4
E ar Wallace
ERSODŘEKY
Edgar Wallace
RODOKAPSnaPORTĚ Tislce přiznivc:O trampských folkových a country plsniček v letošnim prvnlm červencovém týmu, stejně jako v rrinulých letech, opět o několik procent zvýšily počet obyvatel Plzně. Predpovědi škarohlldO a závistlvcO se ukllzaly jako liché, nebof národnl finá,le Porty se už počtyrladvacáté stalo vyvrcholenlm celoročnlho děnl na scéně těchto hudebnlch žflnrO. Se změnou osoby hlavnlho dramaturga zaznamenala Parta i několik novinek ve svém programu a Jeálou z nich byla také skutečnost, že poprvé pfitom byl i Rodokaps. A s uspokojenlm mažeme konstatovat, že se mezi těmi desetitislcovkaml diváka a vice než 150 účinkujlclml skupina/ll a plsničkárl neztratil. Měl zastoupenI v tiskovém sUedisku Porty, Kapitán J<"ICI i oba dalšl redaktofi Rodokapsu (po straně byli nazývěni Kidovou "ochrankou") se těšili velkému záJmu návštěvnlkll Porty i kolego novinMO všude, kam pňšli. Svědči o tom konečně i snlmek, na kterém Jsou Kapitán Kld a Oaktarl zpoVldáni redaktorem brněnského Kurýra Jirkou .Bobem" Hráčkem. Vyvrcholenlm účasti Rodokapsu na Portě ovšem bylo sobotnl dopoledni .SetkAnI s Rodokapsem· na scéně .U sudu·. V tomto téměf dvouhodinovém kontaktnlm poradu, který byl vlastně živým vydAnlm Rodokapsu, vystoupili vede jeho redaktorů, ktef! si nejenom popovldali s diváky, ale některl pledvedli I své umělecké ambice pfi interpcetacl traOlls~h plsniček, ještě VeterAni, Stfepy, vedoucf legendárnlch WestmenO Gusta Spaček a Honza Nedvěd, jehož písničkový blok Setkánl s Rodokapsem
zakončil. 2:ivý ohlas někoUka tislcovek divákO potom svědčilo tom, že premiéra
Rodokapsu na
Portě
byla
úspěšná.
-difoto: Vladimlr .Béda" Halm
Narodil se v londýnské čtvrti Greenwich neprovdané matce - herečce. Adoptoval ho billingsgateský pl'odaval; ryb. Jako typický pfedstavitel jisté rtterárnl tfldy ve své době prošel radou zaměstnánI - byl kamelotem, tis karem, mléka1em, sluhou v nemocnici, ale I vá,l8Čným dopisovatelem, m~itelem dostihového koně a filmovým režisérem. V osmnácti letech vst0l4>iI do armády; v roce 1896 se dostal se svým plukem do Jižní Afriky. O dva roky později vytla jeho prvnl ze sto sedmdesáti tf( knih, které napsal za t11cet čtyři let, což činl v prOměru vlc než čtyři knihy ročně! V roce 1899 vyst0l4>il z armády a začal pl'acovat jako dopisovatel agentury Reuter, později denlku Oaily Mail, jehož redaktorem se stal po návratu do Londýna. Byl zpravodajem soudn! rubriky a ukládal si do paměti vědomosti o zločinech i zločinclch. Později Je bohatě využil ve svých detektivkách. Svůj pl'Vnl román vydal v roce 1905 vlastni m nákladem, ale skutečného úspěchu dosAhl až povídkami z afrického pl'ostledl. Prvnl vyšly časopisecky, později jako sblrka pod společným názvem SANTALOVt. STROMY U ŘEKY. Ono pr!slovečné určeni místa pak spojuje i dobrodružnou radu pf!hod vlám!ho komlsafe Sanderse .od Řeky" - of the River. Jednotlivé tituly nesou názvy: SANOERS 00 ŘEKY, BOSAMBO OD AEKY, BONES 00 ŘEKY - ale patři mezi ně i naplnavý román pfipomlnajlcl jiného klasika žánru Rldera Haggarda, SANOI, THE KING MAKER - u nás preložený jako pAN ČERNÝCH KRALŮ_ V roce 1931 odjel Edgar Wallace do Hollywoodu, kde napsal scénM ke světově prOSlulému filmu KING KONG; jeho dalšl plány pfedčasně ukončil oboustrann5' zánět piic. Zemřel v únoru 1932, v padesllti sedmi letech.
EdgarWallace "
SANOERS 00 REKY v Londýně, byl s ním sehrán smělý kousek a Sanders se jenom přirozenou poctivostí dostal ze sméšné situace. Když totii prodavač zlata vytáhl matný kovový pntt, naježily se Sandersovy počestné nervy a vládní komisař pospíšil s ustrašeným šejdířem na nejbližší komisařství k velikému údivu ohromeného polici ty a obvinil jej z ,.I. G. B.", což znamená nezákonný nákup zlata (illicit gold buying). Sanders nepochyboval, že je to prut zlata, a byl také stejně jist, že to zlato nebylo počestně získáno. Byl věru dojemně překvapen, když shledal, že hzlato" je prodejné olovo p0kryté pozlátkem , O Sandersovi můžete říci, že byl státníkem, což znamená, že neměl přehnané mí:nění o ceně jednotlivého lid kého života. Když zahlédl uschlý list na rostlině civilizace, utrhl jej právě tak, Jako by vytrhl plevel rostoucí mezi květinami, nezdržuje se úvahami, má-Ii plevel stejné právo na život. Když muž, ať capita nebo otrok, ohrozil špatným příkla dem klid země, trestal Sanders neúprosně. Zpočátku mu Isisiové říkali Ogani /sisi, což znamená Pojídač masa, a vě ru v té době Sanders neodk l adně odsuzoval k smrti pro azem . Vládl lidu třl ti ~íce mil za hranicí ci ilizace. Váhání, odklad přiřknutého trestu - obojí by bylo mylně chápáno jako slabost lidem, který neměl ani rozum, ani "ůli prominout, ani nebyl příliš soucitný. V zemi, která se vine podél břehů Toga, se lid domnívá, že trest znamená bolest a mrl a nic jiného že neplatí. Býval tam bláhový vládní komisař , kler}' byl \'elik)'m humanistou a šel do Akasavy - což je jméno té zem č - a zkll -il mravoučn é domlU\·y.
1 KRALOVA VÝCHOVA Pan vládní komisař Sanders se dostal do západní střední Afriky po tak snadných stupních, že si už vlastně ani neuvědomoval. kdy se začala jeho známost se v7dálenými zeměmi. Je tomu již velmi dávno, co byl vyzván britskou vládou, aby převzal dozor nad čtvrt miliónem lidojedů, kteří se ještě deset let předtím dívali na bělocha, jako my se díváme na jednorožce; seznámil se s kmenem Basutů, Zulů, findžiů. Pondou, Matabelů , Mašoniů. Barot U. Hotentotů a Bečůánu. Zvědavost a zájem jej zavedly na západ a na sever, kde se setkal s Angoly, potom k sevent ke Kongu, západně k Masajům, a konečné cestou mezi trpasličími čer nochy došel do své země. Nuže. mezi všemi těmito kmeny je jemný rozda - rozdíl . který znají jenom lidé, jako je Sanders. Není to nutně různost barvy, třebas někteÍ'Í jsou hnědí, někteří žlutaví a někteří - a to velmi malý počet - ebenově černí. Rozdíl je v povaze. Podle Sandersova zákoníku dúvěřujeme s nčkolika značnými výjimk~mi všem domorodcům do té míry, jako dú ěřujeme dětem . ZulO\'é jsou muži, Basutové jsou muži, ale dětin ští ve své vážné víře. ČernQi;i, kteN nosí fez, jsou zchytralí, ale hodni důvě ry; av ak hnMočerní ze Zlatého pobřeží, kteří mluví anglicky, nosí evrop ké šaty a jeden druhého oslovuje .,pane", byli anderso i protivní. Protože tak dlouho žil s dorostlými dětmi, při vojil -i mnoho z jejich dětin ství. Když byl jednou na dovolené
1
-------~------Šlo o nepfátelskt vpád. Některi z kmene Akasava se k.e kmenu Ochori a ukradli ženy a kozy, a domnívám se, že byli jeden nebo dva muži zabiti, ale to není důležité. Kozy a ženy zůstaly naživu a hlasitě křiče ly o pomstu. Křičely tak hlasitě, že byly slyšeny v sídle vlády, a pan vládní komisař Niceman (Roztomilý) - to není jeho pravé jméno, ale hodCse nám - došel se podívat, co ten hluk znamená. Zjistil, že kmen Ochoriů je velmi rozhněván, ale více postrašen,
Sanders st: po slIaně usmál, svolal své Haussy 3 vrátil se na řeku Jsisi, aby t8m dále hledal M'Belliho. . Z mnoha příčin to nebylo příjemné hledání a Sanders měl také lecjaký důvod k domněnce, že 'sám krállsisiů je vrahovým ochráncem. Potvrzeni toho názoru přišlo jednoho jitra, kdy Sanders, utábořený u Vetké řeky, snídal konzervované mléko a topink}!o Sato-Koto, králův bratr, při běhl ve velkém rozrušcní(neboí prchal p/ed královým hně vem. Tlachal všelijaké novinky, z nichž některé SandefSe vůbec nezajímaly. Pfece však ho velmi zajímalo, co řekl o kouzelníkovi, který žije ve strnu krále, a Sanders vyslal do sídla vlády posla; a sídlo vlády poslalo během času pana Nicemana - který se zatím vrátil z dovolené -, aby mravoučně ,.domluvil" králi Isisiq. Ze svědectví, která se nám podařilo sebrat, je patrno, že král nebyl v poddajné náladě. Nepopíratelnou- skutečností bylo, že hlava ubohého Nicemana, napíchnutá na kůl před královskou chatrčí, hlásala světu královu vznětlivost . Lodě SI. George, Trush, Pllilomel a Phoebe vypluly ze Simonstownu a Dwarf připlula ze Sierry Leone, a král dří ve než za měsíc po chvíli, kdy zabil svého hosta, byl by si přál, aby tak nebyl učinil. Sídlo vlády poslalo Sanderse, aby vyjasnil politickou stránku zápletky. . Vlajkový poručík z lodi Sf. George mu ukázal, co zbylo z králova města . "Obávám se," pravil ten pán, jako by se omlouval, ~o bávám se, že budete nucen vyhrabat nějakého nového krá;le; starého krále jsme bezpochyby zabili. ~ Sanders přikývl. "Smutek Dosit nebudu," pravi\. Nebylo nesnadno nalézt nápadníky pro uprázdněné místo. Sato-Koto, bratr nebožnxa krále, projevil chvalitebnou ochotu ujmout se péče o úřad. "Co tomu nxáte?" otázal se admirál, velící výpravě. "Říkám: ne;' pravil Sanders bez váhání. "Král má syna, devítilerého chlapce; on bude králem. Sato-Koto bude zatím regentem." A tak to bylo ustaveDO se Sato-Kotovým nevrl}'I1l souhlasem. Nového krále našli v lesích, kde se ukryl se ženami; p0kusil se uté.ci, ale SaDders ho chytil a dovedl jej zpět do města . . "Chlapče," řekl laskavě, "jak ti Hkají?" ~Petr, pane, po způsobu bílých mužů," fňukal vrtící se kluk. "Dobře," pravil Saoders, "budeš králem Petrem a budeš této zemi moudře a spravedlivě vládnout podle zvyků a zákonů. A nikoho nebudeš zraňovat, nikoho nezahrneš hanbou, nikoho nezabiješ a nenapadneš, a jestliže se vzepřeš, pak ti Pán Bůh pomáhej!" Tak byl král Petr ustanoven dadafem kmenu lsisiů, a Sanders se vrátil do hlavního stanu s malým vojskem modrok~báuúků a HaussĎ, neboť M'Belli, kouzelník, byl za.bit při dobývání města a Sandersovo dHo bylo končeno. Přfběh o dobýváni vesnice lsisi a o korunovaci mladého krále byl popisován ve všech londýnských nminách a nic vypravováním neztratil. Byl zvlá·tními .dopisovateli. kteří doprovázeli výpravu, lak vylíčen, že mnoho stařenek na Bayswateru plakalo a mnoho slečinek na Mayfairu řeklo: ..To je sladké!" Výsledek mnohého pohnutí, které popis \
přeplavili přes řeku
.,.Jestliže," řekl jejich mluvčí, ,.nám vrátí kozy, mohou si žcny ponechat, protože kozy mají velkou cenu." Tu měl pan vládní komisař Niceman dlouhou a dlouhou poradu, která trvala mnoho a mnoho dní, s náčelnikem kmene Akasava a jeho rádci, a nakonec zvítězily mravouč né dQmluvy a lid slľbil, že v ten a ten den, v tu a tu hodinu, když měsíc bude v té a té čtvrti ~ pffiiv tak a tak vysoko, budou vráceny ženy j kozy. Pan Niceman se tedy "Tátil do sídla vlády, nafukuje se obdivem nad sebou samým, a napsal dlouhé hlášení o svém nadání, o správních schopnostech a znalostech domorodců, které bylo . později uveřejněno v Modré knize (Afrika) 7943-96. A hned potom jel pan Niceman domů do Anglie na d0volenou, takže neslyšel nářek a žalostné bědování Ocho. riů, kteří nedostali ani ženy, ani kozy. Sanders, který byl v té době v okolí řeky Isisi zaměstnán s deseti Haussy a měl záchvat malárie, dostal heliografickou zprávu: Jdllt' do Akasa...y a l-J'fiďle to zalracené roko-
vání o ženských. AdministraCť. Sanders se tedy ustrojil, vzal 25 grAnů chininu a zanechav vého dobrého dHa - hledal M'Belliho, kouzelníka, který otrá"il svého přítele - rozběhl se do Akasavy. Za krátký čas přišel do mě~ a setkal se s náčelníkem. "Co je se ženami?~ otázal se. "Promluvíme si o tom," řekl náčelník ...Svolám své vůd ce a své rádce k rokováni." "Nikoho nesvolávej," pravil.Sanders úsečně. "Pošli zpět ženy a kozy, které jste ukradli Ochoriům." "Pane," řekl náčelník, "při úplňku, což je naším zvykem, až bude příliv a všechna znamení bohů a' ďáblů budou ~fí znivá, učinim, jak poroučíš," ..Náčelníku,~ pravil Sanders, klepaje na jeho ebenovou hruď tenkým koncem své vycházkové hole, "měsíc a řeky, bohové nebo ďáblové, ženy a kozy budou vráceny Ochoriům po západu slunce, nebo tě přiváži ke stromu a do krve tě zmrskám." "Pane," řekl náčelník, "ženy budou vráceny." ...A kozy," řekl Sanders. . .,Pokud se koz týká;' řekl ntičelník plaše, "jsou mmy, protože byly zabity k oslavám." ~ Vzkfísíš je," řekl Sanders. ..Pane, myslíš!.. že jsem kouzelník?~ ot~ se náčelník Akasavů.
"Myslím, že jsi
lhář , " řekl
Sanders klidně a rokování by'
10 skončeno.
Té noci byly ženy a kozy vráceny Ocboriům a Sanders se chystal k odjezdu. Vzal stranou náčelníka , protože si nepřál, aby jej zahanbil nebo oslabil jeho moc. ..Náčelníku,~ řekl, "do Akasavy je dlouhá cesta, a já jsem muž plnící mnoho povinností. Přeji si, abys již nikdy nebyl příčinou mé cesty do tohoto území." "Pane," řekl náčelrux pravdivě, "již si nepřeji s tebou se setkat.~ .
2
------_.. ~ knihy, které
přivezla,
a
učební
mluví, ~až vám povím, že nemohu dovolit, abyste mému lidu kázali o vzpouře." .. O vzpouře, pane Sandersi!" pravi1 černoch uražen ě . "To je vážná obžaloba." Sanders vzal papír z přihrádky psacího stolu - hovořili v jeho úřadovně. ..Tolikátého a tolikátého," pravil, "jste řekli toto, toto a ono." Jinými slovy: obvinil je. že překračují víru v rovnost a zasahují za hranice politické agitace. "Lež!" pravil starší černoch bez váhání. "Pravda nebo lež," řekl Sanders, "do lsisi už nepůjdete." "Chcete, aby pohan zůstal v temnotě?'" otázal se druhý vyčítavě . .Je snad světlo, které rozžíháme, přJ1iš jasné, pane?" ..Ne." pravil Sanders. "ale phliš·teplé." Tehdy se dopustil urážky a poslal etiopské misionáře z jeviště jejich vážoé práce, což vyvolalo otázky v parlamentě . ' . Potom se náčelnfk kmene Akasavů - starý přítel - ujal výchovy krále Petra. Akasava leží vedle králO\a území, a náčelník mu přišel poradit ve' vojenských věcech . Přišel za rachotu bubnů a darem mu přinesl ryby, banány
pomucky, které naplnily
dvě bedny, byly získány subskribcf něžných čtenářů dětské ho časopis~ BatoLátkn. Sanders ji přivítal na přístavní hrázi, protože byl zvědav, jak vypadá ta bílá žena. Vykázal jí chatrč a poslal ženu pobřežního úřcdníka, aby
jí sloužila. ~A nyrú. slečno Calbraithová," pravil onoho večera při večeři, "co chcete s Petrem podniknout?" V zamyšlení sldonila hezkou hlavu. ,.Začneme se základními poučkami - jal
ne bez důstojnosti, "vy mě taháte - vy si ze mne tropíte šašky." ,.Bůh mě chraň," řekl Sanders zbožně, "před něčím tak špatným." . Tento přfběb, alespoň pokud se týká slečny Clinton Calbraithové, skončil tím, že odešla do lsisi, pobyla tam tři dny a vrátila se zmatena. .,To není dítě," pravila rozčileně , "to je - to je malý
a sůl.
,.Jsi veliký král," pravil klukovi s přivřenými víčky, který na trůně a díval se na něho s otevřenými ústy . .,Když kráčíš, svět se chvěje pod tvým krokem; široká řeka , která teče k veliké vodě, rozdělí se při tvém slově, lesní stromy se třesou a zvěř se ukrývá. když Tvé Veličenstvo prochází." .Ach, ko. ko!" chechtal se král. příjemně polichocen. ,.Běloši se tě bojí," pokračoval náčelník Akasavů , "tře sou se a skrývají, jakmile zařveš." Sato-Koto, který stál vedle krále, byl praktický muž. "Co sleduješ, náčelníku?" otázal se, rázem přerušiv p0klon)'. A tak mu náčelník pověděl o zemi obydlené zbabělci, bohaté přírodními poklady, kozami a ženami. •.Proč si to sám nevezmeš?" otázal se regent. •. Protože já jsem otrok," řekl náčelnfk , ... otrok Sandiho. který by mne zbil. Ale ty, králi, ty jsi z velikých. Tebe Sandi nezbije. protože jsi veliký a protože je tvůj vůdce. " Potom svolali rokování, které trvalo dva dny. ~Musím něco podniknout s Petrem." psal Sanders administrátorovi. ,.Otlapíéek vyhlásil válku neboh9m Ochoriům. Byl bych rád, kdybyste mi poslal sto mužů, kulomet a svazek rákosek; zdá se, že se musím sám postarat o Petrovu výchovu." ,.Králi, neřekl jsem pravdu?" pravil náčelník Akasavů vítězoslavně ... Sandi nic neučinil. Hleď. zničili jsme město Ochoriů, vzali jejich poklady, a bílý muž mlčí. protože jsi veljký. Počkejme do přJstího úplňku a já ti ukážu jiné měs to." .,.Jsi veliký muž," žvatlal král, "a jednoho dne ti vystavím chatrč ve stínu svého paláce." "Toho dne," řekl náčelnfk s obdivuhodnou odevzdaností, ..wmru radostí." . Když měsíc 'dospěl llplňku a zmizel a zase se objevil jako nakreslený, stříbrný oblouček, shromáždili se bojovníci lsisiů s kopími a meči širokého ostří, s ingoloLl na tělech a jílem ve vlasech. . Tančili velkolepý tanec v záři obrovského ohně a vkchny ženy stály okolo a rytmicky tleskaly rukama. . Uprostřed toho připl ul v lodici posel, klesl před králem na zem a řekl: ,.Pane, Sandi je ve vzdálenosti jednodenního pochodu seděl
ďábel!"
,.To bych také řekl," pra\il Sanders filozoficky. "Král? )0 je hanebné! Bydlí v chatrči z bláta a nenosí od,ěv. Kdybycb to byla věděla!" ..Dítě přírody," řekl Sanders sladce. ,.Snad jste nečekala nějakého Ludvíka XV., či snad ano?" "Nevím, co jsem čekala," pravila zoufale, "ale je to nemožné, abych zůstala .:. . . docela nemožné! Ovšem, věděla jsem, že bude černý," pokračovala, ,;a také jsem věděla - ach, bylo to až ph1iš hrozné!" . . ,.Pravda je, drahá slečinko," řekl Sanders, "že Petr není . tak malebný, jak jste si ho představovala; není to milé dítě s prosebnýma očima a žije ve špíně - je tomu tak?" Tento pokus o Petrovo vychování nezllStal jediným. Za několik měsíců, když se slečna Calbraitbová vrátila domů a pilně psala slavnou knihu Sama ~. Africe (sepsala anglická šlechtična), zaslechl Sanders o novém výchovném vpádu. Dva členové etiopské misie přišli cestou z vnjtrozemí do lsisi. Etiopská misie se skládá z kfesťanských černochů. kteří, založivše svou víru na sv. Písmu, velmi vhodně káží evangelium rovnosti: Černoch je stejně dobrý jako běloch pro všechny všední dny a je nekonečně lepší v neděli, jestliže je náhodou člentIn Reformované etiopské cfrkve. . Přišli do Isisi a rázem si získali všeobecnou oblibu. neboť taková řeč, jakou oni vedli, byla velmi vhod Sato-Kotovi a jeho rádcům. Sanders poslal pro misionáře. Na první vyzvání odmftli uposlechnout, ale přišli na druhé, protože vzkaz, který Sanders poslal, byl naléhavý a hrozivý zároveň. Přišli tedy ~o sídla vlády - dva vzdělaní američtí černo ši, dobrého chování a zjemnělé řeči. Mluvili bezvadně anglicky a byli v každém směru dokonale uhlazení. "Nemůžeme pochopit příčinu vašeho ioz~azu," řekl jeden, .. protože má trochu příchuť po zasahování do svobody poddaného." ,.Lépe mi porozumíte," pravil Sande~ , jenž věděl, s kým
3
............ ~ ........--.. odtud; má s sebou pět dvacítek vojáků a mosaznou pušku, která říká: Cha-cha-cha-cha!" V kruhu dvořanů zavládlo ticho, které bylo přerušeno hlasem náčelníka Akasavů. "Myslím, že půjdu domů," pravil. "Mám pocit, že jsem churav, a také moje kozy budou mít mladé." "Neboj se," řekl ~ato-Koto drsně. "Králův stín tě cbrání; král je tak mocný, že se země chvěje při jeho kroku a vody veliké řeky se rozdělují pod jeho nobou; j bílí mužové se ho obávají." "Nicméně," pravil náčelnQ< s jakýmsi neklidem, "musím jít, neboť můj nejmladší syn je nemocen horečkou a po celý čas mě volá." "Zůstaň'" pravil regent a o tónu jeho hlasu nebylo p0chyby. Sanders nepřišel druhého dne, ani třetího. Postupoval zvolna, procházeje krajem, kde bylo mnoho nedorozumě ní, která potřebovala vysvětJení. Když při!eJ, vyslal napřed posla, aby donesl zprávu o jeho příchodu, a zastihl městq v mírumilovné práci. Ženy drtily obilí, muži kouřili, děti si hrály a lezly po ulicích. Zastavil se na okraji města na vrlku, ze kterého přehlédl hlavni ulici, a poslal pro regertta. . "Proč musím pro tebe posllat?" otázal se. "Proč zůstává král v městě, když já přicházím? To je banba!" "Páne," řekl Sato-Koto, "nehodí se, aby se,veliký král tak ponížil." Sanderse to aQi nepobavilo, ani nepohněvalo. Měl před sebou odbojný kmen a jeho vlastní jemné pocity nebyly ničím, šlo-li o pokoj v zemi. "Je patrno, že král má špatné rádce," uvažoval nahlas a Sato-Koto se rozpačitě pobnul,. "Nyní jdi a řekni králi, aby přišel - neboť já jsem jeho přítel. " Regent odešel, ale vrátil se opět sám. ~Pane, nechce přijít," řekl zavile. "Tedy půjdu já k němu," pravil Sanders. Král Petr, sedě před chatrčí, pozdravil Sanderse se sklopeným zrakem. Sandersovi vojáci, rozestavení před chatrčí do polokruhu, zadržovali povykující chásku. "KráU," pravil Sanders - v ruce měl bambusovou hůlku povědomé délky, a když promluvil, švihl jí ve vzduchu a vyloudil sJabé zasvištění, "vstaň!" "Proč?" pravil Sato-Koto. "To uvidíš," řekl Sanders. Král neochotně vstal a-5anders jej uchopil za zátylek. Ššš! Rákoska velmi nežádoucně dopadla a král s výkřikem poskočil. Šššš! Šššš! Šššš! Král Petr vyl, tančil, divoce rozhazoval rukama, aby se uchránil před trestem, a brečelo milost. "Pane!" Sato-Koto s obličejem zkřiveným vztekem sáhl po kopí. "Zastřelte toho muže, jestliže mi bude překážet," pravil Sander.;, aniž by pustil krále. Regent zahlédl namířené pus"ky a chvatně odstoupil. "Nyní," řekl Sanders a odhodil rákosku, "si zahrajeme hezkou hru." ,,000 - och, kol" vzlykalo Jeho Veličenstvo. "Jdu zpátky do lesa," řekl Sanders. "Zanedlouho přijde k tobě posel a řekne ti, že vládní komisař přichází. Rozumíš?" ,.Ach - chich," štkal král.
"Tu vyjdeš se všemi svými rádci a starými muži a podle budeš očekávat mého příchodu. Je to jasné?" "A - ano, pane," fňukal chlapec. "Dobrá," řekl Sanders a vzdálil se se svými vojáky. Za půl hodiny přišel vážný posel ke králi a celý dvůr vyšel na pahorek uvítat bíl~ho muže. Toto byl počátek výchovy krále Petra, neboť tak se naučil poslušnó ti. Sanders vstoupil do královské chatrče ve městě Isisi a počal soudit. . "Sato-Koto," řekl na druhý den, "znáš vesnki lkan?" "Ano, pane, leží v křovinách dva df:!y cesty odtud." Sander.; přikývl. "Vezmeš své ženy, své děti, své služebnictvo a svůj majetek do vesnice !kanu a tam zůstaneš, dokud ti nedovolím, aby ses vrátil. Rokování je skončeno." Potom přišel na řadu náčelník Akasavů, který byl ve velikých' rozpacích. "Pane, jestJiže někdo řekne, že jsem učinil něco zlého, lže," pravil náčelník. "Tedy já lžu," pravil Sanders, "protože říkám, že jsi zlý člověk, plný úskoků ." "Jestliže tedy nařídíš," pravil náčelnľk, "abych šel do své vesnice, jako jsi nařídil Sato-Kotovi,.půjdu, protože ten, kdo je mým otcem, není ~ mnou spokojen." "Také nařizuji," praviI Sanders, ;,dvacet ran holí, což je dobré pro tvou duši. Jinak bych byl rád, aby sis pamatoval, že dole u Tembeti, na velké řece, je vesnice, kde muži pracují vokovech, protože byli nevěrni vládě a dopouštěli se hanebností. " Pak náčelník Akasavů vyšel ven, aby byl potrestán. Byly ještě jiné věci, které vyžadovaly uspořádání, ale byly méně důležité; a když se všechny vyřídily ke spokojenosti.Sandersově, nikterak však ke spokojenosti poddaných, obrátH vládni komisař pozornost k další králově výchově. "Petře," pravil, "až vyjde slunce, vrátím se do své vesnice a ponechám tě bez rádců." obyčeje
"Pane, co si počnu bez rádců; vždyť jsem jenom malý chlapec?" otázal se potrestaný král. "Al k tobě přijde muž a bude se dovolávat spravedlnosti, řekneš si: Jakou já bych si přál královskou spravedlnost, kdybych byl tímto mužem?" Chlapec se tvářil nešťastně. "Jsem velmi mlád," opakoval, "a dnes se mnoho vzdálených vesnic ~omáhá práva proti svým nepfátelům." "Dobrá," pravíl Sander.;, "dnes se posadím po pravici krále a naučím ho moudrosti." Chlapec stál v rozpacích na jedné noze a úkosem se díval na Sanderse. Za městem je pahorek. Na něj vede vyšlapaná cesta a na jeho vrcholu je 4ošková chatrč bez postranních stěn. Z pahorku vidíme širokou řeku s písčitými mělčinami, kde spí krokodýlové s otevřenými tlamami; vidíme stoupající svahy směrem k Akasavě, a vršky, vyčnívající jeden za druhým, jsou pokryty chomáči svěžího porostu. V této chatrči sedí král a soudí; kyne, aby přistoupili ti, kdo vedou spor. Sato-Koto stával po boku spravedlivě soudícího krále. Onoho dne se však Sato-Koto připravoval k odchodu a vedle krále seděl Sanders. Bylo skutečně mnoho stran, které se domáhaly spravedlnosti. Byl tu muž, který si koupil ženu a dal za ni tisíc prutů zlata a dva pytle soli. Žil s ní tři měsíce, načež mu odešla z domu.
4
............ ~ ............"Protože," pravil muž filozoficky, "měla milenCe. Proto, Svrchované slunce moudro ti, žádám o vrácení prutů a soli." "Co tomu ffkáš?" pravil 'Sanders. Král se rozpačitě zavrtěl. . "Co tomu říká otec?" otázal se váhavě a Sanders přikývl. "To je moudrá otázka," schválil a zavolal otce, mrštného a čilého starce. "Nuže. králi," řekl chvatně, "prodal jsem tu ženu, svou dceru; mohl však jsem vědět, co má na mysli? Jistě jsem splnil smlouvu tehdy, když žena odešla k muži. Jak má otec dohlížet tam, kde se to nedaří manželovi?" Sanders se znovu podíval na krále a chlapec zhluboka vzdychl. "Zdá se, M'blemi, že žena, tvá dcera, žila mnoho let v tvé chatrči, a jestliže jsi ji nepoznal, jsi buď velmi hloupý, anebo ona je velmi zchytralá. Z toho soudím, že jsi prodal tu ženu maje její chyby. PřeCe však také manžel si ji bere na vlastní nebezpečí. Vezmeš si tedy dceru zpět a vrátíš pět set prutů a pytel soli. a jestliže se tvá dcera :lnovu proydá, vyplatfš polovinu jejího věna tomuto muži." Rozsudek pronášel velmi, velnů pomalu, váhavě, úzkostlivě, II dívaje se chvilemi na bílého muže, čekal na souhlas. "To bylo dobré," pravil Sanders a zavolal jiného žalujícího. ..Pane králi," pravil nový žalobce, "jakýsi muž proklel mne i mou rodinu, takže churavíme." Zde měl malý soudce pňčinu k rozpakům, mlčky o věci hloubal, protože mu Sanders neskýtal pomoci. "Jak tě proklel?" otázal se král konečně. ,.Kletbou smrti," pravil žalobce přitlumeně. ..Tedy jej také stihni kletbou." pravil král. ~záleží na tom, čí kletba bude silnější." Sanders se potajmu usmál a král. když spatřil jeho úsměv, zasmál se také. Od té chvile Petr rychle pokračoval a .časem doléhaly do h1avnfho stanu zprávy o mladém králi; pravém Šalomounovi, pokud se týkalo moudrých rozsudků. Byl tak moudrý (kdo vědělo receptu, podle kterého při pravoval každý rozsudek?), tak dobročinný, tak mfrunů lovný, že náčelník Akasavů, který mu byl obča5 zavázán poplatkem, těžil z mírné \1ády a neposflalani ryby, ani obilí. Cinil tak po návštěvě vzdáleného lkanu, kde se setkal s královým strýcem Sato-Kotem a domluvili se. Protože žně byly dobré, přehlédl král první {;hybu, ale pak měl být splacen druhý podu, a když ani z Akasavy, ani z lkanu -nic nebylo po láno a kmen lsisiů, pohněván drzostí, reptal, usadil se král v samotě své chatrče, aby si rozmysW; co spravedlivého a účinného by měl podniknout. .
,.podle ,~ech zákonů Mých mužů," pravil, "provinil jsem se proti Sandimu, protože mi řekl, že nesmím bojovat, a hleďte, já jsem zničil svého strýce, který byl pes, a zahnal jsem náčelníka Akasavů do lesů . Ale San di mi řekl. že muWl) konat to, co je spravedlivé. a to jsem podle svébo rozumu učinil. neboť jsem zničil muže, který přivolal hanbu na můj lid. Nyní se mi zdá, že musíme j~tě něco vykonat, a totiž dojít k Sandimu. říci mu pravdu a požádat, aby vynesl nade mnou rozsudek." "Pane králi, ~ řekl nejstarší z rádců , ..co když tě Sandi dá do řetězů?" ,.To ponechme zítřku," pravil král a dal rozkazy k pří pravám k odchodu. Na poloviční cestě se setkali; král Petr se ub1!al po řece dolů a Sanders nahoru. A tady se stalo velké neštěstí. Až do západu slunce nebylo o Petrově poklesku promluveno ani slovo; ale když modravý kouř vystoupil z ohňů Haussů a bojovníků, a malý tábor na lesní mýtině hlučel. hovorem. vzal Sanders krále pod paží a zavedl jej na lesní stezku. Petr pověděl svůj příběh a Sanders poslouchal. ..A co se stalo s náčelníkem Akasavů?" otázal se. .,Pane," řekl král, "utekl do lesů proklínaje mě a s nim odešel velký počet zlých lidí." Mluvili o mnoha věcech až do chvíle, kdy slunce počalo vrbat dlouhé stíny, načež se vydali zpátky. Byli asi půl mne od tábora a vzdálený hluk smějících se mužů fl slabý zápach zapálených ohňů k nim doléhal, když tu náčelník Akasavů vystoupil z lesa a za toupil jim cestu. S ním bylo asi o m plně ozbrojených mužů. "Pane králi," řekl náčelník Akasavů, .,čekal jsem na tebe." Král se ani nepohnul. ale Sanders sáhl po revolveru. Rukou sevřel rukojeť zbraně. ale něco jej uhodilo, a on se jako kus dřeva skácel na zem. "Nyní zabijeme krále lsisiti a bného muže také. " To byl náčelníkův hlas. ale Sanders se o rozhovor pruiš nezajímal, protože mu v hlavě bzučel roj. divokých včet; cítit bolest a bylo mu mdlo. "Málo získáte, zabijete-li mne,'" ozval se králů" hlas, "protože je mnoho lidí, kleří mohou zaujmout mé místo, ale zabijete-Ii Sandiho, zabijete otce lidu, a nikdo ho nenahradí." . ..On tě zmrskal, králIčku." pravil náčelník Aka~vů posměšně:--
,,Já bych jej hodil do řeky," pravil neznámý hlas po pře stávce. "Tak stopa po něm nebude nalezena a nikdo nás nemůže z jeho smrti obvinit." "Co s králem?" pravil jiný hlas. Pak se ozvalo praskání větví a mužské hlasy. . "Hledají," zašeptal hlas. "Králi, zabiji tě, jestliže promluvfš. " ..z<jbij," pravil král klidným hlasem a vykřikl: "Och M'Sabo! Beteli! Sandi je tady." Vke Sanders neslyšel. . Za dva dny se posadil na lůžku a žádal vysvětlení. Když se probudil, byl u něho mladý lékař, který náhodou přišel ze sídla vlády. "Král?" zaváhal. ..Krále bili, ale on vám zachránil život, to asi víte." Sanders řekl : "Ano." "Odvážný klouček," prohodil lékař. ..Velmi," pravil Sanders. Potom: "Chytili náčelníka
.. Věru v~ nerad obtěžuji," psal Sanders znovu administrátorovi ...ale budu nucen vypůjčit si Haussy pro kraj lsisiů. Bylo tam velké rokování o poplatcích, načež se Petr vypravil do Ikanu a zabil svého strýce; volnou chvili vyplnil porážkou Akasavů, jakou už .dávno nepamatují. Naprosto souhlasfm se vším, co petr učinil, neboť cítím, že jednal z nejčistšího smyslu pro spravedlnost a přánI učinit dobrou věc v pravý čas - a již také bylo načase , aby byl Sato-Koto umlče.n - nicméně jsem nucen P~tra naoko potrestat. Náčelník Akasavů se skrývá v houštinách." Petr se vrátil do svého sídelního města po krátkém. ale rázném tažení, zanechaje za sebou dvě území, která se sice polepšila jeho návštěvou, ale nezapomněla. Mladý král svolal starcel kouzelníka a jiné hodnostáře.
Akasavů?"
"Ano; tolik mu záleželo -na tom, aby vás zabil. že se
5
.............~ ............s
útěkem
opozdil. Král se vrhl na vás a zakryl vás svým . . ..To stačí:' Sanders mluvil chraplavě a tÝálil se· drsně po celou tu rozmluvu, ale jeho drsnost se proměnila v záchvat vzteku. .. Doktore, vypadněte - cbci pát." Poslechl. jak doktor odchází, poslechl. jak rachotí dřevě n0l! závorou u dveří chatrče, načež se obrátil tváří ke stěně a rozplakal se.
užíva)o jako šihenice - to bylo pií1iš nápadné a v}'Zllamné. Potom počal hledat pfíčinu všeho soužení, které dolehlo na Akasavy. Příčina vyžadovala trochu uvážení. Velký kámen byl ukraden. jak dobte věděl. a náprava mUže být uči něna, až hude·odhalen zloděj. Zp~opa~ení Ochoriové ~yli velmi podezřelí. "Kdybychom k nim došli." řekl náčeIník Akasavů zamyšleně, _a málo jich zabili. a jenom hodně popálili, .aby nám řekli. kde je ukryt boží kámen, snad by Velcí odpus· tili. ~ •. Když za dob mého mládí, - pravil zestárlý rádce. "nechtěli zlí inužové říci, kam zakopali ukradené věci. dali jsme jim žhavé uhlíky do rukou a těsně je svázali..,To je dobrý způsob,- souhlasil jiný stařec, pochvalně kývaje hlavou. "Také jsme jim rozyázali jazyky tím že jsme je dali spoutané do mraveniště.;c "A přece z mnohých důvodů nemůžeme vystoupit proti Ochotiům," pra"il náčelník. ,.Hlavnrm důvodem je, že je nepřemůŽeme, mají-li kámen a dva duchové jim budou p0máhat - ačkoliv se nepamatuji, že by tito duchové byli pil1iš mocni ve dnech, kdy byl kámen u nás," dodal ne bez
tělem."
2 STRAže] KAMENE Ve velkém africkém le e. v zemi Ochoriů na řece Ikeli žije kmen, který je v lidové mluvě nazýván Strážci kamene. Vypravuje se, že od dávných a dlívnýcb let. kala-kala, měl tento kmen podivný plochý kámen, .. popsaný ďábel sk5mi znaky" (tak to říká vážený domorodý vyprávčč). a ten kámen byl velmi uctíván a ctěn částečně pro kouzelnou moc a částečně zásluhou dvou duchů, kten jej hlídali. Byla to modla zvláštní ceny pro mírný lid. žijící ve velkém lese: ale Akasavové. kteří nejsou ani mírní, ani př11iš. nedovedou mít něco v úctě a kteří však přece potřebují boby, napadli kmen Ochoriů a jednoh.o krásného jitra odnesli zázračný kámen a jiné movitosti. Pravděpodobně oba "mosazní duchové" odešli také. Odnesení kamene bylo velkou událostí. protože byl jako tenká deska zasazen do skály a mnoho kopí bylo zplelámáno, než byl ze svébo místa vylomen. Ale nakonec byl odne en a po několik dní se Akasavové chlubili, že mají mnoho zisku z toho posvátného majetku. Potom kámen náhle zmizel a s ním i všechno štěs tí \'iastnÍků - zmizení náhodou souhlasilo s vyhlášením britské nadvlády, a to bylo pro Akasavy zlé. V těch,vzdálených dnech (asi v roce 1895) najednou při šel směšný človíček v bílém obleku a v doprovodu šesti vojáků. Ten muž přinesl poselství míru a přátelství a mluvil o novém králi a novém zákoně. Akasavové poslouchali v ohromném údivu, ale když e vzpamatovali, uřízli tomu člověku v bílém šatě hlavu jako všem jeho šesti průvod cUm. Zdálo se, že za tehdejších okolností to byla jediná věc, kterou mohlj učinit. Potom ale jednoho rána se Akasavové probudili a zjistili, že město je plné podivných bílých lidí, kteří rychle připluli po řece. Bylo jicb ph1iš mnoho, aby se jim mohli postavit na odpor,'a tak kmen seděl v tichu, trochu postrašen a velmi zvědav, zatímco dva černf vojáci svazovali náčelníkovi Akasavů ruce a nohy, než jej pověsili, a nechali ho visét, dokud nebyl mrtev. Ale tím neskončilo neštěstí lidu: přišel chudý rok. kdy manihot byl ~patný a plný smrtfcí vody (v manihotu je velké množstv{ volné k)'selůl)' kyanovod(kové. E. W.), kdy kozy chcípaly a úroda byla zničena nc~kaným uragánem. Proti nezdaru toho druhu byl vždycky lék po ruce. Nedostává-li se vám něčeho, jděte a vezměte si to. Tak podle nespočet ných příkladů Akasavové navštívili kmen Ochoriů, odnesli mnoho zrní a zanechali tam mnoho mrtvých a mnoho toužících po smrti. Zanedlouho přišli bílí mužové s parníky, malými mosaznými puškami a se známým již špalkem a kladkou, kterou upevnili na známý strom, a upotřebili jich nevyhnutelným způsobem. "Zdá se," pravil nový náčelnfk - jenž byl později poVč šen, protože zabil krále lsisiů -, .,že zákon bílého muže je zřízen tale, aby dovolil vítězit slabým mužům na útraty silného. Zdá se to směšné, ale bude dobře, vyhovíme-Ii mu." Jeho prvním činem bylo pokácení stromu, jebož se po-
naděje.
Brzy potom učinili Akasavové výpad a· hledání kamene je krátce popsáno v úředních zápisech. Hledání bylo bezvýsledné a kmen Akasavů byl nucen spokojit se tím, že uloupil, co mu přišlo pod ruku, O tom, jak přišel nejdříve pan Niceman, komisařův zá· stupce. a potom sám Sanders, jsem už řekl. To se stalo již dávno, -kala-kala, jak říkají domorodci, a mnoho věd se nahrnulo. které vytlačily z mysli lidu všechny myšlenky na kámen. Potom zemřel náčelník Akasavů p'ro různé přestupky a klid zavládl v kraji vroubícím řeku Togo. Sanders byl dvakrát v životě překvapen. Jednou to bylo u !keli, což v řeči domorodců znamená ..malá řeka". Ta řeka vůbec není malá, naopak, je to široký. silný tok, který víří, krouží a pění se, když se na cestě k moři vine zákruty křivolakého koryta. Sanders seděl v palubní lenošce pod pfísrřeškem malého parníčku, a díval se, jak se řeka před ním žene. Byl spokojen, protože kraj byl klidný a úroda dobrá. Také nikde nebyl spáchán zločin. V Bofabi byla spavá nemoc. v Akasavě beri-beri, a v kraji lsisiů někdo objevil nového boha a podle všech zpráv, které docházely dolů po řece, Isisiové jej dnem i nocí uctívali. Sanders se nestaralo nové bohy, protože bohové všech druhů jsou blahodárnou věcí. Milini. nový král Isi iů, mu poslal zprávu: .. Pane," řekl jeho posel, ..tento nový bůh žije v bedně, kterou kněží nosí na ramenou. Je tak a tak dlouhá a tak široká a jsou v ní čtyři důlky, do kterých zapadají tyče. a bůh, který je uvnitř, je velmi ilný a velmi hrdý." ..Ko, ko," pravil Sanders se zdvořilým zájmem, ,.řekni panu králi, svému veliteli, že tento bůb mUže žít v kraji )sisiů a nenr povinen platit daně, pokud bude poslušen zákona. Ale jakmile poradí mladým mužům, aby se vydali do boje, přijdu s mnohem silnějším bohem, který va~ho boha pohltí. Rokování je skončeno." Sanders, opřev natažené nohy o Iodnf zábradlí, zahálčivě přemýšlelo novém bohu. Kdy se objevil posle4ní bůh? L0ni byl jeden v kraji N'Gombiů, smutný bůh, a žil v chatrči, ke které se ani statečný člověk neodvážil přiblížit; jiný při šel s hromobitím a žádal obéti - lidské oběti. To byt výjimečně zlý b~ a britskou vládu stál šest set tisíc liber, protože se v lesích rozpoutaly boje a kraj se bouřil. Ale po-
6
-------~------,-
"Jdi tedy, N'Kemo," řekl Sanders; lOĎ zvolna plula zatímco se díval, jak lodice míří tupou přídí k ostrovu, aby tam složila náklad. Potom pustil Zai/u plnou parou vpřed, zamířil od písčiny a znovu se dostal do středu řeky. Měl vážnou starost. Kámen byl nějakou výjimečnou modlou, která vyžadovala, aby jednal velmi opatrně. Okolo kamene se družily nespočetné legendy a jakýsi badatel jej v dávných dobách prozkoumal dalekohledem. Sanders také již slyšelo dvojici "duchU, oděných v mosaz", o těch báchorečných a bojovných stlnech, které vybízely mírumilovné muže k válečné mu taženi - všechny, vyjma Ochorie, protože ti nikdy nebyli bojovní a ani bůhvJ'Kolik duchů by je. nebylo přimělo k násilnému skutku . Povšimněte si, že Sanders bral domorodce vážně a že to, mimochodem poznamenávám, je tajemství dobrého vladaření. Pro něbo byli duchové činnými složkami a modly silnými možnostmi. Člověk. který by byl měl menší zkušenosti, byl by se zasmál, ale Sanders se nesmál, protože si byl vědom velké odpovědnosti. Odpoledne se dostal do města lsisi a již zdaleka zpozoroval, že se děje něco neobyčejného. Skupina dětí a žen, která bývala obvykle přivábena příchodem vládního komisaře , se neshromáždila, když parník zabočil ze středního proudu a dal se říčním ramenem, které vede Je mělčině. Sanderse očekával jenom král a hrstka starců; král byl neklidný a rozpačitý. "Pane," vykoktal, .. nejsem již králem tohoto mésta pro nového boha; lid se hromaŽĎuje na vzdáleném svahu pahorku a tam sedí dnem i nocí a hlídá boha v bedně." Sanders se zamyšleně kousl do rtů a nic neřekl . .. Včera v noci," pravil král, "objevili se St,.ážci kamene a prošli vesnici." Zachvěl se a krůpěje potu mu vyrazily na čele, neboť duch je strašná věc. "Všechny řeči o strážcfch kame ne jsou hloupost," pravil Sanders klidně ...Vaše ženy a nedokrevnf chlapci je viděli." "Pane, já sám jsem je viděl," řekl král prostě a Sanders byl ohromen, protože král byl zdravý muž. "Starého čerta jsi viděl," řekl Sanders anglicky, načež se otázal: ,,Jak vypadali ti duchové?" "Pane," pravil král, ..byli bili v tváři, jako je Tvá Vznešenost. Mělj mosaz na hlavách a mo az na prsou. Mě.1j nahé nohy, ale lýtka měli opět pokryta mosazf." "Těžko vůbec uvěřit v ducha," pravil Sanders podráždě ně, "ale mosazného ducha si teprve nedovedu představit." Mluvil zase anglick1', což činíval, když mluvil sám k sobě, a král stál mlčky, protože mu nerozuměl. "Co ještě?" pravil Sanders. · , "Mají meče," pokračoval náčelník, "meče, jaké nosí lovci slonu kmene N'Gombi - široké a krátké - a na pažích mají štíty." Sanders byl ohromen. ..A křičí válka." řekl náčelník ...To je největší hanba ze všeho, neboť moji mladí mužové tančí tanec smrti a na těle si malují pruhy a vychloubačně mluví." "Jdi do své chatrče," pravil Sanders, ,.přijdu brzy za te. bo u." Přemýšlel a přemýšlel, kouřil jeden tmavý doutník za druhým, načež poslal pro sluhu Abibu. "Abibu," pravil, "tak si myslím, že jsem ti byl vždycky dobrým pánem." "Tak je, pane," řekl Abibu. "Nyní tě s důvěrou pošlu 'mezi svou posádku, aby ses
většině jsou bohpvé dobří, oikomu neškodí, protože mívají ve zvyku objevovat se po žnich a před počátkem deštivého období. Tak přemýšlel Sanders, sedě ve stínu pruhované plátěné střechy na předpalubí malé Zairy. Příštího dne před výc~odem slunce dal obrJtit příď parníku proti proudu, neboť byl zvědav, jak se daří Ochoriům, kteří žili vedle Akasavů, čímž potřebovali dohled. Parník postupoval velmi pomalu vpřed, protože se proud do něho velmi prudce opíral. Po dvoudenní cestě se dostal Sanders do Lukati, kde měl stanici mladý Carter. Zástupce vládního komisaře přišel na pobřeží v bílém oble~u a s korkovou přilbou, posunutou do týla, a předsta veného hlučně pozdravil. ..Nuže?" otázal se Sanders a Carter mu pověděl všechny novinky. V Ebibi bylo velké rokování; Otabo z Bofabi zemřel na spavou nemoc; krajní vesnici užuji dva levharti
vpřed,
a"Slyšel jste již o bohu Isisiů?" otázal se náhle a Sanders že slyšel. "Je to váš starý známý," pravil Carter...Můj lid říká, že ta stará bedna obsahuje kámen Ochoriů." ,.Ach," řekl Sanders s náhlým zájmem. PosnCdal se svým podřízeným úředníkem, prohlédl třice tičlennou posádku, navštívil fannu, vyslovil obdiv nad sladkými bramborami a Carterovi pochválil rajská jablíčka. Vrátil se na parník a drobounkým písmem napsal struč nou zprávu na tenounkém útržku papíru. "Pro strýčka Při hodu!" pravil. "Přines mi čtrnáctku;' řekl sluhovi a Abibu se brzy vrátil s holubem v hrsti. "Nuže, ptáčku," pravil Sanders, opatrně navinuje dopis okolo červené nožky drobného posla a připevňuje jej gumo,"ým páskem, "do zítřejšího východu slunce musíš uletět dvě stě mil - a střez se jestřábů!" Potom vzal holuba do rukou, došel s nim na záď lodi a vyhodil ho do vzduchu. Dvanáctičlenná lodní posádka seděla na břehu okolo kotle - okolo kotle, v němž se věčně něco vařilo. "Yokol" zavolal a polonahý trojru'K přiběhl po svahu. ..ráru," pravil Sanders. "Nalož dříví na palubu; pluji do Isisi. " řekl,
Bylo naprosto jisto, že nový bůh je nesmírně silný bůh. hodiny cesty od měSla doplula Zoi,.a k dlouhé lodici, v níž stáli čtyři muži u vesel a truchlivě zpívali. Sanders si vzpomněl, že m.inuli vesnici, kde ženy, jejichž těla byla p0kryta zeleným listím, naříkaly na břehu řeky. Dal zmírnit rychlost, až se lodice dostala podle parníčku; na jejím dně ležela ztuhlá mrtvola muže. "Kam plujete s tou mrtvolou?" otázal se. "Do Isisi, pane," zněla odpověď. "Střed řeky a malé ostrůvky jsou mí ta pro mrtvé," pTavil Sanders prudce. ,,Je bláznovstvím vozit mrtvého k živým." "Pane," řekl muž, který zprvu promluvíl, "v Isisi žije bůh, a ten vdechuje život; tento muž je můj bratr a levhart jej velmi rychle usmrtil. Zemlel tak rychle, že nám nemohl povědět, kde ukryl své pruty a sůl. Dopravujeme jej tedy do Isisi, aby mu nový bůh dal právě tolik života, aby zabezpečil své příbuzné." "Doprostřed řeky," pravil Sanders klidně a ukázal k osamělému ostrůvku, zelenému spletitým rostljnstvem, který mohl dobře být pohřebištěm . "Jak se jmenuješ?" "Pane, jmenuji se N'Kema," odpověděl muž nevrle. Tři
7
............ ~ .............. vyptal na jejich bohy. Kdybych se otázal sám .. lhali by mi vymýšleli by si toho či onoho boha, protože by se domnívali, že se mi tím zalfuí." Abibu zvolil hodinu jídla, když slunce zapadlo a kraj zšedl a lesy znehybněly. Vrátil se se zprávaITŮ, když Sanders v samotě kajuty pil druhý koflík černé kávy. ,.Pane," hlásil, "tři mužové vůbec neuctívají bohy, tři mají zvláštní rodinné modly, dva jsou víceméně křesťany a čtyři Haussové jsou téže víry jako já." .. A ty?" Abibu z kmene Kanou se usmál Sandersově předstírané
"Je psáno,'" pravil podivnou arabštinou kmene Kanou, ..že máme odnést toboto nepravého boba. Kdo z nás má při té příležitosti zemřít , nebo zůstat živ, je u Alláha, jenž zná všechny věci," Potom srdnatě vstoupil do uličky, Tentokrát neměl obvyklý bílý plátěný oblek; zaměnil jej za tmavý stejnokroj, takže byl většinou shromážděných zpozorován teprve tehdy, když se SVÝITŮ Haussy došel až k bedně. Žár ohně byl strašlivý, nesnesitelný. Sanders spatřil, že se prudkostí žáru zbortila hrubě otesaná prkna bedny a v~ světle ohně zahlédl otvorem plochý kámen. ..Rychle odneste bednu," rozkázal a Haussové pozdvihli tyče na ramena. Až doposud velké shromáždění sedělo v lichém úžasu, ale když vojáci pozdvihli břemeno . vzteklé 'zavytí vyrazilo z pěti tisíc hrdel a muži vyskočili. Sanders stál před ohněm, vztáhl ruku a nastalo ticho, protože zvědavost překo!lala rozhořčeni. ,.Národe Isisiů," pravil Sanders, "nechť se nikdo z vás nepohne, dokud boží kámen nepřejde. protože smrt rychle stíhá toho, kdo křižuje stezku boží." V každé ruce držel po revolveru a podivné božstvo. které měl na mysli, nebylo \( této chvJ1i ono božstvo v bedně. Lid zaváhal, dav se zavlnil a zakolísal, jako když se lůza ocitne v nejistotě. '
'll! zdvořilosti,
nevědomosti.
"Pane," pravil, "následuji Proroka a věřím toliko v jednoho, dobrého a milosrdného Boha." ..,To je správné," řekl Sanders. ,.Nuže, Ilechf muži naloží dříví a Yoka ať má páru při východu slunce a ať je všechno připraveno k tajnému vyplutí:' V deset hodin podle svých hodinek předvolal čtyři Haussy, ozbrojil každého krátkou karabinou 'a pásem s náboji. Potom všichni vystoupili na břeb. Král trpělivě seděl v chatrči a ~anders k němu došel. "Ty zůstaneš zde, Milini." přikázal , "a hanba ,nepadne na tvou hlavu pro nic, co se snad dnes v noci stane." ,.Co to bude, pane?" ,..Kdo ví!" pravil Sanders filozoficky. Na ulicích byla tma jako v pytli; Abibu nesl svítilnu a ukazoval cestu. Jenom někdy hlouček minul obydlenou chatrč. Při matné záři polena, které doutnalo v každém obydli, viděli, že téměř všude je prázdno. Jednou zavolala na ně těhotná žena. Pravila, že se blíží její čas a že nikdo není nablizku, kdo by jí pomohl v těžké hodince. ,.BÓh ti pomoz, sestro," pravíl Sanders, který vždycky cítil posvátnou hrůzu před tajemstvím zrození. "Pošlu ti ženy. Jak se jmenuješ?" "lfabi. žena Adakova ... Ony nepřijdou," řekla plačti vě. ,.Dnes v noci jdou muži do boje a ženy čekají na veliký tanec." "Dnes v noci?" "Dnes v noci, pane, tak stanovili mosazní bohové." Sanders hlasitě zamlaskal. .,Na to se podíváme,~ pravil a šel dále. Sanders s posádkou dospěli na okraj města . Před nimi se na bronzovém nebi rýsoval,tmavý hřbet pahorku, který obešli. Broniová barva se měnila v červenou a v růžovou a znova v matně bronzovou, podle toho, jak vyšlehávaly nebo pohasínaly plameny ohně, jehož záře jí dodávala sytosti. Když obešli bok paborku, naskytla se Sandersovi a jeho mužům zvláštní podívaná. Mezi krajem lesa a svahem kopce byl široký pruh roviny. Na levé straně byla řeka, na pravé byl močál a opět les, Právě l;lprostřed planiny hořel veliký oheň. Před ním byla na dvou vysokých kozách krychlová bedna se čtyřmi ty-
Vojáci chvatným krokem vynesli břemeno uličkou: bezmála by byli prošli bez nehody, když tu se stařena dobelha': la k Sandersovi a uchopila jej za paži. "Pane, pane," skuhrala, ,.co učiníš s naším bobem?" "Dám jej tam, kam patří," pravi1 Sanders. ;.protože jsem vládou ustanoven za jeho strážce." ~Dej mi znamení," krákorala a lid okolo ní opak o al: ..Znanlení. pane'" . .,Zde je znamení," pravil Sanders, vzpomenuv si na rodící ženu. "Z milosti boha narodí se chlapec lfabi ženě Adakově."
Slyšel šumot; slyšel, jak zpráva je opakována davem; vijak hlouček žen spěchá k vesnici; dal rozkaz k P9Choduo Ozvalo se reptání a jednou zaslechl. jak hluboký mužský hlas zanotoval bojovný zpěv, ale nikdo se k němu nepřipojil. Někdo, pravděpodobně týž muž, udeřil kopím o proutěný štít, ale nikdo nenásledoval jeho bojovného pří kladu. Sanders došel do vesnické ulice. Kolem něho se tísnilo tolik lidí, že stěží stačil nosičum s kymácejíd se bednou. Již viděl řeku; měsíc , zlatý kotouč, zvoln~ vystupující . nad lesy, sthbrem lemoval vodu; náhle se ozval vzteklý výděl,
křik:
•. Lže! Uc! Ifabi, žena Adakova. má holčičku." Sanders se hbitě otoŠil jako stavěcí pes; rty se mu ohrnuly; zavrčel a odhalil bílé, pravidelné zuby. "A nyní," pravil Sanders velmi rychle, ~zemře muž. k,terý pozdvi~ne kopí." ' Zoovu zůstali nerozhodně stát a Sanders dal přes rameno rozkaz. , Jenom okamžik lid zaváhal. načež se divokým řevem vrhl vpřed, protože se vojáci opět chopili tyčí boží bedny. Pak nějaký bla něco vykřikl a hlul< ja'ko kouzlem utichl; domorodci ustoupili zpět a stranou a padali jedni přes druhé v zběsilé touze uprchnout. • Sanders, stále drže nabité revolyery, díval se s krajmm údivem na splašený útěk. Zůstal tam sám se svými lidmi; a potom uviděl. Středem ulice kráčeli dva muži. ByLi oblečeni stejně v krátké šarlatové suknice, které jim nekryly kolena; velké
čemi.
A co lid? Ve velikém kruhu sedí na bobku bez pohnutí; muži, ženy, děti, drobná robátka, roztahující se po boku svých matek: je to jako důkladné kolo. utvořené z lidí, a má bednu a oheň za osu. Byla tam volná část planiny, po které by člověk mohl dostihnout bedny - úzká ulička, klerou procházel průvod nahých mužů, přecházejících sem a tam. To byli muži, kteří udržovali oheň, a Sanders viděl, že k tomu účelu snášejí palivo. Drže se okraje shromáždě ní, zam{ři[ k této uličce a oslovil své mužstvo. '-
8
............. ~ mo~zn.: přilby jim seděly na hlavách a mosazné brnění jim krylo hruď. Sanclers se díval, jak se bliií. ~Buď mám horečku. nebo šílím." zabručel si. protože viděl dva římské centuriony. kteří měli důkladné opasky kolem těla.
di'lrazně
a
vykročil
,I,
.
:.~
.
J
My přišli za hranice pllst.í-clr zemí, které l/aJeL Hallnoll, Kal1hagi/ían . . . Mara/s Septim liS odešel do Eg.'ipta a s nilll i Decil/WS S/Ipérblls. ale my jsme z vMe Caesarovy a přízně boM pltúi dále k. černým lIloron .. . Zde jsme t.i/i. protote Ilaše lodi ztroskotaly. a byli jsme IIctírálli barbary. kTeré jsme L1čili r/11ečnémlt /llIlillí. Vy. kteří plijdete po /láJ . . . • doneste po~drav do Říma eatonu Hippocritori. který bydlí II brány ..
za
Když parníček doplul do Lukati. Sanders ještě nevěril svým očím, protože měl normální teplotu a ono vidění ne· dovedl odůvodnit ani horečkou. ani úžehem. K tomu všichni jeho vojáci viděli totéž. Setkal se s vojáky, ktetí přispěchali po zprávě donesené holubem, ale posila už byla zbytečná . .. Nechápu to. přiznal se Carterovi, když mu "ypravoval příběh ...Vytáhneme kámen; nad nám podá vysvětlení. Centu riové - božÍnku!" Kámen. který byl vytažen na světlo. byl kus šedé žuly; Sanders se nepamatoval: že by byl někdy v životě takovou
Sanders zavl1ěl hlavou. když dočetl . a řekl. že je to .. podivné" .
3 SANDIHO SYN
k
Po mnoho let byl kmen Ochoriů jakousi směšně se šklebící maskou v tragédii afrického osadnictvf. Dnes se bohdá již nebudeme Ochorii'lm posmivat. Už ani v pozdních hodinách nočních, kdy rozhovor umdlévá v kroužcích okolo ohM rybářských táborů, nebudou ospalci probuzeni roz"eselujícími povídačkami o m{rnosti Ochoriů. To všechno se stalo přízní liberijské vlády. třebaže si liberijská vláda toho činu dodnes není vědoma. . Ve vší úctě . povinné republice Libérii . fľká m , že Monrovianéjsoll od narození lháři a zlodějové. Je~nou - tato zásluha může být připsána státu - byla získána válečná lOĎ; pamatuji-Ii se správné, byla darována nezištným majitelem. Vláda stanovila tři admirály. čtyři
spatři\.
..Tady jsou ty ďábelské značky:' pravil obrátiv kámen . .,Snad - fííífíí!" •. Nebylo divu, že zahvízdal, neboť na kameni bylo několik ti ~"acích písmen; Carter odfoukl prach a viděl: MARIUS ET AUGUSTUS CENT IMP RAT
.o::."
MarillS a AlIgl/stlls Cellll/riové císafe a vladale Nerolla Spěte sladce
AUGUSTUS CAE si Sanders
J
Té noci Sanders \'ytáhl svou zrezavělou latinu a velnú doplniv mezery. pořídil tento překlad:
Stál tiSe a uni přešli mimo něho tak blízko. že na vypukjednoho štítu spatřil hrubě litá písmena:
řekl
"
pracně
lině
..Mám horečku ." bednou k lodi .
...
NERO DULCE
9
............ ~ ..........-kapitány a tolik důstojníků, kolik jich lOĎ unesl~, a všichni nosili skvělé stejnokroje, které však jim ~patně padly. Vláda by jmenovala i posádk"U, kdyby nebyla zjistila, že lOĎ není tak velká, aby unesla větší počet lidí, než je součet
ihned nepusn'š na svobodu, ty i tvá žena zemřete v hrozných mukách." . ..O tvém kouzlu nic nevím," pravil žalářnílc moudře, "ale d.ostávám ~va dolary týdně za hlídání vězňů, a nechám-li tě uprchnout, přijdu o práci." • ..Vím o místě, kde je ukryto množství stříbra," řekl Bosambo chvatně. "Ty a já půjdeme na ono místo a oba zb0hatneme." "Když jsi vědělo stříbře, proč jsi kradl zvony, které jsou z mosazi a nemají zvláštní cenu?" otázal se žalářník. který neměl ani trochu obrazotvornosti. "Vidím, že máš srdce z kamene," řekl Bosambo a byl poslán do lesní osady, kde kácel stromy ve prospěch liberijského státu. Za čtyři měsíce dostal Sanders, vládní komisař pro země Isisiů, Ikeliů a Akasavů. mezi jiným sdělení:
důstojníků.
Ta drobná válečná lOĎ černé republiky vyplula jednou na moře a admirálové a kapitáni se střídali v topení a kormidlování. což bylo pro všechny ptíjemným a novým \'ZrUšením. Když se vraceli do přístavu. jedeq z admirálů . pravil: ..Já teď budu konnidlovat," a vzal kormidelní kolo do ruky. Při vjezdu do přístavu lOĎ narazila na skálu a potopila se. Důstojníci snadno vyvázli, neboť každý Monrovian plave jako ryba, ale stejnokroje se mořskou vodou nůči1y. Nikdo nepomyslil na návrh, aby byly podniknuty práce k vytažení válečné lodi, na který by byla vláda moudře řekla: "Ne." "Víme. kde je," řekl prezident - seděl ve vládním domě na okraji psadho stolu a rukama jedl sardinky -, "a budeli nám jí jednou třeba , bude nás posilovat myšlenka, že ji máme tak blizko." V té věci nebylo nic víc podniknuto a jenom britská admiralita se usnesla, že ponořená lOĎ ohrožuje plavbu, a vydala rozkaz, aby místo, kde lOĎ leží, bylo označeno bójí. Liberijská vláda to odmítla, poukazujíc na výlohy, ale na nátlak (podezřívám kapitána Dwa,.fu, který měl ostrý jazyk) svolila, aby ve vraku byla zakotvena bóje se zvoncem. Ten zvonec pěkně křaplavě a řinčivě klinkal a monrovijský lid cltil, že dobře zužitkoval peníze, které na něj vynaložil . . A1e 'v Monrovii nežijí jenom osvobození amenčtí otroci, kteří se tu usadili v roce 1821. Jsou tu také lidé, kteří jsou po panském způsobu pravých Monrovianů nazýváni "domorodci"; z těch jsou hlavní Kruové, kteří neplatí daně, neposlouchají vládu a časem tahají republiku za úřední nos. "Na druhý den po zakotvelú bóje probudila se Monrovie za naprostého ticha v přístavu, třebaže moře bylo velmi rozbouřené. Zvon mlčel a dva bývalí admirálové, kteří prodávali na pobřeží ryby, vypůjčili si loďku a vypluli na výzkumy. Vysvětlení bylo jednoduché - někdo zvon ukradl. "Tak se na to podívejte!" řekl preZident liberijské republiky zoufale. "Ať Belzebub, jenž je otcem a původcem všeho hříchu, sestoupí na ty zlodějské Kruy!" Připe\'llili tam nový zvon. Téže noci byl ukraden. Přece však dali opět nový zvon k bóji, a loďka plná admirálů zů stala na stráži. Admirálové seděli po celou noc, houpali se nahoru a dolů na mořských vlnách a jednotvárné .,bimbam" jim připadalo jako hudba. Celou noc to znělo, ale za časného rána, v temné ChVlU před východem slunce se zdálo, že zvonek sice stále řinčí, ale již slaběji a slaběji . "Bratff," pravil admirál, "plujeme od bóje." Ale zatím bóje plula od nich, protože Kruové, unaveni polovičatým opatřením, přišli a vzali bóji, zvonek a \'kchno ostatní, a do dnešnlho dne není označeno místo, kde v monrovijském přístavu trouchnivf stará válečná loď. Důvtipná duše, která si vymyslila a provedla tu krádež, byl jakýsi Bosambo; měl tři ženy, li jedna z nich, rodem z Konga, která si nezasluhovala důvěry, prozradila všechno policii, takže Bosambo byl velice obřadně zatčen, souzen nejvyšším soudem, shledán vinným krádeží a velezradou a odsouzen na deset let nucených pracl. Odvedli Bosamba zpátky do vězení a Bosambo promluvil s černým žalářnľkem. "Příteli," pravil, "v·lese mám veliké kouzlo, a jestliže mě
VSEM, JICHŽ SE TO TÝKA uprchlý trestanec, na nlhot. byl vydán zatykal J. E. prezidentem Liberie. Je to Bosambo z kmene KTUŮ, který zabil strážce v trestné osadt nedaleko Monrovie a uprchl. Domniváme se, že se skryl no vašem územ!. V příloze byl popis uprchlého trestance. Sanders odložil 'listinu s jinými takovými vyhláškami nebyly nikterak vzácné - a zamyslil se nad věčnou hádankou Ochoriů. Nyní, jako vždycky, měli Ochoriové smutné časy. V celé Africe není tak bezbranného a ubohého kmene, jako jsou Ochoriové. FlOdžiové, třebas jsou otroky podle jména i tradicí, jsou divocí jako Masajové ve srovnání s kmenem Pohřeluje se
Ochoriů.
Sanders 'byl poněkud netrpělivý a třfčlenné poselstvo, které přOOo do sídla vlády, aby mu předložilo těžkosti svého lidu, zastihlo jej ve velmi nemifostivé náladě. Promluvil s nimi na verandě. "Pane, nikdo nás nenechá na pokoji," pravil jeden. "Lidé z Isisi, kmen N'Gombiů ze vzdálených končin, přicháze jí k nám a žádají to nebo ono, a my jim to dáváme, protože se bojíme." "Čeho se bojíte?" otázal se Sanders unaveně. "Bojíme se smrti a bolesti, bojíme se, že nás budou upalovat a že nám vezmou ženy," řekl druhý. "Kdo je V8ŠÚD náčelníkem?" zeptal se Sanders r předstí raje, že to neVÍ. "Já jsem náčelníkem, svrchovaný pane," řekl starší muž, oděný levhartí koží. "Jdi zpět ke svému lidu, náčelníku, jsi-li skutečně náčel ník, a ne stará, bázlivá baba; vrať se domů a vezmi s sebou kouzlo - velmi mocné kouzlo -, jež se bude jako já starat o ~ zisk a chránit vás. To kouzlo postavíte na kraj vesnice, který je v poledne obrácen ke slunci. Označíte si mfsto, kde je postavíte" a o půlnoci s patřičnými obřady a obětí mladé kozy postavíte kouzlo na mfsto. A od té chvíle každý, kdo bude s vámi zle nakládat nebo vás okrádat, vydá se tím ve velké nebezpečí." Sanders to řekl velmi slavnostně, což učinilo na členy poselstva silný dojem. Avšak ještě více byli vzrušeni, když před odchodem domů jim Sanders vložil do rukou silný k"ŮI, na jehož konci byla přibita deska popsaná nějakými značkami.
Nesli svou kořist šest dní lesem, potom čtyři dny putovali v lodici po Malé řece, až se konečně dostali do Ochorie. Tam při měsíčnÚl1 světle, s oběH dvou koz (aby to bylo jisté) zasadili kůl tak, aby deska popsaná tajemnými znaky byla v poledne obrácena k slunci.
10
............ ~ ............. V černošských zemích se ·novinky rychle ro~iřují. a tak se doneslo vesnicím po celém územf lsisiů a.Ak.-asavů. že Ochoríové jsou obzvlášť thráněňi bílým kouzlem. Chráně ni ·však byli vždycky, nebOfmnoho můžu zemřelo bílou TUkou pro pokušení zabíjet Ochone. kterému nedovedli odo-
Ocl1oriů
čil.
znal jeden postup při .vyprávění - a když dokonBosambo si' řekl: ' ;
To je lid. jaký' jsem dlouho htedal. Tady iustanu. : • Nahlas se otázal:
lat . .
,.Jak často k vám chodí Sandi?" . ,.Jednou za rok. pane," pravil náčelník. ~po dvanáctém úph'lku, a ještě o něco později." ..Kdy tu byl naposledy?" ,.Až tento měsíc bude v úplňku, budou tomu tři úplňky. Přijde až po velkých deštích." Tedy, řekl ~i Bosambo opět pro sebe. jsem na devět mě sfeu v bezpečí. Vystavěli mu chatrč, vysázeJi .banánový háj a dali mu osev. Potom si vyžádal II áčel nikovu dceru za ženu a děvče přiš lo, třeba se nikterak nenabídl, že za ni něco zaplatí. Ostatní kmenové se brzy dověděli, že v hlavní vesnici Ochoriu žije cizinec. protože podobná zpráva se rychle šf'rí, ale když se oženil, a dokonce se přiženil do náčelníkovy rodiny. domnívali se. že ten muž je určitě z kmene Ochoriů, a ta domněnka se dostala i do sídla vlády. PotOm zemřel náčelník Ochoriů . Zemřel náhle v bolestech; ale podobná smrt je obvyklá. a tak místo něho vládl jeho syn. Pak syn zemřel po krátkém vladaření a Bosambo svolal lid. starší. mudrce a vůdce z celého kraje . "Zdá se," pravil, "že mnozí bohové Ochonů jsou s vámi nespokojeni; ve snu mi bylo zjev.eno, že já budu náčelní kem Ochoriu. Proto, ó náčelnici a mudrcové a vůdcové. skloňte se přede mnou, jak je to zvykem. a já z vás učiním veliký národ." Pro Othorie je příznačné . že ani jeden neřekl .. ne", tře bas ve shromáždění byli tři mužové. kteří by se byli mohli podle obyčeje ucházet o náčelnictví. Sanders uslyšelo novém náčelníkovi a podivil se . ..Etabo?" opakoval - tak si sám Bosambo říkal -. "nepamatuji se na toho muže - ale nedbám, kdo je, jestliže dovede svému lidu zpemit páteř." Pevná páteř nebo prohnanost anebo obojí - Bosambo byl skutečně zvolen. "Má mnoho divných pouček." hlásil domorodý agent Sandersovi. "Každodenně shromažďuje veslůčany a přika zuje jim, aby přešli okolo stolu, na němž je mnoho vajec. A přikazuje. aby každý muž. který jde kole(D stolu. vzal . jedno vejce tak rychle, aby tó nikdo nezahlédl. A jestliže to některý muž splete nebo rozmáčkne vejce nebo je pomalý. zahanbí jej nový náčelník tím, že ho zmrská." ..To je nějaká hra?" pravil Sanders, ale za nic na světě nedovedl pochopit, jaká je to hra. Docházelo mu hlášenf za hlášením o bláznovstvích nového náčel1UKa . Někdy Bosambo vyváděl neSťastné Ochorie v noci a učil je věcem. jal..-ých nikdy dříve neznali. Tak jim ukázal, jak mají uchopit kozu. aby koza nezamečela . Také jim ukazoval, jak e mají plazit po břiše stopu za stopou, aniž to někdo zaslechne nebo zahlédne. Všechny ty rozkazy Ochoriové plnili IlJa itě naříkajíce na nespravedlivost a dřinu. . ..Ať se propadnu, jestliže tomu rozumím!" pravil Sanders vraště obočí, když došlo pOslední hlášení. "U všech ostatních kmenů by to znam~nalo válku. Ale Ochoriové!" . Třebas velmi pohrdal jejich bojovnými schopnostmi, přece měl hausskou policii pohotově. Ale válka ne\-'Ypukla. Zato z Akasavy docházelo mnoho štížností, ,.že je v lesích spousta levhartu". Levharti počkají. pomyslil si Sanders - ostatně Akasavové jsou dosti dobrými lovci. aby si to sami bez cizí pomoci yřídili. Přiští hlášení "šak bylo zneklidňující. Ve dvou
~Nevěřím, že by Sandí učinil -něco podobného,'! praví I náčelník Akasavů. ~Přeplujeme řeku a na vlastní oči se přesvědčíme; a jestliže nás přelhali, zbijeme je holemi; je·
nom nikoho nezabte - znáte Sandího a jeho ukrutnost. Přeplavali tedy řeku a vydali se na pochod. až došli na dohled města Očhori ; a oby1'atelé Ochori slyšíce, že při· . cházejí Akasavové, utekli do lesů a podle zvyku se skryli. Akasavové postupo ali, až došli ke kůlu zastrčenému do země a k desce s ďábel kými značkami. Zastavili se před ní mlčky a v posvátné hrůze. a když jí líbili poslušnost a obětovaH kuře (které bylo zákooným majetkem Ochoriů), vrátili se domů. Potom se vypravilo poselstvo z Isisi. a to bylo nuceno projít územím Akasavů. Isisiové nesli dary a na jednu noc zů tali u Akasavů. ..Co se to povídá o Ochoriech?" otázal se vůdce výpravy a náčelník Akasavů mu pověděl. _Můžete si ušetřit cestu. protože·my jsme to viděli." . .Já však uvěřím," pravil náčelník Isisiů. "až sám uvi· dím." "To je hanebná řeč," řekl kmen Akasavů. který byl shromážděn k rokování. ,. TI psi z Isisi nás nazývají lháři." Nicméně se to obešlo bez krveprolití a na druhý den Isisiové šli s ou cestou. OchQriové je zahlédli přicházet a skryli se v lesích; ale ta opatrnost byla zbytečná. protože lsisiové odešli, jak při šii. Jini kmenové putovali k Ochoriům - N·Gombiové. Bokeliové a Trpaslíci z Lesa. kten byli tak plašL že přišli . v ngci. a Ochoriové si počínali uvědomovat jakousi důleži tost. Tu se na jevišti objevil Bosambo z kmene Kruů. dobrodruh na svobodě. který přešel osm set mil pusté země ve vážné naději, že čas zkali paměť liberijské vlá9Y a náhodně jej dovede do země oplývající mlékem a medem. Bosambo již leckde zkoušel štěstí. Byl stevardem na jedné z lodí - Elder-Dempster Line - byl žákem v misionář ské škole - byl hrdým majetníkem "Svázaného vydání Kni'lry Svatých, odměny pilnosti - a mezi jeho dokonalostmi byla i znalost angličtiny. Pohostinní Ochoriové jej laskavě přijali. nakrmili jej sladkým manihotem a cukrovou třtinou a pověděli mu o Sandiho kouzlu. Když se Bosambo najedl. došel ke kůlu a- přečetl tento nápis: k
CIZÍM VSTUP ZAKÁZÁN! Nebyl kouzlem ohromen a v hlubokém zamyšlení se loudal zpět. "To kouzlo," řekl náčelníkoYÍ, "je dobré kouzlo. Znám je. protože mám ~ žilách krev bflého muže." Na potvnelú toho prohlášelú začal urážet nadobro neinného britského úředníka ze Sierry Leone. Ochoriové byli hluboce dojati. Vypověděli mu o svém pronásledování příběh, který sahal do dávných časů. kdy Tiganobeni, veliký král, přišel o~ severu a poplenil kraj na jih až k území lsisiů. Bosambo poslouchal - k vypovězení toho pň'běhu bylo potřebí dvou nocí a jednoho dne, protože úřední vyprávěč
11
............. ~ ............týdnech odvlekli levharti tři dvacítky koz, dvacet pytlů soli a mnoho slonoviny. Levharti požírají kozy; snad by se našli i tak nároční levharti, že by nemohli kozy pozřít bez soli; ale levhart neodnáší sloni kly, ani kdyby jich chtěl použít jako párátek na zuby . Tu Sanders pospíšil po řece, protože drobné věci jsou velmi povážlivé v zemi, kde lid dčlá velblouda z komára a velké věci přezírá. "Pane - je to pravda," pravíl náčelník Akasavů s jakými pohnutím. "Kozy nám každé noci mizejí, ačkoliv je hlídáme; také sůl a slonovina mizí, protože ty nehlídáme." ,.Ale levhart nemůže ty věci brát," pravil Sanders p0drážděně. "To berou zloději . " Náčelníkův pohyb byl srozumitelný. ~Kdo by mohl krást?" pravi\. "N'Gombiové jsou velmi daleko; rovněž tak Isisiové. Ochoriové jsou hloupí, a ještě k tomu bázliví." Tu si Sanders vzpomněl na hru s vejci a na půlnoční cvi-
" '10 Jsem SI mysl.t.l," pravlI Sanders a důkladně kopl sténajícího muže. .. Pojď na světlo; Bosambo z Monrovie," pravil a Bosambo poslušně vstal a vyšel za vládním komisařem z chatrče. Několik minut stáli proti obě a dívali se jeden na druhé- ' ho; potom řekl Sanders v nářečí z Pepřového pobřeží: "Nejraději bych tě pověsil, Bosambo." .Jak si Vaše Excelence přeje," pravil Bosambo. Sanders 'na to nic neřekl a poklepávaje si vycházkovou holí na botu, zamyšleně se zadíval na zem . .. Můžeš učinit z těch mužů národ, když jsi z nich udělal zloděje?" pravil po chvíli. "Myslím, že nyní mohou bojovat, protože se nafouklí pýchou, že okradli Akasavy," odpověděl Bosambo. Sanders hryzl konec své hole, jako by byl na pochybách. . "Teď se tu nebude ani krlí t, ani vraždit a ani jediný náčelník nebo náčeloíkův syn již náhle nezemře, pra\'il vý-
čení Ochoriů .
"Pane, stane se, jak si přeješ." "Kozy, které jsi ukradl, můžete i ponechat. a zuby sloní kly a sůl také, protože bysté naplnili srdce Akasavů vztekem, kdybyste jím to vrátili, a to by znamenalo válku." Bosambo zvolna přikývl. "Ty pak zde zůstaneš, protože vidím, že jsi chytrý chlapík. a Ochoriové potřebují takového muže, jako jsi ty. Ale kdyby snad -" "U tuku svého srdce libuji, že učiním, jak si přeješ," pravil Bosambo, "neboť jsem vždycJ...-y toužil stát se náčel níkem pod anglickou nadvládou." $anders byl na poloviční ce tě k sídlu vlády, když pohře šil polní kukátko, a divil se, kde je asi ztratil. Právě v té chvíli Bosambo ukazoval kukátko udivenému lidu. "Ode dneška," pravil Bosambo, "nebudeme odvádět kozy ani nebudeme krást jiné věci, To jsem slíbil velikému Sandimu a on, pohleďte, dal mi na znamení lásky tuto kouzelnou věc, která hltá prostor." .. Pane," pravil r~dce v posvátné hrůze, ,.ty znáš Velikého?" ..Ovšemže jej znám;' pravil Bosambo skromně , ,.\idy. jsem jeho syn." Naštěstí se Sanders nikdy nedovědělo tomto zajímavém odhalení.
M
znamně.
Navš!fvím toho nového náčelníka, řekl si Sanders a toho dne přeplul řeku. Přikázal poslovi, aby oznámil, že přichází, vyčkal dvě míle před městem a rádci a mudrcové mu přišli v ústrety, nesouce mu ryby a o\'oce darem. "Kde je náčelník?" otázal se. ,,Pane, je nemocen," řekli vážně. "Dnes přišla na něj nemoc a on zasténal a klesl. Donesli jsme ho do chatrče." Sanders přik5"·1. "Navštívím jej," řekl přísně. Dovedli jej ke dveřím náčelníkovy chatrče a Sanders vstoupil dovnitř. Bylo tam velmi temno a v nejtemnějším koutě ležel muž. Sanders se k němu sklonil, lehce mu o·
4 OSPALEC Sanders také někdy přišel do styku s dalekým světem, kdy se s jakýmsi úděsem dověděl, že za nejvzdálenějšími lesy, za lenivým, čeřkím se modrým mořem jsou muži a ženy, kten žijí v domech a pečlivě odmítají hovory o násilné smrti nebo jiných strašných věcech, které byly denními znaky jeho života. Stýkal se s lidem, který byl po vě~ině nelogický a který věřil v duchy. Vládnete-li takto pověrčivým kmenům, je znalost ú tavního práva a národohospodářství bezmála bezcenná. Je typ mužů. kteří dovedou moudře spravovat domorodé provincie, a tento typ byl skvěle zastoupen Sandersem. Jsou i jiné typy, a poslyšte jaké: Kdysi přišel z Anglie mladý muž s báječnou pověstí. Byl poslán Koloniálním úřadem, aby pod Sandersem spravoval okres jako zástupce vládního komisaře. Byl doktorem práv a učencem, a metodickým postupem se seznámil se svahilštinou, bakteriologií a lékařstvím. Byl to velmi vážný mladík. a první noc nedovolil Sandersovi (který potajmu zíval)
hmatal tep, opatrně se dotkl krku za ušima, hledaje přízna ky spavé nemoci. Nic však nenašel; jenom když prsty přejel po mužově paži, udtil na nahém rameni podivně pravidelnou jizvu; potom nahmatal jinou a vyzkoumal jejich směr. Dobře znal, jaké znamení vypaluje liberijská vláda trestancům.
12
............ ~ ............ulehnout, protože mu svěřoval způsob, jak mohou být domorodci obráceni - ne snad na křesťanskou víru -, ale přeměněni z neužitečných povalečů v dobré občany. Sanders neřekl IŮC vyjma běžných výrazů zdvořilého zájmu a poslal mladíka a jeho obrovské zavazadlo s úředním požehnáním na stanici dál ve vnitrozemí. Torrington - tak se ten vážený mladík jmenoval - se usadil v Entoli a ihned počal do nevzdělaných myslI vštěpo vat základní poučky pral.-tické mechaniky. Jinými slovy prostřednictvím svahilštiny - které nedokonale rozuměli - a kotlíku pokoušel se domorodcům vysvětlit, co je pára. Rozuměli, pokud šlo o kotlík, ale nedovedli pochopit, jaké jídlo to vaří, a když asi počtyřicáté vysvětloval, že vaří jenom vodu, významně se podívali jeden na druhého a shodli se, že to nemá v hlavě v pořádku. To však mu do očí neřekli, neboť i lidojedi mají dobré , způsoby - třebas by jejich zákon stolování potřeboval dů kladné opravy. Pan Torrington se pustil s nimi do chemid:ých pokusů ' a ukázal jim, jak kyselina sírová spojená s cukrem dá stl, Su4 nebo slova tohoto druhu. Získal si pověst kouzehúka a v nejedné chatrči byl ctěn a zb
plné zprávy o výpravě, která právě procházi krajem pod názvem lsisijské lěi.al~ské družstvo." Kupodivu Torrington zapomněl, že se jeden člen této výpraVy kdysi v studentských letech velmi zajímal o stižené spavou nemocí. ' lsisijské těžařské dnlŽStvo se zrodilo mezi předkrmem a moučníkem v domě pána, jehož křestní jméno bylo lsidor a jenž ' bydlil na Maida Vale. Jednoho večera při večeři s drahým přítelem - který si říkal McPherson po celý rok vyjma na Yllln Kippur, kdy upřímně doznával, že se narodil jako lsaacs - přišla na přetřes otázka dobrých akcif a pan McPherson řekl, že již mnoho let ~á na mysli lsisijské družstvo. Za pomoci atlasu byla zem Isisiů objevena. Byla to jedna z těch map, na kterých b}'Vají napsány hlavní pl~diny země, a přes lsisi bylo P,ěkně napsáno GUMA, ORECHY, MAHAGON a TABAK. Rád bych čtenáře požádal, aby si obzvláště dobře zapamatoval to označení TABÁK. "Je tam náčelník, se kterým si dopisuji," pravíl pan McPherson, okusuje zamyšleně doutník . "Ten by nám mohl dát jakési povolení. Musili bychom to provést tiše, protože území je pod britslwu ochranou. Kdybychom n)'lů našli muže, který by se toho ujal, a vyslali ho, aby zajistil povolení, měli bychom společnost v chodu, než bys řekl švec!" Důkladným vyptáváním Objevili svého muže v Hyallu Cuthbertovi, bohatém mladíkovi, který byl v širším kruhu známých považován za autoritu ve znalosti Afriky, protože kdysi v Ugandě málem ' zastřelillv.a. Cuthbert, který strkal peníze do akcií a podílů, byl báječ nou pň1ežitosti pro každé družstvo, a po dohodě, že jeho povinnosti bude získat povolení, radostně financoval družstvo do výše sednů tisíc-liber, z nichž mu pánové lsidor a McPherson laskavě čtyři tisíce vrátili, aby kryli výlohy jeho cesty. Zbývající tři tisíce byly věnovány na kancelářské výdaje. Pan McPhetson vhodně řekl: "Al se cokoliv stane, my jsme v suchu, chlapče!" A to také byla pravda. Než Cuthbert vyplul, nabídl mu McPherson radu: "Al cokoliv podniknete," pra. . il, .. vyhněte se tomu zatrolenému vládnímu komisaři Sandersovi. Ten všude slídí a do v~ho strká p~ty -" _ "To já znám," řekl Cuthbert moudře. "Nejedu př~e do Afrik')' poprvé. Vyprávěl jsem vám již o lvu, kterého jsem zastřelil v Ugandě?" O týden později vyplul. Za nějakou dobu procházel Sandersovým územím neznámý běloch. Ten běloch - byl to Cuthbert - se vydal zelenou stezkou vstříc smrti - ovšem, nevěděl to. Obrátil se tváří k lesům! jak říkají domorodci, zasmál se a obyvatelé O'Tembi, kteří stáli před prostornými chatr&mi, dívali se za ním v mlčenlivém údivu. Cesta byla široká, vedla mezi obrovskými stromy a zelený porost byl poházen slunečními skvrnami; věru, zelená cesta byla napohled krásná a nebyla nepodobná pěšině v parku. N'Beki, náčelník oné vesnice O'Tembi, dobrá~ký stařec, vyšel na tu cestu, než se bílý muž vydal na pout. "Bílý muži," pravil slavnostně, "to je cesta do pekla, na k"teré žijí všechny druhy ďáblů. Noc přináší litost a svítání nenávist k sobě samému, což je horší než smrt. " Cuthbert, jehož svahilština byla nedostatečná a jehož homongština se rovnala nule, se netrpělivě zašklebil, když mu tlumočník ta slova nemalebně překládal.
13
............ ~ ........---. "Zatracený černoch říkat, že to zlé místo, ne dobré; ří kat, že vy snad nt, nebo zemot." "Pověz mu, ať táhne k čertu!" řekl Cuthbert hlučně. nA poslyš, Flagstaffe, zeptej se ho, kde je guma? Řekni mu, že všechno .víme o lese, a otaž se ho na slony, a kde je jejich rejdiště?" Cuthbert měl široká ramena, byl důkladné postavy a jeho tvář pod tropickou helmou byla rozpařellá a zavlhl
Ten zatracený černoch ne dobrý; mluví za vás zlé věci . Já mluvím anglicky. Posaďte se. promluvíme si." Cuthbert se tedy usadil ve vesnici Ochori a po t ři dny Ilepřestalo slavnostní dávání darů a podpisování povolení. Bosambo postoupil území Ochonů - to bylo ale ještě to nejmenší. Prodal práva na lesy lsisiů: prodal Akasavy, na výměnu vydal území Lulungů a "tamější domorodé výrobky" - cituji to z dok-umentu s naškrábaným BOSámbovým pddpisem. zachovaného v Koloniálním úřadě - a připojil, jako blahovolný dodatek, zemi Ikeliů. "A co bude s říčními právy?" otázal se potěšený Cuthbert. ,.Co za ně dáte?" zeptal se Bosambo opatrně. "Čtyřicet anglických liber?" navrhl Cuthbert. .,Beru je," řekl Bosambo. Byl to pozoruhodně prostý obchod; muž trochu znalejší poměrů byl by poděšen snadností svého úspěchu, ale Cuthbert byl sám se sebou příliš spokojen, aby byl měl z něčeho strach. Říká se, že jeho louče nf-s Bosambem bylo dojemné, že Bosambo pl;lkal a objímal nohy svého dobrodince. A Cuthbert. maje "povolení" v kapse, vydal se na cestu k pobřeží, stále se vyhýbaje Sandersovi. Přišel do Etebi a vyhledal tam zástupce vládního komisaře, který ho přijal s otevřenou náručí. Zde se pak Cuthbert týden zdržel. Pan Torrington se v tu dobu horečně obíral záměrem paspavou nemoc. Al doposud se Cuthbert domníval, že to je příjemná nemoc, jejímž hlavním příznakem je bezbolestná ztráta vědomí. Byl strašnou podívanou tak zaujat, že prodloužil svůj pobyt na čtrnáct dní - Torrington si zařídil jakousi amatérskou klinik'U a sta případů přicházelo k němu do léčení. "A ta nemoc je způsobena bodnuÚIn mouchy tse-tse?" pravil Cuthbert. "Ukažte mi tse-tse." Torrington mu vyhověl, a když Cuthbert spatřil černý hmyz, zbledl jako stěna. .,pane Bože," zašeptal, "ty mě půŠtfpaly! " "To ještě neznamená -," počal Torrington, ale Cuthbert již v divoké bázni klopýtal a vrávoral k tábořišů nositřít
hodlnější.
Křivolakými cestami došel pan Cuthbert do srdce území a měl alespoň potud úspěch, že se mu podařilo vyhnout se Sandersovi. Měl s sebou šedesátičlennou karavanu a tlumočníka, a v přiměřeném čase dospěl k cni .. kterým byla vesnice velikého náčelníka pozoruhodné země - jímž nebyl nikdo jiný než Bosambo z Ochori, bývalý stevard v Elder-Dempster Line, trpěný náčelník, ale přece zajímavá osoba. Bosambo, to můžete být jisti, vyšel hostu vstříc. "Řekni mu," pravíl Cuthbert tlumočníkovi, "že jsem hrd, že se setkávám s veliJ....ým náčelníkem." "Pane náčelníku," řekl tlumočník v domorodém jazyce, ..tento bOý muž je blázen a má mnoho peněz." ..Tak?" pravil Bosambo_ "Pověz mu," pravil Cuthbert se vší důstojností vyslance, "že mu přináším báječné dary." "BOý muž praví," řeklllumočník, "že ti dá dary, uvidí-li, že jsi dobrý člověk. A nyní," dodal tlumočník opatrně, . "dohodněme se, protože já jsem jediný člověk, který může ' za tebe mlU\~t. Ty mi dáš třetinu toho, co ti nabídne. Potom já jej budu přesvědčovat, že musí dávat tak dlouho, dol. ud nebude mít prázdnou kapsu." ,,A ty," pravil Bosambo stručně, "ty jsi starý podvodník." Dal znamení svým strážím a ti uchopili nclfastného tlumočníka a oovedli ho. Cuthbert se zapotil strachem a vytáhl revolver. "Pane," pravíl Bosambo vznešeně, "nedělejte hlouposti.
• . Č u.
"Vezměte břemena," řval. "Pryč z této proklaté země, jak nejrychleji můžeme!" Torrington se s filozofickým klidem pokusil jej přesvěd ~it, ale Cuthbert ho neposlouchal. Té noci opustil Etebi a utábořil se v lese. Za tři dny dostihl misionářské stanice, kde si stěžoval na boleni hlavy a bolesti v Mji (nenavštívil marně Torringtonovu kliniku)_ Misionář usoudil podle mužova blouznivého vzezřeni a nesouvislých řečí, že je to záchvat malárie, a poradil mu, aby si na několik dlÚ odpočinul; ale Cuthbert spěchal dostat se na pobřeží. Dvacet mil od misionářské stanice poslal zpět své nosiče a řekl, že sám ujde zbývajících sto mil cesty. . Domorodci souhlasili s tímto podivným návrhem - a od tQho dne byl Cuthbert nezvěstný.
Sanders se bral lesní zkratkou, aby se vyhnul nekoneč ným záhybům a zákrutům řeky, když tu náhle přišel na vesnici smrti - čtyři smutné, malé chatrče, nakvap vystavěné mezi spletí lesního porostu. Zavolal, ale'nikdo mu neodpověděl. Byl tak opatrný, že nevstoupil do žádného z těch neblahých phbytků. Znal ty vesničJ...1' smrti. Domorodci mají ve zvyku odvést
14
-------~-------
staré a umírající - obzvlášlČ ty. kteří umírají spavou nemocí - na vzdálená místa. z obvodu lidí. a nechat jim tam stravu na týden a ohei\. aby lam zemřeli ve lušné samotě. Sanders znovu zavolal. ale jenom les mu odpověděl šumící. hlučný les. praskající pohybem skrytých živočichů . A přece tam byl oheň. který mluvilo živém človč ku. Sanders pokračoval v cestě, když nařídil. aby dostate ně množství potravy bylo položeno na viditelné místo pro muže, který si rozžehl oheň. Byl na cestě. aby zjistil podrobnosti t}'kající se C'uthbertova zmizení. Toto byla již čtvrtá cesta, l1el'Ou za trm úče lem-podnikal. Měl také nespočetná rokování s domorodci. Bosambo, náčelník Ochoriů, truchlivě ukázal všechny dary, které dostal, a přiznal se ke svým chybám . .. Pane," zpovídal se, "když jsem byl na pobřeží u bílého muže; naučil jsem se písařským kejklum - to je proklatý dar -. protoŽe bez toho by nebylo došlo k těm nepříjem nostem. Přál jsem si totiž, abych svému lidu ukázal. jak velikým mužem jsem. a napsal jsem anglické psaní a poslal jsem je poslem na pobřeží, a lim tedy i příteli .do Sierry Leone, a popsal v něm svuj majetek. Tak se lidé \. Londýně dověděli o bohatství této země ," Sanders několika jasnými větami shrnul svůj názor na Bosambova génia . ..Ty otroku a synu otrokuv. ~ pravil. ,.proč jsi klamal tobo bělocha a prodával mu země, které nejsou tvé?M .. Pane .... pravil B05amb<> prostě, ..neměl j!>em nic. co bych mu byl mohl prodaL." O Cuthbertovi nevěděli ani na misionářské stanici, ani nosiči, na něž padlo podeziení a kteří byli zadrženi. Jediný člověk byl by mohl osvětlit tu záhadu. ale Torrington byl v Anglii. zastupoval místo zkoušejícího asistenta mechaniky v South Kensingtonu (tam byl spíše ve svém živlu) a vyplňoval volný čas přednáškami •.0 stěhování bantuských kmenů" . Proto měla Sand.ersova čtvrtá pouť právě tak malý úspěch jako třetí nebo druhá nebo pn'ní: vracel se tedy do sídla vlády značně sklíčen. Dal se cestou, kterou se přednedávnem ubíral. a pozdé odpoledne došel do Tábora smrti. Oheň stále hořel. 'ale potrava. kterou tam dal položit, zmizela. Zahalekal v domorodém jazyce, ale nikdo mu neodpověděl. Čekal chvíli, načež přikázal. aby bylo ještě vice potravy sloŽf;OO na zem. . ..Ubožák," pravil Sanders a dal rozkaz k pochodu. Učinil asi půl tuctu kroků a zastavil se; v ub}'Vajícím s\'ě tle se I11U u nohou něco zablýsklo. Sklonil se a zd ihl to. Byla to vystřelená patrona. Bedlivě.ji prohJédl. přičichl k ní - byla nedávno vypálena: Potom našel jinou. Byly to leemetfordy a měly mačku 07, což znamenalo, že byly nanejvýše rok staré . . Dosud stál nepohnutě, drže bronzový váleče k v ruce, když tu k němu přistoupil Abibu. "Pane," řekl Haussa, ,.kdo přivazuje opice provazem ke stromům?"
,.Je to snad hádanka?" otázal se Sanders mrzutě. protože se v mysli zaměstnával onou patronou. Abibu místo odpovědi ukázal prstem. Padesát yardů od chatrče byl strom. k jehož patě byly provazem přivázány dvě černé opičky, brebtající a povykující v krajní hrůze. Plivaly a divoce se šklebily, když k nim Sanders přistou pil. Podíval se od patron na opičky a zase zpět na patrony a počal prohledávat trávu. Našel více prázdných patronových obalů a zrezavělou lancetu, jakou by byl mohl nalézt v příruční lékárničce badatele.
15
-------~------5 ODBORNÝ DOPISOVATEL
Potom se rátil k chatrči, před kterou plál oheň, a tiše zavolal: .. Pane Cuthberte!" Nikdo neodpověděl a Sanders znovu zavolal: ~Pane Cuthberte!" Zvnitřku chatrče se ozvalo zasténání. "Nechte mě o samotě. Přišel jsem sem umřít," řekl při dušený hlas. ~Pojďte ven a chovejte se slušně," pravíl Sanders chladně. .. Umřít si můžete až potom. ~ . Za chvíli vyšla 'U! dveří chatrče zřícenina muže s dlouhým vlasem a měsíc neholeným vousem a nevrle se zastavila před Sandersem. "Smím se zeptat, co ta hra znamená?" pravil Sanders. Cuthbert chabě potřásl hlavou. Skýtal žalostnou poclívanou. Oblek měl na cáry, byl nemytý a zamračený. "Spavá nemoc," řekl unaveně. "Cítil jsem, že .přichází - viděl jsem, jaká strašná nemoc to je - nechtěl jsem být na obnl. Ach, Pane Bože! Jaký blázen jsem to byl, že jsem přišel do této špinavé země!" "To máte pravdu!" pravil Sanders. "Kdo však vám řekl, že je to spavá nemoc?" " Vún to - vím to," řekl muž tiše. "Posaďte se," poručil Sanders. Muž poslechl a Sanders se pustil do povrchní prohlídky. "Jestliže vy máte spavou nemoc," pravil Sanders za okamžik, "pak já trpím náboženským šílenstvím - člově če, vy jste blázen!" A přece v Cuthbertově vzhledu bylo něco zarážejícího. Byl nechápavý, těžkopádný a hloupý. Pohyboval se volně,
Hon. George Tackle měl štěstí, že byl synem svého otce; jinak jsem ochoten doznat: nebyl nic zvláštního. Protože však jeho otec byl majitelem deníku Courier and Echo (do něhož se vtělilo nevím kolik mrtvých a zapadlých hvězd fleetstreetské oblohy), měl George možnost postupu, který by nevyvážila ani bůhvíjaká hromada skutečných zásluh; a tak když začínaly prosakovat pověsti o surovostech v Lukati a v parlamentě byly kladeny otázky, otevřel George přepychově vázaný zeměpisný slovník a zjistil, že Lukati je britským územím, a ihned žádal, aby byl vyslán k prozkoumání oněch zločinů, jež byly kaňkou na chvástavě vychvalované civilizaci. Otec souhlasil, protože mylně oceňoval ducha svého syna, a navrhl, aby George šel do kanceláře a "opatřil si všechna fakta" vztahující se na ony surové činy. George vyslechl se shovívavým úsměvem radu, aby se šel poučit o předmětě, v němž byl tak dokonale obeznámen. a kancelář Courier alld Echo·jej nespatřila; novináfský knihovník, který p.řipravil pro ml~di'kovo poučení skutečně cennou sbírku oovinových výstřižků, letál'Ů, map a zdravotních rad, byl zklamán, když se dověděl, že sebevědomý mladík odplul bez jakýchkoliv odborných příprav, vyjma pouček, jaké si kdokoliv může opatřit spěšným přelouskáoím člá nečků, k1eré se čas od času objevují v r.anním tisku. Zde prohlašuji se špatně potlačovaným pocitem vítězo slávy, že případ Hon. George Tackla, zvláštního dopisovatele, je hroznou výstrahou vrem majitelům novinářských podniků, kteří dovolí, aby láska k synovi zvítězila nad zdravým rozumem. Hon. George Tackle jenom věděl, že v Lukati byly spáchány čtyři jasně dokázané barbarské a surové násilnosti na domorodcích a že vládní komisař .toho kraje byl odpově den za zbití a mučeDÍ. Hon. George Tackle si myslil, že to je všechno, co je třeba vědět. Ale zde se právě dopustil omylu. V Lukati se děly všelijaké věci, jak Sanders věděl, k jeho újmě. Jednou navštívíl onen úsek a opustil jej v klidu; pro Cartera, svého zástupce, kterého tam zanechal, domorodci vystavěli překrásnou chatrč, vysázeli zahradu - všechno z vlastnfuo popudu. Jednoho dne, právěkdyi Carter dopsal nadšené hlášení o pilnosti svého lidu a velmi srdečném chování a způsobu, jak snášejí novou vládu, přišel k němu náčelník vesnice, kterého Car-ter vtipně pojmenoval O'Leary Ueho skutečné jméno bylo Olari). Carter v té chvíli procházel pěkně vymetenou ulicí vesnice, ruce měl zastrčené v kapsách kabátu a široký bílý klobouk posunutý do týla, protože se mu slunce opíralo o zá-
mátožně.
Sanders jej pozoroval, když z otrhané kapsy vytahoval a s bolestnou zdlouhavostí ji plnil tabákem z koženého váčku. ,.Mám spavou nemoc, to 'Vám I'íkám," šeptal Cuthbert a zapálil si dýmku planoucí větvičkou z ohně. "Věděl jsem to (baf), jakmile mi ten chlapík Torrington (ba!) popsal příznaky (baf); cítil jsem, že jsem tupý a ospalý - chytil jsem párek opic (baf) - a naočkoval jsem jim svou krev (baf) - ony jsou také ospalé - neklamné znamení -" .,Odkud máte ten tabák?" otázal se Sanders rychle. Cuthbert chv11i uvažovalo odpovědi. .,Nějaký chlapík mi jej daroval - náčelník Bosambo. Domorodý tabák, ale není špatný - dal mi ho čertovsky velkou zásobu ... "Také bych řekl," pravil Sanders, a vztáhnuv ruku, vzal váček a dal si jej do kapsy. Když S~ders bezpečně usadil pana Cuthberta na palubě parníku jedoucího do vlasti, vypravil se s dvaceti Haussy do Ochori, aby zatkl Bosamba, a očekával, že Bosambo prchne; ale náčelník, který se nedal ničím pohnout, vyčkal jeho příchodu a prokázal mu obvyklé pocty. ,.Přiznávám, že jsem dal mladému muži konopí," pravil. ,,Já je také kouřím a nikdy mi nic není. Jak jsem mohl védět , že bude po něm ospalý?" "Proč jsi mu to dal?" otázal se Sanders. Bosambo se podíval vládnfmu komisaři přímo do očí. "Minulý měsíc jsi přišel, pane, a tázal ses mne, proč jsem mu dal zem lsisiů a práva na říčku, když nebyla má a nemohl jsem je darovat. Nyní přicházíš a ~íkáš mi, proč jsem dal bílému muži domorodý tabák - Bože, to jsem mu dal jedinou věc, která byla slrutečně má'" černou dřevěnku
da. "Otče," pravil náčelník Olari, ,.přivedljsem ti tyto lidi." . Mávnutím ukázal na šest podivně vyhližejících bojovníků, kteří měli šUty a kopí a lhostejně si jej prohlíželi. Carter přikývl. . - "Přejí si," pra·víl .Olari, ,.spatřit malou černou modlu, kterou otec nosí v kapse, aby mohli říci svému lidu o jeho moci." "Řekni svému lidu," pravíl Carter dobrácky, .).e nemám modlu s sebou - ale ať přijdou do mé chatrče, a já jim ukáži, jaké divy dovede." Pak Olari pozdvihl kopí a Udeřil jím Cartera a šesWx>jovníků rázem přiskočilo. Carter bojoval chrabře, ale nebyl ozbrojen.
16
-------~------děl, mčl přes
Sanders neomdlel ani nedostal záchvat pomateného proklínání. Seděl právě na široké verandě v sídle vlády, když přišel zaprášený posel. Vstal, stiskl rty, zamračil se a začal přecházet po verandě drže v ruce dopis - byl od ToUemacha, policejního inspektora v Bokari. "Ubohý hoch, ubohý hoch!" To bylo všechno, co o něm
\
bujnou krásu své zahrady vyhlídku na široké,
zvlněné, lenivé moře, které zlatě plálo v prudkém lunci. Tři míle od břehu ležel parník (v té chvíli jenom v pěti provazcích vody) a Sanders l.."ukátkem poznal, že je to lOĎ EIder-Dempster Line, jež přiváží měsíční poštu. Protože na stole nebyly dopisy a lOĎ přistála již před dvěma hodinami,
domníval se, že pro něho nic nedošlo, a byl tomu vděčen, neboť již vyrostl ze životního období, kdy dopisy znamenají radostné možnosti. Protože nedostal dopisy, nečekal náv.štěvn(ky. a tak jej překvapila podívaná na Hon. George Tackla, kterého v síťových nosítkách přinášeli do zahrady. Hon. George Tackle opatrně sestoupil, narovnal si bílou tropickou přilbu, pohladil záhyby bezvadných plátěných kalhot a vystoupil po schodech vedoucích na ochoz. ,Jak se máte?" řekl. ..Jmenuji se TadJe - George Tackle." Usmál se, jako by se bál, že urazí posluchačovy znalosti, řekne-li více . Sanders se uklonil - poněkud obřadněji, než byl zvyklý. Cítil. že to návštěvník vyžaduje. "Mám zde jakési poslání," rozhovořil se Hon. George Tackle. "Jak jste snad již slyšel, můj otec je majitelem ča sopisu Courier alld EdlO, a tak si myslím, že bych se měl vypral'jt na cestu a sám se na věci podívat. Nepochybuji, že celá ta věc je přehnaná -" ,.počkejte," pravil Sanders, kterému se rozbřesklo, "zdá se mi, že jste novinář ký dopisovatel?" "Zcela správně." "Co jste pfišel prozkoumat -" Jak se zachází s_domorodci, a to všechno," pravil Hon. George nedbale. "A je něco špatného v zacházení s domorodci?" otázal se Sanders sladce. Povznesený pán neurčitě mávl rukou. "To víte - zprávy v no\inách - misionářské stanice," řekl chvatně, protože byl trochu přiveden do rozpaků, když si uvědomil, že před ním stoji muž, který je jistě odpověden za všechny ukrutnosti. ,.Nikdy nečtu noviny," pra\il Sandeřs, ,.a -" ,.Ovšem," přerušil jej Hon. George Tackle dychtivě, "můžeme to nějak spravit, pokud se to vás týká." ,.Ach., děl.."uji vám'" Sandersova vděčnost byla trochu přehnaná, ale dopisovatel přece odmítavě mávl rukou. Hon. George Tackle věru nevěděl, co si má myslit. ,.Ale dovolte," pravil, "kde - jak - k čertu s tím vším, kde bych se měl ubyto at?" "Zde?" "Ano - hrome, mé zavazadlo je na břehu. Myslil j em si -" "Myslil jste si, že já vás ubytuji?" "No, myslil jsem si -" ,,'Že vám padnu kolem krku a budu vás vítat?" "To právě ne, ale -" . ,.Nuže," pravil Sanders pečlivě skládaje ubrousek, "nejsem vámi příliš potěšen - ". So bych řekl," prohodil Hon. George . .. Protože vy znamenáte odpovědnost - a jfl nevidím rád přílišnou odpovědnost. Můžete si postavit stan, kde se vám zlíbí - ale já vám nemohu posk-ytnout pohostinstVí, jakého si přejete." "To ohlásím administrátorovi!" pravil Hon. George hrozivě. . ,.Hlaste si to třebas neprovdané tetě mé babičky," řekl Sanders sladce. Za půl h~iny viděl, jak Hon. George míří k lodi, která
řekl.
Olarimu neposlal zprávu; nečinil _přípravy k trestnému vpádu; dále podpisoval listiny, účastnil se přehlídek HausSll a společných večeří, jako by Carter nebyl nikdy žil a umřel. To všechno vyzvědači done li Olarimu a náčelník byl spokojen. Protože Lukati je vzdáleno dvě stě mil od sídla vlády a leŽÍ za pustou a hornatou krajinou', nebylo snadno vypravit se tam, a britská vláda, třebas je bohatá, nemůže vynaložit sto tisfc liber, aby pomstila smrt podřízeného úřední ka. Toho si byl Sanders plně ědom a využil tedy času, aby zjistil a ověřil jména carterových vrahů. Když je zvěděl, . vydal se na cestu do lesa sedmdesát mil vzdáleného k velkému kouzelníku Kelebimu, jehož jméno bylo známo po celém pobřeží od Dakky až k východním hranicím země Togo . .,zde jsou jména mužů, kten uvrhli na mne hanbu," pravil, "a nejvíce Olari, náčelník kmene Lukati." "Očaruji Olariho," pravil kouzelník, "velmi zle jej oča ruji, jej i ony muže. Poplatek je šest ~nglických liber." Sanders zaplatil, daroval dvě láhve kořalky a k"US čistého sukna. Potom se vrátil do sídla vlády. Jedné noci letěla vesrůcí Lukati šeptem zpráva, a muži si s bojácným třesením a koSými pohledy sdělovali novinu: "Olari, náčelník, je proklet!" Olari zaslechl povídačku od ~vých žen a vyšel z chatrče do mě íčního světla a strašně zuřil. Na druhý den onemocněl a pátého dne byl blízek smrti; trpěl hroznými bolestmi, zrovna tak jako šest mužů, kteří mu pomohli ubít Cartera. že nezemřeli, nebylo vinou kouzelníka, který vysvětloval nezdar velkou vzdáleností mezi jím a oběťmi kouzel. . Zato Sanders byl spokojen a myslil si, že bolesti jsou i za tu cenu laciné a že by Olarimu velmi rád \'!astnoručně napsal "finis". Za týden nato onemocněl Abibu, Sandersův oblíbený sluha. Neměl příznaky horečl)' nebo nějaké jiné nemoci, jenom ponenáhlu chřadl. , Sanders. se vyptal a zjistil, že Abibu uraZIl kouzelníka Kelebiho a že mu kouzelník poslal poselství smrti. Sanders vzal padesát Haussů a šel si promluvit s kouzelníkem. ,.Mám důvod k domněnce," řekl mu, ,.že se ti nedaří zabijet lidi." ,.pane," pravil Kelebi na omluvu, "mé kouzlo nemůže přeletět hory, jinak by byl Olari a jeho lidé zemřeli." "To je docela možné," řekl Sand~rs. "Nyní však se zajímám o bližší očarování, a jsem nucen ti říci , že tě dám p0věsit den po Abibově smrti." "Otče," pravil Kelebi důrazně, ,.za těchto okolnosti Zů' stane Abibu naživu." Sanders mu dal sovereign a jel zpět do sídla vlády, kde našel svého sluhu na cestě k zotavení. Zde jsem vám podal kus Sandersovy historie, protoŽť vám to usnadrú pochopit podivné okolí, v němž Sanders strávil větší část svého života, a protože tím lépe oceníte smMnost postavení, které se vytvořilo příchodem Hon. George Tackla. Sanders sLúdal na verandě svého domu. Z místa, kde se-
17
-------~-------jej
iněla
Nechci to před vámj tajit - je tu O'Neil, velitel Haussťí; doktor Kennedy, úředník vyměřovacího oddílu, a asi půl tuctu jiných. Chcete si s nimi promluvi.t ?,Jsou vašimi přáteli?" .,Ano, důvěrnými přáteli." "Pak:' řekl Hon. George vážně, "bude snad lepší, když se s nimi nesejdu." "Jak je vám libo," prohodil Sanders. V doprovodu čtyř Haussů a padesáti nosičů, sebraných z okolních vesnic, vydal se Hon. George do vnitrozenu a Sanders se s ním rozloučil. "Nemohu se vám zaručit za život,- řekl při rozchodu. "a varuji vás, ,že vláda není odpo\'ědna za úraz, který vás může potkat."
dopravit do lsisi Bassam, a zachechtal se. Georgc
jistě půjde přímo k administrátorovi a dostane se mu 'přije
tí, proti kterému bude saharská vichřice pouhým vánkem. Avšak Sanders byl trochu zvědava nemálo dotčen . V jeho úseku. nebylo možno mluvit o násilnostech a Sanderse zajímalo, kdo je příčinou povídaček, které přinesl "dopisovatel" na své výzvědné cestě - mohla by to snad být pře kroucená zpráva 0 _Olanově potrestáni? ,Jdi rychle na lOĎ a dones tuto knihu pánovi, který právě odtud odešel!"' rozkázal sluhovi a napsal lístek: "Obávám se," psal, "že jsem byl k vám trochu strohý - a nepochopil, nač, u čerta, narážíte. Nepřekonatelná zvědavost mi pÍíkazuje, abych vás poZval do svého domu na dobu, které vám bude třeba k pátrání." . Hon. George si to přečetl se samolibým a neupřímným úsměvem.
.,Rozumím," řekl Hon. George znalecky, ,.ale to mě neodstruL Pocházím z rodiny -" "Věřím!" Sanders jej zkrátka přerušil ve vzpomínkách na rodokmen. "Ale poslední cestovatel, který byl sněden v pralese, byl jakýsi D'Arcy, jehož rodina přišla do Anglie s Vilémem Dobyvatelem," Dopisovatel se dal přímou cestou k Lukati. a na sklonku třetího dne přišel do "esnice Mfabo, kde žil veliký kouzelník Kelebi.
."S takovými chlapíky musíte jednat tak,« pravil kapitánu lodi, .,aby viděli, že nestrpíte hlouposti. Mystil jsem si, že přileze!"
Kapitán, jenž znal Sanderse z ypravováni, potajmu se usmál, ale nic nefekL Znova byla hora zavazadel zvláštního dopisovatele naložena ~o člunu a Hon. George zamáv.al na rozloučenou s\ým přátelům na parníku. Kapitán, nakláněje se přes můstek, díval se, jak člun stoupá a klesá po vlnách. "Zde odchází člověk, jenž vyhledává nepříjemnosti," pravil, ~a ani za milión bych nechtěl převzít polovinu nepří jemností, se kterými" se setká. Je kotva již nahoře. pane Simmonsi?" Pro Hon. George to bylo jakýmsi vítězstvím. Na rovném bfehu jej očekávalo deset policistů v~ stejnokrojích, kteří měli obstarat zavazadla, a Sanders mu přišel k zahradním vrátkům naproti. ~Je to tak -," začal Sanders rozpačitě, ale velkodušný George pozdvihl ruJ..:u. ,.Nechme minulost minulostí," pravil. Sanders byl nevyslovitelně rozmrzen tím povýšeným projevem. Ještě vÍCe se však mrzel, když dopisovatel odepřel vrátit se k hovoru o násilnostech. ,,Jako váš host," řekl George slavnostně, "cítím, že bl,lde lépe pro všechny zúčastněné, když budu pátrat nezávisle. Pokusím se, pokud bude možno, vmyslit se do vašeho postavení a uvážit \~hny polehčující okolnosti -..Dejte pokoj," pravil Sanders drsně a netrpělivě . .,Una,"-ujete mě." Později dodal: ,.PoslYŠte, kde byly spáchány ty domnělé násjlnosti?" ..V úseku Lukati," pravil Hon. George. Olari, pomyslil si Sanders. ,.Kdo byl obětí?~ ..Bylo jich několik,'" pravil dopisovatel a vytáhl zápisník. ..,Chápete, že o tom s vámi nerad hovořím, ale když naléháte - - tetl: "Efenibi z Wastamby:' .. Ach,'" tekl Sanders a vytáhl obočí. .,Kabindo z Machembi." "Ach Bože!" pravil Sanders. Hon. George přet:eů šest jiných jmen a s každým byla setřena jedna vráska ze Sandersova čela. . Když dočetl, komisař zvolna řekl: "Mohu vám dát prohlá.~ní, které vám uspoií velkou část námahy." ,.Raději mi je nedávejte." pra\'i\ George a tvářil se jak možno nejsoudcovštěji. "Dobrá," řekl Sandets a hvízdal si, když šel dát rozkazy k obědu. Při jídle řekl dopisovateli: "V tomto místě je mnoho lidí, kteří jsou mýIIÚ přáteli.
George se ut5bořil před vesnicí a v doprovodu čtyř navštívil náčelníka, čímž se dopu til první chyby, protože měl vzkázat, aby náčehu1c navštívil jeho; a jestliže -již chtěl někoho navštívit, pak měl dojít ke kouzelníkQvi, neboť kouzelník je osobou důležitější než čtyřicet náčelníků. . . Haussů
Přece však za nějakou dobu seděl na bobku před kouzelru1covou chatrčí a prostřednictvím tlumočníka, kterého si přivedl ze Sierry Leone, měl živou rozpravu se slavnou osobností. ,.Řekni mu," pravil George tlumočníkovi, ,.že jsem veliký bílý náčelník , jehož srdce krvácí pro domorodce." ,.Je Sandi dobrý člověk?" otázal se George za chvíli. Kouze)n~, ýzpomenuv si na Saodersovu pohrůžku, řekl: "Ne." "Proč?" zeptal se Hon. George dychtivě. "Bije lidi?" "Nejenže bije," vysvětloval kouzelník s uspokojením, "ale někdy je i zaživa upaluje." "To je vážná obžaloba," pravil George a varomě pokyvoval hlavou, když si zapisoval do deníku.
, Pohorořil jsem s Kelebim, rážen}'m domorodým lékafem, který ll'rdí: "Po celý svtlj život jsem se Z tohoto úseku nevzdálil a nikdy jsem nevidll Iilk kruti"o muže, jako je Sandí (Sanders). Pamatllji se, jak jednoll přiká~a/, aby jakýsi mul bylI/topen, jeho jmé/lo jsem již zapomnll; při jiné přz1e!.itosti dal zaživa upálit hodllého domorodce, protože odmítl ~'ésti jej a jeho Haussy lesem. Také se pamafllji, že jednou zapálil celoll vesnici a způsobil tím lid" veliké uopeni. ObyvO/elé celťllo kraje úpi pod jeho útiskem, neboť tas od tasil přiclzá:.í o :tídá peníze o úrodll, o nedostane-li to, čeho táM. bije vesničany, až lt/asirl kličí. " (Silni podel-nvám, :'e toto poslední p/'olllášení je pravdivé, /leboť S
udiveně rodců.
18
kouzelníkovi rukou a prohnaný stařec se na něj podíval a něco řekl tlumočníkoVi v jazyku domo'
-------~------,.Nehodíte mu něco?" pravil tlumočník. "Hodit mu něco?" "Dát mu něco darem - láhev kořalky . " "Zajisté ne,- řekl George . ,.Muže b}1 spokojen vědo mím, že slouží věci utlačovaného lidu." Kouzelník něco řekl, co tlumočník velmi moudře do an-
ka, protože by jej byla ranila mrtvice nad tím. co Olari řekl.
Ráno (po velmi neuspokojivé rozmluvě) svolal své čtyři Hau sy a tolik nosičů, kolik jich mohl nalézt, a chystal'se '< odchodu. _Pane." řekl Olari. když mu bylo přeloženo. oč tu jde. •. byl bych rád, kdybys tu zůstal. Země je plná zlých lidí a já ti chci ještě mnoho povědět o Sandiho ďábelské ukrutnosti. K tomu ," pravíl náčelník, .. dnes uspořádáme \elký tanec na tvou počest," a ukázal doprostřed vesnické ulice. kde právě tři otroci vztyčovali velikS' kůl. _POlOm tě nechám odejít." řekl Olari ... neboť ~ mi otcem i matkou.Hon. Gcorge váhal. když tu se jako kouzlem na obou koncích ulice objevilo d"acet zaprášených Haussů . Chvíli táli v pozoru. načež se rozestoupili a ve tředu každé skupiny se objevil nepromoka\oý obal kulometu. Náčelník nic neřekl. jenom se podí al nejdříve na jednu tranu. potom na druhou. a hnědá tvář mu špinavě zezelenala. Sanders se z\'olna loudal ke skupině. Byl neoholen. šaty měl roztrhané o trní a " ruce držel revoher s dlouhou hlclvní . .. Olari," pravil mírně a náčelník postoupil '·před . .. My:.lím, Olari, že jsi již dlouho náčelníkem . " .. Pane. můj otec byl náčelníkem přede mnou a po svém otci." pravil Olari a v tváři mu zdŠkubalo. "A co Tagondo, můj přítel?" otázal se Sanders, nazývaje Cartera jménem, kterým mu říkali domorodci . . .. Pane, on zemřel," pravil Olari, .. zemřel na mOl/go, nemoc - jenom na nemoc." ,.Zajisté!" pravil Sanders. přikyvuje hlavou, ,.ty zemřeš toutéž nemocí:' Olari se rozhlédl. kudy by uprchl. Spatřil , že se Hon. George udiveně dí á z jednoho na druhého, a vrhl se k nohám dopisovatelo"ým.
gličtiny nepřeložil.
Jak pokračuje v}'šetřování? ~ otázal se velitel Sandersových Haussů o tři týdny později. "Pokud jsem mohl xji tit." pra il Sanders, .. přite::ček sbírá obviněni. vedle něhož zápisy o velikém moru budou vypadat jako reklama na nějaký zdravotní prostředek." •. Kde je teď?" .. Dostal se do Lukati - ajá miun staI0st:' A na Sandersovi to skutečně bylo patrno. Velitel Haussů mu věřil. neboť z Lukati docházely všelijaké zprávy. Byla dobrá úroda. a dobrá úroda znamená zahálku, a zahálka je počátek všeho zlého. Pořádaly se tam také ďábelské tance a mírný lid Bokari. který sousedí s Lukati, přišel o mnoho žen. ..Mám možnost potlačit vzpouru v zárodku:' uvažoval Sanders mrzutě ... a "šechno poukazuje na Vlpouru - co říkáte? Máme to hlásit a počkat na posilu. nebo se pokusíme o štěstí?" ,.To je v~ pohřeb," r:avil velitel Haussu, ,.a proto se mě neptejte na radu. Jestli se to nepovede. odnesete to; ale kdyby bylo po mém. šel bych ihned bez váhánL" "Sto čtyřicet mužú:' bru ' el Sanders. .. A dva kulomety," povzbuzoval druh}'. .. Půjdeme, " řekl Sanders a za půl hodiny ječela hausskými ka árnami trubka a Sanders psal hlášení svému předsta venému ve vzdáleném Lago u. Budiž řečeno . že i Hon. George myslil. že je ve vesnici Lukati velmi rád viděn. Olari, náčelník. jej přívětivě uvítal a napovídal mu příběhy o Sandersově hrubosti - příběhy. které jak George napsal, .. musí odzvonit umíráčkem brit~ké poře tnosti v našich koloniích. jsou-Ii pravdivé". Ani dobře nevím, jak to vlastně myslil . George byl hostem v Lukati. Hodlal zů tat nejdéle tři dny, ale vždycky se našel dúvod, proč odchod odložil. Jednou mu utekli nosiči, jednou nebyly cesty bezpečné, jednou jej Olari požádal, aby zu!>tal a podíval se na tanec mladých mužů . George nevěděl. že doprovázejícím Haussům je nevolno, protože tlumočník - velký hlupák, jako byl sám George - nedovedl přeložit v}·hrŮžky. George nevěděl nic O významu tance. kterého se zúčastnilo nejméně šest kouzelníků, ani neznal příběh o zbořené chatrči, která tála o samotě na konci vesnice. Kdyby si byl dal práci a prohledal chatrč, byl by našel stůl a polní lůžko a na stole hl~ní, pomazané prachem a deštěm které začínalo: l .. Mám čest oznámit Vaší Excelenci, že domorodci jsou pi/llí a zacllO~'ámjí klid. " této chatrči kdysi bydlil arter, komisařův zástupce, a domorodci z pověrčivé úcty k mrtvým nic neodnesli. Blížil se konec měsíce, když se Hon. Georgcovi zdálo, že v hostitelově hlase zjistil jakousi špatně zakrytou drzost a že se vesničané chovají nějak výhrůžně. Nyní se tančilo každou noc a stejnoměrné dupáni a narážení kopí o štíty a nikdy nekončící vytl tanečníků jej celé noci budily. Denně přicházeli k Olarimu poslové ze vzdálených končin a jednou byl George v noci probuzen v)'křiky. Vyskočil z lůžka, odsunul stanový závěs a spatři l několik nahých žen, jež byly vlečeny ulicemi - kořist z přepadení bezbranných Bokariú. Oblékl se zpocen opovržením a strachem a zašel do náčelníkovy chatrče, naště tf bez tlumOČní·
.. Pane," volal, .. zachraií mne před mužem, který mě nenávidí!" George pochopi1 ten pohyb; tlumocník mu řekl zbytek: a když hausský voják vztáhl po náčelníkovi ruku, syn ze vznešeného domu, domnívaje se, ~ koná spravedli"ou věc. odrazil jej zpět.
A
19
-------~------"Podivejte se, Sandersi," pravil, zapomenu v oa všechnu obavu a bázeň před náčelníkem, "řekl bych, že jste toho ubožáka dosti potresta1." "Chopte se toho muže, seržante," pravil Sanders ostře a voják uchopil Olarilio za rameno a strhl jej zpět. "To si zodpovíte!" řval Hon. George Tackle v bezmocném vzteku. "Co s ním uděláte? Pane Bože! Ne! Ne! - Ne bez soudu!" Vymrštil se vpřed, ale Haussové jej zachytili a zadrželi. ..To si vypijete!" pravil dopisovatel - to bylo již O měsíc později a odcházel na parník plující do vlasti. "Jenom bych vás rád upozornil," pravilSanders, "re byste si to byl málem všechno vypil, kdybychom nebyli přišli včas. Večer onoho dne, kdy jsem přišel, chtěli vás oběto vat. Což jste neviděl ten kůl?'" "To je lež." pravil druhý. ,.Po éelé Anglii vyzvoním vaše darebáctví. Poměry ve vašem úseku jsou kaňkou na civilizaci!" "Není pochyby," pravtl soudce Kenealy, shrnuje Sandersovu žalobu proti The Courier and Echo a ostatním, "že obžalovaný Tackle napsal mnoho urá7J.ivých a utrhačných článků: podle mého náhledu nejdůležitějším bodem je, že byl poslán, aby prozkoumal pravý stav věcí v úseku Lukati, nedal si ani tolik práce, aby vyhledal, kde Lukati leží. Jak vám již bylo řečeno, páni přísedící, v západní Africe jsou přinejmenším čtyři Lukati, z nichž jedno je v kraji Togo, kam měl obžalovaný namířeno. Jak si však mohl splést Lukati Britské západní Afriky s Lukatim v německém území Togo, to věru nevím, avšak on, aby mohl zveličit své žaloby na docela nevinného britského důstojníka, otiskl něko lik neodpovédných tvrzení, z nichž každé utrbá na cti žalujícího, jež však ještě vfce poškozuje noviny, které je ve své obrovité hlouposti vytiskly." Soud přiznal Sandersovi devět tisíc sedm set padesát liber jako odškodnění za příkoří učiněná urážkou.
telně vepsáno v šibalském úsměvu, se ~erým je stanovil; také tvořil jen malé krále - což je způsob britsko-africké vlády, která svrhne velkého krále a dá na jeho místo něko lik malých, protože je to bezpečnější. Někde okolo 12° severní šířky a O" délky je země, která má tu zvláštnost, že je britská, francouzská, německá nebo italská - záleží na tom, podle jaké mapy ji po uzujete. V době, kdy píši, nepatřila nikomu, ale byla spravována Limbilim, Velikým králem. Byl mocným vladařem, a proto byl také velmi krutý. Jeho panství se táhlo ..od východu měsíce do západu slunce" ,jak říkali domorodci, a vládl ne-
omezeně.
Měl dvůr a sedával na trůnu ze slonoviny a přes levhartí !.;ůži, <>
cylindr, flašinet a sto tisíc franků ve zlatě. . To tedy byl Limbili, Veliký král YitindžÍů. Malí králové z jižních krajů mluvili o něm se zatajeným dechem; jeho jméno bylo vyslovováno potichu jako jméno nějakého boha; bylo znakem důstojnosti a moci - i IsisiQvé, národ dosti důležitý a bodně chvástavý, mluvil o sobě jako o méněcenném, jakmile byla učiněna zmínka o království Yitindžijské.m. Sanders se vydal po stopách francoUlSké misie a došel k Limbilimu jako vyslanec a přinesl mu dary a poselství dobré vůle." . Do té země se vydal v doprovodu velkébo vojska a byl ubytován v královském městě. Po dvoudenním čekání mu bylo sděleno, že Jeho Veličenstvo jej přijme. a byl uveden k panovníkovi. Panovník byl zavilý stařec, mohl-li Sanders soudit na povahu muže podle neklamných známek hněvu a opovržení, l:teré dal najevo; když vládní komisař předložil dary. ,.,Co je to, bílý muži?" pravil král. "Hračky pro mé drobné náčelníky?" "Jsou pro Tvé Veličenstvo," pravi.l Sanders kJ.idně, "od národa, který neměří přátelství podle drahocennosti daru." Král pohrdavě zafuněl. .. Řekni mi, bílý muži," pravil, "viděl jsi cestou většího krále, než jsem já?'" ,.Pane králi," řekl Sanders, upřímný, že si až škodil, "viděl jsem většího." Král se zamračil a dav okolo posvátné osoby zabručel. "Lžeš," pravil král klidně • .,neboť nikdy nebylo 'většího krále, než jsem já." "Dovol, ať bílý muž řekne, kdo je větší," zaskuhral obstárlý rádce, načež se ozvalo souhl,asné mručení. ..Králi," pravil Sanders, dívaje se do očí starci sedícímu na trůně, "viděl jsem Lobengutu, krále Matabelů." Král se zno\lU zamračil ~ přikývl. . "O tom jsem již také slyšel," řekl. "Ten je velikým králem a bItá nár~y. - Kdo ještě?" . "Králi," lhal Sanders, "viděl jsem také ~etcewaya," a jakási stísněnost padla na dvořanstvo, neboť jméno Ketcewayovo se dostalo nějakým způsobem až na sever. "Ale což mezi bílými králi," naléhal král, .... neni na celém světě bílý král, při jehož slově se muži chvějí?" Sanders se v duchu ušklíbl, znaje takového krále, ale odpověděl, že se v životě nesetkal s takovým vladařem. ..A což yojsko," pravil bál, "viděl jsi někdy takové vojsko, jaké já mám?" A tak prošel všechny druhy svého majetku a Sanders, přesvědčen, že ho jenom lež tachrání před velikou nepří-
6 TANEČNÍ KAMENY Hrdinové mají být vysocí a hezcí s blýska""ÝTTla očima; Sanders nebyl příliš vysoký, byl nažloutlý v tváři a k tomu měl šedé vlasy. Hrdinové mají také být uhlazení, mají říkat něžné věty ženám, které se objeví na jejich obzoru; Sanders byl vyrovnaný muž, který klel z nejnepatrnějšího popudu. a ženy pro něho vůbec nic neznamenaly. Když posadíte muže na trůn, třebas ten trůn byl jenom dřevěnou stolicí, která na tržišti nestojí ani čtyři pence, přejímáte na sebe odpovědnost, jež značně převažuje všechnu spokojenost a osobní vděčnost, kterou můžete mít z tohoto činu . V Toledu je hrob, mosazná deska nad velikým dosazo atelem králů, jenž žil dosti dlouho, aby si uvědomil svou bezvýznamnost. Nápis na mosazné desce vyjadřuje, jak dů kladně znal ten muž život irmarnost lidsJ{ého namáhání. Pu/vis el Nihil, praví nápis a Prach a Nicota jsou posledním údělem dosazovatelů králů.
Sanders byl na počátku svého úřadování také dosazovatelem králů. Pomohl jich několik svrhnout, ale zákonu O vyrovnání vyhověl tím, že se také zúčastnil nového budování královstvL Svrhl Esiniho, Matabiniho, Tsak.ibo - abychom jmenovali alespoň tfi, a pomohl, to se však stalo již velmi dávno, v jiné zemi, svrhnout Lobengulu, Velikého býka. Byl nesporně tvůrcem králů - republikánství však je či-
20
-------~-------jemností. lhal a prohlašoval krále Limbiliho za největšího krále na celém světě, za velitele nejdokonalejšillo vojska, vladaře nejvznešenějšího království. Budiž řečeno, že království Yitindžiů vděčilo za svou celistvost Limbiliovým chybám, protože Veliký král, jsa spokojen s dokonalostí všeho svého majetku, omezil se na nespravedlnosti, ukrutnosti a drobné války v obvodu svého království a spokojil se s nimi. Jednoho dne, právě po skončeném období desfU, když bylo chladno a v-Lduch byl pln vůně africkébo jara, vypravil se Sanders na objížďku po malýcb provinciích. Tato území leží daleko od velké řeky. Jsou to končiny, krčící se v podivných koutech, přetržené na mapách tou či onou me7jnárodní hraniční čarou nebo roztroušené na pokraji nezbádaných ploch, kartografem nejasně označené jako .,kraje pod britskou nadvládou" . To bývala vždycky zajímavá cesta - Sánders ji podnikal vždy jednou za rok; vedla po podivných řekách, neznámou krajipou, přes vesnice, kde vyjma Sanderse nikdy nespatřili bělocha. Po Qlěsíčním putování přibyl vládní komisař do Icheli, jež leží na hranici země Velkého krále, a byl náčel níky velmi okázale přijat. "Pane, přišel jsi v pravý okamžik," pravil náčelník slavnostně, ,.dnes tančí Daihili." ,.Kdo je Daihili?" otázal se Sanders. Pověděli mu; později mu přivedli domýšlivé a na domorodku trochu smělé děvče, poinyslil i Sanders. Děvče bylo štíhlé, vyšší, než průměrně bývají tamější ženy, mělo dokonale rostlé tělo, ne ošklivou tvář i z evropskébo hlediska a velmi ladné pohyby. Sanders žvýkal doutník a letmo na na pobleděl. "Děvče, bylo mi řečeno, že tančíš,~ pravil. ,.Tak jest, pane," pravila. "Jsem největší tanečnice svě ta." "To nedovedu posoudit," řekl Sanders opatrně, "ale nepochybuji, že tvůj tanec je obdivuhodný." "Pane," pravila a mávla rukou ... když tančím, muži šílí a ztrácejí smysly. Až dnes vyjde měsíc, ukáži ti tanec tří nápadni1"Ů. " ,,Dnes večer," pravil Sanders úsečně, "budu ležet a budu tvrdě spát, jak doufám:" Té noci, když ležel mi lůžku, slyšel tlučení ná tamtam a rytmické tleskání rukama, a usnul uvažuje, jak skončí děvče, jež tak tančí, že muži ztrácejí smysly. Byla to náčelníkova dcera a Sanders se o ní při odchodu několika slovy zmínil. "Tvé dceři je patnáct let a bylo by lepší, kdybys ji provdal," řekl. ..Pane, m~ mnoho n ápadníků, ale žádný není tak bohat, aby ji mohl koupit," pravil hrdý otec, "protože je převeli kou tanečnicí. Náčelníci a pohlaváři ze vzdálených vesnic se přišli na ni podívat." Rozhlédl se a pfitlumil hlas. ,.Říká se," šeptal, "že i sám Veliký o ní mluvil. Snad pro ci pošle a nabídne to či ono. Potom," řekl náčelník s nadějí, .,budu s ním jednat, budu mu dělat drahoty a její cena bude každým dnem větší -" "Jen mu ji dej, jestliže ji bude Veliký chtít," řekl Sanders, "nebo místo s dary přijde s vojskem. Nechci, aby v mé zemi byla válka nebo spory pro ženu, což je ještě horší než válka - to si pamatuj, náčelníku!" "Pane, tvé slovo je mým přáním," pravil náčelník zdvo-
dny. aby rozsoudil vraždu, spáchanou modlou. Soudil a Abibu, policejní seržant, vybíral a zkoušel nejsilnější hUl k vymrskání, jež mělo přijít na pořad po so!Jdu. když tu přispěchal náčelník Icheliů po řece ve třech kanoích a Sanders, který z místa, kde seděl, měl nerušenou vyblídku na řeku, vytušil, co se asi stalo. .. Spravedlnost!" žádal náčelník hlasem, třesoucím se vztekem a strachem. "spravedlnost proti zloději dívek, ničiteli měst ... Nechť zemře! [wot!" Téhož dne. když Sanders odešel. přišel- posel Velikého krále a s ním sto bojovníků, a žádal o dívku. Věren svému úmyslu, náčelník s ním počal neústupně vyjednávat o ceně . To děvče stálo za sto prutů - ba co dím, za tisíc pytlů soli. ,.Ty jsi blázen!" pravil Sanders klidně . •. Žádná žena na světě nestojí za tiSÍc pytJů soli." ..Nu, to snad je pravda," přiznal uražený otec, ,.ale bylo by bláznovstvím začít vyjednávat tím, že bych byl žádal pří liš nízkou cenu. Smlouvali jsme po celou noc a celý příští den a nakonec posel Velikého krále ztratil trpělivost." .. Pošli p~o ženu," pravil posel a Daihili se tvářila sice skromně, ale přece vrhala povzbuzující pohledy na ne ústupnéh~ vyslance a zchytrale stavěla své půvaby na odiv . .. Zeno," pra"iI posel ... nej"ětšf z králů si tě žádá. Půjdeš s námi?" . "Pane," pravila dívka, •. nepřeji si nic lepšího.'" Potom se sto bojovníků přítomných při rozhovoru seskupilo okolo děvčete. '"A tak," řekl Sanders, ,Jsi nic nedostal." "Pane, je tomu tak. jak pravíš." vzdychl starý náčelník. "Je zřejmo," pravil Sanders, ..že ti bylo ukřivděno, nebot žádný muž si nesmí vzít ženu, jestliže za ni nezaplatil. Domnívám se," dodal se zábleskem kousavého veselí. jež občas ozářilo jeho rozsudky, "že muž platí dvakrát: jednou otci a po celý život své ženě - ale to se již nezmění." Za šest.neděl vyslal Sanders posla Velikému králi a žádal cenu ženy: Raději nebudu popisovat. co se stalo poslovi. Že byl zabit, je teprve poslední, co může být řečeno. Než zemřel. ale již v okamžiku, kdy stín smrti mu kalil zrak a zmučené tělo se chystalo k odpočinku v zapomenutí, byl donesen na prostranství před královskou chatrč a Daihili tančila tanec Duchů. Jenom tolik je dnes známo. Sanders se neozval a britská vláda rovněž ne, ale ~pěšné Ijsty byly vyměněny mezi pařížskými vyslanci a ministry a tím se. věc skončila. Dva ichelští vyzvědači se vydali do kraje Velikého krále. Jeden se vrátil ~. řekl, že tanečnice je oblíbenou ženou starébo krále a že její rozmary rozhoupávají osud národa. Také hlásil, že pro tuto tanečnici zemřelo mnoho mužů, rádců a válečných vůdců. Druhý vyzvědač nepřišel zpátky. Snad právě to, že byl dopaden, donutilo děvče, aby vyslalo vojsko proti Icheliům; pravděpodobně se domnívalo, že ji její lid stopuje. Jednoho dne bylo město Icheli obklopeno bojovníky Velikého krále a ani muž, ani žena, ani dítě neunikli. . Zprávy O krv~prolití se dlouho nedostaly k Sandersovi. Důvod byl jasný - nebylo človíčka, který by tu zprávu donesl, protože Icheliové jsou osamocený kmen. Jednoho dne ~ se přece isisijská lovecká výprava, která šla po stopě slonů, dostala na místo, kde to páchlo spáleninou a kde se povalovalo.mnoho kostí - a tak se o tom dověděl i Sanders. ,.Nemůžeme," psal Monsieur León Marchasse, ministr kolonií, »vzít na sebe odpovědnost za přestupky krále Yi-
řile.
Po malých zastávkách se Sanders vracel k svému lidu. V Isisi byl však týden zdržen, aby rozřešil otázku čaroděj nictví; v Belembi (na isisijském území) se zastavil na tři
21
-------~-------
tiudžiů, ale n* vláda bude pohHžet se so~hlasem a zájmem na každý pokus. který učiní vláda Jeho Veličenstva, aby země byla uklidněna: ~ Britská vláda však neučinila nic, protože ~álka je drahá věc, a Sanders se mračil a od plic proklínal své před tave-
"Och. lol": chechtal se ... Velili:ý kráW Tu vystoupila dívka. "Sandi," řekla, "tys mě kdysi pohanil, když jsem chtěla pro te~ tančit; tys tehdy šel spát." ,.Tobě, Daihili," ptavil Sanders pevně. "nic neřeknu: nerokuji se ženami. protože to není ani zvykem, ani zákonem. Tím méně mluvím s tanečnicemi. Mám řízení s králem Limbilim." . Král si zakryl ústa a něco rychle vysvětloval muži. který se k němu skláněl, a Sanders, maje ruce stále v kapsách kabátu, uvolnil pojistku Coltova revolveru. Po celý čas, co dívka mluvila, dival se po oc1w na muže. který hovořil s králem. Viděl, že zmizel v davu vojáků. kteří stáli za černošskými hodnostáři, sedídmi na bobku. a při pravil se na nejhorší. "Protože já nemohu tančit pro tebe," pravila dívka, ,.chce můj pan král, abys ty tančil pro mne." "To je bláznovství! .. řekl Sanders; potom spatřil, jak řa da vojáků na jedné straně pokročila vpřed a chvatně ,,)'táhl pist(!)li. Bum! Bum! Rána nam ířená na krále minula cíl a na noze zranila vOjáka stojícího za ním. Hned od počátku to bylo beznadějné: to si Sanders s filozofickým klidem uvědomil, když ve velmi nepohodlné poloze ležel na vyschlé zemi svázán do uztflcu. Pti prvním výstřelu Abibu, poslouchaje phxazu, otočil lOĎ přídi po proudu - což bylo jedinou Sandersovou útěchou. Po celý den ležel uprostřed ozbrojené stráže pod necitelně pálícím sluncem a čekal na smrt, která se jistě dostaví v nějaké hrozné podobě. Smířil se s osudem, neboť to byl logický konec dobrodrUžství. Kvečeru mu dali trochu vody, která nebyla k piú. Z řečí strážců pochopil, že večer je vyhrazen pro jeho vystoupení, ale netušil, co se bude dít.
ne.
Vzal dvacet hausských vojáků a vypravil se na hranici yitindžijské země a vyslal posla - yitindŽijského posla ke králi. S odvahou, jež nebyla právě jeho' nejnepatrnější vlastností. žádal krále, aby přišel k němu na rokování. Ta cesta by se byla málem nezdařila, protože hned na počátku, když Zoiro plula ke břehu, spatřil Sanders neče kané stopy útočné výpravy. Byly tam také neklamné známky. kdo ten vpád pořádá. . ~Mám chuť se vrátit a potrestat toho zatraceného Banáčelníka Ochoriů," pravil seržantu Abibuovi.
samba,
,.Třeba přísahal pfi množství bohů a ďáblů, že bude zachovávat mír, přece; jak vidíš, vpadl do cizího územi." "VŠ8kjej dohoníme, pane,~ řekl Abibu. "Ostatně je jistě nedaleko, protože místa ohňů jsou ještě teplá." Sanders tedy pokračoval v cestě a poslal zprávu králi. Dal udržovat páru - zvolil také k přistání jediné místo, kde se řeka dotýká hranice yitindžijské země - a čekal zcela připraven na zbabělý, ale roiumný útěk.
Velmi se podivil, když poslové přinesli vzkaz, že král při chází. Za tuto poslušnost vděčil malé tanečnici, která, jako každá žena, si zapamatovala, že ji kdysi odbyl, chtěla vyrovnat vroubek, který u ní měl vládní komisař Sanders. Ve)jký král pfišel a Sanders se smíšenými pocity sledoval, jak se po lučině lemující řeku po obou stranách vine průvod. Král se zastavil na sto yardů od řeky a jeho velký červený slunečník byl středem černé řady vojáků, která se táhla po obou bocích krále do šířky tří set yardů. Potom se z těch řad oddělila skupina a zamířil a k uschlému stromu, na němž v tichém vzduchu bez pohnutí visela anglická 'o1Iajka.
Když trochu pootočil hlavu, viděl z místa, kde ležel, královský stan, před nějž muži po celý den pilně kupili ploché kameny; byly podivně stejné a zdálo se, že jsou zpracovány k nějakému účelu. Otázal se na ně strážce. "To jsou taneční kameny, bílý muži," řekl voják •.. pocházejí z hor nedaleko města ." Když se snesla tma, zapálili velk Ýoheň; dívaje se, jak jej zapalují, Sanders zaslechl, jak si černoši vypra~ují, že Zoira zmizela, a byl tomu rád. Pravděpodobně si zdříml, protože byl vyčerpán na duch~ i na těle; pak ho najednou postavili na nohy. Sňali mu pouta a vedli před krále. Tu pochopil, jaké mučení jej očekává. černoši vytahovali ploché kameny z ohně dřevěnými kleštěmi a kladli je tak, aby před stanem tvořily jakousi neumělou dlažbu. "Bílý muži,~ řekl král, zatímco·drsné ·ruce ~ouvaly vládnímu komisaři boty, "žena Daihili chce vidět, jak umB tan-
Tady jednou zemřu, řekl si Sanders v duchu. ,. Veliký král tě očekává, bílý muži, a nabízí ti bezpečí ve svém stínu," pravil královský posel a Sanders přikývl. Bezstarostně vykročil k shromážděnému vojsku a brzy se octl před starcem, sedícím na hromadě kožišin a mžourajícím jako opice proti slunci. "Pane králi, žij na věky," pravil Sanders plynně, a když pozdvihl ruku, aby krále pozdravil, zahlédl dívku, jež se na něho dívá se svraštělým obočím . "Co si přeješ , bílý muži," pravil starý král. ,,Jaké bohaté dary mi přináš(Š, že mě voláš na několikadenní cestu?" "Králi, nepřináším ti dary .... pravil Sanders směle, "ale poselství od krále, který má více vojáků, než je písku v řece, a jehož země se táhne od východu k západu a od severu k jihu." "Není takového krále," zavrčel stařec. "Lžeš a já ti rozřežu jazyk na úzké provázky." ,,Nech jej dokončit poselství," řekla dívka. "Slyš tedy, co ti můj král vzkazuje," tekl Sanders. Stál klidně,'-ruce měl v kapsách svého bílého stejnokrojové~o kabátu a král byl blíže smrti, než tušil. .. Můj pán praví: Srdce mě bolí, protože Veliký král Yitindži~ snědl ichelijský lid. protože překročil hranice a přinesl ulrpenf mému lidu. Přece však jej nechám na pokoji, jestliže Veliký král zaplatí jako pokutu tisíc hlav dobytka a dovolí, aby do jeho země volně vstoupili moji vojáci a komisaři." Starec se zasmál zlým, chraptivým smíchem.
čit." ,.Buď ubezpečen , králi," procedil Sanders mezi zuby, ,,'te jednoho dne odtanČÍš do pekel v zábavnější společnos ti, ale dřív se pohoupáš na provaze." "Budeš litovat. jestliže tanec přežiješ," řekl král. Dlažbu obklopil prstenec bojovníků, .držících v rukou kopí, obrácená špičkou dovnitř, a ti, .kteří byli na straně stanu, krčili se k zemi, aby těly nezacláněli Velikému. "Tanči," pravil král; postrčili Sanderse vpřed. První kámen, jehož se dotkl. byl jenom teplý a na tom zůstal Sanders tak dlQuho, dokud jej bodnutí kopím nepohnalo na další. Ten už byl žhavý a Sanders s PDtlumeným výkřikem
22
............ ~ ............,.Nuže. tanči," pravil král znovu, když tu z temnoty. obklopující skupinu. vyletěl přerušovaný paprsek žlutého světla.
Cha-cha-cha-cha-chaaaa! Abibu se činil s kulometem ve vzdálenosti padesáti yardů a s ním bylo pěťset Ochoriů pod náčelníkem náčelnikj - Bosambem. Chvíli Yitindžjové stáli bez hnutí a potom. když Ochoriové s divokým výkřikem (jenž byl re tří čtvrtin projevem strachu) vystřcWi . obrátili se královi bojovníci a utekli. Sanders byl rychle dopraven na lOĎ. protože byly obavy. že Yitindžiové. výteční noční bojovlúci. se brzy vzpamatují. Sanders, sedě na palubě parníčku. ošetřoval si popálené nohy a tiše klel: pak slyšel. jak Ochoriové nasedají do kanoí a jak jeho Haussové vytahují kulomet na palubu, a zase omdlel. "Pane." řekl Bosambo ráno. "před mnoha měsíci jsi obžaloval Ochorie, že nedovedou bojovat. To byla pravda. ale v těch dávných dobách nebyl Bosambo jejich náčelní kem. Dnes. protože jsem je tomu naučil a protože jsem jim dodal odvahy. porazili vojáky Velikého krále.Vypadal skvěle, ne boť na ramenou měl plášť, utkaný ze zlatých a purpurovýcb vláken. který mu ještě předešlé noci nepatňl.
poskočil.
Došlápl na jiný,
ještě žhavější.
"Bosambo." pravil Sanders, .. třebas bych tě mě l napomenout, že jsi překročil zákon a vtrhl do cizí ze mě, přece jsem ti vděčen. že tě přání po majetku jiných dovedlo dQ těchto končin. Kde jsi sebraJ ten plášť?" otázai se. "Ukradl jsem ho." řekl Bosambo upřímně, "ze stanu Velikého krále; také jsem vzal jeden z kamenů, na nichž můj pán odpíral stát. Přinesl jsem ho, domnívaje se, že to bude usvědčující důkaz." . Sanders přikývl a s nepatrným úšklebkem stiskl v zubech doutník. ,.Na nichž můj pán odpíral tát!" To bylo přece velmi pěkně řečeno. "Ukaž mi ho," pravil a Bosambo mu jej přinesl. Kámen velmi dobře snesl žár. ale prudkým nárarem se odrazil roh a Sanders se dlouho a velmi vážně díval na onen odražený růžek . "Zde," pravil, "je důkaz, který nemůže být přehlédnut žádnou rozumnou britskou vládou. Vidím Limbiliův konec." Přešlo deštivé období a nastalo jaro. než Sanders opět stál před Velikým králem. Kolem dokola byla poušť a smrt. Rovina byla poseta mrtvolami a velké město bylo promě něno v dournající zříceniny . Po levici tábořily tři pluky Haussů, po pravici seděly dva prapory afrických střelců a hodovaly, a pronikavý zvuk jejich polnice se často ozval tichým vzduchem. ,.Jsem starý muž," mumlal král, ale děvče, které mu sedělo u nohou, neřeklo nic. Jenom oči nespustila re Sandersovy cihlově červené tváře. ,.Jsi stár." řekl Sanders. ,.jsi př11iš stár, abys na smrt ještě čekal. .. "Jsem Veliký král,~ fňukal Limbili, "a nehodí se, aby byl Veliký král pověšen." ..Kdybys však ziístal živ. řeklo by mnoho jiných králů: Dopustíme se také takových ukrutností. a protože jsme velicí. zůstaneme naživu." "A co bude se mnou, pane?" řekla dívka tiše. "S tebou?" Sanders se na ni podíval. "Ach ano," řekl. jako by si právě byl na ni vtpomně l. "Ty jsi ta tanečnice? Nule, s tebou nic neučiníme, Daihili - protože nic nejsi." Viděl, jak ustoupila, jako by ji někdo byl švihl bičem.
a znovu posko-
čil-
.. Chrstněte na něho vodu:' řekl bavící se král, kdy-t byl Sanders ve mdlobách stažen z kamenů a zůstal v doutnajících šatech nehybně ležet.
23
............ ~ ............Po králově popravě Haussů.
,.Nejbližší vesnice je Bondindanga," šeptal, .,v okolí nejsou ani rybářské osady; lesy jsou opuštěné -" Domorodec varovně pozdvihl prst a naslouchaje. sklonil hlavu. Cetl poselství, které buben vysRal. Sanders čekal; znal tento obdivuhodný domorodý telegraf, kterým se vysílají zprávy neproniknutelnými lesy. Nemohl pochopit, jak je možné, že se zvuk nese tak daleko hustým pralesem jako to nechápal žádný Evropan, ale cítil úctu k tomu tajemství. ..Bílý muž je zde," četl domorodec, "je nemocen." "Bílý muž'" Sandersovo obočí se v temnotě nedůvěřivě vytáhlo. Je půŠCtilý," četl N'Kema. :,Sedí v lese Šfastných snů a nechce se hnout." Sanders netrpělivě zamlaskal rty. . "Žádný bílý muž by nezůstal v lese Šťastných snů •.není-Ii ovšem blázen," řekl spíše pro sebe. Ale vzdálený buben jednotvárně opakoval podivnou novinu. Zde, v srdci nejkrásnější části celé Afriky, uprostřed Zelené cesty smrti, táboří bílý muž, nemocný muž - v lese Šťastných snů - nemocný bflý muž ... Tak pokračoval zvuk bubnu, dokud Sanders nevzbudil svého bubeníka na lokali. který vyslal rachotivou zprávu přes řeku, zatfmco se Sanders chvatně oblékal. V lese ležcl nemocný muž. Sám si vyvolil nústo. kde se utábořil. Bylo to na volném prostra~tví nedaleko potůč ku, který se vinul mezi vysokým rákosím k řece. Mainward si ~oJil to místo, ještě než se roznemohl, protože bylo krásné. To byl sice nedostatečný důvod, ale Mainward byl citový člověk a jeho život byl vlastně seznamem krásných míst, která si zvolil pro utáboření, nehledě na nebezpečí. ..On byl, ~ fekl jakýsi novinář ve zprávě o nešťastné phl1odě, po které Mainward prchl do divokých končin Afriky, ,.přetížen obrazotvorností." Mainward měl neblahou vlastnost svěřovat se v nepravý čas; to byl vlastně také jede!} z důvodů, proč se nyní rád zdržoval ve smrtonosném pruhu země Itul;Ů , který je v řeči dOmorodců nazýván Země-k dese-všecJmy·;:/é-myšlenky-mění-v-dobré, a badateli a obchodníky je básnicky označován jako les Šťastných snů. Nadbytek důvěry byl obyčejně Mainwardovou zkázou nadbytek důvěrných sdělení o schopnosti závodních koní; nadbytek důvěrných sdělení o vlastní schopnosti vopatřo vání peněz, v zakrývání zpronevěr - kdysi ·byl právním radou ve Welshireské okresní bance - nadbytek důvěr ných sdělení při zfskávánf lásky ženy, která kdyfse přiva lila pohroma, podívala se na něho z patra a řekla mu, že je jí líto, ale že netušila, že se k ní takto zachová ... Teď Mainward pozdvihl obolavěnou hlavu z polštáře a hlasitě proklel hluk. Byl osloven lámanou angličtinou. jaké se může domorodec naučit tříměsíčním pobytem mezi Sierrou Leone a Grand Bassamem, .. Proč tropíš takový zatracený hluk, co?" ptal se. "Jsi blázen, Abibu." . .. Si, seňor," přisvědčil klidně pří~UŠnt'k kmene Kano. "Přestaň, slyšiš? Přestaň," běsnil muž na zváleném lůž ku ...Ten bluk' mě dožene k šílenství - řekni jim, aby pře stali bubnovat." Bubeník na 10kaH ustal sám, protože naslouchající domorodci v táboře nemocného muže zaslechli slabý vzkaz od Sanderse. "Pojď sem. Abibu '- chci trochu mléka; otevři novou konzervu;.a řekni kuchaři, že chci také nějakou polévku. ~ Sluha odešel od nemocného, který blábom a zmítal se na vrzajfcím polnfm lůžku, Mainward měl v hlavě mnoho podivných věcí. Zvláštní bylo, jak vyžadovaly neodkladné
rozmlouval Sanders s velitelem
,.Nemohu stále pochopit," pravil plukovník, ~proč jsme se tak rázem rozhodli k této výpravě. Byla sice již po mnoho let nezbytná - ale proč náhle ten spěch?" Sanders se. tajemně zašklebiL ",Angličané jsou podivnf lidé, ~ řekl nenuceně ... Starý Umbili krade britské poddané a já to hlásfm. - Velmi smutný případ, řekne Anglie. Hlásfm, že vyhladil národ. - Žalostné! praví Anglie. Přinutil mě tančit na pekelně rozžhavených kamenech. - Považujte to za žert, praví Anglie; ale když poukáži, že ony kameny obsahují jednu unci a čtyřiadvacet gránů čistého zlata a že jsme přišli na nejbohatší Ž11u ve střední Africe, máme tu vojsko do šesti mésfců:'
Pokud mne se týká, myslím si. že Sanders byl v tomto trochu nespravedlivý. Vždyť válka stojf peníze, a válka, která je odvetným trestem, bývá bez užitku. bodě
7
LES šfASTNÝCH SNŮ Sanders se zdržel nakládáním dříví na cestě, kterou podnikl, aby vybral daně a soudil kmeny, sídlfcf na dolní řece Isisi. Malý parníček kotvil u břehu . Byla to nevelká zátoka, kde se prudký říční proud lámal 'V mírný tok: nicméně Sanders prohlédl konce kovového l~na, než přešel úzké prkno, které vedlo na palubu Zairy. Dříví bylo nakládáno.na loď, která měla 'příštího dne vyplout. Yoka, strojník, seřídil vodoměr, jak Sanders nařídil, stroj byl vyčištěn a Sanders spokojeně přikyvoval. Lehce překročil dva nebo tři spáče schoulené na palubě a vystoupil na břeh. "čas, abych šel spát," zašeptal a podíval.se na hodink]'. Bylo devět hodin. Chvíli postál na vrcholu srázného břehu a díval se zpět do dálky přes řeku. Byla temná noc, ale na druhém břehu Sanders viděl obrysy lesa. Viděl vyšperkovanou oblohu a ve vodě bledý odraz hvězd. Potom vstoupil do svého stanu a bezstarostně se převlékl do pyžama. Z malé lahvičky vysypal dvě tabletky, spolkl je, vypil sklenici vody' a vystrčil hlavu otvorem ve stanu. .,Ho, Sokani," zavolal v jazyce domorodců, "rozezvuč lokalí." . Ulehl. Slyšel šustění uiéhajících mužů, smích propukající při opakovaném žertíku, neboť Kambulové mají smysl pro humor, a potom pronikavé rachocení domorodých bubnů dutých stromových kmenů. Znělo to rozlíceně, divoce, bez dechu, a chvílemi se ozval hlubší tón, podle toho, jak bube- ník , používaje všeho svého umění, vysílal poselství spánku po táboře. Lokali utichlo po divokém crescendu, Sanders si spokojeně oddychl a zavřel oči - ale opět rázem usedl. Snad už okamžik podřimoval, ale teď zase bděl. Naslouchal, načež vyklouzl z lůžka a natáhl si ochranné boty proti moskytům. Vykročil do temné noci a setkal se se strojníkem N'Kemou, který čekal venku. "Slyšel jsi, pane?" řekl domorodec. "Slyšel,". pravil Sanders s údivem. nA přece nikde nablízku není vesnice." Naslouchal. Nocí se ozývalo tisíce šcpotavých šelestů, ale nad všemi se neomylně táhlo slabé, jako by odpovídající tlučení na . buben. Bílý muž se překvapením zamračil.
24
-------~------řekl
a unaveně se usmál. ,.Mám mnoho nápadu. které muím promyslit." ,.Podívejte se," pravll Sanders drsně. "vy přece dobře víte. jak přišel tento les ke svému jménu: říká se mu les Šťast ných snů. protože je prosáknut horečkou a všemi druhy nemocí od beri-beri až po ~avou nemoc. Zde se ze snů neprobudíte, zde stále sníte. CIověče, znám tento kraj a vy · jste zde nováčkem: vy jste se tu zahrabal. protože jste chtěl utéci ze starého života a začít nový." ,.Dovolte'" Mainward se zarděl a promluvil trochu upja-
pozomosll: zvláStni také bylo, jak se honily. jako by-bojovaly jedna p'roti druhé, a hlučně se hlásily, aby si jich p0všiml. Ovšem, úpadek a odhaleni v bance - bylo to velmi slušné od revizora, že vz3I nohy na ramena - a Ethel a~~-a-a. Údolí Šťastných snů! Jaká to byla pěkná povídka, kdyby to tak Mainward mohl napsat. Uměl podpisovat, psát ..do tff m~íců vyplaťte panu -". Naučil se podpisovat i jiné; při této myšlence zasténal . . • _ Ale zde byl les, kde se špatné myšlenky mění v dobré, a bůh ví. že Mainwardova mysl byla přeplněna zlými myšlenkami. Potřeboval kM, spánek a štěstí - vřele si přál štěstí. Dejme tomu. že FaÍly Lone vyhrála Wokinghamslcou cenu. Nevyhrála. pravda (zasténal při té nepříjemné vzpomínce), ale dejme tomu, že vyhrála. Dejme tomu, že by našel přítele, který by mu půjčil šestnáct tisíc liber, a že by Ethel ... ..Pane," ozval se Abibuův hlas, "ten paka-pak přijít." ..Co, cože?" . Mainward se téměř divoce osopil na sluhu. ,.Pako-pak - vy slyšet?" Ale nemocný neslyšel nárazy kola Zairy, která supěla po řece - byl pfekvapen, že svítá, a nerad si přiznal, že spal. Znovu .zavřel oči a měl podivný sen. Hlavní osobou byl drobný osmahlý muž vyholené tváře, na h1avt měl bílou tropickou přilbu a přes p.yžamo chvatně navlečený špinavě žlutý kabát ,,lak je vám?" řekl c~nec. ..Pr3Špatně," odpověděl Mainward pomalu ...obzvláště s Ethel; nemyslíte. že to bylo od ní hodně divné. když se tvářila. že mě má ráda, a pak mě v poslední minutě odkopla?" "Hrozné." pravil neznámý běloch vážně, •• ale nyní ji zapuďte z mysli, nestojí za rozčilování. Co říkáte tomuto?" Mezi palcem.a ukazováčkem držel malou zelenavou kuličku: Mainward se chabě zasmál. "Ach." zachechtal se Mainward, "vy j te duch lesa Šťast ných snů . .. Co je to? Uk lásky?" Svému žertu se'hystericky zasmál. ,.Lásky nebo života," řekl Sanders. ale zdálo se. že není rozveselen ... Spolkněte to!" Nainward se zachechtal a poslechl. . ,.A nyní," řekl neznámý - to však bylo již o šest hodin později -, .. nejlépe bychom učinili. kdyby vás hoši odnesli na můj parník a dopravili vás dolů po řece." Mainward zavrtěl hlavou. Byl plně pti vědomí, byl p
tě.
,.Ach. já o vás ~chno vím - což jsem vám neřekl, že· jsem vládní komisař? Byl jsem v Anglii. když se vám půda počala houpat pod noh.ama, a QStatníjsem četl v novinách. které ~s od času dostávám. Ale to všechno pro mne nic neznamená. Jsem zde proto. abych vám pomohl znovu p0ctivě začít. Chtěl-Ii jste sejít sebevraždou, nemusil jste jezdit až do Afriky. Buďte rozumný a přeneste svůj tábor jinam: pošlu pro v~ nosiče parník. Půjdete?" "Ne," odpověděl Mainward zarputile ... Nechci, netoužím po tom; ostatně nejsem schopen vypravit se na cestu." To byl důvod, proti kterému Sanders neměl námitky. Nebyl si pfl1iš jist a nepatrně zaváhal. než opět promluvil. ,.Dobrá," řekl k~nečně, ,.řekněme tedy. že tu zůstanete ještě den a že se trochu seberete. Zítra pro vás připluji s parádními nosítky - platí?" Mainward vztáhl třesoud se ruku a nádech úsměvu mu stáhl koutky očí. ,.platí," řekl. Díval se, jak vládní komisář prochází táborem, hovoře cizím jazykem s jedním mužem po druhém. Podivný. panovačný muž, pomysliJ si Mainward. Byl by zvládl Ethel? Zvědavě se díval za cizincem a po~im1 si, jak leniví nosiči při Sandersově slově vyskočili.
"Dobrou noc," ozval se Sandersův hlas a Mainward vzhlédl. Vezměte ještě jednu pilulku a zítra budete chlapík. Večer se musím vrátit do svého tábora. sice by mi do rána ukradli polovinu zásob, ale kdybyste chtěl. abych tu raději zůstal -" ,.Ne, ne," odpověděl Mainward chvatně. Chtěl být sám. Měl mnoho věcí. které si chtěl vyřídit, například byla tu Ethel ... "Nezapomenete vzít pilulku?" .. Ne. Jsem vám nesmírně vděčen. že jste přišel. JeJnal jste jako poctivý bOý občan." Sanders se usmál. .. Nepovídejte nesmysly," pravil dobrácky ...To je všechno z bratrské ljÍSky. Běloch k bělochoVi - vrána k vráně sedá. neznáte to? Jsme tu sami - a na vzdálenost pěň set mil byste nenašel jiného bělocha. Dobrou noc, a prosím vás, vezměte tu pilulku." Mainward ležel a naslouchal hluku odjezdu. Zdálo se mu, že zaslechl jemné zacinkání. To asi znamení k odplutí. Potom slyšel pako-pak, jak kolo naráželo na vodní hladinu - odtud asi dostal panu}: domorodé pojmenování! Přišel Abibu s trochou mléka. "Vezmeš lék, pane?" tázal se. .. Vezmu," šeptal Mainward. ale pilulka byla pod polštáto
řem.
Potom jej začal obestírat zvláštní pocit spokojenosti. Nepátral, co je jeho příčinou. Již se za celý ten den dosti namyslil. Přišlo to jako radostný otřes, po němž si náhle uvě domil. že je šťasten. Otevřel oči a rozhlédl se. Jeho lůžko bylo postaveno na volném prostranství a Mainward odtáhl záclonu. aby měl lepší rozhled.
25
............. ~ ............Venn! Venn s proklatými otázkami a řečmi o zástavách! Tak! Tak! Potom ho přešlo veselí a Mainward opět zasténal. srdce mu bušilo rychleji ~ obestřela jej podivná slabost. Jak je skvěle sebevědomá. BLlá, štíhlá postava kráčela po mýtině: Mainward slyšel, jak jí sukně šustí mezi vysokou trávou - bílá posta"a se zeleným pasem, ozdobeným zlatým vyšíváním. Hladově hltal každou podrobnost: kývající se zlatý přívěsek, který jí visel od pasu, krajkový límeček okolo krku .. . Nepospíchala k nčmu, to neměla ve zvyku. Ale v očích jí svítila stupňující se něha - v těch drahých očích, které se teď před jeho pohledem plaše sklopily. "Ethel," zašeptal a odvážil se vzít ji za ruku . .• Nejsi příjemně překvapen?" pravila. "Ethel! Zde!" ,.Já - jsem musila přijít." Nepohleděla na něho, ale Mainward zahlédl zrůžovělou tvář a lyšeJ hlas, zajíkající se radostnou nadějí. "Zachovala jsem se tak hrozně - drahoušku - tak přehrozn ě' " Svěsila hlavu. .. Drahá. drahá," šeptal a tápal po ní jako slepý. Ležela mu v náručí, tiskla se mu k hrudi a on cítil. jak mu tou pá do hlavy vůně její přítomnO!>ti.
Drobný muž rázně k němu kráčel po sametovém pruhu trávy, který se svažoval dolů od mýtiny, a Mainward zahvízdl. .. Arty," vydechl. ..Ale to je báječné!" Byl to skutečně Atty - len vyzáblý Alty jako za dávných časů; ale již se netvářil tak kysele, jak ho Mainward vídával. Mužíček byl oblečen v bílé jezdecké kalhoty, jeho drobné. vysoké. boty byly postříkané blátem a na červeném hedvábném kabátku byly topy dlouhé jízdy. Trhavým p0hybem se dotkl bičíkem čapky a jezdecké sedlo, které měl naložené na rameni , přesunul na druhé. .,Božínku, Atty," pravil Mainward s úsměvem. "CO tu. prosím vás. děláte?" ,Je to sem kousek z odpočívárny žokejů," pravil mužÍček. ,.Právě jsem dojel. Myslil j em si, že to Fairy dokáže, pane, II dokázala to." Maim ard moudře při k} I. ..Také j em věděl, že to dokáže," praví!. ,.Běžela klidně?" Žokej se znovu ušklíbl. "To nikdy nedělá, " pravil, "ale běžela dosti pěknč. Než vyběhla po svahu, zdržela se trochu, ale jak jsem jí ukázal bič, rozletěla se jako šíp. Jednou jsem myslil. že nás Stalk vezme - dostali j me se do velkého shluku, ale vykličkovali jsme na volnou dráhu ... a pak jsme již neměli potíže. Byl bych mohl vyhrát O deset délek," pravil Atty . .. Byl byste mohl vyhrát o de et délek," opakoval Mainward s obdivem .. ,Nu, Atty, to jste mi prokázal dobrodiní. Tato výhra mne vytáhne z nejhlubší jámy, do jaké kdy nedbalý člověk zapadl - to vám, Atty, nezapomenu!" "Jsem jist, že ne, pane," pravil malý žokej vděčně, ,.ale jestliže nyní dovolíte, pane -" Mainward přikývl a díval se za ním, jak se rychle pohybuje mezi stromy. Pak bylo na mýtině několik osob a Mainward se smutně podíval na svůj zamazaný cvilinkový oblek. "Jaký hlupák to j em, že jsem sem takto při el," šeptal si mrzutě ... Měl jsem vědět, že se tu setkám se všemi těmito lidmi." Mezi shromážděnými byl muž, se kterým se Mainward nechtěl setkat: a také jakmile zahlédl Venna, muže s plachým pohledem a velkým nosem, snažil se, aby unikl jeho pozornosti. Ale Venn ho zahlédl a již klopýtal mezi stromy, vztahoval velkou, zvadlou ruku a oči mu plály. "Haló, haló!" šklebivě se usmíval. ,.Hledal jsem vás." Mainward v odpověď zašeptal něco nesouvislého. _Nalézám vás na podivném mf tě." Venn sňal z hlavy lesknoucí se cylindr a otřel si čelo krásn$'ItI hedvábným kapesníkem . ..Ale podfvejte se, starý brachu - co bude s penězi?" "Nestarejte se o to, starou~ku," Mainward ho nedbale přerušil. .,NylÚ vám zaplatím." "Tak jsem to neOlysW." pravil muž hlučně ...Několik set liber více či méně, na tom nezáleží. Ale vy jste chtěl velikou částku -" "A vy jste mi řekl, že mě navštívíte -" "Vím, vím," přerušil ho Venn chvatně, "ale to bylo, než akcie Kaffiru tolik stouply. Brachu, dnes ji můžete mít!" Řekl to se směšným důrazem; stál s roztaženýma nohama, klobouk měl posunutý do týla a dramaticky rozpřaho val těžkopádné ruce; Mainward se zasmál. "šestnáct tisíc?" otázal se. "Třebas dvacet," pravil Venn ochotně. "Chci vám ukázat -" Někdo jej zavolal a Venn s chvatnou omluvou odcházel, klopýtaje po zeleném svahu; obrátil se a ukazoval posuňky, jak důvěřuje Mainwardovi a jak rád mu vyhovL Mainward se tiše zasmál čistou radostL Venn, předev~ím
.,Musila jsem k tobě přijít!" Tiskla horkou tvář na jeho. "Tolik tě miluji!" .,Mě - mě miluj~? Je to pravda?" Chvěl se štěstím a hlas mu selhal. "Nejdražší ... " Zvrátila k němu hlavu; její rty byly tak blízko; cítil, jak jr srdce buší, právě tak divoce jako jemu. Políbil ji - lfbal ji na rty, na oči, na drahé vlasy ... .. Ach Bože, jsem ... šťasten." vzlykal, _tak ... Masten ... " a
26
Sanders vyskočil zamyšleně kráčel
na břeh, právě při východu slunce, podrostem k táboru. Abibu, sedící na
............ ~ ............,.Bílé misionáře ještě," řekl hněvivě. "ale černé misionánestrpím." Velebný pán Kenneth seděl v Sandersově proutěném křesle, jednu nohu mčl nedbale přehozenOI1·přes postranní opěradlo. čímž odhaloval hedvábné pu'nčochy; a s dobráckou snášenlivostí se díval na malou zelenou zahrádku. která byla obzvláštním pótěšením vládního komisaře Sanderse. Byl černý, velmi černý, avšak choval se uhlazeně a vystupoval klidně. S úsměvem přikývl Sandersovi a lenivě vztáhl ruku. ,.Ach pane vládní komi ah." řekl bezvadnou angličti nou ...již jsem o vás slyšel mnoho." ..Hněte se z toho křesla," pra\til Sanders. ,.a vstaňte. když s vámi mluvím. Co si přejete?" Reverend Kenneth chvatně vstal a pochopil své postavení s takovou rychlostí, které by neporozuměl. kdo neví. jak mělká je civilizovanost kultivovaného černocha . ..Přišel jsem jenom na krátkou návštěvu." pravil s uctivým odstíJ1em v hlase . .,Ubírám se malými městy á vesnicemi podél pobřeží a žádám vás, abyste mi dovolil promluvit k domorodcům . " . Toto však nebyla řeč, kterou si připravil. Přicházel pří mo z Anglie, kde byl jakýmsi lvem bayswaterské společ nosti a kde mu teologické vědomosti získaly úctu a nemalou slávu i v ši~ích kruzích. .. Můžete prQmluvit k mému lidu," řekl Sanders ...ale neobracejte se ke Kanoům ani k Haussům. protože ti jsou věrní víře Prorókově . " . Misionář. který znovu nabyl ' domýšlivého klidu. se usmál. . . ..Neseme-Ii světlo do temných mist -" "Přestaňte," pravil Sanders úsečně ... rokování je skončeno." Otočil se na podpatku a vstoupil do domu. Potom ho něco napadlo. •. Haló," vykřikl a odcházející misionář se vrátil. "Kde jste sebral to jméno Kenneth McDolan?" otázal se. černoch se znovu usmál. ..Toto jméno mi bylo dáno na území Sierry Leone dobrým křesťanským bělochem. který se mne.ujal a vychoval mě. jako bych byl jeho vlastním synem." odříkal černoch. Sanders yycenil zuby. Již jsem slyšelo podobných případech," řekl nepříjem
bobku u lůžka zastřeného záclonou, nevstal. Sanders při stoupil k lůžk~ odsunul síť proti moskytÚD1 a sklonil se nad mužem. který na nčm ležel: Potom pomalu zatáhl záclonu. zapálil St dýmku a pOdíval se dolů na Abibu. "Kdy zemřel?" otázal se . ..Časně zrána. ještě Za tmy. pane." řekl muž. Sanders zvolna přikývl. ,.Proč jsi pro mne neposlal?" Sedící muž chvíli neodpověděl. načež vstal a protáhl se . .. Pane." yravil arabsky, řečí! která dovoluje básně se vyjádřit -,"tento muž byl šťasten; procházel se v lese Šťastných snů; proč bych ho byl měl volat na zem. kde pro něho nebylo ani slunečního světla. ani štěstí. ale kde ho čekala jenom tma, bolest a nemoc?" ' ..Jsi filozof." řekl Sanders podrážděně. ~Následuji Proroka," pravil Abibu z kmene Kano. .. Všechno je řízeno moudrostí Boží."
ře
II
AKASAVOVÉ kteří nerozumíte. jak se z dobra může vyvinout zlo. přeryjte . kus panenské lučiny nedotčené lidskou rukou od
Vy.
počátku světa. Je tam šťavnatá. jemná tráva li nikde ani stOpy po kopřivě nebo plevelu. Je taková. jak ji Bůh stvořil. Zryjte půdu v úmyslu. že opravíte dílo Boží. a v pffi1fm období vám plevel, kopřivy. plazivé a brubolisté rostliny pokryjí půdu. Lopatou jste přivolali k životu spící .sémě zla. oplodnili jste ohavný. ladem ležící život. který po celé věky spal v úkrytu. Za dvacet let pečlivého pěstěni můžete potlačit plevel a znovu obnovit lučinu, ale dá vám to notně práce. Třebas byste měli nejlepší úmysly při porušování nedotčené půdy, třebas hodláte vysázet růže tam. kde roste tráva, výsledek je vždycky docela stejný. Toto přirovnání chci použít k vypravování o jednom misionáři a jeho díle. Ten misionář byl dobrý člov.ěk, ačkoliv měl jinou barvu. Měl velkolepé nápady týkající se své p0vinnosti k bližním; byl nadšen službou kněžského oděvu v neznámé krajině, ale jak Sanders vhodně řekl. Afrika není území Indiánů. . Kenneth McDolan přišel k panu vládnímu komisaři San<1ersovi s doporučujícím dopisem od nového ministra. Když Sanders seděl jednoho nádherného jitra u snídaně, při~l sluha Abibu, který byl zároveň seržantem. a pfinesl mu navštívenku. Byla to velmi ozdobná navštívenka. měla zaokrouhlené rohy a pozlacené okraje a v jejím středu bylo napsáno starodávným anglickým písmem: Rc".: KEN-
ně.
Postiho dne ohlásil misionář úmysl vydat se do vnitrozemí. Přišel k Sandersoyi. jako by se nic nebylo přihodilo. Snad se domníval. že se vládní konU ař bude tvářit poně kud zahanbeně; ale <>Čekával-li to, pak byl velmi zklamán, neboť Sanders svého vystoupení zřejmě nelitoval. ..Máte dopis do ministerstva,~ řekl, .. a tedy vás nemohu zastavit." . "Tam je práce pro mne," pravil misionář, .. pomocná a záchranná práce. Na území Indiánů dobře čtyři sta tisíc
NET/-I McDOLAN
Pod tím bylo načmáráno tužkou: Na králkou návJtěv/t. Sanders znechuceně zafuněl. protože reverend znamená misionář a misionář může znamenat ledacos. Podíval se znovu na navštívenku a zachmuřil se. Staré anglické písmo a ctihodnost jména na navštívence se jaksi nehodily k zaokrouhlen)'I11 rohhm a pozlaceným okrajům . .. Kde je?" otázal se. .. Pane," pravil Abibu, ..je na verandě. Mám ho vyhodit?" Abibu to řekl s přirozenou a prostou upřímnostf a Sanders se na něho v údivu zahleděl. , .. Synu hříchu," pravil·přísně ...coxse takto mluví o sluhovi Páně a o bílém muži?" ..Ten muž má na' sobě oblek sluhy Páně ," pravil Abibu klidně ...ale je to černý muž. a'tedy bezvýznamný." Sanders si natáhl pár bot proti mo. kytům a v duchu zaklel.
duší-~
..Tady nejsou Indiáni, ~ pravil Sanders úsečně a domorodý kazatel se vydal bez dalších slov na cestu . Kdo dobře zná Akasavy, ví o jejich lenosti - jsou čilí, jenom jde-U o pomstu nebo o krvavé potrestání nebo o. vzájemné kradení koz, v kterýchžto věcech dovedou rozvinout skutečně nevysvětlitelnou energii a hbitost ...Je Akasava - ukazuje nohou." zní přísloví v horním povodí a původ této průpovídky se klade do šerých dnů Gak praví legenda), kdy jakýsi cizinec spatřil náhodou černocha ležícího v lese. "Příteli," pravil cizinec, "zabloudil jsem. Ukaž mi cestu
27
-------~-------k řece." A akasavský bojovník zdvihl nohu ze země a palcem ukázal na pěšinu. Třebas tato příhoda postrádá humoristické pointy, přece je považována za vrchol veselých povídaček v kraji od Bamy až po zem Lado. Za půl roku po odchodu reverenda Kennetha McDolana dostavilo se k Sandersovi do sídla vlády poselstvo se žádostí; připlulo v noci ve dvou kanoích a čekalo na něho, až ráno po koupeli přijde domů - tvořili polokruh pokorných, zamračených mužů; seděli na bobku na dřevěné verandě a dívali se na Sanderse s výrazem krajní bídy. .,Pane, jsme z kmene Akasavů," pravil mluvčí, "a podnikli jsme dlouhou cestu." "Toho jsem si vědom," řekl Sanders suše, "nebyla-Ii země Akasavů v noci posunuta. Co hledáte?" "Pane, umíráme hladem," pravil mluvčí, ,.protože byla neúroda a v řece není ryb; proto jsme přišlí k tobě , jenž jsi naším otcem." Nu, to byla velmi neobvyklá žádost, protože domorodec ze střední Afriky jen tak snadno neumírá hladem, ak tomu ještě nedošly zprávy, že by v borním povodí byla neúroda. "To zní jako lež," řekl Sanders zamyšleně, ,.neboť jak by mohla být neúroda v zemi Akasavů, když v zemi Isisiů je úroda obzvláště dobrá? Ostatně ryby bezdůvodn~ neopouštějí mf ta svých her, a i když tak učiní.. mohou se rybáři vypravit za nimi." Mluvčí se neklidně zavrtěl. "Pane, měli jsme mnoho nemocí," pravil, "a zatímco jsme pečovali jeden o druhého, minula doba setí; a pokud se ryb týká, naši mladí rybáři -byli tak zarmouceni pro své mrtvé, že nemohli podniknout dlouhou cestu." Sanders byl překvapen. ~Přišli jsme tedy a vyřizujeme žádost náčelníka, abys nás zachránil, neboť umíráme hladem." Muž mluvil s jakousi důvěrou, a to právě nejvíce překva povalo. Sanders byl ohromen, upřímně zmaten, neboť v celém výstředním toku denního života domorodců byla j v odchylkách jakási pravidelnost. Ale tady bylo cosi nové~ ho, neznámého. Taková věc znamenala zárodek neklidu, a Sanders si umúůl, že. věci přijde na kloub. "Mohu vám dát jenom radu - nic jiného nemám," pravil. ... Vraťte se rychle, odkud jste přišli, a vyřiďte náčelníko vi, co jsem řekl. Později přijdu a na všecbno se vyptám." černoši nebyli spokojeni a starý, věkem scvrklý a bělo hlavý muž promluvil: ,,Bylo nám řečeno," mumlal bezzubými čelistmi. ..že do jiných zemí přijde mnoho bílých mužů a přinesou obilí a útěchu , když tam lidé uDÚrají hladem." "Cože?" Sanders přimhouřil oči. "Počkejte," pravil a chvatně vstoupil otevřenými dveřmi do domu. Když vyšel ven, nesl složený bič z hroší kůže; poselstvo ztratilo svůj vznešený klid a hbitě uteklo. Sanders se díval , jak mužstvo obou kanoí zběsile vesluje proti proudu ~ a úsměv, který se mu objevil na tváři, nebyl právě nejveselejší. Téhož večera vyplula Zoira do země Akasavu s dopisem důstojnému pánu Kennethu McDolanovi, který byl krátký, ale obsahově naprosto jasný: Drahý pane, dostallte se ihned s dorutirelem tohoto listu a se lišenu zavazadly do sídla vlády. Kdybyste snad odepřel vyhovět této žádosti, nafídil jsem, aby vás moji sertami zatkli. Váš oddaný l-I. Sanders, vládní komisař
"Z tohoto kraje vás posJ1ám proto;' pravil později Sanders, "že jste Vlloukal směšné nápady do hlav- mých lidí." "Ubezpečuji vás -," začal černoch. "Nepotřebuji vaše ubezpečování," pravil Sanders. "Ve střední Africe nebudete zakládat Indiánský fond pro hladovějící."
.. Lid zmírá hladem ... " Sanders se usmál . ..Vzkázal jsem jim, že se vypravím do země Akasavú," opravil zlověstně, "a že prvního člověka, kterého uvidím umírat hladem, zpráskám, že na to do smrti nezapomene." Příštího dne misipnář odešel, a budiž řečeno, že si oddychlo mnoho bílých misionjřů, kten byli podél řeky roztroušeni: snad se to zdá podivné, ale i domorodci byli rádi , protože se velmi nedůvéřivě dfvají na černošského kazatele, který no í černý kabát a hedvábné punčochy. Věren svému slibu, Sanders přijel a nenašel nikoho, koho by mohl zpráskat; přišel do velmi dobře vykrmené osady, ktera strávila celý týden vykopáváním potravin z tajných skrýší, v nichž je ukryla na radu horlivého hledače hladu. . "Zde," pravil Sanders škodolibě, "končí má první lekce." Ale nebyl spokojen. Je zvláštní, že se může všelicos při hodit , jakmile jednou zmatete klidný tok domorodého života. Nelze však po pravdě říci, že události, které následovaly po ukončení činnosti reverenda Kennetha McDolana, bezprostředně navazovaly na jeho důvtipný pokus ·předstí rat hlad v Akasavě. Ale zasel 'sémě, sé.mě nápadu, že ně kůo je odpovědný za jejich blahobyt - vztyčil krásný ideál chudoby, novou a báječnou modlu. V krátkém čase·vpravil do pobanských myslí nejasnou, matnou a unikající myšlenku o lidském bratrství. To Sanders zji til, když se vracel z inspekční cesty a setkal se s kanoí plující po proudu, v níž lenivě seděl muž a mdle z~bíral vesly, aby udržel směr lodice. Sanders stál na můstku svého drobného parníčku, a když spatřil lodici, zatáhl za lanko parní píšťaly, neboť kanoe plula uprostřed řeky. Ačkoliv byl muž varován, nepokusil se dostat kanoi stranou, a protože obě plavidla plula po proudu, narazil parník kolem na písčitý břeh, když se pokusil vybnout menší lodi. .. Přiveďte onoho muže na palubu!" soptil Sanders; a když byla kanoe neobřadně přitažena hákem k boku Zai•ry a plavec drsně vytažen na palubu, Sanders výbuch I. "Podle ďábelské lenosti," pravil, "vidím, že jsi i kmene Akasavů; to tě však niktel"ak neopravňuje zabrat si střed proudu pro sebe. ~ "Pane, je psáno v Božích knihácb," řekl muž, "že řeka je pro nás pro všechny, černé i bílé, protože všichni jsme si rovni v očích bílých bobů . " Sanders netrpělivě stiskl rty. "Až ty a já budeme mrtvi," pravil, ,.pak si budeme rovni; protože však já jsem dosud živ a ty jsi dosud živ, dám ti deset ran bičem, abych opravil zlou nauku, která se v tobě zahnízdila. " Tak jej obrátil na novou víru. Ale zlo bylo již spácháno. Sanders znal domorodou duši lépe než kdokoliv jiný, a větší část příštího měsíce strávil každodenním proklínáním reverenda Kennetha McDolana. Doposud nebylo spácháno nic nenapravitelnčho, ale Sanders nepatřil k lidem, které možno překvapit v dřímotě. I do nejvzdálenějších končin malého království byli vysláni vyzvědači a Sanders vyčkával, co se vyvine.
28
............ ~ ............. Zpočátku
docházely dobré zprávy;
vyzvědači vyprávěli
O klidu, o obvyklé spořádanosti, ale později bylo hlášení méně uspokojivé. Země Akasavu je nešťa~ně položena,
protože je to střed území, ideální poloha pro šíre ní všeho pošetilého, jak Sanders již dři e vystihl. Vyzvědači posílali nebo přinášeli zprá ..'y o tajných schůz kách, o poslech, kten chodí od kmene ke kmeni, o poslech, kten se noční temnotě plíží z vesnice do vesnice, o p0divných obřadech prováděných v hlubinách lesů a o jiných vzrušujících věcech . Potom přišlo vyvrcholení. TigW , král kmene N'Gombiů, činil přípra\'y k tajné cestč . Obětoval kozu a pojistil si přÍLIlivé předpovědi tří kouzelníků, kteří se slamostně a t ajně se51i. Jedné noci vydal se náčelník po řece se čtrnácti veslaři, bubeníkem, hlavním vůdcem a dvěma ženami a příštího dne při západu slunce dospěl do země Ak asavů. Tam jej uvrtal náčelník Akasavu a zavedl jej do své chatrče . ... Bratře,~ pravil náčelník Akasa\'u s jakou i vychloubavostí, .,potáhl jsem si luk opičí k ůží. " Tigi1i vážně přikÝ'1. ..Moje šípy jsou rychlé jako mráčky," řekl v odpověď. Tímto záhadným způsobem se bavili dobře hodinu a měli z toho velký užitek. . Ve stínu chatrče ležel polonahý muž. který pravděpo dobně spal. měl hlavu opřenou o paži a nohy pohodlné složené. Jeden z akasavských strážců jej zahlédl a pokusil se ho vzbudil.Špičkou kopí, ale muž se jen ospale pohnul a strážce, domnívaje se. že to bude muž z Tigiliova pruvodu, nechal jej na pokoji. Kdyi král a náčelník dokončili rokování, ~ta1 Tigili z podlahy chatrče, šel ke své kanoi. a náčelník Akasavu zůstal na břehu, dívaje se na plavidlo. které se dalo smě rem, odkud připlulo. Ospalec tiše vstal a zaminl jinou stezkou k řece. Právě za vesnicí byl nucen přejít mýtinu, ozářenou měsícem. a tam na něj kdosi křikl; byl to akasa\"ský bojovník a byl ozbrojen. takže ospalec se na jeho výzvu poslušně zastavil. ,.Kdo jsi?" ,.Jsem cizinec," řekl muž. Bojovník ptistoupil blíže a podíval se mu do tváře. "Jsi Sandiho vyzvědač," pra\'il a muž se na něho vrhl. Bojomík chtěl vykřiknout, ale ruka jako z ocele mu sevřela hrdlo. Strážce vydal tichý zvuk, jako když inalá říčka zabublá, teče-Ii přes mělké dno pokryté oblázky. nohy mu podklesly a zhroutil se na zem. O palec se nad ním sklonil, otřel nůž O na11é rámě mrt ého muže a pokračoval v cestě k řece . Pod keři na~1 kanoi, uvolnil provaz domorodé výroby, kterým byla při ázána. a lodicí zamířil do proudu. ,.A co o tom všem soudíš?" otázal se Sanders. Stál na široké ve randě a před ním byl vyzvědač, štihlý mladík v uniformě seržanta hausské policie . ..Pane, je to tajná společnost a uspořádá velké krveprolitl," řekl seržant. Vládní komisař sklonil hla\ u na prsa, ruce zkřížil na zádech a v zamyšlení přešel verandu. Znal dobře ty tajné společnosú, třebas jeho území jich bylo ušetřeno. Věděl, že rostou jako houby po dešti; objevují se z nicoty s hotovými obřady a úkony. Věděl, jaký mají "liv na liberijském pobřeží; dobře znal .. mlčenlivé" z Nigérie a setkal se s "bílými tvářemj" v Kassai. A nyní ta kletba stihla jeho úsek! To znamenalo álku, zničení
29
.............. ~ .............. dvacetileté práce - práce, pro kterou lidé umírali, a umíradostně, věříce, že přinesli klid zemi. A znamenalo to také podkopání jeho moci. Obrátil se na Abibu. •,Sedni na parník," pravíl, "rychle dopluj do země Ochoriů a vyřiď náčelníku Bosambovi, že k němu přijdu - rokování je skončeno." Věděl. že se na Bosamba může spolehnout, kdyby došlo k nejhoršímu. Ve dnech očekávání poslal dlouhou zprávu koloniální správě, která v klidu sfdlila o sto mil dále na pobřeží. Měl pozemní telegrafické spojení, táhnoucí se podél mořského pobřeží, které bylo velikým požehnáním, bylo-Ii v pořád ku. Naštěstí v této chvfli bylo v -pořádku, ale byly doby, kdy toulavé tlupy slonO vytrhaly kůly a míle drátů zamotaly v beznadějnou spleť. Odpověď na jeho zprávu došla rychle: Pod,úkněfť všech110, čeho je ,Peba, abyste vyhladil spoleblost. Bude-Ii nutné, zotkllhe Tigiliho. Podpořfme vás čtyrmi sty muži a dělovou lodicí. Byli bychom raději, kdybyste tLI věc vyřefil bez zbytelného povyku. Administrace.
a ostatně," dodal, jako by jej cosi znenadání napadlo, .. vče ra v noci jsem měl sen a viděl jsem Sandiho; stál -uprostřed velikého ohně a řekl: Jdi a přines mi hlavu náčelníka Ocho-
rali
o e tu nu .
Více času již zmařeno nebylo. Oné noci mužové z dvaceti vesnic tančili -tanec zabíjení a veliký oheň Akasavů rudě plál na písčitém břehu a znepokojoval hroší rodinu, která žila nedaleko ve vysoké trávě.
Za ranního šera seřadil náčelru'k Akasavů šest set kopiníků a tři dvacítky kanoí a proslovil tuto řeč: "Předně zabijeme misionáře, protože jsou bílí a nemají práva žít, když je Sandi mrtev; potom půjdeme proti Bosambovi, náčelm'ku Ochoriů. Když pmly deště v době, kdy kozy vrhaly kůzlata, přivedl s sebou ten, jenž je cizinec a není lidského původu, mnoho zlých lidi a zničil nám rybář ké vesnice, a Sandi.fekl, že nesmíme zabíjet. Nyní je Sandi mrtev, a jistě je v pekle, a není zde nikdo, kdo by potlačoval naši hrdost." Za záhybem řeky se zvolna objevila příď Zairy, k1erá plula proti prudkému a nMnému proudu. Je třeba poznamenat, že modrá vlajka na zádi lodi byla spuštěna do poloviny stožáru. Pravý význam toho Akasavům ušel. Malý parníček se opatrně blížil k písčitému břehu, pak bylo vystrčeno prkno a na něm se objevil mrštný, bíle oděný a velmi živý vládní komisař Sanders a mával ebenovou hůl kou se stříbrným knoflfkep1; na obou stranách lodního můstku se leskly dva kulomety a mířily na pobřeží. Celý národ. ohromený strachem a zlou předtuchou, díval se na vylodění. Náčelník Akasavů stál poněkud v p0předí svých pomalovaných bojovníků. Na Sandersově tváři se objevil výraz nevinného překva pení. ..Náčelníku," pravil, ,.prokazuješ mi velikou poctu tím, že jsi svolal všechny mladé muže, aby mě přišli uvítat. Raději bych je však viděl při práci v zahradách." Prošel podél řady válečně pomalovaných bojovníků a \"jkračoval bezstarostným krokem vysoce postavené osobnosti, k1erá přehlíží čestnou stráž. "Pozoruji: řekl přes rameno náčelníkovi, který jako očarovaný nečekaným příchodem chodil za ním, "po~oruji, že každý muž má smrtonosné kopí a bojovný ~tit z vrbového proutí a mnozí mají meče N'Gombiů.·' "Máš pravdu, pane," pravil náčelník, když se vzpamatoval z úleku. ,,Jdeme na lov slonů do Velikého lesa." .,Někteří mají okolo krku náhrdelníky z drobných lidských kůstek - ty nepotřebují k lovu slonů.~ To řekl zamyšlené, tiše, když pokračoval v přehlídce, a náčelník byl ve velkých rozpacích. ,.Zaslechlijsme," koktal, .• povídá se . . . Přišel \')'ZVědač a .řekl nám .. . , že se Ochoriové připravují k válce, a my jsme se obávali .. . ~ "No," pravil Sanders, jakoby k sobě, ale domorodým nářečím, ,.to je divné, neboť přicházfm přímo z města Ochori a tam jsem viděl jenom muže, kteří melou obili a pokojně chodí na lov; také jejich náčelm'k je nemocen - trpí horeč kou." Potřásl hlavou v dobře předstíraném údivu. ..Pane," pravil náčelník Akasavfi, "snad nám muži lhali ... Něco takového se může stát .. ... "To je pravda!" řekl Sanders vážně. "Toto je zemé lží; někteří říkají, že jsem mrtev, a hle! Již kolují zprávy, že v zemi neplatí žádný zákon a že muži mohou zabfjet a b0jovat podle libosti." "Ať zemru v té minutě," pravíl náčelník ctnostně, .. ať se řeka promění v oheň a stráví můj nejvnitřnější žaludek, ai
M
Sanders se vydal na dlouhou procházku k moři, aby prozkoumal postavení a promyslil řešení. Jestliže se lid chystá k válce, pak se jistě všude a ve stejné době konají přípravy a osnují se všeobecná povstání. Zavrtěl hlavou. O čtyři sta mužů a jednu dělovou lodici více nebo méně, to již nerozhoduje. Je naděje, že se jeden kmen vzbouří po druhém? Sanders by se mohl vypořádat s Akasavy; mohl by se postavit Isisiům a Akasavům; byl jíst kmenem Ochoriů - to jej utěšovalo -, ale ostatru'? Znovu zavrtěl hlavou. Možná že je zděděná lenost zdrží v klidu. Pravděpodobně rázem došel k rozhodnutí, protože se náhle v chůzi zastavil a s hlavou skloněnou na prsa se hluboce zamyslil. Potom se obrátil a chvatně kráčel zpět k domovu. Nevěděl jistě. který vlastně den je zvolen pro povstání. Jisté bylo jenom to, že Akasavo'vé, N'Gombiové. Isisiové a BoIekiové se potají připravovali na dny zabíjení, když tu přišla veliká novina. Sandi je mrtev. Kanoe se převrhla oa řece lsisi a prudký proud odnesl ládniho komisaře ; a třebas mužové prohledali břeh smě rem nahoru i dolů, našli jenom velký obrácený bílý klobouk, který odplouval, pomalu se otáčel, až konečně zmizel z dohledu. Tak to hlásil muž z kmene Akasavů; dověděl se o tom od hausského seržanta a ihned se ostře rozezvučelo lokalí a vesničtí vůdcové přiběhli k rokování s hlavním náčelní kem Akasavů . "Sandi je mrtev_" pravíl náčelník slavnostně . ,.Byl naším otcem a naší matkou a na rukou nás nosil: my jsme ho milovali a činili jsme mu mnoho nepříjemných věcí, právě proto, že j me ho milovali. Nyní však, když je mrtev a není tu nikdo, kdo by nám řekl ano nebo ne, nastal čas, o kterém jsem vám tajně povídal; vezměme tedy zbraně a vytáhněme nejdříve proti Božím mužům, kteří se modlí a DČaro vávají nás tím, že na nás stříkají vodu, a potom půjdeme proti náčelníku Ochoriů, k"terý na nás uvalil mnohou hanbu." "Pane," řekl drobný vůdce z rybářské vesnice, která leží nedaleko ocporijských hranic, .,je to moudré? - Náš Pan Sandi kdysi tekl, že už nesmíme bojovat." "Náš pán Sandi je mnev, ~ řekl nejvyšší náčelník rozvážně, "a protože je mrtev, nezajímá nás ph1iš, co kdysi řekl,
30
/
.............~ ............-
-
se každý strom promění v tygra a pohltí mě, jestliže jsem snil o válce." Sanders se v duchu ušklíbl. "Šetři dechu, lovče slonů," pra il Sanders mírně, "neboť daleká je cesta do Velikého lesa a musíš projít mnoho bažin a přeplavat mnoho fek. Jsem věru rád, že jsem přišel včas. abych ti mohl přát šťastnou cestu." Zavládlo velmi výmluvné ticho, neboť lov slonů byl jenom náhodnou náčelruKovou výmluvou. Cesta do Velikého lesa a zpět trvá ·dva měsíce, jeden tam a druhý zpět, a k tomu vede nej trašnější pustinou, a Akasavové nemají rádi dlouhé cesty vyjma plavby po řekách.
Sandcrs znal Elebiho jako domorodého evangelistu typu, hlučného. povídavého kazatele Páně; ve chvI1ích nadšení obrátil mnoho černochů na víru. Ale měl dny reakce, kdy se schoulil do své chatrče, uhnětené z bláta, a vlažně se díval na kře ťansM. To nové náboženství je robota. Nemůžete po nějaký čas pracovat do upadu a potom mít od toho pokoj. Musíte stále a stále kráčet vpřed, stále se do únavy zapírat, nesmíte nikdy umdlít, nikdy se uchýlit od přímé cesty, nikdy konat to, co byste právě chtěli učinit. ..Náboženství je vězení." bručel Elebi po své rozmluvě s Arburtem a pokrčil širokými, čem5'1lŮ rameny. Elebi měl 'Je zVyku zaměnit ve své chatrči evropský oblek za bederní pás a pokrývku, neboť byl divoch - divoch. který se sice dovedl přizpůsobit, ale který přece jenom zů: stal barbarem. Jednou při kázání na Ďábli řece se přivedl do takové míry nadšení, že srazil posměváčka a zlomil mu ruku, takže Sanders jej dal zmrskat a potrestal jej pokutou. Potom byl Elebi v určitých anglických misionářských kruzích považován za křesťanského mučedníka. protože skvě le zalhal a trest vylíčil jako surové pronásledování. Ale slooovina byla zakopána tři dny cesty za Tajemnou řekou a Elebi o tom dnem i nocí snil ve své chatrči nad doutnajícím polenem. Tři dny cesty za řekou, kolem volného místa, kde byly dva ·hroby, byl kraj, o němž še tvrdilo, že je pln ďáblů, a Elebi se při této myšlence zachvěl; protože však byl misionářem a nevysvěceným hlasatelem v{ry a k tomu ještě hrdým majitl?lem výtisku Epu/ol k Řinwnům (pracně přeložených do řeči domorodců), mohl se jen máločeho obávat. MěJ větší strach z jistého Bílého ďábla ve vzdáleném sídle vlády, který se po období dešťů vypravf na úřední obhlídku úseku. . Všichni se domnívali, že Elebi má podle zvyků bílých mužů jednu ženu, ale děvče, vstoupivší do chatrče s rybou na misce, ze které se kouřilo, nebyla žena kterou misionáři znali jako jeho manželku. .. Sikini," pra\oil, ..vydám se na cestu kanoí." ,.V posvátné službě?~ otázala se Sikini, která se dostala pod vliv muže v jeho povznešenějším období. ..Praskám ohně je jako ženský jazyk," praVil Elebi. "Snadněji udržíš pokličku na hrnci s vařicí vodou než tajemství v ženině srdci." Elebi měl přísloví z okoli řeky v malíčku a děvče se zamálo, protože bylo oblíbenou manželkou a vědělo, že se časem o všem doví. "Sildni," pravil muž náhle ...víš, že jsem si tě ponechal, když Ubírač krve chtěl, abych tě zapudil." (Arburt měl mikroskop a večery trávil zkoumáním krve svého stáda, hledaje příznaky trynosomiasidy.) ..Ty víš, že jsem kvůli tobě lhal tomu, jenž je mým otcem a ochráncem, řka: V mém domě bude jenom jedna žena, a to je Tombolo, žena z pobřeží." Mladá žena se na něj netečně podívala a přisvědčila. "Tedy ti řeknu, žejdu tři dny cesty za Tajemnou řeku a že nechám kanoi na místě, kde jsou dva hroby." ,.Co hledáš?" zeptala se. ,.V té končině je mnoho zubů," odpověděl. ,.které ljdé přinesli ze vzdálené země a ukryli, obávajíce se BuJa Matadi." BuŮ/ Ma/adi znamená Lamač kamenů; je to jméno. které dávají černoši konžské vládě. .. Vrátím se bohat," pokračoval J::tebi, .,a koupím si mnoho žen, které ti budou sloužit, a potom už. nebudu křesťa nem. ale budu se klanět červené modle. jako to činil můj otec a jeho otec." . "Jdi," pravila, zamyšleně přikyvujíc. bouřlivého
NáčeLru'k pře~l ·mlčenf.
"Pane, ke tvé poctě rádi odložíme cestu. neboť půjdeme -li, jak se shromáždíme k rokování?" Sanders zavrtěl hlavou. "Nikdo nemá zdržovat lovce," pravi1 ...Jdi v pokoji, náčelníku, a ulov mnoho zubů. " Viděl, jak se v náčelníkových očích náhle zablesklo, ale pokračoval. "Pošlu s tebou hausského seržanta, který mi potom může vypovědět phběh o tvé chrabrosti," světlo opět uhaslo -. ,.nebot se určitě vysl,.-ytne mnoho lhářů, kteří budou hKat, že jsi nikdy nedošel do Velikého lesa, ale já pak vydám svědectví, abych je zahanbil." NáčelruK ještě váhal a čekající řady naslouchaly, dychtivě se posunujíce vpřed, až se konečně přestaly podobat spořádanému vojsku a proměnily se v dav. "pane," pravil náčelru'k, "půjdeme zítra -" ..Jdeš dnes, můj milý," pravil Sanders sníživ hlas, až konečně mluvil jen o něho hlasitěji nežli šeptem, "sice tvoji bojovníci vykročí pod jiným náčelruKem a ty se budeš houpat na trorně. " "Pane, jdeme," pravíl muž tlumeně, "třebaže jsme velmi špatní chodci a máme velmi jemné nohy." Sanders si vzpomněl na lenost Akasavů a uvědomil si, že mu zaškubalo v tváři. "S bolavýma nohama si můžeš odpočinout," řekl významně, nale s bolavými zády nemůžeš ani kráčet, ani si odpočinout - Jdi!" Příštího dne za svítání připlul kmen N'Gombiů ve dvaceti válečných kano~ch, aby se přid~1 k akasavským přátelům, a za tihl ve vsi-jenom ženy a starce; král Tigili se v leknutí nad tím odhalením klidně vzdal malé četě Haussů hned na břehu řeky.
"Co bude se mnou, pane?" otázal se král Tigili. Sanders zamyšleně zahvízdl. . "Někde mám nařízení. které se tě týká," řekl.
9
LES ĎABLŮ ttyři dny cesty za M'Sakidangou, je-Ii pravdivé hlášení domorodců, je prudká řeka, která se klikatí dolů ze země N·Gombiů. Popis domorodců praví, že tato řeka je splavná
i v suchém období. Misionáři v Bongindě zesměšňují toto hlášení a také Arburt, mladý představený stanice, vyslechl s jemným úsmě vem v modrých očích E1ebiho hWcnf o pohádkové zemi u pramenů oné řeky a dal laskavě najevo, že tomu nevěří. ,.Jestliže je v těch místech uložena slonovina," řekl v řeči domorodcu, "nebo jsou-Ii tam zakopány poklady, řekni to Sandimu, neboť ta slonovina patří vládě. Ale ty, Elebi, upni srdce více k pokladům v ncbi a na svou nehodnost zasloužit si místo v Jeho království, a nech slonovinu slonovinou."
31
............ ~ ............. Řekl jí mnoho věci, l1eré neodhalil Arourto i - o tom, jak se lam slonovina dostala, o lidu, l1erý ji hlídal, o prostředcích, kterými si ji chtěl zajistit. Příštího rána, ještě než zaznělo misionářské lokalI, odplížil se pryč v kanoi; Arburt vzdychl, když zvěděl tu novinu, a nazval ho nespolehlivým chlapíkem. Arburt byl přece jen lidský. Sanders. přestože byl také lidský, poslal rychlé posly, aby zatkli Elebiho, neboť není dobře, když se domorodci při honbě za poklady potloukají končinami cizfch kmenů, protože lakový výlet vět inou znamená válku a válka zase znamená - alespoň pro Sanderse - důstojné úřední dopisování, což z hloubi duše nenáviděl. Kdo by chtěl sledovat Elebiho, musí mu v patách veslovat až do Okau, kde se Barina setkává s Lapoi, pak se musí dát vodní cestou vlevo a přes mlčenlivé jezírko Bílého ďá bla, musí sledovat vinoucí se řeku, až se dostaně do rejdiště slonů. Tam je les zničen hrou Velikých; pobřeží je poházeno kmeny stromů, vyrvanými a nedbale pohozenými hrajícími si slony. Na zemi není ani tráva, ani křoví; je to ploché bahnisko se stopami sloních kročejů. Elebi přitáhl kanoi ke Qřehu , opatrně vytáhl hrnec na vařeni, naplněný teta ými uhlíky, vysypal je a navrlil na ně čerstvé větévky a třísky uschlého dříví. Pak si vystrojil hostinu a uJehl. Toulavý panter se v noci přiblížil, větřil a řval, a Elebi vstal a přiložil na oheň. Ráno začal hledat potok, který vedl k Tajemné řece, a našel jej mezi vysokým rákosím. Elebi měl mnoho přátel v zemi N·Gombiů. Shromáždili se ve vesnici Tambango - k neskonalým rozpaktlm náčel níka té vesnice -, protože Elebiovi přátelé vztáhli ruku po všem, čeho se jím zachtělo, tím spíše, že pr-evyšovali počet vesničanů, byLi totiž tři na jednoho. O'Sako, jeden z těch Elebiových přátel, nahnal náčelnIkovi převeliký strach; řekl málo, a zato si majestátně vykračoval nečistými ulicemi Tambanga a v ohbí levé paže držel lesklý ohnutý nůž. O'Sako byl štíhlý a hezký. Obnažená ramena se mu leskla a na svalnatých pažích neměl ozdoby. Husté vlasy měl tak namazané jílem, že se až podobaly účesu evropské ženy, a tělo si pomazal ingolovým prachem. Jenom jednou ráčil oslovit svého hostitele; řekl: "Než přijde Elebi, pán, najdeš mi tři mladé muže a ti nás zavedou na území Tajemné teky," ,.Ale pane," omlouval se náčelník, "nikdo nemůže jít k Tajemné řece, protože tam jsou ďáblové." "Tři muže," pra iI O'Sako tiše, "tři muže rychlých nohou, bystrých očí, jako jsou N'Gombiové, a mLčenlivých ústjako mrtvý." ,,- ďáblové," opakoval náče lník chabě, ale O'Sako se díval vpřed a rozkročil se. Když slunce zuřivě pálilo na svět v posledním úsilí před skonánfm a široká řeka se proměnila v tok ohně a dlouhé sríny se rozprostřely po mýtinách, došel Elebi do vesnice. Přišel nečekán od jihu a nenesl zjevné známky svého dočas ného pobytu v t áboře civilizace. Byl nahý vyjma bederního pásu a panteří kůže přehozené přes rameno. Na konci vesnice byl sněmovní dům, sešlá, došky krytá chatrč, vystavěná na mírném návrší, a tam Elebi, pán, svolal své hejtmany a vesnického oáčelníka. Promluvil: "Kala-kala," začal - což znamená <.o dávných dob a je to slavnostní zahájenf řeči -, "před příchodem bílého muže a v dobách, kdy Arabové přicházívali ze severních končin, aby kradli ženy a slonovinu, zakopali lidé od Tajemné řel")' své poklady na Ďáblově místě. Ženy ~k nemohli zakopat, a proto o ně přišli, Nyní jsou všichni obyvatelé Tajemné řeky mrtvi. Arabové zabHi jedny, Bula Matadi
zabil druhé, ale většinu jich sklála nemoc. Tam, kde stávaly vesnice, vyrostla vysoká tráva a v bývalých zahradách ště betají sno acr. Já však vím o onom místě , protože jsem mčl vidění a hlas mi řekl -" Ostatní řeč byla z evropského hlediska pouhým rouhánim. Elebi mluvil velmi hbitě, protože byl vycvičen v kázání a snadno se vyjadřoval. Když skončil, promluvil náčelník vesnice Tambangu. Byla to vážná řeč o ďáblech. Nikdo ani trochu nepochyboval o tom, že v lese, kde je poklad, je skutečně silná pevnost ďáblů. Někteří prý mají ošklivé obličeje a jsou velké jako gumovníky - jsou vlastně vyšší, protože užívají celých stromů jako holi; jiní jsou prý malf, tak malí, že cestují na křídlech včel, nicméně jsou velmi silnými, velmi strašnými a velmi vydatnými strážci zakopaných pokladů. Jejich hlavní úlohou je zavést pocestného na nepravou ceStu: muži vešli do lesa na lov nebo pro kopálovou pryskyřici nebo gumu, a nikdy se nevrátili, protože do lesa vede ti íc cest. ale žádná cesta nevede z lesa. Elebi vážně naslouchal. "Jsou ta,m skutečně ďáblové ,~ pravil, "a k nim počítám i Starého ďábla . jenž je nepřítelem Boha. Mnoho jsem se zaměstnával vyháněním ďáblů - v posvátné hodnosti služebníka Slova. O těch malých ďáblech nic nevím, ale nepochybuji, že žijí. Proto si myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom obětovali modlitbu." Podle jeho rady shromáždění pokleklo před všemi vesničany a Elebi se po způsobu l>Oých lidí velmi vážně pomod'Iil, aby Moc temnoty nenabyla vrchu, ale aby Veliké dno vítězně pokračovalo.
Potom, aby to bylo docela jisté, shromáždění obětovalo slepice před náčelníkovou chatrčí a bláznivý kouzelník pomazal Elebiho lidským sádlem. "Půjdeme přes zem Ochoriů ," pravil EI~bi, který byl dobrým stratégem. "Ochoriové nám dají potraviny a vůd ce, protože jsou velmi zbabělí a bázliví." Rozloučil se se starým náčelníkem a pokračoval v cestě; O'Sako a jeho bojovníci šli s ním. Tak uplynuly dva dny. Hodinu cesty před městem Ochori svolal poradu. ,,Protože znám svět," řekl, "znám také Ochorie, kteří jsou otroky; uzříte, jak mi jejich náčelník obejme nohy, nebot je slušno, aby muž jako já, jenž zná zvyky bílých mužů a jejich kouzla, byl přijat s poctou; vyšleme napřed posla, že přichází E1ebi, pán, a vyzveme Bosamba, náčelnJka Ochoriů, aby před naším příchodem zabil mnoho koz. ~ "To je dobrá řeč," ře.kl O'Sako, jeho důstojník, 'a posel byl vypraven. Elebi a jeho karavana šli pomalu za ním. Říká se, že Elebiův vzkaz zastihl Bosamba, náčelníka Ochoriů, když byl právě ve sklíčené náladě, jakou trpívají neposední lidé, kterým se zdá, že život plyne ph1iš hladce. Bosambo měl ve zvyku - nad čímž se jeho lid ve zbožné úctě pozastavoval - přemýšlet nahlas a anglicky ve všech kritických okamžicích nebo při každé plí1ežitosti, kdy ne-bylo záhodno, aby se jeho myšlenky roznesly. Seděl přede dveřmi s é chatrče, kouřil krátkou dřevěnou dýmku a tiše naslouchal, zatímco posel popisoval blížícOlO se návštěvníka a ohromnou poctu, která má být jeho návštěvou prokázána Ochoritlm. Na zakončení chvalozpěvu lekl Bosambo: ,zatracený černocb!" Posel byl překvapen podivnou řečí. "Náčelníku," pravil, "můj pán je veliký a zná zvyky bílých mužů." "Já také ledacos vím o bílých mužích," řekl Bosambo dvě
32
-------~~----~ Za dva dny přišli ke dvěma hrobům. Na tom místě asi bývala vesnice, protože tam bujně rostly iSisijské palmy, a když členové výpravy rozhrnuli trávu. přišli - na trouchnivějící střechy. Také v kokosových palmách poletovaly milióny snovačů a opodál byl zpustlý banánový lesik. Elebi zjistil, že hroby jsou pokryté rozbitými hrnci, a byl spokojen. V lese, hodinu cesty za mrtvou vesnicf, přišli na starce tak vetchého, že byste Jej byli mohli svázat do uzlíčku . ..Kam jdou mladí a silní mužové?" mumlal dětinsky. ,.Do lesa drobných ďábl ů? Kdo je dovede zpět k ženám?' Nikdo, protože ďáblové je zmatou. zavřou staré cesty a otevřou nové. Och, ko ko!" Uboze popotahoval. "Otče." pravil Elebi a v ruce mával proužky červeného flanelu, "toto je kouzlo bfiého muže; vrátíme se zpět cestou. kterou jsme přišli." Po těch slovech propukl stařec v šílené proklínání a svolával na ně tisíce smrtí a Elebiho průvodci se schoulili v ohromném strachu. ,.žil jsi příliš dlouho," řekl E1ebi mírně a kopím proklál mužovo hrdlo. Po dvoudenní cestě po zabití starce našli slonovinu. Byla zakopaná pod hromadou. která zarostla bujným rostlinstvem. a podle evropských výpočtů měla cenu 50 000 liber. .. pujdeme zpět a najdeme nosiče." řekl Elebi, "ale vezmeme s sebou tolik zubů, kolik uneseme." Za dvě hodiny se vydala výprava na zpáteční cestu po stezce, která byla každých sto yardu označená proužkem šarlatového flanelu, visícím na větévce. , Bylo tam mnoho cest. kterými by se byLi mohli br~t, a některé vypadaly, jako by byly upraveny lidskou rukou, a Elebi byl rád, že si tak bezpečně označil zpáteční cestu. Osm hodin šla karavana rychlým krokem, nalézajíe 6ez obtíží směr; potom se zastavila, aby pfenocovala. V noci Elebiho probudil muž, který vykřikl, vyskočil a rozhrabal oheil, aby vzplál. "Bratr Olamba- z Kinsassy má nemoc, nwngo," pravil ustrašený hlas a Elebi svolal poradu. "Je mnoho zpusobů, jak bílí muži jednají s nemocí," řekl moudře. "Dávají nějaké prášky a píchají jehlou do paže, ale je zbytcčno dávat lék]', když je to šílenství - to jsem slyšel od otců na misionářské stanici, protože šílenství při chází jenom tehdy, když je smrt blízko." ;, Včera večer mu bylo dobře," pravil tlumený- hlas. I' V-tomto lese je mnoho ďáblu zeptejme se ho, co vi-
klidně poříčnrm nářečím, ,.protože mám Hoho přátel; mezi nimiž je Sandi, který se oženil se sestrou ženy mého ~ratra a je mým příbuzným . Také," pravil Bosafubo odvážně, "potřásl jsem si rukou S Velikým bOým králem. který sídli za velkou vodou a který mi dal mnoho-daru." S touto povídačkou se posel vrátil k pomalu postupující karavaně a Elebi byl vzrukn a trochu postrakn. "To je podivné," řekl, ..~tě nikdo neviděl ochorijského náčelníka, který by nebyt pokorný jako psí syn - podívejme se tedy na Bosamba. Rekl jsi mu,-aby mě přišel uvítat?" ,.Ne," pravil posel upřímně, ..byl tak vznešený a tak p0výšený, protože Sandi se oženil se sestrou ženy jeho bratra, a tak hrdý, že jsem se neodvážil zmínit se mu ó tom." Na kraji vesnice -Ochori je místo, kde byle kdysi na Sandersovu radu vztyčeno výstražné znamení; tam se Elebi setkal s čekajCcím náčelníkem, a to mu polichotilo. Pak bylo ve sněmovním domku konáno vážné rokování a tam E1ebi řekl, kolik bylo nezbytno, a Bosambo uvěřil, kolik chtěl. ..A co si pfejcl ode mne a od mého lidu?" otázal se Bosambo konečně. "Veliký náčelníku," řekl Elebi, .jdu na dlouhou cestu jsa posOen duchem, o kterém ty nic nevíš, protože on je zvláštním tajemstvím bílých mužů." .. Není tajemsM, jehož bych neznal," pravil Bosambo pyšně, ,.a mlUVÍŠ-li o duchu, povím ti o některých svatých a také o Svaté Panně, která je svrchovaně uctívána bOými
muži ." .. Mluvíš-li o svatém Pavlu -," začal Elebi bezradně. nejen Pavla, ale i Petra, Jana, Lukáše, Matouše, Antonína a Tomáše," odříkal Bosambo rychle. Nebýval nadanno žákem katolické misie. Elebi byl ohromen. ,.Tyto kouzelné věci teď necháme stranou," řekl E1ebi moudře. ,.Vidím, že jsi učený muž. Nyrtí jdu hledat báječné poklady. Všechno, co jsem ti prve řekl, je lež. Promluvme si jako bratři. Jdu do lesa Ďáblu. kam již po dlouhá léta člověk nevkročil. Prosím tě tedy, abys mi dal potraviny a d~set mužu jako nosiče." "Potraviny můŽeš dostat, ne však muže," řekl Bosambo, ,.protože jsem slíbil Sandimu, který je, jak víš, manželem sestry ženy mého bratra, že ani jeden muž neopustí tuto krajinu." . S tím se Elebi musel spokojit, protože nový duch sestoupil do OchOtiů od té doby, kdy je viděl naposled, a v plachých očích bývalých otroku svítila znepokojující nedůvě ra . Kromě toho se zdálo, že jsou i dobře ozbrojeni. Ráno se výprava vydala na cestu a Bosambo, k1erý se vždycky pojistil proti nebezpečí, díval se, když se měli k odchodu. Zpozoroval, že částí výzbroje malé karavany jsou dva veLiké koše naplněné af po okraj úzkými proužky červené látky. "To je moje kouzlo," pravil Elebi tajemně, když se ho Bosambo zeptal, "slušelo by se, abys znal jeho moc." Bosambo mu velmi drze zívl do tváře. Den cesty za sídelní vesnicí Ochoti dospěla výprava k prvním rozptýleným předvoj dm Velikého lesa. Houští gumovníků chránilo vstup do pralesa, a tady konečně bylo odhaleno kouzlo červených proužkd z Elebiho košíku. Každých sto yardu se karavana zastavila a Elebi přivázal proužek na větev stromu. ,.Tímto zpusobem," sdělil svému důstojníkovi, "se nemusíme bát ďáblů, protože i kdybychom nena~li slonovinu, najdeme alespoň cestu zpátky." (Takový pokus byl učiněn misionáři při cestách po území mezi Bongindou a Velikou řekou, ovšem v té krajině ďá blové nebyli.) ~Znám
děl?"
Zašla tedy deputace ke k.řiěfdmu a svrjejícímu se muži, který ležel stažen a svázán na zemi. a promluvila na něho. Měli -jakéSi těžkosti s navázáním řeči, protože muž ustavič ně brebtal, žvatlal, smál se a křičel. "A ďáblové -?" začal konečně Elebi. ,.Ďáblové," křičel Šl1enec. "Ííííí.í.í! Viděl jsem šest ďáblu s ohněm v ústech - smrt tobě, Elebi! Pse •.. " Řekl ještě jiné věci. které ~k nebyly dosti srozumitelné. "Kdyby tu byla voda," uvažoval Elebi, .. mohli bychom jej utopit; protože však je tu jenom země a les. doneste jej opodál tábora a já jej umlčím. " Odnesli tedy blázna pryč - osm silných mužt1 se s ním potácelo lesem - a vrátili se, zallechavše Elebiho-s nemocným. Křik nálůe utichl a -Elebi se vrátil. otíraje si ruce o levharti I..-ůži . "Pojďme spát," pravil Elebi a ulehl. Ráno byla výprava na cestě již před úsvitem. .H
-------~------Nekráčeli ještě
ani míli od místa, kde
přes
noc
tábořili,
.,Není pochyby," řekl Elebi za chvíli, -že toto je dílo dá- pomodleme se." D acet minut se vážné a nahlas modlil, a než dokončil, nastala tma. Té noci se utábořili na místě, kde byl nalezen poslednf červený ukazatel, a ráno se rátilj cestou, po které přišli.
a zastavili se.
blů
"Pane, tady už neru znamení,u hlásil vůdce a Elebi ho nazval bláznem a šel se sám přesvědčit. , _ Ale po červeném flanelu nebylo nikde ani památky. Sli dále ještě jednu míli, ale bez výsledku.
,.Dali jsme se nepra"ou cestou; vraťme se," řekl Elebi a výprava vykročila k táboiišti, které před nedávnem opustila. Ten den byl promarněn hledáním cesty na tři mile každým směrem. ale nikde nebylo přivětivého plápolu, který by jim ukázal zpáteční cestu . ., Všichni jsme N'Gombio"é,M řekl ElebL ,.půjdeme tedy zítra tak, ab. nám slunce svíti.lo do zad; národ N'Gombiu neví, co jsou lesní brůzy - ale nerozumím, proč kouzlo bílého muže selhalo:' .. Ďáblo\'~!·· mumlal Ekbiho důstojník zarputile. Elebi si ho zamyšlené prohlédl. _Ďáblo\'é si nčkdy žádají občtf," řekl ')7.I1amnč. ,.Moudrá koza nemečí, kdvž se kněz blili ke stáuu." Ráno byl učinčn ,'cliký ·ohjev. Na okraji táboti~tě našli pomačkaný kousek flanelu , Ležel docela uprostfed cesty a Elebi zaf\'á1 radostí. Znovu kara\'ana \"Vkročila . O míli dále zahlédl Elebi zase červený proužek a' o púl míle dále zase jiný, po mili cesty
dost, ale nemohli nalézt \'odu, a v tom tk-vělo ani nu1i a červené hadn"ky zmizely nadobro a karavana počala v kruhu bezradně bloudit. "Tady zřejmě nepomůže modlitba, ale oběť," usoudil . Elebi a jeden z vůdců byl zabit. O tři noci později doplížil se O'Sako tajně k místu, kde Hebi spal, a vyřídil hádku, která toho une propukla o tom, kdo má velet výpravě. Zásob
měli
nebezpečí. Neu~li
_Pane," pra"iI Bosambo z Monro"ie, .,učinil jsem všechno, co jsi mi přikázal učinit." Sanders seděl před náčelnickou chatrčí ve svém polním křesle
a přik}vl.
~Když přišel tvůj rozkaz. abych na~el Elebiho - který je nepřítelem vlády a nepo~louchá tvého slO\'a -, vzal.jsem padesát mladých mužů a šel jsem po jeho stopě. Zpočátku
dal~í.
byla cesta snadná, protože Elebi navázal kousky látky na stromy. které jej měly \'tst na zpáteční cestě, ale později to bylo obtížné, protože N'Kema žijí v lese."
Přece "~K proužky nebyly tam, kam je dal, a na \'šech bylo patrno. že s nimi někdo hrubč zacházel, čemuž se kazatel velice podh'il. , 'čkdy drobné cáry docela chyběly, ale pátrající hlouček na nč přece v určité vzdálen~ti pfišel, a pak se pokračO\' alo \' pochodu. (,híli před západcm slunce se Elebi náhle za!>ta\'il a zamyslil. Před ním ležel jl' ho vlastní dlouhý stín - ~Iunce bylo za ním, ačkoli\' mělo být před ním. Jueme nesprá\'ným směrem, ~ řekl a muži oůhodili náklad a zadí"ali !tC na nčbo.
Sandcrs vytáhl obočí. .. Opice, pane," přik),'l Bosambo hlavou, "malé, černé opice. které milují živé hany - sc!>kočily ze stromů a strhaly hadhl:y a \'laly si je do ,)'ch dumovů, jak má opití národ ve zvyku. Ta\.. se ztratil Elebi a jeho muži; já \'~ak znám cesty v onom lese a n~1 jsem jeho kosti. M ..A co \íc jsi na~c1?" otázal se Sanders, ..Nic, pallC, řekl Bosambo, di\'aje se mu primo do očí. ..To je pra\'dčpodobně lež," řekl Sandcrs.
_Opice'?~
k
II
~...
.-.. ......-:: :.""
------
~ ......
Bosambo si vzpomněl na slonovinu zakopanou pod podlahou chatrče a neodporoval mu.
Když si Sanders pro ni a velmi
p~lal. přišla
hbitá,
podezřívavá
bdělá.
Než mohl promluvit, otázala se ho: "Pane, kde je Lijindžii?" Domorodcům se nikdy nepodařilo vyslovit správně ludleyho jméno. ."lijindžii pluje přes černou vodu," řekl Sanders mírně. "pluje ke svým lidem." "Ty jsi ho poslal pryč, pane." pravila rychle a Sanders
10 M'LINONINY LASKY Miluje·li muž ženu, ať mrtvou nebo živou, těší-Ii se vroucí a milou vzpomínkou nebo velmi radostnou skutečností, získá si snadno přízvisko "nepřítel žen", což je Obvyklým označením., které dává neuvážJivý člověk každému muži, který činí v láskácb rozdíl a který o svých vášních nemluví. Sanderse líčili jako nepřítele žen ti, kdo ho tak málo znali, že nemohli analyzovat jeho povahu; avšak Sanders nebyl nepřítelem žen v pravém slova smyslu, protože necítil k ženám nenávist. Jakýsi mladík - jmenoval se Ludley - byl na stanici v sídelní, vesnici Isisi ja,ko zástupce vládního komisaře po tfi měsíce. načež Sanders pro něho poslal. "Myslím, že byste se měl vrátit domů," pravil Sanders. Mladík udiveně vykulil oči.
neodpověděl .
"Pane." pokračovala a Sanders se podivil hořkosti jejího hlasu, .. říká se, že nenávidíš ženy." ..Pak byla řečena lež," řekl Sanders. "Nelze říci, že nenávidim ženy, n~opak velice je ctím. protože sestupují až do hloubi pekel, když plodí děti; také si jich vážím, protože jsou jinak statečné a velmi věrné." ,Neodpověděla . Hlava jí klesala, až jí brada spočinula na nahé. hnědé hrudi. ale dlvala se na něho zpod řas a oči se jí naplnily podivným leskem. Co i jako zmatek hnulo Sandersovým srdcem - chybil snad? Proklínal Ludleyho a vydechl vroucí, třebas zlomyslnou modlitbu. aby se s ním parník potopil. Ale její slova ho uklidnila. ,.Způsobila jsem, že si mne lijindžii zamiloval." pravila, "třebas on byl velikým pánem a já byla otrokyní; také bych byla sestoupila až do pekel, protože jsem doufala, že mu jednou zplodím děfi. ale nyní se to nikdy nestane." "A díky Bohu za to," řekl si Sanders pro sebe. Byl by jí rád řekl slovíčko útěchy, ale M'Lino se prudce otočila a odešla. Sanders se podíval za půvabnou postavou. která se vzdalovala nepravidelně se roztahující ulicí, a vrátil se na vůj parník. Byl již deset mil doleji na řece, když si teprve vzpomněl. že pokárání, které pro mladou ženu chystal, zůstalo nevy-
"Proč?" řekl.
, Sander neodpověděl, ale otevřenými dveřmi se zadíval na vzdálenou vesnici. "Proč?" otázal se mladík znovu. ..Cosi jsem zaslechl," pravil Sanders úsečně - byl poně~LJ.d v rozpacích, ale nedal to najevo. "Co jste zaslechl?" Sanders se netrpělivě pohnul na židli. "Ach, něco," řekl neurčitě a dodal: .. Půjdete domů a oženíte se s onou hezkou dívkou, o které jste horoval. když jste sem přišel." Opájený obličej mladého ludleyho zrudl. "Podívejte se, komisa1j," pravil zpola hněvivě, zpola omlouvavě, "vy si přece takových věci nevšúnáte ... Vždyť víte. že to se dělá v černošských zemích - ach, k čertu! Vy přece nebudete jednat jako cenzor a všímat si mé morálky?" "Vaše morálka mi nedělá starosti .... řekl Sanders pravdivě ...Vy si buďte třeba nejzhýralejším chlapíkem na světě - což, přiznávám. nejste - a nebudu se pokoušet vás napravit. Ale morálka mých lidojedů mi dělá starosti. Jděte domů, synáčku. ožeňte se, crescit SLIb porulere vřnl/s -pře klad najdete v oddílu citátů v každém lepším slovníku. Pokud se týká věci, které se dělávají v černých krajích , ty se nedělají naší černé zemi - uličnické kousky toho druhu jsou dosti dobré pro Belgické Kongo nebo pro zem Togo, ale nehodí se pro tento proužek divoké země . " ludley odplul do Anglie. Nikomu neřekl pravou příčinu, proč se vrátil domů. protože by to nebylo pěkně vypadalo. ludley byl docela slušný hoch, jako b)'Vají hoši jeho typu, a o Sandersovi neřekl nic horšího, než že je nepřítelem žen. v}iev. k němuž došlo po jeho odjezdu, dokazuje, jak se v postupu myšlenek málo liší bílá mysl od černé. Když tedy Sanders spatřil svého zástupce, že je bezpečně na parníku, který mířil k domovu, vypravil se po řece do 15i5i a tam promluvil se ženou, které říkali M·Lino. Průměrná černošská žcna má podle evropského měřítka ošklivou tvář, ale krásnou postavu, avšak M'Lino nebyla obyčejnou ženou, jak se později dovíte. lsisijský lid, který nosí v hlavě podivné rodinné zprávy, přecházející z otce na syna, praví, že M'Lino pocházf z arabskč rodiny, a jestliže něžný tvar nosu a zjemnělá ústa mohou skutečně něco dokázat, pak tedy dokazují, že M'Lino není ryze bantuského
řízeno.
"To je velmi podivné," řekl si Sanders poněkud mrzutě, ..asi ztrácím paměť. ~ Za tři měsíce přišel z Anglie mladý Penson. aby zaujal Ludleyho místo. Byl to mladík svěží tváře. a což bylo ještě důležitější. byl již dvě léta na zkušené v území Sierry leone. "Máte jít do lsisi," řekl mu Sanders, "a jsem nucen vám řici, že se musíte nút velice na pozoru." ~Co se děje?" otázal se mladík dychtivě. "Černoši se bouří?" . "Pokud vím," řekl Sanders, "nebouří se .:... ne ' před krveprolitím, ale před láskou se musíte chránit." . A pověděl mu příběh o M'Lino, i když to nebyla povídačka, které by byla britská koloniální správa uvěřila. · "Mfižete mi 'důvěřovat," řekl mladý Penson, když Sanders skončil. "Vám úplně důvěřuji," pravíl Sanders. "ale nedůvěřuji té ženě - čas od času se ohlaste; jestliže o ní nebudete psát, pojmu podezřeni a vypravlm se za vámi ve velmi nemilostivé náladě." . "Důvěřujte nů," řekl mladý Penson ještě jednou, protože byl ve věku, kdy si je muž sám sebou jist. Pozoruhodno je, že od chVJle, kdy odešel na své nové působiště, až do chvíle, kdy se o několik měsíců pozdčj1 vnemilosti vrátil do sídla vlády, nenapsal ani slo a o ·vzpří mené štíhlé divce. s krásnýma očima. Posílal jiné zprávy, úřední hlášení, srručná a věcná, ale nikde zmínky o M'lino, a Sanders dostal strach. Začaly proskakovat podivné povídačky o lidech, kteří byli nespravedlivě trestáni, o dlvokém výprasku přikáza ném komisařovým zástupcem a Sanders sedl na parník. a vyplul vzhůru po řece.
původu.
35
-------~------podivná okolnost) o ní nepohovořil s náčelníkem. Dověděl se, že se stala oblíbenou ženou O'Sakovou, že měla-mnoho milenců a opovrhovala svým manželem, ale jinak se po ní neptal. Jednou viděl, že k nčmu přichází, a ~I s cesty, aby se jí vyhnul. Bylo to strašně zbabělé, věděl to, ale bál se, že by neměl tolik síly, aby odolal nápadu ztrestat ji, Jednou po této návštěvě Sanders plul zvolna po proudu: sám byl u kormidla a pátral po písčitém břehu zrádné řeky : Hlavu měl 'plnou záhadné M'Lino, když tu se náhle z křoví, které vroubí řeku lsisi, ozvalo .. bum!" a vzduch se naplnil .Iétajícími kulkami. Jedna dopadla na kajutu a na kousky roztříštila okenní tabuli; mnohé zapadly do řeky a jedna minula hlaVl! seržanta Abibu a shodila mu fez. Sanders zamířil k pobřeží; byl zvědav,' co přimělo útoční ka, který by -se byl málem stal vrahem, aby vypálil hákovnici tímto směrem, a Abibu, prostovlasý, vztekle strhl plachtovínový kryt z malého lesklého kulometu, Potom čtyři hausští vojáci skočili do vody a brodili se na břeb, držíce nad hlavami v jedné ruce pušku a v druhé náboje. Sanders stál u lodního zábradlí a v dlani svíral sportovní revolver, Ten, kdo chtěl zabít, vybral si skutečně velmi pnuodné fiÚsto. Křoví bylo neobyčejně husté a přístup na břeh drsnou trávou, která vyrůstala z bažiny, a bujnou spletí p0pínavých rostlin byl by pro bělocha téměř nemožný, AJe Haussové to dovedli - našli muže s puškou, ze které se ještě k9uřilo; klidně čekal. Byl z kmene lsisiů - Mu filozofů - a bez odporu vydal
Přistál nedaleko př~d osadou a kráčel po bi'chu reky, Nebyla to pohodlná cesta, protože krajina je jedinou spletí rostlinstva. Potom přišel na africkou idylu - mladý muž seděl a hrál na rozskřípané hOU6le pro radost M'Lino, která ležela v trávě a oběma rukama si podpírala bradu. n Ve jménu tisíce ďáblů," pravU Sanders hněvivě a chlapec v tal z poraženého stromu, na němž seděl, a zadíval se , na předsta.veného klidně a bez zřejmých rozp*ů. Sanders pohleděl dolů na ženu a přikázal: "Jdi do vesnice, ženo," pravi1 tiše, protože měl , vztek. .,A nyní, vy vzácná odrůdo bílého muže,"' pravil, když dívka odešla, pomalu a neoch~tnl, .,co se to povídá o zmrskání O'Saka?" . Mladík vytáhl z kapsy dýmku a chladně si ji zapálil. "l1oukl M'Lino," pravil 'hlasem tlověka. který se plně ospravedlňuje.
"Z toho soudím, že O'Sako je nešťastným manželem okouzlující černošské lady, kterou jste právě nyní bavil, když jsem přišel?" _N~buďte hrubý," zavrčel mladík.·.. Vím. že je černoška, a to ~chno ostatní, ale naši doma si zvyknou na barvu -" ,.Jděte na palubu parníku," řekl Sanders klidně. "Pova!uJte se za vězně." Sanders ho dopravil do sídla vlády, aniž se zdržoval vyšetfu áním O'Sakova výpra!iku, a o M'Lino se zmínil, teprve když byl opět v sídle vlády, "Chápete, že je nutno, abych vás poslal domů," řekl Sanders. _Myslil jsem si, že to učiníte," řekl mladík tiše. Cestou po řece ztratil všechno sebevědomí a vypadal velmi sklíče
zbraň.
"Myslím si," řekl seržantu Abibuovi, když spěchali po ke břehu řeky, "že to znamená smrt." "Smrt a ještě muka v pekle," řekl Abibu, který byl roztrpten ztrátou fezu, za nějž dal pět fran1ců ve francouzském území. Sanders odložil revolver, když spatřil vězně; v poškozené kajutě zasedl k mimořádnému soudu . "Vystřelil jsi na mne?" otázal se. "Vystřelil, pane," pravil muž,
ně .
6bočí
"Jistě jsem se zbláznil," přiznal den před příjezdem poštovního parníku, který byl na cestě do Evropy. "Miloval jsem ji od první chvíle - Pane Bože, jaký jsem to osel!" "To jste," souhlasil Sanders a s lehkým srdcem ho doprovodil na lOĎ, .,UŽ nechci zástupce pro lsisi," psal Saoders koloniálnímu úřadu kysele. ,'shledávám, že je tu tolik práce, že si nemohu připravovat ještě nadbytečnou radost a vystupovat jako gardedáma britských důstojníků," Podnikl zvláštní cestu do Isisi, aby věci napravil, a M'Lino přišla k němu nepozvána, "Pane, i on ode~I?" otázala se, ..Až tě budu potřebovat, M'Lino,- pravíl Sanders, ,.pošlu si pro tebe." .,Milovala jsem ho," pravila s větším éitem, než by byl Sanders čekal, ž~ domorodá žena dá najevo. n Ty se snadno zamiluješ," řekl Sanders, Přikývla, • to Tak je tomu u někter)'Ch žen," pravila. "Když miluji, miluji ohromnou silou; když nenávidím, nenávidím navždy, navždy - nenávidím tě, pane!" Rekla to velmi prostě. "Kdybys byla mužem," pravil rozhněvaný vládní komisař, ..dal bych tě svázat a zmrskat!" "Ffffff!" řekla dívka opoVTŽlivě a odešla od překvapené ho Sanderse. Abyste mohli ocenit toto postavení, musíte si uvědomit, ' že Sanders byl vladařem celého úseku, že měl právo nad životem a smrti a že se ho žádný člbvěk neódvážil vyptávat nebo neposlechnout. Kdyby M'Lino byla bývala mužem, byla by, jak Sanders řekl, \-,ytrpěla trest pro neuposlechnutí - ale byla ženou a neobyčejně obdařenou žcnou, která si byla jista všemi svými silami. Po tři dny, co byl v lsisi, ji nespatřil, ani (a to byla pra-
"Proč?"
"Protože," odpověděl vězeň, "jsi
ďábel
a provozuješ čá
ry,"
Sanders byl poněkud udiven. n V jakém zvláštním ďábelském oddělení jsem zaměst nán?" otázal se jazykem domorodců, Vězeň se na něj upřeně zadíval. "Pane," odpověděl, ,,není mou povinnosti rozumět těm věcem. Bylo mi řečeno: Zabij! A já zabfjírn.'· Sanders nemařil čas zbytečnými otázkami. Muž byl dán do okovů, příď parru'ku se otočila dolů po proudu a vládní komisař bděleji sledoval okolí. Uprostřed cesty mezi B'Fani ~ Lakaloli přišel na místo, kd.ehylo možno přistát. Byly tam uschlé stromy, které' bylo lze poká~t, a Sanders rozkázal,.aby posádka doplnila zásobu paliva. Byl mrzut, ne proto, že se černoch pokusil připravit ho ' o život, ani ne proto, že jeho hezoučká kajuta, kam střela dopadla, je plna tffltě z rozbitého skla, ale protože tušil nepokoje na místě, o němž se domníva:l, že je tam soulad a klid. ' . Dohlížel-na šestnáct různých a odlišných národů, z nichž každý byl oddělen od ostatiúch zvyky i jazykem. Rozdíl mezi jednotlivými kmeny nebyl jako mezi Francouzem a Italem, ale jako mezi Slovanem a Turkem. Za dobrých starých časů, ještě před příchodem Angliča nů, bylo tam mnoho válek kmene proti kmtnu, národa
36
2 'V'
• ZATRACENí BLÁZNI
1
TŘI ŘEKY
2
. TOUHA SOVA J10uKÁ UTAH ŽiVOT NENí SNÁŘ RÁD CHTĚL BYCH ŘíCT
'V'
ZPEVNICEK RODOKAPSU
OBSAH W -..I
I
3 4
5 6 7
píSNiČKY I
EdyWilda DO NOT ZAPSALI G.ŠPAČEK A V. KŘEMEN
~ ~
~ ~
....
1.
Zatracení blázni
~ r n 15.;: 1, II l J] IfJ· ftl I '* R i rJ. I . I - ! fIl t J·l J. I 1n I J, t 1 J .1 ~
1/ " ••
C
fl
I~
fJ I :»tl. i l11
I
(J'
1>
j
z JARA. #
I li z
I ~
Mill
SNíti
NElA -
lL
Po
ToaĚ.
[# Git i i • (e i~ ~ !HÁZNI TÁHNO\! ~RAJEM
Itf et
:
PAR. STOP 8l.Án-VÝcH
.aI
JAKO
ANI
P ::
I>~
N~HIÁ BOUŘE ~
I
lI'lTRACE.NI
t ~ 1(tl: y trn ji i i ~: I OBL.O -
PTÁCI
HOU
wora KICI
riSNi ROMAN-
i: ť fl I]) fh i IDL : : : : ri s', i t tf i: t in I
- TICK'ic.H s KyrA.- ROU
I#'*~ i
! ORii TĚ HOJ Vl~"
fl ll. t ! J, I Jl ! n 11. ~ 11-: A~
H~ zůsrA-NE
A1
7)
Úl)() - Li"" ODOiÁ-Li~ KAM co Ji. vi"1 zNÁMOU crSTO() KUl)'{ G
1. zNÁMoU CE STOO
//
A KD'I'i:
R"NO CHÍAPE'M HASNE. PLAMEN
U-sí-
t: ii i r~: y ! i : f (l i - 1- i ji; ti •-I
- ,""Jr
/'OD PE -KoU
L'lTltM,ENI-
BLÁZNI
1":$ - ~ ťi f:. ~ : i ~ r~'~ 2. , HLAVU .. ,
JÁ DÁL CHCI AlcT VŠEM TtM KLUKŮM KTEŘI NUDOU MEZI SEBOU L1čl SpLlN MOHOU TY DlVKY ZA RUKU DOPROVÁZET PO VŠECH CESTÁCH TOULAVÝCH
MUl
N~MI
JSOU
ZAT~CLNr
8L,(Z.NI
~
7. Rád chtěl bych říct \
~ "#6 J 1:;.1 ('tJ J I"h 1- fl. (H n
1 . . PA"; Ittjt , 1. i n i ! - 1- ~;
k,s;P (Hra B'ťCH R;lér VŠE'" TĚM oíVK~M
KUD."
NEV(
It
.svGJ
ČAS
[)ISI(O -
TÉI<ÁM
~ 2.
1>
-1' J. 11 J, J' 1. I t l t J. I J- I- ~ J :f J. ! ~ I~ I : - i Li t IE_iI J ~ J': 1t IA~ J 1JtJ fil' J. r~ J I t$
LEPŠI
~
I J.! I l 1 J; I rl J
~,.,.~
C7
1;...,0'
fll"" i
Nt:.i DÁT
KAM
MĚsTEM BLoUDC
KTERÉ
#'
JE PUlur iEKOU
1. 1)
"NE&O MíT
JÁ.. ,
STAN
.
- vÝCH
l>
•
N.AI-tfl.E
~
II
~
•
Sf. CfSN SEJ[)(J(J l>It'l-I'E
e...,i
Š
v . VZEJ[)OU
NEL HVEZP'r
~
Ar
••
!.L'I' ET PISNt:.
JE.
P
E~~' J'";
I ~ 1. v 1 I J J 1J ! J t I j J 1J l' J ; I ! J. íjJ I ZNíT
PA~ v PARrÉ. f(AMA-AA[)Ú PO-ZNf\Š Žf. PRO MRÁPU SE
I~ft ~ j I PJ. A~
l!tf fl J. CESTOU
J Il'Fl J It J.I -..~€L ~ ll· r 1-
DÁL CHCI ŘIČT V~EM TĚM D(vI(Áto1
iír J/\
!
NEO~ JEN rAK
n I J, i D .
POT'KA-
~
JE P~NÝ
~~~
JI t;
I<WKUM CO JE
1- ~ J I Ji!) I
I ~) ~ Y l J J I J J M
A V!EM
TrN
ČAS
VĚNO-VA~oj
n I J n I Jr
KRÁS'{ NOV'fCjj
I'
G~i
])
.
O
J.ÁSEI< NAD€ -
:11
~
I zl JJP TOULKÁM
HLAVU PLNOU PŘEDSTAV MÁ~ V HRUDI TOUHU KTEROU ZNÁ~ TA Tt POPOHÁN( JAK PASTEVCŮ BiČ CHCE~ SE TOULAT TAK SE MĚJ NA MŮj SOUHLAS NEČEKEJ NEVf~ ŽE KUS MÝHO SRDCE ODNÁ~f~ ZNÁMOU CESTOU JAKO DŘív S PODZIMEM SE NAVRÁT(~ ZNÁMOU CESTOU KTERÁ ZMIZ( POD LlST(M ŽE JSI ZŮSTAL BLÁZEN MŮj DOBŘE vf~ V~AK PAMATUJ NA JAŘE ZAS STEJNOU CENOU ZAPLAT(M
2. Triřeky i *# r rI rFr I r Ir. F.) 0/+
~.
f~
&
'to.~
~ ~"
G
A~ ~ ~
I J~ r I>r 1-'1
.. ,
/)1
Ei
~~ .
i i 111 * I $: i I t: I ~ i Ii tJ I @: 1-11 I i: I ~ I~ i : j I $! ; I li ť: I~~i 1i I t i J li»} -I ]!
Ift i 4
1. ~E~OUNI
ff st
G
~"''lA-VA.
I
D
v~rA- VA
.. + .. + #NEJHez.Čr ~EK'" CO ZNA...,
G
D
T
......
....,...
KDE JSEM SE TOU~VAj,.
'-'
A rf i I: l i ll; i I ad Gi i i IHi i i I"i'tf; - I F! r D i i I, i i : I ii jl ~L II 1~ I i i 111iJ ~ I
tf
VIi:AC(-VÁM
VE VZPoMIN-I<ÁCH
SÁM
'
rk"'AAsNÁ z..;I
I~
Al
J
RÁP SE. T"M
1#,;
D
srAR'fc.H 0- S"D
G
st •
I
NOVI\
PR',(TELSTVí
píSNIC.'K'( KTfIi:É MŇ1
RÁD
E,
z TÁI5ORÁ-\<Ů KP'I'i OHtŇ ~~rIiV"
~Mr
€~ A~ IWIt J. t J IE~ J J I I J TI I, I ...... Pl 1.1++.. I lil- tj -II ......... G
MellhtQ. (bru""e'I'Ic(o)
T
b
~
Život není snář
6. ,-"
~
"~
i lli ~: I fl .m
n
JEPNOll
Igl
~
7 I tf f1 ..
~ ~
'
t"
JE
I'1I'.LDU tHVí-3
,sEN
H~
mj 1-1/- LV
f
I iY
~
I;1 pJ J 'f;, J ! J Ic o I z;:.I - Ní
NE
MI -- LOVAL
TO
SVL JENOM
~
O-ČI
TVÉ
' - c~ I~~. I ~ 1! I 2 I I 1J."
.
,2 tW.tNDI\ ·-P..E
SEN...........
VVlT'(
P
.
mR111 j1:1 #'
.....
G~ []l l .. "
~J
J II tY FO... ! E
.'
+~ Ž.E. JSEM
#-
SRD-CE Ml. A
IA~ y I I I I~! pl J (j. T"EN
JE-PEN
DEN
I
V~ED-
SE NÁI/Il. ZATEMNí -I'Í STANU SE
~ ŽE JSE.'1 TI
i
,
~ ~ ... SE NIKD'(
C
JAK
DEN.sE NEVAA-
,r!l~ll: I
Jm'~i6i I'A~• }'ť' ...I 'i-I '.I I~ ~! J.I.-1 li I i .,.. "
~"7'"
....
IaUcfJN<...L
.' ... ... rtL P02fI<'.Š ŽE SVL To KW1 KTER't TI lIvoT
c
&
t'
' J>
f
'
~ gz~~
r.
Stc;ONO' N/Íš ,
'TJ"'"
vSH<.. NENí TR,HA-
ft
..'
• túST/'i JEtH1AlV SEti
6'(1-0
C
'ř
Q
#-
i
A
I.! Ir*· ; I I&- I :: I 8 I II i J: I If E
nI I,; Gfll ,~; ,~,.
l+innlilJi~: I
m ilI1iil;gI1!( co
*' Ai
- ci ~
~
II !:lii~:liy
?j
~ .~.
~ ŽE ilVOT NEPIlI' S~ÁŘ JE~ VEuc.V I(ALENDAA.
PCllNÁŠ
~ ~ c
t I -cr
~
.
Tf..
•
i: I1I
NE- VAAn
JEDNOU
j:,
POlNAS
@ i§ Ai; ,~; G' e o I·: ' I :? fl f11 ~lrt!;1 @-II c~ ~
TVÉ O-ČI sE lATEM-N( V~E STANE. SE VŠED-NI
f
JÁ SUDLI
SÁM
BEROUNKO sÁZAvo I VLTAVO TOK TVÝCH VOD POZMĚNIL ČAS TA MlsTA NÁDHERNÁ CO KAžDÝ ZNÁ ZŮSTALY HLUBOKO V NÁS NOVÉ JSOU plSNIČKY NOVÝ JE AÁD COSI V~AK PŘETRVÁVÁ TA ZNÁMÁ PŘÁTELSTVI Z TÁBORÁKŮ KDYž OHEŇ HAÁT PŘESTÁVÁ
(recitativ) TŘI AEKY POMALU PLYNOU SI DÁL JEN OHŇŮ ČiM DÁL JE MIŇ I plSNI KTERÉ JSEM ZE SRDCE HRÁL V~EM ZNÁMÝM pAÁTELŮM MÝM (zpěv)
KYTARU PRovAzí ZMĚNĚNÝ HLAS PŘESTO DNES DOBŘE TO VIM, žE STARÁ pAÁTELSTVI Z TÁBORÁKŮ ZTRÁcl SEJAKZ OHNĚ DÝM
3. Touha
r
~~."l~r ~ J1 [ ' t t l!J!lhlJJ! ~ JJJfJ.14 sNAií ~i ~ ;mi I j J J t 1. I n JJ I JJ J III f l"l JI ,,1:.tlJ: J,J ' • H~v" 10(1 T~Jrí "
M'I'ŠLENEK PROVD
MMNĚ. ~E.
C
•
•
OCl ~E
~L
(H
• •
MSI
ZAPO-ME.~oUí
HOUKÁ PARN(K Z pAEHRADY TROUS(SVOJEFANFÁRY NA POZDRAV MU Z OSADY ODPovíDAJ KYTARY TÁHNE NÁS TO VŠECHNY VEN KOUSEK ZA PRAHU NE~ SE RÁZEM NADĚJEM JSME NA UTAHU
~t
N,í;~OC
..... r
JAK JSEM TE LiBA/. r~p SVrTANIM PIV'"PNAJE
VLPoMU""N01
A~
C
J)>ni
I Rl; I1:JJJ !J 1illJ IflJ!!JtlnJJ\ PWPN'f Nf3PUI1 l\' CHVI~'( ŠTisTI~ rAT«.i JEN
n~
~
G1
l't JJ f 1. I A+#+I J I '-
P/{EslO T~
~!
T 51 Vl.PO-foI\íW:~
MP
I ; J ! J. t J I vNAAVc"1
J.
Gl
Pa"
SCHOUU.- NI
~
PNES JINÝM PA-vÁš co
~~(
I -
~
_-#-
i
c.;TlT Zl'\5 TEPLO TVÝCH PLANIC
I J - I J! lij! II
SN~ G~
PI\TŘILO tW1
i' I * l J I Jj Jil SNO,.,
POSLOUCHAT TVÉ
.
KAA~É
~i
Jl;p,..,. -
I
LHA- Ní
C Eii I J ll;. ]'}I .'--'"I J - I 1JJ I JJ I J J. I 1 - \ ~
Pl-
A-i
~
PAAMíNEK. VLA- SV
('~ ,,~i I~ j J 1J J JI, I J-I J J J Ii J ~ Jil IJN! I Valí ŽE
T"I< To MÁ
8ÝT
POH!.APIT
Sb
NĚHU
TVOU
Jn"i
C
přl,o
SE8E
NEVNrMAT
MfT'
P~I
'
ČAS
JEN
I
.
cíTIT ZI\5
Itf: I i 114ft" - I :: i I tl i: : 5I v;.....,. '3 - II: Em
A-i
•
r
fT-.....-#
v
BI>
G!
c
.,
3: :
; I
POSLOVCH~T
i i i IA~i aj ~~i ~ f 1 ~1 ~. -k! ! I !: i I }8'1- :1 :: t i I l!! I
rEPl.O T'V'rCH otANI"
NARU-(I
SCHoULE-NI
SNIT
2
rl
14
TVÉ KAASNi.. LHA-Nr
4,
VĚ~IT IE.
r.4K Ttl
C
MÁ BÝT
'
C
TAK TO MÁ BÝT
I
~
~1
C
·s. Utah
C
C
~ ..... i
fL,..,,;
0,.,;
Bb
I t! II 2 ! J I lJ,l - 111 J2II JJ IQ 111 -I J.1'J 'J.J'J I ,vĚRIT ~
\
f
".
,
~AI< TO "~
brlOrtttld.o
"~ . i."~'·'jy,
" "
X;POM'Nl···
11.1 J-ll JII HJ1LIJI : Ij J! Ill'J I -.11- 1 i i i I '-'
~ #Ji-~ ctl1+i i i I ~ i ~*J -I '~' 2J·l. !.. #''*' f l i I8 I - I -1. T; -
HNE
vfTlt.
oD
., ~ CHLAP( !.KAlu ŠEDA-VOU
VOD'!'
dj";pH; I JH*~ -11.1 1fP H~I·14H.11 ~' E~ t? ~iif! I~'l i 4 li-I~ii!j I~ii!i I14:~,1i4
1"#
SUIN- ce. DĚLÁ
-
...
DR .... HOT'{
MA' (E -
#-..
PICI PĚPAVOU -
tt
NEVADl"
.J>....
1
TT T ... ŽPíPfjE.J lERNEJ MRA/(.
~"IJTAHU
... ..
OPAÚ HÁ<' VEČEP., TÁM-MK
I~ JI; I :1 i ti I sl: i 1& i i ~ ~ (~Bi i i i HEJ HEJ HEJ Rtí; LES BoRo -
VV
A
»
MÁ
(tpm
t.oUK\, MEDO - vý l(RI'JK'1' ROio -vi N'\NQ
11$ ;(jj4 rl i ,D!t i \! I J: i IGi i ~ i .u
VU8EC
NIÝ'1 VŠ#<.
11 CtkUťtttl
t/EJ tfEJ /lEJ K~II<' PTAlíCH HNrZD A KOUZlD ZHÁM'{'CJI MíST NA UT/'IHU N,(S. •
PRIVI-
1!"1tn T
T~ ___ nB
s= Pi { "-
-TI\
ft
Recitativ :
VZPOMINÁM A NEMOHU ZAPOMENOUT, I KDyž JE TOMU HEZKÝCH PÁR M~slcŮ, CO JSME SE VID~LI NAPOSLED. RÁD BYCH VRÁTIL ZPÁTKY TA DROBNÁ NEDOROZUM~NI. TY STÁLÉ HÁDKY. VZPOMINÁM A NEMOHU ZAPOMENOUT.
4.
Sova houká ... ~ 1i i ij$1-I ) i ~ i iilt~; i 11 f ~ fITry: ~ IJaE If_ji HitHhfnIF: II i ~ I jH i10 I-I ~
#'-""..,,.. y Je 1.
•
SOV" Ho\J~~
>
~(.síc. KOUKÁ
G
"
A"' ":' . ~
VOKO R'I'8í
o~ "
D
I.
~ Ti" VO",·
JI\KO
1) ,, '
J'
JAKO ,., Ei
,"'>EM
*' '"
RAD~
KAŽ.PA" HoLKA
&Á -l,A KwloD OHNĚ TUtO f'Ěl
8'1' SE
AJ I~ et 1i : :ji i i i li r= I i 1~ a % Li G
D
I
po OHNĚ
popí -
r
U\
,i I il~~ - I P
",f l.pí-vf\
vÁ s NI'itw\1
r~ - I~ Iř ,rI .~~ .. I ř rI.~ I f 12 I"F'a! I 5! i i I;*!
Ift
NÁ~ H~
~iT MLAP~I
K'ť-T"~U OIVrLI HAAT p~ ~
i 1f ř I f J ; I i ; II ?I'~ , ; 1 : t I 5p: E !.Tl'l.i
E
TEN Mí vl'Í
V%í"r SI
.
I I(OLfM S~-&E LIDI
---
RÁD
KDO ZPívÁ.
in
I I I I I TEN KPO tffW;- VLASY
g " i IA~; ~ I i í: I t t t t I ~ t l ~ I~~ I ř ~ IH~ Ig ~ I P
.... •
S NÁ.MI
,
I~
MALDU
ft
I I I I I " &E~S I E k"PESI ZAZP(V/\ ~I
I
N,("" ST"lí f>Ýr MLAP5(
'~;; I i z f.i i"i!J -i?! -JI! j j i I !: I I HW jl! II !: lili i II ; i si (i i • j (a:1 II l , ŠI VllrSI K'(-rARUC/lVI LI
I
- 6'(
M~ OIVN~ SPÁ-PV
Itf ~i a 1i 1ai rj "'''Rl( ff G
I
PIJE
.
i l !! I i
HRAJE SE ZtJZAWOU A TOMKOU VR~6'( SA81lKA
! I i i i i (Jl; 5~ lit 3$r;~ &12 j I
JEN SHERR'(
/'I
o
NO-HOlI JI
~
Lf ii
VLČ"t< JERR'(
e~i
Af
J I Si !! I" i: II i i'Ši I~ i ; i I i § I
SES~E S MAAI -Ó~)SOU
HOU<'( SAMfJ fIt.EJ"
!ILH/'.vVHO Mt'lRIŇ'\1(,6,
I.AK~
§\ J IG(Ei i-III NELll(
6""",(
tf tl ttl H! 111$1 tttlttttl : I
1$*
Rcf:
~ G ~:} l, i ! i I" i: 71 ~~ii šíl Si llAi'i 1i Q 5' i ! i I
I~
:
HgÁl
....
KDE
"'''RnJSANI-TO\J OS~
#
- Jrf'lÁ. MAHI-TOU
I ZA-BELA, ~y ZAS Clfrt", WIIISKU N/'.ll-Toll
HMIA l./(OCÁ-
2. PARNIK HOUKÁ VITR FOUKÁ A NÁM V~EM JE TEO HEJ OHEŇ HAEJE ~ERIF Pt.JE JAKO KDY2 BYL MLADEJ CELEJ TEJDEN T~~IME SE ZNOVA Až NÁS pAIVITAJ LESY A VODA KDY2 SE SEJDEM V SOBOTU V ŮDOL! TAK TO HLAHOL!
~
-------~------proti národu. Sváděly se t.am bitvy, páchaly se vraždy, konaly se válečné vpády a hromadná narážení na kůl, ale Britové to ~chno změniu. Nyní je v zemi mír. Sanders si z pouzdra pečlivě vybral dlouhý, tenký doutník, ukousl ~pičku a zapálil si jej. Vězeň seděl na ocelové palubě Zairy nedaleko posádko-
Sanders došel k Tebekiho chatrči a vyvolal ho ven. Tebeki s kalným zrakem vyšel do parného slunce, třásl se a mhouřil oči. "Tebeki;" pravil Sanders, "co se stalo s O'Sakem a jeho vesnicí?" ~Pane," tekl Tebeki pomalu, ,.ponížil mne _" "Ušetři mě lží," řekl Sanders chladně a dal znamelú vo-
jákům.
Potom se rozhlédl p'o vhodném stromu. Byl hned za - velký kopálovník. "Za půl hodiny tě pověsím," řekl Sanders a podíval se na hodinky. Tebelů neodpověděl, jenom bos)'ma nohama přeš1apo val v prachu. Potom vy!la z chatrče štíhlá žena, která se zvědavě zadívala na skupinu; postoupila vpřed a položila ruku na Tebekího nahé rámě. "Co učiníš s mým manželem?" otázala se. ,,Jsem M'Lino, žena O'Sakova." Sanders tím nebyl přiveden z rovnováhy, nýbrž v neveselém úsměvu odhalil zuby a podíval se na ni . .,Najdeš si jiného muže, ~rLino," pravil, "tak snadno, jako jsi našla tohoto." Potom se odvrátil a dal rozkaz, aby Tebekiho pověsili. žena však šla za ním a odvážně mu položila ruku na paži . .,Pane," pravila, ,.je-li někdo vinen O'Sakovou smrtí, pak jsem to já, jeho žena. A přece říkám, pus! Tebelůho na svobodu, protože ho miluji." ,.Ty si jdi k čertu!" pravil Sanders zdvořile . "Již se počí nám nudit tebou i tvými milenci." Tebekiho pověsili rychle a obratně a muž ihned zemřel, protože Sandersovi vojáci byli v tomto oboru velmi důklad nL Potom Sanders odtáhl se svými Haussy a ženina smuteč nf píseň zněla slaběj i a slaběji, čím dále zacházeli do lesa. Na noc se utábořili na Lesnatém pahorku, který se vypíná nad vlnitým korytem řeky, a ráno mu přišel voják ohlásit, že i O'Sakova žena přeje s ním mluvit. Sanders proklel O'Sakovu ženu, ale přijal ji. Bez úvodu ohlásila, proč přicházL "Lid mne vypudil pro smrt, kterou jsem přinesla O'Sakovi, svému manželu, a Tebekimu, svému mileoci,M pravila. "Všichni jsou proti mně a zemřu, zůstanu-u v tomto kra.. '" . JI. "Nu?" otázal se Sanders. "Chci tedy jít s tebou až k řece Sangar, která vede do Konga . Mám tam bratra." ,,'Fo všechno může být pravda," fekl Sanders klidně, "ale na druhé straně vím, že tvé srdce je naplněno nenávistí, protože jsem dva muže poslal od tebe a třetího jsem pově sil. Přece však půjdeš s- námi až k řece Sangar. ale nedotkneš se jídla mých udI a nebudeš s nimi mluvit." Přikývla a poodešla a Sanders vydal rozkazy, jak s ní majr nakládat. V noci přišel do Sandersova stanu Abibu, který byl Sandersovým sluhou i hauSlikým seržantem, a komisař vyskočil z lůžka a bezděčně vztáhl ruku po revolveru. ,.Levharti?" zeptal se úsečně. "Pane," pravil Abibu, "ta žena M'Lino je čarodějka." "Seržante," řekl podrážděný Sanders, -"zlomím ti vaz, jestliže mě budeš o půlnoci budit takovými povídačkami." "Nechť se tak stane, pane," řekl seržant lhostejně, "ale ona je čarodějka a učinila mnoho zázračných věcí - dává mužům pohledět na jejich rodiny a vzdálené výjevy." "Doprovázejí mě snad děti?" otázal se Sanders zoufale. "Neučiním snad líp, vezmu-li s sebou pffitě místo čety kráchatrčí
vé kajuty. Byl připoután za nohu ke skobě a nezdálo se, že by byl ph1iš sklíčen. Sanders se objevil s polním sedátkem v ruce, posadil se a začal výslech. ".Jak se jmenuješ, chlapte?" ,.Bofabi z Isisi." "Kdo ti řekl, abys mě zabil?" "Pane, ~apomněl jsem." "Muž, nebo žena?" "Pane, snad to byl muž, snad to byla žena." Více se Sanders nedověděl a také pozdější výslech v Isisi ho nikterak nepoučil, protože muž řekl, že M'Lino nezná, když byl s ní konfrontován. Sanders se vTátil do svého sídla ve veukém údivu a Bofabi z Isisi byl poslán do trestanecké osady při ústfřeky. Tak to zůstalo po tři měsíce a Sanders se jenom dověděl, že děvče má nového nápadníka, jehož jméno je Tebeki a který je náčelnJkem Akasavů . Uplynuly tři měsJce klidu a míru, .kdYŽ Tebelů, který zatoužil po sousedově ženě, zavedl do země lsisiů tti sta kopiníků·, spálil vesnici, která vyvolenou chránila, ukřižoval jejího manžela a unesl ji. Na oslavu tohoto skutku Tebeki uspořádal hostinu a tanec plodnosti. Byla to veliká a nestoudná orgie, která trvala pět dm, a pruh lesa podél říčního břehu u vesnice Isisi se proměnil v malé peklo. Po pěti dnech se Tebeló posadil; aby si rozmyslil, co vlastně udělal. Právě si vymýšlel ospravedlnění svého činu, když se tu objevil Sanders. Hrozivěji vypadalo deset Haussů s kulometem, kteH doprovázeli osmahlého, drobného muže.
·t'i
t·.
lovských Haussu Kruy, Kiováky . .. Nebo dokonce tcn polobláznivý lid od řeky Isisi ... ?!" Seržant spolkl urážku a nic neřekl. "Přiveď mi tu ženu," pravil Sanders. Oblékl se a rozsvítil stanovou svítilnu. Za chvíli zaslechl pleskání bosých nohou a do stanu vstoupila žena a klidně se na něho podívala. ,.M'Lino, ~ pravil Sanders, ,.řekl jsem ti, že nesmíš mluvit s mými muži." "Pane," řekla, "oni začali mluvit na mne." Je to pravda?" Seržant u vchodu do stanu přikývl. ..Tembeli, syn Sekambanův, s ní promluvil, neuposlechnuv tak rozkazu, a ostatní ho potom následovali," pravil. "Křováci!" soptil Sanders. "Chopíš se Tembeliho, syna Sekambanova. přivážeš ho ke stromu a vysázíš mu dvacet ran." Seržant zasalutoval, vytáhl strakatý zápisníček s mosaznými plíšky a zlatými okraji a pracně si to zapsal. ..A ty," řekl Sanders ženě, "ty buď zanecháš svého zatraceného křováckého kouzelnictví, nebo s tebou naložím stejně - aÚlki?~ . ,.Ano, pane," řekla pokorně a odešla. Dva Haussové přivázali Tembeliho ke stromu a sluha mu ohebným hroším.bičem vY$el dvacet jednu ránu -z nichž' jedenadvacátá rána byla vyrovnáním seržantova osobního
-
-
...
''''.
..
.;;."
Jdi tam a dotkni se nohou můvoly," řekl vládo! komisař a voják po nepatrném zaváhání šel ' zvolna ke stromu a vztáhl ruku. Nic však nenašel, vyjma vzduch, pokud Sanders viděl. ,.Jsi blázen," řekl a zahvízdal na seržanta.
..Co tam vidíš?" otázal se Sanders a seržant ihned odpověděl:
..Tam je oběšený muž -" ..Tam není oběšený muž,~ pravil Sanders ledově - protože cítil, jak je třeba chladného rozumu -, "je tam jenom strom a nějaké stíny." Voják se udiveně podíval a obrátil k němu vážnou tvář . .. Pane, tam je oběšený muž," řekl. "Tak to tedy je,~ řekl Sanciers klidně ...Tu věc musíme prozkoumat." A dal znamení, aby se hlouček vrátil do tábora. Cestou se lhostejně zeptal, zdali seržant nepromluvil s M'Lino. ..Viděl jsem ji, ale nepromluvila ústy, jenom očima. Sanders přikývl. "Řekni mi," pravil, .,kde jste pohřbili Tembeliho, syna Sekambanova ?" ,,Pane, nechali jsme ho podle svých zvyků na zemi u paty stromu." Sanders znovu přikývl, protože to není zvykem Haussů. "Půjdeme zpět k tábořišti , kam za námi ta žena přišlá ," pravil. Kráčeli až 'do západu slunce, a zatímco dva muži vztyčo vali komisařův stan, vydal se Sanders na potulku Plalým táborem. Muži se shromáždili okolo kotlů, ale M'Lino seděla stranou, opírala se lokty o kolena a sk1ývala tvář ve dlaních. "M"Lino," pravil, zastaviv se náhle před nf, "kolik mužů , jsi v životě zabila?" Podívala se na něho dlouze a upřeně a Sanders jí oplatil pevným pohledem; potom sklopila oči ...Mnoho mužů," odpověděla . . "To si myslím ," řekl Sanders.
účtu.
Ráno seržant hlásil, že Tembeli v noci zemřel , a Sanders "elikou starost. ,.To není po výprasku," pravil, "ten již dostal několi krát.'"Tím je vinna ta žena," pravil seržant moudře . "Je čaro dějka . Věděl jsem to, jak se k nám přidala." Pohřbili Tembeliho, syna Sekambanova, a Sanders napsal tři hlášení o podivných okolnostech toho úmrtí a vSechno zase roztrhal. Potom šli dále . Té n~ se výprava zastavila nedaleko vesnice a Sanders poslal ženu v doprovodu k náčelníkovi s rozkazem, aby ji bezpečně doprovodil k řece Sangar. Za půl hodiny se s prů vodem vrátila a seržant Abibu vysvětlil, proč se vrací. "Náčelník ji ne~hce přijmout, protože se bojí.« ,.Bojí?" Sanders vztekle vybuchl. ".Bojí? čeho se bojí?" ,,Jejilio ďábelství," pravil ser!antj ..Lokali jim po:věděfo příběh -o Tebekim, a náčelník ji tedy nechce .O< Sanders po pět minut bez přestání klel, načež se připravil k výslechu vesnického náčelní'ka . Rozmluva byla krátká a věcná. Sanders znal příliš dobře domorodce , aby se dopustil chyby . ..Náčelní'ku," pra"iJ na konci rokování, •.mohu učinit dvě věci: .potrestat tě za neposlušnost, anebo jít svou cestou." "Pane." řekl náčelník~vážně , .,i kdybys zapálil mou vesnici, nepřijal bych tu ženu M'Lino." "Chápu to," řekl Sanders, "a půjdu tedy svou cestou." Za svítání příštího dne se vydal na pochod a žena pod jeho dozorem šla poněkud napřed před výpravou. Když se v poledne za tavili, aby se najedli a odpočinuli si, při~1 k Sandersovi voják a řekl, že na stromě" lese visí mrtvola. Sanders šel ihned ·s mužem na místo, kde byl oběšenec , protože odpovídal za klid v úseku. .,Kde?" otázal se a muž ukázal na rovný gumovník, který stáj o samotč na mýtině_ "Kde?~ otázal se San~ers .jcště jednou, protože tam nebylo ani ~topy .po nějaké .tragédii. Muž zase ukázal na strom a Sanders se Zamračil. měl
Právč obědval, když k němu Abibu zvolna přistoupil. "Pane, muž zemřel," řekl. Sanders na něho lIpřeně póhleděl. ;'Který?''''· . "Muž, kterého jsi Sám zmrskal," řekl Abibu.
Komisař sice nikoho nezmrskal ani nenařídil, aby někdo byl potrestán, ale klidně odpovědě l : "Podívám se na něho." Na okraji tábora stál malý hlouček okolo ležícího muže. Když se Sanders přiblížil, rozestoupili se Haussové, . nepřátelsky na něho p9hlIžejíce. a ozvalo'6e reptání. Třebas si toho Sanders nevšiml, dí.vala se M'Lino podivně na Ahmida, Haussu, který vzal pušku a odkradl se do kloví. Komisař se naklonil nad mužem, ktery.ležel na zemi. ohmatal mu hruď a zjistil, že srdce netluče. ..Dones mi brašnu s léky," pravil, ale nikdo neposlechl. .. Seržante," opakoval, "dones mi brašnu s léky." Abi!>u zvolna zasalutoval a odešel se zřejmým odporem. Vrátil se s brašnou z důkladné kůže. Sanders ji otevřel. vzal z ní lahvičku s čpavkem a přiložil ji muži k nosu. Muž se nepohnu I. ,.Uvidíme," řekl Sanders, když tento pokus .selhal. Vzal podkožní stříkačku a naplnil malý váleček roztokem strychninu. Neobřadně vrazil jehlu do zad nemocného čer nocha. Za minutu se mrtvola trhaně posadila.
-16
............ ~ ............. "Podívejme se," pravil Sanders vesele, "zřejmě jsem velikým kouzelníkem!" Vstal, oprášil si kolena a pok')'nul seržantovi. ..Vezmi čtyři muže a vrafte se na místo, kde jste nechali Tembeliho. Jestliže jej levharti neodnesli, pak ho jistě cestou potkáte, protože v této chvI1i se už asi probudil." Díval se, jak se skupin? vzdaluje, načež obrátil pozornost k M'Lino. "Žen ká," řekl, ,je mi jasno, že jsi čarodějka, protože jsem se s takowu, jako j i ty, již dříve setkal" - vojáci si v té chvíli po~imli, že Sandersova tvář je velQŮ bílá. ,,Nemohu tě zmrskat, protože jsi žena, ale mohu tě zabít." . Zasmála s~. Jejich zraky se střetly v boji o nadvládu -a upřeně se na sebe chvI1i dívali; tato cll\'11e se Sandersovi zdála tisíc let dlouhá, avšak pravděpodobně netrvala ani minutu. ,.Bylo by lepší, kdyby ses sám zahubil," fe,kla. - "Také si myslím," řekl Sanders hloupě a nejistě hmatal po revolveru. . Již jej měl napolo venku a držel pJSt na spoušti, když tu v křoví třeskla rána z ručnice a žena beze. slova klesla
Vesnice byla tichá a opuštěná, což bylo zlé znamení a svědčilo o nočních orgiích. Sanders šel dále, až došel k velikému prostranství nedaleko sně.moVIÚ chatrče, kde se smutně ' kouřilo z černých zbytků dohaslého ohně. Sanders cosi spatřil, co jej pobídlo, aby rozhrabal doutnající uhlíky. "Tak'" praviJ Sanders, mrače se. Poslal na parník pro celou svou hausskou vojenskou stráž, načež došel do chatrče náčelnika, kterého tak dloubo kopal, až jej probudil. Náčelník vyšel ven, mžoural očima a chvěl se, třebas bylo teplé ráno. "Telemi, synu O'Armv," pra\;1 Sanders, ,.řekni mi, proč bych tě neffiČI pověsit - ty lidožroute a zvíře.!" "Pane," pravil náčelník, "snědli jsme toho člověka, prCř tože byl naším nepřítelem, vplížil se v noci do vesnice, kde nám kradl kozy a psy. Kromě toho j me nevěděli, že jsi nablízku." "To věřím," pravi1 Sanders. Lokalí probudilo vesnici a náčelruK vesnice N'Gombi byl před mlčenlivým shromážděním znalecky zmrskán. Sanders svolal starší a řekl jim několik slov pro útěchu a povzbuzení: "Jenom hyeny a krokodýlové se vzájemně požírají-,"·pra. vil, "právě tak jako některé ryby." (Shromážděni se všeobecně zachvělo, neboť přirovnání k rybě je u N 'Gombiů mrtelnou uráz1cou.) ,,Nemám rád lidojedy a králo_vská vláda je nenávidí. Doslechnu-Ii se někdy - a já mám mnoho vyzvědačů -, že jste zhltli člověka, nepřítele nebo přítele, chvatně přijdu a bOlestně vás zmrskám, a bude-li se to opakovat, přinesu si provaz a vyhledám si strom a bude mnoho zbořených chatrčí v tomto kraji!" Při této hrozbě se znovu zachvěli, protože N'Gombiové mají ve zvyku rozbořit zdi domu mrtvého muže, aby jeho duše mohla volně odejít. Sanders s sebou odvedl náčelníka vesnice vokovech na nohou a zanedlouho se vězeň dostal do malé pracovní osady na pobřeží, kde po pět let pracoval s jinými ukvapenými náčelníky, kteJi byli-pro různé zločiny odsouzeni-k nucené práci. V krajích na horním toku řek"}' dávali-Sandersovi dlouhé a zvučné jméno, které by mohlo být bá nkk')' opsáno .a pře loženo jako Mul, jenž má nespokhlivoU" fenu, což bylo malým a vdmi dobrým žertíkem Bosamba, náčelníka Ochori6, protože Sanders byl skutečně oddán svému lidu, na nějž se nikdy nemohl spolehnout. Putoval na sever a na jih, na západ i na východ. Cestoval ve dne v noci. Někdy se jeho parníček l<;>potil proti proudu řeky, aby Sanders mohl tajně pozorovat hříšníky v malých rybářských vesnicích. "Poplujete," pravil Sarala, malý náčelník Akasavů, .,poplujete tři hodiny v lodici a budete číhat na Sandiho návrat. A při prvním znamení, že se parník blili - které uvidíte, když vstoupíte na paliorek při baji řeky -, přijďte zpět a upozorněte mě, protože se chci oddat jak5msi zvykům svého otce, ve kterých Sandi nemá zalJbení." Takto náčelník promluvil ke dvěma mladým černochům, kten ihned odpluli. Té noci při záři ohňů a za doprovodu tancc a bubnů přinesl syn náčelníkův prvorozeného a deset hodin starého synka, který hlučně vřeštěl, jako by tušil svůj los, a položil jej otci k nohám. "Lide," řekl malý náčelník, .již za dávných a dávných času se moudře říkalo, že prvorozený syn má zvláštní ctnosti; a tak obětujeme-li jej různým bohům a ďáblům, bude štěstí doprovázet všechna naše počínání."
kupředu.
Ahmid, Haussa, byl vždycky špatným střel~m. "Domnívám se," řekl Sanders později, ..že sis vzal s scbou ručnici, abys mě zastřelil; protože však jsi byl pod vlivem M'Lino, neohlásím to na tebe." "Pane," řekla Hau~a prostě, "nic o tom nevím." "Docela ti věřím," řekl Sanders a dal rozkaz k pochodu-
11
KOUZELNÍK Sanderse nic nepřekvapovalo, kromě nevědomosti prů za pecf sedícího Brita o všech věcech, které se týkaly divokých nár9ťlů v Africe. Podivné věci se někdy staly v "černé iáplatě" Gak pobřežní úředníci říkali Sandersovu úseku) věci zázračné, tajemné, ale Sanders nebyl nikdy překvapen. Přišel do styku s lidem, který věřil v duchy a ďábly, a cítil s ním, když si uvědomil, že je velmi obtižno přičíst všechno zlo lidskému počínání. Sanders byl neklidný člověk, alespoň si to jeho předsta vení my lili, a trochu potrhlý; to byl také náhled domorodců. Nejhorší bylo, že v jeho bláznovství nebylo metody. Jiní komisaři by byli přicházeli po 9bdobí dešťů a poslali napřed vzkaz, že přicházejí. To by byl dobrý způsob - na tom se shodli Isisiové, Ochoriové a N'Gombiové, kteří mě li stálé spory; protože při včasném upozornění, že vládní kómisař přichází, bylo by možno zahladit ošklivé stopy pře stupků, uklidit a urovnat šílellý nepoládek. Bylo to zlé, když jste musili plaše vystoupit z chatrče do jasného s ětla vycházejícího slunce uprostřed všech zbytk6 nočnJho hodování, které němě svědčily o va~í hanbě, a vydržet pevný pohled- drobného človíčka tmavé pleti v bezvadně bílém obleku. Rákoskou si významně poklepával do nohy a v pozadí stávali čtyři ha~tí vojáci v modrých a červených stejnokrojích, nehybní, ale čili a připravení poslechnout. Jednou za svítání při~el Sanders do vesnice N'Gombi, kdy podle všech uznaných zvyku měl odpočívat v pohodlném bungalovu tři sla mil dole na řece. Sanders se loudal vesnickou ulicí, právě když se slunce dotklo vrcholků stromu a po zemi běžel dlouhý stín v záplavě .citrónově žlutého světla. měrného,
47
............_~..............:~ Řekl cosi synovi, který vzal kopí se širokým osttím a poDo něho bylo živé kopat do uvolněné hlíny. . "Och bohové a ďáblové," vzýval stařec, .. neproléváme krev, protože chceme, aby toto dítě došlo k vám neposkvrněno_" Syn shrnul· nohou hromádku vykopané prsti, takže se děcku zasypaly nožky; tu do záře ohně vstoupil Sanders a náčelníkův syn odstoupil-od hrobečku_ Sanders dobře oúnutu a mlčky kouřil tenký doutnfk. neřekl ani slovo a ta minuta se všem zdála velmi dlouhá. Potom při toupil k hrobečku, sklonil se, neobratně dítě vytáhl, protože byl spíše zvyklý zacházet s muži než s dět mi, zatřásl jím trochu, abyz něho setřá I hlínu, a podal je jakési ženě. ,.Dones dítě matce," pravi!, .,a řekni jí, aby mi je ZÍtra ráno poslala živé, jinak ať si hledá nového manžela." . Potom se obrátil k náčelníkovi a jeho synu. "Starče," pravil, "jak dlouho budeš ještě živ?" ..Pane," řekl stařec, ..záleží na tom, co ty řekneš." Sanders se zamyšleně poškrábal na bradě a stařec jej u !rašeně pozoroval. "Půjdeš k Bo ambovi, náčellUKu Ochoriů, a řekneš mu, že tě posílám, a budeš mu okopávat zahradu a nosit vodu, dokud neumřeš," řekl Sanders_ ,,Jsem tak stár, že to bude brzy," řekl stařec. "Zemřel bys dříve, kdybys byl mladší," pravil Sanders. ,. Tvůj yn si počká do rána." Haussové doprovodili náčelníko a syna do tábora, který Sanders rozbil dole na řece - lOĎ. která plula kolem, měla oklamat náčelnfka -, a když ráno došla zpráva, že děcko zemřelo - snad otřesem, snad úrazem nebo špatným nakládáním - nestaral se Sanders o vyšetřování a dal náče! nfkova syna pověsit. Vyprávím všechny ty příběhy o Sand rsovi na Řece, abyste pochopili, jakým m.užem byl, a poučili se o tom, jakou měl práci. Trestal rychle, protože jednal ve shodě s duchem lidu, kterému vládl a který si nic nepamatuje; pokud jde o chyby, omyly a poučení, je včerejšek dávnou minulo tf, a divoch špatně snáší potrestánr za zločin, na který zapomněl. Je sice možno dopustit se zlého omylu, ale Sanders se nikdy nezmýlil, třebas jednou byl toho velmi b1Izek_ Sanders vysvětloval svůj názor na domorodce profesoru Siru Georgeovi Carsleyovi, když tento pov~stný vědec nečekaně přišel do sídla vlády, aby na místě studoval tropické choroby_ Sir George byl starší muž, měl neobyčejně bledý obličej a sněhobílé vousy. ,,Byl tu kdysi novinář a ten tvrdil. že se svým lidem jednám jako se psy," pravi1 Sanders pomalu, protože mluvil anglicky, jazykem, kterým mluvíval zřídka ...Myslím, že to skutečně dělám. To jest, jednám s nimi jako s dobrými psy; n hladím je dnes minutu, abych je ZÍtra vyhodil z koberce v jídelně_" Sir George neodpověděl. Byl to mlčenlivý muž, který na pobřeží nabyl mnoho zkušeností; žil také dlouhá léta v samotě střední Afriky a studoval život moskytů přenášejících malárii. Sanders nebyl nikdy velikým vypravěčem, a tak se profesor po tři doy, které strávil v sídle vlády, k smrti- nudil. "Chtěl bych poznat skutečného kouzelníka," pravil. ,.Domnívám se, že nic na světě neposl,:ytne člověku většf moc, než když je z vůle lidu ustanoven na takové místo." Sanders si myslil, že vědec žertuje, ale Sir George se k tomuto předmětu stále a stále, vážně a naléhavě vracel,
a Sanders, aby jej pobavil .. vyprávěl mu všechny pří~by, které kdy slyšelo kouzelnících a jejich postavení. .. Vy přece nečekáte, že by vás takový kouzelník mohl něčemu naučit?" řekl Sanders zpola žertem . ,.předvfdám," pravil profesor vážně, "že sty,kem nimi učiním cenné vědecké objevy." ..Potom j te hloupý o el," řekl Sandefli - ale jenom v duchu. - Na sklonku čtvrtého dne ho profesor opustil -čl vyjma úředního ohlášení, že se usadil na břehu řeky, nedošlQ o učenci po celých šest měsíců ani slůvko; a.ž jednou rrobleskla no ina, ~ se bledý stařec utopil, když se s ním pře vrhla Icxlice. Sám prý se vydal na výpravll-, vzal s sebou nějaké vědecké přístroje a nikdo víc o něm nezaslechl, až byla nalezena jeho lodice z březové kůry, která plula po řece obrácená dnem vzhůru . Po Siru Georgeovi nebylo nikde ani stopy a za nějakou dobu Sanders sbalil věci nezvěstného muže a poslal je do
čal rozrývat zem, až vykopal hrobeček. dítě položeno a začalo nožičkama chabě
An~ie. Při této tragédii se ně, že nenašel důkaz
Sanders podivil dvěma věcem: před v papírech nebo deníku o výsledcích profesorova bádání, vyjma malého zápisníku; za druhé, že v této knížečce učenec pečlivě zapsal jen phběhy. které mu Sanders o kouzelnících pověděl. (Sanders tam také našel phběh, který si vymyslel, aby profesora pobavil.) Uplynulo asi šest klidných měsíců, než se vyrojila řada příhod, která předla příběh o Ďábel kém muži. Začalo se to na Malé řece . Žila tam žena z kmene Isisiů, která nenáviděla svého manžela, třebas byl k ní velmi hodný, vystavěl jr chatrč a vzal jr starší ženu, aby jí posluhovala. Dával jí dary, mezi nimiž byl veliký mosazný náhrdelník, vážíd bůhv(kolik liber, který jr záviděly šechny ženy na řece. Ale její nenávist k manželovi byla neuhasitelná; jednoho dne vyšla z chatrče, omámeně a ustrašeně se rozhJižela a začala tře soucfm hlasem zpívat Píseň smrti a sypala i jako troj malé hrsti prachu na hlavu; vesničané vstoupili do chatrče a našli muže ztuhlého, vytře tě ně zírajícího, s hrozným úšklebkem v mrtvé tváři a s výrazem pekelných bolestí v očích. Za dva dny pohfbili manžela do středu řeky; a když kanoe s mrtvolou zmizela v ohbí řeky z dohledu, vstoupila žena do vody, omyla si prach ze špinavého těla a trhala si zelené smuteční listy z pasu. Potom se lehkým krokem vrátila do ve nice, protože muž, kterého nanejvýš nenáviděla, byl mrtev a' všechno trápení skončilo. Za čtyři dny přišel Sanders, drobný mužíček s vyhublou hnědou tváří a poněkud nazrzlým vlasem. "M'Faso," řekl, když se zastavil na prahu chatrče a díval se na ni dolů, jak ve svéhlavém předstírání lhostejnosti drtí obilí, "řekli OÚ, že tvůj muž zemřel." "Pane, to je pravda," řekla. .,Zem1el krátkou nemocf." "Příliš krátkou, aby se mi to hóilo," řekl Sanders a zmizel v temném vnitřku chatrče_ Zanedlouho. vyšel zase na světlo a podíval se na ženu. V ruce měl malou sk!enčnou trubičku, jakou Evropané dobře znají, která šak je pozoruhodným nálezem v divošské vesnici. "Mám modlu," pravil, "a ta modla mi řekla~ že jsi otrávila manžela, M'Faso." "Tvá modla lhala," řekla žena, aniž pohlédla vzhůru. "Nechci se o tom přít," řekl Sanders moudře, protože jenom pojal podezření, ale neměl důkaz. Ihned pfedvclal vesnického náčelníka_ Chvíli čekal; žena se klopeným zrakem zvolna drtila
48
'II
............ ~ ............. obili a chvHelTŮ u távala v práci, aby si hřbetcm černé ruky otřela pot z čela; Sanders měl tropickou přilbu posunutou do týla, v ústech drkl napolo vykouřený krátký doutník, ruce měl v kapsách plátěného kabátu a s rozmrzClým výrazem v tváři se díval na žcnu. Za hodně dlouhou dlVlli přišel náčelník, protože se zdržel hledáním červeného vojenského kabátu, který nosil při
,.Kde jej najdu?'" "Pane, to nikdo neví. Přijde a zase odejde jako šedý duch, a má modlu, momější ncž tiSÍc obyčejných ďáblů. Pane, dal jsem ženě, své manželce, to, co on lTŮ dal , a ona zemřela. Jakjsem mohl vědět, že zemře?" "Cheg'U," pravil Sanders stručně mužům u konce provazu, což v poříčoLm nářečí znamená: Táhněte! "Zadržte!" Sanders byl v proměnlivé náladě a byl trochu podrážděn, protože sám věděl, že mění rozllodnutí. ,Jak jsi dostal ten lék'! V prášku, jako tekutinu, nebo -" Mužovy rty byly uché. Jenom bezmocně potřásl hlavou. "Pusťte bo," řekl Sanders a Abiqu uvolnil smyčku a rozvázal mu ruce. "Jestliže mi budeš IMt," řekl Sanders, "zemřeš při západu slunce. Nejdříve mi pověz o Ďábel kém muži, protože se s nIm dychtím seznámit." Popřál muži deset minut, aby se zota il z následků stradm, načež pro něho poslal. "Pane," řekl muž, "nevím mnoho o Ďábelském muži; vím jenom, že je největším kouzelníkem na světě a že při chází jako duch, když je m síc na nebi a hvězdy jsou na svých oústech, a my všichni se bojíme. POKlOl v ichni, kdo ho potřebujeme, jdeme za ním do lesa a on nám dává věci podle toho, co si přejeme ...( "Jak ti přinesl ten lék?" ,.,Pane, bylo to ve skleněném proutku, v jakém bílí mužové nO 'Í léky. Přinesu ti jej." Došel do chatrče a za několik lTŮnut se vrátil s trubičkou, takovou, jakou Sanders již měl. KolTŮ ař ji vzal a přičichl k otvoru. Slabě páchla po mandlich a Saoders zahvízdl, protože poznal vůni kyanidu draselného, který není lékem, jaký by nestudovaný doktor zoal a jakého by tím méně p0užíval. "Mohu se jenom domnívat," psal Sanders do sídla vlády, "že si domorodý kouzelník nějakou svévoli přivlastnil bra nu s léky nebožtíka Sira George Carsleyho. Pamatujete si, že profesor měl onu brašnu s sebou, když se utopil? Snad uvízla někde na břehu a byla nalezena ... Prozatfm pilně pátrám, kdo je oním Ďábelským mužem, který se tak smutně proslavil." Sanderse čekaly ·noci beze spánku, noci, STrávené kvapným pochodem, chvatnou pIa bou po řece, nečekanými přícbody do vesnic, noci, vyplněné samotářským lx1ěním v lesích a u neznámých rybníků. Ale o Ďá~lském muži se slovo nedověděl, třebas zaslechl mnoho zajímavého. Nejmocnější kouzelný majetek Ďábelského muže byla $kříňka -"tak malá" říkali ti, kteří ji spatřili, a ukazovali šestisto. povou krychli. Ve skříňce sídlil drobný a zlý bůh, který _ píchal a škrábal, a přece nenechával stopy, a který do edl vrážet jehly do lidského těla a nikdy se neobjevila krev. "Vzdávám ~ " řekl Sanders zoufale a vrátil se do vého domova, aby tu věc promyslil. Jednoho večera seděl při obědě, když se v dálce u řeky oz alo bubnování. Nebyl to obvyklý nápěv okolí, ale shluk sta katových úderu, a komisař tiše přistoupil ke dveřím a na louchal. Ze sídla vlády si načas vypůjčil hausský výzvědný sbor a rozestavil jej podél řeky. Zvuk bubnu se nese daleko tichou nocí, ale rachocení holi ze železného dřeva o dutý kmcn stromu se nese ještě dále. ,.Klok-klik, klokyty, klok!" Znělo to jako vzdálené k'Uňkání volské žáby; Sanders však zachytil tuto zprávu:
ýznačných přt1ežitostech.
"Pane, poslal jsi pro mne," řekl. • Náčelník odešel s dlouhou děkovnou modlitbou v srdci, protože na řece se děly různé tajné věci, které by zasluhovaly pokárání. ,.M'Faso, půjdeš se mnou na lOĎ," řekl Sanders a žena odložila palici, vstala a poslušně šla k parníku. Sanders ji pomalu následoval, protože mu il uvážit důležité věci. Kdyby udal tu ženu vesnickým staršún, určitě by ji ukamenovali; jestliže ji povede do ídla' vlády a požene ji před SQud, nemá důkazy, aby mohla být odsouzena. Nebylo nústa, kam by ji mobl vypovědět, a přece ponechá-li ji na mí tě, ukáže cestu k no ým své olnostem. Očekávala ho na palubě ~oiry, byla to pěkně rostlá osmnáctiletá odvážná, nedůvěřivá žena. "M'Faso," řekl Sanders, ,.proč jsi zabila svého manžela?" .,Pane, nezabila j em ho; zemřel nemocí," pravila zatvrzele jako předtím. Sanders se skloněnou hlavou přešel po palubě; byla to těžká hádanka. Potom vzhlédl a řekl: "Můžeš-jít. " žena byla poněkud překvapena; sešla po prkně, které pojo alo lOĎ se zemí, a zmizela v křovL Za tři dny donesU vyzvědači no inu, že na horním toku muži ne početně UJJÍírajf. Nikdo nevěděl, jak umírají, ani proč umírají, ale muž pl.ný síly a veseli sedí u večerního jídla a bác! ráno, když ho žena budí, nemůže jej probudit, protože je nehezky mrtev. Tak se to dělo v mnohých ve ni cích při Malé řece. "Už je to trodm jednotvárné," řekl Sanders veliteli Haussů ...Je tam nějaký travič; půjdu a najdu toho pána, který rozděluje dávky." . A tak se stalo, že Isisi bylo první ve niti, která si žádala o }'Šetřování. Tam zemřela žena a Sanders podezříval manžela, pověstně zlého člověka. nOkali," pravil, když došel na oústo, .. proč jsi otrávil svou ženu?" ,.Pane," řekl muž, "zemřela nemocí. Večer jí bylo dobře, ale za šera, než usnula, řekla: Ach, och! A ihned zemřela: " Sanders zhluboka vydechl. "Podej mi provaz," pravil jednomu ze svých mužů, a když provaz přinesli, vylezl Abibu na spodní větev kopálovníku a odborně tam uvázal oprátku. "Okali," řekl Sanders, ,.pověsím tě, protože j i zavraždil vou manželku; jsem velmi· zaměsmán a nemám čas, abych něco vyšetřoval; i kdybys nebyl vinen zavražděním manželky, provinil ses mnohými jinýlTŮ strašnými činy, a tcdy jsem oprávněn pověsit tě."
Muž zpopelavěl hrůzou, když mu navlékli oprátku na krk a s ázali mu ruce na zádech. "Pane, byla mi špatnou manželkou a měla mnoho milenců," vykoktal. "Nechtěl jsem ji zabít, ale Ďábelský muž řekl, že ten a ten lék jí dá zapomenout na milence -" "Ďábelský muž! Jaký Ďábelský muž?" otázal se Sanders chvatně.
"Pane, v těchto končinách je velmi vážený ďábel, který tále chodí po lese a dává mnohý podivný lék."
49
~
-------~-------
.. Zítra vcčer obětuje Ďábelský muž v lese Snů." Když si vytečkoval zprávu na bílý rukáv svého kabátu: přiběhl Abibu po pěšině. _~Slyšel jsem." řekl Sanders krátce. "Je pára v paka-paku?" ,Jsme připraveni, pane," řekl muž. Sanders si jenom vzal revolver, pověšený na zdi, a přes ruku si přehodil pl~f, protože jeho cestovnf šat byl již tři dny připraven na ZAiře. V temnotě zamířila černá příď lodi p'roti proudu a za deset minut po rozkazu plula lOĎ proti prudkému tóku řeky . Loď plula celou noc, křižujíc od břehu ke břehu, protože se vyhýbala mělčinám. Za svítání se aostala k mytině, kde mužstvo horečně nakupilo polena na palubu, takže Zaira vypadala jako lOĎ svážející dřiví. Potom znovu vyrazili a Zaira se zastavila jenom tehdy, když bylo třeba potvrzení zprávy o chystané oběti od vyzvědačů, tu a tam rozptýlených po březfch řéky. O půlnoci doplul Sanders na kraj lesa Snů a přistál u břehu. Měl s sebou deset policejních Haussů, v jejichž čele vstoupil na břehu do lesní temnoty. Jeden voják šel napřed. aby hledal a označoval cestu, a malá posádka se . vydala husím pochodem na dvouhodinovou pouť. Jednou přišli na dva zápasící levharty, podruhé klopýtli o buvola spícího na cestě . Dvakrát vyplašili neviditelnou zvěř, která zmizela ve stínu, když Šli kolem, a sledovala je čenichajíc, dokud Sanders nebleskl oním směrem prudkým proudem světla elektrické lampy. Rychlým krokem a potajmu se blížili k místU oběti . Tam bylo alespoň šest set lidí sedících v polokrulm před hrubě postav~ným oltářem z polen. Dva obrovské ohně plály a praskaly po obou stranách oltáře. Sanders však nespustil oči z Ďábelského muže, skloněného nad tělem dívky. pravděpodobně uspané, která ležela na kládách.
"Toto, pánové," řekl, nakláněje se lehce přes neumělý a mluvě s jistotou člověka, který měl již mnoho takovýcb předn~ek,,je zlý případ trynosomiasidy. Povšimněte si bezbarvosti kliže, opalizujících panenek, a nyní, když jsem nemocnou uspal, uvidíte přesunutí šíjových žláz, což je neklamným příznakem." ' Odmlčel se a bl aženě se rozhlédl. "Mohu říci, že jsem dlouhý čas žil' mezi domorodci. Za· ujímal jsem čestné postavení kouzelníka ve stfedof Afri· ce _" Zarazil se. přejel si rukou po obočí, jako by se pokoušel vzpomenout si na něco; potom pokračoval v přednášce. Po celý čas. co hovořil, polonahé s1lromáždění sedělo tiše v posvátné hrůze a chápalo jenom tolik, že kouzelník s bílou tváří, který přišel z neznáma a konal zázračné věci - jeho kouzelná skříňka byla galvanická baterie - chystá se k nějakým podivným obřadllm, "Pánové," pokračoval stařec klepaje na hruď držadlem skalpelu, .. pustim žilou -" Sanders vystoupil z úkrytu a pevně kráčel k chvatně při pravenému operačnúnu stolu. "Profesore," řekl jemně ; šílenec se otočil a překvapeně se zamračil. ,.přerušujete lékařské šetření," pravil popudlivě. "Demonstruji -" ,. Vím, pane!" Sanders ho vzal za ruku a Sir George Carsley, veliký uče nec, vedoucí lékař nemocnice sv. Marka v Londýně, autor mnoha knih o tropickýcb nemocech. šel s nim jako dítě. oltář
12 OSAMĚLÝ Pan vládní komisař Sanders žil tak dloubo mezi domorodci, že nemálo nasákl jejich prostotou. K tomu ještě získal příšernou moc' zvídat věci, k1erou by byl neměl a nemohl mít. kdyby nebyl nadán předvídavostí, jíž je nadán každý domorodec již od narození. Vyslal tři vyzvědače do země lsisiů, která leží daleko od hlavního stanu a je těžko dostupná. a za dva měsíce čekání vrátili se všichni tři najednou a přinesli dobré noviny. To vydráždilo Sanderse až k nepochopitelnému hněvu . ,.pane, pravím ti, že lsisiové jsou klidní," odporoval jeden z vyzvědačů, "a že se nemluví o válce." "Hm!" řekl Sanders nemilostivě. "A ly?" Obrátil se ke druhému vyzvědači. "Pane," řekl muž, "šel jsem do lesa na hranici země a nemluvilo se tam o válce. Náčelníci a vůdcové mi to řek li." .,Ty jsi opravdu báječný vyzvědač," odbyl ho Sanders. "Jak jsi přišel k těm náčelníkům a vůdcům? A jak tě uvítali? Sláva, tajný vyzvědač Sandiho! Odejdi!" Mávnutím ruky propustil muže, nasadil si tropickou přil bu a sešel dolů k hausskému ležení, kde vojáci v modrých stejnokrojích hráli ve stínu čistě bílých baráků. Hausský setnfk připravoval nějaký ehutný lék za pomoci knížečky Cigaretového papíru a šestiuocové lahvičky siřiči tanu chininového. Sanders zpozoroval. jak se mu chvějí ruce. a podrážděně promluvil . .. V lsisi se něco děje," pravil. "Větřím to. Nevím sice, co to je - ale nějaká čertovina se tam jistě mele." "Tajné společnosti?" ~Tainé babičky!" zavrčel Sanders . .,Kolik máte mužů?"
Ďábelský muž kdysi nosil oblek civilizovaných lidí; nyní byl oděn v cáry; stál tu ve vestě, s vyhrnutými rukávy špinavé košile, s bílým. divoce rozcuchaným vousem, bledou, napjatou tváří a podivným leskem v- očfch. V ruce držel třpytivý skalpel a mluvil - což bylo podivné - anglicky.
50
-------~------"Šedesát, počítaje v to i kulhavé," řekl hausský důstojník a s úšklebkem spolkl papírek plný chininu. Sanders zaťukal tenkou ebenovou hůlkou na špičku své boty a zamysW se. . ..Možná že je budu potřebovat," pravil. ,.Jdu vypátrat, co se děje v lsisi," Imgani, Osamělý, si vystavěl chatrč při Malé řece , která se prudce odvrad od řeky DucM. Ukradl dřfví ve vesnici, vzdálené· pět mil, a postavil si ji po svém způsobu. V té vesnici mnoho lidí umíralo nemod; na horním toku řeky je zvykem, aby dům, kde někdo zemřel, také dokonal. Nikdo by nehledal útočiště pod prokletou střechou, kde se zahnízdil Duch; zbraně zemřelého mužc se zpřelámou a nallázejí i se střepy rozbitých hrnců jeho žen do mělkého hrobu. Ča em se úsilím větru a deště rákosová střecha zborti a propadne, dveřní sloupy ztrouchnivějí; tvrdá a silná trá\a, podobná rákosu, vyr~í mezi skulinami stěn a střechy: pak piijde prudší déšť a prudší vítr a les uklidí nečisté mí to. lmgani, jenž řekl, že je z kmene N'Gombiů, a nebál se duchů - alespoň ne isisijských duchů -, nebojácně ukradl dveřní sloupy a liánový provaz. Ukradl to v noci , když mě síc byl za stromy, a vysmál se duchům mrtvých, volaje na ně oškli"ými a vyzývavými jmény. Přece však pracoval obezřele: třeba si nic nedělal z duchů, přece měl v plné úctě živé Isisie, kteří by ho byli usmrtili, kdyby jeho svatokrádež byla odkryta; nicméně však smrti se bál nejméně. Tak tedy ukradl prokleté podpory a prokleté střešní trámy a byl by ukradl celou střechu, kdyby nebyla b}'Vala tak phliš stará a plná pa"ouků . Pro to všechno si přišel, vzal si to a nesl to pět mil cesty až k ohbí řeky, a tam si podle svého vkusu vystavě l domeček . Ve dne spal, v noci lovil zvěř a ryby, ale .nepokousel se chytat veliké netopýry. přeletující z prostředrul10 říčního ostro a. třeba jsou jedlí a domorodci je považují za pochoutku. Jednoho dne, právě po západu slunce, šel Imgani do lesa po stopě zebry. Nesl dvě veliká lovecká kopí. jaká nejlépe vyrábějí N'Gombiové, měl štít z rbového proutí a na zádech mu na koženém pruhu ,'isel vazek sušených ryb. které sám nachytal v ře.ce . Imgani byl muž prostřední v}'šky. byl drobný, ale široký v ramenOu. Kůže se mu zdrave leskla a chodil lehkým krokem. Když kráčel, viděli jste, jak se mu svaly na zádech chvějí a pohybují jako svaly dobře cvičeného čistokrevného
"Vidím, že se mne bojíš - a přece oc.I tebe niC nežá.dám," řekl. "Jsem Imgani, to znamená Osamělý; netoužím po manželkách nebo ženách, protože jsem povznesen nad tako"é bláznovství. Jsi jista přede mnou, pojídačko koHnků , protože kdybych chtěl, naplnil bych tento les dcerami náčelníků, velmi krásnými a velmi roztouženými." Dívka se přestala strachovat a zvědavě se podívala na Imganiho. Také nahlédla. že jeho drsný proje\' je pravdivý. Snad byla poněkud popuzena, protože, citujíc isisijské pHsloví, lekla dosti kysele: ,Jenom koza mečí u levhartova doupěte - lsisio é tloustnou z cizinců!" Podíval se na ni a hlavu naklonil na stranu. "V dolních krajích se říká. že lsisiové prodávají muže Arabům," řekl zamyšleně. "To j ou špatné řeči. Jdi!" Pohozením hlavy ji propustil. Byla již dosti daleko. když ji za"olal zpět. . ,.pojídačko koHoků," pravil. ,jestliže se tě muži zeptají, kdo jsem, lekneš, že jsem Imgani, Osamělý, který je knížetem mezi knížaty; také jsem zabil mnoho mužů - tak mnoho, že je nemohu spočítat. Řekni také , že mým královstvím je kraj, kam až dohlédnu na všechny strany od svého domu u řeky, a že nikdo nesmí do něho vstoupit vyjma těch, kdo přicházejí s dary v rukou. nebot jsem velmi strašný a velmi ne pn rupný." ,.Pane,~ řekla dívka, _to všectmo povím." Potom odešla. napolo běžíc, a lmgani pokračoval ve své cestě.
Ve vesnici bylo mnoho mladých
mužů,
kten by se byli
koně.
Po půlhodině cesty potkal \' lese dívku. Nesla na hla\·ě sazek manihotových kořenů a půvabně kráčela. Když spatřila Lmganiho, rázem se zastavila a ze strachu před smrtí a horšími věcmi vstouply jí slzy do 00. protože o něm věděla, že je to vyděděnec bez kmene a bez rodiny . Takoví lidé jsou horší než il/gali, kteří se před vámi vztyčí v trávě a zahryznou se vám jedovatými zuby do nohy, Stáli a dívali se jeden na druhého - muž se oběma rukama opíralo kopí a přitiskl k nim tvář ; dívka se třásla . .. ženo, kam jdeš?~ řekl lmgani. _Pane jdu do vesnice, která je u řeky, a tato stezka k ní vede,~ vykoktala. _Co to neseš?" ,.Marnhot na chléb," zašeptala. _Ty tedy jíš I.ořínky:' řekllmgani kývaje hlavou. .,Pane, dovol mi odejít," lekla, dívajíc se na něho. hllj!ani pohodil hlavou.
rádi zalíbili dívce. jež přinesla manihot. protože tO byla náčelníkova dcera a bylo jí čtrnáct let , a tedy byla na vdávání. Když přiběhla vesnickou ulicí postrakná, plačíc, breptajíc s ní všichni soucit a našlo se i dost hrdinů, smazat urálku . Šest mladých mužů s kopím a krátkými meči zatančilo
a koktajíc,
kteří chtěli
51
měli
-------~------Přišel a shledal, že veliké roko ání je v proudu a že před mětem rokování je nešťastný muž, spřízněný Silatkem s náčelníkovou oblíbenou manželkou. "Zahanbil jsi mě," řikal právě náčelník, "zahanbil jsi mě, protože jsi veliký blázen jako tvá příbuzná, má žena." ..Pane," řekl ubohý příbuzný pokorně, .. nutil jsem jej
před náčelníkem a náčelníkovou dcerou (žena každého plemene vám řekne. jak si dívka připadala důležitá) a jeden z nich, E·kebi. muž obšťastnčný darem jazyka. přesně
popisoval od západu slunce do východu měsíce, což je asi čtyři hodiny, co se stane lmganimu, až ho napadnou 'mužové z lsisi; líčil, jak přimhouří oči jako před velikým a strašným óhněm, jak mu zemdlí údy, a popi oval různé fyziologické změny, O kterých netřeba se zvláště zmiňovat. "To je právná řeč," pravil náčcJník. "Protože však Sandi je naším pánem a všude má vyzvědače, neprolévejte krev, neboť zápach krve se nese dále, než člověk dohlčdne. A Sandi jé jako ďábel , jde-Ii o zabití. K tomu ten Osamčlý je cizinec, a chytíme-Ii ho. můžeme jej prodat Arabům, kteří nám za něho dají látky a kořalku." Kd~ to všechno vy lechli, občtovali mladou kozu a vykročili . Přišli k lmganiho chatrči, ale Osamělý tam nebyl, protože chytal v lese zvěř; spálili mu tedy chatrč. vyrvali rostliny 7. chudičké zahrady a počali slavnostně tančit , když se k nim přidalo mnoho isisijského lidu který je v uctivé vzdál~nosti následo a1 pro případ, kdyby snad lmganiho vychloubání vlastní chrab!ostí bylo dokázáno skutkem. Radovali se, až slunce rázem vzešlo nad pro tředním ostrovem a na nebf uhasly všechny drobné hvězdy. lmgarri to všechno viděJ. opíraje se ve stínu lesa o svá kopí, ale spokojil se s úlohou di áka. neboť uvažoval. že by se jej pokusili zabít nebo zmrskat. kdyby vyšel proti nim. a to by jeho vznešený duch' nebyl snesl. Viděl. jak plameny olizují chatrč.' kterou tak pracně p0stavil. ,Jsou to pošetilí lidé." bručel. ,.Vždyť pálí svůj vlastTÚ majetek a 1uch mrtvého snad se pohněvá a sešle na ně vře dy." Když z jeho obydlí zbyla jenom bělavá hromada popela. tmavorudá zář a neurčitý sloup kouře. obrátil se lmgani tváří k I u. ŠeJ po celý den. zastavuje se. jenom aby pojedl ryby, které nesl; v noci došel k jiné isi ij iké vesnici, která se jmenovala O'FasL Prošel vesnickou ulicí s vypjatými rameny a vztyčenou hlavou a vychloubavě pohupoval kopími. Nepodíval se ani vlevo, ani vpravo, a vesničané, hromadící se u dveří chatrčí, přikládali si zaťaté pěsti k ústům -a řJ'kali: "O ko!", což znamená, že to na ně působilo. Tat prošel celou vesnici a právě zamířil k lesní cestě za vesnicí, když za ním přiběhl posel. "Pane," pravil posel; "eapita této vesnice, jenž je odpovědea vládě Za všechny lidi, kteří projdou, a zvláště za zloděje, ktetí snad uprchli ze Železné vesnice, žádá si tvé pří tomnosti, lby se ujistil, že nej i 'zloděj, ale Veliký, a chce ti pr<>kázat poctu." Tak (O muž odříkal, a- protože byl mírumilovný a byl pro tllto ulohu zvolen jen proto, že byt sňatkem spřízněn s oblfbt:oou ženou náčelníkovou, nespouštěl oči z kopí se širokým ostřím a v duchu hledal směr, kterým uteče. , ,.Jdi ke svému pánu, otrol.. u." pravillmgani, "a řekni mu, že si najdu dostatečně os'amělé místo, kde bych mohl v 'noci přespat a obírat se vzncšcnými myšlenkami. Vrátím se, až najdu takové místo. Pověz také, že jsem knížetem svého lidu a že můj otec má takové vojsko, že by řeka zů stala bez dna, kdyby měl každý bojovník odnést hrst písku z říčního koryta; pověz také, že se jmenuji Im:gani a že se více miluji, než kterýkoliv muž se kdy miloval od doby, kdy měsíc zbělel, aby nevypadal -jako slunce." Sel dále a zanechal posla v hlubokém zamyšlení. lmgani se vrátil,-jak slfbil.
k návratu, ale on je velmi hrdý muž a k tomu dydltil jít dále." . "Tvá matka byla hloupá," pravil náčelník, :,její matka byla také hloupá, a tvůj otec, ať to byl kdokoliv, a to nikdo neví, byl veliký hlupák!" Tento zajímavý začátek drsné přednášky o dědičné hlouposti byl přerušen návratem lmganiho. A když lmgani začal pomalu vystupovat na malé návrší. pořídilo shromáždě· ní v duchu soupis všeho. co měl na sobě, od diikladného, jako břitva nabroušenéh.o nožc~ zastrčeného v přiléhavé levhartí kůži, až k úzkým mosazným náramkům, které měl na kotnících. Náčelník, tělnatý muž nevelké odvahy, zpozoroval kopí a povšiml si, že jejich držadla jsou ča tou potřebou leskle ohlazena. "Pane," řekl mírně, ,.jsem náčelníkem této vesnice z. ustanovení vlády, která mi dala peníz, abych jej nosil na krku, a ten penfz má na jedné straně obraz velikého muže s vousem a na druhé straně jakousi ďábelskou značku a nápis neobyčeroé moci. Ten peníz mi byl (\aro án, aby všichni lidé věděli, že jsem náčelníkem, ale já jsem ten peníz ztratil. Nicméně jsem náčelnfkem této vesnice, jak ti ukáži." Prohrabal svůj háv a vytálll váček z hadí kůže a z něho vyňal velmi zašpiněný papír. Něžně jej rozložil a ukázal arch kancelářského papíru s několika slo y, načmáranými rukopisem pana vládního komisaře Sanderse, jenž hlásal: Všem ztfstllpcům vl6dnfho komisaře, policejnfm dt/stojnfkilm a veliteli/m: Zadržte a zatkněte nositele, bl/de-li přistižell v jillém ú:emi než v lsisi. K tomuto podivnému dokladu se pojil přfběh. Souvisel s neoprávněným vpádem do určitých ochorijských vesnic a se soudem v sídle vlády, kde náčelník, všecek roztřesený zlou předtuchou, nasloudlal stručné, ale srozumitelné předpovědi, co ho čeká, jestliže vytáhne paty re svého panství. lmgani vzal papír do rukou a se zájmem si jej prohlédl. Obrátil jej, lehce přejel prsty písmo, aby se přesvědčil, že je stálé, a vrátil papír náčelníkovi. ,.To je veLmi zázračné, ale já se přece nebojím kourel, vyjma zvláštruno kouzla, které provozuje kouzelník mého otce," pravil, "a také neznám vládu. která by mně vládla." Potom jim vyprávěl o svém otci, o jeho vojsk'U a ženách a o jiných stejně zajímavých věcech. "Nepochybuji, že mě pochopíte," pravi!. ,.Jsem Osamě lý, nenávidím společnost mužů, kteří jsou proměnJiví jako sníh na horách. Proto jsem opustil domov se svými ženami, které jsou velmi věrné jako všechny ženy, ale nevzal j em s sebou vojsko, protože to patří mému otci." Náčelník byl překvapen. "Nerozumím, proč jsi samoten," řekl, "ale skutečně j i dobře učinil, že sis nevzal otcovo vojsko. To je velmi důle žitá věc, která si za luhuje, aby o ní promluvili starci." A přikázal. aby se rozezvučelo lokali a aby se starci shromáždili. Přišli, přinesli si vlastnI' V)'řezávané stoličky a posadili se pod rákosový přístřešek. kde předsedal náčelník.
52
-------~------z lesa a nesl na ramenou malého rnce, kterého v noci chytil do smyčky. Když zahlédl před svou chatrčí nevelký oheň a muže, který seděl na bobku a opíral se bradou o koleno, vesele zatočil svými kopími a šel dále, protože se nikoho nebál. "Je svět tak pln lidí, že jsi přišel rušit mou samotu?" otázal se. "Napadlo mě, abych tě zabil a upekl si tvé srdce, protože se mi nelíbí, že sedíš u ohně před mou chatrčí." "pane, to jsem očekával," řekl návštěvník, "neboť vím, že jsi hrdý muž; přicházím však, protože jsi hrdý a protože vím, jak jsi moudrý." Imgani odhodil srnce stranou a posadil se, hrozivě zíraje na muže, a obě kopí si položil přes nahá kolena. Potom muž natáhl krk vpřed a začal mluvit. Slu!,!ce vyšlo a zalilo celou krajinu růžovým světlem, ale muž stále ještě seděl, naléhavě mluvil a Imgani naslouchal. .. A tak, pane," končil muž, ..zabijeme Sandiho, až přijde k rokování. Ifiba, M'bwka a příbuzný mé mat"-l' jej velnů rychle probodnou kopím a my se staneme velikým lidem." lrngani moudře pokývl hlavou. "To je pravda," řekl, "lid, který zabije bílé muže, musí být velmi ctěn, protože všichni o tatní národové řeknou: Pohleďte , toto jsou lidé, kteří zabíjejí bílé muže!" "A až bude mrtev," pokračoval posel, "půjde mnoho mladých mužÍl na lOĎ, která kouří a říKá paka-pak, a pobije všechny, kteří budou se S~ndim." "To je moudré," řekl Imgani ... Když zabijí bílého muže, ať zabijí také jeho přátele." Zdlol}ha a dopodrobna prohovořili tento slavný čin. Potom muž odešel; Imgani si připravil jídlo z ryby a manibotu, vyleštil kovové ostří svých kopí mokrým pískem, pečli vě je osušil trávou a uložil se do stínu chatrče ke spánku. Probudil se brzy odpoledne a šel se vykoupat do řeky a velikými a mocnými rozmachy doplaval daleko až ke střednímu proudu. Potom doplava] zpátky ke břehu, osušil se na slunci a za]talil se levhartí kůží. Zvolna došel do vesnice a zastihl ji vzrušenou. Nejrozči lenější byl náčelník, ten moudrý copita, neboť došly zprávy, že Sandi přijde v noci a že už parník pluje zátočinou řeky. Plán se nezdařil; Sanders přišel o dva dny dříve, lfiba a M'bwka, náče!ruKovi důvěrníci, byli pryč na.lovu, a nebylo je možno. nahradit nezkušenými vrahy. Parník připlul bokem ke břehu. Jedno kolo se ještě lenivě otáčelo, když shromážděný dav, mezi nímž byl i Imgani, spatřil, že na palubě je plno vojáků, lhostejných hnědých mužů v modrých stejnokrojích a fezech. Prkno bylo přehozeno a vojáci s puškami v rukou chvatně vykročili na břeh; v čele jim stál bílý důstojru1c. - avšak Sandi to nebyl. "Kdo je zde náčelníKem?" otázal se suše. "Pane, to jsem já," řekl tlustý náčelník a chvěl se rozči lením. "Chopte se toho muže!" Hausský seržant chytil náčelníka a obratně jej otočil; hausský desátník mu na zápěstí hbitě navlékl pár želízek. "Pane," naňKa! náčelru1c., "proč to zahanbení?" ..Protože jsi veliký zloděj," pravil hausský důstojník, "válečný buřič a obchodník s otrokv." "Lže, kdo to říká," právil náčelník, .. protože žádný vládní úředník nebyl svědkem takových strašných skutků." Imgani postoupil vpřed. "Náčelníku," řekJ, "já jsem je viděL" ,Jsi·veliký lhář," soptil zavalitý copita, třesa se vztekem, "a, Sandi, jenž je mým přítelem, ti neuvěří." "Já jsem Sandi," pravil Imgani a potměšile se usmál.
lmgani znovu pověděl svuj pří'běh asi o padesáti ženách a legionech bojovníků, nespočHatelných, jako je písek v ře ce, a důvěřiví lsisiové poslouchali a uvěřili. "Potřebuji," pravil Imgani ve své řeči, "domeček vystavěný na břehu řeky, na mí tě, k'lJdy nevede cesta a kde mi žádný lidský tvor nepřijde na oči, protože jsem velmi samotářský - a velmi nenávidím lidi." lmgani se usídlil na malé mýtině, kterou pro něho při pravila příroda, a v chatrči, kterou mu postavili noví přáte lé. Ostatní pohostinství odmítL "Nepřeji si ženy," prohlásil, "protože jsem pln vznešených plánů,' jak osvobodit své království od zlých mužů, kteří jsou rádci mého otce." Byl vpravdě o~mčlý, protože n.ikoho nevídal kromě vclmi výjimečných pruežito tf. Chodíval na lov v noci a horké dny prospal. Nčkdy, když rudý slunečo'í kotouč zapadl za stromy západního břehu řeky, vídali vesničané přímý, průhledný sloup dýmu - to si připravova] jídlo; někdy rybář, vracející se domů, za]llédl jej, jak tiše proniká nehustou obrubou lesa a odchází na lov. Ríkali mu Mlčenlivý a tčšil se značné pověsti. Ba těšil se dokonce i důvěře svých hostitelů. Kraj Isisiů je nedaleko Cizí řeky, po které v noci připlouvaly prázdné čluny podivných tvaru, a příští noci se vracely naplněny lidmi s okovy na krku; úředníci Francouzské západní Afriky - která sousedí s Isisi - dostávali zprávy O vpádech a vypálených vesnicích, které nemohly být snadno vyšetřeny, protože isisijská hranice je přibližně šest set mil vzdálena od sídla francouzské vlády a leží v divoké krajině. lmgani vídal na svých loveckýcb výpravách věci, které by jej byly naplnily úžasem, kdyby byl mužem přístupným dojmům.
Vídal malé karavany, které se kradly směrem od francouzského území a vedly naříkající ~eny a sténající a spoutané muže. Vídal podivné půlnoční naloďování lidí a poznal bíle oblečené Araby, kteří velmi obratně vládli bičem. Jednou v noci, když se na to všechno díval, povšiml si ho v měsíčním světle Ma]lmud, pověstný otrokář, a spatřil, že nepatří ke kmeni Isisiů. "Co jsi?" zeptal se. ;,Pane," řekl lmgani, "jsem cizí tomuto lidu - jsem z kmene N'Gombiů. To-je lež," pravil otrokář, .. protože nemáš v obličeji tetování N'Gombiů; jsi arabský míšenec." A oslovil jej arabsky. Imgani zavrtěl hlavou. ."Nerozumi," řekl otrokář slubovi. ..Vypátrej, kde stojí chatrč tohoto muže; jednou noci jej chytíme, protože stojí mnoho peněz." Mluvil arabsky a jeho podřízený přikývl. Když otrokář znovu přišel, tři mužové navštívili lmganibo domek, ale lmgani byl na lovu, a byl na lovu pokaždé, kdykoliv dlouhá lodice připlula v noci do O'Fasi. H
Sanders se v O'Fasi neobjevil půl roku .a za tu dobu, to musíme zdůraznit, nestalo se nic, v čem by kterákoliv bujná obrazotvornost mohla shledat jakoukoliv újmu na dobré pověsti.
Nastala doba, kdy se Sandcrs chystával na obvyklou ná-
vštěvu v Isisi, kterou kona! vždycky za půl roku. Úroda
byla dobrá, ryb bylo bojně , deště mírné a nikde se nevyskytly nemoci. To si všechno zapamatujte. Jednoho rána, kdy se chomáče šedé mlhy táhly od stro, mu ke stromu a vÝchod počínal šedivět, vrátil se lmgani
53
-------~-------13
VĚŠTEC v pravém srdci Afriky se často . dějí
věci. kieré"žádný nedovede vysvětlit; proto také ten, kdo dukladně zná Afri' ku. váhá něco O tom napsat. Román o Africe musí být románem plným tajemství, a čtenář dobrodružných románů žádá, aby 'každá záhada byla nakonec vyjasněna. jako by l?yla prosvícena rentgenem. aby spam I každou kůstku; ale mnohdy nelze nikterak vysvětlit události, kteréjsou docela běžné v onom kraji. jako nemůžeme vysvětlit zázrak víry nebo div telepatie. jak vám tato povídka ukáže. Pan vládní komisař Sanders se v noci probudil. Jeho drobný parníček byl přivázán nedaleko zásob dříví. které si před léty připravil pokácením stromů a které nechal vyschnout. Byl den cesty parníkem proti nebo po proudu od nejbližších vesnic. ale byl jenom šest hodin cesty pěšky od kmene Amatombů, který žije v srdci lesa a užívá střel otrávených jedem. jenž vyvolává tetanu. Sanders usedl na lůžku a naslouchal. Nějaký nOČt1Í pták jednotvárně pískal; Sanders slyšel pleskání vody pod boky parníku a jemné šustění listů. neboť mírný vánek pohyboval mladými větvemi stromů. pře sahujícími přes lOĎ. Sanders naslouchal velmi pozorně, načež se natáhl pro ponožky a pro ochranné boty proti moskytům.
NavlékI je, vzal flanelový ka~át, který \o;sel na dveřích malé kajutY. a tiše otevřel dveře. Pak se zastavil a čekal se skloněnou hlavou. V temnotě se nepříjemně uškbbl a odsunul kožený řemí nek, který uzavíral scbránku visící nad lůžkem. vytáhl Colrov revolver a nehlučně uvolnil pojistku. Sanders byl opatrný muž a každý ~ho pohyb byl účelný. Byl tak důkladný, že se pojistil proti předčasnému výstřelu, a tak pořádný. že přeleštil černou hlaveň revolveru o měk ký I1.Ikáv kabátu, a dlouho čekal, než vystoupil do horké noční temnoty. Chvílemi zaslechl zvuk. který jej probudil. Bylo to slabé cvrlikání snovače. Jenomže snovati chodí večer spál jako rozumní lidé a žijí v blízkosti vesnic. protože 'si libují ve společnosti lidských· bytostí. Také nehlásají svou přítomnost tak hlučně. jako činil tento pták, který v přestávkách cvrlikal a cvrli,kal. Sanders trpělivě čekal. Potom se ozvala odpověď 'z paluby. nedaleko. Sanderse. Sanders měl kajutu na lodním můstku: odstoupil trochu od dveří a přikrčil se v rohu můstku. s prstem na spoušti. Spíše cítil, než viděl, muže u lesa; viděl jej vycházet z lesa a věděl, že se s ním má někdo na palubě parnfku setkat. Potom vyrušil, jak se okolo kajuty plíží dva muži. Nejasně rozeznával, jak se pomaloučku pohybují vpřed. až našli dveře kajuty a vklouzli dovnitř. Zaslechl podivný zvuk a znovu se ušklíbl. neboť věděl . že kopí mužů Ž3lóstně pustoší jeho lůžko. Potom' nastala malá přestávka a Sanders 'Spatříl, jak jeden z mužů vyšel z kajuty a rozhlédl se. Obrátil se a tiše promluvil k muži uvnitř. Sanders opatrně vstal. Muž u dveří řekl bublavě: ..Chch!" a zhroutil se na zem, protože ho Sanders odborně udeřil do ' žaludku, který je neobyčejně citlivým místem. Druhý muž vyběhl, ale zakopl o Sandersovu n3Štavenou nóhu a v pádu dostal do blízkosti pravého ucha ránu, která byla zasazena plnou vahou revolveru. '.
..Yokb!" zavolal Sanders hlasitě a hned se na Zádi ozvalo pie. kání nohou, protože domorodci mají velmi lehký spánek,. ,.svaž ty l?1u~! Připrav páru, poplujeme odtud. zde ncnf pěkné místo." . Sanders. jak jsem se již pokusil vysvětlit. dohře znal domorodce. myslil jako domorodci, a byly chvíle, kdy i jednal jako člověk nedotčený civilizací. ..Hoši," řekl ...vy jste přišli, abyste mě v temné hodinč zabili." \ •• Pane, to je pravda." řekl jeden. "já jset'n přišel. abych tě zabil. a tento druhý muž. který je mým bratrem. mi řekl. kdy mám přijít - mohl však zavolat jiného. protože já jsem jeden z mno~ch." Sanders přijal to prohlášení. že řada odhodláných vrahů čekala na jeho příchod. bez zřejmé známky podrážděnosti. ,.A nyní mi řekněte," pravi!. "kdo vám přikázal. abyste mě zabili a proč mám zemřít." Oslovený muž, vysoký. štíhlý mladík z kmene Amatom, bŮ. otřel si spoutanou I1.Ikou pot z čela. . .,Pane. i kdybys mě rozsekal." řekl. ,.nic ti nepovím, protože mám veliké litu-cell a protože bych tím pohněval mnohé modly." Sanders se vyptal druhého muže. ale taktéž bez výsledku. Druhý muž byl dřevorubec. který byl přijat ve vesnici vzdálené čtyři dny plavby po proudu. . ,.pane. i kdybych měl zemřít. nepovím nic," řekl. ,.Dobrá," řekl Sanders a hlavou l-ývl na Abibu. "Položím vás na zem," dodal. ..s roztaženýma nehama a rukama a na vaší hrudi zapálí~ ohníček, a vy mi za chvOi řeJ..'11ete. co si přeji zvědět." Pfivázali je na zem s chomáči uschlých popínav)'ch rostlin na prsou a Sanders vzal zapálenou větvičku z ohně. který sluha zažehl. Muži na zemi pozorovali každý jeho pohyb. Viděli. jak rozdmýchal zrudlou větvičku do plápolu, a když se k nim přiblížil, tu jeden z nich řekl: . ..Pane, promluvím." So jsem si myslil." pravH Sanders, .. a mluv pravdu. sice se ti zle povede." Kdybyste se mně otázali. zdali by byl Sanders skutečně použil zapálené větévky. odpovím vám pravdivě. že to pokládám za pravděpodobné; možná však, že Sanders znal své Jídi lépe. než já znám Sanderse. . Když byli. muži uvolněni z neblahého postavení. promluvili upřímné a Sande~s si psal chvatně poznámky v anglič tině o rozllovoru. který byl veden v řeči Bomongú. Když byl výslech ukončen, sebral Sanders všechny své' zápisky a dal muže vyvést na palubu parníku. Za dvě hodiny plula Zaira plnou parou směrem k akasavské vesnici. která se v jazyku domorodců jmenuje Tukalala. V Tukalale byl misionář. mladý a nadšený americký metodista, kterýtsi zvolil ži ot v horkém pásmu' mezi pohanským lidem. aby do jeho srdcí přinesl znalost Boha. Sanders neměl zvláštní úctu k misionářům: dokonce mu náhledy na hlásané bratrství nesloužily ke cti, ale mě! rád tohoto mladíka. který vesele pracoval s tak nevděčným materiálem. Nyní netrpělivě přecházel po malém můstku parníčku, protože bylo svrchovaně třeba, aby doplul do Tukalaly, než se cosi stane. Právě když slunce zapadalo za stromy na západním bře hu, dostal se do zákrutu řeky a před ním se jasně zjevil bílý břeh táhnoucí se před misionářskou stanicí. Dvěma prsty pokynul.muži u kormidla a parníček se vyšvihl téměř bokem z proudu a zamfři1 ke břehu a ~erná říční voda se nahrnula ze zádi lodi, jako by to bylo stavidlo.
54
............. ~ ............Přirazili ke břehu; na místě, kde stával misionářŮv domov, byla hromada zčernalýcb trosek. z nichž vystupoval leruvý sloup kouře. Misionář, v bílých plátěných a velmi zašpiněných šatech, ležel tváří k zerru; Sanders ho dosti ztěžka pozdvihl, protože ubožák byl přibit k zemi širokým kopím, použivaným k I?vu slon.ů~ k.teré se mu pod ramenem přelomilo.
Přivedli h1avnlho náčelníka všeho lidu a na malém lodním můstku se rokovalo ve světle lucerny s rozmčklou svíč kou uvnitř, která byla postavena na palubě a osvětlovala shromáždění.
,.Náčelníku," pravil Sanders, "na tvém území je mrtvý bílý muž; buď dostanu srdce mužů, kteří ho zabili, nebo, při smrti, pnsahám, dostanu tvou hla\'u." Řel
Kráčel mezi spícími seděl Haussa s nabitou
muži, až se dostal do části lodi, kde karabinou v ruce a hledal oba vězně. Lehce o ně zavadil nohou; posadili se, mžourajíce proti světlu lucerny. "Musíte mi říci ještě více," řekl. ~Jak přišlo to zlé kouzlo do země?" Otázaný muž k němu vzhlédl. ~Pane, jak přichází déšť nebo vítr?" pravi!. .,Ud o něm náhle věděl, byly zvláštní obřady a zvláštní tance a snědli jsme muže; potom jsme si namalovali tváře ingolou a dívky řekJy: Zabíjejte!" Sanders dovedl být vehni trpělivý. "Nosím vás n~ rukou," pravil, "protože jsem váš otec a vaše matka: když přijde povodeň a zničí vaše zallrady, přicházím s manihotem a solí a zachraňuji vás; když přišla nemoc, přivedl jsem bf1é muže, kteří poškrábali vaše paže a vložili vám kouzlo do krve; vnesl jsem k vám mír a vaSe ženy jsou jisty před kmenem N'Gombiů a lsisiů, a vy mě přece chcete zabít." Muž přikývl. "Pravdivá řeč, pane - ale to už je způsob kouzel. To jsou všechno Vznešené věci, a když o těch "ime, na nic jiného si nevzpomínáme." Sanders měl starost; ta záležitost s kouzlem byla mimo dosah jeho moci. "Pane, kouzlo velmi jasně promluvilo ústy starce, M'fabaky z Begeli -" ,.M'fabaka z Begeli?" opakoval Sanders tiše a zapamatoval si to jméno, aby jeho nositel mohl být rychle oběšen. _Ten stařec měl viděnf a v tom vidění, které pathl ve
Sanders jej obrátil na záda, zatlačil mu oči, které hladově zíraly na tmavnoucí nebe a naposled se vyptávaly Boží moudrosti. Vládní kooůsař vytáhl z kapsy křiklavý, hedvábný kapes~ ník a položil jej na tvář mrtvého muže. "Abibu," řekJ tiše seržantovi, "vykopej velký hrob u kopálového stromu, neboť tento muž byl velikým náčelníkem mezi svými Ijdmi a byl ve spojení s bohy." "Byl křesťan," pra"il moudře Abibu, který byl oddaným následovníkem Prorokovým, "a v súře'O Marii je psáno: Mnoho sekt se odštěpí od JežÍŠe, ale běda těm, kteří nebudou věřit v den poslednlho soudu!" Abibu měl titul hadil, protože byl v Mt:kce, a znal korán lépe než mnohý křesťan zná bibli. Sanders nk neřekl. Vzal si z kapsy doutník, zapálil jej a rozhlédl se. Jediné stavení nebylo v blízkosti. Pouši byla tam, kde stávala misionářská stanice s pěknou zahradou. V ubývajídm světle viděl cáry šatů. Věděl, že více lidí padlo za oběť. V měkkém měsíčrúm světle pohřbil misionáře a pomodlil se nad ním otčcnáš a všechny pohřební modlitby, na které si vzpomněl. Pak se vrátil na Zoirl/ a rozestavil stráže. Ráno obrátil příď lodi po proudu a při západu slunce doplul na·velkou řeku - doposud plul po přítoku; na místě, kde se obě řeky spojují, je sídelní vesnice Akasava.
55
............ ~ ............. velikých bolestech, kdy měl pěnu u úst a krvavě vystouplé oči. viděl, jak černí mužové zabíjejí bílé muže a jak pálí jejich domy." "Kdy to bylo?" ,.Při úplňku měsíce, (před šesti dny, pomyslil si Sanders) stařec viděl velikého krále s četným vojskem, který kráčí a všichni bílí mužové se ho obávají." . S podrobnostmi, pokud je může paměť domorodce p0držet, popisoval, jak král přišel a jak coby mocný vládce pobijí bílé muže a ženy, jak zapaluje jejich domy a jak jeho vojsko před ním tančí. ..A to všechno se stalo při úplňku," dokončil. "Proto my jsme také vyšli, abychom zabijeli, a protože jsme věděli, že Tvá výsost přijde, jak je zvykem, aby v tomto ročním období soudila, pokládali jsme za moudré zabít tebe i sluhu Kristova." To všechno řekl přesvědčivým tÓnem a Sanders poznal, že mluví pra duo Jiný muž by byl mnohem více dotčen touto částí vypravování, jež se jej velmi blízce týkala, ale Sandersovy myšlenky byly hlavně zaujaty králem, ml/žem, neobyčejn! vysokým a velmi širokým uprostřed, a jeho pustošícím vojskem. Sanders nepochyboval, že je to pravda. Někde bylo skutečné po stání, o němž dosud nezaslechl, a v duchu velmi rychle uvažovalo všech králích okolních území. Bosambo z Monrovie, ucbvatitel ochorijskébo náčel nictví. posHal mu čas od času zprávy o sousedních národech. Nikde se neválčilo, ani na severu, ani na jilm, ani na 'iýchodě . ..Chci promluvit se starcem M'fabakou z Begeli," řekl. Begeli je vesnice a leží na rameni feky, tak úzkém, že vypadá jako říčka, a tak tichém, že se podobá jezeru. Vysoké stromy lesa, které "zastiňují oba břehy, jsou navzájem svázány popínavými rostlinami a u země obroubeny hustým podrostem. Zoíra opatrně plllla tichou vodou a dva kulomety významně stály na lodním můstku. Zai,a byla malý parníček. Na vlajkové tyči u kornlidla mdle visela modrá angliCKá vlajka - zlověstné znamení, neboť vždycky hrozily někomu zlé chvíle, kdykoliv vládní komisař vytáhl vlajku. Sanders stál na palubě, byl bez kabátu a pozdviženýrni prsty dával znamení muži u kormidla. "Filiíí!" Ve dřevě palubní kajuty se zatřepetal zabodnutý šfp. Sanders jej vytáhl, pečlivě prohlédl jeho tepaný hrot a zahodil jej přes palubu. Bum! Nad hustým listím se objevil kotouč kouře a kulka se odrazila o opěradlo lodního křesla. Sanders se natáhl, vzal pušku, zadíval se na kotouč dýmu a pečlivě zamířil. Bum! Nebylo patrno. zdali kulka zasáhla, a ozvala se jenom oz ěna zas ištění, které způsobila střela letící zeleným křo vím. Pak už nikdo nevystřeli\. "Pak-a-pak-a-pak-a-pak!" pohybovalo se kolo zvolna a Zaira rozbrázdila klidné vody zanechávajíc za sebou rozčeřený vějíř. Před vesnicí se objevilo šest válečných kanoí a chvatně veslující muži spěli vládnúnu komisaři vstříc. Poručil, aby stroje byly Zastaveny, a jakmile jejich hukot zmlkl, rozeznal Sanders v tichém vzduchu rachot bubnů, a daJekohledem viděl fantasticky pomalovaná těla a hlavu 1l<'\bodnutou na kopL V těchto lesních končinách sídlíval obchodník jménem
Ogilvie, nemluvný, nečistý muž, jenž prodával látky a kupoval surovou gumu . .,Pět set yardů!" řekl Sanders a seržant Abibu nastavil hledí J..'Ulometu, trhl nábojovým pásem a vážně se podíval přes mušku. Zároveň hausský desátník, který stál u kulometu na pravoboku, položil pr t na spoušť. Ze střední kanoe se zvedl obláček dýmu; kulka dopadla daleko před lodí. ..Ogilvie, staroušku," mluvil Sanders pro sebe, ,.jsi-li živ - ale zdá se mi, že už nej i -, vysvětlíš mi, jak se sem dostaly ty Schneiderovy ručnice." Kanoe se blížily, pádla rytmicky dopadala a tichá, pyšná píseňbojovnfků doprovázela plavbu. ,.Čtyři sta yardů," pravil Sanders a muž u Imlometu upravil náměr. " "Dvě prostřední kanoe," poručil Sanders ...Pal!" "Cha-cha-cha-cha-cha-cha-cha-cha!" zasmál se kulomet
zemí
posměšně.
Sanders se dalekohledem díval na pohromu, kterou kulky způsobily. "Na druhé kanoe!" řekl stručnl!. ..... "Cha-cha-cha-cha-cha-cha-cha-cha!" Střelec byl pečlivý muž, vášnivě střílel a přál si, aby se jeho rány neminuly o1em. Sanders viděl, jak muži klesají, jak jedna kanoe náhle zakolísala a převrátila se, zahlédl černé hlavy ve vodě a plnou parou pustil parník vpřed. " Někdo vystřelil z jedné nepoškozené kanoe. Sanders cítil proud vzduchu, způsobený letící kulkou, a slyšel, jak se zaryla do dřevěné stěny za ním. Ozvala se nová rána a chlapec u kormidla otočil hlavu a lehce se uškh'bl na Sanderse. "Pane," zašeptal arabsky, "asi mi to bylo souzeno!" Sanders jej měkce objal okolo ramenou a jemně ho p0ložil na palubu. "Všechno je vůle Boží," řekl tiše. "Budiž jeho jméno pochváleno," zašeptal umírající chla"pec. • Sanders zachytil otáčející se kormidlo a kývnutím přiká zal. aby se ho někdo ujal. Příď parníku se obrátila k útočící kanoi. To bylo neblahé pro její posádku,. protože teď na ni mířily oba kulomety: zarachotily zároveň a Sanders modravým dýmem viděl, jak se lodice prázdní. To byl konec boje. Bojovník na pátém člunu držel kopí vodorovně nad hlavou na znamení, že se vzdává, a za deset minut byl onen vůdce vzbouřenců na palubě. "Pane," řekl klidně, když ho předv<:dli před Sandersc, "tohle je špatné rokování. Jak se mnou naloŽls?" Sanders se na něj pevně podívaJ. "Budu k tobě milostivý," řekl, "a pověsím tě, jakmile dojedeme do vesnice." "To jsem si myslil," pravil náčelník, aniž pohnul svalem. "Slyšel jsem, že věšíš muže velmi rychle, takže cítí jenom malou bolest." "Ano, tak to provádím," praví I Sanders, Pán poříčí, a na znamení soulllasu pokýval hlavou. "Byl bych rád. kdyby tomu tak bylo." řekl náčelník. Potom došel Sanders do truchlící vesnice, kde mnoho žen .oplakávalo mrtvé, Vystoupil na zem se svýmj Haussy a sedl pod strom k rokování. "Při eďte mi starce M'fabaku, který mívá vidění," pravil a vojáci přincsli starce tak vetchého, že na něm byly jenom kosti,
56
-------~------Přinesli
jej na místo sou_du a posadili před vládního ko. . "Jsi zlý člověk," řekl Sanders, ,.a protože tvuj jazyk lhal, lhalo i mnoho mužů; dnes pověsím na strom náčelníka a s nCm mnoho jiných. Jestliže vstaneš a řckneš lidu: Ta a ta povídačka byla lež a nic jiného -, můžeš dále žft; ale jestliže budeš dále lhát, pak ti při svém Bohu i při tvých bozích přísallám, že zemřeš." Dlouho trvalo, než stařec promluvil, protože byl velmi stár a velmi podBcn a popadl jej strach ze smrti, který děsí některé staré lidi. "Mluvil jsem pravdu." konečně vykoktal. ,,Mluvil jsem o tom, co jsem viděl a o čem vím - jenom o tom." Sanders čekal. "Viděl jsem, jak veliký král zabíjel a pálil; včera jsem ho viděl, jak vedl své vojsko do boje, a ozýval se mocný křik, a viděl jsem kouř." Bezradně potřásl hlavou. " Viděl jsem ty věci. Jak mohu říci , že jsem nic neviděl?" Jaký to byl král?" otázal se Sanders. Zase zavládlo dlouhé ticho, zatímco se stařec vzpamatová aL .. Veliký král," řekl třaslavě, ,. v pa u tlustý jak9 býk, a na sobě měl veliká bílá péra a levharti kůži." ,,Jsi blázen!" pravil Sanders a skončil rokování.
tabelů je tři tisíce mil vz~ena . Vzpoura vypukla před týdnem. Jak se to len dědek dověděl?" Namísto odpovědi Sanders pokynul polonahému muži z kmene Akasavů, který náležel k lodní posádce, protože byl dobrým dřevorubcem. ...Hasi," řekl •.. pověz mi, co dnes lidé v tvé zemi dělají?" Muž se plaše ušklíbl a v rozpacích se postavil na jednu nohu, neboť domorodci považovali za velkou čest , oslovilJi je Sanders jménem. "Pane, jdou na 10 slonů," odpověděl. "Kolik?" pravil Sanders. "Dvě vesnice," řekl muž, "neboť v jedné veSnici je nemoc, a tudíž nemůže jít." .)ak to všechno' vB?" otázal se Sanders. "COŽ neru tvá země vzdálená čtyři dny cesty po vodě a tři dny po zemi?" Muž rozpačitě vzlllédl. Je tomu, jak říkáš, pane - a přece to vím." Sanders se s úsměvem obrátil k hausskému důstojníku. "V této zemi se muže každý mnohému přiučit," řekl.
misaře.
Za šest dní opustil Sanders potrestaný národ a vrátil se do sídla vlády. Špatné noviny se nesou větší rychlostí, než jakou mMe vyvinout pára pohánějícf lOĎ, a drObná ZDira, která se držela tředního proudu řeky s vlajfcí modrou vlajkou na stožáru, byla předmětem zájmu mnoha drobných vesnic, jejichž obyvatelstvo, shromážděné na břehu, stálo se založenýma rukama nebo tisklo na rty klouby zaťatých pěstí, čímž dá al0 najevo svůj zmatek, a jednotvárným sborem pokřikovalo na loď. "Och Sandi - otče! Kolik zlých jsi dnes skolil? Och Zabíječi ďáblů - och Pověšovači na stromy! - Jsme plni dobré vůle a nebojíme se!" "Ei-fo, Kalaba? Ei ko Sandi. Eiva fo elegi, " a podobně. Sanders pIu! po proudu velmi rychle, protože se chtěl dohodnout se svým představeným. Někde v zemi bylo p0vstání - to věděl. Jistě bylo všechno pravda, co stařec řekl, nežli zemřel - neboť zemřel strachem a věkem. Kdo byl onen bouřící se král? Určitě to nebyl král lsisiu, . ani N'Gombiů, ani král lidu z kraje z Ochori. ZaiT:a zabočila k vládnímu přístavu a tam již velitel Haussů očekával Sanderse. ,,.Jsou telefonní dráty-v pořádku?" otázal se Sanders, když vystoupil na břeh. Velitel Haussů přikývl. ,.Co se děje?" otázal se. "Někde se válčí," pravil Sanders, "nějaký král bouři kraj." A krátce mu všechno pověděl. Hausský důstojník zahvízdl. ,.Při nejvyWm kličníku soukromé kapsy," zaklel mírně, "to je legrační'" "Jste jaksi v jedovatě veselé náladě," odbyl ho Sanders . .,Nerozčilujte se," pravil Haussa a uchopil jej za paži. "Což nevíte, že se Lobengula vzbouřil? Popis se na něj hodí." Sanders se zarazil. "Ovšem," řekl a s ulehčením si oddychl. "Ale," pravil překvapený hausský d~tojník ...zem Ma-
O měsfc později obdržel Sanders výstřižek z Cape Times. Úryvek, který ho zajímal, zněl: ... rozŠiřo~'arié zpróvy, kterým se ~·šeob..ecně věřilo, :'e matabeJskó vzbouřen{ měla odezvlI v sevem{ch kon{inóch, nebyly potvrzeny. Komisař ze země Barllcsů pop{ró domorodé zprávy o v:.bollřenim kmelli a tvrdl, že pokud ví, všechen jeho lid zůstal v klidu. ]bú komisaři ze severu tvrdl totfž. Nebylo hnutí, /..:terl by projevovalo souhlas s onEm vzboufením, třebas domorodci s důrazem tvrdili, že ve .. vllMlené zemi", kterou nelfovedoll popsat, došlo toM ke v~oufe. To je o~'šem nesmyslné tv17.ení. Sanders se tomu usmál.
14 VALEČNÍCI Bílý muž nejvíce utlačuje černocha tím, že mu bráni uchopit nepřítele za hrdlo a proklát ho širokým, zahnutým ostřím zbran~ domorodé výroby, kdykoliv jej vášeň zaslepí. Nad tímto zákazem britské vlády se rozčilují i kmeny, které se jinak chovají vzorně. Můžete být jisti, že paměť Akasavu je velmi krátká a že trest, který po<;lstoupili za poslední přestupek, je chvatně zapomenut při příležitosti a pokušení, které se jim během let nezbytně naskytnou. Tak se Akasavové dověděli o jak9cllSi přestupcích Ochoriů a shledali, že mají nový důvod k hněvu, a připravili se k válce, ale poslali nejdňve Sandimu zprávu, v které poněkud široce rozvedli povahu urážky Ochoriů. Naštěstí byl Sanders v tomto úseku, velmi rychle posp~i1 na místo, svolal shromážděnf k rokování a utišil rozhněvaný národ, jak nejlépe dovedl. Sanders byl jemně CÍlfcí člověk, což neznamená, že se se svými poddanými něžně mazlil. Ve sbrom.áždění byla duve, zarputilá duše, a kladla prud- ké otázky. Tento drsný muž dorážel stále útočněji a prudčeji, a protože mu komisař mírně odpovídal, překročil hranici, která dělí dobré chováni od nedobrého. Sanders se k němu otočil. ,.Jaký jsi to nízký a otrocký pes?" řekl Sanders, a zatímco muž pečlivě uvažoval, co by měl odpovědět, odkopl jej ko-fiŮsař ze ivahu pahorku, na kterém stála obecní chatrč, . a soulad byl rázem obnoven. Těsně po tomto rokování přišla trpká stížnost Isisiů . Týkala se rybářských sítí, které jim kmen LuJungů bezohledně zničil, a tuto záležitost nedovedl Sanders tak lehko vy-
57
............ ~ ........---řclit, předně
I
kořennou omáčk'lJ a kuře. Pustil se do jídla, ale rázem pře stal a odešel do úřadovny pro mikroskop. Za chvťli našel v jfdle štěpinku skla - tak drobnou. že by se vešla na špič ku špendlíku, a nařídil na ni mikroskop. Velmi jej zajímalo to, co spatřil. Odstavil mikroskop a poslal pro Lakatiho; Lakati přišel oděn v bezvadně čistém bí1ém obleku. ~Lakati," ř~kl Sanders nenuceně, .. ty přece znáš zvyk)' bílých mužů. Rekni mi, jak pán.může poctít Svébo slulm?" Kuchař ve dveřích zaváhal. ,.Je mnoho způsobů," řekl za chvíli ...Může -" Zarazil se, protože neměl do t pevnou půdu pod nohama. ,.protože jsi dobrým služebníkem, třebas máš mnoho chyb," řekl Sanders, "chci ti prokázat poctu. K tomu jsem si vybral tento způsob: ty, který jsi spal na mém lůžku nepozván, posadíš se se mnou ke stolu na můj rozkaz." Muž váhal, protože byl poněkud postrašen, ale potom se došoural ke stolu a neohrabaně se posadil na židli proti svému pánovi . .. Budu ti posluhovat - podle zvyku tvého lidu," řekl Sanders. Navršil dvě lžíce jfdla na talíř před kuchařem. .Jez!" řekl. Ale muž se ani nepohnul a seděl, upíraje zrak na ubrus .. ,Jez," řekl Sanders znóvu, ale Lakati seděl bez pohnutí. Potom Sanders vstal, při toupil k ote řeným dveřím bungalovu a zahvízdal. Ozval se dupot a seržant Abibu přišel se čtyřmi Haussy. . ..Vezměte tohoto muže a dejte jej do okovů," pravil Sanders. "Zítra jej pošlu dolů do kraje, aby tam hyl souzen." Když muži odešli s kuchařem, přistoupil Sanders ke stolu a pečlivě odklidil nebezpečné jídlo a připravil si pokrm z vajec a banánů. Rozmělněné sklo - sklo roztlučené na tak jemný prášek, že na dotek vypadá jako plavená křída - je velmi nebezpečné, protože rozřeže jemné těny střev, jakmile s nimi přijde do styku, a člověk, který takové sklo pojedl, zemIe, což vědí špatní lidé na pobřežf a což již sta a sta let
proto, že všechny kmeny, ·které ·si váží samy sebe, nenávidí Lulungy, zatvrzelý, zlý a škodolibý lid, který se nedovede zastydět a nechápe vtip. Ale Isisiové byli přece uspokojeni a zlá válka byla odvrácena. Ještě několi krát se zvonilo na poplach, což nemělo velký význam; ale Lulungové působili Sandersovi svou z1omyslno tí velkou starost; také lsisiové, lkeliové, Akasavové a Ocboriové měli k Lulungůnl hluboce vkořeněnou nenávist. V hloubi duše Sanders věděl, že válka může být jenom oddálena, a také o tom vyrozuměl Londýn; dostal od rozčileného státniho tajemru'ka ve Whitehal1u naléhavou výzvu, aby ,.válka, je-li skuteČI\ě neodvratná, byla odložena až k uzávěrce finančního roku, nebo, pro Boba! raději ještě déle" V úseku Lulungů - tři dny cesty za zemí Akasavu mají pořekadlo: "Když má muž tajného nepřítele a nemůže ho nalézt, nechť strhne vlastní cbatrč a hledá ho v jejích troskách." To však je velmi neohrabaný překlad. Jiné pří sloví říká: "To ti způsobil nepřítel, který žije ve stínu tvé chatrče," nebo jiné praví: ,.Nemůžeš-li- nalézt nepřítele , zabij nejdražš(ho přítele . " Všechna ta přísloví dokazují, že se Lulungové dívají na život černě a že j ou velnů podezřf va í. Sanders měl kucbaře z kmene Lulungů tam nahoře v M'piti - a to vzorné město bylo Sandersovým sídlem. Kuchař byl velký cestovatel, protože došel na sever až k Dacce a na jih až k Bananě - a nad také od Konga k Matadi. Když přišel do M'piti a hledal práci, odpověděl na otázku, jak se jmenuje, pobřežní angličtinou. ,.pane, mně říkat Sixpence; dobře vařit; vy bledat lepší kuchař a nenajít -" .. A jak říkáš té své hatmatilce?" otázal se Sanders v nářečí Lulungů .
"Pane, to- je angličtina," řekl zahanbený domorodec. "To je opičí žvanění," řekl Sanders drsně, ,.to je mluva Kruů a pomBených námořru'ků, kteří nemají svůj jazyk. Jak ti h'kají v tvé zemi?" ..Lakati, pane," pravil kuchař. "Tak budeš teď nazýván," pravil Sanders . .,Od této chvíle budeš mluvit svým jazykem a budeš dostávat deset šilinl'Ů jako měsíční plat." Lakati byl dobrý kuchař a po- tři měsíce byl vzorným občanem; po této době se Sand~rs nečekaně vrátil z lovecké výpravy a našel Lakatiho ve své posteli ... Lakati byl opilý a dvě prázdné lahve od ginu němě d9svědčovaly jeho provinění. Sanders zavolal s ou policii a Lakati byl zavřen ve vězení tak dlouho, dokud nevystřízlivěl, což se stalo po čtyřiadvaceti hodinách . . "Byl bych rád, kdybys pochopil," pravil Sanders na druhý den viru1mvi, .. že nesmím svým s1ubům dovolovat, aby se mi opíjeli, a tím spíše nesmím svým slullům dovolit. aby opilí spali na mém lůžku." "Pane, hanbím se," řekl Lakatj vesele, "že se taková věc stane člověku, který vidě l kus světa!" "Totéž můžeš říci o zmrskánI, které tě očekává," řeld Sanders a dal rozkaz policejnímu seržantovi. Lakati nebyl stoik, a proto když byl přivázán ke stromu a na jeho důkladná záda bylo vysázeno deset ran lliostejným hausským seržantem, počal si velmi hlasitě stěžovat na Sanderse a na civilizaci, která si Sanderse zvolila, aby byl jejím nástrojem. Když bylo všechno skončeno, a on zjistil, že je dosud živ, třebas jej tělo bolelo, řekl si, že nedostal o nic víc, než co si zasloužil, a se slzami v očích slíbil, že na ponaučení nikdy nezapomene. Sanders, který se nehodlalo tom dále šířit, poslal jej zase do kuchyně. O týden později obědval komisař' ~m jakousi pobř.eini
věděli.
Lakati byl za nějakou dobu předveden před soudce. jenž ve veliké rákosím kryté chajdě - soudní budově a Lakati si přivedl tři brantrance a bratra a nezištného pří tele, kteří odpřisáhli, že Sanders i sám dal sklo do jídla s nějakým zlomyslným úmyslem. Přes jednohlasné svědec tvf - svědci byli čtyřikráte vysleclmuti v malé chatrči v noci před soudním řízením - vězeň byl odsouzen k patnácti letům nucené práce. Tím by se to bylo skončilo, kdyby nebylo kmene Lulungů, kteří žili daleko na severu a kteří na uvěznění Lakatiho pohlíželi jako na cast/s belli. Byli podezřívaví, tvrdí, krutí a zeměpisně měli velké výhody, protože žili na okraji území, které je nesporně francouzské, a tím anglickým úřadům nepřístupné. Sanders poslal rychlé zprávy všem bělochům, kteří žili v bHzkosti Lulungů. Bylo jich celkem ~st a tvořili dvě misie, jezuitskou a baptistickou. Byli to lidé, s nimiž Sanders nic nepořídil, jak dokazují jejich dopisy. seděl
První byl od protestanta:
Misie v Losebi Drahý vládní komisaN, má žena i já jsme vám velice vděČili za výstrahu; Bůh nás vlak pm:olal na tato místa a my mt/síme setrvat Ll dJ1a Božího, dokud O" ve své mOlldrosti neporLlčí, abychom opustili jeviště své práce.
58
-------~-------Otec Holling napsal:
Na řelie Ebendo Drahý Sandersi, mys/[m, že Sl' mýlfte Vl' kmeni LlIlung,"/; v posledllí době jsem S m1/ohými promlu~'i1. 1sol/ velmi zdvoHlí, což je, jak jsem se přen'ědčil, zl~ vwmenf. Z,istallu zdl'. protože si myslím, že odrazEm každý útok, který by podJ/ikli. Mám čtyři pl/!ky značky Martilli-Metford a asi tfi tisíce lIábojil - a ,mij diun je, jak víte, vystavěli z kamene, DOllfám, že se m)Wtl', ale . .. Sanders sebral Zairu, kulomet a hausskou policii a vydal se po řece tak daleko, kam se až mohl mafý parníček dostat. Na sklonku každého dne dal Sanders z pobřeží naložit pořádnou zás bu dříví. Dv~ muži z posádky, sedící na b0cích lodi, ve dne v noci dlouhými tyčemi zkoumali dno. Mělčina, písčina, splavný kus, mělčina! Loď se někdy zakymácela, sklouzla po neviditelném svahu a na druhé straně žbluňkla do hluboké vody; někdy v noci poskočila přes svah a ocitla se v malém ,Jezírku", ze kteréM se nemohla dostat, protože jí bránily písčité nánosy. Tehdy musila posádka do vody a kráčejíc po písčitém dně odstrkala parník do hlubší vody. Když byl Sanders šest set mil od baptistické misie, dostalo se mu zprávy od mírumilovného domorodce: "Pane, Lulungové přišU časně ráno, odvedli misionáře, jeho ženu a dceru do své vesnice." Sanders, žlutý horečkou, očí zapadlých nevyspáním, neoholený a vyčerpaný, setřel hřbetem ruky pot z čela. "Pluj stále proti proudu," řekl Abibuovi ...Musím se vyspat." Ve čtyři hodiny odpoledne byl probuzen roztřfštěním láhve na vodu, která stála na poličce vedle jeho lodního lůžka. Praskla ze zdánlivě neznámé příčiny, po ypala Sanderse střepinami a postříkala vodou. Vzápětí Sanders zaslechl, že ně~do docela blízko vystře lil z pušky, a když vyskočil a otevřel dveře kajuty, přiběhl Abibu a hlásil: "Dva mUŽi stň1eli na břehu. Jednoho z nich jsem zastřelil ... Nyní se Zaira blížila k vesnici a její siréna zahoukala, jakmile se za ohbím řeky vesnice objevila, Sanders viděl shluk mužů, l1eří běželi dolů po břehu, a dalekohledem spatřil, že obličeje i těla bojovníků jsou pomalované ingolou. Potom še t kanoí vyplulo vstříc parníčku.
Hausský seržant se
klidně
posadil na sedlo kulometu
a 9djistil. "Pět set yardů," pravíl Sanders a voják namířil bez viditelného chvatu. . KanOe pluJy jako vichřice, pr9toie je proud nesl. Muž za vyleštěným kulometem vzhlédl a Sanders přikývl. Kanoe se blížily - jedna jako by vedla ostatni - rychlostí, při -l1eré nenávist zvětšuje úsilí a jejíž odměnou je smrt. Náhle "Cha-cha-cha-cha-cha," zasmál se kulomet škodolibě a vedoucí kanoe se bokem zvrátila do vody. protože kormidelník klesl mrtev jako polovina.veslařů. "Ola-cha-cha-cha-cha'" Na druhé lodici zavládl divoký zmatek; zakolísala se, překotila, řeka byla rázein plná černých hlava vzduch se zachvíval pronikavým křikem. . Zbytek domorodého lOĎstva se otočil a mířil do bezpečí;
59
voják u kulometu za unul nový pás s náboji a ukázal, co dovede na devět set yardů; dvě lodice, jejichž posádka v šíleném úsilí vfslovala, aby se dostala do bezpečí, byly již z dosahu. Na břehu se Lulungové ~tavili na' odpor a házeli všeHcos na parník. Ale kulomet hlučně pokropil vesnici a brzy přibčhl rozčilený muž a mával palmovým listem . Sanders ustal ve střelbě a hlásnou troubou křikl, že posel musí doplavat na palubu. "Pane, jsme veHce zahanbeni," řekl černoch . 'Stál na zmáčené palubě a potůčky vody z něho stále ještě stékaly. ,.Nevěděli jme, že bojujeme proti Sandimu-Ivu, proti Sandirou-buvolu, před jehož mocn}'ffi zadupáním ... " Sanders ho přerušil. "Ve vašem městě je bílý muž, bílá žena a dívka," pravil. .. Přiveďte je na mou lOĎ; potom zasednu s vámi k rokování a prooiluvíme si o tom." Muž se rozpačitě zavrtěl. "Pane," pravil, "bílý muž zemřel nemocí; bílá žena je také nemocná: a o dívce nic nevím." Sanders si jej prohlížel a hlavu nakláněl na stranu jako zvědavý pták. "Doprav sem bílého muže živého nebo mrtvého," řekl tiše. "Stejně'i bílou ženu, zdravou nebo nemocnou, a dívku také." . Za hodinu mu přinesli misionáře; dlouho se pokoušeli upravit jej tak, aby jej mohli ukázat. Ženu mi i nářovu drželi čtyři1ernoši na lodici, protože byla šílená. ,.Kde je dívka?" otázal se Sanders. Mluvil velmi tiše, téměř jenom šeptal. Posel neodpověděl. "Dívka?".pravil Sanders a tenkou hůlkou švihl černocha přes tvář . .. "Pane," zamumlal černoch a svěsil hlavu, "dívl.:u si vzal náčelník." . Sanders přešel palubu sem a tam, načež vstoupil do kajuty a vyšel se dvěma revolvery zastrčenými za pasem, "Půjdu a promluv[m si s náčelníkem," řekl. "Abibu, obrať příď lodi ke břehu, zajeď až do toho mělkého písku a kryj kulometem ulici, zatímco budu na břehu." Bez odporu vystoupil na břeh . Ani p~ka se neozvala, ani kopí nepřiletělo, a Sanders c~vatně kráčel ulicí. Dí:vka ležela před náčelníkovou chatrčí mrtvá - klidně a pokojně. Ruce, které přeťaly její mladý život, byly milosrdnější, než Sanders očekával . Vzal dítě do náručí a nesl je k' lodi. Jednou zaslechl za sebou tichý šramot, ale tři výstřely třeskly z lodi a za Sandersem se ozvalo bolestné zasténání. Donesl mrtvolu na lOĎ a se zbožnóu úctou ji položil na zadní palubu. Řekli mu, že žena mezitím zemřela, a Sanders zvolna přiký I; myslil si, že tak je tomu lépe . . Zaira se vrátila d prostřed proudu a Sanders zlověstně 1X>zoroval vesnici, Nejraději by byl uchopil náčelníka Lulungů;, byl by jej uchopil s chladnou nenávi ti, přibil ho jako roztaženého orla k zemi a pozvolna jej zabíjeJ' ohněm. Ale náčelník a jeho lid byli v lesích a francouzské území, do kterého bylo možno se utéci, bylo nedaleko. Večer pohřbil misionáře a jeho rodinu na malém o trův ku, potom vyplul po proudu a soptil vztekem a vědomím bezmocn~ti, protože se nemohl pustit do boje s celým kmenem, 'měl-li s sebou jenom dvacet Haussů. Za šera dopluli k malé mýtině a zakotvili k nočnímu odpočinkl.!. Ráno pluli dále a v poledne spatřili dlouhou řadu válečnýeh lodic. Nebylo pochyby o povaze a záměru sta kanoí, které pluly pomalu proti proudu, vždy po čtyřech v jedné řadě,
-------~------a jejich posádka veslovaly pra idei n ě jako stroje. V jedné řad ě napravo byly akasavské lodice; to byste byli poznali podle tupých přídí lodí, vytesaných z kmenů. Na levé straně byly lodice Ochoriů, které byly če rveně natřené. Uprost řed byly lehčí a lépe vyrobené lodice, a na nich Sande~ rozeznával obličeje [sisiů, pomalované bílou barvou. Nebesa! řekl si Sanders a údivem vytáhl obočí.
n áče l nfci jsou mými bratry, protože někteří Lulungové přišli do našich vesnic, způsobili tam mnoho škod, kradli a zabíjeli. Protože jsme trpěli stejně a jsme si v neštěstí
ci
rovni a cítíme jako lidé a naše rdce jsou zraněna, jdeme na kmen Lulungů." Úšklebek, zlý a neveselý úšklebek odhalil Sandersovy zuby.
Údiv byl také v lOĎstvu , a jeho pravidelné řady zakolísaly a porušily se, když Zaím ploou parou vplula mezi n ě. Potom Sanders zastavil stroj a povolal náčelníky na palubu . ..Jakou hanbu to chystáte?" otázal se Sanders. Otako z lsisi, král a starší náčelník , podíval se rozpačitě na Ebeniho, náčelníka Akasavů, a teprve Bosambo, uchvatitel vlády na Ochorii, promluvil. ~Pane, kdo unikne nikdy neu fnajídmu oku Sandiho? Lo! My jsme si myslili, že jsi mnoho mil odtud, ale jako sova _ " "Kam se ubíráte?" otázal se Sanders. ,.Pane, nechceme tě klamat ," pravil Bosambo. "Tito vel-
,A budete pálit a zabíjet?" otázal se. ..Pane, to byla radost, které jsme hleděli vstříc." "Chtěli jste vypálit vesnici, zabít náčelníka a rozprášit Ud, který se skrývá v lese?" "Pane, najdeme je, i kdyby se ukryli v pekle," pravil Boambo, "ale jestliže ty, jenž j i naším otcem, řekneš ne, shromáždíme bojovníky a povíme jim, že je to zakázáno." Sanders pomyslil na tři čerstvé rovy na ostrůvku. "Jděte!" řekl a ukázal vzhůru po řece. Zůstal stát na palubě a díval se, jak poslední lodice mizí v ohbí řeky, a naslouchal, jak slaběji a slaběji zní hučení mnoha hlasů, zpívajfcích píseň Zabiječe , kterou zpívají lsisiové před počátkem bitvy.
-------~-------60
............ ~ ..........-bácli, lIll' poli ie všedl velkýdr měst se obracely k nemu ve spletit)ích pNpatlech. Jeho vbrallJost, dllc/l(/pHtonrllost a vyna/~a\lost je nevyterpotclná, Dvvede se pre,{trojit lépe ne!. herec, a oni vlastni jt'ho choť Iro ČOMo nepovwla. Nesi:elllými smělJ'mi a dl/choplllJíl/1i koudy dClclí/ivlůmi stal se Cliftol/ z/wm.vl» po celé Americe. V kru:ích zločillCů je znám všeobecně pod fichotil'ým mí;;vem:
DETEKtiVNí n
THE GREAT CARUN VELKÝ KARLIČEK
Hotel "U dv·anácti mrtvých" I K sedmé hodině večerní stanul vlak. jenž přijel směrem od Cl1icaga, v minnesotském městě St. Paul. Vyhrnulo se množství cestujících. Tři z nich, opustívše nádraží. zaměřili ku protějšímu výstavnímu d mu. jenž byl označen nápisem ,.Hotel Black Horse". Když byli uvedeni do vykázaných pokojů . jeden z nich. muž již značně prošedivělý, vzkázal po černém sluhovi majiteli hotelu, že by s ním rád mluvil. Mr Field jaksi udiven vyslechl ten vzkaz . ... Ve kterém čísle?" otázal se . .. V osmnáctém, master," odpověděl černoch správnou
z PAMĚTí AMERICKÉHO DETEKTIVA
-. 6 a
angličtinou.
Léona Cliftona
nA
neřekl
ti, Bobe.
oč
se
vlastně jedná?~
"Neřekl, master.,Je prý to však velmi důležité." .. Dobře . Mů žeš odejíti." Když se černoch vzdálil, Mr Field vyňal ze stolku revolver, prohlédl jej, zdalí je nabitý, zastrčil do kabátu a opustil svůj pokoj. Netrvalo dlouho, zaklepal na dveře ve druhém patře, označené číslem osmnáct. Zvučný hlas zval jej.ke vstupu:
KDO JE LÉON CLIFTON
Mr Field vešel do pokoje, v němž hořelo již světlo. U stolu tál onen starší pán, jenž s úsměvem pokročil mu vstfíc. ..Sluha mi vyřídil -" "Těší mne, že jste vyhověl mé žádosti, master -" "Field," představil se majitel hotelu. .,Hned vám povím své jméno," ozval se starý pán, při stoupil ke dveřím, otavřel je, nahlédnul do ozářené chodby, načež zase zavřel. Když se podíval oa hoteliéra, zpozoroval, že má ruku v kapse . . Jste opatrný muž, Mr Fielde. Tentokrát ale mohl jste svůj revolver směle nechati doma . Slyšel jste již zajisté o Lronu Cliftonovi?" otázal se přitlumeným hlasem. "Znám jej, dobře znám z novin , které přinesly uŽ tohk zprávo jeho obdivuhodném duvtipu a smčlosti . " .. Nuže, dnes jste jej-poznal osobnč!" uslT!ál se host. ,.Tře ba jsem se u vás zapsal jako Burley, přece jen zůstanu Cliftonem!k Mr Field překvapen zahleděl se na něho. ..Tedy Mr Oifton?" .,zde můj průkaz." Slavný detektiv podal mu svou legitimaci.
By/llalezen v prérii v Nehrasce jako dítě třt1eté, a místo aby plakal a volců po pokrmu, rodrrobávců mra~'ellti kopky a živil se mravellci. Soucittú lidé ze Smithsvi/lu N. se ho ujců; a vychovávali ai do 10 lel, kily jim utekl a stal se nejdřfve cOIi'boyem, pak kotovlljm obchodllí1«1m s drobllým zbožím, potom kudltlkem na parníku, nakonec číšníkem v PulImonových vo:.cch pacifické dráhy. A ni vykonallin, kterým poprvé na sehe upo:.ornil, Ve spacím vagóllě ;:avm!dbr byl bohatý cestujíci <: Chicaga a veškerá stopa po vraha I'; Zfllj~eJa. C1i/1011 10 byl, který přivedl policejllí orgány na stopu vrahovu, a opét byl to Oll, klerý wmetil smělý útěk dopade'ného zlotillce. Pod ,stalí miliollli/e v}'platili šestnt!diletému mladíku obllos I(){) (){){} dolaru, jehož pOI/!.ilnejdřfve k lomu, ie doplllil své vzdělá ní, tok:.e se stol dokO/w1.vm gemlemallem. Ve věku dvacellel vrlll se do vinl i ívola, v lIimi promarnil vl!Škeré své jměnr, načež odešel do TextlSlI, kde se liv;1 slíděním po dodéjfch konl, pozdc'ji zalolil SpDlemÓ!1 li. dobývátú ledku, ve kterém podniku opět znolné jmblÍ ~ís kal, P;;Jel o III jel'tě jednou, doslOV se do spád, spekulantů s bál,sk)'mi akciemi. Aby jejidl zločillY odkryl, přestrojil se za havlře, vstoupil do rojl/pho spolku Irů, I/lIikl stě:;' ortelu smrti, načež vyhrál na ,ákladě zfskallých dlikazj, svlij.spor, zakoupil za bobku opuštěné doly, jet zvelebi/, a Stal se polřetí bc/u1éem. - A v téro době zafal své detektivllí umění provo:.ovOl jako pravý sport. Nestál v ničúh sll/t-
61
............ ~.. .........-,
Když s ním chvíli hovořil. obrátil se ke Cliftonovi . .. Můj správce také se pamatuje na muže se zaječím pyskem. Byl zde 21. dubna pře s noc; zaps:ln jako John Smith z New Yorku." "Souhlasí! Byl to tedy skutečně on!" zvolal Clifton. ..Stílláte zločince, Mr C1iftone?~ vyzvídal hoteljér. .. Velmi prohnaného. Jmenuje se vlastně William J3ckson, byl pokladníkem v Chicagu. vybral s\'ému šéfovi
.. Hned vás však prosím. Mr FicJde. abyste nikomu neprozradil mé inkognito! Jsem zde za svým dobrovolným povoláním . ~
.. Dokonce snad kvůli vyšetření toho. co mne už tak dlouho sužuje a co hrozí mne zruinovati?!" zvolal hoteliér a v jeho obličeji zjevil se výraz rad ti. •.Nerozumím vám. Mr Fielde!" odvětil Oifton udiven. Obl ičej hoteliéruv prozrazoval nyní ztejmé zklamání . ..Dovolím si pozdčj i zeptati se, co jste vlastně myslel. Mr Fielde. Zatím vás prosím. abyste mi zodpově dě l nčkte ré otázky." .. Ptejte se. Mr Cliftone." "Nehyl u vás před měsícem hust s takzvaným zaječím pyskem'!" .. Nepamatuji se - v!\ak přece!" zvolal po chvíli živě. _Ano. hyl zde takový - zdržel se zde jen přes noc - ráno zase odejtl." ' "Nepamatujete se ~nad. jakým jménem se zde zapsal?" .. Nepamatuji. V ak můj černý sluha zajisté by nám poVč dčl , ve kterém čísle b. lub} lován - a kdybych znal přihliž nč datum . kdy zde a~ i meškal, snadno bychom 10 nalezli v knize." .. Což si váš sluha tolik všímá host ů?" ..Přímo jsem mu poručil, aby každého bedli vč pozoroval. Staly se u nás tak sm utné včci -" .. O tom později . Mr Fielde. Zavolejte laska\'ě sluhu!" Mr Field přistoupil k domácímu telefonu . zazvonil a řek l : .. Bob - do osmnáctky!" Netrvalo dluuho vstoupil sem če rnoc h . •. Bobe. pamatuj . kde byluhytován onen muž se zaječím pyskem?.. Právč v tomto pokoji. master:' zněla odpověď . .,Nemýlite se?" otázal se CliflOn . .. Ó. mllj Bob má znamenitou paměW zvolal místo čer nocha hoteliér. .. Vidčl j te u něho nějaké zavazadlo?" dotazoval se Clifton. .. Ano. master:' .. Mohl byste mi říci. jaké bylo'!'" .,Ov~em. ma ter. Sám jsem mu to nesl na nádraží." .. On jel tedy směre m k Lake Superior?" .. Ano. master." .. Nuže, co to bylo?" .. Malý kufn'k, černý. s modrými pruhy. Pronesl j em se - jako hy v tom kufříku byl něja ký kov," . .. Díky. přiteli,~ odvětil Clifton se zřejmým uspokojením. .. Zde vezměte." Podal mu stnbmý dolar. .. Dě kuji. master." vycenil černoch zuhy, potěše n více než hmotnou odměnou tím. že jej bílý masler nazval příte lem . .. Můžete odejít," pokynul Cliflon hlavou . ..Ještě jednou vám dčkuji.Černoch se vzdálil. .. Mám nyní stopu. byť nevedla ještě k cíli. Onen muž zajisté zllstal na nčkteré stanici, jež nalézají se směre m k Lake Superior. ~ ..O šem. Dráha nevede dále než do Duluth Bayneldu. Potom jsou jen pustiny. Pochybuji, že by se tam odebral. ,. ..Mohl byste mi nyní sdělili, jak se zde zapsal?M~ Field zase pristoupil k telefonu . .. Lle mého výpočtu byl zde mezi 20. a 12. dubnem." udá-,''!! Clifton. Mr Field zazvonil na správce hotelu a požádal jej. aby se podíval do knihy cizinců.
z pokladny za dvě t ě tisíc dol arů pa pírů a zlata - kov II bylo mnoho - , proto byl Boboví kufřfk tak těž ký! ukradl peníze a utel..! s nimi. Dlouho jsem po něm pátral. až dostal se mi do ruky jízdní plán. jenž patřil Jacksonoví . Dvě mčs ta byla v něm zatr7..ena. u nich připsán hUle I. Dle toho zvěděl jsem, kde byl přes noc v St. Paulu - toliž u vás. Hned zítra pojedu za ním - snad se mj podaři dopadnouti jej." To je škoda!" povzdechl Mr Field . ..Ze jej dopadnu?..,Nikoli. Však je t mi líto, že nás tak brzy op_uslíte.~ •. Potřebuj e te snad mého prispě nf?. "Byl bych se na vás již dávno obrátil; v' aJ.. obával jsem se, že bych se vám nemohl náležitě odměniti. neboť mé fin anční poměry jsou nyní velice bídné. Nevím. udržím-Ii hotel. " .. Mohl jste mi směle dopsati ; zejména je-Ii věc zajímavá?" .. Ai přf1jš - a při tom je to pro mne velice smutné . Považte jen , Mr Cliftone: běhe m ani ne dvou rok ů zemřelo v mém hotelu dvanáct hostů! " rt
"Tol s kutečně zvlášlní! ~ ..Proto říkají zdejší lidé mému domu hotel U dvanácti mrtvých." .,.0 tom jsem neslyšel!" doznával Clifton. "V!;ak byste 10 brzy doslechl, kdybyste se v St. Paulu zdržel nějakou dobu. Již tak mnohý. jenž ke mnč zavítal ,
62
............. ~ ............. jakmile q tom zvčdť'l, opustil můj hotel a ubytoval se v jiném. A zajisté roznesli to mezi svými známými." "To je skutečně smutné!" "Velice smutné, Mr Oiftone." "A jakou smrtí sešli oni vaši hosté: přirozenou. či sebevraždou?" "Lékař! vždycky rozpoznali jakýsi druh mrtvIce; já však se domnívám, že se stali spíše občtí zločinu." . "Z čeho tak soudíte?" "Hned vám vysvětlím, Mr.Oiftone. První"z mých hostů, jenž v mém ~otelu zemřel, byi jakýsLAngličiln . Zavítal ke mně asi přede dvě ma roky - zdržel se tu n~kolik dní - byl zdráv jllko ryba - v~ak jednou zrána nalezl jej Bob mrtvého na loži." .. Dovohe Mr Ficlde; byla zde tenkrát úřední komise?" "Ovšem. Neshledala však nic podezřelého. V zavazadlech mrtvého oalezen dosti značný obnos; také skvosty zde byly. To vše· úřednč posláno přfbuzným do Anglie. Čís lo druhé. Američan, v nčmž později poznán úředník ze St. Louis, jenž zpronevěřil asi sto .tisíc dolarů. U toho však nalezen pouze nepntrný obnos. - Třetf číslo. Starší dáma z New Orleansu, jež přijela sem, aby ide pátrala po svém synu. Potom zemřelo zde několik lidí, jichž totožnost nedala se zjistiti. Později zase jiní - o ně L.1erých doznali phbuzní, že s sebou mo ho neměli , u jiných nebylo lze zjistiti, zdali sem přivezli větší obnos. Zkrátka - zdálo se to už náčelníku zdejší policie pOdezřelým, a proto vždy vyslechl nejen mne, nýbrž i veškerý můj personál; na nikom však neshledal nejmenšf viny. Dvanáctou obětí mého hotelu stala se starší dáma ze San Franciska, jež přibyla, aby zde vyzvedla zděděn}'ch padesát tisíc. Doká.zá!1O,.že je přijala. PřenocovaJa ještě u mne, ráno byla mrtva, peněz oněch však u ní nenalezeno. Tentokrát náčelnfk policie přfmo prohlásil, že se zde pášou z1očiny.~ "Ze však noviny o tom nepřinesly ani slova?" divil se aifton. "Tol - pro mé dobro - zásluhou náčelníka zdejší policie. Mr Scotter jest mým nejlepším přítelem . " Jsou vaši lidé spolehliví?" otázal se Clifton, když hyl chvíli přemýšlel. "Za jejich počestnost mohu se směle zaručiti! " zvolal hoteliér. "Jsou u mne zaměstnáni již od té doby, kdy jsem si zařfdil hotel. Kdyby některý z nich byl nakradl už tolik peněz, zajisté byl by již dávno opustil službu u mne. aby ně kde v bezp.ečí mohl svého lupu užiti." "A což váš dřívější správce? Pravil jste, že jste učinil detektiva právcem - kam se. podčl jeho předchůdce?" ..Toho zde vůbec nebylo! ZastávaJ Jsem jeho místo sám." "MUže.snad někdo nepovolaný vniknouti do vašeho hotelu, aniž by byl zpozorován?" "Tof naprosto nemožno! Vrátný jest velice bdělý -" .,Tedy snad některý z hostů . dopustil se krádeže?~ - "Tuto myšlenku měl jsem také. Při dvanácté oběti byl v mém hotelu kromě oné dámy jen jediný host, jenž se vykázal řádnými průkazy, když k mé žádosti náčelník také jej vyslechl. On sám požádal, ahy jeho pokoj i jeho lavaza_ dIa b la prohledána - a neshledáno nic podezřelého." .,Hm, hm - kterak se .jmenoval onen host?'· otázal se Clifton. p·o telefonickém dotazu ke sprnvci zvčdčl Clifton: že jeho jméno bylo Jiří Both. .,Zdržel se u vás dlouho?" "Myslím, že ještě asi tři dny po mrti oné dámy." "Máte zde dnes kromě mne ještě jiné hosty?" "Jsou tu jcltě tři, vesmčs Am~ričane. Jeden bydlí tu již
čtyři
dny, je to jakýsi pastor; oni dva pak přibyli sem teprve dnes týmž vlakem jako vy." .,Byl pokoj, v nčmž nalezena mrtvola, vždycky zamčen?" ,.Ano. Když hosta nebylo lze probuditi klepáním. pokaždé dveře násilně vypáčeny." ,.,Byl klíč zevnitř v zámku?" ,.Vždycky .. A neshledáno nijaké poruchy." ,.Hm, je to všecko tak zvláštní, tajemné!" zahučel OifIon. "Nelze však přece přímo dokázati, že mrtvým bylo ně co ukradeno?" některých ice tvrdili jejich ph'buzní, "To ovšem ne. že vzali s sebou tolik a tolik na. cestu; byla-li to skutečně pravda, mohli o své penÍZe přijíti už dříve než u mne. Nejzávažnější je případ oné dámy ze San Franciska. Právní zástupce vykázal se její kvitancí, že onoho dne, jenž byl jejfm posledním ... vyzvedla u něho vé dědictví - a já jsem pře svědčen, že ony penfze přinesla do hotelu. Kdyby je byla snad cestou ztratila, neho v oné době byla o ně okradena, byla by to po svém příchodu do hotelu jiSlě zpozorovala a hned by byla pospíšila na úřad s oznámením. Ona však setrvala ve svém pokoji a byla v nejkrásněj šf náladě . jak dosvědčila panská hotelu, jež byla u ní ještě k desáté hodině \!ečernf." "Vy tedy snad myslíte, že ona dáma byla zavraždčna a oloupena?" "Nemohu se zbaviti toho podezřen í, ač soudní pitvou prokázáno, že zemřela náhlou, avšak přirozenou smrtf.·· "Je to velice zajímavé!" prohodil Clifton. Jakmile dopadnu Jacksona, pobl ím e proniknouti loto tajemství." Oifton podíval se na hodinky. "Nebudu v~ již déle zdržovati, Mr Fielde. Děkuji vám za vaše údaje, týkající se defmudanta. Doufám. že této noci bude váš hotel ušetřen hrozného hosta!" Stiskli si ruce, načež se hoteliér vzdálil. ..Jsem tedy v hotelu U dvanlÍcti 11V11'ých!" zamumlal Clifton. "Příšerný název! Musím tomu přijíti na kloub! Možná že pachatele najdu mezi personálelT!." Povečeřel a brzy odebral se na lože ...
°
ll. Piíštího jitra chystal se Léon Clifton odjeti devítihodinovýni vlakem k severu. K sedmé hodině přivolal Boba, jenž přinesl mu snídani. "Nuže " příteli Bobe, ne talo se nic v noci?" černoch zahleděl se na Cliftona. Hned poznal, že jeho pán svěřil se tomu hostu se vším. Proto odpovčděl: .,Noc uplynula klidně. Prošli jsme dvakrát celý hotel , nikde nic nápadného." "Jsou všichni hosté již vzhůru?" .,Kromě vás, master, jenom onen duchovní z jedenáctky . V čí lech 13 a 14 je dosud ticho! Však onen pán ze čtrnáct ky nařídil mi, abych v půl osmé zaklepal na jeho dveře. Po soídani sešel Oifton dolů, aby si v čítárně hotelu prohlMI dnešní listy. Zahloubal se do nich tak, že ani nepozoroval, že jest již osm hodin. V tom přiběhl do čítárny, kde kromě Cliftona nebyl nikdo, hoteliér, v jehož obliteji jevilo se zděšení. ,.Master, už zase!" vypravil ze sebe chvějícÚTI se hl8S!!m. ,.Stalo se něco?" .,Nepochybnč. Muž, který se včera ubytoval v pokoji čís lo 14, nařídil Bobovi, aby jej o půl osmé probudil. Černoch však nemůže se doklepati. Klič trčí uvnitř v zámku. Bojfm se, že zase uzřím mrtvolu! Poslal jsem již na policii." "Proč jste už nerypáčili dveře?"
63
-------~-------
".Mohlo by se říci, že onen host byl teprve potom okraden. Pojďte se mnou nahoru, Mr Oiftone'" Vyhověl detektiv jeho žádosti. "Kdo jsou tito mužové?" otázal se Clifton liše. "Ten veliký, toť můj správce - detektiv Land. Druhý jest host z třináctky, tu ím, že je zde zapsán jako Mr Nelly," Poněvadž Ojfton chtěl zachovati své inkognito, předsta vil jej hoteliér oběma bělochům jako Mr Burley. "Vy tedy myslfte, pánové," ozval se Clifton, ."že muže, který jest zde ubytován, stihlo neště tí?" Správce pokrčil rameny. "Doufejme, je-li dosud živ, že i potom zůstane naživu," . prohodil Mr Field. ,.Je-li však již mrtev, neprospěje mu UŽ, uzříme-li jej dříve či později." Clifton zatím přistoupil ke dveřím a nenápadně začal je prohlížet. Konečně jako ze zvědavosti přiblfžil oko ke klíčové dírée. Poznal, že v ní trčí zevnitř klíč. Potom prudce zaklepal - však uvnitř bylo ticho. Mlčl)' ustoupila nevšímaje si nikoho, zabral se v my lenky. Konečně dostavil se sem náčelník policie, jenž přišel s několika svými podřízenými a lékařem. Úřední osoby neměly žádného zevnějšího označení svého povoláni. Mr Held smutně uvítal náčelníka, jenž mu stiskl ruku. "Lituji vás, příteli," řekl tiše. Potom pronesl několik otázek, k nimž odpověděl střída vě boteliér, Bob i správce. "Nuže, vypáčit dveře!" velel Mr Scotter. Hned vyňali dva mužové nástroje a začali vytáčeti šrouby, jimiž byl zámek upevněn. Vtom přistoupil Oifton k náčelníkovi a šeptem k němu promluvil. Mr Scotter s úžasem zahJeděl se na Oiftona a na Mr Fiel-
Zatím přistoupil Oifton k náčelníkovi a odvedl jej k oknu. "Mr Scottere, pohleďte na tento klíč!" Náčelník vzal do ruL)' klíč, jejž byl Oifton vyiíal ze zámku, a bedlivě jej prohlížel. ..Neshledávám nic nápadného'~ řekl posléze . .. Podívejte se na zakončeni klíce pod zubem'" Teprve nyní postřehl zde náčelník maličké jamky, jež tvořily na klíči krullovitý otisk. ...Co je to?" řekl tiše. ..Vynález MacMinův . Prohnaný zlosyn dovedl pomocí zvláštního přístroje otevříti a zase zamknouti z venku dveře, i když v záml:u vězel klrč ." Odešli od okna . Nyní se vzdálil lékař. ...Tento master by také mohl odejIti," řekl náčelník tiše, pohleděv tam, kde stál Mr Nelly. Jen jej zde ponechte! Doufám, že nám bude moci sdě liti, CO by' nás zajímalo." "Já však bycb nerad uškodil Mr Fieldovi," rozpačitě řekl náčelník.
.. Vím
dobře,
že jste jeho ochráncem, Mr Scottere.
A ~hvá1ím vás za to, nebot muž ten zasluhuje, aby neštčstí,
které jej stíhá, bylo pokud možno zmírněno. Necbcete, aby prohlídce byl přítomen člověk cizí, jenž by mohl roznésti, že zdejší záhadná úmrtí spojena jsou s krádežemi. ·'Já však si zajistím mlčení Mr Nellyho." Přistoupil k mladému muži. "Mr NelIy, mohl byste nám zaručiti svým čestným slovem, že pomIčíte o všem, co se zde nynr bude díti? .. "Přislibuji," odvětil prostě Nelly. ..Věřím vám. V zájmu hoteliérově připomínám vám, že byste byl velice poškozen, kdybyste slibu svého nedodržel. Znám vaše tajemství, které tak úzkostlivě ukrýváte před svou nevěstou." "Kdo jste, pane?" vykřikl NeUy. .,Na tom nezáležf. Znám vás dobře z Chicaga. Tajemství vaše je takového rázu, že se nedotýká vaší cti - a přece nesmí o něm vaše nevěsta zvěděti. Kdybyste tedy nedovedl mlčet, nalezl by se již někdo, jenž by způsobil, aby vaše nejvroucnější přánr nikdy nebylo splněno. A nyní, Mr Scottere, jednejte, jak za dobré uznáte!" Mr Nelly chtěl odejít, však C1ifton jej zadržel a řekJ vlídně: Jen zůstaňte, příteli, snad nám budete prospěšen." Náčelník rozkázal, aby byla prohlédnuta zavazadla i šaty mrtvého. Stalo se. Nalezeny jen některé skvosty 8 potom velká tobolka s nepatrným obnosem. Z průkazů seznáno, že Tom Garnes byl skutečně soukromník z Filadelfie. V kufřfku pak nalezen jiný zápisník, kdež bylo poznamenáno, kolik a za co Games každého dne na cestách utratil. Vždy bylo připojeno: "Zbývá ještě ... ," a tu udán obnos. Zanesena zde také útrata včerejšího dne: devět dolarů 12 centu - zbývá ještě 23 945 dolarů a 88 centu. Když CLifton uzřel tuto poznámku, :6\'olal: "Pánové, musf zde býti skoro 24 tisíce dolarů!" "Však nejsou tu nikde!" prohlásil náčelník. "Tedy byly mrtvému uloupeny!'" Mr Nelly sebou trhl. Naklonil se Hoteliérovi a řekl tiše: "Onen muž byl zde oloupen? Posléze byl tu snad i zavraž-
da. slabě přikývl. Náčelník sledoval pozorně odstraňováni
Ten
zámku. A když byl vyjmut, vzal jej sáro do ruky a podal Fieldovi, jenž jej potom odevzdal Cliftonovi. Náčelník, provázený dvěma muži a lékařem, vstoupil dovnitř. Mr Field tam také vešel , za ním správce hotelu a Oifton. Mr NeLly chystal se též vstoupiti, však náčelnfk 'jej zakřikl: .. Master počká laskavě na chodbě. Muže-Ii nám něco sděliti, vyslechneme jej později." ,.Jen jej sem vpusťte!" ozval se Oifton a pokynul Mr NelIymu, jenž ihned uposlechl, aniž by byl náčelník něčeho namítal. Potom zavřeny dveře, před nimiž zustal Bob a ostatní policisté. Zraky všech obrátily se k posteli, kde spočíval mladý ještě muž. Obličej jeho byl barvy popelavé, ústa široce rozevřená, oči semknuty; prsty obou rukou byly kře čovitě zaťaty.
,.Jmenuje se?" otázal se náčelru1c "Zapsal se jako Tom Garnes, soukromník: z Filadelfie," zněla odpověď hoteliérova. "Přibyl sem teprve včera večcr."
Nyni začal lékař v~třovati. ..Mrtvice jako vždy," prohodil posléze lékař, jenž zde už vyšetřil několik takových nešťastníků. ,.Je to opravdu zvláštní! Skoro jako by zde byl zahnízděn neznámý bacil, jenž působí mrtvici!" "Nic jiného neshledáváte? Žádných stop násilí?" ·"Nikoli, Mr Scottere." . Sepsán protokol.
děn?"
"Zemřel mrtvicí," úsečnč odvětil Mr Held. Znovu prohledán pokoj, však nenalezeno njčebo . Teď přistoupil Clifton. k Nellymu. "Zvědčl jste, co mělo zůstati tajemstvím úředním. Proto jsem si vyžádal vaše mlčení."
64
............ ~ ..........-Mr Nelly vyňal důmyslný pří trojek .a přidělal jej k zámku. Bylo viděti, že nepr dy ně polehá a že i1ný jeho zub ucpává kličovou dírku. . .. Velice důmyslné!" chválil Oifton. "Máte to již patentováno?" ..Co nejdříve si zadám o palent." aifl n brátil se k náčelníkovi a řekl tiše: "Tento pří trojek zachránil Mr Nellyho ne~n před vniknutím cizí o by do jeho bytu, nýbri. i před vstupem noho stra ného hosta." .. Vy tedy myslíte, Mr Oiftone, že Garnes stal se obětí zločinu? Vždyť v~ak lékař udaljako příčinu mrti mrtvici'" ..Nepodceňuji jeho dobrozdání. Snad to byla pravdu mrtvice, nikoli v ak náhodná, nýbrž úmyslně přivodět1ál Vysvětluji si to takto. Onen neznámý měl u sebe přístrojek k vyfouknuti plynu - vsunul jej do klíčové dírky - plyn vehnán byl do pokoje, rychle se v něm rozšířil - do tal se do dýchadel Garnesových, okamžitě jej usmnil - zl yn potom odemkl. použiv vynálezu MacMin va - vnikJ do pokoje, obral svou běť, vyšel ven a týmž způ obem za seb u zase zamkl." "Kterak ale mohl vniknouti do místnosti, naplněné smrt[cfm plynem, jenž by jemu samému přivodil smrt? Zaji té by byl e ten plyn nalézal zde ještě, když my jsme sem vstoupili!" . .,Je to zvlášttú plyn, Mr ScoUere! Nesmírně rozpínavý. Jakmile dostane se k nějaké skulině, jrž se tlačí ven. Proto také ani zlosynovi neuškodil." "Dle toho byly by tedy všechny dřívější případy mrtvice, jež se zde udály. vlastně dílem zločinným? To by však bylo příliš strašlivé!" Jsou takoví netvorové, kterým lidský život není ničím a kten . idné občany vraždí nejinak, než jako by to byla zvěř. Mr Fielde. svolejte sem všechen svůj personál!" Hoteliér odeslal svého správce pro služcbnictvo 'a zanedlouho nalézal se personál pok ji . Náčelník policie každému předložil několik otázek. Také Oiftoo. jenž každéh horlivě si pr hlížel. dotazoval se na to i 000 • P léze byl personál propuštěn. "lito lidé jsou nevinm!" prohlásil Clift n. nA teď, m hli bychom prohlédnouti všechny h tel é místn ti." V t upili nejdříve do pokoje Mr Nellyho. . Prohledali tam vše. a posléie i šat na těle Nellyho; však bez výsledl.:u. Odtud odebrali se do čísla llf jež bylo obýváno pastorem Habakukem. Duch vní dlel ve svém pok ji. Seděl u stolu a četl jak usi nábožn u knihu. Když uzřel vstoupitj sem tolik lidí, vstal s úžas m. ..Pfejete si, pánové?" otázal se jemně. .,Jsem náčelník policie," představil se Mr otter. .,Mocí svého úřadu konám zde pr hlídku všech mí tn tl a všech osob. Nebudete se tedy horšiti, ctihodný pane, když vás budu těžovati?" "Kdo poslouchá zákon~ božích, jest povinen i zákonů lidských po louchati!" pronesl duchovní. Odemkl svůj l'1Jfřík. zatímco zřízenci Mr Se tterovi prohledávali každé místo v pOkoji. Oitton s náčelníkem vykládali z kufříku různé věci: nábožné spi ý, rukopisy obsahu též náboženského, prádl , části oděvu. Na dně nalezl Oifton mal u, skleněn u lahičku, jež byla opatřena .gumovým balónkem. Obsaho ala zelenavou tekutinu. Znal Oifton takovč lahvičky. Obsahuji "Iesní vůni~, jež se rozprašuje v místnostech. _
Když se oba mužové vrdceli, odcházel B b, provázen detektivy, dolů. .,A nyní, Mr Nelly, upnmnč nám odpovídejte'" ozval se Oifton. "Vy jste ubytován v čísle 13?" ,.Ano. Hned vedle tohoto pokoje." "Mohl byste nám říci, zdali jste slyšel v·noci nčjaký šram t nebo hluk zde vedle neb na chodbě?" "An . Podvakráte jsem slyšel tiché kroky na chodbě i na schodech. Vždy jsem se podíval na hodinky; poprvé v půl d anácté, podruhé ve dvě." ..To jsem byl já s B bcm!" zvolal správce holelu. "Konali jsme své obvykl~ pochůzky." "A pot m?" , .. Potom j em slyšel - bylo ke třetí hodině - jako by vedle lehounce šramotil klíč. Také e mi zdálo, jako by tam nčco rach tilo. Nedbal jsem však toho, domníval j cm se, že můj soused vyšel ven. ~ak potom probudil mne zase šram t - připadalo mi, jako by něco bylo vsunováno do zámku na mých dvench." "Aj?" zvolal Gifton ... A co dále?" "Pak už jsem nic neslyšel. Podrval jsem se na hodiny bylo k půl čtvrté - unaven hned jsem usnul." "Nenapadlo ás, že e k ám nčkdo dobývá?" "Napadlo. Ale nebál jsem se t ho. Ke mně se nikdo nedostane, leda by odstranil zámek nebo vypáčil dveře." "Myslíte, ž~ jest dostatečnou ochranou, nechá-li člověk zevnitř klíč v zámku?" "Takové ochraně nevěřím. Slyšel jsem kdysi, že existuje vynález. jímž možno i v tomto případě odemknouti a zase zamknouti." .,Vy o tom víte?" zvolal Gitton velmi překvapen. "Od koho?" "Už se nepamatuji. - Ale včřím tomu. Pokusil jsem se o se trojenr takového pff troje - jsem mechatúk - a p0dařilo se mi to." .. A máte jej dosud?" . ..Nikoli! Po úspěšné zkoušce jsem jej zase zničil. aby se ned lal do nepovolaných rukou." .. Kterak tedy j te se zajistil před vloupáním?" .,Sestrojil jsem zvláštní zákl plm, kterou lze na každý rnmek připevniti. Když noclehuji doma nebo někde jinde, zamknu dveře, klíč vytáhnu. záklopku přidělám - část její vnikne do otvoru pro klíč. takže se tam jiný klfč nedostane." ť powruhodné! Máte tu záklopku u sebe?" "Zde jest!" .. Budu mlčeti!" prohlásil Mr Nelly. ,.Olápu. proč se takto jedná, aby nebyla poškozena pověst h telu!" .. Uhodl jste! Mr Field není ničím vinen; zasluhuje, aby jeho d brého jména i hmotných jeho zájmů bylo co nejvíce dvčma
.:r:
šetřeno."
zden
..Pr~ jste mne sem vpu tiJi?" divil se Mr Nelly . .,Byl bych býval nucen uposlechnouti, kdyby mi byl vstup zakázán!" ,.Pr tože chtěl jsem se ás na něco zeptat. Moje otázky .nedajr se lak pronésti, aby ve ás nebyly vzbudily podezře ní. Je tedy lépe, když jste do toho zasvěcen; aspoň budete moci náležitě vypovrdati. ~ ..Ptejte se, master!" Vt m Qjfton..sebou trhl. Kvapně při t upil k Mr Fieldovi a řekl tiše: ..Pošlete Boba k vrátnému s·dotazem, zdali dnes ráno někdo opustil hotel. A zároveň připojte vzkaz, aby nikoho odtud v'ůbec nepouštč!!" Mr Field vyšel ven. Za chvlli odešel také náčelník, s nfmž byl Oifton rovněž tiše promluvil.
65
............. ~ ............"Coll ti nc ntal- , jenž byl od ho telu .. Black Ho~e " oddělen jedinou ulicí. Ryšavec nčco promluvil s posluhou, jenž zů.-;tal se zavazadlem stá ti na chodníku, načež on vešel také do hotelu . zrel pastora, kllyž právě usedal za jeden opuště ný stůl.
.. hem z le~ll até kraji'n)" - příliš jsem uvykl vůni jehlična tých stromů - beru s sebou tedy a lespoň část domoviny na cesty," vykládal pastor s jemn}'m úsměvem. Vtom Cliftonovi lahvička vyklouzla z prstů a roztříštila se na podlaze. ~Oh. to jest mi líto." omlouval se Clirton. zvedaje balónek . ,.Byla již prázdná." upokojoval Cliflona pastor. ~ Však jsem si již ch tčl opatřiti jinou:, Potom byl prohlíže n šat pa~torův . Nalezli u nčj řádné dokumenty, v tobolce asi dvě stč dolarů - nic více . .. A teď , pánové. ještě můj pokoj!" řekl s úsměvem Clifton, ~Při té prohlídce mí býti přítomen však pouZe Mr Scotter a Mr Field:' Stiskl Nellymu ruku a . řekl: ,. D čkuji v
A byly to vesměs klíče pokoju. v nichž někdo náhle zemi'el ..- tou podivnou mrtvicí! "Nuže?" ozval se Clifton vítězoslavně . .. Dllkaz, že byly tu spáchány zloči ny. vrah že byl táž osoba, která užívala MacMinova vynálezu!" řekl Mr $cotter s ustmut.ím. ~ Však jej brzy uvidíte!" fekl lifton. "A nyní mohli byste mi co nejdříve obstarati spolehlivého posluhu v uniformě, který dovede mlčeti?k ~Máme na nádraží jednoho. jenž je ve službách policie . Mám pro nčho poslat?- tázal se Mr Scotter Cliftona. "Nikoli. Stačí, když mne tam bude očekávati. Kdo mu oznámí heslo: Osmlláctko hledá. toho nechť jest ve všem poslušcn." "Stane se. Hned tam pošlu někoho ze svých dobrých li-
Za chvHi objevil se u pastora tlu tý muž, ovčšený skvosty. ~Buďte mi vítán, ctihodný pane !" zvolal a hned mu podával obě ruce . ,.Již dlouho jsem vás nevidě l! Zdrávi u vás všichni?" .. Díky Bohu!" ..To mne těší! Jste zde již dlouho?.. Pátý den!" ..Tak dlouho? A ke mně jste n zavítal?" ..Protože byste mne byl přemluvil. abych užil vašeho p0hostinství. Dnes zase odjedu. stavil j cm se tedy u vás!" .. Pořád tak hrdý! Což by te nemohl ode mne p řijmo uti nocleh a pohoštělú?" ... Dáváte tak dost na nábožné účely - nechci vaší dobroty přfliš nad užívati. " .. A kde jste ubytován? Snad zase u Fielda?" " Ano, dr. Perkusone.« ;že se nebojíte! Vždyť tam Už tolik hostů náhle zemře lo!" .. Život náš je v rukou Božích! Má-Ii nás stihnout smrt, 'najde nás všude! Myslím, že se tam dnes zase něco stalo. Byl tam veliký shon - nepátral jsem však po příčině . Nejsem zvědavý." "Tedy zas něco? Goddam , bude-li to tak dále, stane se ,Black Ilorse' pustinou! Má ten Field smů lu !" Majitel hotelu "Continental" od~še l. Brzy se vrátil a vtiskl pastorovi do ruky malý balíček. Ryšavec slyšel každé slovo. Po půl d vanácté zd ilil se pastor, rozloučil se s hoteliérem a vyšel ven. ZamNil k hotelu "Black Horse". Ryšavý opodál jej následoval, kráčeje za posluhou.
dL" Ješ t ě c11V11i spolu hovořili, načež C1iflon osaměl. Kvapně vyňal ze svého ku fřík u jiný šat, nepravý vous a vlas, a brzy
byl tak změněn. že by jej byl nikdo nepoznal. C1ifton zamíři l k nádraží.
III Asi k jedenácté hodině vyšel z hotelu pastor Habakuk. jenž vlídně děkoval zdravícímu jej vrátnému, který stál právě před hotelem . Zvolna kráčel ulicí, ani jednou se neohlédnuv. Za chvíli vyšel z nádražní zasklené chodby uniformovaný posluha, je nž nesl v ruce kufřík. Za ním šel přihrblý muž. jenž byl ryšavý jako veverka a měl na očích modré brýle. Oba kráčeli v jisté vzdálenosti za pastorem. Ten posléze" toupil , učiniv značnou zacházJ..."U do hotelu
66
............ ~ ............Pastor vstoupil do hotelu Fieldova, ryšavec za chvíli také. Byl uveden k hoteliérovi, jenž kvapně šel s rum do osmnáctky. Když vy~li odtud, šel s hoteliére'm onen muž, jenž byl zde ubytován jako Mr Burley. laskaví čtenáři zajist.é již uhodli, že onen ryšavec byl Oifton. Důvtipný detektiv, sleduje pastora, měl na zřeteli určitý plán. Zároveň chtěl se přesvědčiti, nemýlf-li se. Njní byl jist, že správně soudil. Na schodi~ti stál správce botelu s Bobem, kteří sem byli telefonicky povoláni z pokoje Oiftonova. , .,Máte revolver, Mr Lande?" otázal se Oifton. . "Po celý den jej neodložím," zněla Qdpověď správcova. "Nuže, kdyby chtěl někdo utéci po těchto schodech, p0hrozte mu, že střelíte! A kdyby neposlechl, uskutečněte svou hrozbu. Miřte však jen na nohy." .,Učiním tak, master!" sliboval správce-detektiv, jenž vytušil v Burleym svého kolegu - a dle toho, jak s ním náčel ruk policie jednal, domnIval se, že je to slavný Léon Oifton anebo - Nick Carter. Tři mužové přistoupili nyní ke dveřím jedenácti')'. Mr Fůd zaklepal. "Volno!" ozvalo se uvnitř. Hoteliér vstoupil. Pastor bral si právě na sebe dlouhý, černý pllišť z lehké látky. "přejete si, Mr Fielde?" vlídně se otázal. "Je zde jeden z oněch pánů, kten tu konali prohlídku - onen, jenž vám způsobil škodu - přináší vám jinou lah-
Mr Land odkvapil. Bob a Mr Field stélli podle spoutaného, jenž skfípal zuby. Oifton zatím u okna s úsměvem prohlfžel paruku. Když přišel náčelník, ukázal Clifton na pastora a řekl: "Hle, tajemny vrah a lupič z hotelu ,U dvanácti mrtvých', jenž má na svědomí třináct obětí!" Překvapen ptal se Mr Scotter, jaké jsou důkazy, jež nasvědčují vině tohoto muže. ,.Nalezli jsme u něj lahvičku, z ní1 pouštěl kUrovou dírkou otravný plyn." Pastor sebou trhl. "Schválně jsem ji rozbil, abych mohl odnésti balónek . Jeho ústí jest znečištěno olejem a rzí - zámky zdejších dveří byly nedávno po delší době zase namazány - jak mi pravil tuhle Bob." "A co dále?" ,,9.ihodný master nosil tuto paruku, jež má naspodu ně kolik kapsiček. Vidím v jedné vynález MacMinův a v těch ostatruc~ peníze. Zde jsou!" Rozkládal peníze po stole a hlasitě je počítal. "Přes dvacet tři tisíce - tolik bylo ukradeno Garnesovi. Mr Scottere, zatkněte tohoto muže!~ Stalo se, "A což Mr Perkuson?" "Té chvOe snad jej již také zatkli. Proč však jebo?" "Spoluvinník tohoto muže," odvětil Ojfton. Zanedlouho odváželi pastora z hotelu. ~ Qjfton díval 'se za nimi a spokojeně pokutuje svou cigaretu, usmíval se.
vičku!"
Soho neni třeba!" odmítal pastor. Dveře se otevřely, Clifton vstoupil. "Je toho třeba, Mr Habakuku! Způsobil jsem vám škodu, musím vám ji nahradit." Přistoupil k pastorovi a sáhl do kapsy. Náhle zahleděl se na jeho husté vlasy a zvolal zděšeně: "Master - hoří vám vlasy!" " ,Mně?" trhl sebou pastor. "Tol nemožno!" "A přece'" vykřikl Clifton, chytil podušJ..;u z bJizké poštele a hodil ji pastorovi na hlavu, třepaje na ni oběma rukama. "Pusťte mn.e - master - vždyť to neru pravda!" bránil se pastor. Vtom odhodil Oiťton podušku a v ruce držel všechny bílé vlasy pastorovy. Bylo ztíti na jeho hlavě nyní krátce přistřižené hnědé vlasy. .,Ai, ctihodný master nosí paruku!" zvolal Clifton., "A k tomu paruku s nádivkou I" Mr Habakuk zazlořf'čil. Prudce odskočil a chytiv těžkou židli, hnal se po Cliftonovi. Ten však vyrval mu ji z ruky, chopil jej za ramena a prudce jej při tlačil na židli. .,Třebas budete jinde sedět, ctihodný vrahu, přece vám dovolím, abyste se posadil - než pro vás přijdou!" řekl Clifton s úsměvem . Pastor se bránil zuřivě, takže jej oba mužové nemohli zdolati. Teprv když přivolán Bob, podařilo se CLiftonovi zuřivce spoutati. .,A nyní pro náčelníka policie!" nařizoval Clifton správci, jenž sem též přiběhl. "Vyřiďte mu, že Burley vzkazuje, aby byl neprodleně zatčen také Mr Perkuson, majitel hotelu ,Continental'. Budeme potřebovat povoz a dostatečný
IV Po celé Americe šly nOYiÍ1y na dračku. Teprve nyní zvěděla veřejnost, co se dosud tajilo v zájmu nebohého Mr Fielda. Nikdo nezazlfval Mr Scotterovi, že to hleděl umlčeti, neboť on tím horlivěji pátral potají po tajemném zlosynovi. A zase byl geniální Léon Oifton vynášen až do oblak. Hotel Fieldův byl nyní obléhán zpravodaji všecb měst Unie, nebot Oifton chtěl zde setrvati do té doby, než bude pastor odsouzen. Neměli však reportéři štěstí. Slavný Olfton nebyl teď po celé dny .,doma", ač ve skutečnosti zase jinak přestrojen a jiným jménem zapsán, hověl si pohodlně ve svém pokoji . run skutečně dosáhl, že nebyl již obtěžován. Druhého dne po zatčeni pastora, doslechl Clifton od náčelníka policie zvěst, která'jej velice překvapila a zároveň potěšila. Třináctý mrtvý z hotelu "Black Horse" nebyl mrtev! Probudil se právě na pitevním stola, když nůž anatomův nařízl mu kůži na jeho čele. .
Uifton vysvětloval sl to tím, že pastor buď nevyvodil domnožství plynu, anebo že značnějš( část jeho unikla z pokoje dříve, než se mohla dostati k loži. Byl tedy Garnes jen ve mdlobách, ač měl vzezřenf mrtvoly. Navštívil jej Clifton spolu s Mr Scotterem, však Garnes nemohl udati nic pozoruhodnějŠ1no. Konečně nadešel den hlavru'ho líčeni. Soudní síň byla přeplněna. Nescházel ani jediný ze zpravodajů, kteří sem přijeli z Minneapolisu, když lam byli marně pátrali ~ oiť tonovi. Na lavici obžalovaných zasedli pastor a Mr Perkuson. . statečné
průvod!"
67
.
~~.
.
",_ .
~
..
~---------
Když po přečtení rozsáhlé žaloby byli tázáni, cítí-li se vinnými, žádný z nich neodpověděl. Výslech Oiftonův ponechán až na dnešní den. Objevil se proslulý detektiv, uvítán bouřlivým 'potleskem. J(]idným hlasem začal vyprávět. VyUčil trapný stav, v jakém octl se Mr Field, když v jeho hotelu začala řádit smrt. Zmínil se také o tom, že hoteliér již dříve měl podezření, že jeho hosté byli nejen okrádáni, nýbrž také vraždě ni. Mr Scotter sdílel s ním tuto domněnku a učinil vše, co bylo mu možno, aby pachatele dopadl. že o krádežích mlčel a také personál k mlčení přiměl, nelze mu zazlívati, vždyť byl by tím nadobro zničil Mr Fielda, jenž už tak dost trpěl tím, že cestujícf, kteří d lechli se o Č3st}'CIl úmrtich .v jeho hotelu, uchylovali se raději k Perkusonovi. Dále líčil podrobně vše, co viděl a slyšel po nalezení domněle mrtvého Garnese. Zmínil se o otiscích na kl1čfch, jež byly způsobeny MacMinovým přístrojem; o lahvičce s rozprašovačem, kterou nalezli u pastord Habakuka; o podezření, jež tímto nálezem vLnik10 v něm proti pastorovi a jež zdálo se potvrzeno, když ústí balónku shledal znečištěno olejem ze zámků na dveřích. Potom mluvil, kterak stopoval pastora do hotelu
"Olei re všeho se vyznati!" řekl chraplavě a začal vypráHabakuk nebyl yastorcm a nejmenoval se tak. Jeho skutečl]é jméno jest Ar6n Mount. Jeho bydlištěm jest Filadelfie, kdež býval chemikem. Seznámili se spolu přede dvěma roky, Perkuson stčžoval si, že se jeho podniku nedaří, p0něvadž ph1iv ei~jnců směřuje téměř výhradně do hotelu Fieldova. A tu svěřil se mu Ár6n Mount s ďábelským piánem. Vyprávěl mu, že má prostředek, kterak možno č1oVč ka usmrtiti, aby se zdálQ, že jej ranila mrtvice. Bude-ti mu Perkuson vypláceti za každou oběť pět set dolarů, že způ sobí v hotelu Fieldově tolik úmrtí, že se bude tomu hotelu potom každý vyhýbat. A když Perkuson seznal, že mu nehrozí žádné nebezpečí, poslére svolil. Mount občas zajel do St. Paulu, vždycky jinak přestrojen - dvakrát dokonce jako ženská -, ubytoval se u Fielda a svým otravným plynem zabíjel hosty právě tak, jak to Oifton líčL Po spáchání činu obdržel odměnu a vrátil se do Filadelfie. že byl by při tom kradl, o tom Perkuson nevěděl; tím méně, že v novinách nebylo nikdy o tom ani zmínky. Hotel Fieldův byl pomíjen, podnik Perkusonův zato vzkvétal. "Těžcé jsem se prohřešil z touhy po mamonu. Vím, že budu za to přísně trestán. Však přece nedojde k vynesení rozsudku nade mnou!" Vjel rukou do kapsy, vytrhl malý revolver - a než mu mohl kdo zabránit, třeskla rána - Perkuson svalil se k zeDŮ s prostřelenou 'skrání. Nastal nesmírný zmatek - mrtvola odnesena - načež vynesen rozsudek nad Mountem. Smrt!· Mount dostal ještě před vynesením ortele pouta na ruce a šat jeho prohledán; však nenalezli u něho ničeho, čim by se mohl usmrtit. • Kterak dostal Perkuson revolver, zůstalo neobjasněno. Ještě téhož dne odjel Oifton na sever. Když se asi za týden vrátil do St. Paulu, měl s sebou spoutaného defraudanta Jacksona. Noclehoval s ním v hotelu "Black Horse" a dlouho rozmlouval s Mr Fieldem, jenž mu oznámil, že Árón Mount byl již popraven. V jeho bytě ve Ftladelfii nalezeno množství peněz, jež budou rozděleny mezi pozůstalé zavraždě ných ... Hotel "Black Horse" zván nyní ~obecně "U dvanácti mrtvých". Však již nikdo se mu nevyhýbal, takže Mr FielcIovi zase hmuly se peníze. Kromě toho obdržel n~hradu z pozůstalosti Perkusonovy. včt.
Perkusonova a kterak jej posléze ·dal tatknouti, když byl nalezl v jeho vlásence MacMinův přístroj a Garnesovy ukradené peníze. "Dle mého úsudku byly tu dvě pohnutky k páchání zločinů: pastor se obohacoval loupežemi v hotelu, Perkuson získal Um, že hosté místo k Fieldovi uchylovali se kněmu. Viním Perkusona, že nabádal Habakuka ku vraždám v hotelu ,Black Horse' a za to jej odměňovaL Habakuka pak obviňuji z četných případů loupeže, re dvanácti dokonaných vražd a jedné vraždy nedokonané. On zajisté uchyloval se do hotelu Fieldova pokaždé v jiném přestrojeni, pod jiným jménem a hledal zde své oběti." Vtom povstal Perkuson, smrtelnč bledý.
68
............ ~ ............ Gusta Špaček
Klub pořádlll nějaký společen ·ký večer v restauraci u Glaubicú na Malé Strane, kde měla účinkovat i subreta Hcda Sobčslavská . Měl jsem ji doprovázet na klavír. Při našem vystoupení jsem také poznal. co je to tréma. Prvně v životě a také naposledy. Heda však byla rutinérka, dovedla mne svým vtipem uklidnit. takže mé prsty ztuhlé trémou se za chvni
.
~
r~ehrály.
ZIVOTNENI PEŘíČKO
V klubu jsem se vyžíval v různých druzích sportu. Zpočátku tó by" table-tcnis. kde vn8ŠCm družstvu byli skutečnf kanóni. Klubovní místnosti byly v restauraci u Pavličku v Praze II v Palackého ulici. Z tohoto sportu jsem už nčco dovedl, néž jsem ~toupil do klubu. Zúčastňova l ísem se i klubových turnajů. Backhand býval sice mou slabinou, ale forehand jsem měl výtečný. Byl jsem velice pohyblivý, všechno vychytával a v zápolení si liboval ye hře daleko za stolem. Při jednom z pořádaných turnajll jsem dostal cenu za nejlíbivější hru. Byly to bridžové karty v kovovém pouzdře, byly z celuloidu a dlouho mně vydňely. V klubu jsem zastával funkci zapisovatele a pokračoval v zápisech ze schůzí po svém předchůdci Rudlovi Tomkovi. Ten kluk měl tak nádherné kaligrafické písmo, že jsem nemohl v knize zápisu pokračovat svou ~krábanicí. Napodoboval jsem tedy jeho písmo, kreslit jsem přece dovedl, a v dalším svém životě jsem si už navykl psát úhledně. V klubu mi kamarádi přáli, i syn pana ministra Slřlbrného , Jirka, který mne někdy svezl ve svém autě do Špindlerova MIS'na. Začala doba lyžařských zájezdu, které byly našemu klubu dobrým jobem.-Inzerce v novinách byla zdarma a zájemcÍl o doprllNU do hor bylo nad>ytek. Klub mne pověřil funkcí výpravčího lyžařských zájezdu. Mčl jsem podnikavého ducha, a tak klub i já jsme na tom byli dobře. Zpočátku jsem vypravoval jen jeden autokar, druhý měl na sta_O rosti Miloš NedJal, faktor tiskárny, a později jsem převzal i druhý
GUSTA SPAťEK (/lor. 8. dubna 1914 v Praze - Vršovicích) Tramp l T. O. Jitřenka; v současnosti jezdi se svlmi syny na chatu u Jizery poblil. KLfraného, pokud nenavftěvuje spřátelené ·osady o kamarády, jim! pomáhá s nOlOvfmi zápisy o sborníky písniček. Sám jidl 51051 kolem padesátky. Je vyučený typograf, ale pracoval i jako ekonom, grafik i ladič pian. Seznam souborfl, v nichž účinko val a l nichl některé sám za/olil, je úctyhodJ/ý: Huriká/l-Club (1931), Trampský sbor VdoU sponi (1933), Modrá šestka (/934), Divč! kvartet KvartelOn (1935 - v něm nezpíval, zalolil ho a ved1!), Weslnreni (1936-1943), DMi trio (1943 - podobný pfípad jako Kvarteton), Melodisti (1949-1952), Kocouři (1954), Sedmllfu1ři (1955), Weslmeni po dvaceti letech (1964- 1971), Smidli boys (1970 - dodnes), DecJmička - ASlmaboys (/974), Westmem - nové obSOlení (1975-1976). Svoje livotní vzpom{l/ky vydal jako soukromý tisk u přfletitosti svých sedmdesátin pod stejným názvem, jak nese pfepracovaná a dopll/ěl/á vml! pro RODOKAPS. K. K.
Bez
zaměstruiní
(J)
vůz..
Ve Špindlerově M1}T1ě jsme měli k dispozici dva hotely, první
I byl Buchberger a druhý Edclweis, dneska je to hotel Protěž. Majitelem obou hotelů byl pan Buchberger. Pořídil jsem si plánky pokojů s jejich očíslováním a každý pátek jsem telefonoval do Špindlu, které pokoje si zadávám pro naši výpravu. Hoteliér mi pouze nahlašoval, které z pokojů má obsazeny sv}-mi hosty. Autokary Lidové autodopravy byly přepychové, po 42 sedadlech. kromě kabiny pro výpravčího a toalety. Během cesty jsem si rozvrhl umístění pasažérů v hotelech a rozdal lístečky s čí.'ily p0kojů. Vyhověl jsem samozřejmč za bakšiš všem párečkům, které byly většinou ze zámožných rodin. Jízdné stálo 60 korun a proti druhým autodopravcům bylo vysoké. ale bylo i·s pojištěním pro případ, že by autokar měl poruchu a nemohl dojet do C/1e. V tom případě by vyjely z Prahy tatry-hadilllrSky a odvezly pasažéry do místa určení. Nebylo toho ~k nikdy zapotlebí. Autokary jezdily spolehlivě. Cesta i se zastávkou v Jičíně trvala necelé tři hodiny. V Jičíně jsem zavedl výpravu do restaurace, kde ~em obdržel první provizi ve formě gulášové polévky, dvou rohlíků a kávy. Ve Špindlerově M1ýllČ jsem dostával provize z prodaných jídel, z každého oběda i večeře po 50 haléřích. Dokázal-Ii jsem udržet hosty i večer v restauraci, byla další provize. Hrával jsem tam na klavír i kytaru, dovedl jsem prostě společnost pobavit. Na túrách jsem dělal pruvodce a ve všech chatách, kam jsem úča.~tníky zavedl, jsem dostával zdarma svačinu . Pouze mi dělala potíže němčina. Ve ~kole jsem na němčinu nechodil, mčl jsem proti ní hroznou aveni - a teď by mi byla dobrá. Maminka mě potom učila německy celými větami, říkala, že je to
3
Má nezamčstnanost mi vubec nevadila. Typografové v době nezaměstnanosti byli dost slušně zajištěni. Podpory byly vypláceny podle gen~ kého systému a po dobu tří mčsíc6 dostávali 168 korun týdně, dalM tři měslce 92 korun , a ostatní měsíce až do umístění 50 korun týdně. V~hno bylo laciné a padesátikoruna týdnč stačila na stravu vícečlenné rodioč. Využíval jsem své volnosti, jak se patří. Od jara do podzimu jsem byl na vodě a v zimě byly zase jiné radovánky. Vstoupil jsem do klubu Sportovní sdružení Tempo. Klub byl utvořen ze zaměstnanců tiskárny Tempo a byl silně dotován. Tře baže majitelem tiskárny byl ministr Slřlbrný, název. klubu byl jen reklamou pro tiskárnu. PoLitika se v klubu nepěstovala. Co ~chno jsme v klubu provozovali, kolik bylo druhů naší čin Dosti, af už sportovní anebo kulturní, těžko se dá vypsat. Do klubu mne uvedl starY kamarád z Vrlovic, Fred Kautský. Jeho sestra totiž byla přítelkyní mé první lá~ky, Anči, od které se dověděli, že hraji na klavír.
nejsnadnější.
Vzpomfnám si na první frázi, kterou j.<;cm se naučil : "Bitte scMn, geben Sic mir etwas Zll csscn und zu trinken!~ (prosln1, dejte mně nčoo k jídlu a k pití!) V hotelu jsem měl zdarma také dvoulůlkový pokoj. Využíval jsem toho, jak se palH. Brával jsem si s sebou děvčata a stffdal je hodně často. V lásce jsem byl sice ;~tě nczkušený. ale děvčata byla ráda, že se mohou zdarma podívat na hory. Z té doby mám mnoho vzpomínek, hezkých i ošllivých.
69
-------~------Jak jsem jil uvedl. v klubu kromě sportování jsme se vydováděli i na poli kulturním. Pořádali jsme různé kabarety. A tenkrát jsem dal dohromady dívčí kvartet. s kter}'II1 jsme poruznú vystopovati. Děvčata z kvartetu také toužila-zdariiiifse podívat na hory. A tak 'jsem jednu po druhé bral s sebou. aby však jedna o druhé ncvČ~18. S tou prvnC to vyšlo. ta druhá byla chytřejší. po pfijezdu do Špindlu sé vymluvila na žcnské záležitosti. Ta třetí mne ale řádné vytrCstala. Nejcože byla krásná. ale dovedla se i vkusoč oblékat. Když jsme • ni spolu po Praze. každý se za námi otáčel. Pti vědomí jejího nádherného zjevu a její přelétavosti jsem se bál. aby mi na horách neud~lala ostudu. Předem mě 'však ujistila. že bude hodná. . Sliby jsou však chyby. jak se ř1ká. a tak jsem na to doplátil. V tu sobotu jsem měl oba autokary obsazeny do posledního místečka. i místo na toaletě jsem prodal za 30 korun. Svou dívku. budu ji jmenovat Marie. jsem umístil na nOUlovte uprostřed mezi dva sportovce. Už ochem cesty do Jičína jsem dostával do kabiny
h1á~ku.
že ta
má sqaw moc dovádí a abych prý nikomu nedělal korínka. V Jičíně
se mi uvolnilo místo u řidiče a chtěl jsem ji tam přesadit. Ona však odmCtla. což jsem nemohl přenést přes srdce, a pohrozil jí. že v noci bude spát sama. Následoval jejl VYZ5'Vavý úsměv azústala klidně sedět. kde byla. Ve Špindlu ísem byl vzteky bez sebe a nadával si pitomců. Zajistil jsem te.dy jclté jeden jednolůžkový pokoj. dal jí klIč do ruJ..')' li víc se. o ni nestaral. Veče r v restauraci jsem ncmčl stání, nic mne nebavilo a brzy jsem si šel lehnout. Nemohl jsem však usnout a válel se jen tak. na posteli. Chtělo se mi na záchod. Vyšel jsem tedy na onu mIstnost. ale při svém návratu do pokoje při pohledu škvírou mezi rozv{racími dveřmi na ehoclbu jsem zpozoroval jak dveře od Mariina pokoje se otvírajl. Vystrčila hlavu. aby zjistila. zda.nenr ně kdo na c1iodbě. V duchu jsem si pomyslel. zda snad nechce jrt ke mně na udol>fovačku. Ona však opatrně vyšla z pokoje ven a tiše zaklepala na dveře vedlejšího pokoje. kde byli ubytováni ti dva spQrto~ci i autokaru. Vztek se.mnou zalomeo at Chvfli jsem je nechal na pókojí a poté zaklcpa1 u nich na dveře . Nikdo však neotvíral ani při druhém zaklepánl. Následovalo mé prudké zaboucbánf na dv.eře se slovy: ••K1uci. ocblbněte, nemá to cenu!~ . Poté otevfcli. Marie stála u postele v pyžamu 's vytřcltěnýma ,oči ma v očekáváni. co se bude dít. 011apům jsem vynadal a prohlásil. že kdyb~ tu nebyl výpr.avam a nechtěl SI zkazit reputaci. že by ode moe dostali fádně pó hubč . Marii jsem chytil za ruku a vyvlekl ji ven. Měla v úmyslu přede mnou ůtéci do svého pOkoje. Já ji v tom však zabránil a musela jít·se mnou. Svůj pokoj jsem pak zavřel a klič schoval do kapsy. Dala se.do hysterického pláč~ a ujišťovala mne, že ji chlapci pozvali jen na
kvarteta íc nechoůila a výmluvu dčvcatum si V}'II1yslela. jakou bude chtít. Co čert nechtěl. jiná dívka z kvanem ji. v týd.nu nav!St,ívi1a doma -a Marie'jí'ukázalll ni~j dopis li prohlásila. 2e když jsem ilopi~ J>l'81. že jsem musel být ~žralý! . to 'bytll troufalostr Ihned jsem jí ódeslal další dopis. ve kterém stálo: .. Milá Marie. 7.ásadnČ nepru své dopisy v ožralém stavu! Na dOkaz své stří7Jivosti dávám Ti I)a vědomi. že nezaplatíš-Ii mi do pátku všc. co jsem za Tebe vydal. jsem u vás osobně . .. !" V páfek při svém příchodu domů ze schůze mi maminka oznámila, že přišla nějaká slečna o holi a přinesla mi obálku. Byly JI ní pcnr~. kteTé jsem od ní požadoval. - Od té doby jsem ji už nikily nespatřil. Tato epizoda byla však k nčČCm u dobrá. Dal jsem si načas pokoj a jezdil na hory bez děvčete. Stejně hoteliér pan Buchberger. Ně mce jako polcJlo. mi říkával lámanou češtinou: "Pán Spaček. vy jstě Don Chuán!" Mílj bývalý spolužák ze školy. Véna Karban. který byl také čle nem našeho klubu, přivedl jednou na .naši schůzi svého synovce. Mirka Loužeckého. Nebylo mu snad ješt ě ani pět roků. ale hrál už na helig6nku. Neměl ani dost sny. aby ručičkaÍna utáhl měchy. a proto si pomáhal koleny. Tenkrát ~yl populární.šlágr: Válelo se jabliČko. válelo . . .. a ten kluk 10 hrál tak úžasně, že jsme všichni kulili oči. Pak nám hfál i písničky podle našeho př.iní. . Brával jsem ho potom s sebou na různé kabarety, ktt:ré jsme p0řádali a kde sklízel ohromné úspěchy. Mirečkovi jsem s1fbil. že ho v zimě'vezmu s lili hory. Při jednom našem zájezdu do Špindl~rova Mlýna ho jeho rodiče přivedli k- autokaru. abych ho podle našeho ujednání vzal s sebou. Tčsně před naším odjezdem si 10 však rozmysleli. že mi ho nesvěří a že to necháme na jindy. až budou moci jet s ním. Jak by to dopadlo. kdybych ho vzal s sebou. nevím. ale pravdě podobně bych tyto vzpomInky už nenapsal. V nedě li ráno jsem se vydal na túru sám. Krásně svítilo slunfčko . obloha byla jasná. bez mráčků. a vypadalo to. že bude nádherný den. Hoteliér Bucbberger mne však yarova1. říkal. že se mu to nelibí. ~e to cítí v kloubech.
sebou
Jen kdybych byl na jeho radu dal. byl to zkukný bocal. Dal jsem se svou oblíbenou cestou na Pel/Ůvku. Po výšlapu. který trvat necelé tli hodin)!. jsem dorazil na vrchol. Na Petrovce jsem ·se najedl a vyruiJ se ~rem na Špindlerov'ku. Obloha byla stále bez mr'c!Čků . cesta podle tyčí jasná. a tak jsem nedbal nepsaného 2ákona:.te mi bórál:h v :zÍmě se nemá lyžař pohybovat nikdy sám. Asi na poloviční cestě se obloha začala zatahovat, dělal se vítr. a nei jsem si v()bec uvědomil. jak jšou hory zrádné. byla tu vichřice. ~ Co se dělo poté. dalo by se přirovnat k pekelnému i'Mění \'Šech satanu -:- a pochopí to jen ten. kdo už takovou bouři v terénu prožil.
skleničku.
Domníval jsem se. že na Špindlerovku je to blíž nežli se vrátit na Petrovku. A tak krůček po 'krůčku jsem se plOlňil proii sine nému vichru od tyče k tyči. , Pak jsem jednu tYč minul a byl jsem v té chvíli 6plnč bez orien· tace. Nevěděl jsem. kde je jih a kde je sever a na kterou stranu se mám vydat. Bouře stále sílila. Vědčl jsem. že se. nesmím zastavit a že si nesínrm ani na chvilku odpočinout. . . Na sobě jsem měl lyžařský kabátek. ušitý ze si.lné látky. ale kalhoty jsem mčl slabé . Clti\ jsem. že mi mrzne i přirození . Strhl jsem proto z krku álu' a narval si ji do kalhot. Přede mnou se pak objevily stromy a terén se svažoval. Pomalu jsem se pohyboval mezi stromy. které mne částečné chránily před vichřid. a sjížděl jsem pomalu někam dolů. . • . S poslednlmi silami jsem dOTazil .k nčjaké chatě - byla to chala Adolfova. Vysílený a promrzlý na kost jsem se cht~1 na toaletě vymočit. To však n~lo, ani Mla v kalhoteeh nezabránila prochladnutí mého pohlaví. Na Adolfce mne dávali do pořádku. t.ili do mne horký grog a třeli mi prollllzlé ruce. Když se bouře utišila a já byl jakžtakž schopný další e(:sty. sjel
Když jejf pláč neustával. řekl jsem jí. ab.y mi zaplatila ·v~e. co jsem za, ni vydal. i jízdné, a aby šla k čertu. že stejně tu ostudu ' nepřežiju .
'Ona však prohlásila. že si s sebou Ilevzala žádné ~níze .. • Co násleďovlilo poté. bylo strašné.' Vychrlil jsem na ni spoustu ostrých slov .. která rozhodně nesVčdčila o mém dobrem vychování, Má uraženlÍ ješitnost mne hnala k úplné nepHčetnosti . Druhý den ráno jsem ji donutil jít se mnou na (Úru. Vyšli jsme si na Pctrovku. Tam jsem ji vyzval. aby mi předvedla , jak umí jezdit. Chlubila se totiž. že je dobrá l y-laŤka. Po úvozové cestě z Petrovky dolů nedojela snad ani sto metru a byla 'v příkopě. - s vykloubenou nohou. Ti dva wůdcové zřejm~ jeli za námi a já je ani nevnímal. Náhle se otijevili a chičli Marii pomáhat. Já je však odehnal s prohláScním. že 1010 je má záležitost. Poprosil jsem jednu dívčinu. která jela z Petrovky dolů na saních. aby ji svezla na ošetřovnu. Sám jsem pOlom vyjel na. túru, ani už nevím kam. Při návratu do hotelu jsem uvidě l Marii v restauraci ~ nohou ve škrobáku a ve společnosti t.čc~ dvou ch lapů . Mávl jsem mkou a hlcdčl si svých starostí spojených s odjezdem výpravy. Doma jsem napsal Marii dopis. aby po tom, co se přihodi lo. do
70
............ ~ ............jsem dolu do Špindlerova MI}·na. Musel jsem ool1lZit včas k odjezdu
Musím se v!.<1k pfiznal,že jsem nikdy nebyl zvláštní l}'Žař . Ostatní kamarádi, kldí nemčli takové možnosti být každý týden lUl horách jako já. jezdili daleko lépe ncž já. Tento závod byl pro mne první a také poslední. Po start u jsem se držel jednoho místnwo horala, který znal dobře trať. Po krátkém stoupání následoval prudký sešup po boku svahu. Nevím už. jak se 10 stalo, ale spadla mi pravá lyže a ujela mi mezi stromy do lesa. Než jsem ji naSel a mohl pokral-ovat v jízdě. uply· nulo mnoho'lTlinul . Ale po dalšf jízdě úvozem na zledovatélém p0vrchu jsem mN hrozný pád. Pomlácený a odřený jsem do cíle dojel poslední. Poskdní lyžařský zájezd této sezóny byl do Janských Lázni. V}" bor klubu mne pověř il , abych sjednal ubytováni pro ptíští sezónu v nčktere m z tamních hoteli'!. V Janských Láznfch byl tenkrát jediný český hotel. a sice holel Spilka. MEl jsem však dobré zkušenosti s nčmeckými hOleliéry, jejichž ceny za uhytováoi i jídlo b}'ly výhodné. S panem Spilkou jsem se nedohodl pro jeho vysoké ceny. On však prohlásil. že si bude stčžovat ministru St ffbrnému. Prý jsem ~patný Cech, kdyl davám
auto~aríi.
Hoteliér Buchberger mi napřed vynadal a potom i ohjímal. a neopomenul mi vytknou I mou nerozvážnost slovy: .. Vidyte. vidyle, šak sem varu šikal, ahysle ssm nykam nejczdil!~ Kdyhych byl mčl Mirečka Loužeckého s sebou. kdo ví, jak by 10 dopadlo. Pravděpodobně bych s ním jel na saních. jisti: bych si však vybral Petrovku. 2 které byl nádherný sešup dolů, anebo se vypravil 2 Petrovky na Špindlerovku. odkud za'IC vedla do Špindlu krásná silnice. po jejímž zlcdovatNém povrchu se jelo dolil jako blesk. Nevím ... ,ale děkoval jsem bohu. že jsem Mirečka neměl s sebou. Na konci druhé sezóny jsme zaměnili Špindlerův Mlýn za Horní Rokytnici - Krásnou vyhlídku. kde jsme uspořádali Iy'.atský béh na kst kilometru. Soutěž byla dotována krásnými cenami a účast b}'la veliká. Své lyže jsem si doma pfihoblovával, aby mély ostré hrany. Kovo\'é hrany byly tenkrát ještč novinkou. Jenže stálým hoblováním se lyže zužovaly, takže ze sjezdovek se pomalu stávaly běžky . Vá· zání Huitfeld jsem si laké předčlal a byl jsem zvědav. jak se mi na závodu pojede.
přednost Nčmcúm.
71
............ ~ ............. V Praze jsem vše vysvětlil Jirkovi. synu pana ministra. a ten p0radil svému otci • .oby stlžnost pana Spilky hodil do kok Na jaře jsme v klubu začali s pffpravou balónkového večera, klerý jsme mčli pořádat v sále pTllŽSké Lucerny. Rok pted dm jsme již u.o;pofádali v sále vinohradské Úřednické jednoty podobný vecer. který b}'1 velmi úspěšný. Pro tento večer jsem dal dohromady trampský pěvecký soubor Sportovního sdružení Tempa. s kterým j me již dHve vystupovali pod vedením starého trampa ·a kytarl~ty. ing. Jirky Kuthana. Po jeho smrti jsem se ujal vedení kroužku j~ . Zfskal jsem dobrého tenoristu Mílu Jiránka,-který ro7JŤtnožil ná~ sbor na počet osmi. S Karlem Chaloupeckým. členem naScho pěveckého kroužku, jsme napsali několik trampsl;ých písniček. mezi nimi i jednu s orientální tCll)atikou, s názvem .. Hedarah Premiéru této pfsně jsme připravovali právě pro balónkový večer v lucerně. Dostat se na prkna lucerny bylo snem každého umělce . My jsme se na toto vystoupeni těšili jako malé dčti. V klubu nás obléklj do nových b050ch teplák ů, jejichž bundy zdobily emblémy se znakem Sportovnfho sdružení Tempo. Progrdlll večcra vyplnili ptední pra8tf umělci včctně známého houslového e~ccntrika louisc Zámečníka. Jmenovaný um~lec byl vlAstníkem vinn~h sklepů á jeho uměleck.é číslo bylo vlastně jeho hobby. Na toto své vystoupení přinesl ohromoou láhev koňaku s obsa· hem snad více než dvacet litrů . Koňakem minii pohostit všechny k
•
účinkující včetně pořadatelů večera.
Tato láhev byla postavena v lóži za pódiem. kde jsme čekali, až na nás přijde řada. Mna Jiránek vSak v nestřele ném okamžiku odzátkoval láhev a odlil z ní koňak do pt'lUitru. Než jsme si my ostatní uvčdomili jeho nesmyslné chování, ptiloži.1 si pt'illitr k ústům a obsah Wdo sebe. Podařilo se Mm sice sklenici mu od úst odtrhnout. ale vypil toho ~. aby ho to dokM..a1o POr87jt. NaStčstí naše čiSlo bylo zafazeno hned zkraje v~era. takže alkohol tak rychle nepůsobil . ale pro jistotu Mnu Jiránka na pódiu při držovuli Karel Chaloupecký a Olda Hladký. aby nespadl dolů . Našc vystouPení podle toho také vypadalo. Nervozita. špatná vr..lov· nOSl a celkem špatný sbor. Po odchodu do šatny jsem prohlásil. že končím, toto že je nad mé síly. V duchu jsem se loučil se svými iluzemi. že se jeStě nčkdy dostanu na prkna lucerny. A bylo mi i lhostejné, že po pfedstavenl našli Milu Jiránka dole v šatně v bczvédomi a pozvraceného jlIko dobytek.
Měl jsem se však kam utéci se svým zklamáním. bylo tu jam. voda opět zavolala a má kanoe jen čekala. až ji spustím na vodu. V sobotu jsem V}jížděl z loděnice v Branlku tak kolem čtvrté hodiny odpoledne. Pfejd jsem řeku a konlčkoval do Modřan k soutoku Berounky s ltavou. Tam jsem ptejel na pravý břeh a kon/fkoval až na Zbraslav. kde po chvilce pádlování proti proudu jsem přistál opět na levém bfehu. Další překážka byla ve Vraném. kde se začala stavět přehrada . Tento úsek byl obtižný. Přes staveruště přehrady se sice lOĎ převá žela na malém vozíku po kolejích. ale dopravit loď z hladiny řeky po pfikré navigaci na staveni~tě k vozíku. a pak zase zpět na vodu bylo pro singlaře dost obtfžné. Má kanoe vážila 35 kg a tato přek áž ka mi dávala prostě zabrat. _ Cesta koníčkováním do. Štěchovic včetně těchto překáže k trvala kolem J>Čti hodin, a to byl I~ný průměr. . Ve Stěchovicfch jsem ptespával nejčastěji v hospodě · u Cisatů. Bny ráno jsem pak vyrazil do Svatojanskýt:h proudů a pokračoval v konlčkování kolem sv. Jana a hotelu Záhoff až· na Kr1Í\ovskou. Odpoledne mezi třetí až čtvrtou hodinou jsem se vracel zpět spok'Čnč s vodáky ze SmIchova. Projíždět v kanoi Svatojanské proudy bylo ohromným požitkem. Když lOĎ klouzala po vlnách a za sfunečného poča f se peřeje tipytily v slunečních paprscfch, člověk se cítil jak v jiném světě. Poslední peřej. Bagr. jak jsme ji nazývali, jsem projížděl z frajeřiny ve stoje. Kluci ze Smíchova tikali , žc moje loď nenl kanoe, ale převoznická bárka. Byla totiž tak stabil.ní. že jsem si tento frajerský kousek mohl klidnč dovolit. aniž bych se ftudčlal", jak se tiká po vodácku. když se loď pfcvrhnc.
Ze Štěchovic dál do Prahy jsme jezdívali jedna loď vedle druhé a ptidržovali se, takže jsme zabrali velkou část toku. Nechávali -jsme se nést proudem a ptitom zpfvali trampské pisničky. V někte rých lodích seděli ~porculáni", kteří doprovázeli náš ~v na k)1aru. Připadl- Ii nll pondělí svátek. koníčkovali jsme až na Seice. To byl poloo trůvek se stanovištěm kanoistů. odkud cesta zpět byla přece jen delší a skýtala vIce požitku. To jsem si někdy brával s sebou i housle a při táboráku jsem se pliclával ke sborovému zpě vu. Za špatného počasí. zvláště za silného protivětru, jsem si dával . ,10 podě lodi velký kámen, aby vítr příliš nesrážel její špičku . Byl jsem ale vytrénovaný a zdólával dobře nepřízeň počasí, Později jsem si bníval za ~háčk&- některého z kamarádů ~ Vršovic, nejčastěji Honzu Mrázka. který byl o dva roky starlf. Bydlili jsme v jednom baníku a chodili se sestrami, on s Jiřinou. já li Ančou. Na vodu j.~mc však jezdívali bez děvčat. V létě za hezkého počasí jsem si v týdnu vyj[ž()čl sám s lodl jen tak na řeku a brázdil podle vita kých břehů. Pálilo-li příliš sluníč ko, zajel jsem si pod Barrandov. kde býval stín. lednou jsem tam zachránil jednu holčičku před utonutím . Plavala dost daleko od btehu na vzduchovťm polStářku. Ten se jí vysmel! zpod paží a začala tonout. Byl jsem.v tu chvíli se svou kanoí poměrně blízko a na maminčin klik jsem ihned připlul k. tonoucímu dítěti. To se však mezitím p0topilo a já musel z lodi skočit do vody. abych je vytáhl. ZdBená maminka mi moc děkovala. avšak mé hodinky, které jsem si nestači l sundat, to pochopitelně odnesly. DollUl jsem je cht~1 dát vyčistit k hodináři. na protest)' maminči ny je však musel opravit bratr Láďa. s kter5rm jsem však již několik let nemluvil. Stalo se to v době. kdyl jsem ješté chodil do měšťanky 1\ on do pokračovací školy. Porvali jsme se tenkrát o kružidlo. které jsme oba potřebovali do školy. Já mu kružidlo v)1rb1 z ruky a on si to nenechal líbit a vrazil mi jednu do nosu, až mi vytrysk.1a krev. Zmocnil se kružidla a utekl přede mnou do pokoje. Prchal jsem za ním a dostihl j em ho u postele. kde ode mne obdržel dírekt, že zůstal ležet na posteli. Maminka lomila rukama a křičela. že ho snad zabiju. Pak jsme při jídle sedávali u jednoho stolu a nemluvili jsme spolu. Až phlJOda s mými namočenými hodinkami byla vlastně podnětem k naScmu smíiu. Jak jsem se již zmrnil na počátku . bratr Láďa po ukončeIÚ mafanky. když neuspěl v učení v žádném z řemesel. přijal flÚstO zřízen ce v pojišfovně Securitas. V osmnácti letech ho však propustili, aby mu nemuseli pfidat na platu a mohli pfijmout nového mladíčka za plat 300 korun měsíčně. . Maminka tehdy prohlásila. že když má na hodinařinu bUlíky. že může jlt do učení na hodináře i ve vých osmnácti letech. Ve Vooviclch ll' Hálkově ulici (dneska Kodaňské) byl dobrý h0dinář jménem Kleinkopf. Ten ho po dlouhém přemlouvání a vyvraceni jeho námitek, že Uďa už je na učeni starý. do učeni vzal. Bylo to ac;i jeho životlÚ štčstí. že si zvolil toto povolání. Pro svůj výjimečný prospěch v budinafině dostal j~ za dva a půl roku za vyučenou. ZávěrCČTlou zkoušku vykonal na výbornou a od společenstva hodinářů dostal za odměnu hodinářský soustruh. Po delSf praxi si zažádalo živnostenský list a pracoval jako živnostník doma. Bydleli jsme však ve třetím patře. bez výtahu. a tak zákaznlkt'l bylo pornálu. MlIITŮnka tedy začala hledat vhodný krám. Naskytl se. a i s bytem. ve Vrlovicích u nového kostela sv. Váco lava na Cechové námčstí. Maminka pak proh1á~la. že když ~ch no Láďovi vyběhám a zalídím. že pak mÚžl!me b51 společníky . Pc· nlze na zbožl do OOchodu že s tatrnkem dajl. . Tak se také stalo. Všcchno jsem zaHdil, nakoupil. vykalkuloval a opatřil cenovkami. Jenže Udovíl manželka si nepřála. abych se na obchodu při žiVil i já. Po nastalé roztržce mi maminka radila. abych se.na oba vykašlal, by to stejně nedělalo dohrotu. Bylo to rozumné. jenže já jsem tlm pádem hyl bez jakékoliv perspektivy ... (Pokrarování)
'.c
I
72
ČTENf PRO TULÁKY, TRAMPY, VODÁI<:f A DALŠf DOBRODRUHY
SLOVO ODE MĚ
večer. Přednáška
byla znovu náhodně objevena před nčko lika lety a s výjimkou úzkého kruhu woodcrafterů nebyla dosud zveřejněna. Vůbec poprvé byla česky publikována v časopise ugy lesní moudrosti Bizollí vítr č. 1/1990, klerý - ovšem vychází ve velmi omezeném nákladu. Je proto na místě předložit ji široké čtenář ké obci, neboť se zdá neuvěřitelné, že jde o víre než padesát let starý text - tak prorocká a aktuální jsou následující Setonova lova.
Kamarádi. drazí čtenáři a hlavně přispěvatelé, to. že nám věnujete svou důvčru i čas. je přímo skvělé . leč redakce za vás nezvítězí nad chaosem: nanejvýš poskytne cenné rady. jak má vypadat rukopis. Nuže: Pište po jedné straně papíru formátu A4, a to na stroji výlučně psacím! Nikoliv perličkovým písmem! Řád kujte ob tádek - řádkování 2! Pište tak, aby byly řádky v průměru šedesát úhozu dlouhé - včetně mezery. Není přitom nutné dělit slova na nesprávných místech; slovo ně kde přeteče, ale jinde zase nedoteče, čímž se to vyrovná. Řádků na jedné stránce budiž třicet, nikoliv jedenatřicet či dvacet devět. Je to nutné pro přepočítání pro sazbu. Přesa huje-li váš příspěvek jednu stránku, číslujte stránky v pravém horním rohu! Učiňte dva prllklepy. Originál a prvnj průklep (nikoliv na tenkém průklepovém papíře) odešlete redakci. druhý si nechte pro vlastní archív a pro kontrolu. Opravy: Pokud vaše písařka nadělá ve strojopise chyby, nechť opravuje radexem (známé bílé paplrky) nebo speciálním lakem. Nemáte-ti tuto vymoženost, nezbude, než chyhy přelepovat. Neboť tiskárna vyžaduje texty bez chyb. které zdržují sazeče a činí je mrzutými . Vyžadujeme od nich kvalitní práci. dávejme jim tedy kvalitní předlohy! Texty. které se nebudou držet našich nepffliš složitých pravidel , nebudeme moci použU a hudou vrženy do ko~, hy( i hy obsahovaly ty nejmoudřejší a nejvtipnější myšlen-
ky.
E. T. Seton: Pozdrav posluchačům Československého roz-
hlasu.
-
Kapitán Kid
V těchto dnech člověk nemůže přijmout a uvítat žádné vyš' í a lepší poselství než to. které přináší posel míru. Osobní posel míru a porozumě ní mezi národy. Snad hy by. 10 l ogičtější docílit nejprve porozumění a pak předpoklá dat, že mír hude následovat. Podle všcho. co si pamatuji, a podle l>"Vých vlastních zkušeností mír mizí vždy jako důsle dek nedostatku vzájemného porozumění. A nejjistější cesta, jak dosáhnout porozuměni , je osobní setkání a rozhovor.
V letošním roce uplynulo 130 let od narození Ernesta Thompsona Setona. Toto výročí jsme si připomnč l i již v minulém čísle, dnes se však vraťme do roku 1936, kdy Seton se svou manželkou navštívil na pozvání YMCA a gy čs . woodcrafterů Če koslovensko. Při svém pobytu v Praze přednesl v Československém rozhlasu dodnes téměř neznámý projev. který byl vysílán 28. prosince 1936
u-
73
............ ~ ............plánů
bychom dnes nevěděli nic o Tróji, Thor Heyerdahl by nikdy nevyplul se svou balsovou "Ra" a noha člověka by nezanechala otisk v měsíčním prachu ... UFO - neidentifikovatc1né létající předměty, projevy lidské psychiky nebo nevyjasnčné záhady naší dávné histone, to jsou jen některé z problémů, kterýmj se ČS AAA zabývá. A protože každého mjlovníka dobrodružství vždy lákalo všcchno tajemné, nevysvětlite lné a záhadné, nesml objevy a novinky z činnosti Archeoastronautické asociace na stránkách Rodokapsu rozhodně chybět! (Spojetú pro ZÁjemce: Cetltmm AAA, náměstí 14. řlJ na J6,. Praha 5, tel. 02/5432 47)
Vypraví se plihoda Charlese Lamba ajeho přítele Steela o tom. co se stalo, když seděli jednoho odpoledne ve své londýnské kavárně: Do kavárny vstoupil cizinec. Lamb se na něj upřeně zahleděl a pak zavrčel směrem ke Steelovi: "Nenávidím toho mu~e." Steel se zasmál a zeptal se: »Proč? Vidyť ho přece lIeZfuíte, ani jste 'ho nikdy pfedtfm neviděl. " Lamb ještě důrazněji opáčil: .. Snad právě proto ho Ilenávidím. Kdybych ho opravdll ZlIal, asi bych shledal, že je to PI'Ů1Ul kamarád. u Vice než před padesáti lety jsem odešel na Západ, abych žjl na amerických pláních v kontaktu se severoamerickými Indiány. Přitahovala mě pověst o kouzlu a kráse, kterou Fenimore Cooper a ostatni rornantikové vyprávěli o rudém muži . A přece jsem byl nedůvěřivý, varován nespočetnými historkami o indiánské krutosti, masakrech a chladnokrevných zvěrstvech. Musel jsem s nimi žít v(ce let a nashromáždit tisíce údajů z rozhovorů se starými pamětníky starých časů, kteří znali pravdu, než jsem přišel na to, že všechny tyto historky o slabostech a krutostech byly čiré výmysly a hanebné pomluvy vymyšlené bělochy, kteří tak chtěli obhájit svůj vpád, zabírání indiánské země a disponování jejich majetkem, lovnou zvěří, jejich svoboda mj , domovem i dětmi . Nakonec jsem došel ke stejnému závěru jako generál Miles, Buffalo Bill á celá řada jiných, kteří mě ujistili, že Indiáni'jsou nejhrdinštějším a nejvznešeněj ším národem, jaký kdy svět poznal. Byl prost degradujících neřesti, dokud mu bí1ý muž nepřinesl whisky, zhoubné nemoci a lásku k penězům. Asi by snadno odolal bílému nájezdníkovi, kdyby byl vyzbrojen stejnými destruktivními zbraněmi a neomezenými zdroji, jaké má k dispozici běloch. Nejvétší rozmach kultury rudého muže byl zaznamenán v Peru. Nyni již víme, že Inkové čelili velkým ekonomickým a sociálním problémům, které dnes sužují i nás. My, kteří se pokoušíme tyto palčivé problémy řešit, věříme, že k nim můžeme z(skat vodítka, budeme-u pečlivě studovat jejich metody. Tyto působivé myšlenky a pohnutky mě přiměly k tomu, že jezdím z jedné země do druhé, proklamuji metody a hlásám evangelium velkých rudých mužů Ameriky. (Zkráceno) Zpracoval Biminiji (Liga lesni moudrosti hodlá v nejbližší době vydat tuto onginálni nahrávku na desce, aby si všichni milovnici knih Cemého vlka mohli poslechnout i jeho hlas.) . Upravil (dRi)
es
Atlantida - sen, nebo·skutečnost? Duchovním otcem soudobých hypotéz o existenci této bájné civilizace se stal řecký filoz:of Platón (384-322 př. n. 1.). Svými dialogy Kritias a Tímaios, v nichž podal ucelený výklad o ostrově Atlantis, na němž údajně sídlila vysoce rozvinutá starověká civilizace, zavdal příčinu k nekoncčným sporum a dohadům o možnostech existence vyspělé civilizace v naší dávné minulosti, která se mohla stát
ť:ESKOSLOVENSKÁ
ARCH EOASTRONAUTICKÁ ASOCIACE
tlIovnI misto Adontidy (podl" I'Iatóno)
zakladatelkou pozdějších známých starověkých kulturních center Egypta, Mezopotámie, -Sumeru a Indie. Realita, nebo mýtus? Faktem zllstává, že vznjkla moderní atúmtologie, zkoumající všechny oblasti světa, kde je naděje na nalezení p0zůstatku kultury ostrova Atlantis, jenž se údajně jedné noci plné hrůzy p
ČCSkosloven 'ká archeoastronautkká asociace je nepolitická nezávislá organizace, která zahájila svoji oficiální čin nost na ustavujícím kongresu v květnu tohoto roku. Jejím hlavním programem je popularizace doposud neprávem opomíjené oblasti lidského vědčni, má však velnů blízko"j ke snům a romantice. Vždyť bez snění a odvážných
74
............ ~ ............tvrdí. ie Platón si svoji legendu pouze vymys!e1, v lepším případě že je odleskem vzpomínek na n ě které přírodní katastrofy. jichž bylo v dějinách jistě vfce než dost. Bylo všuk Platónovo vyprávěni o hájném ostrově Atl.antis kutečně jedinou verzi příhčhu o bohat)'ch zemích. po nichž nezů!>taly později ani stopy? Pohleďme na .okamžik do hi torie ... V leningradské Ermitáži je pod číslem 1115 uložen egyptský papyrus starý -tOOO let, v němž je zachycena báje o Hadím ostrově písaře Amen-aa. Hrdinou phběhu je kapitán ztroskotavší lodi, která se s nákladem mědi vracela do Egypta. Loď uvízla u neznámého ostrova a zachránil se pouze její kapitán. Brzy troseč níka navšúvil pán ostrova, velký Had. Byl tj'icet loktu dlouhý. jeho vous měřil přes 2 lokty a celé tělo měl pokryto zlatem. Had kapitánovi vyprávěl smutný příhěb o tom. jak z nebe spadla hvězda a cel5' jeho rod pii katastrofě zahynul. -Nakonec HCld pravil: ,.Opustíš-li ostrov, už nikdy jej nespa: třiS. Promční se v mořskou hlubinu." Had poté věnoval trosečníkovi novou lOĎ a bohaté dary a po dvou měsících plavby se kapitán šťastné vrátil domu. celý příhčh je spíše pohádkou. ale jde zatím o skutečně nejstarší písemnou zprávu. v níž se hovoří o katastrofickém zániku o trova. připOmínajfcí pozdější Platónovu verzi o zániku Atlantidy, , Zhruba ze stejné doby pochází i jeden starý .chaldcjský rukopis z huddhistického chrámu ve Lhase. V něm se hovoří o bájné zemi "Mu" se sedmi městy. pruzračnými paláci a zlatými branami. I tato země se jednoho dne otřásla a zmizela pod vodou.
Velice podobný ohsah má i stará- aztécká legenda, v níž vypráví o zemi "Aztlan", kde prý Aztékové spatřili SVčt10 sv ta poté, kdy vyšli z Chizomoztoku, Sedmi jeskyň, kde byli ukryti před strašlivou katastrofou. Odtud pak Aztékové ptipluli do Mexika a tam se usadili. Z uvedených příkladu vidíme, že Platón mohl při psaní svých dvou dialogů vycházet i ze 'starších literárnfch před loh a pramenů. nám již zcela neznámých. Mnohé z nich zmizely v propasti času v dů ledku ničivých pqžárů a válek . . . • Pro doplněnI zprávo tajemné Atlantidě uveďme na závěr úryvek mayského lro:.Corteziánského kodexu, nalezeného v knihovně dona Juana de Troy v Ortolany r. 1866. Je to jedna z mála dochovaných starých mayských pf emných památek jejichž stáří lze jen tčžko přesněji určit , neboť jde o opis sta~f originálnf předlohy: "Země MU padla za oběť zemčtřesenf, byvse dvakrát vyzdvižena do výše, zmizela za jedinou noc pii činnosti'pod mořských sopek. Deset tátu hylo rozerváno a zničeno. Utonuly i se svými obyvateli. jichž bylo více než šedesát čtyři milióny. To se stalo 8060 let před napsáním této knihy." Moderní atlantologie tedy má z čeho čerpat. Sepsání tovek knih o hledán( této tajemné ci ilizace starověku v~ak k objevení zbytku pevniny či ostrova zatím příM nepřispělo a celá problematika se Um dál zamotává. A tak zůstává stále odpověď na otázku: .. Byla, či nebyla Atlantis?" ne~
wdpovčzena.
Vladimír Liška redakce RODOKAPSU: Jsme si vědomi, že meV problémy, jimiž se archeoaslronalltika zabývá, je i fada pselldoproblémi, Z oblasti liré fallfazie, ne-li primo .,patafyziky". Do jisté míry je to stejná hra, jako když jinak rOZl/mní tátové rodin jednoll za rok opaklijí poblíte HalOlln válkll Jihli proti Severu. Ale poklid ty z vás, kteří jste se zatím s problémy archeoaslrOlumliky nesťlknli, přivede k literatllře .,pra i "proti", rodíří váš ob:or o další užitečné dimenPO~lIámka
k
(.e.
p'ovidali Jsme s ••• PĚT MINUT S lANEM BURIANEM 9
Téměr čtyřicetiletý hudební skladatel a textař, klavírista, všestranný muzikant se sedmnáctiletou písničkářskou zkušeno~1í. Do povědomí posluchačů se asi nejvýrazněji zapsal svým téměř desetiletým vystupováním ve dvojici s Jitím
10 /f1avIIÉ město A/lan/idy podll! Platónova Kri/w:
Dědečkem.
A - akropole o prl,měru asi 1 km s mosa:.ncu zdi
- Jaké bylo dětství syna E. F. Buriana? - Jako dětství každého kluka. Navíc ale ovljvněno kum~tem, který jsem prostřednictvím rodičů znal velmi důvčr nč. Když o tom uvažuji, myslím, že t8m někde jsou také kořeny mé pozdčjší hudební tvorby. - Co kovbojky, dobrodružství? - Z té doby si vzpomínám snad nejvíe na film Sm!1
B - cíTll'm ob/otelit hradby vnitřllího prstl!ncl! pevniny C - bronZl!m obložené hradby velke'ho prstent'e pevniny. kde byly do,wilIov~ dráhy, Zllhrady a sporlOv/ú hři.ftě J - VnŘjší (velký) přfswv, 1 - vnitfnl příswv, 3 - vnitrozemský pHstav, 4 - po;)aCťlIlÍ svatyně. 5 - Poseidónuv háj. 6 - starý královsk)~l(fc, 7 - strážnice, 8 - podlťl1lllÍ domy, 9 - obchodnická l'tvrť, 10 - pnip/av (kanúl k moři, dlouht asi JO km)
75
............ ~ ..........-ČESKÁ
v sedle a později hlavně na filmové zpracováni Brdečkova Limonádového Joea. Hudba tohoto filmu, to byl právě jeden z těch vlivů, které mě v muzice fonnovaly . - Řekne-li se "poslání hudby", zní to příliš frázovitě. Přesto: jakým směrem se snažíte svou hudbou, svými texty
TÁBORNICKÁ UNIE
působit?
. - Na mé koncerty přicházejí mladí lidé, kteří často neznají o mnoho vfc než jednu dvě oučasné hudební skupiny. A najednou se llovídají, že existuje třeba i nějaký Plíhal, Kryl a taky Kainar, Nezval ... Dosavadni systém školství měl totiž kromě jiných i jeden velmi negativní rys - nedokázal v mládeži probudit kulturní vědomJ. Závi í to samozřejmě také na intelektu, a ne každý z nich si hned po koncertu poběžf koupit sbírku básni, ale jsou mezi nimi lidé, kteří i nezaslouží nechat jen lak zplanět. - Daří se vám vaše sn.a.žení? - Většinou ano. ale člověk mu í k těmhle otázkám přistupovat citlivě. Někdy se to ovsem nepovede. Vzpomínám si, že j nie jednou s Jirkou Dědečkem nedohráli - snad poprvé životě - vystoupení. Bylo to na jakési diskotéce v Nýřanech. Pozval nás místní diskžokej , který měl nápad, že jako když tam ty děti chlastaj to pivo, házej po sobě půllitry a trhaj ze sebe ty košile, tak by se přitom taky mohly dovědět, kdo to byl třeba Voskovec a Werich, John Lennon , anebo si poslechnout folkového zpěváka . .. Takže tam jsme to po první písničce zabalili, protože nás nikdo nepo louchal, a šli jsme domů . Teď bych byl nerad, aby 10 vypadalo, že mám nčco proti diskotékám . Nemám pouze rá~ věci, které člověka otupují, nutí ho přestat přemýšlet, dělají z něj bezduchého konzumenta. To platí třeba i o některých televiznich seriálech, různých video horrorech a podobně. - Jak je to s Rodokapsem? - Rodokaps, to je něco úplně jiného. Je to můstek, mezistupeň k další literatuře, určitý druh poezie, která člově ka ve své podstatě - je-li dobrá - obohacuje. Takže pokud u toho člověk neusne, nestane se to jeho jediným Člením, pak je to ideální způsob odreagování se a patří to k životu. Myslím, že je výborný nápad nevydávat jen jednotlivé romány, ale i přílohu kratšfch zajimavých zpráva povídání. protože člověk si vět§nou mimoděk něco přečte,. a aniž si to uvědomí, vede ho to k poznáv.ání dalších oblastí. Dohromady to všechno rozšiřuje jeho kulturní rozhled. Stejně je to pak i s Rodokapsem a jeho' přílohou . Děkuj za rozhovor! V současné době vystupuje Jan Burian ye vlastních pořa dech nebo se skladatelem Danielem Fikejzem. S nim natočil v loňském roce svoji LP desku f/odůlQ duchů. Podaří-Ii se vám ji sehnat, můžete si posIeCfinout kromě stejnojmenné Hodiny duchů třeba i známé: Ještě tak pejska. Silvestr nebo Playboy 1: playbacku.
Přátelé ~irých plání, kamarádky a kamarádi, svůj zrak na chvlli odpočinout od stránek plných napětí a dobrodružství a zastavte se na okamžik u této ru-
nechte
briky. Připravuje ji pro vás CeslW ufbornicfaí unie a měli byste se s ní v Rodokapsu setkávat pravidelně. Co je vlastně Ccskó táborniclW Wlie? Pro ty z vás, kteří se dosud nesetkali s tfmto názvem nebo znakem lesní moudrosti, přetnutým velkým písmenem "U", pár slov na vysvětlenou .
První stránky historie čru se začaly psát už v roce 1%8. kdy ve svých řadách sdružila víc než deset tisíc trampů, táborníků a vůbec milovníků přírody. Nezrodila se však pro nic za nic; chtěla dát záruku a jistou ochranu činnosti osad, klubů i samotářů, aniž by byla organizací v pravém smyslu slova. Byla volným sdruženJm, které nikomu nepředpiso valo, co má dělat .a čeho je povinen se účastnit. Stačilo .být člověkem a chovat se k přírodě tak, jak chceme, aby se ona chovala k nám. Podhoubí čru se však vytvářelo už o dobré .čtyři roky dříve. Tehdy totiž začaly -pracovat první tábornické školy, zejména ta nejznámější na Sluneční pasece u Pelhřimova. Jejich účastnici se učili žít v přírodě a s přírodou, lézt po skalách, potápět se, nocovat pod širákem, točit lasem, stří let z luku, znát základy sebeobrany, orientovat se v terénu - a spoustě dalšrch věcí, užitečných i pro běžný život. Nebyl však jen rok 1968, přišla i léta další a čru byla přinucena ukončit svou činnost a veškerý majetek přcvést do rukou svazáků. Odmlčela se na plných dvacet let, ale její bývalí členové se stýkali dál. Setkávali se na osadách , v lesích i na řekách, a tak není divu, že koncem loňského roku začaly národem trampským a tábornickým prosakovat zvěsti o obnově OU. Sešlo se pár pamětníků , telefony drnčely v bytech dalšfch, a'protože nikdo neřekl ne, v lednu 1990 se znovu ustavila CeslW táborniclW wlie, znovu zavlála její vlajka, právě tak zelená jako pláně, o nichž se zpívá v neoficiálni hymně Unic. Přišij-Vlasta Snopek, Vašek Vlček , Jarda Studený, Wabi Ryvola i další legendy s duší tuláků. K myšlenkám přátel ství a lesní moudro ii se však. už v prvních chvflích přihlá-
-dRi-
76
............ ~ ........---sila (řada mladých, kteří onu historickou dobu před dvaceti lety nezažili. Ze Všedl krajů čech i Moravy se začali hlásit kamarádi a kamarádky, a teď, po nějak}'ch devíti měsí cích existence ČTU, si už podávají ruce tisíce trampů a táborníků z Ostravy, Brna, Budějovic, Mostu i Plzně . Dát se dohromady je však jedna včc a nabídnout milovníkům volného toulání přírodou nčco víc než jen vzpomínkové posezení u ohně je věc druhá. Dalo to běhání, jednání a nespočetná vysedávám na úřadech ... V létě, po snčmu, který zvolil nejvyšší radu a náčelru'ka Unie, opět ožily tábornické školy, čile k světu se má skupina mladých greenhomů. zcela neplánovaně, zato po stovkách, přichá zejí do ·Unie celé oddfly bývalých pionýrů a vedle nich i členové starých chatových osad. Jezdí se na ulI;,ády, což jsou brigády v lese spojené se spaním pod širákem, zpívání při kytaře a soutěželIŮ v lasování i dalších dovednostech, ~echtících každého trampa či táborníka. Unie obstarává pro své členy materiál vyřazovaný armádou - celty, ešusy, kanady, malé i velké polní atd. Pl'"aVidelně se konají takzvané Stezky - večery trampské muziky. Dobrovolní kolportéři pronikají do veřejnosti ostravským Trampem i Rodokapsem. Vlastním časopisem ČTU by měla být od ledna 1991 tradiční Stez/w, a navfc i Troil, list pro trampské intelektuály. Chystají se brožurky o historii trampingu a lesní moudrosti, o lasování, ohni a "ohništídl, o astronomii v přírodě a ještě celá řada témat čeká na zpracování. Také Trampský kalelldiÍřby se měl koncem roku rozběhnout po českých a moravských luzích .a hájfch. A to ie zatím jen stručný nástin toho, s čím začala a co chystá Ceská tábornicM UIIie. Din
Spojem: ČTU, Slovinská 1, 101 25 Praha 10, tel. W
72YlYl
Vzpomínky na
rn~JJ® Jan Bican
Do6ŠIÚ pokračování na~ho vzpomínání na historii banja musím doplnit několika opravami a omluvami, abych We uvedl na pravou míru a na oie nezapomně l. Většinou mi totiž v práci zazvoní telefon a naléhavý hlas se ptá, jestli už jsem poslal to- pokračováoí, co měli dostat včera, anebo naopak onen hlas prosí, jestli bych to nemohl poslat výjimečně dneska nebo rltra, protože uzávčrka se nepřcdv\. daně posunula a je dřív .• . A tak se snadno staE:le, že mi občas n~jaká ta informace vypadne. Jak jsem si tak nedávno pročítal minulá pokračování, zjistil jsem napffklad, že jsem nenapsal o tom, že už roku 1897 staví banja K. Hoffner a P. Lutz v Lubech u Oebu, pro nevelký zájem vŠllk brzy končí. Psal jsem sice o dánském muzikantovi Alexu Rasmusenovi, který hrál s R. A. Dvorským v baru Esprit a později (kolem roku 1925) i s jeho Melody Makers, nepsal jsem však o souboru Edvarda Koliandra, kde banjo rovnčž hrálo. Banjo znělo i v souborech Smiling Boys a Lucerna Band Adolfa Schaffera. Známým banjistou té ooby byl také Frantikk Hanzlík, který později přesedlal na kontrabas. S Melody Boys R. A. Dvorského hrál na banjo František Friedl (hrál i na saxofon, akortlcon, kytaru a bicí), a pro úpl-
nost musím dodat, že v Orchestru Osvobozeného divadla hrál po celon jeho existenci na banjo a kytaru Vladislav Hochman. Nesmím zapomenout na Frar'll~ka Turka. Ten se zhlčdl v kabaretiérovi a hráči na banjolele Georgeovi Fonnbym tak, že dokázal nejen dokonale zvládnout jeho způsob hry (řekl bych, žc byl dokonce mnohem lepY než Fonnby), ale on nakonec i jako Fonnby vypadal. To ale až v padesátých a šedesátých letech. Cestou zpátky musím také připomeoout Waldemara Matušku, jenž se svou vegou, kterou mu - jak sám říká - napřed půjčil a pak snad i dalI. Suchý, uváděl do vytrženf posluchače v Semaforu, Lucerně, divadle ABC i jinde. Díky Matuškovi se banju .začal věnovat třeba i Jirka Jeřábck. Když už mluvíme o tenor banju, měl bych se také zmfnit o jeho úlOze v hudbě poválečné doby. , Kromě již citovaných Fr. Turka a W. Mat~ky jsou tu především ' muzikanti jazzové scény. První poválečoá revivalová jazzová kapela vznikla z popudu Jiřího Šlitra v Rychnově nad Kněžnou už ve čty řicátých letech. Roku 1947 vystupoval oa Prvním festivalu mládeže a studenl~tva orchestr Graeme Bella z Austrálie. To byl podnět k zakládání dalších souboru: Malostranský dixieland s banjistou Mirkem Klim~m, který pak přes Jati Fíddlers (dnes s banjistou J. FrUhaufem), Traditional Jazz Studio (dnes s banjistou bp Pluháčkem), putuje až k dnclnfmu Oassie Jazz Collegiu. A když už hovoříme o tenorových banjistech, nelze opomenout Ondřeje Erneyeie (Jazzfonický Orchestr) nebo Iirku Šíchu od Originálního pražského synkopického orchestru P. K1ikara. A sarnozfejmě p0pulárního Ivana Mládka, který prošel od hry v jazzbarech přes vystupování v nočních klubech až po dráhu baviče v jeho Banjo Bandu. S Mládkem hrával i Jirka Přibyl, který po odchodu z Banjo Bandu - neboť víc než o zábavu mu jde o bani.<>vou hru - hraje s Original Banjobandem. Vraťme se však k oblíbené pětistrunce. Roku 1963 ji získal Jiří TIchota, a to dokonce hned vegu. Jenže chyběl jakýkoliv návod k použití a tak loto banjo po několika experimentech ve službách Spiritua\ kvintetu skončilo v rukou Mirka Riho!ika ze skupiny Ran. gers. A teo na něj hrál do té doby, než mu jej kdosi ukradl. No a to už se \'Iastně vracíme tam, kde jsme vyprávění o banju minule ukončili. Jen ještě jednu maUčkost: Po vystoupení Pele Seegera dostaU naši pražští banjisté (konkrétně M. Čennák a 1. Oančara) vydatnou informační injekci, kdyi v roce 1967 navštívil Ceskoslovensko Bob Yellin - banjista Greenbrian Boys. Nebyl tu sice jako banjista, doprovázel jako námezdní muzikant .jakousi módní přehlídku a hrál toliko mi kytaru. Ale vzal do ruky i banjo. Toho si VŠIml Marko Čermák, slovo dalo slovo a pánové zfsl
............ ~ ............LŮ
Děržavin návrh hrubC odmítl. Pruhlásil, že měnit mladé dčvčc za psa je sm&lé a ponižujicí a on. ruský kulturnf člověk. se k takovému činu nikdy nepropůjčí. Ostatnč nejde prý tu jenom o něj . Pouze jednu náčelníkovu dceru potřebuje pro sebc, tu druhou má pro svého britského hosta, a dokud ten neodejde. ponechá si na stanici obě dvě . Náčelník zůstal jako opařený . Předpokládal dobrý obchod. a proto si vzal s sebou svoje lidi. Teď vypadal jako hlupák a hrozilo mu, že před nimi ztratí tvář . Co mu zbÝV"dlo? Odclicl. ale ještě téže noci se vrátil a s celou vesnici bcz sebememí výstrahy zaútočil. Všichni. kdo ve stanici přespávali. byli pobiti a obytné budovy, obchod i skladiště lehly popelem. Obchodování s k07.ešinami podél dolnfho toku Yukonu bylo na deset let ochromeno a po proudu řeky z~alo jen několik ' misií. Je příznačné, že se Rusové i Angličané soustředili na obchod s kw.csinami. který jim přinášel sOlidní zisk y. a nejevili proto zvláštní zájem o nerostné bohatství. ačkoliv o možnosti nálezu včtšlbo množství zlata nepochybně věděli. S vypětfm všech sil a s nasazením vlastnlbo života stěhovali stovky mil do vnitrozemf na své obchodní stanice tuny pastí. nožil. seker. pušek. oděvů. měděných kotlíků a dalšfch potřeb pro Indiány. ale úzkostlivě se vyhýbali jakýmkoliv potřebám pro prospektory a všemu. co by mohlo zlatokopům usnadnit pfezimovánI tak. aby se po krátké letní sezóné nemuseli vracet k pobřeží a odtud lodí do Fríska. Věděli. že jakýkoliv velký nález by sem vzápětí přilákal značné množství lidí a že by na nastalý zmatek zákonitě doplatili přede\~ím domorodci. Pro nás. kteří jsme po léta vychováváni v tom smyslu. že kolonialisté své domorodce pouze bezohledně vykořisťovali, může být neuvěřitel né. že Společnost Hudsonova zálivu nesč{slnčkrát .pbě toval a své momentálnl obchodní zájmy pro jejich dobro a že množstvf misijnIch obchod~ch stanic pracovalo dokonce bez jakéhokoliv plánovaného zisku. 'na lÍČet přispěvatelů z evropské pevniny. Myšlení lidí koloniální éry bylo velmi složité. Bylo ovlivněno náboženstvím a směřovalo na desetiletí dopředu . S amozřejmě že kdesi v jeho pozadl byla i moudrá myšlenka. že zlato se vytěží a víc v zemi nenaroste. zatímco kožešinová zvěř. stejně jako lovci, kteří ji zlskávají. to je bohatstvf. které se neustále reprodukuje. Rozumný člověk si pod sebou nepodřezává větev a nezařízne slepici. která mu nese zlatá vejce. Obavy obchodníků rozhodně nebyly plané. Relativně velmi blízko - jen několik dnů cesty velrybářskou lodí - byly tisíce kaliComských zlatokopů. kteří své kdysi bohaté drumy buď vytěžili. nebo přišli oa mizinu a byli nuceni je přenechat velkým důJnim společ nostc"!l' Mnozí z těchto průkopníků zestárli a' dožili svúj život na pobřeží nebo na StŤedním západě . Ale mladší táhli k severu. hledat zlatá pole pOdobná těm. o kterých se vyprávěly legendy. Každá zpráva o nálezu zlata vyvolala stampede - úprk na nová zlatá pole stále dál od pohoří Sierra Nevada. ne nepodobný zmatenému pohybu stáda splašeného dobytka, podle kterého tato masová stěhovánI zlatokopů dostala své jméno. Pro zlatokopy. pachtící se kdesi na osamělém potoce. bylo každé stampede příjemným vyrušením z jednotvárnosti každodenního života a bylo doprovázeno napjatým očekáváním. protože jedno bylo každému z nich jasné: někde je tu potok. ve kterém je zlata mnohem víc nežli v lom jejich starém potoce. Zlato je u něj hned pod kořínky trávy. zlaté nuggety se v něm blýskají jako hvězdy na nebi a zlatý prach mÍlže člověk v náplavech shrabovat z písku jeoom tak. plnými hrstmi. A není daleko. jenom o dva nebo o Iři potoky dál. Nancjv% o sto padesát mil.
Zlate o severu Svoji pouť po Zlatém severu jsme v předchozím čísle Rodokapsu o prvnich obchodnIch stanicích na řece Yukonu. Pokračujme tedy dál a sledujme. jakým směrem se ubíraly dě· jiny Severu v následujících letcch zlatého opojenI. K poslednímu a definitivnímu zničení ruské obchodn! stanice v Nulato dclIo roce 1851. kdy zde byl Caktorem Rusko-Americké obchodnI společnosti Va~ilij Fjodorovič Děrlavin. K němu dorazil na počátku zimy 1850 mladý anglický námořní poručík Bamard. vyslaný velitelem britské bitevní lodi Enterprise. aby se ve vnitro7.emí vyptával Indiánů po osudu zmizelé expedice sira Johna Franklina. který vyplul 19. kvčtna 1845 z Anglie objevit legendAmí severozápadní cestu. Když od něho ani do léta 1847 nedošly do Lond)'Tla žádné zprávy. vznikly obavy o osud jeho expedice. Byla zorganizována rozsáhlá záchranná ·výprava. ale nebylo možno s jistotou určit. kterou z tras si Franklin nakonec zvolil a jak daleko se mu po ní podařilo dostal. Hledat ztracenou expedici ve spleti ostrovů, ostrůvků. zálivů a zátok ledového pobřeží bylo už předem zcela beznadějné. a tak se štáb záchranné výpravy rozhodl získat zprávy mezi domorodci . Mimoto britská vláda slíbila každému bez ohledu na národnost královskou odměnu 20 000 liber sterlingů. jestliže zmizelé zachránl nebo alespoň podá o jejich osudu bodnověmé '\zprávy. vedoucí k jejich záchraně. Jak se později ukázalo. Franklin . se ke břehllm Aljašky nikdy nedostal a zemřel u pobřežf východně od Viktoriina ostrova ještě dříve, než přezimující posádky opustily lodě , aby n~y svou smrt na pustém pobřeží u řeky Back River. To ovrem zachránci nemohli t~it. a proto se poručík Barnard vypravil do nejv}-značnějšlbo obchodního centra tehdejší Aljašky. kam mířily čluny i saně všech yukonských domorodců. Jeho'posláni se mu však zde stalo osudn5'm. Faktor Děržavin byl totiž ztělesněním ruských statkářů z Turgeněvových povídek. horší o to víc, že se v něm jejich nejhorší vlastnosti prolínaly S francouzskými myšlenkami o rovnosti . volnosti ukončili vyprávěn lm
Pedro Ak~Út
a bratrství. Byl široko daleko proslulý svou pohostinností k ná· vštěvníkům z evropského světa a velice si na této své pověsti zakládal. ale lÍČet za ni přečasto platili domorodó. Ve snaze co nejlépe uctít svého hosta zaddel na stanici dvě mladičké indiánské dívky. které k němu pffily nakupoval. NancštČ. tí se děllČ'dta ukázala být dcerami sousedního indiánského náčelníka. kterého zpráva o této události velice potěšila. protw.e čin bílého· muže považoval za řádnou obchodní nabídku. Vyčkal do druhého dne. aby si zákazník mohl kvalitu zboží řádně vyzkoušct. a hned po ránu se objevil se dvěma svými bojovníky na stanici Nulato. při praven uzavřlt obchodní smlouvu. I'tedstoupil před DCrl
(Pokračování příště)
78
............ ~ ..---------Jak se kamaré1Ji ženili. stěhovali neho odcházeli za hranice, rozpadly se časem i S. O. D. Nejdříve odešli kluci ze Zlaté lišky, potom i Toulaví vlci. Někdy v roce 1980 dal dohromady budoucí ducho\·ní otec čardáš práv~ ze zbytků S. O. D. a Zlaté třední nO\'é seskupení - STREPY Světec.
Střepy-na POTLACHU ~Hromadu střepu viděti - očekávej nenadálé protiv~n sM,~ praví snát moji prababičky. Jsou ovSem sttepy a Stre-
py! A jsou-Ii navíc spolu Střepy ze S"čtC'C a Střepy z Jihlavy. pak si mužete být jisti, že namí ·to nenadálého proliven\tví je nablízku hczvadná muzika a spousta legrace.
.. Co lIa 10111, :'e jselll ;:.trmil ::.rak, l1líš luírOlI stoupá do oblak. mám l':.pomt'nJ..1I liti Vúcllll'ák oJ Šlitru v IrIm 'ě clí", . .. Jak jste lam [('/lkrár v /ledNi "ol/(/"IIrevolllo měli a my jsme liák ::'lIpomllěli odkud jsme pNjeli ... "
.,Ncr:h tťll rum a po f.ťIIskt'jch nt'tum, radJí tlojdi pro pár I'Qjec vedle k sousedum! Říká mi moje smrtÍ 1110n-o/11;, proto ~e "e~('/l, dokud lIemáš lIčkdt, :'lIStflllí . . . "
\ Viděli jste někdy na potlachu polystyrénové pafezy? Ve Světci je mají, a mohu-li hodnotit, sedí se na nich docela pohodlně a teple. Na motorovém rožni - což je další svě
V roce 1959 vznikla trampská o.<;ada Toulol'í vlci z Duchcova. Po patnácti letech vandrování dávají kamarádi dohromady Spojené osady Duchcova. _sdružení osad TOIl/lIl'Í
tec.ká specialita - voní obří ži"áňská, kamarádi sedí a mezi vzpomínají na časy zašlé i docela nedávné, na akl'e a potlachy, i na ty, kten už ode~li šlapat svůj věčný vandr. A pak se zase hraje a zpívá s impro izovanou kape-lou: písničkami
vlci, Zlatá UJka a Bobři. Později přih}'\Iají jt'Ště Buldoci,
jejichL specialitou byla trička s huldočí hlavou na břiše . .,Podle loho, jak byl kdo z nich t1ustej, měl pak taky ten buldok rozšklebenej nebo svra~tělej ksicht. Ani jeden ncbyl stejoej!- říká pamětník starých dob Vráťa Mrázek. S. O. D. jezdívaly nejradčji na Rio. na Zlatého pavouka. na Hurikán ...
,.10(', pis/ličku SI'OI/ '/0 OIll/7.ťll; m/lsíš /trat. lol', hodili)' jdou :'e lIesračím je polítat. lve. lIa kolenoll té prosím llepl"est/ÍI'ej Imít, misr,. lol', tvé písllČ dOl'edo/l "odlll I':.ít a r.lit'chl/O
dát . .. "
.. Viiecl/llo jl' dá,,"o pryč, zbyl mi jeli stl/rej klít', kterej mi t('//krút dl/Itl, kd.v~ mi ještě milol'ala. Rtid bych k Ilí ,-párky :.os chotlil w'árky, jell:'e LiŽ je tl/m :.hi pel' II :.ámeA se~ral rez . . .
Nikdo pře:;ně neví, kdy a při jaké phlei.itosri se daly dohromady jihlavské Střepy se svNeck)'mi. Určitě v tom ale byla muzika a faktem také zůstává, že se letos obě kapely setkají na tradiční - v pořadí již d~áté - jubilejní aJ:.ci - Rumélii. Vráťa Mrázek: •.Když j<;em přišel do ()~ady, tak \~ichni jenom žrali a žádná kultura!" _Kecá, neposlouchej ho," povídá Krokodýl. ..to hylo f,cchno úplně jinak ... Přijeď na Rumélii a uvidíš!" Přijedu a uvidím. U toho přece nesmí Rodokaps chybět! hm J i,sJ..ra
k
V roce J971 pn cestě z jednoho potlachu přišli s Kapitánem Kidem na nápad, u~pořádat ve Světci autorskou soutH Porty . Návrh, který "1'\10Ial všeobecnou veselost. se však díky velkému fandovství přítomných stal již v listopadu téhož roku skutečností. Čtyři roky pak hyl a v sokolovně v Hostomicích pořádána autorská soutěž Porty, na niž samozfejmč nechybčJy takové legrácky, jako tfeha Duo Ryvolo~ - cvičení na krozích a podooně.
79
............ ~ ............. , Zl
Společnost přátel
fl&ft~ llJ~~ doporučuje
NERO WOLFE - americký glllmón i gurmet. pěstitel orchidejí a soukromý det(lktiv. jeli zřídka opouštějící svtlj dlun ·ze žlutého pískovce na 35. západní ulici l' New Yorku. Jeho ·duchovním otcem je Rex Tod/umle,. Stout (1886-1975) . SPOLEČNOST PŘÁTEL NERO WOLFA sdrUŽl/je šest v.'~:.načnýcll mužů, holdlljících wněnf. gastronomii a dobrodrtlžstv(; tilo mu;'ové si přejí zůstal Q/wnym/lí, ale s nevšední ŮlskavoSlí se ul'olili zaštltil t/110 pravidelnou mbrikll RO·DOKAPSU.
Z
kuchyně
dynastie Jii.an
Guláš č{nského trampa Wim-Co-Jim Jeden značně vzrostlý pórek pokrájíme a na tuku opražíme. Přiměfené množství na krájeného a v solamylu obale.ného točeného salámu vhodíme·do změti pórku a přidá me buď české z,eU. nebo nadrobno krájené jablko, pfípadně mlaďounké kopřivy spařené horkou vodou. Vlijeme mfrné množství kečupu, sllÚchaného se sójovou omáčkou (může me použít i magi). To vkdusfme 15 minut, podlité červe ným konzumním vínem. Pak vsypeme pytlík buráků a odstav[me. Jí se horké, je-Ii nadměrné množství strávníKů, nastavíme jednou vepřovou konzervou (pro zachování originální chuti čínskou).
..., Ctěte v příštím čísle RODOKAPSU!
Charlie Stonebridge SETKÁNí V OLOHO
Kapsářský
kotlet
a la Nero
Wolfe
Kotlety osolíme. opepříme, případně potřeme hořčicí francouzské značky, mírně omoučníme, opečeme na oleji po obou stranách a odložíme. Pak vyjmeme I ledničky zbytk-y ~unky, uzeného bllčku. klobás či jinak již nejedlých poživatin. Nakrájíme nadrobno a posypeme chilli kořen[m či jinak delikátně chutnající směsL Na cibulce, lépe šalotce, rychle osmažíme a vhodíme dvě tři vejce. Na plecb určený k pečení v troubě naskládáme kotlety a pokryjeme vaječ nou směsL Každou kotletu přikryjeme plátkem eidamu a dáme na pět minut zapéci do rozpálené trouby. Hotové sypeme bazalkou či obyčejnou pažitkou. pfíloha: Brambory většího objemu omyjeme i se slup. kou, rozpůlíme a do jejicb středu napícháme proužky (klínky) slaniny. Posolíme, složíme do kastrolu prdelkami vzhů ru a peče me do naprostého upečení . Na stůl do vázy vložíme snItk~ orchideje, nejlépe milto/lia roedi; není-Ii, postačí orchis p"rpu,.ea.
Kam zmizel ~ TED O'CONNOR ?
• •
Záhada Pátého údolf JIM PINK FACE hledá pravdu v divokém dobytkářském městě 80
............ ~ ............GRILOVACí OLEJ
DELlKAJE URČENA K CHUŤOVÉ ÚPRAVĚ MASA, DRŮBEŽE A RYB PŘI GRILOVÁNí A ROŽNĚNí DELlKA JE JEDLÝ PŘíRODNí OLEJ S PŘíDAVKEM CHUŤOVÝCH lÁTEK Z PŘíRODNíHO KOŘENí DODÁVAJící PŘIPRAVOVANÉMU POKRMU PIKANTNí CHUŤ A PŘíJEMNOU VŮNI
RODOKAPS - romány do kapsy. Vedoucf redaktor Ivan Doležal. Redakce: Jiří Cihláf, Milan Froněk, Ondřej Pisch, Jaroslav Velinský. Vydává Art-servis, družstvo kultumích slL4oo. pošt. přihrádka 92, 130 00 Praha 3. Adresa redakce: Ivan Doležal. Art-servis, posle resl.ante, 11000 Praha 1. Tiskne Tiskárna MIR s. p., Václavské náměstí 15, Praha 1. Rozšiřuje PNS. Intonnace o předplatném podá a objednávky přijrmá každá administrace PNS, pošta. doručovatel a předplatitelská střediska. Objednávky do zahraničí vyfizuje PNS - ústřednf expedice a dovoz tisku Praha, administrace vývozu tIsku, Kovpakova 26, 160 00 Praha 6. Návštěvn/ dny: středa 7.00 - 15.00 hod., pátek 7.00-13.00 hod. Objednávky vyřizuje také redakce. Nevyžádané rukopISY se vraceji jen velice liknavě . Vychází každý měsíc kromě srpna. Cena 16 Kčs. Čislo 4 vyšlo v říjnu 1990. ISSN 0862-7355. 47255 ©Art-serv'is, Praha 1990
