se o nás skutečně zajímá – a vše nyní záleží na naší ochotě Bohu důvěřovat. Je-li Ježíš Bůh, který zde byl v těle, nemůžeme bez něj nikdy poznat skutečnou radost, skutečný smysl života, ani nemůžeme dosáhnout skutečného pokoje. On je náš Stvořitel a chce s námi mít osobní vztah. Jak jste mu odpověděli na jeho obětavou lásku? Projevili jste víru a přijali jste jeho pozvání k věčnému životu, odpuštění a pokoji? Uvažujte pečlivě o tom, co říká Bible: Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího (J 3,16–18). [Obsah této publikace byl původně připraven jako řada kázání na téma „Co když je to pravda“ pastorem Keithem Dornobosem z Holandska.]
Co když je to pravda? Čtyři důležité duchovní otázky
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah Rozumné pochybnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1
Co když je pravda. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Že Ježíš je tím, za koho se pokládal? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Že právě v Bibli jsou odpovědi na mé otázky? . . . . . . . . . . . . . . 5 Že církev nejsou jen samí pokrytci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Že se o mě Stvořitel zajímá? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Je-li to pravda, co to znamená pro vás?
....................
17
Roztomilí agnostici bodře mluví o tom, jak „člověk hledá Boha“. V mém případě by mohli klidně mluvit i o tom, jak myš hledá kočku (Překvapen radostí, str. 179). Jistě, hledání je skutečné – ale je otázka, kdo vlastně hledá koho? Úžasnou skutečností je, že Stvořitel vesmíru sám Stvořitel vesmíru hledá tebe! To jistě zní hledá tebe! impozantně. Abraham Kuyper, křesťan a významný holandský předseda vlády, prohlásil: V celém stvoření neexistuje ani jeden čtvereční centimetr, o němž Ježíš Kristus nemůže říci, „To je mé! To mi patří!“ Proč? Protože je Stvořitel, takže se pouze hlásí k tomu, co stvořil.
Je-li to pravda, co to znamená pro vás?
Název: Co když je to pravda? Čtyři důležité duchovní otázky. Původně: What If It's True? Examining Four Important Spiritual Questions. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org. Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha). Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická bible. Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová. Sazba provedena typografickým systémem TEX. Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0. Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
Kdosi se kdysi vyjádřil: „Život je jako hon na divoké husy – jen zde nějak chybí ty husy.“ A podobné to může být, když člověk hledá vztah plný lásky. Ale uprostřed takového usilovného hledání nás Bible, nanejvýš důvěryhodná kniha, ujišťuje, že Stvořitel vesmíru se o nás zajímá natolik, že sám hledá každého z nás. Ve světě, který je plný osamocenosti, zoufalství a odmítání, nám Bible nabízí naději a poNepotřebujeme vzbuzení. Vidíme to ve slovech, která byla řežádného jiného čena slepému žebrákovi Bartimeovi: „Vzchop prostředníka mezi námi se. . .. volá tě!“ (Mk 10,49). Ano, Stvořitel tě a Bohem, potřebujeme volá, zajímá se o tebe! Mějme na mysli tuto pouze Ježíše Krista. úžasnou pravdu, když budeme uvažovat o slovech astronauta Guye Gardenera, která pronesl, když shora viděl divy stvořeného vesmíru: Je velmi těžké si myslet, že to vše vzniklo náhodou. . . Člověk prostě dochází k tomu, že zde musel být nějaký Hlavní návrhář, Stvořitel této planety. A tím se pro mě život stává čímsi ještě speciálnějším. Říká mi to, že nejsem jen cosi, co se zde časem objevilo, aby to zde žilo a zemřelo, ale že namísto bezvýznamné existence zde mám Někoho, kdo se o mě zajímá, kdo mě učinil a kdo se o mě stará. Někoho, za kým mohu jít se svými potížemi, svými starostmi i radostmi. Co když je to pravda? Pak je Ježíš tím, za koho se pokládal, Bible má odpovědi na naše nejdůležitější otázky, církev nejsou jen pokrytci a Stvořitel 17
Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (J 14,6). Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy (Ř 5,1–2). Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas (Heb 4,11–16). Tyto myšlenky nejsou jen tak z lecjaké knihy. Jedná se o myšlenky z Bible. Dozvídáme Stvořitel dal svůj život, se, že sám Stvořitel zemřel za naše hříchy, aby aby ostatní mohli žít. nás přivedl zpět do stavu, který měli lidé na počátku, v zahradě Eden. To je také podstata Ježíšových slov, že „Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno“ (Lk 19,10). A proto každému z nás říká, ‚následuj mne‘ (Lk 9,23). Os Guinness ve své knize The Call (Volání) píše: Bez Boha nemůžeme Boha nalézt. Bez Boha nemůžeme k Bohu dosáhnout. Bez Boha nemůžeme Boha uspokojit – vlastně tím jen jiným způsobem říkáme, že naše hledání bude vždy selhávat, pokud takové hledání nebude podpořeno Boží milostí a pokud nás Bůh sám nepovolá a neukončí naše hledání. Má-li být překlenuta tato propast, musí ji překlenout Bůh. Máme-li toužit po tom největším dobru, musí to největší dobro sestoupit k nám a musí nás přitahovat tak, že se stane skutečností, po níž toužíme. Z této perspektivy pak neexistuje žádná zásluha ani v hledání, ani v nacházení. Vše je pouze z milosti. Tajemství hledání nespočívá v tom, že lidé stoupají k Bohu, ale v tom, že Bůh sestupuje k nám. Začínáme hledat, ale nakonec jsme sami nalezeni. Myslíme si, že něco hledáme, ale nakonec zjistíme, že jsme byli Někým nalezeni. Jako v proslulém obraze Francise Thompsona, „našel si nás nebeský lovecký pes“ (str. 13–14, angl.). C. S. Lewis byl ateista, než se stal věřícím. A když se podíval na svou cestu víry v Kristu, vyjádřil se o ní: „Bůh si mě našel.“ Napsal o tom: 16
Co když je to pravda? Pokud něco zní až příliš dobře, aby to byla pravda, obvykle to pravda není. Ale jsou i výjimky. Občas někdo dostane práci, o které se mu ani nesnilo. A občas může někomu připadnout nějaké velké dědictví. Moudří lidé si počínají opatrně. Ale jak na následujících stránkách poukazuje Bill Crowder, redaktor RBC, přemýšliví lidé se také nenechají zaslepit cynismem kolem sebe. S potřebnou opatrností a realistickým optimismem si položíme otázky ohledně určitých článků víry. Pokud se jedná o pravdu, možná v rámci našeho zkoumání objevíte skutečnosti, o kterých se vám ani nesnilo. Martin R. De Haan
Rozumné pochybnosti Dne 17. června 1966 byli dva muži zatčeni za městem Paterson v New Jersey za vraždu dvou mužů a jedné ženy v baru Lafayetter Bar & Grill. Jedním ze zatčených byl Rubin „Hurricane“ Carter – boxer, který byl vysoko na žebříčku ve střední váze. Carter se svým společníkem Johnem Artisem stanuli před soudem. Dne 27. května 1967 byli shledáni vinnými z vraždy a odsouzeni na doživotí. O devět „Na co poukazují let později zvrátil odsouzení Cartera a Artise předložené vrchní soud v New Jersey. Soud došel k jedskutečnosti?“ nomyslnému závěru, že při žalobě byly zadrženy doklady svědčící ve prospěch obžalovaných. Proto bylo nařízeno nové soudní přelíčení. Později téhož roku ale byli tito dva muži opět shledáni vinnými a byl jim uložen stejný trest. Po dalších devíti letech, 7. listopadu 1985, soudce H. Lee Sarokin z Federálního oblastního soudu v Newarku v New Jersey, zvrátil závěr tohoto druhého přelíčení. Soudce Sarokin rozhodl, že původní rozsudek byl založen na „rasismu, nikoli na důvodech a na zakrývání skutečností, nikoli na jejich odhalování“. Na uvedeném soudním přelíčení je vidět, jak důležité jsou otázky jako: „Co když je to pravda?“ „Komu věřit?“ „Na co poukazují předložené 1
skutečnosti?“ Ale mimo soudnictví jsou i další oblasti, kde může jít skutečně o hodně.
Co když je pravda. . . Že Ježíš je tím, za koho se pokládal? Přibližně 2000 let se svět dívá na Ježíše Krista jako na zakladatele jednoho z hlavních světových náboženství. Mnozí jej také považují za podnětného učitele a za dobrý mravní příklad. Ale z hlediska historie není možné si myslet, že Ježíš byl jen vynikajícím učitelem či dobByl Ježíš jen rým mravním příkladem. Z dostupných doklavynikajícím dů vyplývá, že pokud Ježíš nebyl tím, za koho učitelem a dobrým se pokládal, je vinen těmi nejhoršími zločiny mravním příkladem? proti lidství. Jestliže nemluvil ve jménu našeho Co dokazuje, že tento Stvořitele, musel být buď vážně duševně chovelký duchovní vůdce rý, anebo to byl ten největší ničema. byl skutečně Bůh? Co tedy o sobě Ježíš uváděl? Ježíš se považoval za více než člověka V 8. kapitole Janova evangelia je Ježíš konfrontován s tehdejšími náboženskými vůdci. Ježíš dává najevo, že zná Boha tak, jak jej oni neznají. „ ‚Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.‘ Zvedli kameny, aby je na něho hodili“ (Jan 8,58–59). Ke skutečnosti, že Ježíš se s klidem popisuje jako více než člověk, se vyjádřil Thomas Schultz: Ani jeden z uznávaných náboženských vůdců – Mojžíš, Pavel, Buddha, Mohamed, Konfucius. . . nikdy netvrdil, že je Bůh; ovšem s výjimkou Ježíše Krista. Kristus je jediným náboženským vůdcem, který se kdy pokládal za Boha, a je jediným, kdo kdy přesvědčil velkou část světa, že je Bůh (citováno Joshem McDowellem v knize Svědectví, které si vyžaduje verdikt, str. 92, angl.). Je to možné? Kde je důkaz? Co dokazuje, že tento velký duchovní vůdce byl skutečně Bůh? Čtyři pisatelé evangelií (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) předkládají různé pohledy, ale shodují se ve svém závěru, že Ježíšovo působení na zemi není možné uspokojivě vysvětlit, pokud Ježíš nebyl tím, za koho se pokládal. Tito 2
Jak Stvořitel projevuje hloubku svého zájmu o nás? Apoštol Jan obdržel od Ježíše Krista vidění, které pro nás zaznamenal a na jehož základě nám říká, že „nás [Bůh] miluje“. Týž autor v jiném dopise napsal: V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy (1J 4,9–10). Co tato láska znamená, se dozvídáme z dalších částí Písma. Uvažujme například o následujícím vyjádření: Kristus nás vykoupil z našich hříchů tím, že dal za nás svou krev. To se vlastně dozvídáme z pasáže v Židům 2,9. Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. Kristus odstranil zábranu, která nám bránila ve vztahu s naším Stvořitelem. Pokud věříme tomu, co uvádí Bible, Bůh nás neopustil, ale my jsme opustili jeho. Podle Bible sám Stvořitel vesmíru šel za nás na kříž a zemřel za naše hříchy, abychom mohli získat spravedlivé postavení před Bohem. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život (1J 4,9). Nyní tedy vidíme cosi naprosto zásadního – Stvořitel vesmíru skončil na kříži a zemřel za lidi, kteří jsou v cele smrti a čekají na vykonání rozsudku smrti. Dal svůj život, aby ostatní mohli žít – ne na základě svých vlastních zásluh, ale díky Kristu, který zemřel místo nich. Učinil z nás královské kněžstvo. Ve starozákonní době existovaly v izraelském království tři úřední posty: post krále, proroka a kněze. Je dobré si povšimnout, že podle Nového zákona není Ježíš pouze náš Stvořitel, ale je také náš Král, náš Prorok a náš Kněz. Vyplývá z toho, že nepotřebujeme žádného jiného prostředníka mezi námi a Bohem, potřebujeme pouze Ježíše Krista.
Pokud věříme tomu, co uvádí Bible, Bůh nás neopustil, ale my jsme opustili jeho.
15
• Na konci těchto dnů k nám [Bůh] promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky (Žd 1,2). Bible tedy jasně uvádí, že náš Stvořitel učinil cosi nemyslitelného. Přišel k nám v osobě, kterou známe jako Ježíše Krista.
Co Stvořitel vykonal Apoštol Jan napsal v první kapitole svého evangelia: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy (J 1,14). V prosinci oslavujeme v západním světě narození Syna Božího na tento svět. Navzájem se zahrnujeme dary. Mnozí si ale neuvědomují skutečný význam tohoto svátku. Mnozí se možná vůbec nezamyslí nad tím, že podle původního popisu se Ježíš na tento svět narodil jako „obraz neviditelného Boha“ (Ko 1,15). Myšlenka, že zde mezi námi byl Bůh, je důležitější, než si možná umíme představit. Je-li to pravda, pak jen pomyšlení na to, že ono děťátko v jeslích ve chlévě je ve skutečnosti sám Stvořitel, je cosi nedozírného. Ale právě to se dozvídáme z Bible: • Bůh zde byl v lidském těle. Tím největším zázrakem všech dějin, je skutečnost, Tím největším že Bůh se stal člověkem. A to je tou nejzázrakem všech dějin, úchvatnější skutečností Vánoc: Bůh přišel je skutečnost, že Bůh v lidském těle! se stal člověkem. • Bůh žil mezi námi. Ježíš sem nepřišel, aby zde vykonal audit, ale aby zde žil plným životem. Kráčel po zemi, kterou sám stvořil. • Bůh nám ukázal svou dobrotu. Pokud bychom neviděli Boha v lidském těle, nikdy bychom si neuvědomili, jak zoufale jej potřebujeme. Bůh sem nepřišel, aby jen vše zkontroloval a pak se vrátil na své původní, lepší místo. Žil zde a plně se podrobil všem podmínkám, všemu utrpení a pokušení, jemuž podléháme i my sami. Jak nás Stvořitel miluje V Zjevení 1,5–6 apoštol Jan napsal: Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – jemu sláva i moc na věky věků. Amen. 14
pisatelé uvádějí, že Ježíš naplnil proroctví, projevoval svrchovanou moudrost a konal zázraky:
• Zázraky tělesného uzdravování: Ježíš uzdravil malomocného (Mt 8,2–4); uzdravil ochrnutého (Mt 9,2–8; 12,10–13); léčil slepotu a hluchotu (Mt 10,30–34; Mk 7,31–37). • Zázraky v přírodní oblasti: Ježíš přeměnil vodu ve víno (J 2,1–11); uklidnil bouři (Mt 8,23–27); kráčel po vodě (Mt 14,22–26). • Zázraky vzkříšení: Ježíš vzkřísil zesnulou dcerku představeného synagogy (Mt 9,18–26), zesnulého syna jedné vdovy (L 7,11–15) a svého přítele Lazara, který zemřel (J 11,1–44). Jak na to vše nahlížet po 2000 letech? Jedno je jisté. Ježíšův život obrovským způsobem ovlivnil nejen jeho současníky, kteří byli ochotni kvůli Ježíšovi i zemřít, ale ovlivnil i celé dějiny. William Robinson k tomu uvádí: Pokud k dané otázce zaujmeme historicky objektivní stanovisko, zjistíme, že i světská historie dokládá, že Ježíš žil na zemi a byl uctíván jako Bůh. Založil církev, která jej uctívá již 1900 let. Změnil průběh světových dějin (Our Lord, str. 29).
Ježíš o sobě uváděl, že je Spasitel Podle každého ze čtyř evangelií Ježíš opakovaně mluvil o tom, že jeho posláním je dát lidem spásu. I ve chvíli, kdy jeho popularita nedávala spát náboženským představitelům Izraele, Ježíš opakovaně mluvil o tom, že půjde do Jeruzaléma, kde zemře. Pro jeho následovníky to ale bylo něco nemyslitelného. A přesto po pouhých třech letech své veřejné služby šel do Jeruzaléma, kde byl zavržen vůdci národa a byl odsouzen k smrti ukřižováním za to, že se prohlašoval za krále Židů a za Boha. Teprve po ukřižování začali jeho následovníci chápat, co o něm řekl jeho předchůdce. Před třemi lety totiž slyšel, jak prorok známý jako Jan Křtitel v pustině o Ježíšovi prohlašoval: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa“ (J 1,29). Při zpětném pohledu je rozumné dojít k závěru, že se Ježíš považoval za obětního beránka. Náboženský zákon Izraele staletí předtím požadoval, aby za hříchy byla na oltáři obětována nevinná zvířata. A přitom zaznívala záhadná proroctví židovských proroků, kteří mluvili o Mesiáši, který sám ponese hřích padlého lidstva. Ale kdo má být tímto trpícím Mesiášem (Ge 3,15; Iz 53; Da 9,26; Za 12,10), zůstalo tajemstvím až do Ježíšovy smrti. 3
Podle stovek očitých svědků Ježíš skutečně zemřel – a o tři dny později ze svého hrobu vstal. Uvažujme také o následujících dokladech:
• Světští historikové uznávají, že Ježíš byl skutečnou osobou, která si získala proslulost v Izraeli prvního století jako léčitel a učitel. • Světští historikové (židovští a římští) uznávají, že Ježíš zemřel rukou náboženských vůdců. • Biblický záznam uvádí, že Ježíše po jeho smrti vidělo živého přes 500 lidí. • Pokud by nás Ježíš měl spasit od našich hříchů, bylo by k tomu třeba uskutečnit Boží plán spásy. A v ukřižování a vzkříšení se během jen několika hodin naplnily desítky starozákonních proroctví ohledně tohoto Božího plánu. Všechny tyto události jsou jistě úžasné. Ale Ježíš nám celou záležitost nijak neusnadňuje. „Já jsem ta Cesta, Když řekl, „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život“ (J Pravda i Život. Nikdo 14,6), nedal nám řadu možností na vybranou. nepřichází k Otci Nedal nám možnost myslet si, že byl jen nějanež skrze mne.“ kým „dobrým učitelem“ nebo „mravním pří– Ježíš (J 14,6) kladem“. C. S. Lewis, profesor na univerzitě v Cambridge, někdejší ateista, uvedl se svou obvyklou otevřeností: Snažím se zde lidem pomoci, aby o Kristu neříkali takové pošetilé věci, jaké někdy slýcháme: „Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého mravního učitele, ale nepřijímám jeho tvrzení, že je Bůh.“ To prostě nemůžeme říci. Člověk, který by byl pouhým člověkem a přitom by říkal takové věci, které říkal Ježíš, by nebyl velkým mravním učitelem. Byl by to buď šílenec (na způsob někoho, kdo se považuje za sázené vejce), anebo by to musel být sám pekelný ďábel. Proto si musíte zvolit. Buď tento člověk byl a je Syn Boží – anebo je to šílenec, anebo ještě cosi horšího. Můžete jej umlčet jako blázna, můžete po něm plivat a ubít jej jako démona; anebo před ním můžete padnout na kolena a vzývat jej jako svého Pána a Boha. Ale nechlácholme se takovým nesmyslem, že by byl velkým mravním učitelem. Takovou možnost nám prostě Ježíš nedává. (K jádru křesťanství, str. 41).
4
Takové kulturní „indikátory“ nás upozorňují, oč usilujeme. Všichni toužíme po smysluplFrancouzský filozof ném vztahu – chceme dávat lásku a dostávat ji, a matematik Blaise zakoušet důvěrné přátelství, starat se o někoho. Pascal prohlásil, A přesto mnozí lidé procházejí životem, aniž že náš Stvořitel do by kdy navázali nějaký uspokojující vztah. Příkaždé lidské bytosti liš mnoho lidí pociťuje ve svém životě prázdvložil „prázdnotu“, notu a smutek. kterou může naplnit opět pouze on sám. Ale jsme puzeni nejen potřebou vztahů s druhými lidmi. Pociťujeme i nedobytnou touhu po vztahu se svým Stvořitelem. Francouzský filozof a matematik Blaise Pascal prohlásil, že náš Stvořitel do každé lidské bytosti vložil „prázdnotu“, kterou může naplnit opět pouze on sám. Bible však přináší dobrou zprávu: Zatímco my zoufale a úpěnlivě toužíme mít vztah s Bohem, Bůh již má dávno plán, jak takový vztah uskutečnit. Může nám to připadat překvapivé, ale Bible nás ujišťuje, že náš Stvořitel také touží po vztahu s námi. Určitě tedy chceme poznat, jak mít osobní vztah s Tím, kdo o nás projevuje osobní zájem. Uvažujme o následujících bodech:
Kdo je Stvořitel V Koloským 1,16–17 apoštol Pavel napsal: V něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá. O kom se zde píše? V 15. verši je popisován jako „obraz neviditelného Boha“ (tedy jaPodle Bible není Ježíš ko Bůh, kterého můžeme vidět). Ve 13. verKristus jen Syn Boží, ši se pisatel vyjadřuje ještě konkrétněji. Tento ale je také Stvořitel Stvořitel je ‚Syn Boží lásky‘. Podle Bible tecelého vesmíru. dy Ježíš Kristus není jen Syn Boží, ale je také Stvořitel celého vesmíru! Podívejme se na další texty, které uvádějí totéž: • Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic , co je (J 1,3). • Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal (J 1,10). • Máme jediného Boha, Otce. . . a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho (1K 8,6). 13
Apoštol Pavel vysvětloval, co pro nás Pán Ježíš vykonal: Toho [Krista], který hřích nepoznal, za nás [Bůh Otec] učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností (2K 5,21). Kristus nám nenabízí nic na základě toho, co jsme vykonali my sami, ale na základě toho, co vykonal on sám. Jak Bible říká těm, kdo již přijali Krista: Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil (Ef 2,8–9). Kristus nám neslibuje naději až po smrti, nabízí nám nový život již nyní: Je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové (2K 5,17). Důvěřujeme-li Kristu, tedy tomu, kdo založil svou církev, otevírají se nám dveře k věčnému životu, kdy nikdo nebude zklamán: Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16). Co když je pravda. . .
Že se o mě Stvořitel zajímá? Kdysi běžel v televizi program Kdo si chce vzít milionáře? Jednalo se o jakousi soutěž krásy, v níž byl ale pouze jeden porotce (ženich, který se skrýval za oponou). Cenou bylo manželství s milionářem. Soutěž obsahovala řadu typických prvků, včetně přehlídky v plavkách. Vlastní televizní souKristus nám neslibuje těže se zúčastnilo 50 soutěžících, vybraných naději až po smrti, z přihlášených tisícovek. Do semifinále pak ponabízí nám nový stoupilo deset soutěžících, do finále již jen pět. život již nyní. Na konci soutěže dostala vítězka svatební prsBible nás ujišťuje, že ten přímo na pódiu. (Předmanželská smlouva náš Stvořitel touží byla podepsána předem.) Byl to skutečně bipo vztahu s námi. zarní program. Uprostřed toho všeho zazněly dva výroky, které byly obzvláště významné. Jedna ze soutěžících řekla: „Vlastně to vůbec není o penězích.“ A onen údajný milionář se vyjádřil: „Jsme zde proto, že jsme všichni neměli štěstí v lásce, a doufáme, že se stane něco magického.“ Vezmeme-li tyto výroky vážně, pak měl tento program symbolizovat, jaké riziko jsou lidé ochotni podstoupit kvůli vztahu, který by naplnil jejich potřeby, pokud jde o peníze, romantiku či proslulost. 12
Co když je pravda. . .
Že právě v Bibli jsou odpovědi na mé otázky? Řada lidí si oblíbila televizní soutěž Kdo chce být milionářem. Formát hry je poměrně jednoduchý: Soutěžící odpovídá na stále těžší otázky, za což získává stále vyšší finanční odměnu. Některé otázky jsou úplně základní („Překročil Hannibal Alpy s pomocí slonů, nebo použil lamy?“), ale obtížnost se neustále stupňuje („Kdy byl Karel IV. korunován na krále?“). Publikum je v napětí, zablikají světla, zazní zvukový signál – a už všichni vědí, kdo vynalezl struhadlo nebo kdo začal s pasterizací mléka. Soutěžící musí opatrně nakládat se svými třemi možnostmi pro nápovědu, když reagují na výzvu: „Je to vaše konečné rozhodnutí?“ Mnohým připadá zábavné sledovat, jak se někdo potí ve snaze rychle zbohatnout. Ale záCo když právě Bible roveň dobře víme, že otázky pro soutěžící – ať přináší odpovědi na jsou jakkoli záludné – nejsou samy o sobě tak ty skutečně zásadní důležité. Ty skutečně zásadní otázky nás něotázky, které nás kdy pronásledují, když se nám nedaří usnout pronásledují, když se – otázky, které se dotýkají našeho srdce, otáznám nedaří usnout? ky ohledně našich vztahů, práce, zdraví, naděje a životního štěstí. Ale co když ta nejvydávanější kniha na celém světě má odpovědi na naše nejzávažnější otázky? Co když právě Bible nabízí tu nejlepší „nápovědu“, ale nikoli v otázce milionů, ale v otázce Jak získat trvalý pokoj a radost? Podívejme se tedy nyní na tři otázky, s nimiž se mnozí z nás v hloubi své duše potýkají. Pak se podíváme, jaké odpovědi na ně dává Bible. Existuje pro mou rodinu skutečná naděje? Podle první knihy Bible, knihy Genesis, vytvořil rodinu Bůh. V dalších částech Bible se předpokládá, že ten, kdo učinil manželství a rodičovství, ví, co je v těchto vztazích zapotřebí. Podívejme se do 5. a 6. kapitoly Pavlova dopisu do Efezu. Bůh Bible zde předkládá jasné zásady pro zdravou rodinu: • Manželé (5,25–28). Mají čerpat z Boží duchovní síly, aby věrně projevovali sebeobětavé vedení, aby byli charakterní a zásadoví. • Manželky (5,22–24). Mají nacházet bezpečí ve svém vztahu s Kristem, aby pak mohly doplňovat silné stránky svého manžela. • Rodiče (6,4). Mají se učit od svého Otce v nebesích, jak poskytovat láskyplné poučování a moudré usměrňování, jímž své děti vybaví do života. 5
• Děti (6,1–3). Prokazují úctu láskyplnému, i když nedokonalému příkladu svých rodičů, kteří se za svou péči o děti zodpovídají Bohu. Když se na tyto biblické zásady podíváme, nejedná se o žádnou velkou vědu. Ale přitom jsou Jsou-li tyto biblické důležitější než leckterá věda. Jsou-li tyto bibrady důvěryhodné, lické rady důvěryhodné, ale my je budeme opoale my je budeme míjet, zmenšíme si tím možnost dosáhnout poopomíjet, zmenšíme si koje a radosti. Proč? Protože rodinu vytvořil tím možnost dosáhnout Bůh. On nám tedy může říci nejlépe, co bude pokoje a radosti. v rodině skutečně fungovat! Pokud se po zakoupení určitého výrobku neřídíme manuálem, lze očekávat určité problémy. A co bychom měli očekávat, pokud Bible skutečně přináší Boží odpovědi ohledně zdravých vztahů? Manželé, chcete se odcizovat své manželce? Chcete, aby ve vašem manželství stále vězel nějaký dělící klín? Pak své manželce neprojevujte náležitou úctu. Nevěnujte pozornost biblickému pokynu, že máte manželku milovat, jako Ježíš miluje svou církev. Manželky, chcete si svého manžela proti sobě popouzet? Pak stačí neposkytovat mu lásku a podporu, jak to uvádí Boží slovo, Bible. Rodiče, chcete, aby vámi a vším, co doporučujete, vaše děti opovrhovaly? Pak stačí, když budete nedůslední, budete s dětmi jednat nespravedlivě a budete mít nerealistická očekávání. Dávejte dětem najevo své svrchované postavení a upírejte jim lásku. Přehlížejte biblickou radu, že děti je třeba důsledně ukázňovat, ale přitom je nepopouzet k hněvu. Děti, chcete aby doma bylo plno hněvu, hádek a nepokoje? Stačí, když budete své rodiče přehlížet a nebudete je poslouchat. Zapomeňte, že jim dlužíte svou vděčnost, že vám dali život a starali se o vaše potřeby.
Je možné najít smysl života? Žijeme ve společnosti, která se stává stále cyničtější a netečnější. Co se to s námi děje? A záleží na tom vůbec? Přečtěme si úryvek z práce jednoho středoškolského studenta, kterou napsal krátce poté, co u nich na škole zahynulo při střelbě několik jeho spolužáků: Naše doba je paradoxní – máme stále vyšší budovy, ale nižší sebeovládání; máme širší dálnice, ale užší názory; utrácíme více, ale máme méně; kupujeme si více, ale užíváme si toho méně. 6
to lidé, kteří by si zasluhovali něco zvláštního. Jsou to prostě lidé, kteří byli zachráněni. Snaží se žít s postojem apoštola Pavla, který napsal: Budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů (Ko 1,12–14 ČEP). Kristovi následovníci předtím pociťovali vinu, nyní se radují z toho, že jim bylo odpušKřesťané nejsou těno. Předtím byli ztraceni, nyní byli nalezedokonalí – pouze ni. Předtím pociťovali obavy ze smrti, nyní zaje jim odpuštěno. žívají pokoj. Díky čemu? Nikoli díky svému Věřící jsou lidé, úsilí, ale protože obdrželi záchranu od Ježíše kteří v tomto Krista. hříšném světě nalezli Věřící jsou nedokonalí lidé, kteří se snaží odpuštění a naději. druhým ukazovat Krista. C. S. Lewis napsal následující nápomocná slova: Vezměme si zatrpklou starou pannu, která je křesťanka, ale je popudlivá. A na druhé straně si vezměme nějakou příjemnou a oblíbenou ženu, která nikdy nešla do žádné církve. Kdo ví, oč popudlivější by ona stará panna byla, pokud by nebyla křesťankou, a oč příjemnější by ona příjemná žena mohla být, pokud by byla křesťankou. Není možné posuzovat křesťanství pouze tím, že budeme porovnávat výsledek u těchto dvou osob; bylo by totiž zapotřebí také vědět, s jakou vstupní surovinou Kristus v obou těchto případech pracoval (Bůh na lavici obžalovaných, str. 59).
Co nám církev nabízí Někteří lidé uvažují o Kristu, ale zároveň je pro ně těžké přenést se přes špatné zkušenosti, Nikdo z nás si nemůže které mají s některými věřícími. Možná také dovolit, aby osobní pochybují, zda jim vůbec může být odpuštěselhání jiných pokazilo no, protože si připadají příliš špatní. Ale nikdo naši budoucnost. z nás si nemůže dovolit, aby osobní selhání jiných pokazilo naši budoucnost. Kristus nám nenabízí nic na základě toho, co vykonali nějací lidé, ale na základě toho, co pro nás vykonal on sám. 11
tedy bez sebemenšího úmyslu přijmout od Krista odpuštění a jeho lásku. Bylo tomu tak i mezi Kristovými učedníky: Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel“ (J 6,70). Nikdo v církvi není jako Kristus. I ty nejlepší příklady v církvi daleko zaostávají za příkladem dobroty, kterou projevoval Kristus. Otevřený popis této skutečnosti nacházíme opět u apoštola, který napsal velkou část Nového zákona. Apoštol Pavel ve svém dopise Římanům připouští: Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci (Ř 7,19). Vyplývá z toho zřejmý závěr. Kristovi následovníci musí svádět vnitřní boj se svými sobeckými touhami, s pokušením a vlastními selháními. Proto je třeba, aby církev přihlížejícímu světu otevřeně sdělovala: „Máte pravdu. Kristovi následovnici nedosahují příkladu svého Pána.“ Ale Bible nás učí, že právě takový nesoulad je třeba očekávat.
Co je tedy církev Někteří křesťané si na auto dávají nálepku s nápisem, „Křesťané nejsou dokonalí – pouze je jim odpuštěno“. Pravá církev sestává z lidí, kteří přišli s vírou k Ježíši Kristu – jsou tedy „věřící“. U Jana 1,12 se uvádí: Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Praví Kristovi následovníci se vyznačují tím, čemu věří ohledně svého Spasitele a ohledně Církev má světu sebe samých. Po celý svůj život projevují důotevřeně sdělovat: věru Kristu, který pro ně vykonal to, co by sa„Máte pravdu. mi pro sebe nikdy vykonat nemohli. Velice si Kristovi následovnici přejí žít jako Kristus, ale zároveň jsou si věnedosahují příkladu domi, že jsou naprosto závislí na tom, zda je svého Pána.“ Kristus uzpůsobí, aby byli Bohu přijatelní. Ti, kdo věří v Krista, jsou na cestě osobního růstu, který bude pokračovat celý život. Snaží se učit z Bible, od Ducha Božího, který v nich přebývá, a od dalších duchovně zralých lidí, kteří si uvědomují, co znamená spoléhat se na Krista. Musíme mít neustále na mysli, že žádný Kristův následovník ještě nedorazil do cíle. Všichni jsou „na cestě“ a touží ve svém životě zakoušet působení Ducha Kristova. Věřící jsou lidé, kteří v tomto hříšném světě nalezli odpuštění a naději. Lidé v církvi nejsou nutně nějakými duchovními giganty. Nejsou 10
Máme větší domy, ale menší rodiny; více vymožeností, ale méně času; více akademických titulů, ale méně selského rozumu; více poznatků, ale méně soudnosti; více odborníků, a přitom více problémů; více léků, ale menší kondici. Hromadíme majetek, ale redukujeme své hodnoty. Příliš mluvíme, zřídka milujeme a příliš často projevujeme nenávist. Naučili jsme se, jak se postarat o živobytí, ale neumíme se postarat o život; žijeme déle, ale jsou to roky bez života. Podařilo se nám dostat se až na Měsíc, ale nedaří se nám vyjít se sousedem přes ulici. Dobyli jsme kosmický prostor, nikoli však svůj vnitřní prostor; snažíme se čistit vzduch, ale znečisťujeme si duši; rozbili jsme atom, nikoli však své předsudky. Máme vyšší příjmy, ale nižší morálku; máme kvantitu věcí, ale chybí nám kvalita. Žijeme v době, která přeje vysoko postaveným lidem, kteří ale mají nízký charakter; kteří mají obří zisky, ale mělké vztahy. Žijeme v době světového míru, kdy ale ty největší války zuří v rodinách; kdy máme více volného času, ale méně skutečného potěšení; kdy máme více jídla, ale méně skutečné výživy. Žijeme v době, kdy do rodiny plyne dvojí příjem, ale zároveň je zde vyšší rozvodovost; kdy máme luxusní domy, ale narušené domácnosti. Je to doba, kdy jsou plné výkladní skříně, ale s prázdnými sklady; doba, kdy díky technologii můžete mít u sebe tento dopis během okamžiku; doba, kdy je na vás, zda budou věci trochu jinak. . ., anebo zda jen na své klávesnici stisknete klávesu „delete“. Tato slova mají hloubku, ale zároveň nás i dě„Já jsem přišel, sí. Nemáme tedy od života až tak moc očekáaby měly život vat? V šedesátých letech minulého století zpía měly ho hojnost.“ vala Peggy Lee v jedné své písni: „Pokud už – Ježíš (J 10,10) nic víc není, pojďme jen tancovat, pít a užívat si potěšení – pokud už nic víc v životě není.“ Což není nějaká naděje? Pokud je možné Bibli věřit, naděje skutečně existuje! Ježíš řekl: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost“ (J 10,10). A Ježíš nám nabízí více než odpovědi – nabízí nám totiž sám sebe.
7
Je možné vědět, co se stane po smrti? Tato otázka v nás obvykle vzbuzuje určitou úzkost. Apoštol Jan s ohledem na to napsal: Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život (1J 5,13). Jan uvedl, že znal Ježíše před tím, než zemřel na kříži – i poté, co vstal z mrtvých. Je-li pravda, co nám Jan říká, pak všichni, kdo vloží svou důvěru v Ježíše Krista, budou jednou s Kristem žít navěky (1J 1,1–3). Jan přijal za svůj tento objev – že Ježíš přišel na svět, aby spasil ty, kdo zbloudili od svého Ježíš řekl, že všichni, Stvořitele. Všichni, kdo v Krista věří, mohou kdo v Něj vloží svou nalézt: důvěru, s ním pak • Jistotu, pokud jde o odpuštění svých hříchů. budou žít navěky. • Jistotu, pokud jde o smysluplný život. • Jistotu, pokud jde o věčný život s Bohem. Život je plný nejistot. Bylo by tedy jistě úžasné, pokud by nám Bible mohla dát odpovědi, které tolik potřebujeme.
sledovníci Krista jsou tedy obviňováni, že něco říkají, ale vůbec podle toho nežijí. Mnozí považují jejich tvrzení za pouhou masku, za kterou se schovávají, aby nebylo vidět, jací skutečně jsou – jak jsou bigotní, úzkoprsí, ubozí a sebestřední. Níže je několik typických výroků o tomto údajném pokrytectví:
Co když je pravda. . .
• „Každý stoik byl stoik, ale kde je v křesťanstvu křesťan?“ (Ralph Waldo Emerson). • „V pravdě existoval pouze jeden křesťan, ale ten zemřel na kříži“ (Friederich Nietzsche). • „Křesťanství by mohlo být i dobré, pokud by je ovšem někdo někdy vyzkoušel“ (George Bernard Shaw). • Nápis na tričku hlásá: „Ježíši, zachraň mě od svých následovníků.“ Jsou tato obvinění pravdivá? Až příliš často bude třeba, žel, přitakat. Křesťané mají dosti často daleko k nějakému zářnému ideálu. Nežijí vždy podle toho, co sami hlásají. A to má pochopitelně škodlivý dopad na ty, kteří všemu přihlížejí a kladou si otázku, zda Ježíš může světu nabídnout něco opravdu dobrého. Proto je tedy důležité se poctivě podívat na některé mylné představy ohledně církve – a pokusit se uvést věci na pravou míru.
Že církev nejsou jen samí pokrytci? Mnozí chlapci mají své hrdiny. Pro některé z nich je to například postava Zorro mstitele. Zorro nosil masku, aby nebylo vidět, kdo vykonává ty dobré skutky pro zbídačované lidi. V Bibli je použito řecké slovo, které znamená „skrývat se za maskou“ – ale rozhodně se „Křesťanství by mohlo nejedná o pozitivní výraz. Jedná se o slovo hybýt i dobré, pokud pokrites, z něhož dnes máme výraz pokrytec. by je ovšem někdo V tehdejší době se tento výraz používal na herněkdy vyzkoušel.“ – ce, kteří si při změně role či emoce dali před George Bernard Shaw tvář jinou masku. Co zobrazovali, nakonec nijak nesouviselo s nimi samotnými – protože byli schováni za maskou. Jedním z častých důvodů, proč mnozí odmítají Krista a církev, je i problém toho, že jim křesťanství připadá jako jen jakási maska. Patrně jsme všichni slyšeli kritiku: „Ti, co chodí do kostela, jsou ale pěkní pokrytci. Hrají si na to, jak jsou úžasní, laskaví a plní lásky, ale ve skutečnosti to tak vůbec není.“ Ná-
Co církev není Nikdo v církvi není dokonalý. Povšimněme si, co řekli některé z těch nejvlivnějších osobností rané církve. Apoštol Pavel napsal: Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš (Fp 3,12). Pavel nás zde upozorňuje, že Kristovi následovníci nejsou dokonalí, ale usilovně se snaží. Nikdo se v tomto životě prostě nestane dokonalým, ale lidé v církvi se snaží duchovně růst. Pavel o tom napsal: „Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše“ (Fp 1,6). Ne každý v církvi je opravdu věřící člověk. Lidé, kteří církve pozorují, by měli vědět, že je rozdíl mezi církví jakožto společenskou institucí a mezi církví jakožto skutečným „tělem Kristovým“. Lidé mohou mít řadu různých pohnutek, proč jsou ve spojení s církví, aniž by ovšem sami přijali pravdu o Ježíši Kristu. Někteří chodí do církve kvůli své rodině nebo svému podnikání. Někteří používají církev jako zástěrku pro své hříchy, a navštěvují ji
8
9
