Chudoba a méně rozvinuté země světa; (LDCs)
1. Úvod Přednáška se zabývá charakteristikou chudoby v méně rozvinutých zemí světa. Úvod se týká základních definicí a charakteristiky chudoby, dále pak jejím členěním. Hlavní část se zabývá dopadem chudoby na obyvatelstvo chudých zemí světa a úsilím světového společenství jak situaci změnit a nepříznivý stav utlumit. Závěr přednášky je věnován rychlému ekonomickému vzestupu vybraných významných států (Indie, Čína).
2. Chudoba v méně rozvinutých zemí světa
Definovat chudobu není jednoduché, existuje více jak 70 definic. Jednotlivé definice chudoby sice mají společný základ, ale většina z nich není komplexní a tak definují chudobu z různých dílčích hledisek. Podle významových encyklopedických slovníků pojem „chudoba“ je nedostatek: •
materiálních potřeb typických a nezbytných pro denní běžný život (potraviny, ošacení, zvykové právo, vzdělání, zdravotní péče apod.). Rozumí se tím nedostatek základních potřeb
•
ekonomického zajištění (nedostatek základního kapitálu, peněz, přírodních zdrojů apod.). Většinou se jedná o nerovnoměrné rozdělení těchto zdrojů, některý stát je chudý, jiný bohatý
•
sociálních vztahů, svobody, právního zajištění, svobody vyznání, rovnoprávnosti žen a mužů atd.
Chudoba se posuzuje z různých hledisek, v zásadě dvojím pohledem: 1. Kodaňská deklarace charakterizuje chudobu jako, nedostatek lidských práv, včetně nedostatku základních potravin, pitné vody, zdravotního a hygienického zajištění, právní ochrany, vzdělání a přístupu k informacím. 2. Světová banka extrémní chudobu definuje jako finanční příjem jedné osoby podle PPP (Purchasing Power Parity), který je nižší nežli 1$/den chudoba , kdy je tento denní příjem na osobu nižší nežli 2$ -
a osobu - extrémní
Obecně lze stav chudoby rozdělit na dvě svým charakterem odlišné skupiny a to na: 1. absolutní chudobu, kdy člověk není schopen uspokojit své základní životní potřeby, je a nebo může být ohrožen jeho život, 2. relativní chudoba, kdy je člověk schopen uspokojit své základní životní potřeby, ale na výraznější úrovni, nežli je uznávaná průměrná úroveň v dané společnosti.
Z hlediska společnosti jedná o objektivní stanovení chudoby. Uvedené hodnocení nemusí být v souladu s pocitem chudoby jednotlivce. V takovém případě se jedná o subjektivní pocit chudoby.
Obyvatelstvo našeho světa je rozděleno do několika odlišných skupin. V tomto případě Podle vztahu k chudobě. Souhrnný počet prvních dvou nejpostiženějších skupin (kvalifikované odhady) uvádějí souhrnný počet v rozmezí 800 milionů do 1 200 milionů. kategorii „Chudoba“ se nachází cca dalších 1 300 obyvatel, „Zranitelných“ je 1 500 – 1 800 mil. Názorně je situace uvedena v tabulce č.1.
Tab. 1: Chudoba ve světě Naprosto Bez prostředků
Extrémní chudoba
Chudoba
Linie chudoby
Zranitelní
Střední vrstva
Bohatí
Zdroje: Helping to improve Donor Effectiveness in Microfinance; www. Microfinancegateway, 2006
Jedním z účelových členění chudoby, které se často používá pro charakteristiku chudoby v rozvojových zemích je rozdělení na chudobu městskou a chudobu venkova.
Tab.2: Rozdělení chudoby venkova (běžně užívané mezinárodními organizacemi)
Městská
Chudoba
Venkova
Střídavá „Interstitial“
Okrajová „Peripheral“
Z přelidnění „Owercrowding“
Občasná „Sporadic“
Místní „Endemic“
Chudoba na venkově, zejména v odlehlých oblastech méně rozvinutých zemí má jiný charakter, nežli u chudoby ve městech. V čem spočívají podstatné rozdíly? Podstatné rozdíly venkova oproti městu jsou následující:
1. Rozdíl mezi venkovským a městským prostředím: -
nižší hustota obyvatelstva
-
rozptýlená zemědělská hospodářství, vzdálenost mezi vesnicemi a vesnic od měst (úřady, finanční instituce, trh)
-
nízká úroveň informovanosti, zdravotní péče apod.
-
zanedbatelná infrastruktura
-
neformální trh
2. Větší rizikovost a živelnost v podnikání a vzdálenost od standardních finančních institucí: -
nízká segmentace tržních produktů
-
vysoká rozmanitost netržních produktů
-
nižší rizikovost při splácení, ale větší zranitelnost vlivem výkyvů přírodních podmínek.
-
větší škody při přírodních katastrofách
-
nízká možnost využít legislativy (venkov chudne, překupníci bohatnou), převládá tradiční kmenové/rodové/zvykové právo
-
mnohdy neexistující záruční instrumenty
3. Nižší úroveň spolupráce s rozvojovými zeměmi -
vysoká migrace do měst
-
převaha žen (značný podíl mužské populace migruje do měst v předstihu)
4. Organizace poskytující zahraniční rozvojovou pomoc dávají přednost městům
Extrémní chudoba
Chudoba je celosvětový problém, který se netýká jenom méně rozvinutých států světa (LDCs). S chudobou se můžeme setkat všude na světě. Převážná většina chudých obyvatel však žije v méně rozvinutých zemích, především v subsaharské Africe. Je tedy nerovnoměrně rozšířena, ale její dopad má celosvětové důsledky. Například se jedná o: •
vztahy mezi národy/lidmi, které se negativně promítají do politiky (nedůvěra, aktivity extrémistických netolerantních proudů, pocit nadřazenosti některých skupin).
•
ekonomický rozvoj (hospodářství rozvinutých a méně rozvinutých zemí jsou na sobě závislá)
•
ekologii, kde se dopady do životního prostředí začínají globálně projevovat (oteplování, tání ledovců, pandemický výskyt chorob atd.)
Velmi rozšířený index pro stanovení chudoby, který je vhodný pro ekonomické analýzy je „Human Development Index“ (HDI). Uvedený index je souborem tří aspektů – dlouhověkosti, vědomostní úrovně a životní úrovně. Dlouhověkost se určuje podle dětské úmrtnosti a průměrné délky života, úroveň vědomostí je kombinací procenta gramotnosti a vzájemného poměru základního středního a vysokoškolského vzdělání, životní úroveň se určuje podle PPP - Purchasing Power Parity v $. Běžně se užívají dva indexy HDI-1 pro méně rozvinuté země světa a HDI-2 pro vybrané země, které jsou členy OECD (Organization for Economic Cooperation and Development). Rozdíly mezi těmito indexy jsou následující: •
HDI-1; pro dlouhověkost je rozhodující hranice čtyřiceti let, životní úroveň se měří podle dvou proměnných, podle procenta obyvatel, které nemá trvalý přístup k čisté –
nezávadné vodě a podle procenta podvyživených dětí (dětí pod stanovenou tělesnou váhou)ve věku do pět let •
HDI 2; pro stanovení dlouhověkosti je rozhodující hranice šedesáti let, vzdělanost se měří u dospělých osob, které nemají odborné vzdělání v procentech. Životní úroveň je poměr osob, které mají menší příjem nežli je v dané zemi stanovené životní minimum, do tohoto indexu je přiřazeno čtvrté hledisko –sociální (průměrný disponibilní příjem občanů a nezaměstnanost)
Různé mezinárodní organizace, zabývající se výživou v rozvíjejících se zemích, které trpí hladem často používají ukazatel charakterizující denní energetickou spotřebu obyvatel. Ukazatel se nazývá „Dietary Energy Supply“ (DES). Jedná se o denní kalorickou spotřebu v základních potravinách na osobu (Jeníček V. Krepl V. 2004).
Chudoba je pandemickým jevem spojeným s problematikou dalšího vývoje současné civilizace ve vztahu k životním a společenským podmínkám, jež jsou vytvářeny na celosvětové úrovni bez rozdílu zemí, ale víceméně je soustředěna do méně rozvinutých zemí světa. Je to jeden ze základních segmentů světové ekonomiky (Jeníček V. Krepl V. 2004).
Snižování úporné chudoby je jedním ze základních úkolů světového společenství národů reprezentované OSN. Nerovnoměrný ekonomický rozvoj ve světě je alarmující, proto summit OSN v roce 2000 definoval miléniové rozvojové cíle (Millenium Development Goals – MDG). Jedná se o soubor osmi vybraných nejdůležitějších rozvojových cílů přijatých v poslední dekádě minulého století. Je to program na snížení chudoby schválený OSN, kde prvních sedm má být splněno do roku 2015 a osmý do roku 2020:
1. Snížení extrémní chudoby a hladu o polovinu 2. Dosažení základního vzdělání pro všechny 3. Prosazování rovnosti obou pohlaví 4. Snížení úmrtnosti dětí o dvě třetiny 5. Snížení mateřské úmrtnosti o dvě třetiny 6. Zamezení šíření HIV/AIDS, malárie a tuberkulózy 7. Zajištění trvalé udržitelnosti životního prostředí 8. Posilování světového partnerství pro rozvoj s důrazem na pomoc, obchod a odpuštění dluhu
Finanční deficit se plně projevuje ve všech oblastech hospodářského života méně rozvinutých zemí a to zejména ve vztahu k životnímu prostředí, chudobě a v produkci potravin. Jsou hladomory, porušená ekologická rovnováha. Je nespokojenost, války, epidemie a další z médií známé problémy. Ekonomická nerovnováha se ve svém důsledku projevuje především v neúnosném zadlužení rozvojových zemí.
Mezi významné státy ve kterých se daří akcelerovat vývoj kladným směrem patří Čína a Indie. Vývoj dokumentuje především pravidelná roční „Zpráva o rozvoji těchto zemí“, kterou vydává Světová banka (vybrané údaje zpracované do grafů):
Graph 1.: Nominal GDP, up date: 24-Jul-2007 USD bn China
3,000 2,500 2,000 1,500
India
1,000 500
2003
2004
2005
2006
1,641 506.2
1,932 600.7
2,247 695.9
2,632 805,2
2007f
Year
3,131 China 907,2 India
Graph 2.: GDP per Capita, up dat: 24-Jul-2007 USD 3,500 3,000 2,500
China
2,000 1,500 1,000
India
500
2003
2004
2005
2006
1,641 558
1,932 639
2,247 729
2,632 812
2007f Year 2,366 910
China India
Tab. 3.: External Debt, up date: 24-Jul-2007 % GDP 20 19 18 17 16 15 14 India
13 12 11 10
China
2003
2004
2005
12.7 18.7
12.8 17.2
12.5 15.3
2006 12.3 14.0
2007f
Year
11.5 13.4
China, India
Source: Key economic indicators 2007– China, India
Graph 4.: Income and mortality
Infant mortality rate 100 150
200
INDIA and CHINA
India 50
China
Year
1950
1960
1970
1980
1990
2000
2005