Nomenklatura
Historie a současnost nomenklatury ve sluneční soustavě České nebe nad námi Jiří Kubánek, Martin Šolc Objevování a osidlování nových končin na zeměkouli vedlo naše předky k nutnosti pojmenovat dříve neznámá místa konkrétními jmény. Mnohdy dobyvatelé použili jména, která znali ze Starého světa. Na americkém kontinentu nalezneme například Nový York, Nové Orleans, dvě Córdoby, Sevillu i Prahu. Ve sluneční soustavě neustále poznáváme nepoznané. Sondy přinášejí snímky povrchů kosmických těles, automatické dalekohledy denně objevují nová tělesa. Mají tyto objekty pouhé označení nebo dostávají hned nějaká jména? Jak jména vznikala a jak se dnes navrhují, schvalují a registrují, tomu je věnován následující stručný přehled.
Historie planetární a měsíční nomenklatury Podobně jako při pojmenovávání souhvězdí panovaly určité rozdílnosti mezi jednotlivými astronomy, tak i v historii planetární nomenklatury nalezneme rozličná pojmenování pro stejné útvary. Definitivní názvy souhvězdí schválila v roce 1930 Mezinárodní astronomická unie (IAU), a tato instituce také přiděluje názvy tělesům sluneční soustavy a jejich útvarům. IAU byla založena roku 1919 v Bruselu. V té době byl ustanoven výbor, aby vnesl jednotnost do nepřehledného pojmenování útvarů na Měsíci a Marsu. Jejich povrchy se dají pozorovat ze Země. Zejména na Měsíci lze i malým dalekohledem najít množství různých povrchových útvarů. Pozorovatelé je pojmenovávali podle svého, a proto se jejich mapy v názvosloví velmi lišily. „Rozhodčí“ role se tudíž chopila IAU a zavedla v těchto záležitostech pořádek. Výbor IAU pokračoval v práci výboru založeného již roku 1907 radou Mezinárodní asociace akademií ve Vídni, jehož řešení nomenklatury vzhledem k úmrtí členů nebylo nikdy publikováno. Velké množství předběžné práce udělala Mary Blaggová. Chaos v měsíční nomenklatuře dokumentuje fakt, že první přehled měsíčních pojme-
34
nování byl zveřejněn až v roce 1935 (Blaggová, Muller: „Named Lunar Formation“). Později, pod vedením Gerarda Kuipera, vyšly další katalogy obsahující jména rychle se rozšiřující měsíční nomenklatury (Arthur et al.: „The System of Lunar Craters, quadrants I, II, III, IV“, 1963–66). Nomenklatura Marsu byla vyjasněna v roce 1958, kdy výbor IAU vedený Audoinem Dollfusem doporučil k osvojení 128 jmen albedových útvarů pozorovaných pozemskými dalekohledy. Základem těchto jmen byl systém pojmenování, který vyvinul na konci 19. století známý italský pozorovatel Marsu Giovanni Schiaparelli (1879) a později jej rozšířil jeho kolega Eugen M. Antoniadi (1929), snad nejpečlivější vizuální pozorovatel planet, pracující na hvězdárně v Meudonu (Paříž). Zásadní zlom ve vývoji nomenklatury představovalo nové období, éra kosmického výzkumu, započatá roku 1957 vypuštěním první umělé družice Země. Detailní snímky kosmických sond těles sluneční soustavy vyžadovaly nová pojmenování. V roce 1973 na kongresu IAU v Sydney byla nomenklaturní skupina reorganizována a vznikla WGPSN (Working Group for Planetary System Nomenclature). V jejím rámci se konstituovaly
Speciál 2001
podskupiny pro Měsíc, Merkur, Venuši, Mars a vnější systém, od roku 1984 také skupina pro jména útvarů na malých tělesech sluneční soustavy. Nomenklatura těchto těles samotných má ovšem delší historii (zmíníme se o ní později), v současné době patří do kompetence výboru IAU Committee on Small Bodies Nomenclature (CSBN). Jak tedy probíhá přidělení nějakého jména konkrétnímu útvaru? Zásady jsou uvedeny na stránkách WGPSN http://wwwflag.wr. usgs.gov/USGSFlag/Space/nomen/nomen. html, z nichž stručně vybíráme: Schvalování jmen probíhá v těchto krocích: ● k disposici musí být snímky povrchu planety nebo satelitu ● pro pojmenování útvarů je vybráno téma, několik významných útvarů pojmenují obvykle členové příslušné pracovní podskupiny ● jména může navrhovat kdokoliv, návrhy lze posílat presidentovi WGPSN, předsedům podskupin nebo U. S. Geological Survey ● jestliže členové podskupiny souhlasí, je jméno přivlastněno, resp. rezervováno ● jména úspěšně posouzená pracovní podskupinou jsou odevzdána WGPSN ● po úspěšném prohlédnutí členy WGPSN jsou jména pokládána za provizorně potvrzená a mohou být užívána na mapách a publikacích ještě před schválením Valným shromážděním IAU ● provizorní jména jsou předložena Valnému shromáždění IAU (zasedá jednou za 3 roky), po jehož schválení jsou pokládána za oficiální. Až na výjimky může jména navrhovat kdokoli, ale jeho „gusto“ musí splňovat pravidla a zvyklosti vyvinuté v IAU během let. Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc. (*1949) vystudoval MFF UK, obor astronomie a astrofyzika. Pracuje v Astronomickém ústavu UK, který v letech 1986–1999 vedl. Zabývá se především meziplanetární hmotou a v poslední době se též věnuje historii astronomie v rámci Výzkumného centra pro dějiny věd. Jiří Kubánek (*1975) studuje MFF UK. V letech 1999–2001 působil jako odborný pracovník Štefánikovy hvězdárny v Praze. Věnuje se především pozorování zákrytů, astrofotografii a problematice světelného znečištění.
© Jiří Kubánek
© Jiří Kubánek
Nomenklatura
V Květné zahradě v Kroměříži můžete vidět sochy antických bohů
Pravidla a zvyklosti 1. Nomenklatura je nástroj k rozlišování a jména proto musí být jednoduchá a jednoznačná. 2. Počet jmen vybraných pro každé těleso by se měl držet minima.Většina útvarů na tělesech s pevným povrchem jsou impaktní krátery, jejich identifikace je dána souřadnicemi (planetografickou šířkou a délkou), průměrem a jménem. V případě jiných geologických formací vědecká komunita stanovila výčtem omezený počet jejich typů. 3. Duplikace stejného jména na dvou nebo více tělesech je nežádoucí, ale možná (např. měsíční kráter Copernicus, kráter na Marsu Copernicus a planetka 1322 Coppernicus). 4. Individuální jména vybraná pro každé těleso mají být vyjádřena v původním jazyce. Transkripce pro různé znaky může být, ale nemělo by dojít k překladu z jednoho jazyka do jiného. 5. Kde je to možné, měla by být použita a rozvíjena tématika ustálená v začátcích nomenklatury sluneční soustavy. 6. Nomenklatura sluneční soustavy by měla být mezinárodní v rámci výběru jmen. Doporučení odevzdaná IAU národními komitéty budou vzata v úvahu, ale konečný výběr jmen je odpovědností IAU. WGPSN silně podporuje nestranný výběr jmen z etnických skupin či zemí na každé mapě. V okolí přistávacího místa je nicméně dovoleno vyšší procento jmen ze zemí plánujících přistání. 7. Jména s politickým, vojenským nebo náboženským charakterem nemají být užívána kromě jmen osobností zemřelých před více než sto lety.
Kariatidy v chrámu Erechtheionu v Athénách
8. Oslava památky osob na planetárních tělesech by neměla být sama sobě cílem, ale měla by být vyhrazena pro osoby velkého a přetrvávajícího mezinárodního významu. Od smrti osob takto vyznamenaných musí uplynout nejméně tři roky. 9. V případě, že existuje více variant pravopisu jména, je preferována varianta předložená navrhovatelem. Diakritické znaky jsou nezbytnou součástí jména a budou užity. 10. Nomenklaturu prstenců, jejich mezer a jména pro nově objevené měsíce vyvíjí WGPSN ve spojení s komisí IAU č. 20 a CBSN. Jména nejsou satelitům přidělena, dokud jejich dráhové elementy nejsou dobře známy. Měsíc je první těleso na cestě do světa planet a jejich satelitů. Našeho nejbližšího souseda si všimneme podrobněji, protože jeho povrchové útvary dostaly jména jako první, a to krátce po vynálezu dalekohledu. Základ dnešní nomenklatury položil italský jezuitský astronom Gianbattista Riccioli (1598–1671) v díle Almagestum novum (1651). První mapu s těmito názvy vytvořil Francesco Grimaldi (1618–1663). Nalezneme na ní názvy pohoří, jména osobností věd a umění uvedená v historickém sledu od severu na jih. Tmavá místa na povrchu už dříve označil polský astronom Jan Hevelius (1611–1687) jako „moře“, a předtím i Johannes Kepler zkoumal, zda odraz světla od vodního povrchu na Měsíci může být tmavý. Moře mají jména hlavně podle počasí (Mare Serenitatis – Moře jasu, Mare Tranquillitatis – Moře klidu, Mare Humorum – Moře vláhy aj.). Na Heveliově mapě z roku 1647 jsou i Apeniny či Vesuv, ale
pojmenovat krátery po významných osobnostech Hevelius nechtěl kvůli předpokládané řevnivosti. První mapy s názvy, které se však všeobecně neprosadily, nakreslil Michel F. Langren (1600?–1675), v roce 1628 to bylo s biblickou tématikou, v publikacích z let 1644 a 1645 však již se jmény významných osobností. Pojmenování kráterů a útvarů, včetně některých dřívějších názvů, obsahují publikace např. Rükl A.: Atlas Měsíce, Aventinum Praha 1991 nebo Rükl A.: Maps of lunar hemispheres, Astrophysics and Space Science Library Vol. 33, D. Reidel, Dordrecht 1972. Na Měsíci najdeme i česká jména, největší dva „naše“ krátery jsou Hagecius a Biela. Tadeáš Hájek z Hájku byl významným renesančním přírodovědcem (1526– 1600). Jeho kráter má v průměru 76 km a nachází při jihozápadním okraji přivrácené strany Měsíce. Blízko něj se nachází stejně velký kráter Biela, pojmenovaný podle setníka českého původu Wilhelma von Biely, proslaveného objevem komety roku 1826. Nedaleko se nalézá další český kráter – Rheita. Ten je nazván na počest Antona Maria Šírka z Rheity (1597–1660), konstruktéra nepřevracejícího (terestrického) okuláru a autora mapy Měsíce (1645). V těsném sousedství tohoto kráteru o průměru 70 km se táhne stejnojmenné 66 km dlouhé údolí Vallis Rheita. Na přivrácené straně Měsíce najdeme ještě tyto krátery: Anděl (35 km), Heinrich (7 km), Palisa (41 km) a Weinek (32 km). Karel Anděl (1884–1947) byl učitel a známý selenograf, tedy člověk zabývající se mapováním Měsíce; známá je jeho Mappa Selenographica (1926). Urna s Andělovými ostat-
Speciál 2001
35
Nomenklatura ky je uložena v pilíři hlavního dalekohledu pražské Štefánikovy hvězdárny. Johann Palisa (1848–1925), rodák z Opavy, se proslavil objevy mnoha planetek na observatořích v Pule a ve Vídni. Prof. Ladislaus Weinek (1848–1913) byl ředitelem klementinské hvězdárny v Praze, prof. Vladimír Heinrich (1884–1965) ředitelem Astronomického ústavu Univerzity Karlovy. V tzv. libračních oblastech, tj. v místech měsíčního povrchu na rozhraní přivrácené a odvrácené strany Měsíce, leží krátery Heyrovský (16 km) a Purkyně (48 km) – oba pány jistě netřeba představovat. Na odvrácené tváři našeho souputníka pak byly pojmenovány po Češích tyto krátery: Bečvář (67 km), Marci (25 km), Nušl (61 km) a Šafařík (27 km). Nejmenší z nich je nazván podle Jana Marka Marciho z Kronlandu, lékaře, optika a fyzika (1595–1667), objevitele rozkladu bílého světla. Profesor Vojtěch Šafařík (1829–1902) vynikl v pozorování proměnných hvězd. Prof. František Nušl (1867–1925), významná osobnost české astronomie, patřil mezi zakladatele České astronomické společnosti. Antonín Bečvář
(1901–1965) založil hvězdárnu na Skalnatém Plese ve Vysokých Tatrách a ve světě proslul jako autor hvězdných atlasů. Ke jménu Bečváře se váže jedna zajímavost. Nejenže se tak jmenuje kráter na Měsíci, ale jeho jméno nese také planetka a kometa, kterou objevil na hvězdárně na Skalnatém plese. O lunární nomenklaturu se zasloužili též profesor Zdeněk Kopal, průkopník programů kosmického výzkumu Měsíce v NASA, a Ing. Antonín Rükl, autor mnohých map Měsíce i planet. Přestože nepůjde o české jméno, přidejme zajímavost, kterou si můžete sami vyzkoušet. Na Měsíci v Moři oblaků se nachází 23 km kráter König, pojmenovaný podle vídeňského selenografa a obchodníka Rudolfa Königa (1865-1927). Z jeho pozůstalosti byl Českou astronomickou společností za přispění prezidenta T. G. Masaryka a některých bank první republiky zakoupen vynikající dvojitý Zeissův refraktor, kterému se neřekne jinak než „König“. Tento dalekohled je umístěn v hlavní kopuli Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Pokud přijdete alespoň dva dny po první čtvrti, je šance, že se
budete moci podívat „Königem“ na Königa. Vydejme se nyní k jednotlivým planetám a jejich satelitům. Planety viditelné pouhým okem, bludice na neměnné hvězdné obloze, odedávna nesly jména božstev. Daly tak (spolu se Sluncem a Lunou) jména i dnům v týdnu, uveďme je proto v latinském, řeckém, staročeském a francouzském (F), resp. anglickém (A) znění: Slunce, Sol/Helios – neděle, Sunday (A); Luna/Selene (ale i Artemis) – pondělí – Lundi (F), Monday (A); Merkur/Hermes, Dobropán, středa – Mercredi (F); Venuše/ Afrodité, Krasopaní, pátek – Vendredi (F), Mars/Arés, Smrtonoš, úterý – Mardi (F); Jupiter/ Zeus, Kralomoc, čtvrtek – Jeudi (F); Saturn/Chronos, Hladolet, sobota – Saturday (A); Sunday. Další objevené planety sledovaly tuto tradici – Uran/Ouranos (1773, ačkoli jej objevitel W. Herschel původně nazval po anglickém králi Jiřím), Neptun/Poseidon (1846) a Pluto/Hadés (1930, jehož jméno vymyslela malá holčička z prostředí astronomů kolem objevu). Satelity planet se před pojmenováním označují římskou číslicí.
zakladatel a majitel firmy ATC, p.a. Jaromír HOLUBEC – profesionální optik
Výrobce precizní astronomické optiky a techniky vlastní konstrukce Sortiment 100 druhů okulárů ATC f 3 ÷ 90 mm v φ 4 1/4"; 2"; 1 1/4"; 24.5 mm; 23,2 mm v různém provedení a pro speciální účely.
Kvalitní okulár – polovina dalekohledu Zrcadlové soustavy φ 98 ÷ 1 000 mm, eliptická rovinná zrcátka, rovinná zrcadla, krycí rovinná skla, čočkové objektivy, speciální objektiv φ 240/f 400 (1:1,67) pro CCD kameru AP16s, 36,9 × 36,9 mm, 16,8 milionů pixelů a pro fotografický formát 6 × 6 cm s rozlišením 100 čar/1 mm v kraji formátu, sluneční filtry, fólie, H-α protuberanční filtr, barevné, neutrální a mlhovinové filtry, převracecí moduly, revolverové hlavy, okulárové výtahy, Barlow nástavce, reduktory, násobiče, koma korektory, optické a elektronické hledáčky, aj. komponenty na stavbu dalekohledů. Výroba velkých dalekohledů. Široký sortiment výrobků umožňuje stavbu různého provedení dalekohledů všem astronomům amatérům i profesionálům. Veškeré výrobky ATC jsou konstruovány v ucelené modulové řadě vzájemně na sebe navazující. Zajišťujeme kompletní servis včetně oprav a pokovení zrcadel vysoce odraznou vrstvou 96 % s 4× vyšší mechanickou odolností. Provádíme vývoj speciálních technologií, výrobu speciálních optických prvků pro lasery a zobrazovací účely a opravy vojenské optiky.
Autorizovaný prodejce a distributor Meade, Tele Vue, JMI, Apogee Na požádání je každému zájemci zaslán poštou zdarma ceník výrobků.
Poštovní adresa: ATC, p.a., P.O.Box 75, 750 02 Přerov, Česká republika E-Mail:
[email protected], http://web.quick.cz/atc-astro Osobní odběr, vyzkoušení a předvedení zboží lze provést po předchozí dohodě v sídle firmy:
ATC Astro Telescope Company, p.a., NORDIC PARK, Seifertova 33, 750 02 Přerov 36
Speciál 2001
Nomenklatura Tabulka I - Nomenklatura typů útvarů na planetách a měsících Měsíc
Těleso Měsíc
Merkur
Merkur
Venuše
Venuše
Mars a jeho Měsíce Mars
Útvary krátery řetězy kráterů, hřbety, brázdy moře, bažiny, zálivy, paludes pohoří zlomy údolí krátery pohoří planiny zlomy údolí krátery paterae planiny oblasti velká údolí ostatní útvary
Jména známí zemřelí vědci, učenci, umělci, menší – obecná jména pojmenovány dle blízkých kráterů latininské názvy popisu počasí a abstraktních vlastností pozemské názvy pohoří, nebo dle blízkých kráterů podle blízkých pohoří podle blízkých útvarů slavní umělci, hudebníci, malíři, spisovatelé Caloris, z latinského slova pro „horký“ jména pro Merkur v různých jazycích objevitelská plavidla nebo vědecké expedice světové radioteleskopy větší než 20 km – slavné ženy, menší – obecná ženská jména slavné ženy mytologičtí hrdinové obři a titánové jména pro Venuši v různých jazycích především bohyně
krátery
větší – zemřelí vědci, kteří přispěli ke studiu Marsu, spisovatelé a další, kteří přispěli k popularizaci Marsu menší – obce světa s populací větší než 100 tisíc obyvatel velká – jména pro Mars v různých jazycích; malá – klasická nebo moderní jména řek z nejbližších pojmenovaných albedových útvarů na mapách Schiaparelliho a Antoniadiho vědci spjatí s objevem, dynamikou či vlastnostmi měsíců Marsu autoři, kteří psali o měsících Marsu
údolí ostatní útvary Phobos Deimos Měsíce Jupiteru Amalthea Thebe Io aktivní eruptivní oblasti řetězy kráterů fluctus, paterae mensae, pohoří, plana, oblasti, pahorky Europa chaos, oblasti krátery, lenticulae velké prstencové útvary flexus, maculae linie Ganymed krátery, řetězy kráterů fossae fakulae rovnoběžné valy oblasti Callisto velké prstencové útvary krátery řetězy kráterů Měsíce Saturnu Janus Epimetheus Mimas Enceladus Tethys Dione Rhea Titan Hyperion Japetus Phoebe
lidé a místa spojená s bájí o Amalthee lidé a místa spojená s bájí o Thebe bohové a hrdinové ohně, Slunce a hromu bohové Slunce bohové, bohyně, hrdinové ohně, sopek, Slunce a hromu, bájní kováři, jména odvozená od blízkých útvarů lidé spojení s bájí o Io, odvozené od blízkých útvarů, z Dantova Pekla místa spojená s keltskými bájemi keltští bohové a hrdinové keltské kamenné kruhy místa spojená s bájí o Európé lidé spojení s bájí o Európé bohové a hrdinové starých civilizací místa spojená s egyptskými bájemi místa spojená se starodávnými bájemi astronomové, kteří objevili měsíce Jupiteru domovy bohů a hrdinů hrdinové a hrdinky severských bájí bájná místa ve vysokých zeměpisných šířkách lidé z báje o Castoru a Polluxovi lidé z báje o Castoru a Polluxovi lidé a místa z Maloryho legend o králi Artušovi lidé a místa z Burtonových Arabských nocí lidé a místa z Homérovy Odysey lidé a místa z Vergiliovy Aeneidy lidé a místa z výtvoru bájí starodávné přesídlené kultury božstva Slunce a Měsíc lidé a místa z Písně o Rolandovi lidé spojení s Phoebe, ostrovy řeckého souostroví Měsíce Uranu
Speciál 2001
37
Nomenklatura Těleso Útvary Měsíce Uranu Puck Miranda Ariel Umbriel Titania Oberon malé měsíce Měsíce Neptunu Proteus Triton Nereida malé měsíce Pluto Planetky Ida krátery hřbety oblasti Dactyl krátery Gaspra krátery oblasti Mathilda krátery Eros krátery oblasti hřbety
Jména rozpustilí duchové postavy a místa ze Shakespearových her dobří duchové špatní duchové ženské Shakespearovy postavy hrdinové a místa Shakespearových tragédií hrdinové Shakespeara a Popeho spříznění duchové vod, bohové, bohyně (vyjma řeckých a římských jmen) vodní jména (vyjma řeckých a římských), vodní duchové, známé prameny, gejzíry a ostrovy jednotlivé nereidy bohové a bohyně spojené s bájí o Neptunu a Poseidonovi, bájné vodní bytosti božstva podsvětí jeskyně světa lidé v projektu sondy Galileo objevitel Idy a místa s ním spojená Idajské daktyly světové lázně objevitel Gaspry a lidé v projektu sondy Galileo světové uhelné pánve mytologická a legendární jména objevitelé Erosu vědci, kteří přispěli k výzkumu Erosu
Vysvětlivky: fluctus – povrch tvořený lávovými proudy; mensa – stolová hora (mensae – stolové hory); plana – rovina, planina; patera – mělký kráter (se zprohýbanými okraji); chaos – chaotický povrch, rozbitý povrch (v místě antipólu impaktu; na Marsu je to deprese po vysublimování ledu, naplněná kamennými bloky, které byly v ledu původně zamrzlé); lenticula – malá tmavá skvrna (na Európě; doslovný překlad je malá čocka); flexus – slabě zakřivený val; muscula – tmavá, většinou nepravidelná skvrna; fossa – příkop (dlouhá úzká mělká deprese); fakula – jasná skvrna (doslovný překlad pochodeň).
Nejbližší planeta od Slunce, Merkur, byla podrobně mapována při třech průletech sondy Mariner 10 před více než čtvrt stoletím. Dnes je nám známa jen polovina povrchu této planety. Krátery na Merkuru jsou až na výjimku G. Kuipera pojmenovány výhradně po spisovatelích, básnících, malířích, skladatelích a hudebnících. Česká jména zastupují krátery Smetana (190 km), Dvořák (82 km) a Janáček (47 km). Pod oblačnou přikrývkou Venuše se sice skrývá vražedné peklo takřka s 500 stupni Celsia a 100 atmosférami, avšak svět povrchových útvarů je zasvěcen něžnému pohlaví. Krátery a další útvary jsou pojmenovány po ženách a bohyních. Jednou výjimkou je Maxwell Montes, nejvyšší pohoří na Venuši, pojmenované podle zakladatele klasické elektrodynamiky J. C. Maxwella snad právě proto, že k mapování Venuše bylo třeba použít radarové techniky. Dalšími dvěma výjimkami jsou Alfa Regio a Beta Regio, nazvané jednoduše dle řecké abecedy. Česká jména zde zastupuje kráter Němcová o průměru 23 km nebo planiny Rusalka a Libuše. A našli bychom některá i mezi
38
křestními jmény, kterými jsou označeny malé krátery na Venuši. Oproti Venuši má Mars snesitelnější klima pro případnou návštěvu pozemšťanů. Pokud se někdo zeptá, kde leží Cheb a Tábor, můžete ho odkázat na jižní a západní polokouli Marsu. Jde o dva krátery, Cheb má v průměru 8,3 km a leží na souřadnicích 24,4 S, 19,5 W, zatímco Tábor je 19,5 km veliký (35,8 S, 58,4 W). Ještě dnes by se obě česká města do oněch kráterů vešla. Větší krátery jsou pojmenovány po vědcích, kteří přispěli k poznání Marsu, ale také po spisovatelích, které rudá planeta inspirovala. K nejznámějším útvarům na Marsu bezpochyby patří neaktivní sopka Olympus Mons a obří soustava kaňonů Valles Marineris. Toto údolí, pojmenované na počest sondy Mariner 9, která mapovala povrch Marsu, se táhne v délce 4500 a je široké až 700 km. Řecký Olymp se svou výškou ani ne 3 km je však opravdový drobeček proti Olympu na Marsu. S touto horou nelze srovnat ani havajské sopky Mauna Kea, Mauna Loa, které měřeno ode dna oceánu dosahují 11 km – Olympus Mons na Marsu dosahuje výšky přes
Speciál 2001
20 km nad střední úroveň povrchu rudé planety a průměr celého kužele této hory měří asi 600 km! Měsíce Marsu Phobos a Deimos (Strach a Hrůza) jsou nejspíš malé planetky zachycené Marsem. Objevil je Asaph Hall v roce 1877, když poprvé pozoroval Mars novým 65 cm refraktorem Washingtonské observatoře. Jména dostaly podle literární předlohy o Gulliverovi od Jonathana Swifta. Největší kráter na Phobosu nese dívčí jméno Hallovy manželky, Stickney; na Deimosu jsou krátery Swift a Voltaire. Jupiter má v proměnném oblačném povrchu jediný útvar – Velkou rudou skvrnu, která přetrvává již snad 150 let a možná ji pozorovali astronomové již roku 1664. Jupiter obíhají družice s řeckými jmény jeho blízkých, hlavně milenek. Patřila mezi ně Ió, dcera říčního boha Inacha. Ze strachu před manželkou Hérou ji Zeus proměnil v krávu, avšak bohyně Héra na ni poslala obrovského ováda. Toho se Ió zbavila až v Egyptě, kde získala zpět lidskou podobu a porodila Diovi syna Epafa. Jelikož měsíc Ió je aktivním vulkanickým světem, vyskytují se v jeho nomenklatuře
Nomenklatura Na Saturnu příliš podrobností v atmosféře planety nenajdeme. Několik málo kráterů na Saturnových měsících Janus a Epimetheus je nazváno po postavách z báje o Castoru a Polluxovi. Na satelitu Mimas můžeme najít například kráter Merlin, neboť nomenklaturu zde tvoří keltské legendy o králi Artušovi. Výjimkou je největší kráter na Mimasu, pojmenovaný po W. Herschelovi, objeviteli tohoto měsíce. Krátery Shahrazad nebo Ali Baba nejdeme na měsíci Enceladus, protože tamnější názvosloví je inspirováno Pohádkami tisíce a jedné noci. Odysea, Penelope, Mentora najdeme na měsíci Tethys; Aenea, Romula či Rema pak na Dione, protože krátery jsou pojmenovány z Homérovy Odyssey a Vergiliovy Aeneidy. Krátery druhého největšího Saturnova měsíce, Rhey, jsou pojmenovány z bájí různých národů o stvoření světa. Povrch Titanu, největšího satelitu planety Saturn, je zahalen do husté atmosféry, a tak doufejme, že nám o něm více poví sonda CassiniHuygens v roce 2004. Zmapované útvary na větších měsících Uranu nesou jména především ze Shakespearových her. Útvary satelitů Neptunu mají názvy odvozeny od vodních bohů a duchů, ale také od známých gejzírů, pramenů apod. U dvojice Pluto – Charon, kterou dosud nenavštívila žádná sonda, jsou zatím k dispozici pouze albedové mapy. Prstence velkých planet mají také svá označení, uvedené na adrese http:// wwwflag.wr.usgs.gov/USGSFlag/Space/no men/append8.html. Ze Země lze i malým dalekohledem pozorovat prstence Saturnu označené A a B. Mezi nimi můžeme spatřit
tmavou mezeru – Cassiniho dělení a ve vnější části prstence A užší Enckeho dělení. Některé prstence již dostaly jména např. po astronomech (1989 N2R Leverrier u planety Neptun), jiné jsou číslované, označené řeckými písmeny a jako zajímavost uveďme tlustší místa na neuzavřených prstencích Neptunu, která nesou jména Volnost, Rovnost, Bratrství. Planetky, při odhadovaném počtu snad stovek tisíců, počítáme-li jako nejmenší zhruba stometrové balvany, představují vydatný zdroj nejen každodenních objevů, ale také problémů s jejich označováním. Giuseppe Piazzi rozpoznal první a největší z nich v pohybující se hvězdičce osmé magnitudy, kterou spatřil poprvé v noci na 1. leden 1801. S ohledem na jména planet a z vděčnosti k mecenášovi své palermské hvězdárny ji nazval Ceres Ferdinandea. Také další planetky – Pallas, Juno, Vesta atd. pojmenovali jejich objevitelé rovnou. Problémy začaly vznikat po roce 1850, kdy počet známých planetek dosáhl padesátky. Do té doby planetky nesly kromě jména také symboly vytvořené v analogii s astrologickými značkami planet – poslední značku dostala (37) Fides objevená 1855. Číslování poprvé použil objevitel planetky (20) Massalia. Čísla pak přiděloval editor časopisu Astronomische Nachrichten, kde se objevy zveřejňovaly. Ideálně mělo být číslování chronologické podle data objevu, to se však s rostoucím počtem objevů planetek ukázalo jako nešikovné. Problém vznikal i s tím, kdo z nezávislých objevitelů určité planetky byl první a čí návrh jména se tedy má používat. Vydavatelé Astronomische Nachrichten a ročenky Berliner Astronomisches Jahrbuch číslovali pla-
© Jiří Kubánek
© Jiří Kubánek
postavy z mytologie ohně, Slunce, sopek, hromu apod. (např. Prometheus aj.). Európé, dcera sídónského krále Agénora, byla opět Diovou milenkou, který ji převtělen v býka unesl na Krétu. Tam mu porodila tři syny (mj. Mínóa), Zeus ji provdal za krétského krále Asteria a pojmenoval po ní novou pevninu – Evropu. Linie na satelitu Europa dostaly jména právě z tohoto mýtu. Krátery nesou jména z keltské mytologie, vévodí jim velšský čaroděj Taliesin (průměr 48 km). Vůbec největším satelitem sluneční soustavy je Ganymedes; zařazení tohoto chlapce mezi Diovy milenky nemá překvapovat, odpovídá totiž běžným antickým mravům. Svými rozměry Ganymedes předčí i planety Merkur a Pluto. Jeho tmavší oblasti jsou pojmenovány na počest objevitelů měsíců Jupiteru (např. Galileo Regio). Krátery nesou jména spojená se starými civilizacemi (Gilgameš aj.). Další Diovou milenkou byla Kallistó, porodivší mu syna Arkada. Bohyně Héra ji za Diovu nevěru proměnila v medvědici. Dospělý Arkás se stal vášnivým lovcem. Jednou spatřil právě tuto medvědici. Zeus, aby zabránil matkovraždě, proměnil Arkada také v medvěda (jelikož nemohl zrušit čin jiného boha). Oba pak přenesl na nebe jako souhvězdí Velké medvědice a Malého medvěda. Krátery na měsíci Callisto jsou zasvěceny jménům severských bájí. Zajímavostí měsíce Callisto jsou dvě obrovské kruhové impaktní struktury. Ty nesou jména Valhalla a Asgard. Valhalla (síň padlých) dosahuje úctyhodných 2748 km a Asgard (v mytologii božská pevnost Ásů) 1347 km. Nejblíže planetě obíhá malý nepravidelný měsíček Amalthea, kozička, jejímž mlékem prý byl Zeus odkojen.
Dvojice kráterů Aristillus a Autolycus, měsíční pohoří Apeniny a Kavkaz
Měsíční Alpy (blízko terminátoru), jako rýha je vidět Vallis Alpes
Speciál 2001
39
Nomenklatura Tabulka II - Nejúspěšnější observatoře v objevech planetek Pořadí Počet objevených V letech Observatoř planetek 1 8565 1980–2001 Lincoln Laboratory ETS, New Mexico 2 3764 1949–1995 Palomar Mountain 3 2920 1976–1998 European Southern Observatory, La Silla 4 1375 1991–2001 Oizumi 5 1260 1966–1992 Krym-Nauchnij 6 1050 1975–2000 Siding Spring Observatory 7 988 1981–2001 Steward Observatory, Kitt Peak-Spacewatch 8 820 1998–2001 Lowell Observatory-LONEOS 9 819 1891–1959 Heidelberg-Königstuhl 10 677 1973–2000 Lowell Observatory, Anderson Mesa Station Z českých observatoří jsou mezi předními: 12. Kleť s 577 planetkami v letech 1977–2001 a o 23. místo se dělí Ondřejov se 175 planetkami (1995–2001). Statistika obsahuje pouze očíslované planetky, stav je k 2. 1. 2002.
netky hned po oznámení objevu a tak se stávalo, že některé „objevy“ se nepotvrdily a vznikla otázka, co s čísly přidělenými těmto neexistujícím objektům. Od roku 1892 bylo proto zavedeno předběžné označení letopočtem a písmenem A, B, C … podle pořadí telegramů ohlašujících objev do „Centralstelle“ pro astronomické telegramy v Berlíně; definitivní čísla se přidělovala až po spočítání elementů dráhy. Vzápětí však abeceda nestačila a tak po planetce 1893 Z následovaly 1893 AA, 1893 AB atd. bez ohledu na rok, až bylo dosaženo 1916 ZZ a série pokračovala znova od 1916 AA. V první světové válce kvůli znemožněné komunikaci užívala např. hvězdárna Simeis svá vlastní provizorní značení. Od začátku roku 1925 berlínský Recheninstitut zavedl provizorní značení, kde prvé písmeno znamená polovinu měsíce (A 1.–15. leden, B 16.–31. leden, C 1.–15. únor, …, Y 16.–31. prosinec) a druhé písmeno pořadí objevu v daném období, po případném vyčerpání abecedy se začíná znovu od A a připojí se číslo 1, po dalším proběhnutí abecedy číslo 2 atd. Ve všech případech se vynechává I (někdy se ztotožňuje s J), takže A-Z představuje 25 písmen. Planetky z doby před 1925 lze značit stejně, jen místo první jedničky v letopočtu přijde A. Zvlášť jsou značeny planetky nalézané v současnosti na starších fotografických přehlídkách oblohy, např. v Palomarském atlasu (P–L, Palomar-Leiden z roku 1960) atd. Astronomisches Recheninstitut přesídlil do Heidelbergu, v současné době registraci objevů a označování planetek a komet provádí
40
Minor Planet Center při Smithsonian Astrophysical Observatory ve spolupráci s komisí č. 20 IAU, (http://cfa-www. harvard.edu/cfa/ps/mpc.html), měsíčně vydává Minor Planet Circular a jeho elektronickou verzi. Úplná pravidla starého i nového značení jsou na adrese http://cfawww.harvard.edu/iau/info/OldDesDoc. html a na stránkách výboru CSBN http://www.ss.astro.umd. edu/IAU/csbn/. Poslední číslovaná planetka v tuto chvíli je (30598) 2001 QA117, ale zdaleka ne všechny už mají svá jména (aktualizovaný přehled je též na adrese www.astro.cz/ mpcorb). Se spuštěním projektů automatického vyhledávání planetek (Spacewatch, LINEAR, NEAT, LONEOS, …) efektivita objevů nesmírně vzrostla; k 2. 1. 2002 uvádí MPC celkem 329103 provizorně označených planetek. Přehledy jsou na adrese http://cfa-www.harvard.edu/iau/ lists/MPLists.html. Jména planetek se stala zrcadlem své doby. Zásoba mytologických postav ženského pohlaví se brzy vyčerpala, stejně jako jména manželek, matek, dcer a milenek objevitelů, a tak došlo i na muže, jenže s koncovkou ženského rodu, např. (784) Pickeringia (podle tvůrce spektrální klasifikace hvězd, ředitele Harvardovy observatoře, po němž se jmenují i krátery na Marsu a na Měsíci), nebo i na města – (263) Dresda, (324) Bamberga, (325) Heidelberga. Nutnost ženské koncovky poté byla opuštěna, stejně měla výjimky – (348) May podle spisovatele Karla Maye (1842–1912). Podobně padla i další omezení a pravidla, číslování již není přísně chronologické a jména pla-
Speciál 2001
netek se dnes berou z mnoha oblastí. Jsou to např. významné osobnosti kultury – (2047) Smetana, historie – (1840) Hus, politiky – (1841) Masaryk (tyto planetky objevil L. Kohoutek na hvězdárně Bergedorf u Hamburgu), osobnosti vědy – (2000) Einstein, (2622) Bolzano, dále pak země – (371) Bohemia, města – (2524) Budovicium či (11134) ČeskéBudějovice, budovy – (2288) Karolinum, řeky – (2321) Lužnice, ústavy resp. hvězdárny – (2199) Kleť, kde byly objeveny předchozí a následující uvedené planetky (kromě Einsteina). Přípustná jsou i jména složená – (3628) Božněmcová, (10173) Hanzelkazikmund; v zásadě však mají být všechna jména kratší než 16 znaků. Dovoleny jsou i akronymy, názvy akcí – (7791) Ebicykl anebo konstrukce jako (7608) Telegramia na počest 75. výročí od vydání prvního cirkuláře IAU v centru pro astronomické telegramy. Asi nejstarší planetky spojené s naší zemí jsou (255) Oppavia a (257) Silesia, které objevil v roce 1886 J. Palisa a nazval je podle rodiště, a dále (264) Libussa (podle kněžny Libuše), kterou objevil C. H. F. Peters v Clintonu. „Nejmladší“ jsou ve chvíli psaní této věty (26314) Škvorecký (objevena na Kleti) a (26401) Sobotiště (objevena na Ondřejově). Můžete se o tom přesvědčit na adrese http://planetky.astro.cz/, kde je aktuální úplný přehled „našich“ planetek a mnoho dalších informací včetně simulátoru pohybu kterékoli planetky či komety; jiné obsáhlé webové stránky má observatoř Kleť www.klet.cz. Ředitelka této observatoře, Ing. Jana Tichá, je členkou výboru IAU Committee on Small Bodies Nomenclature (CSBN), do jehož pravomoci patří schvalování jmen planetek. Zajímavými skupinami planetek jsou Trojané, oscilující kolem Lagrangeových libračních bodů Jupiteru, v L4 jsou „Řekové“ – (588) Achilles a další, dnes známých celkem 670 těles, v L5 se nacházejí „Trojané“ – (617) Patroclus a další, dnes známo celkem 501 těles. Také planeta Mars má svých 5 Trojanů, výhradně v L5 – (5261) Eureka. Dalšími zajímavými skupinami planetek jsou tzv. blízkozemní planetky, které se rozdělují do skupin Aten (známo 133 těles), Apollo (800 těles, např. (1566) Icarus) a Amor (804 planetek, např. (433) Eros). Z těchto těles je 371 potenciálně nebezpečných pro
Nomenklatura srážku se Zemí, jsou označovány PHA, Potentially Hazardous Asteroids. Ve vzdálenostech za drahou planety Jupiter obíhají planetky zvané Kentauři. První z nich objevený v roce 1977 nese jméno (2060) Chiron, o němž se později prokázalo, že je vlastně obrovskou kometou (95P/Chiron). V ještě větších vzdálenostech za drahou Neptunu se pohybuje množství ledových objektů z tzv. Kuiperova pásu. Z těchto 495 dosud známých transneptunických těles je pojmenováno pouze (20000) Varuna podle indického védského božstva oceánů. Díky kosmickým sondám je znám povrch několika planetek, jsou to Gaspra, Mathilda, Ida s měsíčkem Dactyl a planetka Eros. Na planetce Gaspra nejdeme i dva „české“ krátery – Carlsbad a Marienbad, jelikož krátery jsou zde vyhraženy světovým lázním. Komety v historických zápisech jsou poměrně jednoznačně určeny dobou, v níž zazářily na obloze. V čínských análech se tak dají vystopovat návraty Halleyovy komety až do třetího století př. n. l., později se mluvilo například o velké kometě z roku 1577 – to byla ta, jejíž pohyby pozorovali Tycho Brahe a Tadeáš Hájek a zjistili, že je od Země ve větší vzdálenosti než Měsíc. Když Edmund Halley (1656–1742) rozpoznal periodičnost po něm nazvané komety a pak se našly další periodické komety, dostaly jména podle astronomů, kteří určili jejich dráhy, tj. z pozorovaných poloh vypočítali jejich dráhové elementy. Teprve v době, kdy se objevování komet stalo módou, stoupl při jejich pojmenování význam objevitelů. Například dánský král začal udělovat objevitelům komet zlaté medaile, jednu dostal Theodor Ambders Brorsen (1819–1895), který objevil celkem 5 komet (např. 23P/Brorsen-Metcalf) a v letech 1847–1859 pracoval na hvězdárně barona Parishe v Žamberku, pod Orlickými horami. Na konci 19. století bylo pojmenováno na 15 periodických komet. V zásadě dostávaly komety od roku 1939 jména podle prvých nejvýše tří nezávislých objevitelů, např. 45P/HondaMrkos-Pajdušáková, dnes již jen podle dvou. Těmi bývali lovci komet ať už amatéři, jako např. Jean-Louis Pons (17611831), vrátný na hvězdárně v Marseille,
nebo profesionálové – např. Eleanor Helinová na observatoři Mt Palomar. Objevitelem se mohla stát i astronomická družice, jak to bylo v případě komety C/IRAS-Araki-Alcock (1983 H1), resp. 126P/IRAS, dále též projekty automatického vyhledávání planetek, např. LINEAR (Lincoln Laboratory Near Earth Asteroid Research) – komety C/LINEAR (2002 A3) nebo P/LINEAR (2001 MD7), původně označená jako planetka, a projekt NEAT – P/NEAT (2001 T3). Patří sem i kometa C/2001 HT50 (LINEARNEAT) nalezená oběma projekty současně. Zvláštní skupinu tvoří komety pozorované v těsné blízkosti Slunce sondami SOLWIND, Solar Maximum Mission (SMM) a hlavně sondou SOHO, která za dobu práce od 1996 do konce 2001 našla
asi 387 komet dopadajících do Slunce a několik komet dalších, např. C/SOHO (1998 J1); tyto komety jsou jinak ze Země nepozorovatelné. Předběžně se značily letopočtem a malým písmenem podle pořadí objevu, v kometárních katalozích se pak uváděly s definitivním značením letopočet a římské číslo chronologicky podle okamžiku průchodu perihelem. To mělo dvě hlavní vady: s přidělením tohoto čísla se muselo dlouho čekat a komety nalezené na starých snímcích, nejčastěji na Palomarských mapách, se do definitivního pořadí už nedaly vklínit. Podle rozhodnutí IAU se proto od 1. 1. 1995 užívá nové značení komet podobné systému pro planetky. Objekt pozorovaný aspoň dvě noci dostane značení např.
Objednávky předplatného přijímá: Společnost Astropis Štefánikova hvězdárna Petřín 205 118 46 Praha 1
Závazná objednávka předplatného časopisu ASTROPIS
Uplatňuji nárok na slevu jako člen:
ČAS
Jméno: Příjmení: Ulice: Obec: Okres: PSČ: Počet výtisků:
Od čísla:
Datum: Podpis: Objednavatel se zavazuje uhradit předplatné na jeden rok ve stanovené výši a stanoveném čase. Na základě této objednávky Vám bude zasláno nejbližší číslo ASTROPISU se složenkou, kterou předplatné uhradíte.
Nomenklatura C/1995 O1 (Hale-Bopp), kde první písmeno může být C pro dlouhoperiodickou kometu (doba oběhu přes 200 let), A pro planetku, P pro krátkoperiodickou kometu, X pro kometu s neurčitelnou drahou a D pro kometu ztracenou. Definitivní číslo tělesa se přiděluje po druhém návratu a píše se před toto písmeno, např. 1P/Halley. Přidat se může pořadové číslo v případě, kdy stejní objevitelé našli komet více, např. 73P/SchwassmannWachmann 3. Předběžné značení za lomítkem obsahuje rok objevu, písmeno značící polovinu měsíce a pořadové číslo objevu v tomto půlměsíci. Pokračovat se může pomlčkou a velkým písmenem značícím úlomek v případě rozpadající se komety. Tatáž kometa může mít různá
stará a nová značení, např. 1990a = 1994v = 1990 X = P/1994 V1 (Wild 4) = 158P/Wild 4. Tato značení jsou přípustná, chcete-li například nechat v MPC spočítat efemeridu objektu (http://cfa-www.harvard.edu/iau/MPEph/MPEph.html) anebo se podívat na animovaný pohyb tělesa ve sluneční soustavě (http://neo.jpl.nasa. gov/orbits/). Nové značení komet je shrnuto v cirkulářích IAU 6076 a 6124 (http://cfa-www.harvard.edu/iauc/06800/ 06076.html atd.), česky ve Hvězdářské ročence 1997, str. 157. Aktuální přehledy o objevených kometách a jejich značení jsou na http://cfa-www.harvard.edu/iau/ lists/CometLists.html, http://cfa-www.harv a rd . e d u / i a u / E p h e m e r i d e s / C o m e t s / index.html.
Doporučená a použitá literatura • Rükl A.: Atlas Měsíce, Aventinum Praha 1991. • Wolf R.: Handbuch der Astronomie, ihrer Geschichte und Literatur. Verlag Schulthess, Zürich 1890. • Hevelius J.: Selenographia, Gdaňsk 1647. • Zamarovský, V.: Bohové a hrdinové antických bájí, Mladá fronta, Praha, 1982. • Rükl, A.: Obrazy z hlubin vesmíru, Artia, Praha, 1988. • Cotterell, A.: Encyklopedie mytologie, Rebo productions, Čestlice, 1999, překlad z anglického originálu. Poděkování Článek vznikl za podpory Výzkumného centra pro dějiny věd v rámci projektu LN00A041 MŠMT ČR.
■
ZÁMEČNICTVÍ Marek Vajčner Odpovědní lístek odešlete na adresu: Společnost Astropis Štefánikova hvězdárna Petřín 205 118 46 Praha 1
ODPOVĚDNÍ LÍSTEK PRO ČAS
Nabízí služby kutilům i profesionálům
Pískování Otryskání laků, rzí, zašlých povrchů atd. Vytváří efektní matový povrch. Možno pískovat části bez nutnosti demontáže. CENA 2,50 Kč/dm2 (např. velorám asi 100 Kč, motorám asi 200 Kč, autokaroserie asi 3000 Kč)
Leštění Mám zájem o bližší informace o členství v ČAS
Chromů, hliníkových, duralových, nerez a dalších součástí technického charakteru, až do zrcadlového lesku. Dále kartáčování, broušení, ostření. CENA
Jméno:
• leštění – 10 Kč/dm2 • kartáčování – 6 Kč/dm2 • přeleštění chromu – 2 Kč/dm2
Strojbazar Příjmení:
• Bazar nářadí a nástrojů, strojů a zařízení všech průmyslových odvětví. Neomezený příjem nabídek prodeje. • Internetová databáze – budete zařazeni na Internet po dobu 6 měsíců, je možné umístit i foto předmětu. • Žádné procento provize. Platíte pouze paušál 20 Kč za 6 měsíců. • Platba se provádí na adresu firmy. • Katalog nabízeného sortimentu zasíláme i na dobírku (dobírka 10 Kč + poštovné).
Ulice: Obec: Okres: PSČ:
Datum: Podpis:
Zámečnictví Vajčner Kněždub č.p. 29, PSČ 696 64 Tel.: 0604/47 16 82 www.mybox.cz/zamecnictvi
