Ředitel: Milan Gelnar, Jednatelka: Hana Gelnarová,

Ředitel: Milan Gelnar, [email protected] Jednatelk a: Hana Gelnarová, [email protected] Jednatel: Jiří Michek, tel.: 226 519 376, [email protected] Redakce: Gabriela Kiszová (e-knihy), tel.: 222 782 262, [email protected] Magdalena Moravová (historická literatura), tel.: 273 132 176, [email protected] Martin Nodl (historická literatura), tel.: 222 781 597, [email protected] Markéta Nová (bilingvní edice, literatura o mateřství a rodičovství, mýty a pohádky), tel.: 222 780 190, [email protected] Petr Onufer (beletrie, anglicky psaná literatura), tel.: 273 132 174, [email protected] Vít Penkala (beletrie, populárně naučná literatura), tel.: 222 780 184, [email protected] Alena Pokorná (literatura pro děti a mládež, německy psaná literatura), tel.: 273 132 177, [email protected] Martin Svoboda (beletrie, anglicky a francouzsky psaná literatura), tel.: 273 132 173, [email protected] Ivana Tomková (beletrie, francouzsky psaná literatura), tel.: 222 783 514, [email protected] Miloš Urban (beletrie), tel.: 222 782 265, [email protected] Jindřich Vacek (kultury a civilizace, románské jazyky), tel.: 222 780 184, [email protected]

ARGO, Milíčova 13, Praha 3, 130 00 tel.: 222 781 601, fax: 222 780 184 [email protected], www.argo.cz Re d a kc e te c h n i c k á : Milan Dorazil, tel.: 222 782 260, [email protected] Saša Švolíková, tel.: 222 781 608, [email protected] Re d a kc e v ý t va r n á : Pavel Růt, tel.: 222 781 606, [email protected] P R a p ro p a g a c e : Richard Klíčník, tel.: 222 783 513, 733 575 009, [email protected] Zdenka Křikavová, tel.: 222 781 601, 733 650 762, [email protected] O d by t : Pavel Krummer, tel.: 222 783 512, [email protected] Z a h r a n i č n í p r á va a d ot a c e : Markéta Matušková, tel.: 273 132 175, [email protected] Ú čet n í o d d ě l e n í : Jana Kühnlová, tel.: 222 782 147, [email protected] Marie Šimková, tel.: 222 780 191, [email protected]

Platební podmínky: Knihkupcům poskytujeme rabat 30 %, knihovnám, školám a neziskovým organizacím rabat 20 %. Při zasílání poštou na dobírku neúčtujeme balné, pouze část poštovného ve výši 80 Kč pro zásilky do 2 kg (tato částka bude zvýšena v případě zvýšení cen poštovného). Distribuce: Kosmas, s. r. o., Lublaňská 34, 120 00 Praha 2 sklad Kosmas, Za Halami 877, 252 62 Horoměřice, tel.: 226 519 400 (odbyt), fax: 226 519 387, e-mail: [email protected], www.firma.kosmas.cz Odběratelé na Slovensku mohou naši produkci objednat u distribuce a knihkupectví Artforum s. r. o., Kozia 20, 811 03 Bratislava, tel.:/fax: +421 254 411 898, www.artforum.sk, [email protected], [email protected], [email protected] Ilustrace na obálce: Copyright Vojtěch Domlátil

Milí čtenáři,

OBSAH Beletrie Autoři – dílo (Albrightová, Baker, Borges, Bukowski, Cami, Carroll, Coelho, deWitt, Eco, Foenkinos, Guenassia, Harrisová, Hesse, Higašino, Høeg, Jerofejev, McCleenová, Nicholls, Norfolk, Machiavelli, O’Melvenyová, Pamuk, Picková, Tolkien, Walshová, Welsh) AAA – Edice anglo-amerických autorů SSP – Edice Současná světová próza Česká beletrie (Urban, Štindl, Bolf, Hakl) Bilingvní tituly Thrillery, detektivky (Bauerová, Caseyová, Drvenkar, Edwards, Vossová, Frenchová, Higašino, Horowitz, Pirinçci) Mýty, pohádky a legendy – ilustrovaná řada Sci-fi, fantasy Autoři (Lukjaněnko) Edice Fantastika Literatura pro děti Literatura pro mládež

4

38 41 42 47 49 58 59 60 64 68

Odborná literatura Edice Aliter Edice Zip Odborná literatura mimo edice

70 71 72 75

Historická literatura Edice Dějiny Evropy Edice Ecce homo Edice Historické myšlení Edice Každodenní život Edice Memoria Medii Aevi – Paměť středověku Historie mimo edice

79 79 80 81 84 85 87

Monografie

90

Abecední seznam autorů

91

přinášíme vám ediční plán nakladatelství Argo na podzim a zimu, takže se vám do rukou dostává výhled nakladatelství na delší dobu než pouze do konce kalendářního roku. Knižní „Vánoce“ začínají už v říjnu, kdy proběhne již druhý ročník akce s názvem Velký knižní čtvrtek, ve které se představí Pražská zima Madeleine Albrightové a kniha pro děti Babička drsňačka Davida Walliamse. K letošním dvacátým narozeninám pořádá Argo tematické měsíce. Září bude měsícem anglo-amerických autorů. V říjnu připravujeme měsíc českých autorů, jehož vyvrcholením bude vydání nových románů Miloše Urbana Praga Piccola a Ondřeje Štindla Mondschein. Listopad bude věnován francouzské literatuře a současným zahraničním autorům, kdy Prahu navštíví francouzský spisovatel Jean-Michel Guenassia. Nezapomeneme ani na fanoušky kultovního autora J. R. R. Tolkiena, které čeká před letošními Vánocemi svátek v podobě filmu Hobit. K němu připravujeme speciální program včetně dárkové verze celého Pána prstenů. Naše knihy se v posledním půlroce dočkaly několika ocenění. Nejúspěšnější byla Dívka na klíček, která si z udílení cen Akademie science fiction, fantasy a hororu odnesla ceny za nejlepší překlad, obálku, sci-fi i nejlepší publikaci roku 2011. Komiks Ještě jsme ve válce získal ocenění Nejlepší český komiks roku na udílení komiksových cen Fabula Rasa. Zapomenout bychom neměli ani na nominaci knihy Schweik it easy Josefa Moníka na Magnesii Literu. Úspěšně pokračujeme v rozšiřování nabídky našich knih v elektronické podobě – novinky můžete sledovat na www.argo.cz a pohodlně je zakoupíte v internetovém knihkupectví Kosmas.cz. Přejeme všem našim čtenářům do následujících měsíců hodně povznášejících zážitků s našimi knihami (případně čtečkami).

MADELEINE ALBRIGHTOVÁ

Madeleine Albrightová se narodila v Praze roku 1937 v rodině českého diplomata Josefa Korbela. Během dětství odešla s rodinou hned dvakrát do exilu, poprvé před Hitlerem do Londýna, podruhé – a nadobro – před komunistickou totalitou do Spojených států. Tam vystudovala a zahájila oslnivou akademickou a politickou kariéru, jež vyvrcholila v křesle americké ministryně zahraničí ve vládě Billa Clintona. Je nositelkou řady významných ocenění, včetně českého Řádu Bílého lva či americké Prezidentské medaile svobody. Pražská zima, novinka z pera Madeleine Albrightové, v zámoří zaujímá čelní místa v prodeji knih. Osobní vzpomínky známé političky na léta 1937–1948 v Československu sbírají jednu pozitivní recenzi za druhou. Jedná se zatím o autorčin nejúspěšnější titul.

Pražská zima Přeložil Tomáš Vrba Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží a neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, která se projevovala i v našich životech.“ Vychází ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla

4

Albrightová přichází s fascinujícím svědectvím o mnoha tragédiích, které potkaly Československo, ale také o nezměrné odvaze těch Čechů, kteří se okolnostem postavili a snažili se po válce zachovat jedinou přežívající demokracii ve střední Evropě. Slouží jí ke cti, že nikdy neztrácí ze zřetele neobyčejnou cestu vlastní rodiny do bezpečí v Americe, a nezapomíná, že svým rodičům vděčí za ohromující příběh vlastního úspěchu a za přínos, který pro nás všechny znamenala její práce na pozici ministryně zahraničí a její zkušenost a povědomí o tom, jak strašné důsledky může mít pro malou zemi, když překáží ambicím a zájmům větších mocností. Tuto její citlivost bohatě dokládá kniha, která není jen příběhem její rodiny – hrdým a dojemným – , ale brilantním a vrstevnatým

shrnutím toho, jak po první světové válce vyrostlo Československo na těch nejidealističtějších základech, jak bylo zrazeno a opuštěno těmi, kdo ho vytvořili, bylo bezmála zničeno – poprvé Němci, podruhé Rusy – a jak pak vstalo jako Fénix z popela a stalo se příkladem demokracie, který by si měly dobře prostudovat ostatní země střední a východní Evropy a napodobit jej – i když se bohužel zdá, že to bude stejně málo pravděpodobné jako ve třicátých letech. Pražská zima je naprosto strhující a inspirativní čtení.“

– The Daily Beast „…uhrančivá nová kniha. Albrightová výtečně analyzuje tehdejší diplomatické možnosti a historická dilemata.“

– Boston Globe

5

NICHOLSON BAKER

JORGE LUIS BORGES Slavný argentinský spisovatel se narodil v roce 1899, vyrostl v dvojjazyčném prostředí anglo-argentinské rodiny, rané mládí prožil v Evropě, řadu let působil jako ředitel Národní knihovny v Buenos Aires a vyučoval anglo-americkou literaturu. Světově i v českém prostředí proslul především knihami fantastických povídek, neméně pozoruhodná je však jeho tvorba esejistická a lyrická. Za své dílo získal četná mezinárodní ocenění a řadí se k předním světovým autorům 20. století. Zemřel roku 1986.

Nicholson Baker (*1957) patří k nejuznávanějším současným americkým prozaikům; je držitelem řady literárních ocenění; jeho romány se vyznačují hlubokým psychologickým ponorem a jazykovou vynalézavostí.

Libidárium

Spisy V. –

Osobní knihovna, Devět dantovských esejí, Předmluvy s předmluvou předmluv

Přeložil Bob Hýsek Tato erotická groteska se odehrává v prapodivném fantazijním světě zvaném Libidárium, kde je možné splnit si jakoukoli touhu, byť za nemalou cenu: kupříkladu větší, tlustší úd je k mání za pravou ruku. Díky výměně pohlavních orgánů můžou pánové konečně poznat, jaké to je být přeříznut vlastním penisem, zatímco ženy kopulují s roztouženými stromy, holdují romantickým projížďkám na masturbárkách či klitorisurfují po jezeře, v jehož hlubinách se ukrývá chujochneská příšera. Nejedná se o typicky maskulinní pornoromán, neboť ženy nejsou v Libidáriu pouhými sexuálními objekty, nýbrž náruživými klientkami, jež se zde bezostyšně oddávají svým nejtajnějším erotickým fantaziím. Poslední román Nicholsona Bakera dosti výrazně vybočuje z autorovy dosavadní tvorby a nabízí bláznivou sexuální frašku, jakýsi zvláštní mix surrealistické chlípnosti à la Salvador Dalí, grotesknosti à la Charlie Chaplin a jazykové vynalézavosti à la James Joyce.

Přeložila Mariana Machová, Lukáš Mathé, Blanka Stárková Borges se cítil především čtenářem. Za největší událost svého života považoval setkání s otcovou knihovnou, k řadě autorů a děl se stále znovu vracel. Pátý svazek jeho spisů obsahuje texty vztahující se pouze k literatuře: dva soubory komentářů (předmluv) k jeho oblíbeným knihám, mezi něž patří jak díla proslulá (Aeneida, Macbeth, Poeovy povídky, Whitmanova Stébla trávy, Kafkova Proměna), tak tituly a autoři českému čtenáři málo známí (např. představitelé argentinské gaučovské poezie). Samostatný soubor Devět dantovských esejů je věnován Božské komedii, které se Borges obdivoval celý život.

„Nicholson Baker je nesmírně citlivý, lyrický spisovatel; když v jeho přítomnosti zavedete řeč na sex, zrudne, či spíše zfialoví. Přesto v roce 1992 napsal sexuálně explicitní román Vox, knihu natolik peprnou, že ji Monika Lewinská věnovala jako dárek Billu Clintonovi (a postarala se tak o její obří publicitu). A nyní Baker tuto vysoko nasazenou laťku ještě překonává ve výtečné sexuálně-surrealistické frašce Libidárium.“

– New York Times

6

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

JIŽ VYŠLO: Spisy I – Fikce, Alef Spisy II – Brodiova zpráva, Kniha z písku, Dvacátého pátého srpna a jiné povídky Spisy III – Další pátrání, Dějiny věčnosti Spisy IV – Evaristo Carriego, Diskuse PŘIPRAVUJEME: Spisy VI – Básně Fantastická zoologie

7

CHARLES BUKOWSKI (1920–1994) Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech, s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě. Svým bohémským životním stylem a nevybíravým politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví. Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste.

Další zápisky starého prasáka Přeložil Bob Hýsek Další zápisky starého prasáka jsou jedním ze tří posmrtných výborů z několika stovek novinových sloupků, jimiž Charles Bukowski přispíval v letech 1967–1976 do několika „undergroundových“ novin. Jedná se opět o pestrou várku peprných aforismů, nekompromisních úvah, hrubozrnných historek z kriminálů, barů a dostihů či jízlivých odpovědí na dopisy čtenářů a přitrouble inteligentních akademiků. Bukowski jako vždy srší humorem, nadhledem a ležérní erotikou.

Hollywood

Ženský

Přeložil Ladislav Šenkyřík

Kniha vychází v nově přepracovaném překladu Tomáše Piňose

I tento Bukowského román vypráví autorovo alter ego Henry Chinaski, tentokrát se však s ním a jeho ženou Sarah dostáváme do poněkud nezvyklého prostředí: do hollywoodských filmových studií. Chinaski totiž pro Hollywood píše autobiografický scénář – a v průběhu psaní se setkává s všemožnou filmovou i společenskou smetánkou, od pohledných a povolných hereček přes slavné režiséry po velké spisovatele. Ti všichni jsou přitom pro autora terčem sžíravé ironie. Netřeba dodávat, že i u tohoto románu si přijdou na své příznivci svérázného Bukowského stylu – i zde hlavní hrdina ze všech sil děvkaří, sází na dostizích, excesivně konzumuje alkohol a vůbec všeobecně zanedbává životosprávu a dobré mravy: Chinaski se zkrátka nezmění ani v Hollywoodu.

Henry Chinaski, Bukowského alter ego, se v románu Ženský objevuje v roli stárnoucího uznávaného spisovatele, a jak už napovídá sám název, prochází celou řadou vztahů s příslušnicemi opačného pohlaví (adjektivum „něžný“ v tomto případě není na místě). Tyto vztahy jsou zpočátku vášnivé a bezprostřední, ale nakonec téměř vždy sklouznou do ubíjejících poloh a oba zúčastněné nemilosrdně drtí. Chinaski tak vrávorá z jedné ženské náruče do druhé a v každé nachází jen chvilkové uspokojení. Znalci Bukowského života a tvorby mohou v románu objevit drobné radosti a paralely – např. postava Lydie Vanceové byla zpracována podle Bukowského chvilkové přítelkyně, sochařky a příležitostné básnířky Lindy Kingové.

Všechny řitě světa i ta má

JIŽ VYŠLO: Příběhy obyčejného šílenství | Nejkrásnější ženská ve městě | Zápisky starého prasáka| Pobryndané spisy Tvrdej chleba | Příliš blízko jatek | Odbarvená píča/The White Pussy – v edici Kanapka | Těžký časy PŘIPRAVUJEME: Na poště | Šunkový nářez | Faktótum | Škvár | Absence hrdiny

Přeložili Josef Rauvolf a Ladislav Šenkyřík Nové vydání zřejmě nejúspěšnější Bukowského knihy znalému čtenáři připomene autorův styl; čtenář, který se setkává s dílem Bukowského poprvé, pohlédne prostřednictvím sedmadvaceti povídek na Spojené státy americké jiným pohledem, než jaký nabízejí líbivé hollywoodské filmy, a ve vyprávění plném sexu, alkoholu a vulgarismů objeví citlivého a přemýšlivého autora.

8

9

PAULO COELHO Narozený r. 1947 v Brazílii, je považován za jednoho z nejvlivnějších autorů naší doby. Jeho knihy vyšly v 73 jazycích a na celém světě se jich prodalo přes 135 milionů výtisků. Na čtenáře hluboce zapůsobily mj. romány Jedenáct minut, Záhir a Alef. Paulo Coelho je členem Brazilské literární akademie, nositelem titulu Posel míru OSN a r. 2009 byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako nejpřekládanější autor téže knihy (Alchymista).

Alchymista Dárkové vydání

Rukopis nalezený v Akkonu Nejnovější kniha brazilského spisovatele Paula Coelha je dalším dílem, v němž se fikce prodchnutá univerzálními hodnotami prolíná se skutečnými historickými událostmi. Vychází z objevení akkonského rukopisu archeologem sirem Walterem Wilkinsonem v roce 1974 a děj přenáší čtenáře do okamžiku, kdy se Jeruzalém připravuje na útok křižáků – 14. července 1099. V tento nelehký okamžik, večer před útokem, svolává řecký učenec setkání lidí všech věkových skupin a různých vyznání. Neudílí jim však válečné rady, jak ubránit město, ale snaží se je podnítit, aby v nelehké situaci a tváří v tvář blížící se porážce pátrali po hodnotách a vědomostech, jichž nabyli v každodenním životě. Autor se tak ve své první knize napsané poté, co se sám ocitl na prahu smrti a prodělal vážnou srdeční operaci, znovu zabývá otázkou, jaké hodnoty zůstávají, když vše bylo zničeno.

Přeložila Pavla Lidmilová Okouzlující román Paula Coelha si našel oddané čtenáře na celém světě. Tento příběh, působivý ve své nesmírné prostotě a vedoucí nás k moudrosti, vypráví o mladém andaluském pasáčkovi jménem Santiago, jenž putuje z rodného Španělska do egyptské pouště, aby našel poklad ukrytý v pyramidách. Při svém putování potkává cikánskou ženu, muže, jenž se nazývá králem, a alchymistu. Ti všichni hledajícímu Santiagovi ukazují, kudy se má ubírat. To, co začalo jako cesta za pozemským bohatstvím, končí objevem pokladu ve vlastním nitru. Santiagův příběh, svěží, působivý a hluboce lidský, je věčným svědectvím o síle, s níž nás dokáží měnit naše sny, a o tom, jak důležité je naslouchat vlastnímu srdci.

10

JIŽ VYŠLO: Alef | Valkýry | Vítěz je sám | Brida | Čarodějka z Portobella Jako řeka, jež plyne | Rukověť bojovníka světla Alchymista – ilustrované vydání | Záhir | Jedenáct minut Poutník – Mágův deník | Ďábel a slečna Chantal Veronika se rozhodla zemřít | U řeky Piedra jsem usedla a plakala Pátá hora | Alchymista

11

PATRICK DeWITT Patrick deWitt (1975) je největší naděje současné kanadské prózy. Jeho druhý román Bratři Sesterové získal nejprestižnější kanadskou literární cenu Governor General’s Award.

PIERRE-HENRI CAMI Cabaret Minikomedie

Přeložil Jiří Konůpek Miloš Rotter Výběr drobných divadelních her „největšího humoristy na světě“, jak H.-P. Camiho nazval Charlie Chaplin, jemuž musel být groteskní, výbušný a někdy až drastický Camiho humor blízký. Camiho dílka nejsou pouze „komická“, jsou přímo „camická“, což je ve Francii označení pro druh humoru velmi osobitého a vyhraněného, široce rozpjatého, pojímajícího jak bláznivou, nespoutanou imaginaci, tak skryté významy a jemné slovní hříčky. Jisté představy vyvolají už názvy některých her – Opilcovo dítě, Návrat zpopelněného, Dcera chudého akrobata nebo Syn Tří mušketýrů... Hry jsou mj. od 60. let 20. století s úspěchem pravidelně uváděny pražským divadlem Orfeus.

12

LEWIS CARROLL Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem Přeložil Jaroslav Císař Ilustrovala Jitka Boková Souborné vydání dvou světově proslulých příběhů Alenčina dobrodružství v říši divů a Za zrcadlem a co tam Alenka našla. První z obou knih vyšla v roce 1865, druhá o sedm let později, tedy téměř před 150 lety, a přesto stále znovu okouzlují velké i malé čtenáře. Alenka, která se vydá za oblečeným králíkem jeho norou do podivuhodné říše plné zvláštních bytostí a později prostoupí zrcadlem do ukvapeného světa naruby, znovu a znovu budí ve výtvarnících i filmařích chuť zobrazit po svém představy, které v nich vyvolává. V našem bohatě ilustrovaném vydání se čtenáři setkají s křehkými a zároveň bujnými ilustracemi pražské výtvarnice Jitky Bokové – její obrazy fantazijní svět L. Carolla skvěle doplňují.

Bratři Sesterové Přeložil Petr Štádler Prospektora Hermanna Warma čeká násilná smrt – nařídil ji záhadný a mocný muž známý pouze jako Komodor a mají se o ni postarat jeho neblaze proslulí zabijáci Eli a Charlie Sesterové. Hloubavý a citově založený Eli sice nesdílí bratrovu zálibu v alkoholu a zabíjení, nic jiného však nikdy nepoznal. Za oběť však tentokrát nedostali snadný cíl a Eli si cestou z Oregon City na Warmův zlatokopecký zábor v Kalifornii na hřbetě svého churavého koně začne klást otázky, jaké si vlastně zvolil živobytí – a jakému muži slouží. V žánrově originálním pikareskním westernu Bratři Sesterové nás Patrick deWitt přenáší do časů kalifornské zlaté horečky – a činí tak pozoruhodným jazykem a strhujícím vypravěčským stylem, v němž těsně pod povrchem zdánlivě vážného líčení mohutně bublá brilantní humor. V jeho dramatické odyseji plné nástrah, svodů a pochybných i fantaskních figurek se mísí absurdita, melancholie i drsnost Divokého západu a dvou pistolnických sourozenců, které spojuje pouto krve, násilí i bratrské lásky.

Existenciální western à la Jarmuschův Dead Man či Cormac McCarthy!

13

DAVID FOENKINOS

UMBERTO ECO Narodil se 5. 1. 1932. Vystudoval středověkou filozofii a literaturu, působil jako vysokoškolský profesor, pracoval v televizi, v nakladatelství, psal sloupky pro avantgardní časopisy, v roce 1971 se stal prvním profesorem sémiotiky a ve čtyřiceti osmi letech vydal svůj první a hned bestselerový román (Jméno růže, 1980). Je významným představitelem postmoderny a avantgardy 60. let 20. století a držitelem řady prestižních ocenění i několika čestných doktorátů. Také Ecova románová tvorba vychází ze širokého rozpětí jeho odborných zájmů, i přes svou intelektuálnost si však udržuje celosvětovou popularitu. V současné době autor vyučuje sémiotiku na univerzitě v Boloni. Jeho zatím poslední román Pražský hřbitov získal v Itálii prestižní Paveseho cenu. V Česku ihned po vydání na podzim roku 2011 se stal bestselerem a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku.

Narodil se v r. 1974 v Paříži. Na Sorbonně vystudoval literaturu, studoval i jazz a poté učil hru na kytaru. K tomu publikoval romány; za Inversion de l’Idiotie: de l’influence de deux Polonais (Idiocie naruby aneb Co způsobili dva Poláci) získal v roce 2001 cenu Françoise Mauriaca, za Le Potentiel érotique de ma femme (Erotický potenciál mé ženy, 2004, česky Photo Catherine Helie – © Editions Gallimard 2009) cenu Rogera Nimiera. Dalšími oceněnými romány jsou Qui se souvient de David Foenkinos (Kdo si pamatuje na Davida Foenkinose, 2007) – cena Jeana Giona a La Délicatesse (Něžnost, 2009) – cena des Dunes. David Foenkinos se věnuje i psaní filmových, komiksových a divadelních scénářů.

Vytváření nepřítele

Něžnost

Přeložila Zora Obstová, Kateřina Vinšová, Helena Lergetporer

Přeložila Danuše Navrátilová

Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz. Svazek se vyznačuje tematickou rozmanitostí, sahající od literárních lásek mládí přes otázky poetiky či etiky výzkumu v oblasti medicíny až po představení autorova vlastního zralého díla. Vedle Ecovy příslovečné erudice řadu textů spojují autorovy oblíbené motivy, z nichž on sám výslovně uvádí absolutno, ošklivost a oheň.

Krásná, svůdná, něžná, inteligentní… taková je Nathalie, a do smrti svého manžela je i šťastná, pak se její život zlomí… Pak si ze záhadných důvodů všimne nezajímavého, trochu nešikovného kolegy. Pomalu, ale jistě je okouzlována jeho jemnocitem, delikátností, nenápadným smyslem pro humor. Obyčejný příběh okouzlil svou křehkostí a jemným vtipem přes 800 000 čtenářů ve Francii, byl přeložen do 24 dalších jazyků a autor z něj vyšel při psaní scénáře k filmu, který režíroval jeho bratr, Stéphane Foenkinos, a v němž roli Nathalie ztvárnila Audrey Tautou (známá mj. jako Amélie z Montmartru).

PŘIPRAVUJEME: Zpověď mladého romanopisce

V českých kinech od 30. 6. 2012.

„Polibek, který změní všechno.“

Jemnost autorova stylu, jeho lehká tíže okouzluje. A hlavně jeho umění odbočit, když od tísnivých úvah přejde k zápalu nad receptem na rizoto s chřestem. Skvělá akrobacie. Le Nouvel Observateur Nejenže jsou jeho příběhy nové, ne-li přímo originální, ale jsou vyprávěny s takovou dávkou vtipu, troufalosti a někdy i ztřeštěnosti, že se do nich s důvěrou ponoříme jako do hřejivé lázně. Le Point

14

15

JEAN-MICHEL GUENASSIA Jean-Michel Guenassia se narodil roku 1950 v Alžíru. Vystudoval práva v Paříži a pracoval jako advokát u tamějšího odvolacího soudu. V roce 1980 se začal živit scenáristikou. Napsal řadu scénářů k celovečerním filmům a několik divadelních her. V roce 1986 vydal detektivní román Za sto milionů (Pour Cent Millions), který byl poté převeden též do filmové podoby. V roce 2002 se rozhodl, že napíše „román svého života“, přestal se věnovat scenáristice a dalších šest a půl roku pracoval pouze na svém velkém románu. Photo © Sandrine Expilly V Klubu nenapravitelných optimistů narativně fabuluje, ale reflektuje též vlastní zážitky: alžírskou válku, desítky východoevropských uprchlíků v pařížských bistrech a ulicích, setkání se Sartrem a Kesselem nad šachovým stolkem. Když román v roce 2009 konečně vyšel, okamžitě si získal přízeň kritiků i běžných čtenářů a získal menší Goncourtovu cenu Prix Goncourt des Lycéens a několik dalších literárních cen. Kniha byla přeložena do 11 jazyků a jen ve Francii se prodalo 180 000 výtisků. Jean-Michel Guenassia přijede ve dnech 29. a 30. listopadu 2012 do Prahy, aby se zúčastnil slavnostního křtu knihy, který společně připravují Francouzský institut a nakladatelství Argo.

Klub nenapravitelných optimistů Přeložila Helena Beguivinová Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.

16

UKÁZKA Jen jedinkrát v životě jsem obě své rodiny viděl pohromadě. Tedy, část z nich, a i to už představovalo dvacítku lidí. O svých narozeninách jsem měl neblahou předtuchu. Cítil jsem neznámé nebezpečí, které jsem nedokázal identifikovat. Později jsem rozluštil některé signály, které mi měly otevřít oči. Byl jsem příliš malý, než abych jim rozuměl, příliš zaujatý oslavou a dárky. Vídal jsem své kamarády, ti měli rodinu jednu jedinou; já měl dvě, různé. Nestýkaly se. Mariniové a Delaunayové. Otcovu rodinu a matčinu rodinu. Toho dne jsem zjistil, že se vzájemně nenávidí. Jen můj otec, stále veselý, chodil od jedněch k druhým s tácem ovocných šťáv a napodoboval Gabinův nebo Jouvetův hlas: „Je libo pomerančovou šťávu? Nic se nebojte, je čerstvě vymačkaná.“ Mariniové se váleli smíchy. Delaunayové obraceli oči v sloup. „Paule, nech toho, to není k smíchu!“ prosila matka, která měla z jeho imitování hrůzu. Sedla si na kus řeči ke svému bratrovi Mauriceovi, kterého moc nevídala od doby, kdy se po válce usadil v Alžírsku. Otec ho neměl rád. Já ano, protože neustále vtipkoval. Říkal mi Callaghane. Nechápu proč. Jak mě uviděl, spustil na mě: „How do you do, Callaghan?“ Musel jsem odpovědět: „Very good!“ Když jsme se loučili, dostalo se mi od něj: „Bye-bye, Callaghan!“ s náznakem rány pěstí do brady. Maurice jezdil do Paříže jednou ročně na jakýsi americký seminář o ekonomickém řízení. Považoval za věc cti, že jako první využívá novinek. Říkali tomu management. Svůj slovník špikoval poameričtělými výrazy. Nikdo nevěděl, co znamenají, ale dělali jsme, jako že jim rozumíme. Nadchl ho seminář „Jak vítězit?“ Vysvětloval jeho základy matce, a ta hltala každé jeho slovo. Otec měl za to, že to je podfuk, a nechal se de Gaullovým hlasem slyšet: „Měli jste mi dát vědět. Poslali bychom na to školení generály francouzské armády.“

Rozchechtal se a Mariniové s ním. Atmosféru to nijak uvolnit nepomohlo. Maurice se nenechal rušit a přesvědčoval matku, aby se na kurz taky zapsala. Když šel dědeček Philippe do důchodu, předal štafetu své dceři. Chtěl, aby se zdokonalovala. Přitom po jeho boku už deset let pracovala. Na Mauriceovo doporučení ji přiměl chodit na školení po americkém způsobu, které se jmenovalo „Jak se stát moderním manažerem“. Na čtrnáct intenzivních dní odjela do Bruselu. Vrátila se se sbírkou tlustých knih, které se v knihovně pěkně vyjímaly. Byla na ně pyšná jako na svědectví a důkaz své kompetence. Šlo to od „Jak si získat obtížného klienta“ přes „Jak si vytvořit síť užitečných kontaktů“ po „Rozvíjením vlastního potenciálu k větší efektivitě“. Každoročně chodila na třídenní kurz do luxusního centra na avenue Hoche a do sbírky vždy přidala další knihu vázanou v červené kůži. „Klub nenapravitelných optimistů, to jsou stovky stran čiré rozkoše!“ – Alexandre Fillon, Livres-Hebdo „Šťavnatá freska překypující životem, kterou zhltnete na jedno posezení.“ – Marguerite Baux, Grazia

17

ALEXANDRA HARRISOVÁ Alexandra Harrisová (*1981) vystudovala anglistiku na Oxfordu; v současnosti přednáší na University of Liverpool. Kritická biografie Virginie Woolfové je její druhou knihou; její literárněhistorický debut Romantic Moderns získal řadu ocenění, mj. prestižní cenu The Guardian First Book Award za rok 2010.

Noah Hawley (*1967) je americký spisovatel, filmový a televizní scenárista a hudebník. Pozornost kritiků vzbudil už svou první knihou Spiknutí vysokých (A Conspiracy of Tall Men, 1999), poté vydal Svatby těch druhých (Other People’s Weddings, 2005) a Rána pěstí (The Punch, 2008). Dobrý otec (The Good Father, 2012), psychologické drama s prvky thrilleru, je jeho nejnovějším románem.

NOAH HAWLEY

Virginia Woolfová

cenu se snaží syna ospravedlnit a vyrvat ho soudní a mediální mašinerii, která ho bez okolků označila za teroristu. Nevěří totiž, že by byl jeho syn něčeho takového schopen, a pečlivě zkoumá každou nesrovnalost ve vyšetřování i v soudním procesu. Podaří se mu odhalit pravdu včas? Pozná opravdovou povahu svého syna? Byl skutečně tak dobrým otcem, za jakého se považoval? Detektivní pátrání i introspektivní pouť stárnoucího otce postupně spějí k působivému emotivnímu rozuzlení.

Přeložila Kateřina Hilská Virginia Woolfová patří k literárním ikonám dvacátého století: málokdo měl na vývoj moderní prózy větší vliv než ona. Proč tomu tak je, ukazuje výmluvně přední britská kulturní historička Alexandra Harrisová. Její nové biografii Virginie Woolfové se v anglofonních zemích dostalo nadšeného kritického přijetí i mimořádného čtenářského ohlasu, zejména díky autorčině schopnosti barvitě a srozumitelně vykreslit život i dobu Woolfové a skrze živý detail přiblížit její geniální literární dílo. Těm, kdož Woolfovou neznají, nabízí Alexandra Harrisová čtivý úvod do spisovatelčina díla, znalcům modernistické spisovatelky pak neotřelé a novátorské interpretace jejích velkých děl, založené na důkladné znalosti předmětu. Kniha Alexandry Harrisové přímo hraje všemi barvami a především výborně obstojí i jako úvod do díla Virginie Woolfové. Harrisová píše krásným stylem, má cit pro detail a svému předmětu dokonale rozumí. – Sunday Times

18

Dobrý otec Přeložil Petr Štádler Paul Allen, uznávaný revmatolog, žije spokojeným životem se svou druhou ženou, když vtom se jednoho rána z televize dozví, že Daniel, jeho syn z prvního manželství, údajně zavraždil významného republikánského politika a kandidáta na prezidenta Spojených států. Po zlověstné úvodní scéně se Daniel nadobro odmlčí a odmítá s otcem promluvit. Ten se však nehodlá s během věcí smířit a za každou

„Dobrý otec je pronikavou studií americké posedlosti zbraněmi a zároveň zamyšlením nad skutečnou podstatou rodičovské lásky a důvěry. Dokonalý román do každé knihovny.“ – The Bookseller „Strhující, dojemné, fantastické. Dobrý otec si zaslouží, aby byl okamžitě zařazen do literárního kánonu.“ – spisovatelka Sophie Hannahová „Dobrý otec patří ke vzácně se vyskytujícím románům, které vám nedají spát ještě dlouho po přečtení. Není možné, abyste nad posledními stranami neplakali.“ – spisovatel Tony Parsons

19

PETER HØEG

HERMANN HESSE Hermann Hesse (1877–1962), německý prozaik, lyrik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu, patřil k poslední generaci kultury „klasického“ měšťanstva. Na jeho tvorbu mělo vliv nejen vědomí odcházejících starých, měšťanských hodnot, kterými hluboce otřásla první světová válka a ke kterým byl Hesse velmi kritický, ale také psychoanalýza, některé Nietzscheovy myšlenky a východní filozofie. Z Hesseho díla, prodchnutého hledáním pravdy, nových hodnot a smysluplné existence tvůrčího jedince v odcizeném, rozpadajícím se světě, si největší čtenářskou oblibu získaly především romány Petr Camenzind, Demian, Stepní vlk, Narcis a Goldmund a „indická báseň“ Siddhártha.

Hra se skleněnými perlami Přeložil Vratislav Slezák Poslední a nejrozsáhlejší román H. Hesseho se stal epilogem a vyvrcholením celého jeho díla. Vyšel roku 1943 ve Švýcarsku a „navzdory odporně se šklebící skutečnosti“ se zabývá Hesseho stálým tématem: problémem duchovního života v moderní době. Román líčí utopický budoucí svět, v němž se kulturní elita uzavře do vzdělanecké provincie a pěstuje vědění i kulturu jako hru. Tato hra však postrádá kontakty se skutečným životem, bez nichž ztrácí smysl a bez nichž nemůže existovat ani pravá duchovnost. Hra se skleněnými perlami mohla vyjít v Německu až po porážce nacismu, v roce 1946.

JIŽ VYŠLO: Souborné dílo I–X | Petr Camenzind | Demian | Siddhártha | Pohádky | Stepní vlk Narcis a Goldmund | Knulp (bilingvní vydání) | O létání | Radosti zahradníka

Peter Høeg (*1957) je v současnosti nejpřekládanější a nejčtenější dánský spisovatel. Výrazně na sebe upozornil už svou prvotinou Představy o dvacátém století (1988, česky 2003), kde románový děj prostupuje reálnými dánskými dějinami, aby se tak zřetelně a v ostře ironickém světle ukázaly představy, sny a iluze, na kterých dánská společnost stojí. Jeho druhou knihou byla sbírka povídek Příběhy jedné noci (1990, česky 1999). Po ní již následovalo Høegovo světově nejproslulejší dílo Cit slečny Smilly pro sníh (1992, česky 1997), důmyslně mísící detektivní žánr s kritickým pohledem na dnešní technikou a racionalistickým přehlížením přesycenou civilizaci. Podle tohoto románu byl v roce 1997 natočen film, v češtině nazvaný Stopy ve sněhu (režie Bille August, v hlavní roli Julie Ormondová). Po dalších dvou románech Až nadejde čas a Žena a opičák se autor odmlčel a desetiletou přestávku ukončil vydáním knihy Tichá dívka (v Argu 2009).

Děti chovatelů slonů Přeložil Robert Novotný Čtrnáctiletý Peter Fino žije poklidný život se svými dvěma sourozenci a nekonformními rodiči – tatínek je kněz dánské státní církve a maminka neobyčejný technický talent a milovnice hudby. Jednoho dne však oba dospělí bez vysvětlení zmizí a jejich potomci se ocitnou v ústavu, kde je až nezvykle přísně střeží sociální pracovníci a policisté. Dětem se však podaří krkolomným manévrem uniknout a všichni tři se vydávají po stopách zmizelých rodičů. Peter Høeg se vrací v plné síle a opět nechává vyniknout své charakteristické znaky – neotřelý jazyk, podněty k přemýšlení, osvěžující humor a strhující děj.

JIŽ VYŠLO: Tichá dívka | Až nadejde čas Představy o dvacátém století Příběhy jedné noci Cit slečny Smilly pro sníh

20

21

Venedikt Vasiljevič Jerofejev (1938–1990), ruský spisovatel, představitel moskevského literárního undergroundu, který se proslavil především svou poémou Moskva–Petušky. Autor vystřídal řadu škol – ze kterých byl přes své nezpochybnitelné literární nadání vesměs vyhozen – a následně i řadu povolání. Svou slavnou „bibli alkoholiků“ dopsal v roce 1969. V tehdejší SSSR poéma poprvé vycházela od prosince 1988 do března 1989 v časopise Trezvosť i kultura. Všechna obscénní slova však byla v tomto tisku cenzurována, necenzurovaný vyšel Jerofejevův text až v roce 1989 v almanachu Věsť, do té doby se alkoholová road movie šířila především v samizdatových opisech. Do češtiny byla kniha přeložena již několikrát, tento překlad Milana Dvořáka vyšel původně v roce 1990 v časopise Světová literatura, v revidované knižní úpravě se českému čtenáři představuje poprvé.

NICCOLÒ MACHIAVELLI

VENEDIKT VASILJEVIČ JEROFEJEV

Niccolò Machiavelli (1469–1527) byl italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik. Byl současníkem Leonarda da Vinci a Michelangella Buonarottiho. Do popředí politiky se dostal v roce 1498, kdy byl jmenován do funkce kancléře florentské republiky. Jako vyslanec Rady deseti Machiavelli jednal s Francií Ludvíka XII. a s císařem Maxmiliánem, byl vyslán i na papežský dvůr Julia II. Stal se komisařem pro válku proti Pise. Když se ve Florencii k moci opět dostali Medicejští, dali Machiavelliho kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Protože mu nic z toho nebylo dokázáno, byl odsouzen pouze ke konfiskaci majetku a k vyhnanství za hradby města – žil pak na malém statku a věnoval se studiu literatury a vlastní literární činnosti. V období, kdy žil v politické nemilosti, napsal svá nejvýznamnější díla. Později získal přízeň Medicejských a stal se jejich oficiálním dějepiscem: pro ně sepsal i svého slavného Vladaře – ač byl přesvědčením republikán, sloužil autokratickému systému a v duchu svého nejznámějšího díla se řídil heslem „účel světí prostředky“. Nedlouho po jeho návratu do Florencie však vláda Medicejských padla a nová republikánská garnitura zbavila Machiavelliho úřadu. Po tomto odmítnutí těžce onemocněl a v roce 1527 zemřel.

Moskva–Petušky

Vladař

Přeložil Milan Dvořák

Přeložil Adolf Felix

Slavná novela ruského spisovatele, která bývá nazývána „biblí ruských alkoholiků“. Jedná se však spíš o filozofické podobenství, které je jednak příběhem alkoholika Věni na jeho cestě z Moskvy do výletní oblasti Petušky, ale zároveň i existenciálním kruhem marnosti lidského života. V děsivě groteskním tónu, v němž není nouze o černý humor, se neskrývá pouze rafinovaně dráždivý popis prochlastaného osudu. Nejdramatičtější nejsou žaludek dráždící receptury a rýsování bezuzdných pijatik, ale právě přízračné Věňovy vize, kdy hovoří s anděly, Bohem, Satanem nebo sfingou...

Vladař je nejvýznamnějším Machiavelliho dílem, které napsal již v roce 1513, ale vyšlo až po jeho smrti, roku 1532. Věnováno bylo rodu Medicejských (konkrétně „vznešenému Lorenzovi Medicejskému“). Autorovi šlo především o sjednocení Itálie, o jednotný stát, který by byl spravován moudrým vládcem, jenž by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země, a v zájmu této věci bylo Machiavellimu jedno, stane-li se tak formou republiky, nebo autokracie. Jako vzor vladaře Machiavellimu posloužil neúprosně vládychtivý Cesaro Borgia. Koncepce dvojí morálky – morálky soukromé a morálky moci – vedla k tomu, že byl Machiavelli označen za cynika, jde ale spíše o zlom v pojetí vládnutí: vládce už není služebníkem Božím, je služebníkem státu (termín, který prvně použil právě Machiavelli). Útlý spis o 26 kapitolách je klíčovým dílem, které obsahuje politické úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování moci, a stal se základem děl dalších teoretiků moci. Přestože se Machiavelli věnuje hospodářské stránce vládnutí málo, jeho poučení, že dobrý vládce má zajistit, „aby se nikdo nebál zvelebovati majetek z obavy, že mu bude odňat, nebo si otevřít dílnu ze strachu před daněmi“, není zřejmě „vládci“ doceněno dodnes, patrně na rozdíl od myšlenky, že „lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá“. Celým dílem se pak vine základní myšlenka: totiž že by člověk měl spoléhat pouze na své síly.

Všichni povídaj: Kreml, Kreml. Ode všech o něm slyším, a sám jsem ho neviděl ani jednou. Kolikrát už (tisíckrát), v opici nebo v kocovině, jsem prošel Moskvu ze severu na jih a ze západu na východ, z jednoho konce na druhej, skrz naskrz a jak to přišlo, a Kreml jsem nikdy neviděl. A včera jsem ho neviděl zas. A to jsem se celej večer ochomejtal kolem těch míst a ani jsem nebyl tak moc nalitej. Jak jsem na Savjolovským vystoupil, kopnul jsem tam pro začátek panáka zubrovky, protože ze zkušenosti vím, že jako ranního rozjížďáka lidi dosud nic lepšího nevymysleli.

22

23

GRACE McCLEENOVÁ Grace McCleenová se narodila roku 1981 ve Walesu do rodiny náboženských fundamentalistů, kteří neustále očekávali Soudný den a nutili k tomu i své dítě. Přestože její rodiče byli proti, vystudovala univerzitu v Oxfordu a v Yorku. Za dlouhé nemoci, která ji upoutala na lůžko, se bavila psaním a skládáním písniček. Její debut Skvostná země vzbudil senzaci a autorka byla listem The Sunday Times zařazena mezi čtyři nejpozoruhodnější debutanty roku 2012. Za svůj v mnohém autobiografický román obdržela Cenu Desmonda Elliotta. Žije v Londýně. Photo © Tom York

Skvostná země

ROZHOVOR s GRACE McCLEENOVOU pro knihkupectví FOYLES Jak jste začala psát a trvalo to, než jste našla nakladatele? Byla jsem dlouho nemocná, kromě psaní jsem toho moc dělat nemohla. Spisovatelkou jsem chtěla být vždy, ale nebýt té nemoci, asi bych se k psaní nikdy nedostala. A nakladatele mi našel agent, na něhož jsem měla štěstí. Co říkáte tomu, že váš debut je už přeložen do deseti jazyků? Překvapilo vás to? Těch jazyků už je šestnáct! Je to asi díky tomu, že je ten příběh tak univerzální. Když je vypravěčem dítě, rozumí mu zřejmě více lidí, než kdyby vyprávěl dospělý.

Přeložila Kateřina Novotná Skvostná země je miniaturní svět, který si vysnila desetiletá Judith McPhersonová. Holčička si z kelímků od jogurtu, provázků a věcí nalezených na ulici vytváří svůj vlastní soukromý svět, kam nemůže zlo a smůla. Toho si užije dost venku, v tom skutečném světě – maminka jí zemřela, otec je oddaným stoupencem náboženské sekty a malou Judith kvůli tomu šikanují ve škole. Dětské prožívání nelítostnosti světa je zcela autentické, neboť autorka sama před lety prošla stejným martyriem na velšském venkově.

Jak jste přišla na to, že vaše hrdinka se má vyjadřovat se směsí dětských obav a moudrosti hodné dospělého člověka? Nejdřív jsem začala psát dlouhý román, v němž posléze nešlo pokračovat. To, co jsem napsala, jsem rozdělila do tří částí a nad tou první se zamyslela: „Kdo tohle vlastně říká?“ Ukázalo se, že to musí být dítě ovlivněné náboženstvím. Všechny strachy a naděje, výstřednosti i ona podivná moudrost tam od začátku byly, a měla je v sobě ta dívenka. Na mně pak už bylo její příběh rozepsat. Ta dívka je outsider, šikanují ji děti, které vede kluk jménem Neal. Ukážu, co ho k tomu vede, a veselý obrázek to věru není. Teď jde o to, jestli cyklus strachu a šikanování může být přerušen, nebo ne.

Vaše psaní je nápadně básnivé a má zřetelný rytmus. Vy sama píšete písničky, tak by nás zajímalo, jestli je psaní prózy v něčem podobné. Napadají vás dřív slova, nebo rytmus? Nejdřív je rytmus. Často se mi stane, že mám jasnou představu o rytmu věty, ale teprve pak do ní vkládám slova. Zvuk vět je pro mě důležitý, a když se to vezme kolem a kolem, všechna významná literární díla se dobře poslouchají – jejich povrch splývá s jejich hloubkou. Můj smysl pro básnickou prózu jistě umocnila i četba Starého zákona, tam je rytmus úžasný.

Výtečně napsaný román s obrovským emocionálním nábojem a příběhem, na který nezapomenete. – The Sunday Times Skvostná země překypující něhou i napětím je sama o sobě malým zázrakem. – Daily Mail

Andrew Holgate, redaktor literární přílohy týdeníku Sunday Times, zařadil román Skvostná země mezi nejočekávanější díla roku 2012.

24

25

LAWRENCE NORFOLK

DAVID NICHOLLS David Nicholls (*1966) studoval angličtinu a herectví. Živil se jako herec (mimo jiné strávil tři sezóny v The Royal National Theatre), ale poté se soustředil na psaní scénářů pro televizi (napsal několik seriálů a adaptoval klasické autory, jako je Hardy nebo Dickens). Svůj první román Otázka za deset (2006) přepsal i do filmové podoby, která vznikla v roce 2006. Zopakoval to se svým třetím románem Jeden den (2009), ale tentokrát ještě úspěšněji (ve filmu z roku 2011 ztvárnila hlavní roli mezinárodní hvězda Anne Hathawayová). Photo © Jonathan Ring

Otázka za deset

Slavnost Johna Saturnalla

Přeložil David Petrů Vtipné retro autora bestselleru Jeden den o tom, že láska i hory přenáší. Píše se polovina osmdesátých let a vysokoškolský student Brian Jackson se přihlásí do televizní vědomostní soutěže – je to koneckonců mladý muž s přehledem. Tam se však zakouká do své spolusoutěžící, nadějné filmové herečky Alice Harbinsonové, která však jeho milostné spády neopětuje. Brian si tedy umíní soutěž stůj co stůj vyhrát, protože, jak každý ví, muži vybavenému encyklopedickými znalostmi žádná žena neodolá.

Přeložila Dominika Křesťanová Román odehrávající se v 17. století vypráví životní příběh nejlepšího kuchaře tehdejšího světa, Johna Saturnalla, jehož příjmení odkazuje k slavnostnímu rituálu antických saturnálií, který jeho předkové tajně organizovali v předchozích staletích. V mládí se John naučí umění vytvářet pokrmy tak, aby vypadaly jako něco úplně jiného, než jsou, stejně jako připravit pečeni z celého vola nebo vývar ze všech mořských potvor, co se jich hemžilo před biblickou potopou, anebo koláč pro nevěstu, plněný živými ptáky a hadem. Zjišťuje, že kulinářské umění není ničím jiným než šarlatánstvím. Pochopitelně se zamiluje do krásné a urozené Lukrécie – jenomže její místo je nahoře v komnatách, zatímco jeho dole v kuchyni.

„Zcela okouzlující… Příběh s velkým srdcem, který je přitom tak děsný a směšný asi jako vaše fotka z tabla.“ – magazín People „Osvěžující, ostrý a velmi zábavný… Nicholls má talent na komické dialogy a fantastický smysl pro absurdno.“ – USA Today

26

Lawrence Norfolk (*1963) je uznáván pro svůj nebývalý bohatý a květnatý slovník. Čeští čtenáři znají jeho romány Lempriérův slovník – dílo obdrželo Cenu Somerseta Maughama – a Papežův nosorožec prostřednictvím překladů Tomáše Hrácha. Norfolk vystudoval angličtinu, a než se stal spisovatelem na volné noze, živil se krátce jako učitel. Ve svých románech se vždy obrací do historie, ale čerpá v nich z rozličných žánrů a umně mísí vysokou písemnou kulturu s nízkou, takže v nich můžeme nalézt inspiraci řeckým mýtem i detektivkou. Na každé jeho nové dílo se čeká jako na literární událost. Slavnost Johna Saturnalla je jeho čtvrtým románem.

JIŽ VYŠLO: Jeden den

„Lawrence Norfolk je o koňskou délku před všemi ostatními anglickými romanopisci jeho generace.“ – Observer „Lawrence Norfolk píše tak, že práce jeho anglických kolegů vypadají proti jeho románům jako scrabble.“ – Spectator

27

REGINA O’MELVENYOVÁ Regina O’Melvenyová je americká básnířka a vysokoškolská pedagožka. Její poezie získala řadu ocenění; Kniha šílenství a léčby je její románovou prvotinou. Žije v Los Angeles.

Kniha šílenství a léčby Přeložila Radka Knotková Strhující historický román z renesančních Benátek představuje neobvyklou hrdinku: mladou lékařku Gabriellu Mondini, jež svou profesi vykonává za podpory svého otce-lékaře a k nelibosti svých mužských kolegů. Pak ale její otec na jedné ze svých cest záhadně zmizí a Gabriella se jej vydá hledat. Na své dobrodružné pouti prochází soudobou Evropou a Středomořím, od Itálie přes Německo či Skotsko až po Maroko; jako vodítka jí slouží jen záhadné dopisy, které jí její otec občas posílá… Regina O’Melvenyová se ve svém románovém debutu opírá nejen o zevrubnou znalost historie, ale i o svou zkušenost oceňované básnířky: poetický jazyk románu podmanivě evokuje barvitý svět renesance i střet moderní, silné a odvážné ženy s nevstřícným okolím.

28

UKÁZKA Cizokrajné značky a symboly psané nejednou rukou a v nejrůznějších jazycích na listu papíru skrývajícím otcův dopis mi prozradily, že jeho psaní putovalo jako zbloudilý vzkaz mnoha městy, jež navštívil. Uplynul téměř rok, co jsem o něm slyšela naposledy. Byl pryč již od srpna léta 1580. Dopis mi toho dusivého červencového odpoledne podstrčila na stůl Olmina, kdysi má kojná a nyní moje služebná. Mohla zrovna tak vypustit zmiji, jež bez varování zaútočí. „Přečte-li si jej matka, úplně ho překroutí bez ohledu na to, co se v něm píše,“ varovala jsem a poklepávala psaním nervózně o dlaň. Stály jsme v mé zatemněné ložnici, pod oknem se přes skaliska hlučně přeléval letní příliv a ve vzduchu se tetelil hřejivý pach mořské vody. Ubohá mamá. Odjakživa si myslela, že svět se proti ní spiknul. Na štěstí se podle ní nedalo spoléhat. To ale platí i pro smutek, napadlo mě mlhavě. Nevyrůstá snad jedno z druhého? Naše Benátky například září na letním moři jako zázračné město, a když pak v zimě přijde vysoká voda, potopí se do pochmurnosti. A záplavy zase zplodí jaro. Jednou se moje rodiště možná už navždy ponoří do vln a zbude z něj jen ponurá siréna s vyhaslýma očima. A možná že ta voda na místě, kde jsme kdysi žili, přijde někomu krásná. „Nedělejte si starosti, signorino Gabriello,“ přitiskla si Olmina ukazováček ke svému širokému venkovskému nosu na znamení, že umí uchovat tajemství. Když musela poslouchat pichlavé otázky mé matky, ztrácely její bleděmodré živé oči veškerou bystrost, teď se ale v tlumeném světle leskly. „Nemyslím, že se jí po otci za posledních deset let kdy zastesklo.“ „Ach, signorino. Zdá se, že touží hrát roli vdovy.“ „Pravdu máš, milá Olmino. Jenže ani to se jí nedaří. Nejdřív by se musela vzdát svých vymožeností a tretek.“ Z matčiných pošeti-

lých kratochvílí na mě však často dýchala smutná marnost. Co když se za nimi skrývá něco jiného? Mnohokrát jsem viděla, jak jí po tváři bezdůvodně přeběhl strach. Kdyby se stala vdovou, mohla by ho dávat najevo otevřeněji, ačkoli by jeho příčina zůstala i nadále utajena. „Pokud mě teď omluvíte,“ řekla Olmina, zavrtěla rukama v kapsách svých lněných sukní a přikývla, na hlavě vybledlý polorozpadlý šátek, zpoza nějž jí vykukovaly šedivé vlasy, „v umývárně na mě čeká kupa nádobí a pak si také dopřeji drobnou vymoženost: odpolední zdřímnutí.“ Zazubila se a odbelhala se po schodech dolů. Měla malou, ale impozantní postavu a i ve středním věku zůstávala silná. Zírala jsem na neotevřené psaní a přemýšlela, v kolika ohledech můj život zakrněl od doby, co otec před deseti lety odešel. Jako doktorka jsem se sice těšila vzácné, třebaže omezené svobodě, už jsem ale nesnila o mnoha věcech, ani o cestách do vzdálených zemí. U nás v Benátkách říkáme, že svět chodí prosit o laskavost k našemu prahu, a tím jsem se utěšovala. Přesto když jsem dopis svírala v dlaních, viděla jsem před sebou vlídný, byť nepřítomný pohled otcových popelavě hnědých očí a jeho uhlově černý a karmínový šat a najednou ve mně promluvil hlas, který už tak dlouho mlčel. Dovolte mi jet s vámi, papá. Nenechávejte mě tu.

„Cesta hlavní hrdinky je popsána až zemitě, ale přitom s lehkostí, výtečně vystavěným časoprostorem a poetickými popisy… Ten příběh si zamilujete.“ – ELLE

29

Orhan Pamuk (*1952) je nejvýznamnější a nejoceňovanější turecký spisovatel současnosti, nositel Nobelovy ceny za literaturu (2006), scenárista, esejista a profesor srovnávací literatury na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Svou tvorbou staví mosty mezi moderním evropským románem a mystickou tradicí Orientu. Zabývá se fenoménem Turecka jako země oscilující mezi dvěma světy. Jeho dílo bylo přeloženo už do padesáti jazyků a vydáno ve více než stovce zemí celého světa. V roce 1982 debutoval rodinnou ságou Pan Cevdet a jeho synové. Mezinárodní uznání mu přinesl román Bílá pevnost (1985). Za vrchol jeho tvorby je považována kniha Jmenuji se Červená (1998).

ORHAN PAMUK

Muzeum nevinnosti Přeložil Petr Kučera Na jaře 1975 se Kemal, třicetiletý syn bohaté istanbulské rodiny, chystá zasnoubit se Sibel a žít bezstarostným životem. Těsně před zásnubami však potká mladičkou Füsun, svou vzdálenou příbuznou, a ta se stane jeho osudovou láskou. Přesto se zasnoubí se Sibel. Svou tragickou chybu si uvědomí příliš pozdě: zhrzená Füsun ho opouští a Kemalovi se hroutí svět. Aby přežil, tvoří si soukromé „muzeum nevinnosti“, jež léta posedle plní stovkami předmětů dokumentujících jeho vztah s Füsun – exponáty prodchnutými zrovna tak tíživými vzpomínkami na ztracenou lásku jako nekonečnou melancholií Istanbulu.

UKÁZKA Nejšťastnější okamžik mého života Byl to nejšťastnější okamžik mého života, a já to nevěděl. Kdybych to věděl, dokázal bych si to štěstí uchránit? Vyvíjelo by se všechno úplně jinak? Ano! Kdybych si uvědomil, že to byl okamžik dokonalého štěstí, nikdy bych si ho nenechal proklouznout mezi prsty. Ten nádherný, zlatý okamžik, kdy celé mé tělo zaplavil hluboký klid, trval možná pouhých pár sekund, ale mně připadal dlouhý jako celé hodiny, celé roky. V pondělí 26. května 1975 kolem tři čtvrtě na tři jako bychom byli na chvíli zbaveni viny a hříchu, trestu a lítosti a svět zákonů gravitace a času. Políbil jsem Füsunino rameno zpocené horkem a milováním, pomaličku ji zezadu objal, vstoupil do ní a lehce ji kousl do levého ucha, načež se jí uvolnila náušnice, docela dlouho jako by zůstala viset ve vzduchu a potom sama od sebe spadla. Byli jsme tak šťastní, že jsme tuhle náušnici, jejíhož zvláštního tvaru jsem si ten den vůbec nevšiml, sotva zaznamenali a líbali se dál. Venku se blyštělo nebe dočista vymetené od oblak, tak typické pro jaro v Istanbulu. Lidé, kteří se dosud nezbavili svých zimních oblékacích návyků, se na ulicích potili horkem, ale uvnitř budov, v obchodech a pod lipami a kaštany byla pořád ještě chladno. Cítili jsme, že podobný chlad jde i ze zatuchlé matrace, na níž jsme se milovali a přitom jako šťastné děti na všechno kolem sebe zapomněli. Otevřeným balkonovým oknem zadul jarní větřík vonící po moři a po lipách, nadzvedl tylové závěsy

a spustil nám je zvolna na nahá těla chvějící se chladem. Ze zadního pokoje bytu ve druhém patře, z postele, na níž jsme leželi, jsme na dvorku za domem viděli hlouček chlapců, jak za sprostého nadávání hrají v květnovém horku fotbal, a když jsme postřehli, že všechny ty oplzlosti, které jeden na druhého křičeli, my právě do písmene děláme, na chvilku jsme se uprostřed milování zarazili, podívali se jeden druhému do očí a usmáli se. Naše štěstí ale bylo tak hluboké a tak veliké, že jsme na tenhle žertík, který nám ze dvorku za domem poslal život, zapomněli stejně rychle jako na onu náušnici. Když jsme se den nato znovu setkali, řekla mi Füsun, že postrádá jednu náušnici. Já jsem vlastně tu náušnici, jíž se na špičce houpala iniciála jejího jména, po Füsunině odchodu zahlédl zapadlou mezi modrými prostěradly, ale namísto abych ji odložil stranou, jsem si ji z nějakého divného popudu strčil do kapsy u kabátu, aby se neztratila. „Je tady,“ řekl jsem a sáhl do pravé kapsy svého kabátu přehozeného přes opěradlo židle. „A hele, není.“ Na chvíli jsem zavětřil nějaké špatné znamení, předzvěst zlého osudu, ale pak mi ranní horko připomnělo, že jsem měl předtím na sobě jiný kabát. „Musela zůstat v kapse mého druhého kabátu.“ „Zítra ji prosím přines, nezapomeň na to,“ zdůraznila Füsun s očima dokořán. „Moc pro mě znamená.“ „Dobře.“ Füsun bylo osmnáct a bylo to moje vzdálená chudá příbuzná, na jejíž existenci bych si ještě před měsícem sotva vzpomněl. Mně bylo třicet a měl jsem si vzít Sibel, která se ke mně podle všech dokonale hodila.

JIŽ VYŠLO: Jmenuji se Červená Sníh | Bílá pevnost Černá kniha | Nový život

30

31

ALISON PICKOVÁ Alison Picková (*1975) se narodila v kanadském Ontariu do rodiny s českými židovskými kořeny. Ač byla vychována v křesťanské víře, konvertovala k judaismu. Vystudovala psychologii a věnovala se dlouho především poezii, za niž sklidila několik literárních cen. Její románový debut vyšel v roce 2005, ale jako významná autorka na sebe upozornila až druhým románem Daleká cesta, který se dostal do širší nominace na prestižní The Man Booker Prize.

Daleká cesta Přeložila Gisela Kubrichtová Mnohovrstevnatý a strhující psychologický román líčí příběh zámožné židovské rodiny Bauerových, která se v naději na záchranu rozhodne v roce 1938 odjet z Němci okupovaných Sudet do Prahy. Pavel a Anneliese Bauerovi s sebou kromě šestiletého synka Pepíka vezmou i jeho mladičkou chůvu Martu, která je však po vzniku Protektorátu Čechy a Morava udá svému milenci-kolaborantovi, čímž jim znemožní další útěk, tentokrát do zahraničí. Bauerovi zůstávají uvězněni v okupovaných Čechách, chlapce se jim však podaří umístit do jednoho z Wintonových vlaků, kterým se vydává na cestu do neznáma. Tajemný současný vypravěč podmanivé rodinné ságy postupně poodhaluje tragické i překvapivé osudy jedné židovské rodiny v předvečer druhé světové války. Nadějná kanadská autorka, která se inspirovala osudy vlastních prarodičů, jimž se podařilo před nacisty uprchnout za oceán, za knihu získala ocenění The Canadian Jewish Book Award for Fiction a byla nominována na prestižní Man Bookerovu cenu.

32

Napínavý román o transportu dětí z okupovaného Československa do bezpečí za mořem.

UKÁZKA Pavel se zmínce o synkově plechovém pouzdru na vzorky rostlin usmál, ale pak se upřeně zadíval do dálky. „Němci teď chtějí nás,“ poznamenal. „Ale tanky Wehrmachtu jsou stavěné pro roviny.“ Přimhouřil oči, jako by dokázal nahlížet do budoucnosti. „Až budou chtít přejet přes hory, dostaneme je. Máme pětatřicet divizí a pevnosti po celé sudetské hranici.“ Marta si stále nedokázala dát soustředěnou palbu z pušek do souladu s jejich ospalým městem. Mohlo se pochlubit nejvyšší kostelní věží v okrese – přesně šestnáct a půl metru – ale jinak na něm nebylo nic pozoruhodného. Řezník, židovský krejčí, shluk dvou stovek rodin na východním břehu řeky. Nedalo se tu skoro nikam jít. Bylo to poklidné a bezpečné městečko; věděla, že právě proto ho Pavel má rád. S oblibou si zajel na týden do Londýna, v létě na měsíc k Jaderskému moři, ale v jádru byl český vlastenec. Nejraději ze všeho se vracel domů. Marta zahlédla svůj odraz v okně salonu. Tmavé vlasy se jí vlnily, uprostřed levé tváře měla dolíček, který jako by jí navracel nevinnost. Pavel vstal ze židle, na okamžik stanul vedle ní a hleděl dolů na náměstí. Nějaká žena se snažila nacpat obrovské zavazadlo do kufru tatry, opodál postávalo několik hloučků českých vojáků. Jakási mladá dívka se neubránila pláči, když se přes náměstí dívala za vzdalujícími se zády v uniformě. Její muž odchází do boje. Držela v ruce růži květem k zemi, vypadala jako kouzelná hůlka, která ztratila svou moc. A Marta znenadání pocítila stejně bezmocný strach. Mlha v její hlavě se rozplynula a vrátil se starý známý pocit. Věděla, že se něco stane. Něco, čemu nebude schopná zabránit. Tu noc se vyplížila z Bauerova domu. Přešla dlážděné náměstí, minula hokynářství a krejčovskou dílnu, v sandálech ji naboso zábly nohy. Nad řekou se v chuchvalcích zvedala mlha. Lehýnké pápěří očekávání se vznášelo i v ní.

Ještě před hodinou tvrdě spala, ale teď byla úplně čilá, dočista probuzená. Zaslechla tiché zurčení vody na kamenech a někde nedaleko zvuk otvíraného okna. V dlani svírala klíče od továrny pana Bauera. Nechával je vždycky viset na koženém poutku na háčku u zadního vchodu; sundávala je obezřetně za kovové konce, aby o sebe necinkaly. Půlměsíc vylézal zpoza dlouhého šedivého mraku. Vous pana Goldsteina, pomyslela si. Měsíc hladil řece záda. Pustila se přes lávku, sandálky na dřevě klapaly, šla stejnou cestou, jakou chodila už několik týdnů. Její tělo se pohybovalo bezmyšlenkovitě. Továrnu obklopoval masivní železný plot, ale brána byla malinko pootevřená. Ernst dorazil před ní; bude na ni čekat uvnitř. Zrezivělá závora za ní zapadla jako konec mravoučné historky. Prošla vstupní halou. Stůl v recepci byl uklizený, psací stroj zakrytý obalem ze silné bavlněné látky. Na stěně visel zarámovaný vzorek krajky z prvního dne, kdy továrna spustila výrobu. Na okamžik ji přepadl stísněný pocit, když si vzpomněla na Pavlovu historku: Co se stalo s továrnou jeho bratra Michala? A co s Michalem samotným? Zahnala tu otázku a místo toho pomyslela na to, co ji čeká. Přešla vestibul a ocitla se vedle výtahu, dřevěné plošiny, která se ovládala pomocí lana. Bradavky pod svetrem měla ztuhlé. Vykročila směrem k výrobním prostorám továrny a pomalu stiskla kliku. Uvnitř bylo všechno temné. O zeď se opíral obrovitý smeták. Velikánské stroje s nehybnými stříbřitými boky připomínaly spící zvířata. Neslyšela Ernsta přicházet. Popadl ji zezadu dřív, než mohla spatřit jeho tvář. Zasmála se a pokusila se v jeho náruči otočit, aby se na něj podívala, ale držel ji pevně a přitahoval si ji k hrudi. Rukou jí zlehka zakryl pusu.

33

J. R. R. TOLKIEN J. R. R. Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, dětství však strávil v Anglii, kde rovněž absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru stal profesorem. Prvními Tolkienovými publikacemi byly ve 20. letech Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary, 1922) a kritické vydání středověké romance Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight, 1925), čtenářský úspěch mu však přinesl až pohádkový příběh z fiktivní dávné Středozemě Hobit (The Hobbit, 1937, česky poprvé 1979). Po čtrnáctileté práci, započáté už před vydáním Hobita, dokončil koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954–5, česky poprvé 1990–2), jež vzbudila mohutnou vlnu zájmu zejména mezi západní mládeží ve druhé polovině 60. let a dočkala se nesčetných vydání v miliónových nákladech. Osudy Středozemě a jejích obyvatel, letmo načrtnuté v Hobitovi a rozpracované v Pánu prstenů, dále rozvíjí epos Silmarillion (The Silmarillion, 1977, česky 1992), který čtyři roky po autorově smrti připravil k vydání jeho syn Christopher. Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů.

Legenda o Sigurdovi a Gudrún Bilingvní vydání Přeložil Jan Kozák Autor Pána prstenů se vždy zajímal o severskou mytologii. Příběh o Sigurdovi a Gudrún je součástí Ságy o Völsunzích, ale hlavní hrdina se objevuje i v Eddě. Tolkien spojil zlomky příběhu v ucelenou linii a zpracoval ji za využití obtížného eddického verše, při zachování klasického rozměru i typických aliterací. Text vydal z otcovy pozůstalosti jeho syn Christopher a doprovodil ho obšírným komentářem.

34

UKÁZKA Upphaf (Počátek)

Hobit Nové vydání s filmovou obálkou

1. Před věky v počátku prázdnota zela, vln ani vrchů vzdutých nebylo; nezkuta země, nebe bezkrové prost stébla trávy propastný chřtán. 2. Lopotná počala práce Bohů, svět pln divů dobrým byl dílem. Stoupá z vod skvoucí Slunce na Jihu a jitřním jasem jímá trav trsy.

Dobrodružství hobita, čaroděje a družiny trpaslíků v mýtické krajině zvané Středozem na cestě za pokladem střeženým drakem. Na první pohled jen pohádka, ke které se však rádi vracejí i dospělí.

JIŽ VYŠLO: Ilustrovaná řada Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky Pán prstenů I. Společenstvo prstenu Pán prstenů II. Dvě věže Pán prstenů III. Návrat krále Silmarillion Húrinovy děti Neilustrovaná řada Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky Pán prstenů I. Společenstvo prstenu Pán prstenů II. Dvě věže Pán prstenů III. Návrat krále Silmarillion Netvoři a kritikové a jiné eseje List od Nimrala a jiné příběhy Nedokončené příběhy Hobit – komiks

35

HELEN WALSHOVÁ

IRVINE WELSH

Helen Walshová (*1976) patří k nejzajímavějším současným britským spisovatelkám; její prózy se vyznačují psychologickou hloubkou a smyslem pro detail. Za svůj druhý román, Once Upon a Time in England, získala prestižní Somerset Maugham Prize.

(*1958) Vstoupil do literatury v roce 1993 svým románem Trainspotting, posléze i úspěšně zfilmovaným; od té doby napsal řadu dalších románů, knihy povídek, scénáře a hry. Jako mnoho hrdinů z jeho knih pochází z nuzných poměrů, prošel řadou podřadných zaměstnání, překračoval zákon. Většina jeho příběhů se odehrává v Edinburghu, který je přesně vykreslenou kulisou pro syrové a šťavnaté příběhy, v nichž se Welsh nevyhýbá drsnému humoru, líčení násilí, sexu, projevů tělesnosti či drogových excesů. Přesně a funkčně využívá jazyka ulice a skotského dialektu, experimentuje s prozaickou formou, přísně realistické texty koření obraznými postupy. Výsledkem je navýsost čtivá, ale rozhodně ne poddajná próza.

Tak už spi

Trainspotting

Přeložila Olga Bártová

Přeložil Ondřej Formánek

Nový román od oceňované britské autorky je nejoriginálnějším (byť poněkud kontroverzním) literárním ztvárněním mateřství v současné anglicky psané literatuře. Rachel Masseyová, vypravěčka románu, se má brzy stát matkou – a ta představa ji naplňuje štěstím i hrůzou zároveň, palčivě si totiž uvědomuje, že se její život od základů změní… Ještě však netuší, jak hluboká ona změna vlastně bude: brzy po narození dítěte se jí pod tlakem spánkové deprivace začnou rozmazávat hranice reality, a veškeré dřívější sny a tužby se změní v jediné přání – pořádně se vyspat. Jak daleko však ve snaze uspat svoje novorozené dítě Rachel zajde? Román Tak už spi nabízí brutálně upřímnou a místy nesmírně bolestnou zpověď čerstvé matky, kombinující syrové emoce a břitký intelekt.

V revidovaném překladu vychází nejslavnější Welshova kniha. Autorovi se v ní podařilo něco nevídaného: vzít téma zralé pro sociologické studie o deprivované mládeži a napsat zábavný a propracovaný román, s jehož hrdiny musí čtenář sympatizovat, přestože ho jejich jednání často děsí a odpuzuje. Ne nadarmo podle románu vznikl jeden z nejpopulárnějších filmů britské kinematografie. Welshův román i film Dannyho Boyla donutil ty „slušné“, aby svůj životní styl konfrontovali s životem lidí, kteří unikají před „správným životem“ i za cenu sebezničení.

Pavel

JIŽ VYŠLO:

Postelová tajemství mistrů kuchařů | Acid House

PŘIPRAVUJEME:

Svinstvo (Filth) | Smažky (Skag Boys)

36

37

AAA – Edice anglo-amerických autorů Americký spisovatel, narozený 20. června 1933, je považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických autorů současnosti. Kromě Pulitzerovy ceny, kterou získal v roce 2007 za román Cesta, je i držitelem Národní knižní ceny za román Všichni krásní koně. Jeho první román Strážce sadu (Argo 2012) vyšel v roce 1965. Z jeho románů se všeobecného uznání dočkal i Krvavý poledník, který se v anketě deníku New York Times o nejlepší americký román posledních 25 let umístil na třetím místě. Kniha Tahle země není pro starý si získala pozornost zejména díky filmovému zpracování bratří Coenů, které dostalo čtyři Oscary. V současnosti žije McCarthy v Tesuque ve státě Nové Mexiko se svou třetí ženou Jennifer Winkleyovou a jejich synem Johnem.

AAA – Edice anglo-amerických autorů

Vlak Sunset Limited „Román v divadelní formě“ poněkud vybočuje z celku McCarthyho díla: nejen tím, že vznikl původně jako divadelní hra (jež se v roce 2006 hrála s úspěchem na Broadwayi a v Chicagu), ale také přísnou jednotou místa a času, strohým jazykem a na kost oholenými dialogy. Setkáváme se v něm jen se dvěma postavami, označenými jako „Černý“ a „Bílý“, jež spolu vedou dlouhý rozhovor v zašlém newyorském bytě – a neřeší přitom nic menšího než otázku po smyslu života. „Bílý“, nihilisticky založený profesor humanitních věd, je pevně rozhodnutý spáchat sebevraždu, „Černý“, bývalý kriminálník, jenž díky kdysi nalezené víře v Boha změnil svůj život od základu, se mu jeho úmysl pokouší rozmluvit. Zdánlivě jednoduchý půdorys díla se ovšem v brilantním McCarthyho podání komplikuje a zpočátku přehledná, jednoznačně rozvržená pře obou mužů se postupně mění v rafinovanou disputaci nabitou symbolickými významy, v níž jako by se střetával Tomáš Akvinský se Samuelem Beckettem. Vychází mimo edici AAA.

CORMAC McCARTHY

Suttree Přeložila Alena Dvořáková McCarthyho opus magnum, román Suttree, je situován do tennesseeského Knoxvillu 50. let dvacátého století. Jeho hrdinou je Cornelius Suttree, mladík v Kristových letech, jenž sešel z pravé životní cesty jako kdysi Dante a nyní v černé komedii hledá sám sebe i vlastní spásu. Na živobytí si vydělává rybařením na řece Tennessee a protlouká se knoxvillským peklem plným odpadlíků, vyděděnců a zatracenců – bez spolehlivého průvodce, zato s mnoha svéráznými souputníky. Autobiografické dílo, na němž McCarthy pracoval více než dvě desetiletí, se vyznačuje mnohovrstevnatým vyprávěním, jazykovou invencí, myšlenkovou hloubkou a v neposlední řadě netypickým svébytným humorem. Suttree završuje rané tenneeseeské období autorovy tvorby a spolu s Krvavým poledníkem (1985) a Cestou (2006) představuje její naprostý vrchol.

Úryvek z rozhovoru pro americký deník Wall Street (přejatý MF Dnes 7. 5. 2010), přeložil Richard Olehla. Jaký vliv má na vaše psaní stárnutí a smrt? Stupňuje se s plynoucími léty? Budoucnost se vám krátí a vy si to uvědomujete. Poslední dobou nemám jiné ambice než psát a být s Johnem. Poslouchám ostatní, jak si povídají o tom, že pojedou na dovolenou nebo tak, a říkám si: O čem to mluví? Mně se vůbec nikam nechce. Moje představa perfektního dne je asi taková: sedím si v místnosti se štosem listů bílého papíru. To je pro mě ráj na zemi. Všechno ostatní je ztráta času. Máte s postupujícím věkem pocit, že byste měl psát kratší texty? Nebo naopak usilujete o velké, všeobjímající dílo? Povídky mě vůbec nezajímají. Pokud vám proces psaní nezabere léta života a nedovede vás málem k sebevraždě, nemá podle mého moc cenu se tím zabývat.

Posledních pět let bylo podle všeho velmi plodných. Zažil jste nicméně ve svém životě i období, kdy vám psaní nešlo? Nemyslím, že existuje něco jako plodné nebo neplodné tvůrčí období. To je jen váš dojem z toho, co vyjde tiskem. Váš nejrušnější den třeba může být, když budete pozorovat mravence, jak přenášejí drobky chleba. Jednou se kdosi zeptal prozaičky Flannery O’Connorové, proč začala psát, a ona odpověděla: „Protože mi to šlo.“ Řekl bych, že je to dobrá odpověď. Pokud vám něco jde a jste v tom dobrý, tak vám to ani nedá moc práce. A ještě: když si povídáte se starými lidmi, kteří prožili dlouhý a pěkný život, polovina z nich vám řekne: „Nejdůležitější věc je, že jsem měl v životě vždycky kliku.“ A když to posloucháte, víte, že vám nelžou. Čímž se nijak nesnižuje jejich talent ani dovednosti. Ty můžete mít, a přesto v životě neuspějete.

JIŽ VYŠLO: Všichni krásní koně | Hranice | Tahle země není pro starý Cesta | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě Dítě Boží | Města na planině | Vnější tma | Strážce sadu MICHAL SVĚRÁK: Svět v hrsti prachu (Kritická recepce díla Cormaca McCarthyho)

38

39

AAA – Edice anglo-amerických autorů

JONATHAN FRANZEN Svoboda Přeložili Lucie a Martin Mikolajkovi Berglundovi jsou liberální středostavovská rodina z amerického Středozápadu. Patty je bývalá univerzitní basketbalová hvězda a profesionální matka v domácnosti, Walter přívětivý právník se zaníceným zájmem o ochranu životního prostředí. Společně vychovávají nezávislého a podnikavého syna Joeyho a chytrou a nadanou dceru Jessicu. Jak Berglundovi obstojí tváří tvář vlastním frustracím, ambicím a touhám? Jak se vyrovnají s plíživým nebezpečím vnitřní prázdnoty a nespokojenosti? Jak naloží s břemenem vlastní svobody? Jonathan Franzen tu ve svém nejnovějším románu nabízí intimní a hluboce realistický portrét rodinných vztahů na pozadí současné americké společnosti; jeho kniha si svou opravdovostí, kritičností a vypravěčským mistrovstvím právem vysloužila přídomek „velký americký román“ a stala se jednou z největších literárních událostí roku 2010.

40

GARY SHTEYNGART Megasmutná pravdivá lovestory Přeložila Martina Knápková „Vítejte ve Spojených státech nové éry! Neodkládejte äpärät a hlídejte si kredit! Nedívejte se členům Národní gardy do očí!“ Lenny Abramov pracuje ve firmě, která nabízí lékařsky prověřenou nesmrtelnost, a při honu na bohaté evropské zákazníky se seznámí s mladou Koreo-Američankou Eunice. Zatímco se jejich vztah úspěšně vyvíjí, digitální i analogová Amerika se propadá do finančního i politického chaosu... Gary Shteyngart předkládá ve svém oceňovaném třetím románu bezútěšnou vizi budoucích Spojených států: Huxleyho Krásný nový svět zkřížený s Orwellovým Devatenáct set osmdesát čtyři. Kniha získala v roce 2010 Salon Book Award.

SSP – Edice Současná světová próza

PAWEL HUELLE Povídky chladného moře

ALEXANDR SOLŽENICYN Meruňková zavařenina

Přeložil Pavel Peč

Přeložil Libor Dvořák

Povídky významného polského spisovatele, mj. autora slavného románu Davídek Weiser. Kniha zavede čtenáře do okolí autorova rodného města Gdaňsku, který je i nadále pro Huelleho hlavním zdrojem inspirace. Hrdinové povídek usilují o nalezení pravdy – jedni ji hledají v Knize proměn, jiní v knize sepsané univerzálním jazykem nebo v tom, co dřímá pod povrchem vzpomínek. Chladná, syrová atmosféra a vytříbený autorův styl nás vtahují do světa fantazie lidí severu, kde se člověk, písek a moře stávají vyprávěním o paměti, identitě a prapočátku. Základ knihy tvoří povídky ze stejnojmenné sbírky, překladatel ve spolupráci s autorem ale výběr pro české vydání upravil a částečně doplnil o povídky z jiných, v češtině dosud nepublikovaných knih.

Po více než třiceti letech od prvních Solženicynových próz jako Jeden den Ivana Děnisoviče či Matrjonina chalupa se po rozsáhlých projektech (Souostroví Gulag a Rudé kolo) jeden z největších ruských spisovatelů vrátil na počátku 90. let 20. století ke komorní literární formě. Vznikl tak soubor „povídek o dvou částech“, nazvaný Meruňková zavařenina. Jejich děj pokrývá téměř celé dvacáté století a zabývá se jak boji občanské či Velké vlastenecké války, tak kupříkladu i rozporuplným poválečným osudem maršála Žukova. Solženicyn v těchto „povídkách z 90. let“ potvrzuje, že povídková forma je mu bytostně vlastní a že z této části své tvorby nic nezapomněl. Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

41

Česká beletrie

Česká beletrie Jako spisovatel debutoval r. 1998 pod jménem Josef Urban románem Poslední tečka za Rukopisy. O rok později vydal už pod svým jménem román Sedmikostelí, přeložený později do třinácti jazyků. V roce 2001 následoval ekologický horor Hastrman, za nějž obdržel cenu Magnesia Litera za nejlepší prozaické dílo. V průběhu let pak napsal další řadu literárních děl např. Paměti poslance parlamentu, Stín katedrály, Pole a palisáda, Mrtvý holky nebo Lord Mord. Filmová podoba románu Santiniho jazyk (2005) v režii Jiřího Stracha byla v roce 2011 uvedena Českou televizí.

MILOŠ URBAN Praga Piccola Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné libeňské automobilové továrny na sklonku Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých letech první republiky. Dostáváme se do rodiny Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu málo, ale o to víc chce zůstat v továrně, u výroby automobilů. Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou, a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde. Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do vyšší společnosti, tráví volné neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách, zároveň se propadá do hluboké vztahové krize. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu přátelé doporučí odejít do Anglie, než vypukne další světová válka.

42

UKÁZKA Cesta se náhle rozšířila a já vjel do neznámého prostředí, obydlené rokle, jakou bych čekal snad někde v podhůří Šumavy. Ale na periferii Prahy? Tady to byla civilizace, žádná divoká noclehárna, a přece jsem se s takovou bídou u nás v Libni nikdy nesetkal. Dělnická kolonie malá jako jedna z cikánských vesnic, které jsme viděli na Slovensku. Tady však bylo všechno čisté a uklizené, střechy vyspravené térem, omítky bílé, na dvorečcích šňůry s vypraným prádlem a všude, kde to jen šlo, záhony se zeleninou, mezi nimiž jsem kličkoval a některé přejel. Jakmile jsem před sebou, už na konci kolonie, uviděl křižovatku, kde se rokle rozšiřovala a dělila do tří stejně mizerných cest, zapíchl jsem ze samé nerozhodnosti čumák Alfy do nejmenšího políčka pšenice, jaké jsem kdy viděl – vyplňovalo prostor mezi malou chalupou, ještě menším špejcharem a vejminkem v podobě chatrče stlučené z dříví vyplaveného památnou povodní. Vystoupil jsem smířený s trapnou situací, smekl čepici a sňal jezdecké brýle. Pomalu ke mně přicházely hubené děti a civěly na mě jako domorodci na cestovatele pátrajícího po prameni Nilu. Sáhl jsem do peněženky a podal nejbližšímu chlapci všechny čtyři bankovky, co jsem tam našel. Ať je dá tátovi. Kluk řekl, že táta je v práci. Tak mámě. Váhavě si peníze vzal a od-

nesl do nevelkého stavení, o něž se opíraly dva ještě menší domky. Čekal jsem, že se kluk vrátí s matkou a budou mi děkovat jako Indové sáhibovi. Vrátil se sám a podával mi bankovky. „Máma děkuje a nikomu o nás neříkejte, pane. Nechceme, aby o nás někdo věděl. Nechceme platit daň, nemáme z čeho,“ odříkal jako básničku. „Ale tady jste docela na ráně,“ řekl jsem. „Zabloudil jsem ze silnice, co vede támhle nad úvozem. Je to veřejná cesta.“ Kluk si otřel bankovkami nos a nedůvěřivě pohlédl, kam jsem ukazoval. „Tam je cesta?“ podivil se. Přišoural se stařík ohnutý jako líska. Natáhl ruku a poděkoval za almužnu. Chlapec mu peníze podal. Stařík hekl: „Bůh ráčiž zachovat císaře a jeho rodinu.“ Osmělilo se několik dalších, kteří sledovali výjev z oken. Pomalu vycházeli z chalup, mužů oproti ženám pomálu, ale byl mezi nimi asi čtyřicetiletý podměrečný chlap v bílé hasičské kombinéze. Došel až ke mně a namáhavě se nadechl, pískalo mu na plicích. Kolonie, řekl, není obec, a je tedy zbavená povinnosti platit daně. Odvětil jsem, že si mě pletou, pokud si myslí, že jsem z berňáku, a i kdybych byl, jakou daň by měla jejich kolonie platit? A komu? Patří ještě pod Prahu, a jestli ano, pod kterou?

JIŽ VYŠLO:

Poslední tečka za Rukopisy| Sedmikostelí Hastrman| Paměti poslance parlamentu Stín katedrály| Santiniho jazyk Pole a palisáda| Mrtvý holky| Michaela Lord Mord| Boletus Arcanus

43

Česká beletrie

Česká beletrie

EMIL HAKL Narodil se jako Jan Beneš v březnu roku 1958 v Praze. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu. Pracoval jako aranžér, knihovník, strojník, zvukař, reklamní textař, literární redaktor, novinář a časopisecký editor. V roce 1988 zakládá spolu s několika dalšími volné literární sdružení Moderní analfabet. Těžištěm aktivity sdružení byla pravidelná autorská vystoupení v různých pražských i mimopražských klubech. Na ně pak navázala podobná činnost v Literárním klubu 8. Spolupracoval také s literárním Pant klubem. Prózu začal psát v roce 1998. Publikoval v řadě sborníků a knižních výborů (Německo, Rakousko, Polsko, Slovinsko, Francie, Velká Británie). Novela O rodičích a dětech vyhrála v kategorii próza cenu Magnesia Litera v roce 2003, byla přeložena do řady jazyků a byl podle ní natočen stejnojmenný celovečerní film (rež. Vladimír Michálek). Více o autorovi nově na www.emilhakl.cz.

Skutečná událost Hlavní postavy nového románu jsou tři kamarádi. Jeden z nich – vypravěč – se ocitá v Oslu těsně po tragické střelbě na ostrově. Na cestu si bere jako četbu do letadla knihu o německé teroristické skupině RAF. Z tíživé atmosféry se vrací zpátky do Prahy, aby zjistil, že jednomu z trojice zabavilo kvůli banální pohledávce exekutorské komando dům a ještě k tomu mu jen tak pro zábavu vyděsili ženu natolik, že skončila v psychiatrické léčebně. Kamarádi se sejdou, aby podpořili postiženého. Z nezávazně odlehčené konverzace vznikne položertem plán, jak se proti státní zvůli bránit. Jeden z trojice se však rozhodne plán dotáhnout. Jak je u autora obvyklé, nejde o přímočarý příběh. V ději se mísí útržky z historie německé RAF s letargickou českou realitou, milostná zápletka s vůlí aspoň jednou udělat něco, co by postihlo pravého viníka. Zprvu ležérně, leč se smyslem pro detail líčený děj postupně získává na napětí, až vyvrcholí akcí. Sice tak trochu nechtěnou, českou, rozpačitou, nicméně vraždou. Hakl zůstává věrný žánrové nezařaditelnosti. Poprvé se však v jeho próze objevuje aktivní prvek – čin jako jediné možné řešení.

44

UKÁZKA Jedu do práce. Krok davu zní v pěším tunelu metra jako chorál. Mnozí nevědomky sladí rytmus, jiní ho tvrdošíjně sabotují. Zní to, jako by se dvě stě dobrovolníků učilo stepovat ve Svatovítském chrámu. Zvoní telefon – Evžen. Spontánní přepad je jeho styl. „Jestli jsi poblíž,“ říká, „mám návrh – stav se na kafe.“ „Dyť bydlíš v Průhonicích, ne?“ „Jsem ve starým mátině bytě.“ „Půl devátý – na kořalku brzo, navíc jedu do háku.“ „Kdo mluví vo kořalce, na kafe, pičo.“ „A tak jo, kafe dám.“ „Poď.“ Jedu po eskalátoru zpátky, vystupuji na náměstí. Beru to kolem fontány, pod níž se povalují opuchlá noční ptáčata, k cihlovému činžáku. Půl metru od mé hlavy proletí svazek klíčů, třískne o chodník. Evženův starý způsob, jak otevírat návštěvám. Šlapu po nekonečném schodišti. Usedám na terasu schoulenou pod hřebenem střechy. Nad námi komíny, hromosvody, kominické lávky. Před námi model Prahy v ranním oparu. Evžen nalévá calvados pálený svým slovenským otcem. Otci je dvaasedmdesát, je vynálezce, hýří nápady a kojí se nadějí, že jednoho

dne fantasticky zbohatne. Nejnovější želízko v ohni je brynza v prášku. Plánuje export do půlky Evropy. Calvados je krycí pojem. Tatík sbírá a nechává bez milosti zkvasit vše, co vypotí polodivoké sady kdesi za Galantou. Evžen je už Pražák. Tuhý chlapíček s vyholenou kulovitou hlavou. S nazeleno obarvenou kozí bradkou. Pokérované pracky, sem tam piercing, součást jeho zaměstnání. Ke korporaci patří jeden až dva úleťáci – maskoti. Ti bez přestání baví ostatní a k tomu makají jak fretky, protože jsou na očích. Jinak má FFUK, přehled, rozum, vtip. Charizma, řekla by Kája. Hledíme na vnitroblok. Na stříbrozlatou kotlinu za ním. Na měděně svítící pás smogu, na mlžný lavor pod Petřínem. Na slunečními meči prosekaný kouř nad městem. „Nebudu tě nudit osobníma trablema,“ povídá. „Ňáký novinky?“ „Psali, že vodpálej atomovku.“ „Kde?“ „Někde tady.“ „Kdy?“ „Až je naserem.“ „Kde jí vemou?“ „Maj jí tu schovanou.“ „Dřív nebo pozdějc to tu někdo vybílit musí.“ „Jaktože seš tady?“ ptám se. „Vzali mi barák.“ (...)

JIŽ VYŠLO:

Konec světa | Intimní schránka Sabriny Black | O rodičích a dětech | O létajících objektech Let čarodějnice | Pravidla směšného chování | Intimní schránka Sabriny Black (Final Cut)

45

Česká beletrie

Bilingvní tituly

ONDŘEJ ŠTINDL JOSEF BOLF Ondřej Štindl (*1966) je scenárista a filmový kritik; jeho scénář k filmu Pouta (2010) získal obě nejprestižnější česká profesní ocenění: Českého lva i Cenu české filmové kritiky. Josef Bolf (*1971) patří k nejrespektovanějším tuzemským výtvarníkům střední generace; jeho díla jsou zastoupena v celé řady českých i zahraničních galerií.

Mondschein Dystopický román Mondschein Ondřeje Štindla se odehrává ve světě, kde lidskou civilizaci zničila řada blíže neurčených katastrof. Možná poslední město osídlila komunita přeživších, totalitářské společenství je řízeno charismatickým vůdcem a zásadami pseudonáboženského učení Nového začátku. Pravidla života určuje i strach před přetrvávajícím nebezpečím smrtelné nákazy. Paralelní existenci lidé mohou vést ve virtuálním světě, kde nacházejí iluzi plnohodnotného života a svobodné vůle. Erik Vilks, hlavní hrdina knihy, žil stejně, dokud v duchu neuslyšel podivně známou melodii, jež v jeho mysli vyvolává obrazy života, který snad kdysi vedl. Příslušník privilegované kasty pracovníků ústředí se rozhodne odhalit svůj skutečný příběh, najít pravdu, která může být osvobozující i otřesná… Štindlova próza navazuje na tradici dystopického žánru, jak ji vymezila zahraniční i domácí klasika (Orwell, Dick, Tevis), přitom ovšem nabízí původní a dobře vystavěný příběh o hledání osobní identity a fungování lidské společnosti. Svébytnou, paralelní rovinu příběhu vytvářejí ilustrace Josefa Bolfa, jednoho z nejrespektovanějších výtvarníků střední generace, jenž se podílel i na námětu knihy.

46

JAMES JOYCE Kočka a čert/ The Cat and the Devil

ISAAC BASHEVIS SINGER Hádanka/A Riddle

Přeložil Martin Pokorný Ilustrovala Saša Švolíková

Ať už se povídky nositele Nobelovy ceny I. B. Singera odehrávají v jeho rodném Polsku nebo v Americe, jeho pozdějším domově, jedno mají společné: představují nám svět hemžící se rázovitými postavami, svět vášní a posedlostí, svět neskonalého tajemství. Autor, jak sám říká, píše „o skupině lidí, kteří jsou zbytku světa – a mnohdy i sami sobě – dosud hádankou: o východoevropských židech hovořících jidiš, kteří zahynuli v Polsku, nebo emigrovali do USA“. Tento výbor se snaží být reprezentativním vzorkem Singerovy povídkové tvorby a jsou tu zastoupeny jak jeho „duchařské“ povídky, tak ty, které líčí obyčejné – třebaže neobyčejné – lidi. Setkáme se tu tedy s takovými postavami jako s prostou Tajbele a jejím záhrobním nápadníkem, s jurodivým newyorským impresáriem Šlojmelem, s nenapravitelným rouhačem Chazkelem, s krásnou, ale smutnou štamgastkou bistra Ester a jinými, jejichž osudy nás okouzlí i hluboce dojmou.

Bilingvní vydání pohádky, kterou James Joyce napsal v roce 1936 jako dopis svému vnukovi. Významný irský prozaik a básník, jenž svým dílem patří mezi přední autory 20. století a je považován za největšího experimentátora moderního románu, se narodil a vyrůstal v Dublinu v katolické rodině. Studoval na jezuitském gymnáziu a posléze na univerzitě v Dublinu. Po ukončení studií odchází do Evropy, kde prožije až na několik návratů do Irska celý život. Celé jeho dílo je však dětstvím a pobyty v Irsku protknuto a silně ovlivněno.

Přeložili Antonín Přidal a Lenka Sobotová

47

Bilingvní tituly

Thrillery, detektivky

BELINDA BAUEROVÁ

ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY Antoine de Saint-Exupéry se narodil roku 1900 ve francouzském Lyonu. Po studiu na gymnáziu, kde měl lepší známky z přírodních věd než z literatury, se neúspěšně hlásil na Námořní akademii; poté nastoupil na Vyšší uměleckou školu, kde studoval architekturu. Během vojenské služby získal letecké oprávnění a jako pilot převážel poštu z francouzského Toulouse do senegalského Dakaru. Pracovní zkušenosti z tohoto období zpracoval ve svém prvním románu Kurýr na jih (Courrier sud, 1929). Zalétával také letecké linky v jihoamerické Patagonii a zde sepsal svůj druhý román Noční let (Vol de nuit, 1931). V roce 1935 se pokusil přeletět z Paříže do Saigonu, s letadlem havaroval v libyjské poušti a před smrtí ho zachránila jen náhodně procházející karavana beduínů. Tento zážitek mu mezi jinými posloužil jako východisko Malého prince (Le Petit Prince, 1943), poeticko-filozofického příběhu, který svého autora celosvětově proslavil. Jeho dalšími díly jsou romány Země lidí (Terres des hommes, 1939), Válečný pilot (Pilote de guerre, 1942) a nedokončený fragment Citadela (Citadelle, 1948). V roce 1944 vyrazil nad provensálské pobřeží na válečný průzkumný let, ze kterého se už nevrátil. Havarované letadlo bylo nalezeno až v roce 2004 u ostrůvku Riou nedaleko Marseille, okolnosti Saint-Exupéryho smrti zůstávají dodnes neznámé.

Malý princ/ Le Petit Prince

Belinda Bauerová vyrůstala v Anglii a Jižní Africe. Nyní žije ve Walesu. Pracovala jako žurnalistka a scenáristka. Originální psychologický thriller plný napětí Vřesoviště je její prvotina a hned za něj v roce 2010 získala od britské asociace autorů detektivek jednu z nejprestižnějších cen – Zlatou dýku. Tento román následovaly ještě další dva úspěšné romány, v nichž osudy hlavního hrdiny rozvíjí.

Vřesoviště Přeložila Jitka Fialová Dvanáctiletý Steven Lamb doufá, že zlomí prokletí své těžce zkoušené rodiny, když zjistí, co se stalo s jeho strýcem, který před dvaceti lety ve svých jedenácti beze stopy zmizel právě v době, kdy v okolí zakopával zneužité dětské oběti sériový vrah. Exmoorské vřesoviště Steven prohledává dlouho marně, a proto se pustí do nebezpečné hry: uvězněnému vrahovi pošle dopis…

Přeložila Michala Marková „Namaluj mi beránka.“ Touto větou osloví malý kudrnatý chlapec s šálou zkroušeného pilota, který havaroval v saharské poušti. Odkud se hoch vzal? Přiletěl opravdu se spřežením husí z daleké planety? Nebo je Malý princ jen výplodem pilotovy fantazie? Procítěný snový příběh, který podněcuje jak dětskou fantazii, tak filozofické sklony dospělých, lze číst jako pohádku, alegorii i symbolický existenciální román. Malý princ vychází jako vždy s autorovými ilustracemi, poprvé však v bilingvním česko-francouzském vydání.

48

„Schopnost Bauerové přepínat mezi perspektivami dvanáctiletého chlapce a sériového vraha ve středních letech prostě bere dech… Její debutový román je příslibem mnoha dalších skvělých knih.“ – The Post and Courier

49

Thrillery, detektivky

JANE CASEYOVÁ

Thrillery, detektivky

ZORAN DRVENKAR

Jane Caseyová (*1977) se narodila a vyrostla v Dublinu. Po studiích na Oxfordu se usadila v Londýně, kde žije se svým manželem. Je autorkou tří úspěšných detektivních románů; nyní pracuje na své čtvrté knize.

Zoran Drvenkar (*1967) pochází z Chorvatska. Ve třech letech se s rodiči přestěhoval do Berlína. Od roku 1989 se na plný úvazek věnuje psaní knih pro děti i pro dospělé. S oblibou mění žánry, píše sci-fi, detektivní romány, thrillery i příběhy pro děti. Jeho texty sesbíraly řadu cen, z nichž nejvýznamnější je Německá cena za literaturu pro mládež (za knihu Die Kurzhosengang, 2005).

Beze stopy

Sorry

Přeložila Jarka Stuchlíková

Přeložila Michaela Škultéty

Když v irském městečku zmizí dvanáctiletá Jenny, uvědomuje si její učitelka Sára Finchová mnohem lépe než ostatní, že se s každým dalším dnem zmenšuje naděje, že její žačku naleznou živou a zdravou. Jako dítě totiž Sára zažila něco podobného: jednoho dne beze stopy zmizel její starší bratr Charlie, a celou její rodinu tato tragédie hluboce zasáhla. Sáře je nyní něco přes dvacet a bydlí s matkou, která své chmury zahání alkoholem a pokojíček svého syna udržuje v někdejším stavu jako jakousi podivnou svatyni. Pak se Sáře přihodí něco příšerného: v lesíku nedaleko svého domu objeví Jennyino tělo. Je vtažena do policejního vyšetřování, a zatímco vzdoruje obrovskému mediálnímu zájmu, pomalu na ni samotnou padá podezření. Ale nesleduje ji jen policie… Román Beze stopy je napínavá psychologická detektivka se strhující atmosférou; přestože jde o debutovou prózu, ocitla se kniha záhy na žebříčku britských bestsellerů, stejně jako autorčiny následující knihy The Burning a The Reckoning.

Jsou čtyři – dva muži a dvě ženy. Kamarádí se už od základní školy. Je jim kolem třiceti, ale moc toho zatím nedokázali, buď jsou nezaměstnaní, nebo je práce nebaví, a taky v osobním životě je pronásleduje smůla. Jednoho dne dostane jeden z nich nápad založit agenturu s názvem Sorry, která se bude z pověření klientů omlouvat za způsobená příkoří – tu nespravedlivě propuštěnému zaměstnanci, tu zase podvedené milence. Čtveřice nápad uskuteční a k údivu všech slaví úspěch. Každý rád zaplatí pěknou sumu za možnost zbavit se pocitů viny a špatného svědomí. Jenže pak dostanou hrdinové zakázku, která je úplně vykolejí – mají se omluvit brutálně zavražděné mrtvole a zadavatelem je sám vrah. A ten má ještě další požadavky – zamést stopy, odklidit mrtvolu atd. A členy agentury drží pěkně v šachu, ví o nich všechno, o každém jejich hříchu a podlosti. A tak se hrdinové proti své vůli čím dál víc zaplétají do nebezpečné, skličující hry... Překladová práva byla prodána do 14 zemí, mj. do Velké Británie a USA.

50

„Drvenkar vystavěl spletitý, napínavý děj s děsivě krutými zločiny, který se odvíjí v mnoha liniích a umně zpochybňuje role pachatelů i obětí.“ – Der Spiegel

51

Thrillery, detektivky

Thrillery, detektivky

MARK EDWARDS LOUISE VOSSOVÁ

TANA FRENCHOVÁ

Když britští autoři Louise Vossová a Mark Edwards se svými knihami Chyť vlastní smrt a Jak zabít Kupida dlouho nemohli v zavedených nakladatelstvích uspět, rozhodli se, že si je vydají „samizdatem“ na internetu. Obě elektronické knihy měly mezi čtenáři obrovský ohlas a Vossová a Edwards se jako první nezávislí autoři umístili na 1. místě prodejního žebříčku knižního portálu Amazon. Britské nakladatelství HarperCollins poté knihy převzalo pod svá křídla a s velkým úspěchem je vydalo i v papírové podobě. Mark Edwards pracuje jako marketingový ředitel ve společnosti poskytující studentské půjčky, Louise Vossová je organizátorka koncertů na Kingstonské univerzitě. V současné době pracují na pokračování thrilleru Chyť vlastní smrt.

Přeložila Pavla Koseková

52

Ztracený přístav Přeložil Petr Pálenský

Jak zabít Kupida Začínající spisovatel Alex by pro svou učitelku Siobhan udělal cokoliv. Posílá jí erotické vzkazy, nosí jí květiny, kupuje jí drahé prádlo a značkové oblečení. Postává pod jejími okny, vyhrožuje jejímu bývalému příteli, maže z jejího počítače maily, které hrozí, že by mohly zhatit jeho plány. Nedělají snad tohle všichni zamilovaní? Tohle přece není stalking – to je láska. Vyděšené Siobhan se nakonec podaří Alexe odradit, jenže vzápětí zjišťuje, že už bez něho nedokáže žít… a rozhodne se pomstít. Z oběti se stává stalker, ze stalkera oběť. Je v lásce opravdu dovoleno vše, včetně vraždy? Příběh plný absurdních situací, nepředvídaných zvratů i temného humoru střídavě vypráví stalker a jeho oběť. Překvapivý závěr s kuriózním happy endem je ujištěním, že pro každého se najde životní partner, bez ohledu na to, jak vyšinutý je.

Tana Frenchová (*1973) vyrůstala v Irsku, Itálii, USA a Malawi a od roku 1990 žije v Dublinu. Vyučovala herectví na dublinské Trinity College a pracuje v divadle, filmu a dabingu. Za román V lesích (Argo, 2010) získala v roce 2008 cenu Edgara Allana Poea (An Edgar Award) za nejlepší první román. V roce 2008 vyšla další úspěšná a vysoce hodnocená Podoba (Argo, 2011). Její knihu Na věrnosti v roce 2010 zařadil deník The New York Times mezi deset nejúspěšnějších titulů roku a Tana Frenchová v ní opět dokládá své mistrovství psychologické detektivky.

obálka bude

V nedostavěném a jen z části obydleném satelitním městečku za Dublinem dojde k vraždě dvou dětí a jejich otce. Matka je převezena na intenzivní péči a bojuje o život. Případu se ujímá Dělovka Kennedy, vyšetřovatelské eso dublinského oddělení vražd. Zprvu se spolu se svým mladším parťákem Richiem domnívají, že případ je jasný: Pat Spain se stal obětí hospodářské krize, takže zabil svoje děti, pokusil se zabít i svou ženu Jenny a nakonec spáchal sebevraždu. Je tu však až příliš mnoho nevysvětlitelných okolností a stopy vedou dvěma směry zároveň. Navíc se ke slovu hlásí i Dělovkův soukromý život. Jeho sestra Dina, která se o případu dozví ze zpráv, začíná mít opět psychické problémy a vzkřísí něco, o čem se Dělovka domníval, že má pevně pod kontrolou – něco, co se v těch končinách jednoho léta přihodilo jejich rodině, když byli ještě děti...

JIŽ VYŠLO: V lesích Podoba Na Věrnosti

53

Thrillery, detektivky

Thrillery, detektivky

KEIGO HIGAŠINO Keigo Higašino (*1958) patří v současnosti k nejčtenějším japonským spisovatelům. Proslavil se hlavně příběhy žánru foto „mystery“, v nichž se často dotýká Zdenka i společenské problematiky. Původně pracoval jako technik ve firmě Denso, avšak po úspěchu svého prvního románu Po škole (Hókago, 1985) se začal ve svých 27 letech naplno věnovat tvůrčímu psaní. Mezi jeho neznámější romány patří díla Tajemství (Himicu, 1998), Bílá noc (Bjakujakó, 1999) nebo Oddanost podezřelého X (Jógiša X no kenšin, 2005), za který Higašino získal významnou Naokiho cenu, udělovanou spisovatelům populární literatury. Za svá díla obdržel i mnohá jiná ocenění a důkazem jeho oblíbenosti je rovněž fakt, že většina jeho románů a povídek se dočkala filmového nebo televizního zpracování.

Oddanost podezřelého X Přeložil Martin Tirala Román Oddanost podezřelého X prozaika Keiga Higašina vypráví příběh Jasuko, která v sebeobraně zavraždila svého bývalého manžela. Všechny stopy se jí snaží pomoci zahladit soused Tecuja Išigami, geniální matematik, jenž je do ní bezmezně zamilován. K vyšetřování zločinu je však přizván profesor Manabu Jukawa, Išigamiho přítel ze studií. Jukawa, známý též pod přezdívkou Galileo, postupně odkrývá pravdu, a to navzdory přerušenému vyšetřování ze strany policie. Román získal několik japonských literárních cen včetně prestižní Naokiho ceny pro spisovatele populární literatury.

54

obálka Pavel

UKÁZKA „Problém je, jak na to bude pohlížet policie. Myslím, že s touhle lží neobstojíte.“ „Proč myslíte?“ zeptala se Jasuko, ale potom si uvědomila, že právě touto otázkou potvrdila, že lhala. Išigami ukázal na pravou ruku mrtvého. „Na zápěstích a hřbetech rukou jsou otlačeniny. Když se dobře podíváte, jsou ve tvaru prstů. Pravděpodobně když ho někdo zezadu škrtil, muž se ze všech sil snažil ze smyčky vymanit. Vypadá to na otlačeniny prstů někoho, kdo ho držel, aby mu v tom zabránil. To je zcela zřejmé.“ „To jsem taky udělala já.“ „Paní Hanaoko, to je nemožné.“ „A proč?“ „Škrtila jste ho přece zezadu. Abyste ho ještě držela za ruce, je zhola nemožné. Na to by byly potřeba čtyři ruce.“ Proti Išigamiho argumentaci nebyla Jasuko schopna nic namítnout. Měla pocit, jako by se ocitla v tunelu, z něhož není cesty ven. Odevzdaně svěsila hlavu. Išigamimu stačil jediný pohled na to, aby si tohle všechno domyslel. Policie bude jistě pátrat mnohem důkladněji. „Já nechci, aby s tím byla Misato nějak spojována. Chci zachránit alespoň ji…“ „Já taky nechci, abys šla do vězení,“ řekla uplakaně Misato. Jasuko si zakryla obličej dlaněmi. „Co mám tedy dělat?“ Měla pocit, jako by vzduch v místnosti zhoustl a ztěžkl. Zdálo se, že ji jeho tíže rozdrtí. „Pane Išigami,“ osmělila se Misato. „Pane Išigami, vy jste přeci nepřišel mámě poradit, ať se udá…“ Išigami odpověděl až po menší odmlce. „Zavolal jsem vám, protože jsem vám chtěl pomoct. Pokud se chcete udat, nic proti tomu nemám, ale jestli to udělat nechcete, samy dvě to nezvládnete.“

Jeho slova přiměla Jasuko sundat si ruce z obličeje. Vždyť už tehdy, když jí tenhle muž telefonoval, naznačoval něco podobného. Že jenom ve dvou tu mrtvolu odstranit nesvedou… „Existuje způsob, jak celou věc vyřešit, aniž bychom se musely udat?“ zeptala se opět Misato. Jasuko zvedla obličej. Išigami mírně naklonil hlavu. V jeho tváři nebyl ani náznak vzrušení. „Buď skrýt, že k zločinu vůbec došlo, anebo to udělat tak, abyste se spáchaným činem nebyly spojovány. Každopádně tu mrtvolu musíme odstranit.“ „Myslíte, že to dokážeme?“ „Misato!“ napomenula ji Jasuko. „Co to říkáš?“ „Bude to těžké. Ale nikoli nemožné.“ Išigamiho způsob mluvy nadále postrádal jakékoli emoce. Ale Jasuko díky tomu jeho slova zněla mnohem logičtěji. „Mami,“ řekla Misato. „Necháme si od pana Išigamiho pomoct. Jinak to nezvládneme.“ „Ale to nejde…“ dívala se Jasuko na Išigamiho. Ten svýma úzkýma očima upřeně zíral šikmo před sebe. Jako by v klidu čekal na to, až se matka s dcerou rozhodnou. Jasuko si vzpomněla na to, co jí říkala Sajoko. Podle ní ji má tento učitel matematiky rád. Chodí si kupovat bentó, jen když se ujistí, že je Jasuko v obchodě.

55

Thrillery, detektivky

Thrillery, detektivky

ANTHONY HOROWITZ

AKIF PIRINÇCI

Anthony Horowitz je renomovaný autor předloh k detektivním seriálům (Vraždy v Midsomeru, Foylova válka a Hercule Poirot) a příběhů pro děti i dospělé z oblasti hororu a fantasy. Ve svém novém románu kongeniálně navazuje na dnes již klasické dílo Arthura Conana Doyla líčící dobrodružství brilantního detektiva Sherlocka Holmese. Anthony Horowitz jako první po mnoha letech získal oficiální svolení od dědiců práv na dílo A. C. Doyla, aby v Domu hedvábí nezapomenutelnou postavu legendárního detektiva opět oživil. Román tak doplňuje slavný kánon případů Sherlocka Holmese a je neocenitelným přírůstkem do knihovničky všech milovníků detektivní literatury.

Akif Pirinçci se narodil v roce 1959 v Istanbulu, o deset let později emigroval s rodiči do Německa, kde žije dodnes. Jeho prvotina, milostný příběh Slzy vždycky znamenají konec, vyšla knižně, když mu bylo pouhých 21 let. Pozornosti kritiky a mimořádného úspěchu u čtenářů se však dočkal až jeho následující román Felidae, svérázná detektivka s kočičími hrdiny. Od té doby se Pirinçci etabloval jako uznávaný bestsellerový autor kriminálních románů.

Dům hedvábí

Francis

Přeložila Barbora Rozkošná

Přeložila Alena Sabolová

Sherlock Holmes, nejslavnější soukromý detektiv, muž pronikavého intelektu a bleskového úsudku, se vrací v novém příběhu z pera svého věrného přítele a kronikáře, doktora Johna Watsona. Píše se rok 1890 a u dveří bytu číslo 221B ulici Baker Street zvoní vyděšený obchodník s obrazy – v mrazivých londýnských ulicích ho sleduje záhadný cizinec s čerstvou jizvou v obličeji. Zdánlivě triviální případ, který Sherlocka Holmese zavede z Londýna až do přistěhovaleckých čtvrtí amerického Bostonu, se však záhy mění v drtivou noční můru. Dvojice vyšetřovatelů postupně odhaluje tajemné spiknutí, jehož odhalení hrozí otřást samotnými základy Britského impéria.

Mazaný, chytrý a vtipný detektiv Francis je jakousi kocouří kombinací Sherlocka Holmese, Phila Marlowa a Jamese Bonda. Sotva vyřešil svůj první zapeklitý případ vražedné série pomateného nápravce světa (Felidae, Argo 2008), už čelí další hrůze. Tentokrát je jeho nepřekonatelné inteligence a neomylných instinktů zapotřebí v zapadlé venkovské díře, kam odjíždí se svým člověčím druhem neboli – jak ho láskyplně nazývá – „otvíračem konzerv“. To, co zpočátku vypadá jako vítaná změna prostředí, se záhy změní v krvavou odyseu. Francis se ve svém novém revíru ještě nestačí ani pořádně rozkoukat, a už objevuje první zohavenou mrtvolu. Pokud je někdo s to vyřešit tento případ točící se kolem slepých koček a zuřivých lovců, pak je to jedině Francis. Ovšem zvířecí krutost a lidské šílenství si žádají svou daň…

„Horowitz rozehrál dokonalou partii. Jeho Sherlock si nebere servítky.“ – The Guardian

JIŽ VYŠLO: Felidae – Kočičí detektivka

„Zdá se to nepravděpodobné, ne-li nemožné, ale je to pravda: Holmes se vrátil – a je v dokonalé kondici!“ – The Independent

56

57

Mýty a legendy – ilustrovaná řada

Sci-fi a fantasy

O obrovi, který neměl srdce v těle Norské pohádky Přeložila Jarka Vrbová Ilustrace Theodor Kittelsen, Erik Werenskiold a Otto Sinding

Argonautica Přeložil Josef Jaroš Ilustroval Michal Singer Nové vydání dosud jediného českého básnického překladu ve své době proslulého díla helénistického básníka Apollónia Rhodského. Ten ve svém eposu zpracoval slavný řecký mýtus o plavbě hrdiny Iásona a jeho druhů, Argonautů, na lodi Argó do Kolchidy za zlatým rounem, stejně jako následný tragický příběh Iásona a Médeie. Kniha vychází k 20. výročí existence nakladatelství Argo.

Svazek obsahuje všechny pohádky, jež po vzoru bratří Grimmů v 19. století vydali sběratelé Peter Christen Asbjornsen a Jorgen Moe. Všem sto devatenácti pohádkám je v tomto českém překladu ponechán jejich původní rozsah i osobitý styl. Autenticitu sbírky podtrhuje i použití dobových romantických ilustrací Theodora Kittelsena, Erika Werenskiolda a Otty Sindinga.

SERGEJ LUKJANĚNKO Konkurenti Přeložila Iva Dvořáková Velkoměstským životem jemně znavený moskevský třicátník Valentin alias Katran, profesí novinář, si jednoho večera všimne zvláštního inzerátu začínajícího slovy Hledáme piloty orbitálních bombardérů. Mohl by ho jen tak přejít. Ale je na něm cosi zvláštního. Osud tomu chce, že Valentin v noci (jak jinak než podnapilý) navštíví personální agenturu Hvězdná hodina, kde se za mnoha úsměšků nechá z legrace naverbovat do vesmírné armády. Lukjaněnkův nový fantasy román je jako vždy čtivý a vtipný, jako vždy vybízí k zamyšlení – a navíc se tentokrát úzce proplétá se známou „vesmírnou“ počítačovou hrou.

Nová hlídka Přeložila Iva Dvořáková Proroctví. Proroctví pro celý čarodějný svět. Podaří se je utajit? Uslyší je Jiní anebo všichni lidé? Je vůbec ještě zapotřebí světa Hlídek, Světla, Tmy a čarodějů? Přichází prorok, neiniciovaný desetiletý chlapec, Jiný, Světlý. A přichází také Tygr, stvoření z nočních děsů Williama Blakea. Nikdo ho nezná. Ví se jen, že jde po prorokovi a Inkvizice odmítá pomoci. Bdí ještě někdo jiný nad rovnováhou Světla a Tmy?

JIŽ VYŠLO:

Noční hlídka | Denní hlídka | Šerá hlídka | Poslední hlídka | Hvězdy, ty studené hračky Svět stínu | Bludiště odrazů | Lživá zrcadla | Nanečisto | Lord z planety Země Trix Solier – Čarodějův učeň | Spektrum | Rytíři čtyřiceti ostrovů Hledači nebe I. – Chladné břehy | Hledači nebe II. – Nadchází ráno

58

59

Edice Fantastika

Edice Fantastika

VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON

VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON

ISAAC ASIMOV

(1920–1992) byl jedním z nejplodnějších a nejslavnějších mistrů žánru science fiction. Jeho nejznámějším dílem jsou tzv. dějiny budoucnosti, skládající se ze dvou proslulých cyklů – Robotů a Nadace (za ten druhý získal roku 1966 cenu Hugo.) Mezi jeho nejlepší romány patří Konec věčnosti a Ani sami bohové. Nepominutelná je také jeho povídková tvorba, zejména dvaatřicet povídek, v nichž formuloval známé tři zákony robotiky. Roku 1986 mu byla udělena Nebula pro „Velmistra žánru“. Svůj bohatý život popsal ve třech autobiografiích. Isaac Asimov bezesporu byl a stále ještě je gigantem světové SF a svým dalekosáhlým vlivem mimo žánr pomáhal fantastice se začlenit do hlavního proudu všeobecné literatury.

Ocelové jeskyně Přeložil Zdeněk Lorenc Elijáš Baley je detektivem na Zemi. Když dostane příkaz vyšetřovat vraždu Vesmířana, spolupracovat přitom s jiným Vesmířanem a ještě k tomu s robotem, jehož pouhá přítomnost ve městě vyvolává davovou hysterii, má pocit, jako by se celý svět zbláznil. Děj Ocelových jeskyní se odehrává v několik tisíc let vzdálené budoucnosti. Země je spoutána naprosto uzavřenými a xenofobními gigantickými městy. Žádný Pozemšťan by Venku nestrávil dobrovolně ani minutu. Pozemšťané nenávidí roboty a jejich nenávist stále sílí. Dlouhověcí a všech nemocí zbavení Vesmířané, obyvatelé padesátky Vnějších světů, které byly osídleny v dávné minulosti, jsou naopak na roboty zcela odkázáni a z pozice vítězů nutí pozemšťany podřizovat se jejich podmínkám.

Roboti a impérium Přeložil Jan Pavlík

Roboti úsvitu

Lidstvo stojí znovu na rozcestí. Od doby, kdy Elijáš Baley vyřešil případ „vraždy” humanoidního robota Paneela, pomohl doktoru Fastolfovi zvítězit ve volbách na Auroře a tak umožnil Zemi osídlit nové světy, uplynula dvě století. Draví a rychle sílící pozemšťané vtrhli do vesmíru a Vnější světy pomalu přicházejí o svou sílu a převahu nad Zemí. Mohou ještě zvrátit rovnováhu sil – tím, že Zemi úplně zničí. Vesmířanka Gladia a roboti Daneel a Giskard jsou vrženi do víru událostí, které začínají krystalizovat v osudový konflikt, na jehož výsledku závisí celá budoucí existence lidstva.

Přeložil Karel Čermák Lidstvo je na pokraji katastrofy. Elijáš Baley se při řešení svého nového velkého případu dostává na hlavní z vesmířanských světů – Auroru. Případ je to velice neobvyklý. Byl zničen humanoidní robot Jander Paneel, dvojče Elijášova kolegy Daneela, a hlavním podezřelým je vesmířanský robotik a politik dr. Han Fastolfe, kandidát na funkci předsedy Rady Aurory. Hlavním motivem příběhu je Baleyho snaha prosadit po staletí přerušené obnovení kolonizace Galaxie lidmi. A Fastolfe je jedním z mála, kdo podporuje myšlenku, aby se nové kolonizace mohla zúčastnit i Země.

JIŽ VYŠLO:

Kosmické proudy | Nadace | Nadace a Říše | Druhá Nadace | Nadace na hranicích | Těžká planeta | Já, robot | Počítačoví piráti | Nadace a Země

PŘIPRAVUJEME:

Hvězdy jako prach | Konec věčnosti | Nahé slunce

60

61

Edice Fantastika

Edice Fantastika

VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON

VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM TRITON

PATRICK ROTHFUSS

(*1973) žije ve svém rodném Wisconsinu, kde vyučuje na univerzitě. Sám byl věčným studentem, který si nevěděl rady s tím, jakým směrem se má vydat. Řadu let studoval chemické inženýrství, klinickou psychologii, filosofii, středověkou historii, orientální drama, antropologii, sociologii… Po devíti letech strávených na vysokých školách byl profesory donucen studium ukončit a absolvovat v oboru anglického jazyka. Mezitím zjistil, že umí psát. Psal poezii, satirické sloupky pro noviny, humorné scénáře do rádia. Dva měsíce před tím, než absolvoval, dokončil projekt, na němž strávil sedm let tvrdé práce, rozsáhlý příběh o životě muže jménem Kvothe. Vrátil se na univerzitu, kde se naučil tolik milovat studium, aby na ní sám vyučoval, a dlouho čelil dopisům odmítajícím Kvothův příběh, až se mu díky šťastné náhodě podařilo sehnat vydavatele. Dnes se o Jméno větru vydavatelé doslova přetahují, vždyť román byl velmi rychle prodán do více než dvaceti zemí. Autor miluje svět a postavy, které vytvořil, miluje vědomí, že lidé dostanou šanci se s jeho postavami také setkat. Jméno větru získalo několik cen a celou řadu různých nominací, bezpochyby jde o jeden z nejlépe přijatých fantasy románů současnosti.

Strach moudrého muže Přeložila Jana Rečková Pokračování vřele přijatého románu Jméno větru je v rámci žánru fantasy jednou z nejočekávanějších událostí nadcházejícího období. Druhý díl trilogie Kroniky Královraha odpoví na řadu otázek, ale spolu s novými Kvothovými životními osudy přinese i řadu nových. „Každý moudrý člověk se bojí tří věcí: rozbouřeného moře, bezměsíčné noci a hněvu mírumilovného muže.“ Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným

62

N. K. JEMISINOVÁ Sto tisíc království Přeložila Jana Rečková

arkanikem a po stopách skupiny žoldnéřů vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě. Při tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu umožnily pomstít vraždu jeho rodičů. Tím však jeho četná dobrodružství nekončí, nebyl by to Kvothe, aby se nezapletl s ženou, tentokrát s okouzlující Felurian, které žádný muž neodolal, aniž by za to nezaplatil životem… Pod jejím vedením se Kvothe dozvídá mnohem víc nejen o ženách, ale i o pravé povaze magie. A přitom podniká další kroky na dlouhé cestě za osudem hrdiny, aby se posléze naučil, jak nesmírně obtížné bývá, když se člověk ještě za svého života stane všem známou legendou. Kniha vychází ve dvou obálkových mutacích.

Yeine Darr je vyvrženec z barbarského severu. Když její matka za záhadných okolností zemře, je dívka povolána do velkolepého města zvaného Nebe. Teprve tam zjistí, že je jmenována dědičkou krále. Náhle se ocitá ve středu nemilosrdného boje o moc a je postavena proti příbuzným, o jejichž existenci do té doby netušila. Bojuje o svůj život a přitom je čím dál hlouběji vtahována do tajemství halícího matčinu smrt a do krvavé historie vladařské rodiny, jíž se stala součástí. Románový debut mladé autorky se okamžitě dočkal bouřlivého přijetí ze strany žánrové kritiky i čtenářů. Autorka za něj získala cenu Locus a bezpočet nominací včetně těch na ceny Hugo, Nebula a World Fantasy Award.

JIŽ VYŠLO: Jméno větru I., II.

PŘIPRAVUJEME: Dotisk – Jméno větru v nové podobě.

63

Literatura pro děti

Literatura pro děti

DAVID WALLIAMS foto???

David Walliams je britský herec a scénárista, spolutvůrce populární komediální série Little Britain (Malá Velká Británie), za kterou se svým kolegou Mattem Lucasem obdržel tři ceny BAFTA a British Comedy Award. V roce 2008 napsal svou první knihu pro děti. Literární kritici jej dnes označují za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. Argo postupně vydá jeho čtyři knihy pro děti. Jako první se k českému čtenáři dostane Babička drsňačka. Vypráví se v ní příběh o předsudcích a toleranci, o překvapivých odhaleních a jedné šíleně troufalé loupeži.

Budete se smíchy popadat za břicho. Možná budete i brečet. Ale nikdy se nebudete nudit a nikdy se už na svět a lidi kolem sebe nebudete dívat stejnýma očima.

Babička drsňačka Přeložila Veronika Volhejnová Ilustroval Tony Ross Ben je k smrti otrávený, zase má strávit víkend u babičky: „Vždyť je s ní děsná nuda! Se všema starýma je nuda. Telka jí nefunguje, pořád chce jenom hrát scrabble a smrdí kapustou!“ Pěkně tvrdý odsudek z úst nezletilce, jenže to ještě Ben netuší dvě věci: 1) Jeho babička kdysi byla proslulou lupičkou šperků. 2) Celý život kula plán, jak ukradnout korunovační klenoty, a proto teď potřebuje Benovu pomoc!

Babička vypadala úplně jako z učebnice:

Pan Smraďoch Přeložila Veronika Volhejnová Ilustroval Tony Ross

Jako ukázka bude ilustrace z knihy, kde je babička s popiskami. dodá Saša

Benova babička MILOVALA knihy a pořád do nějaké koukala. Měla je nastavěné na policích, vyskládané na parapetech, vyrovnané v rozích. Nejradši měla detektivky. Knížky o gangsterech, bankovních lupičích, mafiánech a tak. Ben si nebyl tak docela jistý, jaký přesně je mezi tím rozdíl, ale zdálo se mu, že gangsteři jsou nejhorší. Ben sice strašně nerad četl, ale rád si prohlížel obálky těch babiččiných knih. V pestrých barvách tam byla vyvedená rychlá auta a krásné ženy a Benovi se ani nechtělo věřit, že ta jeho nudná babička vážně ráda čte knížky, které vypadají tak dobrodružně. Proč je tak posedlá gangstery? myslel si Ben. Gangsteři nebydlí v přízemním domku. Gangsteři nehrají scrabble. Gangsteři nejspíš nesmrdí kapustou.

Pan Smraďoch patří do kategorie hodně divných románových hrdinů. Žije na lavičce v parku a svému jménu dělá opravdu čest. Je to ten nejsmradlavější smraďoch pod sluncem. Dvanáctileté Chloe to ale rozhodně nebrání v tom, aby se s ním spřátelila. Jasně, páchne, ale na druhou stranu na ni nikdy nikdo nebyl tak milý jako on. A tak se Chloe rozhodne, že milého bezdomovce tajně ubytuje v kůlně na zahradě svých rodičů. Jenže schovejte takového smraďocha! Chloe brzy pozná, že některá tajemství můžou být velmi nebezpečná a od katastrofy je dělí jen malinký krůček. Kouzelně neuctivý a zároveň dojemný příběh vypráví o tajemstvích, přátelství i docela obyčejném životě. Pro děti od 10 let.

PŘIPRAVUJEME: Týpek v ženských šatech Miliardovej kluk

64

65

Literatura pro děti

Literatura pro děti

CHRIS PRIESTLEY Příšerné příběhy z temného tunelu DAVID DVOŘÁK Kašpárek v rohlíku Ilustrace Matěj Němeček a Lukáš Urbánek Kašpárek v rohlíku je společný hudebně-kabaretní projekt party známých hudebníků (M. Caise, Mardiho, L. Dusilové, B. Šrůmové, D. Kollera, T. Graves aj.), který má početnou skupinu fanoušků napříč generacemi. Velká kašpárkovská ilustrovaná kniha přináší písňové texty a notové zápisy ze všech dosud vydaných alb a singlů. Propojují je intermezza ze života Kašpárka od jeho narození až po založení kapely a její vstup na Olymp české národní zábavy! A samozřejmě nebude chybět ani spousta komiksů a ilustrací Matěje Němečka i Lukáše Urbánka včetně řady hustých vychytávek.

66

Třetí várka „příšerných příběhů“ se tentokrát veze po kolejích, v kupé strašidelného vlaku. Robert Harper cestuje z otcovského domu do internátní školy. Poprvé jede sám vlakem; kupé, do kterého se posadil, se postupně zcela zaplní. Vlak náhle zastaví, právě před tunelem, a Robert nedokáže zjistit, proč nejedou dál. Všichni v kupé usnuli, až na krásnou a trochu podivnou dámu, která sedí naproti Robertovi. Dají se do řeči; dáma pak chlapci začne vyprávět děsivé příběhy, při kterých stydne krev v žilách. Roberta během vyprávění kdovíproč přemáhá spánek. Dokáže se mu ubránit? A dojede do cílové stanice? Pro děti od 12 let.

Přeložila Lucie Křesťanová Ilustroval David Roberts Čůrej! Čůrej sem a čůrej tam Čůrej jako velkej pán Vestoje i za běhu Žlutý srdce do sněhu Každej se rád vyčůrá Zadara i za bůra A čůrej sem, sem, sem Čůrej dovnitř, čůrej ven Řekni si, kam čůrat mám Já se ti tam vyčůrám Ať seš s partou nebo sám Čůrej sem a čůrej tam

JIŽ VYŠLO: Příšerné příběhy strýce Montaguea Příšerné příběhy z Černé lodi

67

Literatura pro mládež

Literatura pro mládež

CAT PATRICKOVÁ

ALYSON NOËLOVÁ Americká spisovatelka Alyson Noëlová je autorkou celé řady knih pro mládež. Debutovala v roce 2005 románem Faking 19, velkou pozornost kritiků a řadu ocenění získala její kniha Saving Zoë (2007), největší čtenářské obliby se pak dočkala několikadílná série Nesmrtelní (The Immortals). První díl vyšel v roce 2009 pod názvem Evermore (česky Napořád, Argo 2010) a záhy se probojoval mezi nejprodávanější knihy v USA, mimo jiné se vyhoupl na nejvyšší příčku žebříčku New York Times Bestsellers. Překladová práva byla prodána do 34 zemí celého světa.

Americká spisovatelka Cat Patricková žije nedaleko Seattlu s manželem a dvěma malými dcerami-dvojčaty. Debutovala v roce 2011 románem pro mládež Forgotten (česky Zapomnění ).

foto ???

Zapomnění Přeložila Lucie Simerová

Temný plamen Přeložila Michaela Škultéty Také ve čtvrtém dílu série Nesmrtelní se Ever potýká s úskoky svého úhlavního nepřítele, bezcharakterního Romana. Když se jeho vinou hrdinčina nejlepší kamarádka Haven ocitla na pokraji smrti, Ever jí dala napít elixíru nesmrtelnosti. Zachráněná Haven je však teď natolik opojena svými nečekaně nabytými schopnostmi, že svým lehkovážným chováním ohrožuje všechny Nesmrtelné. Ever se ji proto ze všech sil snaží přivést k rozumu. Zároveň dál hledá způsob, jak zlomit Romanovu kletbu, která jí a Damenovi zapovídá jakýkoli vzájemný tělesný kontakt. Když se Ever nakonec odhodlá k riskantnímu magickému rituálu, netuší, že dává v sázku sebe, své přátelství s Haven i lásku k Damenovi....

Láska je dar. Vášeň je prokletí.

JIŽ VYŠLO: Napořád Modrý měsíc Země stínů

68

„Jmenuji se London Laneová. Až na pár týpků si o mně všichni myslí, že jsem normální, obyčejná holka. Moc o sobě nemluvím a pečlivě se schovávám za svou masku. Lidi by totiž asi stěží pochopili, že si nevzpomínám na nic, co se kdy v minulosti stalo. Zato ale znám budoucnost – svoji i všech okolo mě. Od té doby, co znám Lukea, lépe řečeno – co se s ním každý den znovu seznamuju –, vidím ve svých vizích pohřeb. Jenže nedokážu zjistit, kdo umřel. A mám strach, aby to nějak nesouviselo s Lukem.“ Každé ráno v 4:33 se Londonin mozek restartuje a všechny její vzpomínky na uplynulých 24 hodin nenávratně zmizí. Hrdinka si proto den co den píše poznámky, aby např. věděla, co měla včera na sobě, co se stalo, co probírali ve škole. Občas se jí taky náramně hodí, že může využít svoje znalosti o budoucnosti. Zkrátka: London si události pamatuje tak dlouho, dokud se nestanou... A jediný, koho ve svých budoucích vzpomínkách nevidí, je její kluk Luke. „Pamatuji si budoucnost a zapomínám minulost. Moje vzpomínky, dobré i špatné, důležité i bezvýznamné, se ještě nestaly.“

69

odborná literatura

Edice ALITER VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN

VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN A PASEKA

JOHN D. BARROW 100 věcí, o kterých nevíte, že je nevíte

J. CRAIG VENTER Rozluštěný život

Přeložil Jaroslav Drahoš

Když 26. června 2000 ohlásil Craig Venter, jeden z vizionářů a předních vědců našeho věku, v Bílém domě, že byl rozluštěn lidský genetický kód, přitáhl pozornost celého světa. A prezident Clinton tehdy ve svém projevu pronesl památnou větu: „Dnes se učíme jazyku, v němž Bůh stvořil život.“ Ve své knize představuje autor čtenáři svou životní cestu k objevu, cestu, která byla dlážděna mnoha vědeckými úspěchy, spory a bitvami, i svůj vlastní genetický kód. Jeho kniha je však víc než jen životopis. Je to i kronika, která zachycuje jedno z nejnapínavějších a nejvýznamnějších dramat století. Poprvé ve své historii jsme se dostali tak daleko, že jsme mohli rozplést tajemství skryté v našem, lidském, genetickém kódu. Jak však stále víc pronikáme do tohoto tajemství, začínáme chápat, že představa, že z genetického kódu můžeme jako z křišťálové koule vyčíst svou budoucnost, je spíš mýtus než skutečnost. Venterova kniha se stejně jako Watsonova kniha Tajemství DNA stane klasikou.

Některé věci o světě můžeme pochopit jen prostřednictvím matematiky. Tato knížka nabitá informacemi nám dá odpovědi na sto základních otázek týkajících se naší existence. Odhaluje spletité otázky, objasňuje hádanky a vrhá světlo do tmavých koutů. Od vítězství v loterii, sázení na dostizích a úniku před medvědy, přes sport, Shakespeara, Google, teorii her, opilce, rozvodové vyrovnání k riskantnímu účetnictví, od chaosu do nekonečna... Na vše najdete odpovědi!

BRIAN COX, JEFF FORSHAW Proč platí E=mc2? ... a proč by nás to mělo zajímat

Přeložil Jan Havlíček a Jana Hájková

Přeložil Martin Žofka Dva mladí profesoři částicové fyziky z University of Manchester s nakažlivým nadšením vyprávějí o moderní fyzice, která stojí za pracemi Alberta Einsteina a jeho následovníků. Jejich výklad nevyžaduje žádné předběžné znalosti, k přiblížení látky používají jednoduché a neotřelé příklady a čtenáři k pochopení celého problému stačí bystrý rozum – hodně bystrého rozumu. Oba autoři jsou přes svoje mládí a odborné úspěchy i zkušenými popularizátory, jsou také nositeli četných řádů a vyznamenání.

71

Edice ALITER VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN

Edice ZIP

Edice ZIP VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN

MITCHELL BEGELMAN, MARTIN REES Osudová přitažlivost gravitace

CLIFFORD A. PICKOVER Kniha o matematice Od Pythagora po 57. dimenzi – 250 milníků historie matematiky

Přeložil Pavel Paloncý

Přeložil Petr Holčák

WALTER LEWIN, WARREN GOLDSTEINM Z lásky k fyzice Od konce duhy až po okraj času – putování po divech fyziky Přeložila Ina Leckie Walter Lewin vede na MIT přednášky ze základů fyziky. Proslavil se zejména přístupnou, zábavnou až výstřední formou, kterou svým přednáškám dává a která z něj udělala osobnost známou i mimo akademické prostředí (velké pozornosti se dočkaly záznamy z přednášek na YouTube). Lewin ve své knize ukazuje čtenáři, že fyzika je mocný a nádherný nástroj, s jehož pomocí lze proniknout ke skrytému mechanismu, jenž řídí běh světa kolem nás. Lewin o tom říká: „Seznamuji lidi s jejich vlastním světem, světem, v němž žijí a který znají, ale nedívají se na něj jako fyzikové. Zatím.“

72

Autor nás ve 250 stručných kapitolách provádí důležitými milníky historie matematiky a otevírá před námi svět plný nesmírných záhad a krásy. Fundovaně a s láskou představuje nejvýznamnější matematické poznatky a teorie spolu s jejich geniálními objeviteli od Pythagora a Eukleida přes Newtona, Eulera a Gausse po Gödela, Mandelbrota a Picka. Najdeme zde ale i ty nejpodivuhodnější hádanky a hříčky, jaké kdy lidé vymysleli. Každou zastávku doprovázejí ilustrace, které dokládají tajemství a nádheru matematického světa. Pickover ukazuje, jak matematika proniká každou vědeckou disciplínou, takže dokáže vysvětlit barvy západu slunce i architekturu našeho mozku, pomáhat při zkoumání vlastností subatomárních částic i vzdálených galaxií.

RICHARD PANEK Čtyřprocentní vesmír

Temná hmota, temná energie a hledání zbytku reality

Gravitace je v našem vesmíru dominantní silou. Rees a Begelman, oba renomovaní astrofyzikové, gravitaci zkoumají tam, kde je nekonečně silná: v černých dírách. Černé díry jsou ohromující objekty, které mají hmotnost miliard Sluncí, ale pozorovat je můžeme jen prostřednictvím mohutného přitažlivého působení, které pohlcuje vše, co se octne v jejich blízkosti. Osudová přitažlivost gravitace popisuje, jak byly tyto nesmírně hmotné, ale neviditelné objekty objeveny a co nám jejich existence říká o vývoji vesmíru. Knihu doplňuje množství názorných ilustrací a fotografií.

Přeložil Vít Penkala Vědci se v poslední době snaží vysvětlit jeden mimořádně matoucí rys našeho vesmíru: jen čtyři procenta kosmu jsou tvořena hmotou, ze které se skládáme i my, naše knihy, každá planeta a hvězda. O zbytku nevíme vůbec nic. Richard Panek ve své knize líčí, jak vlastně vědci k tomuto závěru došli. Poutavě, názorně a do detailů vypráví o snaze nalézt „temnou“ hmotu i ještě podivnější substanci zvanou temná energie. „Martin Rees a Mitchell Begelman jsou v současnosti patrně největší autority v oboru astrofyziky černých děr.“ – Stephen Hawking

73

Edice ZIP

Odborná literatura mimo edice

VYDÁVÁME SPOLEČNĚ S NAKLADATELSTVÍM DOKOŘÁN

Autor je bývalý člen námořní pěchoty, v současnosti redaktor New York Times. Zpravodajsky referoval o 11. září 2001, o událostech v ruském Beslanu či teroristických útocích v Iráku. Za mezinárodní zpravodajství z Afghánistánu a Pákistánu obdržel v roce 2009 Pulitzerovu cenu.

ANTHONY GIDDENS Sociologie

C. J. CHIVERS AK-47 proti zbytku světa

Přeložila Blanka Knotková-Čapková, Zuzana Krulichová, Daniela Orlando a Tereza Kynčlová Jiroutová

Přeložil Dalibor Výborný Autor předkládá historii vývoje a výroby automatických zbraní od Gatlingova kulometu přes neblaze proslulé AK-47 a M-16 až po moderní typy. Postupuje historicky, všímá si použití samopalů Kalašnikov (který v oblasti automatických zbraní stále naprosto dominuje) ve Vietnamu i v Afghánistánu, v Irsku i v Iráku, a objasňuje jejich roli v dnešním terorismu. Popisuje jak masové rozšíření automatických zbraní a industrializaci zabíjení, tak účinky, jaké mají projektily na lidské tělo. Hovoří také o podnikatelském aspektu, o rozpadu sovětského bloku a následném uvolnění obrovského množství automatických zbraní do oběhu. Kniha není oslavou Kalašnikovova vynálezu, pouze střízlivě popisuje jeho rozšíření a politický a vojenský dopad jakožto ikonického zástupce tohoto druhu zbraní.

74

„Kniha AK-47 je určena všem, koho zajímá, jak se dnes vedou boje a proč tomu tak je. G. J. Chivers nám poskytl základní práci, kterou budou chovat v úctě budoucí generace, budou-li se nám snažit porozumět.“ – James Bradley, autor knihy Flyboys – skutečný příběh letecké války v Tichomoří „Kniha AK-47... je vzorovým příkladem badatelské práce, historického psaní, vojenské odbornosti a upřímné úcty, jakou chová voják ke zbrani, na kterou je prostě spolehnutí.“ – Thomas Powers, autor knihy Intelligence Wars

Kniha Anthonyho Giddense (*1938), významného britského sociologa a ideového otce tzv. třetí cesty – mezi klasickou levicí a neoliberalismem –, je již řadu let nejuznávanější učebnicí ve svém oboru. Jedná se o elementární učební text, ve kterém autor definuje klíčová sociologická témata, jež zpracovává s vysokou odbornou erudicí, přitom však nanejvýš čtivě a srozumitelně. Vydání vychází z šestého, podstatně přepracovaného a rozšířeného anglického vydání z roku 2008, které Giddens připravil ve spolupráci s Philipem W. Suttonem

MARIE-JOSEPHE CHALLAMELOVÁ, MARIE THIRIONOVÁ Spánek, sen a dítě Přeložil Tomáš Havel Některé děti se naučí bez velké námahy spát dostatečně a v přirozeném rytmu záhy. Ale mnoho unavených rodičů, jejichž děti z různých důvodů – nebo i zdánlivě bezdůvodně – nemohou po dlouhé týdny, měsíce, a někdy i roky spát, potřebuje podat pomocnou ruku. Autorky, obě pediatričky (jedna z nich je zároveň specialistka v oblasti spánku), v této vstřícné a pro mnohé uklidňující knize odpovídají na otázky, které rodiče nespavých dětí často kladou.

75

Odborná literatura mimo edice

JAN JEŘÁBEK Grafologie – více než diagnostika

osobnosti – 6. vydání PhDr. Jan Jeřábek vystudoval FFUK, obor kulturologie. Jeho Úvod do grafologické diagnostiky představuje široce syntetizující přístup k problematice, který je podložen letitou praktickou zkušeností. Vedle psychologie rukopisu se intenzivně zabývá také hlubinnou a humanistickou psychoterapií, západními i východními způsoby práce s tělem a různými aspekty meditační praxe. V současné době je předsedou České grafologické komory v Praze. Šesté, rozšířené vydání díla, které spojuje úvod do studia grafologie s aplikací grafologických znalostí na poznávání psychických zvláštností osobnosti.

76

ZDENĚK LYČKA Na lyžích napříč Grónskem

Reportáž z míst, kde ani polární lišky nedávají dobrou noc

Zpráva o ledové zemi, kterou si autor zamiloval a málem tam zmrznul, když se se třemi Dány vydal v dubnu 2011 ze západního pobřeží na východ. Čtyřčlenná výprava BIG ICE EXPEDITION 2011 napříč grónským ledovcem urazila za 28 dní na lyžích téměř 600 km. Vyprávění o cestě bílou pustinou připomíná dobrodružné klukovské výpravy, ale nezakrývá, že i přes dnešní skoro dokonalé zabezpečení může jít o život. Po Grónských mýtech a pověstech Knuda Rasmussena, které autor přeložil spolu se svou ženou Violou, představuje knížka provázená působivými fotografiemi Grónsko skutečné.

Odborná literatura mimo edice

GAIL REICHSTEINOVÁ Dřevo se stává vodou Přeložil Jiří Hes Bolí vás večer záda? Vodní živel ve vašem těle je oslabený. A pokud vám jaro znepříjemňují alergie a snadno propadáte návalům vzteku, možná je naopak příliš silný element dřeva. Ve své dnes už slavné knize se Gail Reichsteinová věnuje všem pěti hlavním elementům čínské medicíny, tedy vodě, dřevu, kovu, ohni a zemi, a pokouší se v jasném a přehledném výkladu ukázat, jak tyto principy vlastně fungují a jak bychom s nimi měli pracovat, abychom se cítili lépe.

JAN VALEŠKA Slovník anglických frázových sloves a odvozených jmenných složenin Slovník anglických frázových sloves je potřebnou pomůckou pro laika i profesionála, stručně řečeno pro každého, kdo se chce s angličtinou vypořádat na vyšší než základní úrovni. Nikdo nikdy nebude znát všechna frázová slovesa, ale ta nejběžnější jsou pro praktickou angličtinu nutná, a čím víc se jich člověk naučí ovládat, tím lépe porozumí živému mluvenému jazyku. Frázová slovesa patří k vyšší jazykové výbavě. Pokud se nevzdáte a dostanete se ve studiu až k nim, začnou se před vámi lámat bariéry a vy se můžete považovat za člověka, který opravdu umí anglicky.

77

Odborná literatura mimo edice

Edice Dějiny Evropy

ALENA WAGNEROVÁ Alena Wagnerová (*1936) vystudovala biologii a pedagogiku, později dálkově divadelní vědu a komparatistiku. Od roku 1969 žije v Saarbrückenu, po roce 1989 střídavě v Saarbrückenu a v Praze. Píše a publikuje od začátku 60. let, zejména sociologické studie, literární eseje a prózy. V centru jejího zájmu stojí především silné ženské osobnosti (S. Nádherná, M. Jesenská, B. Němcová, Toyen aj.), dále Franz Kafka a jeho rodina. Systematicky se už léta zabývá česko-německými vztahy. Píše česky i německy a její knihy vycházejí v Německu i u nás. Jako prozaička debutovala novelou Dvojitá kaple (1982 v německém překladu, česky 1991). Věnuje se také publicistice a přispívá do českých a německých periodik.

NORA BERENDOVÁ (EDD.)

Bol lásky prodejné Když Alena Wagnerová připravovala svoji knihu o Sidonii Nádherné (Argo, 2010), narazila v pozůstalosti Sidoniina staršího bratra Jana na unikátní konvolut několika desítek dopisů pražských lehkých žen a dívek z prvního desetiletí dvacátého století. Na jeho základě A. Wagnerová načrtla portrét Jana Nádherného, velmi zajímavé, výrazné osobnosti s bohatým společenským a kulturním životem a se silným sociálním cítěním projevujícím se mj. právě ve vztahu k služebnicím lásky. Na pozadí jeho styků s tímto polosvětem se nám tak otevírá autentický a svým způsobem jedinečný pohled do sociálního a pocitového světa příslušnic „nejstaršího řemesla“ s jejich radostmi, bolestmi, touhou po lásce i vypočítavostí. Součástí knihy je bohatý obrazový materiál a také esejisticky pojatá studie o pražské prostituci, jejím prostředí a podobách v prvním dvacetiletí dvacátého století z pera historičky Mileny Lenderové.

JIŽ VYŠLO: Sidonie Nádherná a konec střední Evropy

78

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

Christianizace a utváření křesťanské monarchie Přeložil Milan Rydvan

sepětí státní a panovnické moci s procesem christianizace, jež má ve svém důsledku sloužit nejen k zesílení dohledu na nejširší vrstvy poddanského obyvatelstva, ale zároveň i k sakralizaci knížecí a královské moci jako takové. Na základě písemných i archeologických pramenů autoři mapují obraz rozvoje křesťanské architektury, proměny pohřebního ritu, rozvoj kultu místních světců, často spojených s panovnickou dynastií, a podobu církevního života především ve venkovském prostředí, v němž ještě v pozdním středověku přežívaly relikty pohanství, násilně vytěsňovaného či naopak překrytého a pokřesťanštěného. Předností této v dnešním dějepisectví jedinečné práce je její důraz na komparaci. Její autoři dospívají k závěru, že christianizace sice ve všech zkoumaných oblastech vykazuje velké množství shodných jevů, přesto v raně středověkém Dánsku, Norsku, Švédsku, Čechách, Polsku, Uhrách, u Polabských Slovanů i na Kyjevské Rusi probíhaly jak v časově, tak kvalitativně rozdílných fázích, jež ve svém důsledku vedly k zformování svébytné, zemské podoby křesťanství, která si své specifické rysy podržela hluboko do 18. a 19. století.

Monografie předních evropských medievistů (Nora Berendová, Robert Bartlett, Michael H. Gelting, Sverre Bagge, Sæbjørg Walaker Nordeide, Nils Blomkvist, Stefan Brink, Thomas Lindkvist, Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička, Jozsef Laszlovszky, Bela Zsolt Szakacs, Jonathan Shepard, Stanisław Roszik, Przemysław Urbańczyk), kteří se věnují dějinám raně středověké Evropy, zkoumá počátky křesťanství ve střední, severní a východní Evropě od počátku 9. století do konce 12. věku. Jednotliví autoři v ní analyzují pozvolné a cílené nahrazování pohanských kultů křesťanstvím. Důraz přitom kladou na

79

Edice Ecce homo

Edice Historické myšlení

LIBOR JAN

DETLEF BRANDES

Libor Jan (*1960) je profesorem dějin středověku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ve svých výzkumech se dlouhodobě věnuje problematice přemyslovských dějin, především 13. století. K jejich hlubšímu poznání přispěl především dvěma monografiemi Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy (2000) a Václav II. a struktury panovnické moci (2006). Svůj badatelský zájem zároveň věnuje i dějinám středověké církve a církevních řádů, působících na území Českého království a Moravského markrabství.

Profesor Detlef Brandes působil do svého emeritování na univerzitě Heinricha Heineho v německém Düsseldorfu, kde se soustavně věnoval dějinách střední Evropy s důrazem na české dějiny 20. století. Spolu s tím v rámci programu česko-německé spolupráce několik let přednášel i na Fakultě sociálních studií Karlovy Univerzity. Jeho badatelský zájem se od počátku jeho kariéry soustředil na dějiny první republiky a tzv. Protektorátu. V pozdějším období pak svá badatelská témata rozšířil i na problematiku odsunu a nuceného vysídlení Němců z Čech a Moravy po skončení druhé světové války. Mezi jeho nejvýznamnější práce, přístupné v českém překladu, patří monografie Cesta k vyhnání 1938–1945. Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československa a z Polska (Prostor 2002) a Exil v Londýně 1939–1943. Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem (2003).

Král na stříbrném trůnu

Sudetští Němci v krizovém roce 1938

V monografii předposledního přemyslovského panovníka autor přináší nové pohledy založené na několikaletém studiu pramenů i moderní literatury. V první části knihy představuje panovníkův život v souřadnicích domácí i zahraniční politiky, ve druhé se zamýšlí nad fungováním středověkého státu, dvorským prostředím a rytířskou kulturou, jíž se právě okolí tohoto posledního velkého Přemyslovce vyznačovalo. Všímá si také faktorů, které spoluurčovaly směr vlády (královští rádci, zemská šlechta, duchovní hodnostáři), a dostatek prostoru věnuje i nálezům bohatých stříbrných ložisek na Kutnohorsku i expanzi české moci do Polska a Uher. V posuzování vývoje české společnosti přemyslovského období se do značné míry rozchází s běžně publikovanými názory. Václava II. zobrazuje jako panovníka s bystrým úsudkem a silnou vůlí, jako jedince na vrcholu společenské pyramidy, kterému není nic lidského cizí.

Přeložil Petr Dvořáček

80

Mnichovská dohoda patří k nejstudovanějším otázkám a problémům československých dějin. Kniha známého německého historika Detlefa Brandese na její prehistorii nahlíží očima obyčejných sudetských Němců. Detailně analyzuje postoje jejich vůdčích politických reprezentantů, kteří usilovali o připojení Sudet ke třetí říši, spolu s tím pak zkoumá postoje reprezentantů obecní samosprávy i obyčejných Němců žijících v pohraničních oblastech, jejichž názory se mnohdy od radikálních nacionalistů lišily, ve svém důsledku však nedokázaly zabránit eskalaci napětí, jež vyvrcholilo podepsáním mnichovské dohody a jejím akceptováním tuzemskými politickými stranami a mocenskými institucemi.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

81

Edice Historické myšlení

obálka nebo ilustrační obrázek ???

CHAD BRYANT Praha v černém Přeložil Eduard Geissler Jedinečná práce mladého amerického historika, jež zkoumá život v Praze ovládané nacisty v době německé okupace. Autor se v této knize věnuje jak politickým, tak především hospodářským a sociálním dějinám. Prostřednictvím mnoha originálních analýz vykresluje každodenní život v okupované Praze, chování obyčejných Pražanů i politických elit ve vztahu k Němcům. Stranou však nenechává ani pražský kulturní a intelektuální život, jejž autor nazírá jako jednu z forem české národní rezistence vůči okupačnímu režimu.

Edice Historické myšlení

PAVEL HIML, JAN SEIDL, FRANZ SCHINDLER Miluji tvory pohlaví svého Homosexualita v dějinách a společnosti českých zemí Kniha obsahuje více než desítku studií českých autorů mladší generace, kteří se z různých úhlů pohledu věnují stejnopohlavním vztahům coby společenskému fenoménu v české minulosti a přítomnosti. Její autoři přinášejí detailní analýzu konkrétních případů stíhání homosexuálního chování jak v 18., tak ve 20. století (mj. i v období 1939–1945), z různých úhlů pohledu se soustřeďují na dosud neznámé aspekty života homosexuálů a vnímání homosexuality v socialistickém Československu a dokládají pluralitu životních perspektiv, představ a subkultur, spojených tak či onak s homosexualitou po roce 1989.

MARTIN NODL Středověk v nás Autor se v této esejisticky pojaté práci zamýšlí nad jen zdánlivou moderností současného světa. Na příkladech středověkého a současného vnímání času, prostoru, prožívání dětství a stáří, eschatologie, vztahu k penězům, k uzavírání manželství, k migracím na větší vzdálenosti i uvnitř města ukazuje, jak mnoho mají lidé současnosti společného s lidmi středověku, jak se v mnoha ohledech jen zdánlivě změnily každodenní mody lidského chování a myšlení. Mimo to si detailně všímá stále rostoucí dohlížitelské role státu, jenž člověka současnosti v mnoha ohledech zbavuje dřívější svobody, stejně jako ho ve svobodném uvažování omezují společenské stereotypy a předsudky.

82

(EDD.)

Francouzský švindl svobody

Francouzská revoluce a veřejné mínění v českých zemích

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

JIŽ VYŠLO: Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

CLAIRE MADLOVÁ, DANIELA TINKOVÁ

Tři studie o době Karla IV. Člověk českého středověku (Nodl, Šmahel)

Monografie deseti českých a slovenských autorů je věnována problematice recepce myšlenek Francouzské revoluce v českém prostředí přelomu 18. a 19. století. Jednotlivé kapitoly se zaobírají otázkami cenzury v Habsburské monarchii, antirevoluční propagandy, zpochybňující koncept svobody a rovnosti, sledování cizinců jako potenciálních agentů či rozdílů mezi postoji katolíků, evangelíků a svobodných zednářů k Francouzské revoluci. Mimo to autoři věnují pozornost i kronikářské reflexi napoleonských válek v českém a moravském prostředí, stejně jako bezprostředním prožitkům války civilním obyvatelstvem, pro které téměř nebylo rozdílu mezi francouzskými a rakouskými vojsky.

83

Edice Každodenní život

Edice Každodenní život

DANIELA TINKOVÁ

TOMÁŠ PETRÁČEK Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek

Daniela Tinková (* 1973) patří k průkopnicím genderového bádání u nás. Působí na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde výrazným způsobem uvádí v život vlivy anglosaské a především francouzské historiografie.

Zákeřná mefitis

Zdravotní policie a veřejná hygiena v pozdně osvícenských Čechách

Kniha Tomáše Petráčka představuje jedinečný pokus o nový vhled do sociálních dějin české společnosti 10–12. století. Autor na základě dochovaných pramenů zkoumá problematiku proměn osobní svobody venkovského obyvatelstva, nově analyzuje roli nevolnictví a otroctví v raně přemyslovských Čechách či proměny vlastnictví půdy a majetku a dispozice s nimi. Spolu s tím originálním způsobem analyzuje vznik knížecích a církevních velkostatků, rozvoj hradské správy či vliv služebné organizace na rozvoj osobní svobody původně závislých řemeslníků. Provokativní závěry, k nimž autorův výzkum dospěl, tak vrhají na nejstarší české dějiny zcela nové světlo.

Kniha se věnuje několika důležitým aspektům ve své době ambiciózního projektu tzv. „zdravotní policie“. Tento osvícenský pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy jako „veřejná hygiena“ nebo „sociální medicína“. Tinková se zaměřuje na některé důležité aspekty, jimiž se zabývaly nejen zdravotně-policejní spisy, ale i praxe osvícenské epochy v našich zemích. Snaží se nejen přiblížit roli „miazmat“ a „mefitických výparů“, záhadných jevů, jimiž byl ještě v osvícenské době vysvětlován přenos nemocí, ale také počátky zdravotní osvěty mezi prostým obyvatelstvem. Mimo to se zajímá i o ustavování „úředních lékařů“, především krajských fyziků a chirurgů, kteří ve své roli pilířů zdravotní policie reprezentovali úředníky ve službách státu a stojí na rozhraní oblasti medicíny a státní správy. Kromě snah o nové normování soukromého života se věnuje i otázkám hygienizace „veřejného“ prostoru, zejména v podobě odsouvání a likvidace „nebezpečných míst“, jaká představují jatka, mrchoviště či bažiny.

JIŽ VYŠLO: Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa Antropologické přístupy v historickém bádání Tělo, věda, stát | Jakobíni v sutaně

84

Edice Memoria medii aevi

JORDANES Gótské dějiny/ Římské dějiny Přeložil Stanislav Doležal Autor gótských (Getica) a římských dějin (Romana), sepsaných kolem roku 550 n. l., stojí na pomezí mezi dvěma epochami. O jeho životních osudech není mnoho známo vyjma faktu, že se sám hrdě hlásil k příslušnosti ke germánskému kmeni Gótů. Jeho dějiny Gótů přinášejí mnoho unikátních informací o historii tohoto kmene a lze je zařadit po bok obdobných „národních historií“ (např. Paula Diacona či Řehoře z Toursu). Přes jistá omezení spočívající v množství smyšlenek a nepravd, které autor do díla vložil, se jedná o zásadní a nenahraditelný pramen ke zkoumání doby tzv. stěhování národů. V případě rané historie Gótů je Jordanes dokonce naším jediným narativním zdrojem. Oba spisy můžeme zároveň vnímat i jako neocenitelné očité svědectví o hluboké proměně světa, kultury i společnosti na sklonku římského starověku a nástupu evropského středověku.

85

Edice Memoria medii aevi – Paměť středověku

Letopis Jarlochův a Vincenciův

HELMOLD Z BOSAU Slovanská kronika

Přeložil Anna Kernbach

Přeložil Jan Zdichynec

Letopisy Vincenciův a Jarlochův jsou někdy označovány za tzv. druhé pokračování Kosmovy kroniky. Vincenciův spis je věnován králi Vladislavovi a jeho manželce Juditě, odrážejí se však v něm především autorovy osobní zážitky a zkušenosti, takže spis má místy ráz spíše osobních pamětí. Těžiště jeho análů představuje milánské tažení, v letech 1158–1160, jehož se účastnil v družině krále Vladislava. Jarloch, který svým vyprávěním na Vincencia navazuje, byl opatem premonstrátského kláštera v Milevsku a svůj letopis psal z pohledu vyšší církevní hierarchie. Zmiňuje abdikaci Vladislava I. a následné spory o moc, z nichž vyšel načas jako vítěz Soběslav II., v roce 1179 jej však vystřídal kníže Fridrich, jehož Jarloch často kritizuje za proticírkevní postoje. Samotný text Jarlochova letopisu končí líčením smíru mezi bratry Vladislavem Jindřichem a Přemyslem Otakarem I. roku 1198.

Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy o dějinách Polabských Slovanů (Venetů), byl saský kronikář Helmold, který žil ve 12. století (1120–1177) a byl knězem v Bosau nedaleko Plönu. Ve svém díle popisuje okolnosti christianizace rozsáhlých území Svaté říše římské obývaných Polabskými Slovany. Své vyprávění rozdělil do dvou částí: první začíná již na přelomu 8. a 9. století v době Karla Velikého a končí rokem 1168. Druhá popisuje děje až do roku 1171. Ve svém díle uvádí řadu odjinud neznámých detailů k dějinám dnes již téměř zmizelého etnika a jeho kronika představuje, spolu s kronikou Adama Brémského Činy biskupů hamburského kostela (Argo 2009), jeden z nejdůležitějších pramenů ke středověkým dějinám rozsáhlých pobaltských oblastí.

86

Knihy vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

Historická literatura mimo edice

MARTIN NODL, FRANTIŠEK ŠMAHEL (EDD.) Rituály, ceremonie a rituály pozdního středověku Obsáhlá a obrazově bohatá monografie mapuje slavnosti, ceremonie a rituály, jež našly uplatnění v prostředí Českého království v období pozdního středověku. Autorský kolektiv předních českých medievistů v ní na základě širokého spektra dochovaných pramenů, písemné i obrazové povahy, kreslí mnohovrstevnatý obraz slavností, ceremonií a festivit, jež došly uplatnění v různých sociálních prostředích 14. a 15. století. Hlavní důraz je přitom v knize kladen na panovnické dvory, v nichž se rituály, jež povětšinou nabývaly sakrální podoby, uplatňovaly v největší míře. Kapitoly z pera Františka Šmahela o královských pohřbech, Václava Žůrka, jenž z nového úhlu pojednává o královských korunovacích, či Martina Nodla, jenž se věnuje opomíjené problematice zásnub a sňatků, ukazují, že v prostředí panovnického dvora rituální jednání

nabývalo slavnostní, ceremoniální podoby. Na lucemburském dvoře vznikaly normy a předpisy, jež měly ovlivňovat zvyklosti ceremoniální povahy pro bezprostřední potomky a příští generace. České prameny sice autorům neumožnily odpovědět na všechny otázky, jež nastolilo dynamicky se rozvíjející západoevropské bádání, soustavný důraz na komparaci s prostředím německým, francouzským, anglickým, polským a uherským však v této monografii vede k závěru, že především díky dvorskému prostředí císaře Karla IV. došlo v českých zemích k rozvinutí pestré škály dvorských slavností a ceremoniálů, jež ve starším období nacházely jen chabý ohlas. Důraz na komparaci se západoevropským prostředím se v knize projevuje i v kapitolách věnovaných rituálům, slavnostem a ceremoniím v prostředí slezských knížat (Martin Čapský), české aristokracie (Robert Šimůnek), domácích prelátů i papežských nunciů (Antonín Kalous), a v prostředí českých a moravských měst, v nichž se slavnosti a ceremonie uplatnily především ve styku s panovníkem (Tomáš Borovský) a v nichž hrají prim rituály a ceremonie holdování, vazalských slibů, přísah, slavnostních panovnických vjezdů a samozřejmě i rodinných slavností, jež ale v pozdním středověku ještě nijak výrazně nenapodobovaly dvorské, královské prostředí.

87

Historická literatura mimo edice

SIMONETTA CERRINIOVÁ

Simonetta Cerriniová (*1964) je italská historička, která se již několik let systematicky zabývá spiritualitou templářského řádu. Studovala na Katolické univerzitě v Miláně a na pařížské Sorbonně.

Historická literatura mimo edice

FRANTIŠEK ŠMAHEL

Templářská revoluce Přeložil Jindřich Vacek Tato historická studie vychází z nových poznatků a nově objevených pramenů k počátkům dějin templářského řádu, které autorka získala na základě důkladného pátrání v archivech po celém světě (včetně Říma, Brugg, Baltimoru a dokonce i Prahy). Na základě jejich rozboru se znovu detailně zamýšlí nad podstatou a charakterem templářského řádu. Pojednává o řádových pravidlech, každodenním životě templářů či o osobnosti prvního velmistra Huga z Payens. Cerriniová se zaměřuje na novátorský charakter řádu a jeho specifičnost (odmítání výlučného užívání latiny, myšlenku založení alternativní společnosti v Jeruzalémě řídící se novými životními pravidly, tolerantní vztah templářů k islámu a představitelům muslimských elit atd.). Autorka vytváří nový obraz řádu a vysvětluje, proč lze pokládat jeho založení za „revoluční čin“. Zničení řádu Filipem Sličným vnímá jako přetnutí dvěstě let trvajícího „duchovního dobrodružství“.

František Šmahel (* 1934) patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám českého a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit, raného humanismu. V posledních desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit a pozdně středověké kultury.

Diví lidé Kniha předního světového odborníka na středověk je věnována imaginaci středověkých lidí ve vztahu k fiktivním postavám divých lidí, kteří v pozdním středověku reprezentovali ideál čisté, nezkažené společnosti. Výchozím pramenem autorova zkoumání jsou rukopisy Václava IV., v nichž se diví lidé vyskytují ve střední Evropě v nejhojnější a nejbarvitější podobě. Na pražské prostředí vázané motivy přitom nazírá ve velmi širokém, celoevropském srovnávacím spektru a na jejich základě dochází k originálním zjištěním ohledně imaginace pozdně středověkého světa.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

JIŽ VYŠLO:

Život a dílo Jeronýma Pražského | Nalézání, setkávání a míjení v životě jednoho medievisty Cesta Karla IV. do Francie (1377–1378) | Člověk českého středověku | Mezi středověkem a renesancí Idea národa v husitských Čechách

88

89

Monografie

KOLEKTIV AUTORŮ IVAN SOBOTKA Tváře a oči Monografie

Ivan Sobotka (1927–2008) vystudoval v letech 1946–1951 AVU u profesorů Sychry a Pukla. Vystavoval například v galeriích Litera, Navrátil, Ztichlá klika, Klatovy–Klenová, Moravské galerii, Mostě a Lyonu, účastnil se též výstav pořádaných Revolver Revuí (Vidět to tak Hermína, Z výtvarného světa Revolver Revue, Pocta Madoně). Od roku 2003 jsou jeho práce zastoupeny v Národní galerii. Laureát Ceny Revolver Revue za rok 1998. Monografie Ivana Sobotky (1927–2008), jednoho z nejpozoruhodnějších českých malířů druhé poloviny 20. století, vychází ve spolupráci s Galerií středočeského kraje u příležitosti výstavy umělcova díla v Kutné Hoře. Kniha představuje bezmála celé dílo

90

Abecední seznam autorů Ivana Sobotky od raných olejů z padesátých let minulého století až po kvaše ze začátku druhého milénia. Podstatná část výboru patří tvářím – kvašovým portrétům neobyčejné síly, obrazům bezmála monochromním, které mluví nejprostší linkou výrazu tváře a očí. Sobotka byl výrazný duchovní umělec, jemuž se nedostávalo pozornosti, protože o žádnou nestál. Maloval zcela svobodně, a živil se proto vždy něčím jiným. Výstavy nechtěl, vernisáží se většinou neúčastnil, publicitě vzdoroval. Pojilo ho přátelství s Věrou Novákovou a Pavlem Brázdou, jejichž monografie už Argo vydalo. Inspiroval se především produkcí ultramontánní vydavatelské dílny Josefa Floriana a byl radikálním pokračovatelem portrétu románského stylu. Tradici pozdější malby bezmála zavrhl a nacházel zálibu až v moderně.

Albrightová, Madeleine Asimov, Isaac Baker, Nicholson Barrow, John D. Bauerová, Belinda Begelman, Mitchell Berendová, Nora Bolf, Josef Borges, Jorge Brandes, Detlef Bryant, Chad Bukowskim, Charles Cami, Pierre-Henri Carroll, Lewis Caseyová, Jane Cerriniová, Simonetta Coelho, Paulo Cox, Brian de Saint-Exupéry, Antoine deWitt, Patrick Drvenkar, Zoran Dvořák, David Eco, Umberto Edwards, Mark Foenkinos, David Forshaw, Jeff Franzen, Jonathan Frenchová, Tana Giddens, Anthony Goldsteinm, Warren Guenassia, Jean-Michel Hakl, Emil Harrisová, Alexandra Hawley, Noah Helmold z Bosau Hesse, Hermann Higašino, Keigo Himl, Pavel Høeg, Peter Horowitz, Anthony Huelle, Pawel Challamelová, Marie-Josephe Chivers, C. J. Jan, Libor Jerofejev, Venědikt

4, 5 60, 61 6 71 49 73 79 46 7 81 82 8, 9 12 12 50 88 10, 11 71 48 13 51 66 14 52 15 71 40 53 75 72 16, 17 44, 45 18 19 86 20 54, 55 82 21 56 41 75 74 80 22

Jeřábek, Jan Jemisinová, N. K. Jordanes Joyce, James Lukjaněnko, Sergej Lewin, Walter Lyčka, Zdeněk Machiavelli, Niccolò Madlová, Claire McCarthy, Cormac McCleenová, Grace Nicholls, David Nodl, Martin Noëlová, Alyson Norfolk, Lawrence O‘Melvenyová, Regina Pamuk, Orhan Panek, Richard Patricková, Cat Petráček, Tomáš Picková, Alison Pickover, Cliford A. Pirinçci, Akif Priestley, Chris Rees, Martin Reichsteinová, Gail Rothfuss, Patrick Seidl, Jan Shteyngart, Gary Schindler, Franz Singer, Isaac Bashevis Solženicyn, Alexandr Šmahel, František Štindl, Ondřej Thirionová, Marie Tinková, Daniela Tolkien, J. R. R. Urban, Miloš Valeška, Jan Venter, J. Craig Vossová, Louise Wagnerová, Alena Walliams, David Walshová, Helen Welsh, Irvin

76 63 85 47 59 72 76 23 83 38, 39 24, 25 26 83, 87 68 27 28, 29 30, 31 73 69 85 32, 33 72 57 67 73 77 62, 63 82 40 82 47 41 87, 89 46 75 83, 84 34, 35 42, 43 77 71 52 78 64, 65 36 37

91