Historické a kulturní dědictví - Krajina Podhorácka

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Projekt „Škola rozvoje vesnic Podhorácka“

Občanské sdružení „Povodí Stařečského potoka“ nositel projektu

Historické a kulturní dědictví Krajina Podhorácka

VZDĚLÁVACÍ AKCE: A4

1

Národní síť venkovských komunitních škol se sídlem v Borech, o.s.


Škola rozvoje vesnic Podhorácka Projekt se zaměřuje na vzdělávání a informování fyzických a právnických osob, které mají vážný zájem zahájit nebo rozšířit působení na venkově v regionu MAS Podhorácko zejména v oblastech obnovy a rozvoje vesnic včetně občanského vybavení a služeb a ochrany a rozvoje kulturního dědictví venkova a to i ve vztahu k venkovskému cestovnímu ruchu. Hlavním problémem, který projekt řeší, je zahájení chybějícího vzdělávání dospělých občanů v obcích za účelem rozvoje venkova zejména „Obnovy a rozvoje vesnic“ a „Ochrany a rozvoje kulturního dědictví venkova“ dle opatření Osy III.PRV. Toto vzdělávání nastartuje a zefektivní zapojení lidí – občanů vesnic a to jak členů spolků a NNO, zastupitelů, podnikatelů i zemědělců, tak fyzických osob, které se na mezisektorové spolupráci metodou LEADER chtějí podílet i na úrovni obecních komunit - do rozvoje ve smyslu Integrované strategie a SPL na území regionu Podhorácka, na němž působí stejnojmenná MAS. Projekt : „Škola rozvoje vesnic Podhorácka“

VZDĚLÁVACÍ AKCE: A4 Místo: Stařeč Datum: 22.11.2010 Čas Od

Do

15,00 16,00 17,00 18,00

16,00 17,00 1800, 19,00

Krajinné souvislosti s historickým a kulturním dědictvím

19,00 20,00

20,00 2100

Praktický trénink, samostatná práce účastníků, příklady dobré praxe, modelové příklady

Téma A4

Téma A

Historické a kulturní dědictví - Krajina Podhorácka

Památky v krajině

Historické a kulturní dědictví - krajina Podhorácka

Krajinné souvislosti s historickým a kulturním dědictvím, Památky v krajině ( Památky místního a regionálního významu v krajině - památky ve vztahu k významným místům v krajině, jak památky místního významu, památné stromy, historické aleje a sady dotvářely a dnes dotvářejí krajinný ráz ) Praktický trénink, samostatná práce účastníků, příklady dobré praxe, modelové příklady

2



Krajinné souvislosti s historickým a kulturním dědictvím Středověk, a to co bylo před tím Člověk ovlivňuje krajinu od doby, kdy se na Zemi objevil. Čím dál ovšem půjdeme do historie, tím jsou stopy člověka méně zřetelné. Paleolit, neolit, eneolit, doba bronzová, halštat, latén či doba římská jsou v našich končinách, tedy na Podhorácku, zastoupeny jen velmi málo, přesto jsou. Lepší už je to z dobou slovanskou a poté s románskou kulturou, gotikou a renesancí. Pojďme, ale na začátek. Na první pohled viditelné stopy pravěkého člověka budeme na Podhorácku hledat jen stěží. Většinou nám přítomnost člověka připomínají pouze archeologické nálezy. paleolit (starší doba kamenná) - není na Podhorácku zastoupen neolit (mladší doba kamenná) – Čáslavice, Kojetice, Kracovice, Stařeč, Kněžice, Mastník, Pokojovice, Předín, Radošov eneolit (pozdní doba kamenná) - Čáslavice doba bronzová – není na Podhorácku zastoupena halštat – Mastník, Štěměchy latén – není na Podhorácku zastoupen doba římská – Mastník, Stařeč, Čechočovice, Zašovice doba stěhování národů – není na Podhorácku zastoupena. doba slovanská či hradištní – Čáslavice, Přibyslavice, Stařeč, Opatov, Štěměchy středověk – Štěměchy, Střeliště, Sádek, Bransouze, Čechočovice, Heraltice, Krahulov, Čáslavice, Kněžice, Petrovice, Přibyslavice, Chlum – tvrze a hrádky), Římov (zbytky staré cesty) Staré cesty Dnešní důležité silnice v mnohém kopírují staré stezky používané už v dobách Keltů, Germánů a Slovanů a později i středověkými obyvateli našeho kraje. Nejdůlěžitější stezky vedly od Třebíče Petrovice, Přibyslavice a Bransouze dále na sever, další vstupovala na Podhorácko u Kojetic a vedla přes Mastník, Stařeč, Krahulov a v Přibyslavicích se napojovala na už uvedenou stezku od Třebíče. Další důležitá stezka procházela Čáslavicemi, Římovem Chlístovem, Pokojovicemi, Heralticemi a Hrutovem dále k Brtnici. Tyto stezky byly nejen zdrojem bohatství a prosperity, ale také neštěstí v době válečných tažení.

3



Poznámky: __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________

Rok 1468 a co bylo potom Zabýváme-li se krajinou a lidskými stopami v ní, je jedním z nejdůležitějších dat v historii rok 1468. Rok česko-uherské války. Vojska Matyáše Korvína náš kraj doslova zdecimovala. Desítky vesnic byly vypáleny. Část jich byla obnovena, ale mnohé z nich již nikdy nebyly obnoveny. Náš kraj po této tragédii už nikdy nebyl takový jako před tím. Zaniklé vesnice – Stančice (Brtnička), Služanov a Mosty (Heraltice), Křižanov (Okřešice), Horní a Dolní Rokytánky (Vísky), Petrůvky a Jeníšov (Opatov), Bezděkov a Dašovice (Předín), Čertovec a Lhotka (Přibyslavice), Čaknovo (Mastník), Březová (Římov), Malé Petrůvky (Zašovice), Martinice (Brodce), Slavatín (Nová Ves), Prosenín (Horní Smrčné), Hrdoňovice a Větrovice (Číhalín), Víckov (Krahulov).

Renesance – Stařeč, Okříšky Renesance v našem kraji příliš živnou půdu nenašla. Pomineme-li Malovaný a Černý dům na třebíčském Karlově náměstí, není prakticky o čem mluvit. Můžeme jen se závistí pokukovat po takových perlách jako jsou Telč či Slavonice. Přesto stopy renesance najdeme. V Okříškách stávala gotický tvrz, která byla renesančně přestavěna na zámek. Později sice dostal zámek barokní průčelí, přesto renesanční prvky jsou tu do dnes zřetelné. Podobně můžeme mluvit i o Starči. Zdejší kostel sv. Jakuba má sice románský základ a barokní vzhled, ale kostelní věž je bezesporu renesanční. Na fasádě věže jsou jasně vidět sgrafita, a to na rozích a kolem hodinových ciferníků. Známě přesně i rok renesanční přestavby (1597), který je na věži též zobrazen. Nesmíme zapomenout ani na renesanční sluneční hodiny. Přestavba věže proběhla na konci 16. století, tedy v období tzv. jagellonské gotiky, takže nemůže hovořit o čisté renesanci. Renesanční je i zdejší radnice. Pochází s největší pravděpodobností z konce 16. století. Její renesanční ráz ovšem změnil barokní štít. Ještě v roce 1906 píše Dvorský, že ve sklepení radnice jsou dochovány klády na vězně. Baroko Kašpar Ober Tento sochař přišel do našeho kraje na začátku roku 1730, kdy se objevil v Jaroměřicích nad Rokytnou. Některé prameny hovoří o tom, že přišel z Uher, jiné za o tom,

4



že přišel z Eggenburku v Rakousku (důl na mušlový vápanec). Možné je i, že pocházel z Velkého Meziříčí, kde se rod Ober či Obri vyskytuje v této době v matrikách docela často. Kašpar Ober se v našem kraji zdržel deset let. Ober vytvořil osm soch antických božstev pro zámecký park (1731). V roce 1734 udělal i čtyři lavice do stejného zámku. 21. ledna 1733 se v Jaroměřicích oženil s Terezií Frankovou. V roce 1737 zhotovil socha Jánů mezi Rokytnicí, Mastníkem a Kojeticemi. Štěpán Pagan Tento sochař pocházel z Třebíče. Pracoval hlavně v Třebíči, ale také v Jaroměřicích nad Rokytnou. V Jaroměřicích je například autorem soch na mostě přes Rokytnou a sloup Nejsvětější Trojice na náměstí před zámkem. Je autorem i celé řady soch v Třebíči – Pieta, sv. Šebastián atd. František Alexander Jelínek Tento sochař a řezbář měl svoji dílnu ve Velké Meziříčí, kde si lze prohlédnout i velkou část jeho tvorby. Dalším jeho působištěm byl Tasov a Budišov, kde pracoval u hraběte Paara. Jeho práci však můžeme vidět i ve Starči, a to na mostě přes Stařečský potok, kde stojí jeho sochy sv. Jana Sarkandera a sv. Jana Nepomuckého. Je ovšem možné, že autorem socha sv. Jana Nepomuckého může být i Štěpán Pagan. Rodina Jelínkova přišla do Velkého Meziříčí z Kosmonos. První zmínka o pobytu Františka Alexandera Jelínka ve Velkém Meziříčí pochází z roku 1732. Dne 24. ledna 1736 se v Netíně oženil s Annou Pokornou z Velkého Meziříčí. Kdy Jelínek zemřel nevíme, ale roku 1746 je uváděn již jako mrtvý. schody v Rokytnici nad Rokytnou Osm soch svatých, které nechal postavit farář Jan Paleček roku 1756. Při pohledu ke kostelu zdola nahoru to jsou: po levé straně – sv. František z Assisi, sv. Šebestián, sv. Petr a Panna Marie, po pravé straně – sv. František z Pauly, sv. Karel Boromejský, sv. Pavel a sv. Josef. Autorem soch je znojemský sochař Jan Muck. Poznámky : __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________

5



Hraniční kameny Tyto kameny si mnozí mohou plést s již zmíněnými křížovými kameny. Podoba je snad jen ve tvaru a někdy i velikosti. Tím ovšem veškerá podoba končí. Hraniční kameny měly jasnou úlohu, a to přesně vymezit hranice jednotlivých. V krajině jich je spousta, je ovšem velmi jednoduché je přehlédnout. Velmi dobře jsou zmapovány především v okolí Mastníka a Čechočovic. Dřevěné kříže Dřevěné kříže se začínají objevovat během 18. století, tedy někdy v době, kdy končí éra křížových kamenů. Na začátku 19. století je střídají kříže kamenné. Dřevěné kříže se poté objevují už jen jako tzv. misiiní kříže, které se umisťovány uvnitř kostelů nebo na jejich venkovních fasádách. Celá řada dřevěných křížů přežila do dnes. Přesněji řečeno jde o jejich kopie na původních místech. Plechové korpusy nejčastěji maloval jaroměřický malíř Martin Tastl. (Mastník, Čáslavice atd.) Kamenné kříže Tyto kříže se začínají objevovat na přelomu 18. a 19. století, kdy nahrazují i některé původní dřevěné kříže (viz Stařeč). V polovině 19. století jejich stavba stagnuje a následně klesá. Nastupují litinové kříže na kamenných či betonových soklech. Renesance kamenných křížů nastává po první světové válce, kdy je litina nedostatkovým zbožím a tím pádem samozřejmě velmi drahá. Kamenné kříže jsou vyráběny z pískovce, vápence a v našich končinách hojně i z dostupné žuly. Kamenné kříže jsou mnohem mohutnější než kříže litinové a proto byly většinou výsadou movitějších občanů vesnice. Na takovýchto křížích bývá většinou pozlacený či postříbřený korpus, někdy i figura P. Marie. V dolní soklové části je pak nápis a vročením. Litinové kříže Litinovým křížům patří hlavně druhá polovina 19. století. V našem kraji jsou dominantní kříže vyrobené v blanenských železárnách. Zájemci mají zájem vybírat si z bohatých vzorníků. Výběr je opravdu bohatý – různé velikosti i doplňující figury. Všechny kříže mají samozřejmě centrální figuru, a to korpus (tělo ukřižovaného Krista). Dolní část je pak zcela bez figury (malé procento případů) nebo s figurou (P. Marie, tři Marie, anděl, sv. Jan Evangelista. Mezi figurami je umístěna tabulka s vysvětlujícím nápisem a vročením. Kříž z Blanska byli původně určeny pro hřbitovy a oválné či obdélníkové tabulky byly tak původně určeny pro iniciály zemřelého. Na většině křížů je umístěn nápis. Některé vysvětlují důvod postavení kříže, ale většinou jde o náboženský text či citát z bible. Těmi nejčastějšími jsou: „Ke cti a chvále Boží věnovali...“, „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, vezmi kříž svůj a následuj mne (Mat. 16.24)“, „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“, „Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, byl i umřel, živ bude (Jan 2.25)“. 6


Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Poznámky: __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________

Blanenské železárny Blanenská umělecká litina je dnes rozeseta po všech kontinentech, snad s výjimkou Antarktidy. Ovšem výrobky z Blanska směřovaly v minulosti především do Vídně, tehdejšího centra monarchie. Blanenské železárny nejprve pronikly v rakouském mocnářství, ale i do německých států, kdy masovou produkcí medailonů ve 30. letech 19. století doslova zaplavily tyto země. Poté následovaly litinové kříže, náhrobní pomníky a náhrobní plastiky, vázy apod. Ve 2. polovině 19. století zcela převládla praktická užitná litina pro interiér i exteriér. Ve 2. polovině 19. století byla největší pozornost věnována Hofburgu, který získal zhruba dnešní stavební podobu za císaře Františka I. v roce 1824. Kolem areálu bylo zbudováno na kamenné podezdívce robustní oplocení, které ale svým pojetím působí vzdušným a křehkým dojmem. Po druhé světové válce byly prostory do sadu otevřeny a oplocení bylo odstraněno a použito na opravu přední části Hofburgu. Blansko se podílelo i na výzdobě vídeňského Prátru. Vstup do něj byl tvořen litinovými portály, jimiž se vcházelo do tzv. hlavní aleje. Tato stavební litina vzala po druhé světové válce za své. I vídeňské nádražní objekty byly vybaveny z blanenských železáren. Byly to zejména budovy tzv. Jižní dráhy a Severní dráhy zbudované kolem roku 1841 v souvislosti se stavbou dráhy Vídeň - Brno - Olomouc. Dalším městem s blanenskou litinou je například Štýrský Hradec). Roku 1885 byly v Blansku odlity sloupy a litinové ornamenty pro Františkův most přes řeku Mur. V samém Štýrském Hradci se nachází známé štýrské zemské muzeum, jež má početnou sbírku umělecké litiny, zejména mariazellské provenience. Nejstarší dochovaný vzorník umělecké litiny z Blanska pochází až ze 60. let 19. století. Obsahově podobné jsou i vzorníky následující. Vzorník ze 60. let 19. století, jehož součástí jsou výrobky umělecké litiny, je krásným dokladem toho, s jakou pečlivostí se naši předkové stavěli k dokumentaci a potažmo i k výrobě tohoto sortimentu. V uvedeném vzorníku jsou k nahlédnutí předlohy k výrobě ozdobného mřížoví a zábradlí, pump, zahradní litiny, kašen, kamen, funerální litiny a samozřejmě i uměleckých soch. Vzorník neobsahuje cenové 7



nabídky, což bylo vzhledem k relativně vysokým cenám umělecké litiny zřejmě obchodnickou strategií. Vzorník umělecké litiny z 90. let 19. století - V tomto vzorníku, který je přibližně o třicet let mladší než předcházející, nejsou k zaznamenání nějaké podstatné změny v sortimentu umělecké litiny, jak jsem ho pro komparaci jednotlivých vzorníků již dříve vymezil. V roce 1904 vyšel ceník uměleckých odlitků s religiózní tématikou, který je spojen s velmi zdařilými ukázkami převážně funerální litiny. Zastoupeny jsou zde například různé kříže a náhrobky. Počátek osmdesátých let 19. století byl pro blanenský podnik údobím velké konjunktury, takže podnik nestačil vyřizovat objednávky a v červnu 1883 bylo zapotřebí uvést do provozu kuplovnu u Klamovy huti. Vyrábělo se litinové zboží určené pro strojírenství, komerční litina, ohřevná kamna, stavební i jemná litina. Blanenské železárny a slévárny se staly cílem mnoha studijních cest za účelem získání nových technologických poznatků. Obchodní obrat výrobků byl bezprostřední. To bylo také důvodem, proč úspěšně obstály v konkurenci se zahraničními firmami, a to i při vysokých clech a dopravních tarifech. Od počátku druhé poloviny 80. let docházelo na světových trzích k depresi, která vyvrcholila v roce 1886. Tehdy poklesla cena litiny na světových trzích na nejnižší úroveň, od podzimu 1886 docházelo k určitému zlepšení, z něhož však profitovaly především válcovny. Blanenské železárny dosahovaly v této době poměrně dobrých ekonomických výsledků jen díky tomu, že poměr množství zboží prodávaného za vyšší ceny k množství levnějšího zboží byl příznivý. Ve druhé polovině osmdesátých let došlo k přestavbám kuploven, jejichž cílem bylo dosáhnout co nejlepších výrobních výsledků. V roce 1886 byly přestavovány kuplovny ve Starohraběcí huti podle Greiserova a Erpfova systému, o tři roky později navrhl blanenský inženýr Adolf Kreutzer přestavbu dvou kuploven v Mariánské huti podle svých vlastních plánů. Spotřeba koksu však, přes její proklamované výrazné snížení, zůstávala nadále poměrně vysoká. Dosahovala 11 16 kilogramů koksu na 100 kilogramů vyrobené litiny. Na její výrobě se v blanenských slévárenských provozech podílelo v 90. letech 19. století kolem 750 dělníků. Už koncem první poloviny devadesátých let bylo zřejmé, že v blanenských železárnách bude o hodně snížena (nebo zlikvidována) výroba surového železa, a že podnik bude omezen jen na výrobu strojírenskou a slévárenskou. Litina nejenže zůstala i ve druhé polovině 19. století nejvýznamnějším produkčním prvkem blanenských železáren, ale její výroba předstihla svým rozsahem dokonce i výrobu surového železa, které tedy nakonec musel závod kupovat v jiných železářských podnicích. Úřední zpráva z roku 1851 sděluje, že „…není v rakouské monarchii žádný železářský podnik, který by mohl soutěžit s blanenskými železárnami v čistotě a kráse blanenské litiny. Blanenské a adamovské železo se hodí výborně ke strojírenské výrobě a oba dva druhy jsou také pro tento účel velmi často vyhledávány…” Umělecká litina, někdy považovaná za „vedlejší produkt” průmyslové revoluce, má v dějinách hmotné kultury zvláštní místo. Přesto její význam nebyl zatím plně doceněn. 8



Poznámky: __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________

Kaple, kapličky, boží muka a poklony Kaple a kapličky byly stavěny s různých důvodů. Jedním z nich byla nepřítomnost farního či filiálního kostela. Kaple tak měly sloužit jako místo k občasných bohoslužbám. Některé takto vybudované kaple připomínaly zmenšené kostely (Chlístov), některé jsou jen drobnou stavbou s oltářem a zvonem, jsou kombinací božího stánku a zvonice. Takové kaple byly stavěny především po vydání ohňového zákona císařovny Marie Terezie v roce 1766 (Mastník, Štěměchy). Svaté obrázky Málo kdy je najdeme v intravilánu obce. Většinou jsou umístěny na odlehlých místech u polních a lesních cest. Což nasvědčuje tomu, že v 18. a 19. století převzaly z části funkci křížových kamenů, a to upozornění na místo nějaké tragédie. V drtivé většině ovšem neříkají co se na konkrétním místě stalo, a tak nám nezbývá než pracovat s obecními a farními kronikami a v nejhorším případě i s legendami. Poznámky: __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________________

DĚKUJI ZA POZORNOST

9



Příloha 1 - Barokní sochy - Kaple, kapličky, boží muka a poklony

Barokní sochy Heraltice – sv. Florián, sv. Jan Nepomucký (věnoval roku 1758 farář Hriss). Opatov – sv. Jan Nepomucký. Stařeč – sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander (Alexander Jelínek), sv. Linhart. Okříšky – sv. Jan Nepomucký. Rokytnice – sv. Jan Nepomucký (2x – Kašpar Ober, Jan Muck). Římov (sv. Jan Nepomucký, sv. Florián – Štěpán Pagan?). Čáslavice – sv. Jan Nepomucký. Brodce – Pieta (z roku 1659). Čechtín – sv. Jan Nepomucký (lidová práce).

Kaple, kapličky, boží muka a poklony Chlístov – kaple sv. Cyrila a Metoděje (postavena roku 1871) Kracovice Mastník – kaple P. Marie (postavena po roce 1766) Okřešice – kaple sv. Antonína (postavena roku 1910) Červená Hospoda – kaple sv. Rodiny (postavena v roce 1938) Štěměchy – zvonice Zašovice – kaple P. Marie Kojetice – kaple sv. Václava (postavena roku 1933) Petrovice – kaple P. Marie (postavena roku 1838) Radonín – kaple z roku 1871 Čechočovice – poklona pod Zadní horou, boží muka Římov – poklona Sádek – poklona Petrovice – boží muka Předín – boží muka Hory – zvonice Bransouze – zvonice Okříšky – boží muka Stařeč – boží muka

10



Příloha 2 - Křížové kameny

Čihalín Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

85

51

14

Na kameni je reliéf kříže. Z druhé strany je vyryt čárový kříž.

Horní Smrčné Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

60

46

34

Z obou stran kamene je reliéf kříže.

Chlístov Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

82

53

20

Na kameni je reliéf tlapatého kříže a kola. Kněžice Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

50

38

12

Na kameni byl reliéf klínového kříže a letopočet 1742. Na zadní straně je nečitelný nápis. Do roku 2002 kámen stál v lese u dolní cesty do Rychlova.

Krahulov Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

90

52

19

Jedná se o spodní část křížového kamene, na které je rytina nohy kříže.

Mastník Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

75

49

11

Na kameni je rytina kříže. Na zadní straně je letopočet 1797. Kámen připomíná sebevraždu myslivce, který se nepohodl na zámku v Sádku 11



Radonín Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

77

48

16

Na kameni je reliéf latinského kříže s klínovými rameny a meče. Podle ústního podání vedla kolem kamene královská cesta.

Stařeč Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

55

50

17

Na kameni je reliéf kříže.

Štěměchy Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

84

78

16

Na kameni je reliéf latinského kříže a zbytky nápisu. U kamene je tabulka s nápisem: "Tento kámen připomíná zavraždění děvčete r. 1689 a dle jeho jména byla zdejší hora pojmenována Mařenka".

Hvězdoňovice Výška (cm)

Šířka (cm)

Tloušťka (cm)

125

94

_

Na kameni jsou vytesány dva křížky. Podle pověsti v roce 1866 táhli krajem vojáci. Tři z nich se vsadili, že kámen stojící k památce nějakého neštěstí asi 500 m odtud, donesou až do Hvězdoňovic. Na tomto místě se však všichni tři svalili mrtvi k zemi. Jejich druhové je zde pochovali a na hrob přivalili kámen, na nějž vytesali tři křížky.

Okříšky – chybějící kameny Křížový kámen č. 1 stál u staré cesty do Radonína. U Okříšek při staré cestě do Radonína v přibyslavickém katastru býval kámen s křížem typu krahulovského, ale zmizel. Křížový kámen č. 2 stál vlevo u silnice do Třebíče. U Okříšek po levé, severní straně silnice k Třebíči za Červenou hospodou býval kámen, na němž bylo kopí (hrot) a přilba a říkávalo se, že tam byl pochován pruský voják. Kámen zmizel.

12


Historické a kulturní dědictví - Krajina Podhorácka

Recommend Documents