VÝVOJ Cíle Po prostudování tohoto tématického celku budete schopni: • definovat vývoj, • identifikovat faktory, které determinují lidský vývoj, • charakterizovat mechanismy, jimiž se lidský vývoj realizuje, • rozlišit hlavní vývojová stadia lidského života, • uvést nejduležitˇ ˚ ejší zmˇeny, které v jednotlivých vývojových stadiích probíhají.
Klíˇ cové pojmy vývoj, vývojová psychologie,empirismus, nativismus, interakˇcní pojetí determinace vývoje, zrání, uˇcení, fetální alkoholový syndrom (FAS), reflexy, sociální úsmˇev, separaˇcní úzkost, období vzdoru, eidetismus, stˇrízlivý realismus, identita, krize stˇredního vˇeku, integrita
Obsah • Co je vývoj? • Determinace vývoje: geny a prostˇredí • Mechanismy vývoje: zrání a uˇcení • Vývojová stadia ◦ Prenatální období ◦ Novorozenecké období ◦ Kojenecké období ◦ Batolecí období ◦ Pˇredškolní období ◦ Mladší školní období ◦ Dospívání ◦ Dospˇelost ◦ Stáˇrí
1
Co je vývoj? Vytáhnˇete si fotoalbum a prohlédnˇete si fotografie z ruzných ˚ období svého života - z období, kdy jste byli novorozencem, batoletem, pˇredškolákem, pubert’ákem - a pak si prohlédnˇete svou souˇcasnou fotografii. Zjistíte, že jsou mezi nimi obrovské rozdíly. A pˇrece jste to stále vy, tentýž cˇ lovˇek, jen na odlišných stupních vývoje. Každý cˇ lovˇek se bˇehem svého života vyvíjí, a to nejen po stránce biologické, ale rovnˇež po stránce kognitivní, psychické a sociální. Vývoj cˇ lovˇeka je velmi složitý a mnohotvárný proces. Obecnˇe jej mužeme ˚ definovat jako ˇradu fyzických a psychických zmˇen, kvantitativního i kvalitativního rázu, které nejsou náhodné, ale zákonité a nezvratné. Tyto zmˇeny mohou být evoluˇcní (vedoucí ke zlepšování a zdokonalování funkcí organismu), ale také involuˇcní (vedoucí k poklesu a úbytku funkcí organismu). Vývojem cˇ lovˇeka se zabývá psychologický obor zvaný vývojová psychologie.Vývojoví psychologové se zajímají o to, jak a proˇc se vyvíjejí ruzné ˚ aspekty lidského fungování a jak se mˇení v prubˇ ˚ ehu života. Studují biologický vývoj, napˇríklad zmˇeny výšky a hmotnosti nebo získávání pohybových dovedností. Zajímá je kognitivní vývoj, to znamená zmˇeny myšlenkových procesu, ˚ pamˇeti a jazykových schopností. Zkoumají také psychický a sociální vývoj, tedy zmˇeny v sebepojetí a mezilidských vztazích.
Determinace vývoje: geny a prostˇredí Filozofové se po staletí zabývali otázkou, co determinuje (urˇcuje) vývoj cˇ lovˇeka. Proˇc se cˇ lovˇek stává tím, kým se stává? Které faktory na to mají vliv? Muže ˚ za to vrozená genetická výbava, nebo spíše prostˇredí, ve kterém cˇ lovˇek vyrustá? ˚ Anebo se tyto faktory vzájemnˇe ovlivnují ˇ a ve vývoji cˇ lovˇeka spolupusobí? ˚ Pro dˇrívˇejší teorie determinace vývoje bylo typické, že pˇrecenovaly ˇ bud’ význam prostˇredí, nebo vrozených faktoru: ˚ • Empiristické teorie a jejich zastánci byli toho názoru, že vývoj cˇlovˇeka je urˇcován vnˇejším ˇ ek je podle nich tedy formován pˇredevším spoleˇcností a kulturou, v níž prostˇredím. Clovˇ vyrustá, ˚ a rozhodující roli v jeho vývoji hraje výchova. S takovýmto názorem bychom se setkali již u antického filozofa Aristotela, v novovˇeku u filozofa Johna Locka a v novˇejší dobˇe napˇríklad u behavioristu. ˚ • Nativistické teorie a jejich pˇredstavitelé naproti tomu tvrdili, že vývoj cˇlovˇeka je urˇcován vrozenými faktory (pozdˇeji geny) a vnˇejší prostˇredí nemá výraznˇejší vliv. K tomuto názoru se v urˇcité podobˇe hlásili napˇríklad antický filozof Platón, novovˇecí francouzští filozofové René Descartes a Jean-Jacques Rousseau a v novˇejší dobˇe napˇríklad Arnold Gesell. Teoretické spory mezi empirismem a nativismem jsou minulostí. Dnes se vˇetšina psychologu ˚ shoduje nejen na tom, že d˚ uležitou roli ve vývoji hraje vliv vrozených faktoru ˚ (genu ˚ ) i prostˇredí, ale také na tom, že oba zmínˇené vlivy na sebe soustavnˇe pu ˚ sobí. Tomuto pojetí se ˇríká interakˇcní pojetí determinace vývoje.
Mechanismy vývoje: zrání a uˇ cení Genetický program se realizuje prostˇrednictvím procesu zrání, což je vrozená posloupnost ru ˚ stu a zmˇen. Vnˇejší prostˇredí naproti tomu pusobí ˚ prostˇrednictvím procesu uˇcení, které zahrnuje
2
zmˇeny vyplývající ze zkušenosti. Jak jsme uvedli v pˇredchozím odstavci, dˇediˇcnost a prostˇredí, a tedy i zrání a uˇcení, jsou ve vzájemné interakci. Genetické složení zygoty (oplodnˇeného vajíˇcka) urˇcuje znaˇcný poˇcet osobnostních charakteristik cˇ lovˇeka již v okamžiku poˇcetí. Naše geny programují rust ˚ našich bunˇek, takže výsledkem vývoje je cˇ lovˇek, a nikoli ryba nebo šimpanz. Geny kromˇe jiného urˇcují naše pohlaví, barvu kuže, ˚ oˇcí a vlasu, ˚ ale i celkový tˇelesný vzrust. ˚ Pokud je však prostˇredí v dˇeloze v nˇekterém ohledu abnormální, proces vývoje muže ˚ být narušen. Jestliže napˇríklad matka bˇehem prvních tˇrí mˇesícu ˚ tˇehotenství (kdy se podle geneticky naprogramovaného „harmonogramu“ vyvíjejí základní orgánové soustavy plodu) onemocní zardˇenkami, její dítˇe se muže ˚ narodit slepé, hluché nebo s poškozeným mozkem - podle toho, která orgánová soustava byla v dobˇe infekce v kritické fázi vývoje. Dalšími vnˇejšími faktory, které mohou ovlivnit normální zrání plodu, je podvýživa matky, její kouˇrení, požívání alkoholu, léku ˚ cˇ i drog. Rovnˇež motorický vývoj po narození svˇedˇcí o interakci mezi genetickým programem a vnˇejšími vlivy. Prakticky všechny dˇeti procházejí stejnou posloupností motorického chování ve stejném poˇradí: dítˇe se nejprve pˇrevrací na bˇríško, potom sedí bez opory, stojí s oporou, chodí s oporou a nakonec chodí bez opory. Dˇeti však procházejí touto posloupností ruznou ˚ rychlostí a z výzkumu ˚ vyplývá, že procviˇcování cˇ i zámˇerná stimulace mohou vývoj motorických dovedností do jisté míry urychlit. Pokud dítˇe pˇridržíme ve vzpˇrímené poloze tak, aby se nohama dotýkalo podložky, dˇelá pohyby, které pˇripomínají chuzi ˚ (tzv. kráˇcecí reflex). Dˇeti, s nimiž se tato cviˇcení pravidelnˇe provádˇejí, se pˇritom nauˇcí chodit dˇríve než dˇeti, které tato cviˇcení neabsolvují. Dalším pˇríkladem interakce mezi geneticky podmínˇenými znaky a prostˇredím je vývoj ˇreˇci. Pˇri normálním vývoji se všechny dˇeti nauˇcí mluvit, ovšem až po dosažení urˇcité úrovnˇe neurologického vývoje. Až na vzácné výjimky nedokážou dˇeti pˇred dosažením jednoho roku mluvit ve vˇetách. Pokud ale dítˇe vyrustá ˚ v prostˇredí, kde na nˇej lidé mluví a odmˇenují ˇ je za zvuky, které se podobají ˇreˇci, zaˇcne mluvit dˇríve než dítˇe, jemuž se takové pozornosti nedostává.
Vývojová stadia Pˇri objasnování ˇ posloupnosti vývoje prosazují nˇekteˇrí psychologové pˇredstavu samostatných a kvalitativnˇe odlišných vývojových stadií. Mnozí z nás pracují s touto pˇredstavou neformálnˇe. Život se podle nás dˇelí na období miminka, dítˇete, dospívajícího a dospˇelého. Vývojoví psychologové však pracují s mnohem pˇresnˇejší pˇredstavou. Pojetí vývojových stadií vychází z toho, že chování v urˇcitém stadiu je organizováno kolem dominantního tématu nebo uceleného souboru charakteristik, že chování v jednom stadiu se kvalitativnˇe liší od chování v pˇredchozím a následujícím stadiu, a že všechny dˇeti procházejí stejnými stadii ve stejném poˇradí. Vlivy prostˇredí mohou vývoj urychlovat nebo zpomalovat, ale poˇradí stadií se nemˇení. Dítˇe nemuže ˚ dosáhnout pozdˇejšího stadia, aniž pˇredtím prošlo stadiem dˇrívˇejším. Nejˇcastˇeji uvádˇená vývojová stadia a jejich pˇribližné vˇekové vymezení zachycuje následující tabulka.
3
Vývojové stadium
Vˇekové vymezení
Prenatální období
od poˇcetí do narození
Novorozenecké období
od narození do 1 mˇesíce
Kojenecké období
od 1 mˇesíce do 1 roku
Batolecí období
od 1 do 3 let
Pˇredškolní období
od 3 do 6 let
Mladší školní období
od 6 do 11 let
Dospívání
od 11 do 20 let
Dospˇelost
od 20 do 65 let
Stáˇrí
nad 65 let
Prenatální období Lidský vývoj nezaˇcíná okamžikem narození cˇ lovˇeka, ale probíhá již pˇred ním, v tzv. prenatálním období. To trvá pˇribližnˇe 9 kalendáˇrních mˇesícu: ˚ zaˇcíná poˇcetím dítˇete a konˇcí jeho narozením. • Biologický vývoj. V poˇcáteˇcní fázi vývoje (v prvních 2 týdnech od poˇcetí) se oplodnˇené vajíˇcko (zygota) rozdˇelí na seskupení bunˇek, které opustí vejcovod a „pˇrilepí” se na stˇenu dˇelohy. V tomto momentˇe se ze zygoty stává embryo. V prubˇ ˚ ehu vývoje embrya (3. až 9. týden) se formují cˇ ásti tˇela a zaˇcínají fungovat orgány. Po 9. týdnu se z embrya stává plod, u kterého se dále vyvíjí pohyb, krevní obˇeh nebo také schopnost rozeznat hlas matky. Pˇrestože je vývoj plodu geneticky naprogramovaný proces, muže ˚ být narušen vnˇejšími vlivy, pˇredevším toxickými látkami. U dˇetí matek alkoholiˇcek se pˇri porodu cˇasto objevuje soubor vrozených vad (malý vzrust, ˚ obliˇcejové deformity, mentální retardace), které jsou souhrnnˇe nazývány fetální alkoholový syndrom (FAS). • Psychický a kognitivní vývoj. O tom, co plod prožívá, toho víme velmi málo. Víme však, že je brzy aktivním organismem, že je schopen nejjednodušších forem uˇcení (habituace) a že jeho projevy jsou již v této dobˇe individuálnˇe odlišné. • Sociální vývoj. Ze sociálního hlediska je podstatné, že plod je ve vzájemné interakci s matkou: reaguje na zmˇeny polohy matˇcina tˇela (nˇekdy si dokonce sám zmˇenu polohy vynucuje kopáním), reaguje na matˇcin stres a na ruzné ˚ smyslové podnˇety (pˇredevším na doteky, pohyby a zvuky).
Novorozenecké období Novorozenecké období zaˇcíná narozením dítˇete a konˇcí prvním mˇesícem jeho života. Jedná se období adaptace, bˇehem nˇehož se dítˇe pˇrizpusobuje ˚ novým podmínkám. • Biologický vývoj. Novorozenec v prumˇ ˚ eru mˇeˇrí 50 cm a váží 3,5 kg. Je vybaven základními reflexy, tedy automatickými, nenauˇcenými reakcemi na urˇcitý typ stimulace, které mu mají usnadnit adaptaci a pˇrežití. K tˇemto reflexum ˚ patˇrí napˇríklad úchopový, pátrací, sací nebo polykací reflex. • Psychický a kognitivní vývoj. Novorozenec vidí, slyší, má chut’, cˇ ichá a cítí bolest. Dále je vybaven elementárními formami uˇcení a pamˇeti. Všechny tyto schopnosti jsou ale zatím ještˇe nehotové, dále se intenzivnˇe vyvíjejí a dozrávají. • Sociální vývoj. Duležitým ˚ mechanismem v novorozencovˇe sociální interakci je kˇrik, který signalizuje jeho stav a umožnuje ˇ mu, byt’ omezeným zpusobem, ˚ upoutávat pozornost.
4
Dále existují dukazy, ˚ že v oblasti zrakového vnímání novorozence pˇritahují pˇredmˇety, které svou složitostí, kontrastem a symetriˇcností pˇripomínají lidský obliˇcej, a v oblasti sluchového vnímání jej pˇritahuje lidský hlas.
Kojenecké období První rok je nazýván kojeneckým obdobím a jedná se o nejintenzivnˇejší vývojový úsek v životˇe cˇ lovˇeka. • Biologický vývoj. Kojenecké období provází velmi prudký tˇelesný rust ˚ (kojenec vyroste v prumˇ ˚ eru o 25 cm a svou hmotnost zvýší na 10 kg). Také se velmi rychle rozvíjí hrubá a jemná motorika (na konci tohoto období dítˇe již dˇelá první kruˇ ˚ cky a dovede zámˇernˇe uchopovat a upouštˇet pˇredmˇety). • Kognitivní vývoj. Myšlení kojence se podle Jeana Piageta nachází v tzv. senzomotorickém stadiu. To znamená, že je úzce vázáno na to, dítˇe aktuálnˇe provádí a co pˇrímo vnímá. Kojenec se zároven ˇ postupnˇe pˇripravuje na zahájení ˇreˇcové komunikace. Nejprve brouká samohlásky, pak žvatlá slabiky, zaˇcíná rozumˇet jednoduchým výzvám a ke konci tohoto období používá 2 až 3 jednoduchá slova (máma, táta). • Psychický vývoj. Kojenec potˇrebuje pˇredevším potravu, spánek a nerušené vymˇešování. Matka (nebo osoba), která o nˇej peˇcuje, poskytuje dítˇeti zážitek jistoty a bezpeˇcí tehdy, když pravidelnˇe uspokojuje potˇreby dítˇete. V takovém pˇrípadˇe si kojenec vytváˇrí pocit duvˇ ˚ ery v okolní svˇet, který je základem pozdˇejšího pozitivního vztahu ke svˇetu a k lidem. V opaˇcném pˇrípadˇe vzniká nejistota, úzkost a neduvˇ ˚ era. • Sociální vývoj. Kojenec zprvu nerozlišuje mezi okolními živými a neživými objekty. To se mˇení ve 3. mˇesíci, kdy na lidský obliˇcej (nebo jemu podobné tvary a obrazce) reaguje úsmˇevem. Této reakci ˇríkáme sociální úsmˇev. Kolem 6. mˇesíce dítˇe zaˇcíná rozlišovat mezi známou a cizí tváˇrí. V 7. mˇesíci je patrna tzv. separaˇcní úzkost, kdy dítˇe, je-li odlouˇceno od matky, pláˇce a kˇriˇcí. Kromˇe toho se zaˇcíná objevovat strach z cizích lidí. Oba tyto jevy jsou znakem normálního citového a sociálního vývoje.
Batolecí období Batolecím obdobím je oznaˇcován druhý a tˇretí rok života dítˇete. • Biologický vývoj. V batolecím období se dále zdokonaluje hrubá a jemná motorika. Pˇred tˇretím rokem dítˇe už zvládá takové dovednosti jako je jízda na tˇríkolce, navlékání korálku ˚ na provázek nebo jednoduché cˇ márání. • Kognitivní vývoj. Podle Piageta stˇrídá po druhém roce senzomotorické stadium stadium symbolického myšlení, tedy myšlení pomocí pˇredstav, a dokonce i pojmu. ˚ Vývoj ˇreˇci se prudce rozbíhá. Dítˇe se „odrazí“ od „pˇredpojmu“ ˚ (pes jako „haf-haf“, auto jako „tú-tú“), pak pochopí, že slova jsou domluvené symboly a pochytí zhruba dvˇe nová za den. Ve dvou letech již sklonuje, ˇ cˇ asuje, sestaví vˇetu z nˇekolika slov a zvládá krátké ˇríkanky. • Psychický vývoj. Duležitým ˚ pˇredmˇetem psychiky batolete se stává vlastní Já. Batole už pozná samo sebe v zrcadle, dovede se pochválit, a naopak bývá zklamáno vlastním nezdarem. Záleží mu na tom, aby projevilo svoji samostatnost a zaˇcne o sobˇe mluvit v první osobˇe. S uvˇedomˇením sebe sama jako autonomního jedince souvisí i sebeprosazování a vzdor batolete („Já samo!“, „Já nechci!“). Objevuje se samoúˇcelný vzdor kvu ˚ li vzdoru. Celé období bývá proto oznaˇcováno jako období vzdoru.
5
• Sociální vývoj. Pro batole je stále velmi duležitá ˚ matka, postupnˇe si však zaˇcíná vytváˇret vztahy i k dalším cˇ lenum ˚ rodiny. Duležitou ˚ sociální cˇ inností je hra, v níž batole pˇredmˇety smysluplnˇe používá tak, jak to odpozorovalo u dospˇelých. Vztahy k vrstevníkum ˚ bývají dosti konfliktní. Dˇeti si hrají spíše „vedle sebe“ než „spolu“.
Pˇredškolní období Pˇredškolním obdobím oznaˇcujeme období od 3 do 6 let života dítˇete. Jeho hranice tvoˇrí na zaˇcátku vstup dítˇete do mateˇrské školy, na konci pak vstup do školy základní. • Biologický vývoj. Výraznˇe se mˇení tˇelesná stavba dítˇete. Dosavadní baculatost se mˇení ve štíhlost a vznikají disproporce mezi rustem ˚ konˇcetin, trupu a hlavy. Stále se zdokonaluje hrubá a jemná motorika. • Kognitivní vývoj. Kognitivní procesy se u pˇredškoláka vyvíjejí velmi intenzivnˇe. Duleži˚ tou roli hraje pˇredstavivost, jejímž prostˇrednictvím si dítˇe vysvˇetluje realitu. Pˇredstavy jsou u pˇredškoláka dokonce tak živé a opravdové, že je cˇ asto nerozlišuje od vjemu ˚ a považuje je za realitu (psychologové tomu ˇríkají eidetismus). Myšlení pˇredškoláka je názorné, intuitivní. Dokáže již vyvozovat závˇery, tyto úsudky jsou však závislé na názornosti. Pˇredškoláka zajímají pˇríˇciny, neustále se proto ptá: „Proˇc?“ • Psychický vývoj. Zdravý pˇredškolák je pˇrevážnˇe aktivní. Jeho aktivita se projevuje ve hˇre, v komunikaci s dospˇelými i vrstevníky, v myšlení apod. Za pˇríznivých podmínek se tato aktivita rozvíjí, dítˇe se stává iniciativním. Pˇritom se jeho aktivita reguluje v tom smˇeru, aby byla úˇcelná a nenarušovala normy soužití. Postupnˇe dochází k pˇrechodu od regulace k autoregulaci: dítˇe zaˇcíná regulovat své chování podle norem, které pˇrijímá za své. • Sociální vývoj. Rodiˇce slouží dítˇeti jako model ruzných ˚ rolí, jako vzor, s nímž se ztotožnuje. ˇ Rozvíjí se etické cítˇení (dítˇe je uspokojeno pochvalou, pˇri pokárání muže ˚ prožívat pocity viny). Ke konci období se postupnˇe uvolnuje ˇ vázanost na rodiˇce a dítˇe navazuje vztahy s vrstevníky. Ti mu slouží pˇredevším jako partneˇri ke hˇre. Pˇri výbˇeru kamarádu ˚ pˇrevažuje duraz ˚ na shodu v oblasti zájmu ˚ a potˇreb.
Mladší školní období Mladší školní období zaˇcíná vstupem dítˇete do školy a konˇcí zhruba v 11 letech, kdy se zaˇcínají objevovat první známky pohlavního dospívání. • Biologický vývoj. Biologické vývojové zmˇeny nejsou bouˇrlivé ani pˇrevratné. Vývoj je spíše plynulý, s pokrokem ve všech oblastech. • Kognitivní vývoj. Myšlení mladšího školáka je podle Piageta ve fázi konkrétních operací. To znamená, že již respektuje zákony logiky, stále se však váže na názorné poznání, na konkrétní pˇredmˇety a procesy, které lze pˇrímo vnímat. • Psychický vývoj. Mladší školní vˇek bývá oznaˇcován jako vˇek stˇrízlivého realismu. Mladší školák je totiž zamˇeˇren na svˇet a snaží se jej pochopit. Na zaˇcátku tohoto období je ještˇe hodnˇe závislý na autoritˇe (naivní realismus), ke konci je jeho pˇrístup s blížícím se dospíváním kritiˇctˇejší (kritický realismus). Nápadná je aktivita a snaživost školáka, ochota spolupracovat. Svoji vlastní hodnotu dokazuje pˇredevším výkonem, má smysl pro píli a pracovitost.
6
• Sociální vývoj. Vstup do školy pˇredstavuje významný mezník. Dítˇe pravidelnˇe odchází z domova do školy, má školní povinnosti, které není možno odpustit ani uprosit. Rodina sleduje pokroky dítˇete v uˇcení a chválí jeho úspˇechy. Dítˇe pˇrijalo novou sociální roli - roli žáka. Role žáka dítˇeti pˇrináší také nové vztahy, vztahy k uˇcitelum ˚ a spolužákum. ˚
Dospívání Dospívání je období pˇrechodu z dˇetství do dospˇelosti. Zahrnuje období puberty (zhruba 11-15 let) a adolescence (zhruba 15-20 let). • Biologický vývoj. Puberta je obdobím pohlavního dozrávání, které pˇremˇenuje ˇ dítˇe v biologicky dospˇelého jedince schopného sexuální reprodukce. Zaˇcíná výrazným tˇelesným rustem, ˚ který je doprovázen postupným vývojem pohlavních orgánu ˚ a sekundárních pohlavních znaku ˚ (rust ˚ nader ˇ u dívek, rust ˚ vousu ˚ u chlapcu ˚ a objevením se pohlavního ochlupení u obou pohlaví). U dívek je poˇcátek puberty spojen s první menstruací, u chlapcu ˚ s první ejakulací. Na zaˇcátku adolescence je jedinec již biologicky dospˇelým jedincem, schopným sexuální reprodukce. • Kognitivní vývoj. Ve vˇeku 11 až 12 let dítˇe dozrává do stadia formálních operací, do stadia myšlení na úrovni dospˇelého. Dokáže myslet logicky o abstraktních pojmech a systematicky testovat hypotézy. Zaˇcíná se zabývat hypotetickými otázkami, budoucností a ideologickými problémy. • Psychický vývoj. Panuje obecný názor, že dospívání je obdobím „bouˇrí a krizí“, pro nˇež je typická náladovost, vnitˇrní zmatek a revolta. Moderní výzkumy tento názor nepodporují. Mnozí dospívající skuteˇcnˇe experimentují s nevhodným chováním, ale tyto experimenty vedou k pˇretrvávajícím problémum ˚ pouze u menší cˇ ásti dospívajících. Mnozí mladí lidé ve svých stˇredoškolských letech vyzkoušejí alkohol nebo udˇelají nˇeco protizákonného, ale z vˇetšiny z nich se nestanou ani alkoholici, ani zloˇcinci. Kromˇe toho je pravda, že dospívající, kteˇrí mají skuteˇcné emoˇcní problémy nebo poruchy chování, mˇeli podobné problémy již vˇetšinou v dˇetství. Psychoanalytik Erik Erikson se domníval, že hlavním úkolem dospívajícího cˇ lovˇeka je vytvoˇrit si vlastní pocit identity a najít odpovˇed’ na otázky: „Kdo jsem?“ a „Kam smˇeˇruji?“. Pˇrestože Erikson oznaˇcoval tento aktivní proces sebeurˇcení výrazem krize identity, byl pˇresvˇedˇcen, že se jedná o nedílnou souˇcást zdravého psychosociálního vývoje. Stejnˇe tak se vˇetšina vývojových psychologu ˚ domnívá, že adolescence by mˇela být obdobím „experimentováním s rolemi“, v nˇemž dospívající zkoumají ruzné ˚ chování, zájmy a ideologie. • Sociální vývoj. Dospívání cˇ asto provází revolta proti autoritám. Rodiˇce se dospívajícím jeví jako staromódní, „omezení“ a prostˇe „nemožní“. Protiváhu rodiny nacházejí ve skupinˇe vrstevníku, ˚ která pro nˇe znamená vysokou autoritu a v níž tráví mnoho cˇ asu.
Dospˇ elost Dospˇelost pˇredstavuje etapu nejvyšší zralosti lidského jedince. V rámci tohoto dlouhého období se cˇ asto ještˇe rozlišuje mladá dospˇelost (20-30 let), stˇrední dospˇelost (30-45 let) a pozdní dospˇelost (45-65 let). • Biologický vývoj. Dospˇelý jedinec je zdravý, silný a na vrcholu své fyzické výkonnosti. Tak je tomu ještˇe v dobˇe stˇrední dospˇelosti, ménˇe však v období dospˇelosti pozdní, v níž již dochází k ˇradˇe involuˇcních zmˇen, které jsou typické pro nadcházející období stáˇrí.
7
• Kognitivní vývoj. Kognitivní vývoj nekonˇcí v pubertˇe, ale pokraˇcuje i v dospˇelosti. Dospˇelý cˇ lovˇek je schopen uvažovat nejen logicky a abstraktnˇe, ale rovnˇež do svého myšlení a uvažování zahrnuje emoce a životní zkušenosti. Stává se tak tolerantnˇejší vuˇ ˚ ci víceznaˇcnosti a rozporum. ˚ • Psychický vývoj. Dospˇelý jedinec již zvládl poˇcáteˇcní hledání a kolísání ve volbˇe mezi ruznými ˚ profesemi a ruznými ˚ partnery. Dokáže komunikovat a ˇrešit pˇrípadné (partnerské i pracovní) konflikty bez impulzivity, lability a negativismu pˇredchozích vývojových období. Dokáže spolupracovat a pomáhat, hospodaˇrit a postarat se o sebe i o druhého. Odpovˇednˇe pˇrijímá roli rodiˇce, realisticky posuzuje svou pˇrítomnou situaci i možné plány do budoucna. To je obraz ideálního dospˇelého, odchylky od tohoto ideálu však nejsou neobvyklé. Dospˇelost cˇ asto poznamenává tzv. krize stˇredního vˇeku. Dospˇelý cˇ lovˇek si klade otázku po smyslu každodenní rutiny pracovního i rodinného života. V pˇríznivém pˇrípadˇe smysl nalézá: pˇrekraˇcuje sám sebe, nachází smysl v práci, v osobních vztazích a v pomoci druhým. V nepˇríznivém pˇrípadˇe smysl nenalézá a jeho život je trvale frustrující. • Sociální vývoj. Dospˇelost je vˇekem práce, tvoˇrivosti a péˇce o dˇeti. Dospˇelý cˇ lovˇek má obvykle „tˇežištˇe“ svého života mimo sebe, pˇredevším ve své rodinˇe. S láskou peˇcuje o to, co zplodil, pˇrípadnˇe i porodil, a za co pˇrijal odpovˇednost.
Stáˇrí Stárnutí se odehrává v prubˇ ˚ ehu celého života. Zaˇcíná narozením a neúprosnˇe pokraˇcuje až do smrti. Po šedesátce je ovšem proces stárnutí rychlejší, má své typické projevy a s pˇribývajícím vˇekem se zrychluje. • Biologický vývoj. Biologické zmˇeny, kterými prochází stárnoucí cˇ lovˇek, zahrnují pokles tˇelesné hmotnosti a výšky, šedivˇení a vypadávání vlasu, ˚ zmˇeny kuže, ˚ ztrátu zubu. ˚ Klesá rychlost a hbitost pohybu, ˚ ubývá svalová výkonnost a také souhra neuromuskulárního aparátu, která negativnˇe ovlivnuje ˇ motorické dovednosti stárnoucího cˇ lovˇeka. • Kognitivní vývoj. Biologické zmˇeny ovlivnují ˇ funkci kognitivních procesu. ˚ Zhoršuje se smyslové vnímání (zejména zrak a sluch), zhoršuje se pamˇet’ (hlavnˇe pro nové události), zhoršuje se pozornost, klesá obecná inteligence. • Psychický vývoj. Biologické a kognitivní zmˇeny mají vliv na psychiku stárnoucího cˇ lovˇeka. Ruzní ˚ jedinci však na tuto situaci reagují ruznˇ ˚ e. Zatímco nˇekteˇrí si uchovávají své zájmy, motivaci a aktivnost, jiní upadají do pasivity a závislosti na druhých a rozvíjí se u nich nevraživost k druhým nebo k vlastní osobˇe. Vývojovým úkolem stárnoucího cˇ lovˇeka je dosažení integrity, to znamená pˇrijetí vlastního života jako nˇecˇ eho, co muselo být a co nemohlo být jinak. Tato integrita je dovršením pˇredchozího života a je patrná u zralých lidí ve všech kulturách. Její nedostatek vyvolává strach ze smrti, zoufalství a nevyrovnanost. • Sociální vývoj. Významnou sociální zmˇenou v životˇe stárnoucího cˇ lovˇeka je odchod do duchodu. ˚ Odchod do duchodu ˚ do velké míry zapˇríˇcinuje ˇ omezení sociální komunikace, pˇrerušení cˇ i oslabení pˇrátelských vztahu, ˚ které se vytvoˇrily pˇri spoleˇcné práci, a rovnˇež zmˇenu sociálního a ekonomického postavení jedince (do té doby uznávaný odborník se najednou ztrácí v anonymní mase duchodc ˚ u, ˚ o nˇež se musí postarat mladší generace). Další významnou sociální zmˇenu pˇrináší role prarodiˇce. Ta muže ˚ být cenným pˇrínosem pro vnouˇcata, doplnˇením vlivu rodiˇcu ˚ i vyvážením nˇekterých jejich nedostatku. ˚
8
Shrnutí • Vývoj je ˇrada fyzických a psychických zmˇen, kvantitativního i kvalitativního rázu, které nejsou náhodné, nýbrž zákonité a nezvratné. • Vývoj cˇ lovˇeka je determinován (urˇcen) jak jeho genetickou výbavou, tak prostˇredím, v nˇemž vyrustá, ˚ pˇriˇcemž mezi tˇemito faktory probíhá neustálá interakce. • Vývoj cˇ lovˇeka se realizuje biologickým procesem zrání a psychologickým procesem uˇcení. • Vývoj cˇ lovˇeka lze chápat jako sled kvalitativnˇe odlišných vývojových stadií. Tˇemito stadii prochází všichni lidé, každý cˇ lovˇek však odlišnou rychlostí. K nejˇcastˇeji uvádˇeným vývojovým stadiím patˇrí prenatální období, novorozenecké období, kojenecké období, batolecí období, pˇredškolní období, mladší školní období, období dospívání, dospˇelosti a stáˇrí.
Otázky a úkoly 1. Co je vývoj? 2. Co determinuje vývoj cˇ lovˇeka? 3. Jakými procesy se psychický vývoj cˇ lovˇeka realizuje? 4. Jakými vývojovými stadii cˇ lovˇek bˇehem života prochází a jaké zmˇeny v nich probíhají?
9
