maturitní otázka č. 8
České divadlo a drama - vývoj do vzniku Národního divadla
Osnova: Úvod Divadlo Drama 1. Středověk – počátky českého dramatu 2. Baroko – česká pobělohorská tvorba 3. Národní obrození Divadla Dramatici 4. Realismus Vznik Prozatímního a Národního divadla Dramatici Pojmy
Úvod pojmy označené ,,*“ jsou dále vysvětleny na konci této práce Divadlo Divadlo představuje zvláštní svět, který díky bezprostřednímu kontaktu mezi herci a diváky přežil nástup filmu a televize. Tradice divadla u nás sahá hluboko do středověku. Je spjata s masopustními fraškami* a hranými scénkami s náboženskou tématikou.
Drama Drama je souhrnné označení pro divadelní hry. Jejich tvůrce se nazývá dramatik. Ačkoliv jsou dramatická díla zaměřena na jevištní předvádění, existují i tzv. knižní dramata, u nichž se předpokládá vnímání pouze čtením. Děj je prezentován před divákovýma očima jako aktuální přítomnost prostřednictvím dialogu*; monology* slouží k vyjádření hrdinových myšlenek. Divadelní hra se člení na akty, scény, výstupy. Akty jsou části, které jsou dnes oddělené spuštěním a vytažením opony, přičemž se často mění i dekorace. Kompozice* dramatu bývá přehlednější než v epice* a mívá prudší spád, jenž se zpravidla zrychluje v druhé polovině hry. Základní části jsou expozice (úvod), zápletka, rozvoj děje, rozuzlení. V rozvoji děje jsou časté neočekávané dějové obraty. Násilný dobrý konec (příčí se často logice předcházejícího děje) se nazývá happy end. Jazykovými prostředky jsou verš a próza. V antice a středověku se uplatňoval hlavně verš. Hlavní dramatické žánry dělíme podle povahy konfliktu a způsobu jeho řešení na: •
tragédie (nerovný zápas hlavního hrdiny končí jeho smrtí)
•
komedie (komický obraz zápasu s nedostatky)
•
činohra (složitý a vážný spor mezi postavami; o současných společenských problémech; důraz na autorovo pojetí, řešení konfliktu i psychologické prokreslení postav)
1. Středověk – počátky českého dramatu
První česká dramata z 12.století jsou náboženského původu, známe je jen v podobě literární.
O
svátcích se v některých kostelech a klášterech dramatizovaly biblické scény, které pojednávaly
o
životě a smrti Ježíše Krista. Původně byly hrány v latině, později i v češtině. Postupně pronikají
i
světské prvky. Ve 13.století jsou dramata překládána do češtiny. Hry přijímají nové scény, které se již vzdalují původnímu záměru her, proto jsou brzy vykázány z kostela ven. V této podobě byly hry stíhány a zakazovány. dílo Mastičkář – nejznámější česká fraška* ze 14.století –
zobrazuje středověký trh, zesměšňuje podvodné lékaře
–
střídání českých a latinských veršů
–
nejznámější je Výjev o třech Mariích, které jdou pro vonné masti, jelikož chtějí balzamovat Kristovo tělo
2. Baroko – česká pobělohorská tvorba České drama se rozvíjelo jako žánr pololidový, který si lid dále adaptoval a udržoval. Od 20.let 17.století až do 70.let 18.století hráli v jezuitských školách žáci pro rodiče. Kostýmy byly velmi bohaté, aby ohromily diváka. Hry byly nejčastěji biblické nebo historické o slavných postavách. Hrány v latině, češtině a v němčině. V pol. 17.stol. se objevuje divadlo loutkové, s mezinárodními náměty (hry O Faustovi, O don Juanovi). Nejznámějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký.
3. Národní obrození Vlastenci si dobře uvědomovali, že mluvené slovo působí silněji než slovo čtené. Proto pokládali za svůj hlavní úkol zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce, vytvořit české hry a vliv na národní uvědomování lidu. Kladen důraz na působivost mluveného slova.
Divadla
divadlo v Kotcích – založeno roku 1738 v Praze –
hrálo se zde výhradně německy
–
první česká hra Kníže Honzík odehrána roku 1771
Stavovské divadlo – založeno roku 1783 –
česky se hrálo jen výjimečně
– hrála se zde italská opera a německá činohra, postupně se začala objevovat i česká představení Vlastenecké divadlo Bouda – stálo v letech 1786 – 1789 na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí – první české divadlo, kde se vytvořila také první generace českých dramatiků a herců – největší část programu tvořily veselohry a vlastenecké historické hry, upravované podle vzorů německých rytířských dramat – muselo přemáhat velké finanční překážky i konkurenci německého Stavovského divadla Přechodně se české hry uváděly také v divadle U Hybnerů.
Dramatici Václav Thám (1765-1816) – inicioval založení Vlasteneckého divadla Bouda, kde působil jako režisér, herec a dramaturg – po stržení Boudy byl režisérem českých představení v divadle U Hybnerů, pak jako člen kočovných společností jezdil po různých městech naší země – své náměty čerpal z českých dějin, psal vlastenecké hry – hry Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka
Václav Kliment Klicpera (1792-1859) – zakladatel novodobého i historického českého dramatu – kritizoval špatné lidské vlastnosti – veselohry Rohovín čtverrohý Divotvorný klobouk
Deklamovánky – historická hra Blaník Josef Kajetán Tyl (1808-1856) – dramatik, herec, prozaik, novinář, povídkář – od roku 1846 působil ve Stavovském divadle – dramata ze současného života: Fidlovačka – fraška* s písněmi – jsou zde zobrazeny pražské řemeslnické vrstvy – zaznívá píseň Kde domov můj?* – kritika Čechů, kteří žijí v Praze, ale mluví německy Pražský flamendr Paličova dcera – historické hry: Kutnohorští havíři – popisuje bouře havířů v Kutné Hoře koncem 15.století – podnětem k napsání se staly stávky smíchovských dělníků v 40.letech 19.stol. Jan Hus – dramatické báchorky*: Strakonický dudák – oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví .
– varování před přílišnou touhou po penězích – ústřední postava Švanda je podnikavý, dobrosrdečný, ale i lehkomyslný a příliš moc touží po penězích – jeho charakter se vyvíjí k lepšímu Jiříkovo vidění
4. Realismus
Vznikaly především hry z vesnického prostředí, námětem se zde stává vynucené manželství, rozdílné sociální podmínky apod.. Realistické drama se zabývá psychologií postav, využívá spisovného jazyka i nářečí. Vznik Prozatímního a Národního divadla Úsilí o další rozvoj českého divadla představuje v 2.polovině 19.století snaha vybudování stálého českého divadla. Roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo. Prvním představením byla historická tragédie Vítězslava Hálka – Král Vukašín. Byly také uvedeny Shakespearovy hry. Roku 1881 splynulo v jediný celek s Národním divadlem. V roce 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu. Divadlo bylo dostaveno roku 1881, ale téhož roku vyhořelo. Roku 1883 bylo divadlo opět otevřeno. Působilo zde velké množství významných umělců a dramatiků. •
architekt: Josef Zítek
•
malíři: Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynajs
•
sochaři: Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.
•
hudební skladatelé: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich
Dramatici Jaroslav Vrchlický (1853-1912) – veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad – melodramatická tragédie Hippodamie – čerpá z řecké mytologie – hudba Zdeňka Fibicha Julius Zeyer (1841-1901) – básník, prozaik a dramatik – zájem o světovou literaturu a o historii – romantická pohádka Radúz a Mahulena – slovanský námět – o síle opravdové lásky
Ladislav Stroupežnický (1850-1892) – veselohra Naši furianti – ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici – furianti se říkalo hlavním postavám, jelikož měly mezi sebou spor,
poté však poznaly svět a došly k životní moudrosti Gabriela Preissová (1862-1946) – o lidských vztazích ovládaných majetkem a pokrytectvím – tragédie Gazdina roba Její pastorkyňa Alois (1861-1925) a Vilém (1863-1912) Mrštíkové – tragédie Maryša – ze slovácké vesnice, ve slováckém nářečí – obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz a síly předsudků – kompozice* je podle vzoru antické tragédie – základem je tragédie následku vynuceného manželství – Po marném odporu se Maryša podrobí vůli svého otce – vzdá se chudobného Francka a provdá se za ovdovělého mlynáře Vávru. Ačkoliv je s Vávrou nešťastná, odmítá Franckův návrh, aby s ním utekla do Brna. Vávrova žárlivost se stupňuje, bije Maryšu a dokonce ohrožuje Franckův život. Utrápená Maryša sahá k zoufalému činu – otráví svého nemilovaného muže.
Pojmy: fraška – menší divadelní komedie, má zesměšňující charakter kompozice – skladba, struktura, sestava díla monolog – samomluva, rozhovor sám se sebou dialog – rozhovor mezi dvěma lidmi epika – má děj, časové a příčinné souvislosti (epos, bajka, báje, román atd.) Kde domov můj? – píseň s textem J. K. Tyla a hudbou Františka Škroupa – od 60.let 19.století považovaná za národní hymnu – od vzniku Československa roku 1918 je státní hymnou báchorka – historicky ohraničený žánr s pohádkovými motivy – svět lidí x svět pohádkových a nadpřirozených postav