Drahé sestry a bratři

Časopis přerovského děkanátu

Únor 2016 Číslo 2 Ročník 22  Úvodník sestra Marie Goretti  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře Mše svatá – 3. část  Světec měsíce  Začátek roku 2016 v Mateřské škole sv. Josefa  Co se dělo v posledním roce v Maltézské pomoci Přerov  Slovo z Charity  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Manželství – cesta ke svatosti  Pramen radosti  Svědectví pro evangelizaci  Jen tak ve stručnosti  P. Ferdinand Chýlek  Týden za jednotu křesťanů  Informace …a mnoho dalšího...

V letošním roce máme možnost putovat na posvátná místa, abychom si zde vyprosili odpuštění svých hříchů, získali odpuštění trestů za hříchy (odpustky) a modlili se za Boží pomoc pro naše blízké. Podmínky pro přijetí jsou uvedeny v bule papeže Františka „Misericordiæ Vultus“: vykonat alespoň krátkou pouť do jednoho z jubilejních kostelů; slavit zde svátost smíření a účastnit se mše svaté. Papež ale také žádá, abychom rozjímali nad milosrdenstvím, vyznali víru a připojili modlitbu na úmysly papeže, které nosí ve svém srdci pro dobro církve a celého světa. V olomoucké diecézi byly v lednu otevřeny tři brány – na Svatém Hostýně, v katedrále sv. Václava Olomouc a na Velehradě. Foto je z otvírání velehradské brány biskupem Mons. Josefem Hrdličkou.

Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 2, Únor 2016

Únor v liturgii

Drahé sestry a bratři v Kristu, začínáme měsíc únor, ve kterém si připomínáme dva specifické svátky, a to 2.2. „Uvedení Páně do chrámu“ – Světový den zasvěceného života a 11.2. „Památku Panny Marie Lurdské“ – Světový den nemocných. A kromě toho ještě letos 10.2. popeleční středu, kterou vstupujeme do doby postní. Všechny tyto připomínky jsou pro nás velkou možností a šancí získat mnoho milostí. Chtěla bych Vás obzvláště povzbudit a upozornit na jednu z nich, a to na Světový den nemocných. Letos se bude tento den slavnostně připomínat ve Svaté zemi. Svatý otec František navrhl k tomuto slavení, abychom meditovali evangelní příběh o svatbě v Káni (Jan2, 1-11), kde Ježíš na přímluvu své matky učinil svůj první zázrak. Zvolené téma – z Poselství Svatého otce k 24. Světovému dni nemocných – Jako Maria se odevzdávat milosrdnému Ježíšovi: „Udělejte všechno, co Vám řekne“ (Jan2,5) – se velmi dobře začleňuje do rámce Mimořádného jubilea milosrdenství. Hlavní eucharistická slavnost se bude konat 11. února 2016 v Nazaretě, kde Ježíš zahájil své spasitelné poslání, když vztáhl na sebe slova proroka Izaiáše, jak nám o tom podává zprávu evangelista Lukáš: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně“ (4,18-19). I my se můžeme stávat rukama, pažemi a srdci, jež pomáhají Bohu konat zázraky, často skryté. I my, ať zdraví či nemocní, můžeme obětovat své námahy a bolesti jako vodu, která naplnila nádoby na svatbě v Káni a byla proměněna v to nejlepší víno. Když ohleduplně pomáháme trpícím, a také když jsme sami nemocní, bereme na svá bedra každodenní kříž a následujeme Pána (Lk 9-23). K tomu nám pomáhá množství dobrých návyků (ctností). Jednou z velmi důležitých ctností je Strana 2

Letos prožíváme v únoru první část liturgického mezidobí a vstupujeme do doby postní. 2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu Světový den zasvěceného života Druhého února se slaví svátek Hromnic - prastarý církevní svátek. Jeho bezprostředním podnětem je připomínka toho, že Maria a Josef donesli Ježíše čtyřicátý den po narození do chrámu v Jeruzalémě k předepsané oběti očišťování. Liturgie vyzdvihla především skutečnost setkání dítěte Ježíše a starce Simeona. Proto také byl tento svátek v řeckém prostředí pojmenován Hypapanti, tj. setkání. V tomto setkání dítěte a starce vidíme setkání zanikajícího pohanského světa a nového začátku v Kristu, setkání upadajícího období Staré smlouvy a nového období církve národů. Druhý význam svátku Hromnic navazuje na slova Simeona, jenž toto dítě nazývá „světlem k osvícení pohanů“. V návaznosti na tento výrok se tento svátek postupně přetvářel ve slavnost světla. Teplé světlo svící má být výstižným symbolem pro světlo větší, které vychází z postavy Ježíše. V Římě pak toto světelné procesí vytlačilo ohlušující a nevázaný pohanský průvod, tak zvané Amburbale. Tak se v tomto procesí ještě jednou projevil původní význam tohoto setkání – divoký řev pohanského světa se setkává se „světlem k osvícení pohanů“, s jemným a pokorným světlem Ježíše Krista. Světelné procesí – viditelné střetnutí tmy a světla – nám má dodat odvahu, abychom setkávání s Bohem nevnímali jako ztrátu času, nýbrž jako jedinou cestu, která může temnotě a chaosu dát smysl. (Podle knihy Josepha Ratzingera (Benedikt XVI.) „Boží světlo v naší době“, kterou vydalo nakladatelství Paulínky.) 3. 2. Sv. Blažej, biskup a mučedník 5. 2. Sv. Agáta, panna a mučednice 9. 2. Sv. Apollonie, panna a mučednice 10. 2. Popeleční středa Popeleční středou vstupujeme do doby postní. Postní doba je zaměřena k přípravě na slavení Velikonoc. Liturgie doby postní připravuje katechumeny jejich postupným uváděním do křesťanského života, i věřící, připomínáním křtu a pokáním, na slavení velikonočního tajemství. V postní době naslouchají věřící horlivěji než jindy Božímu slovu a věnují se modlitbě. Tak se pro ně postní doba stává přípravou na slavení velikonočního tajemství, a to jednak zvláště připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním. Tento dvojí ráz postní doby ať je v liturgii a v liturgické katechezi postaven do plného světla. (...) Pokání postní doby nemá být jen vnitřní a individuální, ale také zevní a společenské. Kající praxi je třeba podporovat podle možností naší doby i různých zemí a podle životních podmínek věřících. Doba postní trvá od Popeleční středy až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek. Od začátku postní doby až do velikonoční vigilie se neříká Aleluja. Středa, kterou začíná postní doba, je všude dnem postu (podle Kodexu kanonického práva se jedná o půst zdrženlivosti masa, kterým je vázán každý křesťan starší 14 let a půst újmy, kterým jsou vázání všichni ve věku 18-60 let); v ten den jsou věřící označováni popelem. Neděle této doby se nazývají: 1., 2., 3., 4., 5. neděle postní. Šestou nedělí začíná Svatý týden, říká se jí „Květná (pašijová) neděle“. Svatý týden je zaměřen na Kristovo utrpení po jeho mesiánském vjezdu do Jeruzaléma. Na Zelený čtvrtek ráno slaví biskup mši spolu se svými kněžími a světí při ní oleje a křižmo. (Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři.) V době postní není žádná památka - nezávazné památky je možné slavit ve všední dny pouze jako tzv. připomínky (tj. ve mši se může vzít vstupní modlitba o svatém; v ranních chválách a nešporách se po závěrečné Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 2, Únor 2016

trpělivost. Nespadne nám jen tak do klína, musíme o ni usilovat. Je darem a posláním zároveň. „Trpělivost“ se řecky řekne „hypomone“, to vlastně znamená: „zůstat vespod, něco nést, snést, vydržet, odolat“. Latinský výraz pro trpělivost „patientia“, souvisí se slovem „pati“, což znamená „trpět“. Trpělivost znamená, že snáším někoho druhého s jeho chybami a slabostmi. To mi často připadá těžké. A znamená to utrpení. Trpím kvůli někomu druhému, ale přesto stojím na jeho straně. Nemám proti němu námitek. Přijímám ho takového, jaký je. Trpělivost je především ctností soužití. Aby se společenství dařilo, je potřeba trpělivosti. Aby lidé spolu dokázali žít v míru, potřebují trpělivost. (Anselm Grün) A co se týká nemocných? Trpělivost druhého podepírá. Nemocní cítí naši podporu a účast. Nemusí se stydět za své slabosti. Uprostřed své neschopnosti cítí oporu a bezpečí. Trpělivost musí mít člověk především sám se sebou. Když se mu něco nepovede napoprvé, potřebuje trpělivost. Trpělivý člověk snáší i sám sebe takového, jaký je. Dovoluje si mít nálady a chyby. Přestat cokoliv posuzovat a zakazovat. Podstatným aspektem trpělivosti je nechat věci být tak, jak jsou, aniž bychom je hodnotili. Být trpělivý znamená souhlasit, že něco smí být takové, jaké to je. Trpělivostí zachráníte svou duši. (Lk 21,19) Trpělivost je jako sloup, který podpírá život (nejen v těžkých situacích).

modlitbě může přidat antifona k evangelnímu kantiku a modlitba o svatém; v modlitbě se čtením se na závěr může přidat hagiografická lekce o svatém). Svátky a slavnosti, které by připadly na všední den mimo Svatý týden, se slaví jako obvykle. Svátky připadající na neděli se ruší; slavnosti se posunou na nejbližší volný den. Na základě prvních slov vstupních antifon ke mši svaté (které máme doloženy již v 8. století a jsou součástí misálu dodnes) se pro jednotlivé neděle vžily tyto názvy: Invocabit (Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem. - Žl 91,15-16) Reminiscere (Rozpomeň se, Bože, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Ať nad námi nejásají naši nepřátelé; vysvoboď nás ze všech našich tísní! - Žl 25,6.2.22) Oculi (Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! - Žl 25,15-16) Laetare (Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy. Iz 66,10-11) Judica (Bože, zjednej mi právo, a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla. – Žl 43,1-2) Po první neděli postní, která uvádí Ježíše jako vzor postu, modlitby a boje proti pokušení, a druhé neděli postní, při níž se mluví o anticipaci velikonočních událostí při proměnění na hoře a o začátku Ježíšovy cesty do Jeruzaléma, má každý rok liturgického cyklu své vlastní téma. V roce A se čtou starokřesťanské katecheze o křtu: Pramen vody tryskající do života věčného (Samaritánka) • Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl (Slepý od narození) • Já jsem vzkříšení a život (Lazar); V roce B se čtou katecheze zaměřené na osobu Ježíše Krista a jeho oslavení o Velikonocích: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím • Bůh poslal Syna, aby skrze něho byl svět spasen • Jestliže pšeničné zrno padne do země a zemře, přinese hojný užitek. V roce C se čtou katecheze zaměřené na pokání: Když se neobrátíte, všichni zahynete • Tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije • Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první. Základem našeho pokání je skutečnost, že Bůh nechce smrt hříšníka (Ez 33,11). Už když vyháněl zhřešivšího Adama z ráje do pouště se slovy, že je prach a v prach se obrátí (Gn 3,17), měl připravenou cestu pro jeho návrat (Gn 3,15). Kristus odešel na 40 dní na poušť, aby vyhnaného Adama hledal a zvítězil nad hadem. Tím předznamenal skutečnost kříže, k níž naší čtyřicetidenní postní dobou směřujeme. Skutečnost, že si dáváme sypat popel na hlavu, je znamením, že uznáváme svou hříšnost a chceme konat pokání, že se chceme čtyřicet dní postit jako náš Pán, a že se jím chceme nechat nalézt, a že věříme v Boží milosrdenství, které se na nás uskutečnilo, když se Ježíšovou smrtí a vzkříšením otevřela brána, kterou Adam zavřel. (Podle stránek liturgie.cz) 11. 2. Panna Maria Lurdská, Světový den nemocných 22. 2. Svátek Stolce svatého apoštola Petra 23. 2. Sv. Polykarp, biskup a mučedník Jaroslav Branžovský

Chtěla bych Vás pozvat na oslavu Světového dne nemocných do přerovské nemocnice, na LDN I., kde budeme slavit mši svatou 11.2. ve 14:30 s otcem děkanem Hofírkem za nemocné a ošetřující personál. Přeji nám a všem, kdo jsou ve službě nemocným a trpícím, aby byli vedeni duchem Panny Marie, Matky milosrdenství. sestra Marie Goretti Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 2, Únor 2016

Strana 3

Mše svatá Bohoslužba slova V této první podstatné části mše svaté nás Bůh vybízí, abychom naslouchali tomu, co nám chce říct. Všechno, co Bůh dal lidstvu poznat a vědět, je obsaženo v Písmu svatém, v Bibli. Toto duchovní bohatství je nám předkládáno jako první část slavnostní hostiny. Asi dobře známe Ježíšův výrok, že nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Bohoslužba slova je tedy jakoby prostřeným stolem s pokrmem Božího slova pro naši duši. Přitom se podává hned několik chodů. 1. a 2. čtení, žalm, evangelium. Prvním chodem je čtení ze Starého zákona. Jsou zde zachycené tisícileté zkušenosti vyvoleného národa s Božím vedením a působením. Popisuje se zde, co všechno předcházelo příchodu Spasitele na svět a jak byl lid na tuto událost připravován. Čtení ze Starého zákona se proto většinou vybírá tak, že na jeho obsah pak navazuje Nový zákon (evangelium). Tím se ukazuje, jak spolu Starý a Nový zákon souvisí. Než se ale dostaneme k dalšímu čtení, zazní nejprve zpěv žalmu, jímž mají věřící odpovědět na to, co právě slyšeli. Žalmy obsažené ve Starém zákoně totiž zachycují, jak Izraelité odpovídali Bohu na to, co ve svém životě víry zakoušeli. Do textů žalmů jsou vloženy pocity jak těch, kteří Boha chválí a velebí, tak jiných, kteří k Bohu úpěnlivě volají, kteří naříkají nebo dokonce vyjadřují své pochyby či nedůvěru. Zpěv žalmu ke mši svaté je proto pečlivě vybírán podle toho, jaký byl obsah prvního čtení. Zpěvem vyjadřujeme, že nechceme jen pasivně poslouchat. Máme si uvědomit, jak se právě vyslechnuté Boží slovo týká našeho života a slova žalmu nám pomáhají nacházet k němu odpovídající postoj. Pak je nám předložen druhý chod, a to z Nového zákona. Jde o čtení z apoštolských listů. Smyslem listů bylo povzbuzovat věřící ke křesťanskému životu a k zásadám, které jsou s tím spojeny. Často se tu jedná o problémy, se kterými se potýkala první generace křesťanů a které se v různých obměnách vyskytují v církvi stále. Skrze tehdejší zkušenosti apoštolů může Písmo svaté promlouvat i do mnoha oblastí současného života církve a každého věřícího. Následuje zpěv před evangeliem, který má upozornit na zvláštní důležitost posledního čtení. Připravujeme se vyslechnout slova evangelia a svoji pozornost chceme posílit i tím, že se postavíme. Navíc tímto postojem prokazujeme úctu Pánu Ježíši, neboť právě jeho osobnosti se evangelium týká. Řecké slovo „evangelion“ se dá přeložit jako radostná zpráva. Ježíš nám přináší radostnou zprávu o tom, že jsme vykoupeni z moci zla a zachráněni pro věčný život. Jeho učení pak obsahuje vše, co s jeho dílem spásy souvisí. Homilie, vyznání víry, modlitby věřících - vyslechnutí Božího slova je však jedna věc a jeho pochopení druhá. Smutné zkušenosti z dějin církve ukazují tragické následky sporů o to, jak správně chápat Bibli. Výsledkem je rozdělení věřících do mnoha různých církví. Pán Ježíš však svěřil zodpovědnost za správnou nauku víry apoštolům a jejich nástupcům. Z toho důvodu by si jednotliví věřící neměli obsah Bible vykládat po svém. Zodpovědnost před Bohem za to, aby se v církvi předávalo Kristovo poselství bez překrucování a omylů, mají nástupci apoštolů, což jsou biskupové. Kněží pak mají pověření od biskupů, aby se o totéž Strana 4

3. část

(pokračování)

starali mezi věřícími ve farnostech. Proto je nezbytné, aby po přečtení Božího slova následovala také homilie, neboli promluva kněze, která má na prvním místě vést věřící ke správnému pochopení Božího slova, a tím umožnit i skutečný užitek pro život víry. Někde se ujal zvyk po kázání říkat: „Pán Bůh zaplať za slovo Boží“. Jistě je to snaha nějak iniciativně zareagovat na slova kněze. Je ale dobré umět rozlišit, kdy slyšíme Boží slovo a kdy pouze jeho vysvětlování. Bohu za jeho slovo děkujeme po každém čtení slovy: „Bohu díky“ a po evangeliu „Chvála tobě, Kriste“. Promluva kněze není vlastním slovem Božím, ale snaha, aby Boží slovo lépe zapadlo do srdcí posluchačů. Chtějí-li věřící nějak po promluvě reagovat, měli by si nejprve uvědomit, za co konkrétně chtějí z Božího slova poděkovat. Proto následuje chvíle ticha, kdy přemýšlíme o tom, co se z těch biblických čtení a promluvy konkrétně dotýká mého života. A když si člověk něco takového uvědomuje, pak je na místě za to v duchu poděkovat. Nyní se dostáváme k závěru bohoslužby slova. Slavnostní vyznání naší víry má své důležité místo právě na závěr toho, kdy jsme se sytili Božím slovem. Zpíváme nebo recitujeme tzv. nicejsko-cařihradské vyznání víry, kde je shrnut základní obsah křesťanského přesvědčení. Vyznání má tři části rozlišené podle naší víry v Nejsvětější Trojici. První se týká Boha Otce, druhá jeho Syna Pána Ježíše a třetí Ducha svatého, a také všeho toho, co Boží moc v našem životě působí. No, a k osvojení tohoto přesvědčení člověk nemůže dojít jinak, než díky Božímu slovu. Jedině díky tomu, že Bůh promlouvá k lidem, se v nás může zrodit a formovat víra. Proto také naší nejlepší odpovědí na vyslechnuté a přijaté Boží slovo je, když se slavnostně společně modlíme: „Věřím v jednoho Boha“, a tím vyznáváme, že zaseté semeno Božího slova v našem životě skutečně přináší své ovoce v podobě naší víry. Připomeňme si také úklonu hlavou, kterou konáme během Vyznání víry při slovech: „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Chceme jím vyjádřit, že se skláníme před nesmírnou pokorou, kterou Boží Syn vyjádřil tím, že se snížil na úroveň člověka a přijal naši podobu. Jestliže se Bůh sklonil k nám lidem takovým způsobem, pak také my se skláníme před ním právě ve chvíli, kdy tuto skutečnost vyznáváme při vyznání víry. Při slavnostech, které jsou na událost Kristova vtělení zvlášť zaměřeny, navíc poklekáme, abychom zdůraznili význam těchto svátků – Zvěstování Páně 25. března a Narození Páně o Vánocích. Díky Božímu slovu si také uvědomujeme, co je v našem životě skutečně důležité, a také za co máme prosit. Proto je bohoslužba slova zakončena přímluvnými modlitbami. Jestlipak se ale všichni ztotožňujeme s tím, co v tu chvíli Bohu v modlitbě svěřujeme? Tohle totiž má být modlitba nás všech za celou církev, za svět, za všechny trpící i za naši farnost. Vyjadřujeme tím důvěru, že Bůh nechce v našich životech jednat bez naší spoluúčasti, a že svůj důležitý podíl na tom mají zejména naše modlitby. Zvláště tam, kde nemůžeme uplatnit své síly a schopnosti, máme možnost spolupracovat s Boží milostí skrze své modlitby. Proto je důležité soustředit se na jejich obsah a s opravdovou vnitřní naléhavostí pak společně voláme: „Prosíme tě, vyslyš nás“! P. Zdeněk Mlčoch Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 2, Únor 2016

Blahoslavený Salvator Lilli, OFM Italský řeholník Řádu menších bratří, mučedník v Arménii Narodil se 19. června 1853 v Cappadocii jako syn Vincenza a Annunziaty Lilliových. V červenci 1870 přijal ve františkánském konventu v Nazzanu řeholní hábit. Své první řeholní sliby složil 6. srpna 1871. Při potlačení řeholních řádů italskou vládou roku 1873 odešel do Svaté země, aby zde působil jako misionář. V klášteře v Betlémě pokračoval ve studiích filosofie, která zahájil v Castel Gandolfo. Dne 6. srpna 1874 byl převeden do kláštera Svatého Salvátora v Jeruzalémě, kde dokončil svá studia teologie a 6. dubna 1878 byl jeruzalémským patriarchou Vincenzem Braccou vysvěcen na kněze. Svoji první mši svatou slavil u Svatého hrobu v Jeruzalémě. Zajímal se o misie v Arménii, a tak byl poslán do Maraşca, kde 15 let horlivě a obětavě vykonával svůj apoštolát. V listopadu 1890 zde vypukla cholera a Salvator se s velkým nasazením staral o nemocné, aniž se sám nakazil. Když jako horlivý misionář viděl, že mnoho křesťanů musí žít ve velmi ubohých podmínkách, získal za velkých obětí rozsáhlý pozemek, aby obstaral těmto rodinám to nejpotřebnější k životu. Nechal si z Itálie poslat i zemědělské stroje pro přípravu půdy. Salvator postavil v Marascu novu kapli, která byla slavnostně otevřena v roce 1893. Byl to odvážný podnik, protože muslimové netolerovali kultovní místa jiných náboženství. V roce 1894 byl otec Salvator jmenován představeným misijní stanice Mujuk-Deresi, která byla vzdálena sedm hodin jízdy na koni od Marasca. Tato misijní stanice byla zřízena, aby se katolické obyvatelstvo mohlo shromažďovat, žilo totiž rozptýleně ve vzdálených údolích. Dne 23. října 1895 byl na cestě z Marasca těžce zraněn jeden muslim a z toho činu byli obviněni křesťané. Rozšířila se nenávist vůči křesťanům a došlo k masakru tisíce lidí. Otec Salvator byl opakovaně svými spolubratry žádán, aby odešel na bezpečnější místo. On ale nedokázal opustit své věřící a byl připraven na vše. Říkal: „Kde jsou ovce, musí být i pastýř.“ V listopadu 1895 přišli na misijní stanici vojáci. Otec Salvator je mile přivítal, oni ale požadovali, aby se zřekl své víry. Rozhodnutí pro Krista bylo rozhodnutím pro mučednictví. 12 mužů bylo společně s otcem Salvatorem odvlečeno do odlehlého údolí. Byli vyzváni k přestoupení k islámu, jinak budou popraveni. Otec povzbudil ostatní ve víře: „Poslouchejte Krista a modlete se!“ 4 muži se přiznali k islámu a byli odvedeni stranou. Všichni zbývající muži zůstali věrní Kristu. Byli popraveni bajonety. (Jména mučednických druhů otce Salvatora jsou: Jan, Kadir, Tzeroum, Vardavar, Pavel, David, Teodor.) Vojáci pak popravili i ty 4 muže, kteří zradili svou víru, nedůvěřovali jim. Dne 3. října 1982 byli otec Salvator Lilli a jeho sedm druhů blahořečeni. Svatý otec Jan Pavel II. při té příležitosti řekl: „Je významné, že při 800. výročí narození sv. Františka, bude ke cti oltáře povýšen další z jeho synů, spolu se sedmi věřícími své farnosti, kteří společně s ním vytrpěli mučednickou smrt.“ tým spolupracovníků redakce

 Začátek roku 2016 v Mateřské škole sv. Josefa v Kojetíně . Po prožitých vánočních svátcích a zimních prázdninách jsme se 4. ledna opět sešli v Mateřské škole. Děti sdělovaly své zážitky z domu a také ve školce je čekalo překvapení. Pan farář nás pozval do kostela k betlému. Mnohé děti jsou z rodin nepraktikujících, a tak v době vánoční až nyní stály u jeslí, zpívaly koledy a prohlížely si se zájmem všechny postavičky v betlémě. Když se děti vrátily do mateřské školy, měly pod stromečkem další překvapení - spoustu nových hraček. Radost dětí byla veliká. Následující den jsme si povídali o mudrcích z Východu, kteří putovali do Betléma, aby se poklonili dítěti Ježíši. V den slavnosti Tří králů se také naše starší děti vydávají na cestu po Kojetíně. Zpěvem a přáním do nového roku se snažíme rozdávat radost. A tak tomu bylo i v letošním roce. Dětem nevadilo ani chladné počasí a nejraději by navštívily všechny ve městě. Jejich obětavost byla obdivuhodná. Jaké bylo překvapení pro nás, když pan starosta Jiří Šírek přišel dětem osobně poděkovat do mateřské školy a přinesl sladkosti. A nebyl sám, podobně tak učinili i jiní. Také paní učitelky chtěly dětem za obětavost udělat radost a odměnily je malým výletem. Využili jsme pozvání otce Jana Korneka do Dubu. V kostele se děti setkaly opět s malým Ježíškem v jeslích a obdivovaly krásu velkého betléma. Stejně jako mudrci z Východu se poklonily i živému Ježíši. Vyprosily si vystavení Nejsvětější svátosti oltářní, před kterou se pomodlily za všechny, které nosí v srdci. Na faře pak otec Jan dal všem příklad vzorného hostitele. Cestou domů jsme si s dětmi povídali o tom, jak je krásné, když si lidé vzájemně dělají radost a mají se rádi. Je to naše předsevzetí do nového roku. Marie Přecechtělová Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 2, Únor 2016

Strana 5

 Co se dělo v posledním roce v Maltézské pomoci Přerov . Dělo se toho opravdu hodně! Svědčí o tom jednak narůstající počet dobrovolníků a jednak počet hodin věnovaných klientům Maltézské pomoci, jimiž jsou osamocení senioři a osoby se zdravotním postižením. Celkově se do činnosti zapojilo již přes 60 dobrovolníků. Pro názornost uvádíme fakta v číslech, které nás velice těší: počet počet Rok dobrovolníků hodin 2013 31 1 361 2014 36 1 731 2015 44 1 884 Velké díky patří všem, jejichž čas a ochota se skrývají za těmito „suchými“ statistickými údaji. Víme, že dobrovolnictví není vždy jednoduché a radostné, proto si o to více vážíme každé snahy i vytrvalosti, se kterou naši dobrovolníci k této činnosti přistupují. Centrum MP Olomouc pravidelně na jaře a na podzim pořádá školení pro nové dobrovolníky, kterého se v roce 2015 zúčastnilo 10 nově zapojených dobrovolníků z MP Přerov. Náplní školení jsou různá témata, která pomáhají v komunikaci se seniory, s lidmi s různými zdravotními postiženími apod. Svou činnost jsme také prezentovali na „Senior symposiu 2015“ dne 1.10.2015 v Městském domě v Přerově. Statutární město Přerov oslovilo naše centrum Maltézské pomoci, abychom informovali a přiblížili naši hlavní náplň účastníkům tohoto symposia, které je vždy hojně navštěvováno občany města Přerova. Byli jsme potěšeni zájmem a také oceněním, kterého se nám zde dostalo, a jsme rádi, že se Maltézská pomoc dostává do stále širšího povědomí veřejnosti v Přerově a okolí. V měsíci červnu se konala tradiční pouť na sv. Kopeček. Po duchovním povzbuzení na mši svaté jsme se přesunuli na farní zahradu (viz foto). Tam nás čekalo společné posezení a opékání s dobrovolníky z celého olomouckého regionu. Společně strávený čas vnímáme jako výbornou příležitost ke sdílení radostí i strastí, které každého dobrovolníka při jeho činnosti potkávají. A na závěr událost, která nás v roce 2015 potěšila nejvíce – cenu Křesadlo 2015 obdržela paní Božena z centra MP Přerov za dobrovolnictví v sociální oblasti. Jak zní motto akce, jedná se o „cenu pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci“. Hodnotící komise složená ze zástupců neziskových organizací, veřejného sektoru, novinářů a veřejné správy vybírá z došlých návrhů z celého Olomouckého kraje. Slavnostní večer předávání ceny Křesadlo se uskutečnil 18.12.2015 v Arcibiskupském paláci v Olomouci a po předání cen následoval vánoční koncert Petry Janů za doprovodu klavíru. Paní Boženě gratulujeme! Dobrovolníci jsou lidé se zájmem a chutí nabídnout svůj volný čas osamoceným lidem. Pokud máte zájem stát se také dobrovolníkem a věnovat asi hodinu týdně potřebným, čekáme na Vás v kanceláři Maltézské pomoci v Přerově každé úterý v době od 16 do 17 hodin, na adrese Palackého 2833/17a, 750 02 Přerov 2 (budova centra Sonus). Můžete nás kontaktovat na tel. čísle 736 620 891 nebo na mailové adrese: [email protected]. Podrobnější info získáte na www.maltezskapomoc.cz Jitka Bílková a Jitka Přidalová

Výběrové řízení Arcibiskupství olomoucké vyhlašuje výběrové řízení na místo: ředitele / ředitelky Cyrilometodějského gymnázia, základní školy a mateřské školy v Prostějově a na místo ředitele / ředitelky Církevní základní školy a mateřské školy ve Zlíně, obojí s nástupem do funkce 1. 8. 2016. Podmínky: praktikující katolík / katolička, VŠ vzdělání pedagogického směru, do Prostějova pětiletá a do Zlína čtyřletá pedagogická praxe ve shodě se zákonem 563/2004 Sb. K přihlášce připojte: ověřené kopie dokladů o vzdělání, životopis, přehled praxe, výpis z trestního rejstříku, doklad o zdravotní způsobilosti a Vaši představu o této církevní škole v rozsahu do tří stran. Přihlášky zasílejte na adresu: Arcibiskupství olomoucké, Centrum pro školy, Wurmova 9, 771 01 Olomouc do 29. února 2016 (rozhodující je datum podání přihlášky). Strana 6


Postní almužna

Výsledky Tříkrálové sbírky 2016

Milí farníci, letos k nám přichází postní doba ve velmi brzkém termínu. Člověk se pomalu ještě nevzpamatoval z vánočního období a už aby se zas o něco snažil. Věřím, že nám to pomůže v osobním i duchovním růstu, vždyť rosteme, pouze pokud na sobě pracujeme. Už tradičně se v postní době uskuteční akce Postní almužna. Patří ke skutkům milosrdenství pomáhat potřebným a skrze tuto aktivitu pomůžeme hned dvakrát. Jednak sobě, neboť do postniček putují peníze z toho, co nezbytně ke svému životu nepotřebujeme a jako úkon lásky si to odřekneme. Postní doba se tak stává příležitostí spolupracovat s Boží milostí na vlastní svatosti a růstu. Peníze postní almužny však pomáhají i konkrétním způsobem konkrétním lidem, kteří žijí kolem nás (v našem děkanátu) a naši pomoc potřebují. Jejich život se tak stává o něco menším břemenem a dostává se více prostoru radosti a vděčnosti. V loňském roce Postní almužna vynesla rekordních 57 503 korun. Ty jsme za pomoci a ve spolupráci s kněžími rozdělili mezi potřebné lidi z děkanátu. I letos si na Popeleční středu či 1. postní neděli můžete ve vašem kostele vyzvednout pokladničku – postničku, do které budete skládat své postní úsilí ve formě peněz z odřeknutého luxusu. Na Květnou neděli se postničky vyberou, výnos se spočítá a ve spolupráci s kněžími našeho děkanátu rozdělí mezi potřebné. Pokud byste věděli o někom konkrétním ve svém okolí, kdo by tuto pomoc potřeboval, vhoďte jeho jméno do postničky a odevzdejte je spolu s ní. Při využití Postní almužny budeme na vaše úmysly pamatovat. Nebojte se do této aktivity zapojit i děti, společně s nimi si odříkat a v modlitbě hledat, jak konkrétně přispívat k pomoci druhým. Velké díky Vám všem, kteří se do této aktivity zapojujete a přispíváte k dobrému dílu. Za celou Charitu Vám přeji požehnanou postní dobu, ve které můžeme společně objevovat nekonečné Otcovo milosrdenství. Emilie Šmídová Děkujeme všem štědrým dárcům, kteří přispěli do kasiček tříkrálových koledníků. Náš velký dík patří také všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a vedoucím skupinek.

Beňov Bochoř Brodek u Přerova Císařov Citov Čechy Dobrčice Domaželice Dřevohostice Grymov Hradčany Horní Moštěnice Ivaň Klopotovice Kokory Křtomil Lipová Líšná Majetín Nahošovice Oplocany Pavlovice Podolí Prosenice Přerov Dluhonice 6297,- Kč; Lověšice 6260,- Kč, Penčice 2315,- Kč; Henčlov 13362,- Kč; Újezdec 2000,- Kč; Předmostí 23012,- Kč; Popovice 7895,- Kč; Čekyně 8710,- Kč; Vinary 6204,- Kč; Žeravice 8898,- Kč. Přestavlky Radkovy Radslavice Radvanice Rokytnice Říkovice Sušice Stará Ves Suchonice Tovačov Troubky Tučín Turovice Věžky Vlkoš Želatovice Celkem

17103,29735,26321,10036,14935,5088,4817,12133,24552,4442,9137,44337,18229,5965,26855,15935,+ 4,20€ (113,-) 7820,6090,18789,8360,3733,19212,4379,17475,-

159687,-

8700,3573,29226,4881,25400,8213,8500,13725,9124,37261,68891,8981,5514,7344,29373,10606,794 590,- Kč

14. ledna 2016 Milí koledníci Tříkrálové sbírky, děkujeme Vám za to, že jste i letos vyšli koledovat a přinesli tak mnoha lidem radost, mnohým naději na zlepšení života. Někteří se spolu s Vámi radovali z narození Pána Ježíš, jiné potěšil Váš zpěv a úsměv, všem jste dali příležitost udělat něco dobrého pro druhé – přispět na pomoc potřebným lidem. Peníze, které jste vybrali, sice ještě nejsou úplně všechny spočítané, ale zkuste spočítat Vy, s kolika lidmi jste se při koledování setkali, kolik jste jich obdarovali… Kolik bylo těch, kteří se díky Vám stali o něco lepšími, protože se dokázali podělit? Kolik koledníků bylo v celé republice, ve které letos koledovalo 21 tisíc skupinek? Vždyť to je více než 70 tisíc mladých lidí, kteří jsou ochotní dělat něco pro druhé, a to je naprosto úžasné! Děkujeme Vám, Vašim rodičům, vedoucím skupinek, koordinátorům, kněžím, všem, kdo jste se do Tříkrálové sbírky zapojili.

Václav Keprt, ředitel ACHO Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 2, Únor 2016

P. Bohumír Vitásek prezident ACHO Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Radostné veselí a karnevaly, při kterých jste tančili přestrojení za různé postavy, končí! Popeleční středou začíná doba postní, ve které se připravujeme na největší svátky v roce, na VELIKONOCE. Tento rok byl papežem Františkem vyhlášen za ROK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ. Jak nám slovo milosrdenství napovídá, budeme se snažit mít milosrdné srdce. Skutky tělesného a duchovního milosrdenství jste si mohli přečíst v minulém čísle časopisu. Dnes se lépe podíváme na jeden ze skutků tělesného milosrdenství, a to sytit hladové. Ptáte se, jak vy, děti, můžete tento skutek milosrdenství činit? Myslím, že snadno. Vyluštěte si tajenku a hned to zjistíte. Další možnost vám nabízí Charita každoroční sbírkou na potřebné z Přerova a okolí s názvem Postní almužna. Pokladničky si budete moci vzít na 1. postní neděli v kostele, a pak už záleží jen na vás, kolik milosrdenství denně nebo za týden vykonáte. Rodiče vám jistě pomohou. K Božímu milosrdenství patří také myslet na misie. Papežské Misijní dílo dětí nám jako každý rok nabízí akci na 4. postní neděli - Laetare „MISIJNÍ KOLÁČ“. Pečení a následné nabízení koláčů před kostelem po skončení mše svaté za dobrovolný příspěvek na misie, přináší všem radost a přispívá k oživení společenství a vzájemného setkání, třeba jen před kostelem. Vzpomeňte také, že bylo mnoho svatých, kteří měli milosrdné srdce. Anežku Českou znáte určitě všichni, sytila hladové a zároveň se modlila za všechny lidi a zvláště za svého bratra Václava a jeho syna. Přerov bude slavit 760 roků, od povýšení na město a Přemysl Otakar II. byl synovcem svaté Anežky. Boží milost k vládnutí mu Anežka vyprošovala svou službou lidem a Bohu. Liba Calábková Aby vám postní doba lépe ubíhala, máte zde postní cestu, na které se můžete denně snažit více prospívat v milosrdenství.

Strana 8


Pozdrav ze semináře

O milosrdentví

Milí čtenáři, zdravím Vás z Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a přeji Vám požehnaný čas. Jak jistě víte, máme Rok milosrdenství, a také jsme získali jedinečnou možnost projít svatou branou, a to v Olomoucké katedrále, na Svatém Hostýně nebo v bazilice na Velehradě. Projitím svatou branou můžeme měnit náš život k lepšímu a zároveň přitom můžeme získat plnomocné odpustky buď pro nás, nebo pro naše zemřelé. Nemocní mohou získat odpustky a milosti i bez projití svatou branou. Svatý otec si mimo jiné přeje, aby odpustky byly spojeny i se zamyšlením na téma milosrdenství (více v předminulém čísle). Jedno Vám předkládám. Představte si, že jste si právě koupili lístek na tramvaj. Stál Vás všechny Vaše drobné peníze. Máte už jen papírové. Najednou se vedle Vás objeví člověk, který hodně spěchá, a také si chce koupit lístek. Jenže zjistí, že přístroj na vydávání lístků přestal fungovat. Spěchá a tramvaj za chvíli nepochybně přijede. Vy naštěstí nespěcháte, a dokonce máte ještě dost času na to, abyste celou trasu ušli pěšky. Navíc byste si mohli vyřídit nějaké záležitosti cestou. Co tedy uděláte? Máte tři možné volby: volbu sobectví (nechat si lístek a jet si svou cestou), spravedlnosti (prodat mu lístek), nebo milosrdenství (dát mu lístek). Rozhodnete se pro spravedlnost. Nabídnete mu lístek, ale za peníze. Jenže nastane další problém. Také má jen papírové peníze a Vy mu už nemáte z čeho vrátit. Navíc Vám řekne, že spěchá na vlak, který musí stihnout. Je zoufalý a nabízí Vám sto korun za lístek. Čeká Vás další, těžší volba. Rozhodnete se pro „spravedlnost“ (sto korun za lístek, který stojí 14 Kč), anebo pro milosrdenství (dáte mu lístek zadarmo)? Výsledek záleží jen na Vás. Já jsem pro milosrdenství! Díky předchozímu příběhu si můžeme uvědomit, že milosrdenství může činit jen ten, kdo si to může dovolit, kdo má „z čeho“ konat milosrdenství. V encyklice Dives in misericordia (Bohatý v milosrdenství) píše Jan Pavel II. o ukřižování Ježíše Krista. Píše, že ukřižováním Syn podal „plné zadostiučinění spravedlnosti (za naše hříchy) a je zásadním zjevením milosrdenství, které se střetává s hříchem a smrtí.“ Uvědomuji si, že dluh za každý můj hřích, který udělám, nikdy nedokážu vyrovnat? Jediný, člověk, který dokáže náš hřích vyrovnat, je zároveň Bůh - Ježíš Kristus. Jsem vděčný za svátost smíření, kterou můj zpovědník často zakončuje slovy: „Chvalme Pána neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky!“ Určitě každý z nás zná příběh o milosrdném samaritánovi. Jak by vypadal příběh, kdyby se samaritán rozhodl pro spravedlnost? Ano, pomohl by raněnému, ale také by po něm mohl chtít proplacení hostince a obvazů. Podobenství o ztraceném synu, který jde po zhýralém životě znovu za otcem, by tváří v tvář spravedlnosti dopadlo podobně. Syn by se stal nádeníkem svého otce. A jak by mohla dopadnout ztracená ovečka, kdyby pastýř, který má ještě dalších 99 oveček, o které se musí starat, jednal jen spravedlivě? Nevím. Proto mohu říct jen to, že jsem pro milosrdenství! Vždy, když se modlíme modlitbu Zdrávas Královno, oslovujeme Pannu Marii jako matku milosrdenství. Také se můžeme začít modlit tzv. růženec mladých: korunku k Božímu milosrdenství. My, mladí, máme korunku rádi, protože je krátká… Milosrdenství je semeno, které roste v půdě, jež je nasycena láskou. Milosrdenství vyvěrá z Lásky samotné. Lásku mohu zažít jen v kontaktu s Láskou. Buďme pro milosrdenství a o toto dobré semeno se pečlivě starejme. V horském kázání to Pán Ježíš řekl jednoznačně: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. V našem životě je mnoho situací, které by se daly řešit spravedlivě. I spravedlnost má mnohdy na mysli dobro druhého. Spravedlnost sama o sobě není málo, ale milosrdenství dává víc. Jste i Vy pro milosrdenství? V modlitbě a o modlitbu prosí Pavel Fiala SETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU Animátoři přerovského děkanátu zvou na modlitby mládeže, které proběhnou 12. 2. v 19:30 v Troubkách, Příště 11.3. v Přerově. Zvou animátoři děkanátu


Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 Každé pondělí od 10 hodin probíhají na Ráji v Pavlovicích besedy pro maminky. I děti si při nich přijdou na své… NEJBLIŽŠÍ TÉMATA BESED PRO MAMINKY: 8.2. s Hedvikou Krejčí na téma „PŮST NENÍ JEN HLAD“ 15.2. s Veronikou Rychtovou na téma „MÁMA NA PLNÝ ÚVAZEK – JAK OBNOVIT SÍLY“ 22.2. s Bc. Janou Hlobilovou na téma „PĚSTOUNSKÁ PÉČE JAKO SLUŽBA DÍTĚTI“ 29.2. s Martinou Veselou na téma „PERMAKULTURNÍ ZAHRADA NA JAŘE“ Příspěvek za besedu 50 Kč/rodina (není-li uvedeno jinak). V průběhu besedy si děti mohou hrát pod dohledem v herně. Můžete přijít už v době od 9 hodin a využít prostory herny. Máte tvořivého ducha a rádi si odpočinete tím, že si něco hezkého vyrobíte? Na Ráji pokračuje kroužek KERAMIKA - ve čtvrtek 1x za 14 dní v sudé týdny v roce (11.2., 25.2.) od 15 do 17 h s lektorkou Adélkou Doubravskou. HERNA A ZAHRADA PRO RODIČE I PRARODIČE S DĚTMI – je otevřena v tyto dny: pondělí 9 – 16 h, středa 9 – 12 h, čtvrtek 9 – 12 h, pátek 9 – 16 h, mimo tento čas je možné po telefonické domluvě. MODLITBY MATEK – pokračují v pondělí od 9:30 h. PŘÍPRAVA SNOUBENCŮ NA MANŽELSTVÍ – probíhá v naší arcidiecézi kromě přípravy s knězem také čtyřmi setkáními s manželskými páry. Jarní příprava na CPR Ráj začíná v pondělí 8.2. od 17 hod. Další termíny budeme domlouvat až na místě. Setkání jsou zaměřená na vaše hlubší poznávání, sdílení zkušeností a získávání praktických dovedností, které se vám budou v životě hodit. Více informací a přihlášky u Petra Školouda na tel.: 739 245 905. V neděli 14.2.od 14:30 hodin se můžete přijít pomodlit KŘÍŽOVOU CESTU za manžele a manželství do kostela Sv. Michaela v Přerově na Šířavě. Děkujeme všem, kteří se připojí.

TERMÍNY PŘÍMĚSTSKÝCH TÁBORŮ v roce 2016 jsou 11.-15.7., 18.-22.7. a 8.-12.8. Bližší informace budou v příštím čísle. V letošním roce chystáme čtyři semináře na téma „JAK SKRZE KOMUNIKACI ZLEPŠOVAT MEZILIDSKÉ VZTAHY“ s manželskými poradci a mediátory Irenou a Petrem Smékalovými. Semináře budou zaměřené na techniky nenásilné komunikace, transakční analýzu, řešení konfliktů a uzavírání dohod. První seminář bude v pátek 4.3. od 17 h na Ráji v Pavlovicích. Další termíny budou: 27.5., 30.9. a 2.12. Téma na sebe volně navazuje, je možné se zúčastnit všech čtyř seminářů nebo, i jednotlivě kteréhokoliv semináře. Kapacita účastníků je omezená, je nutné se předem přihlásit Chcete se naučit hrát na kytaru, abyste mohli udělat letos u táboráků skvělou náladu? Pak je tu pro vás naše lektorka Katka a KYTARA S ÚSMĚVEM. Lekce jsou individuální, dle vzájemné domluvy, v Pavlovicích nebo i v Přerově. Děti přispívají 50 Kč/lekce a dospělí 100 Kč/lekce. Hlásit se můžete na tel.: 605 732 307.

Podrobnější informace, přihlášky a plakátky naleznete na našem webu www.raj-pavlovice.cz, kde také najdete další informace o pravidelném programu, základním individuálním rodinném poradenství, kurzech a přednáškách. Centrum pro rodinu Ráj z.s., Pavlovice u Přerova 5, 751 11, email: [email protected], tel. 731 604 120 - Hana Školoudová, najdete nás i na Facebooku: Centrum pro rodinu Ráj Za tým Centra pro rodinu Ráj přeje krásné a požehnané dny Hana Školoudová

Strana 10


MANŽELSTVÍ - cesta ke svatosti Problémové dítě – 3. část – JE TĚŽKÉ, PŘEKONÁVAT SEBE SAMU… Teď přicházíme do období života, kdy Leonie (dcera svatých manželů Martinových) byla dospělá a pokoušela se jít za tím, čím myslela, že by měla v životě být – řeholnicí. Jednou byli Martinovi na rodinném výletě v Alenconu, kde byl klášter klarisek. Leonii bylo tehdy 23 let, a když tam byli, náhle se rozhodla a prohlásila: „Já tu chci zůstat, chci sem vstoupit.“ Prostě jako blesk z čistého nebe – zatímco byli na výletě, padlo její rozhodnutí o povolání. Matka představená na to řekla: „Ano“, takže se Leonie vůbec nevrátila do Lisieux Zleva: sestřenice Marie Guerinová, Leonie, služka, Celina, a ani si nedala do pořádku své věci. Terezce bylo líto, otec Louis Martin, sluha, strýc Isidor Guerin, jeho žena Zelie, že se nemohly rozloučit. Marie se tím vším cítila hodně Zeliina matka uražená, zato otec zachoval klid. Jenže přísný, strohý františkánský styl života byl na Leonii, která byla chatrného zdraví, příliš. Po dvou měsících odtamtud odešla. Zklamaná. Ale hned za tři čtvrtě roku učinila další pokus o vstup. Tentokrát šlo o klášter sester Navštívení (sestry vizitantky) v Cannes. Jednalo se o řád, ke kterému patřila její teta – sestra Marie Dozitea. Leonie byla v Cannes plná nového nadšení. Píše: „Jsem tady šťastná. Sice musím stále zápasit, je to těžké, je pro mě těžké překonávat sebe samu, dávat se v oběť.“ Tentokrát v klášteře Leonie vydržela šest měsíců. Tedy: předtím dva měsíce, teď šest měsíců. Když se vrátila zpátky k rodině do Lisieux, začala se věnovat domácím pracem, navštěvovala nemocné a pomáhala chudým. Po těch dvou zkušenostech poznala, že má svoje hranice. Požádala také svoji mladší sestru Terezii, aby ji učila francouzskou gramatiku, a ta jí vyhověla. V životě rodiny vyvstala potom další dramatická záležitost: duševní nemoc otce. Jednoho dne se ztratil, Leonie s Celinou a se služkou jej hledaly a nakonec musely svého tatínka dát do blázince. Bylo to pro ně velmi bolestné a jejich tři sestry karmelitky je žádaly o zprávy o tom, co se děje s otcem, jak na tom je. Psaly jim dopisy, které byly většinou adresovány Celině (byla o šest let mladší než Leonie) a obsahovaly jen malý odstaveček pro Leonii (něco jako P.S.). Leonie stála tedy opět na druhém místě, snad i byla přehlížena, možná i sestry mohly v ní nevědomky nějak zesilovat pocit zaostalosti, nejistoty, méněcennosti. Jedenkrát za týden jezdily Leonie a Celina vlakem do Cannes navštívit svého otce. Otec tam byl hospitalizován celkem tři roky a ony v tom čase navštívily různá místa. Taky byly na pouti v Lurdech, protože se zhoršil zdravotní stav Leonie - zase měla těžkosti s ekzémem. Velmi tím trpěla. Jednou při návštěvě otce v Cannes navštívila Leonie i tamní sestry vizitantky. Měly právě exercicie. A Leonie se rozhodla zůstat s nimi na exerciciích. Celina se tehdy na Leonii rozzlobila, že ji sestra takto opustila. Na konci exercicií - k překvapení všech – dala matka představená Leonii svolení, že to může znovu u nich zkusit. Byl to její již druhý pokus u sester vizitantek a celkově třetí pokus žít řeholní život. Ale tím, že tam Leonie zůstala, byl vztah mezi ní a Celinou velmi napjatý. (Celina se cítila opuštěná, „poslední troska rodiny“, starala se s pomocí služebných o otce, který se vrátil z psychiatrie. Rok na to pak byla u jeho lůžka, když při zcela jasné mysli zemřel.) Terezie se z kláštera mohutně snažila svými dopisy obě sestry povzbuzovat a „žehlit“ nesrovnalost mezi nimi. Z té doby se nám zachovala spousta Tereziiných dopisů. Leonie si dopisy, které od Terezie dostala, velmi pečlivě uchovávala a staly se pro ni velkým zdrojem inspirace pro její duchovní život. Znovu a znovu se k nim v životě vracela. Její pobyt v klášteře byl tentokrát delší – trval celé dva roky. Zdálo se, že vše je v pořádku, složila první sliby. Ale přesto stále uvnitř zápasila, měla těžkosti. Jejím problémem byla například modlitba breviáře – ten se tehdy modlil latinsky. Jenže ona byla pomalá a nebyla intelektuálně dost nadaná, bylo to pro ni velmi náročné. Její sliby byly odloženy a ona tím byla velmi zraněna, dotčena. Terezie ji zase dopisem povzbuzovala a svěřovala se jí, že i ona kdysi prožívala něco podobného. Zde je úryvek z dopisu, který Terezie napsala Leonii právě v tomto období: „Jsi opravdu šťastná, drahá sestřičko, že Ježíš je tak žárlivý na Tvé srdce. Říká Ti jako snoubence v Písni písní: „Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným vlasem poletujícím kolem Tvého hrdla...“ Ježíš je s Tebou spokojen, cítím to. Jestli Tě ještě nechá, abys viděla nevěrnosti ve svém srdci, jsem si úplně jistá, že nasbírá mnohem víc úkonů lásky. Která Terezie bude horlivější? Ta, která bude pokornější, více spojená s Ježíšem, která bude věrněji konat všechny své skutky z lásky!... Ach, modleme se navzájem, abychom byly stejně věrné... Zraňujme Ježíše svým okem a jediným vlasem, to znamená tím největším, i tím nejmenším. Neodpírejme mu ani nejnepatrnější oběť. V řeholi je všechno tak veliké... Zvednout špendlík z lásky může zachránit duši – jaké tajemství! Jenom Ježíš může dodat takovou cenu našim skutkům, milujme ho tedy ze všech svých sil...“ Terezie byla pro Leonii velkou oporou a vzorem… Pokračování příště. Z časopisu Karmel 4/2006 podle příspěvku P.Mariana Masaříka, O.Carm.

Hana Školoudová


Strana 11

 Pramen radosti . RADOST, ŽE JSEM „Žena, která rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“ Jan 16,21 „Vánoce odhalují plný význam narození každého člověka, a proto se radost z Mesiáše jeví jako základ a naplnění radosti, která provází narození každého dítěte.“ Jan Pavel II.: Evangelium vitae Kráčím po ulici a usmívám se. Starší, pro mne naprosto neznámý pán můj úsměv opětuje. Proč se vlastně usmívám? Nosím pod srdcem dítě, a to ve mně znovuzrodilo pramen radosti. Ano, Bůh se ve své lásce opět rozhodl pokračovat ve svém stvořitelském díle. Seslal svého Ducha a hle – z ničeho je tu další nesmrtelné stvoření, člověk, který bude žít věčně! A já se tohoto zázraku zrození smím účastnit. Zakouším radost, která pramení z naší vzájemné manželské lásky a z lásky Boží. Bůh je láska. Bůh je i radost. Tohle dítě, stejně jako já a každý z nás, je dítětem radosti, protože je dítětem Božím. A zkusme zajít ještě dál. V každém zlomku vteřiny mi Bůh dává život. Uvědomuji si, že tato radostná Boží něha je plodová voda, ve které se koupu po celou dobu těhotenství svého pozemského života, zatímco se připravuji na své zrození pro nebe. V této něze rostu, utvářím se, vyvíjím - jedním slovem: žiji. Nikde jinde. Všude jinde je smrt. Radost je krásné synonymum pro život, pro bytí. Stojím u postýlky našeho tříměsíčního dítěte. Usmívám se. I ono se usmívá. A přicházejí naši přátelé, známí, lidé věřící i nevěřící. Nahlížejí do kočárku a jejich zachmuřené tváře se mění. Usmívají se. Malé dítě má velký dar – dokáže rozdávat radost, neboť ta je prvním darem od Boha, základním právem člověka jakožto bytosti. Člověk je skutečným člověkem jen díky radosti, stejně jako potok je potokem jen díky prameni. Prostá radost, že jsem zde, mimo nicotu, zkrátka jsem, K zamyšlení znamená podílet se na radosti zakoušené třemi božskými Co mi brání radovat se z vlastního života? (nemoc, strach, osobami ve stvořitelském okamžiku, kdy mě společně únava, spory…) vypustili do života. Celý můj život je zakořeněný v této Modlitba božské radosti, má v ní svůj počátek. Pane Bože, děkuji Ti, že jsi mě chtěl už od počátku stvoření, Jak velmi postrádáme tuto základní radost! Kdo z nás se že jsi mě stvořil z lásky, ať už mě mí rodiče v okamžiku opravdu dokáže radovat z prostého faktu, že může dý- mého početí chtěli, či nechtěli. Obnov ve mně radost ze chat, vidět, cítit, poslouchat, chodit, tančit, běhat, praco- života, dej, ať vidím, co vše můžu a umím, a dokážu Ti být i vat a hlavně myslet, představovat si, vymýšlet, přemýš- za každou „samozřejmost“ vždy vděčný/á. Amen. let – a nadto vše: modlit se, milovat, milovat, milovat! Podle knihy Daniela Ange: La joie (Pramen radosti) zpracovala Petra Pročková Příběh o doteku Boha Vyrůstala jsem v křesťanské rodině ještě se dvěma sourozenci – bratrem a sestrou. Matka s námi chodila pravidelně do kostela. Já i sestra jsme měly svatbu v kostele, ale kostel jsem v dospělosti navštěvovala jen na vánoční a velikonoční svátky. Sestra se od křesťanství téměř odklonila úplně a bratr byl nevěřící, poněvadž se oženil s učitelkou, která byla proti víře. Po náhlé matčině smrti jsem se začala více obracet na Boha a začala se modlit. Měla jsem na starosti otce a bylo to pro mne těžké období, ve kterém jsem si sáhla na úplné dno. Lékaři mně bohužel nepomohli a cítila jsem, že sílu nacházím v modlitbách a v těžkých chvílích důvěřuji Ježíši, který mi přináší naději. Mé srdce bylo pokorné, začalo se mi dařit v podnikání, i v osobním životě. Po otcově smrti jsem sourozence téměř nevídala. Psala jsem sestře osobní dopis, jestli bychom se nemohly navštěvovat, ale vůbec na to nereagovala. Byla jsem z této situace smutná, ale přijala jsem ji a modlila se, aby se vše změnilo. Začala jsem číst Bibli. Jednoho dne zazvonil telefon a sestra mi oznámila, že její dceři při kolonoskopii objevil lékař veliký nádor na tlustém střevě a vzal jí vzorek, jehož výsledek měl být za týden (vypadalo to na rakovinu, i lékař je na tuto skutečnost připravoval). Moje sestra byla z toho zaskočena, ale já jsem věděla, že ne nadarmo se říká: Když je nouze nejvyšší – pomoc Boží nejbližší. Řekla jsem si, že se musíme modlit za její uzdravení – obrátit se na Boha a prosit. Napsala jsem jí i její dceři modlitby, které se mají modlit, a sama jsem do svých modliteb zahrnula prosbu o Boží pomoc. Nechala jsem odsloužit mši svatou za uzdravení a ochranu Panny Marie. Za týden byly hotové rozbory, které rakovinu nepotvrdily, nádor se odstranil bez komplikací a neteř je zcela zdravá. Od sestry jsem dostala SMS zprávu: Děkuji za všechno – to Bůh nám pomohl – podal nám ruku v pravý čas. Od této chvíle se pravidelně navštěvujme a její rodina se přiblížila více k Bohu. Podělila jsem se o tento příběh s Vámi a věřím, že v každé situaci se můžeme obrátit na Boha – odevzdat mu svoje starosti – vyprázdnit srdce a přijmout požehnání, naději a radost. Žít nohama na zemi, ale srdcem v nebi, a věřit, neboť víra je Boží dar! Strana 12


Postní doba 2015 Přerov Předmostí Postní dobu začínáme Popeleční středou, Křty 50 2 která je dnem přísného postu, tedy postu od Svatby 6 0 masa a postu újmy, a kdy při mši svaté Pohřby 73 9 přijímáme znamení kajícnosti, popelec. Náboženství 115 Také doporučuji začít postní dobu přijetím svátosti smíření, příležitost k tomu bude v Přerově v pátek 12. února od 16:00 do 18:00. V naší farnosti bude navíc první postní sobotu tradiční jednodenní duchovní obnova, viz níže, na kterou se ještě do neděle 8. února můžete přihlásit. K postní době také patří modlitba křížové cesty ať už společná či soukromá, viz str. 16 nahoře. Většina věřících si dává postní předsevzetí, což vřele doporučuji. Nejlépe dvojí. Jedno konkrétní, hmatatelné a snadno kontrolovatelné: Například odřeknutí si něčeho (sladkosti, alkohol, televize…) nebo naopak každodenní úkol navíc (udělat někomu radost, cvičení či procházka, jít včas spát…) nebo zcela konkrétně zapojením se do akce „Postní almužna“, o které se dočtete na straně 7. Druhé předsevzetí by mělo přímo vést k prohloubení vztahu k Ježíši Kristu: osobní modlitba, četba duchovní literatury, meditace nad texty evangelií, častější účast na mši svaté či zmiňovaná modlitba křížové cesty apod. Noc kostelů První organizační schůzka k letošní Noci kostelů bude ve středu 24. února po večerní mši svaté v 18:45 na faře v Přerově. V minulých letech měl tuto akci na starosti jáhen, který nám ale letos chybí. Proto prosíme o pomoc ty, kdo jsou ochotní vzít si za své zorganizování Noci kostelů v Přerově, aby přišli na toto setkání organizátorů. Bude třeba sestavit program akce a rozdělit si úkoly. Následně pak budeme hledat farníky pro jednotlivé konkrétní služby. Děkanátní časopis Děkuji všem, kdo se podílejí na vydávání našeho časopisu: redakční radě a autorům jednotlivých příspěvků. Byl bych rád, kdyby se našlo ještě více spolupracovníků. Konkrétně bychom přivítali více článků také z ostatních farností děkanátu a pomoc s přípravou časopisu do tisku (sazbu děláme ve Wordu). Kdo uvažujete, že byste nám s časopisem mohli pomáhat, tak se přihlaste u mne, rád poskytnu bližší P. Pavel Hofírek informace. Případně se můžete přihlásit také u ostatních členů redakční rady. Děkujeme.

Postní duchovní obnova

POLEPŠENÍ nebo OBRÁCENÍ? Může člověk změnit sám sebe?

9:00 9:45 10:30 11:15 12:00 13:15 14:15 16:00 17:00

První postní promluva v sále Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke zpovědi nebo rozhovoru s knězem Druhá postní promluva v sále Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke zpovědi nebo rozhovoru s knězem Jednoduchý oběd na Sonusu Křížová cesta v kostele Třetí promluva v sále + dotazy a diskuze Mše svatá v kostele Malé pohoštění a posezení na závěr obnovy

Přerov Centrum Sonus a kostel sv. Vavřince Sobota 13. února 2016 Přihlásit se můžete v prodejně na faře v Přerově nebo v zákristiích přerovských kostelů. Při přihlášení se vybírá příspěvek 50,- Kč na občerstvení. Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 2, Únor 2016

Pouť pro dobrovolníky Chystáme společnou pouť pro dobrovolníky jako poděkování těm, kdo jsou aktivně zapojeni do života farnosti v různých službách a úkolech. Jsou na ni zváni všichni, kdo nám ve farnostech Přerov a Předmostí pomáhají, od kostelníků přes úklidové skupiny až po lektory a zpěváky. Také zveme dobrovolníky Maltézské pomoci, Charity a nemocniční kaplanky. Pouť bude v sobotu 30. dubna 2016 a pojedeme na Turzovku a do Zašové. Zatím si pouze zapište do svých kalendářů termín a rezervujte si ho. V příštím čísle našeho časopisu by už měly být konkrétnější informace a během měsíce března bude možné se na pouť přihlásit. Na pouť můžete vzít také své manžele či manželky, snížená cena ale bude jen pro dobrovolníky. V novém kostele na Turzovce je také Svatá brána, takže to bude i příležitost udělat si pouť Svatého roku milosrdenství. Budeme se těšit. Sluchátka v kostele sv. Vavřince Už je to téměř rok, co jsme v kostele sv. Vavřince nechali nainstalovat do jedné lavice přípojky na sluchátka pro ty, kdo hůře slyší. Je tam možnost nastavení hlasitosti a dají se připojit prakticky jakákoliv běžná sluchátka. Pokud by někdo neměl, tak si je může zakoupit v prodejně „Na faře“. Nevíme ale, jak je tato možnost věřícími využívána a jestli se toto technické řešení osvědčilo. Prosím tedy ty, kdo tuto možnost využívají, aby nám dali vědět, jak jsou spokojeni a zda vše funguje, jak má. Děkujeme. P. Pavel Hofírek

Strana 13

 P. Ferdinand Chýlek . (5.2..1888 – 25.2.1941) Cyrilo-Metodějský kalendář pro letošní rok uvádí mezi Památnými dny měsíce února: Před 75 lety zemřel katolický kněz, pedagog a novinář P. Ferdinand Chýlek. Jeho osobě jsem věnoval v našem časopise vzpomínku v listopadu 2009. Je to už téměř 7 let, a tak dovolte, abych osvěžil naši paměť. Ferdinand Chýlek se narodil 5.2.1888 v Kozlovicích u Frenštátu v rodině zemědělce, v kraji, kde se říkalo, že zde „nastává konec chleba a je počátek kamení.“ Chlapec měl výjimečné nadání. S vyznamenáním maturoval (1911), nastoupil na Teologickou fakultu v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze 5. července 1915. Působil v Háji u Opavy a v Němčicích. Do Přerova se natrvalo přistěhoval v září 1919. Všude, kde působil, tedy i v Přerově, se k němu hrnula mládež. On je především knězem, modlí se, píše, přednáší, organizuje divadlo, stává se náčelníkem VI. okrsku cvičenců Orla, začíná novinařit. Zakoupil v Kroměříži tiskárnu, převedl ji do Přerova a zřídil tiskařské centrum. V roce 1923 začal zde budovat Kněžskou nemocenskou pokladnu, jednal s biskupy i se státními činiteli. Podařilo se mu už tenkrát zabezpečit kněžím pomoc ve stáří a nemoci, tedy vlastně to, co dnes teprve buduje projekt Cesta 23. P. Chýlek se stal prvním (neplaceným) ředitelem této Kněžské nemocenské pokladny a získal k tomu domy a místa pro léčení kněží a osob zasvěceného života v Karlových Varech, Luhačovicích, Piešťanech, Teplicích nad Bečvou a jinde. Zastavila jej až lidská nenávist. Nacizmus mu vzal život. 1 září 1939 – v první den druhé světové války – byl P. Chýlek zatčen a odvezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde onemocněl a zemřel bez léků a lékařského ošetření 25.2.1941 v 53 letech. Vážení čtenáři, ještě mnohem více se o jeho osobě dočtete v publikaci P. Jana Larische s názvem P. Ferdinand Chýlek, vůdčí osobnost katolického hnutí na střední Moravě v letech 1919 – 1939, s předmluvou otce arcibiskupa Jana Graubnera, která je k dostání za 20 Kč v naší prodejně „Na faře“. Věřím, že této nabídky využijete. Rostislav Dočkal

Ve dnech 18. – 25. ledna 2016 se konal Týden modliteb za jednotu křesťanů. Letos poprvé také v přerovské nemocnici.

Strana 14


 Přečetli jsme a doporučujeme… . Kazatelna život Marián Kuffa aneb V nebi najdeš prostitutky, vrahy i zloděje „Milujte lidi takové, jací jsou; čím méně si to zaslouží, tím víc je milujte. Nemilujte je podle velikosti jejich zásluh, ale podle velikosti jejich potřeb!“ (úvodní stránka) Když jsem loni na TV Noe při záznamu festivalu Slezská lilie sledoval promluvu P. Mariána Kuffy, zaujal mne svým přednesem, podáním různých skutečností z běžného i duchovního života, i tím, že jej všichni napjatě sledovali. P. Marián působí v Žakovcích na Slovensku, kde se věnuje lidem na okraji společnosti. V knize, která je rozdělena na čtyři hlavní kapitoly – O církvi, O lásce, manželství a rodině, O pokoře a pýše, O životě na faře v Žakovcích, přináší příběhy ze života i poselství o Boží lásce, která se nevyhýbá žádnému člověku. V úvodní kapitole O církvi nás vybízí k oddanosti církvi. Když reptáme proti faráři, nebo biskupovi, hanobíme Boží firmu. Máme zodpovědnost za své kněze, modleme se za ně, neodsuzujme je a nepomlouvejme. Každý si nese svůj batoh. V části O lásce, manželství a rodině, říká zajímavou věc: žádostivost přitahuje k sobě, láska odsunuje od sebe. „Mám rád cigaretu. Je to pravda, že ji mám rád? Kdybych měl cigaretu rád, dal bych si ji do sekretáře za sklo a hlídal bych ji. Pravda je, že mám rád sebe, a k tomu potřebuji cigaretu. Cigaretu vykouřím, znehodnotím a hodím do bláta, zašlápnu… Láska i žádostivost vypadají na první pohled stejně, jako slepičí vejce. Ale jedno je zdravé a druhé zkažené, zasmrádlé.“ Promluvy P. Mariána jsou živé, neobvyklé, někdy i provokující. Vyzývá k pokoře a k tomu, abychom se nad druhé nepovyšovali. Často se i pod ošklivou skořápkou skrývá krásné jádro. „Pane je pravda co říkáš. Celníci a nevěstky nás předejdou do Božího království. Díky jaké vlastnosti? Díky pokoře. Velcí hříšníci a velcí světci. Oni jsou pokornými lidmi, nepotřebují se před druhými dělat ctnostnými… Porovnávají se s Ježíšem a vždycky vědí, že jsou maličcí, klopí oči.“ A podtitul poslední kapitoly:„Nesmrtelná duše stojí za všechny kopance.“ Knihu vydalo nakladatelství Cesta v roce 2015. Má 79 stran, cena 98 Kč. Text byl uveřejněn původně na křesťanském portálu www.cestaplus.sk. Přeji hezké čtení a duchovní užitek. Jaroslav Branžovský

Sobota 27.2.

8:00 Fara v Přerově Újezdec Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Dluhonice Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Přerov, Šířava Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Podolí Přerov, Šířava Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Předmostí, fara Centrum Sonus

Úterý 15.3.

17:30 10:00 15:00 17:30 17:30 19:00 17:00 8:00 9:00 9:00 16:30 14:30 16:00 16:00 16:00 8:45 19:30 19:30 19:30 17:30 14:30 17:30 18:00 18:45 16:00

Středa 16.3.

18:00 Přerov, sv. Vavřinec

Pondělí 29.2. Čtvrtek 3.3.

Pátek 4.3. Sobota 5.3.

Neděle 6.3. Pondělí 7.3. Úterý 8.3. Středa 9.3. Čtvrtek 10.3. Pátek 11.3. Sobota 12.3. Neděle 13.3. Pondělí 14.3.


Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Mše svatá v kapli v Újezdci Beseda pro maminky, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá v kapli v Dluhonicích Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Přednáška Centra pro rodinu, viz str. 10 Ranní mše svatá první soboty Schůzka ministrantů Setkání františkánského společenství Mariánské večeřadlo Ekumenická modlitba křížové cesty Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby matek Děkanátní modlitby mládeže Adorace a příležitost ke svaté zpovědi Mše svatá v kapli v Podolí Křížová cesta za nemocné Modlitby Fatimského apoštolátu Mše svatá ze slavnosti sv. Josefa Náboženství pro dospělé Setkání členů společenství Živého růžence farnosti Přerov Mše pro děti s přípravou na přijímání

Strana 15

Sob

n

Společné modlitby křížové cesty v postní době jsou v Přerově takto: Neděle 14:30 kostel na Šířavě a 14:30 kostel v Předmostí. Pondělí 17:15 kostel v Předmostí a pátek 17:15 kostel sv. Vavřince.

Sobota 6.2.

Neděle 7.2. Pondělí 8.2. Úterý 9.2. Středa 10.2. Čtvrtek 11.2.

Pátek 12.2. Sobota 13.2. Neděle 14.2. Pondělí 15.2. Středa 17.2. Čtvrtek 18.2.

Sobota 20.2. Pondělí 22.2. Úterý 23.2. Středa 24.2. Čtvrtek 25.2.

8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:30 Předmostí, fara 17:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 10:00 Pavlovice, fara 17:00 Pavlovice, fara 18:00 Předmostí, kostel 16:00 Centrum Sonus Popeleční středa Den přísného postu 16:00 Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 14:30 Nemocnice, LDN 16:00 Fara v Přerově 19:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 16:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Troubky 9:00 Centrum Sonus 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 14:30 Přerov, Šířava 15:00 Centrum Sonus 10:00 Pavlovice, fara 16:00 Fara v Přerově 18:45 Předmostí, fara 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Čekyně 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 9:00 Centrum Sonus 17:30 Podolí 10:00 Pavlovice, fara 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 9:00 Fara v Přerově 15:30 Fara v Přerově 18:45 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Fara v Přerově 19:30 Fara v Přerově

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Ranní mše svatá první soboty Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Masopust pro dospělé – Lorenco Dětský karneval - Lorenco Beseda pro maminky, viz str. 10 Začátek přípravy snoubenců, viz str. 10 Mše s udělováním pomazání nemocných Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté s udělováním popelce: Přerov 8:00 a 18:00 – Předmostí 18:00 Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Mše svatá v nemocnici, viz str. 3 Setkání františkánského společenství Setkání rodičů přípravy na přijímání Modlitby matek Zpovídání na začátku postu 16:00 - 18:00 Děkanátní modlitby mládeže Postní duchovní obnova, viz str. 13 Modlitby Fatimského apoštolátu Křížová cesta za manžele, viz str. 10 Schůzka animátorů mládeže děkanátu Beseda pro maminky, viz str. 10 Setkání seniorů Náboženství pro dospělé Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „C“ Mše svatá v kapli v Čekyni Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Schůzka ministrantů Mše svatá v kapli v Podolí Beseda pro maminky, viz str. 10 Pastorační rada Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Modlitby za Charitu Organizační schůzka k Noci kostelů, str. 13 Úklid kostela, skupina „A“ Pastorační rada Předmostí Modlitby matek

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Mlčoch, Rostislav Dočkal, Jaroslav Branžovský, Alena Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka březnového čísla je 24. února 2016. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Drahé sestry a bratři

Recommend Documents