UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Funkční profil výkonnostních hráčů billiardu Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Václav Bunc, CSc.
Praha, duben 2014
Vypracoval:
Bc. Filip Manda
Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne
Bc. Filip Manda
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Poděkování Chtěl bych poděkovat prof. Ing. Václavu Buncovi, CSc. za odborné vedení, připomínky, trpělivost a vstřícnost při vedení mé diplomové práce. Poděkování patří také Mgr. Petru Česákovi, Mgr. Vendule Peteříkové a Mgr. Michaele Panáčkové za ochotu a pomoc při získávání potřebných materiálů.
Abstrakt Název:
Funkční profil výkonnostních hráčů billiardu
Cíle:
Cílem práce bylo pomocí laboratorní diagnostiky zjistit maximální funkční parametry a tělesné složení výkonnostních hráčů billiardu a následně zmapovat intenzitu zatížení při simulovaném utkání.
Metody: V rámci práce byla použita biomedicínská měření. Bylo využito somatometrie, bioimpedanční metody, laboratorního spiroergometrického měření
v
podobě
zátěžového
testu
do
maxima
a
terénního
spiroergometrického měření při simulovaném utkání v billiardové herně. Dále byl využit polostrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami a metoda dotazování pomocí online ankety ke zjištění role kondice ve výkonnostním billiardu. Výsledky: Získaná data ukazují, že testovaní hráči billiardu v naší práci dosahují průměrné až velmi dobré úrovně fyzické zdatnosti, někteří jsou ale klasifikováni s nadváhou či obezitou. Dlouholeté hraní billiardu nemá významný vliv na asymetrické rozložení svalové hmoty u horních končetin. Při hře spotřeba kyslíku nepřesáhla 30% VO2max a hodnoty SF se pohybují mezi 39 až 59 % SFmax. V průběhu hry dochází k mírnému vzestupu energetické spotřeby na 222 až 330% nál. BM. Energetická náročnost billiardu se u testovaných hráčů pohybuje mezi 14,6 kJ až 29,3 kJ. Výsledkem práce je také vyjádření se k roli kondice ve výkonnostním billiardu. Klíčová slova: billiard, funkční charakteristika, maximální spotřeba kyslíku (VO2max), intenzita zatížení, srdeční frekvence, energetický výdej, tělesná zdatnost
Abstract Title:
Functional Profile of Performance Billiard Players
Objectives: The main aim of thesis was to find out maximal functional characteristics and body composition of performance billiard players by using laboratory testing. Next step was to define load intensity during simulated match.
Methods:
There were used
biomedical measurements as a body measuring,
bioelectrical impedance, laboratory spiroergometric measuring by maximal stress testing. Field spiroergometric measuring was provide during simulated match in pool hall. To find the role of physical fitness in performance billiard were used half structured interview with open questions and online survey.
Results:
The findings show that tested billiard players achieve levels of physical fitness from average to very good values. But some of them are classified as overweight and obese. Long-time playing billiard does not have any important influence on asymetric composition of muscle mass of upper limbs. During playing billiard an oxygen consumption didn´t get over 30% of VO2max and values of heart rate were between 39 to 59% HRmax. During playing billiard an energy expenditure grows from 222 to 330% of BM. Billiard energetic demands of tested players are moving between 14,6 kJ to 29,3 kJ. Another result of thesis is a statement about the role of physical fitness in performance billiard.
Keywords: billiard, functional characteristics, maximal oxygen consumption (VO2max), load intensity, heart rate, energy expenditure, physical fitness
Obsah 1 ÚVOD ......................................................................................................................... 11 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................ 12 2.1 Vymezení pojmu zdatnost a tělesná kondice ....................................................... 12 2.2 Sport a výkon ....................................................................................................... 14 2.3 Billiard a jeho charakteristika .............................................................................. 15 2.3.1 Historie billiardu ............................................................................................ 16 2.3.2 Organizační struktura billiardu v ČR ............................................................ 18 2.3.3 Organizační struktura billiardu ve světě ........................................................ 19 2.4 Struktura a determinanty sportovního výkonu v billiardu ................................... 20 2.4.1 Pohybové předpoklady v billiardu................................................................. 24 2.4.2 Billiardový strk .............................................................................................. 27 2.4.3 Zdravotní aspekty billiardu............................................................................ 29 2.4.4 Doping v billiardu.......................................................................................... 30 2.5 Fyziologická charakteristika zatížení v billiardu ................................................. 31 2.5.1 Energetické zabezpečení billiardové hry ........................................................ 31 2.5.2 Velikost zatížení v billiardu........................................................................... 33 2.6 Zátěžová a laboratorní diagnostika ...................................................................... 38 2.6.1 Vybrané parametry pro hodnocení výkonnosti ............................................. 39 2.6.2 Tělesné složení .............................................................................................. 41 2.7 Shrnutí .................................................................................................................. 43 3. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ........................................................................................... 44 3.1 Cíle práce ............................................................................................................. 44 3.2 Hypotézy .............................................................................................................. 44 3.3 Úkoly práce .......................................................................................................... 44 4 METODIKA PRÁCE ................................................................................................. 45 4.1 Obecná charakteristika výzkumu ......................................................................... 45 4.2 Charakteristika souboru ....................................................................................... 45 4.3 Charakteristika použitých metod.......................................................................... 47 4.4 Organizace sběru dat ............................................................................................ 48 4.5 Analýza dat........................................................................................................... 48 5 VÝSLEDKY ............................................................................................................... 50 5.1 Složení těla ........................................................................................................... 50 7
5.2 Segmentální analýza............................................................................................. 50 5.3 Spiroergometrické měření .................................................................................... 52 5.4 Energetická náročnost .......................................................................................... 58 5.5 Anketní šetření ..................................................................................................... 59 6 DISKUZE ................................................................................................................... 63 6.1 Diskuze k hodnotám získaných bioimpedanční a segmentální analýzou ............ 63 6.2 Diskuze k maximálním spiroergometrickým parametrům ................................... 65 6.3 Diskuze k spiroergometrickým parametrům během hry ...................................... 68 6.4 Diskuze k energetické náročnosti......................................................................... 69 6.5 Diskuze k anketnímu šetření ................................................................................ 70 6.6 Vyjádření se k hypotézám .................................................................................... 72 7 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 73 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................. 75 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 81
8
Seznam použitých zkratek AAPA - All Africa Pool Assotiation APBU - Asian Pocket Billiard Union ATP - adenosintrifosfát BCA - Billiard Congress of America BCM - intracelulární hmota BF - dechová frekvence BIA - bioimpedanční analýza BM - bazální metabolismus BMI - body mass index CEB - Confederation Européene de Billard CO2 - oxid uhličitý CP - kreatinfosfát CPB - Confederation Panamerica of Billiards ČMBS - Českomoravský billiardový svaz DK - dolní končetina EBSA - European Billiards Snooker Association ECM - extracelulární hmota ECW - extracelulární (mimobuněčná) tekutina EEo2 - energetický ekvivalent kyslíku EPBF - European Pocket Billiard Federation EV - energetický výdej FFM - tukuprostá hmota FM - tělesný tuk HK - horní končetina IBSF - International Billiards & Snooker Federation ICW - intracelulární (buněčná) tekutina IOC - International Olympic Commitee ME - Mistrovství Evropy MET - metabolický ekvivalent MS - Mistrovství světa MVC - maximální volní kontrakce O2 - kyslík 9
OPBA - Oceania Pocket Billiard Association PM - pracovní metabolismus R, RQ , RER - respirační kvocient SČAKK - Svaz československých amatérských kulečníkových klubů ČSTV, OV SD - směrodatná odchylka SF - srdeční frekvence SFmax - maximální srdeční frekvence TBW - celková tělesná voda TO - testovaná osoba TJ - tělovýchovná jednota TS - tělesné složení UMB - Union Mondiale de Billard VE - minutová plicní ventilace VO2- spotřeba kyslíku VO2max - maximální spotřeba kyslíku WADA - World Anti-Doping Agency WCBS - World Confederation of Billiard Sports WPA - Word Pool Billiard Association WPA - World Pool-Billiard Association WPBSA - World Professional Billiars & Snooker Federation WSF - World Snooker Federation
10
1 ÚVOD "Kulečník není jen hra, ale především náročná disciplína, která vyžaduje hlavu hráče šachu a ruce klavírního virtuóza." (Albert Enstein)
Billiard je dovednostní sport, který se těší velké popularitě nejen ve světě, ale i v České republice. Není příliš lidí, kteří by tuto zajímavou hru někdy nevyzkoušeli, či alespoň nechtěli vyzkoušet. Do většího povědomí se hra na stole potaženém zeleným suknem dostává také díky televizním přenosům. Snooker, který patří mezi nejtěžší billiardové disciplíny, si našel pevné místo ve vysílacích časech sportovních televizních stanic. Přibývá vysílání s billiardovou tématikou či internetových live přenosů přímo z místa turnaje. Úspěšní kulečníkoví hráči jsou známí po celém světě a jsou vnímáni jako určité sportovní symboly. Není tedy divu, že billiardový sport začal být atraktivnějším a stále častěji vyhledávanějším odvětvím. Návštěvníky billiardových heren v podstatě tvoří dvě skupiny lidí. Jednou skupinou jsou výkonnostní hráči, kteří chodí pravidelně trénovat, hrají ligy či se účastní turnajů. Další skupinou jsou rekreační hráči, kteří billiard provozují pro zábavu a odpočinek. Obě skupiny
mají ale zajisté společnou určitou soutěživost, a tedy chtějí vyhrávat nad soupeřem. K tomu se snaží využít faktory, které mohou ovlivnit sportovní výkon. K úspěchu na nižších výkonnostních úrovní si možná z počátku hráči vystačí jen s vyspělejší technikou či taktikou, ale zkušení závodní hráči musejí být stabilní i v jiných složkách sportovního výkonu. Kromě psychické odolnosti, u které se v billiardu můžeme domnívat, že je více než důležitá, se nabízí otázka, jak je to s kondičními faktory. Je kondice v senzomotorickém sportu jako je billiard, který je založen na koordinaci "okoruka", potřebná k podání kvalitního výkonu? A jestli ano, do jaké míry? Sám jsem amatérský hráč billiardu, účastním se turnajů a dokážu si tedy představit, jak fyzicky náročný může být několika hodinový trénink každý den, či odehrání dlouhotrvajícího, vícedenního turnaje na té nejvyšší úrovni. Na důležitost role kondice pro úspěšnou hru v billiardu jsou zajisté různé názory. Tato práce by se měla pokusit zmapovat a přiblížit, jakou intenzitu zatížení výkonnostní hráči během hry absolvují, zjistit jejich tělesné složení a maximální funkční parametry. 11
2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA
2.1 Vymezení pojmu zdatnost a tělesná kondice Pojem zdatnost, myšleno obecná zdatnost, obsahuje určitý soubor předpokladů optimálně reagovat na různé podněty prostředí, které mohou být různého typu jako např. teplotní, akustické, hypoxické, psychické nebo podněty pohybového zatížení. Tělesná neboli fyzická zdatnost je součástí obecné zdatnosti a znamená schopnost přiměřeně reagovat na vlivy zevního prostředí, jako je tělesná zátěž, teplo, chlad a podobně, v užším slova smyslu znamená adaptaci na tělesnou, zejména pak pohybovou zátěž (Bartůňková et al. 2013; Máček, Radvanský 2011) Zdatnost lze tedy také charakterizovat jako způsobilost organismu odolávat vnějšímu stresu. Tělesná zdatnost je produktem dlouhodobého procesu postupného adaptování organismu jako celku na pohybovou zátěž a můžeme ji vzhledem k jejímu dopadu dle Bunce (2002) dělit na: 1) zdravotně orientovanou zdatnost ovlivňující zdravotní stav a působící preventivně na zdravotní problémy vzniklé z důsledku hypokineze. 2) výkonově orientovanou zdatnost podmiňující určitý pohybový výkon třeba v závodě. Pojem tělesná zdatnost a kondice jsou v praxi často slučovány a považovány za synonyma. Podle teorie sportovního tréninku se ukazuje, že nejsou totožné a neměly by se tedy zaměňovat. Každopádně oba pojmy vyjadřují aktuální stav organismu, který je třeba navíc doplnit informacemi o zdravotním stavu jedince Interpretace pojmu zdatnosti a kondice není ani u všech autorů jednotná. Odlišnosti v obsahu pojmu kondice se dají shledat v začlenění počtu pohybových schopností, dále v začlenění koordinačních schopností nebo v míře důrazu na psychiku. V anglicky psané literatuře se objevuje řada pojmů, jako např. "physical fitness", "general fitness", "performance oriented physical fitness", "general fitness", "physical performance", které se našemu pojetí kondice více či méně přibližují. Bunc (1995) chápe zdatnost jako připravenost organismu konat práci bez specifikace o jakou "formu" práce se jedná (např. běh, skok, duševní práce) nebo jako způsobilost člověka vyrovnávat se s vnějšími nároky, resp. odolávat aktuálním vlivům 12
okolí. Tělesná kondice je naopak vždy účelově vázána na způsob provedení pohybové činnosti (mluvíme o běžecké kondici, skokanské kondici). Z tohoto pohledu se kondice jeví jako součást obecnějšího pojmu zdatnosti. Měkota (2005) a Dovalil (2008) užívá označení kondice ve smyslu všestranné fyzické a psychické připravenosti k motorickému, především sportovnímu výkonu. Lehnert et al., (2010) definuje kondici jako energetický, funkční a pohybový potenciál sportovce determinovaný kondičními a kondičně-koordinačními motorickými schopnostmi, který je nezbytný pro realizaci techniky a taktiky při podávání sportovního výkonu. Můžeme rozlišit dvě základní formy projevu kondice (Dovalil, 2009): obecná kondice, která funguje jako společný základ všem sportovním disciplínám. Cílem tréninku obecné kondice je dosáhnout všestranného rozvoje kondičních a kondičně-koordinačních
předpokladů
a
zvyšovat
sportovní
výkonnost
vyvoláním nespecifických adaptací organismu. speciální kondice je odvozena od specifikace sportu a musí tedy co nejpřesněji odrážet kondiční požadavky sportovního výkonu. Je spojena
s vytvořením
specifických adaptací.
Základním úkolem kondice je vytvoření předpokladů pro dosažení maximálního herního výkonu, zvýšení odolnosti hráče vůči tréninkovému i závodnímu zatížení a hlavně dlouhodobé zabezpečení nároků kladených na hráče jak při tréninku, tak při utkání. Bunc (2003) tvrdí, že kondiční předpoklady jsou nezbytnou podmínkou vysoké herní výkonnosti, ale na druhé straně tvoří pouze 25 až 40% herního výkonu. Jejich vysoká úroveň ještě neznamená vysokou sportovní výkonnost, ale vysoká herní výkonnost je podmíněna dostatečně vysokou úrovní kondičních předpokladů.
13
2.2 Sport a výkon Samotné definování pojmu sport je poměrně složité vzhledem k heterogennosti jednotlivých sportovních disciplín a činností. Přestože je význam tohoto pojmu obecně znám, neexistuje žádná jeho všeobecně uznávaná a přesná definice. V roce 1992 byla přijata zástupci evropských zemí Evropská charta sportu, kde je sport vymezen takto: "Sportem se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoliv si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovní" (Slepičková, 2005). Podle sportovního tréninku můžeme sport chápat jako specializovanou pohybovou činnost vyznačující se úsilím o co nejvyšší tělesný výkon či vítězství nad soupeřem. Bunc (2006) vidí podstatu sportu jako záměrnou a uvědomělou činnost s konkrétním cílem. Základním cílem sportu je soutěž a tedy dosažení co nejlepšího výkonu. Podstatná část aktivit, které jsou označovány jako sport, jsou pohybové aktivity, jinak řečeno, sport je realizován pomoci pohybových aktivit. Sportovní výkon je tedy jedním ze základních pojmů sportu. Sportovní výkony se realizují ve specifických pohybových činnostech, jejichž obsahem je řešení úkolů, které jsou vymezeny pravidly příslušného sportu, a v kterých se sportovec snaží maximálně uplatnit své výkonové předpoklady. Tyto pohybové činnosti vyžadují určité požadavky na organismus a osobnost člověka. Základem vysokého výkonu je komplexí projev mnoha tělesných a psychických funkcí člověka, podpořený maximální výkonovou motivací (Dovalil, 2009). Výkon se buduje především v tréninku, který cíleně kultivuje určité dovednosti a schopnosti potřebné k dosažení maximálního sportovního výkonu.
14
2.3 Billiard a jeho charakteristika Billiard patří k acyklickým pohybovým činnostem. Z hlediska typologie sportů se jedná o senzomotorický sport, kam bychom mohli dále např. zařadit střelectví, lukostřelbu, kuželky nebo golf. Billiard je sport, kde jsou velké nároky na koordinaci typu „oko ruka“, udržení maximální pozornosti a koncentrace. Jde tedy především o přesné provedení pohybové aktivity. V motorickém učení převládá automatizace a perfektně zvládnutá koordinačně náročná dovednost (Choutka; Dovalil, 1991) Billiard je dovednostní sport hraný pomocí tága a dalších pomůcek (hrábě, nástavce, křídy atd.) Hráči mají za úkol pomocí tága hrát do svých vybraných koulí takovým způsobem, aby dostali všechny svoje koule do kapes (rohových a středových děr stolu) nebo dosáhli vítězství ve hře v rámci pravidel dané disciplíny. Billiard je vhodný pro všechny věkové kategorie i zdravotně hendikepované. Jsou pořádány speciální turnaje i pro osoby na invalidním vozíku. Billiard je hra společenská, týmová i individuální. Lze ho hrát rekreačně i výkonnostně. Poskytuje pestrou škálu způsobů hry (souboj dvou hráčů, souboje dvojic a to i smíšených, skupinové soutěže). Žádná hra není stejná.
Existují tři hlavní směry kulečníku:
Karambol je billiardová hra, která se hraje na malém (210 × 105 cm) nebo velkém (284 × 142 cm) stole bez děr. Účelem hry je sehrát co nejvíce karambolů. Karambol je standardní herní situace, při které koule č. 1 se dotkne koulí č. 2 a 3, všechny koule se zastaví a v průběhu akce se nenastala žádná chyba. Každý karambol má hodnotu 1 bodu. V karambolu se dále rozlišují jednotlivé disciplíny, např. volná hra, jednoband, trojband, kádr a umělecký kulečník.
Pool či Poolbilliard je hra hraná na stole s šesti kapsami, do kterých se hráč snaží potopit barevné koule pomocí koule bílé, do které tágem hraje. I zde jsou další disciplíny např. eight-ball, nine-ball, ten-ball a další.
15
Snooker je hra, která se liší od poolu velikostí stolu, počtem koulí, pravidly a
také jinou kulturou a historickými rozdíly. Nejpopulárnější je v zemích Commonwealthu a na Dálném východě. Tato práce je věnována především poolu, jelikož výzkumný soubor prezentují poolový hráči a je to u nás nejrozšířenější billiardový směr. Zajímavá je různorodost použití pojmu pool či poolbilliard. Hajdovský na svých webových stránkách popisuje, že v nadnárodních poolbilliardových organizacích je jednou použit pojem Pool, jednou Billiard, jednou Pool-Billiard, jednou Billiards a třikrát Pocket Billiard . Pojem Billard u národních svazů použily Německo, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Francie, Luxembursko, Dánsko, Chorvatsko, Monako a Rumunsko. Pro Billiard naopak byli Norové, Finové, Rusové, Řekové, Ukrajinci, Češi, Bulhaři a Bělorusové. K označení Pool se přiklonili Holanďané, Angličané, Španělé či Portugalci. Spojení Pool Billiard podpořili Rakušané a Belgičané. Řada zemí použila zdomácnělou formu názvu "biliáru", Skotové pak označili svůj sport rovnou jako American Pool. Pocket Billiard v názvu národního svazu v Evropě nepoužil nikdo. Je zajímavé, že všechny výše uvedené sportovní svazy vyznávají totožné tři sportovní disciplíny, hrané podle jednotných světových pravidel (www.poolinfo.wz.cz). V České republice je obecným sjednocujícím pojmem kulečník, případně kulečníkové sporty. Jako ekvivalent pro kulečník se u nás používá jak billard (hlavně mezi vyznavači kulečníku "bez děr"), tak billiard (který se používá u stolů "s dírami"). Českomoravský billiardový svaz (ČMBS), sdružující všechny kulečníkové sporty, se v názvu přiklonil k formě billiard, tak jako WCBS, v jehož názvu figuruje Billiard Sports. 2.3.1 Historie billiardu Historie billiardu je velmi bohatá. Tuto hru hrávali králové i prostí občané. Již ve 12. století se v Anglii zahnutými holemi posunovaly po trávníku koule, a to skrz branku, za níž byla koule, do které se hráči museli trefit, a tato druhá koule pak měla porazit kuželku. Tomuto nasvědčuje překlad anglických slov billy (koule) a yard (dvůr, hřiště). Hra v této podobě se přenesla do Francie, kde ji ale začali modernizovat. Nejdříve ji z trávníku přenesli na dřevěnou desku stolu. Pak, aby koule nepadaly na zem, opatřili desku obrubou a byly tady mantinely, i když ještě jen dřevěné. Později odstranili ze 16
stolu branku, místo dvou koulí dali na stůl tři, zahnuté hole se změnily na rovné a hrál se karambol. Mantinely opatřili gumou, desku potáhli suknem, a aby hole po koulích neklouzaly, osadili jejich špičky kůží. Dřevěná deska na stole se vyměnila za břidlici a dřevěné koule byly nahrazeny slonovinovými (Vizingr, 2004). V době na počátku renesance byla hra dle Stingla na stole vyhrazena pouze šlechtě, ale v roce 1610 byla ve Francii poprvé vydána listina, která povolovala vlastnictví veřejného billiardového salónu. Ženám ale zůstal billiard zapovězen. I v ostatních evropských zemích se tato hra rychle rozšiřovala. Že se už tehdy hrál tzv. dírový billiard, předchůdce dnešního poolu a snookeru, to nám dokazuje výpisek z lipského Zedlerova univerzitního lexikonu z roku 1713 (Vizingr, 2004). Opravdový úspěch billiard zaznamenal až s příchodem průmyslové revoluce v polovině 19. století s nástupem nových technologií a materiálů. První mistrovství světa se hrálo v New Yorku v roce 1873 a prvním světovým šampiónem byl Francouz Garrnier. Billiardová hra se velmi rychle šířila po celém světě a její obliba vzrůstala, takže na začátku 20. století bylo v Paříži 20 000 billiardových stolů. Tento rozmach byl zpočátku živelný, ale bylo jasné, že je potřeba jeho určitého řízení. A tak se začaly tvořit svazy. První byl založen v roce 1895 Svaz americký (Kováč, Vlach, 1997). Již od dvacátých let 20. století se ve světovém kulečníku projevují zřetelné snahy o mezinárodní integraci. Ty vyústily ve vznik neuvěřitelného množství mezinárodních kulečníkových federací (UISAB, FIB, CEB, UMB, IBSF, EPBF, BCA). Nakonec přece jen vznikla v roce 1988 i uznávaná celosvětová World Pool – Billiard Association (WPA). Jejím hlavním smyslem je pořádání vrcholových celosvětových soutěží v poolbilliardu. V roce 1995 vstoupily v platnost pod hlavičkou WPA Světová standardizovaná pravidla (Pacut, 2010). V Evropě, s výjimkou Anglie, se prosazoval spíše karambol. Poolbilliard sem byl znovu přivezen teprve po druhé světové válce americkými vojáky. Čechy a Slovensko byly až do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska, takže i billiardové kluby byly v té době německé. Existují důkazy, že se zde billiard hrál. Např. výborný olomoucký hráč J. Pohl byl i mistrem Rakouska. Dalším důkazem je i skutečnost, že v Praze již od roku 1887 vyráběla firma Žabokrtský kvalitní tága a malé i velké kulečníky, které vyvážela i za hranice Rakouska-Uherska, hlavně do Německa , Ruska i Anglie.
17
Teprve po osamostatnění Československa po roce 1918 se u nás začaly tvořit billiardové kluby a začaly se hrát přátelské meziklubovní zápasy. Snahy o založení kulečníkového svazu u nás vyvrcholily až v roce 1936, kdy byl založen Svaz československých amatérských kulečníkových klubů SČAKK. Se schválením jednotných pravidel billiardové hry pro celou republiku se začalo s organizováním tohoto sportu u nás. Období Protektorátu ani následující socialistická éra ale našemu billiardu příliš nepřály. Přesto soutěžní karambol v našich zemích nikdy nezanikl (Vizingr, 2004). Současná moderní struktura Českomoravského
billiardového svazu (ČMBS),
vzniklého po r.1990, vyrostla na půdě připravené právě karambolem. V roce 1995 se do ČMBS organizačně začlenily pool se snookerem jako jeho samostatné sekce. 2.3.2 Organizační struktura billiardu v ČR Dnes se tedy o organizaci a řízení všech kulečníkových her v České republice stará Českomoravský billiardový svaz - ČMBS. Jedná se o občanské sdružení. Soutěže jsou organizovány ve všech krajích ČR, zapojuje se do nich kolem 130 klubů, oddílů nebo TJ. Pokud se hráč stane členem ČMBS, může se účastnit všech oficiálních soutěží ve všech disciplínách poolbilliardu, karambolu a snookeru. Pokud členem není, a neplní svazové náležitosti, má volný vstup jen na otevřené turnaje. Na tyto turnaje si může přijít zahrát každý. Nejsou vázány ani klubovou, ani svazovou příslušností. Podle poolbilliardového žebříčku, který funguje zhruba tři roky se ukazuje, že podle zaslaných výsledků je frekvence skoro jeden turnaj na den. Českomoravský billiardový svaz je členem ČSTV, OV a několika mezinárodních billiardových organizací, což umožňuje našim nejlepším hráčům účast na ME, MS a snad v blízké době i na OH, což by byl obrovský přínos pro rozvoj tohoto sportu u nás i ve světě (www.cmbs.cz) Pod působením organizace ČMBS se v České republice vytvořila členitá struktura
oficiálních soutěží. Nejoblíbenější sekce - Poolbilliard - se u nás hraje
víceúrovňově ve všech třech mezinárodně uznávaných disciplinách, v několika věkových kategoriích a s vyhrazenou ženskou soutěží (jinak jsou poolbilliardové soutěže z hlediska pohlaví otevřené). Hrají se jak soutěže jednotlivců, tak soutěže družstev či dvojic a to i smíšených (www.poolinfo.wz.cz). 18
2.3.3 Organizační struktura billiardu ve světě Historie kulečníku je stará několik set let, organizované kulečníkové sporty v celosvětovém měřítku však představují velmi novodobý jev. Již relativně dávno vznikla řada sportovních organizací, které sloužily buď omezenému národnímu teritoriu nebo jen určitému výseku z celého odvětví. Rozpletení současné struktury mezinárodních kulečníkových orgánů bez znalosti této historie je opravdu obtížný úkol. Pan Hajdovský se o to na svých webových stránkách zajímavě pokusil, jak můžeme níže vidět na obr.1. Obr. 1: Struktura uspořádání billiardu ve světě se začleněním českých soutěží (www.poolinfo.wz.cz)
IOC - International Olympic Commitee WCBS - World Confederation of Billiard Sports UMB - Union Mondiale de Billard CEB - Confederation Européene de Billard WSF - World Snooker Federation WPBSA - World Professional Billiars & Snooker Federation IBSF - International Billiards & Snooker Federation EBSA - European Billiards ans Snooker Association
WPA - World Pool-Billiard Association AAPA - All Africa Pool Assotiation APBU - Asian Pocket Billiard Union BCA - Billiard Congress of America CPB - Confederation Panamerica of Billiards EPBF - European Pocket Billiard Federation OPBA - Oceania Pocket Billiard Association Spec.m. - Special members ČMBS - Českomoravský billiardový svaz
Shoda uspořádání ČMBS a WCBS nás bohužel nechrání před vícekolejností organizačního začlenění ČMBS do mezinárodního společenství. Sekce karambol je v podřízenosti CEB, sekce pool patří pod EPBF. Sekce snooker se v roce 2007 19
zaregistrovala u EBSA a získala tak právo účasti svých členů na amatérském ME ve snookeru (www.poolinfo.wz.cz).
2.4 Struktura a determinanty sportovního výkonu v billiardu Působením různých vlivů, jako jsou např. vrozené dispozice, prostředí nebo záměrný trénink, se postupně vytváří skladba psychofyzických předpokladů k různým typům sportovních činností. Tento komplex předpokladů je možné chápat jako celek, složený z dílčích vzájemně propojených částí (Dovalil et al., 2009). V současnosti je chápán sportovní výkon jako ucelený systém s vlastní strukturou, vytvářející síť vztahů a vazeb jednotlivých faktorů. Jako faktor označujeme každý prvek, který se podílí na úrovni sledovaného sportovního výkonu (Lehnert, Novosad, Neuls, 2001) Každý sport vytváří požadavky na somatické, kondiční, technické, taktické a psychické faktory, které se určitou měrou podílejí na podaném výkonu. V některých výkonech může dominovat převážně jeden faktor, jiné jsou postavené na větším zastoupení faktorů. Se změnou jednoho faktoru nastává změna vzájemných vazeb, jednotlivé další faktory získávají nové znaky, mění se struktura i celý systém sportovního výkonu. Existuje řada studií, které vytvářejí hypotetické struktury sportovního výkonu s ohledem na konkrétní sportovní odvětví či disciplínu, neboť teprve na základě platných modelů struktury výkonu se dají odvodit vědecky zdůvodněná doporučení pro sportovní trénink. Níže uvedený model na obr. 2 je jistým základním zobecněním, jež má napomoci vytvoření představy o struktuře sportovních výkonů. Konkrétní naplnění v jednotlivých sportech se pochopitelně liší.
20
Obr. 2: Hypotetický model sportovního výkonu v billiardu (upraveno dle Dovalila et al., 2009) FAKTORY TECHNIKY Kulečníkové strky související s koordinačními předpoklady
PSYCHYCKÉ FAKTORY
SOMATICKÉ FAKTORY
Motivace, emoce, volní úsilí, úzkost
Váha, výška, somatotyp, složení těla, zdraví VNĚJŠÍ PODMÍNKY
FAKTORY TAKTIKY
Hrací náčiní a nářadí, prostředí herny, diváci, trenér
Optimální řešení pohybových úkolů a herních situací KONDIČNÍ FAKTORY Silové, vytrvalostní a koordinační předpoklady
, trenér
V té nejobyčejnější rovině, můžeme dle Dovalila et al. (2009) rozlišit: Faktory somatické Jsou relativně stálé a geneticky podmíněné činitelé, které hrají v řadě sportů významnou roli. Týkají se podpůrného systému, tj. kostry, svalstva, vazů a šlach. Mají velký vliv na využití energetického potenciálu pro výkon a jsou výchozími předpoklady pro různé typy sportovních výkonů a specializací. Mezi hlavní somatické faktory dle Dovalila et al. (2009) patří: výška a hmotnost těla, délkové rozměry a poměry, složení těla a tělesný typ. Určitý somatotyp příslušný pro danou sportovní činnost automaticky 21
neznamená úspěšnost sportovce. Vypadá to však, že bez odpovídající stavby těla se nemůže příslušný jedinec zařadit v mnoha sportech mezi výkonnostně nejlepší. Nenalezl jsem bohužel žádnou pro mě dostupnou literaturu, která by se zabývala somatotypem a tělesným složením u hráčů billiardu. Pokud bychom porovnávali například s golfem, tak dle Elliotta (1998) nemá určitý somatotyp u hráčů golfu rozhodující význam a nepřináší jim výraznou výhodu pro vysoký výkon ve hře.
Faktory techniky Technikou rozumíme účelný způsob řešení pohybového úkolu na základě možností jedince. Znamená to tedy dokonalou souhru zúčastněných svalových skupin, řízenou nervovou soustavou. Abychom postihli nejen vizuálně pozorovatelné projevy sportovce, ale i jejich skryté příčiny, můžeme rozlišit techniku dle Dovalila et al. (2009) na: 1) „Vnější“ techniku, jako organizovaný sled pohybů a operací sdružených v pohybovou činnost, zaměřenou k danému cíli. Obvykle se vyjadřuje kinematickými parametry pohybu těla a jeho částí v prostoru a čase (směr a dráha
pohybu,
jeho
rychlost,
zrychlení
apod.).
Tyto
biomechanické
charakteristiky jsou vizuálně pozorovatelné. Vyjadřují nejen kvantitativní hledisko techniky, ale podílejí se i na kvalitativních znacích pohybového projevu, jeho přesnosti, plynulosti, stálosti či rytmu. 2) „Vnitřní“ techniku, kterou tvoří neurofyziologické základy sportovních činností. Mají podobu zpevněných a stabilizovaných pohybových vzorců a programů a jim odpovídajících koordinovaných systémů kontrakcí a relaxací svalových skupin. Poznání „vnitřní“ techniky směřuje k odhalování skrytých příčin pohybů a mechanismů jejich řízení, ke koordinaci na úrovni intermuskulární a intramuskulární. Metody, jimiž je možné tyto procesy analyzovat a následně hodnotit, jsou především dynamografie a elektromyografie.
Technika je součástí tréninku v průběhu celé sportovní kariéry. Vzhledem k proměnlivosti soutěžních podmínek by měla být automatizace pohybů doplněna i o možnost přizpůsobování struktur neočekávaným změnám, což předpokládá jistou vědomě zvládnutou variabilitu (míru přizpůsobivosti) těchto struktur. Ta představuje 22
jistou ochranu před vlivy, které by mohly optimální průběh např. pohybu ruky hráče při strku narušit. V uvedeném smyslu patří automatizace a míra variability, určující dokonalost
zvládnutí sportovní
činnosti,
mezi
rozhodující
faktory techniky.
Předpokladem jejich využití je odpovídající psychická připravenost sportovce. Ta je dána jednak plnou koncentrací sportovce a jednak jeho schopností regulovat svůj psychický stav či zvládat emoční napětí v rozhodujících momentech soutěžních situací (Dovalil, 2008).
Faktory taktiky Taktika je dle Dovalila et al. (2009) určitý způsob řešení úkolů realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Tvoří ji komplex poznatků a zkušeností o vedení sportovního boje, které má sportovec v paměti a dokáže je prakticky uplatnit. Úzce tedy souvisí s technickými aspekty, takže realizace taktických záměrů je možná jedině prostřednictvím techniky. Taktické myšlení můžeme členit na proces vnímání a následný výběr optimálního řešení z paměti uchovaných vzorců jednání. Vnímání se děje prostřednictvím smyslových orgánů a je ovlivněno vnitřním stavem organismu úrovní trénovanosti. K úspěšnému taktickému jednání jsou potřeba i určité intelektuální schopnosti, do kterých např. patří schopnost koordinovat vlastní jednání, pohotová orientace ve složitých situacích, rychlé rozhodování, hodnocení a aplikace vlastních i cizích zkušeností, schopnost kombinovat a tvořit, využívat nejrůznějších forem anticipace aj. (Dovalil, 2008). Psychické faktory Faktory psychické mají u všech typů výkonu zásadní význam, díky mimořádné náročnosti soutěžních situací na psychiku sportovce. Psychologická příprava je tou složkou, která má integrovat kondiční, technickou a taktickou přípravu v jediný „vítězný“ celek. Dopracovat se k vysoké výkonnosti znamená zvládnout také mnoho psychické zátěže (únava, nechuť, monotónnost) aj.. Ve vrcholovém sportu, kdy většina sportovců je obdobně fyzicky připravena, se uplatní sportovec jen s nejlépe vyladěným psychickým stavem. Ostatní složky sportovního tréninku se využívají takřka do maxima, ale v psychologické oblasti jsou rezervy.
23
Kondiční faktory Všeobecně se za kondiční faktory sportovního výkonu považují pohybové schopnosti. Dle Dovalila et al. (2009) jsou pohybové schopnosti samostatné soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti. Pohybové schopnosti se dají zobecnit na níže všeobecně akceptovaný model, a to rozdělení schopností na kondiční a koordinační. Nověji se uvažuje o třídě schopností hybridních. Obr. 3: Model hierarchické struktury komplexu pohybových schopností (podle Měkoty 2000)
2.4.1 Pohybové předpoklady v billiardu Podle schématu (obr. 1) se pro billiard jeví jako nejdůležitější rozvoj dlouhodobé vytrvalosti, síly a koordinace. Ostatní pohybové schopnosti nehrají v komplexním pohybovém pojetí billiardu významnější roli, proto se o nich v této souvislosti není třeba zmiňovat.
24
Vytrvalost můžeme definovat jako schopnost udržet požadovanou intenzitu pohybové činnosti po delší dobu bez snížení efektivity této činnosti. Význam vytrvalosti jako kondiční schopnosti lze stručně shrnout takto: značný počet disciplín a billiard zřejmě také vychází z vytrvalostního základu v koordinačních sportech, kde jsou vysoké nároky na koncentraci, se zvyšuje stabilita zvládnuté techniky ve všech sportovních disciplínách umožňuje zvýšení vytrvalosti vyšší tréninkové i soutěžní zatížení je rozhodující pohybovou schopností pro tělesnou zdatnost a zdraví Síla je schopnost překonávat, udržovat nebo brzdit odpor svalovou kontrakcí při dynamickém nebo statickém režimu svalové činnosti. V billiardu je síla potřeba k razantnějšímu strku a to především při zahajovacím strku, kdy se hráč většinou snaží silovým, dynamickým rozstřelem uklidit nějakou kouli do kapsy. Schopnost vyvinout sílu při statickém nebo v případě billiardu spíše dynamickém režimu svalové činnosti závisí na řadě morfologických a funkčních adaptací, antropomotorických a biomechanických faktorech, jako jsou svalová architektura, místo úponu svalu, délka segmentu atd. Mezi hlavní faktory ovlivňující svalovou sílu patří mimo jiné dle Lehnerta et al., 2010: množství svalové hmoty nitrosvalová koordinace mezisvalová koordinace zásoba energetických zdrojů a jejich mobilizace ve svalu optimální aktivace centrální nervové soustavy zvládnutí techniky
V řadě sportů, se objevují nároky na dokonalé sladění pohybů, na rytmus, rovnováhu, odhad vzdálenosti, orientaci v prostoru, přesnost provedení atd. V těchto případech by se dalo říci, že energetický základ pohybové činnosti hraje roli druhotnou a primární je funkce centrálního nervového systému. Billiard se zdá být jedním z těch sportů, kde koordinační předpoklady hrají velice důležitou roli.
25
Koordinace je z hlediska struktury velmi složitá pohybová činnost. Tvoří jí několik dílčích schopností, které se nikdy neprojevují samostatně, ale každá má své zvláštnosti. Tyto schopnosti jsou autory různě prezentovány a děleny. Podle Periče, Dovalila (2010) můžeme za nejdůležitější považovat: Schopnost rozlišení polohy a pohybu jednotlivých částí těla. Její podstata spočívá v dokonalém vnímání pohybu pomocí proprioreceptorů a kinestetického analyzátoru v čase, prostoru, rychlosti a složitosti pohybu. Zásadní význam má tato schopnost pro sporty typu "oko - ruka" jako je střelba, lukostřelba, golf a tedy i billiard. Schopnost rovnováhy a to jednak statickou na místě a jednak dynamickou za pohybu. Souvisí s udržením těla v klidové poloze. Schopnost spojování pohybu jako uspořádání již dříve osvojených pohybových dovedností. Orientační schopnost vzhledem ke sledování vlastního pohybu, pohybu ostatních sportovců, náčiní v prostoru a čase ve vymezených prostorách. Rytmickou schopnost pohybu, tzn. nalézt v daném pohybu konkrétní rytmus, který ulehčuje provedení např. billiardového strku. Schopnost přizpůsobování vlastních pohybů vnějším podmínkám. Kromě všeobecných koordinačních předpokladů, které představují účelné provádění mnoha motorických dovedností bez ohledu na sportovní specializaci, mají zvláště u sportovců vyšší výkonnosti význam další specifické koordinační předpoklady, vázané bezprostředně na požadavky daných výkonů. V případě billiardu specifické koordinační předpoklady provedení požadovaného strku (Dovalil et al., 2008). Koordinační předpoklady jsou fyziologicky vyjadřovány neuromuskulární koordinací. Nejsou však izolované, ale probíhají zároveň se silovými, rychlostními a vytrvalostními vzorci. Velikost rozvoje koordinačních předpokladů patří k důležitým aspektům rychlého a kvalitního osvojování techniky, včetně jejího využívání. Koordinační předpoklady mají také značný vliv na rozvoj zvláštních projevů specifického pohybového čití, tzv. kinestezi, která i v kulečníku hraje důležitou roli. Pocit tága jako prodloužené ruky. Cítit odpor koule, vnímat její tření o plátno. Kinesteze ovlivňuje nejen kvantitativní stránku „vnější“ techniky, ale současně také kvalitu 26
provedení. Účinné pohybové čití,
které se rozvíjí v průběhu dlouholeté sportovní
činnosti a je vlastní zejména vyspělým a zkušeným sportovcům, se projevuje v přesnosti, plynulosti, rytmičnosti, přizpůsobivosti, ve spojování, přestavbě a jiných kvalitativních znacích pohybových činnost (Dovalil et al., 2008). 2.4.2 Billiardový strk Billiardový strk je společnou herní činností jednotlivce pro všechny billiardové disciplíny a je tedy základním východiskem pro kvalitní hru. Na druhou stranu neexistuje jediný strk, kterým by se dala zahrát každá herní pozice. Jednotlivé pozice vyžadují vlastní řešení a sním spojené individuální strky (Stingl, 1994). Billiardový strk se provádí pomocí tága a dal by se rozdělit do několika fází:
Vyhodnocení situace na billiardovém stole Vyhledání místa pro zaujmutí billiardového postoje Zaujmutí billiardového postoje Tempování a míření (držení tága) Provedení samotného pohybu billiardového strku (pohyb tága) Setrvání v pozici a ukončení billiardového postoje Samotný billiardový strk je prováděn u praváka pravou rukou, která drží a vede tágo, zatímco levá ruka tvoří podporu pro tágo. U většiny strků je hráč ohnutý, aby se jeho brada dotýkala tága, oči byly těsně nad ním a tím bylo míření přesnější. Držení tága je uvolněné a předloktí pravé ruky svírá s tágem 90 stupňů tehdy, když se špička tága dotýká téměř koule. Nadloktí je ve stejné sagitální rovině jako tágo, tzn. že při pohledu shora není přes paži tágo vidět a při pohledu na hráče zepředu je v jedné línii, tedy loket je přesně nad tágem (viz obr.5).
27
Obr. 4: Schéma billiardového strku Pravé rameno
Rozsah pohybu předloktí s tágem
Hlava
Loket
Tato oblast zůstává při strku v klidu
Místo úchopu tága
Při provádění billiardového strku dochází k jednostranným svalovým zatížením. Z kineziologického hlediska jsou nejvíce namáhány svaly paže a pletence ramenního (flexory a extenzory ramene). Dále zádové svaly, svalstvo v bederní oblasti, na dolních končetinách pak především svalstvo stehenní a lýtkové. V billiardu je všeobecně známo, že profesionální hráči mají přesnější strky než méně zkušení hráči. Prokázání tohoto rozšířeného názoru může být dokázáno z předchozích studií (Williams et al., 2002. Neal et al. 1992). Bylo potvrzeno, že přesnost strků není výsledkem lepšího zraku. Vizuální vnímavost není lepší u profesionálů než u začátečníků nebo středně pokročilých hráčů. I když jsou profesionální hráči lepší v rozhodování, dokážou si vybavit, poznat a efektivně vyhodnotit situaci a plánovat další taktické kroky ve hře daleko snáz a úspěšněji než méně zkušení hráči, tak k provedení jednoduchého billiardového strku to není rozhodující (Abemethy et al., 1994). Ukazuje se, že úspěšné provedení billiardového strku vyžaduje útlum nežádoucí motorické činnosti. Talts et al. (2012) uvedl ve své studii, že provedení úspěšného strku závisí z velké části na správném držení tága a na správném zapojení svalů během strku. Pomocí elektromyografie porovnával bioelektrickou aktivitu trapézového a deltového svalu (posterior a lateral) během různě obtížných billiardových strků u profesionálních hráčů a začátečníků. Hlavním zjištěním studie bylo, že neúspěšné billiardové strky, jak
28
u výkonnostních, tak i nevýkonnostních hráčů jsou charakteristické vyšší aktivitou trapézového svalu. Kromě toho, lze říci, že vyšší aktivita trapézového svalu je charakteristickým znakem u strků horších hráčů. Přesnější strk profesionálů a výkonnostních hráčů namířit tágo v požadovaném směru je tedy spojováno s efektivním zapojením svalů a neuromuskulární adaptací získanou během dlouho trvajícího trénování. Profesionální hráči si osvojili nutné pohybové vzorce billiardového strku k projevení minimální odchylky požadovaného pohybu. 2.4.3 Zdravotní aspekty billiardu Na základě monotónního kulečníkové postavení při strku by mohlo docházet k přetěžování paží a zad, což by se mohlo projevit zvýšenou únavností a bolestivostí. Pro provedení billiardového strku je potřebná správná funkce zrakového analyzátoru (případně jeho správná korekce). Důležité je přiměřené osvětlení hracího stolu. Nedostatečné či naopak příliš intenzivní či nevhodné osvětlení nadměrně namáhá zrakový analyzátor a dochází k únavě zraku, k "pálení" očí a překrvení spojivek (Heller et al., 1996) Billiard je nekontaktní sport. Zranění v této hře jsou téměř neznámá. Přesto jak uvádí Mabrook (1989) se určitá vyskytnou. Hráč, 23 let, hrající pravou rukou prováděl billiardový strk, kdy se musel natáhnout přes celý stůl. Po jeho dokončení cítil přeskočení v levém rameni a následnou bolest. Došlo k dislokaci ramenního kloubu, nejspíše díky pozici paže ve flexi, abdukci a v mírné vnitřní rotaci. Žádná nestabilita ramenního kloubu nebyla dříve u hráče zaznamenána. Raymond et al. (2007) zkoumal rozšířenost a rizikové faktory rozvoje bolesti hlavy u hráčů billiardu. Studie se zúčastnilo 203 hráčů. 21 hráčů v dotazníkovém šetření odpovědělo, že má bolesti hlavy při hraní billiardu nebo že se bolesti hlavy při hraní zhoršují. Ovlivňující faktory pro bolest hlavy při billiardu byl věk, časté hraní (více než 4x za týden) a předchozí bolesti hlavy. Příčinu Raymond et al. (2007) vidí v charakteristickém billiardovém postoji, který se vyznačuje hyperextenzí krku, předklonem se široce roznoženýma nohama, pokrčením hrací ruky s extenzí v rameni a natažením druhé ruky pro podporu tága. Bolesti hlavy z dlouhotrvající extenze krku a krčních svalů jsou popisovány i u hráčů šipek a u bruslení (Ramadan, 2004). Také Lim et al.(2005) popisuje, že billiard je spojen s častými a opakujícími se bolestmi hlavy a 29
šíje. U starších hráčů byly bolesti hlavy častější a měli větší předpoklady k degenerativním změnám krční páteře. To potvrzuje i Grimmer et al. (1999). Ke zmírnění bolestí hlavy u hráčů billiardu se doporučuje snížení frekvence hraní popř. přestat úplně hrát billiard. Výsledkem studie Reymonda et al. (2007) bylo doporučení zařadit hraní billiardu jako potenciální příčinu bolesti hlavy do IHS Classification of Headache Disorders. 2.4.4 Doping v billiardu Kromě zakázaných látek a metod uvedených v seznamech WADA jsou ještě vyjmenovány látky, o jejichž zákazu rozhodly některé mezinárodní federace, mezi nimi i WCBS. Pro billiard sem patří: Alkohol, který působí na centrální nervovou soustavu a vyvolává různé stavy od pocitu euforie až k paralyzování funkcí. Může ovlivňovat např. míření v senzomotorických sportech. Prahová hodnota pro porušení dopingového pravidla udává každá federace různě., ale v billiardu je jakákoliv přítomnost alkoholu během soutěže hodnocena jako doping (Novotný et al. 2009). Beta-blokátory, které ovlivňují funkce vegetativního nervového systému blokováním účinku adrenalinu a ostatních katecholaminů na betareceptorech v srdci a plících. Důsledek je snížení srdeční frekvence a poklesu minutového srdečního výdeje. Působení na centrální nervový systém má významný vliv na snížení pocitu úzkosti, strachu a projevu třesu jako symptom předstartovních stavů (Nekola, 2008). Proto se lze u hráčů setkat se zneužívám beta-blokátorů. Výkon v billiardu je však značně individuální a asi nekoreluje přímo s poklesem hodnot SF. Jedná se patrně o komplexnější fyziologický mechanismus. Je ovšem nutno konstatovat, že použití uklidňovacích prostředků nemůže nahradit ani trénink ani nácvik techniky.
30
2.5 Fyziologická charakteristika zatížení v billiardu 2.5.1 Energetické zabezpečení billiardové hry Billiard je hra, která se vyznačuje opakovanými, krátkodobými mírně intenzivními akcemi v podobě kulečníkových strků, které jsou přerušovány krátkými intervaly pro přemístění a zaujmutí polohy pro následující strk. Vždy hraje jen jeden hráč, dokud neudělá chybu a nedojde k výměně hráčů. Mezitím nehrající soupeř dle etického kodexu sedí a může odpočívat. Nároky na energetické krytí závisí především na intenzitě a době trvání pohybové činnosti. Energie pro motorický výkon je získávána z ATP (adenosintrifosfát) , který je uložen ve svalových buňkách, a je potřeba jeho neustálé obnovy, protože hotové ATP pokryje potřebu energie asi na dvě až tři sekundy maximální práce. Tento energetický zdroj zabezpečující svalový stah je uvolňován různým způsobem podle charakteru pohybové činnosti (Lehnert et al., 2010). Existují v zásadě tři způsoby pro obnovu ATP, které se navzájem překrývají a doplňují (obr. 2). Nejrychleji se obnovuje ATP z kreatinfosfátu (CP), poněkud pomaleji se rozvíjí obnova ATP prostřednictvím anaerobní glykolýzy (glykolytická fosforylace) a nejpomaleji se děje obnova ATP aerobním metabolismem (aerobní fosforylace). Obr. 5: Energetický výdej organismu v závislosti na době trvání svalové práce, zdroje obnovy ATP a jejich kapacita (Jansa et al., 2007).
31
Pro billiardové zatížení se jeví jako dominantní energetický systém aerobní metabolismus (aerobní fosforylace), tedy oxidace glukózy a tuků za přístupu kyslíku. Z energetického pohledu by tedy nemělo docházet k tvorbě laktátu (sůl kyseliny mléčné), i když během strku hráči na krátkou dobu často zadržují dech. Tento jev můžeme pozorovat i v podobných disciplínách, které jsou zaměřeny na klidný postoj a míření, jako je střelba či lukostřelba, kde se pohybuje apnoická pauza kolem 2,88s. Hodnoty kyseliny mléčné u střeleckých závodníků ale nepřevyšují klidové hodnoty, v některých případech je hodnota laktátu po střelbě dokonce nižší, asi vlivem psychického stresu před soutěží (Melichna et al., 1995). V prvních minutách práce se metabolismus týká výhradně aerobního zpracování cukrů (glycidů), později při déletrvajícím zatížení a to při práci spíše nižší intenzity i tuků (lipidů). Energetické zdroje v aerobním systému jsou dle Bartůňkové (2006): 1) ze svalu: 44% glykogen 32% triacylglyceroly 2) z krve: 13% glukóza 11% mastné kyseliny Trvání pohybové aktivity na této úrovni může být několika hodinové. Přesto se může a většinou se dostavuje únava. Termín únava má nejméně dva významy. Jednak vyjadřuje vlastní subjektivní pocity a zkušenosti jedince, jednak objektivní změny registrované při a po tělesné zátěži. U člověka jsou však dvě hlavní příčiny únavy. Jde buď o únavu vznikající během svalové nebo psychosenzorické činnosti nebo jde o únavu čistě mentální., eventuálně únava vzniká kombinací obou. Únavu můžeme každopádně definovat jako pokles výkonnosti. Teoreticky může únava vzniknout kdekoli na cestě mezi motorickými centry velkého mozku a nervosvalovou ploténkou, dále při energetických pochodech ve svalovém vlákně nebo při vlastní jemné souhře aktinu a myosinu při svalové kontrakci. Jako vysvětlení pociťování fyziologické únavy při aerobní zátěži se udávají dvě možnosti: 1) Deficit energetických zásob nutných k provedení svalové kontrakce 2) Nedostatečná dodávka kyslíku limitována schopnostmi oběhového systému Nedostatek energetických zdrojů glykogenu může být limitujícím faktorem svalového výkonu na úrovni mezi 70% až 90% VO2max, nikoliv však na úrovních pod 32
60% VO2max. V tomto případě není mechanizmus vzniku vyčerpání známý (Máček; Máčková, 2002) 2.5.2 Velikost zatížení v billiardu Zatížení při pohybové činnosti je charakterizováno komplexem činitelů. Následující měřitelné veličiny (Lehnert et al., 2010) umožní stanovit velikost zatížení: intenzita zatížení představuje stupeň velikosti nervosvalového úsilí s jakým je prováděno cvičení. Intenzitu zjišťujeme především fyziologickými parametry. objem zatížení je celkové množství zátěžových podnětů v nějakém úseku působení (tréninková jednotka, den, měsíc, rok). doba zatížení je časový úsek, po který působí jednotlivé zátěžové podněty frekvence zatížení představuje frekvenci opakovaného provádění cvičení. Jedná se o časový interval mezi jednotlivými zátěžovými podněty. Dosažená intenzita zátěže se posuzuje podle absolutní hodnoty naměřených veličin (srdeční frekvence - SF, spotřeba kyslíku - VO2, aj.), či relativní hodnoty ( % SF max, % VO2max, metabolický ekvivalent - MET, aj.). Srdeční frekvence je nejpřístupnějším oběhovým ukazatelem intenzity zatížení i přes řadu ovlivňujících vlivů jako jsou dědičnost, trénovanost, druh zatížení, emoce, teplota, únava a další. Hodnota srdeční frekvence je přímo úměrná intenzitě zatížení i spotřebě kyslíku. Této závislosti lze využít k přibližnému výpočtu energetického výdeje za předpokladu, že hodnoty SF nejsou příliš ovlivněny třeba psychickými faktory (Bartůnková, 2013). Nepodařilo se mi v dostupné literatuře dohledat jedinou studii, která by se přímo zabývala SF, VO2 či jinými fyziologickými parametry při hraní billiardu. V příbuzných sportech jako je třeba golf, lukostřelba či střelba tyto parametry do určité míry již některé studie popisují. Např. Smithe (2010), který se zabýval rolí fyziologie v golfovém výkonu a shromáždil několik studií, uvádí, že golfoví hráči, kteří si svoje vybavení nesli, měli při hraní SF v rozmezí 95-120 tepů/min. To odpovídalo SFmax 5267 %. Kromě jiných parametrů uvádí i spotřebu kyslíku a to okolo 22,4 (ml/kg/min) nebo také 35 až 46% VO2max. Billiard je laickou ale i odbornou veřejností považován za sport s poměrně nízkou intenzitou zatížení. V guidelines z 36. konference v Bethesdě (Mitchell et al. 2005), je billiard uveden v kategorii sportů s nízkým statickým a nízkým dynamickým zatížením
33
(low static, low dynamic) spolu s například kuželkami, kriketem, curlingem, golfem nebo střelbou (tabulka č. 1). Klasifikace uvedená v doporučení rozděluje sporty podle dynamické komponenty na základě %VO2max (maximální spotřeby kyslíku) dosahovaného při dané sportovní aktivitě do tří kategorií (nízká < 40%, střední 40–70 %, vysoká > 70 %) a podle statické komponenty na základě % MVC (maximální volní kontrakce) také do tří kategorií (nízká < 20%, střední 20–50 %, vysoká > 50 %).V textu guidelines (Mitchell et al. 2005) je přímo uvedeno, že se sporty klasifikují podle nejvyšší hodnoty zátěže, tedy nikoliv podle průměrné statické a dynamické zátěže při zápasu. Dále je uvedeno, že v průběhu tréninku může být zatížení ještě vyšší. Při zápasu může být významná psychická zátěž, kterou uvedená klasifikace nereflektuje. Při všech sportovních soutěžích dochází většinou k projevení emocí, které mohou podstatně ovlivnit činnost sympatiku a zvýšená koncentrace katecholaminů může zvýšit krevní tlak, srdeční frekvenci, kontraktilitu myokardu, čímž se také zvyšuje spotřeba kyslíku. Tabulka 1: Rozdělení sportů podle statické a dynamické zátěže (Mitchell et al. 2005)
III statická vysoká (> 50 % MVC)
A dynamická nízká (< 40 % VO2max) atletika (vrhy), gymnastika, úpolové sporty, jachting, windsurfing, horolezectví, vodní lyžování, vzpírání, bobování, sáňkování
B dynamická střední (40–70 % VO2max)
C dynamická vysoká (> 70 % VO2max)
skateboarding, kulturistika, sjezdové lyžování, snowboarding
cyklistika, kanoistika, veslování, desetiboj, triatlon, rychlobruslení, box
Statická střední (20–50 % MVC)
jezdectví, potápění, lukostřelba, automobilové a motocyklové závody
atletika (skoky), běh (sprint), krasobruslení, ragby
I statická nízká (< 20 % MVC)
billiard, kuželky, kriket, curling, golf,střelba
baseball, softball, stolní tenis, volejbal, šerm
34
košíková, házená, lakros, lední hokej, běžky (bruslení), běh (střední tratě), plavání kopaná, badminton, tenis, squash, běžky (klasický styl), florbal, chodectví, běh (dlouhé tratě)
V Kompendiu pohybových aktivit v nejnovější verzi (Second update) z roku 2011 (Ainsworth, 2011), kde je uveden odhad energetické náročnosti (vyjádřený v počtu metabolických ekvivalentů - MET) mnoha lidských činností včetně sportovních aktivit, je billiardu přiřazena hodnota 2,5 MET. Jednotka MET je spotřeba energie v klidu vsedě v bdělém stavu a činí asi 3,5 ml/kg/min, tj přibližně 75 J/kg/min. Kolik MET dosáhl vyšetřovaný při zátěži znamená, kolikrát je schopen zvýšit svou klidovou spotřebu kyslíku neboli bazální metabolismus. Hodnoty se většinou pohybují v rozmezí 0,9 MET (při spaní) až po 18,4 MET (při maratónu). Počet MET vypočítáme tak, že maximální dosaženou spotřebu kyslíku dělíme 3,4 u žen a 3,6 u mužů (Cinglová, 2002). MET (ženy) =
VO2max /kg 3,4
MET (muži) =
VO2max /kg 3,6
Dále Kompendium v poslední verzi nově uvádí také zdroje jednotlivých údajů nebo informaci, že jde o kvalifikovaný odhad autorů. A to je právě případ i billiardu, ke kterému se mi nepodařilo dohledat žádný prováděný záznam o energetické náročnosti. Billiard je tak řazen na stejnou úroveň jako pomalá chůze do práce, cvičení Hatha jógy, hraní šipek či stání při hře v kasinu. V porovnání s ostatními senzomotorickými sporty se jeví billiard spolu s šipkami jako nejméně náročný. U golfu, kdy si hráč nese hole, je uváděna energetická náročnost 4,5 MET, s používáním vozíku je 3,5 MET, minigolf 3 MET, lukostřelba 4,3 MET, bowling 3 MET, hraní šipek 2,5 MET. Energetická náročnost všech vyjmenovaných činností je také kvalifikovaný odhad kromě golfu s používáním vozíku a bowlingu, kde byly prováděny studie. Také
podle
Choutky
a
Dovalila
(1993)
je
energetická
spotřeba
v
senzomotorických sportech nízká. Pohybuje se mezi 400 - 700% náležitého bazálního metabolismu (BM). Nároky na oběhovou a dýchací soustavu jsou malé. Heller, Vodička (2011) uvádí průměrné zvýšení náležitého bazálního metabolismu u billiardu jen 240 % (u golfu 350-620% nál. BM, kuželek 560% nál. BM, lukostřelby 250-500% nál. BM). US Fire Administration (1990) uvádějí energetickou spotřebu pro 70 kg muže 3 kcal/min při hraní billiardu (lukostřelba 5 kcal/min, golf 6 kcal/min). Při jednodenním turnaji se udělá podle mé empirie zhruba 10 000 až 15 000 kroků1. Tento údaj bude zkreslený minimálně tím, že kolem billiardového stolu se nedělají klasické pravidelné kroky jako při chůzi. Pokud bychom ale stejně uvažovali
1
Měřeno na sobě pomocí krokoměru na 3 otevřených turnajích v Metropolu v Českých Budějovicích
35
délku kroku jen 50 cm (průměrná délka kroku při chůzi je 75 cm), došli bychom k ušlé vzdálenosti 5 až 7,5 km. Tato vzdálenost při běžné délce kroku při chůzi představuje 6666 až 10000 kroků. Životní styl lidí, kteří během dne ujdou méně než 4999 kroků je podle Tudor-Locke a Bassetta (2004) klasifikován jako sedavý, při realizaci 5000-7499 kroků denně, jsou považováni za málo aktivní, při 7500-9999 kroků denně jsou považováni za poněkud aktivní, nad 10 tisíc kroků denně jsou aktivní a nad 12500 kroků denně jsou považováni za vysoce aktivní. Objem, doba a frekvence zatížení je při hraní billiardu různá a liší se jednak podle typu turnaje a disciplíny, jednak podle schopností a dovedností hráče a i protihráče. Můžou se sejít i takové podmínky, kdy se hráč během celé jedné partie s protihráčem, která se hraje třeba na devět vítězných her vůbec nedostane k hracímu stolu. Naopak soupeř hraje stále. Tyto krajní možnosti se stávají opravdu zřídka a také jen v určitých disciplínách, kdy se např. hráči nestřídají v zahajovacím strku. Hráč, který vyhrál minulou hru, tedy začíná i tu další. Většinou ale dochází během hry ke střídání hráčů, s tím že jeden hraje a druhý sedící přihlíží. Nepodařilo se mi najít jakékoliv záznamy, které by tyto veličiny zatížení při billiardu popisovaly ať už při turnaji či tréninku. Mohu zmínit jenom jednoho z předních hráčů karambolu v ČR Zoltána Kováče, který ve své knize Mistrovské karamboly uvádí dobu tréninku sedm až osm hodin denně. V rámci anketního šetření jsem získal od 20 hráčů, kteří hrají nebo hráli v ČR nejvyšší billiardovou soutěž a jsou členy ČMBS, počet průměrně odehraných hodin billiardu za týden a počet turnajů, kterých se za měsíc průměrně zúčastní (tabulka č. 2) Tabulka 2: Anketní šetření u hráčů, kteří se účastní nejvyšší soutěže v ČR Hraní billiardu za týden (hod)
Počet turnajů za měsíc
16 ± 9,39
4 ± 2,49
Pojmy objem, doba či frekvence zatížení v billiardu si můžeme alespoň trochu přiblížit na momentálně nejvyšší soutěži v ČR. V nastávající sezóně 2014 se změnil systém jejího pořádání. Dřívější extraliga jednotlivců je nahrazena sérií šesti turnajů České poolové tour, které následně vyvrcholí Mistrovstvím republiky pro 32 nejlepších hráček a hráčů. Česká poolová tour se hraje dva dny. První den hráč odehraje zápasy ve skupině. Druhý den se utká 32 nejlepších hráčů ve vyřazovacím pavoukovi. Pokud bychom sledovali kolik her průměrně odehráli ti hráči, kteří postoupili do finále na
36
každém turnaji České poolové tour2, dostali bychom číslo 79 odehraných her za dvoudenní turnaj. Přesněji průměrně 19 odehraných her první den ve skupinách a 60 odehraných her ve vyřazovacím pavoukovi druhý den. Mezi zápasy má hráč většinou pauzy a čeká na svého dalšího soupeře či uvolnění billiardového stolu. Proto turnaj při počtu přihlášených hráčů, který byl na zatím odehraných třech turnajích průměrně kolem 90 hráčů, trvá dva dny. Doba trvání jedné hry může být různá. Záleží na mnoha faktorech (počet potopených koulí do kapes při rozstřelovacím - zahajovacím strku, hráčská úroveň obou soupeřů, aj.) ale většinou se dle mých postřehů z televizních přenosů pohybuje od jedné a půl minuty do 8 minut v disciplíně 9-ball a od 4 do 9 minut v disciplíně 8-ball. Jestliže bychom uvažovali, že průměrně trvá jedna hra např 9-ball disciplíně 5 minut a hráč průměrně provede 4 až 5 strků za minutu, pak by hráč absolvoval za jeden dvoudenní turnaj na České poolové tour více jak šest a půl hodiny hry a odehrál 1580 až 1975 billiardových strků. Kolik přesně z tohoto času byl hráč v zápasovém zatížení, tedy hrál u stolu a neseděl dívající se jak hraje soupeř, je jen těžko popsatelné bez přímého měření. Americká poolová asociace (American Pool Asociation, 2014) vydala doporučení pro dobu trvání zápasů v disciplínách 8-ball a 9-ball, resp. omezení časové dotace zápasů pro dodržení určitého hracího harmonogramu. Zároveň dodává, že ve většině případů bude zápas trvat kratší dobu než je uvedený čas v tabulce č. 3. Také se zmiňuje že průměrný čas na provedení jednoho billiardového strku je 20 sekund. Tedy výpočty a odhady z pozorování v předcházejícím odstavci by mohly přibližně odpovídat. Tabulka 3: Doporučená doba trvání zápasů v billiardu Počet vítězných her
Trvání zápasu
Průměrná délka 1 hry
Zápas v disciplíně
4-6
45 min
10 min
8- ball
7 - 10
60 min
8 min
Zápas v disciplíně
40-60 min
9- ball Zápasy profesionálů
7
60 min
2
8 min
Započítávány jsou první tři turnaje, které byly zatím odehrány - tedy ke dni 19.3.2014. Dostupné z: http://poolbilliard.vtpsoft.cz/cpt/celkove-vysledky
37
2.6 Zátěžová a laboratorní diagnostika Trénovanost je určitý souhrnný stav připravenosti sportovce, který charakterizuje aktuální míru jeho přizpůsobení požadavkům příslušné sportovní specializace. Díky tréninku dochází v organismu i v psychice ke změnám na nejrůznějších úrovní. Týkají se kondice, techniky, taktiky a psychiky jak jednotlivě, tak především ve vzájemných vazbách (Jansa et al., 2007). Pravidelným tréninkem se zvyšuje kapacita plic a objem srdce, zvyšuje se tělesná pohyblivost, vyvíjí se nová nervová zakončení, která umožňují lepší svalové kontrakce. Bez tréninku by nebyl hráčův energetický systém dostatečně vyvinutý, což by mělo za následek rychlou únavu a třeba i svalový třes. Dobře trénovaný hráč s vysokou aerobní kapacitou dokáže zpracovat více kyslíku než netrénovaný. Při každém úderu srdce se do krevního oběhu pumpuje více okysličené krve. To také znamená, že trénovaný sportovec potřebuje nižší tepovou frekvenci na zajištění stejného krevního oběhu. Při posuzování trénovanosti organismu je třeba nalézt takové stavové veličiny, které budou tento živý systém charakterizovat, hlavně pak jeho chování v závislosti na aplikovaném zatížení. Pro získání těchto informací je potřeba organismus podrobit fyzickému zatížení, tedy zátěžovým testům (Bunc, 1989). Funkční zátěžová diagnostika předpokládá zdravotní způsobilost sportovce. Zátěžové testy umožňují měření a diagnostiku obecné zdatnosti - kondice jedince nebo jeho trénovanosti, která v sobě zahrnuje i určitou dovednost a techniku pohybu. Diagnostiku trénovanosti organismu lze provádět jak v laboratorních, tak v terénních podmínkách. Vždy záleží na cíli, kterého chceme dosáhnout a na okolnostech, které mohou ovlivnit průběh testu (Máček, 1988). Laboratorní testy V laboratorních podmínkách se u sportovců často používá submaximální nebo maximální zátěžový test na běhacím koberci či byciklovém ergometru. Pro získání maximálních hodnot je nezbytnost maximálního zatížení, která klade zvýšené nároky na motivaci jedince, což může být jistá nevýhoda při získávání těchto hodnot (Bunc, 1989). Dynamická zátěž je často doplněna analýzou vydechovaného vzduchu při známém složení vzduchu vdechovaného - spiroergometrie. Provádí se hlavně kvůli zjištění
38
maximální spotřeby kyslíku VO2max, což je jeden z nejdůležitějších ukazatelů funkčního vyšetření a představuje kapacitu transportního systému (Cinglová, 2002) Terénní testy Při terénním testování bývá obtížné zabezpečit standardizované podmínky a zajistit tak reprodukovatelnost testu. Většina terénních testů zpravidla využívá jednoduchých parametrů jako je měření srdeční frekvence, koncentrace laktátu aj. Měření spotřeby kyslíku a energetického výdeje v terénu je realizováno s pomocí moderních lehkých telemetrických aparatur vážící okolo 500g, které měří srdeční frekvenci a přímo analyzují vydechované plyny. Analyzátor, který je napájen malým akumulátorem, nemá místní nádobu, ale je velmi rychlý, takže změří koncentraci O2 a CO2 při každém dechu (Vilikus et al., 2004).
K porovnání intenzity zatížení organismu při výkonu se v praxi obvykle využívá kombinace terénního testování, a jeho výsledky se vztahují k laboratornímu testu (Jansa et al., 2007). 2.6.1 Vybrané parametry pro hodnocení výkonnosti Srdeční frekvence (SF) Srdeční frekvence reprezentuje hodnotu, která vyjadřuje všechny stahy (tepy) srdce za minutu. Srdeční frekvence je jedním z nejsnáze měřitelných, relativně objektivních stavových veličin (Kučera, Dylevský et al.,1999). U zdravých jedinců stoupá lineárně se vzrůstajícím fyzickým zatížením až do oblasti submaximální intenzity. Vzrůst SF je provázen vzestupem spotřeby kyslíku (Bunc, 1989). Srdeční frekvence, na periferii hodnocená jako tepová frekvence, se nemění pouze při vlastním výkonu. Její dynamiku je možné pozorovat již před výkonem a po výkonu díky podmíněným reflexům a emocím. Tyto změny spolu s dalšími vyvolávají komplex označující se jako startovní a předstartovní stavy (Havlíčková et al., 2008). Minutová plicní ventilace (VE) Minutová ventilace je výslednicí hloubky a počtu dechů a je závislá na intenzitě konané práce. Přizpůsobuje se potřebám zvýšeného přísunu kyslíku a především zvýšené koncentraci oxidu uhličitého a jeho potřebě vyloučení z organismu. V klidu se 39
pohybuje kolem 7 - 10 l/min a při výkonu stoupá až na 80 – 130 l/min. Trénovaní jedinci s velkou vitální kapacitou mohou dosáhnout až 150 - 200 l/min (Bartůňková et al., 2013). Dechová frekvence (BF) Dechová frekvence je množství vdechů za minutu. Klidová hodnota u dospělých osob činí kolem 14-16 vdechů/min. U sportovců vlivem zvýšeného dechového objemu bývá i pod 10 dechů/min (Grasgruber, Cacek, 2008). Při lehké práci se DF pohybuje od 20 do 30 dechů za minutu, u těžké práce mezi 30 a 40 dechy a u velmi těžké práce činí 40-60 dechů za minutu (Havlíčková et al., 2008). Spotřeba kyslíku (VO2) Spotřeba kyslíku patří k nejčastěji sledovaným respiračním parametrům a je dána maximálním aerobním výkonem (maximální spotřeby kyslíku - VO2max). Vyjadřuje schopnost organizmu transportovat kyslík k pracujícím svalům při maximálním výkonu. Je tedy měřítkem maximálních aerobních schopností organizmu (Vilikus et al., 2004). Více kyslíku dodaného pracujícím svalům znamená více energie vytvářené efektivním aerobním způsobem, méně odpadních látek a tím i vyšší výkon a oddálení únavy. Hlavním limitujícím činitelem VO2max je výkon srdce a schopnost krevního oběhu transportovat kyslík (Bartůňková et al., 2013). Hodnoty VO2max se udávají buď v absolutních číslech spotřeby kyslíku za minutu (ml/min; l/min), nebo jako relativní přepočtené na kg tělesné hmotnosti za minutu (ml/kg.min.) Mezi různými jedinci se dají srovnávat pouze hodnoty VO2max vztažené k tělesné hmotnosti. U vrcholových sportovců se hodnoty VO2max/kg pohybují u mužů kolem 80 až 100 ml/kg/min. Populační hodnoty se pohybují kolem 35 ml/kg/min u žen a 45 ml/kg/min u mužů. Respirační kvocient (R, RQ nebo RER) R je poměr vyloučeného CO2 ke spotřebovanému O2. Různé živiny vyžadují na svou oxidaci různé množství kyslíku a z jejich spalování vzniká také odlišné množství CO2. S pomocí R můžeme určit momentální podíl bílkovin, cukrů a tuků na tělesné produkci energie (Grasgruber, Cacek, 2008). Pro spalování převážně cukrů je R = 1,0, pro bílkoviny R = 0,8 a pro tuky je R = 0,7. Při smíšeném využívání energetických zdrojů je R = 0,85. Při spiroergometrickém maximálním vyšetření se vyžaduje hodnota 40
nad 1,1, aby mohlo být považováno za validní. V rozmezí R 1,05 až 1,1 není jisté zda vytížení bylo maximální (Vilikus et al., 2004). R je také nezbytné pro stanovení energetického výdeje. 2.6.2 Tělesné složení Tělesné složení (TS) je jedním z nejdůležitějších ukazatelů úrovně zdraví, tělesné zdatnosti, výkonnosti a také vývoje, stárnutí či stavu výživy (Pařízková, 1998). Tělesné složení je velmi silně geneticky podmíněné a je z velké části ovlivňováno vedlejšími faktory, které na organismus člověka působí. Především se jedná o výživu a dále velmi podstatnou roli hraje životní styl daného jedince. Pravidelné sledování tělesného složení je v současné době velmi využíváno především u vrcholových sportovců, dle změn v průběhu tréninkového procesu mohou vyhodnotit efektivitu tréninkového zatížení (Bouchard, Stephard, Stephens, 1994). Mezi nejrozšířenější metodu stanovení tělesného složení patří bioimpedanční analýza (BIA). BIA je metodou neinvazivní, bezpečnou a v poslední době velmi rozšířenou po celém světě. Je založena na šíření střídavého proudu nízké intenzity biologickými strukturami. Princip metodiky spočívá v tom, že tukuprostá hmota, obsahující vysoký podíl vody a elektrolytů je dobrým vodičem proudu, zatímco tuková tkáň se chová jako izolátor a špatný vodič (Riegrová et al., 2006) Mezi vybranými komponenty tělesného složení můžeme rozlišit: Celková tělesná voda (TBW) Celková tělesná voda je jednou z významných složek celkové tělesné hmotnosti. Množství vody v těle závisí na věku (s věkem se snižuje), pohlaví a tělesné hmotnosti. Průměrné množství celkové tělesné vody je u kojence 80 – 85%, u dítěte 75%, u dospělého muže 63% a u dospělé ženy 53% (Riegrová et al., 2006). Podle lokalizace TBW dělíme na: intracelulární (buněčná) tekutina (ICW), která tvoří zhruba 40% tělesné hmotnosti, z tohoto množství zhruba 30 - 35% TBW je v měkkých tkáních, zejména ve svalech. Zbytek množství odpovídající 8 - 10% TBW je v pojivu, chrupavkách a kostech.
41
extracelulární (mimobuněčná) tekutina (ECW), která tvoří 20% celkové tělesné hmotnosti. Jde o tekutinu obklopující buňky, která slouží jako médium pro výměnu plynů, přenos živin a vyměšování odpadních látek (Rokyta, 2000). Tělesný tuk (FM) Nejvariabilnější komponentou hmotnosti těla je tuk, který je snadno ovlivnitelný výživovými aspekty a pohybovou aktivitou. Pro organismus jedince je rizikové jak vysoké, tak příliš nízké množství podkožního tuku. Nízké zastoupení podkožního tuku sebou nese zdravotní riziko v podobě růžných dysfunkcí, jelikož určité procentuální zastoupení tuku je nutné pro zachování základních životních funkcí. Vysoké zastoupení tuku je spojeno zase s obezitou (Riegerová et al., 2006). Tukuprostá hmota (FFM) Tukuprostá hmota je tvořena netukovými komponentami jako jsou svaly, kůže, kosti a orgány. Podíl svalstva na tukuprosté hmotě je u dospělých 60%, opěrné a pojivové tkáně tvoří 25% a 15% připadá na hmotnost vnitřních orgánů. Tyto poměry se však v průběhu ontogeneze mění (Riegerová et al., 2006). FFM je dána rozdílem mezi celkovou hmotností a hmotností tělesného tuku (FM). FFM se skládá z BCM (intracelulární hmota) a ECM (extracelulární hmota). BCM je množství všech buněk schopných využívat kyslík, jsou to tedy všechny buňky, které se podílejí na svalové práci. ECM je naopak množství tukuprosté hmoty uložené mimo buňky. Protože FFM je ve vztahu s celkovou hmotností jedince, je pro potřeby srovnání a normování využíváno poměru ECM/BCM. Obecně platí, že čím větší je množství BCM, a tedy čím menší je hodnota poměru ECM/BCM, tím lepší jsou předpoklady pro svalovou práci, a tím „kvalitnější“ je svalová hmota sledovaného jedince. U vysoce trénovaných jedinců nacházíme hodnoty poměru pod 0,7 (Bunc, 2007).
42
2.7 Shrnutí Billiard je sportovní odvětví, které je velmi populární ve světě i v České republice. Hrají ho miliony lidí jak na amatérské tak výkonnostní úrovni, účastní se turnajů i mistrovství. Snaží se hrou bavit, užít si jí, ale i vyhrávat a porážet soupeře. Víme, že billiard je senzomotorickým sportem, kde jsou kladeny velké nároky na koordinaci typu „oko ruka“, udržení maximální pozornosti a koncentrace relativně po dlouhou dobu. Trvání pohybové aktivity na profesionální úrovni může být i několika hodinové, často přesahuje zápasové zatížení 6 hodin čisté hry denně, a že dominantní energetický systém je aerobní metabolismus. Billiard se řadí mezi sporty s poměrně nízkou intenzitou zatížení. Spolu s golfem, kuželkami, bowlingem či střelbou je uveden v kategorii sportů s nízkým statickým a nízkým dynamickým zatížením a odhaduje se, že maximální spotřeba kyslíku nepřesahuje 40% VO2max. Energetická náročnost pro billiard je vypočítána na 2,5 MET. Nároky na oběhovou a dýchací soustavu jsou malé. Uvádí se, že průměrné zvýšení náležitého bazálního metabolismu je u billiardu jen 240 % nál. BM. Billiard vytváří vysoké požadavky na technické, taktické a psychické faktory, ale jakou měrou se podílejí na podaném výkonu kondiční či somatické faktory je otázkou. Ukazuje se, že kondiční předpoklady jsou ve sportu nezbytnou podmínkou vysoké herní výkonnosti a jsou nezbytné pro realizaci techniky a taktiky při podávání sportovního výkonu. Usuzuji tedy, že i v billiardových sportech jsou do jisté míry kladeny nároky na úroveň kondiční složky. V písemnictví jsem bohužel nenašel, jak přesně velké zatížení během hry hráč podstupuje. Domnívám se také, že nejsou popsány ani fyziologické a funkční parametry úspěšných světových či výkonnostních billiardových hráčů, jelikož jsem se k takovým informacím nedopátral.
43
3. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE
3.1 Cíle práce Cílem práce je pomocí laboratorní diagnostiky zjistit maximální funkční parametry a tělesné složení výkonnostních hráčů billiardu a zaznamenat intenzitu zatížení při simulovaném utkání. Na základě zjištěných fyziologických výsledků a dat získaných anketním šetřením následuje vyjádření k roli kondice ve výkonnostním billiardu.
3.2 Hypotézy H 1. U billiardových hráčů je asymetrie ve svalové hmotě u horních končetin. H 2. Billiardoví hráči mají lepší funkční parametry než běžná populace. H 3. Intenzita zatížení hodnocená srdeční frekvencí je při hraní billiardu vyšší než 50% SFmax. H 4. Intenzita zatížení hodnocená spotřebou kyslíku je při hraní billiardu vyšší než 30% VO2max. H 5. Energetický výdej při hraní billiardu bude vyšší než 3 MET.
3.3 Úkoly práce Shromáždění dostupných teoretických informací o billiardovém sportu Vytvoření ankety pro zjištění důležitosti kondičních faktorů pro úspěšný billiard Zajištění probandů, jejich seznámení s cílem výzkumu Realizace laboratorního měření Realizace terénního měření Realizace šetření pomocí ankety Zpracování a vyhodnocení výsledků 44
4 METODIKA PRÁCE
4.1 Obecná charakteristika výzkumu Práce je koncipována jako případová studie. Pomocí měření spolu s analýzou získaných dat se snaží vyjádřit a zhodnotit fyziologické zatížení a změny v organismu při hraní billiardu na výkonnostní a vrcholové úrovni. Výzkum byl schválen etickou komisí UK FTVS a testovaní byli informováni o průběhu testování a svým podpisem dali souhlas k měření. Souhlas etické komise a vzor informovaného souhlasu je součástí příloh.
4.2 Charakteristika souboru Pro záměry práce byli osloveni billiardoví hráči v České republice (ČR), kteří se aktivně účastní nejvyšších soutěží a turnajů pořádaných ČMBS a figurují dlouhodobě v celostátním žebříčku českého poolbilliardu na předních místech. Z 12 oslovených hráčů ze zdravotních a časových důvodů souhlasili čtyři, kteří jsou součástí české reprezentace a zúčastňují se i mezinárodních turnajů. Všichni čtyři testované osoby (TO 1, TO 2, TO 3, TO 4) jsou členy billiardových klubů v Praze. V tabulka č. 2 můžeme vidět již kolik let a kolik průměrně hodin za týden hráči soutěžně hrají billiard a dále průměrný počet odehraných turnajů za měsíc. Tabulka 4: Vybrané parametry billiardového zatížení Doba soutěžního hraní billiardu (roky)
Průměrná doba hraní billiardu za týden3 (hod.)
Průměrný počet odehraných turnajů za měsíc
TO 1
6
17
2
TO 2
11
35
5
TO 3
17
25
2
TO 4
7
15
12
10,3 ± 4,3
23 ± 7,9
5,3 ± 4,1
Průměr ± SD
3
zahrnuje dobu tréninku i turnaje
45
Testovaná osoba 1 (TO 1) Proband je vítěz juniorského mistrovství ČR. Kromě poolbilliardu se občas věnuje i snookeru. Hraje pravou rukou. Třikrát reprezentoval ČR na Mistrovství Evropy (ME) a za svoje největší úspěchy na mezinárodní sféře považuje 16. místo na ME. Mimo billiardu se momentálně výkonnostně nevěnuje žádnému sportu. Dříve hrál třikrát v týdnu fotbal po dobu dvou let. Z pravidelných sportovních aktivit uvedl posilování dvakrát v týdnu a občasné běhání. Testovaná osoba 2 (TO 2) Proband je mistr ČR a třikrát obsadil druhé místo v soutěži týmů v poolbiliardu. Je držitelem třetího místa na mistrovství ČR ve dvojicích, vítěz Euroligy a dvojnásobný vítěz Extraligy v poolbilliardu v ČR. Závodně se věnuje i disciplíně snooker. Je členem české reprezentace a pravidelným účastníkem mezinárodních turnajů. Hraje pravou rukou. Aktuálně výkonnostně neprovozuje žádný sport, dříve se věnoval osm let karate, čtyři roky kendu, tři roky sjezdovému lyžování a dva roky házené. Jako pravidelnou pohybovou aktivitu uvedl squash jednou měsíčně. Testovaná osoba 3 (TO 3) Proband je desetinásobný mistr ČR v poolbiliardu a snookeru. Nyní hraje už jenom poolbilliard. Je dlouhodobým členem české reprezentace. Účastnil se ME v období 2006-2012. Hraje levou rukou. Nikdy se nevěnoval a ani nyní se nevěnuje výkonnostně žádnému sportu. Jedenkrát týdně chodí do posilovny. Testovaná osoba 4 (TO 4) Proband hraje pouze poolbilliard. Je držitelem druhého a třetího místa na mistrovství ČR v seniorech. Obsadil třetí místo na mistrovství ČR ve dvojicích a smíšených dvojicích. Reprezentoval ČR na mezinárodních turnajích. Hraje pravou rukou. Kromě billiardu se věnuje dvakrát týdně karate, dříve každý den full contactu. Pravidelně chodí dvakrát týdně do posilovny. Vybrané antropo parametry všech testovaných osob jsou uvedeny ve výsledcích v tabulce č. 5.
46
4.3 Charakteristika použitých metod V rámci práce byly použity tyto výzkumné prostředky a metody: 1) Biomedicínská měření: Somatometrie k měření základních antropometrických ukazatelů (tělesná hmotnost a tělesná výška) Bioimpedanční analýza, kde pomocí přístroje Tanita MC – 980MA a BIA 2000-M jsou získávány hodnoty tělesného složení (TBW, FFM, BCM, ECM, ECW, ICW, aj) a hodnoty pro určení segmentálního rozložení svalové a tukové tkáně. Laboratorní spiroergometrické vyšetření pomocí metabolického analyzátoru Metalyzer na běhacím koberci jako maximální zátěžový test pro determinaci maximálních kardiorespiračních parametrů (VO2max, SFmax, aj.) Terénní spiroergometrické vyšetření pomocí přenosného analyzátoru MetaMax 3B pro posouzení energetické náročnosti a funkční odezvy organismu při hraní billiardu. 2) Polostrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami S probandy byl proveden polostrukturovaný rozhovor, jehož cílem bylo získání informací o pravidelnosti a frekvenci hraní billiardu a dále o pohybovém zatížení mimo hraní billiardu. 3) Metoda dotazování pomocí online ankety Anketní šetření posloužilo ke sběru dat u světových a výkonnostních hráčů ČR s cílem posoudit roli kondičních faktorů pro podání vysokého výkonu v billiardu. Sběr dat probíhal online 4 týdny, díky webovým stránkám survio.cz, s možností vytvoření vlastní ankety a rozeslání příslušného odkazu (pomocí Facebooku nebo emailu) respondentům, kteří hrají v ČR nejvyšší billiardovou soutěž a jsou tedy členy ČMBS a dále respondentům, kteří jsou ve světovém poolbilliardovém žebříčku dle WPA4 ke dni 9.12. 2013 do 30. místa. Anketa byla tedy vytvořena jak v českém, tak anglickém jazyce a je součástí příloh.
4
Poolbilliardový žebříček Worl Pool-Billiard Association dostupný na www.wpapool.com/web/Rankings
47
4.4 Organizace sběru dat Jednotlivá laboratorní a terénní vyšetření byla provedena odborníky, kteří zjištěné informace vyhodnotili dle předepsaných postupů a výsledky předložili k dalšímu zkoumání ve formě standardizovaných výstupů. Biomedicínská měření (kromě terénního spiroergometrické vyšetření) byla provedena v laboratoři sportovní motoriky FTVS UK. Bioimpedanční analýzu a spiroergometrické vyšetření na běhacím koberci do "vita maxima" jsem provedl pod dohledem vyškolených členů laboratoře 13.2. 2014 v ranních hodinách. 25.2. 2014 bylo provedeno měření energetické náročnosti při hraní billiardu spiroergometrickým vyšetřením v billiardové herně Harfa v Praze. Měření jsem provedl s pomocí vyškolené členky laboratoře sportovní motoriky ve večerních hodinách. Hráči byl po 15 minutovém rozehrání na billiardovém stole nasazen přenosný metabolický analyzátor s kterým 3 minuty seděl v klidu na židli. Poté měl 15 sekund na přesun k billiardovému stolu k začátku hry simulovaného utkání se spoluhráčem bez analyzátoru. Hrála se disciplína 9-ball podle platných mezinárodních pravidel na tři vítězné hry. Výsledek tedy mohl skončit 3:0, 3:1 nebo 3:2. Po začátku hry, testovaný hráč hrál tak dlouho, dokud neudělal chybu. Jakmile hráč chybu udělal, šel si ihned sednout na židli a pustil ke hře protihráče. Byl zaznamenáván čas, kdy testovaný hráč hrál a kdy seděl. Po celou dobu hry i sezení měl metabolický analyzátor zapnutý. Po skončení zápasu si testovaný hráč šel na dvě minuty sednout na židli a až poté mu byl analyzátor sundaný. Takto se vystřídali všichni čtyři hráči.
4.5 Analýza dat Textová část diplomové práce byla vypracována s použitím programu Microsoft office Word 2007. Tvorba grafů, tabulek a statistické vyhodnocení dat bylo vypracováno s použitím programu Microsoft office Exel 2007 nebo pomocí analýzy dat na www.survio.cz. Data jsou prezentována ve formě textu doplněného o grafy a tabulky. Hodnocení jsem provedl v absolutních hodnotách a percentuálním vyjádření. Použil jsem základní statistické charakteristiky: 48
aritmetický průměr směrodatná odchylka (SD) maximální a minimální hodnota (označováno max/min, označí nejnižší a nejvyšší hodnotu)
49
5 VÝSLEDKY
5.1 Složení těla Na základě bioimpedanční metody na přístroji BIA 2000-M s využitím predikčních rovnic a s pomocí digitálního váhového a výškového měřidla byly zjištěny parametry složení těla, které uvádí tabulka č. 5. Tabulka 5: Vybrané parametry složení těla
Věk Těl. výška Těl. hmotnost BMI FFM (kg) FM (kg) TBW (l) ICW (l) ECW (l) ECM/BCM BM (kcal)
TO 1
TO 2
TO 3
TO 4
17 169,9 65,9 22,8 51,7 kg (78,5%) 14,2 (21,5%) 38,9 24,8 14,1 0,76 1570
24 171,7 85,6 29 64 kg (74,7%) 21,6 kg (25,2%) 49,5 28,9 20,6 0,79 1810
36 186,2 121,4 35 85,1 kg (70,1%) 36,3 (29,9%) 54,6 26,8 27,8 0,71 2000
44 175,8 79,4 25,7 60,7 kg (76,4%) 18,7 kg (23,6%) 41,7 25,6 16,1 0,80 1620
5.2 Segmentální analýza Segmentální analýza byla provedena na základě hodnotícího programu přístroje Tanita MC – 980 a získané hodnoty množství svalové tkáně v závislosti na rozložení se jen v případě TO 2 a TO 3 výrazněji odchylují od průměru, což ukazují následující grafy č. 2 a 3.
50
Graf 1: segmentální rozložení svalové tkáně TO 1
Graf 2: segmentální rozložení svalové tkáně TO 2
Graf 3: segmentální rozložení svalové tkáně TO 3
Graf 4: segmentální rozložení svalové tkáně TO 4
51
Měření také odhalila nepatrné rozdíly v rozložení množství svalové hmoty mezi pravou a levou horní končetinou jen u TO 2 a TO 3. Na dolních končetinách byly rozdíly mezi pravou a levou dolní končetinou nepatrné u TO 3, poměrně výrazné rozdíly byly zaznamenány u TO 1 a TO 2. Zcela symetrální rozložení svalové tkáně mezi pravou a levou částí těla měla jen TO 4, jak přehledně ukazují hodnoty tabulky č.7. Tabulka 6: Hodnoty svalové tkáně získané segmentální analýzou5 HK - pravá (kg) 2,4 3,7 5,1 3,2
TO 1 TO 2 TO 3 TO 4
HK - levá (kg) 2,4 3,6 5,2 3,2
DK - pravá (kg) 8,1 11,5 14,1 9,5
DK - levá (kg) 7,6 11,1 14 9,5
5.3 Spiroergometrické měření Laboratorní měření Laboratorní spiroergometrické vyšetření bylo provedeno maximálním zátěžovým testem na běhacím koberci. Pomocí metabolického analyzátoru Metalyzer a sporttestru jsme získali maximální kardiorespirační parametry, které uvádí tabulka č. 7. Tabulka 7: Kardiorespirační parametry při maximálním zátěžovém testu v laboratoři TO 1
TO2
TO3
TO4
VO2max (l/min)
3,56
3,77
5,08
3,78
VO2max/kg (ml)
54
44
42
47,6
VEmax (l/min)
137
110
142
136
Rmax
1,11
1,06
1,08
1,07
215
183
173
176
SFae (min )
172
148
140
142
SFan (min-1)
203
176
168
170
-1
SFmax (min ) -1
5
HK - horní končetina; DK - dolní končetina
52
Terénní měření Dále bylo provedeno terénní spiroergometrické vyšetření pomocí přenosného analyzátoru MetaMax 3B pro posouzení energetické náročnosti a funkční odezvy organismu při hraní billiardu v simulovaném utkání. Hodnotila se srdeční frekvence, spotřeba kyslíku, minutová ventilace a dechová frekvence. Zaznamenané hodnoty srdeční frekvence popisuje tabulka č. 8. Tabulka 8: Srdeční frekvence při hraní billiardu TO1
TO2
TO3
TO4
SFprůměr - hra (tep/min)
94 ± 10,3
108 ± 4,7
99 ± 6,5
69 ± 6,8
SFprůměr - hra (%SFmax)
43,7
59,0
57,2
39,2
SFmax - hra (tep/min)
127
119
115
86
SFmax
59,1
65,0
66,5
48,9
72
97
88
55
33,5
53,0
50,9
31,3
- hra (%SFmax)
SFmin - hra (tep/min) SFmin
- hra (%SFmax)
Dynamické změny srdeční frekvence u jednotlivých testovaných osob znázorňují grafy č. 5 až 8. V grafech jsou také doplněny v závislosti na čase jednotlivé momenty vývoje hry v podobě změn skóre z pohledu měřeného hráče. Zvýšení srdeční frekvence můžeme u všech testovaných osob zaznamenat v důležitých či rozhodujících momentech. S blížícím se koncem jednotlivé hry srdeční frekvence roste a to především tehdy, pokud danou hru testovaný vyhrál. Nejlépe to můžeme vidět u TO 2 a TO 3 (graf č. 6 a 7). Výjimka je ovšem u TO 4 (graf č. 8), kdy u skóre 1:2 má testovaný hráč srdeční frekvenci zvýšenou, přestože danou hru prohrál. Prohra byla ale zapříčiněna potopením poslední koule do kapsy s faulem a tedy testovaný hráč dle pravidel hru ztrácí.
53
Graf 5: Dynamika srdeční frekvence při hraní billiardu u TO 1
Graf 6: Dynamika srdeční frekvence při hraní billiardu u TO 2
Graf 7: Dynamika srdeční frekvence při hraní billiardu u TO 3
54
Graf 8: Dynamika srdeční frekvence při hraní billiardu u TO 4
Zaznamenanou spotřebu kyslíku během hry billiardu ukazuje tabulka č. 9. Na grafech č. 9 až 12 můžeme vidět dynamické změny spotřeby kyslíku při hraní billiardu, doplněné o vývoj skóre v čase z pohledu testovaného hráče. Tabulka 9: Spotřeba kyslíku při hraní billiardu TO1
TO2
TO3
TO4
0,83 ± 0,83
0,92 ± 0,19
1,44 ± 0,36
0,73 ± 0,27
VO2 průměr (%VO2max)
23,3
24,4
28,3
19,3
VO2 max - hra (l/min)
1,67
1,54
2,25
1,63
VO2 max - hra (%VO2max)
46,7
40,8
44,3
43,1
VO2 min - hra (l/min)
0,34
0,40
0,50
0,28
VO2 min - hra (%VO2max)
9,6
10,6
9,8
7,4
13 ± 3,81
11 ± 2,17
12 ± 2,96
9 ± 3,37
24,1
25,0
28,6
19,0
25
18
19
21
VO2/kg max - hra (%VO2max)
46,3
40,9
45,2
44,1
VO2/kg min - hra (ml)
5,2
4,7
4,1
3,5
VO2/kg min - hra (%VO2max)
9,6
10,7
9,8
7,3
VO2 průměr (l/min)
VO2/kg průměr (ml) VO2/kg průměr (%VO2max) VO2/kg max - hra (ml)
55
Graf 9: Dynamika spotřeby kyslíku při hraní billiardu u TO 1
Graf 10: Dynamika spotřeby kyslíku při hraní billiardu u TO 2
Graf 11: Dynamika spotřeby kyslíku při hraní billiardu u TO 3
56
Graf 12: Dynamika spotřeby kyslíku při hraní billiardu u TO 4
Tabulka č. 10 znázorňuje minutovou ventilaci u všech testovaných hráčů při hraní billiardu. Tabulka 10: Minutová ventilace při hraní billiardu
VE průměr (l/min) VE průměr (%VEmax) VE max - hra (l/min) VE max -hra (%VEmax) VE min - hra (l/min) VE min - hra (%VEmax)
TO1
TO2
TO3
TO4
24 ± 5,75
30 ± 4,99
33 ± 7,09
22 ± 6,82
17,5
27,2
23,3
16,2
44
44
50
52
32,1
40,0
35,2
38,2
14
15
13
9,22
10,2
13,6
9,2
6,8
Tabulka č. 11 popisuje naměřené hodnoty dechové frekvence při hraní billiardu u všech testovaných hráčů. Hodnota "BF/min
průměr - klid"
znamená dechovou frekvenci u
testovaného hráče před zahájení simulovaného utkání, kdy seděl 3 minuty v klidu na židli s metabolickým analyzátorem. Tabulka 11: Dechová frekvence během hraní billiardu
BF/min průměr - hra
TO1
TO2
TO3
TO4
29 ± 6,31
35 ± 6,12
22 ± 4,34
28 ± 8,19
BF/min max
- hra
48
68
31
79
BF/min min
- hra
14
17
10
13,76
21 ± 9,10
27 ± 3,52
11 ± 2,39
19 ± 4,85
BF/min průměr
- klid
57
5.4 Energetická náročnost Energetickou náročnost můžeme vyjádřit pomocí jednotky MET (tabulka č. 12). Počet MET pro muže vypočítáme tak, že maximální dosaženou spotřebu kyslíku dělíme 3,6 (Cinglová, 2002).
MET =
VO2max /kg 3,6
1 MET = 1,029 kcal na 1 kg tělesné hmotnosti za 1 hodinu 1 kcal = 4,18 kJ Tabulka 12: Energetická náročnost hraní billiardu TO1
TO2
TO3
TO4
MET průměr
3,6
3,1
3,3
2,5
MET max - hra
6,9
5,0
5,3
5,8
MET min - hra
1,4
1,3
1,1
0,0
% nál. BM
330
238
237
222
Pro vyjádření náročnosti v kcal/min (kJ/min) můžeme použít vztah pro výpočet pracovního metabolismu dle Hellera a Vodičky (2011): PM [kJ] = VO2 [l] EEo2 [kJ.l-1.min-1] t [min] kde je PM = pracovní metabolismus, VO2 = spotřeba kyslíku, EEo2 = energetický ekvivalent kyslíku a t = doba trvání příslušné činnosti. Vypočtené hodnoty popisuje tabulka č. 13, která zároveň udává respirační kvocient při hře. Tabulka 13: Pracovní metabolismus při hraní billiardu TO1
TO2
TO3
TO4
0,92 ± 0,06
0,96 ± 0,07
0,84 ± 0,06
0,85 ± 0,11
R max
1,07
1,19
1,11
1,23
R min
0,77
0,81
0,74
0,0
PM průměr (kcal/min)
4,1
4,6
7,0
3,5
PM průměr (kJ/min)
17,1
19,2
29,3
14,6
R průměr
58
5.5 Anketní šetření Šetření bylo provedeno formou ankety (příloha 3). Bylo shromážděno a vyhodnoceno 20 odpovědí od hráčů, kteří hrají nebo hráli v ČR nejvyšší billiardovou soutěž a jsou členy ČMBS. Ze světových hráčů vyplnili anketu pouze dva. Jejich odpovědi nejsou zahrnuty do těchto výsledků, ale jsou zmíněny v diskuzi. Graf 13: Otázka č. 1
Tabulka 14: Četnost odpovědí - otázka č. 1 Odpověď
Četnost
Podíl (%)
Ano
18
90
Ne
2
10
Komentář k otázce č. 1 Většina hráčů se v odpovědích shodla, že kondice je pro podání vysokého výkonu v billiardu důležitá a to především při dlouhých, vícedenních turnajích. Hráči dále ve svých výpovědích uvádějí, že fyzická připravenost ovlivňuje psychickou pohodu a tudíž i celkový výkon. Pokud je hráč unavený, dělá více chyb. Odchází schopnost koncentrace a člověk ztrácí to co má natrénováno. Výkony jsou pak nekonzistentní a mají výkyvy. Určitá kvalitní svalová výbava je podle hráčů potřebná pro rovný strk obecně a samozřejmě pro rozstřelovací strky a strky s razancí. 59
Kondiční příprava by podle výpovědi jednoho z dotazovaných hráčů měla být ale taková, aby respektovala, že billiard je senzomotorický sport a ne třeba basketbal. Jako důkaz potřeby kondice hráči poukazují na výbornou tělesnou připravenost úspěšných světových hráčů, např. Mika Immonena, Nielse Feijena nebo Thorstema Hohmanna. Ti hráči, kteří odpověděli, že kondice důležitá není, argumentují tím, že na turnajích je to spíše o umění správně rozložit energii mezi zápasy, než o určitou kondiční připravenost. Graf 14: Otázka č .2
Tabulka 15: Četnost odpovědí - otázka č. 2 Odpověď
Četnost
Podíl (%)
Ano
11
55
Ne
9
45
Komentář k otázce č. 2 Jenom 11 hráčů uvedlo, že provádí nějaké fyzické cvičení pro zlepšení billiardové hry. Mezi své aktivity uvedli squash, cyklistiku, badminton, kruhový trénink, posilovnu, či jógu a relaxaci. Někteří se věnují balančním cvičením na bosu a trx, jiní běhají. Často hráči uvádějí protahování a to především zádových svalů, tricepsového svalu, ramenních svalů a stehenních svalů.
60
Zbylých 9 hráčů žádnou fyzickou aktivitu pro lepší výkon neprovozuje. Naproti tomu v jiné otázce všichni dotazovaní hráči uvedli, že si myslí, že hráči na nejvyšší světové úrovni provádějí záměrně fyzické cvičení či sporty pro lepší výkon v billiardu. Graf 15: Otázka č. 3
Tabulka 16: Četnost odpovědí - otázka č. 3 Odpověď
Četnost
Podíl (%)
Ano, vždy
1
5
Často
11
55
Někdy
6
30
Ne, nikdy
2
10
Komentář k otázce č. 3 Většina hráčů cítí během turnaje únavu nebo alespoň někdy ji pociťuje. Dále hráči popisují, že na celkové únavě se hodně podepisuje psychické vyčerpání z dlouhodobé koncentrace. Fyzické vyčerpání spojují s bolestí zad, nohou, lýtkových a stehenních svalů a ramen. Dále si ztěžují na bolesti chodidel, které se domnívají, že jsou způsobeny nejspíše díky dlouhodobému chození ve společenské obuvi. Někteří udávají, že vyčerpáni po dlouhém turnaji se častokrát projevuje i v následujících dnech. 61
.Graf 16: Otázka č. 4
Tabulka 17: Četnost odpovědí - otázka č. 4 Odpověď
Důležitost
Faktory taktiky
3,20
Faktory techniky
4,45
Kondiční faktory
1,95
Somatické faktory
1
Psychické faktory
4,15
Komentář k otázce č. 4 Hráči považují pro vysoký výkon v billiardu za dominantní technické faktory, které jsou hned následovány psychickými faktory. Dále dávají přednost faktorům techniky před kondicí. Na posledním místě se umístili somatické faktory, které se tedy jeví jako nejméně podstatné pro úspěšnou hru v billiardu. Z výsledků je dále patrné, že někteří hráči odpověděli, že upřednostňují psychické faktory před technickými. Všichni dotazující se shodli a umístili somatické faktory na poslední místo v důležitosti.
62
6 DISKUZE Billiardová literatura je bohatá co se technických a taktických faktorů týče. Publikace popisují správný postoj, billiardové strky, učí hráče co, jak a kdy zahrát. Bohužel se ale příliš nevěnuje samotným hráčům. Nenašel jsem žádnou studii, která by popisovala fyzické nároky, které jsou kladeny na hráče během hry. Právě tato práce by měla přinést kvantitativní hodnocení soutěžního zatížení billiardu u výkonnostních hráčů a také by měla zhodnotit jejich funkční parametry.
Testovaný soubor tvořili čtyři hráči, kteří pokryli poměrně široké věkové rozpětí. Rozdíly mezi jednotlivými testovanými osobami byly 7 až 12 let. I tělesnou hmotností se hráči značně lišili a to od 65 kg do 121 kg.
6.1 Diskuze k hodnotám získaných bioimpedanční a segmentální analýzou Pro organismus je rizikové jak nízké tak vysoké množství tuku. Vysoké zastoupení podkožního tuku je spojeno obecně s obezitou, která vede ke zdravotním komplikacím a jedince hendikepuje nejen fyzicky ale třeba také sociálně a psychicky. Podle tabulky č. 18 by se dala TO 1 s 21,5% FM zařadit do průměru, TO 4 (23,6% FM) spadá již do vysoké hodnoty, tedy nadprůměru, blížící se k hranici obezitě a TO 2 (25,2% FM) s TO 3 (29,9 % FM) bychom mohli označit jako obézní jednice. Z podobně zaměřených sportů mohu pro srovnání uvést průměrnou hodnotu procentuálního podílu tuku u golfistů, který je dle Riegrové et al. (2006) 16 - 20 %. Tabulka 18: Standarty %FM pro muže (dle Heyward, Wagner, 2004 in Riegrová 2006) Zdravotní minimum tuku Nízká hodnota (podprůměr) Střední hodnota (průměr) Vysoká hodnota (nadprůměr) Obezita
6-17 <5 5 - 10 11 - 25 26 - 31 > 31
18-34 <8 8 13 22 > 22
35-55 < 10 10 18 25 > 25
55+ < 10 10 18 23 > 23
Index tělesné hmotnosti, označovaný zkratkou BMI (z anglického body mass index)
je
číslo
používané
jako
indikátor 63
podváhy,
normální
tělesné
hmotnosti, nadváhy a obezity, umožňující statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. Dle tabulky č. 19 bychom mohli hodnotit BMI u TO 1 (22,8) jako normální, u TO 4 (25,7) jako mírnou nadváhu. TO 2 (29) se dá klasifikovat jako jedinec s nadváhou, blížící se k hodnotě obezity. TO 3 (35) se pak již dá zařadit do kategorii obezity 2. stupně. Tabulka 19: Klasifikace nadváhy a obezity podle BMI (National Institutes of Healt, 1998) Stupeň obezity Podváha Normální Nadváha Obezita Extrémní obezita
1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň
BMI (kg/m2) < 18.5 18.5 – 24.9 25.0 – 29.9 30.0 – 34.9 35.0 – 39.9 40
Z naměřených hodnot FM a BMI tedy vyplývá, že kromě TO 1 jsou zbylé testované osoby buď s nadváhou s vyšším podílem tukové hmoty nebo přímo obézní. Průměrné množství tělesné vody u dospělého muže je asi 63% tělesné hmotnosti (Riegrová et al., 2006), v běžných fyziologických učebnicích se setkáváme s hodnotami od 50 do 60% tělesné hmotnosti. Nejvíce vody je v krvi, ve svalové tkáni a v kůži. Podstatně méně vody obsahují kosti a tuková tkáň. Obsah vody je proto nízký u obézních lidí - u nich tvoří pouze 45% tělesné hmotnosti. (Rokyta, 2000) Naměřené hodnoty tělesné vody odpovídají u TO 1 59%, TO 2 57%, TO 3 44% a TO 4 52% celkové tělesné hmotnosti. Tedy především TO 3 má nízké procento tělesné vody. FFM je komponenta heterogenní. Riegrová et al. (2006) uvádí, že je tvořena z 60% svalstvem, z 25% opěrnou a pohybovou tkání a 15% tvoří hmotnost vnitřních orgánů. S tímto podílem by nám vycházelo u TO 1 47% svalstva, u TO 2 45%, u TO 3 42% a u TO 4 46% svalstva. Je logické, že vyšších hodnot dosahují jedinci výrazně pohybově aktivní a to podle typu tělesného zatížení. Nejvyšších hodnot svalstva od 48 do 54% tělesné hmotnosti dosahují sportovci vysoké výkonnosti a to nejvíce v silových sportech. Důležitý je poměr ECM/BCM, který lze využít jako kritérium pro hodnocení předpokladu k pohybovému výkonu. ECM/BMC poměr charakterizuje kvalitu svalové hmoty. Platí, že čím je tato hodnota nižší, tím lepší jsou předpoklady pro svalovou 64
práci, svalová hmota je „kvalitnější". Tento koeficient je závislý na trénovanosti, věku a pohlaví. Pro jedince bez pravidelného pohybového tréninku se pohybuje v rozmezí 0,75-1,05 pro věk přibližně 17-60 let. U vysoce trénovaných jedinců nacházíme hodnoty poměru menších než 0,7 (Riegrová et al., 2006). S nejlepším poměrem ECM/BCM se jeví TO 3 (0,71), která tedy má hodně buněk schopných využívat kyslík a méně tukuprosté hmoty mimo buňky. Dále by byla v pořadí TO 1 (0,76), TO 2 (0,79) a nakonec TO 4 (0,80). Dle segmentální analýzy lze vypozorovat, že rozložení svalové tkáně HK u všech testovaných je buď stejné, či se liší jen nepatrně a to u TO 2 a TO 3, kteří hrají billiard ze všech testovaných hráčů nejdéle. V obou případech se jedná o paži, se kterou hráč drží tágo a hraje, tudíž také ale o dominantní paži. Asymetrie je ovšem mírná a tedy dlouhodobé a dlouholeté hraní billiardu nejspíše nemá příliš velký vliv na množství svalové tkáně u hrající paže. Patrnou asymetrii můžeme zpozorovat na DK u TO 1, kde bylo rozhovorem zjištěno, že se s největší pravděpodobností jedná o důsledky pravidelného hraní fotbalu v minulých letech. Asymetrie DK byla nalezena také u TO 2, která je přisuzována k dřívějšímu provozování karate.
Z morfologického hlediska se zřejmě uplatňují všechny typy osob, výhodu však mohou mít jedinci vyšších postav, kdy nepotřebují využívat na velkých stolech pomocná podporová tága.
6.2 Diskuze k maximálním spiroergometrickým parametrům Spotřeba kyslíku patří mezi nejdůležitější a nejčastěji sledované respirační parametry a vyjadřuje schopnost organizmu transportovat kyslík k pracujícím svalům při výkonu. Obecně můžeme říci, že čím je VO2max větší, tím je jedinec zdatnější. Výsledky testovaných hráčů, můžeme porovnat s hodnotami a normami pro běžnou populaci. Bunc (1994) provedl testování aerobní zdatnosti u 229 mužů a 153 žen Evropy ve věku 14 až 65 let. Z výsledků doporučil normy a výkony rozdělil do tří skupin: slabé, dobré a excelentní (příloha č. 3). Při srovnávání s testovanými hráči billiardu docházíme k závěrům, že hodnota VO2max u TO 1(54 ml/kg/min) se nachází téměř uprostřed mezi skupinou dobrých a excelentních hodnot. TO 2 (44 ml/kg/min) je lehce pod skupinou dobrých hodnot. Hodnotu TO 3 (42 ml/kg/min) můžeme klasifikovat jako dobrou a hodnotu TO 4 (47,6 ml/kg/min) jako excelentní.
65
V jiné studii Schvartze a Reibolde (1990) se rozdělily změny spotřeby kyslíku v závislosti na věku do sedmi kategorií (graf č. 17). Tyto populační normy jsou založeny na výsledcích mnoha studií prováděných v Severní Americe a Evropě. Při srovnávání s naměřenými hodnotami hráčů billiardu bychom došli k podobným závěrům, tedy že TO 1 by měla dobrou až velmi dobrou aerobní zdatnost, TO 2 průměrnou, hodnota TO 3 by se nacházela mezi průměrnou a dobrou zdatností a TO 4 téměř spadá pod excelentní aerobní zdatnost. Připomínám, že srovnáváme hodnoty s běžnou zdravou populací, která nemá pravidelný systematický trénink a tedy nemůžeme je řadit mezi sportovce.
Graf 17: Normy aerobní zdatnosti populace ve věku 6-75 let (Schvartz, Reibold, 1990)
Tabulka č. 20 souvisí s grafem č. 17 a ukazuje, kolik procent populace se průměrně nachází v jednotlivých kategoriích. Tabulka 20: Procentuální zastoupení populace v jednotlivých kategorií fyzické zdatnosti (Schvartz, Reibold, 1990) Kategorie Excellent Very good Good Average Fair Poor Very poor
Procento populace 3 8 22 34 22 8 3 66
Dále můžeme hodnoty porovnat s podobnými vybranými senzomotorickými sporty. Bartůňková (2013) uvádí průměrnou hodnotu VO2max pro hráče kuželek 44 ml/kg/min. Melichna (1995) popisuje, že naměřené VO2max u mužů lukostřelců bylo v průměru 59 ml/kg/min. Smith (2010) shromáždil studie věnující se fyzické zdatnosti v golfu a na jejich základě prezentuje hodnoty VO2max, které se lišily podle věku testovaných osob, kdy s vyšším věkem hodnoty VO2max klesaly. Smith (2010) tedy udává hodnotu VO2max pro hráče golfu s průměrným věkem 48,9 let 33,2 ml/kg/min, dále 45,7 ml/kg/min (průměrný věk 22,4 let), či 48,7 ml/kg/min (průměrný věk 18 let). Jelikož je golf sportem pro široké věkové zastoupení, tak i hodnoty VO2max jsou rozmanité. Golf bychom asi mohli
považovat za nejvíce příbuzný sport billiardu. Zajímavé je, že existuje řada studií, které ukazují mírnou korelaci mezi fyzickou zdatností, tělesným složením a vysokým výkonem v golfu (Kras et al., 2001; Zeilberger, 2002; Vodička, Heler, 2003). Při laboratorním měření byla také zaznamenána maximální srdeční frekvence (SFmax). SFmax klesá s věkem, což můžeme pozorovat i u testovaných hráčů. Při maximální zátěži nejsou v SFmax významné rozdíly mezi trénovanými a netrénovanými. Také rozdíly mezi muži a ženy nejsou významné. Maximální srdeční frekvence se vlivem tréninku tedy nemění. Naproti tomu klidová srdeční frekvence zpravidla klesá s rostoucí výkonností. Je však potvrzeno, že maximální srdeční frekvence dosahují trénovaní oproti netrénovaným a muži oproti ženám při významně vyšší zátěži. Minutová plicní ventilace (VEmax) se při maximálním zatížení liší u trénovaných a netrénovaných. Nesportující muži dosahují při maximální zátěži ventilace kolem 100 l/min. Vrcholoví vytrvalci dosáhnou ventilace až dvojnásobné, tzn. u mužů až 200 l/min (Vilikus et al., 2004) Z tohoto pohledu se jeví TO 2 (110 l/min) jako nejméně trénovaný, naopak TO 3 (142 l/min) jako nejlépe trénovaný. S postupujícím věkem hodnoty VEmax klesají. Při spiroergometrickém maximálním vyšetření se vyžaduje hodnota nad 1,1, aby mohlo být považováno za validní. V rozmezí R 1,05 až 1,1 není jisté zda vytížení bylo maximální (Vilikus et al., 2004). Můžeme tedy za úplné vytížení považovat naměřené maximální hodnoty jen u TO 1. U ostatních hráčů není zcela jistá validnost, ale vždy bylo dosáhnuto hodnoty alespoň 1,05.
67
6.3 Diskuze k spiroergometrickým parametrům během hry Billiard neklade na kardiorespirační systém hráčů takové nároky jako jiné sportovní aktivity. Zatížení krevního oběhu a spotřeby kyslíku není velké. Změny SF probíhají i v závislosti na změnách dechové frekvence (BF). Hráči billiardu provádějí strky zpravidla během výdechu, po výdechu či při následném zadržení dechu, kdy by se dalo říci, že je SF spíše pomalejší resp. stabilizována. Hodnota srdeční frekvence je přímo úměrná intenzitě zatížení i spotřebě kyslíku VO2. Musíme si ale uvědomit, že hodnoty SF mohou být ovlivněny psychickými faktory a emočním stresem. Při opravdovém zápase tomu jistě tak bude, proto i naměřené hodnoty při našem simulovaném utkání musíme brát s jistou rezervou. Již před závodem či kontrolním startem se srdeční frekvence pravidelně zvyšuje. Podíl významu plánovaného startu se srdeční frekvence při předstartovním stavu zvyšuje až o 20-40 tepů za minutu. Zvýšení je nervového (sympatikus) a hormonálního původu (adrenalin) (Neumann et al., 2005). Výsledky měření srdeční frekvence u hráčů billiardu během simulovaného utkání jsou značně rozdílné, ovlivněné i typem nervového vegetativního systému hráčů. Při modelovém zápase byly naměřeny průměrné hodnoty kolísající mezi 69 tepy/min (TO 4) až 108 tepy/min (TO 2). To odpovídá 39,2 až 59,0 % SFmax. Zvýšení srdeční frekvence až třeba na 127 tep/min (TO 1) můžeme u všech testovaných osob zaznamenat v důležitých či rozhodujících momentech hry. Tedy SF bude pravděpodobně ovlivněna psychickou stresovou zátěží. Pokud bychom opět porovnávali hodnoty naměřené u golfových hráčů, kteří si golfovou výbavu nesli, tak se SF tolik neliší. Smith (2010) udává hodnoty mezi 95-120 tepy/min, tedy 52 - 67% SFmax. V jiné studii byla změřena SF u lukostřelců a pohybovala se mezi 87 až 93 tepy/min (Clemente et al., 2011). Především ve střeleckých sportech existují teorie, že nižší SF koreluje s vyšším výkonem (Clemente et al., 2011; Tremayne, Barry, 2001). Ve sportech, které vyžadují přesnost, tak vyšší úroveň vzrušení může snížit výkon. Ukazuje se, že zkušení sportovci umějí lépe ovládat rovnováhu mezi stimulací sympatiku a parasympatiku, a tím lépe čelit psychickým faktorům. Některé studie porovnávají přímo variabilitu SF. Podobné výzkumy nacházíme i v golfu (Neumann, 2009). Elitní a výkonnostní golfisti dokážou 68
snížit srdeční frekvenci těsně před golfovým odpalem (puttem), což pozitivně koreluje s podaným výkonem. Můžeme se jen domnívat, zda to v billiardu platí také, dostupné studie chybí. Spotřeba kyslíku u hráčů billiardu nepřesahuje 30% VO2max, což jen potvrzuje hodnoty z kompendia z 36. konference v Bethesdě (Mitchell et al. 2005), kde uvádějí pro billiard horní hranici 40% VO2max. Smith (2010) udává spotřeba kyslíku v golfu větší a to 35-46 % VO2max. U testovaných hráčů billiardu dosahovala hodnot mezi 23,3 až 28,3 % VO2max. Ventilace se při billiardu zvyšuje přiměřeně potřebě kyslíku. Průměrná ventilace je nízká a pohybuje se od 22 l/min (TO 4) do 33 l/min (TO 3). Nedosahuje tedy ani 30 % VEmax. Smith (2010) uvádí průměrnou ventilaci u hráčů golfu 50,8 l/min. Měření bylo provedeno při turnaji na "18 jamkách", kdy si hráči svojí golfovou výbavu nesli. Dechová frekvence (BF) udává rytmus dýchání v časové jednotce. Je snadno ovlivnitelná vůlí, ale je také závislá na charakteru zátěže a rytmizaci pohybu. V řadě výkonů se vyskytuje i bezdeší. Při lehké práci se DF zvýší z klidových 14-16 dechů/min na 20-30 dechů/min. U velmi těžké práce se zvyšuje až na 40-60 dechů/min (Bartůňková et al., 2013). U hráčů jsem při hře zaznamenal hodnoty kolem 30 dechů/min. Výrazněji se lišila hodnota jen u TO 3, která měla průměrnou BF 22 dechů/min. Domnívám se, že hráč preferuje spíše větší dechový objem s nižší frekvencí dýchání, které by mohlo mít spíše funkci uklidňující. TO 3 je také hráč s největšími zkušenostmi a billiard hraje nejdéle z testovaných osob. Dýchání nemusí být vždy pravidelné, poněvadž hráč v určitých situací může zadržovat dech pro klidné provedení strku, následně dýchání prohlubuje. Často je pozorováno dýchání jen abdominální, aby nejspíš hrudník zůstal v klidu. Hrudní dýchání by mohlo příliš zneklidňovat paži, což by působilo rušivě na držení tága nebo jeho vedení.
6.4 Diskuze k energetické náročnosti Billiard podle stupně zatížení metabolismu patří mezi sporty s mírnou intenzitou. Mezi ostatními podobnými sporty obsazuje z energetického hlediska nejnižší stupeň náročnosti. Toto herní zařazení vyplývá z charakteru hry, které je limitováno možnými herními činnostmi hráče a prostorem působnosti. 69
Při modelovém utkání energetický metabolismus hráčů odpovídal hodnotám od 2,5 MET (TO 4) až do 3,6 MET (TO 1). Hned u třech hráčů byl tedy metabolický ekvivalent signifikantně vyšší než 2,5 MET, což je hodnota udávána v kompendiu pro billiard (Mitchell et al. 2005) a z které se vycházelo. V přepočtu za 1 minutu zápasu činil energetický výdej od 14,6 kJ/min u TO 4 až po 29,3 kJ u TO 3, což ve všech případech přesahuje hodnotu 12,5 kJ, udávanou US Fire Administration (1990). Bazální metabolismus se pohyboval kolem 240%, jak uvádí Heller s Vodičkou (2011), jen v případě TO 1 dosáhl 330%. Modelový zápas však nemůže plně simulovat soutěžní výkon špičkových hráčů. Dá se tedy předpokládat, že skutečná turnajová zátěž bude ještě o něco vyšší. Tabulka č. 21 ukazuje velikost zatížení na základě intenzity v MET, který je v souvislosti se spotřebou kyslíku a srdeční frekvencí. Tabulka 21: Souvislosti mezi MET, VO2 a SF při daném typu zatížení (upraveno dle Havlíčkové, 2004) Zatížení Lehké Střední Těžké Velmi těžké Vyčerpávající
MET < 3,0 3,0 - 4,5 4,6 - 7,0 7,1 - 10,0 > 10
VO2 (l/min) < 0,5 0,5 - 1,0 1,0 - 1,5 1,5 - 2,0 > 2,0
SF (tep/min) < 90 90 - 110 110 - 130 130 - 150 > 150
S pomocí R můžeme určit momentální podíl bílkovin, cukrů a tuků na tělesné produkci energie. Pro spalování převážně cukrů je R = 1,0, pro bílkoviny R = 0,8 a pro tuky je R = 0,7 (Heller, Vodička, 2011). Při smíšeném využívání energetických zdrojů je R = 0,85, kdy se jedná o přesně vyvážený podíl energetického krytí, který je z 50% kryt spalováním tuků a z 50% spalováním cukrů. K tomu dochází u TO 3 (R = 0,84) a TO 4 (R = 0,85). U TO 1 (R = 0,92) a TO 2 (R = 0,96) je produkce energie převážně hrazena cukry.
6.5 Diskuze k anketnímu šetření Většina hráčů se v odpovědích shodla, že kondice je pro podání vysokého výkonu v billiardu důležitá a to především při dlouhých, vícedenních turnajích. Jen lehce přes polovinu dotazovaných hráčů uvedlo, že provádí nějaké fyzické cvičení pro zlepšení billiardové hry. Naproti tomu v jiné otázce všichni dotazovaní hráči uvedli, že si myslí, 70
že hráči na nejvyšší světové úrovni určitě provádějí záměrně fyzické cvičení či sporty pro lepší výkon v billiardu. Většina hráčů cítí během turnaje únavu nebo alespoň někdy ji pociťuje. Dále hráči popisují, že na celkové únavě se hodně podepisuje psychické vyčerpání z dlouhodobé koncentrace. Hráči považují pro vysoký výkon v billiardu za dominantní technické faktory, které jsou hned následovány psychickými faktory. Dále dávají přednost faktorům techniky a na čtvrtém místě se umístily kondiční faktory. Na poslední místo zařazují somatické faktory, které se tedy jeví jako nejméně podstatné pro úspěšnou hru v billiardu. Měl jsem také možnost se zeptat na důležitost role kondice v billiardu dvou světových špičkových hráčů z Anglie a Německa. Oba mi sdělili, že fyzická zdatnost je pro úspěšnou hru nepostradatelná. Hráč billiardu musí často odehrát mnoho zápasů za den a udržet tak vysokou koncentraci pro maximální výkon není jednoduché. Během hry se často cítí fyzicky vyčerpaní, unavení a před dalším hraním si musí někdy i pár dní odpočinout. Dále uvedli, že pro lepší výkon v billiardu, provádějí především běh a cyklistiku. Ukazuje se tedy, že patřičná fyzická zdatnost je i v billiardu těsně spojena s podáním vysokého výkonu. Pokud pozorně sledujeme úspěšné hráče na světové úrovni, nadváhu či dokonce obezitu nevidíme vůbec nebo jen zcela ve výjimečných případech. Mnoho profesionálních hráčů zavádí na svých internetových profilech diskuze o fyzické zdatnosti a cvičení ve spojitosti s kvalitní billiardovou hrou. Objevují se u hráčů i případy, kdy hned vedle tréninkového billiardového stolu se nachází i menší posilovna. Špičkoví billiardoví hráči tedy kondiční složce věnují pozornost. Domnívám se, že u světových hráčů je vysoká technická, taktická a psychická úroveň spojena s velmi dobrou úrovní tělesné zdatnosti.
71
6.6 Vyjádření se k hypotézám Byla-li položena hypotéze: U billiardových hráčů je asymetrie ve svalové hmotě u horních končetin. Hypotézu jsem odmítl Segmentová analýza odhalila nepatrné rozdíly v rozložení množství svalové hmoty mezi pravou a levou horní končetinou jen u TO 2 a TO 3. Tito hráči se věnují billiardu z testovaných osob nejdéle. U TO 1, ani u TO 4 nebyly nalezeny rozdíly. Druhá hypotéza zněla: Billiardoví hráči mají lepší funkční parametry než běžná populace. Hypotézu jsem odmítl Jen TO 1 a TO 4 dosahovali v parametru VO2max výrazněji lepších hodnot než jsou udávané normy pro běžnou populaci v daném věku. Ostatní parametry nevykazovaly lepší hodnoty než je běžné u většiny zdravé populace. Někteří hráči mají nadváhu či jsou hodnoceni jako obézní. Třetí hypotéza byla: Intenzita zatížení hodnocená srdeční frekvencí je při hraní billiardu vyšší než 50% SFmax. Hypotézu jsem odmítl U TO 2 a TO 3 přesáhla průměrná srdeční frekvence při hraní billiardu hodnotu vyšší než 50% SFmax, ale u ostatních testovaných hráčů tomu tak nebylo. Hodnota TO 1 byla 43,7% SFmax a TO 4 měla SF 39,2 % SFmax. Další hypotéza byla položena takto: Intenzita zatížení hodnocená spotřebou kyslíku je při hraní billiardu vyšší než 30% VO2max. Hypotézu jsem odmítl Ani u jednoho testovaného hráče nebyla spotřeba kyslíku větší než 30% VO2max. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 19 do 28 % VO2max. Poslední hypotéza zněla: Energetický výdej při hraní billiardu bude vyšší než 3 MET. Hypotézu jsem odmítl Intenzita zátěže při hraní billiardu byla u třech hráčů vyšší než 3 MET, ale u TO 4 dosahovala hodnoty pouze 2,5 MET. 72
7 ZÁVĚR Tato práce má charakter případové studie, která se zabývá zmapováním intenzity zatížení výkonnostních hráčů billiardu během hry a zároveň zjišťuje jejich tělesné složení a maximální funkční parametry. Všechna vyšetření byla provedena pouze na čtyřech výkonnostních hráčích billiardu. Úvodní kapitoly teoretické části jsou věnovány především pojmům kondice a sportovnímu výkonu. Následuje stručná charakteristika billiardu, dělení billiardových disciplín a organizační struktura billiardu jak u nás tak ve světě. Možné sportovní faktory ovlivňující výkon v billiardu jsou prezentovány v následující kapitole, kde je dále rozebrán billiardový strk a možné zdravotní dopady. Zmíněný je i doping. Následující kapitola shrnuje dostupné informace o velikosti zatížení při hře a její energetické zabezpečení. V poslední kapitole jsou uvedeny možnosti diagnostiky pro hodnocení podaného výkonu a popis vybraných funkčních parametrů. Ukazuje se, že soutěžní nároky ve sportu a i v billiardu neustále rostou a každý hráč hledá možnosti jak svůj výkon zlepšit. Jednou z oblastí, kde lze získat výhodu nad protihráčem může být i kondiční složka, ve smyslu všestranné fyzické a psychické připravenosti k výkonu. Kondice by měla být základem pro technické, psychické a taktické jednání. Měla by tyto jednotlivé subjekty spojovat a umožnit jim maximální rozvoj a využití ve hře. Tělesná a psychická stránka člověka jsou v jednotě. Je tedy zřejmé, že psychický stav, vypjaté emoce, napětí, nervozita, neklid či strach se odrážejí i ve fyzických projevech. Hráč musí na všechny rušivé podněty adekvátně reagovat, aby nedošlo k narušení tělesné homeostázy a mohl být podáván maximální výkon po relativně dlouhou dobu. Podstatné rovněž je, že zdatnější člověk, je schopen vykonávat potřebné pohybové činnosti po dlouhou dobu a pravděpodobnost jeho selhání je podstatně nižší, než u jedince s nízkou zdatnosti. Získaná data ukazují, že testovaní hráči billiardu v naší práci dosahují průměrné až velmi dobré úrovně fyzické zdatnosti, ovšem u některých se objevuje nadváha a obezita. Dlouholeté hraní billiardu nemá významný vliv na asymetrické rozložení svalové hmoty u horních končetin. Při hře spotřeba kyslíku nepřesáhne 30% VO2max a hodnoty SF se pohybují mezi 39 až 59 % SFmax. Billiard tedy klade na kardiorespirační 73
systém hráčů nízké nároky. Limitujícím faktorem pro výkon není ani vyčerpání energetických rezerv. V průběhu hry dochází k mírnému vzestupu energetické spotřeby na 222 až 330% nál. BM. Otázka excelentní fyzické kondice tedy není tak důležitá pro špičkový výkon. V průběhu turnaje jde především o obecnou vytrvalost v oblasti aerobního režimu, aby bylo možno udržet požadovaný výkon po mnoho hodin. Výkonnostní billiard je sport, který tedy vystavuje hráče určitému fyzickému vypětí. Sportovní billiardový výkon ale především vyžaduje předpoklad dobré nervosvalové koordinace, psychickou odolnost či schopnost déletrvajícího soustředění. Výsledky této případové studie nelze zcela zobecnit, ale přesto ukazují některé zásadní souvislosti mezi fyzickou zdatností a kvalitou podaného výkonu v billiardu. V příbuzných sportech, především v golfu se ukazuje, že fyzická zdatnost pozitivně koreluje s vysokou hodnotou podaného výkonu. Uvedená zjištění nastiňují další možnosti výzkumu, který by kvantifikoval velikost zatížení při hře billiardu u většího vzorku a porovnal fyzickou zdatnost mezi světovou billiardovou špičkou a výkonnostními hráči billiardu. Dále chybí také studie popisující ovlivnění vlivu fyziologických funkcí na úspěšnost hry, týkající se třeba variability srdeční frekvence či autonomního nervového systému.
74
POUŽITÁ LITERATURA ABERNETHY, B., NEAL, R.J., KONING, P. (1994) Visual-perceptual and cognitive differences between expert, intermediate, and novice snooker players. In. Appl Cogn Psychol. 1994, 8, s. 185–211. AINSWORTH B.E., HASKELL W.L., HERMANN S.D., MECKES N., BASSETT D.R., TUDOR-LOCKE C., et al. Compendium of Physical Activities: A Second Update of Codes and MET Values. In. Medicine and Science in Sports and Exercise. 2011, 43 (8), s. 1575–1581. BARTŮŇKOVÁ, S. Fyziologie člověka a tělesných cvičení. Praha: Karolinum, 2006. BARTŮŇKOVÁ, S et al. Fyziologie pohybové zátěže. Praha: UK FTVS, 2013. BOUCHARD, C., STEPHARD, D. J., STEPHENS, T. Physical aktivity fitens and health: international proccedings and concensus stafement. Champaign IL: Human Kinetics, 1994. BUNC, V. A simple method for estimating aerobic fitness. In. Ergonomics. 1994, 37 (1), s. 159-165. BUNC, V. Pojetí tělesné zdatnosti a jejich složek. Těl Vých Sport Mlád. 1995, 61 (5), s. 23-25. BUNC, V. Kondiční trénink a funkční zátěžová diagnostika ve fotbale. Těl Vých Sport Mlád. 1995, 5 (1), s. 13-14. BUNC, V.: Biokybernetický přístup k hodnocení reakce organismu na tělesné zatížení. UK Praha 1989. BUNC, V. Efekty tělesné zátěže a tělesná zdatnost. In: Optimální působení tělesné zátěže a výživy: "Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka": sborník z interdisciplinární konference s mezinárodní účastí, ... Hradec Králové, Česká republika. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002, s. 8-12.
75
BUNC, V. Energetická náročnost pohybových aktivit a její využiti pro ovlivňováni tělesná hmotnosti. In VOBR, R. (ed). Disportare 2006. České Budějovice: Pedagogická fakulta Jihočeske univerzity, 2006, s. 9-14. BUNC,
V.
Možnosti
stanovení
tělesného
složení
u
dětí
bioimpedanční
metodou. Časopis lékařů českých. 2007, 146 (5), s. 492-496. CINGLOVÁ, L. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství. Praha: Karolinum, 2002. CLEMENTE, F., COUCEIRO, M., ROCHA, R., MENDES, R. Study of the heart rate and accuracy performance of archers. In. Journal of Physical Education and Sport. 2011, 11 (4), s. 434 - 437. DOVALIL, J. et al. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2009. DOVALIL, J. et al. Lexikon sportovního tréninku. Praha: Karolinum, 2008. ELLIOTTE, B. Training in sport: Apllying sport science. Chichester: John Wiley, 1999. GRASGRUBER, P., CACEK, J. Sportovní geny. Brno: Computer Press, 2008. GRIMMER, K., BLIZZARD, L., DWYER, T. Frequency of headaches associated with the cervical spine and relationships with anthropometric, muscle performance, and recreational factors. Arch Phys Med Rehabil. 1999, 80 (5), s. 512-521. HAVLÍČKOVÁ, L., et al. Fyziologie tělesné zátěže. Praha: Karolinum, 2004. HELLER, J. J et al. Fyziologie tělesné zátěže II. Praha: Karolinum, 1996. HELLER, J., VODIČKA, P. Praktická cvičení z fyziologie tělesné zátěže. Praha: Karolinum, 2011. CHOUTKA, M., DOVALIL, J. Sportovní trénink. Praha: Olympia, 1993. JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Praha: PhDr. Bořivoj Kleník, Q-art, 2007. KOVÁČ, Z. Mistrovské karamboly. Brno: Z. Kováč, 1998.
76
KRAS, J. M., ABENDROTH-SMITH, J. The relationship between selected fitness variables and golf scores. In. Inter. Sports Journal. 2001, 5 (1),s. 33-37. KUČERA, M., DYLEVSKÝ, J. et al. Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada, 1997. KUČERA, M., DYLEVSKÝ, J. et al. Sportovní medicína. Praha: Grada, 1999. LIM, E.C., ONG, B.K., WILDER-SMITH, E.P. Pool player´s headache. In. Cephalalgia. 2005, 25 (4), s. 312-313. LEHNERT, M., NOVOSAD, J., NEULS, F. Základy sportovního tréninku I. Olomouc: Hanex, 2001. LEHNERT, M. et al. Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. MABROOK, A.F. Primary dislocation of the shoulder in a snooker player. In. Arch Emerg Med. 1989, 6, s. 234-235. MÁČEK, M., VÁVRA, J. Fyziologie a patofyziologie tělesné zátěže. Praha: Avicenum, 1988. MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J. Fyziologie tělesných cvičení. Brno: Masarykova univerzita, 2002. MÁČEK, M., RADVANSKÝ, J. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén, 2011. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. MĚKOTA, K., CUBEREK, R. Pohybové dovednosti - činnosti - výkony. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. MELICHNA, J et al. Fyziologie tělesné zátěže II. Praha: Karolinum, 1995. MITCHELL J.H., HASKELL W., SNELL P., VAN CAMP S.P. Task Force 8: classification of sports. In. Journal of the American College of Cardiology. 2005,45 (8), s. 1364–7. 77
NATIONAL INSTITUTES OF HEALTH. Clinical guidelines on the identification, evaluation, and treatment of overweight and obesity in adults; the evidence report. In Obes Res. 1998, 6 (2), s. 16-17. NEAL, R.J. , ABERNETHY, B., EENGSTROM, C.R. Motor control differences between experts and novices in a self-paced, static aiming skill. In: Abernethy B, Neal RJ. Perceptual-motor characteristics of elite performers in aiming sports. National Sports Research Centre. 1992, s. 60–87. NEKOLA, J. Prevence dopingu ve sportu: učební texty pro trenérskou školu FTVS UK v Praze. Praha: UK FTVS, 2007. NEUMANN, G. et al. Trénink pod kontrolou: metody, kontrola a vyhodnocení vytrvalostního tréninku. Praha: Grada, 2005. NEUMANN, D. L., THOMAS, P. R. The relationship between skill level and patterns in cardiac and respiratory activity during golf putting. In. International Journal of Psychophysiology. 2009, 72 (3), s. 276–282. PAŘÍZKOVÁ, J. Složení těla, metody, měření a využití ve výzkumu a lékařské praxi. Med. Sport. Boh. Slov. 1998, 7 (1), s. 1 – 6. PERIČ, T., DOVALIL, J. Sportovní trénink. Praha: Grada, 2010. PLACHETA, Z.,SIEGELOVÁ, J.,ŠTEJFA, M. Zátěžová diagnostika v ambulantní a klinické praxi. Praha: Grada, 1999. RAMADAN, N.M. Sports-related headache. Curr Pain Headache Rep. 2004, 8 (4), s. 301-305. RAYMOND. C.S., YIONG HUAK, CH., ERLE, C.H. LIM. Headaches Amongst Pool Players. Headache. The Journal of Head & Face Pain. 2007, 47 (2), s. 270-274. RIEGEROVÁ, J., ULBRICHOVÁ, M., PŘIDALOVÁ, M.
Aplikace fyzické
antropologie v TV a sportu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1998. ROKYTA, R et al. Fyziologie. Praha: ISV, 2000.
78
SHVARTZ, E., REIBOLD, R. C. Aerobic fitness norms for males and females aged 6 to 75 years. In. Aviation, space, and environmental medicine, 1990, 61 (1), s 3-11. SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Praha: Karolinum, 2005. SMITH, M. F. The role of physiology in the development of golf performance. In. Sports Medicine, 2010, 40 (8), s 635-655. STINGL, H. Billard: Základní strky, volná hra a kádr. Brno: Jota, 1994. TALTS, V. et al. Activity of shoulder muscles during shots of different difficulty level in more and less skilled novus players. In. Acta Kinesiologiae Universitatis Tartuensis, 2012, 18. s. 129-136. TREMAYNE, P., BARRY, R. J. Elite pistol shooters: Physiological patterning of best vs. worst shots. In. International Journal of Psychophysiology. 2001, 41 (1), s. 19–29. TUDOR - LOCKE, C., BASSETT, D. R. Jr. How many steps/day are enough? Premilinary pedometer indices for public health. In. Sports Medicine, 2004, 34 (1), s. 1– 8. VILIKUS,Z., BRANDEJSKÝ,P., NOVOTNÝ,V. Tělovýchovné lékařství. Praha: Karolinum, 2004. VIZINGER, M. Pool. Brno: Jota, 2004. VODIČKA, P. HELLER, J. Anaerobic capacity in young male and female golf players. In: 3rd European Congress of EFSMA – European Congress of Sports Medicine. 2003, 5 s. 82. WILLIAMS, A.M., SINGER, R.N., FREHLICH, S.G. Quiet eye duration, expertise, and task complexity in near and far aiming tasks. In. J Mot Behav. 2002, 34, s. 197–207. ZEILBERGER, K. et al. The relationship of anthropometry and perforamnce diagnostic to the handicap of elite junior golfers. In. Inter. J. Sports Med. 2002.
79
Internetové zdroje American Pool Asociation. 2014. [online]. APA. [cit. 3. 4. 2014] Dostupné z: http://www.poolplayers.com/ntc/match-time-guidelines/ Český
poolbilliard.
2014.
[online].
[cit.
19.
3.
2014]
Dostupné
z:
http://poolbilliard.vtpsoft.cz/cpt/celkove-vysledky Českomoravský billiardový svaz. 2014. [online]. [cit. 15. 3. 2014] Dostupné z: http://cmbs.cz/index.php?obsah=1&cmbs) HAJDOVSKÝ, V. Pool Billiard. 2008. [online]. [cit. 12. 2. 2014] Dostupné z: http://www.poolinfo.wz.cz/index.htm INSTITUTE OF HUMAN PERFORMANCE. Physical fitness coordinator´s manual for
fire
departements [online].
US,
1990
[cit.
19.3.2014].
Dostupné
z:
http://books.google.cz/books?id=q517z2KyuKYC&pg=SA4-PA6&lpg=SA4PA6&dq=aerobic+anaerobic+billiard&source=bl&ots=Bq867iqGg8&sig=rzTYEglwNf aPBsVE2afUTR2L1gc&hl=cs&sa=X&ei=IhTkUsv8KoqctQbi_4GIBg&ved=0CHIQ6A EwBw#v=onepage&q=aerobic%20anaerobic%20billiard&f=false NOVOTNÝ, J. et al. Kapitoly sportovní medicíny [online]. Brno: Fakulta sportovních studií,
2009
[cit.
5.3.
2014].
Dostupné
learning/kapitolysportmed/pages/17-doping.html
80
z:
https://is.muni.cz/do/fsps/e-
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Vyjádření etické komise UK FTVS Příloha č. 2: Informovaný souhlas Příloha č. 3: Populační normy aerobní zdatnosti (Bunc, 1994) Příloha č. 4: Anketa - Role kondice v billiardu
81
Příloha č. 1: Vyjádření etické komise UK FTVS
82
Příloha č. 2: Informovaný souhlas
Informovaný souhlas V souladu se Zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb.) a Úmluvou o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Vás žádám, jako student 2. ročníku navazujícího magisterského studia oboru Tělesná výchova a sport na Fakultě tělesné výchově a sportu Univerzity Karlově, o souhlas k výzkumnému šetření, abych mohl na jeho základě vypracovat diplomovou práci. Všechny metody jsou prováděny neinvazivní diagnostikou pod dohledem kvalifikovaného pracovníka. Získaná data nebudou zneužita a budou zpracována anonymně. Dnešního dne jsem byl poučen o plánovaném vyšetření. Svým podpisem potvrzuji, že jsem byl dostatečně a srozumitelně seznámen s postupy, výzkumnými metodami a cíly výzkumu. Byl jsem informován o způsobu prezentace výsledků této studie. Bylo mi zodpovězeno vše, co považuji za podstatné nebo co mi nebylo zcela jasné a bylo mi vysvětleno vše, co je obsahem tohoto informovaného souhlasu. Výzkumu se účastním dobrovolně a souhlasím s ním.
83
Příloha č. 3: Populační normy aerobní zdatnosti pro muže (Bunc, 1994)
84
Příloha č. 4: Anketa - Role kondice v billiardu ROLE KONDICE V BILLIARDU 1. Myslíte si, že je fyzická kondice důležitá pro dosažení vysokého výkonu v billiardu? - ano - ne 2. Váš názor na roli kondice v billiardu? 3. Prováděli jste někdy nějaké fyzické cvičení/sport/stretching pro zlepšení Vaší hry v billiardu? - ano - ne 4. Pokud ano, které/ý? 5. Kolik hodin týdně hrajete průměrně billiard? 6. Kolika turnajů se za měsíc průměrně zúčastníte? 7. Cítíte fyzickou únavu během turnaje? - ano, vždy - často - někdy - ne, nikdy 8. Jak se cítíte po turnaji? Jste vyčerpaní? Bolí Vás nějaké svaly? Pokud ano, které? 9. Seřaďte podle Vás dané faktory od nejvíce důležitého pro dosažení vysokého výkonu v billiardu. - somatické faktory - psychické faktory - technické faktory - taktické faktory - kondiční faktory 10. Myslíte si, že hráči na nejvyšší světové úrovni provádějí záměrně fyzické cvičení či sporty pro lepší výkon v billiardu? - ano - ne 85