VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Hlavní specializace: Komerční právo
Hudební dílo a jeho právní ochrana v kontextu internetového pirátství diplomová práce
Vypracoval:
Petr Jakubíček
Vedoucí práce:
doc. JUDr. Michal Spirit, Ph.D.
2010 i
Prohlášení
Prohlašuji, ţe diplomovou práci na téma Hudební dílo a jeho právní ochrana v kontextu internetového pirátství jsem vypracoval samostatně. Literaturu a prameny, ze kterých jsem čerpal, uvádím v přiloţeném seznamu literatury.
………………………………………….. Petr Jakubíček
V Praze dne 10. května 2010
ii
Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucímu práce doc. JUDr. Michalovi Spiritovi, Ph.D. za jeho uţitečné rady, podněty a vstřícný přístup jak při výuce, tak při sestavování této diplomové práce.
iii
Obsah Pouţité zkratky................................................................................................................... vi Úvod .................................................................................................................................. 1 1
Historie autorského práva ............................................................................................. 3 1.1
2
3
Vývoj autorského práva na našem území ................................................................ 5
Úprava autorského práva v České republice ................................................................... 7 2.1
Vnitrostátní prameny autorského práva .................................................................. 9
2.2
Mezinárodní prameny ......................................................................................... 10
Autorský zákon .......................................................................................................... 15 3.1
Předmět úpravy .................................................................................................. 16
3.2
Předmět práva autorského – Dílo ......................................................................... 16
3.3
Autor, Spoluautoři .............................................................................................. 18
3.4
Vznik autorského práva ....................................................................................... 20
3.5
Práva autora ....................................................................................................... 22
3.5.1
Osobnostní práva ......................................................................................... 22
3.5.2
Majetková práva .......................................................................................... 24
3.5.3
Omezení autorského práva ........................................................................... 27
3.6
Licenční smlouva ................................................................................................ 31
3.6.1 3.7
4
Zánik a odstoupení od smlouvy .................................................................... 33
Práva související s právem autorským .................................................................. 33
3.7.1
Výkonní umělci a výrobci zvukových záznamů ............................................. 33
3.7.2
Návrh na změnu směrnice 2006/116/ES ........................................................ 37
Aktuální vývoj autorského práva – obecně ................................................................... 40 iv
5
6
Hudba v digitálním světě ............................................................................................ 42 5.1
Hudba a internet ................................................................................................. 42
5.2
Uţití díla prostřednictvím internetu ...................................................................... 44
Pirátství ..................................................................................................................... 46 6.1
Peer - To – Peer (P2P) sítě ................................................................................... 47
6.1.1
Typy P2P sítí .............................................................................................. 48
6.1.2
Odpovědnost subjektů P2P sítí ..................................................................... 53
6.2
Streaming video .................................................................................................. 55
6.2.1
7
YouTube ..................................................................................................... 56
6.3
DRM a prodej hudby na českém internetu ............................................................ 57
6.4
Dvě strany mince ................................................................................................ 59
6.4.1
ČPS ............................................................................................................ 60
6.4.2
ČNS IFPI, ČPU ........................................................................................... 63
Ochrana autorského práva ........................................................................................... 64 7.1
Soukromoprávní prostředky ochrany dle autorského zákona a občanského zákoníku 64
7.1.1
Zvláštní nároky autora ................................................................................. 64
7.1.2
Právo na náhradu škody a bezdůvodné obohacení .......................................... 66
7.2
Veřejnoprávní ochrana dle autorského zákona ...................................................... 67
7.3 Trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi ...................................................................................................................... 68 Závěr ................................................................................................................................ 70 Seznam pouţité literatury ................................................................................................... 73 Monografie ................................................................................................................ 73 Odborné články na internetu ....................................................................................... 74 Ostatní zdroje ............................................................................................................ 74 v
Pouţité zkratky AutZ
zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právu souvisejícím s právem autorským a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
ObčZ
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
OSŘ
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
TZ
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
vi
Úvod Populární hudba doznala v posledních desetiletích řadu změn. Mnozí tvrdí, ţe v důsledku stále častějšího vyuţívání elektronických a hlavně digitálních nástrojů působí současná produkce muzikantů do jisté míry sterilně, ploše. Jistou míru odosobnění lze vysvětlit i faktem, ţe nejpouţívanějším a nejuniverzálnějším hudebním nástrojem současnosti je bezesporu počítač, který spolu se správným software dokáţe napodobit téměř jakýkoliv hudební i nehudební zvuk. S takovým vybavením, které dohromady nestojí více neţ kvalitní akustické piano, je muzikantovi nabídnuta široká paleta zvuků, stejně jako moţnost tyto zvuky nahrávat. Ať uţ jde o amatérské nahrávky nebo známé písně hitparád, takto se dnes tvoří populární hudba. Díky těmto novým moţnostem dochází ke značnému zjednodušení a zpřístupnění tvorby hudebních nahrávek pro obě skupiny, tedy amatéry i profesionály. V konečném důsledku má celá věc za následek kardinální nárůst hudební produkce, jejíţ kvalitu nechme k posouzení raději odborníkům. Stejně jako v případě tvorby samé, snad ještě k radikálnějším změnám došlo i na poli komunikačních nástrojů, jimiţ civilizovaný svět jedenadvacátého století disponuje. Internet představuje jedinečný model distribuce informací na dálku, jehoţ síly dnes vyuţívá opravdu kaţdý. Ve vztahu k hudbě je jednoznačným internetovým mezníkem konec devadesátých let minulého století, kdy vznikly tzv. P2P sítě, které svým uţivatelům umoţňují bezplatnou výměnu dat, tedy i hudebních nahrávek. Toto znamenalo pro umělce první velkou ránu v podobě bezprecedentního zásahu do jejich autorských práv. Následně vznikaly nové a nové modely masového sdílení hudby, které společnost rozdělily na uţivatele touţící po hudbě zdarma a autory, umělce a hudební vydavatele domáhající se svých práv. Dnešní mladá generace chápe stahování hudby z internetu jako běţnou denní aktivitu a často se ani nezamýšlí nad tím, zda to, co dělá, je legální či nikoliv. Hlavním cílem této práce je rozbor současné české autorskoprávní úpravy se zaměřením na práva autorů, resp. výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, ve vztahu k populární hudbě a následná analýza nynějšího stavu internetového bezpráví, tedy pirátství na vlnách internetu. Cílem je pak i ukázat, zda a jak je koncepce autorského 1
práva efektivní při sledování svého zřejmě nejdůleţitějšího zájmu – ochrany autorského práva a práv s ním spojených. Nejčastěji v této práci vyuţívám metodu deskriptivní, analytickou
a
zcela
okrajově
metodu
komparativní
např.
ve
vztahu
k
angloamerické úpravě systému copyright. První část práce se zabývá historickým vývojem autorského práva ve světě i na našem území, vysvětlením kontinentálního systému autorského práva a nejpodstatnějšími prameny tohoto právního odvětví. Stěţejním bodem je ale výklad nejdůleţitějších ustanovení autorského zákona. Pro názornější demonstraci některých institutů je v této části pouţito několika málo příkladů z historie populární hudby padesátých aţ osmdesátých let 20. století, kterými se snaţím tuto rozsáhlou kapitolu oţivit. Druhá část práce je věnována stále aktuálnější otázce internetového pirátství. Z praktického hlediska na závěr uvádím také soukromoprávní a veřejnoprávní prostředky ochrany autorského práva.
2
1 Historie autorského práva Autorské právo (a práva s ním související) se řadí mezi mladší právní odvětví, ovšem problematika samotná, tedy ochrana výsledků uměleckých či jiných tvůrčích činností sahá aţ k počátkům civilizace. Starověké Řecko a Řím - státy, které jsou bezpochyby kolébkou evropské kultury, přinesly četná umělecká díla (literární, výtvarná, architektonická, dramatická, hudební a jiná). Přestoţe antické právo obsahovalo mj. vysoce rozvinutý systém občanského práva, právní úpravu autorství neznalo. Výsledky umělecké činnosti, v této době zejména knihy a jiná literární díla, byly chráněny pouze právem vlastnickým, byly tedy chápány výlučně hmotně – jako věci. „Proti neoprávněnému uveřejnění díla a jiným zásahům do díla se autor mohl bránit jen tehdy, došlo-li tím k neoprávněné držbě rukopisu apod.“1 Dobře rozvinutý vydavatelský i knihkupecký obchod vyţadoval úpravu vztahů mezi autory a vydavateli, resp. obchodníky, ta se však omezovala na pouhé bezplatné kontrakty či kupní smlouvy. Jako odměna autorovi pak připadla kupní cena vyplacená za rukopis.2 O něco lepší postavení měli umělci z řad hudebních skladatelů a dramatiků, jejichţ tvorba byla více podporována. „Velký význam u těchto děl měly veřejné soutěže, které byly odměňovány. Předpisy o těchto soutěžích víceméně respektovaly i určité právo na uveřejnění díla i jeho nedotknutelnost, neboť zakazovaly měnit obsah divadelních aj. inscenací. Zde je možno spatřit počátek ochrany osobních autorských práv.“3 Stejně tak jako u děl literárních i zde pro autora znamenalo odkoupení rukopisu ztrátu veškerých práv k rukopisu i dílu samotnému. Architektonická a výtvarná díla byla většinou tvořena na zakázku na základě pracovních smluv nebo smluv o dílo. Na konci středověku, vlivem rozšíření knihtisku4 v Evropě, nastává další z etap pomalého vývoje autorskoprávního odvětví. Vydavatelé, tiskaři i autoři děl byli do této doby chráněni pouze skrze svá vlastnická práva (podobně jako v antice). Tiskařství se ovšem záhy po Gutenbergově objevu stalo řemeslem, na které se vázaly cechovní předpisy. Je proto nabíledni, ţe vydavatelské právo ve svém vývoji předběhlo 1
Telec, I. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 71 Šalomoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1 3 Telec, I. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 72 4 Pozn. K zásadnímu vylepšení knihtisku Johannesem Gutenbergem došlo kolem roku 1445. 2
3
právo autorské. Ochrana vydavatelů byla uskutečňována soustavou privilegií, která byla jednotlivým vydavatelům udělována za účelem zamezit nekalým soutěţním jednáním, zejména patiskům. (Část renesanční společnosti podporovala patisky jako předpoklad rozšíření vzdělanosti). Z počátku nebyli vydavatelé vůbec vázáni na osobu autora, mohli tedy dle své libovůle díla tisknout a vydávat bez souhlasu autora. Později byla privilegia vydavatelů podmíněna doloţkou týkající se svolení autora s vydáním díla. Ani tento systém však autorům nijak výrazně nepomohl, neboť silnější hospodářské postavení umoţňovalo vydavatelům nadále diktovat podmínky. Průlom nastal aţ s příchodem přirozenoprávní teorie, která vychází z teze, ţe autor vlastní vlastní osobu, tedy i věci, jeţ vytvořil. Postupně tedy začala vznikat legální úprava autorských práv, která uznala práva autorská jako základní a nakladatelská práva jako odvozená.5 Počátkem 19. století bylo nahrazeno vlastnické pojetí autorského práva pojetím osobněprávním, a vznikl i termín duševní vlastnictví. Převratné bylo zejména učení Imanuela Kanta, Johanna Gottlieba Fichtea, G. W. F. Hegela a Arthura Schopenhauera. Kant odlišil hmotnou sloţku díla od díla samého, ve kterém spatřoval projev osobnosti a svobody autora. Definoval i uţívací právo, které je součástí práv autora, je nezcizitelné, ale můţe být postoupeno dalšímu. Následkem vznikaly další teorie, z nichţ dvě základní (monistická a dualistická), nacházejí uplatnění při tvorbě autorských zákonů dodnes. Dle dualistické teorie jsou autorská práva tvořena právy osobnostními, která jsou nezcizitelná a časově neomezená, a právy majetkovými, jeţ jsou převoditelná a zanikají po uplynutí stanovené doby6. Monistická teorie naproti tomu nezná separaci osobní a majetkové stránky, přesto je dualistickému pojetí podobná v tom, ţe umoţňuje převést právo dílo uţít. Právo autorské však pokládá za nepřevoditelné. Dalším významným momentem ve vývoji moderního autorského práva bylo přijetí Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886, jeţ se stala jedním ze základních pramenů mezinárodního práva autorského. Původními signatáři byly hlavy sedmi vyspělých států Evropy (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Španělsko, Švýcarsko a Velká Británie). V dalších desetiletích byla úmluva několikrát revidována a počet signatářů rostl. Do té doby se ochrana děl autorů, kteří byli příslušníky cizích
5 6
Šalomoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 3-5 Viz kapitoly 3. 5. 1Osobnostní práva a 3. 5. 2 Majetková práva
4
států, řídila výhradně předpisy cizineckého práva, jeţ bylo vţdy součástí národního zákonodárství, čímţ docházelo k diferenciaci právní úpravy v jednotlivých státech. V zásadě zde existovaly tři kritéria ochrany cizích děl vnitrostátním autorským právem, a to, princip teritoriality (z hlediska území, kde došlo k prvnímu uveřejnění díla), princip personálního statutu (z hlediska státního občanství autora díla) a princip formální reciprocity. Pouze Francie (zákonem z r. 1852) a Belgie (zákonem z r. 1886) zajišťovaly v rámci předpisů svého cizineckého práva úplnou asimilaci cizinců a vlastních státních příslušníků z hlediska národního autorského práva. Právě Bernská úmluva, která nabyla účinnosti 5. prosince 1887, započala proces překonávání zmíněné zásady teritoriality.7
1.1 Vývoj autorského práva na našem území Za první zákon týkající autorského práva na území dnešní České republiky je moţno označit císařský patent z 19. října 1846 č. 992 sb. z. s., který na našem území poprvé zformoval
principy ochrany děl
literárních,
hudebních
a
výtvarných
proti
mechanickému poškozování či veřejnému provozování. Tento patent byl následně novelizován. Významná je novela z roku 1858, kterou došlo k rozšíření rozsahu ochrany provozovacího práva a novela z roku 1893, kterou byla prodlouţena ochranná lhůta literárního a uměleckého vlastnictví. V roce 1885 byl přijat zákon č. 197/1885 ř. z., o právu původcovském k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, který byl roku 1918 převzat Československou republikou. Unifikace autorského práva v rámci území Československa bylo dosaţeno zákonem č. 218/1926 Sb. z. a n., o původcovském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým. Tento zákon s sebou přinesl i ustavení veřejnoprávního původského rejstříku pro literární a umělecká (hudební a výtvarná) díla, která nebyla označena pravým jménem autora. Prvorepubliková úprava zahrnovala i zvláštní zákon o nakladatelské smlouvě č. 106/1923 Sb. z. a n. Změna reţimu zapříčinila vznik nového autorského zákona, tj. zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském (obsahoval i práva příbuzná k právu autorskému). Vedle tohoto hlavního zákona byly vydány i další předpisy týkající se zejména ochranných organizací autorů ale i honorářové předpisy. V roce 1965 byl v rámci rozsáhlé kodifikace soukromého práva přijat zákon č. 35/1965 Sb., o dílech 7
Knapp, K. Kunz, O. Mezinárodní právo autorské. Praha: Academia, 1981, s. 25-26
5
literárních, vědeckých a uměleckých, tedy opět nový autorský zákon, který vešel v účinnost 1. července 1965.8 Tento zákon, který prošel po listopadu 1989 několika novelami (mj. umoţňující ochranu počítačových programů), byl v roce 2000 nahrazen zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právu souvisejícím s právem autorským a změně některých zákonů (dále jen „AutZ“ nebo „autorský zákon“), jenţ představuje komplexní úpravu autorského práva nově zahrnující i kolektivní správu autorských práv. Nový autorský zákon byl jiţ pětkrát novelizován. Nejdůleţitější novelou byl jednoznačně zákon č. 216/2006 Sb., kterým se mění původní zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právu souvisejícím s právem autorským a změně některých zákonů. Předmětem novely bylo zpřesnění a doplnění autorského práva s ohledem na právo evropské, konkrétně se jedná o směrnice:
Směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991, o právní ochraně
počítačových programů,
Směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992, o právu na pronájem a na
půjčování, jakoţ i o některých právech souvisejících s právem autorským v oblasti duševního vlastnictví,
Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1983, o koordinaci některých pravidel
práva autorského a práv s ním souvisejících vztahujících se na satelitní vysílání a kabelový přenos,
Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993, o harmonizaci ochranné doby
práva autorského a některých práv s ním souvisejících,
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2000, o
harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti,
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001, o
právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla.9
8 9
Telec, I. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 77-79 Šalomoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. Praha: C .H. Beck, 2009, s. 8-9
6
2 Úprava autorského práva v České republice Autorské právo České republiky patří do evropského kontinentálního systému autorského práva, který se na rozdíl od systému angloamerického, tj. systému copyright, liší zejména neformálností ochrany autorského díla. Kontinentální systém dává do popředí osobnost autora a jeho dílo, které je osobním projevem autora a výsledkem jeho tvůrčích schopností. Autorské právo k dílu vzniká okamţikem jeho vytvoření 10 a není pak nikterak podmíněno ţádnými dalšími skutečnostmi. Naproti tomu se systém copyright vyznačuje značně vyšší formálností; zde je běţným předpokladem ochrany autorského díla jeho registrace v rejstříku autorských děl.11 Autorské právo je součástí širšího okruhu právních disciplín známého jako práva k duševnímu vlastnictví, do kterého dle I. Telce12 řadíme dále prává k průmyslovému vlastnictví. Dle článku 2 (VIII) Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví do souboru práv k duševnímu vlastnictví patří práva k literárním, vědeckým a uměleckým dílům, k výkonům výkonných umělců, ke zvukovým záznamům a rozhlasovému vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a objevům, k továrním, obchodním známkám a známkám sluţeb, jakoţ i k obchodním jménům a obchodním názvům, na ochranu proti nekalé soutěţi, a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. Pojem autorského práva lze vykládat ve dvojím smyslu, a to v objektivním a subjektivním. „Ve smyslu objektivním jej chápeme jako soubor právních norem upravujících společenské vztahy vznikající z tvorby a společenského uplatňování literárních, vědeckých a uměleckých děl, souhrnně označovaných jako díla autorská. Z širšího hlediska se nejedná pouze o právní normy obsažené v autorském zákoně, ale můžeme sem zahrnout i mnoho dalších norem obsažených v jiných právních předpisech, které rovněž regulují výše vedenou kategorii právních vztahů. Pokud hovoříme o kategorii autorského práva v subjektivním smyslu, pak pod tímto pojmem rozumíme 10
§ 9odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů 11 Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 13-14 12 Telec, I. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 21
7
oprávnění, která autorovi vznikají a která může realizovat ve vztahu k jím vytvořenému dílu.“13 Autorské právo je tedy třeba chápat jako úpravu postavení autorů a zároveň uţivatelů děl na smluvním nebo mimosmluvním základě, jejíţ základní funkcí je dosaţení takového systému vztahů vznikajících z tvorby a uplatnění děl na veřejnosti, aby docházelo k souladu materiálních i morálních zájmů tvůrců i ostatních subjektů daného společenského procesu.14 Současná koncepce (od přijetí autorského zákona v roce 2000) autorského práva České republiky je dualistická. Dle I. Telce15 fungují v českém autorském právu tři následující principy.
autorský princip, podle něhoţ platí, ţe původním subjektem autorského práva je
vţdy autor jako fyzická osoba16;
princip neformálnosti, který byl jiţ zmíněn na začátku této kapitoly. Tento
princip pramení z povahy díla, jeţ je dle §2odst. 1 AutZ „jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora“. Není tedy nutné vznik díla a práv k němu formalizovat, protoţe totoţný výsledek tvůrčí činnosti je v autorskoprávní oblasti povahově vyloučen;
princip teritoriality, tedy zásada, ţe autorská práva upravená zákonem určitého
státu platí pouze na území daného státu (negativní vymezení) nebo ţe se autorské vztahy vzniklé na území určitého státu řídí normami tohoto státu (pozitivní vymezení)17. Zmíněný princip je v současné době překonáván mnoţstvím kolizních norem zakotvených v právních řádech jednotlivých států či v mezinárodních úmluvách, o přímo působících normách mezinárodních úmluv nemluvě.
13
Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 9 14 Telec, I. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 68 15 Tamtéţ s. 69 16 Srov. se systémem copyright, kde subjektem můţe být i právnická osoba 17 Knapp, K. Kunz, O. Mezinárodní právo autorské. Praha: Academia, 1981, s. 17
8
2.1 Vnitrostátní prameny autorského práva Mezi hlavní vnitrostátní prameny autorského práva řadíme:
Listina základních práv a svobod:
Čl. 11 odst. 1 „Kaţdý má právo vlastnit majetek.“ Článek 11 Listiny základních práv a svobod kaţdému přiznává právo vlastnit majetek, tedy i majetek nehmotný, do kterého spadá i duševní vlastnictví.
Čl. 34 odst. 1 „Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.“
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (lex
generalis; upravuje občanskoprávní vztahy)
Autorský zákon (jako lex specialis k občanskému zákoníku)
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č.231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve
znění pozdějších předpisů
Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného
vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (pirátský zákon)
9
Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického
tisku a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (tiskový zákon)
Zákon č. 40/1995 o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č.
468/1991 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 480/2004 Sb., o sluţbách v informační společnosti, ve znění
pozdějších předpisů
Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších
předpisů
2.2 Mezinárodní prameny Přednost před českým zákonem mají vyhlášené mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány Parlamentem České republiky, a tudíţ je jimi Česká republika vázána (čl. 10 Ústavy). Dále pak mají legální prioritu i jiné mezinárodní smlouvy, pokud na ně odkazuje konkrétní zákon. Jednou ze smluv podle čl. 10 Ústavy je Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social, and Cultural Rights) ze dne 16. 12. 1966 (vyhl. pod č. 120/1976 Sb.). Dle čl. 15 odst. 1 písm. c) tohoto paktu má každý (tedy bez ohledu na státní občanství) právo požívat ochrany morálních i materiálních zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby. Dalším pramenem mezinárodního práva, který je pro Českou republiku přímo vnitrostátně závazný, je Všeobecná deklarace lidských práv (Universal Declaration of Human Rights) ze dne 10. 12. 1948. Účelem čl. 27 odst. 1 deklarace, který přiznává
10
každému právo užívat plodů umění (right to enjoy the arts), je vytvořit, udrţovat a rozvíjet harmonický vztah mezi tvůrci a uţivateli (spotřebiteli).18 Mezi nejdůleţitější mezinárodní smlouvy, jejichţ členským státem je i Česká republika dále patří:
Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z 9. září 1886 (v
ČSSR účinná od 22. 2. 1921) Signatáři (v současné době 160 států světa) Bernské úmluvy tvoří Unii pro ochranu práv autorů k jejich literárním a uměleckým dílům. Subjektem ochrany jsou autoři, kteří mají občanství některé ze signatářských zemí. Doba ochrany autorských děl je Bernskou úmluvou stanovena po dobu ţivota autora a padesát let po jeho smrti, tato úprava je minimální, tzn. ţe státy mají právo stanovit ochranu širší. Bernská úmluva funguje na zásadách teritoriality a asimilace, o kterých jiţ byla řeč v kapitole 1.
Všeobecná úmluva o právu autorském ze dne 6. 9. 1952 (v ČSSR účinná od 6.
1. 1960) Tato úmluva je jakýmsi mostem mezi kontinentálním pojetím autorského práva a angloamerickým systémem copyright. Pro Českou republiku má význam především ve vztahu ke státům, které nejsou signatáři Bernské úmluvy (např. Laos či Kambodţa). Do dnešního dne tuto úmluvu podepsalo 99 států.
Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových
záznamů a rozhlasových a televizních organizací z 26. 10. 1961 tzv. Římská úmluva (v ČSSR účinná od 14. 8. 1964) mj. reguluje majetková práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů. Výkonným umělcům je pak ochrana těchto práv ještě rozšířena směrnicí 92/100/EHS o právu na pronájem a na půjčování a o některých právech souvisejících s právem autorským v oblasti duševního vlastnictví.
18
Telec, I. Přehled práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 2002, s. 65- 57
11
Ţenevská
úmluva
o
ochraně
výrobců
zvukových
záznamů
proti
nedovolenému rozmnoţování jejich zvukových záznamů tzv. protipirátská úmluva z 29. 10. 1971 (v ČSSR účinná od 15. 1. 1985)
Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví TRIPS
(Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual property Rights) (v ČR účinná od 15. 4. 1994) „dohoda TRIPS“, která vznikla současně s vytvořením Světové obchodní organizace WTO. „Dohoda TRIPS je známá tím, že poprvé na mezinárodní úrovni upravuje závazky členských států, které mají přijmout v oblasti vynucování práva, a to jak ve správním, civilním či trestním řízení. Obsahuje dále ustanovení o opatření na hranicích, kterých se nositelé práv mohou domáhat v případě dovozu či vývozu nedovolených rozmnoženin děl, výkonů a zvukových záznamů.“19
Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví ze dne 14. 7. 1971
(v ČSSR účinná od 22. 7. 1975), kterou byla zaloţena speciální organizace OSN Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, dále jen „WIPO“)
Smlouva WIPO o autorském právu (WIPO Copyright Treaty)
Smlouva WIPO o výkonech výkonných umělců a zvukových záznamech z
20. 12. 1996 (WIPO Performance and the Phonograms Treaty – WPPP), k oběma těmto smlouvám přistoupila Česká republika 20. 5. 200220.
19
Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, s. 39 Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 20-21 20
12
Pro Českou republiku jsou dále velmi významné prameny práva EU, které v podobě směrnic ve velké míře ovlivňují podobu právní úpravy autorského práva a práv s ním souvisejících. Jde konkrétně o tyto směrnice:
Směrnice Rady 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů
Směrnice Rady 92/100/EHS o právu na pronájem a půjčování, jakoţ i o některých právech příbuzných právu autorskému v oblasti duševního vlastnictví
Směrnice rady 93/98/EHS o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv příbuzných
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 96/9/ES o právní ochraně databází
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady Evropské unie 98/84/ES, o právní ochraně sluţeb s podmíněným přístupem a sluţeb tvořených podmíněným přístupem
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/31, o některých právních aspektech sluţeb informační společnosti, zejména elektronického styku, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady Evropské unie 2001/29/ES o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti
Směrnice Rady 2001/84/EHS o právu autora na odměnu z opětovného prodeje originálu uměleckého díla
Směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2002/58/ES, o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/48/ ES, o prosaditelnosti práv duševního vlastnictví
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES, o ochraně autorského práva a souvisejících práv, kterou byla zrušena Směrnice Rady 93/83/EHS o koordinaci
13
některých pravidel z oboru práva autorského a práv příbuzných právu autorskému vztahující se na satelitní vysílání a na kabelový přenos
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální sluţbě a právech uţivatelů týkajících se sítí a sluţeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodrţování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a sluţby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES
o oprávnění
pro
sítě
a sluţby
14
elektronických
komunikací
3 Autorský zákon Autorský zákon, který nahradil původní autorský zákon z roku 1965, reaguje jak na vývojové tendence v oblasti vnitrostátního a komunitárního práva, tak i na rychlý rozvoj nových technologií v posledních desetiletích. Zákon obsahuje nově i právo výrobce zvukově-obrazového záznamu, právo nakladatele, kolektivní správu, nové ustanovení o licenční smlouvě a další. Jak jiţ bylo naznačeno, vychází nový zákon z dualismu práv osobnostních a majetkových. Zákon je organizován do sedmi hlav:
Hlava I (Právo autorské)
Hlava II (Práva související s právem autorským)
Hlava III (Zvláštní právo pořizovatele databáze)
Hlava IV (Kolektivní správa práv)
Hlava V (Souběh ochrany)
Hlava VI (Správní delikty)
Hlava VII (Ustanovení přechodná a závěrečná)
V dalším textu rozeberu některá zásadní ustanovení autorského zákona se zaměřením na práva autora a práva výkonných umělců.
15
3.1 Předmět úpravy § 1 AutZ taxativně vymezuje předmět úpravy zákona, čímţ je dána věcná a osobní působnost zákona. Zákon upravuje: a)
práva autora k jeho dílu
b)
práva související s právem autorským
c)
právo pořizovatele k jím pořízené databázi
d)
ochranu práv dle AutZ
e)
kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.
K právům souvisejícím s právem autorským řadíme práva výkonného umělce, výrobce zvukového záznamu, výrobce zvukově obrazového záznamu, rozhlasového a televizního vysílatele a právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuţ uplynula doba trvání majetkových práv. Z uvedeného výčtu plyne, ţe zákon přednostně upravuje ochranu subjektů autorského práva a práv s ním souvisejících, kde nehmotné statky jsou pak předmětem těchto práv, tedy předmětem poskytované ochrany. 21
3.2 Předmět práva autorského – Dílo Definici díla nalezneme v § 2 odst. 1 AutZ: „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako dílo
21
Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 38
16
kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské dílo, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.“ V první větě tohoto kogentního ustanovení spatřujeme dva pojmové znaky autorského díla, které musí oba nutně splňovat všechna díla, pokud mají být předmětem autorského práva - jedná se o tzv. generální klauzuli. Prvním znakem je jedinečnost autorského díla („jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora“). Dílo je nutné chápat jako výplod autora (jeho tvůrčích schopností a fantazie), jehoţ výsledek je odrazem jeho osobnosti. Dílo je tedy podmíněno tvůrčí činností spojenou s individuálním projevem kaţdého autora. Z předchozího vyplývá, ţe vyskytnou-li se dvě naprosto shodná díla, jedná se s největší pravděpodobností v jednom případě o plagiát. Jestliţe je tedy dílo striktně vázáno na tvůrčí činnost, nemůţe být autorem dle zákona nikdo jiný neţ fyzická osoba (tedy ani věc ani osoba právnická)22. Dle § 2 odst. 6 AutZ není předmětem ochrany námět díla sám o sobě. Na druhé straně zákon nepředkládá ţádný zákonný rozsah díla. Autorským dílem tak můţe být i dílo nedokončené, pokud splňuje všechny náleţitosti díla autorského (viz generální klauzule). Myšlenka musí být ztvárněna určitým způsobem v závislosti na druhu díla. Hudební dílo, které patří do kategorie děl uměleckých, je vyjádřeno spojením a sledem jednotlivých tónů určovaným pravidly hudebního umění (tedy zpravidla melodií, harmonií, rytmem). Druhým pojmovým znakem je vyjádření díla („vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě“). Zákon nevyţaduje ţádnou konkrétní formu vyjádření díla, ke splnění tohoto znaku stačí, aby dílo bylo vnímatelné omezeným okruhem společnosti. Dostačujícím faktorem je dokonce samotná způsobilost vnímatelnosti (zpřístupnění díla okruhu osob) 23. V případě hudebního díla se nabízí různé moţnosti vyjádření, např. nahrání skladby na zvukový nosič, záznam do notového jazyka či její pouhé zahrání. Vnímatelná podoba je tedy nezbytně nutná, přestoţe předmětem ochrany je statek nehmotný. § 2 odst. 4 AutZ říká, ţe „předmětem práva autorského je také dílo, vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.“ Takto vzniklá díla nazýváme díla odvozená, protoţe vychází z jiného, tj. původního, díla. V hudební sféře se jedná o hudební úpravy děl původních, např. variace, aranţmá nebo improvizace na dané téma. 22 23
Viz § 2 odst. 1 AutZ Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 45
17
S tímto ustanovením úzce souvisí i § 12 odst. 1 AutZ, který přiznává autorovi původního díla majetkové právo dílo (odvozené) užít. Dochází tedy ke značnému omezení práv autora díla odvozeného (nově vzniklého), kterému pak, pokud chce dílo uţít, vzniká povinnost získat licenci od autora původního díla. Námět, jak jiţ bylo řečeno, samostatným autorským dílem není, proto není jeho pouţití v jiném díle vázáno na souhlas autora díla původního.24 Výjimku z ochrany podle autorského práva tvoří „výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní; užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.“ (§ 3 písm. a) AutZ). Uţití takových výtvorů je pak volné, kdeţto jejich interpretace výkonnými umělci jiţ ochraně podléhá.25
3.3 Autor, Spoluautoři Jak jiţ zde bylo naznačeno, můţe být v souladu s autorským principem autorem díla pouze fyzická osoba. Tento fakt vyplývá ze skutečnosti, ţe nositelem tvůrčích vlastností můţe být přirozeně pouze člověk. Angloamerické pojetí naproti tomu pokládá za autora i osobu právnickou, chápe ji tedy jako originálního nabyvatele práva autorského stejně jako je tomu v případě osoby fyzické v kontinentálním právu. Takovou právnickou osobou můţe být např. výrobce filmu26. Z výkonu práva autorského jiţ ale právnická osoba dle autorského zákona vyloučena není. Jiná neţ fyzická osoba můţe získat oprávnění k výkonu majetkových práv (např. pokud jde o zaměstnanecké dílo - § 58 AutZ) nebo oprávnění k uţití díla zcela běţně smluvní formou, tj. licencí nebo výjimečně originárně. Dle § 5 odst. 1 AutZ „je autorem fyzická osoba, která dílo vytvořila.“ Je jím tedy jakákoliv fyzická osoba, i osoba nezletilá nebo osoba, která pozbývá způsobilosti k právním úkonům. 27 Na rozdíl od předchozí úpravy v autorském zákoně, existuje od r. 2000 institut zákonné domněnky autorství. Jedná se o domněnku vyvratitelnou slouţící jako procesní 24
Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 7 V úvahu zde přichází tvorba známé skupiny Čechomor, která má svém repertoáru mnoţství lidových písní, které můţe dle AutZ volně uţívat. 26 Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 11 27 Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 64 25
18
dokazovací nástroj (nemá vliv na vznik autorskoprávní ochrany). § 6 AutZ stanoví, ţe autorem je fyzická osoba, jejíţ jméno nebo pseudonym je uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem. Domněnka se netýká pouze děl vyjádřených hmotně (tedy např. výtvarných děl), ale všech děl bez rozdílu s tím, ţe způsob uvedení jména na díle se odvíjí od druhu díla a jeho vnímatelné formy.28 Autor díla má výlučné právo na autorské označení, které je upraveno v § 7 AutZ. Historicky se díla v této souvislosti dělí na díla pravojmenná (aléthonymní), u kterých je uvedeno právé jméno autora, a díla tajnojmenná (kryptonymní), která jméno autora zatajují. Kryptonymní díla dále dělíme na bezejmenná (anonymní) a lichojmenná (pseudonymní). Dle § 7 odst. 1 AutZ je autor, který si zvolil neuvést své pravé jméno (uvedl pseudonym nebo zveřejnil dílo anonymně), chráněn před prozrazením své totoţnosti, které je vázáno na jeho souhlas. Z logiky věci je zřejmé, ţe zákaz prozrazení identity autora trvá jen do okamţiku, kdy se autor neprohlásí nebo nestane obecně známým. Pod pseudonymem často vystupují různá hudební tělesa (orchestry i moderní hudební skupiny), jimţ je toto právo výslovně přiznáno v § 70 odst. 2 AutZ29. S uţitím pseudonymu (či u anonymního díla) se dle § 27 odst. 3 AutZ mění i délka ochrany majetkových práv k takto označeným dílům, která se z obecné délky30 zkracuje na 70 let od oprávněného zveřejnění díla. Pokud se ale autor v průběhu této doby prohlásí nebo stane obecně známým, platí obecná doba trvání majetkových práv31. Pokud je dílo vytvořeno více autory společně, jedná se o dílo vytvořené spoluautory. Takové dílo musí být jediné a nedílné. Není důleţité, aby „příspěvky“ jednotlivých autorů bylo moţné od sebe rozpoznat, odlišit. Podmínkou ale je, ţe tyto dílčí části nejsou samy osobě způsobilé existence jakoţto samostatná autorská díla. V tom případě by se nejednalo dílo vytvořené spoluautory ale dílo souborné dle § 2 odst. 5 AutZ. Dle ustanovení § 8 AutZ přísluší právo autorské k takto vytvořenému dílu všem autorům společně a nerozdílně, tzn. ţe všem autorům originárně náleţí všechna osobnostní i majetková práva ke společnému dílu. Stejně tak z úkonu, který učiní, byť jen jeden 28
Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 12 Viz kapitola 3.5.1 Osobnostní práva výkonných umělců 30 Viz kapitola 3. 5. 2. 3 Trvání majetkových práv a dílo volné 31 § 27 odst. 1 AutZ 29
19
z autorů, jsou ostatní spoluautoři povinni i oprávněni. Nutno podotknout, ţe spoluautorství vzniká jedině v případě spolupráce, neboli společné tvůrčí činnosti, na díle téhoţ druhu. V oblasti hudební tím pádem nejde o spoluautory v případě, kdy jeden z autorů napíše text a druhý sloţí hudbu k téţe písni, jelikoţ se jedná o dvě samostatná díla, která jsou právně chráněna zvlášť. Konečná podoba písně tak vznikne aţ jejich spojením a uţitím.32
3.4 Vznik autorského práva „Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.“ (§ 9 odst. 1 AutZ). Kontinentální systém autorského práva, do něhoţ patří i česká úprava, je postaven na principu neformálnosti, tzn. ţe autorské právo vzniká společně s dílem, tedy v okamţiku, kdy je dílo vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě.33 Proto není třeba autorská práva nikde přihlašovat, registrovat či platit poplatky. V praxi toto ustanovení můţe představovat určitý problém zejména v situacích, kdy je třeba doloţit datum vzniku konkrétního autorského díla, zvláště pak u děl, která nejsou necessarie vázáná na hmotný substrát34. Proto se dnes, přestoţe takový úkon nemá ţádný vliv na vznik autorského práva, u nás díla registrují u různých institucí (např. AKA – Asociace komunikačních agentur). Existují i alternativní způsoby, které umělci vyuţívají k získání důkazů o termínu vzniku svých autorských děl. Jedná se např. o uloţení hmotného substrátu díla do notářské nebo advokátní úschovy nebo sepsání díla notářským zápisem.35 Dalším moţným procesním důkazem ve sporu o autorství (resp. datum vzniku autorského díla) je zaslání hmotného substrátu autorem na vlastní adresu ve formě doporučeného dopisu s tím, ţe autor zásilku po doručení neotevře pro případ potenciálního soudního sporu 36. Vzhledem k neexistenci
32
Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 70-72 Viz kapitola 3. 2 Předmět práva autorského - Dílo 34 Pro srovnání např. výtvarné dílo, stavba X báseň, hudební skladba 35 Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 28 a 45 36 V USA také známé jako „poor man’s copyright”, tedy „autorské právo chudých“. Dle výroku U.S. Copyright Office se ale obdobné praktiky nedoporučují, nejsou zmíněny v zákoně a rozhodně nepředstavují řádnou registraci práva copyright v americkém právu. Více na: U.S. Copyright Office [online]. 2004, 2006-12-07 [cit. 2010-03-06]. U.S. Copyright Office. Dostupné z WWW:
33
20
judikatury v této oblasti není moţné stanovit, jak by podobné důkazy u soudu skutečně obstály.37 Odlišně je tomu tak v některých zemích systému copyright (např. ve Velké Británii), podle kterého je pro vznik autorského práva nutné splnění formálních podmínek (v souladu s Všeobecnou úmluvou o autorském právu z roku 1971), jakými jsou např. uloţení, registrace, notářské osvědčení, vyrobení nebo uveřejnění na daném území nebo copyrightová doloţka (také výhrada autorského práva38). Copyrightová doloţka musí na všech exemplářích díla obsahovat symbol ©, jméno subjektu autorského práva a rok prvního uveřejnění. Dalším z formálních kroků, který vede k zajištění ochrany práv výrobců zvukových snímků nebo výkonných umělců ke zvukovým snímkům je registrační známka ®. Podle Římské úmluvy39 je označení všech rozmnoţenin vydaného zvukového snímku uvedeného do prodeje nebo jejich obalů touto zkratkou nutnou podmínkou ke splnění formálních náleţitostí vzniku ochrany práv jmenovaných subjektů. Označení musí nést symbol ®, rok prvního vydání díla a jméno vlastníka práv výrobce, resp. výkonných umělců. Poslední formalitou, se kterou se můţeme často setkat na obalech hudebních nosičů a která je v našem pojetí práva irelevantní, je zákaz přetisku neboli zápověď. Tyto instituty, i přes jejich nadbytečnost v českém právu, představují na trhu hudebního průmyslu určitý stupeň prevence zneuţívání autorského práva a práv s ním souvisejících.40 § 9 odst. 1, 2 a 3 AutZ opět ztvrzuje pojetí autorského díla jakoţto nehmotné statku, který jasně odlišuje od hmotného substrátu, tedy jakéhosi nositele objektivně vnímatelné podoby, kterým můţe být např. kus papíru, na němţ jsou zaznamenány noty nebo magnetofonová páska se záznamem hudební produkce. Podobně jako jsou tyto dvě sloţky díla odděleny, jsou odděleny i práva, tj. právo autorské (např. majetkové právo dílo uţít) a právo vlastnické. Mohu přiblíţit na příkladu z historie populární hudby. Jak mnozí hudební nadšenci ví, traduje se, ţe mladý Elvis, v dobách kdy ještě zpíval gospely v kostele nebo hrál s kapelou na malých venkovských tancovačkách v 37
Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 44 Totéţ s. 75 39 Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací z 26. 10. 1961 40 Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 28 38
21
Tennessee, nahrál svoji první nahrávku v srpnu roku 1953 v Memphisu ve studiu Sun Records. Za krátkohrající gramofonovou desku, na kterou během několika minut nahrál písně My Happiness a That’s When Your Heartaches Begin, zaplatil studiu 4 dolary. Desku pak prý věnoval své matce Gladys k narozeninám41. Pokud si představíme, ţe se tento případ posuzuje dle současné české autorskoprávní úpravy, lze lehce demonstrovat smysl § 9 AutZ. Přesto, ţe Elvis daruje desku matce, čímţ přechází vlastnické právo k desce jako hmotnému substrátu na Elvisovu matku, matka automaticky nenabývá právo dílo uţít (v tomto případě hudební dílo zaznamenané na zvukovém nosiči). Z toho plyne, ţe pokud by si Gladys Presleyová chtěla, dejme tomu dva tři roky na to (v době, kdy Elvis stál v čele hitparád po celých Spojených státech), trochu přivydělat např. tím, ţe by nahrávku distribuovala za účelem hospodářského prospěchu 42, jednala by tak protiprávně.43
3.5 Práva autora 3.5.1 Osobnostní práva „Pod souhrnné označení osobnostní práva zahrnuje zákon skupinu práv spojených s osobou autora. V podstatě lze pod osobnostní práva zahrnout vše, co není majetkovým právem a co se dotýká oprávněných zájmů autora44.“ Mezi základní osobnostní práva patří právo autora rozhodnout o zveřejnění díla a osobovat si autorství, resp. právo na autorské označení. Právo autora rozhodnout o zveřejnění díla (viz § 4 odst. 1 AutZ) dává autorovi plnou kontrolu nad tím, kdy (jestli vůbec), kde a jakým způsobem poprvé zpřístupní dílo veřejnosti. Právo osobovat si autorství je výlučné právo autora k dílu. Došlo-li by k situaci, ţe si autorství osobuje
41
Discover: Elvis Biography [online]. 2005, 2010-02-07 [cit. 2010-05-06]. The official site of the King of Rock . Dostupné z WWW: . 42 § 12 odst. 4 písm. b), c) AutZ – rozšiřování, pronájem originálu či rozmnoţeniny díla 43 Nutno dodat, ţe příklad je značně zjednodušen pro účely demonstrace výkladu práva. Ţádná z písní nepocházela z autorské dílny samotného krále rock „n‟ rollu. Jedná se o známé country písně z 30. let dvacátého století, které si Elvis pro svoji první nahrávku vypůjčil od Borneyho Bergantina a D. Petersona (My Happiness) a v případě druhé skladby (That‟s When Your Heartaches Begin) od autorů Raskina, Browna a Fishera. V případě, ţe by Gladys Presley skutečně pouţila tuto nahrávku pro veřejné účely, musela by získat souhlas od původních skladatelů hudby i textu jako od autorů, a od Elvise jako od výkonného umělce. 44 Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 18
22
osoba jiná neţ autor, je autor oprávněn se tomuto bránit, neboť jde o bezprostřední zásah do práva autorského. Naopak osoba, která není autorem, ale je za něj nesprávně označena, má také moţnost se bránit, ovšem ne podle práva autorského, protoţe zde jde o porušení osobnostního práva všeobecného nikoliv autorského45. Právo na označení díla spadá do práva osobovat si autorství a bylo jiţ zmíněno ve vztahu k § 7 AutZ (anonym a pseudonym). Zákon v tomto případě autorovi přiznává: „právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.46“ Dalším významným osobnostním právem je právo autora na nedotknutelnost díla. Z ustanovení je zřejmé, ţe jakékoliv změny či zásahy do díla jsou moţné pouze se souhlasem autora 47. Zákon výslovně zakazuje takové uţití díla jinou osobou, které by sniţovalo hodnotu díla bez ohledu na to, zda s tím autor vyjádřil souhlas. Autorovi v rámci práva na nedotknutelnost díla téţ náleţí právo autorského dohledu, který musí uţivatel díla strpět („nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.“48 Osobnostních práv se autor nemůţe vzdát, stejně tak nejsou tato práva převoditelná. „Převodem autorského práva není zákonný či smluvní výkon majetkových autorských práv, kdy vykonavatel vykonává majetková autorská práva, a to buď na základě zákona (§ 58 AutZ) nebo na základě smlouvy.“
49
Osobnostní práva nemohou být ani
předmětem dědictví a smrtí autora zanikají, ovšem ne absolutně. § 11 odst. 5 AutZ upravuje tzv. postmortální ochranu osobnostních autorských práv. Podle tohoto ustanovení si nesmí nikdo osobovat autorství, dílo nesmí být uţito způsobem sniţujícím jeho hodnotu, a pokud není autorem díla anonym, musí být uveden autor díla (je-li to obvyklé). Uplatňovat ochranu dle autorského zákona mohou osoby blízké, právnické osoby sdruţující autory i příslušný kolektivní správce. 50
45
Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 82 §11 odst. 2 AutZ 47 S tím souvisí § 51 AutZ: „Nabyvatel (licence) nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaže bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil…“ 48 § 11 odst. 3 AutZ 49 Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 83 50 Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 18, 19 46
23
Posledním významným osobnostní právem autora je institut odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora, který je upraven v oddíle Licenční smlouvy v § 54 AutZ, podle něhoţ má autor právo odstoupit od smlouvy z důvodu změny přesvědčení (pokud např. zveřejnění díla není pro autora ţádoucí v rovině osobních zájmů) a to pouze v době, pokud dílo nebylo ještě zveřejněno. Uţivateli pak náleţí nárok na náhradu škody, která mu odstoupením autora od smlouvy vznikla. 51
3.5.2
Majetková práva
Koncepce dualismu autorského práva logicky ustavuje vedle práv osobnostních další skupinu práv, a to práv majetkových. Autorský zákon majetková práva rozděluje na dvě skupiny. Do první skupiny patří základní majetkové právo dílo užít. Druhá skupina nese název Jiná majetková práva, která nás pro účely této práce bude zajímat jen okrajově, přesto se zmíním o právu na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu. § 26 AutZ stanoví, ţe majetkových práv se nelze vzdát, jsou nepřevoditelná 52 a nepostihnutelná výkonem rozhodnutí, jako taková jsou tedy majetková práva nezcizitelná. Odst. 2 výše zmíněného paragrafu upravuje pouze přechod majetkových práv, která jsou předmětem dědictví. 3.5.2.1
Právo dílo uţít
Dle § 12 odst. 1 AutZ přísluší právo dílo uţít pouze autorovi díla s tím, ţe ten můţe udělit oprávnění k výkonu tohoto práva jiné osobě na základě smlouvy, tj. licence. Oprávnění můţe získat jiná osoba i mimosmluvně.53 Právo dílo uţít vzniká autorovi nejen ve vztahu k dílu původnímu, ale i k dílu zpracovanému jinou osobou. Důsledkem toho je autor nového (zpracovaného) díla omezen na svém právu dílo uţít, které je v souladu s ustanovením zmiňovaného paragrafu vázáno na souhlas autora díla původního. Oprávnění je nutné i k poskytnutí licence třetí osobě. Pokud jde o oprávnění k výkonu práva dílo uţít, které poskytl autor nabyvateli licence, neznamená to, ţe by tímto autorovi právo zaniklo. Vzniká mu tak pouze povinnost strpět zásah do práva dílo 51
Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 47 52 Srov. s kapitolou 3. 6 Licenční smlouva 53 V případě volného uţití a zákonných licencí § 30 a násl. AutZ
24
užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy (§12 odst. 2 AutZ). Nabyvatel licence je zase omezen § 51 AutZ, který za předpokladu, ţe nebylo sjednáno jinak, zakazuje dílo upravit, či jinak měnit ani měnit název nebo označení autora. § 12 odst. 4 AutZ demonstrativně vymezuje obsah práva dílo uţít jako: a)
právo na rozmnožování díla (§ 13)
b)
právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§14)
c)
právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (§15)
d)
právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (§16)
e)
právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (§17)
f)
právo na sdělování díla na veřejnosti (§18), zejména 1.
právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla (§19 a §20)
2.
práva na vysílání díla rozhlasem či televizí (§ 21)
3.
právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 22)
4.
právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 23)
Z povahy věci lze říci, ţe § 13 aţ 17 upravují právo dílo uţít k dílům vyjádřeným v hmotné podobě a § 18 aţ 23 v podobě nehmotné. 3.5.2.1.1 Rozmnoţování, rozšiřování, půjčování Rozmnoţování díla neboli jeho reprodukce, která můţe být prováděna jakýmikoli prostředky (manuálně, pomocí počítače apod.) v jakékoliv formě (zvukové, obrazové, analogové,
digitální),
pokud
je
prováděna
za
účelem
zpřístupňování
díla
prostřednictvím těchto rozmnoţenin. Rozšiřování je zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo převodem vlastnického práva k originálu či rozmnoţenině (včetně jejich samotného nabízení). Povaţuji za nezbytné zmínit i institut vyčerpání práva, který vychází z evropské legislativy. Dle tohoto institutu dochází k vyčerpání majetkového práva autora v momentě prvního prodeje nebo jiného převodu 25
vlastnického práva k originálu či rozmnoţenině v hmotné podobě, tedy v momentě prvního rozšíření konkrétního originálu či rozmnoţeniny. 54 Pro ilustraci uvádím případ, kdy si zákazník v obchodě s hudebními nosiči koupí CD s výběrem písní od Vítězslava Vávry, po týdnu ale zjistí, ţe uţ se populární hudby osmdesátých let nasytil. Z toho důvodu prodá CD svému známému. Panu Vávrovi ale další práva ani výhody z druhého prodeje nevznikají, protoţe došlo k jejich vyčerpání jiţ při první koupi. Klasickým příkladem půjčování ve smyslu § 16 AutZ jsou veřejné knihovny, které sice zpřístupňují díla veřejnosti, ale činí tak, nebo by tak alespoň činit měly, za účelem vzdělávání veřejnosti, tedy nikoli za účelem hospodářského nebo obchodního prospěchu. Poplatky vybírané knihovnami v tomto případě slouţí jako prostředek k pokrytí nákladů. 3.5.2.2 potřebu
Právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní
Toto ustanovení, jeţ má základ v § 25 AutZ, reaguje na prudký vývoj v oblasti techniky, která umoţňuje vytvářet rozmnoţeniny děl. Přesná a efektivní kontrola, která by zajišťovala plnou ochranu autorských práv, je z povahy věci nemoţná. Zákon proto přiznává autorům (resp. výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů) odměnu za rozmnoţování díla pro osobní potřebu. Subjektem povinným platit odměnu55 je výrobce, dovozce, příjemce přístrojů k zhotovování rozmnoţenin záznamů, tiskovin a nenahraných nosičů nebo poskytovatel rozmnoţovacích sluţeb za úplatu. Výši paušálních odměn, typy přístrojů a nenahraných nosičů stanoví vyhláška č. 488/2006 Sb. 3.5.2.3
Trvání majetkových práv a dílo volné
Obecně je délka majetkových práv stanovena na dobu ţivota autora a 70 let po jeho smrti. V případě, ţe dílo bylo vytvořeno spoluautory, počítá se doba 70 let od okamţiku, kdy zemřel poslední z autorů.
Úprava je odlišná u děl anonymních a
pseudonymních, neboť majetková práva k takovým dílům trvají 70 let od oprávněného zveřejnění díla. Pokud se ovšem autor v průběhu této doby prohlásí nebo se jedná-li se o autora obecně známého, řídí se doba ochrany majetkových práv obecnou úpravou. Doba
54 55
Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 23 Tu vybírá příslušný kolektivní správce.
26
trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání (§ 27 odst. 7 AutZ). Za dílo volné se ve smyslu ustanovení § 28 odst. 1 AutZ povaţuje dílo, u kterého jiţ doba trvání majetkových práv uběhla56. Toto dílo můţe kaţdý volně uţít, pokud tím neporuší osobnostní autorská práva. Zákon zde přímo odkazuje na jiţ zmíněnou tzv. postmortální ochranu osobnostních práv autora a uvádí, ţe si nikdo nesmí osobovat autorství k dílu, dílo nesmí být pouţito způsobem sniţujícím jeho hodnotu a, je-li to obvyklé, musí být uveden autor díla. V případě dosud nezveřejněného volného díla, tj. díla, k němuţ uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají osobě, jeţ dílo zveřejnila, výlučná majetková práva v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, momentem zveřejnění počínaje. Doba trvání takto nabytých majetkových práv je stanovena na 25 let od zveřejnění díla.57
3.5.3
Omezení autorského práva
Omezení autorského práva, které musí autor strpět, vymezuje § 30 a násl. AutZ. Jedná se o instituty volného užití a bezúplatných zákonných licencí, které se týkají pouze zveřejněných autorských děl s výjimkou licence úřední a zpravodajské, licence pro školní dílo, licence pro dočasné rozmnoţeniny, licence pro fotografickou podobiznu a licence pro nepodstatné vedlejší uţití díla. Volným uţitím se rozumí takové nakládání s dílem, které není zákonem dále regulováno. „Za užití se podle tohoto zákona nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.”(§ 30 odst. 1 AutZ). Podle M. Šebelové58 se uţitím pro osobní potřebu fyzické potřeby rozumí soukromé uţití, tedy uţití v rámci rodiny nebo v okruhu osob blízkých. „Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.”(§ 30 odst. 2 AutZ). Nebude tedy protiprávní, vytvoří-li si fyzická osoba kopii legálně pořízené hudební nahrávky za účelem zesílení osobního uţitku z ní 56
Jako příklad lze uvést tvorbu významného prvorepublikového skladatele Jaroslava Jeţka, který zemřel v roce 1942. 57 §27, 28 AutZ 58 Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 60
27
pramenící.59 Stejně tak v souladu se zákonem bude situace, kdy hudebně nadaná osoba přednese ostatním členům rodiny svoji verzi písně jiného autora60. Vzhledem k formulaci zmíněného ustanovení, jeţ je vyjádřeno v jednotném čísle (záznam, rozmnoženinu, napodobeninu), by se mohlo na první pohled zdát, ţe zákon povoluje vytvoření pouze jedné rozmnoţeniny. Výklad této úpravy není jednotný. J. Kříţ 61 ve své publikaci zmiňuje i názor, ţe je moţné zhotovit tolik rozmnoţenin (napodobenin, záznamů), kolik je třeba k naplnění osobní potřeby. Zákon z volného uţití mj. vylučuje uţití počítačové programu či elektronické databáze. Na tuto problematiku upozorňuje H. Chaloupková62, která zmiňuje moţnost chápat hudební CD jako elektronickou databázi, následkem čehoţ by bylo kopírování obdobných medií pro osobní potřebu zákonem zcela vyloučeno. Konkrétním ustanovením týkajícím se tiskových rozmnoţenin je §30a AutZ (Rozmnožování na papír nebo podobný podklad), podle něhoţ nezasahuje do autorského práva fyzická osoba63, která sama nebo na objednávku pro svou potřebu zhotoví tiskovou rozmnoţeninu díla na papír fotografickou technikou. Zákon ale speciálně upravuje zhotovení rozmnoţeniny partitury hudebního díla, kterou z tohoto ustanovení výslovně vyjímá: „s výjimkou případu, kdy jde o notový záznam díla hudebního či hudebně dramatického“ (§30a odst. 1 písm. d) AutZ). Z předchozího vyplývá, ţe protiprávně jedná kupř. klavírista, kterému je pohodlnější si partituru ofotit, neţ ji přenášet z místa na místo (cvičí doma a ve zkušebně) nebo otec, který svým dětem nakopíruje notový záznam skladby za účelem společného hraní. V souvislosti s hospodářským prospěchem je třeba vyzdvihnout § 30b AutZ, který opravňuje prodavače v obchodě s elektronikou64 uţít dílo (pustit skladbu) v souvislosti s předvedením přístroje (např. CD přehrávače) zákazníkovi. Prodavač, který svým způsobem nepřímo pouţije dílo za účelem dosaţení hospodářského prospěchu, tak můţe činit i bez souhlasu autora díla, aniţ by tím porušoval autorský zákon.
59
Př: Koupím si na internetu nové album oblíbené skupiny. Originální soubory si nechám v počítači, který pouţívám pro poslech hudby a zároveň si vytvořím kopii alba na CD, které umístím do přehrávače v autě, abych nahrávku mohl poslouchat častěji. 60 Tato verze není volným dílem dle § 28 AutZ a tím pádem by se na ni za běţných okolností vztahovalo ustanovení § 12 odst. 4 písm. f) čís. 1. 61 Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 128 62 Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 46 63 Stejně tak jako právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba pro svou vlastní vnitřní potřebu. 64 Nebo zaměstnance v servisu
28
§ 31 a následující AutZ upravuje celou řadu bezúplatných zákonných licencí, ovšem zdaleka ne všechny jsou pro téma této práce relevantní, proto se krátce zmíním jenom o některých z nich. 3.5.3.1
Nepodstatné vedlejší uţití díla (§ 38c AutZ)
„Do práva autorského nezasahuje ten, kdo náhodně užije dílo v souvislosti se zamýšleným hlavním užitím jiného díla nebo prvku.” Jako příklad zde lze uvést hudbu linoucí se z rozhlasového přijímače na pozadí dokumentárního filmu ve scéně zaměřené na osobu dotazovaného nikoli na zmíněnou hudební reprodukci. Dílo sice bylo uţito, ale bezděčně a zcela nezáměrně, tudíţ je dopad takového uţití pro účely hlavního díla a zejm. pro veřejnost takřka bezvýznamný. 3.5.3.2 Licence pro sociální zařízení (§ 38e AutZ) Tato licence umoţňuje zdravotnickým nebo sociálním zařízením, které nebyly zřízeny za účelem dosaţení zisku, zhotovit záznam vysílaných děl (rozhlas, televize) a tyto záznamy pak zprostředkovat osobám umístěným v těchto zařízeních. 3.5.3.3 Licence pro zdravotně postiţené (§ 38 AutZ) Dle povahy a rozsahu zdravotního postiţení je moţné pro potřeby postiţených nekomerčně zhotovit rozmnoţeninu díla, jakoţ i takto zhotovené rozmnoţeniny šířit a sdělovat veřejnosti. 3.5.3.4 Uţití díla v rámci občanských či náboţenských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a uţití díla školního (§35 AutZ) Bez souhlasu autora lze dílo uţít také při nevýdělečných občanských a náboţenských obřadech, např. na svatbách, mších, promocích, pohřbech stejně jako při školních představeních, ve kterých účinkují ţáci, studenti nebo učitelé vzdělávacích zařízení. Je pak naprosto v souladu se zákonem pouţít hudební skladby, které by za jiných okolností podléhaly autorskoprávní ochraně, pro potřebu divadelních představení škol, která jsou přístupná veřejnosti.
29
Školy mohou dále uţít díla svých studentů, pokud tak činí nevýdělečně a ke své vlastní potřebě, tj. např. zprostředkuje půjčení absolventských prací ostatním studentům 65 nebo umístí na webové stránky školy nahrávku absolventského koncertu studentů. 3.5.3.5 Citace (§ 31 AutZ) Citovány mohou být výňatky zveřejněných děl (malé citace) nebo celá drobná díla (velké citace). V obou případech je nutno uvést název citovaného díla a jméno autora. Obecně platí pravidlo, ţe nesmí být změněn obsah ani smysl citovaného díla. Malé citace nejsou omezeny druhem děl, do nichţ můţe být citováno. Naproti tomu velké citace mohou být pouţity pouze do samotných děl kritických, odborných či vědeckých. Díla mohou být citována také pro účely přednášky ve vzdělávacím zařízení. Rozsah citací pro konkrétní typy děl není zákonem upraven, tedy ani u děl hudebních (v praxi je moţné se často setkat s mýtem „tří volných taktů“ nebo „tří volných vteřin“, které v současné právní úpravě nemají ţádné relevantní zakotvení).66 3.5.3.6 Knihovní licence (§ 37) Knihovní licence se netýkají pouze knihoven, ale i archivů, muzeí, galerií, škol a jiných nevýdělečných vzdělávacích zařízení. Za půjčování originálu nebo rozmnoţenin přísluší autorovi odměna, kterou platí tyto instituce kolektivnímu správci. Právo na odměnu autor nemá v případě půjčování v místě samém (prezenční výpůjčky) nebo půjčuje-li ho některé z výslovně uvedených zařízení v § 37 odst. 2 AutZ (např. Národní knihovna České republiky). Zvukové a zvukově obrazové záznamy je moţno poskytnout pouze prezenčně s tím, ţe zařízení jsou povinna zamezit rozmnoţování děl.
65
Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 65 66 Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 131
30
3.6 Licenční smlouva Následující text se zabývá uţitím díla na základě smlouvy, tj. na základě licence. Na rozdíl od předchozí úpravy autorského zákona z roku 1965, který formálně odděloval více typů podobných smluv (smlouva o šíření snímků zvukového záznamu díla, smlouva o veřejném provozování díla, nakladatelská smlouva aj.), obsahuje dnešní zákon pouze jeden smluvní typ, a to licenční smlouvu a dále její podtyp – licenční smlouvu nakladatelskou.67 Smluvními stranami licenční smlouvy jsou poskytovatel (autor), který opravňuje nabyvatele licence k výkonu práva dílo uţít. Na straně poskytovatele můţe kromě autora stát téţ dědic autora nebo jiná osoba, která vykonává majetková autorská práva. Nabyvatelem je pak jakákoliv fyzická nebo právnická osoba. Zákon nestanoví povinnou formu smlouvy, je tudíţ moţné ji uzavřít ústně i písemně s výjimkou smlouvy výhradní, která musí být vţdy písemná (§ 46 odst. 4 AutZ). „Důvod k této výjimce z pravidla neformálnosti spočívá ve zvýšené důkazní ochraně práv a oprávněných zájmů třetích osob, které mohou být výhradní licencí dotčeny.“68 Z předchozího je patrné, ţe smlouvu lze uzavřít jako výhradní nebo nevýhradní. Výhradní licencí se rozumí poskytnutí oprávnění dílo uţít pouze jedinému nabyvateli, čímţ se autor zavazuje licenci ve stejném rozsahu dále neposkytovat. Pokud se autor zcela „vzdá“ svého práva dílo uţít, jedná se o úplnou výhradnost, v případě, ţe si toto právo „ponechá“, mluvíme o výhradnosti omezené ve prospěch autora. Nevýhradní licence můţe být udělena neomezenému mnoţství osob. 69 Zde platí vyvratitelná právní domněnka nevýhradnosti licence, coţ znamená, ţe pokud ze smlouvy nevyplývá, ţe jde o licenci výhradní, platí opak70. Souběh licencí je upraven v § 47 odst. 4 a 5 AutZ, dle kterého je platná nevýhradní licence, která byla sjednána před následným poskytnutím výhradní licence k témuţ uţití. Naopak nevýhradní licence udělená v době trvání 67
Čermáková-Vlčková, A., Smejkal, V. Autorská díla v hromadných sdělovacích prostředcích. Praha: Linde Praha a.s. 2009, s. 101 68 Šalomoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 25 69 Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 73 70 Telec, I. Přehled práva duševního vlastnictví, Lidskoprávní základy, Licenční smlouva. 2., upravené vydání. Brno: Doplněk, 2007, s. 146
31
výhradní licence je neplatná, pokud nabyvatel s takovým udělením písemně nevyjádří souhlas. Obligatorní obsahové náleţitosti licenční smlouvy jsou patrné z § 46 odst. 1 AutZ: „Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li dle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu.“ Smlouva tedy musí obsahovat ustanovení o způsobu uţití, rozsahu uţití a odměně. Způsob uţití vychází z § 13 AutZ, který vyjmenovává jednotlivé sloţky majetkového práva dílo uţít. Pokud je licence udělena ke všem způsobům uţití, jedná se o licenci neomezenou. Tato „neomezenost“ je spjata pouze se způsoby uţití díla známými v době uzavření smlouvy. Omezenou licencí pak autor opravňuje nabyvatele k jednotlivým způsobům uţití. Stejně tak rozsah licence můţe být omezen z hlediska časového, místního nebo mnoţstevního nebo ponechán zcela bez mantinelů. Odměnu lze stanovit pevnou, výnosovou, popř. kombinovanou. Vyloučeno není ani ujednání o symbolické odměně nebo bezúplatné licenci. 71 Pokud ve smlouvě není stanovena odměna ani způsob jejího určení a není-li pochyb, ţe smluvní strany měly v úmyslu uzavřít úplatnou licenční smlouvu, přísluší autorovi odměna ve výši obvyklé pro takový druh díla72. V případě nesplnění níţe uvedených náleţitostí smlouvy existuje zákonná právní domněnka, která je definována v § 50 odst. 3 AutZ takto: „Nestanoví-li smlouva nebo nevyplýval-li z jiného účelu jinak, má se za to, že a)
územní rozsah licence je omezen území České republiky,
b)
časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nikoli však na dobu delší než je jeden rok od poskytnutí licence,
c)
množstevní rozsah licence je omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu díla a způsobu užití.”
71 72
Šalomoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 28 §49 odst. 2 AutZ
32
Stejně jako u zákonných licencí je nabyvatel licence vázán osobnostními autorskými práva autora. Bez souhlasu autora nesmí dílo, název a označení autora nijak upravit či jinak měnit73.
3.6.1 Zánik a odstoupení od smlouvy Autor má právo odstoupit od smlouvy v případě dosud nezveřejněného díla, a to z důvodu změny přesvědčení autora (§ 54 AutZ). Poskytovatel úplné výhradní licence můţe odstoupit z důvodu nečinnosti nabyvatele (§ 53 AutZ) v zájmu oprávněných poţadavků autora na vyuţití licence. Pokud licenční smlouva vyloučí přechod práv na dědice, resp. právního nástupce, zaniká licence smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby (v obou případech nabyvatel) (§ 50 AutZ) 74.
3.7 Práva související s právem autorským 3.7.1 Výkonní umělci a výrobci zvukových záznamů Úprava práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, jeţ je obsaţena v Hlavě II autorského zákona, je velmi blízká právu autorskému. § 74 a § 78 AutZ, tzv. blanketní normy, které taxativně vyjmenovávají zákonná ustanovení Hlavy I (tedy ustanovení o právu autorském), která se pouţijí analogicky pro výkonné umělce, resp. výrobce zvukových záznamů, předchozí slova jen potvrzují. Analogicky platí např. ustanovení o vzniku autorského díla, jeho zveřejnění, postmortální ochraně osobnostních práv autora, volné užití v rámci občanských a náboženských aktů aj. Vzhledem k této podobnosti se v dalším textu zaměřím pouze na nejdůleţitější aspekty práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, obzvláště pak na ty, které se od práva autorského odlišují nebo jsou pro svoji povahu upraveny zcela jinak. „Výkonný umělec je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila.“ (§ 67 odst. 2 AutZ). U výkonného umělce stejně jako v případě autora platí, ţe jím můţe být pouze fyzická osoba, protoţe jen ta je ve své podstatě schopna, na základě svého individuálního projevu, učinit výkon osobitým. Zpěvák, který opakovaně zpívá 73
§ 51 AutZ Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 90 74
33
konkrétní píseň, vytváří při kaţdém vystoupení nový výkon. Umělecký výkon je akt, kterým je prováděno autorské dílo nebo obecněji dílo umělecké75, a který je ve své existenci na díle závislý76. Za umělecký výkon nelze povaţovat výkon kytaristy, který se učí hrát akordy A-dur, G-dur a D-dur. Zahraje-li je ale tentýţ kytarista ve správném pořadí, rytmu a s jistým „feelingem“, můţe se jednat o umělecký výkon, kterým provádí skladbu Get back od skupiny The Beatles. Stejně tak moderátor uvádějící televizní zprávy není výkonným umělcem. Pokud se ale v přímém přenosu rozhodne zanotovat svůj oblíbený šlágr, stává se z něho pro daný moment výkonný umělec. Z předchozího plyne, ţe výkonným umělcem můţe být jakákoliv fyzická osoba provádějící výkon uměleckého díla bez ohledu na její věk, profesi, místo nebo čas, kde se nachází. Práva výkonných umělců se obdobně jako u autorů, dělí na osobnostní a majetková. Osobnostních práv se výkonný umělec nemůţe vzdát, jsou nepřevoditelná a trvají aţ do umělcovy smrti. Výkonný umělec má právo na rozhodnutí o zveřejnění výkonu, na rozhodnutí, zda a jakým způsobem má být jeho jméno uvedeno při zveřejnění a uţití výkonu, stejně tak jako právo na ochranu před znetvořením, či zkomolením díla, které by bylo na újmu jeho pověsti77. Jako příklad zde H. Chaloupková 78 uvádí uţití výkonu v reklamě způsobem, který se můţe dotknout umělce nebo špatné ozvučení sálu při hudební reprodukci. Právo svůj umělecký výkon užít spadá dle koncepce dualismu do druhé kategorie práv, tedy do práv majetkových. Jedná se konkrétně o tato práva: právo na vysílání a jiné sdělování živého výkonu veřejnosti, právo na záznam živého výkonu, právo na rozmnožování zaznamenaného výkonu, právo na rozšiřování, pronájem a půjčování rozmnoženin zaznamenaného výkonu a právo na sdělování zaznamenaného výkonu veřejnosti79. Umělec má moţnost udělit oprávnění k výkonu těchto práv pomocí licenční smlouvy, bez které nikomu nepřísluší právo dílo uţít s výjimkou úplatné zákonné licence dle § 72 AutZ, která stanoví, ţe zaznamenané výkony, které jiţ byly 75
Umělecké dílo, které není dílem autorským, je např. lidová píseň, která je z autorskoprávní ochrany vyňata dle § 3 odst. 3 AutZ. 76 Zde existuje výjimka dle § 67 odst. 1 AutZ, podle něhoţ je výkonným umělcem i artista, který ve svém výkonu neprovádí umělecké dílo. 77 § 70 AutZ 78 Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 110 79 § 71 AutZ
34
vydány k obchodním účelům vysíláním rozhlasem či televizí, prodejem nebo jiným oprávněným sdělováním veřejnosti rozmnoţenin těchto záznamů, lze uţít bez souhlasu umělce. Povinností subjektu, který takto uţije uměleckého výkonu, je uzavření smlouvy s příslušným kolektivním správcem (Intergram), jenţ pro umělce zprostředkuje výběr odměny. Majetková práva výkonných umělců zanikají po 50 letech od vytvoření výkonu. V případě, ţe byl záznam výkonu v rámci této lhůty zveřejněn, trvají práva 50 let od tohoto zveřejnění80. Výrobce zvukového záznamu můţe být na rozdíl od autora či výkonného umělce fyzická i právnická osoba ale vţdy osoba, která na svou odpovědnost poprvé zaznamenala zvuky výkonu výkonného umělce či jiné zvuky, nebo jejich vyjádření nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.( § 75 odst. 2 AutZ). Z předchozího vyplývá, ţe zvukový záznam je tvořen nejen zvuky výkonů umělců nebo zvuky, které představují autorské dílo, ale i zvuky ostatními, např. přírodními nebo naopak digitálními81. Dále je z textu patrné, ţe výrobcem zvukového záznamu je např. hudební vydavatel, který si nechá záznam vyrobit na základě smlouvy o dílo u hudebního producenta, přestoţe vydavatel fakticky záznam nevytvořil82. „Práva výrobců zvukových záznamů nejsou založena na vytvoření tvůrčího výkonu, jejich podstata spočívá v určitém organizačním a technickém přínosu při zachycování výkonů výkonných umělců nebo jiných zvuků.“83 Výrobce zvukového záznamu nedisponuje ţádnými osobnostními právy, to znamená, ţe kdokoliv je oprávněn záznam zpracovat (např. sestříhat). Takové jednání má za následek vznik nového záznamu, přičemţ majetková práva s ním spojená jsou omezena právy výrobce původního záznamu84. Úprava majetkových práv výrobců zvukových záznamů, včetně doby jejich trvání, je téměř shodná s úpravou výkonných umělců, proto se jí dále nebudu zabývat. Nutno však ještě podotknout, ţe výrobci záznamu, stejně jako
80
§73 AutZ Chaloupková, H. Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 114 82 Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006, s. 133 83 Popelková, V. Ochrana práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů (Intergram). Praha: Grada Publishing, s.r.o., 1998, s. 45 84 Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 114 81
35
výkonnému umělci, přísluší právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním jeho záznamu (resp. výkonu) pro osobní potřebu85. V souvislosti s právy výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů bych se rád zastavil u problému tzv. cover-verzí, o kterém se zmiňuje i J. Kříţ ve své publikaci86. Záznam, jenţ obsahuje hudební dílo provedené jinými výkonnými umělci neţ těmi, kteří dílo učinili známým, je záznamem novým, právně nezávislým na záznamu původním. Totéţ platí i u výkonu. Proto práva výrobce ani umělce původního záznamu, resp. výkonu nejsou v této souvislosti nijak dotčena. Jedná-li ale výrobce převzaté verze v úmyslu vyvolat záměnu (s původní verzí), lze hovořit o nekalosoutěţním jednání, konkrétně o parazitování na pověsti. Dle zákona o ochraně spotřebitele je moţné takové jednání označit za klamání spotřebitele. Sám jsem se s takovým případem setkal v polovině devadesátých let, kdy jsem si zakoupil MC kazetu s výběrem největších hitů odskupiny The Beatles. Z kazety jsem do dnešního dne slyšel pouze několik prvních taktů písně Can’t buy me love, po jejichţ poslechu mi bylo jasné, ţe se nejedná o původní verzi. Na druhé straně přebalu se kdesi v rohu skrýval nápis Performed by Elsa Strong, který byl důvodem mého tehdejšího hněvu. Práva, o nichţ byla na několika posledních stranách řeč, spolu velice úzce souvisí a mnohdy se vzájemně prolínají. Vezmeme-li v úvahu originální hudební CD, jsou s ním spjata práva nejméně tří subjektů: práva autora, práva výkonného umělce a práva výrobce záznamu. Zřídkakdy se stane, ţe autorem, umělcem i výrobcem je jedna a ta samá osoba87, ale i v takovém případě jsou jednotlivá práva ustavená v autorském zákoně oddělena.
85
Srov. s kapitolou 3. 5. 2. 2 Právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005, s. 131 87 Např. písně, které byly v letech 1963-1968 sloţeny a zároveň interpretovány a nahrány Paulem McCartneym a Johnem Lennonem (v rámci Beatles) byly vydány společností Northern Songs Ltd., v níţ měli oba muzikanti značný obchodní podíl. 86
36
3.7.2 Návrh na změnu směrnice 2006/116/ES Právy výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů se taktéţ zabývá kontroverzní návrh směrnice, kterou se mění směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících. Návrh, který byl iniciován komisařem Charliem McCreevym, upozorňuje na nespravedlivou situaci v otázce příjmů výkonných umělců, zejména studiových hudebníků, kteří jsou v porovnání s autory dle současné úpravy ve velké míře znevýhodněni, přestoţe jsou to většinou právě výkonní umělci, kteří jsou zodpovědní za (obchodní) úspěch nahrávky. Návrh je veřejně podporován hvězdami jako je skupina, U2, zpěvákem kapely The Who Rogerem Daltreyem nebo sirem Paulem McCartneym, podle nichţ by jeho schválení mělo pozitivní dopad jak na umělce tak spotřebitele (posluchače). McCreevy je toho názoru, ţe je nutné pro umělce nastavit takové podmínky, aby se jim vyplatilo zůstat u své profese co nejdéle, v důsledku čehoţ se spotřebiteli dostane více hudby. 88 Návrh se zabývá několika důleţitými body, z nichţ nejdiskutovanějším zůstává doba ochrany majetkových práv výkonných umělců (resp. výrobců), jeţ byla návrhem původně prodlouţena ze stávajících 50 let na 95 let. Taková změna by přinesla přiblíţení k autorskoprávní úpravě jiných států, zejm. Spojených států amerických v otázce doby ochrany. Podle McCreevyho by pak ale hlavně znamenala zvýšení ţivotní úrovně výkonných umělců, zvláště v méně produktivní části ţivota, tedy ve stáří. Návrh směrnice je tak namířen nejen na superhvězdy světového formátu, ale zejména na „neviditelné“ studiové hudebníky, kteří se sice na nahrávkách značnou měrou podíleli, ale pro širokou veřejnost známí nejsou. Za účelem získat podporu dalších členských zemí byla navrhovaná lhůta v dubnu 2009 sníţena z 95 let na 70 let. Hlavním argumentem pro sníţení této hranice byl fakt, ţe doba ochrany dle původního návrhu značně převyšovala průměrnou délku ţivota.
88
Sir Paul Mccartney - E.U. Votes In Favour Of Rockers' Royalty Rights. Contactmusic [online]. 200904-29 [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: .
37
Jedním z bodů návrhu je vytvoření doloţky „ use it, or lose it“ („vyuţij licenci, jinak o ni přijdeš“89) ve smlouvách výkonných umělců s výrobci zvukových záznamů. Pomocí tohoto institutu by pak měl výkonný umělec moţnost získat zpět licenci, kterou udělil výrobci, jenţ ji dostatečně nebo vůbec nevyuţívá. Tak by se dal posoudit případ, kdy výrobce dále nezpřístupní rozmnoţeniny veřejnosti nebo nabízí k prodeji jejich nedostatečné mnoţství.90 Dále návrh směrnice řeší problematiku společně vytvořených děl, tedy hudebních děl s textem. Cílem harmonizace je jednotný systém počítání doby ochrany hudebního díla s textem, kde je rozhodujícím momentem smrt posledního z autorů (ať uţ hudby nebo textu). V současné době se úprava jednotlivých členských zemí liší. V České republice nebo Německu lze hudbu i text povaţovat za díla oddělená, kdeţto Francie či Španělsko uplatňují jednotnou dobu ochrany. Jako příklad zde lze uvést operu Palleas a Melisand. Debussy, který sloţil k opeře hudbu, zemřel v roce 1919, libretista Maeterlinck aţ v roce 1946. V zemích, které hudbu i text oddělují, by se pak hudba k opeře stala dílem volným jiţ v roce 1989 (tedy 70 let po smrti autora), na druhé straně tam, kde se uplatňuje jednotná doba ochrany, je moţné dílo volně uţít (text i hudbu) aţ v roce 2016.91 I přes vyhrazení dílčích operativních cílů, které podle McCreevyho jsou:
postupně uvést v soulad ochranu autorů a výkonných umělců;
zvýšit odměny výkonných umělců;
omezit rozdíly v ochraně mezi EU a USA;
postupně zvýšit zdroje na hledání talentů (rozvoj nových talentů);
zajistit dostupnost hudby za přiměřené ceny;
89
Senát : Dokumenty a legislativa [online]. 2010, 2010-05-01 [cit. 2010-05-06]. Senát PČR. Dostupné z WWW:. 90 Adamová, Z. Predĺţenie doby ochrany práv. Duševné vlastníctvo [online]. 2009, 2009, 1, [cit. 2010-0302]. Dostupný z WWW: . 91
Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících Dostupný z WWW:< http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/eu-a-autorskepravo/ST12217.CS08_1.PDF>
38
podpořit digitalizace katalogu méně poptávaných děl
čelí návrh směrnice ostré kritice ze strany členských států, nahrávacích společností a dokonce některých umělců, podle kterých textu návrhu chybí systematičnost a koncepčnost. Kritici se mj. domnívají, ţe prodlouţení doby ochrany majetkových práv nic neřeší, zvláště v situaci, kdy jsou studioví hudebníci nahrávacími společnostmi smluvně nuceni extrémně omezit92 svá práva, v důsledku čehoţ mají ze svého výkonu pouze jednorázovou odměnu a dobré jméno, ţe nahrávali u velké společnosti. Senát České republiky se k návrhu vyjádřil takto: Senát ČR „I. 1.
podporuje obecný cíl návrhu, kterým je podpora výkonných umělců,
2.
nepovažuje předložený návrh za koncepční řešení současných problémů, jelikož v konečném důsledku nepovede ke zlepšení situace výkonných umělců;
II. 1.
nepovažuje za smysluplné prodloužit dobu hudebních nahrávek na 95 let, jak je navrženo, a to s ohledem na to, že většině výkonných umělců z peněz generovaných jimi vytvořených děl připadne pouze marginální podíl,
2.
domnívá se, že postavení výkonných umělců by mohla, spíše než prodloužení ochrany jejich děl na dobu vysoce překračující průměrnou míru dožití, napomoci
odlišná
podoba
smluv,
které
tito
uzavírají
s nahrávacími
společnostmi, 3.
považuje návrh s ohledem na jeho rozsah za diskriminační, a to proto, že jsou chráněny pouze zvukové nahrávky, a nikoliv audiovize.“93
92
V systému copyright je moţno práva i prodat. Seáat : Dokumenty a legislativa [online]. 2010, 2010-05-01 [cit. 2010-05-06]. Senát PČR. Dostupné z WWW: 93
39
4 Aktuální vývoj autorského práva – obecně T. Dobřichovský94 nachází v současném vývoj autorského práva tyto základní trendy a tendence: 1)
Komercionalizace práv
2)
Dematerializace
3)
Deteritorializace
4)
Potlačení osobnostních práv
5)
Zvýšení úlohy kolektivních správců
Komercionalizace je spojena zejména s nárůstem podílu průmyslu vázaného na autorské právo95 a se zvýšenou úlohou tohoto práva. V roce 2002 se v USA, v zemi s největším zábavním průmyslem na světě, ekonomická hodnota tohoto průmyslového odvětví odhadovala na 91,2 miliardy USD, tedy 5,24% HDP. „Komercionalizace, jejímž imanentním znakem je bezproblémové komerční uplatnění statků chráněných autorským právem a právy souvisejícími na trhu, pak v právní rovině vede nejen k účinné úpravě vynucování práv (boj proti pirátství), ale ovlivňuje i obsah práv.“96 Dematerializace, v našem případě konkrétněji digitalizace (zejména v prostředí internetu), způsobuje, ţe dílo je čím dál tím méně závislé na hmotném substrátu (typicky díla hudební a literární). Digitální praxe výrazně zjednodušuje kopírování (vytváření rozmnoţenin), čímţ jednak dochází k vytváření rychlejšího a pohodlnějšího uţivatelského prostředí97, ale zároveň negativně působí tím, ţe vytváří úrodnou půdu pro protiprávní aktivity, jakými jsou např. internetové pirátství nebo nelegální přenos dat. 94
Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde Praha, a.s. 2004, s. 67 95 Pozn. Pokud bude v této nebo v dalších kapitolách pouţit pojem „autorské právo“, je tím míněno autorské právo a práva s ním související. Stejně tak pojem „autor“ můţe v tomto textu zastřešovat pojmy „výkonný umělec“, „výrobce zvukového záznamu“ apod. Rozdíly mezi těmito pojmy, které jsou náleţitě vysvětleny v předchozí části práce, jsou pro další účely tohoto textu téměř zanedbatelné. 96 Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde Praha, a.s. 2004, s. 68 97 Nemusím do obchodu, koupím si hudbu na internetu. Navíc mám jistotu, ţe poţadovaný titul bude „na skladě“.
40
Proces deteritorializace úzce souvisí s otázkou dematerializace, navíc byl rozebrán v textu kapitoly 1, proto se o něm nebudu dále zmiňovat. Potlačování osobnostních práv, které je způsobené vlivem rostoucí komercionalizace a sbliţováním s common law98, je třeba sledovat neobyčejně ostraţitě, protoţe digitální svět dává mnoho příleţitostí k jejich porušování. Zvýšení úlohy kolektivních správců v podobě ustavení speciálních subjektů pro správu práv realizovaných v digitálním prostředí lze chápat jako další logické vyústění současného stavu. Dobřichovský mj. uvádí, ţe USA na mezinárodněprávní úrovni značně ovlivňuje autorskoprávní úpravu (zejm. komunitárního práva), čímţ dochází ke sbliţování systému copyright s kontinentální úpravou.
98
Tento výraz znamená v širším smyslu angloamerický právní systém.
41
5 Hudba v digitálním světě 5.1
Hudba a internet
Internet představuje masivní infrastrukturu „nekonečného“ mnoţství propojených počítačových sítí. Pomocí sluţby World Wide Web (WWW) a HTML jazyka s dalšími prvky jako Java Script či Active X se z internetu v posledních dvou dekádách vyvinul komunikační gigant, který přináší mnoho informací i desinformací. Po celém světě je vyuţíváno tohoto digitálního nástroje téměř ve všech oblastech lidské činnosti, obecně pak slouţí jako prostředek komunikace. Pro účely této práce nás budou zajímat v zásadě tři oblasti, kterých se internet týká, a to:
internet jako zdroj zábavy (poslech hudby)
internet jako trh s hudbou
práva autorů a jejich porušování s ohledem na předchozí dva body
Domnívám se, ţe význam internetu není v dnešní době otázkou ţádných velkých debat, přesto pro přiblíţení situace v rámci České republiky uvádím s odkazem na ČSÚ několik zajímavých čísel99. V roce 2008 se na území České republiky nacházelo 63% uţivatelů osobního počítače, z nichţ 58,7% počítač vyuţívalo kaţdý den. Drtivá většina, tj. 86,6% pouţívá PC doma, 43, 1% v práci a 16,5% ve škole. Počítač bez jakéhokoliv internetového vyuţití je u nás spíše raritou. V tom samém roce totiţ internet vyuţívalo 58% osob ţijících na českém území, z toho 52% kaţdý den. Česká republika je v této „soutěţi“ pozadu za průměrem celé EU, který činí 61% (uţivatelů internetu). Absolutním vítězem je pak Norsko, které má 89% uţivatelů internetu (resp. 90% uţivatelů PC). 16% uţivatelů internetu v témţe roce pouţilo v České republice internet ke stahování nebo přehrávání hudby. Hudba pak (spolu s filmy) představovala 10% z celkového zboţí zakoupeného přes internet. Hudbu na internetu slyšíme opravdu ze všech stran. Kromě čistě legálních internetových zdrojů hudby, kterými jsou především internetové obchody s hudbou jako www.allmusic.cz,
www.emusic.cz,
www.i-legalne.cz,
99
www.vodafone.cz,
ČSU [online]. 2010 [cit. 2010-04-08]. Informační technologie v domácnostech a mezi jednotlivci. Dostupné z WWW:
42
www.tmusic.cz a další, se denně setkáváme s výsledky činností uţivatelů internetu, které generují náměty pro diskuzi na poli autorskoprávní ochrany hudebních děl v digitálním prostředí. Stranou záměrně ponechávám případy, kdy si uţivatel na svoji amatérskou webovou adresu „vyvěsí“ hudební stopu písně, která dle autorského zákona podléhá ochraně, s úmyslem podbarvení své (ne)vkusné stránky, abych se v dalších kapitolách mohl věnovat závaţnějšímu tématu internetového pirátství a s ním související problematice P2P sítí. Na druhé straně je internet skvělým nástrojem pro propagaci autorů, umělců a interpretů. Tito se pomocí svých vlastních webových stránek nebo různých portálů, na kterých se zaregistrují a vytvoří si vlastní profil, zviditelňují a upozorňují na své aktivity,
nové
nahrávky,
koncerty,
akce
apod.
Mezi
nejznámější
patří
www.myspace.com, nebo česká stránka www.bandzone.cz, stejně jako poslední internetový komunikační fenomén www.facebook.com. Otázkou internetových rádií se v této práci zabývat nehodlám, rád bych ale upozornil na digitální rádio www.lastfm.cz, které občasně poslouchám. Na rozdíl od klasických rádií je lastfm individualizovaným nástrojem pro poslech a hledání (či doporučování) hudby, jenţ nemá obdoby. Po registraci svého profilu má uţivatel moţnost „ušít si rádio na míru“ v tom smyslu, ţe vyplní elektronický dotazník, kterým specifikuje své priority při poslechu hudby – tedy např. udá, jaký ţánr („smooth jazz“) a interprety (zpěváky, kapely, skladatele) rád poslouchá, jaké nástroje preferuje nebo jakou má zrovna náladu. Podle těchto kritérií mu je poté nabídnuto mnoţství hudby, jehoţ výběr má moţnost nadále ovlivňovat či upravovat. Zejména zpoplatněná verze této sluţby nabízí uţivateli skutečné rozšíření obzorů a jistotu, ţe toto rádio nebude muset „přeladit“.
43
5.2 Uţití díla prostřednictvím internetu Abych tuto problematiku zasadil do právního rámce a tím současně navázal na první část této práce pojednávající o autorském zákoně, uvádím v následujících odstavcích tři nejdůleţitější právní instituty týkající se umísťování děl na internet, tedy (1) rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, (2) rozmnožování díla a (3) sdělování díla veřejnosti, a to tak, jak je ve své knize rozebírá J. Čermák.100 1)
Rozšiřování originálu nebo rozmnoţeniny díla
Dle § 14 AutZ „…se rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.“ Právní definice zde mluví o uţití díla pouze v hmotné podobě a právě díky této formulaci nelze rozšiřování vztáhnout k oblasti internetu, kde dílo svůj hmotný substrát postrádá. Nepřímým důsledkem tohoto je i vyloučení aplikace institutu vyčerpání práva101 ve vztahu k dalšímu zpřístupnění díla prostřednictvím internetu. 2)
Rozmnoţování díla
V případě rozmnoţování díla je dikce zákona velmi obecná, takřka všezahrnující: „Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla, a to jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, za účelem zpřístupňování díla prostřednictvím těchto rozmnoženin.“ (§ 13 odst. 1 AutZ) Odstavec druhý přesto konkrétně zmiňuje: „Dílo se rozmnožuje zejména ve formě…elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální.“ Na rozdíl od rozšiřování je institut rozmnoţování v rámci internetu zcela namístě. Počítačové rozhraní ale nabízí mnoho moţností „jak kopírovat“, proto je třeba zastavit se u následujícího problému. Vezmeme-li v úvahu, ţe máme originál hudební nahrávky v určitém datovém formátu (např. formát WAV) a vedle toho její kopii v jiném formátu (např. MP3), kterou jsme vytvořili konverzí originálu, nastává otázka, zda jde v případě 100 101
Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, s. 32-36 Viz kap. 3.5.2.1.1
44
kopie skutečně o rozmnoţeninu. Přestoţe oba soubory mají odlišný datový základ a fungují na jiných algoritmech, můţeme s odkazem na § 13 odst. 1 AutZ tvrdit, ţe se jedná o rozmnoţeninu, a to nepřímou, tedy o skutečnou rozmnoţeninu v právním slova smyslu. Nezávisí tedy na druhu rozmnoţeniny (stejně jako v tomto ohledu není rozdíl mezi LP a CD102), důleţitá je pouze shodná vnímatelná podoba, která je s dnešními softwarovými nástroji jistě zaručena. 3)
Sdělování díla veřejnosti
„Sdělování díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.“ (§18 odst. 1 AutZ) „…zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.“ (§18 odst. 2 AutZ). Tímto paragrafem autorský zákon sleduje technologický vývoj posledních let a plně zohledňuje oblast internetu. J. Čermák v této souvislosti diskutuje souběh, resp. vzájemný vztah posledně zmiňovaných institutů (sdělování a rozmnoţování). Sdělování díla veřejnosti dle jeho názoru v sobě zahrnuje (v případě internetu) i rozmnoţování díla a to z toho důvodu, ţe v praxi není moţné umístit na internet dílo bez předchozího vytvoření jeho rozmnoţeniny. Bere tedy rozmnoţování jako automatickou součást sdělování. Takový výklad má pak rozhodující význam při udělování licencí na konkrétní druh uţití díla. Podle výše zmíněného autora je nadbytečné získávat licenci (souhlas) k rozmnoţování díla, pokud jiţ vlastním licenci ke sdělování díla veřejnosti.
102
Přestoţe hudební fanoušek bude jistě preferovat poslech gramodesky před MP3 nebo CD, jejichţ frekvenční rozsah je důsledkem určitého stupně komprese více či méně omezen.
45
6 Pirátství Vznik samostatného pojmu hudebního pirátství je mnohými103
104
spojován s tzv.
offshore rozhlasovými stanicemi, které v padesátých a šedesátých letech bez licence vysílaly moderní hudbu pomocí vysílačů umístěných na lodích zakotvených mimo teritoriální vody v blízkosti britských ostrovů. V roce 2009 vešla tato historie do širšího povědomí uvedením retrofilmu Piráti na vlnách (The boat that rocked) do kin. S nadsázkou uvádím i verzi nepodloţeného zdroje 105, který autorství pojmu pirátství přiřkl samotnému Thomasi A. Edisonovi. Ten prý nazval pirátem Alexandera Grahama Bella, který přišel s vynálezem grafofonu, jenţ byl dle Edisona pouhým vylepšením jím dávno předtím zkonstruovaného fonografu. Dle této teorie byl pojem pirátství ve vztahu k duševnímu vlastnictví pouţit dříve, neţ se vůbec začaly prodávat první desky. Česká pirátská unie106 definuje pirátství takto: „Pirátstvím rozumíme jakékoliv neoprávněné užití autorského díla a ostatních předmětů ochrany podle práv souvisejících s právem autorským takovým způsobem, který přísluší pouze nositelům práv k těmto dílům a ostatním předmětům.“107 Přestoţe sám ještě pamatuji na devadesátá léta a na z dnešního pohledu prehistorické kopírování MC kazet, které nebylo moţné bez tzv. „dvojčete,“108 je zřejmé, ţe nástup pirátství tak, jak jej známe dnes, započal s příchodem prázdných, resp. přepisovatelných CD (CD-R, resp. CD-RW). Největšího boomu doposud dosáhlo pirátství v souvislosti s P2P sítěmi, o kterých bude řeč v následující kapitole. Internetové pirátství je dle IFPI 109 hlavní příčinou stagnace hudebního průmyslu v posledních letech. Výzkumy ukázaly, ţe mezi léty 2005 a 2009 sice trţby z digitálních (online) prodejů hudby rostly, a to dokonce o 940%, celkově (digitální i 103
Telec, I. Tůma, P. Autorský zákon, komentář. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 418-421 Boháček, M. Přednáška kurzu PRA508. VŠE. 10. 3. 2010 105 ZIEMANN, Geroge. Thomas Edison, Intellectual Property and the Recording Industry. Mp3 newswire.net [online]. 2003-06-01 [cit. 2010-04-15]. Dostupný z WWW: 106 Viz kapitola 6.3.2.2 ČPU 107 ČPU [online]. 2009 [cit. 2010-04-14]. CO JE TO PIRÁTSTVÍ A JAKÉ TRESTY ZA NĚJ HROZÍ?. Dostupné z WWW: . 108 Populární název pro rekordér s dvěma přihrádkami na MC kazety, jenţ umoţňoval jejich snadné kopírování. 109 International Federation of Phonographic Industry (Mezinárodní federace hudebního průmyslu) 104
46
fyzické nosiče) ovšem během těchto pěti let klesly o 30%. Trţby za rok 2009 vykázaly meziroční pokles o 12%. Nejhůře pirátství postihlo Francii, Španělsko a Brazílii, kde se pokles prodejů ve zmíněném mezidobí pohyboval někde mezi 60-80%. 110 Ve Francii, kde hudbu ilegálně stahuje čtvrtina populace, byl koncem roku 2009 přijat tvrdý represivní zákon zvaný HADOPI (Higher Authority for the Distribution of Works and the Protection of Copyright on the Internet)111. Podle něj je moţné osoby, které ilegálně stahují data, odpojit od internetu na dobu 2 aţ 12 měsíců, uloţit jim pokutu aţ do výše 30 000 EUR nebo ve váţnějších případech uloţit trest odnětí svobody aţ na 2 roky. Podle nejaktuálnějších výzkumů však zákon výrazné zlepšení situace nepřinesl. Některé zdroje naopak uvádějí, ţe od zavedení zákona vzrostlo internetové pirátství ve Francii o 3% 112. Zákon není kritizován pouze francouzskou veřejností. Nesouhlas s ním vyjádřili i někteří evropští poslanci113, který přístup na internet shledávají základním právem kaţdého jednotlivce a srovnávají odpojení od této sítě např. k odpojení od vody či elektrické energie114. Navíc, jak bude naznačeno v dalším textu, je účinnost technologií, které by dokázaly vystopovat odpovědné subjekty, velmi nízká. Přes tyto a další zjevné nedostatky, má být podobná norma zavedena ve Velké Británii, Španělsku a jiných zemích EU.
6.1 Peer - To – Peer (P2P) sítě Internetové pirátství je neoddělitelně spjato s existencí P2P čili peer-to-peer („rovný s rovným“) sítí, které koncem 90. let minulého století začaly vytvářet podobu masově rozšířeného přenosu dat (legálního i ilegálního) tak jak jej známe dnes. Přestoţe podle
110
IFPI [online]. 2010 [cit. 2010-04-06]. IFPI publishes Digital Music Report 2010 . Dostupné z WWW: . 111 Zákon je účinný od 1. 1 . 2010. 112 Přísný zákon proti hudebním a filmovým pirátům Francii nepomohl. Technet.cz [online]. 2010-03-30 [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: . 113 Evropský parlament nakonec ale dne 25. listopadu 2009 v rámci reformy předpisového rámce pro elektronické komunikace (směrnice 2009/136/ES a 2009/140/ES113) přijal i ustanovení, které dovoluje „neukázněné“ uţivatele od internetu odpojit. 114 Francouzský zákon „HADOPI“ zřejmě uţ brzy zatočí s internetovými piráty. Itbiz.cz [online]. 200909-30 [cit. 2010-04-02]. Dostupný z WWW: .
47
některých zdrojů115 nadvláda P2P sítí, jakoţto nejuţívanějšího (co se objemu sdílených dat týče) nástroje ke stahování dat pomalu končí a má být nahrazena rychlejšími a uţivateli přístupnějšími modely (online streaming), jsou P2P sítě v oboru internetového pirátství stále číslem jedna. V roce 2007 bylo celosvětově pomocí P2P sítí staţeno 50% (download) a nahráno 80% (upload) veškerých dat. Z tohoto připadlo na hudbu pouze 13%, přičemţ největší objem dat představovala videa (filmy, seriály, pornografie atd.). Software, internetové knihy a ostatní soubory tvořily z této mnoţiny 37%.116 Porušování autorských práv (copyright infringement) se v souvislosti s P2P sítěmi jeví jako logicky prokazatelné, o čemţ svědčí i některé úspěšné soudní spory 117, přesto vše nasvědčuje tomu, ţe dokud P2P sítě nevytlačí jejich modernější nástupci, budou alespoň některé z nich dále fungovat a těšit se velké oblibě svých uţivatelů.
6.1.1 Typy P2P sítí P2P sítě znamenaly revoluční změnu v komunikaci jednotlivých subjektů na internetu. Oproti klasickému přístupu stahování dat z internetových stránek vyuţívá peer-topeer systém decentralizovaných sítí počítačů, které nejsou vázány na ţádný společný (středový) server. Druhotně tak vzniká nejen síť počítačů, ale zejména komunikační kanál pro sdílení informací (tedy hudebních MP3, filmů a jiných). Navíc zde jednotlivý uţivatel (dříve pasivní subjekt) dostává aktivní roli v tom smyslu, ţe kromě toho, ţe data stahuje, je také dále poskytuje. Takto vzniklá síť sobě rovných počítačů většinou uţívá jednotný program (software), který mezi nimi zprostředkovává komunikaci (poptávání, nabízení, sdílení, stahovaní dat). Aby P2P sítě mohlo vyuţívat co nejvíce lidí (čím více uţivatelů, tím více sdílených dat), vyznačují se tyto programy velmi intuitivním uţivatelským prostředím, které zvládne i naprostý začátečník. J. Čermák zmiňuje dva základní modely P2P sítí118:
115
IFPI [online]. 2010 [cit. 2010-04-03]. IFPI Digital Music Report 2010. Dostupné z WWW: . 116 Freemusictodownload [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. P2P statistics. Dostupné z WWW: . 117 Např. 5. září 2005 zakázal australský Federální soud síť KaZaA ve sporu rozhodnutím ve sporu UMA v. Sherman 118 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, s. 93 - 94
48
6.1.1.1 Sítě s centrálním vyhledavačem (1. generace P2P sítí) Nejznámější sítí 1. generace byl bezesporu Napster, který se i ve srovnání s dnešními jeho nástupci můţe chlubit největším počtem uţivatelů vůbec (řádově v desítkách milionů uţivatelů). Napster fungoval asi takto: Uţivatel, který chtěl vyuţívat jeho „sluţby“ si musel nejdříve stáhnout a nainstalovat příslušný program (bezplatně). Po jednoduché registraci (zvolení přezdívky, nastavení preferencí, podání informace o uţivateli dostupné rychlosti připojení apod.) byl uţivatel vyzván k vymezení určitého místa na disku, které muselo zaujímat určitý objem příslušného typu dat (typicky: soubory MP3, WAV, AVI, MPEG). Šlo tedy o klasický výměnný mechanismus „něco za něco“ a právě tímto se z pouhého uţivatele stal zároveň poskytovatel nových informací (dat). Vše fungovalo v reálném čase, tzn. ţe uţivatel stahoval a sdílel data pouze ve chvíli, kdy byl připojen k internetu a měl puštěný (aktivovaný) odpovídající program umoţňující běh Napsteru. První generaci P2P se často říká P2P sítě s centrálním prvkem (vyhledávačem) nebo nečisté P2P sítě, protoţe pro jejich chod byla nezbytná existence centrálního vyhledavače (serveru), který sice sám data neobsahoval, tedy ani nešířil, ale umoţňoval uţivatelům jejich vyhledávání. Činnost Napsteru trvala necelé dva roky, dokud ji v roce 2001 nezastavilo rozhodnutí119 apelačního soudu pro 9. obvod (druhá instance federálního soudnictví v USA). Soud shledal Napster spoluodpovědným za porušování autorských práv uţivateli systému. Zajímavostí je, ţe právníci Napsteru zaloţili obhajobu mj. i na rozhodnutí Sony Corporation Of America v Universal City Studio, Inc.120, ve kterém se filmová společnost Universal City Studio, Inc. domáhala náhrady škody, protoţe spatřovala společnost Sony Corp. of Am. spoluodpovědnou za porušování autorských práv k filmům jejich nahráváním na prázdné VHS kazety pomocí videorekordérů (tehdy novinka) firmy Sony. Soud tuto ţalobu zamítl s tím, ţe prázdné videokazety v kombinaci s videorekordérem mají mnoho jiných vyuţití a apriori tedy neslouţí ani nenabádají spotřebitele k pirátským praktikám. V případě Napsteru tento argument u soudu neprošel, jelikoţ ilegální121 šíření autorských děl bylo 119
A&M Records v. Napster 239 F. 3d 1004 (9th Cir., 2001) Sony Corp. of Am. v. Universal City Studios, Inc. 464 US. 417 (1984) 121 Tvůrci a skalní příznivci Naspteru a obecně P2P sítí tyto praktiky za nelegální nepokládají, viz kapitola 7.4. 120
49
jeho základní funkcí. Podle výzkumu, jehoţ výsledky předloţila u soudu protipirátská organizace RIAA122, pod níţ byly sdruţeni ţalobci tohoto sporu, pouţívalo Napster v době jeho vrcholné slávy 60 000 000 uţivatelů, přičemţ 70% děl (tehdy hlavně MP3 s písničkami) tvořila autorsky chráněná díla. Na základě těchto údajů prý stál dvouletý provoz Napsteru nahrávací společnosti (resp. autory a umělce) miliony dolarů. 6.1.1.2 Sdílení dat s decentralizovaným vyhledáváním (2. generace P2P sítí) Na rozdíl od první, pracuje druhá generace P2P sítí zcela nezávisle na jakémkoli ústředním serveru nebo provozovatelské centrále. Tento systém funguje např. na známém protokolu Gnutella, který je spojován s řadou různých uţivatelských software, jako byl např. Morpheus nebo dodnes oblíbené DC++. Přestoţe pro uţivatele jde na první pohled o podobný model jako v případě Napsteru (design software, uţitek pro koncového uţivatele), uvnitř to vypadá jinak. Centrální vyhledavač (server) je v tomto případě nahrazen mechanismem, který místo aby shromaţďoval informace o uţivatelích a jejich datech na jednom ústředním místě, komunikuje dotaz uţivatele (vyhledávaný soubor) paralelně v rovině sousedních počítačů. Stačí tedy, aby uţivatel znal jednoho dalšího uţivatele, kterému pošle dotaz (poptávku po souboru, písničce) a ten, pokud ji nemá, dotaz přepošle dalším uţivatelům. Celý proces probíhá samozřejmě automatizovaně a lavinovitě. I tak je ale oproti Napsteru vyhledávání pomalejší. Výhodou je naopak značně diskutabilnější odpovědnost provozovatelů (tvůrci programů) a zejména autorů protokolů. Toto ztvrdilo např. rozhodnutí nizozemského soudu ve věci Buma/Stemra123 v. KaZaA, které v roce 2001 mělo ukončit pouţívání programu KaZaA124. Tvůrci programu se hájili tím (v tomto případě zcela oprávněně), ţe zastavit KaZaA není prakticky moţné, protoţe mezi uţivateli jsou rozšířeny miliony kopií tohoto programu, který si dál „ţije svým ţivotem“. Absence centrálního serveru tedy umoţňuje nezávislý chod P2P sítě, tzn. ţe síť bude fungovat, dokud zde budou uţivatelé ochotní ji vyuţívat. Provozovatele KaZaA argumentovali i tím, ţe jediné, co mohou v tuto chvíli ovlivnit, je distribuce reklamy do jejího software, odříznout celý systém ale uţ nedokáţou. Odvolací soud v roce 2002 rozhodnutí zrušil, čímţ došlo k historicky prvnímu vítězství provozovatelů P2P sítí. 122
Recording Industry Association of America Nizozemský kolektivní správce autorských práv 124 Program funguje na technologii FastTrack (obdobný protokol jako Gnutella). 123
50
6.1.1.3 Sítě s distribuovaným anonymním ukládáním (3. generace P2P sítí) 3. generace funguje podobně jako předchozí, ale za účelem urychlení sítě zde vznikají tzv. ultrapeers (superuzly), které hrají roli centrálních serverů. Tyto „servery“ vznikají zcela náhodně přímo v počítačích uţivatelů, kteří o nich často ani nevědí, zpracovávají informace několika okolních jednotek (PC) a dále komunikují s ostatními superuzly. 3. generace P2P sítí tvoří jakýsi funkční hybrid mezi 1. a 2. generací. Jedná se např. o programy iMesh a Grokster fungující na zmíněné síti FastTrack. Významnou judikaturou, která oproti předchozímu příkladu straní majitelům autorských práv je rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických z 27. 6. 2005 ve věci MGM v. Grokster. „ Z jednomyslného rozhodnutí soudu jednoznačně vyplývá následující: osoba, která rozšiřuje prostředky umožňující porušování autorských práv (jako je například P2P software) je zodpovědná za následné porušování autorských práv třetími osobami. Jinými slovy P2P provozovatelé jsou zodpovědní za nelegální aktivity odehrávající se na jejich webových stránkách. Nejvyšší soud tak rozhodl, že výrobci a distributoři nových technologií nemohou stavět svoje obchodní záměry na podpoře porušování autorských práv a práv souvisejících.“125 6.1.1.4 Bittorrent Posledním a nejaktuálnějším typem P2P sítí jsou tzv. torrenty, které jsou po technické stránce asi nejsloţitějšími (ale často také nejefektivnějšími) pro sdílení a stahování dat. Systém torrentů funguje následovně: osoba, jenţ se rozhodne nabídnout nahrávku (film, software apod.) veřejnosti musí nejprve vytvořit malý soubor s koncovkou .torrent obsahující základní informace o nahrávce, její poloze a adrese trackeru a umístí jej na internet. Poté si uţivatel, který má o danou nahrávku zájem, stáhne tento soubor do svého počítače a spustí jej v příslušném programu (např. klient BitTorrent), jenţ pak automaticky naváţe kontakt s trackerem. Tracker je zjednodušeně řečeno centrální koordinátor, který vede aktualizované seznamy stahovaných dat a řídí komunikaci mezi jednotlivými uţivateli. Jakmile dojde k propojení uţivatelů pomocí trackeru, můţe začít proces výměny dat. Revoluční myšlenka celé koncepce tkví v tom, ţe uţivatel, který stahuje, zároveň sdílí v reálném čase to, co jiţ sám stáhl (včetně malých částí 125
IFPI [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. Právní aspekty P2P sítí. Dostupné z WWW: .
51
souborů, jejichţ celý objem ještě nemá k dispozici). Z hlediska koncového uţivatele vystupují v prostředí torrentů do popředí tři hlavní role: seeder, leecher a peerer. Leecher126 soubor stahuje od seederů nebo peererů. Seederem127 je ten, kdo soubor zveřejní nebo osoba, která jiţ celý soubor stáhla a nabízí ho dál v kompletním rozsahu. Peerer128 naopak sdílí soubor v jeho nedokončené podobě (tedy jen tu část, kterou jiţ sám stáhl). Leecher a Peerer je tedy jeden subjekt hrající dvě role zároveň. Z uvedeného je zřejmé, ţe rychlost downloadu závisí na počtu seederů a peererů. Torrenty jsou pak nejvhodnější k nárazovému stahování dat, která jsou v daném momentě masově ţádaná (např. nové album, film aj.). Podobně jako u předchozích typů P2P sítí jsou torrenty trnem v oku mnoha autorů a nahrávacích společností. Doposud nejznámějším sporem129 je případ týkající se serveru Pirate Bay, samozvaného zakladatele torrentové sítě vůbec. Server naváděl uţivatele k internetovým stránkám s torrenty a fungoval zároveň jako tracker. Spojený civilní i trestní proces, který začal v únoru 2009, byl podporován širokou hudební veřejností včetně IFPI. Přestoţe obratná rétorika spolu se zdánlivě neprůstřelnými argumenty obhájce Per E. Samuelsona130 hrála původně do noty obţalovaným „pirátům“, byla čtveřice mladých provozovatelů tohoto serveru nakonec v dubnu 2009 odsouzena k odnětí svobody na dobu jednoho roku a k zaplacení pokuty a náhrady škody v hodnotě kolem 2, 7 milionů EUR za napomáhání ke spáchání trestného činu v oblasti autorského práva. Odsouzení se posléze odvolali k nejvyššímu soudu, který by měl rozhodnout na konci roku 2010.131 Verdikt byl kritizován zejména z toho důvodu, ţe trestný čin, kterému mělo pirátské kvarteto asistovat, nebyl nikdy dokázán. Paul McCartney jako 126
„Pijavice“ „Rozsévač“ 128 „Parťák“ 129 District Court of Stockholm, případ číslo B 13301-06 130 Slavným se stal např. argument zvaný „King Kong Defense“, který zmiňuje uţivatele „King Konga“ jako pachatele trestného činu: „Směrnice 2000/31/ES říká, že ten, kdo poskytuje informační služby, není odpovědný za informace, které zprostředkovává. Aby tomu tak bylo, musel by poskytovatel iniciovat transfer takové informace. Provozovatelé Pirate Bay tak nečiní. Na rozdíl od fyzicky identifikovatelných uživatelů (mající přezdívky jako King Kong aj.), kteří jsou v tomto případě ti odpovědní a měli by býti obviněni. Mezi pomocníkem a pachatelem trestného činu je vždy úzká vazba, která zde nebyla prokázána. Žalobce tedy musí prokázat, že Carl Lundström (jeden z obžalovaných) osobně jednal s uživatelem King Kong, kterého bychom mohli docela dobře hledat v kambodžské džungli.“ Zdroj: ENIGMAX,. TorrentFreak [online]. 2009-02-18 [cit. 2010-04-11]. Day 3 – The Pirate Bay‟s „King Kong‟ Defense. Dostupné z WWW: ./ 131 Pirate Bay file-sharing defended . BBC news [online]. 2009-02-16 [cit. 2010-04-17]. Dostupný z WWW: . 127
52
jeden s poškozených autorů svůj postoj vyjádřil jasnou metaforou: „Pokud se chcete svézt autobusem, musíte zaplatit. Lístek není zadarmo a to je, myslím si, fér.“ a dodal, ţe on měl v podstatě štěstí, protoţe v dobách Beatles dostal zaplaceno kaţdý.132
6.1.2 Odpovědnost subjektů P2P sítí 6.1.2.1 Přímá odpovědnost (uţivatelé sítě) Z předchozích odstavců je zřejmé, ţe uţivatelé P2P sítí soubory (díla) sdílejí i stahují. Z toho důvodu je nutné odpovědnost těchto subjektů rozdělit dle konkrétní činnosti, přestoţe nejčastěji vykonávají obě společně. V případě zpřístupňování dat ostatním uţivatelům sítě nejde o nic jiného neţ o sdělování díla veřejnosti ve smyslu §18 AutZ, čímţ se naplňuje podstata ustanovení o užití díla dle § 12 AutZ. Sdílí-li uţivatel dílo chráněné autorským zákonem, je k takovému uţití vţdy třeba souhlas autora. Stahování z internetu je naopak aktem rozmnožování dle § 13 AutZ, jelikoţ staţením díla dochází k vytvoření jeho kopie. Vzít v úvahu je nutné také § 30 AutZ upravující volné uţití pro osobní potřebu, kterým je „kryta“ drtivá většina případů stahování děl v rámci internetu. Hlavním problémem P2P sítí tedy není ani tak jejich právní rozbor, jako spíše neexistence efektivního nástroje pro vymáhání nároků plynoucích z porušování autorských práv způsobená roztříštěností těchto sítí a téměř absolutní anonymitou jejich uţivatelů. 6.1.2.2 Nepřímá odpovědnost (tvůrci protokolu a provozovatelé P2P sítí) Odpovědnost provozovatelů a autorů protokolu nabízí mnohem větší prostor pro diskuzi a její základní aspekty byly jiţ naznačeny na příkladech provozovatelů Napsteru a KaZaAy, tedy na příslušných judikaturách. Vzhledem k faktu, ţe tyto subjekty díla nesdílejí ani nestahují, nýbrţ pouze zprostředkovávají jejich přenos, je tato otázka podstatně sloţitější. Tvůrci protokolu jsou z odpovědnosti ve většině případu zcela
132
MCKENZIE, Greg ; COCHRANE, Greg. Paul McCartney: Pirate Bay verdict 'fair' . BBC radio [online]. 2009-04-20 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: .
53
vyjímáni. To lze vysvětlit i takto: Pokud postavíte dům, pronajmete byty a v jednom z nich bude nájemník distribuovat ilegální omamné látky, nebudete přece za jeho konání odpovědný. Na straně provozovatelů je uţ ale teoreticky moţné vyvodit spoluodpovědnost za primární porušování zákonů z řad uţivatelů. Zatímco případ Napsteru v podstatě znamenal konec sítí s centrálním vyhledávačem, jsou provozovatelé sítí 2. a 3. generace často hájeni názorem, ţe ač jejich programy často slouţí k ilegálnímu přenosu dat, je moţné je vyuţívat i jinak, tedy v souladu se zákonem. Podobně se k problematice vyjádřil i J. Čermák: „..je podle mne velmi přehnané dovozovat spoluodpovědnost tvůrců takových zcela obecných systémů pro peer to peer sítě. Takové sítě a produkty lze totiž zcela běžně a efektivně použít k naprosto legální činnosti. Lze je sice bezesporu zneužít, ale zbraně, mobilní telefony nebo chemické látky lze též velmi jednoduše zneužít a o zákazu jejich prodeje se neuvažuje. Lze si jen stěží představit, že by výrobce pistole byl hnán k odpovědnosti za loupež, kterou někdo s touto zbraní spáchal.“133 S tímto pohledem nelze tak úplně souhlasit uváţíme-li, ţe většina provozovatelů (i kdyţ ne vţdy od začátku) vidí svoji činnost jako určitou formu podnikání, ze které jim plynou nemalé částky. Jednotlivce přitahuje právě ona ojedinělá moţnost získat něco rychle a zadarmo, o nepřeberném výběru nemluvě, kdeţto provozovatelé profitují zejména z reklamy, které díky nim sledují miliony uţivatelů. Přiznám se, ţe neznám nikoho, kdo by P2P sítě pouţíval k „rozesílání“ fotek z dovolené svým známým nebo k výměně kuchařských receptů. K potlačení negativního vlivu P2P sítí byla v minulosti zaváděna určitá technická opatření, která měla omezovat sdílení chráněných děl. Přenosy dat byly kontrolovány buď podle jejich názvu nebo obsahu. Název díla (např. hudební MP3) je ale moţné měnit kterýmkoli uţivatelem, důsledkem čehoţ docházelo záměrnému přejmenování děl za účelem zmatení této kontroly. Řešení, která měla analyzovat obsah nahrávek, pak zdaleka nedosahovala dostatečné kvality k zajištění efektivnosti celého procesu. Přidáme-li fakt, ţe podobné pokusy byly často kritizovány ze strany uţivatelů, jakoţto zásah do jejich soukromé komunikace a zejména omezení svobody slova, je zřejmé, ţe
133
Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, s. 96-98
54
realizace ochrany autorských práv v peer-to-peer sítích těmito prostředky nebyla velice úspěšná.134
6.2 Streaming video Vývoj posledních let dokazuje, ţe klasické P2P sítě našly na poli ilegálního přenosu dat silného konkurenta v podobě fenoménu zvaného streaming video135. Tedy alespoň co se filmů, seriálů a jiných videií týče. Streaming můţe mít dvě podoby, a to ţivé vysílání, jeţ je typické pro internetové televize, a video on demand (video ze záznamu), o kterém bude řeč dále. Streaming video je digitální přenos videa a zvuku v reálném čase, jenţ divákovi umoţňuje sledovat film, aniţ by si ho musel stáhnout na disk svého počítače. Video se po spuštění ukládá do vyrovnávací paměti počítače, coţ má dvě základní výhody: rychlost (moţnost sledovat film průběţně, nikoliv aţ po staţení celého souboru) a nenáročnost na kapacitu pevného disku136. S dnešní dostačující průměrnou rychlostí internetového připojení a standardně dobrou kvalitou obrazu dává většina diváků přednost právě streamovaným videím před P2P sítěmi, které ale stále zůstávají volbou číslo jedna pro stahování hudby, software nebo počítačových her. Pojem internetové pirátství, jeţ bych si dovolil definovat jako jednání nebo opomenutí, kterým osoba úmyslně porušuje autorská práva jiné osoby za účelem volného zprostředkování díla v cyberprostoru, je dle mého názoru v případě streamingu relevantní pouze tehdy, mluvíme-li o streamovaní filmů a seriálů, tedy děl audiovizuálních. Zde nacházím velký prostor pro zneuţití takových děl v neprospěch autorů a jiných oprávněných osob. Samotné hudební nahrávky většinou streamovány nejsou, snad pouze s výjimkou serveru www.youtube.com, kterému patří následující odstavce.
134
Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, s. 99 Téţ stream, streaming (proud, proudící, proudování) 136 TOMAIDES, Petr. STREAMING - konec televize?. CTV [online]. 2008-01-23 [cit. 2010-05-06]. Dostupný z WWW: . 135
55
6.2.1
YouTube
Nemyslím si, ţe by pro potřeby této práce bylo ţádoucí se široce rozepisovat o serveru takového formátu, jaký www.youtube.com představuje, byť je to tématika velice poutavá. Ve zkratce pouze nastíním, jak zmíněný kolos funguje (samozřejmě nikoliv zevnitř), a uvedu příklady, jak v souvislosti s tímto oblíbeným portálem často dochází k porušování autorských práv. Jak jiţ heslo, které má YouTube v názvu (YouTube, Broadcoast yourself)137, naznačuje, jeho základní funkcí je vysílání nebo lépe řečeno sdílení amatérských videí. Registrovaní uţivatelé mají moţnost svá videa nahrávat a tím zveřejňovat, ti neregistrovaní mohou pouze sledovat videa jiných uţivatelů. Odhlédneme-li od toho, ţe zde koluje mnoho úryvků z filmů nebo celé epizody seriálů či hudební klipy, ke kterým uţivatelé většinou nemají autorská práva ani oprávnění k jejich uţití, existují případy, kdy uţivatelé porušují autorská práva a ani o tom neví. Ovšem ignoratia legis non excusat. Stává se tak např., kdyţ si uţivatel sestaví koláţ fotografií svých známých a podbarví je hudbou svého oblíbeného skladatele, kdyţ si amatérská bigbeatová kapela zahraje cover-verzi slavné písně nebo kdyţ nějaký dobrosrdečník nahraje video s tutoriálem „Jak správně hrát Johnny B. Goode od Chucka Berryho na elektrickou kytaru“, přičemţ píseň sám zahraje za doprovodu originálu 138. Stejně tak jsem k mému potěšení (jakoţto hudebníka) na www.youtube.com našel mnoţství starých raritních nahrávek, kdy audio stopu doplňoval třeba i záběr na točící se stařičký gramofon s originálním vinylovým singlem. Z hlediska práva ovšem – všechno špatně. Kvůli těmto a dalším praktikám byl YouTube od svého vzniku terčem kritiky. „V roce 2008 například muselo být z YouTube staženo tisíce videí kvůli sporu s vydavatelstvím Warner Music a loni byl například v Británii a Německu dočasně zablokován přístup k hudebním
klipům
kvůli
sporům
o
výši
plateb
s
ochrannými
autorskými
svazy.“139Youtube nakonec obrátil a snaţí se o to, aby materiál, jeţ vysílá a zejména 137
Volně přeloţeno jako: „YouTube, Tvoje Vysílání“ nebo „YouTube, Vysílej se“ V tomto ohledu nemůţu youtube vynachválit, protoţe posouvá učení se hudební nástroj na zcela novou úroveň. Sám jsem se takto naučil nejeden part, který bych jinak dlouhé hodiny těţko odposlouchával. 139 Video portál YouTube zaloţili zaměstnanci platebního systému PayPal. Ct24.cz [online]. 2010-02-15 [cit. 2010-04-14]. Dostupný z WWW: 138
56
způsob jeho uţití, byl v souladu s právními normami. V některých zemích uzavřel dohody s filmovými a televizními společnostmi, takţe uţivatelé mohou sledovat celé filmy nebo seriály zdarma a společnosti dostanou část příjmů z reklam. V České republice je význačná zvláště dohoda o licenčním ujednání mezi OSA a YouTube z konce roku 2009, které má autorům zajistit vyplácení pravidelných odměn z vysílání hudebních klipů a to dokonce zpětně od října 2008, kdy byl YouTube v České republice spuštěn. Roman Strejček, předseda představenstva OSA, ke smlouvě poznamenal: „Je důležité, aby ti, kdo hudbu vytvářejí, tedy textaři a skladatelé, které naše společnost zastupuje, dostali odměnu za používání svých děl na YouTube. YouTube je velice populární video portál a nová licence přispěje k další podpoře hudebních talentů. Jde o velký úspěch pro textaře a skladatele z celého světa, které OSA zastupuje pro území České republiky, jakož i pro komunitu YouTube jako takovou.”140 Věc je v současné době řešena pomocí programu Content ID (Audio nebo Video), který umoţňuje oprávněné osobě (autorovi, mediální společnosti, kolektivnímu správci apod.) automaticky monitorovat obsah klipů umístěných na tomto portále. Technologie funguje tak, ţe srovnává originál s ostatními dostupnými klipy s cílem nalézt shodu. Oprávněná osoba má pak v případě, ţe skutečně dojde k porušení autorských práv, moţnost video zablokovat, vyţadovat odměnu nebo ho nechat volné přístupné.141
6.3 DRM a prodej hudby na českém internetu „DRM
technologie
(Digital
Right
Management)
představují
snahu
omezit
nekontrolované rozmnoţování autorských děl, které umoţnila digitalizace a technický rozvoj. Na jednu stranu chrání vlastníky autorských práv, na druhé straně často omezují práva uţivatelů.“142 DRM, do češtiny překládáno jako „Správa digitálních práv“ je tedy 140
OSA [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. OSA uzavřel licenční smlouvu s YouTube. Dostupné z WWW: . 141
FRÁNEK, Tomáš. Průlomová dohoda: YouTube bude platit českým umělcům. Aktuálně.cz [online]. 2009-10-22 [cit. 2010-04-09]. Dostupný z WWW: . 142
OTEVŘEL, Petr. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím? (1.) : lupa.cz. Aktuálně.cz [online]. 2005-09-01 [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW: .
57
soubor technologických opatření, se kterým přišly v 90. letech výrobci hudebních záznamů (hudební vydavatelství). Jejich záměrem bylo zabránit ilegálnímu šíření hudebních děl. Nejenţe opatření nevedla ke kýţenému cíli (protoţe ti, kteří díla chtějí nelegálně šířit, si vţdy najdou cestu, coţ vedlo k tomu, ţe inkorporovaná ochrana byla brzy prolomena), navíc na celý „pokus“ výrobců doplatil zejména běţný uţivatel, jehoţ práva byla často silně omezena. V oblasti hudby se jedná o ochranné prvky, které jsou přímo zakomponovány do hudebního nosiče – např. CD (podobně jako Blue-Ray u DVD), dále se jedná o tzv. „sterilní cd“ umoţňující spotřebiteli vytvoření pouze omezeného počtu kopií143. Stejně tak u hudby zakoupené na internetu, je-li chráněna pomocí DRM, je nucen spotřebitel stáhnout (často k tomu dochází automaticky) kromě poţadované skladby i speciální licenci, která dále kontroluje osud staţené MP3. Tím mám na mysli kontrolu, resp. restrikci kopírování souboru, omezený počet vypálení na CD apod.144 Daný model výrazně zasahuje do pohodlí spotřebitele tím, ţe mu v podstatě diktuje, za jakých podmínek bude zakoupenou hudbu pouţívat, protoţe DRM jsou často vázány na konkrétní programy nebo zařízení. Např. skladbu koupenou v internetovém obchodě iTunes (Apple) bylo moţno ještě donedávna poslouchat pouze v konkrétním iTunes programu nebo v přehrávači iPod. Podobně tomu bylo v případě hudby staţené ze serveru www.i-legalne.cz , který podmiňoval přehrání skladby pouţitím programu Windows Media Player. Tímto zde navíc dochází k závaznému omezování práva na rozmnoţování díla pro vlastní potřebu a institutu zákonných licencí diskutovaných v první části této práce. Díky těmto a dalším problémům se proti DRM vzedmula kolosální vlna kritiky, v důsledku čehoţ dochází ke změně postojů i ze strany samotných iniciátorů a výrobců, kteří se snaţí DRM učinit efektivnější nebo od nich zcela upouští. Za zmínku stojí i web www.defectivebydesign.org, který ostře vystupuje proti DRM (dokonce zkratku DRM posměšně vykládá jako Digital Restrictions Management – tedy „Správa digitálních omezení“). Pro ty, kteří tápou, zda internetový
143
OTEVŘEL, Petr. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím? (1.) : lupa.cz. Aktuálně.cz [online]. 2005-09-01 [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW: . 144 NĚMEC, Jan. Hudba v e-shopech bude bez protipirátské ochrany : profit.cz. Aktuálně.cz [online]. 2009-04-03 [cit. 2010-04-11]. Dostupný z WWW: .
58
prodejce poskytuje hudbu bez jakýchkoliv DRM omezení, zde zmiňovaný web uvádí aktualizovaný seznam „čistých nebo volných“ prodejců (tedy DRM-free products or services), na kterém je uveden i český portál www.freemusic.cz.145 Přestoţe prodejcům digitální hudby (internetovým prodejcům), kteří v roce 2008 vydělali 30 milionů korun, vzrostly trţby o čvrtinu, zaznamenal český hudební průmysl meziroční propad obratu o 22%, a to zejména díky stagnujícím prodejům fyzických hudebních nosičů (LP, MC, CD, miniDISC, DVD apod.). Celkově se na hudbě vydělalo 343 milionů. Z daných čísel lze snadno odvodit, ţe podíl internetového prodeje byl na celkových trţbách přibliţně 10%. S tím nebyli spokojeni vedoucí marketingových divizí předních digitálních prodejců – www.i-legalne.cz, www.allmusic.cz a www.tmobile.cz., kteří jako hlavní překáţku k dosaţení lepších výsledků viděli právě DRM, jeţ zákazníky často odradila. Průlom nastal aţ v roce 2009, kdy společnost DVC provozující server www.i-legalne.cz podepsala dohodu s „velkou čtyřkou“ (Universal Music, Sony BMG, EMI a Warner Bros.) o odstranění protipirátské ochrany. Obdobné kroky se zavázaly učinit i ostatní servery, čímţ definitivně dochází k ústupu DRM tak, jak ji známe dnes.146
6.4 Dvě strany mince Zájmy autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a dalších oprávněných osob lze logicky dovodit. Laicky řečeno, těmto osobám jde v podstatě o to - dostat za jejich práci zaplaceno v rozsahu, který udává zákon. Chtějí být spravedlivě odměňovány tak, jak tomu bylo v minulosti, tj. v době „před internetem“. Poţadují navrácení efektivnějšího systému, který by jim zaručil silnější a pevnější pozici ve vztahu k veřejnosti, zejména pak neoprávněným uţivatelům jejich děl. Je to ale vůbec moţné? Pravděpodobně ne. Se změnou poměrů, přichází i změna práva. Otázkou ovšem zůstává, jakým směrem se bude v budoucnosti ubírat celá koncepce autorského zákona. Jistě, ten byl od sametové revoluce pětkrát novelizován, doplněn o nová ustanovení týkajících se technologických novinek a aspektů informační společnosti, ale sledovat 145
Defectivebydesign.org [online]. 2010 [cit. 2010-04-12]. A guide to DRM free Living. Dostupné z WWW: . 146 NĚMEC, Jan. Hudba v e-shopech bude bez protipirátské ochrany : profit.cz. Aktuálně.cz [online]. 2009-04-03 [cit. 2010-04-11]. Dostupný z WWW:
59
eruptivní změny internetového věku se zákonodárcům nedaří, ani nepodaří. Z povahy věci je zřejmé, ţe právo (ve všech odvětvích) bude vţdy o krok (nebo skok) pozadu. Velké břemeno nesou i vydavatelé147 a obchodníci, kteří se pokouší hledat stále nové distribuční kanály a výhody, kterými by koncového uţivatele (resp. spotřebitele) oslovili natolik, ţe by pirátství zcela ztratilo smysl. Opět naráţíme na neznámou, protoţe předpovědět do jaké míry se tyto snahy naplní, je v tuto chvíli nemoţné. Ano, pokusy tu byly a jsou, ale ovoce zatím nepřinesly. Jedno je však jisté, v současné době panuje nespokojenost na obou stranách barikády, pojďme se ale na chvíli zastavit u té početnější skupiny, u pirátů. 6.4.1
ČPS
Česká pirátská strana je oficiální politickou stranou od června roku 2009, kdy vznikla v reakci na Švédskou pirátskou stranu148. Volební program strany se zaměřuje zejména na otázku porušování osobních práv a problematiku autorských práv v oblasti internetu. Dále prosazuje přímou demokracii (přímou volbu politiků, referenda a zákonodárnou iniciativu občanů nezávislou na politických stranách), minimalizaci byrokracie spolu s prosazením nástrojů na eliminaci korupce v státní sféře. Strana, jak uţ její název napovídá, je od počátku svého působení vnímána jako velice kontroverzní. Její vznik komentovala šéfka ČPU slovy: „Mně to přijde stejně absurdní, jako kdyby registrovali stranu schvalovačů holokaustu nebo prznitelů malých holčiček.“149 Podobnou reakci měl i Jan Hlaváč z protipirátské organizace BSA: „Je to
147
Vydavatelství, která ve své oblasti často působí jako monopoly, jsou negativně vnímána, protoţe si mohou dovolit diktovat vyšší cenu neţ v případě hospodářské soutěţe. Monopolistické ceny pak resultují ve vyšší objem ilegálně staţené hudby. Zdroj: KHOUJA, M.; RAJAGOPALAN, H.K. Can piracy lead to higher prices in the music and motion picture industries?. Journal of the Operational Research Society [online]. 2009, 60, [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: . 148 Švédská pirátská strana je povaţována za „matku“ všech evropských pirátských stran, jeţ získala svoji popularitu v souvislosti se zmíněným sporem Pirate Bay (District Court of Stockholm, případ číslo B 13301-06). V současné době má 2 europoslance. 149 Zdroj:
60
stejné, jako kdyby vznikla strana na podporu automobilových zlodějů či legalizace drog. Nikdo nesmí mít právo zasahovat autorům do jejich práv.“150 V oblasti autorského práva zastává strana zejména politiku otevřenosti a legálního šíření děl, kterou podle svých slov „okopírovali“ právě od svých švédských vzorů. V horizontu pěti let by chtěli dosáhnout úplné dekriminalizace nekomerčního kopírování hudby a filmů, zejména v komunikačních kanálech internetu. 6.4.1.1 ČPS v. OSA ČPS je silným nepřítelem OSA (Ochranný svaz autorů). Důkazem je mj. článek předsedy OSA Romana Strejčka v časopise Allegro (čtvrtletník OSA) ze srpna 2009, který zásadně oponuje myšlenkám ČPS o omezování svobody člověka ve vztahu k autorským právům: „Neplatí snad heslo, že svoboda jednoho jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého? Na svobodu autorů se nějak zapomíná…záměrně? Prý autorský zákon neodpovídá realitě Internetu. Má být zásahem do autorského zákona autorovi odepřeno právo svobodně se rozhodnout, jakým způsobem a za jakých podmínek udělí souhlas s užitím svého díla?“151 Na to ČPS nepřímo reaguje: „Nechceme krást, nekrademe a krást nebudeme a o počítačové pirátství ve smyslu kradení softwaru se nejedná, striktně jej odsuzujeme. Nechceme omezovat autorská práva, chceme revidovat jejich ochranu."152 ČPS v souladu s tímto tvrzením např. podpořila nový model „prodeje“ alb, který se v poslední době osvědčil alternativním kapelám Wohnout, Vypsaná fixa nebo Horkýţe Slíţe. Ty umístily své nové desky na internet volně ke staţení a dali posluchačům moţnost přispět dobrovolnou sumou ve formě platby pomocí SMS. Obešly tím tradiční distribuční cesty a podařilo se jim vydělat řádově statisíce korun. Místopředseda plzeňské ČPS Jiří Rezek k jejich postupu dodal: „Myslím, že právě tato jednoduchost prodeje a nepotřebnost distribučních společností je hlavním důvodem, proč již nejsou potřeba organizace typu OSA. Nahrávací společnosti cítí, že by je Internet připravil o snadné výdělky a umělci se 150
VOTRUBOVÁ, Andrea. Idnes.cz [online]. 2009-04-21 [cit. 2010-04-13]. Čeští internetoví piráti zakládají politickou stranu. Dostupné z WWW: . 151 Strejček, R. Pirátem z přesvědčení aneb chceme svobodu, ale pouze pro sebe. Allegro [online]. 2009, 2009, 2, [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: 152 VOTRUBOVÁ, Andrea. Idnes.cz [online]. 2009-04-21 [cit. 2010-04-13]. Čeští internetoví piráti zakládají politickou stranu. Dostupné z WWW: .
61
obejdou bez nich. Opravdu ale musí být posluchači i umělci rukojmími těchto pravých pirátů? Je vidět, že to tak být nemusí.“153 ČPS paradoxně označuje za piráty právě představitele OSA, jejichţ aktivity (zejména přerozdělování peněz autorům) povaţuje za netransparentní. Ve svém agitačním videu umístěným na serveru www. youtube.com s heslem: „Pomozte nám odstavit od kormidla skutečné piráty.“ upozorňuje, ţe OSA, která má být neziskovou organizací, vydělala v roce 2007 112 milionů korun154. Podle slov Romana Strejčka ale bohuţel na straně ČPS stojí téměř celá generace dnešních teenagerů, kteří nejsou za filmy a hudbu na internetu ochotni platit vůbec. „Důvodem takového postoje nejsou vysoké ceny nosičů, jak často argumentuje střední a starší generace. Dnešní mládež deklaruje to, že si platí připojení k Internetu a automaticky si tím kupuje vše, co lze na Internetu nalézt.“155 ČPS se v současnosti připravuje na volby do poslanecké sněmovny, volební kandidátky jiţ podala ve všech 14 krajích České republiky. 16. - 18. 4. 2009 se má strana účastnit zaloţení zastřešující organizace pirátských stran v Bruselu PPI (Pirate Parties International), která bude sdruţovat 20 evropských stran tohoto typu. 156157 Na otázku, kolik má strana v současné době členů, odpověděl s nadsázkou šéf ČPS v Plzni takto: „Počet pirátů se pohybuje někde nad 10 miliony, protože jak jistě uznáte, v této konstelaci autorských poplatků a presumpce viny, jsme piráti všichni.“158
153 ČPS vítá způsob prodeje nového alba Horkýţe Slíţe. ČPS [online]. 2009-10-13, x, [cit. 2010-04-06]. Dostupný z WWW: . 154 www.youtube.com [online]. 2009-07-19 [cit. 2010-04-15]. Autorské poplatky ("výpalné") . Dostupné z WWW: . 155 Strejček, R. Pirátem z přesvědčení aneb chceme svobodu, ale pouze pro sebe. Allegro [online]. 2009, 2009, 2, [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: 156 Ve světě existuje cca 40 stran podobného raţení 157 ČPS [online]. 2010-04-13 [cit. 2010-04-16]. Zaloţení zastřešující organizace pirátských stran v Bruselu. Dostupné z WWW: . 158 JAPPEL, Ctibor. Pirátská strana: Piráty jsme v Česku vlastně všichni. Parlamentnílisty.cz [online]. 2010-02-01 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: .
62
6.4.2 ČNS IFPI, ČPU Kromě kolektivních správců (OSA, INTERGRAM) se v České republice proti pirátům staví další organizace, z nichţ uvádím dvě nejvýznamnější ČNS IFPI a ČPU. 6.4.2.1 ČNS IFPI Mezinárodní federace hudebního průmyslu České republiky je českou pobočkou nevládní organizace IFPI. V současnosti sdruţuje 25 členských firem národního i světového formátu, a to např.: Supraphon, Popron Music, EMI, Universal Music, Sony BMG Music Entertainment, Warner Music aj. Celosvětově pak výrobci sdruţení pod IFPI vyrábějí 95% legální produkce zvukových záznamů. V boji proti hudebnímu pirátství spolupracuje ČNS IFPI s kolektivními správci (u nás OSA, Intergram) a hudebními vydavateli159. Významnou aktivitu IFPI v mezinárodním měřítku (litigace, vymáhání práv, lobby, monitorování uţití děl apod.) podpírá mj. široká výzkumná činnost na poli hudebního průmyslu, díky níţ web IFPI představuje asi nejucelenější statistický obraz trhu s hudbou. 6.4.2.2 ČPU Výrazně viditelnější je, dle mého názoru, v České republice činnost České protipirátské unie, která se v poslední době prezentuje známou kampaní „Filmy nejsou zadarmo“. Protoţe se ale ČPU zabývá výhradně ochranou děl audiovizuálních, nechávám tuto problematiku zcela stranou. 160
159
IFPI [online]. 2010 [cit. 2010-04-06]. Co je IFPI. Dostupné z WWW: 160
ČPU [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Homepage ČPU. Dostupné z WWW: .
63
Ochrana autorského práva
7
7.1 Soukromoprávní prostředky ochrany dle autorského zákona a občanského zákoníku Na úvod je třeba zdůraznit, ţe pro civilní soudní proces je typická dispoziční zásada, podle které platí, ţe je zcela na osobě, jejíţ práva byla porušena, jestli zahájí soudní řízení, a zda v něm bude dále pokračovat. Je tedy pouze na uváţení tohoto subjektu, jaká práva a v jakém rozsahu se rozhodne vymáhat.161 Autorské delikty lze obecně rozdělit na ty, které autorské právo porušují nebo ohrožují. S ohledem na obsah autorského práva mluvíme o zásahu (porušení, ohroţení) do výlučných osobnostních autorských práv nebo do výlučných majetkových autorských práv.
7.1.1 Zvláštní nároky autora § 40 AutZ demonstrativně vyjmenovává zvláštní ţalobní nároky autora, které mu přísluší vůči subjektu, jenţ neoprávněně zasáhl nebo ohrozil jeho práva. Nároky lze uplatnit jak odděleně, tak kumulativně. Jedná se o následující: a)
určovací nárok,
b)
zápůrčí nárok,
c)
informační nárok,
d)
odstraňovací nárok,
e)
nárok na přiměřené zadostiučinění, aj.
Určovací nárok ve smyslu autorského zákona je třeba nezaměňovat s procesní typovou určovací ţalobou dle § 80 písm. c) OSŘ. Není tedy nezbytné prokazovat naléhavý právní zájem na tomto uznání. Negatorní162nárok lze vznést proti rušiteli, který zasahuje nebo ohroţuje práva autora, za účelem zastavení jednání, kterým tak činí. Z povahy tohoto institutu lze takový nárok uplatnit pouze ve chvíli, kdy škodlivý stav 161 162
Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, s. 166 Také zdrţovací, zápůrčí nebo zápovědní
64
trvá, tedy nikoliv zpětně. Pokud tedy v průběhu řízení odpadnou důvody pro ochranu práva zdrţovacím nárokem (tj. rušitel přestane zasahovat nebo ohroţovat práva autora), měla by být ţaloba vzata zpět a řízení zastaveno. Náklady na řízení by v případě, ţe ţaloba byla důvodná, měl dle § 146 odst. 2 OSŘ hradit ţalovaný. Negatorní nárok můţe spočívat např. v tom, ţe autor, jehoţ dílo (skladba) bylo bez souhlasu „vystaveno“ na internetových stránkách rušitele, poţaduje aby stránka byla odstraněna (popřípadě dílo staţeno) a tím bylo zamezeno porušování § 18 AutZ 163. Pomocí informačního nároku by mělo být dosaţeno získání nových informací za účelem ochrany před dalšími zásahy do autorského práva. Jedná se o informace o: způsobu a rozsahu neoprávněného užití díla, původu neoprávněné rozmnoženiny díla, ceně neoprávněně zhotovené rozmnoženiny díla, ceně služby, která s neoprávněným užití díla souvisí, totožnosti osob, které se neoprávněného užití účastní a totožnosti osob, kterým byly předmětné rozmnoženiny či napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě. Subjekty, kterým vzniká informační povinnost, jsou kromě rušitelů a ohrozitelů autorského práva i drţitelé neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny nebo poskytovatelé sluţeb pouţívaných při činnostech porušující nebo ohroţují autorské právo (např. poskytovatel volného prostoru nebo poskytovatel internetového připojení). Cílem odstraňovacího (téţ restitučního) nároku je odstranit důsledky neoprávněného zásahu do autorského práva a restituovat tak právní stav před tímto zásahem. Na rozdíl od negatorního nároku, je zde podmínkou existence protiprávního stavu nezávisle na tom, zda protiprávní jednání jiţ pominulo. Obsahem toho typu nároku můţe být např. staţení neoprávněně zhotovených rozmnoţenin z obchodování a jejich zničení. Náklady spojené s odstraněním protiprávního stavu je vţdy povinen hradit porušitel nebo ohrozitel práva. Za nárok na přiměřené zadostiučinění lze povaţovat satisfakci ve formě omluvy nebo zadostiučinění v penězích, jakoţ i zveřejnění rozsudku na náklady účastníka.164
163 164
Sdělování veřejnosti. Telec, I. Tůma, P. Autorský zákon, komentář. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 418-421
65
7.1.2
Právo na náhradu škody a bezdůvodné obohacení
Dle § 40 odst. 4 AutZ není ustanovením o zvláštních nárocích v autorském zákoně dotčeno právo na náhradu škody ani právo na vydání bezdůvodného obohacení. Právo na náhradu škody je výhradně upraveno v občanském zákoníku v §415-450. Odpovědnost za škodu je charakterizována třemi pojmovými znaky, a to: porušení právní povinnosti škůdcem, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (kauzální nexus). Pokud poškozený dokáţe zmíněné skutečnosti a rušitel naopak nedokáţe, ţe škodu nezavinil165, můţe poškozený poţadovat náhradu škody. Tak je tomu v případě subjektivní odpovědnosti dle § 415 ObčZ. Takto vyvázat se ale nemůţe osoba, která jinému způsobí škodu provozní činností (např. podnikatel v oblasti internetových sluţeb), protoţe je dle § 420a ObčZ objektivně odpovědná, tzn. odpovědná bez ohledu na zavinění. Občanský zákoník upravuje dva druhy škody: skutečnou škodu a ušlý zisk (instituty, které, věřím, není třeba představovat). Oproti náhradě škody je právu na vydání bezdůvodného obohacení v autorském zákoně věnována jedna věta: „Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.“(§ 40 odst. 4 AutZ). Zbývající ustanovení najdeme v obecné úpravě občanského zákoníku v § 451-459. Bezdůvodné obohacení je na rozdíl od náhrady škody ve všech případech postaveno na objektivní odpovědnosti. Častým typem bezdůvodného obohacení v oblasti internetu bude např. majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.166 U obou typů nároků platí obecná promlčecí lhůta dvouletá (subjektivní), a tříletá nebo desetiletá (objektivní) v závislosti na tom, zda jde o úmyslnou škodu (resp. bezdůvodné obohacení) či nikoli. Zvláštní osobnostní nároky dle autorského zákona rozebrané na začátku kapitoly 7. 1. 1 včetně nároku na přiměřené zadostiučinění (i peněţitého) promlčení nepodléhají, neboť jsou to nároky vyplývající z autorského práva se silným osobnostním základem, které jsou jako takové nepromlčitelné. Promlčecí doba se a
166
Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003, s. 162-166
66
contrario počítá u relativních majetkových nároků vyplývajících z autorského práva, jejíţ obecná délka je dle § 100 a násl. ObčZ stanovena na tři roky ode dne, kdy majetkové nároky mohly být poprvé uplatněny. Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona, o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení a nároku na náhradu ušlého zisku rozhoduje v první instanci krajský soud. V případě nároku na náhradu skutečné škody (na hmotném nosiči díla) je věcně příslušný okresní soud, neboť se nejedná o škodu plynoucí z porušení autorského práva, nýbrţ o škodu na věci.167
7.2 Veřejnoprávní ochrana dle autorského zákona Hlava VI AutZ upravuje správní delikty související s porušením autorského práva. Skutkové podstaty § 105a AutZ (Přestupky 168) a § 105b AutZ (Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob) jsou totoţné. Jedná se např. o neoprávněné užití autorského díla, uměleckého výkonu či zvukového (resp. zvukově obrazového) záznamu; obcházení technických prostředků ochrany autorských práv (§43 odst. 1,2 AutZ); nesplnění oznamovací povinnosti obchodníka s uměleckým dílem dle § 24 odst. 6 AutZ apod., za které lze uloţit pokutu do výše 150 000 Kč. Ustanovením prvního odstavce § 105c, kde lze nalézt liberační důvod ke vzniku správněprávní odpovědnosti na úseku autorského práva, dochází ke změkčení zákona, neboť obecně platí, ţe se zavinění nevyţaduje, tj. jde o objektivní právní odpovědnost. „Liberace je podmíněna
vynaložením
veškerého
možného
úsilí
k zabránění
protiprávnímu
jednání.“169 Takto se odpovědnosti můţe zbavit právnická nebo podnikající fyzická osoba. Ustanovení nelze uţít v případě přestupků, kde je pro vznik odpovědnosti nutná alespoň nevědomá nedbalost, tj. nejniţší forma zavinění. Projednávání správních deliktů náleţí v prvním stupni obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehoţ územním obvodu došlo ke spáchání deliktu.
167
Telec, I. Tůma, P. Autorský zákon, komentář. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 436-437 Platí pro FO. 169 Telec, I. Tůma, P. Autorský zákon, komentář. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 850 168
67
7.3 Trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi § 270 nového trestního zákoníku170, který nabyl účinnosti 1. ledna 2010, upravuje trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorských a práv k databázi. Jeho znění je následující: „(1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu.” Jedná se o tzv. blanketní normu, která odkazuje na autorský zákon, popř. předpisy jej provádějící. Za neoprávněný zásah nikoliv nepatrný lze dle P. Šámala 171 povaţovat výrobu a šíření padělků („např. neoprávněně vyrobené nahrávky na kazetách nebo kompaktních discích (CD) nesoucí všechny údaje, které jsou na originále, jenž je okopírován, kdy výrobce padělku využívá jména i světové značky původního výrobce“) a nedovolených rozmnoţenin („např. kopie nahrávek na audiokazetách, videokazetách nebo CD, které výrobce prodává pod svým jménem a značkou“). Doplním pouze, ţe neoprávněným zásahem podle TZ bude jistě také prodávání těchto rozmnoţenin či padělků v digitální podobě, tedy prostřednictvím internetu. Soud vezme také v úvahu okolnosti případu a osobu pachatele. Pro nepatrný zásah do práv (např. ojedinělý prodej
170 171
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 2510
68
CD s ilegálně staţeným filmem z internetu kamarádovi) nejspíše postačí postih pro přestupek nebo jiný správní delikt dle § 105a aţ § 105c AutZ 172. S trestným činem dle § 270 TZ je spojena subjektivní odpovědnost, je tedy vyţadováno úmyslné zavinění, jakoţto i vědomí autora, ţe dílo, s nímţ nakládá, je výsledkem tvůrčí činnosti autora. V tomto ohledu „postačí, že pachatel si je alespoň v hrubých rysech vědom toho, že nakládá s dílem, výkonem výkonného umělce, zvukovým či obrazovým záznamem nebo rozhlasovým či televizním pořadem anebo databází, které jsou chráněny autorským právem.“173 Značný prospěch, značná škoda i značný rozsah přichází do úvahy tehdy, jedná-li se o částky vyšší neţ 500 000 Kč174. Nezávisle na tom, zda jde o prospěch pro pachatele nebo osobu třetí, musíme ve smyslu ustanovení § 270 odst. 2 písm. b) TZ uvaţovat vţdy čistý prospěch, tedy prospěch po odečtení nákladů pachatele. Pojmy jako prospěch velkého rozsahu a škoda velkého rozsahu jsou dle stejného pravidla spojeny s hranicí 5 000 000 Kč. V souvislosti s rozebíraným trestným činem se nabízí pravděpodobná moţnost jednočinného souběhu s trestným činem neoprávněného podnikání podle § 251 TZ, s trestným činem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 TZ odst. 1 nebo s trestným činem porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou dle § 261 TZ.175
172
Viz předchozí kapitola 7. 2 Veřejnoprávní ochrana dle autorského zákona Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 2512 174 Viz výkladové pravidlo škody dle § 138 odst. 1, 2 TZ 175 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 2514 173
69
Závěr Autorské právo je z pohledu dějin jedním z nejkontroverznějších právních odvětví vůbec. Umělci po staletí „čekali“ na právní úpravu, která by zaručovala ochranu jimi vytvořeným dílům. Antickým ani středověkým umělcům v oblasti hudby se nedostávalo ţádných právních prostředků ochrany jejich děl, neexistovaly ţádné instituty, které by zamezily zneuţívání děl nebo jejich plagiátorství. Změna přišla aţ s příchodem 19. století, kdy se začaly formovat nové teorie s osobnostněprávním základem, které poloţily základ dnešnímu kontinentálnímu systému autorského práva. V této době, také vznikl pojem duševní vlastnictví, který jasně odděluje práva vlastnická a nově definovaná práva autorská. V mezinárodním měřítku bylo nejdůleţitějším momentem přijetí Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, která odstartovala proces sjednocování národních autorskoprávních úprav. Základní principy Bernské úmluvy platí dodnes a byly a jsou zohledňovány zákonodárci jednotlivých členských zemí. Tento vývoj se neoddiskutovatelně váţe na vývoj společnosti jako takové a hlavně pak na technologicko-informační pokrok, který lidstvo zaznamenalo v nedávné historii. Antika, na kterou později navázala renesance, je dodnes chápana jako jedno z kulturně nejbohatších
období.
Přestoţe
v této
době
vznikala
velkolepá
díla,
autorskoprávní ochrana neexistovala. Samozřejmě i tehdy docházelo ke zneuţívání uměleckých děl, ale v jakém měřítku? Úloha autorské ochrany se zvětšovala aţ s rozvojem vědy a techniky, jakoţto prostředků k masovému šíření výsledků tvůrčích činností. Dnes dochází kaţdý dnem k urychlování procesu distribuce informací. Co je písnička ve formátu MP3? Pouhá zakódovaná informace, stejně jako film nebo obrázek či fotografie. Ve chvíli, kdy je informace schopna doslova obletět svět v několika sekundách, je efektivnost jakéhokoliv autorskoprávního systému příbuzného tomu, který je platný na našem území, velice omezena. To potvrzuje např. i skutečnost, ţe v současnosti je dlouho očekávané album nebo film běţně „k dostání“ na internetu s velkým časovým náskokem, tedy mnohem dříve, neţ je uveden do prodeje (resp. do kin).
70
Dalším velkým problémem v otázce internetového pirátství obecně je alarmující číslo osob, které se ilegálního sdílení dat dobrovolně účastní. Uţivatele P2P sítí a jiných platforem slouţících ke stahování a sdílení souborů, kteří by se dnes dali počítat na stamilióny, nemá asi smysl postihovat. Výrazně menší skupinou, která má v této otázce sice nepřímou ale velice významnou roli, jsou tvůrci protokolů, programátoři systémů a programů nebo v širším pojetí také poskytovatelé internetového připojení a volného prostoru. Právní teorie i praxe (z dostupných judikátů) ale tyto subjekty částečně nebo zcela zprošťuje odpovědnosti, přesto si myslím, ţe při zachování současné úpravy je jedinou cestou k jejímu zefektivnění právní ochrany stanovení vyšší odpovědnosti a větších postihů právě pro tyto subjekty. S objemem osob zapojených do nelegálního šíření dat je spojen samozřejmě i psychologický faktor. Čím více lidí se takto chová, tím normálnější stav celá věc představuje. Pro mladou generaci je dnes výměna hudby, filmů apod. stejnou rutinou jako ranní hygiena: praktikují ji téměř kaţdý den. Já sám povaţuji současný stav z výše uvedených důvodů jako dlouhodobě neudrţitelný. Situace je natolik vychýlena z pomyslné rovnováhy, ţe zákonitě musí dojít k větším změnám. Právní úpravu vidím jako nedostačující, neschopnou účinné právní ochrany děl v prostředí internetu. To dokazuje i neúčinnost takových opatření, jako jsou např. DRM nebo nově přijímané zákony (HADOPI176 apod.). Navíc zde často dochází k silným střetům názorů ze strany umělců (resp. zákonodárců) a společnosti, zejména pak v otázkách svobody projevu, práva vyhledávat a šířit informace, práva na osobní rozvoj aj. Myslím si, ţe do budoucna je jedním z moţných řešení přijetí nového zákona se zcela průlomovou koncepcí, která by plně zohledňovala současný stav informační společnosti, stejně jako i zavedení nového systému legální distribuce děl v reakci na předchozí. Mluvíme-li ale o krátké budoucnosti, v řádech měsíců a let, nedokáţu si představit novelu zákona nebo technické opatření, které by současnou situaci ve velké míře napravovalo.
176
I kdyţ uznávám, ţe posuzovat účinnost tohoto zákona je moţná trochu předčasné.
71
Na závěr bych rád upozornil, ţe odhlédneme-li od právního aspektu celé problematiky, je nutné si zodpovědět otázku, jak velký problém skutečně internetové pirátství představuje. Vezmeme-li v úvahu hledisko ekonomické, umělecké, etické či morální, odpovědi budou jistě nejednoznačné a i jako takové se budou měnit s pohybem času.
72
Seznam pouţité literatury Monografie 1. Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha: Linde Praha, a.s. 2003 2. Čermáková-Vlčková, A., Smejkal, V. Autorská díla v hromadných sdělovacích prostředcích. Praha: Linde Praha a.s. 2009 3. Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde Praha, a.s. 2004 4. Chaloupková, H., Holý, P. Autorský zákon, komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007 5. Knapp, K. Kunz, O. Mezinárodní právo autorské. Praha: Academia, 1981 6. Kříţ J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související, komentář. Praha: Linde Praha a.s. 2005 7. Popelková, V. Ochrana práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů (Intergram). Praha: Grada Publishing, s.r.o., 1998 8. Šalomoun, M. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. Praha: C. H. Beck, 2009 9. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010 10. Šebelová, M. Autorské právo, zákon, komentáře, vzory a judikatura. Brno: Computer Press, a.s. 2006 11. Telec, I. Přehled práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 2002 12. Telec, I. Přehled práva duševního vlastnictví, Lidskoprávní základy, Licenční smlouva. 2., upravené vydání. Brno: Doplněk, 2007 13. Telec, I. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994 14. Telec, I. Tůma, P. Autorský zákon, komentář. Praha: C.H. Beck, 2007
73
Odborné články na internetu 1. Adamová, Z. Predĺţenie doby ochrany práv. Duševné vlastníctvo [online]. 2009, 2009, 1, [cit. 2010-03-02]. Dostupný z WWW: . 2. KHOUJA, M.; RAJAGOPALAN, H.K. Can piracy lead to higher prices in the music and motion picture industries?. Journal of the Operational Research Society [online]. 2009, 60, [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: 3. Strejček, R. Pirátem z přesvědčení aneb chceme svobodu, ale pouze pro sebe. Allegro [online]. 2009, 2009, 2, [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: http://www.osa.cz/upload/allegro_2-2009_web.pdf
Ostatní zdroje 1. U.S. Copyright Office [online]. 2004, 2006-12-07 [cit. 2010-03-06]. U.S. Copyright Office. Dostupné z WWW: 2. Discover : Elvis Biography [online]. 2005, 2010-02-07 [cit. 2010-05-06]. The official site of the King of Rock . Dostupné z WWW: . 3. Sir Paul McCartney - E.U. Votes In Favour Of Rockers' Royalty Rights. Contactmusic [online]. 2009-04-29 [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: 4. Senát : Dokumenty a legislativa [online]. 2010, 2010-05-01 [cit. 2010-05-06]. Senát PČR. Dostupné z WWW: 5. Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících dostupný z WWW: < http://www.mkcr.cz/assets/autorskepravo/eu-a-autorske-pravo/ST12217.CS08_1.PDF> 6. ČSU [online]. 2010 [cit. 2010-04-08]. Informační technologie v domácnostech a mezi jednotlivci. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/c_jednotlivci_is2009/$File/is09_c.pdf
74
7. ZIEMANN, Geroge. Thomas Edison, Intellectual Property and the Recording Industry. Mp3 newswire.net [online]. 2003-06-01 [cit. 2010-04-15]. Dostupný z WWW: http://www.mp3newswire.net/stories/2003/monopoly.html 8. ČPU [online]. 2009 [cit. 2010-04-14]. CO JE TO PIRÁTSTVÍ A JAKÉ TRESTY ZA NĚJ HROZÍ?. Dostupné z WWW: . 9. IFPI [online]. 2010 [cit. 2010-04-06]. IFPI publishes Digital Music Report 2010 . Dostupné z WWW: . 10. Přísný zákon proti hudebním a filmovým pirátům Francii nepomohl. Technet.cz [online]. 2010-03-30 [cit. 2010-04-01]. Dostupný z WWW: . 11. Francouzský zákon „HADOPI“ zřejmě uţ brzy zatočí s internetovými piráty. Itbiz.cz [online]. 2009-09-30 [cit. 2010-04-02]. Dostupný z WWW: . 12. IFPI [online]. 2010 [cit. 2010-04-03]. IFPI Digital Music Report 2010. Dostupné z WWW: . 13. Freemusictodownload [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. P2P statistics. Dostupné z WWW: . 14. IFPI [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. Právní aspekty P2P sítí. Dostupné z WWW: http://www.ifpicr.cz/?rubrika=1141 15. ENIGMAX,. TorrentFreak [online]. 2009-02-18 [cit. 2010-04-11]. Day 3 – The Pirate Bay‟s „King Kong‟ Defense. Dostupné z WWW: ./ 16. Pirate Bay file-sharing defended . BBC news [online]. 2009-02-16, [cit. 2010-04-17]. Dostupný z WWW: . 17. MCKENZIE, Greg ; COCHRANE, Greg. Paul McCartney: Pirate Bay verdict 'fair' . BBC radio [online]. 2009-04-20 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: . 18. TOMAIDES, Petr. STREAMING - konec televize?. CTV [online]. 2008-01-23 [cit. 201005-06]. Dostupný z WWW: . 19. Video portál YouTube zaloţili zaměstnanci platebního systému PayPal. Ct24.cz [online]. 2010-02-15 [cit. 2010-04-14]. Dostupný z WWW: http://www.ct24.cz/media/45498-videoportal-youtube-zalozili-zamestnanci-platebniho-systemu-paypal/
75
20. OSA [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. OSA uzavřel licenční smlouvu s YouTube. Dostupné z WWW: . 21. FRÁNEK, Tomáš. Průlomová dohoda: YouTube bude platit českým umělcům. Aktuálně.cz [online]. 2009-10-22 [cit. 2010-04-09]. Dostupný z WWW: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=650885 22. OTEVŘEL, Petr. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím? (1.) : lupa.cz. Aktuálně.cz [online]. 2005-09-01 [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW: . 23. NĚMEC, Jan. Hudba v e-shopech bude bez protipirátské ochrany : profit.cz. Aktuálně.cz [online]. 2009-04-03 [cit. 2010-04-11]. Dostupný z WWW: . 24. Defectivebydesign.org [online]. 2010 [cit. 2010-04-12]. A guide to DRM free Living. Dostupné z WWW: . 25. VOTRUBOVÁ, Andrea. Idnes.cz [online]. 2009-04-21 [cit. 2010-04-13]. Čeští internetoví piráti zakládají politickou stranu. Dostupné z WWW: 26. ČPS vítá způsob prodeje nového alba Horkýţe Slíţe. ČPS [online]. 2009-10-13 [cit. 201004-06]. Dostupný z WWW: http://www.cps-plzen.cz/cps-vita-zpusob-prodeje-noveho-albahorkyze-slize 27. www.youtube.com [online]. 2009-07-19 [cit. 2010-04-15]. Autorské poplatky ("výpalné") . Dostupné z WWW: 28. www.youtube.com [online]. 2009-07-19 [cit. 2010-04-15]. Autorské poplatky ("výpalné") . Dostupné z WWW: 29. ČPS [online]. 2010-04-13 [cit. 2010-04-16]. Zaloţení zastřešující organizace pirátských stran v Bruselu. Dostupné z WWW: . 30. JAPPEL, Ctibor. Pirátská strana: Piráty jsme v Česku vlastně všichni. Parlamentnílisty.cz [online]. 2010-02-01 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: . 31. ČPU [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Homepage ČPU. Dostupné z WWW: .
76