Charakteristika a proměny mariánskohorské urbanonymie David Vaculík Klíčová slova: urbanonymum, deapelativum, deproprium, vztahový model, pojmenovací motiv, orientační a honorifikační název, slovotvorný typ. Anotace: Příspěvek se zabývá vývojem a současností urbanonymie v Ostravě-Mariánských Horách. Postihuje základní znaky daného systému, přináší analýzu jednotlivých období i charakteristických rysů a nabízí srovnání se sousedními urbanonymickými okruhy.
Úvod a základní charakteristika Tato studie se zabývá historií a současností urbanonym1 v Ostravě-Mariánských Horách. Je prvním konečným výstupem našeho onomastického bádání a bude součástí naší disertační práce. Podobným způsobem postupně analyzujeme všechny části dnešní Ostravy, sestavíme slovník urbanonym a nabídneme synchronní a diachronní srovnání napříč částmi i celkem. Mariánské Hory tvoří jednu z městských částí dnešní Ostravy. Označení pochází z roku 1901, předtím se užívalo názvů Čertova Lhotka, Lhotka (Šrámek, 1973). Mariánské Hory se nacházejí v moravské části města a jsou ohraničeny z východu Moravskou Ostravou a Přívozem, ze severní a západní strany především Odrou (za ní už leží slezské lokality vesnického charakteru Lhotka a Hošťálkovice), dále Novou Vsí a Hulváky, z jihu pak areálem Vítkovických železáren. Největším rozmachem procházela obec od konce 19. století do 30. let 20. století. Původní zemědělský charakter obce (doložené názvy Za Humny, Horní pole, Trnkovec, Kopaniny, Staré a Nové Paseky, Skotnice, Olšiny,
Tabulka 1. Růst Mariánských Hor Rok
1890
1910
1930
1991
Starý a Zábřežský rybník) ustupuje
Obyvatel
1 154
11 040
13 579
13 989
městské a průmyslové zástavbě. Rozvíjí
27
87
93
se těžba uhlí (důl Ignát) a průmysl; vše
Pojmenovaných ulic
-
1
V této studii chápeme termín urbanonymum v užším pojetí. Zahrnuje tedy především úředně pojmenované městské prostory (ulice, náměstí, nábřeží, čtvrti atd). Tato skupina jmen je spolu s názvy neúředně pojmenovaných objektů městské reality (soch, pomníků, hřbitovů, stadionů aj.), názvy významných domů, městských institucí, tratí, stanic, zastávek a hydronym a oronym na území města součástí urbanonymie v širším pojetí. K této problematice viz MAJTÁN, M., ODALOŠ, P. (eds.) (1988) Urbanonymia. Zborník prednášok z 2. celoštátneho seminára Modra-Piesky 8.–10. októbra 1988. Bratislava: Univerzita Komenského. KARLÍK, P. et al. (2002) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny. ŠRÁMEK, R. (1990) Urbanonymie a urbonymie. Onomastický zpravodaj ČSAV, roč. 31. ŠRÁMEK, R., ŠRÁMKOVÁ, M. (2008) Problém definování urbanonymie. In Graf, M., Mikołajczak, S. (eds). Spisane słowa, formy i myśli. Prace ofiarowane Profesorovi Zygmuntowi Zagórskiemu w 80. rocznicę urodzin. Poznań: Poznańskie Studia Polonistyczne. ŽIGO, P., ODALOŠ, P. (eds.) (1996) Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra 1996). Banská Bystrica – Bratislava: Univerzita Mateja Bela.
1
doprovází čilý stavební ruch a strmý nárůst populace. Mezi lety 1890 a 1910 přibylo do Mariánských Hor 10 tisíc obyvatel (viz Tabulka č. 1), kteří zaplnili především dělnické kolonie (Dolní a Horní, U Jámy Ignát, U Koule). V roce 1901 dochází ke změně názvu obce a v roce 1902 k povýšení na město (Hosák, Šrámek, 1970: 278). V roce 1924 se město stává součástí nově vzniklé Velké Ostravy. Po druhé světové válce rozmach ustává, počet obyvatel nepřekračuje 14 tisíc (Jiřík, 1967: 593–600). Vývoj urbanonymie Od roku 1901, kdy se začala v Mariánských Horách úředně pojmenovávat městská prostranství, se objevilo 201 názvů. O jejich vývoji vypovídá tabulka. Tabulka 2. Vývoj počtu ulic a názvů Období
do 1919
1919–1931
Nových ulic
27
7
Nových názvů
27 -
Přejmenovaných
1931–1939
1939–1945
1945–1948
55
8
1
9
68
46
2
23
38
1948–1970
1971–1989
Dnes
4
4
1
20
21
4
5
38
17
-
4
Od vzniku mariánskohorské urbanonymie (až dodnes) převažují honorifikační názvy (89 %). Ulice nejčastěji oslavují jména českých spisovatelů a významných postav českých dějin (Vrchlického, Přemyslovců). Nástup této skupiny názvů před vznikem Československé republiky je na Ostravsku naprosto výjimečný a souvisí s trvalou převahou českého živlu v obci. Poměrně často jsou zastoupeny postavy regionálního významu (20 %; Vondráčkova), řidčeji se objevují orientační názvy (11 %; Novoveská). Od samého zavedení úředního uličního pojmenování tedy začínají vystupovat do popředí charakteristické znaky onymického okruhu: městský charakter názvů, převaha honorifikačních názvů, důraz na vlastenectví (umělci, historické postavy, plánovité pojmenování podle rodů), patrný podíl názvů, které oslavují regionální osobnosti, malý počet orientačních názvů a jejich slabý, ale trvalý a patrný nárůst. Od 30. let nabírá vývoj mariánskohorské urbanonymie (i ostravské) značnou dynamiku. Sestavení stabilního pojmenování městských prostranství Velké Ostravy (Adamus, 1934) obohacuje daný okruh 68 novými názvy (navazují na stanovený trend – Mrštíkova, Ludmilina). V této souvislosti dochází k řadě přejmenování, která jsou motivována individualizující funkcí jmen (Husova→Rubešova) vzhledem ke vzniku Velké Ostravy (v prostoru mezi Odrou a Ostravicí).
2
Období nacistické okupace se jednoznačně vymyká předchozímu i následujícímu vývoji a z urbanonymického hlediska je provází několik charakteristických rysů. V prvé řadě dochází k nahrazení nevyhovujících názvů (Jana Čapka→Valdštýnova). Vedle toho se výrazně projevuje oslabení konkurence orientačních a honorifikačních názvů (Štolbova→Nárožní, Zahradníkova→Prostorná). Ubývá české honorifikace (národní i regionální) a objevuje se německá; je však třeba podotknout, že se většinou jedná o jména umělců (Weberova, Holbeinova). Množství změn v tomto období (46 nových názvů) je zapříčiněno i rozšířením jednotného systému uličního pojmenování v souvislosti se vznikem tzv. Moravské Ostravy (součástí je i Slezská Ostrava s okolím). Po osvobození republiky se většinou navracejí prvorepublikové názvy, nové opět respektují tradici (Vršovců, Slavníkovců). Nové motivy (komunističtí funkcionáři, představitelé odboje) se objevují zřídka (Leninovo nám., Zajícova). Ideologický cíl pojmenování je zřetelný v 50. letech: třetina nových názvů je motivována jednoznačně (Gottwaldova, Hozova) a komunistický příznak najdeme i u dalších (Marie Pujmanové,
Josefa
Šavla,
Meresjevova).
Na
druhé
straně
mizí
názvy
spjaté
s prvorepublikovým vývojem (Tusarova, Farského). Tímto obdobím dynamický vývoj mariánskohorské urbanonymie končí, další půlstoletí je ve znamení stagnace. Období normalizace přináší pouze čtveřici názvů, vesměs podle účastníků protinacistického odboje za druhé světové války. Po roce 1989 mizí některé „ideologicky nevhodné“ názvy (Meresjevova, nám. Karla Marxe), jiné však prokazují svou životaschopnost i v současné době (Cottonové). Analýza urbanonymického okruhu Na daný okruh jsme nahlíželi ze čtyř pohledů, které vyjadřují opozici mezi deapelativy a deproprii, vztahovými modely Šrámkovy teorie (Šrámek, 1999), orientačními či honorifikačními názvy a jednotlivými slovotvornými typy. 100 80 60 40 20 0
Opozice mezi deapelativy a deproprii postihuje repertoár obecných a vlastních DA DP
jmen, z nichž jsou vytvořeny jednotlivé názvy.
Hlubší
členění
vyjadřuje původ jmen z
u
deapelativ jednotlivých
slovních druhů, u deproprií pak příslušnost k jednotlivým kategoriím vlastních jmen.
Obrázek 1. Poměr deapelativ a deproprií
3
Jak vyplývá z grafu, od počátku převažují depropria, jejichž počet se velmi zvolna snižuje a naopak přibývá deapelativ. Výjimku tvoří období okupace. Mezi deproprii dominují deantropononyma (65 % všech názvů, např. Marie Pujmanové) a mezi nimi pojmenování vytvořená z příjmení (45 %, Podlahova). Zpočátku se poměrně často objevuje motivace pojmenování podle křestních jmen (25 %, Daliborova), po druhé světové válce mizí (dnes 4 %). Deanoikonyma se objevují zřídka (7 %, Prostorná). Mezi deapelativy převládají desubstantiva (15 %, Rybnická). 100
Mezi jednotlivými vztahovými modely
80
dominuje VM D (75 %, Václavská) a
60
A
jeho podtypy. Z nich dosahuje nejvyšší
40
B
20
produktivity
C
národního
0
D
motivace významu
(45
postavami %,
Karla
Tomana), menší zájem je o postavy regionálního významu (19 %, Sokola Tůmy), přičemž dochází k pozvolnému
Obrázek 2. Vztahové modely
přibližování obou VM. Jako perspektivní se ukazuje VM C (15 %, Lomená), VM A a B mají spíše okrajový význam. Obdobné
výsledky
ukazuje
analýza
100
pojmenovacích motivů, která vychází
80
z teorie VM a je pro analýzu městských
60
názvů
vhodnější
(Olivová-Nezbedová,
1997).
Jednoznačně
převládá
honori-
40
O
20
H
0
fikační motiv. Už před druhou světovou válkou činí jeho podíl přes 80 %, během ní klesá na 57 %, po ní až do současnosti dosahuje 70 %. V rámci honorifikace převládá motivace významnými
národními
postavami
Obrázek 3. Pojmenovací motiv 80 60
a
40
H2
umělci (nacionalizace – H2). Právě čeští
20
H3
spisovatelé, malíři a hudební skladatelé
0
H4
jsou nejtypičtějším zdrojem pro pojmenování mariánskohorských ulic (stále okolo 30 %). Za důležitou lze považovat
Obrázek 4. Honorifikační motiv
4
inspiraci středověkými postavami (okolo 13 %, Boleslavova). Jiný výrazný motiv reprezentují postavy regionálního významu (regionalizace – H3). V jeho rámci opět převažují názvy podle regionálních umělců a po válce se k nim přidávají názvy podle postav místního protinacistického odboje. Urbanonyma podle postav souvisejících s hospodářským rozvojem Ostravy se objevují řídce a především v 1. polovině 20. století. Motivace zahraničními postavami (internacionalizace – H4) není pro Mariánské Hory příliš typická. Před druhou světovou válkou se objevují jména vědců (Darwinova), bojovníků za sociální spravedlnost (Ferrerova, Owenova). Během německé okupace přibývají pochopitelně názvy podle německých velikánů (15 %), ale setkáváme se především se jmény ulic podle umělců (Holbeinova, Vossova), vojáci jsou zastoupeni řídce (Roonova, Derflingerova). Po válce počet zahraničních jmen klesá, přičemž většinou vyjadřují obdiv k levicovému hnutí (Cottonové, nám. Karla Marxe). Mezi honorifikačními názvy najdeme také 10 ženských jmen (Hany Kvapilové, Anenská, Ludmilina). Sporadicky se objevují názvy spjaté s těžbou (Krausův důl, Ignátova, Švermova). Pojmenování chrématonymického původu podle významných dnů se vyskytuje zřídka (28. října, 1. máje) a je považováno za prestižní (označuje hlavní tahy). Zejména v první polovině 20. století nebylo výjimečné, že jako pojmenovací motiv posloužila žijící autorita (24x). Orientační názvy se objevují řidčeji. Před druhou světovou válkou nedosahují ani 20 %, během okupace se jejich počet téměř vyrovnává honorifikačním (43 %), ve druhé polovině 20. století se jejich podíl přibližuje 30 %. Objevuje se široká paleta typů, nicméně nejsou výrazné. Jako nejstarší typ vystupuje označení vyjadřující směr k jiným částem (Přívozská), jen o málo je výraznější motivace anoikonymy (Prostorná, Zelená, Kopaniny) a vlastností charakterizující ulici (Strmá, Lomená, Nákladní). Stejně se jeví motivace významnými objekty v ulici (U Fary, Slévárenská) nebo označením jejích obyvatel (Rybářská). Pokud jde o slovotvorné typy (Dejmek, 19991), jednoznačně převládají jednoslovné tvary (80 %), mezi nimi pak deantroponymní adjektiva se sufixem –ova, -ovo (40 %, např. Stojanovo nám.). Dalším výrazným typem jsou adjektiva na –ská, -cká (15 %, Nivnická, Slévárenská). Předložkové názvy se objevují jen zřídka (U Vodojemu). Po roce 1945 se prosazují dvouslovná pojmenování (v současnosti 15 %, Emila Filly, Generála Janka). Přinášejí mezi uliční názvy jména méně známých osobností a mohou podléhat zkracování. Podle výsledků analýzy strukturních typů (Pleskalová, 1992) převažují derivovaná adjektiva (ADd v nom. sg.; 60 %, Mariánskohorská). Za zmínku stojí i další typy – názvy tvořené křestním jménem a příjmením (S + S v gen. sg.; 10 %, Emila Filly), oblíbené po
5
druhé světové válce, a pomalu se vytrácející antroponyma adjektivního skloňování (ADd v gen. sg.; 6 %, Čelakovského). Srovnání Cenné informace přináší srovnání urbanonymie
Mariánských
Hor,
100 80 60 40 20 0
MO PŘ MH
Moravské Ostravy a Přívozu. Tyto onymické okruhy spolu sousedí, objevují se v nich podobné motivy i některé společné vývojové rysy. Na druhé straně jsou mezi nimi patrné rozdíly
svědčící
o
samostatném
charakteru jednotlivých částí (viz obrázky 5–7).
Obrázek 5. Orientační motiv v Moravské Ostravě, Přívoze a Mariánských Horách 25 20 15 10 5 0
MO PŘ MH
Nejstarší úřední městské názvy jsou doloženy od konce 50. let 19. století v Moravské Ostravě, od 80. let se začínají
objevovat
v Přívoze,
Obrázek 6. Regionalizace v Moravské Ostravě, Přívoze a Mariánských Horách
v Mariánských Horách od roku 1901. Moravská Ostrava je také nejrozsáhlejším okruhem (celkem 476 názvů, dnes 201). V Mariánských Horách se vystřídalo 201 uličních jmen, dnes se setkáváme s 93, v Přívoze se vyskytlo 250 názvů, dnes jen 63. Pro Moravskou Ostravu je typická široká paleta typů a doklady nejstarších ostravských uličních názvů. Urbanonymii Přívozu charakterizuje složitý vývoj, který dokumentuje neklidné soužití Čechů a Němců až do poloviny 20. století. S tím
také
souvisí
velký
40 30 20 10 0
MO PŘ MH
počet
přejmenování. Dalším patrným rysem je trvalá obliba cizích jmen, dodnes doložena především v ideologicky
Obrázek 7. Internacionalizace v Moravské Ostravě, Přívoze a Mariánských Horách
nezatížených názvech podle vědců. V tomto srovnání se mariánskohorská urbanonymie jeví jako stabilní okruh, jež charakterizuje převaha honorifikačních českých názvů podle umělců, obliba regionálních názvů a nezájem o názvy podle cizinců.
6
Závěr Celkově můžeme konstatovat, že mezi typické znaky mariánskohorské urbanonymie patří:
zachování charakteru onymického systému,
existence „národních“ názvů před vznikem samostatné republiky (1901–1918),
vysoký podíl honorifikačních názvů (70 %),
honorifikační názvy oslavují české umělce (30 %), významné postavy českého středověku (10 %) a postavy regionálního charakteru (20 %),
nízký podíl orientačních názvů (30 %),
nízký podíl názvů motivovaných zahraničními vědci, umělci a politiky (4 %),
větší frekvence dvouslovných honorifikačních názvů.
Kromě konkrétních znaků se vyskytují i další rysy typické pro městské názvosloví, jež vypovídají o jeho nevelké stabilitě:
přejmenování: 114x; z toho 1x17 ulic, 2x27 ulic, 3x9 ulic, 4x4 ulice; nejčastěji jsou přejmenovávána prostranství v centru: nám. Sokola Tůmy→Smetanovo nám.→Leninovo nám.→nám. Karla Marxe→Mariánské nám; změnám snáze podléhají názvy ideologicky motivované a nezažité;
navracení názvů: 18x; zejména po druhé světové válce: Farského→ U Modlitebny→ Farského;
plánovité pojmenování: podle významných rodů: Přemyslovců, Slavníkovců, Vršovců, Mojmírovců;
„prchavé“ pojmenování: krátkodobé, nezažité, dočasné: název Uprchlická se objevuje pouze v letech 1939–1942;
krácení názvů: Nová hřbitovní→Hřbitovní;
kolísání názvů: Lhotecká x Lhotská, Rybniční x Rybnická;
nepřesné pojmenování: Oderského x Oderská, Tvorkovských x Tvorkovská;
radiace: rozšíření jména z jednoho objektu na objekty v okolí (David, 2010: 133); důl Jan Šverma→Švermova, kolonie U Jámy Ignát→ Ignátova;
dvojí život jmen; rozpor mezi jejich úřední podobou a běžným územ (na Přemyslovců x na Přemyslovcích).
7
Prameny Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1340, signatura V, 1920. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1361, signatura V, 1929. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1381, signatura V, 1943. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1382, signatura V, 1946. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1406, signatura V, 1952. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1417, signatura V, 1964. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1441, signatura V, 1980. Archiv města Ostravy, Mapy Ostravy, inv. číslo 1448, signatura V, 1992. Dostupné z http://earchiv.ostrava.cz (8/2012) Literatura ADAMUS, A. (1934) Legendy ostravských ulic. Ostrava: Lidová knihtiskárna. DAVID, J. (2010) Honorifikace jako určující rys moderní urbanonymie. In David, J., Čornejová, M. Harvalík, M. (eds.) Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky. Ostrava–Praha: Tribun EU. DAVID, J. (2011) Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Praha: Academia. DEJMEK, B. (1991–1992) Vhodnost jednotlivých slovotvorných typů urbanonym v komunikaci. Onovastický zpravodaj ČSAV, roč. 32–33. Praha: Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. HOSÁK, L., ŠRÁMEK, R. (1970) Místní jména na Moravě a ve Slezsku. I. díl. Praha: Academia. JIŘÍK, K. et al. (1993) Dějiny Ostravy. Ostrava: Sfinga. MAJTÁN, M., ODALOŠ, P. (eds.) (1988) Urbanonymia. Zborník prednášok z 2. celoštátneho seminára Modra-Piesky 8.–10. októbra 1988. Bratislava: Univerzita Komenského. MYŠKA, M. et al. (2003 a 2008) Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. I. a II. díl. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity. OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1997) Jména ulic, náměstí a sadů na katastru města Chocně v minulosti i současnosti. Acta Onomastica, roč. 38. Praha: Ústav pro jazyk český. KARLÍK, P. et al. (2002) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny. PLESKALOVÁ J. (1992) Tvoření pomístních jmen na Moravě. Jinočany: H & H. ŠRÁMEK, R. (1973) Vznik jména Ostravy a připojených obcí. In Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města Ostravy a Ostravska, č. 6. Ostrava: Profil. ŠRÁMEK, R. (1999) Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita. ŠRÁMEK, R. (1990) Urbanonymie a urbonymie. Onomastický zpravodaj ČSAV, roč. 31. Praha: Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. ŠRÁMEK, R., ŠRÁMKOVÁ, M. (2008) Problém definování urbanonymie. In Graf, M. Mikołajczak, S. (eds.) Spisane słowa, formy i myśli. Prace ofiarowane Profesorovi Zygmuntowi Zagórskiemu w 80. rocznicę urodzin. Poznań: Poznańskie Studia Polonistyczne. WILCZYŃSKA, H. (1975) Názvy ulic v Ostravě : diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická. Vedoucí diplomové práce Rudolf Šrámek. ŽIGO, P., ODALOŠ, P. (eds.) (1996). Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra 1996). Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela. Mgr. David Vaculík
[email protected]
8
