FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY
RUSKÉ HRAČKY A JEJICH JMÉNA Russian toys and their names Русские игрушки и их имена BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
VYPRACOVALA: Radka Schneidrová VEDOUCÍ PRÁCE: prof. Ludmila Stěpanova, CSc. Olomouc 2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny. V Olomouci, dne 10. 4. 2014
Děkuji paní prof. Ludmile Stěpanové, CSc., za ochotu, konzultace, rady a připomínky, které mi během psaní bakalářské práce poskytla. Také bych chtěla poděkovat své rodině za podporu a trpělivost, které se mi od nich v průběhu studia dostalo.
____________________________________
OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................. 5
1 TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 7 1.1.
Onomastika jako vědní obor ................................................................................ 7
1.2.
Antroponyma ..................................................................................................... 15
1.3.
Ruské lidové hračky ........................................................................................... 18
2 PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 23 2.1. Muzeum hraček v Petrohradě ................................................................................ 23 2.2. Panenka .................................................................................................................. 26 2.3. Analýza dotazníků na téma „Hračky a jejich jména“ ............................................ 29 2.4. Ruské hračky v současné době............................................................................... 38 2.5. Populární ruská jména ............................................................................................ 41 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 46 РЕЗЮМЕ.......................................................................................................................... 50 BIBLIOGRAFIE............................................................................................................... 55 PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 57
ÚVOD Tato bakalářská práce je věnována tématu ruských hraček a jejich jmen. Podrobně se budu zabývat teorií vlastního jména, kritérii jeho třídění a historií sovětských a ruských hraček. Součástí práce jsou anketa, na kterou jsem získala odpovědi respondentů při mém studijním pobytu v ruském Petrohradě, a další analýzy týkající se vlastních jmen. Hlavním důvodem, proč jsem si téma této bakalářské práce vybrala, byl její zajímavý název. Už jen pomyšlení, že se budu moci myšlenkami vrátit do dětství, bylo velice lákavé. Stěžejním cílem mé práce bude nejen zpracování výsledků ankety na téma «Игрушки и их имена», ale také průzkum toho, jaká jména hraček v obchodech můžeme najít v současné době. Dalším úkolem bude zpracování teorie vlastního jména, rozdělení vlastních jmen podle dalších kritérií, historie sovětské a ruské hračky a analýzy podstatného jména кукла z různých hledisek. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se budu zabývat vědním oborem onomastika, který se věnuje vlastním jménům. Pro definici této vědní disciplíny jsem zvolila dva různé úhly pohledu. V první řadě uvedu vymezení pojmu a klasifikaci lingvisty R. Šrámka. Dále budu pokračovat definicemi ruské autorky A. V. Superanské společně s její klasifikací. Následovat bude kapitola, která se bude podrobně věnovat antroponymům, což jsou osobní vlastní jména. Teoretická část bude zakončena kapitolou věnující se historii sovětské hračky, která sahá do minulého století. V této části bakalářské práce budu pracovat s odbornými publikacemi: R. Šrámek. Úvod do obecné onomastiky; J. Filipec, F. Čermák. Česká lexikologie; A. В. Суперанская. Общая теория имени собственного; propagační materiály od А. Зводской. Петербургский музей игрушки а E. a I. Steiger. Umění hraček dvou tisíciletí. V úvodu praktické části bych chtěla několik řádků věnovat Petrohradskému muzeu hraček a jeho činnosti. Dále budu svoji pozornost věnovat pojmu кукла. Toto slovo budu analyzovat hned z několika hledisek. Řeč bude o původu výrazu, jeho výkladu, psychologickém pojetí slova, významu z hlediska symbolického a také o slovotvorném aspektu. Další část bude zaměřena na analýzu ankety «Игрушки и их имена». Dotazování respondentů bude probíhat v ruském Petrohradě. Dále se zaměřím na současnou nabídku hraček na ruských internetových obchodech s cílem 5
zjistit, pod jakými jmény se nyní prodávají panenky, plyšové a jiné hračky. V poslední kapitole praktické části se budu věnovat populárním ruským jménům, která v Rusku rodiče svým dětem dávají. V závěru práce budou shrnuty všechny mé poznatky z analýz. Následovat bude pětistránkové resumé v ruském jazyce. Do příloh zahrnu autorské fotografie sovětských hraček, které jsem pořídila v Petrohradském muzeu hraček.
6
1
TEORETICKÁ ČÁST
V úvodu teoretické části se budu zabývat základními údaji o vědě, která se zabývá vlastními jmény – onomastice. Zmíním se o jejím vývoji, postavení v systému společenských věd, dále o jejích hlavních funkcích a uvedu podrobné dělení vlastních jmen podle významného lingvisty R. Šrámka. V další části bude následovat pojetí a klasifikace vlastních jmen podle monografie ruské autorky A. V. Superanské. Dále se budu podrobněji zabývat antroponymy, tedy osobními vlastními jmény. V závěru teoretické části se budu věnovat velice zajímavé a bohaté historii ruských hraček.
1.1.
Onomastika jako vědní obor
Onomastika, též zvaná onomatologie, je část jazykovědy, která se zabývá vznikem, tvořením, rozšířením a povahou vlastních jmen. Méně často se také můžeme setkat s termínem onomatologie. Slovo onomastika je řeckého původu, vychází ze slova onomastiké – „umění dávat jméno“. (Šmilauer, 1963: 5) Intenzivní rozvoj onomastiky se začíná projevovat v 50. – 60. letech 20. století, a v důsledku tohoto rozvoje onomastika ztrácí charakter pomocné vědy historické (geografické, sociologické, kulturní historie aj.) a je řazena mezi vědy lingvistické. (Šrámek 1999: 3) Povaha onomastiky jako vědeckého oboru a její postavení v systému společenských věd jsou dány: a) předmětem výzkumu - vlastního jména (z lat. onymum, proprium) jako prvku jazyka, b) povahou a podstatou systému jazykových i mimojazykových kategorií, které jsou nezbytně nutné ke vzniku proprií a jejich fungování ve společenské komunikaci, c) teoretickými východisky a speciálními pracovními metodami. Předmětem onomastického výzkumu jsou vlastní jména (onyma, propria). Jsou to specifické lexikální jednotky, které pojmenovávají komunikativně individualizované objekty v protikladu ke jménům obecným (apelativům). 7
Hlavní funkcí vlastních jmen je propriálně pojmenované objekty v rámci objektů téhož druhu: a) individualizovat (ohraničit), b) diferencovat (odlišit), c) lokalizovat (zařadit objekt do určitých vztahů). (Šrámek 1999: 11) Z těchto hlavních funkcí vyplývají všechny vlastnosti a systémové jevy charakteristické pro propria, a které tvoří na obecné úrovni opozici vůči vlastnostem a funkcím apelativ. A právě proto vidí obecná lexikologie ve vlastních jménech tzv. druhou vrstvu jazyka. (Filipec-Čermák, 1985) Pod pojmem druhé vrstvy jazyka lze chápat odlišnosti apelativního a propriálního obsahu na jedné straně a vztah mezi propriálním pojmenováním a objektem daného pojmenování na straně druhé. Pro objasnění si uvedeme příklad: most, německy „Brücke“ a Most, středisko hnědouhelného průmyslu v severních Čechách – jejich souvislost je čistě geneticko-etymologická. Vztah mezi propriálním pojmenováním a objektem daného pojmenování, jehož referenční povaha je sice zřejmá, ale do jehož individualizující funkce, která je hlavním cílem propriálního pojmenování, není zakomponován „pojmový“, „pojmově zobecňující“ význam, jak je tomu naopak u apelativ, a proto apelativum most nemůže v komunikaci nahradit proprium Most. Oba významy by splynuly a rozdíl mezi propriem a apelativem by byl těžce identifikovatelný. (Šrámek 1999: 11) Ovšem vydělení tzv. druhé vrstvy jazyka lze formulovat také jako opozici dvou sfér jazyka – apelativní a propriální. Slovo opozice má v tomto případě význam protikladu dvou různých způsobů vztahu mezi pojmenováním a pojmenovaným v rámci téhož jazyka. V praxi to znamená, že onymie daného jazyka (dialektu) je systémem tohoto jazyka (dialektu) spjata prostřednictvím matérie (tj. lexikálních prostředků, pojmenovacích postupů, slovotvorných možností, pravidel gramatické a syntaktické organizace promluv/textů, aj.), ale od apelativní sféry se liší plněním speciálních funkcí. Tyto poznatky mají význam především pro teoretickometodologické principy a východiska onomastiky jako primárně lingvistické disciplíny. Právě díky těmto poznatkům se onomastika osvobozuje od své pozice okrajového oboru jazykovědy nebo pomocné disciplíny historické, geografické, sociologické apod. (tamtéž: 12)
8
Dělení onomastiky V rámci propriální sféry jazyka se podle druhové povahy onymických objektů vytvářejí tři velké plány (prostory): a) geonymický prostor – zahrnuje všechny třídy toponym, což jsou jména onymických objektů na povrchu země, a kosmonym, tedy jmen nebeských těles a útvarů na nich; b) bionymický prostor – do kterého patří antroponyma, pseudoantroponymaa zoonyma, tj. jména živých (nebo jakoby živých) onymických objektů = bytostí; c) chrématonymický prostor – představuje vlastní jména pro objekty, jevy a vztahy vzniklé lidskou činností (společenskou, kulturní, ekonomickou, politickou, apod.). Podle tohoto základního dělení lze také vlastní jména zjednodušeně nazvat a rozdělit do tří základních skupin a to: a) geonyma; b) bionyma; c) chrématonyma. (Šrámek 1999: 16) Jiná kritéria třídění vlastních jmen Různé klasifikační systémy vnitřně člení onomastiku rozdílným způsobem. Tyto systémy se obvykle nedotýkají ontologické podstaty proprií a pracují pouze s povrchovými vlastnostmi jejich jazykové výstavby, to znamená, že procházejí napříč všemi třídami vlastních jmen. (tamtéž, 16) Podle profesora Masarykovy univerzity a významného českého onomastika R. Šrámka je rozdělení vlastních jmen následovné: Dělení A – vlastní jména přímá a nepřímá Jde o velmi rozšířené dělení proprií. Toto dělení rozlišuje přímé a nepřímé pojmenování objektů. Za příklad přímého pojmenování můžeme považovat louku s vlastností nivy = Niva. Je však velmi důležité rozlišit, zda se jedná o pojmenování přímé, nebo pouze o pojmenování, které má s jiným objektem určitou souvislost (např. pole leží za vodou = Za vodou). Ve skutečnosti se týká způsobu začlenění vztahu mezi pojmenovacím 9
motivem a daným objektem. Přímost pojmenování je vymezena předpokladem, že vztah mezi toponymem Niva a objektem „niva“, nazývaného apelativně niva, je věcně pravdivý a sémanticky identický. (Šrámek 1999: 16-17) Nepřímá pojmenování typu U lesa, Za vodou neobsahují jasné (explicitní) pojmenování onymického objektu, jako např. louka, která se nachází „u lesa“ nebo pole, které se nachází „za vodou“. Prostřednictvím kategorie vlastních jmen lze rozeznat jeho vlastnost, která může být například lokalizující (Za vodou) nebo může vyjadřovat posesivitu (Novákové). (tamtéž, 17) Rozdíl mezi přímým a nepřímým pojmenováním závisí na přítomnosti či nepřítomnosti onymického objektu. V případě, že je onymický objekt apelativně pojmenován, jde o pojmenování přímé. Od okamžiku vzniku se však tento objekt mohl změnit a nyní se může svou povahou odlišovat. Například substantivum Niva dnes není jen „niva“, ale může označovat i „sídliště“ nebo objekt pojmenovaný Za vodou, i když za vodou neleží. (tamtéž, 17) Dělení B – názvy předložkové a nepředložkové Předložková toponyma v rámci slovanských národních toponymií vytvářejí areálové a frekvenčně produktivní zvláštnosti, a tudíž je jejich východiskem zobrazení struktura, nikoli přítomnost nebo nepřítomnost pojmenování onymického objektu. Propriálně pojmenovací motiv je vyjádřen předložkou, která je nositelem určujícím informaci o daném propriu. Patří sem především jména, která mají v propriální sféře schopnost směrově lokalizovat (umisťovat) – jsou to např. pomístní jména polí, luk, lesů aj. nebo některé typy oikonym (jména měst, obcí, osad, sídel). Dělení C – jména primární a sekundární Existují i jiná kritéria, podle kterých jsou sestavovány různé klasifikace. V odborné literatuře se můžeme setkat s nejasnými dělícími hledisky. Například za primární jména mohou být považována jména nederivovaná (př. Dub) a za jména sekundární jména derivovaná (př. Doubí). Podle jiného mínění se za primární pokládají původní nejstarší znění jména a za sekundární podoby odvozené od těchto znění později. (Šrámek 1999: 18-19)
10
Nyní po úspěšném zpracování teorie onomastiky podle Rudolfa Šrámka bude následovat obecný úvod do onomastiky z pohledu ruské autorky Alexandry Vasiljevny Superanské. Uvedeno bude také její stanovisko na vzniklé a vznikající vědecké práce zabývající se problematikou onomastiky. V další části se budu podrobněji zabývat její klasifikací vlastních jmen. Termín onomastika se podle A. V. Superanské může definovat dvěma způsoby. a) Onomastika je považována za komplexní vědu o vlastních jménech. b) Tento termín může také označovat samostatná vlastní jména, nebo také onyma. Autorka podotýká, že vlastní jména jsou částí jazyka, která názorně předvádí nejparadoxnější situace, jejichž analýza přispívá ke vzniku nových, hlubších, společensky-lingvistických koncepcí. A. V. Superanskaja v úvodu vyjadřuje svůj názor na vědecké práce, které se týkají problematiky onomastiky. Podle ní je jich nedostatek a je potřeba vypracovat nové, aktuálnější a přesnější. Jejich hlavním cílem by mělo být nejen zobecnění faktů onomastiky, ale také sjednocení a upřesnění onomastické terminologie a také by měly odhalovat známé a doposud neznámé oblasti onomastiky, které by pomohly s dalším výzkumem. Existuje řada vědních disciplín, které využívají onomastiku jako pomocnou vědu. Jde například o historii nebo geografii. Avšak vlastní jména náleží především lingvistice. V každém jazyce můžeme najít jak slova ojedinělá, tak slova užívaná často v běžné mluvě. A právě pestrost těchto výrazů onomastická zkoumání komplikuje. Nicméně ač si tato slova nemusí být podobná, mají tak obecné rysy, díky kterým spadají do kategorie vlastních jmen. (Суперанская 2009: 5-6) Superanskaja ve své knize dělí vědu na „čistou“, jinak řečeno přesnou, a na vědu aplikovanou. Podle její teorie onomastika vznikla především jako věda aplikovaná a dříve měla hluboký význam pro práci historiků, geografů, ale i literárních vědců. Časem se z onomastiky stala nezávislá disciplína, která k analýze využívá lingvistické metody. (Суперанская 2009: 7)
11
Klasifikace vlastních jmen Náplní této části bude podrobnější dělení vlastních jmen, než se kterým jsem se setkala v příručce R. Šrámka. V některých případech si dovolím autorku A. V. Superanskou doslovně citovat. A. V. Superanskaja rozděluje vlastní jména především podle životnosti, a tím vznikají dvě velké skupiny: 1) jména živých bytostí, která se dále dělí na: a) antroponyma – osobní vlastní jména, která mají další podrozdělení:
individuální (vydělují jednotlivce ze skupiny, př. Petr, Pavel)
skupinová (jména rodinná nebo dynastická, př. Novákovi, Přemyslovci);
b) zoonyma (jména živočichů)
individuální (jména domácích a divokých zvířat)
skupinová (jména celých skupin živočichů);
c) mythonyma «Mифонимия
—
это
своеобразный
сектор
ономастического
пространства, созданный наподобие реальной его части. В него входят именования и
людей,
космографических
животных, объектов,
растений,
народов,
различных
географических
предметов
и
т.п.,
в действительности никогда не существовавших. Особое место в нем занимают
теонимия
(имена
богов),
наиболее
ярко
представленная
в политеистических религиях и демононимия (именования различных духов, высших и низших, добрых и злых). Имена героев и титанов — ближайшее подобие антропонимии — занимают промюжуточное положение между антропонимией и теонимией.». (Суперанская 1973: 173 – 181) 2) názvy neživých předmětů, jejichž rozdělení je následující: a) toponyma – názvy geografických objektů, lokalit, oblastí; b) kosmonyma a astronyma – názvy planet, hvězd, souhvězdí aj.; c) fytonyma – názvy rostlin; d) chrématonyma – vlastní jména věcí, které vytvořil člověk, např. zbraní, hudebních nástrojů aj.; 12
e) názvy dopravních prostředků – individuální názvy lodí, letadel, vlaků, automobilů; f) jakostní a speciální pojmenování; g) ochranné známky. (Суперанская 1973: 186-196) Vlastní jména komplexních objektů dělíme na: 1) názvy podniků, zařízení, spolků a asociací – Superanskaja uvádí, že jde o názvy, které «Обозначают предприятия как особые единицы более крупного порядка, а не как сумму членов их коллективов и не как здания, в которых они помещаются.»; (Суперанская 1973: 196) 2) názvy periodického tisku, novin nebo časopisů «Они близки к названиям учреждений, поскольку за каждым подобным названием стоит группа людей, объединенных общностью идей,
взглядов
и
издающих
определенную
продукцию.»;
(Суперанская 1973: 199) 3) chrononyma – názvy svátků «Обозначение
определенных
отрезков
и
точек
времени
- это собственные имена, различные по своим характеристикам.»; (Суперанская 1973: 199) 4) názvy svátků, výročí a slavností; 5) názvy akcí, kampaní, válek; 6) názvy literárních a uměleckých děl – názvy obrazů, soch, hudebních a literárních děl; 7) dokumentonyma – názvy dokumentů, listin, zákonů a spisů; 8) názvy živelních katastrof – hurikány, bouře, zemětřesení; 9) faleronyma «Фалеристика – молодая отрасль исторических наук, получившая свое название от лат. falera 'бляха, которой награждались наиболее храбрые легионеры'. Фалеристика занимается изучением наград: орденов, медалей, знаков отличия.» (Суперанская 1973: 206) Onomastický prostor se rozděluje na určité sektory, ve kterých vynikají jednotlivé oblasti a sféry. Tyto sektory jsou velmi důležité pro snadnější orientaci. 13
A. V. Superanskaja uvádí rozdělení vlastních jmen podle A. Bacha, který vlastní jména dělí na základě označovaného předmětu: 1) jména živých bytostí nebo bytostí, které jsou za živé považovány; 2) místní názvy, názvy domů, názvy dopravních prostředků, názvy děl výtvarného umění, názvy kosmických objektů; 3) názvy institucí, názvy společností; 4) názvy činností, tanců a her; 5) názvy myšlenek, nápadů a idejí (např. literárních děl); 6) názvy muzikálních motivů a děl. A tímto způsobem A. Bach některé z těchto skupin sdružuje dohromady. Například antroponyma spojuje se zoonymy nebo do skupiny toponym zahrnuje chrématonyma a astronyma. A. Bach považuje názvy podniků a společností za izolovanou skupinu, do které by díky svým lingvistickým rysům mohly patřit také názvy periodického tisku, modely aut a mechanismů aj. (Суперанская 1973: 173-174)
14
1.2.
Antroponyma
I přes to, že se antroponyma vztahují pouze k živým bytostem, tento předmět nám nabízí nezvykle kombinovanou škálu kategorií jmen, což je spjato s historií kultury, specifičností psychiky lidí, s tradicí a mnoha jinými okolnostmi. Antroponyma lze rozdělit do dvou základních skupin.
vlastní jména osobní (vydělují jednotlivce ze skupiny, př. Petr, Pavel);
vlastní jména skupinová (jména rodinná nebo dynastická, př. Novák, Přemyslovci)
Vlastní jména osobní „Z pohledu dialektiky jde o vnímání člověka jím samým nebo okolím (člověk sám sebe vnímá jako jediné a stálé já, které se svému okolí jednou představí jako malé dítě, jednou jako mladík, hned jako dospělý a poté jako stařík) vzniká dvoustranná situace, kdy se z jedné strany objevuje snaha o jediný název pro osobu po celou dobu jejího života (tak jak je to běžné u mnohých evropských národů). Ze strany druhé jde o změnění jména člověka podle věku. Tato změna je často doprovázena rituálními slavnostmi (objevující se u řady národů jiných částí světa). Jméno se také může používat pro výraz zvěčnění památky mrtvých (pojmenování nemluvňat na počest mrtvých příbuzných nebo hrdinů), nebo se také může užít pro pojmenování topografické oblasti na počest slavné osobnosti. Tato etnografická rozmanitost v tradicích, spjatých s pojmenováním osoby, komplikuje vytvoření všeobecné klasifikace pro jména všech národů a vyžaduje proto pozornější a přesnější zkoumání. Každý národ má svůj vlastní onomastický systém, který jde jen stěží považovat za klasifikaci. Řeč je tedy pouze o rozdělení jmen, a to např. na jména:
stejnojmenná (pro pojmenování osoby je použito jen jedno jméno);
dvojjmenná (binominální) (pro pojmenování je použito jméno a příjmení, nebo jméno a přízvisko, jméno a titul, atp.);
tříjmenná (pro pojmenování osoby jménem, jménem po otci a příjmením, nebo jménem, přízviskem a dodatečným přízviskem, atp.)
15
Jde o to, že většina badatelů se zajímala především o oficiálně schválená pojmenování, a to není přesně to, co se v řeči doopravdy vyskytuje a používá. Pro uvedení příkladu, v Ruské federaci je oficiálně přijat systém jména + jména po otci + příjmení, který byl zaveden při tvoření úředních dokumentů, užívá se i při sčítání obyvatel atp., ovšem ve skutečnosti Rusové používají různé stejnojmenné nebo dvojjmenné struktury. Místní neoficiální uspořádání vlastních jmen mohou mít zcela odlišná jména vzhledem k záznamům jmen v oficiálních dokumentech. Velkou roli v neoficiálním uspořádání hraje posloupnost generací, která do systému jmen vnáší přesně stanovenou organizaci. Změna jména podle věku se praktikuje u různých národů v různé míře. U jedněch jde o změnu volitelnou, u druhých o přísně povinnou. Toto dělení může být schváleno jako jedno z kritérií pro klasifikaci jmen. Jiným kritériem může být dělení jmen na absolutní, která jsou dané osobě bezprostředně přidělena na základě jeho kvalit, a na jména relativní, která jsou dané osobě přidělena bez ohledu na jeho specifičnost z hlediska tradice, protože se podobná jména už v daném kolektivu lidí vyskytují. Další a v určitém smyslu více specifická klasifikace povede k analýze jmen a vyjasnění příčin, které slouží jako důvody pro vytvoření jmen, které jsou, z jedné strany, zcela osobní, a ze strany druhé odráží některá fakta, která jsou blízká ke jménům všeobecným. Pro příklad si uvedeme situaci Rusů v 17. a 18. století, kdy v oficiálních zápisech byly uvedeny následující údaje: 1) osobní jméno, 2) údaje o vztahu (obvykle k vůdci rodiny), 3) osobní přízvisko nebo příjmení, 4) místo původu, 5) povolání: москвитин Истомка Феофанов сын прозвище Лабза, столоначальника Ивановская жена Федорова сына Поливанова вдова Ульяна Петрова дочь. Stejná kritéria pojmenování lze najít u Arabů ve středověku, kde mohou být všechna tato kritéria současně, výběrově nebo částečně použita pro pojmenování osoby. Vlastní jména skupinová Mezi antroponyma skupinová patří:
rodová jména;
rodinná jména;
dynastická jména, jejichž subjekty jsou rozděleny podle odlišných rysů.
16
Nejstarší z těchto jednotek je jednoznačně rod. Rodová organizace patří k jedné z historicky nejdůležitějších sociálních uspořádání, díky kterému lidský kolektiv získal svoji strukturu. V Evropě názvy rodů prakticky vymizely, ale můžeme se s nimi setkat u mnoha národů v Asii, Africe, Austrálii nebo v Americe. Hlavním úkolem tohoto rodového pojmenování je regulace sňatků (sňatek uvnitř rodu je zakázán). Pro zřetelné vymezení rodů, co se jeho vnitřní kmenové struktury týče, každý rod dostane své individuální jméno, které bývá často spjato s totemickým zvířetem – rodovým božstvem, se kterým jsou všichni členové spjati velmi silným poutem. Jelikož rodová příslušnost dávala člověku rodová práva, a protože hlavním rysem rodu bylo jeho jméno, rodová jména se pečlivě zachovávala. Například jména turkotatarských a mongolských rodů, jejichž první zmínky o nich lze najít v čínských zdrojích začátku naší éry, jsou do dnešní doby zachována v téměř nezměněné podobě. V období matriarchátu se rodová jména předávala po ženském pokolení, protože muži (manželé z jiných rodů) na strukturu rodu prakticky neměli vliv. V období patriarchátu se rodová jména předávala po mužském pokolení. Rodová jména jsou zpravidla tzv. singularia tantum, např. Волк, Ворон, Лисица. Rodová organizace doprovází kočovný způsob života. S přechodem k usazování ztrácí svůj význam a rod je nahrazen patriarchální rodinou. Rodová jména zůstala jen v národní paměti, protože rod, který dříve označovala, se stal neaktuálním, nebo docházelo k jeho změnění, avšak odraz jeho jména můžeme spatřit ve jménech osobních nebo příjmeních. Příjmení, tzv. rodinná jména, jsou bezprostředními následníky rodových jmen. Avšak na rozdíl od jmen rodových, příjmení jsou tzv. pluralia tantum, např. Ивановы, Зайцевы, Песковские. Dynastická jména, jsou si díky svým lingvistickým rysům velmi blízká s příjmeními, např. Романовы, Габсбурги, Бурбоны atp. Jedná se také o tzv. pluralia tantum. V případě užití pojmenování v jednotném čísle, např. Романов, Габсбург, stejně jako u užití příjmení v jednotném čísle (Иванов, Зайцев), se jedná o jednotlivého představitele pojmenované rodiny, který je pojmenován osobním vlastním jménem, nikoli rodina souhrnně.“ (Суперанская 1973: 174-178)
17
1.3.
Ruské lidové hračky V následující kapitole bych chtěla připomenout velice zajímavou historii hraček, která sahá do minulého století. Pracovat budu s materiály, které jsem měla možnost sehnat při svém studijním pobytu v ruském Petrohradě. Jedná se o propagační materiály «Петербургского музея игрушки», jejichž autorkou je Алёна Зводская, ředitelka muzea. Dále mi velice pomohla kniha autorů Eva a Ivan Steiger, která má název Umění hraček dvou tisíciletí. Jednáse o obrázkového průvodce zlatým věkem historických hraček.
„Minulé století v sovětských hračkách, stejným způsobem jako zrcadlo, odráží nesnáze, úspěchy a výhry. Zaměření se na sovětské hračky značně vzrostlo v posledních desetiletích. Přechod od sbírání k vědeckým studiím se objevil společně se vznikem nových zajímavých publikací, ačkoli pouze v omezeném množství. Pro specialisty nejatraktivnějším je období vzniku hračkářského průmyslu v sovětském státě. Nicméně právě v tomto tématu se projevuje nezdůvodněná tendence zkoumání odtržené sovětské hračky od obecné linie ruské historie s určitou dávkou ironie a zveličením negativních stránek vzniku tohoto průmyslu. Bez ohledu na to, jak chtěl mladý sovětský stát ohraničit všechny souvislosti s dorevoluční společností, byl nucen přijmout odkaz na dané tradice doby minulé. V hračkářské výrobě převládala, stejně jako dříve, řemeslná výroba. Mechanické hračky zaplnily velkou část trhu po celé zemi, avšak nebyl jich dostatek, proto byl trh doplněn importem výrobků z Německa a Francie. Řemeslná výroba se do popředí zájmu ruské inteligence dostala na přelomu 19. a 20. století. Rostoucí národní uvědomění, zájem o lidovou kulturu, a to včetně lidových hraček, napomohly vzniku řemeslnických dílen, ve kterých působili význační umělci. Umělecké a technické kvalitě hračky se na mnoha mezinárodních výstavách dostalo kladného ohodnocení. Nicméně kvůli první světové válce, následujícím revolucím a občanské válce, kdy byla země vystavena chudobě a bídě, poptávka po kvalitní hračce ustoupila do pozadí. Na hračku prvního desetiletí nového státu byl vznesen jediný požadavek – měla být levná. Dokonce i umělecká úroveň ve srovnání s modely vyrobenými do období revoluce byla velmi nízká. 18
Právě ve 30. letech 20. století se hračka dostala do oblasti stranického zájmu jako prostředek pro pracovní a sociální výchovu a obeznámení s reálným životem. V letech 1932-1933 byl ve městě Zagorsk, které se nachází v Moskevské oblasti, otevřen Celosvazový vědecko-experimentální ústav hraček, při něm byla založena profesionálnětechnická škola, ve které měli být pro další kariéru připravováni budoucí pracovníci výroby. Muzeum hraček, které bylo sjednoceno v roce 1918, bylo přestěhováno z Moskvy právě do Zagorsku a stalo se částí ústavu. Podle plánů se měl celý komplex ústavu stát centrem hračkářského průmyslu země. Město Sergijev Posad bylo v průběhu století velkým regionem řemeslné výroby a po revoluci bylo centrem, které jako jediné pokračovalo ve výrobě celého sortimentu z různých materiálů. Hlavním materiálem ve výrobě sériových hraček bylo papírmašé, neboli papírová hmota, ze které vyráběli panenky, houpací koně a jiné výrobky. Právě v nich byly zachovány črty z doby minulé, byli vychováváni noví umělci a konstruktéři, byly připravovány nové, pevné modely, které byly testovány v herně při ústavu. Avšak
vytvořit
v Zagorsku
obrovské
centrum
hračkářského
průmyslu
se nepodařilo. Z muzea se stalo skladiště učebnic určených pro pracovníky ve výrobě. Absolventům technické školy vzhledem k nedostatku kvalifikovaných profesorů chyběla odborná průprava. Množství modelů hraček, které ústav vyráběl, bylo nekvalitní, a jejich špatná výroba přispívala v podobě komunálního odpadu do jiných odvětví průmyslu. Bez ohledu na tyto neúspěchy je důležité zdůraznit fakt, že ve 30. letech se hračka stala významným a diskutovaným tématem
na
stránkách
tisku.
Psali
o
ní
pedagogové
A. S. Makarenko, E. A. Flerinová, spisovatelé M. Gorkij, L. A. Kasil nebo politikové N. Krupská a A. V. Lunačarskij. Od roku 1935 po dobu 4 let byl vydáván časopis pod názvem „Советская игрушка“. Právě na stránkách tohoto časopisu se rozvinula diskuze na zásadní téma – co to vlastně sovětská hračka je a jaká by měla být. Kromě cenové dostupnosti byly na hračku vzneseny i jiné požadavky, které se týkaly technické kvality nebo umění. Nová hračka měla za úkol dítě seznámit s okolním světem, a proto musela odpovídat skutečnosti. Sortiment bylo potřeba vytvářet promyšleně, v souladu s požadavky učitelů, které byly původně zaměřeny na masovou výrobu, která od 30. let
19
postupně narůstala. Byly stanoveny specifické rysy hračky, které měly u dítěte vést k vyvolání pocitu např. pilnosti, vůle k vítězství nebo ochotu ke spolupráci. Nová hračka by neměla rozdělovat děti podle pohlavní nebo národnosti, ani by neměla podněcovat individualismus ve hře, a hazardní hry byly zakázány. Tím, že si dítě hrálo, se postupně dostávalo do společnosti a seznamovalo se s jeho vymoženostmi a pravidly. Současně bylo zdůrazňováno, že hračka měla v dětech probouzet sklony k estetickému umění a v neposlední řadě přinášet radost. Velmi dlouhou dobu bylo centrum hračkářského průmyslu v Leningradu a v Moskevské oblasti a to hlavně díky tomu, že šlo o nejvyspělejší regiony, co se průmyslové výroby týče. Ve druhé polovině 30. let se situace změnila. K životu se znovu probudila stará centra hračkářské výroby a podle veřejných programů byly otvírány výroby nové. Na základě sdružování vznikaly velké specializované podniky, jejichž zásobování postupně získalo plánovací charakter. Ale ne vždy tato úsilí přinášela očekávané výsledky. Výroba hraček v důsledku politiky snížení cen na hotový výrobek získala neziskový charakter. Mnoho podniků nemělo místní tradici a nebyly opatřeny včasnou podporou od svých center, a tudíž se nemohly rozvíjet. Základním nedostatkem hračky zůstávala jeho nízká umělecká kvalita. Nedocenění role umělce a celková nízká úroveň vzdělání výrobců hraček vedla ke kopírování modelů ze zahraničí, což bylo tradicí v období do revoluce. Šlo hlavně o modely panenek, technických a plyšových hraček. Bez ohledu na jednotlivé nezdary byl problém hračkářské výroby na konci 30. let vyřešen. Dětem se dostávalo kvalitních hraček v dostatečném množství a za rozumnou cenu, přičemž šlo o novou hračku, která byla vyrobena v souladu s požadavky společnosti. Ale rozvoj průmyslové výroby byl opět přerušen průběhem politické historie. Velká vlastenecká válka výrobu hraček silně postihla. Mnoho podniků bylo zbouráno a část těch, které zůstaly, byla přeorientována k vojenským potřebám. Avšak už od roku 1943 začaly probíhat sanace. V tomto roce byla založena Komise pro hračky při Výboru pro vzdělávání. Byla zřízena v Leningradu a v provozu byla do roku 1991. Obnovená výroba fungovala podle předválečných modelů až do 50. let. 20
50. léta se výrazně odlišují ohromným množstvím nově aplikovaných modelů a materiálů. Významné úspěchy sovětské literatury se promítly do výroby hraček. Byly například vyráběny dětmi oblíbené pohádkové bytosti. Centra výroby hraček byla rozptýlena po celé zemi. Často se stávalo, že ty samé modely byly v sortimentu několika továren současně. Typická továrna této doby se vyznačovala dostatečně úzkou specializací na jeden, maximálně na dva typy hraček. Při závodech
fungovaly
také
společnosti
založené
na zpracování odpadové hmoty z výroby. Nejznámějšími výrobnami v Leningradu byly «Красный треугольник», který vyráběl gumové hračky, «Ленинградский завод металлоизделий», jehož specializací byla technická hračka nebo výrobna panenek «Ленигрушка». Ve výrobě panenek a jiných hraček se kromě celuliodu, který je základním materiálem pro průmysl, začala často používat papírovo-dřevitá hmota, která byla užitečným a levným materiálem. Na konci 50. let se začínají do detailů propracovávat první modely z polyethylenu a polystyrenu. Poměrně drahý a hořlavý celuloid je z výroby vyřazen v 60. letech. Polyethylenové hračky rychle zaplňují regály v obchodech. Tento materiál se od ostatních odlišuje svou odolností, snadnou formací, bezproblémovým barvením v nátěru, barva těchto panenek téměř souhlasí s barvou lidského těla a tento materiál odpovídá všem sanitárním
normám.
Co
se
týče
skelného
polystyrenu,
nejen
průhledného,
ale i zabarveného, stal se nejodolnějším materiálem pro výrobu očí panenek, a také pro výrobu technické hračky a svým charakterem tak překonal odolnost plechu. Na přelomu 50. a 60. let se mění stylistické preference v sovětském umění a ve výrobě hraček, do popředí se dostává estetika socialistického způsobu života. Hledání nové podoby hračky u neohrabaných panenek odbourává jejich dětinství a tím se z nich stávají školáci. Zpevněné sportovní figury a poeticky působivé obličeje s dokořán otevřenýma očima – tak vypadaly panenky nové generace, které se narodily v době míru a byly vychovány v zemi Sovětů v období, kdy se sny mohly stát skutečností a budoucnost vypadala nadějně a radostně. Tyto modely tvořili umělci, kteří do tohoto odvětví vstoupili právě v tomto desetiletí. Mezi ně patřili například L. Smorgon, E. Lavrová, N. Tyrková nebo L. Razumovskij. Nicméně rovnováha mezi uměleckou 21
kvalitou a masovou výrobou na konci 60. let byla vychýlena směrem k nekonečné replikaci modelů, která se stále větší měrou stávala výnosným podnikáním. Spojování podniků a přechod k pásovým technologiím vedl k poklesu hodnoty role umělce v průmyslu. Podniky dávaly ve výrobě přednost prostým nízkonákladovým modelům. Zejména bouřlivý proces konsolidace podniků probíhal v 70. letech. V důsledku tohoto procesu se «Ленинградский завод металлоизделий» změnil na strojírenský spolek «Спутник», «Охтинский Химкомбинат» dále fungovalo jako výzkumné a výrobní společenství «Пластполимер». Závod «Красный треугольник» byl transformován ve sdružení. Pravděpodobně největším výrobním spolkem byla «Ленигрушка». Vznikla spojením samotné továrny «Ленигрушкa» s továrnou didaktické hračky, dále pod její strukturu spadal závod na výrobu vánočních ozdob a továrna na výrobu plyšových hraček. Na konci 20. století příběh sovětské hračky skončil. V nových ekonomických podmínkách mnohé podniky neměly moc šancí na přežití a tak byly převedeny. V dnešní době mají ruské děti na rozdíl od jejich babiček a dědečků nejen možnost hrát si s hračkami ze zahraničí, ale dokonce jsou nuceni si s nimi hrát, protože v obchodech prakticky úplně chybí hračky domácí výroby. Snad sesbírané domácí a muzejní kolekce sovětských hraček pomohou uchovat jejich nejlepší tradice pro budoucí generace.“ (Зводская 2011; Steiger 2013: 71-109)
22
2
PRAKTICKÁ ČÁST
V praktické části své bakalářské práce se budu podrobněji věnovat Muzeu hraček v Petrohradě, které jsem měla možnost osobně navštívit při svém studijním pobytu. Dále bude následovat kapitola o názvu кукла, neboli panenka. Toto slovo budu analyzovat z několika hledisek. Dále se budu věnovat detailní analýze výsledků ankety na téma «Русские игрушкии их имена», kterou tvořilo celkem 6 primárních otázek, na které odpovídali lidé různého pohlaví a z různých věkových vrstev. Praktická část bude pokračovat kapitolou zkoumající současnou nabídku hraček na ruských internetových obchodech s cílem zjistit, jaká jména tyto hračky nesou. Poslední kapitola se bude věnovat populárním ruským jménům, která rodiče svým dětem dávají.
2.1. Muzeum hraček v Petrohradě Při svém studijním pobytu v ruském Petrohradě jsem záměrně navštívila muzeum hraček. Jednalo se o malé, skromné muzeum, řekla bych, že nebylo větší jak 100 m 2. Ovšem exponátů zde bylo k vidění více jak 3000. Navíc zde v době mé návštěvy probíhala unikátní výstava stavebnic LEGO. „Petrohradské muzeum hraček je nestátní kulturní zřízení, které je členem Ruské muzejní unie. Bylo založeno v roce 1997. Jedná se o druhé nejstarší muzeum svého druhu v Ruské federaci hned po Umělecko-vzdělávacím muzeu v městě Sergijev Posad nedaleko Moskvy. Toto muzeum bylo založeno jako umělecké muzeum, jehož hlavním úkolem bylo sbírání, uchovávání, vystavování a zkoumání hraček nejen jako unikátních položek hmotné kultury, ale i jako unikátních uměleckých forem, které zahrnují starobylé národní
tradice
a
nejnovější
umělecké
tendence.“
(http://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Petersburg_Toy_Museum) Muzejní kolekce sovětských hraček čítá více než 3000 předmětů. Mnohé z nich jsou rodinnými památkami, které byly muzeu darovány. Slovem rodinné se rozumí hračky, které v rodinách strávily nejedno desetiletí, byly předávány z pokolení na pokolení a často měly svá typická jména, oblíbené šaty a také svou historii, která je velmi úzce propletena s historií jejich majitelů. A právě protože se tato expozice 23
nevyznačuje čistě informačním charakterem, velký důraz je kladen na emoce návštěvníků. (Зводская 2011) „Jde o pohled na hračku jako syntetickou uměleckou formu, která existuje v komplexní souvislosti mezi estetickou a hrací funkcí, a mající nejbohatší paletu uměleckých prostředků, které předem určily přidělení sbírky autorovy umělecké hračky do hlavního muzejního fondu. Je to velmi zajímavá kolekce, díky které se petrohradské muzeum může pyšnit svou specifičností a jedinečností. Podle kritiků umění je autorova hračka (přesněji řečeno, herní předměty) vytvořena v dílnách umělce, který se věnuje různým uměleckým technikám, může jím být například konstruktér, malíř, sochař, designér, architekt, atd. V posledních 20 – 25 letech sloužila hračka spíše pro představení původní kultury, ale zatím se nenacházela ve středu zájmu uměleckých muzeí nebo muzeí hraček. Data o existenci jakýchkoli významných sbírek tohoto druhu v Evropě nejsou k dispozici. Nicméně
autorova
umělecká
hračka
není
jediným
odvětvím
činnosti
Petrohradského muzea hraček. Vedle toho se muzeum pyšní sbírkou lidových hraček, ruských, ale i zahraničních, a kolekcí textilních hraček, jejichž množství se neustále zvětšuje. Udržování těchto tří fondů umožňuje hračku studovat a vystavovat úplněji a mnohostranně. Společně s uměleckými kritiky a pedagogy se Petrohradské muzeum hraček podílí na vypracování zajímavých výstavních programů a uměleckých festivalů, které jsou určeny nejen pro účastníky, ale i pro širokou veřejnost. Muzeum se neorientuje pouze na dětské publikum, a z toho důvodu navrhuje úzkou spolupráci s různými institucemi ve společném vypracování komplexních pedagogických programů a účast při jejich zajišťování.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Petersburg_Toy_Museum) Jelikož pro mě bylo muzeum velice zajímavé a nikdy jsem se s žádným podobným nesetkala, zajímalo mě, jaké jsou reakce ostatních návštěvníků. Na internetu jsem na serveru http://szo.spr.ru/otzyvy/muzey-igrushki.html našla několik krátkých a výstižných komentářů. Pro zajímavost si dovolím některé z nich zveřejnit.
24
«Очень не обычный музей, в нем собрана большая коллекция игрушек, некоторые игрушки я помню из моего детства. Очень приятные воспоминания. Также есть очень старинные игрушки. В музее можно брать экскурсовода, а можно просто пройтись самим.» (Елена Валерьевна, 2013-07-18) «Зашли с ребенком и оба были очарованы этим музеем. Вся эволюция игрушек собраны в одном месте - поразили мишки, которые так любит мой ребенок. Экскурсия тут мне кажется совсем не нужна - всё понятно и интересно и без неё.» (Ирина Ткач, 2013-07-18) «Очень милый музей. Взрослым там тоже будет интересно, а для детей просто рай. При нас проходил мастер-класс по изготовлению дедов морозов из ткани. Там очень интересный сувенирный магазин, отличная экспозиция с историей кукол с Древней Руси. Каждому проводят экскурсию и рассказывают, как играли дети в разные века и годы. Интересно.» (Анастасия Матвиенко, 2013-05-10) Výsledkem tedy je, že z expozice muzea jsou uchváceny nejen děti, ale i jejich rodiče, které se do svého dětství také velmi rádi vrací.
25
2.2. Panenka Když se řekne slovo hračka, skoro každý z nás si vybaví panenku, rus. кукла. Avšak ne každý ví, kde se právě toto slovo v ruském jazyce vzalo a kromě toho, že je to hračka, nezná jeho další významy. Rozhodla jsem se toto slovo analyzovat hned z několika
hledisek.
Z aspektu
etymologického,
výkladového,
psychologického
a symbolického. Když už jsem se pozastavila nad významy slova panenka, nahlédla jsem i do slovotvorného slovníku ruského jazyka autora A. N. Tichonova. Etymologický slovník Co se týče významu slova «кукла», z etymologického hlediska je smysl následující: «Кукла» „ кукольник, стар. знач.: "фокусник"; укр. кукла, др.-русск. кукла, Георг. Амарт. (Срезн. I, 1360). Через ср.-греч., нов.-греч. κοῦκλα (то же) из лат. cuculla; см. Фасмер, Гр.-сл. эт. 104; Бернекер 1, 640; Г. Майер, Ngr. Stud. 3, 33 и сл.; Брюкнер 280. Невероятно посредничество тур. kuklа (Романский, JIRSpr 15, 106; Мi. ТЕl., Доп.
2,
152).
Абсолютно
неприемлемо
предположение
об
исконнослав.
происхождении и родстве с кука "кулак", кукиш (Соболевский, РФВ 70, 91 и сл.). Последний пытается даже греч. κοῦκλα объяснить как заимств. из слав. „ (Фасмер, 1986: 405) Jelikož je tato definice velice odborná, obsahuje mnoho zkratek a je čerpána z mnoha zdrojů, shrnula bych to následovně. Slovo кукла bylo převzato z řečtiny, kde se objevilo jako „κοῦκλα“, pocházející z latinského „cuculla“, které neslo pro panenku od počátku stejné označení. Výkladový slovník Výkladových slovníků je pro ruská slova velké množství, proto jsem se rozhodla slovo panenka vyložit pomocí několika jejich verzí od různých autorů. Jako první jsem si vybrala slovník ruského filologa D. N. Ušakova. Jeho rozdělení významu slova je toto: 26
1) „analogie člověka nebo zvířete, která je vyrobena z nějakého materiálu jako hračka pro děti nebo určená pro loutková představení; slovní spojení «детская кукла, играть в куклы, коллекция кукол, театральные куклы»; 2) přenesený význam: bezduché stvoření (především žena); hovorové“. (Ушаков, 1935: 1542) Dalším je výkladový slovník jazykovědce S. I. Ožegova. Podle něj má slovo panenka pět významů. 1) „dětská hračka v podobě lidské figurky; slovní spojení „hrát si s panenkami“ – «играть в куклы»; 2) v divadelním představení: postava člověka nebo zvířete, vyrobená z různých materiálů a je ovládána loutkohercem. Panenky jsou upevněny na šňůrkách s hůlkami na konci – nazýváme marionetky; loutky mohou být také prstové, dále mohou být určené pro stínovou hru a jsou promítány s pomocí světla jako siluety; 3) přenesený význam: Být loutkou v něčích rukách.; 4) figury, které představují lidská těla v životní velikosti; ve výlohách obchodů; 5) nářečně: svazek listů papíru napodobující balíček peněz; «Чертова кукла!», někdo, kdo překáží a rozčiluje někoho“. (Ожегов, 2001: 313) Posledním je výkladový slovník ruské lingvistky T. F. Jefremové. Její výklad je následující: 1) „ženský rod
dětská hračka v podobě lidské figurky
postava člověka nebo zvířete, vyrobená z nějakého materiálu, která je použita pro speciální divadelní představení
přenesený význam, hovorové: padělek, napodobenina; 2) mužský a ženský rod, hovorové vnitřně prázdný člověk, bezcitný (obvykle o ženě) ten, kdo slepě plní něčí příkazy“. (http://www.efremova.info/word/kukla.html) 27
Psychologický slovník „«Кукла», anglicky „doll“ je dětská hračka v podobě figurky člověka nebo zvířete. Děti panenku přijímají animisticky, tedy jako živou bytost. Nejstarší dětské panenky symbolizovaly děti samotné a používaly se ke vzbuzení mateřských citů a dovedností u dívek. V latině toto slovo mohlo označovat jak panenku, tak dívku.“ (http://enc-dic.com/enc_psy/Kukla-9857.html) Slovník symbolů „Panenka je často obrazem duše člověka, která může poškodit vyvolané
čarodějnictví. Panenka vyrobená z klasů, nazývaná Pšeničná Dívka, ztělesňuje semeno budoucí sklizně a je také obrazem Bohyně Zrna, Matky nebo Panny. Panenka se vyrábí z posledního sklizeného svazku v době sklizně a slavnostně je přinesena na farmu. Často byla panenka upouštěna na zem, což bylo doprovázeno nářky a následně ji zvedali ze země s radostnými výkřiky. Mělo to znázorňovat smrt a znovuzrození boha obilí. Na dálném východě jsou vyráběny rýžové panenky, které zdobí chrámy u silnic. Panenka visící na farmě zahání čarodějnice, víly a všechno zlo až do příští sklizně.“ (http://enc-dic.com/symbol/Kukla-403.html) Словообразовательный словарь русского языка Výraz кукла ve slovníku nalezneme pod číslem 1151. „кукл(а) кукол(-к-а) о-кукл-и-ть-ся о-кукл-ива-ться о-куклива-ниj-e [окукливание] окукл-éниj-e [окукление] куколь(-ник) 1 кукол-ниц-а куколь-н(ый) кукольн-о кукольн-ик 2 кукл-о-вод“ (Тихонов, 1985: 509) 28
2.3. Analýza dotazníků na téma „Hračky a jejich jména“ Díky mému studijnímu pobytu v ruském Petrohradě se mi naskytla možnost, jak získat materiál pro svou bakalářskou práci. Dovolila jsem si oslovit 31 ruských občanů z řad studentů univerzity, dětí ve škole, ale i dospělých pracujících lidí, aby mi odpověděli na několik otázek týkajících se ruské hračky. Dotazník byl vcelku krátký, čítal celkem 6 jednoduchých otázek. První otázka se týkala věku dotazovaných. Pro snadnější orientaci jsem je rozdělila do čtyř věkových skupin. Téměř polovinu respondentů tvořily osoby ve věku od 16 do 25 let, konkrétně šlo o mé spolužáky z univerzity a jejich kamarády. Do věkové kategorie 26 – 35 let jsou zahrnuti absolventi a učitelé univerzity. Naopak nejméně dotazovány byly děti školního věku (5 – 15 let), jelikož jsem s nimi nebyla zas až tak v blízkém kontaktu. Poslední skupinu tvoří lidé ze středu produktivního věku, zhruba tedy 36 – 45 let, pracující a starající se o rodinu.
5 - 15 let 16 - 25 let 26 - 35 let 36 - 45 let
29
Druhá otázka měla za úkol zjistit pohlaví respondentů. Graf názorně ukazuje, že ženy tvořily více jak 2/3 dotazovaných. Přesně v číslech jde o 22 žen a 9 mužů.
muži
ženy
Všechny následující odpovědi na otázky jsem rozdělila podle pohlaví, jelikož se mi reakce osob různého pohlaví zdají natolik různorodé, že je potřeba je rozlišit.
30
Třetí otázka zněla «Какие игрушки у Вас были в детстве? », tedy: „S jakými hračkami jste si v dětství hráli?“ U dívek a žen jednoznačně největší úspěch sklidila panenka, kterou vlastnila téměř každá. Projevil se i značný výskyt plyšových hraček. Nejčastěji šlo o medvídky, pejsky nebo zajíčky. Dále měly ženy překvapivě v oblibě také autíčka, dětské stavebnice a u starších generací se vyskytovaly houpací koně, které už v současné době moc k vidění nejsou. U mladších dívek ve skupině 16 - 25 let se objevoval vliv západní kultury a panenka Barbie, která se stala nejdostupnější a zažila největší prodejní boom právě v devadesátých letech. U žen spadajících do kategorie 36 – 45 let se v odpovědích několikrát objevila Rubikova kostka, což je mechanický hlavolam, který se stal hitem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy byl vyráběn v milionových sériích. Vše výše uvedené je přehledně zakresleno v grafu níže.
panenka plyšová hračka autíčko dětská stavebnice houpací kůň Barbie Rubikova kostka
31
U chlapců a mužů podle očekávání nejvyšší příčky obsadila autíčka a železnice. Ihned za nimi se umístily dětské stavebnice. Šlo o stavebnice typu Merkur, dřevěné, alei velice známé LEGO. Velkou popularitu si získaly dětské pistolky a stolní hry jako například fotbal nebo hokej. Mezi kluky v kategorii 16 – 25 let se stejně jako u dívek projevil velký boom prodeje a obliby té doby, ne však panenek Barbie, ale robotů. U generace 36 – 45 let se v odpovědích často vyskytovaly šachy a kostky. V grafu níže je tato statistika vyobrazena.
autíčko a železnice dětská stavebnice pistolka stolní hry robot šachy kostky
32
Čtvrtá otázka byla zaměřena na jména hraček, která jim jejich majitelé – děti, dávaly. U mužů se nejčastěji vyskytovala odpověď, že svým hračkám jméno nedávali, neboť šlo o hračky technické. Ženy měly své spektrum reakcí mnohem širší. Jména jejich panenek se nejednou opakovala.
Panenka Маша Катя Настя Наташа Ляля Ксюша Лена Нюша Оля Вика
Jména dostávaly také jejich plyšové hračky.
Plyšový medvídek
Мишка Мишутка Тобик Джордж Анфиска Мэнси
33
Plyšový pejsek
Бобик Тобик Зубка Жучка Гомер
Mnohdy se objevovaly reakce, že své hračky děti pojmenovávaly podle hrdinů z animovaných filmů. Velmi mě zaujala (a do teď mám v paměti odpověď), ve které mi čtyřicetiletá paní odkryla prakticky rodinnou historii. Když jí bylo 5 let, na ulici v louži našla medvídka, jenž jméno Medvídek nakonec dostal, a kterého má do teď její dvacetiletá dcera v posteli. Z odpovědí na tuto otázku vyplývají ještě dvě zajímavá fakta. První z nich je, že jména dostávaly hračky na základě jmen příbuzných v rodině. Druhé, pozoruhodnější, je opět způsobeno vlivem západu a jeho novátorství. Jména panenek а panáčků s nádechem západní kultury zněla vcelku nezvykle: «Дора, Динь-Динь, Кристина, Китти, эмили, Джордж, Роберт». Další otázka měla podle reakcí respondentů stanovit, jaké hračky jsou v současné době mezi ruskými dětmi populární. Odpovědi dívek a žen byly podle mého názoru silně ovlivněny sortimentem, který se nyní nachází na policích ruských obchodů. Mezi nejčastější hračky současných dětí patří panenky z Wings klubu, nestárnoucí a stále zdokonalovaná panenka Barbie, neobvyklá a zajímavá postavička My little pony (Můj malý pony). Co se týče plyšových hraček, v kurzu stále zůstávají plyšoví medvídci a stavebnice LEGO, jichž se na trhu prodává několik druhů a typů. U malých chlapců dominují spíše elektronické hračky. Nejfrekventovanějšími jsou počítačové hry, autíčka na ovládání, playstation nebo Xbox. Všichni se chtějí podobat hrdinům z filmů nebo seriálů, ať už je řeč o pavoučím muži – Spider-Manovi nebo netopýřím muži – Batmanovi. Podle mého názoru jsou dávno pryč doby, 34
kdy si kluci hráli na ulici s praky nebo obyčejným míčem. Moderní dobu zkrátka nezpomalíme, ani nezastavíme. Vývoj hraček je tak obrovský, než nám nezbývá doufat, že se tradiční hračky z dětských světů neztratí úplně a nenahradí je iPady, telefony nebo počítače.
35
Poslední otázka mého anketního listu je úzce spjata s otázkou předchozí. «Какие имена ребята своим игрушкам в настоящее время дают? », česky „Jaká jména děti svým hračkám v současné době dávají?“ Není divu, že naprostá většina odpovědí, ať už ženských nebo mužských, byla taková, že děti svým hračkám jména nedávají, neboť se jedná o hračky technické nebo elektronické. Pár respondentů uvedlo již známá tradiční jména, která se dědí z generace na generaci. Všechna tato klasická jména jsou zaznamenána v grafu níže.
Panenka klasická
Маша Катя Аня Женя Ксюша Няня
Byla zmíněna také jména nová, zavánějící exotikou.
Panenka moderní
Анджелина Анна-Луиза Джейн Китти
36
Jména vztahující se k plyšovým hračkám, konkrétněji k uvedeným plyšovým medvídkům, se od tradice neodpoutávají a ve většině případů zůstávají stejná.
Plyšový medvídek
Мишка Тобик Бобик
Do značné míry jsou současné děti ovlivněny filmovými seriály, filmy nebo filmy kreslenými. Je známo, že jejich hračky dostávají jména po hlavních hrdinech z těchto snímků. Proto nás nepřekvapí autíčko jménem „McQueen“, poníci „My little pony“, prasátko „Peppa“, robotická ryba „Nemo“ z filmu Hledá se Nemo, Šmoulové a jejich široké příbuzenstvo, kočička „Hello Kitty“, Medvídek Pú, Ovečka Shaun, nebo kocour Garfield.
37
2.4. Ruské hračky v současné době V současné době je výběr hraček na ruském trhu velmi rozmanitý. Ruské internetové obchody jsou velmi přehledné a nabízí obrovské množství nejen hraček domácích, ale převážně zahraničních. Zaměřila jsem se především na těchto pět internetových
obchodů
nabízejících
hračky:
www.danilka.com,
www.begemott.ru, www.ladoshka.ru a www.kidland.ru.
www.toyz.ru,
Většina těchto webových
stránek má svou nabídku dětských hraček rozdělenou podle věku dítěte. Některé z nich mají svůj sortiment rozčleněn do sekcí, které se týkají chlapců, dívek, ale také nafukovacích hraček, hraček rozvíjejících smysly nejmenších, stolních her, stavebnic, kočárků pro panenky a mnoho dalších. Po mém anketním průzkumu, který zjišťoval vše, co se hraček týče, mě neudivil ani fakt, že na ruských internetových obchodech jsou i záložky vyhrazené pro hračky imitující postavičky z populárních dětských filmů, nebo např. pro firmu Mattel, která se zaměřuje na výrobu panenek Barbie, aut z filmu „Cars“, ale také postaviček od Disneyho. Ve svém průzkumu jsem se zaměřila především na jména panenek, plyšových hraček a populárních hraček, které jsou na ruském trhu k dostání. Pro lepší přehled jsem výsledky mého pozorování shrnula pro každou webovou stránku zvlášť. Server www.danilka.com nabízí více než 22 druhů panenek. Mezi nejznámější v této sekci patří panenky Baby Born, panenky z Wings klubu a panenky Barbie. V nabídce jsem našla také panenky, které jsem vlastnila v dětství já. Nyní jsou pojmenovány různě, např. Аленка, Танюша nebo Герда. Co se týče plyšových hraček, na tomto webu jsem našla pouze nabídku plyšových koček se jmény Черри nebo Дэйзи. Pod položkou „populární hračky“ jsem našla 32 sekcí, které skýtají, např. postavičky želvích ninjů, postavičky z Hvězdných válek, pavoučího muže Spider-Mana nebo netopýřího muže Batmana. Další webovou stránkou je www.toyz.ru. V sekci panenky jich nabízí 15 druhů. Zaujala mě pestrá nabídka hadrových panenek se jmény Алина, Ляля, Майя, Маруся nebo také Апельсинка, Клубничка, Виноградинка, které svým vzhledem (barvou oblečení) připomínají pomeranč, jahodu nebo hroznové víno. Mezi interaktivními panenkami se objevila jména Паула, Егорка, Варенька nebo Карла. Samozřejmě v nabídce nechybí Barbie od Mattela a panenky z Wings klubu. Plyšových hraček tento server nabízí mnohem více. Velmi oblíbení jsou plyšoví hrošíci nejčastěji se jmény: Жорик, Мотя nebo Боня. Web nabízí také široký výběr plyšových koček, nazvaných: 38
Батон, Кеша, Нюрка, Катюша, Вилли nebo Феофан. Co se týče plyšových medvídků, ti se nejčastěji jmenují: Миша/Мишка, Берни, Сашка, Маттео, Феликс, Сэмми, Бруно nebo Жорик. Tento web sice nabízí hračky nejrůznějších druhů, ale bohužel jsem zde nenašla záložku „populární hračky“, což by pro orientaci zákazníka na stránkách bylo mnohem snažší. Webová stránkawww.begemott.ru má podnadpis „hypermarket hraček“. Jedná se o internetový obchod, který zájemcům nabízí dokonce získat frančízu, a prodávat tak hračky firmy Begemot například ve svém vlastním městě. Těchto poboček už existuje více než 100 po celém Rusku. Jejich rozdělení hraček mě trochu překvapilo. Nenajdete u nich pouze klasické rozdělení na hračky pro chlapce a hračky pro dívky, ale tento obchod prodává i své vlastní značky hraček, licenční produkty, ale také exkluzivní hračky, které jsou k dostání málokde. Co se týče panenek, nejčastějšími jmény jsou: Маринка, Нина, Анна, Алиса, Маша, Наташа nebo Aнгелинa. Na tomto webu najdeme také plyšové hračky, medvídky se jmény: Тедди, Мишутка, Аркаша, Валентин nebo Богдан. Jejich nabídku považuji za velmi pestrou. K dostání jsou i všechny novinky ze světa hraček. Webová stránka www.ladoshka.ru má ve svém katalogu na výběr více než 4000 druhů hraček. K dispozici je široká škála panenek se jmény: Берта, Вероника, Анна, Настя, Даша, Карла, ale nechybí samozřejmě ani modely panenek Barbie. Co se plyšových hraček týče, tento obchod je zaměřen spíše na plyšové hračky rozvíjející smysly dítěte, v nabídce jsem našla postavičku Máši z kreslené pohádky Маша и Медведь, která vypráví jednotlivé epizody tohoto seriálu pro děti. Objevilo se zde i mnoho verzí plyšového symbolu země – Чебурашки. Kromě dalších populárních postaviček z filmů nabídka plyšových medvídků či pejsků chybí. Posledním zkoumaným serverem byl portál www.kidland.ru. Na této stránce je 26 odvětví, ve kterých můžeme požadovanou hračku hledat. Internetový obchod nabízí 13 druhů panenek nejznámějších značek, jako je např. Baby Born, Chou Chou nebo Baby Annabell. Těmto panenkám už zpravidla děti další jména nedávají, protože už si je se jménem přinesou z obchodu. Možná bych vytkla naprostou absenci typických panenek. Co se týče plyšových hraček, velmi mě zaujalo přehledné rozdělení na plyšové medvídky, zajíce a králíky, kočky, pejsky, nebo i postavičky z Disney filmů a licenční plyšové symboly olympiády v Soči. Plyšových medvídků je v nabídce okolo 30ti, nejvíce
39
z nich nesou jména Миша/Мишка. Velkým překvapením pro mě byl fakt, že většina hraček v tomto obchodě svá jména nemá. Závěrem bych tento průzkum chtěla zhodnotit. Podle mého názoru je jméno hračky napsané na cedulce s cenovkou v obchodě pro dítě celkem svazující záležitostí. Pokud si koupí hračku beze jména, volba je jen na něm. Avšak když si koupí například panenku se jménem Машa, těžko ho napadne, aby panenku přejmenovávalo, pokud už má jméno z obchodu. Dále bych chtěla poznamenat, že je na ruském trhu znát obrovský vliv západních trendů, co se hraček týče. Hračky představující hrdiny z nejnovějších amerických animovaných filmů jsou sice k dostání, ale typická ruská jména panenek nebo plyšáků z obchodů naštěstí stále nevymizela.
40
2.5. Populární ruská jména V této části popíšeme nejpopulárnější jména současných ruských dětí a pokusíme se zjistit, zda jim jména hraček odpovídají. Pokud je řeč o popularitě, vždy se najde něco, co je v danou dobu aktuální a chtějí to všichni. Výběr jména pro dítě je velmi důležitým prvním zásahem do jeho osudu a pokusem tento osud namířit pokud možno nejlepším směrem. V dnešní době je právo na výběr jména zcela v rukou rodičů, kteří by měli mít na paměti několik důležitých pravidel:
jméno by mělo být snadno vyslovitelné jak samostatně, tak společně se jménem po otci;
jméno by mělo být snadno zapamatovatelné;
od jména by měly jít snadno vytvořit zdrobnělé tvary jména;
jméno by nemělo u ostatních lidí vyvolávat nežádoucí asociace spojené s jeho nositelem;
pokud bude mít dítě příjmení, ze kterého nebude poznat jeho pohlaví, není vhodné mu dávat jméno tzv. общего рода (Женя, Саша, Валя);
při výběru jména pro kluka je důležité mít na mysli, že by z tohoto jména mělo být možné vytvořit jméno po otci. Mým středem zájmu byla ruská jména, která dávala rodiče svým dětem v období
let 1995 – 2005. Tento průzkum jsem si dovolila převzít z práce studentky Gymnázia č. 2 v Murmansku. „V této studii bylo analyzováno 575 jmen studentů gymnázia (233 chlapců a 342 dívek). Celkovou analýzu tvořilo 55 mužských a 68 ženských jmen, dohromady 123 vlastních jmen. A nyní přejdeme k samotnému průzkumu. Mezi jmény dětí, které se narodily na přelomu století, konkrétně v letech 1995 – 2005, nejrozšířenějšími byla tato mužská jména: Никита, Дмитрий, Андрей а Артём. Žebříček ženských jmen byl následující: Анастасия, Екатерина, Елизавета, Анна, Дарья, Юлия, Полина а Мария. Důležité je poukázat na fakt, že tato jména se na prvních příčkách objevila také v průzkumu z roku 2012, kde se do popředí, mimo jiné, dostala také jména Максим, Киррил, Александр, Арсений u chlapců a jména София, Варварa nebo Диана u dívek.
41
Prozkoumána byla také jména studentů jednotlivých tříd. Pro představu jsem vybrala 2 ročníky, a to první a jedenáctý, aby byl zřetelný značný rozdíl. Prvním vybraným je 1. ročník, ve kterém se sice objevovala typicky ruská jména, ale ve velmi malé míře, protože u dětí, narozených po roce 2000, roste popularita pojmenování výjimečnými jmény. Zatímco v 11. ročníku (děti narozené v roce 1995) je značná popularita ruských jmen rozhodně ve větším měřítku než u dětí, narozených na začátku nového století. Tuto statistiku jsem zaznamenala do grafu níže.
1. ročník
Настя Мария Павел Андрей
11. ročník Анастасия Юлия Екатерина Елизавета Ирина Дмитрий Алексей Андрей Артём Павел
42
Co se týče jmen výjimečných, jejich nositelem je mezi analyzovanými studenty 31 dívek (9 %) a 20 chlapců (8,5 %). Pro zajímavost uvedu některé z nich. Dívčí jména: Аглая, Арзу, Денисея, Мишель, Раиса, Нина. Nezvyklá chlapecká jména: Всеволод, Святослав, Тигран, Рустем, Гордей, Савва. Mezi původní ruská jména lze zařadit následující: mužská: Богдан, Владимир, Владислав, Всеволод, Вячеслав, Мстислав, Святослав, Станислав, Ярослав. Ženských jmen je pouze 6: Вера, Людмила, Лада, Лана, Любовь, Светлана. S původními jmény jsou také neodmyslitelně spjata jména přejatá z cizích jazyků. Toto přejímání jmen z různých oblastí do ruského jazyka jsem zaznamenala do grafu níže.“ (http://nsportal.ru/ap/ap/drugoe/moda-na-imena-na-rubezhe-xx-xxi-vekov)
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
женские имена мужские имена
43
A nyní bych pár slovy chtěla shrnout nejnovější průzkum populárních jmen, která dávají rodiče svým dětem v Rusku, který byl proveden v roce 2012. Průzkum byl připraven webovou stránkou дети@маил.ру. Jelikož je graf průzkumu velice přehledný, dovolím si ho uvést níže.
Průzkum také zjistil nově se objevující jména roku 2012. Mezi mužská jména patří například: Богдан, Тимофей, Матвей, Хлеб, Захар, Фома, Нил, Аким nebo Лука. Co se týče nových ženských jmen, objevila se jména: Таисья, Арина, Варвара, Ульяна, Василиса, Аксинья, Адвотья nebo Пелагея. Pokud všechny průzkumy shrneme, jejich závěr bude následující. Je známo, že jména na své popularitě nabývají pouze v určitém období, protože potom se móda opět změní. Tato periodická změna populárních jmen je způsobena hlavní funkcí jména, která spočívá v rozlišení lidí. A proto je velmi důležité mít zásobu jmen, ze které mohou být neopotřebovaná jména použita. Tuto zásobu mohou tvořit jména tradiční, málo užívaná jména, ale také jména nová, přejatá. Na začátku 20. století byla v módě složená jména, která vznikla spojením částí slov, která tvořila známé komunistické slogany, jména a příjmení vládnoucích lídrů, ale také jména, která v sobě zobrazovala úspěchy doby. V těchto letech snad nikomu nepřišla divná, např. jména Вилюр, které lze rozšifrovat jako «Владимир Ильич Любит Родину» nebo Придеспар («Привет Делегатам Съезда Партии»). Zvláštní 44
popularitou se pyšnila jména Владлен («Владимир Ленин») nebo Нинель (přečteme-li pozpátku a vynecháme měkký znak, dostaneme slovo «Ленин»). Avšak koncem 20. století se opět stala populárními jména, která se často používala v předrevoluční Rusi. Na matrikách byla registrovánа miminka se jmény Матвей, Фома, Савелий, Прасковья nebo Ефросинья, а mnohými dalšími, která zněla pro současné Rusy nezvykle. Ovšem během desíti let se tato jména začala užívat tak často, že překročila hranici, za kterou už nejsou považována za jména ojedinělá. Neustále se také měnila popularita jmen, která se dětem dávala podle rady astrologa nebo podle jmen světců. Ale vždy se mezi rodiči našli tací, kteří své dítě pojmenovali po oblíbeném herci, sportovci, nebo politikovi. Rodiče může ve výběru jména pro jejich dítě ovlivnit místní tradice, politika, náboženství, ale dokonce i popularita filmového hrdiny. V mnohých zemích existují zákonem přijaté seznamy jmen, která je zakázáno dětem dávat. V Rusku však zákon, který by mohl omezit fantazii rodičů, zatím neexistuje. (http://deti.mail.ru/baby/newborn/samye-populyarnye-imena-2012-goda/)
Ať chceme nebo ne, vždy nás budou obklopovat věci, které nás budou určitým způsobem ovlivňovat. A není tomu jinak ani u dětí a jmen, která svým hračkám dávají. Jednak je mohou inspirovat jména seriálových postav, ať už domácích či zahraničních, nebo mohou být také pyšná na své jméno, a proto po sobě pojmenují i panenku. Nebo se také může stát, že si děti koupí hračku, která už má své jméno přiděleno z obchodu. Jak jsme ale mohli ze všech průzkumů zjistit, jak u lidí, tak u panenek se můžeme setkat například se jmény typickými: Маша, Наташа, Настя, Екатерина, Анна, ale také se jmény módními: Вероника, Ангелина nebo Карла. Závěrem bych tedy chtěla říct, že jména lidská mají jistě velký vliv na jména hračeka jsou spolu velmi úzce spjata.
45
ZÁVĚR Tato bakalářská práce pojednává o ruských hračkách a jejich jménech. Cílem práce bylo popsat jména současných ruských hraček. Pro splnění tohoto cíle jsme se měli seznámit s vědní disciplínou, která se zabývá vlastními jmény a dále s podrobnými klasifikacemi vlastních jmen podle různých knižních příruček. Dalším záměrem, kterému jsem se věnovala převážně v praktické části, bylo shromáždění informací o ruských hračkách, detailní analýzy dotazníků a průzkumů týkajících se vlastních jmen. Posledním mým úkolem byl výzkum významu ruského slova кукла – panenka. Bakalářská práce byla rozdělena do dvou hlavních částí, a těmi jsou část teoretická, na kterou navazuje část praktická. Teoretickou část jsem rozčlenila do tří hlavních kapitol. V první kapitole jsem se věnovala onomastice jako vědní disciplíně zabývající se vlastními jmény. Zkoumala jsem její vývoj, postavení v systému společenských věd, její hlavní funkce a klasifikace. V této části jsem pracovala s odbornými příručkami profesora R. Šrámka. Úvod do obecné onomastiky; autorů J. Filipce, F. Čermáka. Česká lexikologie a А. В. Суперанская. Общая теория имени собственного. Další kapitola pojednává o antroponymech společně s jejich rozdělením do dvou hlavních skupin. Alespoň z mého hlediska pro mě byla nejzajímavější kapitolou poslední kapitola teoretické části, která se týkala historie ruských lidových hraček. Díky mému studijnímu pobytu jsem si tuto historii mohla poslechnout naživo na jedné z přednášek v Petrohradském muzeu hraček. V této práci jsem pracovala výhradně s propagačními materiály muzea a částečně jsem se opírala o publikaci od manželů Steigerových. Umění hraček dvou tisíciletí. Praktická část byla zaměřena převážně na mé poznatky a analýzy. Jelikož jsem měla možnost za svého dosavadního studia vycestovat do Ruska a navštívila jsem tak ruský Petrohrad, snažila jsem se svůj pobyt využít i ku prospěchu mé bakalářské práce. Zavítala jsem do Petrohradského muzea hraček, ve kterém jistě nejenom mě, ale i ostatní návštěvníky, naprosto uchvátil sál, který byl věnován sovětským hračkám. Fotografie některých z nich jsem umístila do přílohy. Činnost muzea je velice různorodá. Nejen že sesbírané kolekce vystavuje, ale spolupracuje také s různými institucemi, kterým napomáhá při tvorbě komplexních pedagogických programů. Muzejní kolekce sovětských hraček čítá více než 3000 předmětů a mnohé z nich se do muzea dostaly darem jako hračky, které se v rodinách dědily z pokolení na pokolení a můžeme je tak označit za rodinné památky. 46
Praktická část této bakalářské práce je rozdělena na 5 hlavních částí. První část pojednává o výše zmíněném Muzeu hraček v Petrohradě. Další kapitola praktické části pojednává o pojmu кукла. Toto ruské označení pro panenku jsem analyzovala z několika hledisek. Jednalo se o aspekt etymologický, výkladový, psychologický a symbolický. Nahlédla jsem také do slovotvorného slovníku, abych zjistila, kolik příbuzných slov je toho označení schopné vytvořit. Jelikož jsem všechny slovníky nesehnala v tištěném vydání, kromě publikací od С. И. Ожегова. Толковый словарь русского языка, Д. Н. Ушакова. Толковый словарь русского языка, М. Фасмера. Этимологический словарь русского языка а А. Н. Тихонова. Словообразовательный словарь русского языка, jsem pracovala se slovníky online. Ve třetí kapitole jsem se věnovala podrobné analýze dotazníků na téma «Русские игрушкии их имена». Tento průzkum měl za úkol mezi ruskou veřejností zjistit vše, co se týkalo hraček v jejich dětství. Průzkumu se zúčastnilo celkem 31 osob z řad studentů univerzity, dětí ve škole a dospělých pracujících lidí. Anketa čítala celkem 6 jednoduchých otázek. První otázka zjišťovala věk respondenta. Největší zastoupení měly osoby s věkem od 16 do 25 let. Druhá otázka určovala pohlaví dotazovaných jednotlivců. Průzkumu se zúčastnilo celkem 22 žen a 9 mužů. Následující otázka měla za úkol zjistit, s jakými hračkami si dotazovaní v dětství hráli. U žen byla na prvních místech typická panenka a plyšová hračka, zatímco u mužů to byla autíčka a dětské stavebnice. Čtvrtá otázka zjišťovala jména hraček, která jim děti dávaly. Jelikož u mužů se ve většině jednalo o hračky technické, jejich nejčastější odpověď byla, že svým hračkám jméno nedávali. U odpovědí žen převládala pro panenky klasická ruská jména jako například Маша, Катя nebo Настя. Jména se nevyhnula ani jejich plyšovým hračkám. Pejsci nesli jména jako Бобик nebo Тобик, medvídci se jmenovali Мишка nebo Мишутка. Nebylo překvapením, že se v reakcích objevila i méně známá jména, která ve svém obsahu jasně nasvědčovala o vlivu západní kultury. Další otázka byla zaměřena na jejich mínění o tom, jaké hračky jsou v současné době mezi ruskými dětmi populární. I zde je znát velký účinek zahraničního trhu. Ruské slečny si podle názoru respondentů nejraději hrají s tím, co je v danou dobu aktuální v ruských televizních programech pro děti. Nyní se jedná o panenky z Wings klubu nebo postavičku My little pony. U chlapců jednoznačně vítězí elektronické hračky v podobě počítačových her, autíček na ovládání nebo playstation. Podle mého názoru je dobaa vývoj všeho kolem nezastavitelný, a tím pádem není v naší moci ovlivnit to, co je v danou dobu aktuální. 47
Nezbývá než doufat, že se tradiční hračky z dětských světů neztratí úplně a nenahradí je moderní hračky všeho druhu. Poslední otázka byla úzce spjata s otázkou předchozí. Zjišťovala, jaká jména děti svým hračkám v současné době dávají. Není se čemu divit, že většina odpovědí, ať už ženských nebo mužských, se shodla na tom, že děti svým hračkám jména nedávají, protože se jedná o hračky technické nebo elektronické. Ovšem našlo se i pár odpovědí s tradičními jmény pro panenky nebo plyšové medvídky. Děti současné doby jsou velmi ovlivněny kreslenými filmy, jejichž hrdinové se objevují v sortimentu obchodů a jména už tak vlastně mají. Následující kapitola byla zaměřena na průzkum ruského trhu, co se týče nabídky hraček na internetových obchodech. Mým cílem bylo zjistit, pod jakými jmény se nyní prodávají panenky, plyšové a jiné hračky. Po důkladném prošetření pěti ruských internetových obchodů nabízejících hračky jsem došla k závěru, že panenky s typickými ruskými jmény, jako jsou např. Настя, Маша nebo Анна, jsou stále k dostání, ale jejich velkou konkurencí jsou panenky se jmény západními, např. Алиса, Ангелина, Герда nebo Вероника. Co se týče plyšových hraček, i těm zůstala typická jména, jako např. medvídkům: Миша/Мишка/Мишутка nebo Сашка, ale objevují se také jména s jiným nádechem než ruským: Маттео, Феликс, Бруно nebo Берни. V poslední kapitolе jsem se zabývala populárními ruskými jmény, která děti od svých rodičů dostávají. V úvodu jsem uvedla několik základních pravidel, kterými by se rodiče při výběru jména pro své dítě měli řídit. Následoval průzkum, vypracovaný studentkou Gymnázia č. 2 v ruském Murmansku. Tohoto šetření se zúčastnilo celkem 123 osob (55 mužů a 68 žen), tedy 123 vlastních jmen. Středem zájmu byli studenti 1. – 11. ročníku, narozeni v letech 1995 – 2005. Mezi nejrozšířenější mužská jména tohoto období patřila např. Никита, Дмитрий, Андрей. Jménům ženským dominovala: Анастасия, Екатерина, Анна, Дарья. Dále jsem uvedla průzkum jmen žáků jednotlivých tříd. Cílem bylo poukázat na fakt, že u dětí, narozených v roce 2005 se typická ruská jména objevovala méně často než u dětí v 11. ročníku. Řeč byla také o jménech výjimečných, která poslední dobou děti dostávají. U dívek jsou to jména: Аглая, Арзу, Мишель, Раиса. U chlapců např. Тигран, Рустем, Савва. Zmínila jsem se také o přejímání jmen z ostatních jazyků, které jsem názorně zaznamenala do grafu. Součástí poslední kapitoly byl také nejnovější průzkum z roku 2012, který se týkal nejpopulárnějších jmen v tomto roce. Mezi ně patřily např. Анастасия, Елена, Ольга, Екатерина, Анна, Татьяна u dívek a: Александр, Сергей, Дмитрий, Андрей, 48
Алексей, Максим u chlapců. Celkově jsem z průzkumů došla k závěru, že jména na své popularitě nabývají pouze v určitém období, protože po nějaké době se móda opět změní. Tato periodická změna je způsobena hlavní funkcí jména, která spočívá v rozlišení lidí. Na konci mé práce následuje resumé v ruském jazyce, bibliografie a obrázková příloha. Téma mé bakalářské práce bylo velice inspirativní a emocionálně založené. Při analýze ankety jsem se velmi ráda vrátila do svého dětství a zavzpomínala na své hračky. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací nejen po stránce lingvistické, ale i po stránce historické, kdy mě značně zaujala historie sovětské hračky, která velmi rozšířila můj všeobecný přehled. Z velké části jsem pracovala s ruskými zdroji, čímž jsem si rozšířila svoji slovní zásobu o mnoho pojmů. Mimo jiné jsem se také naučila zacházet s nasbíraným materiálem a utřídit si ho pro další práci. V příloze k práci jsem pro zajímavost přiložila několik autorských fotografií z Petrohradského muzea hraček.
49
РЕЗЮМЕ Предлагаемая бакалаврская работа посвящена игрушкам и их названиям. Частью настоящей работы является также анализ материала, полученного во время моего месячного пребывания в Санкт-Петербурге во втором семестре 2013 года. Причиной выбора темы работы стало название, которое у меня вызвало воспоминания о прошлом. Целью настоящей бакалаврской работы является ознакомление с научной дисциплиной, которая занимается собственными именами, и далее подробные классификации собственных имен по разным специальным публикациям. Я также подробно занималась антропонимами и привела их классификацию. Следующим моим замыслом, которому я уделила внимание главным образом в практической части, является сбор информации о русских игрушках и их именах и детальный анализ моего опроса, осуществленного в Санкт-Петербурге во время стажировки. Последней задачей в практической части было исследование русского слова кукла. Настоящая работа состоит из двух основных частей: теоретической и практической. Теоретическую часть можно разделить на три основные главы. Для теоретической части я пользовалась работами ученых в данной области. Прежде всего, мне очень помогли публикации чешских и русских авторов: Р. Шрамека, Й. Филипеца и Ф. Чермака и А. В. Суперанской. Также мне принесли большую пользу рекламные материалы, полученные в Музее игрушки в СанктПетербурге. Для практической части моей работы, я использовала заполненные анкетные листы, веб-страницы с опросами и издания авторов словарей: С. И. Ожегова, А. Н. Тихонова, Д. Н. Ушакова или М. Фасмера. В первой главе теоретической части настоящей работы я излагаю, что такое ономастика. Ономастика является научной дисциплиной, которая занимается именами
собственными.
Имена
собственные
являются
главной
задачей
ономастичекого исследования, а главной функцией имен собственных является наименование объектов одного типа. Общая лексикология считает собственные имена другим уровнем языка. Кроме того, я описала критерии разделения имен собственных по публикации известного чешского лингвиста Рудольфа Шрамека. В дальнейшем я занималась разными системами классификации. Все эти классификации описаны также в публикации профессора Р. Шрамека. Первой группой являются прямые и непрямые имена собственные, второй - названия 50
предложные и названия без предлога. Последней категорией являются имена первичные и вторичные. Далее следует теория дисциплины ономастика в соответствии с учением А. В. Суперанской. Данный лингвист занимается этой проблематикой гораздо подробнее, чем чешские лингвисты. Она - автор очень полезной публикации «Общая теория имени собственного», которой я главным образом пользовалась. Речь идет о классификации имен собственных и о том, что они обозначают. По мнению этого автора, термин ономастика можно определить двумя способами. Во-первых, она может являться комплексной наукой имен собственных, а во-вторых, данный термин может обозначать только отдельные имена собственные. А. В. Суперанская считает, что работ на тему проблематики ономастики очень мало и необходимо разработать новые, более актуальные и точные. Ряд научных дисциплин использует ономастику в качестве вспомогательной науки, к примеру, история или география, но автор считает, что имена собственные относятся, прежде всего, к лингвистике. В своей публикации
А. В. Суперанская делит ономастику на чистую и прикладную.
По ее мнению, термин ономастика определяется как наука, возникшая, прежде всего, как прикладная, которая необходима была для работ историков, географов и литературоведов. В подразделе я привела разные типы классификации в соответствии с книгой А. В. Суперанской. Вторая глава знимается термином антропонимы. Настоящий термин обозначает личные имена собственные. Несмотя на то, что антропонимы относятся только к именованию людей, этот единственный объект дает чрезвычайно сложный
спектр
категорий
имен.
Антрпонимы
можно
разделить
на индивидуальные и групповые. Индивидуальные антропонимы выделяют личность из коллектива, а групповые антропонимы даются коллективам, выделяемым на основе тех или иных признаков. Индивидуальные антропонимы можно далее разделить на одноименные, двуименные или трехименные. Одноименные используют для именования личности лишь одно имя, двуименные используют для этого имя и фамилию, трехименные используют для именования лица имя, отчество и фамилию. К групповым антропонимам относятся родовые, семейные и династические имена. Их денотаты являются коллективами людей, выделяемые по различным признакам.
51
Самой интересной для меня являлась последняя глава теоретической части. Она посвящена истории советской игрушки. В этой части я главным образом пользовалась рекламным материалом, полученным в Музее игрушки в СанктПетербурге, который я имела возможность в течение своего проживания в этом городе посетить. Советская игрушка является явлением уже прошлого столетия и в ней, как в зеркале, отразились трудности, достижения и победы ушедшей эпохи. В данной части я упоминаю самые интересные моменты, касающиеся истории и развития советских игрушек. Производство игрушек в России несколько раз
приостанавливалось,
например,
во
время
Первой
мировой
войны,
последовавшей революции и гражданской войны. Но 1950-е годы отличаются огромным количеством внедряемых новых материалов и моделей, а также поиском нового образа в игрушке. Я отметила самые известные заводы по производству игрушек.
В
Ленинграде
резиновую
игрушку
выпускал
завод
«Красный
треугольник», техническую игрушку – Ленинградский завод металлоизделий и куклы – фабрика «Ленингрушка» и Охтинский Химкомбинат. В настоящей главе я также применяла научную публикацию супругов Стейгерь, которая называется «Искусство игрушки в периоде двух тысячелетий». Практическую часть предлагаемой бакалаврской работы можно разделить на пять частей. Они основаны прежде всего на моих знаниях и анализе. В первой части я несколькими строками описала деятельность Музея игрушки в СанктПетербурге, потому что я имела возможность его посетить во время стажировки. Музей мне очень понравился, и я чувствовала себя, как бы вернувшийся в свое детство. Некоторые фотографии интересных игрушек, находящихся в советском зале, я поместила в приложении. В следующей главе я уделила особое внимание понятию кукла. Настоящее название я анализировала с несколько точек зрения. Речь идет об аспекте этимологическом, толковом, психологическом и символическом. Я также заглянула в словообразовательный словарь, чтобы узнать, сколько существует слов с тем же корнем, какое имеет название кукла. К сожалению, мне не удалось найти все словари в печатной редакции, кроме публикаций С. И. Ожегова. Толковый словарь русского языка; Д. Н. Ушакова. Толковый словарь русского языка, М. Фасмера. Этимологический словарь русского языка и А. Н. Тихонова.
52
Словообразовательный словарь русского языка, поэтому мне пришлось работать и со словарями онлайн. В третьей главе я анализировала заполненные анкетные листы по теме «Русские игрушки и их имена». Настоящий опрос должен был показать какие игрушки были у русского общества в период их детства. Анкету заполнили всего 31 человек. Некоторые из них школьники, а некоторые студенты и взрослые работающие
люди.
В
на 6 простых вопросов.
вопроснике
респонденты
должны
были
ответить
Первый вопрос определял, сколько опрошенным лет.
Самой большой группой являлись лица в возрастe с 16 по 25 лет. Второй должен был определить пол респондентов. В опросе участвовало 22 женщин и 9 мужчин. Следующий вопрос был сосредоточен на игрушках, какие у них были в детстве. Все женщины отвечали, что у них были куклы и мягкие игрушки. Мужчины увлекались машинками и конструкторами. Следующий вопрос реагировал на вопрос предыдущий. Он должен был выяснить, какие имена получали игрушки от маленьких детей. Что касается мужчин, их игрушки имен не получали, потому что речь шла главным образом о технических игрушках. В ответах женщин преобладали типичные русские имена для кукол, как например, Маша, Катя или Настя. Имена также получали их мягкие игрушки. Плюшевые собачки именовались Бобик или Тобик, мишки звались Мишка или Мишутка. Несколько женщин упомянуло менее известные имена, на которых было очевидно влияние западной культуры. Пятый вопрос был, «Какие игрушки для детей в России популярны в нынешнее время?». Русские девушки, по мнению респондентов, больше всего любят игрушки популярные и актуальные в данном времени по телеканалам для детей. В настоящее время речь идет о куклах „Wings“ или фигурке пони „My little pony“. У мальчиков чаще появляются электронные игрушки,
к
примеру,
компьютерные
игры,
playstation
или
машинки
на дистанционном управлении. Последний вопрос тесно связан с вопросом предыдущим. Он должен был обнаружить, каковы имена игрушек русских детей в нынешнее время. Нечему было удивляться, когда я в подавляющем большинстве получила ответ, что игрушки имен не имеют, потому что речь идет о игрушках технических или электронных. Но несколько ответов меня приятно удивило. В них я нашла типичные имена для кукол или плюшевых мишек. На современных детей
53
очень большое влияние оказывают мультипликационные фильмы, игрушки с именами их героев можно найти в ассортименте магазинов. Четвертая глава посвящена русским игрушкам в настоящее время. Я проанализировала пять русских веб-страниц, предлагающих игрушки. Цель этого исследования – какие имена сейчас имеют куклы и мягкие игрушки в магазинах. В моем анализе я нашла не только типичные русские имена для кукол, к примеру, Настя, Машаили Анна, но также имена, несущие западный оттенок, например, Алиса, Ангелина, Герда, Вероника. Что касается плюшевых мишек, имена у них главным образом остались типичными, напимер, Миша/Мишка/Мишутка или Сашка. Но также некоторые нетипичные, например, Маттео, Феликс, Бруно или Берни. В последней главе практической части я занималась популярными русскими именами, которые дают родители своим детям. В начале данной главы я привела несколько основных правил, о которых должны помнить родители при выборе имени для своего ребенка. Далее я воспользовалась исследованием студентки Гимназии № 2 в городе Мурманск. Настоящее исследование было сосредоточено на имена студентов этой гимназии, которые родились в период 1995 и 2005 годов. В данном анализе участвовало вообще 123 человек (отсюда 55 мужчин и 68 женщин). Самыми распространенными мужскими именами этого периода являлись Никита, Дмитрий или Андрей. Среди женских имен доминировали имена Анастасия, Екатерина, Анна и Дарья. Последовал анализ имен студентов по отдельным классам. Я хотела подчеркнуть факт, что у детей, родившихся в 2005 году, типичные русские имена появлялись реже, чем у детей, посещающих 11 класс. Я также привела несколько исключительных имен, например, женских: Аглая, Арзу, Мишель, Раиса и мужских: Тигран, Рустем и Савва. Составной частью последней главы являлось новейшее исследование, касающиеся самых популярных имен в 2012 году. К самым популярным женским именам относились: Анастасия, Елена, Ольга, Екатерина, Анна, Татьяна и к мужским: Александр, Сергей, Дмитрий, Андрей, Алексей и Максим. В конце настоящей работы я написала заключение, библиографию, также в приложении можно посмотреть на сделанные мною фотографии советских игрушек, экспонированных в Музее игрушки в Санкт-Петербурге.
54
BIBLIOGRAFIE 1. FILIPEC, J., ČERMÁK, F.: Česká lexikologie. Praha: Academia, 1985. 2. STEIGER, E. a I.: Umění hraček dvou tisíciletí. Praha: TYPO, 2013. ISBN 97880-260-5108-4 3. ŠRÁMEK, R.: Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN 4. ЗВОДСКАЯ, А.: Петербургский музей игрушки. Санкт-Петербург: 2011. 5. OЖЕГОВ, С. И.: Толковый словарь русского языка. Москва: Азбуковник, 2001. ИБ № 589285003 6. СУПЕРАНСКАЯ, А.В.: Общая теория имени собственного. Москва: Наука,1973; Москва: Книжний дом «ЛИБРОКОМ», 2009 7. СУПЕРАНСКАЯ, А.В.: Структура имени собственного. Москва: Наука, 1969. 8. ТИХОНОВ, А. Н.: Словообразовательный словарь русского языка. Москва: Русский язык, 1985. ИБ № 1419 9. УШАКОВ, Д. Н.: Толковый словарь русского языка. Москва: Советская энциклопедия, 1935. 10. ФАСМЕР, М.: Этимологический словарь русского языка, Москва: Прогресс, 1986. ИБ № 14476
Elektronické zdroje: 11. Portál
o
českém
jazyce.
[online].
[cit.
2014-03-29].
Dostupné
z: http://www.nechybujte.cz/ 12. Saint Petersburg Toy Museum. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Petersburg_Toy_Museum 13. ВАЛЕРЬЕВНА,
Елена,
Ирина
ТКАЧ
a
Анастасия
МАТВИЕНКО.
Справочник предприятий Северо-Западного федерального округа: Отзывы о
"МУЗЕЙ
ИГРУШКИ".
In:
[online].
z: http://szo.spr.ru/otzyvy/muzey-igrushki.html 55
[cit.
2014-03-10].
Dostupné
14. Все о беременности, рождении ребенка, развитии и воспитании детей: Самые популярные имена 2012 года. In: [online]. [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://deti.mail.ru/baby/newborn/samye-populyarnye-imena-2012-goda/ 15. СОКОЛОВА, Виолла. Мода на имена на рубеже ХХ - ХХI веков. In: [online]. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://nsportal.ru/ap/ap/drugoe/moda-na-imena-narubezhe-xx-xxi-vekov 16. Толковый словарь Ефремовой. In: [online]. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.efremova.info/word/kukla.html#.U0K1zfl_sjo 17. Энциклопедии и словари. In: [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: http://encdic.com/enc_psy/Kukla-9857.html 18. Энциклопедии и словари. In: [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: http://encdic.com/symbol/Kukla-403.html
56
PŘÍLOHY 1. Театр теней «Басни Крылова». 1945г. Художественная мастерская центрального дома работников исскуств СССР, Москва.Бумага, картон
2. Мягкие игрушки. 1950-60-е.Плюш
57
3. Кукла в национальных кавказских костюмах. 1960-70-е.Папье-маше
4. Куклы. 1950-60-е.Древесно-опилочная масса, напье-маше
58
5. Ослик с тележкой, каталка. Конец 1950-х.Дерево
6. Кукла. 1950-60-е. Москва. Целлулоид 7. Кукла. 1950-е. Охтинский Химкомбинат, Ленинград. Целлулоид 8. Кукла-китайчонок. 1950-е. Охтинский Химкомбинат, Ленинград. Целлулоид
59
9. Медведь. 1950-е. Охтинский Химкомбинат. Ленинград. Целлулоид
10. Куклы. 1930-е. Охтинский Химкомбинат, Ленинград. Целлулоид
60
11. Поросенок. 1938. Артель «Кооперигрушка», Москва. Ткань
12. Медведь. 1930-е. Текстиль.
61
13. Танк Т-34-85 средний. 1975. Завод «Арсенал» им. М. Фрунзе, Ленинград. Металл 14. Тачанка периода Гражданской войны. 1970-е. Полиэтилен 15. Всадники периода Гражданской войны. 1970-е. Полиэтилен 16. Набор «Революционные матросы».1969. Авт. Л. Разумовский. Ленинградский карбюраторный завод.Цинковый сплав 17. Автоматчик. 1950-е. Металл
18. Кукла. 1953. Охтинский Химкомбинат, Ленинград. Целлулоид
62
19. Цыпленок. 1960-70-е. Объединение «Красный треугольник», Ленинград. Резина 20. Чебурашка. 1980-е. Авт. Н. Тыркова. Резина 21. Олимпийский медведь. 1980-е. Авт. Н. Тыркова. Резина 22. Медвеженок с соской. 1950-60-е. Резина 23. Медвеженок. 1960-70-е. Объединение «Красный треугольник», Ленинград. Резина
24. Заяц и медведь – лыжники. 1962. Авт. Л. Разумовский. Литейномеханический завод, Ленинград. Древесно-стружечная масса
63
25. Медведи. 1950-60-е. Древесно-стружечная масса, плюш
26. Паровоз «Салют». 1960-е. Металл
64
27. Фотокорреспондент. 1954-58. Целлулоид
28. Резиновые фигурки. 1950-60-е. Завод «Красный треугильник», Завод резинотехнических изделий, Ленинград. Резина
65
29. Робот механический. 1968. Объединение «Спутник», Ленинград. Полистирол
30. Цветные карандаши «Спартак». 1959. Москва.
66
31. Кукла в матросском костюме. 1940-е. Бумажно-древесная масса
32. Конструктор «Механик № 3». 1958. Завод технической игрушки, Москва. Металл
67
33. Шашки. 1930-е. Авт. А. Прансон. Издательство КОИЗ. Картон, дерево
34. Лото. 1953. Промкомбинат Дзержинского райисполкома, Ленинград. Дерево, картон
68
35. «Летающие колпачки». 1940. Авт. Н. Фиделли. Издательство КОИЗ. Картон 36. «Вертолина». 1939. Авт. Л. Классиль. Артель «Канцпром», Ленинград. Картон
37. Кукла-кокетка. 1950-60-е.
69
38. Кукла. 1950-60-е. Бумажно-древесная масса
39. Кукла. 1937-38. Охтинский Химкомбинат, Ленинград. Целлулоид 40. Медведь-муфта.Авт. С. Росинская. 1935. Кроличий мех
70
41. Медведь. 1930-е. Шерстянной плюш
42. Заяц. 1950-е. Фабрика «Московская игрушка». Плюш
71
43. Кот в сапогах. 1940-е. Плюш 44. Кот в сапогах. 1950-60-е. Плюш
45. Медведь. 1920-е. Бархат
72
46. Медведь. 1948. Плюш
73
ANOTACE Příjmení a jméno autora:
Schneidrová Radka
Název katedry a fakulty:
Katedra slavistiky, Filozofická fakulta
Název diplomové práce:
Ruské hračky a jejich jména
Vedoucí diplomové práce:
prof. Ludmila Stěpanova, CSc.
Počet znaků:
85 337
Počet příloh:
46
Počet titulů použité literatury:
10 (+ 8 internetových zdrojů)
Klíčová slova:
onomastika, vlastní jméno, lidová hračka
Charakteristika bakalářské práce: Tato bakalářská práce pojednává o hračkách a jejich jménech. Skládá se ze dvou částí - teoretické a praktické. Teoretická část obsahuje 3 kapitoly, které jsou zaměřeny jednak na charakteristiku vědní disciplíny zabývající se vlastními jmény, a také na historii ruských lidových hraček. Praktická část se zabývá Petrohradským muzeem hraček, zkoumáním pojmenování кукла, česky panenka a velice podrobnou analýzou ankety na téma "Ruské hračky a jejich jména". Dále jsou uvedeny dva průzkumy týkající se populárních ruských jmen a jmen hraček, které jsou na ruském trhu k dostání. V závěru jsou shrnuty výsledky výzkumu. V příloze jsou uvedeny fotografie sovětských hraček.
ANNOTATION Name and surname:
Radka Schneidrová
Name of department and faculty:
Department
of
Slavonic
Studies,
Philosophical Faculty Palacký University Olomouc Name of work:
Russian toys and their names
Work leader:
prof. Ludmila Stěpanova, CSc.
Number of symbols:
85 337
Number of supplements:
46
Number of titles of used literature:
10 ( + 8 internet links)
Key words:
onomastics, proper noun, folk toy
Characteristics: My bachelor thesis deals with toys and their names. It consists of two parts theoretical and practical. There are three chapters in the theoretical part, which are focused on characteristics of proper names and history of folk toys.
Practical part
is focused on the Saint Petersburg Toy museum, research appelation кукла, in English doll and analysis of a survey called "Russian toys and their names". There are other two surveys concern popular Russian names and the names of toys, which are selled on the market. There are the results of analysis given in conclusion. There are enclosed photos of soviet toys.