Ekonomika výroby siláží

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Ekonomika výroby siláží Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.

Lenka Niezgodová

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Ekonomika výroby siláží vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

ABSTRAKT Cílem práce bylo porovnání objemů finančních prostředků potřebných na výrobu siláže s použitím různých technik skladování a prokázání rozdílných celkových nákladů na silážování jednotlivých zemědělských plodin. Rozdíly jsou způsobeny využitím odlišných částí rostlin, kdy je možno využít celou rostlinu nebo jen část, např. zrno, a dále rozdílnou plochou sklizně, kde se rozdíl projevil zejména v porovnání rozdílných technologií silážování kukuřice (v silážním PE vaku a „klasickém“ silážním žlabu). Efektivitu výroby siláží tak tedy ovlivňuje především plocha využívaná ke konzervaci, resp. objem konzervované hmoty; konzervace většího objemu hmoty snižuje náklady na jednotku produktu. Práce se zabývá charakteristikou siláží. Definuje, mimo jiné, v dnešní době nejvyužívanější kukuřičné siláže, které jsou bohaté na živiny a při správném podávání a dodržování zásad skladování výtečně uhradí veškeré živinné nároky dojeného skotu. Upozorňuje na rozdíly ve výrobě různých druhů siláží, kdy např. pro výrobu bílkovinných siláží je zapotřebí nechat píci nejdříve zavadnou z důvodu následného kvalitního průběhu fermentačního procesu. V závěru shrnuje důležité faktory ovlivňující ekonomiku výroby siláží, zejména použití silážních aditiv, které sice zvýší náklady na výrobu, ale vzhledem k výraznému snížení ztrát v průběhu kvasného proscesu celkovou ekonomiku výroby siláží zefektivňují.

Klíčová slova Výroba siláží, silážní postupy, silážní aditiva, technologie silážování, ekonomické nároky na výrobu siláže.

ABSTRACT The view of this work there was a comparison of financial resources volume necessary to silage production in context of using different storage technologies and demonstrate this variant total costs. Differences are caused by usage dissimilar parts of plants (it’s possible to use whole plant or its part only, for example grain) and by harvest area’s diverse where the variation shows in comparison of different sillage technologies by maize, especially (ensilage with the aid of PE bag and „classic“ silage pit). So, the silage production’s efectivity is affected by area using for conservation; the conservation of bigger size of clay lead to reducing costs per product’s period. The work is dealing with characterization of silages. Among others it defines the most makeing maize silages which are rich in nutrients and where they cover all nutrient demands of milking cattle pre-eminently with correct feeding and keeping storage principles. This project highligting on differences in various type of silage production – for example for producing protein silages we should let forage wilt at first by reason high-quality fermentative process. At the close, this work summarizes important factors affecting the economy of silage production, especially the using of silage additives – although they rise the costs for the production, the whole economy is in result more effective; it caused by marked decrease of loss during the fermentation.

Key words Sillage production, sillage practices, sillage additives, economic demands on silage production.

OBSAH 1 ÚVOD __________________________________________________________________ 1 2 CÍL PRÁCE______________________________________________________________ 2 3 CHARAKTERISTIKA SILÁŽÍ ______________________________________________ 3 3.1 Charakteristika pojmu siláž ______________________________________________ 3 3.2 Jednoleté pícniny a jejich plošné zastoupení _________________________________ 3 3.3 Plochy víceletých pícnin a trvalých travních porostů __________________________ 4 3.4 Druhy siláží __________________________________________________________ 4 3.4.1 Siláže z glycidových pícnin___________________________________________ 5 3.4.1.1 Silážování kukuřice _____________________________________________ 5 3.4.1.2 Silážování obilnin_______________________________________________ 7 3.4.2 Siláže z bílkovinných pícnin __________________________________________ 7 3.4.2.1 Luskovinové siláže ______________________________________________ 7 3.4.2.2 Silážování vojtěšky______________________________________________ 8 3.4.2.3 Silážování jetele ________________________________________________ 8 3.4.2.4 Siláže z pivovarského mláta_______________________________________ 9 3.4.3 Polobílkovinné siláže _______________________________________________ 9 3.4.3.1 Travní siláže ___________________________________________________ 9 3.4.4 Siláže z mačkaného zrna ____________________________________________ 10 3.5 Silážní mikroorganismy ________________________________________________ 10 3.5.1 Bakterie mléčného kvašení __________________________________________ 11 3.5.2 Enterobakterie ____________________________________________________ 12 3.5.3 Klostridie ________________________________________________________ 12 3.5.4 Hnilobné bakterie _________________________________________________ 13 3.5.5 Bakterie octového kvašení___________________________________________ 14 3.5.6 Kvasinky ________________________________________________________ 14 3.5.7 Plísně ___________________________________________________________ 15 3.5.8 Listerie__________________________________________________________ 15 3.6 Postup při výrobě siláží ________________________________________________ 15 3.6.1 Naskladňování silážního materiálu ____________________________________ 16 3.6.1.1 Plnění silážních žlabů___________________________________________ 16 3.6.1.2 Dusání silážního materiálu _______________________________________ 16 3.6.1.3 Aplikace silážních aditiv ________________________________________ 17

3.6.2 Výroba a fermentace _______________________________________________ 17 3.6.2.1 Fáze fermentace _______________________________________________ 18 3.6.3 Zakrývání silážního žlabu ___________________________________________ 20 3.6.4 Skladování a uchovávání siláže_______________________________________ 21 3.6.4.1 Silážní žlaby __________________________________________________ 21 3.6.4.2 Silážní věže___________________________________________________ 22 3.6.4.3 Obalované balíky ______________________________________________ 22 3.6.4.4 PE vaky______________________________________________________ 23 3.6.5 Vybírání siláže____________________________________________________ 24 3.7 Chyby při výrobě siláží ________________________________________________ 24 3.8 Požadavky na kvalitní siláže ____________________________________________ 25 3.8.1 Hodnocení kvality siláží ____________________________________________ 25 3.8.1.1 Systém hodnocení výživné hodnoty________________________________ 26 3.8.1.2 Hodnocení fermentačního procesu_________________________________ 27 3.8.1.3 Celkové hodnocení kvality siláže__________________________________ 30 4 ZTRÁTY PŘI VÝROBĚ SILÁŽÍ____________________________________________ 31 4.1 Vliv ztrát na ekonomiku výroby siláží _____________________________________ 31 5 MOŽNOSTI VYUŽITÍ ADITIV PŘI VÝROBĚ SILÁŽÍ _________________________ 32 5.1 Vliv použití silážních aditiv na ekonomiku výroby siláží ______________________ 32 5.1.1 Chemické konzervanty _____________________________________________ 33 5.1.2 Biologické inokulanty ______________________________________________ 34 5.1.3 Ostatní aditiva a silážní přísady_______________________________________ 36 6 NÁKLADY NA VÝROBU SILÁŽÍ PŘI POUŽITÍ RŮZNÝCH SIL. POSTUPŮ______ 37 6.1 Ječmen – mačkané zrno; technologie silážního PE vaku při výměře 5 ha__________ 38 6.2 Ječmen – mačkané zrno; technologie silážního PE vaku při výměře 100 ha________ 40 6.3 Oves – GPS; technologie silážního PE vaku při výměře 5 ha ___________________ 42 6.4 Oves – GPS; technologie silážního PE vaku při výměře 100 ha _________________ 44 6.5 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního PE vaku při výměře 5 ha__________ 46 6.6 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního PE vaku při výměře 100 ha________ 48 6.7 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního žlabu při výměře 5 ha ____________ 50 6.8 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního žlabu při výměře 100 ha __________ 52 7 DISKUSE ______________________________________________________________ 54 8 ZÁVĚR ________________________________________________________________ 55 9 LITERATURA __________________________________________________________ 56

1 ÚVOD V České republice je chováno přibližně 1,3 mil. kusů hovězího dobytka. Tradiční a nezastupitelné místo zaujímá především dojený skot. A právě skot je majoritní skupinou hospodářských zvířat s významnou konzumací siláží a čerstvé či zavadlé píce. Denní příjem silážní hmoty dosahuje kolem dvaceti kilogramů, rozhodně se zde tedy nejedná o zanedbatelnou položku. Přestože stavy skotu postupně neustále klesají, a to především vlivem nepříznivých výkupních cen mléka, podnikatelé – zemědělci – se neustále snaží o maximální komfort krav a zvyšování jak jejich pohodlí, tak samozřejmě o navyšování produkce mléka se souvztažností na produktivitu práce a snižování nákladů, které jim ve výsledku pomůže k dosažení co možná nejpříznivějšího ekonomického výsledku v podniku. Cílem výživy je vždy maximální využití krmiva, a to jak kvantitativních, tak především kvalitativních složek, které následně zabezpečí vysokou produkci kvalitního mléka vhodného pro lidskou spotřebu. To je dosahováno zvolením vhodné technologie výroby, skladováním a neméně technikou krmení a zakládáním krmiv.

-1-

2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je kromě základního vymezení a popisu siláže přiblížit možnost použití silážních aditiv a popis jejich vlivu na snižování ztrát, seznámit čtenáře s výrobou siláží po ekonomické stránce a v závěru doporučit nejvhodnější technologii výroby a uchovávání výsledné siláže tak, aby byla i po ukončení skladovacího procesu plně a bez závad (tj. bez mikrobiologického narušení) použitelná ke krmným účelům.

-2-

3 CHARAKTERISTIKA SILÁŽÍ

3.1 Charakteristika pojmu siláž Siláží jsou konzervovaná objemná krmiva, která se vyznačují nízkou hodnotou pH (3,7 – 5) za vzniku organických kyselin, zejména kyseliny mléčné, vznikajících fermentací nízkomolekulárních sacharidů (Doležal a kol., 2006). Siláže vznikají procesem silážování, tedy technologií konzervace krmiv založenou na rychlém okyselení naskladněné, udusané a dobře pořezané hmoty za nepřístupu vzduchu; jedná se tedy o přísně anaerobní výrobní proces. Mezi hlavní vedlejší produkt patři kyselina octová, která se tvoří hlavně v prvním období kvasného procesu; dále se jako vedlejší produkt při silážování uvolňují alkoholy, kyselina máselná, propionová a stearová, amoniak a oxid uhličitý (5 – 12 %), (Doležal a kol., 2006, Zeman a kol., 2006). Metoda silážování umožňuje konzervovat sklizené plodiny buď ve šťavnatém, nebo zavadlém stavu, s obsahem sušiny 22 – 50 %. Přesněji lze siláže dle obsahu sušiny silážované píce a použité technologie rozdělit dle Doležala a kol. (2006) na: a) siláže z čerstvé hmoty (obsah sušiny 22 – 26 %), b) siláže z částečně zavadlé píce (26 – 35% obsah sušiny), c) siláže za zavadlé píce, tzv. senáže (sušina v rozsahu 35 – 50 %). Minimální množství obsahu cukrů pro optimální kvašení se udává 2 – 3 % ve zkvasitelném substrátu v čerstvé hmotě (Doležal a kol., 2002).

3.2 Jednoleté pícniny a jejich plošné zastoupení Jednoleté pícniny na orné půdě zaujímaly v roce 2010 plochu o výměře 217 tis. ha, což představuje 9 % orné půdy. Z tohoto množství zaujímá kukuřice 179 tis. ha, která zároveň představuje nejvýznamnější jednoletou silážní plodinu (Anonym, 2011). Z hlediska silážovatelnosti ji řadíme mezi lehce silážovatelné pícniny. Do této skupiny je pak možno zařadit i slunečnici, proso, obilniny pěstované na zeleno či brambory (Jambor a Veselý, 1992).

-3-

Luskoviny se vyznačují vysokým obsahem dusíkatých látek, z nichž je přibližně 90 % bílkovin. Bezdusíkaté látky zastupuje především škrob (Zimová a kol., 1982). Nejrozšířenější luskoviny – hrách a bob, které se nejčastěji vysévají ve směskách s obilninami – patří do skupiny tzv. obtížněji silážovatelných pícnin (Jambor a Veselý, 1992), a to především z důvodu vyššího obsahu bílkovin (Zeman a kol., 2006, Zimolka a kol., 2008). Za těžce silážovatelné, ze kterých poté vznikají tzv. labilní siláže, označuje Jambor a Veselý (1992) mimo jiné sóju či hrachor. Nežádoucím procesem je zde proteolýza, tedy enzymatický rozklad bílkovin na aminokyseliny, z nichž se tvoří látky negativně působící na pufrační kapacitu a způsobující zhoršení celkové kvality siláže doprovázené zápachem. Uplatňuje se zde deaminace (uvolňování čpavku) a dekarboxylace (vznik biogenních aminů), (Loučka a kol., 1997).

3.3 Plochy víceletých pícnin a trvalých travních porostů Dle dostupných údajů z roku 2008 se v České republice ročně sklidí 430 tis. ha víceletých pícnin, z toho 207 tis. ha silážních trav a 29 tis. ha jetelovin. Na celkové produkci siláže se pak trávy podílejí cca 56 % a jeteloviny necelými 8 % (Pozdíšek a kol., 2008). Trvalé travní porosty (TTP) zaujímají v České republice výměru 950 tis. ha, tj. 22 % zemědělské půdy (zemědělská půda má výměru 4 280 tis. ha). Pokles stavů krav v období let 1990 – 2006 způsobil zhoršení stavu obhospodařování a využívání travních porostů. Při současné vysoké úrovni zornění (72,4 %) v České republice proti státům EU-15 (průměrně 54,8 %) lze očekávat další nárůst ploch TTP. Převážná část výměry těchto porostů se nachází v méně příznivých oblastech, což ovlivňuje jejich produkční potenciál a určuje jejich další mimoprodukční funkce v krajině, tj. protierozní, transformační, krajinotvornou včetně vlivu na biodiverzitu (Pozdíšek a kol., 2008).

3.4 Druhy siláží Dle obsahu převažující živiny mohou být siláže bílkovinné, polobílkovinné či glycidové povahy. Další samostatnou skupinou jsou siláže z mačkaného zrna, kde se převaha živin

-4-

sice rovněž odvíjí od použité skupiny plodin, nelze je však jako celek zařadit do výše zmíněných jednotlivých silážních druhů (Zeman a kol., 2006, Doležal a kol., 2006).

3.4.1 Siláže z glycidových pícnin Glycidy (sacharidy) tvoří 50 – 80 % sušiny krmiv a jsou hlavním zdrojem energie. Variabilita v rychlosti degradace sacharidů ovlivňuje průběh fermentace v bachoru (Pozdíšek a kol., 2008). Mezi významné glycidové plodiny využívané ke konzervaci technologií silážováním řadíme silážní kukuřici a obilniny. Dříve se, jak uvádí Doležal a kol. (2006), k silážování využívaly také brambory.

3.4.1.1 Silážování kukuřice Kukuřičná siláž představuje nejvýznamnější sacharidové krmivo, které v krmné dávce skotu sehrává velice důležitou úlohu. Jde o lehce stravitelné krmivo s nízkým obsahem dusíkatých látek (8 – 9 %), fosforu, vápníku, vit. A a D a β-karotenu, jež je třeba v krmné dávce vhodně doplňovat (Zeman a kol., 2006, Doležal a kol., 2006). Tyto doplňkové náklady však vyrovná výborná kvalita a výživná hodnota kukuřičné siláže. Nestačí dodávat pouze energii, ale krmná dávka musí být vyvážená s ohledem na energii a stravitelný dusík (Podoba, 1984). Při zkrmování jen kukuřičné siláže (tzv. kukuřičná monodieta) postačí dle Podoby (1984) obsah energie na produkci 3 – 4 kg mléka a obsah stravitelných dusíkatých látek uhradí jen záchovnou potřebu. Hlavní složkou kukuřice je škrob. pH siláží dosahuje hodnot 3,7 – 4,4, optimální obsah sušiny se pohybuje v rozmezí 28 – 34 %, vyšší obsah zaručuje lepší nutriční hodnotu krmiva (Doležal a kol., 2006). Ve fázi mléčně voskové zralosti obsahuje cca 135 g cukru v kilogramu sušiny (Wetterau a kol., 1974). Kukuřici lze sklízet a silážovat v podobě celých rostlin i jako dělenou sklizeň (LKS, CCM, zrno), lze využít slámu, chemicky konzervovat zrno či použít systém „alkalage“. Podle mnohých výzkumů se z hlediska koncentrace energie doporučuje sklízet silážní kukuřici ke konci těstovité zralosti. Pozdější sklizeň může omezit stravitelnost živin z důvodu snižování koncentrace vlákniny a růstu energie, zvyšuje se nebezpečí napadení siláží nechtěnými mikroorganismy a zvyšuje možnost nedokonalého udusání silážní hmoty. V důsledku obtížnějšího dusání pak není kvasný proces tolik úspěšný, siláž je

-5-

aerobně nestabilní a vyznačuje se sníženou mikrobiální kvalitou. U silážní kukuřice při sušině 33 % se uvádí průměrné množství epifytní mikroflóry 2,3*105/g kukuřice, u CCM až 6,7*105/g (Doležal a kol., 2006). Důležitým faktorem úspěšného silážování je délka řezanky. Doležal a kol. (2006) uvádí délku řezanky 15 – 20 mm při sušině menší 30 %, navýší-li se na 32 – 34 %, je nutné ji snížit až na 6 – 8 mm. Produkty dělené sklizně kukuřice jsou pošrotované olistěné palice včetně vřeten (LKS) a palice s vřeteny bez listenů (CCM). Sklizeň touto metodou musí být provedena v době obsahu největšího podílu živin v palici, je tak zaručena vysoká energetická hodnota krmiva (až 8 MJ NEL/kg) s nízkým obsahem vlákniny a vysokým podílem škrobu. Metoda LKS si uchovává strukturální charakter, vyznačuje se vyšší koncentrací energie o 5 – 10 %, proto se využívá především ve výkrmu vysokoprodukčních dojnic po porodu a k intenzivnímu výkrmu. U metody CCM by částice měly mít alespoň z 80 % velikost pod 2 mm, aby byla hmota lépe stravitelná. Mačkané či šrotované vlhké kukuřičné zrno je svou povahou vhodné i pro zkrmování prasaty. Vlhkost se pohybuje v rozmezí 35 – 45 %. Bezprostředně po úpravě je v letních měsících vhodná chemická konzervace na bázi organických kyselin v dávce 3 – 5 l/t, přičemž čím nižší vlhkost, tím vyšší dávka aditiva. V zimním období se doporučuje ošetření biologickými inokulanty (Zimolka a kol., 2008). Drť zrna se vyznačuje dobrou teplotní stabilitou i při uchovávání v PE vacích. Tab. 1: Porovnání charakteristik různých technologií sklizně kukuřice (Zimolka a kol., 2008): Položka

Metoda sklizně LKS

CCM

zrnová drť

Obsah sušiny (%)

50 – 60

60 – 70

60 – 70

Hektarový výnos

12 – 17

9 – 15

-

Koncentrace energie (MJ NEL)

7,2 – 7,7

7,5 – 8,4

8 – 9,22

500

630

-

80 – 120

60 – 70

do 35

2,2

2,6

do 3

Škrob (g/kg sušiny) Vláknina (g/kg sušiny) Lysin (g/kg sušiny)

-6-

Degradovatelnost škrobu (%)

65 – 90

60 – 85

55 – 88

Podíl zrna v siláži (%)

85 – 95

70

-

3.4.1.2 Silážování ostatních obilnin Samostatné obiloviny, případně směs s luskovinami, se silážují nejčastěji technologií GPS, tedy konzervují se celé rostliny. Koncentrace energie se pohybuje kolem 5,7 MJ NEL/kg sušiny. Oves se sklízí ve fázi sloupkování až počátku metání (14 – 20 % sušiny), kdy obsahuje nejvíce bílkovin a vody. Pro silážování se však může využívat i období mléčné až voskové zralosti (24 – 35 % sušiny), ve které poskytuje nejvíce zelené hmoty a je sledována dobrá silážovatelnost. V pozdějším období se snižuje výskyt β-karotenu (Wetterau a kol., 1974). Jambor a Veselý (1992) doporučují k zabezpečení správného fermentačního procesu oves nechat zavadnout na obsah sušiny přibližně 35 %.

3.4.2 Siláže z bílkovinných pícnin Jako bílkovinné plodiny určené k silážování používáme především luskoviny, vojtěšku setou a jetel luční, z krmných zbytků potravinářského průmyslu pak cukrovarské řízky a vysoce hodnotné pivovarské mláto. U zmíněných víceletých pícnin je silážování v čerstvém stavu většinou neúspěšné, proto se silážují nejčastěji zavadlé spolu s konzervačním přípravkem (Jambor a Veselý, 1992).

3.4.2.1 Luskovinové siláže Siláže z rostlin bobu jsou obtížně silážovatelné pro své chemické složení sušiny, doporučuje se proto použití silážního aditiva. Bobová siláž je chuťově hořká, vyžaduje proto mísení s chuťově zajímavějšími krmivy, případně delší návykové období (Zimová, 1982). U kombinace hrachu jako krycí plodiny s podsevem vojtěšky se termín sklizně určuje stádiem zralosti hrachu, který by měl být ve voskově-mléčné zralosti. Silážování této směsky je označováno za bezproblémové, přesto je pro posílení fermentace a ae-

-7-

robní stability vhodné aplikovat silážní aditiva biologické povahy, zejména při obsahu sušiny pod 40 % (Zimová, 1982).

3.4.2.2 Silážování vojtěšky Nebezpečí vojtěškové siláže je v nedostatečném prokvašení na potřebnou hodnotu pH – podle Wetteraua (1974) je obsah cukru ve fázi butonizace pouze 40 g/kg sušiny. Pokud při kvašení vznikne málo kyseliny mléčné, po určité době dochází ke zvratu siláže a kyselina mléčná se přeměňuje na kyselinu máselnou. Ta je naštěstí díky svému charakteristickému zápachu dobře identifikovatelná i bez jakýchkoliv doplňkových laboratorních rozborů (Pozdíšek a kol., 2008). Je-li obsah kyseliny máselné vyšší než 0,5 %, je prekurzorem vzniku ketolátek (Loučka a kol., 1997). Při nižších sušinách mohou být ve vojtěškových silážích detekovány biogenní aminy. Aminy jsou produkovány dekarboxylací kyseliny octové nejenom enzymy hnilobných bakterií, ale také mnoho kmeny bakterií mléčného kvašení (Křížek a kol., 1993). Biogenní aminy snižují příjem krmiva a produkci mléka (Lingaas a Tviet, 1992). Pokud není, dle Pozdíška (2008), u silážování vojtěšky dosaženo pH 4,6 při 30% sušině, je skoro jisté, že siláž nezůstane stabilní; u obsahu sušiny 45 % je hranice minimální kyselosti pro rozvoj klostridií pH 4,85. Loučka (1997) uvádí, že zhoršení kvality siláže důsledkem namnožení klostridií lze odhadnout i podle koeficientu fermentovatelnosti, procentního obsahu sušiny, množství vodorozpustných cukrů a tlumivé kapacity. Co se aditiv týče, nedoporučuje se přidávat močovina z důvodu zhoršující silážovatelnosti, dále pak anorganické kyseliny, které zhoršují chutnost a příjem krmiva (Loučka a kol., 1997).

3.4.2.3 Silážování jetele Jetele mají obecně ve srovnání s vojtěškou nižší obsah dusíkatých a pufračních látek a více vodorozpustných cukrů. Při silážování jetele s obsahem sušiny pod 30 % je nezbytné přidávat sušené cukrovkové řízky (Wetterau a kol., 1974). Jetel se nesilážuje hůře než trávy, pokud má podobný obsah sušiny a není znečištěn. Odumřelé a nahnilé rostlinné části rostlin mají negativní vliv na kvašení (Mathies, 2002).

-8-

Nejvhodnější doba pro sklizeň jetele je začátek květu. Pozdější sklizeň je vhodná také z důvodu pozdějšího vegetačního stárnutí ve srovnání s vojtěškou (Wetterau a kol., 1974).

3.4.2.4 Siláže z pivovarského mláta Mláto, nerozpustný podíl rmutu, obsahuje vysoký podíl vit. B a vyznačuje se dobrou stravitelností a rozdílnou bachorovou degradací proteinu. Ze sacharidů dominují glukóza a maltóza, obsah energie dosahuje hodnot 6,1 – 6,7 MJ NEL/kg sušiny. Čerstvé mláto rychle podléhá mikrobiálnímu rozkladu, ve zkrmitelném stavu vydrží nejdéle cca 48 hodin. Při 20% sušině obsahuje přibližně 5 % dusíkatých látek, 2 % tuku, 4 % vlákniny, 1 % popelovin a 10 % bezdusíkatých látek výtažkových (BNLV), (Doležal a kol, 2006). Z důvodu uvolňování velkého množství silážních šťáv se pivovarské mláto silážuje nejčastěji s přídavkem pšeničných otrub, sladového květu, štípané slámy nebo jiného nasávacího materiálu. Obsah sušiny se doporučuje vyšší než 35 %, vhodné jsou silážní aditiva na bázi kyseliny mravenčí a propionové (3 – 5 l/t), (Doležal a kol., 2006).

3.4.3 Polobílkovinné siláže Jako polobílkovinné siláže se využívají travní a jetelotravní směsky.

3.4.3.1 Travní siláže Travní siláže tvoří významnou složku krmných dávek přežvýkavců, neboť svým složením vyhovují požadavkům bachorového trávení. Travní porosty je nejvhodnější sklízet ve fázi metání, poté se tráva se nechá zavadnout na obsah sušiny 35 – 40 %. Nepříznivé jsou nízké obsahy sušiny, protože z mokrých siláží vytéká silážní šťáva a vysoké obsahy sušiny nad 45 % způsobují problémy při dusání (Mathies, 2002a). Mathies (2002a) rovněž uvádí, že za každý den zavadání je třeba počítat s navýšením vlákniny o cca 0,5 %. Zkrmování velkého množství takovýchto travních siláží poté způsobuje kolísání teoretické dojivosti až o 2 000 kg na krávu a

-9-

rok, což dotčenému zemědělskému podniku způsobuje těžko navratitelné ekonomické ztráty. Je známo, že inokulací zavadlého (300 g/kg) travního porostu s větším výskytem ruderálních plevelů může docházet ke zhoršení silážovatelnosti a k nepříznivému průběhu fermentačního procesu. Nejhorší kvalita siláží byla zjištěna při sušině nižší než 290 g/kg (Doležal a kol., 2006). Wetterau (1974) pro navýšení koncentrace energie rozhodně nedoporučuje přídavek anorganických kyselin z důvodu odmítání výsledné siláže zvířaty. Pro vysoký obsah silážních šťáv je dobré přidat sušené cukrovkové řízky.

3.4.4 Siláže z mačkaného zrna Obilniny, luskoviny a kukuřice se při technologii silážování vlhkého mačkaného zrna sklízejí přibližně o tři týdny dříve než je plná zralost, při obsahu sušiny 55 – 70 % (Šeda a kol., 2005). Podle Wetteraua (1974) se za nejpříznivější obsah sušiny považuje 60 – 70 %. Ječmen je třeba dokonale zbavit osin. Mačkané zrno je ihned po úpravě (přidání vody) konzervováno chemickým přípravkem na bázi organických kyselin, především kyseliny propionové, a jeho dávka se řídí vlhkostí. Dle Šedy (2005) by u obilnin a kukuřice mělo být aplikováno množství 3 l/t při vlhkosti 40 – 45 %, 4 l/t při vlhkosti 35 – 40 % a 5 l/t při vlhkosti 30 – 35 %. Hrášek a fazole vyžadují dávky 4 l/t při vlhkosti 35 – 45 % a 5 – 6 l/t při vlhkosti 25 – 30 %, přičemž při zkrmování v letních měsících je doporučováno navýšení předepsaných dávek o jeden litr na tunu. Odběr siláže ze silážního skladu by měl být minimálně 3 – 5 cm vrstvy přední plochy za den (Šeda a kol., 2005), podle Wetteraua (1974) by však měl činit denní odběr alespoň 20 cm.

3.5 Silážní mikroorganismy Silážní mikroorganismy účastnící se kvasného procesu lze rozdělit do tří základních skupin: a) žádoucí (bakterie mléčného kvašení),

- 10 -

b) nežádoucí (enterobakterie, klostridie, hnilobné bakterie, bakterie octového kvašení), c) škodlivé (kvasinky, plísně, listerie).

3.5.1 Bakterie mléčného kvašení Bakterie mléčného kvašení řadíme do skupiny fakultativně anaerobních mikroorganismů vegetujících za nepřístupu vzduchu. Využívá se jich k zabránění či potlačení rozvoje takových bakterií, které ke svému životu kyslík potřebují. Cílem silážování je vytvořit takové podmínky, aby se mohly mléčné bakterie co nejvíce pomnožit a umožnily vytlačit konkurenční bakterie (Doležal a kol., 2006). Pro svůj růst potřebují dostatečné množství pohotových sacharidů, k čemuž se využívá především glukóza, fruktóza a sacharóza. Rozdělit je lze dle teploty na teplomilné (termofilní) a studenomilné (psychrofilní), podle tvorby produktů kvasných procesů na homofermentativní a heterofermentativní. Další dělení by mohlo vycházet podle jejich tvaru (tyčinkovité, kokovité) či otáčivosti (levotočivé L+, pravotočivé D-, opticky inaktivní DL), (Doležal a kol., 2006). Pro termofilní mléčné bakterie je optimální teplota v rozmezí 40 – 60 °C, jejich výskyt však není příliš vhodný, neboť při kvašení vznikají velké ztráty bílkovin a energie z důvodu zvýšení teploty siláže. Více než 30% ztráta bílkovin lze zaznamenat při zvýšení teploty nad 35 °C, kdy roste tvorba kyseliny máselné a amoniaku. Druhým jevem je tzv. Maillardova reakce, tedy reakce aminokyseliny lysinu a redukujících cukrů, která se může objevit zejména při dlouhodobém skladování či zahřívání krmiva. Žádoucí typ kvašení nastává s aktivitou psychrofilních mléčných bakterií, pro jejichž vývin jsou v optimu teploty 20 – 30 °C (Doležal a kol., 2006), jak je patrno z tab. 2. Homofermentativní bakterie mléčného kvašení dokáží přeměnit více jak 85 % ve vodě rozpustných cukrů na kyselinu mléčnou. K jejich hlavním zástupcům řadíme druhy rodu Enterococcus (E. faecium) a Lactobacillus (L. plantarum, Pediococcus acidilactici, P. pentosaceus), jejich činností dochází jen k velmi malým ztrátám sušiny a energie. Heterofermentativním kvašením jsou celkové ztráty živin nižší (při fermentaci fruktózy < glukózy). Typickými zástupci jsou Lactobacillus brevis a L. buchneri. Produkce levotočivých bakterií mléčného kvašení je více žádoucí, neboť jsou zvířaty tyto bakterie lépe metabolizovány (Loučka a kol., 1997) na rozdíl od kyseliny D- 11 -

mléčné, jejíž velké množství může způsobovat mléčnou acidózu až celkovou poruchu látkové výměny (Doležal a kol., 2006). Měl by být zachován poměr s kyselinou octovou 3:1. Při heterofermentativním kvašení glukózy jsou podle Doležala a kol. (2006) ztráty sušiny 24 % a energie 1,7 %, u fruktózy dosahují hodnot 4,8 % sušiny a 1 % energie. Tab. 2: Teplotní snášenlivost jednotlivých druhů mléčných bakterií (Wetterau a kol., 1974): Snášená teplota (°C)

Druh mléčné bakterie

minimální

optimální

maximální

Psychrofilní

0

10 – 20

30

Mezofilní

20

37 – 40

55

Termofilní

40

55 – 60

75

3.5.2 Enterobakterie Enterobakterie, konkurenti mléčného kvašení, slouží v silážované hmotě především k fermentaci sacharidů na kyselinu octovou, plyny a alkohol. Jejich činnost však vede k velkým ztrátám. Jde o aerobní mikroorganismy silně citlivé na přítomnost kyslíku a kyselého prostředí, nesnášejí snižování hodnot pH v siláži (aktivita inhibována při pH 4,5), jejich tepelné rozmezí životaschopnosti je 27 – 35 °C. Jsou producenty amoniaku a toxických biogenních aminů, jsou schopny štěpit aminokyseliny, redukují dusičnany na dusitany. Sacharidové ztráty zde představují 4,8 %, ztráta energie přibližně 17 % (Doležal a kol., 2006).

3.5.3 Klostridie Tento anaerobní mikroorganismus je indikátorem půdní kontaminace. Bakterie máselného kvašení jsou průvodním znakem hlubokého rozkladu bílkovin. Současně s kyselinou máselnou se uvolňuje oxid uhličitý, laktózní plyny, alkohol a acetony, kyselina octová a propionová. Rovněž mohou vznikat zdravotně závadné biogenní aminy

- 12 -

(Křížek a kol., 1993, Lingaas a Tveit, 1992). Biogenní aminy způsobují podle Doležala a kol. (2006) horší chutnost siláží s navazujícím sníženým příjmem krmiva zvířaty a snížení mikrobiální aktivity bachorové mikroflóry až defaunaci v bachorové tekutině. Klostridia jsou vysoce rezistentní vůči teplotě, pH (k inhibici dochází až při poklesu hodnoty pH na 4,2) i trávicím šťávám. Takto zasažené siláže mají zpravidla vyšší pH (nad 4,8) a nižší obsah kyseliny mléčné. Lze je rozdělit na sacharolytické, které odbourávají sacharidy i již vytvořenou kyselinu mléčnou, a proteolytické rozkládající bílkoviny a aminokyseliny (Doležal a kol., 2006). Spory klostridií pronikají trávicím traktem zvířat a vzduchem, krmivem nebo přímo skrz mléčnou žlázu mohou infikovat exkretované mléko, které již není použitelné pro sýrařské zpracování. Jejich počet nemusí vždy být v přímé závislosti na obsahu kyseliny máselné. Mezi základní preventivní opatření patří rychlá acidifikace, dodržení optimálního obsahu sušiny (nad 35 %) a čistoty sklizené hmoty. Ztráty sušiny zde mohou dosahovat až hodnot 51 % a energie 18,4 % (MacDonald a kol., 1991 cit. podle Doležala a kol., 2006). Tab. 3: Kvalita siláže v závislosti na počtu spor klostridií v 1 g silážní hmoty (Doležal a kol., 2006): Kvalita siláže

Počet spor

Velmi dobrá

< 5 000

Dobrá

5 000 – 10 000

Uspokojivá

10 000 – 100 000

Špatná

> 100 000

3.5.4 Hnilobné bakterie Hnilobné bakterie navazují na činnost klostridií. Narozdíl od nich jde však o přísně aerobní organismy, jejichž působení způsobuje totální organický rozklad silážní hmoty za současného vzniku toxických látek, tzv. mrtvolných jedů. Vyskytují se zejména v povrchových vrstvách siláží s nižším obsahem sušiny, využívají širokou škálu živin – bílkoviny, pektiny, škrob, sacharidy a další. Činností hnilobných bakterií vzniká silně - 13 -

páchnoucí nekrmitelná hmota s velkými ztrátami živin a energie (Doležal a kol., 2006). Podle Wetteraua (1974) se v silážích neobjevují při pH 3,5 – 5,4.

3.5.5 Bakterie octového kvašení Jak už jejich název napovídá, bakterie octového kvašení (rod Acetobacter) přeměňují sacharidy nebo alkohol na kyselinu octovou. Jde o aerobní mikroorganismus odolný vůči kyselinám. Zejména u kukuřičných siláží mohou vyvolávat sekundární fermentaci (Doležal a kol., 2006, Zeman a kol., 2006). Prevencí je jako u všech ostatních nežádoucích mikroorganismů dobré udusání a zakrytí siláží a správně řízený odběr zamezující průniku vlhkosti odběrovou plochou. Ztráta energie při výskytu bakterií octového kvašení se pohybuje až okolo 38 % (Wetterau a kol., 1974).

3.5.6 Kvasinky Kvasinky patří rovněž mezi acidotolerantní (aktivita inhibována při pH 3,2) aerobní mikroorganismy konkurující mléčným bakteriím, které fermentují vodorozpustné cukry na aromatické alkoholy (etanol), organické kyseliny a oxid uhličitý způsobující zvětšování objemu siláží. Jsou považovány za hlavní příčinu aerobní nestability siláží. Způsobují samozáhřev s následnou destabilizací siláže, jejíž další zkrmování je podmíněno hraničním počtem kvasinek (106 – 108 cfu/g). V opačném případě dochází k průjmům a jiným zažívacím potížím zvířat (Doležal a kol., 2006) způsobených především navýšením obsahu alkoholu nad 2 %. Množství kvasinek je částečně redukováno kyselinou octovou a propionovou, zatímco kyselina mléčná a mravenčí má na jejich inhibici vliv nepatrný (Doležal a kol., 2006). Rovněž dle Doležala a kol. (2006) představují ztráty sušiny až 48 %, energie pouze cca 0,2 %. Podle Wetteraua (1974) 3 %, dle Jambora a Veselého (1992) až 49 %.

- 14 -

3.5.7 Plísně Plísně jsou zcela nežádoucím aerobním, osmotolerantním a acidorezistentním (pH 2 – 3) mikroorganismem, který způsobuje nutričně-zdravotní problémy. Jejich přítomnost je spojována s nedostatečnou technologickou kázní, špatnými skladovacími podmínkami a nízkou hygienickou kvalitou. Jejich růst je inhibován nízkou vlhkostí a vysokou teplotou. Stejně jako kvasinky rozkládají všechny rozpustné živiny a bílkoviny a metabolizují již vytvořenou kyselinu mléčnou. Jejich zvýšený výskyt je zaznamenán u výroby siláží technologií obalovaných balíků (Doležal a kol., 2006). Kontaminovaná krmiva jsou vždy nezkrmitelná, podmíněně zkrmitelná jsou do koncentrace 105 cfu/g, ne však mláďatům a březím plemenicím. Následkem zkrmování plesnivých siláží mohou být poruchy bachorového trávení a reprodukce, digitální dermatitidy, mykózy a mykotoxikózy a alergie různého rozsahu (Doležal a kol., 2006). Ztráty na hmotě mohou dosahovat až 50 % (Jambor a Veselý, 1992).

3.5.8 Listerie Listerie řadíme do skupiny vysoce nebezpečného odolného patogenu. Zdrojem této anaerobní bakterie jsou nekvalitní bílkovinné siláže, odkud se dále přenáší do exkretovaného mléka (Doležal a kol., 2006, Zeman a kol., 2006). Dle Doležala (2006) se jejich vyšší výskyt objevuje u siláží vyráběných technologií obalovaných balíků v důsledku vyšší sušiny a větší velikosti řezanky. Přestože není v Evropě výskyt listorióz rozšířen, jako prevence je Doležalem (2006) doporučováno zajištění obsahu sušiny nad 35 %, kontrola průběhu fermentačního procesu, zajištění anaerobního prostředí a omezení znečištění silážované píce zeminou.

3.6 Postup při výrobě siláží Výrobu siláže lze shrnout do několika základních operací, které budou popsány v následujících řádcích. V úvahu zde není bráno samotné pěstování plodiny určené k budoucímu silážování a její sklizeň.

- 15 -

3.6.1 Naskladňování silážního materiálu Před naskladňováním je třeba dbát zvýšené pozornosti na čistotu silážního žlabu a jeho okolí. Jakékoliv znečištění, byť sebemenší a nedůležitě vypadající, může mít za následek pozdější znehodnocení siláže či dokonce její vyloučení pro krmné účely. Proto je nezbytné odstranit veškeré zbytky staré silážní hmoty a případně provést i desinfekci prostoru včetně kolmých bočních stěn, k tomuto účelu dobře poslouží chloramin (Doležal a kol., 2006).

3.6.1.1 Plnění silážních žlabů Plnění silážního žlabu by mělo proběhnout v co nejkratší době, ne však na úkor dokonalého udusání hmoty. V opačném případě dochází k velkým ztrátám v důsledku aerace a působení nežádoucích mikroorganismů (Zeman a kol., 2006). Dopravní prostředky přivážející silážní hmotu by neměly vjíždět do prostoru žlabu, ale píci vyklopit u jeho kraje, v tzv. manipulačním prostoru a dusací technika by neměla opouštět silážní žlab, neboť hrozí riziko kontaminace. Linky navážející silážovanou hmotu se musí přizpůsobit kapacitě dusacích mechanismů. Minimální vrstva denně navezené hmoty (probíhá-li plnění žlabů více než jeden den) by měla být alespoň 50 cm a měla by se dokonale rozvrstvit do výšky 15 – 30 cm. Celková výška naskladněné hmoty v silážním žlabu by neměla překročit 4 m (Doležal a kol., 2006), přičemž do posledních 20 cm navezené hmoty je dobré přidat 2 % soli, která zajistí konzervaci a omezí zamrzání v zimních měsících (Wetterau a kol., 1974). Při intenzitě naskladňování (>30 t/h) dále Doležal (2006) pro zajištění dokonalého utužení silážní hmoty doporučuje zařazení dalšího dusacího prostředku. Na vrstvu siláže ze zavadlé píce by z důvodu vysychání měla být navezena vrstva čerstvé píce.

3.6.1.2 Dusání silážního materiálu Dokonalé udusání navezené silážní hmoty je předpokladem pro správný průběh fermentačního procesu a minimalizaci ztrát vzniklých v důsledku působení vzduchu a následného znehodnocení toxickými mikroorganismy. Jeho intenzita výrazně ovlivňuje rychlost acidifikace silážované hmoty. Ukazatel správného dusání je měrná hmotnost sušiny,

- 16 -

která by se neměla pohybovat pod hodnotami 180 – 200 kg/m3 prostoru; této hodnoty zpravidla nedosahují siláže v obalovaných balících (Doležal a kol., 2006). Obvyklý počet přejezdů po vrstvě pro zajištění úspěchu je 6 – 10, v žádném případě by však neměl klesnout pod čtyři, přičemž rychlost pohybu dusacích vozů by měla být max. 2 km/h. Doba dusání je závislá na používané technologii, neměla by však být kratší než 4 min/t (Doležal a kol., 2006). Doporučeny jsou kolová vozidla do hmotnosti 15 t (síla 7 – 10 kN/m2) s možností vzdálenosti kol od stěn žlabu alespoň 50 cm (Zimolka a kol., 2008). Při přerušení práce Doležal a kol. (2006) doporučuje nejdříve navézt novou vrstvu a teprve pak pokračovat v dusání (důvodem je vtlačování vzduchu dovnitř siláže). Obecně platí, že čím vyšší je obsah sušiny a délka řezanky, tím více se snižuje možnost dostatečného udusání. Pro normálně zavadnutý porost platí Faustovo pravidlo, kdy hmotnost dusacích válců =

množství _ masy _(t / h) (Mathies, 2002). 3

3.6.1.3 Aplikace silážních aditiv Aditiva se v mnoha případech aplikují během navážení a dusání hmoty, zpravidla mezi jednotlivé ještě neudusané vrstvy (Doležal a kol, 2006, Loučka a kol., 1997). Efekt aditiv může být ovlivněn způsobem následného zakrytí siláže. Více o aditivech, jednotlivých druzích a jejich aplikaci v samostatné kapitole.

3.6.2 Výroba a fermentace Prvním velice důležitým krokem je vytvoření co možná rovnoměrné řezanky. Velikost agregátů je závislá především na druhu silážovaného materiálu a zvoleném způsobu technologie silážování. Dle Mathiese (2002a) však mnohé pokusy ukazují, že optimální délka řezanky z pohledu příjmu krmiva a efektu struktury je obecně přibližně 35 mm při 35% sušině, při vyšším obsahu sušiny a vlákniny jsou vyhovující drobnější agregáty (20 mm). Obsah sušiny méně jak 25 % umožňuje velikost řezanky až 60 – 80 mm. Délka řezanky výrazně ovlivňuje příjem a stravitelnost krmiva zvířaty, salivaci a délku doby přežvykování (Doležal a kol., 2006). Za strukturální krmivo považujeme - 17 -

objemná krmiva, s určitým obsahem vláken, které vyvolávají u přežvýkavců intenzivní žvýkání a přežvykování (Pozdíšek a kol., 2008), které probíhá např. u dojnice kolem 8 hodin denně (Piatkowski a kol., 1990 cit. podle Pozdíška, 2008). Dle Pozdíška (2008) jdou směrné hodnoty celkové doby přežvykování následující: Ø 40 – 70 min/kg sušiny u kukuřičné siláže, Ø 100 – 120 min/kg sušiny u travní siláže, Ø 110 – 160 min/kg sušiny u slámy a sena, Ø u jadrných krmiv jde o zanedbatelnou hodnotu. V průběhu uvedené doby dochází k 25 tisícům žvýkacím pohybům při současné produkci cca 300 litrů slin denně, tj. 12 – 14 l/kg sušiny. Pro nerušený průběh trávicích procesů u dojnic se za minimální příjem strukturálně účinné vlákniny považuje 400 g/100 kg ž. hm./den (Pozdíšek a kol., 2008). Toto množství zaručí příznivou dojivost. Proces fermentace začíná jako smíšený proces zahájený působením Enterobacterů, které zkvašují přítomné sacharidy na kyselinu octovou. V závislosti na obsahu sušiny jsou časem tyto mikroorganismy potlačeny a proces přechází do hluboce okyselující fáze homofermentativního mléčného kvašení, kdy se jako první pomnoží zástupci rodu Lactococcus a Leukonostoccus a poté Lactobacillus a Pediococcus. Přibližně poloviční množství mléčných bakterií se vytvoří během prvních dvou až tří dnů fermentace, zbytek dle intenzity fermentace přibližně do dvou týdnů. Produkce kyseliny mléčné ustává do tří týdnů.

3.6.2.1 Fáze fermentace V první fázi fermentace, tzv. aerobní, je respirace provázena hydrolytickým rozkladem sacharidů rozpustných ve vodě a proteolýzou, současně se spotřebovává kyslík a vzniká oxid uhličitý, voda a teplo; již při zahřátí na teplotu 30 °C dochází k nutričním ztrátám, při 40 °C dochází k nevratným změnám bílkovin a ztrátám energie. Epifytní mikroflóra v tomto stádiu obsahuje jak aerobní, tak fakultativně anaerobní mikroorganismy podílející se na oxidačních procesech. Již v této fázi dochází k určitému stupni fermentace za vzniku kyseliny mravenčí, octové a mléčné a poklesu hodnoty pH pod 5. Vhodné podmínky pro vznik a rozvoj však zde mimo jiných nežádoucích mikroorganismů nacházejí i klostridie a enterobakterie (Doležal a kol., 2006).

- 18 -

Podle Doležala probíhá doba aerobní fáze různě dlouhou dobu, technologicky je však žádoucí doba co nejkratší, tj. několik hodin, aby nedocházelo k nadměrným ztrátám energie a stravitelnosti živin. Wetterau (1974) říká, že za dobu trvání, tj. 1 – 5 dnů, dochází kromě intenzivního kvašení také k vydýchání zbylého kyslíku, odumření rostlin, postupnému uvolňování buněčných šťáv a slehávání píce. Tato fáze má klíčovou úlohu pro další průběh fermentace, hygienickou jakost i aerobní stabilitu siláže. Stejnou dobu trvání této fermentační fáze udává Podoba (1984). Na fázi aerobní navazuje hlavní fermentační fáze, pro kterou je typické silné pomnožení bakterií mléčného kvašení (>1 mil. cfu/g) a dle Doležala a kol. (2006) snížení hodnoty pH až na hodnotu cca 4,2. Pohoda (1984) uvádí snížení pH až na 3,5. V několika málo hodinách dochází k lýze buněk a uvolnění rostlinných enzymů pro štěpení sacharidů a rozklad bílkovin, zároveň se uvolňují silážní šťávy a nastává celkový útlum nežádoucí mikroflóry vlivem rozdílných životních požadavků. Mikroflóra této fáze je ovlivněna již i technologií, přičemž se zvyšuje řezáním a mačkáním silážního materiálu (Doležal a kol., 2006). Doba trvání hlavní fáze fermentace je závislá na obsahu sušiny a použitého inokulantu či chemického aditivního přídavku. Během 15 až 30 dnů se tak rozhoduje o budoucí stabilitě výsledné siláže (Wetterau a kol., 1974). Ve třetí, tzv. stabilizační fázi, dochází k utlumení aktivity silážní mikroflóry, tzn. zpomalují se procesy uvolňování zbytkových sacharidů; pokles pH je výrazně pomalejší, mění se poměr kyseliny mléčné a octové. Ještě v této fázi mohou přežívat kvasinky a plísně, proto je nezbytné stále hlídat průnik kyslíku a dešťových srážek do siláže. Pokud byla siláž označena jako stabilní, probíhá ještě mírné kvašení, u nestabilních siláží se mohou objevit nežádoucí kvasné procesy (Wetterau a kol., 1974). Jak píše Doležal a kol. (2006), i ve stabilizační fázi je možno přidávat aditiva, které však ovlivňují dobu zrání siláží. Inhibitory ji prodlužují o 1 – 2 týdny, inokulanty naopak zkracují o 2 – 4 týdny. Wetterau (1974) doporučuje odebírat vzorky pro posouzení a laboratorní testy ve druhé a třetí fázi fermentace.

- 19 -

3.6.3 Zakrývání silážního žlabu Zakrytí siláže patří rovněž mezi velice důležitý až nepostradatelný úkon ve výrobě a uchovávání siláží. Rozhoduje kvalita i doba (včasnost) přikrytí silážního prostoru. Dokonalé zakrytí nedovolí vzniku či rozvoji nežádoucí mikrobiální aktivity, jejíž důsledky nemusejí být jen v povrchovém a ihned patrném znehodnocení, ale projevují se i hnilobnými procesy v hlubších vrstvách, jak uvádí Zeman a kol. (2006) i Doležal a kol. (2006). Důležité není jen samotné zakrytí, ale také dostatečné zatížení plachty. Dokonalé zakrytí žlabu se pozná podle nafouknutí fólie co nejdříve po zasilážování; to je vyvoláno přítomností oxidu uhličitého (Doležal a kol., 2006). Správný postup zakrytí silážních žlabů by měl dle Doležala a kol. (2006) vypadat asi takto (obr. 1): 1. Před zahájením plnění žlabu přeložit přes stěnu tenkou mikrotenovou fólii (tloušťka 0,04 mm) volnými konci ven ze žlabu. 2. Před zakrytím povrchově ošetřit stěny a horní vrstvy silážované hmoty, a to organickou kyselinou nebo močovinou (u kukuřičných siláží) v dávce 3 kg/m2. 3. Překrýt vrstvou mikrotenové fólie, spoj v šířce alespoň 50 cm. 4. Položit hlavní kvalitní silážní plachtu, která musí být odolná UV záření, minimálně dvouvrstvá bílé nebo černobílé barvy (pokládá se bílou stranou vně), tloušťky 0,15 – 0,18 mm, přesah přes okraje silážního žlabu nejlépe minimálně 1 m proti zatékání dešťové vody. 5. Napnout plachty, zatížit je podél okrajů i napříč žlabu (ve vzdálenosti 3 – 4 m) nekontaminujícím materiálem.

- 20 -

Zatížení

Dvouvrstvá silážní plachta

Podkladová mikrotenová fólie

Ošetření

Siláž

Obr. 1: Schéma zakrytí siláží (Doležal a kol., 2006)

3.6.4 Skladování a uchovávání siláže Siláže, stejně jako ostatní krmiva, by se měly skladovat ve vhodných podmínkách umožňujících nejen vhodnou manipulaci, ale také zajištění stability a kvality krmiv. U siláží se uplatňují silážní žlaby, obalované balíky nebo PE vaky. 3.6.4.1 Silážní žlaby Mezi technické požadavky na silážní žlab řadíme především pevné nepropustné dno a postranní stěny s jedním nebo dvěma pevnými čely (počet záleží od varianty žlabu – průjezdné či neprůjezdné). Žlaby mohou být buď plně zapuštěné do země, polozapuštěné nebo povrchové. U poslední varianty však vzniká velké riziko ztrát energie z důvodu pronikání vzduchu do siláže (Zeman a kol., 2006, Doležal a kol., 2006). Podle Doležala a kol. (2006) by se žlaby měly vyznačovat již zmíněnou vodo- i vzduchotěsností dna i stěn a dokonalým odvodem silážních šťáv, čemuž pomohou silážní kanálky nebo obvodová štěrbina, přičemž „objem jímky má být tak velký, aby první odčerpání šťávy z ní bylo nutné nejdříve za týden po naplnění sila“ (Wetterau a kol., 1974). Dále by se měly vyznačovat možností mechanizace, 1% podélným spádem dna a 3% spádovostí k obvodové štěrbině. Velmi časté jsou silážní žlaby o objemu 2 000 – 5 000 m3 (rozměry 9 m x 20 - 30 m nebo 18 m x 60 m). - 21 -

3.6.4.2 Silážní věže Silážní věže (vertikální sila, věžová sila) jsou oblé silážní nádrže, ve kterých probíhá stlačení a udusání silážní hmoty její vlastní tíhou. Existují v betonovém, kovovém (ocel, slitiny s hliníkem) nebo dřevěném provedení; uzavíratelné nebo hermetické; s horním či spodním vybíráním. Vyrábějí se o průměru 6 m, 9 m a 12 m, přičemž v České republice jsou nejužívanější devítimetrové (Doležal a kol., 2006).

3.6.4.3 Obalované balíky Také jedna z novějších technologií, která je uplatňována především v menších a ekologicky orientovaných podnicích a jež při dodržení všech technologických postupů zajišťuje výstup v podobě kvalitní siláže. Rovněž se uplatňuje při sklizni malých ploch a trvalých travních porostů či třetích sečí. Ve srovnání s tradičními silážemi mají nižší měrnou hmotnost (127 – 180 kg sušiny/m3), (Doležal a kol., 2006, Zeman a kol., 2006). Celý proces spočívá ve sběru zavadlé píce, její zalisování do válcových balíků (obdobně jako při sklizni sena) a omotání několika vrstvami smršťovací samolepící fólie, pod kterými je tak vytvořeno vhodné prostředí k fermentačním procesům. U této metody konzervace píce odpadá nutnost zajištění silážního žlabu nebo sila, balíky je však nutno skladovat na bezpečném místě, aby se zabránilo protrhnutí či jinému narušení krycí fólie. Mezi další technologické přednosti patří podle Doležala a kol. (2006) možnost rychlého uzavření balíku a zároveň přerušení práce bez větších negativních následků na výslednou kvalitu siláže, dostatečná technologická výkonnost (cca 1 ha/h). Z hlediska přepravy jsou velice dobře obchodovatelné. Nevýhodou by však mohlo být zpomalení fermentace vlivem vyššího obsahu sušiny hmoty, a tudíž nižší koncentrací bakterií mléčného kvašení. Zásady výroby obalovaných balíků pro dosažení jakostní siláže dle Doležala a kol. (2006): Ø ovinutí fólií by mělo proběhnout nejlépe ihned, nejpozději však do dvou hodin od slisování, Ø počet vrstev fólií se pohybuje v rozmezí 4 – 8 a je závislý na obsahu sušiny silážované píce,

- 22 -

Ø doporučuje se vyšší obsah sušiny při sklizni z důvodu pozdější tvorby silážních šťáv a uchovatelnosti (balíkované siláže s nižší sušinou se nemohou skladovat ve vrstvách nad sebou, neboť dochází k deformaci balíků a zvýšenému riziku protržení fólie), Ø při silážování materiálu o obsahu sušiny menší než 35 % se doporučuje použití konzervačních prostředků (ne chemických vzhledem k vyššímu obsahu sušiny) nebo navýšení počtu obalovaných vrstev fólie, Ø podnik by měl mít zabezpečenu recyklaci fólií, jejichž spotřeba je poměrně vysoká (100 – 130 kg/8 – 10 ha).

3.6.4.4 PE vaky Silážování do PE vaků jako jedna z novějších technologií se z důvodu poněkud vyšší technologické náročnosti používá jen pro nejkvalitnější a živinově nejbohatší krmiva. Jde o vojtěškové siláže, produkty z dělené sklizně kukuřice, pivovarské mláto, cukrovarské řízky a mechanicky upravené vlhké zrno (Doležal a kol., 2006). Doležal a kol. (2006) rovněž uvádí, že mezi hlavní technologické přednosti patří rychlejší vznik anaerobního prostředí, nižší rozklad proteinu a fermentační ztráty (5 – 8 %), stálá stlačitelnost, vyšší stravitelnost organických živin (5 – 6 %), možnost volby delší, avšak vyrovnané délky řezanky (až 5 cm). V porovnání se silážním žlabem lze bez negativních následků přerušit práci, uzavírání vaku je velice rychlé, linky jsou velice výkonné (až 50 t/h senáží, 60 t/h LKS a cukrovarských řízků). Porovnání fermentačních charakteristik PE vaků a v silážním žlabu je v tab. 4. Rovněž objemová hmotnost je u tohoto způsobu skladování vyšší:

zavadlá píce (senáže)

500 – 700 kg/m3

kukuřice

750 – 900 kg/m3

cukrovarské řízky

700 – 800 kg/m3

mačkané zrno

900 – 1 000 kg/m3

Na trhu jsou vaky o rozměrech (délka x průměr) např. 60 m x 2,4 m (kapacita 160 – 190 t), 60 m x 2,7 m a 60 m x 3 m.

- 23 -

Tab. 4: Porovnání fermentačních charakteristik kukuřičné siláže skladované ve žlabu a PE vaku (Doležal a kol., 2006): Způsob

Sušina

sklad.

(%)

pH

KVV (Mg KOH)

Kys.

Kys.

ml.

octová

(%)

(%)

NH3

Třída

(%)

jakosti

Žlab

23,8

3,92

1 856

6,64

1,76

2,35

II.

PE vak

29,1

4,13

1 121

3,51

0,76

0,89

I.

3.6.5 Vybírání siláže Způsob vybírání výrazně ovlivňuje následnou aerobní stabilitu siláže. Doporučuje se proto vybírání rychlé, bez zbytečného narušení silážní stěny. Za tímto účelem se nejčastěji používají vybírací frézy, které stěnu zanechávají v poměrně kompaktním stavu, obzvlášť u siláží dobře udusaných. Limitujícím faktorem u tohoto způsobu může být snad jen špatně nařezaná nebo příliš dlouhá řezanka (>15 cm), (Zimolka a kol., 2006). Způsob odběru musí být podřízen denní spotřebě krmiva a kapacitě silážních prostor. V zimních měsících by měla být denně odebrána vrstva alespoň 10 – 15 cm, v letních a teplejších období více jak 20 – 30 cm; v opačném případě je možné snížit riziko aerobních změn ošetřením odběrové stěny chemickými látkami, a to koncentrovanými kyselinami v dávce 0,5 l/m2 nebo ve směsi s vodou v poměru 1:3 v množství 1,5 – 2 l/m2 (Zimolka a kol., 2008). Před samotným odběrem je nezbytné odstranit vizuálně narušené nebo jinak znehodnocené krmivo, aby se nedostalo do krmné dávky zvířat (Doležal a kol., 2006). Po odběru požadovaného a přiměřeného množství siláže je dobré odběrovou stěnu opět zakrýt ochrannou fólií.

3.7 Chyby při výrobě siláží Nejčastější chyby při výrobě siláží bývají zpravidla způsobeny z důvodu nepříznivého počasí, neznalosti problematiky konzervace, z důvodů organizačně-technických či ekonomických („snižování nákladů za každou cenu“).

- 24 -

Veškeré chyby či nesprávný postup při jakékoliv fázi výroby lze odvodit z principů správné praxe a zásad vždy v příslušné kapitole, která pojednává o konkrétních problémech a chybách spojených s výrobou siláže.

3.8 Požadavky na kvalitní siláže Kvalita siláží je dána celým souborem kritérií smyslového a chemického hodnocení a je ovlivněna jak obsahem a poměrem živin konzervované píce, tak především vlastním průběhem fermentačního procesu a podmínkami skladování (Doležal a kol., 2006). Kvalitní siláž by se měla vyznačovat (Zeman a kol., 2006, Doležal a kol., 2006): 1. vysokou koncentrací energie, kterou lze ovlivnit vhodným stádiem sklizně, úpravou pokosu a výběrem správného druhu píce; 2. nízkou ztrátou sušiny, jež je ovlivňována počtem operací při zavadnutí a zvoleným druhem píce; 3. čistotou (nízký obsah popelovin a stupeň znečištění); 4. vysokou kvalitou řezanky (délka, udusání) a fermentačního procesu, u kterého je rozhodující především obsah sušiny, doba silážování, anaerobní podmínky, silážní aditiva; 5. vysokou aerobní stabilitou, hygienickou jakostí a dietetickou využitelností. Za podmínek méně příznivých pro růst, jako je sucho, vysoké teploty či nedostatek slunečního svitu, a při použití vysokých dávek dusíkatého hnojení nastává větší kumulace nitrátů (dusičnanů) v píci (Pozdíšek a kol., 2008). Problémovým může být rovněž nadměrný obsah volného tuku v krmivu, který snižuje obsah mléčného tuku a bílkovin v nadojeném mléce (Straková a Suchý, 2005). Tato skutečnost může způsobovat problém především při výkupu mléka a s tím souvisejícími sníženými či úplně chybějícími příplatky za jeho jednotlivé obsahové složky, které se významně podílejí na finančním příjmu podnikatele.

3.8.1 Hodnocení kvality siláží Obecně lze hodnotit živinové ukazatele a fermentační proces (smyslové posouzení, hodnocení proteolýzy a kyseliny máselné). Hodnocení (dle tzv. „Normy 2000“ vychází

- 25 -

z obsahu sušiny, vlákniny a dusíkatých látek. Jedním z důvodů, proč hodnotit právě tyto látky, byla jejich přímá zjistitelnost na rozdíl od výpočtů pro hodnoty PDI nebo NEL (Pozdíšek a kol., 2008).

3.8.1.1 Systém hodnocení výživné hodnoty Na základě laboratorních výsledků může ohodnocená siláž obdržet max. 100 bodů, z nichž 20 bodů je za sušinu, 30 bodů za vlákninu, 20 bodů za dusíkaté a látky a za fermentační proces lze obdržet 30 bodů. Pro nedodržení stanovených tabulkových hodnot jsou prováděny srážky, které ve výsledku ovlivní celkové kvalitativní hodnocení (viz tab. 5). Obsah vlákniny bývá hodnocen nejvyššími hodnotami. Její optimální obsah v krmné dávce přežvýkavců by měl být cca 18 %, přičemž je třeba držet se zásady, že čím vyšší je užitkovost zvířete, tím méně vlákniny by mělo z krmné dávky přijmout (Straková a Suchý, 2005). V opačném případě dochází ke snižování užitkovosti, a tím spojenými tržními ztrátami. Hlavním důvodem je vliv vlákniny na správnou funkci bachoru; umožňuje ruminaci, při které se do bachoru dostává značné množství slin (100 – 150 l/den) a v nich obsažených pufrů podílejících se na udržování stabilního bachorového pH, které by mělo dosahovat hodnot 6,2 – 6,8 (Straková a Suchý, 2005). Tab. 5: Normativní hodnoty sušiny, vlákniny a dusíkatých látek u vybraných typů siláží, srážky při nedodržení kvality siláže (Pozdíšek a kol., 2008): Parametr Typ siláže

Sušina (g/kg)

Vláknina (g/kg)

Dusíkaté látky (g/kg)

max. 20 bodů

max. 30 bodů

max. 20 bodů

max.

max.

srážka

(1)

(2)

nad

-0,3

270

254

-0,5

140

-0,2

450

-0,3

250

235

-0,5

160

-0,3

-0,3

450

-0,3

240

225

-0,5

190

-0,4

330

-0,3

450

-0,3

240

225

-0,5

200

-0,5

320

-0,3

450

-0,3

250

235

-0,5

180

-0,4

min.

srážka

max.

srážka

Travní

280

-0,3

450

Jetelotravní

300

-0,3

Jetelová

320

Vojtěšková Vojtěškotravní

- 26 -

min.

srážka pod

Pozn: Srážka v bodech je vždy za překročení parametru o 1 g/kg pod nebo nad limitní mez. Vláknina je hodnocena dvěma metodami: (1) dle Henneberga a Stohmanna (2) metoda dle Scharrera a Kűrschnera; při hodnocení si laboratoř vybere, kterou metodu bude při hodnocení používat.

3.8.1.2 Hodnocení fermentačního procesu a) smyslové posouzení Smyslové posouzení se hodnotí již při odběru vzorku na silážním žlabu. Zkoumá se pach (vůně), barva a struktura s konzistencí. Uplatňuje se tzv. penalizace až z 12bodového možného hodnocení dle tab. 6. Tab. 6: Možné dosahované hodnoty při smyslovém posuzování fermentačního procesu (Pozdíšek a kol., 2008): Parametr, popis parametru

Počet bodů

Pach (vůně) -

po původní hmotě, aromatický, nakyslý po ovoci

6

-

slabě po kyselině máselné, silně kyselý, štiplavý, silně karamelový

3

-

fekální, hnilobný, zatuchlý, po plísních, silně po kyselině máselné

0

-

po původní hmotě, s nahnědlým odstínem

3

-

silně změněná, silně hnědá při vyšším obsahu sušiny

-

netypická v různých barevných odstínech až černá

Barva 1,5 0

Struktura a konzistence -

struktura hmoty zachovalá, bez cizích příměsí

-

struktura hmoty narušená, konzistence mazlavá, slabé znečištění

-

struktura rozrušená, silně znečištěná, plesnivá

Penalizace se provede, bude-li bodový součet: ·

6 bodů

→

penalizace -5 bodů

- 27 -

3 1,5 0

·

4 body

→

penalizace -10 bodů

·

méně než 2 body

→

penalizace -20 bodů

b) hodnocení proteolýzy a kyseliny máselné Jak uvádí Pozdíšek (2008), podle stupně proteolýzy se uplatňuje hodnocení bílkovinných siláží, přičemž je zpracováváno zvlášť pro vojtěšku a ostatní bílkovinné siláže. Stupeň proteolýzy se vypočítá jako podíl dusíku amoniakálního k celkovému, a maximální počet bodů, který siláž může za proteolýzu obdržet, je 13, jak je vidět z tab. 7. Problematika výskytu proteolýzy v silážích je spočívá v postupném zvyšování hodnoty čpavku a následném rozkladu bílkovin, proto je důležité siláže analyzovat i během zkrmování. Dusík z proteolytických siláží je v bachoru rychle degradovatelný a není-li zároveň dostatek pohotové energie, dostává se do krve a játry musí být detoxikován a vyloučen (v mléce se následně stanovuje jako močovina). Při proteolýze nevzniká jen čpavek, ale i toxické biogenní aminy, jež mají negativní vliv především na zdravotní stav dojnic (Doležal a kol., 2006, Křížek a kol., 1993, Lingaas a Tveit, 1992). Tab. 7: Hodnocení obsahu proteolýzy (Pozdíšek a kol., 2008): Ostatní bílkovinné a některé

Vojtěškové siláže % proteolýzy

Počet bodů

polobílkovinné siláže Penalizace % proteolýzy

Počet bodů

Penalizace

do 8,0

13

do 7,0

13

8,01 – 9,0

11

7,01 – 8,0

11

9,01 – 10,0

9

8,01 – 9,0

9

10,01 – 11,0

6

9,01 – 10,0

6

11,01 – 12,0

3

-5

10,01 – 11,0

4

12,01 – 13,0

0

-5

11,01 – 12,0

2

-5

13,01 – 15,0

0

-10

12,01 – 13,0

0

-5

15,01 – 20,0

0

-15

13,01 – 15,0

0

-10

nad 20,01

0

-20

15,01 – 20,0

0

-15

x

nad 20,01

- 28 -

-20

Jak uvádí Doležal a kol. (2006), obdobně jako u proteolýzy se i kyselina máselná hodnotí (viz tab. 8 a 9) jako ukazatel zdravotní závadnosti a nedodržení technologické kázně při výrobě siláže. Se zvyšující se užitkovostí se zvyšuje i náročnost na udržení dobré kondice a zdravotního stavu, proto se i penalizace za obsah kyseliny máselné uplatňuje v poměrně vysokých hodnotách. Tab. 8: Hodnocení kyseliny máselné u bílkovinných u polobílkovinných siláží (Pozdíšek a kol., 2008): Kyselina máselná (g/kg)

Počet bodů

Penalizace

0,00 – 0,25

5

0,26 – 1,00

3

1,01 – 5,00

0

-5

5,01 – 10,00

0

-10

nad 10,01

0

-20

Tab. 9: Hodnocení kyseliny máselné u sacharidových siláží (Doležal a kol., 2006): Kyselina máselná (g/kg)

Počet bodů

Penalizace

0,0

5

0,01 – 0,5

0

-5

0,51 – 1,0

0

-10

nad 1,01

0

-20

Pro celkové vyhodnocení fermentačního procesu (viz tab. 10) se sečnou body dosažené za smyslové hodnocení, stupeň proteolýzy a kyselinu máselnou. Součet se poté bude podílet na celkovém hodnocení siláže, které je shrnuto v tab. 10.

- 29 -

Tab. 10: Celkové hodnocení fermentačního procesu (Pozdíšek a kol., 2008): Počet celkových bodů

Třída fermentace

26 – 30

I.

21 – 25

II.

16 – 20 nebo -5*

III.

11 – 15 nebo -10*

IV.

0 – 10 nebo -20*

V.

Pozn.: *Součet penalizací z fermentačního procesu

3.8.1.3 Celkové hodnocení kvality siláže Zařazení do celkové třídy kvality (tab. 11) se realizuje pomocí bodů dosažených jak za živinové složení, tak za celkové hodnocení fermentačního procesu, tj. kyseliny máselné a proteolýzy. Tab. 11: Zařazení do celkové třídy kvality dle Pozdíška (2008): Celkový počet bodů

Celková třída

Kvalita

90 – 100

I.

Výborná

75 – 89

II.

Zdařilá

55 – 74

III.

Méně zdařilá

0 – 54

IV.

Nezdařilá

- 30 -

4 ZTRÁTY PŘI VÝROBĚ SILÁŽÍ

4.1 Vliv ztrát na ekonomiku výroby siláží Výraznými ztrátami energie bývá často doprovázeno kvašení, obsahuje-li píce přílišné množství cukrů a je-li prostředí pro fermentaci méně příznivé (obsah sušiny <28 %, nedostatečně udusaná píce. Ty jsou způsobeny přeměnou cukrů na energii i jinými mikroorganismy, např. kvasinkami. Především vysoká teplota, která při takovém procesu vzniká, způsobuje až o 20 % vyšší ztráty energie než při kvašení mléčném (Loučka a kol., 1997). Velké ztráty mohou vzniknout rovněž při dlouhotrvajícím plnění silážních žlabů nebo jejich nedokonalém zakrytí (Doležal a kol., 2006, Zimolka a kol., 2008, Zeman a kol., 2006). Podle Mathiese (2002b) se s každým procentem podílu zeminy snižuje obsah energie v siláži o cca 0,1 MJ NEL na 1 kg sušiny. Zároveň Mathies (2002b) uvádí, že použitím určitých podpůrných silážních prostředků je možno u silážní kukuřice dosáhnout ekonomického přínosu, tedy zisku až 2 250 Kč/ha, a to konkrétně sníženým odbouráváním díky nižšímu druhotnému zahřívání cca o 5 % a zvýšením obsahu energie o 0,2 MJ NEL/kg sušiny. Při silážování nedochází k téměř žádným ztrátám vit. E, zato ztráty bílkovin jsou až padesátiprocentní (Wetterau a kol., 1974). Tab. 12: Ztráty minerálních látek (Watson a Nash, 1969): Druh píce

Ztráty minerálních látek (%) Ca

P

K

Na

Mg

Čerstvá píce

19

23

32

44

31

Zavadlá píce

2

4

1

4

4

- 31 -

5 MOŽNOSTI VYUŽITÍ ADITIV PŘI VÝROBĚ SILÁŽÍ

5.1 Vliv použití silážních aditiv na ekonomiku výroby siláží Používání silážních aditiv lze považovat za nezbytnou výrobní součást a pojistku fermentačního procesu. Dle Doležala a kol. (2006) mají garantovat lepší kvalitu siláží s nižším stupněm rozkladu bílkovin a příznivějším poměrem kvasných kyselin, snižují ztráty energie vlivem rychlejší acidifikace hmoty a posilují aerobní stabilitu. Vlastní konzervační efekt spočívá v rychlé fermentaci rostlinných sacharidů za současného snížení pH. Důležité je rychlé pomnožení mléčných bakterií a související potlačení výskytu škodlivých mikroorganismů (Zeman a kol., 2006). Platí, že čím rovnoměrněji je aditivum vpraveno do sklizené hmoty, tím rychleji dochází k enzymatickému uvolnění potřebných zdrojů energie a nástupu homofermentativní laktacidogenní fermentace (Loučka a kol., 1997). Přehled aditiv lze přehledně znázornit na následujícím zjednodušeném schématu. 1. Biologické inokulanty a) bakteriální -

homofermentativní mléčné bakterie

-

mono- a heterofermentativní mléčné bakterie

-

bakterie využívající méně rozpustné sacharidy

-

bakterie zlepšující aerobní stabilitu (Lactobacillus buchneri, propionové bakterie)

b) bakteriálně-enzymatické -

s enzymy hydrolytickými (celulózy hemicelulózy, amylázy)

-

s enzymy oxidoredukčními (glukózaoxidáza)

2. Chemické konzervanty a) anorganické kyseliny (sírová, solná, fosforečná) a jejich soli b) organické kyseliny (mravenčí, propionová, octová) a jejich soli c) chemické látky působící selektivně na epifytní mikroflóru (dusitan sodný, hexametyltetramin) d) amoniak, močovina - 32 -

3. Kombinované přípravky (mléčné bakterie v kombinaci s chemickými látkami inhibujícími kvasinky a plísně) 4. Přípravky upravující prostředí a) absorpční látky b) suchý led c) sacharidy (melasa) d) syrovátka a syrovátkové silážní kultury e) voda a materiály s nízkým obsahem sušiny

5.1.1 Chemické konzervanty V případě chemických přípravků lze očekávat větší uchování zbytkových pohotových sacharidů a zlepšení hygienického stavu krmiva. V současné době jsou kromě tradičního silážování pícnin a krmivářských zbytků potravinářského průmyslu využívány především při silážování fyzikálně upravených zrnin s vyšším obsahem vlhkosti, při skladování vlhkých zrnin v aerobních podmínkách a v chemické ochraně vlhkého sena (Doležal a kol., 2006). Rovněž jsou dle Doležala a kol. (2006) při správném používání chemických konzervačních látek zabezpečeny technologicko-nutriční efekty, mezi které řadí např. posílení aerobní stability, zlepšení příjmu krmiva zvířaty vlivem lepší chutnosti, lepší produkční efekt či stravitelnost živin. Mezi další přednosti patří uchování zbytkových sacharidů jako zdroj pohotové energie, pozitivní inhibiční efekt konzervačních látek na redukci nežádoucí mikroflóry v zažívacím traktu (zejména E. coli), lepší hygienická kvalita a mikrobiální nezávadnost krmiva, změna pH prostředí a větší antifungální účinnost chemických látek. Mezi zásadnější nevýhody používání tohoto způsobu konzervace možno zmínit nutnost zabezpečení homogenního rozdělení do ošetřované hmoty a poměrně vyšší cenu, která se pohybuje v rozmezí 30 – 33 Kč/l. Chemické konzervační prostředky jsou aplikovány v neředěné, zpravidla tekuté formě. Vyskytují a používají se však i sypké či plynné formy. Podle Loučky (1997) se dávky chemických aditiv pohybují v rozmezí 0,5 – 5 kg/t, přičemž účinná dávka se pohybuje kolem 1,5 l/m2 (kilogramy zde představují rovnocennou jednotku s litry). Podle Doležala a kol. (2006) by se tato metoda konzervace měla využívat jen u nutričně velmi kvalitních krmiv.

- 33 -

Nejpoužívanější kyselinou pro účely konzervace je organická kyselina mravenčí, přírodní látka vznikající jako fermentační produkt v první fázi kvasného procesu z kyseliny citrónové, zejména při pomalé acidifikaci hmoty. V hotových silážích se vyskytuje pouze v desetinách nebo setinách procent; dávkování je v závislosti na koeficientu silážovatelnosti a sušině materiálu (Loučka a kol., 1997). Důležité je pozdější zkrmování siláží, tedy minimálně po osmi týdnech od ošetření. Při správném dávkování dochází k účinné inhibici nežádoucí mikroflóry bez současné redukce bakterií mléčného kvašení (ta probíhá až při nadměrném dávkování), (Doležal a kol., 2006). Svými účinky okyseluje silážní hmotu, obdobně jako kyselina octová či propionová (Loučka a kol., 1997) potlačující aktivitu kvasinek a plísní, což se pozitivně projevuje za zvýšení stability siláží (Doležal a kol., 2006). Ve většině případů se používá v různém procentickém zastoupení s kyselinou mravenčí, čímž rozšiřuje antimikrobiální spektrum preparátu při současně nižší použité koncentraci. Rovněž tato kyselina vzniká v bachoru při mnohých biochemických přeměnách. Z anorganických kyselin možno zmínit kyselinu sírovou a chlorovodíkovou (spolu s jejich solemi), které rovněž silážovanou hmotu silně okyselují a jejichž použitím se často potlačí rozvoj bakterií mléčného kvašení. Pro zvířata se pak krmivo stává méně chutným, proto se doporučuje tento konzervant používat jen ve velmi nízkých dávkách (Loučka a kol., 1997). Při silážování a brambor a vojtěšky se někdy používá kyselina fosforečná. Močovina, dle Loučky (1997) v dávce cca 5 kg/t, bývá aditivum přidávané do kukuřice. Důvodem je usměrnění fermentace mírným otupením kyselosti a obohacení hmoty o nebílkovinné dusíkaté látky (až dvojnásobným množstvím), kterých je v kukuřici (stejně jako v ostatních sacharidových krmivech) málo. Sama o sobě reaguje chemicky neutrálně a konzervační účinky mají až její produkty (CO2 a NH3) vzniklé enzymatickou hydrolýzou (Doležal a kol., 2006).

5.1.2 Biologické inokulanty Biologická aditiva bývají většinou vícesložková; obsahují složku bakteriální, enzymatickou a nosič, který je současně zdrojem cukrů a výživných látek. Jednotlivé složky na sebe navazují nebo se vzájemně doplňují, proto se používají i v kombinaci. Biologická aditiva jsou dodávána v tekuté (dávkování 0,1 – 3 l/t píce), práškové (5 – 15 g/100 g) - 34 -

nebo mikrogranulované formě (0,2 – 0,6 kg/t). Mezi jejich přednosti patří nekorozívnost, zdravotní nezávadnost, biologický princip účinku, uvolňování menšího množství silážních šťáv, zlepšení chutnosti a stravitelnosti živin a následně lepší příjem a využití zvířaty (Loučka a kol., 1997, Doležal a kol., 2006). Inokulanty nelze aplikovat při nízkém obsahu sušiny; zpravidla nezabrání degradaci bílkovin a tvorbě kyseliny máselné, jelikož k usměrnění fermentačního procesu chybí dostatečné množství pohotové energie (Doležal a kol., 2006). Mezi nejčastěji používané homofermentativní bakterie mléčného kvašení řadíme druhy Lactobacillus plantarum, L. acidophilus, Enterococcus faecium. Tyto bakterie příznivě působí na fermentaci, na druhou stranu však negativně ovlivňují aerobní stabilitu siláží. Bakteriemi vytvářející mnohem více metabolitů jsou heterofermentativní mléčné bakterie, které přeměňují cukry v množství menším než 85 %. Žádoucí přitom je, aby se v průběhu fermentace vytvořilo více kyseliny L-mléčné (levototočivé) na rozdíl od pravotočivé D-mléčné, neboť tato forma je přežvýkavci lépe metabolizována (Loučka a kol., 1997). Jak uvádí Loučka (1997), enterokoky mají krátký generační interval (16 – 18 min). V průběhu počáteční fáze fermentace pak účinně konkurují méně příznivě působícím bakteriím a jiným mikroorganismům, především kvasinkám a plísním. Bakterie s krátkým generačním intervalem dodané v aditivech tak pomáhají rychle vytvořit prostředí vhodné pro růst bakterií roku Lactobacillus, jejichž generační interval bývá ve většině případů delší 60 min (Laktobacily se tedy rozmnožují 2 - 4krát pomaleji než bakterie roku Streptococcus či Enterococcus). Mezi nejpoužívanější hydrolytické enzymy řadíme celulózy, hemicelulózy, xylanázy a glukosidázy, štěpící celulózu a hemicelulózu až na monosacharidy, tedy jednoduché cukry, které jsou bakteriemi mléčného kvašení snadno využitelné; pektinázy rozkládají pektinové látky na látky lépe využitelné mléčnými bakteriemi. Lipázy přispívají k příznivějšímu rozkladu některých lipidů (např. voskových povlaků listů). Jejich zařazení jako aditiva je však málo účinné, neboť v silážované píci bývá obsah tuků velmi nízký (Loučka a kol., 1997).

- 35 -

5.1.3 Ostatní aditiva a silážní přísady Absorbenty mají za úkol zvýšit sušinu v silážované hmotě (Loučka a kol., 1997), a tím dle Doležala (2006) zamezení úniku silážních šťáv. V České republice se k tomuto účelu používá řezaná nebo štípaná sláma (ječná nebo pšeničná, frakce do 5 cm), obilní šroty, plevy nebo odpady vzniklé při čištění obilního zrna. Jako účinný absorbent uvádí rovněž sladový květ či produkty ze zpracování řepkového semene. V zahraničí se lze setkat i s absorbenty komerčně vyráběnými, např. sušenými cukrovarskými řízky či louhovanými slaměnými granulemi. Za velice účinné se osvědčilo dávkování 5 – 8 % hmotnosti silážovaného krmiva při použití štípané krmné slámy, u šrotů a otrub pak dávka 0,5 – 2 % hmotnosti hmoty. Aplikace probíhá v silážním žlabu rovnoměrně na rozvrstvenou hmotu a teprve pak se provádí dusání (Doležal a kol., 2006). Pro ochlazení silážní hmoty se používá suchý led. Využití bývá spíše výjimečné z důvodu nákladné aplikace. Neopomenutelná je však tato metoda při technologických přestávkách. Aplikuje se v pravidelných vzdálenostech na povrch materiálu uvnitř silážního žlabu, kde se rozdrtí a rozjezdí dusacím strojem. Pro zaručení účinnosti by se dle Loučky (1997) měla dávka na tunu píce pohybovat v množství 2 – 4 kg (dle Doležala a kol. 0,5 – 1 kg/m2). Při konzervaci středně a obtížně silážovatelných pícnin, především vojtěšky a jetele, je často používána melasa. Aplikace musí být rovnoměrná, na neudusanou silážovanou hmotu, ve zředěné formě s vodou v poměru 1:5 až 1:10, dle Doležala a kol. (2006) v množství 30 – 50 l/t hmoty. Podle Loučky (1997) se aplikuje melasa s přídavkem emulgátoru a zahřátá na cca 40 °C, v dávce 5 – 50 kg/t píce. Syrovátka pro podporu mléčného kvašení a silážovatelnosti se používá buď v tekuté (20 – 30 l/t) nebo práškové (2 – 3 kg/t) formě, která urychluje snižování hodnoty pH, snižuje produkci kyseliny octové a alkoholu, inhibuje tvorbu nežádoucí kyseliny máselné. Nevýhodou však je její vyšší cena. Podle Loučky (1997) ji nelze použít při silážování hmoty s vyšším obsahem sušiny, protože může dojít k odtoku silážních šťáv. Při obsahu sušiny hmoty nad 60 % lze během silážního procesu použít vodu. S jejím přidáním však klesá koncentrace veškerých živin (Loučka a kol., 1997). V aditivech bývají zařazeny i sušené kvasinky, vitaminy, stopové prvky, minerální látky a barviva. Jde o látky se specifickými účinky, které by měly posílit účinnost látek obsažených v samotném aditivu (Loučka a kol., 1997).

- 36 -

6 NÁKLADY NA VÝROBU SILÁŽÍ PŘI POUŽITÍ RŮZNÝCH SILÁŽNÍCH POSTUPŮ V následujících tabulkách s výpočty jsou přiblíženy náklady na výrobu siláží z různých plodin při využití technologie skladování v silážních PE vacích. Z důvodu nejrozšířenějšího druhu silážního krmiva – kukuřičné siláže – je zařazeno srovnání této plodiny s uchováváním v klasickém silážním žlabu. Pro přehlednost je u všech plodin využito stejné výměry 5 ha. Hospodaření podniků na tak malé ploše je sice možné a v praxi se využívá, nicméně pro srovnání nákladovosti a ekonomické efektivnosti je výroba následně porovnána se „standardní“ plochou 100 ha. Očekává se zde promítnutí především fixních nákladů. Ostatní parametry: ·

zjištěné ceny komodit, silážních vaků, výroby silážního žlabu apod. jsou včetně DPH,

·

u silážních plachet bylo počítáno s přesahem 3 m na každé straně,

·

silážní vaky jsou dodávány v kompletní podobě, tedy již s uzávěrem, odvětrávacím ventilem, násadkou ventilu i lepicí páskou, přičemž jejich velikosti jsou co možná nejvíce přizpůsobeny získanému objemu silážní hmoty,

·

v příkladech nebylo počítáno s využití přídavku silážních aditiv ani vody.

- 37 -

6.1 Ječmen – mačkané zrno; technologie silážního PE vaku při výměře 5 ha

Název operace

MJ

MJ/ha

t

2

kg

Rozmetání hnoje

Rozsah

Náklady

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

(Kč/ha)

celkem (Kč)

5

5

25

2

10

1 471

7 355

50

5

1

5

50

250

1 012

5 060

t

30

5

24

120

0

0

888

4 440

Střední orba

-

-

5

17,5

87,5

0

0

648

3 238

Úprava půdy kombinátorem

-

-

5

7

35

0

0

259

1 295

kg

180

5

8

40

180

900

980

4 900

l

0,6

5

2

10

0,6

3

388

1 942

kg

100

5

1,5

7,5

100

500

406

2 028

Sklizeň

-

-

5

30

12

60

0

0

444

2 220

Doprava

t

-

5

30

0,3

1,5

0

0

11

56

Zemědělské práce celkem

x

x

5

30

78,3

391,5

x

x

6 507

32 533

Silážní vak kompletní

ks

-

-

-

-

-

-

1

1 330

6 652

Celkem

x

x

5

30

78,3

391,5

x

x

7 837

39 185

Hnojení (NPK)

Setí Plošný postřik (Mustang) Přihnojení (DAM 390)

t

Spotřeba materiálu

l/ha

Vápnění

ha

Spotřeba PH

- 38 -

Výměra:

5 ha

Očekávaný výnos:

6 t/ha

Cena - osivo:

3,8 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- NKP:

19,5 Kč/kg

- DAM 390

3,5 Kč/kg

- mletý vápenec:

643 Kč/t

- silážní vak (1,5 x 60 m):

6 652 Kč/ks

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 30 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné siláže 1 000 kg/m3, získáme 30 m3 silážní hmoty, na kterou použijeme silážní vak

o

rozměrech

1,5

m

x

60

- 39 -

m

(tj.

kapacita

53

m3).

6.2 Ječmen – mačkané zrno; technologie silážního PE vaku při výměře 100 ha

Název operace

MJ

MJ/ha

t

2

kg

Rozmetání hnoje

Rozsah

Náklady

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

(Kč/ha)

celkem (Kč)

100

5

500

2

200

1 471

147 100

50

100

1

100

50

5 000

1 012

101 200

t

30

100

24

2 400

0

0

888

88 800

Střední orba

-

-

100

17,5

1 750

0

0

648

64 750

Úprava půdy kombinátorem

-

-

100

7

700

0

0

259

25 900

kg

180

100

8

800

180

18 000

980

98 000

l

0,6

100

2

200

0,6

60

388

38 840

kg

100

100

1,5

150

100

10 000

406

40 550

Sklizeň

-

-

100

600

12

1 200

0

0

444

44 400

Doprava

t

-

100

600

0,3

30

0

0

11

1 110

Zemědělské práce celkem

x

x

100

600

78,3

7 830

x

x

6 507

650 650

Silážní vak kompletní

ks

-

-

-

-

-

-

2

223

22 302

Celkem

x

x

100

600

78,3

7 830

x

x

6 730

672 952

Hnojení (NPK)

Setí Plošný postřik (Mustang) Přihnojení (DAM 390)

t

Spotřeba materiálu

l/ha

Vápnění

ha

Spotřeba PH

- 40 -

Výměra: Očekávaný výnos:

100 ha 6 t/ha

Cena - osivo:

3,8 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- NKP:

19,5 Kč/kg

- DAM 390

3,5 Kč/kg

- mletý vápenec:

643 Kč/t

- silážní vak (2,4 x 75 m):

11 151 Kč/ks

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 600 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné siláže 1 000 kg/m3, získáme 600 m3 silážní hmoty, na kterou použijeme 2 ks silážních vaků o rozměrech 2,4 m x 75 m (tj. celková kapacita 678 m3).

- 41 -

6.3 Oves – GPS; technologie silážního PE vaku při výměře 5 ha

Název operace

MJ

MJ/ha

Rozmetání hnoje

t

30

Střední orba

-

Hnojení (NPK) Setí

Rozsah ha

t

Spotřeba PH

Spotřeba materiálu

Náklady

l/ha

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

(Kč/ha)

celkem (Kč)

5

27

135

0

0

999

4 995

-

5

17,5

87,5

0

0

648

3 238

kg

300

5

2,3

11,5

300

1 500

5 935

29 676

kg

180

5

4

20

180

900

904

4 520

Plošný postřik (Mustang)

l

0,5

5

1,8

9

0,5

3

329

1 643

Sklizeň

t

-

5

225

7,5

37,5

0

0

278

1 388

Doprava

t

-

5

225

0,4

2

0

0

15

74

Zemědělské práce celkem

x

x

5

225

60,5

302,5

x

x

9 107

45 533

Silážní vak kompletní

ks

-

-

-

-

-

-

1

2 230

11 151

Celkem

x

x

5

225

60,5

302,5

x

x

11 337

56 684

- 42 -

5 ha

Výměra: Očekávaný výnos:

45 t/ha

Cena - osivo:

4,2 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- NKP:

19,5 Kč/kg

- silážní vak (2,4 x 75 m):

11 151 Kč/ks

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 225 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné siláže 800 kg/m3, získáme 281 m3 silážní hmoty, na kterou použijeme silážní vak

o

rozměrech

2,4

m

x

75

- 43 -

m

(tj.

kapacita

339

m3).

6.4 Oves – GPS; technologie silážního PE vaku při výměře 100 ha

Název operace

MJ

MJ/ha

Rozmetání hnoje

t

30

Střední orba

-

Hnojení (NPK) Setí

Rozsah ha

t

Spotřeba PH

Spotřeba materiálu

Náklady

l/ha

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

(Kč/ha)

celkem (Kč)

100

27

2 700

0

0

999

99 900

-

100

17,5

1 750

0

0

648

64 750

kg

300

100

2,3

230

300

30 000

5 935

593 510

kg

180

100

4

400

180

18 000

904

90 400

Plošný postřik (Mustang)

l

0,5

100

1,8

180

0,5

50

329

32 860

Sklizeň

t

-

100

4 500

7,5

750

0

0

278

27 750

Doprava

t

-

100

4 500

0,4

40

0

0

15

1 480

Zemědělské práce celkem

x

x

100

4 500

60,5

6 050

x

x

9 107

910 650

Silážní vak kompletní

ks

-

-

-

-

-

-

17

1 873

187 341

Celkem

x

x

100

4 500

60,5

6 050

x

x

10 980

1 097 991

- 44 -

100 ha

Výměra: Očekávaný výnos:

45 t/ha

Cena – osivo:

4,2 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- NKP:

19,5 Kč/kg

- silážní vak (2,4 x 75 m):

11 151 Kč/ks

- silážní vak (2,4 x 60 m):

8 925 Kč/ks

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 4 500 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné siláže 800 kg/m3, získáme 5 625 m3 silážní hmoty, na kterou použijeme 16 ks silážních vaků o rozměrech 2,4 m x 75 m a silážní vak o rozměrech 2,4 m x 60 m (tj. celková kapacita 5 695 m3).

- 45 -

6.5 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního PE vaku při výměře 5 ha

Název operace

MJ

MJ/ha

Rozmetání hnoje

t

30

Smykování + vláčení

-

Rozsah

Náklady

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

(Kč/ha)

celkem (Kč)

5

23

115

0

0

851

4 255

-

5

5

25

0

0

185

925

kg

40

5

3,5

17,5

40

200

770

3 848

Válení

-

-

5

3,6

18

0

0

133

666

Plošný postřik (Mustang)

l

0,7

5

2

10

0,7

4

441

2 204

kg

100

5

1

5

100

500

387

1 935

Sklizeň

t

-

5

200

25

125

0

0

925

4 625

Doprava

t

-

5

200

0,5

2,5

0

0

19

93

Zemědělské práce celkem

x

x

5

200

63,6

318

x

x

3 710

18 550

Silážní vak kompletní

ks

-

-

-

-

-

-

1

1 785

8 925

Celkem

x

x

5

200

63,6

318

x

x

5 495

27 475

Přihnojení (DAM 390)

t

Spotřeba materiálu

l/ha

Setí

ha

Spotřeba PH

- 46 -

5 ha

Výměra: Očekávaný výnos:

40 t/ha

Cena - osivo:

16 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- DAM 390

3,5 Kč/kg

- silážní vak (2,4 x 60 m):

8 925 Kč/ks

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 200 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné

siláže

850

kg/m3,

získáme

235

m3

silážní

hmoty,

na

kterou

použijeme silážní vak o rozměrech 2,4 m x 60 m (tj. kapacita 271 m3).

- 47 -

6.6 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního PE vaku při výměře 100 ha

Název operace

MJ

MJ/ha

Rozmetání hnoje

t

30

Smykování + vláčení

-

Rozsah

Náklady

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

(Kč/ha)

celkem (Kč)

100

23

2 300

0

0

851

85 100

-

100

5

500

0

0

185

18 500

kg

40

100

3,5

350

40

4 000

770

76 950

Válení

-

-

100

3,6

360

0

0

133

13 320

Plošný postřik (Mustang)

l

0,7

100

2

200

0,7

70

441

44 080

kg

100

100

1

100

100

10 000

387

38 700

Sklizeň

t

-

100

4 000

25

2 500

0

0

925

92 500

Doprava

t

-

100

4 000

0,5

50

0

0

19

1 850

Zemědělské práce celkem

x

x

100

4 000

63,6

6360

x

x

3 710

371 000

Silážní vak kompletní

ks

-

-

-

-

-

-

14

1 561

156 114

Celkem

x

x

100

4 000

63,6

6360

x

x

5 271

527 114

Přihnojení (DAM 390)

t

Spotřeba materiálu

l/ha

Setí

ha

Spotřeba PH

- 48 -

Výměra:

100 ha

Očekávaný výnos:

40 t/ha

Cena - osivo:

16 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- DAM 390

3,5 Kč/kg

- silážní vak (2,4 x 75 m):

11 151 Kč/ks

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 4 000 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné siláže 850 kg/m3, získáme přibližně 4 706 m3 silážní hmoty, na kterou použijeme 14 ks silážních vaků o rozměrech 2,4 m x 75 m (tj. celková kapacita 4 746 m3).

- 49 -

6.7 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního žlabu při výměře 5 ha Název operace

MJ

MJ/ha

Rozmetání hnoje

t

30

Smykování + vláčení

-

Rozsah

Náklady

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

(Kč/ha)

celkem (Kč)

5

23

115

0

0

851

4 255

-

5

5

25

0

0

185

925

kg

40

5

3,5

17,5

40

200

770

3 848

Válení

-

-

5

3,6

18

0

0

133

666

Plošný postřik (Mustang)

l

0,7

5

2

10

0,7

4

441

2 204

kg

100

5

1

5

100

500

387

1 935

Sklizeň

t

-

5

200

25

125

0

0

925

4 625

Doprava

t

-

5

200

0,5

2,5

0

0

19

93

Silážování

-

-

5

200

8

40

0

0

296

1 480

Zemědělské práce celkem

x

x

5

200

71,6

358

x

x

4 006

20 030

Zhotovení silážního žlabu

ks

-

-

-

-

-

-

1

7 744

38 721

Podkladová silážní plachta

m2

-

-

-

-

-

-

624

275

1 373

UV plachta (černobílá)

m2

-

-

-

-

-

-

624

774

3 869

x

x

5

200

71,6

358

x

x

12 799

63 993

Přihnojení (DAM 390)

Celkem

t

Spotřeba materiálu

l/ha

Setí

ha

Spotřeba PH

- 50 -

Výměra:

5 ha

Očekávaný výnos:

40 t/ha

Cena - osivo:

16 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- DAM 390

3,5 Kč/kg

- silážní žlab:

3 8721 Kč/ks

- silážní plachta podkladová:

2,2 Kč/m2

- silážní plachta UV černobílá:

6,2 Kč/m2

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 200 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné siláže 200 kg/m3, získáme 1 000 m3 silážní hmoty, na kterou použijeme silážní žlab o rozměrech 9 m x 20 m x 18 m (v x d x š; tj. kapacita 3 240 m3).

- 51 -

6.8 Kukuřice – celá rostlina; technologie silážního žlabu při výměře 100 ha Název operace

MJ

MJ/ha

Rozmetání hnoje

t

30

Smykování + vláčení

-

Rozsah

Spotřeba PH

Spotřeba materiálu

Náklady

l/ha

celkem (l)

MJ/ha

celkem (MJ)

100

23

2 300

0

0

851

85 100

-

100

5

500

0

0

185

18 500

kg

40

100

3,5

350

40

4 000

770

76 950

Válení

-

-

100

3,6

360

0

0

133

13 320

Plošný postřik (Mustang)

l

0,7

100

2

200

0,7

70

441

44 080

kg

100

100

1

100

100

10 000

387

38 700

Sklizeň

t

-

100

4 000

25

2 500

0

0

925

92 500

Doprava

t

-

100

4 000

0,5

50

0

0

19

1 850

Silážování

-

-

100

4 000

8

800

0

0

296

29 600

Zemědělské práce celkem

x

x

100

4 000

71,6

7160

x

x

4 006

400 600

Zhotovení silážního žlabu

ks

-

-

-

-

-

-

2

1 033

103 256

Podkladová silážní plachta

m2

-

-

-

-

-

-

3 200

70

7 040

UV plachta (černobílá)

m2

-

-

-

-

-

-

3 200

198

19 840

x

x

100

4 000

71,6

7160

x

x

5 307

530 736

Setí

Přihnojení (DAM 390)

Celkem

ha

t

- 52 -

(Kč/ha) celkem (Kč)

Výměra:

100 ha

Očekávaný výnos:

40 t/ha

Cena - osivo:

16 Kč/kg

- PH:

37 Kč/l

- Mustang:

524 Kč/l

- DAM 390

3,5 Kč/kg

- silážní žlab:

51 628 Kč/ks

- silážní plachta podkladová:

2,2 Kč/m2

- silážní plachta UV černobílá:

6,2 Kč/m2

V případě bezeztrátové sklizně o objemu 4 000 t, a počítáme-li s objemovou hmotností výsledné siláže 200 kg/m3, získáme 20 000 m3 silážní hmoty, na kterou použijeme 2 ks silážních žlabů o rozměrech 9 m x 44 m x 26 m (v x d x š; tj. celková kapacita 20 592 m3).

- 53 -

7 DISKUSE Celkové náklady na silážování jednotlivých zemědělských plodin se vcelku liší. Rozdíly jsou způsobeny jednat využitím odlišných částí rostlin (celá rostlina, zrno), dále pak již zmiňovanou rozdílnou sklizňovou plochou, kde se rozdíl projevil zejména v porovnání rozdílných technologií silážování kukuřice. U kukuřice zaseté na ploše 100 ha v tomto modelovém příkladu nehraje žádnou roli, zda bude použit silážní vak nebo žlab. Konečné celkové náklady jsou téměř totožné. To však nelze říci o použité ploše 5 ha, kde se výrazně promítly náklady na stavbu silážního žlabu, jehož využití je několikanásobné, přestože jeho výstavba je náklad jednorázový. Opomineme-li tuto skutečnost, celkově by se dalo říci, že nejnákladnější plodinou vhodnou k silážování je oves (použitý formou GPS). Stavba silážního žlabu, představující zde fixní náklad, je pro plodinu zasetou na malé ploše (5 ha) neekonomická, stejně jako zakoupení a použití zbytečně velkého silážního vaku. Doporučováno je proto vždy řádně zvážit očekávaný výnos a zároveň výsledný objem siláže, který se po konečném zpracování vždy liší. Jedině tak bude podnik dosahovat příznivých ekonomických výsledků.

- 54 -

8 ZÁVĚR Rozdílné nároky a silážní postupy vyžadují bílkovinné či glycidové pícniny, jiné jsou třeba při výrobě siláží z mačkaného obilného nebo luskového zrna, ne všechny druhy píce jsou vhodné pro samotný proces silážování. Je vždy třeba zvážit veškeré požadavky na výrobu kvalitní siláže a vyvarovat se jakýchkoliv chyb při výrobě. Vliv aditiv a jejich využití v silážním postupu je v dnešní době velice důležitý a neopomenutelný faktor. Zvolením správného druhu, ale i množství a techniky použití určitého aditiva lze úspěšně redukovat či dokonce snižovat ztráty na daném úseku výroby a vyvarovat se tak například pozdějším nákladům na nápravu situace. Za správným hospodařením s aditivy se rovněž skrývá nutnost věnování pozornosti správnému umístění vývodů a zvolení adekvátního počtu aplikátorů, umožňujících dokonalé plošné ošetření. Spotřeba pohonných hmot, potřeba oprav strojů a zařízení, nájemné strojů i nemovitostí, ztráty od započetí zemědělských prací až po samotné podání krmiva zvířeti – všechny tyto náklady a peněžní výdaje razantně ovlivňují ekonomiku a konečný zisk podniku, který se po celou dobu snaží o ekonomické a plynulé hospodaření, ať už na své nebo vypůjčené půdě. Ekonomika hraje roli nejen od samotného dozrání plodiny, ale je třeba ji zakomponovat do procesu již při prvotním zpracování půdy po předplodině a přípravě na samotné zasetí. Je třeba zvážit ekonomickou náročnost vzhledem k celku i jednotlivým dílčím úkonům výroby, přihlédnout např. k odhadované velikosti produkce, výnosům, ztrátám. Rovněž je třeba počítat s potřebou mimořádných výdajů souvisejících s nehodovostí či nepřízní povětrnostních podmínek. Do toho všeho zasahuje daňová a právní problematika. Za důležité se tedy považuje správně rozhodnout o postupech, které budou použity a aplikovány v praxi tak, aby přinesly co nejpříznivější ekonomické výsledky.

- 55 -

9 LITERATURA ABRHAM, Z., KOVÁŘOVÁ, M., KOCÁNOVÁ, V., HEROUT, M., SCHEUFLER, V. Technické a technologické normativy pro zemědělskou výrobu. Praha: Výzkumný ústav zemědělské techniky, v. v. i., 2007. 28 s. DOLEŽAL, P., DOLEŽAL, J., MIKYSKA, Fr., MRKVICOVÁ, E., ZEMAN, L. Konzervace, skladování a úpravy objemných krmiv. Vydání první. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 247 s. JAMBOR, Praha:

V.,

VESELÝ,

Zemědělské

Z.

Krmíme

zdravě

nakladatelství

a

Brázda,

ekonomicky. 1992.

1.

vydání.

144

s.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [online]. 2011 [cit. 2011-10-21]. Oddělení pěstování

rostlin.

Dostupné

z

WWW:


c90f8bb779.doc>. KAVKA, M., FOLTÝN, I., ZEDNÍČKOVÁ, I., HÁJEK, S. Podnikatelské záměry v zemědělství. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1994. 56 s. KŘÍŽEK, M., KALAČ, P., PETERKA, J. Biogenic amines in silages. Arch. Anim. Nutr. 1993, 45, s. 131-137. LINGAAS, F., TVEIT, B. Etiology of acetonemia in Norwegian cattle. J. Dairy Sci. 1992, 75, s. 2 433-2 439. LOUČKA, R., MACHAČOVÁ, E., ŽALMANOVÁ, V. Aditiva používaná k silážování. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. 50 s. MATHIES, E. Bonsilage Mais pro vyšší efektivnost. Úspěch ve stáji. 2002b, 2, s. 3-4.

- 56 -

MATHIES, E. Management silážování určuje úspěch. Úspěch ve stáji. 2002a, 3, s. 2-3. PODOBA, J. Silážovanie. 1. vydání. Bratislava: Príroda, 1984. Edícia Ministerstva poľnohospodárstva a výživy Slovenskej socialistickej republiky. 164 s. POZDÍŠEK, J., MIKYSKA, Fr., LOUČKA, R., BJELKA, M. Metodická příručka pro chovatele k výrobě konzervovaných krmiv (siláží) z víceletých pícnin a trvalých travních porostů. 1. vydání. Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu, 2008. 38 s. STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P. Výživa hospodářských zvířat. 1. vydání. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2005. 89 s. ŠEDA, J., MIKYSKA, Fr. a kol. Silážování vlhkého mačkaného zrna v podmínkách ČR chemickým konzervačním přípravkem na bázi kyseliny propionové a mravenčí. Žamberk: AgroKonzulta Žamberk, 2005. 14 s. WETTERAU, H., SCHMIDT, W., BEYRICH H., GOTTSCHLING, Eva-Maria, MŰLLER, M. Výroba siláže. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 516 s. ZEMAN, L., DOLEŽAL, P., KOPŘIVA, A., MRKVICOVÁ, E., PROCHÁZKOVÁ, J., RYANT, P., SKLÁDANKA, J., STRAKÓVA, E., SUCHÝ, P., VESELÝ, P., ZELENKA, J. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Praha: Profipress, 2006. 360 s. ZIMOLKA, J. a kol. Kukuřice: hlavní a alternativní užitkové směry. 1. vydání. Praha: Profi Press, 2008. 197 s. ZIMOVÁ, D., HANČAROVÁ, D., POPLŠTEINOVÁ, I., VERNEROVÁ, M. Vybrané nejvýkonnější jednoleté pícniny. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, 1982. 60 s. Poslední publikace Studijních informací, Výběrová řada v roce 1982.

- 57 -