Copyright (c) 2008

Copyright (c) 2008 [email protected]

1.7 Herní činnosti jednotlivce – útočné 1) Dribling Je základní dovedností hráče, která se uplatňuje při kontaktu hráče s míčkem. Druhy: hokejový x florbalový • Hokejový – míček je ovládán střídavě forhendovou a bekhendovou stranou čepele hokejky • Florbalový – míček je ovládán pouze forhedovou stranou čepele (florbalová osmička) Chyby při driblingu: o Přílišné oddálení míčku od čepele, které umožní odebrání míčku protihráčem 2) Vedení míčku Je činnost uplatňující se při přesunu hráče s míčkem na jiné místo na hřišti. Druhy: vedení jednou rukou x oběma rukama; vedení tlačením x tažením x prostřednictvím driblingu • Tažením – hráč má míček vedle těla, hokejku drží šikmo stranou nebo vzad, přiklopenou čepelí k míčku, používá se při obíhání soupeře nebo při pronikání po křídle • Tlačením – hráč tlačí míček před sebou forhendovou nebo bekhendovou stranou čepele, používá se při rychlém startu nebo úniku, kdy v blízkosti není protihráč • Driblingem – hokejový, florbalový Chyby při driblingu: o Špatný výběr způsobu vedení míčku, což vede ke zpomalení celé činnosti Správný nácvik: o Prvořadé je vedení míčku driblingem, základem je dribling hokejový o Vedení míčku procvičujeme nejprve na místě, později přidáme pohyb o Zpočátku hráči míček sledují očima, poté musí trenér klást důraz na to, aby se hráči učili postupně kontrolovat míček citem v rukou a periferním viděním o Při cvičení driblingu na místě je nutné zařazovat kompenzační cvičení kvůli námaze jedné poloviny těla o Vedení míčku nacvičujeme a zdokonalujeme v nejrůznějších slalomových drahách (viz obsah dále)


3) Zpracování a přihrávka míčku Je činnost, která umožňuje hráči získat kontrolu nad míčkem. Přihrávání je činnost, při níž hráč usměrňuje míček některému ze svých spoluhráčů tak, aby jej spoluhráč mohl zpracovat. Druhy: přihrávka forhendem x bekhendem; po zemi x vzduchem; ve směru přímém x o mantinel Způsoby provedení příhrávky: • Po zemi (přímé nebo o mantinel) – provádí se tahem, krátkým přiklepnutím nebo úderem • Vzduchem – používá se tehdy, je-li v prostoru možné přihrávky takový počet protihráčů, že by míček, přihrávaný po zemi, nepronikl k určenému spoluhráči (provádí se tahem, nebo přiklepnutím) • Přihrávka brankáře (po zemi, nebo skákající o zem) Dobré provedení přihrávky závisí: o Na správném uvolnění spoluhráče a jeho schopnosti přijmout míček o Na schopnosti dobrého časování odhadu „timing“ a přesnosti přihrávky o Na ostatních spoluhráčích, kteří správným uvolněním zaměstnávají protihráče Správný nácvik – posloupnost přihrávky musí být: 1. přihrávka na místě 2. přihrávka na místě a po ní pohyb 3. přihrávka na hráče v pohybu 4. přihrávka v pohybu na hráče v pohybu Chyby při přihrávce: o hráč přijímá přihrávku – nesníží těžiště, nemá hůl na zemi, drží hůl tvrdě a míček netlumí, neuvolňuje se pro přihrávku o hráč přihrávající – nesníží těžiště, nemíří na čepel hole spoluhráče, přihrává na obsazeného spoluhráče, přihrává před vlastní branku


4) Střelba Je činnost jednotlivce, ve které se hráč snaží tahem, přiklepnutím nebo úderem dopravit míček do soupeřovy branky. Druhy: střela forhendem x bekhendem; střelba tahem x příklepem x golfem Správný nácvik střelby: 1. zpočátku se zaměřujeme na nácvik pouze střelby tahem 2. začátek nácviku probíhá na místě, doporučujeme cvičit střelbu proti stěně či mantinelu 3. zařazujeme také cvičení na střelbu bekhendem 4. střelbu příklepem nacvičujeme z krátkého nápřahu (1015cm), po zvládnutí se nápřah zvětšuje Chyby pří střelbě: 1. hráč se při střelbě zaklání (nedává váhu do úderu) 2. hráč střílí z obráceného postavení nohou „přes nohu“ 3. špatný úchop hole (ruce jsou blízko sebe) 4. po vystřelení hráč nesleduje míček a odražené míčky nedoráží 5. nedostatečně pevné uchopení hole v momentě střelby 6. dlouhý nápřah (signalizace střelby) výrazně snižuje účinnost 7. hráč nesleduje postavení brankáře Střelba tahem (švihem) – je přesná a překvapivá, z hlediska efektivity účinnější než střelba příklepem. Provedení: o Forhendovou stranou – pohyb začíná za tělem, míček je pod přiklopenou čepelí blíže k patce. V průběhu pohybu se čepel postupně narovnává a míček přechází přes střed na špičku čepel, důležité je přenesení váhy těla na přední nohu. Přiklopení nebo odklopení čepele vzhledem k míčku řídí směr střely po zemi či nahoru o Bekhendovou stranou – ve florbale se používá zřídka, jen v bezprostřední blízkosti branky Střelba přiklepnutím – je prudší, ale méně přesná než střelba tahem. Provedení: o Forhendovou stranou – začíná oddálením čepele od míčku, zrychleným pohybem se udeří do míčku v místech mezi patkou a špičkou čepele o Bekhendovou stranou – zde existují dva způsoby postavení čepele vzhledem k míčku. Při prvním je čepel v okamžiku kontaktu s míčkem postavena kolmo k zemí či odklopena od míčku a při druhém způsobu je čepel v okamžiku kontaktu s míčkem přiklopena k míčku


Střelba golfem – výhodou je prudkost střely, nevýhodou menší přesnost a při napřažení hole signalizace protihráčům, včetně brankáře, že se bude střílet. Provedení – pouze forhendovou stranou: o Hokejově – s přizvednutou čepelí nad zem při zahájení úderu o Zrychleným tahem – čepel se táhne pouze po zemi Nácvik střely golfem – v první fázi nácviku střelby se zaměřujeme nejdříve zvládnutí techniky, potom na přesnost a nakonec na její prudkost. Úspěšnost střelby ovlivňuje dokonalé zvládnutí techniky, schopnost hráče využívat nejvhodnějšího místa pro střelbu.

5) Uvolnění s míčkem Je útočná činnost, kterou získává hráč výhodnější postavení pro další činnost, přihrávku či střelbu. Obehráním protihráče dosahuje pro své mužstvo číselné převahy. Druhy provedení: uvolnění prostřednictvím kličky x obtočením protihráče x prostřednictvím obhození či prohození protihráče Chyby při uvolnění: 1. špatně načasované zahájení uvolnění – hráč provede uvolnění příliš blízko nebo naopak daleko od protihráče 2. stálé sledování míčku zrakem – hráč pak nesleduje bránícího hráče 3. hráč provádí uvolnění v malé rychlosti nebo ve stoje Klička – klička na forhendovou nebo bekhendovou stranu provedená těsně před protihráčem, hráč si míček kryje proti protihráči tělem Obtočení protihráče – pokrytí míčku svým tělem, hráč obtáčí protihráče na jeho úrovni, je k němu postavem bokem nebo zády, aby si kryl míček Obhození nebo prohození protihráče – využívá se v případě, že hráč má za protihráčem volný prostor, kam by mohl


nasměrovat míček, prohodit nebo obhodit protihráče můžeme buď přímo do prostoru, nebo o mantinel

6) Uvolnění bez míčku Je činnost, při níž se útočící hráč odpoutává od svého soupeře do postavení, které mu umožňuje převzetí míčku přihrávaného spoluhráčem či odvracení pozornosti od spoluhráče s míčkem. Uvolnění neprovádí jen jeden hráč, ale často několik hráčů najednou. Míček dostane jen jeden z nich, a to ten, který je podle přihrávajícího hráče v nejvýhodnějším postavení. Uvolnění ostatních spoluhráčů je důležité v tom, že ostatní spoluhráči odpoutávají svým pohybem pozornost protihráčů od hráče s míčkem. Při této činnosti je důležitý výběr správného místa a načasování pohybu hráčů. Tato činnost tvoří základ pro nácvik kombinací a systému hry. Druhy provedení: uvolnění na základě změny rychlosti x na základě změny směru pohybu hráče Chyby při uvolnění s míčkem: 1. nedostatečný a neefektivní pohyb, nevýhodné postavení vzhledem k přihrávajícímu hráči


7) Dorážení a tečování míčku Je útočná činnost, při níž se hráč stojící před brankou nebo dobíhající k brance snaží dorážet brankářem vyražený míček nebo tečuje střelu spoluhráčů. Tečování je činnost často spojená se cloněním brankáři. S tím souvisí i postavení hráče, který má stát mezi střílejícím hráčem a brankářem, jemuž brání ve výhledu. Druhy provedení: tečování míčku změnou dráhy míčku vlevo či vpravo x změna směru míčku vzhůru či dolů Chyby při dorážení a tečování: 1. hráč nemá připravenou florbalovou hůl na zemi a nestačí pak včas zareagovat dorážením míčku do branky 2. při utkání není při střelbě před soupeřovou brankou žádný clonící hráč Správné provedení dorážení a tečování o po vystřelení hráč sleduje míček a není-li před brankou spoluhráč, sám vyražený míček doráží o hráči střílející z větší vzdálenosti (obránci) míří na čepele svého spoluhráče, který tečuje střelu o při tečování by měl hráč stát čelem proti střele a sledovat její směr, není nutné volit úder do míčku, stačí pouze změnit směr o hráči musí trénovat střelbu pro tečování

8) Vhazování Je činnost, při které se hráč snaží získat míček nebo jej usměrnit některému ze svých spoluhráčů. Chce- li hráč získat míček při vhazování, musí mít rychlou reakci, techniku hole i sílu v rukou. Získáním míčku při vhazování dostává družstvo nejen výhodu hraní, ale i psychologickou výhodu, spojenou


s vyhraným vhazováním. Druhy provedení: postavení čepele k míčku forhendovou x bekhendovou stranou, směřování míčku vzad x dopředu

Copyright (c) 2008

Recommend Documents