UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav českého jazyka a teorie komunikace
DIPLOMOVÁ PRÁCE Jazykový rozbor tisku Legenda blahoslavené Anýžky ... z roku 1666
vypracovala: TÁŇA TURKOVÁ
vedoucí diplomové práce:
prof. PhDr. KAREL KUČERA, CSc.
2007
Prohlašuji,
že Jsem
diplomovou práci
s využitím uvedených pramenů a literatury.
V Praze dne ll. 8.2007
vypracovala
samostatně
Chtěla
bych touto cestou poděkovat prof. PhDr. Karlu Kučerovi, CSc. nejen
za cenné připomínky, vstřícnost,
podněty
a rady při vypracování diplomové práce, ale také za
se kterou k vedení práce přistoupil.
UNIVERZITA KARLOV A V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav českého jazyka a teorie komunikace
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Jméno a příjmení studenta:
Táňa
Turková
Datum narození: 2. 6. 1978 Kontaktní adresa: Jírovcova 71,37004 České Budějovice Obor studia / kombinace: Český jazyk a literatura Diplomní obor: Český jazyk a literatura Název práce v češtině Jazykový rozbor tisku Život blahoslavené Anýžky ... z roku 1666
Název práce v angličtině: Language analysis of the early printed book Life oj the Blessed
Agnes ... from 1666
Vedoucí práce: prof. PhDr. Karel
Kučera,
CSc.
Pokyny k vypracování: Diplomantka podá základní charakteristiku zvoleného textu po stránce pravopisné, hláskoslovné, morfologické, syntaktické a lexikální (mj. i se Součástí
diplomové práce bude i
přepis
zřetelem
celé památky
k
(včetně
vysvětlujícím
jazykových a
lexikálním margináliím). věcných komentářů),
porovnání s odpovídajícími dobovými památkami a zařazení do širšího legendického kontextu.
její
Doporučená
literatura:
KALISTA, Z. Z legend českého baroka. Olomouc 1934. KALISTA, Z. Na okraj legendických sbírek
českého
baroka. LF 1934, s. 293-300.
PORÁK, 1. Humanistická čeština, Hláskosloví a pravopis. Praha, 1983. LAMPRECHT, A.; ŠLOSAR, D.; BAUER, J. Historická mluvnice češtiny. Praha, 1986. Legenda, její funkce a zobrazení ( ... ). Ed. Kroupa, 1. K., Svatoš, M., Šroněk, M. Praha, 1992. dobová slovníková a gramatická díla Další literatura bude dplňmována během práce na diplomovém úkolu.
Vedoucí práce: prof. PhDr. Karel
Kučera,
CSc
Datum zadání práce: 29. 11.2003
L.S.
Vedoucí základní
součásti:
Děkan:
Obsah
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 9 1
PRAVOPiS .................................................................................................... 11
1.1
Úvod .................................................................................................................................................. 11
1.2
Použití jednotlivých písmen v tisku ............................................................................................... 12
2
HLÁSKOSLOví ............................................................................................ 15
2.1
Souhlásky ......................................................................................................................................... 15
2.2 Samohlásky ...................................................................................................................................... 18 2.2.1 Změny do konce 14. stol... ............................................................................................................ 19 2.2.2 Změny od konce 14. stol. .............................................................................................................. 20 2.3 Kvantita ............................................................................................................................................ 24 2.3.1 Poznámky k jednotlivým jevům ... ,............................................................................................... 25
3
MORFOLOGIE .............................................................................................. 27
3.1
3.1.1 3.l.2 3.1.3
Substantiva ....................................................................................................................................... 27 Maskulina ..................................................................................................................................... 28 Felninina ....................................................................................................................................... 30 Neutra ........................................................................................................................................... 32
3.2 Sloveso .............................................................................................................................................. 33 3.2.1 Čas ................................................................................................................................................ 33 3.2.1.1 Préteritum ............................................................................................................................ 33 3.2.1.2 Antepréteritum .................................................................................................................... 34 3.2.1.3 Aorist. .................................................................................................................................. 35 3.2.1.4 Imperfektum ........................................................................................................................ 36 3.2.1.5 Prézens ................................................................................................................................ 36 3.2.1.6 Futurum ............................................................................................................................... 37 3.2.2 Způsob .......................................................................................................................................... 38 3.2.2.1 Imperativ ............................................................................................................................. 38 3.2.2.2 Kondicionál ......................................................................................................................... 38 3.2.3 Rod ............................................................................................................................................... 39 3.2.4 Slovesné tvary neurčité ................................................................................................................. 40 3.2.4.1 Přechodník přítomný ........................................................................................................... 41 3.2.4.2 Participium s-ové ................................................................................................................ 42 3.2.4.3 Participium nt-ové: složené a jmenné tvary ........................................................................ 44 3.2.4.4 Názory gramatiků ................................................................................................................ 46 3.3 Přídavná jména ................................................................................................................................ 47 3.3.1 Poznámka k deklinaci ................................................................................................................... 47 3.3.1.1 Deklinace jmenná ................................................................................................................ 47 3.3.1.2 Deklinace složená ............................................................................................................... 49 3.3.2 Poznámka k slovotvorbě ............................................................................................................... 49 3.3.2.1 Deadjektivní adjektiva ........................................................................................................ 49 3.3.2.2 Desubstantivní adjektiva ..................................................................................................... 50 3.3.2.3 Deverbální adjektiva ........................................................................................................... 52 3.4
Zájmena ............................................................................................................................................ 52
-6-
Obsah 3.4.1 3.4.2 3.4.3 3.4.4 3.4.5 3.4.6 3.4.7
Zájmena osobnÍ. ............................................................................................................................ 52 Přivlastňovací zájmena ................................................................................................................. 53 Tázací zájmena ............................................................................................................................. 53 Ukazovací zájmena ....................................................................................................................... 53 Vztažná zájmena ........................................................................................................................... 54 Neurčitá zájmena .......................................................................................................................... 55 Záporná zájmena ........................................................................................................................... 56
3.5
Číslovky ............................................................................................................................................ 56
3.6
Adverbia ........................................................................................................................................... 57
4
SKLADBA ..................................................................................................... 60
4.1
Věty
4.2
Vyjadřování
4.3
Větné členy .......................................................................................................................................
4.3.1 4.3.2 4.3.3 4.3.4 4.3.5 4.3.6 4.3.7
podle postoje
mluvčího ...........................................................................................................
60
záporu ........................................................................................................................ 60
61 61 Přísudek ........................................................................................................................................ 62 Doplněk ........................................................................................................................................ 62 Přívlastek ...................................................................................................................................... 63 Přístavek ....................................................................................................................................... 63 Předmět ......................................................................................................................................... 64 Příslovečné určenÍ... ...................................................................................................................... 64 Podmět ..........................................................................................................................................
4.4 Souvětí podřadné ............................................................................................................................. 65 4.4.1 Obsahové věty .............................................................................................................................. 65 4.4.1.1 Obsahové věty oznamovacÍ.. ............................................................................................... 65 4.4.1.2 Obsahové věty tázací.. ......................................................................................................... 65 4.4.1.3 Obsahové věty žádací .......................................................................................................... 66 4.4.2 Vztažné věty ................................................................................................................................. 66 4.4.3 Příslovečné věty ............................................................................................................................ 66 4.5 4.5.1 4.5.2 4.5.3 4.5.4 4.5.5
5
Souvětí souřadné ..............................................................................................................................
67 67 Souvětí odporovací ....................................................................................................................... 67 Souvětí stupňovací ........................................................................................................................ 68 Souvětí důsledkové ....................................................................................................................... 68 Souvětí složité ............................................................................................................................... 68 Souvětí slučovací ..........................................................................................................................
LEXIKÁLNí STRÁNKA ................................................................................. 70
5.1
Základní charakteristika ................................................................................................................ 70
5.2
Marginálie ........................................................................................................................................ 71
6
LEGENDA BLAHOSLAVENÉ ANEŽKy ....................................................... 73
6.1
Latinský rukopis .............................................................................................................................. 73
6.2
České barokní legendy .................................................................................................................... 74
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTí. ...................................................................................... 76
-7-
Obsah
RESUMÉ .............................................................................................................. 78 SUMMARY ........................................................................................................... 79 BIBLIOGRAFIE .................................................................................................... 80 SEZNAM PŘílOH ................................................................................................ 82
-8-
Úvod
Úvod Život blahoslavené Anýžky ... z r. 1666 je česky psaný text o rozsahu padesáti stran, který vznikl jako
překladu
vzniku tohoto
Jiří
v roce 1666 ztracen. Je
překlad
ze
středověké
latinské legendy blahoslavené Anežky. Doba
se klade do 1. pol. 15. stol. Text legendy vydal poprvé tiskem
Plachý Ferus na
pravděpodobné,
že v
základě
době
starého rukopisu. Dnes je tento starý rukopis
vydání legendy nebyl
původní středověký
latinský
text v Čechách a zřejmě se o jeho existenci ani nevědělo. Snaha o prohlášení Anežky Přemyslovny
důvod, proč
za svatou byla v pobělohorské
členem
(Vyskočil
byla stará legenda vydána.
Vydavatel rukopisu,
Jiří
znovu aktuální a to byl
zřejmě
hlavní
1932: 31).
Plachý Ferus, se narodil roku 1585 v Horšovském
působil
jezuitské koleje,
době
Týně,
byl
také jako kazatel u sv. Salvátora a v letech 1653 - 1654
byl prefektem klementinské__ )iskárny a správcem univerzitní knihovny. Sám psal ~~
a překládal životy svatých(Uvádí se,
,.
~~ vytvořil
asi padesát
spisů různého
druhu. Plachý
~~~
pravděpodobně připravil k tisku-také starý český překlad středověké legendy, který vyšel
roku 1666 pod obšírným názvem Život blahoslavené Anýžky ... Text legendy vydavatel navíc doplnil
vysvětlivkami
Marginálie jsou
umístěny
slov, kterým by podle
po
straně
textu a
přímo
něho
soudobý
čtenář neporozuměl.
v textu se vyskytují písmena malé
abecedy odkazující k jednotlivým poznámkám. Cílem této práce je podat základní charakteristiku jazyka legendy po stránce pravopisné, hláskoslovné, morfologické, syntaktické a lexikální. Pracujeme s fotokopií tisku, kterou jsme
pořídili
podle starého tisku z roku 1666 uloženého v Národní
signaturou 54 H 2043. Vedle tohoto Přestože
exempláře
tisk obsahuje některá místa obtížněji
Součástí
rovněž přepis
této práce je
existují ještě další
čitelná,
čtyři
knihovně
dochované výtisky.
považujeme jej za poměrně kvalitní.
celého textu legendy, který
transkripci jsme postupovali podle Zásad transkripce
tvoří přílohu č.
českých textů
kutnohorských
(Kořínek
Na rozdíl od
ediční
1.
Při
z barokní doby
zpracovaných Josefem Vintrem (Vintr 1998) a v některých jednotlivostech jsme se také zásadami, které obsahuje
pod
řídili
poznámka uveřejněná v novém vydání Starých pamětí
2000).
předlohy
starého tisku vkládáme marginálie
přímo
do textu a od ostatního
textu je odlišujeme kurzívou a hranatými závorkami. Celkem 105 marginálií, tedy přibližně třetinu
z nich uvádíme ve
čtyřech
tabulkách, které tvoří přílohu č. 2 této práce.
Ve vlastním rozboru jednotlivých jazykových rovin podáváme popis jazyka legendy většinou diferenčně
vzhledem k dnešní
češtině.
-9-
Z
diferenčního zaměření
následujícího
I
ff {)JJq c~?
Úvod rozboru vyplývá, že nejde o popis
vyčerpávající.
Cílem této práce je zaznamenat a pokud
možno komentovat podstatné a systematičtěji se vyskytující jevy. Jako základní slovníkovou Malý
staročeský
příručku
používáme
slovník (MSS), pracovní
heslář
Vokabulář
webový, který obsahuje
k lístkové kartotéce
Staročeského
slovníku (HesStčS), Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ) a digitalizovanou lístkovou kartotéku Jana Gebauera. Dále pracujeme s historickými mluvnicemi mluvnicí
Trávníčka,
českého
Komárka, Gebauera, Dostála, Vážného, Lamprechta.
jazyka, tj.
Důležitým
a
inspirativním podnětem byl pro naši práci rovněž rozbor legendy Život blahoslavené Anýžky, který
uveřejnil
Antonín Sláma v r. 1898/99 ve sborníku
Výroční
zpráva Vyšší
reálky v Telči. Další odbornou literatura týkající se tématu uvádíme v Bibliografii. Nezbytnou
součástí předkládaného
uvádíme v transkribované
podobě
~
rozboru je velké množství
příkladů.
v konkrétním užití. Všechny
Tyto
příklady
příklady
píšeme
kurzívou, jedná-li se o neúplnou větúj1ižíváme navíc ještě tři tečky. V některých případech uvádíme slovo také v transliterované upozorňujeme
podobě
a v tom
v poznámce pod čarou.
- 10 -
případě
na transliteraci
výslovně
f
-II' )
1 Pravopis
1 Pravopis 1.1 Úvod Tisk legendy je sázen
několika
velikostmi švabachového písma (frakturou) a antikvou.
Velikostí písma se liší titul, názvy jednotlivých kapitol, vlastní text legendy a poznámky vydavatele. Latinka se užívá v některých slovech jménech, a v
ojedinělých
citátech z latiny. Antikvou jsou přímo
abecedy (a, b, c, d, e,./), která se vyskytují umístěným
po
přejatých
z latiny, a to i ve vlastních tištěna
v textu a odkazující k margináliím
straně.
Tisk je datován rokem 1666, je ovšem možné, že legenda byla o něco
dříve.
v tomto roce
Sláma (1898/99: 12) se domnívá, že to bylo ještě zemřel Jiří
Plachý Ferus,
domnělý
Rukopis legendy, dnes ztracený, byl mladšího
také malá písmena
typu.
zřejmě
Vydavatel
připravena
před
k vytištění
rokem 1655, protože
vydavatel legendy.
pravděpodobně
některým
psán
zápisům
spřežkovým
nerozuměl
pravopIsem
zcela
správně
a transkriboval tedy tato slova chybně. Interpretací chyb, které se díky vydavateli vyskytují v tisku legendy, se celkem podrobně zabýval Antonín Sláma ve svém rozboru legendy. Na tomto
místě
zawřena
«
uvádím
některé
místo zavržená
«
*czyti), ruce místo rúče
seščie
z nich tak, jak je Sláma interpretuje (189811899: 4-8)
« místo ščestně «
*zawrzena); hrzeti místo hl"éti
«
*rucze), zceftně
Např.:
*hrzeti); cýti místo
číti
*zcestne), feffeze místo
« *seffcze).!
Legenda je
tištěna
diakritického pavopisu a
bratrským pravopIsem. Tento pravopIS vychází z Husova svůj původ
odvozuje od pravopisu, kterým byla
kralická. Základní charakteristika bratrského pravopisu, kterou (1980: 67), podána v hrubých rysech vypadá takto: š se píše jako
tištěna
přejímáme
Bible
z Havránka
ff; po c, s, z a ve spojce
i se píše y; hláskaj v dvojhláskách (ey, ay) se píše písmenem y, jindy písmenem g. Píše se ů
za starší dvojhlásku uo; í za ie; ou za ú; ej místo aj; kolísá psaní ej, Ý a o, vo;
se píše
měkké
nedůsledně
a tvrdé I; dlouhé í se píše literou j. (Havránek 1980: 67) Tisk legendy se
v některých jednotlivostech od výše uvedeného popisu liší: podrobnému rozboru pravopisu legendy se budeme
věnovat
níže.
Příklady,
které ilustrují poznámky o pravopisu, uvádíme
v transliterované podobě.
Na prvním místě je transliterováno slovo z tisku; na druhém místě je slovo transkribováno v náležité výraz v závorce s hvězdičkou je transliterovaná podoba slova, která pravděpodobně mohla být v rukopisu. I
podobě;
- 11 -
1 Pravopis
1.2 Použití jednotlivých písmen v tisku Pro označení hlásky s se užívá jednak dlouhé S, jednak točené s. Dlouhé I se užívá na začátku
a na
uprostřed
slova,
místě
slova a
nevokalizované
se používá velké
točené
uvnitř
předložky
slova po sykavce.
s. K
S a v některých
označení
případech
Točené
s stojí na konci slova
velkého písmene na velké
smyčkové
začátku
slova
S, pro jehož užití
nelze odvodit žádné pravidlo. Zdvojené s uvnitř slova se tiskne jako ss, např. masIa (15). Pro hlásku š používá tisk tyto spřežky: dvě dlouhá ff na začátku slova nebo uprostřed slova, např. fflechtilého (1), Poffkwrny (4); na konci slova se tiskne Is, např. obdržJfs (20). Velké Š se tiskne jako spřežka sf. Uvnitř slova před I nebo ff se tiskne s nejčastěji se dvěma tečkami (umlautem) nebo s vodorovnou čárkou, např. Towarys"ftvj (9), kras·Hý (5).
Pro hlásku z má tisk grafémy velké Z i malé z. Hláska ž má bud'
háček,
nebo
tečku.
Velké Ž j e tištěno s vodorovnou čárkou nad velkým Z. Pro hlásku c užívá tisk grafémy malé c i velké C. Místo grafému c se ve slovech nětco
(34), owotce (15) objevuje psaní skupiny
grafémů
tc.
Ačkoliv
v původním
rukopisu legendy mohlo mít psaní skupiny tc oporu ve výslovnosti, pravděpodobně
půjde
v uvedených dokladech z tisku legendy už jen o pravopisnou záležitost.
Porák (1983: 94) k tomuto jevu uvádí: "psaná skupina tc odpovídá ve výslovnosti nepochybně
dlouhému c .... Jev, jak se zdá z materiálu, brzy ustoupil, po pol. 16. stol.
se drží jen ve slovech
nětco,
ovotce." V souladu s dobovým pravopisným územ se dále
v legendě místo grafému c tiskne ct ve slovech: wzáctno (23), přewzáctná (27). Jméno ~-----
Václav se tiskne jako Wácslav (36) i Wáclav (5). Hláska č se označuje grafémem c s háčkem. Pro velké Č se v tisku užívá spřežky Cž, např. Cžlowěčj
(20).
Pro hlásku r má tisk grafémy velké R i malé r. Hláska;:' se tiskne jako malé r s háčkem. Pro velké Ř se užívá spřežky Rž, např. Ržečemi (22).
Užívá se jen jedno 1. Hlásky
ď, ť, ň
se tisknou bud' jako digrafémy di, ti, ni + samohláska,
např.:
diábel
(17), diábelIkau (19), p;:.eftiaItnau (1 ),wonialo (29), kleItianův (30), měfftiany (49), niádl~ech (37), nebo se tisknou jako grafémy ď, ť, ň, např.: pláffť (2), buď (30), učiň
(30).
Původně
i-kmenová femininapamět (26),
obět
(10) mají v nominativu a akuzativu
singuláru nepalatalizovanou koncovou souhláskou t, viz níže souhlásky. Slabiky
dě, tě,
ně se tisknou zcela pravidelně, např.: hwězdě (1), fftědrá (21), Ilawně (41). Palatála ň se
- 12 -
1 Pravopis tiskne také v substantivu karbunkul, které je v textu legendy doloženo ve spojení: drahý kamenček karbuňkul
(11).
Hláska} se tiskne dvěma způsoby. Základní literou je g, např.: gJau (23), staupeg (44), gakžkoliwěk (44), AngelJká (46); grafém g označuje také hiátové}, např.: Maryge
(42). Druhou literou je y, ta se objevuje
především
v předponě ne}- a vůbec v dvojhlásce
-e}, např. neymilegfJý (46), neyblahoJlaweněgfJý (48), geyžto (47), leyno (47), gey (47), peychu (46). Velké J se tiskne jako G nebo J, např.: Gež}Js (1), beránka Jezu Krysta (21), GefJytných (44). Hláska} se zřejmě vyslovovala také v těchto slovech:
Generáln}ho (44), vigilie (6). (Porák 1983: 89) Litera g vyslovovaná jako hláska g se vyskytuje např.:
především
ve vlastních jménech,
bratra Bonaguru (50), swatá Agnes (48), Margarétu (31), Bonagratia (29),
Brigita (24), Eringárda (23), Benigna (16), králem englickým (5). V tisku se objevuje také
střídání grafémů
s k v slovech cizího např.:
g / k, které by napovídalo tornu, že existovala
původu
místo g a byla v starší
době zřejmě
rovněž
mnohem
výslovnost
rozšířenější,
Ottagarus (5), ale Ottakarus (1); dcera Kotffrydowa (35) místo Gotfridova.
(Porák 1983: 89). Litera g ve vlastním jménu Agnéžka se
pravděpodobně
drží vlivem
pravopisu latinské podoby tohoto jména, tj. Agnes. Spojené litery hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny se tisknou v slabikách, které se vyslovovaly tvrdě,
a to nejen ve slovech domácích, ale i ve výrazech
jménech,
např.:
i ve vlastních
Krystus (1), Marye (29), Frydrychova (3), Krystyna (35), kardynal (12),
apatyky (29). V přichitila
přejatých, často
ojedinělých případech
se tvrdá slabika chy tiskne jako chi,
např.:
(25).
Spojka i se tiskne literou y (9); také v příslovci ihned se vyskytuje litera y: yhned (2), toto příslovce se tiskne
většinou zvlášť,
tj. y hned (8).
Po souhláskách c, s, z a rovněž po š se tiskne zcela pravidelně y, ý, např. přibljžiwJJý se (14). Pro hlásku v užívá tisk litery w, a to také v pozici w
němž
předložky, např.: dř}we
(16),
(17).
Tiskne se dvojí u:
běžné
u,
např.
bud' (30), dále pak jednoduché v, jedná-li se
o předložku, např.: v Swatého Damiana (8), v Jwého bratra (5), nebo o předponu, či v pozicích, kdy je za předponu považováno, např.: vmyJlila byla (7). Litera x se vyskytuje pouze v místním jménu v dokladu: do DoxanJkého kláfJtera (3). Za záležitost
čistě
pravopisnou lze považovat výskyt zdvojených
grafémů
v slovech
cizího původu, např. processí (23), a rovněž ve vlastních jménech Ottakarus (1), Žoj]j;a
- 13 -
1 Pravopis (19), která mají dva grafémy po vzoru latiny. Zdvojené souhlásky, které se vyskytují v ostatních slovech v tisku legendy,
měly pravděpodobně ještě
v staré
češtině
oporu ve
výslovnosti. (Komárek 1962: 135) K vývoji souhláskových skupin Komárek (1962: 136) uvádí:
"Změny
ve výslovnosti souhláskových skupin se
začínají
v písemných
památkách projevovat až v průběhu 14. stol." a dále: "Zdvojené souhlásky nebo na švu mezi
předložkou
uvnitř
slova
a následujícím slovem se bud' zachovávají, nebo
zjednodušují." Jako pravopisný jev se zdvojené souhlásky udržovaly v písařském a tiskařském úzu ještě v 16. stol. i déle. (Porák 1983: 92) Porák se domnívá, že psaní zdvojených souhlásek není možné
vysvětlit
souhlásek je
dosvědčena
přetrvávající
v pozdějších dobách
jen ortografickou tradicí a uvádí, že existence zdvojených i u
gramatiků
16. a 17. stol. (Porák 1983: 100) V případě
zdvojených souhlásek vyskytujících se v tisku legendy nemáme žádný nepřímý
doklad
(např. časoměrné
verše), který by
vyslovovaly jako dlouhá souhláska, nebo jako
dvě
Užití zdvojených písmen v tisku legendy
svědčilo
přímý
ani
jejich výslovnosti, tj. zda se
hlásky.
může
tedy být i jen
čistě
pravopisná
záležitost. Gemináty se objevují v následujících slovech: ssálo (33), do massa (15), raddu (29), panny (28), v tvaru akuzativu sg. fem. vinnu (24), (48), dauffáme (13).
Určitou
výjimku v tomto
dřewěnné
směru představuje
které se na rozdíl od pravopisu dnešního spisovného jazyka v s jednou literou k, tj.
měký
(15).
- 14 -
(28), kamenná
adjektivum legendě
měkký,
tiskne jen
2 Hláskosloví
2 Hláskosloví Souhláskový systém, jehož podobu v podstatě shoduje se
současnou
můžeme
češtinou
odvodit pouze z pravoplSU legendy, se
zejména v inventáři souhlásek.
z písemné podoby textu je patrné, že v jazyce legendy se odráží také dnešního spisovného jazyka, zdvojených souhlásek, se budeme nyní
např.
zachovávání
asimilační změny,
stav
složitějších
pobočných
některé
Nicméně
odlišnosti od
souhláskových skupin, užívání
slabik apod. Jednotlivým jevům
věnovat podrobněji.
2.1 Souhlásky dvě
Protetické v- se až na nevyskytuje. V
případě
výjimky: po
vobědě
(37), vornát (31) v Jazyce legendy
slova vornát se podoba s protezí vyskytuje
vydavatele, ve vlastním textu legendy je pouze: ornáty (8), je
počáteční
v-
odstraněno
zvratnou analogií i ve
slově,
ornátův
právě
jen v poznámce
(12). V jednom případě
mělo
být, tj.: oskem oblito
přejatého
jména Marie, v textu
kde by
(34). Hiátové j lze předpokládat ve výslovnostní
skupině
[ija]
se totiž vedle podoby Marie (29) objevuje podoba Mar(je (42) (psáno Maryge). Výsledky
některých změn
se stavem v dnešní
češtině,
v pobočných slabikách v
češtině
legendy jsou
vesměs
shodné
ale jsou patrné i rozdíly. V textu legendy se nevyskytují
doklady, na základě kterých by bylo možno odvodit dobovou výslovnost. V ani verše, z nichž by se dala usuzovat hláskou, ani grafika zachycující
jednoslabičná
průvodní
vokály
souhlásku, lze vyvodit pouze z nepřímých
dokladů.
nejsou
výslovnost slabiky s jedinečnou
pobočných
o pobočnou slabiku, nebo zda se likvida v uvedených
legendě
přímé
slabik. Zda se jednalo
případech měnila
Interpretace
v
plně slabičnou
pobočných
slabik typu
bratr, sedlka, krve v těch slovech, která zachovávají likvidu r, I v pozici typické pro pobočnou
slabiku, je tedy
nejednoznačná.
To se týká například slov: mysl (46),jablko (19),
krví (6), slzy (15) a také níže uvedených slov se souhláskovou skupinou -dl- (spasitedlný).
V typu rty se výrazné odlišnosti od dnešního spisovného jazyka nevyskytují: v pozici na začátku
slova se zachovává
pobočná
slabika s jedinečnou souhláskou r, I, m, j,
např.:
rty
(22), lstivých (46), lživého (46), mstíti (7), mdlý (36), jméno (19), jmění (12). Na tomto místě
je
třeba
jednoznačně:
poznamenat, že
většinu
uvedených
jevů nemůžeme
hodnotit zcela
vlivem pravopisné konvence se vyskytují podoby, kterým ale nemusela
- 15 -
2 Hláskosloví odpovídat příslušná výslovnost. V textu legendy se
například pravidelně
objevuje
pobočná
slabikaj v slovese být (jsem, jsi), což ještě nemusí znamenat, že se j opravdu vyslovovalo. V češtině legendy a v dnešní slabik dále odstraněna
například
češtině
v číslovkách sedm, osm.
Pobočná
čeština
pobočných
slabika m je na konci slova
vkladnou samohláskou u, což je patrné z grafické podoby
(9), osum (3). Dnešní spisovná připouští
lze pozorovat podobné výsledky vývoje
těchto
slov: sedum
vedle výslovnosti se slabikotvorným m
rovněž
výslovnost sedum, osum, a sice jako variantu spisovné výslovnostní normy.
(Palková 1997: 337) současné češtiny
Na rozdíl od skupině
zřejmě
pobočné
vrcholy slabiky, změnila
slabiky byl
např novoč.
později odstraněn
pobočná
slabika I v souhláskové
v slabikotvornou souhlásku,
v následujícím případě:
spovědníku
současnou češtinou
slabika s likvidou r
např.
utěšitedlníce (22).
tím, že zanikl konsonant
smrtelný, nebo zanikla likvida,
skupiny -dl- v pravopise památky je
Se
zachována
-dl- u slov: smrtedlné (17), spasitedlná (26), spravedlnost (47),
Tento typ
likvida
byla
oddělující
např. zpovědník,
anebo se
spravedlnost. Zachovávání souhláskové
téměř důsledné,
zjednodušení je doloženo jen
(8).
se shodují tvary gen. pl. substantiv, u kterých byla
odstraněna
oba
vkladným -e-,
např.:
sester (9),
doloženo také u adjektiva sesterský. V textu legendy se
ňader
pobočná
(37). Vkladné -e- je
střídají dvě
podoby tohoto
adjektiva sestrský a sesterský. Adjektivum sesterský je doloženo celkem 4krát (26, 27, 33, 46), zatímco podoba bez vkladného -e- je doložena pouze 2krát (16,25). V češtině legendy se objevují z pozice, v níž se hláska ve V textu legendy se
některé
slově
střídají dvě
a ježto (15krát): existence
další
změny
ve výslovnosti souhlásek vyplývající
nachází, nebo z kombinatoriky hlásek. podoby absolutivního zájmenaježto, a sice ješto (51krát)
těchto
podob má
původ
už v staročeské asimilaci. Komárek
(1962: 137) k tomuto jevu uvádí: "V památkách ze 14. stol. je asimilace
znělosti
v
absolutně
užitém vztažném
zájmeně
téměř
veskrze provedena
ješto < ježto."
Trávníček
(1956:
101) ve výkladu o užití relativa ježto uvádí, že se psalo zpravidla foneticky jako ješto. Výskyt ježto vedle podoby ješto lze tedy hodnotit jen jako pravopisný jev. V pravopise památky se
rovněž
projevuje asimilace
ve stejných případech jako v dnešní
češtině:
lechkost (12),
křechké
(48); dále ve
ke které docházelo
pravopis odráží zejména asimilaci
které dochází v rámci jednoho slova. Asimilace např.:
znělosti,
znělosti
skupině
je doložena ve
tb > db,
např.:
zřejmě
znělosti,
skupině
ke
hk > chk,
svadby (49), nedbání
(34). Výjimku představuje slovo modlitba, u něhož pravopis ve všech výskytech zachycuje původní
morfologické složení,
např.:
od modlitby (6). - 16 -
2 Hláskosloví Asimilace všech
znělosti
třech případech
rovněž
se je
neprojevuje v pravopise památky ve
tištěno
sh,
např.:
shromážditi (42),
Tento stav Komárek (1962: 137)
odůvodňuje následovně:
doklady asimilace sh > sch jenom
ojedinělé,
skupině
shořalého
sh > sch. Ve
(38), shnilá (11).
"Také z dalších století jsou
což je pochopitelné: skupina sh byla pouze
v odvozeninách s předponou s, a tak zde vždy působil pravopis slova bez předpony." Téměř důsledně spůsobením
představují
(14),
skupině
pravopis památky odráží asimilaci z ve
spůsobila
(17),
spovědníku
odvozeniny slovesa zploditi,
(8),
např.:
sprošťovala
(32),
(22), správou (28); výjimku
těchto
slovech,
sprostné (2); zpívaly (23), ale spívanou (48). Asimilace
znělosti
rovněž
např.: spůsobu
z šlechtilého zplození (30). Výskyt podob zp
i sp vedle sebe v textu legendy se vyskytuje v
se
zp,
např.:
zprostného (5), ale
hlásky z ve
skupině
zt a zk
projevuje v pravopise následujích slov: stráty (40), stracen (42); skaziti (21),
skušením (24), skrvavil se (39), skrocujíc (4). Naproti tornu slova brzký, mrzký mají v textu
legendy jen podoby ne asimilované. Výsledky disimilace afrikáty češtině, např: šťastný
(27),
č
poušť
po š, ž, (17),
Č
jsou shodné s výsledky disimilace v dnešní
plášť
plačtivé
(2),
(35). V zkomolené
podobě
adverbia šťastně (psáno zceJtnej je pravděpodobně zachycena původní souhlásková skupina šč. Tuto domněnku uvádí Sláma (1989/99: 6) ve svém rozboru: "Slovo zceftně vykládá se v poznámce slovem "bezelftně." Není to však nic jiného leč ščestně (šťastně), kde
písař
způsob
písmenami
žč
(zc psáno) chce
naznačiti,
že
čísti
jest
šč
a nikoli sc. V tento
psaní však vydavatel nepronikl, i přičiňuje slovu tornu nesprávný výklad."
V textu legendy se dále objevuje disimilace náslovným v- ve všech
případech
Podobu u má předložka v také
před
podobu u,
předložky
např.:
následujícímp-,
v, která má
u víno (36), u např.:
Pro jazyk legendy je charakteristické zachovávání
vodě
před
následujícím
(34), u
víře
(25).
u příbytku (6), u pokojík (50).
některých složitějších
hláskových
skupin. Souhlásková skupina stkv- vzniklá metatezí stv < svt a následným vložením k se v češtině legendy slovech:
stkvění
přestkvúcně
důsledně
objevuje v slovese stkvieti se a v dalších od
(1), stkví se (49), stkvúcnost (26), stkvoucí (44),
něho
odvozených
stkvěla
se (18),
(41).
Téměř důsledně
se v češtině legendy zachovává
> z nebo asimilace,
např:
předpona
vzhrdajíc (5), vzhrzejíc (6),
vz- bez zjednodušení typu vz
vzezřítí
(20), vzdálí (31), vzpolehší
(21), vzedřevší (30), vzvěděla (23), povznění (28). U některých slov majících předponu vz-
se v pravopise památky například
(45).
střídá
podoba
předpony
vz- s podobou vs-o To je doloženo
v těchto slovech: vztahujíc (6), ale vstahovatí (17); vzkazuje (41), ale vskazuje
Ojedinělé
jsou doklady vypovídající o tom, že se
- 17 -
předpona
vz- zjednodušovala.
2 Hláskosloví dvě
V textu legendy se vyskytují pouze předpony
např.:
vz- asimilováno,
slova, v nichž je z vzniklé zjednodušením
spomenouti (3), skvítajíc (29).
Výsledky metateze souhlásek, která probíhala v staré s ostatními
změnami
a v dnešní
češtině
prostřed
ve
Např.
shodné.
adverbia
zač.
14. stol.
zároveň
češtině
legendy
metateze likvid 1, r: manželství (44), provázkem (37),
současné
spisovné
zv > vz. Jako lexikalizovaný důsledně
(41): v textu se vyskytuje případě
od
souhláskového systému (Komárek 1962: 145), jsou v
(38). Na rozdíl od
skupině
češtině
vzláštně
(41). V
češtiny je
případ
v textu legendy doložena metateze
lze metatezi chápat u adjektiva obvzláštní
jen tato podoba. Stejný jev se objevuje také v jednom současné češtině
se metateze projevuje jen jako jev příklady
nespisovných vrstev jazyka v jednotlivých slovech. Palková (1997: 146) jako metateze v dnešní
češtině
mimo jiné uvádí právě slovo zvláštní> vzláštní.
ď, ť, ň. Původně
Hlásky
i-kmenová feminina pamět (26),
obět
(10) mají v nominativu
a akuzativu singuláru nepalatalizovanou koncovou souhláskou t, respektive jsou tak tištěna.
konci
To
může
zavřených
doklady mohou
čistě
být záležitost
často vůbec neznačila.
slabik se svědčit
držela déle a palatály
pravopisná, protože palatálnost souhlásek
o tom, že
ď, ť, ň
původní
(Porák 1983: 31)
tvrdost souhlásky se u
k nim pronikly teprve
později.
ď, ť, ň
Zároveň
některých
Porák (1983: 31) uvádí
pamet, chut atd. Naproti tomu u substantiv piseň (48),
choť
i-kmenových feminin, je palatála
rovněž původně
vypovídá o vyrovnávání vlivem
tvarů nepřímých pádů
stol."
Shodně
s dnešní
tvarech imperativu,
češtinou
(daň, zbraň,
se palatály ď, tJ,
ň
např.:
chuť (8),
ť, ň zřetelně označena,
což
s náležitými palatálami. Komárek
(1962: 123) k tomuto jevu uvádí: "palatální souhlásky pronikly z ostatních nom. a akus. sg. i-kmenových substantiv
ale tyto
substantiv
zpověd, odpověd, přípoved,
(3),
na
pádů
také do
nat') ... doklady jsou již z 1. pol. 14.
zcela pravidelně vyskytují ve zkrácených
např.: odpusť (22), neroď (44), buď (30), učiň
(30).
2.2 Samohlásky Čeština legendy má pravděpodobně téměř stejný inventář samohlásek jako dnešní čeština,
má tedy
pět
krátkých samohlásek: a, e, i, o, u;
ú; a jeden diftong: ou.
Při
přesným
díky pravopisnému konzervatismu.
základě
Ó,
záznamem jazyka mluveného, mimo jiné také
V případě legendy je
díky tomu, že nemáme k dispozici
záznam, který byl na
dlouhých samohlásek: á, é, i,
rekonstrukci samohláskového systému vycházíme z psané
podoby jazyka, která ovšem není
komplikovanější
pět
původní
rukopisu pořízen o víc než
- 18 -
dvě
situace
ještě
o
něco
grafický záznam rukopisu, ale století později. Je
nasnadě,
že
2 Hláskosloví
následně
uvedená
potřeba počítat
2.2.1
například změna
skutečný
vystihují
s tím, že mohou být do
Změny
Výsledky
zjištění
značné
češtiny
legendy jen
přibližně\, a
je tedy
míry nejistá.
do konce 14. stol.
změn,
které
proběhly
zánik a vokalizace jerů,
ó > ua, jsou v
češtině
češtině
Zánik a vokalizace
přehláska
a>
ě, přehláska
věnovat
do konce 14. stol.,
u, ú > i, i,
legendy a v dnešní spisovné
přehláska
češtině vesměs
o>
ě,
shodné.
novočeského
zejména odchylkám od
legendy projevují.
jerů. Střídání
zánikem a vokalizací
češtiny
ve fonologickém systému
V následujících poznámkách se budeme stavu, které se v
stav
jerů
e / O v rámci paradigmatu téhož slova, které vzniklo
(Komárek 1962: 48), existuje v
češtině
rovněž
legendy a
v dnešní
češtině.
například
v těchto slovech: den (26), ale ve dnech (29), po mnohé dni (29); sen (32), ale ze
(Karlík, Nekula, Rusínová 1997: 31) V textu se
střídání
proJevuJe
sna (31), ve snách (5); otec (47), ale od otce (47), k otci (3). V dnešní
češtině
a
rovněž
češtině
v
zřejmá
legendy se projevuje
tendence, aby tvary
téhož slova měly stejnou hláskovou podobu (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 47)l Původní pravidelnost
střídání
e / O se
odstraňuje
tvarů
analogií podle jiných
legendy se ale na rozdíl od dnešního spisovného jazyka vyskytují která zachovávají česneku);
původní
podobu,
např:
nebo podobu bez vkladného e,
četli); svazček
(2) (srov.
novoč.
nom. sg.
gen. sg.
česenku
např.: čtla
(17),
téhož slova. V
češtině
rovněž některá
slova,
(15) (srov. čtli
svazeček); kamenček
novoč.
novoč. četla,
(33) (srov.
(11) (srov.
gen. sg.
novoč.
nom. sg.
kamineček) . Podobně
jako v dnešní
češtině
je i v češtině legendy celkem
slova mají vkladné e, které vzniklo napodobením jerového e,
např.:
běžné,
že
některá
gen. pl. sester (9), gen.
pl. ňáder (37). O určité rozkolísanosti v uplatňování vkladného e svědčí například adjektivum sesterský, u
něhož
se
střídá
podoba vzniklá vlivem analogie se starší podobou,
tedy sesterský / sestrský. V češtině legendy je v případě za jery. Vokalizace
neslabičných předložek
neslabičných předložek,
Havlíkovým pravidlem, tzn.
předložka
které byly
patrná pravidelnost ve
zakončeny
jerem, se
střídnicích
skutečně řídí
se vokalizuje tehdy, jestliže v první slabice
následujícího slova byl slabý jer. (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 48) V textu se vyskytuje vokalizovaná podoba předložek k, v, s, z v těchto (4), ke všem (21), ke cti (30), ke
mně
(32);
případech: předložka
předložka
- 19 -
k: ke
v: ve snách (31), ve
čtrnácti letům mně
(45), ve
2 Hláskosloví
dnech (47), ve tmách (1), ve všech (3), v čas ve zlý (13), ve lvové jámě (14), ve zmiňujících mdlobě
(12), ve jméno (21), ve
předložka
(29);
s: se
dvěma
sestrama (16), se mnou (43);
předložka i: ze sna (31). Nepravidelnost typu v všední (47) je v textu ojedinělá. V pozicích před
neslabičných předložek
stejnou souhláskou nebo podobnou souhláskou k vokalizaci
nedochází. Dochovává se zde začínalo
původní
stav, kdy jerové e nemohlo stát
před
slovem, které
čteme např.
k korytu (37),
k kolu (13), z žaláře (27), z žil (18), z sebe (27) s sestrami (45), s sedmi
pře urozenými
jedinou souhláskou. (Komárek 1962: 149) V textu
pannami (9). Přehláska češtině
v
Rozsah
přehlásky
a její výsledný stav jsou v
zhruba stejné. ledním z výsledků přehlásky bylo
od tvrdých slov
ě.
a>
typů
(kuřata
těchto
x
kuře').
slovech: šťastně
(7), ale
(žena x
dušě, dělati
x
sázěti)
a
rovněž
češtině
především
legendy a v dnešní
oddálení
alternace a /
ě
měkkých typů některých
v základu
(Komárek 1962: 66) Alternace v základu slova se vyskytuje
přenejsvětější šťastná
(50),
(20),
(14),
nejsvětější
šťastný
(27);
například
(29), ale svaté (30), svátost (ll); přitelkyně
nepřítele
(31),
(46),
ščestně
přítelnice
(13), ale přátelům (3), přátelé (46); manželka měštěnína (35), ale všecky měšťany (49). Na a
rozdíl
od
dnešní
nepřehlasovaných
češtiny
v
vesměs
vyskytují
současné češtině, např.:
např.:
běžely
slov vyskytují
u sloves
svědčí
třetí
přehlasovaných
působení
o
infinitivní
tvary vzniklé analogií,
třídy
v tvarech 1-
čili
stejné jako
(10), uslyšel (13), leželo (28),
rovněž původní
analogie
zamlčelo
nepřehlasované
náležité
(22).
podoby,
slyšala (24), ale slyšela (17); držal (26), ale obdržela (20).
Sloveso vzíti nepřehlasované
straně
přehlasované
slušelo (2),
některých
Vedle toho se u
Například
střídání
projevuje
podob v rámci jednoho slova, které
a tendence po vyrovnávání alternací. participia se
častěji
se
u
«
vzieti) má v
podoby,
některých tvarů
Nepřehlasovanou
např.:
také
češtině
legendy na jedné
straně
náležité
přehlasované
nebo
vzala (7), vzeli (13), vzalo (33), vzevši (34), a na druhé
nepřehlasované
podoby vzniklé analogií,
a tedy odlišnou podobu od dnešní
češtiny
např.:
vzavši (23).
má adjektivum
osiřalý
a v dnešní češtině neexistující adjektivum shořalý, např: osiřalé (26), shořalého (38).
2.2.2
Změny
Změny
od konce 14. stol.
v dlouhých samohláskách, např. Ý > ej, ú > ou, uo > ů, ie > i, které v češtině
probíhaly od konce 14. stol. a navazovaly na
předcházející změny
hlásek, se v pravopise památky projevují ,vesměs jako tiskne
ů
pro
označení
nového dlouhého ú
«
uo); j pro
- 20 -
dokončené. označení
í
v
soustavě českých
V textu se
«
pravidelně
ie); au pro
označení
2 Hláskosloví diftongu ou
ú). Je ovšem možné, že původní rukopis ještě zachycoval některá kolísání
podobě češtiny
v hláskové základě
«
dnešních
poznatků
legendy,
např.
ú / ou, ie / í, uo /
ů.
To lze soudit nejen na
o pravopisu památek 15. stol., ale také na základě době
z textu legendy, v jejichž nenáležité grafické
zřejmě
se
několika
původní
odráží
slov
grafika
rukopisu. Výsledky diftongizace ú > ou v postavení současnou češtinou.
shodují se čeština
dvojhlásku ou, spřežky
Vedle
např.:
uvnitř
slova a na konci slova se v podstatě
spřežka
V textu se užívá
au všude tam, kde má dnešní
horoucí láskou (9), milostnou opatrností (ll). rovněž
au se v textu legendy užívá
grafém
Ú.
Grafém ú se v textu
vyskytuje celkem 76krát. Pro jeho užití se nedá vysledovat žádné pravidlo jen to, že se poprvé v textu legendy objevuje až na patnácté slova, nebo
stejně
jako
spřežka
au
uvnitř
straně.
Vyskytuje se v pozici bud' na konci
slova. V této pozici je ú doloženo 23krát a jedná
se většinou o slova, která se jinak běžně píší s au, např.: přeftkwúcně (41), ale stkwaucý (2); ftúpenjm (44), ale wftaupenj (16); gakúsy (46), ale gakausy (26); přemúdrá (50), ale
maudrau (48); v rúcho (30), ale raucha (11) atd? Výjimku představují pouze slova núze a porúhavý. Porák (1983: 69) k distribuci
se
značí
uo, je
třeba
grafémů Ú,
ua
spřežky
au uvádí: "Protože nové ú
literu ú interpretovat spíše jako znak pro diftong, nikoli za
označení
délky." většina
Vzhledem k tomu, že pozici au,
předpokládáme,
možné, že
střídání
au /
Ú,
ú / ou v češtině legendy.
slov s ú
uvnitř
slova má na jiném
že i v případě tohoto tisku
pokud by odpovídalo
Při
označuje
střídání
transkripci památky
místě
textu ve stejné
ú diftong ou. Je ale také
au / ú v rukopisu, odráží kolísání
přepisujeme spřežku
au jako diftong ou
a grafém ú jako hlásku Ú. Užití grafému ú v pozici na konci slova se obecně v psanýépamátkách drželo déle. O tom
svědčí
mimo jiné také
Filomatesův
ú v akuzativu a ou v instrumentálu. "To a
natlačenú
odměříno."
požadavek, aby se rozlišovalo mezi
český
a vrchovatú dadí v lůno váše; neb tou
takto vylož: Míru dobrú a nasutú, měrou
kterouž byšte
měřili
bude vám
(Blahoslav 1991: 69)
Výrazný rozdíl oproti dnešnímu stavu kde má dnes
čeština pravidelně Ú.
můžeme
pozorovat na
V textu legendy má docela
začátku
běžně
podoby, tedy jak podobu s ou (psáno au), tak podobu s u (psáno v),
slova na
místě,
jedno slovo
např.:
obě
z oust (2), ale
z její ust (17), oudy své (15), ale udové (46), oumysla (7), ale toho umysla (44), bez ourazu
2
Uvedené příklady jsou transliterovány.
- 21 -
2 Hláskosloví (12), ale ani na
těle
urazu (38). Tento jev souvisí s častým kolísáním kvantity na
slova v první slabice. (Komárek 1962: 166) V textu je také začátku
např.:
slova nekolísá, a mají tedy vždy diftong,
několik
začátku
slov, u nichž ou / u na
oudoU (18),
ouřad
(37), ouzkou
(43), Vracka z Oujezda (33). V případě slova s pěstúnú (psáno f pěftunu) označuje u zřejmě původní dlouhé Podobně
hodnotíme i následující
výskyt u na
místě
dnešní ou
případy,
může
být
v nichž se ovšem nabízí
způsoben
rozdílem v
ještě
kvantitě
jiné
Ú.
vysvětlení:
dnešní a tehdejší
češtiny nebo tím, že kvantita nebyla vyznačená, např: děwku i matkau oftati (4), rofu ducha
fwatého (4), omluwage feftru sfwau (7), gfaucý obftupená (6).3 Diftongizace Ý > ej. V textu legendy se výsledek diftongizace Ý > ej projevuje ve velmi malé
míře, vlastně
ojediněle
jen
v několika slovech,
např.:
mejdla (11), skrze pejchu
(46), v tváří vejrový (21). Ve všech dokladech má diftong ej grafiku ey a postavení slova: v koncovce se ej v
legendě
nevyskytuje
vůbec;~._Yýjimku představuje
ej v
uvnitř
zakončení
substantivizovaného adjektiva, tj. mezi bohatejmi (39). Podobu s ej mají v textu legendy zejména slova z (47); anebo jiná slova z nejběžnější slovní zásoby,
běžného
např.:
denního života,
např.:
rozmejšlejic (4), hejbánim (36).
Komárek (1962: 162) k diftongizaci Ý > ej uvádí: "V 15., 16. a 17. stol. přibývá,
s provedenou diftongizací
pejcha
avšak pouze pomalu; psané památky
dokladů většinou
zachovávají starý stav s ý. Bylo by ovšem mylné podle výskytu diftongisace Ý > ej v psaných památkách soudit o po~tupu této
změny
Tomuto stavu odpovídá skromný výskyt ej na dokladů paralelně
probíhající
legendy provedena nebo
změny
alespoň
v mluveném jazyce." místě
Ý v textu legendy. Podle
ú > ou lze soudit, že také
změna Ý >
např.:
Monoftongizace ie > i. Výsledky této
místě
shodě
změny
s dnešní
jsou stejné v
češtině
češtinou pravidelně
4
legendy jako v dnešní
objevuje i (psáno j) na
diftongu ie, není tedy pochyb o provedení monoftongizace.
některých
slov
naznačuje,
že v grafice rukopisu se vyskytovalo
(1898/1899: 8) tyto podoby tím, že vydavatel
češtině
vejvodovi (2), vývoda (6).
V tomto případě se ale nejedná o diftongizaci v pravém slova smyslu.
V textu legendy se ve
ej byla v
probíhala.
V textu se vyskytuje také výraz vejvoda vedle vývoda,
češtině.
četných
zařazuje
nerozuměl předloze
Nicméně
rovněž
mezi jiné chyby tisku, které vznikly a ie tedy omylem transkriboval jako
podoba
starší ie. Sláma pravděpodobně ě. Např.:
zjedné
Uvedené příklady jsou transIiterovány. Jak uvádí (Machek 1968:687) vzniklo toto slovo stažením z voje-voda (= ten, kdo vede voj); ve staré češtině pak dochází k několika změnám, nejprve k úžení é> í (vívoda), poté se na základě mylné etymologie objevuje tvar vývoda, jenž dává podoby diftongizované vajvoda a vejvoda.
3
4
- 22-
/
2 Hláskosloví ctnosti do větší prospívajíc (psáno profpěwagjc) (5); písně (psáno pěfnel (27); díky (psáno děky) (43); přelstění (psáno přelftěnel (23); stkvieše se (psáno ftkwěffe) (26); bílý závoj
(psáno
bělý)
(20).
Substantivum všech výskytech pokládáme děvka
ě
děvka,
které se v textu legendy vyskytuje celkem l03krát, má
právě
podobu s ě, jen 5krát se objevuje podoba dívka. V tomto většinou
za náležité,
např.:
Boží (17) a synonymní výraz služebníce Jezu Krista (7). Gebauer (1970: 238) uvádí,
době stč.,
služebná dívka. Rozdíl ten byl zajisté už v nč.
ve
případě
se totiž toto slovo užívá ve významu služebnice,
že rozdíl v kvantitě odpovídal rozdílu významovému: "Dívka -
v
téměř
a ustaloval se teprve
Změna
uó >
ů.
nemůžeme svátkův
stejně
změny
v dnešní
dům
(46),
Ů
češtině.
jako v dnešní spisovné
např.: Bůh
slova,
v
češtině
přídavných
časův
jmen
(16),
mravův
přivlastňovacích
příslovcí, např.: dolův
-
jako
legendy se jeví jako
zjištění
Toto
češtině
vyplývá z grafické ů
písmeno
(38), v spůsobu (32),
svůj
(24),
přátelům
rodu mužského,
letům
(3),
v následujících
(35), v lůně (21),
(9); v koncovkách genitivu a dativu pl. jmen rodu mužského a
(15),
všeobecně
ale nepronikal tak
Výsledný stav monoftongizace uó >
podoby tisku, kde se užívá uvnitř
děvka
dívka /
časem."
v podstatě totožný s výsledky této
pozicích:
novoč.
středního, např.:
(5); v nominativu sg.
např.: klíč Davidův
(28); a v
zakončení
(42).
K monoftongizaci Komárek (1962: 169) uvádí: "Nejstarší doklady monoftongizace uó
> Ů jsou již v památkách ze 14. stol., s provedenou monoftongizací ještě
např.
přibývá
Skuro, buh, k utczy, pugdete, zustane.
Dokladů
ve stol. 15., avšak diftong uó se v písmě udržuje
i v 16. stol."
Přesně
ale nevíme, do jaké míry byla monoftongitace uó >
provedena. Nevíme totiž, zda nám tisk
skutečně
podává
věrný
ů
v
češtině
legendy
obraz toho, co zachycoval
rukopis. Většina rozdílů, rozdílů
v
kvantitě,
kterými se liší protože
(Komárek 1962: 119)
současná čeština
změna
Například
ó > uó
(43),
důstojnosti
češtiny
(následně
uó >
dnešní adjektivum
dóstojný i dostojný, což se v textu legendy odráží v např.: předůstojné
od
(4),
(43), bez dostojného (24), s dostojnú (28). To se týká
ů)
(41),
podob se důstojně
rovněž
ů
čas
zakončení ~om
ve spojení na
- 23 -
a bez
podobu změny,
(29), ale nedostojná
před trůnem
postu (24), v postech (15), ale o pustě (28), v tomto
kráceno. Jinou odlišností je
změnou
substantiv půst a
mají v textu legendy následující podoby: do thronu (50), ale (25),
zasáhla pouze dlouhé ó.
důstojný mělo původně
střídání
důstojenství
legendy, vyplývá ze starších
případě
trůn,
která
(48); v postě
je navíc výsledné
věky věkom
(45). Podle
2 Hláskosloví Komárka (1962: 120) se nejedné o zachované ó, k tomu uvádí: "V dat. pl. mask. a n. označuje
grafika -om v 15. stol. i
i z dnešních
nářečí (např.
později
krátkou dubletu této koncovky, doloženou
městom)."
chlapom, hadom,
Jinou odchylkou vyplývající nejspíš
z nářeční povahy (Kučera 1983: 24) je tvar Mže (30). Úžení é> í. V jazyce legendy se výsledek úžení é > í projevuje jen v několika slovech. Např.:
v kolibce (2); po
některým času
(3); stolice ta, na který (38); ke
mně
k samý (41);
podlé každý libosti sestry (47), k dřívé řečený modlitebníci (21). Ve vlastním textu legendy se zachovávají nezúžené podoby až na výjimky ve flexivních koncovkách, kříže
svatého
např.:
mocí
(20); z dobrého v lepší (43), vyhlášeného a slavného jména (3), a také
v slabice lé, např.: zajejí milostná usilé (24), usilé bezčislá (49),předpeklé (33).5 pravděpodobné,
Je
že
změna
é>í
měla
své místo v
češtině
vydavatele. Zatímco v textu
legendy má jméno Anežka podobu Agnéžka, v titulu a v předmluvě je to Anýžka (psáno
Anyžka).
Rovněž
v jedné z vydavatelových poznámek se projevuje výsledek úžení
é> í v genitivu sg. neutra údolé, tedy: do oudoli plačtivého (18). Změn
aj > ej. Provedení
v podstatě shoduje dokladech.
(45).
Podobně
aj > ej se v textu legendy projevuje v následujících
nejsvětější
(29),
zasahuje imperativ sloves páté slovesné
uvnitř
slova,
slovesa tajiti, Nejčastější
např.:
např.:
nejmilosrdnější
je tomu také u adverbií,
zachovejte (26), domnívej (48), také
v češtině legendy a v dnešním spisovném jazyku se
naj- v superlativu adjektiv má pravidelně podobu nej- (psáno
nejmilejší (50),
nejohavnějšího
Změna
Průběh změny
Původní předpona
např.:
ney-) ,
změny
přestávej
třídy
např.:
(30),
nejvíc (38),
největší
(25),
nejpilnějí
(50).
a imperativ slovesa dáti,
např.:
(44), stoupej (44), dej (32). Změna je doložena
lejno (47), v jednostejném (18); a dále u slov odvozených od
tejný (7),
tejně
(6), tejnost (16).
rozdíly ve výsledcích
pozdějším odstraněním změny
změny
analogií,
aj > ej oproti dnešní
např.
češtině
jsou
způsobeny
tejný> tajný x tajiti.
2.3 Kvantita Bližší poznání kvantity samohlásek v češtině legendy je prakticky nemožné. Tisk, který máme
před
sebou, je
především svědectvím
a co pokládal s ohledem na soudobého
o tom, jak
čtenáře
češtině
legendy
rozuměl
vydavatel,
za podstatné. Vydání legendy pochází z pol.
17. stol., tedy doby, ve které definitivní podoba tisku byla výsledkem práce nejen autora, nebo vydavatele, ale také tiskárenského korektora. K výsledné
podobě
tisku mimo jiné
5 V těchto dokladech není kvantita koncového é značená: je možné, že kvantita nebyla značená ani v rukopisu; nebo může být tato podoba důsledkem rozdílné kvantity.
- 24-
2 Hláskosloví značně přispěly čistě opotřebovanými
označovala,
ale
nečistými
a
často
době
literami. V
ledabyle,
přisuzoval
Jaký význam
tiskařského řemesla,
praktické okolnosti
nesoustavně kvantitě
mnohdy se totiž tisklo
vydání legendy se sice kvantita
běžně
a rozporně.
běžný
češtiny
uživatel
v 17. stol. je patrné
z následující ukázky ze Štejerovy příručky: "Žáček. Ještě vás prosím, povězte mi, proč na některých
literách píše se proužek? Mistr.
a kde se mají klásti, více náleží proužků
neklade.
Vědomost
knihtlačitelům
Nicméně chtěl-li
o proužcích aneb
čárečkách, proč
než písařům; neb v
obyčejném písmě
připisovati,
učinil.
by kdo také je
nezle by
V
žádný
tištěných
pak knihách kladou se proto, že nerozeným Čechům čtoucím knihu jest těžko trefiti, kde mají zdlouha, kde zkrátka sylabu
vyřknouti.
Aby tedy nepochybovali, vynalezena jsou
znamení, totižto proužkové, po kterých snadno se mohou zpraviti." (Štejer 2001: 80-81)
2.3.1 Poznámky k jednotlivým jevům Původně
(psáno i),
i-kmenová feminina mají v instrumentálu sg.
např.: štědrosti
vesměs
krátkou koncovku -i
(16), horkosti (18), pochotnosti (27), ochotnosti (10), poctivosti
(3), opatrnosti (30), atd. Toto -i je památky tedy v instr. sg. fem.
pravděpodobně
měníme
jen pravopisná záležitost. V přepisu
-i na -Í,
Koncovky -i / -i (psáno y, ý) kolísají v instrumentálu sg. substantiv pomoc, moc, nemoc, např.
toho moci (14), ale divnou moci (14),
distribuci -i / -i Dvojslabičná
měníme
červenou
nemoci (38). V přepisu památky
na -i.
femnina mající v nominativu sg. v první slabice dlouhý vokál, zachovávají
kvantitu vokálu i v jiných pádech: v jehožto knihách (4), na svých silách (21), všemi silami
(8), vši silou (11), silami srdce mého (49), v žilách (33). Kvantita kolísá také v
zakončení
služebnice (45), milovnice (22), (4),
utěšitedlnice
Třebenice
feminin na -ice / -ice,
světnice
(10), modlitebnice (16),
(22), zimnice (37). Kvantita vokálu je také v
např.:
následovnice (10),
sestřenice
zakončení
(2). V přepisu památky toto kolísání respektujeme, ale v
(33), tajemnice místního jména
případě
moci své
pravice (30) upravujeme na moci své pravice. V komparativní raději
(15),
příponě
nejpilněji
památky délku -eji /
(50),
-ěji
adverbií -eji / spěšněji
-ěji
se
vesměs
vyskytuje
původní
délka,
např.:
(42), později (27), rychleji (25), doleji (25). V přepisu
respektujeme.
- 25 -
2 Hláskosloví Kvantitu v poslední slabice mají dřívé
(2),
dřevé
rovněž
jiná slova neflektivních slovních
druhů, např.:
(31), nejprvé (l),prvé (38), ale i prve (31), dlé (l6), podlé (4). V přepisu
legendy tuto kvantitu respektujeme. Pravidelně
(46),
šacůj
má délku samohláska u před j v imperativu sloves na -ovati,
(44),
milůj
(46), pozorů}te (49). Kvantita í (psáno j) je
osoby sg. sloves typu tisknout,
např.:
rovněž
např.: radů)
se
v imperativu 2.
vzhlédní (49), táhní (50), umlkní (50). V přepisu
památky tuto kvantitu respektujeme. Zvláštní okruh adjektivních
problémů
tvarů. Podrobněji
představuje
kvantita v zakončení participiálních nebo
se tomuto problému
slovesa.
- 26-
věnujeme
v rámci popisu morfologie
3 Morfologie
3 Morfologie Po stránce tvaroslovné se
čeština
legendy příliš neliší od rozdělit
Z hlediska morfologické formy lze češtině
v dnešní
slovní druhy v
češtině
na ohebné a na neohebné, v rámci ohebných na
adjektiva, zájmena a
číslovky)
V rámci ohebných slovních Stejně
současného
jako v dnešní
a
časované
druhů
Jmenný rod je trojí: mužský, ženský,
stejně
legendy
skloňované
jako
(substantiva,
(slovesa). (Karlík, Nekula, Rusínová 1997: 228) skloňování
se rozlišuje
češtině vyjadřují
spisovného jazyka.
jmenné, zájmenné a složené.
jména gramatickou kategorii rodu, střední,
u jmen mužského rodu se navíc
kategorie životnosti. V češtině legendy je dvojí už není živou mluvnickou kategorií, ale
čísla
číslo:
některé
a pádu.
uplatňuje
jednotné a množné. Duál v
legendě
duálové tvary se stále udržují,
byť
s významem plurálu podobně jako v dnešní češtině. Čeština legendy má ve shodě pádů
s dnešním stavem sedm ale také odráží
některé
jednotlivých pádů, sem
pro
vyjádření
tvaroslovné patří např.
zvláštních syntaktických funkcí. V legendě se
změny,
které souvisely se syntaktickými funkcemi
tzv. genitiv-akuzativ a tzv. akuzativ-nominativ. (Vážný
1964: 6)
3.1 Substantiva V rámci podstatných jmen se odlišnosti oproti dnešní konkrétních
případů,
češtině
v tvarech jednotlivých slov a ve využití
některých
substantiv se v rámci paradigmatu
deklinace.
Některá
uplatňují
projevují zejména v řadě
deklinačních
koncovek. U
původní
souhláskové
koncovky
podstatná jména rodu mužského si ponechávají v akuzativu singuláru
původní
tvar, tzv. starý akuzativ.
češtině.
U dalších substantiv se projevuje kolísání v koncovce podle tvrdého nebo
měkkého
vzoru.
Rovněž
Některá
se v deklinaci substantiva vyskytují hojné doklady odkazující na
původní rodově-kmenový deklinační Při
substantiva mají jiný rod, než jaký mají v dnešní
systém češtiny.
popisu skloňování podstatných jmen vycházíme z rozdělení substantiv na maskulina,
feminina a neutra podle struktury popisů v většině pádů
současných
gramatikách. Tvary substantiv se ve a proto budou
předmětem
následujícího popisu především jednotlivé konkrétní tvary, které se odlišují od
současného
singuláru i plurálu shodují s tvary
novočeskými,
spisovného jazyka.
- 27 -
3 Morfologie
3.1.1 Maskulina S vývojem kategorie životnosti a neživotnosti v rámci rodu mužského souvisí odlišnosti ve funkci
některých
či
koncovek
některých tvarů, např.:
odlišnosti v použití
rozdíly ve
využití koncovek zanikající deklinace u-kmenové nebo výskyt starého akuzativu u maskulin rodu životného na místě tzv. genitivu-akuzativu apod. (Vážný 1964: 11) V tvarech lokálu plurálu rodu mužského se u substantiv, která patří k vzorům pán, muž, hrad, užívá bez rozdílu koncovek -ich i -ech, vzhledem k omezenému počtu dokladů nelze častější. Např.:
usuzovat, která z koncovek byla
čtrnácti
ve všech svých skutcich (3), po
lokálu pl. substantiva
patřícího
v nebeských příbytcich (30), o divich (30),
dnech (29), po schodech (17), v postech (15); tvar
k vzoru stroj je v textu legendy doložen pouze jednou:
v krajich (10).
Substantiva posel a
čas
podobu s koncovkou -ech,
mají v tvarech lokálu pl. jak podobu s koncovkou -ich, tak
např.:
po šlechetných a poctivých poslich (7), ale po
poslech (7); a podobně po dlouhých
V
důsledku
časich
(24), ale po
některých
pronikání a-kmenové koncovky -ách do
tvarů
těch jistých
pak časech (20).
lokálu pl. mužské deklinace
se koncovka -ách objevuje u substantiva sen v předložkovém spojení: ve snách (5); uvádí poměrně
se, že spojení ve snách bylo i v dnešní
češtině,
brzy ustáleno (Gebauer 1960: 62) a existuje
kdy se ho užívá v přeneseném významu, tj. chodit jako ve snách
čili
nevnímat okolí. (SSČ 2001: 381). V ostatních substantivech rodu mužského vyskytujících se v textu legendy koncovka -ách v lokálu pl. doložena není. V češtině legendy bylo použití tvaru genitivu-akuzativu na ujmen rodu mužského životného celkem pravidelné. v předložkové spojení: na starý akuzativ udržoval 17. stol a
vzácně
kůň
důsledně
češtině.
píše
je starý akuzativ doložen
dlouho. Uvádí se, že substantivum
kůň
vyjádření
se
má doklady až do
odděleně-.a
bůh
(8), jenž se v textu objevuje hned
několikrát.
Tento výraz
to na rozdíl od citoslovce pro bůh, které se užívá v dnešní
Výrazu probůh se týká také jedna vydavatelova poznámka, jejíž
češtině
živočišných
také v prvních desetiletích stol. 18. (Vážný 1964: 25) Starý akuzativ se
v závorce, je následující: pro {boha} V
starého akuzativu
vsed (37), což odpovídá tomu, že u jmen
poměrně
vyskytuje také ve výrazu pro se
Ojediněle
místě
legendy se velmi
bůh
často
znění
uvedeno
(17).
užívá
původně
nominativu plurálu: na rozdíl od dnešní
u-kmenová koncovka -ové pro
češtiny
se užívá, aniž by rozlišovala
kategorii životnosti. Vyskytuje se tedy v tvarech nominativu pl. u jmen rodu mužského životného,
např.:
anjelové (24), bosákové (27), poslové (29), chvalitelové (39), moZové
- 28 -
3 Morfologie (42), zlodějové (42); a stejně tak u jmen rodu mužského neživotného: chlebové (14), údové (46), kostelové (5). Tímto se čeština legendy podstatně liší od dnešní češtiny, kde je
koncovka -ové chápána jako výrazně osobní a uplatňuje se pouze u maskulin životných. V tvaru nominativu plurálu substantiva král se na rozdíl od dnešní původní
koncovka nominativu pl. -i,
např.:
češtiny
vyskytuje
... králi i královny oklamání bývají, jichžto
pejcha... (47). V tvarech dativu a lokálu singuláru substantiv
patřících
k vzorům pán a muž se jako
základní koncovky užívají koncovky -u, -i. Koncovka -ovi se užívá
především
tehdy,
pokud se jedná o jména vlastní, např.: Kristovi (17), Řehořovi (7), Václavovi (7), Danielovi (14), Hospodinovi (15), o Lazarovi (17), po Ježíšovi (19), proti Rudolfovi (23), Tobiášovi
(29); ale toto užití není pravidlem. Koncovka -u jméno: Františku,
spovědníku
může
být i tam, kde se jedná o vlastní
božímu (8); a naproti tomu koncovka -ovi se vyskytuje také
u apelativ: vejvodovi (2), poslovi (16), ministrovi (18). patřících
V tvarech genitivu singuláru substantiv koncovka používá koncovka -u a u
do kláštera (27), zákona (8), chleba (14); u
některých
světa
řady
k vzoru hrad se jako základní
substantiv také koncovka -a,
např.:
kostela (26),
(8), smysla (33), nádora (37), života (6), bochníka (14), např.:
substantiv je kolísání,
postu (24), posta (15). V Rosově
Čechořečnosti (1991: 70) se uvádí následující: "The genitiv singular. .. klášter monastery, dvůr
farm, sejr cheese, les forest ... and others indicated by usage have a or u in the
genitive, but a is more freqeunt... V lokálu singuláru substantiv
patřících
k vzoru hrad se užívají koncovky -u, -e
(-ě) ,
např.: na dvoře vejvodině (4). Častěji se vyskytuje koncovka -u: v pokojíku (18), smutku
(32), v loktu (37);
méně často
užívání konocek -u / -e
(ě)
kolísá,
např.:
v životu (10), ale
v životě (37). V genitivu plurálu se u všech substantiv rodu mužského bez ohledu na k některému ze
vzorů
užívá naprosto
s koncovkovým konsonantem -ův,
např.:
z
důsledně
mužův
(30), podlé potokův (30), ctností mravův (24),
kostelních (12), nastupujících
časův
(12),
u-kmenová koncovka
(45), mnoho nocí a dnův (35),
svátkův
darův
původně
příslušnost
(15),
rozličných kalichův
křestianův
a
ornátův
(11), pokladův (8), z poslův (5), počátkův
(2), mravův a skutkův (2). Výjimku představuje skloňování původního kolektiva bratří:
jeden z
bratří
(36), k tomu viz níže.
V tvaru nominativu plurálu slova plavec, které má deklinaci podle vzoru muž, je v textu legendy doložena podoba s dlouhým koncovkovým vokálem -í: a zatím plavcí připluvší (35), což lze hodnotit jako kolísání v kvantitě koncovky nebo jako ohlas
- 29 -
tvarů původních
3 Morfologie i-kmenů,
mužských
po kterých
zůstala
měkkých o-kmenů
v deklinaci
koncovka -že (> i)
vedle -i. (Vážný 1964: 19) Substantivum
měštěnÍn
původní
má v textu doložen
(35) a tvar akuzativu plurálu: singuláru
měšťan,
se jména
dříve zakončená
měšťany
(49). Podle tvaru plurálu vznikl češtině.
který existuje v dnešní na -Janin
měštěnÍna
tvar genitivu singuláru: časem
i kratší tvar
Od pravidelného paradigmatu
(původně patřící
o-kmenů
ke konsonantickým deklinacím)
lišila koncovkou -é v tvarech nominativu plurálu a nulovou koncovkou v tvarech genitivu plurálu.
(Jančáková, Kučera
1996: 44)
3.1.2 Feminina Substantivum
mátě
(7krát) má v textu legendy tvar dativu sg. a tvar instrumenálu sg. r-kmenů např.:
podle souhláskové deklinace, tedy ženských V nominativu sg. se užívá starý novotvar
mátě,
k máteři (31),
máteři
původních ja-kmenů,
který vznikl podle
vedle toho se v textu užívá synonymní substantivum matka (2 Okrát) , které je vlastně
deminutivum (Vážný 1964: 89), ale tento
všech doložených tvarech substantiva což
může
být záležitost
adjektiva
máteřský,
adjektiva
mateřžn,
skloňovalo
čistě
mátě
grafická.
která je také
příznak
už v
(2).
češtině
původem
legendy nemá. Ve
má samohláska slovního základu -a kvantitu,
Podobně
lze hodnotit kvantitu u odvozeného
důsledně značena,
na rozdíl od tvaru
přivlastňovacího
u kterého kvantita v základu slova doložena není. Podle
r-kmenů
se
také substantivum dcera, to má v textu tvary nominativu sg. a dativu sg., které
jsou shodné s tvary v dnešní
češtině:
dcera (17),
dceři
(40).
Substantivum sluha má v gentivu pl. tvar s nulovou koncovkou: k svých sluh
náboženství (18); tedy tvar podle před
původního skloňování (-ův)
proniknutím koncovky mužského rodu
mužských
a-kmenů,
shodné s tvary ženských
které bylo a-kmenů.
V akuzativu sg. má toto substantivum tvar slouhu (40), který je zachován i v dnešním deklinačním
typu předseda.
(Jančáková, Kučera
1996: 47)
V dativu a lokálu pl. substantiv rodu ženského
ám, -ách ve
shodě
s dnešní
češtinou
patřících
k vzoru žena jsou koncovky -
základními koncovkami.
Ojedinělý
je výskyt
koncovky -ách v mužské deklinaci, viz. výše. Plurálová koncovka -ách se vyskytuje také v tvaru lokálu pl. pojmenovávají
části těla, např.:
v nohách (25);
čili
tam, kde by
měla
-ou. Koncovku -ou zachovává v tvaru lokálu pl. i dnešní spisovná stejného významu, tj.
označení části těla,
a má
rovněž
- 30 -
těch
substantiv, která
být duálová koncovka čeština
pro
vyjádření
koncovku -ách, ale jen pro
češtinu
3 Morfologie hovorovou nebo pro případ, kdy
zmíněná
substantiva část těla neoznačují. (Karlík, Nekula,
Rusínová 1997: 255) V instrumentálu pl. mají substantiva ve významu
"část těla" popř.
duálové tvary, a to i ve spojení substantiva a adjektiva, pře ušle ch tilým a
žena,
doloženy jak pravidelné zájmena,
např.:
svýma
rukama (ll), svýma přečistýma rukama (l0), tak také tvary podle vzoru
např.: ručičkami
chudými (49), neb pokornými nohama, ne s lenivýma
V rámci deklinace ženského rodu je v tvarech lokálu pl.
kročky
rovněž
(44).
zastoupena
frekventovaná koncovka -ech, která se vyskytuje u substantiv vzoru kost, kde je koncovkou základní: v trpkostech (45), v hlubokostech (40), v hořkostech (19). Dále se vysyktuje v tvarech lokálu pl. smíšeného vzoru píseň, se
uplatňuje
např.:
Kromě
v rozkoše ch (4).
vedle koncovky -ích také v tvarech lokálu pl. substantiv vzoru duše,
toho
např.:
o třech mšech (34), v nouzech (30), ale v rozličnosti krmích (47).
V tvaru instrumentálu pl. substantiva podle vzoru kost:
řečmi
typů,
tj.
původních
ženských
svědčí
se objevuje vedle náležité podoby
ustavičnými řečmi
lidskými (6),
podoba podle vzoru duše, která
řeč
o vzájemném
i-kmenů
a
původních
(3),
utěšenými řečmi
ovlivňování těchto
dvou
ženských ja-kmenů:
utvořené
(26); také
deklinačních
řečemi
svatými
(22). (Vážný 1964: 75) Novotvary podle vzoru duše se objevují také v genitivu singuláru substantiva mysl: žádostí mysli tvé (43),
Podle vzoru kost
vnitřnostíjejí
může
mysle (2).
mít plurálové tvary také substantivum prs, které je
původně
i-
kmenové femininum: prsi okrášlil (41),prsi zsálo (33). Avšak z kontextu, v jakém se slovo v textu legendy nacháZÍ, nelze poznat rodovou
příslušnost.
Navíc vzhledem k tomu, že po
s se píše vždy y, není ovšem možno ani poznat, zda jde jistě o prsi, nebo prsy. (Gebauer 1929: 122) Na rozdíl od
současné češtiny
podle vzoru žena, řeholu
např.:
mají substantiva kaple a
doloženo
skloňování
do kaply domu královského (6), veliký dí! kláštera i kaply (39),
svou otcem svatým stvrzenu (ll), svaté řeholy potvrzení (ll ). (Vážný 1964: 61)
V textu legendy se vyskytují také názvy např.
řehole
svátků.
jméno velikonoce. Na rozdíl od dnešní
Vedle pomnožného jména letnice (9)
češtiny
se
skloňuje
jak adjektivum, tak
substantivum, tj. velikou noc (34), půst k veliké noci (24), na každou velikou noc (47). Velmi
četnou
která vznikla
skupinu substantiv rodu ženského
přechýlením
patřících
mužského jména sufixem -ice,
(45), následovníce (4), pomocníce (34),
utěšitedlníce
k vzoru růže
např.:
tvoří
substantiva,
služebníce (7), robotníce
(22), milovníce (28). Všechna tato
substantiva zachovávají kvantitu samohlásky -í- v příponě v rámci celého paradigmatu, - 31 -
3 Morfologie např.: milovníkům
a
všechněm
milovnícím (46), následovnící přesvaté chudoby
učinilas
se
(44). původně skloňovala
Podle vzoru paní se vyskytují také v
češtině
legendy,
bosákové (27). V těchto které
případech
explicitně vyjadřují
množné
utvořené
z
bratří
bratří, kněží,
číslo,
jejichž tvary se
(36), k bratřím (36),
se ale jedná o novotvary
těchto tvarů
(V ážný 1964: 68) Vedle
mužského
např.: jeden
kolektiva
utvořené
bratří menší neb
podle složené flexe,
cožje patrné zejména z náležité syntaktické shody.
má substantivum bratr také pravidelné tvary rodu
podle vzoru pán: k mdlým
bratrům
(10),
kláštěr bratrův bosákův
(8).
3.1.3 Neutra skloňují
Neutra se
podle
pádech se shodují s tvary
čtyř deklinačních typů: město, moře, kuře, novočeskými. Podstatnější
stavení, a ve všech
rozdíly oproti dnešní
češtině
se
původem
i-
vyskytují jen v tvarech jednotlivých slov. V lokálu plurálu se vyskytují koncovky -ích a koncovka -ech, která byla
kmenová: v nebesích (42), po mnohých pak letech (24), v ňádřech (37). Vedle koncovek se v tvaru lokálu pl. vyskytuje také
původně
doložena pouze u substantiva koleno ve významu tedy tam, kde má dnešní případě
V jednom
zachovaná podoba se v Polště, v
krajích
čeština
a-kmenová koncovka -ách, kteráje
"část těla", např.:
«
šč)
jejíma
češtině
očima
rozličných jali jsou
vyplývá, že ne utra
před
oči,
jeho
uši
na -sko
se kláštera dělati ... (10)
duálové tvary a duálový tvar má
(37),
zakončeného
z 2. palatalizace: .. jejím příkladem urození a velicí lidé
"část těla" stejně
jako
zájmeno s ním spojené:
před
oči
(15),
V instrumentálu plurálu má substantivum oko ve významu v dnešní
na svých kolenách (3),
duálovou koncovku -ou « ú).
je v tvaru lokálu singuláru u substantiva -šť-
těchto
očima
rovněž
(10). Z následujícího dokladu: posvátné
(původně vlastně
s-kmeny) se už v starých dobách chápala jako
feminina na základě stejné podoby s i-kmenovými tvary. (Vážný 1964: 88) V dativu plurálu mají substanitva např.:
ke
čtrnácti letům přišla
Ojedinělý je
patřící
k vzoru
byla (4),jablkům (20),
město pravidelně
slovům
koncovku
-ům,
(25 ).
doklad a-kmenové koncovky -ám: k ústám (20).
V lokálu singuláru substantiv U
některých
v
současném jazyce, např.:
patřících
k vzoru
město
se užívají koncovky -u, -e
(-ě).
podobně
jako
substantiv se vyskytují tvary s koncovkami -u II -e vedle sebe
v zrcadle (49), ale v zrcadlu (49), v hrdle (36), ale v hrdlu (36).
- 32 -
3 Morfologie
3.2 Sloveso Po stránce morfologické jako sloveso v
současné češtině,
rozlišit na tvary číslo
vyjadřuje
určité,
které
tj. osobu,
vyjadřují
češtině
(duálové tvary se v
sloveso v češtině legendy stejné mluvnické kategorie číslo, čas, způsob,
trojí mluvnickou osobu a
češtině
slovesných kategorií. časech,
slovesných
dvojí mluvnické
neurčité,
které na rozdíl
přechodník.
jsou patrné zejména v jednotlivých slovesných tvarech.
věnovat
Následující text se bude
zároveň
legendy nevyskytují), a na tvary
od nich mluvnickou osobu nevyjadřují, tj. infinitiv, příčestí, Rozdíly oproti dnešní
rod a vid. Slovesné tvary lze
Například
popisu
těchto rozdílů,
a sice v rámci jednotlivých
času
pojednáme o jednoduchých
v rámci kategorie
jejich tvarech a užití v textu legendy. Není tedy naším úkolem podat
popis slovesa v jeho úplnosti.
3.2.1 Čas Oproti dnešnímu stavu se v češtině legendy projevuje o forem. Ve
shodě
přítomnosti,
češtinou vyjadřuje
s dnešní
forma futura
časový
minulosti. Pro vyjádření minulého vyskytuje
častěji
se
vyjadřuje
slovesných
pomocí
děje
budeme
časových
primárně časový
význam
časový
význam
se vedle préterita užívá forma antepréterita, které se
časový
přechodníku
tvarů určitých
forma prézentu
bohatší systém
význam budoucnosti a forma préterita
než dnes, dále se v textu
také jedno imperfektum. Relativní
něco
několikrát
význam
přítomného věnovat
objevuje forma aoristu a doloženo je
(současnost, předčasnost
a
přechodníku
a následnost)
minulého. V rámci
pozornost zejména préteritu, antepréteritu
a jednoduchým minulým časům.
3.2.1.1 Préteritum Stejně jako v dnešní češtině se préteritum 6 vyjadřuje pomocí příčestí l-ového
a prézentních
tvarů
pomocného slovesa být. Složené tvary indikativu préterita aktiva 3.
osoby singuláru a 3. osoby plurálu mají dvojí podobu. V textu se vedle sebe vyskytují tvary s pomocným slovesem být a tvary bez
něho, přičemž četnost tvarů
s pomocným
slovesem není zanedbatelná. V plurálu se tvar pomocného slovesa být objevuje celkem v osmi
případech, např.:
.. jali jsou se kláštera
dělati ...
krvi... (6). V singuláru máme doloženo 147 případů, 6
Termín préteritum používáme ve shodě s dnešním územ. ,..,,.., - JJ -
např:
(10), ... nohy jeji
krvavěly
jsou
... umřela jest ... (40), ... slyšela
3 Morfologie
jest ... (2), ... vidělajest ... (16). Velkou sponového slovesa být v
část těchto případů tvoří
slovesně-jmenném přísudku, např.:
indikativy préterita aktiva
... smutných
utěšitedlníce
jest
byla ... (22), ... štědrá jest byla ... (21), ... kteráž jest po smrti svaté Agnéžky abatyší byla ... (37). vývoj préterita postupoval tak, že pomocné sloveso v těchto tvarech zanikalo, třetí
neboť
osoba vyplývala z nepřítomnosti pomocného slovesa a byla srozumitelná jakoby na
pozadí
tvarů
pro 1. a 2. osobu. (Dostál 1967: 65)
podoby vedle sebe,
čemuž
Během
tohoto vývoje existovaly
obě
odpovídá stav ve zkoumaném textu.
3.2.1.2 Antepréteritum Indikativ antepréterita se
vyjadřuje stejně
jako dnes formou préterita a l-ovým příčestím
slovesa být. Antepréteritum je v textu legendy doloženo jen v tvarech 3. osoby singuláru a 3. osoby plurálu: v této představuje
osobě
následující doklad,
se
vesměs
např.:
pomocné sloveso (jest,jsou) vynechá. Výjimku
... Takovou pak dobrotú
Bůh
všemohoucí srdce její
naplnil jest byl, takovou také milost v její rty vlil jest byl, že netoliko radovala se s radujícími, ale že s pláčícími plakala jest také ... (22). V tvarech antepréterita se vyskytují jak slovesa dokonavá, tak také nedokonavá, ... byla bydlela...
(24),
antepréteritum
např.:
... byla prosila ... (29), ... mluvila byla ...
(19), ... byla slyšela... (18), ... leželo bylo... (37).
vyjadřuje děj,
který se stal
dříve
než jiný minulý
děj,
Obecně
nebo také prostý
minulý děj. (Dostál 1967: 195) V textu legendy je forma antepréterita užita v celkem 25 antepréteritum
vyjadřuje předčasnost určitého
o nichž se pojednává. Antepréteritum se tedy předčasnosti, alespoň Např.:
mravů v
z pohledu dnešní
minulého většinou
češtiny,
mohl
.. .Jiná (sestra) jménem Brigita, ješto s
případech.
děje
Ve
většině případů
vzhledem k ostatním
dějům,
vyskytuje tam, kde by se význam
vyjádřit třeba
děvkú
jen pomocí kontextu.
Boží v zákon vešla byla, ctností
stkvíla se, a jí milá byla ... (24); Jejžto když král uslyšel, velmi se zarmoutil,
i poslal jest posly své, omluvaje sestru svou, a úmysl její byla. (7); Kterýžto
císař
jako k otci
dřívé
císaři
zjevuje, kterýž umyslila
poslal byl, takéž druhé k bratru té
děvky
posly
poslal s velikými sliby, žádaje, aby sestry své v manželstvo neodpovídal dáti jemu. (6). V
češtině
legendy se antepréteritum užívá také pro
vyjádření
prostého minulého
děje.
Například na začátku nové kapitoly: "Čas když se byl přiblížil, v němžto děvku svou
Agnéžku z tohoto
světa
Kristus
chtěl
vzíti, a v nebeský pokoj uveda, za její milostná usilé,
korunu spravedlnosti odplaty dáti (24). K tomuto významu antepréterita Dostál (1967: 196) uvádí: "Domnívám se, že je tato forma
zvláště
- 34 -
vhodná pro
začátek
vypravování (srov.
3 Morfologie např.
formy v pohádkách žil, byl, kdy je
se událo před dávnými
třeba zvlášť zdůraznit,
že to, co bude následovat,
časy)."
3.2.1.3 Aorist Pro
vyjádření časového
významu minulosti je v textu v několika
případech
doložena vzezře,
také forma aoristu, a to jak v tvarech plnovýznamového slovesa (nadstupi, sjide,
zmisa, zjevi se,
chtě, učini) ,
součást
tak v tvarech pomocného slovesa být, a sice jako
opisných pasivních konstrukcí (by). Je ovšem nutno podotknout, že
některé domnělé
aoristy jsou tištěny s dlouhým koncovkovým vokálem a podobou jsou tedy shodné s tvary prézentu, takže naprosto Aorist
vyjadřuje
jednoznačně
prostý minulý
děj
o
těchto
tvarech tvrdit, že jsou aoristy,
nemůžeme.
a jeho užití je v textu legendy vymezeno stejnými
kontexty jako užití složeného préterita. Tvary aoristu a
stejně
tak imperfekta zanikaly
zhruba mezi 14. a 16. stoletím. (Dostál 1967: 55) V jazyce legendy bylo jejich užití okrajové, chápeme je tedy jen jako odraz staré az
komentářů
češtiny.
Z
nepřesné
transkripce
těchto tvarů
vydavatele vyplývá, že v době znovuvydání legendy byly aoristy co se
tvaru neživé, ale jejich lexikální význam Vzhledem k omezenému počtu
zůstával
aoristů
týče
srozumitelný.
vyskytujících se v textu legendy na tomto
uvádíme všechny, tedy i sporné doklady: ... to když
učinila,
místě
tak jí bolest nadstúpi (psáno
nadftupj) (25); ... a síla všeho tělesenství jejího poče zminovati... (25); ... těžce nemocná jsouci, z tohoto světa sjide ... (psáno fgjde) (24); ... na nížto děvka boží jednoho dne vzezře, jako s některú ukrutností, jí řekla... (23); ... okrása
obličeje jejího,
moc nebo síla
těla jejího
zmisa ... (psáno zmjfa), posvátné oči pro slzy se zamračily... (15); .. .opět jiného času, vzpolehši na svou přítelkyni, sestru, paní Alžbětu jdouci, když již jako přes prah ano sestra
dřívé řečená
znamení svatého učinj),
kříže,
pomocníce své
kročiti chtěla,
císařovnu,
zlobivý
k dřívé
nepřítel ďábel
na to hledí, ocasem svým cestu její
chtě
řečený
zjeví se (psáno zgewj),
zkaziti, kterážto
zlobivou po tvoru zahnala jest ... (21); ... slib ten když přímluvú
uzdravená jsoucí, a slibu svého
modlitebníci
pamět
učinivši
učini
(psáno
mající, mše
čísti
kázala... (34). V následujících
příkladech vyjadřuje
tvar aoristu slovesa být, tj. by, ve spojení
s příčestím n-ovým trpný rod: .. .A když pak by řečený
chce vjíti... (8); Jsoucí pak po
naučena
od
některým času císařova
jeho v manželství by požádána, a tak otcovým a
mateřiným
ty jisty posly, mládenci tomu v manželství by oddána. (3).
- 35 -
bratří,
že kdož v zákon
dřívé
syna Fridrichova po poslech
povolením, í přátelským skrze
3 Morfologie Vedle uvedených
náležitě vedče,
tvar vece v podobách praviť,
užitých vetče,
který slouží k uvození
vedče
ihned:
... vedce: Ba neplač,
neníť
aoristu se v textu legendy vyskytuje ustrnulý
vedce. Jde o
přímé řeči,
... vedče jí: paní královno, dej mi ... opět k ní
tvarů
koláč. ..
a není tedy již
aorist slovesa skutečným
věcěti ,říci,
aoristem,
např.:
(32); ... vedče: svatá Agnéžko pomoz mi... (38);
mrtvá, ale
neplač Kateřino ...
původem
přebýváť v klášteře
svatého Františka... (31);
(25).
3.2.1.4 Imperfektum Na úvod poznámky týkajících se imperfekta zařazujeme citaci z textu legendy: ...Nebuď pochybeno v tom žádnému, že to Hospodin k povýšení zasloužení své učiniti ráčil,
ohlášená byla utvořený
světlostí
divu toho .... (26). Imperfektum
stkvěše
zřejmě
nezná,
neboť
Imperfektum
imperfektum
stejně
původně vyjadřovalo
-ě-.
čeština
Dnešní
jako aorist zanikalo
popis,
průvodní děj
stkvěše
se od náležitého
během
14. a 16. století.
průvodní
časy,
okolnosti jiného
děje,
postupně
vyrovnávalo s aoristem. Nakonec formy imperfekta a aoristu
prosté minulé
omylem
tento jednoduchý minulý
minulého
ale mohlo také
vyjadřovat
nebo
pravidelně
pravděpodobně
jen grafikou: editor
transkriboval dlouhý diftong -ie- grafémem
se, umírající také
se je náležitý,
tvar 3. osoby singuláru od slovesa stkvieti se. Podoba
tvaru imperfekta stkvieše liší
čas
stkvěše
aby ona, jenž, živá jsouci, svátostí života svého
děvky přesvětle
což vedlo k tomu, že se významově
a funkčně splynuly a v konkurenci s préteritem zanikly. (Dostál 1967: 193) Vzhledem k ojedinělému výskytu imperfekta a také vzhledem k převaze préterita v rámci slovesným tvarům
vyskytujícím se v textu legendy je zde
relikt starší
zřejmě třeba
tvar imperfekta chápat jen jako
češtiny.
3.2.1.5 Prézens V češtině legendy se a jednotlivá slovesa se ojedinělou
při časování
většinou
výjimku tedy
dají
sloves užívá stejných
přiřadit
představují
k stejným vzorům jako v dnešní
Pravděpodobně
tištěno -Í, Podmětem obou vět je
o náležitý tvar 1. os. sg. ještě před tím, než do těchto V textu legendy se také
uplatňuje
koncovek
češtině.
Spíše
prézentní tvary sloves porúčeti a vzdávati, tj. porúčeji
(psáno poručegj) (50) a vzdávaji (psáno wzdáwagj) (43). místo koncové samohlásky -i
konjugačních
tvarů
1. os.
něm
s~_~proto
proniklo koncové -m.
prézens historický, tj. minulý
jako by se odehrával v době, kdy se o
chybou editora je
děj
je vypravován tak,
mluví. (Dostál 1967: 188) Užití historického
- 36 -
/
3 Morfologie přispívá
prézentu např.:
k aktualizaci
vyprávění
dramatičnosti,
a textu legendy tak dodává na
... Ihned pak zlato a stříbro ajiné lahodné
věcí světské
a okrašlené, drahé a
rozličné
roztrhati káže, a chudým rozdáti, žádajíc toho, aby zboží její skrze jich ruce do nebeských pokladův
doneseno bylo ... (8); ... hřebík ten, jenž velmi
hledí, kdož tu byli, sám bez pomoci
vyskočil,
silně
a na podlaze
vbit byl, ano na to všickni
povznění učinil,
a koryto se
ihned otevřelo, a tělo k spatření bylo zjeveno ... (28). V textu legendy se prézens vyskytuje také v gnómických vyjadřují nějakou
varování
zkušenost, která platí
před něčím,
obecně,
nebo se
větách,
často
větách,
tj. ve
vyjadřují
stala, nebo
co by se mohlo stát. (Dostál 1967: 190) Např.: ... světŠtí
i královny oklamání bývají, jichžto pejcha až do nebes vstupuje, a moc jich,
někteří
ač
které
až
králi
oblakův
dosáhne, naposledy pakjakžto lejno ztracení bývají. .. (47). Gnómické
věty
části vyprávění,
nejen
se jako
nepřehlédnutelný
která se skládá z
věrohodným svědectvím
křesťanském světě
dobového projevu.
čtenáře.
Např.:
dopisů
stylistický
prostředek
užívají zejména v té
sv. Kláry adresovaných Anýžce. Dopisy mají být
toho, jak velikou úctu a respekt si Anýžka v tehdejším
získala, ale mají
rovněž
za cíl
přesvědčit
a získávat adresáta, tj.
Persvazivní funkcí se tedy blíží kázání, tehdy oblíbenému mluvenému
... Víš také, že
bude, než kdož nemá, u
čeho
oděný
s nahým
svářiti
se
nemůže,
nebo
by se držal .... (42); ... Hlava zajisté neb
spěšnějí tělo
na zemi
jest Kristus,
a údové jeho jsou lidé... (46). 7
3.2.1.6 Futurum Futurum, tj.
určení,
že slovesný
se teprve bude konat, se
děj
se nekoná v době mluvení, ani není minulý, nýbrž
vyjadřuje stejně
jako v dnešní
češtině
jednak opisem u sloves
nedokonavých, jednak prézentem dokonavých sloves. (Dostál 1967: 198)
královna velmi zarmoutivše se, padla před z tohoto místa neodejdu, ale mně
radějí
mřeží, řkúci rodičce
Např.:
své, pros za
... Tehdy
mně
nebo
tuto lehnu a v smutku srdce mého umru, nebudeš-li za
k Hospodinu orodovati.... (32).
7 Vyskočil, který se zabýval vztahem latinské předlohy a českého překladu upozorňuje, že tato větaje v jinak naprosto shodném překladu přidána navíc, cožje vzhledem k charakteru celého překladu netypické. Vyslovuje domněnku, že větu přidal sám vydavatel. (Vyskočil 1932: 61)
- 37 -
3 Morfologie
3.2.2
Způsob
3.2.2.1 Imperativ vyjadřuje
Imperativ
skutečnosti
ke
v
češtině
neboli rozkaz,
shodně
legendy
přání,
s dnešní
výzvu, apod., tedy
má nebo nemá stát, který má nebo nemá
češtinou
děj,
uskutečnit někdo
vztah slovesného
který se podle
jiný. (Havránek,
děje
vůle mluvčího Jedlička
1988:
254). Imperativ slouží k vyjadřování subjektivní modality a od indikativu a kondicionálu vyhraněnou komunikační
se liší svou
chodíte neb jdete, onoho ovšem
pozorůjte
silně,
funkcí. (Komárek aj. 1986: 167).
Např.:
... Kdož tudy
a vizte, jest-li která bolest, jako bolest má ... (49); ... Milůj
jenžto se jest vešken na tvé milování vydal...; ... milůj syna boha
nejvyššího, jehožto jest děvka porodila, a po porodu čistou pannou zůstala... (46). Na rozdíl od dnešní
češtiny
se užívá
tvarů
imperativu nejen pro 2. osobu singuláru, 1.
a 2. osobu plurálu, ale také pro 3. osobu singuláru, Věz
odpovídám:
např.:
to zajisté moudrost tvá. .. (47); ,,(jemužto)
... (Klára) tvé milosti takto
buď
všecka chvála a
čest
na
neskonávající věky věkův, Amen. .. (30). K
tvarům
imperativu se
někdy kvůli
zesílení imperativu
připojuje
nesamostatná
částice
-ž, např: následůjž (44), znamenejž (49), provolejž (50). Částice může mít ještě jiný význam, totiž legendy se
těsněji
několikrát
jenžto jsi Lazara
navázat na to, co bylo
předtím řečeno.
objevují imperativy sloves
vzkřísil
ráčiti
(Dostál 1967: 192). V textu
a neroditi,
např.:
... Ty Hospodine,
z hrobu smrtedlného, též nyní rač ukázati.... (17); ... ale však jeho
rady následovati nerod; ale Krista chudého,
děvka
chudá následůj. .. (44).
3.2.2.2 Kondicionál Kondicionál
vyjadřuje
v
češtině
legendy
v přítomnosti nebo minulosti, ale kromě toho spojkou že nebo spojkou aby sdělení,
své
vyjadřuje
stejně
máještě
jako v dnešní
češtině
podmínku
širšÍ užití. Kondicionál ve spojení se
ve vedlejší
větě
obsahové
předmětné
takové
které mluvčí považuje za domnělé, nejisté, nezaručené, např.: ... vykládal to vidění
sobě,
aby poselství jeho dokonání žádající vzalo: Totiž že by Aknéžka
englickým vzhrdajíc, toho ješto
větší
jest
důstojenství, tověz císaře
králem
v manželství
sobě
vzala... (5). (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 383) Kondicionál se užívá také v závislých otázkách,
např.:
... tomu, když našla, velmi královna se divila, kdo by to roucho tak hrubé
a sprostné mezi její roucho drahé položil? ... (3). K užití kondicionálu ve vedlejší vyjadřující
větě
otázku Gebauer (1929: 567) uvádí: "Mnohdy však má otázka uvozená
kondicionál proti indikativu otázky samostatné; např. "co mám učiniti?" - a "pověz mi, co - 38 -
3 Morfologie bych měl
učiniti."
Kondicionál se na místě indikativu mohl vyskytovat také z toho
Trávníček
jak uvádí
(1956: 59), že opsaný tvar zvaný kondicionál je
platností indikativ minulého
podmětné
... (královna) jich
větách přacích.
větou
spojené s uvozovací snažně
původně
svou
času.
Kondicionál se dále užívá v obsahových nebo
důvodu,
Jde
vlastně
(Trávníček
spojkou a.
o
věty předmětné
1956: 62)
Např:
velmi prosíce, aby bohu, ježto nad smrtí, i nad životem moc má,
a děvce slavné Aknéžce diky hojné vzdali... (32); ... (král) žádaje, aby sestry své v
manželstvo neodpovidal dáti jemu... (6); ... (Anýžka)
býti následovnice a tovaryška jeji
čistoty přesvaté ...
nábožně prosice,
aby
důstojna
mohla
(4); .. .jeden po druhém prosice, aby
jich pánům za manželku dána byla... (5). Stejně
jako v dnešní
ve vedlejších větách pláči,
češtině vyjadřuje
kondicionál
doplňovacích, např.:
účel
a to jak ve
větách
hlavních, tak
.. jakžto ona Hester královna, v roucho hodné ku Kláře
a k truchlosti, i ku pokáni se oblekla: Aby
Matce chudých,
činem,
skutkem
i rouchem přijednati se mohla... (9). Kondicionál prézentu se být, po zániku
tvořil
aoristů zůstaly
z l-ového
příčestí
významového slovesa a aoristu slovesa
tyto tvary v češtině jako nesamostatné
pomocného slovesa být. Kondicionál préterita se významového slovesa a l-ového
příčestí
mohla by byla nad jiné pejchy, cti a jakž
tobě
slovesa být,
podmiňovací
tvoří
z kondicionálu
např.:
... toť jest ta
světského důstojenství,
věc,
tvary
přítomného
že když ty
s povýšenou chválou poživati,
a povýšeni tvému slušelo by bylo... (40). V tomto
příkladu
lze pozorovat, že
v kondicionálu 2. osoby singuláru se užívá pravidelného tvaru aoristu by a navíc je do
věty
vloženo osobní zájmeno ty, aby bylo patrné, k čemu se tvar by vztahuje. Že jde o tvar kondicionálu 2. osoby často vyplývalo pouze z kontextu. (Dostál 1967: 67)
3.2.3 Rod Stejně
jako dnešní
a rod pasivní. Pro
čeština vyjadřuje
vyjádření
sloveso v češtině legendy dvojí rod: rod aktivní
pasivního rodu se
pasivum složené. Pasivum reflexivní se příslušného
uplatňuje
tvoří stejně
jak pasivum reflexívní, tak
jako dnes spojením aktivního tvaru
slovesa a volného morfému se. (Komárek aj. 1986: 172) V textu legendy se
pasivum reflexivní vyskytuje mnohem případy, např.:
... Neni
náboženstvi ke cti této
důstojno,
méně
aby se to
než pasivum složené, uvedeme zde
zamlčelo ...
přesvaté děvky rozspořilo
krátkosti slov, umyslil jsem přeběhnouti... (31).
- 39 -
se,
(22); ... a aby také některé věci
některé
věrných křesťanův
z divův, malé však pod
3 Morfologie Naproti tomu využití paSIva participiálního je v Participiální konstrukci
tvoří
příčestí
češtině
poměrně
legendy
časté.
příslušný
n-ové významového slovesa a
tvar
pomocného slovesa být: v textu legendy má sloveso být tvary prézentu, préterita i aoristu:
... A když pak by od dnešní
naučená
češtiny
od bratří, že kdož v zákon
nejfrekventovanější
n-ová rodu ženského v singuláru, je někdy přísudek
slovesa a kdy o jmenný
pádem,
např.:
chce vjíti... (8). Na rozdíl tvarů
se stírá rozdíl mezi užitím složených a jmenných
ového. Vzhledem k tomu, že
jednoznačně vyčíst
dřívé řečený
těžké
participia n-
tvary v těchto konstrukcích jsou
stanovit, kdy jde o pasivum
přísudkového nemůžeme
se sponou, protože funkci participia
z koncovky. Celkem
běžné
je
příčestí
vyjádření původce děje předložkovým
... (rodiče) vejvodovi jednomu polskému ji oddati, tam s pěstúnú (psáno
pěftunu) jeji a s poctivým průvodem donešena jsouci do kláštera, jemužto Třebenice ději, počestně
některým času císařova
jest vzatá... (2); .. .Jsoucí pak po
poslech jeho v manželství by požádána, a tak otcovým a
syna Fridrichova po
mateřiným
povolením,
i přátelským skrze ty jisty posly, mládenci tomu v manželství by oddaná... (3). často
Velmi
participia n-ového v jmenném,
být:
opět
se jedná
vesměs
popř.
býti,
v složeném, tvaru a tvaru nt-ového
o tvary rodu ženského v singuláru,
svých jsouci přemožena, jedno jablko chtěl
tvořené
se v textu legendy vyskytují participiální konstrukce
následůjž skutkův
jeho,
sobě
proň
např:
zanechala... (23); ... viz
potupná jsouci na tomto
příčestí
pomocí slovesa
... a ona žádostí
žeť jest
světě...
pro
očí
tě potupen
(44); ... mnohým
ztrápením od zimnice jsouci obtížena... " (37); ... ihned zajisté od nemoci uzdravena jsouci, zákon
přijala,
a což ústy slíbila,
snažně
ctnostmi... (15); ... rozmejšlejíc, kterak
naplnila... (35); ... okrášlena jsouci
čistá
a
nepoškvrněná
panna, rosú ducha svatého
jsouci kropena, spasitele lidského počala a zplodila... (4). Jen vyskytuje
samostatně, např.:
... uprosíc pás, jimžto
ta paní opásána, když volala na pomoc milostné
těla jejího děvky,
rozličnými
zřídka
po smrti
se participium trpné dotčeno
jejím zasloužením
bylo, jímžto
děťátko
ihned,
zdravá sama jsouc, zdravé jest porodila... (35). Tyto participiální konstrukce plní větněčlenskou
funkci
doplňku.
3.2.4 Slovesné tvary
neurčité
V následujícím výkladu o participiích a označení
přechodnících
budeme užívat terminologické
jmenný tvar participia nt-ového, složený tvar participia nt-ového, jmenný tvar
participia s-ového a složený tvar participia s-ového. V pravidlem, že by funkci
přechodníku
přítomného
- 40-
a
češtině
legendy totiž není
přechodníku
minulého
(popř.
3 Morfologie budoucího)
vyjadřovaly
pouze jmenné tvary těchto
příčestí. Označení přechodník přítomný
budeme užívat pro pojmenování jmenného tvaru participia nt-ového v polovětných konstrukcích s funkcí pře chodníkového určení 8 a stejně tak označení přechodník minulý budeme užívat pro pojmenování jmenného tvaru participia s-ového v polovětných konstrukcích s funkcí především
na
základě
přechodníkového určení.
grafické podoby slova,
není možné. Nejisté je toto
Jmenné a složené tvary rozlišujeme
ačkoliv
rozdělení především
u
zcela jednoznačně rozlišit tyto tvary
tvarů
fem. sg. na -ci / -cí a to vzhledem
k tomu, že kvantita v některých dokladech nemusí být zcela spolehlivá. (srov.
Dvořák
1970) češtině
Participium nt-ové je v
legendy tvořeno následujícími morfy: -a / 0, -e /
-ě,
-ouc
/ -íc, -ouce / -íce a -oucí / -ící. Ženský rod v singuláru vyjadřují primárně morfy -ouc / -íc, poměrně často
se v těchto tvarech vyskytují morfy -ouce / -ice, v
také mofr -e. Mužský rod v singuláru výskyt morfu -íc. Pro morfy -ouc / -íc.
vyjádření
Střední
vyjadřují primárně
plurálu se
nejčastěji
ojedinělých případech
morfy -a / -e /
-ě, ojedinělý
užívají morfy -ouce / -ice,
je
méně často
rod v tvarech participia nt-ového zastoupen není.
Náležitá podoba morfu -ouci / -ici se v tvarech participií v
češtině
legendy neobjevuje.
Tedy jedná se spíš o to, že grafika je vždy následující: -aucý / -jcý. O
těchto
tvarech
pojednáme níže.
3.2.4.1
Přechodník přítomný
Přechodník přítomný
sloves dokonavých, (19).
se
např:
s jiným
od prézentního kmene sloves nedokonavých a
běžně
i od
vzhrzejíc (6), vratíc (6), zachovajic (9), dokonajic (17), neokusic
Přechodník přítomný
současnost děje
tvoří
sloves nedokonavých vyj adřuje
dějem
v minulosti,
přítomnosti
stejně
jako v dnešní
nebo budoucnosti,
např.:
češtině
... sestra
tato jala se v protivenstvi křičeti a děvka boži, aby se nebála ji posilňujíc, znameni svatého křiže
proti
ďáblu
jest
učinila...
(21); ... nyní pak píšic tvé milosti spolu raduji a
těšim
se
s tebou ... " (48); .. .následůj jeho muk, jehožto budeš-li želeti, s ním kralovati budeš, želejíci jeho, budeš se s nim
těšiti,
na křiži smutku s ním umirajic, v světlosti svatých s nim příbytky
obdržíš nebeské a jméno tvé na kníhách života napsáno bude, budoucí slavné
ač
nyní
zahynoucí mezi lidmi pře bývajíc... (45). Tvary participia nt-ového budoucí
8
předčasný děj
tvořené
od sloves dokonavých
vyjadřují
jakožto
přechodník
spadající do budoucnosti. S jistými výhradami by se za blízký
Takto definuje syntaktickou funkci participií Emil Dvořák (1970: 17), jehož pojetí přejímáme.
- 41 -
3 Morfologie případ přechodníku bratří
poslové od k bližnějším s
důstojnou
budoucího dal považovat následující doklad: ... Zatím pak pro ten div
a sester poctivému muži
opatům
byli posláni,
knězi
přesnažně
Tobiášovi biskupu pražskému a potom
prosíce, aby
některý
z nich,
poctivostí pochoval. .... (29) Vedle toho ale participia nt-ová
dokonavých
vyjadřují podobně
jako
přechodník
minulý
přijda, tělo
tvořená
to
od sloves
předčasnost děje před dějem
spadajícím do minulosti. Toto užití je v textu legendy dokonce častější, např.: ... Čas když
se byl přiblížil, v němžto
děvku
svou Agnéžku z tohoto
světa
Kristus
chtěl
vzíti, a v nebeský
pokoj uveda, za její milostná usilé, korunu spravedlnosti odplaty dáti (24); ... sílu svou posilníc k silným věcem, slavnému na místě Jezu Kristu knězi Řehořovi papeži devátému, po šlechetných a poctivých poslích,
svůj
tejný a skrytý úmysl zjevila jest... (7); ... když
v klášteře vlasy zholíc, královské roucho z sebe složila... (9).
3.2.4.2 Participium s-ové Participium s-ové je v
češtině
legendy tvořeno následujícími morfy: O/ -v, -ši / -vši, -še
/ -vše a -ší / -vší. V zkoumaném textu se až na výjimky (pracovavši psáno pracowawfJý; zoufavši psáno zauffawfJý) vyskytují tato s-ová participia tvořená od sloves dokonavých. Morfem O / -v jsou
utvořena
participia s-ová
legendy je doloženo celkem 14
dokladů
vyjádřující
rod mužský v singuláru. V textu
participia s-ového na O / -v,
např.:
" ... CÍsař
dobrého oumysla děvčína velikými chválami pozdvíh a povýšiv ji jest rozličně chválil ... (7). V
některých případech
není možné
jednoznačně
rozhodnout, zda se jedná o tvar s-ového
participia nebo o tvary l-ového participia bez koncové souhlásky, protože oba tvary mají v 3.
osobě
singuláru stejnou podobu,
mykáním svou
vůli
např:
.. .Když pak pán jeho k bosákům doved,
oznámoval, a jal se žádati, aby svátostí obznamenán a obnešen byl. ..
(36)9; ... A tak ihned na kůň vsed, s pánem svým zdráva vesel odjel. .. (37).
Morf -še / -vše a
středního.
vyjadřuje
Výskyt
tvarů
množné
číslo
všech
participia s-ového
rodů
a jednotné
tvořených
číslo
rodu ženského
tímto morfem je
jako výskyt participia s-ového mužského rodu na - / -v doložen jen v malém počtu tj. 16laát, světa
např.:
skupina
tvarů
těžce trpěla...
(6).
participia s-ového, v textu je jich celkem 89, má jakoby
adjektivní
zakončení,
přiblíživší
se k kolu, nalezla to kolo plné chleby
9
dokladů,
...Přišedše pak pět sester z Tridenta ... (9); .. .2namenavše pak, že osoba
tohoto rychle zmiňuje, chválu tělesnou
Nejpočetnější
podobně
tedy morf -ší / -vší s dlouhým koncovým vokálem, přestkvouCÍmi ...
part. n-ové slovesa obnésti podle (circumfero - kolem nést, otáčet)
- 42-
např.:
... a tak
(14). Tento morf se
3 Morfologie používá
téměř absolutně
bez rozlišení rodu a
čísla
s výjimkou singuláru mužského rodu, těchto
jehož výskyt v textu není doložen. Kvantita v koncových vokálech tištěna důsledně
zřetelné.
a všechny doklady jsou
Pouze v jednom
participií je
případě
slově
ve
nejednoznačný
pochválivši (13), se podoba -vši objevuje, ale doklad pokládáme za vzhledem k celkové kvalitě tisku. zakončení
Morf -ší jako participiální
uvádí v literatuře (tedy pokud je nám známo)
jedině V. M. Štejer v Žáčkovi. V kapitole o participiích Mistr Žáčkovi vysvětluje: .. .Jiná
participia mají tyto
tři
spatřiv,
formy: v, ši, ší jako: tento
chytiv, chytivši, chytivší. Vidíš-li, že
tato
spatřivši,
toto
spatřivší,
tJ i~ všudy jest malé? Potom vidíš-li, že když mají ",J
artykul tato, mají na konci malé i, ale když mají artykul toto, jest na konci dlouhé tenké í? .. " (Štejer 2001: 61). Na
základě
odborné literatury soudíme, že je velmi
nepravděpodobné,
o složené tvary participia s-ového, protože tyto tvary ve starší a dokonce se uvádí, že na rozdíl od vůbec. (Dvořák
1970: 13) Dále
vyskýtá se jenom v nové
zvláště
tvary takové jsou, spisovné
češtině
češtině
se
tvoří
některých
například
spisovné
že by se jednalo
češtině nezobecněly
jiných slovanských jazyků se nepoužívaly
Gebauer (1929: 613) uvádí: "Tvar složený
šťastným
napodobením slovanštiny ostatní, kde
ruštiny." Tvary typu pominuvši (zima) vyskytující se v dnešní adjektivizací ženských
koncovky -i, ale i dnes je toto
tvoření
tvarů přechodníků
minulých pomocí
velmi omezené. (Karlík, Nekula, Rusínová 1997:
173). Předpokládáme
tedy, a to jak vzhledem k syntaktické funkci
dokladu neplní funkci
přívlastkovou),
v platnosti nominativu, že jsou to
ši. Participia s-ová se užívala vyjadřujících
především
děje
participií (v žádném
tak vzhledem k tomu, že se vyskytují pouze
vlastně
doprovodné slovesné
těchto
jmenné tvary participia s-ového
zakončené
-ši I -
v polovětných (polopredikativních) konstrukcích
jakožto okolnostní
určení děje
hlavního.
(Dvořák
1970: 19) Také v vyjadřovat
češtině
legendy je základní syntaktickou funkcí
jakožto
přechodník
minulý
předčasný děj
těchto
s-ových participií
spadající do minulosti,
např.:
... a tak
přibliživši (psáno přibljžiwffý) se k kolu, nalezla to kolo plné chleby přestkvoucimi ... (14);
.. , Vstavši (psáno wftawffý) od modlitby, nižádné nemoci, ani obtiženi nečila, a což zamyslila, skutkem dokonala ... (37); ... Kterážto paní moc bohem jablkům danou
počivši
(psáno počiwffý), ihned pochytivši (psáno pochytiwffý), tak snažně a chutně jala se jich
hrýzti.. , (20); ... piskem vodnim neb vodami byla
- 43 -
pohřizena,
pod nim ležic, na pomoci
r ; V
3 Morfologie
milostné děvky Agnéžky zůstala, a zatím plavci připluvši (psáno připluwJfý), z písku jako již pravě z
hrobu zdravou ji vytáhli ... (35).
3.2.4.3 Participium nt-ové: složené a jmenné tvary Participium nt-ové má v
češtině
legendy
kromě
již uvedených
zakončení přechodníku
přítomného
také morf -ouci / -ici, tyto tvary budeme dále
označovat
jako tvary složené.
Adjektivní
zakončení
případech,
kdy je vzhledem
má participium nt-ové nejen v
k větněčlenské funkci participia dominantní jeho adjektivní charakter, tedy ve funkci přívlastku, např:
.. .rozpomenuv se (Hospodin), z výsosti nebeského příbytku na syny
ve tmách a v stínu smrti bydlejíci případech,
milostně
a
laskavě zezříti ráčil...
člověčí
(1), ale také v těch
kdy dominuje verbální charakter participia a kdy je dlouhého tvaru participia
užito ve funkci odpovědmi,
přechodníku přítomného, např:
... tehdy hned služebnice Jezu Krista,
kteréž vzala od otce svatého, velikými
naplněná, chutně
utěšenimi
těmi
duchovními byla jest
bez strachu bratru svému králi Václavovi úmysl
svůj
zjevujíci (psáno
jcý) ... (7). Že se nejedná o náhodnou pravopIsnou odchylku dokazuje četnost výskytu těchto složených participií nt-ových s predikativním významem, v textu je jich doloženo celkem 69. Složená participia se
tvoří převážně
od sloves nedokonavých, výjimku
následující tvary: do kaply vejdouci (6), úmysl
svůj
představují
zjevujíci (7), k nohám jejim
pokorně
padouci (22), modlitebníci tejně dojdouci (16).10 Vedle složených nt-ových participií plnovýznamových sloves je v textu doložen celkem 52krát složený tvar participia nt-ového -------
~
také u1ponovéh9~10vesa být, tj.jsouci (psáno gfaucý), a to nejčastěji ve spojení s n-ovým
..
L_~ --~~-~
participiem nebo adjektivem,
např.:
"donešena jsoucí" (2), "okrášlena jsouci" (15),
"vzývánajsouci neb prošena" (35). Je otázka, jak
vlastně
tvary participií nt-ových s morfem -oucí / -ici v jiné než
adjektivní funkci interpretovat. Mohou to být jak složené, tak jmenné tvary participia ntového. V textu legendy jsou to totiž vždy participiální tvary ženského rodu v singuláru, které mají ve
větě
platnost nominativu, a u nichž se podoba složeného a jmenného
participia nt-ového liší pouze kvantitou koncového vokálu. Je velmi jsou to ve
skutečnosti
jmenné tvary s morfem -ouci / -ici, které byly
editora, s dlouhým koncovým vokálem.
Ostatně
tištěny,
snad omylem
obdobná situace se projevuje u participií s-
ových, viz. výše.
10
pravděpodobné, že
Všechny tyto tvary jsou zakončeny na -jcý.
- 44-
(/
3 Morfologie Na druhou stranu nemůžeme li ze
zjištění,
češtině
vyloučit,
že se
skutečně
že proces diferenciace jmenných a složených dokončen. (Dvořák
zcela
slovnědruhového
1970: 12)
(současnost, předčasnost)
vyjadřují
Původem
vyjadřují
také
číslo
a pád,
byť
v omezeném rozsahu. směrem,
že složené tvary se užívaly
ve funkci atributivní a jmenné tvary plnily funkci
tvarů
ale nemusí být vždy
ve své práci, vývoj
zaměnitelnost
na
příkladu
trpě
tvar participia
ve
v sobě vlastnosti čas
stejně
markantní a
lze chápat jako projev plynulého přechodu mezi
Dvořák
jsou totiž participia z hlediska
slovesné kategorie jako rod, vid, relativní
Diferenciace jmenných participií se ubírala tím
tvarů
participií nebyl ve starší
a mají stejnou vazbu jako sloveso. Vedle toho
jmenné kategorie: jmenný rod,
rozlišení
tvarů
nominálně-verbálním, slučují
útvarem hybridním, a to
jména i slovesa. Participia
především
jedná o tvary složené, vycházíme-
přechodníkových
zaměňování
oběma
přechodníku. Funkční
jmenných a složených
funkcemi.
konstrukcí ve starší
(Dvořák
1970: 12)
češtině, ozřejmuje
tuto
z Husova listu, kde mají složený tvar participia sedící a jmenný
větě přibližně
stejnou platnost, srov.: "Najmilejší,
prosímť já
vás,
v žaláři sedící, jímž se nestydím, pro pána boha v náději trpě, jenž je navštievil. .. (Dvořák
1970:12) případy,
Také v textu legendy najdeme přechodníku
minulého
vyjadřuje
nětco
řečená
těsné
s sebou svaté Agnéžky, jakousi tejně
kromě
těch
hodin
dojdoucí,
přežádostivě
příhodou
dveře vně
přičemž
... Dívka jedna jménem Vanka
času při Vltavě se
plavíc, mající vlasův
z lodi upadla do vody. .. (34); ... Zajistě
zavrouce,
jakožto matka milá
děkující,
téměř
jako vždy samá v ní ostávala,
a nemůžeme tedy z těchto zaměňování
a jí přečasto svými milostnými listy poctivě
snažně těšicí, v
Nikdy se ale v takové pozici neobjeví jiné
a formálnímu
např.:
nebo
obecních, na nichžto samá bývala... (16); ... (Klára) velmi se radujíce,
nejvyššího Pana Boha velebila, jemu a
blízkosti,
malou od mnohých, když jednoho
modlitebníci
přechodníku přítomného
jednou jmenný a podruhé složený tvar participia,
se tyto tvary nacházejí v docela
z Prahy,
kdy funkci
kontextů
příčestí
svatém zámysle potvrzovala... (ll).
než
příčestí
ženského rodu v singuláru,
usuzovat, že tu opravdu dochází k funkčnímu
jmenných a složených
tvarů, ačkoli
to považujeme za docela
pravděpodobné. II Připojujeme ještě některé
další
příklady:
.. .0 svatém příbytku, který jest
měla
po smrti
otce u svého bratra přebývající. .. (5); ... Česká královna Guta, manželka krále Václava, dcerku svou jménem Margarétu, jako jednák již umírající, dozifající do zasloužení přesvětlé
II
Při transkripci památky přepisujeme -oucí / -ící v jiné než adjektivní funkci jako -ouci / -íci.
- 45 -
3 Morfologie děvky
Agnéžky, do kláštera do Prahy donesti kázala... (31); .. .protož Agnéžka jakožto
pravá následovnice Jezu Krista
před
jeho
očima
pokorná jsoucf, pokorné
věci v sobě
držela a čila, všecky jiné sestry výše sebe vážností šacujícf ... (1 O).
Následující tabulka singuláru jednotlivých
znázorňuje, rodů,
často
jak
se jednotlivé morfy vyskytují v tvarech
tj. maskulina, feminina, neutra, a v plurálu (bez rodového
rozlišení). síngulár
morf
part. nt-ové
part. s-ové
maskulinum
femininum
neutrum
21 6 3
2 76 42 63 52 75 11
-
-a / -e / -ě -ouc / -íc -ouce (-úce) / -íce -oucí (-úcí) / -ící -jsoucí / -jsouci - / -v -ši / -vši / -ší / -vší -še / -vše
14 -
-
plurál
12 21 6
-
I
-
-
14 4
1
Tabulka 1
3.2.4.4 Názory Participia
gramatiků
vyznačující
využitím se zcela
se
značnou
nepochybně
stala
předmětem
Václav Filomates se v Grammatice především
participia
české
zájmu dobových
pro
gramatiků. Například
tvary participií zabývá celkem
v souvislosti s překlady latinských participií do (přechodníky) především
funkčním
tvaroslovnou rozmanitostí i pestrým
vyjádření
důkladně
češtiny. Doporučuje
slovesných
významů, neboť
užívat
participia
vyjadřující jiné významy jsou podle něho jména. Že sám tento návod není zcela jednoznačný,
je patrné z následující ukázky: "Všecka participia kdyžkoli jinú significací na
sebe berú nad svou
přirozenú,
tehdy nominaliter Gako jména) se exponovati mají, a sou
nomina ne participia"; jeden z příkladů náležitého nejvyšší
stvořitel
překladu
participií zní: "jeden jest
všeho všemohúcí (omnipotens), král mocný (potens) a hrozný
(metuendus nimis),
sedě
(sedens) na stolici své a panující (dominans)
všemohúcí, mocný, hrozný a panující sou no mina ne participia, ale
Bůh.
sedě
tu
příliš
Kdež
zůstává
participium" (Blahoslav 1991: 136) Další Filomatesovo
doporučení
týkající se participií, tj. aby se
při překladu
prostředků, např.
vět,
participií využívalo i jiných jazykových
vedlejších
latinských
komentuje na
jiném místě Grammatiky Jan Blahoslav takto: "Totiž abychom v našem jazyce při překladu latinských participií neužívali
příčestí,
byli bychom nejen
- 46-
směšní,
ale i
dočista
hloupí.
3 Morfologie Cožpak by snad nebylo slovy to, co lze klade péči
nesmírně
říci pěkně
důraz především
hloupé (abych užil
menším
počtem
k zaměňování
rodů
komentuje jako
a
tvarů
"vpravdě
(Blahoslav 1991: 260)
starých)
říkat nepěkně
mnoha
slov?" (Blahoslav 1991: 137) Blahoslav sám tvarů
na náležité užívání
o to, aby nedocházelo k zaměňování
rčení
participií. Za velmi
přechodníku přítomného
považuje
přechodník
minulý,
čísla.
Takové nesprávné používání
nevzdělanost
a nesnesitelnou nedbalost."
jednotného a množného zavrženíhodnou
za
důležitou
Rozdíl mezi podobou složených a jmenných
tvarů
považuje Blahoslav za hláskový jev, který nazývá pojmem antisteehon a k
participií
němuž
následující: "Mající, majíce: žena mající nádobu masti. Stáli tu muži majíce zbroj na
uvádí sobě,
mající zbroj, lepší první. Stály ženy vdovy, mající fáchy dlouhé, lépe než majíce." (Blahoslav 1991: 278) Zcela jinak se k rozlišování jmenných a složených tvarů participií staví V. M. Štejer. Podobně
jako jiní gramatikové 2. pol. 17. stol. si
a složených
uvědomuje
formální rozlišení jmenných
tvarů. (Dvořák 1970: 13) Za/~pravdoy~participia považuje jen jmenné tvary, ~/
věci,
má býti dlouhé í, jako když dím: tito muží
stojíc, etc., kdežto všudy vypouští se e, neb Z takových Participií tento tato toto
dělají
mělo
běžíc,
dlouhé tenké í, na konci pak
tyto ženy křičÍC: tato hovada
by se psáti:
se jména Adjectiva, která mají
běžícý, křičícý,
běŽÍCe, křičíce,
někteří
stojíce, etc.
za Participia, totižto:
stojícý, etc., kdežto vidíš, že v předposlední točené
sylabě
mají
přes
celou
Ý s proužkem, kteréž obé zachovávají
deklinaci" (Štejer 2001: 60)
3.3
Přídavná
jména
3.3.1 Poznám ka k deklinaci Přídavná
jména se v češtině legendy
Rozdíly oproti dnešnímu stavu nejsou tvarů jednotlivých
skloňují
příliš
v podstatě
výrazné a
stejně
většinou
jako v češtině dnešnÍ.
se týkají jen
některých
adjektiv. Z hlediska morfologické formy mají adjektiva dvojí deklinaci:
jmennou a složenou. Jmenné adjektivní tvary se v textu legendy vyskytují složené, ale v porovnání s dnešní
méně
než tvary
češtinou přece jen častěji.
3.3.1.1 Deklinace jmenná V češtině legendy se především
adjektiva
podobně
jako v dnešní
přivlastňovací tvořená
češtině skloňují
posesivními
- 47-
r
I
tedy tvary s koncovkami: e, ie, e nebo v, ši, ší. Dále uvádí: "Ale když se vyznamenávají mnohé
~
podle jmenné deklinace
příponami -ův,
-in a dále
některá
3 Morfologie jiná adjektiva. Jmenné tvary adjektiv se nevyskytují ve všech pádech obou v průběhu vývoje
češtiny
čísel, neboť tvarům
ustupovaly adjektivní tvary jmenné složeným
a to
zejména v některých pádech. Už od nejstarších dob je složený adjektivní tvar místo tvaru jmenného doložen také v instrumentálu singuláru (Vážný 1964: 97). V textu legendy se jmenné tvary
přivlastňovacích
genitivu, dativu, akuzativu a lokálu singuláru, děvčina
(15), podlé
odpuštění
děvčínu
(37), na hlavu
děvčínu
adjektiv vyskytují v nominativu,
např.: děvka
Kristova (25),
papežova (33), v klášteře
děvky
vnitřností
srdce
Kristovy (33), k boku
(5), utrpení Hospodinovo (19), jméno Kristovo (20),
tělo
Jezu Kristovo (18), na dvoře vejvodině (4);12 a v množném čísle v tvarech nominativu, např.
vlasy
děvčiny
přivlastňovací
(36),
děti
vejvodiny (4). Ve
shodě
s dnešní
češtinou
mají adjektiva
také tvary složené, tyto tvary jsou doloženy v instrumentálu singuláru,
v genitivu a dativu plurálu,
např.
otcovým a
mateřiným
povolením (3), apoštolových slov
(46), k přátelům děvčíným (5).
Vedle náležitých
tvarů
nenáležité. Za takovou tvaru
přivlastňovacího
podle deklinace jmenné se v textu objevují
ojedinělou
například
odchylku lze podkládat
některé
tvary
výskyt nenáležitého
adjektiva ve spojení duch Elízeovo (23). Jedná se
pravděpodobně
o ustrnulý tvar nominativu neutra typu bratrovo. Vážný (1964: 99)(Ílovoří o tomto typu "známém v jižních a západních Čechách" v souvislosti s ustrnulými tvařý některých pádů, a jako příklad tohoto jevu uvádí doklad z r. 1528: Jsemť orlovo jediný dráb. Jiná
přídavná
jména, která se
rovněž
vedle adjektiv
deklinace jmenné, mají v textu legendy jmenné tvary singuláru,
zdrávo v
např.:
(dítě)
přivlastňovacích skloňují
především
...zdráv a vesel odjel... (37), ... živ-li by byl,
podle
v nominativu a akuzativu
čili
mrtev... (33), ... k máteři bůh,
ovšem doneseno jest, a mnoho let potom živo bylo... (31), ... slavný
svatých svých milostiv... (30), ... ten, jemužto jest všecko známo ... (14), ... on pak jako
ovšem, zdráv jsa... (34), .. jichžto většinou
děvka
tato adjektiva v textu legendy
ráda požívala... (13). Vedle jmenných
rovněž
např.:
tvary složené,
tvarů
mají
... děťátko ihned, zdravá
sama jsouc, zdravé jest porodila... (35), ... aby, v rozkoše ch živá nejsouci (psáno nefaucý), nebyla před bohem mrtvá... (4), ... z písku, jako již pravě z hrobu, zdravou ji vytáhli... (35). Na tomto
místě
je
třeba
poznamenat, že v následujících
ženského v nominativu sg. a genitivu sg. není možné
určit,
nebo o tvary složené, a to vzhledem k nedůslednému důstojna
příkladech tvarů
adjektiv rodu
zda se jedná o jmenné tvary,
označování
kvantity,
např.:
mohla býti následovníce a tovaryška... (4), ... ta paní známa byla mnohé
12 V lístkové kartotéce J. Gebaueraje slovo vévodin (> vejvodin) interpretováno jako přivlastňovací adjektivum odvozené od subsatntiva vévoda. Jako německý ekvivalent je uvedeno des Herzogs.
- 48 -
... aby časy
3 Morfologie s děvkou boží a k ní nábožná... (19), ... Konstancia, sestra pána
Ondřeje,
krále uherského,
svaty Alžběty otce ... (2).
3.3.1.2 Deklinace složená Složená deklinace má skloňováním
stejně
jako v dnešním spisovném jazyku dva podtypy: podtyp se
tvrdým a podtyp se
podtypů
se
původní
neunifikované podoby tvaru lokálu singuláru
... sestro
plně
skloňováním měkkým. Skloňování přídavných jmen
shoduje s dnešní
přemilá,
v službě v svatý
češtinou.
Výjimku
představuje
počatej, příkladem
pouze
počatej
ojedinělý
obou
výskyt
v následujícím spojení ukřižovaného
chudého a
Krista,
horúCÍm žádánim posilněna bud~ .. (41). Za jinou
ojedinělou
odchylku od pravidelné složené deklinace je možno pokládat tvar
instrumentálu singuláru "k nebeském
věcem"
,,příkladem
Jezu Kristovém" (24) a tvar dativu plurálu
(6). Jedna z možností je pokládat tento tvar za archaizmus typu
bohem Abrahamovem (Vážný 1964: 97). Domníváme se ale, že jde běžnou tiskařskou
pravděpodobněji
o
chybu. Ve své mluvnici totiž Gebauer (1929: 202) k odchylkám tohoto
typu (mezi Consilium Bazylegském a Čechy; hlasem velikém) uvádí, že "to nejsou tvary jmenné, nýbrž tvary V textu legendy všech
sklonění
jednoznačně převládají
větněčlenských
přivlastňovacích
odpovídá
a u
změnám
složeného, a to tvary s -ém místo náležitého -ým." tvary složené nad tvary jmennými, a to ve
funkcích. Jmenné tvary se vyskytují
několika
převážně
dalších adjektiv, zejména ve funkci
v systému adjektiv. Vedle
tvarů
doplňku.
jmenných se užívá
kterých přibývá, protože nahrazují jmenné tvary ajsou tedy
častější
u adjektiv
tvarů
Tento stav složených,
(Gebauer 1929: 169).
3.3.2 Poznámka k slovotvorbě 3.3.2.1 Deadjektivní adjektiva Význam adjektiv se v stupňováním
češtině
legendy
stejně
jako v dnešní
s primárním významem srovnání, nebo derivací,
míra vlastnosti.
Při
tomto odvozování jde o modifikaci významu
adjektiv ve smyslu zesílení nebo zeslabení vlastnosti
češtině
vyjadřuje-li především
vyjádřené
zesiluje bud' se absolutní kvalitativních
základní formou
(Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 312). Komparativ se
tvoří stejně
jako v současné
češtině
sufixy -ejši,
-ějši,
-ši,
např.
stálejši
(14), výbornější (41), ochotnější (41), vyšší (4), dražší (44), lepši (5). V několika málo případech
má komparativ jinou příponou, než jaká je
- 49-
běžná
v dnešním spisovném jazyku,
3 Morfologie např.
bližnějším opatům
k
(29). Jinou odchylku
představuje
komprativ krašší korunu (5).
Jedná se komparativ kratšího typu se zvláštní kmenovou souhláskou, která vznikla náležitým vývojem v komparativech typu mlazí, tvrzí, krací (Vážný 1964: 110). Superlativ se
tvoří stejně
např.
komparativu,
nejohavnějšího
(29),
uplatňuje rovněž
v dnešní
češtině
záměrem
pře-,
prefixace pomocí prefixu
prostředky
se
tvořená
přešťastnou času
uplatňují při výstavbě
tohoto posledního jako
přečistýma
Např .
zároveň
převděčná děvka
vyjadřují
života, a také
... když Agnéžku
vůněmi
přechudá
(26), jakožto
svých předrahých ctností
božímu (8), pro přesladké matky jeho milost Marie (10). sufixů -ičký
(2),
mladičká
Např.
Agnéžku, na
svět
a -inký, vyjadřují
s významem zesíleného významu, tj. zvýšené míry vlastnosti,
maličku
stylově
zákona (12), do přeširokých nebeských bohatství (13),přesvatému
citové zaujetí. (Karlík, Nekula, Rusínová 1997: 177)
mající,
a jako totiž
příkladného
V češtině legendy se dále vyskytují adjektiva odvozená pomocí které
jako
dennici v času svém vyvedl... (1),
Kristova (15), o převeliké její pokoře (10),
spovědníku
příznak
Nejčastěji
textu legendy.
přesvětlou
rukama (10), tato Bohu
břímě přeukrutného
Františku,
(25),
češtině
vyjadřuje stejně
adjektiva kladný emocionální
pojmenovávají vlastnosti substantiv souvisejících s křesťanstvím.
(8),
největší
srovnání, se v
jenž
vlastnosti substantiv, která se týkají postavy Anýžky a jejího
služebníčka
(30),
formě
nejvyšší míru vlastnosti. (Karlík, Nekula, Rusínová 1997: 178) Vedle
funkce zesilovací mají takto
svýma
prefixu nej- k
nejmilosrdnější
zesíleného významu adjektiv, nikoli se
legendy
výrazové
nejsvětější
nejmilejší (50),
připojením
tedy
(45).
vyjádření
Pro
češtině,
jako v dnešní
naroditi se
panenka (2), syna svého prvorozeného ještě mladičkého (31),
jedinké syrové cíbule (15),jedinké jako znamení (16).
3.3.2.2 Desubstantivní adjektiva Adjektiva posesivní kjedné
osobě
pomocí
sufixů -ův,
významu
-ův
ženského,
skupině
v
češtině
legendy
stejně
jako v dnešní
češtině
osob (Karlík, Nekula, Rusínová 1997: 165).
-in, -ový, -í, -ský. Na rozdíl od dnešní
češtiny
vztah
Tvoří
se
jsou tyto sufixy co do
značně nevyhraněné.
Adjektiva sufixy
nebo ke
vyjadřují
individuálně
posesivní se odvozují od apelativ i vlastních jmen
především
(-ova, -ovo) od jmen rodu mužského a sufixy -in (-ina, -ino) od jmen rodu např.
povolením (3),
utrpení Hospodinovo (19), děti
odpuštění papežova
děvka
Kristova (25), otcovým a
mateřiným
děvčínu
(5), podlé
vejvodiny (4), apoštolových slov (46), na hlavu (33), po poslech
císařova
syna Fridrichova (3).
- 50 -
3 Morfologie Vedle náležitých jmenných posesivum
několikrát
tvarů
se v případě vlastního jména Kristus objevuje
také v tvaru složeném,
např.
dativ k divce Kristové (17), lokál .'
V
~.,\
milosti Jezu Kristové (43), akuzativ smutnou matku Jezu Kristé:J19). Vzhledem
k nespolehlivosti kvantity tisku, ale není možné zcela jednoznačně stanovit, zda se opravdu ~.--~--_ ..
jedná o tvary složené. Rozdíl mezi diakritickými znaménky, téměř
__ .._-_.-_.. ~-----'-~--------".
háčkem
a
čárkou,
je v tisku
nepatrný.
Význam
individuálně
adjektivum boží
posesivní
(původně
vyjadřují
v textu legendy také adjektivum
bjo-kmenová deklinace) a ustrnulý tvar adjektiva páň
děv čí,
(původně
jo-kmenová deklinace). (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 298) Např.: hořkost páně umučení
(15),
děvka
Boží (17), ..tak veliký pán v život
děvčí
všed. .. (42), v děv čím
bříšku
(46).
Adjektiva ový nebo -í, duše
člověčí
druhově např.:
posesivní jsou
převážně
odvozena sufixy -ský,
ve lvové jámě (14), jakožto hrb velbloudový (12),
(47). Jako velmi produktivní
způsob tvoření
člověčího těla
názvů
osob
posesivní adjektiva. Dále se sufix -ský uplatňuje také u adjektiv
vztah k místu, kdy se
připojuje
sufixy (16),
adjektiv se v češtině legendy jeví
derivace pomocí sufixu -ský. Tímto sufixem se odvozují od (kolektivně)
méně často
druhově
vyjadřujících
k základům vlastních jmen místních i apelativ (Lamprecht,
Šlosar, Bauer 1986: 299). příklady
Jako
druhově
následující: pod vdovským zákonem (20), zlobu život (17), panenským srdcem (47), (16), nižádnými
řečmi
tvořených
posesivních adjektiv
ďábelskou
máteřského
od
názvů
(19), více anjelský nežli lidský
milosrdenství (21), zákonem sestrským
lidskými (6), božským zázrakem (14), povolením
v domu královském (15). A dále uvádíme
příklady
biskupu pražskému (29), proti Rudolfovi králi
osob uvádíme
adjektiv
římskému
přátelským
(3),
vyjadřujících
vztah k místu:
města
Assisského (8),
(23), podlé
skze vejvodu rakouského (4), proti obyčeji klášterskému (28), rájský dvůr (23), k nebeským věcem
O
(17). oblibě
legendy. zjevně
sufixu -ský v Jazyce
Při překladu
překladatele svědčí
spojení provinciali ministro a conventu sororum
potíže s nalezením vhodného
výrazům prostě připojuje
tj. zatímco sufix je substantivum je
mimo jiné dva doklady z textu
ekvivalentu. Nakonec tedy k latinským
sufix -ský. V tisku jsou navíc
stejně
tištěno
českého
měl překladatel
jako ostatní text
tištěn
obě části
slova graficky rozlišeny,
gotikou, tak základní latinské
latinkou, srov. ministrovi provincialskému (18), sestrám
conventským (10). (Sláma 1898/1899: 12)
- 51 -
3 Morfologie
3.3.2.3 Oeverbální adjektiva V textu je relativně málo potenciálního zasažení (1), smrtedlnému
na adjektiva se sufxem -tedlný pro vyjádření významu
dějem např. lékařství
člověku
spasitedlné (20), bleskem svítitedlné
(3). V tomto významu se vyskytují
nevylíčitelný
,nevýslovný,
dokladů
i
nevysvětlitelný'
rovněž
hvězdy
adjektiva nevymluvný např.
a chvalný ,chválihodný',
nevymluvným
oblepšením (46), nevymluvná milost (49), nevymluvné bohatství (49), nevymluvným spůsobením
(14), chvalná to
změna
(43). Ze staršího typu deverbálních adjektiv tvořených
se sufixem -ný se v textu vyskytují
například převděčná děvka
chuť
(26), vonnou
(10)
(Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 308). Vedle
těchto
typů
zřejmě
adjektivizací participií nt-ových a n-ových, která překladatele. le_yelmLpravděpodobné,
tolik participiálních Jednoznačně
míře
se v textu legendy v hojné
tvarů,
vyskytují adjektiva vzniklá nejlépe vyhovovala
potřebám
že právě vlivem latinské předlohy je v textu legendy přechodníkové.
a to jak ve funkci adjektivní, tak ve funkci
rozlišit adjektiva od
přechodníků
často
vzhledem kjejich formální
a významové podobnosti není možné, a to ani na základě kontextu. V textu legendy se vyskytují adjektiva vlastnost plynoucí z přichodijících
v zhynujících
děje, např.:
utvořená
z nt-ových participií
vyjadřující
věky
(30), z lidí
žádajícímu lidu (27), na neskonávající
(27), za zhynující a za zminující věci (45), nehody nastupujících
věcech
plynoucí ze zasažení
(12). A dále adjektiva tvořená od dějem, např.: Alžběta řečená
příčestí
(20),
n-ových
nepoškvrněná
časův
vyjadřují
(12),
vlastnost
panna (4), urozená
paní (19).
3.4 Zájmena 3.4.1 Zájmena osobní Zájmena osobní mají v češtině legendy v češtině.
místě
Výjimku
představují předložková
podstatě
spojení za
stejné
něj
spojení pro nobis, jež se nachází v latinské předloze.
tedy v rukopisu legendy
původně
skloňování
jako v dnešní
(2) a za ní (41), která stojí na (Vyskočil
1932: 102) Zřejmě se
vyskytovaly náležité tvary akuzativu plurálu osobního
zájmena my, tj. za ny, které byly teprve
později
zásahem vydavatele
změněny.
(Sláma
1898/1899: 7) Jinou odlišností od dnešní případě
češtiny
je zájmeno
se k tvaru osobního zájmenajá připojuje
- 52 -
jáť
(v textu celkem 2krát) , v tomto
částice-ť.
'I
3 Morfologie Reflexívní zájmeno se má v dativu na rozdíl od dnešní v dnešní
češtině
také nositelem
3.4.2
větného přízvuku sobě
za
Přivlastňovací
několika
nebo
dědičnu
důrazu
Stejně
příklonka, může
ale být
(Karlík, Nekula, Rusínová 1997: 649),
i za všecko
utočiště
zvolila, se i svou
jako
např .
čistotu tvrdě
(4).
Přivlastňovací
V
jen tvar sobě.
se krátký tvar akuzativu zájmena se užívá jako
... čisté matce, jížto poručila ...
češtiny
spíše
zájmena vesměs
zájmena mají
ojedinělých případech
tvary shodné s dnešním spisovným jazykem.
má zájmeno její
zjejí úst (17), v den pak její umření (37), ... divnou velel... (16). Spíš než
přivlastňovacího
dokladu, se užívá krátkého tvaru jich,
původní,
nesklonné tvary,
např.:
štědrostí tělesenstvíjejí zjevně stkvěti
se
zájmena jejich, které je doloženo pouze v jednom
např.:
zboží její skrze jich ruce (8), ... aby jich pánům
za manželku dána byla... (5), duchovního padeníjich (22). Velmi
často
stojí
přivlastňovací
přivlastňovacího svůj.
zájmena
zájmena
můj, tvůj
po vzoru latiny na
místě
reflexívního
Toto užití lze pokládat za jeden z mnohých
vyskytujících se v textu legendy (Sláma 1898/1899: 12),
např.:
latinizmů
.. .polož mysl tvou ... (46),
" ..plod ten, kterýž ty v životě tvém nosíš... (2), ... sestrám tvým nás
množně poruč...
... chotě tvého, nad syny
kříže
přidrž...
člověka
krásného, v trpkostech svatého
(45),
umírajícího, se
(45), ... neboť silný smutek na mém srdci trpím ... (32).
Podobně
jako v dnešní
bůh,
... slavný
v
češtině
se zájmeno
svůj
substantivizuje,
například
ve spojení
svatých svých milostiv, ohlášen a chválen byl... (30), k chválení
a k děkování v svatých svých (38).
3.4.3 Tázací zájmena Tázací zájmena se
skloňují podobně
tázací zájmena kdo, co. Jsou otázkách,
např .... tomu,
převážně
jako v dnešní
češtině.
v nominativu a
uplatňují
se zejména v závislých
když našla, velmi královna se divila, kdo by to roucho tak hrubé
a sprostné mezi její roucho drahé položil... (3), ... a jedna chtěla ...
V textu legendy se vyskytují
zevnitř odpověděla,
co by
(32).
3.4.4 Ukazovací zájmena Tvary ukazovacích zájmen ten, týž, sám, onen, takový se shodují s tvary ukazovacích zájmen v dnešní češtině, skloňují se tedy podle deklinace zájmenné nebo podle deklinace
- 53 -
3 Morfologie složené. Výjimku
představují
podoba dativu-lokálu zájmena ten: Zájmeno taký, takový má
případy,
dva
sestře
stejně
emocionálně
neunifikovaná
zviřecí hvězdě
tej (1).
jako v dnešní
češtině kromě
funkce odkazovací
obyčeje příbytek. ..
např.:
(6), také schopnost vlastnost
modifikovat (Karlík, Nekula, Rusínová 1997: 292). Tento
rovněž uplatňuje, např.
jeho význam se v textu legendy
původní
tej (38),
... takýť jest byl v domu bratra jejiho
intenzifikovat nebo
v nichž se vyskytuje
boha vzalo (33), pro takové ohavné barvy
změněni
taková
křivda
(7), takovou silu od věcem
(35), ... taková jest k nebeském
žádost jeji byla... (6).
Ukazovací zájmeno to zesílené spojení ej tělo
toť
funguje jako
upozorňovací
smrtedlné a studené rychle
... ej toť Hospodin,
utěšitel
částicí -ť
všeho
počne
má v textu legendy
citoslovce
se
hřéti ...
(Trávníček
ještě
jiné využití. Ve
1956: 15),
(17), .. .A ej pak
toť
např .
... A ej
toť
dne jednoho ... (19),
utěšeni... (13).
3.4.5 Vztažná zájmena V
češtině
legendy se vyskytují stejná vztažná zájmena jako v dnešní
svými tvary se relativa shodují s tvary
novočeskými.
Výjimku
a ano. Relativa jsou
původem
představují
čísla
která se užívají v absolutních tvarech, bez rozlišení rodu,
češtině
podobě většiny
rovněž
pouze zájmena,
a pádu, tj zájmena ješto
zájmena tázací: kdo, co, zájmena ukazovací: jenž, an
a zájmena adjektivní: který, jaký (Vážný 1964: 142). Na rozdíl od dnešní k základní
a
relativ
připojuje
enkliktické -ž,
některá
češtiny
se
vztažná zájmena bývají
navíc zesilována příklonnou částicí -to. Zájmeno jenž(to) má v textu legendy vedle pravidelných shodných (sklonných) také tvary nesklonné jenž, jenžto, kterých se užívá stejně
jako v dnešní
češtině,
stejně
a
tak se po
absolutně,
předložkách
viz níže. Jenž(to) se nás lovné j-
... králi i královny, oklamáni bývaji, jichžto pejcha... (47), ... do ty
mění
komňaty
v
tvarů
skloňuje ň-, např .
vešla, v nižto ...
(2), ... do kláštera, jemužto Třebenice ději. .. (2), ... viděla jest ... kordu, jižto sestry zákona
svaté Kláry opasovati se
obyčej
maji... (2).
Relativní význam v textu legendy
vyjadřuje
vedle zájmena jenž také zájmenné
adjektivum který. Gebauer (1929,250) k užití a významové
proměně
zájmena který uvádí:
"relativní význam zájmenného adjektiva který vyvíjí se teprv v
době pozdější
času.
klade se za
V jazyce starším je pravidlem relativumjenž; teprve
a víc, až vrchu dosahuje;
šíření
vidí se patrně od stol. XV."
- 54 -
časem
ně
a
během
který víc
3 Morfologie V textu legendy se který vyskytuje celkem méně často.
absolutivem ješto) ješto, a který se
rovněž
stává
poměr
Vzájemný předmětem
běžně,
ale ve srovnání sjenž
mezi zájmeny jenž,
zájmu vydavatele a
popř.
explicitně
(popř.
absolutivem se projevuje
v celkem sedmi vydavatelových poznámkách. Z těchto opakujících se poznámek, v kterých vydavatel nahrazuje zájmeno ješto, následující
domněnku.
Je
popř.
pravděpodobné,
jenž, zájmenem který, je možné vyvodit
že v jazykovém
povědomí
vydavatele existoval
rozdíl mezi zájmeny jenž, ješto a který a že užití zájmena který vydavatel jako
běžnější
zákony
větší
na jiném
srozumitelnější, např.:
nebo
žádostí milovala... (8), ale ve
místě:
... 0
těch věcech
vydavatelova poznámka: ... které jsi
... povolala
vydavatelově
věděti
chápal
bůh
nad jiné
poznámce je kteréžto (8);
podobně
sobě
již pak, jejžto jsi
(22), ale poznámka kterýmž (22); ... v kaple mdlobě
bratří bosáků,
zřejmě
ješto pro
zjeviti kázala... (47), ale
žádostivá ... (47); ... a nimž také na smrt šlo ... nejsvětější
dívky Marie, matky boží, v nížto ve
na slavnosti svatých mši posluhovavši" (29), ale v poznámce je: ... v které nemocna
svaté mše slýchávala... (29). Relativa ježto, ješto, ano, jenž(to) se používají v absolutním tvaru a na rozdíl od náležitých vztažných zájmen
vyjadřujících
rod,
číslo
relativnosti (Vážný 1964: 142). Absolutivum ježto
mělo
už v staré
ješto (Gebauer 1929: 254). Zájmeno an, ana, ano z "a on", (Vážný 1964: 142), se v jednom
případu,
uplatňuje
vyjadřují
a pád,
jenom význam
češtině
také podobu
původně souřadicí
"et is"
v textu legendy jako absolutivní zájmeno vztažné pouze
v ostatních výskytech má funkci dnešních spojek
Zájmeno ano v platnosti absolutiva,
např.
Jednoho zajisté
času
podřadicích
jak, že.
sestra jedna o boží děvce,
ano tu nebyla, slova porúhavá, neb protivná mluvila byla... (23), v platnosti spojky: Nebo to žádoucí dítě v kolíbce ještě ležící nalezla je kuvice jeho kříž
často,
ano ruce a nohy svoje na
velmi slušně a pěkně složilo ... (2).
3.4.6 Neurčitá zájmena V textu legendy se vyskytují tato
neurčitá
zájmena:
některý,
kterýžkoli, každý, všelikterý, veš, všecek, všechen, a v podstatě se indefinita v dnešní
češtině,
jakýsi,
kterýžkolivěk,
skloňují stejně
jako
tedy podle jmenné nebo složené deklince. Od dnešního
spisovného jazyka se ale některá neurčitá zájmena odlišují svou podobou nebo významem. Zájmena větného
neurčitá
přízvuku
vznikala ze zájmen tázacích nebo vztažných, a to bud' ztrátou
nebo skládáním (Vážný 1964: 143). Zájmeno tázací se spojilo
- 55 -
3 Morfologie s příslušným zájmenem ukazovacím, některý;
např.
jaký (ž), taký(ž); nebo s prefixem
nebo s příklonným postfixem -s, -si, -koti, -koliv,
-kolivěk.
neurčitos~'al(O má v dnešní češtině zájmeno některÝ'fýjadřuje na rozdíl ff-:~
Stejný význam
češtiny
od dnešní
v textu legendy
rovněž původní
zájmenné adjektivum tázací který
(Gebauer 1929: 260). V tomto významu se který vyskytuje větný přízvuk, např .
a nemá
jakžkolivěk odpuštění
obyčeji
... to proti
maje ... (28), .. ját'
kterou máte ... (36), po
některém času
.. .Ač kdy kterou sestru trestati
chtěla ...
Stejnou podobu jako v dnešní původ
ně-, např.
především
ve vedlejších
klášterskému bylo, aby který
snažně
větách
světský člověk,
prosím, aby svátostí svaté Agnéžky,
(24), ... sestry Fíkajíce ji pro
některú
ač
potFebu ... (16),
(22).
češtině
má adverbiální spojení jakž takž, které má
svůj
v neurčitém zájmenu jakýž takýž, složeném ze zájmena tázacího a zájmena
ukazovacího (Gebauer 1929: 262), dobrotivě
např .... vyplní
tyto jisté
věci,
jakž takž ješto jsem psala,
a nábožně prosím ... (50).
3.4.7 Záporná zájmena V textu legendy se vyskytují tato záporná zájmena: nižádný, žádný, nic. Svými tvary se záporná zájmena
úplně
shodují s tvary zájmen v dnešním spisovném jazyku. Základním
záporným zájmenem je zájmeno nižádný, jež vzniklo žádný,
např .
... nižádný z
žádný samo o
sobě
těch,
připojením
záporky ni- k zájmenu
ješto tu stáli, nemohl jest spomenouti... (3). Také zájmeno
v textu legendy
vyjadřuje
záporný význam,
lékaFství spomoci nemohlo ... (36), .. jako by nemoci žádné
např .
netrpělo ...
... kdyŽ jemu žádné
(33), ... kterakžkolivěk
pak již žádná tělesná síla v ní neostala... (26).
3.5 Číslovky Největší
odchylky ve srovnání s dnešní
češtinou
v letopočtech, kterých je v textu legendy hned výrazy se
vyjadřují
bud' spojením
předložky po
mají tvary
několik.
a základní
číslovek
vyskytujících se
Tyto kombinované číslovky, např.
číslovkové
léta od narození
Božího po tisíci po dvú stú po tFechdcietech (psáno tFechdcytech) po šesti (40), nebo se vyjadřují
řadovými
číslovkami,
osmdesátého prvého (40), nebo se základní také řadovou
číslovka řadová.
např.:
léta od narození Božího tisícího dvústého
vyjadřují
K těmto
bývá základní, zejména v
tak, že v jednom výrazu stojí vedle
výrazům
Gebauer (1929: 282) uvádí: "za
letopočtech."
- 56 -
číslovky
číslovku
Tento jev je patrný v následujícím
3 Morfologie příkladu
z textu legendy: léta od narozeni Božiho po tisíci po dvú stú a po osmidesátém
prvém (26). V tvarech
některých číslovek
se také na rozdíl od dnešní
češtiny
skloňovaly obě části
po dvú stú (40), nebo stav, kdy se
zachovává duál,
složených
např.
výrazů, např.:
po
osmidesátém prvém (26). Kromě
případů
uvedených
číslovek
se tvary
v podstatě shodují s tvary
novočeskými.
Číslovka jeden má stejně jako v dnešní češtině zájmenné skloňování podle zájmena ten, např.
vejvodovi jednomu (2), ani jednoho bochníka chleba (14), nemoci jednou (33), pod
jedním
dřevem
jako v dnešní
Kromě
(20).
češtině ještě
vyjadřuje
spojení s druhý
významu pouhého
další významy (Havránek,
Jedlička
a při vytýkání jedince z celku,
např .
z sester do kaply všedši... (29); a dále české země...
nenáviděn. ..
jeden
1988: 211).
význam vzájemnosti: .. jedna k druhé mluviti
jeden po druhém (5), .. jeden milován, druhý
... šlechtic jeden
počtu vyjadřuje číslovka
podobně
Například
nesměla ...
ve
(16),
(42); dále se užívá pro rozlišení
.. jedna z sester, Benigna jménem ... (16), .. jedna
vyjadřuje
význam
neurčitosti
,jakýsi,
některý', např .
(36), .. .jednu hlízu, neb nádor... (37) ... muž jeden urozený...
(34), ... mužjeden, jménem Přibyk. .. (34). Tvary
číslovky dvě,
číslovka
jen v lokálu má spisovné
které se vyskytují v textu legendy, jsou stejné jako v dnešní
češtiny
má
např.:
podobu s ú místo ou,
číslovka čtyři
češtině,
po dvú stú (40). Na rozdíl od dnešní
pouze podoby s -r-,
např. čtyry
nemoci (33),
čtyrydceti
dní a noci (25), před hody čtyr svátkův (14), čtyrydceti a šest let (27). Číslovka tři je v textu doložena v následujících spojení: o tři
jablka (20), když pak
tří
let
stáří
třech
mšech (34), ani
krmě
ani pití za
byla (2), v nichž se neliší od
tři
dni (20),
novočeských tvarů.
Číslovka čtrnáct má v nepřímých pádech stejně jako v dnešní češtině tvar na -i, např. po čtrnácti
dnech (29), ke
čtrnácti letům
(4). Na rozdíl od dnešní
češtiny
má
číslovka
osmnáct
v následujícím dokladu v základním tvaru podobu s -e, tj. vzdáti od Prahy za osmnácte mil (31). Násobné
číslovky,
které vznikají spojením
číslovky
základní,
určité
i
neurčité
s -krát,
jsou
stejně jako v dnešní češtině nesklonn(amají tedy adverbiální povahu, např. třikrát
(36),
několikrát
(16), mnohokrát (16), stokrát (43), dvakrát (47).
3.6 Adverbia Adverbia vyskytující se v textu legendy lze po stránce významové adverbia v dnešní
češtině
na adverbia místa,
rozdělit stejně
času, způsobu, příčiny.
- 57 -
jako
Stejné významy
3 Morfologie vyjadřují
rovněž
například
Příslovce
ustálených spojeních, anebo také v dnešní
... brzce z prostředka jich zmizela... (16). tělesnému,
má význam ,rychle, od dnešní
češtiny
Příslovce zavěrně
(44).
snažně
,pečlivě', např.:
např .
běžné, např .... k dřévé řečenému
má význam
rád,
je v
,horlivě, usilovně,
širší než v dnešní rychle',
např.:
češtině,
(15).
češtině
Příslovce spěšně
legendy na rozdíl
klášteru spěšně pospíšila... (31).
např .
... nemocné sestry hlavu tím závojem
spěšně, chvatně,
měla ...
... zavěrně radovati se mohú...
,silně, pevně', např .... zajistě
se užívá ve významu
Příslovce chutně je významově ochotně,
jedno má význam ,jen, jenom',
má význam ,opravdu, jistě, zajisté',
Příslovce tvrdě
Adverbium
(34),
příslovce
ovšem užití tohoto
neexistují.
... brzo k mé paní
ale jedno k zakrytí nahoty dosti
spěšně',
celkem
Příslovce
např .
češtině
češtině
běžte ...
brzo, brzce má význam ,rychle, prudce',
... ne k okrášlení
totožných
jinou podobu, nebo mají odlišný význam, nebo se v dnešní
či méně
užívají jen ve více
a
příslovcí
užívají
češtiny
Vedle
tvarově
často
jako dnes
legendy celá řada adverbií, která se po stránce formální nebo významové od dnešní
vedlejších
významově
podobně
češtině
odlišují. Mají
vět.
která se
je v
k
připojování
příslovce,
zájmenná
tomu
tvrdě věřím ...
(42).
vytrvale', ale také ve významu snažně
zakrýti kázala... (20).
užívá se ho ve významu ,s chutí,
... tak muky mnohé
chutně trpěla ...
(15),
... chutně, bez strachu bratru svému, králi Václavovi, úmysl svůj zjevujíci... (7). Adverbium
aspoň
má
mohli... (27). Adverbium Adverbium
dřív(e)
převážně
tajně
asaponě, např .
podobu
... asaponě skrze
mřeží viděti
má na rozdíl od dnešní češtiny podobu tejně (16).
má trojí podobu, tj.
dřévé, dřívé, dřív. kořenná
adverbia Gebauer (1970: 42) uvádí: "Samohláska
je
K hláskové vlastně
podobě
tohoto
-é-; ale záhy se tu
vyvíjí -ie- a již v textech starých a na jotaci velmi přísných jsou toho doklady ... " V textu legendy se dříve užívá ve významu ,předtím, prve', např . ... na témž místě, na kterémž dřívé
stála... (16), ... kterýžto
císař
jako k otci
dřívé
poslal byl, takéž druhé k bratru té
posly poslal... (6), ... takový bratr, jakž dřívé v zemi užívá ve spojení
české
dříve řečený, např. dřévé řečená
klášteru (31), k dřívé
řečený
modlitebníci (21). A
/spojkového vÝ~;zllyiříve než(li), C__._~ __......___._.....-..__..... (2 ).
nikdy nebyl vídán ... (29). Dále se
paní královna (31), k dřévé stejně
děvky
řečenému
jako v dnešní češtině je součástí
např . .. jenžto dřívé věcí ukázati chce, nežli by se staly...
Adverbia jsou nesklonná, ale mohou se
stupňovat.
Komparativ se
tvoří stejně
jako
v dnešní češtině sufixem -eji/_ěji,13 např. rychlejí (25), pozdějí (27), spěšnějí (42), jistějí (7). V komparativu adverbia rád se vedle tvaru
13
O kolísání kvantity koncovkového -i /
-Í viz
2.3.1.
- 58 -
radějí
(10) vyskytuje i tvar radší (8).
3 Morfologie Superlativ se také stupni,
tvoří shodně
např. nejpilněji
Nejpočetnější
a
s dnešní
nejpestřejší
skupinu adverbií
-ě
nábožně
milosrdně
protivně
(44),
ohavně tělesně
a sice
připojením
prefixu nej- k druhému
(50).
adjektiv odvozena sufixem (23),
češtinou,
(36),
(47),
/ -e,
milostně
tvoří
např. chvalně
(39),
adverbia deadjektivní, která jsou od (24),
vzláštně
ustavičně
(41),
věčně
(21), (42),
(1), spasitedlně (7),přehoroucně (19),
- 59 -
pokorně
(22),
duchovně
(42),
rozkošně
(29).
4 Skladba
4 Skladba 4.1
Věty
Větné přirozeně
podle postoje
typy podle postoje
mluvčího
mluvčího
míře. Věty
ne ve stejné
jsou v textu legendy zastoupeny všechny, ale běžné,
oznamovací jsou celkem
pří sudkové
jejich
sloveso je v indikativu. Věty
tázací, kterých je v textu legendy jen
několik,
se vyskytují zejména v přímé
O otázkách závislých pojednáme v rámci obsahových otázkách se užívají tázací
cožpak a ve
vylučovacích
odvoláváš z radosti na .. .proč neprosíš
příslovce proč, příklonné
otázkách
poušť
rodičky
neb
vět
tázacích. V samostatných
-li, doložena je také tázací
částice či(li), např .
.. SpíŠ-li,
či
a v hubenství?... (18), .. .proč za
přítelkyně
řeči.
částice
nic? .. (31), ... Proč mně tě
prositi budu? ... (32),
tvé, svaté Agnéžky, aby také za
tě
k Hospodinu
orodovala? ... (31), ... Cožpakvíce? ... (50). Věty
rozkazovací a
výstavbě
textu
emocionálních ve které se
přací
se v textu legendy vyskytují
legendy jako
postojů mluvčích.
mluvčí
přihlížejícím, např.:
královno, dej mi
stylově
poměrně často
prostředek
výrazový
a
uplatňují
k vyjádření
sloužící
Sloveso v imperativu je užito v téměř každé
přímé řeči,
obrací k postavě Anýžky, ale i jiným postavám, tj. bohu, ... Druhého pak dne posel z
koláč.
čeledi
( (32), ... Dobře se vždycky
syna jejího přišed,
měj
se ve
vedče
královně,
ji: ,Paní
v Hospodinu, jakož sama se míti
žádáš, a tak mně, jakož i mé sestry, sestrám tvým poruč! (48). Lze
říci,
že výzva obsažená v imperativu má
Zejména naléhavé žádosti,
přátelská, nicméně
převážně
velmi
charakter
přání
důrazná doporučení
nebo žádosti.
a vroucí
přání,
které jsou adresovány Anýžce v Listech svaté Kláry, vnášejí do textu legendy emocionální příznak. Závěrečná
promluva autora legendy v "Napomínání" je v
podstatě
pokorná prosba: ... Pros krále vší velebnosti, jehožto nyní přeochotného moře světského přemocnou
na plavení tohoto
nezřídka
4.2
přímé řeči,
ráčil...
aby
(40).
kterými je text legendy
prokládán.
Vyjadřování
Celkový zápor se v slovesu
vidění požíváš,
pravici svou nás spravovati
Podobný, prosebný charakter mají také jednotlivé
jedna velká
připojuje
záporu češtině
legendy
záporka ne-, místo
většinou vyjadřuje
neurčitých
zájmen a
tak, že se k příslovcí
přísudkovému
se užijí záporná
s předponou ni- a částice nebo spojka i se nahradí záporkou ani (Lamprecht, Šlosar, Bauer
- 60 -
4 Skladba 1986: 348).
ani pití za
Např.: tři
... pro kteroužto nemoc ani hlavú hnouti, ani
vzhůru vzezříti,
ani
krmě,
dni okusiti nemohla jest... (20), ... když jest pak vyšla, nižádného známka
mokrosti na ní znáti nebylo ... (39). Někdy
se ale celkové
popření vyjadřuje
jen jednou záporkou. V těchto
užije slovo se záporkou ni- nebo ani, které je buď vytýkací pak na rozdíl od dnešní (4), ... k otázání
češtiny zůstává
kladné.
odpověděla ničehož...
Např.:
pochovati
měl
koření,
vyzvěděti
ani které
mohl ..
lékařství
že ani biskup, ani nižádný prelát jiného
zákona než bratr menší, neb bosák, a takový bratr, jakž tělo
se
nebo spojkou, a sloveso
... nižádný jiný toho
(17), ... a hle, jižto ani
uzdraviti mohlo... (38), ...předpověděla byla,
vídán, její
částicí,
případech
dřívé
v zemi
české
nikdy nebyl
by. .. (29), ... tu kdež ani rez, ani molové zkazí, ani
zlodějové
vykopati, ani ukradnouti mohou... (42), ... tomu se nikterak nediv, ani také mnL (48). Zájmeno žádný
vyjadřuje
samo o
sobě
záporný význam, ale v některých
záporkou ne- se vyskytuje ve spojení s vytýkací kteréhožkoltvěk
stavu neb
důstojenství,
částicí
i,
např.:
větách
se
... i žádnému smrtedlnému,
nechtíce se v manželství dáti... (7), ... i žádné
prázdné, ani ješitné slovo z její úst nevyšlo jest. .. (17), ... i nenalezla nižádného, kdo by ji odpověděl .. (13). (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 348) Částečný zápor se v textu legendy objevuje zřídka. Záporka ne- se v tomto případě připojuje přímo
k popíranému
členu, např.:
... že ne smrtedlnému
člověku,
ale Bohu,
Beránku bez poškvrny, ... , Agnéžka věčným zalíbením byla oddána... (3). V záporných
větách
se
většinou
užívá záporový genitiv,
např ... .za
mnoho dní ani jídla,
ani píti neokusíc... (19), ... ani jednoho bochníka chleba, jímž by hlad odehnaly, miti nemohly. .. (14), ... vstavši pak z neměla jest...
4.3
ohně,
nižádného znamení
shořalého,
ani kterého známka
(38), ... varovala se, aby nižádné sestry nejvíc nadarmo nezarmoutila... (22).
Větné členy
4.3.1
Podmět
Podmět
bývá v
češtině
legendy
vyjádřen podobně
podstatného jména, zájmenem nebo vedlejší neodpověděla...
jako v dnešní
češtině
větou podmětovou, např .
(31), ... kdož miluje mne, milován bude od otce... (47).
osobním zájmenem bývá nevyjádřen, vyskytuje také podmět všeobecný,
např .
např .
nominativem ... ona ze sna
Podmět tvořený
... když pak tří let stáří byla... (2), vedle toho se
... do kláštera, jemužto
- 61 -
Třebeníce ději. ..
(2).
4 Skladba
4.3.2
Přísudek
Přísudek
slovesný se
vyjadřuje stejně
část přísudku slovesně-jmenného
Neslovesná
podstatným jménem nebo přísudku
jmenného
mívá
přídavným
nejčastěji
Někdy
byla jest urozená (1). označuje
jako v dnešní
kvantitu nezcela
češtině určitým
slovesným tvarem. většinou vyjadřuje
se v textu legendy
jménem. Adjektivum v jmenné
tvary složené,
např.
části slovesně
živá byla (23), líbezná byla (49),
však není možné vzhledem k nedokonalé grafice tisku, která
důsledně, jednoznačně určit,
zda jde o tvary jmenné, nebo
složené. To se týká zejména nominativu singuláru rodu ženského, kde rozdíl mezi
oběma
tvary je jen v kvantitě koncovkového vokálu (Vážný 1964: 97). Podstatné jméno v jmenné části přísudku "zajistě
bývá
většinou
v nominativu,
věcí Bůh předzvěditel
budoucích
např ... .jakžkoliv mladičká
panenka byla... (2),
jest... (2), ... otec její, pán
Přemyslav řečený
Otakarus, výborný král český byl jest. .. (1). Shoda
podmětu
s přísudkem se
shoda podle smyslu, přijednaly
4.3.3
např .
řídí
děvek
... sedum
Uplatňuje
stejnými pravidly jako dnes.
se ale také
z české země, ... , příbytkem i obyčejem timjistým
se v tovaryšstvi. .. (9).
Doplněk
Doplněk
se v textu legendy
nebo vedlejší přídavných
vyjadřuje
větou doplňkovou.
adjektivem, podstatným jménem, participiem
V platnosti
doplňku
se
nejčastěji
jmen, ale výjimkou nejsou ani tvary složené,
např .
užívají jmenné tvary
... k máteři zdrávo
(dítě)
ovšem doneseno jest, a mnoho let potom živo bylo ... (31), ... děťátko ihned, zdravá sama jsouc, zdravé jest porodila... (35). Substantivní v instrumenálu,
např .
doplněk
... sama důstojnajsoucijména toho
Vyjádření doplňku
pomocí participia se
uplatňuje
děvkú
bývá v nominativu nebo
i matkou ostati... (4).
v tzv. akuzativním
doplňku
po
slovesech smyslového vnímání. Řídící substantivum je v akuzativu a paricipium bývá zakončeno
matku
na absolutivní -ce
děvky
mrtvé,
plačíce
(Dvořák
1970: 161).
Např .
... když
uzřela
paní královnu,
želením velikým, rozželevši se... (17), ... slyšala podlé
modlitebníce své duši oné sestry volající a pokorně vinu svou znajíce a snažně prosíce, aby jí tu vinnu pro
bůh
odpustiti
ráčila,
všecky přátely neb milostníky tvé Doplněk
bývá
vyjádřen
neb muk jináč zbavená
uzříš,
býti... (24), ... až jednák
z tohoto světa sejdouce ... (18).
také konstrukcí pasivního participia nt-ového slovesa být
a složeným tvarem adjektiva v akuzativu,
jsouci... (38), ... když
nemůž
zajistě
znám
tě
např .
... čila se jest divnou mocí Boží uzdravená
ctnostmi
- 62-
obdařenou
jsouce ... (44), .. .jímžto
tě
4 Skladba
v počatém
příbytku
k obdržení nebeské odplaty, zdravou a
(45), ... viděla jest ji jako jasným oblakem
obklíčenou jsouce ...
prospěšnou
jsouce, slyším ...
(16).
Přívlastek
4.3.4
Přívlastek
se
vyjadřuje
mimo jiné shodným
neshodným substantivem a vedlejší přívlastku
shodného
větou přívlastkovou.
některá
vyskytují
přídavným
v dnešní
češtině
jménem, shodným zájmenem,
V češtině legendy se ve funkci
neexistující
přídavná
jména,
např.
cestný strach (48), poslový nedostatek (48). Tato adjektiva s významem široce vztahovým (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 360) vlastně nahrazovala různé neshodné přívlastky, které čeština vyjádřila
by dnešní
pomocí pádu substantiva. Gebauer (1929: 156) k tomuto uvádí:
"V jazycích slovanských je snaha, aby adjektiva zvláštní;
např.:
přívlastek
souřadný.
byl
rána metelná (rána metlou), protivník
Z této snahy vznikají římský
(protivník proti
Římu) apod." Jako odraz této tendence po shodném přívlastku je možno chápat užití některých
adjektiv se sufixem -ský, která mohou
vyjadřovat
individuální
přivlastňování
na
rozdíl od dnešní češtiny, kdy přivlastňují jen druhově (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 360),
např.
do kláštera sesterského (33), ... Ty jsouc radost anjelská, a koruna sesterská...
(46), usilím sestrským (25). Nicméně
uvedené "starobylé" shodné
běžně, podobně
V textu legendy se totiž zcela neshodné,
vyjádřené
vlivem latinské počátkův
Někdy
předlohy, např.:
rytíři
se oba typy
člověka
z poslův
císaře
přívlastků
častý
(4), k bratru té
(5),
tělem
jevům
češtině,
výskyt lze
obraz dobroty Otce
těla
k
jako v dnešní
pádem substantiva. Jejich
víry svaté (2), žádosti
(8), jednomu
přívlastky patří
věčného
děvky
(6),
spíše okrajovým.
vyskytují
přívlastky
odůvodnit především
(1), mravy a
řeholy
naučení
zákona svaté Kláry
krále nebeského, Jezu Krista našeho (25).
vyskytují v těsné blízkosti,
např.
duše
člověčí
(47),
věrného
duše (47),jazyk člověčí (5 O), jazyk ducha svatého (50).
Přivlastňování určité osobě
se v některých
případech vyjadřuje přídavným
jménem
přivlastňovacím, i když je ta osoba označena jménem rozvitým (Lamprecht, Šlosar, Bauer
1986: 360),
4.3.5
např.
po poslech
císařova
syna Fridrichova (3).
Přístavek r
Přístavek
se v textu legendy objevuje
relativně často
a
většinou
je
přístavek
dále'
rozvitý, např . ... Sestra jedna jménem Domka, dcera paní Domaslovy z Škvorce ... (33),
., .Jedna urozená paní, jménem Školastika, paní Habartova z Žerotína... (37), ... u bratra
- 63 -
4 Skladba
svého a
náměstka
království, výborného pána krále Václava, jest byla a bydlela ... (5),
... nebo otec její, pán
Přemyslav řečený Ondřeje,
Konstancia, sestra pána choť
Jezu Krista, budoucí. .. (5). větnou
ztratil
sobě
v manželství vysvětlující
4.3.6
rovněž připojuje
se
větší
... toho, ješto
jest
byl jest,
mátě
její,
otce... (2), .. .Agnéžka,
pomocí výrazu to
důstojenství, tověz
tověz připojuje
vzala ... (5). K tomuto výrazu
věz,
[totiž]
který
císaře,
vydavatel celkem 5krát
marginálii totiž.
bývá
vyjádřen
akuzativem,
jablka míti... (23), genitivem,
např .
např .
... lépe zajisté
.. .ji Duch svatý tomu všemu
učil
Předmět
bez poškvrny
svědomí
bratrův bosákův
v Praze ... (36), dativem,
aji radil... (3), instrumentálem, např . ... pro kteroužto např .
nemoc ani hlavú hnouti... (20), infinitivem, snažně zakrýti
tobě jest
... ani jednoho bochníka chleba, jímž by hlad
odehnaly, míti nemohly... (17), ...prosil pokorně např .
Alžběty
krále uherského, svaty
Přístavek
český
Předmět
Předmět dvě
např.:
platnost,
Otakarus, výborný král
... nemocné sestry hlavu tím závojem
kázala... (20), předložkovým pádem a vedlejší větou.
se
vyjadřuje
zpravidla podstatným jménem, které je rozvíjeným
členem
(slovesem, adjektivem) řízeno, je jeho vazbou. (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986:361). Také v
češtině
k otázání bývá
legendy je patrná tendence po odpověděla ničehož...
vyjádřen
šíření
akuzativu místo genitivu, činiti
(17), ... že tou rukou
také adjektivem, které má
většinou
např .
Předmět
nic nemohla... (37).
tvary složené,
... ale
např .... vzývajícím
smutným neb pracovitým... (22), .. , mléčného užívali... (4), ... vypověděné a
žalářné
k prvnější svobodě jest navracovala... (22).
4.3.7 Ve
Příslovečné určení vyjadřování příslovečného určení
Příslovečné určení
prostými i
se
vyjadřuje
předložkovými.
příslovečným
jednak
Velmi
se
čeština
příslovci,
často
legendy
jednak
různými
se vyj adřuj e
genitivem (Gebauer 1929: 366),
např.:
příliš
neliší od dnešní
češtiny.
pády podstatných jmen,
příslovečné
určení
času
tzv.
dne jednoho pak (37), jednoho
času
(24),jednoho dne (23),jedné chvíle (19), jedné noci (31). Na rozdíl od dnešní užívají velmi vyjádření
češtiny
často různé
pády
slouží ke kondenzaci
svadby, když ke
se v češtině legendy pro
dějových
substantiv místo vedlejší
děje, např .
čtrnácti letům přišla
vyjádření průvodních
okolností
věty příslovečné.
Takové
... stalo se jest, že vzdálením a prodlením té jisté
byla, do země své opět jest navrácena... (5).
- 64-
4 Skladba
4.4
Souvětí podřadné
V rámci
souvětí podřadného
lze vymezit
souvětí
s obsahovými
větami,
dále
souvětí
s větami vztažnými a souvětí s větami příslovečnými.
4.4.1 Obsahové
věty
věty přinášejí
Obsahové
závislé oznámení, jsou závislé na slovesech nebo podstatných vět předmětných, přívlastkových, podmětných
jménech a podle toho mají funkci
nebo
doplňkových (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 382). věty
4.4.1.1 Obsahové věty
Obsahové
že by, aby. Ve
oznamovací
oznamovací bývají v textu legendy
větách,
nejčastěji
uvozeny spojkami že, ano,
které jsou uvozeny pomocí že by nebo aby, se
vyjadřuje domnělé
nebo nejisté sdělení. Sloveso v těchto větách bývá v kondicionálu (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 382). rozprávěl,
sobě,
jakžto
Např.
člověk
vidění,
?jitra pak procítiv a
dobrým rozumem
rozlíčiv,
jiným
vidění
zprostného rozumu, duchovního nemající, vykládal to
své
aby poselství jeho dokonání žádající vzalo... (5), Totiž, že by Agnéžka, králem větší
englickým vzhrdajíc, toho, ješto
jest
důstojenství, tověz císaře v
manželství
sobě
vzala... (5). příkladech
V následujících
... Nebo
viděla,
obsahová
se uvádí obsahová
ano svatí anjelové,
věta podmětná
při
ní jsouc,
se spojkou že,
věta předmětná
tělo
její kadí a mnohú
např.: Proněžto
čest
ji
činí...
byla, do
spojkou ano,
např.:
země
své
opět
(24),
divnou mocí Boží, kterýžto rady
knížecí zamítá, stalo se jest, že vzdálením a prodlením té jisté svadby, když ke letům přišla
např:
se spojkou ano,
jest navrácena" (5), a obsahová
čtrnácti
věta doplňková
Nebo to žádoucí dítě v kolibce ještě ležící nalezla je kuvice jeho
se
často,
ano ruce a nohy svoje na kříž velmi slušně a pěkně složilo tomu na znamení... (2).
4.4.1.2 Obsahové Obsahové
věty
věty
tázací, tj. závislé otázky, se v textu legendy vyskytují
Vyskytuje se v nich tázací a zájmennými
tázací
příslovci
kde,
částice
proč.
téměř pravidelně píše otazník.
14
14
poměrně často.
-li, nebo bývají uvozeny tázacími zájmeny co, kdo
Na rozdíl od dnešní
češtiny
se na konci závislých otázek
Např . ... když pak byla otázána od sester, kde by byla?
V tanskribovaném textu legendy otazník za závislou větou tázací vynecháváme.
- 65 -
4 Skladba
sladce se zasmála, ale k otázání odpověděla,
chtěla?
co by
neodpověděla ničehož...
(17); ".a jedna (sestra)
ona otázaje, jest-li zde v klášteře
rodička
zevnitř
má, svatá Aknéžka?".
(32), ... tomu, když našla, velmi královna se divila, kdo by to roucho tak hrubé a sprostné
mezi její roucho drahé položil... (2), ... viděvši velmi
pilně
otázala,
proč
by
vůně
taková
z hrobu jejího vychodila... (29).
4.4.1.3 Obsahové
věty
žádací
Obsahové věty žádací vyjadřují závislou formou rozkaz nebo přání (Lamprecht, Šlosar, Bauer 1986: 385). V textu legendy bývají uvozeny spojkou aby, např . ... Čisté matce Jezu Kristově,
jížto
sobě
za
dědičnu
nábožně
prosíce, aby
důstojna
i za všecko
utočiště
zvolila, se i svou
čistotu tvrdě poručila,
mohla býti následovníce a tovaryška její
čistoty přesvaté.
(4).
4.4.2 Vztažné Vztažné
věty
věty češtině
bývají v
legendy uvozeny vztažným zájmenem jenž, absolutivním
vztažným zájmenem ješto / ježto, ano, vztažnými zájmeny kdo, kdož, co, což, cožkoli a zájmenem který, kterýž. Takto uvozená vedlejší předmětná
nebo
věta podmětná. Např .
věta
pak bývá
věta přívlastková, věta
.. .pannám, jenžto bohu slouží... (3), .. .jedna příhoda,
jenž se jest přihodila... (3), ... že tomu, což jiným na každý den k naučení vydáváno bylo, ji Duch svatý tomu všemu
učil
a jí radil... (3), ... a což zamyslila, skutkem dokonala ... (37),
.,. aby i ty po čila také to, což čijí přátelé Boží. .. (46).
4.4.3
Příslovečné věty
Příslovečné věty časové
dřív
než, prvé než,
milosrdný mně
dříve
jsou
nejčastěji
uvozovány spojkami dokudž, doniž, když, než,
např .... Při
nežli,
obyčej měla přítomna
smrti zajisté všech sester, dokudž živá byla,
býti ... (23), ... choti nebeský,
poběhnuť
a nevstanu, doniž
neuvedeš u pokojík neb v pivnici vinnou, doniž nebude levice tvá pod mou hlavou,
a pravice tvá doniž mně šťastně neobklíčí... (50). Příslovečné věty
tu kdež,
např.:
místní nejsou v textu legendy
.. .přesvatné
tělo
vzavši, do
kůru
příliš časté,
uvozovány bývají spojením
donesli, tu kdež
dvě neděle
nepohrabáno
stálo ... (27). V příslovečných větách srovnávacích se užívají spojky jako,jakž,jakožto, než, nežli, tak - jak,
např .... že
jest se tak stalo, jakž slyšela... (18), .. ,vědouce to zajisté, že jakž
milostný Hospodin jich neopustil, takéž i vás jeho sladká milost nijakž neopustí... (26).
- 66 -
4 Skladba Příslovečné věty účinkové např.
že,
mají
nepočetné
doklady, základní spojkou je složená spojka tak
. .. smáti se jala, tak že sestry ješto tu stály,
měly
jsou, že by smysla ovšem
potratila... (33). Příslovečná věta účelová
se uvozuje spojkou aby, slavně
a možná bohatstvi milosti dobroty své
např .
... a aby v budoucím
věku štědrá
ukázal, z hrubosti pokoleni lidského jako
z temnosti světlu divné svátosti svititi kázal. .. (1). V příslovečných větách podmínkových se vyskytují spojky čem
ač,
-li, jako by, když by, Věty příčinné
zarmoutila... (22).
že,ješto, poněvadž, měla,
papeže
např .
a
např .... Odpusť mně
důvodové
ač jsem tě neboť,
se uvozují spojkami nebo,
... prosila s velikým pláčem, aby ji
do kláštera vjiti dali. .. (28),
sestro milá,
"Proněžto
asaponě,
proto
odpuštění
proto že
na
od
ji správný Hospodin a Pán všech
miloval, ješto tak milostivě bližné své v Hospodinu milovala. " (22). Souvětí souřadné
4.5
Souvětí
souřadné
asyndetické, v kterém se virgule,
4.5.1 V
uplatňují
obě
se
uplatňují
většího
čistě
hřichy čtouci,
utěšených
např ... .jednák
také
přechodníky,
např .
žalmy s modlitbami
Slučovacími
spojkami a, i se
... oddal se v mluvení slov
odporovací
a štědrá jest byla, ale
ale
přinášejícího
formální, nikoli obsahové. Z dvojitých spojovacích
Základní odporovací spojkou je ale,
chtěly,
odstavce
a řka ... (37).
Souvětí
radějí
začátku
jednák vigilie za mrtvé řikajici... (6).
některých případech připojují
ale
znaménka: šikmice neboli
významového rozdílu spojky a, i. Velmi
se v textu vyskytuje jednák - jednák, ani - ani,
jinými za
4.5.2
bez
uvedené spojky funkci uvozovací, a to i na
nové téma. Navazování je pak
v
interpunkční
je spojení
Souvětí slučovací
plní
výrazů
následující
časté
dvojtečka, středník, tečka.
souvětí slučovacím
často
Poměrně
je zastoupeno všemi svými typy.
sobě
např .
by to
zajistě potřebným
milostivá
pak velmi skoupá a ukrutná... (21), ... dětinského nic
s pannami klášterskými na hodiny do čím
... Ke všem
učinily, neměly. ..
kůru
nečinila,
chodila... (3), .. .ji rybičkami pokrmiti
(13).
Druhá nejčastější odporovací spojka je však,
např .... v
takovou chudobu upadla, že ledva
pokrmec a oděvec míti mohla, však všecko s pře ve liko u pokorou mile
- 67 -
trpěla...
(13).
4 Skladba Souvětí stupňovací
4.5.3
V souvětí např .
stupňovacím
se
nejčastěji
... netoliko od světských lidí,
obyčej odloučiti
se
měla ...
kteří pro
stupňovací
náboženstvíji
(24), ... netoliko tajemství a
nynějších
o budoucích, jakžto o
užívá
neb o minujících
spojka dvojitá netoliko - ale,
navštěvovali,
ale také i od sester
skutkův srdečných věděla,
věcech, přejistě
jest
ale také
rozprávěla ...
(24),
... že netoliko radovala se s radujícími, ale že s plačícími plakala jest také... (22).
4.5.4 Souvětí důsledkové Souvětí důsledkové
k rozmnožení věcí Božích, se užívá
rovněž
proněžto).
Bůh,
připojuje
pročež,
a to celkem 16krát.
4.5.5
Souvětí
vět
vztažných s pro
ke spojce
něžto
(psáno
proněžto vysvětlující
většinou
často
dohromady
marginálii protož nebo
složité
Většina složitějších souvětí
v textu legendy jsou dlouhé celky založené na
posloupnosti, které jsou rozvíjeny vedlejšími větami
... a proto,
ješto pokorných povyšuje, ji jest povýšil. .. (11). Velmi
tzv. nepravých
Vydavatel
např .
má základní spojku pro tož, a proto, proto,
dějovými
i popisnými prvky,
např.
nebo participiálními konstrukcemi. Pro text legendy je velmi typické
dějové
vedlejšími
časté
užívání
příslovce pak, které zajišťuje návaznost věty na kontext. Časovou posloupnost označuje kromě pak také příslovce potom.
Druhým
prostředkem
např. zmiňované
pro
koherence textu je
něžto:
časté
užívání spojek ve funkci navazovací,
... Proněžto divnou mocí Boží, kterýžto rady knížecí zamítá,
stalo se jest, že vzdálením a prodlením té jisté svadby, když ke
čtrnácti letům přišla
byla,
do země své opět jest navrácena... (4). Dále se projevuje tendence využívat celků
při
navazování a spojování
větných souřadných
vztažná zájmenajenž(to) a kterýž(to). V textu legendy se tato zájmena objevují na
začátku
hlavních
vět
tam, kde by v dnešní
češtině
stálo ukazovací zájmeno ten,
popř.
spojení a ten. V tomto postavení mají vztažná zájmena funkci odkazovat v rámci textu a zároveň
funkci spojovacího
prostředku.
Gebauer (1929: 253)
označuje
relativa v tomto
užití jako relativa kopulativní (slučovací), která vznikla "vlivem latinským ". Tohoto jevu si všímá také Sláma (189811899: 13), a to zejména vzhledem k latinské "zvláště
však pádným
důkazem,
že jest to
překlad
- 68 -
předloze
legendy:
věty
uvedené
z latiny, jsou hlavní
4 Skladba zájmenem "kterýž, kterýžto"; všude tam, kde v latině stálo "qui", shledáváme i v legendě
zájmeno to
přečasto ...
Zájmeno kterýžto má navazovací a spojovací funkci v téměř např. císaře
"její
české
(Anežčina)
slovutnost ... po všech vlastech okolních
toho došlo. Kterýžto
císař jako
k otci
dřívé poslal
polovině výskytů
rozšířila
(28krát),
se, tak jakž také
byl, takéž druhé k bratru té
děvky
posly poslal s velikými sliby, žádaje, aby sestry své v manželstvo neodpovídal dáti jemu. Kterýžto když prosbou jeho povolil... (6). Složité
souvětí
v textu legendy mnohdy tvoří
dále rozvíjeny vedlejšími připojeny
velmi
překlad
jedná o předlohy
a
volně.
větami,
a
(a více)
z latiny, celkem pochopitelná.
při převodu
latinských participií do
Nápadná jsou participia
dokonce
znemožňují porozumění
věty
hlavní, jej ichž
členy
jsou
rozvitých participiálních konstrukcí, jež bývají
Vysoká frekvence participiálních
příčestí.
výrazně
několik
dvě
především
tvarů
Překladatel češtiny
je vzhledem k tomu, že se se držel
dával
projevuje právě v rovině syntaktické.
- 69 -
češtinu
latinské
přednost rovněž tvarům
v těch pozicích, kde
textu. Vliv latiny na
důsledně
znesnadňují,
legendy se tedy
nebo zvlášť
5 Lexikální stránka
5 lexikální stránka 5.1 Základní charakteristika V oblasti slovní zásoby nacházíme v češtině legendy ve srovnání s dnešní rozdíly než v oblasti hláskoslovné, morfologické nebo syntaktické. V češtině
vyskytuje mnoho slov, která v dnešní
neexistují, _-'·_'"--·~~4
některými
významem nebo .. ..".......,.-_.
skutečnosti
některého poměrně
je
ze
četba
slovníků
češtině
legendy se
která sice existují, ale svým
____ ,0'_·-'
významy se odlišují od dnešního jazyka. Vlivem této
legendy bez znalosti slovní zásoby staré zachycujících slovní zásobu staré
češtiny
češtiny
nebo bez pomoci čtenáře
pro dnešního
obtížná.
Z povahy žánru legendy je tvoří
popř.
češtinou větší
zřejmé,
část
že podstanou
slovní zásoby sledovaného textu
pojmenování vztahující se k oblasti náboženského života. V textu legendy se tedy
vyskytují názvy církevních
svátků, např.:
Boží narození (15); dále názvy modliteb,
Vstoupení Božího (16),
např.: otčenáš
jiná slova z oblasti náboženské terminologie,
(5), Marie (10), Ježíš Kristus (4), půst (24), františkánského
řádu, např.: plášť
ďábel
Božím (29),
(3), pozdravení andělské (3); nebo
Hospodin (1) Svatá Trojice (20),
Bůh
(17), advent (4); a také slova týkající se řehole
a sukni šeré barvy (2), opadlo provázkové (2),
bratrův bosákův
zákona svaté Kláry (8),
např.:
Umučení
(27).
V češtině legendy se také vyskytují slova
přejatá
z latiny,
Méně
(17), konvent (10), processí (23), prelát (29).
např.:
je slov
vigilie (27), responsor
přejatých
z němčiny,
např.
krumfešt (10). Mezi ostatními expresivními prvky mají v textu legendy své místo také deminutiva, která
přispívají
(10),
příbytečky
(10),
(11),
služebníčka
(15).
k emotivnímu
okenečko
(17),
působení
rybičky
(13),
četná
textu na
čtenáře. Např.: komorčičky
včelička
(18),
kuřatka
(21),
ovčička
V textu legendy se vyskytují i taková slova, která nejsou doložena v žádném existujícím staročeském
slovníku.
Většinu
lístkového materiálu ke Gebauera.
Staročeskému
Např.: povznění
V následujícím
z těchto neobvyklých slov je ale možné dohledat v
výběru
slovníku
(HesStčS)
nebo v lístkové kartotéce Jana
(28), opadlo (2), opásadlo (39). uvádíme
některá
slova slovní zásoby staré
češtiny,
vyskytují v textu legendy, a připojujeme k nim novočeský ekvivalent. U mnohoznačných
hesláři
vybíráme ten ekvivalent, který odpovídá našemu kontextu.
- 70-
jež se výrazů Kvůli
5 Lexikální stránka přehlednosti rozdělujeme
druhů,
výrazy podle slovních
tedy na substantiva, adjektiva
a slovesa. Jako základní slovníkovou Malý
staročeský
příručku
Vokabulář
používáme heslář
slovník (MSS), pracovní
webový, který obsahuje Staročeského
k lístkové kartotéce
slovníku (HesStčS), Elektronický slovník staré češtiny (ES SČ) a digitalizovanou lístkovou kartotéku Jana Gebauera (Vokabulář webový). 1. měšťan;
Substantiva: pochotnost - chutnost; opatrnost - vzhled; ožidlé - výstřih
šatů;
snaženstvi - snaha;
dědina
měštěnin
-
- pole, pozemek; kažula dřevo
- mešní roucho; nedbáni - nedbalost; ochotnost - ochota;
- strom; úsilé -
námaha; zámluva - slib; opoka - skála; hubenstvi - bída; papršlek - paprsek; pomluva - rozmluva;
oděvec
-
oděv;
pokrmec - pokrm;
přitelnice
-
příbuzná;
zámysl - úmysl; tovaryšstvo - svazek; zhrzeni, vzhrzeni - pohrdání; starost - věk; tovaryška - družka;
dědička
dědic
- patronka;
tělenstvi
skrovenstvi - skromnost; živótek - tílko; korda - šňůra k přepásání mužského
2.
-
oděvu; stkvění
bezčíslý
-
oprávněný
k dědictví;
tělesnost; pěstúna
-
chůva;
- skvění.
pamětlivý
Adjektiva: porúhavý - urážlivý;
zlato hlavový - zdobený zlatem;
- nástupce
nevyčíslitelný;
- hodný pamatování; modlijici se - modlící
se; stkvúci - skvoucí; přehorúci - planoucí; horúci - horoucí; ješitný - prázdný; zhynujici - pomíjivý; šlechtilý - ušlechtilý.
3.
Slovesa: ohraditi se -
zaopatřit
se; povznieti - zaznít;
opřiti
se -
postavit se na odpor; roditi - chtít; požádati - zatoužit; pomakati - ohmatat; napominati - vybízet; porúčeti, poručovati pochytiti - popadnout; přitrefiti se vypouštět; počíti
oddat se;
hřiti
přestěhovat
přihodit
- ucítit; hrýzti - kousat;
se -
hřát
se;
přežesiti
se; přijednati se -
poroučet; porúčeti
-
připojit
se;
rozspořiti
předřéci
vyděsit;
se k
-
-
se -
se;
rozšířit; vypúštěti
předpovědět;
šacovati - cenit;
čemu;
svěřovat
-
obložiti se -
přestěžiti
se -
zminovati - pominout; pěti -
konat modlitby; předzvěstovati - předpovědět.
5.2 Marginálie Do celkové charakteristiky lexikální stránky textu legendy je marginálie, které jsou lexikálního významu čtenář
umístěné určitého
legendy v 17. stol.
po stranách textu. Velká
slova, kterému by,
správně rozumět.
- 71 -
potřeba
většina těchto
alespoň
zahrnout také
marginálií se týká
z pohledu vydavatele, nemusel
5 Lexikální stránka Tuto informaci
ostatně
uvádí sám vydavatel v předmluvě ke
čtenáři,
která je
součástí
tisku legendy z r. 1666: .,. vlastníma starobylého jejího života spisovatele slovy pro jistější
a
bezpečnější důvod
Nicméně,
svatý její život vydáváme.
a dokonce již zastaralé byly, po
straně
kde slova
pro lepší smysl a jich
příliš
vyrozumění
jiné
neznámé obyčejné
a známé na místo jich jsme dosadili a přiložili. " Vydavatel připojil k textu legendy celkem 289 marginálií. Z dnešního hlediska lze lexikální, tedy jako ekvivalenty, které
většinu
marginálií chápat jako marginálie
poměrně dobře
vystihují lexikální význam starého
slova. V poznámkách vydavatele se ale také vyskytují
zřejmé
omyly
způsobené
tím, že sám
vydavatel slovu špatně rozum~r,febo ho neznal. Např.: Ty věci když jsou se staly, i hned
na
hrobě děťátko
[obžiloJ kšilo a pokrmem krm lícím jsa posilněno, k máteři zdrávo ovšem
doneseno jest a mnoho let potom živo bylo (31); Tu v té komorce sereď
[z ouleJ z opoky, totiž
pře tvrdého,
těla přesladkého
zavřená
božství a olej
jakžto
včelička
člověčenství křemene
sála ...
V prvním
případě
vydavatel nahrazuje sloveso kšíti ,kýchati' slovesem obžiti
,obživnout', v druhém případě nahrazuje substantivum opoka ,skála' substantivem oul ,úl'. Přes
tyto chyby je nesporné, že marginálie obsahují
uživatel jazyka v 17. stol.
rozuměl
staré češtině,
zvlášť
- 72-
důležitou
co se
týče
informaci o tom, jak
oblasti slovní zásoby.
6 Legenda blahoslavené Anežky
6 Legenda blahoslavené Anežky 6.1 Latinský rukopis Středověkou zahraniční
životě
latinskou legendou o
Anežky
Přemyslovny
českých dějinách,
badatelé. Anežka zaujímala významné místo jak v
v dějinách františkánského
řádu. Vyskočil
někteří
se zabývali
tak
(1932: 11) uvádí: "anglický badatel Walter
Seton šel ve svém zájmu o naší Anežku tak daleko, že po mnoho let prohledával Anežčiny
archívy i naše a seznámil nás s objevenými jím rukopisy
německé
legendy
vesměs
pocházejícími ze XIV. a Xv. století." Seton nalezl jeden latinský rukopis v Bamberku německých
a dalších šest
rukopisů
mimo jiné v Berlíně, ve Vídni,
Drážďanech
a Mnichově. Jiný latinský rukopis naší legendy nalezl A. Ratti (papež Pius XI.) ještě jako archivář
Ambroziánské knihovny v Miláně v r. 1896. Další latinský rukopis byl nalezen
Krstem Košičem v Šibeniku. (Vyskočil 1932: 23) Pozornému srovnávání nalezených, Vyskočil,
Kapistán
který na
základě
především
latinských
detailní jazykové a
rukopisů
věcné
se
věnoval
Jan
analýzy rukopisu
milánského, bamberského a rukopisu berlínského stanovil za autograf milánský rukopis, jenž byl napsán v Praze. původního
Doba vzniku
latinského rukopisu
se klade do let 1283 - 1322. Záhy
začaly
středověké
vznikat
četné
legendy blahoslavené Anežky
latinské opisy celého životopisu
Anežky i se zázraky/a to zpravidla v klášterech sv. Františka. Tyto opisy se většinou pořizovaly
vnitřní potřebu řádu. Později
pro
Milánský rukopis, který vznikl u pražských listů
byla legenda
františkánů,
zaslán krátce po svém vzniku k papežské kurii za
V důsledku
častých přeměn
uchoval až do dnešních dnů. Pravděpodobně
češtiny
byl
přeložena
také do
byl spolu s originály prosebných účelem
kanonizace sv. Anežky.
sídla papežské kurii se asi nakonec ocitl v Miláně, kde se (Vyskočil
1932: 40)
v 1. pol. 15. stol byl latinský rukopis
vytvořen především
určen
spíše
za
. I účelem propagac~!;a
veřejnosti.
Tento
přeložen
do
češtiny. Překlad
do
byl tedy na rozdíl od latinského
V současné v r. 1934
době
Jiří
českého překladu
latinské legendy je dnes
legendy v té
podobě,
v jaké
Plachý Ferus.
existují dva novodobé
(Vyskočil
(
středověký český překlad
ztracen. Dochovaný je pouze text starého ho r. 1666 vydal
'tj
němčiny.
v
rukopisu
1
překlady
do
češtiny.
První
pořídil
1934) a druhý Z. Kalista v r. 1941 (Legenda 1941).
- 73 -
1. K. Vyskočil
6 Legenda blahoslavené Anežky
6.2 České barokní legendy začaly
Legendy, která legendy. Legenda posláním
vznikat v období
často působila
jako
prostředek
dnes chápeme jako barokní
k nejrůznějšímu
počínaje, změnou přesvědčení posluchačů konče.
legendy blahoslavené Anežky byla tímto situace
pobělohorském,
výrazně mění
vobdobí
účelem
účelu,
duchovním
Také v případě
středověké
zamýšlená kanonizace. V tomto ohledu se
pobělohorském.
Ve srovnání s tím, jak vysoce byla
hodnocena legendická tvorba období románského a gotického, je patrné, že barokní legendy byly více
či méně přehlíženy
českou
a jejich význam pro
literaturu
zůstává
nedoceněn.
předbělohorských
Legendická produkce nezanikla ani v nábožensko tolerantních
Čechách, ale teprve v 17. a 18. stol. nastal opravdový rozkvět tohoto žánru, jenž je spojen
s českými jezuity a probíhající rekatolizací. (Kalista 1934: 10) O tom, jaké funkce byly spojeny s legendami
pobělohorské
doby, Kalista (1934: 15)
a kláštery) novým duchem, sblížiti oblačných vidění,
českého člověka
"Naplniti je (chrámy světem
s patheticky vzrušeným
jež vznášela se v hlubokých kopulích chrámových, oživiti v jeho mysli stěnách
chrámových - to byl
mlčelivé
a přece poutající dílo
všechny ty obrazy a sousoší, jež objevovaly se po vlnitých právě
říká:
úkol barokní legendy, jejíž prostá řeč mohla rozvázati
výtvarného baroka." Barokní legenda
měla přispět
k sblížení
se
legend hlásili k českým
světem protireformačního
baroka.
Zároveň
Vojtěch,
sv. Prokop, blahoslavený Hroznata, blahoslavená Anežka),
tím, jak se
autoři
českého člověka
domácí legendickou tradici a posilovali národní
sebevědomí.
ideového a kulturního vývoje českého národního
světcům
(sv. Václav, sv.
vědomě
Byla tak
navazovali na
vyjádřena
kontinuita
společenství.
V české barokní legendické tvorbě se ovšem kromě legend navazujících na legendickou středověkou tradici postupně objevují i legendy nové, které doposud byly v Čechách
neznámé a které
přicházely
z legendického bohatství západní Evropy, a s nimi
přicházeli
samozřejmě další světci. Nejvíc českou legendickou produkci ovlivnilo Španělsko, dále
Francie a Itálie. Velmi
výstižně českou
obsahujících velký různých
kritérií,
barokní legendickou produkci charakterizuje množství
počet životů
někdy
jednotlivých
obsahovaly až
tři různé
světců.
Soubory byly
souborů
uspořádány
podle
legendy na každý den v roce. Linka (2001:
205) uvádí stručný přehled barokních legendických souborů: Životové některých známějších svatých, Tobiáš Mezeřický, 1616; Vitae Sanctorum, 1625; Život svatých
- 74-
6 Legenda blahoslavené Anežky patronů českých.
Svatí
české země
vlastenci a patro nové, 1629; Dvanáctero
řádu rytířův
Božích, Jeroným Zikmund Fiala Budínský, 1630; Zahrada panenská, Daniel Hussonius Pasovský, 1630; Bohabojní a svatí cechové, 1630; Obora panenská, Tomáš Ignác Placalius
1634; Zrcadlo svaté, V. M. Štejer, 1678; Vitae Sanctorum, 1696.
- 75 -
Závěrečné
Závěrečné
shrnutí označení
Tisk je sázen gotickým písmem. Pro podstatně
pravopis, jenž se některé
jednotlivých hlásek se užívá bratský
neliší od dobového úzu 17. stol. Grafická podoba tisku odráží
jednotlivé jevy, které mohl obsahovat původní starý rukopis psaný
spřežkovým
pravopisem, a také
nepravděpodobné
několik
ne vždy zcela
chyb jako
některých
hláskové podoby
neboť
vydavatel,
dobře
například
nesrozumitelná slova nebo
slov. Tyto chyby
rozuměl,
popř.
pravděpodobně
způsobil zřejmě
nerozuměl
vůbec
jednotlivostem v rukopisné předloze, možná i vlivem grafické podoby opisu, pravděpodobné,
shrnutí
že by
měl
k dispozici originál
překladu.
sám
některým
neboť
je málo
Pomineme-li tyto, chyby lze
pokládat Plachého vydání za poměrně spolehlivé. Jiný problém
představuje
týkající se kvantity
češtiny
kvantita a v tomto legendy jsou
informaci spíše o tom, jak se v 17. stol.
případě
značně
je
potřeba počítat
s tím, že
závěry
nejisté. Ze zkoumaného tisku lze získat
přistupovalo
k označování kvantity, které
ještě
stále nebylo ustáleno. Po stránce hláskoslovné se pokud
můžeme
ohledech
čeština
legendy
vesměs
shoduje s dnešní
češtinou, alespoň
soudit z grafického záznamu. Samotný fakt, že pravopis byl v mnoha
konzervativnější
než mluvený jazyk
zapříčiňuje,
že pravopis nemusí
věrně
odrážet reálný stav jazyka. Problematická se jeví interpretace grafému ú, který se používá pro
označení
diftongu ou. V přepisu památky toto ú
pravděpodobné, ž~
přepisujeme
jako ú,
ačkoli
je
i zde se vyslovovalo ou.
V oblasti mor~ogie jsme věnovali pozornost zejména neurčitým slovesným tvarům, .Jj?) zvlášť
participiím, která se v textu legendy vlivem latiny vyskytují v hojné
Zakončení
míře.
-oud I -íd u participií nt-ových a -vší I -ší u participií s-ových v jiné než
adjektivní funkci hodnotíme spíše jako náležité koncovky, které vydavatel snad omylem tiskl s dlouhým koncovým vokálem. V přepisu památky tedy transkribujeme jako -ouci I lci, -vši I -ši.
V rámci popisu mofologické stránky ostatních slovních zájmen,
číslovek
a adverbií) jsme se
vyskytující jevy, kterými se
čeština
zaměřili především
druhů
(substantiv, adjektiv,
na podstatné a
legendy odlišuje od dnešní
systematičtěji
češtiny.
To je
se
například
kategorie životnosti I neživotnosti substantiv rodu mužského, distribuce jednotlivých deklinačních
koncovek, typ
přivlastňovací,
skloňování,jmenné
užití vztažných zájmen, tvary
a složené adjektivní tvary,
číslovek.
- 76 -
přídavná
jména
Závěrečné
V rovině syntaktické
spatřujeme větší
jazykových rovinách. U
shrnutí
vliv latiny na jazyk legendy než v ostatních
souřadných větných celků
běžně
se
užívají vztažná zájmena
a příslovce. Časté je rovněž navazování pomocí spojky proněžto. Vlivem latiny se v textu legendy užívají
poměrně často
neshodné
přívlastky vyjádřené
se projevuje tendence po shodném adjektivním se
přívlastku,
na
pádem substantiva. místě
totiž také užívají vztahová adjektiva, která už v dnešní
souvětí
v textu legendy mnohdy
rozvíjeny vedlejšími připojeny
velmi
větami,
volně.
a
tvoří dvě
několik
Rozsáhlá,
(a více)
věty
neshodného
češtině
Zároveň
přívlastku
neexistují. Složité
hlavní, jejichž
členy
jsou dále
rozvitých participiálních konstrukcí, jež bývají
rozvětvená souvětí
jsou v některých
případech těžko
srozumitelná. Po stránce lexikální se v textu legendy vyskytují vedle slov shodných s dnešní
češtinou
také slova, která už dnešní slovní zásoba neobsahuje. Zastoupena jsou rovněž slova přejatá, a to z latiny a v menší
míře
z němčiny. K expresívnímu
působení
umístěné
vydavatelem po
vysvětlující
poznámky i pro
deminutiva nejen substantivní, ale také adjektivní. Marginálie straně
textu by mohly v některých
dnešního
čtenáře. Především
případech
fungovat jako
marginálie chápeme jako ilustraci toho, jaký
jazyka v 17. stol. vztah k češtině jako takové. marginálií nebylo motivováno v první vyspělém
legendy se využívají
řadě
Přestože
měl
vydání legendy a tedy
lingvistickými pohnutkami,
svědčí
uživatel
vytvoření
tento tisk o
vztahu vydavatele k českému jazyku a jako takové chápeme op oznámkované
vydání staré legendy jako
čin
veskrze sympatický.
- 77 -
Resumé
Resumé Tato práce podává základní jazykovou charakteristiku tisku Život blahoslavené Anýžky ... z r. 1666 po stránce pravopisné, hláskoslovné, morfologické, syntaktické a
lexikální.
Součástí
této práce je rovněž
přepis
textu celé památky. Zkoumaný text legendy
je překlad z latiny, který vznikl na poč. 15. stol. a podle starého rukopisu byl r. 1666 vydán tiskem. Tisk navíc obsahuje vysvětlující marginálie, které připojil vydavatel. Legenda je spřežkového
tištěna
bratrským pravopisem a obsahuje
V grafice legendy se
ještě
odráží
kvantitě češtiny
některé změny
v podstatě se po stránce hláskoslovné
dnešní
chyby vzniklé transkripcí
pravopisu, kterým byl psán starý rukopis. Kvantita je
podoba tisku podává informaci spíš o
Více
některé
čeština
17. stol. než
legendy shoduje s dnešní
češtinou
češtiny
15. stol.
češtinou.
ve srovnání s dnešní
češtině
se v češtině legendy projevují v rámci jednotlivých
shledáváme v oblasti morfologie. Oproti
konkrétní tvaroslovné rozdíly, které odpovídají staré
slovesných časů, participiální tvary, deklinace některých substantiv, Rovněž
ale grafická
probíhající v hláskovém systému, ale
rozdílů
konjugačních vzorů
češtinu
značená,
deklinačních češtině
a
(soustava
číslovek).
po stránce syntaktické odráží legenda mnohé jevy charakteristické pro starší
(juxtapozice
vět,
užívání
polovětných útvarů).
Po vzoru latiny se k spojování
vět
v souřadném vztahu hojně užívá vztažných zájmen a příslovcí, která v tomto kontextu mají funkci spojovací a navazovací. Závislost na latinské
předloze způsobuje,
že text legendy
bývá někdy nesrozumitelný. Po stránce lexikální obsahuje
čeština
legendy mnoho slov, která v dnešní
neexistují nebo jsou vnímána jako archaizmus.
Rovněž většina
k původnímu textu legendy vydavatelem, se týká
právě
poznámky kromě
měly
napomoci tomu, aby
čtenář
češtině
už
poznámek,
připojených
lexikálního významu.
Vysvětlující
v 17. stol. lépe
rozuměl
starší
češtině.
Ovšem
lexikálních poznámek se vyskytují i takové, v nichž vydavatel nahrazuje
nesrozumitelnou část textu spontánně
vytvořenou domněnkou.
- 78 -
Summary
Summary This thesis gives a basic language characteristic of the ear1y printed book Life ol the Blessed Agnes... from 1666 from the orthographical, phonetic, morphological, syntactic
and lexical perspective. Transcription of the text of this record is also part of the thesis. The examined text is a translation from Latin which originated at the beginnig of the 15 th century and was printed according to an old manuscript in 1666. The printing contains extra explanatory marginalia which were added by the publisher. The legend was printed using the Moravian orthography and contains some mistakes due to trascription of the digraphic orthography which was used in the old manuscript. The quantity of vowels is marked, however the graphic form of the printing gives information more about the quantity of Czech in the 1i
h
century rather than of Czech in
the 15 th century. The graphics of the legend reflects some changes which were happening in the phonetic system at that time but the phonetic Czech of the legend basically agrees with the Czech today. More differences in comparison with present Czech can be found in morphology. Compared to today' s Czech concrete formative differences which originated in Old Czech (system oftenses, participle forms, dec1ination of some nouns and numerals) show themselves within particular dec1ensional and conjugational paradigms in the Czech of the legend. The legend retlects many features characteristic for older Czech in syntax, too (juxtaposition of sentences, usage of semi-sentence formations). After the fashion ofLatin, relative pronouns and adverbs are used a lot for joining sentences in co-ordinate relations; these have connective and linking function in this context. The dependance on the Latin model makes the text of the legend difficult to understand at times. From the lexical aspect the Czech of the legend contains a lot of words which do not exist in present Czech or are considered to be archaisms. Also most of the notes added by the publisher relate to the lexical meaning. The explanatory notes were there to help the 1i
h
-
century reader understand the older Czech better. Beside the lexical notes there
are also notes where the publisher substitutes an unitelligible ..------- . part of the text with a spontaneously made guess.
- 79 -
.-----_.
Bibliografie
Bibliografie BĚLIČ, J.; KAMIŠ, A; KUČERA, K.: Malý staročeský slovník. Praha, 1979.
BLAHOSLAV,1. Gramatika česká Jana Blahoslava. Brno, 1991. ISBN 80-210-0252-2. ČORNEJ, P. aj. Dějiny zemí Koruny české I. 2. vyd. Praha, 1993. ISBN 80-85192-59-4.
DOSTÁL, A Historická mluvnice česká II, Tvarosloví, 2. část, Časování. Praha, 1967. DVOŘÁK, E. vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině. Praha, 1970.
GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka
českého,
dí! III, Tvarosloví 1,
Skloňování.
Praha, 1960. GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka
českého,
dí! IV, Skladba. Praha, 1929.
GEBAUER, J. Slovník staročeský. Díl 1., A-1. Praha, 1970. HAVRÁNEK, B. vývoj českého spisovného jazyka. 1. vyd. Praha, 1980. HAVRÁNEK, B.; JEDLIČKA, A Česká mluvnice. 6. vyd. Praha, 1988. KALISTA, Z. Z legend českého baroka. Olomouc, 1934. KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha, 1997. ISBN 80-7106-134-4. KOMÁREK, M. aj. Mluvnice češtiny 2. Praha, 1986. KOMÁREK, M. Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. Praha, 1962. KOŘÍNEK, 1. Staré paměti kutnohorské. Praha, 2000. ISBN 80-71 06-453-X.
KUČERA, K. Jazyk českých spisů J A. Komenského. 1. vyd. Praha, 1983.
LINKA,1. Vitae Sanctorum 1696. In Bibliotheca Strahoviensis, 4 - 5, 2001, s. 191 - 230. JANČÁKOVÁ, 1.; KUČERA, K. Starší české texty. Praha, 1996.
LAMPRECHT, A; ŠLOSAR, D.; BAUER, J. Historická mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha, 1986.
Legenda o blahoslavené Anežce České. Přel. Zdeněk Kalista. Praha, 1941. MACHEK, V. Etymologický slovníkjazyka českého. Praha, 1968. PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny. Upravené vyd. Praha, 1997. ISBN 80-7066843-1. PORÁK, J. Humanistická čeština, Hláskosloví a pravopis. Praha, 1983. ROSA, V. J. Czech grammar, 1672 = Čechořečnost. Prague, 1991. ISBN 80-901042-0-7. SLÁMA, A Rozbor legendy o blahoslavené Anežce. In Výroční zpráva Vyšší reálky
v Telči 1898/99, s. 3-33. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vyd. Praha, 2001. ISBN 80-200-0493-9.
- 80 -
Bibliografie Středověké
legendy o českých světcích. Praha, 2003. ISBN 80-7106-280-4.
ŠTEJER, M. V. Žáček. Praha, 2001. ISBN 80-7304-012-3. TRÁVNÍČEK, F. Historická mluvnice česká JIL Skladba. Praha, 1956.
VÁŽNÝ, V. Historická mluvnice česká JI, Tvarosloví, 1. část, Skloňování. Praha, 1964. VINTR, J. Zásady transkripce
českých textů
z barokní doby. Listy filologické. 1998,
roč.
117, Č. 3-4, s. 341-346. ISSN 0024-4457. VYSKOČIL, J. K. Legenda blahoslavené Anežky a čtyři listy svaté Kláry. Praha, 1932. VYSKOČIL, J. K. Legenda blahoslavené Anežky a čtyři listy svaté Kláry. Dodatek
k vydání. Praha, 1934. Vokabulář webový, Ústav pro jazyk český AV ČR [online]. Verze 0.3.0. z 11. 11. 2006 [cit.
2.
června
2007]. Dostupný z WWW: http://vokabular.ujc.cas.cz
Pramen Život blahoslavené Anýžky .... z r. 1666, Národní knihovna 54 H 2043.
- 81 -
Seznam příloh
Seznam
příloh
Příloha č. 1: Život blahoslavené Anýžky ... .z r. 1666 (text) Příloha č.
2: Marginálie (tabulka)
- 82 -
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
A2a Počíná
se život přeosvícené dívky sestry Agnéžky
zákona svaté Kláry z Prahy
A nejprvé:
O narození a příbytku jejím v prvé starosti [O živobytí neb obcování v prvním
Stkvění věčné světlosti
věčného
a zrcadlo bez poškvrny Boží velebnosti a obraz dobroty Otce
jest Hospodin, Ježíš Kristus, jehožto milosrdenství jsou a vyníkají nade všecky
skutky jeho, v přiblížení skonání se, z výsosti nebeského milostně
a
příbytku
laskavě zezříti ráčil,
dobroty své
slavně
světa
tohoto svým milosrdenstvím hojným rozpomenuv
na syny
člověčí,
a aby v budoucím
ve tmách a v stínu smrti bydlející,
věku štědrá
přešťastnou času
dennici v času svém vyvedl a zplodil, a jakožto zvířecí povstati kázal, aby
a možná bohatsví milosti
ukázal, z hrubosti pokolení lidského jako z temnosti
svátosti svítiti kázal, když Agnéžku
hvězdy
věku]
pře světlým
jejím
příbytkem
světlu
tohoto posledního jako hvězdě
divné
pře světlou
tej na syny lidské Hospodin
[obcováním] jakožto bleskem svítitedlné
lid, jenž ve tmách chodil, skrz pilnost žádostí svých na pokojnú cestu
způsobil
a zbavil [vedl a postavil]. Z výborného
zajistě
pokolení jakožto z kmene šlechtilého byla jest urozená, nebo otec
její, pán Přemyslav,l řečený Otakarus, výborný král český byl jest, mátě její, Konstancia,z
1
Přemysl Otakar 1. vládl v letech 1197-1230 (Čornej 1993: 68).
2
Konstancie byla dcera Bély III., jenž vládl v letech 1173-1196. (Legenda 1941: I I 1).
1
Příloha Č.
Život blahoslavené Anýžky
1
A2b sestra pána Ondřeje, krále uherského, svatl Alžběty otce, a tak všecko pokolení ušlechtilé i otcem i obyčeji divně
máteří
bylo jest královské, ješto výborností dobrých
mravův
jest okrášlila. Jejížto matka, když ji ještě v životě svém nosila,
jistého sna majícího, zázrak se státi. Zdálo se jí zajistě, že do
plášť
skutkův
viděla
jest,
tl komňaty [komory] vešla,
v nÍžto roucho její královské drahé a mnohé schované bylo, kteréžto když jest mezi ním
a
opatříc, viděla
a sukni šeré barvy visíce a opadlo [Pás] provázkové neb kordu, jížto
sestry zákona svaté Kláry opasovati se obyčej mají. Tomu, když našla, velmi královna se divila, kdo by to roucho tak hrubé a sprostné mezi její roucho drahé položil. A i hned hlas, k ní mluvíce a nechtěj
řkoucí,
takto jest slyšela: "Ach
se diviti. Nebo plod ten, kterýž ty v životě tvém nosíš takového roucha užívati
bude. A ten jistý plod předzvěditel
budeť světlo
jest, jenžto
naroditi se mající,
dřívé věcí
maličku ještě
všech lidí
země české." Zajistě
budoucích
věcí Bůh
ukázati chce, nežli by se staly, Agnéžku, na
divným
činem předjíti
kázal, znameními
svět
tělesnými
ku
podobenství svátosti budoucí. Nebo to žádoucí dítě v kolíbce ještě ležící nalezla je kuvice 5 [chůva]
jeho
často,
kříž
ano ruce a nohy svoje na
velmi
slušně
a
pěkně
složilo tomu na
znamení, že ten, ješto za ně/ hořkost svatého kříže trpěl, vnitřnosti její mysle a srdce jako svazček věčně
myrhy
ustavičný
a za obyčej
přebývati měl
jest, tak že stkvoucí
čistou čistotu jemu
zachovati by měla.
Když pak
tří
let
stáří
byla, otec a
mátě
její
slavně
a
urozeně,
jakž jest slušelo, vdáti ji
chtíce, a vejvodovi jednomu polskému7 ji oddali, tam s pěstúnú [chůvou] její a s poctivým průvodem
donešena jsouci, do kláštera, jemužto
nejprvé z oust dcery svaté Hedvíky mravy a snažně přijala jest
Třebeníce dějí, počestně
naučení počátkův
jest vzata. Tu
víry svaté plným srdcem
a tu přebývajíc, jakžkoliv mladičká panenka byla, v skutcích
Krátké y ponecháváme, i když se za ním může skrývat obecněčeské ý. V tomto případě rovněž ponecháváme krátké y, viz pozn. 3. 5 Zřejmě chyba, ponecháváme, psáno kuwice. 6 V lat. předloze je pro nobis, v rukopisu legendy bylo pravděpodobně za ny. 7 Kalista (Legenda 1941: 118) uvádí: "Osoba vévody je neznámá, ... , historie o tomto prvním zasnoubení nebyla než zbožným výmyslem Legendy, chtějíce ji ještě více oslaviti vyprávěním ... " 3
4
2
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
A3a svých
dětinského
nic
nečinila,
ale
radějí
s pannami klášterskými na hodiny do
chodila a před obrazy Krále nebeského a matky jeho, slavné Marie, andělské, klečíc porúčejíc,
a
na svých kolenách, vždy
družičky
své, panenky jiné,
v Bohu. Potom se pak stalo vývoda
řečený,
spůsobem
pěla [říkala],
otče
náš a pozdravení
Bohu a matce jeho
ustavičnými řečmi
kůru
nábožně
ji
k témuž sladce napomínajíc
božským, jížto nětco lepšího
spůsoboval,
že ten jistý
již choť její, umřel jest.
A ona šest let sobě mající již otci byla navrácena a od něho do Doxanského kláštera8 do Čech pro větší naučení dobrých mravův a obyčejův i také pro naučení písma hlubšího
pannám, jenžto Bohu slouží, učitel vnitřní,
snažně porúčena.
Duch svatý, ješto
nepotřebuje
A když tu
přebývala
celé léto,
učeje
se,
nižádné chvíle k naučení, tak milostným
a velikým milosrdenstvím svým ji pomazal a ji
naučil,
že tornu, což jiným na každý den
k naučení vydáváno bylo, ji Duch svatý tornu všemu
učil
a ji radil. Mravy a
činy
šlechetnými převýšujíc jiných děvek, v kostele na modlitbách všecko měla potěšení své. Když pak osum let v
sobě stáří
byla, šlechtila [ozdobená] Jezu Krista učením, z kláštera
k otci byla navrácena, tu pro její ozdobné a šlechetné mravy, ješto ve všech svých skutcích a
činech měvši,
netolik
přátelům,
ale všem jiným lidem s ní
přebývajícím přemilé
s poctivostí milá byla a od nich poctivě ctěna. Jsoucí pak po některým času císařova9 [císařského]
syna Fridrichova po poslech jeho v manželství by požádána, a tak otcovým
a mateřiným povolením i
přátelským
oddána. V kterémžto oddání jedna Zajistě
skrze ty jisty posly mládenci tornu v manželství by
příhoda,
jenž se jest
přihodila,
nemá býti
zamlčena.
vyhlášeného a slavného jména děvky, ješto jednák všem známa čest byla, a to v čas
toho oddávání nižádný z těch, ješto tu stáli, nemohl jest spomenouti. A aby tím znamením zjeveno bylo, že ne smrtedlnému člověku, ale Bohu, Beránku
8 Kalista (Legenda 1941: 112) uvádí: " ... Doksany, ženský klášter řehole premonstrátské, založený 1144, byl v té době patrně místem pro výchovu dcer ze vznešených rodin českých ... " 9 Opraveno, psáno cýfařowna.
3
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
A3b pamětlivé
bez poškvrny, v jehožto kníhách jméno její
bylo napsáno, Agnéžka
věčným
zalíbením byla oddána. Po
těch
věcí
potom týchž svadebných potvrzení
podlé
spůsobení císařova
královy velebnosti k rakouskému otcem svým byla poslána, po rakouského synu vejvodině
císařova [císaře]
času
s přípravou
pak skze vejvodu dvoře
v manželku mající dána býti. Tu bydlejíci na
[knižetským] nižádné rozkoši úmysl a svého nepoddala, ale přes všechen Advent,
když jiná všecka
čeládka
podlé
obyčeje
té
země
maso požívali, ona sama jedinká o
chlebě
a o víně se postila i přes všecken také půst. Když
děti
vejvodiny [knÍžeczl
mléčného
užívaly, ona jenom na
chlebě
a
víně
dosti
měla,
nechtíc od lidí vidína býti, když se postila, tak pěkně a moudře celý půst, postíc se, strávila a zvedla, tak že mimo její
pěstúnu
a
některé
mohl. Nebo tak již Jezu Kristu snažila se svůj chutě
churavila, žádosti
těla
její tajemnice nižádný jiný toho
tělesenství
vyzvěděti
své umrtviti, že mladý a tenký životek
utrpením skrovenstvím skrocujíc, aby, v rozkošech živá
nejsouci,IO nebyla před Bohem mrtvá, na modlitbách, na almužnách vždy usilovala. Čisté matce Jezu Kristově/ I jížto sobě za dědičnu i za všecko utočiště zvolila, se i svou čistotu tvrdě porúčila, nábožně
její
čistoty přesvaté. Proněžto
smrti kterak počala
přehoroucím
čistá
a
a
prosíce, aby
také
Zvěstování
přesrdečným
nepoškvrněná
důstojna
mohla býti následovníce a tovaryška
syna svaté matky mezi jinými svatky do své
ctila a chválila, milostným myšlením rozmejšlejíc,
panna, rosú Ducha svatého jsouci kropena, Spasitele lidského
a zplodila na vykoupení všemu
světu
a
důstojnosti
panenské
sama důstojnajsoucijména toho ÚJannou spolu i matkou zůstati] Proněžto
10
zachovala,
i matkou ostati.
ÚJrotozl divnou mocí Boží, kterýžto rady knížecí zamítá, stalo se jest, že
vzdálením a prodlením té jisté svadby, když ke
II
děvkú
čistoty
čtrnácti letům
Opraveno, psáno nefaucý Opraveno, psáno Krystowi.
4
Příloha č.
život blahoslavené Anýžky
1
A4a přišla
byla, do
země
[císařšti
a královi
své
rytíři
jest navrácena. A ej tot' pak ne po mnohém
a krále] englického posli k přátelům
druhém prosíce, aby jich jednomu
opět
z poslův
pánům
času císařovi
děvčíným přijevše,
jeden po
za manželku dána byla. A když pak oni chvíli tu pobyli,
císaře důstojným
zjevením
ve snách korunu divné velikosti na hlavu
vidění
děvčínu
ukázáno jest.
Viděl
jest
zajistě
[panny] stupujíce, kteroužto korunu
složivši z sebe nepřirovnáním přirovnáním lepší a krašší na svou hlavu vstavila. Z jitra pak, procítiv a
vidění
tak dobrým rozumem rozlíciv, jiným
rozumu, duchovního nemající, vykládal to
vidění
své
rozprávěl sobě,
jakžto
člověk
zprostného
aby poselství jeho dokonání
žádající vzalo. Totiž, že by Agnéžka, králem englickým vzhrdajíc, toho, ješto důstojenství, tověz
nebi
zvěstuje
[totizl
císaře,
tejné svátosti, tímto snem
chtěl
budoucí, za korunu zhynujícího království chotě
svého,
věčně měla
sobě
v manželství
vzala. Ale
Bůh
jest
veliký a divný, jenž na
jest ukázati, že Agnéžka,
nezměňujíci
větší
choť
Jezu Krista
korunu vší slavnosti, od
něho,
korunována býti.
o svatém příbytku [obcováni / bydlem1, který jest měla po smrti otce u svého bratra přebývajíci A když pak otec její, slavné paměti král Otakarus, umřel,12 u bratra svého a náměstka království, výborného pána krále Václava, jest byla a bydlela a tak, rostouci starostí tělesnou [věkem tělesným],
rostla jest více jí žádati svatého náboženství, z jedné ctnosti do
větší prospívajícl 3 [prospivala]. Vstávajíc zajistě na usvitě, změnivši své roucho, a kteréž
byly její tajemství posvěcených přehledajíc
12 J3
svědomí [povědomi
komornice] s těmi kostelních
do mist] , jichžto kostelové v Praze mnozí jsou,
v svých
Přemysl Otakar 1. zemřel 15. prosince 1230 (Legenda 1941: 113). Opraveno, psáno profpěwagjc.
5
posvěcení
[ svatých
přenábožně navštěvovala,
Příloha Č,
1
život blahoslavené Anýžky
A4b modlitbách, snažně se poručovala. Často pak, když se již zhříla, vratíc se potom usilí
[mrtvenzl, pro ukrutnost veliké zimy nohy její krvavěly jsou krví, proto aby, po ouzké chodíce na tomto
[v živobytll
světě,
ostříhala,
do
věčného
života vešla, pronížto [pro tož] cest tvrdých u
Hospodina chválíce. Potom pak když se událo [svým
slušelo] do kaply domu královského, do kostela pražského, urozenými jsouci obstupena, brala se, a tu nižádnými
šlechtiči
řečmi
a
cestě
příbytku
časem
když
šlechtičnami
lidskými, ale svatými
mluveními a nábožnými k Hospodinu snažna byla. Do kostela, aneb do kaply vejdouci, mší svatých což nejvíce mohla slyšeti jinými za
hříchy
čtouci,
přenábožně
[přestála],
stála
jednák vigilie za mrtvé
jednák žalmy s modlitbami
říkajíci,
nábožným Hospodinu
náboženstvím plnivše ustalého ducha svého, od modlitby nevztahujíc. Znamenavše pak, že osoba trpěla, světské
světa
tohoto rychle
zmiňuje
[pom[,iz], chválu
osoby aneb ozdoby okrásu vší svou mocí nenávidíc, a pod
chodila, jakž pokolení královskému slušelo, žíni
tejně
tělesnou těžce
oděvem,
nosíla, a svém ložem
v němž
přípravú
velebnou okrášlením vzhrzejíc [pohrdajíc], podlé toho lože rozkošného, na tvrdém a pokorném ustlaném se pložila. Takýt,14 [takovýtj jest byl v domu bratra jejího obyčeje příbytek [život neb živobytzl, taková jest k nebeském světla
věcem
ku podobenství oleje
žádost její byla a k
světějícího
tělesným
tímto potupení. Ale že tak
ctností a jména jejího její slovutnost jako pod
kbelcem 15 [sub modio] zadušena jsouci tajiti se nemohla, po všech vlastech okolních rozšířila
se, tak jakž také
císaře
byl, takéž druhé k bratru té
toho došlo. Kterýžto
děvky
císař
jako k otci
dřívé
[prvé] poslal
posly poslal s velikými sliby, žádaje, aby sestry své
v manželstvo neodpovídal dáti jemu. Kterýžto když prosbou jeho povolil, tělem
14 15
i duchem svatá jsoucí k
děvka
čistým zástupům
Jezu Krista myslila jest, což Božího jest, svatých děveček
Opraveno, psáno takéť Opraveno, psáno pod kbelčem.
6
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
Bla Beránka bez poškvrny aby následovati mohla, i žádnému smrtedlnému stavu neb
důstojenství
nechtíce se v manželství dáti. A tak, aby
jistěji
kteréhožkolivěk
v svém úmyslu,
kterýžto vzdechnutím Ducha svatého umyslila byla, setrvala, sílu svou posilníc k silným věcem, slavnému na místě Jezu Kristu, knězi Řehořovi, papeži devátému, po šlechetných
a poctivých poslích urozené dívce,
svůj
nábožně
tejný a skrytý úmysl zjevila jest. Kterýžto raduje se, po
těch
šťastný
papež tak
jistých poslech svými milostnými listy
v Hospodinu posilnil jest, a úmysla jejího svatého jest také potvrdil a dceru zvolenou mnohými dary duchovními
žádostivě
navštívil, po všecky dni milostí milostného otce
a duchovního ji miluje. Tehdy hned služebníce Jezu Krista, velikými
utěšeními
Václavovi, úmysl
těmi odpovědmi,
duchovními, byla jest naplněná,
svůj
chutně
kteréž vzala od otce svatého, bez strachu bratru svému, králi
zjevujíci. Jejžto když král uslyšel, velmi se zarmoutil, i poslal jest
posly své, omluvaje sestru svou a úmysl její císaři zjevuje, kterýž umyslila byla. Kterýmžto poslům
takto
císař odpověděl:
"Když by se od
kteréhožkolivěk člověka
taková
křivda
a nelibost nám stala, takového vzhrzení [pohrzenzl ohavnost mstíti, toho nijakž bychom nepřečkali. činem
Ale že
k sobě
většího
nepřipíši,
pána zvolila
sobě,
nebo Božím přinucením
toho vzhrzení [opovrženzl ohavy žádným [řízením]
to že jistě stalo se od Hospodina,
věřím."
Proněžto l6 císař dobrého oumysla děvčína velikými chválami, pozdvíh a povýšiv ji, jest rozličně
chválil, a ji jest dary drahé a svátosti
rozličné
poslal, napomínaje a
nutě
ji skrze
své listy, aby to, což jest spasitedlně počala, ščastně l7 [bezelstnel v Hospodinu dokonala.
16 17
Opraveno, psáno proněgžto. Opraveno, psáno zceJtně.
7
Příloha č.
1
život blahoslavené Anýžky
31b
Kterak v zákon svaté Kláry vešla jest děvka svatá
Chtějíce
pak
bratří bosáků,
povolala
prosíce od nich času
šťastná děvka
to, což mysli zamyslila žádajícím skutkem dokonati,
naučená
obyčeji
býti a
podlé města Assisského, tak
i
nad jiné zákony
činu řeholy
řečeného,
hoříce vůněmi
byla a jakžto kadidlo,
bůh
[kteréžto] ješto pro
větší
žádostí milovala,
zákona svaté Kláry, ješto ještě toho
u svatého Damiana zavřená s svatými pannami
svých
předrahých
ctností, na vše strany
světa
se
rozmnožila. A když pak by [byla] naučení
svatého
čtení,
naučená
od
bratří,
že kdož v zákon
světě
v chudobě a
nebeským rozvlažená jsoucí i
pověděla, řkouci: "Toť
jehožto všemi sílami libost a
chuť
světské
mám se
přidržeti."
městě
na
čest
pokoře,
sloužiti radší.
Utěšením
jest to, jehožto žádám, to jest to, I hned pak zlato a
stříbro
a jiné
a okrašlené, drahé a rozličné, roztrhati káže a chudým rozdáti, žádajíc
toho, aby zboží její skrze jich ruce do nebeských k následování své
chce vjíti podlé
ten zákon velí všecko prodati a to rozdáti chudým a Jezu Kristu,
jenž chud jsa, bydlel na tomto
lahodné věci
dřívé řečený
sestřeníce Alžběty,
[ke cti a
pokladův
doneseno bylo. Potom
slavný špitál nemocným konec mostu v Pražském
počestnosti] přesvatému
Františku,
spovědníku
Božímu,
udělala,
dědinami a jměním bohatým nadala jest. 18 A křižovníky s červeným křížem a s hvězdou tu
posadila, aby o
těch
nemocných
bylo, aby jim toho všeho Klášter také
snažně
bratrův bosákův
měli péči,
dobili kjich na
čest
vlastními náklady jest učiniti kázala. Kláry na čest Spasitele všeho
světa,
a jakžby každému z těch nemocných chtění
[kjejich potřebe1.
svatého Františka v ohradě
19
potřebí
města
pražského svými
A také slovutný příbytek sestrám zákona svaté
jejžto slavnými svátostmi, klenoty, kalichy a ornáty
18 Kalista (Legenda 1941: 113) uvádí: "Mluví se o dnešním sídle řádu křižovníků s červenou hvězdou li Karlova mostu." 19 Kalista (Legenda 1941: 113) uvádí: "Klášter Menších bratří uvnitř pražského města je pozdější mužský klášter na Františku na Starém městě, ... , kláštěrní chrám mužského kláštera byl později označován místo jménem sv. Františkajménem sv. Barbory ... "
8
Příloha č.
1
Život blahoslavené Anýžky
B2a službě přislušelo, divně
drahými, jichžto ku Boží
okrášlila, jako ta, jenžto okrásu a čest
domu Božího snažně milovala?O Přišedše
pak pět sester z Tridenta zákona svaté Kláry, ježto ku
Otce Svatého byly poslány od
něho,
s velikým duchovním radováním
jistý klášter uvedeny. I hned pak na svatého Martina sedum dobře
urozených, žádajíce choti všech panen
a zavázány býti,
příbytkem
i
prosbě
obyčejem
čistých
tím jistým
v
děvek
čistotě
její s odpuštěním
přijaty
z české
byly a v ten země,
velmi
sjednány [sjednocenz]
přijednaly rPřipojily
v obcováni aneb
v řeholu] se v tovaryšství.
Znamenavši pak moudrá
děvka
tato, že se na moři
smrtedlnosti sem i tam plavíme a nebeských příčin světských,
pro množství naších
světa
věcí čistě
a
tohoto
mnohého
rozličného
před
vlnami naší
spravedlivě spatřovati nemůžeme
milostí nebeské horoucí láskou jsouce zahnána
[jsouc zapalena aneb oddána], i hned na Letnice toho léta
králem, bratrem svým, a
ustavičnými
před
sedmi biskupy a
královnou s mnohými pány a knížaty a s lidem bez
před
počtu,
pokolení, obojího stavu, ženského i mužského, královským
důstojenstvím i všecku tohoto světa chválu vzhrzevši 21 [potupivši], s sedmi přeurozenými
pannami své
země
jakožto
holubička
nevinná a sprostná z povodní tohoto
světa
nešlechetného a do korábu svatého zákona přeletěla. Když v klášteře vlasy zholíc, královské roucho z sebe složila, jakžto ona Hester královna v roucho hodné ku chudých,
činem,
pláči
a k truchlosti i ku pokání se oblekla. Aby
skutkem i rouchem přijednati
rPřirovnati]
A takž i vzdálila se, od nejistých protivenství naději
na tvrdé
opoče
matce
se mohla.
tohoto utíkajíc, a spasení svého
[skále], jenžto Kristus jest, doufale položila, k této poušti tohoto
zákona rychlostí své žádosti věčného
světa
Kláře,
přestěžila [přestěhovala]
tvrdost zachovajíc, pochocnosti
věčné
se, aby v něm,
čistotu
svou a pokoje
sladkosti ústy mysli své v nebesích okusila,
v tohoto zákona chudé peleši
Kalista (Legenda 194 I: 114) uvádí: "Klášter klarisek, založený blah. Anežkou, byl obecně označován jako klášter sv. Františka ("odtud Na Františku"). Není pochyby však, že označení konventu ke cti Spasitelově (S. Salvatoris), s nímž shledáváme se v našÍ legendě, bylo starší." 21 Opraveno, psáno uZřewffý. 20
9
Příloha č.
1
život blahoslavené Anýžky
B2b pro mílosrdenství a pro milost chudého
Umučeného
kříži,
na
Jezu Krista, a pro
pře sladké matky jeho milost Marie, až do své smrti se zavřevši, jakožto myrha22 výborná
vonnou
chuť
své svátosti rozplodila.
v Polště, v krajích zákona
běžely
rozličných,
Zajistě
jejím
jali jsou se kláštera
a tak v tělesenství
příkladem rozliční dělati
kromě tělesenství
a bezčislné
urození a velicí lidé
děvky
i vdovy také do
živy jsouce, život nebeský vedouce,
totiž v životu tělesném bez povolení rozkoší tělesných, aby
svatě
obcovati mohly.
o převeliké její pokoře a poslušenství Ale že pokora pokladu duchovnímu
potřebná
pevný a tvrdý krumfešt neb zalohá, kteroužto pokoru, Hospodin, pán Ježíš Kristus, slovem i následovníce Jezu Krista
před
jeho
příkladem učil
očima
právě
všech jiných ctností
příklad
všeho, svrchovaný
jest jakožto
jest, pro tož Agnéžka jakožto pravá
pokorná jsouci, pokorné
věcí
v sobě držela
a čila, všecky jiné sestry výše sebe vážností šacujíci. Proněžto [pročež]
všeho
času
se, poslušna pokora jiným chtíc
života svého prelátství neb zvýšení zákona svého varovala radějí
býti nežli nad jinými vládnouti a mezi Božími jako
nejmenší a zavržená23 ostati, sloužiti radší jiným chtěla, nežli by jí slouženo bylo. Příkladem
svrchovaného mistra Jezu Krista
konventským přečistýma
24
světníce
topiti a v kuchyni sestrám
děvka výborná přichystávati nelenovala se, také zvláště krmě svýma
rukama s velikým náboženstvím dělala a nemocným i mdlým bratrům posílala.
S svatou Martou, služebnicí Boží, pilná a snažná jsoucí, Hospodina v jeho chudých snažně
22 23
24
krmila mísy a jiné nádoby kuchyně s velikou ochotností srdce svého
Opraveno, psáno mirra. Opraveno, psáno zawřená. Opraveno, psáno Conventfkým
10
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
B3a myla.
Příbytečky
rozličné komorčičky
a
zavržená a ponížená pro Jezu Krista zapomenuvši, rozkoší
přirozených
i jiné
nečistoty
učinivši
kradmo vymetala, nade všecky
se. Z také p okorno sti nad sebou se
opustila, nemocných sester a malomocných lidí smrduté
a shnilé roucha milostnou opatrností
pěkně
kážíce
sobě přinésti,
svýma
přeušlechtilýma častokrát
rukama tak velmi myla, že pro 1epkání [prudkost] a ostrost louhu a mejdla ruce ne duživé a šedalé mívala. Nadto také Boha, od
těch
něhožto
jakžto drahý
jistých roucho v noci šila, aby od jiných
spatříná
samého za svá milostná usilování mzdy a odplaty
kamenček karbuňkul
okrášlením pokory
krásou převýšuje zlato, tak také
přestkvoucím
a proto k rozmnožení
věcí
Božích,
nebyla,
jedině
očekávala,
přesvětlé děvky
jeho moci,
Bůh,
protož urození učinilo,
Bohu milou i jiným také lidem následující darův
od
ješto pokorných povýšuje, ji jest
povýšil. Když pak její divná svátost k slyšení přesvaté děvky Kláry došla,25 jsouci tak drahým plodem z Boží milosti jemu
děkujíci
a ji
hojně
pře často
darována, velmi se radujíce, nejvyššího Pana Boha velebila,
svými milostnými listy
poctivě
a
přežádostivě
jakožto matka
v svatém zámysle [v tom svatém předsevzetz1 potvrzovala a zákon neb řeholu svou Otcem svatým, slavné a dobré paměti Innocencem 26 čtvrtým, stvrzenu jakožto
milá
snažně těšíci,
plod budoucího
dědictví
nábožně přijevši, opět
svým [na potvrzení
jest poslala. Kteroužto
skrze
šťastné paměti
věčné časy] věčných časův
sobě
na
řeholu
Alexandra, papeže ně
oběti ustavičně
svou vlastní
Kristova,
čtvrtého, sobě
a sestrám
obdržela stvrzení. Kteréžto svaté
potvrdivši, snáženstvím poslušenstvím, ješto nad
jako místo pokojné
ovčička
Agnéžka,
vůlí
oběti
vyníkající lepší jest,
pod pokoru Bohu
obětovala,
své mysli k zachování svatého zákona myslila, ani nejmenších, ani zůstavení
[ustanovenz1 zákona změňujíci, aby bez
25 Opraveno, psáno dofJlo. ' I nnocencem -?6 Opraveno, psano
11
řeholy
vší silou
největších věcí
Příloha č.
1
život blahoslavené Anýžky
B3b ourazu po
cestě přikázání
Božího chodila, rozkázání a
přikázání
starších svých,
dokavadž živá byla, s pokornou a velikou poctivostí vždyckny poslušná byla, neb práci svatého poslušenství a břímě přeukrutného [tvrdého] zákona pro milost Boží za lehkost27 a za chutnost sobě vážila.
o svaté a pravé chudobě její o chudobo převysoká, kteroužto ti, ježto pokorní jsou duchem, království nebeské sobě získají! Takovým zalíbením její mysli chudoba ta [pomíjejících] a v zhynujících věcech zboží
Nic na
těchto
světa
přidržela
se, že ve
zmiňujících
tohoto nic obvzláštního míti nechtěla.
lidí umírajících osobiti [zakládati
nechtěla]
nežádala, aby díl její
a dědictví, pán Hospodin, byl v zemi na věky živých, proněžt0 28 [pročež] když poctivý pán,
kněz
Jan Kajetánus, kardinál, od stolice papežovy
času
toho poslaný, když
sněm
a rada duchovní byla činěna pod desátým papežem Řehořem, radil jí jest svými listy, aby pro zlost [pro nastávající drahotu] a nehody nastupujících a svým sestrám radějí
přichystala,
časův jmění některé sobě
jemuž silným úmyslem se protivila,
ličíci
to
[řkouce
to], že
bídu a chudobu chce trpěti a v ní nedostatky, nežli od chudoby Jezu Kristovy, jenžto
pro spasení lidské chud se
učinil, kterýmžkolivěk činem
vzdáliti se.
Když ji také od jejího bratra, krále Václava, a od jiných knížat poslány, chtíce
sobě přátele
z zlostného zboží
učiniti,
štědré
almužny byly
toho všeho když dostala, s velikým
snášenstvím takto to obrátila: jednu částku na okrásu svátosti rozličných kalichův a ornátův kostelních, druhou pak a jiným chudým, za
částku
ně
ku
dávati
potřebě
sestrám a třetí vdovám,
spůsobila,
aby tak
břímě tělesného
velbloudový z sebe složíce, skrze ouzké vrata chudoby do
27 28
Opraveno, psáno lechkoft. Opraveno, psáno pronjžto
12
sirotkům,
malomocným
zboží jakožto hrb
věčných příbytkův
Příloha Č.
Život blahoslavené Anýžky
1
B4a přeširokých
a do
nebeských bohatství,
důstojná
[hodná] byla vjíti. Po mnohých pak
letech po smrti výborného pána krále Přemyslava,29 příjmím Otakara, kterýžto ji ne jako přítelnici [přítelkyni],
ale jako
pře srdečnou
potřebu štědře
matku miluje ctil, všecku
dávavši 30 [dávajíce]. Božím přepuštěním, jenž na své zvolené šťastně
někdy
chudobu a nedostatky dopouští, aby pak
svým kupectvím za zemské zboží a za zhynující [pomijejíczl nebeské a
v nebesích vze1i, v takovou chudobu upadla, že ledva pokrmec [pokrm a
oděv]
a
věčné oděvec
míti mohla, však všecko s převelikou pokorou mile trpěla. zajistě
V pátek
jeden, když k stolu sedla, sestry její mdlobu její velikou vidouce, ji
rybičkami pokrmiti chtěly, ale čím by to učinily, neměly [ale ryb neměly], proněžt0 31 [pročež] měly
zvedši,
truchlost velikou. Na kteréžto když
přesladce
a
přeochotně
děvka
Bohu milá patřila, ruce na nebesa
se zasmála a, pro takovou chudobu všemohoucího Boha
a Hospodina pochválivši, sestrám
řekla:
"Chvalte, sestry, Hospodina, neb chudý
[život] vedeme, a zachováme-li chudobu, jak správu Uak silně
ve zlý, Hospodin nás neopustí." To se stalo, ej chudých uslyšel a spomoci
ráčil
toť
Hospodin,
věříc
doufáme] máme, v
Utěšitel
zázrakem svým v takové
příbytek
všeho
utěšení,
čas
žádost
potřebě milostivě přispěl
a ukázal. Zatím sestra portenská [fortnýřka] aneb vrátná věrným sestrám pro některé potřeby jdouci k kolu32 [ke vratům], proněžto [kterážto pro věczl potřebné věci sestrám posílána bývala, nalezla stojící v tom vůle
její vše
přichystané.
se, kdo by je odpověděl.
přinesl
okenečku mřenky,
Kterážto když
mřenky
jichžto
ráda požívala, ovšem podlé
nalezla, potloukši, ta
neb od koho by dány býti
Tehdy ona s velikou radostí Boží
děvka
měly,
děvce
ty
děvka
vrátná otázala
i nenalezla nižádného, kdo by jí
mřenky přinesivši, čin
ten, kterak jej
nalezla, rozprávěla. A ona pak vetče: "Ó Bože milostivý! Díky vší dobroty a štědroty Hospodinu, pečujíc,
těšíc
se v Spasiteli svém, rozdávala, více o to nežli o
krmění těla
svého
aby
Po bitvě na Moravském poli 1278 (Legenda 1941: 113). Opraveno, psáno dáwaffý. 31 Opraveno, psáno pronížto. 32 Tímto způsobem, skz kolo, získávaly klarisky potraviny, které jim obstarávali františkáni (Vyskočili 932: 162). 29
30
13
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
B4b sestry v chudobě tím Božským zázrakem stálejší a utvrzenější těšily se v Spasiteli svém, pečovala jest.
Jednoho
času
opět,
když hlad veliký v českém království povstal, dne jednoho
v klášteře, když službu Boží sestry dokonaly a
čas obědvati
chleba, jímž by hlad odehnaly, míti nemohly. To když od
bylo ani jednoho bochníka
šafářky zvěděly,
doufání mající
v Hospodina, modliti se utekly, prosíc, aby milosrdný Hospodin, jenžto otvíraje ruku svou, naplňuje
všelikteré
zvířátko
požehnáním,
děvkám
také v jejich
potřebný čas
pokrm
ráčil
dáti. Zatím sestra vrátná došedši k kolu, bratra sestrám dobyla, jehožto by po přiblíživši
každá
snědla
prositi
pro
chtěla,
posilnění
aby trošku chleba
tohoto hladu. A tak,
se k kolu, nalezla to kolo plné chleby přestkvoucími, kdo by je přinesl aneb kdo
by je tu položil, ten sám věřeno
maličku
některého
to má býti a
věděl,
správně
jemužto jest všecko známo, Hospodin. [ovšem]
[opravdovel, že toho mocí ti chlebové
zavřeným
Chutně
Božím
pannám tu jsou položeni, jehožto divnou mocí Danielovi, proroku ve lvové zavřenému,
spůsobením
oběd
od Abakuka proroka jest
přinesen,
jámě
jehožto také nevymluvným
dobytku a ptákům nepřestávcljící pokrm rozmnožen jest.
o těžkém a velikém zchuravění těla jejím [zemdlení tělajejího] Kterak ukrutným trestáním
děvka
tato
šťastná,
jsouci ještě v
světském
stavu,
mučila tělo
své, z pověděnýchjiž řečí dosti jest zjeveno. Když pak na výsost zákonného svrchování vstoupila, aby odplaty duchovního boje dosáhla, nejprvé domácího jest ukrotila, aby
tělesné
nepřítele,
totiž žádost lakomství,
žádosti, ježto bojují proti duši
mocně pryč
protivující se duchu podrobila. Nebo po mnohá léta v zákoně
14
těžkou
bídou a hubenstvím obtiskla a
tělesenství
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
Cla jsouci, žádného vaření 33 neužívala, ale jedinké syrové cýbule a česenku a některého ovotce za pokrm někdy přijímala, žádajíci ne břicha rozkošné pokrmy, ale mysl
radějí
Boží
milosti pokrmem naplniti. Pro zdraví pak v čas posta obecného půst od svatého Martina až do Božího narození,34 to
věz
středu,
[totiž] advent, a v
královny a všech také
v pátek a po poslední dni
svátkův přes
celé léto [celý rok], o
před
hody
vodě
a
čtyr svátkův
chlebě
postila se, aby
skrze jich orodování slavného tovaryšstva jich dojíti mohla, a tak mdlému neodpustila, ale srstí
uzlovatě
radějí těžkých
svaté
tělu
v postech
muk a ukrutenství jemu přikládala, nosivše žíni z koňských
zpletenou, ješto [kteréžto] opasadlo nebo korda, z takových srstí
učiněná
jsouci, až do masa jejího těla mladého a mdlého pronikalo. Také oudy své
bičkem
z
řemenův učiněným
již jako královna v zlatohlavovém
oděvě,
často ukrutně bičovala. Nestkvěla
velmi
neodívala se
měkkým
času jakž
v domu královském jsouci, jehožto i tehdy toho
se
někdy
rouchem jakožto
nejvíce se mohla varovala, ale již
pak jakožto přechudá služebníčka Kristova na sprostném oděvci 35 [oděvu] ne k okrášlení tělesnému,
ale [toliko] jedno k zakrytí nahoty dosti
Aby chvála všecká dcery královny, [totiž] to svědomí,
okrášlena jsouci
rozličnými
ctnosti.
měla.
věz
Hospodinovy,
[pročež] Proněžto
zevnitř
byla v
čistotě
pro veliké utrpení dlúho
činěné okrása obličeje jejího, moc nebo síla těla jejího zmisa36 [zmizela], posvátné oči pro
slzy se
zamračily,
a tak
tělo
všecko
zmučeno
jsa,
kůže
toliko na kostech
přilípala.
Tak
šlápěje 7 Umučení Božího následovala, tak muky mnohé chutně trpěla, žádajíci skrze hořkost Páně Umučení
k
věčné
odplaty utěšení
šťastně
dojíti.
o snáženství modlitby a divném jejím náboženství k Božímu tělu A hned milování Boží, ješto [kterýmžto] ustavičné
33 34
vnitřnosti
srdce
děvčina hořelo,
tak jí jest skrze
náboženství [modlem]
Vaření, tj. vařené jídlo (Vokabulář, MSS). Vyskočil (1932: 162) uvádí: "Řeholní půst od Všech Svatých až do Narození Páně, je to víc než 40 dní, ale
jmenuje se quadragesima, protože jeho zachování je podobné, jako čtyřiceti denního postu." 35 Opraveno, psáno oděwřině. 36 Opraveno, psáno zmJf a. 37 Substantivum šláp& je doloženo v HesStčS (Vokabulář, HesStčS).
15
Příloha Č.
1
Život blahoslavené Anýžky
Clb vzhůru
pozdvíhlo, že bez přestání
v tělesenství skrytého hledala, odkud
časův
milého svého, Jezu Krista, stínem smrtedlnosti
louděna
jsouci duchem, s ním sjednati a spojená býti
žádala. Zajistě modlitebníci tejně dojdouci, dveře vně zavrouce, téměř38 [téměř] jako vždy samá
v ní ostávala kromě hodin těch obecních, na nichžto samá bývala. Tu v té modlitebníci se rozžehnávala, žádosti lehkosti náboženství k Bohu nad sebe se pozdvíhovala, tu také v té modlitebníci tekoucí slzami svou svého obmývala, tu modlitbu
ustavičně
vnitřnost
neb tejnost
svědomí
na stojecí, sladkou a obecní pomluvú
[rozmlouvám] s milým svým Hospodinem rozsívala. Zajistě přihazelo
se
několikrát,
říkajíce
že sestry,
ji pro
některu potřebu,
aby se
z modlitby vrátila, ji k Hospodinu mluvící slyšely, a jako mužný hlas velmi chutný odpovídající,
srozuměly
byly.
A když pak vyšla z modlitebníce, na ni vzhlednouti mohl, neb v srdci nebeském
světlem
tvář
její mnohokrát tak se jest svítila, že ledva někdo
zajistě věčného světla
papršlek, ješto mysl její
štědrostí tělesenství
rozžehl byl, divnú
její
vnitř
tam
zjevně stkvěti
se
velel. Jeden zajistý pátek, když muž jeden urozený od krále k ní poslán byl, jedna z sester, Benigna jménem, jižto sloužila, k modlitebníci její brzo se povolala, a když pak do modlitebníce jasným oblakem
obklíčenou
tejně
vejde,
viděla
jsouce [býti], pro kteréžto
nemohla, ale jedinké jako znamení a podobu
39
přiblíží,
aby ji k tomu poslu
jest ji divném
světlo obličeje
světlem
jejího nijakž
jako
viděti
[podobu] člověčího těla spatřila jest.
Kýmžto viděním přežesila40 [pře děsila] se velmi a tejně vyšla, poslovi povídajíci, že jí na modlitbě
položené jsoucí, překážeti nesmÍ.
Jiného času, den Vstoupení Božího,41 se dvěma sestrama, s Benignú a s Peruškú, v zahradě [dlé zákona] zákonem sestrským hodiny
říkajíc,
brzce z prostředka jich zmizela,
že nebyla viděna, a když oni pro strach jedna k druhé mluviti nesměla, jako p042 velké jedné hodině na témž místě, na kterémž dřívé stála,
Opraveno, psáno témýř. Opraveno, místo je nesrozumitelné, psáno pobižiw. 40 Opraveno, psáno přižeffyla, přežesiti (Vokabulář, MSS). 41 Na den Nanebevstoupení Páně (Legenda 1941: 58). 42 Opraveno, nesrozumitelné místo, psáno pohruby. 38
39
16
opět
s rychlostí zjevila se. Když pak
Příloha č.
1
život blahoslavené Anýžky
C2a zajistě,
byla otázána od sester, kde by byla, sladce zasmála se
ale k otázání
odpověděla
nÍčehož.
Jistě
svém
chutně věřeno
a
spůsobila
má býti i jest, že jako vstoupení ctnostných
důstojenství
v srdci
byla, tak i po Kristovi na nebesa vstupujícím, srdcem svým vstoupila,
protož ji moc nebeská i tělesně také vzhůru táhnouce jest byla. Času postního také svátost vykoupení lidského přečistá rozpomínajíc, náboženstvím bez přítomnosti
vyzdvižena [nejsa
sobě přítomná]
byla, že jako
ustavičně
k nebeským
věcem
žádost majíce, více anjelský nežli lidský, mezi lidmi jsouce, život [vedla] vedši. Modlitby dokonajíc,
přišedši někdy
k sestrám, ježto jest bylo velmi
řídko,
i žádné
prázdné ani [daremné] ješitné slovo zjejí úst nevyšlo jest, ale [horlivá a sladká] a stredúce slova o nebeských
věcech
pro oblepšení slyšejících mluvila, ledva slzy
nětco
a vzdýchání, když o Hospodinu Bohu
hoříce
mezi sestrami
rozprávěla, čtla
nebo slyšela,
mohla zadržeti. Jejížto náboženství starý nepřítel, ďábel, těžce trpěl. Času jednoho když od modlení z toho místa, na
němžto
chtěla,
z těch stupnu ji
těžce
tak
mnoho dní
učinil.
u jednoho
okenečka někdy čtla
strčil,
a modlila se, po schodech stoupiti
že loket z kloubu svého vyrazivši, velikou bolest za
Kteroužto bolest pro [boha]
bůh lékařstvím
namazavši,
před
sestrami
jak nejvíc mohla, zatajila. [Jednu Přihodilo
věc
povím] Jedno povídajíc
se jednoho
času,
věcí,
že jižto pro modlitbu Hospodin
že dcera bratra pána krále
mladičká umřela
učiniti ráčil.
jest a do kláštera
toho, v němž děvka Boží bydlela, k pohřbu byla přinesena. Když
uzřela
paní královnu, matku
děvky
mrtvé,
rozželevši se, padne na svou tvář podlé mar a tejně a
plačíce [plačíc I] ,
lehoučce
responsor o Lazarovi: "Ty Hospodine, jenžto jsi Lazara
modlit se
vzkřísil
želením velikým počne
a
říkati
ono
z hrobu smrtedlného, též
nyní rač ukázati!" A ej toť tělo smrtedlné a studené rychle počne se [vztahovati] hřéti,43 a žíly jakžto v živých lidech
obyčej
mají, jala se jí hýbati, Duše pak umrlé
Kristové mod1ijící se takto jest mluvila:
43
"Proč mně
Opraveno, psáno hrzeti.
17
děvečky
odvoláváš z radosti na poušť
k divce
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
C2b a [do oudoU plačtivého] v hubenství?44 Věz to zajistě, učiníš-li to, že ani otci, am máteři,
ani žádnému živému, myslí tak smutnou jsouci [že žádný tak smutné mysli nebude
jako já], nikdy v utěšení nižádném nebudu mocti."
Jižto uslyševši
děvka
přestala
Boží,
se modliti za její
vzkříšení
a i hned
tělo,
ješto
horkostí a hýbáním z žil živo se bylo ukázalo, k prvnější studenosti jest navráceno, aby tak v jednom a v jednostejném skutku moc pokorné modlitby, ješto nebesa byla prorazila a stupeně [náklonost a povolnost] neb povolení dobroty Boží, ješto se k svých sluh [slouhův] náboženství milostivě nakloňuje, a modlijící45 [modlejicí se ku pánu] ku Pánu Bohu ctnost zjevně zjevena byla. U Božího když Boží
těla
svátosti, tato
tělo přijímati chtěla,
a k modlitbám se
připravíc,
Kristovo po mnohá léta tejnosti
přesvětlá děvka,
divným náboženstvím odloučila
od jiných sester
skrze jedno
přijímala,
okenečko
stkvěla
se,
zajistě
se, k přenábožným myšlením
v jejím pokojíku na to
nechtíc Božího navštívení a svého
učiněné, tělo
Jezu
vnitřního utěšení
zjevně činiti.
Tu v té komorce zavřenájakžto včelička sered' [z oule] z opoky,46 totiž těla pře sladkého božství a olej
člověčenství křemene přetvrdého,
silně věřící přijala
a v tom se kochala.
Když jednou nemocnájsouci a zdraví Krista podlé
sála, totiž tu jest božství s člověčenstvím,
tělesného
zoufavši, k jedení
obyčejného obyčeje přenábožně připravená
slyšením slyšela jest k
sobě řkoucí:
"To
tělo
jsouci,
nepoškvrněného pře divném
Jezu
[hlasem]
Boží, jež přijímáš, Agnéžko, nemní nijakž, že
[umirajicz1 umrouce bereš, až jednák všecky přátely neb milostníky tvé
uzříš
z tohoto světa sejdouce." Kteréžto zjevení, jakžto byla slyšela, ministrovi provincialskému47 a některým také lidem pod zámluvu [pod tejnosti oznámila] veliké tejnosti zjevila jest. A tak stavše se to, příhoda budoucích
věcí dosvědčila,
jakž slyšela.
44 45 46
47
Opraveno, psáno hlubenftw). Opraveno, psáno modlijíce Opoka, tj. skála, kámen, balvan (Vokabulář, MSS). Opraveno, psáno Provincia/skému
18
ukazujíc totiž, že jest se tak stalo,
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
C3a
o horúcí [o hořící] milosti muky a utrpení Jezu Krista Mukův
a utrpení Hospodinovo, Agnéžka,
milovala a na každý pátek
před
jeho
do nony, a neb do deváté hodiny
věrná
umučením
činila,
jeho
děvka [převroucnel přehoroucně
se [Po!ožíce] obložíci, náboženství své až
nohami stojíci své žádosti, smutnou matku Jezu
Kristovou podlé kříže ajeho smrti bolestné umučení náboženstvím své mysli Pro veliké pak želení oko v hořkostech toho Ježíšovi sílu své víry a nepřestávala. Toť
obyčeji
nikdy neuschlo, po
svých ctností, dokavádž živá byla, v utrpení nositi
jest byla její chlouba, chvála,
jest bylo ustálo stí její ochotné
předrahého umučení
spatřujíci.
odpočívadlo.
toť
jest byl
Ba tímto
řebřík stupně
dřevem
křížem
divné
činila
toť
spasitedlným všecka [všecky
práce] usílé své i těžké nemoci a mnohá protivenství, jež jest nevinně sladkými osladšovala. Tímto svatým
jejího boku,
trpěla jakžto
vodami
znamení, nemocným zdraví
dávala a zlobu [zlost] ďábelskou pryč 48 zapuzovala. A abych o jiných věcech mlčel, nyní malé věci na krátce vypovím. Jedna urozená paní jménem Žoffia, manželka jednoho rytíře, jemužto jméno bylo Kunrád,49 v Praze přede dveřmi klášterskými, v němžto byla děvka Boží bydlela, jižto se po
děťátku přihodilo
jedné chvíle tak
násilně
mdlo býti, že za mnoho dní ani jídla, ani píti
ne okusíc, více mrtvého nežli živého člověka podobu5o [podobu] na sobě měla. A ej pak tot' dne jednoho jako [jako by smyslu pozbyla] umenšení na smysli trpíci, jala se mluviti, takto
řkouci:
"Aj by má panna Agnéžka
snísti!" Neb ta paní známa byla mnohé
časy
mně
s děvkou Boží a k ní nábožná.
Kunrád pak, muž její, doufaje, že zasloužením svaté mohla zdraví obdržeti, chvátaje, šel k děvěčce Boží, k Hospodinu orodovati a jedno jí jablko poslati, aby
48
Opraveno, psano ' pree. .
49
Opraveno, psáno Konrad Opraveno, psáno podobenu.
50
jedno jablko z ruky své dala
19
děvky
plačtivě
ráčila,
manželka jeho žádající by ji prosíc za manželku jeho
že bude-li to tak, jakž ona praví
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
C3b a prosÍ, od Hospodinajejí zdraví obdrží. A ona pak proto, že nad nuznými
vnitřností
milosrdenství plná byla, zármutku jeho
želejíci, do sadu klášterského rychle pospíšila a jablek nic jakž také sestry, ješto za ní šly, byly na dřevě, k němužto přistoupily, kříže
Tehdy ona znamení živého
neviděly.
s vzýváním
Přenejsvětější
Svaté Trojice
učinivši, tři
jablka na větvici visící uzřela jest a rychle dolu je zčesala, té Žofii poslala, řkouci: "Tato jablka Bohem
divně
poslaná jsou jistě, nebo z nich s Boží pomocí netoliko zdraví
tělesné,
ale také duchovní obdržíš." Vrátí se muž její,
radůje
se, nesa
lékařství
spasitedlné, a tak vzývaje jméno Kristovo,
manželce své k ústám doufale jest podal. Kterážto paní moc Bohem počivši,
ihned pochytivši, tak
snažně
a
nebyla, a tak se i stalo, že mocí svatého
chutně kříže
jablkům
danou
jala se jich hrýzti, jako by nikdy nemocná
a zasloužením Agnéžky k prvnímu zdraví je
navrácena ihned byla. A po
některých
pak
časech,
když muž její
umřel,
pod vdovským zákonem Hospodinu
v čistotě sloužíci, všech chudých skrze skutky milosrdenství matkou se
učinila,
mnoho více
zdraví mysli své, jakž děvka svatá předřekla, byla obdržela. Jiného
času
jedna z sester kláštera jejího,
Alžběta řečená,
pro velikou a rychlou bolest
hlavy položila se v loži, pro kteroužto nemoc ani hlavú hnouti, ani krmě
ani pití za
tři
vzhůru vzezříti,
dni okusiti nemohla jest. Zatím jedná z sester k děvce Boží velmi
ani
těžce
ji dovedla a ona poznavše bolest její, složivši bílý 51 [bílé závitzl závoj neb velí z hlavy své, nemocné sestry hlavu tím závojem
snažně
zakrýti kázala a živého
kříže
znamení na
hlavě
i na čele jejím učinila. To vše když se tak stalo, i hned všecká bolest hlavy její přestala jest. Času jednoho k modlitebníci své děvka Boží přiblíživši se, skrze sestru Demku pro
mdlobu byla podržena, aby nepadla. A když k modlitebníci té jisté temného
ďábla,
neb anjela temnosti, v hrozné a mrzké
stojícího a tomu dřevu
51
Opraveno, psáno bělý.
20
člověčí tváři
přišla, viděla
pod jedním
jest
dřevem
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžk:y
C4a
jako se spodpírajícího. Sestra tato jala se v protivenství nebála, ji posilňujíc, znamení svatého kříže proti Kterýžto
ďábel
moci svatého
kříže
křičeti
ďáblu jest učinila
trpěti
a
děvka
Boží, aby se
ve jménu Svaté Trojice. tváří
nemoha, ihned
velmi smutnou
a zkostrbatou pryč odešel. Opět řečený
jiného
času
vzpolehši na svou
přítelkyni,
modlitebníci jdouci, když již jako
přes
sestru, paní
prah kro čiti
Alžbětu císařovnu,
chtěla,
zlobivý
k dřívé
nepřítel, ďábel,
v tváři vejrový zjevi se,52 ano sestra dřívé řečená na to hledí, ocasem svým cestu její chtě zkaziti. Kterážto
učinivši
znamení svatého
kříže,
zlobivou potvoru zahnala jest.
Zajistě
mocí svatého kříže činivše to, nebo ona nevinného Beránka, Jezu Krista, na tom kříži umučeného za ní 53 umučení ustavičně nosila v svém těle.
o mnohé její milosti k sestrám i k kterýmkolivěkjiným pracným 54 nebo smutným Milosti, kterouž Zajistě
děvka
Boží bližné své milovala, skutek již zjevně vypravuje.
pro veliké trpení, jímž na svých sílách pohnulá byla, zemdlená jsoucí,
s povolením a
chtěním
Otce svatého a
neráda potřebu tělesnú větší nežli
přikázání
svých vyšších, musila jest,
jakkolivěk
obyčej měla, přijímati.
Z těch pak věcí, kteréž tu ku posilnění jejímu tělu posílány bývaly, mdlým a nemocným utěšení
a pokrmy
potřebách
snažné
sestrám kázávala jest také navštěvujíc, křídly
o všech jich
činiti
péči
a je
jest
častokrát
měla
svým
[tělem]
a jakožto slepice
životem
kuřatka
pod
zachovává, tak ona sirotky milostí máteřského milosrdenství sestry sladce v lůně své
dobroty schovávala. Ke všem a ukrutná.
zajistě potřebným
Lačná
milostivá a
štědrá
jest byla, ale
sobě
sama jsoucí, jiné krmila, a posty bledá jsoucí, svými
pak velmi skoupá
činy
hladem mučena
bývala. Totiž, což na jiných viděla hladu, jako by sama trpěla, tak cítila. Ke všem také smutným
[zarmouceným]
Opraveno, psano ' zgew]. Je. 53 V lat. předloze je pro nobis, v rukopisu legendy bylo pravděpodobně za ny. 54 Pracný, tj. strastný, nemocný, ubohý, nuzný (Vokabulář, MSS). 52
21
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
C4b neb pracovitým tak v
světě,
jak v
zákoně
bydlejícím želející mysl
měla
utíkajícím, v Boha i v lidi, milostnými pomocmi jest spomáhala. a žalářné k
a svým k
sobě
se
Zajistě vypověděné
prvnější svobodě
jest navracovala, a [kterýmž] nimž také na smrt šlo nebo na
sprošťovala,
svárlivé a hádající se mezi sebou [porovnávala] zjednávala,
veliké muky, ty
všem, jakž žádali, podlé možnosti své spomáhajíc. Takovou pak dobrotú
Bůh
všemohoucí srdce její naplnil jest byl, takovou také milost
v její rty vlil jest byl, že netoliko radovala se s radujícími, ale že s plačícími plakala jest také. Ano také, když toho kdy pro
kteroužkolivěk věc
bolestí [pro
kteréžkolivěk
núzí [nouzl1
nuzovali, nebo utiskovali, nebo protivenství
zaviněni
činila
trestali]
neb lámala,
lahodností sladkého mluvení všech těch smutných utěšitedlníce jest byla. Ač
kdy kterou sestru trestati
to neminula, činila,
nicméně
chtěla,
neb umyslila pro
některou věc,
jakž jest zamlčením
jakžto milovníce svých bližních s velikou milostí a moudrostí to
ty více trestajíc, kteréž milovala.
Když pak sestru po trestání padouci,
řekla
jest:
řečemi
"Odpusť mně,
svatými k dobrému
sestro milá,
ač
jsem
tě
učila,
na
k nohám jejím
čem
pokorně
zarmoutila."
Zajistě
s velikým snáženstvím varovala se, aby nižádné sestry nejvíc nadarmo nezarmoutila. Pro nehody [nepravosti] také těžkého vypúšťovala
slzy plačíci
hořkými.
Pronížto
[pročež]
některých
lidí, ješto jsú
činili,
smutky více duchovního padení jich, nežli
z hlubokosti srdce svého přátel
milých svých smrti
ji správný Hospodin a Pán všech miloval, ješto tak
milostivě
bližné
své v Hospodinu milovala.
o svatých zjeveních Bohem k ní zjevených Není [slušné]
důstojno,
aby se to
zamlčelo,
kterak tejné a budoucí
věci
jakžto zjevné
a nynější, jim naučena jsouci, skryté a hluboké věci zjevuje, viděla a uměla. 55
Kalista (Legenda 1941: 74) toto místo překládá následovně: "A také to zdá se mi vhodné nesmlčet, že, tím, který skryté a hluboké věci odkrývá, věděla o věcech utajených a vzdálených, jako by byly zjevny a odehrávaly se v její přítomnosti."
55
poučena
22
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
Dla Přemyslav, řečený
Nebo když syn bratra jejího, pán král římskému,
proti Rudolfovi, králi
svátostmi s prosesí rájský nábožně
dvůr
Otakarus, do Rakous k boji
vyjel byl, sestry s dřevem svatého
obchodíce, žalmy za hříchy neb kající
kříže
a s jinými
dříve řečeného
krále
Hospodinu zpívaly.
Jednoho pak dne v procesí s jinými sestrami jdouci,
viděla
jest těžce
raněna
jsouce, an
dva muži z šlechtilejší pána Přemysla mezi sebou vedú, kteréžto viděne 6 sestrám rozprávějíc, za přelstění
57
[za podvod ďábelský pokládala] d'ábelské jest měla, nedostojnou
[za nehodnou sebe majíc] se dávajíc, aby také věci božským
Toho
zajistě času
byl, jakž to řád Jiného
těch věcí
času děvce
opatrnosti po jedné jablko
sobě
toto
vidění
činem ji
raněn,
jat, zabit
krásné [krásného
vzezřenzl
její opatrnosti ukázalo se, kteréhož král
a rozprávějících lidí pravda potom ukázala.
Boží od jednoho
sestře
světského člověka jablka
jsou poslána, a ona žádostí
zanechala, a když ji jako
svědomí
očí
svých jsouci
tisknulo,
a všecky, jakž byla poslána, jí dala. Na nižto když
děvka
opět
s hříchem." při
Jistě
zajistě tobě
jest bez poškvrny
svědomí dvě
i ovšem duch Elízeovo v Agnéžce
přemožena,
jedno
jest to jablko položila
Boží vzhlédla, jablko, jehožto
sestra ta požádala byla, vzavši, jiné ji podala řkouci: "Dcero milá, položivši, lépe
zjeveny byly.
odpočinul
dobře
jsi
učinila,
jablko
jablka míti nežli jedno
byl, ježto Agnéžka skutky,
nichž to tělesně nebyla, duchem jako jsouci, viděla jest. Jiná sestra, jménem Eringárda, malou za jednu
převelmi tejně
vzdávala jest. Na nížto
s hněvem] ukrutností ji
řekla:
a tu za
smrti ně
zajistě
čeho
k Hospodinu mnohé prosby
Boží jednoho dne
"Modliteb, kteréžto
k Hospodinu, množiti přestaň, nebo Při
děvka
věc
vzezře,
smutně
nábožně
za takovou
věc
vzdáváš
žádáš, Bohu není vzáctno!"
všech sester, dokudž živá byla, milosrdný
Boží milosti
jako s některú [jako
prositi, muky
některých
obyčej měla přítomná
zasloužené
častokrát
skrze Duch
Boží vzvěděla jest. Jednoho
zajistě času
sestra jedna o Boží
děvce,
ano tu nebyla
Kalista (Legenda 1941: I 16) uvádí: "Vidění se týká nešťastného konce Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli r. 1278." 57 Opraveno, psáno přelftěně. 56
23
býti
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
Dlb [dostatečného]
byla, slova porúhavá, neb protivná mluvila byla, a tak bez dosti
učinění
Když pak
za své hříchy po některém času z tohoto děvka
Boží jednoho
své duši oné sestry volající a
času
samá na
pokorně
světa
modlitbě
sešla.
byla, slyšala podlé mod1itebníce
vinu svou znajíce a
pro bůh odpustiti ráčila, neb muk: jináč zbavená
nemůž
snažně
prosíce, aby jí tu vinnu
býti.
Jiná, jménem Brigita, ješto s děvkú Boží v zákon vešla byla, ctností aji milá byla. Když po mnohých letech nemocná jsouci, z tohoto světa sjide
58
chválně
dostojného
mravův
stkvíla se
[chválitebnel v zákoně bydlejíci,
těžce
[sešla], nemoci zajistě její velmi jest želela, ale pro
její smrt nižádného znamení smutku neukázala. Nebo
viděla,
ano svatí anjelové
při
ní
jsouc, tělo její kadí a mnohú čest jí činí. Od mnohých dlouhých
zajistě
znamenáno jest, že kteréžkoli budoucí
časích obyčejem
i
řádem,
jakž ona
skušením jistým jakž od některých v té Mysl její
zajistě
řeči
pověděla, jistě
tak
věci předřekla, přišly,
tak po
a to skušeno jest
dolejí zjeveno bude.
duchem [prorockým] budoucnosti
nic minulého, nic není budoucího, jehožto by a otevřeny jsou, netoliko tajemství a skutkův
naplněná
nevěděl,
byla, kterémuž duchu není
jemužto všecky
srdečných věděla,
věci
zjeveny
ale také o budoucích jakžto
o nynějších neb o minujících věcech přejistě jest rozprávěla.
o jejím sej dění [o jejím sjitI] Z tohoto světa a o těch věcech, které se přitom staly Čas když se byl přiblížil, v němžto děvku svou, Agnéžku, z tohoto světa Kristus chtěl
vzíti a, v nebeský pokoj uveda, za její [za její obcování svaté] milostná usilé korunu spravedlnosti odplaty dáti, postu netoliko od odloučiti
58
světských
se měla,
lidí,
kteří
příkladem
většího čas
nastal byl, totiž
pro náboženství ji
Jezu Kristovém, jenž
Opraveno, psáno fgjde.
24
půst
navštěvovali,
k veliké noci, v němžto
ale také i od sester
obyčej
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
D2a čtyrydceti
na poušti
dní a nocí, sám jsa se postil.
Proněžto [pročež]
když toho
času,
samému Hospodinu prázdná jsouci, v popeli a v žíni se postila a slzami k Hospodinu modlila, milosrdného Boha za to prosíc, aby byla-li by která škvrna neb poškvrna přichytila
se jí z mluvení s lidmi, aby z svého milosrdenství obmytím očistiti
ráčil.
Takž pak dne jednoho ruka Boží, neb moc Boží, nad ní se jest stala a síla všeho tělesenství jejího poče [počne
měniti]
se
zminovati a neduh rychlejí růsti,
zajistě třetí neděli
v postě družebnu,59 čijíci šťastné své seščie 60 (sjitl1 z tohoto světa, je čeledínům svým velmi řídkým6! [velmi málo čeledínům] zjevila jest a putování své z tohoto světa spasitedlným posílením, to jest svatého oleje
před
bratry a
tělem
před
krále nebeského, Jezu Krista našeho, a pomazáním
sestrami
přeplná
u
víře děvka věrným
náboženstvím
ohradila. 62 A když se to tak dálo, sestra jedna toho kláštera, jménem než deset let neduhem
tělesným
a
největší
Kačenka
Chardova, ješto víc
bolestí v nohách na loži ležíci s velikým
[s velikou prací a pomocl1 usilím sestrským z místa na místo
přenesena
děvku
Boží, Agnéžku, ješto zvláštní žádosti následovala, že,
Boží a olej svatý
umírá,
křikem
velikým na sestry jala se volati. Ježto když
jest, aby jí pomoc daly k
děvce
běda mně, běda!
chceš opustiti? I kdo
přišly, přesnažně
mně utěší?
utěšení
utěšení přijmeš
prosila i žádala
všeho plakala a bolestivá slova
Matko nejmilejší! neb
Když ty,
čemu
dcery tvé a
děvko přesladká, umřeš?"
Kristova milosrdenstvím rozželivši se nad ní, vedce: "Ba v malé chvíli
přijevši,
Boží dojíti.
A když k ní byla dovedena, bez mluvila takto: ,,0
tělo
bývala. Slyšíci
K těm
opáčejíc,
mně zvláště
slovům děvka
neplač, neplač Kateřino,
neb
od Hospodina."
A když ta nemocná s jinými sestrami znamenala ji, ona pro pokoru
nechtěla
přesnažně
prosila, aby znamením svatého
jako povoliti. Sestra pak nemocná ruku její
kříže
pěkně
vzevši, k místu bolestnému přiložila. To když učinila, tak jí bolest [napadla] nadstupi,63 že všecky žíly její pro
59 60 61
62 63
Třetí neděle postní byla roku 1282 1. března (Vyskočil 1932: 165). Opraveno, psáno feffeze. Opraveno, psáno ředkým. Ohraditi, tj. zaopatřit se, vyzbrojit se (Vokabulář, MSS). Opraveno, psáno nadftupj.
25
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
D2b bolestí rychlost jako se
různo
držely.
Po malém pak upocení, sílu svou do své smrti velmi
dobře
chodila.
přijevši,
Nebuď
zase
přede
všemi choditi se jala, a potom až
pochybeno v tom [žádný nepochybuj] žádnému, děvky přesvětle učiniti ráčil,
že to Hospodin k povýšení zasloužení své
aby ona, jenž, živá
jsouci, svátostí života svého stkvieše se,64 umírající také ohlášená byla světlostí divu toho. Kterakžkolivěk
a vroucí, jednák býti mající,
pak již žádná
nábožně
tělesná
síla v ní neostala, však duchem silná jsoucí
se modlila, jednák sestry pro své sej dění z tohoto
nepřestávajícími
slzami
plačící utěšenými řečmi
světa osiřalé
oblahoslavila, jednák také
máteřskou milostí k dojdění svrchované výsosti je napomínala, řkouci: "Ó vy dcerky mé
nejmilejší, milost k Hospodinu a bližnímu vašemu vším vaším snáženstvím zachovejte! Pokory chudoby, jižto Kristus držal a ji poddaní
buďte, příkladem přesvatého
nám tohoto
příbytku řád
učil
následovati,
přikázání
otce našeho Františka a svaté
děvky
buďte, vědouce
živobytí dali a o stavili , živí
kostela
římského
Kláry, ješto jsou
to zajisté, že jakž
milostný Hospodin jich neopustil, takéž i vás jeho sladká milost nijakž neopustí, [pokud však]
ač jich
ustavení a příkladův
Proněžto [pročež]
měl
následovati budete."
když tato i jiná spasitedlná napomínání celý ten
sesterským tím srdcem na který by se
snažně
pamět
tisknula
zachovati zanechávala]
[přivozovala] nepochybně
a místo
večer
věčného
a celou tu noc
vkladu [pokladu,
zachována majíce býti, ostavovala,
65 druhý den, to jest v pondělí, jakousi zdála se jasností oblitá býti neb objatá a směšnou
[směšnou
neb veselou]
tvářnost
ukazovati a všecko
tělo
její v stkvúcnost jalo se obracovati
až do šesté hodiny. Když pak bratří říkali nonu 66 a mši začali v tu hodinu, kterouž Spasitel pokolení lidského na svatém kříži pněl 67 a za spasení naše pustil duši. Tato Bohu pře vděčná děvka v ruce nebeského ženicha duši svou porúčivši, léta od narození Božího po tisíci po dvú stú a po osmidesátém prvém šestý den měsíce
března šťastně
Opraveno, psáno ftkwěffe Je. Opraveno, psáno fmjchiwú. 66 Nona, tj. devátá část denních modliteb breviáře (Vokabulář, MSS). 67 Pněl, pnieti, tj. být ukřižován, viset, být rozpjat (Vokabulář, MSS). 64
65
26
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
D3a obklíčena,
v Hospodinu usnula a anjelským tovaryšstvem jsoucí Jináč,
vesele vešla. (Anno 1295 v kronice Hájka. šťastná děvka,
O
ješto
čtyrydceti
a to pozdějí toho roku
smrtedlnost] smrtedlnost odehnavši, Boha nad bohy v svatém
Bohu duše, ješto [kterážto] z
žaláře světa
kurův
na nebesa jdoucí, s zástupy anjelských
radostem
umřela)
přemohši
učastnost
tuto
časnou
příbytku nezatemňujícími
[jasným mysli spatřením vidl] opatrnostmi mysli, neb skrze srdce jasné převzáctná
věčným
a šest let v zákoně muk Krále nebeského
nosíc a majíc, hodinu smrti jeho zachovala a mrakavou [a
O
k
světlo, opatřuje.
tohoto zbyvši, svobodná jsoucí,
se stovaryšuje a opojena jsouci božské
rozkoši potokův, věčných hodův a milostivých [díkům činěml diek, středoplodné68 [sladké] písně 69 za zbavení [za vysvobození života časného] snáženství světského k chvále Krále vší
chváli ochotným zvukem rozpěvuje.
o pohrabení [pohřbeml jej ího svatého těla utěšené
Sestry pak a dcerky tak, matky naplňovaly
a
vzavši, do
kůru
divnú
obličeje
panenské [mnohými]
vůni vypušťovalo
naplněni
Ruce
přemnoženými
dvě neděle
donesly, tu kdež
zbavené jsouce, plný klášter smutkem slzami skropovaly,
nepohrabáno
z sebe, že všickni k
[nepohřbeno
němu přistupující
přesvaté tělo
leželo] stálo, tak
neznámú pochotností
bývali. zajistě
její
nevinně
od
hříchu
ni hrubé, ani tvrdé jako mrtvého
člověka,
ale
měkké
a hebké jakžto živé všelikterému pomakajícímu člověku se dávaly a ukazovaly. Po ty jisté dny chodějíce,
bratří
menší, neb bosákové, na každý den do kláštera sesterského
mše a vigilí tomu
s množstvím lidí převelmi snažně, mřeží viděti
tělu slušně
přichodijících
aby ten
šťastný
a
hodně činili,
na každý den k klášteru se [scházeli] schodili, prosíce poklad
štědrou
milostí Boží daný
tělo
bylo
často
asaponě [aspoň]
skrze
ukazováno, mnozí prsteny a pásy a jinými
věcmi
69
město
mohli.
Když pak žádajícímu lidu
68
sloužíce, neb jednák všecko
Ve slovnících není doloženo, podobné k adj. stredoplovÚcí. Oprava, psáno pěsně.
27
Příloha č.
život blahoslavené Anýžky
1
D3b naději
s velikým náboženstvím jeho se dotýkávali, majíce zasloužení z dotčení [dotýkám1 těch věcí pomoci žádající
skrze slavné
děvky
se přijíti [dosáhnouti]. Jakžto
70
potom Boží milostí častokrát stalo se jest. Potom pak sestry [nepokoje a
bědu]
neklidu lidského nijakž
trpěti
nemohouce,
tělo
v dřevěné koryto [truhlu] v nové s dostojnú poctivostí položily, k tomu koryto skobami přibivši,
neb panty železnými z tohoto
velikými
světa pře světlé děvky
hřeby tvrdě
jsou zavřely. Potom slovutnost sej dění
po vlasti široce brzo se rozešla a ku paní jedné, jménem
Školastice z Šternberka, skutky šlechetnými ozdobený a pokolením urozený, ježto děvku Boží
srdečně
milovala a ji nábožně sloužila, jistým Uistou správou]
A ona i hned s rychlostí jakž nejspěšnějí mohla do prosila s velikým
pláčem,
[aspoň] asaponě,
aby ji
kláštera vjíti dali, aby tělo své panny její přemilé [počaly]
Ony pak se diviti
více
[příčinu
přemoženi
jsouce,
ač
prosbě
obyčeji
na své mysli by
otevříti
k korytu se
[měla
koryto,
rozprostřela,
a
čili
tělo
nejvyššího, jenž má
70
děvka
od papeže
měla,
do
mohla.
byl]
opuštěn
byl a k tomu
by již vešla, těla opatřiti nemohla. její jsou povolily, v klášter pak všedši tělo
její leželo a schováno bylo,
nic, nebo velmi
těžko
přiblíživši,
jako šeptáním
ten, jenž velmi
a usilno zdálo se jí to, a jakžkoliv
silně
vyskočil
a na podlaze
k spatření bylo zjeveno. Kterážto
klíč Davidův,
Boží
srdečně
povznění učinil
věc
nic
jináč,
Boha Otce, pro zasloužení výborné
a zvláště
Opraveno, psáno žádagjce.
28
[předce]
vbit byl, ano na to všickni hledí, kdož tu
srdečné milovníce, panně Školastice, stavši se, věřená má býti.
Neb ji
[přišedše] přišedši,
na rozmyšlení zdali by truhlu otevříti měla a mohla] dvojila se, měla-li
přiblíživ, hřebík
otevřelo
dojde.
klášterskému bylo, aby který
jedna pak z sester k korytu se
byli, strachujíc se, sám bez pomoci i hned
odpuštění
[vpuštěn
a podlé [a podlé truhly želela a plakala] koryta, v němž s hořkými slzami se
pražského
opatřiti [spatřiti]
maje, o pustě tam
dávajíc] se přičiňujíc, že by také,
Však s prosbami
proto že
jaly, že by to proti
světský člověk,jakžkolivěk odpuštění
města
pověděním
a koryto se
jedno rukú Boha
děvky
k utěšení její
Příloha č.
život blahoslavené Anýžky
1
D4a
milovala, k ní milost majíce obvzláštní. Zatím pak pro ten div poslové od knězi
poctivému muži posláni,
přesnažně
Neb
některý
prosíce, aby
pochovaL Jenžto pro odpověděli.
Tobiášovi, biskupu pražskému, a potom k
rozličné potřeby
před
z nich,
přijda, tělo
a sester
bližnějším opatům
byli
to s důstojnou poctivostí
chtění přijeti r.přijet odepřeli]
tajemství Boží radu a
malou chvílí smrti své výborná
bratří
děvka
Boží
předpověděla
byla, že
1
ani biskup, ani nižádný preláe jiného zákona než bratr menší, neb bosák, a takový bratr, jakž dřívé v zemi české nikdy nebyl vídán, její tělo pochovati měl by. Proněžto [pročež] přišel
poctivý otec, bratr Bonagratia, neb dobrá milost, tak
generální neb obecný minister, po
čtrnácti
dnech její smrti v tu
neděli
o
Umučení
řečený,
Božím
[aprávě na květnou neděli] v květnici 72 ten dar drahý a žádoucí s mnohými bratry, již tu
r.prvé bydlejícími bratry] byvši,
Boží, v nížto ve
mdlobě
nábožně
poctivě
a
v kaple
nejsvětější
dívky Marie, matky
na slavnosti svatých mši posluhovavši [v které nemocná svaté mše
slýchávala],jakžto ona sama byla prosila, pochoval jest.
V kterémž to
místě
[divnou
vůni]
chodily, po mnohé dni svlažovaly a
divné
rozvonění
sestry, ježto pro náboženství tam
pociťovaly. Přihodilo
z sester do kaply všedši k modlení, tím jsouci obtížena,
děvku viděla, viděvši
otázala, proč by vůně taková z hrobu jejího vychodila. Jižto svatých
anjelův
navštěvují."
ježto jako ctností
r.pro
To se
dědina
častou anjelův přítomnost]
děje hodně
a
důstojně
neb pole drahého
rozličných,
když
ještě děvka
byla,
velmi
odpověděla, řkouci:
bývání, jejížto
bylo to, aby
koření
se pak dne jednoho, že jedna
tělo
její
tělo
ochotně
"pro
pilně časté
následují neb
po smrti
voňalo,
od nebeské apatyky usazena jsouci, kvítím rozkošně voněla
a nyní pak v kvítí nebeské
přesazena jsouci, jako květ róžený73 [znamenitý] ve dnech věčné šťastnosti chválou
skvítajíc, nade vše Již nyní
vůní
zajistě
pochotnost jest vstoupila.
od stvúcího a
červenajícího
smrtedlným chotěm vzhrzala r.pohrdala],
71
72 73
svého milého, pro
čistým
Opraveno, psáno prcelat. Opraveno, psáno kwětnucý. Opraveno, psáno rozžený. Róžený, tj. růžový, z růží (Vokabulář, MSS).
29
něhožto
milost
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
D4b na nebesích objímáním jest chvály za popel, to světa
a pokrm
věz
děvka
obklíčena,
přebývá,
něho
[to jest] za utrpení, a olej milosti
v nebeských
věčné
příbytcích
radosti za zármutek tohoto
největší
měla
chudobu] chudobu, jižto
rozbohacena jsouci, na bohatých pastvách a podlé
na
nevěsta, darův
vzedřevši,
v rúcho všeho
utěšení oblečena
světě,
poklady
potokův přeplněných
rozkošmi nebeské sladkosti rozmnožena jest za utrpení tohoto
smutka [roztrhaje]
korunu
Boží za odplatu má.
Již také nyní za poslední [za věčné šťastnosti
již nyní od
světa.
jest a jakžto lůže
Božích okrášlena jsouci, na bohatých pastvách v pravé
Již, pytel choť
neb
krále Asvera,
Jezu Krista, jest vešla, spojením pře srdečné milosti jemu věčně oddána mající býti, tu kdež s dcerami Boha netesklivě
vědoucími
radujíce se v králi svém,
na věky opatrností
Kteréžto chvály nejmilosrdnější,
učastny
[spatřením]
tvář
jeho v utěšení
chvála a čest na neskonávající
učiň,
a již
Boží slávy nasycená jest.
skrze orodování a zasloužení této výborné
Jezus Kristus, nás
spatřuje
děvky,
jemužto s Otcem a Duchem svatým,
věky věkův!
Spasitel náš buď
všecka
Amen.
o diví ch mocí Boží učiněných skrze této přesvaté děvky zasloužení Bohu všemohoucímu, jenžto velikým darem své milosti divny šťastnou
děvku
svaté své, Agnéžku,
svaté Kláry v českém království z šlechtilého zplození netoliko
převysokého příbytka
zasloužením, ale i mnohých
divův
zázraky,
v potřebách a v núzech vzývajícím její jméno, mocí své pravice, Proněžto, [pročezl
aby on slavný
Bůh,
jsa, ohlášen a chválen byl a aby také děvky rozspořilo
činí
[rozmnožilo] se,
pře světlé
milosrdně
osvítil,
spomáhqje.
v svatých svých milostiv neb [mocný] množen
věrných křesťanův
některé věci
z di
30
náboženství ke cti této
přesvaté
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
EIa z
divův,
malé však pod laátkostí slov, umyslil jsem přeběhnouti.
Česká královna [Kunegunda aneb Kunhůta] Guta, manželka laále Václava, dcerku svou
jménem Margarétu 74 jako jednák již umírající, doufajíci do [zásluhy] zasloužení přesvětlé děvky
Agnéžky, do kláštera do Prahy donesti kázala a na hrob slavné panny položiti
a drahou [vornát] kažulu75 k Boží cti a této děvky na její hrob obětovati. Ty věci když jsou se staly, i hned na hrobě děťátko [obžilo] kšilo 76 a polamem lam lícím jsa posilněno, k máteři zdrávo ovšem doneseno jest a mnoho let potom živo bylo. Paní Alžběta,77 laálovna česká, dcera slavného pána krále českého, syna78 svého prvorozeného
ještě mladičkého
jedináčka
a Uediného]
milostí milovala. Když pak
jednoho ona v městě královském, ježto Praha slove, byla, syn její řečený
na
hradě
jemužto Loket
říkají,
dřévé
času
[prve řečený]
vzdáli od Prahy za osmnácte mil, s svými
pěstouny
bydlel. Jedné noci pak, náhlou a
přetěžkou
nemocí jsa popaden, až [až právě na smrt]
sodních byl a paní královna, matka jeho, co by se tam dálo, o tom nic ovšem A když pak té noci řkoucí:
"Spíš-li,
či
dřevé řečená
neb
nic?" Ona ze sna
přítelkyně
neodpověděla, opět tě
hlas k ní
[šťastný
tě
mrtvá, ale
kterouž to
řeč
pospíšila,
přiblíživši
přebýváť
proč
umřela. Opět
v klášteře svatého Františka a má se velmi
tověz
[totiž] k tornu
obyčej
neprosíš
konec] dokonání míti mohla by."
královna, jakž se jí zdálo, vstavši z lože k dřévé se k mříži,
"Když
k Hospodinu orodovala? Nebo
Otázala se pak královna, kde by ji nalézti mohla, když je již "Neníť
povzněl:
k Hospodinu orodovali,
tvé, svaté Agnéžky, aby také za
skrze její zasloužení všech tvých žádostí žádoucí
i hned:
nevěděla.
paní královna spat jde, slyšela jest ve snách hlas k sobě
máš dobrých a nábožných lidí prositi, aby za rodičky
právě
řečenému
okenečku,
jala
k ní
vedče
dobře."
klášteru
[počala]
Pro
spěšně
se tlouci
a volati, jest-li která tu z sester, a jedna zevnitř
Markéta, dcera Václava II. a Guty, narodila se 1296 (Vyskočil 1932: 162). Kažula, tj. mešní roucho (Vokabulář, MSS). 76 Kšíti, tj. kýchat (Vokabulář, MSS). 77 Eliška Přemyslovna 78 Karel IV. Kalista (Legenda 1941: 118) uvádí: "Podle legendy v Acta Sanctorum se celý příběh královny Elišky Přemyslovny ajejího syna Karla stal v druhém roce Karlova života, tj. r. 1318." 74
75
31
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
Elb odpověděla,
vetče:
A když sestra královna
česká,
když k okenici jakž
před
jížto se
co by chtěla. Ona otázaje, jest-li zde v klášteře ,jest",
přistoupila,
proč
mně,
jakž se jí zdálo, královna
opatřila
na ní, když to
jí: "Oroduj za mně nejmilejší, té nevím,
paní královna: "jdi pravi a
dcera krále Václava, a pros ji ode
tím živá jsoucí,
stkvěla
pověděla
jest
aby ke
obličej
[spatřila] kromě
vzezřela neboť
rodička řci
má, svatá Agnéžka. Alžběta,
ji, že já jsem
mně přijíti chtěla."
její ovšem v témž
divné krásy a
jest, pokleknivši na kolena u
přílišné
Ješto
spůsobu,
stkvúcnosti,
mřeží vetče [řekla
silný smutek na mém srdci trpím, jakžkolivěk
Jz1
příčiny
by se to dálo, vím to jistě, cožkoli od Hospodina prositi budeš, obdržíš."
Ježto [kterážto] odvrátivši od ní tvář, velmi zarmoutivše se, padla místa neodejdu, ale
radějí
vetče
jí:
"Proč
za tě prositi budu?" Tehdy královna
před mřeží, řkúci rodičce
své: "Pros za
mně,
nebo z tohoto
tuto lehnu a v smutku srdce mého umru, nebudeš-li za
mně
k Hospodinu orodovati!" Tehdy děvka Boží obrátivši se, vetče: "Jdi v pokoji, nebo za tě orodovati budu." Druhého pak dne posel z čeledi syna jejího
přišed, vedče
jí: "Paní královno, dej mi
koláč,79 nebo syn tvůj, o jehožto zdraví již jsme zoufali, s Boží pomocí polepšil se."
Kterážto když uslyšela, lekše se velmi, ale z oblepšení viděla,
skrze
těch věcí
děvka
Boží
[pohřbená]
jistotu jemu
srozuměla.
veselá jsouci sen, kterýž
A i hned pannám klášterským, tu kdež
schovaná byla, krásny postavníky a drahy k okrášlení hrobu
a almužnu znamenitou poslala jest, jich i nad životem moc má, a
příliš
děvce
snažně
velmi prosÍce, aby Bohu, ježto nad smrtí
slavné, Agnéžce, díky hojné vzdali. Pravíce to, že syn její
jediný skrze její orodování a zasloužení od smrti jest zproštěn. Jiného přetěžká
času
táž paní
Alžběta, česká
královna, po porodu druhého syna,
třetí
nOCI
nemoc náhlá velmi jala se jí trápiti, tak že pro rychlost bolesti lidí známých
neznala, tehdy všichni již tu byli, tak lékaři, jakž to jiní
Vyskočil (1932: 169) uvádí: "Dej mi koláč ... Týchž slov užívá i Beckovský a dodává poznámkou, že staří Čechové užívali těch slov, když šťastnou novinu přinášeli ... "
79
32
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
E2a lidé, o zdraví jejím ovšem když zoufali. Ona pak ku pomoci svaté přede
všemi, již to tu
děvky
zůstali,
vší sílou se obrátila, srdcem svým i ústy svými slibujíci těžké,
za
věrně chtěla
by
že zbude-li skrze její zasloužení slavné nemoci tak
[povýšení a oslavení jejz1 zdvíhání její, vší sílú i vším svým snáženstvím
pracovati. Jakžto se jest i stalo Boží milosti mocí, že i hned
těžké
čila
té nemoci a bolesti
jest pomoc a potom zdraví žádajícího jest nabyla. Dítě
jedno, Martin jménem, syn paní Margaréty z města pražského, nemocí tak
jsa polapeno, tak jest bylo
[schřadlo]
pohynulo, že ani hlasu, ani smysl a, ani hýbání
kterého v žílách číti jest nebylo. Jehožto babka, jménem Kunegunda, vzevši, li by byl,
čili
mrtev, to ovšem
podlé [povolem1 učinila
a když
z předpekle [chůvel
odpuštění
slib za
vzkříšeno
dítě,
těžkou
[nevědomo]
papežova jí
poněvadž
živ-
nevidíno bylo, do kláštera sesterského aby šla,
odpuštěno,
i položila jej na hrob svaté Agnéžky,
všecky sestry pomoci svaté
děvky
žádaly i hned
neb vzbuzeno jsa, takovou sílu od Boha vzalo, že
dítě
jako
pěstúny
neb
krmlíci, jsa dáno, tak chutně a zdravě prsy sálo, jako by nemoci žádné netrpělo.
Sestra jedna, jménem Domka, dcera paní Domaslovy z Škvorce, bydlejíc v klášteře děvky
Kristovy v Praze,
čtyry
nemoci
právě měla
bylo, že na zdraví pohynula, k přijímání připravená. měla,
že
Potom
sestřeníce
umříti chtěla,
těla
vůně
z toho
pláštěm
i hned jí jest odíla. Kterážto ležící pod
pláště
vycházela, že jí
míněno
Božího a svatého oleje pomazání jest
její, sestra Kytka z Jišníka,
velikou, smáti se jala, tak že sestry, ješto tu stály, taková
pospolu. Když již jako ovšem
měly jsou,
posilněna
svaté Agnéžky, když
pláštěm světlost
vidouci
že by smysla ovšem potratila,
jsouce, potiti se jala, a Boží mocí se
zhojila. Jiná sestra téhož kláštera, jménem Vracka z Oujezda, nemocí jednou velmi obtížena na psotníkjest byla, když pakjiž, jakožto
obyčej
jest, provodjí
33
čtli
a od
některých
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
E2b rých za mrtvou [když jí již za mrtvou drželi] již se pomoci svaté
děvky
Agnéžky žádala, aby jí učinivši
od Hospodina obdržela, slib
o
aspoň
třech
měla
byla, tak na psotník ležíci,
na znamení zdraví jedinkou
krůpi
potu
mšech kjejí cti vyslyšení. Slib ten když
učini,8o pomocníce své přímluvú uzdravena jsouci a slibu svého pamět majíci, mše čísti
kázala, ale skrze kněze nedbaní 8 ! dokonány nebyli. Když služba
přijde děvky
Boží
určená
jest. Když již tu byla, s první nemocí došla,
porozuměvši,
že slib její není
číst,
s jinými sestrami vigiliji
opět
u hrobu pospíšila
popadena jsouci, s velikou nesnadností k loži
splněn, opět
jej obnovila a jej
snažně
dokonati kázala
a pak skrze zasloužení svaté Agnéžky zdraví svého pravý dar jest obdržela. Jiná sestra téhož kláštera, jménem Lidka z Turnova, nemocí za srdce brzce jsouci nadtrápena na psotník, již jako zdálo se umírati, sestry pak vzevši víno, v němžto z kosti svaté Agnéžky byly obmyty, jí jsou píti daly, když jeho jako
maličko
šťastné
okusila, Boží
mocí i hned oblepšovati se jest jala. Muž jeden, jménem věrnými přišel
Přibík,
služebník pána Kunše z Heřmanic, na velikou noc s jinými vzkříšení
do kostela, a když mši o
Božím zpívali, stoje mezi lidmi, rychle
jest padl a změniv barvu své tváři, ihned [napad ho psotník] psotníkjal se býti. Tehdy muž jeden urozený, jménem Mikeš z Nažic,82 řekl jest těm, ješto tu stáli: "Brzo k mé paní omočeny
běžte
a vlasy svaté Agnéžky, ješto má,
byly, mocí ústa jeho
a díky vzdal Bohu a výborné
otevřevše,
děvce
spěšně přineste."
Když
přinesli
a u vodě
tu vodu v hrdlo jemu lili, jíž to okusil, vstal jest
Agnéžce, ano všickni [na ten div všickni patřili] vidíce
a strachujíc se, Boha chválili, on pak jako ovšem zdráv jsa, domu od kostela vrátil se jest. Dívka jedna, jménem Vanka z Prahy, Vltavě
80 81
82
se plavíc, majíci
vlasův nětco
řečená
Malou od mnohých, když jednoho
času při
s sebou svaté Agnéžky, jakousi příhodou z lodi
Opraveno, psáno učinj. Opraveno, psáno netbaně. Netbánie, tj. nepečlivost, nedbalost, netečnost (Vokabulář, MSS) 'Z z nazyc. 0 praveno, psano v
34
Příloha Č.
1
Život blahoslavené Anýžky
E3a
upadla do vody, po malé pak chvíli pískem vodním neb vodami byla ním ležíc, na pomoci milostné
děvky
Agnéžky
zůstala
a zatím plavcí
pohřízena,
připluvši,
pod
z písku
jako již pravě z hrobu zdravou ji vytáhli. Jiná děvka, jménem Kristýna, dcera Gotfridova,83 šafářová bratrův bosákův z Prahy, chvíli jedné žloutenicí byla jest že všickni, kdož na ní
hleděli,
obklíčena,
tak že všecko
pro takové ohavné barvy
tělo
její jako oskem oblito bylo,
změnění
o zdraví její byli zoufali.
Tehdy ona o pomoci lidské zoufavši, již ovšem ku pomoci svaté Agnéžky všecka se obrátila, myslíc o tom s pláčem, aby ji svým svatým zasloužením z té nemoci sprostila, slibujíc do své smrti, bude-li živá, život
svůj
v čistotě vésti. Divná věc! Co se stalo. Panna,
od panny vzývána jsouci neb prošena, zdraví [rychle] rúče 84 své modlitebníci jest obdržela a ji následovnící matky Boží přijala,
a což ústy slíbila,
učinila,
snažně
i hned
zajistě
od nemoci uzdravena jsouci, zákon
naplnila.
Žena jedna, manželka měštěnína jednoho pražského, řečeného Zechba, mnoho dnův pracovavši, bůh
děťátka
náboženství,
poroditi nemohla, a, poslavši
snažně
prosila jich, aby
bratrům bosákům,
některou věc,
od sester obdrželi, jižto by [beze škody] bez poškvrny mohla. Uprosíc pás, jímžto
těla
děvky,
měla
pro
ješto slavná děvka Boží užívala, ji svědomí přes časté
jejího po smrti [dotknuto]
opásána když volala na pomoc milostné
k nímž to
dotčeno
jejím zasloužením
nemoci nositi
bylo, jímžto ta paní
děťátko
ihned, zdravá
sama jsouc, zdravé jest porodila. Paní jedna, jménem Dobroslava Slanská z Čech, velikú nemocí mluvně natrápena a jako pro bolest její zhynula, mnoho nocí a bosákův
poslala k sestrám do Prahy,
dnův plačtivé
snažně
84
vypušťovala,
potom podlé rady
prosíce, aby jí vína toho, v němžto kosti
svaté pro nemocné ustavičně prosící omočeny byly
83
hlasy
Opraveno, psáno dcera Kottfrydowá. Opraveno, psáno ruce.
35
děvky
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
E3b nětco maličko
zdraví
pro
bůh
přineseno
poslaly. Když bylo
a ona jeho okusila, i hned všecko
přijala.
Šlechtic jeden české země, jménem Taš, hlízu jednou maje v hrdlu, prosil pokorně bratrův bosákův
v Praze, aby jej
vlasy její u víno
omočivše,
radíc mu také, aby slib rozdělil,
jenžto, když
některou
svátostí svaté Agnéžky obznamenali.
Bratří
pak
hrdlo jeho, tím vínem omočivše, zmazali a ostatek vypíti kázali,
některý
k Boží cti a jeho
několikrát
jemu radili,
děvky
učinil,
Agnéžky
nábožně učinil,
chudým almužnu
pravého zdraví obdarování
vzal jest. Jeden opět dobře urozený šlechtic v české zemi, pán Hynek z Dubé,85 v hrdle nemocí těžkou mučen
býval, že pro [pro náhlost] brzkost bolesti
Když jemu žádné svých, víno, v té nemoci
lékařství
němž
netrpěl
ohavně
jazyk na prsy vyplazoval.
spomoci nemohlo, radou sester svaté Kláry z Prahy,
rodiček
kosti svaté Agnéžky zmity byly, s náboženstvím pil jest a více potom
jest.
Mládenec jeden, jménem Václav, písař jednoho rytíře v Čechách, měl jest v hrdle velikou nemoc, pronížto nižádného slova promluviti nemohl. Když pak pán jeho k bosákům doved, mykáním [hejbáním] svou vůli oznamoval a jal se žádati, aby svátostí obznamenán a obnešen byl. Pán jeho k bratřím, kteříž jeho mykáním nerozuměli, pověděl jest: "Ont' znamení dává a myká, a ját'
snažně
prosím, aby svátostí svaté Agnéžky,
kterou máte, jeho bolesti se dotkli, nebt' ovšem naději má skrze to Tehdy i hned jeden z poctivě přinesl
a
omočil
bratří
rychle pospíšiv, vlasy
je i mazal hrdlo jeho a
děvčiny,
třikrát
svatým
znamenal a což té vody ostalo, vypíti jemu kázal. Jižto když
zproštěn
ač
býti."
jež pro náboženství chovali, křížem
těžce
čest
Svaté Trojice
vypil, neb
několik dnův
na
ani krmě, ani pití byl nepřijal, ihned hlas jak ovčí bečíc jest vypustil, a když tak ten hlas jako
třikrát
vypustil, jal se potiti a mdlý býti a potom po malé chvíli a
v mluvení slov
odpočinutí
oddal se
utěšených
Hynek z Dubé byl nejvyšším komořím a pak nejvyšším purkrabím pražským v letech 1276 -1309 (Legenda 1941: 118).
85
36
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
E4a
a řka: "Požehnán buď Hospodin, pán náš, Jezus Kristus, jenžto mne Agnéžku
děvku
sprostiti
ráčil."
A tak i hned na
kůň
hříšného
skrze svou
vsed, s pánem svým zdráva vesel
odjel. Sestra Konstancia, kteráž jest po smrti svaté Agnéžky abatyší byla,86 před smrtí té slavné její
děvky
umření
mnohým ztrápením od zimní ce jsouci obtížena, v den pak [v den její smrti]
více nežli jindy byla
mučena,
tak
všecko obtíženo bylo. Když sestry v kůře po před
máry, na nichž
tělo děvky
sestrami té noci za její duši
zatmělo
vobědě
se
před
Bohu
očima
jejíma
poděkovaly,
a
ona pak
tělo
její
přišedši
Boží leželo, padla jest, její zasloužení žádajíc, aby s jinými
žaltář čísti
mohla. Vstavši od modlitby, nižádné nemoci, ani
obtížení nečila, a což zamyslila, skutkem dokonala. Jiná sestra, jménem Agnéžka z Říškovic, ješto také po smrti svaté děvky v klášteře sester její byla abatyší mnohá léta, ruky
trpěla
dřív
než ten
jest tak velmi, že tou rukou
činiti
ouřad měla, přetěžky
nic nemohla, ale
dny v loktu pravé
ustavičně
uvázavši, v ňádřech jí nosila. Dne jednoho pak nalezši koryto, v němž
provázkem
tělo děvky
svaté
leželo bylo, prosila jedné z sester, aby jí pomohla bolestné ruky z ňáder vyložiti, nebo ji nikdy ani vložiti, ani vyložiti bez veliké bolesti a mohla
přičinila,
křiku
nemohla. Když pak k korytu jak
všecka bolest od ní odstoupila a ona k zdraví [prvnímu]
dřevnému
byla
navrácena. Jedna urozená paní, jménem Školastika, paní Habartova z Žerotína, když ještě přeslavná děvka
v tělesenství byla, jednu hlízu neb nádor na levém boce v životě dlouho
Kteréžto hlízy neb nádora skrze
rozličné lékařství
trpěla
jest.
zbýti nemohouc, s babkou svou, paní
Školastikou z Štemberka, ježto odpuštění měla do kláštera panenského vchodíc, v němž děvka
Boží bydlela, všedši, milostivé
[přirovnajíc] přijednajíc
naděje
majíc, když bok
svůj
bolestný k boku děvčínu
skrze její dotknutí žádající zdraví
86 Kalista (Legenda 1941: 118) uvádí: "Sestra Konstancie byla abatyší ženského kláštera na Františka už za života Anežčina."
37
Příloha č.
život blahoslavené Anýžky
1
E4b přijíti,
jakžto se jest i stalo.
Zajistě
děvky
chtíce od
Boží na
rozchodě odpuštění
objala jí, v něrnžto objetí bolestný bok k boku jejímu jak mohla přijednala jižto ani
koření,
ani které
lékařství
ÚJřipojila]
uzdraviti mohlo, prvé nežli by z kláštera vyšla,
vzíti, a hle
čila
se
jest divnou mocí Boží uzdravená [uzdravenou býti] jsouci, a aby z přijaté dobroty vděčenství
ukázala, vyšedši z kláštera, i hned
před
mnohými lidmi k
hlasem svých úst znala se, že skrze zasloužení výborné
děvky
víře důstojným
od neduhu
přetěžkého
uzdravena byla. Jiná opět, paní Mladotova z Litomyšle, mnohá léta červenou nemocí 87 mučena jsouc, den Povýšení svatého
kříže
do kláštera, v němžto
a když mnohé moci a uzdravení před
rozličných
tělo
svaté Agnéžky
odpočívá,
jest přišla,
nemocných skrze vzývání dívky Boží
učiněné
množstvím, jichžto se sešlo bylo, tu rozpráveno bylo, aby k její pomoci, jejížto
velikosti slyší, se obrátila, pohnuta jest. A když k její cti v svém srdci zaslíbení i hned od
červené
nemoci byla uzdravena. Div ten, ješto nad ní se stál tu
přede
učinila,
všemi,
mnohé slyšící k chválení a k děkování v svatých svých Hospodina jest vzbudil. Sestra Domka svaté Kláry zákona z Prahy, dcera Domaslavova ze Švorce,88 chvíle jedné
sestře
a když
tej, ješto v kuchyni jiným sestrám jídlo
chtěla
vody kotlík nalíti, ješto visel na
Stolice ta, na který v němž ta stolice stála,
neměla jest,
děvka
Boží
nižádného znamení
sedati
obyčej měla,
na jedné
straně
když
se napálila,
celá jest ostala, ješto i dnes na pamět tomu skutku zachována jest. Času jednoho Vltava, ježto pod klášter teče, tak se rozvodnila,
87 88
upadši v oheň,
vedče:
shořalého,
ani
dům
ten,
ani na těle úrazu, kterého jest čila.
často
hořel, maličko
pomáhala, jakž nejvíc mohla,
ohněm, příhodou
ohně
"Svatá Agnéžko, pomoz mi!" Vstavši pak z kterého známka [znamenzl
dělala,
Červená nemoc, tj. úplavice, krvotok (Vokabulář, MSS). Opraveno, psáno z Kworče. (Legenda 1941: 106).
38
času
jednoho
prostřed
velikého
ohně
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
Fla že veliký díl kláštera i kapli též, v nÍžto Jedna z sester, jménem dřevěnou
Alžběta,
z hrobu vytáhnouti
tělo
svaté
děvky
bylo pochováno, naplnila.
dcera paní Albrechtovy z Libesic, brzo
chtějíc,
děvky
v nížto kosti
doběhši, skřínku
slavné schované byly, u vodu
upadla a všecka v ní se schovala. Jedna z sester, jménem Zdynka Pavliková, opásadla
ÚJásujípodajfc] ji popěvši, z vody pomohla vyjíti. Když jest pak vyšla, nižádného známka mokrosti na ní znáti nebylo, kterážto Agnéžky stavši se,
věřena
věc jistě
a ovšem, zasloužením slavné
děvky
má býti. tělo ještě
neschováno bylo,
nevěděly, vyřezati chtěla
a pro náboženství
Jiná sestra, jménem Jitka z Lešan, když slavné Agnéžky nehet z nohy její, [aby] ježto by sestry její
schovati. Toho když činiti jala se, krev přesilně 89 ÚJřesličná] téci počala jest velmi, uzaši
[ulekši se] se ona, pro krev rouchu
plátěnú prostřela,
skrvavil se. Kterážto krev potom zasloužením výborné lékařství
tak veliký díl té rouchy krví tu děvky
mnohým nemocným byla
uzdravení. Bojíce se pak sestra ta, aby pro tu krev trestána a
zmučena
ÚJokutována] nebyla, padla s jinou sestrou podlé már, milosrdného Hospodina a milostné děvky
této žádajíc, aby ta krev téci přestala. Jak se i stalo jest.
Zajistě
i mnohých jiných
učiniti ráčil
Proněžto ÚJročež]
a
kteréžto skrze zasloužení této
netoliko nemocným, ale také i v ztracených
spomáhaje a nade všemi k
dostejnější
divův,
učenější
tyto
sobě
volajícími
milosrdně
příčinu měli, ač
věcech,
slavné Hospodin
aby navráceny byly,
se smilovávaje, jest se dálo.
pověděné věci maličko
chvalitelové
děvky
pod
skřovností
jsú
přeběžené,
aby
chtíti budú, více k chvále Boží a této
přeosvícené děvce se přičiniti. 9o
Napomínání Nuže,91 děvko dobrotivá, ješto u břehu Krále Nebeského jistým odpočíváním již se veselíš mezi bohatejmi,
Opraveno, psáno přeftyffně. Vskočil (1932, 175) uvádí: "Vyslovuje (autor) zde cíl své práce, zvláště vypsání zázraků. Proto vypsal tyto zázraky jen, kdež ostatní pominul, aby ti, kteří jsou důstojnější a zkušenější ke cti Boha a této přeslavné panny, měli příležitost více připojit. Slova ta týkají se jistě především řádových představených a pak též i těch hodnostářů církevních, jimž mělo záležeti na oslavě Anežčině." 91 Opraveno, psáno nečitelně. 89 90
39
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
Flb na
[nejzavrženějšího]
přeslavné zaříkaje
vzezři,
nejmenšího a ne nejužitečnějšího slouhu Božího, jenžto skutky tvé jakžkolivěk
se rJlodlé slibu]
abychom, jenžto ještě hubení
jeho hlubeniny mohli
přejíti.
hříšní
Z jistoty
jsem vypsal, okem milosrdenství tvého
na kalném
břehu
věčné,
tohoto
světa
bydlíc, skrze vrtké
nebeského tvými nebeskými prosbami upros,
abychom z močidla hubenství a z bláta smradu mnohé, totiž smutku a ztráty
moři
světa
v hlubokostech
mohli vyvedeni býti, aby vody světa
marného nás
nepozhřely,
potopíce. Pros Krále vší velebnosti, jehožto nyní moře světského přemocnou
tohoto hlubinu
smutkův
tohoto
světa
rač
požíváš, aby na plavení
[zproštěni
věčné šťastnosti
ráčil,
pravicí svou nás spravovati
a mezi potvorami ďáblův a lahodami
tak táhli, abychom, oboje nehody duše i těla k břehu
přeochotného vidění
abychom mezi
světskými prostředkem
obojího zlého jsouce] zbydúce, s zachováním
mohli dojíti. Jehožto tvým zasloužením a prosbami ten
nám dáti, jenžto jest Bůh požehnaný a chválijící a slavný na věky věkův! Amen.
Léta od narození Božího po tisíci po dvú stú po nábožná, panna Agnéžka, sestra krále Vác1ava,
třechdcitech
čtvrtého
krále
po šesti
českého,
děvka
zákon
Bohu přijala
svatého Františka, léta od narození Božího tisícího dvústého osmdesátého prvého šestého dne měsíce
března umřela jest, důstojná
panna Agnéžka.
(NB. Snad krále Václava druhého jakjest u Hájka)92
První epištola od svaté Kláry k svaté Agnéžce
Důstojné českého,
panen
a
přesvaté děvce, panně
Klára, [nehodná]
zavřených,
Agnéžce,
nedůstojná děvka
dceři přepovýšeného
a
pře urozeného
Jezu Krista a [služebníce] roba
krále
neužitečná
kláštera svatého Damiana, jeho všudy poddaná a robotná, svou
všelikterou modlitbú
92
Vyskočil (1932: 175) uvádí: "Václav 1., bratr Anežčin, král český, byl skutečně čtvrtým králem českým."
40
Příloha č.
život blahoslavené Anýžky
1
F2a s poctivostí obvzláštní věčné Tvého svatého ke
mně
příbytka
šťastnosti
a života
přectného
k samý, ale jednák jsi po všem
v Hospodinu raduji se i veselím. ale všickni ti také, kdož věc,
slávy
činí
dojdění tobě
ohlášení slyšíci, kterým ohlášením netoliko
světě
všech zemí
Proněžto [pročež]
činiti
nebo
vzkazuje.
slavně
rozhlášená,
převe1ice
netoliko já1' vzláštně mohu se radovati,
žádají kterú službu pánu Jezu Kristovi, to1' jest ta
že když ty mohla by byla nad jiné pejchy, cti a
světského důstojenství
s povýšenou
chválou požívati, mohouci povýšenému císaři v manželstvo dána býti, jakž tobě a povýšení tvému slušelo by bylo. Ty pak všemi těmi věcmi, úmyslem a žádostí zhrzejíc,93 srdečnou nadějí přesvatou
chudobu a
tělesnou
pána Jezu Krista, v manželstvo poškvrněné
sobě
sobě
jsi vyvolila, choti
urozenějšího
pokolení,
vzevši, kterýžto panenství tvé neporušené, ani
vždycky ostřeše a zachová.
Jehožto když milovati budeš, jehož když
bídu
přijmeš, děvkú
čistá
vždy ostaneš, jehož když se dotkneš,
neb pannú jsi, jehožto možení neb moc
vyšší, jehožto kráse milování
ochotnější
čistější
budeš,
silnější, urozenější,
a všecka milost dražší, neb
výbornější
nade
všecky choti jiné. Kjehožto objímání již jsi [připojena] přijednána. Ožidlé kamením okrášlil a tvoji uši perly nevymyšlející krásy
94
tvé neb prsy drahým
přičinil.
A tak všeckú
tě
plápolajícím a stkvoucím kamením neb perlami ozdobil a korouhev [korunu] zlatou znamením svátosti tvé přemilá,
panno
učiněnú
příliš důstojná,
mého pána, Jezu Krista, přestkvúcně
JSOUCl
neb
vytištěnú
proto že
korunoval a okrášlil.
nevěsta
čistoty nepoškvrněné
znamenána,
v
neb
choť
a
mátě
Proněžto
[pro tož] sestro
i sestra jsi Hospodina,
a chudoby
přesvaté
korúhví neb
vítězstvím
v svatý
počatej,
příkladem
chudého
službě
a ukřižovaného Krista, horucím žádáním posilněna bud'! Kterýžto Kristus za ní 95 [za nás] všeckny ukrutnou smrt na kříži trpěl, nás vysvobozuje z moci knížete
93 94
95
Opraveno, psáno zhřegjc. Ožiedlé, tj. výstřih šatů (Vokabulář, MSS). V lat. předloze je pro nobis, v rukopisu legendy bylo pravděpodobně za ny.
41
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
F3b přestúpení
pekelného, kteroužto mocí [kteréhožto] po
prvního otce našeho okováni
[zavedenz1 jsouc, v okování byli jsme drženi a on nás s Bohem Otcem smířil. Ó chudobo blažená, ješto se milujícím a sebe se [kteří se tebe přidržujz] nadržejícím
bohatství věčně dáváš. Ó chudobo svatá, jižto majícím a ji žádajícím nebeské království jest slíbeno a chvála věčná a život blažený beze všeho pochybení dán bývá. Ó milostivá chudobo, jížto Hospodin Jezus Kristus, ješto nebe i zemi spravoval i spravuje, ješto jest tak řekl
i stalo se jest všeckno, nad jiné následovati
a ptáci v povětří letíce hnízda, syn pak A hlavu skloniv
dolův
člověčí,
ráčí!
chudobú, v naplň
se
bohatství
světské
a
molové zkazí, ani přemožnájest
potřební
a
radostí a větší
utěšení
duchovního, nebo když
choť
Zajistě
nebo
světě
přílišnou
se
tobě větší
příliš,
svět
trpící
mnoho
chudoba nežli
vykopati, ani ukradnouti mohou, líbilo se, odplata tvá
mátě
a
tomu
nejvyššího Boha syna a
tvrdě
[silnel
věřím,
duchovně,
spěšnějí
děvky
slavné Marie, zasloužilas
že ty to víš, že království nebeské jenom světská věc
neb
svět
milován bývá,
jest ztracen a nebo jeden milován, druhý
a nebo jednomu sloužiti bude a druhého tupí. Víš také, že
býti na
radůj
a chud na
poklady v nebesích shromážditi nežli na zemi, tu kdež ani rez ani
zlodějové
užitek té milosti, [totiž]
nemůže,
potřeben
nebeského pokrmu byli,
chudým od Hospodina slíbeno a dáno bývá. Nebo když
se
všed,
na nebesích.
Pronížto sestra, býti nazvaná.
přechudí
děvčí
byli království nebeského obdržící. Veseliž se a
přemocné
mají
na kříži, i pustil duši.
aby lidi, ješto něm
jeskyně
Kristus, nemá, kde by svou hlavu sklonil.
Protož takový a tak veliký pán v život [panenský] chtěl přijíti,
Nebo on praví, lišky
oděný
na zemi bude, než kdož nemá, u
čeho
s nahým
nenáviděn
svářiti
by se držal.
[zápasiti]
Slavně
živu
a tam v nebesích a Kristem královati nesnadno jest. Nebo také skrze ucho
jehelní spíše velbloud projíti mocti bude nežli bohatý
42
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
F4a
v království vstoupiti nebeské. zapasujícímu
Proněžto
světu chutně [spěšnel opříti
časné věci
věčné
pro
vzíti a blahoslavený
se mohla, aby ouzkou cestou a
těsnými
vraty jest,
opustiti, nebeských za zemské zasloužiti, stokrát víc za jednu
věc
věčný
a chvalná [chválitebná proměna] to
aby
změna
v království vešla nebeské. Veliká
zajistě
světské,
odvrhla jsi roucho, totiž bohatství
Proněžto
život míti.
já z tvého povýšení a tvé svátosti,
pokornými jakž nejvíce mohú prosbami, v milosti Jezu Kristové prosím, aby v službě jeho svaté posilniti sebe
chtěla,
z dobrého v lepší rostouci, z ctnosti v ctnost r,prospívajícz]
prochodíci, aby ten, komuž vší žádostí mysli tvé slúžíš, tebe v Hospodinu jakž nejvíc mohu, abys tobě
mně
ráčil tobě
tvou dívkou
nábožné se mnou v klášteře bydlející v tvých
odplatu dáti. Prosím také
ač neužitečnou
přesvatých
modlitbách
poručeny měla,
jimžto tak spomohouci, zasl úžiti bychom mohli milosti Jezu Kristovy a mohli věčného. Dobře
a sestry jiné
vidění
dojíti
se měj v Hospodinu a pros za mně, aleluja.
Druhá epištola o zachování dobrého zámysla [oumysla] pro nezhynující dobré
Dceři
královské, nad pány pána panujícího, choti
přeurozené panně královně
předůstojné
Agnéžce, která chudých panen
děvka
Jezu Krista
královně,
nehodná a nedostojná,
pozdravení a v svrchované chudobě přbývání vzkazuje. Díky96 vzdávaji 97 [vzdávám] milosti Boží, od
něhožto
věřen
tě
bývá, že
znameními býti, aby
osvětlil,
oči
96
předobré
jest takových ctností
a všelikterý dar svrchovaný vychoditi
důstojnostmi
okrášlil a takového svrchování
aby svrchovaného otce jsouci snažná následovníce, svrchovaná mohla
jeho v tobě [nedokonalého] nesvrchovaného nic
svrchování,jímžto tě
97
všelikteré dary
sobě
neviděly. Toť
ten král v nebeském [královstvz] loži přitovaryši,
Opraveno, psáno děky. Opraveno, psano 'd wz"mvag;.
43
jest to
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
F2b
tu kdež sedí na stkvoucí stolici,
čest císařského
[potupujíc] vzhrzevši a následovnící
přesvaté
milosti nadrželas Proněžto
chudoby
fpřidrželas]
učinilas
jsa, jenžto zemského království výsosti
manželství zavrhši, neb
nedůstojnou
se v duchu, veliké a přehorúcí pokory
majíc,
šlépějí
jeho
se.
zasloužilas v jeho manželstvo oddána býti. Když
obdařenou
ctnostmi
přeslavný
zajistě
[poznávám] znám
[býti] jsouce, dlúhosti slov nechajíc, nechci slovy
přílišnými
tě
tebe
obtíŽiti. 98 Jakžkolivěk nic by přílišno nezdálo se z těch věcí, z nichžto by tobě utěšení některé
mohlo
přijíti.
Ale že jedné jemužto
tě
věci potřebí
svatú a
dobře
věc
jest. Tu jednu
líbeznú
obětí obětovala,
zámysl a památka byla jakžto ona Rachel, na držíš, drž, což
činíš, čiň,
ani toho
prosím a napomínám
tvůj
vždycky
[přestávej] upouštěj,
věcí bezpečná
upřímnosti
takového blahoslavenství,
ale
počátek [zření
během
nižádnému
nevěříc,
ajakžkoli
tobě
nižádnému nepovolujíc, kdo by
cestě
na
[totiž] již
tvého Úffiysla
šlépějí
překážku
početého
tě
maje]
zřeci,
což
brzkým, stúpením tichým tvé prachu nedopustily.
a rychlá jsoucí v dobrých
tověz
skrz milost toho,
aby tvého [tvého předsevzetí pamětlivá]
neb pokornými nohama, ne s lenivýma kročky, tak aby také Ješitných [od marných]
tě
věcech,
života,
radujíc se po
choď
a stoupej
od toho úmysla odvolati
chtěl
položil, aby v tom svrchovanému, jemuž
tebe Duch Boží povolal, Bohu nejvyššímu, sliby tvé navrátila. V tom
zajistě,
aby po
cestě přikázáních
bratra Heliáše, ministra generálního rady a šacůj ji
sobě
dražší všelikého daru.
Božích
následůj,
Zajistě, ač
bude, ješto by chování neb konání tvé
jistě
kteroužto radu nad jiné rady
kdo
přikáželo,
chodila, poctivého otce našeho,
tobě
jiného, co dí, k jinému
ješto by povolání Božímu
zdálo, máš-li jej ctíti, cti, totiž poctivostí, ale však jeho rady následovati ale Krista chudého, skutkův jeho, proň
98
děvka
chudá,
následůj,
potupnajsouci na tomto
viz
žeť
jest pro
světě. Chotě
Opraveno, psáno obtěžiti. Obtiežiti, tj. obtížit (Vokabulář, MSS).
44
tě
tvého
potupen
předlož tě
nutiti
protivně
se
[nechtěj] neroď,
chtěl
býti,
následůjž
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
F3a nad syny
člověka
krásného za tvé spasení
učiněného, nelítostivě
umírajícího se následůj
přidrž. Přeurozená
královno,
nad
těle zbičovaného, opatř
nejohavnějšího
kříži
na
znamení to u mysli
vnitřnosti,
smutku s ním umírajíc, v světlosti svatých s ním
zahynúcí mezi lidmi
kříže
žádajíci
přebývajíc. Proněžto [pročež]
na
věky věkom mně
příbytky
obdržíš
ač
nyní [opovržené]
věky věkom
slávu království
nebeského za zemské a za [pomijejícl] zhynující a za zminující
tvého,
mužův
v trpkostech svatého
nebeské a jméno tvé na kníhách života napsáno bude, budoucí slavné
a na
z
jeho muk, jehožto budeš-li želeti, s ním kralovati budeš, želejíci jeho, budeš se
těšiti,
s ním
ubitého a po všem
[nejohavnějšího]
věci věčné
dobré
přijmeš
živa budeš, sestro milá i panno, požehnána bud', pro Hospodina, choti
s sestrami mými, jenžto se Božímu dobrému
radůjeme,
milost činí, v své modlitby v Hospodinu přijmi a sestrám tvým nás
ješto v tobě skrze svou
[snažně] množně poruč.
Epištola třetí
Přepoctivé panně
krále
českého
a sestře, Klára
v Hospodinu a nade všecky smrtedlné, [milé] milující
slavného
sestře
přeponížená
sestře,
Agnéžce,
vlastní, ale již pak nyní nejvyššímu nebeskému králi choti
a nedostojná Krista [služebníce] robotníce, panen chudých
služebníce, spasitedlné radosti v stvořiteli všeho
světa
spasení a což nejlepšího žádáno
můž
býti, vskazuje a posílá. Zdraví tvému
[živote1
příbytku
šťastnému
stavu a
prospěšenství prospěšnému,
k obdržení nebeské odplaty zdravou a
jímžto
prospěšnou
tě
v počatém
[býti] jsouce slyším,
tak velikou a mnohou naplněná jsem radostí, takovým také v Hospodinu utěšením oplývám a v něm
[šlépějz] stupějí
chudého a pokorného Jezu Krista tak ve
sestrách mých divného následování nedostatek doplňuji,
45
mně,
také v jiných
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
F4b zavěrně
[zajisté] radovati se mohú, ani
mně
kdo od takové radosti vzdáliti
můž,
tebe, jehožto pod nebem žádala jsem, nejvíc již držeti slyším. Trošty lživého a škůdci
přirození člověčí
nevymyslně vítězíte
zachovaný [vykopala jsi] vykupující na poli učiněno
světa
a [jsi potupila] potupivše, a poklad tohoto, jímž!o věrú
jest, ctností pokory, řekla:
apoštolových slov užívajíc, skutkův
nepřítele
pejchú srdce lidská oklamávající, jakúsi divnou z vlastností Boží
moudrosti ohražena jsouci
všecko z ničehož
když
Boha samého
tě
jeho a nevymluvným oblepšením těla jeho
kupěny
a chudobú
bývá, od
obklíčena.
něhožto
A abych,
pomocnicí soudím, totiž následováním udův
padajících. Hlava zajisté neb
tělo
jest Kristus a udové jeho jsou lidé. Protož, kdož tak
předivnú
v Hospodinu [ponížená]
radostí,
malička
v Kristovi panno nejmilejší, tebe polož mysl tvou v opatrnosti
řekl
vždycky neobklíčí.
věčné věčnosti,
by mi, abych se radovala, ano i ty také radůj
se, ani žádné protivenstvÍ, ani blud,
Ty jsouc radost anjelská a koruna sesterská, polož duši tvou v osvícení slavné chvalnosti,
polož srdce tvé v podobenství Boží podstatnosti a samá se všecka myšlení v obraz krále nebeského, aby i ty skryté sladkosti, jížto jest milovnícím, ješto na tomto Milůj
onoho ovšem
slunce a milůj,
měsíc
Bůh
od
počátku
světě umučují
silně,
počila
Jeho a
svým schoval
čijí přátelé
Boží, okusíc té
milovníkům
a
všechněm
jenžto se jest vešken na tvé milování vydal, jehožto se kráse
diví, jehožto odplatám a jich draho stí a velikostí konce není, toho
pře slavné
matky se
přidrž,
děvka
porodila a po porodu
bříšku zavřela
a nosila
přeslavně.
čistou
řkú,
pannou
ješto jest syna takového porodila, jehožto nebe
a země stihnouti nemohli, však ona v malitkém životu svatém a v životel
skrze nábožné
své slepé milování.
Syna Boha nejvyššího, jehožto jest
zůstala.
také to, což
proměň
děvčím
[v panenském
Ba, kdo by se nelekl zlosti lidského
ješto skrze pejchu zhynujících věcí a lstivých
46
nepřítele,
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
Gla chval
světa
zatratiti velí a nutí to, ješto
skrze milost Boží zjeveno jest,
věrná
nežli nebe, totiž duše
předůstojné stvoření věrného člověka
stvořeními Stvořitele
nebe. Nebo když nebesa s jinými jedinká pak
větší
Duše jest stolice a
příbytek
člověčí.
duše
Aj
větší
toť
již
jest nežli
pochopiti neb stihnouti nemohli,
jeho. A ta
věc jedině
skrze milost
děje
se,
jížto milosti nemilostiví nemají. Nebo tak praví spravedlnost, kdož miluje mne, milován bude od Otce ajájej milovati budu a k němu přijdeme a příbytek u něho Protož jak to
děvka
nad
děvkami
slavná tělesně Boha nosila, takéž i ty
pokory její i také chudoby následujíc, můžeš,
pochybení nositi osobujíc osobíŠ.
sobě,
kteréhožto
Světští někteří
a moc jich, ač až O
čistým
a panenským srdcem
při sobě,
duchovně
jímžto i ty i všecky
po zhynutí tohoto jmění
[šlépějI] stupějí
věci
tělesného silně
beze všech
drží se, toho
míti budeš a sobě
králi i královny oklamání bývají, jichžto pejcha až do nebes vstupuje
oblakův
těch věcech
toho zadržíc hotově
učiníme.
dosáhne, naposledy pak jakžto lejno ztraceni bývají.
již pak, jejžto [které jsi
věděti
žádostivá] jsi
sobě
zjeviti kázala, mluviti
budu. 99 Totiž, kteří by byly [také krmě rozličné užívati povolil] hodové, jenžto nám jakž se domnívám, v rozličností krmích
některak přeslavný
kázal, tvé milosti takto odpovídám. a nemocných, jimžto
Věz
to
zajistě
kteréžkolivěk krmě učiniti
otec náš František užívati moudrost tvá, že
kromě
zvláště
mdlých
bychom mohly, nám jest odpustil
a přikázal nižádná z nás zdravá a silná tak v všední, jak v svátky jísti jiného nemůž ani smí, jedno
krmě
postní na každý den postíc se
kromě
v nichžto bychom dvakrát jísti mohly, a ve dnech
dní
nedělních
a dne Božího Narození,
čtvrtečních časův
podlé každý libosti
sestry, totiž když by která chtěla, postiti by se neměla. Ale my
[upřímnel upřímo řkouci,
postíme se na každý den
kromě neděle
a Božího
Narození také na každou Velikou Noc, jakž písmo blaženého Františka praví, a na svátky svaté královny a svatých apoštolův
99
Opraveno, psáno budau.
47
Příloha Č.
život blahoslavené Anýžky
1
Glb postiti se také nemáme, jedno povědíno,
A tak jakž jest již Ale
zajistě
mdlobě
ani naše
tělo
jsme poddané.
by se svátky takové v pátek přitrefily.
kteréž zdravý jsme a silný, postních krmí vždy užíváme.
jest mosazné, ani síla kamenná jest naše,
Pročež
přijala] přijevši, zvěděla
[lečby] ač
křehké
a vší
pochylené od ukrutnosti utrpení nemožného, ježto
jsem,
tělo
tvé jest,
moudře
milá sestro a
rozumně
tělesné
tě
[že jsi
prosím odtrhní
se, aby v Hospodinu živájsouci, vyznávajíce se Hospodinu, službu tvou moudrou navrátila Hospodinu a tvou
obět
síly moudrostí ozdobenú jemu vzdávala.
Dobře
se vždycky
měj
v Hospodinu jakož sama se míti žádáš a tak mně jakož i mé sestry, sestrám tvým poruč.
Epištola čtvrtá
V uším své milé a věčného, panně
Klára
děvka
pře srdečné
milosti,
schráně,
Agnéžce, matce své milé i
nedostojná Kristova a roba
dceři
obvzláštní slavné
mezi všemi jinými
neužitečná
píseň
choti krále
nejblahoslavenější,
panen jeho, v klášteře bydlíc svatého
Damiána, nebeské pozdravení a s jinými svatými pannami a před Beránkem
královně,
před trůnem
neb stolicí Boží
novou majíci spívanou býti a tamž se obrátí, za beránkem jíti,
v Hospodinu vskazuje: "Ó matko, i dcero, choti krále všech věkův!" Ač
jsem tobě nepsala
často
jak to duše tvá i má žádala také, tomu se nikterak nediv, ani
také [ani se domnívej jako by] mní, nijakžby horkost milosti proti žádostně
v milosti
nejistý
překazil
duchu
chotě
vnitřní
matky tvé. Ty
věci
nám poslový nedostatek a cestný strach
jest. Nyní pak píšíc tvé milosti spolu raduji a
Kristova. Nebo jakžto ona druhá
nepoškvrněnému,
jenžto snímá hříchy
těším
děvka pře svatá,
světa, divně jsi
48
tobě méně hořela
oddána,
světa
se s tebou, v radosti
svatá Agnes, Beránku tohoto
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
G2a věcí
všemi rJlohrdaje] vzhrzevši. O šťastný jest ten, kdož svadby té svaté požívá, prosím
také všemi sílami srdce mého, aby se přidržela toho, nebo jeho kráse všecken blažený sbor v nebesích bez
přestání
diví se, jehož žádání žádost
přitrhuje,
jehož myšlení obživuje,
jehož dobrota naplňuje, jehož ochotnost doplňuje, jehož pamět stkví se sladce, jehožto vůní vidění
mrtví obživují se, jehožto také slavné
blaženy
učiní
všecky
měšťany
v Jeruzalémě
nebeském. Neb on jest [sláva] stkvústnost
světla věčného
a zrcadlo neb [jasnost] opatrnost bez
poškvrny Otce nebeského. V to zrcadlo vzhlédni se na každý den, o královno, choti Jezu Krista, a v něj tvou i obklíčena byla
tvář ustavičně spatřůj,
rozličností
aby
vnitř
i
zevnitř
všecka se okrášlila a
oděna
všech ctností, tak v opatrnosti jeho líbezná byla všeho kvítí
ctností a rouchem také jsouc okrášlena, jakžto na tě sluší, otci a choti
přemilá,
nejvyššího
krále Jezu Krista. V tom
zajistě
zrcadle stkví se blažená chudoba, svatá pokora a nevymluvná milost,
jakžto ovšem potom [v tom zrcadle
spatřiti můžeš]
mocí budeš, praví znamenaný [znamenitý] v jesličkách a nebe i usilé
země,
bezčisla
ručičkami
nesčíslné]
kříže trpěti ráčil
zrcadlo na jdete,
dřevě
pozorůjte
svatého
tohoto zrcadla chudobou položeného
uprostřed
anjelův,
beř vnitřně
nevymluvnú lásku, jížto
a na
něm umříti
smrtí
kříže
polož, tuto
věc
ohavnějších
milostivě
jest. Na na
dřevě
znamenajíce v něm: "Kdož tudy chodíte neb
"Pomněti
O královno krále nebeského, znamenejž
trpěl
všech jiných smrtí. Pro tož to
a vizte, jest-li která bolest jako bolest má."
jedním hlasem a jedním duchem:
pán
pak zrcadla, znamenej blaženu chudobu,
a muky, jejžto všecky za vykoupení lidské,
konci pak tohoto zrcadla na mysl svatého
opatřiti vnitřně
chudými obvinutého. O divná pokoro! Král všech
v jesličkách položen jest, rJlráce
počátek
zrcadlu s Boží pomocí
vnitřní
věčné
49
Odpověz
budu a po chřadne ve
jemu volajícímu mně
duše má."
jeho rozkoší nevymluvné bohatství a cti
Příloha Č.
1
život blahoslavené Anýžky
G2b a tak vzdýchající velikou sobě
srdečnou
žádostí i milostí provolejž,
u vůní tvých mastí drahých, choti nebeský,
poběhnuť
řkouci:
mně
"Táhní
a nevstanu, doniž [dokud]
po
mně
neuvedeš u pokojík neb v pivnici vinnou, doniž nebude levice tvá pod mou hlavou a pravice tvá doniž V tom tak
vnitřním
mně šťastně neobklíčí,
políbíš
myšlení položena jsouci,
žeť já tvou šťastnou parnět
mně nejšťastnějším
měj pamět
tvé
políbením úst tvých.
přechudé
matky,
vědouci
napsala jsem.
Cožpak více? Pak již umlkni jazyk
člověčí
u vypsání milosti tvé a
mlův
jazyk ducha
svatého. O dcerko požehnaná, milosti té, kterouž k tobě mám, nijakž vymluviti jazyk
tělesný.
prosím.
Přijmi
Vyplní tyto jisté
věci,
mně
jakž takž ješto jsem psala,
v těch věcech jistých aspoň žádost znamenajíc
a k tvým dcerám horkostí milosti dcerkám,
a dcery mé,
děvko přemúdrá,
to,
poruč
hořím,
neb
obklíčená
dobrotivě
máteřskou,
a
nemůž
nábožně
jížto žádosti tobě,
jsem na každý den, jímžto
možné v Hospodinu. Oni také, dcery mé,
tobě nejpilnějí,
Agnéžko, sestro naše, a tvým dcerám jakž nejvíc mohu v Hospodinu se
poroučeji. 100 Dobře
se
měj
a požehnána bud', nejmilejší dcero, s dcerami tvými až do tronu chvály
Boha velikého. Tvé také žádající milosti posly tyto, od nás poslané, bratry naše milé, Bratra Amata, milého ovšem Bohu i lidem, a bratra Bonaguru, jakž nejvíc mohou s těmito listy porúčeji. 101
Konec
100 101
Opraveno, psáno poraučegj. Opraveno, psáno poručegj.
50
Příloha Č.
Marginálie
2
Tabulka 1 - Substantiva Iwmentovaný výraz
poznámka
O NAROZENÍ A
O živobytí neb
PŘÍBYTKU JEJÍM
obcování
V PRVÉ
v prvním věku
S PĚSTÚNÚ
chůvou
OPADLO
pás
příklad
věku
O živobytí neb obcování v prvním
1
... vejvodovi jednomu polskému ji oddali, tam s pěstúnú [chůvou]
průvodem
její a s poctivým
donešenajsouci ...
... opadlo [Pás] provázkové neb kordu, jížto sestry zákona svaté Kláry opasovati se
DĚVKÚ I
pannou spolu i
... sama
MATKOU
matkou zůstati
zůstati] děvkú
VZHRZENÍ
opovržení
... ale
důstojna
... svýma prudkost
mají...
2
2
jsouci jména toho [pannou spolu i matkou 4
i matkou ostati ...
většího
že
obyčej
sobě,
pána zvolila
[opovržem1 ohavy žádným
LEP KÁNÍ
str.
přeušlechtilýma
činem
toho
vzhrzení 7
sobě nepřipíši ...
k
rukama tak velmi myla, že pro
lepkání [prudkost] a ostrost louhu a mejdla ruce
častokrát
II
ne duživé a šedalé mívala ... " VTOM SVATÉM
v tom svatém
ZÁMYSLE
předsevzetí
PRO ZLOST A
pro nastávající
NEHODY
drahotu
PŘÍTELNÍCI
přítelkyni
... v
zámysle
svatém
tom
[v
svatém
předsevzetz]
II
potvrzovala ... ... aby pro zlost [pro nastávající drahotu] a nehody nastupuj íCÍch
SESTRA
fortnýřka
PORTENSKÁ
ODĚVEC
pokrm a
oděv
... kterýžto ji ne jako přesrdečnou
modlení
NA POUŠŤ A V
do oudoU
HLUBENSTVÍ
plačtivého
12
přítelnici
[pNtelkyni] , ale jako
... zatím sestra portenská
rJortýřka]
některé potřeby jdouci
... Iedva pokrmec [pokrm a
oděv]
ustavičné
aneb vrátná
věrným
13
k kolu ...
a oděvec míti mohla ...
náboženství [modlem1
vzhůru
pozdvíhlo ...
"Proč mně odvoláváš z radosti na poušť a [do oudolí plačtivého]
13
matku miluje ctil...
... tak jí jest skrze NÁBOŽENSTVÍ
a svým sestrám
přichystala ...
sestrám pro
POKRMECA
časův jmění některé sobě
v hlubenství?"
1
13
16
18
Příloha Č.
2
ZOPOKY
Marginálie
zoule
zavřená
jakžto
... pro nehody [nepravosti]
také
Tu v té komorce
včelička sereď
[z oule]
z opoky ...
PRO NEHODY
nepravosti
KRÁSNÉ
krásného
...jablka krásné [krásného
OPATRNOSTI
vzezření
sestře
O JEJÍM SEJDĚNÍ
o jejím sjití
ZA JEJÍ
zajejí
MILOSTNÁ USILÉ
obcování svaté
NEKLIDU
nepokoje a
LIDSKÉHO
bědu
TU NEDĚLI O UMUČENÍ BOŽÍM
V KVĚTNICI
jistou správou
a právě na květnou neděli
DIVNÉ ROZVONĚNÍ
ŽÁDOUCÍ DOKONÁNÍ
divnou
šťastný
vůni
PROBRZKOST
vzezřenz]
opatrnosti po jedné
jsou poslána ...
O jejím sej dění [o jejím Sjitl] z tohoto
světa
... za její [za její obcování svatel milostná usilé korunu spravedlnosti odplaty dáti ...
Potom pak sestry [nepokoje a bědu] neklidu lidského nijakž trpěti
nemohouce ...
.. .jistým rJistou správou]
... po
čtrnácti
dnech její smrti v tu
[a právě na květnou
V kterémž to
pověděním
místě
neděli}
[divnou
o
Umučení
Božím
v květnúci ...
vůni]
divné
[šťastný
rozvonění...
konec] dokonání míti mohla by ...
.. .jižto by [beze škody] bez poškvrny
ohavně
jazyk na prsy
vyplazoval...
MYKÁNÍ
Když pak pán jeho k bosákům doved, mykáním [hejbáním] hejbáním
svou
vůli
oznamoval ajal se žádati ...
2
28
29
29
31
35
nemoci nositi mohla ...
... že pro [pro náhlost] brzkost bolesti
24
svědomí přes časté
beze škody
pro náhlost
23
28
dojde ...
neděli
22
24
Nebo skrze její zasloužení všech tvých žádostí žádoucí konec
BEZ POŠKVRNY SVĚDOMÍ
lidí, ješto jsú
činili...
JISTÝM POVĚDĚNÍM
některých
18
36
36
Příloha Č.
2
Marginálie
V DEN PAK JEJÍ v den její smrti
UMŘENÍ
,
!
I
ZÁMYSLA
37
Vstavši pak z ohně nižádného znamení
KTERÉHO ZNÁMKA
... v den pak [v denjejf smrti] její umření...
znamení
kterého známka [znamenzl
neměla
shořalého,
jest, ani na
těle
ani
úrazu,
kterého jest čila ...
oumysla
Druhá epištola o zachování dobrého zámysla [oumysla] pro nezhynující dobré
ROBOTNÍCE
služebnice
.. .Klára
přeponížená
a nedostojná Krista [služebnice]
robotníce ...
VDĚVČÍM
v panenském
BŘíŠKU
životě
panenském živote1
STKVÚCNOST
sláva
"Neb on jest [sláva] stkvústnost světla
OPATRNOST
jasnost
... však ona v malitkém životu svatém a v děvčím [v bříšku zavřela
a nosila přeslavně ...
věčného"
... zrcadlo neb [jasnost] opatrnost bez poškvrny Otce nebeského .... "
USILÉ BEZČISLA
38
práce nesčíslné
... usilé
bezčisla
[práce
vykoupení lidské,
trpěl
nesčíslné]
a muky, jejžto všecky za
jest...
43
45
46
49
49
49
T a buIka 2 - A ďl' lje dIva
komentovaný výraz
poznámka
CÍSAŘOV A SYNA
císařského
příklad
... po
str.
některým času císařova [císařského]
syna Fridrichova
NA DVOŘE VEJVODINĚ
"
.)
po poslech jeho v manželství by požádána ... .. .Tu bydlejíci na
dvoře
vejvodině
[knížetským] nižádné
knížetským
4
rozkoši úmysla svého nepoddala ...
DĚTI VEJVODINY
knížecí
PŘEUKRUTNÉHO
tvrdého
... Když
... břímě
děti
vejvodiny [knížecI]
přeukrutného
mléčného
4
[tvrdého] zákona pro milost Boží za
lehkost a za chutnost sobě vážila ...
3
užívaly ...
12
Příloha Č.
2
ZMIŇUJÍCÍCH
Marginálie
pomijejících
... ve
světa
.. .Í
JEŠITNÉ
zmiňujících
daremné
[pomijejících] a v zhynujících
tohoto nic obvzláštního míti
věcech
zboží
nechtěla ...
žádné prázdné ani [daremnel ješitné slovo zjejí úst
nevyšlo jest... HOŘÍCE A
horlivá a
STREDÚCE
sladká
SMUTNÝM
zarmouceným
NEDOSTOJNOU
za nehodnou sebe majíc
DOSTOJNÉHO
dostatečného
... ale [horlivá a sladká] věcech
sladké
ROŽENÝ
znameniry
a stredúce slova o nebeských
pro oblepšení slyšejících mluvila...
... Ke všem také smutným [zarmouceným] neb pracovitým tak v světě, jak v zákoně bydlejícím želející mysl
... nedostojnou také
věci
.. .tak bez hříchy
po
měla ...
[za nehodnou sebe majíc] se dávajíc, aby
božským
činem
ji zjeveny byly ...
[dostatečného] některém času
... středoplodné
STŘEDO PLODNÉ
hoříce
dostojného dosti
z tohoto
písně
[sladké]
světa
za
učinění
za své
sešla ...
zbavení
květ
17
17
22
23
24
snáženství 27
světského ...
.. .jako
12
róžený [znameniry] ve dnech
věčné šťastnosti
29
chválou skvítajíc ... ZA POSLEDNÍ
za největší
CHUDOBU
chudobu
DŘÉVÉ ŘEČENÝ
prve řečený
"syn její dřévé [prve
SCHOVANÁ
pohřbená
... tu kdež děvka Boží
DŘEVNÍMU
prvnímu
.. .již také nyní za poslední [za
nejzavrženější
NEJMENŠíHO ho
NEDŮSTOJNÁ
nehodná
chudobu] chudobu ...
[pohřbená]
[nejzavrženějšího]
schovaná byla ...
dřevnímu
byla navrácena"
nejmenšího a ne
nejužitečnějšího
slouhu Božího ...
... Klára, [nehodná]
4
nedůstojná děvka
30
31
řečený] řečený"
"a ona k zdraví [prvnímu]
... na
největší
Jezu Krista ...
32
37
40
40
Příloha Č.
2
DĚVČÍ
Marginálie
I
... Protož takový a tak veliký pán v život [panenský] všed ...
NESVRCHOV ANÉ HO
děvčí
panenský
nedokonalého
CHVALNÁ
chválitebná
ZMĚNA
proměna
JEŠITNÝCH
od marných
ZAHYNÚCÍ
opovržené
oči
... aby
jeho v tobě [nedokonalého] nesvrchovaného nic
neviděly ...
"veliká zajisté a chvalná [chválitebná jest,
časné věci
pro
věčné
proměna]
změna
to
opustiti"
.. .jméno tvé na kníhách života napsáno bude, budoucí slavné ač
nyní [opovržené] zahynúcí mezi lidmi
přebývajíc ...
... za [pomíjejícz] zhynující a za zminující ZHYNUJÍCÍ
pomíjející
MALIČKÁ
ponížená
věci věčné
dobré
přijmeš ...
.... ano i ty také v Hospodinu [ponížená] radůj
43
43
44
věcí bezpečná ...
.. .Ješitných [od marných]
42
maličká
vždycky
45
45
46
se ...
Tabulka 3 - Slovesa komentovaný výraz
příklad
poznámka
ZPŮSOBIL A
str.
... skrz pilnost žádostí svých na pokojnú cestu
způsobil
a 1
vedl a postavil zbavil [vedl a postavil] ...
ZBAVIL
PROSPÍV AJÍC
prospívala
ZMIŇUJE
pomíjí
... zjedné ctnosti do
větší
5
prospívajíc [prospívala]. ..
... Znamenavše pak, že osoba
světa
tohoto rychle
zmiňuje
6 [pomíjz]. ..
PŘIJEDNAL Y SE V
připojily
TOV ARYŠSTVÍ
v obcování
VHRZEVŠI
potupivši
... příbytkem i
obyčejem
tím jistým
přijednaly
[připojily
9
v obcování aneb v řeholu] se v tovaryšství... ... královským
důstojenstvím
i všecku tohoto
světa
chválu 9
vzhrzevši [potupivši]. .. PŘIJEDNATI
... Aby
Kláře,
matce chudých,
přirovnati
přijednati [přirovnati]
5
činem,
skutkem i rouchem 9
se mohla ...
Příloha Č.
I
Marginálie
2
... k této pouští tohoto zákona rychlostí své žádosti
PŘEš TĚŽILA SE
přestěhovala
OSOBITJ
zakládati
... Nic na
NECHTĚLA
nechtěla
nežádala ...
I
[přestěhovala]
PŘEŽESILA
předěsila
VEDŠJ
vedla
se ...
těchto
... Kýmžto
přestěžila
lidí umírajících osobití [zakládati
viděním přežesila [předěsila]
nechtěla]
se velmi a
16 ustavičně
věcem
k nebeským
žádost majíce, více
aI\ielský nežli lidský, mezi lidmi jsouce, život [vedla] vedši ... ... a některým také lidem pod zámluvu [pod tejností oznámila]
ZJEVILA JEST oznámila za podvod JEST MĚLA
ďábelský
pokládala POČE
počne
se
ZMINOVATI
měniti
NADSTUPI
napadla
TISKNULA
přivozovala
veliké tejnosti zjevilajest... ... za
přelstění
scházeli
ďábelský
[za podvod
... síla všeho
tělesenství
jejího
zminovati a neduh rychlejí
... To když
učinila,
sesterským tím srdcem na pamět tisknula město
naději
skrze slavné
děvky
... aby tělo své panny její přemilé
JALY
počaly
... Ony pak se diviti
ODPOVĚDĚLI
věcí
pomoci žádající se
přijíti
[počaly]
želela a
plakala] koryta, v němž
plakala
s hořkými slzami se
pohrdala
18
22
měniti]
25
25
a celou tu noc
[přivozovala] ...
26
27
zasloužení z
dotčení těch
28
[dosáhnouti]. .. opatřiti [spatřiti]
mohla ...
28
28
jaly...
... v klášter pak všedši a podlé [a podlé truhly želela a
... Jenžto pro
tělo
její leželo a schováno bylo,
rozličné potřeby
pro
zajistě
něhožto
tajemství Boží radu a
od stvúcího a
milost smrtedlným
6
28
rozprostřela ...
chtění
přijeti [přijet odepřeli] odpověděli ...
.. .Již nyní VZHRZALA
večer
17
každý den k klášteru se [scházeli] schodili ...
spatřiti
přijet odepřeli
se
s množstvím lidí přichodijících na
OPATŘITI
PŘIJETI
[počne
poče
... i jiná spasitedlná ijapomínání celý ten
... majíce
SE
jest
takjí bolest [napadla] nadstupi ...
dosáhnouti
a podlé truhly
ďábelské
růsti ...
SE PŘIJIÍTI
ROZPROSTŘELA
pokládala]
měla ...
... neb jednák všecko
SE SCHODlLI
12
tejně
vyšla ...
... že jako
pod tejností
9
červenajícího
chotěm
svého milého,
vzhrzala [pohrdala]. ..
29
29
Příloha Č.
2
ROZSPOŘILO SE
I
KŠILO
Marginálie
I I
rozmnožilo
věrných křesťanův
... aby také
děvky rozspořil0
věci
... Ty
náboženství ke cti této přesvaté
[rozmnožiio] se ...
když jsou se staly, i hned na hrobě
děťátko
[obžilo]
obžilo
kšilo ...
OP A TŘILA JEST
spatřila
[spatřila]
... opatřila jest
kromě
divné krásy a
přílišné
stkvúcnosti ...
POHYNULO
schřadlo
DOTČENO BYLO
dotknuto
... Dítě jedno, syn paní Margaréty z
města
tak těžkou jsa polapeno, tak jest bylo
... Uprosíc pás, jímžto
těla
pražského, nemocí
[schřadlo]
pohynulo ...
jejího po smrti [dotknuto]
dotčeno
bylo ...
OPÁSADLA JI POPĚVŠI
popěvši,
... opásadla [pásu jí podajíc] ji
z vody pomohla
pásuji podajíc
vyjíti ... zproštěni
OBOJE NEHODY
[zproštěni
... abychom, oboje nehody obojího zlého
ZBYDÚCE
zbydúce, k břehu
věčné šťastnosti
obojího zlého jsouce]
mohli dojíti ...
30
31
32
33
35
39
40
jsouce
PŘIJEDNÁNA
připojena
.. .K jehožto objímání již jsi
oděný
... Víš také, že SVÁŘITI
zápasiti
spěšnějí
nebo
41
[připojena] přijednána ...
s nahým
svářiti
[zápasiti] se
na zemi bude, než kdož nemá, u
nemůže,
čeho
by se
42
držal... ... následovnící přesvaté chudoby NADRŽELAS
přidrželas
přehoTÚcí
pokory
šlépěj í
učinilas
se v duchu, veliké a
jeho milosti nadrželas
[přidrželas]
44
se ... NEROĎ
nechtěj
JIS SOBĚ ZJEVITI
které jsi věděti
KÁZALA
žádostivá ani se
ANI TAKÉ MNÍ domnívej
VZHRZEVŠI
... ale však jeho rady následovati
... 0
těch věcech
sobě
[nechtěj] neroď ...
již pak, jejžto [které jsi
věděti
žádostivá] jsi
44
47
zjeviti kázala ...
... tomu se nikterak nediv, ani také [ani se domnívej jako by]
48
mní... ... Beránku
pohrdaje
jsi oddána,
nepoškvrněnému,jenžto světa
7
tohoto
věcí
snímá
hříchy světa, divně
všemi [pohrdaje] vzhrzevši ...
49
Příloha Č,
2
Marginálie
'I castlce a II a - ns ovce, SPO.II
PRO NĚŽ TO
protož
DŘÍVÉ
prvé
příklad
str.
... proněžto [pro tož] divnou mocí Boží, stalo se jest... císař
... kterýžto
dřívé
jako k otci
4
[prvé] poslal byl, takéž 6
druhé ... CHUTNĚ
ovšem
JEDNO
toliko
chutně věřeno
... [ovšem]
PŘE HOROUCNĚ
CHVÁLNĚ
tělesnému,
... ne k okrášlení nahoty dosti převroucně
to má býti a
14
ale [toliko] jedno k zakrytí 15
měla ...
... mukův a utrpení Hospodinovo, Agnéžka, [převroucnel přehoroucně
chválitebně
správně ...
věrná
jeho
děvka
19
milovala ...
... když po mnohých letech
chválně
[chválitebnel v zákoně 24
bydlejíci ... ASAPONĚ
.. .aby ten [aspoň]
TOVĚZ
totiž
RÚČE
rychle
skrze
poklad
mřeží viděti
... přiblíŽivši se k
štědrou
milostí Boží daný
asaponě
27 mohli ...
mříži, tověz
[totiž] k tomu
okenečku ...
31
... panna, od panny vzývána jsouci neb prošena, zdraví
[rychle] PRONĚŽTO
šťastný
aspoň
rúče
... proněžto
35 své modlitebnící jest obdržela ...
[pročež]
netoliko
jáť vzláštně
mohu se radovati, 41
pročež
ale všickni ti také ...
8
