KAPITOLA
1
Casablanca, Maroko
Dav se dal koneãnû do pohybu. Zvedl ta‰ku a pfiehodil si popruh pfies rameno. Cel˘ rozbolavûl˘ a s Ïaludkem jako na vodû opatrnû kladl nohu pfied nohu pfii hromadném útûku z transatlantického zajetí – uliãkou mezi sedadly, ven z bfiicha letadla, kryt˘m tubusem do budovy a pak pfies sluncem zalité terminály Leti‰tû Mohammeda V. Pfiivedly ho sem tfii bezesné noci, tfii dny a tfii celé Ïivoty, jeÏ uplynuly od telefonátu, ke kterému do‰lo v ãasn˘ch ranních hodinách a kter˘ mu bez varování pfiinesl dlouho oãekávanou zprávu. Potmû sedûl strnul˘ na kraji postele, probíral jednotlivé moÏnosti, a kdyÏ dospûl k závûru, Ïe existuje vlastnû jen jediná, znovu zvedl sluchátko a zavolal do Maroka. Nûco bych potfieboval. To byla jeho jediná slova. Îádn˘ úvod, Ïádné vysvûtlení, jen ta úpûnlivá prosba. „Tak mluv,“ vyzvala ho. „Pfiijedu za tebou.“ To bylo v‰echno. Îádné sbohem, pouze jeho nevyfiãen˘ strach zabalen˘ do tfií slov po‰eptan˘ch pfies dráty do noci. PoloÏil telefon, se zpocen˘mi dlanûmi a roztfiesen˘ma rukama si sedl k poãítaãi a objednal letenku. Nûco potfieboval a obletûl pÛlku svûta, aby si o to fiekl. Nyní bezmy‰lenkovitû kráãel s davem a v duchu se mu stále dokola pfiehrávala slova té naléhavé Ïádosti, pfievíjela 11
se zpût a zaãínala odznovu; od zaãátku do konce, od konce na zaãátek ve stejné nekoneãné smyãce, která se nezastavila od chvíle, co poloÏil sluchátko. Zpomalil. Zastavil se pfied prosklenou stûnou. Zíral do dálky za prázdnou pfiistávací dráhou a lidé za ním ho spû‰nû míjeli. I kdyby chtûl, nikdy by nedokázal spoãítat, kolik leti‰È a Ïelezniãních nádraÏí lemovalo jeho mládí; jeho Ïivot definovala sbírka razítek v pase a nekoneãné pfiesuny, kdyÏ se s dal‰ími sedmi sourozenci a rodiãi – ãleny sekty – potloukali po svûtû jako banda tulákÛ z turistické tfiídy. Za‰eptal do skla své jméno; znûlo podivnû i jemu samotnému. Ten zvuk se nesl vzduchem jako tich˘ hold minulosti, která ho sem pfiivedla, minulosti, která odmítala zemfiít, bez ohledu na to, jak dlouho a kolikrát se ji uÏ pokou‰el pohfibít. ·erebiበGospel Logan. Jmenoval se Logan. Pouze Logan. VÏdycky jen Logan. A pfied hrstkou tûch, ktefií znali zbytek, to svaloval na drogy a hippies, coÏ bylo mnohem jednodu‰‰í neÏ se snaÏit vysvûtlit nûco, ãemu vût‰ina lidí stejnû nikdy nemohla porozumût. Zoufalství ho dohnalo aÏ sem, k jediné osobû, která to chápala, jediné, která byla schopná zakopat minulost jednou provÏdy. Pokud se jí zachce. Potfieboval její pomoc, potfieboval, aby souhlasila, a namísto aby pfiivezl nûco na oplátku, tak se tu objevil jako Ïebrák s kloboukem v ruce. Nemohl nabídnout nic neÏ jejich spoleãné pouto a tajn˘ strach, Ïe její odpovûì bude znít ne. Oãima sledoval fiídnoucí houf leti‰tního personálu a cestujících s kufry a nohy mu nakonec samy vykroãily za nimi. Celní a pasovou kontrolu absolvoval mechanicky, jako by ho fiídil autopilot, aÏ koneãnû dorazil do ãekací zóny a tam, v mofii tváfií, vyhledal tu její. Minul ji zrakem jednou, podruhé, neÏ si jí koneãnû v‰iml. Opírala se o sloup se zaloÏen˘ma rukama a úsmûvem, kter˘ napovídal, Ïe ho uÏ hodnou chvíli pozoruje. 12
Vanessa Michael Munroeová. Nejlep‰í pfiítelkynû. Náhradní rodina. Osobní spasitel. Niãím nepfiipomínala tu bojem zocelenou Ïenu, která se pfied osmi mûsíci vrátila ze západního pobfieÏí Afriky. Ve spl˘vav˘ch kalhotách a jemném ‰átku pfies hlavu byla témûfi k nepoznání, v‰echno na ní bylo mûkké a Ïenské, v ostrém kontrastu s tím, co oãekával. Pohled na ni mu v‰ak vlil do Ïil novou nadûji. ZÛstal stát na místû a sledoval, jak se odlepuje od sloupu a s nemizícím pfiidrzl˘m úsmûvem k nûmu mífií. Mr‰tnû jako koãka se proplétala davem a ani na okamÏik z nûj nespou‰tûla ‰edé oãi, dokud od sebe nebyli na dosah ruky. A pak mu gestem, za jaké by si kaÏd˘ jin˘ vykoledoval pfieraÏen˘ nos, rozcuchala svûtlé vlasy a pfiitom se smála tím hlubok˘m bezstarostn˘m smíchem, v kterém znûla upfiímná radost, Ïe ho vidí. Utkvûlé my‰lenky a stres, kter˘ ho v posledních dnech uÏíral, vystfiídala jiskfiiãka nadûje. Logan sevfiel Munroeovou v medvûdím objetí, z nûhoÏ se naoko snaÏila uniknout; zatoãil se s ní kolem dokola, a kdyÏ ji koneãnû pustil, na okamÏik zavládlo rozpaãité ticho. Munroeová mu znovu rozcuchala vlasy. „JeÏí‰i, Logane,“ fiekla. „Tváfií‰ se, jako kdybys mû pfii‰el poÏádat o ruku.“ Projel si rukou vlasy, aby zahladil nejvût‰í ‰kody, a nedokázal potlaãit úsmûv od ucha k uchu. „Tfieba to jednou udûlám.“ „AÏ napr‰í a uschne,“ opáãila su‰e a pak ho lehce udefiila do ramene, na kterém mu visela ta‰ka. „To je v‰echno, co má‰?“ Pfiik˘vl s pfiihloupl˘m úsmûvem, je‰tû stále pfiilepen˘m k obliãeji. Usmála se, zavûsila se do nûj a odvádûla ho ven z davu. KdyÏ kráãeli vedle sebe, byli skoro stejnû vysocí. „VáÏnû tû ráda vidím,“ fiekla. ZaráÏela ho melodie její fieãi a netypická dÛvûrnost dotekÛ a bûhem chÛze pootoãil hlavu a pátravû na ni pohlédl. 13
Zazubila se, ‰ibalsky mu stiskla paÏi a pak si mu opfiela hlavu o rameno. „Nemበhlad?“ zeptala se. „âeká nás dlouhá cesta.“ „Jedl jsem v letadle,“ odpovûdûl a vzápûtí se zarazil. „Jak dlouho mÛÏe trvat, neÏ se dostaneme do Casablanky?“ „Do Casablanky ne,“ fiekla. „Do Tangeru.“ Na poslední mapû Maroka, kterou vidûl, se Tanger nacházel o víc neÏ tfii sta kilometrÛ dál na severov˘chod. SnaÏil se pochopit dÛvody. „TvÛj vztah s Noahem se rozpadl?“ zeptal se. Munroeová pokrãila rameny a obrátila se ãelem k nûmu, takÏe chvíli kráãela pozpátku. Vrhla na nûj dal‰í úsmûv a Logan v nûm zahlédl záblesk té známé, podivné, v˘mluvné otupûlosti, která se jí ve tváfii neobjevila uÏ pfies pÛl dekády. „TûÏko se mÛÏe rozpadnout nûco, co nikdy nemohlo b˘t celé,“ fiekla. „Ale ne, nic se nezmûnilo, jsme pofiád spolu.“ Je‰tû jednou se usmála, otoãila se zase dopfiedu, a bfiímû, o které se s ní Logan pfiijel podûlit, ve svûtle posledních událostí je‰tû ztûÏklo. Pochopil z jejího pohledu to, co nevyslovila nahlas, a snaÏil se zachovat klid, aby se mu ten ‰ok nezraãil v obliãeji. Kráãel po jejím boku, srovnal s ní krok a po nale‰tûn˘ch podlahách tak mífiili o patro níÏ, kde nasednou na vlak do centra. „Proã to stûhování do Tangeru?“ zeptal se. „Líbí se mi tam,“ odpovûdûla. Její slova vyznûla prázdnû a neosobnû. Ani stopa po humoru ãi upfiímnosti, spí‰ jen zaobalenû fieãeno do toho ti nic není, a tak to prozatím nechal b˘t. Pokusí se najít jin˘ zpÛsob, jak prozkoumat rozsah ‰kod skryt˘ch za tím úsmûvem; musí na to jít odjinud, protoÏe jako pfiítel i jako prosebník potfiebuje vûdût, jak tvrdû mÛÏe zatlaãit, jak pevn˘ je podvozek a do jaké míry je vrak poniãen˘. Dorazili na místní Ïelezniãní nádraÏí Casa Voyageurs a Munroeová ho vedla chladnou halou s vysokou kupolí k pokladnû, kde plynule pfie‰la do arab‰tiny. 14
Logan jí podával penûÏenku, ale odstrãila mu ruku. „Mám na to,“ fiekla. „Tohle mû nezruinuje.“ S jízdenkami v ruce kráãeli z ãisté a úpravné haly na peron s matoucí zmûtí kolejí a k vlaku mífiícímu na sever. Je‰tû procházeli chodbiãkou ke kupé první tfiídy, kdyÏ sebou vagon trhl a souprava se zaãala pomalu ‰inout ze stanice. Logan se zastavil a jako uÏ tolikrát v minulosti sledoval, jak nástupi‰tû mizí v dálce. Koleje, zdi a budovy mûsta se zaãaly slévat do rozmazané ‰mouhy a on se otoãil k prázdnému ‰estimístnému kupé, kam ve‰la Munroeová. Sedûla u okénka s opfienou hlavou a zavfien˘ma oãima, a tak hodil ta‰ku na sedadlo a posadil se naproti ní. Pootevfiela oãi na malou ‰kvírku, natáhla si nohy pfies uliãku a opfiela si je mezi jeho koleny. „Mohl jsem pfiiletût rovnou do Tangeru a u‰etfiit ti cestu tam a zpátky,“ poznamenal Logan. Pfiik˘vla. „JenÏe já jsem s tebou chtûla strávit nûjakou dobu o samotû,“ fiekla. Zaváhal a nevyslovené „proã“ nechal viset ve vzduchu. Dávala mu ‰anci, aby v‰echno vyklopil a mezi ãtyfima oãima jí fiekl, kvÛli ãemu za ní letûl pfies cel˘ Atlantik, ale Logan nemohl. Teì ne. Ne, kdyÏ byla v takovémhle stavu. Potfieboval ãas na rozmy‰lenou. Munroeová se odmlãela. Bylo to drobné zaváhání, ale staãilo, aby pochopil, Ïe jí to neu‰lo. Uvûdomovala si, Ïe bojkotoval úvodní gambit, a byla ochotná pfiistoupit na jeho hru. „Noah je právû teì doma,“ pokraãovala. „Je podráÏdûn˘, Ïárlí.“ Obrátila k nûmu oãi. „Nechtûla jsem ti pfiipravit takové pfiivítání.“ „Copak on neví, Ïe jsem gay?“ Vrhla na nûj pokfiiven˘ úsmûv a pokrãila nos. „Ví. Ale taky ví, Ïe tû miluju.“ „A tím ho ohroÏuju?“ zeptal se Logan. Pfiik˘vla. 15
Povzdechl si. Jeho pfiíjezd mohl b˘t povaÏován za hrozbu pouze v pfiípadû, Ïe skfiípalo nûco jiného. Za ideálních okolností by se Logan jednodu‰e zeptal na podrobnosti a ona by mu je fiekla; svûfiila by se mu v dÛvûrném rozhovoru, tak typickém pro jejich dlouholeté pfiátelství. JenÏe tohle nebylo ideální; k ideálu se to neblíÏilo ani zdaleka. Vrátili se k nezávazné konverzaci a slova se postupnû vytrácela do ticha, kdyÏ Logana, ukolébaného její pfiítomností, pravideln˘m drncáním kol na kolejích a tfiemi probdûl˘mi nocemi, zaãal pfiemáhat spánek. Probudilo ho jemné cinkání kovu o kov. Podle polohy slunce na obloze mezitím uplynulo nûkolik hodin. Omámenû a dezorientovanû se otoãil k Munroeové. Zase se usmívala tím podivn˘m v‰efiíkajícím úsmûvem. V dlani se jí zableskl nÛÏ a s oãima nehybnû upfien˘ma na Logana si pfiejíÏdûla ostfiím po prstech. Logan ti‰e zaklel, násilím odtrhl pohled od zbranû a fiekl: „To uÏ je doba, cos je nosívala.“ Pfiik˘vla a nespou‰tûla z nûj zrak. Nepfiestávala se usmívat a dál si pohrávala s ãepelí. Logan si opfiel hlavu zpátky a zavfiel oãi – snaÏil se tím vytûsnit bolest, Ïe ji vidí v tomhle stavu. NoÏe a v‰echno, co symbolizovaly, jasnû vypovídaly o tom, jak hluboko se propadla. NEBE BYLO TMAVÉ, kdyÏ dorazili do Tangeru, marocké vstupní brány do Evropy. V Tanger Ville traÈ konãila a nádraÏí, ãisté a nabl˘skané, bylo zase branou do noãních ulic, které vná‰ely Ïivot a pohyb do dusného ovzdu‰í severního pobfieÏí Afriky. Cíl jejich cesty na v˘chodním pfiedmûstí Malabaty byl tak blízko, Ïe tam mohli klidnû dojít pû‰ky, ale namísto oãekávané procházky Munroeová mávla na mal˘ taxík. Ve svûtle záfiivek pfied nádraÏím se dohadovala s fiidiãem o cenû a Logan v jejím spûchu vycítil neklid. 16
Jízda trvala jen pár minut a vÛz zastavil pfied tfiípodlaÏní budovou s vyhlídkou na oceán. Bytov˘ dÛm, jako vût‰ina ostatních, které Logan cestou vidûl, byl natfien˘ ha‰en˘m vápnem a mûl rovnou stfiechu, která pfiedstavovala stejnû dÛleÏitou souãást obytného prostoru jako místnosti uvnitfi. Vystoupil z taxíku a vtáhl do nosu slané povûtfií. U chodníku kousek od vchodu do budovy stálo zaparkované ãerné BMW, a jakmile si ho Munroeová v‰imla, ti‰e zaklela. „UÏ je doma,“ utrousila. Logan si pfiehodil pfies rameno popruh ta‰ky. „Stejnû jsem se s ním chtûl seznámit,“ fiekl. Munroeová chvíli nepfiítomnû zírala na auto a pak ve‰la do domu, s Loganem v tûsném závûsu. Schody od vchodu vedly do vydláÏdûného mezaninu, kde se hlasitû odráÏela ozvûna jejich krokÛ. Pokraãovali nahoru do mezipatra a zastavili se pfied jedin˘m bytem na odpoãívadle. Munroeová otoãila klíãem a otevfiela masivní dvefie do rozlehlého a stfiídmû zafiízeného obytného prostoru. „Domov,“ pronesla s rozmáchl˘m gestem a Logan se tomu vtipu musel zasmát. ·est mûsícÛ v Maroku a uÏ mûnila bydli‰tû. Nûco tak trvalého jako domov pro ni nebude nikdy existovat. Byt byl klidn˘ a z‰efiel˘, a ticho je‰tû zv˘razÀovaly vysoké stropy, vzorované podlahy a lehk˘ vánek, kter˘ proudil otevfien˘mi okny a vzdouval nad˘chané záclony. Chodbou zaznûly kroky a Logan se otoãil za zvukem právû ve chvíli, kdy Noah vstoupil do ob˘váku. S Noahem Johnsonem, Ameriãanem pocházejícím z Maroka, se Munroeová seznámila pfii pfiede‰lém pracovním úkolu. Náhodná známost nakonec vyústila v její poslední a pravdûpodobnû definitivní odjezd ze Spojen˘ch státÛ. Logan sice Noaha znal z fotografií a vyprávûní, ale osobnû se s ním setkával poprvé. Bylo zfiejmé, proã si ho Munroeová 17
tak zamilovala. Mûl pfies metr osmdesát, ãerné vlasy, svûtlou pleÈ a postavu horolezce. Noah si k sobû Munroeovou majetnick˘m a láskypln˘m gestem pfiitáhl, políbil ji na ãelo a pak napfiáhl ruku k Loganovi. Munroeová tlumoãila mezi Noahovou základní angliãtinou a Loganovou lámanou francouz‰tinou a Logan bûhem nenuceného rozhovoru vycítil, Ïe vztah tûch dvou má trhliny. Zatímco si prostfiednictvím Munroeové vymûÀoval s Noahem zdvofiilostní fráze, uvaÏoval, jak by se asi cítil v jeho kÛÏi, kdyÏ by musel bezmocnû sledovat, jak se mu citovû odcizuje Ïena, kterou miluje, bát se, Ïe ho brzy opustí, a pfiitom pfiátelsky podávat ruku muÏi, kter˘ to podle nûj má v‰echno na svûdomí. Munroeová opûtovala NoahÛv polibek a pak ti‰e fiekla: „Provedu Logana po domû. Za dvacet minut budu pfiipravená.“ Vzala Logana za ruku a odvádûla ho na chodbu. Byt pozÛstával ze tfií pokojÛ a dvou koupelen a úzké schody za kuchyní vedly je‰tû do prádelny a pracovního prostoru na stfie‰e. Jako tolik obydlí v rozvojov˘ch zemích, kde Logan kdysi Ïil, byl byt skoro prázdn˘ a jednodu‰e zafiízen˘, s maliãkou kuchyní a koupelnami, a obe‰el se bez fiady vymoÏeností, jaké byly bûÏnou souãástí vybavení i v ménû zámoÏn˘ch domácnostech ve Spojen˘ch státech. Krátká prohlídka skonãila v pokoji pro hosty, kde Munroeová ukázala Loganovi to málo, co potfieboval vûdût, a ode‰la se pfievléct na veãer. Logan zhasl a ve tmû pohodil ta‰ku na Ïidli. Místnost byla zahalená do ticha noci a to ticho pfiiná‰elo klid a mír. Tady, potmû a o samotû, mohl pfiem˘‰let; mohl zpracovávat informace, plánovat a snaÏit se vymyslet, jak se vyhrabat z díry, která se v kratiãkém okamÏiku prozfiení zvût‰ila na dvojnásobek. Pfiijel do Maroka s jedin˘m cílem – poÏádat Munroeovou o pomoc a vyslechnout si její ano ãi ne, a teì ho nepfiíjemnû zaskoãilo, co v‰echno bude muset absolvovat, aby dosáhl svého. 18
Pfies chodbu se nesl zvuk tekoucí vody a on sedûl na posteli v tlumeném svitu pouliãní lampy, lokty se opíral o kolena a metodicky se nutil ke klidu; ãekal. Paprsek svûtla pod dvefimi do loÏnice oznámil její pfiítomnost dfiív neÏ zvuk krokÛ. Logan si lehl na postel s rukama zaloÏen˘ma za hlavou a ãekal na zaklepání, které pfii‰lo o vtefiinu pozdûji. Její silueta ve dvefiích ho ohromila. Jednoduch˘ voln˘ odûv nahradila velmi krátk˘mi pfiiléhav˘mi ‰aty, které zdÛrazÀovaly dlouhé, ‰tíhlé, androgynní tûlo a podtrhovaly její smyslnost. V botách na podpatku bude o pár centimetrÛ vy‰‰í neÏ Noah a spoleãnû vytvofií nebezpeãnû atraktivní pár. Objetí, klíã od domu vtisknut˘ do dlanû, a byla pryã. Domem se rozlehlo prásknutí dvefií a Logan vstal z postele, aby se podíval z okna, jak BMW odjíÏdí od obrubníku. Poãkal, dokud si nebyl jist˘, Ïe se uÏ neotoãí a nevrátí pro nûco zapomenutého, a pak zamífiil do ob˘váku, kde pfiedtím zahlédl telefon.
19
KAPITOLA
2
Dvacet dva hodin místního ãasu odpovídalo pozdnímu odpoledni v Dallasu a spadalo do pracovní doby vût‰iny podnikÛ, aãkoli Logan pfiedpokládal, Ïe v Capstone Consulting budou telefony fungovat i dlouho po bûÏném intervalu od devíti do pûti. Zvedl sluchátko, prudce vydechl a vytoãil ãíslo. Ani ve snu by ho nenapadlo, Ïe nûkdy podobn˘ telefonát uskuteãní. Capstone vlastnil a provozoval Miles Bradford, b˘val˘ pfiíslu‰ník zvlá‰tních jednotek, dnes soukrom˘ podnikatel; muÏ, kter˘ stál Munroeové po boku, kdyÏ se jí svût obrátil vzhÛru nohama. JestliÏe existoval nûkdo, koho zajímal její souãasn˘ stav a kdo byl ochoten se zaplést do ‰ílené noãní mÛry jen a jen proto, Ïe se t˘ká jí, tak to byl Bradford. Ke svému zklamání byl Logan pfiepojen na hlasov˘ automat. Bûhem nekoneãného ãekání metodicky postupoval po místnosti a za doprovodu hudební kulisy, která mu hrála do ucha ze sluchátka, prohlíÏel v‰echny volné plochy, otevíral zásuvky a dával si pozor, aby v‰echno nechal tak, jak to na‰el. Právû nahlíÏel pod pohovku, kdyÏ Beethovenovu Devátou usekl bodr˘ hlas ohla‰ující Capstone, jako by ‰lo o nûjakou ‰piãkovou newyorskou marketingovou firmu, a ne, jak Logan vûdûl, o jednotku ostfiílen˘ch nájemn˘ch ÏoldákÛ. Podle slov recepãní byl Bradford momentálnû mimo Spojené státy. 20
