MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA
SEMINÁŘ DĚJIN UMĚNÍ Dějiny umění
Alţběta Vejrostová
FARNÍ KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE V HOLEŠOVĚ Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. Brno 2013
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………….. Alţběta Vejrostová V Bystřici pod Hostýnem dne 15. dubna 2013
2
Na tomto místě bych ráda poděkovala v prvé řadě vedoucímu práce, panu prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc., za jeho cenné rady. Dále pak panu Ing. Karlu Bartoškovi z Městského úřadu v Holešově, který mi poskytl mnoho cenných rad a který mi ze své pozice otevřel cestu k mnoha dalším lidem, jež mi byli v další badatelské práci nápomocni. Mezi nimi bych ráda jmenovala slečnu Věru Škrabalovou z Římskokatolické farnosti Holešov a pana Mgr. Ondřeje Machálka z Městského muzea a galerie Holešov. Především pak ale pana Mgr. Jana Štětinu z Územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Kroměříži a slečnu Bc. Radku Pilařovou, jež se mi ve svém volném čase věnovali a svými badatelskými zkušenostmi a radami obrovskou měrou obohatili tuto práci. Tímto jim za jejich čas, ochotu a úsilí děkuji. Za jazykové úpravy pak patří dík paní Andree Bučkové. 3
Obsah: 1. Úvod ..............................................................................................................................5 2. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově v pramenech a literatuře ...............7 3. Náměstí vévodí na jižní straně farní chrám… ..........................................................11 3.1 Nejstarší dějiny holešovské farnosti ..............................................................................12 3.2 Rok 1735 – jediná jistota aneb Z drobných zlomků historie farního kostela v Holešově ....................................................................................................................13 4. Současná podoba farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově ..............17 4.1 Exteriér ..........................................................................................................................17 4.2 Interiér ...........................................................................................................................19 4.3 Sochařská díla a mobiliář ..............................................................................................21 4.3.1 Presbytář ....................................................................................................................21 4.3.2 Boční lodě ...................................................................................................................22 4.3.3. Hlavní loď ..................................................................................................................23 4.3.4 Černá kaple ................................................................................................................23 5. Nastínění možného stavebního vývoje barokní podoby kostela ..............................25 5.1 Stopy předbarokní stavby ..............................................................................................25 5.2 Raně barokní fáze ..........................................................................................................25 5.3 Vrcholné baroko ve farním kostele v Holešově ............................................................29 6. K autorství barokní podoby holešovského chrámu a jeho postavení v dějinách moravského baroka ....................................................................................................32 6.1 Architektura Moravy 17. a 18. století a architekti rottalovského Holešova ..................32 6.2 Luchese na Moravě........................................................................................................34 6.2.1 Charakteristické prvky Luchesova díla ......................................................................35 6.3 Spolupráce Filiberta Luchese s G. P. Tencallou............................................................36 6.4 Farní kostel v Holešově a jeho architekt(i)....................................................................38 7. Rottalové a farní chrám v Holešově ...........................................................................42 7.1 Jan hrabě z Rottalu ........................................................................................................42 7.2 Rottalovi nástupci na holešovském panství a jejich vztah k farnímu chrámu ...............45 8. Závěr .............................................................................................................................50 Soupis použitých pramenů a literatury Přílohy
4
1. Úvod Osm let jsem kaţdý den dojíţděla z Bystřice pod Hostýnem do Holešova, kde jsem studovala na místním gymnáziu. Osm let jsem kaţdý den míjela monumentální budovu holešovského zámku a hned vzápětí zdánlivě stroze jednoduchou budovu holešovského farního kostela. V prvních letech mě zajímaly pouze hodiny na kostelní věţi, které mi ukazovaly, kolik minut mi ještě zbývá do prvního zazvonění školního zvonku, později mi při téměř kaţdé cestě kolem kostela vyvstala v paměti podoba Černé kaple, která mě při prohlídce holešovského chrámu v mých přibliţně třinácti letech nechala stát uprostřed svého dojímavého prostoru s ústy dokořán. Nikdy mě však nenapadlo, ţe jeden z monumentů tohoto dvanáctitisícového městečka nebude mít dostatečně zmapovanou svou vlastní minulost. Ve své bakalářské práci jsem se jednoznačně chtěla věnovat uměleckým památkám svého vlastního regionu a pokusit se alespoň v minimální míře přispět k poznání jejich historie. Kdyţ jsem začala shromaţďovat literaturu týkající se holešovského farního chrámu, v prvním okamţiku mé srdce zaplesalo. Zdálo se, ţe literatury ke studiu budu mít více neţ dost. Ovšem s kaţdou prostudovanou stránkou se mi situace začala jevit komplikovanější a komplikovanější. Autoři stále opisovali tytéţ informace, navíc s mnoha odchylkami a přede mnou začalo vyvstávat více otázek neţ odpovědí. A ani četné návštěvy archivů mě nevyváděly ze slepé uličky. Pomocnou ruku mi naštěstí podali holešovští vlastivědci Radka Pilařová a Karel Bartošek. Lhostejní k mým prosbám o badatelskou pomoc nezůstali ani pracovníci Národního památkového ústavu Miroslav Lanc a Jan Štětina. Právě díky jejich radám se mi podařilo zásadněji se pohnout z místa. Asi nejprospěšnější se ukázala důkladná prohlídka běţně nepřístupných podkrovních prostor kostela. Právě Jan Štětina, odborník na stavební průzkumy, mě při společné prohlídce upozornil na mnoţství detailů ve zdivu či na omítkách stavby, které mi vzhledem k nedostatku pramenných dokladů umoţnily stanovit alespoň pravděpodobný průběh stavebních prací na kostele. Nejasnou se ukázala při důkladné prohlídce formálních prvků vedle datace výstavby také otázka autorství. Tu jsem se pokusila objasnit na základě dostupných pramenných
5
informací, především však formální analýzou, opírajíc se především o starší poznatky Václava Richtera a Petra Fidlera. Mým cílem v této práci tak bylo především zarámování výstavby kostela co nejkonkrétnějšími daty a vyřešení otázky autorství. Jak ale bude z následujícího patrno, oba problémy se mi podařilo objasnit jen z části.
6
2. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově v pramenech a literatuře Dominantě holešovského náměstí je v literatuře věnován zdánlivě rozsáhlý prostor. Faktických pramenů, o něţ by se badatelé mohli opřít při mapování výstavby barokního chrámu, je však velmi málo a autoři tak do značné míry opisují stále dokola dostupné informace a také data pocházející nejčastěji z historického cestopisu Ignáce Chambréze, a to často s chybami a odchylkami. Jedním z mála autorů, kteří se od obecně přijímané datace odchýlili, je Václav Richter, jehoţ pak citují další. V dostupných archivech se nedozvíme mnoho. Holešovský zámecký archiv rottalovských a vrbnovských písemností vlivem historických přesunů a několikerých příkazů k částečné likvidaci jiţ v 19. století a pak v první půli 20. století přišel o značnou část dokumentů a doklady o konkrétních objednávkách Rottalů či plánovou dokumentaci v nich nedohledáme. Ve fondu Arcidiecézního archivu v Olomouci je k nalezení spíše řada dokladů k architektuře holešovského filiálního kostela, dokumenty datované k času odhadované výstavby farního kostela neobjevíme. Aţ k druhé polovině 19. století jsou k dispozici doklady o opravách na kostele. V okresním archivu v Kroměříţi pak opět nalézáme spíše doklady z 19., respektive 20. století. Nesmírně zajímavým a pro tuto práci velmi uţitečným souborem dokumentů jsou však materiály nalezené v kostelní báni při opravách věţe ve 20. století1. O uměleckém vývoji Holešova, města na rozhraní Hané a Valašska, se pravděpodobně jako jeden z prvních zmiňuje holešovský rodák Ignác Chambrez. Ten poté, co procestoval Evropu, sepsal své paměti v textu Odkaz moravského umělce k poučení jeho synů (Nachlass eines mährisches Künstlers zur Belehrung seiner Söhne). Z nich se mimo jiné dozvídáme o uměleckém rozkvětu Holešova za hraběte Františka Antonína Rottala. Ten se postaral o dokončení staveb, které na svém panství začal budovat jeho otec „zlý Rottal2“ Jan – zámku v Holešově a farního kostela3. Právě Chambrézem zaznamenané informace se na dlouhou dobu staly hlavním východiskem badatelů. Další z pramenných zdrojů, Holešovská kronika, tedy spíš útlý sešitek pamětí sepsaných holešovským písmákem mezi lety 1615 aţ 1645, který zpracovala v polovině 20. století 1
Moravský zemský archiv Brno, pobočka Okresní archív Kroměříţ, fond Archív fary Holešov 1683 – 1957, B-j-8 2 FIALOVÁ, Vlasta, Kronika Holešovská s úvodním slovem a historickým výkladem Dr. Vlasty Fialové, Holešov 1967, s. 55 3 KROUPA, Petr, Odkaz moravského umělce k poučení jeho synů, in: Studie Muzea Kroměříţska, Kroměříţ 1983
7
doktorka Vlasta Fialová, se na několika místech zmiňuje o holešovském kostele na náměstí, například o tom, ţe „léta 1621 (…) byla ještě veliká metelice a sníh a povětří velmi veliké, takţe na rynku na tom kostele v Holešově zhodilo vcele špic, toliko makovici a korouhvičku ještě pokřivilo.“ Jak Holešovská kronika, tak i autoři inventáře okresního archivu Kroměříţ Stanislav Bártek a Adolf Hadravský zmiňují ve svém textu, v němţ se na základě studia pramenů pokusili sumarizovat historii Holešova, ţe „starý Holešov také zanikal velkými poţáry, z nichţ největší byly 1621, 1643 a 1645“. Řehoř Volný ve své Kirchliche Topographie von Mähren4, konkrétně ve třetím svazku první části věnované Olomoucké Arcidiecézi z roku 1859 popisuje farní kostel na náměstí u bývalého hřbitova na místě starší stavby. Podle něj dal kostel zcela nový vystavět hrabě Zikmund Rottal roku 1708 a 22. prosince 1741 jej zasvětil olomoucký biskup Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu nanebevzetí Panny Marie. Dále se věnuje popisu chrámu. Ve Vlastivědě Moravské pak Pavel Kvasnička ve svém zpracování Holešovského okresu opisuje tatáţ data. V roce 1938 pak skupina holešovských vlastivědců stejně jako v řadě jiných měst (např. sousední Kroměříţ) vyhotovila monografii o městě5. Pavel Kvasnička ve své kapitole „Z minulosti Holešova“ nám pak poskytuje po Volném jeden z prvních popisů chrámu. V jedné z dalších kapitol vlastivědného díla pak profesor místního gymnázia František Růţička pojednává o umění ve městě a rozsáhle se věnuje výzdobě chrámu, samotnou architekturu však opomíjí. Ani Kvasnička ani Růţička pak ve svých textech nepojednávají o autorovi architektury kostela. Růţička však vysvětluje, proč se „nelze divit, vidíme-li v Černé kapli na jednom z Fritschových oltářů obraz Kristův, malovaný Tizianem.“ Dnes víme, ţe je obraz je sice mistrovskou prací Tizianovy školy, avšak autorsky jej nemůţeme spojit přímo s velkým Tizianem, ačkoliv hrabě Rottal byl velkým milovníkem umění a rovněţ byl dostatečně movitý, aby si takové dílo mohl dovolit, coţ vysvětluje Kvasničkovu důvěru
k Chambrézovi.
Ve
svém
4.
svazku
Markgraftschaft
Mähren
in
Kunstgeschichtlicher Beziehung6 se August Prokop věnuje především výstavbě zámku. Výstavbu kostela zařazuje do let 1705 aţ 1741 k hraběti Zikmundovi z Rottalu. Dále se věnuje vnitřní výzdobě chrámu. K roku 1749 datuje pohřební kapli při holešovském farním
4
VOLNÝ, Řehoř T., Kirchliche Topographie von Mähren, Abtl. 1, Olmützer Erzdiöcese, bd. 3, Brünn 1859 DOBIÁŠ, Metoděj, Holešov: město a okolí, Praha 1935 6 PROKOP, August, Die Margraftschaft Mähren in kunstgeschoichtlichen Beziehungen, 4. svazek, Wien 1904 5
8
kostele. Samostatný odstavec pak věnuje sochaři Janu Antonu Fritschovi (zde patrná odchylka u jména Gottfried Fritsch). O intenzivní bádání v otázce historie dominanty holešovského města se snaţí i řada místních více či méně erudovaných badatelů, v čemţ je významnou měrou podporují i představitelé města. A tak se mimo výše jmenovaných historii kostela a jeho výzdobě věnovala především řada holešovských patriotů a fanoušků historie, jako je například Ludmila Plecháčová – Mucalíková, Radka Pilařová či Zdeněk Stojan. Jejich texty pak vycházely buď v místním tisku či v drobných broţurách ze série Knihovnička Holešovska. Povětšinou se v nich však stále více či méně kriticky opisují dříve publikované informace starších autorů. Ve své studii rodových archivů Vrbnů a Rottalů se pak Pavel Balcárek zmiňuje jen jednou větou o tom, ţe právě Jan Zikmund Rottal nechal kolem roku 1705 přestavět farní kostel v Holešově7. Jeho práce je však pro nás přínosem při analyzování vazeb rodu Rottalů k holešovskému chrámu. Přikloníme – li se k dosud obecně přijímanému názoru, ţe autorem architektury kostela je architekt italského původu Filiberto Lucchese, pátráme nejprve ve slovníkové literatuře. Nová encyklopedie českého výtvarného umění8 u Filiberta Luccheseho (? 26. 12. 1606 – 21. 5. 1666) zmiňuje jeho cesty na Moravu, především v souvislosti se splavněním řeky Moravy (1653), a pojednává jen stručně o tom, ţe zde pracoval pro hraběte Rottala v Holešově. Od pozdních 50. let podle textu spolupracoval s G. P. Tencellou. Samotný holešovský farní kostel ale encyklopedie ve výčtu Luccheseho prací (na rozdíl od zámku) nezmiňuje. Naprosto jednoznačně ale Lucchesemu připisuje přestavbu farního kostela v Holešově Nový slovník československých výtvarných umělců Prokopa Tomana, kdyţ Lucchese přišel na Moravu na pozvání hraběte Jana Rotala9. Zdrojově však oba slovníky odkazují především k práci Václava Richtera, které se budu věnovat dále, a k Thieme – Beckerovu Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler, kde se však dozvídáme pouze o tom, ţe Luchcese, císařský inţenýr, byl roku 1652 pozván do Ostrohu. Další jeho moravské práce slovník nezmiňuje.
7
BALCÁREK, Pavel, Rodinný archiv Rottalů a Vrbnů, Studie Muzea Kroměříţska 1986 HOROVÁ, Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., Praha 1995 9 PROKOP, Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I. a II. díl, Svazek 1, Praha 2000 8
9
Příspěvek Václava Richtera v Ročence kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934 s názvem Filiberto Luchese na Moravě je pak klíčovou prací v této otázce. V tomto textu Richter zcela vyvrací výše uvedené poznámky k dataci výstavby chrámu, kterou posouvá téměř o půl století dopředu. V textu se krátce věnuje práci architekta před příchodem na Moravu, jeho pozvání do Uherského Ostrohu a Holešova a posléze architektuře holešovského zámku. Zásadním způsobem pak polemizuje o dataci stavby holešovského kostela. „Dosavadní literatura kladla mylně vznik kostela – a to novostavbu – do začátku 18. věku a vybudování rotalovské hrobní kaple dokonce aţ do čtyřicátých let téhoţ století. (…) Sloh budovy pak prozrazuje bezpečně, ţe k přestavbě došlo jiţ v 17. století.“ Na základě stylové kritiky obou Lucchesemu připisovaných holešovských staveb pak tvrdí, ţe „autorem zámecké budovy a přestavby kostela je týţ architekt a přestavba farního chrámu vznikla v době od stavby zámku nepříliš vzdálené.“ Umělecké památky Moravy a Slezska Bohumila Samka uvádí, ţe „přítomnost Filiberta Luccheseho (je) doloţena v Holešově r. 1652, kdy prohlíţel Rottalovu stavbu. J. P. Cerroni uvádí, ţe byl zámek postaven r. 1658 a píše, ţe jej zvětšil a do nynější podoby upravil F. A. Rottal, majitel panství od r. 1717; inventář holešovského panství sepsaný r. 1718 označuje zámek jako nedokončený. Údajům o následných zásazích do Luccheseho díla sice jednotný charakter manýristické architektury odporuje, avšak rozsedliny či spáry v obvodním zdivu 2. patra budovy nabádají k novému prozkoumání stavebních dějin zámku.“ Kostel pak datuje podle Richtera do poč. 50. let 17. století a uvádí, ţe měl být stavěn podle projektu F. Luccheseho. Píše, ţe z pozdně středověké stavby zůstala snad dispozice závěru kněţiště, určitě pak pozdně renesanční věţ, coţ dokládá datováním zvonů. Věnuje se poměrně detailně i popisu kostela10. Nejnovější a z hlediska odborné úrovně a rozsahu pak pro nás nejdůleţitější prací je habilitační práce Petra Fidlera. Ten ve svém textu mapujícím architekturu střední Evropy v 17. století věnoval Filibertu Luchesemu značný prostor a samostatně pojednal o jeho vztahu k Holešovu a především pak i v krátké kapitole o architektuře holešovského farního kostela.
10
SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska, sv. I, Praha 1994, s. 504
10
3. Náměstí vévodí na jižní straně farní chrám… Na rozhraní úrodné Hané a chudého Valašska leţí město Holešov. Jeho historie sahá aţ do 12. století, kdy byla osada lenním majetkem olomouckých biskupů. Tuto skutečnost stvrzuje listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 113111. Město, kterému dnes dominuje postupně zrekonstruovaný barokní zámek, jehoţ park dříve vynikal „nádherou a malebností, kdy síť kanálů, četné vodopády, basény zdobené kamennými figurami, velký počet různých sousoší, vypracovaných hlavně italskými mistry, činily jej z nejkrásnějších na Moravě,12“ má za sebou pohnutou historii. Roku 1272 se v pramenech název Golešovice mění na Holzov, coţ pravděpodobně souvisí se skutečností, ţe osada se kolem tohoto roku stala městem13. Osada byla propůjčována lénem14. Ke konci 14. století byla na manství jiţ jen polovina Holešova, druhou polovinu drţel dědičně rod Šternberků15. V jejich drţení byl Holešov aţ do roku 1578. Po Šternbercích se krátce dostal Holešov do majetku Smila z Lomnice, později jeho bratra Tasa, který jej prodal Janu Krušinovi z Lichtemburka. Po něm se majitelem panství stal Karel st. ze Ţerotína a pak jeho syn Viktorin, komorník arcikníţete Maxmiliána. Roku 1604 prodal Viktorin Holešov Ladislavovi ml. z Lobkovic. Svou dějinnou úlohu sehrálo město především za třicetileté války, kdy jej plenili Švédové i Valaši, nešetřila je ani vojska císařská a v roce 1643 bylo více neţ z půlky vypáleno16. Rozkvět města pak přišel ve druhé polovině 17. století, kdy se Holešov dostal od Lobkoviců do majetku jednoho z nejbohatších a nejmocnějších feudálů a „politiků“ Moravy, Jana hraběte z Rottalu17. Právě on pozval k projektu svého nového holešovského
11
BÁRTEK, Stanislav, HADRAVSKÝ, Adolf, Inventář okresního archivu Kroměříž v Holešově, Holešov 1966, s. 3; KVASNIČKA, Pavel, Historie Holešova, in: DOBIÁŠ, Metoděj, Holešov: město a okolí, Praha 1935, s. 7 12 KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929, s. 77 13 Jistě je však Holešov městem v roce 1322. 14 Z přelomu 13. a 14. století jsou známi pánové Hugo, Soběhrd, Boček a Ulmann. 15 Jejich znak, osmicípá hvězda, je dodnes součástí znaku města. 16 V letech 1623, 1625, a 1643 bylo nepříliš dobře opevněné město pleněno vojsky. V letech 1622, 1625 a 1627 pustošili zámek i velkostatek bouřící se Valaši. Roku 1643 obsadila švédská posádka Holešov, jehoţ obyvatelstvo uteklo před vojáky do hor (jak píše Kvasnička). Při svém odchodu 14. září téhoţ roku Švédové zapálili zámek a domy na náměstí a poţárem byly zničeny dvě třetiny Holešova. Můţeme tedy předpokládat, ţe jelikoţ stál kostel na náměstí, tedy prakticky v epicentru poţáru, byl pravděpodobně značně poškozen. 17 Roku 1637 byl Jan sv. p. z Rottalu nejvyšším zemským sudím na Moravě, roku 1640 se spolu s Kryštofem Pavlem hr. Lichtenštejnem – Kastelkornem a Františkem hr. Magnusem správcem moravského zemského hejtmanství. Roku 1641 byl se svým bratrem Ondřejem povýšen do stavu říšských hrabat a v roce 1648 se stal moravským zemským hejtmanem. 17. prosince 1650 koupil Jan hrabě z Rottalu holešovské panství od kníţete Václava Eusebia z Lobkovic a stejného roku se stal císařským tajným radou. Je jedním z nejzajímavějších představitelů moravské kořistnické šlechty 17. století. Zemřel bez muţských potomků
11
zámku význačného architekta italského původu Filiberta Lucchese. Kulturní a umělecký vrchol následně město zaţilo za Zikmunda (1699 – 1717), syna Janova bratrance, a hlavně za Zikmundova syna, hraběte Františka Antonína z Rottalu18 (1717 – 1762). Ten do svých sluţeb získal mnoho významných umělců své doby, jako byl Gottfried Fritsch (Frič), Jan Jiří Schauberger nebo v pramenech těţko doloţitelný, ovšem v literatuře často jmenovaný Tomáš Šturm. Františkem Antonínem vymřel rod Rottalů na Holešově po meči a jeho majetek by rozdělen mezi jeho dvě dcery a děti zemřelé dcery Maxmiliány, jejímţ manţelem byl František hrabě Nadassdy. Roku 1770 převzala panství Františkova vnučka Barbora provdaná za hraběte Ludvíka Erdödyho. Po Erdödyích připadlo roku 1858 panství sňatkem Barbory Erdödy s hrabětem Eugenem Vrbnou rodu hrabat z Vrbna a Bruntálu, jeţ byla pány na Holešově aţ do tragické smrti Rudolfa Ludvíka Ferdinanda roku 1936. Neméně zajímavá a pro nás v tuto chvíli především přinejmenším stejně podstatná je však církevní historie města. Holešov nejenţe „podlehl“ Husovu učení, ale s kališníky se v holešovské farnosti prostřídali i luteráni či jezuité. Navíc zde působil jeden z patnácti českých světců, svatý Jan Sarkander. V Holešově pak také po stovky let fungovala i jedna z nejsilnějších ţidovských komunit na Moravě. K naší smůle se ale v dostupných pramenech i starší literatuře dozvídáme právě hlavně o dění na farnosti a jejích osobnostech neţ o historii chrámu.
3.1 Nejstarší dějiny holešovské farnosti Faru v Holešově dokládá listina z roku 1322, kdy farář Fridl (Fridlinus) kostel pronajal na rok za 12 hř. knězi Matějovi. Má se za to, ţe v Holešově tou dobou stával gotický kostelík se hřbitovem obehnaným zdí. Po husitských válkách došlo v Holešově k zásadním změnám. Faru obsadili kališničtí kněţí. Pravděpodobně zde byli aţ do roku 1480, kdy byl kostel znovu vysvěcen. V 16. století pak v Holešově působili kněţí luterského směru. Ve městě byla ale i velmi silná obec bratrská, mající vlastní sbor, takţe katolictví později v roce 1674 jako rytíř řádu zlatého rouna. (O jeho ţivotě a vztahu k holešovskému kostelu budu dále pojednávat v kapitole 7) 18 Prokop píše, ţe František Antonín z Rottalu byl milovník umění. Pověřil geniálního architekta Tomáše Šturma (Thomase Sturmera) novou výstavbou poutního kostela na Hostýně (1721 – 1741), dále stavěl kostel v Kvasicích (1730), kostel sv. Anny v Holešově (1742), v Bystřici (pod Hostýnem) (1744), dále v Kostelci, Kurovicích, Ţeranovicích a dalších. (PROKOP, August, Die Margraftschaft Mähren in kunstgeschoichtlichen Beziehungen, 4. svazek, Wien 1904)
12
téměř vymizelo19. Vlasta Fialová navíc připomíná, ţe i za protestantské vrchnosti se těšili obyvatelé Holešova včetně Ţidů a velmi malé katolické menšiny úplné náboţenské svobodě20. Roku 1574 se v Holešově konala synoda protestantů, jejímţ cílem byla reorganizace evangelického duchovenstva21. Roku 1615 byl ale poslední luteránský kněz z farnosti vrchností vykázán. Kostel byl navrácen katolíkům a znovu vysvěcen. Ještě dříve však Ladislav z Lobkovic do Holešova povolal jezuitské misionáře. Jejich činnost ovšem aţ do roku 1615 ale ztěţovala Lobkovicova manţelka Anna Alţběta, která byla stoupenkou luterství. K návratu ke katolickému vyznání tak začalo postupně docházet aţ po její smrti roku 1615. Jedním z prvních rekatolizovaných Holešovanů byla Lobkovicova druhá manţelka Anna Marie ze Salmů a s ní asi 23022 dalších osob. Jezuity na holešovské faře pak vystřídal výše zmíněný původně boskovický farář Jan Sarkander, který zde působil v letech 1616 – 1620. Záhy po svém příchodu se dostal do sporu s okolní protestantskou vrchností kvůli kněţskému desátku. Roku 1620 pak podle legendy ochránil Holešov před vypleněním polskými lisovčíky, kdyţ jim vyšel vstříc s monstrancí23 a nájezdníci pak Holešov ušetřili. Vyplenili však okolní panství a toho vyuţili právě jejich majitelé – Sarkanderovi odpůrci - a kněz byl po obvinění z vlastizrady a následném útěku zatčen a v Olomouci umučen k smrti. V průběhu třicetileté války pak i v Holešově nastala důsledná rekatolizace.
3.2 Rok 1735 – jediná jistota aneb Z drobných zlomků historie farního kostela v Holešově O poznání méně pramenných dokladů neţ k historii města a místního náboţenského ţivota je k historii samotné stavby. K původu barokního chrámu jsou doklady prakticky nulové a dosud se nepodařilo s jistotou datovat ani počátek výstavby. Dlouho navíc v nadpisu pracovní verze této kapitoly figuroval letopočet 1741. Aţ po důkladném bádání se ve 19
PLECHÁČKOVÁ – MUCALÍKOVÁ, Ludmila, Farní kostel v Holešově (redakčně upraveno o nové poznatky), in: Kol. autorů, 300 let farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, Holešov 2008, s. 3 20 To dokládají i testamenty holešovských měšťanů často odkazující „jeden zlatý na farní kostel a jeden na sbor“. FIALOVÁ, Vlasta, Kronika Holešovská s úvodním slovem a historickým výkladem Dr. Vlasty Fialové, Holešov 1967, s. 11 21 KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929, s. 82 22 KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929, s. 84 23 Dnes se má za to, ţe to učinil zámecký kaplan Samuel Tuček.
13
spolupráci s badatelkou Radkou Pilařovou podařilo zjistit, ţe konsekrační listina uchovávaná na faře nepatří k holešovskému farnímu chrámu, nýbrţ ke kostelu v Kojetíně24. V záznamech olomouckého světícího biskupa Otty Honoria hraběte z Egkhu a Hungersbachu je uvedeno správné datum vysvěcení, totiţ 26. července 173525 a stejné datum uvádí i děkanská matrika děkanátu Holešov z roku 177226. Vedle této skutečnosti dnes dále můţeme s jistotou konstatovat, ţe se nejedná o barokní novostavbu, jak se domnívala řada badatelů. V následující krátké kapitole se pokusím sumarizovat data, která pro nás tvoří jakousi řídkou časovou osnovu ke stavebnímu vývoji farního chrámu podle dosud publikovaných informací a nečetných dostupných pramenů. Na místě dnešního kostela na náměstí Dr. Edvarda Beneše původně stával malý kostelík, pravděpodobně v gotickém stylu z počátku 14. století. Uţ Paprocký (1593) ve svém Zrcadle markrabství moravského podrobněji popisuje některé náhrobky v kryptě pod kostelem. Podle záznamů z matrik z r. 1620 měl kostel čtyři oltáře, z nichţ hlavní, zasvěcený Zvěstování a Nanebevzetí Panny Marie byl roku 1480 znovu posvěcen. O tomto vypovídá podle Kvasničky27 listina, která byla nalezena roku 1616 při zkoumání opětovně vysvěceného oltáře (roku 1615)28. Holešovská kronika se pak zmiňuje o několikerém poničení kostela. Nejkonkrétněji při sněhové vichřici v roce 162129. Holešov ničily i poţáry, z nichţ největší město postihly v letech 1621, 1643 a 1645, a lze předpokládat, ţe druhý, při němţ byly zničeny dvě třetiny města, postihl i kostel. Počátky výstavby barokního chrámu do dnešní podoby se zatím nepodařilo uspokojivě datovat. Někteří autoři, opírajíce se o práci Ignáce Chambréze, datují první práce do konce 17. století, přičemţ hlavní etapa výstavby měla probíhat za hraběte Jan Zikmunda Rottala a 24
Konsekrační listina, která se aţ do roku 2013 nacházela uloţena na holešovské faře a která připomíná vysvěcení farního kostela Nanebevzetí Panny Marie dne 22. prosince 1741, se na faru dostala pravděpodobně záměnou. Pro podrobnosti viz Exkurz 1 v Přílohách. 25 Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kn. 14 26 Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kn. 184 27 KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929, s. 89 28 Znění listiny: Anno Domini 1480 feria sexta post Bartolomaei reconciliata est haec ecclesia cum coemeterio et consecratum est hoc altare ad honorem Omnipotentis Dei sub titulo Assumtionis B. M. V. et Annutiationis per Rev. in Christo Patre, et Dominum Gulielmum et apost. sedia gratia episcopum Nigropoliensem, Arehidiae, Brunensem et suffrag. Olom. et inclusae sunt reliquiae de peplo St. V. Mariae et Stae Annae ejusque matris et altorum sanctorum. 29 Holešovská kronika v přepisu Vlasty Fialové: „léta 1621 (…) byla ještě veliká metelice a sníh a povětří velmi veliké, takţe na rynku na tom kostele v Holešově zhodilo vcele špic, toliko makovici a korouhvičku ještě pokřivilo.“ FIALOVÁ, Vlasta, Kronika Holešovská s úvodním slovem a historickým výkladem Dr. Vlasty Fialové, Holešov 1967, s. 34
14
roku 1708 uţ měla být stavba dokončena. Naopak Václav Richter posunul dataci výstavby kostela o půl století vpřed, tedy do počátku padesátých let 17. století.30 Počátek přestavby se tedy dosud nepodařilo určit, víme však, ţe dne 8. srpna 1682 vykonal v Holešově olomoucký světící biskup Jan Josef hrabě Breuner generální vizitaci. Při ní shledal, ţe „kostel je malý a musí být zvětšen“31. Dokončení stavby pak datuje děkanská matrika holešovského děkanátu do roku 1708. Podle dokumentů, které byly během prováděných oprav kostelní střechy ukládány jiţ od 18. století do báně holešovského kostela a které jsou dnes dostupné k prostudování v pobočce Moravského zemského archivu v Kroměříţi, byla makovice na věţ usazena roku 170232. Budeme-li však uvaţovat, ţe kostel byl stavěn minimálně do roku 1708, mohlo by se jednat o chybu vzniklou přepisem dokumentu. Například Zdeněk Stojan33 se kloní k názoru, ţe se jednalo původně o datum 1712. Ovšem vzhledem k tomu, ţe věţ, nesoucí znaky renesanční výstavby, je téměř jistě pozůstatkem původního kostela, je i datovaní usazení makovice na vrch věţe do roku 1702 reálné. Výzdoba chrámu probíhala především za hraběte Františka Antonína hraběte z Rottalu (1717 – 1762). Vzdělaný mecenáš dokázal do svých sluţeb získat řadu kvalitních umělců Gottfrieda Fritsche (Frice), Tomáše Šturma (?), Ondřeje Zahnera (Zohnera), Jana Jiřího Schaubergera, Františka K. Pálka nebo například Josefa Františka Pilze. Právě Jan Jiří Schauberger vytvořil převáţnou většinu výzdoby – ve štuku provedenou scénu nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři, jiţ datuje Miloš Stehlík do roku 173534, a křtitelnici či práce na bočních oltářích. Ondřej Zahner je pak autorem soch doplňujících hlavní oltářní scénu. 26. července, ve svátek sv. Anny, pak kostel vysvětil olomoucký světící biskup Otto Honorius hrabě z Egkhu a Hungersbachu. František Antonín hrabě z Rottalu nechal ke kostelu ve čtyřicátých letech přistavět rodovou pohřební kapli, dnes nazývanou Černá. Její dokončení je zařazeno do roku 1748. V kryptě 30
Otázce datace výstavby a autorství se ale budu podrobněji věnovat v kapitolách 5 a 6. Z poznámek badatele Pátera Jana Hrudíka. 32 Moravský zemský archiv Brno, pobočka Okresní archív Kroměříţ, fond Archív fary Holešov 1683 – 1957, B-j-8 33 STOJAN, Zdeněk, Zprávy o opravách farního kostela v kronice města Holešova, in: Kol. autorů, 300 let farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, Holešov 2008, s. 13 34 STEHLÍK, Miloš, Sochařství, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 369 31
15
pod kaplí a pod boční lodí jsou pohřbena hrabata z rodu Rottalů a Vrbnů. Posledním v kostele pohřbeným byl majitel panství Rudolf z Vrbna roku 1936. Roku 1875 nechal presbytář vydláţdit hrabě Rudolf z Vrbna deskami z bílého slezského mramoru a modré břidlice, v roce 1933 byla mramorová dlaţba poloţená v celém kostele. O dalších stavebních úpravách na kostele máme zprávy díky opravám věţe, které probíhaly ve dvacátých letech 20. století. 9. srpna 1924 byla otevřena makovice věţe a v ní byly nalezeny výše popsané doklady o tom, kdo a kdy věţ opravoval.35 Věţ musela být opravena jiţ roku 1784. Jako krytina byl vyuţit modernější plech, ten však nebyl ošetřen nátěrem a opět záhy bylo třeba roku 1832 přistoupit k dalším opravám. Do makovice byly vráceny starší dokumenty a mince a přidán rozsáhlejší spis zaznamenávající důleţité události z doby oprav36. Poslední velká oprava kostela, která proběhla před druhou světovou válkou, se udála v roce 1933. Byla opravena fasáda, staré plechové hodiny byly vyměněny za moderní stroj se samočinným elektrickým natahováním a skleněným ciferníkem. V roce 2002 byly vyměněny hodiny za elektrické, ovšem stroj zůstal na místě. Věţ a průčelí kostela byly podle fotodokumentace opravovány i v letech 1957, předtím snad ještě jednou i v roce 1945. Ve spisech Národního památkového ústavu pak dohledáme informace o nejposlednějších opravách, ovšem stavebně – historický průzkum chrámové stavby proveden nebyl. Na začátku devadesátých let byly dokončeny opravy střechy, které započaly v sedmdesátých letech 20. století. Restaurován byl i hlavní oltář a kazatelna. V roce 2000 byly pod kůr instalovány mříţe a o čtyři roky později bylo restaurováno jediné vitrajové okno v chrámu. Roku 2006 byly opraveny portály v průčelí chrámu, od roku 2006 také postupně probíhá postupné restaurování bočních oltářů. Roku 2009 byla opravena křtitelnice, dva roky na to byla znovu otevřena krypta pod Černou kaplí a prozkoumána37. Dnes není přístupná.
35
Dnes jsou uloţeny ve Státním okresním archivu v Kroměříţi. Dokumenty obsahují nejčastěji soupisy představitelů duchovní i světské správy, jmena řemeslníků provádějících opravy, ceny stavebního materiálu, časté jsou i zmínky o epidemii cholery a počtu obětí. 37 Krypta byla prozkoumána i v roce 1967 a z průzkumu byla pořízena fotodokumentace. 36
16
4.
Současná podoba farního kostela Nanebevzetí Panny Marie
v Holešově Ať uţ se návštěvníci přiblíţí k Holešovu z kteréhokoliv směru, vţdy panoramatu města dominuje věţ farního kostela vysoko převyšující ostatní stavby. Ovšem nejzajímavější výhled se naskytne při příjezdu od nedaleké obce Tučapy, odkud se otevírá kouzelný výhled na věţe tří holešovských barokních klenotů – rottalovského zámku, kostela sv. Anny a farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
4.1 Exteriér Farního kostela se nachází v jihovýchodní části hlavního holešovského náměstí. To má tvar dvou vrcholem přiléhajících trojúhelníků a farní chrám tvoří střední příčku menšího z nich. Holešov patří mezi města, jejichţ půdorys nepochybně uchovává situaci starší vsi. Jiţní část náměstí se zformovala na vidlici starých cest (od Bystřice pod Hostýnem k Hulínu a k Přerovu). Severní, rozšiřující se část lze povaţovat za pokus o vymezení pravidelnější plochy trţiště, přičemţ průběh jeho západní strany vymezila cesta na Přerov. Toto vymezení náměstí zřejmě souviselo s vybudováním oválu městského opevnění, napojeného na samostatně opevněnou tvrz v místě nynějšího zámku38. Okolní převáţně jednopatrové domy s půdním polopatrem na náměstí obklopující kostel stojí z části na původních středověkých parcelách, nejstarší jádra (sklepy) však pochází aţ z pozdního 16. století. Většina starších domů byla ale ve 2. polovině 19. století a kolem roku 1900 radikálně přestavěna, další domy nahrazeny novostavbami. Fasády mají historizující ráz s převahou novobarokních prvků. Původní gotický kostel byl obklopen hřbitovem. Ten byl zrušen roku 1660. Přímo naproti hlavního portálu je vstup do budovy fary, která pochází z let 1815 – 1816. V letech 1936 – 1938 byla v jihovýchodním koutě náměstí vybudována rušivá budova pozdně konstruktivistické Spořitelny39. Kostel dnes velmi těsně přiléhá k hlavnímu silničnímu průtahu městem a těsně sousedí s kruhovým objezdem, který je dopravně velmi vytíţený. Před zbudováním kruhového objezdu a budovy bývalé spořitelny byl dříve průhled přes velké otevřené prostranství k zámku. Právě farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a zámek se zahradami jsou hlavními dominantami města.
38 39
KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1997, s. 120 Ibidem
17
Farní kostel (rozměry 45,50 m délky, 24,65 m šířky, výška věţe 51,20 m) je přibliţně orientovaná trojlodní stavba s bazilikálním osvětlením. Hlavní loď s presbytářem tvoří trojboce zakončený sál oddělený nevýrazným vítězným obloukem. Po stranách ji sledují uţší a niţší boční lodě. Ke kněţišti přiléhá na severní straně sakristie obdélníkového půdorysu, nad ní v patře se nachází oratoř40. Na protilehlé (jiţní) straně presbytáře byl zbudován obdobný obdélníkový útvar Černé kaple41 s menší věţí a s přiléhající předsíní. Střecha nad hlavní lodí je sedlová se zvalbením nad presbytářem, boční lodě kryje střecha pultová. V ose západního průčelí vystupuje nízkým rizalitem hranolová věţ s dvojitou cibulovou bání, nad presbytářem se pak vypíná osmiboký sanktusník opět s dvojitou cibulovou bání. Průčelí kostela se otáčí k řadě domů lemujících náměstí a dělí je od něj jen úzká cesta a chodník. Není proto moţné vzdálit se od kostela natolik, aby se celá západní fasáda vyjevila v celé velikosti v čelním pohledu. Průčelí je trojpatrové se středním risalitem vestavěné věţe a s postranními volutami. Celé průčelí je členěno odstupňovanými římsami a lesénami do pěti os. Nároţí věţe člení pilastry s hlavicemi nesoucími římsu. V přízemí průčelí se nachází tři vstupní portály, dva vstupy do bočních lodí a hlavní portál, jímţ se vstupuje do přízemí věţe. Nad pískovcovými portály jsou dvě obdélníková okna a ve výklencích jsou umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého, Panny Marie na oblacích a sv. Jana Sarkandra (jinde v literatuře označován za řádového světce) ze 40. let 18. století. Autorství skulptury Nanebevzetí Panny Marie je připisováno Ondřeji Zahnerovi, zbylé dvě sochy jsou od neznámého autora. Tři obdélná okna s profilovanými kamennými šambránami nacházející se v patře nad výklenky pak respektují osy portálů. Ve svém nejvyšším patře s hodinovým ciferníkem v průčelí věţe se pak opakují voluty po stranách a menší čučky. Na kaţdé straně vedle hlavního portálu stojí dva barokní kříţe, které sem byly přemístěny ze svých původních lokací v blízkosti města, v roce 2000 k nim přibyl dřevěný misijní kříţ. Střední portál, vedoucí do předsíně v přízemí věţe kostela, tvoří obdélníkové profilované ostění s kapkami a dvojice esovitých volut, mezi nimiţ je zrcátko vyznačené výraznou obdélníkovou dráţkou. Celé ostění je lemováno dvěma hladkými sloupy s římsko-
40
Dnes je oratoř přebudována na ozvučenou a vytápěnou místnost, odkud mohou mši sledovat rodiče s dětmi. 41 Černá kaple byla vysvěcena roku 1748.
18
jónskými42 hlavicemi nesoucími kladí s prolomeným volutovým frontonem s čučky a rodovým znakem Rottalů v kartuši. Kartuše je zasazená do osmičlánkové římsy nesoucí fronton. Nízké patky sloupů stojí na vysokých hranolovitých podstavcích s profilovanou římsou a z čela zdobených vystupujícím rámečkem. Dvojice bočních portálů je pak řešena jednoduše jako obdélníkové profilované ostění s kapkami a vodorovným kladím s rovnou odstupňovanou římsou. I boční fasády člení pilastry, které mají římsové hlavice a které měly původně mírně vpadlé výplně, jak lze konstatovat podle starších vyobrazení památky a také podle částí fasády ukryté nad klenbou pod střechou Černé kaple. Na bočních lodích pilastry dosahují k podstřešní římse, na hlavní lodi nesou římsko-dórské hlavice dórské kladí. Hladká pole jsou prolomena okny. Kaţdou z bočních lodí prosvětlují čtyři velká obdélníková okna s profilovanými pískovcovými šambránami, sakristii s oratoří pak dvě patra menších rovněţ jednoduchých obdélníkových oken. Patnáct oken po obvodu hlavní lodi a kněţiště je pravoúhlých s půlkruhovými záklenky. Okno v presbytáři, které v interiéru zakrývá oltář, je zazděno. Okno jiţní boční lodě nejblíţe k presbytáři je pak jako jediné v kostele vitrajové.
4.2 Interiér Hlavní portál vede návštěvníka do předsíně, podvěţí, jeţ je zaklenuto valenou klenbou s dotýkajícími se výsečemi. Dveře z první čtvrtiny 18. století se pak otvírají do druhé „předsíně“. Prostor podkruchtí je totiţ ve farním kostele od roku 2001 od hlavní lodi oddělen kovanou mříţí, která nahradila z estetického hlediska nevhodné zasklení trojbokého čela kruchty. Klenba v podkruchtí je stejného typu jako v přízemí věţe. Hlavní loď je zaklenuta valeně s výsečemi mezi pasy a lunetovým závěrem. Do bočních lodí s kříţovými klenbami mezi pasy se střední sál kostela otevírá půlkruhovými oblouky na masivních pilířích. Klenbu v bočních lodích pokrývá původní barokní malba iluzivních štukových rámů, která byla odhalena při rekonstrukci v polovině 20. století, klenba hlavních lodí je vymalována iluzivními rámy, květinovými girlandami, vázami a kartušemi s náboţenskými výjevy (ve výsečích klenby směrem od presbytáře kotva, srdce, kalich s hostií, tiára, klíče, v nejvyšším bodě klenby směrem od presbytáře monogram IHS, hvězda, holubice, tvář Jeţíše, beránek) přibliţně z roku 1860. V záklenku vítězného 42
BLAŢÍČEK, Oldřich Jakub, KROPÁČEK, Jiří, Slovník pojmů z dějin umění, Praha 1991, s. 78
19
oblouku je vymalován erb Bruntálských z Vrbna. Patu klenby vyznačuje průběţné římsové kladí nesené podloţenými pilastry s volutovými hlavicemi doplněnými perlovcem. V presbytáři a na vítězném oblouku mají hlavice navíc vysoce plastické ovocné festony a okřídlené hlavičky, v lodi girlandy z vavřínových listů. Kruchta v západní části lodě má plný parapet, který spočívá na hranolových pilířích. Západní stěna chrámu je bez oken, pokrytá iluzivní malbou, která protahuje prostor kostela. Kruchta ze strany otočené do lodi, pilíře ze strany otočené do hlavní lodi i stěny presbytáře jsou pokryté béţovo-růţovým umělým mramorem, kostel je vydláţděn dlaţdicemi z bílého mramoru a modré břidlice43. Presbytář kostela je zvnějšku polygonální, uvnitř však půlkruhově zakončený. Po stranách hlavního oltáře je prosvětlen okny. Další dvojice oken na jiţní i severní straně vede do Černé kaple (jiţní strana) a do oratoře (severní strana). Zatímco okna do kaple jsou ze strany presbytáře bez ostění, okna oratoře zdobí ostění a pod okny jsou vyhotoveny desky s iniciálami hraběte Františka Antonína a Marie Cecilie z Rottalu44. V ose okna oratoře blíţ k lodi se nachází portál do chodby k sakristii. Tvoří jej obdélníkové profilované ostění s kapkami a obdélníkové zrcátko s výraznou profilovanou římsou. Stejný portál pak na opačné straně zdobí vstup do Černé kaple. Sakristie a nad ní umístěná oratoř jsou zaklenuty valeně s dotýkajícími se výsečemi. Vstup do Černé kaple, neobyčejně působivého vrcholně barokního prostoru, uzavírají původní mříţované dveře s rottalovským erbem s hraběcí korunkou. Je to přístavba na půdorysu obdélníku se zkosenými rohy, zaklenutá, stejně jako oratoř nebo předsíň, valeně s dotýkajícími se výsečemi. Klenební patky vyznačují úseky vyloţeného římsového kladí neseného podloţenými pilastry. Stěny pokrývá šedé a černé mramorování, strop zdobí grisaillové kartuše s andílky.
43
V lodi kostela byla dlaţba poloţená aţ roku 1933. Pod levým oknem (nad vstupem do sakristie) vidíme zrcadlově písmena FGRARGF a uprostřed ještě malé písmeno V, coţ značí Franz Anton Graf von Rottal (František Antonín hrabě z Rottalu). Pod pravým oknem rozeznáváme velké písmeno M, nahoře uprostřed dvě písmena C proti sobě, dole uprostřed malé V a po stranách zrcadlově dvě písmena R a dvě G. Iniciály odkazují v tomto případě na Maria Cecilia Gräfin von Rottal (Marii Cecílii hraběnku z Rottalu). (PILAŘOVÁ, Radka, Památky na Františka Antonína hraběte z Rottalu a jeho první manželku Marii Cecílii v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, nepublikovaný rukopis, Holešov 2013, s. 1) 44
20
4.3 Sochařská díla a mobiliář Holešovský farní chrám je unikátní pokladnicí barokních skulptur, děl nejvýraznějších sochařských osobností Moravy první poloviny 18. století – Ondřeje Zahnera (Zohnera, Zonnera), Jana Jiřího Schaubergera a Gottfrieda Fritsche. S výjimkou Fritschových prací je však i u sochařských děl holešovského kostela datace problematická.
4.3.1 Presbytář Prostoru chrámu jasně dominuje monumentální práce hlavního oltáře, dramaticky osvětlená velkými okny v presbytáři a lucernou v konše. Scéna nad hlavním oltářem je proti zvyklostem vyvedená ne v malbě, ale Schaubergerem sochařsky ve štuku. Je rozdělena do tří částí – mohutný dolní komplex je sestaven z oblaků s anděly, kteří odnášejí Pannu Marii. Tu v druhé části očekává Kristus obklopený putti v oblacích. Nad touto scénou v okně do zlata svítícím je holubice Ducha svatého, nad tím vším ţehnající Bůh Otec. Celé barokní seskupení je ukončeno mariánským monogramem. Oltář pozůstává ze samostatné menzy sarkofágového tvaru a samostatného retabula, zabudovaného do závěru kněţiště. Retabulum s ústřední nikou na vysoké podnoţi je flankováno dopředu stupňovitě předstupující sloupovou architekturou. Nika je zakončena konchou nesoucí nástavec, pod nímţ v oblacích sedí Bůh Otec s putti. Na menze stojí dřevěný svatostánek s adorujícími anděly. Mezi sloupy rámujícími ústřední výjev jsou umístěny sochy Sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Františka z Pauly (na evangelijní straně) a sv. Antonína z Padovy a sv. Cecílie (na epištolní straně). Tyto nadţivotní štukové plastiky jsou dílem Schaubergerova spolupracovníka Ondřeje Zahnera. Schaubergerovu práci na oltáři datuje literatura přibliţně k roku 173545, jiní autoři se spokojují s obecnější datací 2. čtvrtiny 18. století. Ondřej Zahner pak pracoval dle dostupných informací v holešovském kostele na začátku 40. let 18. století46. Pro kostel vytvořil Zahner i dvě dřevořezby andělů - světlonošů stojící po stranách retabula.
45
STEHLÍK, Miloš, Katalog: Sochařství, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 370 46 Po roce 1742 vyhotovil sousoší Sv. Anny Samotřetí u nedalekých Jankovic, do stejné doby datuje Miloš Stehlík boční oltáře u P. Marie v Kroměříţi. (CHADRABA, Rudolf, Dějiny českého výtvarného umění, Praha 1989, s. 518)
21
Presbytář
dělí
od
lodi
vedle
vítězného
oblouku
kazatelna
vytvořená
rukou
Schaubergerovou a křtitelnice, kterou vyzdobil pravděpodobně rovněţ Schauberger47. Od dlaţby zvedají andílci mohutnou nádobu s křestní vodou uzavřenou tepaným víkem ve tvaru mušle. Autor pak znázornil křestní výjev Jana Křtitele s klečícím Kristem na mohutné zeměkouli. Zlacené mraky na zeměkouli představují světadíly48. Pod baldachýnem přidrţovaným andělem (původně s trubkou) a andílky se vznáší Duch Svatý a nad ním sedí Bůh Otec na oblacích a v čele baldachýnu stojí na nápisu v kartuši „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.“ Dílem tohoto sochaře je také protější přízední kazatelna s přiloţeným schodištěm. Na parapetu řečniště znázornil reliéf Krista učícího v chrámě. Draperii splývající ze stříšky nad řečništěm přidrţují letící anděl (původně s trubkou) a andílci. Na čelní straně stříšky je kartuš s nápisem – „Kdo z Boha jest, slovo Boţí slyší“. V presbytáři pak z ruky Schaubergera pochází ještě baldachýn nad pontifikačními křesly na epištolní straně kněţiště, datovaný do druhé čtvrtiny 18. století. Mobiliář presbytáře doplňuje obětní stůl a ambon z přírodního kamene, který byl zhotoven v roce 2001 podle návrhu diecézního architekta ing. Tomáše Černouška.
4.3.2 Boční lodě Sochařská díla Schaubergera a Zahnera najdeme v Holešově i v bočních lodích. Do druhé čtvrtiny 18. století jsou datovány sochy na bočních oltářích chrámu. V bočních lodích jsou umístěny celkem čtyři dvojice zděných protějškových retabulových oltářů se sloupy vysunutými do prostoru a dva oltáře u čelních zdí završené volutovým nástavcem49. Na sochách pro oltáře spolupracovali opět Zahner se Schaubergerem, přičemţ Zahnerovi jsou připisovány sochy sv. Cyrila a sv. Metoděje na oltáři Zvěstování a sochy sv. Jana z Mathy a sv. Dominika na oltáři Bolestné Panny Marie. Sochy pro oltáře sv. Jana Sarkandra, sv. Jana Nepomuckého, Růţencové panny Marie, sv. Floriána, sv. Tekly a sv. Josefa zhotovil podle průzkumu Schauberger. 47
Literatura se však v této otázce rozchází. Někteří badatelé připisují autorství Zahnerovi. Podle biblického textu: „Jděte do celého světa a křtěte všechny národy.“ (Mt 28,19). KOL. AUTORŮ, 300 let kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově: sborník k 300. výročí postavení farního kostela v Holešově, Holešov 2008, s. 4 49 Seznam oltářů a plánek jejich rozmístění viz v Přílohách (Obr. 18). 48
22
4.3.3. Hlavní loď Hodnotnou součástí mobiliáře je i čtyřiadvacet dubových lavic, jejichţ vnější část je původní z první čtvrtiny 18. století. Na bocích lavic jsou sloupy s vřetenovými dříky, na čelní a zadní straně potom plasticky řezané akantové rozviliny s květy a vrapované stuhy. Pohledu na západní stranu hlavní lodě dominují barokní varhany na hudební kruchtě. Prospekt varhan je datován do první čtvrtiny 18. století. Varhanní skříň zdobí devět andílků hrajících na strunné a dechové nástroje, akantové rozviliny a vrapované stuhy, na vrcholu stojí socha krále Davida. Později byl doplněn pozitiv zasazený do parapetu zdobený prořezávanými rokajemi. Výjev v pozadí doplňuje jiţ výše popsaná iluzivní malba. V roce 2006 bylo v hlavní lodi umístěno šest znaků obcí z dubového dřeva vyrobených řezbářstvím Rustik v Chvalčově na náklad obcí a farnosti. Na pilířích lodi jsou znaky obcí Bořenovice, Jankovice, Martinice, Přílepy a v presbytáři následuje znak farnosti a města Holešova. Obrazy kříţové cesty v bočních lodích jsou z roku 1946.
4.3.4 Černá kaple Zcela unikátním interiérem v měřítku barokního umění se pyšní Černá kaple. Autorem její sochařské výzdoby, provedené v letech 1747 a 1748, je Gottfried Fritsch. Východní závěr kaple zaplňuje oltář Ukřiţovaného se zděným sloupovým retabulem. Uprostřed niky přidrţují dva letící andělé torzo obrazu Krista na kříţi pravděpodobně benátské provenience Tizianovy školy. Obraz je zasazen do rámu kříţového tvaru. Pod obrazem Fritsch provedl kompozici duší v očistci50. U paty sloupů pak stojí sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Volutový nástavec je prolomen oválným oknem lemovaným okřídlenými hlavičkami andílků. Protější, západní závěr kaple vyplňuje podobný zděný oltář. Jeho sloupová architektura ale tentokrát dává vyniknout plastickému výjevu Krista na Olivové hoře. Obsahovým centrem sousoší na neutrálním pozadí je Kristus, jehoţ podpírá anděl. Na dvojici se snáší další anděl s kalichem. U pozlacené palmy a stromu odpočívají apoštolové. Mezi sloupy stojí
50
Zvláštností je narůţovělá barva štuku znázorňující ve scéně plameny.
23
sochy andělů s nástroji Kristova polapení a na nástavci je opět vyhotoveno několik putti. V kartuši nad retabulem je pak umístěn rottalovský erb s lebkou s hraběcí korunkou. Na bočních stěnách jsou v nikách proti sobě umístěny mírně nadţivotní sochy hraběcího manţelského páru - hraběnky Marie Cecilie a Jana Antonína z Rottalu. Vedle nik jsou pak do stěny zasazena dvě černá zrcadla.
24
5. Nastínění možného stavebního vývoje barokní podoby kostela Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole shrnující dostupná data z historie farního kostela v Holešově, ohledně přesného stavebního průběhu jeho současné podoby před námi stále leţí více otázek neţ odpovědí. Kvůli nedostatku pramenných materiálů (na něţ si ztěţují ve svých studiích i Václav Richter a Petr Fidler) se do značné míry můţeme opírat jen o stylovou analýzu stavby, kterou se pak můţeme pokusit orámovat nemnohými daty, která jsou nám známa. Proto se pokusím alespoň o naznačení moţného stavebního vývoje současné barokní podoby holešovského farního chrámu.
5.1 Stopy předbarokní stavby Na místě dnešního kostela stál podle záznamů v matrikách z roku 1620 menší hřbitovem obklopený kostelík. Původní kostel měl podle pojednání Pavla Kvasničky čtyři oltáře. Hlavní oltář Zvěstování a Nanebevzetí Panny Marie byl posvěcen roku 148051, druhý oltář byl v sakristii, třetí „v rohu blízko sakristie“ zasvěcený sv. Jiří a čtvrtý sv. Vavřince „v druhém rohu kostela proti škole“52. Oba posledně jmenované byly protestanty zrušeny a na místě, kde stával oltář sv. Jiří, měla být postavena oratoř. Do jaké míry je Kvasnička přesný, je těţké určit. Ovšem oltář sv. Jiří, jenţ měl být obnoven roku 1616, figuruje i v pozdějších zápisech o oltářích svěcených roku 1735 v novém kostele.
5.2 Raně barokní fáze Jedinou částí stavby, která se dochovala (posuzováno jen důkladnou prohlídkou bez stavebního a technického průzkumu) zcela prokazatelně z původního, nebo lépe řečeno předbarokního kostela, je zcela jasně západní věţ. Ta byla zbudovaná z lomového zdiva
51
Roku 1616 měl být oltář při úpravách kostela jezuity prohlíţen a nalezena byla listina tohoto znění: Anno Domini 1480 feria sexta post Bartolomaei reconciliata est haec ecclesia cum coemeterio et consecratum est hoc altare ad honorem Omnipotentis Dei sub titulo Assumtionis B. M. V. et Annutiationis per Rev. in Christo Patre, et Dominum Gulielmum et apost. sedia gratia episcopum Nigropoliensem, Arehidiae, Brunensem et suffrag. Olom. et inclusae sunt reliquiae de peplo St. V. Mariae et Stae Annae ejusque matris et altorum sanctorum. 52 KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929
25
pravděpodobně v závěru 16. století, o čemţ svědčí datace renesančních zvonů53 z věţe a omítky s kvádry v nároţích zjištěné na půdě nad lodí. Kromě omítek pro renesanční stáří věţe svědčí i cihlové záklenky starších oken, přerušené mladšími, raně barokními okenními otvory třetího patra věţe. Tady byly v barokní fázi přestavby věţe přibudovány zajímavé boční přístavky, při pohledu na průčelí ukryté za západním štítem kostela54. Prostory podkroví kostela nám pak odhalují mnoho dalších více či méně patrných konstrukčních detailů, podle nichţ se můţeme pokusit sestavit chronologii výstavby objektu. Jiţ v rámci raně barokní výstavby a bez prokazatelného začlenění dalších starších konstrukcí vznikal rozměrný, trojboce uzavřený presbytář a s ním velmi pravděpodobně i severní přístavba se sakristií a panskou oratoří v prvním patře. O funkci oratoře svědčí i existence velkého okna obdélného formátu, spojujícího interiér oratoře s interiérem presbytáře. Presbytář byl velmi pravděpodobně v této fázi i zaklenut. K potvrzení této informace je však třeba počkat na výsledky dendrochronologického průzkumu dřevěných táhel procházejících klenbou. Autoři některých dřívějších textů pojednávajících stručně o architektuře kostela uváděli, ţe oratoř, přimykající se z levé strany k presbytáři, byla ke kostelu přistavěna současně s budováním Černé kaple. Tuto informaci však můţeme prakticky s jistotou vyvrátit. V podkroví nad severní boční lodí je totiţ stavební situace zcela jiná, neţ v podkroví nad lodí jiţní. V tuto chvíli se nám jedná především o část nad severní přístavbou presbytáře se sakristií a oratoří v patře55. V podkroví nad oratoří, na severním průčelí presbytáře ukrytém v podkroví severní přístavby, se dochovaly poměrně kvalitně zpracované omítky. Není tady ale spodní část pilastru fasády presbytáře. Naopak pilastr je v plné hmotě vyvinut aţ v partii nad střechou severní přístavby. To je poměrně důleţitý detail. Pokud by totiţ při severní fasádě presbytáře od počátku nebyla projektována ona severní patrová přístavba s oratoří v patře, pilastr, jako hlavní tektonický prvek fasády presbytáře, by zde musel být vyvinut v plné
53
Matrika děkanátu holešovského z roku 1772 popisuje jeden ze zvonů. Podle ní nese nápis Leta Panie 1596 z milosti Wictorina Zerotina. (Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská
konsistoř Olomouc, kn. 184) 54 55
Z poznámek Mgr. Jana Štětiny z prohlídky kostela absolvované společně dne 7. února 2013. Ibidem.
26
výšce56. Pro srovnání: situace na jiţním průčelí presbytáře nad Černou kaplí byla zcela jiná. Zde jsme nalezli spodní části dříků pilastrů i s kvalitními omítkami. Kaple byla tedy dostavěna aţ dodatečně, coţ je potvrzeno i pramennými záznamy. Z výše uvedeného tedy můţeme soudit následující: Severní přístavba byla pravděpodobně projektována současně s presbytářem a zbudována zřejmě jiţ při první fázi barokní výstavby kostela, tedy opět současně s presbytářem57. Tuto myšlenku vyslovil jiţ Jiří Kroupa a prohlídka podkroví ji podpořila. Logickým vysvětlením výstavby presbytáře spolu se severní přístavbou je fakt, ţe v prvním patře severní přístavby se nacházela panská oratoř určená pro stavebníka kostela, hraběte Rottala, a bylo tedy přirozené, ţe tato část kostela měla být (a byla) zbudována v první fázi výstavby. Jan Štětina se domnívá, ţe při výstavbě presbytáře a jeho severní přístavby se jiţ nepochybně počítalo i s novostavbou hlavní lodi a severní i jiţní boční lodi58. Na primárnost presbytáře vůči výstavbě lodi ale jasně ukazuje svislá konstrukční spára patrná dodnes v podkroví na rozmezí jiţní boční lodi a Černé kaple. Projekt raně barokní výstavby kostela mohl být uţ v době stavby presbytáře hotový, stavba presbytáře a jeho severní přístavby v první fázi byla nepochybně upřednostněna proto, ţe se z hlediska funkčního jednalo o nejdůleţitější část kostela. Výstavbu nového raně barokního presbytáře bychom se mohli pokusit časově zařadit právě do třetí čtvrtiny 17. století, tak jako soudí například Václav Richter. Je totiţ pravděpodobné, ţe nový pán, totiţ Jan hrabě z Rottalu, který ve své době patřil k nejbohatším feudálům na Moravě a vlivným politikům vídeňského dvora, usiloval ve svém sídelním městě, za nějţ si Holešov zvolil (koupil jej 17. prosince 165059), o vytvoření adekvátní reprezentace a také modlitebního místa (neboť kapli na zámku Rottal neměl a pravděpodobně ani nebyla součástí původního projektu, neboť ji nechal dodatečně vybudovat aţ František Antonín vybouráním klenby mezi prvním a druhým poschodím jiţního křídla zámku v první půli 18. století). Navíc město (a pravděpodobně i kostel) bylo
56
Z poznámek Mgr. Jana Štětiny z prohlídky kostela absolvované společně dne 7. února 2013 Ibidem. Nejistotu do této chronologie vnáší jen skutečnost, ţe se na zdi presbytáře ukryté v podkroví severní přístavby nachází omítky. Zda se však jednalo o omítky exteriérové, se nám nepodařilo bez technického průzkumu v daných podmínkách určit a důvod jejich existence a tím pádem jejich roli ve výstavbě kostela pak objasnit neumím. 58 Ibidem. 59 Do zemských desek byl kup zapsán 13. dubna 1651. 57
27
vypleněno Švédy v roce 1645 a stavební zásahy tak byly jistě nutné60. Vezmeme-li pak za bernou minci, ţe autorem plánů pro barokní podobu holešovského farního chrámu je Filiberto Luchese, je to další z informací, která by podporovala datování výstavby presbytáře do třetí čtvrtiny 17. století. Luchese totiţ pracoval pro Rottala v Holešově v padesátých letech. Tuto informaci podporuje fakt, ţe návštěva Lucheseho byla v Holešově očekávána k roku 1652. Svědčí o tom dopis kníţete Gundakara z Lichtensteina hraběti Rottalovi, datovaný dne 16. července 1652, v němţ ţádá „den selben (Filiberta Luchese) zu ihm senden, sobald er sein Gebäu zu Helleschau werde besichtigt haben“61. Luchesemu a jeho podílu na barokní podobně holešovského kostela se budu věnovat v následující kapitole. Vraťme se zpátky „do kostela“. V další fázi, nebo spíše stavební mikrofázi, se podle stejného projektu pravděpodobně prováděla výstavba hlavní a bočních lodí, na východě navazujících na raně barokní presbytář a na západě na ponechanou renesanční věţ. O současné výstavbě hlavní i bočních lodí opět svědčí opět některé prvky ve zdivu patrné v podkroví. Konkrétně jde o otvory pro vazné trámy pultových střech bočních lodí nad jejich klenbami a reţné zdivo střední partie hlavní lodi v podkroví nad klenbami bočních lodí62. Boční lodi měly poněkud niţší pultové střechy neţ je tomu dnes. V současnosti totiţ střechy boční lodi překrývají tesaná okenní ostění (parapety) barokních oken v nejvyšší partii zdí hlavní lodi. Zatímco severní boční loď na východě navazovala na oratoř, zbudovanou jiţ v první fázi výstavby, jiţní boční loď končila na rozmezí střední lodi a presbytáře. Jasně to dokládá otisk východního zakončení pultové střechy jiţní boční lodi i skvěle dochované, původně exteriérové omítky na jiţním bočním průčelí presbytáře (v podkroví Černé kaple). Také dokončení výstavby střední lodi bude asi moţno potvrdit dendrodaty, která se snad podaří získat z původních dřevěných táhel zabudovaných do korun podélných zdí střední zdi lodi a procházejících vrcholem klenby střední lodi. V souvislosti s výstavbou lodi lze počítat i s dokončením monumentálního západního průčelí kostela, které integrovalo starší renesanční věţ63. Ta byla, snad právě při dokončení lodi, opatřena nejvyšším patrem a střešní bání. Shodnou dobu dokončení přinejmenším 60
O hraběcí rodině Rottalů jako stavebnících, jejich vztahu k Luchesemu a holešovskému farnímu chrámu je šířeji pojednáno v kapitole 7. 61 RICHTER, Václav, Filiberto Lucchese na Moravě, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934, Praha 1935, s. 28 62 Z poznámek Mgr. Jana Štětiny z prohlídky kostela absolvované společně dne 7. února 2013. 63 Ibidem.
28
střední lodi a západního průčelí dokládají i otisky barokního krovu, dochované na vnitřním štítu západního štítu hlavní lodi. Pokusme se tyto skutečnosti opět zařadit k pramenným datům. Roku 1671 vzpomíná, podle Kvasničky, farní matrika kostel s klenutým presbytářem (jenţ by mohl být presbytářem z první raně barokní fáze) a rovným dřevěným stropem nad lodí. Po obou stranách byly empory pro lid64. V tomto kostele měly být tři oltáře: hlavní Nanebevzetí Panny Marie, na straně evangelijní oltář sv. Kateřiny a na straně epištolní sv. Jana Křtitele. Podle těchto údajů by pak bylo zřejmé, ţe roku 1671 byl kostel stále ještě menší jednolodní stavbou s věţí a případně zaklenutým presbytářem. V této podobě ho pravděpodobně viděl při své návštěvě i světící biskup Jan Josef hrabě Breuner roku 1682. Jak jiţ bylo uvedeno výše, měl údajně biskup při své návštěvě doporučit zvětšení kostela. Podle děkanské matriky z roku 1772 pak měla být stavba dokončena roku 1708. Domnívám se proto, ţe právě do období mezi léty 1682 a 1708 lze zasadit výstavbu lodí a západního průčelí.
5.3 Vrcholné baroko ve farním kostele v Holešově Čtyřicet let po dokončení kostela tak, jak ho datuje děkanská matrika, byla dokončena a vysvěcena Černá kaple, vsazená do koutu sevřeného východní zdí jiţní boční lodi a jiţní podélnou zdí raně barokního presbytáře. Kaple překryla starší omítkové členění jiţní stěny presbytáře, její původní zastřešení neznáme65. Po jejím dokončení uţ byly prováděny jen opravy, například nové krovy nad celým kostelem, prozatím nedatované – snad ale z roku 1818, na coţ můţe odkazovat datum na omítce věţe v podkroví nad hlavní lodí. Při pohledu do interiéru na nás na první pohled zapůsobí holešovský chrám velmi uceleným dojmem monumentální barokní výzdoby. Přestoţe ještě ve 40. letech František Antonín hrabě z Rottalu pravděpodobně provedl několik dalších zásahů do výzdoby, jak se pokusím osvětlit v kapitole 7, do roku 1735, kdy byl kostel vysvěcen, musela být hotova převáţná část výzdoby. Přes ucelený dojem, jímţ interiér kostela působí, se však podle některých detailů můţeme domnívat, ţe podobně jako celý kostel, ani výzdoba nevznikala v jedné stavební etapě. Jak 64
KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929 Jan Štětina se domnívá, ţe se zde mohla nacházet samostatná střecha jako např. na kapli sv. Kosmy a Damiána při jiţní straně presbytáře trinitářského kostela sv. Anny v Holešově. (Z poznámek Mgr. Jana Štětiny z prohlídky kostela absolvované společně dne 7. února 2013.) 65
29
poukazuje Jiří Kroupa, tuto situaci si můţeme ukázat například na zlacených hlavicích pilastrů v interiéru lodě a presbytáře. Pilastry v presbytáři korunují hlavice, u nichţ můţeme pozorovat výraznou podobu s výzdobou interiérů kostelů Mariabrunn či Schottenkirche ve Vídni, asi nejbliţší jsou pak svou podobou holešovské výzdobě pilastry v klášterním kostele v Lambachu66. Autorský podíl všech třech těchto stavbách je připisován Filibertu Luchese. Ovšem v hlavní lodi jsou hlavice pilastrů odlišné. Zatímco v presbytáři tvoří hlavici voluta jónské hlavice doplněná hlavičkou andílka a velmi bohatým ovocným festonem, v hlavní lodi je hlavice výrazně odlehčena a tvořena prakticky jen volutou a festonem vavřínového věnce. Právě vavřínové festony jsou typičtější v architektuře spíše počátku 18. století, zatímco hlavice podobné těm v presbytáři zakomponoval Luchese do plánů klášterního kostela Lambachu či chrámu v Mariabrunnu ve čtyřicátých letech 17. století. (O autorství Lucheseho však budu pojednávat šířeji v následující kapitole.) Dále se domnívám, ţe určitou podobnost (hlavičky andílků) můţeme vidět i na pilastrech v interiéru bývalého kostela sv. Anny v Mikulově od Giovanniho Giacoma Tencally (projekt před rokem 1624). Ve výše jmenovaných Luchesových realizacích pak byly stejné hlavice pouţity nejen v presbytáři, ale rovněţ v lodích, ovšem v Holešově jsou v obou částech stavby pilastry odlišné a i to můţe poukazovat na rozdílné stavební fáze. Zvláštní otázkou je pak při systematizaci postupu budování holešovského kostela zhotovování jeho další sochařské výzdoby. Jedná se například o výzdobu hlavního oltáře a osmi dalších67, které měly být spolu s ním vysvěceny v roce 1735 při svěcení kostela podle záznamů biskupa Egkha. Dnes většinu soch na oltářích nejsme schopni přesvědčivě datovat, coţ ani nebylo cílem této práce. Autorství sochařské výzdoby je připisováno Janu Schaubergerovi a Ondřeji Zahnerovi.
66
Viz Obr. 25 v Přílohách. Ve světících záznamech biskupa Egkha se dočítáme, ţe bylo vysvěceno celkem devět oltářů: hlavní zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a oltáře sv. Jiří (dnes na tomto místě oltář sv. Anny s obrazem datovaným k roku 1743), sv. Vavřince, sv. Marie Magdaleny, sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého, Jména Jeţíš, Marie, Anna, sv. Josefa a svatých Cyrila a Metoděje. (Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kn. 14) Děkanská matrika holešovského děkanátu pak uvádí, ţe vysvěceny byly oltáře: vlevo – sv. Jiří, sv. Marie Magdaleny,(dnes oltář sv. Jana Sarkandera s obrazem z roku 1780), Neposkvrněného početí (Zvěstování Panny Marie), oltář Ukřiţovaného Krista s přenosným oltářním kamenem nebyl vysvěcen; vpravo – oltář sv. Vavřince (dnes oltář Panny Marie Růţencové), sv. Jiří, sv. Josefa, oltář Bolestné Panny Marie rovněţ nebyl vysvěcen. Vysvěceny dále byly dva oltáře u pilířů – sv. Jana Nepomuckého a Našeho spasitele (dnes sv. Tekly)(Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kn. 184) 67
30
Jan Schauberger je jistě autorem hlavního oltáře (kol. 1735)68 a po důkladném studiu literatury, jeţ se v této otázce poměrně rozchází, se domnívám, ţe je autorem i kazatelny a křtitelnice. Stejně tak je mu připisována výzdoba většiny bočních oltářů, která bývá ale datována poměrně nekonkrétně a to do druhé čtvrtiny 18. století. V Holešově však na výzdobě kostela pracoval i Ondřej Zahner, Schaubergerův spolupracovník. Jemu jsou připisovány sochy světců na hlavním oltáři a také sochařská výzdoba dvou nejzápadnějších oltářů. Je na místě usuzovat, ţe Zahner právě dodělával práci po Schaubergerovi, jenţ umírá roku 174469, protoţe některé sochy na oltáři vznikaly pravděpodobně právě aţ kolem roku 1744, a rovněţ oltáře, které jsou Zahnerovi připisovány, byly zhotovovány v kostele jako poslední. Kvasnička také poukazuje na to, ţe František Wagner, holešovský farář v letech 1730 aţ 1748, měl dát svým nákladem zhotovit některé oltáře v chrámu, coţ nám můţe poslouţit jako další vodítko pro alespoň přibliţné časové zařazení prací na oltářích70. Zásahem do výzdoby interiéru provedeným zcela jistě po roce 1708, tedy údajném dokončení, je pak zasazení dvou monogramů pod okna oratoře a pravděpodobně s tím související úprava ostění oken. Vzhledem k tomu, ţe na těchto deskách figuruje monogram Marie Cecili hraběnky z Rottalu (o čemţ pojednám v kapitole 7), musela být deska do mramorového obkladu zasazena po roce 1718, kdy se František Antonín hrabě z Rottalu s Marií Cecilií oţenil. Zůstává však otázkou, kterou neumím objasnit, zda byla deska do obloţení zasazena v časovém období blízkém svatbě, či zda toto bylo provedeno aţ později, třeba v souvislosti s výstavbou Černé kaple.
68
STEHLÍK, Miloš, Katalog: Sochařství, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 369 69 BECKER, Felix, THIEME Ulrich, VOLLMER Hans, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, svazek 29, Zwickau 1935, s. 589 70 KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929, s. 87
31
6. K autorství barokní podoby holešovského chrámu a jeho postavení v dějinách moravského baroka 6.1 Architektura Moravy 17. a 18. století a architekti rottalovského Holešova Barokní umění vystřídalo na Moravě poměrně krátce trvající epochu renesančního umění, přičemţ v našem případě budeme klást důraz na jeho architektonické projevy. Jak píše Zdeněk Kudělka, „pozvolné pronikání nového výtvarného slohu na Moravě (…) bylo poznamenáno řadou nepříznivých okolností. Některé vyplynuly s násilně změněné společenské struktury a nového politického a hospodářského uspořádání země (…)71“. Za nejdůleţitější faktor však povaţuje Kudělka zúţení a změněné sloţení objednavatelské skupiny nových staveb. Oproti méně monumentálním objednávkám domácí šlechty a městských institucí se v 17. století omezila stavitelská iniciativa „ke vzniku monumentálních objektů a jejich financování jen na několik cizích osobností v nejvyšších správních a duchovních funkcích“. Do této skupiny právě můţeme zařadit i pravděpodobného objednavatele přestavby holešovského chrámu. Hrabě Rottal, jak bude pojednáno v následující kapitole, patřil k nejmocnějším muţům říše své doby a právě jeho politické a mocenské postavení do značné míry pravděpodobně ovlivnilo jeho stavebnické záměry. Právě ale cizí původ stavebníků povaţuje Kudělka za negativní vliv na pronikání nového uměleckého názoru, neboť „převáţně lhostejný vztah stavebníků k minulosti, zvláštnostem a potřebám míst, v nichţ začali budovat svá sídla, činil z výsledků jejich podnikání výlučná díla, jeţ souvisela s prostředím jen formálně a jeţ někdy ideologickým obsahem okázalé reprezentace i novostí tvaru mohla své okolí spíše odrazovat. S původem nové vrstvy objednavatelů a mecenášů byla těsně spjata také jejich orientace na cizí kulturu a zahraniční umělecká střediska, kterou posilovala i geopolitická poloha Moravy. Bylo proto přirozené, ţe v ohnisku jejich pozornosti byla nejčastěji Vídeň72“. Blízké styky s Vídní, jakoţto nejbliţším kulturním centrem byly poměrně silné. Ovšem nenahradily zcela domácí tradici, neboť ani umělecká situace ve Vídni nebyla zcela jednoznačná. Její formování stále silněji ovlivňovali zahraniční umělci, ovšem přece jen jakási prestiţ vídeňského dvora a u něj činných umělců byla pro moravské objednavatele 71
KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 42 72 Ibidem.
32
také silným argumentem při volbě projektanta pro své stavebnické podniky. Jak píše Kudělka ve svém dalším textu, „umění Moravy tehdy převáţně reflektovalo vývoj umění v habsburské residenci.73“ A tak si právě z Vídně povolal „svého“ architekta do Holešova i hrabě Rottal. A nespokojil se s nikým menším, neţ s císařským architektem. Na přijetí nového slohu však Morava ještě před polovinou 17. století nebyla zcela připravena, neboť zde stále doznívaly „relikty gotického slohu74“ a pomalému pronikání nových, spíše neţ barokních snad ještě manýristických forem, „napomáhala“ i neexistence silného moravského centra, v němţ by se mohla plně kontinuálně rozvíjet umělecká činnost. Jak dále píše Kudělka, také do menších měst a na venkov pronikaly v pokročilém a pozdním 17. století nové tvarové soustavy nebo alespoň jejich jednotlivé formy. Nicméně dosti rušná stavební činnost, patrná nejvíce v oblasti řádových staveb, farních kostelů, kaplí a drobných hřbitovních svatyň, zde byla ještě déle poznamenána konzervativním pojetím úkolů. „To bylo patrné zejména na jednoduchých půdorysných osnovách, na aditivně statickém ztvárnění prostoru a na blokové práci s hmotou, tu a tam doplněnou podobně těţkopádnou štukovou výzdobou75“. S novým uměním se Morava seznamovala zdlouhavým procesem, několikrát se navrátila k původním formám, ovšem, jak píše Kudělka, toto nové umění mohlo být přijímáno se stále větší samozřejmostí. „Jestliţe přetrvávalo ve své konzervativní manýristické podobě i po celou třetí čtvrtinu 17. století v době poměrné konsolidace hospodářsky rozvráceného území, bylo to proto, ţe stále chybělo společenské a kulturní centrum, které by souvisleji reflektovalo podněty zvenčí a připoutalo umělce k delšímu setrvání i působilo na okolí76. Ojedinělý vznik umělecky hodnotnější stavby byl tak dílem kontaktů s architekty a staviteli.77“ Jako příklad pak Kudělka nám příhodně uvádí na prvním místě právě spolupráci Rottala s Luchesem. „Tak tomu bylo jistě i u monumentální budovy
73
CHADRABA, Rudolf, Dějiny českého výtvarného umění, Praha 1989, s. 279 KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 42 75 KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 53 76 CHADRABA, Rudolf, Dějiny českého výtvarného umění, Praha 1989, s. 283; KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 49 77 KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 48 - 49 74
33
holešovského zámku, k jehoţ zhotovení povolal zemský hejtman Jan z Rottalu italského inţenýra Filiberta Lucheseho.78“
6.2 Luchese na Moravě Vídeň nebyla uměleckým centrem v pravém slova smyslu. Byla spíš jakousi průchozí stanicí79 zahraničních uměleckých sil. Byla jí i pro původem italského projektanta Filiberta Luchese (1606 – 1666). Literatura o tomto umělci není rozsáhlá a to i přesto, ţe byl klíčovou postavou stavitelství vídeňského dvora kolem roku 1650. Nejrozsáhleji se mu věnuje ve svém textu o středoevropské architektuře 17. století Petr Fidler. Podle něj pocházel Luchese z oblasti kolem Luganských jezer z rodiny se starou stavitelskou tradicí80. Dne 26. prosince 1606 se v Melide narodil syn Elisabethy Luchese – manţelky Giovanniho Luchese mladšího – jménem Filip Alberto (asi po dědečkovi). Tento záznam z matriky Fidler ztotoţňuje s Filibertem Luchesem, pozdějším císařským architektem, u nějţ starší literatura s otazníkem uváděla, ţe se narodil roku 160781. Jeho učednická léta a „wanderjahre“ (1620 – 1630) nejsou podle Fidlera zmapovatelná. Soudí však, ţe je jistě třeba hledat místo Filibertova učení v okruhu jeho příbuzných. Aţ do smrti pak Luchese zůstal v neobyčejně blízkém vztahu s rodinou Tencallů z Bissone82. Podle stylové kritiky ztotoţňuje Fidler Filiberta Luchese s Filibertem, štukatérem, činným v Polsku kolem 1633, neboť Luchese na začátku své kariéry v Rakousku také pracuje jako štukatér. Navíc Giovanni Luchese ml. mohl být rovněţ štukatér a Fidler se také domnívá, ţe moţná Luchese přišel do Polska přímo z Říma s Constante Tencallou. Přesné datum
78
KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 49 79 CHADRABA, Rudolf, Dějiny českého výtvarného umění, Praha 1989, s. 283 80 Dědeček Filiberta, Alberto Lucchese, byl v Innsbrucku dvorním stavitelem, Albertův otec Giovanni Lucchese starší je ve 30. letech zmiňovaný v Praze jako zedník. Později Alberto i Giovanni opouštějí Čechy a vstupují do sluţeb arcivévody Ferdinanda II. Tirolského. Zatímco Giovanni Lucchese do své smrti zůstal v Innsbrucku, Alberto se vrátil po roce 1600 zpět do Melide, kde zemřel. Filiberto měl více sourozenců. Jeho bratr Domenico – nar. 18. 9. 1612 – se dal na vojenskou dráhu, bratr Giovanni Battista – štukatér – zemřel 1675 a jeho sestra Maria se vdala roku 1626 za Christopha de Bianchi. Matka Giovanni Giacoma Tencally, Giulia, byla dcera Bernarda Bianchi z Campione. Kromě toho je Luchese spřízněn s rodinami Rossi, Verda, Castelli, Garove a Maderno. (FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 145) 81 FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 145 82 Carpoforo Tencalla byl jeho přednostním freskařem a Giovanni Pietro Tencalla jeho společník a později nástupce na postu císařského architekta.
34
příchodu Lucheseho do Rakouska známe stejně málo jako jména jeho zprostředkovatelů. Počátky Lucheseho práce v Rakousku jsou datovány rokem 164083. Na Moravu přišel Luchese na pozvání hraběte Rottala, aby mu vybudoval nový zámek na místě ruiny po předchozích majitelích panství. Zámek s hospodářskými budovami a zahradou, s jehoţ stavbou se započalo krátce po roce 1650, ilustruje podle Kudělky Lucheseho orientaci na hlavní proudy pozdního římského manýrismu a na planimetrismus severoitalských oblastí, především milánské, i jistou podvojnost uţitých tvarových soustav. Vedle prací v Holešově provedl Luchese na Moravě ještě další projekty pro Rottala (pravděpodobně) – obnovu jeho zámků v Kvasicích a ve Veselí nad Moravou, pro hraběte Magnise měl upravovat zámek ve Stráţnici84, pro Gundakara z Lichteštejna pracoval v Uherském Ostrohu a dále mu byla zadána obnova biskupských residencí v Kroměříţi a Olomouci pro biskupa Karla z Lichtenštejna – Kastelkornu. K uskutečnění tohoto záměru nedošlo. Před smrtí v Rakousku vytíţený Luchese vyhotovil jen několik plánů na opravy spíš neţ projekt přestavby85.
6.2.1 Charakteristické prvky Luchesova díla Lucheseho styl bývá v literatuře poněkud lakonicky označován za planimetrizující směr římské architektury odkazující k dílu architekta Jacopa Barozziho da Vignoly86. Richter píše, ţe „Luchesův směr je třeba chápat spíše jako manýristický derivát planimetrisujícího proudu římské architektury, navazující nepochybně zejména na vignolovské tradice, a je otázkou, dělo-li se toto navazování přímo87“. U Luchesových staveb se projevuje celková plošnost řešení fasád a prvky geometrického planimetrismu, který však například Jiří Kroupa označuje spíš za severoitalský planimetrismus orientovaný na architektonickou tvorbu francouzskou. Podle Richtera rovněţ právě zámek v Holešově dobře charakterizuje umělcův osobní sloh: Stavba je ještě renesanční, popřípadě renesančně manýristická, půdorysem protáhlého 83
FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 147 84 FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 190 85 KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 49 86 POCHE, Emanuel, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975, s. 274 87 RICHTER, Václav, Filiberto Lucchese na Moravě, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934, Praha 1935, s. 32
35
obdélníku s oběţným vodním příkopem, dále dostřednou uzavřeností, kterou podtrhují také nároţní polygony věţí, a architekt pracuje s principem adice, uţitým nejen u arkatury dvora. Stěnu
konstruovanou
z vysokých,
vrstvených
pilastrů
s volutovými
hlavicemi,
cherubínskými hlavičkami a ovocnými festony, pilastry scházející se v klenební zóně v pasy jsou rovněţ prvky, jeţ pozorujeme na více jeho stavbách. Horizontály a vertikály pilastrového lešení jsou zpravidla vyváţené, bohatá bývá u Lucheseho staveb profilace říms s půltónovými přechody. Bohaté překlady ostění s obdélníkovými výplněmi u portálů a oken, jaké můţeme vidět v Holešově, rovněţ Fidler charakterizuje jako luchesovské a poukazuje na to právě na příkladu holešovského chrámu. Snad poprvé na Moravě pouţil pilastr a rám oběţné lizény s ním kombinovaný, články, které se na dlouho staly hlavním prostředkem planimetrického členění fasády, Giovanni Battista Pieroni da Gagliano na budově kláštera v Brtnici (1627)88. Právě tento prvek se však stal charakteristickým pro Lucheseho a jeho ţáka Giovanniho Pietra Tencallu, ale i mnoho méně školených zájemců o umění právě od této charakteristiky odvíjí svou znalost luchesovské a tencallovské architektury.
6.3 Spolupráce Filiberta Luchese s G. P. Tencallou Jak jiţ bylo výše poznamenáno, Luchese udrţoval poměrně úzké vztahy s rodinou Tencalla z Bissone. Giovanni Pietro Tencalla se narodil 17. listopadu 1629 v domě stavebních mistrů Constante Tencally a Marthy Michely Angelo de Porris v Bissone. Od počátku patřil k nejbliţším spolupracovníkům dvorního inţenýra Filiberta Luchese, který mu spolu se stavitelským mistrem Carlem Martinem Carlonem svědčil i v únoru 1660 ve vídeňském Stephansdomu při svatbě s Annou Marií Petruzzi z Maroggie. Byl to právě Tencalla, kdo po smrti Lucheseho v roce 1666 převzal funkci císařského dvorního inţenýra a z části také Lucheseho okruh zákazníků89. Poslední desetiletí 17. století tvořil ve stínu svých mladších konkurentů Fischera z Erlachu, Hildebrandta, Martinelliho nebo Enrica Zucalliho a D. E.
88
KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 46 89 FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 226
36
Rossiho. Po svém penzionování se stáhl do ústraní a vrátil se do Bissone. Tady zemřel 6. března 1702. Aţ do smrti Lucheseho pracoval Tencalla jako „Sozius“ v jeho ateliéru90. Mohl si ale dovolit pracovat nejen na dvorských úkolech, ale i na svých soukromých zakázkách ve Vídni a v provinciích. Z moravských zakázek spolupracovali například pro olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejna - Kastelkornu v Kroměříţi, Olomouci, Vyškově. Pro tyto projekty Tencalla přepracovával po roce 1666 plány Lucheseho. Pro nás je však nejpodstatnější, ţe jako následovník Lucheseho musel Tencalla přijmout pozvání i do Holešova od hraběte Rottala, kde pracoval na interiérech zámku. I to, ţe byl Tencallovi svěřen dozor nad dokončením a výzdobou holešovského sídla, svědčí o blízkém vztahu učitele a ţáka. Na Moravě fungoval také jako Kunstagent (nakupoval umělecká díla). I poté, co se stal císařským architektem, si našel čas na moravské zakázky. V listopadu 1668 poslal návrhy na Květnou zahradu v Kroměříţi a na portály tamní rezidence. V roce 1669 také dokončili práce na kostele v Zábrdovicích. Poté na objednávku olomouckého biskupa pracoval na plánech pro premonstráty i Hradisku a na Svatém Kopečku. V Olomouci bylo podle jeho plánů vystavěno biskupské konsorcium a v Kelči biskupský zámek. Na Moravě se stal také v 80. letech „dvorním“ architektem piaristů – stavěl pro ně ve Staré Vodě, Kroměříţi, Bílé Vodě a v Příboru. Ve Vyškově dodal plány pro přestavbu tamního farního kostela, v Kroměříţi pak vystavěl i řadu kanovnických domů. Ve svém díle Giovanni Pietro Tencalla do značné míry přímo navazoval na práci Lucheseho. Za klíčovou jeho práci na Moravě můţeme snad povaţovat soubor kroměříţských staveb. Planimetricko-stereotomní členění fasád kroměříţského zámku jednak pilastry velkého řádu nad pásovou podnoţí s příznačně vpadlými výplněmi dříků a dála vertikálně orientovanou soustavou okenních polí, spojených v celistvý útvar, se nadlouho stalo Tencallovým charakteristickým prostředkem utváření fasád91 (Hradisko, kanovnické domy v Kroměříţi). Jak vyplývá z výše uvedeného, práce obou architektů byla především v závěru ţivota Lucheseho velmi úzce propojená, je tedy na místě hledat stopy Tencallovy práce také na stavbách v Holešově, které zcela jistě probíhaly ještě po Luchesově smrti. Jak však 90
FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 227 91 KUDĚLKA, Zdeněk, Architektura, in: KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 49
37
zdůraznil Jiří Kroupa, je třeba si povšimnout, ţe zatímco Luchesův horizontalní planimetrismus je výrazně stereotomní, Tencalla je ve své tvorbě tektonický, a proto je Tencalla zvláště ve své pozdější tvorbě od svého „učitele“ výrazně odlišný.
6.4 Farní kostel v Holešově a jeho architekt(i) Jiţ Václav Richter poukázal na zjevnou stylovou souvislost mezi holešovským kostelem a tamním zámkem a poměrně přesvědčivě argumentoval, ţe projektantem obou staveb musí být tentýţ architekt. Patrové průčelí kostela se středním risalitem a podélné fasády členěné pilastry s původně vpadlými dříky (o čemţ svědčí starší fotografická vyobrazení památky), dále pak zřejmé shody pilastrů hlavní římsy s pilastry a římsou v nádvoří zámku, podobné tvoření ostění oken podle Richtera jasně svědčí o příbuznosti obou staveb92. Profilování kladí je bohatě odstupňováno s měkkými půltónovými přechody. Richter srovnává obě holešovské stavby s Luchesovou kaplí sv. Brigity ve Vídni. Poukaţme na pilastry s triglyfovým architrávem a rámujícími lesénami mezi pilastry, okna s jednoduchým plochým ostěním. Detaily tohoto členění jsou velmi podobné holešovské skupině. Jak uvedl Petr Fidler, na polygonálním presbytáři je pilastrové lešení zalomené stejně jako na kapli sv. Brigity93. Richter se navíc domnívá, ţe tuto hypotézu dostatečně podporují i náznaky pramenných dokladů citovaných v předcházející kapitole. Dalšími stavbami, u nichţ můţeme hledat podobnost s architekturou holešovského chrámu, jsou Luchesovy chrámy v Lambachu a Marriabrunu. Na podobnost či prakticky shodnost pilastrových hlavic v interiéru těchto tří staveb (u Holešova pouze v presbytáři!) jiţ bylo poukázáno v předcházející kapitole, Petr Fidler dále upozorňuje, ţe proraţení presbytáře dvěma řadami oken je opět řešením, které Luchese pouţil v Lambachu a také u několika svých profánních sálů94. Rovněţ konstrukce stěny, která se sestává z vysokých, vrstvených pilastrů s volutovými hlavicemi, cherubínskými hlavičkami a ovocnými festony, kde se pilastry scházejí v klenební zóně v pasy, je velmi podobná řešení interiéru kostela v Lambachu.
92
RICHTER, Václav, Filiberto Lucchese na Moravě, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934, Praha 1935, s. 31 93 FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 189 94 Ibidem, s. 189
38
Osobně vidím i jistou podobnost mezi kostelem v Holešově a Richterem Luchesemu připisovaném farním chrámu v Uherském Ostrohu95. Byť je druhá jmenovaná stavba ve svém interiéru výrazně purističtější, přece jen shledávám určitou podobnost v členění stěn hlavní lodi (arkády, lezénový rám, podobný formát oken). Fidler pak připisuje Luchesemu holešovský kostel na základě vyváţených horizontál a vertikál pilastrového lešení, Luchesovsky „oscilačního“ ostění portálu sakristie a oken oratoře s bohatým překladem a bosovanými cvikly. Na Lucheseho ukazují také na původních zobrazeních patrné pilastry s propadnutými dříky na fasádě96. Poněkud „netradičně“ můţe působit v kontextu moravské architektury 2. poloviny 17., respektive počátku 18. století, jednověţové průčelí kostela. V raně barokní architektuře se zpravidla objevuje typická dvouvěţová sestava – např. Lomnice, Kojetín97. Jednověţové holešovské průčelí je tak pravděpodobně výsledkem racionálního a úsporného řešení, které spočívá v ponechání renesanční věţe a jejím začlenění do vznikající raně barokní novostavby. Ještě výrazněji pak na první pohled vybočuje ze stylu hlavní portál kostela, jak jiţ poukázal Jiří Kroupa či Petr Fidler98. Svou výraznou vizuální podobou nabízí srovnání především s prací G. P. Tencally v nedaleké Kroměříţi. Zde Tencalla vyprojektoval řadu staveb, jeţ opatřil dynamickými segmentovými portály. Snad nejvíce se nabízí srovnání holešovského hlavního kostelního portálu99 s portály dnešní budovy konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříţi, původně piaristické koleje, a dále s hlavním vstupním portálem tamního zámku. Shodně s portálem piaristické koleje i vstup do holešovského kostela lemují sloupy, respektive polosloupy s jónskými hlavicemi, ovšem zcela zásadní podoba je mezi překlady obou portálů, členěnými prakticky totoţnými římsami. Stejně tak shodně jsou oba portály nahoře řešeny prolomenými frontony s čučky. Ovšem zatímco na kroměříţské koleji je fronton prolomený segmentový, v Holešově volutový. Podobný volutový fronton s čučky ale zdobí portál vstupu do kroměříţského
95
Ibidem, s. 185 FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 189 97 Z poznámek Mgr. Jana Štětiny z prohlídky kostela absolvované společně dne 7. února 2013 98 FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis Innsbruck 1990, s. 189 99 Viz Obr. 31 v Přílohách. 96
39
zámku, který je rovněţ edikulou rámovanou sloupy, přičemţ podobnost frontonu s holešovským je ještě nápadnější. Ovšem Fidler nabízí ještě srovnání s portálem kostela svatého Jana Křtitele (San Giovanni Battista) ve Stezzanu u Bergama100, tedy v severoitalské oblasti, odkud Luchese i Tencalla pocházeli. Je pravdou, ţe ze všech portálů je svým uspořádáním holešovský portál právě tomu stezzanskému nejbliţší. Ovšem ve Stezzanu bylo započato se stavbou kostela aţ v roce 1673, tedy aţ po Tencallově návštěvě Holešova, a probíhala do roku 1703. Celý projekt kostela ve Stezzanu je navíc připisován architektovi Gianu Battistovi Caniana101. Jako jediné vysvětlení výrazné podobnosti se, dle mého názoru, nabízí moţnost, ţe po návratu do Bissone Tencalla mohl ovlivnit probíhající výstavbu stezzanského kostela. Jedná se ovšem pouze o moji domněnku. Dnes víme, ţe stavba kostela, která byla podle pramenů dokončena aţ roku 1708, zcela jistě probíhala ještě po, ale velmi pravděpodobně i za návštěvy Tencally v Holešově, neboť jak jiţ bylo výše poznamenáno, Tencalla v Holešově dohlíţel na další práce na stavbě zámku po smrti Lucheseho (1666 – 1668). Jeho zásah do plánů na stavbu kostela proto nemůţeme vyloučit. O pravděpodobnosti jeho podílu na pracích na farním chrámu svědčí i další kamenický detail na budově kostela. Jak mě upozornil při návštěvě kostela Jan Štětina, ostění oken zdobí prvek sdruţených volut, jenţ se v prakticky totoţné podobě nachází i na rotundě v Květné zahradě v Kroměříţi. Dnes jsou tyto sdruţené voluty na spodním okraji ostění oken hlavní lodi viditelné jen na presbytáři, neboť na bočních stěnách kostela je zastínilo zvednutí střech bočních lodí a jsou tak patrné jen v podkroví. Projektantem rotundy v kroměříţském Libosadu je pak dle pramenů právě G. P. Tencalla a stavba byla provedena mezi léty 1666 a 1668. Opět se tedy nabízí myšlenka, ţe vzhledem k časovému zařazení mohly být provedeny tyto zásahy do původního Luchesova plánu, existoval-li kdy vůbec nějaký zcela komplexní. Úmyslně poněkud stranou nechávám otázku autorství projektu přístavby Černé kaple. Na první pohled je tato stavba jiţ svým půdorysem (např. konkávní prohnutí vrcholů obdélného půdorysu) produktem jiné doby a kulturního klimatu, přičemţ její autor se jen
100
Ibidem, s. 189 Autor neuveden, Storia chiesa San Giovanni Battista in Stezzano, Parrochia Stezzano, dostupné z: http://www.parrocchiastezzano.it/Storia/Storia.htm, vyhledáno 10. března 2013 101
40
částečně pokusil zachovat optickou souměrnost s protilehlou sakristií a oratoří. Jiţ svou výškou, proporcí oken či způsobem zaklenutí se jasně odchyluje od ostatní stavby, ovšem na druhou stranu řešením fasády vyuţívajícím opět jednoduchou pilastrovou síť se podařilo autorovi zachovat vizuální jednotnost chrámu jako celku. O autorovi kaple se v mnou prostudovaných pramenných materiálech pisatelé nezmiňují. Je však moţné usuzovat, jak podotkl Jiří Kroupa, ţe autorem pravděpodobně bude některý ze stavitelů činných v Holešově před polovinou 18. století. Nabízí se, ţe by autorem stavby mohl být stejný stavitel, který v dané době pracoval pro Františka Antonína hraběte z Rottalu i na kostelech v Bystřici pod Hostýnem a na Hostýně samém. Obě tyto stavby jsou v literatuře opakovaně připisovány architektu a sochaři Tomáši Šturmovi (Sturmerovi), je ovšem otázkou, jak poznamenal Jiří Kroupa, zda je toto skutečně moţné, neboť postava Tomáše Šturma není prameny dostatečně podloţená. Tato otázka však jiţ zůstane předmětem dalšího bádání, protoţe v této práci se mi jiţ nedostává moţností se této tak obtíţné badatelské otázce více věnovat. Je však pravděpodobné, ţe dojde-li k pevnějšímu autorskému ukotvení skupiny staveb donovaných Rottalem v okolí Holešova, napomůţe to i upřesnění autorského určení Černé kaple.
41
7. Rottalové a farní chrám v Holešově Holešovský kostel je, potaţmo jako Holešov samotný, zcela neodmyslitelně spjat s hraběcím rodem Rottalů, který se v Holešově usadil v polovině 17. století na více neţ sto let. Přestoţe se nástupnické rody na holešovském panství rovněţ zapsaly do vizuální podoby chrámu, ţádnému z nich se to nepovedlo tak zásadním způsobem jako Rottalům. Samozřejmě jiţ předtím, neţ hrabě Rottal zakoupil v polovině 17. století od Václava Eusebia z Lobkovic panství holešovské, bystřické, prusenovské a část panství dřevohostického102, stál v Holešově kostel, jak jiţ bylo ostatně pojednáno výše, a v kryptě pod tímto kostelíkem byli pochováni páni z rodů sídlících na Holešově. Svědčí o tom jednak poznámky Paprockého v jeho Zrcadle markrabství moravského a rovněţ Kvasničkovy respektive Wolneho výpisky. Podle nich měli být v hrobce pod kostelem pohřbeni Jan st. ze Šternberka a na Kvasicích (zemř. 1536), Jan ze Šternberka (zemř. 1544), Marketa z Ludanic (zemř. 1574), Bohuš Kokorský z Kokor a na Otrokovicích (zemř. 1577), Jan Krušina z Lichtemburka a na Holešově (zemř. 1589), Jiří Krsovský z Krsovic (zemř. 1547), Mikuláš Krsovský z Krsovic (zemř. 1547), Marta z Hrabova (zemř. 1554), Albrecht ze Šternberka a na Litenčicích (zemř. 1554). Toto pak podle Radmily Kadlíkové, která o hrobce pojednávala ve své práci o sepulkrálních památkách Holešova, potvrdily i nálezy náhrobků objevené při bourání domu č. p. 68 p. Riemra v roce 1931, přičemţ autorka čerpala z poznámek holešovské historičky Ludmily Plecháčové – Mucalíkové, Věnujeme-li ale naši pozornost primárně otázce barokního, respektive barokizovaného kostela holešovského, upřeme naši pozornost cele na rod Rottalů, který drţel Holešov od roku 1650 do smrti Františka Antonína hraběte z Rottalu v roce 1762.
7.1 Jan hrabě z Rottalu Rottalové103 pocházeli ze Štýrska, přičemţ na Moravě se s tímto rodem setkáváme poprvé v první polovině 16. století.104 Roku 1610 byl za obyvatele země přijat Jan Jakub z Rottalu,
102
JURÁŇOVÁ, Renata, Jan Rottal a jeho doba, Holešov 2009, s. 62 Ale i Rothalové, Rotálové, Rotthalové i Rotalové. (JURÁŇOVÁ, Renata, Jan Rottal a jeho doba, Holešov 2009, s. 62; BALCÁREK, Pavel, Rodinný archiv Rottalů a Vrbnů, in: Studie Muzea Kroměříţska, Kroměříţ 1986, s. 42) 103
42
jenţ zakoupil panství napajedelské a se svou chotí hraběnkou Marií Thurzo měl dva syny. Jedním z nich byl Jan hrabě z Rottalu, který zásadní měrou přispěl k rozkvětu rodu v pobělohorské době. Jan svobodný pán z Rottalu, narozený roku 1605, pán na Napajedlích a hradě Kvasicích, kardinálův komorník a dědičný komorník nad stříbrem v kníţectví štýrském, patřil v letech 1634 aţ 1639 i mezi zemské hofrychtýře. Je známo, ţe Rottal poţíval jiţ ve svém mládí přízně u významných politických činitelů země. Nakloněn mu byl například kardinál z Ditrichsteina105. Ve čtyřicátých letech se pak po skončení triumvirátu, v němţ figuroval jako jeden z triumvirů, politicky sblíţil s nově ustanoveným zemským hejtmanem Pavlem Kryštofem hrabětem Lichtenštejnem- Kastecornem, po jehoţ smrti v roce 1648 byl císařem potvrzen jako nový hejtman. V té době jiţ byl nositelem hraběcího titulu, neboť do hraběcího stavu byl spolu se svým bratrem povýšen v roce 1642106,107. Proslavil se také jako císařský komisař v roli bezohledného potlačovatele valašského odboje a krvavou brněnskou exekucí Valachů v roce 1644. 5. února 1650 se pak Jan z císařského rozhodnutí Ferdinanda III. stal jeho tajným radou108. Jako přísný katolík a politicky nad míru aktivní postava se Rottal angaţoval také v silných protireformačních aktivitách a dočteme se rovněţ, ţe byl pověřen stavy dohledem nad projekty splavnění řeky Moravy. Pozice Rottala ještě posílila po smrti Ferdinanda III., kdy na trůn nastoupil slabý císař Leopold I. Své statky nejen nakupoval (Holešov, Bystřice, Prusinovice, Količín a Kyselovice 1654, Letonice 1655, v Čechách roku 1656 Horní Beřkovice), ale také rozšiřoval sňatkovou politikou. Kvasice získal sňatkem s Alinou Bruntálskou z Vrbna a po smrti své matky Marie Thurzo zdědil Napajedla. S Alinou měl Rottal dceru Eleonoru, druhé manţelství s Annou Marií hraběnkou ze Šternberka, vdovou po Oldřichu Popelu Adamovi z Lobkovic, bylo bezdětné. (Ovšem věnem mu Anna Marie přinesla ještě statky Býškovic, Chvatěrub a část Zvířetic v Čechách.) Roku 1655 Rottal sloţil hodnost zemského hejtmana a věnoval se správě svých statků. Budoval svůj sídelní zámek v Holešově, ovšem trvale se usadil ve Vídni109. Na sklonku ţivota byl povolán opět do císařských sluţeb a jako zplnomocněnec
104
Podrobněji viz například BALCÁREK, Pavel, Rodinný archiv Rottalů a Vrbnů, in: Studie Muzea Kroměříţska, Kroměříţ 1986 105 Podrobněji viz JURÁŇOVÁ, Renata, Jan Rottal a jeho doba, Holešov 2009 106 JURÁŇOVÁ, Renata, Jan Rottal a jeho doba, Holešov 2009, s. 18. 107 Jinde se uvádí 1641 (BALCÁREK, Pavel, Rodinný archiv Rottalů a Vrbnů, in: Studie Muzea Kroměříţska, Kroměříţ 1986, s. 43) 108 JURÁŇOVÁ, Renata, Jan Rottal a jeho doba, Holešov 2009, s. 19 109 Ibidem, s. 20
43
vyslán do Uher a Sedmihradska. Zemřel roku 1674 jako rytíř řádu zlatého rouna, ovšem bez muţských potomků. Není však cílem této práce věnovat se jeho politickým aktivitám, jeţ jsou navíc mnohonásobně obsáhlejší, neţ jsem se pokusila v krátkém odstavci výše nastínit. Nicméně právě charakteristiky, které jsem vyzdvihla výše se pokusím vyuţít k popsání vztahu Jana z Rottalu k holešovskému farnímu chrámu. Jan z Rottalu hned po koupi holešovského panství začal na místě ruiny renesančního lobkovického zámku vydrancovaného Švédy (1643, 1645) budovat honosné sídlo hodné šlechtice a politika jeho postavení110. Vysoké postavení a vliv u vídeňského dvora mu pak, soudím, otevřelo cestu k císařským umělcům. Výstavbou nového reprezentačního sídla proto nezadal nikomu menšímu, neţ císařskému architektovi Filibertu Luchesemu111. Luchese měl do Holešova přijet podle jiţ výše zmíněného dopisu Gundakara z Lichtensteina v roce 1652. Zda ale opravdu v Holešově byl, je otázka, neboť Gundakar o jeho návštěvu ţádal znovu v roce 1653112. Jak jsem se pokusila prokázat výše, Luchesemu pravděpodobně zadal Rottal i přestavbu farního chrámu. Jak podotkl Jiří Kroupa, politická osobnost Rottalova postavení potřebovala jistě ke své prezentaci vedle adekvátní residence i vhodnou prezentaci vlastní zboţnosti. Navíc můţeme soudit, ţe i vzhledem k tomu, ţe se Rottal za třicetileté války a po ní snaţil vystupovat jako silně protireformační postava a zapálený katolík (coţ je mírně v rozporu s jeho luteránským původem, ovšem kariérně jednoznačně učinil správný krok, kdyţ se přidal na stranu katolíků), usiloval pravděpodobně jeden z nejbohatších muţů Moravy své doby i o zbudování adekvátního modlitebního místa. Na druhou stranu nad jeho zájmem o přestavění kostela, tedy hlavně jeho presbytáře a především panské oratoře, můţeme do určité míry polemizovat. Jak jiţ bylo uvedeno, pobýval Rottal zejména ve Vídni, coţ by mohlo mírně oslabovat jeho zájem na přestavbě kostela. Nutno však ještě dodat opět z druhé strany, v zámku původně nebyla projektována zámecká kaple. Tu nechal zbudovat 110
V tu chvíli byl totiţ, jak jiţ bylo naznačeno, nositelem hodnosti císařského tajného rady, moravského zemského hejtmana, vrchního válečného komisaře, předsedy královského tribunálu, správce všeho sirotčího jmění a nejvyššího ţenského soudce na Moravě. 111 PROKOP, August, Die Margraftschaft Mähren in kunstgeschoichtlichen Beziehungen, 4. svazek, Wien 1904; SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska, sv. I, Praha 1994; RICHTER, Václav, Filiberto Lucchese na Moravě, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934, Praha 1935; BECKER, Felix, THIEME Ulrich, VOLLMER Hans, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, svazek 23, Zwickau 1929 112 RICHTER, Václav, Filiberto Lucchese na Moravě, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934, Praha 1935, s. 27
44
aţ o mnoho let později František Antonín z Rottalu, a tak se kostel a především oratoř nabízí jako prakticky jediné dostupné řešení panské zboţnosti. Více pozornosti však Rottal jednoznačně věnoval výstavbě zámku, který nebyl cele dokončen ani za jeho smrti především kvůli vleklým pozemkovým sporům s biskupstvím113. Potvrdí – li se v budoucnu naše hypotéza o postupu výstavby barokního kostela (budování presbytáře a lodí s časovým odstupem), můţeme si odmlku vysvětlit i tím, ţe část kostela, jeţ byla pro hraběte podstatná, totiţ presbytář s oratoří, byla vystavěna a zbytek kostela prozatím nechal Rottal jeho osudu.
7.2 Rottalovi nástupci na holešovském panství a jejich vztah k farnímu chrámu Rottal ustanovil svými dědici příbuzné z neidauské linie Rottalů z Dolních Rakous – bratry Jana Kryštofa sv. p. z Rottalu (1635 – 1699) a Julia Viléma sv. p. z Rottalu (1637 – 1691). Holešov zdědil Jan Kryštof spolu s Bystřicí a Veselím n. M. Starší jeho syn z prvního manţelství, Jan Zikmund, pak zdědil Kryštofem vytvořený fideikomis Holešov – Bystřice p. H. Právě Zikmund bývá v literatuře nejčastěji uváděn jako stavebník farního kostela, jemuţ měl svou pozornost věnovat od roku 1705 do roku 170,8 případně aţ 1711. Ovšem dle výše uvedeného dnes soudím, ţe práce na kostele probíhaly jiţ dříve, za panování Jana Zikmunda však vyvrcholily a stavba byla dokončena, jak se dočítáme v děkanské matrice roku 1708. Jak jiţ bylo pojednáno v předcházejících kapitolách, je na místě usuzovat, ţe vleklá přestavba postupně probíhala v daleko delším časovém úseku. Zikmund je navíc výrazně méně probádanou osobností neţ jeho mocný předchůdce „Zlý Rottal“ Jan a o jeho osobním zájmu na stavbě chrámu tak nemůţeme usuzovat prakticky nic. O to rozsáhleji ale můţeme pojednat o Františku Antonínovi z Rottalu, synu a dědici Jana Zikmunda, a jeho vztahu k holešovskému chrámu. Uměnímilovný hrabě se do kulturní historie Holešova zapsal snad nejtučnějším písmem ze všech jeho pánů. František Antonín i jeho ţena Marie Cecilie, rozená hraběnka z Trauttmansdorfu, s níţ se Rottal oţenil roku
113
Část stavby zámku stála na manském pozemku a práce na stavbě pak byly na desítky let pozastaveny. Podstatná část zámku však jiţ byla obyvatelná, neboť Rottal s Annou Marií zámek obývali včetně interiérů reprezentačních pokojů prvního patra a velkého reprezentačního sálu, které byly náleţitě upraveny k uţívání. Hotova byla i sala terrena, vymalována malířem rovněţ vídeňského dvora Cavallim. Dokončovací práce zahájil aţ po roce 1717 František Antonín z Rottalu.
45
1718, projevovali velký zájem o výtvarné umění, ale také o hudbu114. Hrabě se pak zaslouţil o vybudování řady především církevních staveb. Zahájil například stavbu poutního chrámu na Hostýně a roku 1747 zaloţil v Holešově konvent řádu trinitářů, pro něţ nechal přebudovat kostel svaté Anny. Vystavět nechal také kostel sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem. Ovšem pro nás je v tuto chvíli nejvýznamnější jeho podíl na stavebních úpravách farního chrámu. O tomto tématu poměrně široce pojednala Radka Pilařová, která se mu po dobu několika posledních let této otázce věnuje, a byla mi tak při mé vlastní badatelské práce velmi nápomocna. Do značné míry se tak mohu opírat o její poznatky. Za Františka Antonína, jak jiţ bylo uvedeno, zcela jistě probíhalo dokončování vnitřní výzdoby chrámu. Vţdyť teprve roku 1735 byl kostel vysvěcen a ani tehdy nebyla dokončena minimálně práce na bočních oltářích, o čemţ se dočítáme jak v záznamech biskupa Egkha, tak v holešovské děkanské kronice. Rottal se zásadní měrou staral o duchovní rozvoj svého panství. Vedle budování výše jmenovaných církevních staveb vydal roku 1747 fundaci 1 200 zlatých pro vykonání poboţnosti kaţdý čtvrtek ve farním chrámu a trinitářům u kostela svaté Anny dal v zakládací listině konventu povinnost denně na věčné časy slouţit jednu mši za ţivé členy rodu v kostele sv. Anny a druhou za zemřelé členy rodiny v Černé kapli115. S holešovským farářem Františkem Wágnerem (farářem v Holešově 1730 – 1749)116se pak sblíţil hrabě a jeho rodina natolik, ţe faráře po jeho smrti v roce 1749 nechal pochovat jako jediného nešlechtice v rodinné kapli. Jak píše Pilařová, Rottal si do vnitřní výzdoby kostela dal poměrně nenápadnou formou zakomponovat památky na sebe, svou manţelku a celý rod Rottalů117. Ovšem oč nenápadnější byl v kostele, o to explicitněji připomněl sebe a svou ţenu v monumentální Černé kapli. Podobně jako nejvýznamnější části kostela, tedy presbytáři, věnoval svou pozornost Jan z Rottalu, i František Antonín si pro připomenutí své osoby usurpoval tento prostor. Po stranách hlavního oltáře se Schaubergerovým výjevem Nanebevzetí Panny Marie jsou mezi sloupy umístěny sochy světců, jejichţ autorství bývá připisováno Ondřeji Zahnerovi. 114
V jeho slavné zámecké kapele působil např. známý hudební skladatel a dirigent František Xaver Richter. KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929, s. 98,100 116 Autor neuveden, Kněží ve službě farnosti, Římskokatolická farnost Holešov, dostupné z: http://holesov.farnost.biz/launch.php?s=page&ID=72, vyhledáno 14. 3. 2013 117 PILAŘOVÁ, Radka, Památky na Františka Antonína hraběte z Rottalu a jeho první manželku Marii Cecílii v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, nepublikovaný rukopis, Holešov 2013 (cit. 10. února 2013), s. 1 115
46
Pilařová se domnívá, ţe se jedná o osobní patrony hraběcího páru a určuje postavy následovně: zleva stojí sv. Kateřina Alexandrijská s knihou v ruce, sv. František z Pauly s holí, sv. Antonín z Padovy s Jeţíškem v náručí a sv. Cecilie bez atributů118,119. Podle tohoto určení je evidentní, ţe muţští světci jsou křestními patrony hraběte, u světic je objasnění jejich přítomnosti na oltáři po boku těchto světců mírně komplikovanější. Pilařová se domnívá, ţe „díky tomu, ţe vidíme uprostřed hlavního oltáře nanebevzatou Pannu Marii, nemohla být Kristova matka umístěna i po jedné ze stran. Proto první křestní jméno hraběnky představuje samotná Panna Maria, k druhému jménu odkazuje socha sv. Cecílie stojící napravo. Zcela nalevo je pak umístěna sv. Kateřina, protoţe hraběnka zemřela v den svátku této světice“
120
. Je-li tato hypotéza správná, napomůţe nám alespoň
k přibliţné dataci, neboť hraběnka Marie Cecilie zemřela roku 1743 a sochy by tak na oltář mohly být umístěny aţ po tomto datu, a tedy i minimálně osm let po vysvěcení hlavního oltáře. V presbytáři se nám manţelský pár připomíná ještě jednou. Pod okny oratoře jsou vyhotoveny iniciály obou hrabat. Jak píše Pilařová, pod levým oknem vidíme zrcadlově písmena FGRARGF a uprostřed ještě malé písmeno V, coţ značí Franz Anton Graf von Rottal (František Antonín hrabě z Rottalu). Pod pravým oknem rozeznáváme velké písmeno M, nahoře uprostřed dvě písmena C proti sobě, dole uprostřed malé V a po stranách zrcadlově dvě písmena R a dvě G. Iniciály odkazují v tomto případě na Maria Cecilia Gräfin von Rottal (Marii Cecílii hraběnku z Rottalu)121. Rody Trauttmansdorfů a Rottalů dále připomínají v kostele i erby v bočních lodích nad oltáři v jejich čelní části. Oba byly však přemalovány na erb Vrbnů (dnes jiţ mají oba svou původní podobu), přičemţ členové tohoto rodu při renovaci interiéru kostela po polovině 19. století rovněţ nově vymalovali klenbu hlavní lodi ve stylu druhého rokoka (asi 1862), kde si do záklenku vymalovali svůj erb. O tom, zda právě pozdější zásahy nepřekryly ještě některé z dalších památek na tyto významné donátory, se uţ můţeme jen dohadovat, neboť v pramenných materiálech se o původní rottalovské výzdobě kostela nic nedovídáme.
118
Ibidem, s. 1 Vzhledem k minimálním atributům postav, především světic, je moţné, ţe v budoucnu bude toto ikonografické určení dalšími badateli změněno, v tuto chvíli jej však pro další výklad nebudeme zpochybňovat. 120 PILAŘOVÁ, Radka, Památky na Františka Antonína hraběte z Rottalu a jeho první manţelku Marii Cecílii v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, nepublikovaný rukopis, Holešov 2013 (cit. 10. února 2013), s. 1 121 Ibidem, s. 1 119
47
Ovšem zcela nejvýznamnější památkou na manţelský pár Františka Antonína a Marie Cecílie je bezpochyby Černá kaple, jeden z klenotů moravského baroka 18. století. Stavbu přiléhající k pravé části presbytáře započal František Antonín pravděpodobně po smrti své ţeny122. Pilařová píše, ţe „kaple tak měla představovat vzpomínku na rod, jehoţ členové drţeli holešovské panství po čtyři generace (od roku 1650), a výzdoba měla odpovídat prestiţi a bohatství tohoto rodu“.123 Sochařské výzdobě kaple byla jiţ v literatuře věnována značná pozornost, celkové vyznění kaple však zcela odpovídá její pohřební, respektive meditační funkci. Například černá zrcadla na stěnách mají návštěvníkovi kaple připomenout nevyhnutelnost smrti ukázkou toho, ţe po smrti se v zrcadle neuvidíme, stejně jako v těchto černých. Obě hrabata zvěčnil v nadţivotní velikosti Gottfried Fritsch. Naturalistickou přesností provedení oděvů, vlasů i tváří portrétovaných dosáhl sochař obrovského účinku na diváka a i po staletích uvádí návštěvníky kaple v úţas. Atmosféru kaple umocňují nápisy pod oběma sochařskými díly. Oběma textům se věnovala při své práci Radka Pilařová124. Ta rovněţ několik detailů z nápisů interpretovala. Autor textu například v nápise pod sochou hraběnky Marie Cecilie propojil poměrně nenásilnou formou antické formulace z římských náhrobních kamenů rozmisťovaných podél cest, jejichţ cílem bylo přimět poutníka k zamyšlení nad pomíjivostí světa („Siste viator“, zastav se poutníku; „Pro cui anima age resquiescat in pace“, Modli se za její duši, ať odpočívá v pokoji.125) a text nám rovněţ přináší mnoho informací o ţivotě hraběnky, především její ţivotní data. Pisatel rovněţ nešetřil superlativy („virtutibus ac meritis plena“, plná ctností a zásluh)126. Nápis pod sochou Františka Antonína nám pak nejexplicitnější moţnou formou osvětluje důvody hraběte pro vystavění pomníku hraběcího rodu. „Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně a jako místo posledního odpočinku nejurozenější rodiny Rottalů zesnulé zbožně v Pánu vybudoval nejurozenější pán, pan František Antonín, svaté říše římské hrabě Rottal plným titulem, tyto oltáře zasvěcené Ukřižovanému, aby tam po smrti uložil
122
BALCÁREK, Pavel, Rodinný archiv Rottalů a Vrbnů, in: Studie Muzea Kroměříţska, Kroměříţ 1986, s.
45 123
PILAŘOVÁ, Radka, Památky na Františka Antonína hraběte z Rottalu a jeho první manželku Marii Cecílii v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, nepublikovaný rukopis, Holešov 2013 (cit. 10. února 2013), s. 3 124 Znění nápisů pod sochami a jejich překlad viz Exkurz 2 v Přílohách. 125 Překlad Radka Pilařová, 2013 126 Překlad Radka Pilařová, 2013
48
své tělo, za které se zde přináší každodenně nekrvavá oběť Bohu. Ty jim také vyprošuj věčný odpočinek.127“ Hrabě prosí Boha o odčinění hříchů jeho rodu, jehoţ konec se blíţil. Z prvního manţelství totiţ Rottal neměl muţského potomka a v době vysvěcení kaple (1748) ještě nebyl ţenat se svou druhou ţenou128. Ani ve svazku s ní se ale muţského potomka nedočkal a rod Rottalů tak vymřel po meči. Je ovšem moţné, ţe nebýt této situace, hrabě Rottal by se moţná vůbec nerozhodl toto zásadní barokní dílo vytvořit. Nástupnický rod Vrbnů potom upřel svou pozornost spíše na kostel svaté Anny. Roku 1893 poţádal hrabě Rudolf Vrbna, aby mu bylo povoleno vybudovat z krypty pod kostelem, do které bylo do té doby pohřbeno pět trinitářů, rodinnou hrobku. Vzhledem ke stavebním komplikacím a vysokým finančním nákladům nakonec z realizace plánů Vrbna ustoupil a roku 1904 zaţádal o povolení vybudovat kolumbárium pro členy rodu pod Černou kaplí farního kostela. Na počátku 20. století tak byl ve zdi západní strany krypty probourán otvor do vedlejší krypty sahající pod jiţní lodí a do této zadní místností byly přenesené ostatky Rottalů. Umístěny jsou zde i některé ostatky Vrbnů a také rakev Marie Barbory Erdödy, rozené Nadasdy, vnučky Františka Antonína. V první místnosti pod kaplí tak dnes odpočívají čtyři členové rodu Vrbnů a krypta je dnes uzavřená rottalovským poklopem z roku 1760 a není přístupná. Potomci a příbuzní Vrbnů z rodu Esterházy si volný vstup do hrobky nepřejí. Pochybujeme – li tak o tom, zda Jan z Rottalu při svých politických povinnostech ve Vídni měl čas a především zájem na zvelebování farního chrámu v Holešově, o přínosu jeho nástupce Františka Antonína nemůţe být pochyb. V kostele nám zanechal nejen připomínku své hluboké zboţnosti a své osoby, respektive osoby své ţeny, ale zasadil se také o to, aby i po jeho smrti a tím i konci jeho slavného rodu byla velikost jeho rodiny připomínána nejvznešenějším moţným způsobem.
127
Překlad Radka Pilařová, 2013 S Marií Terezií rozenou Wiennern, vdovou po generálu polního válečného auditoria Janu Konrádovi z Kramern se oţenil 12. dubna 1749. Děti uţ ale neměli. (MZA Brno, Sbírka matrik, E 67, kniha č. 7590, s. 10) 128
49
8. Závěr Během měsíců práce na tomto textu jsem se všemoţnými způsoby snaţila dopracovat k odpovědím na otázky, které jsem si na začátku své práce poloţila. Tedy která data rámují hlavní období výstavby holešovského farního kostela a kdo je jeho architektem. Ovšem vyvstala přede mnou i další otázka. Kdo a proč dal podnět k přestavbě gotického kostela v ranně barokní monumentální stavbu? Ne všechny otázky se mi podařilo uspokojivě zodpovědět. Především skutečnost, ţe se nepodařilo objevit plány či zjistit existenci modelu stavby a stejně tak ani dokumenty, které by svědčily o komunikaci objednavatele s projektantem díla, vedla k tomu, ţe jsem se v tuto chvíli musela opřít o to, co na sebe prozradila stavba sama. Poodhalila souslednost krůčků, jeţ vedly k jejímu vystavění, a také mnohými svými rysy poukázala na svého moţného autora. Jeho jméno ani přesné letopočty však stále nemůţeme vyslovit s absolutní jistotou. Ve velmi brzké době by však měl v kostele proběhnout dendrochronologický průzkum, jehoţ výsledky by mohly zásadním způsobem přispět ke zpřesnění datace stavebních prací. V tuto chvíli tak svou práci ani zdaleka nepovaţuji za uzavřenou. Uţ jen proto, ţe zjištěná dendrodata by mohla zcela zásadně promluvit do zde předkládaných a argumentovaných výsledků. Dále pak také proto, ţe i samotná sochařská výzdoba kostela či některé umělecky i historicky nesmírně hodnotné části mobiliáře si jistě zaslouţí další zkoumání a také proto, ţe svůj díl pozornosti si zaslouţí i poslední fáze výstavby, totiţ přístavba Černé kaple, kterou snad budeme moci zařadit do kontextu architektury holešovského panství před polovinou 18. století. Samotné bádání bylo pro mě ale nesmírně obohacující. Nejen, ţe jsem se dozvěděla mnohé často zcela neznámé detaily z historie mého regionu, ale především četné návštěvy mnohých institucí, ať uţ se jedná o archivy či pracoviště Národního památkového ústavu, komunikace s odborníky, badateli či institucí Arcidicéze olomoucké byly pro mě nad míru cennou zkušeností. A ukázaly mi i řadu mých vlastních slabin a neznalostí, které mi cestu za úspěšným výsledkem mých badatelských snah velmi komplikovaly a na jejichţ odstranění musím soustavným studiem pracovat.
50
Holešovský kostel tak i přes řadu výše popsaných stran stále ukrývá mnohá tajemství a ještě na nějakou dobu tak zůstane otevřenou kapitolou. Snad se mně nebo jiným brzy podaří ji dopsat.
51
Soupis použitých pramenů a literatury Prameny: Moravský zemský archiv Brno, fond G12 – Cerroniho zbierka: J. P. Cerroni: Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren und der 3sterr. Schlesien, I- III Moravský zemský archiv Brno, pobočka Okresní archív Kroměříţ, fond Archív fary Holešov 1683 – 1957, B-j-8 Moravský zemský archiv Brno, Sbírka matrik, E 67, kniha č. 7590, s. 10 Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kn. 14 Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kn. 184 ŠRÁČKOVÁ, E., SVÁTEK J., PETRŮ, J., Evidenční list nemovité kulturní památky, Obec Holešov, Okres Kroměříţ, Kraj Jihomoravský, Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s Černou kaplí, poř. číslo 5933, zpracováno 1954, upraveno 1963, 1967 HODANOVÁ, K., Restaurátorský záměr – Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, Portály, NPÚ, říjen 2006
Použitá literatura: ANDRLÍK, Antonín, Co dalo Holešovsko a Bystřicko kultuře, Holešov 1984 BALCÁREK, Pavel, Rodinný archiv Rottalů a Vrbnů, in: Studie Muzea Kroměříţska, Kroměříţ 1986 BÁRTEK, Stanislav, HADRAVSKÝ, Adolf, Inventář okresního archivu Kroměříž v Holešově, Holešov 1966 BECKER, Felix, THIEME Ulrich, VOLLMER Hans, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, svazek 29, Zwickau: F. Ullmann, 1935 BECKER, Felix, THIEME Ulrich, VOLLMER Hans, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, svazek 36, Zwickau: F. Ullmann, 1977
52
BECKER, Felix, THIEME Ulrich, VOLLMER Hans, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, svazek 23, Zwickau: F. Ullmann, 1929 BLAŢÍČEK, Oldřich Jakub, KROPÁČEK, Jiří, Slovník pojmů z dějin umění, Praha 1991 DOBIÁŠ, Metoděj, Holešov: město a okolí, Praha 1935 DOLEŢELOVÁ, Jaroslava, Farní kostel v Holešově, in KOL. AUTORŮ, Památky Holešova, Holešov 1990 FIALOVÁ, Aneţka, Bibliografie okresu Kroměříž, Muzeum Kroměříţ 1984 FIALOVÁ, Aneţka, Nemovité kulturní památky jižní Moravy: soupis památek a literatury, Brno 2000 FIALOVÁ, Vlasta, Kronika Holešovská s úvodním slovem a historickým výkladem Dr. Vlasty Fialové, Holešov 1967 FIDLER, Petr, Architektur des Seicento, Bumeister, Architekten und Bauten des wiener Hofkreis, rukopis, Innsbruck 1990 FIŠER, Zdeněk, Zpravodaj Muzea Kroměřížska, Kroměříţ 1986 Historické pohlednice Holešova: ze sbírky Ing. Leopolda Lišky, Holešov 2009 HOROVÁ, Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., Praha1995 CHADRABA, Rudolf (ed.), Dějiny českého výtvarného umění, Praha 1989 JURÁŇOVÁ, Renata, Jan Rottal a jeho doba, Holešov 2009 KADLÍKOVÁ, Radmila, Sepulkrální památky v Holešově, nepublikovaná diplomová práce, Olomouc 2001 KOCH, Wilfried, Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost, Praha 2008 KOL. AUTORŮ, 300 let kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově: sborník k 300. výročí postavení farního kostela v Holešově, Holešov 2008 Kol. autorů, Malý průvodce po historii města Holešova – osobnosti, Holešov 2011
53
Kol. autorů, Malý průvodce po historických památkách města Holešova, Holešov 2006 KROUPA, Petr, Odkaz moravského umělce k poučení jeho synů, in: Studie Muzea Kroměříţska, Kroměříţ 1983 KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1997 KUDĚLKA, Zdeněk, KRSEK, Ivo, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996 KVASNIČKA, Pavel, Holešovský okres, in: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy, Brno 1929 OLBRICHT, Harald red., Lexikon der kunst, Architektur, Bildende Kunst, Angewandte Kunst, Industrieformgastltung, Kunsttheorie, Bd. V, Leipzig 1993 PILAŘOVÁ, Radka, Památky na Františka Antonína hraběte z Rottalu a jeho první manželku Marii Cecílii v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, nepublikovaný rukopis, Holešov 2013 (cit. 10. února 2013) POCHE, Emanuel, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975 PROKOP, August, Die Margraftschaft Mähren in kunstgeschoichtlichen Beziehungen, 4. svazek, Wien 1904 PROKOP, Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I. a II. díl, Svazek 1, Praha 2000 RICHTER, Václav, Filiberto Lucchese na Moravě, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934, Praha 1935 RICHTER, Václav, Poznámky k dějinám barokní architektury na Moravě, in: Volné směry, Praha 1942 SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska, sv. I, Praha 1994 SPATHOVÁ, Jana, Stavební a umělecké památky, Velehrad 2002 SPATHOVÁ, Jana, Otevřené brány, Zlín 2010 STEHLÍK, Miloš, Die Statuengruppe der hl. Anna Selbdritt in Jankovice und ihr Autor, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity F 11, Brno 1967
54
STEHLÍK, Miloš, Nástin dějin sochařství 17. a 18. věku na Moravě, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity F 19-20, Brno 1976 STEHLÍK, Miloš, O moravském sochařství vrcholného baroka na Moravě, in: Jaroslav Sedlář (ed.), Uměleckohistorický sborník, Brno 1985 TOMAN, Rolf (red.), Baroko. Architektura. Sochařství. Malířství, Praha 2007 VALENTA, Jiří, Památky na Holešovsku, Holešov 2011 VLČEK, Pavel, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004 VOLNÝ, Řehoř T., Kirchliche Topographie von Mähren, Abtl. 1, Olmützer Erzdiöcese, bd. 3, Brünn 1859 ZATLOUKAL, Ondřej, red., Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, průvodce, Kroměříţ 2011
Elektronické zdroje: Autor neuveden, Okno, Hrady, zámky a tvrze, internetová encyklopedie, dostupné z: http://www.castles.cz/terminologie/okno.html, vyhledáno 15. 2. 2013 Autor neuveden, Kněží ve službě farnosti, Římskokatolická farnost Holešov, dostupné z: http://holesov.farnost.biz/launch.php?s=page&ID=72, vyhledáno 14. 3. 2013 Autor neuveden, Storia chiesa San Giovanni Battista in Stezzano, Parrochia Stezzano, dostupné z: http://www.parrocchiastezzano.it/Storia/Storia.htm, vyhledáno 10. března 2013 FIDLER, Peter, Luchese, Oxford art online, slovník, dostupné z: http://www.oxfordartonline.com/subscriber/article/grove/art/T052318?q=filiberto+luchese &search=quick&pos=2&_start=1#firsthit, vyhledáno 15. 2. 2013 FREY, Theodor, Lambach – fotografie interiéru, dostupné z: http://theodor-frey.de/stadlpaura.htm, vyhledáno 20. 3. 2013 POŘÍZKOVÁ, Marta, Kostel sv. Jiljí, Farnost Bystřice pod Hostýnem, dostupné z: http://www.farnostbph.wz.cz/kostel.php, vyhledáno 18. 3. 2013 55
Přílohy:
56
Exkurz 1 Datum vysvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově V literatuře o kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově se uvádí, ţe tento kostel byl vysvěcen 22. října 1741 olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem hrabětem z Liechtensteinu. Jedná se o chybnou informaci, která byla opisována z konsekrační listiny uchovávané na faře v Holešově. Panovalo domnění, ţe se jedná o listinu vztahující se k farnímu kostelu v Holešově. V únoru 2013 provedla Bc. Radka Pilařová překlad této latinsky psané listiny a po konzultaci s P. Janem Hrudíkem se zjistilo, ţe listina pojednává o vysvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kojetíně. Tamní kněz P. Pavel Ryšavý potvrdil, ţe datum vysvěcení kostela a informace o bočních oltářích uvedených v listině se shodují se záznamy uvedenými v kojetínské farní kronice. Zápis v matrice úkonů biskupa Jakuba Arnošta z Liechtensteinu najisto potvrdil, ţe 22. října 1741 byl vysvěcen kostel v Kojetíně (Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kniha č. 6, s. 317). Správné datum vysvěcení farního kostela v Holešově bylo zjištěno z Děkanské matriky Holešov z roku 1772 (Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř Olomouc, kniha č. 184, s. 26). Zde je napsáno, ţe kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově byl slavnostně vysvěcen 26. července 1735 olomouckým světícím biskupem Ottou Honoriem hrabětem z Egkhu a Hungersbachu. Spolu s hlavním oltářem bylo vysvěceno i osm z deseti bočních oltářů. Boční oltář Povýšení sv. Kříţe a boční oltář Bolestné Panny Marie nebyly v tento den vysvěceny, protoţe jejich oltářní kameny ještě nebyly napevno usazeny. Dne 13. března 2013 sepsala Radka Pilařová.
57
Exkurz 2 Latinský nápis pod sochou hraběte Františka Antonína IN PERENNEM SACRATISSIMÆ PASSIONIS DOMINICÆ CVLTVM ILLVSTRISSIMÆ PIE IN DOMINO DEFFVNCTÆ ROTTALIANÆ FAMILIÆ REFRIGERIVM ILLVSTRISSIMVS DOMINVS DOM. FRANCISCVS ANTONIVS S : R : I : COMES A ROTTAL TITVLO PLEN: HAS CONSECRATAS CRVCIFIXO STRVXERAT ARAS VT POST FATA ARTVS CONDERET HICCE SVOS PRO QVIBVS DVM QVOTIDIE INCRVENTVM DEO HIC OFFERTVR SACRIFICIVM TV EIS QVOQVE REQVIEM PRECARE ÆTERNAM Přepis: „In perennem sacratissimæ passionis Dominicæ cultum illustrissimæ pie in Domino deffunctæ Rottalianæ familiæ refrigerium illustrissimus dominus dom[inus]Franciscus Antonius S : R : I comes a Rottal titulo plen[o]: has consecratas crucifixo struxerat aras ut post fata artus conderet hicce suos pro quibus dum quotidie incruentum Deo hic offertur sacrificium. Tu eis quoque requiem precare æternam.“ (Přepis R. Pilařová) Překlad: „Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně a jako místo posledního odpočinku nejurozenější rodiny Rottalů zesnulé zboţně v Pánu vybudoval nejurozenější pán, pan František Antonín, svaté říše římské hrabě Rottal plným titulem, tyto oltáře zasvěcené Ukřiţovanému, aby tam po smrti uloţil své tělo, za které se zde přináší kaţdodenně nekrvavá oběť Bohu. Ty jim také vyprošuj věčný odpočinek.“ (Překlad R. Pilařová)
Latinský nápis pod sochou hraběnky Marie Cecílie SISTE VIATOR ET SVB HOC MARMORE INTVERE ILLVSTRISSIMAM DOMINAM DOMINAM MARIAM CÆCILIAM COMITEM A ROTTA NATAM COMITEM DE TRAVTMANSDORFF QVÆ VIRTVTIBVS AC MERITIS PLENA TER DENIS TER QVINQVE DVOBVS VIXERAT ANNIS AC CATHARINÆ TRANSIT IN ASTRA DIE PRO CVIVS ANIMA AGE REQVIESCAT IN PACE
58
Přepis: „Siste viator et sub hoc marmore intuere illustrissimam dominam dominam Mariam Cæciliam comitem a Rotta[l] natam comitem de Trautmansdorff quae virtutibus ac meritis plena ter denis ter quinque duobus vixerat annis ac Catharinæ transit in astra die. Pro cuius anima age requiescat in pace.“ Překlad: „Zastav se, poutníku, a vzpomeň si pod tímto mramorem na nejurozenější paní, paní Marii Cecílii hraběnku z Rottalu, rozenou hraběnku z Trauttmansdorffu, která plná ctností a zásluh ţila 47 let a na den Kateřiny odešla ke hvězdám. Modli se za její duši, ať odpočívá v pokoji.“ (Překlad R. Pilařová)
59
Obrazové přílohy:
60
Seznam obrazových příloh: Není-li uvedeno jinak, je autorkou fotografií autorka práce Alţběta Vejrostová.
Obr. 1 Celkový pohled na farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově Obr. 2 Veduta města z tzv. Hofferova alba, 30. – 40. léta 18. století. Stavebně historický průzkum zámku v Holešově, 2005
Obr. 3 Holešov na vedutě F. B. Wernera, polovina 18. století. KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1997, s. 117
Obr. 4 Urbanistická situace současného Holešova. Holešov, internetové mapy, dostupné z: www.mapy.cz, vyhledáno 15. 2. 2013
Obr. 5 Půdorys farního kostela v Holešově. Archiv Římskokatolické farnosti Holešov.
Obr. 6 Průčelí farního kostela v Holešově. Obr. 7 Jiţní boční fasáda Obr. 8 Severní boční fasáda, sakristie s oratoří v patře. Obr. 9 Presbytář kostela, Černá kaple a sakristie Obr. 10 Vrchní patra průčelí kostela se zvláštními barokními přístavky věţe. Obr. 11 Detail boční fasády. Obr. 12 Černá kaple Obr. 13 Pohled do hlavní lodi z podkruchtí Obr. 14 Pohled do hlavní lodi směrem od presbytáře. Obr. 15 Klenba v boční lodi. Obr. 16 Klenba hlavní lodi. Obr. 17 Pohled do boční lodi. Obr. 18 Plánek rozmístění oltářů. Autorka schématu Bc. Radka Pilařová
Obr. 19 Renesanční fasáda věţe v podkroví hlavní lodi. Obr. 20 Situace v podkroví Černé kaple Obr. 21 Stopy zastřešení jiţní boční lodě a konstrukční spára mezi presbytářem a lodí kostela Obr. 22 Situace v podkroví oratoře. Obr. 23 Detail ostění oken hlavní lodi kostela. Obr. 24 Detail okna rotundy Květné zahrady v Kroměříţi. Obr. 25 Detail pilastru v hlavní lodi farního kostela v Holešově. 61
Obr. 26 Detail pilastru v presbytáři. Obr. 27 Pohled do lodi kostela v Lambachu FREY, Theodor, Lambach – fotografie interiéru, dostupné z: http://theodor-frey.de/stadlpaura.htm, vyhledáno 20. 3. 2013
Obr. 28 Pohled do interiéru kostela Mariabrunn HARTMANN, Harald, Mariabrunn, dostupné z: http://www.sagen.at/doku/quellen/quellen_wien/mariabrunn_wien.html, vyhledáno 15. 3. 2013
Obr. 29 Kaple sv. Brigity ve Vídni GEISERICH77, Brigittakapelle, Wikimedia Commons, dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Brigittakapelle.jpg, vyhledáno 15. 3. 2013
Obr. 30 Pohled do lodi kostela v Uherském Ostrohu. Město Uherský Ostroh, Farní kostel, dostupné z: http://www.uhostroh.cz/hejtmansk-den-vuhersk-m-ostrohu, vyhledáno 15. 3. 2013
Obr. 31 Zámek v Holešově Obr. 32 Kaple sv. Kříţe ve Smetanových sadech v Holešově Obr. 33 Hlavní portál farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově. Obr. 34 Detail portálu piaristické koleje v Kroměříţi, dnes sídlo konzervatoře P. J. Vejvanovského Autorka fotografie Michaela Vejrostová
Obr. 35 Detail hlavního portálu zámku v Kroměříţi Autorka fotografie Michaela Vejrostová
Obr. 36 Kanovnické domy v Kroměříţi Autorka fotografie Michaela Vejrostová
Obr. 37 Průčelí kostela San Giovanni Battista ve Stezzanu. Università degli Studi di Pavia, Chiesa di S. Giovanni Battista, dostupné z: http://www.lombardiabeniculturali.it/architetture/schede/4m010-00386/, vyhledáno 15. 3. 2013
62
Obr. 1 Celkový pohled na farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově.
Obr. 2 Veduta města z tzv. Hofferova alba, 30. – 40. léta 18. století.
63
Obr. 3 Holešov na vedutě F. B. Wernera, polovina 18. století.
Obr. 4 Urbanistická situace současného Holešova.
64
Obr. 5 Půdorys farního kostela v Holešově.
65
Obr. 6 Průčelí farního kostela v Holešově.
Obr. 7 Jiţní boční fasáda.
66
Obr. 8 Severní boční fasáda, sakristie s oratoří v patře.
Obr. 9 Presbytář kostela, Černá kaple a sakristie.
67
Obr. 10 Vrchní patra průčelí kostela se zvláštními barokními přístavky věţe.
Obr. 11 Detail boční fasády. 68
Obr. 12 Černá kaple.
Obr. 13 Pohled do hlavní lodi z podkruchtí.
69
Obr. 14 Pohled do hlavní lodi směrem od presbytáře.
Obr. 15 Klenba v boční lodi. 70
Obr. 16 Klenba hlavní lodi.
Obr. 17 Pohled do boční lodi. 71
Obr. 18 Plánek rozmístění bočních oltářů
72
Obr. 19 Renesanční fasáda věţe v podkroví hlavní lodi.
Obr. 20 Situace v podkroví Černé kaple. 73
Obr. 21 Stopy zastřešení jiţní boční lodě a konstrukční spára mezi presbytářem a lodí kostela.
Obr. 22 Situace v podkroví oratoře. 74
Obr. 23 Detail ostění oken hlavní lodi kostela.
Obr. 24 Detail okna rotundy Květné zahrady v Kroměříţi.
75
Obr. 25 Detail pilastru v hlavní lodi.
Obr. 26 Detail pilastru v presbytáři.
76
Obr. 27 Pohled do lodi kostela v Lambachu.
Obr. 28 Pohled do interiéru kostela Mariabrunn.
77
Obr. 29 Kaple sv. Brigity ve Vídni.
Obr. 30 Pohled do lodi kostela v Uherském Ostrohu.
78
Obr. 31 Zámek v Holešově.
Obr. 32 Kaple sv. Kříţe ve Smetanových sadech v Holešově.
79
Obr. 33 Hlavní portál farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově.
Obr. 34 Detail portálu piaristické koleje v Kroměříţi, dnes sídlo konzervatoře P. J. Vejvanovského 80
Obr. 35 Detail hlavního portálu zámku v Kroměříţi.
Obr. 36 Kanovnické domy v Kroměříţi. 81
Obr. 37 Průčelí kostela San Giovanni Battista ve Stezzanu.
82