Doporučení rozvoje sociálního podnikání v ČR

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Doporučení rozvoje sociálního podnikání v ČR Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Eva Abramuszkinová Pavlíková, Ph.D., M.A.

Bc. Andrea Lněničková

Brno 2013

Především děkuji vedoucí práce, Mgr. Evě Abramuszkinové Pavlíkové, Ph.D., M.A., za spolupráci, její cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat českým sociálním firmám Pro-Charitu s.r.o., Café Therapy a JITRO – centrum služeb s.r.o., jejich vedoucím pracovníkům a zaměstnancům za ochotu a poskytnuté informace. Rovněž děkuji své rodině za velkou podporu.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vytvořila samostatně dle pokynů vedoucí práce a za použití zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu literatury. V Brně dne 22. května 2013

__________________

Abstract Lněničková, A. Recommendation for development of social entrepreneurship in the Czech Republic. Diploma thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2013. The aim of this thesis is to propose recommendation on the development of social entrepreneurship in the Czech Republic with regard to its benefits and effectiveness. In this thesis the terms of social economy, social entrepreneurship and social enterprise are defined and described. The social economy is characterised for Europe and the Czech Republic. The practical part is devoted to the analysis of social entrepreneurship in selected European countries (UK, Italy, Sweden and France) and in the Czech Republic, where three Czech social enterprises and their employees are analysed. Based on the output of these analyses, the possible activities that can contribute to the development of social entrepreneurship in the Czech Republic are recommended. Keywords Social economy, social entrepreneurship, social enterprise, development of social enterprises.

Abstrakt Lněničková, A. Doporučení rozvoje sociálního podnikání v ČR. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Cílem diplomové práce je navrhnout doporučení dalšího rozvoje sociálního podnikání v České republice s ohledem na jeho přínos a efektivitu. V práci jsou definovány a popsány termíny sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik, charakterizována sociální ekonomika v Evropě a v České republice. Praktická část se věnuje analýze sociálního podnikání ve vybraných zemích Evropy (Velká Británie, Itálie, Švédsko a Francie) a v České republice, kde je provedena analýza tří českých sociálních firem a provedeno dotazníkové šetření jejich zaměstnanců. Na základě výstupu z těchto analýz jsou doporučeny další možné činnosti, které přispějí k rozvoji sociálních firem v České republice. Klíčová slova Sociální ekonomika, sociální podnikání, sociální podnik, rozvoj sociálních podniků.

Obsah

9

Obsah 1

Úvod

13

2

Cíl práce a metodika

15

3

4

2.1

Cíl práce ................................................................................................... 15

2.2

Metodika .................................................................................................. 15

Literární přehled 3.1

Společenská odpovědnost firem .............................................................. 17

3.2

Sociální ekonomika .................................................................................. 19

3.2.1

Sociální ekonomika jako třetí sektor ............................................... 19

3.2.2

Koncept sociální ekonomiky ............................................................ 21

3.2.3

Sociální ekonomika v Evropě.......................................................... 24

3.2.4

Sociální ekonomika v České republice............................................. 31

3.2.5

Sociálně znevýhodněné skupiny osob ............................................ 38

3.2.6

Legislativní rámec sociální ekonomiky v ČR .................................. 40

3.3

Sociální podnikání a sociální podnik ...................................................... 43

3.4

Sociální služby ........................................................................................ 48

Vlastní práce 4.1

53

Analýza sociálního podnikání a sociálních firem v Evropě.................... 53

4.1.1

Velká Británie .................................................................................. 53

4.1.2

Itálie ................................................................................................ 56

4.1.3

Švédsko ........................................................................................... 59

4.1.4

Francie.............................................................................................. 61

4.2

5

17

Analýza sociálního podnikání a sociálních firem v ČR .......................... 62

4.2.1

Společnost Pro-Charitu s.r.o. .......................................................... 66

4.2.2

Café Therapy ................................................................................... 69

4.2.3

JITRO – centrum služeb s.r.o. .........................................................73

4.2.4

Dotazníkové šetření u sociálních firem .......................................... 76

Diskuze a doporučení

83

10

Obsah

5.1

Návrh rozvoje sociálního podnikání v ČR .............................................. 83

6

Závěr

93

7

Seznam zdrojů

95

A

Dotazník pro zaměstnance českých sociálních podniků

104

Seznam obrázků

11

Seznam obrázků Obrázek 1: Společnost jako veřejný, tržní a třetí sektor ...................................... 20 Obrázek 2: Vztahy mezi pojmy sociální ekonomika, sociální služby a obecně prospěšná společnost ........................................................................................... 48 Obrázek 3: Věk respondentů ............................................................................... 78 Obrázek 4: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů.......................................... 78 Obrázek 5: Délka působení dotazovaných zaměstnanců ve firmě ...................... 79 Obrázek 6: Hodnocení celkové komunikace ve firmě ......................................... 80 Obrázek 7: Znevýhodnění zaměstnanců .............................................................. 81

12

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tabulka 1: SWOT analýza společnosti Pro-Charitu s.r.o. ................................... 69 Tabulka 2: SWOT analýza sociální firmy Café Therapy .......................................73 Tabulka 3: SWOT analýza společnosti JITRO - centrum služeb s.r.o. ................76

Úvod

13

1 Úvod Téma sociální ekonomiky je v dnešní době v Evropě velmi aktuální. Na zkoumání teorie i praxe se podílí velké množství expertů, jsou prováděny výzkumy, dotazníková šetření, pořádají se konference, jednotlivé země mezi sebou spolupracují, vyměňují si zkušenosti a vedou diskuse. Vznikají nové instituce, výzkumné společnosti i mezinárodní organizace. V souvislosti se sociální ekonomikou se mluví i o ekonomické síle třetího sektoru. Ten je tvořen soukromými ekonomickými subjekty nezávislými na státu, které sledují sociální a environmentální cíle v určitém místě (Dohnalová, 2006). V Evropě je koncept sociální ekonomiky rozvinutý zejména v západních zemích – Francii, Belgii, Itálii, Portugalsku, Španělsku a také ve Švédsku. Sociální ekonomika je zde důležitou částí celkové místní ekonomiky a má nezanedbatelné důsledky. Mezi země, které koncept sociální ekonomiky uznávají a kde sektor sociální ekonomiky funguje dobře spolu se sektorem neziskovým a dobrovolnickým, patří Kypr, Dánsko, Finsko, Řecko, Lucembursko, Lotyšsko, Malta, Polsko a Spojené království. Ve zbývajících evropských zemích – v Rakousku, České republice, Estonsku, Německu, Maďarsku, Litvě, Nizozemí a Slovensku – je o konceptu sociální ekonomiky nižší povědomí (Abramuszkinová Pavlíková, 2012). To je mimo jiné způsobeno jinou institucionální strukturou, praktickou politikou, legislativou a existencí bariér. Díky takto odlišnému prostředí ani není možné v těchto zemích přímo aplikovat zahraniční zkušenosti. Zájem zkoumat a dále rozvíjet koncept sociální ekonomiky neustále roste. Sociální ekonomika se stává nedílnou částí národního hospodářství a přispívá k řešení problémů sociálního státu. V České republice je ale stále nevyužitý potenciál a velký prostor pro budování sociální ekonomiky. I bez legislativního rámce zde vznikají subjekty sociální ekonomiky, které vytvářejí nová pracovní místa pro znevýhodněné skupiny osob na trhu práce a přispívají rozvoji společnosti. Z těchto důvodů se tato práce zabývá analýzou sociálního podnikání jak v evropských zemích s rozvinutou sociální ekonomikou, tak v České republice.

14


15

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem diplomové práce je navrhnout doporučení dalšího rozvoje sociálního podnikání v České republice s ohledem na jeho přínos a efektivitu. Cílem teoretické části je definovat a popsat termíny sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik, charakterizovat sociální ekonomiku v Evropě a v České republice. Cílem praktické části práce je popsat současnou situaci a provést analýzu sociálního podnikání ve vybraných zemích Evropy a v České republice.

2.2 Metodika Diplomová práce je rozdělena do tří částí: literárního přehledu, vlastní práce a diskuze a doporučení. V literárním přehledu je charakterizována sociální zodpovědnost firem, která úzce souvisí se sociální ekonomikou, sociální ekonomika a třetí sektor, dále pak vývoj a současný stav sociální ekonomiky jak v Evropě, tak v České republice, sociální podnikání a sociální podnik. V charakteristice sociální ekonomiky v Evropě je také popsán postoj Evropské unie k této problematice. V popisu sociální ekonomiky v České republice je zahrnuta charakteristika současného stavu, podpora, ekonomický rámec subjektů sociální ekonomiky, její legislativní rámec a hlavní sociálně znevýhodněné skupiny osob v České republice. V závěru literárního přehledu je uvedena problematika sociálních služeb, protože je to jedna z významných oblastí, kde lze principy sociální ekonomiky uplatnit a české sociální podniky v této oblasti často podnikají. Ve vlastní práci je nejprve prostřednictvím analytické metody popsán současný stav sociálního podnikání a sociálních firem ve vybraných zemích Evropy – ve Velké Británii, Itálii, Švédsku a Francii. Tyto země byly vybrány především proto, že je zde koncept sociální ekonomiky na velice rozvinuté úrovni. U Velké Británie, Itálie a Švédska jsou popsány úspěšné sociální podniky, které by mohly být vzorem pro každou sociální firmu v Evropě. Všechna data týkající se sociálního podnikání v zahraničí jsou sekundární a jsou získána z adekvátních literárních a internetových zdrojů. Druhá polovina praktické části práce se zabývá analýzou současného stavu sociálního podnikání a podniků v České republice, kde tento koncept není tak rozvinutý. Jsou zde uvedeny výsledky nově zveřejněného dotazníkového šetření, které bylo provedeno mezi 100 českými sociálními podniky obecně prospěšnou společností

16


P3 – People, Planet, Profit o.p.s. K analýze českého sociálního podnikání byly vybrány tři české sociální podniky: Pro-Charitu s.r.o., Café Therapy a JITRO – centrum služeb s.r.o. Tyto firmy provozují podnikatelské aktivity na českém území, alespoň od roku 2012 a zaměstnávají maximálně 100 zaměstnanců, mezi kterými musí být i osoby zdravotně či sociálně znevýhodněné. Tyto podniky byly vybrány ne proto, že by byly vzorovými, ale protože se ve svém podnikání stále potýkají s různými problémy. Dále mají všechny velmi zajímavé podnikatelské činnosti a zaměstnávají různé skupiny osob zdravotně či sociálně znevýhodněných. Data jsou primární a získaná prostřednictvím kvalitativního dotazování. Dotazování probíhalo formou osobního rozhovoru, kde vedoucí pracovníci sociálních firem odpovídali na otázky v rámci připraveného strukturovaného rozhovoru. Sesbíraná data se týkají obecné činnosti firem, jejich současné situace, nabídky výrobků a/nebo služeb, zákazníků, zaměstnávání zdravotně či sociálně znevýhodněných osob a financování činností. Pro jednotlivé podniky je vypracována SWOT analýza, která popisuje silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby dané firmy. Díky ní je možné určit problémy i další možnosti růstu. V práci je také využito kvantitativních metod dotazování. Dotazníkovým šetřením ve formě papírových dotazníků byli osloveni zaměstnanci tří výše uvedených sociálních firem. Ke zhodnocení současné situace českých podniků mělo být využito metody benchmarkingu, což je proces porovnávání organizace s organizací, která byla zvolena jako vhodná k měření. Bohužel v České republice je využití této metody prozatím nereálné, protože v oblasti sociální ekonomiky žádná organizace vhodná k měření stanovena doposud nebyla. Díky provedeným analýzám sociálního podnikání ve vybraných zemích Evropy a v České republice je možné navrhnout doporučení rozvoje sociálního podnikání a podniků v České republice. V diskuzi jsou navrženy možnosti jednotlivých činností sociálních podniků tak, aby se mohly dále rozvíjet. Doporučení jsou rozdělena do šesti oblastí: legislativa a financování, doporučení pro nově vznikající a rozšiřující se podniky, spolupráce, zákazníci, zaměstnanci a další možné činnosti podnikání.

Literární přehled

17

3 Literární přehled 3.1 Společenská odpovědnost firem Komise evropských společenství definuje Corporate social responsibility, neboli společenskou odpovědnost firem (dále jen CSR), jako „koncept, kdy podniky začleňují sociální a ekologická hlediska do svých obchodních operací a jejich vztahů se zúčastněnými subjekty na bázi dobrovolnosti (GREEN PAPER, 2001).“ Odpovědnost firmy nespočívá pouze v dodržování legislativy, ale dávat něco navíc, investovat do lidského kapitálu, do vztahů mezi zúčastněnými stranami a do životního prostředí a díky tomu mohou mít společensky odpovědné firmy určitou konkurenční výhodu. Jedná se např. o řízení vztahů a vzdělávání zaměstnanců, zlepšení pracovních podmínek, atp. a mohou vést ke zvýšení produktivity práce, tím i výstupu, což vede k růstu firmy a konkurenční výhodě. Nejedná se pouze o doplněk k podnikání, ale je to přímo i styl řízení. CSR stojí na dobrovolnosti, na plnění nad rámec zákonných povinností a sleduje zejména dlouhodobý a trvalý rozvoj. CSR se netýká pouze velkých nebo nadnárodních společností, ale zaujímá i podstatnou část ve všech typech společností, sektorů i u malých a středních firem, které mají celkově poměrně vysoký podíl na HDP a zaměstnanosti. Ekonomický dopad sociální odpovědnosti společností může být pozitivní i negativní, může mít přímé a nepřímé účinky. Pozitivní přímé účinky mohou např. vznikat z lepšího pracovního prostředí, což vede k zvýšení produktivity, nebo zefektivněním využívání přírodních zdrojů. Nepřímé účinky pak vycházejí ze zvýšené pozornosti spotřebitelů, investorů a distributorů a tím ke zvýšení šancí na trhu. Naopak např. kvůli kritice podnikatelských praktik může mít negativní dopad na pověst, image či značku společnosti (GREEN PAPER, 2001). Putnová a Seknička (2007) uvádí složení CSR ze tří základních oblastí: ekonomické efektivnosti, environmentální odpovědnosti a společenské angažovanosti. Vedle základního cíle podnikání, tedy dosahování zisku, se společensky odpovědná firma rovněž podílí na řešení společenských problémů, které se týkají zákazníků, zaměstnanců, životního prostředí, komunity či společnosti obecně. Ekonomická oblast zahrnuje etické a transparentní chování firmy, dodržování kodexů dobrého chování a etických kodexů a vytváření vztahů se zainteresovanými skupinami – zákazníky, zaměstnanci, dodavateli, investory atd. V sociální sféře firma dbá na bezpečnost a zdraví svých zaměstnanců a na dodržování lidských práv, zaměstnává starší osoby, handicapované či cizince, nezaměstnává děti, v případě propouštění se chová zodpovědně, např.

18


se zapojí do rekvalifikace zaměstnanců pro zvýšení šance jejich uplatnění na trhu práce. Environmentální činností podnik analyzuje jeho vliv na životní prostředí, což se týká zejména dodržování ekologických standardů. Součástí této činnosti je také podpora či vývoj technologií, které jsou k životnímu prostředí šetrnější, ochrana přírodních zdrojů, úspora energií, recyklace odpadů atd. Podle Bartošové (2006) existuje vedle výše uvedeného rozdělení CSR do tří sfér další rozdělení, a to na vnitřní a vnější prostředí CSR. Do vnitřního prostředí se řadí fyzické prostředí, pracovní podmínky, minority, organizační struktura a styl managementu, komunikace, transparentnost, vzdělávání a trénink. Vnější prostředí firmy a CSR je zaměřeno především na vztahy – vztahy v komunitě, k zákazníkovi, k dodavatelům, k životnímu prostředí, k zainteresovaným stranám a také sem patří nové možnosti, které společenská odpovědnost nabízí. V zahraničí CSR vykazuje neustále vzrůstající trend, kterému se snad Česká republika s postupem času vyrovná. Čím dál více firem přistupuje k tomuto konceptu zodpovědně, koná společensky odpovědné aktivity, angažuje se v komunitě a realizuje projekty, které jsou prospěšné veřejnosti. Výhody plynoucí z udržování tohoto konceptu nejsou ve většině případů měřitelné materiálně, velká část je povahy nemateriální. Firma také působí na okolí lépe, než její konkurence, která nemá žádnou strategii CSR, působí věrohodně, zpravidla je produktivnější díky spokojenějším zaměstnancům a buduje si reputaci, díky které může získat další výhody na trhu (Kuldová, 2010). Nejdůležitějším vnitrostátním právním předpisem v České republice, který se týká CSR je Národní Zákoník práce, Zákon o ochraně spotřebitele, Zákon o obecné bezpečnosti výrobků a Právo životního prostředí. V roce 2000 Česká vláda přijala Národní politiku kvality, jejíž prioritou je CSR. Strategickými cíli na rok 2013 pro Vládu je podpořit propagaci CSR, podílet se na ocenění za CSR a vytvořit diskusní fórum pro terminologii společenské zodpovědnosti. Mezi hlavní CSR subjekty v České republice patří Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Business Leaders Forum a Česká společnost pro jakost (Abramuszkinová Pavlíková, 2012). CSR a sociální podnikání mají mnoho společného a zaměřují se na podnikatelské aktivity, které jsou prospěšné společnosti a/nebo životnímu prostředí.


19

3.2 Sociální ekonomika 3.2.1

Sociální ekonomika jako třetí sektor

Sociální ekonomika je v literatuře charakterizována především jako třetí sektor národního hospodářství. Třetí sektor, dále také označovaný jako sektor neziskový, dobrovolnický nebo občanský, se prolíná se sektorem veřejným, tedy státem a sektorem tržním, rozšiřuje nabídku takových služeb a statků, které státní sektor není schopen zabezpečit, nebo které tržní sektor nenabízí z důvodu nízké ziskovosti. Subjekty třetího sektoru poskytují své výrobky či služby zejména v oblastech zdravotnictví, sociálních služeb, vzdělávání, kultury a rekreace (Dohnalová, 2006). V rámci třetího sektoru vznikly dva konceptuální proudy, které jsou v literatuře označovány jako občanský sektor a sociální ekonomika. Oba proudy mají velké množství shodných znaků, přičemž občanský sektor má své kořeny a je používán zejména v USA, sociální ekonomika pak v Evropě. V souvislosti s rozsahem tématu a s ohledem na danou problematiku je v práci dále pracováno pouze s evropským konceptem sociální ekonomiky. Pojem třetí sektor vznikl kvůli vymezení organizací, které nepatří ani do tržního, ani do státního sektoru. Je v něm zahrnut koncept sociální ekonomiky, solidární ekonomiky, organizace občanského sektoru, sociální podnik a sociální podnikání (Dohnalová, Průša, 2011). Na základě legislativy zahraničních zemí lze konstatovat, že převážnými subjekty sociální ekonomiky jsou družstva, asociace, vzájemné společnosti a nadace. Definice tohoto sektoru vznikala velmi dlouho, v době, kdy už dávno existovala družstva i dobrovolnické organizace (Dohnalová, 2006). Třetí sektor jako takový se začal rozvíjet zejména v 80. letech 20. století, kdy začaly vznikat nové problémy v souvislosti se změnami sociálně ekonomických podmínek a vznikala potřeba doplňovat trh a stát, propojovat ekonomické a sociální záměry. Ve velkém počtu zemí dochází ke změnám poskytovatelů služeb, veřejné instituce jsou nahrazovány subjekty třetího sektoru a to také prostřednictvím uzavírání smluv s vládou (Anheier, 2002). Stát navíc k jejich podpoře zavedl zvláštní programy a projekty. Hlavní rozvinutou oblastí, kde stát a třetí sektor spolupracují, je umisťování pracovně znevýhodněných osob na trhu práce (Dohnalová, Průša, 2011). Sociální ekonomika je tvořena soukromými ekonomickými subjekty, které nejsou závislé na státu a od tržních ekonomických subjektů se liší tím, že v první řadě nesledují zisk, ale sociální a environmentální cíle a to zejména v dané oblasti. Jako v tržním sektoru i zde jsou produkovány výrobky či služby, jsou zde vytvářena pracovní místa, obzvlášť pro sociálně znevýhodněné občany a v některých případech zde pracují i dobrovolníci. Díky třetímu sektoru roste

20


počet poskytovaných služeb – především takových, které tržní sektor nenabízí díky nízké ziskovosti – a tím je tento sektor čím dál více spojován s ekonomickou rolí. Primární je tu ale stále prosazování a rozšiřování hodnot ve společnosti (Defourny, Pestoff, 2008). Smíšená ekonomika Ve smíšené ekonomice vedle sebe existují tři sektory ekonomiky: veřejný, tržní a sociální (neboli třetí sektor), kde jediným ziskovým sektorem je tržní. Veřejný sektor je spojen se státem a vládou, tržní sektor tvoří produkci zboží a služeb a třetí sektor byl definován v předchozí kapitole. Tyto tři sektory se vzájemně doplňují, pokud jeden z nich selhává, druhý ho nahrazuje – pokud např. dojde k selhání tržního sektoru, nahrazuje ho veřejný i třetí sektor a tím dochází k jejich rozvoji. Úkolem veřejného sektoru je plnit tři základní funkce – ekonomickou, sociální a politickou. Ekonomická funkce zabezpečuje veřejné statky, a pokud je to nezbytné či trh selže a vznikají negativní externality, tak odstraňuje či minimalizuje jejich následky. Veřejný sektor také ovlivňuje míru zaměstnanosti, a to díky vytváření pracovních příležitostí a podmínek. Sociální funkce zabezpečuje prospěšnost činností tohoto sektoru, poskytuje nebo zajišťuje služby pro sociálně slabé skupiny obyvatel, ovlivňuje sociální vazby i postavení obyvatel. Poslední, politická funkce, se týká procesu veřejné volby. Veřejný sektor je jako část národního hospodářství financován z finančních prostředků veřejného rozpočtu, a to protože zabezpečuje veřejné statky na neziskovém principu (Peková, Pilný, 2002).

Obrázek 1: Společnost jako veřejný, tržní a třetí sektor Zdroj: Holloway, 2001

Jak uvádí Anheier (2002), ve smíšené ekonomice dochází k propojení ekonomického, sociálního a politického přístupu. Tři výše zmíněné sektory


21

a jejich subjekty zde koexistují a jak dochází k vývoji oblastí i oborů, mohou se přístupy jednotlivých subjektů měnit. Postupem tak může dojít k tomu, že přístup třetího sektoru bude výhodnější než přístup sektoru veřejného. Sektory také ve vybraných oblastech nabízejí stejné služby. Zde pak záleží na volbě a možnostech spotřebitele, čí služby využije. Tak dochází k tomu, že pro určitou skupinu obyvatel je přijatelnější využití služeb třetího sektoru, než podnikatelských subjektů nebo institucí státní správy. Tuto domněnku také dokazují mnohaleté mezinárodní výzkumy. 3.2.2

Koncept sociální ekonomiky

Termín sociální ekonomika je vymezován subjekty, které do ní spadají. Tyto subjekty mají různé právní formy a lze je vymezovat buď právněinstitucionálním, nebo normativním přístupem. Právně-institucionální pohled vymezuje sociální ekonomiku z pohledu právních a institucionálních forem, pod nimiž subjekty sociální ekonomiky působí. Hlavními druhy subjektů jsou družstva, vzájemně prospěšné společnosti, asociace, nadace a sociální podniky (Defourny, Develtere, Fonteneau, 2000). Pokud jsou subjekty sociální ekonomiky vymezovány na základě společných principů, v rámci kterých subjekty fungují, jedná se o normativní přístup. V tomto přístupu se nebere ohled na právní a institucionální formy (Defourny, Develtere, Fonteneau, 2000). Základními principy subjektů sociální ekonomiky je jejich soukromý charakter, samosprávné rozhodování, demokratické řízení a kontrola, ekonomická aktivita, která spočívá v poskytování výrobků a/nebo služeb lidem, formální organizovanost a dobrovolnost. Hlavním účelem, proč subjekty vznikají, je právě poskytování služeb lidem, komunitě a společnosti (Dohnalová, Průša, 2011). Louis Favreau uvádí pět základních charakteristik subjektů třetího sektoru, ale zdůrazňuje, že v sociální ekonomice jsou vytvářeny také jiné alternativy. Podle něj jsou subjekty sociálního podnikání zakládány z důvodu potřeby uspokojovat nově vzniklé kolektivní potřeby a jejich cíli jsou společné ekonomické aktivity a sociální prospěšnost. To vše na základě demokratického přístupu a spravedlivém rozdělení rolí, kde není kladen důraz na majetkové poměry. Subjekty jsou většinou také ve společném vlastnictví a nabízí zboží a/nebo služby na veřejném či soukromém trhu. Důležité je, že subjekty sociální ekonomiky jsou na státu nezávislé. Základními oblastmi sociální ekonomiky je začlenění znevýhodněných osob na trh práce a do společnosti, poskytování služeb osobního charakteru sociálně či zdravotně znevýhodněným lidem, např. dětem, starším osobám apod., a poslední základní oblastí je také zaměření

22

na rozvoj oblastí, které mohou, znevýhodněné (Dohnalová, 2006).


ale

nemusí

být,

nějakým

způsobem

Subjekty třetího sektoru Při definici charakteru organizací působících ve třetím sektoru se nejčastěji vychází z definice L. Salomona a H. K. Anheiera. Třetí sektor je tvořen takovými subjekty, které jsou (Anheier, 2002):  organizované, mají jasně definovanou organizační strukturu, fungují na základě zakládací listiny,  soukromé, nejsou závislé na státě, jsou oddělené od vlády,  nerozdělující zisk, který je vložen zpět do chodu organizace či do místní komunity,  samosprávné, mají vnitřní strukturu, určené řídící a kontrolní kompetence,  dobrovolnické, členové v organizaci působí zcela dobrovolně a jednotlivé subjekty se v intenzitě dobrovolnosti dále liší. Obdobně v dokumentu The Commission and Non-Governmental Organisations: Building a Stronger Partnership1, který vypracovala Evropská komise v roce 2000, jsou uvedeny následující rysy, které odlišují organizace třetího sektoru od subjektů na trhu tržním (European Commission, 2000):  odlišnost od neformálních uskupení stupněm formální institucionální existence,  neziskovost, účelem není rozdělení zisku mezi vedoucími pracovníky či členy organizace,  nezávislost, svobodné rozhodování pouze na základě vlastních pravidel,  nestrannost řízení, řídící pracovníci se neorientují na své osobní výhody,  aktivita na veřejnosti, usilují a zlepšení podmínek lidí, skupin nebo společnosti a svou činností přispívají k veřejnému prospěchu. V dalším dokumentu Evropské komise, tentokrát z roku 1997, Communication from the Commision on Promoting the Role of Voluntary Organisations and Foundations in Europe2, jsou popsány funkce, které musí každý subjekt třetího sektoru plnit. Jedná se o (European Commission, 1997):

1 2

Komise a nevládní organizace: budování silnějšího partnerství Sdělení komisí o podpoře úlohy dobrovolných organizací a nadací v Evropě


23

 výkon zdravotních, sociálních, tréninkových, informačních, poradenských nebo podpůrných služeb či jejich zajištění,  obhajoba, prosazování účelů nebo zájmů skupin s povahou změny veřejného mínění,  vzájemná pomoc, sledování společných zájmů a potřeb ostatních subjektů třetího sektoru, sdílení informací, vzájemná podpora a spolupráce,  koordinace aktivit, podpora dalším organizacím působícím v dané oblasti a zajištění spolupráce třetího sektoru s úřady. Mezinárodní společnost Civil Society Index zveřejnila výsledky projektu CIVICUS3, kde s ohledem na různorodost zemí uvádí konkrétní typy subjektů třetího sektoru, jedná se zejména o veřejné prospěšné filantropické organizace, náboženské, místní organizace, organizace advokační, obhajující veřejný zájem, rozvojové a sociální neziskové organizace (Holloway, 2001). Družstva, vzájemné společnosti, asociace a nadace jsou považovány za čtyři základní pilíře sociální ekonomiky. Na základě popsaných definic a charakteristik je ale možné uvažovat pouze takové subjekty, které vykonávají určitou ekonomickou činnost. Každý typ subjektu se zpravidla orientuje na jiné oblasti, společné mají ale to, že se zaměřují na regionální rozvoj, který spočívá v poskytnutí sociálních služeb či vytvoření nových pracovních míst v daném místě. Družstva se pohybují v oblasti bankovnictví, ve výrobě, zemědělství a maloobchodě. Jedná se o otevřená a dobrovolná členství, kde všichni členové mají stejnou váhu hlasů, a rozhodování je založeno na většinovém principu. Každý člen přispívá svým jměním, které se může měnit a důležité je zachování autonomie a nezávislosti. Asociace se pohybují v oblasti zajištění sociálních a zdravotních služeb, sportu, rekreace, poskytování péče o starší občany a děti. Jako družstva jsou založené na dobrovolnosti a otevřeném členství, hlasy mají stejnou váhu, členové zde také dávají příspěvky, prvotní vklad zde ale není nutný a samozřejmě si zachovávají autonomii a nezávislost. Tato charakteristika platí také pro vzájemné společnosti, s tím rozdílem, že podnikají spíše v oblastech zdravotnictví, pojišťovnictví a poskytování hypoték. Nadace, které jsou posledním, čtvrtým pilířem, jsou řízené správní radou, podmínkou je nabytí majetku dary a příspěvky a nejčastěji se vyskytují v oblastech financování a provedení výzkumů, v podpoře projektů od mezinárodní po místní úroveň a k podpoře dobrovolnických služeb (Dohnalová, 2006).

3

latinský termín, do češtiny volně přeloženo jako „města“ nebo „komunity“

24

3.2.3


Sociální ekonomika v Evropě

Původní koncept sociální ekonomiky byl vykládán v mnohem širším kontextu, než je tomu dnes. Byl to jakýkoliv ekonomický jev, který měl alespoň trochu společného se sociálním rozměrem nebo obráceně. Tento pojem poprvé představil Charles Dunoyer ve Francii v roce 1830 (Defourny, Develtere, Fonteneau, 2000). Vůbec první termín „sociální ekonomika“ byl veřejně přijat právě ve Francii v roce 1981, kdy byl vládním dekretem zaveden do legislativy. S tím byla zároveň založena Delegace sociální ekonomiky (Dohnalová, 2006). Značný rozvoj v Evropě začal zejména v první polovině 20. století, ale mezi 50. a 70. lety byl v západní Evropě utlumen díky růstu sektoru státního a soukromého, sociální státy navíc sociální ekonomiku potlačovaly. V 70. a 80. letech dochází k řadě změn a problémů – mění se hospodářská politika, její intervencionistický typ je spojen s negativními důsledky pro ekonomiku a vzniká názor, že současný systém sociálních příjmů utlumuje iniciativu. Díky tomu velká část zemí (v Evropě např. Velká Británie, Francie, Německo) upřednostňuje konzervativní ekonomiku s omezením státních výdajů. Tak zde vzniká prostor pro neziskové organizace, které mohou poskytovat služby, které doposud poskytoval pouze stát (Salamon, 2000). Tento pokrok se však netýká střední a východní Evropy, kde je středem ekonomiky stát. Sice tu družstva (jako jeden ze subjektů sociální ekonomiky) vznikají a působí, chybí zde však princip dobrovolnictví a demokracie. Do popředí se sociální ekonomika dostává koncem 20. století, v době, kdy se v zemích západní Evropy projevují velké nedostatky sociálního státu. Nedokáže řešit dlouhodobou nezaměstnanost, sociální vyloučení, vzdělávání, udržení životní úrovně osob v důchodu a další. Vzniká tak smíšený sociální stát a tři sektory: veřejný, tržní a třetí - neziskový. Tento třetí sektor je schopen posilovat zaměstnanost, sociální soudržnost, místní rozvoj apod., ale i jeho vznik doprovází problémy. Problémem z hlediska makroekonomie je roztříštění sektoru, tlumení specifických rysů subjekty sociálního podnikání, či dokonce přeměna na tržní ziskovou společnost, vznik závislosti subjektů sociální ekonomiky na státu. Pro další vývoj sociální ekonomiky je proto nezbytné vytvořit mechanismy, které zabrání závislosti tohoto třetího sektoru na zbývajících dvou sektorech a vyřešit problémy, které subjekty sociální ekonomiky mají se získáváním finančních prostředků na jejich provoz a investice. Jako velmi dobrá a přijatelná řešení se jeví dvě možné alternativy navržené profesorem Victorem Pestoffem, který je švýcarským odborníkem pro sociální ekonomiku a členem společnosti EMES (the


25

Emergence of Social Enterprises in Europe4). Ten říká, že buď dojde k posílení třetího sektoru a sociální ekonomiky jako alternativy k poskytování zboží a služeb sektorem veřejným a tržním, nebo naopak budou sociální služby nabízeny v rámci tržního sektoru (Chaves, Monzón, 2007). Dalším důležitým mezníkem byla Charta sociální ekonomiky. Ta byla sepsána Národní radou pro vztahy mezi vzájemnými společnostmi, družstvy a asociacemi v roce 1980 ve Francii a sloužila k popsání subjektů třetího sektoru a jeho subjektů na evropské úrovni. V chartě jsou popsány hodnoty, které jsou společné pro všechny subjekty třetího sektoru – demokratický přístup v řízení, rovnoprávné hlasování, svobodná účast členů organizace, utužování vztahů členů prostřednictvím vzdělávání a informovanosti. Každý subjekt má právo se rozvíjet a poslední je právo přebytku, které znamená, že zisk musí být vynaložen na společné zájmy členů nebo organizace (Alaitru, 2005). Koncept sociální ekonomiky, jak je znám dnes, se v Evropě i v USA objevuje na počátku 90. let. Může za to zájem o nový směr podnikání, orientace na sociální, ekonomické a environmentální cíle. Tak se sociální ekonomika stává ve vyspělých zemích novým trendem ekonomického rozvoje (Defourny, 2004). Jelikož se jednalo o zcela nový koncept, vznikla řada institucí a výzkumných organizací pro studium a rozvoj sociální ekonomiky. V roce 1996 vznikla síť pro studium vývoje sociálního podnikání v Evropě s názvem EMES. Tato síť usiluje o spojení existujících evropských univerzitních výzkumných center působící v oblasti sociální ekonomiky a podnikání a o vybudování databáze s teoretickými i empirickými znalostmi. V současnosti je v síti 9 výzkumných center (EMES, 2013). Nejdříve docházelo k rozvoji sociální ekonomiky ve Francii, kde je nyní celý třetí sektor ztotožňován se sociální ekonomikou. I ve Španělsku a Velké Británii má sociální ekonomika dlouholetou tradici a v Itálii dochází k rozvoji této ekonomiky v souvislosti s nedostatkem veřejných služeb v zemi (Defourny, 2004). V roce 2003 Velká Británie vytvořila projekt LNet, Enterprise and innovation in deprived urban areas: sparing the European experience5, do kterého se k Velké Británii připojily čtyři země Evropy: Česká republika, Itálie, Nizozemí a Spolková republika Německo. Cílem tohoto projektu je rozšiřovat možnosti trhu práce, začleňovat sociálně a zdravotně znevýhodněné osoby a sociální skupiny do společnosti a hledat nové možnosti sociálního podnikání, které jsou schopné řešit aktuální sociální a ekonomické problémy ve vybraných částech velkoměst, resp. v hlavních městech zapojených volně přeloženo jako Vznik sociálních podniků v Evropě volně přeloženo jako LNet, Podnikání a inovace v zanedbaných městských částech: ušetření evropských zkušeností 4 5

26


zemí (The Learning Network, 2013). Ve Francii je od roku 2006 připravován projekt k vytvoření mezinárodní sítě vzdělávacích institucí pod záštitou institutů ICOSI (Institut de Coopération Sociale Internationale6) a CECOP (Confédération Européenne des Coopératives de Production et de Travail Associé, des Coopératives Sociales et des Entreprises Sociales et Participatives7). Cílem tohoto projektu je vypracování totožné definice sociální ekonomiky pro celou Evropu a stanovení srovnávacích kritérií. Tato kritéria pak budou sloužit při vzdělávání v sociální ekonomice. Těmito kroky chtějí instituce zvyšovat povědomí o sociální ekonomice a jejích subjektech prostřednictvím vzdělávání profesních skupin včetně studentů univerzit. Zapojené univerzity a instituce by si měly měnit zkušenosti, získané znalosti dále šířit a tím současně vytvářet nový obor, který bude organizacemi sociální ekonomiky, univerzitami a institucemi nabízen. Vzdělávací instituce vycházejí především z výzkumů mezinárodních projektů a studií. Velmi rozsáhlý a známý je francouzský výzkum EMES, vzdělávací instituce čerpají z výzkumu třetího sektoru Center for Civil Society Studies8 prováděný Institutem veřejných studií americké John Hopkins univerzity a projekt Civil Society Index občanské společnosti CIVICUS. Dalším důležitým zdrojem jsou také studie Helmuta Anheiera, který ve Velké Británii založil Center for Civil Society, London School of Economics and Political Science9. V Evropě vzniklo velké množství institucí, které se zabývají sociální ekonomikou, především vznikly a vznikají ve Francii, Španělsku, Belgii a Itálii, kde je sociální ekonomika poměrně rozvinutá (Dohnalová, 2006). Evropská výzkumná společnost EMES EMES je zkratka názvu francouzského výzkumu na téma Vznik sociálních podniků v Evropě, jejímž zakladatelem je přední odborník na problematiku sociální ekonomiky a sociálních podniků profesor Jacques Defourny. Nejdříve vznikla síť výzkumníků v rámci programu organizovaného Evropskou komisí, která realizovala výzkum v letech 1996–1999. Samotná výzkumná společnost EMES byla založena v roce 2002 v Bruselu. V rámci výzkumu bylo vypracováno velké množství studií, jejichž cílem bylo porozumění rozdílným zkušenostem mezi zeměmi a seznámení se s úrovněmi subjektů třetího sektoru. Díky EMES je Mezinárodní institut sociální spolupráce volně přeloženo jako Evropská konfederace dělnických a zaměstnaneckých družstev, sociálních družstev, sociálních a participativních podniků 8 volně přeloženo jako Studie Centra pro občanskou společnost 9 volně přeloženo jako Centrum pro občanskou společnost, Londýnská škola ekonomiky a politologie 6 7


27

sociální ekonomika definována a na evropských univerzitách se rozvíjí vzdělávání v této oblasti. V posledních letech se společnost soustředí na definice základních kritérií pro identifikaci sociálních podniků zvlášť pro každou zemi, která je členem Evropské unie, a to především z důvodu jejich vzájemné odlišnosti. Současná definice se tak postupně doplňuje a reviduje (EMES, 2013). Členové společnosti ve výzkumech, svých studiích a publikacích kladou důraz na historičnost a využívají znalosti z oborů sociologie, politologie, managementu a ekonomie (Dohnalová, Průša, 2011). Evropská výzkumná společnost podporuje sociální ekonomiku jako nový ekonomický přístup, který ovlivňuje a přetváří původní pojetí třetího sektoru. Upozorňuje na aktuální problémy, které je nutné řešit, jako např. strukturální nezaměstnanost, vysoký schodek státního rozpočtu, problémy sociální politiky, a navrhuje využití třetího sektoru k pomoci jejich řešení. Studie výzkumné společnosti ukazují, že sociální stát se postupně mění ve smíšený sociální stát a rozvinuté průmyslové společnosti míří k nové definici jednotlivců, společnosti a státu. Odpovědnost neleží pouze na státu, ale je rozdělena mezi veřejné instituce, ziskové organizace a subjekty třetího sektoru (Defourny, 2004). Defourny (2004) uvádí následující faktory, které spojují subjekty tržní ekonomiky s organizacemi ze ziskového sektoru. Zdůrazňují podnikatelský charakter subjektů sociální ekonomiky: spolky si mezi sebou či s tržními společnostmi konkurují, tvoří vnitřní strukturu organizace podle vzoru z tržního sektoru nebo vysoké ekonomické riziko související s úspěchem zboží či služeb na trhu. Jak uvádí Defourny (2004), právě výzkum společnosti EMES a jeho výstupy umožnily přímo definovat výše uvedené charakteristiky subjektů třetího sektoru, jejichž záměrem je poskytovat služby členům společnosti či jí samotné. Společnosti nejsou zakládány za účelem zisku, který si vedení podniku nerozděluje mezi sebe, ale je buď investován do dalšího rozvoje činností, nebo je využit veprospěch společnosti. Dále jsou subjekty převážně financovány z prostředků získaných tržními aktivitami (min. 50 %), ale také mají zdroje od orgánů místní samosprávy, z darů, dobrovolnictví a v dnešní době také z dotací. Důležitou charakteristikou je nezávislost řídících orgánů a demokracie v rozhodování.

28


Mezinárodní výzkumná organizace CIRIEC Mezinárodní výzkumná organizace CIRIEC (International Centre of Research and Information on the Public, Social and Cooperative Economy10) vznikla v roce 1947 a sbírá data, realizuje výzkumy a vydává publikace, které jsou zaměřené na ekonomiku a činnosti související s poskytováním obecně prospěšných služeb po celém světě. Má zastoupení v 15 zemích, z těch evropských jsou to Belgie, Francie, Německo, Itálie, Portugalsko, Španělsko a Švédsko. Jelikož organizace působí na světové úrovni, sociální ekonomiku mapuje z globálního úhlu pohledu. Pro Evropu jsou významné dvě studie z let 2000 a 2007. Studie z roku 2000 poskytuje poznatky o míře zaměstnanosti v rámci sociální ekonomiky v Evropě, definuje trendy v této oblasti a analyzuje politiky jednotlivých zemí, které přispívají k rozvoji sociální ekonomiky. Tento výzkum se týkal 15 zemí Evropy (CIRIEC, 2000). Druhý výzkum, který probíhal v roce 2007, byl vypracován organizací CIRIEC na žádost Evropské komise. Tato studie pohlíží na sociální ekonomiku z historického kontextu a popisuje rozdílné přístupy analyzovaných 25 evropských zemí ke třetímu sektoru. Dále popisuje, jaký je rozsah aktivit sociální ekonomiky a jaký je její přínos pro společnost (Chaves, Monzón, 2007). CIRIEC navrhuje pracovní definici sociální ekonomiky na normativním přístupu: „Sociální ekonomika je soubor soukromých, formálně založených společností, s rozhodovací samostatností a svobodou členství, jež byly vytvořeny za účelem splnění potřeb jejich členů prostřednictvím trhu a výroby zboží a poskytování služeb, pojištění a finančních služeb, kde rozhodování a jakékoli rozdělování zisků nebo přebytků mezi členy není přímo svázáno s kapitálem nebo poplatky zaplacenými jednotlivými členy, kteří mají každý jeden hlas. Sociální ekonomika také zahrnuje soukromé a formálně založené organizace s rozhodovací samostatností a svobodou členství, které poskytují netržní služby pro domácnosti a jejichž případné přebytky není možné vyčlenit pro ekonomické agenty, kteří je vytvářejí, kontrolují nebo financují (Chaves, Monzón, 2007).“ V rámci Evropy jsou v sociální ekonomice značné rozdíly, ale lze určit jádro, které je pro všechny země společné. Toto jádro je tvořeno družstvy, vzájemnými společnostmi, sdruženími a nadacemi. V jednotlivých zemích jsou pak i jiné formy – sociální firmy, rozvojové agentury, komunitní nadace, integrační podniky, zvláštní střediska zaměstnanosti, dobrovolné organizace a sociálně zaměřená sdružení (Chaves, Monzón, 2007).

volně přeloženo jako Mezinárodní centrum pro výzkum a informace o veřejné, sociální a družstevní ekonomice 10


29

Pozice Evropské unie Sociální ekonomika je v Evropské unii (dále jen EU) čím dál více uznávanější formou podnikání, subjekty sociální ekonomiky jsou pro EU významné z hlediska ekonomických, sociálních a politických zájmů. Sociální ekonomika a její subjekty ukazují, že je možné spojit solidaritu a podnikatelský duch. V současné době EU vidí sociální ekonomiku jako regionální ekonomiku, která má dopad především na místní rozvoj. Termín sociální ekonomika byl poprvé v dokumentech Evropské unie použit v roce 1989 v souvislosti nutnosti vypracování zprávy o družstvech, vzájemných společnostech a asociacích působících na národních trzích. V 90. letech se v různých evropských zemích konaly konference evropské sociální ekonomiky, na kterých spolu vedly dialog reprezentativní organizace sociální ekonomiky a evropská zastoupení (CEDAG, 2013). Cílem EU v oblasti sociální ekonomiky je podnítit rozvoj a sílu družstevního sektoru, vzájemných společností, asociací a nadací, vypracovat evropskou legislativu, provézt analýzu sektoru sociální ekonomiky a jeho problémy, zajistit soudržnost evropské ekonomiky tak, aby měla pozitivní vliv na sociální ekonomiku, spojit doposud vzniklé evropské reprezentativní federace, pomoci zorganizovat části třetího sektoru, které ještě nebyly zorganizovány, pozvednout vědomí o sociální ekonomice a vypracovat relevantní náměty (CEDAG, 2013). Jak uvádí Dohnalová (2006), postoj EU k sociální ekonomice se měnil postupně podle jejích priorit. Projekty v polovině 90. let napomohly k formulaci vztahů evropských institucí a sociální ekonomiky do budoucnosti, zejména důležitým byl návrh statutů evropských států pro subjekty sociální ekonomiky či zpráva Evropské komise The Communication on Promoting the Role of Voluntary Organizations and Foundations in Europe11. Projekty v tomto období byly soustředěny na studium rozvoje sociální ekonomiky, rozšiřování povědomí, podporování školení a vzdělávání (Europa, 2006). V roce 1998 vznikl CCCMAF (Consultative Committee for Co-operatives, Mutual Societies, Associations and Foundations12). Členy tohoto konzultačního výboru byli jmenovaní zástupci ze skupin subjektů sociální ekonomiky (družstva, vzájemné společnosti, asociace a nadace) a reprezentovali sociální ekonomiku na národní a evropské úrovni. Výbor řešil otázky v oblasti sociální ekonomiky a vyjadřoval názory na problémy související s touto ekonomikou. V roce 2000 vzniklo Generální ředitelství B3 DG Enterprise – „Crafts, Small Enterprises, Co-operatives and 11 12

Sdělení o podpoře úlohy dobrovolných organizací a nadací v Evropě volně přeloženo jako Poradí výbor pro družstva, vzájemné společnosti, sdružení a nadace

30


Mutuals13, které sjednocovalo odpovědnost družstev, vzájemných společností, asociací a nadací a zaměřovalo se na jejich předmět podnikání a jeho aspekty. Ředitelství pomáhalo Evropské komisi s vypracováním návrhů statutů Evropské družstevní společnosti a Evropské asociace a s vytvořením dokumentu s názvem Družstva v evropském podnikání. Svou činností chtělo Generální ředitelství zvýšit podporu subjektů sociální ekonomiky v evropských programech a politikách, poskytovat jim konzultace a propojit veřejnou odpovědnost s vývojem sociální ekonomiky v jednotlivých členských i kandidátských zemích. Požadavky v Evropě se postupem časů mění a subjekty sociální ekonomiky se jim přizpůsobují. Jsou významným zdrojem podnikání, zaměstnávají občany a působí zejména tam, kde tržní sektor nemá zájem podnikat. Podle Evropské komise sociální ekonomika vytváří zdravou konkurenci na trzích, vytváří nová pracovní místa, přichází s novými formami podnikání, klade důraz na dobrovolnictví a participaci občanů, soustředí se na nové potřeby společnosti, posiluje soudržnost a solidaritu. Evropská komise vydává dokumenty a materiály, které slouží k podpoře sociální ekonomiky. V dokumentech Komise a nevládní organizace: budování silnějšího partnerství a Sdělení komisí o podpoře úlohy dobrovolných organizací a nadací v Evropě charakterizuje subjekty sociální ekonomiky, které se prakticky shodují s již uvedenou charakteristikou v této práci. EU zdůrazňuje zaměstnanost jako jednu z hlavních priorit. Pro vytváření nových pracovních pozic EU doporučila mimo jiné i využití možností sociální ekonomiky a s postupem času čím dál více zdůrazňovaje její důležitost (Europa, 2006). Evropské statuty subjektů sociální ekonomiky Evropská unie nechala vypracovat statuty pro evropská družstva, evropské vzájemné společnosti a evropské asociace, kde je definována jejich struktura, výkonná moc a povinnosti, které se ztotožňují s evropskou akciovou společností (CECOP, 2013). Evropskou družstevní společností je společnost podobná klasickému národnímu družstvu. Neslouží však k jejich nahrazení, ale k rozšíření činnosti. Oproti národním družstvům mohou vykonávat jakoukoliv činnost, kterou navíc mohou bez problémů rozšiřovat do všech členských zemí. Evropskou vzájemnou společností mohou být v Evropě dva typy subjektů, buď se jedná o subjekty v oblasti ochrany zdraví, nebo o pojišťovací vzájemné společnosti. Tato společnost má demokratické řízení a soustředí se na vytvoření a udržení užitku pro členy. Evropskou asociací je skupina sdružujících se volně přeloženo jako Generální ředitelství podniků – řemesla, malé podniky, družstva a vzájemné společnosti 13


31

právnických či fyzických osob, jejichž cílem je jejich profesionální či veřejný zájem. První statut – statut Evropské družstevní společnosti – byl přijat v roce 2003 s platností nejpozději od roku 2006 ve všech zemích EU. Statuty zohledňují charakteristiky subjektů, obsahují stanovy, směrnice a slouží k tomu, aby pomohly rozvoji subjektů sociální ekonomiky na daném trhu. Díky vypracování těchto statutů jsou výše uvedené společnosti v jednotlivých členských zemích řízené na základě evropského práva a mají jednotnou organizační strukturu (Europa, 2006). Ve výše definovaných subjektech byly také nadace. Pro ty Evropská unie nevytvořila statut, ale sdružení nadací v Evropě podporuje nezávislá mezinárodní asociace Evropské nadační centrum (oficiální název: The European Foundation Centre EFC). V dnešní době má více než 200 členů a řídí se belgickým právem a principy Pražské deklarace. V roce 2002 vznikla Evropská nadace (the European Foundation), která podporuje integraci a propojení nadací nejen v Evropě, ale i po celém světě (European Foundation, 2013). 3.2.4

Sociální ekonomika v České republice

I když v České republice sociální podniky existují, doposud nebyl vytvořen žádný platný legislativní rámec a o sociální ekonomice je všeobecně nízké povědomí (Dohnalová, Potůček, 2009). Západní země očekávaly, že se po rozpadu komunistického režimu v roce 1989 v zemích východních začne obnovovat společnost a vzniknou výborné podmínky pro rozvoj sociální ekonomiky. I z toho důvodu byla právě v Praze v roce 2002 uspořádána konference pro rozvoj sociální ekonomiky, z níž vzešla Pražská deklarace. Jelikož v České republice byla mnohaletá tradice družstev, spolků a nadací, očekávání, že se zde rozvine sociální ekonomika, byla a jsou reálná. Jako ve většině členských zemí, i u nás se sociální ekonomika jako třetí sektor částečně překrývá se sektorem občanským. Díky tomu je možné vycházet z existujících právních norem pro organizace v občanském sektoru a z Obchodního zákoníku, při definici charakteristiky subjektů sociální ekonomiky v zahraničí lze pak také definovat české subjekty sociální ekonomiky (Dohnalová, Průša, 2011). V občanském sektoru jsou právně definovanými organizacemi občanská sdružení, nadace a nadační fondy, církevní právnické osoby a obecně prospěšné společnosti (Vajdová, 2004). Pro tyto organizace v roce 1998 vznikla Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (RVNNO), jejímž úkolem je být poradcem, iniciátorem a koordinátorem vládě ČR. Tato rada vytváří legislativní a politická opatření, která jsou určena k podpoře

32


organizací občanského sektoru, a vyjadřuje se k předpisům, které tyto organizace jakýmkoliv způsobem ovlivňují, koordinuje a spolupracuje s ministerstvy, zveřejňuje informace o stavu organizací občanského sektoru ve srovnání s ostatními organizacemi v Evropské unii a podobně (RVNNO, 2013). Jedním z celkově čtyř základních, zahraničím uznávaných, pilířů jsou družstva. I v České republice jsou družstva součástí národního hospodářství, podílejí se na hrubém domácím produktu a zaměstnanosti a uplatňují mezinárodní družstevní principy – dobrovolné otevřené členství, demokratickou kontrolu, ekonomickou spoluúčast, autonomii a nezávislost, školení, spolupráci mezi družstvy a odpovědnost za společnost (Němcová, 2001). V roce 1993 vznikla Družstevní asociace České republiky, která je vrcholovým reprezentativním orgánem vůči českým zastupitelským a vládním organům a k mezinárodním družstevním i nedružstevním strukturám. Jejím úkolem je poskytovat informace, koordinovat činnosti tak, aby byly ve společném zájmu, zabývá se posuzováním legislativy v oblasti družstevnictví v ČR i EU, vytváří statistické průzkumy atd. Členy jsou čtyři významné české družstevní svazy: Svaz českých a moravských bytových družstev, Svaz českých a moravských spotřebních družstev, Svaz českých a moravských výrobních družstev a Zemědělský svaz České republiky (Dohnalová, Průša, 2011). Jak již bylo dříve zmíněno, sociální ekonomice v České republice, stejně jako ve většině postkomunistických zemí, chybí jakýkoliv legislativní rámec. Borzaga a Galera zformulovali překážky, které v těchto zemích zpomalují přijetí konceptu sociální ekonomiky (Borzaga, Galera, 2004):  vládní politika se až příliš spoléhá na volný trh a příliš neoceňuje hodnotu alternativních organizací a podniků, které v dobré víře přispívají místnímu a národnímu rozvoji,  ve většině zemí jsou družstva vnímána negativně, protože jsou brána jako organizace s vazbami na bývalý komunistický režim, i když vznikla dávno před ním,  vysoká závislost podniků na dárcích kombinovaná s omezenou rolí, kterou alternativní organizace mohou sehrát; extrémně vysoká závislost na dárcovských agenturách, kterými jsou zejména americké nadace, vede k omezení autonomie organizací, protože dárcovské agentury prosazují svůj zájem,  i když jsou vznikající subjekty sociální ekonomiky založeny za účelem sociálního poslání, strategie jsou také zaměřeny na získání finančních příležitostí,


33

 nedostatek právního rámce pro regulaci družstev a jiných neziskových organizací,  obecný nedostatek důvěry v solidární jednání, koncept solidarity je v těchto zemích používán spíše k popisu individuálního vztahu k přátelům a rodině; ekonomické aktivity jsou spíše konány za účelem osobního zisku, než jako aktivity s pozitivním přínosem pro celou společnost,  stále převažuje politická kultura minulého režimu, kde byly limitovány aktivity účastníků sociální ekonomiky jejich vlastními zájmy,  obtížná mobilizace potřebných zdrojů. Nicméně i přes kulturní, politické a právní problémy, kterým postkomunistické země čelí, tradiční družstva a nové generace neziskových organizací projevují skutečný potenciál pro další růst (Borzaga, Galera, 2004). Jak již bylo uvedeno výše, k definování sociální ekonomiky je možné využít dva různé přístupy. Prvním je právně-institucionální přístup, který identifikuje právní formy subjektů sociální ekonomiky (čtyři pilíře sociální ekonomiky), kterými jsou družstva, vzájemné společnosti, asociace a nadace. K těmto subjektům mohou být přidána další na základě národní legislativy. Druhý přístup, normativní, definuje charakteristiky sociálních subjektů. Na základě právně-institucionálního přístupu je možné subjekty sociální ekonomiky v České republice členit (Dohnalová, Průša, 2011):  právní formy organizací občanského sektoru (např. obecně prospěšná společnost, občanské sdružení, nadace, nadační fond),  družstva,  obchodní společnosti (společnost s ručením omezením a akciová společnost),  osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), pokud jsou ze znevýhodněné sociální skupiny. Jelikož v ČR nejsou definovány žádné charakteristiky sociálních subjektů, k aplikaci normativního přístupu je nutné použít definice ze zahraničí. Podle té sociální ekonomika vzniká a rozvíjí se na základě ekonomického, sociálního a environmentálního prospěchu. Sociálně prospěšné subjekty jsou takové, které jsou založeny dobrovolně občany, je zde demokratické rozhodování, respektují legislativu a statutární orgány. Subjekty svou činností přispívají veřejnému prospěchu, pomáhají s řešením problémů společnosti a/nebo sociálních skupin. Ekonomický prospěch subjektů sociální ekonomiky spočívá v jiném nakládání

34


se ziskem, který se nedělí mezi vedoucí a řídící pracovníky, ale je využit k rozvoji podniku nebo společnosti. Subjekt, stejně jako subjekty tržního sektoru, musí nést riziko podnikání a není závislý na jiných institucích. Environmentální a místní prospěch subjektu spočívá v tom, že jeho činnosti jsou prospěšné obci, místu nebo regionu. Jsou využívány místní materiální a lidské zdroje, svou činností subjekty uspokojují místní potřeby a samozřejmě se chovají ekologicky a v tomto směru působí i na své pracovníky a okolí (Dohnalová, Průša, 2011). Evropská výzkumná společnost EMES zpracovala definici sociálního podniku a v roce 2006 ve spolupráci s OSN14 vydala závěrečnou zprávu z výzkumu role sociálního podniku v zemích střední a východní Evropy. Tato studie mimo jiné obsahuje také popis současné situace v České republice. Ve zprávě je uvedeno, že v ČR existují právní formy družstev, občanských sdružení, obecně prospěšných společností a nadací. Na základě legislativy jsou přísná pravidla pro nadace ohledně angažovanosti v ekonomických aktivitách a účelem občanských sdružení není produkce zboží a služeb na trh. Obecně prospěšné společnosti na základě statutu mohou vykonávat ekonomické činnosti, které jsou všeobecně prospěšné a díky tomu také mají daňová zvýhodnění. Stejně tak občanská družení mají ve stanovách uvedeno, že jejich činnosti budou veřejně prospěšné a mají nárok na dotace z veřejných rozpočtů. Jedná se např. o pomoc bezdomovcům, mladým lidem závislým na drogách atp. Ze studie také vyplývá, že v těchto zemích bude ještě potřebná dlouhá doba, než se subjekty sociálních ekonomik v těchto zemích přiblíží výše uvedenému „ideálnímu“ sociálnímu podniku, který společnost EMES definovala (UNDPBRC, 2006). Na základě tohoto výzkumu evropský výzkumný tým navrhl takový soubor subjektů, které v zemích střední a východní Evropy mohou být považovány za sociální podniky. V České republice pak může být za sociální podnik považována (Dohnalová, Průša, 2011):  obecně prospěšná společnost, která poskytuje veřejně prospěšné služby a to především v oblasti sociální, zdraví a kultury,  občanská sdružení sledující veřejný prospěch, která neprodávají zboží a služby, působí v oblasti kulturní, sociální, zdravotní, sportovní vzdělávací, sociálního začleňování, životního prostředí atd. V souladu s právně-institucionálním přístupem může být v České republice za sociální podnik považováno (Dohnalová, Průša, 2011):

14

Organizace spojených národů


   

35

družstvo (ale ne všechna), obchodní společnost založená za jiným účelem, než je podnikání, OSVČ, která je členem znevýhodněné sociální skupiny, organizace, která jakýmkoliv způsobem podporuje sociální ekonomiku.

Pražská deklarace – konference o šíření sociální ekonomiky V říjnu 2002 se v Praze konala první konference sociální ekonomiky ve střední a východní Evropě, která vyústila v Pražskou deklaraci. Ta definuje spolupráci členů subjektů sociální ekonomiky a regionálních institucí a rozvíjí možnosti dalšího rozvoje. Na konferenci byly určeny úlohy subjektů sociální ekonomiky: využívají místní občanskou společností při řešení ekonomických a sociálních problémů, podílí se na tvorbě místních hodnot, zaměstnanosti a demokracii, zapojují znevýhodněné osoby do společnosti a v některých zemích jsou také prvkem soudržnosti. Sociální podniky jsou také přínosnými partnery místních úřadů, s firmami z tržního sektoru si konkurují nebo vyplňují prostor svým zbožím a/nebo službami, které tržní firmy nebo vláda nenabízí (CECOP, 2002). Výsledkem konference byla také žádost o podporu Evropské komise v založení databanky, která by obsahovala nejlepší příklady z praxe sociální ekonomiky, k vytvoření ekonomických a sociálních principů, k pořádání evropských zasedání, která by byla pravidelná a sloužila by k výměně zkušeností a k růstu propojení a také žádali a zvýšení finančního toku do sociálního podnikání. Konference vyústila ke třem podstatným závěrům (CECOP, 2002):  sociální ekonomika je reálným jevem, který nemá legislativní rámec a přesné definice využitelné v soudnictví, což sice znamená, že nemá žádné omezení, ale na druhou stranu to značně komplikuje její postavení,  zúčastněné země se od sebe mají co učit, že se vzájemně mohou obohacovat, mohou společně řešit vzniklé problémy,  i když neexistuje žádná definice, která by právoplatně platila ve všech členských zemích EU, lze říci, že sociální ekonomika je založena na demokracii, nikoliv na kapitálu, jejím cílem není zisk, ale vzájemná solidarita a může významně přispět k integraci sociálně či zdravotně znevýhodněných osob do společnosti. Podpora sociální ekonomiky Díky zahraniční teorii i praxi a zpřístupnění informací o sociální ekonomice a sociálních podnicích, roste počet zakládaných sociálních podniků i v České republice. Vznikají různé platformy expertů, roste zájem o sociální ekonomiku v akademickém prostředí i počet zainteresovaných osob. Nová ekonomika, o.p.s.

36


založila názorovou platformu TESSEA15, jejímž cílem je definovat sociální ekonomiku, sociální podnikání a sociální podnik v české společnosti. Touto činností se také zabývá Fokus Praha, o. s., Družstevní asociace ČR, z univerzit je to pak Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a Fakulta sociálně ekonomická Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (Dohnalová, Průša, 2011). V roce 2010 Ministerstvo práce a sociálních věcí zformulovalo konkrétní principy, které podnik musí svými činnostmi naplňovat, aby byl podnikem sociálním (ESF, 2009):  přispívat ke snižování nezaměstnanosti, podporovat sociální začleňování – 30 % zaměstnanců podniku musí pocházet z cílových skupin,  do rozhodování je zahrnut co nejvyšší počet pracovníků, což přispívá sociální soudržnosti,  případný zisk z provozování aktivit na trhu je použit pro další rozvoj podniku a k naplňování obecně prospěšných cílů, kde minimálně 51 % zisku musí příjemce reinvestovat do sociálního podniku,  sociální podnik působí na regionální úrovni – řeší místní problémy, využívá místní lidské a materiální zdroje a přispívá místnímu rozvoji. Dále Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že o status sociálního podniku se může ucházet OSVČ, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, družstvo, podnikatelské právnické osoby, které podnikají na základě oprávnění podle zvláštních právních předpisů, obecně prospěšná společnost a evidované církevní právnické osoby se sídlem v České republice (ESF, 2009). Ekonomický rámec subjektů třetího sektoru Vláda subjektům třetího sektoru poskytuje finanční pomoc z prostředků státního rozpočtu formou dotační politiky, některé organizace také podporuje zvýhodněním v placení daní z příjmů. Zásady a formu dotační politiky zveřejňuje Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, která vznikla v roce 1998. V rámci této rady byly založeny tři výbory: Výbor pro spolupráci s regiony, Výbor pro spolupráci s EU a Výbor pro Nadační investiční fond, jejichž úkolem je připravovat návrhy v oblastech, kde působí (Dohnalová, 2006). Úkolem Rady vlády pro nestátní neziskové organizace je také mimo jiné upřesnit takové služby poskytované dobrovolnickými organizacemi, které by stát mohl nakupovat nebo podporovat, předkládá vládě návrh výše finančních prostředků 15

Tematická síť pro sociální ekonomiku


37

pro třetí sektor na další rok s analýzou minulého čerpání dotací. V roce 2010 činily dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtu krajů a obcí a ze státního fondu 10 337 790 tisíc Kč (Rozbor financování NNO, 2012). Existují dva typy finanční podpory třetího subjektu státem: podpora přímá a podpora nepřímá. Nepřímou podporu není možné přímo kvantifikovat a existuje v několika podobách (Dlúhá, Marček, 2003):  osvobození od daní – může se týkat příjmů, které nepodléhají dani z příjmů (např. dary, granty, sponzoring, dotace), dále to mohou být příjmy osvobozené od daně z příjmů (např. členské příspěvky), příjmy podmínečně osvobozené, příjmy z hlavní činnosti, pokud jsou náklady na činnost nižší než příjmy z ní; organizace také nemusí platit daň z příjmu, pokud je její příjem nižší než 300 000 Kč za jedno zdaňovací období,  odpočet daru ze základu daně – fyzické osoby si mohou odečíst dar ze základu daně do výše 10 % (maximálně 2 000 Kč), právnické osoby pak do výše 5 % (maximálně 1 000 Kč), tyto podmínky ale pro subjekty nejsou příliš motivující. Pokud stát rozděluje mezi subjekty rozpočtové a mimorozpočtové zdroje, jedná se o přímou podporu. Rozpočtovými zdroji jsou prostředky, které byly přiděleny do příslušné kapitoly rozpočtu a jsou z nich zpravidla vypláceny dotace. Jelikož se rozpočet sestavuje pro každý rok nový, výše zdrojů se mění, zpravidla závisí na vedení resortu a prioritách vlády. Mimorozpočtovými zdroji jsou výnosy z privatizace vložené do Nadačního investičního fondu, který je dále přerozděluje mezi nadace. Dotace ze státního rozpočtu nejsou právně vymahatelné, jsou časově omezené (1 rok) a účelově vázané. Dále jejich objem nesmí přesáhnout 70 % rozpočtovaných výdajů na projekt, který musí být schválený. Nestátní neziskové organizace se k získání dotací musí zúčastnit výběrových řízení (Rektořík, 2001). Jelikož třetí sektor není nijak definován v legislativním rámci České republiky, ani jeho financování není dobře nastavené. Subjekty třetího sektoru mají rozdílné a rozmarné způsoby získávání příjmů a financování (Dohnalová, 2006). Činnosti subjektů třetího sektoru se mnohdy prolínají s činnostmi státních organizací a institucí z veřejného sektoru, ale mohou je i nahrazovat. Existují čtyři vztahy mezi subjekty těchto dvou sektorů (Goulli, 2001):  výlučný – činnost je prováděna pouze subjekty třetího sektoru na úrovni celostátní, regionální a/nebo místní (např. Český červený kříž),

38


 komplementární – aktivity prováděné subjekty třetího sektoru jsou doplňkovými k aktivitám, které provádějí státní organizace (např. domovy důchodců, církevní hospic),  alternativní – činnosti provádějí subjekty obou sektorů, jsou si konkurenty (např. soukromé či církevní školy a státní školy, ekologické organizace),  rozvojový – činnost subjektů třetího sektoru je spojena s tzv. novou ekonomií, to jsou oblasti internetu, telekomunikací, farmakologie,… (např. organizace na ochranu spotřebitele). 3.2.5

Sociálně znevýhodněné skupiny osob

Rada Evropské unie v roce 2003 vydala Doporučení o hlavních směrech politik zaměstnanosti. Cílem tohoto doporučení je růst zaměstnanosti, posilování sociální soudržnosti a integrace. Toto jsou zároveň i cíle sociální ekonomiky a ta ho v souladu s doporučeními Rady Evropské unie naplňuje. Vytváří nová pracovní místa, čímž klesá nezaměstnanost, podporuje malé podnikání, pomáhá či dokonce integruje znevýhodněné osoby do společnosti. Tím, jak sociální ekonomika vytváří a udržuje nová pracovní místa, eliminuje sociální vyloučení a diskriminaci těch osob, které mají problém s uplatněním na konkurenčním trhu práce (Rada Evropské unie, 2003). Od roku 2004 byly do současnosti (duben 2013) zveřejněny tři Národní akční plány sociálního začleňování (NAPSI), vždy na dva roky dopředu. Podle nich je politika sociální začleňování vnímána jako politika podporující politiku zaměstnanosti. Ta je založena na předpokladu, že zvýšení zaměstnanosti povede k vyššímu začleňování obyvatel. V roce 2006 se NAPSI staly součástí Národních zpráv o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování České republiky, které navíc obsahují Národní strategii pro důchody a Národní strategii zdravotní a dlouhodobé péče (MPSV, 2010). V posledním NAPSI, který byl vypracován pro léta 2008–2010 je uvedeno, že v roce 2007 došlo ke snížení míry nezaměstnanosti až na 5,4 % díky ekonomickému růstu, zvýšení mobility pracovní síly, zvýšení její kvalifikace. Nezaměstnanost se také snížila u znevýhodněných osob – u osob starších 50 let a mladších 25 let a u osob se zdravotním postižením (MPSV, 2008). V prvním Národním akčním plánu sociálního začleňování (na léta 2004– 2006) jsou definovány nejvíce zranitelné skupiny obyvatel (MPSV, 2004).  Osoby se zdravotním postižením – samotná existence zdravotního postižení znevýhodňuje postižené osoby ve vztahu ke členům společnosti a to pak mlže vézt až k sociálnímu vyloučení. I přes nově přijatá opatření










39

stále dochází k přímé i nepřímé diskriminaci této skupiny osob. Nejvíce ohrožené osoby jsou pak ty, které žijí v ústavních zařízeních a nemají tak vůbec žádný kontakt se společností. Děti, mládež a mladí dospělí – při definici ohrožení sociálním vyloučením je nutné brát v úvahu dvě hlediska: hledisko příjmové a materiální úrovně a hledisko přípravy na budoucí život. K sociálnímu vyloučení této skupiny přispívá rostoucí nezaměstnanost absolventů škol a mladistvých. Dalším faktorem také může být zneužívání a týrání dětí, děti z nefungujících rodin, lidé s poruchami chování a drogově závislí, konfliktní životní situace (např. šikana, vandalismus), obtížné životní události a omezující životní podmínky. Sociální vyloučení se také může týkat romské mládeže a mladistvých v ústavním zařízení. Senioři – jedná se o velmi heterogenní skupinu, ze které sociální vyloučení hrozí především starobním důchodcům vyššího věku, kteří oproti starobním důchodcům nižšího věku mají nižší důchody a neměli díky režimu možnost nashromáždit na stáří dodatečné finanční prostředky. Dále se nově tvoří také skupina osob, kteří do důchodu odcházejí předčasně, aniž by měli nashromážděné nutné prostředky na stáří. Nejvíce ohroženými z této skupiny jsou však osoby, které jsou v ústavním zařízení. Etnické menšiny a imigranti o Romové ohrožení sociálním vyloučením – patří mezi nejvíce ohrožené skupiny, kterým hrozí sociální vyloučení. Je to dáno jejich nezaměstnaností, závislostí na dávkových systémech sociální ochrany, zhoršováním bytových podmínek a vzdělanostní a kvalifikační překážkou. o Etnické menšiny – národnostním menšinám, které žijí dlouhodobě na území České republiky, v současné době žádné sociální vyloučení nehrozí. o Imigranti – do této skupiny se řadí imigranti nelegální, žadatelé o azyl, uznaní azylanti a cizinci, kteří mají schválený dlouhodobý či trvalý pobyt na území ČR. Jejich míra integrace závisí na druhu pobytu, nejvíce vyloučenou skupinou jsou zpravidla nelegální imigranti. Bezdomovci – podle českého právního řádu je bezdomovcem označován ten, kdo nemá státní občanství. V běžném životě je však bezdomovcem ten, který nemá střechu nad hlavou i ten, kdo obývá nouzová obydlí (např. kůlny, boudy z lepenkové krabice). Část těchto osob využívá

40


nabídku charitativních organizací, azylové domy. Nejčastějšími příčinami bezdomovectví je nezaměstnanost, nízká úroveň vzdělání, strukturální změny v rodině, závislost na návykových látkách a mentální či fyzické postižení. U této skupiny občanů je problém v tom, že nemají trvalé bydliště, v obcích, kde jsou uvedeni, se nezdržují, a tak jim ani nemůže být dostupný systém sociální ochrany. Někteří mají také dluhy u zdravotních pojišťoven a ty pak mají obavy, že za případné ošetření nedostanou zaplaceno.  Osoby opouštějící ústavní výchovu nebo výkon trestu odnětí svobody – v naší zemi není ze strany sociálních pracovníků poskytována následná péče v podobě poradenství či pomoci se zajištěním bydlení a zaměstnání. Tuto péči v současné době nabízí některé nestátní neziskové organizace, ty ale nejsou schopny pokrýt veškeré potřeby osob opouštějících ústavní výchovu. Propuštění vězni mají také problém najít si zaměstnání i bydlení, může růst jejich zadlužení a zejména se setkávají s negativním postojem okolí. 3.2.6

Legislativní rámec sociální ekonomiky v ČR

Současný právní řád nezná pojem sociálního podnikání, Česká republika nemá dosud specifikovaný rámec pro sociální ekonomiku, a tudíž nejsou určena ani žádná pravidla a podmínky pro sociální podniky. Jak v občanském, tak obchodním zákoníku jsou ale definovány statusy, které mohou být vhodné i pro sociální podniky. Mezi organizace zřízené na základě občanského zákoníků patří občanská sdružení, zájmová sdružení právnických osob, evidované (církevní) právnické osoby, církve a náboženské společnosti, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy. Organizacemi zřízenými na základě obchodního zákoníku jsou společnosti s ručením omezeným, družstva, osoby samostatně výdělečně činné, komanditní společnosti, veřejné obchodní společnosti a společnosti akciové. V oblasti neziskového sektoru se jedná o občanská sdružení, nadace a církve (Dohnalová, 2006). Občanská sdružení jsou definována v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ale díky nepříliš důkladné definici mezi sdruženími vzniká nesourodost a to zejména v majetku. Lépe určené podmínky jsou v případě církví, kde jsou v zákonech upraveny ekonomické aktivity církví a rozpracovány typologie účelových zařízení církví. Komplexní úprava nadací a nadačních fondů byla přijata zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, v roce 1998 a určuje zde relativně striktní pravidla pro hospodaření s jejich majetkem. Další novely zákona z roku 2002 také upravují účast nadací a nadačních fondů


41

na dalších podnikatelských subjektech a také způsob obměny portfolia a objemy investičních nástrojů. U neziskových subjektů došlo v roce 1995 novelizací zákona o daních z příjmu k podstatné změně, která u malých a středně velkých neziskových organizací mohla znamenat motivační daňovou úsporu ústící k navýšení disponibilních zdrojů, při splnění určitých podmínek si organizace mohly snížit základ daně až o 30 %, maximálně o 1 milion Kč (Srovnávací analýza, 2008). Podpora sociálního podnikání Podpora podnikání v České republice je chápána především jako podpora lidských zdrojů, výzkumu, vývoje, inovací, mezinárodního obchodu a také pomoc v budování a rozvoji podniku. Jejími nástroji mohou být zejména informace, poradenství, vzdělávání, zvýhodněné úvěry, záruky apod. Podpora sociálního podnikání v ČR není jako v případě obecného podnikání komplexní a je spíše poskytována od jednotlivých projektů či iniciativ. Sociální podniky se v dnešní době mohou ucházet o podporu spíše ve všeobecné oblasti podnikání, např. mohou využít podpory pro nevládní neziskové organizace. Pokud už v ČR byly realizované určité podpory tohoto podnikání, bylo to převážně z programů strukturálních fondů EU, kde podpora nebyla zaměřena výhradně na sociální podnikání, ale na zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce. Z příkladů ze zahraničí je zřejmé, že je nutné podpořit přímo sociální podnikání, protože bude brát v potaz jeho specifické potřeby a rozvoj (Srovnávací analýza, 2008). Zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce Dosavadní zákony o zaměstnanosti byly nahrazeny komplexním Zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který dosavadní úpravu zmodernizoval a zakomponoval do něj nové prvky. Tento zákon může osoby znevýhodněné na trhu práce jak podporovat, tak omezovat (Situační analýza, 2008). a) Podpora zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce V Zákoně o zaměstnanosti jsou uvedeny takové nástroje, které umožňují posílit zaměstnanost postižených osob. Mezi ně patří např. úhrada nákladů vynaložených na přizpůsobení pracoviště či tvorbu chráněných pracovních míst a dílen pro zdravotně postiženou osobu, příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, pokud zaměstnavatel zaměstnává více než 50 % osob s postižením. Dalšími nástroji podpory zaměstnanosti znevýhodněných osob může být přímo tvorba pracovních příležitostí, např. veřejně prospěšné práce a společensky účelná pracovní místa. Může se jednat také o překlenovací

42


příspěvky OSVČ, příspěvky na dopravu zaměstnanců do zaměstnání, na zapracování osob či na přechod na nový pracovní program. K podpoře zaměstnávání také slouží institut společensky účelných pracovních míst a jejich podpora státními příspěvky pro uchazeče o zaměstnání (Zákon č. 435/2004 Sb.). Z pohledu zaměstnance jsou podmínky stanoveny na základě zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jedná se např. o stanovení zvláštních pracovních podmínek pro určité skupiny osob, jako jsou osoby zdravotně postižené, těhotné ženy, matky, osoby pečující o jinou osobu a mladiství. Tyto podmínky spočívají zejména v ochraně výše vyjmenovaných osob ve formě zákazů, omezení či zvýšených nároků. Tento zákon stanovuje podmínky, kdy nesmí být pracovní poměr rozvázán, okolnosti, na které se zákaz výpovědi nevztahuje, také že pokud má být rozvázán pracovní poměr se zdravotně postiženou osobou, musí to být oznámeno na příslušném úřadu práce, a že nesmí být okamžitě zrušen pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, se zaměstnankyní na mateřské dovolené a zaměstnanci, kteří čerpají rodičovskou dovolenou (Zákon č. 262/2006 Sb.). Zákon o daních z příjmů, pro určité subjekty, které nejsou založeny za účelem podnikání, stanoví zvláštní režim, kdy je možné vyloučit určité druhy příjmů ze základu daně. Dále stanovuje, že za určitých podmínek mohou určité subjekty, které nebyly založeny za účelem podnikání, získat daňovou úlevu. V tomto zákonu je také určen systém výpočtu slev na dani pro zaměstnance, kteří zaměstnávají osoby zdravotně postižené a také pro poplatníky, jimiž jsou fyzické osoby patřící do skupiny znevýhodněných osob (Zákon č. 586/1992 Sb.). Zákon o dani z přidané hodnoty, stanovuje, že při splnění určitých podmínek jsou určitá plnění osvobozena od DPH. Osvobození se týká např. výchovy a vzdělávání, pracovní rekvalifikace uchazečů o zaměstnání, zájemci o zaměstnání a fyzických osob se zdravotním postižením, kteří jsou zařazeni na pracovní rehabilitaci zvláštními zařízeními (Zákon č. 235/2004 Sb.). Zákon o veřejných zakázkách, umožňuje podporu dodavatelů, kteří zaměstnávají zdravotně postižené osoby při veřejných zakázkách a to tím způsobem, že buď vyloučí možnosti všech ostatních dodavatelů, nebo zvýhodněním cenové nabídky oproti ostatním dodavatelům (Zákon č. 137/2006 Sb.). Zákon o právech příslušníků národnostních menšin, upravuje oblast styku s úřady. Národnostních menšinám přiznává právo na užívání jejich jazyka v úředních soudních záležitostech, pokud dlouhodobě žijí na území ČR (Zákon č. 273/2001 Sb.).


43

b) Omezení zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce Toto omezení nalezneme celkem ve třech zákonech – v zákonu o zaměstnanosti, v živnostenském zákoníku a v obchodním zákoníku. V zákonu č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je takové omezení, které udává podmínky pro zaměstnání cizinců. Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, určuje podmínky pro podnikatele – cizince a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, vyžaduje požadavek bezúhonnosti právnických osob (Situační analýza, 2008). Na základě uvedených informací z kapitol výše vyplývá, že česká legislativa nemá zabudovanou sociální ekonomiku, a její pojem nezná. I přesto počet sociálních podniků v České republice neustále roste. Většina současných českých sociálních podniků je zaměřena na integraci zdravotně znevýhodněných osob. Existují zákony, které podporují zaměstnávaní znevýhodněných osob, ale zde se jedná převážně o osoby se zdravotním postižením, není zde brán ohled na osoby znevýhodněné sociálně. V současné době se ale o sociální ekonomice čím dál více mluví, zainteresované organizace a podnikatelé se svými činnostmi snaží o prosazení konceptu sociální ekonomiky do strategií a programů České republiky, snaží se o prosazení vyšší a rozsáhlejší podpory zejména nově vznikajícím sociálním podnikům, ale také podnikům stávajícím.

3.3 Sociální podnikání a sociální podnik Pojem sociální podnikání se začíná objevovat v USA a západní Evropě v 90. letech 20. století, jeho chápání je však v USA odlišné od toho v západní Evropě. V USA problematiku sociálního podnikání rozdělují do dvou myšlenkových proudů (Dees, Anderson, 2006):  proud zaměřený na zajištění finančních zdrojů vlastním příjmem,  proud zaměřený na prosazování sociálních inovací. První zmíněný myšlenkový proud se zabývá komercializací činností, které provozují organizace občanského sektoru, jejichž výnos financuje obecně prospěšné aktivity. Díky tomuto proudu jsou sociální podniky všeobecně na celém světě chápany jako podniky, jejichž příjmy jsou získávány prostřednictvím komerčních činností a jsou dávány na dobročinné účely. Jako sociální podnik pak lze označit takový, který je schopný zajišťovat více než 50 % příjmu z komerčních činností. Druhý myšlenkový proud, který je zaměřený na prosazování sociálních inovací, klade důraz na podnikatele. Ti jsou v tomto smyslu chápáni jako inovátoři, kteří přinášejí zásadní změny do společnosti či

44


komunity, přičemž se to týká alespoň jedné z těchto oblastí: poskytování nových služeb či jejich nová kvalita, nové metody výroby, nové primární výrobní faktory, nové formy organizací nebo objevení nových trhů (Dees, Anderson, 2006). Na základě výzkumů společnost EMES navrhla obecný koncept sociálního podnikání a sociálního podniku. Sociální podniky jsou dynamickým prvkem vývoje třetího sektoru, soustředí se na poskytování služeb a/nebo výrobu zboží, přičemž musí mít jasně definovaný sociální cíl, který je prospěšný komunitě či společnosti. Základem všech organizací působících ve třetím sektoru při řízení jsou pak demokratické principy (Defourny, Nyssens, 2010). Sociální podnikání Sociální podnikání je činnost, která není primárně zaměřena na zisk, ale na sociální cíle. Generovaný finanční zisk pak není rozdělen mezi vlastníky, ale je buď investován do dalšího rozvoje podniku, nebo do místní komunity. Vedle tohoto cíle ale společnost musí zachovat ostatní principy podnikání a její aktivity musí být sociálně přiměřené (Defourny, 2004). Definic sociálního podnikání je několik, ale nejčastěji uznávanou se stává definice britské vlády z roku 2002: „Sociální podnikání je podnikání s primárně sociálními cíli, jehož hospodářský zisk je v prvé řadě znovu investován do podnikání za stejným účelem nebo do rozvoje místní komunity, spíše než aby se jednalo o podnikání vedené potřebou maximalizovat zisk pro zainteresované skupiny/osoby či vlastníky (Social Enterprise: a strategy for success, 2002) “. Pan Vojtěch Sedláček, který byl zvolen sociálním podnikatelem roku 2007, vysvětluje čtyři hlavní principy, které platí v jeho podnikatelské činnosti: za prvé, postižený člověk je občanem, který potřebuje pomoc, která musí být adekvátním způsobem zajištěna. Můžou to být lidé s různými životními zkušenostmi a schopnostmi, ale musí být komunikativní, otevření a ochotní spolupracovat. Rád vidí příležitosti, které lidé s postižením přináší. Za druhé, podnikatelská činnost musí být ekonomicky soběstačný, nezávislý na charitě nebo dárcích, ziskový podnik dále investuje do své činnosti, rozšiřuje ji a je tak schopný pomoci více lidem v nouzi. Za třetí, zaměstnanci musí pracovat na veřejných místech a komunikovat s většinovou populací. Za čtvrté, podnik nesmí stát na citových základech. Lidé si její výrobky či služby chtějí koupit bez ohledu na to, zda jsou produkovány zdravotně postiženými osobami. Postižení by nemělo být prodejní značkou produktu (Abramuszkinová Pavlíková, 2012).


45

Sociální podnik Sociální podnik je subjektem relativně nově vzniklého proudu v rámci sociální ekonomiky. Tyto podniky si zachovávají svou autonomii a jako ostatní podniky i oni podstupují ekonomická rizika při plnění ekonomicko-sociálních cílů. Jsou dynamické a inovativní co se týče poskytování služeb zejména znevýhodněným osobám, ale také ostatním občanům a sociálním skupinám. Většina sociálních podniků vzniká nebo se rozvíjí v souvislosti se současnými novými požadavky a potřebami ve společnosti, poskytuje potřebné výrobky a/nebo služby (UNDPBRC, 2006). Sociální podniky, které pomáhají osobám znevýhodněným na trhu práce a tím tak pomáhají řešit zaměstnanost, se nazývají integrační sociální podniky. Jejich primárním cílem je zaměstnávání a sociální začleňování osob, které jsou na trhu práce znevýhodněné. Sociální podnik se rozvíjí na konceptu tzv. trojího prospěchu (triple bottom line) – prospěch ekonomický, sociální a environmentální. Za sociální prospěch se považuje provozování aktivit, které prospívají společnosti, účast zaměstnanců a členů na rozhodování a zisk využíván pro rozvoj sociálního podniku. Ekonomickým prospěchem podniku je vykonávání soustavné ekonomické aktivity, autonomie v manažerském rozhodování, tržby z prodeje výrobků a služeb, schopnost nést ekonomická rizika a placená práce. Environmentálně prospěšné podniky jsou takové, které vykonávají činnosti uspokojující potřeby místní komunity, využívají místních zdrojů, jejich vyrábí a spotřebovávají s ohledem na životní prostředí a přicházejí s inovativními přístupy a řešeními (Bednáriková, Francová, 2011). Společnost EMES vypracovala pracovní definici sociálního podniku, která je postavena na dvou kritériích, ekonomickém a sociálním (Borzaga, Defourny, 2003). Ekonomické hledisko  Ekonomická činnost – podnikatelské aktivity zaměřené na prodej výrobků a/nebo poskytování služeb lidem – cílem sociálních podniků není angažovat se v dobročinných aktivitách ani přerozdělovat finanční toky.  Vysoký stupeň autonomie – sociální podniky nejsou řízeny veřejnými institucemi ani jinými organizacemi, jsou vytvářeny dobrovolně lidmi, kteří je řídí dle své vůle.  Přijetí ekonomických rizik – jako v tržním sektoru, i řídící pracovníci a zaměstnanci podniků ve třetím sektoru musí sami zajišťovat potřebné zdroje, finanční chod a celý provoz podniku.

46


 Minimální podíl placené práce – sociální podniky mohou, stejně jako tradiční neziskové organizace, používat jak peněžní, tak nepeněžní zdroje a placenou i dobrovolnickou práci, u sociálních podniků ale s tou výjimkou, že je vyžadována alespoň minimální část placené práce. Sociální hledisko  Prospěch společnosti či určité skupině lidí – podpora smyslu pro sociální zodpovědnost na místní úrovni.  Vznik ze skupinové iniciativy – podniky vznikají díky společné aktivitě občanů, kteří mají stejný záměr či potřebu, přičemž tato kolektivita musí být zachována, i když jsou určeni vedoucí a řídící pracovníci.  Právo rozhodování není založeno na výši vloženého kapitálu – v rozhodovacím procesu je zachován princip demokracie, převážně zde platí, že jeden člověk má jeden hlas.  Participativní charakter – všechny zainteresované osoby se zapojují do vykonávaných aktivit podniku.  Omezené přerozdělování zisku – sociálními podniky jsou i takové podniky, které nemají absolutní zákaz přerozdělování zisku, jedná se např. o družstva, která si zisk v omezené míře. Aby nemohlo docházet k záměně sociálních podniků a neziskových organizací, je třeba brát v úvahu výše uvedená hlediska komplexně. Díky současnému využití obou hledisek lze identifikovat ideální sociální podniky i částečné sociální podniky. Tato definice je však pouze pracovní, jejím cílem není určení jasných hranic, ale poskytnout nástroj, který umožní srovnávat konkrétně vybraný podnik s ideálním sociálním podnikem, který je popsán v pracovní definici uvedené výše. Na základě dalších výzkumů prováděných společností EMES byly výše uvedené charakteristiky ideálního sociálního podniku rozšířeny o vícezdrojové financování, do jeho aktivit je zapojeno širší spektrum zúčastněných osob a snaží se dosažení více různých cílů (Borzaga, Defourny, 2003). Sociální podniky působí v řadě odvětví, nejvíce se vyskytují v odvětví sociálních služeb, zaměřují se na místní rozvoj a pracovní integraci sociálně či zdravotně znevýhodněných osob (Defourny, 2004). V Evropě se podniky v poslední jmenované oblasti angažují nejvíce. EMES tyto sociální podniky definuje jako takové podniky, které pracovně integrují osoby, které mají problém s uplatněním na pracovním trhu, a to pomocí produktivní aktivity nebo rekvalifikací těchto osob (Davister, Defourny, Gregoire, 2004). Díky této


47

integraci do pracovního procesu tak podniky také pomáhají těmto osobám s návratem do společnosti. V poslední době také roste počet sociálních podniků jako poskytovatelů sociálních služeb. Sociální podniky jsou sociálně zodpovědné ekonomické společnosti, které jsou primárně zaměřené, na rozdíl od společností v tržním sektoru, na sociální cíle, nikoliv zisk. Jedním ze sociálních cílů je reinvestování zisku do místní komunity či rozvoje jejich činnosti (Dohnalová, Průša, 2011). Sociální firma Sociální firma je založená především za účelem zaměstnávání osob, které jsou na trhu práce znevýhodněné. Je to podnikatelský subjekt, který působí na běžném trhu, prodává vlastní výrobky a/nebo služby. Od klasických firem na trhu se liší především tím, že její podstatná část zaměstnanců jsou lidé zdravotně či mentálně postižené a osoby, které jsou na trhu jinak znevýhodněné. Zaměstnanec dostává za svou vykonanou činnost mzdu či plat (Fokus Praha, o.s., 2007). Společně s těmito osobami jsou ve firmě také zaměstnáni osoby bez znevýhodnění, čímž dochází k integraci. Znevýhodněné osoby firma určitým způsobem podporuje – během zaučení i zaměstnání a usiluje o jejich maximální využití, rozvíjí dále jejich schopnosti a umožňuje jim další vzdělávání. Tato firma plní dva primární cíle, kterými je podnikání a zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce (Dohnalová, Průša, 2011). V roce 1996 se mezinárodní organizace CEFEC (Confederation of European social Firms, Employment initiatives and social Co-operatives16) stala mezinárodně uznávanou a její funkcí je zajišťování výměny informací, které se týkají provozu sociálních firem v Evropě. Z mezinárodní definice organizace CEFEC vychází i velmi úspěšný britský model sociální firmy. Tam se problematikou sociálního podnikání zabývá organizace Social Firms UK, která mimo jiné prohloubila charakteristiku sociálních firem: zaměstnávají minimálně 25 % osob postižených nebo se znevýhodněním na trhu práce a minimálně 50 % příjmů musí být z její činnosti. Legislativně sociální firma v České republice není nijak vymezena. O to, aby se tak stalo, už dlouho usiluje občanské sdružení Fokus Praha, které vypracovalo standardy sociální firmy (Fokus Praha, o. s., 2007).

volně přeloženo jako Konfederace evropských sociálních podniků, iniciativy v oblasti zaměstnanosti a sociálních družstev 16

48


3.4 Sociální služby Jednou z významných oblastí pro uplatnění principů sociální ekonomiky je oblast sociálních služeb17. Z hlediska plnění cílů sociální ekonomiky je pak v České republice nejvýhodnější právní formou obecně prospěšná společnost. Pokud dochází k propojení sociálních služeb a sociální ekonomiky, obecně prospěšné společnosti a sociální ekonomiky, logicky lze také říci, že obecně prospěšné společnosti nacházejí uplatnění v oblasti sociálních služeb. Tyto tři oblasti (sociální ekonomika, sociální služby a obecně prospěšná společnost) jsou definovány tak, aniž by byla patrná jejich závislost a jsou v zásadě odlišné, ale průnik mezi nimi je výrazný (Dohnalová, Průša, 2011).

Obrázek 2: Vztahy mezi pojmy sociální ekonomika, sociální služby a obecně prospěšná společnost Zdroj: Dohnalová, Průša, 2011

V současné době lze také v oblasti sociálních služeb očekávat dynamický rozvoj sociálních podniků. Česká populace stárne a bude nutná změna financování i struktura služeb (nejvíce pravděpodobně oblast služeb pro seniory a zdravotně postižené). Oblast financování bude nutné změnit tak, aby poskytovatelé sociálních služeb nebyli závislí na poskytnutí dotací ze státního rozpočtu, bude potřeba propojit systém plánování sociálních služeb, registrovat veškeré poskytovatele sociálních služeb, zřídit funkci „koordinátora péče“ na příslušných obecních úřadech. Sociální služby by se měly rozvíjet směrem k výstavbě bezbariérových bytů, úpravám vchodů do obchodů, organizací a institucí, aby byly též bezbariérové, novým dopravním službám atp. (Průša, 2010). Podle Čáslavy lze i v České republice očekávat moderní trendy v oblasti poskytování sociálních služeb. Jedná se o poskytování sociálních služeb, kde jsou uplatňovány tržní principy a sociální služby jsou poskytovány za účelem v práci je brán v úvahu termín „sociální služby“ dle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 17


49

zisku. V současnosti sociální služby poskytují příspěvkové organizace měst a krajů, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a církevní právnické osoby. Díky nastávajícímu trendu lze očekávat přeměnu příspěvkových organizací na obecně prospěšné společnosti, které se ale postupem času mohou transformovat na společnosti obchodní (Dohnalová, Průša, 2011). „Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psycho- a socioterapie, pomoc při prosazování práv a zájmů (MPSV, 2013)“. Díky sociálním službám mohou lidé alespoň z části žít běžný život, je zajištěna jejich osobní potřeba – hygiena, stravování, mohou pracovat, navštěvovat různá centra atp. Nejčetnějšími skupinami využívajících tyto služby jsou zejména senioři a osoby se zdravotním postižením (MPSV, 2013). Principy poskytování a rozšiřování sociálních služeb se stejně jako jiné oblasti v České republice začaly vyvíjet zejména po roce 1989. Novodobá podoba sociálního systému sociálních služeb je dána nedávnou a potřebnou reformou a přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který vstoupil v platnost 1. 1. 2007. Tento zákon směřuje k zabezpečení těch osob, které se zejména bez vlastního přičinění či na základě svého handicapu dostali do stavu hmotné nouze či nepříznivé životní situace. Zákon upravuje základní pojmy sociálních služeb, příspěvek na péči, základní druhy a formy sociálních služeb, podmínky poskytování a jejich inspekci, registr poskytovatelů sociálních služeb, financování sociálních služeb, pracovní předpoklady, společná a závěrečná ustanovení. Některá ustavení zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách nabývají účinnosti i vyhláškou č. 505/2006 Sb. (Zákon č. 108/2006 Sb.). Mezi nové principy poskytování sociálních služeb vznikající v 90. letech patří (Průša, 2007): demonopolizace sociálních služeb, princip osobní odpovědnosti, decentralizace státní sociální správy, pluralizace financování sociálních služeb, změna postavení člověka při poskytování sociálních služeb, profesionalizace sociální pomoci, pluralizace forem poskytování sociálních služeb, přiměřenost sociální pomoci sociální potřebě a personifikace sociální pomoci. Za svou životní úroveň je pak zodpovědný každý občan, resp. jeho rodina, jejímž cílem je poskytovat sociální jistoty a vzájemně si vypomáhat (Průša, 2007). Díky demonopolizaci sociálních služeb již není jediným poskytovatelem stát, ale tyto kompetence jsou také převedeny na kraje, města a obce. Spolu s demonopolizací je také zrušeno komplexní financování sociálních služeb, dotace ze státního rozpočtu pro zajištění poskytování

50


sociálních služeb jsou vypláceny poskytovatelům, kteří jsou zapsáni v registru poskytovatelů sociálních služeb. Tyto dotace jsou závislé na rozpočtu kraje, ve kterém poskytovatel působí, a týkají se běžných výdajů, které souvisí s poskytováním sociálních služeb (Zákon č. 108/2006 Sb.). Základní druhy a formy sociálních služeb Na začátek je nutné říci, co je považováno za sociální službu. Sociální službou je pomoc při péči o osobu, její hygienu, pomoc při zajištění či poskytnutí potravy, ubytování, výchovné a vzdělávací činnosti, poradenství, zprostředkování kontaktu se sociálním prostředím, terapie a pomoc při prosazování vlastních práv a zájmů MPSV, 2013). Platná legislativa rozděluje sociální služby do tří základních oblastí (Zákon č. 108/2006 Sb.):  sociální poradenství,  služby sociální péče,  služby sociální prevence. Sociální poradenství Sociální poradenství je součástí všech druhů sociálních služeb alespoň v základní formě a poskytuje potřebné informace takovým osobám, které se dostanou do tíživé životní situace. Mezi odborné sociální poradenství se řadí občanské poradny, manželské a rodinné poradny, sociální práci s osobami, které jsou společensky nepřizpůsobivé, dále také poradny pro oběti trestných činů a pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Tato služba je charakteristická tím, že je poskytována bezplatně, zahrnuje terapeutické činnosti a pomáhá při případné potřebě prosazování práv a zájmů dotčené osoby (MPSV, 2013). Služby sociální prevence Služby sociální prevence jsou takové služby, které „napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby,“ jejichž cílem je právě napomáhání z těchto obtížných životních situací a také ochrana společnosti od nežádoucích společenských jevů (Zákon č. 108/2006 Sb.). Mezi služby sociální prevence patří raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby


51

následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitace (Zákon č. 108/2006 Sb.). Služby sociální péče Tyto služby slouží k napomáhání osobám k zajištění jejich soběstačnosti, a to jak fyzické, tak psychické. Jejich cílem je zapojení těchto osob do běžného života, a pokud to není možné, tak alespoň zajištění důstojného prostředí a zacházení. Dle zákonu 108/2006 Sb., o sociálních službách je celkem 14 druhů sociální péče: osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denní služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče (Zákon č. 108/2006 Sb.). Na základě výše uvedených rozdělení lze říci, že struktura sociálních služeb v České republice je bohatá, ale pro důkladnější členění zákon tyto služby ještě dále rozděluje (Zákon č. 108/2006 Sb.): a) podle místa plnění služby:  pobytové služby,  terénní služby,  ambulantní služby. Pobytové služby poskytují ubytování v zařízeních poskytovatele sociálních služeb, o ambulantních službách se hovoří tehdy, když osoba dochází nebo je dopravována do zařízení sociálních služeb, jehož součástí ale není ubytování a poslední služby, terénní, jsou takové, které jsou osobě poskytovány v jejím prostředí. b) podle časového hlediska:  krátkodobé služby,  střednědobé služby,  dlouhodobé služby. Poskytovatelé sociálních služeb Podmínkou k poskytování sociální péče je podle zákona 108/2006 Sb. registrace, kde rejstřík poskytovatelů vede příslušný krajský úřad. Poskytovatelé jsou dále povinni mít zpracovaná vnitřní pravidla zajištění poskytované služby a pro vyřizování stížností, zajišťovat dostupnost informací o poskytování

52


sociálních služeb, informovat zájemce o službu o všech povinnostech, které vyplývají ze smlouvy, vytvářet takové podmínky, které umožňují osobám naplnění lidských a občanských práv, plánovat služby s ohledem na cíle, potřeby a schopností osob, vézt evidenci žadatelů o sociální službu a dodržovat nastavené standardy kvality. Poskytovatele sociálních služeb lze členit do tří skupin (Zákon č. 108/2006 Sb.):  obce a kraje,  nestátní neziskové organizace a fyzické osoby,  ministerstvo práce a sociálních věcí. Obce a kraje dbají zejména na vytváření a dodržování podmínek pro rozvoj sociálních služeb, sami také zřizují organizace, které sociální služby poskytují a orientují se zejména na skutečné potřeby lidí a zdrojů, které vedou k jejich uspokojení. Nestátní neziskové organizace a fyzické osoby poskytují variabilní nabídku služeb a řadí se mezi velmi významné poskytovatele. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje a tvoří systémová opatření a právní předpisy, věnuje se rozvoji kvality sociálních služeb. Plánuje sítě sociálních služeb v jednotlivých krajích vycházející z výzkumu skutečných potřeb lidí, zaměřuje se na ochranu práv uživatelů služeb a zvyšování odbornosti a podporuje občanské aktivity. Každoročně zřizuje dotační řízení, které slouží k podpoře provozu a rozvoje sociálních služeb, které jsou poskytovány nestátními organizacemi, a zajišťuje čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu (Zákon č. 108/2006 Sb.). Zájem rozvíjet koncept sociální ekonomiky v České republice neustále roste. Vznikají zde sociální podniky s různými právními normami uplatňující se v širokém množství oblastí, zejména pak v oblasti sociálních služeb. Většina českých sociálních podniků vzniká také z důvodu vytvoření pracovního místa pro skupiny osob, které jsou znevýhodněné na trhu práce. Jelikož je v České republice stále nevyužitý potenciál sociální ekonomiky, je třeba analyzovat její současný stav a navrhnout možnosti jejího dalšího rozvoje.

Vlastní práce

53

4 Vlastní práce V západních zemích Evropy je koncept sociální ekonomiky propracovanější, rozšířenější a je o něm vyšší povědomí než v České republice. Některé země mají problematiku sociálního podnikání upravenou v legislativě, jiné mají vysoký počet podpůrných institucí a organizací. Díky spolupráci mezi těmito zeměmi se sociální podnikání neustále rozšiřuje, vznikají nové možnosti a podnikatelé jsou si navzájem inspirací. V této kapitole je popsán stav sociální ekonomiky ve čtyřech vybraných zemích Evropské unie a tři případy úspěšných zahraničních podniků. V druhé části je popsán stav současného českého sociálního podnikání a tři případové studie vybraných sociálních podniků. Také jsou zde výsledky z realizovaného dotazníkového šetření mezi zaměstnanci třech zmiňovaných českých sociálních firem, které poukazuje na stav sociálního podnikání, ale hodnotí jej z jiného úhlu pohledu. Dva vzniklé výstupy – zahraniční a český – jsou porovnány a na základě inspirace ze zahraničí jsou nastíněny další možnosti, kterými se sociální podnikání v České republice může ubírat.

4.1 Analýza sociálního podnikání a sociálních firem v Evropě V této kapitole je popsána problematika sociální ekonomiky ve Velké Británii, Francii, Itálii a Švédsku, kde je koncept sociálního podnikání propracovaný a na vyšší úrovni. V zemích fungují podpůrné organizace a instituce, sociální podnikání je podporováno vládou a dokonce je již tato problematika součástí legislativy – úprava pak sociálním podnikatelům spíše pomáhá a zvýhodňuje je, než by je omezovala. 4.1.1

Velká Británie

Velká Británie je jedinou zemí v Evropě, která má detailně rozpracovanou legislativu v oblasti sociální ekonomiky, vláda tento druh ekonomiky podporuje intervencemi. Institucionální podpora je tu taktéž na vysoké úrovni, ale stále nelze říci, že by zde sociální ekonomika byla na vysoké úrovni. O současnou situaci se zasloužil především silný tlak lobbistických organizací, který vedl k utvoření pevného vztahu mezi vládou a sektorem sociální ekonomiky. Nejvyšší podporu ze strany vlády mají nově vznikající podniky, protože v pozdějších stádiích vývoje už jsou většinou tyto podniky schopné samofinancování a na podpoře nejsou závislé. Celý tento systém však ještě není zcela

54

Vlastní práce

propracovaný a podpora sociálního podnikání je ze strany vládních intervencí i podpůrných organizací a institucí značně nestálá. Součástí Úřadu vlády je i Úřad pro třetí sektor, který silně prosazuje problematiku sociálního podnikání a díky jeho činnosti už v této problematice figuruje 8 ministerstev. Vláda má veliký zájem na tom, aby subjekty sociální ekonomiky poskytovaly služby pro veřejný sektor, např. na veřejné zdravotnictví pro sociální podniky vyčlenilo britské Ministerstvo zdravotnictví 100 milionů liber. Podle odhadů byla doposud na rozvoj sociální ekonomiky vyhrazena částka mezi 500 miliony a jednou miliardou liber (Metz, 2010). Ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo charakteristiky, na jejichž základě je pak možné získat statistická data vzorových sociálních podniků. Jedná se o registraci v obchodním rejstříku, ekonomickou aktivitu subjektů sociální ekonomiky a naplňování sociálních cílů včetně reinvestice zisku zpět do podniku či komunity. Ve Velké Británii fungují jako subjekty sociální ekonomiky družstva, dobročinné asociace a nadace a charitativní integrované organizace. V zákoně z roku 2005 byla navržena nová forma společnosti s komunitním zájmem, která je určena pro sociální podniky a má usnadňovat jejich podnikatelskou činnost. Mezi hlavní oblasti, kde subjekty sociální ekonomiky působí, patří zdravotnictví, vzdělávání, sociální péče a rozvoj osobnosti. Jejich aktivity jsou financovány především z vlastních zdrojů, dotací ze státního rozpočtu, vládních grantů, Evropských a veřejných fondů. Využití grantů je nejvyužívanější při zakládání nových podniků a projektů. Infrastrukturu sociální ekonomiky také podporuje velké množství organizací, jedná se např. o SEL – agentura pro sociální podnikání, DTA – síť komunitních organizací orientující se na obnovu, CAN – organizace podporující rozvoj sociálního podnikání (Dohnalová, 2007). Ve Velké Británii bylo k roku 2010 62 tisíc sociálních podniků, které tvořily 5 % z celkového počtu podniků ve Velké Británii. Jedná se převážně o malé podniky, které dohromady zaměstnávají přes půl milionů osob, a jejich roční obrat přesahuje částku 27 miliard za rok (Metz, 2010). Podpora sociálního podnikání Rozvoj sociálních podniků a podnikatelů podporuje jak vláda, tak nestátní organizace, každý různým způsobem a podle svých možností. Ze strany organizací se jedná o pomoc při rozvoji podnikání ze strany agentur, podporu komunikace a hodnocení sociálního dopadu. Co se týče možností financování, ve Velké Británii jich existuje velké množství a neustále se rozrůstá. V této oblasti je Velká Británie světovou jedničkou, protože na jejím území působí

Vlastní práce

55

velké množství organizací, jež podporují financování sociálního sektoru. Ze strany vlády má sociální podnikání podporu v rámci Úřadu pro třetí sektor, který byl zřízen v oce 2006, Ministerstva financí, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva pro komunity a místní správu, Ministerstva práce a penzí, Ministerstva pro životní prostředí, výživu a venkov a Ministerstva spravedlnosti (Metz, 2010). Pack-IT Group, Velká Británie Jednou z velmi úspěšných sociálních firem ve Velké Británii je Pack-IT Group. Činností této sociální firmy je balení a expedice zboží, dále nabízí také skladovací a distribuční služby. Tato společnost má právní formu společnosti s ručením omezením, je z Cardiffu a působí na trhu více než deset let. Patří mezi neúspěšnější firmy ve Velké Británii a díky poskytování kvalitních služeb se jí velice daří a tím může svou nabídku neustále rozšiřovat. Působí i na mezinárodní úrovni, nabízí on-line služby, za svou činnost už získala významná ocenění a má spokojené zaměstnance. Firma začínala v roce 1988 díky dotaci Centra pro sociální služby jako denní centrum, které nabízelo příležitostné balicí práce osobám s poruchami učení. Postupem času se rozvinulo v obchodní společnost, která nabízí komplexní služby v oblasti logistiky, je naprosto nezávislá a konkurenceschopná. V roce 2008 zaměstnávala 16 osob, z nichž 9 trpí behaviorálními poruchami nebo poruchami učení. Všichni tito zaměstnanci jsou zaměstnáni na plný úvazek za plnou mzdu, která je dokonce vyšší, než mzda tržní. Jedním z problémů, které společnost měla, bylo vybudování důvěry. Spousta zákazníků měla obavy z objednávání zakázek od společnosti Pack-IT, protože věděla, že zaměstnává zdravotně znevýhodněné osoby. Ty ale vše zvládaly včas a v pořádku. Nakonec to firma vyřešila tak, že na venek se prezentuje jako klasická komerční firma, ale v rámci vlastní podnikové kultury je firmou sociální. Je to i z toho důvodu, že není možné využívat znevýhodněné zaměstnance a jejich potřebu integrace do pracovního trhu i společnosti jako argument k získávání zakázek (Mészáros, 2008). Veškerý generovaný zisk je investován buď zpět do zaměstnanců, nejčastěji v podobě školení a dalšího vzdělávání, odměn, společenských aktivit, nebo je investován do firmy na podporu či rozšiřování činnosti. Na zaměstnancích stojí celá společnost, byla založena primárně za účelem poskytovat zdravotně postiženým osobám zaměstnání a integrovat je do společnosti a tohoto konceptu se drží doposud. Výběr zaměstnanců závisí čistě na ochotě zaměstnance pracovat, jejich přístupu, nikoliv na jeho

56

Vlastní práce

pracovních zkušenostech. Z důvodu zachování prosperity a konkurenceschopnosti je zaměstnáváno zhruba 50 % osob s postižením a 50 % osob bez pracovního znevýhodnění. Tak jsou zachovány profesní dovednosti, podnik může fungovat bez problémů a tím i naplňovat své sociální cíle. Všeobecně je ve firmě Pack-IT nízká fluktuace zaměstnanců, většinou k ní dochází v případech, kdy dříve nejistí a nezkušení zaměstnanci získají sebedůvěru, načerpají sociální a profesní dovednosti a zatouží po náročnějších pracovních pozicích, které jim poskytnou nové možnosti a uplatnění (Mészáros, 2008). Klíčovou složkou podniku je komunikace. Vztahy ve společnosti jsou srdečné, všichni se mezi sebou znají a navzájem se podporují. Komunikace je podporována pravidelnými školeními, pevným vedením, uznáním za odvedenou práci, různými motivačními prvky v podobě odměn a ocenění (Mészáros, 2008). Silnou stránkou společnosti Pack-IT je individuální přístup k zákazníkům, firmy se snaží maximálně přizpůsobit specifickým potřebám zákazníků – to je možné ale pouze při nabídce široké škály služeb. Díky tomuto přístupu má společnost široké portfolio zákazníků, britské i zahraniční – velké akciové společnosti, státní instituce, tiskárny, agentury a internetové obchody. Spolupracují i s drobnými podnikateli a malými firmami a pomáhají jim s jejich rozvojem (Mészáros, 2008). Společnost bere v úvahu dva typy expanze – prvním je růst v rámci obchodní jednotky, který je ale omezen tím, že společnost v Cardiffu chce zůstat malá s celkovým počtem do 20 zaměstnanců a se zachováním rodinného prostředí. Druhou možností rozšíření je expanze prostřednictvím franšíz. Ta je už zrealizována, protože byla vybudována nová provozovna ve Skotsku s názvem Pack-IT North a další provozovny jsou v jednání. Díky tomuto způsobu expanze mají i ostatní podnikatelé bez vlastního konceptu možnost pracovat s fungujícím modelem sociálního podniku, vytvářet nová pracovní místa a pomáhat sociálně a zdravotně znevýhodněným osobám s integrací do společnosti (Mészáros, 2008). 4.1.2

Itálie

Sociální podniky v Itálii se orientují na takové oblasti zboží a služeb, které nejsou poskytovány veřejným ani tržním sektorem. Jsou zaměřeny na solidaritu, spolupráci, kolektivitu a posilování sociální soudržnosti. V regionech se sociální ekonomika stala důležitým zdrojem podnikání i pracovních míst. Co se týče právních forem podnikání, v Itálii to jsou družstva, asociace, nadace a onlus organizace. Družstva vznikala díky potřebě identifikace

Vlastní práce

57

společenských potřeb, pro Itálii jsou pak klíčová družstva sociální, která jsou v legislativě vymezena od roku 1991 v zákoně č. 381, který byl novelizován v roce 2001 (Itálie je stát, který má nejdéle legislativně upravenou sociální ekonomiku v Evropě). Jejich základním posláním je být prospěšnými pro společnost nebo skupiny znevýhodněných osob, které ani nemusí být členy družstva. Tento zákon také upravuje možnosti nových organizací, které poskytují služby, které bývaly poskytovány dobrovolnickými organizacemi, ale na komerčních základech. V legislativě existují dva typy družstev: Typ A a typ B, oba musí být zakládány minimálním počtem 7 osob. Družstva typu A poskytují služby v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a sociálních potřeb. Jsou to komerčně orientované podniky, kde pracují jak zaměstnanci, tak dobrovolníci. Družstva typu B se orientují na integraci znevýhodněných osob do trhu práce. Podmínkou je, že alespoň 30 % zaměstnanců těchto družstev musí být pracovně znevýhodněno – může se jednat o osoby se zdravotním postižením, duševně nemocné, drogově či alkoholově závislé a také o bezdomovce, dlouhodobě nezaměstnané, svobodné matky a nebo uprchlíky (Dohnalová, 2007). Podmínkou také je, že členy družstva musí být i dobrovolníci, jejich počet však nesmí přesáhnout 50 % z celkového počtu členů (Haverová, 2013). Cílem těchto družstev není pouze poskytnout těmto osobám pracovní pozici, ale rozvíjet jejich dovednosti a sebevědomí, aby v pracovním procesu mohly setrvat i nadále. Asociace je další formou podnikání, v Itálii mohou být dva typy: zákonem uznané (právnické osoby) a zákonem neuznané. Onlus organizace, neboli neziskové organizace pro společenské cíle, vznikly v Itálii zákonem v roce 1997. Jedná se o neobchodní daňové subjekty, které nejsou definované v občanském právu. Onlus organizacemi mohou být sociální družstva, dobrovolnické a nestátní organizace, subjekty podnikající v oblastech sociální a zdravotní péče, podpory vzdělanosti, školení, sportu, ochrany životního prostředí, v oblastech kultury, umění, vědy atd. V roce 2000 vznikla legislativa k podpoře vztahů institucí a třetího sektoru a to zejména takovým způsobem, aby měl třetí sektor určenou roli jako distributor služeb (Dohnalová, 2007). Ke konci roku 2011 bylo v Itálii evidováno 11 808 sociálních družstev s více než 350 000 zaměstnanci, v posledních šesti letech jejich počet narostl o 57,7 % (Haverová, 2013). Klíčový je také zákon č. 118/2005 o sociálním podniku, který umožňuje i jiné formy sociálních podniků než jen družstva; sociální družstva, sociální podniky a asociace se mohou také stát právnickými osobami. Tento zákon také stanovuje kritéria sociálních podniků: musí splňovat minimálně 5 znaků, které platí i pro nestátní neziskovou organizaci – formální založení, soukromou

58

Vlastní práce

právní formu, nepřerozdělování zisku mezi členy, demokratické řízení a přítomnost dobrovolníků. Dále musí být sociální podnik ekonomicky aktivní a prospěšný pro společnost. Ta je přímo legislativně vymezena 12 oblastmi, např. sociální služby, vzdělávací služby pro děti i dospělé, sociální turistika atd. (Bednáriková, Francová, 2011). Stejně jako ve Francii i v Itálii mají subjekty sociální ekonomiky problémy se získáváním prostředků pro svou činnost, především pak se získáváním úvěrů. K překonávání bariér jsou v Itálii aktivně vytvářeny systémy pro podporu vzniku takových institucí, které budou schopné najít další finanční zdroje k podpoře aktivit sociálních podniků (Dohnalová, 2007). Centro Aleph a L’Uomo e il Legno, Itálie Úspěšnými sociálními družstvy v Itálii s dlouholetou tradicí je Řezbářské a restaurátorské družstvo Člověk a dřevo a Doléčovací centrum denní péče Centro Aleph. Řezbářské a restaurátorské družstvo Člověk a dřevo (L’Uomo e il Legno) L’Uomo e il Legno je sociálním družstvem, které vzniklo v roce 1995 díky projektu Evropské unie, který byl zaměřen na integraci mládeže po léčbě drogových a jiných závislostí do společnosti. V době trvání projektu účastníci vyprodukovali takové množství produktů, že byly získány peníze na založení i provoz sociálního družstva. V dalších devíti letech bylo družstvo financováno především formou půjček a poté získalo peněžní příspěvek od města. Činností družstva je výroba dřevěných předmětů a jesliček, výroba byla zavedena i v několika základních školách z důvodů špatné docházky dětí – účast v kroužku byla totiž podmíněna docházkou do školy. Tento projekt byl velice úspěšný, děti měly o navštěvování kroužku zájem a tím se i radikálním způsobem zlepšovala jejich školní docházka. Další projekt družstva nesl název „Strom hraček“, který byl zaměřen na děti ze čtvrtí, kde byly prodávány drogy. Děti z těchto čtvrtí byly využívány mafií jako pracovní síla – jejich úkolem bylo buď bezpečně hlídkovat, nebo získávat nové uživatele drog ze skupiny svých vrstevníků. Sociální družstvo jim dalo příležitost pracovat v řemeslnických dílnách a tím byly vymaněny z vlivu mafie. V družstvu nepracují jenom děti, ale i mladí lidé, např. ze skupiny nelegálních přistěhovalců, zdravotně postižení, kteří procházejí pracovní terapií a integrují se do společnosti. Klienti družstva přicházejí dobrovolně z vlastní vůle, na žádost rodiny i na doporučení lékařů. Kromě dřevozpracující výroby sociální družstvo poskytuje také služby v oblasti úprav bytů, jedná se např. o malování, vybavování dřevěným nábytkem, oprava nábytku apod. Zároveň

Vlastní práce

59

spolupracuje s několika dalšími organizacemi a třemi bankami – v jedné je členem a z dalších dvou je čerpán úvěr. Případný zisk družstva je investován zpět do jeho činnosti, především ve formě nákupu nových strojů. Družstvo samozřejmě dodržuje celostátní úmluvu o sociálním družstevnictví, jeho členy jsou z více než 90 % mladí lidé (Černá a kol., 2007). Doléčovací centrum denní péče Centro Aleph Centro Aleph je sociálním družstvem, které je z ekonomického pohledu veřejným i soukromým typem družstva. Zaměstnanci družstva jsou placení ze soukromých prostředků a vedení družstva patří pod státní zdravotní ústav. Centrum je určeno pro všechny drogově závislé, kteří se rozhodnou sami léčit, nebo jsou do družstva posíláni pacienti z nemocnic a léčeben. Pobyt je hrazen dle jejich možností, takže movitější klienti si celý pobyt hradí sami. Klienti při registraci získají registrační poukázky, které během léčby mohou využít k návštěvě kulturních programů. Činnost tohoto sociálního družstva spočívá v pomoci vyřizování záležitostí na úřadech, s klienty navštěvují divadelní představení, zajišťují jim zábavu, učí je práci na počítači, pořádají výlety a umožňují jim pracovat v dílnách. Neplatí zde žádné pravidlo, jak dlouho zde klient může být a pro každého zvlášť je vypracován specifický program dle jeho individuálních potřeb. Sociální družstvo svou činností pomáhá s integrací drogově závislých osob do společnosti, během léčby se setkávají s lidmi bez závislosti a někteří, když projdou léčbou úspěšně, se stávají učiteli nových klientů. Doléčovací centrum vyléčeným či připraveným klientům pomáhá s hledáním zaměstnání – vždy informuje kraj, když jsou k dispozici klienti vhodní k začlenění do procesu přípravy na výkon zaměstnání (Černá a kol., 2007). 4.1.3

Švédsko

Koncept sociální ekonomiky se ve Švédsku začal výrazněji rozšiřovat se vstupem této země do Evropské unie. V této době nechala švédská vláda vypracovat oficiální pojem sociální ekonomie, díky čemuž byl umožněn její další rozvoj. Jako ve většině zemí, i zde je sociální ekonomika považována za jednu z možných odpovědí na existující problémy s veřejnou sociální péčí. Ve Švédsku existují klasické výše definované subjekty sociální ekonomiky, ale navíc se zde začala rozvíjet sociální výrobní družstva, která mají určitý vztah s veřejným sektorem, který je podporuje, dává jim příspěvky či čerpá jejich služby. Jsou to sdružení osob s principem společného vlastnictví a demokratickým řízením, jejichž členy jsou osoby znevýhodněné na trhu práce, především lidé s tělesným

60

Vlastní práce

a mentálním postižením. Účelem těchto družstev je prostřednictvím účasti osob na rozhodování a řízení podniku rozvíjet jejich osobní i pracovní schopnosti a dovednosti, pro tyto osoby družstva také zajišťují tréninkové pracovní programy. Od roku 1994 se ve Švédsku konala síťová setkání těchto družstev, která v roce 2000 vzala pod svou záštitu organizace SKOOPI, která je zaměřená speciálně na sociálně výrobní družstva. Stále však nejsou vyřešené problémy, které se týkají organizace těchto družstev. Chybí jejich koordinace, jejich činnost je rozdělena mezi několik úřadů, které spolu zpravidla nespolupracují. Dalším problémem je chybějící státní koncepce v oblasti financování těchto družstev, existuje pouze Švédský obecný dědický fond, ale žádný investiční, který by pokrýval určité náklady nebo alespoň zajišťoval zvýhodněné úvěry. V současné době je vznik sociálních družstev financován zdroji Evropské unie. Doposud také nebyly legislativně vymezeny subjekty, kterým sociálně výrobní družstva pomáhají (Dohnalová, 2007). Basta Arbetskooperativ, Švédsko Dlouholetou a velmi úspěšnou sociální firmou ve Švédsku je Basta Arbetskooperativ. Basta Arbetskooperativ je sdružení nevládních organizací s názvem Družstvo pracujících Basta, které vzniklo v roce 1994 a provozuje 13 částečně nezávislých podnikatelských středisek. Svou činností pomáhá řešit problémy se závislostí na drogách, zaměstnává drogově závislé osoby, které se chtějí naučit žít bez drog a mít plnohodnotný život. Basta spolupracuje s obcemi a několika veřejnými institucemi, jako je např. Švédská asociace pro pomoc drogově závislých a Rada pro trh práce, a to především z důvodu získání financí a jejich moci v boji proti drogám. S obcemi má sociální firma obchodní vztah, protože si od nich obce nakupují pracovně rehabilitační místa zaměřená speciálně na drogově závislé osoby – jsou tedy vlastně jejich zákazníky. Klienti se v Basta účastní jednoročního sociálně-pracovního programu, v případě zájmu zde můžou po této době zůstat jako zaměstnanci. Pobyt už ale není financován orgánem správy sociálního zabezpečení ani systémem trestní spravedlnosti, ale klienti si musí sami na svůj pobyt vydělat. Firma si například spočítala, že jeden aktivní narkoman žijící na ulici, který provozuje kriminální činnost, ničí veřejný a státní majetek apod., stojí společnost 1,5 milionu švédských korun (je zde zahrnuto vše, včetně soudních výloh apod.). Léčba tohoto člověka v Basta vyjde místní samosprávu na 238 tisíc korun ročně a trvá 15 měsíců, než se jí tato investice vrátí (oproti veřejné společnosti, kde se tato investice vrátí za 2 měsíce). Proto je někdy velmi složité přesvědčit místní úřady o ekonomické výhodnosti nabídky firmy. I přesto se firma účastní soutěží o veřejné zakázky

Vlastní práce

61

a je úspěšná. Je to především díky tomu, že spolupráce se sociálním podnikem je ve Švédsku trendem (Mészáros, 2008). Basta zastává heslo, že jako malý podnik by byla slabý hráč, kterého nikdo nebere vážně a neposlouchá, proto má velký zájem na expanzi. Čím více klientů má, tím více jí to prospívá, není žádným problémem postavit další budovu v areálu, založit novou pobočku nebo podnikatelské středisko. Vedení si ale stanovilo, že nebude zaměstnávat více než 150 zaměstnanců. V prvním roce jsou klienti součástí rehabilitace, ale pokud se rozhodnou zůstat i nadále, stávají se zaměstnanci. Pro příjem zaměstnanců není rozhodující, co umí profesně, protože toho často nebývá moc, ale rozhodujícím faktorem je motivace a vůle chtít pracovat a hlavně abstinovat, což je nejdůležitější podmínkou pro příjem do programu. Svým zaměstnancům pak Basta poskytuje řadu výhod – bydlení, kvalitní vzdělání, příjemné prostředí, možnost udělat si řidičský průkaz apod. Pokud se klienti rozhodnou odejít, Basta jim aktivně pomáhá s hledáním zaměstnání nebo alespoň bydlení (Mészáros, 2008). V současné době Basta Arbetskooperativ provozuje 13 středisek v oblasti výroby a služeb: finanční a administrativní oddělení, jídelnu, střední odbornou školu, stavební společnost, odstraňování graffiti z veřejných objektů, zemědělskou činnost, chov koní, psí hotel (útulek), truhlářskou dílnu, údržbu budov, rehabilitaci osob s historií drogové závislosti, úklidové služby a zábavní park. Ne všechna střediska jsou hned zisková, ale vedení většinou podporuje jejich činnost, neboť jejich aktivity jsou prospěšné pro klienty zapojené do programu. Postupem času – během tří až čtyř let se ale až na pár výjimek všechna střediska ziskovými stávají (Mészáros, 2008). 4.1.4

Francie

Právě ve Francii má sociální ekonomika své počátky a dlouholetou tradici. I ve Francii existuje několik právních forem subjektů sociální ekonomiky. Jsou to družstva, kde převážná část z nich působí v oblasti zemědělství, družstevní banky, družstevní společnosti kolektivního zájmu, vzájemné společnosti typu mutuelles, asociace, které jsou ve Francii nejčastějším prvkem sociální ekonomiky díky jejich rozmanitosti, flexibilitě a poslední právní formou jsou nadace. Ve Francii existují tři typy nadací: nadace s uznanou veřejnou prospěšností, operativní (úzce zaměřené) a podnikové nadace. Subjekty jsou vysoce závislé na zákonech, které omezují, nebo naopak rozšiřují jejich možnosti. Podle jednotlivých typů právních forem se pak odlišuje i způsob financování činností subjektů sociální ekonomiky. Např. družstva čerpají z členských příspěvků, oproti tomu asociace jsou velice závislé na vnějším

62

Vlastní práce

financování. Průměrně jsou aktivity subjektů financovány z 35 % vlastní činností, z 58 % státem a zbývajícími 11 % z darů. S rozvojem konceptu sociální ekonomiky se také postupem času rozšiřují možnosti financování daných subjektů. Může se jednat např. o zvýhodněné poskytnutí úvěru, strukturální fondy EU a dotace. Za tradiční zdroje financování lze ve Francii všeobecně považovat prodej výrobků a služeb, členské příspěvky, dary, daňové úlevy a státní subvence, asociace se dokonce, za přísné kontroly, mohou stát příjemci dědictví. S postupem času a potřebou vyššího financování činností sociálních podniků byly vytvořeny organizace, které těmto subjektům pomáhají s uspokojováním kapitálových potřeb. V minulosti se jednalo např. o družstevní banky, které zodpovídaly za poskytnutí finanční pomoci nejen sociálním podnikům, ale i ekonomickým sektorům (zemědělství). V roce 1983 byl založen Institut rozvoje sociální ekonomiky, který sdružuje hlavní finanční instituce sociální ekonomiky, banky, pojišťovací společnosti, svazy i stát. Účelem založení tohoto institutu bylo kvalitní řízení financí určených k podpoře subjektů sociální ekonomiky. V posledních letech se ve Francii také rozvinul systém poskytování drobných půjček určených k financování jednotlivých projektů sociálních podniků (Dohnalová, 2007).

4.2 Analýza sociálního podnikání a sociálních firem v ČR Současný stav sociálního podnikání v České republice Přesný ani oficiální seznam sociálních podniků v České republice neexistuje. Obecně prospěšná společnost P3 – People, Planet, Profit, o.p.s. provozuje internetové stránky www.ceske-socialni-podnikani.cz, na kterém přináší informace o sociálním podnikání a sociálních podnicích v České republice. Tam také založila Adresář sociálních podniků, který je aktuální k podzimu roku 2012. K dnešnímu dni, tj. 28. 4. 13, je v adresáři 123 podniků. Určitě zde nejsou vedeny všechny sociální podniky, např. tam chybí ty, které jsou popsány a analyzovány níže v této práci, ale je možné říci, že v seznamu je převážná část českých sociálních podniků. Výše uvedená společnost ve spolupráci s Nadací ProVida zpracovala na začátku roku 2013 dotazníkové šetření, které poskytuje velice zajímavé informace týkající se sociálního podnikání v České republice. Šetření se zúčastnilo z původních 143 shromážděných kontaktů celkem 100 českých sociálních podniků a na jeho základě vznikl také již zmíněný Adresář sociálních podniků. Na základě výsledků průzkumu bylo zjištěno, že nejvíce sociálních podniků je v Praze, Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Převážná část podniků také naplňuje cíle sociálního podnikání, 94 % plní veřejně prospěšné cíle, 86 %

Vlastní práce

63

dotazovaných firem investuje více než 50 % zisku zpět do podniku či komunity, a co je velmi překvapivé, celých 85 % firem zapojuje své zaměstnance do rozhodovacího procesu. Nejvíce sociálních firem podniká v oblasti pohostinství a ubytování, dále potom v oblasti zahradnických služeb, údržby nemovitostí a úklidových prací a potravinářské výrobě. Také bylo zjištěno, že ani jedna z firem nepůsobí např. v oboru audiovize, papírenství, v oblasti zpracování dřeva, kovů a kovových výrobků nebo v oblastech vydavatelství a nakladatelství. Toto šetření také dokázalo, že podniky se nesoustředí pouze na jednu sféru, ale pohybují se ve více oblastech. Z dotazovaných firem jsou dvě na trhu již od roku 1992. K největšímu nárůstu docházelo od roku 2008, největší boom pak nastal v roce 2011, kde na trh vstoupilo 22 % z dotazovaných podniků. Nejvíce dominantní právní formou podniků je společnost s ručením omezeným, pak obecně prospěšná společnost a občanské sdružení. Tři čtvrtiny podniků aktivně spolupracují s jinými, domácími nebo zahraničními sociálními podniky nebo komerčními firmami, ale pouze 39 % firem vyhledává mezinárodní spolupráci (ve formě výměny know-how, spolupráce při realizaci projektů) a to za účelem zlepšení kvality výrobků a služeb. Tento průzkum také prokázal, že společnosti naplňují cíle sociálního podnikání, 9 z 10 dotázaných podniků zaměstnává zdravotně či sociálně znevýhodněné skupiny osob, necelých 70 % podniků se podílí na rozvoji místní společnosti, 40 % podniků se zabývá ekologií a životním prostředím a stejné množství působí v kulturní oblasti. Dotazníkové šetření poskytuje také velmi zajímavá data z oblasti zaměstnávání znevýhodněných skupin osob na trhu práce: firmy často zaměstnávají více než jednu sociálně znevýhodněnou skupinu a mezi nejčastěji zaměstnávanou skupinou jsou lidé se zdravotním postižením, zaměstnává je celých 72 % dotazovaných firem. Další skupinou jsou osoby dlouhodobě nezaměstnané, které zaměstnává 19 % dotazovaných firem, 13 % firem zaměstnává Romy, 11 % zaměstnává mládež a mladé dospělé, 10 % zaměstnává nespecifikované sociálně vyloučené či tímto způsobem ohrožené skupiny lidí a pod 10 % firem zaměstnává osoby bez domova, osoby opouštějící ústavní výchovu a vězení, osoby, které pečují o osobu blízkou, osoby, které byli závislé na návykových látkách, případně také seniory. Poslední skupina má překvapivě nízké procento zaměstnanosti v dotazovaných firmách, tyto osoby zaměstnává pouze jedno procento z nich. Ani jedna z dotazovaných firem pak nezaměstnává osoby, které se stali obětí trestné činnosti. V průměru sociální podniky zaměstnávají 15 zaměstnanců, z nichž 10 je znevýhodněných. Tyto osoby jsou nejčastěji zaměstnávány pouze na částečný úvazek, zaměstnanci bez znevýhodnění pak bývají zaměstnáváni převážně na pracovní úvazek plný. Pouze v 12 %

64

Vlastní práce

dotazovaných sociálních podnicích pracují i dobrovolníci, kteří v průměru pracují 27 hodin týdně. Na otázku, která se týkala průměrného ročního obratu, odpovědělo pouze 58 % firem. Jejich průměrný roční obrat za poslední tři roky (2009–2011) činil 3 605 930 Kč. Nejvíce dotazovaných podniků má pak obrat za toto období v hodnotě od 1 do 5 milionů Kč, a to 48, 3 %. 29,3 % podniků má obrat pod 1 milion Kč a pouze 3 % mají obrat vyšší než 20 milionů Kč. V tomto období také převážná část podniků dosahovala zisku. V roce 2011, kdy na trhu bylo 76 sociálních podniků z celkových 100 dotazovaných, jich bylo 39,5 % v zisku, 35,5 % vykázalo ztrátu a celých 25 % mělo vyrovnané hospodaření. Podniky, které měly v nějakém ze sledovaných období ztrátu, ji obvykle vykrývaly vlastními prostředky firmy. Dalším využívaným způsobem krytí byl úvěr z nebankovního zdroje. Toto dotazníkové šetření prokázalo, že české sociální podniky plní také další důležitou podmínku, a to že jejich zdrojem příjmů je převážně vlastní činnost. 51, 2 % příjmů sociálních podniků pochází z vlastních ekonomických aktivit, 33 % příjmů je ze strukturálních fondů Evropské unie (Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost a Integrovaný operační program), 2,3 % podniků získává podporu z měst a obcí, 1,8 % podniků čerpá národní dotační programy, 2,6 % má příjem z darů a 2,7 % firem z grantů soukromých nadací. 6,4 % dotazovaných sociálních podniků má příjmy z jiných zdrojů, kde se jedná převážně o dotaze z Úřadu práce na zdravotně znevýhodněné. Z dotazovaných podniků již 54 % z nich dosáhlo bodu zvratu a asi třetina z nich splatila i počáteční investice. Polovina ze zbývajících 46 % sociálních podniků, které dosud bodu zvratu nedosáhly, zahájila svou podnikatelskou činnost až v roce 2012. 37,5 % z dotazovaných sociálních podniků plánuje rozšíření své dosavadní činnosti, 40,6 % má v úmyslu se soustředit pouze na stabilizaci a rozšíření zatím neplánuje. 17, 7 % podniků má v plánu založit si novou provozovnu nebo pobočku. Celých 65 % dotazovaných sociálních podniků také řeklo, že ke svým podnikatelským aktivitám by potřebovalo další finanční zdroje, největší zájem je o dary, dotace a jiné nevratné zdroje, pak o úvěrové prostředky na střednědobé financování. Nejméně chtěným zdrojem je vklad investora, o který by mělo zájem pouze 12,3 % dotazovaných. Finanční plán má většina dotázaných podniků (53 %) krátkodobý (do tří let), 38 % podniků má dlouhodobý a 9 % z dotázaných nemá vypracovaný žádný finanční plán. I sociální podniky využívají moderní technologie, nejvíce užívané technologie a služby jsou sociální sítě, pak internetový obchod a aplikace do chytrých telefonů (P3, 2013). Díky tomuto jedinečnému dotazníkovému šetření byla nastíněna současná situace sociálních podniků v České republice a Obecně prospěšná společnost P3

Vlastní práce

65

díky němu také mohla vytvořit adresář sociálních podniků v ČR. Bylo zjištěno, že české sociální podniky mají různou právní formu podnikání s převahou obchodní činnosti a převážně provozují svou činnost v oblasti služeb. Byla dokázána teorie převzatá ze zahraničí, že jsou tyto podniky, převážně menšího rozsahu, zakládány s nikoli peněžní, ale sociální motivací, že jsou zde zaměstnávány převážně osoby zdravotně či sociálně znevýhodněné na trhu práce, alespoň polovina jejich příjmu je tvořena vlastní činností a většina z nich také plánuje další rozvoj. Tento průzkum dokázal, že v České republice existuje sociální ekonomika, které se daří a neustále se rozvíjí a narůstá. TESSEA TESSEA (Tematická síť pro rozvoj sociální ekonomiky) byl tříletý projekt s cílem vytvořit model infrastruktury sociální ekonomiky v České republice, který byl financován z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Navazuje na činnost Národní tematické sítě pro sociální ekonomiku. V rámci TESSEA vznikla tematická síť, která sdružuje jednotlivce, podnikatele, nestátní neziskové organizace, vysoké školy a další instituce, které mají zájem prosazovat sociální ekonomiku a podnikání do povědomí veřejnosti. Další činností této platformy je podporování vzniku nástrojů a infrastruktury pro rozvoj sociální ekonomiky. TESSEA je v současné době koordinována organizací P3 – People, Planet, Profit, o.p.s. (P3, 2013) Klub sociálních podnikatelů Klub sociálních podnikatelů byl založen za účelem sdružování vedoucích pracovníků sociálních firem. Do klubu se může nezávazně přihlásit každý sociální podnikatel. V rámci čtvrtletních setkání pak spolu podnikatelé diskutují, řeší různé problémy, které v oblasti sociálního podnikání mají, vyměňují si zkušenosti i kontakty, lobbují za společnou myšlenku. Klub funguje v rámci TESSEA a nemá žádnou právní subjektivitu. Vybrané české sociální firmy K analýze současného stavu sociálních podniků byly vybrány tři podnikatelské subjekty: Pro-Caritu s.r.o., Café Therapy a JITRO – centrum služeb s.r.o. Tyto sociální podniky nejsou nejlepšími ani vzorovými příklady z třetího sektoru České republiky. Stále se potýkají s různými problémy, na které během své činnosti naráží. Cílem jejich analýzy je přispět k poznání současného stavu sociálních firem, díky kterému pak může být lépe navržen další možný rozvoj sociálního podnikání v ČR.

66

4.2.1

Vlastní práce

Společnost Pro-Charitu s.r.o.

Na konci roku 2005 byly založeny Chráněné dílny při Domově sv. Josefa18, v rámci nichž byla vytvořena tři samostatná pracoviště: chráněné pracoviště „bufet“, „umělecko-tvořivá chráněná dílna“ a „počítačová chráněná dílna“. Chráněné dílny vznikly v rámci projektu, jehož záměrem bylo vytvoření 9 pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením a jedno pracovní místo pro osobu bez postižení. V roce 2006 se chráněné dílny rozrostly o chráněnou dílnu „prodejna a kuchyň“ a „skleník“. Díky tomuto rozšíření bylo vytvořeno dalších 9 pracovních míst, 7 jich bylo vyčleněno pro osoby se zdravotním postižením. Celý projekt byl financován ze strukturálních fondů EU a státního rozpočtu. V roce 2011 bylo nutné díky zásadní organizační změně vyčlenit chráněné dílny do samostatné organizace, a proto byl založen nový podnikatelský subjekt Pro-Charitu s.r.o., jejímž výhradním majitelem je nestátní nezisková organizace Oblastní charita Červený Kostelec. Pojmy „chráněná pracovní dílna“ apod. byly i nadále zachovány, i když patří pod společnost ProCharitu, proto jsou v analýze firmy také dále používány. Hlavním motivem vzniku sociální firmy bylo a stále je zaměstnávat osoby se zdravotním handicapem, kteří shání práci velmi obtížně. Jako pozitiva sociálního podnikání firma vnímá obsažení rozměru nejen výdělečného a ziskového, ale také sociálního, prostřednictvím kterého může napomáhat znevýhodněným skupinám se zapojením do pracovního procesu. Odběrem výrobků a služeb společnosti Pro-Charitu je nabízeno společnostem s více než 25 zaměstnanci náhradní plnění ke splnění povinného podílu zaměstnávání zdravotně postižených osob dle zákona č. 435/2004 Sb. Největším problémem pro společnost je menší konkurenceschopnost oproti komerčním firmám. Zdravotně znevýhodnění zaměstnanci nejsou schopni pracovat s takovým fyzickým nasazením, které mají zaměstnanci bez omezení v komerční sféře. Také je zde vyšší nemocnost znevýhodněných osob a jejich častější absence. Další problém firma také vidí v budování odběratelů výrobků a služeb, se kterým má ještě stále problémy, v absenci marketingové a obchodní činnosti a ve velmi malém podílu na volném trhu. Sociální firma by ráda rozšiřovala nabídku úklidových, údržbových a drobných stavebních prací a obchodní činnost. Nyní spolupracuje s firmou, jež vyrábí zdravotní kompenzační pomůcky a stále hledá silné obchodní partnery, kteří by byli ochotní spolupracovat v oblasti zajištění distribuce výrobků, např. formou administrace v e-shopu.

Domov sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové je nestátním zdravotnickým a sociálním zařízením, které je zaměřené na komplexní péči pro osoby s roztroušenou sklerózou 18

Vlastní práce

67

Výběr předmětu činnosti byl jednoduchý, většina činností byla převzata z fungující, ale nevýdělečné chráněné dílny. Postupně sociální firma rozšiřuje svou nabídku výrobků a služeb dle potřeb Oblastní charity. Sociální firma působí v oblasti obce Žireč u Dvora Králové a v okolí. Nejvíce využívanou službou je zajišťování stravování pro Domov sv. Josefa, pro několik dalších organizací i pro jednotlivce. Dále firma provozuje jediný obchod se smíšeným zbožím v obci Žireč a občerstvení v Domově sv. Josefa. Firma nově provozuje zahradnictví, kde v současné chvíli vzniká ukázková bylinková zahrada. Dalším velkým střediskem je pracovní a údržbářská dílna. Ta nabízí služby v oblasti drobných stavebních pracích, malby interiérů, údržby zeleně v parcích a relaxačních zónách v celém areálu. Některé služby jsou také poskytovány chráněnou dílnou v Červeném Kostelci. Jedná se o opravy a úpravy oděvů, zakázkové truhlářství, praní a žehlení prádla, prodej levného textilu a reklamní činnost. V blízké době je také plánován provoz vývařovny pro Hospic Anežky České19. Nejrychleji rozvíjejícím se střediskem je umělecko-tvořivá dílna v Žirči, která se ke konci roku 2012 přestěhovala do nového objektu, který byl vystaven díky podpoře televizního adventního koncertu. Dílna se zabývá šitím školních pomůcek, ložního prádla a provádí úpravy oděvů. V současné době se firma ve větší míře orientuje na zdravotní kompenzační pomůcky, které nabízí prostřednictvím vlastního obchodního zástupce do různých zdravotnických a sociálních zařízení. Sociální firma má také velmi širokou škálu zákazníků. Zdravotní kompenzační pomůcky nabízí distribučním firmám, nemocnicím, sociálním zařízením a domovům důchodců. Služby v oblasti stravování jsou poskytovány vlastní organizaci Oblastí charitě, firmám v okolí, léčebně a individuálním zájemcům. Pro získávání zákazníků zdravotních pomůcek má firma vlastního obchodního zástupce, nabídka jídel je propagována na internetu, telefonicky a osobním kontaktem. Jedním z problémů je právě získávání zákazníků, především těch individuálních z řad široké veřejnosti. Financování Primárním zdrojem financí sociální firmy Pro-Charitu s.r.o. je vlastní činnost a příspěvky na mzdy pro každého zaměstnance z cílové skupiny od Úřadu práce ČR. Vlastní zdroje jsou ve výši 50 % z celkových zdrojů, druhá část jsou zmíněné příspěvky Úřadu práce a projekty. Firma využila investiční projekt pro rekonstrukci provozovny pro zaměstnance služeb. Dlouhodobým cílem firmy je Hospic Anežky České je nestátním zdravotním a sociálním zařízením patřící pod Oblastní charitu Červený Kostelec, které pečuje o nevyléčitelně nemocné osoby 19

68

Vlastní práce

pokrývat z výnosu sociální firmy stále se snižující dotace na sociální služby, které jsou předmětem hlavní činnosti firmy, co by neziskové organizace Oblastní charity. Díky podpoře televizního adventního koncertu byl také vybudován nový objekt pro nejrychleji se rozvíjející umělecko-tvořivou dílnu v Žirči. Firma doposud i přes rozsáhlou nabídku výrobků a služeb negeneruje žádný zisk, což je ale vzhledem k době provozu sociální firmy pochopitelné. Zaměstnanci V současné době se tato sociální firma zaměstnává téměř 100 zaměstnanců, a to na různé pracovní úvazky. Z tohoto celkového počtu zaměstnanců je 85–90 % zdravotně znevýhodněných. Nejčastěji jsou zaměstnanci zaměstnáváni na pracovní úvazek v rozmezí 0,5–0,75, ale jsou zde i pracovníci zaměstnáni na úvazek 0,1 i úvazek plný. Zaměstnanci jsou na pracovní pozici připravovány dle potřeby a individuální dohody, každý prochází základním školením Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanci mají mzdy nastavené dle jejich pracovního úvazku, ve středisku výroby jídel jsou nastaveny motivační složky dle množství vyrobených produktů, v ostatních střediscích je odměňování individuální ze strany vedoucích pracovníků.

Vlastní práce

69

SWOT analýza Tabulka 1: SWOT analýza společnosti Pro-Charitu s.r.o.

Silné stránky + široká nabídka služeb

Slabé stránky - staré budovy

+ vysoký počet zaměstnanců + osobní přístup

- vyšší nemocnost zaměstnanců

+ lokalita

- absence marketingové činnosti

+ neustálé rozšiřování činnosti + spolupráce s dalšími subjekty + náhradní plnění Příležitosti + nová nabídka služeb

množství

potenciálních

+ vytváření nových pracovních míst využití

- vysoké procento zaměstnávaných osob se zdravotním znevýhodněním

- nízká konkurenceschopnost

+ využití mezer na lokálním trhu

+ možnost zkušeností

- nízký počet individuálních zákazníků

Hrozby

+ rozšíření obchodní činnosti + velké zákazníků

- nižší výkonnost zaměstnanců

zahraničních

- malý podíl na trhu - nejasná podpora ze strany státu - žádný legislativní rámec - zaměňování sociální firmy s charitou - odchod kvalifikovaných zaměstnanců

Zdroj: vlastní práce

4.2.2

Café Therapy

Provozovatelem sociální firmy Café Therapy je společnost SANANIM Charity Services s.r.o., která byla založena a je vlastněna občanským sdružením SANANIM. Vznikla v roce 2005 a kromě sociální firmy Café Therapy provozuje chráněnou keramickou dílnu Charity shop a projekt Promile INFO. Podnikatelská činnost sociální firmy Café Therapy byla zahájena ke konci roku 2005. Její činností je provoz restaurace s kavárnou a v místě provozu je také Poradna pro rodiče. Hlavním motivem, proč byla tato sociální firma založena, bylo poskytnout klientům Doléčovacího centra SANANIM zaměstnání,

70

Vlastní práce

protože po ukončení jejich léčení z drogové závislosti nastal velký problém s jejich uplatněním na trhu práce. Kromě Doléčovacího centra firma své zaměstnance také získává z Pracovní a sociální agentury, kterou provozuje rovněž SANANIM o.s. Dalším motivem založení restaurace s kavárnou byl pokus přinést občanskému sdružení SANANIM nějaké peníze k podpoře jeho činnosti a snaha o prolomení tabu drogové závislosti v české společnosti. Předmět činnosti byl vybírán primárně podle budoucích zaměstnanců firmy – sociálně znevýhodněných osob, které se účastnily léčby drogové závislosti v centru SANANIM. Inspiraci společnost SANANIM Charity Services s.r.o. čerpala zejména ze zahraničních zkušeností u takových firem, které zaměstnávaly právě zvolenou skupinu zaměstnanců. Na základě toho bylo rozhodnuto vybudovat restauraci s kavárnou s názvem Café Therapy v centru Prahy nedaleko Václavského náměstí. Byl vypracován podnikatelský plán a až později bylo zjištěno, že před zahájením podnikatelské činnosti bylo třeba udělat mnohem podrobnější průzkum trhu a oblasti podnikání. Jedná se např. o důkladnou analýzu pracovních možností znevýhodněných zaměstnanců, které bude budoucí firma zaměstnávat, o přípravu systému zaučení a školení a vypracovat takový plán, který zamezí časté fluktuaci zaměstnanců, vzít v úvahu originalitu nabízených výrobků či služeb, aby mohla být firma alespoň v budoucnu soběstačnou a nezávislou a hlavně aby byla schopná konkurovat na trhu. Také je důležité do začátku nepodcenit spolupráci s ostatními místními firmami. V oblasti sociálního podnikání firma vidí jednu důležitou výhodu – sociálně i zdravotně zvýhodněným skupinám osob je umožněno jednodušším způsobem získat práci, pro někoho je to natrvalo, pro jiného spíše mezistupeň, kdy po určitém období odchází pracovat do firem tržního sektoru. Dalším důležitým prvkem je integrace těchto osob do společnosti. Velmi závažný problém vidí firma v české legislativě a podpoře sociálního podnikání a podnikatelů. Koncept sociální ekonomiky není v České republice nijak legislativně upraven, což může být pro činnost sociálních podniků alespoň v začátcích značná komplikace. Také pro sociální firmy i podnikatele není definována žádná významná daňová ani jiná úleva, která by jejich činnost podporovala. Jelikož je vlastníkem společnosti provozující sociální firmu Café Therapy občanské sdružení SANANIM, obě firmy mezi sebou úzce spolupracují. V době vzniku projektu se partnerem stala také organizace Fokus Praha, což je nestátní nezisková organizace, která má na sociální podnikání v České republice také významný vliv. Dále firma příležitostně spolupracuje s malými organizacemi na různých projektech v oblasti pořádání výstav, kurzů, přednášek, školení

Vlastní práce

71

a seminářů. V současné chvíli je cílem firmy stabilizace financí, stát se plně soběstačnou a vyřešit častou fluktuaci zaměstnanců – proto zatím nemá v plánu žádné rozšíření ani provozu, ani činnosti firmy. Provozovna a zákazníci Restaurace s kavárnou Café Therapy je umístěna v samém centru Prahy nedaleko Václavského náměstí. Otevřeno má od dopoledních do večerních hodin, má velké prostory, oddělenou kuřáckou a nekuřáckou část. V zadní části nekuřácké části restaurace je také dětský koutek. Velkou výhodou podniku je jeho bezbariérovost i nabídka služeb. Vaří zde českou i zahraniční kuchyni a kromě stálé nabídky mají každý měsíc novou nabídku jídel. V Café Therapy je možné se připojit zdarma k internetu, vypůjčit si denní tisk i zaplatit útratu platební kartou. Místo je vhodné pro obchodní schůzky, firemní i rodinné akce a oslavy i k trávení volného času s kamarády. V oddělených, veřejnosti běžně nepřístupných prostorách, je prostorná konferenční místnost vybavená stoly, židlemi, dataprojektorem a tabulí, která je vhodná nejen pro školení a tiskové konference, ale i pro oslavy. Tyto prostory je možné si zamluvit prostřednictvím webových stránek a lze ji přizpůsobit přáním a požadavkům zákazníka. Exteriér i interiér kavárny jsou poměrně moderně vybavené a působí útulně, na stěnách jsou vystavovány obrazy. K servírování jídla a pití jsou používány vlastní keramické talíře a hrníčky, které byly vyrobeny klienty Doléčovacího centra SANANIM v rámci chráněné keramické dílny. Tyto výrobky je také možné přímo v místě provozu zakoupit a tak podpořit činnost občanského sdružení SANANIM. Café Therapy se zaměřuje na širokou škálu zákazníků především z centra Prahy, což díky prostorné provozovně není problém. Klíčovými zákazníky jsou úředníci a obchodníci, kteří sem chodí na obchodní schůzky či na oběd v polední pauze, rodiny, matky s dětmi, lidé zajímající se o vystavené obrazy, firmy, které využívají konferenční místnost atd. Se svými zákazníky firma komunikuje výhradně přes vlastní webové stránky a příležitostně pořádá různé propagační a marketingové akce. Financování Café Therapy vznikala současně se společností SANANIM Charity Services s.r.o. Vznik této společnosti i sociální firmy Café Therapy byl financován Městskou částí Praha 1, Magistrátem hlavního města Prahy, programem EQUAL z Evropského sociálního fondu, Nadací České spořitelny a Metrostavem a.s. Většina z vyjmenovaných – Nadace České spořitelny, Městská část Praha 1, Magistrát hlavního města Prahy a Metrostav a.s. jsou partnery společnosti

72

Vlastní práce

SANANIM Charity Services s.r.o. až doposud. V současné době se k nim ještě přidalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví a Kolektory Praha a.s. Na provoz restaurace a kavárny Café Therapy v současné době přispívá zejména Nadace České spořitelny v rámci projektu v programu prevence a léčba drogových závislostí. Jinak je sociální firma financována z více než 90 % z vlastních zdrojů. V současnosti Café Therapy není financována žádnými zdroji z fondů, dotace jsou čerpány v tuto chvíli pouze na klienty, kteří se léčí z drogové závislosti, nikoliv na samotnou činnost firmy. Sociální firma negeneruje žádný zisk, má vyrovnané hospodářství. Zaměstnanci Klienty Doléčovacího centra, a následně také zaměstnanci kavárny, jsou lidé, kteří se léčí nebo úspěšně absolvovali léčbu po drogové závislosti. Lidé ale nezískávají práci automaticky po absolvování programu, ale vhodní pracovníci jsou dopředu vybráni a na konci programu jim je nabídnuta pracovní pozice. V současné chvíli zde pracuje 9 zaměstnanců, z toho 4 sociálně znevýhodnění, všichni na plný úvazek. Pravidlem ve firmě je, že bude zaměstnáno maximálně 50 % osob znevýhodněných na trhu práce a společnosti. Zaměstnanci jsou na svou pracovní pozici zaučováni se zkušeným pracovníkem s určitou historií v rámci podniku. V případě problémů jsou přeškolováni, jinak ale firma žádná další školení nepořádá. Systémem odměn je běžný ve formě mzdy, žádné další benefity ani odměny Café Therapy zavedené nemá. Vybraná sociálně znevýhodněná skupina osob, tedy lidé po léčbě drogové závislosti, je v oblasti zaměstnávání poměrně problematická a neprofesionální, většinou nemají žádnou pracovní praxi, stále nenalezli stabilitu v novém způsobu života a je tu riziko jejich selhání. Občas jsou také nedochvilní, což je řešeno individuálními rozhovory s vedoucími pracovníky i doučováním. Velkým problémem této firmy je vysoká fluktuace zaměstnanců, kdy zaměstnanci i po náročném a dlouhodobém zaučování a zaškolování často nenadále odcházejí. K eliminaci těchto problémů Café Therapy svým zaměstnancům poskytuje sociální pomoc a sociální poradenství, všichni zaměstnaní z řady znevýhodněných stále absolvují podpůrný léčebný program, který je pod záštitou Doléčovacího centra SANANIM.

Vlastní práce

73

SWOT analýza Tabulka 2: SWOT analýza sociální firmy Café Therapy

Silné stránky + široká nabídka služeb

Slabé stránky

+ poloha + příjemné prostředí

- neprofesionalita zaměstnanců

+ velké prostory

- fluktuace zaměstnanců

+ bezbariérový přístup

- dlouhá doba zaučování zaměstnanců

+ připojení k internetu

- žádná školení

+ konferenční místnost

- nízký počet zaměstnanců

+ kuřácké i nekuřácké prostory

- marketing a propagace

+ dětský koutek + platba platební kartou Příležitosti + široká škála zákazníků + růst zájmu o sociální ekonomiku + využití mezer na lokálním trhu + vytváření nových pracovních míst + rozšíření činnosti do budoucna + využití zahraničních zkušeností

Hrozby - nemožnost parkování - žádná legislativa sociálních firem - žádné úlevy sociálním podnikatelům - nízké povědomí o sociální ekonomice ve společnosti - konkurence - nejasná podpora ze strany státu

Zdroj: vlastní práce

4.2.3

JITRO – centrum služeb s.r.o.

Společnost JITRO – centrum služeb s.r.o. vznikla v roce 2012 a nabízí terapeutické, rekondiční a masérské služby. Vznikla za účelem vytvoření pracovních míst pro zdravotně postižené osoby a pro osoby, které se o zdravotně

74

Vlastní práce

postižené starají. Dalším motivem vzniku podniku byla nabídka služeb nejen lidem, kteří potřebují rehabilitaci, ale i široké veřejnosti. Zvolení předmětu podnikání bylo jednoduché a předem jasné – volba vzešla z potřeb postižených dětí osob, které podnik založily. Další nabídka služeb se pak neustále rozšiřovala v souladu se zvoleným konceptem. V současné době firma nabízí masérské služby (klasické a relaxační masáže, masáž lávovými kameny, lymfodrenáž, SHIATSU a baňkování), fyzioterapii (Vojtova a Bobathova metoda, mobilizační techniky, synergická reflexní terapie a fyzioterapie pomocí přístroje Bioptron), magnetoterapii, elektroléčbu (ultrazvuk, stimulační a analgetické proudy), cvičení pro seniory proti bolesti zad, skupinové i individuální cvičení pro děti při vadném držení těla a infrasaunu. Tyto služby jsou poskytované jak zdravotně postiženým dětem a dospělým, tak i veřejnosti. Služby JITRA využívají také klienti denního stacionáře, který provozuje obecně prospěšná společnost JITRO i škola pro děti s kombinovaným postižením Credo. Klienti na využívání služeb nedostávají v rámci společnosti žádné slevy či dotace, vše si musí hradit sami, ale JITRO – centrum služeb jim vychází vstříc prostřednictvím nižších cen, především ve vztahu ke konkurenci. V současné době je sociální firma teprve v rozvoji a proto má v úmyslu svou činnost dále rozšiřovat, prozatím formou rozšiřování nabídky služeb. S dalšími podniky ani organizacemi z oblasti sociálního podnikání JITRO – centrum služeb zatím nespolupracuje, ale je registrována v rejstříku sociálních podnikatelů. Vedoucí firmy Jana Werdichová zatím nenarazila na žádné problémy, se kterými se například potýkají jiní sociální podnikatelé, a říká, že nevidí žádný rozdíl mezi podnikáním sociálním a „tradičním“. V sociálním podnikání ale vidí velkou příležitost, kterou je vytvoření nových pracovních míst pro osoby, které jsou obtížněji zaměstnatelní a které díky zaměstnání mají vyšší možnost integrovat se zpět do společnosti. Sídlo společnosti i provozovna jsou v Mozartově ulici v Olomouci. I když je to místo relativně v centru města, není příliš vyhovující z hlediska dostupnosti. Firma má před budovou pouze dvě parkovací místa a to určená pouze pro handicapované zákazníky. Otevírací doba je od 7 do 18 hodin denně, každý klient či zákazník se musí dopředu objednat. Prostředí firmy je rozsáhlé, moderní a příjemné. Zákazníky jsou, jak již bylo zmíněno výše, osoby s handicapem i široká veřejnost bez zdravotního i sociálního omezení všech věkových kategorií. Sociální firma propaguje své služby prostřednictvím vlastních webových stránek, reklamních letáků, spotů a slevových akcí zveřejněných jak na webových stránkách, tak i slevových portálech. Se současnými a potencionálními zákazníky komunikují zaměstnanci firmy převážně osobně, ale také prostřednictvím telefonu a e-mailu.

Vlastní práce

75

Financování Primárním finančním zdrojem podniku jsou dotace. JITRO – centrum služeb s.r.o. zahájila svou činnost teprve v roce 2012 a prozatím není výdělečná, vlastní zdroje tvoří zhruba 10 % z celkových zdrojů a je tak zřejmé, že společnost zisk negeneruje. Veškeré výdělky z poskytovaných služeb jsou investovány do společnosti. Potřebné finance na provoz firma prozatím čerpá z Evropského sociálního fondu v ČR (ESF) a z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OPLZZ). Projekt v rámci ESF je čerpán na první dva roky činnosti podniku a jeho cílem je podpořit rozvoj podnikatelských aktivit sociální firmy JITRO a vytvořit nová pracovní místa pro sociálně vyloučené osoby. V rámci tohoto projektu sociální firma z ESP doposud na svou činnost získala 4 477 570 Kč. Z OPLZZ bylo pro činnost firmy vyhrazena částka 3 805 940 Kč, vyčerpáno je v současné chvíli 1 332 080 Kč. Oba finanční zdroje sociální firma čerpá již od svého vzniku, díky těmto finančním zdrojům mohla být zahájena podnikatelská činnost, byla rozšířena počáteční nabídka služeb a podnik se může prozatím dále rozvíjet. Zaměstnanci V současné době společnost JITRO – centrum služeb s.r.o. zaměstnává 13 osob, 8 na stálý pracovní poměr a 5 je zaměstnáno na Dohodu o provedení práce. Nyní firma zaměstnává 8 zdravotně postižených osob, což je více než 60 % z celkových zaměstnanců. Již při založení firmy bylo stanoveno, že zdravotně či sociálně znevýhodněné osoby budou tvořit minimálně 40 % z celkových zaměstnaných. JITRO nyní zaměstnává jak osoby zdravotně postižené, tak sociálně znevýhodněné – zde se jedná především o osoby, které pečují o závislého člena rodiny a na klasickém trhu práce jsou tak téměř nezaměstnatelní. Osoby se zdravotním postižením jsou zaměstnávány na 80% pracovní úvazek a na pracovní činnost jsou připracovány jednodenními kurzy kvalifikovanými pracovníky. Systém odměňování je ve firmě klasický, každý zaměstnanec za svou práci dostává mzdu, jiné benefity pro zaměstnance společnost prozatím nenabízí.

76

Vlastní práce

SWOT analýza Tabulka 3: SWOT analýza společnosti JITRO - centrum služeb s.r.o.

Silné stránky + profesionalita zaměstnanců

Slabé stránky - poloha firmy

+ velké prostory + bezbariérový přístup

- žádný zisk - žádné benefity zaměstnancům

+ ceny služeb + kvalita poskytovaných služeb

- nízká propagace - nemožnost povýšení zaměstnanců

+ individuální přístup + příjemné prostředí

- není vybudována stávající klientela

Příležitosti + možnost rozšíření nabídky služeb

Hrozby

+ široká klientela

- umístění

+ spolupráce s organizacemi

- konkurence

+ lidé s postižením, kteří hledají - závislost na cizích zdrojích kvalitní služby - žádná legislativní podpora a daňové úlevy + nezaměstnaní lidé pečující o handicapovanou osobu - nejasná podpora ze strany státu + zvýšení informovanosti

- odchod kvalitních zaměstnanců

+ stacionáře, speciální školy + rostoucí zájem o sociální ekonomiku Zdroj: vlastní práce

4.2.4

Dotazníkové šetření u sociálních firem

Pro hlubší analýzu tří výše popsaných českých sociálních podniků Pro-Charitu s.r.o., Café Therapy a JITRO – centrum služeb s.r.o. bylo provedeno dotazníkové šetření mezi zaměstnanci těchto firem. Bylo osloveno celkem 112 zaměstnanců, ochotných odpovědět bylo pouze 52 z nich. Dotazovaným,

Vlastní práce

77

kteří odmítli vyplnění dotazníku, přišly otázky příliš osobní a velké množství z nich díky zdravotnímu či sociálnímu znevýhodnění stále není připraveno zodpovídat takové otázky či obecně sdělovat jakékoliv informace o jejich složitější životní situaci. Tento vzorek dotazovaných nelze brát jako reprezentativní, protože informace poskytovali zaměstnanci pouze ze tří sociálních podniků v ČR, ale i přesto lze tento průzkum k analýze sociálního podnikání využít. Poskytuje zajímavé informace o současném stavu a přístupu k zaměstnancům v těchto firmách, o zaměstnávání znevýhodněných osob a jejich názoru na jejich zapojení se do pracovního procesu v sociálních firmách. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 63 % žen a 37 % mužů. Na obrázku č. 3 můžeme vidět, že žádný z dotazovaných není starší než 60 let, 48 % je ve věku od 51 do 60 let, 23 % od 41 do 50 let, 17 % od 31 do 40 let a 12 % respondentů je mladších 30 let. Na obrázku č. 4 je přehled nejvyššího dosaženého vzdělání dotazovaných zaměstnanců. Nejvíce z nich, 44 %, má středoškolské vzdělání s výučním listem, 27 % dotazovaných má vystudovanou střední školu s maturitou, celých 21 % dosáhlo pouze základního vzdělání, 6 % vystudovalo vysokou školu a 2 % dotazovaných má vyšší odborné vzdělání. Na základě těchto výsledků je možné říci, že v sociálních firmách nachází uplatnění absolventi ze všech typů škol různých zaměření. Téměř polovina respondentů práci získala v oboru, ve kterém jsou vyučeni. Ve společnosti ProCharitu s.r.o. pracují švadleny, pradleny, pomocní dělníci a dělnice, uklizečky, údržbáři, kuchaři, kuchařky a jejich pomocníci, zahradníci a zahradnice, účetní a počítačoví technici. Jejich činností je stříhání látek, šití, dokončování výrobků a jejich balení, praní a žehlení prádla, pomocné práce všeho druhu, úklid, údržba strojů a objektu, vaření, spravování a budování zahrad, účetnické práce, správa výpočetní techniky a někteří také pomáhají s péčí o lidi s roztroušenou sklerózou. Až na poslední dvě pracovní pozice není nutná vyšší kvalifikace, můžou je vykonávat jak osoby vyučené v oboru, tak lidé bez potřebného vzdělání. Ve firmě Café Therapy pracují kuchaři, kuchařky a jejich pomocní pracovníci, servírky, číšníci a uklízečky. Až na kuchaře a kuchařky není až tak důležité vyučení v oboru, proto jsou na těchto pracovních pozicích zaměstnány osoby převážně se základním vzděláním. Naopak ve společnosti JITRO – centrum služeb s.r.o. můžou pracovat převážně osoby s patřičným odborným vzděláním. Tato firma zaměstnává fyzioterapeuty, masérky, rehabilitační pracovnice, recepční, uklizečky a údržbáře. Všichni zaměstnaní pracovníci mají potřebné vzdělání k výkonu jejich pracovní činnosti. Kromě rehabilitačních a masérských prací všichni navíc asistují klientům, např. je vozí na vozíčku.

78

Vlastní práce

Obrázek 3: Věk respondentů Zdroj: vlastní práce

Obrázek 4: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Zdroj: vlastní práce

Na obrázku č. 5 je grafické zobrazení doby, po kterou jsou zaměstnanci v sociální firmě zaměstnáni. Nejvíce dotazovaných zaměstnanců, přesněji 40 %, je ve firmě mezi půl rokem a rokem, 19 % respondentů je zaměstnáno už více než 4 roky, 17 % zaměstnanců je v sociální firmě zaměstnáno nově, pracují zde méně než půl roku, 12 % respondentů je zaměstnáno 1-2 roky a stejný počet zaměstnanců 2-3 roky. Nikdo z dotázaných ve firmě nepracuje v délce od tří do čtyř let.

Vlastní práce

79

Obrázek 5: Délka působení dotazovaných zaměstnanců ve firmě Zdroj: vlastní práce

Nejvíce dotazovaných se o možnosti pracovat v sociální firmě dozvědělo přímo od společnosti, tento případ se týkal celých 40 % z dotazovaných. 21 % respondentů se o pracovní pozici dozvědělo na Úřadu práce, 14 % získalo svou pracovní pozici prostřednictvím internetu, 13 % se o možnosti pracovat ve společnosti dozvědělo od své rodiny či známých lidí a 12 % svou práci získalo díky sdružení, organizaci či instituci. Se svou prací je velice spokojeno 50 % dotazovaných, nikdo z nich s ní není naprosto nespokojený. 23 % zaměstnanců je s prací spíše spokojeno a má k ní jen drobné výhrady, 15 % z dotazovaných je se svým zaměstnáním spokojeno pouze částečně a 12 % je spíše nespokojeno. 73 % respondentů uvedlo, že nemá žádnou možnost osobního či kariérního růstu, 23 % dotázaných má možnost vzdělávání – především formou školení, kurzů a seminářů a 4 % zaměstnanců má možnost povýšení. Co se týče školení, všichni absolvovali povinné školení BOZP (Bezpečnost a ochrana zdraví při práci), zaměstnanci společnosti JITRO – centrum služeb s.r.o. se zúčastnili školení v oblasti zvládání stresových situací. Ve společnosti Pro-Charitu s.r.o. se zahradníci zúčastnili školení obsluhy zahradní techniky. Na obrázku č. 6 je přehled hodnocení celkové komunikace ve firmě, tedy jak se spolupracovníky, tak s vedením firmy. Za naprosto výbornou ji ve firmě považuje 23 % zaměstnanců. Celá polovina dotazovaných komunikaci hodnotí velmi dobře, 19 % respondentů komunikaci hodnotí jako dobrou a 8 % s komunikací spokojeno není a považuje ji pouze za dostatečnou. To se týká zejména v souvislosti komunikace ze strany vyššího vedení.

80

Vlastní práce

Obrázek 6: Hodnocení celkové komunikace ve firmě Zdroj: vlastní práce

Další zajímavý výsledek přinesla otázka ohledně názoru zaměstnanců na užitečnost výrobků a/nebo služeb, které sociální firma, ve které jsou zaměstnáni, poskytuje. Polovina respondentů, přesněji 52 %, produkty považuje za zcela užitečné, za naopak zcela neužitečné a zbytečné výrobky považují 4 % zaměstnanců. 12 % respondentů označilo výrobky a služby firmy, kde pracují, za spíše užitečné, 8 % za užitečné a 4 % za spíše neužitečné. Na obrázku č. 7 je přehled pracovního znevýhodnění dotazovaných zaměstnanců. 10 % respondentů je na trhu práce a ve společnosti sociálně znevýhodněno, jednalo se především o drogovou závislost v minulosti a o péči dítěte se zdravotním handicapem. Přesně polovina dotázaných zaměstnanců má zdravotní omezení, jedná se např. o fyzické a psychické omezení, zrakový handicap, únavový syndrom, postižení páteře, onemocnění kloubů, zad a kostí, onkologické onemocnění a onemocnění pohybového aparátu. 40 % z dotázaných uvedlo, že nemá žádné pracovní znevýhodnění. Toto číslo není ale příliš relevantní a to z toho důvodu, že někteří svůj zdravotní handicap či sociální omezení neberou jako pracovní znevýhodnění, jiní se ho zas např. bojí přiznat a nechtějí o něm mluvit.

Vlastní práce

81

Obrázek 7: Znevýhodnění zaměstnanců Zdroj: vlastní práce

Na otázku, co přineslo zaměstnancům získání jejich pracovní pozice v sociální firmě, nejčastěji odpovídali, že poznali nové lidi, získali nové kontakty, zajímavé zkušenosti, zjistili, že pracovat se dá i s jejich handicapem, získali nový pohled na věc, pravidelný příjem, zajímavou práci, kde se mohou dále vzdělávat a která je baví a někteří dokonce vnímají svou užitečnost na jejich pracovní pozici. Nejčastější odpovědí ale byla ta, že získali samotnou pracovní pozici a stálý příjem. V odpovědích na otázku co by doporučili zlepšit v oblasti, kde pracují, bylo nejčastěji zmiňováno více ohledu na zdravotní omezení ze strany vedení, více personálu, neustálé zlepšování pracovního prostředí a vybavení, komunikace a lepší spolupráce s vedením, získat více zákazníků, vyšší finanční ocenění i možnost získání zajímavější práce. Někteří jsou však na svém místě i v prostředí společnosti velice spokojení a nic by neměnili. Analýza současného stavu sociálního podnikání a úspěšných sociálních firem ve vybraných zemích Evropy ukázala, že koncept sociální ekonomiky je velmi rozvinutý, ale stále není ideální. Sociální podniky mají podporu jak v legislativě, tak i ze strany organizací a institucí, podniky přišly s originálním nápadem, většinou generují zisk, jsou prospěšné společnosti a mají většinou úspěšné a spokojené zaměstnance. Analýza tří českých sociálních firem ukázala, že se sociální podniky stále potýkají s různými problémy a jejich podnikání není ideální. Určité výhrady

82

Vlastní práce

mají i někteří zaměstnanci těchto firem. Aby mohlo dále docházet k vývoji sociálního podnikání v České republice, je třeba vzniklé problémy řešit vhodným způsobem, přicházet s inovativními řešeními a vyměňovat si zkušenosti jak mezi českými, tak i se zahraničními sociálními podniky.


83

5 Diskuze a doporučení V této kapitole je nastíněn návrh dalšího možného rozvoje sociálního podnikání v České republice. Návrhy jsou koncipovány tak, aby byly pro sociální firmy přínosné a jejich činnost byla efektivnější. České sociální firmy převážně splňují charakteristiky podniků uvedené v teoretické části práce a jejich úroveň se pomalu přibližuje té evropské. Existuje zde vysoký a nevyužitý potenciál, ale sociální podniky mají ve svém podnikání různé problémy, které je nutné řešit.

5.1

Návrh rozvoje sociálního podnikání v ČR

Legislativa a financování V poslední době počet sociálních podniků v České republice neustále roste. Každý má různou právní formu, která je zvolena podle typu poskytované činnosti a závislá na dalších právních a legislativních podmínkách. To ale podnikatelům mnohdy komplikuje situaci, např. obecně prospěšné společnosti a občanská sdružení nemůžou být založena za účelem podnikání. Z výsledků analýzy v praktické části vyplynulo, že většina z těchto organizací, které zpravidla chtějí vytvořit nová pracovní místa pro své klienty, vytváří nové podnikatelské subjekty s právní formou obchodní společnosti, nejčastěji společnosti s ručením omezením. V případě, že by se podařilo koncept sociální ekonomiky prosadit v rámci legislativy, podnikatelé by měli výrazně snadnější vstup na trh a nová pracovní místa by v této oblasti vznikala rychleji. Zároveň by byly jasně nastavené podmínky a podniky by mohly mít určité zvýhodnění oproti klasickým tržním firmám alespoň v začátcích – např. z toho důvodu, že zaměstnávají mnohem vyšší procento osob se zdravotním či sociálním omezením. Jak ukázala analýza, osoby se zdravotním postižením v některých oblastech podnikání nemusí být tak produktivní jako lidé bez znevýhodnění. Vláda již bere v potaz důležitost těchto sociálních podniků, ale je stále je třeba ujít dlouhou cestu k vytvoření podpory z její strany a vytvoření legislativy pro sociální ekonomiku. Určitá finanční podpora, např. v podobě grantů, již existuje, ale stále to neodpovídá aktuálním potřebám sociálních firem a organizací. Proto je důležité, aby sociální podniky či organizace zabývající se sociálním podnikáním kladli důraz na potřebu legislativních opatření v rámci této oblasti i podpory zejména pro začínající sociální podniky. Toho mohou docílit představením konceptu sociálního podnikání, prezentací jeho přínosů, zvyšováním povědomí a zdůrazňováním důležitosti sociálního podnikání ve společnosti, vytvářením inovativního řešení, vypracováváním projektů

84


a studií i sdružováním a lobbingem, protože je všeobecně známo, že lobbing je například v zahraničí v této oblasti velice úspěšný. To dokázala např. analýza sociálního podnikání ve Velké Británii. Sociální podnikatelé by měli také zdůrazňovat důležitost jejich podnikání pro společnost, tím, že vytváří nová pracovní místa zejména pro osoby sociálně a zdravotně znevýhodněné, zvyšují zaměstnanost a nově zaměstnané znevýhodněné osoby nejsou dále závislé na sociálních dávkách od státu. Také by sociální podnikání mohli prezentovat jako ideální možnost k řešení sociálních problémů v regionech, ideálně prostřednictvím příkladů a případových studií z reálného prostředí a veřejnou osvětou. Jak ukazuje literární přehled, v různých zemích Evropy subjekty z třetího sektoru poskytují takové služby, které dříve byly v kompetenci státu, to se týká např. oblasti sociálních služeb. Přenesení poskytování sociálních služeb z veřejného do třetího sektoru může státu také velice pomoci. Ze začátku propagace sociálního podnikání by mohlo jít o komunikaci s politiky a představiteli na komunální či krajské úrovni a postupně se propracovat až ke státní správě a politice na státní úrovni. Sociální podniky by se také mohly dostávat do vyššího povědomí prostřednictvím účasti na veřejných zakázkách. Určitý „tlak“ na stát by také mohl být ze strany Evropské unie, která si stále více uvědomuje důležitost konceptu sociální ekonomiky, jak bylo popsáno v teoretické části práce. Vytváří různé dokumenty a doporučení, které by i sociální podniky při prosazování sociálního podnikání v České republice mohly využít. Doporučení pro nově vznikající a rozšiřující se podniky Aby sociální podniky mohly dobře fungovat, je důležité udělat několik opatření před samotným založením podniku či jeho významným rozšířením. Z výsledků analýzy vyplynulo, že je dobré dopředu provézt analýzu zaměstnanců, které se firma chystá zaměstnávat. Zejména se jedná o osoby se sociálním či zdravotním znevýhodněním. Když podnikatelé důkladně poznají jejich omezení, budou schopni lépe se připravit na problémy spojené s jejich nástupem na danou pracovní pozici, budou znát jejich silné a slabé stránky, díky tomu budou schopni např. dopředu lépe naplánovat potřebný počet zaměstnanců a také činnosti, jež tito zaměstnanci budou schopní zastat bez větších problémů a nutné asistence zkušených pracovníků. Jak ukázala analýza sociálního podnikání v zahraničí, zaměstnance je také důležité poznávat i při samotném chodu podniku, neustále naslouchat jejich potřebám a snažit se s nimi řešit vzniklé problémy, komunikovat s nimi. Z realizovaného dotazníkového šetření vyplývá, že právě komunikace z vedení je pro zaměstnance důležitá, ale přesto se


85

děje jen v omezené míře. Z důvodu zachování určité konkurenceschopnosti a celkové funkčnosti firmy na trhu je také vhodné najít poměr mezi zaměstnanci se znevýhodněním a mezi zaměstnanci bez znevýhodnění. Jak ukázala analýza zahraničních sociálních podniků, úspěšné firmy, které jsou schopné bez problému konkurovat i firmám z tržního sektoru, obvykle zaměstnávají kolem 50–60 % znevýhodněných zaměstnanců. Toto číslo je pouze orientační, záleží na způsobu znevýhodnění, lidé s vážnějším zdravotním postižením např. zastanou méně práce než lidé s drogovou závislostí v minulosti. Tento poměr je klíčovým faktorem, který rozhoduje o konkurenceschopnosti dané firmy. Z analýzy sociálních firem také vyplynulo, že dalším důležitým bodem je vypracování kvalitního podnikatelského plánu, ve kterém podnikatel zohlední veškeré důležité aspekty sociálního podnikání ve vybrané oblasti. Je nesmírně důležité přijít s dobrým nápadem, který je konkurenceschopný a nejlépe unikátní, alespoň z pohledu z regionu nebo dané lokality – například provoz prodejny smíšeného zboží, kterou provozuje firma Pro-Charitu s.r.o. je pro danou obec důležitý a její obyvatelé jsou na obchodu částečně závislí. Podnikatelé musí jít do obchodní činnosti s notnou dávkou optimismu a musí vědět, že na začátku je čeká těžká práce. Podnikatelé nesmí zapomenout také na to, že i když jsou jejich primárními cíli cíle sociální a environmentální, musí naplňovat také cíle ekonomické. Podnik je nutné z něčeho financovat a i při zakládání sociálních podniků je důležité na toto myslet. Do začátku je také důležité vytvořit si kolem sebe silný, inovativní a kreativní tým, ve kterém bude mít sociální podnikatel oporu – bez zkušeného týmu lidí je rozvoj sociálního podniku, alespoň v jeho začátcích, značně obtížný – dokládají to zkušenosti z dotázaných firem, jež se právě na začátku potýkají s nejvýraznějšími problémy – a to jak ekonomickými, tak i personálními a provozními. Dopředu je také vhodné zjistit si možnosti financování, málokterý sociální podnik je ze začátku schopný financovat veškerou svou činnost z vlastních zdrojů. Existují různé projekty, programy a možnosti, např. Evropský sociální fond, Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost, Integrovaný operační program apod. Do začátku by se podnikatelé neměli bát oslovit jiný úspěšný sociální podnik, který by právě v začátcích podnikání figuroval jako poradce. S ním by mohly firmy konzultovat veškeré plány a nápady, které v danou chvíli hodlají realizovat a postavit je tak reálným zkušenostem a podmínkám, jež v danou chvíli na trhu panují. V případě, že podnikatelé nemají žádný dobrý nápad nebo se jim nepodařilo uchytit se na trhu, sociální podnikatelé mají další možnost, jak nastartovat své podnikání - můžou využít například nápadů jiných firem, které

86


jsou na trhu úspěšné a chtějí svou činnost rozšířit např. formou poboček nebo franšízy. Spolupráce Rozvoji podniků také může výrazně pomoci spolupráce s ostatními podnikateli a sociálními firmami a to nejen v rámci České republiky, ale i v zahraničí (viz výše). Klíčová je především výměna zkušeností, informací, nápadů, jež například dané firmy z podstaty věci nebo charakteru podnikání nemohou vlastními silami realizovat, v nejlepším případě dojde k navázání plné spolupráce, která bude pro obě strany přínosná. Pro sociální podniky je také vhodné zapojovat se do projektů jako je např. již zmíněný Klub sociálních podnikatelů, který pořádá pravidelná čtvrtletní setkání. Tím, že se sociální podnikatelé, popř. i podniky sdružují, mají vyšší váhu a sílu sociální podnikání propagovat, případně za něj lobbovat u vládních organizací nebo politických či zájmových uskupení. Další z možností spolupráce, která by podnikům v rozvoji velice prospěla, je spolupráce se zkušeným podnikatelem z komerční sféry. V České republice velice často vznikají sociální firmy z občanského sdružení, které vytváří místa pro své klienty. Vedoucí pracovníci z občanských center sice umí jednat s cílovou skupinou, která bude zaměstnávána, ale často nemají žádné zkušenosti s podnikáním, neumí se pohybovat na trhu a vedení jakékoliv firmy je pro ně novou zkušeností. Tím, že zaměstnají nebo alespoň navážou spolupráci se zkušeným podnikatelem, mají větší šanci uplatnit se na trhu mezi konkurencí, mohou využít jeho zkušenosti s vedením komerčního podniku a naučit se tak manažerským dovednostem, které jsou pro vedení jakékoliv firmy nezbytné. Tak tomu bylo např. u společnosti Pro-Charitu s.r.o. Dále mohou sociální podniky spolupracovat s velkými tržními subjekty. Pokud by se jim podařilo navázat tuto spolupráci, sociální podniky by mohly získat velmi silného partnera a jejich činnost by mohla být výrazně posílena. V současné době je u velkých tržních společností trendem sociální zodpovědnost, kdy podnikají různé aktivity, které se přímo nemusí týkat jejich obchodní činnosti, ale mají určitý sociální prospěch. Může se jednat i např. o spolupráce s bankami, kdy v rámci projektu mohou být vytvořeny speciální nabídky služeb pro zdravotně znevýhodněné osoby, všechny pobočky by mohly být bezbariérově přístupné a jako protislužbu by sociální firma vypracovala koncept oslovení potenciálních klientů apod. Nebo se může jednat o spolupráci s městy, kdy budou sociálním podnikům poskytnuty zdarma určité, běžně pronajímané, prostory a sociální firma uspořádá společenskou akci s místním prospěchem a účastí znevýhodněných skupin osob.


87

Zákazníci Analýza ukázala, že sociální podniky v zahraničí přiřazují spokojenosti zákazníků a kvalitě služeb nejvyšší prioritu. To platí i pro české podniky, ale sociálním podnikům v České republice se zatím nedaří vybudovat si stálou a spokojenou klientelu především v důsledku neschopnosti udržet kvalitu služeb či produktu v dlouhodobě nastavených standardech. Jak v začátcích, tak i během dalšího rozvoje firmy je to ale velmi důležité. Klíčové proto je neustále budovat povědomí o sociální firmě, aktivně získávat zakázky a s tím i nové zákazníky. Jedním ze způsobů, jak si udržet zákazníky a zajistit, aby se rádi vraceli, je poskytování kvalitních výrobků a/nebo služeb. Kvalitu je nutné nastavit již od začátku činnosti podniku a neustále ji zvyšovat – nehledě na to, že do určité míry kvalitu služeb nebo vyráběných produktů ovlivňují vlastní zaměstnanci. I z tohoto pohledu je nutné kvalitu poskytovaných služeb ošetřit – nastavit kontrolní procesy, zaměstnance vzdělávat, motivovat apod. Při zaměstnávání znevýhodněných osob, které nemají takovou produktivitu jako lidé bez znevýhodnění, je nutné vše ve firmě nastavit tak, aby i přes tato omezení byla firma schopna na trh dodávat kvalitní výrobky a služby. Určitě není dobrým a zejména udržitelným obchodním modelem, když firma apeluje na sociální stránku a prezentuje se tak, že by její výrobky a služby měly být kupovány jen proto, že zaměstnává zdravotně postižené či sociálně znevýhodněné osoby – tento model je dlouhodobě neudržitelný. Lidé si pak kupují výrobky pouze ze soucitu a nestávají se pravidelnými zákazníky. Z tohoto důvodu by se měla sociální firma chovat na trhu stejně jako firmy z tržního sektoru, poskytovat kvalitní služby a získávat si stálé a spokojené zákazníky, které budou výrobky a služby doporučovat dále. Pokud je to možné v rámci činnosti organizace, ke každému zákazníkovi by měla přistupovat individuálně a přizpůsobovat se jeho specifickým potřebám. Firmy by si měly buď samy, nebo s pomocí agentury vypracovat marketingový plán, neboť SWOT analýzy a data získaná od vedoucích pracovníků ukázaly, že jim chybí koncepční přístup k marketingu a nastavení adekvátní komunikace se zákazníky. Získávání potencionálních zákazníků a komunikace se současnými zákazníky je nesmírně důležitý proces, který se velkou měrou podílí na celkové úspěšnosti firmy. Sociální firmy by si měly dopředu stanovit svou cílovou skupinu zákazníků, kde a jakým způsobem je bude oslovovat. V dnešní době se velmi rozvíjí komunikace prostřednictvím sociálních sítí, webových stránek a e-shopů, firmy se zákazníky komunikují také prostřednictvím mobilních aplikací, newslettery apod.

88


Zaměstnanci Pro firmy jsou zaměstnanci důležitou složkou podniku a pro sociální firmu to platí dvojnásob. Jak vyplynulo z analýzy, již při plánování podnikatelských činností je důležité provést analýzu znevýhodněných zaměstnanců, aby mohl být zvolen správný poměr mezi těmito zaměstnanci a mezi zaměstnanci bez znevýhodnění. Tento krok je nesmírně důležitý, závisí na něm prosperita a konkurenceschopnost podniku na trhu, díky správně vyváženému poměru podnik funguje bez problémů a jedině tak může naplňovat své sociální cíle. Jak ale ukázala SWOT analýza, české sociální podniky mají v této oblasti také problémy. Příliš velké množství zaměstnanců se znevýhodněním, především zdravotním, může negativně ovlivnit kvalitu výrobků a poskytovaných služeb a firma může na trhu selhat. Při zaměstnávání nových zaměstnanců je také vhodné do smlouvy zahrnout tříměsíční výpovědní lhůtu – ne tak z důvodu vytvoření výhody pro zaměstnavatele, ale pro zaměstnance. Oba během té doby zjistí, zda byl zaměstnanec umístěn na tu správnou pracovní pozici, zda mu pracovní pozice a vykonávaná činnost vyhovuje a zda bude práci zvládat, například i přes svůj handicap. Na zaměstnance není díky zkušební době ze začátku vyvíjen takový tlak a on má možnost odejít, pokud se na výkon práce nebude cítit, případně nezapadne-li do kolektivu nebo procesů firmy. Důležité je také umístění zaměstnanců na vhodnou pracovní pozici. Ovlivňuje to nejen jeho produktivitu, ale také spokojenost. Jen vhodně zvolená pozice zaměstnanci umožňuje potřebný osobní i kariérní růst, budování sebedůvěry a požadovaný nárůst profesních zkušeností. Ne každému totiž vyhovují všechny nabízené pracovní pozice a např. u osob se zdravotním handicapem je důležité řešit jejich umístění s rozvahou a ohledem na jejich handicap. I z toho důvodu je dobré provést si před samotným založením podniku již zmíněnou analýzu znevýhodněných osob, které se firma chystá zaměstnávat. Dotazníkové šetření také ukázalo, že je možné zaměstnávat osoby nejen s různými zdravotními i sociálními omezeními, ale i rozličného vzdělání. Neměl by být podceněn ani výběr zaměstnanců bez znevýhodnění. Ti musí být schopni pracovat v kolektivu, kde je vyšší množství osob se znevýhodněním a příležitostně jim např. s jejich prací pomáhat. Po přijetí zaměstnanců je nutné nastavit pracovní podmínky a vyžadovat jejich plnění od zaměstnanců bez výjimky. Vedoucí pracovníci by měli pracovat na rozvoji znevýhodněných zaměstnanců a na jejich zpětné integraci do společnosti. Těmto lidem velice pomáhá samotná komunikace s ostatními spolupracovníky, v některých firmách také komunikace se zákazníky. Ve firmách by měl být zaveden systém pravidelných pohovorů zaměstnanců


89

s vedoucím pracovníkem, kde zjistí, jak jsou zaměstnanci spokojeni, co jim zaměstnání přináší a vedoucí pracovníci jim zas dávají zpětnou vazbu. Pokud existují nějaké problémy, snažit se je zde společně vyřešit. Jak uvádím na předchozích stranách, oblast komunikace nabízí prostor pro zlepšení. Důležitým prvkem, se kterým musí zaměstnanec do zaměstnání přijít, je dobrovolnost, ochota pracovat a posouvat svůj osobní i profesní život dál. To by pro zaměstnance měla být největší motivace. Na zaměstnavateli pak je nastavit další systém motivace a odměn. Sociální podniky by zaměstnancům měly poskytovat pravidelná školení, uznání a ocenění za dobře odvedenou práci, finanční i nefinanční odměny, např. formou cafeteria systému, poskytovat jim další vzdělání v oboru, aby se dále mohli rozvíjet, možnost účastnit se dalších vzdělávacích kurzů, které přímo nesouvisí s jejich pracovní činností, např. kurzů na počítači, možnost čerpat zdravotní volno apod. Dotazníkové šetření totiž ukázalo, že zaměstnancům nejsou nabízena téměř žádná školení a kurzy, které by je mohly dále rozvíjet. Důležité je také nepodceňovat komunikaci vedoucích pracovníků se zaměstnanci. Z dotazníkového šetření mezi zaměstnanci vyplynulo, že v komunikaci je v sociálních firmách stále problém. V analýze úspěšných sociálních podniků je ale naopak zdůrazněno, že pro prosperitu společnosti je komunikace důležitá. Všichni se tam mezi sebou znají a mají přátelské vztahy. V sociálních firmách se všeobecně také zaměstnanci podílejí na rozhodování. V současné době by bylo možné využít anonymní vyjadřování zaměstnanců k chystaným činnostem podniku např. prostřednictvím vhazování lístků do schránky. Nastavení všech těchto systémů je důležité a může přispět ke snížení fluktuace zaměstnanců, se kterými se, jak ukázala SWOT analýza, některé sociální firmy potýkají. Pro tuto příležitost je také vhodné mít vypracované krizové řešení. Problém řešení zvýšené nemocnosti z hlediska zdravotnímu znevýhodnění zaměstnanců, se kterým se dle provedené SWOT analýzy a rozhovoru s vedoucími pracovníky české sociální firmy potýkají, je možné řešit např. zaměstnáváním více osob na nižší pracovní úvazek, pokud jsou vypozorovány určitá období, kdy jsou tyto lidé více nemocní, tak najmutím pomocné síly v podobě brigády patří mezi vhodná řešení. V případě, že se jedná o typ sociálních firem, které vytváří mezistupeň mezi nezaměstnanými osobami se znevýhodněním a tržním trhem práce, po zaučení těchto osob, které získaly nové pracovní zkušenosti, dovednosti a sebedůvěru, by jim tyto firmy měly pomoci s integrací a uplatněním na trhu práce.

90


Další možné činnosti podnikání Pro jakýkoliv podnik je důležité sledovat své vytyčené cíle a brát je v úvahu při tvoření strategických plánů. Každá firma se musí ze svých chyb poučit a dělat vše pro to, aby se už neopakovaly. V současné době je v České republice rozmach sociálního podnikání především v oblasti sociálních služeb, jak bylo popsáno v literárním přehledu. Sociální péče je z převážné části poskytována stále veřejným sektorem, v poslední době byla tato činnost přenesena na kraje, města a obce. Nahrazování nabídky sociálních služeb veřejným sektorem nabídkou sociálních služeb ze strany třetího sektoru, tedy sociálními podniky, má hned několik výhod. Kraje, města a obce se mohou soustředit na své další činnosti, protože poskytování sociálních služeb jejich hlavní činností není a v poslední době díky finančním krizím také často dochází k omezování nabídky. Sociální podniky oproti tomu vytváří nová pracovní místa, na kterých zaměstnávají zdravotně a sociálně znevýhodněné skupiny osob, které se následně integrují zpět do společnosti. Díky tomu, že tyto osoby získaly pracovní pozici a stálý příjem, nejsou tak a tolik závislé na státu a sociálních dávkách, což přináší další úspory na straně státního rozpočtu. Navíc při rozšiřování sociálních firem poskytujících sociální péči roste nabídka a množství služeb, lidé si mohou vybírat podle svých individuálních potřeb a díky určité konkurenci může být dokonce nabídka služeb na vyšší úrovni. Kraje, města a obce tak ušetří provozní náklady a v případě potřeb si služby mohou nakupovat u sociálních firem. Tato změna poskytovatelů by nemusela skončit pouze v oblasti sociální péče, ale mohla by se také rozšířit do oblasti zdravotnictví, vzdělání a kultury. Další možností, kde by se sociální firmy mohly uplatnit a prosadit své sociální cíle, je pořádání kurzů a profesní rozvoj zejména u osob se sociálním a zdravotním znevýhodněním. Sociální firmy mohou pro začátek přijít na trh s úzkou nabídkou kurzů (např. malování, kurz na počítači, audiovizuální tvorba, jazykové kurzy, rekvalifikační kurzy apod.), kterou by podle poptávky mohly dále rozšiřovat. Dotazníkové šetření ukázalo, že zaměstnanci mají převážně pouze základní a středoškolské vzdělání s výučním listem a už na to je potřeba při výběru činnosti podnikání a zaměstnanců myslet. Sociální podniky mohou najít uplatnění ve velkém množství oblastí, především ale v takových, kde není nutné mít většinu specializovaných a odborných pracovníků. Může se jednat o poskytování služeb v oblasti logistiky, administrativy, veřejných prací, zemědělství, péče o zvířata, např. provoz psích hotelů, truhlářství, služeb ve stěhování, údržby a úklidů komerčních prostor, kanceláří a domácností, mohou provádět drobné stavební práce, zámečnické služby, provozovat recyklační dvůr.


91

Sociální firmy mohou podnikat také v cateringu, provozovat jídelny a restaurace, čajovny, donáškové služby, mohou provádět průzkumy trhu, restaurátorské služby, zprostředkovatelské práce, distributorské služby, průvodcovské služby, provozovat obchody apod. Sociální firmy mohou zakládat dětské družiny, jelikož je v současné době nedostatek mateřských školek, domácí pečovatelské služby a poskytovat služby v oblastech ubytování a turistiky. Všechny tyto činnosti mohou být ekonomicky ziskové a přínosné, vždy je ale důležité připravit podnikatelský plán a vše ostatní tak, aby činnosti podniku generovaly zisk a tak si zajistily svou budoucnost. Toto je pouze nástin přínosných činností, které by sociální podniky mohly provozovat a nabízet na trhu za účelem dalšího rozvoje. Každé doporučení otevírá prostor pro další návrhy a možnosti. Postupem času by např. mohla být stanovena vhodná vzorová sociální firma, aby mohla být využívána metoda benchmarkingu, což by k dalšímu rozvoji sociálních firem také pomohlo. Sociální podnikání je v České republice teprve v začátcích a je třeba na jeho rozvoji a vstupu do popředí zájmu veřejnosti tvrdě pracovat, protože samo o sobě skrývá velký potenciál i schopnosti a časem se může stát nedílnou součástí národního hospodářství.

92

Závěr

93

6 Závěr Sociální ekonomika, která je označována jako třetí sektor národního hospodářství, se prolíná s veřejným a tržním sektorem a většinou rozšiřuje či tvoří takovou nabídku statků a služeb, které veřejný ani tržní sektor nezabezpečují. Mezi hlavní druhy subjektů sociální ekonomiky patří družstva, vzájemné prospěšné společnosti, asociace, nadace a sociální podniky. V jednotlivých zemích se ale právní formy subjektů liší. Mezi základní charakteristiky těchto subjektů patří organizovanost, nezávislost na státě, samosprávnost, dobrovolnictví, neziskovost – zisk je investován zpět do organizace či místní komunity, sledují sociální a environmentální cíle a vytváří nová pracovní místa, zejména pro osoby se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Pro tyto osoby je problematické uplatnit se na „klasickém“ trhu práce a tím, že jsou zaměstnáni v sociálních podnicích, jim je umožněna zpětná integrace do společnosti. Koncept sociální ekonomiky je ve světě a ve velkém množství evropských zemí na rozvinutější úrovni než v České republice, což je způsobeno odlišností prostředí. V evropských zemích je sociální ekonomika součástí legislativy, vláda, organizace a instituce podporují vznik i rozvoj sociálních podniků a podnikatelů. Tento trend se pomalu začíná rozmáhat i v České republice, kde organizace a sociální podniky usilují o zařazení konceptu sociální ekonomiky do legislativního rámce a o vyšší podporu vznikajícím i stávajícím sociálním podnikům. V práci je vypracována analýza sociálního podnikání ve Velké Británii, Itálii, Švédsku a Francii. Zároveň jsou zde uvedeny příklady velice úspěšných sociálních podniků, které by mohly být příkladem pro sociální podniky po celé Evropě včetně České republiky. Tyto země mají vypracovanou legislativu, která podporuje sociální podniky, mají podporu jak ze strany vlády, tak ze strany různých organizací. K popsání stavu současné situace v České republice jsou zkoumány tři české sociální firmy – ProCharitu s.r.o., Café Therapy a JITRO – centrum služeb s.r.o. Společnost ProCharitu s.r.o. z Žirče u Dvora Králové nad Labem podniká od roku 2011 a v nabídce má široké množství služeb. Zajišťuje stravování, provozuje smíšený obchod, zahradnictví, nabízí drobné stavební činnosti, opravu a úpravu oděvů, praní a žehlení prádla. V současné chvíli zaměstnává téměř 100 zaměstnanců, z nichž 85–90 % je zdravotně znevýhodněných. Sociální firma Café Therapy od roku 2005 provozuje restauraci s kavárnou v centru Prahy. Kromě stravování nabízí prostory pro různá školení a konference. V současné chvíli zaměstnává 13 zaměstnanců, z nichž je téměř 50 % sociálně znevýhodněných – zaměstnanci sociální firmy se stávají lidé, kteří prošli léčbou z drogové závislosti

94

Závěr

v přidruženém doléčovacím centru SANANIM. Společnost JITRO – centrum služeb s.r.o. se sídlem v Olomouci podniká od roku 2012 v oblasti rehabilitačních, rekondičních a masérských služeb. Nabízí komplexní služby pro uspokojování potřeb zdravotně postižených dětí a dospělých, ale i široké veřejnosti. V současnosti firma zaměstnává 13 osob, z nichž je 8 zdravotně či sociálně znevýhodněno. Všechny tyto sociální firmy se snaží o vytvoření pracovních míst pro znevýhodněné skupiny osob a jejich zpětnou integraci do společnosti. Součástí praktické části práce je i dotazníkové šetření, které bylo provedeno mezi zaměstnanci těchto tří výše uvedených sociálních firem. Bylo osloveno celkem 112 zaměstnanců, ochotných odpovědět bylo pouze 52 z nich. Zaměstnancům, kteří dotazník nezodpověděli, se otázky zdály příliš osobní a velká část z nich stále není připravena sdělovat jakékoliv informace, které se týkají jejich znevýhodnění. Tento vzorek dotazovaných nelze brát jako reprezentativní, protože informace poskytovali zaměstnanci pouze ze tří sociálních podniků v ČR, ale i přesto tento průzkum poskytuje užitečné a zajímavé informace, které přispívají k hodnocení současného stavu sociálního podnikaní v ČR. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 63 % žen a 37 % mužů, nejvíce respondentů bylo ve věku od 51 do 60 let a nejčastějším nejvyšším vzděláním, které absolvovali, bylo středoškolské s výučním listem. Nejčastější délkou, po kterou jsou ve stávající sociální firmě zaměstnanci zaměstnáni, je od půl roku do roku. Se svým zaměstnáním je naprosto spokojeno 50 % z dotazovaných zaměstnanců. Stejné množství respondentů hodnotí celkovou komunikaci ve firmě na výbornou. Z dotazníku ale vyplynulo, že někteří dotázaní s komunikací spokojeni nejsou, a to především ze strany vyššího vedení. Polovina dotazovaných zaměstnanců má nějaké zdravotní omezení, 10 % je sociálně znevýhodněno a 40 % respondentů nemá žádné znevýhodnění. Analýza českého sociálního podnikání ukázala, že české podniky se stále potýkají s různými, i základními, problémy, a proto je důležité je řešit vhodným způsobem. Tím mohou být např. inovativní řešení, výměna a čerpání zkušeností ze zahraničí, komunikace a motivace zaměstnanců apod. V kapitole Diskuze a doporučení jsou navrženy činnosti, které by sociální podniky měly učinit, aby se dále mohly rozvíjet. Jedná se o doporučení v oblasti legislativy a financování, doporučení pro nově vznikající a rozšiřující se podniky, spolupráci, zákazníky, zaměstnance a další možné činnosti sociálního podnikání.

Seznam zdrojů

95

7 Seznam zdrojů ABRAMUSZKINOVÁ PAVLÍKOVÁ, E., 2012: Social Economy and Responsibility. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., LX, No. 4, pp. 9–14. ALAITRU, M., 2005: Social Economy in France. In DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Nadace Universitas, s. 21. ISBN 807204-428-1. ANHEIER, H. K., 2002: The third sector in Europe: Five theses. Civil Society Working Paper 12. Centre for Civil Society. Londýn: London School of Economics and Political Science, 12 s. ISBN 0753013770. BARTOŠOVÁ, Z., 2006: Měření a benchmarking jako součást strategie CSR. Praha: Fórum dárců, 2006, 45 s. ISBN 80-902965-6-4. BEDNÁRIKOVÁ, D., FRANCOVÁ, P., 2011: Studie infrastruktury sociální ekonomiky v ČR: plná verze. Praha: Nová ekonomika, 2011, 63 s. ISBN 978-80260-0934-4. BORZAGA, C., DEFOURNY, J., 2003: The Emergence of Social Enterprise. London: Taylor & Francis e-Library, 2003, 383 s. ISBN 0-203-16467-9. BORZAGA, C., GALERA, G., 2004: Social Economy in Transition Economies: Realities and Perspectives. In DEFOURNY, J. Sociální podniky v rozšířené Evropě: Koncept a zkušenosti [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: . CECOP, 2013: Social Co-operatives and Participative Enterprises [online]. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . CECOP, 2002: Souhrnná informace a závěry mezinárodní konference k problematice šíření sociální ekonomie [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: . CEDAG, 2013: European Council of Associations of General Interest [online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: .

96

Seznam zdrojů

CIRIEC, 2000: The Enterprises and Organizations of the Third system: a Strategic Challenge for the employment [online]. Brussel: European Commision. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: . ČERNÁ., M. a kol., 2007: Sociální podniky – poznatky z Itálie [online]. Praha: Nový Prostor, o.s. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: . ČESKO. Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. In Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 61, s. 2902–2912. Dostupné také z: . ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. In Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 26, s. 1018–1095. Dostupné také z: < http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=235~2F200 4&part=&name=&rpp=15#seznam>. ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 262 ze dne 21. dubna 2006, zákoník práce. In Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 84, s. 3146–3241. Dostupné také z: < http://www.mpsv.cz/files/clanky/2919/262-2006.pdf>. ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 273 ze dne 10. července 2001 o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 104, s. 6461–6464. Dostupné také z: < http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=273~2F2001 &part=&name=&rpp=15#seznam>. ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. In Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 22, s. 842–900. Dostupné také z: < http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=435~2F2004&rpp=15 #seznam>. ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. In Sbírka zákonů České republiky. 2008, částka 62, s. 2522–2642. Dostupné také z: <

Seznam zdrojů

97

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=586~2F1992 &part=&name=&rpp=15#seznam>. ISSN 1211-1244. DAVISTER, C., DEFOURNY, J., GREGOIRE, O., 2004: Work Integration Social Enterprises In the European Union: an Overview of Existing Models [online]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: . DEES, J. G., ANDERSON, B. B., 2006: Framing a Theory of Social Entrepreneurship: Building on Two Schools of Practice and Thought. In DOHNALOVÁ, M., PRŮŠA, L. Sociální ekonomika. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 29–30. ISBN 978-80-7357-573-1. DEFOURNY, J., 2004: Sociální podniky v rozšířené Evropě: Koncept a skutečnosti [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: . DEFOURNY, J., DEVELTERE, P., 1999: The Social Economy: The Worldwide Making of a Third Sector [online]. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . DEFOURNY, J., DEVELTERE, P., FONTENEAU, B., 2000: Social Economy – North and South. Leuven/Liège: HIVA/Centre d'Economie Sociale-Ulg, 254 s. Dostupné také z: . ISBN 905550-264-2. DEFOURNY, J., NYSSENS, M., 2010: Conception of Social Enterprise and Social Entrepreneurship in Europe and the United States: Convergences and Divergences. Journal of Social Entrepreneurship [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: . DEFOURNY, J., PESTOFF, V., 2008: Images and Concepts of the Third Sector in Europe. EMES European Research Network [online]. [cit. 2013-03-20].

98

Seznam zdrojů

Dostupné z: . DLÚHÁ, M., MARČEK, E., 2003: Financovanie neziskových organizácií. In DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Nadace Universitas, 2006, s. 134–135. ISBN 80-7204-428-1. DOHNALOVÁ, M., 2006: Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Nadace Universitas Masarykiana v Brně, Akademické nakladatelství CERM v Brně, Nakladatelství a vydavatelství NAUMA v Brně, 314 s. ISBN 80-7204428-1. DOHNALOVÁ, M., 2007: Sociální ekonomika, sociální podnikání: studijní text. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 178, 31 s. ISBN 978-80-7204552-5. DOHNALOVÁ, M., POTŮČEK, M., 2009: Podpora sociální ekonomice, strategická inovace [online]. Praha: CESES FSV UK [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: . DOHNALOVÁ, M., PRŮŠA, L., 2011: Sociální ekonomika. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 175 s. ISBN 978-80-7357-573-1. EMES, 2013: Evropská výzkumná společnost [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: . ESF, 2009: Výzva pro předkládání grantových projektů Op LZZ „Sociální Ekonomika“ [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: . EUROPA, 2006: Evropská unie [online]. In DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Nadace Universitas, 2006, s. 21. ISBN 80-7204-428-1. EUROPEAN COMMISSION, 1997: Communication from the Commission on Promoting the Role of Voluntary Organisations and Foundations in Europe [online]. Brussels: Commission of the European Communities. [cit. 2013-03-

Seznam zdrojů

99

30]. Dostupné z: . EUROPEAN COMMISSION, 2000: The Commission and Non-Governmental Organisations: Building a Stronger Partnership. Discussion Paper. Brussels: European Commission [online]. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . European Foundation, 2013: [cit. .

2013-03-30].

Dostupné

z:

GOULLI, R., 2001: Nestátní neziskový sektor – ekonomická vymezení a postavení v ČR. In DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Nadace Universitas, 206, s. 134–135. ISBN 80-7204-428-1. GREEN PAPER, 2001: Promoting a European framework for Corporate Social Responsibility [online]. Brussels. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: . HAVEROVÁ, M., 2013: Sociální podnikání v Itálii [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . HOLLOWAY, R., 2001: Using The Civil Society Index: Assessing the Health of Civil Society. Kanada: CIVIUS, 72 s. ISBN 1-929842-08-2. CHAVES, R., MONZÓN, J. L., 2007: Sociální ekonomika v Evropské unii [online]. Brusel: Evropský hospodářský a sociální výbor. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: . KULDOVÁ, L., 2010: Společenská odpovědnost firem: [etické podnikání a sociální odpovědnost v praxi]. Kanina: OPS, 189 s. ISBN 978-80-87269-12-1. METZ, B., 2010: Infrastruktura sociální ekonomiky ve Velké Británii. Zpráva pro organizaci Nová ekonomika [online]. Praha: Nová ekonomika [cit. 2013-0428]. Dostupné z: .

100

Seznam zdrojů

MÉSZÁROS, P., 2008: Sociální podnikání: 10 úspěšných příkladů z Evropy. Praha: Nový Prostor, o. s., 264 s. ISBN 978-80-903990-1-3. MPSV, 2004: Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2004–2006. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: . MPSV, 2008: Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2008–2010. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: . MPSV, 2010: Národní akční plány sociálního začleňování (NAPSI). Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: . MPSV, 2013: Sociální služby. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: . NĚMCOVÁ, L., 2001: Vybrané kapitoly z českého družstevnictví. Praha: Družstevní asociace ČR, s. 12–13. ISBN 80-238-7912-x. NOVÝ, I., SURYNEK, A., 2002: Sociologie pro ekonomy a manažery. 1. vyd. Praha: Grada, 191 s. ISBN 80-247-0384-X. P3, 2013: P3 – People, Planet, Profit, o.p.s. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: . PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., 2002: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI, 441 s. ISBN 80-86395-21-9. PRŮŠA, L., 2007: Ekonomie sociálních služeb. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 179 s. ISBN 978-80-7357-255-6. PRŮŠA, L., 2010: Poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením: závěrečná zpráva o řešení projektu Analýza a

Seznam zdrojů

101

prognóza potřeb poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením : ZVZ 209. Praha: VÚPSV, 244 s. ISBN 978-80-7416048-6. PUTNOVÁ, M., SEKNIČKA, P., 2007: Etické řízení ve firmě: nástroje a metody: etický a sociální audit. Praha: Grada, 166 s. ISBN 978-80-247-1621-3. Rada Evropské unie, 2003: Doporučení Rady ze dne 22. července 2003 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států [online]. [cit. 2013-0412]. Dostupné z: . REKTOŘÍK, J., 2001: Ekonomika veřejného sektoru. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 258 s. ISBN 80-210-2550-6. Rozbor financování NNO, 2012: Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů v roce 2010 [online]. [cit. 2013-0410]. Dostupné z: . Fokus Praha, o. s., 2007: Sociální firma – výzva v podnikání 21. století. Příručka k projektu Rozvoj sociální firmy. Praha: Fokus Praha, o. s. RVNNO, 2013: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: . SALAMON, L. M., 2000: Globálna revolúcia v združování. In ONDRUŠEK, D., ZELENÁKOVÁ, M. aj. Čítanka pre pokročilé neziskové organizácie. Bratislava: Centrum prevencie a riešenia konfliktov, s. 11–26. ISBN 80-968095-3-9. Social Enterprise: a strategy for success, 2002: [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: . Srovnávací analýza, 2008: Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky v EU a možnosti jejich aplikace v ČR v rámci programového období

102

Seznam zdrojů

Evropského sociálního fondu 2007–2013 [online]. Praha: Greater London Enterprise (GLE) – REDECo [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: . The Learning Network, 2013: [cit. .

2013-04-02].

Dostupné

z:

UNDP-BRC, 2006: Study on Promoting the Role of Social Enterprises in CEE and the CIS [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: . VAJDOVÁ, T., 2004: Zpráva o neziskovém sektoru v České republice [online]. Praha: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: .

Přílohy

103

Přílohy

104


A Dotazník pro zaměstnance českých sociálních podniků Dobrý den, ráda bych Vás požádala o vyplnění tohoto dotazníku, které Vám bude trvat maximálně 10 minut. Dotazník je zcela anonymní a slouží pouze jako podklad pro zpracování diplomové práce na téma „Doporučení rozvoje sociálního podnikání v ČR“, bude zpracován pouze pro studijní účely a nebude dál nikde šířen. Moc Vám děkuji za Váš čas a vyplnění dotazníku. Andrea Lněničková, studentka MENDELU v Brně 1. Jak dlouho pracujete ve společnosti X?  méně než půl roku  půl roku až 1 rok  1 - 2 roky  2 – 3 roky  3 – 4 roky  více jak 4 roky 2. Jak jste se dozvěděli o možnosti pracovat v této firmě?  přímo od společnosti  ze sdružení, organizací či institucí  z inzerátu  na internetu  od rodiny či známých  jinak:____________________________ 3. Čím jste vyučen/a nebo vystudován/a?

4. Jaká je Vaše pracovní pozice ve společnosti X?


105

5. Co je zde vaší pracovní náplní?

6. Jste s touto prací spokojen/a? (Ohodnoťte jako ve škole, výslednou známku zakroužkujte)

(velmi spokojen/a) 1 – 2 – 3 – 4 – 5 (velice nespokojen/a) 7. Umožňuje vám firma osobností či kariérní růst? Pokud ano, jaký? Např. povýšení, vzdělávání, poskytnutí více výhod, vyšší zodpovědnost atp.

8. Účastníte se v rámci zaměstnání školení? Pokud ano, jakých?

9. Jak vnímáte užitečnost výrobků a služeb firmy X? (Ohodnoťte jako ve škole, výslednou známku zakroužkujte)

(velmi užitečné) 1 – 2 – 3 – 4 – 5 (neužitečné) 10. Jak hodnotíte komunikaci ve firmě? (Ohodnoťte jako ve škole, výslednou známku zakroužkujte)

(výborná) 1 – 2 – 3 – 4 – 5 (velmi špatná) 11. Co je Vaším pracovním znevýhodněním?

12. Co jste získali nástupem do současného zaměstnání?

13. Co byste v oblasti, kde pracujete, doporučil/a vylepšit nebo změnit?

106


14. Vaše pohlaví:  žena  muž 15. Váš věk:  méně než 30 let  31-40 let  41-50 let  51-60 let  více než 60 let 16. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání:  základní  středoškolské s výučním listem  středoškolské s maturitou  vyšší odborné vzdělání  vysokoškolské

Doporučení rozvoje sociálního podnikání v ČR

Recommend Documents