Den nabitý událostmi České gripeny nad Pobaltím Nabírání polévky nožem.. 6. Patrola podél abeelky Nosorožec na nebi i na zemi

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

4

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Den nabitý událostmi . . . .

2

České gripeny nad Pobaltím

4

. . . . . . . .

Nabírání polévky nožem

Foto na titulní straně: Vladimír Marek V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

8

Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

. .

6

Patrola podél „abeelky“ . . .

8

Nosorožec na nebi i na zemi . . . . . . . . . . . 10 Armádu má v malíčku . . . . 13 Přežili v džungli

. . . . . . . 16

Uzávěrka čísla: 29. 4. 2009

Vojenský Erasmus . . . . . . 18

Toto číslo vyšlo dne: 18. 5. 2009

Kde nádorům dochází dech . . . . . . . . . 20

Kontakty

Během pochodu zachraňovali . . . . . . . . . 24

Vlastimil Beránek tel.: 973 215 594 mobil: 606 721 451 e-mail: [email protected]

Kaleidoskop

Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil.: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

20

10

Cougar

. . . . . . . . . 25

. . . . . . . . . . . . 26

Turbolet

. . . . . . . . . . . 30

Vy se ptáte, my odpovídáme . . . . . . . 32 O slávě města nad Oslavou . . . . . . . . . 34 Civilní ochrana od A do Z . . . . . . . . . . . 38 Kbely nově . . . . . . . . . . 40 Devadesátiletá mladice . . . 42 Knižní tipy

. . . . . . . . . . 44

Z redakční pošty . . . . . . . 44 Jazykový koutek . . . . . . . 46 A spoj . . . . . . . . . . . . . 48

UDÁLOST

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Marie KŘÍŽOVÁ a Radko JANATA

Areport 10/2009

Stalo se tradicí, že právě v den, kdy si Česká republika připomíná výročí ukončení 2. světové války v Evropě, se kromě mnoha pietních aktů v celé republice konají i slavnostní nástupy příslušníků Armády České republiky a vojenská přísaha.

2

Hlavní část oslav 64. výročí ukončení druhé světové války zahájil 8. května prezident republiky na pražském náměstí Pod Emauzy položením věnce k pomníku československých legionářů. Pietního aktu se vedle hlavy státu zúčastnili spolu s dalšími hosty i odstupující ministryně obrany Vlasta

Parkanová a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek. Přítomni byli i zástupci legionářů a sokolů. Slavnostní atmosféru před nastoupenými jednotkami Čestné stráže Armády ČR a Hradní stráže podtrhlo přinesení historických vojenských praporů za zvuků husitského

Tak přísaháme! Při příležitosti Dne vítězství přísahalo na Hradčanském náměstí bezmála tři sta nových příslušníků Armády České republiky, kteří nastoupili k vykonání základní přípravy 1. dubna tohoto roku k Velitelství výcviku-Vojenské akademii ve Vyškově. Krátce po desáté hodině dopoledne sborovým „Přísaháme!“ složili věrnost České republice. „Vojenská přísaha není jen právním aktem. Je to i osobní závazek vojáka k obraně své vlasti, České republiky. Zavázali jste se, že budete svědomitě plnit své povinnosti, že budete přispívat k ochraně zájmů České

Armády České republiky a další hosté, mezi kterými nechyběly stovky příbuzných a známých nových profesionálů. „Část rodiny přijela z Brna a druhá z Chrudimi,“ svěřila se nám sestra přísahajícího Petra Malinského Iva. „Moc jsme se do Prahy těšili a i pro nás je to slavnostní pocit, podtržený místem, kde se přísaha skládá,“ vylíčila své první dojmy. To Martin Müller po ukončení výcviku ve Vyškově už ví, že míří k elitní jednotce 102. průzkumnému praporu do Prostějova. „Je to pro mě závazek a zároveň výzva,“ hovoří o svém dalším působení v Armádě České republiky.

Jmenování nových plukovníků V pravé poledne byli ve Vojenském klubu Praha za přítomnosti náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka jmenováni do hodnosti plukovníka Armády České republiky: Petr Böhm, Radek Černý, Milan Diviak, Radek Hasala, Petr Hein, Karel Huleja, Rostislav Hulík, Boris Janko, Bohdan Kubica, Milan Lukáš, Petr Milčický, Josef Pavel, Karel Rada, Roman Sekanina, Petr Schwarz, Radim Studený, Jaroslav Sušeň a Miroslav Zavoral.

Resort obrany s novým ministrem Odpoledne 8. května prezident republiky jmenoval nové ministry vlády premiéra Jana Fischera. Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták převzal svůj úřad ještě týž večer. Po přivítání na Ministerstvu obrany premiér poděkoval Vlastě Parkanové za výsledky, které přispěly k dobrému jménu a prestiži české armády v zahraničí, ale i v České republice. Novému ministrovi popřál hodně úspěchů a zároveň poznamenal, že se těší na spolupráci s celým resortem obrany. Martin Barták zmínil dva důležité úkoly ministerstva. „Musíme připravit kvalitní rozpočet resortu, a já věřím, že se nám ho podaří udržet na velmi slušné úrovni, alespoň jako tomu bylo doposud, a druhý úkol je schválení návrhu na vyslání českých vojáků do zahraničních misí v roce 2010,“ nastínil směr práce pro nejbližší období. „Dalším záměrem je vytvoření co nejlepších podmínek pro kvalitu života vojáků, nejen v misích, ale i na našem území. Je to nezbytná podmínka pro nové zájemce o službu v Armádě České republiky,“ zdůraznil ve své úvodní řeči ministr Barták. Text: Jana DECKEROVÁ, foto: Jan KOUBA

Areport 10/2009

Den Den nabitý nabitý UDÁLOSTMI UDÁLOSTMI

chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“. Následovala minuta ticha, doprovázená třemi čestnými salvami. „Je mi jen líto, že na tyto historické události vzpomíná stále méně lidí,“ posteskl si Václav Klaus. „Je to pouhých 64 let a naší povinností je, aby zvláště mladé generace věděly a znaly, proč někteří lidé ve válce nasadili své životy.“

republiky a k plnění našich spojeneckých závazků tak, jak to činili a v této chvíli činí vaši kolegové,“ řekl novým vojákům Václav Klaus. V projevu připomněl nejen hrdinství vojáků z druhé světové války, ale i dnešních příslušníků armády. „Ministři přicházejí a odcházejí, je to normální demokratický vývoj. Ale slib věrnosti vojáka, který jste nyní složili, zůstává,“ sdělila vojákům odstupující ministryně obrany Vlasta Parkanová. Slavnostního aktu se kromě vedoucích politiků zúčastnili i představitelé Ministerstva obrany ČR, generality

3

>G EDA>8>C<

'

.

CI

>C<

:CI 6}G

ČESKÉ GRIPENY nad Pobaltím Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Areport 10/2009

Ze vzletové a přistávací dráhy litevského letiště v Šiauliai postupně startují hotovostní letouny. Nejprve dvě dánské „ef šestnáctky“, poté dvě české stíhačky JAS-39C Gripen. O pár minut později, již semknuty v efektní formaci, prolétají nad hlavami zhruba tří desítek hostů. Slavnostní ceremoniál u příležitosti převzetí operačního úkolu kontingentem Armády České republiky vrcholí.

4

Střežení vzdušného prostoru nad třemi pobaltskými státy, a to Estonskem, Lotyšskem a Litvou v rámci aliančního systému integrované protivzdušné obrany NATINADS. To je hlavní operační úkol kontingentu Armády ČR do 1. září letošního roku, jehož vyslání schválily obě komory Parlamentu České republiky. „Na základě principu kolektivní obrany zde bylo doposud nasazeno devatenáct kontingentů ze třinácti států. Tyto pobaltské země, které nedisponují vlastním nadzvukovým

letectvem, požádaly Severoatlantickou alianci o prodloužení mandátu až do roku 2018,“ upřesňuje přidělenec obrany ČR v Estonsku, Lotyšsku a Litvě plukovník Libor Straka. Pátek 1. května. Před přízemní budovou QRA (Quick Reaction Alert) neboli ostré hotovosti na letecké základně v Šiauliai stojí nastoupeny dvě vojenské jednotky, dánská a česká. Naproti nim zaujali místa čestní hosté, mezi nimiž jsou přítomni také členové českého diplomatického

sboru v Pobaltí a delegace Armády ČR vedená zástupcem velitele společných sil-velitelem vzdušných sil plukovníkem Jiřím Vernerem. Po úvodních projevech je ze stožáru stažena dánská a vztyčena česká státní vlajka. Velitel kontingentu Royal Danish Air Force major Jorgen Jorgensen bere dřevěný klíč a předává jej do rukou velitele české jednotky majora Jaroslava Míky. Tím symbolicky odevzdává vzdušný prostor nad územím a teritoriálními vodami Estonska, Lotyšska a Litvy příslušníkům AČR. „Pocity mám rozdílné. Na straně jedné to znamená konec s náročnou několikaměsíční přípravou na misi, na druhé začátek operačního úkolu, a tudíž veliká zodpovědnost za jeho plnění,“ říká mjr. J. Míka. Pětasedmdesátičlenný kontingent AČR z pěti vojenských útvarů je z většiny postaven na příslušnících

čáslavské 21. základny taktického letectva. Čtyři měsíce budou působit jak z letecké základny v Šiauliai, tak ze střediska řízení a uvědomování v Karmelavě. Pod drobnohledem laické a odborné veřejnosti bude především sedm hotovostních pilotů. „Žádná specifika ve střežení pobaltského vzdušného prostoru nejsou. Děláme identickou práci jako z mateřské základny. Alianční postupy i časové normy jsou platné jak v Čáslavi, tak v Šiauliai,“ konstatuje major Radoslav Matula a jeho kolegové nadporučík Petr Dřevecký a major Roman Svoboda doplňují, že totožnou

zůstává i jejich velící instituce, Spojené středisko řízení leteckých operací v jižním Německu, takzvaný CAOC 2 (Combined Air Operations Centre). „Místo nasazení není pro kontingent rozhodující. Při odpovídajícím technickém zabezpečení a logistické podpoře je de facto jedno, z kterého místa ve světě plníme operační úkol. Nemám nejmenší obavy, že by to tady profesionálové z řad příslušníků létajícího a pozemního personálu, včetně sil obrany a ochrany, nezvládli,“ dodává plukovník Petr Mikulenka, velitel 21. zTL v Čáslavi. S vyjádřením, že v Litvě to bude shodné jako v Česku, však nelze bezvýhradně souhlasit. Něco „málo“ odlišností se přece jen najde. „Prostor odpovědnosti v Pobaltí má zhruba třikrát větší rozlehlost než ten, který zabezpečujeme z Čáslavi, a sousedí s Běloruskem a Ruskou federací. Blízkost jejich vzdušných hranic musíme mít neustále na zřeteli. Nemůžeme se dostat tam, kde nemáme co dělat. Ve skutečnosti ne blíž jak osm námořních mil (tj. cca 15 km – pozn. aut.) od jejich státních hranic,“ vysvětluje major Míka a potvrzuje, že jejich záložními letišti v případě nouzového stavu jsou civilní Vilnius, Kaunas, Riga a Tallinn. Další rozdíl souvisí s operačním úkolem českého kontingentu. „Hotovostní piloti mohou zasahovat pouze proti vojenským cílům. Nemají mandát k použití zbraňových systémů proti civilním letounům. Požádá-li je však osádka o asistenci v situaci nouze, poskytnou ji. Česká strana nebude a ani nesmí jakýmkoliv způsobem zasahovat do plnění operačního úkolu,“ říká plukovník Jiří Matura, ředitel odboru zahraničních operací-zástupce ředitele Společného operačního centra MO. Je nabíledni, že částečně odlišné je také logistické zabezpečení čtyř víceúčelových nadzvukových letounů JAS-39C. Na rozdíl od mateřské základny, kde gripeny mají odpovídající zázemí a servis, v Litvě se nacházejí v polních podmínkách. „Předpokládáme celkový nálet v Pobaltí okolo třech stovek letových hodin. Stávající technický resurs jednoho letounu činí

padesát hodin do prohlídky stupně C. Vyšší stupně údržby provedeme na základně v Čáslavi. Není to problém. V případě potřeby provedeme přelet,“ objasňuje velitel kontingentu. Potřebné prostředky pozemního vybavení a náhradní díly letecké techniky, výzbroj, zbraně, včetně letecké munice, byly do Šiauliai včas dopraveny jak pozemní, tak leteckou cestou. „Náš úkol je neměnný. Neustálá připravenost hotovostních letounů ke vzletu,“ dodává nadpraporčík Roman Brázda. Byť je pro český kontingent mise Baltic Air Policing teprve v počáteční fázi a do jejího předání německým vzdušným silám Luftwaffe zbývá nemálo týdnů, zainteresovaní jsou naladěni optimisticky. „Věřím, že operační úkol beze zbytku splníme a prokážeme tak vysokou profesionalitu příslušníků kontingentu AČR a technologickou úroveň provozovaných letounů čtvrté generace. Pro české vzdušné síly to bude velmi cenná zkušenost do budoucna,“ říká plk. J. Verner.

Areport 10/2009

86 I>

Od 1. května převzal kontingent Armády ČR odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru tří pobaltských zemí

%%

6A

MISE

5

KONFERENCE

Nabírání polévky NOŽEM Text a foto: Vladimír MAREK

Areport 10/2009

Když se na přelomu roku rozhodovalo o vyslání příslušníků Armády České republiky do zahraničních misí, zazněl požadavek na otevřenou diskusi k těmto otázkám. Proto byla v úterý 21. dubna svolána v prostorách Poslanecké sněmovny konference „Afghánistán: Mission Impossible?“

6

„Ten název jsme zvolili záměrně provokativně, a to včetně toho otazníku na konci, upozornila ministryně obrany v demisi Vlasta Parkanová, která konferenci moderovala. „Chtěli jsme tím vyjádřit, že nám jde o otevřenou diskusi, bez nějakých omezení a tabu. Nechceme se v žádném případě vyhýbat pochybnostem, sporným otázkám či bolestným tématům. Máme příležitost bavit se za účasti odborníků o všech nejdůležitějších aspektech mise v Afghánistánu.“ Konferenci spolupořádali společně s Vlastou Parkanovou předsedové zahraničního výboru a výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček a Jan Vidím. Tematicky se dělila na tři panely. První část se jmenovala „Vojenská operace – čeho je možné dosáhnout?“, druhá „Strategický plán – cíle a realita?“ a třetí „Rekonstrukce – utopie, nebo reálný prostředek k zajištění bezpečnosti a stability?“ K jednotlivým tématům se průběžně vyjádřila řada politiků, vojáků, diplomatů a dalších bezpečnostních expertů zabývajících se misí v Afghánistánu. Diskuse se zúčastnili první náměstek ministryně obrany Martin Barták, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, afghánský velvyslanec v Praze Mohammed Kacem Fazzely a velitelé českých vojenských kontingentů a příslušníci civilních provinčních rekonstrukčních týmů. Zástupce náčelníka štábu J5 Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě plukovník Hans-Dieter Jandrey ve svém vystoupení připomenul, že v současné době mají spojenci v Afghánistánu šedesát dva tisíc vojáků z dvaačtyřiceti zemí. Čtrnáct z nich jsou členské státy NATO. Spojenecký

sbor je rozdělen do pěti regionálních velitelství. Hlavní město Kábul, velitelství Východ, Západ, Sever a Jih. Afghánská národní armáda má osmdesát dva tisíc vojáků, z toho je osmačtyřicet tisíc v bojových jednotkách. Plánovaný počet je přitom sto dvacet čtyři tisíc a dalších deset tisíc ve výcviku. Problém však není v počtech vojáků, ale v kvalitě afghánských ozbrojených sil. S tím souhlasil i další diskutující, bývalý bezpečnostní expert PRT Lógar Libor Stejskal. Podle jeho názoru nese nejtěžší břímě bojů s povstalci Afghánská národní policie. Ani v tomto případě ale není situace spojená s výcvikem dobrá. Nejde přitom ani tak o počty, spíše o úroveň vycvičenosti a vybavenosti afghánských policistů. „Americké struktury zabývající se přípravou afghánských bezpečnostních sborů vypadají na první pohled velmi dobře. Ve skutečnosti je ale ten systém řídký, přímo v poli je málo lidí. Především ze strany afghánských sil chybí závazné partnerství. Často tak aktivity cvičitelů přicházejí vniveč,“ řekl Libor Stejskal. „Další složkou, která se zabývá výcvikem, je policejní mise Evropské unie EUPOL. Ta se v současné době nachází ve velkých potížích, nemá naplněny početní stavy. Určitou překážkou v tomto směru může být i mandát mise. Jsem přesvědčen, že již byl učiněn krok k nápravě. Změnu by mohlo přinést rozhodnutí velitelství NATO o vytvoření aliančního výcvikového centra. Ze všeho nejvíce je potřeba, aby se všem policejním složkám na celém území Afghánistánu poskytoval jednotný standardní výcvik. K něčemu podobnému navzdory všem deklaracím zatím nedošlo.“ Libor Stejskal dále přiblížil konkrétní situaci v provincii Lógar. Zde má Afghánská národní policie osm set čtyřicet šest systemizovaných míst. Naplněnost je v tomto případě téměř stoprocentní. Pokud by policie fungovala, tak by mohl být tento počet dostatečný. Také zde jsou však policejní složky ve velice neuspokojivém stavu. Ze všeho nejsnadnější přitom bude zlepšit strukturu policejních stanic a materiální podmínky. „Mnohem

důležitější jsou ovšem otázky vycvičitelnosti a celkové nasaditelnosti. Pro místní policii je samozřejmě důležitý i vojenský výcvik, jedná se totiž o sbor četnické povahy. Její příslušníci musejí ovládat i takové vojenské taktiky, jako je činnost při napadení a při dotyku s nepřítelem,“ argumentoval Libor Stejskal. „Zároveň bych chtěl zdůraznit, že to nestačí. Pokud má policie dobře fungovat, je potřeba jí od samého počátku předávat klasické policejní dovednosti a postupy.“ Zástupce náčelníka Generálního štábu AČR a ředitel Společného operačního centra generálmajor Jiří Halaška ve svém projevu upozornil, že za posledních pět let se síly ISAF navýšily desetkrát, počty incidentů však vzrostly pětaosmdesátkrát. Protivník používá stále sofistikovanější prostředky, výrazný je i narůst sebevražedných atentátů. Nedaří se přitom eliminovat vůdce povstalců. Zjevná je také snaha o přenesení úsilí z Iráku do Afghánistánu, a to včetně materiálních prostředků. Svou roli sehrává nedostatečná kvalita příslušníků Afghánské národní armády a podpora povstalců ze strany místního obyvatelstva. V Afghánistánu působí placení žoldnéři ze zahraničí, dobře vyzbrojení a vybavení. Vedle nich bojují tzv. příležitostní povstalci. Vše pak doplňují obyvatelé, kteří jsou ochotni za určitou finanční odměnu

položit minu či odpálit raketu. „S takovýmito silami se bojuje velice těžce, struktura protivníka totiž není zřetelná. Asymetrický konflikt je během na dlouhou trať. Není to jen boj proti Talibanu, je to boj o srdce a myšlení místních obyvatel. Boj s povstalci je jako konzumace polévky pouze příborovým nožem,“ použil přitom generál Halaška jeden z výstižných příměrů.

Areport 10/2009

KONFERENCE

7

Patrola podél „abeelky“ S českými vojáky 14. kontingentu AČR v silách KFOR na administrativním rozhraní Kosova se Srbskem a v podujevském kostele

Areport 10/2009

Text a foto: Pavel LANG

8

„Charlie jedna, Charlie jedna, zde Charlie jedna alfa, Charlie jedna alfa,“ navazuje spojení velitel patroly nadrotmistr Petr Toužil a sděluje do vysílačky: „Hlásím dosažení kontrolního bodu šest.“ Necelé dva kilometry pod ním přijímají jeho hlášení v doprovodném vozidle Land Rover LR-110, aby ho vzápětí předali operačnímu důstojníkovi na základně Šajkovac v severovýchodní části Kosova.

Poblíž vstupní brány do Campu Šajkovac zastavují dva terénní landrovery s českými vlaječkami na anténách a s výraznými nápisy KFOR na dveřích. Na sedačky prvního z nich se usadí pětice vyzbrojených vojáků, do druhého vozidla naskakuje psovod s belgickým ovčákem. Řidiči nastartují a na pokyn velitele patrola vyjíždí ze základny. Bez jediného slova, bez zkroušených pohledů. Je neděle, pár minut před desátou hodinou a rtuťový sloupec teploměru vyšplhal již skoro na třicítku. Neuplyne ani půlhodina, když obě auta s českými profesionály z manévrové roty D-Coy 14. kontingentu Armády ČR v silách KFOR míjejí

srbsko-kosovský hraniční přechod. O pár stovek metrů dál zastavují. Jeden z vojáků zůstává na místě, aby monitoroval vybranou lokalitu, ostatní se řadí do sestavy a vydávají se na pochod. Na čele jde pátrač, za ním velitel družstva, spojař s radiostanicí, psovod se psem na vodítku a střelec. Ve skutečnosti rotmistr František Pivnička, nadrotmistr Petr Toužil, rotmistr Vít Škaroupka, rotný Michal Růžička s Edou a rotmistr Karel Mašek. Svižným krokem stoupají po úzké pěšince vzhůru do kopce. Nacházejí se v bezprostřední blízkosti administrativního rozhraní se Srbskem, u takzvané „abeelky“ neboli Administrative Border Line – ABL. „Patrolujeme tady proto, aby se zde nepohybovaly nežádoucí osoby a nedocházelo k ilegální těžbě dřeva. Civilní obyvatelstvo nesmí blíže než jeden kilometr od ABL,“ říká velitel patroly a dává k dobru zajímavou skutečnost. „Asi dvakrát týdně provádíme společné patrolování s hlídkami ozbrojených sil Srbska. Úzce spolupracujeme také s místní kosovskou policií na udržování bezpečnosti v našem prostoru odpovědnosti a při ochraně památek a náboženských objektů.“ Po necelé hodině chůze nadrotmistr Toužil zastavuje patrolu a rukou ukáže na nedaleká stavení. Pokyn ke kontrole opuštěných baráků po kosovských Srbech je zjevný. Vojáci zde neshledávají nic podezřelého, a tudíž pokračují dál. Ke kontrolnímu bodu šest jim zbývá zhruba půl kilometru. Zanedlouho jej pěší patrola dosáhne. Radista naváže spojení s dalším příslušníkem organického družstva v landroveru a předá mikrofon od vysílačky veliteli. Po jeho hlášení o situaci zaznívá povel k návratu. Vojáci se vydávají po určené trase zpět. Polovinu jejich krátké, ve skutečnosti tříhodinové patroly mají za sebou. Další část úkolu je vede do pravoslavného kostela v Podujevu, jehož vypálení se zapsalo hluboko do povědomí obyvatelstva. Příslušníci Armády ČR zde svojí stálou přítomností a patrolováním napomáhají vytvářet bezpečné prostředí. Po příjezdu si vymění pár informací s hlídkujícím kosovským policistou a s čepicemi v rukách vstupují

do kostela. Letmým pohledem se přesvědčují, že je vše v pořádku. Mezitím zaparkovaná vozidla KFOR obléhá skupinka podujevských dětí. Vojáci vytahují z kapes pamlsky a žvýkačky a spravedlivě je rozdělují mezi místní drobotinu. Návrat na „Šajk“ trvá necelých dvacet minut. Téměř každé setkání s místní komunitou je během jízdy provázeno přátelským zamáváním. „Točíme krátké a dlouhé patroly. V období řádných dovolených nebo cvičení s ostatními jednotkami KFOR jsme ve službě každý druhý den,“ konstatuje nrtm. Petr Toužil, pro něhož je po Afghánistánu a Iráku Kosovo třetí misí. Nad slovy o obyčejném lidském strachu a nebezpečí chvíli přemýšlí a poté odpoví. „Na první pohled to tady vypadá bezkonfliktně, až pohodově. Nikdy však nevíte, co se může o pár minut později přihodit. Jako velitel družstva mám zodpovědnost za svoje podřízené. Nelze podcenit žádnou situaci. Sebemenší chybička může mít nedozírné následky. Nemá cenu riskovat, dávat do toho akčnost. Jsme tady dobrá parta a to je při patrolování veliké plus.“ Zkušeným profesionálem je i Petrův kolega rotmistr František Pivnička. Na „Šajk“ přijel ze Strakonic. Tam sloužil u protiletadlového útvaru

jako operátor odpalovacího zařízení. Předtím, šest roků, u výsadkového vojska, na což je náležitě hrdý. „Osobně nějaký pocit ohrožení neprožívám. Rovněž mám za sebou mise v Iráku a v Afghánistánu. Tam to bylo v mnoha směrech složitější. Říci však, že je to tady absolutní pohodička, by nebylo pravdivé. Patrolování je náročnou činností. Někomu to může připadat, že se procházíme krajinou a pozorujeme přírodu. To je omyl. Šlapeme tady v kopcovitém a horském terénu, v zimě s velkým množstvím sněhu a často v nevlídném počasí. Při jedné patrole ujdeme v průměru patnáct kilometrů,“ dodává na závěr.

Areport 10/2009

MISE

9

CVIČENÍ

NOSOROŽEC na nebi i na zemi

Areport 10/2009

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

10

Dánský předsunutý letecký návodčí vede britský bojový letoun na pozemní cíl v českém výcvikovém prostoru. Ve skutečnosti kapitán Jimmy Mogensen navádí majorky Elle Hillard a Nikki Thomas v bitevníku Tornado GR4 na konvoj „protivníka“ ve Vojenském újezdu Libavá. Ve scénáři velitelsko-štábního cvičení Létající nosorožec (Flying Rhino) byly obdobných pozemních a vzdušných operací desítky.

Tisíc pět set vojáků z Armády ČR a dva tisíce profesionálů z ozbrojených sil Velké Británie, Slovenska, Litvy, Nizozemska, Kanady a Dánska. Na zemi tanky T-72 M4CZ, bojová vozidla pěchoty BVP-2, protiletadlové systémy KUB a RBS-70 nebo samohybné kanonové houfnice 155 mm AS 90, raketomety GMLRS, 86mm minomety a prostředky PVO HVM Rapier. Ve vzduchu všechny typy letounů a vrtulníků českých vzdušných sil, bezpilotní prostředek Sojka III, jakož i britské letouny Tornado GR4, cvičné stroje Hawk, vrtulníky Lynx, dva „awacsy“ E3A a E3D a litevský L-39 Albatros. Ve dnech 27. dubna až 15. května, pod vedením velitele 1. britské obrněné divize brigádního generála Roberta Weighilla, společně vedly bojovou činnost v sestavě

mezinárodní divize z náměšťské letecké základny a vojenských újezdů Libavá a Brdy. „Cílem cvičení je nejen udržet a zvýšit kvalifikaci předsunutých leteckých návodčích, ale také secvičit společnou koordinaci vedení ostrých střeleb dělostřelectva a letectva. Do taktického plánu pozemních a vzdušných operací, navíc v mezinárodním kontextu, jsou pospolu vtažena různá uskupení jednotek,“ říká hlavní koordinátor Flying Rhino 2009 major Jakub Štefánek a dodává, že oproti minulým ročníkům „nosorožce“ je očividný nárůst pozemních sil. „Původně nevelká letecká akce se postupem času rozrostla na mezinárodní cvičení. Zhruba dvě třetiny cvičících jsou reprezentanti pozemních sil,“ upřesňuje mjr. Štefánek.

Letošní Flying Rhino bylo rozděleno do dvou fází. První část se zaměřila na sladění a nacvičení individuálních postupů. Není tajemstvím, že cvičení, jež mimo jiné zahrnovalo třináct letových dnů, bylo podřízeno výcviku jednotek a leteckých návodčích (Forward Air Controller – FAC) v základních dovednostech. Ve druhé fázi došlo k eskalaci děje a navýšení komplexnosti situace. Aktivoval se systém velení a řízení ze stupně divize až po taktické prvky. Činnost se vedla také v prostředí elektronického

rušení. V prostoru Libavá probíhalo společné nasazení pozemních a vzdušných sil v taktické situaci bez bojových střeleb, ve Vojenském újezdu Brdy se již ostrá palebná podpora uskutečnila. „Čištění“ Anenského vrchu Monitorování situace a patrolování, to je jeden z operačních úkolů rotního úkolového uskupení (RÚU) 7. mechanizované brigády. „Naše jednotka je součástí úkolového uskupení Libavá, již tvoří čeští,

britští a dánští profesionálové. Cílem operace je udržovat bezpečné prostředí v přiděleném prostoru odpovědnosti. Scénář dílčích incidentů vychází ze zkušeností posledních konfliktů, v nichž byla nasazena alianční vojska,“ vysvětluje kapitán Přemysl Štěpánek, náčelník štábu 71. mechanizovaného praporu v Hranicích a velitel RÚU na Libavé. Právě před pár minutami „vyčistili“ jeho podřízení na Anenském vrchu jednu z budov od nepřítele. Zesílené družstvo nyní postupuje po komunikaci k dalšímu kontrolnímu stanovišti. Každý z profesionálů si střeží svůj palebný sektor. „Do naší sestavy jsou zařazeni také vojáci z britské protiletadlové jednotky,“ říká nadporučík Jan Komínek. Jeho další slova ukončí dávka ze samopalu. Patrola je napadena „teroristy“. Kontakt s protivníkem vyvolá prudkou přestřelku. Příslušníci česko-britského seskupení se nepříteli snaží dostat do zad. Pod krycí palbou se přibližují metr po metru. V závěrečné fázi házejí k opevněným pozicím granáty. „Čisté, čisté,“ ozývá se zanedlouho z několika míst. „Nezasvěcenému to může občas připadat, že si hrajeme na vojáky, respektive na válku. To se ale mýlí. Cvičíme, abychom byli adekvátně připraveni na misi. Nemálo z nás už bylo nasazeno v zahraničí, tudíž si dokáže představit tamní nelehkou situaci,“ konstatuje poručík Daniel

Areport 10/2009

Spolupráce aliančních pozemních a vzdušných sil při společných bojových operacích na cvičení Flying Rhino 2009

11

CVIČENÍ

ROZHOVOR Generálmajor Jiří Halaška: Společné operační centrum jsem převzal v dobrém stavu

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv Jiřího Halašky

Zástupce náčelníka Generálního štábu-ředitel Společného operačního centra MO generálmajor Jiří Halaška má za sebou obvyklých sto dnů hájení v nové funkci. Při této příležitosti jsme ho požádali o rozhovor.

12

Majorky ve zteči V cílové ploše střelnice Čermná se zvedne oblak prachu a vzápětí se ozve ohlušující rána. Pilotka Elle Hillard, poté co odhodila bombu

představu, jak to on vnímá z kokpitu letounu. Na dlouhé vysvětlování není čas,“ říká kpt. Mogensen a připouští, že i předsunutý letecký návodčí je člověk omylný. „Pětadevadesátiprocentní úspěšnost navedení, to je moje osobní zkušenost. Předpoklady k této činnosti musíte mít v sobě, ne všechno se dá nacvičit. Přesto jsem za každé takového cvičení rád. Je to o dalších zkušenostech. V členitém a kopcovitém terénu libavského výcvikového prostoru jich já i mí kolegové z dalších zemí získáme dost.“ Do vzdušných prostorů cvičení „RAT“ a „JERBOA“ přilétají bitevní vrtulníky Mi-24/35 z 221. vrtulníkové letky v Náměšti nad Oslavou. Jejich dnešním úkolem je CAS neboli přímá letecká podpora. „V jednotlivých letových oknech točíme dva až čtyři vrtulníky,“ vysvětluje podplukovník Ivan Pospíchal. „Cvičíme spolupráci s návodčími při vyžádání přímé letecké podpory. Vzhledem k faktu, že u letky je nemálo začínajících kapitánů vrtulníků a operátorů, cvičení Flying Rhino je dobrou školou k získání zkušeností. Každé navedení, ať už od českého, britského nebo dánského ‚faka‘ je originál.“

ARMÁDU má v malíčku „ Jaké je to přijít z Olomouce přímo do jedné z nejvyšších funkcí na Generálním štábu, dokáže se člověk rychle zorientovat v těchto složitých strukturách? Život v Praze běží skutečně velice rychle. Je to aktivní, dynamická práce s plněním celé řady úkolů. Za posledních pět let jsem prošel prakticky celou Armádou České republiky, což je pro mne obrovská výhoda. Působil jsem v oblasti výcviku i logistiky, na Velitelství společných sil a Velitelství sil podpory a výcviku. Myslím si, že armádu znám dobře, což mi samozřejmě pomáhá v tom, abych se mohl kvalifikovaně podílet na jejím řízení. S tím je spojené rovněž plné převzetí odpovědnosti za přijatá rozhodnutí. Jedním z mých prioritních cílů je zefektivnit nasazování jednotek v zahraničních operacích. Všechno je ale limitováno omezeným zdrojovým

rámcem a možnostmi naší armády v této oblasti. „ V jakém stavu jste převzal Společné operační centrum (SOC) MO, připravujete nějaké změny? SOC jsem převzal v dobrém stavu. Je zde tým kvalifikovaných, schopných lidí, kteří tuto oblast řídí. Na druhou stranu si nemohu nepovšimnout, že dochází k jejich určitému přetížení. V poslední době řada misí prochází procesem změn. Rozjíždějí se nové, které jsou spojeny s velmi dlouhou etapou přípravy. Náročné je i vybudování základen a vše, co souvisí s novými operacemi. Pro druhou polovinu letošního roku stavíme společně se slovenskými vojáky bojové uskupení vyčleňované pro potřeby Evropské unie – Battle Group EU, což je skutečně nový a složitý úkol, náročný především na strategickou přepravu, rozvinutí

na místě a operační procedury. Dochází tedy k výraznému vytížení pracovníků Společného operačního centra. Mým záměrem je zintenzivnit spolupráci s operačními velitelstvími včetně přenesení řady odpovědností. Z vlastní zkušenosti vím, že jsou na této řídící úrovni lidé plně kompetentní se schopnostmi a zkušenostmi, jak tyto záležitosti řešit. „ SOC vzniklo jako reakce na povodně v roce 2002, dovedete si vůbec představit, že by se bez něho dokázala armáda obejít? V současné době asi ne. Zahraničních misí je skutečně hodně. Navíc musíme řešit i úkoly v České republice, Společné operační centrum například řídilo nasazení sil a prostředků AČR při návštěvě prezidenta USA. Jeho činnost je ale možné dále zlepšovat, to však platí pro všechny subjekty armády.

Areport 10/2009

Areport 10/2009

Dubovský. Nadporučík Komínek ho doplňuje: „Takováto mezinárodní společná cvičení bezpochyby zvyšují profesionalitu každého vojáka. Kromě toho, že komunikujeme v angličtině, si vzájemně předáváme cenné rady a zkušenosti. Je třeba využít každé možnosti ke spolupráci. Flying Rhino je pro nás veliké plus.“ S jeho slovy souhlasí major James Mardlin, britský důstojník, jehož podřízení se o „vítězství“ patroly také zasloužili. „Každé bojové nasazení vyžaduje úzkou spolupráci. Úspěch se odvíjí i od zdánlivých maličkostí. Přesvědčil jsem se o tom při misích v Iráku a v Afghánistánu. Možnost výcviku se zahraničními partnery považuji za přínos,“ dodává.

na „nepřátelský“ konvoj vozidel, „tahá“ tornado prudce nahoru, aby uvolnila místo dalšímu bojovému letounu ke zteči. Zasvěcení vědí, že na to nebyla sama. Jedním z jejích pomocníků na zemi byl „fak“ neboli předsunutý letecký návodčí, tentokrát dánský kapitán Jimmy Mogensen. „Opět jsme byli úspěšní. Povstalci dostali co proto. Dělám další zářez do pažby za úspěšné navedení na cíl,“ směje se sympatický důstojník a pohledem se loučí s britskou ženskou osádkou stroje Tornado GR4. Do příletu cvičných proudových letounů Hawk zbývá pár minut, a tudíž dánský důstojník souhlasí s krátkým rozhovorem. Úvodem zavzpomíná na svoje nasazení v Afghánistánu a poté dává nahlédnout do „kuchyně“ FAC. „Samotné navedení letadla na cíl je záležitostí zpravidla dvou až tří minut. Nejprve se provede vzájemná identifikace, aby se ověřilo, že spolu hovoří správný návodčí a správná osádka taktického letounu nebo bojového vrtulníku. Potom dávám, podle přesně daného schématu, pilotovi potřebné údaje o cíli. Například jeho souřadnice, popis a také směr útoku. Musím se vcítit do jeho postavení a mít

13

ROZHOVOR

ROZHOVOR

„ Žijete víc problémy, které mají naši vojáci v zahraničních misích, anebo spíš tou domácí částí armády? Naznačil jsem to již v předcházejících odpovědích. Ze všeho nejvíce nás v současné době zaměstnávají zahraniční mise. Především ty v Afghánistánu nám dávají hodně zabrat. Náročné jsou strategické přepravy, pořizování nového materiálu, logistika. U jednotek a útvarů, které prošly reformou a jsou na nových operačních schopnostech, není problém poslat je do mise. Prostě se seberou

Areport 10/2009

fakta

14

„ Generálmajor Jiří Halaška absolvoval po ukončení gymnázia v Hranicích tankový obor na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Později studoval na Vojenské akademii M. V. Frunzeho v Moskvě a Akademii Generálního štábu Bundeswehru v Hamburku. „ U tankové divize prošel všemi funkcemi od velitele roty až po zástupce velitele divize. „ V roce 2002 byl jmenován do první generálské hodnosti. „ V posledních letech působil jako velitel 4. velitelství pro výcvik a tvorbu doktrín (2002), zástupce (2005) a velitel sil podpory a výcviku (2006) a velitel společných sil (2007). „ Hovoří anglicky, německy a rusky.

a jedou. Tam, kde se reforma zpomalila, popřípadě jsme ji z objektivních důvodů neprovedli vůbec, musíme před odjezdem do mise připravit nový materiál, absolvovat s ním vojskové zkoušky, pak ho nakoupit a to všechno je velice složitý proces. Na druhou stranu mám radost z toho, jak při nedávné návštěvě Afghánistánu všichni kompetentní funkcionáři, včetně velvyslance Jiřího Nekvasila, velitele ISAF a vrchního velitele sil NATO v Evropě, vysoce hodnotili náš PRT. A to především za to, jakým způsobem se zapojil do rekonstrukce země. „ Znamená to, že mise vám i přes nemalé vytížení dělají spíš radost? S vojáky z misí máme velmi dobré zkušenosti. Nemáme problém personálně zajistit jednotlivé kontingenty. Z dvou tisíc dvou set příslušníků AČR, kteří byli vloni v misích, jsme museli jen dva z kázeňských důvodů repatriovat. Řekl bych tedy, že morálka, disciplína a motivace jsou na vysoké úrovni. Náš hlavní problém je uvést mise do souladu s ekonomickými možnostmi a zdrojovým rámcem resortu. I přes omezené limity finančních prostředků se však snažíme zabezpečit pro vojáky ten nejmodernější materiál a techniku, které jsou k dispozici. A to včetně bezpilotních průzkumných prostředků či moderních bojových vozidel. Patřičnou pozornost věnujeme i infrastruktuře logistiky a vybavení

základen. Jde nám o to, aby se tam vojáci cítili co nejlépe. „ V souvislosti s Afghánistánem se hovoří o tradiční jarní ofenzivě protivníka. Připravujete se nějakým způsobem na tuto eventualitu? Jarní ofenziva je realitou, ta již začala. Ze statistiky je zřejmý nárůst útoků. Ze sousedního Pákistánu přišli noví bojovníci vybavení dostatečnými zásobami zbraní a munice včetně raket a výbušných systémů. Bezpečnostní situaci v provincii Lógar ovlivňuje skutečnost, že se v ní rozmístilo uskupení americké armády Spartan. Jedná se o téměř dva tisíce lidí s celou řadou moderních zbraňových systémů. Američtí vojáci postupně čistí prostor kolem základny. I tak ale dochází ke zvýšenému počtu útoků na patroly, k častějšímu používání zbraní. Jsem ale přesvědčen, že vzhledem k početní a technologické převaze se bude situace postupně zlepšovat. „ Co konkrétně znamená pro působení našeho kontingentu a provinční rekonstrukční tým posilování americké přítomnosti v Lógaru? Díky navýšení počtů jsme na základně Shank museli přijmout určitá organizační opatření. Poněkud jsme se uskromnili, ale stále máme přiměřeně dobré podmínky, které se snažíme dále vylepšovat. Náš třetí kontingent

„ Proč Američané věnují takovou pozornost právě provincii Lógar? Strategický význam této provincie vytváří především její klíčová poloha na přístupech ke Kábulu. Američané navýšili celkově počet svých vojáků v Afghánistánu o osmnáct tisíc. Výrazný nárůst byl ale právě v Lógaru a sousední provincii Paktia. Určitými organizačními změnami se snažíme ještě více zefektivnit činnost naší jednotky. V současné době chceme do této mise poslat psy vycvičené na vyhledávání zbraní a munice. Budeme se také věnovat jiným aktivitám. Více se zapojíme do výcviku afghánské policie. „ Výcvik afghánských policistů bude zajišťovat Vojenská policie, anebo Policie České republiky? Garantem tohoto úkolu bude nejspíš Vojenská policie. Nevylučujeme ale ani účast dalších vojáků AČR. Podstatnou část této přípravy totiž bude tvořit základní vojenský výcvik. Tedy střelba, sebeobrana a další záležitosti. „ V druhé polovině letošního roku by mělo dojít k nasazení vzdušných sil v Afghánistánu. Problém je ale v tom, že stále ještě nebyla dokončena modernizace vrtulníků. Myslíte si, že se podaří stihnout uvedený termín? Armáda České republiky stále pracuje s termínem konec roku 2009. K tomuto datu také směřuje příprava pilotů, ale i nákupy potřebného materiálu a modernizace techniky. Obstarali jsme například mobilní opravárenský hangár s celou řadou vybavení, provedli jsme rekognoskace v prostoru nasazení našich vrtulníků. Američané pro nás začali v této oblasti budovat základnu. Zatím však stále ještě není jasný termín, kdy modernizované vrtulníky budou předány AČR. Tento termín je

klíčový pro další plánování nasazení jednotky. „ Je pravda, že od ukončení vojskových zkoušek do samotného nasazení vrtulníků bude potřeba ještě nějakých pěti šesti měsíců? Budeme muset ještě zajistit zalétání vrtulníků a jejich osádek v délce sto letových hodin a provést předepsané opravárenské práce po pěti stech hodinách. Po předání vrtulníků do samotného nasazení budou skutečně potřeba ještě nějaké tři až čtyři měsíce. „ Naši piloti by jako součást přípravy na nasazení v této misi měli absolvovat i létání v texaské poušti na amerických vrtulnících Mi-17... Ano, to je pravda. Celý loňský rok jsme hledali vhodnou lokalitu, kde bychom mohli přistávat v náročných pouštních podmínkách. Nakonec jsme ji našli v Izraeli. Současná nabídka americké strany je pro nás velmi zajímavá a rozhodně ji využijeme.

do Afghánistánu. Během připravovaných voleb v létě bychom tak měli nejen zvýšenou balistickou ochranu, ale také větší palebnou sílu pro naše vojáky. „ Od americké strany máme dostat další vozidla Humvee. Kolik z nich bude určeno pro zahraniční mise, zůstane také nějaké vozidlo pro případný výcvik doma? Koncem letošního roku bychom měli dostat jako dar od vlády USA šest humvee. Pět z nich by mělo být určeno pro Afghánistán. Dvě v bojové verzi, dvě v logistické a jedno v sanitní. Poslední šesté vozidlo v bojové verzi by zůstalo ve Vyškově pro výcvik.

„ Z původně uvažovaného nasazení dělostřeleckého průzkumného prostředku ARTHUR na letišti Kandahár sešlo, uvažujete o nějaké jiné lokalitě? Co se týče nasazení dělostřeleckého radiolokátoru ARTHUR, tak v této chvíli s jeho vysláním nepočítáme. Po upřesnění požadavků našich partnerů v Alianci a restrukturalizaci aliančních sil a prostředků v Afghánistánu se jeho plánované nasazení stalo v tomto roce nadbytečným. „ Provinční rekonstrukční tým by měl být posílen dalšími vozidly Iveco a Dingo. Kdy konkrétně dorazí tato technika na základnu Shank? Vozidla Iveco a Dingo jsme nakoupili po patnácti kusech již v loňském roce. Ze všeho nejdříve jsme na nich museli najet předepsaný počet kilometrů a vycvičit řidiče. V současné době probíhá montáž rušiček a spojovacích zařízení, což je poměrně složitá záležitost. Předpokládáme, že do konce května by mělo být všechno hotové a v první polovině června bychom pak chtěli uskutečnit jejich přepravu

„ Vojáci si nemohou tato vozidla vynachválit. Mají nejen velmi dobré jízdní vlastnosti a ochranu proti střelbě ze stran, ale zároveň také disponují velkou palebnou silou. Není možné odstranit jejich jedinou slabinu a získat je s podvozkovou částí se stupněm odolnosti dva či tři? U vozidel, která dostaneme koncem roku, se to již nevyřeší. Jejich parametry jsou stanoveny a v současné době se tyto terénní automobily vyrábějí. Bude se tedy jednat spíše o doprovodná vozidla. Hlavní zátěž ponesou vozidla Dingo a Iveco.

Areport 10/2009

pod velením podplukovníka Procházky navázal velmi dobrou spolupráci s americkým uskupením Spartan. Společně organizují například patroly a rekognoskace prostoru. Díky tomu dochází v oblasti k mnohem větší prezentaci přítomnosti jak naší, tak i americké armády.

„ Přivedl jste si s sebou tým nejbližších spolupracovníků? Nejsem příznivec toho, abych si vodil spolupracovníky na nové místo. Tím bych totiž dával najevo, že nevěřím lidem, kteří zde doposud pracovali. Nepřivedl jsem si nikoho do Staré Boleslavi ani do Olomouce. Opřel jsem se o původní personál. Jak jsem řekl, lidé ve Společném operačním centru jsou plně kompetentní.

15

VÝCVIK

Přežili v džungli Podle podkladů Zdeňky Dubové připravil Vladimír MAREK Foto: Zdeňka DUBOVÁ a archiv Radima Hlubůčka

Areport 10/2009

Hustá vegetace, příšeří, viditelnost sotva na deset metrů, neskutečná vlhkost, déšť, útoky hmyzu a různých parazitů, hadi, žáby, pavouci, housenky, šaty neustále prosáklé vodou a především příšerná únava.

16

To je jen část dojmů, které si ze čtrnáctidenního kurzu přežití v pralesech Francouzské Guyany v Jižní Americe přivezli studenti třetího ročníku Univerzity obrany praporčíci Lukáš Cimbůrek (obor velitel mechanizovaných jednotek) a Michal Koudelka (obor velitel průzkumných jednotek). Kurz pořádal v druhé polovině března 3. pluk pěchoty cizinecké legie, který má svou základnu v Kourou. Ten má vyčleněných asi třicet instruktorů pro Centrum výcviku v rovníkových oblastech (CEFE) se základnu přímo v džungli, odkud se vyráží do náročných terénů. Jednotku, jejíž součástí byli i naši dva vojáci, tvořili především posluchači francouzské vojenské školy École spéciale militaire de Saint-Cyr. „Výcvik probíhal ve francouzštině, ale díky tomu, že jsme se během týdenní přípravy ještě před samotným kurzem seznámili s kadety z francouzské spřátelené vojenské školy, překládali nám naši kamarádi do angličtiny,“ vzpomíná praporčík Lukáš Cimbůrek. „Některé pokyny se často opakovaly, těm jsme rozuměli i ve francouzštině. Neznalost jazyka však byla naším handicapem.“

První den přípravy byl vyčleněn na aklimatizaci. Každý z účastníků vyfasoval zbraně, deset ostrých nábojů, mačetu, lana, karabiny a věci na bivakování. Musel také absolvovat vstupní test, který se skládal z kliků, dřepů, sedů-lehů a šplhu. Všechno navíc znepříjemňoval tropický déšť. Následovalo poučení o hrozících rizicích. Každý z našich vojáků byl pak přidělen k jiné četě. Během samotného výcviku bylo potřeba zdolat čtyři překážky, z toho dvě individuální. Tzv. stezku sviní tvořilo rameno řeky. Na něm bylo asi deset různých překážek, většinou přímo ve vodě. Chvílemi tak vojáci plavali v řece, aby se hned následně brodili bahnem. Zajímavá byla i tzv. stezka lián. V tomto případě se překážky zdolávaly nad zemí. Další výcvikovou dráhu představovalo nesení zraněného na improvizovaných nosítkách korytem řeky. Obvykle to býval ten nejtěžší muž z čety. Čtvrté zařízení tvořilo asi šest překážek ve vodě i na souši, jednou z nich bylo překonávání čtyřmetrové zdi. Posluchači kurzu měli přitom na zádech malou polní s pětilitrovým kanystrem, materiál pro celé družstvo a zbraně. „Nejvíce zranění a dokonce i úmrtí způsobuje dravá řeka Approuague, jejíž proud dokáže nepřipraveného člověka strhnout. V džungli se také můžete lehce ztratit, orientace v ní je hodně těžká. Musíte chodit s buzolou v ruce a každých 10 – 15 metrů opravovat směr,“ vysvětluje praporčík Michal Koudelka. Nebezpečné může být také používání mačety či nečekaný pád stromu. Jednu noc spadla na přístřešek francouzského kolegy docela velká větev. Naštěstí se mu nic vážného nestalo, pouze už do rána neusnul.“ V četě praporčíka Cimbůrka měli tři zraněné. Dva kadeti se poranili na překážkové dráze a třetí zakopl a způsobil si otevřenou zlomeninu

prstu na ruce. Největší nebezpečí představoval ale samozřejmě hmyz. Komáři zde totiž přenášejí malárii, tisíce drobných mušek způsobují leishmaniózu, tedy nekrózu tkáně. Vojáci sice měli antimalarika, přesto ale může být člověk při bodnutí hmyzem infikován. „Nebezpečné bývá také uštknutí hadem, kousnutí pavoukem, bodnutí štírem či kontakt s jedovatou žábou. Součástí instruktáže byla hned první den ukázka všech nebezpečných živočichů vyskytujících se v džungli, které nám ukázali přímo v kempu. Měli tam něco jako malou zoologickou zahradu,“ vzpomíná praporčík Koudelka. „Ze všeho nejhorší pro mne ale byla neznalost francouzštiny. Stávalo se mi tak, že jsem třeba celý den s nikým nepromluvil. To byl obrovský zásah do mé psychiky. Program kurzu pamatoval i na třídenní přežití, uprostřed džungle nás vysadili bez jídla. Měli jsme jen zbraně na ochranu, tablety na úpravu vody, sůl, jednoduché rybářské náčiní, barely, buzolu a píšťalku. Po dlouhém a úmorném snažení se nám podařilo ulovit ryby a kraby. Ovšem

Praporčíci Michal Koudelka a Lukáš Cimbůrek

plnit náročné úkoly. Tábor se budoval v nepřístupném terénu, v horku a za extrémní vlhkosti. Vojáci měli na sobě neustále mokré oblečení. Jediným luxusem byla sada suchého oblečení, kterou si oblékli večer, ovšem ráno ji museli vyměnit za provlhlé prádlo a uniformu. „Byla to jedna z našich nejtěžších zkoušek, sáhli jsme si doslova na dno fyzických i psychických sil, ale stálo to za to,“ dodává na závěr praporčík Koudelka.

Areport 10/2009

Poslouchači Univerzity obrany absolvovali ve Francouzské Guyaně kurz přežití organizovaný cizineckou legií

tak malé, že to byly spíše jednohubky. Živili jsme se různými plody nebo například dužinou bambusu.“ Tvrdost výcviku umocňovalo právě určité odříkání a někdy dokonce hladovění. Bez ohledu na to bylo ale potřeba

17

PŘEDSEDNICTVÍ EU

PŘEDSEDNICTVÍ EU

Mobilita studentů a učitelů vysokých vojenských škol Evropské unie jako jedna z možností zvyšování úrovně vzdělávání a kultury v oblasti bezpečnosti a obrany, to bylo hlavní téma dubnového mezinárodního semináře, jehož se zúčastnilo osmdesát delegátů z třiadvaceti členských zemí EU. Role hlavního organizátora a koordinátora akce se zhostila Univerzita obrany.

Vojenský Erasmus

Areport 10/2009

Projekt zaměřený na multilaterální spolupráci mezi zeměmi Evropské unie s cílem nabídnout možnost rozšířeného vzdělávání příslušníkům resortů obrany států Evropské unie byl pod názvem „Military Erasmus“ zahájen v průběhu francouzského předsednictví v Radě EU. Jeho „tvůrci“ se inspirovali evropským programem Erasmus. Výsledkem francouzské iniciativy bylo přijetí deklarace ministrů obrany v listopadu loňského roku a uspořádání prosincového mezinárodního semináře

18

v Paříži. Vojenské vzdělávání bylo zařazeno mezi sektorové priority českého předsednictví v oblasti Evropské bezpečnostní a obranné politiky (European Security and Defence Policy – ESDP). Zaznělo v diskusi První jednací den zahájil náměstek ministryně obrany František Padělek, který ve svém vystoupení uvedl, že ČR je připravena být prospěšná svým partnerům v EU i NATO v oblasti přípravy personálu ozbrojených sil, a to zejména

Mezinárodní seminář představitelů evropských vojenských univerzit v Brně

Hledání nových cest České zastoupení v průběhu semináře předložilo návrh na vytvoření nové pracovní podskupiny, která by analyzovala stávající programy studentské výměny v EU (Erasmus, Leonardo da Vinci, Grundvig) a hledala možnosti jejich využití pro další rozvoj akademického vzdělávání v oblasti obrany. Rovněž se vyslovilo pro hledání možností spolupráce s NATO v oblasti vojenského vzdělávání. Na závěr třídenního setkání zástupců vojenských škol států EU bylo přijato doporučení dalšího postupu vzdělávacího programu Military Erasmus. Podle nich budou vzdělávací a výcviková

zařízení spolupracovat na plném využívání možností evropských vzdělávacích programů. Dále budou hledat cesty a způsoby k implementaci evropských požadavků na sjednocení kritérií na vzdělávání a výcvik zavedením národních a kvalifikačních systémů splňujících požadavky evropského kvalifikačního rámce. Vojenský Erasmus v praxi Studenti Univerzity obrany již své první zkušenosti v rámci vojenských výměnných pobytů sbírají. V polovině března odjela první skupina z Fakulty vojenských technologií UO na tříměsíční studium na Královskou vojenskou akademii do Bruselu. „V první řadě šlo o to najít zahraniční

vojenskou vzdělávací instituci, která má vzdělávací program v souladu s tzv. boloňskými dohodami. Druhým faktorem byla výuka některých předmětů v angličtině, neboť u leteckých specializací by se tento jazyk měl stát základním komunikačním prostředkem. Třetí skutečností je přizpůsobení náplně studia danému semestru, ve kterém se student nachází, na vlastní vzdělávací instituci,“ říká vedoucí katedry letectva plukovník Miloslav Bauer. Náčelník studijního oddělení UO podplukovník Antonín Müller k tomu dodává: „V současné době je zapojeno do programu Erasmus jedenáct studentů a pětadvacet učitelů Univerzity obrany.“

Areport 10/2009

Podle podkladů Zdeňky Dubové a Vladimíra Lukovského připravil Pavel LANG Foto: Zdeňka DUBOVÁ a Olga HALADOVÁ

ve vojenském vysokém školství, vojenském zdravotnictví, v ochraně před zbraněmi hromadného ničení, ve využívání pasivních sledovacích systémů i v řadě dalších specializací. „Iniciativu inspirovanou evropským programem Erasmus, jejímž cílem je dosáhnout podstatného rozšíření výměnných pobytů mladých důstojníků, jsem přivítal a jsem velmi rád, že tento perspektivní projekt je podporován výkonnými orgány Rady EU, ale také aktivním zapojením ozbrojených sil všech členských států EU,“ uvedl. Na současnost a perspektivy vojenského vysokoškolského vzdělávacího systému v zemích EU se zaměřil rektor Univerzity obrany brigádní generál v záloze Rudolf Urban. Z jeho slov vyplynulo, že je třeba chápat akademické vzdělávání v oblasti obrany v kontextu evropského programu celoživotního vzdělávání. V této souvislosti se vyslovil pro nahrazení termínu Vojenský Erasmus pojmem Vojenský program celoživotního vzdělávání, který by úsilí zemí EU o větší propojení svých vojenských vzdělávacích systémů lépe charakterizoval. Dále konstatoval, že v blízké budoucnosti budou všechny země stát před těžkým úkolem, protože musejí rozvinout a zavést Národní kvalifikační rámec (NQF) v souladu s Evropským kvalifikačním rámcem (EQF).

19

ZDRAVOTNICTVÍ

Kde nádorům dochází dech Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA

Areport 10/2009

Letos v červnu klinika oslaví padesáté výročí založení. Dnes jí více než deset let šéfuje jeden z nejuznávanějších českých neurochirurgů plukovník Vladimír Beneš, mimo jiné i viceprezident Evropské asociace neurochirurgických společností.

20

Současný přednosta kliniky plukovník Vladimír Beneš

Odborníci na nádory Jeho klinika je jedničkou v operacích mozkových nádorů u nás, exceluje v nápravě poškozených nebo ucpaných mozkových a krčních cév a mimo jiné kraluje i v chirurgické léčbě epilepsie. Představit si náročnou operaci bez špičkových přístrojů je dnes už takřka nemožné. Střešovická neurochirurgie se navíc od února minulého roku pyšní nejmodernějším sálovým vybavením, jaká mají pouhá dvě pracoviště na světě. Po Belgii a USA je třetím místem na světě, kde lékaři i díky vybavení sálu vracejí pacientům naději na plnohodnotný život.

Operační sál vypadá spíš jako vědecká laboratoř. Všude samé přístroje a obrazovky. Tým odborníků v zelených pláštích se tu však pohybuje s naprostou jistotou a při pohledu na jejich práci se laikovi tají dech. Operační výkon připomíná bezchybně zahraný part z náročné partitury. Jen ty nástroje se od těch hudebních liší. Novinkou ve vybavení unikátního multifunkčního operačního sálu je magnetická rezonance, která během operace pomáhá odhalit přesné ohraničení nádoru, a ten je pomocí navigačního systému odstraněn celý. V minulosti měl operatér k dispozici pouze předoperační snímky a běžný navigační systém, který mu pomáhal orientovat se s přesností asi jednoho milimetru. Během operace, po vypuštění mozkomíšního moku, obvykle dochází k mírnému pohybu mozkových struktur. Málokdo má ale tak dokonalou trojrozměrnou představivost, aby se mohl bezpečně orientovat v mozkových

strukturách. V tu chvíli jsou předoperační snímky nepřesné a nádor nemusí být odstraněn celý. „V okamžiku, kdy si lékař není jist obrysy nádoru, může operaci přerušit a přichází ke slovu magnetická rezonance,“ říká přednosta kliniky Vladimír Beneš. Pacient je přemístěn i s operačním stolem za pomoci speciálních kolejnic k vyšetření. Výkony jsou časově velmi náročné. Jen doplňující vyšetření – od chvíle rozhodnutí až po návrat pacienta zpět na sál – trvá přibližně šedesát minut. V minulosti, pokud se ukázalo, že nádor nebyl odstraněn celý, musel pacient podstoupit další zákrok, ale až následující den. „Výhodou doplňujícího vyšetření je okamžitý návrat pacienta na sál a lékař v operaci pokračuje,“ dodává Beneš. Zařízení magnetické rezonance je plně vytíženo pro ambulantní potřeby. Jeho operační využití se podařilo skloubit s diagnostickým, například při poranění kloubů. Samozřejmě

Areport 10/2009

Špičkoví lékaři, špičkové vybavení, na dvě tisícovky operací ročně a nekonečný zástup vděčných, vyléčených pacientů. Vítejte na Neurochirurgické klinice Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Tradice sahá do první poloviny minulého století a je pevně spojena s jejím zakladatelem a nestorem české neurochirurgie Zdeňkem Kuncem.

21

ZDRAVOTNICTVÍ

Areport 10/2009

že v případě, kdy se lékař na sále během operace rozhodne použít magnetickou rezonanci, ambulance je přerušena, vyšetřovna se sterilizuje a připraví se pro operovaného.

22

Technika zvyšuje úspěšnost Sál je vybaven i další špičkovou technikou. Operatér využívá tzv. ultrazvukový aspirátor, jehož hrot velmi vysokou frekvencí kmitání rozrušuje hmotu nádoru na jemné částice, které jsou potom šetrně odsávány. Dalším speciálním přístrojem je operační mikroskop, který zobrazí i minimální zbytky nádoru v dutině. Pacientovi se vstříkne do žil kontrastní roztok a po osvícení speciálním zdrojem světla se zbylé nádorové buňky rozzáří. Samozřejmostí jsou endoskopické systémy a monitory nervových funkcí, anesteziologické monitory, LCD obrazovky, ale i zařízení pro nahrávání operace nebo určitých výkonů. I když to někdy na sále vypadá díky přístrojům jako záběr ze sci-fi filmu, hlavní a zatím ještě rozhodující slovo a moc nad všemi přístroji má člověk. Ambice kliniky jsou vysoké. V budoucnu by chtěla přilákat nejen zahraniční pacienty, ale především

ZDRAVOTNICTVÍ

lékaře, kteří by pomohli neurochirurgii dále rozvíjet. Klinika se věnuje výchově mladých neurochirurgů z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ta jako jediná má neurochirurgii jako samostatný obor. Pokud kdokoli z nich projde ve Střešovicích výukovým programem, má ve světě otevřené dveře a může léčit v zemích Evropy a kromě USA i v celém světě.

23

AKTIVNÍ ZÁLOHA

KALEIDOSKOP

Text: rtn. v z. Milan KOTOUČ Foto: archiv pěší roty 121. praporu AZ Čtvrtý ročník „Jarního pochodu AZ“ organizovaný příslušníky středočeské 2. čety pěší roty 121. praporu AZ při KVV Praha tentokrát připadl na dny 2. až 5. dubna. Akce se účastnili nejen vojáci z pořadatelské středočeské jednotky, ale též příslušníci z pražské, liberecké, brněnské, plzeňské a karlovarské pěší roty, ke kterým se přidali záložníci ze staroboleslavské jednotky Vojenské policie. Trasa pochodu vedla náročným terénem Brdské vrchoviny. Ovšem

na programu nebylo jen zdolání nějakých 80 kilometrů se zátěží o váze plné polní a tři noci strávené pod širým nebem, ale také slaňování v Černolických skalách, střelba z pistole vz. 82 (každý 40 ran), vyhledání objektů v lese podle mapy a souřadnic a osvobození „rukojmích“. Značkaře přitom dělali studenti SOŠ a VOŠ prevence kriminality a krizového řízení TRIVIS z Prahy. V této disciplíně se zamaskovaným příslušníkům družstva rtn. v z. Tomáše Heckera a rtn. v z. Martina Šembery povedlo dostat k „teroristům“ téměř na dosah, takže při přepadu se záškodníci nezmohli ani na náznak odporu. Na konci pochodu pak všichni absolvovali zajímavou přednášku o Československé námořní plavbě spojené s kurzem nouzové navigace, kterou vedl námořní kapitán 1. třídy Josef Adamec.

24

V rámci výcviku se záložníci dostali i do dvou ostrých akcí. Nejprve ve Všenorech tříčlenná hlídka našla ženu se středně těžkými zraněními včetně zlomenin, luxace a pohmožděnin. Trojice situaci zvládla perfektně – rtn. v z. Martin Vyskočil (zdravotnický kurz) poskytl zraněné první pomoc, rtn. v z. Milan Kotouč (městský policista) řídil a odkláněl dopravu a rtn. v z. Pavel Vladyka zajistil prostor pro příjezd záchranné služby. Za zvládnutí situace jim lékaři vyjádřili dík a uznání. Další ostrou akci zažili účastníci pochodu během druhé noci, kdy je požádali policisté a hasiči z Mníšku pod Brdy o součinnost při pátrání po pohřešovaném cyklistovi. Záložníci během několika minut nastoupili do akce a od 22. do 6. hodiny ranní prohledávali určený prostor. Ztracený muž pak byl během soboty nalezen mrtvý po střetu s divokou zvěří mimo jejich úsek.

V Semilech se soutěžilo i vzpomínalo

Soutěžní duch zavládl na střelnici v Liběšicích. Už pátým rokem se tu koncem dubna konala tradiční střelecká soutěž o Ústecký pohár ředitele krajského vojenského velitelství plk. gšt. Miroslava Slivky. Patnáct tříčlenných družstev měřilo svou mušku ve střelbě z pistolí ČZ vzor 82, ráže 9 milimetrů na terče s kruhy se vzdáleností 25 metrů. Kromě pořádajícího Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem a tradičních každoročních účastníků přijala letos pozvání i družstva příslušníků Policie České republiky z Litoměřic a Ústí nad Labem. Soutěž si nenechal ujít ani tým Cizinecké policie Ústeckého kraje a díky účasti partnerů ze Zemského velitelství Sasko z německého Bundeswehru měl letošní ročník punc mezinárodního závodu. Prvenství vybojovalo družstvo Měřičského ústavu z Litoměřic. Vyzývatelům z Ústí nad Labem uniklo zlato o tři body. Třetí příčku obsadilo družstvo příslušníků Vězeňské služby z Vazební věznice Litoměřice. Z tohoto týmu vzešel i absolutní vítěz v kategorii jednotlivců Evžen Vondráček. Text: prap. Alena MYSLÍKOVÁ, foto: Jana DVOŘÁKOVÁ

Memoriál ppor. Petra Šimonky, který pořádala počátkem dubna krajská organizace Sdružení válečných veteránů ve spolupráci s 31. brigádou radiační, chemické a biologické ochrany Liberec, si mezi střeleckými kluby a příznivci sportovní střelby získal značnou popularitu, i když se letos konal teprve druhým rokem. Soutěž ve střelbě je součástí každoročního setkání bývalých příslušníků 1. čs. protichemického praporu, který se účastnil války v Perském zálivu, operace Desert Storm v Saúdské Arábii. „Ppor. Petr Šimonka byl prvním vojákem, který se nevrátil z první zahraniční mise naší armády po sametové revoluci,“ připomněl Karel Krátký, ředitel soutěže a předseda krajské organizace Sdružení válečných veteránů. To, že tentokrát v Semilech měřilo síly již dvaačtyřicet tříčlenných družstev, hovoří o tom, že zájem přerostl hranice Libereckého kraje. Novinkou bylo, že kromě 23 ran z pistole museli účastníci mít přesnou mušku i v 13 ranách ze samopalu. Soutěž obohatila akce příslušníků oddělení náboru KVV Liberec. Nejenže stihli reprezentovat svůj útvar ve střelbě, ale zároveň odpovídali na zvídavé otázky ze strany zájemců o službu v armádě a v jednotce aktivních záloh. Text a foto: Kateřina STRNADOVÁ

Modré barety opět v Českém Krumlově Malebný českokrumlovský zámek sám o sobě už zdálky hýří barvami. Druhému nádvoří ale v sobotu 18. dubna dominovala barva jediná, modrá. Už popáté se tady sešli bývalí účastníci zahraničních vojenských misí, kteří během nich na hlavách nosili modré barety OSN. Letos se bývalých pozorovatelů a účastníků bojových akcí sešlo v Českém Krumlově pětapadesát. Akce měla, jak se sluší a patří, oficiální program. Tentokrát veterány přivítal českokrumlovský starosta Luboš Jedlička a předseda jihočeské organizace Sdružení válečných veteránů podplukovník v záloze Tibor Horváth, ale neformální náladou se sraz veteránů nesl v duchu hesla „staré kamarády nehodíme do smetí“. To, že se setkání pravidelně odehrávají v tomto atraktivním, turisty z celého světa vyhledávaném městě, není náhoda. Právě zde vznikla v roce 1990 výcviková základna českých modrých baretů pro potřeby Mírových sil OSN. Až do roku 2003, kdy byla zrušena, se tady připravovalo více než 3500 účastníků misí OSN a dalších více než 6000 příslušníků Armády České republiky pro mírové operace NATO (SFOR, KFOR a další). Po splnění úkolů zahraničních misí se vojáci vždy vraceli do Českého Krumlova. Díky ochotě zdejšího kastelána si veteráni prohlédli ojedinělé zámecké interiéry, ale také museli kvůli tradičnímu zápisu do kroniky vystoupat 162 schodů na vrchol zdejší věže. Text: Vlastimil BERÁNEK, foto: Miroslav ŠINDELÁŘ

Areport 10/2009

Během pochodu ZACHRAŇOVALI

Pohár míří do Litoměřic

25

TECHNIKA

COUGAR Text: Martin KOLLER Foto: autor, US ARMY, USMC a BAE Systems

i civilního obyvatelstva. Konvoje jsou doprovázeny nejčastěji kolovými obrněnými vozidly, která plní

Areport 10/2009

Naši vojáci mají díky účasti v různých zahraničních operacích a misích stále větší odborný rozhled a praktické znalosti. K předním specialistům patří příslušníci EOD, zaměření na oblast munice, trhavin a výbušných systémů. Právě jim se v Afghánistánu zalíbila kolová obrněná vozidla Cougar.

26

Expediční operace současnosti se opírají o transport na komunikacích, případně také v terénu, a to z hlediska jak bojové činnosti, tak ještě rozsáhlejšího logistického zabezpečení vojáků

Cougar JERRV

různé úkoly z hlediska jejich ochrany. Do popředí se dostává stále víc ochrana proti útokům trhavinou zdola. Proto

jsou nedílnou součástí konvojů vozidla s týmy specialistů v oboru trhavin a výbušných systémů, označované jako EOD (Explosive Ordnance Disposal). Z nouze skvělá ctnost Kolové obrněné vozidlo Cougar (kuguár, americká puma) je výrobek americké společnosti Force Protection Inc. z Jižní Karolíny. Ta se do r. 2001 poklidně živila výrobou sportovních rychlých člunů. Zájem o její produkci však po zářijovém teroristickém útoku v New Yorku poklesl, a tak se vedení rozhodlo orientovat právě na oblast boje proti terorismu. V rámci přípravy výroby kolových obrněných vozidel využilo zkušeností jednoho z vedoucích pracovníků společnosti Gartha Barretta z války v Rhodesii (dnes Zimbabwe). Právě tam jsou kořeny současných kolových obrněných vozidel s vysokou odolností vůči útokům zdola. Jedná se především o dno pancéřové karoserie tvarované do „V“ za účelem rozkladu tlakové vlny exploze. Jako na zavolanou přišel program americké námořní pěchoty USMC (United States Marine Corps) požadující kolová obrněná vozidla odolná vůči minám a odstřelování MRAP (Mine Resistant Ambush Protection), zaměřený na ochranu amerických sil v rámci expedičních operací, konfliktů nízké intenzity a boje v urbanizovaném prostoru. Zní to jako pohádka, ale společnost s deseti zaměstnanci postavila za pomoci jihoafrické firmy Technical Solution kolové obrněné vozidlo Cougar za pouhých pět týdnů. Díky tomu se r. 2005 přihlásila do výběrového řízení americké armády a získala dotaci 1,5 milionu USD. Pro další vývoj vozidla a také marketing se Force Protection spojila se špičkovými partnery. Prvním byla společnost Armor Holdings, která se dlouhodobě zabývala vývojem a výrobou pancéřování pro kolová obrněná vozidla. Druhým partnerem se stalo konsorcium General Dynamics, jeden z předních světových producentů obranných technologií. Vozidla Cougar zaznamenala fenomenální úspěch. Do konce minulého roku jich americké ozbrojené síly

Cougar 6 × 6 při testu trhavinovou náloží pod kolem

Nejstarší verzí cougaru je kolové obrněné vozidlo Tempest

US Army, US Navy, USMC a USAF objednaly celkem 4000. Dalších 1050 chce koupit irácká armáda. Ze spojeneckých zemí jich Kanada koupila šest a objednala dalších 34, Británie 248 ve verzi Mastiff a 157 ve verzi Ridgback, Itálie šest, Jemen 18 a Polsko si od USA pronajalo

40 těchto vozidel. V rámci možností se chystá cougary nakoupit také americká firma Blackwater, která disponuje desítkami tisíc kontraktorů (v originále Contractors), prakticky civilních žoldnéřů, z nichž mnozí bojují v Afghánistánu a Iráku. Úspěšná realizace projektu vedla k zapojení

Areport 10/2009

Cougar 4 × 4 s teleskopickou termovizní hlavicí

27

TECHNIKA

TECHNIKA řidiče a dvoukřídlé dveře na zádi karoserie. Nouzovým východem může být také stropní poklop, u kterého je zpravidla lafetována hlavní výzbroj. Tu tvoří automatická zbraň, kulomet nebo automatický granátomet, případně jejich kombinace. Operátor je obvykle chráněn obvodovým pancéřováním nebo aspoň pancéřovými štíty. Je možná rovněž instalace některých typů dálkově ovládaných zbraňových platforem. Podle výrobce lze použít i věž s kanonem ráže až 50 mm. Přídavnou výzbroj tvoří zadýmovací granátomety, jež mohou vystřelovat i tříštivé nebo paralyzující granáty. Některá vozidla USMC jsou vybavena teleskopickou optoelektronickou průzkumnou hlavicí s termovizní kamerou.

obrněnému vozidlu RG-33 konsorcia BAE Systems, které v konfiguraci 6 × 6 používá americká námořní pěchota v Afghánistánu. Zodolněné ženijní vozidlo Cougar HEV (Hardened Engineer Vehicle) používá americká námořní pěchota ve verzích 4 × 4 a 6 × 6 pro transport týmů EOD a doprovod konvojů. Některá z vozidel jsou proto vybavena elektromagnetickým systémem pro vyhledávání min (viz zadní obálka). Lehké obrněné vozidlo Badger ILAV (Iraqi Light Armored Vehicle) je verze vyráběná ve spolupráce s firmou Force Protection International a britského konsorcia BAE Systems pro iráckou armádu.

fakta Takticko-technická data Cougar 4 × 4

Cougar 6 × 6

2 + 4 a EOD robot

2 + 8 až 10

Hmotnost prázdná

16 t

19,5 t

Max. náklad

3t

6,5 t

Délka

5,9 m

7,8 m

Šířka

2,74 m

2,74 m

Výška

2,64 m

2,64 m

Výkon motoru

243 kW

243 kW

Max. rychlost

105 km/h

105 km/h

966 km

966 km

Osádka

Dojezd

V různých zahraničních zdrojích mohou být uváděny odlišné údaje.

Areport 10/2009

dalších partnerů, především britského konsorcia BAE Systems, disponujícího špičkovými specialisty v oboru pancéřování kolových obrněných vozidel po akvizici americké firmy Armor Holdings.

28

Cougar technicky Základem konstrukce je kompaktní karoserie svařená z ocelových plechů, rozdělená na dva prostory, motorový (vpředu) a bojový. Mezi nimi se nalézá pancéřová přepážka. V předním prostoru je instalována pohonná soustava. Tvoří ji přeplňovaný vznětový, vodou chlazený motor Caterpillar C-7 a automatická převodovka Allison 3500SP. Točivý moment převádějí na diferenciály tuhých náprav kardanové hřídele. Kola jsou opatřena dojezdovými obručemi (runflat) Hutchinson, které umožňují jízdu rychlostí až 40 km/h i po úplné destrukci pneumatiky. Motorový prostor zesiluje ochranu bojového prostoru s osádkou vozidla zepředu proti palbě a zdola tím, že při explozi pod předním kolem absorbuje tlakovou vlnu. V bojovém prostoru se nalézají vpředu pracoviště řidiče a druhého řidiče nebo velitele vozidla. Mimo

Skupina vozidel Cougar v Iráku

ně jsou u kratší verze 4 × 4 vezeni obvykle čtyři specialisté EOD a robot, u delší verze až 12 osob. Přestože některá z vozidel jsou vyzbrojena, neuvádějí oficiální zdroje v rámci osádky operátora výzbroje. Bojový prostor je vybaven rozměrnými okny, která zajišťují dobrou vizuální kontrolu okolí. Mají stejnou odolnost jako okolní pancéřování. Nástup a výstup umožňují dveře po stranách prostoru

Cougar na základně v Iráku

Verze vozidla Při vyhledávání informací o vozidlech Cougar a jejich identifikaci může lehce vzniknout zmatek. Existuje totiž několik verzí, které slouží pod různými jmény v několika armádách, a mimo to ještě ženijní vozidlo Buffalo stejného výrobce, které je specializovanou verzí cougaru. Dále je třeba upozornit, že cougar je velmi podobný kolovému

Rychlé zásahové vozidlo pro EOD Cougar JERRV (Joint EOD Rapid Response Vehicle) používají v počtu 200 kusů a v konfiguracích 4 × 4 a 6 × 6 US Army, USAF a USMC. Chráněné hlídkové vozidlo Ridgback PPV (Protected Patrol Vehicle) je britská verze cougaru 4 × 4 s britským pancéřováním, elektronikou a dálkově ovládanou zbraňovou základnou Enforcer.

Chráněné hlídkové vozidlo Mastiff PPV je britská verze cougaru 6 × 6 vybavená pancéřováním a elektronikou společnosti NP Aerospace, vyráběná ve spolupráci BAE Systems a Force Protection Inc. Do výzbroje přichází modernizovaná verze Mastiff 2 se zvýšenou odolností, vybavená po obvodu karoserie představným roštem pro eliminaci účinku kumulativních hlavic pancéřovek. Jako zesilující materiál

pancéřové karoserie je použit výrobek Dyneema UD, který má vyšší odolnost a nižší hmotnost ve srovnání s ocelovým pancířem. Vozidlo může přepravovat až dvanáct vojáků a robota. Jeho základním úkolem je vedení, doprovod a ochrana konvojů. Ke speciální výbavě patří systém elektronického protiopatření přivádějící k explozi výbušné systémy opatřené elektronickým zapalovačem. Ochranu přepravovaných vojáků zvyšují protišoková (shock-mounted) sedadla, omezující účinek zrychlení na organismus při explozi trhaviny pod vozidlem. Vozidlo chráněné proti minám Tempest vyvinuté v rámci programu MPV (Mine Protected Vehicle) je nejstarší verzí cougaru. Na jeho konstrukci vycházející z jihoafrického vozidla Casspir se zásadním způsobem podílela britská firma Supacat. Několik tempestů bylo nasazeno britskou armádou v jižním Iráku. Nejnovější verzí je Wolfhound, vyvinutý ve spolupráci Force Protection International s britskými firmami IST Integrated Technologies Limited a NP Aerospace. Vychází z verze Mastiff a jedná se o vozidlo vybavené shora otevřenou korbou k transportu materiálu a kontejnerů. Má sloužit také jako tahač kanonů L118 a L119 ráže 105 mm.

Areport 10/2009

Mastiff 2

29

VÝROČÍ

Letos v dubnu uplynulo čtyřicet let od naplnění dalšího z vytoužených snů československých leteckých konstruktérů. Do vzduchu se vznesl letoun L-410 z Kunovic. Dodnes je ceněn jak v civilní, tak v armádní dopravě po celém světě. S výjimkou tučňáků na Antarktidě jej můžou na obloze čas od času zahlédnout snad na všech kontinentech.

fakta L-410UVP-E „ Posádka: dvoučlenná „ Kapacita: 12 – 19 cestujících nebo náklad 1850 kg „ Délka: 14,5 m „ Rozpětí: 20 m „ Pohonná jednotka: turbovrtulový Walter M-601E (2 × 560 kW) „ Základní hmotnost: 3275 kg „ Maximální vzletová hmotnost: 6600 kg „ Stoupavost: 468 m/min.

postupně zakoupily armády dalších jedenácti zemí (Bulharska, Estonska, Libye, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Ruska, Slovenska, Tuniska, Ukrajiny). Zájem o tyto stroje trvá dodnes i v řadě soukromých organizací. V 90. letech provozovala tři letouny Škoda Plzeň, čtyři Vítkovické železárny. Z leteckých oddělení těchto podniků vznikly letecké společnosti Škoda Air a Air Vítkovice (později přejmenované na Air Ostrava), které do konce minulého století odprodaly tyto stroje do Slovinska a Keni. Československá lidová armáda byla prvním vojenským uživatelem L-410M od roku 1974, v pozdějších letech

Areport 10/2009

TURBOLET

30

Spolehlivost, snadné ovládání, nízké provozní náklady, to jsou základní parametry jednoho z nejlepších letounů československé provenience 20. století. Turbolet L-410 byl navržen coby dopravní a transportní letoun pro regionální přepravu, ale díky umu našich projektantů se brzy stal atraktivním i pro vojenské letectvo. Paradoxně poprvé vynesla do vzduchu první „čtyřistadesítku“, o jejíž dodávky eminentně stál sovětský Aeroflot, dne 16. 4. 1969, technika zpoza železné opony. První prototyp s výrobním číslem 001(0K60) byl vybaven dvěma motory PT6A-27 firmy United Aircraft of Canada. Důvodem bylo zpoždění vývoje vhodných motorů domácí výroby. Až v roce 1974 poprvé hornoplošník L-140 vzlétl s novými československými motory Walter M-601 a třílistými vrtulemi Avia V508. „Jednalo se o náročný státní vývojový úkol, na který byly díky již tehdy podepsanému kontraktu s Aeroflotem vynaloženy značné

finanční prostředky,“ říká Albert Orlita z Letu Kunovice, pro něhož je mapování výroby letadel z mateřského podniku evidentně srdeční záležitostí.

Veřejnosti byl Turbolet L-410 oficiálně představen při letecké slavnosti na prvního máje roku 1969 nad letištěm v Otrokovicích, kdy se do kokpitu posadili zkušební (a zároveň zkušení) piloti Vladimír Vlk a František Svinka, kteří jej zalétávali i při prvním zkušebním letu. Většího zájmu publika se ale dočkal až na brněnském veletrhu na podzim roku 1970. Českoslovenští letečtí konstruktéři, v čele s Ladislavem Smrčkem, na přelomu 50. a 60. let minulého století předběhli při vývoji tohoto letounu v rámci východního bloku svou dobu. Stroj, jehož trup tvoří celokovová poloskořepina, je schopen přistát také na nouzových, nezpevněných letištních plochách s krátkou vzletovou a přistávací drahou. Po vyřazení ze služeb ČSA byly vybrané L-410A nabídnuty jako učební pomůcky československé armádě. Díky své spolehlivosti si je v různých modifikacích během následujících let

obdržela od výrobce také L-410UVP, výsadkové L-410T, fotogrammetrické L-410FG a L-410UVP-E. Čtyřistadesítky dodnes používá také česká armáda. Několika kusy donedávna disponovala i německá vládní letka Bundesluftwaffe. Na začátku devadesátých let je získala coby pozůstalost výzbroje východoněmecké armády. Nepoužívané čtyřistadesítky

Německo poté prodalo Guatemale a darovalo armádám pobaltských zemí. Progrese modelu letounu L-410 doplatila na revoluční časy přelomu osmdesátých a devadesátých let – jeho ambiciózní nástupce, model L-610, větší typ vybavený přetlakovou komorou (zajišťuje stálý tlak v letounu), se sice dostal z papíru k plně funkčním prototypům, ale tam také jeho vývoj bohužel skončil. Hlavním civilním odběratelem L-410 byl po celé roky sovětský Aeroflot. Po rozpadu SSSR se velké množství letounů postupně prodalo do různých zemí v Africe (Džibuti, Súdán, Keňa, Uganda, Jihoafrická republika, Alžírsko, Tunis a další), v Asii a do Jižní Ameriky. V Evropě v současné době létá v civilních a vojenských barvách více než 50 kusů různých modifikací L-410. Proslulou čtyřistadesítku doprovází několik úsměvných mýtů a pověstí. Aeroflot například v listopadu 1980 začal létat s několika stroji ve výrazném červenobílém kontrastním nátěru. Nešlo však o „polární verze“, jak je občas mylně v literatuře uváděno. Záchranáři je jednoduše potřebovali v případě havárie vidět na zemi. Vzhledem ke spolehlivosti těchto strojů se ale jednalo spíše o preventivní opatření. Podrobnému vyprávění o genezi L-410 a poutavým příběhům o jednotlivých strojích se na stránkách www.l410.cz věnuje právě Albert Orlita, který mimo jiné dodnes zalétává na kunovickém letišti nové letouny. Co je největším obchodním problémem výrobce čtyřistadesítek? „Second hand shop,“ říká. „Jsou to spolehlivé stroje, které slouží dobře i po letech, a to sráží cenu nově vyrobených letadel. Každopádně, zájem tady pořád je a není to bezdůvodné.“

Areport 10/2009

Text: Vlastimil BERÁNEK Foto: archivy Aircraft Industries a Alberta Orlity

31

VY SE PTÁTE, MY ODPOVÍDÁME

Problémy okolo výstroje

Areport 10/2009

Před časem se na redakci A reportu obrátil rotmistr Jan Ruml s dlouhým e-mailem, ve kterém popisoval své negativní zkušenosti s výstrojním zabezpečením. Za výstrojní body z roku 2006, jimž v závěru minulého roku končila platnost, chtěl ve Výdejně součástek naturálního odívání (VSNO) Praha zakoupit ve výstrojním katalogu vyhlédnuté součástky. Byly to bunda sportovní 2006 nepromokavá, čepice sportovní 2006 se štítkem, čepice sportovní 2006 zimní a rukavice sportovní 2006. Nepochodil. V další části dopisu si posteskl, kdy konečně budou výstrojní body v elektronické peněžence a vojáci nebudou muset chodit s plachtami výstrojních bodů jako s přídělovými lístky za války. Podotkl také, proč stále platí nařízení NGŠ o nepřenosnosti výstrojních bodů a voják musí mít k dispozici vždy střed výstrojenky, kde jsou uvedena jeho identifikační data. Namítl, že když se tento „vnitřek“ ztratí, může majitel zbylé body zahodit. Tázal se rovněž, proč jsou výstrojní sklady plné regálů polních bot o velikostech 14 a 15 a kolik vojáků (v %) má takovou velikost nohy? To spojil s tím, že vojáci při vstupu do AČR uvádějí všechny velikostní údaje, a přesto se zboží do VSNO objednává nelogicky a nesystémově. Záhy přišel na redakční e-mailovou adresu druhý dotaz na téma vystrojování. Jeho autor, který se podepsal, ale nepřeje si své jméno zveřejnit, se v něm ptal, proč došlo v současné době k tak drastickému omezení prodeje řady výstrojních součástek – triček, ponožek, a proč byl zcela zakázán prodej termoprádla a goretexových součástek. Všechny tyto věci jsou určeny pouze pro mise, přičemž termoprádlo je ale vedeno v základní výbavě a „goretexy“ nyní nedostanou ani ti, kteří je mají na výstrojním osvědčení a jsou povinni si je doplňovat. Přitom se na konci minulého roku tento materiál např. ve výstrojním středisku Brno prodával volně. Pisatel dále uvedl, že nebyla k dostání trička s krátkým rukávem a nedávno po dobu asi devíti měsíců oděvy 95. O sportovní obuvi ani nemá cenu mluvit, přitom je nárok na její jeden pár ročně. Přesto není pro všechny. „Není na čase, aby pánové, kteří mají tyto věci na starost, začali fungovat? Když v misi podobný problém zmíním před vojáky za západních armád, myslí si, že si dělám legraci. Nechápou, proč si každý nemůže koupit, co potřebuje? Vysvětlení, že nejsou peníze, neobstojí, protože každý voják má nárok na zhruba 12 600 bodů ročně. Otázkou je, za co je má utratit.“

32

Pro odpověď jsme se obrátili na pplk. Josefa Imricha, náčelníka výstrojní služby AČR ze sekce logistiky MO: V dopisech je poukazováno na několik problematických okruhů v oblasti výstrojního zabezpečení, na které

se pokusím uceleně reagovat v několika následujících bodech. 1) Vyjmenovaný sportovní materiál není součástí základní výbavy, ale jedná se pouze o výběrové součástky. V katalogu je tento materiál označen grafickou značkou, což pisatel pravděpodobně přehlédl. Tyto součástky byly primárně v roce 2006 zavedeny a v omezeném rozsahu 400 souprav pořízeny pouze pro potřeby pracovníků na systemizovaných místech vojenské tělovýchovy. V omezeném množství bylo rozhodnuto novou sportovní výstroj uvolnit i pro prodej ve VSNO. Vzhledem k úpravě způsobu zabezpečování sportovním materiálem pracovníky na systemizovaných místech vojenské tělovýchovy, a to decentrálním způsobem přímo odpovědnými

složkami, se v současné době tato výstroj nepořizuje a nakupuje se pouze sportovní výstroj základní výbavy. Obecně se pořizování výběrových součástek odvíjí od přidělené výše finančních prostředků na nákup výstroje v daném roce. V prvé řadě se pořizují výstrojní součástky k zabezpečení vystrojení rekrutů, ve druhé řadě pro zabezpečení zahraničních misí a specialistů, dále pak pro VSNO pro prodej VZP k doplňování a obměně základní výbavy. Teprve po pokrytí těchto priorit se přistupuje k pořizování výběrových součástek. 2) Ke stanovení neomezené doby platnosti výstrojních bodů (VB) bylo přistoupeno v roce 1992 (do té doby byla platnost VB stanovena na tři roky) v rámci demokratizace podmínek služby v armádě. Cílem tohoto opatření bylo umožnit VZP lépe plánovat obměnu výstroje a hospodařit s VB, aby bylo odstraněno „násilné“ utrácení bodů v závěru roku, kdy končila jejich platnost. Nařízení se však postupem času ukázalo jako kontraproduktivní, neboť někteří VZP ze spekulativních důvodů VB spořili a při propouštění ze služebního poměru žádali jejich proplacení. Byly i případy, že si VZP nárokovali proplacení více než 80 tisíc (!) bodů. To bylo umožněno i vzhledem k tomu, že VB byly přenosné a vojáci si je mezi sebou směňovali, prodávali, případně předávali k proplacení v rámci požadavků předkládaných propouštěnými VZP. V současné době se připravuje novela NNGŠ č. 34/2005 v oblasti prodloužení platnosti VB pro účely nákupu výstrojního materiálu u VSNO na pět let. Jinak omezená platnost výstrojních náležitostí je běžná i v ostatních armádách. 3) V žádném případě není pravda, že při ztrátě identifikačního okénka se stávají VB neupotřebitelnými. Za předpokladu vlastnictví alespoň jednoho plata VB s požadovanými údaji z daného roku je povinna obsluha VSNO tyto body přijmout. V případě ztráty všech identifikačních okének má možnost odpovědný pracovník útvaru (obvykle náčelník výstrojní služby nebo pracovník pověřený řízením výstrojní služby u útvaru) vyhotovit pro VZP ověřenou kopii

výkazu o výdeji výstrojenek, na které jsou uvedeny potřebné údaje. S tímto dokladem je pak možno uplatnit VB i bez identifikačního okénka při placení ve VSNO. 4) Systém vedení elektronického účtu VZP je koncepční záležitostí. V současné době je zpracován pilotní projekt „Outsourcing vystrojování“, který navrhuje zavedení systému vystrojování tak, že se tato oblast předá k zabezpečení strategickému partnerovi ze soukromé sféry. Součástí projektu je i vedení elektronického účtu. Do doby přijetí rozhodnutí o další koncepci výstrojního zabezpečení resortu je zavádění této formy vlastními silami ekonomicky nevýhodné. 5) Současné omezení prodeje výstrojních součástek bylo nařízeno náčelníkem odboru logistického zabezpečení personálu Velitelství podpory v souladu s úkolem výstavby a přípravy bojového uskupení Battle Group EU CZE/SVK. 6) Nedostatky v zásobování oděvy 95 byly způsobeny nesplněním zadávacích podmínek veřejné soutěže ze strany dodavatele, neboť uvedený materiál neodpovídal požadovaným technickým parametrům. S ohledem na legislativní pravidla stanovená zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, byl resort MO nucen odstoupit od plnění kupní smlouvy. K ostatnímu materiálu není možné se na stránkách tohoto časopisu vyjadřovat. V loňském roce však nebyly žádné zásadní výpadky v jeho dodávkách. Mohla ale nastat situace, že v určitém období a v určité VSNO mohlo dojít k dočasnému nedostatku. 7) Směrná doba používaní sportovní obuvi 2005 není stanovena na 12 měsíců, ale na 24 měsíců. 8) Obecně jsou nedostatky v sortimentu a množství výstrojního materiálu způsobeny následujícími faktory: – omezený zdrojový rámec resortu a z toho vyplývající nutnost po vyhodnocení všech priorit AČR omezovat finanční prostředky na pořízení výstrojního materiálu, – zdlouhavý a nepružný akviziční systém, který je silně ovlivněn zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, – odvolávání se neúspěšných uchazečů o veřejnou zakázku proti výsledkům veřejné soutěže, což má za následek nutnost řešit tuto okolnost v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, což fakticky znemožní realizovat zakázku v daném roce, vyvolá to potřebu přesunout zakázku na další rok s tím, že finanční prostředky již převedeny nejsou a věc je nutno řešit nákupem z limitu nového roku, – neseriózní jednání některých dodavatelů výstrojního materiálu, kteří buď materiál nedodají vůbec, nebo se snaží dodat materiál, jenž nesplňuje požadované technické parametry. To pak vede k nutnosti s těmito dodavateli rušit smlouvy, což následně způsobuje výpadky dodávek materiálu v daném roce. Závěrem bych rád podotkl, že odpovědní funkcionáři AČR si jsou vědomi problémů v zásobování výstrojním materiálem a snaží se tyto problémy, ať už jsou organizačního charakteru nebo vyplývají z platné legislativy, intenzivně a každodenně řešit.

Areport 10/2009

VY SE PTÁTE, MY ODPOVÍDÁME

33

PO ČESKU VOJENSKÉM

PO ČESKU VOJENSKÉM

O slávě města nad Oslavou Jestliže nenavštívíte Náměšť nad Oslavou hned zítra, je to podobné, jako byste nezvedli hlavu, když vám nad hlavou letí letadlo. Nic vám neuteče, budete mít ještě další šance. Některou z nich jistě využijte. Toto městečko, jeho zámek a okolí jsou pastvou pro oči i pro duši.

Areport 10/2009

Místo, kde toto město nad řekou Oslavou leží, se prvním osadníkům líbilo už ve 12. století. Obec na úpatí Vysočiny získala svůj název díky vodou „namístěnému“ – naplavenému

34

písku a hlíně. Pod malebným hradem, podél řeky (v původní transkripci Ozlawy), vedla kdysi jedna z důležitých obchodních cest. V polovině 15. století koupil zdejší panství Ctibor Tovačovský z Cimburka, diplomat „husitského krále“ Jiříka z Poděbrad, literát a právník, později také moravský zemský hejtman, jehož zásluhou se stala čeština úředním jazykem Moravy. Zajímavou postavou je Václav Meziříčský z Lomnice. V roce 1481 zřídil na svém náměšťském panství tiskárnu, v níž byla v roce 1533 vytištěna první česká gramatika, dílo Beneše Optáta z Telče a Petra Gzela z Prahy. Do historie města se však výrazně zapisuje rod, objevující se na scéně koncem 12. století, kdy na blízkém Olomoucku získal vesničku Zierotin,

a tím i svůj přídomek. V roce 1478 byla tato středostavovská rodina povýšena do panského stavu a postupně začala hrát důležitou roli nejen v životě obyvatel Náměště, ale celého království. Připomeňme například Bedřicha ze Žerotína, který bojoval ve službách tří císařů, Viktorina ze Žerotína, který měl zajímavé postavení kráječe u arciknížete Maxmiliána, anebo vysoce váženého Bernarda ze Žerotína, od roku 1614 rektora pražské univerzity. Dva Žerotínové však budou Moravany obzvlášť zajímat, Jan starší a jeho syn Karel. Po píseckém a pražském Karlově je třetím nejstarším kamenným mostem v republice náměšťský barokní most přes Oslavu z roku 1737, sedm let poté ozdobený dvaceti sochami světců. Most a zámek nad ním patří k ikonám města. O tuto dokonalou pohlednici se zasloužil právě Jan starší, zemský sudí a hejtman kraje brněnského, který začal roku 1565 proměňovat bývalý gotický náměšťský hrad v rozsáhlý renesanční zámek. Podobně jako mnozí jiní Žerotínové byl tento muž stoupencem jednoty bratrské. V jeho kralické tvrzi vznikala v letech 1579 až 1594 díky překladu biskupa Jana Blahoslava historicky proslulá Bible kralická. V současné době se v zámecké knihovně o šestidílné vydání „knihy knih“ vytištěné počátkem 17. století starají jako o posvátnou relikvii. Také jeho syn, Karel starší ze Žerotína, byl vychován v českobratrské víře. Studoval právo, teologii i jazyky na evangelických školách ve Štrasburku a Basileji. Cestoval po světě, mluvil s mnoha předními evropskými politiky, jako správný šlechtic se nevyhýbal ani válečným půtkám.

V roce 1591 bojoval ve Francii na straně hugenotů a krále Jindřicha IV. Navarského, ve válce proti Turkům velel moravské jízdě. V roce 1599 byl coby vůdce stavovské opozice obviněn ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií a falckým kurfiřtem. Následný proces jeho vinu neprokázal, ovlivnil ho však natolik, že na osm let odešel do ústraní. Taková období pak střídal melancholický Karel s léty politické aktivity ještě několikrát. Jeho život zasahuje svou první polovinou do 16., druhou do 17. století. Mnohými historiky je označován za postavu evropštější a zajímavější než jeho švagr, generalissimus Albrecht Valdštejn, jehož velikost je spjata s třicetiletou válkou. V roce 1752 získal náměšťské panství hrabě Bedřich Vilém Haugvic, významný stoupenec osvícenského absolutismu, autor rozsáhlé správní

reformy císařovny Marie Terezie a nejvyšší kancléř Českého království. Zkusme alespoň heslovitě vyjádřit další běh dějin. Textilní průmysl přináší městu hospodářský a kulturní rozkvět i rostoucí počet obyvatel. Haugvicové se přátelí s Glückem, Salierim, Johanem Straussem, zakládají slavnou zámeckou kapelu (od níž se odvíjí novodobá tradice mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae), vlastní velkolepou knihovnu důstojně navazující na bibliotéku Žerotínů. V roce 1850 se město stává sídlem okresního soudu i berního úřadu. Železniční zastávka Náměšť nad Oslavou vybudovaná o 36 let později na trati Brno – Jihlava začíná konkurovat více než sto deset roků staré osobní i poštovní „koňce“ třikrát denně přepřahající u zájezdního hostince naproti kostelu svatého Jana Křtitele. Ferdinand d’Este je

Areport 10/2009

Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV a Jan KOUBA

35

před odjezdem do Sarajeva hostem zámeckých pánů. Prvním čestným občanem „československé Náměště“ je v roce 1923 jmenován prezident republiky T. G. Masaryk. Na základě dekretů prezidenta E. Beneše musel po 2. světové válce hraběcí rod Haugviců město opustit. V prvním patře zámku vzniká letní moravské sídlo prezidenta. Reprezentační prostory však E. Beneš využil jenom jednou, v roce 1947. O dva roky později byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti a v jeho sálech instalována unikátní kolekce tapiserií, kvůli níž se do Náměště nad Oslavou jezdí dodnes. Na místě vzdáleném asi pět kilometrů jihozápadně od města byla v roce 1956 zahájena výstavba náměšťského vojenského letiště. O tři roky později, v prosinci 1959, se sem začal stěhovat 20. stíhací letecký pluk z Čáslavi, vyzbrojený letouny MiG-15, MiG-15 bis, CS-102, C-11 a C-105. Samotné letouny však musely vzhledem k náledí počkat. Na dosud „neposkvrněnou“ přistávací plochu mohly dosednout až v polovině ledna následujícího roku. Od té doby patří modré stejnokroje pilotů a příslušníků leteckého pozemního personálu k městu dodnes. K první zásadní změně dochází už o rok a půl později, kdy v Náměšti

36

PO ČESKU VOJENSKÉM vzniká 20. stíhací bombardovací letecký pluk. Za přelomové období je považován také 9. červenec 1965, kdy začaly být do jeho výzbroje začleňovány taktické nosiče jaderných zbraní, nové sovětské nadzvukové letouny typu Su-7BM. V roce 1971 byly poslední letouny MiG-15 UTI nahrazeny letouny L-29. Během sedmdesátých a osmdesátých let se pluk účastnil řady velkých vojenských cvičení doma i v zahraničí. Jeho piloti byli považováni za mistry v ovládání nových strojů Su-7BM nebo Su-7BKL. Dokazují to také při veřejných produkcích v sólové akrobacii a v exhibičních skupinových letech tří a později i čtyř strojů. Koncem sedmdesátých let se pluk stal hlavní líhní kvalitně vycvičených

pilotů pro ostatní útvary stíhacího bombardovacího letectva. V roce 1988 výcvik na Su-7 definitivně končí (poslední Su-7 „přistál“ v lednu následujícího roku v leteckém kbelském muzeu), už od července roku 1987 má základna první letouny typu Su-22. Po listopadu 1989 startují novodobé dějiny stávajícího pluku dne 5. května 1990, kdy mu svým dekretem prezident republiky propůjčil čestný název „Biskajský“. Vychází z odkazu našich vynikajících druhoválečných pilotů z 311. bombardovací perutě RAF „Biscay“. Sledovat dnes všechny postupné „toky“ redislokačních a transformačních změn, loučení se staršími typy letounů a vítání nových, změny

objekt pro taktickou letku, nový hangár k opravám – už na první pohled je evidentní, jak mnoho se změnilo a na některých místech ještě mění. „Vrtulníkáři“ z Přerova dostali v areálu základny i Kramolíně kvalitní ubytování a Náměšť jejich příchod přijala s povděkem. V současné době si letky strojů L-39 a vrtulníků Mi-24 při výcviku nijak nepřekážejí. Naopak, na některých úkolech (například v přímé letecké podpoře s využitím předsunutých leteckých návodčích) spolupracují. Příslušníci letky L-39 mají navíc vzhledem k budoucnosti povinnost pravidelně sbírat zkušenosti od pilotů čáslavské základny. Skupina návodčích je zvlášť vyhraněnou skupinou. Do Náměště si většina z nich přivezla

Podle Kralické bible má všechno v životě určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Jak využívají zaměstnanci základny určenou „volnou chvíli“? Jsou lidé, kteří svou profesi mají natolik rádi, že se k ní vracejí i v době oddychu. Piloti Mirek Bouda a František Bartl si třeba dávají „nášup“ na ultralightech. Jsou členy místního Vojenského leteckého klubu. Při významných událostech berou na palubu svých miláčků příslušníky základny, aby jim ukázali posádkové město z ptačí perspektivy. Moderní mladí muži se neobejdou bez sportu, bez čerstvého vzduchu, zimního stadionu nebo tělocvičny. Praporčíci základny nejsou výjimkou.

bowling nebo tenis. Bohužel, v případě oblíbeného Leteckého plesu pojme jeho největší sál jen pět set tanečníků. Omylu by se ale dopouštěl ten, kdo by ples považoval za jedinou společenskou zábavu za rok. Městečko má v zámecké jízdárně stále co k vidění i slyšení. Do přípravy dalšího, březnového Netradičního plesu a do každoročního zpestření srpnových prohlídek tzv. Oživlým zámkem se humornými scénkami zapojují „vojenští“ ochotníci Jitka Soukupová, Marián Mráz, Jiří Soukup nebo Koloman Banas. V minulých letech překvapili turisty inteligentním humorem na téma: Mráz přichází z Kremlu a Babička nebo Limonádový Joe.

v organizaci útvarů i letectva, k nimž docházelo v devadesátých letech minulého a prvních letech nového tisíciletí, je dnes už i pro místní mladé profesionály svízelné. Nade vším ale zřetelně vítězí novodobé, profesionální tradice a spojenectví s leteckými útvary zemí Severoatlantické aliance. Doba, kdy museli letci, personál i zástupci města o perspektivě posádky přesvědčit představitele resortu obrany, není ještě tak vzdálená, ale povedlo se. V současné době splňuje multifunkční základna s alianční podporou potřebné standardy a ve struktuře armády má pevné místo. Stojánky pro vrtulníky,

velice cenné poznatky ze zahraničních misí a o jejich úspěšném působení jsme již v časopisu několikrát psali. Flying Rhino, Létající nosorožec, je už tradiční rozsáhlou prověrkou způsobilosti vojsk, které se účastní prakticky celé české letectvo, část pozemních sil i pasivní sledovací systémy. Pro náměšťskou základnu představuje přijetí většího počtu techniky a několika set zahraničních účastníků každoroční test všestranných schopností. Je příjemné vědět, že sláva nevelkého moravského města překračuje díky nim a talentu našich profesionálů pozemní i vzdušné hranice republiky.

Nečekají, až jim velitel základny uspořádá na Suché louce sportovní den. Někteří ani nemohou. Dušan Malý, Marek Dvořák, Přemek Hanulík nebo Zdeněk Nožička trénují třikrát týdně. A hájí barvy základny na hokejových turnajích AČR. Sportovní klub Aero reprezentovaný praporčíky Petrem Červinčákem, Josefem Rychlým, Františkem Slezákem, Karlem Strnadem, Petrem Veselým nebo Michalem Sázavským zase hraje okresní přebor ve fotbale. Hrotovický Sport hotel coby kulturně-společenské centrum vítá všechny zájemce o saunu, bazén,

Okolní kopce zvou v zimě k lyžování, v létě k výletům. Vrch u Ocmanic, v dubnu fialově zbarvený vzácným a chráněným koniklecem velkokvětým, každému poskytne oslňující zážitek, s nímž se jinde sotva setká. A rybník Rathan? V zimě, při bruslení a hokejových zápasech, vám jde pára od úst, v letní sezoně se tu zchladíte vodou i syčícím pivkem v občerstvení příznačně zvaném Rákosí. Večer se odtud můžete zahledět na ten starý známý kýčovitý obrázek zapadajícího slunce. A nikdo vám nemusí v A reportu doporučovat, abyste Náměšť nad Oslavou znovu navštívili.

Areport 10/2009

PO ČESKU VOJENSKÉM

37

Civilní ochrana od A do Z Text a foto: Věra ČERNÁ

Areport 10/2009

Stálá expozice ochrany obyvatelstva je k vidění od poloviny loňského roku v Muzeu Policie ČR v Praze v ulici Ke Karlovu 1. Mimo to, že je muzeum situované do jedné z nejstarších budov v metropoli, původně gotického a později barokně přestaveného kostela sv. Panny Marie a sv. Karla Velikého, je zde, vedle exponátů z historie policie, k vidění také expozice civilní obrany a ochrany tak, jak se vyvíjela od počátku první republiky.

38

Autoři výstavy, major Antonín Trajer a podplukovník Milan Vávrů, oba ve výslužbě, vytvořili

mimořádně ucelený a z hlediska kvality informací velmi povedený projekt. Díky jedinečnosti exponátů

a jejich přehledné prezentaci se návštěvník dozví vše o technickém, legislativním i organizačním zákulisí

civilní ochrany. Autorům se podařilo získat rozsáhlou kolekci historických plynových masek, dozimetrické přístroje tuzemské výroby či originální dobové dokumenty a další exponáty, které nikdy dříve v takovém rozsahu nebyly v naší republice k vidění. „Dali jsme si za cíl ukázat vývoj ochrany obyvatelstva v jeho více než devadesátileté historii. Z důvodu přehlednosti jsme expozici rozdělili do čtyř tematických celků,“ říká jeden z autorů Antonín Trajer. První část výstavy začíná 22. dubnem 1915, kdy byly poprvé na západní frontě použity chemické zbraně, dotýká se období vzniku Československa, počátků civilní protiletecké ochrany a pokračuje obdobím protektorátu a 2. světovou válkou. Druhý tematický celek se věnuje systému civilní obrany v letech 1951 až 1990. Ukazuje celosvětově uznávané dozimetrické přístroje a laboratorní vybavení, mechanismy speciální očisty a ochranu v okolí jaderných elektráren. Zajímavostí je rovněž tzv. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, který je jedním z prvních mezinárodních aktů podepsaných Václavem Havlem v lednu 1990.

Zapojení vojenských záchranných útvarů CO představuje třetí část expozice. Zmiňuje také transformaci civilní obrany na ochranu obyvatelstva a představuje nevojenskou část těchto aktivit, přípravu civilistů, organizaci a logistiku. Výstavu uzavírá čtvrtá část, zaměřená na kolektivní ochranu občanů, úkryty, vyhledávání zavalených osob, filtroventilační zařízení a další technické unikáty.

Naléhavost problematiky CO a její aktuálnost roste, a proto i výstava samotná nutí k zamyšlení. Ne nadarmo autoři jako motto expozice vybrali výrok Tomáše Garrigua Masaryka: „Láska k bližnímu, k národu a k lidstvu ukládá každému povinnost bránit sama sebe a vzdorovat zlu neustále, v každé době a v každé věci.“

Areport 10/2009

PŘEDSTAVUJEME

39

MUZEUM

Text a foto: Martin KOLLER

Areport 10/2009

Letecké muzeum ve Kbelích zažilo v posledních měsících rozsáhlé změny. Poznali to i návštěvníci, kteří přišli 25. dubna na slavnostní otevření letošní sezony.

40

Kbelské muzeum dislokované na severovýchodním okraji Prahy není třeba většině čtenářů představovat. Je součástí Vojenského historického ústavu. Svojí úrovní se řadí k největším a také nejlepším v Evropě. Konkuruje slavným sbírkám letecké techniky světových velmocí, jež mají dlouhou tradici. Muzeum, které v minulém roce oslavilo čtyřicáté výročí svojí

existence, obhospodařuje 290 letadel, z nichž je pouze část vystavena, a tisíce dalších exponátů. Pracovníci VHÚ po ukončení minulé sezony nezaháleli a pokračovali v dalším rozvoji expozice. Nejednalo se však o další akvizice letounů, ale o rozšíření možností prezentace sbírek co nejširšímu spektru návštěvníků. „Přitom cílová skupina nejsou podle našeho zjištění vojáci, ale typická česká rodina se dvěma dětmi, za ní následují specializovaní fajnšmekři, kteří se zajímají o zcela konkrétní detaily, a cizinci,“ uvádí plukovník Aleš Knížek, ředitel VHÚ. Zhruba 1500 návštěvníků potvrdilo jeho slova. Pro všechny věkové kategorie byly zpřístupněny dopravní letoun IL-14 a víceúčelový vrtulník Mi-17. Nestandardní situace nadšeně využily především děti, které tak mohou

získávat informace a vztah ke specializovaným druhům vojenské techniky. U obou strojů vznikla doslova tlačenice. Novinky V muzeu došlo k zásadní rekonstrukci. Především byl otevřen zcela nový hangár. Jedná se o historický typ Wagner, jehož konstrukce pochází z období Rakouska-Uherska. Ve Kbelích byl smontován pravděpodobně r. 1920 pro potřeby vznikajícího československého vojenského letectva. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století sloužil jako depozitář protiletadlové a automobilní techniky tehdejšího Muzea letectví a kosmonautiky, kterou nebylo kde vystavovat do otevření Lešanského Vojenského technického muzea. V kbelské expozici

Vzácná německá proudová stíhačka Schwalbe

jsou již tři hangáry uvedené konstrukce, všechny nově zrekonstruované. To je do jisté míry unikátní i ve světovém měřítku. Málokteré ze zahraničních leteckých muzeí má k vystavování značné části svých sbírkových předmětů původní dřevěné hangáry z počátku dvacátého století. Obvykle používají k prezentaci sbírek novější stavby nebo dokonce prostory, které nemají s letectvím historicky nic společného. Nový hangár stojí jako poslední vpravo od vchodu do muzea. Jsou v něm k vidění letouny a další technika dokumentující historii

druhé světové války. V současné době se v něm nalézá expozice zabývající se počátky proudové éry našeho i světového letectví. Instalace exponátů

Jednou z dominant muzea je britský letoun Phantom získaný počátkem devadesátých let minulého století.

pevný plot, ale upozornili jsme architekty, že letadla s křídly neprojedou, tak se musel postavit demontovatelný. A Fritze (německá puma), který má tunu a dva metráky, jsme tahali hlínou po mrňavých kolečkách z ložisek,“ sděloval unavený, ale evidentně spokojený správce expozice Leteckého muzea Miroslav Khol. Zásadních změn se dočkal rovněž historický hangár vzor Pícha z třicátých let minulého století. Jedná se o typický menší plechový hangár vlevo od vchodu do muzea. Dříve sloužil k prezentaci letadel z období

ještě není ukončena. Volné místo čeká na právě rekonstruovaný stíhací letoun Gloster Meteor. Větší prostor umožňuje návštěvníkům podstatně lepší prohlídku vystavené techniky než v době před reinstalací. Jako každý rok se při slavnostním otevření setkávají pamětníci doby založení muzea a jeho budování, především dřívější i současní zaměstnanci, členové dobrovolnických organizací spolupracujících s VHÚ, letci a další, kterým není české letectví lhostejné. Předávají si informace a sdělují dojmy, které byly 25. dubna veskrze pozitivní.

Areport 10/2009

Kbely NOVĚ

československého letectví v období druhé světové války. Návštěvníci mohli v sobotu do nových prostor jen nahlédnout, protože slavnostní otevření proběhne 20. června v rámci Pražské muzejní noci. Uvnitř dominuje zrekonstruovaný sovětský transportní letoun Lisunov Li-2, který sloužil od čtyřicátých let minulého století rovněž v československém letectvu. Jedná se o licenční verzi amerického typu C-47, o kterém jsme psali v článku „Berlínský most“ v minulém čísle. Mimo dalších strojů z tehdejšího období jsou zde vystavovány např. německé křídlaté letounové pumy. Jen stěhování letadel trvalo tři měsíce, což je z hlediska znalců skvělý výkon. Svěšování některých exponátů z přecpané hlavní expozice vytvářelo obrovský problém z hlediska jak organizace práce, tak přesnosti transportu. „Nedovedeš si představit, jaké jsme měli problémy. Například tady měl být

41

VÝROČÍ

VÝROČÍ fakta

Text: Vlastimil BERÁNEK Foto: archiv VHÚ

Letos slaví devadesáté narozeniny, ale přes svůj požehnaný věk chytila díky nově plánovaným projektům čerstvou mízu.

Areport 10/2009

Devadesátiletá MLADICE

42

Stará, důstojná a historickými znalostmi nabitá dáma je opět plná sil. Její jméno je Knihovna Vojenského historického ústavu. Není proto od věci připomenout si její historii, nahlédnout do fondů a zeptat se zástupců vedení na současný stav a plány do budoucna. Knihovna prošla v loňském roce výraznou reorganizací. Dnes je strukturovaná do dvou referátů – historických fondů a speciálních fondů. Co si pod těmito názvy můžeme představit? Prvně jmenovaný referát je přetransformovaná původní knihovna sídlící v areálu VHÚ pod pražským Vítkovem. Druhý referát speciálních fondů tvoří knihovna zrušené Agentury vojenských informací a služeb a najdete ho v Rooseveltově ulici 23 v Praze 6. Vraťme se ale ve faktografické zkratce k historii Knihovny VHÚ. Výročí, které letos slaví, se pojí se zřízením Památníku odboje Ministerstva národní obrany (MNO), jenž dostal za úkol shromažďovat a archivovat veškeré dostupné písemnosti a hmotné památky týkající se československých

legií z 1. světové války. Paradoxně byly během první dekády existence republiky zaúkolovány podobnou činností další dvě nově vybudované

instituce – Archiv národního osvobození zřízený pod Zemským archivem českým (1919) a Vojenský ústav Republiky československé pod

„ Knihovna VHÚ, U Památníku 2, 130 05 Praha 3, tel.: knihovna (973) 204 946, studovna (973) 204 944 „ Otevírací doba knihovny pro veřejnost: Úterý 8.00 – 11.30, 12.30 – 18.00 Středa 8.00 – 11.30, 12.30 – 16.00 Čtvrtek 8.00 – 11.30, 12.30 – 16.00 (studovna) do 18.00 „ www.vhu.cz „ kramerius.nkp.cz

vedením MNO (1920). Až v roce 1929 došlo ke sloučení všech tří institucí při příležitosti vzniku Památníku osvobození. Autorem komplexu budov, kde dnes část Knihovny VHÚ sídlí, byl akademický architekt Jan Zázvorka. Podle jeho návrhu byla zrealizována také stavba mauzolea za jezdeckou sochou Jana Žižky na vrchu Vítkově. Někoho možná napadne, k jakým újmám došly pečlivě budované sbírky během fašistické okupace a následné komunistické éry. „K žádným zásadním ztrátám v těchto dobách nedošlo,“ říká vedoucí knihovny Zdeněk Munzar. „Ztratily se sice některé kusy, ale vše bylo, bez ohledu na politický režim, pečlivě evidováno. Paradoxně nejtěžší ztráty zaznamenala knihovna v létě 2002, během tragické povodně, kdy byl vodním živlem zasažen depozitář umístěný v karlínské Invalidovně. Odpisy z našeho knihovního fondu sice zdaleka nedosáhly ztrát, které zaznamenal Vojenský ústřední archiv, ale i tak byly výrazné,“ pokračuje Zdeněk Munzar a dodává: „Jako každá knihovna, která nemá novou nebo rekonstruovanou budovu, i my máme problémy s prostorem, kde skladovat knihovní fondy. To vše by ale měla vyřešit plánovaná výstavba konzervačního depozitáře v Lešanech.“ Zdejší knihovna patří mezi knihovnami specializovanými na vojenskou

historii počtem 167 000 knižních jednotek k nejobsáhlejším v Evropě. Vedle samotné vojenské historie zde ale najdete i dokumenty týkající se např. obecné historie, politologie a humanitních věd. Kromě fondů se zvláštním režimem, což jsou rukopisy a staré tisky, en které jsou k nahlédnutí jen s povolením ředitele VHÚ, může kdokoliv po registraci v knihovně studovat kterýkoliv výtisk z jejích fondů. Absenční výpůjčky se povolují se svolením ředitele VHÚ jen výjimečně, a to pracovníkům resortu MO. Vzhledem k vzácnosti mnoha tisků a jejich vysoké historické hodnotě, leckdy se jedná o jediný dochovaný exemplář v Evropě, přistoupila knihovna s ohledem na degradaci kyselého papíru a opotřebení frekvencí výpůjček k jejich digitalizaci. Projekt VHÚ nazvaný „Historie a vojenství v dobovém tisku“, jako součást Ministerstvem kultury ČR a Národní knihovnou garantovaného programu Kramerius, tak postupně zpřístupňuje veřejnosti všechny vzácné a ohrožené periodické dokumenty. Druhý obdobný projekt v rámci

programu Manuscriptorium je zaměřen na fond rukopisů a nejvzácnějších starých tisků. Digitalizované dokumenty projektu Kramerius jsou přístupné nejen v prostorách Knihovny VHÚ, ale také na veřejném internetovém portálu kramerius.nkp.cz provozovaném Národní knihovnou. Jak badatelům, tak široké veřejnosti Knihovna VHÚ nabízí i další zajímavou službu. Je jí celonárodní projekt „Ptejte se knihovny“, kdy je možné pomocí formuláře na webových stránkách Knihovny VHÚ zaslat dotaz, na který odborníci v pracovních dnech vypracují odpověď během 48 hodin. Další dotazy zájemců o historii a vojenství zodpovídají pracovníci Knihovny VHÚ – referátu historických tisků na adrese [email protected].

Areport 10/2009

Knihovna Vojenského historického ústavu dostává novou tvář

43

Areport 10/2009

44

KNIŽNÍ TIPY

Z REDAKČNÍ POŠTY

PROTITERORISTICKÉ OPERACE NA ZÁCHRANU RUKOJMÍCH Milan Kovář

AD NATO INTELLIGENCE FUSION CENTER

Boj s terorismem je v dnešní době celosvětově velmi diskutované téma. Milan Kovář, autor mnoha odborných článků a několika knih, už řadu let systematicky mapuje vývoj a akce speciálních protiteroristických jednotek celého světa. Ve své nejnovější práci se pokusil v této specifické oblasti a její historii alespoň trochu nadzvednout oponu, když fundovaně popsal na třicet známých i méně známých významných protiteroristických akcí v časovém rozmezí od 70. let minulého století do začátku 21. století, jejichž cílem byla ve většině případů záchrana rukojmích. Autor čtenáři umožňuje nahlédnout do zákulisí různých operací a aktivit, směřujících k potlačení terorismu, tohoto společensky negativního jevu, jenž se v poslední době stále snaží získat vliv na život společnosti i jednotlivce. Tento boj neprobíhá vždy podle pravidel a v té souvislosti si bezpečnostní experti uvědomili, že není možné čelit terorismu klasickými metodami vojenských nebo policejních operací. Na masové základně, dá-li se to tak označit, fakticky započal protiteroristický boj po tragických událostech na mnichovských olympijských hrách v roce 1972, kdy členové palestinské organizace Černé září zajali téměř celou izraelskou sportovní výpravu a výsledkem bylo jedenáct mrtvých izraelských sportovců. Ne že by do té doby terorismus neexistoval, ale jednotky schopné proti této hrozbě efektivně bojovat začaly vznikat v podstatě až po tomto masakru. Kniha je doplněna barevnými a černobílými fotografiemi, plánky a mapkami. Mladá fronta, vázaná bez přebalu, 144 stran + 8 stran příloh, formát 130 × 200 mm, březen 2009 Text: Vlasta KOHOUTOVÁ

K článku „NATO Intelligence Fusion Center“ zveřejněném v A reportu č. 6 nám přišla odezva, kterou zaslal mjr. Jan Marša z Monsu v Belgii. V našem textu se objevila poznámka o agentuře National Imagery and Mapping Agency – NIMA. Informace o ní nebyly přesné, čerpali jsme je z několika „živých“ webových stránek, včetně prezentace základny v Molesworthu, kde část agentury sídlí. Major Marša nás upozornil na to, že se jedná o americkou agenturu s ústředím v Bethesdě ve státu Maryland, která byla r. 2003 přejmenována na National Geospatial-Intelligence Agency – NGA. Jejím posláním je poskytovat celou škálu včasných, věrohodných a přesných geografických a zpravodajských informací, satelitních snímků, map a dalších geoprostorových dat a produktů. S dnešní NGA již téměř dvě desetiletí aktivně spolupracuje geografická služba naší armády. Čeští vojenští geografové jsou absolventy školení pořádaných NGA na základně Fort Belvoir ve Virginii. Podílejí se na tvorbě celosvětové vektorové databáze v rámci mezinárodního programu MGCP (Multinational Geospatial Co-Production Program). Významná je rovněž bilaterální spolupráce mezi AČR a NGA v oblasti globální geodezie při řešení úloh geodetické obranné strategie. Zpracoval: Martin KOLLER, ilustrace: NGA

RUBRIKA R UBRIKA

Velitel 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaných míst u jednotky předsunutých leteckých návodčích (FAC) Vstupní podmínky:  VZP, předchozí praxe v bojových jednotkách AČR výhodou  Středoškolské vzdělání s maturitou pro místa s hodností praporčík  Vysokoškolské vzdělání (Bc.) pro místa s hodností poručík  Pokročilá znalost AJ  Zdravotní klasifikace „A“  Předpoklad pro získání BP „Tajné“ Â Fyzické a psychické předpoklady  Další vojenské dovednosti výhodou

Naše nabídka:  Prestižní funkce FAC v hodnostech praporčíků a poručíků  Získání jedné z nejžádanějších specializací pro operace NATO  Dynamicky se rozvíjející profese  Odborná příprava a výcvik v zahraničí  Odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku  Výcvik ve výsadkové přípravě  Pravidelné nasazení v zahraničních operacích Pr Průběh řízení:  Registrace uchazečů proběhne formou zaslání profesních životopisů (včetně kontaktních čísel na mobilní tel. a Alcatel) na e-mailovou adresu [email protected] a bude uzavřena 19. června 2009.  Uchazeči budou vyrozuměni o výsledcích prvotního výběru na základě posouzení životopisů do 25. června 2009.  Výběrové řízení je dvoudenní od 8. do 9. července 2009 u 22. zL Náměšť nad Oslavou.  Další podrobnosti budou účastníkům sděleny individuálně, popř. je možné kontaktovat telefonicky velitele 225. prbz na alc. čísle 438 601.

JAZYKOVÝ KOUTEK

JAZYKOVÝ KOUTEK

7) to mount 8) to defeat

Reconnaissance Troops According to the encyclopedia Wikipedia, reconnaissance is the military term for the active gathering of information about an enemy, or other conditions, by physical observation. It is a part of combat intelligence. Reconnaissance troops (or 'Recce' as they are more commonly known) are an essential element in the gathering of battlefield intelligence. Recce soldiers are trained in the art of information gathering by stealth, both from vehicles and on foot. They work in teams. Such a team is one of the few assets available to commanders that can provide information 24 hour a day in all weather conditions. Recce soldiers normally work in a group of 12 men and they spend long periods of time self-contained and on occasions behind enemy lines. Patience, nerve and cunning are essential characteristics of recce soldiers. The information they gather helps the commander decide what forces are needed to defeat the enemy. Recce soldiers are mounted on reconnaissance vehicles which have specialist observation equipment as well as a cannon. They use high quality binoculars, night vision devices and remote sensors for doing their work. However, Recce soldiers usually spend as much time on the ground patrolling or hiding up in an observation position as on their vehicles.

6. information gathering _____ stealth 7. one of the few assets available _____ commanders 8. information gathering both _____ vehicles and on foot behind, to , from, by, in, on, for, of

EXERCISE 15 – 4: Use the words below to complete the following sentences. 1. A sense of responsibility is a great __________ in this job. 2. __________ is the military term for the active gathering of information about an enemy by physical observation. 3. This resource provides complete information on __________ military technology. 4. The important task of the Recce Platoon is to __________ and collect information in the field. 5. Napoleon Bonaparte is remembered for his __________ military leadership and his brilliant statesmanship. 6. A soldier was __________ on the top of the recce vehicle and he could observe the terrain perfectly. 7. __________ military bases are able to keep going even if they are cut off from the rest of the country. 8. An occupying force will never __________ the people of a given country. self-contained, cunning, mounted, defeat, reconnaissance, stealth, asset, gather

EXERCISE 15 – 3: Match the words with their meanings. 1) reconnaissance a) a quiet and secret way of behaving so that no one sees or hears you 2) to gather b) to get on 3) stealth c) complete and able to work without the help of anything else 4) asset d) to win victory over 5) cunning e) to gain or obtain by a process of gradual increase 6) self-contained f) the use of soldiers or aircraft to go

EXERCISE 15 – 5: Read the following statements and decide if they are true or false according to the text. Mark them T (true) or F (false). 1. Recce soldiers as a rule spend most of the time mounted on their vehicles. 2. Endurance, courage and being sneaky are crucial features for them. 3. They usually work individually. 4. They operate in all circumstances. 5. They provide the commander with inevitable and vital information. 6. Commanders can hardly make any key decisions without their help.

Based on: http://www.army.mod.uk/rac/formation_reconnaissance.htm

Areport 10/2009

EXERCISE 15 – 1: Answer the following questions. 1. How would you characterize reconnaissance troops? 2. What are the recce soldiers trained in? 3. How do they normally work? 4. What are the essential characteristics of recce soldiers? 5. Why is their work so important?

46

EXERCISE 15 – 2: Fill in the gaps. For each gap use one of the prepositions below. 1. the military term _____ the active gathering of information 2. be trained _____ the art of information gathering 3. they spend a lot of time self-contained and on occasions _____ enemy lines 4. be mounted _____ reconnaissance vehicles 5. essential characteristics _____ recce soldiers

into an area and get information about an enemy g) a major benefit h) the use of clever methods to get what you want

EXERCISE 15 – 6: Decide which of the following nouns can be used in the same form as verbs as well. 1. part 2. condition 3. help 4. defeat 5. force 6. work 7. device 8. position 9. asset 10. combat 11. recce 12. patrol 13. enemy 14. period 15. observation EXERCISE 15 – 7: Find the proper words from EXERCISE 15 – 6 for the following definitions: 1. to move away from someone or something and leave a space 2. (usually used in passive) be influenced by own experience or by another person so that they think or behave in a particular way 3. to put something in a particular place EXERCISE 15 – 8: Turn these nouns into adjectives. 1. condition 2. work 3. force 4. help 5. period 6. part EXERCISE 15 – 9: Give the opposites. 1. active 2. physical 3. essential 4. self-contained 5. long 6. high

Dvoustranu připravila Mgr. Jana STODOLOVÁ

VOCABULARY 15 asset . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . přednost (výhoda), klad, ”plus” combat intelligence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . bojové zpravodajství, taktický průzkum, vojskový průzkum cunning . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . důvtipný, lstivý, mazaný to defeat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . porazit, přemoci, zvítězit nad defeat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . maření, poražení, porážka (prohra) to gather . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . hromadit, nabývat, sbírat, shromáždit gathering . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . hromadění, sběr, shromažďování in all weather conditions (in all weathers) . . za každého počasí to mount . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . instalovat, nasednout mount . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . podstavec zbraně mounted . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nasednutý, vezený, připevněný na podstavci (vozidle) nerve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . odvaha (troufalost) night vision device . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zařízení umožňující vidění v noci observation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . pozorování to observe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . pozorovat, sledovat patience . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . trpělivost reconnaissance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . průzkum, obhlídka; průzkumný, výzvědný remote sensor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dálkové čidlo self-contained . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . samostatný, zásobený vším potřebným pro život a pro boj stealth . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nepozorovatelnost (technologie skrytí před radiolokátory) ANSWER KEY EXERCISE 15 – 1: 1. Reconnaissance troops are an essential element in the gathering of battlefield intelligence. 2. They are trained in the art of information gathering by stealth, both from vehicles and on foot. 3. They normally work in a group of 12 men and they spend long periods of time self-contained and on occasions behind enemy lines. 4. Their essential characteristics are patience, nerve and cunning. 5. They can provide information 24 hour a day in all weather conditions. The information they gather helps the commander decide what forces are needed to defeat the enemy. EXERCISE 15 – 2: 1. FOR 2. IN 3. BEHIND 4. ON 5. OF 6. BY 7. TO 8. FROM EXERCISE 15 – 3: 1) f (the use of soldiers or aircraft to go into an area and get information about an enemy) 2) e (to gain or obtain by a process of gradual increase) 3) a (a quiet and secret way of behaving so that no one sees or hears you) 4) g (a major benefit) 5) h (the use of clever methods to get what you want) 6) c (complete and able to work without the help of anything else) 7) b (to get on) 8) d (to win victory over) EXERCISE 15 – 4: 1. asset 2. reconnaissance 3. stealth 4. gather 5. cunning 6. mounted 7. self-contained

8. defeat EXERCISE 15 – 5: 1. F 2. T 3. F 4. T 5. T 6. T EXERCISE 15 – 6: 1. part 2. condition 3. help 4. defeat 5. force 6. work 8. position 10. combat 12. patrol EXERCISE 15 – 7: 1. part 2. condition 3. position EXERCISE 15 – 8: 1. conditional 2. working 3. forced / forceful / forcible 4. helpful / helpless 5. period / periodic / periodical 6. partial EXERCISE 15 – 9: 1. inactive, passive 2. mental 3. unnecessary 4. dependent 5. short 6. low

Areport 10/2009

TEXT 15

47

A SPOJ BEZPLATNÁ INZERCE pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: vlasta. [email protected]. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát.

Areport 10/2009

Volná místa

48

„ Náčelník HVelVP Praha nabízí volné systemizované místo y vedoucí starší důstojník-specialista Požadavky: SH 71 (major, možno kpt.), BP „T“, VŠ – Ing., Mgr., STANAG AJ 2222 výhodou, PT 11, nástup od 1. 10. 2009. Předmětem pracovní náplně je zpracování plánovacích a koncepčních dokumentů, dokumentace bojové a mobilizační pohotovosti. Kontakt: pplk. Ing. Jiří Masařík, alc. 215 874, mob. 602 695 139, pplk. Václav Růžička, alc. 215 861, mob. 724 035 852 „ Náčelník VZ 5566 Jince nabízí volná SM: y velitel roty zabezpečení: SH 64 (vzděl. Bc., hod. kpt., možno npor.), BP „V“, AJ 2211 (možno doplnit dodatečně), ČVO 11, PT 10 – volné od 1. 10. 2009. y zástupce velitele roty: SH 63 (vzděl. Bc., hod. npor., možno por.), BP „V“, AJ 1111 (možno doplnit dodatečně), ČV 33, PT 10, (nevhodné jako nástupní). y velitel čety údržby UVZ: SH 62 (vzděl. Bc., hod. por.), BP „V“, AJ 1111 (možno doplnit dodatečně), ČVO 11, PT 9 Kontakt: o. z. Dagmar Dobošová, 373 007 „ Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny taktiky útvarů a svazků katedry vojenského managementu a taktiky. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti managementu (ekonomie) nebo nadstavbové vzdělání, absolvent kurzu vyšších důstojníků, znalost problematiky obecné ekonomie a managementu, alespoň dva roky praxe v oboru na stupni rota-prapor, pedagogické schopnosti a publikační činnost v oblasti managementu, AJ 1111, BP „D“. Termín obsazení místa – 1. září 2009. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 19. června 2009 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 30. června 2009. Podrobnější informace nalezete na www.unob.cz v části úřední deska.

„ Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny řídicích a naváděcích systémů v PVO katedry systémů PVO. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů PVO, automatizovaných systémů velení a řízení, automatizace a robotiky nebo blízké specializace, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popř. akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání, alespoň 3 roky praxe v daném nebo souvisejícím oboru, vědecká a publikační činnost v oblasti použití, velení a řízení pozemní PVO, simulací a mechatroniky, AJ 2211, BP „D“. Termín obsazení místa – 1. září 2009. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 26. června 2009 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 13. července 2009. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. „ Ředitel VZ 1902 Dobruška nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: y starší důstojník oddělení informační a komunikační podpory Požadavky: hodnost poručík – nadporučík, VŠ vzdělání Bc., ČVO 041, BP „T“, Stanag AJ 2222, PT 10. Nástup k 1. 9. 2009 Kontakt: pplk. Ing. Kamil Dvořák, alc. 212 702, mob. 724 033 295 y specialista oddělení taktického hydrometeorologického zabezpečení Požadavky: hodnost podpraporčík, SŠ vzdělání, ČVO 067, BP „T“, Stanag AJ 2222, PT 9, řidičský průkaz skupiny C, oprávnění k řízení vojenských vozidel. Nástup k 1. 10. 2009 Kontakt: pplk. Ing. Josef Vrchota, alc. 212 730, mob. 724 033 305 Výkon funkcí na odloučeném pracovišti OHMZ Praha-Ruzyně. „ Ředitel VZ 5368 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: y vedoucí starší důstojník-specialista Požadavky: – Hodnost major (71) – VŠ vzdělání (61), – Praporní štábní kurz (65), – ČVO 60, – Bezpečnostní prověrka T, – Stanag AJ 2222 – PT 12 Kontaktní osoba: pplk. Ing. Luděk Michálek, ŠIS, alc. 216 425, mob. 724 801 055 „ Velitel VÚ 4428 Hranice nabízí volné systemizované místo: y kuchař hospodářského družstva zásobovací čety roty logistiky – SH 41, PT 6, KvPř 4, ČVO 34, KvPo 1, BP „V“, AJ 0000. Praxe v oboru výhodou. Kontakt: ZVR npor. Bc. Tomáš Merta, tel. 425 256, 724 692 909 „ Velitel Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové nabízí od 1. 9. 2009 volné systemizované místo: y velitel čety-vychovatel Požadavky: SH 63/34, STANAG 1111,

BP „D“, VŠ vzdělání Bc., PT 9. Bližší informace alc. 274 219 nebo 274 254 „ Velitel VÚ 3255 Praha nabízí od 1. 7. 2009 volné systemizované místo pro o. z.: y účetní EÚP oddělení logistiky Požadavky: vzděl. SŠ, BP „D“, PT 7. Místo výkonu práce Praha-Ruzyně. Praxe v účtování materiálu podmínkou. Kontakt: prap. Lenka Bičanová, alc. 213 519, mob. 724 605 415 „ Velitel Velitelství ochranné služby VP Praha nabízí volné systemizované místo: y starší důstojník skupiny provozu a služeb oddělení logistické podpory Požadavky: SH 63 (nadporučík, poručík), BP „D“, KvPř 12 – Bc., STANAG Aj 2222 výhodou, PT 10, nástup od 1. 10. 2009. Kontakt: mjr. Ing. Hynek Odložilík, alc. 205 185, kpt. Ing. Jiří Mráček, alc. 205 196, fax 205 132

Různé

„ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice. PT 07, rotmistr. Spěchá! Kontakt : 776 779 212 „ Hledám spolucestující pro denní dojíždějí z Lešan, Krhanic, Týnce nad Sázavou a okolí do posádky Stará Boleslav nebo i Praha. Kontakt: 230 331, 602 159 917 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6950 Stará Boleslav na funkci vedoucí starší důstojník zodpovědný za oblast výstrojní služby a MU 2.1 – SH 64, PT 10, BP „T“, STANAG 2222. Kontakt: 231 692, 602 846 361 „ Hledám zaměstnání – o. z. ve funkci letecký mechanik-motorář, turbovrtulové motory M-601, nejlépe Praha-Kbely, není však podmínkou. Kontakt: 722 639 505 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2316 Praha, funkce střelec, PT 06. Kontakt: 605 945 971 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha na funkci střelec, strážní služba, 14denní turnusy, pět služeb, dva výcviky či akce za měsíc, zvláštní příplatky. Tel.: 774 889 790, e-mail: [email protected] „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected] „ Hledám za sebe náhradu k VÚ Jince 7935 na funkci starší operátor-průzkumník, minimální požadavky, dobré platové ohodnocení. Důvod – hledám místo v Praze. Kontakt: 721 832 618

Vzdělávání

„ Velitel Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové vyhlašuje druhé kolo přijímacího řízení do studijního oboru dálkového studia pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance resortu MO. Studijní obor 64-41-L/524 Podnikání – zakončen maturitní zkouškou. Zájemci o studium předkládají přihlášku ke studiu cestou svého nadřízeného. Pozvání na přijímací zkoušky, vyrozumění o přijetí a nástupu ke studiu zasílá škola přímo žadateli. Přihlášku ke studiu odevzdá uchazeč řediteli (veliteli) vojenské střední školy do 29. května 2009. Druhé kolo přijímacího řízené proběhne dne 9. 6. 2009. Přihláška ke studiu: ve formátu xls na webových stránkách školy.