DOBROVOLNÁ SLUŽBA SEKCE PRO MLÁDEŽ ČBK
Sekce pro mládež České biskupské konference
Praha 2006
Následující text je aktualizací projektu dobrovolné služby mladých v katolické církvi, který připravila komise ve složení: P. Miroslav Šimáček, P. Jan Balík, P .Vít Zatloukal, Lenka Moravcová, Jitka Zahálková, Petr Gabrhel a podpořili ho biskupové na plenárním zasedáním České biskupské konference 2. – 4. dubna 2001 v Hejnicích.
Informace o průběhu volontariátu: http://signaly.cz/volontariat 2
A
SUMÁŘ
Dobrovolná služba mládeže v katolické církvi v České republice „Milovaní chlapci a děvčata! Vám svěřuji úkol přispívat rozhodujícím způsobem k evangelizaci vaší země. “ (Jan Pavel II. , Hradec Králové, 1997) Idea dobrovolné služby Dobrovolná služba znamená opustit na rok své zaměstnání nebo školu a takto získaný čas věnovat zdarma službě potřebným. Povolání k lásce se harmonicky spojuje s evangelizací. Dobrovolná služba v sobě skrývá velký přirozený a duchovní potenciál, protože se v ní počítá nejen se spojením různých talentů a společně konanou prací, ale jde zde především o živé křesťanské společenství. Ve světě i v naší republice jsou známy různé způsoby dobrovolné služby. Mladí lidé a církev Sociologické rozbory života mládeže ukazují na mnoho fenomenů (např. schopnost krátkodobé angažovanosti, touha po smyslu života a přátelství apod.), které jsou pro nás výzvou. Dobrovolná služba je vhodnou odpovědí a využitím současné mentality mladých lidí. Zároveň může jejím zavedením naše místní církev mladým lidem nabídnout prostor ke službě, a tak jim konkrétně ukázat, že o jejich iniciativu a zapojení opravdu stojí. Pozitiva využití dobrovolné služby v církvi:
oživení evangelizační a pastorační činnosti farností, a to hlavně mezi dětmi a mládeží rozvoj evangelizačního působení v náročnějších částech diecézí např. pohraničí povzbuzení kněží a nenásilná formace ke vzájemné spolupráci kněží a laiků znamení evangelijní prostoty a odporu proti konzumní mentalitě společnosti
Obsah služby dobrovolníků Dobrovolníci jsou dospělí mladí lidé, kteří žijí jeden rok v malých skupinkách na farách a spolupracují s místním knězem. Jejich činnost se soustřeďuje především na animování volnočasových aktivit věřících i nevěřících dětí a mladých lidí. Před nástupem se nejdříve během roku o víkendech na tuto službu připravují. Dobrovolníci tedy prochází dlouhodobou hlubokou formací svého vlastního života a mají příležitost k vyzrávání. Doba služby jim je pomocí v rozpoznávání životního povolání. Také kněží přijímající dobrovolníky prochází pravidelnou formací. Pro nezaměstnané to může být také nabídka smysluplně prožitého času. Základní body organizace dobrovolné služby Osoba zodpovědná za DCM je zároveň zodpovědná za dobrovolnou službu v diecézi. 3
B
PODROBNÉ ZNĚNÍ
Místní kněz moderuje pracovní náplň a přijímá otcovskou, bratrskou a partnerskou roli.
Dobrovolná služba mládeže v katolické církvi v České republice „Milovaní chlapci a děvčata! Vám svěřuji úkol přispívat rozhodujícím
způsobem k evangelizaci vaší země. Neste Krista do třetího tisíciletí.“ (Jan Pavel II. mladým lidem, Hradec Králové, 1997)
Úvod Po II. vatikánském koncilu se stále více ukazuje nutnost zapojení laiků do evangelizační činnosti církve.1 Duch svatý ukazuje na potřebu spolupráce kněží a laiků. To ovšem vyžaduje odvážné kroky. Jedním z nich je zavedení dobrovolné služby mladých lidí k povzbuzení evangelizační aktivity. Naše místní církve tak mohou mladým lidem nabídnout prostor ke službě a konkrétně jim ukázat, že o jejich iniciativu a zapojení opravdu stojí. Dochází k naplnění slov koncilu: „Zvýšený význam mladých lidí ve společnosti od nich vyžaduje úměrně zvýšenou apoštolskou činnost. Mladí lidé se musí stát prvními a bezprostředními apoštoly ostatních mladých tím, že budou apoštolsky působit mezi sebou.“2 Nejen zahraniční3, ale i domácí zkušenosti4 ukazují požehnání, které tato spolupráce přináší. Dobrovolná služba je jedním ze znamení doby, kterému je třeba naslouchat.
I. Předpoklady 1. Dobrovolná služba Dobrovolná služba vychází z principu solidarity5 a nezištnosti. Jde o osobní rozhodnutí člověka, který je ochoten nasadit své síly pro organizovanou službu potřebným. Uskutečňování povolání k lásce, které je vtištěno do základu křesťanství, se harmonicky spojuje s úkolem evangelizace nebo přímo s posláním misie. 1
Viz. Christifideles laici, 46: „ Mladé lidi nelze chápat pouze jako předmět pastorační péče církve. Fakticky jsou a musí být povzbuzováni k tomu, aby ‚se stali aktivními subjekty, činiteli evangelizace a tvůrci sociální obnovy‘. Mládí je dobou mimořádně intenzivního objevování vlastního ‚já‘ a vlastního ‚životního plánu‘; je dobou růstu, který se má uskutečňovat ‚v moudrosti a v milosti u Boha i u lidí‘ (Lk 2,52) (…) Církev má mnoho co říci mladým lidem a mladí lidé mají mnoho co říci církvi. Tento vzájemný dialog musí být velmi upřímný, jasný a odvážný; podporuje setkání generací a vzájemnou komunikaci mezi nimi a stává se pro církev i společnost zdrojem bohatství a mladosti.“ 2 II. vatikánský koncil, Apostolicam actuositatem, 12. 3 Pro tento projekt byly zkoumány zkušenosti především z následujících míst: ICPE, komunita Chemin Neuf, hnutí Fokoláre, hnutí Schönstatt, salesiánský volontariát v Německu a Itálii, komunita San Egidio, evangelizační škola Jeunesse – Lumiere, Národní evangelizační tým USA, Centro San Lorenzo v Římě a další. 4 Z domácích zkušeností je třeba především uvést zkušenosti z mnohaleté existence diecézních center života mládeže, kde žije kněz se skupinkou dobrovolníků: Příchovice, Vesmír, Nazaret apod. Těmito místy procházejí nejen tisíce mladých lidí ročně a setkávají se s Kristem v živém společenství, ale mají také velký pastorační význam pro své okolí a pro farnosti, kde se nacházejí. Spolupráce kněze a mladých laiků přináší bohaté plody. Dále z domácích zkušeností uvádíme: Antiochie a fara Liběšice, FATYM, Misijní centrum v Praze, farnost sv. Františka v Praze – Chodově, neschválená komunita v Praze – Vršovicích. Tyto i zahraniční zkušenosti ukazují na plodnost dobrovolné služby a její výhody. Také upozorňují na pravidla společného života a pomohly odhalit obtíže a možnost, jak jim předejít. 5 „Ctnost solidarity přesahuje oblast hmotných statků.“ KKC, 1942; „Solidarita je výrazně křesťanská ctnost. Ještě více než sdílení dober hmotných uskutečňuje sdílení dober duchovních.“ KKC, 1948
4
Papež Jan Pavel II.6 často hovoří k mladým lidem v tomto smyslu. „Prosím i mladé, aby naslouchali Kristovu hlasu, když k nim promlouvá. Mějte odvahu odpovědět, jako odpověděl Izaiáš: ´Zde jsem, mne pošli!´(Iz 6,8). Budete mít před sebou fascinující život a pocítíte opravdové zadostiučinění při hlásání radostné zvěsti bratřím a sestrám, když je povedete na cestu spásy.“7 „Velkodušně se účastněte na projektech bratrství a solidarity, ve kterých se angažují vaši vrstevníci. Bude to způsob, jak ”vrátit” Pánu v osobě chudých aspoň něco z toho, co On dal vám.“8 Dobrovolná služba v sobě skrývá velký přirozený i duchovní potenciál, protože se v ní počítá nejen se spojením různých talentů a společně konanou prací, ale jde zde především o život křesťanské komunity, společenství učedníků.9 „Organizovaný apoštolát tedy dobře odpovídá lidské i křesťanské potřebě věřících a zároveň je znamením pospolitosti a jednoty církve v Kristu, který řekl: "Kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."(Mt 18,20)“10
2. Společenský kontext 2. 1 Situace mládeže11 I přes mnohé negativní prvky, které ovlivňují mládež, můžeme tvrdit, že se dnes mladí lidé novým způsobem otvírají duchovním a morálním hodnotám. Tato skutečnost se potvrzuje také v sociologických průzkumech.12 Pro předávání hodonot je však třeba nalézt novou a zajímavou cestu a zapojit do procesu samotné mladé. 2. 2 Sociologické výzvy a dobrovolná služba jako odpověď církve Individualismus – vede jedince do uzavřenosti a zároveň k hledání sama sebe. Člověk najde sám sebe, když se daruje ve službě lásky druhým lidem. Potřeba vyniknout – být první a být oceněn je dnes v povědomí velmi silně zakořeněno. Proč nevyniknout právě ve službě? Menší odolnost – mladí lidé nemají takovou odolnost jako dříve, jde o celkovou fyzickou a psychickou labilitu. Krátkodobá angažovanost jim může pomoci v celkovém dozrání. Potřeba smyslu života - častou bolestí mladých lidí je neschopnost najít smysl pro co žít. Dobrovolná služba jim nabízí nejen tento smysl, ale také zdroj naděje. 6
Jan Pavel II., Poselství mládeži k XIV. světovému dni mládeže, 1999: „V naší době církev i svět potřebuje více než kdy jindy ‚misionáře‘, kteří dokážou hlásat tuto základní a útěšnou jistotu slovem i příkladem. S tímto vědomím se vy, mladí lidé dneška a dospělí nového tisíciletí, nechejte ‚formovat‘ v Ježíšově škole. Staňte se věrohodnými svědky Otcovy lásky v církvi a v různých prostředích, kde rozvíjíte svou každodenní činnost. Učiňte ji viditelnou v rozhodnutích a v postojích, ve způsobu, jakým přijímáte druhé lidi a jak se dáváte do jejich služeb, ve věrném respektování Boží vůle a jeho přikázání.“ 7 Redemptoris missio 80. 8 Jan Pavel II., Poselství mládeži k XIV. světovému dni mládeže, 1999. 9 Viz. Jan Pavel II., Novo millenio ineunte 9, 15, 40, 43. 10 II. vatikánský koncil, Apostolicam actuositatem, 18. 11 Situace mládeže zvláště v pražské arcidiecézi, P. Jan Balík, Sekce pro mládež ČBK 2000, zvláště bod 2. Velice dobré rozbory lze najít i v materiálech Národního katechetického centra, Papežské rady pro laiky, Pastores dabo vobis a v dokumentu Mládež a jubileum, který zveřejnila komise Velkého jubilea 2000. Nepostradatelným zdrojem je také práce Sekce pro mládež ČBK, zvláště Celostátních konferencí o mládeži a neustálé společné diskuse o mládeži na celorepublikové úrovni. Inspirujícím zdrojem je také činnost jednotlivých DCM, Koordinačních rad mládeže v některých diecézích a také závěry z diskusí mladých lidí na 1. celostátním fóru mládeže v roce 1999. Další prohloubení lze nalézt v knížce: Proměny české mládeže, Petr Sak, Petrklíč, Praha 2000. 12 Především si všimněme těchto výzkumů: Několik vybraných pohledů na mládež ČR, IDM MŠMT, 1999, dále výzkumů PhDr. Petra Saka, Csc a EUROBAROMETRU. S většinou prací se lze seznámit na www.adam.cz/sdruzeni/sakvyz.
5
Nezaměstnanost - svět mladé generace je tímto jevem velice podstatně ovlivněn. Proto je třeba nacházet alternativní možnosti, jak mladé nezaměstnané povzbuzovat a pomoci jim, aby byli užiteční. 2. 3 Dobrovolná služba ve světě13 Dobrovolná služba patří v EU k běžným nabídkám14 a je umožněno vykonávat ji i v jiném státě, než ze kterého mladý dobrovolník pochází. OSN vyhlásilo rok 2001 Mezinárodním rokem dobrovolníků. S dobrovolnou službou počítají i mnohé církevní organizace a řády.15 2. 4 Legislativa ČR S účinností od 1. ledna 2003 platí Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě.16 Upravuje postavení dobrovolníka a vymezuje podmínky, za kterých bude stát jeho výkon podporovat. Praktickou realizací zákona bylo pověřeno Ministerstvo vnitra (odbor prevence kriminality – Oddělení dobrovolnické služby), které uděluje vysílajícím organizacím akreditaci, na jejímž základě mohou působit. Po obdržení akreditace může organizace žádat o dotaci na hrazení pojistného kryjícího odpovědnost za škodu, na zaplacení pojistného na důchodové pojištění, výdaje spojené s evidencí, přípravou a zajišťováním výkonu dobrovolnické služby. Zdravotní pojištění platí ze zákona stát.
3. Přínos pro církev Využití dobrovolné služby v církvi očekává především následující pozitiva: oživení evangelizační a pastorační činnosti farností, vikariátů (děkanátů), a to hlavně mezi dětmi a mládeží rozvoj evangelizačního působení v náročnějších částech diecézí (pohraničí, zázemí pro náročnější projekty apod. povzbuzení kněží a nenásilná formace ke vzájemné spolupráci kněží a laiků znamení evangelijní prostoty a odporu proti individualismu a konzumní mentalitě společnosti Dobrovolníci procházejí dvouletou formací vlastního života a mají příležitost vyzrávat. Doba služby jim může pomoci v rozpoznávání životního povolání. Pro nezaměstnané je to nabídka smysluplně prožitého času.
Závěr Uvést v život dobrovolnou službu znamená vydat se na cestu dlouhodobého projektu, který se bude rozvíjet pomalu. Bude také vyžadovat neustálou reflexi a zdokonalování. Investice, které bude dobrovolná služba vyžadovat, se postupně nejen vrátí, ale jistě přinesou i bohaté ovoce.
II. Obsah služby dobrovolníků Předpoklad Dobrovolníci jsou ochotní žít v malém společenství svých vrstevníků, většinou na faře. Proto je samozřejmé, že budou vykonávat zcela obyčejné práce jako je úklid, vaření, praní, apod. Budou se věnovat též doplňování svých znalostí a dovedností a ve správné míře i odpočinku.
13
www.hest.cz, www.iyv2001.org Např. Rozhodnutí evropského parlamentu a rady č. 1031/2000/ES ze dne 13.dubna 2000 15 Např. salesiáni, jezuité a další. 16 Plné znění zákona lze nalézt na adrese: www.mvcr.cz/sbirka. 14
6
Vlastní služba17 Spolu s místním knězem a pod jeho vedením se věnují především mládeži a dětem. Jejich služba se soustředí především na animování volnočasových aktivit: osobní rozhovory s mladými lidmi a dětmi, výlety, provoz improvizovaných klubů pro mládež, pravidelná setkání mládeže, víkendové a prázdninové aktivity pro mládež a děti, příprava dětských bohoslužeb apod. Jejich aktivita se přirozeně týká nejen dětí, které chodí do kostela a na hodiny náboženství, ale samozřejmě i těch, kteří o víře nic nevědí. Tato služba by měla mít svůj evangelizační dopad. V případě potřeby by služba mohla obsahovat i výpomoc při výuce náboženství. Je důležité, aby se dobrovolníci dobře sžili s místní farností, proto do jasně vymezeného obsahu své služby musí včlenit i osobní vztahy s lidmi z farnosti, a to především se starými a nemocnými. Pokud místní farář vyjádří potřebu, mohou nemocným a starým lidem donášet eucharistii. Služba dobrovolníků se týká dalších pastoračních aktivit a evangelizační služby, v žádném případě nesmí však být z velké části využita pro stavební a údržbářské práce.
III. Postava dobrovolníka -
mladý muž nebo žena ve věku 19 - 30 let doporučuje se, aby dobrovolník měl ukončené středoškolské vzdělání s maturitou psychicky zdravý a v zásadě vyrovnaný ne čerstvý konvertita žije v církvi se smyslem pro víru, pro církev a čerpající ze svátostí prošel přípravnou formací je ochotný nezištně sloužit druhým ve farnosti, kam bude poslán kromě těch, kteří se cítí k tomuto úkolu posláni, se může jednat o vhodné mladé lidi bez zaměstnání a o lidi hledající směr životní cesty schopný žít v týmu s ostatními dobrovolníky v rámci organizované struktury typickou postavou dobrovolníka je mladý člověk ve věku vysokoškoláka (okolo 23 let)
IV. Formace kandidátů a permanentní formace dobrovolníků K podstatným rysům tohoto projektu dobrovolné služby patří systematická a dlouhodobá formace a všeobecná příprava mladých lidí. Jednotlivá setkání by se měla konat především v diecézních centrech života mládeže, protože nejde jen o sled přednášek, ale o uvedení do života ve společenství.
1. Formace kandidátů 1) Studijně-formační kurz Sekce pro mládež ČBK (dále SFK) (viz. osnovy kurzu). Tato forma uvede kandidáty do širších souvislostí a dá jim nadhled nad vlastní zkušeností. 2) Duchovní formace - přípravná setkání obsahují katecheze, jejichž témata sledují kapitoly knihy Pojď a následuj mě 1. 3) Vlastní příprava na dobrovolnou službu s následujícím obsahem: postava dobrovolníka, lidská zralost, mezilidská komunikace, dovednost vést rozhovor s vrstevníky a dětmi, metodika vedení skupiny dětí a mládeže, pohled na současnou kulturu a na základní charakteristiky mladého člověka, spiritualita společenství, vytváření týmu spolupracovníků a proměna týmu ve 17
Jan Pavel II. v Novo millenio ineunte č. 50 připočítává ke klasickým formám chudoby, které vyžadují naši službu, i novodobé formy vznikající v prostředích, „které nejsou zcela bez hospodářských zdrojů, ale jsou vystaveny zoufalství nesmyslnosti, úkladům drogy“. Zde popisovaná dobrovolná služba směřuje právě k těmto druhům chudoby.
7
společenství, práce s médii, základy liturgie, osobní a společná modlitba, duchovní život a Písmo, kurz základních vědomostí katechismu. 4) Kurz pro vedoucí táborů – zdravověda, pedagogika, ekonomika, příprava táborů, právo. Alespoň jednoho víkendu se zúčastní kněží, kteří budou přijímat dobrovolníky. Během roku (do února) je třeba vyhodnotit zralost kandidátů dobrovolné služby, případně nevhodné kandidáty citlivě odmítnout. Na závěr přípravy (začátek července) dobrovolníci absolvují čtrnáctidenní soustředění v diecézním centru života mládeže. Nejpozději na začátku pobytu se z mladých lidí utvoří týmy a je jim určeno, do jakého místa půjdou. Bude určen i zodpovědný za tým, kterému se dostane ještě důkladnější průprava, aby svou roli dobře zvládl. Přípravu zajišťuje sekretariát Sekce pro mládež.
2. Permanentní formace dobrovolníků I během své služby dobrovolníci potřebují pokračující formaci. Potýkají se totiž s mnoha otázkami a obtížemi. Jsou pro ně užitečná především jejich vzájemná setkání a osobní rozhovory se zodpovědným za dobrovolnou službu v diecézi.18 Dobrovolníci nemohou jen sloužit, ale potřebují růst jako lidé a křesťané. Služba je nemůže vyčerpat, ale měla by je obohatit. Proto čas věnovaný permanentní formaci během služby není nevyužitý, ale pomůže jim, aby sloužili po celou dobu s nadšením a odvahou. Dobrovolníci pokračují v účasti na SFK v týdenní formě. SFK se účastní i v případě, že jsou ve službě druhý rok a mají ho dokončený. V každém týdnu se doporučuje udělat setkání dobrovolníků a vytvořit prostor pro výměnu zkušeností, burzu nápadů a inspirací, komunikaci o krizi ve vztazích. Setkání s tímto zaměřením obohacené o nějaké formační téma by se mělo uskutečnit ještě jednou mimo SFK.
3. Osobní doprovázení dobrovolníků Osoba zodpovědná za DCM dbá na to, aby měli dobrovolníci k dispozici dobré zpovědníky a duchovní doprovázející. Pracovníci DCM udržují s dobrovolníky osobní kontakt a jsou v případě různých těžkostí připraveni pomáhat jednotlivým týmům dobrovolníků a místním kněžím. Osoba zodpovědná za DCM nebo jiná vhodná osoba přijímá roli supervizora a pomáhá předcházet konfliktním situacím, případně pomáhá tyto situace řešit.
V. Řád života komunity dobrovolníků Řád napomáhá tomu, aby se chyby neopakovaly a aby se s velkou náročností nehledalo to, co již někdo objevil. Zdůrazňuje některé nezbytné předpoklady pro to, aby spolupráce kněží a mladých lidí mohla v dané oblasti přinést bohaté evangelizační plody.
1. Úloha zúčastněných stran 1. 1 Role DCM Dobrovolná služba bude podporována a vedena osobou zodpovědnou za DCM jednotlivých diecézí, která bdí nad správným fungováním týmu. Udržuje pravidelný kontakt s člověkem 18
Podpůrná supervize dobrovolnického týmu.
8
zodpovědným za tým a dobrovolníky navštěvuje (nejlépe jednou za měsíc). Někdy bude třeba usměrnit mladé dobrovolníky, někdy místního kněze. Kněz z DCM by měl vést dobrovolníky animačně a metodicky, to znamená podporovat je radou i vhodným materiálem v jejich duchovním i profesionálním rozvoji. Zná jejich konkrétní situaci a dbá na prohlubování studia, permanentní formaci i na správnou životosprávu včetně dostatečného odpočinku. 1. 2 Role sekretariátu Sekce pro mládež ČBK Zajišťuje formaci kněží i dobrovolníků. Při zahájení dobrovolné služby sepisuje statutární zástupce AKSM jako vysílající organizace s přijímajícím knězem, který zastupuje farnost jako přijímající organizaci, smlouvu přizpůsobenou místním podmínkám. Měl by znát situaci v jednotlivých farnostech a zajímat se o to, zda vše funguje podle pravidel. Doporučuje se návštěva jednotlivých míst alespoň dvakrát za rok. Vyslání dobrovolníků Na větším setkání mládeže19, které se ten rok koná, biskup liturgickým obřadem vyšle jednotlivé dobrovolníky ke službě do určité farnosti. 1. 3 Role kněze z farnosti Vede tým prakticky. Ukazuje potřebné činnosti a napomáhá mladým lidem vytvářet v jejich společenství opravdový domov pro ně samotné i pro ostatní. Je žádoucí, aby byl před příchodem nových dobrovolníků vytvořen projekt, který specifikuje jejich činnost a zároveň slouží pro prezentaci dobrovolné služby ve farnosti, na biskupství apod. Tento projekt je nutné každý rok aktualizovat. Tvoří vhodný podklad pro plánování veškerých aktivit. Měl by také znát jejich situaci, zdravotní stav, případně další problémy, což je ovšem možné pouze v atmosféře důvěry. Důležité je mít na dobrovolníky čas. Čím častěji bude kněz mezi mladými, tím lépe. Je však důležité, aby tam byl vždy jako vzor a přítel, který bez velkých slov ukazuje na Boha. Kromě mše svaté by se s nimi měl setkávat nejméně dvakrát týdně. Přijetí dobrovolníků ve farnosti První neděli kněz seznámí věřící s dobrovolníky. Zástupce farnosti je podle možností osloví a poděkuje jim, že přichází. Na tuto mši svatou je dobré pozvat biskupa nebo jiného zástupce diecéze. Kněz pak dobrovolníkům věnuje několik dní a seznámí je s farností. Pracovní porada Pracovní porada se doporučuje jednou za týden. Kněz poradu moderuje a přitom se snaží velmi pozorně naslouchat hlasu mladých dobrovolníků. Porada by však současně měla být bratrským setkáním, vzájemným hlubším poznáním, spojena s pohostinností a atmosférou domova. Setkání společenství kněze a dobrovolníků Toto setkání by mělo podporovat růst opravdového společenství. Může to být společná vycházka, oběd v restauraci, pouť, hra, návštěva kina atd. Společné plánování a udržování priorit dobrovolné služby Při poradách pravděpodobně vyplynou další úlohy (např. péče o nemocné a staré lidi). Kněz by se měl vyhnout pokušení využít mladé lidi jako lacinou manuální sílu (jen v opravdu naléhavých případech a je třeba neztratit ze zřetele hlavní poslání volontérů). Pokud se mladým lidem dostatečně věnujeme, dokáží odvést velký kus práce pro rozkvět života ve farnosti i v okolí. 19
Větším setkání se myslí setkání mládeže na celostátní nebo alespoň diecézní úrovni.
9
Rozdělení úkolů by mělo být vedeno především rozhovorem, dohodou a vážným nasloucháním mladým lidem. Musíme počítat s tím, že mladí někdy mohou lépe posoudit, co lze stihnout, a že mají větší odvahu a chuť do některých aktivit než kněz sám. Na něm je, aby jejich energii usměrňoval ale také povzbuzoval. 1. 4 Vztah mezi osobou zodpovědnou za DCM a knězem ve farnosti Důležitou úlohu hraje kontakt mezi knězem zodpovědným za DCM a knězem ve farnostech, kde působí mladí dobrovolníci. Velmi potřebná je vzájemná osobní komunikace, nejméně jednou za dva měsíce a v případě potřeby v nejbližším možném termínu. Pro tento vztah by měla existovat písemná dohoda.
2. Řád života 2. 1 Bydlení Tým bydlí na faře s knězem. Ve výjimečných případech může tým bydlet na jiné faře či jiném objektu v blízkosti. Dobré fungování týmu předpokládá kvalitní a častou komunikaci. 2. 2 Ekonomické podmínky: Podrobnosti projedná pracovník sekretariátu Sekce pro mládež ČBK a kněz, který dobrovolníky přijímá ve svých farnostech. Stanoví se stejná výše kapesného, způsob nákupu potravin a stravování, využívání auta a placení benzínu, používání telefonu atd. Rozdělí se osobní finance a pracovní výdaje. Dobrovolníkům by mělo být umožněno využívat služební nebo jiné auto k pastoračním účelům. 2. 3 Rozdělení služeb v týmu dobrovolníků Zodpovědný za tým – určuje ho osoba zodpovědná za DCM ve spolupráci se sekretariátem Sekce pro mládež. Má na starosti přípravu programu na měsíc, týden či den (ve spolupráci s místním knězem), rozdělení přípravy každodenní společné modlitby mezi členy týmu, jednaní s místním knězem, s osobou zodpovědnou za DCM a s pracovníkem sekretariátu Sekce pro mládež, který je odpovědný za fungování dobrovolné služby. Pokladník – je odpovědný za finance a nakládání s nimi. „Public relation“ – má na starosti kontakt s veřejností (s farností) tak, aby se o aktivitách týmu vědělo, popřípadě může informovat místní sdělovací prostředky. 2. 4 Řád dne Modlitba osobní (alespoň 30 min.) – může zahrnovat např. zastavení se nad textem evangelia na daný den. Je potřeba si na ni během dne udělat čas, nejlépe ráno. Modlitba týmová (mezi 30 – 45 min.) – zpěv, chvály, prosby, někdy může být i růženec. Měl by ji mít na starosti vždy jeden člen týmu. Je potřeba si na ni vyhradit čas dle rozvrhu aktivit na den (zajistí osoba zodpovědná za tým). Mše svatá – dle možností by bylo dobré se jí účastnit každý den, určitě každou neděli. Eucharistie je pro mladé lidi angažované ve službě důležitou posilou. Program činnosti – je vytvářen osobou zodpovědnou za tým ve spolupráci s knězem dané farnosti a DCM. Je dobré vytvořit měsíční program, který je v případě potřeby upřesňován každý týden. Tento program na měsíc mají k dispozici všichni členové týmu. 2. 5 Pravidla života
10
Volno - v týdnu má dobrovolník nárok na jeden den volna. Během roku má nárok na 3 týdny volna. Doba volna může být vybírána po souhlasu kněze. Společné setkávání se - povídání si např. o tom, co prožívají na lidské rovině, v životě s Bohem, jak se jim líbí služba atd. Do těchto činností by mohla patřit také návštěva kina, divadla, sport aj. Doporučuje se během roku navštívit rodiny volontérů, popř. ostatní místa volontariátu. Je vhodné, aby se také setkávali odděleně chlapci a děvčata. Osobní svátostný života a duchovní doprovázení - DCM se stará o to, aby mladým byli nabídnuti kněží jako zpovědníci a duchovní vůdci, citlivým způsobem zajišťuje, aby mladí lidé využívali pravidelně svátosti smíření a duchovního vedení. 2. 6 Další důležitá pravidla Drogy, alkohol, kouření a jiné návykové látky - drogy nejsou přípustné, alkohol20 pouze v malé míře a výjimečně (např. při společných oslavách). Kouření - není přípustné (příp. pouze mimo akci s mládeží a ne při práci ve farnosti). Televizi a internet lze používat výhradně jako pomocníka. Vztah k opačnému pohlaví - během roku není vhodné navazovat partnerský vztah s někým z týmu nebo z farnosti. Narušovalo by to činnost týmu. Přes určitou náročnost je dobré hlídat si v době služby své city. V případě, že vztah narušuje život týmu a není to možné vyřešit jinak, musela by se taková situace řešit ukončením dobrovolné služby nebo jinou formou služby. Setkání mladých lidí z týmu by se nemělo odehrávat na osobních pokojích, ale ve společných prostorách. Oblékání - záleží na provozované činnosti, v neděli do kostela by mělo být slušné. Zvláště děvčata by měla mít na paměti, že je ohleduplné, když chlapce svým oblečením nebudou dráždit. Ubytování - je třeba udržovat na faře nebo v daných prostorách pořádek. Je dobré ustanovit služby (úklid, vaření atd. dle situace). Chlapci a dívky mají oddělené pokoje. 2. 7 Návrh řádu dne 6.30 Budíček, hygiena, čas na osobní modlitbu 7.00 Společná modlitba 7.30 Snídaně, rozdělení práce na den 8.00 Dopolední činnost 12.30 Oběd 13.30 Odpolední činnost 18.00 Večeře 19.00 Večerní činnost 21.00 Společné zakončení dne a společná modlitba 22.00 Je doporučeno jít spát Tento řád je pouze orientační. Lze jej přizpůsobit dle potřeb. VI. Formace kněží, kteří budou přijímat skupinky dobrovolníků Nezanedbatelný prvek, na kterém záleží úspěch celého projektu, tvoří osobnost kněze a i na jeho přípravě záleží. Kněz je často postaven do situace, na kterou není zvyklý. Měl by pochopit, že se musí stát zároveň otcem i bratrem mladých a že je musí přijmout jako ty, které respektuje a s 20
Zkušenost dobrovolníka z USA: „Ve Státech jsme měli dovolen jeden alkoholický nápoj během dne – tzn. např. jedno pivo za večer nebo jednu skleničku vína, nedělalo mi problémy to dodržet.“
11
moudrostí přijímá jejich návrhy. Je třeba vyvážit roli vedoucího, odpovědného za chod týmu a farnosti, a zároveň neopustit ducha bratrství a jednoty. Je zřejmé, že tato situace vyžaduje zralost kněze a zároveň ochotu na sobě pracovat. Tento způsob života však vnáší do života kněze novou zkušenost týmového života i spolupráce, která je obohacením jeho kněžské služby. Očekává se, že přijímající kněz je člověk, který má rád mladé lidi, má pro ně pochopení a je schopen laskavé spolupráce. Je si vědom, jaké požehnání může tato spolupráce přinést, jestliže se podaří zapojit do ní energii, tvůrčí invenci a nadšení mladých lidí. Bez velké trpělivosti by se do projektu neměl ani pouštět. Musí jít také o člověka, který dokáže mladé lidi povzbuzovat. Kněz, který je ochotný a schopný přijmout dobrovolníky, projde před jejich přijetím několikadenním školením a musí alespoň jeden týden strávit v DCŽM a účastnit se tamějšího života. Je mu doporučena účast na SFK a ... Osoba zodpovědná za DCM udržuje s těmito kněžími osobní kontakt a je jim nápomocna. Kněží, kteří již dobrovolníky ve svých farnostech mají, by se měli sejít alespoň dvakrát za rok (nejlépe v rámci SFK). VII. Postavení před zákonem Zákon zavádí pojem přijímající organizace (farnosti), vysílající organizace (AKSM) a upřesňuje podmínky. Protože tento projekt má akreditaci dle zákona o dobrovolnické službě Sb. 198/2002, zdravotní pojištění platí stát. Stát může poskytnout příspěvek na důchodové pojištění, ubytování a cestovné skrze vysílající organizaci, která podává žádost o grant na jednotlivé roky služby. Místní kněz a farnost (přijímající organizace) poskytuje zdarma stravu a ubytování a poskytuje měsíční kapesné (500,- Kč). Pokud farnost finančně nemůže tento příspěvek vložit, je třeba domluvit finanční či materiální pomoc biskupství k zajištění projektu. Podrobnosti harmonizace tohoto projektu se zákonem obsahuje akreditační spis.
12
