Další zásady pro psaní textu Peněžní částky Skupiny tří číslic se oddělují neoddělitelnou mezerou. Z bezpečnostních důvodů je někdy vhodné oddělovat skupiny místo mezery tečkou, např. cena pozemku je 2.000.000 Kč (lze i 2 000 000 Kč); účtujeme Vám Kč 3.255,–; poplatky se zvýšily o 1.800 Kč. Slovy číslovky vyšších číselných řádů píšeme dohromady pouze v malém počtu specifických případů (např. na pokladních složenkách – osmdesátpětmilionůstotřicetpěttisíc korun českých), a to z bezpečnostních důvodů. Všude jinde bychom měli psát osmdesát pět milionů sto třicet pět tisíc korun českých. Měnové jednotky v textu buď vypisujeme slovem, např. účtujeme 500 korun, eur (slovo euro se skloňuje zcela pravidelně podle vzoru „město“), dolarů, liber, jenů, nebo používáme značky měn, a to písmenné: Kč (= koruna česká) či značky z písmen různě upravených: € (= euro), $ (= dolar), £ (=libra), ¥ (= jen) atd. Mezinárodní třípísmenné kódy (CZK, EUR, USD, GBP, JPY apod.) se používají pouze v bankovní praxi a v zahraniční korespondenci.
Ještě jednou spojovník a pomlčka ♦ Objeví-li se nám spojovník na konci řádky, měli bychom jej opakovat i na začátku řádky následující (z důvodu odlišení spojovníku a čárky používané při dělení slov) – tj. bude-|-li. ♦ Udáváme-li rozsah, odpovídá slůvku „až“ dlouhá pomlčka bez mezer: oběd 12.00−12.45; návštěvní hodiny: květen−září 9−17, říjen−duben 9−16; cena 770−990 Kč; termín 1.−3. 7. 2006; strana 16−24; trasa Praha−Liberec; v letech 1841−1904. ♦ Při víceslovných spojeních s mezerami: Praha 1 − Malá Strana, trasa Praha − Hradec Králové; termín 5. 8. − 12. 10. 2006. ♦ Spojovník bez mezer použijeme i u slovních spojení jako: V soudní síni stála matka-zlodějka a dívala se na své sousedy-udavače, jako by už stála pod šibenicí. Můj otec-kutil spraví úplně všechno.
Lomítko Může označovat např. rozhraní veršů, v tabulkách rozhraní skupin údajů, ale nejčastěji vyznačuje alternativu, záměnnost, platnost pro dva nebo více případů. Lomítko bez mezery se používá pro alternativu tvořenou vždy jedním grafickým slovem: pán/paní, a/nebo. Pokud je jeden z výrazů dvou- a víceslovný, volme lomítko s mezerami: koukni se / koukněte se – použitá mezera nevzbuzuje dojem, že alternuje se a koukněte (koukni se/koukněte se), ani nepřipomíná jinak postavené alternativy (pamatuji se/si). Mezerami se vyřeší i takovýto příklad z tabulek: výkon / napětí 1500 kW / 220/380 V
Nevhodná slova na konci řádku Upravujeme-li písemný dokument, radí nám PČP nepsat neslabičné předložky v, s, z, k na konec řádku, ale psát je na stejný řádek se slovem, které nese jejich přízvuk (např. ve spojení k mostu, s bratrem, v Plzni, z nádraží). Typografické normy jsou ještě přísnější: podle nich je nepatřičné ponechat na konci řádku jakékoli jednopísmenné slovo, tedy také předložky a spojky a, i, o, u. Někteří pisatelé dokonce nechtějí z estetických důvodů ponechávat na konci řádků jakékoli jednoslabičné výrazy (např. ve, ke, ku, že, na, do, od, pod). Podobně se na jediný řádek jako jeden celek pokud možno píšou: ♦ ustálená spojení a zkratky (např. a. s., s. r. o., mn. č., př. n. l.), ♦ zkratky ve spojení s číselnými údaji (např. s., str. 153; č., čís. 5; ČSN 01 6910), ♦ zkratky typu tj., tzv., tzn. s výrazem, který po nich bezprostředně následuje (např. tzn. například…), ♦ čísla a značky (např. 100 Kč, 10 kg, 16 h, 50 %), ♦ spojení typu C-vitamin, C vitamin; Rh-faktor, Rh faktor apod., ♦ řadové číslovky psané číslicemi před podstatnými jmény (např. 17. listopad, 5. pluku, 8. kapitola, II. patro), ♦ kalendářní data (např. 21. 6. 2004, 11. 11. 2006, 16. ledna 1972), ♦ zkratky rodného jména s příjmením (např. Fr. Trávníček, M. Pravdová), ♦ zkratky akademických titulů a jmen po nich následujících (např. Ing. Miroslav Koštíř), ♦ trojice číslic oddělené mezerami (např. vyšší číselné řády: 2 500 lidí, 1 000 000 Kč; telefonní a faxová čísla: 800 123 987). V textovém editoru vkládáme mezi slova, která se nemají objevit na dvou různých řádcích, pevnou (neoddělitelnou) mezeru.
1
Druhá tečka Jestliže končí věta řadovou číslovkou nebo zkratkou s tečkou (apod., aj., CSc., popřípadě a. s., s. r. o.), další tečka se na konci věty už nepíše. V pořádku je např. věta Sponzorem akce je firma Omega, a. s. Taktéž Byl v závodě 1. To platí i o datu na konci věty: Příspěvky zašlete prosím do 14. 10.
„a. s.“ a „s. r. o.“ Podle pravidel o psaní čárek bychom měli výrazy a. s. (akciová společnost) a s. r. o. (společnost s ručením omezeným) správně psát s mezerami po tečce za zkratkou a. (nebo s. r.) a tyto výrazy pak v souvislém textu oddělovat z obou stran čárkou, protože jde o přístavek, tedy: Podíl koupila Škoda, a. s. Společnost XY, s. r. o., byla založena v roce 2000. Předložka s se ve zkratce vyjádřit nemusí; pokud předložku píšeme, pak bez tečky, protože to není zkrácené slovo. Čárky klademe jako při nezkráceném vyjádření: akciová společnost Kapa – a. s. Kapa Kapa, akciová společnost, vyrábí… – Kapa, a. s., vyrábí… Semtam, společnost s ručením omezeným, nabízí zájezdy… – Semtam, s. r. o., nabízí zájezdy… Stejné interpunkční zásady platí i pro zkratky k. s. (komanditní společnost), v. o. s. (veřejná obchodní společnost) a o. p. s. (obecně prospěšná společnost).
Psaní výčtů Při psaní velkých písmen a interpunkce ve výčtech je možné volit mezi více způsoby. ♦ Jestliže jsou položky ve výčtu nevětného charakteru, začínáme každý řádek obvykle malým písmenem, na konci každého bodu výčtu píšeme čárku, případně středník (obvykle na konci delších bodů), a výčet ukončíme tečkou, např.: Zašlete prosím požadavky na dopravu těchto typů zboží: • plechovkové pivo, • porcelán, • kancelářské potřeby. Zašlete prosím požadavky na dopravu těchto typů zboží: • plechovkové pivo; • porcelán; • kancelářské potřeby. Zašlete prosím požadavky na dopravu těchto typů zboží: • plechovkové pivo • porcelán • kancelářské potřeby ♦ Je-li výčet tvořen větami, dává se přednost začínat jednotlivé položky velkým písmenem a končit každý bod tečkou: U dodaného zboží reklamujeme tyto závady: • Lak na dveřích je oprýskaný. • Barva prahu u dveří neodpovídá objednávce. • V zásilce chybí kukátko. Psaní s malým písmenem na začátku vět a jejich ukončení čárkami (případně středníkem) je rovněž přípustné. Výčet ukončíme tečkou (viz bod 1), tedy: U dodaného zboží reklamujeme tyto závady: • lak na dveřích je oprýskaný, • barva prahu u dveří neodpovídá objednávce, • v zásilce chybí kukátko. ♦ Jsou-li jednotlivé body výčtu dostatečně graficky odlišeny, a to umístěním na samostatném řádku, interpunkční znaménko (včetně tečky na konci) se na konci řádku psát nemusí, např.: Problematikou úpravy písemností se zabývá řada specializovaných příruček a typografických prací, např.: • ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory • O. Kuldová, E. Fleischmannová, Jak psát obchodní dopisy a jiné písemnosti • J. Kraus, J. Hoffmannová, Písemnosti v našem životě • P. Kočička, F. Blažek, Praktická typografie
2
Ať už se pisatel rozhodne pro jakýkoli způsob psaní výčtu z těchto tří variant, v rámci jednoho textu je pochopitelně vždy vhodné postupovat jednotně. To platí i v rámci samotných výčtů, pokud se v nich střídají položky povahy nevětné a větné, např.: Objednáváme u Vás: • 100 ks grafitových tužek HB, • 10 ks plastových ořezávátek s válcovým krytem, který umožňuje kontrolu množství odřezu, • 5 balení lněných motouzů (sada 3×100 m), … Pokud je výčet neúplný, píšou se za ním tři tečky s oddělující mezerou.
Název kyseliny Správně se zapisuje (se spojovníkem): kyselina 2-hydroxy-4-(methylthio)máselná nebo zcela přesně podle IUPAC nomenklatury: kyselina 2-hydroxy-4(methylthio)butanová (vzorec: CH3-S-CH2-CH2-CH(OH)-COOH) a tedy bez mezer v celém názvu kyseliny.
Psaní adresy Pro psaní adres platí tyto zásady: ♦ adresa adresáta se na obálkách umísťuje vpravo, u okénkových obálek také vlevo, ♦ je-li na obálkách uvedena adresa odesílatele, píše se do levého horního rohu (na stejné straně obálky jako adresa adresáta), ♦ adresa se začíná vždy psát s velkým počátečním písmenem, ♦ všechny řádky adresy začínají od levé svislice, ♦ píší-li se na tentýž řádek dva údaje, je mezi nimi čárka (např. personální odd., p. Nový), ♦ žádné údaje se neprokládají, nepodtrhávají, ani nepíší tučně, ♦ název adresní pošty musí být napsán do jednoho řádku, doporučuje psát velkými písmeny, ♦ PSČ se píše na stejný řádek jako název adresní pošty, ♦ PSČ se nikdy nepředsazuje a mezi PSČ a názvem adresní pošty jsou dvě mezery, ♦ v adresách do ciziny se název adresní pošty uvádí v předposledním řádku a název státu v posledním řádku – oba údaje se píší vždy velkými písmeny. Příklady správného psaní adres: Čokoládovny, a. s. závod Orion sklad obalů, pí Raková Modřanská 12 140 00 PRAHA 4
Vážená paní Ing. Miroslava Koštířová Obchodní akademie Dušní 7 110 00 PRAHA 1
Larisa, s. r. o. zásilková služba pí Navrátilová p. p. 142 460 11 LIBEREC 11
Vážený pan PhDr. Vít Pokorný, CSc. u p. Prokopa Vestec 12 552 05 HOŘIČKY
Paní Jarmila Novotná Pod Mlýnem 4 463 41 DLOUHÝ MOST Mrs. Jane Kipling 10 Downing Str. LONDON NW11 8LS GREAT BRITAIN
Místo a datum odeslání dopisu ♦ se neoddělují čárkou, ♦ místo odeslání se uvádí v 1. pádě (Praha 21. 06. 2007, Kutná Hora 11. 11. 2007, V Plzni (dne) 3. dubna).
Zkratky ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦
č. nebo čís. – číslo; č. j. nebo čj. – číslo jednací; čp. nebo č. p. – číslo popisné aj. – a jiné; ap. nebo apod. – a podobně; atp. – a tak podobně; atd. – a tak dále mj. – mimo jiné; tj. – to jest; např. – například; tzn. – to znamená; tzv. – takzvaný st. – století; př. n. l. – před naším letopočtem; př. Kr. – před Kristem; n. m. – nad mořem k. o. – knokaut; o. k. nebo O. K. – v pořádku, ujednáno tis. – tisíc; mil. – milion; mld. – miliarda; bil. – bilion p. f. nebo P. F. – pour féliciter; P. S. – postskriptum r. – roku; t. r. – tohoto roku; t. m. – tohoto měsíce; t. č. – toho času v. r. – vlastní rukou; v. z. – v zastoupení jr. – junior; st. – starší; sen. – senior; sl. – slečna; p. – pan; pí – paní ř. – řádek; sl. – sloupec; s. nebo str. – strana; tab. – tabulka; obr. – obrázek
3
Tituly Bc. (bakalář) RCDr. (doktor ekonomických věd) CSc. (kandidát věd) BcA. (bakalář umění) JUDr. (doktor práv) DrSc. (doktor věd) Ing. (inženýr) RNDr. (doktor přírodních věd) Dr. (doktor) Ing. arch. (inženýr architekt) PharmDr. (doktor farmacie) DSc. (doktor věd) MUDr. (doktor medicíny) ThLic. (licenciát teologie) dr. h. c. (doctor honoris causa = MDDr. (zubní lékař, dříve MSDr.) ThDr. (doktor teologie) čestný doktor) MVDr. (doktor veterinární medicíak. arch. / akad. arch. (akademický ardoc. (docent) ny) chitekt) prof. (profesor) MgA. (magistr umění) ak. mal. / akad. mal. (akademický malíř) DiS. (diplomovaný specialista) Mgr. (magistr) ak. soch. / akad. soch. (akademický soTh.D. (doktor teologie) Ph.D. (doktor) – oba poslední píPhDr. (doktor filozofie) chař) šeme bez mezery po první tečce PaedDr. (doktor pedagogiky) akad. (akademik, člena Akademie věd) RSDr. (doktor sociálních věd) Zahraniční tituly BBA – Bachelor of Business Administration (bakalář MSc. – Master of Science (magistr věd) obchodní administrativy) Blaw, LL.B. – Bachelor of Laws (bakalář práv) MBA – Master of Business Administration (magistr Mlaw, LL.M. – Master of Laws (magistr práv) obchodní administrativy) Mmed. – Master of Medicine (magistr medicíny) B.Th. – Bachelor of Theology (bakalář teologie) M.D. – Doctor of Medicine (doktor medicíny) M.Th. – Master of Theology (magistr teologie) Dipl.-Ing. – Diplom Ingenieur (inženýr) B.A. – Bachelor of Arts (bakalář umění) EngD. – Doctor of Engineering (doktor technických M.A. – Master of Arts (magistr umění) věd) BSc. – Bachelor of Science (bakalář věd) Zkratky akademicko-vědeckých titulů, uváděných za jménem, jsou ve větě v pozici tzv. přístavku. Proto je oddělujeme z obou stran čárkami, stejně jako bychom oddělili jejich plná vyjádření: Zúčastnil se také doktor Nový, kandidát věd, a připomněl..., Zúčastnil se také PhDr. Nový, CSc., a připomněl... Pořadí titulů – v případě, že osoba získala více titulů, obvykle píšeme vyšší titul před nižším (nebo nižší vůbec neuvádíme – např. titul Bc.). Dále platí zásada, že v případě rovnocenných titulů píšeme hned u jména titul, který osoba získala dřív. Tituly před jménem neoddělujeme čárkou. U titulů za jménem čárky píšeme. Např.: Pan Novák nejdříve ukončil magisterské studium na právech a před svým jménem uvádí titul Mgr. Po ukončení inženýrského studia získal další titul Ing., který si bude psát před již užívaným Mgr. Novák – tedy Ing. Mgr. Jan Novák. Získal-li pan Novák nejdříve titul Ing. a pak Mgr., můžeme použít obrácené pořadí: Mgr. Ing. Jan Novák. Možné je i to, že by pan Novák vystudoval na univerzitě dvě různé fakulty (např. filozofickou a matematicko-fyzikální) a na každé z nich obdržel titul Mgr. Pokud bude lpět na uvádění obou titulů, je vhodné mezi obě zkratky vsunout symbol &, popř. latinskou spojku et – tedy Mgr. et Mgr. Jan Novák (verze Mgr. Mgr. Jan Novák by totiž mohla vzbuzovat dojem, že jde o písařskou chybu). Jestliže pak pan Novák na právech získá titul JUDr., bez ohledu na to, kterou školu studoval dřív, bude své tituly psát v pořadí JUDr. Ing. Novák, protože titul JUDr. je „vyšší“ (magisterský titul získaný na právech si už pak nepíše). Pan Novák může studovat i postgraduální studium a získat doktorský titul Ph.D. (takzvaný „velký doktorát“) – stane se z něj tedy JUDr. Ing. Novák, Ph.D. Získá-li nakonec pan Novák vědecko-pedagogickou hodnost, píše si ji před jménem: nejdříve doc. JUDr. Ing. Novák, Ph.D., a po obhájení profesury se z něj stane prof. JUDr. Ing. Novák, Ph.D. I v případě titulů za jménem se obvykle píše pořadí podle doby, kdy byly tituly získány (tj. u jména je titul, který byl získán dřív). Pokud např. prof. Novák získá titul doctor honoris causa, píše si tituly za jménem v tomto pořadí: prof. JUDr. Ing. Novák, Ph.D., dr. h. c. (za jménem klademe čárku i mezi tituly).
Třetím pádem dáváme – například vyznamenání, diplom apod. Jak má vypadat při kombinaci jména a příjmení? Je pravda, že pozdrav vyřídíme Tomášovi nebo Františkovi (když uvádíme křestní jméno samotné), ale kdybychom napsali nebo řekli panu doktorovi Františkovi Novákovi, vypadalo by to, že ho zesměšňujeme. Lépe tedy: panu doktorovi Františku Novákovi, panu generálovi Stanislavu Lubasovi – krátkou a dlouhou podobu oslovení v takovém případě prostřídáme. U příjmení je -ovi závazné (samozřejmě pokud jméno nemá adjektivní nebo zájmenné koncovky: Veselému, Hořejšímu, Pavarottimu). Ale u křestního jména v kombinaci s příjmením volíme podobu kratší: Františku Novákovi, Tomáši Veselému (nebo Tomášovi Veselému, protože k opakování nedochází). Jen u jmen na -a nelze jinak než Vášovi Příhodovi. U jmen na -o (např. Otto) lze uhnout k nesklonnému tvaru: Ottovi/Otto Novákovi. 4
Interpunkce – speciální případy ♦ Zápis myšlenek, přímé řeči, která probíhá pouze ve vypravěčově hlavě, např.: Už s tím konečně musím něco udělat! pomyslela jsem si odhodlaně. Mám to vůbec zapotřebí? zeptala jsem se sama sebe. To přece není možné, pátral jsem v paměti a hledal okamžik, kdy bych jí to byl prozradil. Zavřela jsem okno a pak jsem zahlédla..., nevěřícně jsem si tu situaci znovu vybavovala. Pouze v posledním případě nekončené myšlenky se za třemi tečkami píše ještě čárka, aby se odlišil konec přímé řeči od pokračování věty. Jinak se používá jenom jedno interpunkční znaménko (čárka, otazník, vykřičník). Jiný případ je přerývavá řeč-myšlenka: Asi jsem... jsme... tam neměli... chodit, pomyslela jsem si s lítostí. ♦ Pomlčka místo čárky – pokud použijeme pomlčku místo čárky, nepíše se za ní už žádná další čárka! Například: Kromě toho – ale možná že se mi to jenom zdálo – bylo v jejím chování něco vypočítavého. Pak se člověk mohl domýšlet – ne že by ji chtěl Petr podezřívat z něčeho nekalého – že jejím motivem není soucit, ale něco úplně jiného. Za druhou pomlčkou (před slovem že) už není čárka, protože tu vlastně nahradila ta pomlčka! ♦ Tři tečky a další interpunkční znaménko – tři tečky nemají členící funkci. Proto se za třemi tečkami píše náležité členící znaménko tehdy, pokud je to pro pochopení větné stavby nutné. Zavřela jsem okno a pak jsem zahlédla..., nevěřícně jsem si tu situaci vybavovala. To snad nemůže být pravda...! Nebo to bylo opravdu všechno jinak...? (nikoli ?... nebo !...) ♦ Nedokončená přímá řeč „No... vlastně...“ zaváhal. „...máš pravdu,“ připustil. „Honza mi o tom vyprávěl –“ „Nechoď tam, nebo –!“
Otazník a vykřičník Naši hokejisté opět (!) nepostoupili do čtvrtfinále. Jeho zájem o matematiku (?) byl velmi udivující. To snad nemyslíš vážně?! i To snad nemyslíš vážně!? Zdroje informací Anna Černá a kol.: Na co se nás často ptáte (ze zkušeností jazykové poradny), Scientia, Praha 2002 Ladislav Janovec a kol.: Na co se nás často ptáte – Jak používat čárku a další interpunkční znaménka, Klett, Praha 2006 Pravidla českého pravopisu (PČP) Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český (
[email protected]) – www.ujc.cas.cz ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory Pavel Kočička, Filip Blažek: Praktická typografie, Computer Press, Praha 2000 Zpracovala: Ing. Simona Martínková, update 30. 10. 2009
5
