DOPADY UVOLŇOVÁNÍ VZTAHŮ MEZI USA A KUBOU NA KUBÁNSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Diplomová práce

DOPADY UVOLŇOVÁNÍ VZTAHŮ MEZI USA A KUBOU NA KUBÁNSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Bc. Ivo Podbraný, DiS.

Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.

Brno, 2015

ANOTACE:ANOTACE:

Tato diplomová práce se snaží odpovědět na hlavní vytyčenou výzkumnou otázku „jaké dopady na kubánské zemědělství má, či případně bude mít uvolňování vztahů mezi USA a Kubou, které započalo 17. prosince 2014“. Pro účel lepšího pochopení kontextu a přiblížení celkové situace na Kubě je v teoretické části stručně popsané území Kuby, její současná situace a život běžných Kubánců. Je uveden i stručný popis historie kubánského zemědělství a historie kubánsko-amerických vztahů. V této části diplomové práce jsou také popsané použité výzkumné metody. V praktické části byla provedena analýza dostupných textů a rozhovorů, pořízených při výzkumné cestě na Kubu, která pomohla odpovědět na všechny vytyčené otázky, které jsou pak rozdělené do jednotlivých okruhů a popsané v kapitolách.

KLÍČOVÁ SLOVA: Kuba, USA, zemědělství, Bloqueo, zrušení embarga, změna politiky

ABSTRACT:

This thesis is trying to answer the main research question “what are the possible impacts on Cuban agriculture caused by the changes in the relations between the United States and Cuba since December 17th 2014”. For the purpose of better understanding the context and situation in today’s Cuba, I briefly described the Cuba's current situation and the living of ordinary Cubans in the theoretical part. I also inserted a brief description of the Cuban agricultural history and the history of CubanAmerican relations. In this part of the thesis are also described the used research methods. Later on, in the practical part was conducted the analysis of available texts and the interviews taken during the research trip to Cuba. All that helped out to answer all the research questions, which are divided into individual areas and described in chapters.

KEY WORDS: Cuba, USA, agriculture, Bloqueo, lifting the embargo, change of politics

2

Prohlašuji, že tuto diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že jsem použil jen prameny, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Mexico City, 7. prosince 2015

....……………………………… Bc. Ivo Podbraný, DiS. Počet slov: 27 497

3

Poděkování: Děkuji Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce. Děkuji také všem zúčastněným, za jejich trpělivost při rozhovorech.

4

"Nejen že zemědělství dává národu bohatství, je navíc tím jediným bohatstvím, které mohou nazývat svým vlastním."

Samuel Johnson

5

OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................................... 7 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ............................................................................................................ 11 DEFINICE PROBLÉMU A CÍLE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ...................................................... 11 POUŽITÉ VÝZKUMNÉ METODY ............................................................................................ 12 KVALITATIVNÍ VÝZKUM .................................................................................................... 12 POUŽITÉ METODY KVALITATIVNÍHO PŘÍSTUPU ............................................................... 13 TÉMATA PŘI ROZHOVORECH............................................................................................ 16 VÝBĚR RESPONDENTŮ ...................................................................................................... 16 RESPONDENTI ................................................................................................................... 17 TRANSKRIPCE .................................................................................................................... 20 ZAKOTVENÁ TEORIE ......................................................................................................... 20 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 21 STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA KUBY .................................................................................. 21 Podnebí na Kubě .......................................................................................................... 22 Hlavní klimatické ukazatele Kuby za rok 2014 ............................................................. 22 Kubánci a jejich život .................................................................................................... 24 PŘÍDĚLOVÝ SYSTÉM NA KUBĚ ANEB „LA LIBRETA“ .......................................................... 25 ČASOVÝ SLED MYLNÍKŮ VE VZTAZÍCH MEZI USA A KUBOU ........................................... 29 MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ VZTAHY A INVESTICE NA KUBĚ ............................................. 35 HISTORIE ZEMEDĚLSTVÍ NA KUBĚ .................................................................................... 37 Svobodná Kuba pod „nadvládou“ USA ........................................................................ 39 Revoluční změny .......................................................................................................... 40 Bratrská pomoc ze zámoří ............................................................................................ 41 Katastrofy přicházejí bez varování „Periodo especial“ ................................................ 42 Cesta k přežití ............................................................................................................... 44 Městské zahrady .......................................................................................................... 46 STRUČNÁ HISTORIE EMBARGA USA PROTI KUBĚ – EL BLOQUEO .................................... 47 ZEMĚDĚLSTVÍ V REGIONU ................................................................................................ 49 GENETICKY UPRAVENÉ POTRAVINY (GMO) ..................................................................... 54 EJT (EJÉRCITO JUVENIL DEL TRABAJO) ............................................................................. 55 SOUČASNÁ SITUACE NA KUBĚ.......................................................................................... 55 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................................. 58 Analýza dat ....................................................................................................................... 58 Hlavní problémy současného kubánského zemědělství .................................................. 60 Náznaky budoucích změn v kubánském zemědělství ...................................................... 75 Předpokládný přínos uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství .. 83 Možná úskalí a rizika uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství .. 88 Vize budoucnosti zemědělství na Kubě ............................................................................ 92 Dopady uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství ....................... 95 ZÁVĚR ................................................................................................................................. 100 ZKRATKY ............................................................................................................................. 103 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 104 JMENNÝ REJSTŘÍK .............................................................................................................. 105 BIBLIOGRAFIE ..................................................................................................................... 108 PŘÍLOHY.............................................................................................................................. 114

6

ÚVOD Od padesátých let dvacátého století byly vztahy mezi Kubou a Spojenými státy americkými díky Kubánské revoluci složité a dostaly se téměř až na bod mrazu. Kubánská republika se tak přiklonila k Sovětskému svazu, což Kubě na dlouhá léta zajistilo surovinovou a potravinovou bezpečnost. Ovšem politické a ekonomické změny, které na samém konci osmdesátých let dvacátého století zasáhly východní Evropu a vedly k rozpadu tzv. východního bloku, měly výrazný dopad i na země, které s touto částí světa byly na ekonomické či politické úrovni spjaty. Jednou ze zemí, kterou tyto změny velmi citelně zasáhly, byla Kuba. Důsledky těchto událostí na kubánskou ekonomiku byly nedozírné.

Ukončení podpory Kuby Sovětským svazem a trvání ekonomických sankcí ze strany Spojených států prohloubily ekonomický propad, kterému Kuba čelila. Mezi lety 1990 – 1993 zažila Kuba enormní ekonomický propad. Stejně tak nastal i propad vývozu (o 65 %) a dovozu (o 70 %). Když v roce 1990 mluvil Fidel Castro o „speciálním období v době míru“, chtěl pravděpodobně Kubánce připravit na tvrdý ekonomický kolaps, který na ně čekal (Pérez-López 2003: 567-570). Ve stínu krize a ztráty sovětské pomoci byla nakonec kubánská vláda nucena přistoupit k ekonomickým reformám, které měly vést hlavně ke snížení spotřeby pohonných hmot, zvýšení produkce potravin, podpory příchodu zahraničního kapitálu, částečnému uvolnění soukromého podnikání a v neposlední řadě k legalizaci držení amerického dolaru, což po více než třech desetiletích opravňovalo kubánské občany k beztrestnému používání amerických dolarů a povolilo tak i stavidla k přílivu amerických dolarů na Kubu rodinám od Kubánců z exilu. Dolar se tak rychle rozšířil v kubánské ekonomice a bylo zavedeno i tzv. kubánské konvertibilní peso, které do současnosti na národní úrovni supluje „tvrdou“ zahraniční měnu (Ritter: 2002).

Politické a ekonomické změny v Evropě, které vedly k rozpadu východního bloku, zasáhly i Kubu a jeho zemědělství. Toto odvětví bylo před krizí na Kubě nejvíce mechanizovaným z celé Latinské Ameriky, ale protože hlavním exportním artiklem byl

7

cukr (cukrové plantáže pokrývaly třikrát více plochy, než farmy pěstující potraviny), tabák a citrusy, byla Kuba závislá na jejich vývozu a na druhou stranu byla tak závislá i na dovozu potravin, který přesahoval 60 % potřebných potravin. Tato skutečnost činila Kubu velmi zranitelnou, což bylo ještě znásobeno tím, že své produkty vyvážela téměř výhradně do východního bloku (85 % obchodu probíhalo se zeměmi RVHP – do východního bloku vyvážela 66 % produkce cukru, 98 % citrusů, 66 % potravin, 86 % surovin a 80 % strojů) a stejně tak z něj i dovážela prakticky vše, co potřebovala (48 % hnojiv, 82 % pesticidů, 36 % krmiva pro dobytek a většinu ropy) (Pfeiffer: 2003). Tato závislost se Kubě stala v devadesátých letech osudnou, jelikož díky již zmíněným změnám ve východní Evropě, dovoz potravin na Kubu zažil 50 % propad a kubánské zemědělství nebylo v tak krátké době schopné zvýšit produkci potravin potřebnou pro plynulé zásobování. Tato situace zapříčinila, že Kubu zasáhla nejhorší potravinová krize v její historii. (Holt-Gimenez a Rosset: 2006)

Zemědělství a zásobování touto krizí trpěly asi nejvíce a prakticky přes noc bylo nutno nalézt nové způsoby zabezpečení zásobování potravinami obyvatelstva. Na Kubě tak byla z nutnosti zavedena „ekonomika přežití“ a kubánské zemědělství bylo okolnostmi donuceno restrukturalizovat a přeorientovat se na „zemědělství takřka bez fosilních paliv“. A je nutno říci, že Kuba se s tímto problémem vypořádala mnohem lépe, než například Severní Korea (která se ocitla v obdobné situaci). Kuba však měla částečně výhodu v tom, že již od osmdesátých let kubánští vědci začali hledat alternativy ke konvenčnímu zemědělství založenému hlavně na fosilních palivech. Proto již při nástupu krize v devadesátých letech existovaly výzkumné ústavy a výuková centra (Murphy: 1999).

Průmyslové zemědělství vedené velkými zemědělskými subjekty bylo nutné přeměnit na menší farmy, kde byly oživeny způsoby a techniky hospodaření používané před nástupem průmyslového zemědělství. Byly tak implementovány nové přírodní technologie vyvinuté kubánskými vědci (biopesticidy, biohnojiva aj.). V roce 1993 začala kubánská vláda restrukturalizaci státních farem na soukromá družstva, která jsou vlastněná a řízená jejich pracovníky. V rámci této restrukturalizace bylo 41,2 %

8

obdělávané půdy převedeno na nově vzniklá družstva (Sinclair a Thompson 2001: kap. 3).

Změny nastaly i v městských aglomeracích, kde se v územních plánech stala nejvyšší prioritou produkce potravin. Stát uvolnil nevyužité pozemky pro farmaření a lidé tak začali využívat volné zelené plochy a trávníky před domy, školami a úřady, které přeměnili na záhony pro produkci potravin. Jen v Havaně do roku 1994 vzniklo přes 8000 „městských farem“. Dle odhadů se v roce 1998 jen v samotném hlavním městě vypěstovalo 541 tisíc tun potravin pro místní spotřebu a v některých čtvrtích lidé vyprodukovali více než 30 % své spotřeby.

Kuba se tak za posledních pár desetiletí stala ukázkovým příkladem přežití ropného šoku a přechodu konvenčního zemědělství na nízko-vstupové organické zemědělství a je to mnohými považováno za malý zázrak hodný následování a rozvoje i v jiných zemích.

S nástupem nového tisíciletí začaly přicházet změny v politice USA vůči Kubě. V říjnu 2000 bylo zmírněno embargo Spojených států amerických (v reakci na tlak ze strany některých amerických farmářů a agro-byznysu), čímž byl povolen prodej zemědělských produktů a léků na Kubu (z humanitárních důvodů). Zpočátku takovéto zmírnění sankcí Kuba odmítala, protože ho měla jen za polovičaté opatření, které má sloužit jen zájmům Spojených států. Ovšem po hurikánu Michelle v listopadu 2001 začala kubánská vláda povolovat dovoz potravin ze Spojených států. Tyto nákupy od té doby vzrostly a to i přesto, že všechny tyto transakce jsou prováděny v hotovosti. V roce 2007 se Spojené státy americké staly největším dodavatelem potravin na Kubu a pátým největším obchodním partnerem Kuby (Wikipedia: 2015). Dne 14. ledna 2011 pak americký prezident Barack Obama ohlásil zmírnění embarga, kdy od tohoto data mohli někteří američtí občané získat povolení k vycestování na Kubu a Američané kubánského původu mohli posílat svým rodinám až 2 000 USD ročně, ovšem jen za předpokladu, že se nebude jednat o žádného vysokého funkcionáře komunistické strany (White House: 2011). Dne 17. prosince 2014 pak prezidenti Barack Obama a Raúl Castro oznámili, že Spojené státy a Kuba hodlají obnovit diplomatické styky, 9

které od roku 1961 byly na bodu mrazu. Toto prohlášení předpovědělo výrazný posun a změnu v politice vůči Kubě. I když zároveň s tímto prohlášením zaznělo ze strany Spojených států amerických, že je zatím nepravděpodobné, že by bylo embargo v brzké budoucnosti zrušeno (Renwick: 2015).

Ovšem pod světly nových událostí posledního roku se zdá, že všechna omezení vůči Kubě se brzy stanou minulostí a již dnes je jasné, že kubánské zemědělství opět čelí další velké výzvě. Tentokrát by však mohla znamenat spíše návrat ke konvenčnímu zemědělství a zavedení nových technologií a jiné podstatné změny v současném kubánském hospodaření, což by mnohými mohlo být jak opěvováno, tak i zatracováno.

Rád bych se proto ve své magisterské práci na tuto problematiku zaměřil a blíže ji prozkoumal a snažil se popsat možné důsledky uvolňování vztahů mezi Kubou a Spojenými státy americkými na kubánské zemědělství, které těmito změnami, dle mého názoru, bude pravděpodobně ovlivněno nejvíce.

10

VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ DEFINICE PROBLÉMU A CÍLE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ

V odborné literatuře jsem dosud nezaznamenal žádnou studii, která by se věnovala zmapování možných důsledků uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl tento nový fenomén prozkoumat, zjistit a popsat jeho možné dopady na kubánské zemědělství a důsledky, které by mohly díky tomuto uvolňování nastat. Jednotlivé cíle v mé diplomové práci jsou:

Hlavní cíl: Zjistit, jaké dopady na kubánské zemědělství má, či případně bude mít uvolňování vztahů mezi USA a Kubou, které začalo 17. prosince 2014.

Dílčí cíle: Identifikovat problémy v současném kubánském zemědělství.

Identifikovat případné náznaky, nebo již probíhající změny v zemědělství, které mají přímou souvislost s uvolňováním vztahů mezi Spojenými státy a Kubou.

Zjistit případný přínos uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství.

Zjistit možná úskalí a rizika uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství.

Zjistit jakou má laická i odborná veřejnost vizi budoucnosti zemědělství na Kubě po uvolňování vztahů mezi USA a Kubou.

11

POUŽITÉ VÝZKUMNÉ METODY KVALITATIVNÍ VÝZKUM

Protože zkoumám téma, o kterém toho není ještě mnoho známo, je vhodnější použít metodu kvalitativního výzkumu, který je vhodný k odhalení podstaty zkušeností respondentů s určitým jevem, nebo k odhalení a porozumění podstaty jevů, o nichž toho ještě není moc známo. Kvalitativní výzkum může stejně tak být použit k získání nových názorů na jevy, o kterých je již něco známo. Důležitou vlastností kvalitativní metody je také možnost jeho pomocí získávat detailní informace o zkoumaném jevu, které bychom kvantitativními metodami jen obtížně zjišťovali (Strauss a Corbinová 1999: 11). Kvalitativní metody bývají velmi nápomocny při prvotním zkoumání fenoménů, protože badateli dávají jedinečnou možnost dobře reagovat na situace a podmínky v daném místě a čase, navrhovat teorie, také pomáhají při hledáni souvislostí.

Kvalitativní výzkumník zpravidla vybere téma na začátku výzkumu a stanoví základní výzkumné otázky. Ovšem tyto otázky může doplňovat či modifikovat v průběhu výzkumu, sběru dat a při jejich analýze. Proto bývá kvalitativní výzkum někdy považován za pružný typ výzkumu. V průběhu kvalitativního zkoumání nevznikají jen výzkumné otázky, ale také hypotézy a nepředpokládaná rozhodnutí jak výzkumný plán upravit a pokračovat při sběru analýze dat. Výzkumník pracuje přímo v terénu, provádí deduktivní a induktivní závěry, snaží se najít a analyzovat všechny dostupné informace přispívající k nalezení odpovědí na stanovené výzkumné otázky. Proto bývá práce kvalitativního výzkumníka přirovnávána k práci detektiva. Analýza a sběr dat probíhají prakticky současně, výzkumník se proto podle jeho předběžných závěrů rozhoduje, která data potřebuje a následně opět sbírá data a analyzuje je.

Kvalitativní výzkum se provádí intenzivním kontaktem s terénem, či situací osoby nebo skupiny. Dané situace bývají zpravidla zcela normální a odrážejí každodennost zúčastněných osob, skupin či společnosti. „Cílem výzkumníka je získat

12

integrovaný pohled na předmět studie, na jeho kontextovou logiku, na explicitní a implicitní pravidla, která fungují v dané oblasti.“ (Hendl 2005: 52) Výzkumník se pak snaží vytvořit podrobný popis toho, co pozoroval a zaznamenal, aniž by vynechal cokoliv, co by mohlo být nápomocno k objasnění situací.

Není v silách badatele, aby čtenářům prezentoval úplně všechny údaje, které při svém výzkumu nashromáždil, proto je nutné tyto údaje redukovat. Ovšem zásadní je prezentovat věrný popis předmětu výzkumu. Mnoho badatelů je schopno provázat popisy, slova mluvčích, či jinak zjištěné informace a vlastní interpretace do věrohodného popisu, který má za účel „naznačovat jaký je pozorovaný svět ve skutečnosti, zatímco badatelovy interpretace by měly reprezentovat poněkud objektivnější konceptualizaci této skutečnosti.“ (Strauss a Corbinová 1999: 13)

Některým badatelům jde o to, aby výzkumem vytvořili teorii. V tomto případě je nutné interpretovat a následně konceptualizovat údaje (převést do pojmů). Poté je nutné mezi pojmy vytvořit vztahy tak, aby bylo vytvořeno „teoretické spodobnění reality (reality, kterou nemůžeme nikdy zcela poznat, kterou můžeme vždy jen interpretovat). Výsledné teoretické výroky se pak mohou použít nejen k vysvětlení reality, ale poskytují nám zároveň i východiska pro naše jednání.“ (Strauss a Corbinová 1999: 14)

POUŽITÉ METODY KVALITATIVNÍHO PŘÍSTUPU

V mém výzkumu jsem použil tři metody kvalitativního přístupu, které ve své knize popisuje Hendl. První metodou je analýza textů a dokumentů, která mi umožnila teoreticky porozumět danému problému. Dokumenty a fyzická data mohou tvořit jediný zdroj dat pro výzkum, nebo mohou výzkum doplňovat daty, která výzkumník získá pozorováním a rozhovory. „Za dokumenty se považují taková data, která vznikla v minulosti, byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než jaký má aktuální výzkum. Výzkumník se tedy zabývá tím, co je již k dispozici, ale musí to

13

vyhledat.“ Dokumenty se rozlišují na osobní, úřední, archivované údaje, výstupy masových médií a virtuální data. Déle se pak mohou rozlišovat (ve vztahu k události, kterou dokumenty popisují) na dokumenty současné (vznikly v době zkoumané události), dokumenty retrospektivní (vznikly po zkoumané události), dokumenty primární (vytvořené přímými svědky události) a dokumenty sekundárními (vzniknuvší pomocí dokumentů primárních) (Hendl 2005: 204). Vzhledem k tomu, že se jedná o nový fenomén, byl jsem ve výzkumu nucen používat převážně neodbornou literaturu, která se sice obvykle v kvantitativních výzkumech nepoužívá, ovšem ve výzkumech podle zakotvené teorie hraje podstatnou roli (Strauss a Corbinová 1999: 37).

Nejdůležitějším počínáním výzkumníka ve sběru dat v empirickém výzkumu je pak naslouchání vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí. Proto jsem jako druhou metodu vybral kvalitativní dotazování, které obecně zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků a testů. Tyto metody je možné buď používat samostatně, nebo v kombinaci s jinými metodami (jako např. se zúčastněným pozorováním, které je možné doplnit neformálním rozhovorem) (Hendl 2005: 164). Ovšem vzhledem k obtížnostem provázející můj výzkum s nalezením respondentů ochotných sdělovat jakékoliv informace týkající se daného předmětu, jsem se rozhodl pro využití dvou různých metod dotazování:

Polostrukturovaný rozhovor (dle Hendla polostrukturované dotazování), což je částečně řízený rozhovor, ve kterém se výzkumník snaží držet předem daných otázek nebo témat. Ovšem pořadí a formulace nemusí být striktně dodržována a u dotazovaného se nepředpokládá, že se bude držet při odpovědi jen dané otázky. Dotazovaní často odpovídají daleko nad rámec dotazu. Při dotazování bychom se však měli držet zásady srozumitelnosti, tak aby tázaný plně porozuměl otázce. V polostrukturovaném rozhovoru je možné klást doplňující otázky, což pomáhá zejména v případě, když respondent správně nepochopí otázku (Berg 2001: 70-77).

Neformální rozhovor, je způsob vedení rozhovoru, který jsem vzhledem k okolnostem byl nucen používat nejvíce. Při neformálním rozhovoru se vytváří 14

spontánní generované otázky v průběhu přirozené interakce, kdy si informátor často nemusí být ani vědom toho, že jeho vyprávění je důležité pro daný výzkum. Takto získaná data se rozhovor od rozhovoru liší. Silou neformálního rozhovoru je, že zohledňuje individuální rozdíly a změny situace. Otázky jsou individualizovány vzhledem k dané situaci, aby se tak posílila konkrétnost a bezprostřednost rozhovoru. Avšak slabou stránkou neformálních rozhovorů je, že získání informací je časově náročnější a kvalita informací je také velmi variabilní a závisí na schopnosti tazatele takovýto druh rozhovoru vést. V tomto případě je také velmi obtížné srovnávání dat ze získaných rozhovorů, jelikož struktura jednotlivých rozhovorů je rozdílná a proto musí výzkumník analýze rozhovorů věnovat hodně času, aby dokázal nalézt a srovnat jednotlivé informace.

Poslední (doplňkovou) metodu, kterou jsem v mém výzkumu použil, je zúčastněné pozorování. Tuto metodu jsem použil záměrně proto, abych lépe dokázal pochopit situaci a pocity běžných Kubánců v současné době. Tato metoda podle mého názoru dobře doplňuje předchozí zmíněné metody a pomáhá mi dokreslit celkovou situaci v daném čase a místě. Zúčastněné pozorování nám dává možnost hloubkového popisu a analýzy zkoumaného jevu. Tato metoda je také velmi vhodná v případě, že daný jev je málo prozkoumaný. Protože výzkumník nefunguje jako pasivní pozorovatel a sběratel dat, stojící mimo zkoumanou oblast, naopak se účastní dění v dané sociální situaci a je v osobním vztahu s pozorovanými. Mnoho otázek je možné ozřejmit pouze tímto přístupem. V průběhu zkoumání touto metodou, používá výzkumník všechny dostupné prostředky pro získání dat: různé typy rozhovorů, deníky členů skupiny, audio a videonahrávky, atd. podle potřeby a možností (Hendl 2005: 175-193).

15

TÉMATA PŘI ROZHOVORECH

Pro vedení rozhovorů jsem si připravil základní témata, kterých jsem se při dotazování snažil držet, nebo v neformálním rozhovoru na ně zavést řeč, což se ne vždy dařilo. Základními tématy byly:

Problémy v každodenním životě Kubánců spojené přímo, čí nepřímo s produkcí a zásobováním potravin.

Hodnocení Kubánců současného kubánského zemědělství a trhu s jeho produkty.

Jaké změny spojené se zemědělstvím a trhem s potravinami podle Kubánců v blízké budoucnosti nastanou.

Naděje a obavy Kubánců z případných změn spojených se zemědělstvím a zásobováním na Kubě.

Co se naopak podle Kubánců novou politikou nezmění.

VÝBĚR RESPONDENTŮ

Mým původním záměrem bylo použití metody účelového výběru, což se v praxi ukázalo jako nemožné, nebo velmi obtížně proveditelné. Pravděpodobně tomu tak bylo vzhledem k politické situaci na Kubě a určité politické citlivosti zkoumaného tématu. Proto má první setkání s tamními institucemi a úřady byla velmi obtížná a pokusy o rozhovor často vedly k podezřívavosti a neochotě cokoliv sdělovat. Rozhovory, které se mi po určitých peripetiích touto cestou podařilo nakonec získat, byly sice vedeny velmi korektním způsobem (i když s notnou dávkou nedůvěry, bez 16

možnosti záznamu a až po mé důkladné lustraci), ale pro můj výzkum byly takřka nepoužitelné. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro výběr respondentů použít metodu sněhové koule, se kterou mám již určité zkušenosti a dle mého názoru byla za dané situace pravděpodobně tou nejvhodnější použitelnou metodou. K tomuto účelu jsem použil sociální vazby, které jsem v průběhu pobytu na Kubě získal, jelikož se jedná o metodu, která je „založena na kombinaci účelového a prostého náhodného výběru.“ (Miovský 2006: 131). Pomocí lidí, kteří se mnou byli ochotni na daná témata hovořit, jsem získával další kontakty na další respondenty. Při samotném získávání informací, jsem pak ze zjevných důvodů, dbal na diskrétnost. Proto jsem respondenty vždy ujistil, že zachovám jejich anonymitu a znemožnil tak jejich zpětné dohledání, abych účastníky výzkumu případně neuvedl svým počínáním do nebezpečí v podobě možných postihů a represí. Z tohoto důvodu jsem respondentům také slíbil, že nahrané rozhovory, ani jejich kompletně přepsané záznamy nepředám třetím osobám. Veškerá data získaná metodou rozhovoru v mém výzkumu anonymizuji a neuvádím informace, které by mohly vést k případné identifikaci respondentů. Získaná data od respondentů jsem fixoval formou zvukového záznamu pomocí diktafonu a ve výjimečných případech písemným záznamem do bloku.

RESPONDENTI

Při rozhovorech jsem si všiml značných rozdílů ve způsobu formulování odpovědí

a pocitu

uvolněnosti

mezi

respondenty.

Respondenti,

pocházející

ze vzdálenějších (od Havany) a chudších oblastí Kuby byli obecně podezřívavější a dávali si pozor na způsob a formulaci odpovědí a to i v případě, že jsem byl uveden člověkem, kterého důvěrně znali. Naproti tomu, čím blíže k Havaně, tím otevřenější rozhovory, menší zjevný „strach“ dokonce i určitá vstřícnost. Z těchto důvodů jsem se často rozhodl vést s respondenty spíše neformální rozhovor, abych tak zmírnil případné napětí a navodil tak uvolněnější atmosféru. Některé rozhovory jsem byl nucen použít jen částečně, jelikož se hovory ubírali jiným směrem a nebyly pro výzkum relevantní.

17

Respondent číslo 1. Jedná se o osobu s vysokoškolským vzděláním zemědělského zaměření a dlouholetou praxí v jedné z nejdůležitějších organických městských zahrad v zemi. V současnosti pracuje na jedné z vedoucích pozic této organické zahrady a žije v městské aglomeraci. V rozhovoru se vyjadřoval velmi uvolněně a odpovídal bez bázně, i když často zabrousil hovorem do jiných témat.

Respondent číslo 2. Respondent se několik let převážně živil jako prostředník na černém trhu se zemědělskými produkty, které přeprodával dále a z toho získával většinu peněz pro svou obživu. V současnosti se živí manuální prací mimo sféru zemědělství. Se svou rodinou žije v městské aglomeraci. Při rozhovoru působil velmi uvolněně a popisoval stav věcí bez většího přemýšlení nebo viditelného strachu.

Respondent číslo 3. Respondent má dlouholetou praxi v organické městské zahradě, kde působí od jejího vzniku. Žije v městské aglomeraci a podařilo se mi s ním udělat jen velmi krátký rozhovor, ovšem vyjadřoval bez obalu svůj názor na současné dění, nejen na Kubě, ale i ve Světě. Respondent číslo 4. Respondent je vzděláním lékař s dlouholetou praxí ve svém oboru. Žije s rodinou v jednom z menších provinčních měst Kuby. Hovořil uvolněně, vyjadřoval osobní názory, i když občas přemýšlel nad korektní formulací slov.

Respondent číslo 5. Respondent celou vojenskou službu prodělal v oddílech EJT (Ejército Juvenil del Trabajo – Oddíly práce mladých), což je součást armády, která nasazuje brance do zemědělské výroby a zabývá se produkcí zemědělských produktů. V současnosti pracuje jako řadový zaměstnanec ve státním podniku, který není zaměřen na zemědělskou činnost. S rodinou žije v jednom z provinčních měst Kuby. Ale sám by si chtěl pořídit časem vlastní farmu. Na dané téma hovořil nenuceně a velmi otevřeně.

18

Respondent číslo 6. Respondent má dlouholetou praxi v zemědělství. Je jedním z vedoucích pracovníků v zemědělském družstvu v chudší části Kuby. Žije s rodinou v místě svého zaměstnání ve vesnickém prostředí, blízko velkého města. Během rozhovoru byla vidět obezřetnost při formulování myšlenek a důkladné promyšlení toho co řekne. Bylo to zřejmě zapříčiněno tím, aby se případně nedostal do problémů s nadřízenými úřady.

Respondent číslo 7. Respondent pracuje ve státní správě se zaměřením na zemědělství, vzděláním je agronom. Žije s rodinou ve středně velkém městě. Na dané téma hovořil velmi korektně a s rozmyslem, ovšem v průběhu hovoru se do jisté míry uvolnil a hovořil otevřeněji.

Respondent číslo 8. Respondent žije sám v městské aglomeraci, ale pochází z farmářské rodiny, ovšem on sám se zemědělstvím neživí a pracuje ve státním podniku, který se nezabývá zemědělskou činností. Rodinná farma se nachází v jedné z chudších částí Kuby. Hovořil velmi uvolněně a bez obav.

Respondent číslo 9. Respondent má 50 let, žije s rodinou v městské aglomeraci a 10 let pracoval v jedné z městských organických zahrad. V současné době nepracuje. V rozhovoru působil klidně a hovořil bez zjevných obav.

Respondent číslo 10. Respondent pracuje na vedoucí pozici ve státní správě spojené se zemědělskou činností. Při rozhovoru byl značně podezřívavý a v zásadě hovořil velmi rozvážně a nad slovy pečlivě přemýšlel.

19

TRANSKRIPCE

Po fixaci rozhovorů bylo nutné provést transkripci zvukového záznamu. Vzhledem k velkému množství sesbíraných dat, která nebyla zcela použitelná pro můj výzkum, jsem se rozhodl použít techniku shrnujícího protokolu. Pomocí této techniky se nezachovává celý text, jelikož se předpokládá, že v rozhovorech jsou zbytečná místa, nebo že by kompletní přepis rozhovorů byl nákladný. Tento proces však nesmí probíhat náhodně, protože jde hlavně „o sjednocení úrovně obecnosti podávaných informací“ (Hendl 2005: 209) a teprve pak se dochází ke stále větší abstrakci, která snižuje rozsah materiálu. Vzhledem k tomu, že jsem rozhovory vedl ve španělském jazyce, přistoupil jsem také k metodě volného přepisu. Data jsem pak tematizoval a analyzoval.

ZAKOTVENÁ TEORIE

Ve svém výzkumu jsem použil zakotvenou teorii, což znamená, že jsem nezačal teorií, kterou bych následně ověřoval, ale začal jsem zkoumanou oblastí a nechal, ať se vynoří to, co je významné.

Výzkum založený na zakotvené teorii je kvalitativní výzkumnou metodou, jež používá systematický soubor postupů k vytvoření induktivně odvozené zakotvené teorie o nějakém jevu. Proto výsledkem takového výzkumu je spíše teoretické vyjádření zkoumané reality, nikoliv vyjádření v sadě čísel či volně vztažených pojmů. „Pomocí této metodiky jsou pojmy a vztahy mezi nimi nejen vytvářeny, ale také prozatímně ověřovány.“ Cílem této metody je vytvoření teorie „která věrně odpovídá zkoumané oblasti a vysvětluje ji.“ (Strauss a Corbinová 1999: 14-15)

20

TEORETICKÁ ČÁST STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA KUBY

Kubánská republika (República de Cuba) leží v Karibské oblasti a zaujímá strategickou polohu mezi Severní a Jižní Amerikou. Nejbližšími sousedy Kuby jsou ze severu Spojené státy americké (150 km) a Bahamské společenství (21 km), z jihu Jamaica (140 km), z východu Haiti (77 km) a ze západu Spojené státy mexické (210 km). Kubánská republika je svou celkovou rozlohou 109 884,01 km2 (z toho 106 757,60 km2 hlavní pevniny a 3 126,41 km2 korálových ostrovů tzv. „Cayos“) největším Karibským souostrovím, které je tvořené z více než 1600 ostrovů a ostrůvků. Kubánskou republiku tvoří hlavní ostrov Kuba a další čtyři skupiny ostrovů: Colorados Sabana - Camagüey (Jardines del Rey) Jardines de la Reina Canarreos (tato poslední skupina ostrovů je považován za nejdůležitější, jelikož zde leží „Isla de la Juventud“, která je druhým největším ostrovem Kubánské republiky po ostrově Kuba)

Hlavním městem Kubánské republiky je Havana. Kuba je od roku 2011 nově politicko-administrativně rozčleněna a zorganizována v 15 provinciích a 168 obcích, včetně obce zvláštního určení - ostrova „Isla de la Juventud“ (ONEI: 2015).

Sub-provinciemi Kuby jsou pak: Pinar del Rio Artemisa Havana Mayabeque Matanzas Villa Clara

21

Cienfuegos Sancti Spiritus Ciego de Avila Camaguey Las Tunas Holguin Granma Santiago de Cuba Guantánamo.

Na Kubě převládají nížiny a v jihovýchodní části ostrova se táhne pohoří Sierra Maestra, kde se nachází i nejvyšší hora Kuby Pico Turquino (Rybová a Vízdalová 2009: 392).

Podnebí na Kubě Kubánské podnebí je tropické a formované pasáty. Období sucha je na Kubě od listopadu do dubna a období dešťů od května do října. Průměrná teplota v zimním období (leden) je 23,1 ° C a 27 ° C v letním období (červenci) (Worldatlas: 2015). Na ostrově je vysoká průměrná vlhkost vzduchu. Kuba také leží v cestě hurikánů, které přicházejí nejčastěji v období od září do listopadu.

Hlavní klimatické ukazatele Kuby za rok 2014 Srážky: 1 268 mm (281 dnů) Maximální naměřená teplota: 30,5 °C Minimální naměřená teplota: 20,7 °C Relativní vlhkost vzduchu: 77,9 %

22

PRŮMĚRNÉ ROČNÍ HODNOTY OXIDU SIŘIČITÉHO (SO2) KONCENTRACE MONITOROVACÍ STANICE

Mikrogramů na metr krychlový

Falla

0,3

Casablanca

0,5

*maximální přípustná koncentrace = 50 μg/m³ (ONEI 2015: 51)

PRŮMĚRNÉ ROČNÍ HODNOTY OXIDU DUSIČITÉHO (NO2) KONCENTRACE6 MONITOROVACÍ STANICE

Mikrogramů na metr krychlový

Falla

0,6

Casablanca

9,0

*maximální přípustná koncentrace = 40 μg/m³ (ONEI 2015: 51)

PH SRÁŽEK V ROCE 20146 MONITOROVACÍ STANICE

Mikrogramů na metr krychlový

Casablanca

5,4

La Palma

5,7

Santiago de las Vegas

5,6

Colón

5,7

Falla

5,7

Palo Seco

5,7

Pinares de Mayarí

5,9

Santiago de Cuba

5,8

Contramaestre

5,7

Gran Piedra

6,0

Guantánamo

5,9

(ONEI 2015: 51)

23

Kubánci a jejich život Kuba v minulém roce čítala 11 238 317 obyvatel (5 601 414 mužů a 5 636 903 žen), z čehož valná většina je soustředěna na ostrovech Kuba a „Isla de la Juventud“. Zbytek ostrovů pak je téměř opuštěných s výjimkou několika málo obydlených středisek (ONEI 2015: 26 a 90). V současnosti má 91,9 % obyvatel Kuby přístup k pitné vodě a z vlastní zkušenosti vím, že voda (alespoň ve velkých aglomeracích) je dobře ošetřená a ani Evropanovi nečiní po požití žádné zdravotní problémy.

Od roku 1994 funguje na Kubě dvojí peněžní systém, kde společně fungují dvě měny: CUP - Peso cubano/kubánské peso (tzv. moneda nacional/národní měna) a CUC - Peso cubano convertible/Konvertibilní kubánské peso (tzv. „divisa“, či „Fula“ - což je lidové označení pro Americký dolar). Oficiální výměnný kurz konvertibilního pesa v CADECA (státní směnárna) je 1 CUC = 1 USD (americký dolar je ovšem zatížen 10 % daní). CUP má pak ve státní směnárně pevnou výměnnou sazbou 24 CUP = 1 CUC (při prodeji CUC) a 25 CUP = 1 CUC (při nákupu CUC). Ovšem při běžném používání na "ulici" při nutnosti platit v národní měně, běžně směňují obchodníci CUC za 23 CUP (při použití CUC místo CUP). Pravdou však zůstává, že obě měny jsou na Kubě zákonnými platidly. Ale ani jedna z těchto měn není směnitelná na mezinárodních devizových trzích. V roce 2014 oznámila Kubánská vláda, že podniká kroky ke sjednocení těchto dvou měn (Worldfinance: 2015).

Normální měsíční příjem pracujícího Kubánce dle jejich slov činí něco mezi 250 350 kubánských pesos (10 - 14 CUC/USD), což je zhruba ekvivalent 250 - 350 korun českých. Specialista ve zdravotnictví údajně vydělává cca 600 - 800 kubánských pesos, policista 700 kubánských pesos. Důchody se pak pohybují mezi 200 - 300 kubánských pesos. Bydlení, nájmy a služby s tím spojené jsou na Kubě velmi levné a Kubánci za tyto služby platí ceny v hodnotách jednotek kubánských pesos a na Kubě tak prakticky neexistuje bezdomovectví. Kubánci mají také část potravin notně dotovaných státem a díky přídělovému systému (za pomoci tzv. „Librety“, což je potravinová knížka obdoba potravinových lístků, tento systém byl naposledy používán v Československu za Druhé světové války a do poloviny roku 1953) se tak dá část měsíční potřeby potravin

24

pořídit velmi levně. Ale jak samotní Kubánci poznamenávají „s tím málem se dá přežít jen několik dní“. Ostatní potraviny jsou pak nuceni kupovat v běžných obchodech nebo na černém trhu za ceny, které jsou mnohdy vyšší než v České republice a za konvertibilní pesos (CUC). Tato situace pak nutí Kubánce hledat různé cesty přivýdělku nebo získání peněz potřebných k zajištění základních potřeb. Hledají si proto místa v zaměstnáních, kde buď mohou zcizit cokoliv, co se může nějakým způsobem zpeněžit, nebo kde mohou získat peníze od turistů v podobě „dýžek“ nebo navyšováním cen.

Spousta Kubánců má také rodinné příslušníky v zahraničí, kteří jim často velkým dílem finančně pomáhají. Valná většina z nich emigrovala do Spojených států amerických, kde v roce 2013 počet Kubánců tam žijících dosáhl 2 013 155 a v prvním čtvrtletí 2015 se díky dohodě mezi Barakem Obamou a Raúlem Castrem, zvýšila imigrační vlna Kubánců do USA o 118 % (González Centeno 2015).

Na Kubě oficiálně existuje jen kubánská národnost a kubánské státní občanství se automaticky získává narozením na území Kuby. Složení kubánského obyvatelstva je velmi pestré - mulati (51 %), běloši (37 %), černoši (11 %) a asiaté (1 %) (MZV: 2015).

PŘÍDĚLOVÝ SYSTÉM NA KUBĚ ANEB „LA LIBRETA“

Každý Kubánec a každá kubánská rodina má tzv. „Libreta de racionamiento“ („Bloček přídělového systému“), které Kubánci neřeknou jinak, než „La Libreta“ („Bloček“), což je kubánská obdoba potravinových lístků a zaručuje každému Kubánci přísun určitého množství základních potravin za vysoce dotované ceny. Tento systém byl vytvořen 12. července 1963 Fidelem Castrem, který ho z nutnosti zavedl uprostřed krize kvůli nedostatku potravin v prvních letech socialismu na ostrově. Vznikly tzv. „Bodegas“, což jsou výdejny regulovaného prodeje potravin za dotované ceny. Tyto místa jsou určených pouze pro výdej základních potravin a výrobků na základě přídělového systému.

25

Zpočátku byl přídělový systém celkem štědrý s poměrně širokým sortimentem a díky přídělovému systému se dalo bez větších problémů vyžít. Člověk tak na libretu dostal oproti současnosti i čerstvé mléko, párky, nugát, hovězí maso, nealkoholické nápoje, pivo (pro příležitosti jako byly svatby a narozeniny), ryby, kávu aj. Spolu s touto „Libretou“ součastně existovala i její obdoba která zahrnovala nepotravinářské výrobky, jako např. oblečení. Tento systém bezproblémově fungoval do doby, dokud se nerozpadl východní blok. Kubánská ekonomika byla velmi závislá na východním bloku a to i díky tomu, že sama nijak nerozvíjela národní průmysl, což se Kubě stalo osudným.

Na začátku devadesátých let dvacátého století, po rozpadu východního bloku, zažila Kuba díky těmto událostem dramatickou krizi a ostrov se tak dostal do situace, kdy neměl na výběr. Stalo se tak, že prakticky ze dne na den nebylo jídlo, palivo, výroba elektřiny byla velmi omezená a dodávky nepravidelné, továrny nemohly vyrábět a to vedlo ještě ke zhoršení již tak nedostatečné domácí produkce. Proto byla kubánská vláda nucena přistoupit i k dramatickému snížení přídělového systému, aby byla vůbec schopna zajistit přežití všech svých obyvatel. Dnes si tak každý Kubánec díky přídělovému systému (pomocí „librety“) může za dotované ceny pořídit tyto základní potraviny a výrobky (na což by mu měl vystačit i jeho měsíční plat) (Pérez: 2014):

5 vajec 5 liber rýže ½ libra oleje 1 balení kávy (1/4 libry) – nejedná se o čistou kávu, je se směsí pečeného hrášku 3 libry bílého cukru 1 libra hnědého cukr ½ kg fazolí 1 kg soli (na každých 6 měsíců) 1 krabička zápalek 1 libra kuřecího měsíčně ¾ libra "kuřete za rybu" (když není ryba, dá se jako náhrada kuře)

26

Chléb je také na příděl a každý Kubánec má nárok na denní příděl 80 gramů chleba. Ženy mezi 10 a 55 lety jsou nuceny každý rok se zapisovat k "intimnímu sčítání", aby si v přídělovém systému mohly pak koupit 10 hygienických vložek na měsíc. Mléko si v přídělovém systému mohou koupit jen rodiče s dětmi mladšími než 7 let, těhotné ženy a nemocní s určitými patologiemi. Ještě se v tomto systému dá pořídit „Sojová sekaná“ a „Jamonada“ (Rodríguez Turiño: 2015) (což je něco na způsob hodně nekvalitní a nevalně chutnající šunky).

Díky přídělovému systému na Kubě neexistuje podvýživa, protože si tak člověk může každý měsíc pořídit základní potraviny za nízkou cenu. Tato situace má ale daleko od ideálního stavu, jelikož toto množství potravy i když se člověk hodně uskromní (podle prakticky všech Kubánců, se kterými jsem hovořil), vydrží stěží na týden.

Výdej funguje tak, že když člověk přijde na výdejní místo, řekne co si s „Libretou“ chce pořídit, dostane tak měsíční příděl požadovaného zboží a pracovník výdejního místa zároveň do „Librety“ propiskou nebo inkoustem poznamená, co bylo vydáno a na co tedy již tato osoba v daném měsíci nemá nárok. „Libreta“ je také regulována podle oblasti. Každý Kubánec tak přísluší k jednomu jedinému výdejnímu místu, pokud by se rozhodl jít s „Libretou“ na jiné výdejní místo, tak mu nebude nic vydáno.

Samozřejmě, že si Kubánci v současnosti mohou pořídit potraviny a jiné výrobky mimo přídělový systém, jelikož současně s „Bodegas“ existuje i státní obchodí řetězec, který provozuje obchody a samoobsluhy tzv. TRD (Tiendas de Recaudación de Divisas), kde je možné koupit jakékoliv množství různých produktů, které v „Bodegas“ nenaleznete, ale i základní potraviny. Ovšem prodej v těchto místech je výhradně za devizy (konvertibilní pesos) a maloobchodní cena produktů je vysoká, často i vyšší než v Evropě, jelikož k ceně za každý výrobek je přidána 240 % daň z dovozní hodnoty (Pérez: 2014). Proto jsou tyto nákupní místa pro většinu běžných Kubánců nedostupná a nakupují zde buď ti majetnější, kteří mají příbuzné v zahraničí nebo ti, kteří mají 27

přístup k valutám jiným, často ne příliš legálním způsobem. Průměrný Kubánec by musel zaplatit 2 běžné měsíční platy za 800 gramů sýra, nebo téměř 3 měsíční platy na to, aby si mohl koupit 1 kg hovězího masa. Kubánský stát má monopol na veškerý dovoz, vlastní i všechny sklady a obchodní řetězce s potravinami a proto reguluje i ceny, distribuci a množství jednotlivých položek v těchto obchodních řetězcích. Proto komodity jako je balená voda, mléko, maso, toaletní papír, kartáčky na zuby aj. se legálně prodávají výhradně ve státních obchodech a jejich prodej je i díky vysokým cenám omezený. Na Kubě se tak rozšířil ve velkém černý trh, který dle mého názoru, státní aparát tiše toleruje a myslím si, že z něj profituje i spousta vysokých státních úředníků. Tento černý trh funguje na bázi úzkých vztahů mezi jednotlivci a sousedských vztahů, to vše díky nelegálním dovozům a „krádežím státního majetku“, kterými si Kubánci „přivydělávají“ ke svému platu. Běžní Kubánci tuto situaci berou jako normální situaci, nad kterou se ani nepozastaví. Všichni tak přesně vědí pro co, kam a za jakou cenu mají jít. Ovšem stejně jako u státních obchodních řetězců, není ani černý trh pro všechny Kubánce – obojí hlavně díky vysokým cenám.

V roce 2010 z úst kubánských představitelů začaly zaznívat zprávy o tom, že existuje plán na postupné zrušení „Librety“ a tím i zrušení přídělového systému, proto aby se snížily vysoké výdaje ze státní pokladny. Ročně v podobě dotací na základní potraviny a výrobky investuje Kuba více než miliardu amerických dolarů, což jsou pro kubánskou ekonomiku enormní výdaje a výhledově neudržitelné (Piña: 2010). Problém však je, že přídělový systém je základním nástrojem k přežití hlavně pro nejchudší část kubánské populace, což se týká hlavně důchodců (kteří dostávají 200 – 250 kubánských pesos měsíčně) a části populace, která nemá žádné možnosti přivýdělku, ani rodinné příslušníky v zahraničí, kteří by jim mohli případně pomoci. Ovšem potřeby, které se dají za pomoci přídělového systému pokrýt, jsou čím dál tím skromnější a dražší. Například v říjnu tohoto roku (2015) se na „Libretu“ dalo v některých místech Kuby pořídit jen rýže, cukr a olej (Marti Noticias: 2015). Nestabilita kubánského trhu i s tak základními produkty, jako jsou rýže a fazole, spolu s vysokými cenami základních potravin a velmi nízkou kupní silou Kubánců ukazuje, že přídělový systém je na Kubě za současné situace stále ještě nutností pro přežití mnoha kubánských rodin. Existují studie, které naznačují, že současný přídělový systém pokrývá výživovou potřebu 28

běžné kubánské rodiny asi jen z 36 % denních kalorií na osobu. Přídělový systém tak pokrývá potřebnými kaloriemi jen zhruba 12 dnů v měsíci, ovšem poměrem bílkovin nepokryje více než 10 dnů a tuků jen 9 dní. Bez tohoto minimálního přísunu potravin by ale mnoho kubánských rodin nebylo schopno vůbec přežít. Proto, i přes zastaralost a oficiální ohlášení postupného rušení přídělového systému v prosinci 2010, stále existuje mnoho zastánců tohoto systému, protože jsou přesvědčeni, že jeho zánik by přinesl více problémů než výhod. Navíc někteří odborníci věří, že i po zrušení již zmíněného systému by bylo nutné zavedení určitého druhu důsledně promyšlené podpory pro znevýhodněné jednotlivce a rodiny. I když přídělový systém stále ještě funguje, tak byly za poslední roky příděly obyvatelstvu osekány. Byly tak z tohoto systému odejmuty věci denní potřeby, jako jsou zubní pasty, prací prostředky a mýdla, které si dnes Kubánci musejí kupovat za plnou cenu v běžných obchodech (Rodríguez: 2015).

ČASOVÝ SLED MYLNÍKŮ VE VZTAZÍCH MEZI USA A KUBOU 1 2

1898

USA vyhlašuje válku Španělsku.

1898

USA poráží Španělsko, které se vzdává všech nároků na Kubu a postoupí ho USA.

1902

Kuba se osamostatňuje a prezidentem se stává Tomas Estrada Palma. Kuba však fakticky zůstává pod ochranou USA a dává tak i USA právo zasahovat do kubánských záležitostí.

1906 - 1909

Prezident Tomas Estrada Palma odstupuje a USA po povstání vedené Jose Miguelem Gomezem zabírá Kubu.

1909

Jose Miguel Gomez se stává prezidentem po volbách, které se konaly pod dohledem USA, ale je brzy obviněn z korupce.

1912

1

2

Americké síly se vracejí na Kubu pomoct potlačit protesty

Anonymus, 2012: Timeline: US-Cuba relations. Webová stránka BBC News, http://www.bbc.com/news/world-latin-america-12159943 . *Staženo 5. 10. 2015] Anonymus, 2014: U.S.-Cuba Relations. Webová stránka Council on foreign Relations, http://www.cfr.org/cuba/timeline-us-cuba-relations/p32817 . *Staženo 5. 10. 2015] 29

černochů proti diskriminaci. 1933

Gerardo Machado (pátý prezident Kuby) byl svržen pučem vedeným Fulgenciem Batistou.

1934

USA se vzdává svého práva zasahovat do kubánských vnitřních záležitostí, reviduje kvóty na kubánský cukr a mění tyto kvóty ve prospěch Kuby.

1953

Fidel Castro vede neúspěšnou vzpouru proti režimu Fulgencio Batisty.

1956

Fidel Castro se z Mexika dostane na východní Kubu a uchyluje se do hor Sierra Maestra, kde s pomocí Ernesto "Che" Guevary, začne partyzánskou válku.

1958

USA ruší vojenskou pomoc Batistovi.

1. ledna 1959

Fidel Castro vede partyzánskou armádu o síle 9 000 mužů do Havany a donutí Batistu k útěku. Fidel Castro se stává premiérem.

Duben 1959

Fidel Castro se setkává s americkým viceprezidentem Richardem Nixonem na neoficiální návštěvě ve Washingtonu. Nixon poté napsal, že USA neměly jinou možnost, než se pokusit "orientovat" levicového vůdce "správným směrem".

1960

Všechny podniky USA na Kubě byly bez náhrad znárodněny, navíc Kuba posiluje obchodní styky se Sovětským svazem, na což Prezident Dwight D. Eisenhower reaguje tím, že přitvrzuje celní kvóty pro dovoz kubánského cukru a zmrazuje kubánský majetek v Americe. USA také ruší diplomatické vazby s Havanou a zřizuje proti Kubě obchodní embargo jako reakci na reformy Fidela Castra.

17. dubna 1961

Invaze do Zátoky Sviní – prezident John F. Kennedy posílá brigádu CIA sponzorovaných kubánských exulantů na Kubu s cílem svrhnout Fidela Castra. Kubánská armáda však do tří dnů poráží tuto CIA podporovanou brigádu. Ovšem i navzdory této neúspěšné invazi tajné operace proti Kubě v průběhu několika

30

dalších desetiletí pokračovali. 7. února 1962

Bylo oznámeno úplné embargo – Kennedyho správa zavedla úplné ekonomické embargo na Kubu, včetně omezení cestování a obchodu. Toto embargo mělo pro Kubu ničivé následky, protože jeho hospodářská infrastruktura závisela do značné míry na obchodu se Spojenými státy. Embargo má podle kubánských oficielních odhadů za následek ztrátu přibližně 1,126 bilionů USD během následujících padesáti let.

14.- 28. října 1962

Kubánská raketová krize – Kuba umožnila na základě tajné dohody Sovětskému svazu na ostrově vybudovat raketovou základnu. Špionážní satelity USA však tyto rakety objevily a Kennedy nařizuje námořní blokádu Kuby, která měla za následek třinácti-denní patovou situaci, kdy hrozila jaderná válka mezi Spojenými státy a SSSR. Tyto dvě mocnosti spolu tajně jednaly a Spojené státy souhlasily s tím, že nenapadnou Kubu a stáhnou své jaderné střely z amerických základen v Turecku a Itálii za podmínky, že Sovětský svaz stáhne své rakety z Kuby.

1966

US Kongres schvaluje zákon o přizpůsobení se Kubě (Cuban Adjustment Act) – Lyndon B. Johnson nařizuje zákon, který umožňuje každému, kdo prchá z Kuby a dostane se do USA do roka dostat americké občanství. Pozdější novela zákona z roku 1986 a dohoda z roku 1994 o migraci s Kubou, která určuje tzv. „mokrou nohou“ a „suchou nohou“ což vlastně znamená to, že USA kubánské státní příslušníky nalezené ve vodách mezi USA a Kubou posílá domů, zatímco těm, kterým se podaří přistát na suchou zem, umožní zůstat v USA.

duben – říjen 1980

V těchto měsících uprchlo do USA kolem 125 000 Kubánců, mnoho z nich byli propuštění odsouzenci, když Fidel Castro dočasně zrušil omezení odcestování a americký prezident Jimmy Carter vítal Kubánce „s otevřenou náručí“.

1993

USA zpřísňuje embargo vůči Kubě, které zavedlo některé tržní

31

reformy s cílem zastavit zhoršování ekonomiky. Patřila mezi ně legalizace amerického dolaru, převod mnoha státních družstev do

polo-autonomních

družstev,

a

legalizaci

omezeného

individuálního soukromého podnikání. 1994

Kuba podepisuje s USA dohodu, podle níž USA souhlasí přijmout 20 000 Kubánců ročně, výměnou za to, že Kuba zastaví exodus svých občanů do USA.

12. březen 1996

Zákon Helms-Burton – USA zpřísňuje embargo proti Kubě, a snaží se oslabit kubánské vztahy se zahraničními investory mimo USA prostřednictvím Helms-Burton zákona. Zákon postihuje zahraniční firmy podnikající s Kubou a stanoví, že tento zákon může být zrušen jen za určitých podmínek, mezi které se počítá i odstranění Fidela Castra a jeho bratra Raúla z funkcí, politické změny směrem k svobodným volbám a svobodnému tisku a dále pak i propuštění všech politických vězňů.

1998

USA zmirňuje omezení odesílání peněz kubánskými Američany příbuzným na Kubu.

21. listopad 1999

Kubánské dítě Elian Gonzalez bylo nalezeno na pobřeží Floridy po ztroskotání lodi, ve které se pokusili jeho matka, nevlastní otec a další o útěk do USA. Začala obrovská kampaň kubánských exulantů v Miami s cílem zabránit Elianovu repatriaci zpět za otcem na Kubu a zajistit aby zůstal u příbuzných v Miami. V červnu 2000 po delších soudních bitvách bylo Elianovi dovoleno vrátit se zpět za jeho otcem na Kubu.

Listopad 2001

USA poprvé po více než 40 letech dováží na Kubu potraviny poté, co obdrželo žádost od kubánské vlády, aby se Kuba mohla vyrovnat s následky hurikánu Michelle.

Květen 2002

Státní tajemník USA John Bolton obviňuje Kubu z toho, že se snaží vyvinout biologické zbraně, Washington přidal Kubu na seznam zemí „osy zla“. Na popud tohoto nařčení přijíždí na Kubu bývalý americký prezident Jimmy Carter na důkaz dobré vůle

32

a mimo jiné byl i na prohlídce vědeckých center, která měla údajně vyvíjet zmíněné biologické zbraně. Carter byl prvním bývalým nebo sloužícím americkým prezidentem, který byl na návštěvě Kuby od kubánské revoluce roku 1959. Říjen 2003

Americký prezident George W. Bush oznamuje opatření, jejichž cílem má být urychlení konce komunistické vlády na Kubě, včetně zpřísnění cestovního embarga na ostrov, zátahu na nelegální převody peněžních prostředků a silnější informační kampaň zaměřenou na Kubu. Byla vytvořena nová komise pro pomoc svobodné Kubě.

Srpen 2006

Americký prezident George W. Bush žádá Kubánce v jeho prvních komentářích o to, aby pracovali pro demokratickou změnu poté, co prezident Fidel Castro podstoupil operaci a předal moc svému bratru Raúlovi.

Prosinec 2006

Do Havany přilétá na návštěvu Kuby dosud největší delegace z amerického kongresu od roku 1959. Kongresman Jeff Flake byl v čele 10-ti členné delegace. Řekl, že chce zahájit „novou éru ve vztazích USA a Kuby“.

Červenec 2007

Úřadující vůdce Raúl Castro znovu ukáže, že je ochoten být otevřenější v otázce oteplení vztahů s USA. Nabízí, aby započaly mezi oběma zeměmi rozhovory, ovšem až po amerických prezidentských volbách v roce 2008.

Únor 2008

Raúl Castro oficiálně převezme úřad prezidenta. Washington žádá svobodné a spravedlivé volby a potvrzuje, že jeho obchodní embargo zůstane nadále v platnosti.

4. listopadu 2008

Barack Obama je zvolen prezidentem USA.

Prosinec 2008

Nový průzkum naznačil, že většina kubánských Američanů žijících v Miami chce, aby americké embargo vůči Kubě bylo ukončeno.

Duben 2009

Prezident Obama ruší omezení cestování Američanů, kteří mají na Kubě rodinné příslušníky.

33

2012

Kuba ruší výstupní omezení – Raúl Castro a jeho vláda ruší byrokratické požadavky, které bránily Kubáncům získat povolení k vycestování do zahraničí.

17. prosince 2014

USA a Kuba oznamují plány na obnovu diplomatických vztahů – americký prezident Barack Obama a kubánský prezident Raúl Castro oznámí obnovení plných diplomatických vztahů. Obama tvrdí, že Spojené státy plánují otevřít velvyslanectví v Havaně.

29. květen 2015

Kuba byla odstraněna ze seznamu zemí podporujících terorismus – Americké ministerstvo zahraničí odstraňuje Kubu ze seznamu státních sponzorů terorismu. Označení, které poprvé Kuba dostala v roce 1982, omezilo Kubu v přístupu k mezinárodním financím a bylo problematickým bodem v americko-kubánských rozhovorech o normalizaci vztahů. Americký prezident Barack Obama vyzval k odstranění Kuby ze seznamu v dubnu. Toto Obamovo oznámení přišlo pár dnů poté, co se setkal s kubánským vůdcem Raúlem Castro.

20. července 2015

Spojené státy americké a Kuba znovu otevírají velvyslanectví – Spojené státy a Kuba znovu otevřeli velvyslanectví, která byla uzavřena od roku 1961. Obchodní embargo USA vůči Kubě je však stále ještě v platnosti a nemůže být zrušeno bez souhlasu parlamentu.

34

MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ VZTAHY A INVESTICE NA KUBĚ

Kuba se v průběhu desetiletí pomalu otvírala zahraničním investicím, které jsou na Kubě řízeny zákonem č. 118/2014, o zahraničních investicích, který upravuje jejich podmínky. Zatím není povoleno zahraničním firmám investovat v sektorech státní bezpečností a národní obrany, vzdělávání a zdravotnictví.

Největším obchodním partnerem Kuby je Venezuela s 32,5 % zahraničního obchodu za rok 2014. Následuje pak EU s 21,9 %, Čína s 12,7 %, Kanada s 6,3 %, USA s 2,5 % a Rusko s 1,3 %.

SLOŽENÍ KUBÁNSKÉHO DOVOZU ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTŮ V LETECH 2012-20143 Odtučněné sušené mléko 10 % Drůbeží maso 11 % Pšenice 13 % Kukuřice 12 % Rýže 10 % Sojové boby 4% Sojový olej 5% Ostatní produkty 35 %

OBCHODNÍ BILANCE KUBY (VÝVOZ, DOVOZ, SALDO) 2010 -5 428 1 945 7 373

Obchodní bilance Vývoz zboží Dovoz zboží

2011 -5 805 2 480 8 286

2012 -6 901 2 427 9 328

2013 -7 337 2 286 9 623

2014 -

4

Údaje jsou v mil. USD

3

4

McMinimy, Mark A., 2015; U.S. Agricultural Trade with Cuba: Current Limitations and Future Prospects. Dostupné na: https://www.fas.org/sgp/crs/row/R44119.pdf . *Staženo 5. 12. 2015] Anonymus, 2015: Kuba: Zahraniční obchod a investice. Webová stránka BusinessInfo.cz, http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/kuba-zahranicni-obchod-a-investice-18885.html. *Staženo 6. 10. 2015] 35

OBCHODNÍ BILANCE MEZI USA A KUBOU Rok 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992

Export (z USA) 299.1 359.6 464.5 363.3 363.1 532.8 711.5 447.1 340.5 369.0 404.1 259.1 145.9 7.2 7.0 4.5 3.6 9.4 5.3 5.4 4.4 2.4 1.3

Import (z Kuby) 0.0 0.0 0.1 0.0 0.3 0.0 0.0 0.3 0.1 0.0 0.0 0.3 0.2 0.0 0.3 0.6 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0

Zůstatek 299.1 359.6 464.4 363.3 362.8 532.8 711.5 446.8 340.3 369.0 404.1 258.8 145.7 7.2 6.7 3.9 3.6 9.4 5.3 5.4 4.4 2.4 1.3

Poznámka: Všechny údaje jsou v milionech USD a součty nemusí odpovídat vzhledem k zaokrouhlování údajů. Data použity z U.S. Census Bureau5

5

Anonymus, 2015: Foreign Trade - U.S. Trade with Cuba. Webová stránka United States Census Buerau, https://www.census.gov/foreign-trade/index.html. *Staženo 6. 10. 2015] 36

OBCHODNÍ BILANCE MEZI USA A KUBOU ZA ROK 2015 Měsíc Leden 2015 Únor 2015 Březen 2015 Duben 2015 Květen 2015 Červen 2015 Červenec 2015 Srpen 2015 TOTAL 2015

Export (z USA) 25.3 14.6 33.8 11.9 26.8 10.5 5.4 3.1 131.4

Import (z Kuby) 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0

Zůstatek 25.3 14.6 33.8 11.9 26.8 10.5 5.4 3.1 131.4

Poznámka: Všechny údaje jsou v milionech USD a součty nemusí odpovídat vzhledem k zaokrouhlování údajů6.

HISTORIE ZEMEDĚLSTVÍ NA KUBĚ

Při příchodu Kryštofa Kolomba dne 27. října 1492 Kubu již několik tisíciletí obývali domorodí obyvatelé z etnické skupiny Aruvaků7, využívající komplexní zemědělský systém existenčního zemědělství nazývaný „conuco“, který zpravidla slouží k obživě jednotlivých rodin pracujících na obdělávání pozemků nacházejících se v blízkosti jejich obydlí – pozemek pro tento způsob hospodaření bývá o velikosti 1 000 až 40 000 m2 na osobu (Wikipedia: 2015).

Od roku 1511 však počali Španělé ve větší míře kolonizovat Kubu a jejich způsob nadvlády zapříčinil v průběhu staletí katastrofální zdecimování populace původních obyvatel, což mělo za následek neodvratnou zkázu této předkolumbovské kultury i konec jejich tradičního způsobu života a hospodaření. Kolonizátoři však potřebovali pracovní sílu, které se na ostrově nedostávalo, proto začali Španělé tento problém řešit dovozem otroků z Afriky. Tímto krokem se změnily kulturní tradice i zemědělství na Kubě. V následujících staletích se Kuba stala nejdůležitější základnou 6

7

Anonymus, 2015: Foreign Trade - U.S. Trade with Cuba. Webová stránka United States Census Buerau, https://www.census.gov/foreign-trade/index.html . *Staženo 6. 10. 2015] Aruvakové: obecný název pro velkou etnickou skupinu indiánů Jižní Ameriky a Karibiku. Jde o skupinu vzájemně příbuzných etnik, hovořících jazyky aruvacké jazykové rodiny. Patří k nim například Paresíové, Mochové, Goachirové, Taínové, Ašáninkové, Apuriňové, vlastní Aruvakové, Terenové, Banívové, Mačigengové, Kulinové a mnoho dalších etnických skupin v oblasti Velké Amazonie a Karibiku. 37

španělské koruny na americkém kontinentě a byla využívána zásadně pro užitek španělské koruny, stejně jako ostatní kolonie.

Počátek 18. století pak byl ve znamení problémů pro Kubu, jelikož po smrti španělského krále Karla II., v roce 1700 vypukla válka známá jako "Válka o dědictví španělské", která trvala do roku 1713. Angličané po dobu tohoto konfliktu blokovali námořní cesty mezi Španělskem a Amerikou a prakticky tak ochromili obchod Španělska s Amerikou. Toto znamenalo obrovské ztráty pro kubánské statkáře chovající dobytek. Kubánská ekonomika se tak ocitla v hluboké krizi. Ovšem přítomnost anglických, francouzských a nizozemských obchodníků znamenala pro kubánské producenty nové možnosti. Angličtí pašeráci tak ochotně vyplnili tuto mezeru a skupovali dobytek, maso i jiné komodity jako lůj, kopyta, rohy, med, vosk, tropická dřeva a zejména hovězí kůže. Anglie v té době prožívala rozvoj průmyslu, který zapříčinil rostoucí poptávku po surovinách.

Na Kubě se také ve větší míře začalo rozmáhat především pěstování tabáku, kterému se věnovala hlavně nová vlna španělských přistěhovalců, kteří přicházeli především z Kanárských ostrovů. V té době byly založeny pravděpodobně stovky nových tabákových plantáží, v čemž španělská koruna viděla nový možný zdroj příjmů. Na začátku 18. století pak nadešel velký vliv francouzských obchodníků, díky kterým přišel vzestup výroby tabáku. Ovšem s koncem války přišel masivní nástup Angličanů, kteří si díky politickým machinacím vynutili významné ekonomické ústupky vepsané do mírové smlouvy. Anglická South Sea Company, tak získala právo na zásobování španělských kolonii v Americe otroky. Byl také zrušen španělský monopol na obchod se svými koloniemi, díky tomu mohla každý rok do španělských držav v Americe připlout jedna anglická loď se spotřebním zbožím, což posléze vedlo k významnému rozvoji obchodu mezi Anglií a španělskými državami v Americe. Španělský panovník si tuto situaci uvědomoval a snažil se podřídit ekonomiku Kuby centrálnímu dohledu. Proto byl v roce 1717 zaveden tabákový monopol (tzv. Estanco del Tabaco), který měl zlikvidovat pašování tabáku. Pro tento účel byla v Havaně zřízena obchodní stanice vykupující tabák ve stanoveném množství a za ceny, které určovala španělská koruna. Toto opatření nařizovalo producentům tabáku prodávat vypěstovaný tabák jen této 38

obchodní stanici. Mezi pěstiteli tabáku to vyvolalo velkou nespokojenost a dokonce došlo i k povstání a tažení na Havanu, které bylo však poraženo. V té době se také začaly čím dál tím rychlejším tempem rozšiřovat plantáže s cukrovou třtinou a kávou (nejprve na volné a později i obsazené půdě). Počínání pěstitelů třtiny a kávy ovšem nezůstalo bez odezvy a v roce 1789 byl vydán královský výnos, který se snažil omezit snahy těchto pěstitelů vytlačit drobné pěstitele tabáku z jejich pozemků. I přesto, že třtinový cukr a káva získávaly na důležitosti a tabák byl na ústupu, tabák zůstal důležitým zdrojem příjmů do státní pokladny. Proto se pěstitelé tabáku na Kubě udrželi a po zrušení tabákového monopolu si tato komodita pro svou kvalitu našla podstatné místo na světových trzích. Ve dvacátých letech 19. století bylo na Kubě více než 5 500 tabákových plantáží, které zpravidla obdělávali jen rodinní příslušníci majitelů plantáží. Na pěstování tabáku ani jeho zpracování se prakticky nepoužívala práce otroků a v dílnách na výrobu doutníků pracovali svobodní, vysoce kvalifikovaní dělníci. Tabák v té době byl druhým nejvýznamnějším produktem Kuby a zisky z tabáku předčily jen zisky ze třtinového cukru (Opatrný 2002: 15-24), který byl celé 19. století hlavní zemědělskou komoditou, která se z Kuby vyvážela. Cukrová třtina byla pěstovaná hlavně drobnými zemědělci, kteří produkovali i potraviny pro místní potřebu.

Svobodná Kuba pod „nadvládou“ USA V roce 1898 vyhlásily Spojené státy vítězství Kuby v boji za nezávislost nad Španělskem, které pak v Paříži podepsalo smlouvu, podle které Kuba, spolu s Portorikem, Filipínami a ostrovem Guam připadly Spojeným státům. V následujících třech desetiletích pak kubánskou půdu a cukrovary skupovali obří producenti cukru ze Spojených států. Tím nastaly změny a majitelé nově nabytých cukrovarů přestali vykupovat cukrovou třtinu od drobných zemědělců. Cukrovarníci sice začali produkovat cukr ve velkém měřítku, ovšem z vlastní cukrové třtiny, kterou pěstovali na nedávno zakoupených pozemcích. Práci pak zastávali buď pachtýři, nebo imigranti z Haiti a Jamajky, kteří dostávali velmi mizerné mzdy. Tato situace měla za následek snížení nákladů na výrobu cukru a tím i nižší cenu této komodity, které nemohli malí zemědělci konkurovat a udržet svou produkci. Byli tak postupně vytlačeni z trhu a v prvních třiceti letech 20. století skoro polovina z nich ztratila i svou půdu.

39

Diky růstu velkých společností, které skupovaly půdu zkrachovalých zemědělců a využívaly špatně placenou pracovní sílu, se do třicátých let dvacátého století stala Kuba největším producentem cukru na světě. Produkce cukru se pro Kubu stala základem její ekonomiky. Do roku 1959 vlastnili korporace a američtí občané 75 % orné půdy na Kubě. Využívání zemědělské půdy bylo rozděleno zhruba na polovinu mezi plantáže cukrové třtiny a pastviny pro mléčnou výrobu a produkci hovězího masa. Nicméně pěstování cukrové třtiny bylo mnohem rentabilnější, narozdíl od neefektivního využívání orné půdy pro produkci skotu. Výkup pozemků v prvních dekádách 20. století zapříčinil to, že jen 1,5 % farem působících na Kubě vlastnilo 47 % zemědělské půdy ostrova. Naproti tomu, mnoho farmářů bylo bezzemky, což ostře kontrastovalo s obrovskými lány soukromě vlastněné, ale neobdělávané půdy (Murphy: 1999).

Revoluční změny V roce 1959 na ostrově zvítězila revoluce a Kubánci začali s budováním nezávislého národa, diverzifikací hospodářství a vytvoření spravedlivějšího sociálního systému. Tyto změny se týkaly i zemědělství, které mělo zajistit potravinovou soběstačnost Kuby a zlepšit životní podmínky zemědělců a venkovanů. V roce 1959 byla realizována pozemková reforma, která omezila velikost soukromě vlastněných pozemků na 400 ha, což citelně zasáhlo majetky amerických občanů a korporací (Opartný 2002: 73). Tímto krokem bylo 40 % půdního fondu Kuby znárodněno a přerozděleno mezi téměř 120 000 zemědělců, kteří původně byli jen nájemníky na půdě, kterou obhospodařovali a často žili v extrémní chudobě (EcuRed: 2015). Další agrární reforma vešla v platnost v roce 1961, která omezila velikost soukromě vlastněných pozemků na maximálně 66 hektarů, čímž se stát stal vlastníkem 70 % zemědělské půdy na ostrově. Toho roku také vznikla Národní asociace drobných zemědělců (ANAP), která je do dnešních dnů důležitou agrární organizací na Kubě. Na znárodněných plantážích cukrové třtiny se také do roku 1961 vytvářela nová cukrovarnická družstva, která vznikala na základech již existujících plantážích, tyto družstva se však posléze přeměnily na státní statky.

40

Bratrská pomoc ze zámoří Představitelé Spojených států byli přesvědčeni, že nová kubánská vláda se svými reformami nemá šanci na přežití a snažili se o zlikvidování nového sociálního systému na Kubě. Na tento popud odmítly Spojené státy odebrat i přes již uzavřené smlouvy kubánský cukr a 20. dubna 1960 zastavily ostrovu veškerou pomoc. Toho využil Sovětský svaz a okamžitě se nabídl k odkoupení veškeré produkce kubánského cukru. To vše za vyšší cenu a s pětiletými smlouvami, oproti ročním smlouvám, které v minulosti měla Kuba se Spojenými státy. Tím začal obchodní vztah mezi Kubou a východním blokem. Tento svazek trval tři dekády a kubánská ekonomika se tím prakticky přeorientovala na vývoz do východního bloku.

Kubánská vláda časem rezignovala i na projekt velké přestavby národního hospodářství, kterou chtěla dosáhnout pomocí diverzifikace a zbavit se tak závislosti na pěstování cukrové třtiny. Když se pak na konci 60.let prosadila výrazná podpora co nejvyšší výroby cukru pro trhy RVHP bylo jasné, že diverzifikace hospodářství je v nedohlednu. Cukr měl být směňován se zeměmi RVHP za jiné komodity. Produkci cukru tak byly obětovány i všechny ostatní hospodářské ukazatele a dokonce to vedlo k zastavení provozu řady továren a škol, aby se dělníci a studenti mohli účastnit sklizně (Opartný 2002: 73-78).

Také díky těsnému svazku s RVHP začala Kuba dovážet téměř veškeré vstupy do zemědělství z východního bloku. Časem se tak kubánské zemědělství přeměnilo na vysoce mechanizované a náročné na chemické ošetřování půdy. Kuba měla také díky tomuto partnerství do roku 1980 nejvyšší podíl traktorů v Latinské Americe (21 traktorů na 1 000 hektarů). Prakticky všechny vstupy do zemědělství (včetně strojů, agrochemikálií, paliv a náhradních dílů) byly dováženy ze zemí RVHP, čímž si Kuba vytvořila silnou závislost na spolupráci s východním blokem. Ovšem ani tato masivní modernizace a investice do zemědělství nezajistily Kubě kýžené zajištění potravinové bezpečnosti. Kuba ani za těchto podmínek nebyla schopna zajistit dostatečnou produkci potravin, aby tím pokryla potřeby svých obyvatel a byla stále nucena většinu

41

potravin dovážet, navíc bylo kubánské zemědělství stále závislé na produkci a exportu cukru.

Pro snížení závislosti tak kubánská vláda na konci 80 let dvacátého století zahájila Národní potravinový program, který si kladl za cíl přeměnit 20 100 hektarů půdy, která byla osázena cukrovou třtinou na pozemky, kde se měla pěstovat zelenina pro vlastní potřebu. Tento program byl podporován hlavně na školách a pracovištích, jeho hlavním cílem bylo zvýšit potravinovou bezpečnost a vzhledem k akutní potřebě produkce potravin pro hlavní město se implementoval hlavně kolem Havany. Tento program byl však kritizován delegáty vládního orgánu Kuby (Poder Popular), kteří spatřovali řešení problému spíše v decentralizaci a integraci zemědělských institucí a výrobních plánů (Murphy: 1999).

Katastrofy přicházejí bez varování „Periodo especial“ Ke konci 80 let dvacátého století ještě nikdo netušil, co přijde na sklonku let 1989 a 1990, kdy díky událostem které nastaly ve Střední a Východní Evropě, byl náhle ukončen mezinárodní socialistický trh, což vedlo k rozpadu RVHP a posléze i k rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Tyto nečekané události měly na Kubu devastující vliv. Žádná jiná země těmito změnami nebyla ovlivněna tak negativně, jako Kuba a západní analytikové vycházející ze statistických údajů očekávali úplné zhroucení hospodářství a komunistického režimu na ostrově. Měli za to, že ztráta obchodu se státy RVHP, který v roce 1989 činil zhruba 85 % zahraničního obchodu Kuby, nemá jiné východisko. Tato pro Kubu katastrofální situace jí sice nezničila, ale zapříčinila to, že prakticky ze dne na den nebyla schopná zajistit vše potřebné pro své obyvatele a pro normální fungování státu. Jeden respondent, to při rozhovoru kvitoval slovy: „šli jsme spát bohatí a probudili jsme se chudí“, což podle mého názoru přesně vystihuje situaci, která v té době nastala.

Bylo nutné najít nějaké rychlé řešení a tak státní aparát vyhlásil tzv. „speciální období v době míru“ („período especial en tiempos de paz“), což byl eufemistický název pro nejhlubší krizi v kubánských dějinách. V zemědělství bylo nutno opět začít

42

využívat tažných zvířat místo traktorů, protože nebyly k dispozici pohonné hmoty. Byly zavedeny opatření, které by za normálních okolností mohly být vyhlášeny jen v případě válečného konfliktu. Největším problémem byl pokles dodávek ruské ropy, které se žalostně nedostávalo (v roce 1993 měla kubánská ekonomika k dispozici jen 4 mil. tun ropy,

což

byla

necelá

třetina

roční

spotřeby

v

předchozím

desetiletí)

(Opartný 2002: 81). Lidé tak byli nuceni začít používat jízdních kol místo hromadné dopravy a museli si také zvyknout na plánované výpadky proudu. Nejhorší však bylo to, že Kuba ztratila i přístup k hlavním zdrojům potravin, jelikož většina potravin na ostrově byla v minulosti dovážena právě z východního bloku. Ten v té době ovšem již neexistoval a stalo se, že to co bylo ještě před nedávnem běžně dostupné, se náhle stalo absolutně nedostupným. Proto kubánská vláda zavedla zpřísněný přídělový systém a na příděl byl tak jen chléb, cukr a rýže, ostatní potraviny, jako maso, mléko a vejce byly z tohoto systému vyňaty.

Situace byla o to horší, že s tímto náhlým koncem spolupráce s bývalým východním blokem byla spojena i ztráta dovozu dříve běžně používaných vstupů do zemědělství, jako např. pesticidů, hnojiv, náhradních dílů. Jak jsem již podotkl, dovoz ropy klesl natolik, že nebyl dostatek paliva v zemědělství – což mělo za následek rapidní pokles produkce cukru (ze 7 mil. tun v roce 1992 na 4,2 mil. tun v roce 1993 a 3,3 mil. tun v roce 1995). Ještě hrozivějším poklesem pak trpěly ostatní, méně důležitá odvětví ekonomiky. Odhaduje se, že kubánský průmysl v té době využíval jen 20 % své kapacity. Tragická situace nastala také v zásobování a distribuci potravin, čímž trpěl celý ostrov a hlavně velká města v čele s hlavním městem. Situaci navíc ještě v roce 1992 zhoršil fakt, že Spojené státy zpřísnily již existující hospodářskou blokádu Kuby tzv. Torrincelliho zákonem, podle kterého by prezident Spojených států amerických měl vyzvat země obchodující s Kubou, aby omezily své obchodní a úvěrové vztahy s Kubou v souladu s tímto zákonem. Pokud tak neučiní, vystavují se možného postihu v podobě sankce. Tento zákon tak prakticky zakázal i všem zahraničním dceřiným společnostem amerických firem obchodovat s Kubou (GovTrack: 2015).

43

Cesta k přežití Kuba proto byla nucena začít hledat nové cesty k obnově i jiné zdroje příjmů, kde dodnes hraje cestovní ruch prim a dodává státní pokladně velkou část potřebných deviz. Ovšem i zemědělství, stejně jako většina sektorů na Kubě, bylo nuceno projít bolestivou etapou rozpočtových škrtů. Bylo ovšem potřeba nakrmit obyvatelstvo a tak se

produkce

potravin

stala

nejdůležitějším

cílem kubánského

zemědělství.

S prohlášením Fidela Castra a jiných představitelů státu, že žádný kus půdy by neměl zůstat ladem, se začala decentralizovat produkce potravin, a kde to bylo možné, tak podniky začaly na volných prostranstvích pěstovat potraviny po potřebu svých podnikových jídelen. Spousta farem také začala dodávat přímo do obchodů, nemocnic a dalších odběrných míst.

Tyto změny se zaměřily na implementaci nového zemědělského modelu, kdy se přešlo z konvenčního zemědělství na částečně organické a organické. Do produkce potravin se přímo zapojily dokonce i státní podniky a úřady (včetně ministerstva zemědělství), které začaly využívat zelené plochy přilehlé k jejich budovám a podnikům. Tyto pozemky pak obdělávali přímo zaměstnanci těchto úřadů a podniků, aby tak zajistili dodávky do jejich podnikových jídelen. Později se zapojila do produkce potravin i kubánská armáda, když v roce 1995 ministr obrany oznámil, že armáda již nebude brát žádné potraviny z civilních zdrojů, ale naopak budou svým dílem přispívat k zásobování obyvatelstva potravinami, které podle jeho slov měly být produkovány nad rámec vlastních potřeb. Na tento popud vznikla alternativa k povinné vojenské službě (která dle slov jednoho respondenta nebyla dobrovolná), kdy část branců byla nasazena do tzv. „Ejército Juvenil del Trabajo“ (což by se dalo přeložit jako: „Mládežnická jednotka práce“), která v rámci vojenské služby zajišťuje produkční činnost v zájmu hospodářského a sociálního rozvoje Kuby, což zahrnuje i produkci potravin pro svou i civilní potřebu (EcuRed: 2015).

V září 1993 implementovala kubánská vláda novou agrární reformu, která rozdělila většinu velkých státních statků do menších družstev. Tato družstva jsou vlastněna, řízena a provozována jejich pracovníky. Šedesát procent státních

44

zemědělských podniků bylo přeměněno na tato menší družstva, kde stát sice stále vlastní půdu, ale družstva a jejich pracovníci mají neomezené právo k užívání těchto pozemků. Veškeré budovy, stroje i všechny dalších výrobní prostředky jsou v kolektivním vlastnictví pracovníků družstev.

Další důležitý krok ve změnách na Kubě přišel 1. října 1994, kdy bylo povoleno všem producentům potravy prodávat své produkty přímo spotřebitelům, aniž by tak museli činit prostřednictvím státního přerozdělovacího řetězce. Po celém ostrově se tak otevřelo 121 farmářských trhů, kde nejsou žádné cenové limity, omezení, či kontroly ze strany státních úřadů. Tento krok fakticky vedl k částečné legalizaci a zavedení tržního hospodářství „kapitalistického střihu“ v části kubánského zemědělství. Ceny jsou tak na těchto místech stanoveny výhradně nabídkou a poptávkou. Pěstitelé ovšem musí nejprve splnit všechny závazky, které mají ke státním institucím v podobě zásobení národního přídělového systému a ostatní dotované distribuce potravin na ostrově (jako např. pro nemocnice, centra denní péče, aj.)

Zemědělci tak mohou prodávat pouze přebytky ze své produkce, což vedlo ke značnému zvýšení produkce. Zavedení tržní ekonomiky v zemědělství je k tomu motivovalo, jelikož si díky vyšším prodejním cenám na farmářských trzích mohou pěstitelé tímto způsobem vydělat mnohem více peněz. Otevření farmářských trhů citelně omezilo černý trh s potravinami (který ovšem prozatím ještě zcela nevymizel). Týden před otevřením farmářských trhů se na černém trhu prodávala jedna libra (1 libra = 0,454 kilogramů) rýže za 50 kubánských pesos, naproti tomu se stejné množství rýže v první den otevření farmářských trhů prodávalo za 12 kubánských pesos za libru, což zapříčinilo, že černý trh s rýží byl zlikvidován (Murphy: 1999). Nové možnosti prodeje zemědělských produktů spolu se zvýšenou potřebou produkce potravin, který byl způsobený probíhající krizí, vedlo ke zvýšení produkce potravin po celém ostrově. Zvýšila se i samoprodukce potravin, kdy se v mnoha domácnostech (zejména venkovských) rozmohla produkce potravy, včetně chovu zvířat (prasat, koz, ovcí, slepic a králíků).

45

Městské zahrady S nástupem krize se také objevil nový fenomén v podobě městského zemědělství, které na Kubě předtím prakticky nemělo své místo, jelikož po celých 30 let před krizí byl garantován přísun základních potravin pomocí fungujícího přídělového systému. Dokonce i nejchudší obyvatelé Kuby neměli před krizí potřebu pěstovat vlastní potravu, jelikož věděli, že přídělový systém jim garantoval základní potraviny v podobě rýže, fazolí a oleje na vaření, které byly distribuovány za vysoce dotované ceny. Ostatní potraviny si Kubánci mohli pořídit v neomezeném množství v obchodech za mírně vyšší, ale stále velmi příznivé ceny.

Před vypuknutím krize a tzv. speciálním období v době míru, bylo na Kubě městské zahradničení spojeno s chudobou. Ovšem v nastalé situaci, při náhlém nedostatku potravin si je začalo mnoho obyvatel měst pěstovat samo a zasazovali tak jakékoliv rostliny či semena, ke kterým se dostali a to vše prakticky bez žádných znalostí o zahradničení. Stalo se tak z čisté potřeby nasytit a uspokojit základní potřeby svých rodin. Lidé začali pěstovat své potraviny prakticky od nuly a všude tam, kde to bylo jen trochu možné a s jakýmkoliv nářadím, ke kterému se dostali. Začali tak obdělávat volná prostranství v okolí domů, vybudovali si malé zahrádky na balkonech, střechách a terasách, i když počáteční nadšení zpočátku naráželo na malou znalost obyvatel měst o zahradničení. Ovšem potřeba donutila mnoho lidí se na tuto novou situaci adaptovat. A ti kteří již zkušenost se zemědělstvím měli, obdělávali půdu ve větším měřítku. Například v Havaně tak v roce 1998 bylo zhruba již 30 % volných ploch obděláváno ve více než 8 000 oficiálně uznaných produkčních jednotkách, které obhospodařovalo přes 30 000 lidí.

Městské farmy a zahrady se neformálně rozdělují do „Huertos Populares a Huertos Intensivos“ („Lidové Zahrady a intenzivně využívané zahrady“): Lidé soukromně

obdělávající

parcely

malých

rozměrů

v městské

aglomeraci.

„Organopónicos“ (Organické zahrady): Pěstování s pomocí využívání vysokého poměru kompostu v půdě. „Autoconsumos“ jsou zahrady pro vlastní potřebu, vytvořeny za účelem zajištění produkce potravin pro stravovací zařízení konkrétního pracoviště, či

46

instituce. „Campesinos particulares“ (Drobní soukromí zemědělci): Soukromí drobní zemědělci obdělávající vlastní půdu nebo půdu v užívání. „Empresas Estatales“ (Státní Podniky): Jedná se o zemědělské podniky vlastněné a provozované státem. Farmáři jsou pak sdružováni do družstev: „UBPC“ (Unidades Básicas de Producción Cooperativa) - Základní Jednotky pro družstevní produkci, „CCS“ (Cooperativas de Créditos y Servicios) - Družstva Služeb a půjček, „CPA“ (Cooperativas de Produccion Agropecuaria) - Družstva zemědělské výroby (Viljoen a Howe 2012: 140).

STRUČNÁ HISTORIE EMBARGA USA PROTI KUBĚ – EL BLOQUEO

Historie embarga, na Kubě známého jako „El Bloqueo“ („Blokáda“), uplatňovaného Spojenými státy proti Kubě se datuje od 19. října 1960, kdy tehdejší americký prezident Dwight D. Eisenhower nařídil na základě zákona o obchodování s nepřítelem (Trading With the Enemy Act, tzv. TWEA) uvalit proti Kubě částečné embargo. Tato situace nastala poté, co se ukázalo, že Fidel Castro je zastáncem socialistické ideologie.

Toto embargo bylo v průběhu let několikrát zpřísněno. Poprvé se tak stalo 7. února 1962, kdy bylo embargo prezidentem Johnem F. Kennedym rozšířeno na veškeré obchodní vztahy mezi USA a Kubou. Poté následovalo zpřísnění embarga 23. února 1962 uvalením zákazu dovozu veškerého zboží vyrobeného ve třetích zemích za použití surovin pocházejících z Kuby. Od 2. října 1962 byla zakázána přeprava zboží ze Spojených států na lodích, jejichž majitelé provozovali obchod s Kubou. Další zpřísnění přišlo 8. února 1963 vydáním zákazu cest občanům Spojených států na Kubu. Tento zákaz byl sice o 14 let později 19. března 1977 prezidentem Jimmy Carterem zrušen, ale později 19. dubna 1982 prezidentem Ronaldem Reaganem opět obnoven (Hufbauer: 2011).

47

V pozdních sedmdesátých a osmdesátých letech pak bylo povoleno dceřiným společnostem amerických firem ve třetích zemích pokračovat v obchodování s Kubou na základě běžně udělovaných výjimek (GPO: 2014).

Zákon o obchodování s nepřítelem (TWEA) byl 23. října 1992 novelizován a vešel v platnost jako „Zákon o kubánské demokracii“ („Cuban Democracy Act“, známý také pod názvem „Torrincelliho zákon“ – „Torricelli Act“), který byl implementován do federálního zákona USA. Tento zákon zmocňuje vládu Spojených států k udělování a odebírání výše zmíněných výjimek dceřiným společnostem obchodujícím s Kubou (Wikipedia: 2014).

Dne 12. března 1996 podepsal prezident Bill Clinton „Zákon svobody“ („Libertad Act“ známý také jako Helms-Burtonův zákon), který zakazuje financování jakéhokoliv majetku, který byl zabaven Castrovou vládou americkým občanům. Tento zákon se vztahuje i na občany Kuby, kteří získali americké občanství. Článek III. tohoto zákona dává těmto občanům moc žalovat cizince, kteří investovali do zabaveného majetku. Ve znění zákona je také uvedeno, že pozastavení, nebo zrušení embarga je vázáno na změnu režimu na Kubě. Tato část zákona byla následně celosvětově kritizována a pravděpodobně jako reakce na tlak ze strany Evropské unie bylo v červenci 1996 prezidentem Clintonem vyhlášeno první ze série šesti měsíčních pozastavení platnosti tohoto článku a i v následujících obdobích byl tento článek pozastavován (Hillyard a Miller 1998: 23-27).

Také v reakci na tlak ze strany některých amerických farmářů a agro-byznysu, bylo embargo zmírněno zákonem „Reforma posílení obchodních sankcí a exportu“ („Trade Sanction Reform and Export Enhancement Act“), který byl v říjnu 2000 schválen kongresem a podepsán prezidentem Billem Clintonem. Přijetím tohoto zákona byl povolen prodej zemědělských produktů a léků na Kubu, a to z humanitárních důvodů.

Kuba zpočátku kategoricky odmítala takovéto zmírnění sankcí. Kubánská vláda měla toto za polovičaté opatření, které má sloužit jen zájmům Spojených států. Ovšem 48

po hurikánu Michelle v listopadu 2001 začala kubánská vláda povolovat dovoz potravin ze Spojených států a nákupy od té doby vzrostly a to i přesto, že všechny tyto transakce jsou prováděny v hotovosti. V roce 2007 se Spojené státy staly největším dodavatelem potravin na Kubu, která je z velké části v zásobování potravin soběstačná a staly se tak pátým největším obchodním partnerem Kuby (Wikipedia: 2015).

Dne 14. ledna 2011 americký prezident Barack Obama ohlásil zmírnění embarga. Od tohoto data tak někteří američtí občané mohou získat povolení k vycestování na Kubu. Navíc mohou Američané kubánského původu posílat svým rodinám až 2000 dolarů ročně, ovšem jen za předpokladu, že se nebude jednat o žádného vysokého funkcionáře komunistické strany (The White House: 2011).

Nyní pod světlem nových událostí, které se v posledním roce udály na geopolitické úrovni, začaly ledy mezi oběma zeměmi opět pozvolna tát. Dne 17. prosince 2014 prezident Barack Obama a Raúl Castro oznámili, že Spojené státy a Kuba hodlají obnovit diplomatické styky, které od roku 1961 byly na bodu mrazu. I když zároveň s tímto prohlášením zaznělo ze strany Spojených států, že je zatím nepravděpodobné, že by bylo embargo v brzké budoucnosti zrušeno, je tento krok velmi slibným gestem ve zmírňování napětí mezi oběma zeměmi (Renwick: 2015).

ZEMĚDĚLSTVÍ V REGIONU

Stejně jako na Kubě, je ekonomika a zemědělství států v Karibské oblasti orientovaná na produkci cukrové třtiny, banánů, kávy, tabáku, některých druhů citrusů a kakaa, což jsou produkce zaměřené hlavně na export. Ke konci dvacátého století bylo zemědělství důležitým hospodářským odvětvím pro téměř každý ostrov v Karibské oblasti, ovšem produkce potravin pro domácí trh je spíše podružnou činností.

Po druhé světové válce se strategie zemědělství v této oblasti ubíraly směrem k masivní industrializaci a následnou orientací na export, což vedlo k tlakům na

49

modernizaci v zemědělství, které žilo z exportu díky preferenčnímu přístupu na evropský trh. Ovšem liberalizace obchodu, která přišla v druhé polovině 20. století, ukázala slabiny strategie státu v Karibské oblasti, jelikož dovoz do těchto zemí rostl, aniž by na druhé straně stejnou rychlostí rostl vývoz. Liberalizace v devadesátých letech pak vedla k dalšímu zvýšení dovozů do Karibských států. Mnohé z nich na tuto situaci byli nuceni reagovat hledáním cest ke snižování závislosti na vývozu zemědělských produktů. Začaly tak vyvážet jiné komodity, jako například bauxit, ropné produkty a často se také zaměřili na cestovní ruch. Hlavními artikly v zemědělství této oblasti i nadále zůstává cukr, banány a rýže (CEPAL: 2015).

Zemědělství ve většině karibských zemí v posledních letech buď stagnuje, nebo zažívá pokles. Je to především zapříčiněno poklesem vývozů tradičních komodit, jako jsou cukr, banány, kakao a rýže, které zažívají volatilitu cen na komoditních trzích. Vývozy také značně trpí změnou obchodních preferencí Evropské unie. Tato situace má také výrazný dopad na zaměstnanost v zemědělství, která od toku 1980 (s výjimkou Haiti) soustavně klesá, což je trend, který jak se zdá bude pokračovat i v budoucnu. Ovšem i přes klesající trend v oblasti zaměstnanosti, zůstává zemědělský sektor významným zaměstnavatelem v celém regionu. Reakcí tamních vlád na pokles zemědělství v regionu bylo realizování programů na zvýšení produktivity a rozšíření o nové produkty (jako papája, mango, guava, koření, bylinky a kořenovou zeleninu) (Pemberton: 2006).

V Karibské oblasti v současnosti dominují dva odlišné typy zemědělství. Na jedné straně velkoprodukční komerční zemědělství, využívající intenzivní hospodaření a na straně druhé farmaření v malém měřítku, pro zajištění vlastní potravy a drobné farmaření. Velkoprodukční zemědělství zajišťuje většinu vývozních zemědělských komodit a zaměřuje se tak výhradně na profit, zatímco malo-produkční farmaření obnáší daleko více lidské.

Hospodaření v Karibské oblasti čelí různým přírodním omezením. Většina z Karibských ostrovů má velmi členitý terén, což znesnadňuje hospodaření, které je nuceno omezit se na oblasti v údolích řek a v pobřežních rovinách (zpravidla jen méně 50

než jedna třetina ostrova je vhodná pro zemědělství). Navíc návětrné části ostrovů jsou obyčejně velmi vlhké, zatímco oblasti ve srážkovém stínu trpí suchem, což vyžaduje zavlažování. Ostrovy také často trpí extrémními přírodními jevy, jako hurikány, záplavami, zrychlenými erozemi a sesuvy půdy. Navíc, některé plodiny (zejména banány) trpí nemocemi. Nezanedbatelné jsou také tlaky na rozšiřování městských aglomerací, které zabírají úrodnou půdu. Nízké výdělky v zemědělství zapříčiňují i nedostatek pracovních sil, nehledě na to, že domácí produkce nemůže konkurovat levným dovozům ze zahraničí. Malé farmy jsou pak většinou roztroušené na neúrodných svazích, zatím co plantáže velkých zemědělských koncernů zabírají většinu úrodné půdy v nížinách.

Intenzivně obhospodařované plantáže zabírají velké plochy orné půdy a bývají osety monokulturami, na které se v dané oblasti soustředí. Obvykle se jedná o cukrovou třtinu, banány, kokosové ořechy, kávu, rýži, nebo tabák. Tato půda bývá také zpravidla v rukách anglických, francouzských, nebo amerických koncernů, které operují hlavně na ostrovech Hispaniola, Jamajka, a Portoriko. Velké plantáže se také nacházejí na Kubě, ale většina půdy je ve vlastnictví státu. V Malých Antilách jsou plantáže také, ale vzhledem k tomu, že je pro hospodaření k dispozici relativně málo půdy, jsou na těchto ostrovech zastoupeny v menším měřítku. V produkci a vývozu dominuje cukr, který se mimo tradičních producentů (jako jsou Jamajka, Portoriko, Trinidad a Barbados) produkuje hlavě na ostrovech Kuba, Dominikánské republiky, Guadeloupe a Svatý Kryštof. K dalším komerčním plodinám v regionu, které jsou určené k exportu, patří banány, káva a tabák.

Banány jsou významným vývozním artiklem pro Guadeloupe, Martinik, Dominikánskou republiku, Jamajku, Granadu, Svatou Lucii a Svatý Vincenc. Ovšem jejich produkce není ve světovém měřítku nijak významná. Káva se pak pěstuje především na Haiti, Jamajce a v Dominikánské republice. Tabák se pěstuje většinou pro výrobu doutníků a hlavně na ostrovech Kuba, Portoriko, Jamajka a v Dominikánské republice. Dalšími významnými exportními plodinami v regionu jsou kakao a citrusové plody.

51

Malo-produkční

zemědělství

v Karibiku

se

začalo

rozmáhat

zejména

v 19. století, kdy osvobození otroci začali obsazovat málo úrodné neobsazené pozemky v kopcích a horách. Tyto malé farmy mají v průměru méně než 2 hektary. Rolníci na nich pěstují různé plodiny od ovoce (jako jsou mango, banány, poddužák lahodný a chlebovník), přes zeleninu (jako jsou povijnice batátová, brambory a okra) po cukrovou třtinu a kávu.

V

poslední

době

se

začíná

zemědělství

v tomto

regionu

částečně

restrukturalizovat z konvenčního zemědělství na organické. Řada zemí v Karibské oblasti zahájila ekologickou produkci jejich tradičních exportních plodin (jako je cukr, banány, káva a kakao). Většina z certifikovaných ekologických farem v regionu se nachází na Kubě a v Dominikánské republice, v menší míře pak na Guyaně a Jamajce.

Zatím se však zdá, že drobní zemědělci budou těmi poraženými a to hlavně díky změnám, které se dějí na mezinárodní, ale i na národních úrovních. Je to z toho důvodu, že v tomto „boji“ záleží na velikosti, kvůli zvyšování konkurenceschopnosti, země regionu budou tak mít tendence soustředit se hlavně na velkoprodukční zemědělskou činnost. Drobní zemědělci v tomto regionu budou mít tedy ztížený přístup k již tak omezeným zdrojům (hlavně k půdě a finančnímu kapitálu). Zdá se, že zásadní význam pro rozvoj zemědělství v regionu bude mít také státní podpora, aby se tak zjistila životaschopnost tohoto odvětví a práce venkovských komunit, které jsou na něm závislé (CEPAL: 2015).

52

STATISTICKÉ ÚDAJE O KUBÁNSKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ (S ÚDAJI ČESKÉ REPUBLIKY A USA K POROVNÁNÍ) Všechny údaje v 1000 Ha

KUBA

ČR

USA

Rozloha státu

10.988,00 Q

7887,00 Q

983.151,00 Q

Z toho pevnina

10.644,00 Q

7723,00 Q

914.742,00 Q

6406,00 Q

4225,00 Q

408.706,50 Fm

5,30 I

476,00 Q

1949,00 Q 1949,00 Q

Zemědělská půda (celkem) Zemědělská půda – ekologické zemědělství (celkem) Zemědělská půda – certifikovaná pro ekologické zemědělství

–

450,00 Q

Zemědělská půda v procesu přeměny na ekologické zemědělství

–

25,00 Q

Orná půda a trvalé kultury Orná půda

–

3.572,00 Q

3.233,00 Q

157.707,50 W

3.202,00 Fm

3.157,00 Q

155.107,50 Fm

Orná půda pro organické zemědělství (celkem)

–

57,00 Q

–

Orná půda – certifikovaná pro ekologické zemědělství

–

51.00 Q

–

Orná půda – přecházejících na ekologické zemědělství

–

7.00 Q

–

Dočasné louky a pastviny

–

–

Půda ležící ladem (dočasné) Trvalé kultury

975,00 Q

33,00 Q

370,00 Fm

76,00 Q

14.723,80 W

2.600,00 Fm

Trvalé kultury ekologické – celkem

–

8,00 Q

–

Trvalé plodiny – kontrolované ekologické zemědělství

–

6,00 Q

–

Trvalé plodiny – přecházející na ekologické zemědělství

–

2,00 Q

–

Trvalé louky a pastviny

2.834,00 Q

Trvalé louky a pastviny – pěstované Trvalé louky a pastviny – přírodní

992,00 Q

250.999,00 Fm

142,00 Q

–

–

2.692,00 Q

–

–

Trvalé louky a pastviny – ekologické (celkem)

–

411,00 Q

–

Trvalé louky a pastviny – kontrolované ekologické zemědělství

–

394,00 Q

–

Trvalé louky a pastviny – v přechodu na ekologické zemědělství

–

17,00 Q

–

Plocha lesů

2.939,20 Fm

2.661,00 Fm

304.787,60 Fm

Ostatní půda

1.298,80 Fm

837,00 Fm

201.247,90 Fm

344,00 Fm

164,00 Fm

68.409,00 Fm

Vnitrozemská vodní plocha Plocha orné půdy a trvalých kultur pod ochranným krytem Celková plocha vybavená zavlažováním

– 870,00 Fm

– 32,00 Fm

0,20 W 26.400,00 Fm

(FAOSTAT: 2012) Fm = Odhad; I = údaje o zemi vykazované mezinárodními organizacemi (WTO, EU, UNSD, atd.); Q = Oficiální údaje země oznámené na základě dotazníků; W = Údaje převzaty z oficiálních publikacích země nebo webových stránek (oficiálních úřadů), nebo z údajů o obchodu země.

53

GENETICKY UPRAVENÉ POTRAVINY (GMO)

V současnosti žijeme v době, kdy je v plném proudu třetí průmyslová revoluce. První nastala, když se začaly používat nové druhy energií pro masivní produkci. Druhá nastala transferem informačních teorií do průmyslových procesů. A zatím poslední, třetí revolucí je vědecko-technická, která se zaměřuje hlavně na robotiku, výpočetní techniku a „genetický inženýring“. Ovšem poslední zmíněný „genetický inženýring“ se od ostatních velice liší, jelikož svou podstatou zahrnuje i živoucí bytosti, je tedy ve spojení s biologickým světem, kam patří i člověk. Schopnost (možnost) přímé manipulace s geny, které určují formu a funkci živých organismů za pomoci sofistikovaných technologií, přímý a okamžitý dopad na lidské bytosti, to hlavně v produkci potravin a zdraví.

Genetické inženýrství je souborem technik, pomocí kterých je možné v laboratorních podmínkách pozměnit DNA. Těmito technikami je tak možné přímo manipulovat s geny, nebo segmenty DNA, které kodifikují za účelem získání požadovaného proteinu a jeho požadovaných mechanizmů chování.

Potřeba člověka získávat v různých oblastech a různými způsoby potravu stála za vznikem a rozvojem zemědělství. I když biotechnologie je relativně novým pojmem, tak její základy je možné spatřovat právě v této již pradávné potřebě. Vlastně i neolitičtí zemědělci začali modifikovat jejich ekosystém výběrem plodin, které pěstovali a sklízeli. Aniž by si toho byli nějak vědomi, tak vybírali rostliny, které například produkovaly více semen, rostliny které byly rezistentní proti škůdcům, nebo proti období extrémních výkyvům počasí. Tím začali upřednostňovat využívání určitých modifikací rostlin a živočichů, které vyhovovaly jejich potřebám, což v průběhu staletí, po generacích zlepšení a změn, vedlo k různým technologiím v hospodaření (Muñoz 2004: 10-51).

54

EJT (EJÉRCITO JUVENIL DEL TRABAJO)

Ejército Juvenil del Trabajo (EJT) – volně přeloženo: „Mládežnická jednotka práce“ je Institucí, která je součástí pozemních vojenských složek Kubánské Armády, zabývající se „produktivní činností prováděných v zájmu kubánské společnosti a ekonomiky“.

I když armádní složky poskytovaly podporu produkce na Kubě již od revoluce a více pak od roku 1966 a 1968 vzniklo Ejército Juvenil del Trabajo (EJT) až 3. srpna 1973, protože byla potřeba trvalého přísunu pracovních sil na pomoc kubánské ekonomice. A i když EJT je součástí pozemních jednotek Revolučních ozbrojených sil Kuby má dle oficielních zdrojů za úkol vykonávat hlavně tyto činnosti (EcuRed: 2015)

Produkční činnost v zájmu hospodářského a sociálního rozvoje Kuby. Provádět opatření na ochranu životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů Kuby. Připravit své členy vojensky a podílet se případně i na vedení bojových operací. Svým dílem přispívat ke vzdělávání a formace mládeže k vlastenectví, bojové připravenosti, pracovitosti, sportu a kultuře.

Členové těchto jednotek tak pracují v zemědělství a produkci potravin, podílejí se na výstavbě infrastruktury Kuby, pracují v průmyslu atd. EJT je organizována do divizí, pluků a praporů. Jejich členové dostávají za jejich vykonanou práci mzdu.

SOUČASNÁ SITUACE NA KUBĚ

Podle pozorování i rozhovorů s Kubánci různého vzdělání a z různých odvětví jsem zjistil, že Kubánci v současnosti touží po jakékoliv změně, doufajíc v to, že bude změnou k lepšímu, aniž by tušili, co by mělo nebo mohlo přijít. Každý Kubánec se snaží jakýmkoliv způsobem si přivydělat k platu, který mu zdaleka nepokryje ani základní

55

životní potřeby, protože prakticky vše se prodává za CUC (Konvertibilní peso) – a to i ve státních obchodech.

Problém je však i v zásobování, jelikož v obchodech není zdaleka to co by člověk potřeboval a proto se prakticky vše (od zeleniny, přes ryby, maso, oblečení, boty až po elektroniku) kupuje na černém trhu, který dle mého názoru statní aparát tiše toleruje (včetně přivýdělků na černo a ne zcela legálních „přivýdělků“ občanů), protože si musí být vědom toho, že často není obyvatelům schopen zajistit prakticky ani základní životní podmínky, ani zásobování levnými potravinami a základními potřebami, což jsem vycítil z běžných rozhovorů s lidmi na ulici, které jsem potkal. I nevinný hovor se často stočil na rozhovor či spíše monolog o strádání a hledání cest k obživě. Bylo vidět, že toho jsou lidé plni a hlavně ženy se na toto téma často velmi rozpovídaly. Problémem také je, že hranice mezi legálním a nelegálním je tak tenká, že často nikdo už neví co je nebo není legální, protože za dané situace se „to“ stalo normálem.

Poznal jsem vysokoškolsky vzdělané osoby, které byly nuceny opustit své původní zaměstnání a pracovat například jako zedníci (kteří vydělají cca 400 CUC měsíčně), aby byly vůbec schopny uživit své rodiny. Samozřejmostí jsou také dvojí ceny – pro Kubánce a pro cizince, kdy ceny pro cizince bývají většinou dvojnásobné, občas i vícenásobné.

Pro dokreslení situace jsem vybral pár absurdních zákonů. Které jsou na Kubě tvrdě vymáhány a penalizovány zákonem a jsou úzce spojeny se zemědělstvím a zásobováním:

Zákaz zabití a konzumace vlastní krávy Dle vyhlášky č. 225 z roku 1997 o porušení předpisů pro kontrolu a evidenci skotu a čistokrevných zvířat, je na Kubě zakázané a trestné zabít například krávu. Tato vyhláška výslovně stanoví, že porážka skotu je zakázána a maso skotu je výhradně určené ke spotřebě v turistickém ruchu a k prodeji ve státních obchodech a jen za devizy (CUC).

56

Zákaz lovu, vykládky a prodeje humrů, krevet a krabů Podle článku 51, zákona 164 o regulaci rybolovu je pokutován každý, kdo loví, vykládá nebo prodává tyto druhy určené výhradně pro komerční rybolov: humr, krevety, krab – pokuta se pohybuje od 500 do 5000 pesos za porušení tohoto zákona. V článku 26 tohoto zákona se rovněž uvádí, že využít komerční rybolov mohou pouze subjekty podřízené ministerstvu rybolovu nebo s jejím povolením, či fyzické a právnické osoby pověřené zahraničním výborem výkonné rady ministrů.

Zákaz transportu potravin mezi provinciemi Zavazadla cestujících jsou na Kubě neustále kontrolována policií ve vlacích, autobusech, osobních automobilech, i na jízdních kolech a jakémkoliv jiném dopravního prostředku, když překračují kontrolní stanoviště mezi hranicemi provincií. Policie na těchto stanovištích kontroluje, jestli osoby překračující hranice provincie nepřeváží kávu, maso, kořenovou zeleninu, či pečivo a jiné potraviny – porušení tohoto zákazu je pokutováno, dle zákona. Oficiální vysvětlení pro vymáhání tohoto zákona je ochrana před nedovoleným obohacování pomocí volně prodejných produktů (Pérez: 2015).

57

PRAKTICKÁ ČÁST ANALÝZA DAT

„Kvalitativní analýza je uměním zpracovat data smysluplným a užitečným způsobem a nalézt odpověď na položenou výzkumnou otázku.“ (Hendl 2005: 223) U vyhodnocování kvalitativních dat komplikuje jejich analýzu fakt, že nemají strukturovanou podobu. Po získání a fixování dat je nutné tyto data analyzovat. Průběh analýzy dat v kvalitativním výzkumu má několik rovin a principů. Získaná data se kódují a postupně se k jednotlivým částem textu přiřazují klíčová slova a symboly. Výzkumník zpravidla začíná analýzu již v samotném průběhu sběru dat.

Ve výzkumu jsou důležité pojmy, jelikož pojmenování jevů nám pomáhá neustále zaměřovat svou pozornost při zkoumání a pokládání si otázek, což pomáhá nejen popisu viděného, ale také nám pomáhá formou hypotéz navrhovat, jak mohou být jevy propojeny vzájemnými vztahy. Hypotézy nám pomáhají dedukovat, což nám posléze řídí shromažďování údajů. Pozorování a kladení otázek jsou analytické postupy, které jsou základem procesu kódování a dodávají pojmům v zakotvené teorii přesnost a specifičnost (Strauss a Corbinová 1999: 43). Prvním krokem analýzy je konceptualizace údajů. Posléze je důležité určit a pojmenovat kategorie, do nichž se seskupí pojmy. Pak se shromažďují a identifikují významová a obsahová témata, která se v rozhovorech objevují a posléze se propojují do vyšších významových témat a celků. Porovnání a kontrastování těchto témat s prvotními předpoklady nám pomáhá pochopit zkoumaný fenomén a zpřesnit jeho význam. Po procesu identifikace témat je nutné vyhledat a vyznačit vzájemné vztahy.

Při pročítání dostupných textů týkajících se kubánského zemědělství současnosti jsem se rozhodl rozdělit analýzu podle vytyčených cílů výzkumu do těchto oblastí:

58

Hlavní cíl: Zjistit, jaké dopady na kubánské zemědělství má, či případně bude mít uvolňování vztahů mezi USA a Kubou, které začalo 17. prosince 2014.

Dílčí cíle: Identifikovat problémy v současném kubánském zemědělství.

Identifikovat případné náznaky, nebo již probíhající změny v zemědělství, které mají přímou souvislost s uvolňováním vztahů mezi Spojenými státy a Kubou.

Zjistit případný přínos uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství.

Zjistit možná úskalí a rizika uvolňování vztahů mezi USA a Kubou na kubánské zemědělství.

Zjistit jakou má laická i odborná veřejnost vizi budoucnosti zemědělství na Kubě po uvolňování vztahů mezi USA a Kubou.

V analýze se zaměřím nejprve na dílčí cíle a v závěru se pak pokusím nalézt odpověď na hlavní vytyčený cíl.

59

HLAVNÍ PROBLÉMY SOUČASNÉHO KUBÁNSKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ

Problémy současného Kubánského zemědělství je tématem, na které se respondenti nejvíce rozhovořili, což již samo o sobě vypovídá o frustraci Kubánců ze situace na ostrově. Problémy, které byly respondenty zmiňovány a které jsem nalezl v dostupné literatuře, by se daly rozdělit do několika oblastí, které jsou každý trochu z jiného soudku, ale úzce spolu souvisí.

FINANCE Jako největší problém současnosti vidí Kubánci podle mých pozorování shodně ve financích. Což se dalo celkem jasně vyčíst z mnoha rozhovorů. Dalo by se říci, že nedostatek financí je často velmi patrný jak na úrovni osobní a rodinné, tak i na úrovni institucionální. Každý se tento problém snaží nějakým způsobem řešit. Řekl bych, že markantní nedostatek financí je na Kubě tak zásadním problémem, že tak zastřešuje a je i pojítkem mezi valnou většinu ostatních problémů.

Může se zdát, že nedostatek financí nemusí s dostatkem důvtipu být až tolik spojený se zemědělstvím a produkcí potravin, což ostatně Kuba již v minulosti díky vypořádání se s krizí devadesátých let dvacátého století dokázala. Ovšem při bližším pohledu na současné dění si pozorovatel často uvědomí, že kolem peněz se na Kubě často točí i ostatní problémy spojené s nejrůznějšími oblastmi jak profesního, tak i osobního života.

Pokud se snažíme pochopit současnou situaci na Kubě, musíme si uvědomit, že většina vstupů do zemědělství a většina potravin se na Kubu vždy dovážela, dováží a pravděpodobně i v budoucnu dovážet bude, což je stále ještě pro Kubu a její obyvatele velkou zátěží a snad i proto jsou slova jako „ceny, mzda, drahota, šmelina, práce na černo, černý trh atd.“ skloňovány i v běžných hovorech na ulici nejvíce. Finance jsou tak pravděpodobně nejpalčivějším problémem současné Kuby a velmi se dotýkají i zemědělství, produkce potravin i zásobování.

60

DRAHÉ VSTUPY DO ZEMĚDĚLSTVÍ V první řadě jsou pro kubánské zemědělství drahé vstupy, což jak se zdá, je v současnosti zapříčiněno hlavně politikou Spojených států a tzv. „Bloqueo“. Jen od roku 2009 Spojené státy penalizovaly několik zahraničních bank za porušení sankcí v hodnotě asi 14 miliard dolarů (Tele Sur: 2015).

Respondent číslo 6. to v rozhovoru zdůraznil slovy: „Problém je, že Kubu vše stojí kvůli bloqueu několikanásobně víc, než jiné země. Což se ještě stále nezměnilo. Na Kubě se toho ještě moc nemohlo změnit, protože tato politika Spojených států stále zůstává v platnosti. Například před třemi dny se v novinách psalo o tom, jak jedna zahraniční instituce musela zaplatit mnohamiliónovou pokutu za porušení embarga.“

Jako velký problém vidí embargo respondent číslo 10., který tvrdí, že „bloqueo je hlavním problémem v urovnání vztahů mezi oběma zeměmi“, a respondent číslo 1. říká: „Máme čím dál tím vyšší náklady na produkci. Roste cena energií, stát nám občas dodá materiál ze zahraničí, který je mnohem dražší, než domácí produkce.“

Stejně tak to vidí i respondent číslo 7., který říká: „Chemikálie a ostatní vstupy do zemědělství se importují od několika zahraničních firem. Občas tyto komodity dodává i někdo, kdo kvůli sankcím nemůže, tak to prodává pod jiným jménem a značkou, aby se tak vyhnul postihu. Přicházejí i věci z USA, ale vždy přes jinou zem. Proto se Kubě všechno tak prodraží. Ale firmy co to vyrábějí, chtějí vždy prodat a tak hledají cestu, jak se na Kubu dostat.“

Mou domněnku o tom, že na Kubě působí spousta firem (i ze Spojených států), navzdory „bloqueu“, jsem si pak potvrdil návštěvou veletrhů „FIHAV 2015“ v Havaně na výstavišti EXPOCUBA. Při několika krátkých neformálních hovorech se zástupci firem mi bylo mezi řečí sděleno, že „sice oficiálně na Kubu své výrobky nedovážejí, ale neoficiálně využívají firem ze třetích zemí, aby mohli Kubě své produkty dodávat.“

61

Ovšem „bloqueo“ má i jiný rozměr, který jsem z úst obyčejných Kubánců slyšel několikrát a který respondent číslo 3. popsal slovy: „Bloqueo je sice závažným problémem, ale naše vláda tuto situaci často využívá jako výmluvu k zakrytí svých vlastních neschopností a problémů. Byl bych velice rád, kdyby bylo toto nesmyslné omezení zrušeno, aby se tak ukázala vlastní neschopnost naší vlády.“

Pravdou je, že jsou na Kubě všudypřítomné billboardy a nápisy odsuzující „bloqueo“ a obviňující ho z většiny problémů Kuby.

NEDOSTATEK (LEVNÝCH) POTRAVIN Dalším problémem současné Kuby je stálý nedostatek (pro Kubánce) finančně dostupných a kvalitních potravin. Není žádným tajemstvím, že pro Kubánce je těžké nalézt způsob, jak pro sebe a své rodiny zajistit vyváženou a nutriční stravu, což je obzvláště těžké, pokud je někdo živ jen z přídělového systému, který toho zajistí opravdu jen málo. Navíc základní plat Kubáncům jim také nedává mnoho na výběr, již jen z toho důvodu, že výplata je v CUP (pesos cubanos), a ve většině obchodů se i potraviny prodávají výhradně za CUC (konvertibilní pesa) (Guerra: 2013).

Respondent číslo 1. říká: „Periodo especial ale ještě zdaleka není pryč, stále trvá a udržuje se a to, i když je teď víc možností, ovšem moc se toho koupit nedá. Navíc s tou trochou peněž co člověk má si raději koupí rýži, protože ta alespoň vystačí na delší dobu s tím, co dají na libretu a co se ještě přikoupí. Kupuje se také hodně vejce (na libretu dostaneš 5 vajec), normálně stojí tak 1,10 až 1,50 nebo 2 kubánská pesa, což je opravdu hodně. Minimální základní plat tady u nás je 350 a maximální 700 kubánských pesos.“

Respondent číslo 3. tento problém popsal slovy: „Rodina utratí týdně za jídlo 3 měsíční platy a to, i když používají libretu. Jediný způsob jak moje rodina tuto situaci přežívá, je za pomoci partnera, který pracuje na dobrém místě, které nám přilepší jídlem. Navíc protože pracuji s cizinci, tak občas dostanu nějaké to dýžko. Tyto věci jsou totiž mnohem důležitější, než samotný oficiální výdělek, protože těch 450 pesos co vydělám já, mi nestačí prakticky na nic. Například v mé rodině kupuji 62

každý týden pro mé děti mléko v prášku, které stojí 100 pesos, tak si udělej představu. Většina lidí na to prostě nemá. Jsou také lidé, kteří protože nemají peníze, dají dětem na snídani jen vodu smíchanou s cukrem, protože na víc nemají. Další problém je, že když jdu nakupovat, tak si musím vzít CUC, protože v obchodech za kubánská pesa nic není. V těch málo obchodech, co prodávají za kubánská pesa, to vypadá jako v koncentračním táboře – jen cukr, rýže a nějaká hnusná konzerva. Já mám syny, tomu staršímu je 15 a ten toho sní tolik, že si to ani nedokážeš představit a pak se ještě zeptá, jestli by nebylo ještě něco k snědku.“

Respondent číslo 9. říká: „Na volný prodej si za lepší cenu, když už nemůžeš nic dostat na libretu, můžeš koupit tak akorát bílý cukr za 8 pesos/libra, hnědý cukr 6 pesos/libra, černé fazole za 10 pesos/libru a rýži za 3,50 pesos/libra. Ale pro hovězí maso musíš jít do normálního obchodu a kupovat za CUC, nebo koupit vepřové maso za 25 pesos/libru. V městské organické zahradě si pak můžeš za 4 pesos pořídit hlávkový salát, který dřív stál 3 pesos. Už ani v organické zahradě to není jako dřív před lety, kdy byl větší výběr. Dnes už nejsou k dostání ani pomeranče, dřív toho bylo tolik, že jsme nevěděli co s nimi. Dnes se nedají koupit nikde. Navíc se zvyšují ceny a lidé co žijí jen z důchodu 250 pesos měsíčně nebo výplaty, tak i s libretou mají hodně těžký život a nevím, jak dokáží přežít.“

I podle mých pozorování jsou finance v současné na Kubě velkým problémem, který je umocněn i nedostatky v zásobování i základních potravin, což vede k dalšímu fenoménu, který vidím jako závažný problém – k „černému trhu“.

ČERNÝ TRH Černý trh prakticky s čímkoliv prostupuje zásobování na Kubě a nevyhýbá se ani trhu se zemědělskými produkty, potravinami a vstupy do zemědělství. Respondent číslo 4. to kvitoval slovy: „To co chybělo tenkrát (v periodo especial) pro produkci v zemědělství, tak to stejné chybí i dnes.“

Na Kubě se na černém trhu prodávají i určité chemikálie, které se používají v zemědělství jinak, než je určeno, což může mít i důsledky v podobě poškození zdraví. 63

Tuto situaci například popsal respondent číslo 7.: „Zemědělci také používají chemikálie na to, aby některé ovoce rychleji zrálo, což je ovšem zakázáno. Protože tato chemikálie má být údajně karcinogenní. Pořizují ji na černém trhu. Není to chemikálie, která by byla přímo určená pro tento účel, ale jsou lidé, kteří ji takto používají. Říkám jim vědci ulice, někde získají tuto chemikálii a použiji ji na banány. Proto, když jsem na výjezdu v polích, tak si uříznu trs banánů a nechám ho tady doma dojít, abych měl jistotu.“

Respondent číslo 9 mi na toto téma řekl následující: „To, co někteří dávají na ovoce, se používá na urychlení zrání ovoce. Dává se to hlavně na papayu, banány, mango..., ale není to k jídlu, protože zvenku vypadá ovoce zralé, ale uvnitř je ještě zelené, což je na nic. Dělají to ti stejní, co ovoce pak prodávají. Dělají to jak soukromníci tak i stát, protože se urychlí proces zrání a lépe se prodá. Nedává se to na ananas, avokádo, guayabu, nejvíc se to dává na papayu a lidi to kupují, protože nic jiného není. Já přesně poznám podle barvy ovoce, kdy ten postřik použili a kdy ne, protože barva je jiná. Ale postřik se dělá z nutnosti přežití, protože se musí prodat. Používá se to už dlouho. Ale jsou samozřejmě i lidé, kteří prodávají ovoce bez postřiku.“

Respondent číslo 4. mi k tomu řekl: „To jediné co tady nejím rád, jsou banány, protože vím, že je postřikují chemikáliemi, díky kterým rychleji dozrají. Jím banány jen v případě, že je koupím zelené a nechám je dozrát. Nevím co to je za chemikálii, ale slyšel jsem, že to je něco, co je karcinogenní.“

Respondent číslo 3. na toto téma řekl: „Rozumím tomu, že stát musí kontrolovat distribuci strategických surovin, jako je plyn, pohonné hmoty, vodu, elektřinu, ale k čemu jim je kontrolovat obuvnictví, dopravu... a všechny malé věci!? Ještě před dvěma lety bylo úplně všechno nelegální. Dnes dovolí, aby si člověk zřídil povolení na podnikání v několika málo oborech, ale stát to také pak pořádně zdaní. Pokud vyděláš víc než 50 000 pesos ročně, tak platíš 50% daň, ale do toho se nepočítají poplatky za povolení, které se platí měsíčně. Takže nás drží zkrátka, nechají tě vyrůst, ale jen malinko, což podporuje černý obchod, což je problém pro 64

spoustu lidí, protože nemají na to, aby si mohli kupovat libru kuřete za 25 pesos. Všechno je tu s porovnáním výplat moc drahé i základní věci. A lidi tak ty peníze někde musí sehnat, a kde to seženou? Ilegální cestou tím že kradou v práci nebo nějakou šmelinou.“

Co se týče oficiálního prodeje zemědělských produktů, tak může zemědělec prodat na trhu jen svou nadprodukci, jak říká respondent číslo 6.: „Na Kubě vše funguje přes smlouvy. Například zemědělec má nasmlouváno, že prodá část produkce do ACOPIO (která vykupuje většinu produkce) a pak redistribuuje do škol, nemocnic a jiných institucí... do všeho, co můžeme nazývat „sociální“. Když splním dodávky pro ACOPIO (60-70 % produkce), tak zbytek produkce můžu nasmlouvat s jinými institucemi jako např. hotel a jiné oblasti turistického ruchu, nebo prodat na trhu, což je i mnohem lépe placeno.“ Proto, jak říká stejný respondent „…jsou i zemědělci, kteří neprodají státu nic a prodávají jen překupníkům. Navíc se také občas stane, že nefunguje dobře doprava a tak když zemědělec sklidí a pro úrodu nikdo nepřijede, tak se úroda znehodnotí a proto to občas prodají překupníkům, kteří to přeprodají dál. Dokonce jim to někdy odvezou i sami zemědělci.“

Když má nadprodukci organická městská zahrada, jejíž primární náplní má být produkce potravin pro komunitu, ve které působí, tak smí vyvézt svou produkci i do jiné oblasti, ale často je to spojeno s byrokratickým procesem. Respondent číslo 1. to popsal slovy: „Když se stane, že máme nadprodukci a neprodá se všechno, tak musíme jít na místní samosprávu pro povolení vyvézt naši produkci a prodat ji jinde.“, což dle mého názoru nahrává spíše černému obchodu. Také cena se zvyšuje úměrně s tím kolika „rukama“ daný produkt prošel. Slovy již zmíněného respondenta „…na trzích bývá problémem, že se produkt pře-prodává a projde přes až pět rukou a pokaždé se jeho cena zvýší a nakonec je cena tak 3x vyšší, než předtím.“

Jak funguje mechanismus černého trhu se zemědělskými produkty, mi pak popsal respondent číslo 2 takto: „Nakupoval jsem zemědělské produkty od lidí, kteří mají moc a vykupují tyto produkty, aby je pak ve velkém prodali na černém trhu prostředníkům, jako jsem byl já. Přese mne šlo zboží, které pak šlo k prodejcům na 65

ulici. Funguje to tak, že zemědělec vyprodukuje produkt a prodá ho prostředníkovi ve velkém množství, například plný kamion – vykupují to lidi, kteří mají spoustu peněz a moc aby takové množství produktu mohli koupit, pak nechají toto zboží převést do města a prodají ho překupníkovi, jako jsem byl já. Tento překupník to rozprodává dalším lidem, kteří tento produkt prodávají na ulici. Samozřejmě, že s každou transakcí se zvedá cena a často není jen jeden prostředník a produkt tak často projde několika rukama a hodně se tak prodraží. Přese mne šlo zboží, které pak šlo k prodejcům na ulici. Kupoval jsem celé kamiony zeleniny, protože tak ten obchod funguje, musíš koupit vše.“

Černý trh s potravinami se některým překupníkům už nevyplácí, jelikož v tomto řetězci je již mnoho účastníků a některým se to tak přestává vyplácet. Respondent číslo 2. to komentoval slovy: „...ti co ode mě dřív kupovali, přestali nakupovat, protože se mě snažili obcházet. Navíc začala vznikat větší konkurence tak jsem toho nechal. Dřív jsem například prodával týdně 120 přepravek rajčat libru za 5 pesos, což dělalo tak 15-20 tisíc kubánských pesos za týden a jen za rajčata. Ovšem přišel moment, kdy jsem najednou prodával jen 2 přepravky za týden a už to prostě nefungovalo jako dřív. Nastala totiž situace, kdy bylo víc prostředníků a prodejců na ulici, ale méně lidí co nakupovali, protože cena byla vysoká. Ta se zvedla proto, že přímo u producentů byla vyšší poptávka, a ti tak zvýšili cenu..., když si vezmeš, že jedna libra fazolí stojí na ulici 20 pesos... Kubánci rádi jí dobře a tak když by si člověk chtěl pořídit dobré fazole s masem, tak ho to může klidně vyjít až na 150 pesos, což je polovina měsíčního výdělku a když to vše porovnáš s tím, že člověk vydělá 300 pesos měsíčně, tak je to hodně drahý.“

DOPRAVA V ZEMĚDĚLSTVÍ A ZÁSOBOVÁNÍ Součástí černého trhu je také doprava, která je na Kubě omezená, ale jak respondent číslo 8. říká: „..zemědělci si začali stěžovat, že ACOPIO sice vykoupili úrodu, ale už pro ni nepřijeli, takže produkce zůstávala na polích, kde postupně uhnila, protože nebyl transport, aby to odvezl. Protože šéfům je to jedno a řidiči potřebují také vydělat, tak si jezdí po své ose a dělají převozy na černo. A zemědělec, aby neztratil celou úrodu, tak ji raději prodá překupníkům na černý trh. Při převozu je 66

však velké riziko, protože pokud by s tím byl někdo bez potřebných dokladů chycen policií, tak ztratí svoje zboží a navíc má velký problém, protože člověk může pro svou potřebu převážet maximálně 50 liber zemědělských výrobků. Se zbožím se často jezdí v noci a nad ránem. Často však čekají policisté, aby vybírali úplatky a nechali je pak jet. Dokonce ani zemědělci, nesmí ve větším množství převážet své vlastně vyprodukované produkty.“

Respondent číslo 4. mi sdělil, že „…minulý rok kvůli tomu, že nebyla doprava pro převoz rajčat, tak se tím znehodnotila spousta tun rajčat. Protože údajně nebyly kamiony na to, aby ty rajčata převezly, to alespoň byla oficiální verze. Transport je tady na Kubě problém.“

Stejnou událost zmínil i respondent číslo 7., který řekl, že „…minulý rok nebyla doprava pro rajčata, protože samotné fabriky, které zpracovávají rajčata, neměly dopravu. Tak se dokonce snažili zajistit dopravu a jezdit i z jiných provincií.“

Respondent číslo 8. tento problém popsal takto: „Co se týče dopravy, není tu dost náklaďáků, aby zabezpečili odvoz všeho. A ti, co mají pod palcem dopravu, jsou často i těmi, kteří nakupují zeleninu od zemědělců (i když jsou i jiní, kteří se zabývají jen dopravou). Ti co nakupují, to nechají převézt do měst a přeprodají to dál překupníkům, kteří prodávají dál na ulici. Což je soukromá síť pracující efektivně a využívající možností kubánského zemědělství a stát tak neprodá nic. A tady na Kubě jsou milionáři, co si mohou dovolit takto fungovat. Je to věc, kterou dělají i vysocí státní úředníci, takže kdyby někdo toto chtěl dělat oficiálně, tak ho ti nahoře zničí. Je spousta lidi, kterým se tato situace náramně hodí. Všechno je tu zmonopolizované z čehož těží jen hrstka vlivných.“

LIDSKÉ ZDROJE V ZEMĚDĚLSTVÍ Jedním z velkých problémů Kubánského zemědělství je odliv mozků, který je téměř nezastavitelný a je způsoben i vnitřní migrací na Kubě, která je sice nelegální, ale děje se. Podle analýzy Národního statistického úřadu Kuby z roku 2012 je 11,2 % obyvatel Kuby tzv. „meziprovinčními“ migranty a téměř polovina z nich se usadila 67

v Havaně (Redacción Digital: 2014). Tento tok lidí ovlivňuje hlavně venkov a chudší, relativně málo osídlené oblasti Kuby. Spousta vysokoškolsky vzdělaných lidí a specialistů také emigruje za hranice Kuby, čímž trpí i kubánské zemědělství (Fernández: 2015).

Slova respondenta číslo 8. mi přiblížila jeden z možných důvodů odlivu pracovníků ze zemědělství: „…státní organizace ACOPIO, která vykupuje od zemědělců za tak nízkou cenu, že se zemědělcům nevyplatí hospodařit a často se tak stává, že zemědělci raději přestávají produkovat pro potřeby ostatních a pracují jen na vypěstování pro vlastní potřebu.“

Respondent číslo 2. se také zmínil o tom, že „…existují zemědělci, kterým se už nevyplácí hospodařit, tak přestávají hospodařit a přicházejí hledat práci do měst. Dřív byli zemědělci milionáři, dnes jsou chudáci.“

Nejvíce se o tomto tématu rozhovořil respondent číslo 1., který říká: „…mladí dnes nechtějí pracovat, stejně jako všude ve světě i na Kubě je to velký problém. Jinak tomu není ani tady a průměrný věk našich pracovníků je zde 65 let, většina z nich jsou již v důchodu. I když se to může zdát jako slabina, tak momentálně tomu tak není, jelikož tito lidé mají zkušenosti a pracují mnohem víc, než mladí. Dalo by se říct, že mlaďoch se unaví a starší pracují dál. Problém však nastane, až tito starší pracovníci nebudou a mladí také ne. Již nyní je hlavní problém v zemědělství na Kubě v tom, že chybí pracovní síla a do řad pracovníků v zemědělství přicházejí jen ti, kterým už nezbyla jiná možnost. A mladí, kteří studují nebo studovali zemědělství, přijdou sem a je na nich úplně vidět, že to poslední co chtějí dělat je dotknout se půdy..., také když sem občas přijde nějaká exkurze z univerzity a něco jim tu vykládáme, tak je na nich úplně vidět nezájem. Chytají lelky a přemýšlejí, kdy už to konečně skončí. A člověk se pak ptá, jestli to studují, protože chtějí nebo protože jim nezbyla jiná možnost? Je to možná i tím, že když si někdo představí zemědělce, tak vidí neinteligentního člověka, zašpiněného od bláta. Navíc když tu v televizi je ve filmu zemědělec, tak dětem často rodiče řeknou, ať studují, aby byly doktory nebo advokáty, aby nemusely pracovat tvrdě jako zemědělec. Lidem dnes vlastně jde jen 68

o titul, protože se jím pak mohou ohánět. Nedostatek odborníků i řadových pracovníků je asi to, čím dnes trpí zemědělství nejvíce a nejen zemědělství i ostatní odvětví, které nejsou tak atraktivní. My jsme třeba lidem, abychom je nalákali, museli nabídnout dobré pracovní podmínky, aby do naší organické zahrady přišli pracovat. A tak například místo 8 hodin se tady pracuje 7 a v létě 6 hodin, nabídli jsme jim svačiny a obědy zdarma. Obědy jsme ovšem časem museli zrušit kvůli nové regulaci a transformacím, které vešly v platnost před dvěma lety a kterými nyní naše země trpí. Před dvěma lety jsme produkovali jídlo pro samospotřebu našich zaměstnanců a navíc jsme dostávali i na každého pracovníka státní podporu v podobě potravin, jako je rýže, olej atd. – něco na způsob přídělového systému. Ovšem jelikož produkujeme potraviny, tak nám tuto podporu zrušili. Čímž nastal problém, protože tady rýže a spoustu jiných potravin nepěstujeme ani neprodukujeme a tak jsme ztratili přísun surovin, které jsme potřebovali pro přípravu obědů. A proto jsme tak byli nuceni přestat dávat obědy. Svačina sice zůstala, ale stojí nás to hodně úsilí, protože občas byrokratické mechanismy, které tady na Kubě existují, nám to hodně komplikují. Například všechny peníze, které vyděláme, by měly jít do banky ovšem problém je ty peníze vybrat, když je potřebujeme.“

Deficit pracovních sil v zemědělství je pravděpodobně dán nejen relativně malou atraktivitou této práce, ale i v možností výdělku, protože, jak to popisuje stejný respondent: „…člověk často vidí inženýry a lidi s titulem jak si raději koupí auto, nebo použije auto rodičů a dělá taxikáře, nebo něco jiného, protože si tak vydělá mnohem víc, než kdyby pracoval v oboru. Je smutné vidět hromadu odborníků, kteří jsou připraveni pro praxi, ale z nutnosti dělají něco jiného, aby se uživili, protože ceny jsou vysoké a člověk by potřeboval alespoň 10 tisíc pesos měsíčně na to aby se uživil.“

Respondent číslo 7. na toto téma začal také hovořit: „V periodo especial se zavíraly fabriky a nebyla práce, tak víc lidí začalo pracovat v zemědělství. Protože nic jiného nebylo a byla to otázka přežití. Ovšem v posledních letech je problém, že všichni studují vysokou školu a nikdo nechce pracovat, proto chybí pracovníci pro manuální práci a pro práci v zemědělství. Vláda tak začíná protěžovat manuální povolání a ztížila přístup ke studiu na vysoké škole.“ 69

Respondent číslo 5., na kterého jsem náhodou narazil, začal hovořit na téma EJT (Ejersito Juvenil del Trabajo), které jsem již popsal výše. Dle jeho slov jsou branci v těchto oddílech využíváni spíše jako otroci pro produkci v zemědělství, než cokoliv jiného. Popsal to těmito slovy: „Řeknu ti něco, co ti nikdo tady asi neřekne. V armádních složkách existuje část, která se zabývá produkcí potravin, která se jmenuje EJT (Ejersito Juvenil del Trabajo), kam posílají brance, aby pracovali v zemědělství a to prakticky zadarmo, protože to co se tady vojákovy platí za měsíc je 7 kubánských pesos a můžu ti garantovat, že velitelé, co jsou v EJT vydělávají nejvíc peněz z celé armády. Můžu ti garantovat, že veškerá produkce základních potravin tady na Kubě je zajišťována právě EJT a jejich branci. Hlavními producenty tak nejsou velké státní podniky ani samotní zemědělci, jak se tvrdí, ale záklaďáci z EJT. Branci EJT jsou těmi, kdo tu na Kubě produkují kávu pro export. Šéfové na tom nesmírně vydělávají, protože falšují údaje o produkci. A i státu z toho plynou obrovské zisky, ale jim z toho nikdo nic nedá. Je to tak neuvěřitelně levná pracovní síla a navíc když tě do této jednotky vyberou, tak je to povinné, není to na dobrovolné bázi. Když ti je 16, 18 let a jsi ve věku, kdy jdeš na vojnu, projdeš zdravotní prohlídkou a podle ní tě přiřadí k určité jednotce podle jejich vůle, ne podle toho kam chce jít ten branec. Dřív byla vojna 3 roky, pak 2 – tak dlouho jsem byl na vojně já. A teď jsem slyšel něco o tom, že chtějí, aby branci znovu chodili na vojnu na 3 roky.“ Zdá se mi tedy, že kubánská vláda výpadky pracovní síly v zemědělství minimálně částečně nahrazuje otrockou prací vojáků, kteří musejí snášet nelidské podmínky. Respondent to tak doplnil slovy: „Starají se o produkci pro Kubu a sami mají hlad, protože to co dostávají na jídlo je minimum a životní podmínky pro tyto vojáky jsou taky mizerné i když v horách kde často pracují a kde jsem byl i já, je děsná zima. Jediná věc, kterou jsme dostávali na snídani, byla jen káva. Dostávali jsme kávu v obrovském množství, protože nic jiného nebylo. A abychom zahnali hlad, tak jsme stále pili kávu. Tyto podmínky mají často nepříznivý vliv na zdraví branců, například já jsem skončil vojnu se žaludečními vředy.“

70

KVALITA ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY Jedním z nejzávažnějších problémů je kvalita zemědělské půdy. Na Kubě je zhruba 6 mil, hektarů zemědělské půdy, ovšem v současnosti se na Kubě obdělává jen polovina této rozlohy. Toto je způsobeno hlavně negativními vlivy lidského jednání, proto 40 % kubánské zemědělské půdy je ohroženo erozí, více než 70 % zemědělské půdy Kuby je chudé na organickou hmotu a jelikož je Kuba ostrovem, tak 10% kubánské půdy trpí určitým stupněm zasolení. Zasolení půd zapříčiňuje, že jen málo rostlin roste v takto zasažené půdě. Díky těmto vlivům Národní agentura pro životní prostředí již v roce 1997 označila jako hlavní ekologický problém Kuby to, že 75 % půdy na ostrově je ovlivňováno minimálně nějakým limitujícím faktorem produktivity. Změny klimatu jsou dalším výrazným faktorem, který ovlivňuje zemědělství na Kubě, jelikož rostoucí teploty nutí zemědělce používat odolné odrůdy. Zvýšení teplot má také za následek zvýšení pH půdy a činí plodiny náchylnější k chorobám a škůdcům (Fernández: 2015).

Respondent číslo 7 to popsal slovy: „…na Kubě se zvedá teplota, což v některých případech zapříčiňuje epidemie, které se hůře kontrolují, a i když se udělá chemické ošetření, tak za pár dní je epidemie kvůli horku zpátky. Což je v našem zemědělství velkým problémem a některé druhy dokonce i vymizely. Na Kubě bývalo 26, 25, 24 stupňů celsia a teď je to tak 32, 33 stupňů. Tento rok byl extrémní a chybí hodně voda, která je v některých místech na 14 % normálních hodnot a na některých místech, kde mají studny, vzniká další problém v podobě zasolování kvůli moři.“

Sucho zmínil ve svém povídání i respondent číslo 6.: „Tento rok byl opravdu hodně suchý a bolestivý a postihl i naší produkci. Například zemědělci, kteří měli 100 dojnic, tak je museli zredukovat na 20-30 a zbytek prodat státu. Kvůli suchu nebyla voda, ani tráva a žrádlo pro krávy. Proto se spousta zemědělců musela části stáda zbavit, aby je byla schopna vůbec uživit. Hodně zemědělců ztratilo i svou úrodu. A i když jsou pojištěni, tak to byla velká rána.“ A respondent číslo 1. tuto situaci okomentoval jen krátkou frází: „Musíme se připravit na sucho, protože přijde.“

71

Dobrým příkladem tohoto problému jsou dle G. M. Fernándezové brambory, které se díky tomu staly náchylnější k onemocněním, což je jedním z důvodů, proč brambory zmizely z kubánského trhu. Na to si dost Kubánců stěžuje, jelikož dle jejich slov brambory milují. Respondent číslo 9. to popsal slovy: „…dnes se už nedají koupit ani brambory, dřív byly v obchodech po celý rok. Nevím, proč už se skoro neprodávají. Jsou k dispozici maximálně jeden, dva měsíce v roce a dá pořádnou práci je sehnat. Brambory Kubánci milují, ale teď je to spíše jídlo bohatých. Když do prodeje přijdou brambory, tak se lidi můžou zbláznit a stojí na ně fronty.“

Respondent číslo 1. řekl toto: „Kubánci brambory milují, ovšem pokud se na trhu objeví brambory, tak je to jen hromada chemikálií, protože tuto plodinu zde napadají stále houby. A můj táta mi vždy říká, ať dětem brambory nedávám, protože to je chemická bomba (dřív se brambory dovážely, ovšem dnes se už neimportují). Protože v případě brambor se musí sazenice dovézt z Holandska, z Kanady... odkudkoliv, odkud se to podaří. A protože se koupí draho, tak o ně nemůžeš přijít a proto se do brambor nalije tolik chemie, kolik je potřeba. Ovšem i přesto se před dvěma lety produkce brambor prakticky z Kuby vytratila.“ Jak jsem již zmínil, tak neblahý vliv na zemědělskou půdu má i eroze a nevhodné hospodaření, což v rozhovoru řekl i respondent číslo 7.: „Máme tady na ostrově značný problém eroze půd. Někde proto dělají i kamenné nebo dřevené zídky, aby tak erozním působením nezmizla ornice. Problém je také, že na mnoha místech se pěstují monokultury, čímž půda také značně degradovala. V současnosti je implementován program rotací plodin, který tento problém má řešit a zemědělci mají tak nařízeno rotovat určité plodiny. V Pinar del Río mají například zemědělci nakázáno po tabáku, který má cyklus 4 měsíců pěstovat kukuřici, ovšem zároveň s tím vždy použijí i chemická hnojiva.“

Kubánské organické zemědělství se pro mnohé stalo synonymem pro úspěšné zvládnutí krize, která by za určitých okolností mohla nastat kdekoliv na světě. Musím ovšem podotknout, že někteří respondenti do určité míry tento fenomén zpochybnili. Když například respondent číslo 1. řekl: „Pěstujeme sice organicky, ale člověk si musí

72

být vědom toho, že semena se přivážejí v plechovkách, ve kterých jsou konzervanty aby se nezkazily. A vždy, když jsem otevíral tyto konzervy, tak mi díky těm chemikáliím v konzervách se semeny na nějakou dobu znecitlivělo kolem pusy, jak si člověk pořád otírá pot a když jsem to měl na rukách, tak jsem si to vetřel do kůže. To jestli je produkce organická nebo ne začíná totiž už od zasazení a jestli semena mají chemikálie nebo ne se už tolik neřeší. Semena musíme kupovat od státu a přivážejí je k nám z národní banky semen, která je opravu špatná. Semena se importují z Číny a Vietnamu. Bohužel díky vysoké relativní vlhkosti si nemůžeme držet vlastní semena. Zkoušeli jsme to, ale nezapomínej, že jsme zaostalí a nemáme na skladování semen technologie. Proto jsme na dodávkách semen od státu závislí, ale bohužel nám dodává opravdu špatná semena.“

A respondent číslo 7. řekl, že „Člověk si musí být vědom, že organické zemědělství, je tady na Kubě často velmi relativní pojem. Stále se mluví o využívání organických hnojivech. Není to až tak, jak se říká, protože na většinu zemědělské půdy se stále používá chemie, i když to může být v menších dávkách, ale používá se a to hlavně kvůli snížení kvality půdy.“ Navíc v intenzivním zemědělství bývají plodiny čím dál tím častěji pěstovány na pozemcích s velmi nízkým obsahem živin. Podle Dr. Olegario Muñiz mívala v minulosti zemědělská půda na Kubě 5 % organické hmoty, dnes je to sotva 2 %. Proto je používání chemikálií často nezbytné. A v těchto případech je tak stále důležitější respektovat množství a frekvenci při používání chemických hnojiv (vždy s ohledem na vlastnosti půdy a plodin) (Fernández: 2015). Protože jak říká respondent číslo 1. tak se stává, že „…občas se úroda zničí jen kvůli nedodržení postupů, protože je to občas lidem jedno a nemají pocit sounáležitosti a odpovědnosti. Řeknou si, proč by se o to měli starat, když mu tejně zaplatí úplně stejně a vůbec nezáleží na tom, jaká a jestli vůbec bude úroda.“ V tomto počínání je velmi důležitý právě lidský faktor a jak řekl respondent číslo 8. „…často záleží na uvědomělosti zemědělce, který dané chemikálie pořizuje a používá, protože například v provincii Tuna lidé co vědí, jak se v jejich provincii pěstuje zelí, tak jej téměř nekonzumují, protože to je plodina, která obsahuje nejvíce chemikálií. Je to zapříčiněno tím, že aby se omezily epidemie tak se pravidelně stříká. Když zelí postříkáš chemikálií tak za dva dny tam roste nový list, který překryje ošetřený list. 73

Jak rostou další vrstvy, tak chemikálie zůstane uvnitř. Poté za další týden se udělá nový postřik a narostou další vrstvy a tak každá ošetřená vrstva v sobě skrývá koktejl jedů, víc vrstev udrží víc jedu.“

Respondenti číslo 10. a 6., pak shodně tvrdí, že „ve většině případů se chemikálie používají uváženě a v minimálním množství“ a respondent číslo 6. pak ještě přidává myšlenku, že „Zemědělci, kteří vlastní svou půdu, se o ni starají mnohem lépe, než ti, kteří jen využívají pozemky ve vlastnictví státu. Vlastníci pak na svých pozemcích používají i šetrnější formy hospodaření a využívají i více zvířata k obdělávání půdy, aby se tak půda neudusala, často začínají orat třeba o půlnoci a skončí nad ránem, aby se jejich zvířata přes den vedrem neunavila.“

74

NÁZNAKY BUDOUCÍCH ZMĚN V KUBÁNSKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

K bádání tohoto tématu bylo nutné prostudovat veřejně dostupné zdroje. Protože oficiální úřady kubánské vlády se mi k této problematice nijak nevyjádřily, byl jsem nucen k bádání používat z velké části veřejně dostupné kanály zpravodajských serverů. Při rozhovorech mi někteří respondenti také nastínili své domněnky a události, které přímo či nepřímo souvisí, nebo jsou důsledkem politických změn mezi Kubou a Spojenými státy z posledního roku.

Změna přístupu Spojených států amerických nepřišla z čistého nebe ale již mnohem dříve před tím, než přišlo vyjádření obou státníků o nové etapě ve vzájemných vztazích obou zemí, byl ve spojených státech vyvíjen tlak na uvolnění omezení obchodu s Kubou. Dalo by se říci, že oznámení prezidentů obou zemí o obnově diplomatických styků dne 17. prosince 2014 mělo svůj začátek vydáním zprávy pro „Změnu Kubánské politiky v národním zájmu Spojených států“ ze dne 23. 2. 2009, kterou vypracovala pracovní skupina výboru pro zahraniční vztahy Spojených států amerických. V této zprávě bylo vydáno doporučení (Kerry a kol. 2009) k provedení počátečního jednostranného vstřícného kroku ze strany Spojených států v podobě splnění předvolebního slibu prezidenta Obamy aby zrušil veškerá omezení pro kubánsko-americké rodiny k vycestování na Kubu, což se také v dubnu stejného roku stalo (DeYoung: 2009). Bylo to doporučeno jako gesto, které by signalizovalo důležitou změnu a jeho načasování by mohlo ukázat dobrou vůli Spojených států. Bylo také doporučeno přezkoumat efektivitu některých zákonů Spojených států vůči Kubě. Přezkoumat se tak měly tyto zákony: zákon z roku 1992 o kubánské demokracii (Cuban Democracy Act), zákon z roku 1996 o kubánské svobodě a solidaritě demokracii (Cuban Liberty and Democratic Solidarity Act) a také politická doporučení zpráv Komise pro pomoc svobody na Kubě z roku 2004 a 2006. Ve zprávě se tvrdilo, že embargo vůči Kubě již neslouží agendě národní bezpečnosti, jelikož Kuba přestala být hrozbou pro bezpečnost Spojených států. Naopak už v roce 2009 bylo jasné, že reforma politiky Spojených států vůči Kubě by sloužila k jejich bezpečnosti a zejména pak hospodářským zájmům Spojených států. Ve zprávě se také zmiňuje případný pozitivní

75

efekt pro americké firmy, které obchodují v zemědělství. Ve zprávě se tvrdí, že již reforma zákona z roku 2000 o reformě obchodních sankcí a zvýšení exportu (Trade Sanctions Reform and Export Enhancement Act), která částečně zrušila sankce na prodej zemědělských komodit na Kubu, měla za následek to, že se Spojené státy staly nejdůležitějším poskytovatelem potravy na Kubu a jejím pátým největším obchodním partnerem celkově. Ovšem i po tomto kroku dosud zůstalo v platnosti mnoho omezení, což komplikuje podnikání amerických vývozců na Kubě, kteří díky těmto omezením nemohou plně využít všechny obchodní příležitosti na Kubě. Tvůrci zprávy pak vyjádřili přesvědčení, že z případného zmírnění těchto omezení by měly prospěch hlavně „americké ekonomické zájmy“. Vyzvali proto k legislativním opatřením, která by přezkoumala omezení, která brání americkým podnikatelům obchodovat s Kubou a podnikat na ostrově. Za změny se také prosazují skupiny lobující za Kubu, které mají údajně mít nejsilnější zastoupení mezi lobbistickými skupinami ve Washingtonu (LeoGrande: 2013). Pravděpodobně proto, byl v posledních letech jako předzvěst přicházejících změn, pak tolik cítit tlak lobbistů snažících se o prosazení změn v politice vůči Kubě. Například v září 2014 navštívili Washington zástupci organizace „Illinois Cuba Working Group“ („Pracovní skupina Illinois-Cuba“) ve snaze přesvědčit kongres a prezidenta Obamu o přínosu uvolnění tohoto omezení. Podle dostupných informací byla tato mise zastoupena illinoiskými pěstiteli sóji, firmou Cargill, Chicago Foods International, Huron Commodities a firmou Koch Foods.8 Mám za to, že i tato událost měla značný vliv na rozhodnutí o urychlení změn politiky vůči Kubě. Právě nejsilnější tlak na změnu politiky přicházel a stále přichází ze zemědělských a potravinářských kruhů, které by z případných změn pravděpodobně vytěžily nejvíce a proto velké zemědělské společnosti ve Spojených státech lobují za co nejrychlejší zrušení omezení obchodu s Kubou (Bender: 2015).

8

Illinois Cuba Working Group (ICWG) je sdružení složené ze zemědělských organizací, firem, obchodních skupin, jednotlivců a politiků z amerického státu Illinois. Sdružení se zaměřuje na zlepšení obchodních vztahů mezi Kubou a USA. Cargill je firmou která má zastoupení po celém světě a poskytuje zemědělcům, komunitám a vládám služby v potravinářství, zemědělství, finančnictví, průmyslové výrobě a služeb na celém světě. Chicago Foods International je distributor potravin zaměřený na vývoz na Kubu. Huron Commodities Inc. je soukromá kanadská obchodní společnost, která zpracovává a distribuuje zemědělské komodity na světovém potravinářském trhu. Koch Foods se zabývá zpracováním kuřat. 76

Hlasy o nutnosti změn v zemědělství na Kubě zaznívaly již v minulosti i ze samotné Kuby. Jako například podle Dimase Castellanos trpí kubánské zemědělství dlouhodobým poklesem produkce, která je znát dokonce i v tradičních produktech, jako je cukr, káva a dobytek. Hlavní příčinou tohoto poklesu je, dle některých, ve vlastnictví státu kdy nastává situace, kterou známe i z bývalé Československé socialistické republiky, kdy majetek patřil všemu lidu. Tato situace má pak často za následek, že nikdo se pořádně nestará a na Kubě to podle Dimase Castellanos vysvětluje dlouhodobé problémy v zemědělství. Pisatel také tvrdí, že by se nové agrární reformy neměly podřizovat ideologiím (Castellanos: 2014). Nová transformace zemědělství na Kubě tak dostala v dubnu 2014 novou podporu v podobě zákona č. 118 o zahraničních investicích, které by mimo jiné měly směřovat i do zemědělství (Granma: 2014).

Oznámení prezidentů USA a Kuby o obnovení diplomatických vztahů a rozšíření obchodních vztahů Kubánci přijali s nadšením a plni očekávání možných nadcházejících změn. Toto oznámení je tak často spatřováno jako milník ve vztazích mezi oběma zeměmi, které může vést k novým obchodním příležitostem a to hlavně pro USA.

V současné době importuje Kuba 70 - 80 % potravin ze zahraničí, což je ukazatel, který pro mnohé podnikatele značí, že by Kuba mohla být potenciálně dobrým trhem a to hlavně pro Spojené státy, které mají velkou výhodu díky malé vzdálenosti mezi oběma zeměmi a také rostoucí touze občanů Kuby po spolupráci a navazování nových ekonomických vztahů se světem (což pro mnohé Kubánce znamená právě se Spojenými státy). Obnovení vztahů mezi USA a Kubou otevírá dveře k široké škále příležitostí v mnoha hospodářských odvětvích, ale snad žádná není tak rozsáhlá jako zemědělství. Kuba je zemědělskou zemí, kde asi jedna třetina půdy je orná a 20 % pracovní síly je zaměstnáváno v zemědělství, což je 10-krát více než v USA. John R. Block a Mike Espy se domnívají, že již na základě těchto statistik je jasně vidět, že kubánské zemědělství je zásadním odvětvím pro zahájení spolupráce mezi USA a Kubou a které by Kubě mohlo přinést opětovný návrat do světového hospodářského společenství. V současnosti je řada organizací a firem v USA připravených k zahájení 77

nových partnerství a vztahů v zemědělství mezi oběma zeměmi a USA, které by údajně Kubě otevřelo cestu k technologiím a odborným znalostem nezbytných pro zlepšení kubánské zemědělské produkce – což by mělo, dle Johna R. Blocka a Mike Espyho, být dosaženo díky možnosti získání technické pomoci, financování, poradenství aj., protože je údajně nutné zvýšit produkci, příjmy, efektivitu a rozvoj nových trhů. Kuba by se tak měla stát novým trhem pro osivo, technologie a odborných znalostí USA a na druhou stranu by se Spojené státy měly stát odbytištěm kubánského ovoce a zeleniny.

Americký ministr zemědělství Thomas Vilsack se také nechal slyšet, že vláda USA má zájem o kubánské ekologické plodiny a o zkušenosti v tomto odvětví, což by mohl být další vývozní artikl pro Kubu (Diario de Cuba: 2015).

Ovšem největší tlak je vyvíjen ve Spojených státech, jak je vidět ve zprávách, které ze Spojených států přicházejí. Například v lednu 2015 se v USA spojilo více než 25 potravinářských a zemědělských firem a spolků, aby tak vytvořili „Americkou zemědělskou koalici pro Kubu“, jejímž cílem je, aby bylo zrušeno embargo (Whitefield: 2015). Nebo dalším příkladem může být devět amerických guvernérů, kteří 13. 10. 2015 poslali dopis Kongresu se žádostí o zrušení blokády Kuby, která je podle nich klíčem k dosažení normalizace v bilaterálních vztazích obou zemí (Tele Sur: 2015).

Mezi tím ministr zemědělství Spojených států Thomas Vilsack hledá způsoby, jak zvýšit prodeje zemědělských produktů ze Spojených států na Kubě. Na setkání s kubánským ministrem průmyslu Gustavem Rodriguezem v Havaně oba zdůraznili zájem na posílení spolupráce a diskutovali o možnosti zvýšení obchodu se zemědělskými produkty i přes stávající omezení zapříčiněné stále trvajícím embargem (Diario de cuba: 2015).

Ve zprávě z června 2015 amerického ministerstva zemědělství byla uvedena zmínka o potenciálu zvýšení amerického vývozu na Kubu. V této zprávě byly vyzdviženy některé podobnosti mezi Kubou a Dominikánskou republikou jako velikost populace, výše příjmů a kupní síla obyvatelstva. Vzhledem k těmto podobnostem se zdá, že současný kubánský dovoz amerických produktů, který v období mezi 2012 a 2014 činil 78

průměrně 365 milionů USD/rok, by mohl mít potenciál k růstu na úroveň Dominikánské republiky, kde ve stejném období byl dovoz 1.1 miliardy USD. Potenciál je spatřován také v tom, že podíl amerických výrobků na kubánském trhu je v současnosti asi 20 %, což je méně než polovina podílu na trhu v Dominikánské republice. Odhaduje se například, že pokud by bylo zrušeno obchodní embargo vůči Kubě, tak by američtí producenti rýže do dvou let mohli získat 20 % až 30 % kubánského trhu, což je zhruba 90 až 135 tis. tun v hodnotě 40 až 60 milionů USD (McMinimy: 2015).

Dokonce i ostatní země regionu se osmělily a obnovují vztahy s Kubou, jak dokazuje i dohoda na posílení spolupráce v oblasti potravinářství mezi Kubou a Mexikem. Tato bilaterální smlouva by měla znamenat obchod v hodnotě zhruba 500 milionů dolarů. Z této částky by se pak zhruba 74 milionů mělo týkat zemědělské produkce a jejího vývozu z Mexika na Kubu. V současnosti je mezi oběma zeměmi obchod v zemědělství ve výši zhruba 28 miliard dolarů (cuba.cu: 2015).

Dle respondentů je: „zatím je vše jen ve fázi vyjednávání za zavřenými dveřmi a prakticky nikdo nic pořádně neví“, jak to komentoval respondent číslo 10.

Domnívám se, že Spojené státy si uvědomily, že v politice vůči Kubě trochu zaspaly a změnami posledního roku se snaží dohnat, to co v posledních letech zmeškaly, aby tak celý trh „nepadl do rukou“ jiných. Například Čína s Kubou již čile obchoduje, což bylo ostatně vidět i v čínském pavilonu na veletrhu v Havaně.

Respondent číslo 7. mi pak k tomuto tématu řekl: „V současnosti jsou tu už Číňané, kteří na Kubě investují už 5 let do produkce rýže. Číňané sem přivezli technologii a stroje, ale práci zastávají Kubánci… Na Kubě chybí hlavně technologie, abychom tak mohli dosahovat lepších výsledků v úrodě. Myslím, že až se otevřou dveře všem těm změnám a skončí bloqueo, tak přijdou firmy ze zahraničí, my tu máme to hlavní – což je půda a pracovní síla a když ze zahraničí přivezou nové technologie, tak do bude úžasné!! Myslím, že v zemědělství se aplikuje stejný model jako v případě turismu. Budou se zaměstnávat Kubánci a zisky půjdou z velké části 79

Kubě. Problém je trochu v tom, že změny jsou velmi pomalé a navíc někteří politici jsou proti změnám.“

Respondent číslo 6. nový vývoj vidí pozitivně a říká k tomu toto: „Vláda dělá pomalu kroky k tomu, aby se vztahy mezi Kubou a USA normalizovaly a lidé se na to dívají s nadějí. Díky změnám přijíždí na Kubu čím dál tím více turistů z celého světa, což je pro Kubu dobré, i pro zemědělce, kteří mají smlouvy o dodávkách pro hotely a restaurace, protože když přijede více turistů, tak prodá lépe svou produkci. Nedávno přijel z USA na Kubu majitel farmy s největší produkcí kukuřice a rýže aby zjistil situaci na trhu a do čeho by se dalo investovat, aby tak mohl zavézt nové způsoby hospodaření, přivézt novou techniku, semena, technologické postupy atd. Ovšem většina jednání se stále ještě odehrává za zavřenými dveřmi. Já situaci vidím pozitivně, protože s nárůstem turismu se zvýší i poptávka po našich zemědělských produktech.“ Respondent měl pravděpodobně na mysli 14-ti člennou delegaci z konce října, vedenou Dougem Goehringem (NDDA: 2015).

Jsou ovšem i tací, kteří na změny nepohlíží s optimismem. Například respondent číslo 3. při svém hovoru zmínil svou obavu, že „Po otevření se světu, na Kubu přijde všechno to špatné z USA, přijde chemizace, konzervanty, dobarvování potravin a fast food. To jsou přesně věci, které státy třetího světa velmi rádi adoptují. Přesně tak jak to vidíme v Argentině, Venezuele, Mexiku a jinde. Navíc se tam všude začaly používat chemikálie a geneticky upravené plodiny.“

Respondent číslo 2. řekl, že „Problém současné Kuby je, že stát nám takřka nic neplatí, ale lidé musí nějak přežít, tak všichni hledají cesty jak přežít, což vytváří korupční prostředí. A proto Kubánci čekají na jakoukoliv změnu, dobrou, nebo špatnou.“

Na téma geneticky upravených plodin (GMO) se zmínil i respondent číslo 1., který říká, že „GMO tu na Kubě už je. Jednou, když jsem přemýšlel nad situací na Kubě, tak jsem si říkal, že když už se máme tak špatně, tak alespoň nejíme GMO. Potom jsem se jednou asi před 4 lety díval na TV na program Pasaje de lo 80

desconosido, který dávají každou neděli na Cubavision ve 21:00. Tenkrát byl ten program na téma GMO a zpovídali tehdy nějaké mediky a zeptali se jich, jestli Kubánci konzumují GMO, v ten moment jsem nastražil uši a slyšel jsem jednoho z nich říct: "Už více než 10 let konzumujeme GMO.“, což mě opravdu šokovalo.“ Respondent předpokládá, že změny přijdou hlavně „v případě větších industriálních zemědělských podniků, tam kde se používají velké stroje. V těchto podnicích budu i největší změny v hospodaření, bude se to týkat hlavně státních podniků a družstev, což jsou ti, kteří mohou žádat o kredit a nakupovat ve velkém, pro ně se toho asi změní hodně.“

Respondent číslo 1. mi také prozradil, že občas spolupracuje i s Američany „kteří již několik let pracují na tom aby se politika mezi Spojenými státy americkými a Kubou změnila a chtějí vytvořit spolupráci mezi agro-ekology obou zemí, protože vědí, že Monsanto a ostatní jim podobné firmy hodlají zaplavit kubánský trh... slyšel jsem od nich, že tady na Kubě byla nedávno delegace z Monsanta a dalších dvou firem a jednali na ministerstvu zemědělství...“

Respondent číslo 6. na téma geneticky upravených plodin řekl, že „na Kubě se již GMO semena používají, hlavně kukuřice na krmivo pro zvířata. Experimentuje se s GMO a hledá se optimální krmivo.“ Toto ostatně potvrdil i respondent číslo 7., který mi řekl, že „na Kubě je GMO kukuřice, která pochází z USA. Minulý rok jí tu bylo hodně, tento rok už ne. Myslím ale, že Kubánci konzumují minimálně GMO v kukuřici, tak tomu bylo alespoň minulé dva, tři roky, ale tento rok mám dojem, že už ne.“

Zatím se však zdá, že se kubánská vláda v současnosti staví k GMO negativně, což dokazuje nedávné oznámení konce experimentu s geneticky modifikovanými semeny. Odpovědné úřady se pak vyjádřily v tom smyslu, že Kuba zatím neuvažuje o spolupráci s firmou Monsanto. Toto oznámení přišlo v době, kdy končí experiment s GMO semeny, který se na vybraných zkušebních místech začal v roce 2011 provádět za účelem zvýšení produktivity v zemědělství. Zástupci vlády uvádějí, že Kuba nehodlá s nikým vyjednávat o používání geneticky modifikovaných semen, jelikož tyto praktiky vedly v nedávné minulosti k silným protestům v řadě latinskoamerických a evropských

81

zemí.9 Ovšem vzhledem k tomu, co mi sdělil respondent číslo 1. se domnívám, že nějaká tajná jednání probíhají. A to i vzhledem k tomu, že firma Monsanto sponzoruje i některé zprávy, které se týkají Kuby, což dle mého názoru samo o sobě značí zájem této firmy s Kubou obchodovat (Block: 2015).

Respondent číslo 4. se k možným změnám v produkci potravin na Kubě vyjádřil slovy: „…homeopat Samuel Hahnemann, již před 300 lety říkal: „Nechej, aby tvé jídlo bylo tvou medicínou a medicína aby byla tvým jídlem“ tedy jez zdravě, abys neonemocněl. Mám však trochu obavy, že když se na Kubě změní způsob hospodaření a struktura potravy, tak to může vyprodukovat problémy se zdravím obyvatel. Pokud přijdou změny, tak nemáme právo rozhodovat o tom, co ostatní mohou, nebo nemohou jíst, zatím však žádné změny nepřišly a ani nejsou vidět.“

Respondent číslo 8. prak říká: „Kuba se otevírá zahraničním investicím, ale dřív už s tím tady začali Francouzi, kteří dováželi stroje, vstupy do zemědělství, transport.... prostě všechno. A až to tu zmodernizovali, tak byli bez pardonu vyhoštěni, ovšem vše co tu už vybudovali, tak tu zůstalo a tak to bylo i v jiných případech. A spousta investorů tak i teď má strach, protože se to může stát znovu.“ Což podle mého názoru může mít velký vliv na změny a skladbu investorů přicházejících na Kubu, protože menší firmy mohou mít strach ze ztráty své investice, vzhledem k možnému riziku. Proto menší podnikatel raději přenechá místo velkým koncernům, kterým se vyplatí i přes toto riziko investovat. Stejný respondent se pak k tomu ještě vyjádřil slovy, že „Kuba víc než změnu politiky potřebuje změnu mentality. Protože lidi si musí uvědomit, že je lepší udržovat obchod na živu a těžit z něj po trochách a delší dobu, než ho jednou sebrat a za 3 měsíce nemít zase nic. Stejně jako když před mnoha lety začali pěstovat třtinu na místech, kde se dřív pěstovala káva, i když věděli, že to nefunguje. Třtina jim pochcípala a tak nakonec neměli ani kafe, ani třtinu a to se stávalo i jinými plodinami.“

9

Kuba stoppt Gentechnik-Experiment; 25. 6. 2015; https://cubaheute.wordpress.com/tag/monsanto/ 82

PŘEDPOKLÁDNÝ PŘÍNOS UVOLŇOVÁNÍ VZTAHŮ MEZI USA A KUBOU NA KUBÁNSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Jak jsem již výše popsal, tak kubánské zemědělství, stejně jako i jiná odvětví trpí nedostatkem finančních prostředku, který navíc umocňuje fakt, že je stále v platnosti „Bloqueo“, které značně prodražuje i vstupy do zemědělství. Jak to popsal respondent číslo 6.: „Problém je, že Kubu vše stojí kvůli Bloqueu několikanásobně víc, než jiné země.“

SNÍŽENÍ CEN VSTUPŮ DO ZEMĚDĚLSTVÍ Domnívám se, že uvolňování vztahů povede v blízké době ke zrušení veškerých obchodních omezení, což výrazně zjednoduší přístup na kubánský trh zahraničním firmám a tím i kubánským zemědělcům k pořízení vstupů do zemědělství a k novým technologiím. Jak to popsal respondent číslo 7. „Bloqueo nás stále hodně přiškrcuje, kdyby se věci změnily, tak by nám to určitě hodně pomohlo a spoustu věcí zjednodušilo.“ Předpokládám, že tento proces povede i ke zvýšení přílivu zahraničního kapitálu a investic do kubánského zemědělství, což by mohlo ruku v ruce jít i se zlevněním těchto komodit.

Respondent číslo 8. říká: „Vstupy do zemědělství občas kvůli byrokratickým problémům a špatné administraci zemědělcům ani nedorazí.“ Zrušením „Bloquea“ by se odbouraly veškeré byrokratické překážky, které v současnosti stále nutí zahraniční firmy hledat jiné cesty, jak se na kubánský trh dostat, což veškerý dovoz značně prodražuje. Snížení cen by také mohlo pomoci zvýšení konkurence na kubánském trhu a to by také mohlo vést k zásadnímu tlaku na cenu těchto komodit.

ŘEŠENÍ PROBLÉMU ČERNÉHO TRHU A NEDOSTATKU POTRAVIN Mohu celkem s jistotou říci, že černý trh na Kubě do jisté míry fungovat bude i po případných změnách, stejně jako tento protipól legálního trhu existuje všude jinde na světě. Ale myslím si, že změnami by se mohlo docílit také řešení tohoto závažného problému, který na Kubě vyrostl do obřích rozměrů a nejenže sužuje kubánskou

83

ekonomiku, ale i většinu jejich obyvatel. Respondent číslo 2. k tomuto řekl: „…černý trh tady na Kubě bude, dokud tu bude nedostatek a dokud nás nebudou omezovat v podnikání. Draho tu je hlavně proto, že se nic nesmí a všeho je nedostatek a člověk tak musí hledat jiné cesty.“

Mám za to, že případné zrušení veškerých omezení namířených proti Kubě a otevření kubánského trhu by mohlo vézt i k lepšímu zásobování obchodů na Kubě. I když většina potravin je na Kubu dovážena ze zahraničí a je přerozdělována v přídělovém systému, který sice obyvatelům Kuby značně pomáhá, ovšem je nenasytí. Tento nedostatek vytváří zvýšenou poptávku, která zákonitě vede ke zvyšování cen na černém trhu. Zrušení omezení by tak mohlo stabilizovat trh a postupně zlikvidovat i černý trh se základními životními potřebami.

Pravděpodobně by to vedlo i k liberalizaci trhu se zemědělskými produkty a samotní zemědělci by mohli za svou produkci dostávat více peněz a nebyli by již nuceni prodávat většinu své produkce státní agentuře ACOPIO, za nízkou cenu, nebo hledat nelegální cesty k prodeji svých produktů za (pro zemědělce) lepší cenu.

VZNIK KONKURENCE Vzhledem k tomu, že na Kubě je vše centralizované, tak i přes spoustu existujících subjektů na zemědělském trhu prakticky nefunguje konkurence. Proto se domnívám, že liberalizací kubánského trhu dojde ke zvýšení konkurence jak stávajících, tak i nově příchozích zahraničních subjektů. Zvýšení konkurence a umožnění volného vývozu produkce i do jiných provincií, než kde subjekt působí, dle mého názoru zároveň povede i k určité samokontrole cen produktů. To by mělo fungovat za předpokladu, že některý z „hráčů“ se nestane majoritním dodavatelem na trhu, který by mohl diktovat ceny.

Díky možné liberalizaci a přílivu zahraničního kapitálu by se mohl vyřešit i problém s dopravou v zemědělství a zásobování na Kubě, díky možnému vzniku nových nestátních subjektů na trhu, které by fungovaly na základě nabídky a poptávky.

84

VNÍMÁNÍ ODLIŠNOSTI PRODUKCE ORGANICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ Liberalizací by pravděpodobně vznikla i konkurence mezi dvěma již existujícími způsoby hospodaření, mezi tzv. konvenčním a organickým zemědělstvím. Kubánci ve výsledné produkci těchto dvou odlišných způsobů hospodaření v současnosti takřka nevidí rozdíl. Ovšem změnami na trhu by se tato situace mohla zásadně změnit. Jak to okomentoval respondent číslo 1. „Časem budeme nuceni přistoupit k trhu, kde budou organické a neorganické produkty existovat vedle sebe. A stejně jako všude na světě, ten kdo bude mít peníze na to, aby si mohl dovolit jíst dobře, tak si koupí to organické.“ Jak respondent v rozhovoru zmínil, tak v současnosti tento rozdíl prakticky nikdo nevnímá, jelikož neexistuje kultura vědomého konzumování organických potravin a proto by ani vyšší cenu za organické produkty prakticky nikdo nezaplatil. V budoucnu se však pravděpodobně rozdíl mezi těmito dvěma odlišnými způsoby hospodaření prohloubí a organické zemědělství si tak najde své příznivce i odpůrce, stejně jak je to tomu jiných zemích.

ZVÝŠENÍ TRŽEB ZEMĚDĚLCŮM DÍKY TURISTICKÉMU RUCHU Zvýšení přílivu turistů může být jen relativně krátkodobým fenoménem, ale je to v současnosti pravděpodobná změna, která je na Kubě pociťována. Zemědělci tuto změnu vnímají jako velmi pozitivní, jelikož se zvyšuje poptávka po jejich produktech. Dodávky do turistického ruchu se nedějí prostřednictvím státní agentury ACOPIO, ale přímo na základě smluv mezi jednotlivými subjekty a zemědělci. Respondent číslo 6. to popsal slovy: „Na Kubě vše funguje přes smlouvy. Když splním smlouvu na dodávky pro ACOPIO (60-70% produkce), tak zbytek produkce můžu nasmlouvat s jinými institucemi jako např. hotely a jiné oblasti turistického ruchu, což je také mnohem lépe placeno. Díky změnám přijíždí na Kubu čím dál tím více turistů z celého světa. I pro zemědělce je tato situace velmi příjemná, protože ti, kteří mají smlouvy o dodávkách pro hotely a restaurace na tom vydělají, protože s nárůstem turismu se i zvýší poptávka po našich zemědělských produktech.“ A respondent číslo 1. to kvitoval slovy: „Dodáváme také do turistického odvětví do hotelů a restaurací. Peníze z tyto dodávky chodí v devizách“

85

INTENZIFIKACE ZEMĚDĚLSTVI Vzhledem k tomu, jaké subjekty se hlavně ze Spojených států na kubánský trh tlačí, lze usuzovat, že s příchodem uvolnění tržních bariér se zvýší tlak na intenzifikaci zemědělství s vyšším přísunem vstupů do tohoto odvětví. Respondent číslo 10. řekl: „Domnívám se, že s více penězi a vstupy projde kubánské zemědělství značným zvýšením intenzifikace.“

ZVÝŠENÍ VÝVOZŮ DO ZAHRANIČÍ A DIVERZIFIKACE PĚSTOVANÝCH PLODIN Zrušením embarga by se kubánskému zemědělství otevřel světový trh s komoditami nejen pro nákup, ale i pro prodej, což by mělo i značný vliv na export produkce. Což by pravděpodobně vedlo i k případným změnám v podobě změny produkovaných plodin nebo větší diverzifikaci druhů, která by se odvíjela od poptávky na světových trzích (Pemberton: 2006).

ZVÝŠENÍ POPTÁVKY PO LIDSKÝCH ZDROJÍCH A TLAK ZVYŠOVÁNÍ MEZD S intenzifikací zemědělství pravděpodobně bude zároveň vyvíjen i tlak na zvýšení produktivity práce a poptávky po kvalifikované pracovní síle v tomto odvětví. Proto se domnívám, subjekty na trhu budou nuceny hledat cesty, jak získat nové kvalifikované pracovní síly. Ovšem nepředpokládám, že by byl velký zájem o práci, kde by (dle slov respondenta číslo 1.) činil „Minimální základní plat 350 a maximální 700 kubánských pesos.“. Z tohoto důvodu si myslím, že se alespoň na některých pozicích v zemědělství budou muset být zvýšeny i mzdy.

EXPORT KUBÁNSKÉHO „KNOW-HOW“ Kubánští odborníci díky situaci a vývoji na Kubě v posledních 25 letech získali neocenitelné zkušenosti a poznatky o které již v současnosti je velký zájem. Což ostatně nedávno potvrdil i americký ministr zemědělství Thomas Vilsack, který, jak jsem již zmínil, vyslovil zájem Spojených států o kubánské ekologické plodiny a o zkušenosti v tomto odvětví (Diario de Cuba: 2015). Poznatky na poli ekologického zemědělství by tak mohly být i dobrým vývozním artiklem kubánského zemědělství, jelikož spousta organických zahrad má i své laboratoře a dle slov respondenta číslo 1. „kde vytváříme vlastní způsoby kontroly nemocí pomocí hmyzu a bakterií, které žijí 86

v symbióze s určitým hmyzem a hub, které pomáhají kontrolovat nemoci a zlepšení produkce.“ Některé organické zahrady mají také již v současnosti edukační rozměr pro zájemce z ciziny, jak to popisuje opět respondent číslo 1. „funguje to tak, že existuje jedna státní cestovní kancelář zabývající se edukativní turistikou pro cizince pořádá a zajišťuje exkurze v produkčních centrech, jako jsou družstva, organické zahrady atd. Prodávají to jako turistický balíček a berou je i do některých vybraných organických zahrad.“

87

MOŽNÁ ÚSKALÍ A RIZIKA UVOLŇOVÁNÍ VZTAHŮ MEZI USA A KUBOU NA KUBÁNSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Samotní Kubánci si případná rizika spojená s uvolňováním vztahů mezi Spojenými státy americkými a Kubou moc nepřipouštějí a spíše na celou situaci hledí s až nekriticky optimistickým pohledem. Je to pravděpodobně zapříčiněno obrovskou frustrací kubánského obyvatelstva ze situace na ostrově, což neskrývaně dávají najevo i při zcela normálních hovorech, jak se známými i neznámými osobami. Proto jsem nesčetněkrát slyšel i od zcela neznámých lidí, při náhodných hovorech na ulici nebo v dopravních prostředcích o tom, jak čekají kdy „už konečně ti Američani přijdou“, což jak jsem vypozoroval, znamená v řeči Kubánců eufemistický název pro jakoukoliv změnu, která by mohla přijít z venku. Smutné však je, že se podle jejich slov zdá, že většině Kubánců je úplně jedno, jaká změna nastane, ale hlavně aby nastala. Ovšem při těchto hovorech lze z jejich očí vyčíst neochvějnou důvěru v to, že jakákoliv změna by byla lepší, nežli současná situace.

Obavy tak spíše zaznívají ze zahraničí a zpravidla se týkají případného přežití a nekontaminovanosti organické produkce a ekosystému na Kubě v případě otevření se kubánského zemědělství velkým nadnárodním podnikům a agrárním společnostem.

OBAVY Z OHROŽENÍ EKOSYSTÉMU OSTROVA A ORGANICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ Při pohledu na to jak velké úsilí vynakládají nadnárodní agrární společnosti na zrušení veškerých omezení vývozu a podnikání na Kubě, zaznívají obavy ohledně možného dopadu na křehký ekosystém ostrova a na tamní organické zemědělství. Například Jared Carter, ředitel programu věnovaný Kubě na univerzitě „Burlington College“ ve Vermontu říká: „Domnívám se, že velké nadnárodní zemědělské konglomeráty mají velký zájem na tom, aby se Kuba vrátila zpět do situace padesátých let, kdy by si kubánští zemědělci museli kupovat semena od společnosti Monsanto, stejně tak, jak to musí dělat mnoho zemědělců ve Spojených státech.“ (Bender: 2015)

88

OBAVY Z DOPADŮ NA ZDRAVÍ KUBÁNCŮ A ZMĚNY STRAVOVACÍCH NÁVYKŮ Další obavy, které zaznívají, jsou ohledně dopadu na zdraví Kubánců, které by mohlo být ovlivněno zrušením omezení obchodu, a ty by se daly vyjádřit slovy Tanyi Kerssen, která je koordinátorkou výzkumu a obchodním expertem na Latinskou Americku

z organizace

„Food

First“.

Tania

Kerssen

poukazuje

na

dopad

Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) na potravinový systém v Mexiku. Říká: „V Mexiku máte záplavu levných, industrializovaných potravin, například z kukuřice, které podkopávají živobytí mexickým zemědělcům pěstujícím kukuřici. Tato situace tyto zemědělce pak vyhání hledat obživu do měst, nebo dokonce za hranice vlastní země. Záplava americkými potravinami na Kubě by mohla vyvolat zdravotní krizi mezi Kubánci, kteří jsou v současné době zdravější a žijí déle, než mnohé jejich protějšky v tzv. rozvinutém světě. Mexiko díky implementaci NAFTA zaznamenalo 12% nárůst obezity.“ (Holt: 2015)

Tuto situaci zmínil i respondent číslo 3., kterého jsem citoval již výše: „Po otevření se světu, na Kubu přijde všechno to špatné z USA, přijde chemizace, konzervanty, dobarvování potravin a fast food.“ Pravdou je, že Kubánci velmi rádi jedí maso a „junk-food“ (nezdravou stravu) všeho druhu, což může časem opravdu znamenat problém pro zdraví Kubánců. Respondent číslo 1. řekl, že „by se měli velmi pečlivě promýšlet kroky, které budeme tady na Kubě v budoucnu činit, protože Kubánci by zabíjeli proto, aby mohli jíst v McDonalds“. I když se to na první pohled nemusí zdát, tak Kubánci nejsou nadšenými konzumenty zeleniny, tu jedí buď z donucení, nebo jen jako malý doplněk ke stravě. Respondent číslo 1. k tomu dodal: „Po zlepšení situace po periodo especial jsme museli v naší městské organické zahradě snížit výběr plodin, protože Kubánci nejedí moc rádi zeleninu. Byli jsme tedy nuceni přestat pěstovat některé věci, jako květák, žampiony protože se neprodávali. Jediná zelenina co prakticky pro Kubánce existuje, je rajče, hlávkový salát, okurka, zelí, lilek, mrkev, řepa, fazolky a dalších pár druhů. Ovšem normální salát pro Kubánce znamená salát z hlávkového salátu (Lociky). Kubánci jsou ve stravování velmi konzervativní a chutná jim jen jedna odrůda (Black Seeded Simpson). Proto nikoho tady už ani nenapadne zkusit pěstovat a prodávat nějakou novou odrůdu – ani hlávkového salátu, protože když dáme na trh nějakou nohou odrůdu, tak se 89

okamžitě sníží prodej. Kubánci nechtějí novinky, ani když by ta novinka měla jen jinou barvu. V periodo especial nebylo na výběr, tak se konzumovalo mnohem víc zeleniny než dnes! Teď mají na výběr, tak nechtějí jíst zeleninu. Například čínské zelí se dříve jedlo hodně. V současnosti se sice jí také, ale konzumenty jsou hlavně matky, co mají malé děti, aby tím vylepšili dietu.“ Respondent číslo 4. k tomuto řekl, že má „trochu obavy, že když se na Kubě změní způsob hospodaření a struktura potravy, tak to může vyprodukovat problémy se zdravím obyvatel. Pokud přijdou změny, tak nemáme právo rozhodovat o tom, co ostatní mohou nebo nemohou jíst.“ každý by měl mít svobodu, vybrat si jaké potraviny chce konzumovat. Byla by ovšem velká škoda kdyby na Kubě zanikl unikátní systém organických zahrad.

RIZIKO ZRUŠENÍ PŘÍDĚLOVÉHO SYSTÉMU Jak jsem se již zmínil, v roce 2010 zazněly zmínky o plánu na postupné zrušení přídělového systému. Přídělový systém je sice zastaralý, ovšem na Kubě na něm závisí spousta lidí a celých rodin, pro které by bylo katastrofou, kdyby se tento zrušil bez jakéhokoliv systémového řešení a bez výrazného skokového zvýšení mezd napříč všemi odvětvími po celé Kubě. Respondent číslo 9. vyjádřil obavu z této situace slovy: „Pokud by na Kubě zrušili přídělový systém, tak tu všichni pomřeme.“

RIZIKO NADMĚRNÉHO POUŽÍVÁNÍ CHEMIKÁLIÍ A ZNEHODNOCENÍ ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY Další riziko v návratu k intenzivnímu zemědělství bych viděl v možnosti nadměrného užívání agro-chemikálií, čímž by trpělo životní prostředí Kuby. Respondent číslo 6. to naznačil slovy: „Při nesprávném hospodaření by země mohla trpět monokulturami a kvůli chemikáliím by se půda víc kontaminovala a těžké stroje by napomáhaly erozi. Proto je vždy lepší, když rotují plodiny a používají se staré metody hospodaření a hospodářská zvířata k obdělávání půdy, aby se zlepšovala kvalita půdy.“ Lehkou dostupností tohoto druhu vstupů do zemědělství by se za určitých okolností mohlo stát, že agro-chemikálie budou využívány nadměrně. V současnosti „se chemikálie aplikují v minimálním množství, hlavně když přijde nějaký problém a chemikálie se aplikuje přímo na danou nemoc, po zjištění. Ovšem

90

napřed se diagnostikuje a pak odpovědný úřad předá potřebné chemikálie podle rozlohy postižené oblasti.“ (respondent číslo 7.)

91

VIZE BUDOUCNOSTI ZEMĚDĚLSTVÍ NA KUBĚ

Budoucnost kubánského zemědělství je otázka s velkým otazníkem, na kterou v současnosti ještě prakticky nikdo nezná odpověď. Existují však domněnky, které by mohly budoucnost trochu přiblížit. Obecně se však dá říct, že Kubánci vidí jejich budoucnost pozitivně takřka ve všech směrech. Z odpovědí vyplynulo, že budoucnost kubánského zemědělství vidí takto:

SPOLUEXISTENCE INTENZIVNÍHO A ORGANICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ Na otázku, jak vidí budoucnost zemědělství, mi respondent číslo 1. odpověděl „Produkce potravy na Kubě je stále základním problémem, protože poptávka je mnohem vyšší, než nabídka. Myslím, že se tak organické produkci potravin časem dostane zasloužené úcty. Ovšem předpokládám, že až začnou přicházet velké nadnárodní koncerny a produkovat levné potraviny na chemickém základě, budou se muset oba způsoby hospodaření naučit spolu-existovat. Intenzivní zemědělství produkuje více, vlastně ve spoustě odvětví produkuje stejně jako organické zemědělství, ale v intenzivním zemědělství se lépe kontrolují epidemie, protože si připraví svůj koktejl chemikálií a tím kontrolují problém a ochrání svou úrodu. V případě organického zemědělství musíš dávat velký pozor a hodně kontrolovat abys vše podchytil již v zárodku. Tento rozdíl bude organické hospodářství zdražovat, jelikož je náročnější na lidskou práci. Časem budeme nuceni přistoupit k trhu, kde budou organické a neorganické produkty existovat vedle sebe. A stejně jako všude na světě, ten kdo bude mít peníze na to, aby si mohl dovolit jíst dobře, tak si koupí to organické. V současné situaci na Kubě nikdo tento rozdíl nevidí a neplatí za organické nebo neorganické, platí prostě za jakékoliv jídlo, protože nyní tento rozdíl není na Kubě vnímán a navíc není ani kultura konzumování organické potravy. Pro Kubánce to je prostě jídlo, které je dostupné a nikdo se nedívá, jestli je nebo není organické. Myslím si tedy, že organické farmy budou i v budoucnu existovat, jen budou mít jiný status.“ Respondent také tvrdí, že pro organické zahrady se prakticky nic nezmění, jelikož budou používat stále stejné metody hospodaření a z jeho rozhovoru také

92

vyplynulo, že „by v budoucnu měl rád i větší kontrolu nad semeny, které jim stát dodává“.

INTENZIVNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ A GMO Většina respondentů se domnívá, že zemědělství se s přílivem nových technologií značně zintenzívní a vyjádřili i domněnku, že se budou používat geneticky upravené plodiny. Respondent číslo 2. říká, že „Zemědělství se rozhodně bude víc mechanizovat a budou se používat nové technologie včetně chemikálií a GMO. Ale nemám strach, že by po tolika letech fungování zmizely organické zahrady“

Respondent číslo 6. to vidí pozitivně „V zemědělství budeme mít tolik práce, že se nám nové technologie a stroje budou hodit a vzhledem k tomu, že jak doufám bude zrušeno bloqueo, tak se nám zlevní i vstup.“ na otázku, jestli nemá strach z nadměrného užívání chemikálií, odpověděl: „Ten kdo chce zneužívat půdu, ten ji bude zneužívat vždy, a chemie je drahá, tak věřím, že ji téměř všichni budou používat s rozmyslem.“

Respondent číslo 7. říká: „chybí nám tu technologie, tak spousta zemědělců bude nadšená z nových možností jak získat vyšší úrodu.“ A respondent číslo 8. poznamenal: „Myslím, že až se vše uvolní tak na Kubu přijdou americké firmy a vše se vrátí tam, kde bylo zemědělství v padesátých letech, s tím rozdílem, že navíc k tomu budeme mít GMO.“ O geneticky upravených plodinách se zmínili i respondenti číslo 3. a 5., kteří shodně viděli budoucnost zemědělství v příchodu společností jako je Monsanto a jemu podobným, kteří na Kubě protlačí pěstování GMO, což respondent číslo 3. komentoval dost kategoricky slovy: „Budoucnost Kuby je stejná, jako současnost USA. Stane se z nás kolonie nadnárodních korporací jako Monsanta a jemu podobných. Budeme rádi, když přežije pár organických zahrad.“

OMEZENÍ ČERNÉHO TRHU Je také dost víc než jisté, že uvolněním trhu se změní obchodní síť Kuby a že díky novým možnostem se zlepší zásobování a rozšíří sortiment v obchodech a uvolní se i doprava mezi provinciemi. Tato situace by měla mít i zásadní vliv na černý trh, 93

který na Kubě v současnosti kvete. Z nelegálního trhu, tak dozajista zmizí (pro nás) běžné potraviny, jako je například hovězí maso a mořské plody.

Respondent číslo 5. řekl“ „Kuba je skanzen, který patří do knížek a kde stále zatím je všeho nedostatek. My tak strávíme často celé dny hledáním toho, co potřebujeme, přes známé a na ulici. Ale vypadá to, že se brzy vše změní a konečně si budu moct jít koupit rybu do normálního obchodu, jak civilizovaný člověk.“

Respondent číslo 2. říká: „Situace dospěla to takové míry neúnosnosti, že už i vláda si musí být vědoma, že to tak dál nejde. Existuje sice spousta lidí, kteří ze současné situace a černého trhu nesmírně profituje, ti se také budou změnám bránit, ale normální lidi jsou na Kubě ze všeho už tak unavení a naštvaní, že si i ti nahoře určitě uvědomují a mají strach, aby to neprasklo. Proto nechají přijít alespoň částečné změny, aby mohli lidé trochu důstojně žít, bez toho aby museli každý den všechno shánět na černém trhu, někde na ulici.“ Respondent číslo 1. se vyjádřil takto: „Dny černého trhu jsou doufám již sečteny. Nemůže to tak přece trvat věčně, když všechny země kolem nás fungují normálně.“

KUBÁNSKÁ PŮDA SE NEPRODÁ! V čem ale měli všichni respondenti úplně jasno, je že zemědělská půda na Kubě se za žádných okolností neprodá do cizích rukou. Například respondent číslo 7. to vyjádřil slovy: „Kubánská země se nikdy neprodá! Podívej se, co jsme tím málem, co tu máme, dokázali vyprodukovat! Pro nás Kubánce je naše země svatá, už jen proto, že generace Kubánců pro tuto zemi umírali.“

Nebo respondent číslo 6. „Politika Kuby rozhodně není prodávat zemědělskou půdu, to je národní bohatství a to se neprodává!“ Vesměs všichni respondenti se vyjadřovali v tom smyslu, že kubánská země není na prodej, z čehož byla cítit i značná hrdost na vlastní zemi, hrdost, která je na Kubě všudypřítomná i přes všechny nesnáze a problémy, které obyvatele tohoto krásného ostrova sužují.

94

DOPADY UVOLŇOVÁNÍ VZTAHŮ MEZI USA A KUBOU NA KUBÁNSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

OČEKÁVÁNÍ VELKÁ, ZMĚNY TÉMĚŘ ŽÁDNÉ Dle mých zjištění výraznější hmatatelné změny na Kubě v současnosti stále ještě neprobíhají, nebo nejsou znatelné. Samotní Kubánci kromě zvýšeného zájmu zahraničních investorů a většího počtu turistů přijíždějících na Kubu žádné změny nepociťují, i když jsou plni očekávaní a nadějí. Větší počet turistů je tak pravděpodobně jediná hmatatelná změna, kterou pociťují i zemědělci zvýšením poptávky po jejich produkci z odvětví spojených s cestovním ruchem.

Nejlépe to z mého pohledu vyjádřil respondent číslo 6., který v rozhovoru řekl: „Vláda dělá pomalu kroky k tomu, aby se vztahy mezi Kubou a USA normalizovaly a lidé se na to dívají s nadějí. Díky změnám přijíždí na Kubu čím dál tím více turistů z celého světa, což je pro Kubu dobré, i pro zemědělce, kteří mají smlouvy o dodávkách pro hotely a restaurace, protože když přijede více turistů, tak prodají lépe svou produkci. Nedávno přijel z USA na Kubu majitel farmy s největší produkcí kukuřice a rýže aby zjistil situaci na trhu a do čeho by se dalo investovat. Problém je, že Kubu vše stojí kvůli bloqueu několikanásobně víc, než jiné země. Což se ještě stále nezměnilo. Na Kubě se toho ještě moc nemohlo změnit, protože tato politika Spojených států stále zůstává v platnosti.“ Respondent číslo 4. to vyjádřil slovy: „zatím však žádné změny nepřišly a ani nejsou vidět.“

Mám za to, že pro běžného člověka nebo zemědělce pravděpodobně bude ještě nějaký čas trvat, než jakékoliv případné změny pocítí v profesním, či osobním životě. Což může trvat i déle než bude nezbytně nutno, protože jak podotkl respondent číslo 7. „Problém je trochu v tom, že změny jsou velmi pomalé a navíc někteří politici jsou proti změnám.“

Změny se tak mohou komplikovat, jelikož se zdá, že existují skupiny osob, které ze současné situace na ostrově těží a navíc se zdá, že mají na i moc k tomu aby

95

případné změny zpomalily nebo pozastavily. Zmínku o těchto zájmových skupinách jsem zaznamenal v rozhovoru s respondentem číslo 8.: „Ti co nakupují, to nechají převézt do měst a přeprodají to dál překupníkům, kteří prodávají dál na ulici. Což je soukromá síť pracující efektivně a využívající možností kubánského zemědělství a stát tak neprodá nic. A tady na Kubě jsou milionáři, co si mohou dovolit takto fungovat. Je to věc, kterou dělají i vysocí státní úředníci, takže kdyby někdo toto chtěl dělat oficiálně, tak ho ti nahoře zničí. Je spousta lidi, kterým se tato situace náramně hodí. Všechno je tu zmonopolizované, z čehož těží jen hrstka vlivných.“ K výraznějším změnám dozajista dojde, otázkou však zůstává kdy.

HLAVNÍ PŘEKÁŽKA ZMĚN – „EL BLOQUEO“ I když na Kubě již některé zahraniční firmy operují, jak to ostatně řekl respondent číslo 7. v rozhovoru: „V současnosti jsou tu už Číňané, kteří na Kubě investují už 5 let do produkce rýže. Číňané sem přivezli technologii a stroje, ale práci zastávají Kubánci. Na Kubě chybí hlavně technologie, abychom tak mohli dosahovat lepších výsledků v úrodě. Myslím, že až se otevřou dveře všem těm změnám a skončí bloqueo, tak přijdou firmy ze zahraničí. Chemikálie a ostatní vstupy do zemědělství se importují od několika zahraničních firem. Občas tyto komodity dodává i někdo, kdo kvůli sankcím nemůže, tak to prodává pod jiným jménem a značkou, aby se tak vyhnul postihu. Přicházejí i věci z USA, ale vždy přes jinou zem. Proto se Kubě všechno tak prodraží. Ale firmy co to vyrábějí, chtějí vždy prodat a tak hledají cestu, jak se na Kubu dostat.“, tak i přesto většina dotazovaných viděla největší překážku změn na Kubě ve stále trvajícím obchodním embargu Spojených států tzv. „Bloqueo“, což se dá opět vyjádřit slovy respondenta číslo 7. „Bloqueo nás stále hodně přiškrcuje, kdyby se věci změnily, tak by nám to určitě hodně pomohlo a spoustu věcí zjednodušilo.“ A respondent číslo 6., kterého jsem citoval již výše: „Na Kubě se toho ještě moc nemohlo změnit, protože tato politika Spojených států stále zůstává v platnosti.“ Respondent číslo 10. to vyjádřil slovy: „bloqueo je hlavním problémem v urovnání vztahů mezi oběma zeměmi. Zatím bloqueo stále platí, ale snad se vyjedná uvolnění a pak možná nějaká spolupráce začne.“

96

Toto přesvědčení ostatně i potvrzují zkoumané texty ze Spojených států, které tuto domněnku potvrzují. Jako například text vypracovaný pracovní skupinou výboru pro zahraniční vztahy Spojených států amerických, kde – jak jsem již uvedl výše – bylo vydáno doporučení (Kerry a kol. 2009) k přezkoumání efektivity některých zákonů Spojených států vůči Kubě. V září 2014 pak Washington navštívili zástupci organizace „Illinois Cuba Working Group“ („Pracovní skupina Illinois-Cuba“) ve snaze přesvědčit kongres a prezidenta Obamu o přínosu uvolnění tohoto omezení. Ze strany zemědělských a potravinářských kruhů také přichází pravděpodobně nejsilnější tlak na změnu politiky vůči Kubě, které ve Spojených státech lobují za co nejrychlejší zrušení omezení obchodu s Kubou (Bender: 2015). A podle dostupných zpráv se tento tlak stupňuje a dokonce i ministr zemědělství Spojených států Thomas Vilsack hledá způsoby, jak i přes stávající omezení zapříčiněné stále trvajícím embargem zvýšit prodeje zemědělských produktů ze Spojených států na Kubě (Diario de Cuba: 2015).

PŘEDPOKLÁDANÝ VLIV ZMĚN NA KUBÁNSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Podle mých zjištění se zdá, že v nejbližších letech – po prohloubení změn politiky Spojených států vůči Kubě – pravděpodobně proběhne v první řadě zlevnění vstupů do zemědělství a posléze v průběhu několika let nastane intenzifikace a modernizace kubánského zemědělství. Na změny ostatně také tlačí americké firmy zabývající se zemědělstvím a potravinářstvím, které v kubánském trhu vidí nové příležitosti investic a exportu. Respondent číslo 6. to komentoval popisem nedávné události: „Nedávno přijel z USA na Kubu majitel farmy s největší produkcí kukuřice a rýže aby zjistil situaci na trhu a do čeho by se dalo investovat, aby tak mohl zavézt nové způsoby hospodaření, přivézt novou techniku, semena, technologické postupy atd.“

SNÍŽENÍ CEN Zvýšení exportu bude mít pravděpodobně i za následek snížení cen potravin a nejrůznějších v současnosti těžko dostupných komodit, jelikož Kubánský trh pravděpodobně zaplaví levné exporty ze Spojených států amerických. Čímž by se relativně zlepšilo i zásobování a pravděpodobně by se tímto krokem značně snížil i podíl „černého trhu“ a šedé ekonomiky na kubánském trhu. 97

VZNIK KULTURY KONZUMACE ORGANICKÝCH POTRAVIN Změna pravděpodobně nastane i ve výraznějším vnímání rozdílu mezi konvenčním a organickým zemědělstvím, jak to naznačil respondent číslo 1. Tímto také na Kubě vznikne i nová kultura vědomé a cílené konzumace organických potravin, které

budou pravděpodobně i dražší, než

konvenčně

pěstované

plodiny.

Pravděpodobně i dojde ke zvýšení zájmu o tuto problematiku mezi Kubánci. S tímto fenoménem dozajista přijde i vznik protipólu v podobě „Junk-Food Generation“10, což bude mít pravděpodobně i negativní vliv na zdraví části populace Kuby.

ZÁNIK PŘÍDĚLOVÉHO SYSTÉMU Domnívám se, že dojde na obávané zrušení kubánského přídělového systému, jehož zánik již před několika lety avizovala i kubánská vláda. Tento systém bude muset být nahrazen jiným systémovým řešením, aby se zabránilo katastrofě v podobě podvýživy nejchudší části obyvatelstva.

ZVÝŠENÍ ZAMĚSTNANOSTI Nové investice do zemědělství budou mít dozajista vliv i na vytvoření nových pracovních míst jak v zemědělství, tak i jiných odvětvích. Bude pravděpodobně zájem o kvalifikované

pracovníky.

Zvýšená

poptávka

po

pracovní

síle

bude

mít

pravděpodobně i vliv na tlak v oblasti mzdové politiky, tím by se také mohly v kubánském zemědělství zvýšit mzdy. Podle oficiálních údajů, byla na konci roku 2012 míra nezaměstnanosti na Kubě 3,8 % (El Nuevo Herald: 2015).

DECENTRALIZACE Změny

povedou

pravděpodobně

také

k decentralizaci

zásobovacích

a prodejních kanálů v zemědělství a státní agentura ACOPIO a ji podobné státní organizace držící monopol v mnoha oblastech buď zaniknou, nebo budou nucené projít značnou restrukturalizací.

10

Generace konzumentů nezdravých potravin 98

ZAMĚŘENÍ NA EXPORT A DIVERZIFIKACE Předpokládám, že dojde k zaměření kubánského zemědělství na export i jiných, než tradičních exportních komodit jako jsou cukr, káva a tabák. Čímž by došlo k diverzifikaci produktů, které by kubánští zemědělci pěstovali.

GMO A PRODEJ ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY Domnívám se také, že Kubánská vláda přehodnotí své nedávné rozhodnutí o zastavení experimentu s geneticky upravenou kukuřicí od firmy Monsanto. Časem tak podlehne tlakům nadnárodních koncernů a minimálně v některých oblastech povolí pěstování GMO plodin. Myslím si také, že v budoucnu se kubánská vláda rozhodne i k uvolnění prodejů zemědělské půdy.

99

ZÁVĚR Kuba má za sebou bouřlivou a nelehkou historii plnou zvratů a změn a v současnosti tomu není jinak. Nejmarkantnější zvraty v posledních více než pěti dekádách byly ve vztazích Kuby a Spojených států amerických, což potvrzují i události posledního roku. Dne 17. prosince 2014 došlo k oznámení prezidentů Baracka Obamy a Raúla Castra o uvolňování vztahů mezi Spojenými státy americkými a Kubou a od toho dne se nenápadně mění situace prakticky každý den, i když to zatím není v reálném životě běžných Kubánců znát.

Kubánce sužují již několik desetiletí stále stejné každodenní problémy a hoří nedočkavostí po jakýchkoliv změnách, které by mohly zlepšit jejich situaci. V oznámení obou prezidentů tak spatřovali vidinu rychlých změn, které i po roce podle běžných Kubánců nepřicházejí. Ovšem to co není vidět na povrchu, o to více bují pod povrchem. Ve Spojených státech tak nejrůznější asociace a sdružení čím dál více lobují za změny politiky vůči Kubě a za úplné zrušení embarga, které nedovoluje americkým, i jiným firmám svobodně s Kubou obchodovat a podnikat, protože by se porušením tohoto omezení vystavovaly riziku velkých postihů. Poslední rok však ukázal, že se situace mění a spousta hlavně amerických firem chce být u toho, až se kubánský trh plně otevře. V posledním roce se ze Spojených států na Kubu vydalo mnoho delegací a zástupců zahraničních firem aby si tak připravili půdu pro rychlý nástup po případných změnách. V mé diplomové práci jsem se snažil odpovědět na hlavní výzkumnou otázku „jaké dopady na kubánské zemědělství má, či případně bude mít uvolňování vztahů mezi USA a Kubou“, která byla doprovázena dílčími otázkami, které mi měly pomoci ve výzkumu nalézt odpověď na hlavní otázku.

V současnosti je sice stále ještě těžké s jistotou říci, jak bude kubánské zemědělství v blízké či vzdálenější budoucnosti vypadat, ovšem existují již určité náznaky toho, jak by se tento sektor a na něj napojená odvětví mohly vyvíjet. V mém výzkumu jsem se snažil o vytvoření uceleného obrazu toho, jaká je v současnosti situace na Kubě a co se děje v politice Spojených států vůči Kubě.

100

Pro účel pochopení kontextu a přiblížení celkové situace na Kubě jsem čtenářům v teoretické části výzkumu nejprve popsal Kubu, její současnou situaci a život obyčejných Kubánců. Pro doilustrování jsem také stručně popsal historii zemědělství a historii kubánsko-amerických vztahů, jejich vývoj a důsledky. V teoretické části jsem také popsal výzkumné metody a soubory.

V praktické části diplomové práce jsem se pak nejprve snažil pomocí analýzy o popis současných problémů spojených s produkcí potravin a zásobováním na Kubě. V této části výzkumu jsem zjistil, že pravděpodobně nejzávažnějším problémem je nedostatek finančních prostředků na investice a nákup základních potřeb, což je navíc umocněno vysokými cenami na Kubě. Závažným problémem je také váznoucí zásobování a nedostatek prakticky čehokoliv. Jak se podle mých zjištění zdá, tato situace je hlavně důsledkem „Bloquea“ (embarga Spojených států vůči Kubě). Tato situace nedostatku pak vede k masivnímu rozrůstání nekontrolovaného černého trhu, který prakticky supluje běžnou obchodní síť na Kubě. Protože na Kubě jsou také velmi malé měsíční výdělky (mezi 250-700 kubánských pesos/korun českých), což Kubánce nutí hledat si jiné zdroje obživy, a to má také vliv na nedostatek pracovních sil v zemědělství a jiných málo atraktivních oborech. Problémem v kubánském zemědělství se zdá být také kvalita zemědělské půdy.

I když kubánská vláda využívá „Bloqueo“ jako omluvu na cokoliv co na Kubě nefunguje nebo se nedaří, tak i přesto jsem došel k závěru, že embargo je zásadní překážkou změn a zlepšení situace na Kubě. Existují skupiny, které toho hojně využívají ke svému obohacení a změnu si tak nepřejí. Ovšem valná většina populace i profesionálů v zemědělství na jakékoliv změny čekají, protože se zdá, že zrušení „Bloquea“ a změna politiky Spojených států by měly za následek zpřístupnění nových technologií, snížení cen a zlepšení celé situace na Kubě. Já se také domnívám, že změny, které nastanou po zrušení embarga, ovlivní celou škálu oblastí života na Kubě jak soukromého, tak i profesního. Z mých zjištění tak předpokládám, že i přes intenzifikaci kubánského zemědělství nezaniknou městské organické zahrady, ale pravděpodobně dojde ke vzniku nové „kultury konzumace organických potravin“, kde 101

si lidé budou více uvědomovat rozdíly v kvalitě a přidané hodnotě těchto potravin. S nástupem levných potravin pak dozajista přijde i vznik tzv. „Junk-Food Generation“, což bude pravděpodobně mít i negativní vliv na zdraví části populace ostrova. Zdá se také, že vlivem nových faktorů zanikne stávající přídělového systém, který bude muset být nahrazen jiným systémovým řešením. V prvotní části změn a přílivu kapitálu pravděpodobně dojde i ke zvýšené poptávce po kvalifikované pracovní síle a ke zvýšení mezd v některých oborech. Změny a následná liberalizace by také mohly vést k decentralizaci mnoha odvětví a k zániku, či restrukturalizaci některých státních institucí a podniků. Zdá se, že velká část kubánského zemědělství se pak zaměří na export i v jiných, než tradičně exportních komoditách a tím by mohlo dojít k diverzifikaci v zemědělské produkci. Kuba také již v minulosti experimentovala s geneticky upravenými plodinami, tento výzkum byl však v červnu tohoto roku (2015) zastaven a bylo oznámeno, že Kubánská vláda zatím neuvažuje o obnovení používání GMO semen. Domnívám se však, že v budoucnu kubánská vláda toto rozhodnutí přehodnotí.

102

ZKRATKY ACOPIO

Kubánská Státní agentura pro zadávání zakázek a distribuce

ANAP

Národní asociace drobných zemědělců

CADECA

Státní směnárna valut

CCS

Družstva služeb a půjček

CUC

konvertibilní kubánské peso

CPA

Družstva zemědělské výroby

CUP

kubánské peso

EJT

Mládežnická jednotka práce (pracovní oddíl, který je součástí kubánské armády.

GMO

Geneticky upravené organismy

GPO

Státní úřad Spojených států pro zveřejňování zpráv

MZV

Ministerstvo zahraničních věcí

NAFTA

Severoamerická dohoda o volném obchodu

NDDA

Ministerstvo zemědělství Severní Dakoty

ONEI

Kubánská Státní statistická kancelář

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

TRD

Obchodní řetězec pro nákup v CUC

TWEA

Zákon o obchodu s nepřítelem

UBPC

Základní Jednotky pro družstevní produkci

USD

Americký dolar

103

SEZNAM TABULEK Průměrné roční hodnoty oxidu siřičitého (SO2) koncentrace ........................................ 23 Průměrné roční hodnoty oxidu dusičitého (NO2) Koncentrace ..................................... 23 pH srážek v roce 2014 ..................................................................................................... 23 Složení kubánského dovozu zemědělských produktů v letech 2012-2014 .................... 35 Obchodní bilance Kuby (vývoz, dovoz, saldo)................................................................. 35 Obchodní bilance mezi USA a Kubou .............................................................................. 36 Obchodní bilance mezi USA a Kubou za rok 2015 .......................................................... 37 Statistické údaje o kubánském zemědělství ................................................................... 53

104

JMENNÝ REJSTŘÍK Batista Fulgencio 32 Bender 90, 99 Berg 16 Block John R. 80, 84 Bolton John 34 Bush George W. 33 Carter Jared 88 Carter Jimmy 34, 35, 49 Castellanos Dimas 77 Castro Fidel 7, 25, 30, 31, 33, 44, 47, 48 Castro Raúl 9, 25, 32, 33, 34, 49, 100 Clinton Bill 48 Corbinová 12, 13, 14, 20, 58 DeYoung 75 Eisenhower Dwight D. 30, 47 Espy Mike 77 Estrada Palma Tomas 29 Fernández 68, 71, 73 Fernández G. M. 72 Flake Jeff 33 Goehring Doug 80 Gomez Jose Miguel 29 González Centeno 25 Gonzalez Elian 32 Guerra 62 Guevara Ernesto „Che“ 30 Hahnemann Samuel 82 Helms-Burton 32, 48 Hendl 13, 14, 15, 20, 58

105

Hillyard 48 Holt 89 Holt-Gimenez 8 Howe 47 Hufbauer 47 Johnson Lyndon B. 31 Johnson Samuel 5 Kennedy John F. 30, 31, 47 Kerry 75, 97 Kerssen Tania 89 LeoGrande 76 Machado Gerardo 30 McMinimy 79 Miller 48 Miovský 17 Muñiz Olegario 73 Muñoz 54 Murphy 8, 40, 42, 45 Nixon Richard 30 Obama Barack 9, 25, 33, 34, 49, 75, 76, 97, 100 Opartný 40, 41, 43 Pemberton 50, 86 Pérez 26, 27, 57 Pérez-López 7 Pfeiffer 8 Piña 28 Reagan Ronald 47 Renwick 10, 49 Ritter 7 Rodríguez 29 Rodriguez Gustavo 78 Rodríguez Turiño 27 106

Rosset 8 Rybová 22 Sinclair 9 Strauss 12, 13, 14, 20, 58 Thompson 9 Torrincelli 43, 48 Viljoen 47 Vilsack Thomas 78, 86, 97 Vízdalová 22 Whitefield 78

107

BIBLIOGRAFIE

BBC News, 2012: Timeline: US-Cuba relations. Webová stránka BBC News, http://www.bbc.com/news/world-latin-america-12159943 . *Staženo 5. 10. 2015] Bender, B., 2015: Agriculture giants bid to lift Cuba curbs. Bosrton Globe, Dostupné na: https://www.bostonglobe.com/business/2015/02/06/loosening-trade-rules-fuelsdebate-over-fate-cuba-system-small-organicfarms/J3YrKO34cCwwRxjO0V9cXL/story.html *Staženo 4. 12. 2015+ Block J. 2015; Cuba. Webová stránka John Block Reports, http://www.johnblockreports.com/web/reports/show/cuba . *Staženo 3. 12.2015] Block, J. R. a Espy, M., 2015: Cuba: Begin a new economic era with agriculture. The Hill, Dostupné na: http://thehill.com/blogs . *Staženo 3. 10. 2015] Bruce L. Berg, B. L. 2001; Research Methods For The Social Sciences. A Pearson Education Company, Needham Heights BusinessInfo, 2015: Kuba: Zahraniční obchod a investice. Webová stránka BusinessInfo.cz, http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/kuba-zahranicni-obchod-ainvestice-18885.html . *Staženo 6. 10. 2015] Castellanos, D., 2014: 17 de mayo: necesidad de una nueva reforma agraria. Diario de Cuba, Dostupné na: http://www.diariodecuba.com/cuba/1400318525_8616.html . *Staženo 2. 12. 2015+ CEPAL, 2015: Wither the Agricultural Sector in the Caribbean?. Webová stránka Comisión Económica para América Latina (CEPAL), http://www.cepal.org/portofspain/noticias/paginas/2/9792/issue19.pdf . *Staženo 10. 11. 2015] CFR, 2014: U.S.-Cuba Relations. Webová stránka Council on foreign Relations, http://www.cfr.org/cuba/timeline-us-cuba-relations/p32817 . *Staženo 5. 10. 2015] cuba.cu, 2015: México y Cuba fortalecen cooperación agroalimentaria. Webová stránka cuba.cu, http://www.cuba.cu/noticia/archivo_noticia/2015-11-24/mexico-ycuba-fortalecen-cooperacion-agroalimentaria/28869 . *Staženo 2. 12. 2015] Dale Allen Pfeiffer, D. A., : Cuba-A Hope. Webová stránka From The Wilderness, http://www.fromthewilderness.com/free/ww3/120103_korea_2.html *Staženo 12. 9. 2015]

108

DeYoung, K.; 2009; U.S. Removes Almost All Restrictions on Family Visits to Cuba. Washington Post, Dostupné na: http://www.washingtonpost.com/wpdyn/content/article/2009/09/03/AR2009090303810.html *Staženo 3. 12. 2015] Diario de Cuba, 2015: El Gobierno de EEUU muestra interés por la agricultura orgánica cubana. Webová stránka Diario de Cuba, http://www.diariodecuba.com/cuba/1447367332_18090.html Diario de cuba, 2015: Funcionario de EEUU busca fórmulas para aumentar las ventas agrícolas a Cuba. Webová stránka Diario de cuba, http://www.diariodecuba.com/cuba/1447411437_18095.html . *Staženo 3. 12. 2015] EcuRed, 2015: Agricultura sostenible en Cuba. Webová stránka EcuRed, http://www.ecured.cu/index.php/Agricultura_sostenible_en_Cuba#Evoluci.C3.B3n_de _la_Agricultura_en_Cuba . *Staženo 7. 10. 2015] EcuRed, 2015: EJT. Webová stránka EcuRed, http://www.ecured.cu/EJT . *Staženo 9. 11. 2015] El Nuevo Herald, 2013: Tasa de desempleo en Cuba aumentó en primer semestre del año, según ministro, Webová stránka El Nuevo Herald, http://www.elnuevoherald.com/ultimas-noticias/article2024205.html . *Staženo 4. 12. 2015] FAO, 2015: Statistics. Webová stránka Food And Agriculture Organization Of The United Nations, http://faostat.fao.org/site/377/DesktopDefault.aspx?PageID=377#ancor . *Staženo 14. 10. 2015] Fernández, G. M. 2015: ¿Son productivos los suelos en Cuba?. Oncuba, Dostupné na: http://oncubamagazine.com/ciencia/son-productivos-los-suelos-en-cuba/ . *Staženo 1. 12. 2015] González Centeno, Alejandra, 2015: Cuba y EE. UU. Historia de dos países. Webová stránka La Prensa, http://www.laprensa.com.ni/2015/07/12/internacionales/1865369cuba-ee-uu-historia-dos-paises . *Staženo 1. 10. 2015] GovTrack, 2015: H.R. 5323 (102nd): Cuban Democracy Act of 1992. Webová stránka GovTrack, https://www.govtrack.us/congress/bills/102/hr5323 . *Staženo 9. 11. 2015] GPO, 2014: Electronic Code Of Federal Regulations. Webová stránka Government Publishing Office, http://www.ecfr.gov/cgi-bin/textidx?tpl=/ecfrbrowse/Title31/31cfr515_main_02.tpl . *Staženo 27. 1. 2015+ Granma, 2014: Ley No. 118, Ley de la Inversión Extranjera. Granma. Dostupné na: http://www.granma.cu/file/pdf/2014/04/16/G_2014041609.pdf. *Staženo 1. 12. 2015]

109

Guerra, W., 2013: El misterio de comer en Cuba. Webová stránka El Mundo, http://www.elmundo.es/blogs/elmundo/habaname/2013/05/09/el-misterio-decomer-en-cuba.html . *Staženo 30. 11. 2015] Hendl, J., 2005: Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Portál, Praha Hillyard, M., Miller, V, 1998: Cuba and the Helms-Burton Act. Great Britain. Parliament. House of Commons, s. 23-27, Dostupné na https://web.archive.org/web/20000819014257/http://www.parliament.uk/commons/ lib/research/rp98/rp98-114.pdf . *Staženo 30. 1. 2015+ Holt, S., 2015; Will That Trip to Havana You’re Planning Ruin Cuba’s Organic Farming System?. Webová stránka Take Part, http://www.takepart.com/article/2015/01/19/cuba-organic-farming-ag-export-market . *Staženo 4. 12. 2015+ Holt-Gimenez E., a Rosset, P., 2015: Ten Reasons Why the Rockefeller and the Bill and Melinda Gates Foundations’ Alliance for Another Green Revolution Will Not Solve the Problems of Poverty and Hunger in Sub-Saharan Africa. Webová stránka Food First, http://www.foodfirst.org/files/pdf/policybriefs/pb12.pdf *Staženo 12. 9. 2015+ Hufbauer, Gary C., 2011: Case Studies in Economic Sanctions and Terrorism, Case 60-3, US v. Cuba. Peterson Institute for International Economics, Dostupné na: http://www.iie.com/publications/papers/sanctions-cuba-60-3.pdf. *Staženo 27. 1. 2015] Kerry, J. F. a Committee On Foreign Relations, 2009: Changing cuba policy - in the United States national interest. U.S. Government Publishing Office (GPO), Dostupné na: http://www.gpo.gov/fdsys/pkg/CPRT-111SPRT47260/html/CPRT111SPRT47260.htm . *Staženo 30. 11. 2015] LeoGrande, W. M., 2013: The Cuba Lobby. Foreign Policy, Dostupné na: http://foreignpolicy.com/2013/04/12/the-cuba-lobby/ . *Staženo 1. 12. 2015+ Martí noticias, 2015: Disminuyen alimentos de la libreta de racionamiento en Cuba. Webová stránka Martí noticias, http://www.martinoticias.com/media/video/cubadisminuye-alimentos-en-la-libreta-de-racionamiento/105787.html . *Staženo 5. 10. 2015] McMinimy, M. A. 2015; U.S. Agricultural Trade with Cuba: Current Limitations and Future Prospects. Congressional Research Service, Dostupné na: https://www.fas.org/sgp/crs/row/R44119.pdf . *Staženo 2. 12. 2015] Miovský, M. 2006: Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Grada Publishing, a.s., Praha

110

Muñoz Rubio, J., 2004: Alimentos transgenicos Ciencia, ambiente, y mercado un debate abierto, UNAM Mexico Murphy, C., 1999: Cultivating Havana: Urban Agriculture and Food Security in in the Years of Crisis. Institute For Food and Development Policy. Monroe, USA. MZV, 2015: Kuba. Webová stránka Ministerstvo Zahraničních Věcí, http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/stredni_amerika/kuba/index.html . *Staženo 25. 9. 2015] NDDA, 2015: North Dakota delegation returns from Cuba trade mission. Webová stránka North Dakota Deparment of Agriculture, http://www.nd.gov/ndda/news/north-dakota-delegation-returns-cuba-trade-mission . *Staženo 3. 12. 2015] ONEI, 2015: Anuario Estadístico De Cuba. Webová stránka Oficina Nacional de Estadística e Información, http://www.one.cu/aec2014.htm *Staženo 3. 2. 2015] Opatrný, J., 2002: Stručná historie států - Kuba. Libri, Praha Pemberton, C. 2006; Agricultural development and employment in the Caribbean: Challenges for the future. International Labour Organization, Dostupné na: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---americas/---ro-lima/---sroport_of_spain/documents/meetingdocument/wcms_306202.pdf *Staženo 20. 11. 2015] Pérez, Yusnaby, 2014: La libreta de racionamiento en Cuba. Webová stránka Yusnaby Post, , http://yusnaby.com/yusnaby-perez-la-librera-de-racionamiento-en-cuba/ . *Staženo 1. 10. 2015] Pérez, Yusnaby, 2015: Prohibiciones más absurdas en Cuba. Webová stránka Yusnaby Post, , http://yusnaby.com/las-25-prohibiciones-mas-absurdas-en-cuba/ . *Staženo 22. 11. 2015] Pérez-López, J., Murillo S., 2003: El interminable periodo especial de la economía cubana, Foro Internacional, roč. 43, č. 3, str. 567-570. Piña, María Carolina, 2010: 2011 empezará con más recortes a los subsidios. Webová stránka rfi espanol, http://www.espanol.rfi.fr/americas/20101231-2011-empezaracon-mas-recortes-los-subsidios . *Staženo 4. 10. 2015] Redacción Digital, 2014: Actualizados datos de migración interna en Cuba. Webová stránka granma, http://www.granma.cu/cuba/2014-09-29/actualizados-datos-demigracion-interna-en-cuba . *Staženo 30. 11. 2015] Renwick, D., 2015: U.S.-Cuba Relations. Webová stránka Council on foreign Relations, http://www.cfr.org/cuba/us-cuba-relations/p11113 . *Staženo 2. 2. 2015]

111

Ritter, A., Rowe, N., 2002; Cuba: from "dollarization" to "euroization" or "peso reconsolidation"?. Webová stránka Highbeam Business, http://business.highbeam.com/425060/article-1G1-87374750/cuba-dollarizationeuroization-peso-reconsolidation *Staženo 12. 10. 2015]. Rodríguez Turiño, Yaima, 2015: La libreta, todavía un subsidio necesario. Webová stránka Cuba Sí, http://cubasi.cu/cubasi-noticias-cuba-mundo-ultimahora/item/35470-la-libreta-todavia-un-subsidio-necesario . *Staženo 3. 10. 2015] Rybová, I., Vízdalová, I., 2009: Atlas světa. Knižní klub, Praha Sinclair, M., a Thompson, M., 2001: Cuba, Going Against the Grain: Agricultural Crisis and Transformation. Webová stránka Oxfam America, http://www.oxfamamerica.org/pdfs/cuba/reformingag.pdf . *Staženo 3. 3. 2015] Strauss, A., Corbinová, J., 1999: Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Albert, Boskovice Tele Sur, 2015: EE.UU. multa a banco francés por violar bloqueo a Cuba. Webová stránka Tele Sur TV, http://www.telesurtv.net/news/EE.UU.-multa-a-banco-frances-por-violarbloqueo-a-Cuba-20151020-0047.html . *Staženo 1. 12. 2015] Tele Sur, 2015: Nueve gobernadores de EE.UU. piden levantar el bloqueo a Cuba. Webová stránka Tele Sur TV, http://www.telesurtv.net/news/Nueve-gobernadores-deEE.UU.-piden-levantar-el-bloqueo-a-Cuba-20151014-0008.html . *Staženo 2. 12. 2015] The White House, 2011: Reaching Out to the Cuban People. Webová stránka The White House - Office of the Press Secretary, http://www.whitehouse.gov/the-pressoffice/2011/01/14/reaching-out-cuban-people . [Staženo. 2. 2. 2015] United States Census Buerau, 2015: Foreign Trade - U.S. Trade with Cuba. Webová stránka United States Census Buerau, https://www.census.gov/foreigntrade/index.html . *Staženo 6. 10. 2015] Viljoen, A. a Howe, J., 2012: Continuous Productive Urban Landscapes. Architectural Press, Oxford Whitefield, M.,2015: Cuba, un cambio que defrauda y también apasiona el exilio de Miami. El Nuevo Herald, Dostupné na: http://www.elnuevoherald.com/noticias/mundo/america-latina/cubaes/article7268834.html . *Staženo 3. 12. 2015] Wikipedia, 2014: Cuban Democracy Act. Webová stránka Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Cuban_Democracy_Act . *Staženo 29. 1. 2015+

112

Wikipedia, 2015: United States embargo against Cuba . Webová stránka Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/United_States_embargo_against_Cuba . *Staženo 2. 2. 2015] Worldatlas, 2015: Cuba. Webová stránka Worldatlas, http://www.worldatlas.com/webimage/countrys/namerica/caribb/cuba/cuweather.ht m#page . *Staženo 13. 2. 2015] Worldfinance, 2014: Cuba to ditch complicated dual-currency system. Webová stránka worldfinance, http://www.worldfinance.com/banking/cuba-to-ditch-complicateddual-currency-system . *Staženo 8. 4. 2015]

113

PŘÍLOHY Seznam poboček zahraničních obchodních společností registrovaných v obchodní komoře Kuby, působících v odvětvích spojených se zemědělstvím, potravinářstvím a chemickým průmyslem. Název společnosti CASES & CASES, S.A. FRISHER S.R.L. SERENA TRADING INC. COMERCIAL SURIMPEX LTDA F. M. COEMPAR COMERCIAL LTDA OPELIKA INVESTMENT CORP. VIMA WORLD LTD AGRIA S.A. SIMPLEX CZ SRO HEILONGJIANG HONGRUN IMPORT AND EXPORT, CO. LTD.

Země

Činnost

ANDORRA

Prodej vůní, chutí a jiných chemických látek pro potraviny. Potraviny. Chemický průmysl. Dovoz, vývoz a potravinářských výrobků. Zemědělské stroje. Potraviny.

ARGENTINA BARBADOS BRAZÍLIE BRAZÍLIE BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY BULHARSKO ČESKÁ REPUBLIKA ČÍNA

SINOCHEM GROUP

ČÍNA

SUNTIME INTERNATIONAL TECHNO-ECONOMIC COOPERATION (GROUP) CO, LTD. YANGLING HENGRUN TECHNOLOGY DEVELOPMENT CO., LTD SILSA DOMINICANA, S.R.L.

ČÍNA

BORDOY Y ASOCIADOS CIA LTDA

ETABLISSEMENTS J. SOUFFLET, S.A. SCPA SIVEX INTERNATIONAL S.A.S SOCIETE EUROAMERICAINE DE COMMERCE S.A.R.L. (SECOM) MERCK S.A

ČÍNA

DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA EKVÁDOR

FRANCIE FRANCIE FRANCIE GUATEMALA

COMERCIAL E INDUSTRIAL TRES LIRIOS, S.A. MTG EXPORT & IMPORT

CHILE

FRA.VA. S.R.L. INALCA S.P.A LUXEMBURGO INDUSTRIES LTD.

ITÁLIE ITÁLIE IZRAEL

CHILE

114

Potraviny obecně. Výroba pesticidů. Chemický průmysl. Zemědělství. Potraviny. Zemědělské produkty, průmyslové nástroje lehkého průmyslu, chemický průmysl, strojírenství. Olej, chemická hnojiva, guma, plasty, chemikálie. Zemědělství, cestovní ruch, stavebnictví, textil, elektronika, nemovitosti. Zemědělství.

Potraviny. Výroba a uvádění na trh čerstvých květin, květinářství a dekorační předměty. Potraviny. Chemikálie. Chemikálie. Chemický a farmaceutický průmysl, Drogerie, parfumerie, séra, očkovací látky, laboratorní výrobky chemické, biologické a farmaceutické výrobky. Potraviny. Potraviny, doprava a informační technologie. Potraviny, lehký průmysl. Masné výrobky. Agrochemikálie, herbicidy, insekticidy, fungicidy a regulátory růstu.

ALTERNATIVE PRODUCTS & SERVICES (KANADA INC) DISTRIBUTIONS FELISOL INC. REUVEN INTERNATIONAL LIMITED

KANADA

REVELL TRADING CORPORATION RONALD A. CHISHOLM LIMITED FTM REPRESENTACIÓNES INDUSTRIALES S.A.S (FTMSA) COMEFIN AG DRESEN QUIMICA S.A DE C.V EXPOMAYAB, S.A. DE C.V. INDUSTRIAL MOLINERA E.X. S.A. DE C.V. MANGUERAS ESPECIALIZADAS, SOCIEDAD ANONIMA DE CAPITAL VARIABLE (S.A DE C.V) ZUKER S.A DE C.V

KANADA KANADA KOLUMBIE

KANADA KANADA

LICHTENŠTEJNSKO MEXIKO MEXIKO MEXIKO MEXIKO

MEXIKO

AAD TRADING GMBH

NĚMECKO

BAYER HANDELSGESELLSCHAFT M.B.H. BELA PHARM GMBH & CO. KG

NĚMECKO

LOHRMANN INTERNATIONAL G.M.B.H. ANACO B.V. BAVARIA N.V.

NĚMECKO

LPL INTERNATIONAL B.V

NIZOZEMÍ

TRIUMPH SERVICES B.V. LIPPOEL TOBACCO CORPORATION INTERNATIONAL, S.A. CEXVAL, S.A. COMERCIAL WHITEHORN, S.A. GRUPO BM INC. INVERSIONES PUCARA, S.A. ROMYSEN, S.A.

NĚMECKO

NIZOZEMÍ NIZOZEMÍ

NIZOZEMÍ NIZOZEMSKÉ ANTILY PANAMA PANAMA PANAMA PANAMA PANAMA

XOVEL, S.A.

PANAMA

TAN VIET INTERNATIONAL S.A

POLSKO

GLOBAL SUGAR TRADING COMERCIO DE ACUCAR LDA. IVORYCHEM PTE LTD SLOVENSKE ENERGETICKE

PORTUGALSKO SINGAPUR SLOVENSKÁ 115

Dodávka nápojů a dalších produktů a služeb v potravinářském průmyslu. Gastronomické vybavení a zásoby. Čerstvé a konzervované potraviny, suroviny, kartony, smršťovací fólie, kakao a jeho deriváty, obalové materiály. Potraviny. Podnikání v zemědělství. Kompletní linky pro stáčení a balení potravin a nápojů. Biomedicína a bioinženýrství. Chemikálie. Nealkoholické nápoje, čištěná voda. Podnikání v zemědělství Chemický, farmaceutický průmysl a biotechnologie. Ropný průmysl, potravinářský průmysl. Chemický průmysl, hutnictví, zemědělské stroje. Dodávky investičních celků, zařízení a náhradní díly pro potravinářský průmysl a zemědělství. Chemické látky. Veterinární léčivé přípravky a přísady do krmiva pro zvířata, suroviny a chemikálie pro zvířata, průmyslové nástroje a veterinární vybavení. Stroje a zařízení. Potraviny. Potravinářský průmysl (konkrétně výroba obalů a marketing alkoholických a nealkoholických nápojů). Specializované technické služby v produkci tabáku a grantového financování. Chemikálie. Tabák. Alkoholické a nealkoholické nápoje. Potraviny. Zemědělství. Potraviny, nápoje a doutníky. Stavebnictví, potravinářský průmysl, léčiva a kosmetika. Potravinářský průmysl, barvy a laky a hudební nástroje a náhradní díly pro automobily. Velkoobchod a maloobchod potravinářských výrobků. Marketing jakéhokoliv typu cukru, přímo nebo prostřednictvím zástupců. Produkty biologických technologií. Stroje, zařízení, příslušenství, materiály

STROJARNE, S.A.

REPUBLIKA

ALL WORLD FOODS LIMITED

ALDAKETA IMPORT - EXPORT, S.A. ALTADIS, S.A.

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKO

AUSERVIS S.L

ŠPANĚLSKO

COMERCIAL MASOLIVER, S.A. CONSERVAS DE CAMBADOS S.A

ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKO

DESTILERIAS MG, S.L. FAI - BERTI, S.L. FARIVAL, S.A. FROXA, S.A

ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKO

IBADESA TRADING S.A

ŠPANĚLSKO

IBERO TRUST DE MERCADOS, S.A.

ŠPANĚLSKO

INDUSTRIAS CARNICAS DE MUÑAS , S.A. (INCARMUSA) MSC FABRICAS AGRÍCOLAS, S.L QUIMICAS MERISTEM S.L

ŠPANĚLSKO

REBOCA S.L SERVICIOS AGROALIMENTARIOS SOCIEDAD COOPERATIVA ANDALUZA (ALMENSUR) UNIO CELLERS DEL NOYA , S.A.

ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKO

PENTOL ENVIRO (UK) LTD.

ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKO

ŠPANĚLSKO

a náhradní díly pro energetiku, potravinářský, chemický a petrochemický průmysl. Distribuce Potravin. Chemikálie. Potraviny. Výroba, obchod, dovoz a vývoz výrobků z tabáku. Chemické a zařízení pro potravinářský průmysl, technologie a poradenství pro toto odvětví. Nápoje a potraviny. Výroba a prodej konzerv mořských plodů, konzervované masné výrobky, mražené ryby. Alkoholické nápoje a lihoviny. Potraviny. Zemědělství Zpracování a prodej ryb, korýšů a tvaru mořské plody. Železo a ocel, podnikání v zemědělství, potravinářství a chemický průmysl. Potraviny, suroviny pro potravinářský průmysl, stroje a zařízení pro potravinářský průmysl. Podnikání v zemědělství Podnikání v zemědělství. Chemické látky pro použití v zemědělství. Staviva, vodní zdroje, zemědělství. Zemědělsko-potravinářský průmysl

Využití zemědělských farem, výrob a uvádění vín na trh. Hospodářská zvířata a mlékárenský průmysl. Potraviny.

DELAVAL INTERNATIONAL A.B.

ŠVÉDSKO

LOUIS DREYFUS COMMODITIES SUISSE S.A NOVARTIS AG SGS SOCIETE GENERALE DE SURVEILLANCE,S.A

ŠVÝCARSKO

SYNGENTA IBEROAMERICANA, S.A AGROMASHINVEST

ŠVÝCARSKO UKRAJINA

MASTER & MASTER TRADING CORP. S.A. INSECTICIDAS INTERNACIONALES, C.A. (INICA)

URUGUAY

Lékařské a farmaceutické výrobky. Zemědělství, minerály, ropa, plyn, chemikálie, průmysl, farmacie, certifikační systémy a služby. Podnikání v zemědělství. Zemědělské stroje, vozidla a náhradní díly. Potraviny.

VENEZUELA

Agrochemikálie, zemědělské stroje.

ŠVÝCARSKO ŠVÝCARSKO

*údaje z března 2014; zdroj: http://cubalegalinfo.com/mercantil/importacion-exportacion/listado-sucursales-extranjeras-camaracomercio

116

SEZNAM ČLENŮ AMERICKÉ AGRÁRNÍ KOALICE PRO ZRUŠENÍ EMBARGA VŮČI KUBĚ „US Agriculture Coalition for Cuba (USACC)“

American Farm Bureau Federation American Soybean Association Cargill Chicago Foods International CoBank Corn Refiners Association Illinois Cuba Working Group Illinois Farm Bureau Illinois Soybean Growers International Dairy Foods Association National Association of State Departments of Agriculture National Association of Wheat Growers National Barley Growers Association National Chicken Council National Corn Growers Association National Council of Farmer Cooperatives National Farmers Union National Grain and Feed Association National Milk Producers Federation National Oilseed Processors Association National Sorghum Producers National Turkey Federation North American Export Grain Association North American Meat Institute Smithfield Foods Soyfoods Association of North America US Canola Association US Dairy Export Council US Dry Bean Council US Soybean Export Council US Wheat Associates USA Rice Federation

Zdroj: http://www.worldpoultry.net/Home/General/2015/1/Agri-coalition-formed-to-lift-embargo-against-Cuba-1679685W/

117