MATERIÁLNÍ DEPRIVACE A CHUDOBA DOMÁCNOSTÍ V ČR

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Studijní obor: sociologie

MATERIÁLNÍ DEPRIVACE A CHUDOBA DOMÁCNOSTÍ V ČR Bakalářská práce

Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Petr Mareš, CSc.

Autor: Taťána Boháčová

Brno 2007

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Materiální deprivace a chudoba domácností v ČR vypracovala samostatně pod vedením prof. PhDr. Petra Mareše, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne 23. května 2007 vlastnoruční podpis autora

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. PhDr. Petrovi Marešovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

3

OBSAH 1 Úvod do problematiky ................................................................................................ 5 2 Chudoba jako důsledek nerovnosti ............................................................................. 7 3 Typologie chudoby ................................................................................................... 12 4 Měření chudoby ........................................................................................................ 18 4.1 Typy měření....................................................................................................... 18 4.2 Metodologické problémy s měřením chudoby ................................................... 22 4.3 Měření chudoby v České republice .................................................................... 25 5 Sociální situace domácností v roce 2001 v České republice ..................................... 27 5.1 Teoretické hypotézy........................................................................................... 28 6 Empirická část .......................................................................................................... 29 6.1 Kategorizace a charakteristika zkoumaného souboru z hlediska příjmu............. 29 6.2 Ověření hypotézy o vztahu příjmové chudoby a materiální deprivace ............... 33 7 Závěr......................................................................................................................... 45 8 Seznam použité literatury ......................................................................................... 47 9 Seznam tabulek......................................................................................................... 49 10 Anotace................................................................................................................... 51 11 Rejstřík ................................................................................................................... 53 13 Přílohy .................................................................................................................... 54

4

1 Úvod do problematiky Ačkoliv se v průmyslově bohatých společnostech předpokládalo, že větší přerozdělování příjmů a vyšší ekonomický růst povede k odstranění chudoby, tak chudoba i ve vyspělých, bohatých ekonomikách nadále přetrvává (Vavrečková, 2003). Téma týkající se prohloubení nerovnosti a s ní i prohloubení chudoby koncem 20. století bývá předmětem velkých diskusí. Cílem této práce je zjistit, nakolik je problematika chudoby aktuální v České republice a nakolik jsou české domácnosti ohroženy chudobou a materiální deprivací a jak spolu materiální deprivace a chudoba souvisí. Chceme-li zkoumat chudobu, musíme si nejprve zvolit koncept, na základě kterého budeme na chudobu nahlížet. Podle zvoleného konceptu poté vybereme příslušné míry chudoby. Pro účely této práce budou využity relativní míry chudoby na základě příjmového mediánu. Za chudé budou označeny ty domácnosti, které se ocitají pod hranicí 60 % mediánu příjmového rozložení, což je hranice používaná Eurostatem. Data, která budu v práci využita, jsou získána z šetření Sociální situace domácností, které provedl Český statistický úřad v roce 2001, kdy bylo osloveno více než 16 600 bytových domácností. Cílem tohoto šetření bylo zjištění příčin zhoršování ekonomické a sociální situace některých domácností. Výsledky šetření napomohou účinněji snižovat nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení a umožní předcházet situaci, kdy se domácnost nebo někteří její členové nepodílí plně na ekonomickém a sociálním životě společnosti nebo kdy příjem nedovolí domácnosti dosáhnout takového životního standardu, který je ve společnosti považován za přijatelný (www.czso.cz). První část práce bude zahrnovat vymezení různých druhů nerovností a zjištění, který z nich chudobu zapříčiňuje. Další část bude zaměřená na chudobu jako takovou, její příčiny a koncepty. Z nich budou některé určeny jako výchozí pro naše zkoumání. Důležité pro naší práci budou také způsoby měření chudoby, hlavně míry zakládající se na příjmových charakteristikách. Ty zahrnují rovněž relativní míry chudoby a pro dosažení cíle práce nejdůležitější způsoby měření deprivace. Část práce bude věnována také metodologickým problémům, které se mohou vyskytnout při měření chudoby. Mezi tyto problémy se zahrnují rozličná měření příjmů při porovnávání příjmové chudoby, otázka zda měřit jednotlivce, rodiny či domácnosti a potíže se srovnáváním

5

chudoby u různých států. Nakonec se zmíním o způsobech, kterými je monitorována chudoba v České republice. Empirická část práce se bude týkat zkoumání situace domácností. Na chudobu je obvykle nahlíženo jako na mnohonásobnou deprivaci. Tato část odhalí, nakolik jsou příjmově chudé české domácnosti zasaženy materiální deprivací a její souvislost s příjmovou chudobou. Chudoba bude zkoumána na základě ekonomické aktivity domácností, lidského kapitálu jejich členů a složení domácností s ohledem na počet osob, rodinný stav a věk členů. Na materiální deprivaci bude nahlíženo z hlediska kvality bydlení, uspokojování základních životních potřeb a množství předmětů dlouhodobé spotřeby v domácnostech. Tato práce by měla poskytnout základní údaje o příjmově chudých domácnostech v České republice. Na základě těchto údajů bude zjištěno, jaký je rozsah materiální deprivace, která tyto domácnosti provází. Pokusím se potvrdit či vyvrátit hypotézy, které jsem si na začátku zkoumání stanovila.

6

2 Chudoba jako důsledek nerovnosti I přesto, že chudoba bývá často spojována s nerovností, neznamená úplně totéž, co nerovnost (Alcock, 1993). Chudoba totiž představuje výraz extrémní nerovnosti nebo-li odstup části obyvatel jak od bohatých, tak od zbytku společnosti (Mareš, 1999). Alcock (1993) chápe nerovnost jako pojem deskriptivní a chudobu jako pojem, který obsahuje hodnocení a je vztažena k sociálnímu a třídnímu statusu. Nerovnost ze sociologického hlediska chápeme buď jako důsledek uspořádání společnosti nebo jako nepostradatelný důsledek společenského života. Mezi nejzákladnější typy nerovností patří nerovnost statusová a třídní a s tím související nerovnosti v příjmech a majetku, v moci nebo prestiži. Nerovnost byla chápána různě podle vývoje protosociologického myšlení. S jeho vývojem byla nerovnost nejprve odvozována z různého postavení orgánů v lidském těle, jakožto funkcionální pohled tímto způsobem připodobňující společnost. Poté, v době před nástupem industrializace, nerovnost vycházela z moci a privilegií těch, koho lidé reprezentovali (stavovská nerovnost) a byla chápána spíš jako součást božího řádu než nerovnost v příjmu a majetku. Až v době industrializace (Berger,1993) po nastolení třídní stratifikace je nerovnost odvozována od prosazení se jedince na trhu práce, kde se jedinec může pohybovat i mezi rozdílnými třídami (Mareš, 1999). V průběhu celého 19. století dochází k emancipaci stále širších vrstev ze stavovské společnosti a jejich začleňování do systému postupně demokratizované státní moci. Objevuje se prudký nárůst horizontální prostorové mobility, také se uvolňuje možnost mobility vertikální, tedy možnost sociálního vzestupu (Keller, 1997). Nyní se budeme věnovat konkrétním formám nerovnosti.

Nerovnost v příjmech a nerovnost v bohatství

Nerovnost v příjmech vychází ze sociální pozice, etnické příslušnosti či pohlaví, věku nebo profese nebo také je dána závislostí na regionu, na typu a velikosti sídla, velikosti rodin a počtu osob, které mají v rodině vlastní příjem. Nejdůležitějším ukazatelem příjmové nerovnosti je však možnost uplatnění na trhu práce a s tím související příjem jedince. Na základě stability a změn svých příjmů se jedinci stávají

7

chudými nebo bohatými. Chudými mohou být i v případě zvýšení příjmu a to pokud se jim zvýší výdaje nebo se celkově ve společnosti zvýší příjmy. Míru nerovnosti rozdělení příjmů nám znázorňuje Lorenzova křivka a Giniho koeficient1. Čím více je křivka prověšenější, tím větší je rozsah nerovnosti ve společnosti (Mareš, 1999). Významnější jsou pro měření chudoby možná více nerovnosti v bohatství nežli nerovnosti v příjmech. Bohatství, které vzniká nashromážděním příjmů nebo dědictvím, nabývá rozličných forem, jako je např. peněžní kapitál, úspory, hmotný majetek, pojistky, patentová a autorská práva či zboží všeho druhu. Nerovnosti jsou společně s kapitálem rozloženy kvantitativně, ale majetek bývá rozložen i kvalitativně, protože majetek má pro lidi méně bohaté méně výhodný charakter (Mareš, 1999). Nerovnost jak v příjmu tak v bohatství se na konci 20. století v mnoha zemích ještě více prohloubila. Tento proces se nazývá společensko-hospodářská polarizace. Může nastat i na globální úrovni. Ačkoli se toto téma stává předmětem velkých diskusí, mnozí se shodují na tom, že prohloubení chudoby je spojeno s rostoucí celkovou globální nerovností. Její úroveň byla popsána jako „ošklivé“ prohloubení nerovnosti. S rozvojem ekonomiky je tedy těsně spjat i rozvoj nerovnosti a chudoby v mnoha bohatých zemích jako je Velká Británie nebo USA. S chudobou se tedy nelze účinně vypořádat, pokud není na národní a mezinárodní úrovni snížena nerovnost (Lister, 2004).

Spotřeba a životní styl

Nerovnost ve vlastnictví pochopitelně ovlivňuje nerovnost ve spotřebě. Mareš (1999) uvádí tři rozdílené aspekty nerovnosti ve spotřebě, které spolu obvykle souvisejí: -

nerovnosti v absolutních částkách vydaných na koupi spotřebních položek, jako jsou: potraviny, oděv, lékařská péče, doprava, vzdělání;

1

Giniho koeficient: udává, kolik prostředků je třeba „investovat“ do rovného rozdělení příjmů, aby se dosáhlo dané míry nerovnosti. Jeho hodnota se pohybuje od nuly, což znamená úplná rovnost - všichni mají stejně po jedničku (úplná nerovnost, kdy jeden bere všechno). V procentním vyjádření může být koeficient interpretován jako cena za nerovnost, o kterou je třeba zvýšit celkový příjem. Graficky je odvozen od tzv. Lorenzovy křivky. Ta vzniká kumulativním rozložením příjemců od příjmu nejnižšího k nejvyššímu. Giniho koeficient tedy představuje poměr plochy mezi křivkou a diagonálou představující úplnou rovnost k celkové ploše trojúhelníku. (Večerník, 2001).

8

-

nerovnosti v proporcích příjmu, který je vydán na nákup rozdílných položek spotřeby;

-

nerovnosti, které vycházejí z povahy, kvality a značek konzumovaných položek (Mareš, 1999). Kromě hmotných statků se nerovnost ve spotřebě týká i statků nehmotných,

kterými jsou například zdravotní péče, vzdělávání, rekreace. Tyto veřejné služby je možné zaměnit za lepší, které jsou placené, což napomůže ke zvýšení kvality pracovní síly. V tomto případě mluvíme o multiplikaci nerovnosti. Nesmíme rovněž opomenout nerovnost týkající se životních šancí. Ta je podmíněna vysokým příjmem. Nerovnost životních šancí jedince, pocházející z nerovnosti v rámci sociální stratifikace, je ovlivňována rozdílnou strukturou a úrovní jeho spotřeby, která se objevuje v rozdílném způsobu jeho životního stylu, rozdílné míry nemocnosti a invalidity, rozdílné úmrtnosti nebo očekávané délky života (Mareš, 1999).

Status a symboly

Statky a služby společně s úctou a prestiží mohou být použity k symbolické konzumaci. Vyjadřování statusu pomocí symbolů se vyskytuje již ve všech etapách společnosti, i když se během svého historického vývoje mění. Komfort reprezentuje výraz vysokého statusu, proto může nabývat rituálních forem a spotřeba může být přenesena těmi, jejichž status má symbolizovat, na jiné. Symbolická role může být obsažena ve statcích, jako je dům, značka auta nebo parfému, dále aktivitách, způsobech chování, vzdělání na soukromé škole nebo jazyku, který může být výrazně odlišný. Nerovnosti v symbolice spotřeby nebyly odstraněny ani masovým konzumem (Mareš, 1999).

Schopnosti, vzdělání a přístup ke vzdělání

Nerovnosti ve vzdělání jsou jedním z významných aspektů sociálních nerovností v dnešní průmyslově rozvinuté společnosti. Vzdělání umožňuje redukci nerovnosti v rozdělení bohatství a moci, protože poskytuje lidem schopnosti, díky nímž mohou ve společnosti zaujímat hodnotnou pozici. Tato nerovnost a společně s ní nerovnost

9

kulturního kapitálu mezi rodinami, se projevuje například odlišnou schopností verbalizovat myšlenky (Mareš, 1999).

Trh práce

Nerovnost v postavení osob na trhu práce vychází z jejich použitelnosti v produkci, tedy z velikosti lidského kapitálu, který předurčuje jedince k většímu nebo menšímu příjmu. Také může být nerovnost na trhu práce způsobena diskriminací při zaměstnávání osob majících určité charakteristiky, například osob se zdravotním handicapem nebo příslušníků etnických menšin (Mareš, 1999).

Životní podmínky

V industriální společnosti hrozila rizika, že značná část společnosti bude vyloučena z účasti na užívání vytvořeného bohatství. Dnes se objevují obavy, že v budoucnosti bude celá společnost vystavena rizikům, která vycházejí z produkce tohoto bohatství (Mareš, 1999). Beck (1992) uvádí, že bohatství umožňuje vyhnout se těmto rizikům stejným způsobem, jako na přelomu 19. a 20. století pomohlo vyhnout se následkům chudoby. Nyní jsou lidé ohrožováni i sociálními riziky spočívajícími ve ztrátě zaměstnání, poklesu výdělků nebo kriminality. Chudí lidé jsou koncentrováni v oblastech s horšími životními podmínkami a je zde nedostatek prostředků pro rozvoj těchto oblastí (Mareš, 1999).

Chudoba jako důsledek nerovnosti

Chudobě rozumíme jako určitému typu nerovnosti. Výrobní mechanismy v tržní ekonomice produkují kromě bohatství také chudobu. Chudoba proto představuje výraz extrémní nerovnosti (Mareš, 1999). To, co ji odlišuje od nerovnosti, je souvislost chudoby s deprivací a to v obou jejích formách. Jedná se o deprivaci materiální i sociální. Hloubka a povaha této deprivace bude záviset částečně na délce trvání chudoby a také na tom, zda se jedná o jev pouze dočasný nebo dlouhotrvající. Kvalitativní studie nám ukazují, že lidé, kteří jsou deprivováni, mají obvykle tyto

10

charakteristiky: jsou neustále omezováni ve všech životních činnostech, nedokážou si ušetřit peníze na další měsíc, mají omezené šance, nemají doma žádnou místnost, kde by mohli být sami a také mají narušené vztahy v rodině. Tito lidé vypovídají, že pouze „existují, ale nežijí“ (Lister, 2004). Jak už bylo v této kapitole zmíněno, nerovnost společně se sociálními rozdíly mezi lidmi vzájemně působí na vznik chudoby. Samotnou chudobu chápeme jako souhrn funkcí sociálních, ekonomických a politických procesů, které způsobují nerovnoměrnou distribuci zdrojů a to jak v rámci jedné společnosti, tak mezi společnostmi navzájem. Tato strukturalistická perspektiva samozřejmě neopomíjí lidský faktor. Jednotlivci a skupiny žijící v chudobě jsou taktéž jejími aktivními činiteli, kteří různým způsobem na chudobu reagují. Země s nejnižší úrovní chudoby jsou rovnoprávnější než země ostatní. Čím větší je nerovnost, tím je pravděpodobnější, že lidé na dně se budou více ztotožňovat a budou sympatizovat s redistributivní politikou. Rozdělení do sociálních tříd stále podporuje distribuci chudoby a současně i nerovnost (Lister, 2004). V dnešní době se problém globalizované chudoby stává existenční otázkou světa. Strategický pohled na chudobu musí mít regionální dimenze a musí vycházet z vyrovnání úrovně šancí lidí v přístupech ke zdrojům. Chudoba je důsledkem všech společenských procesů a z toho důvodu ji nelze řešit izolovaně od ostatních procesů (Tomeš, 2002).

11

3 Typologie chudoby Za chudé považujeme ty, jejichž úroveň příjmů, spotřeby nebo bohatství je nižší, než stanovená hranice chudoby (Boudon, Besnard, Cherkaoui, Lécuyer, 2004). Pokud jedinci hrozí chudoba, je ohrožená i jeho svoboda, protože veškeré zdroje, kterými jedinec disponuje, pohlcují jeho základní potřeby a nezbývá mu nic, z čeho by si mohl vybírat (Ringen, 2005).

Při studiu literatury týkající se tématu chudoby nás napadne

otázka, jak vlastně chudoba vzniká. Výklady mohou být následující: -

patologické: genetické výklady skutečnosti, že sociální postavení souvisí s dědičnými charakterovými rysy, jako je například inteligence.

-

strukturální: chudobě rozumí jako produktu dynamických sociálních sil, v nichž k reprodukci chudoby přispívá sociální zabezpečení, bytová politika a soukromé sektory. Tento typ chudoby vznikl například ve spojitosti s nezaměstnaností v době mezinárodních ekonomických recesí v 30., 70. a 80. letech 20. století. Ekonomický pokles má také za následek nižší mzdy a menší státní podpory pro nezaměstnané a zaměstnané chudé. Je to politický proces, který reprodukuje to, co chudobu způsobuje.

-

ideologické pohledy: neoliberalismus vychází z toho, že jedinec se má postarat sám o sebe, tedy snaží se redukovat státní podporu a povzbudit soběstačnost. Konzervatismus chápe chudé jako oběti trhu, kterým by mělo být pomoženo prostřednictvím sociální politiky. Vlády skandinávských zemí, které praktikují systém sociální demokracie, jež usiluje o redukci nezaměstnanosti, redukují chudobu prostřednictvím zákroků v tržní oblasti a zlepšením podmínek skrze minimální mzdy a podporám při péči o dítě. Revoluční socialismus tvrdí, že kapitalistický trh práce je příčinou chudoby, která vzniká při nezaměstnanosti a nízkém platu (Alcock, 1993).

Chudoba z hlediska konceptů

Pokud chceme definovat chudobu jako takovou, musíme si uvědomit, že stěží najdeme definici, která by byla všeobecně akceptována. Vytvoření jednotné definice má své opodstatnění pokud srovnáváme úroveň chudoby v různých společnostech. Většina

12

definic se od sebe liší jak svým rozsahem, tak omezeností obsahu. Vztahují se například jen k materiální podstatě, jiné zas kromě toho zahrnují i symbolické faktory spojené s chudobou (Lister, 2004). Definice chudoby slouží k měření rozsahu chudoby ve společnosti a také k tomu, aby určila rozsah nároků chudých vůči sociálnímu státu. Každý koncept chudoby má i svou definici. Jednotlivé koncepty chudoby třídíme podle různých kritérií. Pro přehlednější dělení, dělíme kategorie konceptů na: a) absolutní a relativní b) objektivní a subjektivní c) přímé a nepřímé d) preskriptivní a konsensuální (Mareš, 1999).

Ad a) absolutní a relativní Chudobu dnes můžeme považovat za nedostatek zdrojů. Tento nedostatek můžeme kvalifikovat jako absolutní nebo relativní. Rozdíl v absolutních a relativních přístupech spočívá v tom, do jaké míry jsou relativní kritéria upravována „absolutními“ přístupy, tedy osobními pohledy expertů a jejich názory na „minimální přijatelnost“ (Konopásek, 1991). Pokud nejsou u domácností dostatečně uspokojovány potřeby týkající se vlastního fyzického přežití, jedná se o absolutní koncept chudoby. Abychom objasnili koncept absolutní chudoby, potřebujeme přesně definovat základní potřeby (Mareš, 1999). Koncept absolutní chudoby se vrací do minulého století s vitalistickým myšlenkovým proudem, přičemž vitální minimum představuje úhrn prostředků nezbytných k tomu, aby člověk nebyl zatažen do bludného kruhu bídy, fyzického úpadku a smrti. Práh absolutní chudoby bývá stanoven experty, jimiž jsou např. odborníci na správnou výživu a lékaři, kteří vycházejí z počtu kalorií nezbytných pro organizmus (Boudon, Besnard, Cherkaoui, Lécuyer, 2004). Podle Konopáska (1991) je absolutní chudobou myšlena taková deprivace, která ohrožuje život člověka. Organizace spojených národů definuje absolutní chudobu jako deprivaci v základních lidských potřebách, mezi které patří jídlo, pitná voda, prostředky k hygieně, přístřeší, vzdělání, zdraví a přístup k informacím (United Nations, 1995). Absolutní tedy chudoba nastává tehdy, když se člověk ocitá pod existenčním minimem a nemá žádné prostředky na živobytí. Lze ale předpokládat, že absolutní chudoba byla ve vyspělém světě odstraněna sociálními reformami (Alcock, 1993). Ve vyspělých

13

industriálních společnostech může být chudoba chápána absolutně pouze z pohledu konkrétního chudého, a chudobu tak můžeme chápat jako osobně zakoušenou pozici. V sociální politice vychází z pojetí lidského života jako absolutní hodnoty. Státem organizovaná redistribuce je určená konkrétním osobám, ale konstrukčně je adresována abstraktnímu, univerzálnímu a tedy „relativnímu“ příjemci. Proto v rámci veřejných soustav sociálního zabezpečení nelze chudobu chápat jinak než relativně, protože se opírá o určité relace, které pocházejí zvnějšku, tudíž abstraktně (Konopásek, 1991). Mezi nejvýznamnější autory debatujícími o absolutním konceptu chudoby patří Amartya Sen a Peter Townsend. Pojem absolutní chudoby může podle Sena (1992) vycházet z pojmu ‚functioning‘ a ‚capabilities‘. Sen chápe blahobyt ve společnosti jako důležité svobody, či potencionály (capabilities). Termínem functioning (vstupy) popisuje to, co kdy člověk dokázal, a to od základních biologických procesů po úrovně složitější, jako je účast na životě komunity či dosažení sebeúcty. Capabilities zase charakterizují to, co člověk může činit nebo čím může být. Je to vlastně vše, co má pro jedince hodnotu. Reprezentují širokou škálu možností, které se mu v životě otevírají. Při definování chudoby je důležitá role peněz. Při dosahování životního fungování totiž záleží, na jaké zboží nebo služby jsou peníze určeny. Blahobyt jednotlivce narůstá s jeho rozhodnutím se pro určitou volbu a také i pouhou možností této volby bez ohledu na to, jak dopadne konečný výsledek rozhodnutí. Sen srovnává jednotlivé rozměry blahobytu a porovnává hrubý domácí produkt, střední délku života, vzdělání apod. v jednotlivých zemích. Tohoto měření využívá při sestavování každoročních Zpráv o lidském rozvoji i United Nations Development Programme (viz. Příloha č. 2: Chudoba jako celosvětový problém). Peter Townsend uvádí, že absolutní pojetí je samo o sobě relativní ke společnosti. Požadavky na výživu jsou závislé na pracovních pozicích lidí v historickém a kulturním kontextu. Například požadavek na přístřeší nezáleží pouze na klimatických podmínkách, ale také na tom, jaký typ přístřeší je typický pro kterou kulturu či společnost (Townsend, 1985). Jak vidíme, absolutní definice chudoby zahrnuje také prvek relativity. To neznamená, že odmítáme pojem absolutní chudoby jako takové. Reformulace jejího vztahu k relativní chudobě tak, že sloučíme dvě pojetí do jednoho rámce, může sloužit k použití pro chudší i bohatší státy zároveň. S tímto pojetím se můžeme setkat i

14

v Kodaňské deklaraci pro sociální rozvoj, která byla přijata v roce 1995 na Světovém zasedání Spojených národů. Používání čistě relativního pojetí chudoby bylo kritizováno Senem za to, že u států, kde většina lidí trpí nedostatkem zdrojů pro adekvátní životní podmínky, by byli označováni za chudé pouze ti lidé, kteří jsou na samotném dně. Sen tvrdí, že neexistuje konflikt v absolutním pojímání chudoby (vztahujícím se ke capabilities a životním standardům) a v nepostradatelné relativitě, o které mluví Townsend, pokud se pojetí vztahuje také na zboží a zdroje. Když Townsend odhaduje zdroje, kterých je potřeba k plnohodnotné účasti ve společnosti, ve skutečnosti odhaduje měnící se zdroje požadované k naplnění absolutních potřeb (Lister, 2004). S tímto názorem Townsend nesouhlasí. Část problému se nachází v rozličném chápání samotných termínů „absolutní“ a „relativní“. Senovo pojetí „absolutního“ se odlišuje od tradičního pojetí. Sen argumentoval hlavně proti čistému relativnímu přístupu, který sám o sobě podporuje slučování chudoby a nerovnosti, ačkoliv Townsend tyto pojmy pečlivě rozlišuje. Townsend následně poukázal na to, že absolutní nebo základní materiální a sociální potřeby napříč společnostmi jsou stejné, i když mají být uspokojovány v souvislosti s jednotlivými institucemi, kulturou a místem různě. Townsendova definice kombinuje absolutní a relativní pojímání chudoby tak, že absolutní chudoba je charakterizována jako několikanásobná deprivace základních lidských potřeb, jako je jídlo, pitná voda, zdraví, přístřeší, vzdělání a informace a vztahuje se stejně tak k sociálním službám, jak k příjmu (Lister, 2004). Relativní chudoba je založena na srovnání mezi standardem životní úrovně chudých a životní úrovně nechudých a to obvykle zapojením určité míry průměrného standardu celé společnosti, ve které je chudoba studována. Je to chudoba, která se vyskytuje v průmyslově rozvinutých zemích, které jsou charakteristické nerovností. Relativní chudoba vychází z účasti na aktivitách, které jsou zvykem v dané společnosti a chudí jedinci jsou z těchto aktivit vylučováni (Mareš, 1999). Jak už bylo zmíněno, relativní chápání chudoby má nezbytný význam při sestavování koncepcí veřejných systémů sociálního zabezpečení. Důležité ale je, vůči jaké konstrukci se chudoba vymezuje, tedy které relace v daném úhlu pohledu rozhodují a o jakou relativitu jde (Konopásek, 1991).

15

Ad b) Objektivní a subjektivní Objektivní chudoba může ovlivnit politickou vůli k vynaložení určitých nákladů pro chudé občany. Objektivní chudoba je založena na objektivních aspektech situace chudých lidí. Její vymezení je nezávislé na mínění těch, kteří jsou za chudé považováni. Za subjektivní vymezení chudoby naopak považujeme to, co vyplývá z hodnocení na základě vlastních životních zkušeností a to bez ohledu na mínění ostatní společnosti. Jelikož se do subjektivních konceptů promítá kromě situace těch, kteří se za chudé považují, také jejich aspirace, jsou to také koncepty relativní. Jedinec, který podle kritérií objektivní chudoby chudým není, se může sám považovat za chudého. Chudí se mohou naopak bránit identifikaci s jejich stigmatizujícím postavením (Mareš, 1999).

Ad c) Přímé a nepřímé Přímé koncepty vycházejí z měření chudoby po transformaci příjmů do spotřeby. Příjmy jsou ale pro měření chudoby nedostatečné, protože opomíjejí okolnosti, které doprovázejí jejich převod do spotřeby. S tímto souvisí koncept sekundární chudoby, která je způsobená špatným hospodařením s příjmy a ne jejich nedostatkem. Proto jsou přímé koncepty spojovány s kupní silou peněz. Odvíjejí se z adekvátnosti reálného příjmu a ze spotřeby statků a kvality života. Odrážejí se také na deprivaci, která vychází z nízkého standardu. Často se můžeme setkat při používání měr založených na deprivaci se záměnou deprivace a životního stylu, neboť každý člověk může mít jiné hodnoty a tomu přizpůsobuje svoji spotřebu (Mareš, 1999). Nepřímé míry jsou založeny na měření příjmů před spotřebou, proto se zde nepromítá korekce kupní síly a struktury výdajů. Při využití nepřímého měření příjmů se můžeme setkat s metodologickými problémy, které souvisejí se zjišťováním příjmů. Jsou zde zahrnuty relativní míry, které jsou vymezeny vůči určitému příjmovému rozložení (Mareš, 1999).

Ad d) Preskriptivní a konsensuální Preskriptivní představují vymezení charakteristik chudých za pomocí expertních odhadů. Zahrnují spotřební koše, které vyjadřují úroveň vymezenou životním minimem jako příjmové hranice důležité k získání nároku na sociální podporu. Patří zde koncepty jako „Budget Standard“, kde jsou určovány experty nezbytné životní položky.

16

Konsensuální koncepty plynou ze shody společnosti na tom, kdo je za chudého brán v úvahu a není zde využíváno expertních odhadů, ale výpovědí respondentů. Ti určují položky ze seznamu potřeb, které považují za životně nezbytné (deprivation indicator method) a také je zjišťováno, jak velký příjem potřebují (income proxy method) (Mareš, 1999).

Pro zmiňované koncepty jsou charakteristické jednotlivé míry chudoby. Při měření se vždy využívá jen určitý koncept chudoby. Chudobu měříme, protože chceme zjistit, kolik chudých se nachází v populaci a proč se tito lidé stávají chudými. Měření také slouží k tomu, abychom mohli zjistit hranici chudoby a minimální příjem, který zabezpečuje vyhnutí se deprivaci. Jednotlivé hranice chudoby vycházejí z různých zdrojů, jimiž jsou statistické údaje, odhady expertů nebo výzkumy veřejného mínění, jako je např. panelové šetření European Community Household Panel (Mareš, 1999).

17

4 Měření chudoby Při měření chudoby musíme brát v úvahu, že vždy záleží na tom, jakou použijeme definici chudoby. Také si musíme uvědomit důvody, pro které jsou rozličné definice používány. Kromě toho musíme mít na paměti, jakým způsobem chudobu můžeme měřit a proč používáme zrovna tento typ měření (Kane, Kirby, 2003). Při měření chudoby jsou nejčastěji využívány komparativní metody, které srovnávají situaci chudých lidí přímo s nechudými (Gordon, Spicker, 1999). Hlavní důvody proč se zajímat o měření chudoby mohou plynout z požadavků na vyhodnocení sociální situace nejméně bohatých lidí ve společnosti (Tsakloglou, Papadopoulos, 2002). Měření rozsahu chudoby ve společnosti je komplikované a to z toho důvodu, že neexistuje ideální indikátor chudoby. Proto se doporučuje pracovat s kombinací objektivních ukazatelů a subjektivních pocitů lidí a také s absolutními veličinami, stejně tak jako s mírami, vztahujícími se ke konkrétní situaci jedinců nebo rodin, neboli k určitému celospolečenskému standardu (Potůček, 1999).

4.1 Typy měření Měření příjmové chudoby Nejčastějšími hranicemi chudoby bývají hranice užívané Eurostatem2, který volí k měření chudoby relativistický přístup a určuje hranici chudoby na úroveň 60 % mediánu ekvivalentnímu příjmu populace. (Tsakloglou, Papadopoulos, 2002) Hranice chudoby ve vztahu k příjmovému rozložení ve společnosti je nejčastěji určována těmito způsoby (Mareš, 1999): -

kritériem chudoby je méně než 60 % průměrného příjmu (Luxembourg Income Study);

-

stanovením hranice ve vztahu k mediánu příjmového rozložení (The European Union Poverty Line), která stanovuje chudobu jako 60 % příjmového mediánu

2

Eurostat je statistický úřad Evropské komise se sídlem v Lucemburku. Česká republika splňuje svoje závazky vůči Unii prostřednictvím státní statistické služby ČR, která je tvořená Českým statistickým úřadem a pracovišti státní statistické služby ministerstev a ústředních správních úřadů.

18

ekvivalizovaného příjmu domácností3. Tato hranice je používána Eurostatem jako National

Average

Income

stanoveným

za

rok.

Jelikož

v domácnostech

vícečlenných nejsou výdaje na jednu osobu totožné jako s domácnostmi jednočlenným, používají se pro tyto účely ekvivalenční faktory, které představují násobky pro výpočty výdajů domácností. Ekvivalenční škály mají při přepočtu celkového příjmu na hlavu pro prvního dospělého hodnotu 1,0; pro další osoby starší 13 let 0,5 a u dětí mladších 14 let je to 0,3 (Mareš, Rabušic, 1996); -

rozdělením příjmu domácností do decilů, kdy jsou za chudé označovány ty domácnosti, které se nacházejí ve spodním decilu. Tato míra se může lišit podle času a kulturního prostoru (Mareš, 1999). Míry založené na základních životních potřebách: Absolutní pojetí chudoby je

založeno na volbě určitých potřeb, které jsou potřebami základními. K tomu nám může sloužit rozlišení hierarchie potřeb, jak to provedl Maslow. Ten považoval za základní potřeby fyziologické, které se týkají stravy a bezpečí (Mareš, 1999). Maslow zařadil mezi vyšší potřeby také potřebu sociálních kontaktů (lásky a přátelství), které jsou nezbytné pro začlenění se do nějaké skupiny a uznání v ní. Po fyziologických potřebách zmiňuje i potřebu úcty a sebeaktualizace (Jandourek, 2001). Budget standards – koš zboží: Hranice chudoby vyplývá v tomto případě z výpočtu minimálních nákladů nezbytných pro uspokojení základních potřeb. Jedná se o již zmiňované kalkulace expertů, kteří musí brát v úvahu rozlišení spotřeby kalorií v závislosti na věku, povolání, zdravotním stavu apod (Mareš, 1999). Podíl výdajů na stravu v celkových výdajích: Pro tento způsob měření je nezbytné uvědomit si, že výdaje domácnosti za potraviny rostou pomaleji než její příjmy. Toto nám znázorňuje Engelova křivka, která je rozličná podle typu domácností, jelikož domácnosti, které se ocitají v nedostatku, dávají větší část svých příjmů za základní věci, jako je např. jídlo (Mareš, 1999).

3

Kdysi byla tato hranice na 50 % průměrného příjmu, později byl tento podíl stanoven na 56 %. Při svých výpočtech často používám hranici 40 % mediánového příjmu, čímž ohraničuji velmi nízkou úroveň hranice chudoby a 80 %, která pro mě představuje horní hranici chudoby.

19

Měření relativními mírami podle spotřeby a výdajů, měření deprivace

Pokud určujeme chudé ve vztahu k obecně platným standardům života v dané společnosti, jedná se o míry relativní. Tyto míry se odvíjejí z deprivace v životním stylu. Jsou objektivně determinované i měřitelné. (Mareš, 1999) Z nich vychází i měření deprivace. Deprivací rozumíme kromě psychického a fyzického strádání také nedostatek toho, co je v dané společnosti považováno za hodnotu. Touto hodnotou je životní standard, kterým je příjem, zdraví, bydlení, práce, vybavení domácnosti, přístup ke vzdělání nebo trávení volného času. Chudobu lze chápat jako podmínku a příčinu mnohočetné deprivace, ale samotná deprivace nemusí představovat doprovodný znak chudoby (Mareš, 1999). Proč se zabývat materiální deprivací? Statistiky související s materiálními životními podmínkami pouze reflektují přístup ke zdrojům. Samotné měření příjmů lépe zastupují měření životního standardu, která jsou snadněji zjistitelná. V případě, kdy není možné měřit přesný příjem u lidí, kteří například samostatně podnikají, nebo u lidí pracujících v šedé ekonomice, jsou analýzy relativních měr příjmové chudoby a indikátorů materiální deprivace velmi užitečné (Guio, 2005). Relativní deprivace vychází z toho, že člověk, který nemá jasně danou pozici (zboží, služby), vidí jiné osoby, které tuto pozici mají, proto tuto pozici chce a předpokládá, že je možné ji mít. Určité potřeby tedy nejsou vůbec uspokojovány, nebo také nejsou uspokojovány adekvátně tak, jak je ve společnosti zvykem (Mareš, 1999). Ve společnosti lidí závislých na nakupování a sledování televize nemohou chudí od bohatých odvrátit oči. Čím větší je svoboda na obrazovce a čím přepychovější jsou výlohy nákupních středisek, tím více je pro chudé komerční ideál vzdálen. Čím větší se zdá být výběr pro bohaté, tím méně snesitelný je život bez těchto možností (Bauman, 2002). Relativní deprivací se zabýval Townsend, který rozlišuje tři její různé formy: - nedostatek jídla, ošacení a dalších zařízení, která jsou ve společnosti běžná, - pokles pod společensky přijatelnou životní úroveň, - a pokles pod to, co nazýváme většinový standard, který zapříčiňuje lepší přerozdělení nebo přeorganizovávání společnosti (Alcock, 1993).

20

Townsend měří deprivaci podle absence konkrétních statků, skrze které člověk nemůže uspokojovat své fyziologické nebo sociální potřeby. V důsledku této absence vymezuje index deprivace, který koreluje s příjmem. Hranici chudoby stanovuje porovnáním deprivace měřené tímto indexem a příjmem, který představuje násobek velikosti nároku na sociální podporu. Bývá kritizován za záměnu životního stylu s deprivací, protože chudoba nepředstavuje osobní volbu domácností, ale vnucenou situaci pro jedince (Mareš, 1999). Townsendův index mnohonásobné deprivace staví na relativním konceptu chudoby, spojujícím subjektivní kritéria s objektivními. Index mnohonásobné deprivace vytvořil Townsend tak, že ze seznamu 60 položek vybral 12, které vyjadřují klíčové indikátory deprivace. 4 Také dokládá, že když budeme deprivaci měřit podle těchto kritérií, výrazně se nám objeví vzrůst deprivace na hranicí pod 150 % základní státní sociální podpory (Townsend, 1985). Z metodologického hlediska je problematické určit rozměry deprivace a vybrat z nich optimální položky. Absenci určité položky nelze vždy chápat jako deprivaci. Problematické je také pojímání chudoby jako mnohonásobné deprivace, neboť je složité stanovit míru různých druhů deprivací. Kromě toho zde můžeme pozorovat i kulturní rozdíly (Alcock, 1993). Townsendův index deprivace nemůže nepředstavovat relevantní míru deprivace v české populaci, protože naše společnost nevykazuje velké odlišnosti statusových znaků různých sociálních vrstev, jako je tomu třeba ve Velké Británii. Lidé, kteří strádají materiálně, jsou ohroženi i deprivací sociální a psychickou. Pokud nemají jistou pozici a nevlastní dané zboží, ocitají se vně sociálních vztahů a ztrácí svůj status a role ve společnosti. Deprivace má také subjektivní dimenzi, která se vyznačuje tím, že mnoho lidí sebe nevnímá jako deprivované, i když podle měření jimi jsou. Subjektivní vnímání koresponduje s objektivním pojetí chudoby. Je sporné, zda může být životní styl objektivně definován a měřen. Ale chápání toho, jak mohou být naše životní styly obohacovány, nebo naopak zanedbávány, je nejdůležitější 4

Tyto položky jsou: 1) netrávit během posledních 12 měsíců dovolenou mimo domov (alespoň na 5 týdnů), 2) nemít možnost dovolit si pozvat přátele nebo příbuzné na jídlo jednou za poslední 4 týdny, 3) nemít možnost navštívit přátele nebo příbuzné (s jídlem) za poslední 4 týdny, 4) nepozvat své přátele do svého domova za poslední 4 týdny na hru nebo čaj (u dítěte do 15 let), 5) nemoci uspořádat narozeninovou oslavu pro dítě na jeho posledních narozeninách, 6) nejít se během posledních dvou týdnů pobavit nebo si zajít na skleničku, 7) nemít čerstvé jídlo čtyřikrát týdně (i bez masa), 8) nemít vařené jídlo jednou nebo víckrát za posledních čtrnáct dnů, 9) nemít vařenou snídani po většinu dní z týdnu, 10) nemít doma lednici, 11) nemít obvykle kde trávit neděli (Sunday Joint), 12) nemít doma tato čtyři nezbytná vybavení domácnosti: splachovací WC, dřez nebo umyvadlo se studenou vodou, zabudovanou sprchu nebo vanu a plynový nebo elektrický vařič.

21

k porozumění chudoby v prosperujících společnostech. V bydlení je nejvážnější dimenzí deprivace bezdomovectví, které je jedním z příkladů problémů vícenásobné deprivace. Neadekvátní bydlení je charakteristické nedostatkem základního komfortu a nepřiměřeným prostorem. Takové bydlení např. může být typické tím, že nemá žádnou zahradu nebo prostor v okolí domu, žádné blízké bezpečné místo a má znečištěné prostředí a ovzduší v okolí. Neodpovídající bytové podmínky a špatné podmínky v práci mohou ohrožovat zdraví. Narušené zdraví je formou deprivace, vycházející z dalších aspektů chudoby a nerovnosti (Alcock, 1993).

Míry zakládající se na subjektivních výpovědích

Tyto míry jsou postaveny na posouzení vlastní situace lidmi a jejich názoru na výši příjmu, který jim zabezpečuje uspokojení základních potřeb. Jednotlivé míry si teď rozebereme: Subjektivní hranice chudoby SPL: Na Leydenské univerzitě vznikla subjektivní hranice chudoby (The Subjective Poverty Line), která vychází z názorů domácností, jako odpověď na otázku po absolutně minimální výši příjmu, který může uspokojit základní potřeby. Tyto subjektivní odpovědi mohou být objektivizovány podle proměnných, jako je velikost rodiny, její struktura nebo region (Mareš, 1999). Subjektivní hranice chudoby CSP: Tato hranice vyvinutá Centrem pro sociální politiku v Antverpách a zahrnuje kromě otázky po minimální výši příjmu, jež může uspokojit základní potřeby, také otázku, jak je obtížné vycházet se svým současným příjmem (Mareš, 1999).

4.2 Metodologické problémy s měřením chudoby Už samotné definice chudoby, které země používají, mohou představovat problém při mezinárodním srovnávání. Další problém se týká těch, kteří nejsou

příjemci

sociální pomoci. Tento problém nazýváme tzv. skrytá chudoba. Jiné problémy vycházejí z rozličného pojetí příjmů, délky sledovaného období, používání při měření jiných jednotek (domácnosti, rodiny, jednotlivci), volby různých ekvivalenčních škál

Pro britská šetření byl tento index rozšířen na 22 položek (Townsend, 1987).

22

při porovnávání zdrojů uvnitř jednotek a volby příjmu, spotřeby nebo majetku (Mareš, 1999).

Problémy týkající se indexů deprivace Ukazatelé deprivace musí splňovat podmínku validity, reliability, počítatelnosti, zahrnutí a vyloučení relevantních faktorů a vážení. Validita spočívá v tom, že indexy by měly správně měřit to, co odpovídá předmětu měření, přičemž se nesmí opomenout složitost vzájemné kontroly platnosti. Indexy, které jsou spolehlivé (reliabilní) uvnitř jednotlivých společností

nebo v určitých obdobích, nemusí být při změně těchto

okolností nezbytně převoditelné. Splnění podmínky počítatelnosti spočívá v tom, že vytvoření indexů inklinuje k vytvoření určitých lineárních matematických vztahů. Vyloučení relevantních faktorů může zapříčinit, že budou zanedbány důležité problémy. Přílišná inkluze může naopak zapříčinit nadměrné vážení jednotlivých faktorů (Spicker, 1993).

Problémy týkající se příjmu Zjišťování příjmu je velice komplikovanou záležitostí. Může se odvozovat na základě vlastního odhadu celkového příjmu domácností (kdy respondent často jeho výši podceňuje) nebo zjištěním jednotlivých příjmů, jejichž součet vyjádří celkový příjem domácnosti. Tento způsob vyžaduje větší míru operací při práci se získanými daty. Dalším problémem je adekvátnost příjmu domácností, kdy různí členové domácnosti mohou mít rozličný pohled na dostatečnost příjmu. Problémy se vyskytují také ve stanovení délky sledovaného období. Pokud se příjem zjišťuje za poslední měsíc, je často opomíjeno kolísání příjmu v delším období. Průměrný příjem za rok naopak opomíjí rozdíly v příjmech za jednotlivé měsíce, které mohou kolísat (Mareš, 1999).

Jednotky analýzy Proč nezkoumat jednotlivce? Mnoho jednotlivců však samostatně nežije po celý svůj život, je pravděpodobné, že se jejich situace během života změní. Je lépe studovat struktury domácností nebo rodin, ve kterých lidé žijí a kde svůj majetek společně spotřebovávají a rozdělují mezi sebe. Domácnosti se také samozřejmě mohou skládat

23

ze členů, kteří nejsou příbuznými a sdílejí společný dům kvůli finanční nutnosti (Alcock, 1993). Chudoba členů rodin nebo domácností nemůže být chápána bez přihlédnutí k jejich vzájemné závislosti. Tím, že označíme domácnost jako chudou, vyjadřujeme, že její členové jsou také chudí, protože předpokládáme, že její členové sdílejí společné příjmy. Opomíjíme fakt, že v rodině či domácnosti může existovat nerovnost. Rozdílné míry chudoby založené na rodině jako na jednotce a na domácnosti jako na jednotce jsou důležité. Domácnost totiž představuje širší jednotku než rodina. S tím souvisí také používání ekvivalenčních škál (Mareš, 1999). Každý typ domácností a rodin má jiné potřeby a vzorce výdajů. Ekvivalenční škály jsou založeny na tom, že v rodině nebo domácnosti dochází k rovnému sdílení zdrojů a dvě či více osob ve společné domácnosti mají nižší náklady než samostatně žijící jedinec. Proto jsou ekvivalenční příjmy odlišné od příjmů na hlavu, protože chápou rozdílnou potřebu jednotlivých členů domácností jako směrodatnou (Mareš, 1999).

Měření chudoby u různých států Definování a měření chudoby by v jednotlivých státech mělo být různé. Mohou totiž nastat následující problémy: -

použití různých identifikátorů chudoby,

-

použití různých měr pro hranici chudoby podle příjmů a výdajů,

-

různost jednotek, rodin nebo domácností stanovených pro měření,

-

volba rozličných ekvivalenčních škál pro porovnávání dostupných zdrojů mezi jednotlivými výzkumnými jednotkami (Alcock,1993). Dalším z problémů je srovnávání získaných dat s daty z jiných výzkumů

prováděných na jiné populaci v jiné době. Pokud chceme srovnávat úroveň chudoby a nerovnosti v rozličných zemích, pak problém se srovnatelností dat ještě naroste. Dokonce i v oficiálních statistikách najdeme odlišnosti v metodách, kterými jsou informace získávány a také ve zpracování, analýze a v jejich výsledném podání (Alcock, 1993). Komparace mezi státy s různými stupni monetizace ekonomik a s různými typy sociálních států mohou být rovněž velmi problematické (Tsakloglou, Papadopoulos, 2002).

24

Problémy, týkající se statistického srovnávání vyústily až k otázce, zda se srovnává rozsah nebo hloubka chudoby – nebo úplně jinak, zda to je srovnávání těch lidí, kteří se nacházejí pod hranicí chudoby, nebo těch, kteří tvoří vzdálenost mezi těmi pod hranicí a těmi, kteří jsou nad ní. Sčítání lidí nebo domácností pod hranicí chudoby nám říká, kolik chudých lidí je v jednotlivé populaci. Neodkrývá ale rozsah chudoby, týkající se individuí nebo domácností, protože nevypovídá o tom, jak moc jsou od hranice chudoby vzdáleni (Alcock, 1993).

4.3 Měření chudoby v České republice Zdroje dat o příjmech, výdajích a spotřebě domácností vycházejí z výběrových šetření organizovaných Českým statistickým úřadem. Nejdůležitějšími šetřeními jsou v tomto případě mikrocenzus a statistika rodinných účtů. Mikrocenzus je šetření, jehož cílem je zjistit úroveň a strukturu peněžních a nepeněžních příjmů domácností včetně jejich diferenciace. Sleduje také sociální a demografické charakteristiky domácností a osob v nich žijících a vybavenost domácností předměty dlouhodobé spotřeby či náklady na bydlení. S poměrně velkou přesností lze pomocí mikrocensu zjistit také příjmy domácností a z těch odvodit, kolik domácností se nachází pod hranicí chudoby. Šetření se provádí ve čtyř až šestileté periodě u dostatečně rozsáhlého výběrového souboru 20 000 – 40 000 domácností, které se vybírají náhodně, což vede k přesnějším výsledkům (Zelený, 2002). Na kvótním výběru domácností je založena statistika rodinných účtů, jejichž údaje jsou sdělovány pomocí celoročního vedení zpravodajského deníku. Získaná data jsou určena pro analýzy výdajů a struktury spotřeby v jednotlivých typech domácností a vykazují údaje o peněžních a naturálních příjmech, výdajích domácností a jejich spotřebě. Data jsou dostatečně podrobná a mohou sloužit k posuzování vhodnosti použití spotřební jednotky s ohledem na strukturu výdajů českých domácností. Pro měření chudoby mohou sloužit získané údaje. Uvádějí, jak se domácnosti vyrovnávají s omezenými příjmy. Naproti tomu vzorek není natolik reprezentativní co do počtu dotazovaných domácností (zhruba 3200) a to i přes to, že se zde objevují domácnosti, které tvoří ustálený soubor – přetrvávají více než rok. Těchto domácností ale ubývá a třetina souboru se mění každým rokem. (Zelený, 2002).

25

Český statistický úřad provedl v roce 2001 šetření Sociální situace domácností, které na rozdíl od mikrocensu nebo rodinných účtů poskytuje údaje o kvalitě, způsobu a finanční

náročnosti

bydlení,

o

vybavenosti

předměty

dlouhodobé

spotřeby

v domácnostech, o zdravotních podmínkách a pracovním zázemí osob žijících v domácnostech a o jejich příjmech. Šetření bylo zaměřeno i na subjektivní názory členů domácností a jejich postavení ve společnosti (Zelený, 2002). Z dat tohoto šetření se v následující části pokusím zjistit vztah mezi příjmovou chudobou a materiální deprivací domácností v České republice.

26

5 Sociální situace domácností v roce 2001 v České republice V roce 2001 uskutečnil Český statistický úřad s podporou finančních prostředků z Evropské unie rozsáhlé reprezentativní šetření o sociální situaci domácností. Toto šetření bylo první ucelenější šetření životních podmínek domácností v České republice. Metodický přístup a obsah zjišťování se opíraly o šetření ECHP (European Community Household Panel), které probíhalo v letech 1994-2001. Cílem tohoto šetření bylo získat informace z různých oblastí života domácností a jejích členů, jako je bydlení, zaměstnání, příjmy, životní podmínky, vzdělání a zdraví (www.czso.cz). Tyto rozsáhlé informace umožňují analyzovat sociální jevy v souvislostech a odhalovat příčiny a důsledky situací, ve kterých se určité domácnosti nacházejí. Zjištění příčin zhoršování ekonomické a sociální situace některých domácností umožní účinněji snižovat nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení. V souvislosti s tím napomůžou předcházet situaci, kdy se domácnost nebo někteří její členové nepodílí plně na ekonomickém a sociálním životě společnosti, nebo kdy příjem neumožňuje domácnosti dosáhnout takového životního standardu, který je ve společnosti považován za přijatelný. Výsledky, ke kterým Český statistický úřad dospěl, budou využitelné v oblasti přípravy a novelizace vládních sociálních opatření, využijí se také v přípravě Národního akčního plánu, budou sloužit i dalším uživatelům zabývajícím se sociální problematikou. Rovněž zde existuje možnost srovnání sociální situace našich domácností s jinými evropskými domácnostmi (www.czso.cz). Šetření se zúčastnilo náhodně vybraných téměř 18 000 bytových domácností a po vyloučení neobydlených a nenavštívených bytů bylo ve skutečnosti osloveno přes 16 600 bytových domácností. Šetření bylo dobrovolné, anonymní, provedené externími tazateli. Byly zde zastoupeny všechny kraje a to úměrně celkovému počtu bytů v kraji. Z celkového počtu dotázaných se podařilo získat odpovědi od 60,7 % vybraných domácností. Důvodem k odmítnutí byla nejčastěji neochota sdělování informací (www.czso.cz).

27

5.1 Teoretické hypotézy Formulace cíle: Cílem práce je zjistit, jak spolu souvisí příjmová chudoba a materiální deprivace: nakolik jsou příjmově chudé české domácnosti zasaženy materiální deprivací a v čem se materiální deprivace nejvíce projevuje.

Formulace výzkumného problému: Jaký je rozsah materiální deprivace u příjmově chudých domácností (podle šetření z roku 2001)?

Hypotéza: Příjmová chudoba zapříčiňuje materiální deprivaci.

Hypotéza 1: Příjmově chudí si stěží mohou dovolit uspokojovat základní životní potřeby, jako je strava nebo ošacení. Hypotéza 2: Příjmově chudí mají ve vlastnictví malý počet předmětů dlouhodobé spotřeby. Hypotéza 3: Bydlení příjmově chudých domácností je charakteristické nízkou kvalitou a špatným životním prostředím. Hypotéza 4: Příjmově chudí budou svou finanční situaci vnímat jako horší vzhledem k předešlému roku.

28

6 Empirická část 6.1 Kategorizace a charakteristika zkoumaného souboru z hlediska příjmu V této práci vycházím z relativního konceptu chudoby měřeného na základě příjmového mediánu. Za chudé považuji ty domácnosti, které se ocitají pod hranicí 60% mediánu příjmového rozložení, což je nejběžnější hranice používaná Eurostatem. Koncept relativní chudoby je založen na porovnání kvality života v dané zemi. Pokud lidé nemají zdroje, kterými by si zajistili stravu a ostatní životní podmínky a pokud jsou jejich příjmy pod úrovní příjmů průměrných

jedinců nebo rodin, můžeme je zařadit do

okruhu chudých (Mareš, 1999). Zabývám se chudobu na základě ekonomické aktivity domácností, lidského kapitálu členů domácností a složením domácností s ohledem na počet osob, rodinný stav a věk členů. Pro porovnání uvádím i údaje o domácnostech nechudých. Chudobu nechápu pouze jako 60% hranici příjmového mediánu, protože podíl populace spadající pod určitou hranici je pravděpodobně velmi citlivý na výběr. Zmiňuji se proto o hranici 40 % příjmového mediánu, která mi zprostředkovává informace o chudých domácnostech nacházejících se pod hranicí chudoby (extrémně chudí) a také o hranici 80 % příjmového mediánu, pod níž se nacházejí domácnosti těsně nad hranicí chudoby.

Struktura tabulek

V tabulkách uvádím vždy celou zkoumanou populaci pod danou hranicí příjmového mediánu. Tabulka reflektuje počet bytových domácností spadajících do dané kategorie podle mediánu ekvivalizovaného příjmu. Kategorie pod 40 % zprostředkovává informace o všech, jejichž příjem je nižší než 40 % příjmového mediánu. Kategorie pod 60 % charakterizuje všechny domácnosti označené dle Eurostatu jako chudé. Pro porovnání chudých a nechudých domácností slouží kategorie nad 60 %, kde je zahrnut zbytek domácností (tedy nechudých). Tuto položku jsem pro větší přehlednost tabulky oddělila a umístila na spodní řádek tabulky. Poslední kategorií je pod 80 %, která zahrnuje všechny domácnosti spadající pod 80 % mediánu

29

ekvivalizovaného příjmu. Dále v tabulkách uvádím relativní četnosti (vždy horní číslo v políčku tabulky) a absolutní četnosti (spodní, menší číslo). Při výpočtech bylo použito adjustovaného residuálu, což je rozdíl mezi frekvencí očekávanou a empirickou. Pro jednodušší orientaci v tabulkách byly residuály vypuštěny a jejich hodnoty použity v textu (pouze ty, které byly statisticky nejvýznamnější). Dále jsou u některých tabulek uvedeny hodnoty koeficientů asociace, které měří sílu statistické závislosti mezi proměnnými. Čím vyšší je hodnota koeficientu, tím silnější je vztah.

Údaje o příjmově chudých domácnostech v České republice v roce 2001

Tato část charakterizuje, co je typické pro příjmově chudé domácnosti a to z hlediska počtu nezaopatřených dětí v domácnosti, počtu ekonomicky aktivních členů a nezaměstnaných v domácnosti a vzdělanostní úrovně členů domácnosti. Nejprve jsou uvedeny tabulky, které vykazují důležité hodnoty pro pochopení struktury domácností. Následně je připojen komentář o struktuře zkoumaných domácností.

Tabulka 2: Podíl počtu nezaopatřených dětí podle mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

počet nezaopatřených dětí celkem 0

1

2

61,5

16,6

12,4

31660

8548

6397

3

4

5

6,3

3,2

0,0

100

3220

1657

0

51483

54,2

19,2

17,6

6,3

2,4

0,4

100

174615

61799

56701

20285

7630

7630

322259

63,1

14,4

15,9

5,1

1,2

0,2

100

740765

16515

186215

60274

14457

2622

1173325

62,3

18,1

16,7

2,5

0,3

0,1

100

2444211

721405

665119

112743

19461

2845

3644420

30

Struktura domácností

Šetření sociální situace domácností se v roce 2001 zúčastnilo celkem 3 966 678 respondentů, z nichž 7,1 % můžeme zařadit jako chudé domácnosti, protože jejich příjem je menší než 60 % příjmového mediánu (viz. Příloha č. 1, Tabulka 1: Podíl příjmového mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu domácností ). Nejprve jsem zjišťovala údaje, které charakterizují druh domácnosti. Všechny zkoumané domácnosti mají přibližně stejně rozložen počet dětí. Bohatší domácnosti mají akorát méně často tři a více dětí oproti ostatním. Dále jsem zkoumala, jaké domácnosti (podle druhu domácnosti) jsou chudobou nejčastěji zasaženy. Extrémně chudé domácnosti jsou pouze ze 14,6 % tvořeny čistou úplnou rodinou. Domácnosti, které se nacházejí nad hranicí chudoby, jsou především tvořeny čistou úplnou rodinou a to z 51,2 %. Podíl čisté úplné rodiny je u domácností pod hranicí chudoby pouze z 26,7 % (viz. Příloha č. 1, Tabulka 3: Druh domácnosti podle mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu). Zkoumané domácnosti jsou z velké části tvořeny jednotlivci.

Ekonomická aktivita domácností a nezaměstnanost Tabulka 4: Podíl počtu ekonomicky aktivních členů domácností podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

počet ekonom. aktivních členů

celkem

0 65,6

1 24,7

2-3 8,9

4-6 0,8

100

33753

12704

4625

401

51483

62,0

28,1

7,8

0,1

100

199888

90554

31416

401

322259

62,4

24,6

13,6

0,3

100

732506

288638

164265

3519

1173325

31,2

28,1

38,8

1,9

100

1138241

1023108

1414974

68097

3644420

31

Tabulka 5: Podíl počtu nezaměstnaných v domácnosti podle mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

počet nezaměstnaných celkem 0

1

2

3-7

36,8

51,8

8,1

3,2

100

18962

26683

4190

1648

51483

62,6

30,4

5,6

1,4

100

201798

97936

18013

4513

322259

80,9

15,5

3,1

0,4

100

949120

181908

36492

5804

1173325

91,7

7,4

0,8

3341822

271099

30207

0,1

1291

100 3644420

Jelikož se příjmová chudoba odvíjí od ekonomické aktivity členů v domácnosti, zajímalo mě, kolik ekonomicky aktivních členů se v domácnosti nachází. Z tabulky 4 je patrné, že ekonomická aktivita členů je důležitým indikátorem chudoby. U domácností nad stanovenou hranicí chudoby nemají ze 31,5 % ekonomicky aktivního žádného člena, kdežto u domácností pod hranicí chudoby je tento podíl značně vyšší (62 %). Na základě tohoto zjištění lze usoudit, že čím je více ekonomicky aktivních členů v domácnosti, tím je menší riziko chudoby v této domácnosti. Chudoba v domácnostech je spojena také s dlouhodobou nezaměstnaností. Z tabulky 5 se můžeme přesvědčit, že u domácností pod hranicí chudoby stanovenou Eurostatem je u téměř 40 % alespoň jedna osoba nezaměstnaná, kdežto u ostatních domácností je nezaměstnaných členů dohromady necelých 9 %. Stav o pracovní aktivitě dokládá další tabulka (viz. Příloha č. 1, Tabulka 6: Rozdělení domácností podle pracovní aktivity v závislosti na mediánu). Závěrem lze říci, že čím více je ekonomicky aktivních členů v domácnosti, tím hrozí menší riziko chudoby nebo, jak uvádí Vavrečková (2003), je v dnešních ekonomických podmínkách hlavní příčinou chudoby špatná situace na trhu práce.

32

Vzdělanostní úroveň

Nízká úroveň vzdělanosti může být také determinantem chudoby. Vzdělání na nízké úrovni bylo prokázáno zhruba u třetiny domácností žijících pod hranicí chudoby stanovenou Eurostatem. 15 % domácností nad hranicí chudoby vykazuje vysokou úroveň vzdělání, v případě domácností pod hranicí chudoby je jich jen 2,7 %. Chudobou jsou tedy více zasaženy ty domácnosti, které se prokázaly nižší vzdělanostní úrovní (viz. Příloha č. 1, Tabulka 7: Rozdělení domácnosti podle vzdělání v závislosti na mediánu ekvivalizovaného příjmu).

6.2 Ověření hypotézy o vztahu příjmové chudoby a materiální deprivace Materiální deprivace je multidimenzionální jev. Proto je třeba všímat si všech jeho složek: -

deprivace v příjmech,

-

deprivace v uspokojování základních potřeb (strava, ošacení, dovolená),

-

deprivace ve vybavení domácnosti (předměty dlouhodobé spotřeby),

-

deprivace v podmínkách bydlení.

Pokud bereme v úvahu také institut sociálního vyloučení, do výčtu deprivací můžeme zahrnout také deprivaci zdravotního stavu a deprivaci v sociálních kontaktech (Mareš, Sirovátka, 2006).

Mezi indikátory materiální deprivace jsem zařadila: •

finanční problémy (mají velké problémy vyjít s příjmy, platit účty),

•

deprivace v základních potřebách (jíst maso každý druhý den, kupovat nové šaty, mít za rok alespoň jednotýdenní dovolenou mimo domov),

•

deprivace ve vybavení domácnosti (telefon, barevný televizor, auto),

•

sociální deprivace (setkání se s přáteli méně než jednou za měsíc) (Mareš, Sirovátka, 2006).

Sledovaná hypotéza se týká porovnání příjmové chudoby s materiální deprivací a zní: Příjmová chudoba zapříčiňuje materiální deprivaci. Nejprve mě zajímalo, jaký je

33

celkový vztah příjmové chudoby a deprivace. Chtěla jsem zjistit, jestli jsou rozdíly u příjmově chudých a těch, kteří spadají nad danou hranici chudoby v uspokojování základních životních potřeb, ve vlastnictví předmětů dlouhodobé spotřeby a v kvalitě bydlení.

Finanční problémy

Pokud si stanovíme hranici, která nám přesně určí, kdy chudoba nastane v závislosti na příjmu, měli bychom si uvědomit, že se jedná o objektivní ukazatele. Subjektivní pojetí chudoby, na kterém se zakládá pojetí deprivace, vychází z vlastního hodnocení respondentů. Na otázku jak domácnosti vycházejí se svým příjmem, se nabízí jednoznačná odpověď a to, že chudé domácnosti budou mít problémy vyjít se svým příjmem. Skoro polovina (48 %) domácností pod hranicí chudoby vychází se svým příjmem s velkými potížemi na rozdíl od domácností nad hranicí chudoby (12,6 %), jejichž část dokáže vyjít s příjmem docela snadno. Téměř 5 % domácností nad hranicí chudoby vyjde se svým příjmem snadno, to se týká pouze 1 % domácností chudých (viz. Příloha č. 1, Tabulka 8: Jak domácnosti vycházejí se svým příjmem podle mediánu ekvivalizovaného příjmu).

Tabulka 9: Na co stačí příjem domácnosti podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) na co stačí příjem domácnosti medián příjmového rozložení v domácnostech

peníze stačily na všechno, co potřebovali

museli velmi šetřit, aby si mohli koupit dražší věci

0,5

14,6

23,5

32,6

28,9

100

251

7494

12111

16770

14857

51483

pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

měli peníze jen na nákup nejlevnější ch věcí

peníze stačily jen na nejlevnější potraviny

často neměli dost peněz ani na nákup levných potravin

celkem

5,4

21,9

34,6

24,3

13,7

100

17534

70663

111634

78293

44136

322259

10,3

32,0

36,0

15,0

6,7

100

120744

375840

422197

175766

78780

1173325

23,2

47,7

22,5

5,0

1,6

100

846164

1737659

818234

183165

59197

3644420

Kendallovo tau = -0,16

34

Podle tabulky 9 u 10,3 % domácností pod hranicí 80 % mediánu ekvivalizovaného příjmu peníze stačily na všechno, co potřebovaly (u domácností nad hranicí chudoby dokonce 23,2 %), u domácností pod hranicí chudoby to bylo pouze u 5,4 % dotázaných a domácností s příjmem pod 40 % netvoří ani jedno procento z dotázaných, kteří odpovídali, že jim peníze stačily na všechno. Skoro třetině nejchudších domácností peníze stačily jen na nejlevnější potraviny, což se týká pouze 5 % domácností nechudých. Subjektivní hodnocení domácností potvrzuje rozdělení do příjmových skupin podle mediánu ekvivalizovaného příjmu. Z tabulek můžeme sledovat, že s výší příjmů roste rovněž možnost pořídit si věci.

Hypotéza 1: Deprivace v základních potřebách

Sociální šetření domácností 2001, které provedl Český statistický úřad, dále shrnuje rozličné typy deprivace do otázky B23: „Které z uvedených výrobků a služeb si mohla vaše domácnost v roce 2000 dovolit, pokud by si je přála?“ Respondenti odpovídali podle hodnotící škály: (1) když chce, může si dovolit (2) nemůže si dovolit (3) netýká se. Položky v této otázce zahrnovaly: dostatečné vytápění bytu, jíst maso každý den, kupování nového oblečení spíše než second-hand, obnovování vybavení domácností, uspokojování kulturních zájmů a koníčků členů, týdenní dovolené mimo domov jednou ročně, placené vzdělávání a zdravotní služby, ale také zda si mohou pozvat přátele nebo rodinu na skleničku nebo jídlo alespoň jednou měsíčně nebo využívat veřejné služby. V této části se zabývám ověřováním pracovních hypotézy 1: Příjmově chudí si stěží mohou dovolit uspokojovat základní životní potřeby, jako je strava nebo ošacení.

35

Tabulka 10: Počet služeb, které si domácnost může dovolit podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)

podíl příjmového mediánu pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

počet služeb, které si domácnost může dovolit5

celkem

0 až 3

4 až 6

75,4

20,1

7 a více 4,5

100

38810

10360

2313

51483

72,8

20,3

6,9

100

234517

65408

22335

322259

61,4

27,1

11,5

100

720154

317636

135536

1173325

31,2

32,3

25,6

100

1136492

816883

1331700

3644420

Tabulka 10 vypovídá o tom, které služby si domácnost dovolit může. Položky byly rozděleny do kategorií podle počtu: 0-3, 4-6, 7 a více. Většina z nejchudších si může dovolit pouze nejvíce 3 položky, což vypovídá o vysoké míře deprivace z hlediska uspokojování základních životních potřeb. Je možné sledovat nárůst počtu domácností, které si mohou pořídit 7 a více položek, těsně nad hranicí příjmové chudoby (v oblasti mezi 60 % a 80 % příjmového mediánu) a to o zhruba 4 %. Příjmově nechudí mají jednotlivé kategorie zastoupeny přibližně stejně, narozdíl od příjmově chudých. S příjmem se tedy zvyšuje možnost pořídit si více služeb a výrobků. Tabulky 11, 12, 13 (viz. Příloha č. 1: Tabulka 11: Kupování nového oblečení podle mediánu ekvivalizovaného příjmu, Tabulka 12: Možnost připravit pohoštění pro přátele nebo rodinu alespoň jednou za měsíc podle mediánu ekvivalizovaného příjmu, Tabulka 13: Možnost dovolit si obden maso podle mediánu ekvivalizovaného příjmu) blíže specifikují jednotlivé rozdíly ve vybraných kategoriích. U celkového počtu dotázaných se potvrzuje značná deprivace v základních potřebách. Nosit nové oblečení nebo jíst nové maso si nemůže dovolit 40-50 %. U chudých domácností se jedná o 70-85 % případů. Vysoká hodnota adjustovaných residuálů v případě všech domácností nacházejících se těsně nad hranicí chudoby (pod 80 % příjmového mediánu) nám dokládá, že i přes zařazení do vyšší příjmové kategorie 5

Otázka B23 (viz. Příloha č. 2 Dotazník) zahrnovala seznam těchto položek: dostatečně vytápěný byt; jíst maso, drůbež nebo ryby každý druhý den; kupovat nové oblečení spíše než second hand; obnovovat vybavení domácnosti; uspokojovat kulturní zájmy a koníčky; zaplatit ročně alespoň týdenní dovolenou mimo domov; placené vzdělání; placené zdravotní služby; pozvat přátele nebo rodinu na skleničku nebo jídlo alespoň jedenkrát měsíčně; využívat veřejné služby; spořit na bydlení. (Dále jen otázka B23).

36

jsou domácnosti značně deprivované v základních životních potřebách. V tomto případě je patrné, že hranice 80 % mediánu ekvivalizovaného příjmu se natolik neliší od hranice 60%. Pro celkové ověření si hypotézy byl vytvořen kategorizovaný index, který rozděluje domácnosti podle příjmu (a to v intervalech podle podílu příjmového mediánu).

Tabulka 14: Index deprivace podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)

příjem jako podíl příjmového mediánu (ekvivalizovaného příjmu) do 40 % mediánu 41-60 % mediánu 61-80 % mediánu 81-100 % mediánu 101-130 % mediánu 131-160 % mediánu nad 160 % mediánu

kategorizovaný index6 celkem nedeprivovaní

střed

deprivovaní

4,5

20,1

75,4

100

2313

10359

38811

51483

7,4

20,3

72,3

100

20023

55048

195705

270776

13,3

29,6

57,1

100

113201

252227

485638

851066

23,3

38,8

37,9

100

220102

365759

357694

943555

38,6

37,8

23,6

100

324137

316798

197849

838784

55,0

31,7

13,2

100

255504

147393

61344

464241

76,6

17,2

6,2

100

418756

94051

33967

546774

6

Nedeprivovaní jsou všichni, kteří si mohou dovolit 0-3 položky (viz. otázka B23), střed tvoří ti, kteří si mohou dovolit 4-6 položek a deprivovaní jsou ti, kteří si nemohou dovolit 7 a více položek.

37

Tabulka 15: Průměrná míra deprivace podle příjmových skupin příjem jako podíl příjmového mediánu (ekvivalizovaného příjmu) do 40 % mediánu

průměr

počet (abs. hodnota)

statistická odchylka

7,6275

51483

2,19867

41-60 % mediánu

7,2939

270776

2,28542

61-80 % mediánu

6,4287

851066

2,40252

5,4125

943555

2,47932

4,3627

838783

2,63623

131-160 % mediánu

3,3292

464241

2,47761

nad 160 % mediánu

2,0590

546774

2,30121

celkem

4,8597

3966678

2,92408

81-100 % mediánu 101-130 % mediánu

Tabulka 14 potvrzuje hypotézu, že příjmově chudí si mohou stěží dovolit uspokojovat své základní životní potřeby. Při frekvenční analýze bylo potvrzeno, že jen u jedné položky je hodnota vyšší než 1, byl skutečně extrahovaný pouze jeden faktor, což potvrdilo správnost indexu. Z této tabulky můžeme jednoznačně pozorovat, že čím je příjem vyšší, tím deprivovaných ubývá. Toto tvrzení doplňuje také tabulka 15, která ukazuje průměrnou míru deprivace podle příjmových skupin. Čím vyšší hodnota průměru, tím vyšší deprivace.

38

Hypotéza 2: Deprivace ve vlastnictví předmětů dlouhodobé spotřeby

S materiální deprivací souvisí rovněž vlastnictví předmětů dlouhodobé spotřeby. Jejich vlastnictví je doloženo v následujících tabulkách. Tabulka 16: Počet předmětů dlouhodobé spotřeby ve vlastnictví podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) počet předmětů dlouhodobé spotřeby ve 7 vlastnictví - kategorizace má 1-3 má 4-6 má 7-9 má 10-14 položky položek položek položek 43,4 16,8 2,6 37,2

medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 %

18811

pod 60 % pod 80 % nad 60 %

21968

8524

1316

celkem

100 51483

34,6

43,6

18,7

3,1

100

109521

138263

595250

9911

322259

29,2

45,7

21,2

3,9

100

339406

530974

246232

45765

1173325

10,4

33,8

39,8

16,1

100

376552

1228981

1445826

585130

3644420

Kendallovo tau = 0,14

Tabulka 17: Počet předmětů dlouhodobé spotřeby jež si domácnost nemůže dovolit podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)

podíl příjmového mediánu

Pod 40 % Pod 60 % Pod 80 % Pod 60 %

Počet předmětů dlouhodobé spotřeby jež si nemůže dovolit – kategorizace nemůže mít 7-9 položek

nemůže mít 10-14 položek

celkem

nemůže mít 1-3 položky

nemůže mít 4-6 položek

43,34

20,5

18,3

8,6

9,3

100

22324

10530

9427

4420

4783

51483

může si dovolit vše

41,2

28,3

14,8

9,2

6,5

100

132694

91294

47827

29566

20878

322259

48,3

26,7

12,9

7,1

4,9

100

566582

313679

151508

83385

58170

1173325

53,5

29,2

11,9

3,7

1,7

100

1950870

1064393

433011

134846

61299

3644420

Kendallovo tau = 0,06

7 Mezi tyto položky patří: chladnička, mraznička, automatická pračka, sušička prádla, myčka nádobí, mikrovlnná trouba, barevný televizor, video, pevný telefon, mobilní telefon, osobní počítač, přístup na internet, osobní automobil, chata/chalupa

39

Nejvíce domácností žijících nad hranicí chudoby má podle tabulky 16 doma kolem 4-9 položek předmětů dlouhodobé spotřeby. Více než 16 % domácností nad hranicí chudoby vlastní 10-14 položek dlouhodobé spotřeby, které vlastní jen 3,1 % domácností pod hranicí chudoby. I přes nízkou hodnotu koeficientu asociace můžeme sledovat vysoký adjustovaný residuál v případě domácností spadajících pod 80 % příjmového mediánu, které vlastní 1 – 3 položky. Tato hodnota nám opět potvrzuje, že výše příjmů těsně nad hranici příjmové chudoby nemůže jednoznačně vypovídat o tom, že domácnosti nežijí v chudobě. V otázce B17 (viz. Příloha č. 3: Dotazník) byla také jednou z možných variant odpověď: „Nemáme, chtěli bychom, ale nemůžeme si dovolit.“ Rozdíly v tom, kolik předmětů dlouhodobé spotřeby si domácnost nemůže dovolit, nebyly v závislosti na příjmovém mediánu až tak markantní, jak dokládá tabulka 17. Téměř polovina všech domácností si může dovolit všechny předměty. Lze tedy říci, že deprivace ve vlastnictví předmětů dlouhodobé spotřeby se od výše příjmu nemusí odvíjet. Roli zde mohou hrát i jiné faktory, jako je například věk nebo osobní pocit potřeby vlastnit daný předmět.

Hypotéza 3: Kvalita bydlení a životního prostředí

Další kategorií, kterou jsem zkoumala, bylo bydlení. Při srovnávání indikátorů materiální deprivace užívaných v šetření European Community Household Panel8 (dále jen ECHP), byly vybrány ty indikátory, které se nejlépe vztahovaly k české populaci. ECHP zkoumá v rámci bytových podmínek, zda domácnosti mají ve svém bytě následující položky: oddělená kuchyň, sprcha nebo vana, teplá voda, centrální topení nebo elektrické teplomety a místo na posezení venku. Mezi indikátory prostředí, ve kterém se domácnosti nacházejí, patří: nedostatek místa, hluk od sousedů nebo z okolí, nedostatek světla, špatná střecha, vlhkost v bytě, rozkládání se rámů oken nebo podlahy, znečištěné ovzduší a kriminalita nebo vandalismus v okolí (Tsakloglou, Papadopoulos, 2002).

8

ECHP - The European Community Household Panel (ECHP) je šetření založené na standardizovaném dotazníku, které zahrnuje každoroční dotazování reprezentativního panelu domácností a jednotlivců v určitých státech. Zahrnuje také širokou škálu témat, jako je: příjem, zdraví, vzdělání, bydlení, demografické údaje a charakteristiky týkající se zaměstnání. Celková doba trvání ECHP byla 8 let, od roku 1994 do 2001. (http:// circa.europa.eu)

40

Na základě indikátorů deprivace v bydlení, byly vybrány tyto sledované proměnné: typ výstavby, druhu domu a kategorie bytu. Kvalita životního prostředí byla posouzena podle hluku z ulice a znečištěného ovzduší. Znění hypotézy 3 je následující: Bydlení příjmově chudých domácností je charakteristické nízkou kvalitou a špatným životním prostředím. Tabulka 19: Typ zástavby podle podílu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech

typ zástavby historický střed města

pod 40 %

7,2

3701

pod 60 %

3,5

11302

pod 80 %

3,6

42772

nad 60 %

vnitřní zástavba činž. domů

panelové sídliště

26,9

17,5

7,8

36,1

4,4

100

13844

9016

4035

18610

2277

51483

městské rodinné domky

venkovské osídlení

celkem ostatní

16,8

28,9

9,9

35,9

5,0

100

54014

93284

31978

115617

16064

322259

15,7

29,7

12,0

34,5

4,4

100

184490

348484

141162

404733

41685

1173328

3,0

14,3

34,7

13,5

30,6

3,9

100

109528

522506

12650744

492112

1113917

141312

3644420

Chudé i nechudé domácnosti se skoro neliší podle druhu domu, který obývají. Nejčastěji se jedná o bytový dům s deseti a více byty, samostatně stojící rodinný dům a bytový dům s méně než deseti byty. Nelze tedy říct, že by příjmová chudoba souvisela s druhem obydlí domácností (viz. Příloha č. 1, Tabulka 18: Druh domu podle podílu ekvivalizovaného příjmu domácností). Proto jsem se zaměřila i na typ výstavby, kterou domácnost obývá. Jelikož je zde podle tabulky 19 přibližně stejný počet příjmově chudých domácností a ostatních domácností ve stejných lokalitách, lze říci, že chudoba nevychází z toho, v jaké zástavbě se domácnost nachází. Nejčastějšími byly venkovská osídlení, vnitřní zástavby činžovních domů a panelová sídliště. Nejméně respondentů obývá historický střed města a městské rodinné domky. Je významné, že je zde větší procento domácností s příjmem pod 40 %, které obývají historický střed města. Velkou finanční zátěží jsou náklady na bydlení pro domácnosti s příjmem pod 40 % mediánu ekvivalizovaného příjmu z 85,7 %. Celých 9,5 % nechudých domácností nepovažuje náklady na bydlení za problém a 54,9 % z nich shledává zátěž nákladů na bydlení snesitelnou. Hodnota adjustovaného residuálu, v případě všech domácností spadajících pod 80 % příjmového mediánu, je vysoká v souvislosti s tím, že náklady na bydlení jsou velkou finanční zátěží. Opět se potvrzuje fakt, že mezi příjmově

41

chudé lze zařadit i ty domácnosti, které spadají pod hranici 80 % mediánu ekvivalizovaného příjmu. U domácností s příjmem pod 40 % odpovědělo jen 14,3 %, že jejich náklady na bydlení jsou snesitelnou finanční zátěží a nikdo z nich neodpověděl, že náklady na bydlení problémem nejsou (Kendallovo tau má hodnotu 0,11) (viz. Příloha č. 1, Tabulka 20: Náklady na bydlení jako zátěž podle mediánu ekvivalizovaného příjmu). I přesto, že chudoba není podmíněná typem bytové výstavby, zajímalo mě, zda v rozdělování na chudé a nechudé hraje svou roli i kategorie bytu (viz. Příloha č. 1, Tabulka 21: Kategorie bytu v závislosti na mediánu ekvivalizovaného příjmu). Zde můžeme sledovat, že se domácnosti podle stupně vybavenosti bytu nikterak neliší (většina z nich spadá do první kategorie). Stejně jako se ukázalo v případě druhu bydlení, že mezi chudými a nechudými domácnostmi nejsou větší rozdíly, tak můžeme také pozorovat, že všechny domácnosti pociťují stejnou měrou i hluk z ulice. Hypotéza se tedy nepotvrdila. Z celkového počtu dotazovaných domácností necelých 30 % slyší hluk z ulice, což ukazuje na špatné podmínky životního prostředí v okolí jejich obydlí (viz. Příloha č. 1, Tabulka 22: Hluk z ulice podle mediánu ekvivalizovaného příjmu). Při zkoumání, zda mají respondenti znečištěné ovzduší v místě svého bydliště, se opět odpovědi u chudých a nechudých domácností moc neliší. Výraznější rozdíl je pouze u domácností s příjmem pod 40 %, které vykazují ze 37,9 % znečištěné ovzduší. Z ostatních domácnosti odpovědělo jen 23 %, že žije v znečištěném ovzduší. Lze říci, že životní prostředí chudších domácností je více znečištěné (viz. Příloha č. 1, Tabulka 23: Znečištěné ovzduší podle mediánu evivalizovaného příjmu ).

42

Hypotéza 4: Zhoršení situace

Poslední testovanou hypotézou byla hypotéza 4: Příjmově chudí budou svou finanční situaci vnímat jako horší vzhledem k předešlému roku.

Tabulka č. 24: Změna finanční situace oproti předchozímu roku podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)

medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

finanční situace oproti předchozímu roku zřetelně poněkud poněkud zřetelně zůstala se se se se stejná zlepšila zlepšila zhoršila zhoršila 0 5,3 32,2 27,1 35,4 0

2736

16584

13959

18204

celkem

100 51483

0,4

5,9

42,1

30,9

20,6

100

1264

19042

135811

99844

66299

322259

0,4

5,3

50,5

29,5

14,3

100

4294

62540

593172

345987

167333

1173325

1,5

9,7

55,7

25,8

7,3

100

53319

354102

2029558

941070

266369

3644420

Kendallovo tau = 0,07 V teoretické části práce bylo uvedeno, že nerovnosti v příjmech a bohatství se neustále prohlubují. Z tabulky 24 vyplývá, že u domácností, které se nacházejí pod hranicí chudoby, pociťují zřetelné zhoršení situace oproti předešlému roku. U domácností nechudých není zhoršení natolik výrazné. Data bohužel neposkytují víceleté srovnání, ale hypotéza se potvrdila. Příjmově nejchudší (pod hranicí 40 % mediánu ekvivalizovaného příjmu) vnímají svou situaci oproti předešlému roku zřetelně horší a to ze 35,4 %.

6.2.1 Shrnutí

Nejprve jsem se zaměřila na vzájemný vztah chudoby a deprivace. Zjišťovala jsem, jak domácnosti vycházejí se svým příjmem. U poloviny domácností nacházejících se pod hranicí chudoby se ukázalo, že se svým příjmem vycházejí s velkými potížemi, kdežto

nad hranicí chudoby uvedlo stejné problémy pouze 13 % z dotazovaných

43

domácností. Objektivně stanovená hranice chudoby podle příjmu v tomto případě vcelku odpovídá subjektivnímu hodnocení respondentů. Materiální deprivaci jsem sledovala podle toho, zda si příjmově chudé domácnosti mohou dovolit uspokojovat své základní životní potřeby. Bylo zjištěno, že příjem má vliv na možnost dovolit si určité služby nebo uspokojit základní potřeby, protože v závislosti na jeho výši se vyskytují větší možnosti k jejich uspokojování. Rovněž jsem sledovala, kolik věcí dlouhodobé spotřeby si domácnosti mohou dovolit. Zjistila jsem, že chudší domácnosti vlastní méně předmětů dlouhodobé spotřeby, ale při sledování, zda si mohou dovolit tyto věci pořídit, vyplynulo, že jejich možnosti jsou srovnatelné s možnostmi ostatních domácností. Vliv zde budou mít i jiné faktory, než je příjem. Abych mohla potvrdit hypotézy týkající se deprivace v bydlení, sledovala jsem kvalitu bydlení a životní podmínky domácností. Přišla jsem na to, že domácnosti chudé se od nechudých téměř neliší a to podle druhu domu, který obývají. Příjem v tomto případě nehraje zásadní roli. Jeho vliv se projevil až u zkoumání nákladů na bydlení, kdy se ukázalo, že pro chudé domácnosti představují náklady na bydlení vysokou finanční zátěž. Hypotézy se mi téměř potvrdily (vyjma těch, týkajících se bydlení). Při srovnávání hranic podle mediánu ekvivalizovaného příjmu jsem zjistila, že nejhůře jsou na tom domácnosti nacházející se v extrémní chudobě. Mnohdy je ale jejich situace srovnatelná s 60% hranicí stanovenou Eurostatem. Při sledování hranice 80 % mediánu ekvivalizovaného příjmu vyšlo najevo, že i přes očekávané snížení deprivace je její úroveň téměř stejná jako u příjmově chudých. Domácnosti spadající pod 80 % se tedy velmi blíží domácnostem chudým. Toto shledání může být významné při konstrukci hranice, pod níž spadají chudí a která slouží jako objektivní ukazatel sociálně politického charakteru.

44

7 Závěr V současné době registrujeme nárůst chudoby, která se už netýká jen životního cyklu, jako tomu bylo před rokem 1989, ale je spojená se vzděláním, trhem práce a dalšími sociálními jevy (Mareš, Možný, 1994). Nejedná se pouze o chudobu, ale také z ní plynoucí materiální deprivaci, kterou je u nás postižena velká část domácností. Tato práce má sloužit jako stručný přehled o chudobě domácností v České republice. Kromě statistických údajů o příjmové chudobě a materiální deprivaci poskytuje také informace o konceptech a měření chudoby. Podle šetření, které provedl Český statistický úřad v roce 2001 (Sociální situace domácností), se v České republice vyskytuje 7,1 % lidí žijících pod evropskou hranicí chudoby. Nejvíce jsou chudobou ohrožené ekonomicky neaktivní osoby, které mají základní vzdělání. Nezaměstnanost přednosty domácnosti, nízká úroveň vzdělání, vyšší počet nezaopatřených dětí v rodině a neúplnost rodiny jsou faktory, které způsobují riziko vzniku chudoby a příjmové deprivace.

Práce je zaměřená na sledování

vzájemného vztah chudoby a deprivace a to z hlediska příjmové deprivace, deprivace v základních potřebách, deprivace ve vybavení domácnosti a deprivace v podmínkách bydlení. Bylo potvrzeno, že vztah mezi příjmovou chudobou a deprivací v základních potřebách je silný. Domácnosti, které se nacházejí v pásmu chudých, mají omezené možnosti ve využívání různých služeb, nakupování nového oblečení, možnosti sociálních kontaktů či uspokojování svých kulturních zájmů. Při posuzování deprivace ve vybavení domácnosti bylo sice zjištěno, že chudší domácnosti vlastní méně předmětů dlouhodobé spotřeby, ale také se ukázalo, že jejich možnost si tyto věci pořídit je téměř srovnatelná s možnostmi domácnosti bohatých. Deprivace v bydlení není natolik významná, co se týče jeho typu a kvality a životního prostředí. Nízký příjem zde nebyl podmínkou, jedině však v případě, kdy respondenti hodnotili, jakou finanční zátěž pro ně představují náklady na bydlení. Zjistila jsem rovněž, že materiální deprivace v uspokojování základních životních potřeb a v pořizování si předmětů dlouhodobé spotřeby, je podmíněna výší příjmu. Závěrem této práce je zjištění, že příjmová chudoba má z větší části vliv na materiální deprivaci.

45

Kromě hranice 60 % mediánu ekvivalizovaného příjmu bylo použito i hranice 40 % (lidé spadající pod ní jsou bráni jako nejchudší) a hranice 80 %, která je blízko stanovené hranice chudoby, avšak ukázalo se, že domácnosti nacházející se pod touto hranicí mají v některých případech podobné charakteristiky jako domácnosti chudé. Práce by měla poukázat na to, že určování samotných konkrétních hranicí nemusí být vždy směrodatné.

46

8 Seznam použité literatury 1. ALCOCK, P. 1993. Understanding Poverty. London: Macmillian Press. 2. BARNES, M., HEADY, C., MIDDLETON, S., MILLAR, J., PAPADOUPOULOS, F. ROOM, G., TSAKLAGLOU, P. 2002. Poverty and social exclusion in Europe. Cheltenham: Edward Elgar Publishing. 3. BAUMAN, Z. 2002. Tekutá modernita. Praha: Mladá fronta. 4. BERGER, P.L. 1993. Kapitalistická revoluce. Bratislava: Archa. 5. BOUDON, R., BESNARD, P., CHERKAOUI, M., LÉCUYER, B. 2004. Sociologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 6. GUIO, A.C. 2005. Material deprivation in the EU. Statistics in focus. 21/2005. European Communities: Eurostat. 7. JANDOUREK, J. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál. 8. KANE, S., KIRBY, M. 2003. Welth, Poverty and Welfare. New York: Palgrave Macmillan. 9. KELLER, J. 1997. Úvod do sociologie. Praha: SLON. 10. KONOPÁSEK, Z. 1991. Chudoba a sociální příjmy. Bratislava: Výskumný ústav práce a sociálnych vecí. 11. LISTER, R. 2004. Poverty. Cambridge: Polity Press. 12. MAREŠ, P, MOŽNÝ, I. 1994. Institucionalizace chudoby v Čechách. Praha: START WP 1/ 1995. 13. MAREŠ, P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON. 14. MAREŠ, P., RABUŠIC, L. K měření subjektivní chudoby v české společnosti. Sociologický časopis, roč. 32, č.3/1996: 297-315. 15. MAREŠ, P., SIROVÁTKA, T. Chudoba, deprivace, sociální vyloučení: nezaměstnaní a pracující chudí. Sociologický časpis, roč.42, č. 4/2006: 625-653. 16. RINGEN, S. Problém chudoby – několik doporučení k definici a měření. Sociologický časopis, roč. 41, č. 1/2005: 125-139. 17. SEN, A. 1992. Inequality Reexamined. New York: Oxford University Press. 18. SIROVÁTKA, T., MAREŠ, P.,VEČERNÍK, J., ZELENÝ, M. 2002. Monitorování chudoby v České republice. Úvodní studie. Praha: VUPSV. 19. SPICKER, P. 1993. Poverty and Social Security. London: Routledge. 20. TOMEŠ, I. Nová dimenze chudoby a chudinství. Sociální politika, roč. 28, č.5/2002:24.

47

21. TOWNSEND, P. 1985. A Sociological Approach to the Measurement of Poverty. Oxford economic papers 37, 659-68. 22. UNDP. 2000. Human Development Report 2000. New York: Oxford University Press. 23. UNITED NATIONS. 1995. The Copenhagen Declaration and Programme of Action: World Summit for Social Development 6-12 March 1995. New York: UN Department of Publications. 24. VAVREČKOVÁ, J. 2003. Percepce chudoby a sociální dostatečnosti českých domácností. Sociální politika, roč. 29, č. 4 s. 8-11. 25. VEČERNÍK, J. 2001. Chudoba u nás a ve světě. Sociální politika, roč. 27, č. 4:

7-9, č 5: 10-12. 26. WORLD BANK. 2000. World Development Report 2000/2001. Oxford: Oxford University Press. Elektronické zdroje: 27. Jméno autora a datum publikování (revize) nejsou dostupné. Zpráva generálního tajemníka OSN o práci organizace. [online]. [citováno 2007-02-12] . 28. Jméno autora a datum publikování (revize) nejsou dostupné. O budoucnosti mezinárodního měnového fondu. [online]. [citováno 2007-02-09] . 29. Jméno autora a datum publikování (revize) nejsou dostupné. Fondy EU. [online]. [citováno 2007-02-09] . 30. Jméno autora a datum publikování (revize) nejsou dostupné. Metodické vysvětlivky. [online]. [citováno 2007-04-06] . 31. Jméno autora a datum publikování (revize) nejsou dostupné. The European Community Household Pannel. [online]. [citováno 2007-01-15] .

48

9 Seznam tabulek Tabulka 1: Podíl příjmového mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu domácností .. 54 Tabulka 2: Podíl počtu nezaopatřených dětí podle mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu (řádková %)....................................................................................................... 30 Tabulka 3: Druh domácnosti podle mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .................................................................................................................. 54 Tabulka 4: Podíl počtu ekonomicky aktivních členů domácností podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 31 Tabulka 5: Podíl počtu nezaměstnaných v domácnosti podle mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 32 Tabulka 6: Rozdělení domácností podle pracovní aktivity v závislosti na mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 55 Tabulka 7: Rozdělení domácnosti podle vzdělání v závislosti na mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 55 Tabulka 8: Jak domácnosti vycházejí se svým příjmem podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 55 Tabulka 9: Na co stačí příjem domácnosti podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .................................................................................................................. 34 Tabulka 10: Počet služeb, které si domácnost může dovolit podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 36 Tabulka 11: Kupování nového oblečení podle mediánu ekvivalizovaného příjmu na osobu (řádková %)........................................................................................................ 56 Tabulka 12: Možnost připravit pohoštění pro přátele nebo rodinu alespoň jednou za měsíc podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)........................................ 56 Tabulka 13: Možnost dovolit si obden maso podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .................................................................................................................. 57 Tabulka 14: Index deprivace podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .... 37 Tabulka 15: Průměrná míra deprivace podle příjmových skupin .................................. 38 Tabulka 16: Počet předmětů dlouhodobé spotřeby ve vlastnictví podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 39 Tabulka 17: Počet předmětů dlouhodobé spotřeby jež si domácnost nemůže dovolit podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .................................................. 39 Tabulka 18: Druh domu podle podílu ekvivalizovaného příjmu domácností (řádková %) ...................................................................................................................................... 57 Tabulka 19: Typ zástavby podle podílu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)............ 41

49

Tabulka 20: Náklady na bydlení jako zátěž podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .................................................................................................................. 58 Tabulka 21: Kategorie (stupeň vybavenosti) bytu v závislosti na mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 58 Tabulka 22: Hluk z ulice podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......... 58 Tabulka 23: Znečištěné ovzduší podle mediánu evivalizovaného příjmu (řádková %) 59 Tabulka č. 24: Změna finanční situace oproti předchozímu roku podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) .......................................................................... 43

50

10 Anotace Tato práce má sloužit jako stručný přehled o chudobě domácností v České republice v roce 2001. Kromě statistických údajů o příjmové chudobě a materiální deprivaci, poskytuje také základní informace o nerovnosti, příčinách chudoby a o konceptech a měření chudoby. Na chudobu je obvykle nahlíženo jako na mnohonásobnou deprivaci. Cílem práce je zjistit, zda existuje vztah mezi příjmovou chudobou a materiální deprivací bytových domácností. Na materiální deprivaci je nahlíženo z hlediska kvality bydlení, uspokojování základních životních potřeb a množství předmětů dlouhodobé spotřeby v domácnostech. Práce poukazuje na silný vztah příjmové chudoby a deprivaci v základních potřebách a ve vybavení domácnosti, zatímco deprivace v bydlení není natolik významná. Bylo zjištěno, že příjem má vliv na možnost dovolit si určité služby nebo uspokojit základní potřeby, neboť v závislosti na jeho výši se mění i možnosti k jejich uspokojování. Pro lepší přehlednost je využito více hranic mediánu ekvivalizovaného příjmu, které dokládají, že hranice stanovená metodikou Eurostatu, rozdělující domácnosti na chudé a nechudé, nemusí být vždy relevantní.

Deprivation and Poverty in the Czech Households

This work is intended to serve as a compendium of poverty in the Czech households in 2001. Besides the statistical figures on income poverty and material deprivation, it also provides the basic information on inequality, poverty causations and on poverty concepts and measurement. Poverty is usually viewed as multiple deprivation. The aim of this work is to find out whether there exists a relation between income poverty and material deprivation of the households. The material deprivation is characteristic in the point of view of quality of living, basic needs and the number of durable goods in the households. The work points out the strong relationship between income poverty and deprivation of basic needs and household equipment, while deprivation of living is not so much notable. It was found that income influence the possibility of afford the certain services or supply basic needs

51

because in dependence on the income level there are various possibilities for its moderating. For better transparency, more median lines of equalized income are used, which support that the limit, set by Eurostat methodology and dividing households into Odstraněno: impoverished

poor and non-poor ones, may not always be relevant.

Odstraněno: unimpoverished

Počet slov

Počet slov v základním textu:

11 304 slov.

Počet slov celkem:

přibližně 16 850 slov.

Chudoba, nerovnost, příjmová chudoba, domácnosti

52

11 Rejstřík Mareš, 1, 7, 8, 9, 10, 13, 15, 16, 17, 18,

Alcock, 7, 12, 13, 20, 21, 22, 24, 25 Amartya Sen, 14

19, 20, 21, 22, 23, 24, 29, 33, 45

Bauman, 20

Maslow, 19

Beck, 10

Možný, 45

Berger, 7

nerovnost, 7, 8, 9, 10, 11, 24

Besnard, 12, 13

Papadopoulos, 18, 24, 40

Boudon, 12, 13

Potůček, 18

Gordon, 18

Ringen, 12

Guio, 20

Sen, 14, 15

Cherkaoui, 12, 13

Sirovátka, 33

Jandourek, 19

Spicker, 18, 23

Kane, 18

Tomeš, 11

Keller, 7

Townsend, 14, 15, 20, 21, 22

Kirby, 18

Tsakloglou, 18, 24, 40

Konopásek, 13, 14, 15

Vavrečková, 5, 32

Lécuyer, 12, 13

Večerník, 8

Lister, 8, 11, 13, 15

Zelený, 25, 26

53

13 Přílohy Příloha 1 Tabulky Tabulka 1: Podíl příjmového mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu domácností

podíl příjmového mediánu méně než 40 % příjm. mediánu méně než 60 % příjm. mediánu více než 60 % příjm. mediánu méně než 80 % příjm. mediánu Celkem

počet osob n (abs.)

počet osob v %

51483

1,15

3322259

7,15

3644420

92,85

1173325

29,58

3966678

100

Tabulka 3: Druh domácnosti podle mediánu ročního ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

druh domácnosti čistá úplná rodina

smíšená úplná rodina

čistá neúplná rodina s dětmi

smíšena neuplná rodina s dětmi

nerodinná domacn ost

14,6

11,1

16,7

11,0

7536

5712

8578

5681

celkem

jednotli vec muž

jednotli vec žena

1,7

31,0

13,8

100

863

15983

7129

51483

26,7

8,3

14,3

8,0

2,1

13,4

27,3

100

85882

26755

45946

25844

6655

43230

87946

3322259

32,1

7,1

8,1

5,4

0,9

11,8

34,7

100

1586057

50344

94138

176059

23995

217619

191943

1173325

51,5

15,4

3,9

5,8

0,8

8,6

14,0

100

1877134

560518

142965

213196

27374

312313

510918

3644420

54

Tabulka 6: Rozdělení domácností podle pracovní aktivity v závislosti na mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)

druh domácnosti podle prac. aktiv.

medián příjmového rozložení v domácnostech

pracující

pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

nepracující – nezaměstnaní

pod 40 %

nepracující - ostatní neaktivní

34,4

47,7

2,4

15,5

100

24536

1256

7961

51483

38,0

26,0

30,5

5,5

100

122372

83677

98415

17796

322259

37,6

11,7

48,7

2,1

100

440787

137336

571001

24202

1173325

68,8

2,8

28,0

0,4

100

2506178

101246

1021052

15943

3644420

podle

vzdělání

druh domácnosti podle vzdělání nízká střední vysoká úroveň úroveň úroveň 26,8 72,3 0,8

pod 60 % pod 80 % nad 60 %

13803

37244

pod 40% pod 60% pod 80% nad 60%

v závislosti

podle

mediánu

100

33,8

63,5

2,7

100

204662

8772

322259

30,5

66,0

3,5

100

358135

774061

41129

1173325

12,3

72,6

15,0

100

449043

2646913

548463

3644420

se

svým

příjmem

jak domácnosti vycházejí se svým příjmem s s jistými docela snadno obtížemi potížemi snadno 1,9 92,0 6,1 0 973

3121

mediánu

51483

108825

47390

na

celkem

436

Tabulka 8: Jak domácnosti vycházejí ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech

celkem

17730

Tabulka 7: Rozdělení domácnosti ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech

nepracující - důchodci

0

celkem 100 51483

29,9

17,6

2,6

3,6

100

253855

56871

11534

12634

322259

60,9

29,8

9,2

1,3

100

715683

349769

107873

17386

1173325

37,9

39,1

17,1

4,8

100

1382496

1424963

632765

204196

3644420

Kendallovo tau = 0,13

55

Tabulka 11: Kupování nového oblečení podle mediánu ekvivalizovaného příjmu na osobu (řádková %)

medián příjmového rozložení v domácnostech

pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

kupovaní nového oblečení spíše než second-hand může si nemůže si dovolit dovolit 23,8 76,2 12228

Celkem

100

39255

51483

23,6

76,4

100

76105

246155

322259

30,0

70,0

100

352107

821219

1173325

53,0

47,0

100

1930451

1713968

3644420

Cramerovo V = 0,16

Tabulka 12: Možnost připravit pohoštění pro přátele nebo rodinu alespoň jednou za měsíc podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %)

medián příjmového rozložení v domácnostech

pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

pohostěni pro přátele, rodinu alespoň 1x za měsíc může si nemůže si dovolit dovolit 36,1 63,9 1804

32880

celkem

100 51483

36,5

63,5

100

117631

204629

322259

46,5

53,5

100

545446

627879

1173325

68,8

31,2

100

2506943

1137476

3644420

Cramerovo V = 0,18

56

Tabulka 13: Možnost dovolit si obden maso podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

jíst obden maso nemůže může si si dovolit dovolit 21,6 78,4 40338

celkem 100

11145

51483

70,9

29,1

100

228434

93825

322259

63,2

36,8

100

741591

431734

1173325

39,9

60,1

100

1452840

2191579

3644420

Cramerovo V = 0,17 Podle tabulky 11 u domácností pod stanovenou hranicí chudoby si pouze 23,6 % může dovolit kupovat si nové oblečení namísto nákupu v second-handu. V závislosti na tabulce 12 můžeme sledovat, že 36,5 % domácností s příjmem pod hranicí chudoby si může dovolit připravit pohoštění pro přátele nebo rodinu alespoň jedenkrát měsíčně, u domácností s příjmem pod 80 % je to až 46,5 % a u domácností nad hranicí chudoby je tato varianta možná až u 68,8 % dotazovaných domácností. Opět se potvrdilo, že s vyšším příjmem roste také frekvence sociálních kontaktů. Tabulka 13 dokládá, že 60,1 % nechudých domácností si obden může dovolit jíst maso, což je vysoké procento v porovnání s domácnostmi chudými (ti jen z 29,1 %). Tabulka 18: Druh domu podle podílu ekvivalizovaného příjmu domácností (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

druh domu samostatně stojící rodinný dům

dvojdomek, řadový domek

bytový dům s méně než 10 byty

bytový dům s 10 a více byty

jiná budova, nezjištěno

celkem

27,9

8,0

24,5

38,3

1,4

100

14359

4100

12600

19698

726

51483

29,5

9,6

19,6

40,0

1,2

100

95211

31020

63085

129019

3925

322260

33,3

9,0

16,4

40,5

0,8

100

390995

105341

192526

47479

9784

1173325

32,0

9,6

14,5

43,6

0,4

100

1165986

349009

526653

1588441

14330

3644420

Cramerovo V = 0,05

57

Tabulka 20: Náklady na bydlení jako zátěž podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) jakou zátěží jsou náklady na bydlení

medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

velkou finanční zátěží

snesitelnou finanční zátěží

není to problém

85,7

14,3

0

100

41068

6837

0

47905

celkem

67,89

29,9

2,2

100

205335

90438

6641

3780816

51,9

43,2

5,0

100

575651

478967

55335

1173325

35,7

54,9 1

9,5

100

127862

934570

33874

364420

Kendallovo tau = 0,11 Tabulka

21:

Kategorie

(stupeň

vybavenosti)

bytu

v závislosti

na

ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

kategorie (stupeň vybavenosti) bytu celkem 1.

2.

3.

4.

77,1

7,9

9,8

5,2

100

39692

4073

5059

2658

51483

79,1

8,6

8,1

4,1

100

255007

27776

26240

13236

322259

84,3

7,2

5,8

2,6

100

989633

84728

68467

30497

1173325

92,2

3,7

3,3

0,9

100

3359731

133701

119938

31050

3644420

Kendallovo tau = 0,04 Tabulka 22: Hluk z ulice podle mediánu ekvivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

hluk z ulice celkem ano

ne

23,8

76,

100

12243

39240

21483

26, 8

73,2

100

86299

235961

322259

28,4

71,6

333224

840100

100 1173325

29,2

70,8

100

1062666

2581753

3644420

Cramerovo V = 0,01

58

mediánu

Tabulka 23: Znečištěné ovzduší podle mediánu evivalizovaného příjmu (řádková %) medián příjmového rozložení v domácnostech pod 40 % pod 60 % pod 80 % nad 60 %

znečištění ovzduší celkem ano

ne

37,9

62,1

100

19511

31972

51483

23,1

76,9

100

74533

247726

322259

23,0

77,0

100

270010

903315

1173325

24,2

75,8

100

880562

2763857

3644420

Cramerovo V = 0,01

59

Příloha 2 Chudoba jako celosvětový problém Chudoba je problémem mnoha rozměrů, netýká se pouze nedostatku v příjmech, ale také nemocí a zdraví, negramotnosti a nedostatečného přístupu k základním sociálním službám. Více než 1,2 miliardy lidí z celého světa jsou živi z méně než jednoho dolaru na den a 850 milionů lidí hladoví každý den. Existuje řada světových organizací, které se redukcí chudoby zabývají. Mezi nejvýznamnější z nich patří organizace Spojených národů a to UNDP která se chudobou zabývá v celé své podstatě, UNESCO, které se orientuje hlavně na kulturu, ale také se zabývá bojem proti chudobě, přidružená organizace OSN – Mezinárodní měnový fond a Světová banka.

UNDP - United Nations Development Programme

Spolupráce mezi bohatými a chudými státy v boji proti extrémní chudobě vychází z „Deklarace tisíciletí“ a „Rozvojových cílů tisíciletí“, které v roce 2000 přijalo 189 hlav států a vlád. Tyto dokumenty podněcují k dosažení konkrétních měřitelných zlepšení životů milionů mužů, žen a dětí po celém světě a určují hlavní rámec podpory lidského rozvoje, týkající se základního vzdělání pro všechny děti, snižování počtu úmrtí, které souvisí s porodem, šíření HIV/AIDS a dalších nemocí. Další snahou je omezit počet lidí s příjmem nižším než 1 USD na den na polovinu, snížit počet lidí trpících hladem a těch, kteří postrádají přístup k nezávadné pitné vodě a dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí do roku 2020. Hlavním cílem je redukovat počet lidí, kteří žijí v extrémní chudobě a to do roku 2015. Každoročně UNDP vydává Výroční zprávu o lidském rozvoji na konkrétní téma. Za účelem srovnávání lidského rozvoje a chudoby obyvatel vytváří řadu svých vlastních indexů, jako je HDI (Human development index) měřící délku života, vzdělání a životní standard. Podle tohoto indexu patří do vysoce rozvinutých zemí např. Kanada nebo Norsko. Česká republika je na 34. místě a nejhorší pozice zaujaly africké země jako Sierra Leone nebo Etiopie. Dalším indexem, který UNDP používá, je GDI (Genderrelated development index) a GEM (Gender empowerment measure), který se navíc zabývá nerovnostmi mezi pohlavími. Nakonec je to Index lidské chudoby HPI, který se zabývá všemi aspekty chudoby (UNDP, 2000).

60

UNESCO

Tato organizace se také hlásí k Mezinárodním rozvojovým cílům schváleným OSN. Usiluje o prosazení práva na informace o aktivitě vlád jednotlivých zemí a svou podporu orientuje na práva občanů. Také se zaměřuje na zkoumání kulturních a sociálních determinantů chudoby, působí na všech úrovních a to od globální diskuse po lokální monitoring, podporu a pomoc (www.osn.cz).

Mezinárodní měnový fond

Přidruženou organizací OSN je Mezinárodní měnový fond (MMF), o němž se často tvrdí, že je zodpovědný za narůstajících chudobu obyvatel rozvojových zemí, že tyto země nutí omezovat výdaje na zdravotnictví a školství. Pravdou je, že země s nižšími hospodářskými výsledky vykázaly vyšší výdaje na zdravotnictví a školství, než země s programem MMF. Fond dohlíží na ochranu sociálních výdajů a jejich správné využití pro chudé obyvatele. Výdaje se snaží nasměrovat ke všem potřebným, kteří nemají v oblasti zdravotnictví a vzdělávání uspokojivý přístup ke službám. Usiluje o efektivní přidělování finančních prostředků a minimalizaci ztrát způsobených korupcí nebo nepřiměřenými výdaji na administrativu programů finanční pomoci. Snaží se určeným zemím pomoci dosáhnout celosvětového cíle, snížit do roku 2015 chudobu o polovinu (www.project-syndicate.org)..

Světová banka

Světová banka byla založena v roce 1944 jako Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj. V dnešní době jsou jejími členy téměř všechny země světa. Jako cíl si klade snížit chudobu prostřednictvím podpory udržitelného ekonomického růstu ve svých klientských zemích. Tento cíl si vyžaduje úzkou spolupráci mezi Světovou bankou a jednotlivými vládami, občanskou společností a soukromým sektorem. Cílem globálního boje proti chudobě je dát lidem a jejich dětem naději na lepší život. Zvýšení životní úrovně a podpora rozvoje v chudších státech nabízí pracovní příležitosti a tím i zvyšuje

61

příjmy bohatších států. Na druhou stranu zvyšování chudoby v rozvojových zemích může mít na bohatší státy nepříznivý vliv, protože se jejich investiční příležitosti zmenšují a dochází k poškozování životního prostředí a odlivem lidí za prací. Světová banka pracuje s komplexním rozvojovým rámcem. Součástí jeho strategie je zabývání se i otázkami lidského a sociálního rozvoje. Usiluje se o to, aby jednotlivé země pociťovaly vlastní angažovanost v rozvojovém plánu. Jeho základní pilíře jsou: -

materiální zabezpečení, které zahrnuje vodu a kanalizaci, energii, silnice, dopravu a telekomunikace, kulturní zázemí a životní prostředí,

-

strukturu, jako účinný způsob státní správy a neúplatnou vládu, efektivní právní a soudní systém, dobře kontrolovaný finanční systém, sociální programy a síť sociálního zabezpečení a

-

specifické strategie pro rozvoj měst, zemědělství a soukromý sektor. Činnosti Světové banky nejsou nezanedbatelné. Díky ní došlo v rozvojových zemích

ke zvýšení průměrné očekávané délky života z 55 na 65 let, ke zdvojnásobení příjmu na osobu, ke zvýšení počtu dětí navštěvujících školy a ke snížení dětské úmrtnosti o 50 %. Neustále se snaží o překonání problémů s úmrtími na choroby, jimž lze předcházet nebo také se špatným přístupem lidí k nezávadné pitné vodě (World Bank, 2000).

Evropská politika proti chudobě

Sociální politika zaměřená na boj proti chudobě v Evropské unii prošla zatím těmito čtyřmi fázemi: -

Fáze I (1957 – 1972), která se primárně soustředila na rozvoj trhu a částečně na podporu a regulaci mobility na trhu práce mezi evropskými zeměmi.

-

Fáze II (1973 – 1984), byla primárně zaměřena na harmonizaci a lepší využití pracovních sil a částečně na podporu rovných platových podmínek mezi muži a ženami ve společnosti.

-

Fáze III (1985 – 1992), usilovala o zlepšení podmínek pro cizince na trhu práce ve Společenství. Zaváděly se nové sociálně politické normy pro Evropskou sociální chartu.

-

Fáze IV (od roku 1993), kdy došlo k vytvoření jednotného trhu společně s monetární unií.

62

Mezi specifické iniciativy Evropské unie patří strukturální fondy, které jsou zaměřeny rovněž na boj proti narůstající chudobě jednotlivých států. Jedná se o: Evropský sociální fond, Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond a kohezní fond. Pro rok 2007 jsou Evropskou unií navrženy tématické operační programy, zaměřené na vzdělávání, životní prostředí nebo lidské zdroje a zaměstnanost (www.strukturalni-fondy.cz).

63

Příloha 3 Dotazník Dotazník

byl vytvořen Českým statistickým úřadem a předložen 4.4.2001

respondentům. Je sestaven ze tří částí. Jedná se o části: A – Sociální situace domácností 2001, dotazník za byt B – Sociální situace domácností 2001, dotazník za hospodařící domácnost C – Sociální situace domácností 2001, dotazník za osobu. Pro účely této práce byla použita pouze část A a B, otázky: A33, A5, B01, B04, B09, B10, B16, B17, B21, B22, B23, B26.

64

65