Copyright (c) 2008

Copyright (c) 2008 [email protected]

1.9 Činnosti brankáře 1) Rozcvičení Na rozdíl od hráče v poli by měl brankář dbát hlavně na důkladné protažení svalových partií, které v tréninku či zápase nejvíce namáhá. Jsou to zejména stehenní svaly a třísla. Po zahřátí a důkladném protažení by se měl brankář rozcvičovat s míčkem. Slouží k tomu mnoho cvičení, která jednak připraví na chytání střel, ale také zlepší postřeh, obratnost při chytání a zvýší jistotu chycení míčku. Po takovém rozcvičení by již mělo následovat rozchytání brankáře hráči. Hráči si musí uvědomit, že mají za úkol brankáře rozchytat. Nejprve musí střílet slabé střely na ruce, postupně by měli střely přidávat na síle a střílet na libovolná místa. Cvičení: o Samostatný golman • Různé typy žonglování – brankář např. žongluje se dvěma či třemi míčky oběma rukama, pak jednou rukou atd. • Brankář si hází dvěma míčky střídavě o zeď co největší rychlostí (každá ruka vždy hází a chytá jeden a tentýž míček) o Házení ve dvojicích • Dva brankáři stojí na 2-3 metry, každý má 1 míček a střídavě se je házejí, míčky chytají vždy jednou rukou (v pravé části od osy těla chytá pravá ruka, v levé pak ruka levá) • Ve druhé variantě hází vždy jeden brankář oba míčky zároveň (každý jednou rukou) • Brankáři si hází míček o zem • Jeden brankář hází míček vzduchem, druhý o zem • Jeden brankář stojí 1,5 metru od zdi a čelem k ní, za ním stojí druhý brankář, ten hází míček do zdi, první brankář ho po odrazu chytá o Nácvik výhozu • Dva brankáři si přihrávají na vzdálenost 3-4 metry, nejprve o zem – nácvik skákavého výhozu, pak po zemi – nácvik výhozu po zemi • Vzdálenost postupně prodlouží až na šířku celého hřiště


2) Základní postoj brankáře V základním postoji brankář klečí na kolenou a opírá se o zem celou holení, nárty a špičkami nohou. Nohy jsou v kolenou skrčeny tak, že svírají ostrý úhel – 45 až 60 stupňů, kolena jsou od sebe vzdálena zhruba na šířku ramen a špičky jsou u sebe, aby byla pokryta střela po zemi mezi nohy. Brankář se v základním postoji neopírá o dolní stranu prstů, nesedí si na patách, ale drží svou pánev zvednutou. Váha je rozložena na kolena, holeně a nárty, těžiště je mírně vpředu. Horní část trupu je mírně předkloněna dopředu, hlava je oproti trupu v mírném záklonu. Ruce jsou upaženy a v loktech pokrčeny, dlaně jsou umístěny poblíž hlavy. Brankář tak může dobře kontrolovat horní část branky a na střelce opticky působí větším dojmem. Existuje ještě jiný způsob držení rukou, při kterém jsou lokty u těla, předloktí a ruce směřují vodorovně k tyčím. Brankář tak lépe dosáhne na střely umístěné k tyči v dolní části brány, střely pod břevno jsou pro něj ale naopak velmi dosažitelné. Chyby: • Křečovitý postoj – postoj brankáře by měl být naopak vždy uvolněný a přirozený • Brankář by měl základní postoj zaujímat jen tehdy, když hrozí bezprostřední ohrožení branky. Pokud se hra odehrává na druhé straně hřiště, měl byt dát odpočinout kolenům a využít pozice vsedě či ve stoje. Pozice ve stoje navíc umožní brankáři vyběhnout na případný dlouhý míček. • Brankář si sedí na patách – pánev by měla být naopak vždy mírně zvednutá


3) Pohyb brankáře V brankovišti se brankář přemisťuje co nejrychleji, přitom ale musí být stále schopný zasáhnout proti střele. Pohybuje se po kolenou a holeních pomocí odrazů špičky nohy. Při pohybu do stran se brankář nejprve odrazí od kolena a špičky nohy. Snaží se co nejvíce využít pohyb po zemi, zbytečně se nezvedá, aby neodkrýval spodní část branky. Brankář by se měl během dvou nebo tří menších pohybů přesunout od jedné tyčky ke druhé. Při pohybu v bezprostředním ohrožení si brankář nesmí vypomáhat rukama, udržuje je stále v základním postoji. Při rychlém přesunu – při přihrávce přes celou šířku hřiště – si brankář může pomoci i odrazem ruky. Stejně tak se brankář přesouvá dopředu i dozadu. Chyby: • Brankář si v bezprostředním ohrožení pomáhá rukou • Brankář se zvedá a odkrývá prostor mezi nohama • Při přesouvání se brankář nedostane správně k tyčce, nebo naopak za tyčkou – správný postoj u tyčky by si měl kontrolovat rukou, k lepší orientaci mu pomáhají také čáry brankoviště Nácvik základního pohybu v brankovišti: 1. Brankář klečí v brance v základním postoji, 2-3 metry před brankářem stojí hráč s hokejkou a míčkem. Hráč mírným tempem naznačuje pohyb do stran a dopředu, brankář podle něj vykrývá prostor branky. Nezapomíná si kontrolovat tyčky, k lepší orientaci slouží čáry brankoviště 2. Dva brankáři mají branky postavené proti sobě, jeden začne dělat pohyb v brankovišti a druhý ho kopíruje. Příklad, kdy musí být jeden brankář zkušený.


4) Chytání a vyrážení střel Při chytání střel je postavení brankáře vždy kolmé na míček, každá končetina chytá ve svém prostoru. Brankář se snaží vyrážet míčky do bezpečných zón, tedy na strany, za bránu nebo z hřiště ven. Pokud brankář na střelu dosáhne oběma rukama nebo se dokáže přemístit tak, že ji jistí tělem, měl by se jí pokusit chytit. Ze základního postoje se brankář při chytání nízké střely nebo chytání u tyčky přesouvá do „úkleku“. Jedno koleno vysune ke straně a nohou brání volné místo mezi stehny. Druhou nohu vytáčí v koleni a holeň natahuje k tyčce. Koleno je z pohledu střelce u bližší tyčky, holeň je natažena k tyčce vzdálenější. Prostředek pro vyrážení střel, jdoucích pod břevno, je hlava. Brankář tak může dosáhnout tam, kde to ruce nestihnou. Musí ale trefit míček čelně, jinak by mohl sklouznout po masce do brány. Chyby: • Brankář vyráží míčky před sebe a umožňuje tak protihráčům dorážku • Snaží se chytit míček do jedné ruky, pokud neletí přímo na ruku • Brankář používá při chytání jen ruce, nebo jen nohy, končetiny chytají v jiných sektorech • Brankář provádí „úklek“ na druhou stranu než letí míček – nečeká na směr střely • Brankář nejde nohou do „úkleku“ po zemi, ale vzduchem a staví ji na patu – tím odkrývá prostor mezi stehny • Brankář uhýbá střelám jdoucím na hlavu


5) Zmenšování střeleckého úhlu K důležitým dovednostem každého brankáře patří zmenšování střeleckého úhlu. Pokud se totiž hráč dostane blízko k bráně, brankář většinou nestíhá na střelu reagovat. Svým pohybem se mu proto snaží zmenšit střelecký úhel, a tím znemožnit vstřelení branky. Zmenší ho tak, že se vysune proti střele – a to buď před střelou, nebo přímo při střele. V prvním případě se brankář vysune proti střelci, zaujme „úklek“ ohnutým kolenem k bližší tyčce – kvůli minimalizaci prostoru v dolní části branky, a očekává střelu. Druhou možností je skluz do „úkleku“ přímo v okamžiku střely. Tyto pohyby by měl brankář dělat automaticky, aby neztrácel koncentraci na chytání střel. K lepší orientaci při zmenšování střeleckého úhlu slouží čáry brankoviště. Zmenšování střeleckého úhlu je velmi účinné při střele, ne však při možné kombinaci – pohybem ven z brány totiž brankář odkrývá druhou část branky. Případné přihrávky na druhého hráče a následná střela pak většinou znamená jistý gól. Chyby: • Brankář se vysouvá kolmo na hráče – nesmí zapomínat na držení střelcovy hole – vysunout se musí kolmo na míček • Brankář neudrží stabilitu – dostane se do záklonu nebo předklonu, lehne si nebo zaujme příliš široký „úklek“, a tím odkryje prostor mezi stehny 6) Hra za brankou Při hře za brankou brankář klečí v bráně a s pootočeným trupem stále sleduje míček. Podle pohybu hráče se přesouvá od jedné tyčky ke druhé tak, že kolenem je z pohledu hráče vždy u bližší tyčky, nataženou druhou nohou pokrývá spodní část branky. Zároveň se snaží rukou zamezit případné přihrávce před branku. Jiným způsobem zamezení přihrávky před branku je využití natažené nohy. Při možných únicích soupeře zpoza brány kolem tyčky je nezbytné, aby brankář zamezil jeho průchodu před bránu či případnému vsítění branky kolem tyčky. Proti zasunutí míčku zpoza branky se brankář brání včasným vsunutím nohy či ruky k tyčce do dráhy míčku a soupeřovy hole. Chyby: • Velmi často brankáři chybují v případech, kdy nejsou tělem přímo u tyčky, nebo přes ni přečnívají. Soupeřovu přihrávku si tak mohou velmi snadno srazit do vlastní branky. 7) Clonění brankáři a tečování střel Velkou zbraní pro překonání brankáře je záměrné zakrývaní jeho výhledu a případné tečování střel. Pokud totiž brankář míček nevidí v okamžiku střelby, již na něj nedokáže reagovat. Proto musí o svůj výhled bojovat, hledat míček ze strany, mezi soupeřovýma nohama nebo naopak z výšky. Pokud ale míček z dohledu přeci jen ztratí, měl by se vysunout proti místu, odkud instinktivně očekává střelu.


8) Činnost brankáře při přečíslení a situaci jeden na jednoho Při přečíslení dva na jednoho brankář obsazuje hráče s míčkem, proti kterému se mírně vysouvá. Zároveň je stále připraven k pohybu proti hráči, který čeká na přihrávku. Bránící hráč se snaží o zachycení přihrávky či o vytlačení hráčů. Pokud se útočící hráč dostane příliš blízko k bráně, může se brankář pokusit přihrávce zamezit. Při přečíslení tři na jednoho se brankář vysouvá jen nepatrně, aby se mohl rychle a včas přesunout. Při přečíslení tři na dva by měl brankář spíš očekávat střelu přes obránce mírným povyjetím. Při situaci jeden na jednoho je brankář ve střehu a očekává střelu přes obránce, proti které vyjíždí, protože nehrozí nebezpečí od jiného hráče. Zároveň musí být připraven pomoci obránci, pokud si útočník pustí příliš daleko míček. 9) Výhozy a zakládání útoku Výhoz brankáře je jednak účinný prostředek k překonání nátlakové obrany soupeře, jednak je dobrým způsobem rozehrání postupného útoku. Pro úspěšnost výhozu je rozhodující jeho razance, přesnost, načasování a překvapení soupeře. Existují dva základní způsoby výhozů: • Výhozy, které jsou hozeny po zemi jako nahrávka přímo na hokejku • Výhozy, které jsou hozeny o zem a ke spoluhráči se dostanou v podobě skákajícího míčku Při výhozu po zemi si brankář (pravák) nakročí levou nohou, sníží těžiště a hází pravou rukou švihem míček o zem. Pohyb vychází z ramene, lokte i zápěstí. Míček vypouští nízko, snaží se ho hodit téměř vodorovně, aby se země dotknul v co nejmenším úhlu. Přidává mírnou spodní či vnější rotaci, aby míček lépe tíhnul k povrchu. Přidáváním rotace u výhozu se nedoporučuje v žákovských kategoriích, aby nebyl zatěžován loketní kloub.


Při skákajícím výhozu brankář opět nakročí levou nohou bokem a z pravé nohy na ni během švihu paží přenese váhu. Na rozdíl od výhozu po zemi brankář nesnižuje těžiště a nepokrčuje kolena. Míček se snaží brankář hodit tak, aby ho soupeř nemohl zastavit podle pravidel, tj. aby musel hrát vysokou holí. Chyby: • Brankář vyhazuje v kleče • Skákavá nahrávka nakrátko – míček musí jít po zemi, nesmí skákat • Brankář nereaguje na obranu soupeře a vývoj hry a stále hází dlouhé výhozy 10) Činnost golmana při standardních situacích Při standardních situacích /volný úder, rozehrání/ je úkolem brankáře organizování obrany. Při volných úderech určuje počet hráčů ve zdi a její umístění. Zeď by si měl postavit tam, kde očekává největší nebezpečí, sám si pak hlídá prostor, který zeď nepokryje. Při zahájení úderu musí vždy vidět míček. Proto je vhodnější, aby při úderech mohl reagovat na případné rozvinutí akce. Proto je vhodnější, aby při úderech z větší dálky byla zeď jednočlenná, tříčlenná zeď má své opodstatnění pouze v bezprostřední vzdálenosti. Při standardních úderech z rohu brankář klečí u přední tyčky a dává pozor na nahození míčku do brankoviště. Měl by se ho pokusit vyrazit ještě v letu, než vznikne skrumáž. Hlídá si samozřejmě také možné oběhnutí hráče kolem brány nebo zpětnou přihrávku před přední tyčí. Chyby: • Brankář nekomunikuje s hráči a umožní následující chyby – hráči ve zdi mají nohy v malém brankovišti (následuje nájezd), ve zdi je mezera, zeď stojí uprostřed brány, mezery jsou na obou krajích • Při rozehrání z rohu se hráč často pokusí oběhnout bránu, brankář se předčasně přesouvá k vzdálenější tyči, ale přihrávka je před bližší tyčí


Materiály použité pro teoretickou část: • Florbal - Zdeněk Skružný a kolektiv, nakladatelství Grada r. 2005 • www.iff.org • www.czechopen.cz • www.tatran.cz/florbal

Copyright (c) 2008

Recommend Documents