterak bratr, jako by padem tim byl nabyl vedomi a sily, namahaye ku bfehu se doplavil, kde bez sebe, dopola jsa jeste ve vode, lezeti zustal... A z rana, kdyz slunce vystoupilo nad lesy, nalezli slouzici i pana sveho v nedaleke lesine s roztf i^tenou lebkou ...

VIII. Nejiatrne mestecko ena bavorskych hranicich bylo o pouti /pfespolnim lidem takfka pfeplneno. Bylo po !odpolednich sluzbach bozich, a lid se byl rozesel mezi boudy, by se ponekud pobavil a pro. sve domaci neco nakoupil. Nektefi zastavili se pfed hfbitovem, u jehoz zdi stal muz se zenou s obrazem, na nemz byl vymalovan pfibeh o ukrutne vraide, o kterez muz i zena zpivali dojemnou pisnicku. Byl to podivny obraz, jemuz by clovek stezi porozumel, kdyby nebylo pisnicky jakozto vykladu. Lid se ,byl nastavil kolem a.pozorne naslou¬ chal, nebot' az do tohoto zakouti byla zaletla zvest o krvav^m cinu. A k tomu ke vsemu nebylo to davno, kazdy se na to jeste dobfe pamatoval. Zpivalo se totiz, kterak jisty bohac zil se svou spanilou manzelkou st'astne a blazene, a kterak jed-

120

noho vecera vloupal se k nim jakysi zlosyn, jenz boMce zastfelil a zenu jeho odvedl, s kterouz pak se skaly do jezera skocil. Ona se utopila, on vsak zustal na zive. Lide, naleznuvse zlosyna na bfehu ve mdlobach, odevzdali jej pravu; pravo jej odsoudilo a Vsadilo do zalafe... A vse to bylo tak vymalovano, jak se o torn zpivalo. Prave kdyz muz a zena koncili podivny svuj zpev, bylo slyseti mezi lidem srdceryvne vzkfiknuti, jemuz nasledoval divoky plac, jako by se byl zoufalec rozplakal. Vsichni se ohledli v tu stranu, odkud pfichdzel plac a spatfili muze v rozedranem odevu. Po chvili muz ten rozehnal se rukama, lid se rozstoupil a on dal se na utek, drkotaje mezi zuby: ,,Lidunka! ma draha Lidunka!" Byl to nest'astny rybak. O teto pouti spatfil jej lid poprve. I vidal jej pak casteji; mnohy jej litoval, vetsina vsak m^la nevinnou svou radost z neohrabanych kozelcu tich6ho blcizna.

Pfed nekolika roky zavital jsem do one kra¬ jiny, o niz jsem se byl na pocatku sveho vypravo¬ vani zminil. Jaky div, ze jsem se o ubozaku brzy dov£d61. Lide, s nimiz jsem se sesel, vypravovali mi o n&n vselijake kousky, ovsem kazdy po svem zpusobu. Ten onen ho litoval, jiny sirodlouze vykladal o zka2enych mravech, o zpustlosti naSich £as'u, aj op£t

121

jiny podaval suchoparna zivotopisni data — kazdy tak, jak prave mu bylo vhod. Nejzajimavejsi bylo, k cemu potfeboval vyzebranych penez. Zakopaval pry je kdesi v lese do zeme a kazdeho roku pfed prvnim majem je opet vykopal; nebot' prvniho maje, kdyz po kopcich „paleny carod6jnice", palil i blazen svicicky, jak fikdval — „za drahe mu duse". Nakoupil totiz voskovych svicicek, hosi mu pomohli ze stromovych kor nadelat malych lodicek, na kazdou z nich postavena zapalena svici£ka a tak¬ to byly vecer lodicky pusteny po rybnice. Bylo to vskutku rozkoSne podivani, a z daleka chodivali se lide divat, jak bude Paputik s detmi pdlit svicicky „za drahe duse". Blazen stal pak na skale a tleskaje radosti rukama cenil bez pfestani alabastrove zuby. Kdyz ale jedna svicicka po druhe zhasinala, mizela radost s jeho tvafe, a kdyz po¬ sledni svet&ko dohofelo, dal se do pla£e a s vfiskotem bezel do lesu, odkud teprve v nekolika dnech se navritil. Nedlouho po svem pfichodu do mestecka se¬ del jsem vecer v parku na lavicce. Mimo mne byla tam i vdova po hrabecim ufedniku, o niz jsem se byl na pocatku sveho vypravovani zminil, s dvema dceruskami. Ie jsme byli po cel6 odpoledne zvatlali, nebylo nam valn6 do feci, a vsichni ctyfi jsme se¬ deli zamysleni. Ve£er byl poeticky. Nebe bylo sedomodre, hvSzdy pocaly jiz vyskakovati jako laskujici vlnecky v potucku. ZahledSl jsem. se v to nekonecn^ sero nebes, zadumal jsem se. Nepozoroval jsem ani ze

122

byl zatim vysel mesic, nepozoroval jsem, ze v kra¬ jine nastalo ticho jako v svatyni chramove, a ze ani listovi netroufa si zaselestit. Z nenadani vsak me vyrusilo ze sneni divoke zavfisknuti. Pozvedna oci vidim pfed sebou lid¬ skou postavu, sedici na bobku jako lesni selma, hotujici se ke skoku na svuj lup. Mimovolne jsem se zachvel; avsak prosebne sepjate ruce a chraplavy hlas, skuhrajici polonesrozumitelne : ,,Strejcku! teta! krejcar! jen krejcar!" mne poucily, kdo se pfed nami naleza. Dal jsem mu nekolik krejcaru. Blazen radosti vycenil zuby, zatleskal rukama, udelal jako na podekovani nekolik kozelcu, a nezli jsem se nadal, nebylo ho vice pfed nami. Ale v brzku se opet vratil, a vzezfeni jeho je¬ vilo divokost. ,,Teta, teta, dej mi me modlitbicky!" kficel blazen skuhravym hlasem. ,,Jake modlitbicky, Paputiku?" ozvala se jemne a pfivetive podle mne sedici Leninka. ,,Modlitbicky, modlitbicky chci!" fval blazen, blize se hrozive k divce. ' Obdvaje se o divku vstal jsem s lavicky. Lee; mziknutim oka shybl se blazen k zemi, zvedl kamen a mrstil jim vsi silou po divce, kteraz udef ena do hlavy, klesla k zemi. Zmatek, ktery nastal, nelze popsati. Blazen zmi¬ zel, ubohou divku odnesli bez vedomi do zimku, kdez asi ve dvou hodinach skonala. — Tfetiho dne z rana odbyval se pohfeb. Kazdy litoval dobre .Leninky, proklinaje bldzna, o n6mz po tu dobu v celem okoli ani stopy nebylo.

123

Teprve tohoto dne dovedel jsem se nektere po¬ drobnosti o rodicich mrtve Leninky. Otec jeji, slouziv dfive u jakehos bohace, vstoupil pozdeji do sluzby hrabeci, kdq stal se ufednikem. Kfestni jmeno jeho bylo Jifi, a proto mu dfive fikali Zors. — — Jeste tehoz dne rozloucil jsem se s mesteckem, v nemz jsem byl skoro dva mesice stravil. Sel jsem pomalu a smutne. Zastaviv se pfed lesem, ohlednul jsem se jeste naposledy k doskovym domkum, ke kostelni vizce, k parku i hrabecimu zamku — ale pak rychle do lesniho stinu... Nesel jsem jeste dlouho, les pocal fidnout a brzy dostal jsem se po klikate stezicce k pasece. V kypre trave sedeli hrajice si dva hosi, jez jsem na prvni pohled poznal: Tonik a Frantik. Jda podle paseky lesnim stinem zaslechl jsem, o cem prave mluvili. , f ,,Toniku," pravil Frantik, ,,hec! dnes u nas spal Paputik a u vas ne! hec, hec!" " „Co z toho!" odsekl Tonik mrzute, jako by za¬ vist ive. ,,Co z toho?" xopacil opet Frantik. „Je z toho! a moc je z toho! Mamicka mu cosi vafila, Paputik pil a usklibal se pfi torn — vzdyt stune!" „Paputik?" tazal se Tonik, vyvaliv na soudruha oci. „Nu tof.se vi! Chtel se vcera vecer obesit a ted stune! Ale tatik povidal, ze snad je to jenom tak a neni-li to jenom tak, ze Paputik umfe." — Vice jsem neslysel. V tomto okamziku bylo mi nevyslovne bolestno. ,Rozlouciv se mlcky s hochy spechal jsem lesem dale. < Byla to smutna cesta, snad nej smutne jsi meho zivota. Pfecasto pf ipamatoval jsem si PAputika; ale

124

nejcasteji tanuly mi na mysli ty jiskm£ o£i, jez se byly o jarmarce nad Pdputikem rozplakaly, nebot' sladk6 ty oci byly jiz na v6ky pozbyly carovneho sv6ho lesku ...

PUL MINUTY FURII SKIZZA^ROMANU.

(Psano a poprve tisteno 1888/po driihS tisteno 1894.)

Stala na pavlanu krasne villy a mivala bilym satkem — na rozloucenou. V purporove zaplave prave zapadleho slunce podobala se v bledomodrem lehikem sate letnim, jejz svezi vetfik lehynce zdouval, bytosti nadpozemske. i ; Stihla postava — pravidelna, vlastne carokrasna tvaf s ruzovymi licky — azurove oko — bohaty plavy vlas — koralove, pootevfene rtiky, kolem kterychz pohrava prave zadumcive sladky usmev — drobnc alabastrove zoubky — — a pfimyslime-li si, ze to mladistva, st'astna zena s nejneznejsim, nejoddanejsim vyrazem, loucici se prave s manzelem, jenz v nalehave zalezitosti ubira se k nedalek^mu nadrazi, aby odejel do Prahy, odkud se po nekolika hodinach — kratce pfed pulnoci jeste — zase vr&ti — — muzeme si uciniti aspoh pfiblizne pojem o prostem a pfece tak poetickem vyjevu. | \ . Manzela jest jeste videti..., Ubirat' se po kli¬ kate vozove ceste — obcas se zastavuje nebo-poohlizi, by pokynul rukou nebo zam&val kloboukem.

128

Je to statny, sotva Ctyficetilety muz elegantniho zevnejSku. Nehrub£ sli£nou tvaf ponekud drsnych tahu, ale vyrazu skoro dobrackeho, stini husty, modeme do spicky zastfizeny kastanovy plnovous. A kdykoli se muz ten obrati ku .sve zince, zazafi i jeho tvaf blahym uspokojenim... Po nekolika minutach — od villy k nadrazi jest asi dvacet minut cesty — zahnul s vozove ce¬ sty na mez do poli a ponevadz se v mistech tech terrain smerem k nadrazi nizi, zmizel zrakum sv6 manzelky. , Tato lapira zrak svuj i po te neodvratne do dali na misto, kde byl manzel zmizel — a teprve po chvili zakrouzil zrak jeji po krajine: sirok^m, lesnatymi pahorky obklopenem udoli, jehoz stfedem vine se mala ficka, podle jejihoz praveho bfehu tahne se * zeleznicni trat'. V purpurove zaplave zapadleho slunce ma i kra¬ jina raz v nejvyssi mife poeticky — a odlesk poesie te zraci se v tvdfi slicne blondynky ... V tu chvili nebyl by snad ani nejzarytejsi misantrop puvabu jejimu odolal. Bylat' v pravde carokrasna — ■

Muz ^ zena, kterymz jsme byli prave venovali nejpovrchnejsi pozornost, poznali se nahodou — zpu¬ sobem nejv§ednej§im... Potkalit' se kdysi za krasneho jarniho dne v tesn6 ulici Stareho mSsta prazskeho: On — v tu dobu je§t6 advokdtni konoipient — vsimnul si in. teressantni tvdfinky sv62i, skoro ruzov6 pleti, pomn6nkovych oî a bohat6ho rus^ho vlasu — ona,

129

v tu dobu sirotek zivici se nuzne vytezkem rucni prace, nevenovala statnemu muzi nejmensi pozornosti. Pfes to vse — jak uz nekdy byva — stala se po nekolika jen mesicich, jichz bylo tfeba k blizsimu seznameni se, jeho choti. Nyni, po peti letech, neni snad st'astnejsich manzelu. Poznavse se blize, zamilovali si jeden dru¬ heho s, veskerou vfelosti ohnivych temperamentu svych. Nezna, jemna a pfitulna divka stala se jemu idolem, kteremuz bez rozpaku obetoval karieru bohateho shatku, o nemz druhdy snival, a — nelitoval toho. Stav se advokatem osvedcil se za nedlouho jako vytecny pravnik, dobry fecnik a tudiz i jako znamenity obhajce. Klientu nebylo nikdy nedostatek a v kratke dobe nebylo snad kolegy, jenz by mu nebyl zavidel. Krasna, veskerym pohodlim opatfena villa na pokraji lesa v puvabne krajine jest jeho vlastnictvim. Nad to vse zavidi mu vsak mnohy vlastne neznou, carokrasnou bytost, ktera letni tento utulek ozivuje zvonivym svym smichem — bytost rovnez tak vzornou srdcem i dusi jako dokonalou pfednostmi tela. Shoda, panujici mezi obema temito lidmi, ne¬ byla az dosud nikdy ani zdanlive z rovnovahy pfivedena — oba jsou svrchovane st'astni. Jenom ji obcas kaliva stesti ponekud trpka vzpominka. V osamelych chvilich, kdyz v myslenkach zaletava v minulost, pfipominava si nekdy take Cloveka, s kterym druhdy sestersky sdilela utrapy zivota, ale kteryz — jak uz se nekdy deje — neblahymi pomery zivotnimi roztrpcen zanevfel na J. Arbes, Sebran* spisy. XXXI.

130

svet a spustnuv, nyni snad v bide nekde po svete se toula... Lee tentokrate ani tato vzpominka nekali blahy mir jeji duse. Nemyslif na nic nez na sveho man¬ zela, nevzpomina nez na okamziky nejblazsi... Postala na pavlanu, pfed kterymz se rozklada stinna, prostorna zahrada s vysokym dfevenym plotem, nekolik minut po te se otocila a volnym kro¬ kem vesla otevfenymi zasklenymi dvefmi do ele¬ gantne zafizeneho salonu. Poposla k divanu, usedla a podepfevsi hlavu obema rukama, zamyslila se. Brzo si pfipomenula neco z doby davno minule, brzo nej vsedne jsi vyjev kazdodenni a hned zase nektery z nejblaisich okamziku sveho' zivota:... Brzo se ji zdalo, jakoby se zadumcivost vluzovala do jeji duse, a hned zase jakoby mela zajasat — slovem myslenky jeji poletovaly plase a bezucelne s pf edmetu na pf edmet, aniz by na nekterem utkvely dele nekolika vtefin... Nahle byla ze sniveho dumani vyrusena. Ve dvefich vedoucich od schodu do salonu objevila se sluzka a spatfic pani svou zamyslenu, sta-, nula, jakoby byla na rozpacich, marli ci nema-li ji vyrusiti. I Po chvili vsak se pfece rozhodla. ,,Racte odpustit, milostiva pani," ozvala se ne¬ { smele. i f Pani spustila ruce, zvedla hlavu a upfela tazave zrak na sluzku. „Racte odpustit," opakovala sluzka tymz tonem jako dfive, nacez ostychavC, ba skoro bi,zliv£ dodala: „Nejaky zebrak ..."

131

„2ebrak?" opacila udivene pani. „Coz pak ne¬ byla dvifka zahrady zavfena?" „Patrne milost pan — kdyz odchazel — nechal otevfeno," vysvetluje sluzka. „Nu — a ty's pfece dala almuznu — ? Co vice ?" pfipomenula pani jaksi nevrle. „Nechtel nic — chce mluviti s milostpani," vylozila sluzka. ,,Se mnou?" zvolala pani v udiveni, nacez skoro pfisne dodala: ,,Odbud' jej! Necht' pfijde zejtra — kdykoli 1" . ^Jjizka se obratila, by vykonala panin rozkaz. Otevfela dvefe — lee ihned uleknuta ucouvla — zebrak, jenz ji byl nepozorovane nasledoval, stal na prahu. ( Byl to stihly, skoro vychrtly mladik — sotva petmeeitmalety — osmahlych lici, vzezfeni skoro zdiVocileho; ale nikoli neslicny — naopak: hned6 oko jeho dodavalo tvafi vyrazu zadumcive prosebn6ho, kolem rtu pohraval polo trpky a polo nadejny usmev. Zrak jeho setkal se s pohledem mlade pani, v jejiz tvafi jevilo se v prvnim okamziku leknuti. Ale hned po te pani rychle postoupila — tvaf jeji se vyjasnila a s lehkym vykfikem radostneho pfe¬ kvapeni padla mlademu muzi v osumelem obleku do naruci... Udiveni sluzcino, ktera byla nemou svedkynj pfekvapujiciho vyjevu, nelze vypsati. Stala chvili jako pfimrazena; ale po te — kdyz pani a mlady muz vymenili nekolik vsednich, ale pfece jen neznych a.laskavych poznimek, — domnivala se chapati delikatni stav veci a soudic, ze snad bude pfece

132

jen nejlip, kdyz vubec ani na sebe neupozorni, vytratila se ze salonu — —

Mladi. pani, ktera se byla pfed chvili nejnez¬ nejsim zpusobem se svym manzelem rozloucila, zu¬ stala s neznamym mladym muzem o &amot6. Vymenili jeste nekolik neznych slov — a dfive, nezli sluzka, ktera byla chvili i za dvefmi naslouchala, sesla dolu — sedeli podle sebe na divanu v nejduvernejsim hovoru. „Jake to shledani, mily Jene!" sveholila ona. „Spise bych se byla smrti nadala!... A vef, j& na tebe casto vzpominala — kazdy den — kazdy veCer " „Jako ja na tebe, }mila Emilko!" vpadl on, drze ruku jeji ve sve a hladC ji. ) „A bidne se ti vedlo — co?" „Prabidn£! K neuvefeni!" — A pfece, kdyko¬ li v jsem na tebe vzpominal " „Ach, bo2e, boze!" vzdychla ona. Oba se odmlceli, jako by v radostnem roze¬ chveni nevedeli, co si maji povidati, na£ se ptiti. „Ale — pro buh!" ozvala se nahle mlada pani skoro* uzkostlive, jakoby si byla pfipamatovala n£co svrchovane nenhl^ho. ,* „Proc se lekd§, mila duse?" optal se on. „Nelekam se, vef!" zaêptala stisnenym hla¬ sem. ,,Muj mu2 prave odejel do Prahy " „Vim — £ekalt' jsem obchazeje v pozdili cel^ odpoledne/' odpovedel on, „a teprve, kdyz jsem jej videi odchazet z domu a tebe na pavlanu, jak se

133

s nim lou£i§ — odvazil jsem se... Ale pro buh — co je ti? Sama pravis, ze se nelekas — ze jsme v bezpeci, a zatim se chvejes — —" „Napadlo mi jen, kdyby " zajikla se; ale hned na to rozhodne dodala: „Ne, ne — nevriti se... Proc by se vracel? Nemat' pficiny... Vzdyt' pfece vis, jak te nenavidi..." „Vim, vim!" pfisvedcil on. A zase se odmlceli, jako by nevedeli, co si dile povidati, nebo jako by se kazdy z nich zaby¬ val jinymi myslenkami, ktere s trhavym a nesouvislym hovorem, jejz prave rozpfadali, nebyly v nizadne nebo jen pranepatrne souvislosti. Ani jim nenapadlo, ze se bylo zatim ponekud' sesefilo, ba nevzpomneli ani na sluzku, ktera byla svedkyni jejich setkani a nyni ze zahrady pokuko¬ vala k balkonu, jako by cekala, ze odtamtud zihada se vysvetli. i Avsak prvni zasvit mozneho vysvetleni kmitl se^ strany jine — ode dvifek zahrady. Sluzka po¬ stf ehla vracejiciho se pana ... V prvnim okamziku ji napadlo, aby ponechala pani svou jejimu osudu; ale hned po te jinak se rozmyslila... ( Snad jeste nikdy meletela tak rychle po scho¬ dech vzhuru jako tentokrate. Vrazila do salonu skoro bez dechu a stezi vykoktala dve osudna slova • „Milost pan!..." Pani i mlady muz vyskocili... ^ Za panujiciho sera nebylo Ize postihnouti zdeieni v jejich tvifich; ale pani se vzpamatovala v oka¬ mziku. . „Rychle dolu!" kdze sluzce. „Zdrz pana! — le sejdu dolu — ze se s nim chci projit po zahrade —"

134

Sluzka uposlechla. ,,A co ja?" optal se mlady muz a hlas jeho se chvel. Ale dfive, nezli pani odpovedela, bylo slyseti kroky i panuv hlas na schodech. Mlade pani sotva zbylo casu zatlaciti mladeho muze mlcky do vedlejsi komnaty, zavfiti dvefe a popojiti vracejicimu se manzelu v ustrety. Setkala se s nim mezi dvefmi. ,,Probuh — proc se vraci? — Co se stalo?" ozvala se dosti pevnym hlasem, namahaj ic se zatajiti sve pohnuti. ' ! ,,Pranic zvlastniho — vlak mi uj el,"odtusil man¬ zel Ihostejnym tonem. ,,Muzeme se tedy pul hodinky nebo dele prochazeti v zahrade nemyslis, mily Richarde?" ozvala se pani tonem zdanlive Ihostejnym a pfece prosebnym. „Jak ti libo, drahousku," odpovedel manzel ochotne. ,,Dovol jen, abych si zaznamenal dulezitou vec, ktera mi napadla prave na schodech..." Po te vytahl noticni knihu a snazil se v seru neco zaznamenati. ,,Neni pomoci, mila duse," ozval se po chvili. ,,Musim si pfece jen na okamzik rozsvitit." A necekaje odpovedi, ucinil krok smerem ku komnate, ve ktere meskal nezvany. Pani vsak mu zastoupila cestu. ,,Ne, ne, drahousku!" zasveholila. ,Ja sama — do vol!" On jen pfikyvnul a ona vesedsi kvapne do ve¬ dlejsi komnaty, rovnez tak rychle se vratila s lam« pou -— postavila ji na stul a rozsvitila.

135

Manzel zasedl ke stolu, pohledl na tu a onu stranku v noticni knizce sve a jal se pak psati. Byl hotov v nekolika vtefinach. „Mohu zhasnouti?" optala se pani tonem tak' napadnym, ze manzel zadival se ji upfene do o£i. „Proc zhasinat?" optal se; ale teprve nyni vsim¬ nul si zmeneneho vyrazu ve tvafi manzelcine. „Pro buh, co je ti, mila duse?" „Nic, nic Libo-li, pojd'me do zahrady... Citim mirnou indisposici... Mozni, ze cerstvy f vzduch..." „Naopak," vpadl manzel. „Vecerni vzduch by ti mohl spise uskodit. Zustahme radeji!" „Ne, ne! Pojd'me — pojd'me!" zvolala ona roz¬ hodne a obratila se ke dvefim, kterymiz byl manzel pfed chvili vstoupil. I on ucinil ochotne po jejim pfikladu; ale v temz okamziku ozval se odnekud, bud z venku nebo z vedlejsi komnaty nenapadny sramot. Manzel, rozhlednuv se kolem, nekolik okamziku napiate naslouchal; ale neslysel niceho. A jenom mani a k tomu zcela Ihostejne pfipomenul: „Je snad nekdoi nahodou ve vedlejsim pokoji?" „Neni," odpovedela manzelka chvatne, ale tak septmo, ze manzel snad ani neporozumel. , „Muzemet' se podivat," dolozil a bez rozpakuv obritil se ke dvefim, vedoucim do komnaty, ve ktere byl neznamy. ( I l _ „Ne, ne!" vzkfikla pani s bezpfikladnou uzko¬ sti a zastoupila mu cestu. tf,Co to? Proc bych se nem£l podivat?" optal se udiveni. ^ „Bojim se —" zajikla se.

136

,,Snad ne strasidel?" zasmal se on, ale ihned dodal: ,,Ale vzdyt' jsi tam byla pfed chvili sama!" ,,Byla — byla... Ale ty, prosim — nechod! Vzdyt' to pfec zbytecna vec!" zebronila. Ale on beze slova postoupil a otevfev dvefe zadival se do komnaty. ( „Nu, vidis, mila duse," pravil s usmevem, „ze tam neni zadnych strasidel!" ,,Neni — neni!" opakovala ona, tajic smrtelnou uzkost, kteri se ji zmochovala. Manzel, jenz nasledkem toho, ze dival se z osvetleneho salonu do sere komnaty, vlastne pra¬ nic nevidel, ucinil vsak jeste dva kroky pfes prah. Teprve nyni se mu zdalo, ze pozoruje v koute u jednoho okna pfikrcenou lidskou postavu. ,,Kdo zde?" houknul drsne. Nikdo se neozval. ,,Kdo zde?" opakoval drsneji, uciniv odhodlane dva kroky ku pfedu. V temz okamziku se pfesvedcil, ze se nemyli Co nasledovalo, bylo dilem nekolika vtefin a jedine tim Ize vysvetliti pfekvapujici vysledek. ^, V koute u okna pfikrcena postava se vztycila — jednim skokem octla se u otevfeneho okna — a seskocila do zahrady. I Richard mel tolik duchapfitomnosti, ze strhnuv revolver se steny nad psacim stolkem, pfiskocil k oknu. Zinka v zdeseni na celem t£le se chv£jic pospiSila za nim. Oba videli zahradou prchaji¬ ciho muze ... Richard bez odkladu namif il; ale zinka jej chopila za ruku. „Pro milosrdenstvi bozi — nestfilej!" vzkfikla tonem zoufalym.

137

Ale Richard toho nedbal; vyskubnuv se, natmefil a vy palil. Rana zadunela vecernim tichem; ze zahrady zaznel. lehynky vykfik. Prchajici muz vsak neklesl, ba ani se nezastavil, nybrz prchal dile, a v neko¬ lika okamzicich zmizel ve vecernim seru. Richard obratil se ku sve zene. ,,Proc jsi mi branila vystfeliti?" optal se. Zinka ve smrtelne uzkosti nemohla odpovedeti. „Proc? proc?" nalehal Richard. Teprve nyni vzmuzila se zinka aspoh tak dalece, ze mohla chvejicim se hlasem pronesti slova: „Byl to — muj bratr — —" „Tvuj bratr?" opacil muz. „Proc jsi mi to tajila? Pro£ jsi mne nevarovala v £as ?" Uzkost, strach a leknuti zeniny byly tak mocny, ze nebyla v stavu zahadu okamzite vysvetliti; zablabolilaf jen nekolik nesrozumitelnych slov. Nechapaje, stal Richard chvilku bez hnuti. Nevysvetlitelne chovani zenino pusobilo na nej tak zvricene, ze v tomto naprosto nepficetnem oka¬ mziku slehlo dusi jeho nejcernejsi podezfeni — nevery... Myslenka ta projela mozkem jeho tak ne¬ pf edvidane a poboufila, ba rozlitila jej tou merou, ze nebyl svych smyslu skoro ani mocen. Chopil zenu za prsa a zavlekl ji do salonu. „Ty Izes!" zahfmel na ni. Chtela nedorozumeni vysvetliti, ale zajikla se a nevedouc si okamzite rady, sklesla pfed nim na kolena. ' „Mluv, neverna bidnice!" zafval v nejprudsim rozjitfeni. Klecela pfed nim jako kajxi hfisnice.

138

,,Odpust'!" bylo vse, co splynulo zajikave schvejicich se rtu k smrti postrasene zeny. .. Ôsudne slovo! Misto konejsive pusobilo na Richarda tak pfesvedcujici silou, ze vypadl mu re¬ volver z ruky. Na okamzik byl zdrcen; lee v bezprostfedne nasledujicim okamziku napfahl prazdnou ruku a udefil zenu pesti do tvafe. ! Z prsou zeninych vydral se srdcervouci vykfik. V pomateni a pfece jaksi instinktivne ku obrane sahla po revolveru, jenz byl vypadl Richardovi z ruky, vztycila se a — namif ila na muze... Misto andelsky krasne bytosti, ktera jej druhdy jen okouzlovala, stala pfed nim v hlubinach duse ura&ena a rozjitfeni zena s medusovitym vyrazem v tvafi — vtelena furie. Chvela se na celem tele... Tvaf jeji hofela studem, litosti a hnevem — z oci srsely blesky rozvasneni, jazyk vsak byl zdfevenely. Pfes to byl vyraz tvafe jeji tak vymluvny, ze Richard bezdeky — couvnul... f,Fryc!" bylo vse, co rozlicena zena jeste za¬ blabolila. A slovo to stacilo... Zbabele pfikreen couval muz az ku dvefim... A kdyz pak mu zena jen jedinym pokynutim ruky kdzala odej iti — zmizel •— —

K doliceni toho, co nasledovalo, sta£i neko-lik slov. ' Richard i Emilie probdeli nejd£sn6jsi noc sv£ho zivota.

139

Nasledujiciho dne vsak se Richard pfesvedcil, ze jej zena neklamala — a desna furie, pfed kte¬ rouz byl vecer jako sketa uprchl, stala se zase andelem... Prominulat' za cenu nejmirnejsi: aby byl ubohy — na stfesti jen lehce raneny bratr vzat na milost.

ODVETA. NOVELLA EROTICKA.

(Psano a poprve tisteno 1890,)

Nahle — aniz by vlastne vedeli, jak Jo bylo mozne — stali proti sobe... ByValit' pfed lety, od mladi nerozlucnymi pfately jako upfimne se milujici blizenci. Narodili .se v jedne chysi — jen uzka pfedsihka delila rodne jejich svetnicky s hambalkovymi stropy. Jako mala pisklata batolivali se pfed chysi — jako hosi chodili pospolu do skoly i ze skoly do¬ mu a skotacivali jen spolecne. Jako dorostli jonaci byli v jednom a temz dni odvedeni k vojsku, vyslouzili u jednoho pluku a u jedne setniny a skoro po celou tu dobu spavali pod jednou stfechou. Spolecne yratili se do rodne pohorske visky, kde asi po pul roku zili jako vzorni bratfi. Vsak od te doby — vlastne od osudneho okamziku, kdy je¬ den z nich postfehl, ze stesti, v nez byl doufal, odvratilo se od neho k druhemu — — jeden druhdmu se vyhybal. . i Po sedm roku jeden s druhym nepromluvil a kdykoli se nihodou potkali, odvrdtil se kazdy na jinou stranu.

144

N ena videli se z hlubin du§e. A nyni — oba statni, silni muzi — stoji proti sobe s nejmracnejsim vyrazem v osmahlych drs¬ nych tvafich. Oko v oku zabofeno a z obou srsi blesky nahl6ho rozvcisneni. Rty jsou zarputile sevfeny a svaly kolem ust kfecovite poskubavaji. V pesti zafate pravice jako by cekaly na povel k prvni a zaroven posledni smrtelne rane do prsou... Tak stoji proti sobe — minutu, dve, tfi... Rubinove slunce podzimni bylo se prave skrylo za vzdalene hory — zapad hofi v krvavych ruzich. Vse jest stopeno v nejpoetictejsi pfisvit: skaly i husty cerny les. Nejblizsi okoli — hluboka skalnL rozsedlina, kterouz sume proteka horsky potok, tvofici nize hu£ici slapy — zdi se dychati nevylicitelnym kouzlem. Skoro opojna vune lesni — roje musek — tu a tam osamele ptace — — vse tak zadumcive vdbn6... A pfece na uzke lavce, vlastne na pouhe klade, slouzici za lavku pfes potok, stoji dva muzi, ktefi nemaji pro nic kolem sebe smyslu. Asi deset stop pod nimi sumi potok, jehoz vlny v dali nekolika kroku o skalni balvan v nescetne zhave zlute a zaruzovS16 perlicky se tfiSti... Nahle oba napfahli y peste zat'ate pravice. „Couvni!" houknul drsne jeden. „Necouvnu!" odpovedel zpurne druhy. A jako na povel padly dve rdny p&sti do prsou. Jeden, z Jnuzn zavravoral, ale nepozbyl rovnovahy — Druhy s nesrozumitelnym vykfikem pfekotil se do potoka.

145

Vlny pfiserne zajecely. v Napfic do potoka sklesnuvsi tezke telo neko¬ likrat se pfevalilo a zustalo pak nepohnute lezet. Voda pod hlavou odtekajic zbarvila se krvi. Muz na lavce videl vse; ale v mracne tvafi jeho' ani sval se nezachvel. Chvili stal jako socha bez hnuti, pak prudce sebou,pohnul, pfesel lavku a zabocil na lesni stezku, vedouci k nejblizsi osade — — —

V tu dobu stopena byla i nedaleka viska, ku ktere stezka vede, v pohadkovy pfisvit. Maly jeden dvorec — nekolik samot po ubocich a nekolik bidnych chysi pod strmou skalinou, podle ktere vede hrbolata vozova cesta k lesu a le¬ sem dale k erarni silnici — vse nasvedcuje nejvSednejsi prose nejtrudnejsiho zivota — a pfece jaka carokrasa okoli! Cloveku, jenz se v mistech tech octne nepfedvidane, zdi se, ze nelze se rozhledem ,ani nasytiti... A pfece zase — Vsak vime, jak ubozi, pfeubozi jsou lide, ktefi tu ziji a nemaji ani pokdy venovati pozornost necemu jinemu, krome lopote nejvsednejsi, nemajici ji¬ neho ucelu nezli uhajiti bidny zivot, mnohdy nej¬ bidnejsi zivofeni. Nescetne, kazdemu takovemu zakouti vlastni zvlastnosti, klopoty, zvyky a mravy pfekvapuji razovitosti a lid pfes vsednost zivota vymyka se vsednosti. — Neumornahouzevnatost v praci, malomluvnost, ba zamlklost — neznalost svSta, nevsimavost, J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

1Q

146

mnohdy zdanliva, jindy skutecna otupelost a pfece hluboky, elementarni cit, pfechazejici nekdy v neurValou, divokou vaseh zdaji se byti spolecny vsem a pfece kazde individuum jest sverazne. A jedno z nich, asi petmecitmaleta zinka sned£ tvafe, ostrych a pfece pravidelnych rysu suka prave v proste chudicke chysi kolem krbu, na nemz jest k ohnicku pfistaveno nekolik hlinenych hrnecku. Malym okenkem do chyse vnikajici vecerni zaplava dodava vsemu skoro az poetickeho razu. Statna zena s kypryma prsoma, oblecena pouze v reznou kosili a hrubou kytlici, zda se byti klidnou a spokojenou. I pfisny jinak vyraz tvafe jest zmenen — cerne jiskrne oko teka po chysi, jako by na vsem mohlo spocinouti s uspokojenim — kolem hzkych rtu po¬ hrava chvilemi jemhoucky usmev... Nahle v sukani ustala a obrativsi se k okenku, zadivala se v hasnouci vecerni zaplavu; ale hned po te vybehla pfed chysi a rozhledla se kolem. Opodal na travniku, pod zakrsalou hrusi spatfila sedeti asi sestilete devcatko, hrajici si kaminky a dfivky. „Tatik jeste nejde?" zvolala na dite skoro pfikfe. Dite otocilo hlavu smerem k lesu, pak zase k zene a nesmelym hlasem odpovedelo jednim sluv¬ kem: „Ne!" Zinka vratila se do chaty a zase su( kala, az pfibatolilo se i dite. Zatim byly cervanky pohasly — vecefe byla uz daVno uvafena, ale tatik se nevracel. Zinka vysla nekolikrat pfed chysi, zadivala se k lesu a zase se vratila do chaty k diteti, jez si i nyni hralo pobliz krbu mlcky a jaksi uz unavend.

147

Posleze zinka s ditetem povecefela, ulozila dite do postylky, a zase sukala. Venku se setmelo, ale tatik posud nepfichazi. Zinka konecne taktez ulehla na proste loze, ale dlouho nemohla usnouti. Cekalat' muze, kteryz poprve, co se znali, nepfichazel, a cekala marne. Nepfiselt' ,ani k pulnoci, kdyz vicka jeji unavenim se zavfela — nepfisel ani rano, kdyz za svitani procitla. Zmocnil se ji nepokoj. Kazdou chvili vybihala od price pfed chatrc, rozhlizela se po okoli a zase se vracela k sukave praci... Konecne — po snidani se rozhodla. Odnesla dite k sousedce, poptavala se po muzi od chyse k chysi, od samoty k samote, ba patrala po nem v nejblizsim okoli; ale marne. I jini nektefi hledali a k polednimu jeden z nich zvestoval, ze pohfesovany lezi v lese v potoce pod lavkou nad slapy — mrtev. Letela tam jako furiemi stvana. Poznavsi mrtvolu, divoce vzkfikla, ale v bez¬ prostfedne nasledujicim okamziku zustala jak zkamenela. Teprve po dlouhe chvili se ponekud vzpamatovala. Vytahla mrtvolu na bfeh a snazila se ji vzkfisiti. Kdyz se ji to> nepodafilo, usedla vedle ni a tupe divala se ji do zsinale tvafe. Co yifilo dusi ubohe zeny, zustalo jejim tajemstvim. Tvaf jeji jevila mracnou resignaci. Usta ani nehlesla — oko vubec ani nezvlhlo... Za nedlouho dostavili se z visky i jini lide: muzi, zeny i d6ti... A kazdy byl pfesvedcen, ze uboh^ho stihlo ne§t£sti

148

Nepfedvidany a neobycejny pfipad ten ohlasen nejblizsimu ufadu. , ' Dostavivsi se soudni komise ohledala mrtvolu a zjistila dve rany: jednu smrtelnou do hlavy, zpusobenou patrne narazem o spicaty kamen, druhou lehkou do prsou, zpusobenou patrne taktez nara¬ zem, ale o pf edmet tupy, nej spise o hladky kamen. Pozde vecer odnesena mrtvola do visky, polozenai v chate na prkno, a pfeuboha vdova ponecMna nememu svemu hofi... Pohfeb byl, jako zpravidla v podobnych pfi¬ padech, mimofidny. Dostavili se lide i z okolnich osad a samot, ba pohfebniho pruvodu sucastnil se i muz, jenz byval neboztikovi nerozdilnym pfitelem, ale od nekolika let se s nim nenavidel. A kdyz pak na hfbituvku nejblizsi vetsi osady rakev spustena do' hrobu a zasypana a ucastnici smutneho obfadu se rozesli, zustali u hrobu jen ten¬ to muz a nest'astna vdova. Stali proti sobe se sklopenyma k zemi ocima. Nahle oba nadzvedli hlavy — zraky jejich se setkaly... Z hader ubohe vdovy vydral se lehynky vy¬ kfik. ,,To ty — Vite?!" bylo vse, co temne uklouzlo chvejicim se jejim rtum. V tvafi osloveneho ani sval se nepohnul; ale v nejistem pohledu jeho chvelo se cosi, co strasne podezfeni vdovino potvrzovalo ... Ani on, aniz ona vice nepromluvili a rozesli se jako lide zcela cizi...

149

Zbavena zivitele potloukala se politovani hodna vdova zivotem bidne — pracovala do upadu, do vysileni... , \ Pro sve hofe nemela slov. Co trpela, nikdo nezvedel, ba ani netusil. I muz, o nemz byla pfesviedcena, ze zbavil ji i dite jeji pilneho zivitele, z chmurne jeji tvafe nevycetl nezli nemy 2al. Jinak zili oba jako dfive — jako zcela neznimi lide. Nemluvili spolu, ba kdykoli se potkali, jeden na druheho ani nepohledl... Tak mijel den po dni, tyden po tydnu, ba me¬ sic po mesici. ] A o vyrocni den pohfbu nahodou se potkali a zraky jejich se zase jednou setkaly... Jemu se zdalo, ze kolem jejich rtu pohravi lehynky usmev1... Osmelil se a oslovil ji. Odpovedela jen jedinym slovem; slovo to sta cilo. V nekolika dnech se sbliîli a v nekolika ty dnech stala se jeho — zenou — — — ale zenou, jak6 snad jeste nebylo. — — — Co nasledovalo, jest jedna z onech zahad zensk;£ho srdce, ktera se vzpira liceni. Znovu proVdani Vdova nebyla vnadnou, tim mene okouzlujfci, a pfece dovedla vice nezli zena nejvnadnejsi a nejsvudngjsi. Roznitilat: v srdci muzove davnou jeho vaseh skoro k silenosti... Oba byli sice skoupi na slova; ale kazde jeji slovo, kazdy jeji pokyn, kazdy pohled byl mu rozkazem. Praieoval bez oddechu, by ukojil kazde jeji pfini,

150

A kdo vi, jaky krusny je vydelek v hor&ch a jak podivna mohou byti pfani a libustky zeny, kteri vi, ze jest muz jejim otrokem, dovede se aspoh po¬ nekud vpraViti v mimofadny stav politovani hodn6ho muze. — Nemel sily, ba ani vule zene neco odepfiti. Pracoval od nejcasnejsiho jitra az do pozdni noci do upadu, do vysileni. — — — „Jdi, jdi, Vite!" fikavala, kdyz unavou skoro r ( klesal. . i : ^ .It!: ,,Pamatuj na svoje uboh6 dite!" — A tato nebo podobni slova stacila. Mnohdy k smrti znaven pfece sel, aby vymozolil nekolik krejcaru a chodil, i kdyz dite za ne¬ dlouho zemfelo. Muz, jenz doVedl nekdejsiho pfitele po leta tak nenavidet, ze sraziv jej v lese s lavky, mohl se na dokonavajiciho divati, aniz by se byl v tvafi jeho sval zachvel, stal se otrokem sve zeny a zustal jim...

Opet mijel den po dni, mesic po mesici, rok po roce. Liciti podrobne jednotvarny zivot a vsedni nadennickou praci v horach zda se nam byti zbytecnym. Den nelisiva se ode dne a prace je vecne tataz nebo podobna: mozolna, vysilujici, umorna ... V peti letech statny, silny a zdravy muz, jenz za svobodna zastal praci za tfi nejsilnejsi, nezastal jiz praci ani za jednohp. ; V desiti letech, v ctyficatem roce veku svdho podobal se vysilenemu sedesatniku a nezastal jiz prdci ani za jednoho z nej slab sich.

151

A za nedlouho — jak za takovych pom£ru vftbec ani jinak byti nemuze — dobelhal se kdysi do chaty a vysilen klesl... Ale zena mela nad nim i nyni jeste moc pfi¬ mo zcizracnou. Zotaviv se sel, vlastne belhal se zase do price a vracel se k smrti znaven, ba vysilen, az pak po dalsich nekolika mesicich dovlekl se namahaVe a s napetim vsech sil do chaty naposled. A po nekolika dnech, jez stravil ubozak v mrikotnych polosnech na lozi, nadesel podobny pod¬ zimni vecer, jako pfed lety, kdy setkal se beze svedku s nenavidenym sokem v lese na osudne lavce. i Rubinove slunce bylo prave zapadlo — zapad hofi v krvavych ruzich a zaruzovely pfisvit vnika okenkem do chaty. i U loze k smrti pracujiciho stoji zena — po prve po celou fadu let, co jest jeho druzkou — chladne, s mracnym vyrazem v tvaf a upira jiskrny zrak na zsinajici piuzovu tvif. ' „Chce§ mi jeste neco?" zaseptal matnym hlasem. , „Vi§, proc umiras?" optala se dute. Upfel na ni hasnouci zrak dychtiveji. „Jako ty jeho, tak ji tebe," pravila s ostrym ledovym pfizvukem — a odvratila se. Zsinajici jeho tvaf zkfivila se k nejbolestnejsimu vyrazu. Porozumelt' — — — —

MEZI PRVNIM A TRETIM ZAZVONENIM. Z MINIATURNfCH TRAGEDlf ZIVOTA,

Psdno a poprv6 tistSno 1892; po druh6 tist€no 1899.

Vsedni zivot nadrazni... Den co den — a denne nekolikrat: za dne i za noci vypravuje se k jednomu a temuz ucelu a zpravidla za podobnych okolnosti vlak za vlakem. V celku nejfadnejsi, nejvsednejsi vykony — s mathematickou pfesnosti fizeni masinerie, jejiz jednotvarnost ozivuje docasne jen nekolikrat denne nevylicitelny ruch a sum, provizejici odjezd a pfijezd vlaku osobnich nebo smisenych. A pfece pokazde novy kaleidoskop figur, situaci i stafize — pokazde nescetn6 pohnutky k pozorovani i pfemysleni. Na pohled vsedni smesice lidi praobycejnych i razovit^ch fysiognomii... A pfece — jaka ruznost cilu a ucelu cest! Co nadeji a zklamani — blaha, uzkosti a horecn6 touhy — Ihostejnosti i bez¬ nadejnosti kmita tu v nahodilem viru kolem! Zpravidla ovsem v§e, abych tak fekl, pouze jaksi tiryvkovite, nesouvisle — v pouhopouhych crtech a kmitech... i Neni 'tak^ jinak ani mozno. Po nSkolilda minutich — po tfetim zazvoneni nastupuje âse klid

156

v pfirozene sve pravo a v nadrazi rozhosti se opet na delsi nebo kratsi dobu obvykla nadrazni fadessa. Z kaleidoskopickeho viru nadrazniho utkvi cloveku v pameti sotva nekolik rysu markantnejsich a jen zfidka kdy take obrazek celistvejsi. Pokousim se aspoh jeden z techto obrazku na^ stiniti, pokud vubec mozno, prave jen tak, jak jsem ho byl ocitym svedkem. ' ■

Bezucelne plouzil jsem se za jarniho odpole¬ dne budovou jednoho z nadrazi prazskych pfed odjezdem vlaku. Hrceni pfijizdejicich i odjizdejicich povozu pfed budoVou, loudave i chvatne kroky, ruzne hlasy lid¬ ska a smesice jinych nahodilych zvuku kolem mne dorazely hucive k memu sluchu, jako bych dlel v obrovskem oulu. Pfede mnou a kolem mne kmitaji kaleidoskopicky lidsk£ postavy... :■ . Nadrazni ruch jest totiz prave v plnem proudu, tak ze chvilemi bylo by jej skoro mozno nazvati ,,horecnym". Loudave proplitam se ruchem tim po chodbich, az jsem se konecne zase octnul v prostornem vestibulu, kterymz jsem byl pfed nekolika minutami Vesel. i Kdyz jsem vchizel, byl vestibul cestujicimi skoro jeste pfeplnen a kasa takofka „oblezena". Nyni vsak se jiz vyprazdniL Ruch a sum nadrazni soustfeduje se vzdy vice do vnitf — na chodbich

157

a v cekarnach a nej napadne ji pobliz vahy zavazadel v pozadi vestibulu. Ku kase pfistupuji a po chvili od ni vice mene chvatne odchazeji skoro jiz jen jednotlivci. Zastaviv se zadival jsem se zcela nahodile ote¬ vfenymi vraty na ulici. • V torn zaznelo ze vnitf nadrazi prvni zazvoneni. Soucasne pfihrcel pfed vrata otevfeny kocar a za¬ stavil. i I Zatim co s kozliku od kociho sleza vahave asi ctyficetilety statny muz — die fysiognomie a obleku patrne k posluze zjednany — vyhoupla se z kocaru lehce a graciesne mlada, sotva ctyfmecitmaleta dama v elegantnim jarnim sate nejmodernejsiho stfihu. Za ni vystoupil z povozu pomaleji a jaksi opatrne asi tficetilety pan intelligentniho vzezfeni —» v cernem, takt6z elegantnim obleku. Dama i provazejici ji pan ubiraji se volnym krokem podle sebe do vestibulu a pfimo ku kase. „Pfece jsme dqjeli v cas!" pfipomenul suse a pfece s pfizvukem uspokojeni pin, podivav se na nastenne hodiny naproti kase umistene. Dama mlcky pfikyvla hlavou; pan vsak -vytahl jeste sve vlastni kapesni hodinky a podivav se na ne, jakoby porovnaval, jdou-li stejne s hodinami nadraznimi, zase je klidne zastrcil. Muz s kozliku sestoupivsi obesel povoz, odepjal v zadu pfipevneny kuffik a odevzdav jej pfichvitavsim nidraznim posluhum, vesel taktez, ale va¬ have do vestibulu. Po nekolika krocich vsak se opodal kasy zastavil.a Ihostejne kolem rozhlizel. Dima i pdn byli zatim dosli ku kase.

158

Pima nahnuvsi se k okenku chvatne zaseptla: „Prosim o uzavfene kupe druhe tfidy" — a udala ! i stanici. Kasir mrsknuv ponekud zvedave po zadatelce okem, vyhovuje jejimu pfani. Pan, stoje tesne vedle damy, taktez se pone¬ kud k okenku nahnul a sleduje klidne prostou manipulaci kasirovu, kteryz po chvili vyhodil jizdni listek pfed okenko a ohlasil, co stoji. Dama, drzic jiz otevfenou tobolku v ruce, podala dve desitizlatove bankovky do okenka, shrabla nazpet dodane drobne penize a vsypala je do tobolky. V temz okamziku vztahl pan ruku pO' jizdnim listku, a sice* tak prudce, jako by se bal, aby listek nekdo neuzmul. Dama vsak ruku panovu zadrzela — vzala listek sama a podavsi panovi rame obra¬ tila se s nim k odchodu. Pravsedni tato episodka, pfi kterez se v tvafich damy i pana ani sval nepohnul, nebyla nikomu napadna. Jen kasir, pfikrciv se pod okenko, povyhledl za nimi; ale nepostfehl vice, nezli ze se vol¬ nym krokem ubiraji k mistu, kde pfejimaji zavazadla. • V nekolika vtefinach dosli k dlouh6mu pultu, na nemz lezi fada zavazadel, z nichz jedno po dru¬ hem se vazi a vydava za ne dopravni listek. Zastavili se tesne pfed svym kufrem. Dama pustila panovo rame a cekala, az dojde fada na jeji kufr. Pan rozhlednuv se klidnS kolem sebe po lidech zde bud stojicich nebo pfechazejicich, pfe§el dvakrat loudave podle dlouh^ho nizk6ho pultu a za¬ staviv se posl6ze u nejzazsiho jeho konoe — sme-

159

rem od vahy totiz, kde byl prazdny — used] na pult... ,Je to muz intelligentniho vzezfeni — stihly a pfece statne, ponekud ramenate postavy. Tvaf je pravidelnych rysu, skoro mozno fici muzne krasna. Konce malych, rusych knirku pod feckym, na spici trochu bahatym nosem jsou koketne zakrouceny. Jinak jest tvaf peclive oholena. Plet' je svezi a na pohled jemna, jako u lidi, ktefi se zfidka kdy vystavuji upalum slunecnim. I lehynce zrumenene lice a uzke, aristokraticke rty nasvedcuji zdravi, prave tak jako nasvedcuje vy¬ raz cel6 tvafe zavideni hodnemu klidu dusevnimu. Nejevit' se v ni ani zvedavost, ani nedockavost, aniz jakekoli jine dusevni hnuti. I velke, blede modre oko diva se ze spod fidkych fas tak klidne, tak spokojene jako v onech fidkych okamzicich zi vota, kdy cloveka nehnete zadna starost, ba am zadn6 pfani nevzrusuje uroveh dusevniho klidu. Podobny, ac ponekud odusevnelejsi klid jevi se i v tvafi damy. Stojit' bez hnuti. Jen chvilemi poohledne se k pa¬ novi mane a bezucelne a toliko v pohledu jejim zraci se nejneznejsi, ale sotva pozorovatelna laskavpst. \ ! i , Muz, jenz byl s panem i pani pfi jel na kozliku, pfechazi volne opodal a nevenuje i nyni nicemu nejmensi pozornosti. A kolem §umi obvykly nadrazni ruch vzdy hore£neji. Cestujici a zfizenci nadrazni pfechazeji a pfebihaji — smesice hlasu a jinych zvuku je vzdy chaotictejsi. Po chvili sejmul na pultu sedici pan cerny,

160

plsteny klobouk s hlavy a poloziv jej vedle sebe na pult, podepfel si bradu obema rukama. Cela fysiognomie nabyla tim ponekud • jineho razu; nebot hlava s napadne vysokym celem jest skoro do hola ostfihana. Vyraz tvafe vsak zustal klidnym jako dfive. Jenom vicka oci se trochu pfimkla a zrak utkvel bezucelne na nekterem bodu na, podlaze. V torn zastavilo se pfed sedicim asi dvanactilete plavovlase venkovske devcatko v prostych sateckach — at' jiz nahodou nebo necim upozorneno a upfelo nan bezucelne smava modra ocka. Chvili zustali oba bez hnuti. Sedici pin nad¬ zvedl jen vicka oci. Pohled jeho setkal se s pohle¬ dem ditete a teprve nyni kmitlo po klidne, skoro ledove tvafi jeho cosi jako nucene pousmani. Ale hned na to se vysoke celo sVrastilo a z klidneho az dosud oka slehl skoro pfiserny blesk. Ditko mimovolne couvlo, ale jako pohledem neznameho pfimrazeno upiralo nan chvili oci s napiatou a pozaleknutou zvedavosti. „To ty se divis, dusinko," promluvil nyni ne¬ znamy septmo a hlasem laskave pfitulnym, aniz by byl zmenil posice, ,,ze mne tu vidis sedet — vid? Sedim — odpocivim... Dost jsem se napracoval. Jsem umdlen a pfece — pfece ..." V tvifi jeho jevi se tyz klid jako dfive, v oku pak nezna duvernost. „Nu, nezt', nezt!" pokracoval pfitlumene, kdyz se devcatko pousmalo. „Nemohu jinak — jak vi¬ dis... A pfece —" V torn nahle a prudce seskocil. * • Devcdtko se uleklo a lehynky vykfik zd&geni vydral se mu z prsou.

161

„Neboj se, neboj, dusinko!" konejsi je nezn^m^. Ale devce couva, on pak svrastiv celo, tak ze jevila tvif jeho nejmracnejsi vyraz, vykrocil a vztah] obe ruce proti diteti, jako by je chtel vziti do naruci. V mziknuti oka byla vsak dama u neho. Popadnuvsi jej rozhodne za obe ruce tlaci jej nazpet k pultu. „Pro milosrdenstvi bozi, mirni se!" septa s uzkostlivou starostlivosti. „Eh, coz pak — ja — ja?" odpovida muz brane se, ale jen ledabylo, jako bezdeky. „Chtel jsem dite jen pohladit — nic nez pohladit..." „I jenom pojd — pojd a sedni si!" naleha da¬ ma, tlacic pana pomalu k pultu. „Okamzite bude vse vyfizeno — zavazadla odevzdana a my v kup6... Jen jeste nekolik minut poshov!" Kolem k'upi se nektefi zvedavci, ale nevidi jiz vice, nezli ze k pultu zatlaceny pan klidne useda na pult a diva si kloubouk na hlavu. „T;ak, mila duse, tak!" libuje si septmo* da¬ ma, pozorujic, ze jevi tvaf jeho dfivejsi klid. Pousmil se jako dite, jez bylo pochopilo duvod matcina napomenuti. Nekolikrat pfikyvnul hla¬ vou a upiraje na damu s uspokojenim zrak zacal prsty prav£ ruky po pulte pobubnovavati. Dima jeste nekolik okamziku postala, jako by byla na vahach, co pociti; potom poodesla k vize, kde jiz jeji kufr Vazen, aby zapravila poplatek a pfijala dopravni listek. Pfece ale kradmo a s vy¬ razem uspokojeni k pinovi se poobracela...

J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

H

162

Vse, co jsme byli prave vypravovali, sbehlo se v peti minutach, tak ze teprve nyni zaznelo z na¬ drazi druhe zazvoneni. V torn — kde se vzala, tu se vzala ■— kmitla podle damy u vahy stojici — jina dama tehoz asi stafi a taktez elegantne odena. Zraky jejich se setkaly... ,,Marie!" vzkfikla pfitlumene cizi dama. ,,Jake to shledani?" Oslovena ucinila krok ku pfedu... Vsak dfive, nezli jsme mohli cizi dame venovati pozornosti, padly si obe damy do naruci, polibily se a zase na krok od sebe odstoupily, tak ze jsem ne¬ videl cizi dame do tvafe. Za to jsem slysel zcela zfetelne jeji hlas a vyrozumel kazdemu slovu. „Ach, Marie — dobra, ticha, sladka ty duse," mluvila s bezpfikladnym chvatem a pfece tonem ele gickym. ,,Jak jsem ti zavidela — odpust: me upfimnosti !— kdyz jsem se dovedela, ze's provdana a to za muze tak vzorneho, tak lasky hodneho — za muze, ktereho jsi tak vroucne milovala a jenz ti byl tak naklonen, ze by byl i hvezdy s oblohy strhal a tobe k noham ..." „Pro Buh te prosim, mila Otilko, nepfipominej mi tech krasnych dnu!" vpadla pfitlumenym hla¬ sem Marie poohlednouc se starostlive po svem provazeci, sedicim klidne na pulte. Ale Otilka toho nedbala. ,,Odpust' — nejen ja, kazda z tvych i mych pfitelkyh a znamych ti zavidela — vef!" pokracovala s tymz chvatem a elegickym pfizvukem jako dfive. „Zabezpeceny zivot! Miti vse, nac si clovek vzpomene, k tomu vroucne milovaneho a vasnive mi-

163

lujiciho manzela... Ach, ne, ne! Takove stesti pof ki z tisice sotva jednu z nas ..." „Prosim te, Otilko — snazne!" zaupela Marie rozechvelym hlasem. Nicmene Otilka ani nyni toho nedbala. „Ale kdyz jsem se za kratinky cas dovedela," pokracovala jeste ziveji, ale zaroven tonem pfitlu¬ menym, „jake nestesti vas — tveho manzela nebo — chces-li — vlastne tebe potkalo ... Oh, Marie dobra — slzy mi vyhrkly z oci... Plakala jsem jako dite a snad jeste nikdy nebylo mi tak k smrti smutno, jako tenkrate, kdyz jsem na tobe same, na nejlepsi sve pfitelkyni poznala, jak bezpfikladne vrtkavym je lidske stesti..." „Doufejme, ze snad se pfece — tfeba jen na kraticky cas — zase vrati," zaseptala Marie tonem pevne duvery v obrat k lepsimu. „Doufejme, doufejme, mila Marie!" pfisvedcila Otilie, nacez chvatneji nezli dfive pokracovala: „PMla bych ti toho z celeho srdce, z cele duse sve ... Nebot' kdo ... Ale odpust! Proc jsi pfijela do Prahy ? Zajiste, abys sveho — manzela... Neni-liz pravda? Oh! ty navstevy, ty smutne — pfesmutne, ba srdce¬ ryvne navstevy!... Ja tam byla poprve a naposled pfed ctvrt rokem... Jak vis, mam tam bratra, doktora — asistuje tam... A tu jsem poprve videla — oh, strasny, desny pohled! — jak sedel v celi v koutku na bobku a oci jeho pfiserne se leskly... Ach, uboha, pfeuboha Marie!" Tvaf Mariina vsak se ani pfi tomto trhanem a pfece tak desnem pfipomenuti nezachmufila. Spise se zdalo, jako by kolem rtu jejich pohravalo cosi jako lehynky usmev bazliveho nebo nesmeleho uspo¬ kojeni.

164

V torn ji bylo ohlaseno, ze jest jeji kufr odvazen, a oznamen ji take poplatek. Obratila se, aby poplatek zapravila, ale i nyni opet se pootocila k panovi, s kterymz byla pfijela, a — tvaf jeji pfeletlo leknuti. Provazec jeji sedi sice doposud jeste na pulte; ale plavovlase venkovske devcatko, jez jej bylo pfed chvili vyrusilo, bylo se poznovu k nemu pfikradlo a stoji asi tfi kroky pfed nim. A on ?... Sedi bez hnuti a usmiva se — tak spokojene, tak laskave... Vsak v temz okamziku, kdyz k nemu dama po hledla, prudce se vztycil a tvaf jeho jevi nahle vy¬ raz nejmracnejsi. Devcatko leknutim vzkfiklo a zaskocilo za nej¬ blizsi pilif... Skoro v nerozdilnem okamziku byla i dama opet u neho. ,,Probuh, bud kliden! Mirni se, duse draha!" konejsi jej. ,,Okamzite vsedneme do kupe a odjedeme..." ,,Kamze? Kamze?" optal se drsne. „My ze odjedeme? A proc — proc?" Hned na to zmenil se vsak opet vyraz jeho tvafe, tak ze jevila uzkostlivy nepokoj. Z oci §lehl podivny blesk, kdyz necekaje odpovedi, pokracoval t tonem vzdy bouflivejsim: \ ,,Ne, ne, Marie! Nepojedem — nesmirne! Tady zustaneme — tady... Ja tu aspoh zustanu — jd — ja..." ' ' ! : i'W ;!! A posledni sluvko vyrazil tak prudce a hlasitS, ze se zacali kolem neho i ddmy lide kupiti. Otilie

165

pfikVapila a s nemym uzasem sledovala podivny vyjev. „Jak ti libo, milacku!" konejsi dama pina, snazic se jej zatlaciti opet k pultu. ,,Vzdyt' vis, ze se vse deje po tve vuli, po tvem pfani..." wJak ze ? Co povidas ?... Po mem pfani ?... Hahaha!" rozkfikl se a zaroven rozesmal. Hned na to vsak se zarazil a ial se hlasite a zaroven kazatelsky mluviti k lidem kolem: „Tak! Vy jste slyseli.... Deje se piy vsechno po m£m pfani. K smichu! Jako bych je neznal, j&ko' bych nevedel, co se mnou zamysleji... Totiz tak! Ji jsem inzenyr a ja tuhle tu budovu vystavel — podle svych vlastnich planu vystavel... Podivejte se jen kolem sebe! Kamkoli pohlednete, Vsechno je moje price, moje dilo... A za to, ze jsem vsechno tak vzorne provedl, za to mne chteji odtud dostat... To je to — a zadna moje vule, zidn£ moje pfani... V§ak to zname. Neni to nez zivist... Zavidi mi moji slavu... Ale ja — ji se odtud nehnu! A ne a ne!" Mezi tim, co byl takto mluvil, stala dama ml^ky a bez hnuti pfimo pfed nim, divajic se mu upfene do o£i. Tvif jeji jevila svrchovanou uzkost a bylo zfejmo, ze se boji jej k'onejsiti. I muz, jenz byl s obema pfi jel na kozliku, stal opod&l se zalozenyma rukama a nespoustel s pana oci; ale jinak pranicim nedival na jevo, ze jej neofcvyklf yyjev pfekvapuje. V torn zaznel zvonkovy signil, ohlasujici nej¬ blizsim stanicim odjezd vlaku, a ve dvefich, vedou¬ cich' s peronu k Vize zavazadel, objevil se pfednosta stanice, aby se poohtedl, je-li vse v pofidku, nebo

166

zdali se snad vlak pro naval zavazadel o nepatrnost dvou nebo tfi minut zdrzi. ,,Rychle, rychle!" houknul na zfizence u vahy, ktefi taktez zvedave pohlizeli k muzi, jenz opodal tak zvucnym hlasem vykladal. Spatfiv pak neobvykle skupeni pfed pultem po¬ posel pfednosta kvapne az k pultu a optal se: „Co se tu deje?" ,,Ach, nic!" odpovedela dama, nacez se nahnula pfes pult a pfednostovi jeste neco zaseptala. „Ah, tak!" odtusil pfednosta a pfeskociv pult stal tvafi v tvaf muzi, jenz byl zavdal pficinu k neobvyklemu vystupu. Zraky jejich se setkaly. ,,Ma ucta, pane pfednosto!" ozval se neznamynadzvednuv klobouk. ,,Pfejete si snad neceho?" optal se pfednosta ,,Ah niceho, praniceho..." ,,Nu, tedy dobfe ..." ,,A coz kdybych si snad pfece neco pMl?" optal se neznamy. „Nu, pfati si muzete, co chcete," odtusil pfed¬ nosta vlidne, ale hned na to dodal pfisne as k&ravym pohledem: ,,Ale vytrznosti nejakych ja zde netrpim a jako pfednosta stanice trpet nesmim. Odjizdite-li, prosim, — uz je svrchovany cas. V minute zazni tfeti zazvoneni." Neznamy vyslechl slova ta s klidem cloveka, jenz chape kazde slovo, ale soudi, ze se slova nedotykaji jeho. ,,Prosim, prosim," bylo vse, co pronesl, a obritil se k odchodu.

167

„Libo-li, racte tfeba tudy!" obratil se pfedno¬ sta k dame a nadzvedl prkno pultu, kudy bylo mozno projiti a bez okliky dostati se na peron. Dama poposla kvapne k vaze, zaplatila a pfijavsi dopravni listek pospisila za panem, jenz byl zatim s pfednostou a pfitelkyni jeji vstoupil na peron. Usluzny pfednosta poposel s panem i obema damami k nejblizsimu vagonu druhe tfidy, sam ote¬ vfel kupe a vybidl pana, by vstoupil. Pin tak ucinil bez rozpakuv. ,,Srdecny dik, pane pfednosto!" zaseptla dama vstupujic za panem, kdezto druha dama byla jeste na rozpacich, nema-li si snad zvoliti jine kupe. ,,Prosim," pdpovedel lakonicky pfednosta a ohlednuv se chtel dati zfizenci u zvonce stojicimu znameni, aby zazvonil po tfeti. Ale v temze okamziku vyskocil neznamy pan z kup6. „Co to?" oslovil jej pfednosta pfikfe. „Okamzite vstupte!" Neznamy vsak upira na pfednostu vytf est en j zrak, jako by nechapal, co mu bylo veleno. ,,Okamzite vstupte!" opakuje pfednosta s pfi¬ zvukem ledove pfisnosti. Ale nic naplat. Neznamy stoji jako socha. Tvaf jeho je klidna a jenom v ocich jevi se cosi jako pfedzvest prudke boufe dusevni. Nahle pfeletl tvaf jeho lehynky usmev. „Ne, ne, holoubku!" ozval se pfi torn. ,,Mne odtud nedostanete! Ja, ja —" „Nevstoupite-li okamzite, uziji nasili," houknul pfednosta a pokynul nekolika zeleznicnim zfiv zencum. ' I i

168

Nekolikero silnych pazi chopilo se na rozkaz pfednostuv neznameho, aby jej nasilim donutily Vstoupiti do kupe. Sotva se ho vsak dotkly, vyrazil ze sebe divoky skfek a rozehnav se obema rukama kolem sebe chtel si proklestiti cestii. Bvl vsak zadrzan. Skubal sebou mumlaje nesrozumitelna slova. Tvaf ieho brunatnela a ievila ^dy vetsi rozcileni... Vlak bvl uplne k odjezdu pfipraven. Dvifka vSech kupe byla jiz zavfena; nebot' i pfitelkyni dimy oyla vstoupila do jineho kupe a zfizenec pod zvoncem cekal jen na pouhe pokynuti pfednostoVo... Ale tento, ackoli jiz minuly asi tfi minuty o4 okamziku, kdy mel vlak odejeti, posud znameni to¬ ho nedava... Nemene nezli tfikrat pokouseno se dopraviti neznameho nasilim do kupe, z nehoz byla zatim i di¬ ma take vystoupila; ale nic naplat... ..Nadlidska temef sila, s jakou se brdnil — zdivocily vyraz tvife a obcasmS zafvani, jimz si ulevoVal, byly nejzfejmejsim dukazem, s kym jest co

dSlati.

]

I M : I 1

RozmrZen dal konecne pfednosta po dalsich dyou minutach znameni k poslednimu zazvoneni. ZazVoneno, vrchni kondukt6r zapisknul — vlak se hnul... ! ' i < Neznimy se divoce rozesmal. Ale dfive ne21i smich jeho doznel, vyskubnul se zfizencum a cht^l se dati na htek... Byl v§ak poznovu zadiiin a v zmatku na zem povalen... Teprve nyni objevil se na peronu i muz, jenz byl s neznamym panem a ddmou pfijel na kozliku.

169

Pfistoupil ke skupeni — ale v tvafi jeho ani sval se nezachvel, kdyz drsnym hlasem oslovil ze¬ leznicni zfizence: „Pomozte, prosim, abych mu mohl dat — sVeraci kazajku!" Ruce rozepjal kabat a vytahl z velke spodni kapsy pfiserny prostfedek ku kroceni silenych zuf ivcu... ! V nekolika minutach byla desna procedura vykonina a ubozak dopraven pfed nadrazi, aby mohl byti v najatem povoze nazpet dovezen do ustavu choromyslnych, z nehoz byl asi pfed hodinou jako uzdraveny manzelce vydan. Co delo se v dusi nesfastne zeny, nelze ani z da¬ leka nastiniti. Zustala pemym svedkem vseho a zdrcena di¬ vala se za odjizdejicim kocar em. A kdyz pak kocar za nejblizsim narozim zmizel, potacela se vravora¬ vym krokem ulici smerem opacnym...

MACECHA. z D£TSK£HO ZIVOTA.

Psano a poprve tisteno 1886. Po druhe tisteno 1887, po treti 1910.

Po skole! S sumem, jako kdyz bzucici vcely z oule se vyroji, hrnou se deti ze skolni svetnice a ze vrat skolni budovy. Radost na' ne podivati! Skoro vesmes tvafinky smave, neb aspoh spo¬ kojene, vlastne bezstarostne. Jen tu a tam Ize po¬ zorovati hocha neb divku s vyrazem klidnym, ba zadumcivym — ale i ti aspoh obcas se pousmeji. Nejveselejsi, ba. nejrozpustilejsi vsech jest asi sedmilete, cernooke devcatko, mozno-li rozpustilosti nazvati stebetani, poskakovani a nejnevinnejsi skadleni. Stihle tilko jest jako pruzny proutek vrbovy; nozky pocapavaji drobnymi krucky a rucinky sermuji ve vzduchu, jako' by mouchy odhanely. Vyraz hned6 tvife jevi nejdetinnejsi rozkos; cerna ocka se lesknou, kypre rtiky se usmivaji a fada snehobilych zoubku kazdou chvili se objevi jako shurka perli£ek mezi dvema prouzky ruzoveho aksamitu. VtSleny diblik nevinnosti! Nejcilejsi, nejzivejSi, nejchdpavejgi z cele tfidy — milacek ucitelky, ktere-

174

mu prave proto, ze jest ve skole vtelenou pozornosti, mimo skolu mnohe se promiji. A prave dnes jest veselejsi, skoro mozno fici bujnejsi nez kdykoli jindy; ale bujnost ta pfece jen nepfesahuje meze skolni kazne. Bylaf doma i ve skole pochvalena. Casne z rana, kdyz procitla, slysela maticku — — cernookou, statnou a zdravim kypici cernovlasku — pfitlumenym hlasem zpivati jednu z nejdojemnej¬ sich pisni marianskych — dala se pak zulibati, obleci a kdyz se byla nasnidala, odfikala matce, cemu se mela nauciti a byvsi pochvalena, sla do skoly. A ve skole ani jedna zacka neumela tak roz¬ umne a spravne odpovidati Jako ona. Byla pochva¬ lena, ba vice, byla ostatnim za vzor vystavena... A proto ta bujna radost a teseni, az bude ma¬ tinee doma povidati, co a jak se bylo ve skole sbehlo — nebo az pfisti nedeli navstivi s matkou v blizke osade tetinku, matcinu nejmladsi sestru, ktera ji vzdycky povida pohadky a kterou ma tak rada, ze by ji skoro i za maticku vymenila, kdyby — matinka chtela — — Po nekolika minutach vsak se deti na vse strany rozprchivaji. Maruska zustala o samote ... Mat' ze skoly nejdale, az na konec osady, kde stoji pekny statecek. Jde zvolna. Tvafinka doposud se usmiva, ocka jen jen hraji. V torn shledla rodny domek. Dala se do uteku — po nekolika vtefinach zaskocila do vrat a hned po te do sednice. Vsak co to? Zastala matku samotnu v prudk^m rozcileni. Pfechazi po jizbe, lomi rukama a ditete si ne¬ vsima ...

175

Mimodek zabocilo postrasene ditko do koutku zaipostel, kde si nejradeji hraVa a schoulivsi se tam, pokukuje na matku. Nahle matka bolestne, srdcervoucne vykfikla, zavravorala a nemohouc se zachytiti za roh stolu, po kterem prudce, kfecovite byla ruku vztahla, skacela se k zemi. A dfive nezli na pokfik ditete domaci lide se sbehli, byla matka mrtva... Ditko — ubohe, pfeubohe ditko ani nechapalo, jak se vse stalo, jak se vubec jen stati mohlo... Jak nepfedvidane pfikvacila kruta rana osudu, je¬ jihoz dosahu vubec jeste ani nechapalo.

A po tfi dni a noci, co lezela matka na prkne v komofe, diteti se zdalo, ze neni, ba nemuze byti pravda, co se bylo stalo — ze matka jiz nepfijde, ze se s nim jiz nepomazli, ze je jiz nezuliba, ze s nim jiz nepujde, kam chodivalo nejradeji — k tetince, ktera umi vypravovat tak krasne pohadky. Zdalo se mu, ze matka jen kamsi k sousedce na chvili zaskocila, ze se zase vrati... A jenom kdyz pfisel nekdo z pfibuzenstva nebo znamych a vypuk] y plac bud pfitlumeny, stkavy neb usedavy, zvlhla cemi, jasna ocka i diteti... Rovnez tak mu bylo i v den pohfbu — v osud¬ ne odpoledne, kdyz je otec zvedl, aby se napo¬ sledy podivalo na matku, nezli bude viko rakve na¬ vzdy pfiklopeno. Ani nechapalo, ze to v rakvi lezi vlastni ztuhla mrtvola matcina. Teprve kdyz zackove zapeli smutecni zalm ^ a pfibuzni i znami vypukli v stkavy a usedavy plac, zarosila se o£ka i jemu...

176

Ale kdyz se pohfebni pxdvod konecne hnul od statku smerem k hfbitovu, ubiralo se za rakvi s otcem a tetinkou, z nichz kazdy vedl je za jednu rucinku, prave jen tak jako kterykoli jiny z cizich ucastniku smutneho obfadu. A podobne delo se na hfbitove. Stalo mezi roztruchlenym otcem a plaîci te¬ tinkou pfed otevfenym hrobem s pocatku sk'oro jako pfed prah em domovnim. Divalo se, jak spousteji rakev pomalu do hrobu, slyselo, kterak pfiserne dunive dopadaji hroudy na rakev — a te¬ prve kdyz pfi peni truchlozpevu zacali jini stkiti a plakati, vyhrkly i Marusce slzy z oci... Dlouho vsak neplakala. Smutny zaverecny obfad poslez skoncen; ucast¬ nici pohfbu se rozchazeji. Jenom otec a tetinka, jiz jen pfitlumene stkajici, stoji v zadumani pfed zasypanym hrobem a dite mezi nimi... Konecne i oni obraceji se k odchodu. Micky vede otec jedinacka sveho za jednu ru¬ cinku, tetinka za druhou. Jdou pomalu, ba loudave, ale pfece pfedhohuji nektere ucastniky pohfbu, ktefj se ubiraji k domovu jeste loudave ji. Smutne podzimni slunce kloni se k zapadu. Dlouhd stiny, jez vrha topolov6 stromofadi, kterym se prive ubiraji, sourem do strnist', dodavaji nej¬ blizsimu okoli razu svrchovane zadumciveho. A te¬ prve citi dite nevysvetlitelnou nevolnost a tiseh, jako by se mu srdecko sviralo nepochopitelnou uzkosti — jako by kdesi na blizku cihalo cosi, pfed cimz by se i statny otec zachvel. Po chvili doSli skupeni nekolika obstarozn^ch zen, ktere se byly z neznime pfi&ny zastavily.

177

Zeny pozdravily, otec i tetinka podekoval i a sli s ditetem dale. V torn zaslechlo dite za sebou utrpny, litostivy bias: ,,Ubohy — pfeubohy sirotek!" A po kratinke pomlcce jiny, skuhravy hlas za zady ditete dodal: „Eh — coz ted... ale az pfijde macecha!" Skoro pfiserne skuhravy ton, kterymz posledni slovo proneseno projel dusi dit&te jako nuz. Za¬ chvelo se na celem tele — div nevykfiklo. Nechapalo sice; samo posledni slovo bylo mu co do praveho vyznamu zpola cizi; nebot? az do¬ sud bylo je doma i jinde slychalo pronaseti jen detinne skadlive — ale ton, kterymz bylo tento¬ krate proneseno, pusobil, jako by byl dite nahle ledovy- dech oVanul. Micky slo vsak s otcem a tetinkou dale — pomalu, loudave co noha nohu mine, az doslo domu, do teze svetnice, z ktere byla matka asi pfed hodinou vynesena. Otec, pustiv rucku sVeho jedinacka, rozhledl se kolem — a teprve nyni vypukl i on v usedavy plac... Tetinka drzici ditko za rucku, rozplakala se tez a po ni i ditko... Vsichni tfi plakali usedave, ale ditko pfec jen hofem neuvedomelym. i/nstin'ktivnim... Konecne znenahla vsichni se utisili — tetinka se rozloucila a odesla — otec zustal se svym jedinackem o samot £

J. Arbes, Sebranfe spisy. XXXI.

12

178

•

Nadesel vecer — smutny a truchlivy. byl zamlkly. Marousek jaksi nesmely, jako zakfiknuty. Misto svezi vzdy vesele matky pfisluhovala zamracena zena. Snazila se sice, aby se zdala vlidnou a pfivetivou: ale coz vse naplat — ditku bylo pfece jen nevyslovne nevolno. Micky, skoro jako loutka, dalo se po vecefi svleknouti a ulehlo do sve postylky. Stara obsluhoyacka se sice nahnula, jako by je chtela polibiti; ale nepolibila je, jako cinivala matka vzdy, kdykoli se s nim pfed spanim loucila. Dite pocitilo mimodek neco jako litost. Chvili zustalo lezeti naznak s ockama do prazdna upfenyma^ po te se obratilo na pravy bok', zamhoufilo oci a pfitahlo si pfikryvku tesne pod krcek. Dusinkou kmitaly ruzne, ale mlhave pfedstavy. Brzo dojmy ze dne prave minuleho, brzo zase vzpo¬ minky ze dnu jiz polozapomenutych. Obraz matcin vyhoupl se pfed dusevnim zra¬ kem ditete nekolikrat; brzo sveze, usmivave jako ye dny nezkaleneho stesti, brzo chladne a ztuhle, jak jej bylo ditko videlo naposledy v rakvi v bi¬ lem rubasi a s rukama kfizem na prsou slozenyma... A pfec ani nyni jeste ditko bezmernou ztratu nechapalo uplne. I nyni jeste se mu zdalo, jako by vse to byl pouhy sen — jako by byla matka jen kamsi k sousedce poodskocila — jako by se co nejdfive musila zase vratit, aby se s ditkem jeste rozloucila. Asi po ctvrt hodine zacaly obrazy ty blednouti — dfimota hlasila se k sv£mu pravu... vOtec

179

Ndhle slehla dusi ditete vzpominka na osudny okamzik, kdy vracejic se s otcem a tetinkou ze hfbitova, zaslechlo za svymi zady pfisernym tonem pronesene slovo ,,macecha". Zachvelo se i nyni jako po prve — nejinak, nez jako by je byl nekdo nahle necim postrasil, a ruce a pfece mimodek stahlo pfikryvku pfes hlavu. Bylo mu nevylicitelne uzko. V uzkosti te mu napadlo. ze macecha nemuze byti ani zadny clo¬ vek — ze je to nejaka obluda, nestvura... Jaky tudiz div, ze zacaly se pfed dusevnim zrakem jeho mihati mlhave, ale nestvurne pfedstavy v nejfantastictejsich podobach draku, jesteru a jinych oblud — nejinak. nezli jako by mu prave nekdo vypra¬ voval nejstrasidelnejsi pohadku. Dite pod pfikryvkou zachviva se zacaste jako osika — tak mocne pusobi nan desive pfeludy podrizdene obrazotvornosti. — Avsak konecne — asi po pul hodine obraznost pfece jen umdleva; pfed¬ stavy, pfed tim jako zivy, pocinaji se vzdy ztraceti Vmlze, az posleze zanikaji uplne — ditko usina. Asi hodinu a snad dele spi tvrde, jako oby¬ cejne po unaveni; ale po te pfihlasuji se podrazden6 nervy zase k svemu pfirozenemu pravu — dostavuji se trapne sny. Doposud jeste nikdy nezdalo se diteti tolik a tak podivnych, vlastne pfisernych veci jako tentokrite; y'sechny mely raz hruzny a desivy — vsechny budily stisnenost bazeh, strach a uzkost. Mezi spletitymi pfeludy spatfilo i maticku svou nekolikrat — vzdycky usmivavou, spokojenou a se svym vyrazem nevyslovneho stesti, jak ji vidalo druhdy obycejne... Ale kdykoli se vyhoupl mat-

180

cin obraz nevyhoupl se nikdy osamotnele... Vzdy¬ cky stila za matkou jako v mlze v dali nebo zcela na blizku obludna nejaka pfisera s krvavyma ocima. Nevyslovna uzkost svirala ditku srdce. Nescetne¬ krate chtelo vykfiknouti. ale krcek byl kfecovite stazen: chtelo se pohnouti, ale na prsou jako by lezel balvan a cele telo jeho bylo pfimrazeno. Na stesti vystfidan pfiserny obraz po chvili zase pfeludem mene desivym nebo vlidnym a pfivetivym. Ale obluda pf iserna za matkou desila ditko s houzevnatosti zleho svedomi, az posleze nadeslo jitro a pfeludy pozbyly sve moci.

Den mijel po dni, tyden po tydnu... V îvote sirotka neudalo se nic zvlastniho. Zilt: prave jen tak jako kdy jindy — ovsem bez matky, ktera tnu tanula casto na mysli, ale o ktere se mu zdalo, ze muze, ba ze musi kazdym okamzikem zase pfijiti, aby se s nim laskala i skadlila, by je zulibala. I (obludna nestvura macechy, jak mu byla prvni noci po pohfbu tanula na mysli ve snu, ztracela se vzdy v mlze, ai skoro uplne vybledla a pozbyla sve desivosti. Otec, v prvni dobe po hroznem rodinnem ne¬ stesti napadne zamlkly a truchlivy, zacal se zne¬ nahla vypravovati v nezbytnost a ziti obvyklym zpusobem. Tak tninul rok — nadesel vyrocni den pohfbu. Otec navstivil s jedinackem svym hfbituvek. Postali u rovu mlcky a v zadumini, ale neplakali;

181

bylot' jim obema jako by stali u hrobu zcela ci¬ ziho ... Jak mocny jest cas — hojitel hofe a zarmut¬ ku . *. . Vritili se domu. Otec zasedl za stul, vzal ditko na klin, hladil mu licka a vlasky a mluvil k nemu jemneji, nez kdykoli jindy. V hlase a vubec v celem chovani otcove je^ vila se napadna, ale pfece jen jaksi truchliva, skoro bolestna neznost. Nahle vzal hlavinku ditete do obou dlani a zadival se mu upfene a pfece s nevyslovnou laska¬ vosti do cernych ocek. ' Mimodek zaspoulilo ditko ruzove rtiky — otec je polibil a skoro kfecovite k srdci pfivinul. „Ach, ty mile, sladke dite!" zaseptal otec po chvili. „Jak jsi ubohe!" dodal pak smiitne, nacez poloseptmo pfipomenul: „Neni pomoci — neni..." a hned zas nahlas se optal: ,,Chtela bys maminku?" „Maminku?" zajasalo ditko. „Maminka se vrati?'' A tvafinka mu zaz^nla nevyslovnou ra¬ dosti. Otec chvili mlci; oci mu vlhnou. „Ach, maminka tva se jiz nevrati," odpovida posleze smutne s poVzdechem. „Ale dostanes ma¬ minku novou" — — Dite vypoulilo na otce udivene sva ocka. „AnO', jinou maminku," mluvi otec septmo, jako by se bal, aby slova jeho nekdo cizi zaslechl. „Do, staneS macechu."

182

Osudne slovo posledni vzbudilo v dusi ditete davno vybledle nestvurne pfedstavy. Zachvelo se, jako by^ je studenou vodou polil; srdce se mu kfecovite sevfelo, tvafinka vydesene zachmufila a v ockach, pfed chvili jeste tak jasnych a veselych, zaleskly se dve slzy ... Po chvili se usedave rozplakalo. Otec je konejsi. Ale nic naplat — pfed du¬ sevnim zrakem ditete mihaji se nestvurne obludy, strach a uzkost svira mu kfecovite hadra. Stka a place jako snad jeste nikdy neplakalo... Posleze — asi po ctvrt hodine pfece se utisilo. Ale dusinka jeho jest v nejvyssi mife polekana, ustrasena, vyrusena, ba poboufena. I tentokrate stravilo jako pfed rokem pfisernou noc. Opet videlo maticku svou a za ni nestvurnou pf iseru s krvavyma ocima... Od te doby jest ditko jako vymeneno: zamlkle, smutne, jaksi zaleknute. Nehraje si jiz, jako si hravalo; neskotaci; vyhledaya samotu a casto, pfe¬ casto je zastihne otec v koutku za posteli schoulene... Od te doby slycha doma i mimo dum osudne slovo „macecha" casteji pfi ruznych pfilezitostech. Nekdy ovsem jen jaksi mani, nekdy vsak skoro jako' zumyslne pronasene. A vzdycky se zachveje, vzdycky je zamrazi, ba zacaste i u srdecka bodne, necht' slysi slovo to z ust otcovych, pronesene s pfizvukem mirnym, laskavym a neznym, neb z ust cizich tonem ledabylym, drsnym nebo pfikrym. Znenahla zacina chapati, ze to neni nestvura, ze to clovek — zena nejaka; ale pfedstava o zen£ te jest pfece zla.

183

Pfedstavujet' si ohyzdnou zenu s mracnym, urputnym vyrazem na vraskovite tvafi — a byva mu nevolneji, nezli kdyz si ji pfedstavovalo jako nestviuru pohidkovou. Za nedlouho po osudnem okamziku, kdy sly¬ selo decko' slovo „macecha1' po prve z ust otco¬ vych, slycha casteji, ze macecha pfijde ■— a po nekolika tydnech kdysi podvecer otec jako naho¬ dou pfipomenul, ze uz — zitra!... Uzkost a strach ditete jsou Vetsi nezli po pohfbu. Na celem tele se chvejic uleha do postylky a dlouho, dlouho nemuze usnouti. Posleze pfece usnulo a po muciv^ch snech zase procitlo. V sednici a v celem dome jest jako kdy jindy; jenze tu uklizeji, jako by cekali nejake hosty. Otec jest oblecen svatecne a tvaf jeho jaksi spokojene zafiya... Jen diteti bije srdecko teskn§ a bazlive v trapnem ocekavani, co se asi diti bude. Minulo vsak dopoledne — minulo i odpoled¬ ne .. . Podzimni slunce kloni se k zapadu — zazloutle paprsky [jeho vnikaji okny do jizby, v niz otec klidne pfechazi. Maruska, sedic za stolem, pfi kazdem selestu se obraci ke dvefim, brzo-li se otevrou a vejde — macecha. Obcas pfistupuje otec k oknu a diva se kamsi do dali. Nahle cosi radostne zamrucel a kvapi z jizby — Maruska pak stfelhbite odskocila od stolu - tvaf jeji jevi nevyslovne postraseni. Chvili jest na rozpacich: po te zaskocila do koutka za postel, kde se pfikrcila. Se zamhoufenyma ocima a na celem tele se tf esouc ocekava, co se bude diti...

184

Ceka sice jen nekolik minut, ale v kratinkem case torn trpi nevyslovne. Nihle vrzly dvefe a na prahu objevil se otec, veda pod pazi mladou svarnou divku nevylicitelne neznych rysu v pravidelne ponekud osmahle tvifi. „A kde je Maruska — mi zlata, dobra Ma¬ ruska?" zasveholila divka zvonivym hlasem, rozhlizejic se po jizbe. Pfivetivy, laskavy hlas Marusku pfekvapil. Zdal se ji byti povedomy; ale pfece se neodvazila otevfiti ocka. S otcem vstoupivsi divka — budouci macecha — shlednouc ditko v koutku za posteli pfikrcene, ruce k nemu pfistoupila, vzala je nezne pod pazdickama, vyzvedla do vyse, pfivinula k srdci a vtiskla mu vfele polibeni na rtiky. Maruska otevfela oci a poznala nejmilejsi by¬ tost pod sluncem — nejmladsi sestru sve matinky, nejdrazsi svou tetinku ...

POMORANC. Z REVOLUCNtCH CRT.

(Psano a po prve tisteno 1889, po druhe tisteno 1894.)

Vypravuji historickou udalost, ktera nebude v dejinach nikdy ani registrovana, tim mene aby byla podrobne licena. Dejiny, jak nam byly az dosud vypiravovany, jsou zpravidla dejinami panovniku, usurpatoruv a jen zfidka kdy dejinami lidu. Pro jednotlivce, ktefi nebyli k sobe upoutali pozornost sveta, neni v de¬ jinach mista. Co vsak vykonala bytost, o ktere chci vyprapravovati, jest pfece jen cosi, co zasluhuje byti, jak bezna frase di, „vepsano zlatym pismem do dej in lidstva..."

Krasne majove jitro ... Pro velke mesto ovsem jen jaksi pouhy pablesk pfirodnich kras, obzvlaste pro ctvrti chudiny, do jejichz uzkych temnych ulicek zabloudi paprsky slunecni jen zfidka kdy na chvili nebo zacaste jen v podobe pouheho odlesku.

188

Podobny matny odlesk vnika prive zaprasenym okenkem dO' nizke male svetnicky v pf izemi stareho domu a zapasi se zlutavym svetlem ka¬ hanku, jenz na kamnech dohofiva. V poetickem dvojsvetli jevi vse zvlastni riz: vse leskne a tfpyti se matne jako "zamzeny kov nebo zvlhly hedbav. I stary zapraseny cir, lezici podle bidneho loze, podoba se zasedlemu, zlatym praskem posetemu aksamitu ... A pfece ze vsech koutu zeje nedostatek a bida. Kazdy kus stareho, cervotocinou prozraneho nabytku, pamatuje nekolikero generaci. Kazdy kus satu jest zaplatoyan nebo rozedran. Z kazde malickosri jest zfejmo^ ze jest majetkem lidi, ktefi zacaste trpivaji i hlad. Neni take jinak mozno: jizbu obyva vdova po nadeniku — poctiva zena, ktere byl muz jeji odkazal jen dve sirotku, s nimiz jiz po tfi leta za¬ pasi o uhajeni pouheho zivota ... Ditky jsou ji vsim, ackoli nema ani casu, by jim davala matefskou lasku zvlastnim zpusobem na jevo. Miluje je po zpusobu prostych zen z lidu: bez laskavych a neznych slov, bez hyckini a liskani — nekdy skoro drsne, ale pfece nade vsech¬ no .. . Posledni slova umirajiciho muze: ,,Necht' ra¬ dej zahynou, nezli by zalhaly!" tanou ji na mysli Vzdy, kdykoli na nektere dite sve pohl6dne. Lez byvala muzi jejimu do duse protivna a ji jest zlocinem nepromijitelnym... A jedine tim snad Ize vysvetliti, ze ditky jeji posud jeste nikdy, nezalhaly. Nejsou sice zadne vzory ctnosti; jsout' skotacivy, skidlivy, ba mnohdy i bujn£ a rozpustil£.

189

Zacaste dochazeji na ne i zaloby; ale nepravdy doposud nepronesly ani jednou. Vsak coz jest platno matce byti s ditkami svymi svrchovane spokojenou, kdyz ji starost a uzkost ouzi srdce... Sedit: u loze, u nehoz byla probdela celou noc, a diva se upfene na zaplatovanou pfi¬ kryvku, pod kterouz se bylo prave neco zachvelo. V bezprostfedne nasledujicim okamziku vynofila se zpod pfikryvky detska nozka, pak suchoucka rucka a hned na to cernovlasa hlavinka asi desitileteho devcatka. Matka s vyrazem uzkostlive starostlivosti v tvafi s uplakanyma ocima nahnula se nad loze a pozo¬ ruje chvili tvafinku ditete. Licka temef hofi; rtiky zdaji se byti rozzhaveny. Prsicka namahave se zvedaji, dech je tezky, chvilemi hrcivy. Mimodek vztahla matka ruku vpfed a polozila ji jemne na cilko ditete. Cilko jest rozpaleno — prudka horecka, ktera byla po celou noc spanek ditete plasila, jak se zda, doposud neochabla ... V torn otevf elo ditko oci. Poznavsi matku, z hlu¬ boka si oddechlo a zaroven se skoro nepozorovatelne pousmalo. Bystremu oku matcinu pousmani neuslo. „Spala's, dusinko? Zdfimla — chrupla jsi si aspoh ted chvilinku?" pta se tonem nezne starost¬ livym. „Ach, trochu — chvilinku!" vzdychlo dite, sbirajic sve smysly. „A zddlo se ti — vid ze ? Ci ne — nezdalo se ti pranic?" vyzvida starostlive matka.

190

Teprve nyni dite si pfipomfna, co mu byla obraznost ve snu pfedvedla. „Ach, zdalo — zdalo, matinko!" zasveholilo, nadzvedajic se v luzku. „Jen lez, dusinko, nevstavej!' napomina matka, urovnavajic zaplatovanou pefinku pod hlavou. „A co pak se ti zdalo? Hezkeho neco — co?" „Hezkeho — hezkeho, matinko... Zdalo se mi, ze jsem nekde v nejake krasne zahrade..." „A v zahrade ze je plno kviti — ruzi, fialek —" vpadla matka. „Ah ne, ne!" odpira dite. „Zadne kviti, pra« zadne... Nic jsem nevidela, nezli same stromy — vysoke a pine podivnych listi — a pine, plnicke pomorancu..." ,,A ty jsi vztahla rucinku a utrhla jsi si jeden — dva?" vpadla zase matka. „Ach ne, matinko!" vzdychlo dite. „Nemohla jsem — stromy byly vysoke — ja nedosihla... Ach — a chut' jsem mela — oh!" A dite si mlasklo a sespoulilo rozzhavene rtiky, jako by dostavalo laskominy na ovoce, o nemz se mu bylo zdalo. Matce to neuslo; ale mlci — bud ze nema zac koupiti, nebo — — Po chvili ozvalo se ditko poznovu: ,,Ach — matinko! Vis, ja bych pfece jen — vis, jen jeden pomoranc kdybych mela... Jen je¬ den, jediny — oh! az mi sladne na jazyku." „Skoda, skoda, dusinko," mini matka, jako by byla na rozpacich co odpovedeti. „Ci nemas penize?" optalo se dite. „Na pomoranc jestS mam," odtusila matka a chtela nSco dodati, ale byla vyrusena.

191

„A ja pomoranc koupim!" ozval se za ni zvucny alt. Matka se vztycila a ohledla. Spatfila sve druhe dite, jez se bylo nepozorovane pfiplizilo a mlcky naslouchalo. Byl to asi ctrnactilety, statny, ramenaty hoch s vyrazem pfimosti a odhodlanosti v siroke tvafi nehrube slicnych rysu. Cerny pfikudrnately vlas, cerne jiskrne oko, tupy nos, odule rty a energicka brada — vse dodava tvafi razu pfedcasneho zmuzneni. Hlas vsak a pohyby jsou detske. Oblecen je hoch nuzne; mat: na sobe jen ko¬ sili z rezneho platna a zaplatovane spodky neurcite barvy. Jedna nohavice je skoro az po koleno poVyhrnuta; bose nohy jsou zapraseny. ^Matcin zrak spocinul se zalibenim na hochovi, jenz^ stoje vzpfimen jako svicka, upiral zrak svuj s nemou prosbou na matku. „Dej mi penize, ja doskocim!" nalehal hoch, kdyz matka neodpovidala. Matka posud vaha, a mozna, ze by byla i pfi¬ mo odepfela. Ale ohlednuvsi se na churave dev¬ catko, jez posud pomlaskavajic, spoulilo sve rtiky, nemohla odolati. „Dis-li pozor a pospisis-li si?!" obratila se matka k hochovi .> „Ah — tot' se vi! Vzdyt' mne znas! Poletim!" odtusil hoch. Matka ysak i nyni jeste vahi! Chvili upira zrak k zaprisenemu okenku a pozorne, ba napjate nasloucha. Lee mimo jizbu — na ulici panuje uplny klid.

192

Vihave sahla do kapsy, vytahla nj&co drobnych a podavsi je hochovi, jeste jednou starost¬ live napomenula: „Ale pozor — to ti povidam! Rozumi§?!" „Nestarej se!" odpovedel hoch — pohledl jeste jednou na nemocnou sestficku, nacez poodskocil ke stene, strhl s koliku kabat a cepici s sirokym stinitkem a zamavav ji nad hlavou, vyrazil z jizby. Rozpalena tvafinka tchuraveho ditka jevila chvili nevylicitelne poteseni — — —

V behu se oblekaje, octnul se hoch v neko¬ lika vtefinach na ulici. Slunce bylo sice jiz hezk'y vysoko nad obzorem; ale ulice jest pusta jako byva pfed vychodem slunce. Domy a kramy jsou zavfeny; nikde neni zive duse. Uprkem uhanejici hoch probehl ulici a zabocil do druhe, z te pak do tfeti, do ctvrte a do pate... Vsecky jevi tyz raz jako ulice prvni. Vsady jsou kramy i domy zavfeny •— nikde zive duse... Vsim tim nedal se hoch zastrasiti. Bezi dale — bezi pet minut, deset minut, ctVrt hodiny... Probehl klikate nekolikero ulic; lee ani v jedine neni otevfeneho kramu a vsady panuje hluboky klid jako po vymfeni. Nahle klid ten vzrusen. Zdali zaznelo zahfmeni, jemuz nasledoval podivn^ zvuk, jako kdyz kupu kameni sesype§ se skaly. Hoch se zastavil uprostf ed sirok^ pust6 ulice a napjate posloucha.

193

Po chvili vzrusen neobvykly ranni klid po¬ znovu. Z dali a to neco blize nezli po prve zaznel podobny hfimavy zvuk a hned po te bylo z nepomerneho blizka slyseti ranu za ranou. Nebylo zadne pochybnosti, ze to rany z del a pu§ek. •V prvnim okamziku byl hoch na rozpacich, ma-li dale bezeti a hledati otevfeny kram, v nemz by mu prodali pomoranc. pro nemocnou sestficku, nebo se vratiti. Hfmeni del a rany z pusek vsak se vice neopakuji. Po nekolika minutach dal se hoch poznovu do behu... Probehl opet dve, tfi ulice... V torn st'astna nahoda: vidi otevfeny kupecky kram. Nekolik jeste skoku — a hoch je v krame, sotva dechu popadaje. Zrak jeho zakrouzil plase po krame a zahledl, co hledal: plnou bednu pomorancu. PfiskOcihk bedne, vybral pomoranc nejvetsi a zaplativ, vyrazil z kramu. Zamefil k domovu temize pustymi ulicemi, kte¬ rymiz byl probehl. St'astne probehl ulici prvni, druhou a tfeti — vsak ve ctvrti, prave kdyz byl kolem rohu zabo¬ cil, zahledl z dali blizici se vojsko... Vedel, co to znamena... Pfed tfemi dny byla v meste vypukla vzpoura. Uvnitf mesta tekla krev potokem — nekolik barikad steceno. Pfes to vse bojovino jinde s tako¬ vou houzevnatosti, ze se vitezstvi nebylo naklonilo k zadne strand. J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

13

194

Den pfed tim hfmela dela az pozde do noci — — — — ., Lee co jest po torn vsem hochovi, jenz si byl vybehl, aby nemocne sestficce koupil pomoranc? Nic — pranic ... A pfece vaha bezeti pfimo proti vojsku. Pouhy pud kaze obratiti se a bezeti opacnym smerem... Ucinil tak... Vstrciv pomoranc, jejz byl az dosud vitezoslavne v ruce nesl, do kapsy, uhani pustou ulici nazpet. Zabocil do ulice nejblizsi, po te do tfeti — — Vsak i v te vidi z dali blizici se vojsko... Nezbyva nezli voliti novy smer... Bezi nazpet — chce zabociti do jine ulice pobocni; ale i tou se blizi vojsko.., Bezi tedy, neveda jiz skoro ani kam, pustou ulici dale — -v torn — — — Kratce po nekolika dalsich minutach octnul se v dlouhe uzke ulici, v ktere stoji prvni barikada. Nova pfekazka ta jej na chvili zarazila. Pochopil, ze pfes barikadu neni mozno — vratil se tedy a bezel timze smerem, kterymz byl pfisel... Ledva vsak ucinil asi tficet kroku, zahledl na dru¬ hem konci dlouhe ulice blizici se vojsko. Tentokrate nebylo vyviznuti. Na jedne strane puste ulice barikada, s druhe strany blizici se voj¬ sko ... Co pociti? A opet poradil pouhy pud. Hoch obratil se smerem k barikidS. Pfibliziv se, zamaval capkou, volaje: ,,Slava lidu!" Na stesti byl jest£ vpusten otvorem pod barikadou.

195

V bezprostfedne nasledujicim okamziku zaznely prvni rany s barikady proti blizicimu se vojsku. Vojsko odpoviedelo hromadnym vystfelem. Boj O' barikadu zahajen. Octnuv se za barikadou, nevedel hoch co po¬ citi. Kulky hromadneho vystfelu zaficely pfes ba¬ rikadu — hned po te ficela kulka za kulkou... Na stesti byly zde domy otevfeny. Hoch zaskocil do nejblizsiho a naslouchal, ' V boji pokracovano. Rana padala za ranou; hromadne vystfely opakovany vzdy v kratsich in¬ tervalech. Hluk a lomoz boje se vzmaha; nekdy jest skoro ohlusujici. Asi po ctvrt hodine zahfmely se strany vojska i rany z del. I po te vsak se za barikadou nic nemeni. Obhajci jeji opetuji temef kazdy vystfel vojska. Kazde rane s barikady padne nekdo za obet, kdezto za barikadou krev doposud netekla ... Boj zufi jeste nekolik minut, nacez za vifeni bubnuv a ohlusujiciho ryku podnika vojsko utok bodikem. .. Otok vsak odrazen. Vojsko couva, prcha, a rdny s barikady nepadaji jiz tak rychle za sebou. Chvili se zda, jako by byl boj ochabnul. Lee nove vystfely z del a po nekolika minutach novy utok^bodakem poucil obrance barikady, ze maji co delati s nepfltelem, jenz stuj co stuj chce ba¬ rikadu steci. I druhy utok vsak odrazen. Vojsko znovu couVa, ba prcM A opet palba ochabuje, az pak po nSkolika minutich ustala uplne s obou stran. Vojsko bylo couvlo do postrannich ulic, na ba.rikdd6 zavladl docasne klid zbrani.

196

Zatim byla i barikada krvi zbrocena. Dva obhajci jeji jsou mrtvi, nekolik jinych jest raneno — '— . A hoch, jenz byl s pocatku v koutku prujezdu jen nesmele naslouchal, pfikradl se za nastaleho klidu zbrani pod barikadu. A jak uz u hochu jeho stafi byva: zvedavost mu nedala — vysplhal se az ha barikadu a nesmele rozhledl se po ulici pfed ni. Spatfil ranene a irirtve vojiny — jinak nic zvlast¬ niho : po ostatnim vojsku ani pamatky... A jiz chtel zase slezti, kdyz z pobocni ulice proti barikade vyrazilo silne oddeleni vojska a pozdravilo barikadu opetne hromadnym vystfelem. Hoch se jen pfikrcil. Desf ktili zaficel mu pfes hlavu jako krupobiti. Hned po te zacaly padati rany z pusek z oken domu — po te zahfmela i dela — — A teprve nyni hoch nabyl pfesvedceni, ze neni na barikade tak nebezpecno, jak se zdalo. Setrval tedy... Po nekolika minutach podniknut vojskem novy utok bodakem. S barikady zahajena nejprudsi pal¬ ba... Dve, tfi ininuty — v torn klesl podle hocha jeden z obrancu barikady ... ., Hoch bezdeky chopil nabytou jestS rucnici, ktera byla tezce ranenemu obrinci Vypadla z ruky — nachylil se pfes barikadu, zamefil a vypalil do plnych fad utokem zenouciho vojska. Byl to prvni a zaroven posledni jeho vystfel. Tentokrate nebyl arci zoufaly odpor obrdncu barikady nic platen. Nepomern^ pfesile vojska po¬ dafilo se steci barikadu. Obrinci jeji a mezi nimi i hoch couvaji a prchaji; ale nic naplat — nSkolik

197

hromadnych vfstfelu vitezuv a skoro vsickni obranci barikady bud padli nebo jsou zraneni. Jako lavina hrne se vojsko pfes barikadu. V ne¬ kolika minutach jest po boji — — — Co bezplrostfedne nasledovalo, mozno dopovedeti nekolika sloVy. Z obrancu barikady zbylo jen sest osob' neranenych: tfi delnici, dva studenti a hoch s pomorancem v kapse. Vsichni se chteli spasiti utekem do domuv kde doufali, ze se jim podafi skryti se; ale byli vojaky vyvleceni, by vzali bez odkladu odplatu za houzevnaty odpor, jejz byli vojsku kladli. A jak uz byva — nemaf eno casu... Vetsina vojska odtahla dale ulici; za barika¬ dou zustalo jen mensi oddeleni vojska s jedinym dustojnikem, aby chrinilo jednak barikady a vykonalo' odvetu na zajatych. Vsem sesti obetem kazano proste, aby se postavily do fady podle zdi nejblizsiho domu. Sest kroku pfed nimi postavila se fada vojinu pfipravenych k jedinemu jen hromadnemu vystfelu. Dustojnik s mracnym vyrazem v tvafi zmefil zajat£. „Jest nekdo mezi vami, jenz nestfilel?" optal se drsne. Nikdo se neozval. „Neni-li mezi vami nevinneho, zaplatite vsichni svou odvahu smrti," pokracoval dustojnik timze to¬ nem jako dfive. „Lec ma-li nekdo z vas nejake — posledni pfdni, pfedstup a pfednes je!" Vsickni zajati' mlci. „Nikdo?" ozval se dustojnik. '

198

Teprve na toto vyzvani vystoupil z fady hoch. ,,Ceho si pêjes," optal se ho velitel. „Nic jineho, nez abych smel nemocne sestfe donesti tento pomoranc," odpovedel hoch a vytahnuv pomoranc z kapsy, ukazoval jej. , Zamracenou tvaf dustojnikovu pfeletl lehynky usmev. Pfedpokladal sice, ze slova hochova jsou pouhy yymysl, pouha zaminka; ale duvtip hochuv ucinil hah pfiznivf dojem. ,,Budiz!" pravil po kratkem rozmysleni. „Svoluji, ale jen s podminkou, kdyz slibis, ze — jak¬ mile pomoranc sestfe dodas, zase se sem vratis, abys vzal odplatu jako ostatni. Slibujes?" . „Slibuji," znela rozhodna odpoved. ,,Jdi tedy!" velel dustojnik, jsa pevne pfesved¬ cen, ze hoch se zachrani. Hoch poskocil a uhanel ulici... V torn zahfmel hromadny vystfel, a vsech pet obeti zaplatilo odvahu svou smrti...

Minula hodina, dve, tfi — — Pfed barikadou a za ni v podstate nic se nezmenilo. Straze stoji rozestaveny, dustojnik pfechdzi po¬ dle barikady... Minulo i odpoledne ... A kdyz pak slunce v krvave zaplave zapadlo, objevil se hoch pfed dustojnikem, jenz byl na neho jiz uplne zapomnel. „Ty's tedy pfece dostaL slovu ?" bylo v§e, co dustojnik pronesl.

199

Hoch beze slova postavil se ke zdi, kde byli zastfeleni soudruzi. Dustojnik proste pokynurnejblizsi sttaz'i a v Hezprostfedne nasledujicim okamziku lezel hoch — mrtev vedle mrtvych svych soudruhu...

O PRVNI KAVALKADE. Z PAMfiTt STAREHO SPORTSMANA.

(Psano a poprve tisteno 1890, po druhe tisteno 1899.)

Nevim, vypravoval mi kdysi pfitel, muzes-li se jako nesportsman'vpraviti y dusevni stav smelych ba odviznych mladych lidi, ktefi byli po pfimefenem cviceni v zemske jizdirne uznanr schopnymi vyjizdeti jiz kohmo i mimo jizdarnu, ale az dosud jen jednodive — a cekaji jiz jen na svoleni zkuseneho cVicitele k prvni hromadne vyjizdce. Rokem 1848 vzal sice i mnohy z nejzamilovanejsich sportu aristokracie a z^mozne bourgeoisie za sVe — „slitaze" a kavalkady aspoh byly na pocitku druhe polovice naseho stoleti jiz v poslednim tazeni. Spolecn^ sanice podnikany uz zfidka kdy, kavalkady pak jeste fidceji. Pfes to — vlastne prave proto, ze byvali jsme od utl^ho mladi ocitymi svedky lakavf ch kavalkad, byla nam spolecna vyjizdka kohmo jaksi alfou a "omegou tehdejsich nasich pfani. Bylo nis patnact — vesmes jiz dob^ych jezdcu, ktefi uvnitf maneze provadivali dosti smele evoluce; ale prece jeste hromadne nevyjizdeli. Nejnetrpelivejsim byl nejstarsi z nas — statny, asi £tyfmecitmalety, 6ernovlasy a cernooky syn za-

204

mozneho prazskeho mest'ana a vlastnika nekolika domu. Ja, nejmladsi a zaroven nejchudsi — nebylo mi jeste ani osmnact roku a cvicil jsem se na utraty zemske jako stipendista — byl jsem zdan¬ live nejtrpelivejsi. Pfirozenot', ze jsme v jizdirne a vubec kdy¬ koli jsme se setkali, o jinem nehovofivali, nez o prvni vyjizdce — ze jsme kuli i plany, co vse budeme provadeti, jak se baviti a skadliti sebe i jine atd. Toliko o smeru a cili vyjizdky nemohli jsme se dlouho shodnouti. Kazdy navrhoval smer a cil jiny — obycejne smer a cil, kterymz jezdival nej¬ radeji sam, az pak posleze jsme se shodli ponechati volbu smeru i cile nejstarsimu, jemuz nalezela pfed¬ nost i proto, ze byl z nas jezdcem nejzrucnejsim. ,,Budiz!" zvolal. „Pfevezmu vedeni, ale pod piodminkou, ze neudam cile vyjizdky a ze nikdo nebude se vzpouzet memu vedeni!" „Tot se pfece rozumi samo sebou," pfipome¬ nul kdosi z nas. Podminka pfijata, cimz pfedbezna ujednani ukoncena.

Den mijel vsak po dni — cvicitel nas svoleni ke kavalkade nedival. Mnozi z nas vzdy netrpeliveji nalehali, ba prosili; jini docela i reptali. Nedockavost byla vseobecna'avMy palcivejsi. Konecne — na sklonku, bfezna 1*858 pravil cvi¬ citel po cviceni zavazni, slova: „Zitra o £tvrt6 ho-

205

dine odpoledni prvni kavalkada libo volnym sme¬ rem a bez dOzoru." Jisav6 „Hurra!" zaznelo v odpoved. Vsak ceho se nikdo nenadal — druheho dne dostavilo se nis do jizdarny z nezname pficiny pouze devet. Den byl ponekud chladny, ale jasny a pfi¬ vetivy. Obloha byla temef bez oblacku. Udefenim ctvrte hodiny dal vudce nas prvni komando: „Po dvou ve vzdalenosti dvou set kroku za sebou — krokem az na Pankrac!" Vyjeli jsme. Vudce napfed sam — ja jeste s jednim soudruhem hned za nim — ostatni pfesne podle komanda. Vyjeli jsme vesmes na konich cvicebnich, s je¬ jichz zvyky i marottami byl kazdy z nas obezna¬ men, Vudce na vraniku nejbujnejsim, mozno-li tak fici o koni, uvyklem tortufe cvicebni a poslusnem kazdeho, byt: sebe jemnejsiho zapoleni uzdou nebo pobidnuti ostruhami a bicikem nebo docela pou¬ heho komanda — ja pak na starem ryzaku, po¬ vestne „rysave kocce", ktere snad jiz po dva nebo tfi roky ani nenapadlo, ze mivala nekdy „zlozvyk", Vsem dobrym kohum vlastni — „vyhazovati". Ostatni jeli na konich jednak „bujnejsich" me¬ ho; ale zadny na koni „bujnejsim", nezli byl „nejbujnejSi" vranik naseho vudce. Pfes to — vlastne proto jeli jsme ulicemi praz skymi vesmes podle tehdejsich pravidel sportmanskych: Jako svicky". Jen znalec byl by na torn n^b onom z nas postfehl jakousi nejistotu neb ostvchavost.

206

Jizda krokem vsak nas jiz po nekolika minu¬ tach znudila. Ji aspoh ustavicne pohlizel k vudci, brzo-li zrychli ponekud krok; ale vudce jel ,po¬ malu, takze jsme teprve asi po pulhodine dojeli na Pankric. Zde vudce zastavil, a kdyz jej vsickni dojeli, komandoval: „Poklusem — die libosti!" Pfiznam se, ze mi zfidka kdy zalehlo v ucho komando vitanejsi. Bylo mi nahle jako cloveku, octnuvsimu se po dlouhe vazbe na svobode. Pobodl jsem ryzaka podobne jako ostatni — a poklusem jeli jsme dale. Vudce vzdy v cele. Z nas brzo ten, brzo onen jemu bliz; ale v nepofadku a vesmes v hloucku co mozna nejtesnejsim. Dusot kopyt, mirne edfrkovani koni, jednotlive vykfiky --- slovem nevylicitelne chaos zvuku pusobilo na kazdeho z nas rozcilujic. Krajine kolem a vubec nicemu neVenoval nikdo pozornosti. Kazdy dbal jen sebe, Vlastne sveho kone, a jenom cas od casu upoutala na okamzik pozornost jeho nejblizsi nahodilost. Ja aspoh se na vice nepamatuji, nezli ze znamy hostinec „u zelene lisky" podle nas takofka jen kmitnul. Brzo po te zahnuli jsme v mir nem zi: hybu smerem k vychodu a sjizdeli mirnejsim poklusem k Horni Krci. Odtud skoro jiz pouhym kro¬ kem jeli jsme dale do vrchu a octnuvse se na miste, odkud je silnice smerem k Jesenicum rovnejsi, uhaneli jsme na dalsi komando dale tiprkem vzdy rychlejsim. Za nedlouho zabocil vudce s erirni silnice na silnici ke Kundraticum. My za nim. Visku jsme pro jeli mirnym poklusem; ale hned za viskou kamandovan zase hprk. Asi po ctvrt hodiny ujizdeli.

207 v

jsme se spjustenymi uzdami. Divoky dusot vzdy hlasiteji odfrkavajicich koni — rycne vykfiky, ob¬ cas i zafehtam nektereho kone — vzdy vice se rozpalujici krev a tudiz vzdy vetsi smelost — — vse to budilo v kazdem z nas nevylicitelnou rozkos.' Bylo nil jako cloveku, jenz byl na vse, co jej bylo kdy tizilo a souzilo, uplne. zapomnel. Ngmyslil jsem na nic nezli na sveho kone, ba chvi¬ lemi i na toho ne. Vse mi bylo Ihostejne; nemelt' jsem pro jineho smyslu — slovem po prve v zi¬ vote svem pocitil jsem pravou sportmanskou va¬ seh... Nepamatuji se vice, nezli ze jsme pfejeli tak¬ mef v zbesil^m uprku podle seberovskeho a hrncifskeho rybniku a ujizdeli pak na dalsi komando poklusem k visce Rozkosi, kterouz jsme prpjeli kro¬ kem, nacez dan poznovu rozkaz k uprku. Za nedlouho octli jsme se na silnici, vedouci stinnou oborou smerem k Dobfejovicum. tJprk byl opet skoro zbesily. Na konci obory vsak, kde v ob¬ louku jde silnice do svahu, komandovan opet jen mirny poklus; ale jakmile byla silnice rovnejsi — leteli jsme zase se spustenymi uzdami jako s vich¬ rem o zavod fidkym stromofadim, vedoucim k Do¬ bfejovicum. Dobfejovice projeli jsme krokem, po¬ tom mirnym poklusem zase do vrchu. — — — Neni divu, zp za takov6 jizdy nebylo hrube ani mozno na neco mysliti. Zaroven take neni divu, ze nas jizda posleze pfece jaksi zna vila, ba znudila. Kdykoli nam bylo jeti mirnym poklusem nebo docela krokem,. pfipomenul si skoro kazdy z n&s ten neb onen z nescetnych planu, jez jsme chteli o prvni kavalk&d6 prov6sti, ale ku kterymz nenaskytla se zidni prilezitost. Mnohy — a mezi

208

temi byl jsem i ja — byl jaksi zklaman. Tesil jsem se ija nejake, at: jiz jakekoli dobrodruzstvi — na nejake poskadleni nebo polekani nekoho atd., ale po celou dobu jizdy nenaskytlo se pra¬ nk, co by tfeba jen z daleka nejakemu dohrodruzstvi nasvedcovalo. Kdyz jsme vjiMeli do Dobfejovic do vrchu, slunce chylilo se k zapadu — vse zacinalo se stapeti v zaruzovel6 mlze ... V torn shledl jsem asi dve ste kroku pfed nami chudobnou nejakou zenu, nesouci na zadech nusi. V nekolika vtefinach jsme zenu, kteri sla prostfed silnici, skoro dohonili. Teprve nyni jsme si vsimli, ze nese v nusi v pefinku zavinute dite a ze se potaci. Dite ■— na pohled jen nekolik dni star4 — melo otevfone oci. Hlavinka jeho visela pfes pe¬ finku dolu jako bez vlady a kejklala se pfi vra¬ vorave chuzi zeny sem a tam. Tvifinka byla na¬ padne zarudla a mela vyraz poloztrnule zdesenosti. „Take jezdec — ne?" zvolal nas vudce, obra¬ tiv ^ponekud kone ke mne a ukazav jednou rukou na dite v nusi. ,,Anebo — jezdkyne — kdoz pak vi?" pfipo¬ menul jsem. „Pravda," podotknul vudce a houknul drsne na zenti, od ktere jsme byli prave asi deset kroku vzdaleni. ,,Co pak to, panimamo, nesete?" Teprve nyni se zenstina zastavila a obr&tila k nam.

209

Spatfil jsem osmahlou tvaf ohyzdne, die vseho pfedcasne sestarle zeny — na pohled asi sedesatilet^. Hluboko zapadle cerne oci, prosedively a zcuchany vlas, zahnuty nos, pouvadle a pootevfene rty, mezi 'kterymiz bylo videti skoro uplne bezzube dasne —. vse pfipominalo bud ubohou nebo ztracenou existenci. Vytf estila na nas oci s Vyrazem svrchovaneho uzasu a pfece jaksi smele, ba drze, jako by nam davala mlcky na jevo, ze nemame nizidneho prava se ji ptati. Dojeli jsme ji — vudce po leve, ja po prave strane. „Jafku — co to nesete?" houknul vudce po' znovu. Stafena se dala skuhravym hlasem do pusteho smichu. - „Co pak bych nesla — dite!" zamrucela po chvili nevrle. ,,Kluka nebo holku?" optal se tymze drsnym tonem vudce nas. Teprve nyni pfeletl vraskovitou tvaf stafeny matny, nuceny usmev. „Kluka — ponizene prosim — kluka!" zasku¬ hrala z hluboka a obrativsi se, sla, vlastne vravo¬ rala cestou dale. Zatim byli nas dojeli i ostatni. Nektefi jeli po prave, jini po lev6 strane a jiz jsme meli stafenu za z&dy, kdyz vudce nas — dav se nahle do smi¬ chu — houknul nov6 komando: „Pozor! K eskorte kluka v nusi — tfi jezdci vpfed, tfi do zadu a po kazde strane jeden . . . Tedy karrÎ" J, Arbes, Sebraai spisy. XXXL

14

210

V nekolika vtefinach bylo za vseobecneho.. smi¬ chu rozkazu vyhov&no. Dfive nezli se stafena na¬ dala, byla se vsech stran kohmi obklopena. „Jezis Marja — co to?" zaskuhrala, divajic se v nejvetsim udiveni s jednoho jezdce na druheho. Stali jsme jako< zed — kone jen pfeslapovali. ,,Pomalu vpfed!" zaznelo komando. Hnuli jsme se volnym krokem. Stafena Ve ctverci kohu, vidouc nezbyti, hnula se tez — vravorave jako dfive... Co nasledovalo vzpira se liceni. ,,Pro milosrdenstvi bozi!" skuhrala stafena, sna¬ zic se brzo v pravo, nebo v levo, brzo vpfed, nebo vzad proraziti mezerami mezi kohmi se naskytajicimi. Hlas jeji — jecivy jako kozi mekot — znel chvilemi az pfiserne — tvaf jeji mela vyraz medusovity. Lomila rukama — obracela se bud v pravo nebo v levo — prosila, upela — vykladala nesrozumitelne — — ale pfece se potacela mezi kohmi ku pfedu... Kone v popfedi a po stranach, jak se zdalo, ji nelekali, ale pfed kohmi za sebou mela smrtelnou uzkost. Kdykoli se obratila nazad — ja jel v zadni fade ve prostfed — postfehl jsem v tvafi jeji nevylicitelny vyraz bezmerne uzkosti. Divoky £ert vsak byl tak originalni, ze posunul yeskerou reflexi do pozadi. ^- ,1 Vpfed i— vpfed vzdy rychleji!" znelo komando vudce naseho a my snazili'se komandu, pokud vu¬ bec bylo mozno, vyhoveti. Ovsem snazil se kazdy z nas postupovati, aby vravorajici a vzdy vice se rozcilujici zene a diteti v nusi nebylo v neimensfm ublizeno — ale zena sama jevila vzdy vetsi uzkost

211

a nucena zaroven k nenahlemu zrychleni vravoraveh'o kroku. S pocatku snazila se nas obmekciti upenlivymi prosbami a lamentaci. Pozdeji pocala si ulevovati vyhruzkami a posleze i spilanim — a hned zase jecivym placem. Dite v nusi hned od okamziku, kdy zacala sebou stafena napadne vrtet, dalo se do place a brecelo, az nekdy i dusot koni pfehlusilo. Ale nic naplat! Pfes to vse, ze si skareda a nyni rozlicena babice pocinala nekdy jako silena — musila vpfed a sice vzdy rychleji, takze po nekolika minutach, kdyz jsme se dali do mirneho poklusu, skoro be¬ zela ... Pfiznam se, ze jsem pozdeji vzdycky litoval, ze jsem se pusteho zertu toho sucastnil. Ale do¬ kud trval, nepocitil jsem nejmensi soustrasti, az posleze — kdyz uz jsme zase meli jeti s vrsku — postfehl jsem, kterak hlava jeciciho ditete narazi i o hranu nuse. Bez komanda otocil jsem kone na pfic a do¬ nutil oba soudruhy po prave i leve strane k ustoupeni. Couvnuv pak, uvolnil jsem stafene cestu. Vyrazila jako zbesila a skoro beze smyslu pfekotila se do skarpy podle silnice. Dite ji vypadlo z nuse... Vudce nas obrativ se a spatfiv, co se bylo sbehlo, komandoval: „lJprkem vpfed!" Vsickni uposlechli a jako s vichrem o zavod le¬ teli frkajici kone s vrsku smerem k Modleticum. Ja jediny zustal. ^ Nekolik kroku opodal stal totiz asi sedesatilety muz — cestaf, jenz byl upoutal moji pozor¬ nost,

212

Ve vraskovite, do hneda osmahle jeho tvafi napadne ostrych rysu zracilo se cosi jako mracny, ba hneVny soucit. Pomalu poposel k stafene ye skarpe a drsne zamumlal: »,Vy jste mi pekna — Madlo! Vzdyt' jste zase opila..." Stafena se dala do skuhraveho smichu. „No jsem — co na torn?" zamrucela, kladouc dite zase do nuse. „Jd£te si, Martine, po svych!" Stary cestaf uposlechl. Obratil se a sel. Stafena Vzala nusi na zada a vravorala po sil¬ nici dale — ja pak pobodnuv kone, ujizdel za soudruhy... * *

Nekolik minut po vypravovane pfihode sedel jsem se svymi soudruhy v male modleticke hospudce, kterou jsme skoro celou naplnili. Bylo nam vsem potfebi oddechu. Slunce prave zapadalo. Nejdele v hodine chteli jsme se vydati na zpatecni cestu, kteri — ponevadz byl m£sic skoro V hplhku a obloha bezmracna — nikoho z nas nelekala, ba spise jeste lakala. Pfirozenot', ze pfi cernem chlebe s kouskem masla a spatnem, vlastne pramizernem pive sna¬ zili jsme si dobry rozmar udrzeti vymenou my¬ slenek o pustem dobrodruzstvi. Smali jsme se a vtipkovali — a nikdo si ani nevsimnul, ze po chvili pfibyl novy host — stary cestaf — jen? usedl v koute u kamen a mlcky spolecnost na£i pozoroval.

213

Teprve kdyz uz jsme pomysleli na navrat, vsim¬ nul jsem si ho. „Aj, pantata Martin!" oslovil jsem jej rozmarne. jjKam pak se podela opila Madia?" A,Madia — stara Madia?" opacil vahave, na cez temne dolozil: „Ah, sam pan buh v^, kde ta pobehlice slozi dnes sve hnaty." Rozhovor nas upoutal pozornost cele spolec¬ nost i. „Tedy pobehlice je," ozval jsem se. „Ale cim pak je takto? Jak pak pfisla k diteti?" „Ah, ponizene prosim," pocal cestaf. ^Dite neni jeji — to je neci, ona sama nev'i, ci — ona je jen nekomu nese..." „Tote ucinena hadanka," pfipomenul jsem. ,Ja aspoh nechapu..." t,To je, prosim, mlady pane, tak," ujal se slova stafec. ,,Madia je zpustle stvofeni a nosi deti z porodnice kazdemu, *kdo si je nechce nebo nemuze pf inest sam... A takove dite nese i dnes — a buh vi kam a komu..." Cela spolecnost prostemu vypravovini dychth '6. na^louchala. „A vy tu Madlu znate uz davno, pantato?" optal jsem se, abych pfimel starce k dalsimu vy¬ pravovani. „Ah, ba ze — snad uz ctyficet roku, kdyz jeste byla vyzle," zacal stafec vzpominave. „Pozd£ji byla z ni svarna holcina; ale zapomnela se s nejakym chlapem a od te doby — nic do ni neni — pranic... Opiji se uz davno, kdy a jak jen muze..." „Tedy nicemnke je — co?" vpadl jsem.

214

„Ah, to ne!" zvolal stafec tonem prosebne od¬ mitavym. „Dobra zena — pfedobra — kufeti neublizi — ale kdyz si nekdy pfihne — nu, vime, jak to byva ..." Odmlcel se, a po kratke pomlcce dodal: „A deti ma k smrti rada - k smrli... Kdyz ji jeji dite umfelo, pamatuju se, jako by to bylo dnes. Bylo to tehdy z jara a k veceru jako dnes. — a ja byl tam na vrchu v praci — jako dnes... V torn kde se vzali, tu se vzali — mlady muz v rozedranem sate a mlada zena s nusi na zadech putuji od Prahy... Zena zase v nusi dite — zrovna jako dnes Madia — a hlava ditete drnda se o nusi... A zrovna za zenou bezi Madia — tehda jeste mlada — a vola: ,Matko, matko — ja vam to dite ponesu!...' A po chvili uz je nesla jako vlastni — hejckala je a bzucela mu nejakou pisnicku... Jako bych ji videl! Stal jsem a koukal za nimi, az sesli s vrchu a vesli sem do hospody..." „Nu —. a dale!?" pobizel jsem, kdyz stafec umlknul. „Dale — dale?" opacil stafec, jako by chtel a nechtel dopovedeti, nacez se rozhodnul. „Nu — muz i zena zustali tu pfes noc a Madia sla svou cestou. Muz ten — nu, vsak vime, jak to nekdy b^v^ _ zftstal tu u nas v Modleticich, potom sel do prace do Dobfejovic a potom do Kundratk -a potom — kdoz pak, prosim, muze vsechno vedet, co a jak... Zacal prej nejaky handl — ovce, kozy a potom kone a ted — nu, uz snad tak pfes dvacet roku je panem a ma v Praze dva nebo tfi domy..." „I jdetez, pantato," namitl jsem neduy&rive. „To snad ani neni mozn6 ..."

2l5 ,Jak pak, prosim, ne," namitl stafec rozhodne. jjVzdyf ho zname my stafi a nejstarsi vsickni. Zna¬ me ho S! zenu jeho a vime, ze ma jen jedineho syna, prave toho, ktereho Madia..." „A vite jeste, jak se jmenoval?" optal jsem se dychtive. „Jak pak ne!" zni odpoved, a stafec vyslovil pak jmeno soudruha, jenz byl o prvni kavalkade nasim Vudcem a na jehoz komando jsme aranzovali eskortu nalezence, jejz stara Madia nesla v nusi _ _„A kterou cestou se stara Madia dala?" bylo vse, co mohl mlady muz, jehoz se vypravovani tykalo, pronesti. Stary cestaf pokrcil ramenoma. „Mozna, ze sla dale po silnici k Doubravicum nebo zahnula k Popovickam a Huntovicum ■— sam pan buh vi!..." Nekolik vtefin po te sedeli jsme jiz vsickni zase v sedlech a po pfani naseho vudce ujizdeli po silnici. V brzku jsme se rozdelili ve dve tlupy — ale asi po puldruhe hodine vratili jsme se do Modletic. Po stare Madle nebylo nikde ani pamatky. Jaky- byl navrat nas do Prahy, Ize se snadno domysliti...

Nasledujiciho dne odejel vudce prvni nasi ka¬ valkady do Modletic sam, aby se popidil po stare Madle. Nejel nadarmo...

216

Casne z rana'nalezena stafena ve skarpe po¬ dle silnice smerem k Popovickam — mrtva. Dite bylo zivo a mlady muz postaral se o ne po svo¬ leni svych rodicu jako vlastni otec. Jinak stala se s mladym muzem tim od prvni kavalkady nasi zmena pfimo neuvefitelna. Ze zpupneho, hrdeho a rozpustileho mladika stal se umirneny, ba pfimo vzorny clovek, jenz po cely svuj dalsi zivot — a nyni jest tomu jiz pfes tficet roku — neodvazil se ani zertu nejnevinnejsiho.

CERNA DORA. Z ROMANTIKY VSEDNfHO 2IVOTA.

(Ps&no a po prve tistSno i<

Stary lovecky zamecek na mirnem navrsi shlizi zasmusile na krajinu v plnem jasu zarneho slunce srpnoveho. i Kolem zameckeho navrsi, k nemuz vede jen jedina helaya klikata cesta vozova, jest nevelke volne prostranstvi: neco poli a luk — patrne jen k tomu cili, aby maly dvorec v podzameci nebyl prave zbytecnym. Volne prostranstvi kolem zameckeho navrsi jest obklopeno na mnoho mil daleko zadumcivym cernym lesem. Toliko smerem jiznim konci les jiz ve vzdalenosti necele mile cesty podle bfehu male, ale zacaste dosti prudke ficky, ktera, majic v lese samem sve prameny, proteka klikate skalnatymi uzlabinami na sever a usti do Vltavy. Vyhlidka ze zamecku jest sice rozkosna, ale obmezena. Obrovsky les, misty jedlovy, jinde smrkovy a borovy, tu a tam take dubovy ■— rozklada se po pahofinach stuphujicich se v nevelk6 vzda¬ lenosti jiz v pohofi, jehoz jednotliva homolovita temena a sedlovite hfbety byvaji zacaste i v cervnu jeStS pokryty snehem.

220

V dobe, kdy vypravovani nase pocina, byly lesy jen pobliz ficky myteny pravidelne; vzdale¬ nejsi jen malokdy, nej vzdalenejsi pak nikdy. Panstvem byval zamecek obyvan jen zfidka kdy. Obycejne jen po nekolik dni na podzim v cas honby. Jinak bydlil od pradavna v pf izemi toliko lesnik, jakozto spravce lesuv i zamecku a jako dozorce dvorce v podzameci — se svou rodinou a vypomocnym lidem. Zamecek i dvorec jsou tudiz od sveta skoro hplne odlouceny. Cizi clovek zabloudi v zakouti to zfidka kdy. Cesty lesem jsou neschudny, a k zamku vede toliko jedna vozova cesta od ficky a jde pak lesem dale k nejblizsi, asi pet hodin cesty vzdalene pohorsk6 osade. A po teto ceste lesem vlekla se asi pfed padesati lety mala karavana cikanu: bidny vozik tahla sedfena herka, podle vozu plouzil se s oprati v Yuce jedne a bicem V ruce druhe stary cikan, za vozem pak klusala tfi rozedrana cikahata, a na voze se¬ dela podfimujici stara cikanka. Kdyz vyjel vuz z lesa a stary cikan zahledl za¬ mecek, zastavil, jako by byl na rozpacich, ma-li ci nema-li dale jeti. Po chvili pohledl k obloze a spatfiv slunce temef nad svou hlavou, houknul drsne na podfimujici na voze cikanku. Tato nadzvedla hlavu a rozhledla se kolem, jako by nechapala, co se deje. „Nu — nerozumis?" zamrucel mrzute stary ci¬ kan, mavaje rukou smerem k zamecku. Cik&nka ling pfikyvla & jeste lineji slezala s vozu. Cikan odpfahl kone, shal mu chomout a kopnul jej, aby se sam poohledl, kde by se napasl — kritce,

221

za nedlouho rozbili cikani na pokraji lesa „svuj tabor". Ovsem neudelali nic jineho, nezli ze stary ci¬ kan ulehl ve stinu do travy, cikahata pak snesla chrasti a rozdelala oheh, a stara cikanka, vytahnuvsi z vozu zacmoudly kotel a vubec - vse, ceho bylo tfeba, jala se vafiti obed. Co vafila a jak cikanum chutnalo, jest Iho¬ stejno. Po obede zabehla cikahata do lesa, stary ulehl do travy, kde byl lezel pfed obedem, a usnul, kdezto stara cikanka \ydala se na cestu k zamecku, aby — mozno-li, bud hadanim nebo zebrotou ulovila nejaky darek. Shl6dnuvsi pfi zahybu cesty dvorek v podza¬ meci, zamefila k nemu. Ale stesti ji nepfalo. Lide byli na poli za za¬ meckym kopcem. Ve dvofe bylo jenom nekolik deti, poklasna a stary orac, kutici ve staji. Deti shlednuvse cikanku rozutekly se. Cikanka vesla do dvora a plizila se k prvnim otevfenym dvefim, jez zahledla. Pfiplizivsi se k nim, zahledla v pf edsini nekoho; i vesla — a mozna, ze by ne¬ byla vubec ani cekala, az ji nekdo nejakym darkem obmysli; — ale kradez ji byla zamezena. Ze svetnice vysla poklasna: statna cernooka a cernovlasa zena s plachym pohledem a drsnymi tahy v osmahle, ale nikoli nehezke tvafi. Spiatfivsi osklivou cikanku s rozsklebenou tvafi, kfivici se k odpornemu usmevu, couvla a mavla odmitave rukou, jako by snedou babici vyhanela. Ale cik'anky jsou neodbytny — a vime, jak dbvedou zazehnati odpor neb aspoh vzpirani se... „Ach,. mild, dobra, vzacna pahmaminko! Nic vy se - nelek'ejte star6 poctive zeny," jala se ci-

222

kanka skuhrave svadroniti. ,,Ja nepfisla, bych vam — vy dobra, pfedobra pahmamicinko, ublizila ^jako jest Buh vsemohouci na nebi, ja posud ani kufeti neublizila... Jsem poctiva zena a pfisla jsem, abych vam pfectla planetu a povedela, co vsechno dobre nebo z\6 vas ceka, abyste se mohla z dob¬ reho radovat a zleho vystfihat... Ach, prosim, podejte mi ruku — jen na chvili — jen abych na ni pohledla — nic vie nez pohledla — to staci — jako ze jeden vsemohouci Buh jest nad na¬ mi ..." Skuhravy hlas zni ulisne — a jak uz byva, cikanka pfiplizila se k poklasne a dfive nezli se toho tato nadala, chopila ji lehce a skoro nepo¬ zorovane za ruku a mumlajic nesrozumitelna slova „ctla ji planetu". „To je tak, mila pahmaminko," spustila po nekolika vtefinach srozumitelne: „Vy jste rada na svete, rada si zatancite, rada neco dobreho pojite a pf ejete kazdemu vsechno dobre... A tak, jako vy, jinym, pfejou i jini vam; ale, ale — co vidim!! hrozna, desna table cara — vidite! Ta znamena smrt! Nezli se rok s rokem sejde — umfete!" Posledni slova pronesla cikanka pfisernym to¬ nem, az poklasnou zamrazilo. Vyskubla ji ruku, couvla — ale cikanka za ni... Poklasna couvla otevfenymi dvefmi do svetnice — cikanka ruce za ni poposla. ,,Nic vy se, mila panimamo, smrti nebojte!" svadroni skuhrave. ,,Umfit musime vsickni •— n£kdo dfiv, nekdo pozdeji... A ja vim to povidam upfimn-S a poctive, jak pr&vg £tu z vaSi riiky, Uzijte

223

tedy sveta — uzijte! A pfipravte se na posledni hodinku." A zrak cikancin teka plase po ji^be, jako by patrala, kde by bylo neco, co by — nepozoro¬ vane — — — Rozprchnuvsi se deti byly se zatim vzpamatovaly. Jedno z nich zabocilo do staje ke staremu oraci a postrasene volajic: „Cikanka je tu!" zase vybehlo. Po chvili seskupily se deti pfede dvefmi do staje. Stary orac chvili otilel, ale po te pfece vy¬ sel a spatfiv ustrasene tvafe deti, rozhodnul se. „Kde je? Ja ji pozenu!" zvolal vyhruzne. Deti ukazaly a povedely. Stary orac rychle ve¬ sel do svetnice prave V okamziku, kdyz cikanka domluvivsi, rozhlizela se plase kolem. Jediny pohled jej poucil, ze byla cikanka postralila nejen deti, nybrz i statnou poklasnou. „Hybaj, carodejnice!" vzkfikl hnevive a zvedl hrozive pravici. Cikanka se neulekla. Obrativsi se, zvedla ruku i ona, ale jako k vystraze a varovnym hlasem za¬ skuhrala : ,,Nevyhanej, clovece, lidi poctivy ch a upfimnych! Jako je Buh vsemohouci a vsevedouci nad nami — —" ^ Zajikla se, jako by nevedela, co dodati, a zrak jeji zakfouziv poznovu plase po svetnicce, utkvel na proste kolebce na blizku okna. Ruce .poposla a pohlednuvSi do kolebky, kde lezelo rozvinute devcatko v kratinke kosilce, na¬ hnula se, jako by je chtela polibiti.

224

Poklasna, ktera doposud stala jako ve ztrnuti, nevedouc, co pociti — leknutim vzkfikla. Cikanka se vztycila. „Nic vy se, panimamo, nelekejte!" zaskuhrala. ,, Je-li tohle vase dit& — tedy..." „Co tedy — co?" zamumlal stary orac. „Tedy je ceka velike, naramn^ stesti," dolozila cikanka Vazne a opravdove. ,,Z te bude jednou Velka pani — ano, ano, jako ze Buh vsemohouci je nad nami — velka pani..." „Eh, lary fary! Hlouposti!" zvolal orac, kdezto matka poklasna neduvefive a pfece radostne se pousmdla. Cikanka chtela ve sv£ vestbS pokracovati;. ale nepronesla uz nezli nekolik bldbolivych slov. Stary orac rozmrzen sahl do nejblizsiho kouta po holi — a cik'ankla vidouc, ze nemini do opravdy vestbam jejim dele naslouchati, dala se na utek. Stary muz, sec sily stacily, bezel za ni, ma¬ vaje holi nad hlavou. D£ti, jez byla zvedavost pfilakala az pfede dvefe pfedsine, poznovu se rozprchly; ale kdyz videly, ze stary orac zene se s holi v ruce za cikankou, bezely za ni i ony a jeste ve vratech za ni pokfik'ovaly. Cikinka prchala ke svym. Stary orac ji chvili pronisledoval; ale cikdnka byla v b£hu statnejsi a vytrvalejî. V brzku jej nechala daleko za sebou, a orac se vrdtil. Co ddle se sbehlo, jest11 zcela vsedni. Cikanka dobShla k vozu — a ve £tvrt hodinS tdhli cikani, odkud byli pfiSli... Neodv^zilit' se ani po vozov^ ceste podle dvorce, nybrz dali se ce¬ stou, kterou byli pfijeli, nazpSt..,

225

Ve dvorci sam£m neudalo se pranic, leda ze "— kdyz ostatni lid£ vratili se s poli, d&ti i poklasna, ba sdm starf orac vypravovali, co se bylo stalo. Nikdo se nedivil, nikomu nezdala se byti pfihoda ta necim zvlastnim. A jenom kdyz poklasna vypravovala, ze ji cikanka prorokovala — smrt, dali se nektefi do smichu, jini jaksi poloneduvefive kyvali hlavami. A kdyz pak povedela, ze ci¬ kinka prorokovala jejimu diteti, ze z n£ho bude ,,velka piani", dali se do smichu vsickni...

.^,Od prostink^ pfihody te minul rok, aniz se bylo ve dvorci neco zvlastniho pfihodilo. Poklasnd nejen ze nezemfela, naopiak — zdalo v sev ji, ze jest zdravejsi nez kdy jindy. Ovsem po cely rok, kdykoli si cikancinu vestb'u pfipomenula. byvalo ji skoro az teskno; ale kdyz pak minul rok' a smrt se nedostavila, zbavila se poklasna i "poslednich obav a byla zase tak r vesela jako jindy. ! • ! ' Rovnez nesplnilo se, jak' pfirozeno, ani druh^ pôroctvi cikancino. Poklasnych Dora, cernooka a Cernovlasa jako matka, zacala sice v roce jiz pobihati, ale ,,velkou pani" se nestala — praVe snad jen proto, ze byla doposud jeste pfec jen pfilis maid. Nicmene cikancina druha Vestba nevyplnila se ani pio peti letech, kdyz zemfel Dofe otec, muz sice poctiVy, ale nevlidny, drsny a ,1pravy k'arab;££" na sV6 podfizen^; — ba vestba ta nevyplnila J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.^

15

226

se ani po dalsich tfech letech, kdyz zemfela Dofe i matka — — Asi devitileta Dora byla jako sirotek ubozejsi nezli za zivobyti svych rodicuv. Neboztik otec nebyval, jak uz pfipomenuto, ni¬ komu, nejmene pak celedi pfitelem. Tyraval za¬ caste kdy a jak jen koho mohl a byl proto skoro vsemi nenaviden. Nenavist tu pfenesli lide ve dvorci z casti na poklasnou, pfes to vse, ze byla skoro pravym opakem sveho muze, ba i na dite, ktere se sice v mnohem podobalo otci — jako na pfiklad jakousi potmesilou zarputilosti — ale pfece nikdy nikomu ani stebla na pfic nepolozilo. Pravda sice, ze celed a pfedstaveni diteti, kdyz osifelo, neublizovali. Ale nemeli je radi, nevsimali si ho, a kdykoli se naskytla sebe mensi pfilezi¬ tost, karali je a peskovali. Jinak byla Dora chudicka; po rodicich nezbylo ji skoro praniceho. Nemnohy a zaroven necenny nabytek rozvlecen z casti vzdalenymi pfibuznymi nebo nekterymi z domacich lidi, tudiz odcizen; z ca¬ sti pak vynesen na pudu kravina, kde v prachu znenahla setlival. Dofe zbyly jen dva polstafe, pefina, neco vice mene hadroviteho pradla a nekolik kusu satstva po matce. ' ; ' ' Po smrti matcine vedla mala Dora zivot, jejz by ji asi sotva nekdo zavidel. Za dne pasla husy nebo jinak, sec slabe sily detske stacily, Ve dvofe vypomahala. Jedla jako kazdy celedin v celedniku a v noci spavala' v 16te na pude, V zime ve kravine. Ale jak za takovych pomeru zpravidla byvd: divka trudnemu zivotu sv&nu uvykla, jako by vu-

227

bee ani jinym byti nemohl. Kdyz si ji nikdo nebo malokdo vsimal, stala se sama nevsimavou a travila i chvile oddechu v ustrani v polomrakotne bez¬ myslenkovitosti. Byla to divka napadne, skoro spinave snede pleti, vyhubla, skoro vychrtla. Jinak pravidelna, ale drsna tvif, obzvlaste kdyz se nesmala, mela vy¬ raz odporny. Z dob st'astnejsich zbylo ji jen jedno: pfezdivka ,,Velka pani", kterouz ji celed a zacaste i pfedsta¬ veni od mnoha let nasledkem cikanciny vestby po¬ et ivali. Avsak prodlenim nekolika dalsich roku, kdyz z celedi nektefi zemfeli nebo sli do sluzby jinam, upadla i tato pfezdivka skoro v zapomenuti, a pro napadne snedou plet', cerne oci a havrani vlas nefikano devceti jinak nezli ,,cerna Dora". Devceti mijel den po dni, tyden po tydnu, ba rok po roce v bezpfikladne jednotvarnosti. Kdo neprozil aspoh jedineho roku, tudiz dobu pohody i nepohody v takovem ustrani a odlouceno: ti od sveta, v jakem zila cerna Dora, nemuze si ani pfiblizne uciniti praveho pojmu o bezpfikladne dlouhe chvili, jaka se zmochuje cloveka, byt' i byl zivotu takovemu uvykly nebo napolo otupely, kdyz — nepraciije. A cerna Dora nebyla praci nikterak pfetizena. Ctvrteho roku po smrti matcine postoupila y ,,hodnosti": stalat' se dojickou. Ale zila i nadale jako dfive, leda ze nepasla hus a ze nyni ani v lete nespala jiz na pude, nybrz v zime v lete ve kravin£, kde byla skoro svrchovanou pani. . .. Nejsouc tak kontrolovana jako celed na poli a vubec pod dozorem pracujici, mela vzdycky vice

(Psdno a po prve tistSno 1889.)

Stary lovecky zamecek na mirnem navrsi shlizi zasmusile na krajinu v plnem jasu zarneho slunce srpnoveho. i Kolem zameckeho navrsi, k nemuz vede jen jedina helaya klikata cesta vozova, jest nevelke volne prostranstvi: neco poli a luk — patrne jen k tomu cili, aby maly dvorec v podzameci nebyl prave zbytecnym. Volne prostranstvi kolem zameckeho navrsi jest obklopeno na mnoho mil daleko zadumcivym cernym lesem. Toliko smerem jiznim konci les jiz ve vzdalenosti necele mile cesty podle bfehu male, ale zacaste dosti prudke ficky, ktera, majic v lese samem sve prameny, proteka klikate skalnatymi uzlabinami na sever a usti do Vltavy. Vyhlidka ze zamecku jest sice rozkosna, ale obmezena. Obrovsky les, misty jedlovy, jinde smrkovy a borovy, tu a tam take dubovy — rozklada se po pahofinach stuphujicich se v nevelk6 vzda¬ lenosti jiz v pohofi, jehoz jednotliva homolovita temena a sedlovite hfbety byvaji zacaste i v cervnu je£t£ pokryty snehem.

228

pokdy nezli jini. Odbyvsi si svou praci, prolelkovala nebo prosedela den co den cele hodiny ne¬ kde v koutku nebo pfed kravinem a jinde — a nudivala se, mozno-li slova toho uziti vzhledem k devceti, jez vyznamu jeho vubec ani neznalo, zacaste tak dokonale, ze nepfestavala zivati. Neznajic prostfedku k zazehnani d^sneho ticheho demona nudy, nebo jsouc pfilis pohodlna, vlastne lina vyhledavati jich — poddavala se demonu tomu bez odporu a stala se tak i jinym nudnou a od¬ pornou. Tak prozila cerna Dora dalsich sedm jednotVafnych rokuv, aniz se v zivote jejim sbehlo neco, co ' by zasluhovalo povsimnuti. Sesilila sice, ba tvary tela i tvafe se vyplnily; ale plet' zustala spinave sneda a bez rumence. Nekdy se zdalo, ze cem6 oko jeji napadnSji ozivuje; lee po chvili jevilo zase netecnost. Bo¬ haty havrani vlas mohl byti jedinou, skoro zavidenihodnou okrasou jeii; ale dvacetileta cerna Dora neVenovala mu skoro zadne pozornosti, nepestovala ho a chodila rozcuchana. Za to zmenilo se pfemnoho v bezprostfednim i vzdalene jsim okoli. V zamecku i ve dvorci bylo se stal£ obyVatelstvo z dobrych dvou tfetin vymSnilo. V zamecku vystfidalo se za tu dobu nem£n£ nezli pet lesniku, jakozto spraVcu lesuv i zamecku a dozorcu dvorce a podzameci. Myteni lesu provadeno jiz asi po patnact roku ve velkem na vsech stranach. Obchod dfivim byl v rozkvetu. Rezie se mnozila. Zamecek skoro ani nesta&l k pohosteni vsech sil, jichz bylo nevyhnutelnS potfeibl.

229

Promenen v kancelaf e a bylo v nem nepomerne ziveji nezli dfive. Ale panstvo jiz zfidka kdy do neho zavitalo. I stary hrabe, naruzivy milovnik honby, byl uz mrtev, a mlady — nyni jiz skoro padesatilety dedic, mel zcela jine zaliby a dbal pfedevsim obchodu. Zpravidla zavital do zamecku jednou nebo dva krat do roka sam nebo ve pruvode dvou, tfi osob vyhradne v zalezitostech obchodnich: aby se po¬ ohledl, mnoho-li lesa jest uz vymyteno atd. Zpra¬ vidla se po dva nebo tfi dny nudil a byl vzdycky rad, kdyz lovci zamecek, na kteremz otec i ded jeho tak radi dlivali a se bavili — opoustel. V poslednkh peti, sesti letech, co byl svefil spraVu lesu mlademu, energickemu lesnikovi, jenz, vynikaje nad sve pfedchudce pfisnosti, fidil obchodni zalezitosti k uplne spokojenosti hrabete, znechutil se posmurny, nevlidny a nehostinny zame¬ cek vlastnikovi tou merou, ze ho jiz vubec ne¬ na vsteyov^l. Spravce lesuv a zamecku byl milackem hra¬ bete a zvaval jej, kdykoli ho v Praze navstivil, k naysteve starobyleho sidla; ale hrabe zpravidla zavrtel hlavou a odpovedel-li, znela odpoved vzdy¬ cky zaporne. „Co tam? Nuditi se mohu kdekoli a nepotfebuji zajizdeti na blizko pralesu," fikaval. „A vy jste obchodnimi zalezitostmi tak zamestnan, ze na zabavu ani nemy slit e." — Spravce sice sliboval, ze se o zabavu „hrabeci milosti" postara; ale „hrabeci milost" bud ze v ta¬ lent skaredeho a zamracen^ho lesnika k pofadini zabav nevefila, nebo z jinych pficin zustala neoblomnou.

230

Pani spravcova, mlada, statna zena xantipsk^ho razu, byla zase rada, ze vlastnik panstvi nepfijizdi ani docasne. Bylat v zamecku svrchovanou pani, vlastne vrchnosti, a v nekolika letech tomu tak pfi¬ vykla, ze nemela nejmensi chute deliti se o to tfeba jen na nekolik hodin s nekym jinym, byt' i k tomu mel pravo sebe vetsi. Mimo to mela na zfeteli i prospech sveho muze. Vedelat', ze kazda navsteva hrabe:e znamena vlastne kontrolu, a jelikoz byla v ruzne (tak zvane vedlejsi manipulace manzelovy zasvecena, nemohla se ubra¬ niti pocitu obavy, ze by pfes vsechnu ostrazitost, s jakou ,,vedlejsi manipulace" byly provadeny, pfece mohlo o navsteve hrabete casern svym pfijiti neco ,,na svetlo bozi", co po jejim a muze jejiho pfani jnelp navzdy zustati v tajnosti. Za takovych pomeru neni divu, ze nastal v opustenem zamecku pravy soudny den, kdyz kdysi na podzim dosla z cista jasna zprava, ze tam hrabe zavita s celou spolecnosti, a zaroven rozkazano, by ucineno bylo vse, ceho jest tfeba, a postarano take o nejakou zabavu. Lhuta byla jen petidenni. Mozno si tud z pfedstaviti, jaky shon a jaka price nastala. Kde kdo bydlil v hofenich dvou patrech za¬ mecku, kazdy se musil docasne vystehovati do dvorce v podzameci nebo kam vubec chtel — o pfistfesi se mu nikdo nestaral. Smyceni, myti a vubec upravovani mistnosti pro vzacne hosty dalo se ve dne v noci. Pani sprav¬ cova nevedela, kde mi hlavu. Na jejich bedrdch spocivalo vse. Ona byla za vsechno odpovednou a proto vynasnazila se ze vsech sil, aby se ji dostalo uznani.

231

Pan spravce mel dosti price se svymi, vlastne hrabecimi ucty, aby je pfivedl do pfehledneho a nezavadneho pofidku. I on nevedel, kde ma hlavu; ale. jako veci znaly routiner, ktery vi co a jak — urovnal podobne jako energicka jeho chot: vsech¬ no ve ctyfech dnech a nocich. Prvni cast programu navstevniho byja st'astne vyfizena. Slo tudiz jen o druhou cast: o pfipravy k pobaveni vzacnych hosti. Ale co a jak mi byti aranzovano, byla otazka, na kterou nebyla tak snadna odpoved. Po mnoho hodin radii se pan spravce s pani spravcovou duverne a potom kazdy z nich zvlast s kymkoli, koho dopadl a vubec koho pokladal za schopna raditi. Kazdy vsak krcil ramenoma. Nikdo nevedel, co by mohlo skoro jiz vyzileho hrabete a jeho hosty, ktefi zajiste take tak ledacos uzili, k uspo¬ kojeni poibavitj. „Nu, bud jak bud," rozhodla konecne pani spravcova. „Neco se stati musi. Pfipravme tedy nejaky randal — nejaky masopustni mumraj. At' uz se hostum libi nebo ne." Pan spravce i ostatni, ktefi meli aspoh pomerne rozhodujici hlas, souhlasili, a zakladni myslenka pani sprivcove rozvinuta v ten smysl, aby byl ve velkem sale zameckem, kde bylo mista pro dve ste a vice osob aranzovan pro zabavu panstva velky maskarni pies. v Â bez odkladu konany pfipravy. Do nejblizsi vetsi osady vyslan zvlistni posel, aby objednal hudebniky. A kde kdo byl v panske sluzbe, kazdy musil se dostaviti do z&mku, by vyslechl rozkazy pani spravcov<§, ktera byla dusi podniknuti.

232

V celku dostavilo se pfes sto dvacet osob, a k nemalemu zdeseni shledano, ze jest mezi nimi nemene nez asi padesat k jakekoli zabave zamysleneho druhu naprosto neschopnych a k tomu jen asi sest nebo sedm „k svetu aspoh podobnych" mladsich zenstin pro pfipad, kdyby si chtel nekdo z panstva âtanciti. Co pocit ? Maskarni pies bez zenstin jest nemozny, vlastne smesny. Ovsem pfipomenuto, ze mohou se za zenske pfevleknouti i nektefi hosi — budou-li miti skrahosky, ze jich nikdo nepozna. Ale pani spravcova jako pomeruv a zaliby pan¬ ske znali zena nesouhlasila. „Muzskeho v zenskem pfestrojeni pozna zpra¬ vidla skoro kazdy; a mnohy host by se asi prapodivne potesil, kdyby hodinu a dele tancil s zen¬ skou a kdyz by se po jeho pfani demaskovala, poznal, ze bavil se vlastne s hochem... Ne, ne! Podobneho neco se provesti neda. Zadne pfevlekani hochu za zenske. Budou-li skrabosky, mo¬ hou i osklive holky do silu! A panstvo vezme za vdek, jen kdyz se pfesvedci, ze nebylo oklamano." Nahled pani spravcove akceptoyan a pfehlizeny zenske. Nicmene, jak jiz pfipomenuto, pouze asi sest nebo sedm „asentovano" bez namitky a rozhodnuto, by se dostavily bez skrabosek. Z ostatnich vybrino deset, kterym mely byti opatfeny skrabosky. Mezi temito desiti byla i ,,cerna Dora". Kdyz se dostavila pfed „odvodni komisi" s pani spravcovou v cele, byla zamra£en£j§i a apathictejî nez kdy jindy. Skoro s opovrzenim spo¬ cinul na ni bystry zrak pani sprdvcov£, ohzvliStS,

233

kdyz si nemotorna divka zcela negalantne zivla a nechala usta chvili „dokofan". „Nu, pro tebe, cerna Doro," pravila pani sprav¬ cova usklebne, „z panstva nikdo k tanci nepfijde, byt jsi mela skrabosku sebe svudnejsi." Cerne Dofe to bylo Ihostejno. Zivla si jeste jednou, podrbala se v rozcechranych a zaprasenych vlasech a usklibla se, jako by se byla prave napila octa. „A zac bys se rada pfestrojila?" optala se blahosklonne pani spravcova. „Mnie je to jedno," odtusila divka. „Tfeba za hrahenku." Vsickni pfitomni, pfipomenuvse si skoro dvacetilete proroctvi cikancino, dali se naivni odpo¬ vedi cerne Dory do smichu. „Nu, ty bys v hrabecich satech asi pekne vypadal^," ozv^l se skaredy pan spravce. „ Sluselo by ti to jako spinave braky ni ru¬ zovy kokrhel," dolozila usklebne pani spravcova. Svefepy smich zaznel se vsech rtu na tento vtipecek; ale cerna Dora zustala Ihostejnou. Toliko z temneho oka slehlo cosi jako zarputily vzdor, kdyz drsne pronesla slova: ,,Eh, mne je to jedno — obleknu se tfeba za cikinku..." „Ale dostanes larvu stare baby," vpadla resolutne pani spravcova, „a delej si pak co chces!" Tim byla „asentace" cerne Dory odbyta a pfikroceno bez odkladu k podileni ,,asentovanych" pfimefenymi kostymy. Kde byl jaky obnoseny oblek nebo stary ne¬ jaky cir satu, Vsechno sneseno, probirano a rozd^lovano. Mnohym zapujcen oblek dost;i slusny,

234

jinym staromodni, nekterym pak skoro smesny. Na cernou Doru a nekolik jinych zenstin, ktere pani spravcovi neuznavala skoro ani za hodny, aby se pfed panstvem objevily, nedostalo se ni¬ ceho. „Vy se obleknete, jak chcete a muzete," pra¬ vila k nim. „Ale to vam povidam, at: mi nepfijdete jako hastrosi!... A ty, cerna Doro," obra¬ tila se k zamracene divce zvlast', „ustroj se, jak chces; ale pfijdes-li nemyta a necesana jako ted, dam te ze zamku vypraskat." Pfikri slova ta vsak se minula u cerne Dory naprosto ucinku. V snede tvafi jeji ani sval se nepohnul, a jenom kdyz se obratila k odchodu, zdalo se, ze jest zamracenejsi nez kdy jindy...

Pfipravy k uvitani vzacnych hostu dokonceny pfesne die rozkazu vsemohouci pani spravcove a cekano, az se hoste dostavi. Minul vsak den prvni, ba i druhy — hoste nepfijizdeli. Pan spravce, pani spravcovi a vubec vsickni, kterym na torn zalezelo, by pan hrabe radeji zu¬ stal, kde prave jest — domnivali se jiz, ze z na¬ vstevy sejde. Vsak tfetiho dne k veceru pfijelo bez jakeho¬ koli noveho ohlaseni pet kocaruv, a vystoupil pan hrabe s nemene nezli jedenacti hosty ruzneho stdfi a rovnez takovych fysiognomii. Na pohled nelisili se hoste temef pranicim od obycejnych smrtelniku tesicich se pfiznivym pomerum zivotnim. I chovani jejich bylo prost6, ne-

235

nucene — prave jako vzdelanych lidi, ktefi se pfisli povyrazit. Nebyl to tudiz zadny triumfalni vjezd, aniz s jakoukoli ceremonii spojene slavnostni uvitani. V zamecku byli sice na navstevu pfipraveni, ale pfece ji byli skoro pfekvapeni. Pan spravce zvedel o pfijezdu, kdy2 uz byly kocary ve dvofe, a uvital s nekolika ufadniky pana hrabete, kdyz jiz ychazel do zamecku. Pani, spravcove nezbylo casu dokonciti v cas svou toilettu a proto dosta¬ vila se, kdyz uz byl pan hrabe s hosty svymi ve velkem salonu. Jinak nesbehlo se pranic, cim by se navsteva ta lisila od podobnych navstev vubec. Hoste si poodpocinuli, pak sli do vecefadla k Jiostine a bavili se obvyklym za takovych po¬ meru zpusobem skoro az do pulnoci, nacez se odebrali na loze. Druheho dne dopoledne provazel hrabe v pru¬ vodu pana spravce hosty sve po zamecku a po okoli. Ukazal jim, kde co zdalo se mu byti hodno povsimnuti; provedl je i lesem, a kdyz se po ctvrte hodine odpoledni vratili, byla zase hostina... Vsedni, vlastne nejvsednejsi zabava ta hosty v brzku znudila. Skoro na vsech, ba na samem hrabeti bylo pozorovati, ze maji dlouhou chvili. Neni tudiz divu, ze na pfisti den projektovana zibava zive jsi — honba. Hrabe dal spravci bez odkladu pfimefene roz¬ kazy. „Nu, o zabavu jste se nam zase nepostaral," pravil mimo jine s mirnou vycitkou. „Racte odpustiti, hrabeci milosti," omlouval se spravce. „Pfejete-li si, vyhovim v hodine."

230

„Ucintc, co za vhodne uznate," pfipomenul hrabe. ,,Jen at' se mi tu hoste nenudi!" Spravce pospisil vyhoveti hrabecimu pfani. Vse bylo pfipraveno. Stacilot' dati umluvene znameni, ktere take dano, a v pul hodine, aniz kdo z hrabecich hostu neco zpozoroval, shromazdily se maskary ve velkem sale — sumafi zasedli na vykazane misto — slovem, vse vykonano po rozkazu pofadateluv. A kdyz pak bylo po hostine, dovolil si spravce hrabeti oznamiti, ze jest o novou zabavu hostu po¬ starano ve velkem sale v druhem kfidle zamku. Hrabe, nemaje nejmensi potuchy, jakeho druhu zabavu byl spravce uspoiadal, vyzval hosty, by jej nasledovali. Vsickni se zvedli. Prosli dlouhou chodbou a stanuli pfed zavfenymi dvefmi velkeho salu. V torn zaznela ze salu slavnostni fanfara, dvefe se rozletly, a sumafi spustili virnou polku. Hoste byli pfekvapeni, obzvlaste kdyz vesli do jasne osvetleneho a pfimefene dekorovaneho salu. Kalejdoskopicky obraz, jenz se jevil jejich zra¬ ku, byl v pravde neco naprosto noveho. Spatfilit' nejpodivnejsi smesici maskar bez skrabosek i se skraboskami — muze i zeny, hochy i divky v nejbizarnejsich kostumech: od nejelegantnejsiho ob¬ leku salonniho az po carovity, zaplatovany sat ze¬ bra cky — — A vse mihalo se pfed ocima jejich v divokem reji, ze nebylo Ize jednotlive maskary skoro ani postihnouti. Celek mel v prvni chvili raz divoke bacchanalie. Maskary v poctu asi sedmdesdti osob litaly vyskajice po sale jako zbesile. Vfiskaya hudba,

237

ruch a sum tance, dupani a vy^kot — vse nesalonni, ale pfece aspoh na chvili poutave. Hrabe i hoste prodrali se doprostfed salu, kde meskala vlastni pofadatelka: pani spravcova — a tanec vifil kolem nich po ctvrt hodiny. Konecne hudba umlkla, maskary pfestaly tan¬ citi ... ,,A komu dekujeme vlastne za toto pfekva¬ peni?" optal se hrabe sveho spravce, jenz jej "v patach sledoval. Spravce povedel, a hrabe pani spravcove po¬ dekoval. A teprve nyni rozhledl se znovu po sale; ale jediny pohled dostacil vzbuditi nejnepfijemnejsi pocit. Chaoticky vir byl se rozplynul ve sve prvky: v jednotlive, vice mene nemotorne a zaroven skoro vesmes odporne figury. Nikde nepostfehlo oko nejnepatrnejsiho vkusu nebo jen snahy pusobiti pfi¬ jemne. Kazda jednotliva maskara zdala se byti maskovana jen k tomu cili, aby dala na jevo, ze opovrhuje vsim, co zove se tfeba jen pomerne dobry vkus. Nejkfiklavejsi smesice barev a caru, jez v ka-~ lejdoskopkkem viru tance pusobila nyni v jednotlivych prvcich nepfijemne, ba odporne. Vse melo raz vulgar ni. Hrabe mimodek svrastil celo a poohledl se po aranzerce, kterez byl pfed chvili za pfijemne pfe¬ kvapeni dekoval, avsak pani spravcova z mracneho vyrazu jeho tvdfe nevycetla, co karavy pohled zna¬ meni. I dala znameni k opetnemu zahajeni tance. Sumafi spustili kvapik — a divoky rej zavifil zase

23S

kolem hrabete a jeho hostu, ktefi jej poznovu sle¬ dovali se zalibou .. Avsak hrabe nemohl se zbaviti nepfijemneho dojmu, jaky na nej bylo ucinilo shromazdeni, kdyz pfestalo tanciti. Sledoval sice i nyni tanec s jakymsi zajmem; ale posleze pfiblizil se k pani sprav¬ cove a zaseptal: ,,Dejte rozkaz, aby tanec ustal, a maskary se rozesly!" Teprve nyni pani spravcova pochopila, co znamenal pfed chvili karavy pohled hrabete. Zastydela se — tvaf jeji zahofela — a po chvili dala znameni hudebnikum. Hudba nahle ustala — a pfed zrakem hrabete objevil se tyz odporny obraz jako po prve ... V torn utkvel zrak jeho na jedne z nej ne vkus¬ ne j sich maskar. Bylat' prave ustala tanciti s cernovlasou divkou bez skrabosky a stala asi deset kroku pfed hrabetem nesalonne rozkrocena. Byla to maskara v rezne kratke sukni a v za¬ platovane kartounove kazajce. Na nohou mela cerne puncochy a zadnou obuv. Skraboska ■— patrne jedna z nejlacinejsich — mela vyraz zblbeleho starce s sedivym vousem. Hrabe mimodek zamefil k maskafe. ,,Kdo jsi?" optal se drsne. ,,Cikanka, pane hrabe." „A kdo te tak ustrojil?" ,,Ja sama." ,,Ale vzdyt' pak cikanky nemaji vousu." Hoste, ktefi se byli kolem hrabete a maskary seskupili, dali se do smichu. Maskara vsak neodpovedela. „Sejmi skrabosku!" veli hrabe.

239

Maskara uposlechla, strhnuvsi skrabosku i hnedy car, kterymz mela hlavu ovinutou, a pfed hra¬ betem a jeho hosty stala tancem rozehfata cerna Dora. Tvafe ji hofely jako granatova jablka, havrani vlas byl vkusne upraven a v cernych ocich plal ji oheh studu. V tu chvili byla v klamnem osvetleni skoro az svudne krisni. Se zalibou spocival zrak hrabete i ostatnich hostu na tvifi divcine po nekolik vtefin. „A jak ti fikaji?" ptal se hrabe. „Dora." ' „Vlastne ,,cerna Dora" neboli ,,velka pani"," dodal pan sprivce. Hrabe pohlednuv karave na sv6ho spravce, jiz nepromluvil, nybrz obrativ se ke svym hostum, po¬ krcil ramenoma, jako by chtel fici, ze za nepfi¬ jemne pfekvapeni, jez byli spravce a jeho man¬ zelka hostum pfipravili, neni zodpovednym. Po te hrabe i hoste vratili se do vecefadla, a maskary se rozesly. Hoste i hrabe nudili se jeste asi po tfi ho¬ diny, nacez kazdy byl rad, ze mohl se odebrati na odpocinek. Druheho dne casne z rana vysla si cela spo¬ lecnost na honbu. Ale i tu se skoro nikdo nebavil ■— nejmene pak sam hrabe. Byl zamlkly a skoro se zdalo, ze jest mu sp'olecnost nepfijemna. Kdy2 se vratila spolecnost z honby, dal hrabe rozkaz k odjezdu.

240

Mezi tim, co konany k tomu pfipravy, dal k sobe povolati sveho spravce k duverne rozmluve. O cem bylo hovofeno, zustalo tajemstvim — a asi po hodine opustil hrabe se svymi hosty za¬ mecek.

Pan spravce, pani spravcova a vubec vsickni, kdoz meli jakoukoli pficinu pokladati navstevu hra¬ bete a jeho hostu za neco nepfijemnehov oddechli si, a v zamku i v podzimeci zahajeno obVykle hospodafstvi. I cerna Dora, jedina z pracovniho lidu, kte¬ rouz byl hrabe — ovsem jen nahodou — oslovil, zacala ziti jako kdy jindy, a mozna, ze by byla za nedlouho na vsechno zapomenula. Avsak asi po tydnu zastavil se pan spravce ve dvorci v podzameci, vesel do kravina a stihnuv tam cernou Doru, optal se ji, zda-li by ji nebylo milejsi slouziti v zamku nezli ve dvorci. Dora proste pfikyvla — a jeste tehoz dne odstehovala se do zamku. Asi tyden pfisluhovala v kuchyni pani sprav¬ cove, konajic hrubsi praci; ale neuslo ji, ze se k ni nejen spravce, nybrz i jeho manzelka chovaji napadne vlidne a setrne, jako by si pfali, aby co mozna brzo zapomenula, ze ji byla pani sprdvcova pfed pfijezdem hrabete tak pokof ila. Po dalsich asi dvou nedelich Dora mimo na¬ dani poznovu postoupila v pfizni svfch panuv: u£inilit' ji svou komornou.

241

Byla nucena svleci sat posavadni a obleci slusnejsi, jejz ji darovala pani spravcova — a spravce i jeho pani chovali se k ni vzdy laskaveji a pfatelsteji, ai se ji zdalo, ze vlastni rodice nemohli by se chovati ke svemu diteti Vlidneji a laskaveji. Vyptavali se ji na vse mozne, poucovali ji, kdy¬ koli se naskytla pfilezitost. Musila 5 nimi jisti u jednoho stolu a choditi s nimi na ptrochazku. Posleze ji pfimeli i k tomu, ze svolila, aby ji je¬ den ze starsich ufedniku ucil cisti, psati a pocitati. Za takovych pomeru neni divu, ze mracny vy¬ raz tvafe cerne Dory ustupoval vyrazu vzdy spokojenejsimu a vlidnejsimu, a ze znenahla i jeji ne¬ tecnost roztavala. V nekolika mesicich, v kterezto dobe spravce i jeho chot' laskavost svou jeste zdvojnasobili, stala se ze zamracene Dory pfijemna, cila a obcas skoro i smava divka — a nikdo neodvazil se jiz nazvati ji cernou Dorou nebo velkou pani — — Kazdy se k ni choval po pfikladu spravcove a jeho choti vlidne a laskave. Za nedlouho ji ni¬ kdo jinak neoslovoval, nezli „slecno Dori". Vsemu tomu ovsem se divila nejen Dora, nybrz i jini. Ale dfive nezli Dora, domyslili se jini, s po¬ mery obeznamenejsi, ze vse to nedeje se z vlast¬ niho popudu spravce a spravcove — a kdysi docela^ sam sprivce v nestfezene chvili komusi na¬ povedel, ze vse, co kona pro cernou Doru, deje se k vyslovnemu rozkazu hrabete, kteryz si pfeje, aby byla divka po roce poslana do nejakeho pensionatu. Nebylo nizadne pochybnosti, ze ziskala si cerna Dora pfizeh hrabete a ze jest snad vyhlednuta hrati J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

16

Casern svym dulezite jsi ulohu nezli pani spravcova ndbo kdokoli jiny z nejblizsiho pfibuzenstva hra¬ bete. Tak minul rok. Slecna Dori byla se zmenou sveho osudu uplne spokojena. Pficin zmeny t6 vubec ani netusila a mozna, ze ji byly snad i Ihostejny... Avsak po roce, kdyz uz byla Dora davno nu¬ cena satiti se elegantne ji nezli sama pani sprivcovi, uznala tato za vhodne, zasvetiti ji v pravy stav veci a napovedeti, jake stesti ji ocekava. Napovedela ji, ze kazdou chvili jiz cekaji pana hra¬ bete, kteryz slibil, ze po roce pfijede a sam odveze Doru do nejakeho pensionitu. V cernych ocich Dofinych zaleskly se dve slzy a jenom stezi potlacila mocne sve pohnuti; ale kdyz se octla o samote, vypukla v usedavy plac a plakala skoro po celou noc... Od te chvile zmizel usmev s jeji tvife skoro navzdy. Byla zamlkla, vyhledavala samotu a usmila-li se nekdy prece, zkfivila se tvif jeji k usmevu trpce bolestnemu. Co delo se v jeji dusi, zustalo jejim tajemstvim. Ale ze trpela a zacaste nevyslovne, bylo zfejmo z kazdeho jejiho pohledu. A pfece nemela snad ani pficiny bati se a lekati, — pfizne stareho pana hrabete, o n£mz sel jeden hlas, ze to muz dobry, laskavy. Tak zila v trapnem ocekavini a jegte trapn£j&f nejistote prvni i druhy mSsie po roce — — Ale hrabe neprijizdel — „Snad pozapomnel," pravila kdysi pani sprav¬ covi v duvenkm hovoru ke sv6mu manzelu. ,,N bylo by dobfe, kdybys upomenul?"

243

„Ne, ne — nesmim!" znela odpoved. „Mam pfisny rozkaz, nepsati a nepfipbminati niceho. Mi¬ mo to ma hrabe vybornou pamet. Pokud vim; jeste pikdy niceho nezapomenul." I mijel den po dni, tyden po tydnu... Hrabe nepfijizdel, aniz daval o sobe vedeti. V zamku soudili, ze dli v Praze, ale on zatim byl na cestach mimo Cechy. Konecne z jara — tudiz asi po puldruhem roce od chvile, co byl hrabe cernou Doru poznal, do¬ sel sprivce list, ze hrabe v Londyne — zemfel... Dora div nezajasala, kdyz to zvedela, a pfece ji vstoupily slzy do oci...

Po pul roku zachmufena tvaf Dofina znenahla se zase vyjashovala a prodlenim neceleho mesice byla divka opet svezi, vesela a smava, jako kdyz nevedela, ze ji hrozi pfijezd hrabete. Jinak nezmenilo se v zivote a pomerech jejich praniceho. Spravce i sprivcova chovali se k ni rov¬ nez tak laskave jako dfive. Avsak kdyz po sesti mesicich otevf ena posledni vule zemfeteho hrabete a nenalezeno v ni zadneho pofizeni v pficine osudu Dofina — mozno se snadno domysliti, co divku stihlo ... ^ Rovnez tak rychle, vlastne nepomerne rychleji, nez byla v pfizni pana spravce a jeho choti stoupala — klesala se stupne k stupni... Ze^ stvofeni, s kterymzto zachazeli jako s vlast¬ nim dit&tem, stala se za nedlouho zase pouhd ko-

244

morna a po nekolika nedelich pfisluhovacka v ku¬ chyni. A po dalsich nekolika dnech dano ji zcela nepokryte na srozumenou, ze bude pro ni nejlip, kdyz vrati se zase do dvorce v podzameci. I vratila se a stavsi se netecnejsi nez byvala, prozila tam pfes dvacet rokuv, aniz si kdy jen sluvkem nekomu postezovala.

TY'S MNE SRAZILA! TRAGEDIE Z VSEDNfHO ZIVOTA.

(Psano a po prve tisteno 1897; P0 druhe tisteno 1899.)

Zabocil jsem do zname — ulice, vlastne kamsi, co se tak na Male Strane nazyva uz po> mnoho set let a pfece ulici neni a nikdy nebylo. Po jedne strane byvaly slechticky palac s vel¬ kou, nepravidelnou zahradou, kterouz proteka povestna Certovka; nyni vsak budova erarni, obehnana na zapadni strane nejnepravidelnejsi esovitou zdi, jakou by si snad za nasich dob ani nejdumyslnejsi architekt nedovedl vymysliti. Po druhe strane, pine koutu a nepravidelnych vybezku, zahnuta fada prastarych domu s nejbizarnejsimi fasadami a mezi nimi jen jediny novy, ctyfpatrovy kasirnicky cinzak se sklepmimi byty, Vystaveny na miste stareho' domu se zahradou, jejiz niveau by¬ valo o tfi nebo ctyfi metry nize nezli „ulice". Odporne blikave plaminky spinave zazloutleho plynu — snad nejpovestnejsiho svitiva v celem vzdelanem svete — kmitaly tentokrate matneji nez kdy jindy. Bezpochyby nasledkem toho, ze sprava plynarny, spolehajic na mesicni noc kalendafni, ka¬ zala zmirniti tlak plynomeru. V prvnich hodinach vecernich svitil m6sic, na¬ leza j ici se skoro v uplhku, skutecne, a tak jasnS,

248

ze Praha i okoli nepotfebovaly zadneho umeleho osvetleni. Za nedlouho vsak zahalen mesic hustymi mraky a ulice prazske octly se v povestnem, rozlad'ujicim a sklicujicim svem pfitmi, kde se clo¬ veku zda, jako by se jiz jiz mel octnouti v cire tme. A byva-li takto za oznacenych okolnosti v ulicich vubec, jakz muze byti v ulicich, ktere ulicemi ani nejsou? Pfisern6 chare stiny kmitaji tu jako pfeludy chorobne obraznosti... Chodec upira zrak do dal¬ ky, ale nevidi ani na deset kroku... A chuze po hrbolatem, vyjetem a vyslapanem dlazdeni, vlastne „nedlazdeni", je snad vsim, jenom ne chuzi. Clo¬ vek fapave naslapuje jako myslivec, plizici se na dostfel k tetfevti, a potaci se pfi torn jako by byl nekde „prebral" ... Znam sice tuto pseudoulici od utleho mladi, mozno-li totiz slova „znati" uziti o ulici, kterouz rok CO' rok nekolik setkrat prochazime ve vsech moznych dennich, vecernich i nocnich obdobich, aniz bychom v ni znali jen jedineho cloveka, aniz bychom si byli v ni vubec neceho' nalezite vsimli, leda nejake nepatrnosti, ktera v nejblizsim oka¬ mziku jiz zase mizi z pameti, takze cloveku tanou na mysli jen nejhrubsi, nejmarkantnejsi kontury a to vzdy jeste jako* v mlze. Tentokrate a sice pfedloni z jara zabocil jsem do teto „neulice" skutecne jen mane a skoro proti sve vuli. - Bylte jsem se o prvni vych&zee do okoli Prahy sesel v udoli sareck^m s jednim z onSch mladych sVych pfatel, na kter6 se zivot zacina teprve usmiVa1t — a bylo mi (pro£ bych se nepfiznal upfimn<6?)

249

neobycejne sveze, jako skoro vzdy, kdykoli mohu tfeba na kratko pozapomenout, ze se zivot dovede tak6 mracit a ze se na valnou vetsinu lidi nepo¬ merne casteji a dele mraciva nezli usmiva. Mlady pfitel, jedna z onech delikatnich a pfece energickfch povah, kterymz nezda se byti ve svete nic nemoznebo, rozvinul pfede mnou v duverne rozmluve zivotni svuj plan, a ja — neveda, co bych namitl neb opravil nebo poradil, byl jsem ze vseho pbtesen jako clovek, jenz dlouho hledal stejne nebo podobne smyslejici bytost a konecne ji nalezl. Pfiteluv elasticky duch zdal se mi byti zaru¬ kou. ze dovede se vpraviti do vsech pomeru a za vsech okolnosti, slovem, ze pfi vsi sensitivnosti jest to jedna z onech tak zvanych praktickych po¬ vah,' ktera se nikdy neztrati. Kratce — setkani to naladilo mne neobycejne pfijemne, takze, kdyz se pfitel se mnou rozloucil a ja pak asi po hodine taktez pomyslil na navrat, ubiral jsem se k domovu asi jako otec, jenz byl vyslechl synovu duvernou zpoved, v kterez pfed nim net aj eno ani momentu v nej slastnej sich ... A prave kdyz jsem zabocil do ulice neulice a zakopnuv, pozavravoral jsem, pfipomenul jsem si pfiteluv jasny nazor v svet a nemohl potlaciti odporny sarksismus, jenz slehl mym mozkem. „Vstupujeme do zivota," zamumlal jsem, Jako ja do teto ulice —v nadeji, ze neklopytneme, a zatim klopytam jiz o prvnim vykroceni! Proto pozor!" V torn jsem klopytl poznovti... „Pozor!" napominam sama sebe. A od toho okamziku jdu co noha nohu mine jako nejopiatrnSjSi podagrista. Nevsimaje si nice-

250

ho kolem sebe, plouzim se po chodniku tSsne po¬ dle domu po prave ruce. Nahle jsem se zastavil — vlastne zarazil. Ze sklepniho bytu o jedinem jen okne, zastfen6m belavym nejakym sat em, kterymz prokmitalo matne zlutave svetlo, zaznel bolestny vykfik: „Jezis, Maria! Tys mne srazila!" Na to jsem zaslechl temnou dunivou ranu, jako kdyz se lidske telo svali bez vlady s vyse na dfevenou podlahu. Pfirozenot', ze stoje prave pfed oknem, na¬ pjal jsem zrak i sluch. V bytecku, obyvanem patrne nejakymi chudasy, nastal nevylicitelny ruch a sum, jako kdyz se nekolik osob shlukne kolem nejakeho pf edmetu a v nejruznejsich tonech pfekvapeni, zdeseni a hruzy, ale take nej pfikfe jsi pfisnosti nesrozumitelne blaboli. Zdalo se mi, ze rozezniyam jen kvikave hlasy zenske, z nichz hlas pfisne znejici pokladal jsem za hlas matcin, ostatni pak za hlasy dvou. nebo tfi dcerusek, detskym stfevickum sotva odrostlych. Po nekolik vtefin jsem z chaotickeho hluku pranicemu nerozumel. Teprve po te zaslechl jsem jed¬ notlive vety, jez proste registruji, jak mi byly v pa¬ meti utkvely. „Ale, mamicko, vzdyt: ona byla jen asi pet mi¬ nut nekde venku," zaslechl jsem stisn^nym hla¬ sem, ladicim organy feci k placi. Dalsim nekolika vetam, vyznivajicim ze zmateneho hluku a lomozu i ruznych hlasu jinych, jsem nerozumel. „Ja vsak rozkazala — ani krok z domu!" za¬ znel po chvili s drsnou pfisnosti hlas ponekud alto-

251

veho timbru, v nemz se zachvivala veskera rozhofcenost v hlubinach duse urazeneho prava. „A matcin zakaz," slysel jsem po chvili hryvkovite z temneho lomozu, z nehoz vyznivalo pfi¬ tlumene stkani, „je zakazem, proti kteremu — — Ja — matka — jsem tu pani... A kdyz uz jste vMycky — tedy — —" „Ale, mamicko, vzdyt' ti povidam," odpovidal detsky hlas stkave. „Ani pet minut to neni, co odskocila..." „A kdyby jen minuta!" vzkfikla matka po¬ drazdene, a hlas jeji se chvel vzdy vice se vzmahajicim hnevem, kdyz po chvili pokracovala: ,,Ja si vyjdu za kusem chleba, a kdyz se vratim, vidim ji stat na stolici a postrkovat hodiny!... Proc — proc ? ptam se!... A misto odpovedi — jen se zachechta!" Po techto slovech nastalo na nekolik okamziku v bytecku ticho. „Vstah pfec, ty — —!" zaznel nahle kategoricky hlas matcin. Teprve nyni jsem pozoroval mihajici se stiny dvou osob. Die silhouet, obrazejicich se na belavem satu v okne, zdalo se, jako by se shybaly a neco tezkeho nadzvedaly. Vykon ten provazen byl sumive laskavym zvukem, jejz ani sluvko ne¬ pf erusilo1. Nihle zaznel vykfik, o nemz jsem nemohl rozeznati, vysel-li z ust matcinych nebo jinych, a hned na to slysel jsem stkaVy plac. Chvili znel plac ten zcela zfetelne, po te pfery-vane, jako> kdyz placid osoba po jizbe sukala, na£ez jsem zaslechl vrznuti dvefi a bouchnuti. Pli£ ustal a v jizbS zavlidlo* ticho.

252

Nahnuv se k oknu, napjal jsem sluch jest& vice; nez skoro v nerozdilnem okamziku bezdeky. jsem pozakaslal. Nasledkem ticha v jizbe prave panujiciho' zaslechnuto bezpochyby zakaslani me i tam. Kdosi se pfiblizil kvapne k oknu a poodhrnul opatrne cipek zaclony. Couvna, uhnul jsem se stranou; ale i tento muj pohyb byl die vseho z jizbicky-pozorovan. Zaslechlt' jsem pfitlumeny hlas varujiciho pfizVuku, a od toho okamziku jsem vice nevyrozum£l ani slovu, jez vymehovana. Po chvili slysel jsem zavrznout dvefe a plac, ktery vsak — patrne na dane vystrazne znameni — rozplynul se v pfitlumene a nasilne potlacovan6 stkani. Postal jsem jeste chvili. Z jizby zaznival k napjatemu uchu memu pouze sepot, nasvedcujici, ze se osoby uvnitf o necem radi. Po te jsem zaslechl zase sumne lomozny hluk, jako' kdyz nekolik osob nejakou mekkou tizi smyka a vlece po podlaze. Opet vrzly dvefe a zdalo se mi, ze smykana tize vlecena dale. Na to zacalo se uvnitf mihati svetlo, jako> by nekdo s lampou v ruce sem tam pobihal. Po nekolika vtefinach svetlo se vzdalovalo do pozadi. Zaslechl jsem jen jeste pfirazeni dvefi, nacez v jizbe nastala £ira tma a zavladlo ticho — — — Pfiznam se, ze jsem vse, co jsem byl prive; vypravoval, pozoroval ibez jakehokoli zajmu jako nejvsednejsi domaci syar heznapiych lidii, a ze v oka¬ mziku, kdyz jsem se od okna od vratil a dale k do¬ movu se ubiral, bylo mi vse naprosto Ihostejno,

253

Octnuv se doma, chtel jsem neco pracovati; ale nebylo mozno. Prvni jarni vychazkou do pfi¬ rody .zbujnele myslenky tekaly po mocne j sich dojmech Ibezprostfedne pfedchazej'iiclch, a tak octl jsem se ve vzpominkach opet v sareckem udoli a rekapituloval si v duchu zpoved mladeho pfitele. Byla tak prosta a pfece tak charakteristicka, ze zdalo se mi, jako* bych slysel znova zase cele vety a skoro tymiz slpvy, jak byly puvodne pronaseny. „Nedelim si o zivote," pravil pfitel mimo jine, „zidnych illusi. Nejsemt: z onech idealnich mladiku, kteff-se seznamuji se svetem a s lidmi pouze ve svych snech. Protloukaml: se zivotem po ce¬ lou dobu svych studii universitnich bez jakekoli cizi pomoci. Vim tudiz, co je nedostatek, ano i hlad. Ale to jsou momenty vedlejsi. Nedostatek i hlad sa¬ my o sobe nejsou nejhorsi. Clovek je strpi, kdyz jinak neni a pro okamzik jinak byti nemuze. Ale bestie hlad mi sve neodbytne drabanty! Nejen mucive reflexe vubec, nybr2 i b'eznadejne zacaste slideni po prostfedcich, tfeba jen k do¬ casne uleve. A zde teprve zacina vlastni utrapa nedostatku: ponizujici dozebraVani se ve vsech moznych Variacich a to nikoli snad almuzny, nybrz nejake price, nejakeho zamestnini, at' jiz jakekoli. Co jest pro prosteho nebo dospeleho a v praktickem zivote obeznaleho cloveka veci zcela pfirozenou, jest pro mladou intelligentni moderni stvuru du§evni martyrologii prvniho fadu. Vseho toho nepfipominim vsak proto, abych se snad pochlubil, ze jsem take trpel jako ta obrov-

254

ska armida chudych £eskych studentu, ktera druhdy nemivala zadne jine vyhlidky, nezli seminar nebo karieru byrokrata. Dnes jest jiz davno zcela jinak. I chudy a nej¬ chudsi student ma nadeji na ruzne druhy karier — vytrva-li a oblazi-li jej osud pfimefenou protekci, ktera byla, jest a bude bezpochyby na veky nejhlavnejsi fedrovatelkou talentuv, tfeba nejproblematictejsich... Z toho, co jsem byl pfipomenul, najisto uhodnete, ze, ponahiednuv az snad pfilis dotirave do zakulisi socialnich pomeru u nas, napjal jsem vsech¬ ny sily, abych — vy trval a vyslidil tfeba jen ne¬ jakou pseudoprotekci. Prvni se mi podafilo. Ackoli nemam anL za mik nadini k privnictvi, absolvoval jsem priva rovnez tak s pfiznivym prospechem jako kolegove nejtalento vane jsi. Dekuji to ovsem jen sve abnormalni, pfimo nadlidske energii. Jinak, abych se vyznal ze vseho, nejsem ztech, ktefi proto, ze pfecetli nekolik poetickych spisu a sami se pokusili basniti, shledavaji pravnictvi suchoparnym, nudnym atd. Nikoli! Pro mne melo zvlastni vnady; ale — jak uz jsem pfipomenul — nemam k vlastni podstate privnictvi zadneho na¬ dani. Nemohlt' jsem se nikdy vpraviti ve zvlaStni a pfimo obdivuhodne umeni stuj co stuj hajiti neco, co se vzpiralo memu pfesvedceni. A bez tohoto umeni.jest prakticky pravnik pouhe monstrum. Nepodivite se tudiz, ze jsem se snazil dosplhati se k necemu jinemu, k cemu2 bych mel netoliko naklonnost, nybrz i rozhodne nadini. Jak vite, pokousel jsem se jiz pfed lety v poesii i v pr6se, a vy sam, kdyz jsem vas snazne prosil, abyste mi

255

fekl ryzi pravdu, pronesl jste laTdami hsudek definitivni: „Rozhodny talent — zejmena pro obor kultume-historicky, po pfipade moderne socialni novelly a snad i roman..." Pamatujete se snad take, ze jste mne pfes to vse upozorhoval na nescetne svizele, s jakymiz jest u nis v Cechach literatoyani spojeno. Nazamlcel jste mi niceho. Jsem vam za to diky zavazan, po¬ nevadz bez Vaseho' upozorneni byl bych bezpo¬ chyby vyplul na osudne mofe ceskeho pisemnictvi bez nalezite zasoby zcela prosaickeho proviantu. Zkousel jsem tudiz vselicos, co by mi po case umoznilo teziti ze sveho talentu, po pfipade tfeba jako pouhy dilettant. Jelikoz jsem jako chudy stu¬ dent "zpival na kruchtich a maje znamenity sopran budival casto pozornost znalcu, nebyla vzdalena my¬ slenka: pokusiti se nyni, kdyz se hlas muj zme¬ nil v tenor, o stesti pfi divadle. Ale prosim vis! Pokusit se — vefte, na ko¬ nec pfes vsechny ruzne pfekazky jest mozne. Nez vse ostatni — jest pfece jen u bbhuv! O zkouskach pochvali hlas i skolu, vytknou spravne i nadani, ano zcela precisne je odhadnou; ba vice: po prv¬ nim i druhem vystoupeni se pochlubi, ze pfizeh obecenstva i pfizni ve, ba lichotive uznani kritiky pfedvidali. Ale vsechny obory jsou dostatecne, ba vie nezli dostatecne obsazeny... Chcete-li, muzete-li pockat nebo jeste lepe: chcete-li se jit do sviSta podocvicit a vratit se po letech jako dokonaly a snad i proslaveny jiz umelec, mileradi na vds nezapomenou a s nejvetsi ochotou vas nechaji vystoupit poznovu a to tfeba ihned na engazment...

256

Nez ani toho neuvadim jako nejakou rekriminaci nebo tfeba jen pouhy stesk uraiene pseudo-' umelecke pychy, kdyz ji nebylo> hned ve vsem Vyhoveno. Neco takov^ho. jest mne daleko. Uvazuju vzdy pO' zjisteni pomeru a nedam se nikdy nicim svesti ke konklusi nepodepfene fakty. A zde jsem u jednoho z fakt, jez probouzeji 'V dusi me nejtrpci, nej bolestne jsi reflexe. Stara frase, ze jsme narod nest'astny a ubohy, jevi se mi byti po mych zkusenostech zivotnich nepokrytou pravdou. V ohledu socialnim jsme ve svrchovane mife zubozeni. Ty miliony, ktere rok co rok opousteji zemi ceskou, aby se do ni ni¬ kdy vice nevratily, maji dobre dve tfetiny socialni nasi |bidy na svedomi. Zde jest osudne prazfidlo horecneho napinani a pfepinani sil, zimnicne price skoro vsech nas a tim take pficina veskere te nezfizene konkurence a ceie spousty nejhnusnejsich demonu, jez musi miti takovyto existencni zapas v zapeti. Neklamu se jednotlivymi vyjimkami, neklamu se ani vzornou trpelivosti, s jakou snazime se vsichni, kterymz pfipadla v udel price, celiti v§em tern osudnym nasledkum neblahe pficiny hlavni: My trpime, co by v kazdem jinem narode bylo stestim: hyperprodukc! price i talentuv i snazeni... V krasne, bohate zemi ceske pocina se pro nas vsechny, kdoz jsme se zde zrodili a byli zde vychovani, nedostavati mista a existencnich podminek. A zde jest po mem nahledu take zfidlo vseobecne nespokojenosti, kterou starsi generace sniseji s resignaci, kdezto generace mladsi a nejmladsi, nechapajice pfirozeny rozvoj stavu veci, ulevuji si celou skalou stesku...

257

Nez vseho toho nepfipominam za zadnou ji¬ nou pficinou, nezli abych lapidarne naznacil, ze reelni pomery nejsou mi neznamy ' a ze nejsem z tech, ktefi by s nimi nechteli pocitati. Naopak. Ja uvazoval vse a dospel ke konecnemu vysledku: ze v narode, v nemz skoro kaidy druhy, tfeti clovek jest nucen napinati, ba pfepinati sve sily, nezbyva, nezli jednati rovnez tak. A tak jsem take zivot svuj zafidil a ani ve snu mi nenapadi odchyliti se tfeba jen na pid od drahy nastoupene. Chci a budu pracovati s napjetim Vsech sil tfeba do vysileni, necht: uz mi pfipadne v udel price jakakoli... Tak aspoh jsem se rozhodl pfed rokem a zustal zasade te veren. Jsem nyni, ovsem jen docasne, zamestnan v advokatni kancelafi a snazim se pfiuciti aspoh rudimentum vzicnehoi umeni, pro nez nemam zad¬ neho nadini. Nestyskim si, nereptam. Snasim ne¬ zbytnost skoro s tupou resignaci indickych pariuv. Tolik o zivote, jak jej pojimim a jak si jej minim v budoucnosti upraviti. Trvam, ze mohu byti v ohledu torn sam s sebou spokojen. Zcela jinak vsak bylo a jest s podminkou dru¬ hou : s protekci... Bezpochyby jsem se narodil na one planete, na ktere jest pojem i jmeno protekce uplne nezname. Byl jsem a zustal pouhym jejim kandidatem. Veskera snaha, ba pfimo usili vysliditi ji, ibylo marne. V nahradu za vsechno pokofujici usili me seslal vsak mi dobrotivy osud nahodou andela spasy — v lisce... Nesmejte se, prosim! Nejsem sensitivni blahovec, ani ideolog, a vefte, nemohu za to, ze muj andel jest zcela reelni bytost, ktera mi casern svym J. Arbes, Sebranfe spisy. XXXI.

17

258

muze upffjemniti zivot ve svrchovane mife a zdroveh take umozniti zrealisovini planu, jejz jsem pokladal jiz za naprosto pochovany: stati se po vlastni vuli literatem uplne nezivislym. Div ten stal se zcela proste a vsedne, jako zpravidla. Nihodou seznamil jsem se v loni prave zde v sareckem udoli s rodinou po zemskem ufadniku: s matkou a tfemi dceruskami, ktere sem podnikly v nedeli odpuldne vylet. A jak uz byva: jediny pohled modrych oci nej¬ starsi dcerusky stacil Vzbuditi muj interes... Ostatni jest obvykla vsedni romantika. Je to andel — neandel — mile stvofeni£ko, skoro bych fekl, spise ciperne nezli duchaplne; ale hezoucke, dobrodusne, srdecne — a jak se vsechny ty krasne vlastnosti zovou, jez muze milenec sve nejmilejsi pfipsati. Nektefi take ujist'uji, ze je krasna; nez v§im tim, kdybych litanie sve prodlouzil do nekonecna, nefekl bych pfece nez jen tolik, co taji jedina prosta veta: ze jen ji a zadnou jinou!... Na vsednim tomto pfipadu ovsem by nebylo pro jine pranic zajimaveho. Ale moje nejmilejsi, jejiz matka proti nasi lasee* praniceho nenamita, jest take cimsi, co zove se v umeni „zazracnym ditetem"... Jiz pfed osmi lety, kdyz ji bylo asi devet roku, produkovala se jako pianistka brillantni jiz techniky nekolikrate v Praze i v ruznych mestech ciziny s uspechem pfimo epochalnim. A diteti to¬ mu dekovala cela rodina, ze pomery jeji takofka pfes noc staly se nejen snesitelne, nybrz za ne¬ dlouho skoro zividenihodne...

Nez otec, jak uz nekdy byva — rozmrzen byrokratovanim — vystoupil ze sluzby a vrhl se na spekulantstvi. Stal se z neho vasnivy a zaroven ne¬ st'astny bursiin. Penize, jez nejstarsi jeho „zazracne dite" vydelalo — mnohdy pry to byly slusne sumy — putovaly do bezedne propasti bursovniho Molocha... Prakticka jinak matka vsak ucinila, co v ta¬ kovem pfipadu jedine jest radno: snazila se zvydelanych ditetem svym penez uloziti vzdy neco do zasoby pro vsechny pfipady, coz se ji take podafilo. Kdyz otec pfed ctyfmi roky, ranen mrtvici, nahle zemfel, mela matka uspofeno nemene nez asi deset tisic zlatych, tedy skoro jmenicko, jez osifeie rodine umoznilo aspoh v nesnesitelnych po¬ merech snaseti po nekolik roku dalsi a to pfimo hroznou pohromu. Otec zemfel v lednu a pohfeb jeho konan za tfeskuteho mrazu. A na pohfbu torn zkfehly, ba promrzly utie rucky ,,zizracneho ditete", takze na dalsi produkce nebylo Ize ani pomysliti. Matka schodila a sjezdila s ditetem, jedinou svou nadeji do budoucnosti, vsechny lekafe a ne¬ mocnice a Vsady znela odpoved: „Casem — snad." Pf edpoved ta nebyla klamna. Choroba potrvala tfi roky, v ktereztO' dobe ovsem jmenicko skoro vycerpano, takze cela rodina musila se velice uskrovniti. Ale nyni uz skoro po cely rok „zazracne dite" znova se horlive cvici a co nevidet opet vefejne vystoupi. A tim nadejde nejen rodine, nybrz i v zivote mem vlastnim novi a bohdi st'astna epocha.

260

Nez bdpust'te! Slunce jiz zapada a jabych jeste dnes rad promluvil se svou nejmilejsi. Reklit: jsme si vcera, kdyz jsme se doma loucili, ze se dnes udefenim devate hodiny vecerni aspoh na neko¬ lik okamziku sejdeme ... A v takovem pfipadu, jak vite — — —" Tim skoncil mlady pfitel svou zpoved a podav mi ruku, odkvapil — — — — — — — ■— A nyni — pofcde na ve£er, kdyz jsemi si doma zpoved tu v duchu rekapituloval, bylo mi neobvykle pfijemno. Bylte jsem upfimne potesen, ze po delsim case zas aspoh jednomu nadejnemu talentu otvira se perspektiva na zivot a pusobeni mene trudne, ne&li jake pfipadly v udel dlouhe rade jinych

Minuly tfi dni... Pfirozenost, ze maje zcela jine starosti, nezli baviti se v duchu rozpfadanim zivotnich planu ji¬ nych lidi, obratil jsem hned druheho dne casne z rana pozornost svou k vecem zcela jinym a ze bych byl prodlenim casu na vypravovany pfipad skoro uplne zapomnel. Lee tfetiho dne, ubiraje se na navstevu k jed¬ nomu ze starsich pfatel na Hradcany, zabocil jsem asi pfed ctv'rtou hodinou odpoledni do teze malostranske ulice-neulice, kterez jsem byl na pocatku sveho vyp'ravovani venoval snad vice slqv, nezli v pravde zasluhuje. Za sereho jarniho odpuldne, obzvlaste kdyz ziroveh pomzivalo a mrazivy vitr severni val mi pfi¬ mo do tvafe, nezdila se mi byti ani z daleka tak

261

abnormalni jako za pozdniho vecera v matnem osvetleni kmitavych plynovych svitilen. Sel jsem tudiz bez jakehokoli zajmu dale, az zahnuv kolem vycnivajiciho narozi stareho jednoho domu, spatfil jsem ulici zatarasenou davem zevlujic'ich lidi a sice pfimo pfed ctyfpatrovym cinzakem, jedinou moderni budovou v ceie ulici. Bezdeky jsem stanul. Nez v torn jiz se dav lidu porozstoupil a ja spatfil v dali asi dvaceti kroku prosty pohfebni vuz a zaroven dva muze, vynasejici rakev z domu ... Nezli jsem se nadal, bylo vse pfipraveno a pohfebni pruvod se hnul pfimo proti mne. Poodstoupil jsem tesne k domu. pfed nimz jsem prave stal, abych nechal pruVod pfejiti. Nahle jsem se zachvel, jako snad jeste nikdy v zivote svem. Za rakvi ubirala se obstarozna pani, vedouc za kazdou ruku jedno devcatko, v stafi asi desiti roku. Za nimi pak se potacel mlady pfitel, jenz se mi byl pfed tfemi dny tak upfimne vyzpovidal — s vyrazem zdrceni ve tvafi a s oci¬ ma do krve uplakanyma ... Zdalo se mi, ze pochopuju vse. Mozkem mym slehla myslenka pfidruziti se ke pruvodu; ale dojem byl tak mocny, ze dfive, nezli jsem se rozhodl, pohfebni pruVod zahnul do ulice jine a zmizel. Sel jsem tudiz svou cestou a uminil si, ze naystivim mladeho pfitele za nekolik dni. Nasledujiciho dne docetl jsem se v novinach teto proste zpravicky: „PfedeVcirem zemfela na Male Strane mla¬ distva pianistka, slecna Jindfiska Sobotkova, zna¬ mi z nekolika koncertu, jez uspofadala v Praze

262

i jinde pfed nekolika lety jako divka asi osmileta. Stihlo ji vlastne nepfedvidane nestesti. Chtejic v bytu nafiditi visaci hodiny, vystoupila na sto¬ lici, ktera se s ni pfekotila. Neboha umelkyne narazila hlavou o hranu skfine a zustala bez v£domi. Na rychlo pfivolany lekaf nemohl vice, nezli konstatovati smrt. Umeni ceske ztrici v zesnuie je¬ den z nejslib nej sich mladistvfch talentu." Po pfecteni zpravy te jsem se rozhodl, ze navstivim nest'astneho pfitele bez odkladu, abych aspoh jemu bude-li tfeba podal v pficine zpra¬ vicky te pfimefene povysvetleni. Ale nezastal jsem ho doma ani v ten den, aniz v den bezpirostfedne nisi eduj ici. A tfetiho dne jsem se v novinach docetl, ze zahynul dobrovolnou smrti, poloziv se pobliz sta¬ nice kralupiske na koleje. Byl lokomotivou a vla¬ kem v pravem slova smyslu rozdrcen.

HONBA NA PRITELE. Z PAMfiTf POLICEJNfHO KOMISAFE.

(Psano a po prve tisteno 1890; po druhe tisteno 1899.}

Bylo tO' v dobe, vypravoval mi pfed nedavnem pfitel v duvernem hovoru, kdy byly policejni komisafstvi a expositury v obvodu Prahy spojeny telegrafem, cimz nehrube pfijemna sluzba policejni aspoh v jistem vzhlede usnadnena. Byl jsem prave pfidelen policejnimu feditelstvi a jak pfirozeno, bylo mi obcas konati take inspekcni sluzbu nocni. Nebyla mi — jako snad nikomu — nikdy pfijemnou; lee kdysi za tmave prosincove noci byl jsem neobvykle rozladen, aniz bych vedel proc. Nejspise nasledkem zmeny povetrnosti. Tfeskuty mraz prive minulych dnu byl ustoupil nahie obleve. Spousty snehu roztaly, z sedych mraku neustale poprchavalo a vifivy vitr ficel tak odporne, ze mohl si kazdy gratulov'ati, kdo nemusil na ulici. I mne to napadlo, i ja si gratuloval, ze jsem aspoh pod stfechou... Ale coz vse naplat, kdyz cerv nevrlosti a dlouhe chvile navrtava mozek.^ Vse, co sluzba pfedpisuje, jest vykonano. Clo¬ vek pfechazi bezucelne po nevLdne inspekcni sini. Nasloucha jednotyarnemu tikotu hodin a jeste jed-

266

notvarnejsimu hukotu vetru — useda na pohovku nebo na stolici, ale po chvili zamruci, vstane a zase pfechizi. Pfeje si, co si jindy nikdy nepfayd: byti za¬ mestnan nebo pro jakoukoli malichernost vyru¬ sen; ale vse jest nekdy skoro po celou hodinu jako zakleto — jako by ceie okoli vedelo, ze by cloveka kazde vyruseni podrazdilo, ba snad rozlitilo. Nekdy cloveku napadne, by bezhcelne vyburcoval straz — stacit: stisknouti knoflik telegrafickeho signalu. I vstane — a jiz jiz by zvonkovy signal zaznel v straznici, kdyz si pfipomene, ze to pfece jen zpozdila malichernost. I pfechazi zase, ai pak posleze znaven zatahne ponekud kohoutek plynu, mrsti sebou na pohovku a za nasta¬ leho pfitmi snazi se zdfimnouti. Nekdy se to podafi a demon nudy jest na hodinu nebo i na dele zazehnan. Jindy vsak — marne hsili... Spanek miji vicka a Cloveku se zda, jako by se cerv nudy zavrtival do mozku v&iy hloubeji. ' Podobne bylo pr&ve mne. Natahnuv se na pohovce, marne jsem £ekal, az snese se nade mne andel snu. Byl jsem nervosne podrazden a slysel kaidy §elest. N&kdy se mi zdalo, ze bych mohl pocitati i kapky, jez vitr mrskal do oken — a pfece mi hned zase zalehaly do usi jen chaoticky sum a hukot, z nehoz vyznival pouze protivne jednotvirny tikot hodin, jez byly teprve pfed chvili odbily desitou. Mohl jsem se tudiz naditi je§t£ dlouheho rfizence pfijemn^ch okamzikft. Nihle jsem byj vyruSen.

267

Pfede dvefmi zadunely blizici se kroky, ne¬ kdo zaklepal. Dfive, nezli jsem zvedl hlavu, ve§el straznik a hlisil: „Pane komisafi — nejaka sluzka..." Vztycil jsem se., „Co chce?" ptam se nevrle. „Nevim. pirosfm — pfeje si mezi ctyfma oci¬ ma v zalezitosti dulezite a neodkladne." „Necht' vejde!" Straznik otevfel dvefe, vpustil nejakou zen¬ stinu a na muj pokyn zmizel. „Ceho si pf ejete?" tazi se, stoje u pohovky, kdezto zenstina zustala stati tesne u dvefi. Chtela neco pronesti, ale zajikla se. Vubec bylo zfejmo, ze jest v svrchovane mife rozcilena. V panujicim pfitmi nepozoroval jsem vsak vice, nezli 2e jest prostfedni postavy a zahalena v tmavy promokly satek, z nehoz vykukovalo jen celo a dve skoro pfiserne se lesknoucich oci. Nihle vykfikla rozechvenym hlasem, ale ne¬ pronesla nezli slova: „Pro milosrdenstvi ibbzi — zachrahte — —!" Hl^s zdal se mi bfti povedomy. „Pojd'te bliz, panenko! Nic se nebojte!" dodiydm divce zmuzilosti. Zaroven pfistupuji ke sv^tlu, bych otocenim plynoveho kohoutku zvetsil plamen. Postoupila nesmele a potacive; ale dfive nez jsem mohl fici, aby si dfive pooddechla, zaupela: ,,-Ach Boze — tot' hrozno... Odfcust'te, pro¬ sim; ale — nemohu jinak... Muj muz " „Vi§ muz?" ypjadl jsem.

268

Chtela pfisVedciti, ale hlas ji vypovedel sluzbu. Pfikyvla jen — poodhalila satek s tvafe a ja — zustal jako v ztrnuti. Nas policisty, ktefi byvame skoro den co den ocitymi svedky pfekvapujiclch, ba zdrcujicich vy¬ jevu, zfidka kdy neco zarazi; ale opakuji s dura¬ zem, ze zustal jsem po nekolik vtefin jako v ztrnuti. Pfede mnou stala jedna z onech carokrisnych blondynek, jejichz svezi plet', ruzova licka, smave koralove rtiky a nyjici pomnenkove oci okouzluji o prvnim setkani; ale nyni ■— s vyrazem bolestneho zdeseni. Hekticky zrudie lice — rozzhavene a konvulsivne pocukavajici rty a pfedevsim slzami zvlhie oci jevily bezmerny zal, smrtelnou uzkost a beznadejnou zoufalost. Dodam-li, ze poznal jsem v ni jednu z onech krasnych pani prazskych, jez byl osud obmyslil snad vsim, co si clovek jen pfati muze — dceru .brnenskeho bankefe a manzelku renomovaneho, v nej pfizni vej sich pomerech zijiciho advokata praz¬ skeho — muze rovnez tak vzorneho jako obetaveho pfitele, s kterymz jsem byl po celou fadu let studoval a doposud byl v styclch nejduvernejsich — — — vysvetlim zdrcujici dojem aspoh po¬ nekud. ,,Pro Buh, milostiva pani, co se stalo?" bylo vse, co jsem posleze pronesl. ,,Ach — Boze, Boze!"' vzlykla z hluboka, ale hned na to zoufale vykfikla: ,,Pro milosrdenstvi Bozi — pane komisafi — smilujte se ■— pfispejte! — Muj muz — —" „Nejaka nehoda — nestesti?" ptam se. „Ne, ne!" zni zajikava odpoved. „A pfece —! Muj muz — snad uz je — mrtev..."

269

Zalomila rukama a byla by sklesla, kdybych ji nebyl zachytil. Za chvili se ponekud vzpamatovala. Dovedl jsem ji k pohovce. Usedla, jako by omdievala; lee po nekolika vtefinach se prudce vztycila, sepjala ruce a namahave zaupela: ,,Pro milosrdenstvi Bozi — smilujte se —! Pomozte!" ,,Milerad, milostiva pani," dim, nabyvaje rozvahy; ,,lec doposud nevim, co a jak mam uci¬ niti... Jakou smrti?" ,,SebeVrazdou!" vydralo se ubohe dute z rozvlnenych hader. ,,Neni mozna!" zvolal jsem svrchovane udiven. „A pfece — pfece!" zaupela — sklesla na po¬ hovku, zakryla si obema rukama tvaf a kfecovite se rozplakala. Nezbylo mi nezli chvili vyckati, nacez jsem to¬ nem co mozna nejsetrnejsim pravil: ,,Dovolte, milostivd pani, jen nekolik slov. Co se vlastne sbehlo?" ,,Muj muz odesel pfed hodinou z domu — rozcilen — —" „Aj!" uklouzlo mi bezdeky. Zaroven mi na¬ padlo, ze snad jde pfece jen o pouhe nejake po¬ dezfeni — o nejake nedorozumeni neb o rozcilu¬ jici nejaky vyjev rodinny. „A proc asi odesel — co jej rozcililo?" vyptavam se dale. „Nevim; ale dusevni stav jeho byl die vseho hrozny." „Neni mozno," odporu ji. ,, Mluvil jsem s nim pfed tydnem. Byl klidny, ba vesely jako kdy lindy."

270

„Ach — pfed tydnem — ovsem.. r Ale pro¬ dlenim tydnu stala se s nim bezpfikladna zmena. Byl zamlkly, nevrly, drazdivy, popudlivy. Sotva ze mi odpovidal,.. A dnes ..." „Ale to vse pfece jeste neopravhuje, milostiva pani, k tak strasne domnence." Upfela na mne zaslzeny zrak, jako bych byL pronesl spasnou myslenku; ale hned zas zahpela: „Ne, ne — pane komisafi! Kdyby nebylo po¬ dezfeni moje opravneno, nebyla bych zde a neprosila upenlive za pfispeni . . . Po cely tyden s uzkosti a strachem pozoruji, ze se muj muz naieza chvilemi skoro v stavu nepficetnem. Kazdeho vecera odesel a vratil se k pulnoci — s mracnym vyrazem. Pfede dvema dny jsem se odvazila ne¬ pozorovane jej sledovati. Sotva vysel z domu, zrychlil krok a v nekolika minutach mi zmizel z oci. Vratila jsem se — a vcera i dnes to opa¬ kovala s tymz neuspechem." Udiveni moje se vzmahalo. Znal jsem pfitele i jeho zenu a vubec pomery obou pfilis dobfe, nez abych z uryvkovite zpovedi ustrasene damy nemohl se mnoheho domysliti. Prvopocatecni domnenka, ze. stala se nepfedvidana nejaka katastrofa, ustupovala do pozadi. Cim vice jsem se dovidal, tim vice jsem nabyval pfesvedceni, ze pfece neni snad tak zle, jak se nervosne podrazdena zena domniva. Mozna, ze stihla pfitele nejaki nehoda, — snad v£zni a nadmiru nemila nebo i bolestni; ale pfi¬ tel nebyl z tech, ktefi ztraceji hned hlavu — byl zvykly osudu vzdorovati. Naproti tomu byla zena jeho damou vzdelanou, rozviznou sice, ale pfece jen stvofeni£kem

271

vyhyekanym, schoulostivelym. Obraznost jeji byla vznetliva, ba drizdiva; pouhy fantom nebo nihodny sbeh okolnosti mohl ji snadno podrazditi k podezfivavosti. I jal jsem se ji dile vyptavati a v naznacenem ^>rive smyslu kon^jsiti. , Optal jsem se, nevi-li neb aspoh netusi-li pfi¬ cinu manzelova mimofadneho stavu; neudalo-li se doma nebo mimo dum, co by jej bylo mohlo po¬ drazditi; nezavdala-li snad ona sama — ai: jiz ne¬ jakym nedopatfenim, slovem nebo pohledem — podnet manzelove rozmrzelosti — slovem, snazil jsem se, ovsem co mozna s nejvetsi usporou casu, vyzvedeti Vse, co by mi stav veci osvetlilo. Avsak na kaidy muj dotaz dostalo se mi co do pficiny odpovedi popirave nebo nedostatecne, kdezto zase liceni pozorovanych symptomu vzdy vice nasvedcovalo, ze domneni postrasene damy pfece jen neni bezduvodne a ze katastrofa jest aspoh — mozna. Kdyz se ponekud vZpamatovala, "zyestovala mi celou fadu nej podezf ele j sich okolnosti: ze videla na vlastni oci, kterak muz shal revolver se steny atd. — slovem, posleze pfece jsem nabyl pfesved¬ ceni, ze jde o zivot lidsky a ze jest nutno uciniti vSechna opatfeni, aby byl — bude-li vubec jen mozno — zachrinen. „Vy se tedy, milostiva pani, domnivate," pfi¬ pomenul jsem konecne, ,,ze vas manzel opustil dum s myjlenkou samoVrazednou ?"

Pfisvedeila.

„A nemate — kdyby tomu totiz bylo tak — zidneho podezfeni, jaky druh smrti by asi zvo^ lil?-Zastfeleni —"

272

„Ne, ne!" vykfikla zdesene. ,,Ci snad utopeni nebo obes — —" Nedofekl jsem. Z hader ubohe zeny vydral se zoufaly vykfik. ,,Prommte, prosim, ze pro okamzik rozdiram vase srdce," ozval jsem se tonem co mozna nejsetr¬ nejsim. ,,Pouha, jen iponekud oduVodnena domnenka usnadni nam patrani. Nebo mi aspoh pfipomehte, ktera osamela mista navstevoval vas manzel v po¬ sledni dobe nebo snad jindy — tfeba z mladi -nejradeji — nebo v kterychz si liboval jako v mi¬ stech zadumcivych ?" ... Naslouchala slovum mym jako bez ducha — a na zadny muj dotaz nedovedla odpovedeti, jak jsem si pfal. Vyjmenoval jsem celou fadu osa¬ melych mist, kde nejcasteji spachiny samovrazdy: Letnou,. Stromovku atd. Ale nejzamilovanejsim mistem pfitelovym byl die pfiznani zeny jeho Nebozizek, misto sice zadumcive, ale se zfetelem kveci, o kterou slo, pfece jen jedno z nejpanstejsich a nyni, v noci, uplne nepfistupne. „Tedy jen jeste posledni dotaz, milostiva pani," dim skoro beznadejne. „Nepamatujete se, jak byl manzel vis oblecen?" I na tuto otazku dostalo se mi odpovedi kuse, snad i nespolehlive. Uboha dama se nepamato¬ vala a vyslovila pouhou domnenku, ze snad mel dlouhy tmavy zimnik a plsteny sedy klobouk, po¬ dobny kloboukum kalabreskym. „Snad staci," bylo vse co jsem na posledni odpoved odvetil. Vse, co jsem byl prave uvedl, vyfizeno pfes vsechny pausy asi ve ctvrt hodine; ale ja jiz ho-

273

fel netrpelivosti, abych zahajil patrani k moznemu ^zachraneni pfitele. Potesiv, pokud vubec bylo mozno, nekolika slo¬ vy ubohou damu, slibil jsem, ze napnu veskery sily, bych manzela jejiho vypatral a samovrazedny umysl jeho zmenil. Chtela zustati V bureau a cekati na vysledek policejniho patrani. Jenom stezi a po ujisteni, ze ji podam o vy¬ sledku zpravu okamfite, pfemluvil jsem ji, ze v pru¬ vodu detektiva, ktereho jsem ji dal k disposici, vratila se domu. — Zustal jsem o samote ...

Co nasledovalo, jest zdanlive prosta a vsedni, v pravde vsak v svrchovane mife komplikovana procedura moderniho policejniho aparatu. Bez odkladu stiskl jsem signalni knoflik a za¬ volal inspektora policejni straze. Zatim — ovsem jen po nekolik vtefin, pfemital jsem o operacnim plinu. Zavolany inspektor se objevil. „Zndte advokata X?" ptam se. „Zn&m," zni lakonicka odpoved. „Advokat X," piokracuji suse, „odesel dnes ve£er z bytu y mimofadnem dusevnim stavu a jest obava, ze s,ahne na svuj zivot. Ucihte okamzite, êho tfeba, by byl vypitrinl" „K sluzbam, pane komisafi/' odvetil inspek¬ tor, salutoval a zmizel. J. Arbes. Sebran6 spisy. XXXI..

18

274

Bez odkladu pfistoupil jsem k telegrafickemu aparatu a telegrafoval v§em policejnim komisariatum a exposituram v obvodu Prahy do slova to¬ tez, co jsem byl zvestoval inspektorovi, a dodal jen nasledujici: „Pro muzstvo, jez zmizeieho nezna osobne: Marcidlni postava s mracnym vyrazem a cernym plnovousem. Nad pravym obocim bradavice. Tmavy dlouhy zimnik a sedy kalabresky klobouk. — Zpra¬ vy o vysledku podat okamzite." Tim byla ufadni moje povinnost pro okamzik odbyta. Cloveku, jenz by toho^ byval v inspekcnim bu¬ reau ocitym svedkem, bylo by se zdalo, ze jde o pfipad nejvsednejsi — a pfece byl v nekolika minutach cely policejni aparat prazsky, jenz byl prive k disposici, na nohou. Co a jak se delo u jednotlivych komisafstvi a expositur, Ize se snadno domysliti. Od kazdeho rozeslo se v nekolika minutach paprskovite vsemi moznymi smery veskere reservni muzstvo straze a vsickni detektivove. Straze na pobfezich Vltavy, zvlast' u mostu a jinde, vsechny patroly, jez potkany, avisovany. Vsechny vefejne mist¬ nosti, hostince, kavarny atd. proslideny detektivy — slovem, v nekolika minutach uspofadana na pfitele — v Praze i okoli znamou osobnost — pravi policejni st vanice. Zatim co bezmala padesit a snad i vice po¬ lice jnich honcu bylo v cinnosti, dlel jsem jd je¬ diny v inspekcnim bureau — v ne£innosti. Po vykonini hfadni povinnosti byl jsem po nejak^ cas klidny. Pfechizeje volnym krokem po bureau, pfemital jsem o zvlistnim pfipadu a zi-

275

roveh i o prostfedcich, jichz snad by bylo mozno jeste uziti, ai dojde z nektere stanice nejaka zprava. Avsak jedpa ctvrhodina mijela po druhe — minula i celi hodina, aniz by se byl nekdo jen ozval. V hodine te byl jsem nescetnekrate usedl a zase vstal. Zpravidla klidne duse me zmocnil se znenahla neklid, ba skoro mozno fici horecne naPJeti. Bezdeky zacal jsem si pfipominati ruzne mo¬ menty z minulosti sve i pfitelovy. V chaotickem viru mihaly se pfed dusevnim zrakem mym zpocatku mlhave, potom vzdy jasnejsi obrazy. Brzo videl jsem pfitele v te neb one vyznacne situaci, st'astneho, veseieho a hned zase jsem si pfipome¬ nul nebohou jeho chot' a pfes vsechnu nejistotu i moznou desnou katastrofu... Srdce se mi sviralo doposud jeste nikdy nepodtenou hzkosti. Prodlenim jedne hodiny byl jsem jako vymenen. Prudce pfechazel jsem po bureau — kazdou chvili jsem stanul u telegrafickeho aparatu v umyslu, optati se zde neb onde, co a jak... A pfece jsem tak neucinil, jsa pfesvedcen, ze mi bude podina zprava bez odkladu. Aviak i po hodine mijela jedna ctvrhodina za druhou, az odbila pulnoc. Teprve nyni zacalo se ozyyati jedno komisaf¬ stvi po druhem, zvestujice vesmes bezvyslednost posayadnlho patrini. OdpoVedei jsem kazdemu, by bylo v patrani pokra6ovino. V dyaceti minutich mel jsem zpra¬ vy ode v§ech expositur i komisariatu, az na hradSansk^.

276

Netrpeliv-zavolal jsem jej telegraficky sam. Zidna odpoved. ; Co to? Volam komisariat malostransky a ptam se tam. Odpoved zni: „Nejspise je telegraficke spojeni pferuseno — i my nedostali z Hradcan od¬ povedi." „Rozsifte tedy patrini po doktoru X. v ob¬ vodu hradcanskem vy!". telegrafuji. „Neni mozno — ai po hodine," zni odpoved. „Podame vsak bez odkladu ustni zpravu Hradcanum." S odpovedi tou mohl jsem byti spokojen; ale v torn jsem si pfipomenul, ze jest pfitel vzdale'nym pfibuznym policejniho feditele. Bez odkladu pospisil jsem do bytu feditelova, dal feditele vzbudit a podal v posteli lezicimu struchy raport. „Provedte patrani na Hradcanech sam!" zni lakonicky rozkaz. V nekolika minutach ujizdel jsem s dvema de¬ tektivy a jednim straznikem v kocafe ke Hradcanum. Co delo se. po ctvrt hodiny a nekolik minut, co jizda trvala, v me dusi, vzpira se liceni. Byl jsem v svrchovane mife rozcilen. Pfed du¬ sevnim zrakem mym vznasel se neustale obraz pfitele, leziciho kdesi v hradebnim pfikope s prpstf elenym srdcem... Kdyz stanul povoz u cile, vyskocil jsem a dv£, tfi minuty stacily k informaci. Telegraficke spojeni bylo skute£n£ pferuleno a o pfiteli zddne zprdvy. V dal§ich nekolika mi-

277

hutich , ucinena i zde visechna opatfeni k patrani a ja sam pospisil vypomoci... Octnuv se na Pohofelci, zamefil jsem k prvni hospudce pod strahovskfm kostelem, z jejiz oke¬ nek kmitalo matne svetlo a pfed kterouz stal kocar. -Kvapne vesel jsem do hospudky; ale na prahu zustal jsem jako zkamenely. Hosprudka byla prazdna a jenom u jednoho stolu sedel obstarozny nejaky pin a — pfitel — klidny jako kdy jindy... Pfitelovo udiveni nad nenadalym mym objevenim se bylo nemale, ale zmenilo se v uzas, kdyz jsem nekolika slovy napovedel, ze se po nem nekdo' na policii z dutklivych pficin pidil. Usmal se, jako' se usmiyame pouhemu zertu, kteremu nepfiHadame skoro ani viry. Navzajem pak stacilo nekolik slov z ust pfitelovych k vysvetleni. „Zde muj tchin," pfedstavil mi obstarozneho pana. „2ene me zalibila se jedna villa ve Vsenorech — majetek vlastnika teto hospudky, jenz je starym pfitelem tchanovym. Chteje zinku pfekvapiti, dopsal jsem tchinovi do Brna, by koupi villy sprostfedkoVal. Tchan zahajil pisemne vyjednavani a pfed tydnem mi z Vest oval, ze pfijede nektery den vecernim rychlovlakem statni drahy, bych jej na nadrazi ocekaVal, ze do jed erne pfimo na Po¬ hofelec a koupi ihned uzavfeme. Ucinil jsem po jeho pfani a doehizel po cely tyden kazdy vecer na nddrail a ponevadz tchan nepfijizdel — nevrly, ba mrzuty Vracel se domu. A dnes — za sklicujici nepohody opustil jsem domov v svrchovane mife rozladen... A pfece jsem vysel st'astne. Koupe jest uzavfena — zinka zajasi..."

278

Teprve nyni jsem povedel, kdo vlastne a zjak£ pficiny se po> pfiteli pidil — a co bylo se strany policie podniknuto. Udiveni pfitelovo zmenilo se v uzas svrchova¬ ny; nebof i podezfeni nejhlavnejsi: ze shal revol¬ ver se steny, byla pouha hficka nahody — — — Co nasledovalo, jest pfirozene. Bez odkladu usedli jsme v§ichni tfi do pfitelova kocaru a ujizdeli z Hradcan. Asi ve dvaceti minutach byl pfitel s tchanem doma u sve zinky a ja ve svem bureau, kde jsem ihned dalsi honbu na pfitele telegraficky zastavil a podal pak fediteli strucny raport.

NA ROZCESTI. POVfDKA PAEDAGOGICKA.

(Psano a po prve tisteno 1889; po druhe tisteno 1890.)

Piny jas odpoledniho islunce cervencoveho vnika otevfenym okhem do utulneho pokojiku. Kolem velkeho kulateho stolu uprostfed jizby sedi celi rodina: otec i matka, ded i babicka, dva synove a dve dcery. Toliko nejmladsi, asi tfinactilety hoch —%mazliêk rodiny — stoje u okna, diva se Ihostejne do zahradky, kde svezi vetfik rozhoupiva prive j'edin^ yetsi sttom, kosatou a stinnou lipu. ... . J^Jibytek a vubec cela tiprava pokoje nenasvedeuje sice bohatstvi a zamoznosti, ale take ne chudobe. V§e jest vktisne a cisfoucke. Mistnost slouzivA totiz rodine za salonek^ do nehoz se svadivaji hoste a v nem2 schazivaji se clenove rodiny jen v pfipadech mimofadnych a nad jine dulezitych. A tak stalo se i tentokrite. Jedine rozhiednuti staî k nabyti pfesvedceni, ze jde o zdVaine nejake rodinne rozhodnuti. Otec, statny, a£ stflbrovlasy padesatnik s vyjrazem laskave piflsnosti v hladce oholene, ponekud vychrtie tvafi vyraznych irysu — sedi vzpfimen,

282

jako by chtel pronesti jen jeste posledni rozhodne slovo v zalezitosti nadmiru dulezite a zaroven ichoulostive. âtka, o neco mladsi otce a doposud jeste zena skoro sli^ni s nehyplnym vyrazem a pomnenkovyma ocima — sedi po boku manzelove skoro zdrcena. Tvaf jeji mi vyraz trpke bolesti — v fa¬ saeh chveji se stopy slz. Zraky vstech osob kolem stolu jsou upfeny k hlave rodiny. A ve vsech tvafich jevi se vy¬ raz vice mene vazneho, skoro mozno fici truchliveho nap jeti, jaky se jeviva ve tvifich lidi, ktefi pfes vsechno usili zustati neuhonnymi pfece jed¬ nou poklesli a o£ekaVaji prave vyrok spravedliveho soudce. A pfece ani jediny z nich neni sobe vedom viny nebo poklesku. Naopak, kazdy ze v§ech sil se pficinil, aby bylo v rodine vseobecne uspoko¬ jeni host em neustalym. Otec jest muz pfisne price a neobycejne energie ducha. Pfes to vse, ze nemel dostatecneho pfedbezneho vzdelani, domohl se v hfade, do ne¬ hoz byl pfed lety vstoupil jako pouhy pisaficek, slusneho .postaVeni. O vychovini svych ditek pecoval vzorne a pfedevsim dbal toho, aby se jim dostalo aspoh takoveho vzdelani, by nemusily v zi¬ vote vesti o skyvu chleba tak kruteho zapasu jako kdysi on. Matka a pozdeji i ded, matcin otec, druhdy ucitel, hlavU rodiny ve snaze jeji horlive podporovali. '■ Vysledek byl v pine mife uspokojujici. Oba starSi synove, z nichz jeden studuje medicinu, druhf prava, byli a jsou doposud vzorni

283

studenti. Povahami se sice lisi: starM jest spise flegmaticky, mladsi cholericky; ale oba zdaji se miti jen jfediny cil pfed ocima: uspokojeni ro¬ dicuv. Podobne obe dcery. Starsi jest ucitelkou, mladsi absolvovala prave s vyznamenanim kurs a zadala si jiz o misto ucitelky. I nejmladsi hoch nevymyka se v celku z ramce povsechnych nazoru, jez se v rodine pokladaji za pravoplatny. Jinak by asi sotva byl milackem ro¬ diny... A pfece prave on jest pficinou vseho, co jsme byli prave naznatili. Je to stihly, kostnaty hoch s napadne vyklenutym hrudnikem. Rysy tvife, obzvliste pone¬ kud ploche a nizke celo, bahaty nos, uzke rty a energicka brada pfipominaji podobu otcovu. Ka¬ stanovy vlas a vyrazne, nekdy i snive pomnen¬ kove oci upominaji vsak na matku, obzvlaste ve chvilich, kdyz se hoch usmeje. Povahou jest hoch obzvlaste pozoruhodny. Skoro mozno fici, ze Vsechny vynikajici, pfimo vzorne vlastnosti starsich bratruv i sester soustfedily se v nem jedinem. Pravda sice, ze si doposud jeste rid zaskotaci jako zdravi hosi jeho stafi vubec, ze jest ne¬ kdy i detinsky rozpustily, ale skotaceni a rozpustilost jeho nikdy nezabihaji do zamezi. Naopak byvaji umirnenjeijsi, jaksi usedlejsi. Jinak' jest mir¬ ny, tichy, Vzorne poslu§ny a rovnez tak ochotny a skoro uzkostlive, pilny. Skoro se zda, ze bratfi a sestry byli mu ve v§em vzorem. Nikdy nebylo ho tfeba upominati, mi-li sveulohy v pof adku — skolni knihy zdaly

284

se mu byti jedinym potesenim. Sedavalt' s knihou v ruce dele nezli kterykoli bratr nebo sestra, kdyz byvali nejpilnejsi — odfikaval si kazdou tilohu nahlas, Vubec choval se ve vsem vsudy die pfedpisu skolnich a upfimne rady otce, deda, bratfi i sester, z nichz ani jediny nemohl mu vytknouti nejnepatrnejsi podstatne odchylky od obvyklosti. A pfece prave tento hoch jest pfi£inou svrcho¬ vane trapne situace, ve ktere se byla rodina octla. Pfed otcem lezi totiz na stole pularch papiru — posledni skolni vysvedceni, pine spatnych nebo.nanejvfs prostfednich .znamek. Qtee, jenz byl prave v delsi feci stav veci klidne vyloîl a na vsechny mozne duslednosti upozornil, zvedl konecne osudny dokument do vyse a pfisnym tonem pronesl jen dve, ale zavazna sluvka: „Co ted?" Matka vypukla v pfitlumeny plac, ded pokrcil ramenoma, babic£ina vrasciti tvaf se protihla, kdezto synove i dcery sklopili oci. „Co ted?" opakoval otec tonem skoro drsnym, upfev zrak svuj na ,,delikventa", kteryz, stoje do¬ posud u okha, dival se zdanlive Ihostejne do za¬ hradky. Z ostatnich clenu rodiny nikdo rady bud ne¬ vedel nebo> se neodvazil poraditi, dokud by otec sam nepironesl naVrhu nejakeho. „Pfinese-li skolak," ozval se po chvili otec, „dvakr4t po sobe tak spatne vysvedceni, ze nemuze vubec ani postoupiti, neni nizadne pochybnosti o torn, ma-li ci nema-li nejake nad&ni, zvMste kdy2 se uvazi, ze vysvedceni rdzhodne d.obreho dopo¬ sud nikdy nepfinesl a vzdy jen jaksi proklouznul.

2m NezbyVi tudi2, :nezli vzditL se vsech nadeji a! od¬ povedeti proste a jasne na otazkn: „Co ted?... Nuze, Karle," dokon£il s durazem, ^rci sam!" Teprve na toto pfime vyzvini hoch u okna se oto£il. . Zraky vsech utkvely dychtive na jeho tvafi, ve. ktere vsak nejeyilo se zadne zvlistni hnuti mysli. „Nuze, Karle," opakoval otec s durazem jeste Ve.tslm: „povez sirn: cim chces byt?" „Ja?", opacil hoch, upfev pomnenkove sve oci na otce s vyrazem mirneho udiveni, jako by vu¬ bec ani nechapal, oc vlastne jde. ' „Kdoz jiny?" ujal se slova otec hlasem laskavejsim; nebot' podivny, polosnivy a poloprosebhy pohled hosikuv jej ponekud obmekcil. „Nevim, otcinku," odpovedel- konecne hoch s pfizvukem naivni dobrodusnosti. „Budu tfeba, cim chces ty nebo mami£ka, nebo dedousek, ne¬ bo" — — ^ Nedofekl. Otec byl odzbrojen. Uplne oddani se milackovo ve svuj osud — ai uz se z cizi vule utvafi jakkolivek — pusobilo na otce s veskerou tihou svfch nedohlednych duslednosti. Dusi jeho slehlo cosi jako zablesk nejtrpci myslenky. Napadlof ho, jak bezmernou odpovednost vzal by na sebe, kdyby rozhodnul o osudu sveho ditka bez jeho isvoleni, ba snad proti jeho vuli a nevzal zfetele k jeho naklonnost em.. „Ale coz pak te jeste nikdy nenapadlo, cim chce§ ibyt?" optal se otec hlasem skoro bolest¬ nym. „Mne, oteinku?" opacil ho§ik s duvernou ocho¬ tou. .Jaktezivo ne! Mne je jedno — at' jsem £im-

286

koli — to pfece vis... A fekne§-li, abych byl vo¬ jakem nebo" — „Tedy vojakem bys chtel byt?" vpadl otec. „Ah ne, oteinku, ne!" odpira hoch. „Vojikem byt nechci. Ale feknes-li, abych byl klempifem, pokryvacem, nebo" — — „Ne, ne!" vzkfikla zdesene matka, ktera si byla pfipomenula nebezpeci, s jakymiz jsou femesla ta spojena. „Vsim jinym, jenom ne pokryvacem nebo klemplf em!" „I tim ja, mamicko, take nechci byt," vylozil hoch. „To ja jen tak povidam" — „Povidim, povidam," pfikyvnul dedousek a po chvili pokrciv ramenoma, dolozil: „Coz vse naplat! Rozhodnuti jest, zatim nemozne. Nezbyva, nezli vyckati, ai co prodlenim prizdnin — —" Nedofekl. Napovedenou myslenkou gordicky uzel razem rozetnut. Sluvko „vyckati" pusobilo na vsechny pfimo zazracne. Otcuv zrak se povyjasnil, matka i ba¬ bicka se pousmily, ve tvafich bratfi a sester je¬ vilo se uspokojeni. Jediny „delikvent" otocil se zase k oknu a za¬ dival. se do zahradky, kde vitr rozvival prave ko¬ runu kosate lipy, a bezdeky naslouchal chaotickemu selestu, jenz k uchu jeho zaznival. Rozhodnuti o osudu milicka rodiny tudiz odroceno. Po vymene jeste nekterych nahledu, co a jak asi by meiO' byti zatim opatfeno, „rodinny tribunal" se rozeSel... . *

*

287

Den mijel po dni v celku v obvykie jednotvar nosti. A pfece den co den, vubec kdykoli se na¬ skytla pfilezitost, projednavana palciva rodinna zdlezitost se vsi moznou obezfelosti a dukladnosti. Vsickni clenove rodiny srovnavali se v torn, ze jest pfedevsim nutno vystihnouti a zjistiti, k jakemu druhu zivota Karel ma naklonnost a zaro¬ ven nadani; ale kdyz doslo k vymene nahledu, soudil kazdy jinak. Co zdalo se byti dfive kazdemu veci nejpfirozenejsi, skoro hfickou, objevilo se nyni, kdyz ô torn zrale pfemitano, jako nejzihadnejsi pro¬ blem. Rozhodnuti o osudu bytosti nejmilejsi v jeji prospech, aniz bylo mozno zjistiti, jakym smerem snahy, naklonnosti a nadani jeji se nesou, zdalo se nyni byti skoro nemoznym. Hoch nebyl bez nadini a zkoumano-li nadani jeho rozhledem k tomu neb onomu z nescetnych zivotnich povolani, shledano, ze nadani jeho uplne staei a ze by hoch v mnohem oboru mohl snad casern svym i vyniknouti. Nicmene hosikova povolnost — uplne jeho od¬ dani se v osud zarazelo. Coz kdyby bylo urcite nejake nadani dopo¬ sud jeste skryto? Coz kdyby se objevilo teprve pozdeji, az by uz bylo pozde vziti k nemu zfetel? V zivote hosikove totiz pranic se nezmenilo, ba zdalo se, ze nevi neb aspoh nedbi, ze jest pfedmetem pecliveho pozorovani a zkoumini. Na vsechny dotazy odpovidal proste a upfimne. Nikdy a proti nieemu se nevzpiral, naopak jevil nejvzornejgi ochotu podvoliti se bez reptini avnej-

288

nepatrnejsi namitky rozhodnuti „rodinneho tribunalu". Rozumi se, ze brano utociste i k ruznym pokusum. Hoch voden po Praze od kramu ke kramu, od zavodu k zavodu, od dilny k dilne — do obrazaren, do malifskych a jinych dilen, do divadel a na koncerty, vubec do vsech moznych mist, kde by se .mohla naskytnouti pfilezitost postihnouti je¬ ho naklonnost k tomu neb onomu druhu zivotniho povolani. Ale nic naplat! i Hoch jevil ve vsem skoro stejny zajem jako kdy jindy. To a ono se mu libilo, jine ho nevabilo... , : Co tedy pociti ? „Rodinny tribunal" ocit'oval se v rozpacich vzdy zfejmejsich. Mohlt' sice rozhodnouti po vlastnim uznani; byl ve vsem uplne suverennim a nemusil se oba vat j zadneho odporu, ba ani nejnepatrnejsi namitky; -— ale kdoz, medle, mu za to rucil, ze rozhodne spravne? Neni tudiz divu, ze rozhodnuti odklddino den ke dni. ) Prazdniny chylily se jiz ke konci, aniz se byl „rodinny tribunal" octnul jen o pid blize konecnemu cili. I Otec byl vzdy zamlklejsi, matka vzdy Uzkost¬ live jsi — ostatni clenove rodiny kazdy po sve poVaze vzdy starostlivej'si. A kdykoli se nyni rodina sesla, by porokovala o nejpalcivejsi rodinne zilezitosti, rozchizela se mineni pfimo diametrdlne, a porada konefvala

289

vseobecnym a zaroven beznadejnym pokrcenim ra men. Nikdo nevedel rady, tim mene pomoci... A jiz jiz se zdalo, ze nezbude, nezli vziti uto¬ ciste k methode vyckavaci, to jest rozhodnouti se pro jakekoli zamestnani docasne a pouze na zkou|ku, kdyz — jak uz v takovych pfipadech obcas se deje- — pfispela na pomoc nahoda —

Nadesel vecer pfede dnem sv. Vaclava. Den byl posmurny a nevlidny — a vecer, kdyz lehka mlha podzimni snesla se nad Prahou, jevila cela rodina, kdyz sesla se k vecefi, napadnou sklicenost. I hosik nemohl se ubraniti mocnemu vlivu pfi¬ rody — i on jevil mirnou zachmufenost. Snad jeste nikdy nepovecefeno v tak podivne trapne nalade jako tentokrate. Vsickni clenove ro¬ diny byli zamlkli. Kazdy zabyval se v duchu osu¬ dem milackovym, a kdozkoli pa hocha pohledl,. ne¬ mohl se ubraniti pocitu elegicke soustrasti. Vecefe odbyta nepomerne dfive nez jindy; ale cela rodina setrvala i po vecefi za stolem, jako by instinktivne ocekivala nejake dulezite odhaleni. Jen hosik, znuden trapnou zamlklosti, vytratil se nepozorovane z pokojiku a vplizil se do vedlej§iho salonku. Chvili v nem v poloseru bezucelne sukal, az stanul u otevfeneho okna a zadival se do zahradky. Nevidel nezli houstnouci vlhkou mlhu - - sotva ze rozeznal obrysy z casti jiz bezliste lipy. J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

19

290

Chvili se dival bezucelne do prazdna, pak skoro bezdeky pfitahl si stolici k oknu, sklesl na ni — hlava se naklonila k prsoum, a vicka oci se za¬ vfela ... Bylo mu neobvykle .eskno, aniz vedei nebo jen tusil proc. Kolkolem panovalo hluboke, skoro mozno fici tajemne ticho... i Nahle Vzdmul se venku vetfik a ziasvisitqv v pololysych. vetvich lipy, rozzvucel se v nepostizitelnych tpnech jemneho, chveji veho sevelu. Hoch nadzvedl k prsoum sklonenou hlavu a zadival se napjate oknem v neurcite prizdno, jako by z mlhaveho sera mel se vyhoupnouti pfekva¬ pujici nejaky obraz oslhujici krasy. Ale poznovu nepostfehl nic jineho nezli serou, vlhkou, nevlidnou mlhu... I matny stin lipy byl bez hnuti — jako v ztrnuti... Prosta a pfece divuplna hra zdanlive jednotvirnych, v pravde vsak bezmerne ruznych a sotva postizitelnych tonu upoutala bezdeky hosikovu po¬ zornost. ' Neni to sice v zivote hosikove po prve; ale hoch pfece nasloucha pozorne, ba napjate. Jemne vlneni nenapadnych tonu pusobi na dusi zvlastnim kouzlem. Hosikovi se zda, jako by zikladni hucivy ton sumotu rozkladal se v tony ur£itejsi — jako by postihoval vzdy zfetelneji nejen tony hlub&i a jasnejsi, nybrz celou stupnici t6nu mezi tonem nejhlubsim a nejjasnejsim. Neni si toho sice vedom uplne, ale pfece na¬ sloucha vzdy pozorneji a napjateji. Tajemne chveni sluchovych nervu vzbuzuje v du§i tajemny ohlas.

291

Pfed dusevnim zrakem hosikovym vyhupuji se chaoticky mlhave jakes obrazy, jichz podstaty sice nepostihuje, ale ktere budi v dusi sladce tesknou touhu po cemsi neznamem, nevystihiem, nedosa/ zitelnem... Hosik bezdeky se zapfada v neobvykle sne¬ ni... Nevidi nezli serou, nevlidnou mlhu, a neslysi niceho nezli zadumcivy, skoro mozno fici sladce opojny sevel — — — — — — — — V torn byl ve vedlejsim pokoji pohfesen... „Kde je hoch?" optal se nahle otec zdanlive bezucelne a pfece s podivnym pfizvukem jemne vycitky. Matka vstala a mlcky vplizila se do* salonku. Jiz na prahu postf ehla milacka u okna. Bez¬ deky pfiplizila se po spickach az za nej, aniz ji byl spozoroval, a polozila ruku na jeho rameno. Hoch prudce sebou pohnul, a se rtu splynulo mu jen jedine, aje nejduvernejisim tonem prone¬ sene sluvko: ,,Matinko?!" „Co zde delas, milousku?" optala se matka s neznou starostlivosti, hladic hocha po lici. „Ja?" opacil tazany jaksi udiven; ale ihned dodal: „Naslouchim, jak venku vetfik seveli..." „Nic jineho?" usmala se matka skoro bolestne. „Nic, mamieko, nic," odpovida hosik sebevedomeji. „Ja tu casteji sedivim a nasloucham..." Vssedni odpoved ta matku nepfekvapila. Chvili jeste mlcky postala, po te vzala milackovu hlavu do obou dlani a polibivsi ho na celo. zustavila jej' zase O' samote — — — — — — —

292

„Co jest? Kde je?" optal se otec, kdyz se matka vratila. Matka povedela. Vsickni upirali k ni zraky, jako by mela zvestovati spasnou zpravu; ale kdyz dopovedela, zra¬ cilo se ve tvafich skoro vsech zklamini. Jediny dedousek se jaksi podezf ele usmival. Chvili jeste mlcel, jako by o necem vazne pfe¬ mital, nacez promluvil: ,,Podle toho zda se," pravil septmo a pfece s durazem, ,,jako by mel hoch nad jine jemne vyvinuty sluch. Mozna tedy, ze snad hudba" Nedofekl. Prostinka slova jeho pusobila na vsecky pfi¬ mo zazracne. Tvafe vsech se vyjasnily — vsickni byli pfesvedceni, ze jest osud milackuv konecne rozfesen ...

Hoch niceho nenamital kdyz mu zvestovano, ze bude hudebnikein — a rozhodl se pro housle. Po celorocni pf edbezne pruprave dan na konservatof, kterou absolvoval s uspechem ... A nyni — pO' sesti letech od osudneho dne, kdy pfinesl posledni spatne skolni vysvedceni, tu¬ diz v devatenactem roce veku sveho jest jednim z tech, ktefi budi opravnene nadeje, ze za ne¬ dlouho rozleti se slava jejich svetem...

SPEKULANTI. OBRAZEK

z DOBY NARODO-HOSPODARSK£ KRISE.

(Psano a po prve tisteno 1889; po druhe tisteno 1894.)

Pfed nejakym casern nebylo v krajskem me¬ ste ... zajimavejsich muzu nad Michala Stejskala a Bartolomeje Hraska. Stejskal byl puvodne kupecky pfiruci, Hrasek obchodni cestujici. Oba zavitali do krajskeho mesta jiz jako obstarozni muzi, ktefi se byli do syta po svete naplahocili, aniz by byli jineho vyziskali krome trpkeho vedomi, ze pficinlivost a pile jsou sice krasne vlastnosti, ba ctnosti, ale ze pfece nevedou vzdy k Eldoradu zamoznosti. Oba pfistehovali se do mesta s rodinami svymi. Stejskal se zenou a desitiletou dceruskou Magdalenou, Hrasek jako vdovec s dvanictiletym synkem Emilem skoro jako vagabundi: Stej¬ skal se dvema kufry a ballkem pefin, Hrasek bez zajVazadel. Oba ubytovali se v podnajmu — Stejskal v pfedmesti, kterymz vede silnice ku Praze; Hralek v pfedmesti na opaene strane mesta. Neznali se a nepoznali, az teprve asi po tfech letech. i

296

Pfichodu jejich do mesta nevenoval nikdo nej¬ mensi pozornosti. 1 po dvou letech skoro nikdo jich neznal. Zilit; oba v stisnenych pomerech, nemajice, jak se zdalo, jinych starosti krome lisilne pece uhajiti pouhou existenci. Jakym zpusobem o to usilovali, t. j. cim se vlastne v tu dobu zabyvali, nikoho nezajimalo a pravem mozno se domnivati, ze toho po dneshi den v meste nikdo nevi. Teprve na sklonku tfetiho roku zacali oba — ovsem s pocatku jen znenahla poutati pozornost obyvatelu vnimavejsich a pozornejsich. Pfestalit' se vyhybati zamoznejsim a vynikajicim kruhum; ba zacali jich vyhledavati — ovsem nenapadne a ne¬ smele, by se nezdalo, ze se vnucuji a vtiraji. S pocatku chovali se k nim ,,domorodci" s reservou; nektefi se na ne docela divali ,,pfes ra¬ meno". Nicmene oba zdali se byti muzi spofadani, sveta znali a zaroven v obstojnych pomerech zijici a proto — nebylo nejmensi pficiny chovati se k nim pfikfe. Rozumi se, ze v temz okamziku, kdy k sobe zacali poutati pozornost, zahajila i malomestski zve¬ davost a Fama svou cinnost. Patranot' po jejich minulosti a pomerech. O minulosti mnoho nezvedeno; o pomerech vsak zjisteno, ze jsou pfiznivy: ze Stejskala vyklubal se obchodnik se dfivim, z Hraska dodavatel staviva. Oba nebydlili jiz asi po dva roky v podnajmu v pfedmestich, nybrz ve stfedu mesta: Stejskal na namesti, Hrasek v jedne z nejhlavnejsich ulic a oba v bytech dosti prostornych a pfimefene vyparidenych.

297

Neni tudiz divu, ze oba prijati bez namitky do u^siho kruhu elity mestske a zahajili novy zivot. \ Shcastnilit' se vseho, co podnikaly kruhy, v nichz se byli octli, at' jiz to bylo na prospech ci neprospech vseobecny nebo pro pouhou zabavu. Podporovali vse, co elita mesta pokladala za hodno podpory; pfistoupili do vsech spolku; neskrblili pochvalou, kdyz byl ten onen z vynikajicich mest'anu at' jiz praVem ci nepravem chvalen; ale nerozpakovali se dati pruchod sve nelibosti, kdyz nektery hodnostaf upadl u vetsiny v nemilost — slovem, snazili se „s vlky vyti" a — vyli, abychom tak fekli, do tonu povsechne uspokojujiciho. Plovouce s proudem, nemeli zasadnich odpurcu a byli navideni; od mnohych i cteni a vazeni, od jinych snad i milovani. Obzvlaste vynikajici osobnosti, v jejichz rukou sbihaly se vsechny nitky vefejneho zivota v meste, byly jim nakloneny — a Stejskal i Hrasek pficihovali se ze vsech sil, aby si pfizeh tu zachovali. Pfi volbach ve spolcich spokojovali se funkcemi nejpodfizenejsimi; ale zastavali je svedomite. Ve vefejnosti nikdy se nikam nevtirali; ale kdy¬ koli byl nektery z nich k necemu designovan, konal vzdy spravne svou obcanskou povinnost — kratce od okamziku, co octli se mezi mestskou elitou, nebylo vzorne j sich obcanu nad ne. Nasledek toho byl pfirozeny. Chvalna jejich pov£st se sifila; postupovali v hodnostech. Ve dvou letech nebylo ve meste korporace a spolku, v nemz by nezastivali funkce nejhlavnejsi. .Zaroven pfalo jim, jak bezni frase di, stesti: Dohatlit' ode dne ke dni tak rychle, ze nebylo toho

298

v meste pametnika, tim mene nekoho, kdo by si to dovedl jinak vyloziti nezli — St'astnymi spekulacemi. Necht' podnikli — bud sami neb s kymkoli spolecne — cokoli, vse se zdafilp, byl: to byl podnik sebe odvaznejsl a smeiejsi, kteremu kazdy prorokoval nezdar jiz v prvopocatcich. Nad kazdym skutkem, ba nad kazdou temef myslenkou jejich zdalo se ispoc'ivati 'stesti v pravde zavideni hodne. V peti letech stali se oba nejen nejvaienejsimi, nybrz zaroven i nejbohatsimi mest'any, kte¬ rymz se zadny knize nevyrovnal. Zili po velkopansku ve vlastnich, nove vystavenych domech na namesti. Parkovite zahrady za" domy, ekypize, cetne sluzebnictvo atd. budilo jiz davno zivist mnohych. Ale zivist ta nikterak ne¬ byla na zavadu, by nebyl k nim obracen zfetel ceieho mesta. \ Bez nich aneb aspoh bez jejich rady pranic nepodnikano: byli a zustali v meste hlavnimi osobami. Vlastni podstata a zpusob jejich spekulaci zu¬ stala, jak pfirozeno, tajemstvim. Oba zdali se sice, abychom tak fekli, hrati s otevfenou kartou, ba vice — kdykoli si nekdo nejake rady vyprosil, poradili mu upfimne; ale o svych vlastnich obchodech a spekulacich zachovali vzdy mlceni, aekoli, jak se zdak>, nebylo toho vubec ani potfebi, po¬ nevadz i v pfipade, kdyby si byl nekdo spekulacni methody jejich osvojil, nebyl by se nikdy odvizil podniku tak smelych a choulostivych jako oni. Zpravidla se zdalo, ze sizivaji vsechno na jednu kartu a ze jenom tato odvazlivost, vlastne tato ne-

299

obmezena duvera ve §t'astnou hvezdu zivota korunuje podnikani jejich zdarem — kratce, ze jsou spekulanty v nejvlastnejsim slova toho smyslu...

Vse, co jsme byli prave v strucnosti naznacili, zdalo by se vife nepodobno, kdybychom nepfipomenuli, ze rychle toto zbohatnuti udalo se v dobe tak zvanehoi ,,narodo-hospod!afskeho roz¬ kvetu" na pocitjm let sedmdesatyoh. Michal Stej¬ skal a Bartolomej Hrasek nebyli v meste jedini, ktefi rychle bohatli. Akciove podniky, jez tehda po ceie vlasti nasi vznikaly jako houby po desti, vyhouply i mnohou jinou smeiejsi osobnost do po¬ pf edi a zacaly z rohu domneie hoj nosti sypati blahobyt do ruznych kruhu. Ale v te mife, jako pfalo stesti nasim dvema spekulantum, nepfalo zidnemu jinemu. SeznamiVse se teprve v dobe, kdyz se na ne zacalo stesti jiz usmivati, chovali se k sobe sice se vzornou zdvofilosti a usluznosti; ale duvernymi pfiteli se nestali, tim mene, aby si byli kdy vymehovali sve nahledy o svych obchodech. Naopak — bystfejsimu pozorovateli neuslo, ze pfes vsechnu zdvofilou usluznost, s jakou se snazili vzajemne si ve vsem moznem vyhovovati, jsou v zalezitostech obchodnich pfece jen zaryti — soupefi. Tak mijel rok po roce, az posleze stihla Stej¬ skala prvni rana osudu: zemfelat' mu manzelka. Vsak prave tato rana osudu mu zaroveh poskytla pfilezitosti pfesvedciti se, jake pfizne ve meste poziva. Pohfeb manzelky, jeho byl velkolepy; pruvodu sticastnilo se temef ceie mesto...

300

V brzku po te nadesla i znama osudna financni krise, ktera takmef pfes noc smetla ceie fady spekulantu vsech odstinu; nicmene Stejskal a Hra¬ sek zustali bez pohromy* Ve dnech nejvetsiho zdeseni, kdy nebylo ve meste snad jedineho zamoznejsiho jnesfana, jenz by si byl neposteskl na velke nebo mensi ztraty, jez byl utrpel, neuklouzlo Stejskalovi a Jrlraskovi ani sluvko postesknuti, neklamny to dukaz, ze snad oni jedini neutrpieli bud zadnych nebo jen pranepatrnych ztrat. Osudna krise financni^ ostatne i v zivote jejich vubec niceho nezmenila. Zilit' s touze knizeci nadherou, ba marnotratnosti jako jindy. V dobe, kdy i nejbohatsi mest'an se uskrovhoval, rozhazovali oni plnyma hrstema jako ve dnech nejnadejnejsiho narod oh ospodafskeho rozkvetu. V zivote jejich nezmenilo se nejmensiho a je¬ nom nejbystfejsim pozorovatelum neuslo, ze po ne¬ kolika mesicich po osudne financni krisi zacali se oba tito muzoVe, ktefi byli od nmohych pravem pokladani za obchodni soupefe, znenahla vMy vice sblizovati. Mnohym se zdalo, ze chteji podniknouti neco spolecne; ale ze se ostychaji uciniti si vzajemne prvni nabidnuti. Nicmene vlastni ucel toho sblizovani se nezustal dlouho tajemstvim; uhodnutot, ze jde o shatek Hraskova dvacetileteho Emila se Stejskalovou osmnactiletou Magdalenou. V tu dobu byla Stejskalova dcera bez od¬ poru nejsvezejsi a zaroveh jednou z nejspanilejsich modrookych blondynek nejen v meste,- nybrz v ceiem okoli. Byla to divka v kazdem ohledu vzorpa

301

— ticha, jemna, nezna — vzdelani a pfece za¬ caste az detinsky naivni — kratce ideal, jejz obycejny lid jinak nenazyvi nezli andelickem. V ceiem meste nebylo snad cloveka, jenz by ji nebyl upfimne naklonen. Podobne pfizni tesil se i Hraskuv Emil. Byl to statny mlady muz pfimeho, veseieho vzezfeni: cernooky cernovlasek, jenz nikomu ani slovem, ba snad ani pohledem neublizil. *I on nebyl nevzdelany. Zacalt' studovati; ale absolvoval pouze nizsi gymnasium a zanechal dalsich studii. Jako jediny dedic bohateho otce nemel take potfebi pfipravovati se k jakemukoli ukolu zivotnimu — zil jen sve zabave. Sucastnil se vsech zabav a kazdeho sportu, kte¬ rymz si bohati synkove meststi kratili dlouhou chvili — vyjizdel si obcas do sveta a byl bodrym, ve vsech kruzich vzdy vitanym spolecnikem. A st'astny osud nahodou tomu chtel, ze po¬ sleze, kdyz otec jeho, shodnuv se se starym Stejskalem v pficine shatku, synovi to setrne oznamil, tento bez rozpaku svolil, ponevadz slicnou Magdalenu uz daVno miloval prave tak jako ona — milovala tajne jeho. Otcove ovsem o torn nevedeli a bylo jim to Ihostejno. Bylit' by ditky sve provdali za sebe, i kdyby se nebyly milovaly. Vzajemna laska di¬ tek pfisla jim tudiz vhod aspoh tak dalece, ze nemusih ditky sve ke shatku nutiti. Pf edbezne pfipravy k siiatku odbyty v dobe uzasne kratke a ziroveh k uplne spokojenosti obou stram Oba^ otcove v usluzne velkomyslnosti vza¬ jemne se pfekonavali. I veno projednano nadmiru originelne.

302

„Lenka je muj jedinacek," pravil Stejskal; „vse, co meho jest, nalezi ji —" „A Emil je zase muj jedinacek," odpovedel stary Hrasek; „kdoz, medle, mohl by byti dedicem toho, co nazyvam svym?" O nejakem pravomdcnem ujednani nechteli s pocatku slyseti ani Stejskal, ani Hrdsek. ^Zbytecnosti," pravil onen. ,,-Hlouposti," dodal tento. Avsak posleze, kdyz o zalezitosti te dale jednali, shodli se — pro vsechny mozne pfipady — v torn, ze kazdy z nich postoupi notariatne ve¬ skere sve jmeni svemu ditku a vyhradi si pouze — ovsem „stavu svemu pfimefene zivobyti az do sve smrti". Postoupeni to take se vsemi zakonem pfedepsanymi formalitami provedeno v ten smysl, ze kazdy z otcu zustane prozatim jeste po tfi roky spravcem sveho jmeni a ze jeden mesic poskytne novomanzelum vse, ceho budou potfebovati, jeden, druhy mesic pak druhy a tak ze budou se stfidati, az po uplynuti tfi roku pfipadne jmeni jed¬ noho i druheho obema detem. 1 iShatek odbyvan s pfimo bijecnou' nadherou. Pfes sto kocaru vezlo svatebcany do dekanskeho chramu a nazpet. Ulice, kterymiz svatebni pruvod jel, byly piny zvedaveho lidu. Svatebni hostiny sucastnilo se pfes tfi sta hostu, slovem shatek tak velkolepy doposud v meste torn neodbyvan. 1A druheho dne — abychom neplytvali slovy o zalezitosti, ktera se sama sebou rozumi — vydali se §fastni mladomanzeie s pfimefenym sluzebnictvem na nekblikamesicni cestu pfes Italii do* Spaneiska, odtud pfes Pafiz do Lond^na atd.

303

,Kazdy z otcu naplnil tobolku zenichovu desiti stovkami — prozatim. „Jakmile shledas, ze penize dochazeji," pravil stary Hrasek k synovi, kdyz se loucili, „pis mi nebo telegrafuj!" ,,,'Ne, ne! Mne, prosim, piste nebo telegrafujte!" nabizel se stary Stejskal. Konecne se shodli otcove v ten zpusob, ze jednou posle, ceho budou novomanzeie potfebo¬ vati, Hrisek, po druhe Stejskal... V§e vyjednano tudiz ke vzajemne spokojenosti a novomanzeie odjeli — — — * * *

'Minul mesic prvni a druhy byl jiz na sklon¬ ku, aniz by se bylo v zivote vsech ctyf osob' neco zvlastniho udjalo. IMladi manieie byli st'astni a blazeni. '5tafi otcove zddli se byti svrchovane spokojeni. 2ili jako jindy, toliko s tim rozdilem, ze se nyni co den navstevovali, aby si vymehovali sve myslenky o svych ditkdch, ktere jim prvni tyden obden, pozdeji pak aspoh kazdy tfeti nebo ctvrty den podivaly o sobe zprivy — vesmes pfiznive, za£aste i jasave. •Otcove ovsem jiz nebyli jasave radosti tak pfistupni jako snad pfed lety. Bylit' uz oba bezmala sedesitnici, kterymz jde klid nade vsecko. QNTa sklonku druheho mesice po odjezdu novomanzelu klid ten vsak vzrusen. Stary Hrisek dostal totiz od syna z Madridu vfele psany list, jenz koncil slovy: „Penize, mily ot£e, v ttfdnu do jdou — posli, prosim I"

304

[Ve tvafi pine Hriskove pfi cteni lakonickych techto slov ani sval se nepohnul. Ale misto aby byl zadane penize bez odkladu odeslal, odebral se s listem k Stejskalovi. ,,Deti potfebuji penize," pravil k nemu, ukazuje mu list. „Poslal jste snad?" ,,!Neposlal; nemimt: nahodou prave dostatek v kase," odpovedel Hrasek. ,,Kdybyste snad pro okamzik sam —" ,,iAh, s radosti," vpadl Stejskal ochotne. ,,Tisicovka snad prozatim staci —" „.Inu ovsem, ovsem! Druhou tisicovku poslu ja," dolozil Hrisek, cimz zalezitost ta, ktera u tak bohatych lidi nemela Valne dulezitosti, vyfizena Po nekolika dnech dosel Hraska od syna z Barcelony novy list, ze penize — nedosly. „Coz pak by byl Stejskal zapomnel nebo je skrblik?" pomyslil si Hrasek a odebral se k Stej¬ skalovi. „Penize syna nedosly!" oznamoval lakonicky. „Jakze?! Nedosly?" odpovedel prudce Stej¬ skal. „Poslal jsem je postovni poukazkou bez od¬ kladu" ,,Mozna tudiz, ze nebyl adresat v Madride nalezen," dolozil uspokojene Hrasek. „!Nejspis," pfikyvnul Stejskal. ,,A stalo-li se tak, dojdou penize v nekolika dnech nazpet." „Ale deti potfebuji penize jiz naiehave," pfi¬ pomenul Hrasek. „Pravda," pfikyvnul poznovu Stejskal. „Poslete jim zatim vy — trvam, ze jste ted pfi ka¬ se"

305

,,Ovsem, ovsem," vpadl Hrasek a s klidem cloveka, kteremu na tisicovce pramalo zalezi, usecne dolozil: „Poslu okamzite!" — — — Po nekolika dnech dostal list Stejskal od sve dcery. Zvestovala mu, ze manzel jeji psaljiz dva¬ krat otci o penize, ktere nedosly a prosila otce, aby poslal penize on. ,,*Co to? Coz pak by byl i Hrasek — —?" zamumlal Stejskal; ale nedomumlal. 'Zvedl se a navstivil Hraska ( „Poslal jste penize?" ,,Ovsem, ovsem — vzdyt: tu mam nekde recepis,'" pdpovedel Hrasek, hledaje recepis. ,,Deti vsak penez nedostaly," pfipomina Stej¬ skal. ,,Patrne stalo se jako s moji zasilkou." ,,Co pocit?" ozval se Hrasek, nemoha najiti recepisu. ,,Nezbyva, nezli poslat penize cestou telegrafickou," navrhuje Stejskal; ,,a nejlip — posleme-li oba." „Pravda," pfikyvnul JHrasek. „A to hned," dodal Stejskal. Oba se zvedli a odebrali na telegrafni ufad. Stejskal zasedl ke stolu a napsal pfimefeny te¬ legram. Po te vytahl tobolku, by pfipravil penize; ale shledal, ze ma jen nekolik desitek. „Proklate!" zamumlal. „Nevzal jsem s sebou dost penez!" v „!Nic nevadi," odtusil chladnokrevne Hrasek. „Vzdyt' snad mam ji — poslu. zatim sam." A ruce otevfel svou tobolku. Ale i on shle¬ dal, ze nema v ni nezli nekolik petek. '„-Proklate!" zamumlal nyni OIL J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

20

306

Oba stafi bohici vymenili tentokrate zvlastni pohled; ale nezbylo, nezli aby se vratili domu pro penize. ,,Nestarejte se, pane Stejskale," pravil Hra¬ sek, ^ja poslu jeste dnes!" „A ja take — take poslu dnes!" dolozil Stej¬ skal, cimz zalezitost ta poznovu zatim vyfizena — Nasledujiciho dne dosel Stejskala telegram od dcery, ze penize doposud — nedosly. Tentokrate tvaf Stejskalova napadne se zaka¬ bonila, pfes to Vse se opanoval a navstivil Hraska. ^Coz pak telegraficka zasilka vase zase nedosla?" pfivital Hrasek Stejskala. „|Ale vase take ne!" odpovedel Stejskal. „Ovsem," Hrasek na to, „moje dojiti ne¬ mohla —*l „A proc prosim?" vpadl Stejskal. ^Ponevadz jsem zapomnel poslati," odtu§il Hra¬ sek. „Ale vy jste pfece poslal — ne ?" Tentokrate Stejskal nepfikyvnul jako jindy; na¬ opak — zavrtel sotva pozorovatelne hlavou. Hraskovi to neuslo. ,Jakze?!" vzkfikl. „Vy jste take neposlal? Co to znamena?" „A vy jste take — zapomenul!" opacil Stej¬ skal. „Co znamena to?" — — — Po Vymene techto slov stali oba muzi chvili proti sobe jako v ztrnuti, divajice se jeden dru¬ hemu zpytave do oei, az si posleze — porozumeii... Prvni vzpamatoval se Stejskal. „Neni pomoci, pane Hrasku," pravil stisnenym hlasem. „Musim se vam vyznati upfimne.- ji de¬ tem nieeho poslati nemohu —r jsemt' na mizine ...".

307

„A ja," zajikl se Hrisek, Jsem v takove tisni, ze dnes nebo zitra bude na moje jmeni uvalen konkurs. Co nasledovalo po teto scene, ve kterez oba stafi spekulanti vzajemne si vyjevili, ze se jim po¬ sledni spekulace nepodafila — jest pfirozene. ! Na jmeni Hraskovo uvalen konkurs druheho dne, na jmeni StejskaloVo po tydnu. Oba stali se v pfravem toho slova smyslu zeb'riky. 'Hraskuv syn vritil se se Stejskalovou dcerou po nekolika tydnech, zanechav v Barcelone zava¬ zadla i sluzebnictvo je doprovazejlci — v zistave — — — A teprve doma se oba dovedeli, ze i oni jsou na mjzinei Dalsi osud techto ctyf osob nevymyka se ze sablony ivSednosti. Stejskalova nezna dcera zemfela ptrodlenim ne¬ kolika mesicu; stary Stejskal se otravil a, stary Hrisek nalezl utoeiste v mestskem chudobinci, kde .zemfel po tfech letech vysilenim. Mlady, nyni ovsem jiz starsi Emil Hrasek, doposud zije jako diurnista pfi telegrafnim ufade, na ktery se byli otec jeho i tchan asi pfed pat¬ nacti lety spolecne odebrali, by novomanzelum poslali po tisicovce; ale nemeli jiz snad ani celych sto zlatych dohromady.

RUB A LIC. OBRAZEK Z POLICEJNf PRAXE.

(Ps&no a po prve tisteno 1888; po druhe tist&io 1890.

Podzimni vecer — tichy, snivy, zadumcivy... Mesic, skoro v uplhku, byl se jiz pfed hodinou vyhoupl nad obzor. Matny jeho svit, vnikaje profidlym listoVim divokeho vina do besidky v zahradce, kresll vsady, kam -zapadne, chvejive — tu zasedie, onde zahnedie, tu a tam stfibroleskie ara¬ besky nej podivne j sich tvaruv... A v poetickem tomto zasefi — — — Vsak zname prostinke milostne Vyjevy z nes£etnyeh popisu!... Mlady, svarny muz a slicni divka — v nej¬ duvernejsim, nejsladslm hovoru ... A vime take — jak nepfijemne, ba bolestne Ibyvi vyruseni — — — Kolkolem panuje hluboke ticho, rusene jen se¬ pot em milujiqich... Nihle zaznely za nizounkou zidkou, deiici zahridku od sousedniho dvorku, pfitlumene hlasy lidske: fistulkiovy sopran a hlubbky bas. Milujici toho nepostfehli, az kdyz po chvili soprdn ponekud zfetelneji pronesl slova:

312

„A jak ti povidam, kamaride — ty musis, musis! Na tebe spoiehame. Tys hlavou, a bez tebe nas prvni vystfel jako vrabce rozprasi..." Mlady muz v besidce, jenz byl prave nejsladsi slova septal sve nejmilejsi, zvedl hlavu a nasloucha. „Slysela's, duse mila?" zaseptal sotva slysitelne. Divka pfikyvla hlavou. ,,Slysela — ale nerozumim!" zaseptala v odpovejd'. » Pfes zidku zaznivaji vsak jen pfidusene dva hlasy lidske, hovofici, vlastne umlouvajici se k ne¬ cemu. Jenom jednotliva, nesouvisli slova jsou vsak postizitelna; smysl feci je temny. Mlady muz v besidce vstal a nasloucha na¬ pjateji. Chvili neslysi nezli temny hukot hlubokeho basu, 'potom zamruceni a posleze zda se mu, ze pronesena byla hlasem tim za zidkou slova: „Jsem tedy vis — spolehnete sel Ani bodaky " A zase nastalo ticho, jez vzrusil po chvili soprin — s pocatku nesrozumitelne, ale konecne jasne ja urcite: „Zitra v pondeli zastavime tedy do jednoho prici a obklopime byt fediteluv. A bude-li se feditel vzpouzet — — eh! oko za oko, zub za zub . -" A bas pfitlumene dodal: „Spolehni se! Ja ho tfeba skolim!" Po te bylo pfes zidku slyseti je§te po neko¬ lik okamziku mumlave zvuky, naêz zadunely yzdalujici se lidske kroky, az zavlidlo kolkolem zase

hluboke ticho.

313

Mlady inuz v besidce vsak doposud napjat na¬ slouchal. Ve tvafi jeho sice ani sval se nepohnul; ale v dusi delo se pfece jen cosi neobycejneho. Nihle se obritil ke sve nejmilejsi. „Neni pomoci, mila duse; musime se rozlou¬ cit!" ,,Ach, zustah, zustah — aspoh jeste chvili!" zebroni divka a oviji rucku kolem jeho sije. ,,Neni mozno, mila sladka duse! Ani okamzik nelze vahati. Povinnost voli. A byt: i ne povin¬ nost — lidskost kaze napnouti veskere sily k odvraceni nebezpeci, jez snad hrozi lidem, ktefi ni¬ ceho nezavinili." Po techto slovech divka jiz nenaiehala. Jeste nekolik okamziku postali, jeste jednou se polibili, nacez se rozloucili... Divka vratila se do bytu, a on — policejni komisaf — pospisil do sve ufadovny, aby bez od¬ kladu ucinil, ceho bylo tfeba k vysetfeni stavu veci a k zamezeni bezduvodnych nasilnosti...

Kde a kdy udal se tento pfipad zamlcuji z duvodu na snade lezicich. Pfipominam jen, ze sbehl se pfed nekolika roky ve vetsim meste, jez jest od jineho mesta oddeleno girokou fekou. Pfes pfirozenou pfekazku tu vede vsak neko¬ likero mostu, takze jsou obe mesta spojena zpuso¬ bem umeiym a tvofi vlastne pfece jen osadu jednu, 6V§em velkou, citajici dohromady vice nezli pa¬ desit tisic duii.

314

Nescetne vysoke za£moudene kominy a huste kotou£e koufe, jez vznisivajl se den co den a za¬ caste i v noci nad obema mesty, oznacuji dosta¬ tecne zikladni raz jejich — skoro vylucne prumyslovy, tovirni. Netfeba tudiz ani dodivati, jaky druh obyva¬ telu vykazuji. Bohatstvi sousedi tu v bezprostfed¬ nim blizku s chudobou a bidou. Dva, tfi tisice hebkych rukou, ktere nebyly nikdy nuceny pra¬ covati, obklopeno jest bezmala dvacateronasob'nym poctem rukou zmozolovatelych praci nejusilovnejsi, nejumornejsi... Moznost sporu bidy a price s pfepychem a zahalkou jest tudiz v obou mestech nepomerne vetsi nez kdekoli jinde. A proto i sluzba bezpecnostni v nejvlastnejsim a zaroveh nejlidstejisim slova tohp smyslu nad jine jest obtizna, svizelni a namahavi. Bdelost a obezfelost samy o sobe nestaci. Zdet: tfeba umirneneho, poctiveho, tudiz pfesvedcujiciho taktu, jenz zacaste jedine muze vznikie spory zmirniti nebo vznika j ici jiz v samem zarodku utlumiti. A timto taktem vynikal mlady policejni ufadnik, jehoz milostne do.stavenicko bylo tak nepfed¬ vidane pferuseno. Jemu sla povinnost nade vsechno. V hodine byl cely- policejni aparat, jejz mel prive k dis¬ posici, na nohou. Konfidenti, tajni i vefejni strdznici rozleteli se po celem me^te, aby bylo zjiste¬ no, zaklada-li se podezfeni na prayde cili nic. Ale — jak v takovych pfipadech casto se deje — vyslani vritili se do jednoho s pouhymi povestmi. V pravde nezjisteno vlastne pranic, co by opravhovalo k obavdm nebo k zakro£eni.

315

Trest' raportu byla v podstate tato: „Dieinictvo nejvetsi tovdrny na kartony jest rozmrzeno na feditele, ze propustil minulou sobotu z price mladeho lenocha, jenz byl zavodu spi§e na Skodu nezli kti prospechu." Za takovfch dkblnosti nacelnik policie koman¬ duje zpravidla „k' noze zbrah" nebo docela „klid". , Avsak ndady komisaf, jenz byl s pomery mlstnimi dukladne obeznamen, vedel, ze feditel, na ktereho deinictvo prive, jak se zdalo, z malicherne pficiny pobroukava, jest muz bez srdce a uznalosti, ktery jiz po leta deinictvo suzuje a tyra, a pravem zasluhuje opovrzeni a nenavist, jakou mu bylo deinictvo jiz nescetnekrate na jevo dalo. A na zaklade toho take kombinoval. Moznost hromadneho vystoupeni delnictva se vsi moznou raznosti — byt' i byla pficina pro oka¬ mzik malichema — nezdala .se mu byti vyloucena, a proto ucinil vsemozni opatfeni. Policejni apar£t zustal po celou noc v permanenci, vojenski hotoVost v nejblizsich kasarnich uvedomena, ze bude snad potfebi jeji pomoci — a policejni ko¬ misaf sam proibdel celou noc, aby nebyl nicim pfekvapen — — —

. Zatim co dalo se toto v meste na pravem bfehu feky, kde panoval uplny klid a nic nenasv&d&walo jakekoli boufi, jevily se v sousednim meste na levem bfehu zcela neklamne znamky bez]#ikladneho jitfeni mezi deinictvem. I tam byla velka toyirna na kartony. Reditel jeji byl muz rozvailivf, poctivy, k deinictvu

316

spravedlivy, vubec jedna z onech vzacnych povah, ktera v nesnadnem ufade svem dovedla si po- leta zachovatj naklonnost a pfizeh veskereho delnictva V te mife, ze temef po ceie ctvrtstoleti neproneseno' zi vazneho stesku. .--* . Muz ten pokladan vseobecne za otce neb ale¬ spoh upfimneho radce, delnictva, ktere se k nemu uchylovalo pfi kazde pfilezitosti o radu a nikdy neodchazelo neuspokojeno. Veskera cinnost . jeho , celila po celou fadu let ke Vsemoznemu zlepsehfc trudneho osudu delnictva. A pfece tentokrate, necht' uz z pficiny jake¬ koli nebo docela bez duvodu — poboufil proti sobe nejen deinictvo vlastni, nybrz vsech zavodu celeho niesta. K cemu po ctvrtstoleti nezavdina, v meste nej¬ nepatrnejsi pfilezitost — pracujici lid jako na po¬ vel^ byl podrazden a netajil se ani dost malo svfm hnevem a rozhofcenosti. Jiz v nedeli odpoledne ktipily se davy deiniM pfed tovarnami, hlavne pfed tovarnou a obydlim feditele, jenz byl na sebe uvalil hnev delnictva — cLavajice vsemoznym zpiusobem rozhofênost svou na jevo a chovajice se vyhruzne. ~ Ve vsech hospudkach a krcmich delnickych nemluveno o jinem, nezli o* nenavidenem nyni fediteli — podnecovano a popuzovano proti nemu, vubec jitfeni lidu pracovniho nabyvalo rozmeru Vzdy hrozi vej sich. Policejni komisaf. mesta toho, muz obstarozny, kteryz byl ^vje sluzbe policejni strdvil jiz bezmâla ctyficet roku a konaval povinnost svou vidy jiz jen jaksi omrzele a s nechuti, prozil odpuldne v kru¬ hu rodinnem a podvecer uchylil se do hotelu, vneimz

317

triviyal den co den vecery prazdne v kruhu bezstarostnych ,>pfitel. • Nebylo ho sice tajno, co se v meste deje. Mnoheho' by] ocitym svedkem a dal jen rozkaz, aby byly davy delnictva policejnimi organy po dobrem nebo po ziem rozehnany. K Veceru se to policistum podafilo — po dob¬ rem. Deinictvo skutecne se rozeslo, a komisaf u ve¬ domi, ze vykonal svou povinnost, hovel si obvyk¬ lym zpusobem, popousteje uzdu bodremu humoru, kterymz pfitely a zname sve obveseloval jako v dobach normalnich. Lee dfive nezli hotel opustil, zacaly dochazeti nove raporty o vzmahajicim se jitfeni del¬ nictva — v krcmich a hospudkach, kde vasnive hfimino proti nenavidenemu fediteli a vyhrozovano mu pomstou. - '■ Konecne dosel i raport, ze kuji se i plany krvave a ze jde snad i o bezzivoti muze, jenz byl die vse¬ ho. bez podstatne pficiny hnev lidu poboufil. Vsim tim nedal se vsak vyskoleny policista pfivesti ani na chvili z dusevni rovnovahy. Vyslechlf i posledni, nejzavaznejsi raport chladnokrev¬ ne a odbyl jej ledabylou poznamkou: „Eh, liryfary! Reci — plouhe povidani. Ted jsou t>odrazdeni. Az se vyspi, az se jim hnev vykoufi z hlav,' budou zase jako berduskove ... A ne-li -^ vzdyt' jsou je§te prostfedky po ruce- k ukro.ceni a po pfipade pokofeni." I bavil se bezstarpstne dile — — — ■ A kdyz pak pfed pulnoci ubiral se domu, na¬ byl nezvtatneho pfesvedceni, ze jitfeni ochablo.

318

Ulice byly klidny, a jen tu a tam zaznival z ne¬ ktere pokoutni hospudky mrucivy hovor jako zmirajici neVrlost. Octnuv se doma, ulehl, a za nedlouho dosta¬ vil se „spanek spravedlivych" ...

Nasledujiciho dne vyhouplo se slunce nad ob¬ zor, aniz bylo v torn neb onom meste neco podezfeieho pozorovati. Jako kdy jindy ubiralo se deinictvo jiz pfed vychodem slunce do price, kteri ve vsech zivodech zahajena obvyklym zpusobem. Mlady komisaf mesta na pravem bfehu feky Vsak nelenil. Ucinilt' zavcas, tudiz dfive nezli "se deinictvo odebralo do ohrozene tovarny, tajne Vse¬ mozni opatfeni, aby v pfipadu potf eby mohl vy¬ stoupiti co mozna durazne. Tajni straznici obchizeli tovirnu, /efejni byli skryti v blizkych domech, a komisaf odebral se k fediteli tovarny, aby si dal stav veci vyloziti; kratce cely policejni aparat byl pfipraven, a v nej¬ blizsich kasarnich bylo i vojsko pro vsechny mozne pfipady pfichystano. Reditel, bydlici v budove tov&rni, nemei o ne¬ spokojenosti a hnevu delnictva ani potuchy. Pfi¬ vital policejniho komisafe s klidnym, bezstarost¬ nym vyrazem v tv&fi, ba podekovav mu ironicky za jeho hzkostlivou starostlivost, dal mu neklamnym zpusobem na jevo, ze pomoci jeho naprosto nepotfebuje.

319

S pocitem zklamani a skoro zahanbeni opou¬ stel policejni tifadnik feditele. Mrzut rozhledl se v prujezde tovarny po prostrannem dvofe a jiz chtel vykrociti, kdyz — za¬ cala na tovimich hodinach biti osma — a ne¬ nadaly vyjev upoutal jeho pozornost. Jako podrazdeni srsini hrne se s hnevivym mrucenim deinicky lid ze vsech mistnosti tovirnich a kupi se vyhruzne na dvofe. Nektefi jsou ozbrojeni kyji a klacky, jini zeleznymi tycemi — kde kdo co popadl... Jedine pfitlumene pisknuti komisafovo stacilo, aby pfes dvacet tajnych i vefej nych policistu shluklo se kolem sveho nacelnika. Temef v nerozdilnem okamziku alarmovano i vojsko, a silne oddeleni vojska chvati policii na pomoc. Davy deiniku srizeji se zatim v dav jediny, ktery diva se jiz na pochod k bytu feditelovu. Na pokyn komisafuv tasi straz zbrah, rych¬ lym krokem postupu je a s dvou stran obklopuje rozniceny lid, jenz pfekvapen, zacina jeviti nerozhodnost. I komisaf postoupil a octnuv se vzboufenym na blizku, promluvil k nim nekolik slov — pro¬ stych sice, ale pfesvedcujicich. „Mite-li nejake stiznosti, nejaka pfani," pra¬ vil mimo jine, „pfedneste je, a ja, sec na mne jest, postarim se, aby bylo spraVedlivym zadostem va&im vyhoveno."' Z davu zaznel usklebny smich; nektefi hrozive zamavali zbranemi nad hlavami.

320

Policejni komisaf nedal se masti. Promluvil k lidu jeste jednou, vyzyvaje jej ke smirnemu jednini. „Ma-li Jiekdo neco na srdci," pravil mimo jine, ,,vystup a pfednes pfani nebo stiznost svou! Ja kaideho nejen vyslechnu, nybrz — uznam-li stiznost jeho spravedlivou, vyhovim ve vsem. Ne vim-li vsak ani oc jde, neni mi mozno" atd.... Kratce, policejni ufadnik zacal s lidem mirne vyjednavati. Kdyz pak asi po ctvrt hodine dostavila se i posila vojenska, a lid poznal, ze by byl kazdy od¬ por proti pfesile pfimo silenstvim, dal konecne na jevo ochotu svou k smirnemu vyjednavini. Policejni komisaf pfevzal ukol prostfednika. Lid vratil se ke sve praci, a komisaf vymohl mu na fediteli ulevy, jakych se deinictvo ani samo nenadalo. Vzpoura vypukla totiz z pficiny malicherne; ale zie svedomi feditelovo ve chvilich ohrozeni se pfece hnulo. Vyhovelt' deinictvu ve mnohem, k cemu by se za jinych okolnosti nebyl dal pohnouti ani na¬ silim. JVIozne katastrofe zabraneno. Nesrovnalosti mezi deinictvem a feditelem vyrovnany bez hluku a k uplne spokojenosti obou stran v necele hodi¬ ne '— — — * . * Zatim, co dalo se toto v meste na pravem bfe¬ hu, bylo mesto na bfehu levem — v pravem vzbou-

fenl

321

Sotva se zacalo sefiti, srocoval se deinicky lid na ulicich a netaje se svou rozhofcenosti, choval se vzdy vyhruzneji. Policiste snazili se jej rozehnati; ale nic na¬ plat. Podafilo-li se jim to v ulici jedne, lid srotil se v ulici druhe — a kratce pfed vychodem slunce, kdyz se mel odebrati do price, tahl v ohromnem davu z ulice do ulice a v poctu nekolika tisic hlav zastavil se posleze pfed tovarnou, jejiz feditel, ktery take jbydlil v budove tovarni, byl z nezname pfi¬ ciny uvalil na sebe hnev lidu. Policejni komisaf probuzen alarmujici zpravou, ze se deinictvo vzboufilo. V prvni chvili zprave ani nevefil, ale kdyz do¬ sel noVy raport, ze rozliceny lid dobyl se nasilne do tovarny, kde stroje a vse, co mu do cesty pfisk>, rozbiji — ze nektefi z nejzufivejsich vnikli ido bytu feditelova a feditele tyraji — ucinil co mozna nejrychleji v'sechna opatfeni k potlaceni vzpoury. ^ Pospisil se vsemi policisty, jez mel po ruce, pfed tovirnu. Vyzval jmenem zakona rozkaceny lid, aby se rozesel; ale pfesvedciv se1 ze veskere napominani jest marne, a ze policejni moc nestaci, vyzadal si rychle i pomoci vojenske. Zatim byl lid rozbil a znicil skoro vse, co bylo Ize v tovarne zniciti — ba zranil i feditele do krve — — — A kdyz pak posMze pfibylo vojsko, nezbylo po nahledu policejniho komisafe nezli zakrociti s ve¬ skerou 'pfisnosti zakona. Na opetne vyzvani vzboufeneho liduA aby se utisil, odpovedeno z davu usklebnym smichem a vyhruzkami. J. Arbes, Sebran6 spisy. XXXI.

21

322

Vojsko vystfelilo napfed do vzduchu,. a kdyz pak po opetovnem vyzvini lid se nerozesel, stfelilo do hdu ... Dvanact lidi padlo mrtvych nebo ranenych po prvnim vystfelu — osm pfi druhem a ctyfi pfi tfetim... A teprve po te vzdali se vzboufenci na mi¬ lost a nemilost... Vzpoura byla potlacena.

Z DOBY ABSOLUTISMU.

(Psano a po prve tisteno i887, po druhe tist&no 1890.)

Absolutismus! Jedine pokynuti jedineho cloveka a statisice bodaku jest pohotove, by zabranilo kazdemu volnejsimu hnuti celych narodu, by potlacil'o kazdy projev svobodne vule a ubodalo kazdou nepohodlnou myslenku jiz v zarodku, I narod nis byl, jak znamo, nucen po dlou¬ hou dobu snaseti jafmo absolutismu, a i on, jako jini narodove, uvykl a vpravil se v ,,nezbyti" censury a nescetnych jinych opatfeni libovule jako v neco zcela pfirozeneho, az konecne rok 1848. setfasl nahle vsechna pouta politickeho utisku, a narod nas jako jini narodove zajasal. Avsak v nekolika jen mesicich bylo po ^libankach svobody" ... Dusne ■— k zalknuti dusne ovzdusi zavladlo po vsi vlasti. Ohromny, ale neviditelny balvan svalen na cely narod. Dejiny doby te budou casern svym liciti svi¬ zele a utrapy pfimo neuvefitelne, ba vyjevy srdce¬ ryvne.

326

Vypravuji v nasledujicim pfipad nejv&ednSjSi, zdanlive zcela oby.eejny; ale pfece jen pfipad, ktery jest nej vymlu vne jsim dukazem, k jak bezpf iklad¬ nym krajnostem bezcitnosti odvazoval se absolu¬ tismus po roce 1848...

Prave tomu rok, co setkal jsem se na svych potulkach po Cechach s muzem, jenz mi pfipad ten vypravoval. Setkali jsme se v cekarne maieho nadrazieka, vlastne v nadrazicko pfemeneneho strizneho dom¬ ku, kde cekal jsem prive na vlak, jenz mei ne¬ kolik pninut po pulnoci pfijeti. Byla stfizliva, temna noc podzimni. Obloha byla zatazena jednotvirnym mrak em. Chvilemi za¬ val chladny vetfik. Trpelive pfechazel jsem pod sirym nebem po¬ dle trati. V torn ke mne pfistoupil zeleznicni sluha. „Pin jede ku Praze?" „Ano." „Vlak se zpozdil. Prive dosla depese, ze praskla niprava lokomotivy" — — — . .0,Aj!" uklouzlo mi. „Z nejblizsi stanice telegrafovano vsak uz pro reservni ^troj," pokracuje sluha. „Ve dvou hodi¬ nach vlak pfijede." Neni divu, ze jsem nevrle zamru£eL „Libo-li, ^racte do £ekirny!" pfipomenul sluha tonem ochotnym, jako bych neznal ti£elu eekiren, nacez se loudavym krokem vzddlil.

327

Do cekirny se mi vsak nechtelo; pfechazel jsem tudiz asi po pet minut podle trati, az mne posleze jednotvarnost chuze una vila. Mimodek za¬ bocil jsem k straznemu domku a pfechazel chvili zde. Dvefe do cekirny byly zavfeny; j* jedineho okna vsak vychazelo svetlo. Nekolikrate pfesel jsem podle dvefi i podle okna, aniz jsem si neceho vsimnul. Nahle, prave kdyz jsem se ubiral zase podle okna, zaslechl jsem drsny, skoro hubovavy hlas zevnitf: „Eh — ke vsem vsudyf! — Teprve za dve hodiny!? — To aby do toho —" Patrne byl sluha zeleznicni komusi v cekirne zvestoval, £e se vlak zpozdil. ... Mimovolne pfistoupil jsem blize k oknu a za¬ dival ise do vnitf. V matne, zlutave zifi petrolejove lampy, visici se stropu male cekarni£ky, spatfil jsem v koute sedeti muzskou postavu zahalenou v temny plaid nefbo jstaromodni plast'. Rysy tvafe nemohl jsem hned rozeznati; ale nebylo 2adne pochybnosti, ze to tvif muze vice nezli sedesitileteho — dlouhy sedivy plnovous splyval az na prsa... Po chvili muz ten vstal, shodil plasf nebo plaid, jimz byl zahalen, a. pocal volnym krokem pfechazeti po jizbicce — brzy jsa tvafi obracen k oknu, brzy zase ku protejsi stene, taHe jsem jej mohl vzdy po nekolik vtefin pohodlne pozorovati. Byla to statna, skoro bych fekl imposantni postava obstarozneho jiz muze, prozrazujiciho ce¬ lym svym zjevem, zvlaste vzezfenim, neobycejnou intelligenci.

328

Na pohled zdal se to fryti zamozny statkaf, vubec clovek, stravivsi vetsi cas zivota sveho pod sirym nebem. V celku pravidelna, vyrazna tvaf je¬ ho byla do hneda osmahla; oko cerne, celo vra¬ skami rozryte — a pfece z tvafe te, na pohled drsne a pfikre, byla zfejma povaha mirna, skoro doibracka. Muz ten mne zacal zajimati. ,,Vejdeme!" pomyslil jsem si. ,,Snad se naskytne pfilezitost dovedeti se, kdo to!" Vesel jsem tedy do cekarny. Pozdraviv, za¬ stavil jsem se u dvefi a rozhledl se kolem. Obstarozny muz, stojici prave uprostfed jizby, podekoval a hned mne take oslovil: ,,Vite, ze pfijede vlak teprve po dvou hodi¬ nach?" ,„Vim," odtusil jsem. „Na stesti,jsme zde dnes aspoh dva," pokra¬ coval po kratke pomlcce. nMuzeme si ukratiti cas hovorem. Obycejne tu v noci zfidka kdy nekdo vstupuje" — Po techto slovech ukazal rukou ke stolu opodil, !fka: „Prosim!" Nezbylo mi nezli zdvofileho vybidnuti neodmitnouti. ,U'sedl jsem. Neznamy ucinil po mem pfikladu, usednuv za stul 'pfimo proti nine. Rozhovofili jsme se obvyklym v podobnych pfipadech zpusobem: lakonicke otazky, tykajici- se veci vsednich a malichernych, ba nejvsednejsich, stfidaly se s odpovedmi, ktere lakonicnosti a vsednosti V nicem nezadaly dotazum. Pfes to jsem v brzku nabyl pfesvedceni, ze sedim tvifi v tvaf muzi secteiemu a vzdeianemu,

329

ktery jest obeznamen takmef se vsim, co vefejnost ceskou jen ponekud zajima. Dovedel jsem se take, ze to znamy statkaf z nedaleke obce, bezdetny vdovec, pfedseda okresniho zastupitelstva — ,a ruzne jeste jine podrob¬ nosti. Pozdeji rozhovofili jsme se o politice dosti zive. Vyroky a usudky starcovy svedcily o pilnem cteni casopisu vsech politickych odstinuv a zaro ven o dosti spravnem pojimani politickeho stavu veci vubec. Mluvil chladne a stfizlive; vyhybal se pohticke frasi a pronesl i nekolik skutecnych myslenek po¬ litickych, ktere puvodnosti pfekvapily. .Cim dele jsme si mineni sva vymehovali3 tim vice^ se stafec rozehfaval, ai pak posleze mluvil jen on sam, rozvinuje zive, ba skoro horlive sve nahledy o panujici politicke situaci. Naslouchal jsem zajimavemu vykladu velmi po¬ zorne a neuslo mi, ze tvaf starcova, puvodne jaksi chladne pfikra a drsna, vucihlede se rozehfiva, jako by v dusi jeho jklioci uspokojeni pfechazelo povlovne v mirne rozradostneni. Nahle — a sice prive, kdy licil politicke na¬ deje do nejblizsi budoucnosti — vrzly za mnou

dvefe.

Mluvici umlknul, jako by mu byl hlas vypo¬ vedel sluzbu, a v nerozdilnem takfka okamziku je¬ vila i tvif jeho mracnou nenavist. Jsa obracen zidy ku dvefim, poohledl jsem se. Dvefe byly pootevfeny. V sere pfedsini zpo¬ zoroval jsem mlhavou silhouetu muzske postavy, kteri byla patrne pfed tim dvefe pootevfela a

330

shiednuvsi nas — zase o dva, tfi kroky couvla a v pf edsihce stati zustala. V torn slehlo z pfitmi pfedsine cosi jako zazloutly blesk... Temni postava se pohnula, a v matnem svitu lampy, jenz padl prave z cekirny pootevfenymi dvefmi do pfedsine, zaleskl se — bodak... Poznal jsem cetnika, jenz pocal prave v pfed¬ sini pfechizeti. Obrativ se k neznamemu statkafi, upfel jsem nan tazave zrak. „Patrne byste rad zvedel," pravil pfitlumenym hlasem, ,,proc jsem se tak nahle odmlcel — ne¬ ni-li pravda?" Pfisvedcil jsem kyvnutim hlavy. „Pfiznam se vim upfimne," pokracoval. „Mne doposud jeste vzdycky zamrazi, kdykoli shl6dnu — cetnika, ackoli puvodni ukol a heel jeho jest u nas jiz davno takofka zapomenut... Nynejsi cetnik jest jiz jen pouhym strazcem vefejne bezpe£nosti, kdezto dfive — pfed vice nez-li ctvrtstoletim — v dobe absolutismu" — — Opet se odmlcel; tvaf jeho, ktera se byla zne¬ nahla jiz vyjashovala, poznovu se zakabonila. „Dopovim tedy," ujal se po kratke pomlcce slova, ,,co jsem byl puvodne vypravoval, abyste nesoudil, ze nam snad nyni cetnictvo vadi u volne, ovsem zikonne vymene politickych nahleduv, a za¬ roven abyste se pfesvedcil, ze nepatfim k tern, ktefi si v tomto vzhlede cini pfed strazi bezpe£nosti nejake nasili." Po te pokracoval v rozvinovani svych poli¬ tickych myslenek, jak slusi se na muze neohrozeneho, kter# vsak zna zdkonne hranice, jichz ne-

331

Ize ani nyni vefejne pfekrociti. Mluvil proste, pfime a pfi vsi opatrnosti pfece jen bezohledne. Za jeho feci poohledl jsem se nekolikrate k pootevfenfm dvefim a neuslo mi, ze v pfedsini pfe¬ chazejici cetnik patrne pozorne nasloucha. " Die vseho slysel kazde slovo jasne a zfetelne; av§ak nicim nedival na jevo, ze slysi neco neobvykieho nebo docela zavadneho. Teprve kdyz statkaf vyklad svuj skoncil, vy¬ sel cetnik z pfedsine a zacal pfechazeti podle okna. Lee i tam slysel die vseho kaide slovo, ktere bylo v cekarne proneseno. „NUze, vmyslete se, prosim, v dobu," statkaf ujal se slova po kratke pomlcce, ,,kdy nebylo moz¬ no pronesti pfed cetnikem ani nekolik slov o po¬ liticke situaci vubec, nefku-li aby se byl nekdo odvazil politicky stav veci podrobiti nejake kritice — vmyslete se v dobu absolutismu! Dovolite-li, budu vam vypravovati pfihodu z vlastniho zi¬ vota, kteri pfese vsechnu svou prostotu nad jine char akt erisuje dobu, .ai z kterez se snadno domyslite, kam az tehda horlivost organuv absolutismu zabihala." Kdyz pak jsem dal zdvofile na jevo, ze jsem ochoten vypravovani vyslechnouti, stary statkif poeal v tento smysl vypravovati: „Za boufi svatodusnich meskal jsem v Praze jako studujici prav. Ale hnuti sameho jsem se ne-

sieastnil.

Churavelt' jsem po nekolik mesicuv — od konce bfezna az do zacatku cervence, aniz jsem o torn podal domu zpravu. Po utiSeni boufi pfijel otec muj sam do Prahy a odvezl mne domu na svuj statecek, kde stra-

332

vil jsem skoro cely rok v necinnosti, pfihlizeje to¬ liko k hospodafstvi. Teprve kdyz jsem se uplne zotavil, chtel jsem zase nastoupiti dalsi studia; otcova smrt mi v torn vsak zabranila. Byl jsem nucen pfevziti hospodaf¬ stvi a stal se tak rolnikem. Vpravil jsem se v novy zivot dosti brzo a oddal se hospodafstvi chute a se zilibou. ... . Zatim byl, jak znamo, nastoupil vladu absoJutismus, a v Rakousku zfizena povestna tehda instituce ■— cetnictvo ... Co bylo tenkrate jeji ukolem vubec, a jak si cetnictvo. pocinalo, zajiste jest vam aspoh v hrubych obrysech znamo. Dodam jen tolik, ze v osade nasi, lezici od krajskeho mesta jen dve hodiny cesty, nebylo v ne¬ kolika mesicich ani jedineho statku, ba ani jedine chaty, jejiz obyvatele byli by se mohli pochlu-_ biti, ze nebyl nektery z nich k udani cetnictva aspoh jednou jiz trestan nebo pokutovin. Muj statek byl jedinou vyjimkou. Znaje zakony a veda, jake zmeny byly se staly u jich vykladani, ucinil jsem vsemozna opatfeni, aby nam (cetnictvo nemohlo, jak se fika, „na kuzi". Bdel jsem pfisne nad celedi a vubec nad kazdym ve statku, aby nezavdal nejmensi pficiny k zakroceni cetnictva, takze pfedpisuv policejnich dbano u nas uzkostliveji nez-li snad mezi samym cetnictvem. Pfes to vse nebylo mozna ubraniti se — jed¬ nou jsem byl pfece jen udan a pokutovdn. A pficinu zavdal jsem pfes vsechnu svou ostra¬ zitost — sam ...

333

Kdysi za boufliveho dne v mesici prosinci byl jsem nucen zajeti do krajskeho mesta a k veceru vracel jsem se domu. Byla strasna yanice... Krajina byla cela zasnezena. Snih se chumelil, takze nebylo videti nez na nekolik krokuv. Za¬ roveh byl — coz byva v takovych pfipadech zfidka kdy — tfeskuty mraz. Vitr palil jako kopfivy. Zahalen v kozich, sedel jsem schoulen v koute peclive opatfenych sani a mrucel po celou cestu na nepohodu. Na stesti cesta rychle ubihala, a jiz jsem byl jen asi ctvrt hodiny cesty od sveho statku vzdalen, kdyz koci nahle zadrzel kone a zastavil. „Proc nejedes dal?" optal jsem se. „Prosim, podivejte sei" odpovedel koci, ma vna bicem nazad. „Tam — u kfizovatky pod druhym topolem — ve skarpe — leskne se neco ve sne¬ hu jako nuz/' Vstal jsem a pohledl naznacenym smerem. Spa¬ tfil jsem skutecne lesknouti se ve snehu cosi jako velky, dlouhy nuz. „Seskoc a podivej se!" velel jsem kocimu. Mimodek vzbuzena zvedavost vsak mi nedala. „Zustah!" zvolal jsem hned po te. ,,Podivam se sam." Vystoupiv ze sani, poposel jsem asi patnact kroku nazad a k nemalemu podiveni svemu vidim ze spousty snehu' vycnivati bodak. Pfibliziv se az k nemu a odkopav nohou neco snehu, rozeznal jsem lidskou postavu a po chvili — cetnika y pine zbroji. Pfizniyam se vim, ze jsem byl tenkrate na eetnictvo vubec tak popuzen, ze mne pohled na

334

mrznouciho nebo jiz zmrzieho cetnika zustavil uplne chladnym, ba ze jsem pocitil i cosi jako skbdolibe uspokojeni. Chvili jsem postil; po te jsem se vratil volnym krokem a jiz jsem vstupoval do sani, abych jel dale, kdyi se v dusi me cit lidskosti pfece jen hnul. I kazal jsem kocimu, by sestoupil s kozliku a pomohl mi. S napjetim veSkerych sil vytahli jsme cetnika, jenz nej evil jiz zadne znamky zivota, ze snehu, doviekli jej k sanim a nalozili na ne, kde jsem pfes nej pfehodil vlastni plast'. Vyskociv pak ke ko¬ cimu na kozlik, kazal jsem co mozna nejrychleji dale jeti. Jeli jsme takmef uprkem. Ostry, palcivy vitr val prave proti nam. Snad jeste nikdy nebyla mi nepohoda tak nepfijemna jako tentokrate a nekolikrat me napadlo, ze mo¬ hu svou lidumilnost zaplatiti nastuzenim. Na stesti byli jsme asi v desiti minutach do¬ ma, kde kazal jsem uciniti rychle vsCj ceho bylo potfebi ku vZkfiseni cetnika. Pfes to, ze byli kone nadmiru unaveni a va¬ nice vzdy zbesilejsi, poslal jsem bez odkladu do krajskeho mesta pro lekafe. A teprve kdyz lekaf pfijel, podafilo se mu po nadlidskem namihini pfivesti uboheho cetmka zase k zivotu." „Tot' opravdu skutek lidumilny," pfipomenul jsem s pfizvukem zklamdni, kdyz byl vypravujici na chvili umlkl, aby si oddechl. Ocekavalt' jsem vypravovani fakta zajimavejSiho. Vypravujicimu to neusslo.

335

„Promihte, prosim," pravil omlouvave. „Co jsem byl prave vypravoval, jest ovsem pfipad vsedni, ba nejvsednejsi. Charakteristicka pointa, vrhajici pfime svetlo na tehdejsi politicko-spolecenske po¬ mery pfijde pozdeji. _..'• Vsak k veci! Dopovim proste: Nebudiz mi Vykladano za ne~ skromnost, pfipomenu-lij ze osetfovali jsme k zi¬ votu vzkfiseneho cetnika jako vlastniho syna. Dav na nejblizsi stanici cetnicke v krajskem meste ohlasiti, co se bylo stalo — nebof neohlaseni pbbytu pod stfechou trestano tehda i v tako¬ vy chto pfipadech — poskytnul jsem ubohemu pfistfesi po nekolik dni. Den co den posilal jsem do mesta povoz pro lekafe, slovem, ucinil jsem vse, jako vzorny lidumil. Cetnik zotayoval se pomalu a po tydnu po¬ zdravil se tak dalece, ze mohl se vydati na cestu do sve stanice. ,Chtel jsem jej dat odvezti; ale on odmitl, fka, zet' jiz tak zotaven, ze muze cestu nastoupiti pesky. . I rozloucil se se mnou a s celou rodinou srdec¬ ne, jako se louciva do ciziny se ubirajici vdecny syn; podekoval upfimne a se slzami v ocich za vse, co jsme mu byli prokazali, a vydal se na cestu. Byl krasny zimni den. Doprovodil jsem jej, jak byva na venkove ve zvyku, az na nejblizsi kfizovatku, nahodou na to¬ tez misto, kde byl pfed tydnem ve snehu nalezen. Zde mi jeste jednou stiskl ruku a srdecne po¬ dekoval, nacez jsme se rozloucili. Ja se obratil k domovu, on smerem ke krajskemu mestu.

336

Sotva jsem ucinil nekolik krokuv, obratil se a 'zvolal: „Racte dovolit! Nemate sirku?" Otociv se, poposel jsem ochotne k cetnikovi a podal mu papirovou skatulku sirek. „Befu si pro nahodu jen jedinou," pfipome¬ nul, vraceje mi skatulku. Vzal jsem skatulku a vstrciv ji do kapsy, po¬ dal jsem cetnikovi ruku jeste jednou a naposledy. Stisknul ji pfatelsky. __Rozesli jsme se ... Po techto slovech vypravujici, jak se zdalo, zumyslne se zase odmlcel, jako by byl dychtiv, jaky dojem vypravovani jeho na mne ucinilo. Pfiznavim se, ze jsem byl zklaman. Ocekavaje pikantni neb aspoh zabavnou ne¬ jakou pfihodu, byl jsem nucen vyslechnouti pro¬ stinke vypravovani nejvsednejsiho druhu, a proto neni divu, ze jsem s pfizvukem sarkastickym pfi¬ pomenul : ,,A to ze vrha, jak jste byl zprvu pfipomenul, charakteristicke svetlo na celou dobu?" Tvif statkafovu pfeletl onen nevylicitelny, potutelne tajemny usmev, jakym dobfi vypravovaei anekdot provazivaji ziverky, vlastne pointy vypravovanych pikantnosti. „Az dosud zda se byti vse, co" jsem byl vy¬ pravoval," odpovedel s ledovym klidem, ,,zcela pro¬ ste, obycejne a vsedni; ale co dodam, vymyka se pfece jen z ramce vsednosti... Nekolik dni po te dodana mi hfedni obsilka z policejniho ufadu krajskeho mesta. Kdyz jsem se dostavil, zvestovano mi, ze jsem k udani mistni gendarmerie obzalovin pro pfestupek proti vefejne

337.

bezpecnosti spachany tim, ze nemel jsem kdysi sirky ve skatulce dfevene nebo plechove, jak bylo pfedepsano, nybrz ve skatulce papirove, coz bylo tehda zakizano a casto pfisne pokutovano. I vypravoval jsem k ospravedlneni svemu pravdive vse, co_ a jak se bylo stalo; ale nic naplat! Pfisnemu zakonu dan pruchod, a ja odsouzen k penezite pokute, V pfipadu nedobytnosti pak nekolikadennimu vezeni." — Statkaf umlknul. Teprve nyni jsem pochopil uplne. Ale dfive nezli jsem pronesl slovo, upoutana pozornost moje fcvlastnim vyjevem. Cetnik, jenz se byl die vseho mezi vypravo¬ vanim od okna pfiblizil do pfedsihky, aby mohl vypravovani pozorneji sledovati, otevfel pootevfene dvefe dokofan a poposel doprostfed cekarny. Statkaf klidne vstal a ledove se optal: „Pfejete si, pane?" ,,Slysel jsem prave, co jste vypravoval," po¬ cal cetnik suse. ,,Nu2e?" Vpadl mu statkaf drsne do feci. Cetnik chvili mlcel, po te jaksi nesmele od¬ povedel : „Promihte, prosim, ze jsem naslouchal. Vypra¬ vovani zaklida se od slova k slovu na pravde. Muz, o nemz byla prave fee, byl mym — otcem." _. _V torn zaznel zvonkovy signal, ze vlak opousti prave nejblizsi stanici. Vstal jsem a vysel ke kase. Nevim tudiz, o cem statkaf s cetnikem rozmlou'val. Zaslechlt' jsem jen nasledujici uryvkovita slova statkif ova: „Vy tedy — ach! tote nahoda . . . Nepoznal jsem vis... Nu, ovsem — sedm, osm let. — Otec J. Arbes, Sebran6 spisy X^-XI.

22

338

tedy mrtev. — A vy, konate povinnost — - ne¬ ni-liz pravda?"... Po nekolika minutich jsfem se vratil. Jakmile mne statkaf zocil, obratil se k cet¬ nikovi, fka: ,,K doliceni prosteho. ale charakteristickeho obrazku z doby absolutismu, jejz jsem vypravoval, muzete nyni tomuto panovi dopovedeti, jak bylo provineni vaseho otce — potrestano." „K tomu staci nekolik slov," odtusil cetnik. ,,Otec muj byl po nekolika letech od cetnictva propusten; ale nemohl se, jak se fika, nikde zachytit. A nebyti pfitomneho zde pana" — — — „Tak ne!" zvolal prudce statkif. Avsak cetnik pfes odpor statkafuv dodal: „Nebyti zde pfitomneho pana, muj otec byl by — hlady zahynul" — — — V torn zaznelo druhe zvoneni. Vysli jsme na perron. Po nekolika minutach vlak pfijel. Usedli jsme do jednoho kupe a jeli smerem ku Praze. O cem jsme rozmlouvali, Ize si snadno do¬ mysliti.

PROUDHONUV SNATEK.

(Psano a po prve tisteno 1894.)

Asi pfed tfemi lety ■— prave kdyz jsem si byl pfipravil na psacim stolku svem nekolik ctvrtek cisteho papiru, bych neco napsal — navstivil mne starsi liter at cesky, jenz pise velmi pilne a jest tudiz ve spojeni skoro se vsemi j-edakcemi cesky ch casopisu. „0 cem chcete psati?" optal se. ,,Rid bych napsal take jednou nejakou crtu ze zivota muze, o nemz nebylo u nas skoro ani psano, ackoli jmeno jeho znal cely vzdelany svet ,— —" ,,Tedy o nejakem Necechovi?'" vpadl kolega „na narodu roli literatske". v „Ano — a sice — a na to kladu duraz — zcela nevihouckou crtu ze zivota muze, jejz vrstevnici nazyvali ,vlkodlakem moderni spolecnosti'." _,.. ^Vim, koho minite," odtusil starsi, zkusenejsi kolega. „A proto vim radim — nepiste to! Za nasich dnu se takove veci u nas netisknou. Vefte mi na slovo, ze sotva najdete redaktora, jenz by vam crtu vasi otiskl, byt' byla sebe nevinnejsi."

342

Udivene zadival jsem se kolegovi do oci. On vsak pokrciv jen rameny, pravil: ,,Ah, kamarade — pomery ! Reakce vrha sve stiny jiz i do literatury — —" A dolozil to nekolika pfesvedcujicimi pfipady T ,,Eh!" pomyslil jsem si, kdyz mne kolega opu¬ stil ■— a napsal crtu pfece ... Lee co byl kolega pfedvidal, stalo se. Nabidl jsem crtu svou cele fade redaktoru, ale kazdy po¬ krcil ramenoma a vratil mi ji. Konecne ji jeden pfece vytiskl.

Kdysi za mlhaveho listopadoveho odpuldne — prave kdyz na vezich pafizskych odbijela ctvrt a' hodina — vyrazil z hlavniho vchodu postranni, k Sekvane obracene fasidy pafizske snemovny asi tficetilety muz. Vyrazna, odusevneli, ale nehrube slicna, obrejlena tvaf ponekud drsnych tahu jevi nevrlost, roz¬ cileni a podrazdenost. Hnevne svrasteie celo, mirne pocukavani svalu kolem ust, pevne sevfene a pfece Casern se zachvivajici rty, v pest zat'ata pravice - - vse nasvedcuje, ze byl muz ten pfed chvili v nej¬ vyssi mife podrazden, ba snad rozvasnen. Neni take divu! Konstitujici shromizdeni republiky bylo prave ucinilo jedno z onech reakcionafskych usneseni, ktera se od drakonickych dekretu absolutismu nelisi nezli pouhou formou — a muz ten, poctivy to zastupce lidm, po marne oposici, kterouz byl

343

ve snemovne skoro samojediny reakcionafskym sna Mm kladl — rozhofcen, roztrpcen a v hlubinach duse poboufen opousti poradni sin zakonodarneho snemu, by se na cerstvem vzduchu zbavil ne vyslovne teskneho pocitu, ktery mu ouzi dech. Nabyti pfesvedceni, ze osud ceieho naroda a pfedevsim osud zubozeneho lidu naleza se v ru¬ kou sosaku a reakcionifu ... Dockati se, ze z ne¬ kolika set muzu, jez byl narod z vlastni vule povolal k fizeni svych osudu, jen nekolik jednotlivcu chape jasne duvody a jeste jasnejsi konecny. cil... Slovem, pfesvedciti se, ze uprostfed elity intelli¬ gence naroda jsme osamelymi, ze nam skoro ni¬ kdo nerozumi, ze nas skoro nikdo nechipe — nebo ze nechce rozumet a pochopit, co chape a cemu rozumi nejprostsi zdravy rozum lidsky — neco po¬ dobneho musi i muze ocelovych nervu pfivesti z du¬ sevni rovnovahy a rozdmychati v dusi jeho boufi pro okamzik temef neukrotitelnou. A tak- delo se i tentokrate ... Pravda — muz, jenz byl prave roztrpcen a poboufen opustil snemovnu, jest jedna z nejlogictejsich hâv vsech veku ... Chladny, analysujici rozum jeho nestili se zad¬ nych problemu a jest uznavan i od nejuhlavnejsich odpurcu. Muz ten vi, ze za pomeru, v nichz prave zije a jez byly prodlenim celych veku takmef zkostnateiy, pro okamzik vubec ani jinak byli nemuze; ale on jest pfes vsechnu svou logiku, pfes vse¬ chen svuj bystrozrak a genialni pfedvidavost svou pfece jen pouhy clovek a nemuze se ubraniti po¬ citu nejtrpciho zklamini. Opustiv snemovnu sebehl chvatne po sirokych schodech vedoucich do nadherne, cetnymi ko-

344

rinthickymi slpupy okraslene pfedsine, na nabivzf d' Orsay pfimo pfed Pont de la Concorde. Na pokraji mostu se zastavil a ohledl. Rozvasneny zrak jeho pfeletl fasadu snemov¬ ny, vystavenou, jak znamo, ve forme feckeho chrimu, utkvel na okamzik na allegorickych sochach spravedlnosti a moudrosti na schodisti a zvedl se pak vyse ku trojhranne lomenici, v ktere se na¬ leza allegoricke sousosi Francie a konstituce, obklicene sochami volnosti a pofidku, obchodu, orby atd. Mracnou tvaf poslancovu pfeletl polotrpky,' poloironicky rusmev. I zamumlal cosi a obrativ se, zamefil po moste pfimo k velkolepemu namesti de la Concorde. . Octnuv se uprostfed mostu, po nemz se hemzilo. mnozstvi lidi, ekypazi a povozu, zastavil se poznovu ,a opfev se jednou rukou o kamenne za¬ bradli, zadival se na nej vzacne jsi okrasu namesti: na svetoznamy luxorsky obelisk. Hned na to svezi se vsak zrak jeho na jeden z obou velkolepych vodotrysku, a z oka slehl mu divoky blesk... ,,Ano, ano," zamumlal. „Chateaubriand mel pravdu, kdyz opiraje se navrhu, by na miste, kde stalo nekdy popraviste Ludvika XVI., zfizen byl vodomet, pronesl pamatna slova, ze v celem svete neni dosti vody, aby mohla byti smyta krev, ktera byla na tomto miste prolita." Po chvili svezi se zrak jeho na hluboke (nyni ovsem jiz davno vyplnene) pfikopy, jez tehda na¬ mesti obklopovaly, a dusi jeho slehla jini histo"ricka vzpominka.

345

Pfipomenult' si desny okamzik, kdy zde ku pocte zasrioubeni tehoz Ludvika s Marii Antoinettou vypilen byl ohnostroj a nekolik raket zapadlo do shromazdenych davu lidu... Skoro puldruheho tisice osob udupino, umackano a uduseno, pfes dva tisice pak zraneno a zmrzaceno. ,,Ano, ano," pomyslil si. ,,Lid jest podnes, ja¬ kym byval... Hficky jej bavi. Pro hficky zapomene na vse — i na sve utrpeni..." Vsak hned po te chvili pfipomenul si dobu, l|dy na namesti torn konala guillotina svou krvayou praci... „Girondista Lasource mel pravdu," zamumlal, „kdyz k soudoum svym pravil: v,Umiram v oka¬ mziku, kdy pozbyl lid rozumu..." Tenkrate zde .skutecne umiranb v dobe, kdy byl narod zsilel..." „A dnes? Jak je dnes?" pokracoval v pfitlu¬ mene samomluve. ,,Pravda, dnes narod nesili; dnes je stfizliv. Ale stfizlivost jeho nelisi se od tuposti... Necinne, Ihostejpe, tupe se diva, kterak vlastni jeho zastupci pfirozena prava jeho poslapa\aji, jako by byl zdravy rozum lidsky jiz nadobro vyhynul... Ne, ne ■— v takove spolecnosti neni mozno existovati... Frase — pusta, duta, neplodna frase, ktera ve vyhni nepfedpojate logiky jako bublina *?. rozpukne, jest "narodu a vetsine jeho zastupcu vsim... Kazdy se boji pravdy... Kazdy se ostycha poodhaliti temny zivoj pfedsudku a bludu, jimiz lidska osemetnost lidstvo po ceie veky oblazpyala a posud dblazuje ... Ne, ne!... Nikde ani zasvitu nadeje!... Jsem sam a sam... Je mi, jako bych byl po leta travil, na rukou a nohou spoutan, v dusnem vezeni...

346

A pfece musim okovy ty setfasti! Musim se po¬ kusiti, abych se vy bavil ze spolecenskych pout — musim se pokusit vysvoboditi aspoh sama sebe, kdyz jiz jest naprosto nemozno ziskati stoupencu nejvznesenejsi myslence — prave lidskosti... Ano, ano — musim zahajiti novy zivot — a to JDCZ od¬ kladu !" ... Takto sam k sobe polohlasite mluve, nedbal nebo snad nemel ani zdani, ze nan podle neho pfechazejici lide pohlizeji jako na cloveka, u ne¬ hoz se jevi prvni symptomy silenosti. Stalte prave bez pohnuti jako socha, upiraje zrak svuj zdanlive v neurcite prazdno, kdyz — kmitla podle neho nejaka divka. Byla jednoduse oblecena. Rysy tvafe jeji, byl: prave ne slicny, byly pravidelny. Podrazdeny poslanec vsak si tvafe jeji hrube ani nevsimnul. Teprve kdyz poodesla nekolik kro¬ ku, pocitil nahle nevysvetlitelnou touhu vybaviti se z myslenkoveho ovzdusi, v nemz se prave na-

lezal. Mimodek sel za divkou. Pfesel most a kdyz pak divka zahybala ko¬ lem rohu nejblizsi ulice, skoro nesmele ji oslovil. Odpovedela chladne, usecne. Oslovivsi ji muz vsak byl prudke a vasnive povahy a nedal se odstrasiti. Nedbal, ze jest divka polekana a ustrasena, ba ze se chveje. Mluvil k ni o torn a onom, dotazoval se na vse mozne, az pak posleze se dovedel, kde divka bydli. Otec divky, vypravuje jeden z biografu muze, o nemz piseme, byl zamozny femeslnik a bydlil v jednom pfedmesti pafizskem, kam poslanec div¬ ku doprovodil.

347

Na torn nebylo vsak dosti. Po nekolika dnech dostavil se pod vhodnou ziminkou do bytu — rozmlouval s otcem -- roz¬ loucil se — a pfichazel pak vzdy casteji, aniz by sam vedel proc. Ani divka, ani jeji otec nevedeli, kym jest a jak se nazyva. A podivno dosti: ani se na to neptali. . Novy, doposud neznamy pfitel domaci v prostem kruhu rodinnem v brzku zdomacnel a byl rad vidan. Poznant' v nem vzdelany a jak se zdalo, mirny muz, jenz nemel ani na politice zadne za¬ liby. Aspoh se o ni nikdy nezmihoval, jako by mu byly politicke zalezitosti vlasti uplne Ihostejny. Kdysi podvecer vstoupil jako obycejne, jako by jda nahodou podle domu, chtel se jen na chvili zastaviti — do kramu divcina otce a shledal, ze jest stary muz v nejvyssi mife podrazden a ze dcera marne se namahi otce ukonejsiti. V brzku dovedel se i pficinu. Bodreho femeslnika byl totiz podrazdil clanek v casopise ,,Peuple", jehoz hlavnim redaktorem byl Proudhon, v tu dobu u lidu nejpopularnejsi, v kru¬ zich reakcionafskych vsak nejnenavidenejsi muz. Publicisticka cinnost Proudhonova udrzovala temef celou Paiiz v napjeti. Reakce bo.'ovala proti nemu s usilim pfimo zufivym, snazic se uciniti jej smesnym a tim i neskodnym. Zisady, jez hlisal, persiflovany a parodoviny nejen v satyristickych listech reakcionafu, nybrz i na divadle. V liste ,,Charivari" byval v kazdem cisle vyobrazovan jako Syrena nebo Saturn. V jednom z divadel pafizskych provozovan den co den kus s titulem: „Vlastniccvl jest kradez^ socialisticke

348

blaznovstvi ve tfech jednanich" — v divadle Vau¬ deville pak hran kus, v nemz had, jenz Evu v raji svadi, mel Proudhonovu obrejlenou tvaf... Proudhon byl postrachem sosaku y same sne¬ movne, jejimz clenem byl, nenavidela jej vetsina v te mife, ze pfed nedavnem skoro jednohlasne vyslovila mu v motivovanem dennim pofidku svou nenavist a opovrzeni. Proudhon vsak nedada se myliti, sel svou ce¬ stou.^ Casopis ,,Peuple" pfinasel v kazdem cisle clinky a zpravy, ktere boufily krev reakcionafuv, a prave jeden z techto plamennych clanku Proudhonovych byl poboufil i bodreho femeslnika^ jenz Proudhona sice osobne neznal, ale prave tak, ne-li Vcisniveji nenavidel, jako kterykoli z nejuhlavnej¬ sich odpurcu Proudhonovych. ,,Pomyslete si " horlil vasnive k domacimu pfi¬ teli. „Tento zbrkly Proudhon zase svadi lid k vystfednostem — podkopava autoritu statu, kyda hanu na mravnost, slovem, pise nejsurovejsi nasili na vsem posvatnem. Zasady, jez hlasa, jsou zahubny, on sam je blazen, jeho stoupenci zcela obycejni zlodejove, ktefi by nejradeji lovili v cizich kapsach... Ach, Boze, vefte, ze pfal bych si, aby uz byl konec republice a aby se vratify doby Jindficha V.; nebot' tato nestvurna obluda Proud¬ hon, tento neznaboh, revolucionaf a vubec nejbid¬ nejsi lotr, jenz kdy pod sluncem dychal, pfivodila veskere nestesti, jez vlasti na§i hrozi. .. Pfisambuh, kdyby hrozny tento demon stal zde pfede ninou jako prave vy, Vefte, ze bych ani okamzik nevahal a naplil mu do obliceje a jednou ranou sve , pesti jej skolil..." . ,

349

Domaci pfitel naslouchal vasnivemu tomuto politieko-socialmmu vylevu nenavisti zcela chladno" krevne. V tvafi jeho ani sval se nepohnul, oko jeho skoro ani nezamrklo. Avsak kdyz rozvasneny staroch sve vyhruzne lamentace dokoncil, pravil domaci pfitel s ledovym klidem: „Proudhon jsem ja..." Mozno si pomysliti, jaky dojem ucinila prosta tato slova na otce i divku. Tato, ktera byla az dosud o Proudhonovi jen slysela vypravovati nejdesnejsi veci, leknutim vzkfikla a div neomdlela — otec pak zustal jako v ztrnuti... „Co chce tento hrozny netvor v mem dome, do nehoz se byl vloudil jako neznamy clovek? Z jake pficiny dochazi moderni tato obluda k nim? — Co chce ? — Proc taji! az dosud sveho jmena ?" Tyto a podobhe myslenky vifily jeho mozkem, kdyz se byl Proudhon prohlasil. Nicmene Proudhon zadnou z nich nezodpove¬ del. Podah proste zdrcenemu muzi ruku, rozlou¬ cil se vlidne a pfivetive s divkou a odesel... Po nekolika dnech pfisel sice zase; ale divcin otec a divka sama chovali se k nemu napadne chladne a 'zdrzeliye ...

Minulo nekblik tydnu... Proudhon byl obzalovin pro nektere clanky ve svem casopise otistene. Jako poslanec byl sice nedotknutelnym; ale prokuratura zadala snemov-

350

nu za svoleni k soudnimu stihini Proudhona a reakcionafski snemovna pfes to vse, ze Proud¬ hon vymluvnou feci se hajil, svolila k jeho stihani. Doslo k pfeliceni a Proudhon odsouzen na tfi roky do zalafe. Pfateie jeho nan nalehali, by uprchl — vnutili mu falesny pas, dovedli ho tajne i na nidrazi a Proudhon, skoro ani neveda jak, octnul se za nekolik hodin v Bruselu — v bezpeci... V Bruselu casto vzpominal na divku, s kte¬ rouz se byl seznamil, a v nekolika dnech uzral v nem umysl vratiti se tajne do Pafize, pozad^ti otce divky za jeji ruku a uprchnouti s divkou do Svycarska. Do Pafize se sice st'astne dostal; ale na na¬ drazi byl poznan, zadrzan a odveden do vezeni, kde mel straviti tfi roky. S hruzou dovedeli se o torn jeho pfateie, ktefi byli jisti, ze jest v bezpeci. Ale nebylo pomoci... I divka, pro kterou se byl vratil do Pafize, dovedela se o truchlivem jeho osudu, aniz by ^tusila, ze vlastni pficinou jest ona sama — a hofce se •rozplakala... Plac pfimel jejiho otce, jenz byl nahodou znam s tehdejsim suverennim .pinem nad osudy yezhu, ze se u neho o to zasadil, by byl Proudhonovi po¬ byt v zalafi pokud mozna zpfijemnen. Proudhonovi bylo na cestne slovo dovoleno vychizeti z vezeni do mesta... Prvni tato vychizka Proudhonova byla do domu divky, kde pozadal otce jejiho za jeji ruku. Otec svolil a Proudhonovi dovoleno, aby se dal v kapli vezeni oddati.

351

Tak ozenil se — „vlkodlak moderni spolec¬ nosti". Nektefi biografove Proudhonovi ujist'uji, ze byla chot' jeho stvofeni obmezene a bez ducha; on sam vsak se o ni pronesl: „Zena ma mi sice nerozumi a nechape mych snah; ale vefi mi."

V SOBOTU VECER PRED TOVARNOU. GENROV£ EPISODY Z POULlCNfHO ilVOTA.

3- Arbes, Sebrane spisy. XXXI.

'23

(Psanoi a po pive tisteno 1882.)

Stojime pfed dubovymi, zelezem pobitymi vraty velke tovarny. Nevidime nez zavfena vrata a mensi dvifka — po leve strane ponekud sourem posunute pozadi jedne z hlavnich b'udov tovarnich s velkymi oblou¬ citymi okny, po prave strane pruceli podlouhle bu¬ dovy s velkymi, zavfenymi vraty, pak ruzne prohybanou, nevysokou starou zed, za ni tu a tam ne¬ jaky strom a za temi nad zed i stromy vycnivajici casti blizkych i Vzdalene j sich pracoven, skladist: a jinych b'udov tovarnich — a nade vsim mnozstvi velkych i malych kominu... Nejdale na pravo, kde kfiztije se ulice, v ktere stojime, s ulici jinou, Vycnivai z temneho zelena vysokych kosatych stromu budova starsi, na pohled letohradku podobna, s mfizovym vjezdem a bilymi zalusiemi ve vysokych oknech. Srpnove slunce chyli se k zipadu. V dlouhych fadach oken k zapadu ob'racenych obrazi se zhave purpurove, v oknech budov sourem stojicich chveje se toliko jemny odlesk slunecni, kdezto okna od

356"

slunecni strany odvracena zdaji se byti neptruhledha, temna, ba cerna. Ulice je pusta. O torn, co deje se v tovarne, nemame ani zdani. Z velkych 'kominu v hustych cernych mracich se valid kouf, pik sedavy, belavy a bily kouf vznisejici se k obloze z kominu mensich, a nevylici¬ telny, pfitlumeny chaos ruznych zVuku, z nichz nad jine vynika jednotvarne, ale mocne b'useni velkfch a malych kladiv nebo obcas p'ronikave, skoro az ohlusujici zasyceni pary nebb zapisknuti parni pist'aly nebb i jiny nejaky mimofidny zvuk — vse to jest dukazem, zet' V tovarne ptrace v plnem proudu. 'L i < ', Skoro jiz zapadajici slunce dodiya jednotvirnemu, obycejnemu celku zvlastniho, skoro bychom fekli poetickeho razu. Tezka, koufem pfesyjcena atmosfera nad tovar¬ nou spinave zlutavym svym nadechem napadne se obrazi od azurove oblohy v zenithu, a, po prave strane, kde jest obôr sirsi a ohranicen V pozadi vysokym pahorkem, n^ kterem amfitheatralne vystaveno mnozstvi delnickych domku ka,sarnickeho razu. . > > .! ' ; J ' Z kominu se Valid kouf leskne se a tfpyti se V zhave zlatych paprscich slunce v nescetnych odstinech leskly ch, kovovych, Vzajemne splyvajicich barev: cernych, hnedych, bronzovych, zlatych, oranzovych, zlutavych, sedych, bilych a stfibrnych. Z pruceli budov, skoro vesmes novych nebo novejsich, tovarnim koufem jeste nezaemoudlych, lesknou se zlutave ,— bfidlid kryte stfechy pak sedave nebo cerne. '

357

Nade vsim rozklada se pfijemny, sk'oro bychom fekli svitecni jas, kdyby k uchu nasemu nezalehal z tovarny sumne dusivy lomoz pracovni. Je to jedna z vetsich, ba nejvetsiich toviren v okoli Prahy, ^bhdovana na zbyt'ku rozsahle, mnohoveke zahrady, kteri pfed pultisiciletim nalezela jednomu z nejbiohatsich klasteru, pozdeji ceskemu rodu slechtickemu. Jeste asi pfed ctvrt stoletim b'yly zde obrovske stalete duby, jasany, javory, lipy, sosny a smirky. Hustym kfovim vinul se potok, pfes kteryz tu a tam vedl dfeveny mustek. I za nejpiarnejsich letnich dnu fry Val tu pfijemny chlad. Pfed pulstoletim i pozdeji prochazivali se tu v stinu obcas clenove nej starsich rodu slechticky ch -- jeste dfive pofadiny tu ruzne slavnolsti a kratochvile, kdezto p'fed pultisiciletim sedival tu mnohy Kartusian pod dub'em u bublaveho' potucku bud V zbozne sneni ploh-fSen nebo s krvacejicim, zdrcenyni srdcem davnych dob' zpominaje. Po vsem torn nezbylo temef ani pamatky. Potucek jest pfeklenut a jenom na blizku budovy, letohradku podobne, obcasneho to sidla vlastnika tovarny, jest nekolik starych stromu, pfipominajicich divne doby. Vetsina stromu vsak je sotva sto nebb padesate robu stara; zihony, kfovi a vubec uprava zb'yteckh zahrady z doby nejnovejsi. Ulici, v ktere stojime, vedla pfed pultisici¬ letim cesta z Prahy k'e Karlstejnu... Po ceste te jezd|vali krilove cesti se svym k'omonstvem, velmozj a rytifi se sVymi planosi, slicne damy na svych mimochodnicich se sokblniKy a piâty... Nyni drnci a^rachoti tu jen obicas pio kostrbatem dlazdeni pouze te^ka-kola nakladn^ch vozu do tovarny nebb z ni

358

jedoucich, nebo tudy prolitne uprkem ujizdejid kocar tovarnikuv nebo nektereho z jeho pfitel. Kralovska nadhera, oslhujici pfepych velmozuv a slechty a vubec vse, ceho byvala mista tato pfed veky dosti casto svedky, nalezi uz po drahnou dobu do fise pouhych snu a nikdy — nikdy vice se ne¬ vrati ... V tychze mistech, kterymiz druhdy projizdel proslaveny Karel IV. s cetnou druzinou na Karluv Tyn a rad se zastavil v klastefe — v mistech, kde kral Vaclav zastaviv komone sveho, pohledl mracne k velkolepe budove klasterni, kterouz byl ded jeho, kral Jan Lucembursky zalozil a nad jine bohate nadal — v tychze mistech, kde kdysi kralovsti nosici postavili vkusna a pohodlna nositka, z kterychz vystoupila na okamzik kralovna Zofie a jedinym pohledem zmamila mladeho feholniho bratra, jenz v zahrade se prochazeje nahodou vyhledl ven na cestu a od okamziku toho nemel klidu a pokoje, az ticha silenost smysly jeho omamila — v tychze mistech, kudy druhdy tak casto hrnuly se zistupy zbrojnosu a branneho lidu z Prahy nebo do Prahy, panuje nyni zcela jiny zivot — moderne vsedni, na pohled bezvyznamny, zfidka kym povsimnuty; ale v podstate — nahledneme-li jen ponekud', byt' sebe povrchneji do dusi lidi, ktefi tady den co den chodivaji — pfece jen daleko' zajima vej si, nez kdykoli jindy... , Vsak slys. Tahie pronikave, po tfi nebo ctyfi minuty trvajici zapisknuti parni pist'aly, pak prudke, jako kfecovite zazvoneni, na to jednotvarne biti hodin tovarnich... Prave bije sesta — vse to zna¬ meni k zastaveni prace...

359

Mocne buseni kladiv skoro nahle utichlo. Sou¬ casne tichne chaoticky lomoz tovarni napadne rychle. V nekolika minutach neslysis nez umdievajici sykot a sumot piry — kouf z kominu nevali se vice v tak hustych kotoucich — stroje a na sta rukou bylo na dane znameni ustalo v prici... Prostranstvi pfed tovarnou, az dosud puste, skoro nahle se ozivilo. Ani nevis, odkud se tu lide vzali. Vrata i dvifka tovarny jsou posud zavfena; ale tesne u dvifek stoji mladi zinka s vyrazem starostlivosti, v bleie, dosti intelligentni tvafi, drzic v naruci v pefince zavinute nemluvne, kdezto asi ctyflety, plavovlasy hosik s vyrazem pfipitomelosti v boubelate tvifi, drzi se matky za sukni a z^vluje kolem, neveda patrne, proc tu stoji a na co se ma divati... Hned vedle zinky stoji asi ctyficetilety muz hranate po¬ stavy s vyrazem hrube smyslnosti v drsne, hustym plnovousem zarostle tvifi — za nim asi tfinactilete devcatko, syezi jakb> ruzicka, s ohniVyma cernyma ocima — opodil pak vetchy stafecek, pfihubly zid s neholanou vraskovitou tvafi a cihavyma sivyma ocima... Z prave strany belha se ulici zebrak o berlich — mlady jeste muz, pine, zdravim kypici tvafe, ale bez chodidel. Za nim chvatnym krokem pospicha asi dvacetileta divcina ve vybledlych ruzo¬ vych ssateclf kartounovych, s koketne na hlave zavazanym snehobilym sateckem a malym kosickem v ruce. Po leve strane opiira se o zed zadniho pruceli tovarni budovy obstarozny muz s prosedivelymi vlasy a takovymi tez, ale napadne dlouhymi licousy, divajici se mrzute pf^d sebe na dlazdeni. Kolem

36G

rohu zabocila prave z pobocni ulice vetcha stafenka s vyrazem uzkostlivosti v zazloutle, vraskovite tvifi, a drobnymi krucky zamefila pfimo ku vchodu to¬ varny ... Jeste po nekolik minut pfed tovarnou v pod¬ state nic se nemeni. Lomoz tovarni byl zatim skoro uplne utichl, z kominu pfestalo se koufiti — tovirna zdanlive zpustla... V torn pootevfela se mala dvifka vedle vrat a proklquzl jimi asi ctrnactilety bbsy hoch v reznych kalhotich, v stare soukenne kazajce po starsim hochu a s modrou, vybledlou vojenskou capkou na hlave. Je to zdravy, silny, kostnaty klouêk. Dosti pravidelna, skoro bbubelati tvif jeho zafi radosti; cerne oci jeh jen hrajou, kypre rty> se usmivaji; nad skfinenh zakudrnateie kastanove vlasy dodavaji mu Vyrazu skoro az selmovskeho. Proklouzna jako ouhof pootevfenymi dvifkami, poskocil, pak se zastavil, a shrnuv si vykasanou nohavici na leve noze mavnul pravou; v pest ^sevfenou rukou ve vzduchu. Na to ruku tu pootevfel, pohledl do ni, usmal se a uhani uprkem do ulice na levo... St'astny hoch! Pfed tydnem byla jej matka pfivedla do tovarny. Prosila a skemrala, az jej pfijali k vypomoci, a dnes — prive ted byl obdrzel prvni mzdu, nekolik krejcaru, a uhani do¬ mu, do vesnicky asi tfi hodiny cesty vzdalene, aby matce odevfcdal, cim byl za celotydenni ,,pfekazeni" odskodnen. St'astny ub'ozik! Je mu, ja'ko by drzel v ruce talisman, za ktery Ize koupdti ve. svete vse, po cem srdce touzi — a zatim skvost ten sotva, staci na zachraneni pfed smrti hlady pro dalsi tyden..."

361

Stara matka musi jeste v potu tvafi pfivydelat, aby synkovi umoznila existenci pouheho zivofeni... Hned za hochem vykrocil z dvifek' pevnym kro kem asi padesatilety muz athleticikJe postavy; silny, zdravy a kostnaty, snede, zamracene a pfece ja¬ kousi dob'romyslnost jevid tvife. Kratce pfistfizeny, tmavokastanovy vlas a plnovous, tupy nos, svrastene celo, cadrnate obbci, hnede, skoro pfisne nebo aspoh vazne a opraydove oko a pevne sevfene, ale pfece k doibrackeniu usmevu vzdy pfipravene rty — vse to zda se nasyedcova^ti povaze nepo¬ merne mirne jsi, nez jakou tusivjame v cloveku tak silne telesne konstituce, tak zdravych, skoro bychom fekli ocelovych pervu, tak napadne vyklenuteho hrudniku, sirokych pleci, vubec v cloveku, o nemz s nejvetsi pravdepodobbosti na prvni pohled pra¬ vem . Ize souditi, £et' schopen mocnych, prudkych chticu a naruzivbsti. Je oblecen proste, ale slusne; mi cerne, stare spodky do bbt, hnedy, zanovni kabat a plsteny klobouk se sirokou stfechou. Vykrocil, jak uz pfipomenuto, peVnym krokem, rozhledl se plnym, jistym pohledem kolem po pro¬ stranstvi, usmal se, ale hned na to sklopil zrak, sVrastil celo a ubira se, niceho si nevsimaje, dale. Je to kovif, jeden z nejzrucnej sich a nej pilnejsiich V ceie tovarne, neznajici a nepotfebujici od¬ dechu a odpocinku; delnik', kteremu jest prace a sice namihaVa, bi nejnamihavejsi prave tak neVyhnutelna jako Vzduch; „tovarni dfic", jak mu pfezdeii zavistnici, z nichz ani tfi dohromady nevydelaji tolik co on jediny — petadvacet i vice zla¬ tych tydne. i

362

Pracuje v tovarne od prvniho dne, kdy byla otevfena — nevi, co by si pocal, kdyby mel pfestat pracovati; nevi, jak by pracoval, kdyby mel pracovati u jine vyhne, nez u ktere pracuje uz skoro po ctvrt veku. Uvyklt' bezpfikladnemu namahani v hroznem nesnesitelnem horku, pfi kteremz jsou vsechny svaly po cely den v nejvyssi, mife napiaty, jako uvyka mlady, bhjny, silny tahoun jafmu, do nehoz jej den bo den zaprahaji. Bez jafma toho citi se nevolnym. Nic mu neni protivnejsiho nad svitecni a nedelni klid a odpocinek, kdy mu ceie telo b'rnivi, kdy nevi, kam a jak by zemdlene udy natihl, kdy mu byva tak nudno, uzko, ba pusto, jako v trapne pfedtuse nejakeho nestesti. Z tisice pozorovatelu sotva jeden by uhodl, cim se muz ten v duchu zabyva... Nemyslit' prive nez na svuj domov — maly, ale uhledny domek se zahradkou na nejzazsim konci nejblizsi vesnice, jejz si byl z uspor svych teprve pfed nedaVnem zakoupil la kde nan ceka .statni zena a patem ditek, z nichz nejstarsi cita dvanacte, nejmladsi p&k sotva tfi roky... Vse, co se prive kolem a podle neho deje, nema pro neho skoro nejmensi zajimaVosti. Pfed dusevnim zrakem jeho tanou mu jen ditky — vidi je v zahradce, jak sk'otaci, slysi i jejich hlasky, jak jej obycejne vitivaji... Zrychlil krok — specha ... V spechu ob'roviteho, na pohled neohrabaneho tela spociva cosi ne¬ motorne komickeho. Nejkomictejsi vsak teprve na¬ dejde, az se octne doma... K neuvefeni — ale po¬ vahy jeho razu mivaji sve zaliby a marotty... Muz, kteryz byi po cely tyden namahave pracoval, nevyuzitkuje prazdne chvile k odpocinku — poji trochu

^363

poievky a nekolik bramboru a zahraje si s detmi, jedinou svou radosti — jako dite... bude skakat, tancit, zpivat, po stromech lezt, po ctyrech behat a nektere sve dite na svem sirokem hfb'ete neb na ramenou nosit... A on i deti budou se radovat a smat — a nejmladsii kloucek da si 'utrhnout svizny proutek a, bbde jim „nejdrazsiho tatick'a" do omrzeni sVihat a bicovat... Za athletickym kovafem proklouzly dvifkami tfi divky skoro stejneho stafi, ale ruznici se napadne telesnou konstituci, vyrazem, satstvem, slovem vsim. Proklouzly jedqa za druhou; lee hned' pfede dvifkami vzaly se pod pa2i a vedou se jako nej¬ upfimnejsi sestry. Prostfedni, bleda, cernooka a cernovlasa, stihla, ztepili, prostfedni postavy je nejslicnejsi. Je to devce asi sestnactilete — jemnych, uslechtilych rysu v pravidelne, skoro detinske tvafi. Na lickach je sotva pozorovatelny zaruzovely nadech, rtiky vsak jsou svezi a kypre... Usmiva se bezstarostne; dve fad snehobilych, drobnych zoubku dodavi v celku spise zadumcive nez veseie tvifi vyrazu skom koketniho. Je oblecena proste, ale ciste v kartounovou blede modrou sukni s drobnymi cerny mi kvitky a takovou tez volnou jupkh. Na hlave ma ruzovy satek s cernym okrajem a na prave ruce nevelky ykusny zanovni kbsilcek, z nehoz vykukuje ousko porculanove pajdoby a inekolik ruzovych listku s poupitkem. „ Druzka ipo prave jeji strane je mala, pfihrbla, zazloutle, nezdrave ('pleti. Nizke celo, hlubbko zapadie, ale horecne se lesknouci hnede o£i, spory tmavokastanovy, nevkiusne papileteny vlas, vysedie licni kosti, pevhe, skoro zarputile sevfene bezba-

364

revne rty, ponekud ke krku srazena brada a napadny, u kofene nepfirozene prohnuty nos — Vse to cini tvaf jeji skoro az odplornou. Je oblecena v carovitou vlnenou vybledlou sukni, puvodne bud fialove nebo temne modre barvy s cervenymi kfizky a ruzne se protinajicimi arab'eskami. Pfes sebe ma pfehozeny cerny zanovni satek, na nohou stare kfampy. Dopada na pravou nohu; chuze jeji je / kejklava, jaksi namahava. Druha druzka — po strane leve — sucha, vy¬ chrtla, vysoke, ponektid ku pfedu nahnute postavy, je napadna dlouhym kfkem, malou, kuceratou hla¬ vou, bodavyma sivyma ockama, pohrdlive odvalenym dolenim rtem a nad celo sdsnutou pfistfizenou casti vlasu. Plet' jeji je siva, misty, obzvlaste v zahybech kolem oci a rtu zahnedla; vyraz tvife jaksi skodoliby a ousmesny. Je oblecena podobne ciste jako divka prostfedni. Sat jeji lisi se toliko barvou; mat na sobe sukni a jupku hnede barvy a takovy tez satek na hlave, cimz nabyva vzezfeni posmurne pfisneho, asketickeho. Nekolik kroku jdou mlcky... Prostfedni diva se bezstarostne, Vesele na vse strany; druzka po praVe strane pohledla jen jednou plase pfimo pfed sebe, pak sklopila zrak; tfeti napadne zamrka'vsi, teka zrakem svym s jedne osoby pfed tovarnou na druhou, jako by patrala, nesetka-li se s nekym, kdo ji ocekava a koho by nerada videla. ,,A tobe nestrhli?" optala se posleze pfihrbla divky prostfedni. ,,Nestrhli," odpovida tato usecne. ,,A -pfece jsi pfisla prive tak ja,ko ji tento tyden tfikrate pozde do prace..." „Ja se musila vykoupit..."

365

„Ah — tak" „Date-li mi hubicku, pr,al mlaxiy pisaf — vis, ten, co k nam pfisel teprve pfed mesicem," vyklada prostfedni, ,,skrtnu vim pokuty..." „A ty ■— tys mu ji dala?" ozvala se druzka po leve strane — zamzouravsi napadne sivyma ockama. „Proc bych nedala?! Nevldano! Tfikrite po sedmi krejcafich pfece za jednu hubicku stoji •— ne?" A dala se do rozpustileho smichu. „Nu — ja bych to neudelala za nevim co," pfipomenula s pfizvukem mravniho rozhorleni druz¬ ka po prave strafe. ,,A ja bych se tak nezahodila, ani kdyby mi strhli celou mzdu najednou," dodala druzka po leve strane. „Pomluvi te — uvid'is1... Za tyden, zejtra — uslysis, jake klepy..." „Eh — nevidano!" vpadla do feci prosêdni. „Nalibala jsem se sveho. oskliveho Jenika zadarmo kolikrat do omrzeni — plroc bych jednou nepoli¬ bila svarneho pisaf icka za jedenadvaicet krejcaru..." A zase se rozesmila jako nejnevinnejsimu zertu. „A co si za vyhubickovany pehiz koupis?" pta se pfihrbla. âtek1, kfiêk nebo brozku..." Bledou ale rozVeselenou tvaf prostfedni divky pfeletl lehynky mracek nevole nebb zarmutku. Smich v mziknuti okl^ zmizel s jeji tvafe — neod"pbvedeâ. „Ja bych si koupilia perniki'ovbu kolibicku s dragantovyni miminkem," pfipomenula usklebne vy¬ chrtla druzka S „ofinou". Prostfedni zase neodpovedela, jako by byla sou-

366

druzcin usklebek! bud pfeslechla nebo se v duchu zabyvala vaznou, ba truchlivou zpominkou. ,,Nu — co si koupjis1, CO' — MaroiiskU? Pojd — ja ptujdu s tebou, afcy te neosidili," — naieha pfihrbla. ,,Vzdyt vis, ze umim smlouvat ... Co si koupis — co?" Tizana i nyni jeste chvili mlcela, pak vihave pfipomenula: ,,Musim koupit zejdlicek vina..." „Snad nechces; zapit svou hubickovou hanbu?" Vpadla usklebne vychrtla. „Nebo se chces plosilnit, abys se mohla i pfiste hubickami z pokut vykupovat! ?" dodala podobne usklebnym tonem pfihrbla. „Ah ne, ne!" odvetila s p'ovZdechem a skoro septmo prostfedni, jako by ani netusila, co byly druzky prave usklebne a potupne pronesly; ,,musim koupit zejdlicek melnickeho, cerveneho — — Ma¬ micka postonavi — a vc'erk, byla tak spathoucki ..." Druzky neodpovedely. Usklebne poznamky odumfely jim na rtech. Ob|e sklopily oci, kdyz pro¬ stfedni smutne piokracovala: ,,Ach, boze — je to pfece jen bidny zivot. Po cely tyden se plahocit a kdy& se tyden s tydnem sejde, nemit ani — — —" V torn zahnuly Vsecky tfi za roh a zmizely... Kam se ktera z nich obrati? U nejblizsi kfizovatky ulic se rozejdou. Pfihrbla zaskoci do nejblizsiho domu, kde bydli V podnajmu v pfizemnim bytu, vlastne v temne brloze, slouzici cele rodine za kuchyhku a ji za loznici. Uvafi si hrnecek bramborove poievky, naji se, pak si vyjde na dvorek, used'ne na nizkou lavicku a zaduma se...

367

. Vychrtla s „ofinou" zaboci do ulice na *pravo, pfejde pfes most do Podskali a vstoupi do nizkeho, stareho domku; pirojde uzouckbu, temnou chodbickou, pak vyleze po pfikrych, rupavych schudkach do podkrovni komurky, poji kbusek sucheho chleba, rozpociti si svou tydennirnzdu, z niz nekolik' krej¬ caru ulozi ke svym usploram — paid si sedne k oknu a bude se divat na Petf in a Hradcany... A az se setmi, rozzehne sv'tekh, vytahne z kuffiku starou umolousanou knihu a bude cisti... A prostfedni? Rychlym krokem pospisi Oujezdskou branou do Prahy. V nejblizsi malostranske vinarnicce koupi zejdlik1 cerveneho' vina melnickeho a chvatnym krokem 'pospisi dile k domovu — na Pohofelec... Doma, v nizke, ale ciste vybilene svet¬ nicce s chatrnym, ale pfece slusnym nabytkem uvafi churavejici matce posilhujici polevku z vina, sobe pak oukrop, naji se a bude pak matce vypravovat, co se bylo za cely den V tovirne sbehlo... Nezamlci ji zadne podrobnosti; upfimne ji povl vse, i jak se musila z pokut vyjkoupit... Potom si zazpiva — a ulehnouc konecne na loze, bude vzpominat na sveho ,,oskliveho" Jenika, ktery musil minuly tyden jakozto zaloznik odejeti do Plzne k polnim cvicenftn a od nehoz byla prave dnes dostala prvpi psapi. Ctla sice list ten dnes potaji uz asi desetkrate; ale doma az ulehne, vytahne jej ze zahadfi po¬ znovu a bude jej zas a zase cisti. Jet psan nemotornym svabachem a zni doslova takto: „Ty ma zlati holubinko! To Ty se asi divis1, ze Ti uz pisu techto par fadku, kterymi Te na stokrat pozdravuju a libim, protoze nas pan hejtman dnes rano na celou kum-

368

panii tak zasaliroval, ze se vseqky okha v nasi cimfe otfasly... A ja sem dostal novy mundur — kdybys mne videla, fekla, bys, zle jsem fesijk od kosti — tak mne to slusi, ze se kioukam po Plzni do kazde kastle, jako do> zrc|adla a plof'ad si myslim, kdyby te, Honziku, tak Mafenka ted videla, ta by ti padla okolo 'krku, djiV z'e by te neZaskhila,... A to Ti ppyidam, zlafta moje holubicklo — vis, toho pfizrzieho pisafika, s tim pfihrblym nosem a sisatou hlavou... A^ se mi neopoviz'i Tobe ubli¬ zit — nebb mu, at sem mord set sak'ra — nevim jakej — ysechny hnaty spf eriaz,ini... To by takl Na Tebe brat! At si fikia, kdo chce co chce — co vim, to- vitm — je to mizerp,, blidneji chlapj a neni.a api, cim by kva^tyr zaplatil ^ chodi ve vydluzenej kosili... At se cloveku piostavi! Nevydeii ani na chleba; jak^ by Te uzivil — he!! A o> torn je fee — jak by Te uzjvil — —.A to ja pfec nemuzu dovolit, ^by Te tak'ovy mzouravy halama s sisatou hlaVou a roz^plesklou b'radou — ale eh! ten by, tak za to> stal, aby k vûli nemu clovek plival zluc... '; i ; L v Ja ho pofid vidiim, jajk Te jednou slip do tvafe... Skoda, ze jsem byi tehkât zrovna na pude a nemoh' ho spraît... Ja bych mu byl pov&dSl, zac je toho loket... Byli by mne z fabriky vyhnali — ale at! za jednu fabtikh deset a kdyzf je clovek cisafsky muz, at se neikdo opOvaî... Tu starou k'aâjkh, qo jsem nechaj doma, muzes mi vyspraVit a pOslat. Nei^^pomeh pfisit vsechny knofliky, abych se tu s tim nemusil piplat — to vis, j4 umim tak leccos, ale camrdy pfisivat, to radsi brambory zavOrivajt.

369

Adres na mne je tenhle: Johann Motouzek, k. vk. fyr, k. k. Linieninfapiteriie-iRegiment Nro Garnison Plzeh — druhej patalion, tfeti k'umpanie — — Tak Tvy psani dostanu, jako jednu fijalu... - A pis mi taky, co je noveho v tej Praze. US se mi tu po ni trochu stejska. Mina£ tu marne dobrou; kuchaf nas je od svaty Markyty, tatik jeho kuchafil v klastefe Bfevnoyaku. — Tak1 — ted jen bud hodna, & ji Te na stotisickriit piozdravuju a libam a na toho pisafika mi neposilhavej — to Ti povidam..." Za deycaty, jinM jstne byji prave na chvili ve¬ novali pozornost, vy hrnulo se z tovarnich dvifek nekolik osob: muzi i zeny, slusne i nuzne obleceni, s fysiogmomiemi rovneî tak ruznymi jako charakteristickymi. Nektefi chvitaji, jini jdou pomalu svou cestou, nektefi zase se staVi,, jini tvofi skupeni. V torn vykrocil z dvifek elegantne obleceny pan — maly, zaVaJity, pr^va to koulicka. Batoli se drobnym a pfece jaksi uyedorpelym, skoro hrdym kruckem. Vyborne zivene tilko, boubelata, bezvousa tvaf se zdravymi licemi, odulymi rty a zdravymi zuby. Rysy dobiromyslne tvife vsak pfece jevi jakousi pfisnost, ba skioro urputnost. Je jisto, ze dovede byti usmivavy muz ten casern svym rovnez tak pfis¬ nym, jako pfikfe, dirsne, ba i surove zalatefit. Je to, abychom tak fekli, zmirneny nebo civilisovany Falstaf, nemilujid k'rome sebte nikoho a libujici si V pozitcich nejrafinovaneosiiho' druhu. Na pohled zdi se byti asi padesatnik; kasta¬ novy vlas jeho je jiz valne. proscdiviely, ale jasne modre oko zafi spokojenosti a onim klidem, jakymz se honosi jen lide, ktefi od sveta uz praniceho J. Arbes. Sebran6 spisy XXXI.

24

370

neocekavaji, ktefi jsouce sami sobe alfou a omegou nestaraji se o nic vice, nez jak by si nehrube tezke povinnosti zivotni jeste vice usnadnili a upfijemnili. I Sat jeho je stfihu moderpiho. Dlouhy, cerny kabat dosahuje skoro az pto kolena; vesta je vy¬ stf izena, kosile lb,ila jako snih a dve zlatych knoflicku odrizi se od ni jako dve hvezdicek. Tezky, zlaty fetez od hodinek1, tfi ptrsteny na leve a dVa prsteny na prave ruce — vse nasvedcuje, ze to neni jeden z tech, kterymz by ,,osud" ublizoval. Je to vrchni mistr, dozorce celeho oddeleni to¬ varny, podfizeny a odpovedny toliko fediteli a tovarnikovi. Zacal jako tisice jinych. Z mladi pjlahocil se jako kterykoli jiny ucenik — choyal a, hlidal mistrovy deti, pfisluhoval v khchyni, nosil vodu a olbstaraval sluzby poslicka, div, ze v peti letech pfiucil se O' vlastni ujme aspoh nejprimitivnejsiim vecem sveho femesla, aby ho z dilny vubec nevypudili co chasnika naprosto nepotfebneho. Po te plahocil se dalsich deset rokti putuje z dilny do dilny, konaje Vsady price jen podfizene, nevynosne, kterym se zadny chasnik nikdy nepodlvoli. Div, ze se nuzne uzivil a nezemfel hlady. Po letech vsak se nan stesti pfece usmilo. Odkoukal, jak se na ciperneho chasnika slusi, od sou¬ druha — stareho-, zl-ucneho a v femesle nad jine vynikajiciho chasnika, jakesi tajemstvi, vymozenost soudruhovy mnoholete pile a pfemysleni. V mzik¬ nuti uzrala v nem st'astna myslenka. Bez odkladu pospisil pfimo k vlastniku tovirny, v kterez nyni mistruje a na'b'idl mu ,,sve" tajemstvi. Tovarnik uznav vyhodnost a vynosnost tajemstvi, dal je i od-

371

bornymi znalci prozkloumati. Nabizec pfi j at ihned do tovirny jakozto mistr a pfednosta oddelepi, v kteremz podle „jeho" plinu a tajemstvi zavedeny pfimefene a vyhodne opravy. Ky dilv, ze v nekolika letech, kdyz se byly novoty uplne osviedcily, zaujal v tovarne zvlastni postaveni. V obbru, v nemz plracoval, nepodnikano pranic bez jeho rady; on byl a zustal v nem suve¬ rennim pinem a podnikal zaicaste mnohe o vlastni ujme a proti vuli feditdove, ba i tovarnikove. Pfes to zustal milackem tovarnikiovym, kteryz jej pfede vsemi vyznameniyaje vzdy a ve vsem mu nadrzoval. Nikdo v tovarne nernei a nema, tak znacnych tantiem, jako on. Vyplicejit se mu netoliko za kazdy kus odvedene price, nybrz i za kazdeho jednotliveho delnika. Nyni nazyva muz ten nemene nez tre velkych cinzovnich domu, na blfcku tovirny, svym majet¬ kem a prive se zanaisii koupi letohradku na blizku Prahy, V kteremz zamysli pozdeji, az snad z to¬ varny vystoupi, ztriyiti zbytek Zivota. Vsak nejen V jeho oddeleni, nyb[r2 v ceie to¬ virne neni clovek'a — ani feditele a tovarnika nevyjimaje — ktery by mel veitsiihoi vlivu, a mod' nad neho. Po drahnou dobiu fid|i tova^nu vlastne on; vule jehoi rozhoduje ve Vsem, nikdo neodvizi se vz'pouzeti se ji, nebb jen odporovati. On je suve¬ rennim iplanem, Ipfed kterymz se kaidy tfese; nebbt zadny z pfedstavenych nedovede byti tak' pfis¬ nym, utputnym, necitnym, b|a ukrutnym jako* on — na pohled flegmaticky bbmvivant, v pravde vsak bezdtny, surovy tyân. V okamziku, kdy vykrocil z dvifek, umlkl jako na povel gum a sepot na ceiem prostranstvi pfed

372

tovarnou. Kazdy uctive ustupuje z cesty, kazdy zdvo¬ file, ba devotne pozdravuje a skoro mozno fid, ze v kazdem taji se dech, jako kdy$ v kruhu svych poddanych objevi se absolutni panovnik. Drobnym kruckem batoli se demon tovarny po¬ dle zdi, vroubici tovirnu, smerem k letohradku... Vsickni divaji se uctive za nim. Konecne zmizel zahnuv za roh; ale nektefi divaji se i nyni jeste chvili v temze smeru, jako by cekali, ze se musi hned zase Vratit. Kam jde? Do sveho bytu — dvou malych pokojiku s uzkou, temnou kuchyhkou, a s nabytkem rovnez tak nevkusnym jako> chatrnym. Jet muz ten starym mladencem a v lakomstvi sotva kdo se mu vyrovna. V domacnosti jeho stfidaji se mlade hospodyhky skoro kazde ctvrtleti; nevystojit kolem sebe nikoho dlouho a kazdeho dovede takofka k silenosti tyrati. Doma se vys vlece, vytahne dlouhou dymku, nacpe si knastru, zapali a bude drobnym kruckem pfechazeti z jedhoho pokojiku do druheho, az zemdlen klesne na ^pohovku a pocne dfimati. Pak se nahle prudce zvedne, kfikne na bospodyni, aby pfi¬ nesla vecefi, najt se a ulehne — aby zejtra vecer opakoval, cemu byl jiz po leta tak navykl, ze stalo se druhou jeho pf irozenosti... Nekolik okamziku po Vrchnim mistru vyrazili z dvifek tovarnich tfi vyrostkove v rozedranych satech. Za nimi vysel stary muz, sesly na tele i na sate, na pohled pravy zeb'rak. Shrben belha se tesne podle tovarni zdi. Rozcuchanym, prosedivelym vou¬ sem zarostla Vriskoviti tvaf jevi ztrnulou bolest a jakousi vytfestenost. Matne, ale napadne vypoulene sive oci, energicky nos, uzke, mracne svrasteie

373

celo, dlouhy, rozcuch,any, sedivy vlas, splyvajici V tyle skoro na pid pfes modrou, plitenou kazajku, slovem cely zjev budi pozornost a utrpnost. A pfece, jakmile vykrocil, zasmal se kdosi v nejbliz'sim skupeni tak hlasite, ze se i vyrostkove zastavili a ohledli. Spatfivse starce, vymenili vy¬ znamne pbhledy. „Hlele, stary Drtikol za nami!" zVolal uskleb¬ nym tonem jeden z vyrostku. „Ze drcne tfikrat do zdi, nez dojde k rohu 1" pfipomenul usmesne druhy. ,,A (ze na rohu zakopne a roztahne se jako zaba!" dodal tfeti, usklibna se jako clovek, domniVajici se, ze plronesl odporny nejaky vtip. Avsak' sotva dofekl, lezel stafec na zemi; zakoplt na rovine. „Ah — Jesu Marja!" zaupel blekotave, namihaje se Vstiti. Z tech, kdoz jsou mu nejblize, nikdo se nehybe, aby mu pfispel ku pomoci; vyrostkove se chechtaji, jini se jen usmilvjaji, a jeste jini se docela mrad. Nekolik okamziku pouti stafec pozornost Vsech, kdoz byli svedky jeho piadu; ale v zadne tvafi nejevi se htrpnost. „Mizerny chlap!" zamrucel kdosi opodal. ,,Stary k'omediant!" dodal soused, obraceje se od starce jinam. ,Ja bych ho ve fabrice pfece jen netrpel!" pfi¬ pomenul slusne odeny mlady delnik, v jehoz tvafi jevil se v okamizikh torn hneVny odpor. Zatim zvedl se stafec namahave bez cizi po¬ moci se zeme a rozkrociv se, divi se vytfestenym, skoro blbym pohledem kolem sebe. A£ dosud utrp¬ nost budici tvif jeho kfivi se k odpornemu, hnus-

374

nemu smichu. Nikdo si ho Vsak vice nevsimi; i vy¬ rostkove byli se obratili a ubiraji se svou cestou. Stafec chvili stoji, vlastne vrivorave snaii se stati, vzpfimen, ale neodolatelni moc jej tlaci k zemi — hlava klesa k prsum, tek> se hrbi a stafec se belha podle zdi dale. Ubozak! Kaftdy, kdo ho nezna, byl by pevne pfesvedcen, ze si pfes pfilis pfihnul, zet opily... A pfece neni stfizliVejsiho deinika v tovarne nad neho... Je to stary, vetchy sasek tovirni; clovek, kteremu i v nejtrapnejsich chvilich zivota nikdy neslo nez o pitomy zert. Pfiblblym byl Vzdy; v stafi svem i v blbstvji zdetinel. Domniva se, ze budi svymi nemotornymi pitomostmi zvlaJstni poteseni vsem; zatim budi skoro u vsech odpor a zasmeje-li se nekdo, smeje se jen tomu, co se saskovi saskoviteho nepodafilo. Za sveho mladi byval dosti svarny hoch. Vyucil se krejcovine, ale oSeniv se, dostal nekolik set zlatych venem, nacez zanechav femesla stal se dohazovacem. Dohazoval Vse mozhe: sluzby, 2enichy i nevesty, domy, pole atd. Vedlo se mu dobfe, ba vyborne. Zachoval si slusne jmenicko. Ale buh jej ,,oblazjr' nemene nez sesti lehkomyslnymi, hyfivymi synky, ktefi prodlenim casu prohyfili, co byl otec pracne nashromizdil. Po smrti matcine rozbehli se do vsech hhlu sveta a otec zustal osifelym. Snazil se pfec i nyni jeste vydelavati starym zpusobem; ale mladsi sily jej v oboru jeho pfedcily: pozbyl duvery, ,,firma" vucihlede klesala, az klesla uplne. Nezbylo nez chytiti se posledniho — nideniceni. Pfes dvacet roku u2 nadenid; lee pfes vsech¬ ny utrapy, pfes V&echno pfikofl nepozbyl zaklad-

375

niho rysu sve povahy: selmovstvi... Tragika i komika podavaji si tu ruce — clovek nevi, kde prvni konci a druha podna... A nade Vsim yznasi se mlha —~ vidis pouhe obrysy, pozorujes tu a tam jednotlivy moment, ale celek je temny chaos a dovek, kteremuz jsme byli prave po nekolik okamziku pozornost venovali, pfimo hadankou. Za starcem zihadne jpovahy vyhrnulo se z dvi¬ fek tovarnich nekolik deiniku fysiognomii v celku bud mene markantnich, nebo i bezvyznamnych — skoro vesmes lide, jak bezna frase di, ,,tuctovi". Zadny z nich nebudi pozornost nasi v te mife, jako ti, o nichz jsme byli promluvili nekolik slov. A pfece se klameme... Mnohy z nich zasluhuje da¬ leko vetsi pozornosti nez kterykoli z tech, ktefi se nam v zivote svou typdcnosti nebo jakymikoli napadnymi vlastnostmi pfimo vnucuji. Na pohled nidm nenapadny mladik, jehoz fysio¬ gnomii musili bychom studovati, abychom si ji jen na chvili v pamet vstipili, jest jednim z nejdovednejsich deiniku, vynikajici na svuj stav fidkym vzdelanim, neuhonnosti mraivii, umirnenou a pfece razovitou, pevnou a muznou povahou. Je zamecnik, ale v oboru svem nikym jeste nepfekonany. Zije v spofadanych pomerech, zive stafickou matku a tre svych sester. Vseobecne ma se za to, ze v brzku stane se tovarnim mistrem. Asi ctyficetilety, co do fysiognomie taktez ni¬ kterak nenapadny mu& v prostem, ale slusnem sate, je femesla sveho truhlaf. Ubiri se prave se sklopenou hlavou klidne k' domovu. Je to jeden z nejraznejsich a nejvymluvnejsich obhajcu zijmuv del¬ nictva. Zarazil deinicky spolek a zasazuje se spo-

37 6

lecne se stejne smyslejicimi soudruhy ze vsech sil o zlepseni stavu delnickeho. Z delnictva tovarniho* nedovede nikdo myslenky sve tak jasne a logicky rozpfadati jako on. I v nejprudcich, nejvasnivejsich debatich nepozbyl jeste nikdy dusevni rovnovahy; fed jeho maji pfesved¬ cujici silu, Vzleit a oheh a zacasto jimi posluchacstvo i uchvatil. Mezi ufadnictvem neni prive obliben, a tovarnik dava jej pilne stfeziti; za to je milackem delnictva, ktere mu pfi ka&de pfilezitosti pfizeh a pfichylnost svou projevuje. Jinak je to tnulz skromny, tichy, vZorny pracovnik. Pfes to Peîje v pomerech urovnanych. Jet po krk zadluzen, ackoliv nikdo nemuze fici, ze by byl kdy jen krejcaru ptromarnil. Nemaje zadnych rodinnych zavazku, vede 2ivot staromladenecky, skoro asketicky. Nemiluje spolecnosti a zabav ni zadnych; nejradeji trivi prazdne chvile o samote nebo v uzsim kruhu duvernych pfitel, s kterymiz se stykava jen v stfedisku delnictva: v besede. Podobne i tfeti, ctvrty a paty delnik, jez by¬ chom pro nenapadny zevnejsek tak snadno pfehledli, zasluhuje plozornosti. Prvni, milacek vrchniho mistra, tovarni donasec a ramenaf, kteremu se kazdy V tovarne vyhyba, jest prohnany ulisnik, nemajici pranic jineho na mysli, nez jak by se svemu pfedstavenemu zavdecil a toho neb onoho soudruha tajne o pfizeh pfipravil. Druhy, toliko odchlipilyma usima ponekud nipadny mladik, ma za sebou pohnuty zivot. Byval, ackoliv je teprv asi petmecitma roku star, kolifem, vagabundem, eskamoterem a komediantem; s policii mel casto jiz dosti vazne styky, ba byl

377

take pro pfestupky policejniho fadu nekolikrate vezenim trestan, nez zacal nadenicit. Nyhi jest jednim z nej pohodlne j sich, nej line jsich nadeniku V tovirne. Njkdo> Inedovede tak vzorne lelkovat jako on, aniz by jej mohl pfedstaveny pra¬ vem pokarati; kazdeho dovede pfimo osaliti a oklamati. Avsak v cele tovarne neni snad zrucnejsiho, obratnejsiho, visnivejsiho karbanika nad neho. Karban, ke kteremuz .byl jiz jako eskatnoter konal vazna a pilna studia, jest m|u Vsim. Pfi kartach dovede prosedeti cele noci tvife se vzdy napilym, aby spoluhrice pfimel ^ hazardnosti. Za tim neni pfi hfe stfizlivejsiho, opatrnejsiho, ba podvodnejsiho kombinatora nad neho. Tak zrucne fixlovat jako on dovede malokdo'; nebot az dosud nebyl pfi pfekvapujidch vykonech tohoto druhu nez jednou pfistizen a tak' nelidsky zbit, ze sotva domu dolezl. Nisledujicibo dne, vlastne nasledujici noci vsak hral s tymiz hraci a zase fixloval; a pfes to, ze mu Vsickni koukali obezfeleji na prsty, vyhral obelstiv sve spoluhrice jako vzdy jindy. Podobne vynika i tfeti, nicim nenapadny del¬ nik, aspoh v jistem ohledu. Je to kfikloun, fvoun a rvac pfimo k pohledini. V tovarne, na ulici, v hospode, slovem vsady a s kazdym se pre a hadi, snaze se soupefe sveho kfikem pfekonati. Vyminecne jde nyni tise nikoho si nevsimaje; ale jisto, ze jiz po nekolika krocich k nekomu se pfidruzi; aby s nim zacal o cemkoli spbr a hadkh. Krome techto deiniku opUstilo prave tovarnu jeste nekolik jinych, podobhe ani zevnejskem, ale zarbVeh take ani jinak nicim nevynikajicich, v pravde^ tedy^ „tuctovych lidi", o kterychz by i nejby^tfejsi pozorovatel nedovedl pronesti neco zavaznej-

378

siho nebo jen napadnejsiho. Jsou to vesmes ubozi lide, zijici, vlastne zivofici den ke dni v dusevni lethargii, pfeubohi stvofeni, kterymz jsou ctnosti i prednosti rovnez tak Ihostejny jako hfichy a ne¬ pravosti; lide s casti otupeli, ku vsemu nebo aspoh skoro ku vsemu apathidi, zive to stroje, konajici jen to,; coi se jim ulozi, a konajici vse v tupe bez¬ myslenkovitosti ... Teprve po chvili opustil tovarnu delnik napad¬ nejsi. Je to asi petatficatnik, prostfedni, spise vy¬ chrtie nez suche postavy. Oblek jeho je nuzny, za¬ platovany, zaspineny, olejem nasikly. Ma na sobe modrou bluzu, kalhoty puvodne sede, nyni do hneda^ a cerna zamastene a zaspinene; slameny klobouk je posunut do tyla. Rysy koptem zacmoudle, bezvouse tvafe jsou skoro k nerozeznani; nelzet fici, je-li to tvif pra¬ videlna, nebo ohyzdna; nyni aspoh cini dojem od¬ porne zdivodlosti a vasnive zvifeckosti. A pfece jevi se v ni truchlivost, tichy zarmutek a bolest. Skoro po dvacet roku pfisluhuje" v to¬ varne pfi jednom a temze kotli, pfi jednom a temze stroji. A vcera prave pfed polednem, kdyz byl zatahl klikou, aby stroj zastavil, odehrala se pfed ocima jeho desna tragedie. Vlastni bratr jeho, taktez topic, ale z vedlejsi dilny, jenz byl stroj svuj uz zastavil a pfisel k nemu, aby nan pockal — zachycen femenem stroje, vyzdvizen az ke stropu a mrsten na zem, kde zustal bez sebe lezeti. Vse to stalo se v jedinem takofka okamziku. Dopravili bratra do nemocnice, kde zjisteno, ze si zlomil nekolik zeber a ze neni ani nejmehsii nadeje na uzdraveni. Nyni snad uz je mrtev... Tesne za topicem, jenz nikoho si nevsimaje vol-

379

nym krokem ubira se dale, vykrocili dva muzi skoro stejneho stafi, asi ctyficitnici, v slusnych zinovnich satech stejne barvy a stejneho stfihu. Jeden z nich je pfizrzly, druhy i&er no vlasy. Tvafe obou jsou zarostly, ale vous kratce pfistfizen. Na prvni pohled (by kazdy uhodnul, ze jsou to bratfiblizend. Jdou podle sebe klidnym, pevnym krokem, tise hovofice. V tvafich, jevicich jakousi, fekli bychom drsnou intelligenci, zraci se prave mirne rozcileni; rozmlouyajif o necem, s cim nesouhlasi, co v nich budi odpor. ,,Pravda, pravda," mini cernovlasy. „V takovem pfipadu nelze aspoh nam delnikum pranic ucinit. Musime mlcet; kazde slovo, kazde upozorneni vyklidalo by se za neduveru, podezfivani a buh vi co jeste. Ale necht se pani nemyii. Jednou vec pfece pfijde na pfetfes a ujme-li se ji nekdo, kdo je samostatny, na pinech nezavisly, budou se pani po certech kysele tVafit..." ,,Tak soudim i ji," vykladi pfizrzly. ,,Podpurna pokladna — O' torn pfece nemuze byti zadneho sporu — mi byti pod dozorem delnictva a nikoli v rukou panu. Jsou to -penize deiniku a delnici maji privo vladnouti jimi po vlastnim uznani. A kupovat neustale jen statni papiry — take se mi nezda byti prive sprivne a vyhodne..." „0 to by neslo', mily Karle," odpira cernohlavy. „Papir jako papir — jen kdyz mi cenu, nese urok a nepodlehi pf.ilisnym ztritim. Ale dozor ma miti deinictvo', zvliSte voleny vybor. Kazdy -los ma a musi byti spravne zanesen — jdet pfece Ale tak! Vzdyt ani nevime, kolik a jake losy marne v pokladne. Nikdy nam jinak nefeknou, nez ze

380

zase koupili za tolik a tolik zlatych losu; ale jake a jaka cisla ty losy maji, nevi nikdo z nas a take se nedozvi." „A to mne prave nejvice hnete," pfipomina pfi¬ zrzly s mracnym pohledem. „Kdykoliv vstoupim do kancelaf^, vzdy mi rbrni jazyk. Rad bych se zeptal, co a jak; ale hned zase si myslim: Co ti po torn! Proc si palit prsty pro neco^ s dim je cela1 tovirna spokojena." „A pfece by bylo zasluzno-," vyklada zase cer¬ novlasy, ,,kdyby se toho nekdo ujal, kdyby nekdo... Ale ani ty, ani ja — vzdyt vijs, jak na nas ode davna koukaji. Jedine neopatrne sluvko a marne vypoved. A ted', kdy je o prici nouze, je to na rczvazenou. Pfed desiti roky bylo snaze. Tenkrate jsme si mohli houknout a co jsme tehdiz propasli, nyni nenapravime. Musime vyckat, az se pomery zmeni; pak — —" ,,— — pak se o to zasadime ze Vsech sil," do¬ dal pfizrzly. ,,Ja aspoh v besede — —" „Eh, coz beseda!" mini cernohlavy. ,,Tu si mu¬ sime chranit — tam nesmirne pranic podobheho zanaset. Zalezitost, o kterou se jedna, jest Veci je¬ dine tovarny; beseda ma se zasazovati jen o veci, tykajici se delnictva vubec — jinak tam zaneseme spory a hadky zcela soukrome. Co pak je clenum jinych toviren po torn, co my si dame v nasi to¬ varne libit!" „Pravda, pravda," pfikyvl pfizrzly, nacez jeste neco, ale tise zaseptal, a oba zahnuli za roh. Za resonujicimi bratry vystoupil z tovarnich dvifek asi tficetilety delnik v zanovnim sate nej¬ modernejsiho stfihu. Pravidelna, skoro az slidia, ale ponekud vyzila tvaf jeho- jevi bezstarostnost,.

381

ba lehkomyslnost. Jasne modre oko, kastanovy vlas, uzke smave rty, male knirky pod nosem, lehky pruzny krok, vzpfi,mene drzeni tela, purpurovy karafiat v knoflikove dirce u kabatu a virzinko v ustech — vse nasvedcuje spise stavu ufednickemu nez deinickemu. Vyskociv z dvifek, (rozhledl se plase kolem a bzuce si veselou jakousi pisnicku ubira se dale. Avsak sotva ze ucinil nekolik kroku, zaslechl za sebou zensky hlas: „Josifku, Josifkti! Coz pak nas nevidis?" Zustav stati, ohledl se. Tvaf jeho pfeletl mra¬ cek nevole; spatfilt mladou, bledou zinku s nemluvnetem a plavovlasym hochem, ktera byla jiz po delsi cas s vyrazem starostlivosti u dvifek cekala. „Ah — to jsi ty, Madlenko?" odvetil, krout^ si jednou rukou pravy knir a urovnavaje si druhou rukou karafiat v knoflikove dirce. „A co pak tu delis — co?" v „Cekam tu na tebe, mily Josifku," odpovida zinka, hyckajic nemluvne, jez bylo prive zavrneio. Udnivsi piak nekolik kroku, pfistoupila tesne k muzi a zaseptala mekce a prosebne: „Pojd' dnes domu, mily Josifku, pojd'! Nechod dnes nikam — prosim te!" Ditko zase zavtnelo, matka je poznovu hycka a zrak jeji teka s ditka na muze a s tohoto na ditko. Plavovlasy hosik drzi se posud matky za sukni, skryvaje se za ni, jako by se bal. Muz stoji chvili nerozhodnut. Tvaf jeho jevi jakousi trpkost. „A co budu, prosim te, doma deiat?" pfipo¬ mina po chvili tonem polo vycitavym, polo urputnym. „Snad si nelehnu za pec!? To by se mi

382

chtelo! Cely tyden se dfit a kdyz mi clovek chvili pokdy, ani se nepovyrazit..." Zinka pohledla ostfe na muze, zraky jejich se setkaly, muz sklopil oci. „Prosim tei" zaupela zena po kratke pomlcce tkliye. Muz chvili vaha; po te obraci se ponekud od zeny, jakoby se chtel dati opacnym smerem, nez jakym chtel jiti puvodpe. „Tak, Josifku, tak!" zasveholila zinka radostne. ,,Tys pfece jen hodny muz a dobry otec. Pojd, pojd! Uvafim ti k vecefi jahelnou kasi a pfinesu ti dzbanecek dobreho pivecka..." Muz patrne naivni lichoceni neposloucha; zrak jeho teka od skupeni ke skupeni, jako by nekoho hledal. Po kratke chvili obraci se zase k zince, ktera byla ve svem detinskem lakani pokracovala „Kasicku ti posypu hezky pernickem... Ko:, pila jsem ho dnes dopoledne za pet krejcaru... Nebo chces, abych ji posypala skofici? Tu arci nemam doma, ale koupim ji na ceste... Pojd, jen pojd! A podivej se na naseho' Karlicka — jak se te boji, jako bys byl bnbak..." Po te se obritila k1 hosikovi, vzala jej za ru¬ cinku a pfitahla pfed sebe, fkouc!: „Podivej se, KarlidsU — tuhle je tvuj tatinek — tvfij dobtry,-hodny, zlaty taticek1... Jdi k nemu, neboj se ho; ted nemrad se a nehubuje; podivej se, ze se usmivi..." Dobry, hodny, zlaty taticek se skuteene nemraei, nybrz usmiva. Detinsky nemotorni bjizlivost k matce tuliciho se ditete a pflece jeViciho sterou chut, pfikrodti k otci a padnouti mu kolem krku, pfivedla vdhaji-

383

ciho a nerozhodneho otce na jine myslenky. Diva se na dite, pak na zinku, pak jeste jednou kolem se rozhledna pravi rozhodne: „Eh! Pojd'me dnes domu! Zejtra je nedele — muzem si to vynahradit..." Po techto slovech vzal plavovlase klouce za ru¬ cinku a neco mu septaje, obratil se smerem, kte¬ rymz byla zinka k tovarne pfisla — k domovu. Zinka drobnym' kruckem, a s nelicenou radosti v blede tvifi ubira se za muzem. Sotva ucinili nekolik kroku, vystoupili z dvifek tovarnich dva delnici v osumelych satech. Jeden z nich, muz to> asi padesatilety, odporne, zdivociie tvafe, diva se po prostranstvi, jako by nekoho, jenz byl pfed nimi opustil tovarnu, hledal. V torn padl zrak jeho na odchazejici mlade manzely. „Hola hej, Josifku!" vzkfikl muz ten a sardonicky usmev pohral mu kolem odulych rtu. Josifek se ohledl. Tvaf jeho pfeletl lehynky rumenec; zda se, ze se V hlubinach duse zastydel. „Tys pekne kvitko!" hartusi druhy delnik. „Napfed slibis, ze si hodime, a ted jdes lehnout za pec. Jdi si, jdi! Vsak my si zahrajeme bez' tebe..." „Dobfe mis, Lalousi!" doklada prvni delnik. „Neehme ho! At si jde! Je-li mu zenska sukne milejsi nez kamarad, at si vyhleda kamaridy mezi zenskymi." • [ \ \ ' [jj Josifek je na rozpacich. Slysi usklebna slova starych kumpinu, vidi potutelny a pohrdlivy usmev ve tvafich nejblize stojicich deiniku — chce uci¬ niti krok ku pfedu, ale pfece se obraci a voli pak: ' „Ale vzdyt ji pfijdu! Coz jsem dnesni? Jdu jen Madlenku kousek vyprovodit!"

384

Nejde vsak; pousti rucinku hosikovu a chce ke kamaradum. Zinka mu zastoupila cestu. „Pro milosrdenstvi bozi, Josifku," vola uzkost¬ live. „Nedelej mi to! Nechod do hospody! Prohrajes, jakos prohral minule — a nebudeme mit po cely tyden Z ceho zivu byt.. ." „Ji ze prohraju — ja?!" mini muz. „Ne, ne — mne ani nenapadne, abych hral... A abys vedela — tu mis penize..." (Pfi torn saha do kapsy a podiva zene umolousanou tobolku.) Uvidis, ze budu pfed pulnoci doma..." ,,Ale ty si vydluzis a budes pft a hrat na dluh," namita zinka. ,,Buh muj svedek — at jsem nevim jaky!" zafika se Josifek a sepfta pak: ,Jenom, mi, prosim te, nedelej skandal pfed kamarady," aby se mi ne¬ smali, ze jsem pod pantoflem..." Zinka mlci; znat sveho muze a vi, ze jest v takovych pfipadech neoblomny. Majic tobolku v ruce, je aspoh s casti upokojena, ale pfece ji boli, ze nepodafilo se muze pfemluviti a odvesti domu. „S pinem bohem, Madlenko!" konci muz resolutne trapnou scenu a ubira se nazpet ke svym vernym kamaradum a s temito smerem, kterymz mel puvodne namifeno. Zena chvili stoji, divajic se upfene za odchazejicim muzem; hosik, jenz ji byl zase chytil za'sukni, tuli se k ni, nemluvne v naruci je klidno, patrne spi — jen matce kali se oko* slzou. V okamziku, kdyz muz zahnul za roh, obfdtila se i ona, aby po¬ spisila k domovu. — —

385

Zatim. byl z dvifek tovarnich vychazel delnik za delnikem. V desiti asi minutich, jez1 jsme byli vsednimu vyjevu poulicnimu venovali, opugtilo to¬ varnu sedesit nebo isedmdesat osob, pouze asi desaty dil veskereho delnictva v tovarne zamestnaneho. Z dvifek Vychazi posud jeden po druhem... Prostranstvi pfed tovarnou se plni. Vetsina dei¬ niku arci jde pfimo svou cestou; dobre dve êtiny vsak se stavi na chvili pfed tovarnou. Nektefi zcela bezucelne, jini za tim neb onim ucelem; nektefi na nekoho cekaji, jini s tim neb onim vyjednavaji. Ti zde se umlouyaji, kde a kdy se -dnes nebo zejtra sejdou, onino zase vyrovnavaji nejaky spor; nektefi si neco kupujou, jini nevedouce okamzite co pociti, lelkujou nebo pfemitaji, majl-li zamef it pfimo k do¬ movu, nebo do hospudky, nebo se jeste projit... V dalsich ipeti, desiti minutach jest prostran¬ stvi pfed tovarnou skoro pfeplneno. Uvnitf tovirny za dvifkami shromaidene dei¬ nictvo pocina byti netrpelivo. Pokud muzeme uzkymi dvifkami dohiednouti, vidime tam dav lidi — hlavu vedle hlavy. Mrucivy sum jako' z obrovskeho oulu dorazi k nasemu uchu. Ale pfece vychazi z dvi¬ fek jen jeden po druhem. Po prave strane stoji portyr, poustejici jen jednu osobu po druhe, kdyz ji byl na rychlo' kapsy, prsa atd. ohmatal. Odporne, hnusne podivani! Obratme radeji po¬ zornost zase k deinictvu pfed tovarnou! Ale kam pohlednout? Zdanlive jednotvarny, ba ztrnuly obraz meni se kazdym okamzikem. V men¬ sich i vetsich skupenich stoji tu muzi, zeny, divky i hosi nejruznejsihO' stafi, nejruznejsich fysiognomii, V- nejruznejsich oblecich. Pfevahou jsou tu zastoupeni silni, namnoze zdravi muzi. Tu a tam stoji J. Arbes, Sebran* spisy. XXXI.

25

386

take delnik o samote, opirajici se bud o zed nebo stoje rozkrocen a divaje se kolem nebo kamsi v ne¬ urcite . prazdno. Skupinami a podle jednotlivcu proplitaji se ti, kdoz bud volnym nebo chvatnym krokem opousteji tovarnu. Jen na okamzik se zastavi, onen upravuje si sat, jiny se rozhlizi plase kolem a chvati, jako by pfed nekym prchal. Kolem prodavacu a prodavacek shluklo se zvlistni sktipeni. Nektefi kupuji, jini' koupene ihned pojidaji. Vidime tu hranateho vyrostka s drs¬ nou, snedou tvafi, pojidajiciho uzenku tak hltave, jako by nebyl nekolik dni jedl. Jiny delnik, rysavy dyficatnik, pfe se opodil s prodavackou, ze mu dala o dva krejcary mene nazpet; prodavacka mruci, odporuje a pfece jinym prodava. Ten zde snazi se protlaciti se daVem k hokynafce, onen tlaci se s rohlikem v ruce z davu. V jinem skupeni kdosi soudruhum svym neco zive vyMada. Nevidime mu do tvafe, je to muz sirokych pleci, mi velkou hlavu a cerny plsteny klobouk s sirokou stfechou. Mluvi zive a patrne dosti hlasite. Obcas zaslechneme sice jednotlivi slova, ale smyslu nepostihujeme. Z vyrazu tvifi, k nam obricenych, vsak neni nesnadno uhodnouti, ze jde tu o vec dosti dulezitou, netykajici se pouze jednotlivce. Vsak co to? Ze skupeni za nami ozval se vas¬ nivy vykfik a hned na to drsne zakleni. Obrativse se, vidime neholeneho, stareho, nfihrbleho zida s cihavyma ocima, jemuS jsme byli dfive na oka¬ mzik pozornost venovali, kterak obklopen davem deiniku, sermuje ve vzduchu rukama a slysime na¬ sledujici slova z ruznych list:

387

„Pfisambuh!" Voli zid. „Ji mu pujdl deset a on mi ted upiri petku!" „Lzes, bidny zide!" odpovida drsny bas. „Petku jsem platil pfed tydnem..." „Neplat nic, Karle!" nabada pronikavy sopran. „Mne chtel taky napalit, ale ji se nedal..." „To bych nevedel! Co za cavyky s zidakem!" voli odporny duty hlas. „Ji bych zidu plivnul do oci a bylo by po komedii." „Proc' se s nim hidils, proc se s nim pfes! At te zaluje! At to odpfisihne! Uvidis, ze slevi!" poucuje tyz pronikavy sopran, jenz se byl pfed chvili ozVal. „Ja si budu stezovat — u pana mistra, — u pana feditele, ■— u pana birona," vola zid rozhorlene. V odpqved zaznel vseob'ecny smich. „Mistr te vykopne, feditel vyhodi a pan baron te da vyprisk^t!" je slyseti z davu resolutni, visnive rozechveny hlas. „A proc bychom cekali, az ho baron vypriski?" dodiv'a jiny, rovnez visnive rozechveny hlas basoveho timbru. „Vypriskejme mu sami a hned!" „Ano, ano, vypraskejme mu!" vola hekolik hlasu

soucasne. Hluk a isum V skhpepi se mnozi; chvili neni Ize pranic sly§eti nez neartikulovane tony a jed¬ notlive vykfiky. Skupeni se rozstupuje a hned zase se srizl Zid pronikave kvid a nafika; obeas zasermuje rukama nad hlavou, snaze se proklestiti si cestu. Chce na pravo, ale nemuze; chce na levo, ale ani tady nelze se dostati z davu. Ohraci se, volaje skuhravym hlasem: „Pustte mne! Vzdyt mhe umackate — vzdyt mne udusitel"

388

Smich a posmeshe vykfiky zaznely v odpoved. Nahle zvolal kdosi opodil kiravym tonem: „Ale co tu tropite? Vzdyt to stary muz — netyrejte io.!" 1 , ; i Zraky nekterych obraceji se k mistu, odkud byl hlas ten zaznel. Vysoka, kostnata postaVa asi tficetileteho muze v modre bluze a s kalabreskym kloboukem chvita ke skupeni, ktere se ponekud rozstupuje. ,,Pust'te ho, pustte!" opakuje delnik. Vetsina deiniku jako na povel mocne jsiho tlaci se nazad, strhujic obklopeneho zida. V torn vzkfikl kdosi mocnym hlasem: „Mistr Hadrian jde!" Hluk a fev.tladdch se okamzite utichl. Sku¬ peni se rozstoupilo ve tfech smjerech. ,Zid, pouziV vhodne pfilezitosti, proklouznul a dal se, sec stare nohyr staci, vravorave a poticivq na utek. Pozornost ceieho skhpeni obricena chvili k mi¬ stru Hadrianu. Je to muz skoro trpaslicke postavy, ale neobycejne vyrazne, muzne, ba pfisne tvafe. Kazdy rys, kazdy sval zda se nasvedcovati, ze muz ten nezna zidnych zertu a ze usmev byva na jeho tvafi tak fidkym hostem jako slovo na jeho, hzkych, pevne, skoro zarputile sevfenych rtech. Postoupiv do stfedu skupeni, zastavil se a roz¬ hledl se kolem sebe. Pohled cerneho jiskrneho oka je kiravy, pfisny. Malokdo> jej muze snesti, skoro kaidy se od vraci a jenom ten onen pokukuje smeleji po mistrovi, jako by byl dychtiv, koho a jak mistr pokara. Mistr vsak mlci. Zrak' jeho teki kolem, az utk'vei na deiniku v kalab'reskem klobouku, stojlclm pfimo

389

pfed nim. Mistr k nemu popiosel a poloziv mu ruku na rameno, del: „Dobfe, Viktorku, dobfe!" Chtel jeste neco pronesti, ale byl vyrusen. Kdosi se byl za nim nepozorovane pfiloudal a zatahl jej prave za kabat. Mistr se ohledl. Spatfil svezi, asi tfinactilete deVcitko s ohnivyma, cernyma ocima, kterehoz jsme si byli jiz dfive vsimli. „Aj, ty tu — dusinko?" zaseptal. „Mne se styskalo, tatinku, pfisla jsem ti na¬ proti." Beze slova polibil devcatko v celo, vzal je za ruku a jako by vse, co jej bylo prive vyrusilo, nahle bylo oddneno — ubira se z rozchizejlciho se skupeni. V torn mu zaskocil kdosi cestu. Stojit pfed nim obstarozny muz s prosedivelymi vlasy a takovymitez, ale napadne dlouhymi licousy, kteryz se byl do nedivna o zed zadniho pruceli tovirni budovy opiral a mrzute pfed sebe na dlazdeni se dival. „Ty.s" tu zas?" ozVal se drsnym tonem mistr. „Odpust, kamarade," septi muz stisnenym, skoro stenavym hlasem. „Coz pak jsem ti uz tfikrate nefek', ze neni v tovirne pro tebe zadheho mista..." „Pro milosrdenstvi bozi," upi muz^ — ,,smiluj se pfi pamitce naseho pfatelstvi nad ubohou ro¬ dinou..." ^Tatinku, tatinku," zasveholilo devcatko podle otce sladkym hlasem. Otec chvili stoji upiraje zrak' k1 zemi; pfemita...

390

,,A ja te pfec, kamarade," podna po chvili, .,nemohu vzit k zamestnani nejnebezpiecnejsimu, kde se tyden co*tyden pfihodi nejake nestesti..." V torn objevil se pred nimi ve vzdalenosti ne¬ kolika jen kroku mlady zeb'rak bez chodidel. „Podivej se!" dodal mistr, ukizav na zeb'raka. ,,Tot obet sveho povolani..." Prosebnik upird zrak svuj na zebraka. V tvifi jeho zraci se pirudky dusevni boj — pochopuje a pfece se nemuze rq^hodbout. „Chces-li se vydati takovemu nebezpeci..." ujal se vahave slova mistr. Muf jeste chvili viha... Nahle pirudce, skoro visnive di: ,, N eni pomoci — musim..." ,,Pfijd' tedy v pondeli rano do price," kond mistr roztnluVu. „Pfijdu, pfijdu —" A mistr obraci se s ditkem svym na pravo, pfijaty delnik na levb... V torn vyrazili z dvifek tovarnich tfi muzi sou¬ casne. Dva starsi, asi padesitileti, vedou tfetiho, asi tficetileteho... Vsichni tfi jsou slusne obleceni, tvafe vsech jevi jakousi intelligenci... Vedeny se zpouzi; bezvousa tvif jeho je rozcilenim skoro' zbrunatneli, sede, bbdave oci rozjiskfeny, dlouhy plavy vlas pod mod'ernim kulatym klobbuckem ponekud rozcuchan... Zda se, ze byl nekym v tovarne, urazen, pohanen, pokof en. Ohlizeje se nazpet ke dvifkam, snazi se vyrvati se z rukbu svych soudruhu, ktefi pod pazim jej vedouce, s napetitm veskerych sil jej odvadeji. Skube a trha sebou; ale pfece jde — mu-

391

mlaje s pocatku trhane nesouvisla slova, kdezto soudruhove mu domlouvaji napominajice k mirnosti. „Ne, ne!" slysime jej po chvili rozvasnenym tonem resonovati. „To by tak1 — to by tak!... Takovy... Eh — tlachal je, — feknu mu to stokrit, tisickrat do* oci! My, my ze muzeme byti radi, kdyz za nas plati pan nas dane! ? To by tak! A prece kazdy z nis vi, ze pan nis, ktery tovirnu zdedil po otci, nepracuje ani hlavou, ani rukama, aniz jakymkoli jinym zpusobem; on veskere dane za zavod i deinictvo divi jen odvadet..." „Ale to my vsecko' vime — proc se jen pro takovou hloupost rozcilujes!" konejsi soudruh po prave strane. „A my to nezmenime, nemuzeme zmenit," mini dobromyslne soudruh druhy. ,,Tak, tak — hloupost... A my to nezmenime!" horli podrazdeny. ,,To by tak — kdyby smel kazdy tlachal kazdemu z nas kazdy nesmysl vlepit do od... A ani ozvat, ani odpbrovat bych nemoh'... Ah, ne, ne, kamaradi! Takoveho neco nesmirne si dit nikdy a od nikoho libit, tfeba by byl stokrat vrchnim ucetnhn..." „Ale vzdyt on to- tani tak zle nemyslil," chlacholi soudruh po leve strane. ,,Myslil — nemyslil, zle — ne zle — vse jed¬ no," horli zpouzejlci se. ,,Vzdyt jsem to slysel na vlastni usi — a co jsem slysel, to jsem slysel — ani papez mi to nevymluvi... Pustte mne! — ja mu pfedu levity... Pustte mne!... Coz pak jsem nejaky rvac? Ale pravdu snad mu pfece mohu fici pfimo do od..." ,;Nu, ovsem, ovsem," pfikyvuje chlacholive druh po pravici, ,,pravdu muzes vzdycky a kazdemu fici

392

do oci. Ale dnes, v sobotu, kdy2 je vsechno delnictvb pohromade, moh' bys se pfece jen mirnit a nedelat zadny skandal..." ,Jakze? — ja mirnit — a proc, proc?... Ji — ja ze delam skandal — ja? To, to! Ani mi nena¬ padlo! On popichuje, on drazdi! Proc pak kazdou sobotu pfi vy plate — a vzdy jenom mne svymi usklebky dopaluje? Co je mu po .torn, ze citim rad noviny, (ze jsem byl mistopfedsedbu delnicke besedy, ze jsem se zasazoval o zlep&eni osudu nas vsech! ?... Je-li to> neco zieho, proc mne nevyzenou; je-li to zlocin, proc mne neudi policii — ja se uz dovedu obhajit — pfisambuh, ze dovedu.. .** Zatim byl se kolem nich, kdyz se byli ode dvi¬ fek asi na dvacet kroku vzdalili, shluknul maly hloucek delnictva. „Co se stalo?" „Kdo ti ublizil?" ,,Na koho hubuje?" ,,Komu ctes levity?" zaznivi z hloucku z ruz¬ nych ust a ruznymi tony — zVedave, optravdove, posmesne i usklebne. Zastavili se. Rozhorleny vyskubnul se z rukou svych soudruhu a stoji vzpfimen uprostfed hloucku. Rozjiskfeny zrak jeho teka s jednoho na druheho, jako by hledal, kdo mu asi di, za pravdu. Je to statny muz — zdtaVy a pfece jaksi cho¬ robne podrazden. Na pohled bys fekl, ze to ne¬ jaky mensi ufednik nebo tovarni dozorce. A pfece nekona v tovirhe nez price nejpodfizienejsiho druhu — od rana do' Vecera cupuje zine k vycpavini polstafu... Ale malo ktery z deiniku vyrovnd se mu sedelosti, rozmyslem a riznosti v hijeni zi¬ jmuv delnickych. I nejstarM mistrove respektuji

393

dusevni jeho pfe vahu a jenom vrchni ucetni z ne zname pfidny tropiva si z neho obcas mirnym zpu¬ sobem sa§ky, jako z „doVeka exaltovaneho", jak se byl kdysi V kruhu pfatelskem vyjidfil. Avsak muz ten neni z tech, ktefi by trpdive snaseli usklebky, byt sebe mirnej'sl nebo dobro¬ myslne jsi. VaSna, optavdovi povaha jeho nestrpi zadnych neVcasnych zertu — vzdy se b'rini a za¬ caste s rozhodnym: us^jechem. v A tak i tentokrate. „Co se stalo?" opakuje po chvili kdosi z hloucku tonem skoro rozkazoVacim. „Nic, pranic," mini jiny, jenz se byl prave pfidruzil a 'posud jeste ani slova nezaslechl. „Co se stalo?" opakhje pohnevany. „Stalo se, co se deje kazdou sobbtu. Zase mne drazdil, zase se mi pbsmival... Zahledl pfi vyplate, ze mi z niprsni kapsy vykhkujou noviny, vytah' mi je a hodil na stul se sloVy: „Kdybyste si radeji koupil chleba nebo sklehici piv'a, abyste se fosilnil!" „A co ty? Cos ty odpoVedei?" zvolal kdosi. „Nic," vyklada uraêny, „sah' jsem po novi¬ nach a on mne plac' pfes ruku..." ,,Proc si mu to neoplatil?" vzkfikl kdosi roz¬ horlene z pozadi. „Coz pak jsem nejaky rvac?" brani se podriz-v deny. „Mlcel jsem a clouvnul; ale on zase drazdil." ,Budte rad,' poyidjal, ,ze vis pan vaS zivi a ze za vas djane plati..,' 2e nas nezivi — vime, a ze za nas plati dane" — — „Tot pfec pravda!" pfipomenul soudruh po priave strane podrazdeneho. „A at'si plati! Co nim po torn?!"

394

,,Lez — lez je to," horli rozhnevany a mavna rukou k letohradku, pokracuje skoro patheticky, jako by mel ke shromazdenym fee. ,,To se jen tak povida — ale v pravde je zcela jinak. On jen dane â nas odvidi — nic vie... Ba jeste mih — on dane za nas ani neodvidi — on je diva odvadet..." ,,Jak to?" vpadl kdosi za jeho zady. ,,Zcela pfirozene," vyklada rozhorleny ,cupaf kohskych zini'. ,,Muze se nekdo< pochlubdt, ze videl nekdy pana naseho' s platebnim archem v ruce u berniho ufadu platit dane?" „To ne, to ne!" voli se s nekolika stran. ,,Kdo tedy plati?" pokracuje rozdrazdeny tonem popularne vykladavym. ,,Pan neplati — ufednici dane jen odvadeji... Pan nepracuje ani hlavou, ani rukama, on si nanejvyse pfebytecny cas kriti honbou a kratochvili... Tovirnu fidi feditel, ufed¬ nici a mistrove — pin nanejvys uhnme ucty zbezne pf elitne — tot Vse... On neseje, neora — nepra¬ cuje ani kladivem, ani dlatem, ani sidlem, ani ja¬ kymkoli jinym nastrojem — a pfece zije a sati se jako' lilie v poli..." Z hloucku zaznely ruznymi hlasy vykfiky: ,,Vyborne! — Ano<, ano! — PraVda — svata pravda!" ,,Kdyby se pin nas zivil praci vlastnich rukou svych nebb chtel byt ufedhikem v tovarne," po¬ kracuje rozhorleny delnik ve svem vykladu financni zihady, ,,nevydelal by si ani tolik, aby moh' od¬ vadet tak velke dane jako kterykoli femeslnicek, nefku-li, aby za nej moh' pin jeho odvidet berne tak velke jako odvadi ted on za kterehokoli ze

395

svych ufedniku nebo obratne j sich mistru tovar¬ nich ..." „Kdo tedy plati — kdo?" Vpadl netrpelive kdosi v pozadi. „Kdoz jiny," pokracuje s durazem a povznesenym hlasem poulicni kazatel tovarni, ,,kdoz jiny, nez my vsickni, kftefi pod firmou spolecneho na¬ seho pina pracujeme — kdoz jiny, nez my kovifi, zamecnici, truhlafi, slevad, sedlafi, nadenici, slo¬ vem vsickni, kdoz z neceho, co ma nepatrnou cenu, vyrib^me neco, co nia cenu vetsi — tot ceie ta¬ jemstvi. .." „Ano, ano," zaznelo z nekolika ust soucasne. „Dane platime jen niy, ktefi pracujeme," dotvrzuje kdosi ichraplayym hlasem. Se Vsech stran zazniya souhlasne pfizvukovani; kazdy zda se byti plfesvedcen, ze tomu prave jen tak, jak bylo vylozeno. Vsak co to? Vetsina obraci se smerem k1 sousedni ulici, od¬ kud sem zaieha duniVy rachot pfijizdejiciho kocaru. V nekolika okamzicich zahnul kocar kolem rohu a z nekolika ust zaznelo' pfitlumene zVolani: „Pin jede!" „Milostp|in pfijizdi!" „Pan biaron se Vraci!" Hloucek deiniku a deinic zastupujici cestu prive v stfedu plice jako na ploVel takofka v mziknuti oka se rozstoupil, aby mohl kocar pohodlne projeti. I razny renitent, jen2; byi prave svym soudruhum prostym, ale pf esyedcujichn zpusobem dokazal, jaky je rozdil mezi lidmi ptracujicimi a lidmi pouê pozivajidmi, ustoupil o nekolik kroku s cesty a upird zrak sVuj jako vsickni ostatni na pfijizdejici kocar.

396

Je to lehky, elegantni povoz, ta2eny dvema b'ujnymi belousi, ktefi mirnym poklusem uhaneji jako by vlekli za Isebou plouhe pirkb. Na kozliku sedi oblstarozhy koci. s dlouhym, skoro az po pis dosahujicfrn prosedivlelym plno¬ vousem a s vyrazem mracne pfisnosti v siroke, odule, vraskovite tvifi. V leve ruce dr2i oprati, V prave pak elegantni blicik a diva se upfene pfimo mezi kone na konec oje. V kocafe sedli asi dyficetilety muz V letnfon, na pohled nicim nenapadnem obleku sedave barvy a podle neho mladistVa, nanejvys osmnictileta da¬ ma y elegantnim, ale taktez nenapadnem Sate cestovnim se slamenym, koketne k jedne strane posinutym klobbuckem na hlave — vlastnik tovarny a jeho chot... V ponekud vyziie, ale pfece intelligentni a jaksi apathicky dobromyslne, ibezVouse, blede tvafi to¬ varnikove zrad se dusevni unavenost. Zda se to byti tvaf cloveka, ktery byl rychleji zil nez obycejni smrtelnici, ktery byi mnoho videl a kteremu svet jiz jen zfidka kdy pbskytuje necb, co by jej napadne ji Vzrusikx Spise sive nez blede modre oko jeho je matneho jen lesku; uzke, uvaJdie, sotva pozorovatelne rty; nevysoke, soumerne £eIo s kolmou, ale nehlubbkou ryhou uprostfed, svetle kaStanovy, kratce pfi¬ stfizeny vlas, obla brada, pravidelny, nikterak ndpiaJdny nos a lehoucke chmyfl nad hofenim rtem — v§e prozrazuje poVahu spise mirnou, kontemplativni, skoro trpnou, a nikdo by nevefil, zet muz ten skalopevne vule, rizny, prudky, ba v mimo¬ fadnych pfipadech i diVoky.

397

Vzplane-li v dusi jeho', tfeba z pficiny mali¬ cherne, hnev, mivi tvaf jeho vyraz pfimo medusovity a liSi se od tvafe V normalnftn stavu k nepoznani. Pfed desiti a vice lety byval napadne po¬ pudlivy, umineny a svehlavy; nyni vsak1 jen zfidka kdy se rozciluje a to jen v pfipadech zavaznych — jet v ohledu torn bud otufilejsi nebo otupelejsi... Mladistva chot, svezi jako ruze v prvnim rbzpuku. Neni slicna, ani ohyzdni. Tvaf jeji ma rysy pravidelne, ale ponekud pfisne a v momentech ne¬ pf ijemhehb dusevniho hnuti skoro bdpuzujici. Nic¬ mene vyraz ten zmirnen svezi beiostnou pleti, jumenymi licemi, 'zhavyrhi, kyprymi rtiky, veselym temne modrym okem a bohatym p^vym vlasem1. Zda se byti dobrou, oddanou zenou, jako byvaji zenstiny tak zvaneho> „doiblreho vychovani", ktere se neprovdaly z vlastni naklonnosti, nybrz ku pfani svych rodicu, ktere nepfinaseji choti svemu nez do¬ brou1 vuli plniti manzelske povinnosti a znacne veno a snaseji nepifistojnosti z nepfirozeneho spojeni ta¬ koveho plynouci s tichou resignaci lidi, kterymz je bohatstvim upfijemneny zivot skoro bfemenem. V. pravde ysak je to zenstina se stay em svyrh uplne spokojeni, hepfejici sobe nizadne zmeny a zijici jako tisice Sen jejiho postaveni, ktere se nudi i ve spolecnosti nejVybranejsi a v zibavach nejsybirictej'sich. Neni jeste ani cely rok proydana; lee za kritky cas ten byla nbvemu ziyotu manzelskemu tiplne uvykla.. Dum manzeluv a jeho zpfisob' zivota nelisi se nikteraik od domu,: v nemz' byla, zrozena, a od lidi, v jejimz fcruhu byla- vychoyana, Zmena:. byla talk neniipadna, ze ji ani nepozorovala,...-:;-J A

.398

On i ona sedi v kocife s eleganci lidi, ktefi byli uvykli jizde v kocirech od nejutle j Mho mladi. Zda vzpomenou si nekdy na utrapy a svizele svych dedu ■— otcu svych otcu? Jeji ded byl prosty plavec a „voraf"". Asi pfed sedmdesati m lety pfiplul po prve na vorech z Budejovic do Podskali a od te doby konal cestu tuto a timto zpusobem nescetnekrate. Byl silny, zdravy, pilny, stfidmy, opatrny, spofivy a pocltavy. V ne¬ kolika letech uspofil si nekolik zlatych a pocal vesti drobhoucky obchudek na vlastni pest. Kupoval a prodaval s pocatku jen nekolik klad nebo tfi, dyfi, pet sahu dfivi. Vydelal milo', ale vydeiek pfirizei k usporim, ai mohl koupiti cely vor nebo nekolik set sahu dfivi. Prajcoval do unavy, nepfeje si od¬ dechu a zustavil jedinemu synu svemu sluSnou ohradicku. Syn vstoupil v siepeje otcovy a pfek'onal jej v obchodni spfekulaci. Byj smeiejsi, podnikavejsi, sveta a lidi znal ej si. Bohatstvi se mnozilo — staVby zeleznic napbmahaly k tomu v mife tak hzasne, ze zemfel co mdionaf. Ded tovarnikuv byl prosty koyafsky chasnicek. Asi pfed osmdesati lety pfibyl z rodiste sveho, ma¬ ieho mestyse v jseverbvychod'nich Cechach, do Prahy s malym raneckem na zadech a se sukovitou holi v ruce. I on staval v sobotu pfed podobnou, ovsem ze nepomerne nepatrnejsii a jinemu ucelu slouzici tovarnou jako kterykoli z deiniku jeho vnuk'a. I on byl vzorne pilny, v prici svedomity, opatrny, spofivy a spekulatiVnim duchem nadany. I on neznal oddechu, pracoval do hpadu a radeji hladoveU nez by byl jen o krejcar pfekrocil rozpo6et a vydal vice, nez co byl urdl ke sve vyzive. I jeho

399

uspory se mnozily s pocatku pomalu: i on mohl po letech zacit pracovati samostatne. Zfidil si spo¬ lecne s kymsi malou kbtlirnu. Po cely den az pozde do noci staval jako kterykoli jiny. delnik u vyhne, pracuje v potu tvifi a nepfeje si odpocinku. Lee vsechno mamahani, spofeni a muceni ne¬ bylo by jej spasilo; byl by zemfel jako prosty, slusne se zivivsi kotlafsky mistr, kdyby se nebyl v pfihodnou dobu vrhnul na drihu, po ktere za pfizni vych pomeru jedine Ize zbbhatnouti — na drahu obchodu a spekulace. Pocal v maiem, ale stesti mu pfalo. Zivod kvetl, zakazky se mnozily, pracovino s dvoj- a troinasobinym poctem delriictva. Zemfel v nejlepisiijn veku, zustaviv synu svemu zivod ve vzor nem stavu. A syn, pravy to prototyp obchodnika, dokonal, co byl otec zapocal. Z pouheho mistra kotlafskeho Stal se tovarnik, ktery rychle b'ohatnul a zemfev, zustavil nejstarsimu synu jednu z nejvetgich toviren v Cechich. Asi pfed rokem pojal syn ten za manzelku vnucku byvaieho ,,vorafe" a spolecne jmeni obou pici se na nekolik milionu... Tovarnik a chot jeho prive jedou z odpoledni zibavy v palaci jednoho z nejbohatsich kavaliru, kde se byli po pfikladu jinych konveniencne nudili. Kocar do jel nepomerne dfive, nez' co bys nejzbezneji pfeletl pfedchizejici fadky, k rozstoupivsiniu se hloucku delnictva. Pozornost vsech jest upnuta k tovirnikovi a jeho choti. Vsichni zdvofile, mnozi devotne a s vy¬ razem skoro zbozne nebb bazlive ucty pozdravujou...

400

Zrak tovarnikuv pfeletl jen jednou po prostran¬ stvi. V tvifi jeho ani sval se nepohnul, pohled jeho nikde a na nicem ani na okamzik neutkvel. Obraz, jenz pfed zrakem jeho< jen kmitnul, byl mu zcela vsedni: bylte iei videi uz tak nescetnekritej ze je mu zcela Ihostejny. Dvakfate nebo tfikrate smeknul klobouk, ale z pohybu jeho ruky bylo zfejmo, ze by mu bylo milejsi, kdyby ho vubec nikdo nepozdravoval. Chot jeho nepokojne se usmivajic, klonila se* mirne na pravo i na levo. Kdyz jel povoz tesne podle renitentniho ,,cupafe zini", kteryz sice jako ostatni uctive pozdravil, ale v jehoz rozpalene tvafi jevila se posud mracna rozhorlenost, utkvel zrak jeji na okamzik na tvafi lisici se vyrazem svym' od ostatnich. V nasledujicim okamziku vsak jiz tekal "zrak jeji s pf edmetu na pfedlnet, az utkyel na ne¬ dalekem letohridkh. Co myslil si ten neb onen delnik nepfijemneho pfi pohledu na sveho „chlebodarce", zustalo jeho tajemstvim; jen nektefi, kterymz kmitla dusi my¬ slenka nevinna nebo pfijemna, odvizili se ji vyslbviti. „Pekna, roztomila to zinka!" pfipomenul obsta¬ rozny kolohnat s vyrazem satyra ve vychrtie tvafi. ,,Jako ruze — krev a mieko," dodala skoro septmo mladistva divdna ve vybledlych ruzovych satech, ktere jsme si byli jiz dfive letmo vsimnuli. „A kone jako vitr," upozornil umouneny topic v spinave bluze souseda nemluvu, kteremuz oby¬ cejne kazde slovo, nez je vykoktal, cinilo namahani. „V takovem kocife se to jezdi — co?" zamu¬ mlal b'oubelaty muzik umounenemu topici do ucha! „Ji bych chtei byt aspoh kodm..."

401

„A zvratit hned pfi prvni jizde — ne?" roze^ smal se nejblize stojici mladik, zmoulajici odpadek doutniku v odulych rtech. Zraky vsech upiraly se za kbcarem, az v ne¬ kolika vtefinach vjel do otevf eny ch vrat letohradku a zmizel. Podrazdeneho ,,zihafe" nikdo si vice ne¬ vsimnul; hloucek se rozesel... „Zihaf" jeste chvili stal, upiraje zrak svuj k zemi, na to i on pomalu, jako by byl na rozpacich, mi-li jiti nebo setrvati, dal se smerem, kterymz byl kocar odejel. — — Fysiognomie prostranstvi pfed tovarnou po ne¬ kolik minut se nemeni. Deinictvo bylo jiz opustilo tovarnu az na nekolik — z dvifek vychazi posud jeden po druhem — vse tak proste, tak vsedni... V torn zabocila ze sousedni ulice drozka na prostranstvi a zamifila ke vchodu. Soucasne zaznel ode dvifek zoufaly vykfik. Vzkfiklat nebbhi stafenka, ktere jsme si byli jiz dfive vsimli, kdyz zabodvsi z pobocni ulice drob¬ nymi krucky spechala ke vchodu tovarny. Cekala tam s vyrazem uzkostlivosti v zazloutle vraskovite tvifi, az vystoupi jediny synek jeji, o nemz ji byl kdosi zvestoval, ze pfisel v tovirne k urazu. Syn prave pfekrocil prah. Opira se o rame dvou deiniku, ktefi jej opatrne vedou... Skoro slicna tvif jeho je na smrt bleda, cerny vlas pocuchin, vyhasie oko bloudi matne kolem, jako by nekoho hledalo... Oxfordski kosile je, skoro cela zkrvicena — leva ruka visi bez vlady podle tela, pravi — ziistala v tovirne... Vyhasly zrak jeho setkal se se zrakem matdnym. Matka vzkfikla jeste jednou, pak sklesla... Ucineno, ceho bylo tfeba... J. Arbes. Sebranfe spisy XXXI.

26

402

V nekolika minutach opustil tovirnu deinik po¬ sledni. Jeste po nekolik minut fysiognomie prostran¬ stvi se nemeni, leda ze se deinictvo pocina rozchazet... V piul hodine vsak je v mistech — kudy pfed pultisiciletim jezdivali kralove a velmozove cesti na Karluv Tyn — pusto... Nikoho skoro ani nenapadne, co se tu bylo prive sbehlo. A napadne-li, napadne jen letmo... Zdit se, ze klekame posud jeste vyhradne pfed poesii lesku a nadhery. Poesie pravdy a prace, je¬ vici se v nescetnych obdobich a representantech, byvi nam vice mene vsedni, casto i odporna...

OBSAH Str. Rvic 7 Idyla a drama 79 Pul minuty furii 125 Odveta .141 Mezi prvnim a tfetim zazvonenim 153 Macecha . .171 # Pomoranc 185 O prvni kavalkade 201 Cerna Dora • 217 Ty's mne srazila 245 Honba na pfitele 263 Na rozcesti 279 Spekulanti 293 Rub a lie 309 Z doby absolutismu 323 Proudhonuv siiatek 335 V sobotu vecer pfed tovarnou 353

Pfipomenuti. Povidka ,,Idyla a drama" byla napsana roku 1862'. Jeden z my-ch mladsich pfatel, vydluziv si muj rukopis, vydluzil si nejen dej a osoby, ale vypsal i cela mista skoro do slova a v mladistve nepfedlozenosti vytiskl svuj elaborat r. 1865 v ctrndctidenniku ..Cech" — tedy 'drive nezli byla otist&ia moje pr&ce v Halkovych ,,Kvgtech" r. 1868. Pfipomin&m to ovsem jeding 'za tou pficinou, aby mi nemohl byt vytknut plagiat nejhrubsiho zrna. — J. A.

West Side Bindery J. BelohliWek, majitel

Cesko-Slovenske Knihafstvi 1445 West 18th Street CHICAGO, ILL., U. S. A.

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 805

I. ARBESA SEBRANE SPISY

Recommend Documents