Foto. P. Poslušný
PODHOUBÍ Překvapivá historie vysvěcování žen Příloha k časopisu
Z RÁJE DO RÁJE
4-2011
Příloha k časopisu Z ráje do ráje
5- 2011
Adresa redakce: Vydavatelství a nakladatelství Jurica Jaroslav - Ráj Lubenská 630 739 11 Frýdlant n. Ostr. IČ: 87221284 MK ČR E 15637 ISSN 1801-0059 Tel: 0049 8031-9412291 E-mail:
[email protected] [email protected]
Překlad: Podhoubí - Pra del Torno Publishing
Z ráje do ráje 2
4 2011
- Příloha
PODHOUBÍ Část 1. Předkládáme našim čtenářům krátký záznam jednoho snu, jak je zaznamenán ve Svědectví pro církev. Tento sen měla sestra White pravděpodobně někdy koncem února nebo začátkem března r. 1867, a pokud je nám známo, nikdy ho nekomentovala. Vzhledem k vývoji událostí poslední doby si dovolujeme upozornit čtenáře, aby tento záznam četl velmi pozorně. Ačkoliv v minulosti mu nebyla věnována značná pozornost (snad i záměrně), věříme, že význam poselství slov Boží Inspirace zůstává nezměněn. Mnohé biblické pasáže a proroctví zůstávaly po dlouhou dobu lidských dějin nepochopeny a světlo na ně bylo vrženo vždy ve chvíli, kterou ve své prozřetelnosti určil sám Bůh. Kéž je Jeho Duch nápomocen všem, kdo čtou tyto řádky – Ježíš praví, kdo čte, rozuměj! Té noci jsem měla sen, že jsem byla v Battle Creeku a dívala jsem se bočním sklem dveří. Viděla jsem společnost, jak po dvou kráčejí směrem k domu. Vyhlíželi odhodlaně a nepřívětivě. Znala jsem je a otočila jsem se, že jim otevřu dveře do haly, abych je vpustila dovnitř, když vtom jsem si řekla, že se podívám ještě jednou. Scéna se nyní změnila. Společnost teď představovala podobu katolického procesí. Jeden držel v rukou kříž a druhý třtinu. A když se přiblížili, ten, který držel třtinu, učinil kruh kolem celého domu a prohlásil třikrát: „Tento dům je postaven mimo zákon. Majetek musí být zkonfiskován. Oni mluví proti našemu svatému řádu.“ Zachvátila mne hrůza. Proběhla jsem rychle celým domem, vyběhla severním vchodem a v té chvíli jsem se octla uprostřed společnosti lidí, z nichž některé jsem znala. Obávala jsem se však pronést jediné slovo ze strachu, že budu prozrazena. Snažila jsem se najít nějaký osamělý kout, kde bych mohla plakat a modlit se bez toho, že bych byla pozorována dychtivýma, pátravýma očima, ať se
pohnu kamkoliv. Stále jsem opakovala: „Kéž bych tohle mohla pochopit! Kdyby mi alespoň řekli, co jsem řekla nebo udělala!“ Když jsem viděla, jak konfiskují majetek, plakala jsem a velmi jsem se modlila. Hledala jsem soucit nebo lítost v očích těch, kteří se nacházeli okolo mne, a všimla jsem si několika z nich, kteří, jak se mi zdálo, by ke mně bývali promluvili slova útěchy, kdyby se nebáli, že to ostatní zpozorují. Jednou jsem se pokusila z tohoto zástupu uniknout, ale když jsem viděla, že jsem pozorována, skryla jsem svůj úmysl. Nyní jsem začala plakat nahlas a volat: „Kdyby mi jen řekli, co jsem udělala nebo řekla!“ Můj manžel, který spal na lůžku v téže místnosti, mne slyšel nahlas plakat a probudil mne. Polštář byl zmáčený slzami a já jsem se nacházela ve smutné stísněnosti ducha. (Svědectví, str. 578)
Část 2. V šedesátých letech dvacátého století byl náš lid šokován zprávami z časopisu National Geographic o tom, že naše sbory na ostrovech Tonga (dříve zvané Přátelské ostrovy) světili biblickou Sobotu v neděli. „Obyvatelé ostrovů Tonga přísně zachovávají wesleyovský Sabat (neděle). Rybáři, kteří by lovili v neděli, by se vystavili potenciálnímu nebezpečí zatčení. I adventisté sedmého dne, kteří v jiných zemích zachovávají svůj Sabat (sobotu), zde svůj Sabat světí v neděli. Místní pastor adventistů sedmého dne vysvětluje postoj jeho církve: „Když Bůh stvořil zemi, učinil, aby den přecházel od západu na východ. Na mapě takzvaná časová hranice u nás prakticky přeskakuje o jeden celý den. My zastáváme názor, že den, který je na ostrovech Tonga nazván nedělí, je vlastně sobota, protože se nacházíme na východní straně časové hranice (pokud by se táhla přímou čarou).“ Luis Marden: The Friendly Islands of Tonga (Přátelské ostrovy Tonga), National Geographic, březen 1968, str. 358.
3
To je očividně jen plané rozumování, protože tento časopis říká, že ti, kteří pracují v neděli (a jediným dostupným zaměstnáním na ostrovech Tonga je rybolov), jsou uvězněni zřízením, které je ovládáno metodisty. A tak uprostřed osmdesáti tisíc obyvatel třiceti pěti ostrovů Tonga pracují naši adventisté šest dnů v týdnu a odpočívají ve svatý den metodistů. V době, kdy bude vydán nedělní zákon, to bude docela pohodlné. A pohodlné to bude také i po jeho vydání. Jistě máme spoustu jiných členů církve, kteří by si přáli žít v okolí datové hranice, aby tak mohli být mezi adventisty světící neděli.
Nesmíme si namlouvat, že tento problém ignorují. Liberální vůdcové i řadoví členové pracují na metodách, jak přivést davy neadventistů do našich shromáždění. Oslavné církve se svým nedostatkem zásad začaly vznikat kolem roku 1988 za účelem zvýšení počtu lidí v kostelech. Křesťanská měřítka a zásady stály v cestě pokřtění neobrácených lidí. Od poloviny devadesátých let byl uveden do chodu plán zakládání sborů se stejným cílem: vynalézt formu bohoslužby, která by byla přijatelná pro světské lidi. A to nebylo snadné.
Dělící zeď
Na zadní straně jedné ze svých knih se Samuele Bacchiocchi zmiňuje, že i římskokatolická církev by ráda zvýšila své počty na mších a za tím účelem si pohrávala s myšlenkou o zavedení těchto obřadů v sobotu večer. Stále více katolíků užívalo neděli jako den volna ke sledování sportovních utkání anebo k víkendovým cestám. Proč se tedy neúčastnit mše v sobotu večer? Aby zvýšili příliv peněz, byli vůdcové ve Vatikánu ochotni zavést služby v sobotu večer i za tu cenu, že by museli obětovat nedělní návštěvnost. To mělo zvýšit příliv darů do církevních pokladen. Peníze a popularita jsou silnými stimuly, a to nejen u politiků, ale až příliš často u mnohých náboženských organizací. Některým našim vedoucím bylo také jasné, že naší největší překážkou byly ranní sobotní pobožnosti. Evangelíci, kteří navštěvují bohoslužby, je chtějí mít v neděli, a ti z nich, kteří na pobožnosti nechodí, by je přijali, kdyby se konaly večer nebo v pozdním odpoledni před tím, než se vydají za svou večerní zábavou. Římští politici se poučili před mnoha staletími: dejte lidem chléb a hry v příhodnou chvíli a výsledek je zaručen. Oni přijdou.
Jak se liberální adventisté liší od ostatních protestantů? Ne příliš. A každým rokem se dělící čára smazává více a více. Obě strany se živí masem, pijí kávu, hrají fotbal, jsou promiskuitní, čtou romány, moderní a postmoderní filosofy a teology, pomlouvají druhé, jejich měřítka morality jsou věrným obrazem měřítek světa, nestudují Bibli, jejich duchovní pokrm sestává především z toho, co jim řekne jejich pastor, jejich představa spasení spočívá v milosti Boží bez poslušnosti Jeho zákona, atd., atd. Mnozí z nich také pijí pivo, víno a jiný alkohol, kouří a v sobotu se stravují v restauracích. Je zde však ještě jedna bariéra, která tyto dvě třídy liberálů dělí, a kterou by rádi odstranili. Jedna její část je již z víry adventistů účinně odstraněna. Tou částí je zachovávání Božího zákona. Zbytek bariéry ještě setrvává. Tím zbytkem je sobotní bohoslužba. Božím plánem bylo, aby Jeho svatá přikázání byla „ochrannou zdí“ kolem nás (viz Biblický komentář,sv. 1, str. 1105). Sobota je dělící zdí mezi pravým Bohem Izraele a nevěrci“ (viz Rané spisy, str. 33). Církev je Boží vinicí, „ohrazenou přikázáními Jeho zákona. Poslušnost těchto zásad se měla stát jejich ochranou.“ (viz Kristova podobenství, str. 287). Sobotní bohoslužba neměla být překážkou evangelia; naopak – měla zabránit Jeho lidu v přizpůsobování se světu. Liberálové, kteří se mezi námi nacházejí ve stále větším množství, usilují o stržení této dělící zdi. Ačkoli jeden každý osobně odložil poslušnost Desatera jako něco nedůležitého, to, co je stále ještě obtěžuje, je sobotní bohoslužba. Kdyby jen tuto poslední překážku mohli odstranit, byli by vřele přijati evangelíky, a pro ty, kteří nenavštěvují bohoslužby vůbec, by se tak otevřela přijatelnější cesta do modliteben.
Z ráje do ráje 4
4 2011
- Příloha
Hledání cesty ke zvýšení počtů návštěvníků
Neděli světící sbor v Las Vegas
„Adventní nedělní sbor“ – tak zněl ozdobný titul hlavního článku adventního časopisu Pacific Union Recorder v únoru r. 2000. Tento hlavní článek byl věnován celý adventnímu společenství v Las Vegas ve státě Nevada. Církevní vedoucí byli na tento úspěch hrdí a udělali vše pro to, aby se všech dvě stě tisíc členů jejich unie o této věci dovědělo. Hovořil tento článek v Pacific Union Recorder o bohoslužbě nebo o evangelizačním úsilí? Tvrdil, že jde o evangelizační úsilí. Nalézalo se v něm však několik skutečností, které z něho doslova křičely, že zde jde o nový typ nedělních bohoslužeb:
• V názvu článku se mluví o „adventním nedělním sboru“ • Podtitulek pravil: „Pomoc pro ty, kteří nenavštěvují kostely“; tj. opatření kostela (modlitebny) těm, kdo se neúčastní žádných bohoslužeb • Název sboru, který trvá až do dnešního dne, je zcela církevnický: „Obecní sbor vyšší podstaty“, takže potenciální návštěvníci mají za to, že se zde jedná o nedenominační obecní modlitebnu. Ti, kteří vstoupí dovnitř, dostanou přesně to – církevní bohoslužbu, ale mnohem více vzrušující, než ve většině ostatních kostelů. • Reklamní letáčky, zasílané do poštovních schránek po tisících, to označovaly jako kostel. „Tohle je pro lidi, kteří se vzdali myšlenky na tradiční pojetí církve.“ • Shromáždění netrvala jen na nějakou dobu jako obvyklá evangelizační shromáždění – na několik týdnů nebo měsíců. Trvají až do dneška. Onen článek v Pacific Union Recorder pravil, že adventisté zvou neadventisty k návštěvě jejich „nedělních bohoslužeb“. Zajímavé. Je možné, že si naši vedoucí pracovníci myslí, že je možné používat nedělní bohoslužbu k tomu, aby učili veřejnost, že je třeba zachovávat Sobotu? V časopise naší největší unie je uvedený článek, který chválí tuto činnost a doporučuje ji jiným místním sborům ve své unii (sedm sdružení v pěti státech a několik ostrovů v západním Tichomoří) jako něco hodného následování. Jako mnohé další sbory podle nového modelu, i tento zavrhl název adventisté sedmého dne. Vedoucí církve se soudí před světskými soudy s těmi, kteří jsou věrni adventnímu učení a používají na svých modlitebnách název adventisté sedmého dne, ale přitom se sami tomuto názvu pozvolna začínají vyhýbat. Článek v časopisu Pacific Union Recorder nám však říká i další fakta: • Reklamní letáčky, zvoucí na shromáždění, nazývají normální tradiční bohoslužby „rozsudkem k trestu vězení“. • Nedělní bohoslužba zahrnuje zpěvy s bubny a elektrickými kytarami, po kterých následuje kázání. Tento podivný „nedělní sbor adventistů“ je jen dalším vzorkem „programu zakládání sborů“, který je v současné době propagován Severoamerickou
unií sborů adventistů sedmého dne. Společným jmenovatelem celého programu je, že „vše je dovoleno“, pokud se jen modlitebny zaplní. Žijeme v době, kdy až příliš mnoho stavebních kamenů biblické víry padá – mravní měřítka, pilíře víry a dokonce i biblická Sobota. Nás už nezajímají ani tak měřítka Bible jako to, kolik nám to vynese. A tak ti, kteří přicházejí do takových modliteben, jsou především neadventisté, kteří nikdy naše měřítka a učení neměli v úmyslu přijmout. Přicházejí, aby si zadarmo vypili kávu, dostali vydatnou snídani či oběd a aby si poslechli hlasitou elektrifikovanou hudbu. (Známá komunitní centra.) V časopisu Pacific Union Recorder také stojí, že v té době používala nedělní bohoslužby i Andrewsova univerzita při školení našich budoucích mladých kazatelů k tomu, aby mohli pořádat nedělní bohoslužby při svém působení v poli. Zjevným úmyslem celého článku bylo připravit naše členy na pokojné postupné zavádění „inovací“ do myšlení adventního lidu. Naši členové v Las Vegas jsou „dobře připraveni“ na vydání nedělního zákona a vynucené svěcení neděle. Oni ji světí už teď.
Nedělní sbor v Riverside
Jeden náš sbor v kalifornském Riverside hledal způsoby, jak zvýšit počet svých členů. Protože se nachází v blízkosti institucí Loma Linda a La Sierra – tedy v oblasti, kde není nouze o velké počty adventistů a jejich modliteben – tento úkol nebyl lehký. Návštěvnost v Riverside, poměrně početného sboru, soustavně po několik roků klesala, až nakonec byl jejich počet zredukován na osmdesát. A tak na podzim r. 2009 se pastorka(!) sboru Tami McGrew rozhodla, že zajde do kanceláře Severovýchodního sdružení, které se také nachází ve městě Riverside, a požádá o dotaci k provedení „experimentu“. Její návrh byl schválen s tím, že se vyzkouší „všechny možné prostředky“, jak přivést do modliteben neadventisty. Se slušnou částkou peněz zakoupila Tami všechny hudební nástroje a zařízení, jako elektrické kytary, baskytaru, soustavu bubnů, silné zesilovače a reproduktory potřebné k burácející bohoslužbě. Dalším krokem byla změna názvu modlitebny. Potřebovali nějaké šikovné přitažlivé jméno, které by dobře znělo v uších těch, kteří „jdou s dobou“. Dnes se tedy tato modlitebna jmenuje Riverside Community Church.Com (Obecní kostel Riverside.com). Až do tohoto bodu měla Tami McGrew vše
5
dobře promyšleno a materializováno. Byl tady však ještě jeden háček: bohoslužby v sobotu dopoledne – to nezní moc dobře. Přišla tedy s nápadem zavedení dvou druhů bohoslužeb. Ta první zůstane ve stejnou dobu v Sobotu dopoledne pro staromódní či skalní adventisty, a druhá v pět hodin odpoledne. To ovšem znamená, že po určitou část roku, především v zimě, se tato druhá bohoslužba odehrává v neděli. Po zbytek roku začíná v Sobotu a končí v neděli. Tento sbor se ani nesnažil o nějaký zastírací manévr, jako tomu bylo v Las Vegas, kde to nazývají „evangelizačním úsilím“. Tohle je nefalšovaná nedělní bohoslužba adventistů se vším všudy. S nadcházejícím výnosem nedělního zákona teď už stačí jen zrušit ranní bohoslužbu nebo ji přesunout na neděli dopoledne. A jak uvedu níže, Tami nebojácně obhajuje svou pozici a rozhodnutí. Jeden přítel, který se účastnil jedné z jejích bohoslužeb v pět hodin, sdělil, že Tami přišla na jeviště a ke své kazatelně oblečená v džínech. Když byla později otázána proč, odpověděla, že takto se posluchači cítí uvolněně. Varhanní doprovod byl odstaven a na jeho místo nastoupila rocková skupina. Mezi „lahůdkami“ večera se nacházela káva, koblihy a zákusky. Jedna přítelkyně, která se také přišla podívat na nezvyklé bohoslužby, prohlásila, že tam už víckrát nevkročí. Na otázku proč, řekla, že v průběhu těchto „bohoslužeb“ byla znenadání udeřena ze strany do hlavy nafukovacím balonem. Návštěvníci si s ním pohazovali, což bylo vysvětleno jako „způsob k uvolnění“… Vítejte v novém adventismu!
Systematická teologie
Milý čtenáři, zraky tě neklamou – naše nedělní bohoslužby jsou docela v pořádku – alespoň tak si to tvoji vůdcové představují. A aby tě jako staromódního adventistu přesvědčili o správnosti svého nového postoje, rozvíjejí také soustavu nového adventního náboženství. Myslím, že přiléhavým názvem pro tento nový systém by byla „Teologie zoufalství“. Je to stejný druh zmateného smýšlení, jaký najdeš v knihách tvých liberálních teologů, kteří obhajují „právo žen“ na to, aby byly pastorkami a vedoucími sborů. Nazývají to „biblickou teologií“, ale jen špetka zdravého rozumu ti postačí na to, abys odhalil, že je to jen snůška chatrných výmluv. Tito lidé se zoufale snaží najít „důvody“ pro to, co chtějí dělat. Jsem si jistý, že jsi dostatečně obeznámen s bezduchými výmluvami evangelických
Z ráje do ráje 6
4 2011
- Příloha
pastorů a teologů na obranu svěcení neděle. A naši liberální teologové, pastoři a vůdcové na různých úrovních používají právě tak vyšinuté argumenty. Pokud byste někdy mluvili s Tami McGrew, jistě vám velmi ochotně vysvětlí, právě tak, jako to již mnohokrát vysvětlovala jiným, proč její bohoslužby jsou prováděny v neděli. • Tami považuje limit svatých hodin mezi západem slunce v pátek a západem slunce v Sobotu za „legalistický“, neboli zákonický. Říká, že je zákonické omezovat týdenní bohoslužbu na kteroukoliv hodinu nebo den. Podle ní mají bohoslužby být konány tehdy, kdy jsou dostupné co možná největšímu počtu lidí, bez ohledu na den nebo hodinu. Pokud v dané oblasti žijí hlavně muslimové, pak je namístě, aby byly konány v pátek. Pokud cílem úsilí jsou evangelíci, konejte bohoslužby v neděli. • Tami říká, že čtvrté přikázání nespecifikuje hodinu nebo den, v který se mají konat bohoslužby, a proto mohou být konány v kterýkoliv den a v kteroukoliv hodinu. Zcela ignoruje skutečnost, že tento den je Bohem označen za den bohoslužeb na jiných místech Bible. • Dále má za to, že Izraelci na poušti nenavštěvovali stánek úmluvy za účelem bohoslužeb. V Sobotu jen zůstali doma ve svých stanech a odpočívali. Návštěva bohoslužeb podle Tami „nemá nic společného se svěcením Soboty.“ Jasné příklady svěcení Soboty a navštěvování bohoslužeb v tento den Pánem Ježíšem, apoštoly a také pohany v Knize skutků jsou zcela ignorovány. • V její hlavě Sobota symbolizuje odpočinutí od „skutků“. Odpočinek v posteli nebo pod stromem je pro ni svěcením Soboty. Ale návštěva modlitebny, svaté zpěvy a vše, co souvisí s úkony v modlitebně, pro ni svěcením Soboty není. • Pravda o Sobotě se nemá při bohoslužbách vůbec připomínat s výjimkou evangelizačních shromáždění. Proto Tami říká, že v jejích shromážděních pro neadventisty o páté hodině se Sobota nikdy nepřipomíná. A tak lidé, kteří přicházejí na její bohoslužby, nemají ani ponětí o tom, že naslouchají adventistce v adventní modlitebně. V historii naší církve jediným důvodem pro pořádání zvláštních shromáždění v neděli, na která byli všichni
pozváni, bylo pořádání evangelizačních shromáždění. Přesto v tomto sboru je nepřípustné zmiňovat se o Sobotě v jejich nedělních bohoslužbách. Stěží tedy můžeme jejich činnost kvalifikovat jako evangelizační shromáždění. Čtenář by si měl povšimnout dvou zajímavých bodů: Za prvé, je zcela nemožné, aby Tamiiny radikální náhledy na Sobotu nebyly přijaty sdružením, ke kterému její sbor patří. Sdružení se dokonce nachází ve stejném městě jako její sbor. Takzvaní „teologové“ v Loma Lindě a v La Sierra jsou bezpochyby v plném souladu s tím, co Tami McGrew dělá. Kdyby tomu tak nebylo, byla by velmi rychle předvolána na kobereček nebo propuštěna z kazatelské služby. Je nepochybné, že tato žena požívá plné podpory církevních vůdců. Za druhé, je oprávněným důvodem se domnívat, že zde máme co činit s daleko rafinovanějším a komplexním plánem, než jaký by se mohl zrodit v hlavě jedné ženy. Její novoty musí být pouze součástí daleko rozsáhlejšího programu; programu teologické obrany postupného přesunu ze svěcení Soboty na svěcení neděle – programu, který naši liberálové (kterých je mimochodem více než 90 procent mezi vedoucími a stále rostoucí procento mezi řadovými členy) chtějí uvést do chodu, jakmile se k tomu naskytne vhodná příležitost. Jaký asi může být důvod k tak horečnému úsilí ke zvýšení návštěvnosti, a to i za cenu obětování biblického učení? Nechť si čtenář udělá vlastní obraz. Můžeme si být zcela jisti, že pokud se projekt Tami setká s „úspěchem“, začnou se nedělní bohoslužby zavádět i v ostatních oblastech. Hlavním projektem bude uvést pastory adventistů sedmého dne do takového stavu smýšlení, aby byli ochotni „přepnout“, kdykoliv nastane příležitost, na nedělní bohoslužby se všemi jejich atributy. Čtenář se možná připravuje na události spojené s vydáním nedělního zákona. Naši liberálové se na to připravují také. Pokud se jim to podaří, pak se svěcení Soboty v církvi stane minulostí. Bohoslužby jsou pro věřícího každotýdenním cyklem. Zaměňte Sobotu za neděli a stanete se světiteli neděle! Tami říká, že její bohoslužby jsou nyní navštěvovány jak adventisty tak i neadventisty. Zdá se, že její úsilí se setkává s úspěchem. Její otec, Ted Tessner, dřívější liberální pastor v San Diegu, přispěchal, aby posílil její úsilí.
Nyní funguje jako pomocný pastor v Reverside a požívá plné podpory sdružení. Možná, že jí pomáhá shánět po obchodech hračky a vynalézat nové triky jak přivábit více lidí na její služby o páté. Možná, že se dočkáme toho, že Tami začne provozovat čarodějnické triky běžné v cirkusu, začne učit nesmrtelnost duše, zavede v modlitebně knihovnu na půjčování publikací s Harry Potterem, na chodbách postaví automaty na videohry a automaty s Coca-Colou, v příslušnou dobu na podzim vyzdobí svou modlitebnu strašidly na podporu svátku Halloween a do prostor za modlitebnou postaví stoly na kulečník. Možná, že se ti, vážený čtenáři, tento výčet zdá trochu přehnaný nebo dokonce znevažující. Já se však dovolávám tvého zdravého rozumu a toho, že existuje neomylný zákon příčiny a následku. Uvolni jedno stavidlo, učiň jeden kompromis, vzdej se jednoho pevného milníku pravdy – a uvolníš celou povodeň, která zaplaví tvé učení, tvou víru a tvé jednání záplavou neodvratitelné hereze. Tvoje víra a láska ke Kristu bude ta tam, láska a milosrdenství k bližnímu se stane jen pozlátkem zakrývajícím sobectví a lásku ke světu, a veškeré tvé jednání bude prosáknuto pokrytectvím. Historie (a především historie církve) o této zásadě podává neomylné svědectví a je smutné, že je tak nepatrně málo těch, kteří chyby minulosti nechtějí opakovat. Slyšel jsem pořekadlo, že jediným poučením z historie je to, že se z ní lidé nikdy nepoučili. A to je smutná skutečnost. Závěrem se podívejme do inspirovaných spisů, co identifikuje Babylon a šelmu z trojandělského poselství ve Zjevení 14. „Po varování proti klanění se šelmě a jejímu obrazu proroctví vyhlašuje: ′Tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.′ A protože ti, kteří zachovávají Boží přikázání, jsou postaveni do protikladu vůči těm, kteří se klanějí šelmě a jejímu obrazu, těm, kdo obdrží znamení šelmy, vyplývá z toho, že zachovávání Božího zákona na jedné straně a jeho pošlapávání na straně druhé, je rozlišovacím znamením mezi vyznavači Boha a vyznavači šelmy.“ Velký spor, str. 445-446. Pravdou je, že jak svěcení neděle tak i učení o nesmrtelnosti duše jsou dvě učení charakterizující Babylon. Avšak spor mezi Sobotou a nedělí je zvláštním testem konečné krize, který oddělí ty, kdo mají jeho znamení, od těch, kteří mají Boží pečeť.
7
Co znamená světit neděli? Svěcení neděle zahrnuje zdržení se v tento den od světského díla a zahrnuje to také nedělní bohoslužby. A to i bez ohledu na to, že Tami nesměle podotýká, že „církevní bohoslužby neustavují akt uctívání“. Čtenáře jistě napadne oprávněná otázka, co tedy bohoslužba je, když ne uctívání. Ve spisech Ducha proroctví nacházíme poučení, že až dojde k této krizi (nedělní zákon), Boží lid může v neděli buď provádět evangelizaci anebo v tento den v tichosti zůstat doma. Avšak neúčastnit se na nedělních bohoslužbách. Učinit něco takového by bylo totéž jako klanět se před zlatou sochou na pláni Dura. A vůdcové, kteří jsou zapojeni do tohoto hanebného plánu, si přejí více, než jen navštěvovat nedělní služby. Oni je chtějí sami vést! Jakmile udeří tvrdá pěst nedělního zákona, ochota účastnit se nedělních bohoslužeb rozhodne o mohutném zástupu adventního lidu, který opustí čistou pravdu a spojí se se zástupy zatracených. Zde je několik dalších odkazů ke spisům Ducha proroctví, popisujících, co je svěcení neděle: • Je to praktické uznání základních principů Říma (Svědectví, sv. 5, str. 712). • Je to uctění papežství (Velký spor, str. 579). • Je to uctění šelmy a jejího obrazu (Velký spor, str. 449; Svědectví ke kazatelům, str. 133). • Je naplněním proroctví ze Zjevení 13:1116 (Velký spor, str. 578-579), protože je znamením autority Říma (Evangelizace, str. 234). • Je to uctění papeže nad Boha (Velký spor 449; Synové a dcery Boží, str. 383). • Je to znamení šelmy (Biblický komentář, sv. 7, str. 976-980; Evangelizace, str. 234,235; Svědectví, sv. 8, str. 117; Svědectví ke kazatelům, str. 133). • Je to v rozporu s Božím zákonem (Svědectví, sv. 6, str. 193). • Pro ty, kteří vědí, že to nemají činit, je to modlářství (Základy výchovy, str. 287). • Je to uznání základního kamene zásad Říma (Svědectví, sv. 5, str. 712). • Je to poslušnost vůči moci, která odporuje Bohu (Velký spor, str. 605). • Vynucování svěcení neděle (prostřednictvím nedělního zákona) bude znamením blížícího se konce a znamením toho, že Boží trpělivost je u konce (Svědectví, sv. 5, str. 451). Lidé v odpovědných pozicích budou na lid naléhat, aby světili neděli.
Z ráje do ráje 8
4 2011
- Příloha
Závěrem chceme dát čtenářům příležitost nahlédnout mostem víry do budoucnosti a udělat si obraz toho, kam je zavedou všechny novodobé inovace jejich víry, které se snaží liberální vůdcové adventního lidu prosadit: „Neexistuje na světě smutnější obraz, než obraz těch, kteří byli koupeni drahou krví Kristovou, kteří byli poctěni udělením hřiven, kterými mohli oslavit Boha, kteří obracejí vzácná poselství evangelia v posměch, popírajíce božství Krista a důvěřujíce svému vlastnímu rozumování a argumentům, jež nemají žádné opodstatnění. Až budou procházet zkouškou utrpení, až budou čelit hrozbě smrti, pak se všechny tyto bludy, které si chovali, rozplynou jako jinovatka pod slunečními paprsky. Jak hrozné je stát vedle rakve člověka, který odmítl pozvání Boží milosti! Jak hrozné je říct, zde leží ztracený život. Leží zde člověk, který mohl dosáhnout nejvyššího měřítka a získat věčný život. On však dal svůj život satanu, nechal se ošálit pošetilou lidskou filosofií a stal se tak hříčkou v rukách toho zlého! Naděje křesťana je jako kotva duše – je jistá a je pevná – a prostupuje až za oponu, kam vstoupil náš Předchůdce Ježíš Kristus. Máme před sebou osobní dílo, které nás má připravit na velké události, které jsou před námi. Mladí potřebují hledat Boha s větší vážností. Bouře nadchází a my musíme být připraveni na její zuřivost tím, že činíme před Bohem pokání, že věříme v Pána Ježíše Krista. Pán povstane, aby strašlivě zatřásl světem. Uvidíme nepokoje na všech stranách. Tisíce lodí bude uvrženo do hlubin mořských. Celé flotily půjdou ke dnu a miliony lidských životů budou zmařeny. Požáry vypuknou zcela neočekávaně a žádná lidská moc nebude schopna je zastavit. Lidské paláce budou smeteny zuřivostí plamenů. Katastrofy na železnici budou stále a stále častější. Zmatky, neštěstí a smrt bez jakéhokoliv varování se budou vyskytovat na všech velkých linkách dopravy. Konec se blíží a zkušební doba je u konce. Ó hledejme Boha, dokud může být nalezen, volejme k Němu, dokud je blízko. Prorok praví ′Hledejte Boha všichni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova.′“ Poselství k mládeži, str. 88-90. Zkráceně sestaveno z materiálů Vance Ferrella Pra del Torno Publishing
Podhoubí v České republice Nemusíme jezdit do USA hledat podhoubí. Někdy stačí v neděli dopoledne otočit knoflíkem rádia a jsme např. u nedělní Bohoslužby CASD v Brně na Střední ulici. Podařilo se mi to. Bylo to asi letos v dubnu. Z obsahu již nevím téměř nic, jen si pamatuji, že pastor CASD vyprávěl nebo četl nějakou povídku, a co vím zcela jistě, z obsahu kázání nešlo rozeznat, zda pastor je katolík, evangelík, adventista, nebo patří ke svědkům, atd. Žádné typické poselství CASD nezaznělo. Je to náhoda nebo záměr? Všichni jsou spokojeni, jak posluchači v sále, tak i ti, kteří záměrně poslouchají v rozhlase nedělní pobožnost Církve adventistů sedmého dne, obsahově stejnou všem křesťanským církvím. Určitě je také spokojena i Ekumenická rada církví (ERC), protože obsah i termín kázání odpovídá jejím požadavkům. A když je spokojená ERC, je také spokojeno vedení CASD, které zve členy k návštěvám ekumenických pobožností, a to jak prostřednictvím svých pastorů, tak i přes oficiální církevní internetové stránky. Cesta ke společným oslavám v neděli se nám otevírá, nebo je již otevřena? Na kvalitním podhoubí začínají růst houby. Jaroslav Jurica, redakce
9
Jak nás peníze přivádějí do problému Velice překvapivá (a zajímavá) historie ohledně vysvěcení žen C. Mervyn Maxwell, PhD Emeritní profesor církevní historie, Teologický seminář adventistů sedmého dne, Andrewsova univerzita [Tento článek je přetiskem 13 kapitoly knihy Všechny věci zkoumejte: Odpověď na „Ženy ve službě“ (2000) [Prove All Things: A Response to “Women in Ministry”], práce která přesvědčivě vyvrací argumenty, jenž bývají použity na podporu svěcení žen. Poprvé vydáno v Adventist Affirm (1998), strana 1822.] Když budete číst tento příběh, pamatujte, že správcové jsou lidé jako každý z nás a potřebují naše modlitby. Pamatujte také, že peníze, které se pokoušeli ušetřit, což je zásadní v tomto příběhu, byly Božími desátky; nebyly to jejich vlastní peníze. Jedná se o příběh, který ukazuje, jak vedení Severoamerické divize (SAD)1 došlo do stavu, že (a) vysvěcení2 je pouze záležitostí církevní politiky a ne posvátným závazkem a (b) pověření3 je rovnocenné s vysvěcením. Abychom se v příběhu smysluplně posunuli, je potřebné vrátit se na několik okamžiků o pár set let nazpět. Vývoj příspěvku na bydlení duchovních Když byla Amerika mladá, mnoho církví zajišťovalo pro své pastory bydlení bez nájmu. Tato obydlí byla známá jako „fary“4. Jelikož patřily jejich církvím, zákon stanovil, že tyto „fary“ byly osvobozeny od daní. Tak vznikla zvyklost, díky které duchovní5 bydleli v domech, které byly bez nájmu a osvobozeny od daně. Jak se časy měnily, více a více církví začalo platit jejich pastorům6 „farní příspěvek“7, umožňující mužům najít si vlastní bydlení na církevní náklady. Protože tato nová zvyklost byla úpravou staršího zvyku, církve přesvědčily vládu, aby nakládala s farními příspěvky jako s příspěvky osvobozených od daní. Nepožadování platby daně z příjmu, z
Z ráje do ráje 10
4 2011
- Příloha
příjmu použitého na nájemné, hypotéku a služby, je samozřejmě plus pro pastory, ale proto, že většina z nich nebyla dobře placena, jevilo se, že pouze pár lidí jim závidělo. Skutečně, tato výhoda byla povážlivě odstraněna s růstem sociálního zabezpečení od roku 1950. Americká vláda požadovala, aby zaměstnavatelé odváděli jednu polovinu daní sociálního (důchodového) zabezpečení za své řádné zaměstnance a ponechala tak zaměstnance se zátěží placením pouze druhé poloviny. Duchovní, díky zvláštní zvyklosti zákona, jsou považováni za „osoby samostatně výdělečně činné“ a tak je požadováno, aby se vypořádali s celým požadavkem platby sociálního zabezpečení. I přesto, většina duchovních v Americe platí poněkud nižší daně, než jiní lidé se srovnatelnými příjmy. Námitka IRS V roce 1965 si finanční úřad ve Spojených státech (Interní služba státních příjmů, dále IRS8) začal stěžovat, že mladí duchovní Adventistů sedmého dne, kteří byli označeni jako „pověření duchovní“9 a nebyli zatím vysvěceni, nebyli skuteční duchovní, a tak nejsou oprávněni pobírat „farní příspěvek“. Ale pokud by nevysvěcení duchovní byli oficiálně zařazeni jako řádní zaměstnanci, namísto „osob samostatně výdělečně činných“10 (jako duchovní), církev by musela platit polovinu jejich sociálního zabezpečení. V tehdejší době bylo kolem 850 povolaných duchovních, pro které se jevily celkové náklady církve ve Spojených státech hodně vysoké. Po dobu dvanácti let zaměstnávalo vedení církve11 právníky, aby přesvědčili vládu ke změně jejich náhledu tak, aby církev mohla ušetřit peníze z darů. Když bylo zřejmé i právníkům, že IRS svůj názor nezmění, kdy v podstatě šlo o zabrání majetku
konference namísto daní a sankcí, se vedení obrátilo na IRS s otázkou, co mohou udělat, aby přesvědčili vládu, že nevysvěcení duchovní jsou skutečně duchovními (a byli by tak oprávněni získat „farní příspěvek“ a statut „osob samostatně výdělečně činných“). Odpověď IRS zněla, že pokud církev odhlasuje, že „povolaní duchovní“ byli oprávněni12 k vykonávání svatebních obřadů, IRS bude spokojena. Tak vedení církve hlasovalo, (1976) aby v Severoamerické divizi (NAD) byli „nevysvěcení duchovní“ oprávněni vykonávat to, k čemu nikdy neměli dostat oprávnění, jmenovitě k vykonávání svatebních obřadů a křtů. Toto rozhodnutí - učinit „nevysvěcené duchovní“ v podstatě rovnocenné k plně vysvěceným - nebylo odhlasováno bez protestu. Částečně, někteří z pokladníků Generální konference, muži zabývající se financemi, argumentovali, že je špatné zredukovat hodnotu vysvěcení pouze k tomu, aby se ušetřily peníze, i když se jedná o peníze z darů. Robert Osborn, asistent pokladníka Generální konference, napsal na vedení NAD: „Tady je odhalen nesporný pocit, že stěží dojde k tomu, aby se změnil náš postoj k našim „pověřeným duchovním“ v určité zemi [USA] z daňových důvodů.” Odpověď nejvyššího vedení13 zněla: „Rozdíl mezi funkcí nevysvěcených a vysvěcených duchovních není otázkou morální nebo teologickou, ale záležitostí církevní politiky,14“ a že „proces, kterým církev vychovává své duchovní, samozřejmě není záležitostí teologie nebo doktríny, ale metodiky a politiky.“ Tím, z důvodu úspory peněz, zbavila církev „vysvěcení“, jejího zvláštního významu. Generální konference už dále nepohlížela na vysvěcení jako na povolání těch, jejichž podstata byla určena skrze Písmo a Ducha prorockého. Práce vysvěcených duchovních již dále nebyla záležitostí studování teologie, místo toho se stala záležitostí činnosti výboru a administrativní politiky. A zdá se, že tento pohled se promítá do oficiálního postoje dnešní NAD, pokud jde o roli žen. Zavedení termínu „pověřený“15 Teď je důležité, že když IRS řeklo (1978), že by mohlo přijmout „pověřené duchovní“ jako rovnocenné k vysvěceným duchovním, bylo použito slovo, které mělo tehdy malý význam v naší církvi. IRS řeklo, že pokud je osobě dovoleno provádět svatební obřady, bude přijata jako osoba, rovnocenná k vysvěceným duchovním, bez ohledu na to, jestli
byla povolána, vysvěcena nebo pověřena. Tady bylo nové slovo: „pověřený“. Jak uvidíme, byl to zárodek pro význam v budoucnu. Po léta mnohým pokladníkům, vedoucím a sekretářkám jednotlivých oddělení a vedoucím institucí16 bylo uděleno „povolání“ a později byli vysvěceni. Tito „povolaní“ byli jednotlivci, převážně muži, kteří byli uznáni jako specializovaní služební, ačkoliv sotva sloužili ve smyslu vysvěcených, někteří z nich byli minimálně považováni za oprávněné pobírat příspěvek na bydlení. Ale v polovině 70. let vznikla protireakce. V době, kdy GK a NAD označila vysvěcení za zcela politický akt, mnoho Adventistů sedmého dne si stěžovalo, že vysvěcení pokladníků, vedoucích a sekretářek jednotlivých oddělení a vedoucích institucí, jen aby mohli pobírat příspěvek na bydlení, je špatné a vážně oslabilo hodnotu vysvěcení služebníků evangelia. Tak mnoho činovníků, kteří byli v předchozích letech oprávněni pobírat příspěvek na bydlení, by ho již dále nedostávalo. Pak někdo přišel se zákonným typem rozlišování. Co třeba změnit název „pověření“ za „pověřené duchovní“, a dát jim právo vykonávat svatební obřady a křty? IRS slíbilo, že dovolí, aby tito lidé pobírali příspěvek na bydlení. Kromě toho, jestli takový člověk nebude vysvěcen, členové církve by si přestali stěžovat. A tak bylo formálně odhlasováno, a minimálně někteří pokladníci, vedoucí a sekretářky jednotlivých oddělení a vedoucí institucí znovu uznali sami sebe jako oprávněné, když každoročně kolem 15. dubna přišel v Americe čas platby daně. Bibličtí pracovníci začali být poprvé také „pověřeni“. A lidé cítili, že je správné, že tito tvrdě pracující pracovníci evangelia17 by měli dostat zvláštní uznání. Pak přišla myšlenka „pověřených“ učitelů církevních škol, ne jako duchovní, ale jako „pověření učitelé“. Lidé znovu pociťovali, že je správné uznat tyto neopěvované bojovníky. Pověření kazatelek18 Dlouho bylo chápáno, že přidělení oprávnění k duchovní službě naznačuje, že pokud něco nepůjde úplně špatně, během několika let bude osoba vysvěcena do služby evangelia. Jinými slovy, osoba, jíž bylo uděleno oprávnění k duchovní službě, byla považována za „na cestě k vysvěcení“ (nebo populárněji, „na dráze k vysvěcení“). Na několik žen, kterým bylo oprávnění za ta léta uděleno, nebylo nahlíženo jako „na cestě k vysvěcení“, a tak církev zřejmě následovala jasné Biblické instrukce,
11
že staršími19 by měli být muži. V roce 1975 byla ukončena praxe udělování oprávnění k duchovní službě ženám, ale ve stejné době každoroční zasedání GK odhlasovalo, aby vybrané ženy mohly být vysvěceny jako místní starší sboru. Měli byste vědět, že k tomuto překvapujícímu obratu událostí došlo na neústupné naléhání relativně malé skupiny výřečných zastánců. O dva roky později (1977) bylo ženám dovoleno sloužit jako „spolupracovníci v kazatelské péči.20“ Tento název byl pečlivě vybrán. Ženy neměly být označovány jako „spolupracovnice kazatelů.“ Mnozí vedoucí byli znepokojeni ohledně povolení ženám sloužit jako kazatelé. Boj se zostřuje V roce 1984 mladá starší sboru, sloužící jako kazatelka ve sdružení Potomac, někoho pokřtila s podporou místního sdružení, ale bez oprávnění, vyplývající z církevního řádu21. V roce 1985 každoroční zasedání GK zakázalo jakékoliv další křty vykonávané ženami jako staršími, ale v roce 1986 sdružení Jihovýchodní Kalifornie hlasovalo, aby bylo přesto ženám umožněno křtít. Generální konference přislíbila, že bude hlouběji rozebírat problém vysvěcení žen pro službu evangelia a přesvědčovala sdružení v jihovýchodní Kalifornii, aby se stáhlo. Kalifornské sdružení se na krátký čas opravdu stáhlo, ale s tím upevnilo svou výřečnost. Následně jsme začali slyšet pojmy jako „diskriminace,“ „pohlavní všeobsažnost1,“ „pozitivní diskriminace,“ a „spravedlnost!“. Mnoho adventistů se cítilo zarmouceně, když jazyk politiků a radikálního feminismu napadal naši církev. Nesnadná volba V roce 1989, v přípravě na zasedání GK v Indianapolis (1990), vedení sestavilo velkou studijní skupinu nazývanou „ženský výbor,22“ aby hlasoval Ano nebo Ne ke dvěma možnostem23. Doporučení bylo zasláno každoroční radě GK k dalšímu postupu a nabízelo dvě možnosti: (1) ženy nemohou být vysvěcovány jako duchovní a (2) pokud země splní určité požadavky, mohou v pod-statě vykonávat všechny funkce jako vysvěcení duchovní v jejich místních sborech. Mnoho členů ženského výboru pohlíželo na výběr jako na neobjektivní. Kdyby hlasovali 1 Pohlavní všeobsažnost (gender inclusivenss), jedná se například o používání slova „člověk“ místo „muž“ (Genesis 2.kap), nebo „bratři a sestry“ místo „bratři“ v epištolách.
Z ráje do ráje 12
4 2011
- Příloha
Ano na (1) nepovolit ženám být vysvěceny jako duchovní, bylo nevyhnutelné hlasovat Ano na (2) dovolit ženám fungovat v podstatě jako vysvěcení duchovní. Většina lidí v ženském výboru hlasovalo Ano, což znamenalo obojí, že ženy nemohou být vysvěceny jako duchovní, ale mohou si počínat téměř jako vysvěcení duchovní v divizi, která to po nich bude chtít. Toto doporučení šlo na každoroční zasedání a odtud pak na GK 1990. Na GK v Indianapolis 1990 byla tato dvě ustanovení rozdělena, a středeční hlasování šlo drtivě proti vysvěcení duchovních žen. Když byla druhá otázka otevřena ve čtvrtek, mnoho delegátů z ciziny, vnímajíc, že velké hlasování už proběhlo, odešlo ze svých míst, zřejmě prohlížet městské památky a nakupovat. Hlavní argument, nabídnutý mluvčími NAD, byl adresován k přítomným zahraničním delegátům, a byl tento: „Včera jsme hlasovali s vámi pro to, co jste chtěli; dnes vás žádáme, abyste hlasovali s námi a vzali v úvahu kulturní potřeby Ameriky.“ Nebylo tam žádné odvolání na Písmo. Tentokrát hlasování šlo příznivě, ačkoliv s viditelně menším rozdílem než ve středu. Všichni dobře víme, že o pět let později otázka vysvěcení žen jako duchovních byla znovu předložena, ačkoliv v odlišném stylu. Tentokrát Severoamerická divize žádala o právo vysvětit ženy jako duchovní pro službu evangelia na jejich vlastním území. Prostřednictvím NAD byli jmenováni čtyři mluvčí, aby přesvědčili lidi k hlasování Ano, a pouze jeden řečník byl jmenován, aby přesvědčil k hlasování Ne. Ten „Ne“ řečník představil dobře sestavenou Biblickou studii, a jak si už sami vzpomínáme, delegáti hlasovali 1481 k 673, že Ne, Severní Amerika by neměla být oprávněna jít si svou vlastní cestou. Nátlak pokračuje Během několika týdnů po tomto hlasování sbor Sligo, situovaný pouze pár mil od ústředí Generální konference, vysvětil nějaké ženy kazatelky, a o něco později sbor univerzity La Sierra příklad následoval. Jak jsme již uvedli na jiném místě, během tří měsíců NAD jmenovala výbor k hledání způsobů, jak rozšířit pole působnosti žen jako kazatelek. Přibližně ve stejné době, vyvstal nápad „pověření do služby24“ pro ženy kazatelky. Pověřující služba Pokladníci konference, vedoucí a sekretářky jednotlivých oddělení, vedoucí institucí, kterým byl
udělen statut „pověřený“ obdrželi pouze oznámení poštou. Najednou se taková soukromá věc jevila nepřiměřená. Naléhavé hlasy trvaly na tom, aby jmenování žen do stavu „pověřený duchovní“25 bylo prováděno více veřejně, více jako bohoslužba vysvěcení. Takto byla „pověřující pobožnost“ rozvinuta, kompletně včetně modliteb, čtení Písma, kázání, poučení od starších, a vkládání rukou, vše rozvinuto, aby naplnilo snad celou hodinu na velkém shromáždění, jako stanové setkání. Tímto způsobem proces, který začal s plánem snížit daně z příjmu, (a) vytváří představu, že vysvěcení je pouze záležitostí církevní politiky, (b) rozvinulo se do pojetí, kdy pověření žen jako duchovních je rovnocenné k vysvěcení mužů jako duchovních. Když se o tom dozvídají mnozí Adventisté sedmého dne, považují to za velmi překvapivou (a zajímavou a smutnou) historii. _________________________________________ [POZNÁMKA VYDAVATELE: Na konci tohoto článku
původně otištěného v Adventist Affirm, byla poznámka z kruhu redaktorů, která naznačovala, že materiály „byly odvozeny z telefonních hovorů se správci na všech úrovních církve, z materiálů které napsal Bert Haloviak, Kit Watts, Samuel Koranteng-Pipim, a z dodatečného bádání, a ze zkušeností redaktorů.“]
_________________________________________ (Endnotes) 1 North American Division 2 Vysvěcení - Ordination 3 Pověření - Commissioning 4 Fary - Parsonages (or as manses, vicarages, and so on) 5 Duchovní - Ministers 6 Pastor - Pastor 7 Farní příspěvek - Parsonage allowance 8 The Internal Revenue Service 9 Povolaní duchovní - Licensed ministers 10 Osoby samostatně výdělečně činné - Self- employed persons 11 Církev - Denomination 12 Oprávnění - Authorized 13 Nejvyšší vedení - Top leadership 14 Církevní politika – Church policy 15 Pověřený - Commissioned 16 Vedoucí institucí - Institutional managers 17 Pracovníci evangelia – Gospel workers 18 Kazatelky – Women pastors 19 Starší - Elders 20 Spolupracovníci v kazatelské péči - Associ-
21 22 23 24 25
ates in pastoral care Církevní řád - Church Manual Ženský výbor - Women‘s Commission Doporučení - Recommendation Pověřující služby - Commissioning services Pověřený duchovní - Commissioned-minis- ter
Internetové stránky CASD 28.7.2011 Gary Krause v Kroměříži bořil
„mýty adventismu“
Modlitebna křesťanského sboru není cílem, ale naopak výchozí základnou duchovní, zdravotní i sociální misie zdravé církve, uvedl na červencovém Biblickém týdnu moravských a slezských adventistů v Kroměříži Gary Krause, celosvětový vedoucí této služby církve. Ve svých přednáškách vyvracel také rozšířený mýtus o tom, že adventisté, křesťané očekávající brzký druhý příchod Ježíše Krista, nemají bydlet ve velkých městech. „Právě ve městech je nejvíce lidí, kterým chce Bůh naším prostřednictvím nabídnout svou spásu v Kristu,“ zdůraznil Gary Krause.
Bez komentáře
Prosím, ať si čtenář otevře Bibli, a přečte si (od prvních stránek až do posledních), co je napsáno o městech a jejich osudech a sám posoudí, zda jde o mýty adventismu. (Na doplnění je také možné vzít rady EGW.) J. Jurica, redakce 13
Tady jsem Jan Ámos Komenský
Tady jsem, Pane Bože můj a milosrdný Stvořiteli. Unavil jsem se hledáním východiska, ale kromě nebezpečí, strachu a nejistoty nic nenalézám. Nikdo pomoci nemůže, proto přicházím k Tobě a klekám u Tvých nohou, do vůle tvé se zcela odevzdávám. Nalož se mnou pro Ježíše Krista jako s tím, kdo se do náruče Tvého milosrdenství pokládá. Hospodine, Panovníku nebe i země, Tvému jménu budiž čest, ne mně. Ty sám jsi hoden vzít moc, moudrost, sílu a čest, slávu i požehnání. Nikdy Tě neopustím. Nyní se zabydluji v hlubině Tvého milosrdenství. Místo hradeb, štítů se kladu do Tvé všemohoucnosti, před sebe jako stráž stavím Tvoji vševědoucnost. Tvé vůli odevzdávám klíče od brány mého srdce a všech mých úmyslů- odmykej, zamykej, čiň, co ráčíš. Před Tvým obličejem stojím takový, jaký jsem a zbavuji se všeho, i sebe samého. Odevzdávám se Ti cele, plně a bez výhrad. Dělej se mnou, co chceš a co vidíš za dobré. Nebráním se, nic nežádám, ať se děje Tvá vůle se mnou i skrze mně, podle Tvého přání. Jen o jedno Tě prosím, nikdy mě neopouštěj. Amen.
