UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění
Jaroslava Moučková
Dokumentace a kritika nepsaných pramenů k Čínskému pavilónu U Cibulky č. p. 118, v Praze – Košířích ze sbírek Muzea hlavního města Prahy Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mag.phil. Stefan Scholz Konzultant: PhDr. Zdeněk Míka, CSc.
Praha 2013
Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, ţe práce nebyla vyuţita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 17.6.2013
Jaroslava Moučková
Bibliografická citace Dokumentace a kritika nepsaných pramenŧ k Čínskému pavilónu U Cibulky č. p. 118, v Praze – Košířích ze sbírek Muzea hlavního města Prahy: bakalářská práce / Jaroslava Moučková; vedoucí práce: Mag.phil. Stefan Scholz – Praha, 2013-- 57 s.
Anotace Nástin podmínek, které ovlivňovaly změny v kultuře 19. století. Práce studuje a rozebírá venkovská šlechtická sídla, pojetí parkových úprav, které se z barokních symetrických útvarŧ mění v anglický park či okrasný statek. Proměna vkusu s sebou přinesla změnu účelu i stylu, ve kterém se stavěly drobné doprovodné parkové stavby. Jejich funkce se z uţitkové mění na pohledovou. Romantická a sentimentální zahradní architektura byla ovlivněna malířstvím a zpětně ho ovlivnila tím, ţe se stala vzorem pro krajinomalbu. Pozornost je věnována sbírce Muzea hlavního města Prahy, která se tematicky soustřeďuje na dokumentaci usedlosti Cibulka v proměně času. Umělecká zobrazení byly pořízeny umělci i samouky, jak malíři, tak grafiky i fotografy. Práce se věnuje především grafické tvorbě.
Klíčová slova 19. století - šlechtické sídlo - parková stavba - romantismus - nepsané prameny
Abstract Outline the conditions that influenced changes in the culture of the 19th century. The thesis is focused on rural manor house, the concept of landscaping that of the Baroque symmetrical formations amended as an English park or ornamental farm. Park construction of utility changes the face into the point–of–view buildings. Romantic and sentimental garden design was influenced by painting and re affected him that became a model for landscape painting. Attention is given to the collection of the Museum of the City of Prague, which is thematically focused on documentation homestead Cibulka in the flow of time. Artistic depictions were made by artists and self-taught ones, painters, photographers and graphics. The work focuses on graphic art.
Keywords
19th century - aristocratic residence - garden building - romantism - unwritten source
Počet znaků (včetně mezer): 72.685
Poděkování Děkuji za laskavé umoţnění práce se sbírkami paní ředitelce PhDr. Zuzaně Strnadové a PhDr. Zdeňku Míkovi, CSc. z Muzea hlavního města Prahy za konzultace, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Ostatním kolegŧm děkuji za přípravu sbírek k nahlíţení, za scany a fotografie. V neposlední řadě děkuji PhDr. Markétě Koronthályové za laskavou pomoc s latinským překladem a za korektury PhDr. Evě Taxové.
Obsah 1. Úvod ........................................................................................................... 6 1.1. Osídlení Smíchova a Košíř ................................................................. 6 1.2. Některé usedlosti Smíchova a Košíř na počátku 19. Století............... 7 1.3. Vývoj zahrad a parkŧ ....................................................................... 12 2. Stav bádání ............................................................................................... 14 3. Zaloţení sbírek Muzea hlavního města Prahy ......................................... 17 4. Ikonografické prameny ze sbírek Muzea hlavního města Prahy ............. 24 4.1. Cibulka v kresbě a grafice ................................................................ 24 4.2. Malba a sochy................................................................................... 32 4.3. Fotografie ......................................................................................... 33 4.4. O autorech ........................................................................................ 44 5. Závěr ........................................................................................................ 50 6. Seznam pouţitých zkratek ....................................................................... 52 7. Seznam zkráceně citovaných pramenŧ a literatury .................................. 53 8. Seznam vyobrazení .................................................................................. 55
5
1. Úvod V literatuře, která se zabývá praţskými paláci a usedlostmi v prŧběhu staletí je spousta titulŧ, zabývajících se proměnou a vývojem přilehlých zahrad a parkŧ. V nich jsou vyuţívána vyobrazení, která se vyskytují v mnoha rŧzných sbírkách. Proto se práce zaměřuje na přehled a představení odborné veřejnosti části sbírek z fondŧ Muzea hlavního města Prahy, který se týká praţské usedlosti Cibulka. Práce sleduje historický vývoj osídlení v oblasti, tedy historické proměny Smíchova a Košíř. Je zaměřena na osídlení za městskými hradbami a proměnu účelu zdejších staveb z pŧvodně viničních usedlostí v příměstská odpočinková sídla se zahradami, posléze ve výletní centra. S pouţitím literatury mapuje architektonické vlivy, které se do Čech dostávají v prŧběhu 19. století, včetně vývoje pojetí parkŧ a drobných zahradních staveb. Ve vztahu ke sbírce grafiky neopomene kontext vzniku Muzea hlavního města Prahy a budování jeho sbírek. Celek doplní přehledný chronologický katalog ze zdejších sbírek zaměřený na zobrazení usedlosti Cibulka v Košířích a informativní medailony umělcŧ.
1.1. Osídlení Smíchova a Košíř Zmíněná oblast byla osídlena od nejstarších dob, neboť byla na trase Praţský hrad – Zbraslav.1 První záznam o Smíchovu pochází z roku 1142 a týká se kostela sv. Jana Evangelisty. Další je z roku 1200, kdy na území dnešního Smíchova leţela osada Újezd, s kostelem sv. Filipa a Jakuba na severní straně. V roce 1292 je o Smíchovu zmínka v souvislosti s korunovační hostinou krále Václava II., která se zde odbývala. V roce 1342 zaloţil Jan Lucemburský se synem Karlem jiţně od dnešního Arbesova náměstí bohatě nadaný kartuziánský klášter s kostelem P. Marie pro mnichy z francouzského Chartreuse. V druhé polovině 14. stol. byla na pozdějším smíchovském katastrálním území část vsi Újezd, který patřil několika církevním řádŧm. Pŧvodně byl celý uvnitř hradeb Menšího Města praţského, ale kdyţ Karel IV. rozšířil v roce 1360 Menší Město, rozdělil Újezd na dvě části a na venkovské straně ponechal románský kostelík sv. Jakuba.2 Sousedilo zde hned několik církevních institucí, jeden ze dvorŧ patřil například plaským cisterciákŧm. V druhé polovině 14. stol. zde byly zakládány vinice a chmelnice.3 Nejstarší zpráva o zaloţení Smíchova je z roku 1402. Na počátku husitských bouří (r. 1419) vypálili Praţané kartuziánský klášter a zabrali církevní majetek. Vinice byly rozparcelovány a prodány praţským měšťanŧm, kteří si zde začali stavět domy k letnímu pobytu. Pozemky i se dvory zŧstaly Starému Městu aţ do roku 1497, kdy Vladislav Jagellonský rozhodl o vrácení svatojiřskému klášteru dřívější části Smíchova. Za nezdařené stavovské povstání proti Ferdinandovi I. byl Smíchov roku 1547 Starému Městu i s jinými statky zkonfiskován, v roce 1591 jej Staré Město znovu koupilo. Zŧstal v městském drţení do roku 1620, pak přechází do drţení pobělohorských zbohatlíkŧ Karla z Liechtensteina a Pavla Michny z Vacínova. V soudním sporu město získalo později zpět jen část. Za třicetileté války byl Smíchov téměř celý zpustošen. Ještě v polovině 17. stol. stál ve vesnici pouze jeden dŧm. Roku 1678 koupil zadluţené michnovské statky na Smíchově Jiří Ludvík Zinzendorf a 1
POCHE 2001, 410 POCHE 2001, 410; JUNGMANN 2007, 8; HOLEC/MIKOTA 1964, 767 3 HOLEC/MIKOTA 1964, 768 2
6
na konci 17. stol. jej dědicové prodali Schwarzenbergŧm.4 V 18. století byly opraveny komunikace a postavena řada významných barokních staveb: Dienzenhoferŧv letohrádek (dnes Portheimka), pavilón v přilehlé jezuitské zahradě a kaple na Nesypce. Pohromou byla válečná léta 1741 a 1744, kdy vojska Francie a Bedřicha Velikého zpustošila letohrádky, vinice i zahrady. 5 Aţ do té doby byl Smíchov proslulý krásnou přírodní scenérií. Zrušení nevolnictví 1781 a úsilí měšťanstva o posílení autonomního postavení znamenalo rozpad stávajícího uspořádání města. Na Smíchově vznikla řada manufakturní a v 19. stol. tovární výroby, která sice znamenala rŧst osídlení, ale postupně devastovala okolní krajinu.6 Kdyţ byl Smíchov v roce 1922 připojen k Velké Praze, měl 1347 domŧ a 56.337 obyvatel.7 Jméno Košíře se objevuje v roce 1185. V předhusitské době byly majetkem církevních institucí, ale většina patřila královské komoře; v letech 1185 a 1228 listinou potvrzeny jako majetek kláštera svatojiřského. V roce 1312 je zde připomínán statek českých panovnic. Za Karla IV. vznikla na území dnešních Košíř řada měšťanských viničních usedlostí, jejichţ majitelé se střídají. Zde leţící vinice ze 14. stol. patřily Husovu příznivci kramáři Kříţovi. V husitské době zde sídlilo několik šlechtických rodŧ, v 16. stol. pozemky připadly plaskému klášteru.8 Roku 1596 koupilo nejvyšší purkrabství košířský statek, k němuţ zde nepatřil pouze jeden dvŧr, který po bitvě na Bílé Hoře 1620 získal Pavel Michna z Vacínova (statky byly zabaveny Myslíkŧm a Sixtŧm z Ottendorfu a přiděleny Michnŧm). V roce 1678 připadly Sinzendorfŧm a posléze je koupili 1683 Schwanzerbergerové; většina zŧstává majetkem nejvyššího purkrabství a správa přechází na konci 18. století na zemské stavy. Košíře utrpěly několikrát po sobě velkou devastaci v roce 1611 od Pasovských a následovala třicetiletá válka s ničením od Švédŧ. Za moru 1680 tu koupili správcové vlašského špitálu vinici, kde zřídili nemocnici, kostel a hřbitov (zde byl později pohřben hrabě Thun).9 I Košíře byly vypáleny r. 1742 vojskem francouzským, saským a bavorským a téměř všechny vinice byly zničeny. Mezi lety 1851-53 byly Košíře spojeny se Smíchovem a roku 1896 povýšeny na město. Košíře se Smíchovem byly přičleněny do velké Prahy aţ v roce 1922,10 jako druhé praţské předměstí, rozšířené prŧmyslovým podnikáním. V době připojení jako XVII. čtvrť k Velké Praze měly 308 domŧ s 11.891 obyvateli.11
1.2. Některé usedlosti Smíchova a Košíř na počátku 19. Století Na smíchovské jiţní a jihovýchodní straně Petřína, severně od Holečkovy ulice je letohrádek čp. 98. V roce 1826 dal Rudolf kníţe Kinský zbudovat zahradu v místě bývalých vinic plaského kláštera. Návrh i provedení byly svěřeny architektu Františku Höhnelovi, kterému se podařilo dokonale vystihnout celkovou atmosféru anglických krajinářských parkŧ. Travnaté plochy doplněné skupinami stromŧ doplňují vybrané solitéry. Pískové cesty zapuštěné do terénu v kaskádově spadajícím terénu přerušuje 4
POCHE 2001, 410–411; JUNGMANN 2007,8 POCHE 2001, 16 6 HOLEC/MIKOTA 1964, 769; JUNGMANN 2007, 8 7 HOLEC/MIKOTA 1964, 770 8 POCHE 2001, 408 9 POCHE 2001, 409 a HOLEC/MIKOTA 1964, 756 10 POCHE 2001, 411 11 POCHE 2001, 410; HOLEC/MIKOTA 1964, 757 5
7
vodopád padající do jezírka. V dojmovém těţišti parku postavil architekt Jidřich Kroch klasicistní vilu. Do jednoho harmonického celku umístil skleník a blíţe ke komunikaci hospodářskou budovu. Roku 1848 byla zahrada Kinských upravena architektem Bedřichem Wünschem. Teprve později byl park doplněn sochami a stavbou malého kostelíka z Mukačeva.12 Výše na dnešní Plzeňské třídě navazují na Smíchov Košíře. Zde na počátku 19. stol. existuje řada usedlostí. Na jiţním konci Košíř Šmukýřka čp. 724, zmiňovaná jiţ v roce 1713 a kolem roku 1800 z hospodářské budovy přestavěná do tvaru obdélníka kolem uzavřeného dvora. K objektu pŧvodně vlastněným výrobci ozdob na klobouky přiléhala zahrada s oktogonální kaplí sv. Prokopa.13 a. Vchod do Klamovky a kaple nanebevzetí P. Marie ve 20 .l. 20.stol.
b. Chrámek noci na Klamovce. Pohlednice dle akvarelu J. Šetelíka, 1910
Dále u Jinonické ulice čp. 731 byla usedlost Turbová, nazvaná podle majitele rady České komory Františka Xavera Turby, který po roce 1756 bývalou viniční usedlost barokně přestavěl. Z novobarokní přestavby v 1. čtvrtině 19. stol. je v zahradě zmiňovaná mramorová socha Venuše a pavilón.14 Od Košířského náměstí pokračuje Plzeňská třída podél Kavalírky, na rozhraní Košíř a Smíchova. Zde se nalézá zbytek usedlosti, po roce 1757 zakoupené hrabaty Clam–Gallasovými. Ti v prŧběhu 80. let přestavěli usedlost na romantický areál v duchu dobové módy. Christian Filip hrabě Clam–Gallas do anglického parku umístil kolem roku 1820 novogotický altán15, nad ním je ve svahu Chrámek noci z roku 1790. Celek byl doplněn dvěma pomníky: jeden brazilskému ptáku (zničen v roce 1929) a druhý koni hraběte Edwarda Clam–Gallase.16 12
BAŠEOVÁ 1991,89; PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001a, 246 POCHE 2001, 409; PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001b, 9 14 POCHE 2001, 409 15 KUTHAN 2003,13 16 POCHE 2001, 410 13
8
c. Zahradní pavilón na Klamovce, 20. léta 20. stol.
d. Skleník na Klamovce, 20. l. 20. stol.
Součástí zahrady statku při Jinonické silnici čp. 204, zvaného Bulovka jsou kromě hlavní budovy zahradní domek a skleník. Stavba je na barokních základech, upravovaná klasicistně koncem 18. století. Ve stejné době došlo i k zahradním úpravám, jejichţ vrcholem byla na počátku 19. stol. stavba glorietu se stanovou stříškou, na oktogonálním pŧdorysu s gotizujícími okny.
e. Pavilón usedlosti Bulovka, kol. 1920
9
Chinoiserie jsou v Praze například na Vinohradech čínský pavilón v Kanálce, zaloţené 1787,17 další čínský pavilón ve Špitálce, čínský pavilón byl i na baště sv. Kryštofa (na grafice z r. 1817)18 u Špitálské brány s prohnutou stříškou zakončenou zvonky a jednodušší verzi téhoţ oktogonálního pavilónu, rovněţ s gotizujícími okny je u usedlosti Bulovka na Smíchově.19 Tyto stavby časově předcházejí stavbu Čínského pavilónu na Cibulce a formálně si jsou velmi podobné. Středem našeho zájmu je usedlost Cibulka, asi nejznámější košířská usedlost.20 Jako předchŧdce Cibulky se často uvádí tzv. Názovský dvorec, který je doloţen jiţ ve 14. století. Tento údaj se však podle posledních prŧzkumŧ se zdá být mylný. 21 Počátky viniční usedlosti jsou nejasné. Viniční domek na Cibulce vznikl pravděpodobně aţ v 17. století. Masivnější výstavba připadá na léta 1681-99, kdy se cena objektu mnohonásobně zvýšila. K roku 1652 se připomínají louky se vším příslušenstvím. V roce 1681 dva domky, z toho jeden rozvalený a malá kŧlna. Aţ r. 1699 se cena pozemku zvýšila více neţ šestkrát, neboť zahrnovala vinice, polnosti, budovy se zařízením, a inventářem. Do r. 1725 došlo k dalšímu nárŧstu ceny, coţ svědčí o stavbě na pozemku). Následuje pokles ceny zaviněný poškozením při obléháním Prahy v r. 1742, kdy byly Košíře vypáleny. Velká cena zaplacená biskupem Thunem svědčí o významné stavební činnosti i po roce 1787.22 Její dnešní podoba vznikla přestavbou z roku 1817 bývalým pasovským biskupem Leopoldem Leonardem Thun–Hohensteinem. Název romanticky přestavěných vinic pochází z 15. stol., kdy byla usedlost s okolím ve vlastnictví Cibulkovských z Veleslavína. Od roku 1922 je majetek ve vlastnictví hlavního města Prahy,23 coţ mělo zabránit zániku usedlosti, ale ţádný další majitel po Thunově smrti r. 1826 se nedokázal o klasicistní stavbu v zahradách postarat a od přestavby z první čtvrtiny 19. stol vše setrvale chátrá.
17
ZELINKA 1955, 171 WIRTH 1932, obr. 159 19 LEJSKOVÁ–MATYÁŠOVÁ 1969, 154sqq; SKALICKÁ 2006, 105; WIRTH 1932, obr. 159 20 POCHE 2001, 409–410 21 LAŠŤOVKOVÁ/KOŤÁTKO 2001, 52 22 SÚRPMO zpráva z roku březen 1976, Stavební historie 55-578 – zpráva: …Při historickém stavebním, průzkumu nebyla zjištěna žádná starší stavební dokumentace, proto není možné rozlišit jednotlivé stavební etapy. Plán Prahy z 20. let 19. stol zachycuje jen schematicky při východním křídle krátká křídla severní i jižní a nepochybně i zahradnický domek. Lze z toho hypoteticky usuzovat, že tehdy ještě nestála část severního křídla, ani západní díl někdejšího křídla jižního a krátkým křídlem západním. Východní část severního křídla má ryze klasicistní charakter, kdežto z jižního křídla zbyl pouze pozdější západní díl. Celý rozsah dvorce dokumentuje plán stavebního katastru z roku 1840 včetně dvorního přístavku k jižnímu křídlu kratšího křídla západního. Celý objekt byl zřejmě dokončen ve dvacátých letech 19. století. Při té příležitosti byla zřejmě přenesena dispozice střední části barokního křídla, kde byl zrušen starý a zřízen nový stavební průjezd. Klasicistní je východní i západní část křídla severního v přízemí i v prvním patře, dochované části křídla jižního i křídlo západní. V období klasicismu se upravoval zahradnický domek. Do tohoto období po roce 1817 spadá i výstavba dvojice polygonálních altánů východně usedlosti i tzv. Čínský pavilón. Tehdy byl zřízen velkolepý park s plastikami a architektonickými doplňky. 23 POCHE 2001, 409 18
10
Hned u vchodu od komunikace ze směru od Plzeňské třídy je socha sv. Jana Nepomuckého, vlevo cesta vede po terénním hřebenu pŧvodně dubovou alejí24 kolem Čínského pavilónu ke klasicistnímu souboru budov. V hlavní ose stavby je terasa zámečku, která byla zdobená sochami 4 Číňanŧ, pak toskánský sloup, vztyčený v roce 1824 na paměť návštěvy císaře Františka I. V zahradě usedlosti je dále umělá zřícenina hrádku s vyhlídkou, pod ním Dantovo peklo se sochou Láokoóna, zvaná také Škrtič. Dále zde je Dianin chrámek (dnes uţ jen samotná socha Diany se psy), pseudogotická poustevna, hájovna a přístřešek studánky. Za statkem na západní straně jsou dva menší pavilónky. Celý areál zdobí klasicistní sochy od sochaře Prachnera a jedinečným zpŧsobem spojují v jeden celek architekturu s přírodou.25
f. Plán hl. m. Prahy, polohy a výšky včetně předměstí. Nakl. nakl.Bulíř a Václavík, Praha 1889. Tisk. MMP 9.824
24 25
PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001a, 216 POCHE 2001, 409
11
1.3. Vývoj zahrad a parků Koncept francouzského barokně klasicistního parku a rokokové zahrady 18. stol. naráţí na pŧvodní snahu o totální podmanění přírody a pozvolna se mění v její opak. V klasicistních a romantických zahradách je jiţ v polovině 18. století moţné pozorovat sílící znaky racionality, výzdoba se obejde bez květinové výzdoby, architektura a zahrada bývá pojednána ve vzájemných souvislostech.26 Pro tuto větev zahradní tvorby na konci 18. a počátku 19. století jsou charakteristické romantické stavby, chrámy antických boţstev, obelisky, vázy a výzdoba se postupně mění, aţ dospěje k vlastnímu vývojovému stupni: empiru. V Evropě je tato tendence podpořena objevy Johanna Joachima Winckelmanna, znalce a oborníka na antické vykopávky. Ten se parkticky účastnil výzdoby ve Wörlitz, odkud byly jeho myšlenky přebírány a inspirovaly široké okolí. U nás je tento proud zastoupen na zámku Kačina u Kutné Hory.27 V jiném proudu vývoje, kterým se ubírala zahradní tvorba tohoto období, se sloţité hvězdicové kompozice zdrobňují do menších aranţovaných úsekŧ zahrádek „ á la Mode― a postupně přechází do plynulých křivek prvních protoromantických parkŧ.28 Reakcí na barokní tuhost a geometrickou symetričnost byl v tomto případě volný anglický park, který se záhy spojil s prvky stále oblíbenější čínské neformální zahrady. Orientální prvky se šířily díky oblibě spisŧ Sira Williama Chamberse, který v roce 1772 uveřejnil Dissertation on Oriental Gardenery a sestavil knihu návrhŧ Design for Chinese Buildings. Čínské motivy se tak dostávají do zámecké zahrady v Kroměříţi29 a ve Vlašimi. Jistě svou roli sehrály i myšlenky J.J.Rousseaua, který v románu z roku 1761 „Julie, ou la nouvelle Héloise― formuluje svou představu volné jiţ ne zahrady, ale parku.30 V tomto duchu jsou parky osazeny romantickými stavbami, jak je tomu například v zahradě Kinských (zbudovaná 1827-31, rozšířená a romanticky upravená 1848), kde je pavilón nad pramenem a na Klamovce v Košířích. Ve vnitřním městě většinou nebylo dost místa na tyto proměny, tak vývoj probíhal na předměstí. Ze zemědělské usedlosti se v 18.stol stává místo odpočinku. Vedle obytných budov, shromáţděných kolem dvora, k vybavení patří hospodářské budovy doplněné holubníky, psími boudami a skleníky. Fasády jsou zdobené na pohled ze dvora (např. sluneční hodiny ve dvoře Cibulky). Honosnější statky mívají vlastní samostatnou kapli.31 Dříve striktně oddělené části zahrady uţitková a okrasná se postupně prolínají.32 Smyslem zahrady je pŧsobit na rozpoloţení diváka. Jednotlivé prostory mají tvořit ucelené obrazy, vyvolávat často protichŧdné dojmy a nálady. Architekt pracuje s prvky terénu, vody a vegetace. V tomto období se pouţívají tři základní typy krajin: líbezná, hrŧzná a krajina čarovná.33 Ústředním, ale nedominantním bodem Cibulky byla obytná budova, přestavěná na empírový zámeček, uzavírající spolu s hospodářskými objekty dvůr. Ve zvlněném 26 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1999, 32 27 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1999, 32 28 KUČA 1970, 242 29 KUTHAN 2003,13 Součástí raně
barokního paláce ze 17.stol byl v Kroměříţi vybudován z rozhodnutí biskupa Karla II. z Lichtensteina-Kastelkorna tzv. Libosad, který je dílem autorů architektury zámku F. Luccheseho a G. P. Tencally. Přímo na zámek navazuje Podzámecká zahrada s úpravou iniciovanou arcibiskupem Antonínem Theodorem Colloredem (1777-1811) 30 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1999, 33 31 SKALICKÁ 2006, 8sq 32 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2000, 214 33 KUČA 1970, 253
12
terénu bylo možné rozvinout zahradu typu okrasného statku ornamented farm – ferme ornée. Zakladatel do něj nechal vložit systém přirozeně plynoucích cest, potoky využil k napájení rybníčků, doplnil celek drobnými stavbami a okolí usedlosti upravil pomocí drobných okrasných staveb a soch.34 Pŧvab krajiny spočívá v pečlivé úpravě okolního terénu, jíţ dominuje stavba – chrámek. Na Cibulce je stavba Čínského pavilónu zdařile postavena na přirozené terénní vlně.35 Park s ovocným sadem, několika potoky, lesíky, háji, poli a lukami volně přechází do okolní krajiny. Přínos Cibulky pro současníky spočíval především v tom, ţe v souladu s dobovým vývojem byl park otevřen veřejnosti, v pořadí jako další po otevření Kanálské zahrady a Královské obory v Praze.36
g. Park Cibulka, situační výkres.37
34
PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1985, 264 Kuča 1970, 253 36 WIRTH 1957, 31 37 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001a, 218 35
13
2. Stav bádání V této kapitole budou zmíněny práce, které jmenovitě zmiňují Čínský pavilón a případně vyuţívají zobrazení usedlosti ze sbírek MMP, a dále literatura, která v širším pojetí ukazuje dobové souvislosti a vlivy. Je nutné zmínit literaturu, která se zabývá historickým vývojem zahrad a parkŧ, protoţe díky tomu lze pochopit okolnosti vzniku usedlosti Cibulka a zasadit jej do širších souvislostí. Mŧţeme sledovat proměny od renesančních zahrad k barokním, postupné pronikání anglických vlivŧ se zálibou v gotice nebo orientu, přinášející rozvolnění sevřeného barokního schématu na evropský kontinent. Vidíme zájem veřejnosti, podnícený dobovou odbornou literaturou o parkovou tvorbu, dočítáme se v inventářích zámeckých knihoven o její škále, zaměření a parktických pokynech, doprovázených vyobrazeními. Hned několik článkŧ ze sborníku uspořádaného Marií Mţykovou v r. 1997 se zabývá literárními vlivy na dobové zahradnictví. Luboš Antonín38 se v příspěvku o zámeckých knihovnách v thunovské klášterecké knihovně zmiňuje o mnoţství zde nalezených titulŧ zahradní literatury, datem vydání předcházejících stavbu Cibulky. Další autor, Jaroslav Petrŧ39 odkazuje na diplomovou práci O.Kuči, ve které upozorňuje na ovlivnění tvorby parku jak obrazem, tak literaturou: Miltonovým Ztraceným rájem. Do stejného sborníku přispěla i Boţena Pacáková-Hošťálková40 svým článkem Odezva anglického krajinářského parku v Praze. V odstavci věnovaném Cibulce říká, ţe kdyţ ji hrabě Thun koupil, hned začal budovat park v pojetí blízký Shenstonovu typu okrasného parku. Jmenuje dobovou odbornou literaturu na téma parkŧ, a říká, ţe moţná znal Wateletovy Essaye a jeho Observations on Modern Gardening. Pokládá za moţné to, ţe by znal Shenstonovo panství Leasawes nebo Hoarův Stourhead — díla anglické krajinářské architektury. Uvádí dobovou literaturu věnovanou parkovým úpravám a poznamenává, ţe mezi odbornou veřejností byla známá. Její krátký článek je velmi zajímavý výčtem dobové odborné literatury. Nelze pominout ani úvodní stať M. Mţykové o trubadúrské kultuře v 19. století a její odezvu v Čechách. Umělecko – historickými aspekty Cibulky se více zabývají práce Zdeňka Wirtha41 a Vladimíra Petrovského.42 Wirth ve své studii Cibulka zmiňuje okolnosti, jak se bývalý pasovský biskup Thun ocitl v Praze, datace stavebních úprav usedlosti (včetně jejího nákupu a píše i o Thunově předchozím místě pobytu v centru Prahy). Zajímají ho i dobová vyobrazení usedlosti umělci A.L.Buquoyem, J.Rattayem a A.Pařízkem i první zmínky v prŧvodcích, včetně autorŧ a datace. Vše doplňuje zákresem z katastrálního měření z roku 1840 z Archivu země české. Po sumarizaci stavu hodnotí význam památky a snáší dŧkazy, proč by měla být prohlášena za památku vysokého významu. Zmiňuje inspirační zdroje (Josefa Berglera a dobové architektonické tendence zpopularizované u nás německou literaturou). Upozorňuje, jak byl hrabě Thun vzdělaný a sečtělý. Zdŧrazňuje, ţe se při zakládání parku se mohl opřít o bohatou soudobou literaturu i příklady klasicistních parkŧ u nás (jejich výčet cituje i Komendová, 2009). Wirth s ohromnou erudicí a nadhledem hodnotí jak východiska přestavby usedlosti, tak ji zasazuje do kontextu dobového vývoje zahrad a hodnotí i její přínos v širším měřítku, totiţ v otevření zahrad veřejnosti jako další po Kanálské zahradě a Královské oboře (srov. Petrovský, 1986). 38
ANTONÍN 1997, 261-270 PETRŦ 1997, 261-270 40 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1997, 271–277 41 WIRTH 1957, 24–31 42 PETROVSKÝ 1986, 217-228 39
14
Vladimír Petrovský odkazuje na Thunovu předchozí stavební činnost v Pasově a také v Praze, při přestavbě paláce Astfeldského, čp. 36–II na nároţí Jungmannovy a Národní třídy. Podle Petrovského biskup Thun nechal koupit palác pro nevlastního bratra Antonína za své peníze, a tedy měl rozhodující slovo při přestavbě paláce i při úpravě pokojŧ, v nichţ pobýval před přesídlením na Cibulku. Práce je velmi dŧleţitá, protoţe autor pracuje s dosud nepublikovanými archiváliemi jak z fondu Ústřední správy kláštereckých Thunŧ, uloţené v SOA Litoměřice, pobočka Děčín, tak z Archivu hl.m.Prahy a vyvozuje z nich nová zajímavá zjištění. Protoţe děčínský archiv je zpracován jen z velmi malé části, je na tomto poli moţné dále bádat.43 Jan Bárta ve „Zprávě o usedlostech Cibulka čp. 118 v Košířích a Skalka čp. 120 na Smíchově― popisuje novodobou historii, tedy spíš chátrání památky. Zachycuje stav v roce 2008, na fotografiích má ještě Čínský pavilón střechu bez zakončení kopií pŧvodní plastiky Číňana a podle jeho vyjádření se šindelová střecha rozpadá. (Dnes uţ je stavba jen zakrytá plachtou.) 44 Zrovna tak články autorŧ Jakub Bachtík, Jan Bárta, Václav Jandáček: Usedlosti, bolavá pata praţské památkové péče v čapopise Za Starou Prahu LI. (XII.), 2011, 9–18 a článek Miloše Solaře: Zkáza Cibulky. Dŧsledek demokracie nebo neschopnost praţského magistrátu? In: Za Starou Prahu XXXVIII. (IX.), 2008, 14–19 se zabývají památkovou péčí a současným stavem památky.45 Boţena Pacáková-Hošťálková se ve svých pracích dlouhodobě zabývá vývojem zahrad z památkářského hlediska. V souvislosti s usedlostí Cibulka říká, ţe pŧvodní kompozice je sice téměř setřena, ale lze ji vyčíst z plánu stabilního katastru z roku 1840, a ze stáří některých dřevin. V této souvislosti je zajímavé konstatování o pravděpodobně pŧvodní výsadbě dubŧ letních, jasanu ztepilého a jírovce; u sochy Jupitera zmiňuje zajímavý jilm habrolistý. Vyzdvihuje pŧvodní kompozici, která dnes není patrná; prŧhledy např. nad Dianiným chrámkem jsou nepŧvodně zarostlé smrky, jak dokládají vyobrazení ze sbírek Muzea hl. m. Prahy. Konstatuje, ţe výhledy do krajiny, plánované z vyhlídkové stavby, dnes označované jako rozhledna, jsou také změněny nepŧvodním zalesněním.46 Také Oldřich Kuča se ve své stati Vývoj zahrad, parkŧ a krajinářských úprav v Kafkově slovníku Krajinářské sadovnictví, zabývá vývojem zahrad. Zmiňuje, ţe v letech 1770– 1788 vychází v Paříţi na pokračování velký sborník grafických listŧ („Jardins Anglo – Chinois‖), shrnující v pestré směsici nejrŧznější evropské realizace krajinářských parkŧ a architektonických zahrad a obsahují i ukázky čínských zahrad. Zmiňuje, ţe v roce 1774 vychází Wateletovy „Essaye‖, které vyzdvihují typ „okrasného statku‖.47 Milada Lejsková-Matyášová, se v práci Altány, gloriety, saly terreny praţských zahrad a parkŧ, otištěné ve Staleté Praze v roce 1969, se zaměřuje na stavby dŧleţité ne rozsahem, ale z hlediska dobového vývoje. Ve svém příspěvku se zabývá zahradními stavbami v Praze, které nebyly určeny k bydlení. Popisuje vývoj od renesance přes baroko, s proměnou funkce od vyhlídkové po pohledovou, jako místo v komponované krajině. Sleduje rozšíření drobných staveb v 18. století ze šlechtických zahrad do klášterních a měšťanských. Vývojově podle ní byly předchŧdcem těchto staveb renesanční věţice v nároţích, jinak rezidua hradebních bastionŧ. V popisu vývoje spěje od giardinett ve městě k větším nárokŧm na prostor a jejich postupnému 43
PETROVSKÝ 1986, 217-228; upozorňuje na zničení části účetních dokladŧ BÁRTA 2008 45 BACHTÍK/BÁRTA/ JANDÁČEK 2011; SOLAŘ 2008 46 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1985; PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1997; PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001a; PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001b 47 KUČA 1970 44
15
zakládání zahrad dále od centra během 18. století. Jako zdroj informací o drobných stavbách uvádí veduty a Zprávy soupisové komise IV z roku 1913 aj. Autorka sleduje vývoj přes rokoko (obliba cizokrajných motivŧ, chinoiserií) a klasicismus, ovlivněný Napoleonovým taţením do Egypta, i romantickou reakci, zálibu ve středověku a gotické stylizaci. Upozorňuje, ţe ve vnitřním městě většinou nebylo místa na tyto proměny a vývoj probíhal na předměstí.48 Yvonne Janková po obecnějším úvodu popisuje dobové stavby a srovnává parkové úpravy ve své práci Romantická architektura v parcích a zahradách, publikované v Umění a řemesla roku 1980. V práci se zabývá černínským Krásným Dvorem (zaloţený 1781-1802), kde zmiňuje inspiraci dobovou odbornou literaturou v němčině, angličtině a francouzštině. Pokračuje parkem auersperkského zámku ve Vlašimi z roku 1775, zmiňuje lednický park, s řadou rozmanitých drobných staveb v prŧhledech, vybavené daňčími oborami, skleníky a vodními plochami, anglickým parkem otevřeným a navazujícím na volnou přírodu, případně zemědělskou pŧdu. V dalším výčtu upozorňuje i na návaznost zámeckých parkŧ na lázeňské a městské v Karlových Varech, ve Františkových Lázních aj. Dočítáme se zde o tom, ţe na základě skic dováţených z cest, ovlivněni archeologickými a cestovatelskými objevy publikovanými v odborné literatuře, se často majitelé panství podílí na úpravě zahrad a parkŧ. Autorka si všímá potlačení vnitřního prostoru staveb ve prospěch jejich téměř výhradně dekorativní funkce a pouţití nových, moderních materiálŧ ke stavbě. Vedle parkŧ s antikizující architekturou řadí vznik architektury exotické ve Vlašimi, Krásném Dvoře, na Cibulce a v Lednici.49
48 49
16
LEJSKOVÁ–MATYÁŠOVÁ 1969 JANKOVÁ 1980
3. Založení sbírek Muzea hlavního města Prahy Kromě Národního muzea a obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění neměla Praha v letech 1818 – 1862 ţádné další sbírky.50 Rozmezí je stanoveno daty zaloţení Národního a Náprstkova muzea; po nich jako další v roce 1881vzniká Muzeum hlavního města Prahy. Změny v politickém, hospodářském, kulturním a společenském ţivotě 19. století v českých zemích přinesly vlnu zakládání vlastivědných regionálních muzeí, která vyvrcholila po Národopisné výstavě v Praze, pořádané roku 1895. Období let 1860 – 1890 je pokládáno za raně vývojové období českého regionálního muzejnictví.51 Do vlny těchto změn spadá i hned zpočátku zaloţení Muzea hlavního města Prahy.52 Sběratelé dr. Štěpán Berger a c.k. konzervátor Břetislav Jelínek se snaţili zabránit vývozu uměleckých staroţitností a pro svou myšlenku se jim podařilo získat prof. Antonína Otakara Zeithammera, náměstka praţského purkmistra (starosty). Ten upozornil v roce 1877 městskou radu, ţe jiţ stávající muzeum království českého je celonárodní a nebere zřetel na jednotlivá města. Při opravě Prašné brány proto navrhl, aby dva její sály byly pouţité jako městské muzeum. Návrh nezapadl a zazněly i další návrhy na umístění muzea, například Dienzenhoferŧv letohrádek Amerika, ten byl však odmítnut pro tehdejší odlehlost. Dále se uvaţovalo o Letohrádku královny Anny, ale radnice se nechtěla pouštět do zdlouhavých jednání s dvorem. Dokonce se uvaţovalo o Aneţském klášteře. Nakonec v roce 1880 Vojta Náprstek doporučil sboru radních kavárenský pavilón na Poříčí v nově zaloţeném parku poblíţ zaniklé Poříčské brány, na prostranství mezi Novým městem a Karlínem.53 Pavilón vznikl v místě zrušených hradeb, proměněných roku 1875 zahradníkem Ferdinandem Malým na sad s vodotryskem. O rok později v něm byla postavena kavárna. Stavba byla zadaná stavitelŧm Františkovi Sallerovi a Janu Beningerovi, řemeslné práce provedli praţští řemeslníci. 1876 byl pavilón pronajat, ale bez velkého úspěchu, hostinskému Eduardu Ponecovi. Proto se hledalo nové vyuţití objektu a městská rada souhlasila od roku 1882 postoupit budovu částečně komitétu městského muzea, v jehoţ čele stál JUDr. Robert Nittinger.54 Shodou okolností je v roce 1880 pořádána výstava děl Josefa Mánesa k jeho nedoţitým šedesátinám. V praţské výstavní galerii Mikuláše Lehmanna byly vystaveny jeho ilustrace k Rukopisŧm, část studií moravských a českých krojŧ, z cyklu Ţivot na panském sídle. Tyrš s odbornou veřejností zahájili kampaň za nákup děl do sbírek budoucího městského muzea.55 Základem sbírek se tedy staly kresby a akvarely Josefa Mánesa, jeţ se nově objevily na trhu; hned o jejich koupi městem Prahou usiloval dr. Miroslav Tyrš. Mánesovy kartony a hlavy apoštolŧ věnoval do sbírek karlínský mlynář Josef Götzel, z radnice a záduší sem byly sváţeny vhodné předměty, rŧzné dary z vykopávek a své sbírky zapŧjčili JUDr. Štěpán Berger a Břetislav Jelínek, který byl ustanoven správcem (kustodem) ústavu. 56 50
NOVOTNÝ 1933b, 5 Míka 1983, 8 52 MÍKA 2001,4 53 NOVOTNÝ 1933b, 5 a MÍKA 2001, 7 54 MÍKA 2001, 8 55 MÍKA 2001, 4 56 NOVOTNÝ 1933b,7 51
17
Přípravný sbor vedl dr. Miroslav Tyrš (jeho zásluhou je dŧraz na výtvarné umění ve sbírkách), spolu s prvními členy JUDr. Štěpánem Bergerem, a Dr. Hugo Tomanem, architektem Antonínem Baumem, Vojtou Náprstkem, sochařem Bohuslavem Schnirchem, také malíři Bedřichem Wachsmanem a Františkem Ţeníškem. Přípravná komise jmenovaná městskou radou připravila do podzimu 1881 organizační základy nového muzea, jeţ byly prvním organizačním řádem. Jako závazná Pravidla stálého komitétu městského muzea praţského je podepsal náměstek purkmistra, dr. Černý.57 Nový komitét zvolil do čela advokáta Roberta Nittingera a prvním konzervátorem musel být podle Pravidel člen komitétu a byl tedy zvolen dr. M. Tyrš. Všichni členové komitétu se měli aktivně věnovat sběru. Jednatelem byl zvolen dr. Toman, pokladníkem V. Náprstek. V roce 1882 bylo rozhodnuto o místě sídla muzea. Praxe ukázala nutnost zaměstnat kustoda, kterým se stal amatérský archeolog Břetilav Jelínek (1843-1926). Ten z fondŧ muzejních sbírek zabezpečil téměř celý pavilón, věnovaný prezentaci Prahy na Národopisné výstavě r. 1895 a za prokázané zásluhy byl jmenován ředitelem muzea, v jehoţ čele stál po 30 let. 58 V polovině května 1883 mohli v nově otevřených sbírkách Muzea návštěvníci spatřit mimo jiné desku Mánesova orloje, čtyři odlitky soch Levého a čtyři obrazy ze sv. Mikuláše.59 Tyrš zformuloval program muzea v národním duchu, zaměřil se na význam Prahy pro národní pospolitost. Účelem Muzea hlavního města Prahy je shromaţďovat, uchovávat a vykládat vše, co souvisí se ţivotem Prahy, dokumentovat jej ve všech sloţkách a všemi dosaţitelnými prostředky.60 Tak sbírky rychle narŧstaly a kavárenská budova brzy nestačila.61 V následujícím roce Muzeum obsadilo budovu celou, takţe v roce 1892 byl vyzván architekt Antonín Wiehl k návrhu přístavby Muzea.62 Pro jeho přílišnou zaneprázdněnost se stavby ujal architekt Antonín Balšánek, jehoţ projekt je v letech 1896-1898 realizován.63 Je pamatováno i na sochařskou výzdobu, v soutěţi zvítězil sochař Ladislav Šaloun. Umělecká výzdoba je doplněna lunetami Karla Liebschera a Václava Jansy nad schodištěm a nástropním obrazem Karla L. Klusáčka ve středním sále 1. patra. V roce 1900 je slavnostně otevřena nová budova. Nad kvalitním výběrem sbírek dohlíţí dr. Tomek, historiograf Prahy Zdeněk Winter, dějepisec praţských řemesel a umění JUDr. Hugo Toman, architekti Antonín Wiehl a Franta, sochaři Maudr a Schnirch, biskup dr. Antonín Podlaha, farář Eckert, kunsthistorik dr. Miroslav Tyrš.64 Jelínkovou zásluhou je stanovení priorit muzea. Dokonce věnoval ze svých sbírek základy archeologické sbírky, zachránil řadu stavebních, ale i umělecko – historických sbírek, které by dnes jiţ nebylo moţné získat. Kdyţ po třiceti letech odešel do dŧchodu, jeho nástupce, dr. Harlas nezměnil schéma (tedy dodrţel stanovené roztřídění a instalaci), ale jen obměnil kvalitní exponáty.65 Jiţ po padesáti letech kapacita muzea nedostačuje.66 V roce 2001 má Muzeum více neţ milion sbírkových předmětŧ.67 Z pŧvodního kavárenského pavilónu se stalo administrativní zázemí a ředitelství muzea aţ do doby, neţ byl pavilón v roce 1974 57
Míka 1983,10 MÍKA 2001, 7; Míka 1983, 12 59 NOVOTNÝ 1933b,7 60 NOVOTNÝ 1933b, 11 61 LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 4 62 NOVOTNÝ 1933b,8 63 MÍKA 2001, 9 64 NOVOTNÝ 1933b, 9 65 Míka 1983, 15 66 NOVOTNÝ 1933b, 10 67 MÍKA 2001, 3 58
18
zbořen v souvislosti s výstavbou tzv. Severojiţní magistrály.68 Byla rozdělena tematická specializace mezi Muzeem hlavního města Prahy, Národním Muzeem a Národní galerií také v expoziční oblasti. Činnost výstavní i přednášková je doprovázena odbornou publikační činností. Do programu muzea byl postupně zahrnut historický, uměleckohistorický a archeologický výzkum. Muzeum zaznamenává změny i v soudobém ţivotě a organizaci společnosti.69 Sbírky Muzea hlavního města Prahy umoţňují zmapovat postupné osidlování praţské kotliny, vznik města, výstavbu, vývoj a sloţitost rŧzných společenských a sociálních vazeb od jeho počátkŧ po současnost. Jedná se o unikátní sbírku pragensií, kterou lze mimo pomocný materiál rozdělit na několik skupin:70 Archeologický materiál je získáván zásahy do praţského terénu, jednak během stavebních prací nebo při systematickém archeologickém prŧzkumu. V archeologických sbírkách jsou od základŧ staveb a jejich výzdoby přes keramické a skleněné zlomky nádob, šperkŧ, kosterních pozŧstatkŧ i nástroje z nejrŧznějších materiálŧ. Další část historické sbírky je tvořena převáţně předměty z oblasti uměleckého řemesla - zde jsou památky z cechŧ, plastiky, nábytek, textil, atd. Nejstarší je sbírka obrazŧ a grafiky, s doklady od románského umění (např. transfery, které byly snímány ze staroměstského domu před demolicí). Spolu se znojemskou rotundou jde o nejstarší románské malby na našem území, navíc se světskou tématikou, výjimečně jsou zobrazeni králové a královna, přes gotické malířství, a pak je sbírka kvalitně vybavena díly 19. století rodiny Mánesovy, díly Mikoláše Alše (např. akvarely k výzdobě Národního divadla) a v portrétech Jeronýma Kohla a Antonína Machka. Vedutistická tvorba, která je jinak specialitou muzejní sbírky grafiky, je zastoupena malířským dílem Jana Minaříka, který zdokumentoval Prahu před jejím zničením asanací na přelomu 19. a 20. století.71 Huberŧv plán z roku 1769 a Langweilŧv model Prahy z let 1826-1837 jsou nejvěrohodnějšími doklady architektonických proměn Prahy. Huberŧv plán je výjimečný, jak ukazuje Prahu v barokním opevnění, Langweilŧv model zachycuje praţské jádro z 30. let 19. století v plastickém modelu do nejmenších podrobností věrně provedený a je unikátním dokladem podoby města před asanací. Z grafických sbírek Muzea hl. m. Prahy je dosud prvním známým pohledem na Prahu dřevořez, pořízený pro Schedelovu Světovou kroniku, vydanou v Norimberku roku 1493.72 Prahu jako královské město zachytil kreslíř v pohledu z Vyšehradu. Topograficky a historicky věrohodnější je pohled na Prahu z roku 1562, rovněţ kolorovaný dřevořez, vydaný Janem Kozlem a Michaelem Peterlem z Annaberku. Široké Panoráma praţských měst doplňuje nápis „Praga Bohemiae metropolis accuratissime expressa― (Praha, hlavní město Čech, velmi přesně vyjádřena). Velkoryse pojatý a na svou dobu velmi přesný pohled zobrazuje metropoli s gotickými a renesančními malostranskými domy, jeţ oţivují stromy a postavy. Celek viděný z Petřína byl vzorem pro mnohé napodobitele.73 Z opačné strany letenské pláně a skromněji pojal svŧj pohled na město Prahu F. Hoonenberg v listu z roku 1593. Posledním dřevořezem byl pohled na Prahu od Slezana Jana Willenberka z roku 1601. 68
MÍKA 2001, 10
69
JINDROVÁ 1970,7 70 JINDROVÁ 1970, 4-8 71 JINDROVÁ 1970, 9 72 LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 12 73 LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 13-14 19
Další, hlavně nizozemské práce, vznikaly na dvoře Rudolfa II. Vynikl především Jiljí Sadeler jako rytec a i jako vydavatel velkého pohledu na Prahu, který kreslil Filip van Bosche a vyryl Jan Wechter, z roku 1606 a 1618. Rytina je jemná, výstiţnější v měřítku i charakteru jednotlivých architektur. V krajinářských motivech autor vychází z holandského pojetí v plastice terénu i náladě s bohatou stafáţí postav rudolfinské doby. V téţe době se stanovištěm na Petříně vytvořil nizozemský malíř Lucas Valckenborch v oleji pohled na Prahu. V práci Roelanta Saveryho se objevují první celkové pohledy na město i jeho detaily.74 V praţských motivech se dále, jak postupovala historie, objevují zásadní momenty, jako bitva na Bílé hoře, i exekuce českých pánŧ roku 1621 na Staroměstském náměstí.75 Měnící se vzhled Prahy zachycuje velké Hollarovo panoráma z roku 1636 i další nové veduty, pojaté ještě v renesančním duchu. Samotný lept podle praţské kresby provedl Václav Hollar aţ v Antverpách roku 1649 jako přílohu Merianovy „Topografie Čech, Moravy a Slezska―. Proti Sadelerovi nabízí lehkost, vzdušnost a novou kompozici. V Hollarově práci je i skupina menších pohledŧ na Karlŧv most, Petřín a Zlíchov, včetně studií krojŧ a praţského prostředí v 17. století. Po roce 1650 se mísí vlivy Itálie a Nizozemí, proto i obraz je zapojen do širšího celku krajiny a je uplatněna světelná modelace. Mědiryt Folprechta Ouden - Allena (1676-1679), rytý Conradem Deckerem, plasticky modelovaný, je víc kartografickým záznamem, neţ uměleckým pohledem. Stanoviště umělce odpovídá dnešnímu Motolu. Rozměrný plán Josefa Daniela Hubera z roku 1769 přesně, v geometricky konstruovaném perspektivním pohledu zachycuje částečně okolí Prahy v barokních hradbách a je tak dobrou pomŧckou pro studium dobových reálií.76 Od 16. do 18. stol převaţují pohledy na město vytvořené malířskou technikou. Vývoj české krajinomalby v 18. století a v první polovině následujícího století je spojen převáţně s kreslenou a grafickou vedutou ve vývoji, jak zde byl naznačen jmény autorŧ od Ouden-Allena, k dalším tvŧrcŧm, jako jsou Jan Josef Dietzler nebo Josef Daniel Huber. Vše souviselo s rostoucím zájmem vzdělané veřejnosti o další poznání historických, uměleckých a stavebních památek, cestování, zajímavé přírodní lokality apod. Grafické, malířské a kresebné veduty se stávaly památkou na podniknutou cestu i součástí výzdoby bytu. V období klasicismu a empiru veduty patřily k nejoblíbenějšímu ţánru, umělci vychází vstříc dobovému vkusu tehdejší měšťanské společnosti. Ta postupně bohatne a po vzoru šlechty zdobí své příbytky uměleckými artefakty. Rytiny vedut jsou cenově dostupné, bylo moţné je zakoupit v obchodech u knihkupcŧ, nebo v obchodech s uměleckými předměty. Z nově zaloţené praţské výtvarné Akademie (zaloţené 10. září 1799 dekretem císaře Františka I.) vycházeli čerstvě vyškolení absolventi, připravení reagovat na poptávku.77 Grafická produkce pohledŧ na Prahu v 18. století upadá, zjednodušuje se a dochází k perspektivnímu zkreslování, jak je tomu v pohledech Engelbrechtových a Hafnerových. Centrum zájmu se přesouvá z celkového pohledu k detailním záběrŧm na vnitřní prostory města, mosty, budovy, zahrady. Jiţ v roce 1740 vydal Martin Engelbrecht album, jehoţ autorem byl Friedrich Bernard Werner. Nejvíce detailních LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 14 LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 15 76 LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 16 77 MÍKA 2007, 6 74 75
20
pohledŧ se objevilo aţ na konci 18. století, například v pracích Jana Balzera staršího a Leopolda Peukerta. Zájem umělcŧ se postupně obrací od barokního formalismu k větší realitě. Zlomem je tvorba bratří Hegerŧ z let 1792-1794, velkých, jemně rytých kolorovaných pohledŧ na ţivot v praţských ulicích. Ve stejné době zachytil Ludvík Kohl na sedmi listech obě vltavská pobřeţí; ryl a lepal Josef Gregory. Pohledy jsou oţivené ţánrovými postavami pradlen a vorařŧ.78 Pohledy na město dokumentují nejen měnící se ţivot, ale i stavební rozvoj Prahy. Vliv měla praţská Akademie výtvarných umění a osobnosti, které zde pŧsobily, jako např. Karel Postl a Antonín Mánes, kteří zasáhli do pojetí veduty v duchu počínajícího realismu 19. století.79 Ovlivnili řadu umělcŧ: Antonín Pucherna, narozen 1776? v Lisku, v Haliči, zemřel 1852, pohřben na malostranském hřbitově v Košířích, v Praze. Malíř, kreslíř, mědirytec pohledŧ na města a hrady, v Praze ţil od roku 1790, roku 1798 zastupoval ředitele F.K.Wolfa v hlavní týnské škole. Krajinářství se učil u Wolfa, akvatintě u Herzingera, ţákem praţské Akademie byl 1805-8. Vydal sbírku kreseb 1802-8, národních českých krojŧ 1814 a ryl pohledy Wolfovy, Postlovy i hraběte Buquoje. Význačné listy: „Pohledy na Karlovy Vary― 5 listŧ, „Pohled na Teplice―, „Pohledy na Prahu a okolí― 12 listŧ aj., podle Casanovy ryl „Bitvu mezi Turky a Němci―, vydal „Anfangsgründe zur Landschaftszeichnung – tj. 12 vzorkŧ kreslení,― tíhne k ţánru. V majetku dr. Antonína Podlahy byla akvatinta „Císařský mlýn v Bubenči― s branou z Rudolfovy doby. Dílo se nachází ve větší míře v Muzeu hlavního města Prahy, Národním muzeu, muzeu Vocela v Kutné Hoře aj. Zdeněk Wirth o něm říká: „K Postlově pojetí Prahy přidal další sloţku: intimní romantiku a idyličnost, zejména kde vychází do okolí města nebo kde zachycuje architekturu města spolu s porostem nebo řekou―.80 Dalším umělcem z této skupiny byli Josef Šembera nebo Schembera, nar. 23. 4. 1794 ve Vysokém Mýtě, zemřel 8. 8. 1866 v Litomyšli. Malíř, kreslíř, rytec. Studoval na praţském ústavu polytechnickém 1812–14, pod vedením prof. Havle – stavitelství a měřičství, pak Akademii 1815–1818 jako ţák Postlŧv, kde zdokonalil kreslení i malování. Roku 1818 na návrh Postla dostal cenu za tuţkovou kopii Krajiny se zříceninou od C. Chiariniho. Byl kreslířem stavební kanceláře. Kreslil veduty a města plastických forem, „Přehled města Prahy― 4 listy 1830, „Schwarzenberský palác― a „Pohled na Prahu z Petřína― 183 a řadu dalších. Jeho přesných, detailních a realistických pohledŧ je asi 160. Ve sbírkách dr. Antonína Podlahy se nacházelo několik jeho vzácných mědirytin i v dalších pozŧstalostech, také v městském muzeu ve Vysokém Mýtě, jeţ jim dříve vyhradilo celou síň v přízemí. Roku 1865 koupil mnoho jeho kreseb hrabě Černín pro grafickou sbírku své galerie ve Vídni.81 Posledním jmenovitě uvedeným umělcem je Vincenc Morstadt. Spolu s mnoha dalšími umělci jejich tvorba v sobě pojí empirovou věcnost, romantické procítění a plní praţskou vedutovou tvorbu rukopisem osobního proţitku, jemuţ napomáhají nově objevené grafické techniky – akvatinta, oceloryt a litografie. V muzejní expozici jsou z roku 1830 tohoto období dvě práce Antonína Mánesa První je laděna spíše v duchu doznívajícího empiru lyricky, druhá je romanticky barevná, v plnější barvě.82
LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 17 ŠTIKOVÁ 1957, 19 80 TOMAN 1950, 328 81 TOMAN 1950, 526 82 LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 19 78 79
21
Josef Šembera a Vincent Morstadt zachytili ve svých dílech nejen zákoutí Prahy, ale hlavně celkové pohledy na ni. Tím zakončili souvislý vývoj městské veduty v 19. století. Ve velkém pohledu na Prahu Josefa Šembery z roku 1831 je zřetelná snaha o uchopení látky jako organicky členěného celku, blízkého současnosti. Podobně s obrovskou přesností zachytil Prahu i Vincenc Morstadt.83 V 80. letech 18. století stála Praha na počátku nového období, které zahájily josefinské reformy a které trvalo do počátku 20. století. Praha se postupně stávala stále víc prŧmyslovým velkoměstem, měnil se ţivot zdejších obyvatel. Řada politických a ekonomických změn pŧsobí na obyvatele, velký význam mělo roku 1784 sloučení čtyř praţských měst v jedno. Aţ do třetí čtvrtiny 18. stol měla Praha podobu středověkého města obklopeného barokními hradbami, postavenými po ukončení třicetileté války. Přístup do města umoţnovaly městské brány, na noc uzavírané a střeţené. Pobělohorská doba proměnila Prahu v ospalé provinční město.84 Určitý pokrok proběhl v 80. letech 18. století, kdy vznikla zvláštní komise pro okrašlování města. Z jejího podnětu nařídil císař Josef II zasypat příkop mezi Starým a Novým městem od Mŧstku k Vltavě a vysadit zde stromořadí. Vznikla promenáda Nové aleje, dnešní Národní třída, navazující na starší úsek, vzniklý zasypáním úseku od Mŧstku k Prašné bráně - dnes Na Příkopě. K ozdravění slouţil i císařŧv zákaz pohřbívat uvnitř města v roce 1784 a zřízení dvou ústředních hřbitovŧ za hradbami. Pro Malou Stranu a Hradčany slouţil košířský hřbitov, pro pravý břeh Vltavy se Starým a Novým městem Olšany. Začíná se stavět kanalizace a dláţdit ulice, hlavně z popudu Karla hraběte Chotka. S josefinskými reformami zaniká řada dŧleţitých církevních staveb (Kaple Boţího těla na Dobytčím trhu a Betlémská kaple). 85 Informace o Praze byly dostupné v nově vycházející literatuře, především ve stále častěji vycházejících prŧvodcích, mapách a plánech, ale také z grafických vedut města a okolí. V první polovině 19. století se stále častěji dostává do popředí zájem o cestování. Veduty se objevovaly stále častěji v souvislosti s poptávkou na papíře i na předmětech; oblíbené jsou například na pohárech, k vidění jsou ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy z přelomu 18. a 19. století s malovanými praţskými vedutami.86 Mnohé předměstské obce po vzoru Prahy zřizovaly na přelomu 19. a 20.stol. parky.87 Velkým pokrokem bylo 1845 spojení olomoucko-praţské větve Severní dráhy ţeleznice s Vídní, 1848 byl v nádraţní budově v Hybernské ulici umístěn telegraf. Ţeleznice a lodní doprava podpořily rŧst obchodu, 1841 byl spuštěn na Vltavu parník pro osobní dopravu.88 S vývojem v období 19. a počátku 20. století a s malíři Prahy je moţné se seznámit z archivních záznamŧ, memoárové literatury, ale hlavně z dobových kreseb, rytin a obrazŧ. Jak v 19. století měšťanstvo bohatne, i pro něj je cestování dostupné a zajímavé. Seznamuje se pasivně i aktivně s výtvarným uměním. Roste laicizace ve výtvarném umění, objevuje se řada nových jmen, dnes jiţ zcela neznámých. Začalo přibývat obrazŧ s námětem Prahy, jejích památek, náměstí i zahrad za městskými hradbami.89 Ve druhé polovině 19. století začíná kresby nahrazovat dokumentární fotografie.
LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957, 20 MÍKA 2007, 8 85 MÍKA 2007, 9 86 JINDROVÁ 1970, 7 87 MÍKA 2007, 17 88 MÍKA 2007, 13 83 84
89
22
MÍKA 2007, 7
Největší sbírku obrazŧ, dokumentujících změny ve městě Praze shromáţdilo Muzeum hlavního města Prahy; jejich nákup respektoval akviziční záměry Národní galerie. Někteří autoři jsou dnes málo známí, někteří vŧbec. Většinou dokumentární hodnota jejich děl převyšuje hodnotu uměleckou.90 Tak i mezi autory, kteří se zabývali zobrazením Cibulky je jen málo známých jmen, která jsou ve sbírkách muzea zastoupena. Například Jan Minařík na přelomu 19. a 20. stol pečlivě dokumentoval mizející starou Prahu v období asanace. České výtvarné umění zkvalitnil vznik praţské výtvarné Akademie roku 1799, umělci uţ nemuseli cestovat za vzděláním do Dráţďan. Akademii zaloţila soukromá šlechtická Společnost vlasteneckých přátel umění a dekretem potvrdil císař František I. roku 1799. Leopold Thun uvolnil ze svých sluţeb prvního učitele, Josefa Berglera (1753-1826), který se 1800 stal jejím prvním ředitelem. Do té doby ţáci dojíţděli do Vídně, Mnichova nebo do Itálie. Krajinářskou školu vedl na Akademii Karel Postl, po jeho smrti 1818 Antonín Mánes, Postlŧv ţák. V letech 1811-1866 vedl krajinářskou školu mnichovský Max Haushofer, švagr ředitele Akademie Christiana Rubena. Haushofer trval na malbě v plenéru, za něj byla zavedena jako povinný předmět. Jeho romantické zaměření ovlivněné mnichovským a bavorským prostředím bylo tak inspirativní, ţe ţáci zŧstávali ve škole déle, neţ museli a účastnili se malířských výprav do Alp nebo na Šumavu. Mezi jeho ţáky byla taková jména, jako Adolf Kosárek a Julius Mařák - který po něm jako nejmladší ţák převzal roku 1887 ateliér.91 Jiţ v 19. století vznikají v oficiální tvorbě rozdílné okruhy: umělcŧ a diletantŧ. Typickým příkladem je František hrabě Šternberk (1763 – 1830), který se angaţoval v kulturním ţivotě jako iniciátor Společnosti vlasteneckých přátel umění, instituce zastřešující vznikající veřejné umělecké sbírky. Společnost byla velmi úzce propojena i s Akademií výtvarných umění a kdyţ v roce 1806 Karel Postl ţádal o místo učitele krajinomalby, označil se v písemné ţádosti za „přítele umění―, coţ velmi vystihuje tehdejší situaci.92
90
MÍKA 2007, 24 MÍKA 2007, 26 92 HOJDA/ PRAHL 2000, 68 sqq. 91
23
4. Ikonografické prameny ze sbírek Muzea hlavního města Prahy Tato práce se zabývá soupisem sbírek, týkajících se Cibulky ze sbírek MMP a zejména Čínského pavilónu. Řazení je chronologické podle doby vzniku a ne podle inventárních čísel, ta byla předmětŧm přidělována v pořadí, v jakém se dostávaly do Muzea. V muzejních přírŧstkových knihách (později na evidenčních kartách, vázaných posléze do knih) se dočítáme o okolnostech nákupu nebo daru. Někdy jsou zaznamenané detailnější informace o autorech.93 To umoţnilo vytvořit malé portréty jednotlivých tvŧrcŧ a doplnit je faktickými údaji.
4.1. Cibulka v kresbě a grafice
1. J. Rattay (Rahtay), Pohled na Dianin chrám v zahradě Cibulka, kol 1820, kolorovaný mědiryt, 152 x 171, MMP 12.662
93
Později byly tyto informace převzaty do elektronické evidence tak, jak je stanovena zákonem č. 122/2000 Sb.
24
2. J. Rattay, Výhled do zahrady Cibulka o polednách, kol.1820, kolorovaný lept, 180 x 232, MMP 28.816 – 3
3. Anonym, Čínský pavilón v zahradě usedlosti Cibulka, kol. 1820, kolorovaný mědiryt, 97 x 154, MMP 17.651
25
4. Anonym, Rytířský hrad v zahradě Cibulka v Praze, kol. 1820, kolorovaný mědiryt, 97 x 154, MMP 17.652
5. Vincenc Morstadt, pohled od jihozápadu na usedlost Cibulku v Košířích, 1873, kresba tuţkou, 149 x 1188, MMP 35.795
26
6.
František Chalupa, celkový pohled na Cibulku v Košířích, 1875, lavírovaná tuš s tuţkovou kresbou, 205 x 265, MMP 16.539
7.
František Chalupa, čtyři pohledy na Cibulku v Košířích v Praze, 1882, lavírovaná tuš s tuţkovou kresbou, 260 x 190, MMP 16.538 27
8.
9.
28
František Zuman, špička čínského pavilónu za stromy v Praze-Košířích, 1906, akvarel, 180 x 125, MMP 32.398
Bedřich Feuerstein, Pohled na hlavní budovu Cibulky v Košířích, 26. 5. 1918, akvarel, 282 x 398, MMP 62.000
10. Josef Hurt, Dianin chrám v Praze Košířích, 1928, akvarel, 446 x 327, MMP 27.754
11. Josef Hurt, Čínský pavilón v Praze Košířích, 1928, akvarel, 446 x 327, MMP 27.755
29
12. Josef Hurt, Sv. Jan pod Cibulkou v Praze Košířích, 1928, akvarel, 326 x 446, MMP 27.756
13. Juhas, U Cibulky. Praha, 10. 6. 1946, kresba tuţkou, 21x30, MMP 125.191
30
14. Jaromír Milfait, Pohled k Čínskému letohrádku na Cibulce, 14. 10. 1950, akvarel, 120 x 200, MMP 132.076
15. Miloslav Holý, Jaro na Cibulce, 1955, barevná litografie, zkušební tisk, 422 x 523, MMP 49.692
31
4.2. Malba a sochy
16. O.Matějka, Cibulka, přel. 19. a 20. stol., olej, plátno na lepence, 24 x 49,4 cm, MMP 20.626
17. Anonym, Ćíňan, měděná tepaná plastika se zbytky polychromie a zlacení, ze špičky Čínského pavilónu na Cibulce v Praze, datace neznámá, v. 82 cm, MMP 27.989
32
4.3. Fotografie
18. Pohled do zahrady na Cibulce, kol. r. 1910 – 1920, anonym, v 120 x š 170 mm. MMP 115.995
19. Pohled do zahrady na Cibulce, kol. r. 1910 – 1920, anonym, v 120 x š 170 mm. MMP 15.996
33
20. Pohled do zahrady na Cibulce – v pozadí čínský pavilon, kol. r. 1910 – 1920, anonym, v 90 x š 145 mm .MMP 15.997.
21. Pohled do stromořadí při usedlosti Cibulka v Košířích, v 120 x š 165 mm, kol. 1910 –1920, autor neuveden. MMP 116.000
34
22. Jezírko na zahradě Cibulky v Košířích, v 120 x š 165 mm, bez uvedení autora, 1920. MMP 119.002
23. Pohled na čínský pavilon na Cibulce, v 135 x š 85 mm. Autor neuveden. Kol. 1920, MMP 119.021
35
24. Kaštanová alej mezi hlavní budovou Cibulky a terasou, v 125 x š 170 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.024
25. Pohled na bránu se znakem zakladatele Cibulky. 175 x 115 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.028
36
26. Zrcadlový pavilon na Cibulce. 175 x 115 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.029
27. Pohled na bránu dvora na Cibulce, v 155 x š120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.030 37
28. Kamenný sloup s nápisem, který připomíná, ţe cibulku 9. 7. 1824 navštívil císař František I. S chotí Karolinou Augustou, rozměry 170 x 120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.031
29. Dianin pavilon na Cibulce. Rozměry 175 x 120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.032
38
30. Čínský pavilon na Cibulce, 165 x 125 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.033
31. Pohled zahradou na Cibulce k rozhledně,120 x 170 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.034 39
32. Usedlost Cibulka – pohled na kašnu, rozměry 175 x 125 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.035
33. Plastika Číňanky na zahradě na Cibulce, rozměry 170 x 120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.036
40
34. Plastika Číňana na zahradě na Cibulce, rozměry 175 x 125 mm. 175 x 115 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.037
35. Pohled na portál se znakem biskupa Thuna, usedlost Cibulka, v 120 x š 165 mm, Obchod Zikmunda Reacha, kol. 1920 – 1925, MMP 090.729
41
36. Pohled do dvora usedlosti Cibulka, v 120 x š 165 mm, Obchod Zikmunda Reacha, kol. 1920 – 1925, MMP 090.730
37. Pohled na čínský pavilon v zahradě usedlosti Cibulka na Smíchově, v 120 x š 165 mm, Obchod Zikmunda Reacha, kol. 1920 – 1925, MMP 090.734
42
38. Cibulka – pohled na východní ohradní zeď (dnes zbořeno) s oktogonálním pavilonem, v 130 x š180 mm, foto Korba, kol. 1940, MMP 100.310
39. Socha sv. Jana Nep. Na Cibulce, v 130 x š180 mm, foto Korba, kol. 1940, MMP 100.311
43
40. Znak L.L.Thuna na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého, v 130 x š180 mm, foto Korba, kol. 1940, MMP 100.312 41. Cibulka, autor Miloš Stránský, rok 1990 MMP 156.475 – 482, nemám autorská práva, takţe tento soubor nemohu publikovat.
4.4. O autorech J. Rattay je jako autor předlohy zapsán vlevo, vpravo je uveden rytec V.Gottmann, uprostřed dole je zapsán vydavatel. J. Rattay (Rahtay), byl kreslířem vedut Prahy a okolí kolem roku 1820. Podle něj byly prováděny rytiny „Pohled na Barvířský ostrov―, „Chuchle u Prahy―, aj., které vycházely u nakladatele J.F.Marouschka v Praze.94 „Pohled na Dianin chrám v zahradě Cibulka― je zmíněn pod číslem 53 v katalogu výstavy Krasoumné jednoty v Praze „Praha jak bývala.― s podtitulem Kresby a vzácná grafika z praţské soukromé sbírky, pořádané 22. února – 16. března 1930 Stejný katalog uvádí, ţe rytec V. Gottmann pŧsobil v Praze kolem roku 1820.95 Tomanŧv slovník se o mědirytci Gottmannovi zmiňuje jako o Čeňkovi a je výslovně řečeno, ţe ryl podle Rattaye Pohled na Dianin chrám v zahradě Cibulka. Narodil se r. 1798 v Praze, zemřel 7. 7. 1864 tamtéţ. V Praze I se věnoval profesi. Měl bratra Antonína Gottmanna (nar. 1791 v Praze), rovněţ mědirytce v Praze I.
1.
94 95
44
TOMAN 1950, 347 LENZ 1930, 13
2. Autorem předlohy je opět vlevo zmíněný J.Rattay, vpravo je uveden grafik Berger, vpravo dole razítko Antonín Neumann, 305–III, Praha. Václav Alois Berger se narodil 27. 5. 1783 v Praze a zemřel 14. 8. 1824 tamtéţ. Pracoval v Praze jako mědirytec, ryl zejména pohledy na města a zámky, podle kreseb Franze Karla Wolfa, např: Park kníţat Auersperkŧ ve Vlašimi (1805)96. Dlabač ve svém slovníku zmiňuje výčet jeho topografických rytin.97 3. a 4. Další dvě grafiky od neznámého autora jsou pravděpodobně vytvořeny také podle Rattayovy předlohy. Autorem byl zručnější rytec a kolorista, práce i formát je drobnější, jemnější. Čísla 1, 3 a 4 mají v prvním plánu zády obrácenou ţenskou postavu ve stejném postoji, téměř shodně oblečenou a 4. grafika má stejnou postavu i v horním, vzdálenějším plánu. Grafika pod č. 3 byla vystavena na výstavě „Jak se Praha bavila― v roce 2005 98 a odkazuje na skutečnost zpřístupnění zahrad volně Praţanŧm. Grafika pod č. 4 má také jako jediná veprostřed u spodního okraje značku C vepsané do B. Dnes se pro stavbu nepouţívá název Rytířský hrad, ale prozaicky rozhledna. Název nezmiňuje stavbu v prvním plánu, tzv. Dantovo peklo se sochou Škrtiče. Obě grafiky jsou zastřiţené, nalepené na podloţce a orámované prouţkem zlaté fólie. 5. Na rubu podél spodního okraje uprostřed nápis „Schlösschen Cybulka,― v pravém spodním rohu V.Morstadt, v pravém horním rohu číslice VII 14. Vincenc Morstadt se narodil 17. 2. 1802 v Kolíně nad Labem, zemřel 19. 2. 1875 v Praze. Pohřben je na malostranském hřbitově. Kreslíř a rytec, nakonec rada zemského soudu v Praze. Byl synem měšťana a majitele hospodářství v Kolíně. Píše o sobě, ţe varhaník Ignác Kotrč byl objevitelem jeho nadání, byl totiţ kreslířem samoukem. Na veřejnosti se jeho jméno objevuje v časopise „Hyllos― v němţ redaktor K. Rainold začal uveřejňovat prŧvodce Prahou s Pluthovými mědirytinami podle Morstadtových kreseb. Jiţ tehdy kreslil sedmnáctiletý Morstadt do nejmenších detailŧ a přesně. Roku 1825 absolvoval práva, pak v soudních sluţbách pŧsobil v Lokti, Trutnově, Hradci Králové a v Praze. V roce 1867 byl na vlastní ţádost penzionován, ale kreslil aţ do konce ţivota. Ve 30. a 40. letech 19. stol. patřil mezi nejpilnější kreslíře vedut a umělecko-historických objektŧ, zejména praţských. Jeho kresba je realistická, aţ fotograficky věrná. Při kreslení zkoumával vzdálené pohledy dalekohledem, aby byla kresba náleţitě přesná. Zpŧsob jeho kresby připomíná nejvíce F.K.Wolfa, učitele kreslení a ředitele hlavní týnské školy. Dolenský uvádí, ţe na vývoj jeho kresby pŧsobil i Wolfŧv učitel, Ludvík Kohl. Náměty jeho kreseb byly: „Kříţovnické náměstí―, „Okolí staroměstské věţe―, „Pohled na část kamenného mostu s křiţovnickým klášterem―, „Nádvoří s prŧhledem na chrám sv.Víta―, „Pohled na Prahu z Vyšehradu―, „Hrad praţský s dolejší částí Chotkovy silnice― a řada dalších, poslední z let 1872–4. Jeho velké „Panorama Prahy― zachytilo široký pohled na Prahu roku 1870 a bylo dříve v majetku dr. Josefa Sakaře. Vedle praţských pohledŧ kreslil města, kam ho zaválo povolání a příleţitost: Loket, Plzeň, Teplice aj. Andréovo Knihkupectví vydalo na počátku 19. století malé „Album von Prag― s několika rytinami Merklasa podle předloh Morstadtových. Jiné album bylo 96
TOMAN 1947, 59 DLABACZ 1815, 122 98 MÍKA 2005, 5 97
45
vydáno 1825 u Bohmannových dědicŧ s třiceti rytinami G.Döblera podle Morstadtových kreseb. V letech 1833–1840 vyšlo v sešitech Morstadtovo album, celkem 24 listŧ u firmy Borrosch a André: „Prag im neunzehnten Jahrhunderte. Eine Auswahl der schönsten Ansichten nach der Natur gez.von V.Morstadt―.99 Morstadt se pravděpodobně pokusil také u Doblera o rytectví. Národnímu muzeu bylo jeho dědicem Antonínem Stadlerem věnováno na 250 kreseb (Morstadt odkázal své kresby a akvarely muzeu království Českého; pamatoval i na moţnost, ţe by byly odmítnuty, pak je měl dostat syn Raffael 100). v městském muzeu v Praze je také jeho 28 sepií a 6 akvarelŧ. V soukromých sbírkách je rozptýleno na 600 kolorovaných, nekolorovaných i lavírovaných kreseb. V muzeu hlavního města Prahy byla roku 1937 uspořádána výstava jeho prací, čítající 318 poloţek.101 Novotný ve zmíněném katalogu k výstavě píše, ţe hlavní kvalita Morstadtovy práce spočívá ve věrném zachycení dnes jiţ zmizelých zákoutí. Všechny slohy prý zvládá dobře, mimo barokního. Figury ani krajinu zdaleka tak dobře nedokáţe vystihnout.102 6. a 7. Obě kresby se do Muzea dostaly z odkazu stavebního rady Václava Machulky r. 1908 a mají z rubu červený otisk razítka: Museu města Prahy daroval Václav Machulka, stavební rada kr. hl. města Prahy. První (č.6) není signovaná a je velmi poškozená. Rukopis i technika jsou shodné s druhou kresbou, signovanou a datovanou malířem Chalupou. Kresba č.7 má na lícové straně nápisy vlevo nahoře písmena YO, ve středu: „Čínský pavillon―, vpravo nad středem „Zámek―, dole „Cibulka. 1882 Chalupa― a vpravo je nápis „Zřícenina―. Není popsaný Dianin pavilón vlevo. Nalepeno na pevné papírové podloţce. František Chalupa se narodil 8. 10. 1828 v Mnichově Hradišti a zemřel 16. 4. 1887 v Praze. Uplatnil se jako malíř, kreslíř i litograf. Od dětství se projevovalo jeho kreslířské nadání. Brzy se stal faktorem Medauovy litografie v Litoměřicích, přispíval zejména do časopisu „Erinnerungen―. Cestoval, kreslil v severních Čechách a Sasku, vytvořil na 200 kreseb, díky kterým dostal další místo v Praze. Zde pokračuje ve vzdělávání na večerních lekcích v Akademii výtvarných umění, záhy se stává jedním z prvních členŧ Umělecké besedy, Typografické besedy a Sokola, účastní se jejich akcí a vyrábí pro ně dekorace. S manţelkou Marií rozenou Čáslavovou zaloţil závod na vyšívání praporŧ. S Emanuelem Dítětem si zaloţil fotografický ateliér „Chalupa & Dítě― v Celetné ulici čp. 565-I, vydával časopis „Ruch―, psal do něj i řady dalších časopisŧ povídky a články. Z jeho olejových obrazŧ Toman zmiňuje například olej „Chodba u sv.Jakuba― z roku 1872, „Karlov―, „Kříţová cesta v Roudnici―, „Petrţílkovy mlýny v Praze―, „Ostrov Kampa―, „Vyšehrad― a řadu dalších z Prahy i okolí, včetně krajin, ţánrŧ a zmiňuje řadu nepublikovaných prací a náčrtŧ.103 8. Akvarel je označený v pravém rohu dole tuţkou F.Zuman 1906. Pod okrajem vlevo tuţkou: Z Buquoyky (nesprávné označení!). Jde o podhled na špičku Čínského pavilónu nad stromy, akvarel s tuţkovou kresbou. Do Muzea daroval 99
TOMAN 1950, 155sq NOVOTNÝ s. d., 4 101 TOMAN 1950, 155sq. 102 NOVOTNÝ s. d., 6 103 TOMAN 1947, díl I. A–K, pp 394 100
46
osobně autor Fr. Zuman, arch. fin. rada, Stará Boleslav. František Zuman se narodil 2. 10. 1870 v Bělé pod Bezdězem, zemřel 22. 2. ve Staré Boleslavi. Byl vrchním finančním radou v.v. ve Staré Boleslavi, členem české Královské Společnosti nauk. Angaţoval se v oblasti ochrany památek, k jejich poznání cestoval po Evropě. Jako výtvarník byl kreslíř a ilustrátor samouk. Tvořil diplomy, ex libris, litografické pozvánky pro Společnost přátel staroţitností, jejíţ časopis léta ilustroval. Ve svých akvarelech zachycoval významné současníky a zákoutí zaniklé Staré Boleslavi. Je zmiňován v řadě kulturních ročenek, téměř všech ročnících časopisu společnosti přátel staroţitností v Praze a Prokop Toman ho uvádí jako spolupracovníka na svém Slovníku.104 V roce 2006 byl Zuman zastoupen na kolektivní výstavě exlibris konané v ambitu Místodrţitelského paláce v Brně.105 9. Akvarel, pohled na hlavní budovu Cibulky v Košířích, v krajině. Značeno vlevo dole modrým inkoustem: Cibulka 26. 5. 1918 Feuerstein. Na rubu razítko velkými písmeny: Inţenýr-architekt Bedřich Feuerstein Praha-Bubeneč. Vedle razítkem číslo: 35. Levý dolní rŧţek utrţen, horní okraj poškozen. Muzeu věnoval Dr.Josef Kandert, CSc, zároveň s dalšími 7 akvarely v červnu 1982. Toman uvádí, ţe Bedřich Feuerstein se narodil 15. 1. 1892 v Dobrovici v Čechách a zemřel 10. 5. 1936 v Praze-Libni na Bulovce (sebevraţdou). V roce 1917 absolvoval Kotěrovu školu a praţskou techniku, byl architektem a akvarelistou. Projektoval vojenský zeměpisný ústav v Dejvicích a současně (1921-24) krematorium v Nymburce. Získal řadu cen za projekty v soutěţích na krematorium v Pardubicích, Riegrŧv pomník v Kozákově, pomník Svobody pro Domaţlice (spolupráce s arch. Ševcem) aj. Obdţel stipendium francouzské vlády, díky kterému v Paříţi studoval na École du Louvre, v Perretově ateliéru se podílel na projektu divadla na Champs Elysées. Do Prahy se vrátil v roce 1925, ale v letech 1926-31 uţ byl v Japonsku, kde spolupracovat s ing.Ant. Raymondem. Pak pracuje v USA, a v Číně, po návratu do Prahy se věnuje práci pro divadlo jako autor jevištních výprav (Čapkovo RUR pro ND). S oblibou na cestách tvoří akvarely; nejkrásnější vznikly za jeho pobytu ve Francii, za společného pobytu s Josefem Šímou u Biskajského zálivu. Práce na projektu sanatoria ve Vyšných Hágách v roce 1932 ve spolupráci s arch. Chocholem mu nepřinesla očekávaný úspěch a nervové vyčerpání je dŧvodem jeho předčasného odchodu. Posmrtně mu byla uspořádaná výstava v praţském Mánesu, kde bylo v září 1936 vystaveno 382 poloţek.106 10. – 12. Tři z deseti poloţkového souboru akvarelŧ Josefa Hurta. Číslo 10 má ve středu u dolního okraje na lícové straně zápis: „Hurt Jos. 1928 Na Cibulce Košíře―, pohled na chrám Diany, jehoţ kupolovitá, šindelem pokrytá střecha, je usazena 6 sloupky. Kolem vegetace. č.11 vlevo dole má na lícové straně tuţkou „Hurt Jos. 1928 Na Cibulce v Košířích, Čínský pavilón.― Čelní pohled na patrovou stavbu, do jejíhoţ patra vede dvoukřídlé schodiště. Okenní i dveřní otvory bez rámŧ a skel, v patře uţ není zábradlí a je odstraněna střešní ozdobná plastika Číňana. Kolem vegetace. Č. 12 má vlevo popis: „Hurt Josef 1928 Sv. Jan 104
TOMAN 1950, 739sq MALÁ: Slovník českých a slovenských výtvarných umělcŧ 1950–2010, díl XXI, W–Ţ, 310 106 TOMAN 1950, 214 105
47
pod Cibulkou Košíře.― Na úpatí svahu, podepřeném zdí se dvěma křídly schodiště stojí na podstavci, zdobeném biskupovým znakem a dvěma reliéfy, socha svatého Jana Nepomuckého. Vlevo na zemi je povalené kamenné klekátko, vpravo plaňkový plot. Kolem sochy 3 stromy, v pozadí porostlý svah. Všechny jsou pod akvarelovou malbou předkreslené tuţkou, na nich je kresba tuší a tmavým akvarelem, zvýrazňující kontury. Anatomie není příliš přesná. Autor Josef Hurt se narodil 11. 4. 1881 v Olešnici u Jihlavy a zemřel mezi 10. a 14. dubnem 1945 v Terezínské pevnosti. Byl ţákem Stanislava Suchardy na Umělecko prŧmyslové škole v Praze. Navrhoval divadelní jevištní výpravy, v letech 1919 – 1921 byl činný jako ředitel národního divadla v Českých Budějovicích. Mezi lety 1924-5 pracoval pro Košické divadlo a SND v Bratislavě. V roce 1926 vystavoval v Topičově salonu v Praze akvarely krajin a architektur slovenských měst. Motivy obrazŧ většinou čerpal na Slovensku, Moravě a Podkarpatské Rusi.107 13. Vpravo dole na lícové straně popis „10. 6. 46 Juhas U Cibulky.― Tuţková kresba je na papíře 21x30 cm, vlastní kresba je jen 15x24 cm. Krajina s řetízkovým kolotočem. Zakoupeno do sbírek Muzea 19. října 1983. Podle Tomanova slovníku je jméno Juhas uměleckým pseudonymem Václava Knotka. Ten se narodil 27. 9. 1891 v Liblicích u Mělníka. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze od roku 1919 u prof. Nechleby. Od roku 1924 do 1939 byl asistentem prof. Oldřicha Blaţíčka na ČVUT ve škole architektury. Od roku 1927 obesílal jako malíř-krajinář členské výstavy J.U.V. v Praze i na venkově. V cizině vystavoval ve Vídni, v Oslo, Bergenu a Kodani, získal stipendium od ministerstva školství v Paříţi. Namaloval obrazy „Z jara na Vltavě―, „V parku―, „Na Štědrý den na Karlově náměstí―.108 Podle informace z fondŧ NG zemřel v roce 1951 (ale uvádí Kotkova alias Juhasova data: 1902-1951 ).109 14. Akvarel značený a signovaný na rubu: „č. I. XVII Cibulka 14. X. 50 JM 653―. Pohled k čínskému letohrádku na Cibulce. Zakoupeno do Muzea 23. 4. 1986. Pohled ovocnou zahradou vzhŧru (severním směrem) k Čínskému pavilónu, který je umístěn téměř přesně v prŧsečíku úhlopříček formátu papíru. Jaromír Milfait se narodil v Praze 10. prosince 1901 a ţil zde celý ţivot aţ do své smrti 7. září 1980. Vyučil se drogistou a po čase, kdy pracoval jako celní deklarant, sloţil zkoušky a stal se laborantem ve vodohospodářském prŧmyslu. V kreslení a malování byl samoukem, přivedla ho k němu láska k přírodě a snaha zaznamenat záţitky z viděného. Byl doslova nedělním malířem, jak lze vyčíst z datací jeho obrazŧ. Akvarely tvořil buď v přírodě, nebo v klidu domova podle předem v plenéru připravených skic, opatřených poznámkami. Soustředil se tedy na krajinu v blízkém praţském okolí, na delší cesty po Čechách se vydával jen v době dovolené, dokud v roce 1960 neodešel na odpočinek. Celkem vytvořil na dva tisíce akvarelŧ, mnohé z nich jsou ale jiţ ztracené. Své práce posílal i jako pohlednice z cest přátelŧm. Soustředil se především na zobrazení krajiny; stavby a postavy vnímal spíše okrajově. Jeho práce má především dokumentární
107
TOMAN 1947, díl I. A–K, 390 TOMAN 1947, 503 109 http://www.mc-galerie.cz/archiv-ng/prehled-fondu-a-sbirek/ Vyhledáno dne 11. 6. 2013 108
48
charakter, přestoţe během padesáti let tvorby došlo k prohloubení a vytříbení kvality díla.110 15. Barevná litografie od Miloslava Holého je umístěna na formátu listu 42 x 52 cm, obr. 28 x 38 cm, Muzeu dodal spolek Hollar. Severozápadní pohled k Čínskému pavilónu, v popředí vlevo stromy, vpravo dvě postavy, výš nad nimi ve zlatém řezu je umístěn pavilón. Podle Tomanova slovníku se Miloslav Holý narodil 4. 10. 1897 v Praze – Karlíně. Zemřel 3. 3. 1974 v Praze.111 V letech 1917-24 studoval na Akademii, poslední rok ve speciálce prof. Švabinského. Vytvořil řadu litografií. Od roku 1920 vystavoval kaţdoročně doma i v zahraničí (Vídeň, Varšava). V letech 19257 vystavoval ve skupině Holan, Holý, Kotík a Kotrba. V dalších letech samostatně v Krásné jizbě, galerii dr.Feigla, i na členských výstavách SVU Mánes a v Myslbeku, 1946 u Vilímka V cizině vystavoval v Benátkách, Paříţi, USA, Moskvě, Leningradu. Několikrát pobýval na studijní cestě ve Francii. Tvoří krajiny z okolí Prahy, Orlických hor, z jiţních Čech, zátiší, figury i ţánrové výjevy z praţské periferie. Náměty: „Loděnice v Libni―, „Silnice ke Kobylisŧm―, „Palmovka― aj. Roku 1933 a 37 obdrţel výroční cenu České akademie věd a umění; 1939 Turkovu cenu. Jaroslav Seifert v katalogu výstavy obrazŧ a kreseb MH „Před obrazy M.Holého― v roce 1949 poznamenal, ţe: „Téměř kaţdý obraz Holého je zcela vědomě komponován do jediné barvy.―112 34 – 36. Zikmund Reach ţil v Praze 19. 3. 1859 – 1. 12. 1935. Měl v Praze I, Skořepce čp. 9 krámek, známý mezi výtvarníky, filmaři a milovníky staroţitných kuriozit. Po praxi v Hynkově nakladatelství si otevřel antikvariát s plány, grafikami, rytinami a známkami. Měl rozsáhlý archiv fotografií, ze kterých na přání zákazníkŧ tvořil rŧzné výběry, alba i pohlednice. Námětem byli lidé, ale i praţská zákoutí. Fotografie nebyly pouze z jeho produkce, nakupoval u významných fotografŧ, jako byli Fridrich Maloch, Eckert a podobní. Jeho sbírka měla na 7.000 fotografií (v Muzeu hlavního města Prahy jich je kolem pěti set) 113 a skoro 3.500 negativŧ, ale polovina jeho archivu byla na konci 2. světové války zničena.114 Na okrajích fotografií je patrné, jak si Z. Reach na negativ dělal poznámky.
110
PISTORIUS 1988 MAZANCOVÁ/BERGEROVÁ 2010 112 TOMAN 1947, 363 113 BERKOVÁ 1982 114 FILIP 2011, 5 111
49
5. Závěr Velkou inspirací v práci mi byla kniha Z.Wirtha Praha v obraze pěti staletí a sbírky z depozitářŧ Muzea hlavního města Prahy. Zásadními se ukázaly být i sborníky M. Mţykové a R. Prahla, zabývající se kulturním pozadím a památkami 19. století. Bylo zajímavé vidět, kolik badatelŧ se zabývá dobovými reáliemi, jaké jsou jejich nové poznatky a jak se dostává do popředí zájem o umění a kulturu 19. století a rostou řady oborníkŧ, kteří sledují proměny parkových úprav, škálu fondŧ zámeckých knihoven a mnoho dalších oblastí. Díky nim máme moţnost lépe pochopit dobovou atmosféru, kulturu, úroveň tehdejšího vzdělání, společenskou situaci a zasadit Prahu a Čechy na odpovídající místo v tehdejším světě. 19. století, charakterizované na jedné straně pokrokem snad ve všech odvětvích prŧmyslu, vědy, vzdělání a ţivota společnosti, je na druhé straně typické romantickým návratem k minulosti v podobě historizujících stylŧ, jakoby hledáním nových inspiračních zdrojŧ nebo záměrným setrváváním v bezpečně známé jistotě. Přesto tato doba přinesla výtvarně pozoruhodné projekty nejen ve světě, ale i v Čechách. V Praze vzniká nová škola, výtvarná Akademie, kde místo ředitele obsadil Josef Bergler, pro ten účel uvolněný ze sluţeb bývalého biskupa Thun-Hohensteina. Byl tedy v Praze o pár let dříve a poté, co se i biskup Leopold Leonard Thun ocitl v Praze, jejich kontakty pokračovaly. Bergler stál velmi pravděpodobně za řadou realizací v thunovské usedlosti Cibulka, ale je stále otázkou, kdo byl inventorem celého konceptu. Do Čech se dostává tzv. trubadúrský styl. Tento duch romantického patriotismu zpŧsobil, ţe vznikaly přátelské vazby mezi šlechtici a vzdělanci. Jeho ohlas vidíme dobře na Cibulce ve stavbě Rytířského hradu, Poustevny a Dantova Pekla. Je to styl, pro který jsou typickými hodnoty láska, rytířství a náboţenství, tedy návrat k ideálŧm, snŧm, hrdinským činŧm. Formálně byl vyjádřen gotickým stylem. Také čínské vlivy, velmi populární, se k nám dostávají z Anglie. Cestuje se, ale k dispozici je uţ řada odborných periodik, jak se dozvídáme v katalogu thunovské knihovny v Kláštěrci nad Ohří – která je mimochodem blízko Děčína, kde se na nějaký čas usadil biskup Thun r. 1803 po příjezdu z Pasova. Knihovna obsahovala značný počet děl věnovaných rodící se zálibě v módním stylu (Journal des Luxus und der Modern) a hlavně zahradní architektuře. Tato literatura spadá do období, kdy zámek vlastnil Jan Josef Křtitel hrabě Thun-Hohenstein (1767 – 1810), synovec biskupa Leopolda Leonarda Thun–Hohensteina. Dále se v knihovně nacházel kompletní soubor spisŧ teoretika zahradního umění Christiana Gaye Lorenze Hirschfelda (publikoval v Lipsku 1779-1785 Theorie der Gartenkunst v pěti svazcích, a knihy obsahovaly zmínky i o hrabství Stowe), zabývá se ovocnářstvím a je vysokoškolským profesorem filozofie v Kielu. Všechny knihy, věnované zahradní architektuře jsou bohatě doprovázeny nákresy a vzorníky. Navíc se stalo módou, že si šlechtici sami navrhují svá sídla, dokonce je zdobí vlastními malbami nebo se věnují pěstování a dovozu vzácných dřevin do svých parků a jejich úpravě, jako při úpravě Vinohradské usedlosti Kanálka. Její zakladatel, Josef Emanuel Canal de Malabaila marquis Cercenasco, (3. 6. 1745 Vídeň – 20. 2. 1826 Praha) přišel do Prahy asi jako třicetiletý a hned po příchodu začal skupovat viničné usedlosti (Hercovku, Cikánku a Kocourku), aby se pustil do budování později obdivované zahrady. Byl velmi vzdělaný člověk, věnoval se zvelebení českého zemědělství a jeho činnost dalece překročila běžnou míru osvětové činnosti. Ve společnosti byl velmi oblíbený pro svůj rozhled, jazykové schopnosti a kontakty s vyznanými intelektuály, i významnými cizinci (bývá vzpomínána manželka Napoleona
50
Marie Luisa a její syn vévoda Zákupský, Orlík). V roce 1791 byla součástí Kanálky botanická zahrada, část věnovaná na pokusy a pro demonstrace, kde předváděl, jak sít len, vysévat semena lesních stromů, štěpovat ovocné stromky. V neposlední řadě zde zavedl i pravidelné výstavy plemenného skotu. Svou zahradu hrabě Canal budoval ve stejném období, jako byla budována druhá fáze parku ve Wörlitz, podporován odtud ve své snaze. Jeho názory se jistě musely prolnout s názory obrozeneckými a musely mít široký dopad, i když zahrada zanikla rozparcelováním za necelých sto let. Naopak budování další, tentokrát Košířské usedlosti Klamovka (zde je Christian Filip hrabě Clam–Gallas majitelem od roku 1787) nepostihl tak rychlý zánik a ještě dnes můžeme vidět alespoň zbytky dřívější nádhery. Zahrada byla vybavená Braunovými sochami s mytologickou tématikou a pavilónem kombinovaným se skleníkem. Orientace zahrady byla patrně sentimentální, jak napovídá název Pavilónu noci s grottou, novogotickým altánem a dalšími stavbami, které se nedochovaly (divadlo, lázeň a klece, v nichž byla chována divoká zvířata). V takové atmosféře se v roce 1817 Cibulka stala majetkem biskupa Leopolda Leonarda Thuna a ten zde vzápětí buduje anglický park. Jeho vzdělání, rozhled, zkušenosti a prostředí, jakým byl obklopen, nás přivádí k myšlence, ţe byl velmi pravděpodobně sám autorem celého konceptu. Anglický park vzniká z přirozeně utvářené zvlněné krajiny, bohaté na vlhkost, s dokonalými trávníky s malými skupinami stromŧ. Nárŧst obliby parkŧ byl dŧsledkem změn zájmŧ šlechtické společnosti, která dávala přednost honitbě a méně formální zábavě v přírodě. V našem prostředí a tak blízko města slouţily parky spíš k procházkám a začínaly být zpřístupňovány veřejnosti. Některé za poplatek a omezeně, jako dvakrát v týdnu zahrada Kinských nebo volně, jako thunovská Cibulka. Usedlost se stala záhy nejen výletním místem, ale inspirací pro mnohé umělce nebo i jen sváteční malíře. Během práce se ne vţdy podařilo dohledat informace o autorech, malujících zákoutí Cibulky, ale některá díla asi zŧstanou anonymní i z toho dŧvodu, ţe ve sbírkách muzea jsou někdy i objekty, které mají spíš dokumentární, neţ uměleckou hodnotu. Přesto se mi, doufám, zpracováním malého výseku fondu Muzea hlavního města Prahy podařil vytvořit ucelenější přehled zobrazení usedlosti Cibulka. Ze záznamŧ Památkového ústavu je patrné, ţe byla letos provedena nová revize památky. Je snad tedy moţné doufat, ţe je zájem usedlost Cibulku nejen dokumentovat, ale i zachovat, jak k tomu zákon dává moţnosti.
51
6. Seznam použitých zkratek MMP SOA SURPMO
52
— — —
Muzeum hlavního města Prahy Státní okresní archiv Stavebně-historické prŧzkumy
7. Seznam zkráceně citovaných pramenů a literatury ANTONÍN 1997 — Luboš ANTONÍN: Zámecké knihovny. In: MŢYKOVÁ 1997, 236–241 BACHTÍK/BÁRTA/JANDÁČEK 2011 — Jakub BACHTÍK/Jan BÁRTA/Václav JANDÁČEK: Usedlosti, bolavá pata praţské památkové péče. In: Za Starou Prahu LI. (XII.), 2011, 9– 18 BÁRTA 2008 — Jan BÁRTA: Zpráva o usedlostech Cibulka čp. 118 v Košířích a Skalka čp. 120 na Smíchově. In: Za Starou Prahu XXXVIII. (IX.), 2008, 20 BAŠEOVÁ — Olga Bašeová: Praţské zahrady a parky. Praha 1991 BERKOVÁ 1982 — Věra Berková: Fotografie z knihkupectví Zikmunda Reacha 1865– 1935 (kat. výst.). Praha 1982, nepag. BLAŢÍČKOVÁ–HOROVÁ 1997 — Naděţda BLAŢÍČKOVÁ–HOROVÁ: Praha v akvarelu a kolorované grafice 19. Století. Praha 1997 FILIP 2011 — Vladimír FILIP: Stará Praha, jak ji viděl Zikmund Reach. S.l. 2011 HLAVSA 1962 — Václav HLAVSA: Praha očima staletí. Praha 1962 HOJDA/ PRAHL 2000 — Zdeněk HOJDA/Roman PRAHL: Mezi časy…Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800. Praha 2000 HOLEC/MIKOTA 1964 – František HOLEC/Miroslav MIKOTA: XV. Připojené obce. In: Josef JANÁČEK (ed.): Dějiny Prahy. Praha 1964, 739–782 JANKOVÁ 1980 — Yvonne JANKOVÁ: Romantická architektura v parcích a zahradách. In: Umění a řemesla. Praha 1980, 42–48 JINDROVÁ 1970 — Jarmila JINDROVÁ: Muzeum hlavního města Prahy. Praha 1970 JUNGMANN 2007 — Jan JUNGMANN: Smíchov, město za újezdskou branou. Praha 2007 KUČA 1970 — Oldřich KUČA: Vývoj zahrad, parkŧ a krajinářských úprav. In: Kafka a spol. Krajinářské sadovnictví, Praha 1970, 202-271 KUTHAN 2001 — Jiří KUTHAN: Aristokratická sídla obrodí romantismu a historismu. Praha 2001 LAŠŤOVKOVÁ/Jiří KOŤÁTKO 2001 — Barbora LAŠŤOVKOVÁ/Jiří KOŤÁTKO: Praţské usedlosti. Praha 2001, 49-52 LEJSKOVÁ–MATYÁŠOVÁ 1969 — Milada LEJSKOVÁ–MATYÁŠOVÁ: Altány, gloriety, saly terreny praţských zahrad a parkŧ. In: Staletá Praha IV. Praha 1969, 154–171 LENZ s.d. — Bedřich LENZ: „Praha jak bývala…― kresby a vzácná grafika z praţské soukromé sbírky. 22. únor – 16. březen 1930 (kat. výst.). Praha s.d. SKALICKÁ 2006 — Eva SKALICKÁ: Praţské usedlosti II (kat. výst.). Praha 2006 LIŠKA/FRAUENTERKA/ŠTIKOVÁ 1957 — Antonín LIŠKA/Miroslav FRAUENTERKA/Eva ŠTIKOVÁ: Muzeum hlavního města Prahy. Praha 1957 MALÁ 2010 — Alena MALÁ (ed.): Slovník českých a slovenských výtvarných umělcŧ 1950–2010 XXI. W–Ţ. Ostrava 2010, 310 MAZANCOVÁ/BERGEROVÁ 2010 — Dagmar MAZANCOVÁ/ Alena BERGEROVÁ: Miloslav Holý (1897-1974). Praha 2010 MÍKA 1983 — Zdeněk MÍKA: Sto let Muzea hlavního města Prahy. Praha 1983 MÍKA 2001 — Zdeněk MÍKA: Muzeum hlavního města Prahy, prŧvodce. Praha 2001 Míka 2005 — Zdeněk Míka: Jak se Praha bavila (kat. výst.). Praha 2005 MÍKA 2007 — Zdeněk MÍKA: Zapomenuté obrazy, Praha 19. století. Praha 2007 MŢYKOVÁ 1997 — Marie MŢYKOVÁ: Kamenná kniha – sborník k romantickému historismu–novogotice. Sychrov 1997 NOVOTNÝ 1933a — Antonín NOVOTNÝ: Dějiny Musea hlavního města Prahy 1883 aţ 1933 (k padesátému výroční otevření sbírek). Praha 1933 53
NOVOTNÝ 1933b — Antonín NOVOTNÝ: Museum hlavního města Prahy, prŧvodce sbírkami. Praha 1933 NOVOTNÝ s.d. — Antonín NOVOTNÝ: Praha Vincence Morstadta. XIII. výstava musea hlavního města Prahy září–prosinec 1937. Praha s.d. PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1985 — Boţena PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ: Vývoj a pojetí přírodně krajinářské tvorby v Praze. In: Staletá Praha XV. Praha 1985, 261–275 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 1997 — Boţena PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ: Odezva anglického krajinářského parku v Praze. In: MŢYKOVÁ 1997, 271–277 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001a — PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ: Praţské zahrady a parky. Praha 2001, 214–218 PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001b — PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ: Méně známé praţské zahrady a parky. Praha 2001 PETROVSKÝ 1986 — Vladimír PETROVSKÝ: Některá nová zjištění o plastikách na košířské Cibulce. In: Staletá Praha XVI. Praha 1986, 217–228 PETRŦ 1997 — Jaroslav PETRŦ: Fenomén krajinářského parku ve vývoji umění. In: MŢYKOVÁ 1997, 261–270 PISTORIUS 1988 — Miloš PISTORIUS: Putování praţskou krajinou, akvarely Jaromíra Milfaita z let 1924-1977 (kat. výst.). Praha 1988, nepag. POCHE 2001 — Emanuel POCHE: Prahou krok za krokem. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha 2001 SOLAŘ 2008 — Miloš SOLAŘ: Zkáza Cibulky. Dŧsledek demokracie nebo neschopnost praţského magistrátu? In: Za Starou Prahu XXXVIII. (IX.), 2008, 14–19 STÁTNÍKOVÁ/ŠMOLÍKOVÁ — Pavla STÁTNÍKOVÁ/Miroslava ŠMOLÍKOVÁ: Muzeum hlavního města Prahy 1881–2011. Praha, nedat. TOMAN 1947 — Prokop TOMAN: Nový slovník československých výtvarných umělcŧ I. A–K. 3., rozšířené vydání, Praha 1947 TOMAN 1950 — Prokop TOMAN: Nový slovník československých výtvarných umělcŧ II. L–Ţ. 3., rozšířené vydání, Praha 1950 WIRTH 1957 — Zdeněk WIRTH: Cibulka. In: Ochrana památek I. Praha 1957, 24–31 WIRTH 1932 — Zdeněk WIRTH: Praha v obraze pěti století. Praha 1932
Diplomové a bakalářské práce: RUDOVÁ 2009 — Hana RUDOVÁ: Ţivot ve vzpomínkách (Prezentace starobylosti a urozenosti Buquoyŧ, Czerninŧ z Chudenic a Schwarzenbergŧ), (diplomová práce na Filosofické fakultě univerzity v Českých Budějovicích). České Budějovice 2009 KOMENDOVÁ 2009 — Šárka KOMENDOVÁ: Košířská usedlost Cibulka v době pŧsobení Leopolda Linharta hraběte Thuna, (bakalářská práce na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Praha 2009 DVOŘÁK 2008 — Petr DVOŘÁK: Vyhotovení mapových podkladŧ pro projekt ―Areálu Cibulka―, (bakalářská práce na ČVUT v Praze). Praha 2008 PEŠKOVÁ 2012 — Barbora PEŠKOVÁ: Praţská usedlost Cibulka jako příklad památkové péče, (bakalářská práce na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Praha 2012
54
8. Seznam vyobrazení a. Vchod do Klamovky a kaple nanebevzetí P.Marie ve 20.letech 20.stol. JUNGMANN 2007 b. Chrámek noci na Klamovce. Pohlednice dle akvarelu J. Šetelíka, 1910. JUNGMANN 2007 c. Zahradní pavilón na Klamovce, anonym, 20. léta 20. stol. – JUNGMANN 2007 d. Skleník na Klamovce, 20. léta 20. stol. JUNGMANN 2007 e. Pavilón usedlosti Bulovka, kol. 1920, MMP 119.040 f. Plán hl. m. Prahy, polohy a výšky včetně předměstí. Tisk nakl.Bulíř a Václavík, Praha 1889. MMP 9.824 g. Park Cibulka, situační výkres. Karin Velísková, in: PACÁKOVÁ–HOŠŤÁLKOVÁ 2001a, 218 1. J. Rattay (Rahtay), Pohled na Dianin chrám v zahradě Cibulka, kol 1820, kolorovaný mědiryt, 152 x 171, MMP 12.662 2. J. Rattay, Výhled do zahrady Cibulka o polednách, kol. 1820, kolorovaný lept, 180 x 232, MMP 28.816 – 3 3. Anonym, Čínský pavilón v zahradě usedlosti Cibulka, kol. 1820, kolorovaný mědiryt, 97 x 154, MMP 17.651 4. Anonym, Rytířský hrad v zahradě Cibulka v Praze, kol. 1820, kolorovaný mědiryt, 97 x 154, MMP 17.652 5. Vincenc Morstadt, pohled od jihozápadu na usedlost Cibulku v Košířích, 1873, kresba tuţkou, 149 x 1188, MMP 35.795 6. František Chalupa, celkový pohled na Cibulku v Košířích, 1875, lavírovaná tuš s tuţkovou kresbou, 205 x 265, MMP 16.539 7. František Chalupa, čtyři pohledy na Cibulku v Košířích v Praze, 1882, lavírovaná tuš s tuţkovou kresbou, 260 x 190, MMP 16.538 8. František Zuman, špička čínského pavilónu za stromy v Praze-Košířích, 1906, akvarel, 180 x 125, MMP 32.398 9. Bedřich Feuerstein, Pohled na hlavní budovu Cibulky v Košířích, 26. 5. 1918, akvarel, 282 x 398, MMP 62.000
55
10. Josef Hurt, Dianin chrám v Praze Košířích, 1928, akvarel, 446 x 327, MMP 27.754 11. Josef Hurt, Čínský pavilón v Praze Košířích, 1928, akvarel, 446 x 327, MMP 27.755 12. Josef Hurt, Sv. Jan pod Cibulkou v Praze Košířích, 1928, akvarel, 326 x 446, MMP 27.756 13. Juhas, U Cibulky. Praha, 10. 6. 1946, kresba tužkou, 21x30, MMP 125.191 14. Jaromír Milfait, Pohled k Čínskému letohrádku na Cibulce, 14. 10. 1950, akvarel, 120 x 200, MMP 132.076 15. Miloslav Holý, Jaro na Cibulce, 1955, barevná litografie, zkušební tisk, 422 x 523, H 49.692 16. O.Matějka, Cibulka, přel. 19. a 20. stol., olej, plátno na lepence, 24 x 49,4 cm, MMP 20.626 17. Anonym, Ćíňan, měděná tepaná plastika se zbytky polychromie a zlacení, ze špičky Čínského pavilónu na Cibulce v Praze, datace neznámá, v. 82 cm, MMP 27.989 18. Pohled do zahrady na Cibulce, kol. r. 1910 – 1920, anonym, v 120 x š 170 mm. MMP 15.995 19. Pohled do zahrady na Cibulce, kol. r. 1910 – 1920, anonym, v 120 x š 170 mm. MMP 15.996 20. Pohled do zahrady na Cibulce – v pozadí čínský pavilon, kol. r. 1910 – 1920, anonym, v 120 x š 170 mm. MMP 15.997 Výška 90 x š 145 mm. 21. Pohled do stromořadí při usedlosti Cibulka v Košířích, v 120 x š 165 mm, kol. 1910 –1920, autor neuveden. MMP 116.000 22. Jezírko na zahradě Cibulky v Košířích, v 120 x š 165 mm, bez uvedení autora, 1920. MMP 119.002 23. Pohled na čínský pavilon na Cibulce, v 135 x š 85 mm. Autor neuveden. Kol. 1920, MMP 119.021 24. Kaštanová alej mezi hlavní budovou Cibulky a terasou, v 125 x š 170 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.024 25. Pohled na bránu se znakem zakladatele Cibulky. 175 x 115 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.028
56
26. Zrcadlový pavilon na Cibulce. 175 x 115 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.029 27. Pohled na bránu dvora na Cibulce, v 155 x š120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.030 28. Kamenný sloup s nápisem, který připomíná, ţe cibulku 9. 7. 1824 navštívil císař František I. S chotí Karolinou Augustou, rozměry 170 x 120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.031 29. Dianin pavilon na Cibulce. Rozměry 175 x 120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.032 30. Čínský pavilon na Cibulce, 165 x 125 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.033 31. Pohled na zahradu na Cibulce, 120 x 170 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.034 32. Usedlost Cibulka – pohled na kašnu, rozměry 175 x 125 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.035 33. Plastika Číňanky na zahradě na Cibulce, rozměry 170 x 120 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.036 34. Plastika Číňana na zahradě na Cibulce, rozměry 175 x 125 mm. 175 x 115 mm. Autor neuveden, kol. 1920, MMP 119.037 35. Pohled na portál se znakem biskupa Thuna, usedlost Cibulka, v 120 x š 165 mm, Obchod Zikmunda Reacha, kol. 1920 – 1925, MMP 090.729 36. Pohled na portál se znakem biskupa Thuna, usedlost Cibulka, v 120 x š 165 mm, Obchod Zikmunda Reacha, kol. 1920 – 1925, MMP 090.730 37. Pohled na čínský pavilon v zahradě usedlosti Cibulka na Smíchově, v 120 x š 165 mm, Obchod Zikmunda Reacha, kol. 1920 – 1925, MMP 090.734 38. Cibulka – pohled na východní ohradní zeď (dnes zbořeno) s oktogonálním pavilonem, v 130 x š180 mm, foto Korba, kol. 1940, MMP 100.310 39. Socha sv. Jana Nep. Na Cibulce, v 130 x š180 mm, foto Korba, kol. 1940, MMP 100.311 40. Znak L.L.Thuna na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého, v 130 x š180 mm, foto Korba, kol. 1940, MMP 100.312 41. Cibulka, autor Miloš Stránský, rok 1990 MMP 156.475 – 482, nemám autorská práva, takţe tento soubor nemohu publikovat.
57