MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií
Certifikace produktů v Moravském krasu Diplomová práce
Vypracovala: Bc. Alţběta Daňková (UČO: 209394) Vedoucí práce: Mgr. Pavel Klvač Brno 2011
Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto práci napsala samostatně a ţe jsem pouţila pouze prameny citované v této práci. Brno, 8. prosince 2011 ……………………………. Alţběta Daňková Počet slov: 19 540 2
Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Pavlu Klvačovi za inspiraci při výběru tématu. Spolupracovali jsme spolu jiţ při psaní mé bakalářské práce. Kdyţ jsem se rozhodovala o tématu práce diplomové, byl mi velmi dobrým poradcem, jako by přesně tušil, pro jaké téma se budu umět nadchnout. Dále děkuji všem osloveným producentům potravin v Moravském krasu, kteří si na mě více či méně ochotně našli čas. Přes jejich velké pracovní zaneprázdnění mi někteří nabídli provedení po farmě a od některých jsem odjíţděla i s výsluţkou. Rovněţ jim děkuji za to, ţe překonali prvotní úleky nad nahráváním rozhovorů na diktafon, coţ mi velmi pomohlo při zaznamenávání odpovědí. 3
Obsah Anotace / Abstract .............................................................................................................. 6 Úvod ..................................................................................................................................... 7 1. Teoretická část .............................................................................................................. 10 1.1. Charakteristika oblasti CHKO Moravský kras.................................................... 10 1.1.1. Základní informace o přírodních podmínkách CHKO Moravský kras ........ 10 1.1.2. Socioekonomická charakteristika CHKO Moravský kras ........................... 12 1.1.3. Správa CHKO Moravský kras...................................................................... 13 1.1.4. Ţivotní prostředí a související sluţby .......................................................... 14 1.1.5. Tradiční hospodaření v krajině Moravského krasu ...................................... 14 1.2. Globalizace versus lokalizace ............................................................................... 17 1.2.1. Argumenty pro a proti ekonomické lokalizace ........................................... 19 1.2.2. Potraviny v kontextu moderní společnosti .................................................. 20 1.2.3. Lokální potraviny ........................................................................................ 22 1.3. Asociace regionálních značek, o.s. ...................................................................... 26 1.3.1. Historický vývoj organizace ........................................................................ 26 1.3.2. Struktura organizace .................................................................................... 27 1.4. Moravský kras – regionální produkt.................................................................... 28 1.4.1. MAS Moravský kras .................................................................................... 28 1.4.2. Postup při udílení certifikátu ....................................................................... 30 1.4.3. Certifikační kritéria ..................................................................................... 30 1.4.4. Prezentace značky a její logo ....................................................................... 31 1.4.5. Seznam výrobců a certifikovaných výrobků ............................................... 32 2. Empirická část .............................................................................................................. 34 2.1. Plán výzkumu ....................................................................................................... 34 2.1.1. Téma výzkumu ............................................................................................. 34 2.1.2. Kontext výzkumu ......................................................................................... 34 2.1.3. Cíl výzkumu ................................................................................................. 35 2.1.4. Strategie výzkumu ....................................................................................... 35 2.1.5. Metody sběru dat .......................................................................................... 35 2.1.6. Formulace hlavní výzkumné otázky a odvozených výzkumných otázek .... 36 2.1.6.1. Hlavní výzkumná otázka................................................................. 36 2.1.6.2. Operacionalizace ............................................................................. 36 2.1.6.3. Dimenze .......................................................................................... 36 4
2.1.7. Výzkumný vzorek ........................................................................................ 38 2.2. Prezentace výsledků a interpretace ...................................................................... 39 2.2.1. Motivace producentů k připojení vlastních výrobků k logu Moravský kras – regionální produkt .................................................................................................. 39 2.2.2. Problémy s implementací ke značce Moravský kras – regionální produkt.. 43 2.2.3. Hodnocení role certifikace regionální značkou ............................................ 47 2.2.4. Vnímání environmentálních problémů spojených s činností jejich odvětví 57 Závěr .................................................................................................................................. 63 Literatura a internetové zdroje ....................................................................................... 66 Jmenný rejstřík ................................................................................................................ 71 Přílohy ............................................................................................................................... 72
5
Anotace Tato práce se zabývá environmentální reflexí certifikace značkou „Moravský kras – regionální produkt―. Hlavním cílem je popsat a analyzovat, jak producenti potravinových certifikovaných výrobků vnímají přínosy certifikace samotné i fungování Místní akční skupiny Moravský kras, která tuto certifikaci v daném regionu zastupuje. První část práce je teoretická a věnuje se situaci v Moravském krasu, lokálním potravinám a modernímu zemědělství obecně. Empirická část práce objasňuje metody výzkumu, techniku sběru dat a interpretaci výsledků. Na základě rozhovorů získaných v kvalitativním výzkumu jsou identifikovány hlavní problémy zdejších potravinových producentů a je hodnocen konkrétní přínos certifikace pro dané výrobce. V závěru práce jsou nastíněny moţné perspektivy zdejšího podnikání v zemědělství.
Abstract This thesis is dealing with the environmental reflection of certification of the brand „Moravian Karst – the regional product―. The main objective is to describe and analyze how the producers of certified food products consider the benefits of certification itself, also the running of the Local Action Group the Moravian Karst, which represents the certification in this region. The first part of the thesis is theoretical and it pays attention to the situation in Moravian Karst, to the local food and modern agriculture in general. The empirical part explains the methods of research, the technique of the data collection and the result reading. On the basis of the interviews, gained in the qualitative research, main problems of local food producers are being identified and the real asset of the certification is evaluated for particular producers. In the conclusion, possible prospects of local agricultural business are being outlined.
Klíčová slova - key words Moravský kras – Moravian Karst producenti potravin - food producers Místní akční skupina - Local Action Group certifikace - certification 6
Úvod Zemědělství tvořilo po většinu historického vývoje tradiční kostru venkovských ekonomik napříč celou Evropou. Příjmy a pracovní místa obyvatel byly se zemědělstvím a souvisejícím zpracovatelským průmyslem úzce provázány. Industrializace a automatizace zemědělství v posledních dvou stoletích tuto roli zemědělství na venkově silně zredukovala, ale zemědělství stále zůstává jako určující prvek většiny venkovských oblastí v České republice. Nejen politika Evropské unie se snaţí oţivovat místy skomírající venkov a vracet mu funkční místo ve státních ekonomikách. Zemědělství se svou návazností na ostatní prvky sociálního a ekonomického ţivota obce a jejích obyvatel můţe být vhodným prostředkem k dosaţení moderní podoby venkovských oblastí. Zemědělci jsou různými dotacemi povzbuzováni, aby se ke krajině a celému dědictví venkova chovali jako jeho zodpovědní správci. Dotace podporující multifunkčnost zemědělství oficializují financování nekomerčních sluţeb zemědělství, které zemědělci dosud dělali zdarma, a část z nich v nich nacházela ušlechtilost vlastní práce. V současné době nadprodukce potravin uvaţují evropští politikové o zemědělcích stále méně jako o producentech potravin jako spíše o krajinných manaţerech. Zemědělci se ale nechtějí vzdát své funkce krmit společnosti uţ jen z těch důvodů, ţe ostatní funkce jsou nestálé a nikdo neví, jak budou agroenvironmentální dotace po roce 2013 pokračovat (Deuffic, Candau, 2006: 579). Farmářské produkty v ideálním případě dostávají svou finální podobu a přidanou hodnotu v regionech, odkud pochází primární suroviny. Součástí této nově podporované vize venkovského prostoru je to, ţe se zemědělci i ostatní obyvatelé venkova snaţí prodat tyto produkty v rámci daného regionu, místním lidem či turistům. Tento přístup však vyţaduje zahrnutí nejen zemědělců, ale i místních autorit, soukromníků z potravinářského i nepotravinářského výrobního sektoru, dobrovolníků a rovněţ institucí státní správy. Všichni tito aktéři se pak mají společnými silami podílet na rozvoji venkova a tvůrčím a udrţitelném vyuţívání jeho zdrojů (Brangenfeldt, 1997). Téma rozvoje venkova je mi blízké a k němu dnes jiţ téměř neodmyslitelně patří činnost místních akčních skupin (MAS) jako hybatelů mnohých aktivit oţivujících často vylidňující se venkov. Jiţ na počátku 90. let byly představiteli Evropské unie vytvořeny podmínky pro program LEADER. Prostřednictvím místních iniciativ (MAS) tak byla umoţněna realizace unijních programů a opatření zaměřených na rozvoj venkovských regionů (Svobodová, 2009). MAS v sobě spojují lokální aktéry neziskového sektoru, samospráv i podnikatelů za účelem 7
podpory turistického ruchu, zemědělství, lesnictví a dalších aktivit. Nejen Společná zemědělská politika, pod kterou spadá rozvoj venkova, apeluje na vyuţívání přístupu „bottom-up―, kdy se mají realizace změn a rozvoje dít prostřednictvím obyvatel, kteří ve venkovských regionech ţijí. MAS Moravský kras, který se dlouhodobě potýká s problémem úbytku obyvatel (Integrovaná strategie, 2007: 18), se snaţí o celkovou podporu regionu a součástí jejích činností je mimo jiné i propagace místních produktů skrze certifikaci značkou Moravský kras – regionální produkt. Vzhledem k mému studijnímu oboru a politickým snahám Evropské unie posunout zemědělce od producentů potravin k environmentálně orientovaným správcům krajiny, jsem se ve svém výzkumu zaměřila pouze na certifikované producenty potravin v Moravském krasu. Ostatní certifikované výrobce (rukodělných a uměleckých výrobků) jsem do něj nezahrnula. Na celém světě se díky korporacím vyrábějí a prodávají stejné výrobky a není jiţ příliš neobvyklé, kdyţ turisté letící do exotických destinací nakupují ovoce místo na místních trzích v místní provozovně některého hypermarketu vlastněného nadnárodní korporací. Díky globalizaci se tak vytrácí autenticita původních kultur jak pro domácí obyvatelstvo tak i turisty. Regionální značky pak mohou působit jako moţnost omezování vlivu globalizace hledáním odlišností, omezením sugesce marketingu a vytvářením autentických hodnot. Připravovat a pak realizovat kvalitativní výzkum v oblasti potravinářské produkce pro mě bylo velmi fascinující téma. Pocházím z rodiny se selskými předky a obdělávání půdy je mi stále blízké. Malokapacitní výrobci certifikovaných potravin v Moravském krasu představují v dnešní době nakupování potravin převáţně v řetězcích nadnárodních korporací nejen zajímavou turistickou atraktivitu, ale i místo, kde se odráţí a udrţuje paměť celé oblasti pro místní obyvatele. Jejich farmy a výrobní provozy jsou místem, kde si člověk můţe zblízka prohlédnout, jak daná potravina vzniká. Setkání a rozhovory s jednotlivými producenty byly pro mě osobně velmi přínosné a na některých dotazovaných producentech byla znát hrdost nad jejich činností a nad tím, ţe tato jejich aktivita někomu stojí za důkladné studium. Moje práce je rozdělena do dvou hlavních částí, části teoretické a empirické. První část představuje teoretické ukotvení tématu. Budu se v ní postupně věnovat stručnému představení CHKO Moravský kras, globalizačním a lokalizačním vlivům na současnou potravinovou situaci, organizaci Asociace regionálního značení jako sdruţení zabývající se podporou výrobců věnující se tradiční výrobě nebo výrobě, která z tradiční výroby pochází a má vztah ke konkrétnímu regionu a závěr první části věnuji představení Místní akční skupiny Moravský kras a jejich činností převáţně v souvislosti regionálního značení logem Moravský kras – regionální produkt. 8
Druhou, empirickou, část představuje kvalitativní výzkum provedený formou rozhovorů s výrobci potravinářských výrobků s certifikací značkou Moravský kras – regionální produkt, jeho výsledky a závěrečné shrnutí. Budu se snaţit odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak potravinářští výrobci v Moravském krasu vnímají zařazení jejich výrobků mezi produkty certifikované logem Moravský kras - regionální produkt?
9
1.
Teoretická část
1.1 Charakteristika oblasti CHKO Moravský kras 1.1.1. Základní informace o přírodních podmínkách CHKO Moravský kras
Chráněná krajinná oblast (dále jiţ jen CHKO) Moravský kras patří k nejvýznamnějším krasovým oblastem1 ve střední Evropě. CHKO jsou „rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.“ (zákon č. 114/1992 Sb. § 25) Moravský kras byl vyhlášen CHKO v roce 1956 a je nerozsáhlejší a nejvýznamnější krasovou oblastí České republiky. CHKO Moravský kras leţí v Jihomoravském kraji a má rozlohu 92 km2. Táhne se od městských částí Brna – Líšně a Maloměřic – na sever ke Sloupu a Holštejnu v 3 – 6 km širokém a 25 km dlouhém pruhu devonských vápenců. K dnešnímu dni je v této oblasti známo více neţ 1100 jeskyní a tato oblast má nejdelší historii výzkumu krasových lokalit v České republice. Reliéf Moravského krasu je tvořen převáţně zarovnanými povrchy nebo plošinami, které jsou rozděleny hlubokými údolími, tzv. ţleby. Typickým povrchovým krasovým projevem jsou závrty, které nejčastěji vznikají prosakováním povrchových vod do podzemí za spoluúčasti koroze vápenců, svahových pohybů a řícení (Mackovčin, 2007: 663). „Mezi krasové jevy, které představují rozhraní mezi povrchem a podzemím, řadíme ponory a vývěry. Ponorem (propadáním) se nazývá místo, kde voda povrchového toku odtéká do podzemí. Ve vývěru pak ponorný tok opouští podzemní prostory a vytéká na povrch“ (Mackovčin, 2007: 664). Jedním z nejznámějších propadání Moravského krasu je Rudické propadání. „K podzemním krasovým jevům jsou řazeny jeskyně s výplněmi. Jeskyně vznikaly v několika fázích krasové modelace, jejímţ dokladem jsou především výškové úrovně jeskynních vchodů“ (Mackovčin, 2007: 664). Podle archeologických výzkumů byly jeskyně krasu osídleny jiţ před 120 tisíci lety, čehoţ jsou dokladem mj. nálezy neandertálských lebek v jeskyni Kůlna. Nálezy v jeskyni Pekárna v Údolí Říčky potvrzují osídlení oblasti člověkem Homo sapiens sapiens z období před 11–13 tisíci lety. Většina sídlišť prvních obyvatel Moravského krasu byla soustředěna v blízkosti ponorů či vývěrů a stálých toků (Mackovčin, 2007: 681).
1
„Základem veškeré krásy, kterou můţeme zhlédnout v Moravském krasu, ať jiţ na povrchu nebo v podzemí, jsou vápence a jejich tzv. krasovění, jehoţ podstata spočívá ve schopnosti vody rozpouštět některé horniny. Rozpouštění vápenců je pochod dlouhodobý… a za určitých podmínek nastává obrácený proces, kdy se voda sráţí v tzv. sintr, tj. stavební materiál krápníkové výzdoby.“ (Burkhart, 1979: 14)
10
Hlavním tokem severní části Moravského krasu je řeka Punkva, která vzniká v podzemí soutokem Sloupského potoku a říčky Bílá voda. U Sloupsko-šošůvských skal se Sloupský potok propadá do podzemí a vytváří tam koridor, který je součástí největšího jeskynního systému krasu dlouhého 40 km. Řeka Punkva zpočátku protéká z velké části neznámými místy aţ do propasti Macocha, odkud dále pokračuje Punkevními jeskyněmi aţ k vývěru a po několika dalších kilometrech se vlévá do řeky Svitavy (Klenková, 2009: 11). Střední částí Moravského krasu protéká Křtinský potok a jeho přítok Jedovnický potok. Jedovnický potok se v Rudickém propadání propadá aţ do hloubky 90 metrů a vytváří v podzemí druhý největší jeskynní systém Moravského krasu dlouhý 13 km a protéká mnoha dómy, mezi něţ patří i největší podzemní prostora Moravského krasu – Obří dóm. Podloţí Moravského krasu je tvořeno devonskými vápenci a je minerálně bohaté. Typickým půdním typem jsou rendziny a v místech s vysokou úrovní podzemní vody se nacházejí glejové půdy. Pukliny a trhliny vápenců hluboko pod zemí jsou vyplněny černozeměmi. Klimatické podmínky jsou výrazně ovlivněny členitostí terénu a jsou místy výrazně odlišné od okolních oblastí; mezi tyto zvláštnosti pak např. řadíme častý vznik teplotních inverzí2. Střední a severní část Moravského krasu patří mezi relativně vlhčí místa ČR. „Mezi základní charakteristiky patří i délka období, ve kterém se převáţně vyskytují sněhové sráţky. V severní části krasu leţí sněhová pokrývka téměř dvakrát déle neţ v jiţní části“3. Geologická stavba, členitý reliéf, mikroklimatické poměry a zejména působení člověka v této oblasti způsobilo nápadnou pestrost vegetace Moravského krasu v porovnání s okolním nekrasovým územím jiţ na první pohled (Mackovčin, 2007: 670). 60 % Moravského krasu je pokryto zejména listnatými lesy; v jiţní části CHKO se nachází především dubohabřiny, v severní části lesy bukové a jedlové a ve střední části se tyto porosty prolínají. Na území Moravského krasu se vyskytuje 68 chráněných druhů vyšších rostlin a téměř polovina z nich je silně či kriticky ohroţena4. V CHKO se vyskytují rozmanitá přírodní stanoviště a společenstva a je zde známo více neţ 100 druhů chráněných ţivočichů, 19 z nich
2
Teplotní inverze je meteorologický jev, kdy teplota vzduchu se zvyšující nadmořskou výškou neklesá, ale stoupá. Obvyklá situace je taková, ţe u povrchu je vzduch teplejší neţ ve výšce (Honsová, 2006). 3
Zdroj: webové stránky CHKO Moravský kras.
4
Nejvzácnější rostlinou Moravského krasu je glaciální relikt kruhatka Matthiolova moravská z čeledi prvosenkových, kterou můţeme v ČR nalézt pouze na dně propasti Macocha a to v počtu přibliţně 120 exemplářů - zdroj: webové stránky CHKO Moravský kras.
11
kriticky a 39 silně ohroţených. Z obratlovců jsou pro Moravský kras nejtypičtější letouni; v ČR je známo 24 druhů netopýrů, z čehoţ 22 druhů se vyskytuje v jeskyních krasu5. Území CHKO Moravský kras je tvořeno 4 národními přírodními rezervacemi, 11 přírodními rezervacemi a 2 národními přírodními památkami. Mezi nejznámější a současně nejmladší národní přírodní rezervaci v CHKO vyhlášenou roku 2004 patří Býčí skála, území s významnými archeologickými a paleontologickými nálezy a s výskytem mnoha chráněných a ohroţených druhů rostlin a ţivočichů (Mackovčin, 2007: 691). Největší a nejvýznamnější přírodní rezervací Moravského krasu je Národní přírodní rezervace Vývěr Punkvy, která se nachází na katastrálním území 6 obcí a jejíţ součástí je propast Macocha a nejdelší jeskynní systém v ČR. Propast Macocha je více neţ 138 m hluboká a je největší propastí svého druhu ve střední Evropě. Jednou z přírodních rezervací jsou Sloupsko-šošůvské jeskyně, které patří k nejnavštěvovanějším jeskyním v ČR, jsou „nejvýznamnějším zimovištěm netopýrů v Moravském krasu“ a jejich součástí je i „světově známá archeologická lokalita jeskyně Kůlna“ (Mackovčin, 2007: 703). Mezi dvě národní přírodní památky patří archeologicky cenná jeskyně Pekárna6 a jiţ výše zmíněné Rudické propadání. 1.1.2. Socioekonomická charakteristika CHKO Moravský kras
Podle mapy CHKO Moravský kras zpracovanou Správou CHKO Moravský kras se toto území dotýká katastrů 24 obcí – viz příloha č. 1. Jsou to obce Ţďár, Petrovice, Vavřinec, Veselice, Suchdol, Těchov a Laţánky (administrativně součást města Blanska), Rudice, Jedovnice, Josefov, Adamov, Babice nad Svitavou, Kanice, Ochoz u Brna, Brno (městské části Líšeň, Maloměřice a Ţidenice), Hostěnice, Březina, Křtiny, Habrůvka, Vilémovice, Ostrov u Masochy, Holštejn, Šošůvka a Sloup. Celým svým územím leţí na území CHKO pouze obce Rudice a Ostrov u Macochy. Kromě městských částí Brna se oblast CHKO rozkládá především v okresech Brno-venkov a Blansko. Protoţe jsou některé administrativní údaje známy pouze pro město Brno a Blansko jako celek a ne pro jednotlivé městské části, není například moţné uvést počet obyvatel7 v této oblasti ani jiné přesné statistické údaje. V této sekci se tudíţ budu zabývat jen základními údaji o ekonomice a trhu práce v oblasti a níţe zjištěné údaje platí jen pro samostatné mimoměstské obce.
5
Nejpočetnějšími druhy jsou netopýr velký, vápenec malý a netopýr černý (Mackovčin, 2007: 691).
6
Byly zde nalezeny pozůstatky magdalénské kultury, coţ byli lovci sobů osidlující naše území před 12 aţ 15 tisíci lety (Mackovčin, 2007: 703). 7
K 1.1.2011 ţilo ve výše uvedených samostatných obcích 18 484 obyvatel. Nejsou k tomu však připočítáni obyvatelé městských částí Blansko a Brno – Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty 6. října 2011.
12
Rozvoj regionů a jednotlivých obcí je závislý především na aktivní činnosti podnikatelských subjektů, které vytvářejí buď pro sebe, nebo i ostatní obyvatelstvo, pracovní příleţitosti. Ekonomická činnost je podle Českého statistického úřadu rozdělena do 9 odvětví, z nichţ v roce 2007 bylo v Moravském krasu nejvíce zastoupeno odvětví obchodu, prodeje a oprav motorových vozidel a spotřebního zboţí a pohostinství (31 % podnikatelských subjektů). Druhým nejvíce zastoupeným odvětvím je průmysl s 19 % a odvětví ostatních obchodů a sluţeb s 18 %. Z obcí vesnického charakteru je nejvíce podnikatelských subjektů v nejlidnatější vesnici v oblasti – v Jedovnicích. Míra nezaměstnanosti v obcích se podle informací z webových stránek Ministerstva práce a sociálních věcí pohybuje kolem 8 %, coţ je hodnota odpovídající celorepublikovému průměru. V minulosti zde byla nezaměstnanost niţší díky firmám v Blansku a Adamově, kam lidé z vesnic v Moravském krasu dojíţděli. Několik desítek průmyslových firem zde sice stále působí, nicméně kvůli racionalizaci výroby zaměstnávají méně lidí. Přestoţe je průmysl jedním z nejvíce zastoupených odvětví v CHKO Moravský kras, v mimoměstských oblastech se nevyskytují ţádné velké průmyslové podniky. Přes 100 zaměstnanců mají pouze Výrobní závody Obnova se sídlem v Kanicích. K prvním významným aktivitám člověka na tomto území patřila a stále patří těţba nerostných surovin a jejich zpracování. Dříve se zde těţila ţelezná ruda, vápence a slévárenské písky a v 19. století zde byly budovány hutě, slévárny a strojírenské závody. V současnosti je na území CHKO v provozu pouze lom Skalka v obci Ochoz u Brna. V tradičních odvětvích, jako je zemědělství, rybářství, lesnictví a myslivost působí podle Správy CHKO Moravský kras 6 % podnikatelských subjektů8. Území CHKO je z hlediska rybářství tvořeno zejména pstruhovými revíry a vodami a rybníkářství zde není příliš významné, protoţe malé vodní nádrţe a návesní rybníky nejsou obvykle rybářsky obhospodařované. Zemědělství je orientováno jak na rostlinnou, tak na ţivočišnou výrobu. Podniky se orientují hlavně na ozimou pšenici, jarní ječmen a v ţivočišné výrobě pak na produkci mléka, hovězího a vepřového masa. 1.1.3. Správa CHKO Moravský kras
V letech 1930 a 1933 byly zřízeny první rezervace v této oblasti a v roce 1956 byla vyhlášena CHKO Moravský kras, po Českém ráji druhá v pořadí. Správa CHKO byla zřízena aţ v roce 1977. Během 20 let, kdy zde nebylo zřízeno specializované odborné pracoviště, které by CHKO spravovalo, docházelo k ničení některých krasových jevů. V současnosti je 8
Celorepublikový průměr je podle informací z Českého statistického úřadu 5,6 %.
13
Správa CHKO odbornou organizací ochrany přírody a vykonává činnost v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zabývá se Programem péče o krajinu, zajišťuje druhovou ochranu v různé míře ohroţených druhů ţivočichů a rostlin a působí také jako středisko oblasti ekologického vzdělávání, osvěty a výchovy. V neposlední řadě pak usměrňuje činnost amatérských speleologických průzkumníků (Štefka, 2006: 229). 1.1.4. Ţivotní prostředí a související sluţby
Péče o ochranu ovzduší, vod a nakládání s odpady je nejvýznamnější oblastí činností snaţících se o uchování stávajícího environmentálního stavu v CHKO. Pouze 7 obcí v CHKO Moravský kras je napojeno na Čistírnu odpadních vod (ČOV); snahou všech obcí CHKO by tedy mělo být napojení všech obcí na ČOV a zrekonstruování jiţ zastaralých kanalizačních systémů (Klenková, 2009: 26). Jak píše Štefka (2008): „Ochrana jeskyně začíná jiţ na povrchu před ponory zejména z pohledu čistoty vod. Z jeskyní Moravského krasu byla popsána řada bezobratlých ţivočichů, z nich někteří jsou povaţování za endemity, a toto byl jeden z důvodů, proč je systém podzemní Punkvy jako jediná podzemní lokalita v ČR chráněna Ramsarskou úmluvou“. Podle autora je tudíţ zásadní výstavba účinných čistíren odpadních vod jak na vlastním krasovém území, tak i v oblastech před ponory9. Přestoţe mají lidé platící poplatky za komunální odpad v CHKO k dispozici několik sběrných dvorů zdarma a svozové firmy komunálního odpadu SITA CZ a.s. a van Gansewinkel a.s. fungují bezproblémově, je v této oblasti stále problém černých skládek (Opatřilová, 2010). Pravidelně zde dochází k brigádám dobrovolníků, kteří CHKO „uklízí―, ale volně pohozené odpadky od neukázněných turistů se neustále objevují. 1.1.5
Tradiční hospodaření v krajině Moravského krasu
V krajině Moravského krasu bylo tradiční činností jak zemědělství, tak těţba nerostných surovin. Zemědělství v Moravském krasu „Zemědělské hospodaření a pastva hospodářských zvířat hrály podstatnou roli při formování krajiny Moravského krasu od středověku aţ v podstatě do poloviny 20. století“ (Veselý, Skládanka: 2009). Přestoţe bylo po staletí uţívání krajiny intenzivní, z hlediska ekologické stability bylo únosné. „Odlesněním souvisejícím s postupným osídlováním oblasti a vytvářením tzv. kulturní stepi se na uvolněná místa dostávaly teplomilné druhy rostlin a 9
Čistírna odpadních vod v Rudici jiţ není z technických důvodů plně vyhovující a při větších deštích je velká část odpadních vod z obce odváděna do jeskyní Rudického propadání (Štefka, 2008).
14
ţivočichů, některé dokonce v našich podmínkách úplně vázané na určité způsoby zemědělského hospodaření“ (Územní studie, 2010: 21). Tento stav změnila poválečná kolektivizace zemědělství a tradiční zemědělská krajina byla postupně rozrušena. Původní pestrá mozaika biotopů se postupně unifikovala a vhodná stanoviště pro výskyt ţivočichů a rostlin jsou dnes od sebe často vzdálena desítky kilometrů. Intenzifikace měla nepříznivý dopad i na povrchové a podzemní krasové jevy, většina závrtů na zemědělské půdě se evidenčně převedla na ornou půdu a velké mnoţství závrtů zavezením nebo rozoráním zcela zaniklo. Tradiční zemědělec povaţoval boj s přírodou za kaţdodenní záleţitost, nad kterou se v rámci přeţití nikdo nepozastavoval. V okamţiku, kdy se zemědělcům masově umoţnilo pracovat s těţkou technikou a ti tak měli nové prostředky pro zvyšování zemědělských zisků a potlačování přírody, se začaly tvořit kořeny ekologického problému v zemědělství (Librová, 1988). Stejně jako na většině území České republiky i v Moravském krasu je od 60. let zdejší půda ohroţována erozí jako důsledek likvidace mezí a scelování pozemků. Zvláštním typem eroze je zde tzv. eroze do závrtů, která je způsobena oboráváním závrtů aţ na jejich hrany. Závrty a vertikálními jeskynními systémy je pak ornice splavována do podzemí a přes vývěry se dostává aţ do povrchových toků (Územní studie, 2010: 21). Současná legislativa jiţ ošetřuje ochranu závrtů před jejich poškozováním10. Od počátku šedesátých let se zvyšovala produkce kukuřice na siláţ a obilovin na úkor víceletých pícnin. Při rostoucím zastoupení plodin náročných na ţiviny musela růst i mnoţství aplikovaných průmyslových hnojiv a v Moravském krasu byly v období 1973 – 1980 výrazně překračovány průměrné celostátní dávky ţivin na 1 ha zemědělské půdy, kdy např. v obcích Laţánky, Holštejn, Veselice a Sloup přesáhly dávky čistých ţivin na 1 ha aţ 400 kg (Územní studie, 2010: 21). Tento způsob hnojení velmi ovlivnil kvalitu vod v oblasti, kdy se v nich výrazně zvýšil obsah chloridů (trojnásobně) a dusičnanů (aţ desetinásobně). Tato situace se změnila aţ po roce 1986, kdy začalo docházet k celostátnímu poklesu aplikovaných dávek průmyslových hnojiv11, čemuţ byla následně uzpůsobována specializace rostlinné výroby. Postupně se začalo zavádět organické hnojení, úprava osevních postupů a zatravnění ploch s nejintenzivnějšími průsaky, čímţ se zlepšila kvalita vod a rovněţ to přispělo k ochraně unikátních podzemních krasových jevů. Postupně bylo v letech 1987 – 1989 evidenčně 10
§ 66 zákona č. 114/92 Sb.
11
Spotřeba dusíkatých, fosforečných a draselných průmyslových hnojiv v ČR na 1 ha zemědělské půdy v roce 1947 byla 21,6 kg čistých ţivin, v roce 1957 55 kg, v roce 1967 143,3 kg, v roce 1977 233,7 a v roce 1986 dosáhla maxima 272,6 kg na 1 ha. Od té doby spotřeba klesá. V roce 1987 to bylo 232,1 kg, v roce 1997 91,3 kg a v roce 2003 89,7 kg na 1 ha (Jelínek, R.: 2011 – viz příloha č. 3).
15
převedeno více neţ 20 ha orné půdy do neplodných ploch (většinou v závrtech a jejich okolí) a dalších 20 ha orné půdy bylo převedeno na luční porosty v zóně nad jeskynními systémy (Územní studie, 2011: 22). Zemědělství zůstalo v Moravském krasu významným krajinotvorným činitelem aţ do současnosti. Jiţ několikátým rokem byla v Moravském krasu pořádána konference zabývající se managementem travních porostů krasových oblastí, jejímţ cílem je se alespoň přibliţovat stavu před rokem 1950 s vysokou biodiverzitou rostlinné i ţivočišné sloţky a stabilitou ekosystému, coţ však vyţaduje úsilí mnoha institucí a jednotlivců. Vyţaduje to rovněţ multidisciplinární přístup a komunikaci odborníků z různých oborů. Cílem by pak mělo být hospodaření pokud moţno dlouhodobě udrţitelné a respektující potřeby ochrany přírody i místních obyvatel. CHKO MK je rozčleněn do tří zón, kde jsou ošetřeny různou mírou moţnosti lidské činnosti v krajině zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. V první, nejvíce chráněné, zóně se nesmí hospodařit způsobem vyţadujícím intenzivní technologie, trvalé travní porosty se smí jen síct a odklízet seno. Jakékoli přihnojování či přisévání kulturních druhů trav je vyloučeno. Na území první a druhé zóny CHKO je dále zakázáno měnit vyuţití území a umisťovat zde nové stavby. Ve třetí zóně ochrany jiţ nejsou ţádná speciální omezení pro zemědělskou činnost - oproti územím mimo CHKO jsou zde zahrnuta pouze omezení, jako je např. zákaz chemického posypu cest v zimních obdobích či rozdělávání ohňů mimo vymezená místa. Těţba nerostných surovin v Moravském krasu Těţba nerostných surovin a jejich zpracování patřila ke zdejším prvním hospodářsky významným aktivitám člověka. Geologická rozmanitost území umoţňovala jiţ od pravěku intenzivní vyuţívání nerostného bohatství, kdy se původně jednalo především o nahodilý povrchový sběr surovin k výrobě kamenných nástrojů. Po příchodu Slovanů došlo ke značnému rozvoji ţelezářství zejména v okolí Rudice. Rudu dobývali nejen povrchovým sběrem, ale jiţ i systematickou těţbou v nehlubokých důlních dílech. Je to rovněţ období, kdy zde vznikala první keramika. Nerostné bohatství mělo výrazný dopad na podobu průmyslu celého Blanenska, kdy se především v 19. století těţila ţelezná ruda, vápence a slévárenské písky a zakládaly se hutě, slévárny a strojírenské závody. Hloubka šachet se v tomto období pohybovala mezi 20 aţ 140 metry a tato těţba byla ukončena aţ v roce 1893 pro nerentabilnost těţby kvůli vyčerpání 16
loţisek (Územní studie, 2010: 22). Poté zde zůstaly pouze ojedinělé důlní těţby keramických a slévárenských jílů a písků. Těţařská činnost přinesla krajině Moravského krasu značné změny. Mimo velká důlní a povrchová díla, jako jsou pozůstatky šachet s odvaly v okolí Rudice a u Babic, jsou to desítky drobných dobývek a odvalů na celé Rudické plošině. Krasové dutiny slouţily k těţbě písku (Býčí skála) a fosfátových hlín (Výpustek). Zdejší další významnou nerostnou surovinou byly v minulosti a jsou i dnes vápence. V minulosti byly volně sbírány a lámány, později těţeny v malých lomových provozovnách, kdy se k těţbě vyuţívalo i stěn přirozených krasových závrtů. Dnešní těţba vápence zůstala jiţ jen ve velkolomu Mokrá a výroba drceného kameniva zůstala v Ochozi. Vyuţívání devonských vápenců jako drceného kameniva je však vzhledem ke kvalitě zdejší suroviny velmi neekonomické a nehospodárné. V současnosti se tedy postupně přechází na výrobu mikromletých vápenců jako suroviny pro chemický a farmaceutický průmysl a zbytková surovina je plánována vyuţívat jako materiál pro výrobu umělých mramorů. Co se týká lomu v Mokré, tak ten neleţí přímo na vymezeném území CHKO Moravský kras, ale bezprostředně za jeho hranicí. Problematickou je zde pak technologie trhacích prací, kdy se musely stanovit limity maximálních náloţí, způsob časování náloţí v jednotlivých vrtech a některé praktiky dobývání vápence byly zcela eliminovány. V současnosti je zde snaha o vytvoření ochranného prostoru širokého několik set metrů mezi důlním prostorem a hranicí CHKO MK, aby nedocházelo k ničení Hostěnického propadání a na něj vázaného jeskynního systému Ochozské jeskyně.
17
1.2. Globalizace versus lokalizace Přestoţe značení logem „Domácí produkt― nebylo vytvořeno přímo kvůli snahám o ekonomickou lokalizaci, z níţe uvedeného textu jsou zřejmé mnohé souvislosti. Pro potřeby této práce uvedu jen stručné souvislosti ekonomické lokalizace12. Ekonomickou globalizaci je moţné stručně definovat jako „rostoucí integraci mezinárodních trhů a růst vzájemné ekonomické závislosti“ (Sedláček, 2005: 47), kdy se globální ekonomika toků v trţních sítích stává stále abstraktnější a vzdálenější politickým rozhodnutím na úrovni státu, místním záleţitostem či běţnému ţivotu (Hendersonová, 2001: 9). Tento proces má jak výhody, tak nevýhody. Jako pozitivní potenciál globalizace je moţné vnímat dostupnost informací, coţ zvyšuje přímé zapojení občanů, rozšiřuje moţnosti výběru na straně zákazníků a prospívá sociálně zodpovědným investorům. Rychlostí internetu se šíří nové nápady na technologie ohleduplnější k ţivotnímu prostředí, na udrţitelný rozvoj na místní úrovni, na ekonomiku, jejíţ růst není zaloţen na zahraniční expanzi. „Ještě nikdy nebylo snazší sdílet vize nového uspořádání společnosti a globální ekonomiky podle principů sociální
spravedlnosti,
občanské
účasti
a
ohleduplnosti
k ţivotnímu
prostředí“
(Hendersonová, 2001: 11). Mezi hlavní problémy globalizace patří environmentální, sociální i etické dopady, které postupně vedly k diskuzi o „ţádoucnosti opačného trendu, tedy sniţování vzájemné ekonomické závislosti a posilování ekonomické soběstačnosti na úrovni lokální, regionální i národní“ (Vávrů, 2007: 9). Těmto opačným procesům se nejčastěji říká lokalizace (Colin Hines), decentralizace (John Cavanagh), regionální přístup (Ernst Friedrich Schumacher) či „krátké spojení― (Richard Douthwait). V rámci globálních trhů narůstá nutnost transportu výrobků na velké vzdálenosti. S tím souvisí náklady na balení a dopravu, distribuci i reklamu (Schumacher, 2000: 164-166). Hlavní myšlenkou lokalizace není uzavřít se okolnímu světu, ale dávat přednost místnímu před globálním, kdyţ je to moţné. U potravin, jakoţto rychloobrátkových výrobků s relativně krátkou dobou trvanlivosti, by tyto snahy měly začínat. Lokalizace je pak proces, kdy se podporuje vlastnění podniků místními lidmi, uţívání místních zdrojů, zaměstnávání místních pracovníků a dodávání výrobků nebo sluţeb převáţně místním trhům (Hines, 2000). Formuluje se tak myšlenka místní soběstačnosti a sniţování závislosti na dovozu zboţí, které je místní ekonomika schopná vyprodukovat sama.
12
Více se tématem ekonomické globalizace a lokalizace zabývá diplomová práce Bohuslava Sedláčka (2005).
18
Aktivity směřující k ekonomické lokalizaci probíhají na mezinárodní, národní i místní úrovni. Na mezinárodní a národní politické úrovni se lokalizace nedaří příliš prosazovat např. z důvodů porušování principů světového volného13 trhu apod. Lokálně zaměřené aktivity bývají spojené s činností občanských iniciativ a nevládních neziskových organizací. Tyto organizace jako např. MAS Moravský kras, pomáhají s distribucí výrobků místních podnikatelů, zprostředkovávají vztahy mezi výrobcem a spotřebitelem apod. 1.2.1. Argumenty pro a proti ekonomické lokalizace
Lokalizace přispívá ke stabilitě místního trhu (Douthwaite, 1996) a lokální ekonomika dává lidem větší moţnost rozhodovat o svém osudu (Schumacher, 2000). Rozhodování pak mají v rukou především místní lidé, kteří nejlépe znají místní poměry a dokáţou tak lépe odhadovat případná rizika. Lidé podílející se na místní ekonomice a celkové komunitní propojenosti bývají se svým ţivotem více spokojeni a mají v sobě častěji zakořeněn princip sounáleţitosti a ochotu pomáhat druhým bez nároků na finanční odměnu (Douthwaite, 1996: 362). Místně vlastněné podniky jsou často malých a středních rozměrů a je u nich větší potřeba pracovních sil neţ u velkých, automatizovaných továren. Ačkoli není místní produkce většinou konkurenceschopná na světovém trhu, umoţňuje zaměstnávání místních obyvatel, čímţ se zpravidla zvyšuje jak odbyt výrobků v dané lokalitě, tak se zamezuje odlivu pracovních sil do měst a vylidňování venkova. Podle Librové (1996) by lokalizace měla sniţovat či odstranit nezaměstnanost, protoţe orientace na místní výrobu s sebou přináší větší podíl rukodělné a ruční zemědělské práce vyţadující větší počet pracovních míst. Lokalizace výroby i spotřeby redukuje mnoţství přepravovaného zboţí na velké vzdálenosti a přispívá tak ke sniţování mnoţství emisí skleníkových plynů způsobujících globální změny klimatu. Dalším důleţitým faktorem je fakt, ţe pokud místní podniky či půdu vlastní lidé ţijící v dané oblasti, mají zájem o větší péči o ţivotní prostředí, efektivnější vyuţívání zdrojů, práci s odpady i dlouhodobější udrţitelnost systému celkově. Jako poslední pozitivum bych chtěla uvést ten důsledek lokalizace, ţe jsou jejím prostřednictvím peníze udrţovány v místním oběhu. Pokud člověk nakoupí zboţí v hypermarketu vlastněného zahraniční společností, většina jeho peněz „odteče― z daného místa majiteli společnosti do zahraničí. Kaţdý člověk,
13
Paradox toho, ţe „volný trh― ve skutečnosti není vůbec volný, ponechme stranou – viz na příklad Toman (2011): „Volný trh není sumou rozumně jednajících aktérů, tvořících hodnoty a maximalizující dobro všech, jak se dodnes někde učí. Je spíš zesilovačem nezamýšlených důsledků na dluh ţijícího stáda iracionálních a sobeckých hazardérů.“
19
který si však koupí místní výrobek, podporuje daného místního producenta a v důsledku i celkový rozvoj komunity14. Mezi argumenty varující proti lokalizaci patří nevyjasněnost efektivnosti podniků, které, pokud mezi sebou nebudou soupeřit na poli mezinárodního trhu, se budou stávat méně výkonnými, jako je tomu např. v diktátorských reţimech. Lokalizace však nemá za cíl odříznout dané oblasti od zbytku světa, ale spíše lokalizovat trh se zboţím, ve kterém můţe být daná komunita soběstačná. Lokalizace tedy neznamená, ţe se lidé musí vzdát všeho dováţeného zboţí. Znamená jen to, ţe se vzdáme toho z dovozu, co si pro naši potřebu dokáţeme v rámci lokálních podmínek vyrobit či vypěstovat sami (Hines, 2001: 242). Dalším politickým argumentem proti lokalizaci je ohroţení rozvojových zemí, které jsou na odbytu do vyspělých zemí závislé. Avšak rozvojové země se od nadnárodních korporací častěji dočkají exploatačních praktik neţ opravdových rozvojových programů 15. Dalším problémem lokalizace je to, ţe aby mohla být účinněji podporována, měla by být přijata opatření podporující domácí produkci na státní úrovni. Protekcionismus, který by upřednostňoval domácí produkci před zahraniční, však narušuje volný trh. Evropská unie se zatím zdráhá povolit přímé vládní výjimky upřednostňující domácí suroviny a výrobky, ale otevřená podpora farmářských trhů jiţ vychází principům lokalizace vstříc. 1.2.2. Potraviny v kontextu moderní společnosti
Produkce potravin je nejdůleţitějším odvětvím celého lidstva a v posledních desetiletích patří rovněţ k nejdynamičtějším a nejindustrializovanějším průmyslům světa (Pretty, 1998: 154). Produkce potravin se globálně můţe povaţovat za produkci obilnin, které tvoří přes 80 % celkové potravy lidstva. Při rostoucím počtu populace klesá plocha zemědělsky vyuţívané plochy na obyvatele, coţ vyţaduje neustálou a zvyšující se industrializaci zemědělství. Kilogramy potravin na osobu sice stagnují, protoţe se industrializovanému zemědělství daří zajistit stabilní produkci potravin na jednoho obyvatele Země, ale je to energeticky velmi náročné. Další problém v těchto světových statistikách je
14
Více k tématu lokálního multiplikátoru viz Došek, M. – DP: Lokální multiplikátor jako indikátor lokalizace: případová studie obchodních subjektů ve vymezené oblasti Litoměřicka, 2006. 15
Viz „závod ke dnu―, který popisuje Korten (2001) jako důsledek současných podmínek světového obchodu, kdy kapitál a firmy proudí tam, kde jsou nejniţší náklady. Aby státy přilákaly investory, sniţují daňové, environmentální a pracovně-právní standardy. V důsledku těchto pravidel pak zaměstnanci pracují ve špatných podmínkách, neberou se ohledy na ţivotní prostředí apod. Nebo Hertzová: „…státy zeštíhlují systém sociálních podpor, aby v očích stále flexibilnějších globálních korporací zůstaly konkurenceschopnými“ (2003: 42).
20
ten, ţe obilí je sice přepočítáváno na hlavu, ale přibliţně polovina z něj je zkrmena dobytkem.16 Jídlo se postupně redukovalo na pouhou komoditu, která cestuje mezi kontinenty. Vydělávají na něm především nadnárodní korporace vlastnící hypermarkety, kde se ve vyspělých zemích prodá většina potravin procházejících trhem. Pro drobné zemědělce není problémem produkce potravin, ale to, ţe jsou od 70. let vykupovány za niţší a niţší ceny. V těchto souvislostech pak není primární hodnotou kvalita výrobku, ale cena a konstantnost dodávky. Blythman v knize Shopped poukazuje na nekvalitní stravování, vzrůstající podíl obézních lidí v populaci a stále méně časté domácí stravování v závislosti na stále větším podílu hypermarketů na trhu a ukončování činnosti tradičních rybářství, pekařství či zelinářství. Autorka v knize popisuje moc, jakou nyní drţí hypermarkety v rukách a jak se tvoří nabídka zboţí ve velkých řetězcích, je nasnadě: zvítězí ten dodavatel, který je schopný jeden druh zboţí dodávat po největší část roku. U ovoce a zeleniny pak v potaz není brána sezónnost či kvalita, ale výhradně vzhled a nepřetrţitá nabídka. Tento přístup likviduje místní odrůdy a nahrazuje je uniformní nabídkou několika málo druhů. Zatímco tedy před 50 lety bylo k dostání na různých trzích v Británii několik set lokálních odrůd jablek, v současnosti hypermarkety nabízí kolem 5 druhů, většinou zahraničních. Systém supermarketů neoceňuje chuť a pestrost, ale standardizaci velikosti, barev a tvaru. Jídlo zredukované na pouhou trţní komoditu cestuje mezi kontinenty tam a zpátky. Korporace podporují tlak na zlevňování potravin a zemědělství se tak i přes současný nadbytek potravin zintenzivňuje, stále více mechanizuje, chemizuje apod. Tyto tendence pak mají vliv na spotřebitele, zemědělce, místní ekonomiky a v neposlední řadě na ţivotní prostředí. Současný zemědělec má daleko více informací a lepší přístup k pouţívání externích vstupů pro vlastní hospodaření neţ o technologiích šetřících neobnovitelné zdroje a krajinu (Pretty, 1998: 121). Pokud se má stávající celosvětová situace v zemědělství změnit, bude klíčové změnit vzdělávání pracovníků v zemědělství a probudit v nich zájem o budoucnost jejich půdy i příslušného přírodního okolí. Moderní společnost ţije rychlým tempem a i jídlo se postupně stalo rychlou, odbývanou a anonymní záleţitostí. Stále stoupá spotřeba a obliba polotovarů, hotového jídla a návštěvnost prodejen s rychlým občerstvením. Kvalitu potravin určuje potravinový průmysl, kterému nejde o zdraví prospěšné potraviny, ale především o výdělek (Torbjörn, 2008). Není náhodou, ţe „země spojovaná s nejčastějším nakupováním v supermarketech je rovněţ zemí 16
Zdroj – zápisky z předmětu Hospodaření v krajině z roku 2009/2010, FSS MU.
21
s nejhoršími stravovacími návyky v Evropě“ (Blythman 2004: 50, o stravování ve Velké Británii). Jídlo se tak stává dobrým příkladem pro popis současné společnosti. Ekonomická globalizace ve svém důsledku způsobila, ţe máme na stole jídlo, o kterém nic nevíme. Protoţe jsou potraviny základním prvkem fyzického zdraví, nakupování lokálně vyprodukovaných potravin by se mohlo stát prostředkem, který by uvedl do chodu mechanismy ekonomické lokalizace a decentralizace. Důvěra v kvalitu jídla byla v tradičních společnostech udrţována emočně a zvykem – komunitou a společným systémem vědění. V postmoderní společnosti jsou vedeny debaty o potenciálních rizicích potravin na mezinárodních i regionálních úrovních, protoţe se lidé začali bát o svoje zdraví17 a bezpečnost. Ohniskem zájmu se stává udrţování důvěry v jídlo a to jak z humánních tak ekonomických důvodů18. Certifikace a labelling potravin pak mohou být vnímány jako moderní techniky produkující důvěru v jídlo (Torbjörn, 2008). 1.2.3. Lokální potraviny
Myšlenka lokálně vyprodukovaného jídla19 vyjadřuje základní principy decentralizace. U jídla je poţadavek na co nejbliţší zdroje nejpřirozenější a pro lidské zdraví nejvhodnější. Lidský organismus se po staletí vyvíjel v dané lokalitě, zvykl si na přísun konkrétních ţivin a vitamínů, na které se přizpůsobil. Nechci komplexně popřít pozitivní vlivy exotického ovoce na lidské zdraví, ale pro na příklad pro obyvatele České republiky je zdravotně vhodnější konzumovat místní odrůdy jablek neţ banány a kiwi. Lokální potraviny by měly slouţit k potřebě místních lidí a k jejich distribuci by mělo docházet v ideálním případě přímým prodejem či pomocí malých zásobovacích řetězců. Jídlo z blízka podporuje rovnováhu mezi lidmi, kteří v zemědělství pracují, půdou a přírodou celkově a rovněţ pomáhá udrţovat místní tradice a zvyky. Za jídlo z blízka bývá povaţováno to, které vzniklo v okruhu přibliţně 50 – 60 km (Guthová, 2006), ale můţe být vymezeno i hranicemi okresu, kraje apod. Z environmentálního hlediska naplňuje jídlo z blízka představy udrţitelného způsobu ţivota, kdy potraviny necestují obrovské vzdálenosti, a tudíţ spotřebuje méně energie
17
Přestoţe se Evropská unie snaţí jiţ několik let udělat pořádek ve značení potravin, boj proti klamání a matení zákazníků zatím příliš úspěšný nebyl. Mimo jiné euroúředníci rozhodli, ţe ţádná potravina na trhu o sobě nesmí prohlašovat, ţe má zdravotní účinek, aniţ by tuto informaci předtím odsouhlasil speciálně vytvořený panel expertů z Evropského úřadu pro bezpečnost. Úředníci tak často poţadují u potravin přísnější kritéria neţ u léků (Svobodová: 2011). 18
Potřeba udrţet alespoň relativně stabilní zemědělský trh.
19
Pojmy „Local food― a „Jídlo z blízka― – více viz Kutáček – www.jidlozblizka.hornimlyn.cz, 2006 a Vávrů, 2007.
22
potřebné k přepravě20. Lokální produkce a spotřeba potravin je spojena se sounáleţitostí s krajinou, obdělávanou půdou a domovem (Vávrů, 2007: 24). Podpora drobných lokálně fungujících zemědělců mívá pozitivní dopady na celé ţivotní prostředí. Podle známého principu NIMBY21 se lidé snaţí udrţovat své bezprostřední okolí zdravě fungující a zemědělci pracující „na svém― se snaţí předcházet negativním dopadům uţívání nadměrného mnoţství pesticidů, sniţování biodiverzity, půdní erozi, kontaminaci spodních vod apod. Farmář snaţící se o distribuci své produkce v rámci systému místních potravin se musí zaměřit na rozmanitost nabídky a nevystačí si s pěstováním plodin pár druhů. Díky intenzivnímu zemědělství dnes zanikají mnohé tradiční odrůdy – lokální produkce a spotřeba potravin naopak přispívají k jejich zachování. V neposlední řadě je třeba zmínit menší energetickou náročnost na balení lokálně prodávaného jídla, náročnost na skladování22 a celkovou podporu hospodárného nakládání s obaly a předcházení odpadům. Pokud zemědělec prodává svou produkci na globálním trhu, nabalují se na tuto distribuci další zprostředkovatelé, kteří si od něj berou náleţitou provizi. Prodej v místě má nezanedbatelné ekonomické hledisko, kdy lokální potravinový systém můţe být určitým protipólem globalizačním praktikám nadnárodních korporací. V systému místních potravin dostává farmář spravedlivě zaplaceno za sovu práci. Spotřebitel většinou nakupuje za niţší cenu, neţ by si potraviny mohl koupit v hypermarketu, a pokud je cena lokálního produktu vyšší neţ z dovozu, většinou to vypovídá o jeho vyšší kvalitě23. Podporování místních farmářů a podnikatelů všeobecně zachovává pracovní místa v regionu a přináší tak stabilitu místní ekonomice. Malé farmy si nemohou dovolit mechanizaci a industrializaci zemědělství v takové míře, jako ty velké, a tudíţ potřebují více pracovníků, kteří často v zemědělských oblastech mívají problémy s uplatněním. Jak jiţ bylo řečeno výše, peníze takto déle zůstávají v dané lokalitě, kolují v regionu a financují jiné projekty v dané komunitě. Čím větší farma je, tím více se zpravidla uchyluje k monokulturnímu pěstování plodin a stále objemnějším vnějším vstupům do hospodaření. Pokud chtějí být velké farmy konkurenceschopné na světovém trhu, musí sniţovat náklady na jednotku produkce a jsou nuceny se na globálním trhu střetávat se zeměmi s mnohem levnější pracovní silou. Vládní politiky se tuto situaci 20
Transport jídla je jedním z nejrychleji rostoucích zdrojů CO2 (Ross, 2001) a je stále častěji vyuţívána jeho letecká varianta. 21
NIMBY je akronym sloţený z prvních písmen slov Not In My Back Yard, česky: ne na mém dvorku. Tento postoj charakterizuje lidi, kteří odmítají určitou aktivitu v blízkosti vlastního domova, ale v jiné lokalitě jim tatáţ činnost nevadí – např. existence dálnice či letiště (Barbalace, Environmental Justice and the NIMBY Principle). 22
Produkce se často prodává spotřebiteli bezprostředně po sklizni na trhu nebo ze dvora.
23
Viz např. tematika česneku čínského versus českého.
23
snaţí řešit dotacemi, které jsou uzpůsobeny především velkým farmářským korporacím pro intenzivní produkci. Intenzivní produkce má často negativní environmentální dopady a tyto problémy jsou napravovány opět formou dotací. Kdyby se vládní financování zaměřilo více na menší a místně zaměřené podniky, nemusely by se pak řešit negativní externality vzniklé intenzivním zemědělstvím a celosvětovou přepravou potravin. Tato diskriminační dotační politika zpomaluje přechod konvenčního zemědělství k udrţitelnějším formám. Jak to popisuje Pretty, konvenční farmáři ničící ekosystémy přesunují náklady na celou společnost, zatímco by jako znečišťovatelé měli platit náhrady za externality vznikající jejich činností24. Vlády však naopak často hnojiva, pesticidy i rozsáhlá umělá vodní zavlaţování dotují (1998: 115). Systém místních potravin posiluje vztahy v komunitě a posiluje celkové sociální klima v lokalitě. Toho jsou důkazem např. v poslední době oblíbené a státem podporované místní trhy, na kterých prodávají farmáři a výrobci z dané lokality svou produkci přímo spotřebitelům a mají tak moţnost získat přímou odezvu od zákazníků. Zákazník nakupující přímo od farmáře má příleţitost se seznámit se způsoby lokální produkce potravin (Ulčák, 1997 a), coţ podporuje sounáleţitost s místem. S místní zemědělskou produkci rovněţ souvisí řada zvyků a tradic, které bývají velkou společenskou událostí, jako je např. výlov rybníka či doţínky. Mnoha lidem začala anonymita potravin vadit v okamţiku, kdy se média plnila informacemi o nemoci šílených krav či slintavce. Lidé si začali uvědomovat, ţe potraviny z blízkého známého podniku nebo farmy mají menší hygienické riziko neţ ty, které jsou týdny přepravované v nepřirozených podmínkách potlačující nebo naopak povzbuzující zrání. Jídlo z blízka je nejen čerstvější, ale ve většině případů i zdravější z toho důvodu, ţe si producent, pokud zná zákazníka, snaţí udrţet prestiţ a dobré jméno a potraviny produkuje s větší obezřetností. Obavy o bezpečnost potravin jsou dnes celosvětovým problémem (Lamine, 2005: 324). Ekonomicko – politické motivace k produkci i nákupu místních potravin jako nástrojů rozvoje lokality, či hygienické a sociální hledisko věci, vyjadřuje instrumentální přístup k jídlu, kdy jsou kampaně za podporu lokálních potravin zasazeny do jazyka a očekávání běţného trhu. Vytváří se tlak na produkci výrobků s přidanou hodnotou, obsazování mezer trhu včetně přímého marketingu „zelenosti― či sociální odpovědnosti. Celý tento koncept lokálního jídla však zůstává ekonomický, kdy jde převáţně o ziskovost a udrţení zákazníků a 24
Splachy dusičnanů do podzemních vod, eutrofizované vodní nádrţe, nadměrná utuţenost půd atd.
24
jídlo je chápáno jako komodita. Bez emocionálního, spirituálního a fyzického vztahu k danému místu a lidem nevzniká loajalita, protoţe lidé si neumí vytvořit stabilní vztah k v dnešní době snadno nahraditelným produktům. Bez individuální loajality nemá myšlenka lokálního hnutí moc šancí přetrvat a nebýt trhem proměněna na další spotřební zboţí např. v rámci ekoturistiky (Delind, 2005: 125-126).
25
1.3. Asociace regionálních značek, o.s. Asociace regionálních značek (dále jen ARZ) se snaţí o zviditelnění tradičních regionů25, známých např. svou zachovalou přírodou nebo lidovými tradicemi, pomocí regionálního značení výrobků a sluţeb. Tyto značky garantují původ výrobku v daném regionu, vazbu na určité výjimečné území, jeho kvalitu a šetrnost k ţivotnímu prostředí. Tradiční regiony tak mají moţnost se více zviditelnit jako celek a malí ţivnostníci a firmy mají moţnost zvýšit prestiţ svých výrobků, aby mohli lépe konkurovat nadnárodním firmám. Označovat logem daného regionu je moţné řemeslné a umělecké výrobky, potraviny, zemědělské a přírodní produkty i sluţby, jako je např. poskytování ubytování na Šumavě. Značení je určeno jak turistům, tak místním obyvatelům. Turisté berou certifikované výrobky jako prostředek reprezentace regionu, který si často domů odváţí jako suvenýr. Místní obyvatelé mohou nákupem značených výrobků podporovat „své― místní výrobce a sounáleţitost s regionem. Výrobci by díky značce měli získat nové kontakty a moţnosti spolupráce, coţ by mělo mít ekonomický dopad na zlepšení prodejnosti jejich výrobků. Sdruţení ARZ se snaţí prezentovat kaţdý jednotlivý region jako celek prostřednictvím článků, letáků, výrobků, sezónních novin26, společných stánků na jarmarcích a prodejních míst v regionu. Poté, co region vstoupí do ARZ, můţe vyuţívat společný grafický styl značek a propagačních materiálů, společný tisk materiálů a správu internetových stránek. Všechny značky jsou propagovány na národní úrovni. 1.3.1. Historický vývoj organizace
Na počátku projektu stálo Regionální environmentální centrum Česká republika, o.s.27 v rámci projektu Natura 2000 – Lidé přírodě, příroda lidem, financovaného v letech 20042006 Evropskou komisí v rámci „zvyšování povědomí obyvatelstva o celoevropské soustavě chráněných území Natura 2000“28. Původně byly pro značení místních výrobků vybrány 3 oblasti soustavy Natura 2000 známé přírodním bohatstvím a současně dostatkem místních tradičních výrobků – národní parky Krkonoše, Šumava a CHKO Beskydy. První výrobky
25
Od roku 2004 se do systému regionálního značení „Domácích výrobků― zapojilo 15 regionů: Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické hory a Podorlicko, Moravské Kravařsko, Górolsko Swoboda, Vysočina, Polabí, Podkrkonoší, Haná, Českosaské Švýcarsko, Jeseníky, Prácheňsko a Broumovsko. 26
V rámci projektu „Zvyšování povědomí o významu regionální produkce― Ministerstva ţivotního prostředí v roce 2010 se vedle novin o regionálních výrobcích „Doma v REGIONECH― financuje informování o systému regionálního značení formou tiskových zpráv a článků v médiích – zdroj: www.regionalni-znacky.cz. 27
Od roku 2008 pod názvem Apus.
28
Zdroj: Portál o regionálním značení výrobků a sluţeb, www.regionalni-znacky.cz
26
byly certifikovány v Krkonoších ke konci roku 2005, následovaly Beskydy na začátku roku 2006 a Šumava v létě 2006. Během roku 2006 se přidal Moravský kras, kde zavedení značení iniciovala MAS Moravský kras a vznikla tam čtvrtá regionální značka. V roce 2006 se systém značek začal nazývat Domácí výrobky. V roce 2007 přibylo nejvíce nových členů a v tomto roce se také objevuje zájem o regionální značení sluţeb, jako je např. jiţ zmíněné ubytovávání a stravování na Šumavě. V roce 2008 jiţ bylo třeba zastřešit rozvíjející se aktivity spojené certifikovanými produkty. Všechny regiony zapojené do systému značení Domácí výrobky vstoupily do ARZ a získaly právo rozhodovat i nést zodpovědnost za celý systém. ARZ přebralo veškeré myšlenky regionálního značení a dbá o co nejvyšší kvalitu výrobků. Postupně se přidaly další regiony a v současnosti se připravuje zavedení značky v Kraji blanických rytířů a v Ţelezných horách. 1.3.2. Struktura organizace
ARZ koordinuje systém regionálního značení výrobků a sluţeb na národní úrovni a jeho činnost je upravena stanovami a vnitřním řádem. Nejvyšším orgánem je Valná hromada, která rozhoduje o přijímání nových regionů a pověřuje národního koordinátora. Národní koordinátor poskytuje poradenství členům, zprostředkovává mezi nimi kontakty a rozvíjí projekt jako celek. Zodpovídá za správu webových stránek www.regionalni-znacky.cz a má na starosti informační a propagační materiály a vyhledávání finančních zdrojů. Národní koordinátor by však neměl zasahovat do působnosti regionálních koordinátorů, kteří mají na starosti správu značky v regionu a komunikaci s místními výrobci i s ARZ. Regionální koordinátor působí v rámci místní organizace zabývající se tématikou rozvoje venkova, nejčastěji to bývá MAS – místní akční skupina. Pro kaţdý region je ustanovena nezávislá certifikační komise, která rozhoduje o udělování certifikátů. Pravidla jsou podle Vnitřního řádu Asociace regionálních značek jednotná, ale je moţné si pro kaţdý region stanovit určitá specifika.
27
1.4. Moravský kras – regionální produkt Cílem značky je zviditelnit Moravský kras, přispět k oţivování venkova a postupnému zvyšování kvality ţivota na venkově a to hlavně prostřednictvím podpory místních producentů, kteří na tomto území produkují své výrobky v souladu s environmentálními a kvalitativními parametry poţadovanými pro zařazení ke značce Moravský kras – regionální produkt. V této značce se tudíţ spojuje téma ochrany přírody a kulturního dědictví s hospodařením člověka. Moravský kras je nevýznamnější krasovou oblastí ve střední Evropě a v místních výrobcích se tato jedinečnost projevuje. Zavedením systému značení je v regionu iniciována spolupráce mezi podnikateli, místní samosprávou, zástupci ochrany přírody a neziskovými organizacemi, která otevírá moţnosti čerpání různých forem finanční podpory z národních i evropských zdrojů. 1.4.1. MAS Moravský kras
Regionální značení se v Moravském krasu organizuje v rámci občanského sdruţení Místní akční skupina Moravský kras (dále jen MAS MK) fungující na území Moravského krasu od května 2006. Nejvyšším orgánem MAS MK je valná hromada a její činnost řídí jedenáctičlenný Programový výbor. Dalším orgánem je Výběrová komise s pěti členy a Kontrolní komise se třemi členy. Činnost těchto orgánů je řízena Jednacím řádem. V čele MAS MK stojí národní koordinátor Ing. Jozef Jančo. Mezi hlavní cíle MAS MK patří vytváření podmínek na podporu udrţitelného rozvoje regionu, jehoţ území je vymezeno katastrálními územími členských obcí Spolku pro rozvoj venkova Moravský kras a mikroregionů Časnýř, Drahanská vrchovina, Protivanovsko a Černohorsko. Toto území má celkem rozlohu 516,59 km2, je zde zahrnuto 54 obcí a v nich ţije přes 40 000 obyvatel29. Rozhodování o aktivitách je rozděleno spravedlivě, 50 % patří veřejnému sektoru (obce a svazky obcí) a 50 % soukromému sektoru (soukromí podnikatelé, neziskové organizace a fyzické osoby reprezentující zájmové skupiny). MAS MK zaloţili představitelé obcí a školských zařízení, neziskových organizací a podnikatelé, aby se mohli ucházet o podporu v programu LEADER+ poskytované v rámci Osy IV. Programu rozvoje venkova pro roky 2007-2013. MAS MK má vypracován základní rozvojový dokument na roky 2008-2013 pod názvem Strategický plán LEADER, který stanovuje dlouhodobé cíle venkovské oblasti Moravského krasu a činnosti, kterými k dosaţení těchto cílů chce MAS MK přispět. 29
MAS MK má širší pole působnosti neţ výše uvedená CHKO Moravský kras.
28
Mezi hlavní priority uvedené ve Strategickém plánu patří: -
podpora cestovního ruchu MK budováním pěších tras, lyţařských stezek a hippostezek,
-
ochrana a rozvoj kulturního dědictví MK (podpora stálých výstavních expozic a muzeí),
-
podpora cestovního ruchu MK novou výstavbou a rekonstrukci malokapacitních ubytovacích a stravovacích zařízení pro volný čas,
-
neproduktivní investice v lesích a pro zvýšení rekreační funkce lesa podpora projektů zvyšující společenské hodnoty lesů,
-
zakládání a rozvoj mikropodniků, zlepšování stavu technického vybavení, investice do výrobních a zpracovatelských kapacit umoţňující zvyšovat kvalitu místní produkce a rozvoj ekologického zemědělství s pozitivními dopady na péči o krajinu,
-
přidávání
hodnoty
zemědělským
a
potravinářským
produktům,
modernizace
zemědělských podniků, finalizace zemědělské výroby (zpracování produktů místní zemědělské prvovýroby), vznik místních produktů v oblasti sluţeb, úspory energie a přechod na obnovitelné zdroje energie, předcházení nebo ekologickou likvidaci odpadů a propagační a komerční zhodnocení místní produkce, -
občanské vybavení a sluţby jako zázemí pro společenské, kulturní, spolkové a církevní aktivity,
-
usměrňování návštěvnosti lesa a bezpečnost návštěvníků – výstavba, rekonstrukce a modernizace cest slouţících jako stezky pro turisty do šířky 2 m, cyklostezky a objekty na nich pro zajištění bezpečnosti návštěvníků (např. mostky a zábradlí, parkovací místa a odpočinkové přístřešky, informační tabule a lesní studánky),
-
podpora investic do zemědělských staveb a technologií určených pro ţivočišnou i rostlinnou výrobu, uvádění produktů prvovýroby na trh a vyuţití a zpracování biomasy pro vlastní potřebu. LEADER+ je specifickou formou regionální politiky, jejíţ důvěryhodnost je dlouhodobě
posilována. Podnikatelé, orgány územní samosprávy a příslušné organizace synergicky přispívají k rozvoji území. Škrabal tuto spolupráci označuje jako mezisektorový participativní přístup (2006: 41). MAS je řízena tzv. decentralizovaným managementem, tedy takovým, který není vázán na vertikální hierarchii státní správy. Tento regionální přístup k rozvoji je často označován jako bottom-up approach30 (Lorenc, 2010: 18). Jeho hlavním cílem je
30
Působící zdola nahoru.
29
posílení vlivu místních jedinců a skupin na rozvoj území, nalezení jejich společných témat a způsobů shody, jak dosáhnout ţádoucích cílů.
1.4.2. Postup při udílení certifikátu
Podle Zásad pro udělování a uţívání značky Moravský kras – regionální produkt se drţitelem značky můţe stát fyzická či právnická osoba, jejíţ výrobky splňují certifikační kritéria a neodporují myšlenkám sdruţení. Dále musí podat vyplněný formulář s ţádostí o udělení značky a dodat vzorek výrobku. Pokud by z nějakého důvodu nebylo moţné vzorek dodat nebo pokud vzniknou pochybnosti a kvalitě výrobku, některý ze členů Certifikační komise má moţnost navštívit provozovnu daného výrobce. Certifikace se uděluje pro konkrétní výrobky i pro jejich skupiny (např. pekařské výrobky různého typu) na dobu dvou let a poté musí být ţádost podána znovu. MAS MK uděluje značku třem typům výrobků a produktů – potraviny a zemědělské produkty (jako je např. sýr či med), řemeslné výrobky a umělecká díla (jako jsou např. výrobky ze dřeva a ozdoby) a přírodní produkty (např. lesní plody či léčivé byliny a čaje). Všechny tyto výrobky však musí splňovat níţe uvedená kritéria. Certifikát platí dva roky a výrobce je povinen během této doby dodrţovat všechna kritéria, které uvedl do ţádosti o udělení značky. Pokud chce něco zásadního na produktu měnit a současně chce na výrobek stále uvádět logo Moravský kras – regionální produkt, musí změnu zkonzultovat s Certifikační komisí. Na pokrytí nákladů s vyřizováním a posuzováním ţádosti a udělením značky je výrobce povinen zaplatit poplatek ve výši 2 000 Kč. Pokud však jiţ ţadatel je drţitelem platného certifikátu ke značce Moravský kras – regionální produkt, je mu poplatek sníţen na 1 000 Kč. Pro financování prezentace a marketingu značky platí ţivnostníci roční poplatky 1 000 Kč, nezisková organizace 2 000 Kč, podnik do 10 zaměstnanců 3 000 Kč a podnik s více neţ 10 zaměstnanci 5 000 Kč.
1.4.3. Certifikační kritéria
Aby výrobce získal certifikát logem Moravský kras – regionální produkt, musí mít výrobce sídlo provozovny v Moravském krasu a okolí – v území, které je součástí lokality Natura 2000. Ţadatel nesmí být v dluzích a nesmí na něj být vypsán konkurz. Ţadatel dále musí splňovat všechny zákonné předpisy a normy pro daný provoz. Speciální důraz je kladen na environmentální ohleduplnost především v oblasti šetrného zacházení s vodou a energií, 30
minimalizaci odpadů, jejich znovu-vyuţívání a recyklaci. Samozřejmostí je pak kladený důraz na původ většiny pouţívaných surovin pro výrobu v daném regionu. V certifikačním řízení se zohledňuje:31 -
tradice výrobku (délka existence výrobku, výrobní technologie či firmy v Moravském krasu a okolí),
-
procentní obsah místních surovin ve výrobku,
-
podíl ruční práce ve výrobním postupu výrobku,
-
motivy Moravského krasu zahrnuté ve výrobcích (týká se hlavně upomínkových a propagačních předmětů),
-
výjimečnost výrobku – výrobek dobře reprezentující region.
Za tato kritéria jsou udělovány body a i kdyţ výrobek nesplňuje jednu kategorii, můţe plusové body získat v ostatních sekcích a překročit tak minimální hranici pro získání certifikátu bez větších obtíţí.
1.4.4. Prezentace značky a její logo
Prezentace značky spočívá ve vytvoření jednotné marketingové strategie pro certifikované produkty, která má obsáhnout mezinárodní, národní i regionální úroveň. Kromě prezentace v médiích jsou vydávány informační materiály dostupné v různých turistických informačních centrech a u jednotlivých producentů. Na webu je pak uveden souhrnný katalog Domácích výrobků z jednotlivých regionů. Logo pro region Moravského krasu tvoří dvě části - grafické znázornění kapky vody, jakoţto ţivlu, který vytváří typický zdejší ráz krajiny, je doplněno o textovou část „MORAVSKÝ KRAS regionální produkt―. Toto označení musí výrobce pouţívat na všechny výrobky, které certifikát získaly, a má k tomu na výběr tři způsoby: - začlení logo do etikety či na obal výrobku, - označí výrobek samolepkou nebo visačkou se značkou, - označí regál či pult s danými výrobky, pokud je nelze značit jednotlivě (např. u pečiva). 32 Dále můţe drţitel logo vyuţívat na své hlavičkové papíry, reklamní materiály, vizitky či webové stránky. 31
Zdroj: Ţádost o udělení značky „MORAVSKÝ KRAS - regionální produkt®“, Příloha C: Naplnění podmínky jedinečnosti. 32 Zdroj: Zásady pro udělování a uţívání značky „Moravský kras – regionální produkt―, s.3.
31
1.4.5. Seznam výrobců a certifikovaných výrobků
Nyní uvedu seznam všech výrobců, kteří mají v současnosti certifikát k uţívání loga „Moravský kras – regionální produkt“.33 Tučně označím výrobce potravinářských výrobků, ke kterým se vztahuje můj empirický výzkum. V roce 2007 obdrţeli certifikát tito výrobci: 1. Mlékárna Otinoves s.r.o. – Přírodní plísňový sýr Niva extra 2. Eva Sedláková, Farma dojných a kašmírových koz, Šošůvka – Kozí sýr 3. Pivovar Černá Hora, Černá Hora - Černohorské pivo, limonády a stolní vody 4. Radek Mrva, Eva Zigalová, Včela pro Moravský kras o.s., Vilémovice – Med a medové produkty 5. Zemspol a.s., Sloup – Pekařské výrobky ze Sloupu v Moravském krasu 6. Soňa Čermáková, Březina – Dekorativní kameny 7. Světlana Tioková, Ruprechtov – Tvaroslovné a dekorativní pečivo V roce 2008 obdrţeli certifikát tito výrobci: 8. Daniela Koplová, Blansko - Laţánky – Ručně malované a batikované hedvábí 9. Ing. Václav Párák, Blansko – Laţánky – Ručně vyráběná mýdla z Moravského krasu + Včelí produkty 10. Iva Unčovská, Chrudichromy – Klasické šlové bavlněné zástěry a barchetové šaty 11. Jiří Horák, Rudice – Pekařské výrobky 12. Zoltán Korenek, Hluboké Dvory – Výrobky z ovčího mléka 13. Ing. Vladislav Vítek, Kunštát na Moravě – Ovčí produkty 14. Olšovec s.r.o., Jedovnice – Jedovnický kapr 15. František Voráč, Sadová – Soubor dřevěných her a hraček 16. Eva Leksová, Malhostovice – Skleněné dekorační výrobky a šperky V roce 2009 obdrţeli certifikát tito výrobci: 17. Pavel Zouhar, Rudice – Umělecká litina 18. Helena Synková, Olejnice – Umělé květiny z přírodních materiálů 19. Pštrosí farma Doubravice s.r.o., Doubravice nad Svitavou – Pštrosí produkty 20. Zdeňka Zachovalová, Blansko – Dekorativní perník
33
Zdroj: www.regionalni-znacky.cz
32
V roce 2010 obdrţeli certifikát tito výrobci: 21. Palírna Boskovice s.r.o., Boskovice – Boskovický mošt 22. Karel Skřivánek, Brno – Med z Propadání 23. Emílie Šťávová, Katov – Kopie historických drátenických výrobků a drátované šperky s přírodními kameny 24. Michal Musil, Černá Hora – Dršťková polévka, sekaná pečeně, utopenec
33
2.
Empirická část
2.1.
Plán výzkumu
2.1.1. Téma výzkumu
Tématem mého výzkumu byla certifikace výrobků logem Moravský kras - regionální produkt a to konkrétně, jak ji vnímají její samotní drţitelé. 2.1.2.
Kontext výzkumu
Klíčovou součástí formování regionů je mimo jiné iniciativa jednotlivců, vytváření institucí, vytváření regionálních symbolů a vnitřní i vnější image regionu (Paasi, A., 1986). Certifikace regionální značkou zapojuje obyvatele do dění v regionu, zprostředkovává kontakty mezi výrobci a dalšími lokálními aktéry a posiluje tak sounáleţitost místního obyvatelstva s regionem. Regionálním značením v Moravském krasu se zabývala diplomová práce Jindřišky Olbrechtové - Moravský kras – regionální produkt. K problematice současné rukodělné výroby; její výzkum se však zaměřil výhradně na výrobce uţívající tradiční technologie při rukodělné tvorbě (výrobce dekorativního pečiva, šperků či oblečení), protoţe to byla etnologicky zaměřená práce. Přínosu certifikace výrobků se dále věnovala Leona Dušková ve své ekonomicko marketingové studii Hodnocení přínosu označování výrobků známkami jakosti či ekoznačkami. V Moravském krasu je v současnosti 20 certifikovaných regionálních produktů, z toho 13 představuje potravinářské zboţí. Podobu kulturní krajiny nejvýrazněji ovlivňovali a stále ovlivňují lidé v ní zemědělsky hospodařící, coţ je jeden z důvodů, proč se ve výzkumu zaměřuji právě na potravinové producenty. Většina z výrobců potravin a zemědělských produktů pod regionální značkou v Moravském krasu jsou drobní ţivnostníci, kterým nedostatek financí nedovoluje dostatečně propagovat svoji produkci a být tak na trhu vedle nadnárodních firem konkurenceschopnými. Certifikace výrobků by měla slouţit jako zvýšení prestiţe a následně i odbytu výrobků. Potravinový systém je nejdůleţitějším odvětvím pro celé lidstvo a v posledních desetiletích zároveň i jedním z nejdynamičtějších a nejindustrializovanějších průmyslů na světě (Pretty, 1998: 154). Jídlo na našem stole má často vzdálené místo původu, stejně jako ostatní globalizované zboţí. „Jídlo z blízka― (a tímto „blízkem― můţe být v dnešním
34
globalizovaném světě myšlena i celá Česká republika) má řadu vzájemně se prolínajících environmentalních, sociálních a ekonomických výhod. Kaţdý region v České republice má svůj jedinečný charakter, coţ se odráţí i v místních výrobcích a produktech. Cestovní ruch se stává stále progresivnějším odvětvím ekonomiky a reakcí na tento stav je i stylizace regionálních produktů jako výletních suvenýrů. 2.1.3. Cíl výzkumu
Cílem práce je environmentální reflexe certifikace značkou Moravský kras regionální produkt. V kvalitativním empirickém výzkumu se zaměřím na reflexi certifikace samotnými drţiteli této značky (zejména producenty potravin - medu, sýrů, pečiva) a sama pak budu hledat další sociální a environmentální souvislosti certifikace regionálních produktů. 2.1.4. Strategie výzkumu
Pro dosáhnutí co nejkomplexnějšího porozumění problematice bude pouţit kvalitativní výzkum. Úkolem této případové studie je zachycení celistvosti problematiky certifikace regionálních produktů pohledem jejich producentů. Dotazovaní souhlasili, aby rozhovory byly zvukově zaznamenávány na diktafon a poté přepsány. Dva respondenti trvali na anonymitě, tudíţ budou výsledky interpretovány pod níţe uvedenými označeními. Pokud to bude pro interpretaci výsledků výzkumu vhodné, u těch výrobců, kteří netrvali na anonymitě, uvedu citaci pod označením „zástupce― daného provozu. 2.1.5. Metody sběru dat
První část práce je teoretická, kde se věnuji klíčovým souvislostem certifikace regionálních produktů, místních akčních skupin a vlivům globalizace na současnou potravinovou situaci. Druhá část je empirická; obsahuje jak popis výzkumu samotného, tak interpretaci rozhovorů s producenty potravinových certifikovaných výrobků. Abych dokázala vytvořit komplexní, holistický obraz o zkoumané problematice, byl pouţit kvalitativní typ výzkumu. Data získaná z rozhovorů konfrontuji s informacemi získanými četbou textů a dokumentů. Řízené rozhovory s dotazovanými měly kostru v podobě předem připraveného seznamu otázek a základní technika sběru empirických dat tedy byl strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. Podle tohoto seznamu otázek se většina rozhovorů odehrávala, avšak některé otázky byly v průběhu rozhovoru přeskočeny, pokud bylo zřejmé, ţe jsou zbytečné a nemá v dané souvislosti smysl je pokládat. Pořadí otázek jsem se v průběhu dotazování snaţila neměnit, avšak někdy k tomu průběh rozhovoru vybízel. Jako doplněk 35
strukturovaného rozhovoru byly pokládány doplňující otázky, které vyplynuly spontánně z průběhu interakce, pro rozvinutí určitých témat zajímavých pro výzkum. Rozhovory byly provedeny jednou a citace i výpovědi budou uváděny pod označeními „farmář―, „včelař―, „podnikatel― a „pekař―. Při přepisu rozhovorů jsem se snaţila o doslovnou transkripci odpovědí, aby se zachoval i dialekt, kterým se respondenti budou vyjadřovat. Jak píše Hendl: „…bez úprav budou výpovědi adekvátněji odráţet atmosféru rozhovoru i lépe vystihovat mentalitu respondentů…“ (Hendl, 1999:152). 2.1.6. Formulace hlavní výzkumné otázky a odvozených výzkumných otázek 2.1.6.1.
Hlavní výzkumná otázka
Jak potravinářští výrobci v Moravském krasu vnímají zařazení jejich výrobků mezi produkty certifikované logem Moravský kras - regionální produkt? 2.1.6.2.
Operacionalizace
K přeloţení teoretického východiska do podoby empirického výzkumu slouţí operacionalizace, tj. proces rozvinutí konkrétních výzkumných procedur (operací), které vyústí v empirické pozorování daných abstraktních konceptů v realitě (Vaus, 1998). Postoje malovýrobců regionálních potravinových produktů v Moravském krasu budu zkoumat v následujících dimenzích: motivace producentů k připojení vlastních výrobků k logu Moravský kras - regionální produkt problémy s implementací ke značce Moravský kras - regionální produkt hodnocení role certifikace regionální značkou vnímání environmentálních problémů spojených s činností jejich odvětví 2.1.6.3.
Dimenze
Níţe uvádím indikátory k dimenzím. Z těch byly vytvořeny otázky pro rozhovory. Odpovědi na tyto otázky pak indikují hlavní výzkumný problém rozpracovaný v širokých souvislostech. Výsledná podoba kostry rozhovoru je uvedena v příloze č. 4.
36
Motivace producentů k připojení vlastních výrobků k logu Moravský kras - regionální produkt - předchozí zkušenosti/vzdělání/zaměstnání - vliv rodiny na certifikaci výrobků - návaznost současné výroby na minulost producenta - běţný chod podniku - zaměstnanost v oblasti - etická/praktická východiska - vliv médií Problémy s implementací ke značce Moravský kras - regionální produkt - komplikace při procesu certifikace výrobků - bariéry bránící rozšiřování jejich produkce - aktivity/změny, které mohou odstranit bariéry bránící rozšíření jejich produkce - problematika financování, marketingu a propagace certifikovaných produktů Hodnocení role certifikace regionální značkou - obecná spolupráce a komunikace producentů v oblasti Moravský na regionálním rozvoji - role místní akční skupiny (MAS) Moravský kras na drobné podnikání v oblasti - vliv regionálních produktů na komunitní rozvoj – kulturní a politická angaţovanost výrobců - význam certifikace pro prosperitu producenta - změny v podnikání v souvislosti s certifikací značkou Moravský kras - regionální produkt - potenciál/bariéry certifikace Vnímání environmentálních problémů spojených s činností jejich odvětví - environmentální problémy oblasti Moravského krasu spojené s jejich podnikatelskými aktivitami - postoj producentů k tématu lokalizace
37
2.1.7. Výzkumný vzorek
Ve výzkumu jsem se zaměřila na výrobce certifikovaných regionálních potravinových výrobků, jichţ je v oblasti celkem 13. Rozhovor se mi podařilo realizovat s 11 z nich a jako doplnění jsem provedla rozhovor s národním koordinátorem, který stojí v čele MAS MK, panem Ing. Jozefem Jančou. Seznam všech producentů potravin s logem Moravský kras – regionální produkt: 1. Mlékárna Otinoves s.r.o. – Přírodní plísňový sýr Niva extra 2. Eva Sedláková, Farma dojných a kašmírových koz, Šošůvka – Kozí sýr 3. Pivovar Černá Hora, Černá Hora - Černohorské pivo, limonády a stolní vody 4. Radek Mrva, Eva Zigalová, Včela pro Moravský kras o.s., Vilémovice – Med a medové produkty 5. Zemspol a.s., Sloup – Pekařské výrobky ze Sloupu v Moravském krasu 6. Michal Musil, Černá Hora – Dršťková polévka, sekaná pečeně, utopenec 7. Pštrosí farma Doubravice s.r.o., Doubravice nad Svitavou – Pštrosí produkty 8. Palírna Boskovice s.r.o., Boskovice – Boskovický mošt 9. Karel Skřivánek, Brno – Med z Propadání 10. Jiří Horák, Rudice – Pekařské výrobky 11. Zoltán Korenek, Hluboké Dvory – Výrobky z ovčího mléka 12. Ing. Vladislav Vítek, Kunštát na Moravě – Ovčí produkty 13. Olšovec s.r.o., Jedovnice – Jedovnický kapr Realizované rozhovory s producenty jsou interpretovány s níţe uvedenými označeními: - Podnikatel 1, Podnikatel 2, Podnikatel 3, Podnikatel 4 - Farmář 1, Farmář 2, Farmář 3, Farmář 4 - Včelař 1, Včelař 2 - Pekař
38
2.2.
Prezentace výsledků a interpretace Při prezentaci výsledků a jejich interpretaci vycházím z rozhovorů s 11 producenty
potravin, které jsou doplňovány informacemi získanými z dalších zdrojů. Výsledky budu prezentovat podle dimenzí, do kterých byly otázky pro rozhovory rozděleny. Získané poznatky pak budou zrekapitulovány v závěru, kde se budu snaţit odpovědět na hlavní výzkumnou otázku mého výzkumu: Jak potravinářští výrobci v Moravském krasu vnímají zařazení jejich výrobků mezi produkty certifikované logem Moravský kras - regionální produkt? 2.2.1. Motivace producentů k připojení vlastních výrobků k logu Moravský kras regionální produkt Jak se producenti k podnikání v daném oboru dostali? Šest producentů potravin34 navazuje svou podnikatelskou činností ve výrobě potravin na své vzdělání převáţně v zemědělských oborech, ale i v gastronomii či veterinární péči. Část z nich pracuje v daném oboru po celou dobu svého ekonomicky aktivního ţivota, jiní se k současným aktivitám dostali aţ po několikaletém působení mimo obor či z určité nostalgie zaloţené na vzpomínkách na své předky. Jak např. říká Farmář 4: „15 roků jsem dělal zootechnika na podniku, pak byl nějakej rok ve školství a učil na základní škole. Já jsem ale rád nezávislej a v zemědělství je to sice relativní nezávislost, ale je to takový pestrý a nejednotvárný. Kdyţ se likvidovala v roce 1991 veškerá činnost spojená s chovem ovcí, protoţe se vlna stala ze dne na den neprodejnou, šlo to všechno přes moje ruce. V okrese jsem prakticky zlikvidoval všechny chovy. Akorát pár ovcí, které jsem měl doma, jsem nezlikvidoval. Tak jsem začal s podnikáním.“ Chov ovcí pro něj neznamenal pouze pracovní činnost, ale obsahoval v sobě i rozměr tradice a dědictví regionu jako součást lokální identity35. Oba včelaři, se kterými jsem se setkala, se touto činností neţiví, ale mají to jen jako volnočasovou aktivitu, stejně jako naprostá většina včelařů v České republice36. Jak říká Včelař 1: „Tady ta chalupa je po prarodičích a nejprve jsem tady včelařil s dědečkem, 34
Otázku na návaznost vzdělání na současné aktivity producenta jsem kladla pouze soukromě podnikajícím respondentům – např. při rozhovoru se zástupcem z Mlékárny Otinoves nebo z firmy Zemspol otázka nebyla poloţena. 35
Tímto typem zemědělců se mimo jiné zabývala Maria Fonte: Knowlegde, Food and Place. A Way of Producing, a Way of Knowing, 2008. 36
V ČR je v současnosti evidováno necelých 50 000 včelařů, z čehoţ jen okolo 50 je profesionálních (Zdroj: Včely a med na cestě do EU, http://jjvcela.sweb.cz/soubory/VCELY130.html).
39
tatínkem a pak sám.“ Včelař 2 pak říká: „Já su víkendovej včelař, ţivím se úplně něčím jiným, ale tohle mám jako koníčka uţ asi 30 roků. Včelařství jsem studoval jenom jako kurz jeden semestr a na fakultě37 bylo nádherný akademický prostředí mezi těmi mladými lidmi“ Z toho se pak odvíjí i jejich přístup ke včelstvům i produktu. Jak říká Včelař 1: „My sice neděláme ekologické včelaření jako takové, ale jsme odpůrci toho, aby se včelám odebral všechen med, který si oni sbírají jako potravu. U nás o všem nerozhoduje jen ekonomika.“ Farmář 2 vystudoval gastronomii a dělal šéfkuchaře v zahraničí. Kdyţ se vrátil do České republiky, vadilo mu, ţe se tady výrobky nedotahují aţ do konečného zpracování a rozhodl se prodávat vlastní produkci dovedenou vlastními silami aţ k finálnímu produktu. Říká: „Většina producentů v zemědělství má ten problém, ţe vyrobí surovinu, ale finanční zdroje nedostanou jen oni. Peníze se ztratí v řetězci zpracovatelů. My si děláme vlastní zvířata, vozíme si je na místní poráţku, k místním řezníkům, sami z toho vaříme atd. Produkovat v místě a prodat v místě. To mě tady k tomu podnikání přivedlo a dneska 90 % produkce prodáme tady v místě.“ Farmář 1 vystudoval veterinárního lékaře, čímţ se po škole nějakou dobu ţivil. Pak se ale vrátil na svůj rodný dům, kde si po restitucemi navráceném majetku zaloţil vlastní farmu a veterinární činnost dnes zabírá jiţ jen 10 % z jeho činnosti. Naopak Farmář 3 pracoval v elektro-obchodnické sféře a s chovem hospodářských zvířat ani se zemědělstvím před začátkem svého podnikání v Moravském krasu neměl ţádné zkušenosti. Jak ale říká: „Ta práce s ludmi ma unavovala. Rozmýšlal som, v čem podnikat, aby som nemal moc ludí zaměstnaných, abysom mal pokoj od ludí. Tak som chtěl něco kludnějšího. Věděl jsem, ţe je tady nedostatek těchto výrobků, tak kdyţ jsem sa dozvěděl, ţe sa tu predávají tieto prostory a obec má nějaké hektary na pronájom, tak som to vzal. S výrobou som neměl zkušenosti, bol som sa to naučit u jednoho baču na Slovensku. Prostě mě to napadlo.“ Podnikatel 3 popisující, jak se dostal k dané činnosti, říká: „Jednoho krásnýho dne se vzbudíte a jdete do toho. Sice se to třeba částečně vyvíjí jako volnočasová aktivita delší dobu, ale pokud se tím chcete ţivit, tak zlom většinou přijde ze dne na den.“ Obdobně začátek svého podnikání popisuje Podnikatel 1: „Vystudoval jsem zemědělství a pak jsem učil na VŠ jako odborný asistent. Šermíři mě jednou pozvali na středověký slavnosti, abych tam šel se svými výrobky, a kdyţ jsem si potom doma sečetl svoje výdělky, tak jsem zjistil, ţe to, co mně škola nabízí jako mzdu, je v podstatě směšné, tak jsem dal výpověď a začal pracovat na tomto.“
37
Z následného rozhovoru pak vyplynulo, ţe se jednalo o kurz pořádaný Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně – poznámka autorky.
40
Mezi oslovenými producenty měl jeden biocertifikaci, ale co se týká hodnotového pohledu na přírodu, projevoval se jako moderní racionální farmář na hodnotovém pozadí tradičního zemědělce. Pro tento typ pracujících v zemědělství není hospodaření ţivotním projektem. Jde jim o ekonomickou stránku věci a ekologické zemědělství vnímají jako technické řešení environmentálních problémů plynoucích z industrializovaného zemědělství minulého století (Kaltoft, 1999: 44). Ostatní oslovení konvenční zemědělci projevili větší pocit odpovědnosti za vývoj půdy a obnovení a udrţování dobrého stavu krajiny a venkovských tradic Moravského krasu. To je pravděpodobně dáno tím, ţe zmíněný biozemědělec nemá v této oblasti rodinné kořeny, zatímco konvenčně hospodařící zemědělci ano. Deuffic a Candau popisují dva základní typy současných postojů ekologických zemědělců k přírodě: zaprvé to jsou zemědělci s morálními ideály, kteří chtěli hospodařit v souladu s přírodou a stali se z nich aktivní osvojitelé a šiřitelé myšlenek udrţitelného zemědělství. Druhou skupinou jsou pragmaticky uvaţující zemědělci, kteří jednají podle toho, co se zrovna ekonomicky vyplácí. Mají převáţně pasivní postoj k hodnotové stránce ekologického zemědělství a svou působností38 pouze zvyšují počet ekologicky hospodařících farem konkrétní země (2006: 564). Obdobná situace je i mezi certifikovanými producenty v Moravském krasu. Ti výrobci, kteří k certifikaci přistoupili s vidinou prospěšnosti pro sebe i celou oblast, jsou aktivnější a snaţí se komunikovat s ostatními producenty a propojovat tuto oblast buď prostřednictvím pořádaných seminářů, jarmarků a jiných kulturních akci či alespoň vzájemnou reklamou v cestovním ruchu. Velká část výrobců se však k certifikaci přidala čistě z praktických důvodů a o osobní angaţovanost nemá zájem. Připojení producentů k logu Moravský kras – regionální produkt Producenti se o moţnosti připojení se k certifikaci logem Moravský kras – regionální produkt dozvěděli různými způsoby. Část z nich byla jiţ před certifikací zapojena k MAS, někteří producenti měli mezi členy MAS známé a dozvěděli se to od nich. U některých hrálo rozhodující roli setkání s panem Jančem, který je buď sám oslovil, nebo se nečekaně setkali na nějaké společné akci, jako byl např. veletrh cestovního ruchu (Farmář 2). Baše píše o médiích, ţe postoje lidí v současné době většinou nevycházejí přímo z vlastních zkušeností, ale jsou jako „emise vysílané mocnými médii, které pronikají do našich myslí. Média „myslí za nás“, píše dále v textu (2005: 15). Avšak na otázku, zda média hrála
38
Plní jen základní podmínky pro zachování bio certifikace.
41
nějakou roli pro nebo při certifikaci, odpověděli všichni včelaři, pekaři i farmáři, ţe ne. Všichni producenti se k logu připojili díky osobnímu setkání s osobou, která měla něco do činění s MAS MK. Pouze Podnikatelé 1, 2 a 4 uvedli spojitost jejich certifikace s médii. Podnikatel 1: „Ţe by mě média inspirovala k certifikaci, tak to ne, ale rozhodně se certifikovaný výrobky přes ty média lépe dají propagovat“. Podnikatel 2 na otázku odpověděl: „Určitě, to taky. Protoţe kdyţ se někde řekne produkt Moravského krasu, tak je to reklama, na kterou lidé slyší a přijdou a nakoupí.“ Obdobně pak odpovídá Podnikatel 4: „Víte co, určitě ano. I kdyţ se ta značka propaguje spíše jen regionálně, bylo to v rádiu, proběhlo to tiskem a neustále se to prezentuje na internetových stránkách. Ano, certifikace je určitá mediální forma propagace“. Na otázku, proč se výrobci připojili k certifikaci, odpovídala většina výrobců podobně: „Říkali jsme si, ţe se nám třeba podaří ještě více zviditelnit, protoţe si lidi řeknou: jo, asi to holt tu kvalitu má…“ (Podnikatel 2) nebo: „Je to zviditelnění včelích produktů, tam je to jednoznačný“ (Včelař 1), „Protoţe jsem obchodník a vím, co znamená marketing. Lidi na to slyší“ (Včelař 2), „Protoţe se tak naskytla příleţitost, jak ty výrobky dostat dál“ (Podnikatel 3) nebo „protoţe pojem regionální produkt prostě pojem je a pro zákazníky budeme více na očích“ (Pekař 1). Podnikatel 4 však říká: „My nejsme klasičtí malovýrobci, jako ostatní. Dneska těch certifikátů je hodně a i my jiţ máme 4. Ne všechny si dáváme na obal výrobku. Ale logo Moravského krasu tam máme, protoţe tak současně můţeme propagovat i celý region.“ Výrobce tak bezděky naplňuje cíl regionálního značení v tom, ţe zviditelňuje celý region a zvyšuje mu tím národní i mezinárodní prestiţ [8]. Někteří producenti však vidí přínos značení i v jiných, neţ marketingových záleţitostech. Jak např. říká Farmář 1: „identifikace výrobku s prostředím, případně s výrobcem je velmi důleţitá. Usnadňuje zákazníkovi orientaci…“ pokud hodlá zohledňovat při nakupování potravin i jiné, neţ cenové faktory. Farmář 4 říká: „Já osobně mám dost dovozových záleţitostí všeho druhu. Jít do obchodního domu nakupovat, to povaţuji za velice stresující záleţitost, které se vyhýbám. Leze mi krkem přístup, ţe není potřeba si váţit vlastních zdrojů, protoţe se všechno doveze. To byl jeden z důvodů, proč jsem se přidal k regionálním potravinám.“ Rovněţ Farmář 3 vidí v certifikaci výrobků potenciál náhrady dovozových záleţitostí za výrobky lokální. Dále pak jako důvod jmenoval podporu zaměstnanosti ve venkovských regionech, kterou v případě úspěchu certifikovaných výrobků na trhu můţe výrobce podpořit. Mluví z vlastní zkušenosti, protoţe čím víc se rozrůstá jeho vlastní podnikání, tím víc zaměstnává místních lidí. V současné době je to celoročně 8 zaměstnanců na stálo na plný pracovní poměr plus brigádníci na sezónní záleţitosti. Dále 42
zaměstnává kolem 10 lidí v regionu nepřímo; jsou to např. pracovníci jatek, koţeluţna či řezníci vyrábějící uzeniny. 2.2.2. Problémy s implementací ke značce Moravský kras - regionální produkt
Podle Zásad pro udělování a uţívání značky „Moravský kras – regionální produkt― by značku měli získat „jen ti výrobci, jejichţ produkty prošly přísným procesem certifikace, kdy jsou hodnoceny nezávislou certifikační komisí“. Z těchto slov působí certifikace jako elitní záleţitost,
coţ
moţná
odrazuje
spoustu
drobných
místních
podnikatelů.
Ţádný
z dotazovaných producentů neměl během procesu certifikace výrobků nejmenší problém. I kdyţ někteří říkali, ţe moc nevěděli, do čeho jdou, certifikací prošly bez škobrtnutí. To můţe být dáno tím, ţe s nabídkou o připojení k logu jsou oslovování pouze ti výrobci, u kterých je bezproblémový „úspěch― zaručen. Pan Jančo sice říká, ţe je „těch výrobců málo a ţe v okrese se dají farmáři spočítat na prstech jedné ruky“, ale naopak Podnikatel 2 říká, ţe je v okolí spousta producentů výrobků vhodných pro připojení k logu a ţe je škoda, ţe je někdo neosloví s nabídkou připojení se k certifikaci. Většina producentů certifikovaných produktů má certifikát na všechny jejich produkované výrobky v obecných kategoriích, jako jsou např. ovčí, kozí či pštrosí produkty obecně. Producenti tudíţ nemají zkušenost s neúspěšnou certifikací některých konkrétních produktů. Ti výrobci, kteří nemají certifikované všechny výrobky, ani nemají zájem zbytek certifikovat, protoţe se jedná o marginální záleţitosti pro jejich fungování – např. výroba tvarohu v Mlékárně Otinovsi, kde se veškerý vyrobený tvaroh prodá v rámci podnikové prodejny, nebo chov ostatních druhů ryb kromě kapra v jedovnickém Olšovci. Na otázku, zda vnímají nějaké problémy ve financování, marketingu nebo propagaci certifikovaných produktů, odpovídali producenti převáţně s pocity, ţe by se to jistě dalo dělat lépe, ale na druhou stranu uznávají, ţe MAS MK je jedna z nejlepších skupin v České republice, která se touto tematikou zabývá. Několikrát jsem se setkala s názorem, ţe problémy pramení z nedostatku finanční i politické podpory. Např. pan Jančo říká: „Nikdo je39 nepodporuje. Stát má další projekty, vymýšlí další značky, ale my zápasíme a nemůţeme se dostatečně věnovat rozvoji a marketingu regionálních produktů“. Tyto rezervy vnímají i producenti; např. Podnikatel 1 říká: „Moravský kras má jeden z nejlepších managementů, ale
39
Certifikované produkty – poznámka A.D.
43
stejně, jedou výhradně tam, odkud plynou peníze40. Regionální výrobky by je neuţivily. Pokud nejsou sebevrazi, tak potřebují dělat jiné projekty, já to chápu, ale ten marketing pak zaostává.“ Zde se ukazuje krátkozrakost nejen české politiky, která prochází celým spektrem aktivit, kdy se určité činnosti začínají s velkou pompou a současně se zjevnou absencí dlouhodobého výhledu (Baše, 2005: 15). Rovněţ se téměř všichni dotazovaní během rozhovorů dostali k tématu byrokracie, kdy poukazovali na to, ţe na jednu stranu je zde v současnosti velký tlak na propagaci farmářských trhů, ale na druhou stranu se ze strany státní správy nic nedělá proto, aby se českým malovýrobcům usnadnila ţivotaschopnost. Přestoţe prochází zemědělská politika neustálými reformami a v dubnu 2008 bylo jedním z jejích nových cílů omezení byrokracie v podnikání (Guth, Johanisová, Filipová, 2010: 80), situace se nemění. Farmář 2 nastínil u této otázky zajímavý problém, co se týká budoucnosti místních akčních skupin obecně. Jako podnikatel, který se snaţí předvídat budoucnost či vývoj firmy, nevidí ţádnou náplň, která by MAS uţivila. Jakmile se vyčerpají granty a dotace, ze kterých teď tyto subjekty ţijí, nemají podle něj nic, v čem by si mohly vydělávat na provoz. Potenciál by viděl v tom, ţe by MAS MK koordinovala cestovní ruch v oblasti Moravského krasu. Rád by viděl v oblasti MK rozvoj agroturistiky, která by vyuţila i jiné atraktivity území kromě jeskynních systémů. Říká: „Zjara děláme 5 autobusů týdně na exkurze… zajišťujeme si to sami, jezdíme na veletrhy cestovního ruchu, sháníme kontakty, domlouváme se s cestovníma agenturama, ale nemáme na to moc čas. Zrovna ten Moravskej kras, to je přece ideální lokalita! MASka by mohla plnit funkci agentury, která by měla určitá procenta z prodeje a toto by koordinovala. Ti lidi by si pak mohli objednávat celej balíček. Takhle zavolají mně, zavolají Sedlákům, ale pořád nevyčerpají všechny moţnosti. Tady ty pobytový zájezdy provázaný s gastronomií se u nás oproti Rakousku vyuţívají úplně minimálně. Nevím, jestli to půjde bez toho turismu.“ Většina producentů si výrobky automaticky propaguje a medializuje sama, protoţe MAS MK propaguje regionální výrobky jako celek a ne jednotlivě. Osloveným včelařům nedostatečná propagace ani nevadí, protoţe jak říká Včelař 1: „Na marketing kašleme. 40
MAS MK připravuje soubor aktivit, jejichţ prostřednictvím chce v regionu zlepšit podmínky pro vyuţívání lokálních obnovitelných zdrojů energie (např. biomasy) a pro zvýšení energetických úspor, jako je např. zateplování budov. Tato aktivita má za cíl, aby byl region méně závislý na centrálně řízených zdrojích vyuţívající zejména neobnovitelné zdroje (noviny Doma v Moravském krasu, článek Velká výzva pro malý region, 2011: 8).
44
Prodáváme jen přebytky a ţiví nás něco jiného. Člověk se stejně nejlíp propaguje svou prací, jak to dělá a lidi si to řeknou. Takţe my od MASky ani nic, co se dneska pod slovem marketing myslí, neočekávali a ani nechtěli.“ Nebo Včelař 2: „Já veškerou svou produkci prodal bez problémů i před tím. Kdyţ mám tohle logo, tak si můţu ale říct o víc peněz, takţe pro mě to vliv na marketing má vyloţeně kladnej. Lidi jsou rádi, ať je to cokoli, ţe to není z Číny.“ Jako bariéry rozvoje jmenovali Farmáři 1, 2, 4 společný problém a to limitaci pozemky a prostory obecně. Jak říká Farmář 4: „Nemám výměru, co mají druzí, a z toho důvodu dělám chov intenzivně. Čím by se to ale dalo změnit? Ta otázka je moc iluzorní. Je zbytečný přemýšlet, co by kdyby…“ Farmář 1 k této tematice říká: „Kdybychom měli místo, tak bychom určitě rozšiřovali. Potřebovali bychom rozšířit prostory, kde se vyrábí mléko, stejně jako místo, kde jsou zvířata ustájena. To jsou jediný bariéry, který nám brání.“ Dále však uvádí, ţe kdyby začali investovat do pozemků a stavět nové prostory, tak by museli zaměstnávat další lidi a pak by vyvstala hrozba, zda by se nevytratil osobní přístup a dohled, kdy uţ by nemohl osobně garantovat to, kvůli čemu značku získal. Farmář 3 však jako jediné bariéry vnímá postoje a mentalitu lidí. Říká, ţe ještě před 4 lety nebyly farmářské výrobky populární a lidé si toho nevšímali a neměli zájem nakupovat jinde neţ v supermarketech. „V dnešní době se to otočilo, zaujem po farmářských výrobkách je enormní. Jak to novinári určia, tak to pak funguje…“, popisuje vliv médií na nákupní zvyky lidí. Farmář 3 i Včelař 2 vnímají rozdíly v lidech na vesnici a ve městě. „Keby som mal farmu na miestě jako je Tišnov nebo Blansko, tak to všetko prodám z farmy, nemusel bych nič propagovat a ti ludia by to vykupili. Tady je ale problém s prodejem.“ (Farmář 3). Včelař 2 k tomu říká: „Já med prodávám ve velkých městech jako je Brno nebo Ostrava a ono, tam jsou ti lidi… jak to říct? Vzdělanější? Říkají: bacha, to je z Moravskýho krasu! Lidi ve městech na to slyší.“ I kdyţ je dojíţdění na farmu stále jedna z největších překáţek pro rozšíření distribuce místních potravin (Pretty, 1998: 157, Urban, Šarapatka, 2005: 206), v zahraničních studiích se jiţ ukazuje, jak jsou lidé ochotni ukázat věrnost a loajálnost místním výrobkům a místním lidem (Egerton, 1998). Cílem podpory lokální produkce je vytvoření stavu, kdy komunita podporuje svou farmu a farma podporuje komunitu (Ulčák, 1997 b). Aby se však lidé začali zásobovat čerstvými a kvalitními místními potravinami namísto dovezených z druhého konce světa a koupených v hypermarketu, je nutné je přesvědčit o důleţitosti zabývání se vlastními stravovacími návyky. Tento potenciál mají mezi spotřebiteli především mladé ţeny, které se na bezpečnost potravin i ostatního zboţí soustředí v časopisech pro maminky či televizních pořadech (Doušková, 2004: 36). 45
Specifické rozšiřování výroby nastalo na Pštrosí farmě, kde si pořídili ovce a kamerunské kozy. Důvody k tomu byly dva – jak spásání trávy, tak velká návštěvnost farmy dětmi. Zástupce společnosti popisuje, jak na jaře, kdyţ v areálu farmy pobíhá 15 kůzlat a jehňat, v jezírku jsou ţelvy a u kiosku kolotoč, tak z toho mají děti záţitek a rodiče tam s nimi často stráví celý den. Je pak moţné mít v areálu farmy v provozu restauraci a odbyt nejen vlastních produktů se tím velmi zvýší. Poráţení těchto koz a zvířat na maso je pro ně okrajová záleţitost, ale v rámci zvyšování turistické atraktivity to vnímá velmi pozitivně. Protoţe se na ovce a kozy na rozdíl od pštrosů vyplácí dotace na velkou dobytčí jednotku41, uvaţují o koupi více kusů, aby alespoň na něco z toho dosáhli. „Ale původní myšlenka pořízení těchto dalších zvířat byla kvůli těm děckám, protoţe ony dneska neví, jak vypadá slepice.“ Evropští farmáři často turisty vnímají jako ocenění jejich práce a potenciál cestovního ruchu berou jako motivaci k dalším aktivitám v péči o krajinu či venkov jako takový (Deuffic, Candau, 2006: 577 - 578). Oba oslovení včelaři nechtějí rozšiřovat produkci, protoţe včelaření nedělají jako komerční činnost. Ostatní dotázaní se rozšiřování produkce nebrání, ale ani se o to cíleně nesnaţí. Jako obdobné problémy vnímá Podnikatel 1 a Podnikatel 4 obchodnické praktiky řetězců i menších prodejců. Např. Podnikatel 1 popisuje praxi komisního prodeje zboţí následovně: „Kdyţ dáte do obchodu zboţí, tak oni ho zaplatí, aţ ho prodají. Ti drobní obchodníci ale tak rychle krachujou a tak rychle se mění a ta jejich platební morálka je taková, ţe bysme zkrachovali také, kdybychom na tyto podmínky přistoupili.“ Podnikatel 4 vnímá za negativní prvek dnešního trhu politiku velkých řetězců, protoţe na jednu stranu jsou pro ně jako pro výrobce střední velikosti nezbytní, protoţe objem jejich produkce bez řetězců neprodají, ale na druhou stranu tím, ţe je společnost profilována pouze na 1 výrobek, tak je to pro ně z obchodního i marketingového hlediska rizikové. „Řetězce mají svoje specifické smluvní podmínky, různé poplatky za akce a bonusy. Kdyţ chceme mít něco na letáku, tak nás to něco stojí plus musíme dát řetězci výrobek se slevou. A kdyţ vyrábíte jen jeden produkt, tak to samozřejmě máte všechno v jednom produktu. Kdybychom měli portfolio padesáti výrobků, tak v ten daný moment, kdy má jeden výrobek akci a je dejme tomu ztrátový, tak si to
41
Od 1. ledna 2006 podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně sloţek ţivotního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření) dochází k přepočítávání kusů dobytka různými koeficienty pro získání dotací. Jedna velká dobytčí jednotka (VDJ) pak představuje 500 kg ţivé váhy zvířete a jednou VDJ je např. kráva v první laktaci, obecně skot nad 24 měsíců. Přepočty jsou dány koeficienty podle tabulek a průměrné hmotnosti zvířete a na jednu ovci s hmotností 50 kg pak připadá 0,1 VDJ. Ovce a kozy do 12 měsíců jsou většinou počítány jako 0,1 VDJ, nad 12 měsíců pak jako 0,2 VDJ.
46
kompenzujete na výrobcích jiných. Ale protoţe my máme specializaci na jeden výrobek, tak je to u nás problematické“. 2.2.3. Hodnocení role certifikace regionální značkou
V této části diplomové práce se dostávám ke klíčovým bodům výzkumu – jak producenti vnímají komunikaci s ostatními certifikovanými výrobci? Má podle nich MAS MK vliv vliv na drobné podnikání v oblasti? V čem vidí potenciály a v čem naopak institucionální omezení? Spolupráce a komunikace producentů certifikovaných výrobků v Moravském krasu Mezi některými certifikovanými producenty probíhá jiţ víceletá a úspěšná spolupráce. Například kemp Olšovec poskytuje svou ubytovací a stravovací kapacitu občanskému sdruţení Včela pro Moravský kras při pořádání medových seminářů, kurzů či workshopů. Kemp Olšovec prostřednictvím MAS můţe nabízet nejen kapra, ale i poskytování těchto přidruţených sluţeb. Včela pro Moravský kras se dále podílí na organizaci společenských a kulturních událostech v regionu a často přizve někoho z dalších certifikovaných producentů jako sponzora či spolupořadatele42. Část dotazovaných respondentů odpověděla, ţe ti producenti, co byli v první vlně certifikací logem Moravský kras – regionální produkt spolu stále komunikují: „Neustále se podporujeme, ale řekl bych, ţe ti, co přibyli v těch posledních kolech, tak nevím, některý ani neznám. Ne ţe bych nechtěl, ale neřekl bych, ţe by tam u nich byla nějaká snaha se navzájem podpořit“ (Včelař 1). Farmář 2 k tomu říká: „V kaţdé skupině je takový to jádro, který kolem něčeho lítá, no a zbytek se veze.“ Nebo Farmář 1: „Dneska je těch certifikovanejch kolem 30, zhruba o nich vím, ale velmi intenzivně spolupracujeme moţná s 5 aţ 7 výrobci.“ Podnikatel 2 lituje toho, ţe certifikovaných výrobců není více. Říká, ţe je v okolí spousta producentů vhodných pro připojení se k logu, ale nemají o to zájem, protoţe se jim nechce platit poplatek za značku. Na druhou stranu však Včelař 2 říká: „Mně řekli, ţe ta značka něco stojí, myslel jsem si, ţe si chcou něco vydělat na fungování, ale zatím po mně nic nechtěli a to to logo mám uţ rok. Tomu nerozumím. Já to rád zaplatím, protoţe mně to dělá reklamu, ale kluci jsou asi vytíţení a rozlítaní, ţe na mě zapomněli. Budu se jim muset ozvat.“ Pokud znamenají finanční souvislosti certifikace bariéru pro případné nově příchozí výrobce, jsou to zbytečné obavy. Potvrzují to případy všech posledních přidaných potravinových 42
Spolupráce s certifikovaným včelařem Karlem Skřivánkem, s Mlékárnou Otinovsí, chovatelem koz – panem Sedlákem apod.
47
výrobců, od kterých vedení MAS MK peníze nevyţaduje. Motorest Forman se například rovněţ honosí v části prodejny vyvěšeným logem Moravský kras – regionální produkt, přestoţe nezaplatili poplatek a ani nemají o logo zájem. Kdyţ jsem se snaţila o realizaci rozhovoru se zastupitelem tohoto podniku, který má jako regionální produkt certifikovanou dršťkovou polévku a utopence, jediné, co jsem zjistila, bylo: „My jsme tu značku sice dostali, tak ji tady máme, ale nijak s tím nespolupracujeme. Změnil se tady majitel a vedení a ta loga tady necháváme viset, ale nemám Vám k tomu moc co jiného říct.“ Pan Jančo zhodnotil spolupráci certifikovaných výrobců špatně: „Myslel jsem, ţe ta komunikace bude lepší.“ Většina producentů potravinových výrobků s logem je v bliţším kontaktu s alespoň jedním či dvěma dalšími certifikovanými producenty. Pan Sedlák a manţelé Zigalovi jsou lidé, kteří spojují nejvíce potravinářských producentů, coţ je pravděpodobně dáno tím, ţe jsou ve spolupráci s MAS od jejího samého počátku a také se podíleli na utváření certifikačních kritérií pro výrobky. Někteří dotázaní si posteskli, ţe o sobě vzájemně s ostatními certifikovanými producenty nevědí a někdo by je měl či mohl sezvat. Jak říká Včelař 2: „Mým úkolem není vyvolávat nějaká shledání, to by přece měla dělat ta MAS… Otázkou však je, kdyţ nás sezvou, mohou nám rozdílným výrobcům nabídnout nějakou společnou vizi a plán?“ Podle Hendersonové (2001: 89) občané a občanské iniciativy disponují specifickou odborností a zkušenostmi, které jsou uznávány jako významné zpětné vazby pro veškeré rozhodování. Odbornost je často vnímána jako důvěryhodný zdroj méně zaujatých pohledů na veřejné mínění, neţ jsou informace firem, které nezbytně sledují vlastní zájmy, nebo zájmy vlády a vládních dokumentů. Ti producenti, kteří si mají o tématu jejich podnikání co říct, se většinou jiţ vzájemně kontaktovali a hlavně mezi včelaři a farmáři probíhají četnější setkání a názorové a zkušenostní výměny. Lapka a Gottlieb (2000) píší o předpokladech současných rolníků stát se politickými lídry vesnice. Reálný socialismus, který poníţil zemědělskou práci a z lidí, kteří ji dělali, učinil hlupáky, kteří na nic jiného nemají, je jiţ v dnešní době zatlačován do pozadí, přestoţe ještě stále zemědělství nemá vysoký společenský kredit (Janouš, 2011). Jak říká Farmář 1: „Tak, jak jsou někteří zdejší producenti aktivní ve svém podnikání, tak jsou aktivní i v činnosti kolem. Nemusí být ani v zastupitelstvech, ale na ţivotě v obci se aktivně podílí.“ Na potenciál rozvoje certifikace místních výrobků a produkce regionálních produktů obecně má sociální prostředí v oblasti velký vliv. Proto je nedostatečná interakce mezi certifikovanými producenty negativní záleţitostí, která se dá odstranit pouze cílenou snahou některého z lokálních aktérů. 48
Hodnocení společně organizovaných akcí pod MAS Pro některé producenty certifikovaných výrobků se stávají pořádané akce typu doţínkových slavností, poutí či jarmarků v regionu jediným místem, kde se vidí s ostatními certifikovanými výrobci. Pekař 1 říká: „Jedině takhle se potkáváme, dvakrát, třikrát do roka. Jinak spolupracujeme minimálně.“ Pro jedinou Mlékárnu Otinoves nejsou pořádané trhy či akce MAS MK zajímavou záleţitostí, protoţe pro ně nemají ţádný větší efekt. Jak říká zástupce mlékárny: „My potřebujeme prodat tuny a tam to neprodáme. Ale pro zbytek certifikovaných producentů to je velmi účelové a uţitečné, řekla bych.“ Devět z oslovených potravinových producentů tento názor potvrdilo. Pravidelně se společných akcí snaţí účastnit a povaţují je za přínosné pro jejich podnikání. Podnikatel 1 si velmi chválil školení, která byla podle jeho názoru perfektně organizovaná a úměrně regionu to měla MAS zvládnuté velmi dobře. Pekař 1 vidí tyto společné akce jako příjemnou změnu a Farmář 2 je povaţuje z hlediska dostávání regionálních potravin do podvědomí lidí a celkové osvěty spoluobčanů za velké plus. Z hlediska organizace akcí sice vnímá rezervy v tom, ţe by se z nich dal vytěţit větší ekonomický přínos, ale i tak akce hodnotí kladně. Podnikatel 2 vidí společné akce rovněţ pozitivně a popisuje další akce, které pořádá sám za sebe: „Na našich dalších dvou akcích se snaţíme propagovat i jiné produkty z Moravského krasu. Oslovíme některé certifikované výrobce, oni nám dovezou jejich výrobky a my je prodáváme.“ Přestoţe se certifikovaní výrobci navzájem všichni ani neznají, společné logo mezi nimi vytvořilo určitý pocit sounáleţitosti, a jak říká Včelař 2: „Kdyţ uvidím na nějakém neznámém výrobku logo Moravského krasu, vzbudí to ve mně zájem a napadne mě: Hele, kamoši!“ Vliv Místní akční skupiny Moravský kras na drobné podnikání v oblasti Jednotliví výrobci přisuzují MAS různý podíl na ekonomickém úspěchu drobných podnikatelů v regionu. Farmář 3 vidí vliv jako jednoznačně příznivý, kdy to usuzuje z vlastního případu43, ale naopak Podnikatel 2 si myslí, ţe kdyţ se organizace jmenuje Místní „akční― skupina, tak by měla být rozhodně aktivnější a dávat podnikatelům v regionu daleko větší impulsy. Ostatní výrobci zastávají postoje někde mezi tím. Včelař 2 si například myslí, ţe MAS můţe lidi na vesnicích probouzet a nabízet jim šanci ke zviditelnění jak sebe sama, tak regionu: „Tady je spousta lidí, co si jenom stěţujou v hospodě. Všichni mají stejnou šanci, ale oni jen naříkají, jak to nejde, místo aby zabrali za pilu. Jančo na jednom workshopu, kde 43
Říká například: „Mně pomohli se zviditelněním hodně. Myslím, ţe takto se díky nim zviditelnil kaţdý a v rámci regionu se stal populárnější.“
49
si mnoho lidí stěţovalo na problémy s uplatněním, říkal: Máme šanci se zviditelnit, tak toho vyuţijte! Regionální výrobky podle mě můţou tady tomu regionu pomoci.“ Karel Skřivánek pro noviny Doma v Moravském krasu (2011: 5) říká: „Nadchlo mě, ţe se MAS rozhodla ukázat lidem, ţe ţijeme v neuvěřitelně výjimečné oblasti a ţe je moţné něco konkrétního dělat.“ Na druhou stranu Podnikatel 1 sice vliv MAS MK na podnikání vnímá jako pozitivní, ale vzhledem k tomu, ţe certifikaci má okolo 20 ţivnostníků, zatímco v celém regionu je jich několik tisíc, tak je to podle něj vliv zanedbatelný. Podnikatel 4 povaţuje jako přínos pro místní drobné ţivnostníky hlavně to, ţe MAS zajišťuje i různé druhy investičních akcí a celkově se zajímá o dotační politiku pro malovýrobce. Pokud chce malovýrobce rozšiřovat, investovat či modernizovat technologické zařízení, a je k dispozici dotační titul, tak lze přes MAS získat aţ 50 % plných výdajů, čehoţ několik kontaktovaných producentů v Moravském krasu ke své plné spokojenosti vyuţilo. Farmář 1 tuhle činnost MAS rovněţ jmenoval jako velmi vítanou aktivitu, ale pozastavil se nad tím, ţe zdaleka ne všichni ţivnostníci v regionu, kteří by na dotace mohli dosáhnout, se o ně bohuţel nezajímají. Včelař 1 vidí regionální značení výrobků jako velký přínos pro veškeré včelařství v České republice. „Tím, ţe téměř v kaţdé turistické destinaci, kde probíhá značení regionálních výrobků, je nějaký včelař, tak se ta včelařina stává propojujícím prvkem a víc se o ní ví.“ Sice to vnímá jako pomalý proces, ale webovou prezentaci regionálních produktů povaţuje za něco, co můţe z dlouhodobého hlediska přinést v celorepublikové komunikaci včelařů klíčové změny a třeba to povede k intenzivnějšímu předávání informací a zkušeností mezi dnes často izolovanými včelaři. Komunikace mezi výrobci stejně jako potenciál společné prodejny ztroskotává na variabilitě výrobců a výrobků. Většinou to jsou maloprodejci, ale jiní potřebují prodat objemy výrobků v tunách či tisíce litrů. Jejich postavení na trhu jsou velmi odlišná, obdobně jako směr jejich vývoje. Podnikatel 1 si myslí, ţe nemohou najít stejnou řeč: „Jen kdyţ se sejdem někde na regionálních jarmarcích, tak si s těma ostatníma ţivnostníkama zanadáváme, řekneme si, co by se mělo, a to je všechno.“ MAS neiniciuje vznik nových pracovních míst v regionu, coţ ani nemá v náplni svých cílů a povinností, ale pokud nějaký ţivnostník s podnikáním sám začne a projeví zájem o spolupráci, tak se činnost MAS můţe stát velmi dobrou podporou. Dalším významným počinem je to, ţe i kdyţ si samozřejmě místní obyvatelé certifikovaných domácích výrobků necení tak, jak si jich například váţí ve větších městech, kde pro spotřebitele výrobek s logem má větší autenticitu a hodnotu (Včelař 2), tak i do podvědomí obyvatel Moravského krasu 50
proniklo, co všechno se v jejich oblasti vyrábí a ví, kam mohou jít, kdyţ cítí potřebu po nějakém konkrétním výrobku (Farmář 4). Činnost MAS MK má větší pozitivní dopad na producenty výrobků, které nepatří mezi věci denní spotřeby. Farmář 2 si myslí, ţe pro potravináře není zas tak těţké se prosadit bez značky, ale lidé, co se zabývají rukodělnými prácemi a například zdobí kameny, tak ti by bez značky měly mnohem horší postavení na trhu a hůře by se dostávali do podvědomí nakupujících44. Co se týká bariér rozvoje, které vnímají potravinářští producenti, nedostala jsem ţádnou zcela překvapivou odpověď. Nejčastěji byl jako problém pro rozšiřování produkce popisován byrokratický řetězec kontrol různých úřadů či nedostatek vhodných pozemků, kde by se mohla chovaná zvířata pást. Podnikatel 1 vyjmenovával problémy, které má na úřadech kvůli zaměstnávání osob s tělesným postiţením, kdy musí několikrát vypisovat stejné doklady pro různé úředníky, protoţe ti nemají propojené počítačové databáze. Farmář 1 nechtěl být v řadě naříkačů na byrokratické postupy při zemědělských kontrolách, ale konstatoval, ţe úřední záleţitosti by se měly řešit se zdravým rozumem, který v některých případech chybí a má pak „pocit superkontroly, kdy uţ nikdo ani pořádně neví, k čemu jaké hlášení reálně je.“ Největší byrokratické problémy popisoval Farmář 3, kterému trvalo 3,5 roku, neţ získal oficiální povolení vyrábět bioprodukty z nepasterizovaného mléka: „Uţ kdyţ som začal s výrobou, jsme boli v EU a vobec mi nepovolili vyrábať zo syrového mlieka, mosel jsem robit z pasterizovaného. Začal som si stěţovat, ţe dovolia sem vozit nepasterizované sýry zo Slovenska a zo Švýcarska a já to tady tak vyrábať nemoţu. Aţ som pohrozil, ţe pojdem za ministrom, tak mi to úredníci povolili a od minulého týţdňa moţem predávat s bio certifikací. Zákony sa nezmenili, ale teraz to najednou jde, mi dát tu certifikaci.“ Jako typ podpory, který by výrobcům pomohl v upevnění pozice na trhu, rovněţ padaly nepřekvapivé odpovědi typu čerpání dotací či reklama. Někteří producenti by uvítali, kdyby centrála Asociace regionálních značek byla ochotna propagovat regionální potraviny celorepublikově, coţ se například podle Podnikatele 1 absolutně neděje. Jak ale říkal pan Jančo, MAS jako taková nemá za přímý cíl marketing regionálních produktů a zaměřují se na mnoho dalších aktivit. Producenti si podle něj prvně musí pomáhat sami a aţ pak se spoléhat na nějaké pomocné organizace. Někteří výrobci však uvádí, ţe vedení jednotlivých podniků by měla věnovat energii lepšímu vyuţívání podpor stávajících neţ spekulacím o typech podpor nových. „Hlavně my, jako potravináři, bychom měli kaţdý rok investovat do
44
DP Jindřišky Olbrechtové tuto domněnku potvrzuje. Jí dotazovaní rukodělní producenti uvádí výrazně pozitivní ohlasy jak na vliv certifikace výrobků na odbyt, tak na roli MAS MK obecně.
51
výrobních technologií a provozu. V podstatě kaţdý rok je vypsán nějaký dotační titul přes Státní zemědělský intervenční fond, ve kterém se můţeme přihlásit. V kombinaci s dotacemi, které se dají získat přes MASku, to vytváří dobré příleţitosti“ (Podnikatel 4). Potenciál společné prodejny či poradce Rozhovory se stočily i na téma společné prodejny či poradce jako potenciálních příleţitostí, které by výrobcům mohly pomoci v odbytu. Vidina poradce byla všemi výrobci odmítnuta, protoţe kaţdý má velmi odlišný sortiment, velikost provozoven i jiné potřeby. Co se týká odborných zkušeností a znalostí jim externí poradce nemá moc co nabídnout, protoţe většina výrobců pracuje v daných oborech často i desítky let. Poradce pro marketing je malými ţivnostníky vnímán jako něco nadbytečného z toho důvodu, ţe jim s menšími výhradami dostačuje propagace a marketing zaštiťovaný MAS a ţe by sami na větší propagaci neměli ani čas ani chuť. Zástupci podniků Zemspol a.s. Sloup a Mlékárna Otinoves s.r.o. uvedli, ţe mají své vlastní manaţery a rovněţ by pro ně byl někdo další nadbytečný. Risgaard, Frederiksen a Kaltoft nicméně popisují pozitivní přínos poradců v Dánsku v 90. letech, kteří pomáhali novým ekologickým zemědělcům v zajištění soběstačnosti, odbytu a stability. Tamější zemědělci sice z poradců necítili přímý zájem o ekologické zemědělství jako takové, ale co se týká úředních záleţitostí, tak poradce hodnotili velmi pozitivně (2007: 453). Společnou prodejnu certifikovaných výrobků by viděli všichni výrobci jako dobrý počin, ale někteří poukázali na pár zásadních problémů, kvůli kterým by její vytvoření a fungování byla sloţitá záleţitost. Byly jmenovány zásadní potíţe v tom, kdo a jak by stánek či prodejnu provozoval. Pan Jančo říká: „My jako MASka nemůţeme provozovat prodejnu a mít plný sklady…“ Pekař 1 pak vnímá problém hlavně v tom, ţe by takto uměle vytvořená prodejna produktů, po kterých není spotřebitelský zájem sám o sobě, ničemu nepomohla. Říká: „To je přece všechno věcí trhu – kdo by ji zafinancoval, pronajímal a zbudoval? Kaţdý, kdo se do takového záměru pustí, tak z toho chce něco mít. A jsme zase u toho, ţe ten producent by byl moţná poslední, kdo by z toho něco měl.“ Dalším problémem by byla značná různorodost prodávaných produktů. „Byly by tam sýry, med, to by ještě šlo, ale teď ještě ty zástěry, mýdla, hedvábí… nevím, která kategorie lidí by tam chodila“ (Podnikatel 1). I Farmář 3 popisuje trţní souvislosti odbytu regionálních produktů a říká, ţe se nejprve musí vytvořit klientela a poptávka spotřebitelů a aţ potom je reálné začít něco budovat. Více producentů zmínilo to, ţe ve městech poptávka po regionálních produktech jiţ je a specializované prodejny na podobné zboţí tam mohou fungovat, ale v oblasti Moravského 52
krasu zatím lidé místní výrobky příliš nedoceňují a je otázkou, jestli se společná prodejna uţiví pouze z prodeje výrobků turistům. Pokus o společnou prodejnu na čerpací stanici Krhov jmenovalo více producentů jako nepříliš přesvědčivou zkušenost, ţe by tato aktivita byla v budoucnu někde jinde úspěšná. Na této čerpací stanici jsem se byla podívat v rámci návštěvy pana Musila, který je kontaktní osobou pro certifikovanou dršťkovou polévku a utopence. Vzhledem k jeho postoji k certifikovaným produktům obecně45 se není moc čemu divit, ţe zrovna tato prodejna není pro výrobce nijak zvlášť zajímavou a ţe zde nenabízí k prodeji své výrobky46. Prodejna je sice lokalizována na hlavním silničním tahu na Svitavy, ale chybí tam jak zájem zastavujících motoristů, tak provozovatele čerpací stanice. Další společnou prodejnou certifikovaných výrobků je Turistické informační centrum u Rozhledny Podvrší u Veselice, kde se ovšem rovněţ prodává omezený sortiment certifikovaných výrobků. Co se mi podařilo zjistit, tak se jedná o dekorativní kameny certifikovaného výrobce ze Křtin, a co se potravin týká, tak to jsou kozí sýry ze Šošůvky, Černohorské limonády a pivo a plísňový sýr niva z Mlékárny Otinoves. Někteří producenti v rozhovorech uvedli, ţe měli do této prodejny zájem umístit své produkty, ale ţe se jedná o malou provozovnu, kde byli z kapacitních důvodů odmítnuti. Jako velké negativum způsobu odbytu výrobků přes společnou prodejnu se zde objevuje relativní anonymita takto prodaných výrobků. Pro nakupující má půvab právě autenticita záţitku návštěvy výrobce na farmě spojená s nákupem produktů. Často mají moţnost výrobek předem ochutnat, vidět, jakým způsobem se farmář k finálnímu produktu dopracuje a ocenit jeho často nesnadnou činnost a pozici. Zvláště pro turisty je tento aspekt nakupování ze dvora klíčovou záleţitostí. Včelař 1 okomentoval potenciální společnou prodejnu těmito slovy: „Udělat centrální prodejnu, do které se to jenom nahrne a nějaká prodavačka, která o tom nemá ánung, tam bude prodávat? To není ono…“ Z obdobných důvodů jsou ve Velké Británii v rámci některých místních trhů poţadavky, aby zboţí prodával přímo ten konkrétní místní farmář, který jej vypěstoval (Vávrů, 2007: 41). Několik výrobců, které jsem navštívila, ve svých prodejnách nenabízelo pouze vlastní výrobky, ale i výrobky jiných certifikovaných producentů, aby zákazníkovi poskytli větší rozmanitost sortimentu.
45
Certifikace je mu lhostejná, protoţe ji jen převzal po předchozím majiteli, nijak se značku neplánuje vyuţívat a aţ vyprší současný certifikát, tak obnovovat nebude. 46
Pod vyvěšeným logem Moravský kras – regionální produkt bylo pár sklenic medu Včely pro Moravský kras. Další certifikovaný výrobek, který jsem v prodejně našla, bylo 6 kozích sýrů ze Šošůvky. Posledními a nejvíce zastoupenými regionálními výrobky bylo Černohorské pivo, limonády a stolní vody.
53
Podnikatel 1 povaţuje komisní prodej47 za problém v dnešní odbytové situaci výrobců, protoţe „obchodníci tak rychle krachujou, tak rychle se mění a ta jejich platební morálka je taková, ţe bysme zkrachovali také, kdybychom to takhle dělali.“ Na druhé straně Podnikatel 2 vidí v komisním prodeji potenciál pro případnou společnou prodejnu, kde by výrobci mohli tímto způsobem své výrobky nabízet a prodávat, aniţ by to bylo pro provozovatele prodejny finančně náročné. Jednotliví regionální producenti by si museli sami zváţit, zda je pro ně přijatelnější mít vlastní zboţí ve vlastním skladě nebo zda je touto formou nabídky alespoň určitá pravděpodobnost odbytu. Zde je však rozdíl mezi producenty potravin, jejichţ výrobky podléhají v relativně krátké době zkáze, a výrobci rukodělných produktů. Pro druhou skupinu by se takto provozovaná prodejna mohla jevit jako dobrý potenciál odbytu jejich výrobků. Jako nejaktivnější zástupci společné prodejny vystupovali zástupci Pštrosí farmy a Mlékárny Otinoves. Obojí vyslovili prakticky totoţnou myšlenku, ţe by bylo dobré z vlastní podnikové prodejny či jejich jiného prodejního místa udělat společný prostor pro prodej i ostatních certifikovaných produktů. To je způsobeno pravděpodobně tím, ţe tito jediní producenti jiţ mají takový finanční obrat, ţe si mohou dovolit financovat prodejní místo mimo areál samotné výroby. V rámci malé podnikové prodejny Mlékárny Otinoves se ročně prodá zboţí za 6 milionů korun. Z toho důvodu společnost uvaţuje o vytvoření další prodejny spolu s občerstvením a kávou, kde by nebyly nabízeny jen certifikované regionální produkty, ale i ty necertifikované. „Chtěli bychom ukázat, ţe se takto dá ten region propagovat! Máme zde výborného uzenáře, vlastní pečivo, vínko z Moravy apod. Chtěli bychom příchozím turistům nabídnout občerstvení jen z místních surovin.“ K tomuto kroku se Mlékárna Otinoves chystá i přes to, ţe nedosáhnou na dotace, které jsou podnikům poskytovány pouze v případě, ţe mají do deseti zaměstnanců, coţ mlékárna se 150 zaměstnanci jako jeden z největších zaměstnavatelů v regionu značně převyšuje. Zástupce Pštrosí farmy hovořil o společné prodejně s velkým zájmem. Kdyţ otvírali vlastní prodejnu mimo areál farmy, tak to plánovali koncipovat jako společnou prodejnu produktů z Moravského krasu, protoţe pro to měli jak prostory, tak zázemí. „My jsme oslovili několik výrobců a nikdo neprojevil zájem, pro mě to bylo nepochopitelný.“ Nakonec to udělali tak, ţe v půlce prodejny prodávají pštrosí produkty a v druhé půlce je klasická masna, kam odebírají vepřové a drůbeţí masné produkty, protoţe by sami kapacitu nenaplnili. Největší 47
Komisní prodej funguje tak, ţe výrobce poskytne produkt prodejci (ten jej převezme tzv. do komise) a obchodník za zboţí dodavateli zaplatí aţ v okamţiku, kdyţ se zboţí prodá. Za tuto „sluţbu― si prodejna ponechává nejčastěji 5 aţ 15 % z ceny prodaného výrobku. Mezi výhody toho obchodování patří to, kdyţ chce obchodník rozšířit svůj sortiment, přičemţ do zboţí nechce nebo nemůţe vkládat finanční prostředky. Pro případ, ţe se zboţí neprodá, je stanovena doba, kdy budou výrobky dodavateli vráceny (Soukupová, 2008).
54
prodejní potenciál by mohla mít podniková prodejna společnosti Černá Hora, kam denně jezdí spousta lidí z obchodní i turistické sféry. Nicméně tento certifikovaný producent nemá obdobné tendence k podpoře ostatních producentů v oblasti Moravského krasu a naopak se neví, zda budou v certifikaci pokračovat. Kdyţ jsem se u nich pokoušela domluvit rozhovor, bylo mi řečeno, ţe zaměstnanec, který certifikaci zařizoval, uţ u nich nepracuje, a ţe není nikdo, kdo by se tomu nyní věnoval a mohl mi k tomu něco říct. Reálný dopad certifikace na podnikání a ţivot v Moravském krasu? Otázku, zda má podpora regionálních produktů obecně vliv na rozvoj místních komunit a obcí, většina výrobců okomentovala slovy, ţe to nedokáţe dost dobře posoudit. Někteří producenti pragmaticky upozornili na důleţitost místní výroby pro zaměstnanost regionu a udrţování určitého tradičního stylu obţivy v oblasti (Včelař 1, Podnikatel 4). Farmáři 1, 2 a 4 se v odpovědích shodují, ţe myšlenka podpory regionálních výrobků a jejich spotřeby v blízkém okolí je správná. Tato tematika však podle nich ještě zdaleka není dotaţena do konce a chce to ještě spoustu času, neţ se současná situace změní k ţádoucímu a udrţitelnému stavu. Farmář 1 zavzpomínal na začátky certifikací v Moravském krasu: „Kdyţ nás bylo těch prvních 7 certifikovaných výrobců, tak jsem říkal: Nemějte představu, ţe se vám do roka zvýší prodej! Nějaký ohlasy přijdou moţná za 2, ale spíš aţ za 5 aţ 7 let a jako samozřejmost to lidi budou brát tak za 15 let. Dnes je to těch 5 aţ 7 let a vidíte sama, ţe sem lidi chodí nakupovat48. Ale není to proto, ţe je to regionální značení. Vţdycky to prvotně musí být dobrý výrobek. Regionální značení je aţ třešnička na dortu.“ Podle Jiřího Janouška, výkonného ředitele Asociace komunikačních agentur, postupně přibývá konzumentů, jejichţ výběr ovlivňují informace o tom, který z výrobců se chová s vědomím společenské odpovědnosti, a i čeští spotřebitelé si podle něj začínají budovat trvalejší vztah s výrobci „jasnozřivějších značek― (Svobodová, 2011: 9). Tři producenti povaţují místní obyvatele za významné spotřebitele jejich výrobků: „Ti ludia tady si na to uţ zvykli a chutí jim to a chodí si sem pre to, aj keď to není laciný výrobek“ (Farmář 3). Podnikatel 2 k tomu říká: „I samotní místní lidi jsou rádi, ţe si tady mohou nakoupit.“ Podnikatel 3 si myslí, ţe se v dnešní době jiţ spousta lidí zajímá o kvalitu výrobků a o to, ţe u certifikovaných výrobků je tato kvalita kontrolována a dodrţována. „Spotřeba našich výrobků jde většinou tady regionálně, o moc dál se naše výrobky nedostanou“, říká.
48
Během jedné hodiny, kterou jsem u výrobce strávila, na něj zazvonili tři zákazníci a všechno to byli turisté.
55
Včelař 2, Podnikatel 1 a Pekař 1 však hodnotí zájem místních obyvatel o regionální výrobky nulově. „Místní tady nenakupují, lidi jsou tady na jiné duševní vlně, kdy je zajímá hlavně to, co je v letáku Kauflandu“ (Podnikatel 1). Spotřebitelé rádi vyuţívají nejjednodušší moţnosti nákupu potravin (Pretty, 1998: 152), kterou supermarkety splňují. Změnit orientaci lidí na místní potraviny vyţaduje dlouhodobé kampaně a vzdělávání. Podle Kleplové dnes v České republice dává při nákupu 38 % lidí přednost kvalitě před cenou a podíl osob, které dávají přednost českým výrobkům, se poměrně stabilně pohybuje mezi 42 a 45 %, kdy v současnosti toto číslo mírně stoupá (2011: 13). Pekař 1 vnímá regionální produkty a jejich certifikaci pouze jako přínos pro turisty. Včelař 2 si také myslí, ţe místní lidé hodnotu Moravského krasu a jeho produktů neřeší, protoţe to pro ně není vzácné a neváţí si toho. Lidi ve městech jsou podle něj rádi za kaţdý český výrobek. O jeho med, který pochází od včel z chráněné oblasti, je velký zájem a díky certifikaci značkou si můţe dovolit účtovat o 5 – 20 Kč na sklenici medu na víc a stejně všechno bez problémů prodá. Ministerstvo zemědělství tvrdí, ţe označení značkou Regionální potravina výrazně zvyšuje poptávku po produktech a mají i příklady, kdy byly oceněné potraviny následně vyprodány během několika týdnů nebo měsíců, zatímco se stejné výrobky před oceněním prodávaly ve stejném období za daleko delší dobu49. Certifikace výrobků v Moravském krasu u většiny producentů neměla takto výrazný přímý vliv na prodejnost výrobků. Díky medializaci několika akcí pořádaných MAS MK se však o výrobcích a jejich producentech dozvědělo více lidí, coţ je podle výrobců jednoznačně plus. Výrobci nyní dostávají více nabídek na prezentaci vlastních výrobků na různých trzích v celém Jihomoravském kraji, kde mohou v případě nedostatečného odbytu svou nabídkou oslovit další lidi. Výrobci jako hlavní problém vidí to, ţe zviditelňování a propagace je sice zastřešena celorepublikově působící organizací, ale bohuţel celorepubliková propagace v praxi moc neprobíhá a většina obyvatel republiky certifikované výrobky a jejich prodejní místa nezná. Kdyţ Farmář 1 odhadoval při zavádění značky potenciál zvýšení prodejnosti, myslel si, ţe to bude kolem 10 aţ 15 % ročního obratu. Dnes by mu však stačilo, kdyby alespoň desetina obyvatel České republiky věděla, ţe nějaká certifikace existuje a ţe to garantuje původ výrobků v daném regionu. Pro Mlékárnu Otinoves, která je odbytově zaměřena na celou republiku a velké obchodní řetězce, ani certifikace výrazně ekonomicky přínosná být nemohla. Obdobně zástupce Pštrosí farmy říká: „My jsme ten odbyt měli uţ před zavedením značky. Ale mně se to 49
Článek Stát podpoří značku Regionální potravina, Brněnský deník, č. 194, 19. srpna 2011.
56
líbí, tak by to mělo být. A určitě to někomu z výrobců pomůţe, protoţe kdyţ lidi na těch propojených internetových stránkách kliknou na jednoho výrobce, tak ho to navede na dalšího a celkově se tak certifikovaní výrobci dostávají více do podvědomí.“ Pro jednoho z oslovených producentů však byla certifikace velkým ekonomickým přínosem: „Ano, stoprocentně. Evidentní rozdíl v prodejnosti“, říká Farmář 3. U ţádného z výrobců nenastaly změny v podnikání či ve výrobě kvůli certifikaci značkou Moravský kras – regionální produkt. Jak situaci popsal Podnikatel 1: „My jsme to předem konzultovali tak, aby to podmínkám vyhovovalo. Kvůli značce jsme nic na výrobě měnit nemuseli, protoţe v komisi sedí soudní lidé a chápou, ţe já těţko budu pěstovat levanduli a ţe ji holt musím dovézt…“ Jeden výrobce uvedl jako výraznou změnu v současném podnikání to, ţe je díky certifikaci častěji zván na různé akce a jarmarky lidmi, kteří si jej sami našli přes společné stránky MAS MK. Ostatní producenti nepociťují výraznější změny v jejich činnosti neţ to, ţe pouţívají společné logo. Přestoţe většině výrobců certifikace nepřinesla nějaký výraznější ekonomický efekt, všichni chtějí certifikaci po uplynutí současného certifikátu obnovovat. Včelař 1 uvedl, ţe i kdyby to mělo vliv jen na turistiku, tak to má pro Moravský kras význam. Farmář 2 říká: „Určitě ano, já su tady toho velkým zastáncem! Kdyby ta značka nebyla, tak něco vymyslím sám. Já su sice k MASce hodně kritickej, ale to je tím, ţe to srovnávám s Rakouskem a Německem, kde se to dělá líp. Ale ta naše MASka je v republice na špici a rozhodně pokračovat budu. Ale stejně si myslím, ţe se tady toho v Moravském krasu dělá pro regionální výrobky pořád málo.“ Ţe však můţe mít certifikace pro výrobce i nějaké negativní stránky uvádí Fonte na příkladech z Portugalska a Itálie. Certifikovaní místní maloproducenti se vystavují většímu riziku nedostatečné ochrany proti napodobeninám a padělkům50. V extrémním případě můţe dojít i ke zmocnění se tradičních znalostí vzdálenými vědeckými a manaţerskými experty či korporacemi (2008: 214). 2.2.4
Vnímání environmentálních problémů spojených s činností jejich odvětví
Původně jsem předpokládala, ţe většina výrobců bude mít nějaký bliţší vztah k ţivotnímu prostředí a ţe pro ně environmentální stránka věci hrála určitou roli při volbě oboru podnikání. Ve většině rozhovorů se však otázky týkající se ţivotního prostředí staly téměř bezpředmětnými. Na otázku, zda vnímají nějaké problémy ţivotního prostředí 50
Spíše neţ potravin se to týká rukodělných výrobků, jako je např. výrobce tvaroslovného a dekorativního pečiva v Moravském krasu, paní Tioková, která je jediná na světě, kdo vyrábí krojované figurky z těsta, jejichţ kroje jsou skutečně autentické a konzultované s etnografy (Olbrechtová, 2009: 46).
57
v Moravském krasu, jsem dostala i odpověď: „Proč bych to já měl vnímat? Já nejsem pracovník orgánu ochrany přírody.“ Nebo odpověď: „No já vnímám spíše problémy s Českou inspekcí ţivotního prostředí. To je asi jediný druh problému tohoto typu. Protoţe tady v obci sice není čistírna odpadních vod, ale my, co máme čistírnu vlastní, jsme pod velmi striktním dozorem ČIŢP a odpadní voda na odtoku musí být stoprocentní. Takţe po téhle stránce jsme mírně diskriminovaní oproti běţným obyvatelům.“ (Podnikatel 4) Podnikatel 1 uvedl jako hlavní problém to, ţe např. město Blansko se honosí čistírnou odpadních vod podle norem EU, ale neřeší fakt, ţe desítky aţ stovky lidí mají trativody z koupelen přímo za domy. „To je jen jedna z věcí, co mě vytáčí. Spousta věcí se nedělá a měla by se dělat. Tady je štěrk a všechno to tady prosakuje aţ na to skalní podloţí… šíleně mě vytáčí manýry města Blanska.“ Včelař 1 vnímá jako jediný výraznější problém ţivotního prostředí v Moravském krasu nepořádné turisty. Přestoţe je v oblasti CHKO Moravský kras omezeno pouţívání chemických prostředků na ochranu rostlin a na některých půdních blocích je omezený způsob hospodaření, aby nedošlo k ničení krápníkové výzdoby jeskynní, Včelař 2 uvádí jako environmentální problém v Moravském krasu průmyslovou výrobu potravin: „Zaměstnanci JZD Agris by měli stříkat aţ na večer, kdy včely přestanou lítat. Ale oni to nestíhají, ty lány, tak šplíchají pole, i kdyţ včelky lítají. Problémy ţivotního prostředí souvisí s chamtivostí lidí a se sériovou strojní výrobou. To jsou pěkný filozofický témata. Je tady ječmen, a to je jedno, kdy ho stříkají, protoţe na ten včely nelítají. Ale jak a kdy stříkají tu řepku, to by se mělo hlídat.“51 Na pouţívání umělých hnojiv upozornil i Podnikatel 2, který poukázal na problémy s kvalitou vody v nádrţích: „Na odboru ţivotního prostředí by se měli zamýšlet nad tím, jestli hospodařit v těch oblastech, který jsou na toku nebo jestli by tam nebylo vhodné to hospodaření a hnojení alespoň omezit.“ To je ovšem těţké institucionálně ošetřit, protoţe pokud by orgány ţivotního prostředí chtěly omezit činnosti zemědělských subjektů v oblasti CHKO a na horních tocích řek ve striktnější míře, měly by dotčeným subjektům poskytnout určité finanční kompenzace, coţ bývá nejčastější důvod neúspěchu. Jako problém zde můţe být to, ţe dotace na ochranu přírody a krajiny, obdobně jako na podporu regionálních výrobků
51
Zpráva Programu OSN pro ţivotní prostředí (UNEP) varuje před nebezpečím pokračujícího úbytku včelstev a s tím souvisejícími dopady na produkci potravin. Pokles včelstev zvláště v USA a západní Evropě je podle ní důsledkem znečištění ţivotního prostředí a můţe váţně ohrozit zemědělskou výrobu. Chemikálie, pesticidy a pouţívání insekticidů jsou jedny z příčin úbytku včelstev. Více neţ 70 % plodin, které jsou vyuţívány jako potraviny, je přímo závislých na opylování včelami. Pokračování trendu úbytku včelstev můţe podle této zprávy vyvolat potravinovou katastrofu (Pitterová: 2011).
58
obecně, jsou poskytovány a iniciovány v rámci Evropské unie, ale samotná města nebo krajské úřady v těchto záleţitostech moc aktivní nejsou. Na problematiku současných poţadavků na zemědělce jako stráţce krajiny a jejích environmentálních funkcí, coţ je v rozporu s historicky převaţujícími tendencemi zemědělské intenzifikace, poukazují i Deuffic a Candau (2006). Často vzniká rozpor mezi zemědělci snaţící se o maximalizaci produkce za nově politicky stanovených podmínek a ostatními obyvateli venkova snaţícími se o odlišný přístup a management krajiny. Hansen, Noe a HØjring povaţují za potřebné, aby zemědělci, a to převáţně ekologicky hospodařící, věděli, co ostatní povaţují v přírodě za hodnotné (2006: 148). Ve svém výzkumu prováděném na dánských ekologických zemědělcích došli k závěru, ţe by šetrně hospodařící zemědělci, kteří si od zákazníků účtují vyšší ceny za výrobky, měli být připraveni na různost jejich poţadavků. Spotřebitelé mohou preferovat environmentální stránku věci, estetické či zdravotní kvality produktů a zemědělec by jim měl umět dát odpovídající informace. Zemědělci by pak měli být dále ochotni zpřístupnit pro veřejnost vlastní hospodářství a farmy alespoň na několik dnů v roce, aby se lidé se zájmem o zemědělskou produkci mohli více vzdělávat a angaţovat (2006: 163 – 165). Pokud mohu odhadnout ze setkání s představiteli certifikovaných produktů v Moravském krasu, minimálně šest z nich, přestoţe nehospodaří ve standardech ekologického zemědělství, by bylo za takový přístup zákazníků rádo a s větší komunikací se spotřebiteli by nemělo ţádný problém, protoţe si jsou kvalitou svých výrobků jistí. Farmář 1, který je jako jediný z dotázaných výrobců výrazněji ovlivněn CHKO MK, má drtivou většinu pozemků v druhé zóně ochrany CHKO, kde jsou jen malá omezení hospodaření v krajině. Ale část pozemků má v první zóně, kde je limitován: „Přihnojování ani nic podobného nepřichází v úvahu. Čili pak zjistíte, ţe na jednom hektaru trvalého travního porostu, a teď to řeknu zcela konkrétně, místo toho, abyste tam měla 40 metráků sena, tak tam máte 8 metráků, díky tomu, ţe nepřihnojíte a nemůţete se o to nijak více starat a je zrovna sušší rok. Takţe my máme s CHKO domluveno, ţe ta kompenzace bude za činnost, kterou tam děláme… čili za to, ţe to posečeme a odklidíme, ale svým způsobem je to chápáno jako dotace, která pokrývá část mé ztráty, kterou ze zdejšího hospodaření máme.“ Lokalizace a podpora místních společenství Většina dotazovaných výrobců, pokud mají k tématu lokalizace či decentralizace vůbec nějaký postoj, tak tyto snahy vnímají spíše jako zboţná přání. Tři výrobci na otázku ohledně lokalizace odpověděli ve smyslu, ţe zaměstnávají místní lidi a jinak to moc neřeší. 59
Farmář 4 říká: „Jakmile se něco rozbije, tak se to těţko dává dohromady. K vylidňování venkova docházelo a dochází, ţivot na tý vesnici je trošku sloţitější. A těm lidem na tý vesnici především někdo musí dát prácu, aby tam zůstali. Kaţdej si ju nedokáţe sám vytvořit.“ Obdobně se vyjádřil Farmář 2, který dále dodává: „Kvůli byrokratickým předpisům před vstupem do Evropské unie zlikvidovali většinu farmářů a teď se diví, ţe na tom venkově nejsou. Tenkrát se to udělalo špatně a teď se s velkou slávou vyhazují peníze oknem a kaţdý město chce mít svůj farmářskej trh. Pokud ale není poptávka na místní produkty od místních lidí, je zbytečný takhle něco honit.“ Situace okolo pořádání farmářských trhů je obdobná jako například u rozparcelování pozemků a jejich různého vyuţívání. Tak, jako se v minulosti postupně po generace loukám a pastevním plochám vyhradily zpravidla méně vhodné plochy pro ornou půdu a tyto pozemky byly vyuţívány udrţitelným způsobem, za socialistického hospodaření se tyto trvalé travní porosty často změnily v ornou půdu. Problémy jako je eroze či nadměrné utuţení půdy následovaly zanedlouho poté. Nyní se tyto plochy za nemalé finanční podpory opět zatravňují a často se na nich chová dobytek v principech ekologického zemědělství. Tito ekologičtí zemědělci to však bohuţel často dělají výhradně kvůli finančním výhodám, neuvědomují si pozitivní dopady své činnosti na přírodu a při zrušení dotací by s velkou pravděpodobností velká část z nich odpadla (Lokoč, 2009, Deuffic, Candau, 2006: 580). Zajištění udrţitelného hospodaření v krajině je nemyslitelné bez produkce kvalitních potravin, zatímco současné LFA52 platby podporují pravý opak: vyuţívání zemědělské půdy zcela závislé na dotačních příjmech a produkce zůstává okrajovou záleţitostí (Guth, Johanisová, Filipová, 2010: 46). Poplatky z agroenvironmentálních dotací mají motivovat k environmentálně šetrnějším postupům v zemědělství. Místo toho jsou však vnímány především jako vítaný příjem spojený s minimálním úsilím a závazné poţadavky jako nutné zlo. Takovéto zemědělství je pak jen uměle udrţovaný stav (tamtéţ: 50-51). Farmář 2 vyjádřil nesouhlasný postoj k situaci biomasa na českém trhu. Jeho farma splňuje veškeré podmínky ekologického chovu, ale protoţe v jeho lokalitě nejsou dostupné bio jatka a na vytvoření vlastních jatek nemá prostředky, prodává „jen― konvenční maso. Tato situace jej podle jeho slov „vytáčí―, protoţe nerozumí systému, kdy se v hypermarketech prodávají bio banány z Ekvádoru, zatímco on jako „bio― svou produkci kvůli poslednímu článku ve zpracovatelském průmyslu označovat nemůţe. Po zkušenostech s úředníky při snahách o bio certifikaci svých výrobků má k tomuto označování nepříliš pozitivní postoj a
52
Zkratkou LFA se rozumí méně příznivé (či znevýhodněné) oblasti (Less Favoured Areas), ve kterých jsou současnou politikou Evropské unie podporovány trvalé travní porosty.
60
myslí si, ţe vhodně pěstované lokální potraviny jsou přínosnější neţ produkty ekologického zemědělství jako takového53. Producent tak bezděky reflektoval článek Radima Lokoče (2006), který mimo jiné popisuje nedostatečný zpracovatelský průmysl pro bio produkty v České republice, kvůli kterému bioproducentům neúnosně narůstají náklady. Dále v článku Lokoč popisuje situaci s jehněčím masem, u kterého je podle něj situace s distribucí ještě sloţitější kvůli nízké oblibě u spotřebitelů. Ani jeden ze dvou oslovených chovatelů ovcí v Moravském krasu však obdobné potíţe nejmenoval a to mají oba dva více neţ stohlavé stádo. Naprosto odmítavý postoj k drobnému podnikání má Farmář 3, který říká: „Já som ţil ve městě a ono nič se nedá robit v malom. Chovat 3 kozy a 4 ovce a chcieť z toho ţit sa nedá. Jak uţ je to kolem padesát kusů, tak vás to neuţiví a člověk sám to nemoţe robiť. Člověk musí vydělat peníze, aby mohl zaplatit člověka, který mu pomáhá. Hospodarení v malom je na ţivorenie.“ Přestoţe dotázaný výrobce vyjádřil negativní postoj k tématu lokalizace a drobného podnikání, došlo zde spíše nepochopení otázky, protoţe tento člověk v důsledku naplňuje myšlenky lokalizace. Z města se odstěhoval na venkov do vyklidňující se vesnice, vytvořil zde dvě nová pracovní místa v místním dříve tradičním odvětví a většinu své produkce prodává „ze dvora―. Farmář 1 si ale naopak myslí, ţe podpora drobných místních společenství by měla být v budoucnosti naprosto rozhodující. Říká: „Zaţil jsem poslední dva reţimy a dneska mě fascinuje, jak se lidi dokáţou dát dohromady, nejen na úrovni obecních záleţitostí, ale i v těch, co rámec obce překračují jako je např. MASka, která se snaţí něco garantovat. Pokud se v budoucnosti nemáme jako země ztratit, tak tyto místní společenství, lokálně významné spolky, organizace a podnikatelé by měli být maximálně podporovaní. Myslím si, ţe to je to „gró“ země.“ Obdobnou myšlenku formulovala Hendersonová o Organizaci spojených národů, která by podle ní měla hájit malé a střední podniky, které jsou dnes uznávány za skutečnou hybnou sílu globálního vytváření pracovních příleţitostí (2001: 80). Rovněţ oba včelaři vyjádřili kladné postoje k podpoře lokalizace. Včelař 2 říká: „Tohle mám filozoficky v hlavě srovnaný. Naši předci ţili tady a jedli, co si vypěstovali. Naše tělo je holt zvyknutý na zelí a ne na banány a pomeranče. Tohle je jednoznačně negativum dnešní doby a měly bychom se vracet ke kořenům.“ Tzv. vědomí místa popisuje i Delind
53
Kritiku bioprodukce, která se komercializuje a zprůmyslňuje prostřednictvím hypermarketů i jiných trţních sil, vyjadřuje i Laura B. Delind, která v současnosti vidí větší potenciál udrţitelných potravin v hnutí místního jídla (local food movement). Produkcí, nakupováním a spotřebou místních potravin se mohou lidé znovu propojit a postupně probudit i jiné společné hodnoty a vztahy v jejich komunitě (2006).
61
(2006: 128), která píše, ţe naše bezprostřední prostředí spoluvytváří naši identitu a je pojítkem s minulostí. Spojení fyzického těla s bezprostředním okolím má důsledky i na lidskou imunitu, protoţe lokální potrava a související kulturní tradice ovlivňují genetickou výbavu celých populací a globalizace potravin je rizikem pro lidský imunitní systém. Včelař 1, kdyţ se odstěhoval i s rodinou z města na vesnici, tak zjistil, ţe „co si neudělá, nemá― a tak se snaţí aktivně podílet a podporovat místní dobrovolné akce a kaţdoročně organizují společenské akce jako je na příklad Běh naděje54. Na organizaci akce spolupracují s místní tělovýchovnou jednotou, s obcí, s dalšími dvěma občanskými sdruţeními a i se soukromými subjekty, jako je např. Mlékárna Otinoves. Těmto pomocným organizátorům či sponzorům se snaţí pomoc vrátit podporou na jejich akcích a snaţí se, aby se jejich činnost v regionu prolínala a doplňovala.
54
Při závodu Běhu naděje plní účastníci různé úkoly, jako je poznávání bylinek čichem, různé sportovní disciplíny či soutěţ s otázkami o včelách. Výdělek akce jde na podporu onkologických pacientů či na onkologický výzkum.
62
Závěr Přestoţe není regionální značení pro oslovené výrobce ekonomicky či odbytově rozhodující, certifikace pomáhá drobným producentům v Moravském krasu v reklamě, propagaci a zvyšování prestiţe tradičních výrobků. Certifikovaní producenti v Moravském krasu vnímají negativně, ţe není s nabídkou připojení k certifikaci oslovováno více místních producentů. Regionální značka má posilovat sounáleţitost místního obyvatelstva s regionem, podněcovat k zapojování obyvatel do dění v regionu a zprostředkovávat kontakty mezi výrobci a dalšími lokálními aktéry. Oslovování dalších místních producentů a následné rozšiřování nabídky certifikovaných produktů by mohlo tyto lokalizační tendence posílit. Na potenciál rozvoje produkce a certifikace místních výrobků má velký vliv sociální klima dané oblasti. Proto by se v rámci podpory regionálních produktů mohla MAS Moravský kras zaměřit na zlepšení vzájemné komunikace a spolupráce mezi potravinovými producenty v regionu. Risgaard, Frederiksen a Kaltoft popisují pozitivní vliv sousedského efektu na zapojení se ostatních zemědělců do veřejného ţivota i na změnu původně konvenčních zemědělských aktivit na udrţitelnější formy hospodaření (2007: 452). Sousedský efekt je závislý na fyzické vzdálenosti mezi výrobci, coţ by v území velikosti Moravského krasu neměl být problém. Větší zviditelnění certifikovaných výrobců, kteří se snaţí chovat více či méně environmentálně a sociálně zodpovědně, by tak mohlo být kladným příkladem pro ostatní potravinové producenty v regionu. Společná prodejna by byla pro většinu výrobců vítanou příleţitostí, jak dostat produkty dál. Přínosem by pro ně bylo vytvoření systému míst, kde by bylo moţné výrobky koupit a to nejen v samotném Moravském krasu ale například i v Brně. Samostatná prodejna certifikovaných výrobků by však byla nejspíš jiţ předem odsouzena k zániku. Jako moţná cesta by se mohla jevit situace, kdy by některé vybrané prodejny běţného potravinového zboţí v regionu měly specializovaný úsek regionálních potravin. Dalším potenciálně realizovatelným projektem se jeví iniciativa Mlékárny Otinoves, která by ráda tuto záleţitost zaštítila a má na to jak finanční, tak realizační potenciál. Rovněţ potenciální prodejní místo umístěné u některé z často navštěvovaných jeskyní či u kempu Olšovec v Jedovnicích by jistě bylo v turistické sezoně zákaznicky vytíţené. Za velmi pozitivní počin povaţují certifikovaní producenti to, ţe díky činnosti MAS Moravský kras postupně proniká do podvědomí místních lidí, co všechno se v jejich oblasti vyrábí a pěstuje, přestoţe si místní obyvatelé domácích výrobků necení tak jako obyvatelé 63
velkých měst. Od certifikovaných výrobců potravin jsem získala na tematiku regionálního značení a Místní akční skupiny Moravský kras vesměs kladnou zpětnou vazbu. Rozvoj cestovního ruchu je pro mnoho oblastí významným stabilizačním prvkem, který příznivě ovlivňuje demografickou strukturu a ekonomický potenciál. Můţe přinést rozvoj malého a středního podnikání zejména v oblasti terciérní sféry a společenského ţivota. Podle Integrované strategie území MAS Moravský kras zatím svůj potenciál turismu plně nevyuţívá (2007: 19). Cestovní ruch se v poslední době stává součástí rozvojových strategií i v místech, kde to není reálné. V rámci Moravského krasu a regionálních produktů se ale domnívám, ţe v tomto odvětví tkví jak budoucnost mnoha místních ţivnostníků, tak i Místní akční skupiny Moravský kras. V Moravském krasu existuje síť cyklostezek avšak bez doprovodných projektů. Moravský kras postrádá jakoukoli společnou strategii rozvoje turistiky, přestoţe by cestovní ruch mohl být jedním z nosných pilířů rozvoje ekonomiky regionu. V roce 2013, kdy skončí platnost Programu rozvoje venkova pro období 2007–2013, se budou měnit dotační strategie pro venkovské oblasti, na čemţ závisí i financování místních akčních skupin. Pokud by se MAS MK zaměřila mimo jiné na koordinaci turistických aktivit v území, jak navrhoval jeden z dotazovaných producentů, mohla by si zajistit určitou finanční nezávislost a stabilitu. Při podpoře turistiky ve venkovských oblastech by ale mělo být bráno v potaz i nebezpečí, ţe se z venkova postupně můţe stát jen příjemná scenérie a zemědělství se svými mimoprodukčními funkcemi se stane sluţebníkem turismu. Zemědělec by se nikdy neměl stát pouhým zahradníkem, který udrţuje čistou krajinu proto, aby si turisté neušpinili boty (Deuffic, Candau, 2006: 579). Zemědělec by v první řadě vţdy měl zůstat producentem potravin a to v ideálním případě pro své bezprostřední okolí. Politickým cílem by měly být komplexní a široce podporované lokální cykly potravin zahrnuté do strategických rozvojových dokumentů mikroregionů či krajů. Jídlo, dnes pojímané výhradně jako komodita, se můţe při decentralizované výrobě, distribuci a spotřebě stát výraznou podporou místní ekonomiky i ţivotního prostředí. Při rozvoji venkova jsou důleţité jak tzv. tvrdé projekty, které jsou zaměřeny například na zkvalitňování infrastruktury, tak projekty měkké, které podporují rozvoj lidských zdrojů, mezi které patří právě tématika místních akčních skupin. Klíčovým faktorem je pak aktivní zapojení aktérů ze všech moţných oblastí, kteří mají zájem o rozvoj svého regionu. Klíčovou záleţitostí pro stabilizaci venkova je pochopení širších vztahů mezi jeho sloţkami reprezentovanými různými aktéry a jejich skupinami. Politická podpora by měla směřovat hlavně na změny zdola, které by mimo jiné posílily pozici místních zemědělců, kteří 64
produkují potraviny, zkrácením vazeb mezi nimi a jejich zákazníky. Měl by být podporován zájem spotřebitelů o nákup místních potravin a celková snaha o posilování místní produkce pro místní spotřebu. Pokud by se utvořila stabilní poptávka po místních potravinách, postupně by se rozšířila i dnes ještě poměrně slabá nabídka, co se týká jak objemu, tak druhů certifikovaných potravin s původem v Moravském krasu.
65
Literatura a internetové zdroje BAŠE, M.: Znehodnocená krajina venkova. S. 12-17. In Venkov – jeho proměny a územní plánování. Sborník ze semináře AUÚP ČR, 21.-22.4.2005, UÚR, Brno. 62 s. BLYTHMAN, J.: Shopped: The Shocking Power of British Supermarkets. London: Harper Perennial, 2004. 382 s. ISBN 0007158041. BURKHART, R. + kol.: Moravský kras. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. 190 s. ČADILOVÁ, K. + kol.: Regionální značení napříč Evropou, sdílení zkušeností v oblasti podpory regionálních produktů. 1. vyd. Praha: Asociace regionálních značek o.s., 2011. 152 s. ISBN 978-80-254-9506-3 DELIND, L. B.: Of Bodies, Place and Culture: Re-situating Local Food. Journal of agriculture and environmental ethics, 2006. Roč. 19, č. 2, str. 121 – 146. DEUFFIC, P., CANDAU, J.: Farming and Landscape Management: How French Farmers are Coping with the Ecologization of Their Activities. Journal of Agriculture and Food Ethics, 2006. Roč. 19, č. 6, str. 563 – 585. DOŠEK, M.: Lokální multiplikátor jako indikátor lokalizace: případová studie obchodních subjektů ve vymezené oblasti Litoměřicka (DP). Brno: KES FSS, 2006. 80 s. Vedoucí DP Naďa Johanisová. DOUŠKOVÁ, L. Hodnocení přínosu označování výrobků známkami jakosti či ekoznačkami (DP). Brno: ESF MU, 2004. 47 s. Vedoucí DP Radoslav Škapa. DOUTHWAITE, R.: Short Circuit. 1st ed. Dublin: Lilliput Press, 1996. 386 s. ISBN 1874675-60-0. EGERTON, L.: Local Food for Local People. Bristol: Soil Association, 1998. 48 s. ISBN 0905200640. FONTE, M.: Knowlegde, Food and Place. A Way of Producing, a Way of Knowing. Sociologia Ruralis, 48 (3), 2008, str. 200 – 222. GUTH, J., JOHANISOVÁ, N., FILIPOVÁ, M.: Ekonomické a správní nástroje ochrany krajinného rázu. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 128 s. 1.vyd. ISBN 987-80-210-5246-1. GUTHOVÁ, Z.: Trhy s místními produkty – šance pro stabilizaci venkova. S. 7-8. In Místní produkty – produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Sborník z konference, 17. 5. 2006, Rosa, České Budějovice, 2006. HANSEN, L., NOE, E., HØJRING, K.: Nature and Nature Values in Organic Agriculture. An Analysis of Contested Concepts and Values among Different Actors in Organic Farming. Journal of Agriculture and Food Ethics. 2006. Roč. 19, č. 2, str. 147 – 168. HENDERSONOVÁ, H. Za horizontem globalizace: utváření udrţitelné globální ekonomiky. Praha: DharmaGaia, 2001. 1. vyd. 133 str. ISBN 80-85905-93-0. HINES, C.: Localization. A Global Manifesto. 1st ed. London: Earthscan Publicions Ltd, 2000. 290 s. ISBN 1-85383-612-5. HENDL, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. 278 s. ISBN 80-2460030-7. HERTZOVÁ, N.: Plíţivý převrat. Praha: Dokořán, 2003. 1. vyd. 255 s. ISBN 8086569462. 66
KALTOFT, P.: Values about Nature in Organic Farming Practice and Knowledge. Sociologia Ruralis, 39, 1999, 1, s. 39 – 53. KLENKOVÁ, M.: Charakteristika CHKO Moravský kras. Potenciál, vyuţití, udrţitelný rozvoj (DP). Brno: ESF MU, 2009. 51 s. Vedoucí DP Ondřej Petr. KORTEN, D.C.: Keď korporácie vládnu svetu. 1. vyd. Košice: Mikuláš Hučko, 2001. 100 s. ISBN 80-968603-0-5. KUTÁČEK, S.: Open space o lokálních ekonomikách a udrţitelném rozvoji. Sborník ze semináře. Trast pro ekonomiku a společnost. Růţďka: 2007. 1.vyd. ISBN 978-80-239-9620-3. LAMINE, C.: Settling Shared Uncertainties: Local Partnerships Between Producers and Consumers. Sociologia Ruralis, 45 (4), 2005, 324 – 345. LAPKA, M., GOTTLIEB, M.: Rolník a krajina. Kapitoly ze ţivota soukromých rolníků. Praha: Slon, 2000. 166 s. ISBN 80-85850-83-4. LIBROVÁ, H.: Decentralizace osídlení – vize a realita. Část první: vize, postoje k venkovu a potenciální migrace v ČR. Sociologický časopis, Vol. 32, No. 3, p. 285-296. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1996. ISSN 0038-0288. LIBROVÁ, H.: Láska ke krajině? Brno: Blok, 1988. 165 s. LOKOČ, R.: Čeští zemědělci jako správci krajiny? Brno: FSS MU, 2009. 215 s. LOKOČ, R.: Z pastviny rovnou do belgických jatek. EkoList 12/06. Praha: BEZK. s. 12-13. LORENC, T.: Moţnosti regionálního rozvoje MAS Znojemské vinařství o.s. (DP). Brno PřF MU, 2010. 72 s. Vedoucí DP Antonín Věţník. MACKOVČIN, P. a kol.: Brněnsko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2007. 932 s. ISBN 978-80-86064-66-6. OLBRECHTOVÁ, J.: Moravský kras – regionální produkt. K problematice současné rukodělné výroby (DP). Brno: FF MU, 2009. 69 s. Vedoucí DP Miroslav Válka. PAASI, A.: The institutionalization of regions: a theoretical framework for understanding the emergence of regions and the constitution of regional identity.. Fennia, 164, č. 1. Helsinki: 1986. s. 105–146. PRETTY, J. The Living Land. Agriculture, food and community regeneration in rural Europe. 1st ed. London: Earthscan, 1998. 336 s. ISBN 1-85383-516-1. RISGAARD, M. L., FREDERIKSEN, P., KALTOFT, P.: Socio-cultural processes behind the differential distribution of organic fading in Denmark: a case study. Agriculture and Human Values, 2007. 24. S. 445 – 459. ROSS, A.: Food miles in bullet point. In Living Earth, Oct-Dec 2001, No. 212. Soil Association, 2001. S. 21. ISNN 1464-1224. SCHUMACHER, E. F.: Malé je milé. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2000. 288 s. ISBN 80-7239035-X. SEDLÁČEK, B.: O (ne) vyhnutelnosti ekonomické globalizace (DP). Brno: KES FSS MU, 2005. 77 s. Vedoucí DP Naďa Johanisová. SVOBODOVÁ, H.: Vazby a průniky netradičních rozvojových aktivit ve venkovském prostoru. In XII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 240 -245. ISBN 978 -80 -210 -4883 -6. 67
ŠKRABAL, I. + kol.: Metodika zavádění managementu rozvoje mikroregionů. Přerov: Centrum pro komunitní práci, 2006. 182 s. ISBN 80-86902-39-0. TORBJöRN, B.: Trust in food in modern and late – modern societies. Social Science Information, 2008, 47. s. 99 – 128. ULČÁK, Z.: Partnerské vztahy mezi zemědělci a spotřebiteli. In Sociální studia 2, Brno: Filozofická fakulta MU Brno, 1997 a. G – 39, s. 263-531. ISSN 1211-6815. ULČÁK, Z.: Víte, co dnes dělá váš sedlák? Poslední generace, Vol. 6, No. 7. Brno: Veronica, 1997 b. S. 20 – 21. URBAN, J. – ŠARAPATKA, B.: Ekologické zemědělství, učebnice pro školy i praxi 2. díl. 1.vyd. Šumperk: PRO-BIO, 2005. 334. ISBN 8090358306. VÁVRŮ, E.: Jídlo z blízka jako prvek ekonomické lokalizace (DP). Brno: KES FSS MU, 2007. 95 s. Vedoucí Naďa Johanisová. Internetové zdroje: BARBALACE, R.: Environmental Justice and the NIMBY Principle. Dostupné na: http://environmentalchemistry.com/yogi/hazmat/articles/nimby.html. Staţeno: 20. října 2011. BRANGENFELDT, U.: Agriculture and Forestry: Sustaining their Future in Europe. ECOVAST: 1997. Dostupné na: http://www.ecovast.org/papers/ecagrile_e.htm. Staţeno: 10. listopadu 2011. HONSOVÁ, D.: Teplotní inverze – počasí naopak. Příroda.cz. 10. února 2006. Dostupné na: http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=567. Staţeno: 6. října 2011. KUTÁČEK, S.: Jídlo z blízka. 2006. Dostupné na: www.jidlozblizka.hornimlyn.cz JELÍNEK, R.: Vyhodnocení příčin úbytků volně ţijících ţivočichů v krajině,. Dostupné na: http://vezky.wz.cz/produkty/PDF-Jelinek/15.pdf. Staţeno: 22. listopadu 2011. OPATŘILOVÁ, K.: Blanensko trápí černé skládky. Blanenský deník. 5. 11. 2010. Dostupné na: http://www.slpkrtiny.cz/slp-krtiny/napsali-o-nas/blanensko-trapi-cerne-skladky-a1604233. Staţeno: 6. října 2011. SOUKUPOVÁ, K.: Je komisní prodej přeţitek? Ne, příleţitost pro obchodníka. Dostupné na: http://www.podnikatel.cz/clanky/je-komisni-prodej-prezitek/. 3. září 2008. Staţeno: 24. listopadu 2011. ŠTEFKA, L.: 50 let CHKO Moravský kras. Ochrana přírody. 8/2006, s. 227-230. ISSN 1210258X. Dostupné na: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/003/000489.pdf. Staţeno: 6. října 2011. ŠTEFKA, L.: Zranitelná krajina Moravského krasu. Ochrana přírody: 4/2008. 19. 8. 2008. Dostupné na: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/clanky/zranitelna-krajina-moravskehokrasu.html. Staţeno: 6. října 2011. TOMAN, K.: Dvojčata padla, kasino jede dál. Zachrání banky UFO? 8. září 2011. Dostupné na: www.m.aktualne.centrum.cz/article.phtml?id=713019. Staţeno: 6. října 2011. VESELÝ, P. — SKLÁDANKA, J.: Management travních porostů krasových oblastí. MZLU Brno: 2009. 80 s. ISBN 978-80-7375-323-8. Dostupné na: http://old.ochranaprirody.cz/res/data/180/023196.pdf. 68
ZIGALOVÁ, E.: Běh naděje 2011. Vilémovice. Pouţito dne 13. listopadu 2011. Dostupné na: http://www.behnadeje.cz/ohlasy.php?rocnik=2011 Český statistický úřad. Dostupné na: www.czso.cz. Staţeno: 6. října 2011. CHKO Moravský kras. Dostupné na: http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz. Staţeno: 6. října 2011. Integrovaná strategie území MAS Moravský kras. MAS Moravský kras o.s. 2007, 49 s. Dostupné na: http://www.mas-moravsky-kras.cz/mistni-akcni-skupina/leader-/integrovanastrategie/. Staţeno 1. prosince 2011. MAS Moravský kras. Dostupné na: www.mas-moravsky-kras.cz. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/. Staţeno: 6. října 2011. Portál o regionálním značení výrobků a sluţeb. Dostupné na: http://www.regionalniznacky.cz. Územní studie regionu MAS Moravský kras. MAS Moravský kras: 2010. Dostupné na: www.mas-moravsky-kras.cz/create_file.php?id=421. Staţeno dne: 28. října 2011. Včely a med na cestě do EU. Dostupné na: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/VCELY130.html. Staţeno: 1. prosince 2011. Vnitřní řád Asociace regionálních značek. Dostupné na: http://www.regionalniznacky.cz/upload/tiny/files/vnitrni_rad_arz_od_26-08-11.pdf. Staţeno dne: 28. října 2011. Zásady pro udělování a uţívání značky „Moravský kras – regionální produkt“. Sloup: MAS Moravský kras, 2007, s. 3. Dostupné na: http://www.mas-moravsky-kras.cz/regionalniprodukty/dokumenty/. Staţeno dne: 28. října 2011. Ţádost o udělení značky „MORAVSKÝ KRAS - regionální produkt®“. Sloup: MAS Moravský kras, 2007, s. 3. Dostupné na: http://www.mas-moravsky-kras.cz/regionalniprodukty/dokumenty/. Staţeno dne: 28. října 2011. Novinové zdroje: JANOUŠ, V.: Druh na vymření? Z českých polí mizí rolníci. Deník, 7. října 2011. Sekce 2. KLEPLOVÁ, A.: Preference českých spotřebitelů. MF Dnes, Příloha společnosti Mediaplanet. 09/2011. PITTEROVÁ, J.: Med je symbolem Boţí výmluvnosti. Katolický týdeník č. 31/2011. s. 4. SVOBODOVÁ, M.: Obaly plné zdraví skrývají tuky i cukry. MF Dnes, 27. října 2011. Ekonomika a zdraví, s. 8 - 9. Stát podpoří značku Regionální potravina, Brněnský deník, č. 194, 19. srpna 2011. Velká výzva pro malý region. Doma v Moravském krasu. Sloup: MAS Moravský kras o.s. Jaro – léto 2011.
69
Legislativa Zákon č. 114/1992 Sb. ze dne 19. února 1992 o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 242/2004 Sb. o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně sloţek ţivotního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření).
70
Jmenný rejstřík BARBALACE – 23
KUTÁČEK – 22
BAŠE – 41, 44
LAMINE – 24
BLYTHMAN – 21, 22
LAPKA – 48
BRANGENFELDT – 7
LIBROVÁ – 15, 19
BURKHART - 10
LOKOČ – 60, 61
CANDAU – 7, 41, 46, 59, 60, 64
LORENC – 29
DELIND – 25, 61
NOE – 59
DEUFFIC – 7, 41, 46, 59, 60, 64
MACKOVČIN – 10, 11, 12
DOŠEK – 20
OLBRECHTOVÁ – 57
DOUŠKOVÁ – 45
OPATŘILOVÁ – 14
DOUTHWAITE – 19
PAASI – 34
EGERTON – 45
PITTEROVÁ – 58
FILIPOVÁ – 44, 60
PRETTY – 20, 21, 24, 34, 45, 56
FONTE – 57
RISGAARD – 52, 63
FREDERIKSEN – 52, 63
ROSS – 23
GOTTLIEB – 48
SEDLÁČEK – 18
GUTH – 44, 60
SCHUMACHER – 18, 19
GUTHOVÁ – 22
SKLÁDANKA – 14
HANSEN – 59
SOUKUPOVÁ – 54
HENDERSONOVÁ – 18, 61
SVOBODOVÁ, H. – 7
HINES – 18, 20
SVOBODOVÁ, M. – 22, 55
HENDL – 36
ŠARAPATKA – 45
HERTZOVÁ – 20
ŠKRABAL – 29
HONSOVÁ – 11
ŠTEFKA – 14
HØJRING – 59
TOMAN – 19
JANOUŠ – 48
TORBJöRN – 21, 22
JELÍNEK – 15, 76
ULČÁK – 24, 45
JOHANISOVÁ – 44, 60
URBAN – 45
KALTOFT – 41, 52, 63
VÁVRŮ – 18, 22, 23, 53
KLENKOVÁ – 11, 14
VESELÝ – 14
KORTEN – 20
ZIGALOVÁ – 32, 37
71
PŘÍLOHY Příloha č. 1 Mapa CHKO Moravský kras Příloha č. 2 Mapa území MAS Moravský kras Příloha č. 3 Spotřeba průmyslových hnojiv v ČR na 1 ha zemědělské půdy (v kg čistých ţivin) Příloha č. 4 Kostra rozhovorů s certifikovanými producenty potravin
72
Příloha č. 1: Mapa CHKO Moravský kras
Zdroj: http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz/wps/wcm/connect/a4d0ad80465ef255b158fda95 8acf3df/023333.gif?MOD=AJPERES&CACHEID=a4d0ad80465ef255b158fda958acf3df 73
Příloha č. 2: Mapa území MAS Moravský kras
Zdroj: http://www.mas-moravsky-kras.cz/mistni-akcni-skupina/zakladni-udaje/mapa-uzemi-/
74
Příloha č. 3: Spotřeba průmyslových hnojiv v ČR na 1 ha zemědělské půdy (v kg čistých živin)
Zdroj: Jelínek, 2011
75
Příloha č. 4: Kostra rozhovorů s certifikovanými producenty potravin Motivace producentů k připojení vlastních výrobků k logu Moravský kras - regionální produkt 0. Jaké máte vzdělání? 1. Jaké jste měl zaměstnání předtím, neţ jste začal s podnikáním v Moravském krasu? Navazují Vaše současné aktivity na minulé zkušenosti? Jak? 2. Měla na certifikaci Vašich výrobků vliv rodina či někdo jiný blízký nebo je to jen Vaše rozhodnutí? 3. Jaká je zaměstnanost v této oblasti? Řekl byste, ţe jsou zde problémy s uplatněním? 4. Měla na Vaši certifikaci vliv média? Jak jste se dozvěděli o regionální značce? 5. Jak jste začali své podnikání? Kdy? Kdy jste se rozhodli pro certifikaci? 6. Mohl byste prosím popsat běţný chod podniku? Odkud berete suroviny? 7. Připojili jste se k certifikaci z praktických důvodů (jako je např. společná reklama výrobků) nebo kvůli něčemu jinému? (etika výroby…) 8. Byli jste před certifikací vlastního výrobku zapojení k MAS? 9. Jak dlouho vyrábíte certifikovaný produkt? 10. Kolik lidí Vaše firma zaměstnává? Problémy s implementací ke značce Moravský kras - regionální produkt 1. 2. 3. 4. 5.
Byly nějaké komplikace při procesu certifikace výrobků? Jaké? Jsou nějaké bariéry bránící rozšiřování Vaší produkce? Které aktivity/změny by mohly odstranit bariéry bránící rozšíření Vaší produkce? Pokoušeli jste se neúspěšně certifikovat nějaký jiný produkt? Vnímáte nějaké problémy ve financování, marketingu a propagaci certifikovaných produktů?
Hodnocení role certifikace regionální značkou 1. Jak hodnotíte spolupráci a komunikaci producentů v oblasti Moravského krasu na regionálním rozvoji obecně? 2. Jak hodnotíte společně organizované akce pod MAS? Účastníte se jich? 3. Jaká je podle Vás role místní akční skupiny (MAS) Moravský kras na drobné podnikání v této oblasti? 4. Existuje nějaký typ podpory, který by podle Vašeho názoru mohl zlepšit pozici Vaší firmy? 5. Viděl/a byste potenciál ve společné prodejně či poradci? 6. Vidíte v něčem konkrétním institucionální omezení pro Vaše podnikání? Byrokratické bariéry? V čem? 7. Jaký je podle Vás vliv regionálních produktů na komunitní rozvoj? 8. Jsou podle Vás výrobci certifikovaných produktů více kulturně či politicky angaţovaní? 9. Má certifikace reálný dopad na Vaši ekonomickou prosperitu a odbyt? 10. Nastaly u Vás nějaké změny v podnikání v souvislosti s certifikací značkou Moravský kras - regionální produkt? 11. Plánujete obnovení certifikace po uplynutí její současné platnosti? 76
Vnímání environmentálních problémů spojených s činností jejich odvětví 1. Vnímáte nějaké problémy ŢP v oblasti Moravského krasu? Jaké? 2. Vnímáte nějaké problémy ŢP v oblasti Moravského krasu v souvislosti s Vaším podnikáním? 3. Jaký máte postoj k tématu lokalizace a podpory místních drobných společenství?
77
