UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie
Eva PŘIBYLOVÁ
Vybrané antropogenní vlivy v Amatérské jeskyni v Moravském krasu
Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D.
Olomouc 2009
Prohlašuji, ţe jsem zadanou diplomovou práci vypracovala samostatně, a ţe jsem veškerou pouţitou literaturu, prameny a zdroje uvedla v seznamu pouţité literatury.
Olomouc 10. 4. 2009 ……………………………………..
Děkuji doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné rady a odborné vedení při zpracování diplomové práce. Dále děkuji p. Zdenku Motyčkovi za ochotu, účinnou metodickou pomoc, věcné připomínky a poskytnutí některých informací. V neposlední míře děkuji zaměstnancům Správy CHKO Moravský kras v Blansku, především pak RNDr. Antonínu Tůmovi a Ing. Kristýně Šebkové, Ph.D., za ochotu, poskytnuté informace a literaturu. Děkuji také všem svým blízkým, především pak rodičům, za podporu a trpělivost.
Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geografie Akademický rok 2007/2008
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE student
Eva PŘIBYLOVÁ obor (studijní kombinace) Biologie–Geografie Název práce:
Vybrané antropogenní vlivy v Amatérské jeskyni v Moravském krasu Selected anthropogenic impacts in the Amaterská Cave in the Moravian Karst Zásady pro vypracování: Cílem diplomové práce je zdokumentovat, popsat a posoudit vlivy lidského působení v největším jeskynním systému ČR – Amatérské jeskyni v době od jejího objevu v roce 1969 do roku 2009, se zvláštním zřetelem na speleologický výzkum zde prováděný a jeho přímý vliv na dochovaný stav lokality. Autorka se zaměří na přímé vlivy antropogenní činnosti na Amatérskou jeskyni, které jsou spojené s výzkumem a realizovanou dokumentací jeskyně. Cílem výzkumu bude dosažení maximálního stupně poznání, které bude vycházet z vlastní provedené inventarizace technických zásahů v Amatérské jeskyni. Těžištěm práce bude zhodnocení metod výzkumu a jejich vlivu na jeskynní prostředí (např. používání pomůcek, instalace zařízení, přemisťování sedimentů, důlní metody apod.). K hodnocení nepřímých vlivů využije dostupnou literaturu. Autorka bude při zpracování diplomové práce spolupracovat se Správou CHKO Moravský kras. Struktura práce: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Úvod, cíle práce, metodika. Vymezení zájmového území. Charakteristika systému Amatérské jeskyně. Historické aspekty – historie výzkumů od objevu jeskyně po poslední objevy v roce 2008 Hodnocení nepřímých vlivů na jeskynní systém Hodnocení přímých vlivů na jeskynní systém Závěr Shrnutí – Summary (česky a anglicky), klíčová slova – key words
Diplomová práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: 1. Sestavení osnovy DP (prosinec 2007). 2. Rešerše literatury zabývající se problematikou zájmového území (březen 2008). 3. Terénní výzkum (březen - říjen 2008). 4. Kartografická prezentace diplomové práce (leden 2009) 5. Odevzdání diplomové práce (duben 2009) Rozsah grafických prací: grafy, mapy, fotodokumentace Rozsah průvodní zprávy: 20 000 až 24 000 slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Bella, P.: K rekonštrukcii planačných povrchov v Demänovských vrchoch na severnej strane Nízkych Tatier. Geographia Slovaca, 18, Bratislava, 2002, s. 13-20. Bella, P. ed.: Výskum, využívanie a ochrana jeskyň. Správa slovenských jaskýň, Liptovský Mikuláš, 2004, 195 s. Bella, P.: Jaskynný georeliéf – priestorová hierarchická štruktúra a základné speleomorfologické atribúty. Acta carsologica Slovaca, XLIV, Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva, Liptovský Mikuláš, 2006, s. 23 – 53. Bosák, P. (ed.): Speleofórum 2002. Česká speleologická společnost, Praha, 2002, 81 s. Bosák, P. (ed.): Speleofórum 2003. Česká speleologická společnost, Praha, 2003, 70 s. Bosák, P. (ed.): Speleofórum 2004. Česká speleologická společnost, Praha, 2004, 73 s. Demek, J., Embleton, C.: Guide to medium - scale geomorphological mapping. GGÚ ČSAV, Brno, 1978, 348 s. Ford. D. C., Williams, P. W.: Karst geomorphology and hydrology. Undin Hyman, London, 1989, 601 s. Geršl, M.: Třetí národní speleologický kongres. ZM production, Kuřim, 2004, 83 s. Hochmuth, Z.: Problémy speleologického prieskumu podzemných tokov na Slovensku. Slovenská speleologická společnost, Prešov, 2000, 164 s. Minár, J. a kol.: Geoekologický (komplexný fyzickogeografický) výskum a mapovanie vo velkých mierkach. Univerzita Komenského, Bratislava, 2001, 209 s. ISBN 80-968146-3-X. Motyčka, Z. et al.: Amatérská jesykně: 30 let od objevu největšího jeskynního systému ČR. Česká geologická společnost, Praha, 2004, 232 s. Musil, R.: Sloupsko-šošůvské jeskyně: jeskynní bludiště pod Bradinami: jeho historie a význam. Gloria, Rosice u Brna, 2002, 178 s. Panoš, V.: Sloupské údolní polje a jeho odtokové jeskyně, Moravský kras. Kras v Československu, 1-2, Brno, 1963, s. 1-10.
Vedoucí diplomové práce: RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Konzultant diplomové práce: Zdeněk Motyčka Datum zadání diplomové práce: 10. 11. 2007 Termín odevzdání diplomové práce: 10. 5. 2009
vedoucí katedry
vedoucí diplomové práce
OBSAH KAPITOLA 1 .................................................................................................. 8 ÚVOD ............................................................................................................. 8 1. 1. Cíl práce ........................................................................................................ 10 1. 2. Metody zpracování ........................................................................................ 11 1. 2. 1. Studium literárních pramenů a mapových podkladů.......................... 11 1. 2. 2. Terénní výzkum ...................................................................................... 12 KAPITOLA 2 ................................................................................................ 13 Vymezení zájmového území ............................................................................ 13 2. 1. Moravský kras ............................................................................................... 13 2. 2. Systém Amatérské jeskyně ............................................................................ 16 2. 3. Ostatní jeskyně v systému Amatérské jeskyně.............................................. 18 KAPITOLA 3 ................................................................................................ 23 Amatérská jeskyně ......................................................................................... 23 3.1. Stará Amatérská jeskyně ................................................................................ 25 3. 1. 1. Vstupní část ............................................................................................. 25 3. 1. 2. Přítoková část .......................................................................................... 25 3. 1. 3. Odtoková část .......................................................................................... 26 3. 2. Nová Amatérská jeskyně ............................................................................... 27 3. 2. 1. Vstupní část ............................................................................................. 27 3. 2. 2. Západní macošská větev ........................................................................ 27 3. 2. 3. Východní macošská větev ..................................................................... 28 3. 2. 4. Macošský koridor ................................................................................... 29 3. 2. 5. Bludiště Milana Šlechty ......................................................................... 30 3. 2. 6. Rozlehlá chodba ...................................................................................... 30 3. 2. 7. Krematorium............................................................................................ 30 3. 2. 8. Bělovodská větev .................................................................................... 31 3. 2. 9. Sloupský koridor ..................................................................................... 32 3. 3. Nový Sloupský koridor – Šachta Broušek .................................................... 33 3. 3. 1. Vstupní část ............................................................................................. 33 3. 3. 2. Hlavní koridor ......................................................................................... 33 3. 3. 3. Úsek mezi Vintockým rozcestím a 4. sifonem ................................... 34 3. 3. 4. Šošůvecká odbočka................................................................................. 36 3. 3. 5. Úsek mezi Vintockým rozcestím a 5. sifonem ................................... 36 3. 3. 5. Úsek za 5. sifonem .................................................................................. 37 KAPITOLA 4 ................................................................................................ 38 Historie výzkumu ........................................................................................... 38 4. 1. Výzkumy v letech 1965 – 1992 ..................................................................... 38 4. 2. Výzkumy v letech 1992 – 1999 ..................................................................... 40 4. 3. Výzkumy v letech 1999 – 2008 ..................................................................... 42
KAPITOLA 5 ................................................................................................ 45 Hodnocení nepřímých vlivů na jeskyni ............................................................ 45 5. 1. Zemědělství ................................................................................................... 45 5. 2. Povrchové vody ............................................................................................. 48 KAPITOLA 6 ................................................................................................ 50 Hodnocení přímých vlivů na jeskyni ................................................................ 50 6. 1. Charakteristika přímých vlivů způsobených technickými zásahy, pomůckami a dalšími změnami v jeskyni ....................................................................................... 55 6. 1. 1. Technické zásahy pro bezpečný přístup do jeskyně ........................... 55 6. 1. 2. Technické zařízení a pomůcky pro bezpečný pohyb v jeskyni......... 55 6. 1. 3. Zařízení a pomůcky vyuţívané při průzkumu komínů a horních pater ..... 56 6. 1. 4. Pomůcky při mapování .......................................................................... 57 6. 1. 5. Pomůcky vyuţívané při potápěčském průzkumu ............................... 59 6. 1. 6. Zařízení a pomůcky monitorující stav jeskyně ................................... 60 6. 1. 7. Změny sekundárních výplní vlivem výzkumu a exkurzí ................... 61 6. 1. 8. Znečištění jeskyně odpadky .................................................................. 64 6. 2. Inventarizace vybraných přímých vlivů – technických zásahů, umělých pomůcek a změn jeskynních výplní ............................................................................ 66 6. 2. 1. Stará Amatérská jeskyně ........................................................................ 68 6. 2. 2. Nová Amatérská jeskyně ....................................................................... 79 6. 2. 3. Nový Sloupský koridor (Šachta Broušek) ........................................... 99 KAPITOLA 7 .............................................................................................. 106 Závěr ........................................................................................................... 106 KAPITOLA 8 .............................................................................................. 110 Summary...................................................................................................... 110 KAPITOLA 9 .............................................................................................. 113 Seznam literatury........................................................................................... 113 Seznam fotodokumentace ............................................................................... 118
KAPITOLA 1
ÚVOD Krasové území je velice sloţitým přírodním systémem, díky své provázanosti jednotlivých exokrasových, endokrasových a hydrologických krasových tvarů. Podzemí Moravského krasu představuje obrovitý komplex jeskynních chodeb, mohutných dómů, komínů, propastí a dlouhých vodních sifonů. Jeskynní systémy pro nás mají a nadále by měly mít nedocenitelný význam jak v oblasti poznávání vlastního vývoje lidstva, tak i Země obecně. Diplomová práce se zaměřuje na lokalitu vytvořenou v devonských vápencích, Amatérskou jeskyni, která leţí v severní části Moravského krasu, nedaleko od okresního města Blansko. Území se nachází v Jihomoravském kraji, severně od Brna. Málokdo před půl stoletím předpokládal objevení tak ojedinělého komplexu, jakým bezpochyby Amatérská jeskyně je. Jiţ prof. Absolon ve druhém díle své monografie Moravský kras charakterizuje Cigánský závrt – původní objevitelské místo – jako velmi zajímavé působiště se strategickou polohou a předpovídal výskyt opravdové jeskyně. Byla nasnadě souvislost ztrácejících se vod do krasového podzemí v oblasti ponorů u obcí Sloup a Holštejn a jejich vývěru na dně propasti Macocha. Po menších objevech jednotlivých částí systému v letech 1959 – 1968, bylo v roce 1969 proniknuto do volných prostor rozsáhlého jeskynního komplexu – Amatérský jeskyně a splnil se tak sen mnoha generací dobrovolných jeskyňářů. V roce 2009 si připomínáme 40. výročí objevení Amatérské jeskyně. Je třeba si uvědomit, ţe s objevem rozsáhlého komplexu, vyvstal nový úkol provádět systematický průzkum a výzkum, který je po dobu čtyřiceti let nadšenými a zaujatými jeskyňáři řešen. Současně je nutné zdůraznit, ţe je po stejnou dobu neméně důleţitá ochrana unikátního jeskynního světa, ochrana před nevratnými změnami a jeho uchování. Efektivní poznání neznámých jeskyní a odhalení jejich vztahu k navazujícím systémům a povrchu si ovšem určitou potřebu změn vynutí. Hlavním důvodem ke zvolení tématu pro moji diplomovou práci se stal dlouhodobý zájem o poznávání podzemního tajemství. Neméně významnou pohnutkou byla i skutečnost, ţe Moravský kras, a tím i samotná Amatérská jeskyně, se nachází
8
poblíţ mého domova. Mám zájem poznávat krajinu nejen na povrchu, ale i pod ním, tedy podzemní prostory většinou netknuté lidskou společností. Práce zčásti navazuje na zpracovanou bakalářskou práci a jejím cílem bude prohloubit informace k dané problematice a zmonitorovat tak v rámci čtyřicetiletého výročí objevení Amatérské jeskyně působení všech subjektů a samotných jeskyňářů od roku 1969 do 2009.
9
1. 1. Cíl práce Cílem diplomové práce, která zčásti navazuje na zpracovanou bakalářskou práci „Inventarizace nově objevených endokrasových tvarů ve Sloupském koridoru v části Nové Amatérské jeskyně“, je na základě vlastního terénního výzkumu a studia odborné literatury charakterizovat vybrané antropogenní vlivy v Amatérské jeskyni v severní části Moravského krasu. Hlavní náplní práce je zdokumentovat, popsat a posoudit přímé vlivy lidského působní v Amatérské jeskyni v době od jejího objevu v roce 1969 do roku 2009, se zvláštním zřetelem na speleologický výzkum zde prováděný a jeho přímé vlivy na dochovaný stav jeskyně. Práce vychází z vlastní provedené inventarizace technických zásahů spojených s výzkumem, např. pouţité pomůcky, instalace zařízení, přemísťování sedimentů, důlní metody apod. Jak jiţ z názvu vyplývá, ve studii nebudou detailně charakterizovány všechny sloţky přímých vlivů, předmětem zájmu budou především vybrané antropogenní zásahy, které jsou nejzjevnější a které mají nejpodstatnější vliv na dochovaný stav jeskyně. Ostatní sloţky přímých vlivů budou zmíněny pouze okrajově v kapitole všeobecné charakteristiky technických zásahů, umělých pomůcek a změn jeskynních výplní. Nedílnou součástí diplomové práce budou mapy a fotodokumentace vybraných technických zařízení a umělých zásahů.
10
1. 2. Metody zpracování Základními metodami vyuţitých při zpracování diplomové práce bylo studium odborné literatury a terénní výzkum. Většina informací byla získána z literatury s příbuznou tématikou, popřípadě ze studia technických dokumentací. Práce v terénu byla zaměřena na inventarizaci technických zásahů v jeskyni. Významným elementem při zpracování diplomové práce se stalo i studium mapových podkladů.
1. 2. 1. Studium literárních pramenů a mapových podkladů Studium literárních pramenů se stalo základní metodou pro zpracování diplomové práce. Veškeré pouţité zdroje jsou uvedeny v závěru práce v seznamu pouţité literatury. Tato metoda byla pouţita především pro zpracování komplexní fyzickogeografických charakteristik vymezeného zájmového území Moravský kras, stejně tak i pro speleotopografii systému Amatérské jeskyně. Studium
literárních
pramenů
bylo
zaměřeno
na
literaturu
zabývající
se problematikou karsologie a speleologie obecně (např. V. Panoš, 2001) nebo publikace Jeskyňářství v teorii a praxi (Bosák P. et al., 1988). Z regionální literatury týkající se přímo oblasti Moravského krasu a Amatérské jeskyně byla vyuţita například publikace Moravský kras (Musil R., 1993), publikace Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni (Přibyl J., Rajman P., 1980) nebo publikace Amatérská jeskyně – 30 let od objevu největšího jeskynního systému České republiky (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Jako důleţitý zdroj informací slouţily i články z jednotlivých let publikace Speleofóra. V diplomové práci jsou pouţity také nepublikované údaje získané od zaměstnanců Správy CHKO Moravský kras a členů České speleologické společnosti. Vlastnímu terénnímu výzkumu předcházelo studium mapových podkladů a seznamování s potřebnými informacemi o terénu. Bylo vyuţito map sestavených členy České speleologické společnosti na základě výzkumu v jednotlivých letech a geologických map ČR, které měly hlavní úlohu při vymezování zájmového území.
11
1. 2. 2. Terénní výzkum Nejdůleţitější součástí diplomové práce byl vlastní terénní výzkum, kterému předcházelo prostudování dostupné literatury a mapových podkladů, na jejichţ základě bylo naplánováno a zrealizováno několik rekognoskačních akcí. Tyto akce byly zaměřeny na vybrané antropogenní zásahy realizované a umístěné v Amatérské jeskyni. Úkolem bylo zdokumentovat, popsat a posoudit vlivy lidského působení. Pozornost byla věnována inventarizaci nevratných zásahů a trvale nebo dočasně umístěných pomůcek umoţňující průzkum, dokumentaci a bezpečný pohyb po jeskyni. Dále byl proveden výčet změn sekundárních výplní a trvale nebo dočasně umístěných pomůcek, které monitorují stav jeskyně. Rozměry tvarů byly měřeny pomocí pásma. Získané poznatky z terénního výzkumu byly pečlivě zaznamenány a vybrané zásahy zakresleny do fotokopie podkladové mapy. Toho bylo dále vyuţito při vymezování místa usazení. Průběţně byla pořízena podrobná fotodokumentace vybraných technických a umělých zásahů, která byla pouţita k doplnění textu diplomové práce.
12
KAPITOLA 2
Vymezení zájmového území 2. 1. Moravský kras Moravský kras je největší krasové území České republiky s typickými formami povrchového i podpovrchového krasu. Za chráněnou krajinnou oblast – CHKO Moravský kras – byl vyhlášen jiţ v roce 1956, čímţ se stal druhou nejstarší CHKO v České republice. Rozloha oblasti činí 92 km2 a zaujímá téměř 25 km dlouhý, 3 aţ 6 km široký pruh zkrasovělých devonských vápenců. Rozprostírá se severovýchodně od Brna a zasahuje tedy do bývalých okresů Blansko, Brno-venkov a Brno-město. Více neţ 60 % povrchů kryjí lesy, ve střední a jiţní části a v nepřístupných kaňonech na severu se zachovala přirozená druhová skladba. Velké plochy na severu jsou odlesněny a převaţuje orná půda. Ráz určují krasové plošiny, které jsou odděleny aţ 150 m hlubokými kaňonovitými ţleby. Podmínky ochrany přírody jsou odstupňovány do tří zón, které jsou vymezeny podle přírodních hodnot. I. zóna s nejpřísnější ochranou zaujímá 17 % z celkové rozlohy CHKO s přírodně nejcennějšími lokalitami s unikátní ţivou a neţivou přírodou. II. zóna je zónou přechodovou, zaujímá 42 % rozlohy území a zbývající části území, tedy 41 % jsou zařazeny do III. zóny ochrany. Na území Moravského krasu je evidováno více neţ 1 100 jeskyní. Nejcennější části území jsou chráněny ve 14 přírodních rezervacích, z toho 4 národní přírodní rezervace, a dále ve 4 přírodních památkách, z toho 3 kategorie národní. V této oblasti se vyskytují unikáty ţivé přírody s mnoţstvím chráněných i ohroţených druhů rostlin a ţivočichů, a dále karpatské a alpské druhy rostlin jako pozůstatky dob ledových. V Moravském krasu bylo zaznamenáno více neţ 20 druhů netopýrů a pozoruhodnou skupinou jsou také praví jeskynní ţivočichové, převáţně bezobratlí, z nichţ mnozí byli vědecky popsáni. Geograficky Moravský kras spadá do většího geomorfologického celku v jihovýchodní části České vysočiny – Drahanské vrchoviny. Geomorfologicky se jedná o plochou vrchovinu tvořenou devonskými spodokarbonskými vápenci s povrchem
13
o průměrné nadmořské výšce 448 m a středním sklonem svahů 5 48´ (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Zařazení krasového území podle regionálního geomorfologického členění České republiky (Demek, J, Mackovič, P., et al., 2006) je shrnuto v následující tabulce: Tab. 1: Zájmové území v rámci regionálního geomorfologického členění ČR Kód
Název
Systém
Hercynský
Provincie
Česká vysočina
Soustava
II
Česko-moravská soustava
Podsoustava
IID
Brněnská vrchovina
Celek
IID-3
Drahanská vrchovina
Podcelek
IID-3B
Moravský kras
Okrsek
IID-3B-1
Suchdolské plošiny
IID-3B-2
Rudická plošina
IID-3B-3
Ochozské plošiny
Moravský kras odvodňují tři hlavní toky, které zároveň člení toto území na tři části: severní povodí Punkvy, střední povodí Křtinského potoka a jiţní povodí Říčky. Do severní části Moravského krasu přitékají od severu a východu toky, které se v ponorech a propadáních ztrácejí do podzemí. Území se z hydrografických hledisek člení na ponorné oblasti. Na severozápadě se nachází oblast sloupská, která zahrnuje toky Luha – Sloupský potok, Ţďárský potok a Němčický potok. Na severovýchodě je oblast holštejnská s tokem Bílá voda. Na východě oblast ostrovská s potoky Lopač, Krasovský a Vilémovický potok. Vývěrová oblast severní části Moravského krasu je na jihozápadě odvodňována říčkou Punkvou. Ta vzniká soutokem Sloupského potoka - Luha s Bílou vodou a ústí do řeky Svitavy za Blanskem a ta se dále vlévá do Svratky. Povodí Punkvy o rozloze 170,4 km2 se nachází na horním toku mimo vápence Moravského krasu, jeho střední část v krasovém území a dolní tok opět za hranicemi 14
krasu. Sloupský potok - Luha pramení 0,4 km od Skály (724 m) v nadmořské výšce 694 m a propadá se 700 m jiţně od Sloupu při okraji krasové oblasti v 459 m n. m u skalního bloku nazývaného Hřebenáč před vstupem do Sloupsko-šošůvkých jeskyní. Délka Sloupského potoka po ponor je 15,5 km, plocha povodí činí 50,4 km2. Průměrný průtok u propadání činí 0,22 m3/s. Bílá voda pramení v nadmořské výšce 538 m n. m. a propadá se jiţně od Holštejna v Nové Rasovně ve výšce 443 m n. m. Délka toku Bílé vody po ponor činí 22,2 km a plocha povodí je 66,6 km2. Punkva byla v závěru roku 2004 zapsána na List mokřadů mezinárodního významu jako Ramsarská lokalita Podzemní Punkva. Celková výměra činí 1 571 ha a je vymezena částí krasového území vázaného na tok Punkvy od oblasti nad ponory, přes podzemní tok po oblast pod vývěry. Do této lokality tedy spadá podzemní Punkva, podzemní Sloupský potok a Bílá voda spolu s několika menšími toky. Součástí mokřadu jsou Sloupsko-šošůvské jeskyně, Stará a Nová Rasovna, jeskyně Piková dáma, jeskyně Spirálka, jeskyně C 13, Císařská jeskyně, Balcarka, Amatérská, Punkevní a Kateřinská jeskyně a další. Moravský kras je ze širšího geologického pohledu tvořen prvohorními paleozoickými vápenci, které se ukládaly během devonu. Na jejich bázi se nacházejí převáţně pískovce a slepence, které leţí na vyvřelých a metamorfovaných horninách brněnského masivu proterozoického stáří. Vápence a dolomity tvoří aţ 1 000 m mocný komplex a vytváří tak hlavní karbonátovou jednotku Moravského krasu. Nadloţním karbonátovým komplexem je líšeňské souvrství tvořené vápenci křtinskými a hádsko-říčskými (vyskytující se především jen v jiţní části Moravského krasu), které jsou většinou výrazně vrstevnaté v důsledku častého střídání jílovitého a vápnitého materiálu během sedimentace. Proces variské tektonické deformace hornin Moravského krasu začal jiţ během sedimentace kulmských sedimentů (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Synsedimentární pohyby přešly postupně do rozsáhlé orogenní deformace (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Zmíněná stará stádia synsedimentární tektoniky s sebou pravděpodobně nese sloupsko-šošůvská dislokace i orientace ker ke střední a jiţní části Moravského krasu do směru SSV-JV (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Vrásy mají převáţně osy ve směru SSV-JJZ (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Vrásy a násunové zlomy z dob variské deformace jsou 15
přetínány řadou mladších zlomů, které vznikly v období od permu do terciéru a určují blokový aţ mozaikový charakter stavby vápenců na území. Pokračováním blanenského prolomu jsou relikty jurských křemitých vápenců ve střední části území Moravského krasu. V místech prolomů a hlubokého podloţí se vyskytují relikty křídových, pestře zbarvených terestických sedimentů nazývající se rudické vrstvy (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). V jejich nadloţí jsou slabě zpevněné a středně zrnité křemenné pískovce a jílovce. K poslední významné mořské sedimentaci na území došlo v mladším terciéru, kdy do té doby vytvořené krasové jevy, například Laţánecký ţleb, byly pohřbeny pod mocnou vrstvou terciérních vápnitých jílů.
2. 2. Systém Amatérské jeskyně Je důleţité na tomto místě zdůraznit rozdíl mezi pojmy systém Amatérské jeskyně a Amatérskou jeskyní. Diplomová práce se bude zabývat vlastní Amatérskou jeskyní, která je hlavním předmětem práce. Systém Amatérské jeskyně představuje největší jeskynní soustavu v České republice. Její délka činí cca 40 km. Jako systém chápeme Amatérskou jeskyni (Stará a Nová Amatérská jeskyně) a další jeskyně s ní prokazatelně související, které byly navzájem fyzicky propojeny, tj. Sloupsko-šošůvské jeskyně, jeskyně Nová Rasovna s propadáním Bílé vody, jeskyně Piková dáma, jeskyně Spirálka, jeskyně C 13, propast Macocha a Punkevní jeskyně. V tomto případě tedy vlastní Amatérská jeskyně – Stará a Nová Amatérská jeskyně, je oddělena od jeskyní souvisejícími bariérami ve formě závalů a sifonů, přičemţ jsou jednotlivé jeskyně spojeny podzemními vodními toky. Je také potřeba upozornit na skutečnost, ţe vlastní Amatérská jeskyně je v několika místech rovněţ přerušena sifonem, jako např. sifony ve Sloupské větvi a nakonec i Povodňový sifon mezi Starou Amatérskou jeskyní a Novou Amatérskou jeskyní. Toto rozlišení je ustanoveno dohodou, co je vlastní Amatérská jeskyně a které jeskyně související a tvořící tak systém Amatérské jeskyně.
16
Obr. 1.: Karsologická mapa severní části Moravského krasu. (stav ke dni 31. 12. 1999)
17
2. 3. Ostatní jeskyně v systému Amatérské jeskyně Do systému Amatérské jeskyně dále patří jeskyně vázané na podzemní říčku Punkvu a její zdrojnice. Jedná se tedy o Sloupsko-šošůvské jeskyně, jeskyně Nová Rasovna s propadáním Bílé vody, jeskyně Piková dáma, jeskyně Spirálka, jeskyně 13 C, propast Macocha a Punkevní jeskyně. Jeskyně Spirálka Jeskyně Spirálka je situována ve skalnaté rokli na pravé straně Hradského ţlebu a objev této jeskyně v roce 1958 je důleţitý především z historického hlediska. V těchto místech byl poprvé v historii zjištěn aktivní tok Bílé vody mezi tehdy známými koncovými částmi, mezi Novou Rasovnou a Macochou. Další výzkumy tu prováděla Plánivská skupina speleologického klubu Brno, byly objeveny chodby aţ po Macošský sifon v části jeskyně Nová Rasovna. Šachta vyústila do mohutné vstupní Ústřední propasti, na jejímţ dně se vyskytuje labyrint dómů a chodeb. Propast přechází do Tunelové chodby, která je přímým pokračováním Gotické chodby vztahující se jiţ k jeskyni Piková dáma. Ve směru proti toku Bílé vody pokračuje Balvanitá chodba, rozšiřující se v prostoru Rotunda, uzavřená fluviálním sedimentem. V dalších letech od roku 1958 se provádělo několik čerpacích akcí. V roce 1983 proplaván Přítokový sifon a byla objevena chodba směrem k Nové Rasovně. Následoval objev Diskodómu, dómu U Přepadu, který pokračuje klesající a meadrující chodbou, na jejímţ konci se vyskytuje Říční dóm. Postup zastavil aţ Belgický sifon. Ten byl při dalších akcí v tomtéţ roce překonán a byla objevena chodba Potápěčů, ukončená Macošských sifonem. Macošský sifon byl proplaván aţ v roce 1988 úzkými puklinami ze strany Nové Rasovny. Jeskyně Piková dáma Vchod do jeskyně Piková dáma se nachází nedaleko uzávěrové stěny Staré Rasovny. Při sestupu do 14 m hluboké šachty následuje propasťovitý prostor, který pokračuje ve dvou stupních do povodňového patra Bílé vody, přibliţně 60 m pod povrchem. Jedná se o labyrint chodeb, dómů, síní a propastí. Některé části (např. Ledová chodba) jsou v době od jara do podzimu zaledněny a to vzhledem k dynamice jeskyně. V roce 1968 bylo nalezeno propojení jeskyně Pikové dámy s jeskyní Spirálkou 18
suchou cestou. Přibliţně po deseti letech byla objevena další cesta po proplavání sifonu mezi těmito jeskyněmi. V současné době jeskyně Piková dáma – jeskyně Spirálka tvoří systém o délce 3 km. Jeskyně 13C Vchod do jeskyně 13 C je situován v pravé údolní stráni Hradského ţlebu. Jeskyně byla objevena v roce 1964 speleologickou skupinou Plánivy. Jedná se o puklinovou jeskyni, pomocí níţ byl poprvé zjištěn stálý aktivní tok mezi koncovými sifony v ponorových jeskyních a propastí Macochou. Speleologové pronikli vstupní propastí (dóm Halucinací) hlubokou 50 m s aktivním tokem na jejím dně, nyní jeskyně představuje komplex chodeb a sifonů o délce 1 500 m od dómu Halucinací. Cílem výzkumu prováděného v letech 1964 – 1970 bylo dosáhnout volných prostor pomocí sestřelování stropů sifonů směrem po toku Bílé vody, do prostor Staré Amatérské jeskyně. Tyto práce trvaly aţ do roku 1970, kdy byla objevena Amatérská jeskyně. Zbývalo necelých 100 m k průniku do volných prostor Staré Amatérské jeskyně, které byly překonány v roce 1983. V současné době je v jeskyni C 13 prováděn průzkum komínů a horních pater. Nová Rasovna Propadání toku Bílá voda se nachází poblíţ zříceniny hradu Holštejn, situované v zúţené části Holštejnského poloslepého údolí. Jedná se o druhé nejmohutnější propadání Moravského krasu a navazuje na jeskyni Nová Rasovna. V současnosti propadání není vyuţíváno jako vchod do jeskyně Nová Rasovna, ale uplatňuje se horní vchod, situovaný za silnicí vybudovanou nad ponorem. Vchod tvoří 54 m hluboká propast, která spadá přímo do hlavní chodby jeskyně Nové Rasovny. Tato propasťovitá část spojuje horní patra se středními patry a dlouhými chodbami spodní úrovně. Ze spodní horizontální chodby odbočuje Lipovecká chodba, která končí Macošským sifonem, který je povodňovým odtokem vod do jeskynního systému Piková dáma - Spirálka. Macošský sifon byl jiţ v roce 1933 neúspěšně čerpán Karlem Absolonem. Potápěčsky byl překonán v roce 1985, coţ znamenalo objev dalšího pokračování podzemního toku do jeskyně Piková dáma, Spirálka, jeskyně 13 C, Amatérská jeskyně apod. V roce 2003 byly v Lipovecké chodbě objeveny velké
19
prostory, znázorňující paleoponory vod z Lipoveckého ţlebu, nazvané Jeskyně pravěkých symbolů. Jeskyně Nová Rasovna je tedy aktivním řečištěm pravděpodobně části vod Lipoveckého (Marianínského) potoka, které se infiltrují do sedimentů poloslepého údolí. Při zvýšených vodních stavech je jeskyně řečištěm toku Bílá voda. Tudíţ jeskyně nevznikla postupným vývojem jednoho toku a nejedná se pouze o propadání Bílé vody. Její vznik zapříčinil postupný vývoj a působení několika vodních toků. Sloupsko – šošůvské jeskyně Sloupsko-šošůvské jeskyně tvoří systém horizontálních tunelových chodeb, síní, dómů, které jsou vyvinuté ve dvou hlavních výškových úrovních, propojené podzemními vertikálními propastmi. Jeskyně se rozkládají v délce cca 6 km známých prostor v tektonicky silně porušených vápencích při severní geologické hranici Moravského krasu mezi obcemi Sloup a Šošůvka. Ke svrchní úrovni jeskyně, která leţí zhruba v úrovni povrchu štěrkopískové výplně údolí, patří jeskyně Nicová, Eliščina, Staré skály, chodba U řezaného kamene, Trámová, Stříbrná a Šošůvské jeskyně včetně spojek a odboček. Spodní úroveň tvoří prostory Wanklova jezírka a Východního řečiště, Netopýří jeskyně a Nagelův dóm na dně Nagelovy propasti, Kříţovy jeskyně pod Kůlnou a prostory pod Černou propastí a mnohé další. Z významných badatelů Sloupsko – Šošůvských jeskyní jsou např. lékař J. F. Hertod, který v roce 1669 zkoumal horní patro jeskyní a v roce 1748 Antonín Nagel spodní patro jeskyní. Za vlády kníţete Karla Salma byla zhotovena první mapa jeskyní. Od roku 1880 výzkumy prováděli J. Wankel, M. Kříţ, J. Kniese a další. Ze současnosti je nutné vyzdvihnout rok 2005, kdy se podařilo proniknout přes 7. sifon, který se nachází v koncové části Nového Sloupského koridoru. Došlo tak k objevu chodeb směřující ke Sloupsko-šošůvským jeskyním a fyzickému propojení těchto dvou komplexů. Punkevní jeskyně Punkevní jeskyně se nacházejí 2 km od Skalního mlýna proti proudu říčky Punkvy a vchod leţí ve stěně kaňonu Pustý ţleb. Průzkum jeskyně začala provádět pracovní skupina pod vedením profesora Karla Absolona. Jeskyně byly objevovány 20
postupně, v letech 1909 – 1914 suchá část jeskyně od Pustého ţlebu aţ na dno propasti Macocha a v letech 1920 – 1933 vodní cesta od vývěru Punkvy přes vodní dómy do propasti. Vlastní jeskyně jsou tvořeny dvojím charakterem chodeb (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Na jedné straně jsou to výše poloţené chodby, jejichţ fluviální původ je často zastřen řícením (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Obsahují sedimentární výplň a jedná se především o Přední dóm, Reichenbachův dóm a Zadní dóm. Na druhé straně se tu objevuje freatický kanál téměř kruhového průřezu, kde sedimentární výplň (včetně sintrové) téměř chybí, např. Tunelovitá chodba (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Chodba za vchodem pokračuje prostorou Přední dóm, následují prostory např. Hlinité síně, Střední dóm, Zadní dóm. Součástí prohlídkové trasy je dno propasti Macocha, Horní a Dolní jezírko, Pohádkový (Masarykův) dóm a další. Suchá část jeskyně byla zpřístupněna od roku 1910 a v roce 1933 byla zahájena vodní plavba.
Propast Macocha Propast Macocha se nachází v jiţní části Ostrovské plošiny. Hloubka k hladině spodního jezírka činí 138,4 m. Jedná se o nejhlubší propast svého druhu („Light hole“) v České republice, coţ se odráţí i v podmínkách klimatických a vegetačních. Dodnes je po celá staletí opředena pověstmi a neexistuje jednotný výklad jejího vzniku a stáří. Samotná propast vznikla s největší pravděpodobností prolomením klenby obrovského podzemního dómu, kterým protéká ponorná říčka Punkva, jenţ v propasti Macocha zčásti napájí dvě jezírka. Horní jezírko je hluboké cca 13 m a lze vidět shora, dolní jezírko je ukryto mezi skalami a jeho hloubka přesahuje 49 m. Na denním světle se vody Punky poprvé objevují na dně Macochy a zde v Dolním jezírku opět mizí do podzemí a protékají Punkevními jeskyněmi. Macocha je mohutný krasový fenomén, který v sobě skrývá téměř 60 známých jeskynních vchodů (Motyčka Z., Polák P., Sirotek J., Vít J. et al., 2000). Za všechny např. Liščí díra, Okna pod dolním můstkem, Balákovo okno, Medvědí jeskyňka a další. Největší macošskou jeskyní je jeskyně Erichova. První ověřený sestup na dno propasti Macocha provedl Lazarus Schopper v roce 1723. Výpravu do propasti podnikl v roce 1856 badatel Jindřich Wankel a od roku 1901 21
zahájil systematický průzkum samotné propasti Macochy i jeskyní na propast vázaných Karel Absolon. Vyvrcholením nespočetných sestupů byl objev suché části Punkevních jeskyní v letech 1909 – 1914 a následně objev Macošských vodních dómů v letech 1920 – 1933. Propast Macocha je od roku 1914 nedílnou součástí veřejnosti přístupných Punkevních jeskyní. Na okraji propasti se vyskytují dva vyhlídkové můstky. V roce 1882 byl brněnskou sekcí Rakouského klubu turistů vybudován na nejvyšším místě horní můstek a jeho generální oprava byla provedena v roce 2007 Správou jeskyní Moravského krasu. V roce 1899 byl ve výšce 92 m nad spodní části propasti zbudován spodní můstek.
22
KAPITOLA 3
Amatérská jeskyně Půdorys Amatérské jeskyně lze charakterizovat jako písmeno „Y“, kde levá větev byla vytvořena především Sloupským potokem a pravá větev Bílou vodou. Dnes je členěna na tři části, přestoţe byla objevena jako jeden celek s jedním vchodem. V dnešní době existují tři vchody do Amatérské jeskyně, které charakterizují tři části – Stará Amatérská jeskyně, Nová Amatérská jeskyně a Nový Sloupský koridor. S otevíráním nových vchodů souvisely i názvy těchto jednotlivých částí. Stará Amatérská jeskyně byla objevena v lednu roku 1969 členy Plánivské skupiny původním objevitelským vchodem na Ostrovské plošině ze dna Cigánského závrtu. Původní objevitelská část jeskyně se označovala jako Amatérská jeskyně. V srpnu 1969 byl překonán Povodňový sifon na konci Povodňové chodby a došlo tak k objevení další prostor. Proto se původní objevitelské části od vstupní šachty po Povodňový sifon začaly označovat jako Stará Amatérská jeskyně a nově objevené prostory jako Nová Amatérská jeskyně. V srpnu 1970 byly další průzkumy přerušeny katastrofální povodní, při které tragicky zahynuli Milan Šlechta a ing. Marko Zahradníček. V roce 1973 byl otevřen vchod uměle proraţenou štolou v Západní macošské větvi (Javorová chodba) z Pustého ţlebu, tudíţ byla vyřešena otázka bezpečného a pohodlného vchodu do Amatérské jeskyně a v následujících letech mohly probíhat podrobné průzkumy a další práce. Nová Amatérská jeskyně nyní zahrnuje Západní a Východní macošskou větev, Macošský koridor, Bludiště Milana Šlechty, Krematorium, Bělovodskou větev po Povodňový sifon a Sloupský koridor po 4. sifon. Poslední vchod byl otevřen v roce 2005, nachází se v levé stráni ţlebu u hotelu Broušek a vstupní šachta směřuje do koncových partií Sloupského koridoru, do prostor mezi 4. a 5. sifonem. Po otvírce šachty se nově objevované prostory za 4. sifonem začaly nazývat Nový Sloupský koridor. Podrobná speleotopografie Amatérské jeskyně objevených prostor do roku 1980 byla zpracována v publikaci J. Přibylem a P. Rajmanem (1980) a v dalších letech v publikaci Z. Motyčky, P. Poláka, J. Sirotek, J. Víta et al. (2000). Speleotopografie se v této práci omezuje jen na základní popis. 23
Obr. 2.: Přehledná mapa Amatérské jeskyně. Upraveno podle Sirotek J. (stav ke dni 31. 12. 1998)
24
3.1. Stará Amatérská jeskyně 3. 1. 1. Vstupní část Prvotní objevitelský vchod do jeskyně se nachází na dně Cigánského závrtu na Simonově vrchu. V současné době je vyuţíván vchod leţící v jeho těsné blízkosti a tvoří jej zaskruţovaná šachta, která postupně přechází přes tři dómovité prostory menších rozměrů, Vstupní dóm, Kruhový dóm a Sintrová síň. Za skalní kulisou následuje rozměrný dóm Objevitelů. Dno prostory se mírně svaţuje a je pokryto podlahovým sintrem s mohutnými stalagmitovými kupami. Spodní část dómu je ukončena stupněm oddělující dóm od strmého hlinitého svahu, který přechází několik metrů nad aktivním tokem v říční kulmské štěrky. V nejniţší části dómu v hloubce 110 m pod povrchem protéká aktivní podzemní tok Bílé vody.
3. 1. 2. Přítoková část Směrem k východu proti toku Bílé vody pokračuje chodba s názvem Vodní tunel, která je v celé šířce zatopená vodou. Udává se, ţe na jednom místě v přední části dochází k horizontální bifurkaci, jeţ za dob objevu byla patrnější, ale další přesuny sedimentů bifurkaci stále více zahalují. Vodní tunel končí chodbou s většími rozměry a stáčející se k východu. Po 40 m se chodba rozděluje na jiţněji poloţenou Neznámou chodbu zaplněnou náplavami do výšky 7 m nad úroveň řečiště, a severněji poloţenou chodbu, kterou protéká Bílá voda. Při pokračování proti proudu se chodba mírně zvyšuje a z levé strany přitéká malý potok. Následuje dóm Zelené vody, kde dochází opět k větvení severním směrem, kde pokračuje Přítoková chodba. Druhá větev vede východním směrem a jedná se o chodbu Bílé vody, kterou lze sledovat proti toku asi 100 m. Tyto prostory se vyznačují polosifonovitým charakterem a od jeskyně C 13 jsou odděleny sifonem, do něhoţ přitéká kromě Bílé vody také Jedelský potok. Přítoková chodba pokračuje severním směrem, na dně protéká malý potok s téměř konstantním průtokem v průběhu roku. Potok se místy zařezává do jeskynní výplně. V řečišti v tomto případě vystupují obnaţené hrubě zrnité aţ balvanovité štěrky, které vytváří bázi nadloţním sprašovým hlínám a jílům. Přítoková chodba má charakter podobný plánivskému systému s výrazným vertikálním zahloubením, a představuje
25
samostatný hydrografický odvodňovací systém, kterým se odvodňovala část vod ze severní geologické hranice Moravského krasu, a pro který tvořila spodní erozní bázi podzemní Bílá voda pod Ostrovskou plošinou (J. Přibyl, P. Rajman, 1980). Vzdálenější koncová část Přítokové chodby je tvořena rozšiřujícími se dómovitými prostorami – Brčkový dóm a dóm Leknínových jezírek, které jsou charakteristické mnoţstvím řícených komínových prostorů a skalních bloků s mohutnými nánosy jílovitopísčitých sedimentů. Ve vyšších partiích se vyskytuje krápníková výzdoba, kterou tvoří mnoţství stalagmitů, podlahové kupy a sintry. Nejzazší část Přítokové chodby je poměrně široká a sniţuje se v nízký polosifon a sifon.
3. 1. 3. Odtoková část Směrem k severozápadu protéká Bílá voda chodbou asi 3 m vysokou a širokou 6 m, jenţ se postupně sniţuje na výšku 1,2 m. Za vyšších vodních stavů je chodba aţ ke stropu zaplněna protékajícími vodami. Asi po 100 m se odděluje aktivní tok Bílé vody severoseverovýchodním směrem do tzv. Obtoku a směrem jihozápadním odbočuje výše poloţená Povodňová chodba. Obtok je aktivní řečiště Bílé vody. Je tvořen širokou a velmi nízkou chodbou, která ve více místech tvoří polosifony, kde nad hladinou zbývá 10 – 20 cm. Za zvýšených vodních stavů bývá Obtok zcela nepřístupný. Strop je modelován tlakovými vodami při povodních a zvýšených vodních stavech. Dno pokrývá vrstva kulmských valounů a písčitých sedimentů, které jsou za velkých vod transportovány. V průběhu Obtoku se nevyskytují ţádné odbočky ani komíny. Od Nové Amatérské jeskyně jsou volné prostory odděleny sifonem. Povodňová chodba plní funkci povodňového řečiště rozvodněné Bílé vody v době, kdy nízké prostory Obtoku nestačí pojmout vysoký průtok a odvádí tak vodu přes Povodňový sifon do Nové Amatérské jeskyně. Celková délka Povodňové chodby činí cca 400 m. Dominantou chodby jsou unikátní speleomorfologické tvary evorzního, eforačního, erozního a korozního charakteru. Povodňová chodba začíná štěrkovým svahem, za nímţ se nachází dvě velké prostory s menšími jezírky a dekorované krápníkovou výzdobou, v první prostoře krápníkovou kupou a krápníkovým vodopádem v prostoře druhé. Následuje dlouhá dómovitá prostora, která přechází v zúţenou
26
chodbu. Tato chodba ústí do Písečného dómu, jehoţ pravá strana je výrazně erodována a zbývající 30 m dlouhá část chodby se sniţuje na 1 m. Povodňová chodba je ukončena Povodňovým sifonem, jenţ se stal výchozím bodem pro objevení Nové Amatérské jeskyně v roce 1969.
3. 2. Nová Amatérská jeskyně 3. 2. 1. Vstupní část Ve východním svahu meandru Pustého ţlebu a pod tzv. Koňským spádem se vyskytuje vchod do Nové Amatérské jeskyně. Je tvořen uměle proraţenou štolou, která je dlouhá asi 60 m. Štola ústí do Javorové chodby, která je téměř aţ ke stropu zasedimentována. Javorová chodba v místě ústí štoly vede jiţním směrem přírodní chodbou s polosifony k jeskyni Pustoţlebské a směrem severním pak pokračuje do hlavních částí Nové Amatérské jeskyně. V těchto místech se vyskytovalo původní volné pokračování, avšak úzkoprofilového charakteru, proto byla vyraţena další štola usnadňující přístup do hlavního koridoru jeskyně. Za štolou se nachází schodiště, pod kterým Javorová chodba ústí do Západní macošské větve.
3. 2. 2. Západní macošská větev Západní macošská větev vede jak na jih, tak na sever. Na jih stoupá prudce vzhůru do Absolonova dómu, jenţ je jedna z největších prostor Amatérské jeskyně. Západním směrem se zvedá mohutná terasa, zaplňující značnou část dómu. Ve stropě dómu vybíhá několik mohutných komínů, z nichţ některé mají pokrčování. Za terasou se vyskytuje výše poloţená síň Honzovo království, jehoţ vertikální pokračování je zcela uzavřeno sintrovou hmotou a je zaplněno bohatou krápníkovou výzdobou. Při východní straně Absolonova dómu pokračuje poměrně strmě klesající chodba přes Bahnitá jezírka k podzemní říčce Punkvě. Na sever (vlevo) v Západní macošské větvi od ústí Javorové chodby vede rozměrná chodba s bohatou krápníkovou výzdobou a s částečně erodovaným štěrkovým podloţím. Koncové části Západní macošské větve přecházejí v dóm Pestré jíly a Zával, kde jsou z vysoké prostory vysypány vápencové bloky, které z části přehrazují další 27
pokračování. Za tímto místem Západní macošská větev končí a ústí do dómu Roztoka, kde se napojuje na Macošský koridor.
3. 2. 3. Východní macošská větev Z dómu Roztoka klesá jiţním směrem stupňovitá chodba, kde jsou jednotlivé stupně tvořeny obřími hrnci. Chodba se zuţuje na šířku 1 m a je v několika místech propojena komíny s vyšším patrem – chodba Obřích hrnců. Následuje asi 50 m dlouhý úsek, za nímţ se chodba rozšiřuje a prudce stoupá. Dno chodby pokrývají opracované valouny. Chodba ústí do dómu Rovné stropy. Těsně před začátkem dómu vybíhají z chodby úzké vertikální odbočky, vedoucí do systému horizontálních chodeb, situovaných asi o 5 m níţe. Dóm Rovné stropy je obdélníkového tvaru. Na západní straně se nachází svah z jemných sedimentů a jihovýchodní strana je tvořena sutí. Na jiţním konci vede klesající odbočka, pokračující hlinitým svahem a zakončena větší prostorou. Z dómu vybíhá několik komínů. Východní macošská větev pokračuje za Rovnými stropy s klesající tendencí k malému jezírku, za nímţ chodba stoupá. Prostory nesou známky častého zaplavování při vyšších stavech vody. V dalším pokračování chodby se u východní stěny vyskytuje mohutný stalagnát, za nímţ při povodních vyvěrá podzemní Punkva a o několik metrů dále se nachází malé jezírko, komunikující s aktivním tokem. Chodba pokračuje ještě 80 m. Na jejím konci se nachází Zadní jezero, které přehrazuje celý průběh chodby. Dno Zadního jezera se jiţním směrem prudce svaţuje a přechází v sifon. K propojení Zadního jezera s Podzemním vývěrem Punkvy došlo v roce 1983. Za Zadním jezerem Východní macošská větev pokračuje asi 80 m k jihu a poté ústí do dómu U Vývěru. Na severní straně chodby se vyskytuje prudký asi 20 m vysoký suťový svah, který přechází v chodbu několik desítek metrů dlouhou a uzavřenou sedimenty a zasintrováním. Na protější straně je skalní okno, za nímţ pokračuje jiţním směrem sniţující se chodba, která je po několika metrech téměř neprůlezná. Na konci dómu U Vývěru při pravé straně vyvěrá aktivní tok Konstantní přítok, který se vyznačuje stále stejnou vydatností vývěru a poměrně čistou vodou. Pod vodou pokračují chodby v délce asi 275 m a na konci v tzv. Velkém dómu se vyskytuje volná hladina.
28
Východní macošská větev pokračuje mohutnou chodbou. Severovýchodně se nachází Podzemní vývěr Punkvy. Celý systém vývěru byl několik let zkoumán a bylo zjištěno, ţe je zatopenou chodbou spojen se Zadním jezerem a má další pokračování do vzdálenosti více neţ 500 m, kde se přibliţuje k prostorám tzv. Šolimovy mísy. Punkva od vývěru dále protéká tunelovitou chodbou jihozápadním směrem a asi po 100 m odbočuje do Bahnitých jezírek. Po dalších 200 m řečiště přehrazuje Předmacošský sifon.
3. 2. 4. Macošský koridor Za sníţeným místem Západní macošské větve začíná chodba se zcela jiným charakterem chodeb, stávají se rozměrnějšími. Macošský koridor je nejmohutnější soustava chodeb a dómu Amatérské jeskyně. Její směr se udrţuje k severovýchodu. Dno je tvořeno převáţně štěrky, v dómech rozměrné vápencové bloky. Mezi dómem Roztoka a dómem Brekcií se nachází chodba Jezerní galerie leţící asi 5 m nad vlastním Macošským koridorem. Tyto prostory jsou spojené několika menšími komíny. Z dómu Brekcií pokračuje chodba přecházející do dómu U Bílé kašny. Na erozní koryto toku navazuje chodba, na jejímţ konci se nachází propast Šolimova mísa. Jedná se o odtokové místo aktivního toku. Na dně převislé propasti je vodní hladina. Při průzkumech bylo zjištěno, ţe jeskyně pod hladinou pokračuje dále a vytváří spletitý labyrint. Hladina tohoto jezera kolísá v souvislosti s kolísáním hladiny podzemní Punkvy. Strop Šolimovy mísy tvoří mohutný komín. Macošský koridor pokračuje chodbou do Bezejmenného dómu a Písečného dómu. Následují nepříliš rozměrné prostory. V levé stěně odbočuje severozápadním směrem chodba, která představuje tzv. I. vchod do Jiţní části Bludiště Milana Šlechty. Za odbočkou se nachází dóm Zemních pyramid. Dno dómu je pokryto bloky, které jsou překryté jemně písčitými sedimenty a místy s vytvořenými zemními pyramidami. Ve stropě se vyskytují komíny. Za dómem Zemních pyramid je zjevný poněkud málo hluboký zářez směřující do II. vchodu do Střední části Bludiště Milana Šlechty. Koncovou část Macošského koridoru představuje dóm U Dvou velkých s výskytem dvou velkých krápníkových kup. Koridor je ukončen hlinitým svahem, který spadá do Rozlehlé chodby. U paty této výrazně akumulační terasy se nachází III. vchod do Severní části Bludiště Milana Šlechty.
29
3. 2. 5. Bludiště Milana Šlechty Bludiště Milana Šlechty je situováno v niţší úrovni severozápadně od závěru Macošského koridoru. Jedná se o tunelovitou meadrující chodbu, hladce erodovanou a s chudou nebo ţádnou krápníkovou výzdobou. Bludiště je charakteristické zejména spletitým systémem tlakových kanálů a chodeb v několika patrech. Vznik pater je podmíněn sloţitou geologii a tektonikou s kombinací existujícího hydrologického systému Bílé vody a Sloupského potoka. Bludiště lze rozdělit na Jiţní, Střední a Severní část, z nichţ kaţdý tento celek je zpřístupněn samostatným vchodem. Dno je pokryto valouny kulmských hornin, zrnitým štěrkem a místy pískem. Vlivem vydatných vodních toků při zvýšených vodních stavech dochází k přesunu uloţenin na dnech a prostory bývají zaplavovány vodou aţ ke stropu.
3. 2. 6. Rozlehlá chodba Rozlehlá chodba je nejrozměrnější chodbou Amatérské jeskyně. Chodba začíná směrem severoseverovýchodním a tento směr si udrţuje asi 150 m. Šířka v těchto místech činí cca 20 m a výška aţ 15 m. Dno chodby tvoří hrubozrnný štěrk. Asi v polovině úseku se na východní straně vyskytuje ústí chodby, která přechází ve stupeň zakončený vodní hladinou. Z této chodby do Rozlehlé chodby vytéká za vysokých vodních stavů Bílá voda. Rozlehlá chodba se dále stáčí na severozápad a v dalším pokračování odbočují malé chodby, které pravděpodobně představují začátky zasedimentovaných chodeb větších rozměrů. Rozlehlá chodba se po cca 100 m za odbočkou stáčí k severovýchodu. V tomto místě dochází k větvení. Vlevo se vyskytuje nenápadná chodba zakončená dómem s vodní hladinou – Jezerní propast a vpravo pokračuje vlastní Rozlehlá chodba ukončená po několika metrech v dómu U Homole. Dóm U Homole je významná křiţovatka. Odděluje se tu chodba vedoucí ke Sloupu, která představuje Sloupský koridor, a chodba směřující k Holštejnu, tedy Bělovodská větev.
3. 2. 7. Krematorium Ve východní stěně Rozlehlé chodby, asi 80 m od tzv. III. vchodu do Bludiště Milana Šlechty, ústí chodba, která se nazývá Krematorium. Jedná se o systém
30
hydrologicky vázaný na tok Bílé vody a bývá velmi často a poměrně dlouhou dobu zatopen. Hydrologická aktivita je velice podstatná, o čemţ svědčí úzkoprofilové erodované koryto ve valounech kulmských hornin a mohutné akumulační terasy. Dno je pokryto převáţně valouny kulmských hornin, místy s pískem a jemným jílem. Systém chodeb v Krematoriu formují v podstatě dvě větve. První má směr SV- JZ, vede k chodbě Samoty a nazývá se Přítoková větev. Druhá větev, Odtoková větev, ve směru S – J, s menší mohutností a je ukončená odtokovým sifonem.
3. 2. 8. Bělovodská větev Bělovodská větev začíná Souběţnou chodbou, která ústí z dómu U Homole a přechází v Chodbu Samoty. Dno je zpočátku pokryto mohutnými bloky, jenţ stěţují přístup do dómu Marka Zahradníčka. Za ním dno tvoří štěrky pokryté jílovitými sedimenty. V levé straně se vyskytuje ústí Spojovací chodby, která vytváří spojku mezi Souběţnou chodbou a Sloupským koridorem. Spojovací chodba je ovšem průchozí jen za extrémně nízkých vodních stavů. Chodba dále přechází do Dlouhého jezera, které zaplavuje v celé šíři chodbu a pro jeho překonání slouţí trvale umístěný vor. Po 80 m se chodba rozšiřuje ve větší prostoru, z níţ odbočuje směrem k jihovýchodu puklinová chodba. Ta postupně klesá k aktivnímu řečišti Bílé vody. Souběţná chodba je ukončena ostrým zákrutem a přechází v Chodbu Samoty. Chodba Samoty je mohutná chodba v celém průběhu, kterou protéká aktivní vodní tok. Vstupní část je tvořena hlinitým stupněm. Pokračuje chodbou ústící do Katedrály Jiřího Šlechty. Tato obrovitá prostora je vytvořena na výrazné puklině směru S – J. Ve stropě prostory se nalézá několik podrobně zkoumaných komínů. Za katedrálou pokračuje erodovaný kanál protékaný vodou a za ním následuje v podstatě monotónní přímá chodba. Na konci Chodby Samoty dochází k rozdvojení chodby. Na východ pokračuje krátký úsek, který končí v hladině jezera. Toto jezero je součástí Povodňového sifonu, který odděluje Starou a Novou Amatérskou jeskyni. Několik desítek metrů od sifonu je při pravé straně nad štěrkovou terasou komín, kde v roce 1970 tragicky zahynuli M. Šlechta a M. Zahradníček. Druhá větev aktivní části se nazývá Obtok. Tato část se vyznačuje nízkou a hladce erodovanou chodbou s častými polosifony.
31
3. 2. 9. Sloupský koridor Sloupský koridor se nachází na aktivním toku podzemního Sloupského potoka. Orientace valounů v sedimentech chodby a erozní koryta ve stropě ukazují na směr toku vod k dómu U Homole. Sloupský koridor začíná v dómu U Homole jako levostranná odbočka. Po několika metrech ústí odbočka severním směrem, chodba zvaná Pískoviště, končící z části zatopeným kanálem. Hlavní koridor se dále stáčí k východu a klesá do Nultého sifonu, který bývá zaplavován Bílou vodou ze Spojovací chodby. Za Nultým sifonem je koridor po několika metrech přehrazen 1. jezerem. Za
jezerem
se
otvírá
prostora
zvaná
Brčkový dóm,
za
nímţ
pokračuje
chodba erodovaným klesajícím kanálem ke 2. jezeru. Dále postupuje sniţující se chodba k hladině 3. jezera, následně 4. jezera aţ k 5. jezeru. Za 5. jezerem se charakter jeskyně mění a následuje sloţitá část systému. Nachází se tu úsek zvaný Bahňáče a poté odbočka Appendix. Kromě odboček vybíhají ještě dvě puklinové chodby do Černého dómu. Z dómu vystupuje mnoho chodeb, puklin, kanálů a komínů. Severozápadním směrem ústí aktivní tok Sloupského potoka, přitékajícího ze sifonu a mizí v odtokovém hrdle zvaném Turbína. V jedné z chodeb se otvírá vysoký komín, nazvaný Beníškovo okno, z něhoţ bylo objeveno pokračování tlakovým kanálem do dalších prostor. Hlavní koridor dále pokračuje dlouhou chodbou ústící do Ţíţalového dómu, z něhoţ vybíhá jednak několik tlakových kanálů a jednak chodba směřující do větší prostory s jezerem na dně zvané Ţumpa. Ze Ţíţalovém dómu pokračují dvě chodby a obě končí v řícené prostoře s názvem Bivak. Tato prostora je nejvyšším bodem v zadní části Sloupského koridoru. Hlavní chodba za Bivakem klesá aţ k odbočce směřující do dómu Trychtýřů. Ve stropě dómu se nachází vstup do Sněhového komínu, který vede do dlouhého horizontu chodby U Vizíru. Od odbočky k dómu Trychtýřů pokračuje koridor, z něhoţ následně vybíhá odbočka Za Vodopádem, s protékajícím aktivním tokem a dále odbočka Komůrka. Koridor se dále rozšiřuje v prostoru pokrytou zřícenými skalními a sintrovými bloky. Odtud vede odbočka U Splasklého člunu, která se větví na tři pokračování, zakončené vodními hladinami. Hlavní koridor pokračuje dlouhými meandry, kde vybíhá jihovýchodním směrem odbočka U Křivého krápníku. Po několika metrech od této odbočky se nachází kaňon, 32
který dále ústí do prostory s 1. sifonem, z něhoţ vytéká aktivní tok Sloupského potoka. Část těchto vod odtéká do tzv. Zaříceného dómu. Na protější straně v hlavní chodbě před odbočkou do Zaříceného dómu vybíhá svah, přecházející v Brčkovou chodbu. Za 1. sifonem pokračuje meandrující říční chodba k vodní hladině plynoucí z 2. sifonu, za nímţ se nachází řečiště protékané aktivním tokem z 3. sifonu. Řečiště je charakteristické erozní modelací a jedna z chodeb směřuje severovýchodním směrem do Šošůvecké odbočky. Jeskyně za 3. sifonem pokračuje nenápadnou chodbou, která končí u hladiny 4. sifonu. Za tímto sifonem se nacházejí prostory, patřící do části Amatérské jeskyně zvané Nový Sloupský koridor, někdy označovaný jako Šachta Broušek.
3. 3. Nový Sloupský koridor – Šachta Broušek 3. 3. 1. Vstupní část Vstupní šachtou lze vstoupit do prostor mezi 4. a 5. sifonem Nového Sloupského koridoru. Bezprostředně na šachtu navazují další sestupné prostory ve tvaru rozšířených puklin. Ty pokračují plošinou, která je nad tzv. Ústřední propastí, nebo-li Centrálním stupněm, přecházející do dómu Bezpečnostních směrnic (dóm BSP). Z Ústředních propastí vedou dvě okna do tzv. Středních pater, coţ je soustava chodeb a komínů. Z dómu BSP vybíhají dvě chodby, kdy jedna z nich vede jihozápadním směrem a pokračuje v nízkém profilu přes několik úţin ústících do Kalcitového dómu s krystalizovanými kalcitovými bloky. Druhá z chodeb navazujících na dóm BSP je vodorovná chodba a nazývá se Vintocká odbočka. Ta vede severovýchodním směrem a ústí stupněm do hlavního koridoru celé jeskyně, na tzv. Vitockém rozcestí.
3. 3. 2. Hlavní koridor Vintocké rozcestí ústí do hlavní chodby Sloupského koridoru, tedy do partií mezi 4. a 5. sifonem. Od Vintockého rozcestí koridor pokračuje dvěma směry. Na jih, tedy po proudu a na sever, proti proudu. Dno je pokryto z převáţné většiny štěrkem a dále valouny kulmských hornin, úlomky ostrohranných balvanů nebo vápencových sintrů.
33
Obr. 3.: Amatérská jeskyně – Nový Sloupský koridor (Šachta Broušek). Upraveno podle Musil F., Sirotek J. (stav ke dni 31. 12. 2005)
3. 3. 3. Úsek mezi Vintockým rozcestím a 4. sifonem Jedná se o rozměrný meadrující koridor vedoucí jiţním směrem. Po 20 m se chodba ostře lomí doprava na jih a po dalších 75 m zpět doleva na východ. Po dalších 25 m se při pravé straně nachází trativod, v němţ se ztrácí část vod, které hlavní chodbou protékají za vyššího vodního stavu. Za středního stavu se tu ztrácí voda všechna. Vody z trativodu mají neznámé pokračování, pravděpodobně se objevují aţ v soustavě sifonů za 4. sifonem.
34
Hlavní koridor pokračuje chodbou k pravostranné odbočce, jeţ byla pojmenována jako chodba Do ţlebu. Tato chodba je na stejné predispozici jako Vintocká chodba i nad obdobně vysokým stupněm. Vede směrem jihozápadním a její celková délka činí cca 200 m. Odbočku charakterizují mocné erozní modelace, které jsou později vystřídány sintrovými jezírky. Chodba je ukončena 9. sifonem, který nemá souvislost s ţádným aktivem a je pravděpodobně vytvořen skapovou vodou. Pokračování hlavního koridoru vede dále po proudu k ostrému zalomení doprava jiţním směrem, následně se mírně stáčí na jihovýchod a poté opět ostře na jih. Dále dochází k opětovnému zalomení a chodba pokračuje východním směrem do největší dómovité prostory koridoru. Prostorný dóm je zakončen rozcestím a v tomto místě končí i mohutné prostory koridoru. Jeskyně zcela zásadně mění svůj charakter a následují uţ jen poměrně úzké erodované chodby. Doprava, po proudu, směrem na jihozápad pokračuje úzká puklinová chodba. Ta končí rozšířenou prostorou, ze které po levé straně vybíhají dvě odbočky. Spodní cestou vede paralelní puklinová chodba a na jejím konci se nachází odtokový sifon, tzv. 4. sifon. Pro chodbu jsou typické výrazné facety, vyskytující se na stěnách po celé své délce. Směrem na severovýchod proti proudu z hlavního koridoru pokračuje Spojka do Šošůvky. Vybíhá hliněným svahem, sahající aţ ke stropu chodby. Z vrcholu svahu pokračuje chodba, v jejímţ průběhu se nachází několik jezírek větších či menších rozměrů, v závislosti na vodním stavu. Následuje úţina ústící do malého dómu, nazvaného jako tzv. „Erotický dómek“. Tato prostora je pravděpodobně obrovským marmitem. Za dómem se vyskytuje jezírko, jehoţ stěny jsou pokryty blátivým filmem, který vytváří efekt tzv.“leopardí kůţe“. Za jezírkem se chodba větví. Západním směrem pokračuje chodba přes dva obří hrnce vedoucí do horních partií vysokých chodeb. Chodba dále postupuje stupněm, který proniká do zabahněného horizontu a za dalším stupněm se nachází traverz nad Bahnopád Khumbu v Šošůvecké odbočce. Druhá chodba za křiţovatkou vede rovněţ několika stupni do Šošůvecké odbočky, cca 20 m před začátek Bahnopádu Khumbu.
35
3. 3. 4. Šošůvecká odbočka Šošůvecká odbočka vybíhá mezi 2. a 3. sifonem. Při vstupu z prostor mezi sifony odbočka začíná kolmým hlinitým svahem, za nímţ se nachází Velký dóm. Dno dómu tak jako i celá Šošůvská odbočka je vyplněna hliněným sedimentem. Při severozápadní stěně dómu ústí komín, který začíná strmým sintrovým svahem místy pokrytý vrstvou sedimentu. Ohromnost komínu dokazují rozměry, ještě ve výšce 90 m nad hladinou 2. sifonu má komín průměr 20 m. Od této výšky do cca 110 m komín přechází do členitého systému horního patra. Hlavní chodba za dómem dále pokračuje v horizontálním severovýchodním směru a následuje rozcestí, z něhoţ vedou dvě chodby. Obě ústí do dómu Bahnopád Khumbu. Jedná se o puklinovou chodbu s vodní hladinou na dně a s výrazným hlinitým stupněm. Chodba končí v dómu s vodní hladinou – 8. sifonem. Ten se podařilo prostoupit a objevit mezi spodními patry Sloupsko-šošůvských jeskyní a Amatérskou jeskyní rozsáhlý komplex chodeb a dómů směřující na sever a severovýchod. Celková délka objevených prostor byla cca 1 400 m.
3. 3. 5. Úsek mezi Vintockým rozcestím a 5. sifonem Při popisu Nového Sloupského koridoru od Vintockého rozcestí směrem na sever, proti proudu, přechází mohutný koridor do uţší erodované chodby. Z pravé stěny ústí odbočka s názvem Jezerní chodba. Při vstupu do odbočky je vytvořen vysoký skalní výšvih, za nímţ vede chodba zakončená skalním stupněm, vytvářející hráz pro jezero s vizuálně velmi čistou vodou. Z těchto míst vede hlinitý svah, z něhoţ ústí tzv. komín EEK, Evţenův etický komín. Komín přechází v erodovaný a členitý labyrint chodeb a puklin. Tyto prostory dostaly název horizont Myrna. Představují torzo horního patra, geneticky shodné s Šošůvskými jeskyněmi. Hlavní koridor proti proudu pokračuje od odbočky do Jezerní chodby a končí k severu směřujícím 5. sifonem, pojmenovaný jako sifon Generation next.
36
3. 3. 5. Úsek za 5. sifonem Od 5. sifonu se tunel větví. Na východ vede erodovaný kanál směřující do 6. sifonu. Pro charakteristický zvuk bublin unikajících z 5. sifonu a ještě dlouho po vytvoření byly nazvány celé tyto prostory Kompresorovnou. Za 5. sifonem směrem vlevo pokračuje hlavní koridor chodbou, končící na sever směřujícím 7. sifonem. Tunel ze sifonu se následně spojuje s chodbou vedoucí z 6. sifonu. Okolí 6. a 7. sifonu i sifony samotné vytváří sloţitou soustavu chodeb. Jedná se o spojku do Sloupsko-šošůvských jeskyní.
37
KAPITOLA 4
Historie výzkumu Kapitola Historie výzkumu byla rozdělena na tři podkapitoly. První část nastiňuje historii od zahájení prací na Simonově vrchu Cigánského závrtu a s tím spojenou následnou otvírku prvního vchodu do Amatérské jeskyně, dále období výzkumu, kdy hlavním koordinátorem byl GgÚ ČSAV a aţ do roku 1992, kdy Amatérská jeskyně byla předána pod správu České speleologické společnosti. Druhá podkapitola pojednává o období výzkumu a průzkumu konaných jednotlivými Základními organizacemi ČSS s výčtem nejdůleţitějších objevů od roku 1992 aţ do 1999, kdy byl vyhotoven projekt k 30. výročí objevení Amatérské jeskyně. Třetí podkapitola nastiňuje historii výzkumu a průzkumu posledních deseti let, opět s výčtem nejdůleţitějších objevů v jednotlivých letech.
4. 1. Výzkumy v letech 1965 – 1992 V roce 1965 zahájila Plánivská pracovní skupina hloubící práce v nejniţším bodě na Simonově vrchu Cigánského závrtu u východní stěny. V lednu 1968 byla šachta 6 m hluboká a na otvírce šachty se podílela Plánivská pracovní skupina spolu se Speleologickým klubem Brno. Dne 30. listopadu 1968 se podařilo v hloubce 30 m proniknout do volných prostor – První a Kruhový dóm. Další hloubení se provádělo v nejniţším místě ve směru největšího proudění vzduchu a poklesu teplot. To vyústilo dne 18. ledna 1969 v objev mohutné jeskynní prostory, kterou nazvali dóm Objevitelů, vedoucího aţ k aktivnímu toku podzemní Bílé vody. Tyto prostory pojmenovali „Amatérská jeskyně“. Rozsah Amatérské jeskyně objevené Plánivskou skupinou činil asi 1 500 m chodeb, které byly ohraničené sifony znemoţňující další průzkum. Byl zahájen podrobný speleologický výzkum lokality, topografický, fotodokumentační, geologický, hydrologický a další. V březnu 1969 byl vchod zajištěn ţeleznou bránou a šachta byla vybavena pevnými ţeleznými ţebříky.
38
V Povodňovém sifonu odtokové části jeskyně na konci Povodňové chodby byl 9. srpna 1969 proveden speleopotápěčský průzkum. Přes sifon se podařilo proniknout do volných prostor s aktivním tokem Bílé vody. Další výzkumy přispěly k objevu rozsáhlého systému chodeb a dómů, čítajících několik kilometrů. V únoru 1970 byly prozkoumány povodňové chodby za Dlouhým jezerem aţ k oblasti Krematoria a dnešního Bludiště Milana Šlechty. Ovšem průzkumy a detailnější výzkum těchto prostor byl komplikován přístupen přes vodní sifon. Při jedné z akcí dne 29. srpna 1970 zahynuli Milan Šlechta a Marko Zahradníček. Tito dva speleologové nestačili uniknout z nízké chodby při nenadálém zvýšení hladiny podzemní Bílé vody způsobené povodní. Po tragické události byla další výzkumná činnost na lokalitě zcela zastavena. V roce 1971 se jejím koordinátorem stala profesionální organizace Geografický ústav Československé akademie věd. Tato instituce v roce 1971 vypracovala projekt průzkumu a vědeckého výzkumu, naplánovaného aţ do roku 1975, který měl vyřešit poznání celého jeskynního systému, vybudování nového bezpečného vchodu a vědecké zpracování. Od konce roku 1971 probíhaly v rámci GgÚ ČSAV vědecké výzkumy, např. geologické, geomorfologické, hydrologické, klimatologické, speleoloalpinistický průzkum komínů atd. Dále byla v rámci projektu v roce 1973 za spolupráce Hornického ústavu ČSAV a pouţití nedestruktivních geofyzikálních metod snaha vybudovat nový vchod do jeskyně. Nejvhodnější se jevilo místo v Západní macošské větvi, raţením štoly z jeskyně U Javora. Podařilo se proniknout 67 m dlouhou úpatní štolou do síňky. Vertikální rozdíl mezi dnem Pustého ţlebu a síňkou činil 35 m. Ze síňky byla proraţena další štola 35 m dlouhá, ústící přímo do chodby Západní Macošské větve. Po proraţení štoly byla jeskyně uzavřena dvojitými plechovými dveřmi, aby nedocházelo k neţádoucím klimatickým změnám. Pro objevnou část jeskyně po sifon v Povodňové chodbě se začalo pouţívat označení Stará Amatérská jeskyně a pro část za sifonem Nová Amatérská jeskyně. Vyvrcholil tak spor o název jeskyně probíhající po celý rok 1973. Navrhované názvy byly např. „Absolonovy jeskyně“, „Jeskyně 25. výročí Vítězného února“, „Jeskyně Klementa Gottwalda“ a další. V roce 1974 byla vyhotovena mapa lokality v měřítku 1 : 1000, která zaznamenávala vztahy povrchových jevů a podzemních prostor.
39
V roce 1975 byl dvojicí potápěčů z brněnského Trygon klubu překonán Předmacošský sifon oddělující Amatérskou jeskyni a propast Macocha. Byl tak vyřešen hlavní speleologický problém podzemní Punkvy. V roce 1978 se podařilo zdolat skalní okno nad přítokovým sifonem Sloupského potoka na konci Sloupského koridoru. Bylo tak objeveno pokračování o celkové délce přes 1 000 m chodeb směrem ke Sloupsko-šošůvským jeskyním. Dne 12. prosince 1978 byla zaloţena Česká speleologická společnost, která sdruţovala amatérské i profesionální zájemce o speleologii. Vznikaly jednotlivé pracovní skupiny a transformovaly se v základní organizace České speleologické společnosti (ZO ČSS). V průběhu roku 1979 byl upraven Absolonův dóm v Nové Amatérské jeskyni pro potřeby speleoterapie a bylo nainstalováno elektrické osvětlení. V roce 1981 je dokončena rekonstrukce a další úpravy vstupní šachty do Staré Amatérské jeskyně, prováděné pracovní skupinou Moravského krasu Blansko. Díky „Dohodě o způsobu provádění průzkumných prací na lokalitě Stará Amatérská jeskyně“, uzavřené v roce 1988 mezi Správou CHKO Moravský kras a ZO ČSS 6-15 Holštejnská a jihomoravským Krajským výborem ČSS, zahájila tato skupina revizi původních mapových podkladů jeskyně. V roce 1992 se zhotovila nová mapa Staré Amatérské jeskyně v měřítku 1 : 200, která byla zpracována v souřadnicovém systému. Dále byly zdokumentovány všechny tehdy známé komíny v jeskyni. Nejzajímavější je tzv. Varietní komín, 105 m dlouhý a jehoţ nejvyšší bod leţí 3 m pod úrovní Ostrovské plošiny. V roce 1989 potápěči ZO ČSS 6-09 Labyrint objevili a zdokumentovali 1 200 m nových chodeb za koncovým sifonem Sloupského koridoru.
4. 2. Výzkumy v letech 1992 – 1999 Na jaře 1993 dochází na základě dohody mezi Správou CHKO Moravský kras, Geografickým ústavem ČSAV Brno a Českou speleologickou společností k předání Nové Amatérské jeskyně pod správu ZO ČSS 6-19 Plánivy. Byl vypravován nový projekt, na němţ se podílely také další skupiny ČSS – Pustý ţleb, Topas, Labyrint a vědecké instituce jako např. Geologický ústav Brno. Nastalo zdokumentování současného stavu jeskyně a nové fotodokumentace. Bylo konstatováno, ţe mnohé části jeskyně jsou značně opotřebované. Část s největším 40
poškozením se udávala oblast kolem Absolonova dómu, tzv. Ministerský okruh a další části poničené exkurzní činností. V celém hlavním koridoru Macošské chodby se vyznačily chodníky, zabraňující dalšímu poškození. Na výzkumu lokality Nové Amatérské jeskyně spolupracovali ZO ČSS 6-19 Plánivy, ZO ČSS 6-25 Pustý ţleb, ZO ČSS 6-17 Topas a ZO ČSS 6-09 Labyrint. V roce 1993 se speleologové zaměřili na průzkum komínů. Byly zdolány komíny např. v Říceném dómu v Bludišti Milana Šlechty, komíny v částech Krematoria, v chodbě Samoty, komíny v dómu U Dvou velkých, v Brčkovém dómu a další. Byl prováděn výzkum sedimentárních výplní, zejména v Západní macošské větvi a zpracovaly se profily vykopané za doby působení GgÚ ČSAV. Působištěm se také stal Sloupský koridor, kde se prováděla explorační činnost, mapování a lezení komínu. Dále byl proveden průzkum a mapování v Jiţní části Bludiště Milana Šlechty. V listopadu bylo nalezeno horizontální patro ve Sněhovém komínu nad dómem Trychtýřů. Kromě toho lze k významným objevům zařadit odbočku U Splasklého člunu, Za Vodopádem, U Křivého krápníku a chodby v oblasti Černého dómu. Také se prováděla hydrologická pozorování v oblasti soutoku Sloupského potoka a Bílé vody v Bludišti Milana Šlechty. V průběhu roku 1994 pokračoval průzkum komínů – Půlměsíční komín v dómu U Homole, kde bylo objeveno horizontální patro v délce 150 m. Dále např. komíny Jiţní části Bludiště Milana Šlechty, kde v komínu U Ozvěny byl objeven rozsáhlý komplex
horního
patra,
nazván
Alabastr.
Pokračoval
průzkum,
mapování
a fotodokumentace partií v oblasti Černého dómu a oblasti za Turbínou. V tomto roce bylo zahájeno zaměřování hlavního polygonového tahu Sloupského koridoru a provedla osazení měřičských bodů. Od roku 1994 aţ 1997 pokračoval průzkum a oprava instalované vodící šňůry v Předmacošském sifonu a byly uskutečněny sestupy na Podzemní vývěr Punkvy a na Konstantní přítok. V roce 1994 opětovně pokračoval systematický průzkum komínů a mapování jednotlivých částí jeskyně. Na Galerii v Západní macošské větvi bylo zahájeno vzorkování skapových vod. V průběhu roku 1995 byl dokončen průzkum komínů v Alabastru a komínu Nad Písečnou terasou v dómu Zemních pyramid, přecházející v horizontální patro v délce 150 m.
41
V průběhu let 1997 aţ 1999 se dovršilo měření Bludiště Milana Šlechty a dalších částí Amatérské jeskyně. Byly shromaţďovány materiály pro projekt na vydání publikace „Amatérská jeskyně – 30 let od objevu největšího jeskynního systému České republiky“. V rámci díla se provádělo dokončování průzkumu nových částí, včetně komínů, geologický popis lokalit, mapová dokumentace a fotodokumentace.
4. 3. Výzkumy v letech 1999 – 2008 V roce 1999 byl opětovně překonáván 1. aţ 4. sifon. Dále byla objevena a zdokumentována Chodba do ţlebu, Kompresorovna, Kalcitový dóm a pokračování západním směrem zakončené dómem Bezpečnostních směrnic. Počátkem roku 2000 byl proplaván 7. sifon a byly zkoumány spodní patra Sloupsko-šošůvských jeskyní pro vyřešení problému Sloupského potoka. Dále byla pozornost věnována Šošůvecké odbočce s objevem prostory Bahnopád Khumbu a začal průzkum a dokumentace komínu ve Velkém dómu. Také se zahájil průzkum na podzemní Punkvě ze Zadního jezera Východní macošské větve, kde celková délka polygonu Punkvy pod vodou od podzemního vývěru Punkvy byla po nejdále dosaţené místo 516 m. V letech 2000 a 2001 pokračovaly práce v koncových partiích Sloupského koridoru pro nalezení předpokládaného pokračování ve Sloupsko-šošůvských jeskyních. Byl organizován potápěčský průzkum prostor 6. a 7. sifonu. V roce 2001 byla zkoumána oblast Vodovodu, kde zajímavou lokalitou se stal komín v Zadním vodovodu, v němţ celková délka objevených prostor dosahovala cca 80 m. V tomto roce taktéţ pokračoval výzkum podzemního toku Punkvy a probíhalo další pořizování mapové dokumentace, byly objeveny další prostory, nazvané Čokoládovna a došlo k postupu aţ do vzdálenosti 566 m. V neposlední řadě byl proveden průzkum komínů ve Vintocké odbočce, motivující k nalezení místa co nejblíţe k povrchu, pro zasazení šachty z povrchu a otevření nového vchodu. Díky udělení výjimky Správy CHKO Moravský kras v roce 2002 na výkopové práce v Amatérské jeskyni byla pozornost zaměřena na odbočku z Macošského koridoru východním směrem, v úseku mezi Rozlehlou chodbou a dómem U dvou velkých. Byla nazvána Chrochtadlo a celková délka objevených prostor byla cca 180 m. Dále byl prováděn výzkum komínů v Bludišti Milana Šlechty a dokončil se průzkum z let 42
předešlých v komínu Akrobatů v dómu Zemních pyramidy, který dosahoval výšky 40 m a pokračoval horizontálním patrem ještě 30 m. V roce 2003 započal průzkum tlakového trativodu vedoucího jihovýchodním směrem z Macošského koridoru nedaleko I. vchodu do Bludiště Milana Šlechty. Cílem tak bylo nalézt moţnou spojitost s chodbou zvané Chrochtadlo. Dále bylo hlavní úsilí soustředěno na otvírku nového vchodu. Do komínu Vintocké odbočky se umístil radiomaják, lokalizovalo se přesné místo budoucí šachty na povrchu a byla vyřízena výjimka Správy CHKO Moravský kras a povolení báňského úřadu. Pomocí střílení a kopání bylo v tomto roce ve hloubce 12 m dosaţeno volné prostory. V následujícím roce 2004 byl zahájen průzkum odbočky z řečiště Punkvy, nazvána odbočka „Kráva“, která se nachází jiţně od nedalekého ústí Východní macošské větve, na konci Bahnitých jezer. Celková délka těchto nově objevených prostor byla 75 m. V tomto roce byl vypracován projekt výkopových prací v trativodu z dómu u Dvou velkých. Cílem projektu bylo proniknout na aktivní řečiště Bílé vody za odtokovým sifonem jiţ dříve objeveného Chrochtadla. Systematický průzkum na této lokalitě pokračuje aţ do roku 2008. Dále pokračovaly práce na otvírce nového vchodu do prostor na Sloupském potoce. Šachta byla zaloţena o rozměru 1,5 x 1,5 m. Za pouţití trhacích prací byla vyraţena do vápencového masivu, který v hloubce 10 m přecházel v sediment (štěrky, balvany, hlína). V hloubce 20 m se podařilo dosáhnout kýţeného komína. Vstupní část byla osazena skruţemi, rozšířily se úzké prostory v komínech a byly nainstalovány pevné kovové ţebříky. Na horní skruţ byl upevněn kovový uzamykatelný poklop. Od roku 2004 aţ do 2008 se prováděl podrobný hydrologický a hydrografický výzkum Sloupského potoka v Amatérské jeskyni a Sloupsko-šošůvských jeskyních a byla formulována řada hypotéz týkajících se komunikace mezi jednotlivými hydrologickými objekty. V průběhu roku 2005 proběhla revize hlavního polygonu úseku mezi I. vchodem do Bludiště Milana Šlechty a dómem U Homole. Byla objevena chodba mezi hlavním koridorem a Šošůveckou odbočkou, tedy tzv. Spojka do Šošůvky. Délka všech chodeb spojovací chodby byla cca 300 m. Důleţitou historickou událostí se stal čerpací pokus v soustavě 5., 6. a 7. sifonu a potápěčským průzkumem se podařilo fyzicky propojit Sloupsko-šošůvské jeskyně s jeskyní Amatérskou. Čerpání sifonů bylo vyuţito
43
i k měření hladin v jednotlivých sifonech Amatérské jeskyni a byly tak objeveny nové poznatky o hydrologii a hydrografii Sloupského potoka. V roce 2006 pokračoval systematický průzkum komínů a vertikálních odboček ústících do horních partií Vintockého koridoru, završený objevem Evţenova etického komína na konci Jezerní chodby, s komplexem erodovaných chodeb, puklin, kanálů, komínů a nevelikých dómů, nazvány horizont Myrna. Celková délka těchto partií byla cca 240 m. Ve Velkém komínu v dómu Šošůvecké odbočky se podařilo dosáhnout výšky 110 m a proniknout do členitého systému horního patra, kde byla objevena 160 m dlouhá Cementová chodba a bílým sintrem pokrytý Sněhový komín. K důleţitým objevům roku 2007 lze přiřadit komín v dómu U Dvou velkých dosahující výšky 21 m, který byl nazván komín Dvou velkých. V dómu Šošůvecké odbočky ve Velkém komíně byla v systému horních pater objevena Chlupatá chodba, místy s excentrickou aţ heliktitovou výzdobou. Výkopové práce v trativodu z dómu U Dvou velkých komplikovaly povodně, při kterých bylo koncové místo zaneseno nepropustnými sedimenty. Ty byly v průběhu roku odstraněny. V květnu 2008 se podařilo prostoupit 8. sifon v Šošůvecké odbočce a objevit tak mezi spodními patry Sloupsko-šošůvských jeskyní a Amatérskou jeskyní rozsáhlý komplex chodeb a dómů směřující na sever a severovýchod. Celková délka činí cca 1 400 m.
44
KAPITOLA 5
Hodnocení nepřímých vlivů na jeskyni Nepřímé vlivy lze charakterizovat jako potencionální negativní zásahy na jeskynní systém způsobené antropogenní činností, které nejsou způsobeny přímo na jeskyni, ale na povrchu a v jeskyni se projevují aţ druhotně. Jedná se především o vlivy způsobené hospodařením na krasové krajině a vlivy na povrchové úseky krasových vod. Kras je jako celek velmi citlivé území a v kontextu toho se kaţdý jak pozitivní tak i negativní zásah do přírodního prostředí velice rychle projeví buď přímo na povrchu, nebo v podzemí, přičemţ i relativně malý zásah můţe způsobit dalekosáhlé následky. Jedná se tedy o území silně nestabilní. Velmi významnou roli při ochraně Amatérské jeskyně hraje tedy studium vztahů mezi krasovým povrchem a podzemím. Jedná se o vyuţití krajiny při zemědělství, zejména o Ostrovskou plošinu, a dále okolní oblasti při likvidaci odpadních vod. Je takřka jasné, ţe zachování přírodních hodnot krasu je v kompetenci nejen ochranářů a jeskyňářů, ale obzvláště i obyvatel, přičemţ důleţité místo v péči o krasovou lokalitu mají zemědělci. Hlavním úkolem ochrany krasové přírody je, aby zemědělská krajina poskytovala vhodné ţivotní podmínky pro faunu i floru a zároveň, aby se uchovaly a ochránily krasové jevy. Jelikoţ hlavním cílem diplomové práce jsou přímé vlivy na jeskyni, nepřímé vlivy jsou zmíněny jen okrajově, převáţně na základě osobní konzultace na Správě CHKO Moravský kras.
5. 1. Zemědělství Plošiny Moravského krasu jsou v porovnání s jinými krasovými oblastmi ČR překryty a zarovnány sedimenty, přičemţ jsou vytvořeny poměrně hluboké a úrodné půdy. Ovšem skutečnost, ţe hospodaření na orné půdě vyvolává značná rizika jak pro povrchové, tak i podzemní krasové jevy, proto jejich řešení patří mezi priority. Zemědělské vyuţití pozemků v krasové oblasti Blanenska má tisíciletou historii a nejstarší doklady pochází se starší doby ţelezné, zvané doba halštatská, která se datuje 45
700 – 400 př. n. l. (např. Podborský, 2006, Přichystal a Náplava 1995). V oblasti Moravského krasu se jedná o jeskyni Býčí skála, kde byly objeveny bronzové a ţelezné archeologické nálezy tehdejší kultury. V novodobé historii podzemní prostory Moravského krasu nejvíce ovlivnilo období let 1973 – 1980, tj. období po kolektivizaci, kdy docházelo k intenzifikaci zemědělské výroby a s tím bylo spojené i vyuţití zemědělských hnojiv, které je obzvláště rizikové v krasové oblasti. Navíc je doloţeno, ţe v zájmovém území docházelo k výraznému překračování průměrné celostátní i celookresní dávky ţivin na 1 ha zemědělské půdy. V okolí Amatérské jeskyně se jednalo především o katastry obcí Holštejn, Sloup, Veselice a Laţánky, kde byly přesáhnuty dávky čistých ţivin na 1 ha zemědělské půdy aţ o 400 kg. Průmyslová hnojiva byla vyplavována z půdy a ve skapových vodách pronikala do jeskynních systémů. Při studiu skapových vod bylo zjištěno, ţe obsah dusičnanů ve skapech pod zemědělskými pozemky se zvýšil aţ desetinásobně a chloridu aţ trojnásobně. Omezení těchto dávek po roce 1982 se následně projevilo i ve skapových vodách. V následujících letech se dbalo na sníţení celkové dávky průmyslových hnojiv a byla přizpůsobena specializace rostlinné výroby a započaly se řešit problémy, jako např. eroze půdy a splachy reziduí ţivin a pesticidů do jeskyní, potencionální ohroţenost zdrojů pitné vody, ochrana běţných kultur a ptáků a další. Postupně se zaváděla tekutá průmyslová hnojiva, rozšířilo se organické hnojení, upraveny byly osevní postupy a zatravňovaly se plochy s nejintenzivnějšími průsaky do krasového podzemí. V letech 1987 – 1989 bylo převedeno více neţ 20 ha z orné půdy do neplodných ploch a 20 ha z orné půdy do luk. Největší změny nastaly na Ostrovské plošině z důvodu ochrany systému Amatérské jeskyně, tedy změny kultur a úprava sortimentu pesticidů. Na základě kompromisu mezi zájmy zemědělců a ochranou přírody byl stanoven nejvhodnější způsob hospodaření na zemědělské půdě, a to zejména na Ostrovské plošině. Seznámit zemědělce, samosprávu, ostatní obyvatele a širokou veřejnost jednak s přírodními hodnotami, vývojem krajiny a vlivu zemědělství na krajinu v minulosti
46
a v současnosti, tak i seznámit s agroenvironmentálními opatřeními1 jak realizovanými, tak i připravovanými, byly v kompetenci Projektu Agroenvironmentální programy – práce s veřejností a publicita programu SAPARD2 v ČR. Od roku 1998 začaly probíhat první studie a projekty s opatřeními. V období let 2000 – 2006 probíhalo Agroenvironmentální opatření Plánu rozvoje zemědělství a venkova ČR - Plánu SAPARD. Prostřednictvím Programu SAPARD bylo po vstupu do EU moţnost čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů EU. V rámci projektu se uskutečňovalo zatravnění orné půdy nad jeskyněmi, nové osevní postupy v erozně citlivých zónách jeskyní a v neposlední řadě zvýšení biologické rozmanitosti na orné půdě zavedením extenzivních ochranných okrajů. Definitivním cílem bylo mimo jiné redukovat na minimum pronikání cizorodých látek z orné půdy do podzemí, redukovat erozi do podzemních prostor, eliminovat negativní působení rozpuštěných reziduí hnojiv a pesticidů na minerální výplň jeskyně a jeskynní ţivočichy, zlepšit kvalitu podpovrchových vod a další. Byl prováděn monitoring rozpuštěných látek ve skapových vodách v jeskyních ( NO3- , Cl-,SO4, pH, vodivost, NO2-, HCO3- , Ca2+, Mg2+, Na+, K+ ), plošných erozí, popř. změn vegetace na zakládaných lučních porostech a v ochranných okrajích a další. Ve spolupráci se zemědělci v rámci programu SAPARD v roce 2003 byly zaloţeny travní porosty nad jeskyněmi na ploše 180 ha, dále plochy se speciálními osevními postupy na ploše 260 ha a extenzivní ochranné okraje na ploše 33 ha. Bylo prokázáno, ţe travní porosty v porovnání s ornou půdou zachytí takřka o 90 % dusičnanů více.
1
Agroenvironmentální opatření má za úkol podpořit způsoby vyuţívání zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením ţivotního prostředí, krajiny a jejich vlastností a dále podporuje zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údrţbu krajiny. 2
Program SAPARD jako tzv. Zvláštní předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské unie. Program SAPARD byl schválen na summitu EU v Berlíně v březnu 1999 a oficiálně byl v České republice zahájen v roce 2000. Program SAPARD se v ČR realizoval na základě Plánu rozvoje zemědělství a venkova ČR na období 2000 – 2006, který připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství, výzkumnými ústavy, ČSÚ a dalšími institucemi, přičemţ Evropskou komisí byl schválen v říjnu 2000.
47
V současné době je moţné konstatovat, ţe program SAPARD splnil svoji roli. Do roku 2006 se velká část Ostrovské plošiny zatravnila a bylo zabráněno dalšímu znečištění skapových vod i povrchových vod infiltrující se do jeskyně. Od roku 2007 aţ do roku 2013 se i nadále vyuţívá dotací Evropské unie a probíhá opatření na základě agroenvironmentálních programů, přičemţ je hospodaření zaloţeno na určitých stanoviscích a podmínkách. Jedná se především o projekt Síť informačních center zaměřených na agroenvironmentální programy v Jihomoravském kraji. Iniciativy se specializují v oblasti agroenvironmentálních programů, ekologických programů, ekologického zemědělství a biologického zpracování odpadů.
5. 2. Povrchové vody Území Moravského krasu je podobně jako všechna krasová území velice náchylné ke znečišťování vod. Krasové území je charakteristické tím, ţe do podzemí se krasovými ponory dostává velké mnoţství povrchových vod a vápencové podloţí se vyznačuje vysokou propustností. Důleţitým faktorem hydrologie je také vzlínání vody, protoţe hladina podzemní vody je vázána na hloubku odvodňování jeskynními systémy. Je také nutné uvést, ţe povodí není určeno povrchovým reliéfem, protoţe povodí určené odtokem podzemních vod nekoresponduje často s povrchem reliéfu. Vody Sloupského potoka a Bílé vody se infiltrují do podzemí Amatérské jeskyně mnoţstvím trativodů a přináší sem značné kvantum nekrasových hornin spolu s organickým materiálem. Je tedy zřejmé, ţe se tento organický a bohuţel také komunální odpad objevuje a ukládá i v jeskynních prostorách. Jícny pohlcují v některých případech celé krasové říčky, bohuţel ale existují i případy drobných ponorů s malou kapacitou, která způsobuje zadrţování komunálního odpadu a vytváří páchnoucí skládky. Dalším silně negativním vlivem je znečištění vod např. chemickými a rozpuštěnými látkami, jeţ se infiltrují a ovlivňují podzemní prostředí. To můţe mít kolosální vliv na ţijící ţivočichy vázané na podzemní vodu, vliv na zbarvení krápníků a je tu i moţnost podílení se na tzv. krápníkové korozi. Z těchto a dalších důvodů se stává prioritou dosáhnout co nejlepší kvality krasových vod a jejich ochrana. Je velice důleţité odpadní vody z okolních vesnic a měst dostatečně čistit za pomocí vyhovujících čističek odpadních vod (dále jen ČOV). V případě, ţe odpadní 48
vody jsou čištěny nedostatečně, popř. nejsou čištěny vůbec, nebo kdy ČOV jsou ve špatném technickém stavu a technologické zařízení je v podstatě nepouţitelné, dá se tento stav označit za naprosto nevyhovující. Potencionální vliv na Amatérskou jeskyni mají především obce uvnitř CHKO s odtokem odpadních vod do podzemí. Jde především o městys Sloup, obce Šošůvka, Vavřinec s místními částmi Vavřinec, Veselice, Suchdol a Nové Dvory, dále pak obec Holštejn, Ostrov u Macochy. Ostatní obce ač se nacházejí uvnitř CHKO a poblíţ jeskynního systému, mají vliv na podzemní prostory, ale jiţ ne na konkrétní Amatérskou jeskyni, poněvadţ čerpání a následné čištění odpadních vod je napojeno na jinou obec, popř. vody odtékají do jiné části podzemí Moravského krasu. V tomto případě se jedná například o obce Ţďár, Vilémovice, Jedovnice a další. Bezprostřední návaznost na Amatérskou jeskyni připadá ale na Skalní mlýn, Punkevní jeskyně a areál Macochy, kde čištění vod je řešeno buď samostatnými ČOV, nebo jsou komunální vody z provozu řešeny jímkou na vyváţení. V bezprostřední blízkosti Amatérské jeskyni je tedy městys Sloup, kde je zajištěno čištění odpadních vod na zastaralé stávající ČOV. V současné době je uvaţována ČOV s odtokem do zdrojnice Punkvy, která bude společná jak pro městys Sloup, tak i pro obec Šošůvku. Bude tak zajištěno odvedení odpadních vod na rekonstruovanou a intenzifikovanou ČOV Sloup. Dále bude dobudována kanalizace ve Sloupě a vybudovaná nová kanalizace v obci Šošůvka. V obci Holštejn není zatím zajištěno čištění odpadních vod na ČOV, přičemţ prozatím je uvaţováno s jímkami na vyváţení, případně samostatná ČOV s odtokem do podzemních vod přes propadání Nová Rasovna (tok Bílá voda). V obci Ostrov u Macochy je zajištěno čištění odpadních vod na ČOV s odtokem do podzemních vod přes ponor Lopač, přičemţ ČOV je po intenzifikaci a obec je nove odkanalizována. Obec Vavřinec s místními částmi Vavřinec, Veselice, Suchdol a Nové Dvory zatím nemají zajištěno čištění odpadních vod na ČOV a přes ponory se vody dostávají do podzemí, do Punkvy, popřípadě je problém řešen jímkami na vyváţení. V obcích je v plánu vlastní společná ČOV pro obce Vavřinec, Veselice a Suchdol nebo převedení odpadních vod do Blanska-Těchova a jejich čištění na ČOV Blansko s odtokem do řeky Svitavy, tedy mimo podzemní vody CHKO Moravský kras. V obci Nové dvory je prozatím spoléháno na jímky na vyváţení. Všechny plány jsou řešené prostřednictvím projektu Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Jihomoravského kraje (PRVK-JMK). 49
KAPITOLA 6
Hodnocení přímých vlivů na jeskyni Přímé vlivy lze charakterizovat jako potencionální negativní zásahy na jeskynní systém způsobené antropogenní činností, které jsou spojeny s výzkumem, realizovanou dokumentací a následnými exkurzemi. Do této kategorie jsou tedy zařazeny veškeré nevratné i dočasné změny dochovaného přirozeného stavu jeskyně. Nejzávaţnější jsou stavební úpravy vybudované především za dob objevitelské éry, s představami zpřístupnění Amatérské jeskyně veřejnosti a organizování speleoterapie v Absolonově dómu. V současnosti se jiţ tak mohutné a v některých případech i absurdní zásahy neprovádí. Jsou respektována jistá omezení, především šetrný způsob prováděných prací a vyuţívání nedestruktivních metod s minimálním negativním dopadem na jeskyni. Přímé vlivy lze roztřídit do dvou kategorií: - Nevratné zásahy a trvale umístěné pomůcky mají trvalý vliv na dochovaný stav jeskyně.
Lze je charakterizovat jako prostředky, pomocí nichţ lze provádět
bezpečný vstup a pohyb po jeskyni, umoţňují průzkum a jednotlivé výzkumy a jsou nápomocné při dokumentaci. Jedná se například o uměle raţené štoly, šachty, fixované ţebříky, betonové plošiny, chodníky, schodiště nebo jiné stavební úpravy a v neposlední řadě i měřické body pro mapovou dokumentaci jeskyně a různé kotevní prvky atd. Představy o jejich odstranění jsou nesmyslné a podle mého názoru je lepší ponechat aktuální stav nezměněn, poněvadţ v tomto případě jiţ není moţné původního stavu dosáhnout. Mimo to taková realizace by byla náročná jak po stránce technické, fyzické a finanční, tak i po stránce samotného provedení. Sem lze zařadit nevratná poškození sekundárních výplní, jako ulámaná sintrová výzdoba nebo rozšlapané podlahové sintry.
50
- Vratné zásahy a dočasně umístěné pomůcky jsou charakterizovány jako prostředky, které nemají trvalý vliv na dochovaný stav jeskyně. Rovněţ jako v předešlém případu umoţňují průzkum, dokumentaci a bezpečný pohyb po jeskyni. Do této kategorie je moţné zařadit některá zábradlí, nefixované ţebříky, lezecké sloupy, lana, rošty, lávky a různé prostředky slouţící k přichycení nebo zajištění. Dále pro potápěčský průzkum slouţí vodící lana a jiné jistící body. Tyto zásahy jsou poměrně lehce z jeskyně odstranitelné, pokud by to vyţadovaly podmínky ochrany a byly by shledané důkazy negativního vlivu na jeskyni. Sem také patří vratné změny sekundárních výplní, jako např. některé druhy ušpinění a vyšlapané pěšiny v sedimentech občasně zaplavovaných vodou.
Základní charakteristika metod speleologického výzkumu ovlivňujícího jeskynní systém (s přímým vlivem na Amatérskou jeskyni) Cílem ochrany je zachování dochovaného stavu jeskyně a případná náprava změn. K metodám dosaţení těchto cílů slouţí především vhodné legislativní podmínky a samotná fyzická ochrana lokality. Tato ochrana zabraňuje neoprávněnému vniknutí a případnému poškození jeskyně. Při probíhajícím speleologickém výzkumu Amatérské jeskyně lze konstatovat, ţe se nepouţívá ţádných metod, které by vedly k trvalým a nevratným změnám dochovaného stavu. Ovšem je nutné zdůraznit, ţe efektivní výzkum jeskyně a objasňování vzájemných souvislostí si vynutí určitou potřebu změn. Správa CHKO Moravský kras, jako orgán státní správy a odborná organizace ochrany přírody povoluje speleologické výzkumy a stanovuje pro ně podmínky. Dále stanovuje podmínky exkurzí, podílí se na čištění a úklidu jeskyně a pro práce související s ochranou jeskyně zajišťuje nezbytné finanční prostředky. Subjektem provádějící komplexní speleologický výzkum a dokumentaci Amatérské jeskyně je Česká speleologická společnost, pod níţ spadají amatérští jeskyňáři, členové jednotlivých Základních organizací České speleologické společnosti (ZO ČSS). V rámci výzkumných úkolů zde působí i odborné organizace, jako např.
51
Moravské zemské muzeum, Český geologický ústav, Archeologický ústav AV ČR a další. Metody
speleologického
výzkumu
zahrnují
speleologický
průzkum
a dokumentaci prostor, speleopotápěčský a speleoalpinistický průzkum, geologický, biospeleologický výzkum, hydrologická a klimatická pozorování a měření, odběry vzorků výplní a další.
Obecné podmínky speleologického výzkumu Na základě dosavadních zkušeností z praktického provádění speleologického výzkumu Amatérské jeskyně a analýze vztahů výzkumů a ochrany jeskyně, byly stanoveny všeobecné ochranné a bezpečnostní podmínky, které se uplatňují při jakémkoli vstupu do jeskyně. Dále jsou stanoveny podmínky závazné pro jakoukoli speleologickou činnost prováděnou v jeskyni a jednotné exkurzní podmínky, závazné pro kaţdého jedince vstupujícího do jeskyně za účelem exkurze. Základní normou ochrany a péče jeskyní je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V rámci správního řízení jsou přípustné jen takové práce, které nesměřují k poškození jeskyně a její ţivé sloţky. Průzkumné a výzkumné práce jsou povolovány správním řízením podle správního řádu. Jednotlivé práce se povolují na základě Ţádosti průzkumných a výzkumných prací podle § 73 – věda a výzkum, s ohledem na § 10 – ochrana jeskyní, a na základě podmínek podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Předpoklad splnění těchto povolení je podmínkou pro schválení prací. Za poškození jeskyně a její ţivé sloţky je povaţováno nepovolené poškozování minerálních výplní jeskyní, nepovolené průkopy sedimentů bez jejich řádné dokumentace, nepovolené otvírky nových vchodů, případně nepovolené opravy, exkurze do nepovolených míst, nepovolené rušení ţivých sloţek a další. Dále je nutná asanace opuštěných pracovišť, např. úprava do původní podoby, popř. vyčištění lokality od zbytků materiálu. Při veškerých činnostech musí být maximálně šetřeny ţivé i neţivé sloţky přírodního prostředí a práce by měly být prováděny jen v nezbytném rozsahu, s minimálním ovlivněním stavu lokality, její funkce a hodnoty. Dále je určen způsob provedení a ukládání vykopaných sedimentů. V případě objevu nových prostor by měla 52
být tato skutečnost neprodleně oznámena Správě CHKO Moravský kras, která stanový další podmínky ochrany lokality. Po ukončení prací je zpracována závěrečná zpráva o lokalitě. Správa CHKO Moravský kras realizuje kontrolu dodrţování ochranných podmínek a jejich porušování je postihováno ve smyslu zákona.
Konkrétní ochranné a exkurzní podmínky stanovené Správou CHKO Moravský kras V současné době probíhá diskuse o zpřísnění podmínek ochrany jeskyně a realizaci exkurzí a prověřuje se rozsah trvalých i dočasných stop mající vliv na dochovaný stav jeskyně. Správa CHKO Moravský kras spolu s jednotlivými ZO ČSS dospěli k závěrům, ţe je nutností upravit a zpřísnit reţim pohybu osob v Amatérské jeskyni. Ke stávajícím ochranným a exkurzním podmínkám byly stanoveny nové návrhy směřující k zachování jeskyně v co nejméně změněném stavu. Podmínky pro Novou Amatérskou jeskyni Nyní je stanovena maximální kapacita je 20 osob denně, maximálně 2 exkurze denně a maximální počet lidí v jedné exkurzní nebo výzkumné skupině je 10 osob, přičemţ v jeden den mohou v různých částech jeskyně pracovat maximálně dvě skupiny. Vedoucí skupiny musí být znalý přesunové trasy3. Za dodrţování trasy exkurze zodpovídá vedoucí akce. V současné době se plánuje nový výběr a vyškolení těchto vedoucích akcí. Kaţdý vstup štolou do Nové Amatérské jeskyně je zaznamenán do internetového kalendáře dopředu nebo v den exkurze a dále vedoucí zapisuje kaţdou akci do Knihy návštěv. Vedoucí akce jsou povinni dohlédnout na uzavření a uzamčení uzávěr ve vstupní štole nebo šachtách. V jeskyni je zakázán pohyb mimo vyznačené stezky při běţném průchodu, je zakázáno ničit a svévolně měnit značení tras. Je plánováno přesnější vyznačení přesunové trasy pomocí kamenných muţíků a jiných přírodních materiálů s vyhnutím
3
Přesunová trasa určuje nejschůdnější cestu a usměrňuje pohyb osob v jeskyni. Pro většinu části jeskyně jsou vymezeny trasy a dohodnuty způsoby jejich zdůraznění nebo vytyčení. Nejasné přesunové trasy jsou vyznačeny kamennými muţíky, případně kameny, přičemţ se postupně omezuje pouţití plastů, ţeleza nebo jiných umělých materiálů.
53
se umělým materiálům. V Nové Amatérské jeskyni je zakázáno vstupovat k sintrům ve vyšších partiích chodeb a do Honzova království. Není povoleno pouţívat nátěrových a konzervačních hmot a jiných chemických látek. V jeskyni je zakázáno kouřit a zanechávat jakýkoliv odpad, včetně karbidu. V případě zjištěných poškození uzávěry nebo poškození jeskyně samotné je nutné tuto skutečnost nahlásit Správě CHKO Moravský kras. Podmínky pro Starou Amatérskou jeskyni V této lokalitě platí stejné podmínky jako v předešlých, výše zmíněných částech jeskyně. Dále probíhá diskuze o zavedení exkurzního zápisníku, který se umístí v dómu pod první šachtou. Je rovněţ v plánu zavést seznam vedoucích akcí, kteří stejně jako v předešlých částech jeskyně, budou nově proškoleni. Podmínky pro Nový Sloupský koridor (Šachta Broušek) Jedná se o lokalitu ve výzkumu a z tohoto důvodu je také omezeno uskutečňování exkurzí. Pro přístup osob do Nového Sloupského koridoru platí stejné podmínky jako v případě Nové Amatérské jeskyně. Tedy max. 10 osob v jedné skupině a max. dvě skupiny za den. Pouze u náročných pracovních akcí jsou povolené výjimky a to jedna skupina s max. počtem 20 osob. Kromě členů ČSS ZO 6-25 Pustý ţleb mohou vstupovat jiné osoby výhradně v doprovodu speleologů ze zmíněné ZO ČSS nebo pracovníků Správy CHKO Moravský kras. Práce na lokalitách jsou prováděny jen v nezbytně nutném rozsahu s minimálním narušením dochovaného stavu lokality. Není povoleno pouţívat nátěrové a konzervační hmoty a jiné chemické přípravky. V jeskyni je rovněţ zakázáno kouřit a zanechávat jakýkoli odpad, včetně karbidu. V případě objevu nových prostor je nutné tuto skutečnost ihned oznámit Správě CHKO Moravský kras, která stanoví další ochranné podmínky.
54
6. 1. Charakteristika přímých vlivů způsobených technickými zásahy, pomůckami a dalšími změnami v jeskyni V rámci
výše
uvedených
kategorii
lze
přímé
vlivy
dále
podrobněji
charakterizovat.
6. 1. 1. Technické zásahy pro bezpečný přístup do jeskyně Přistup do podzemních prostor je v případě Amatérské jeskyně vyřešen třemi vchody. Jedná se o uměle proraţenou štolu v Západní Macošské větvi, raţenou šachtu v Cigánském závrtu a šachtu do Nového Sloupského koridoru. Jde o největší přímé zásahy do jeskynního systému, které jsou definitivně nevratné. Důvod otvírky nových vchodů byl nejdůleţitější z hlediska bezpečnostního a logistického. Důleţitým faktorem se stal také snadnější přístup a moţnost systematického průzkumu a výzkumu. To vše bylo umocněné dodrţováním ochranných ustanovení a ochrany jeskyně. Při hloubení šachty nebo štoly bylo vyuţito trhacích prací a jiných destruktivních metod. Pro odpovídající zabezpečení byly opatřeny betonovými skruţemi, kovovými fixními ţebříky a osazeny uzamykatelnými ocelovými uzávěry.
6. 1. 2. Technické zařízení a pomůcky pro bezpečný pohyb v jeskyni Do této kategorie spadají ţebříky, betonové plošiny, chodníky, schodiště, rošty, lávky atd. Ţebříky lze rozdělit na dva základní typy. V prvním případě se jedná čistě jen o umístěné ţebříky ve vertikálních částech jeskyně, bez jakéhokoliv ukotvení a jiného připevnění ke skále nebo k jeskynní výplni. Ţebřík je pouze poloţený nebo opřený o skálu, ţádným způsobem fixovaný a lehce odstranitelný nebo vyměnitelný. Na dochovaný stav jeskyně pomůcky tohoto typu nemají v podstatě ţádný vliv. Druhým typem jsou ţebříky, které jsou v jeskyni nějakým způsobem upevněny pomocí různých kotevních prvků a přídavných ţelezných úchytek zabudovaných do skály. V tomto případě při jakémkoliv odstranění souvisí další zásah do skály, eventuálně při výměně
55
můţe dojít k neshodě s ţebříky předešlými a dochází tak ke změně a dalšímu kotvení ţebříků nových. Betonové plošiny, chodníky a schodiště byly zbudovány za doby, kdy jeskyni spravoval Geografický ústav, tj. v letech 1971 – 1992. Tyto stavební úpravy byly vytvořeny za účelem bezpečného pohybu při tehdy uvaţovaném zpřístupnění jeskyně. V současnosti se od takového zásahu upustilo a o jakékoliv betonové stavbě se neuvaţuje. Ţelezné nebo ocelové rošty představují konstrukci zabraňující rozšiřování a znečišťování sintrových povlaků a sintrových kup. Jejich umístění v oblastech s hliněnými splazy je účelné, ovšem i tuto konstrukci je po určité době nutné renovovat.
6. 1. 3. Zařízení a pomůcky využívané při průzkumu komínů a horních pater Průzkum komínů a horních pater je jedna z důleţitých činností, která se prováděla v dobách předešlých a je i jedna z hlavních priorit dob současných. Jde o hůře dostupné oblasti, které bez technických pomůcek nelze prozkoumat. V současné době se pro lezení komínů pouţívají dva způsoby. První z nich je lezení volné, při kterém se zdolává samotná stěna, a současně se do skály zabudovávají různé jistící kotevní prvky. Dalším způsobem je technické lezení, při kterém se vyuţívá tzv. lezeckého sloupu, sloţeného z několika dílů aţ do délky 6 – 10 m, na jehoţ konci je uvázané lano. Při průzkumu komínu se lezecký sloup opře a následně se šplhá po laně do kýţených prostor. V minulosti byl průzkum komínů ztíţen omezenými moţnostmi, komíny zdolávali jen profesionální horolezci a pouze technicky zdolatelné komíny. V současné době se při kotvení vyuţívá expanzních nýtů, které se umísťují do vyvrtaného otvoru ve skále. Expanzních nýtů se v jeskyni vyskytují desítky. Dále se vyuţívají různá fixní lana. Při moţnosti dalšího průzkumu se lano ponechává viset a je nutností občasná výměna lan. Jakmile je průzkum dokončen s konstatováním, ţe komín uzavírá neprůlezný profil, nebo nekompromisně končí závalem, provede se dokumentace a komín je odstrojen. Expanzních i různých ţelezných nýtů a ostatních pomůcek tohoto způsobu se v jeskyni vyskytuje nespočet a v některých případech uţ není nasnadě určit jeho
56
bývalou popř. i současnou funkci (obr. 4). V diplomové práci nebudou nýty inventarizovány, není moţné všechny spočítat.
Obr. 4.: Kotevní prvek umístěný ve vstupní štole do Nové Amatérské jeskyně. (foto: E. Přibylová, 2008)
6. 1. 4. Pomůcky při mapování Pro mapovací dokumentaci je potřeba nějakým způsobem fixovat tzv. měřické body. První body pochází z období let 1971 – 1992, kdy v jeskyni prováděl výzkum Geografický ústav ČSAV Brno. Jedná se o měřické body, které byly vyuţity při prvním mapování objevených prostor a výstupem byla první komplexní mapa systému Amatérské jeskyně v měřítku 1 : 2 000, která je mimo jiné součástí publikace autorů J. Přibyla a P. Rajmana – Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni (Přibyl, J., Rajman, P., 1980) Většina bodu je stabilizována kovovými hřeby nebo ocelovými nýty zabudovanými do skály, na nějţ se zavěšovala olovnice, a kaţdý takový bod byl opatřen číslem (obr. 5). Další mapování nově objevených prostor především v Nové Amatérské jeskyni a revize stávajících bodů proběhlo aţ po roce 1993, kdy byl výzkum Amatérské jeskyně předán jeskyňářům České speleologické společnosti. K jednotlivým bodům
57
se zavěšovala vyraţená destička, označující číslo ZO ČSS, která mapování prováděla a dále číslo polygonové řady. Provádělo se nové měření a v některých případech bylo vyuţito bodů předešlých (obr. 6), (obr. 7). Měření nově objevených prostor probíhá nepřetrţitě aţ do současnosti, se snahou převést komplexní mapu Amatérské jeskyně do digitální podoby. Vzhledem k rozlehlosti jeskyně nebyly jednotlivé body inventarizovány, lze však odhadnout, ţe se v těchto prostorách vyskytují stovky měřických bodů.
Obr. 5.: Původní měřický bod umístěný v jeskyni za éry Geografického ústavu ČSAV Brno v období let 1971 – 1992. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 6.: Původní měřický bod doplněný kovovou destičkou s vyraţenými údaji z let 1993 - 1999. (foto: E. Přibylová, 2008) 58
Obr. 7.: Nově umístěné měřické body s vyraţenou destičkou. (foto: E. Přibylová, 2008)
6. 1. 5. Pomůcky využívané při potápěčském průzkumu Potápění v jeskyni je povaţováno za nejobtíţnější a nejnebezpečnější. Speleologové musí projít speciálním výcvikem. Průzkumy většinou probíhají za velmi nepříznivých podmínek, za vysokého vodního stavu, silného proudění a v podstatě za
nulové
viditelnosti.
Kaţdému
potápění
předchází
organizační,
technické
a bezpečnostní opatření. Většina sifonů v Amatérské jeskyni je vystrojena potápěčskou vodící šňůrou a smyčkami, které slouţí k zafixování vodící šňůry. Pro bezpečný průzkum je nutné vodící šňůru občasně vyměnit. Jelikoţ je potápění v jeskynních prostorách nebezpečné a je povoleno aţ po řádném výcviku, nebude v této práci provedena inventarizace sifonů a zaplavených kanálů. Lze však konstatovat, ţe v jeskyni se nalézají kilometry vodící šňůry. Jedná se například o oblasti Povodňového sifonu, sifony v Novém Sloupském koridoru, Jezerní propast, Krematorium, Bludiště Milana Šlechty, Šolimova mísa, Konstantní přítok, Podzemní vývěr Punkvy, Předmacošský sifon a další.
59
6. 1. 6. Zařízení a pomůcky monitorující stav jeskyně Pro systematický výzkum jeskyně je vyuţíváno různých trvale i dočasně umístěných zařízení monitorujících aktuální stav. V jeskyni byly umístěny dva limnigrafy, přičemţ jeden v části Staré Amatérské jeskyně a jeden v části Nové Amatérské jeskyně. Obě zařízení jsou jiţ nefunkční a v poškozeném stavu, na místě je ponechána pouze zrezivělá konstrukce. Je třeba uváţit při instalaci takového zařízení i moţnost odstranění, především jedná-li o velké mnoţství zrezivělého ţeleza. Dále jsou v jeskyni umístěny pomůcky na zjištění změn a aktuálního stavu jeskyně např. různá sklíčka, pomůcky na stanovení intenzity skapu, dozimetry apod. (obr. 8). Tyto pomůcky jsou jednoduše odstranitelné a jejich většinou krátkodobý výskyt je nepodstatný z hlediska negativního vlivu nebo poškození. Z tohoto důvodu také v diplomové práci nebudou inventarizovány. Nejedná se o zásah dlouhodobého charakteru.
Obr. 8.: Ukázka pomůcek monitorujících aktuální stav jeskyně. (foto: E. Přibylová, 2008)
60
6. 1. 7. Změny sekundárních výplní vlivem výzkumu a exkurzí Změny sekundárních výplní jsou jakékoli transformace jeskynních sedimentů pro výzkum, případně přeměny charakteru jeskyně při výkopových pracích, které lze většinou uvést do původního stavu. Studium sedimentárních výplní jeskynních prostor má za cíl určit původ sedimentů a poznání posloupnosti vývoje sedimentární výplně. Výzkum se provádí pomocí profilů fluviálních sedimentů, zrnitostních analýz, valounové analýzy, palynologie, paleontologie a další. Uměle obnaţené profily pro geologický výzkum se v jeskyni objevují zřídka. Jedná se o kopaný profil většinou proveden formou stupňovitého zářezu různé šířky a proměnlivé hloubky (obr. 9). K dalším umělým změnám sedimentární výplně náleţí přeměny charakteru jeskyně při výkopových pracích za účelem objevu nových prostor. Výkopové práce jsou prováděné jen na základě udělení výjimky Správy CHKO Moravský kras a realizované v nezbytně nutném rozsahu tak, aby minimálně narušily dochovaný stav jeskyně. Vytěţený materiál se ukládá na předem stanovené místo. V jeskyni se dále nalézá mnoho ploch na hlínách, píscích a štěrcích, které jsou sešlapávány a vytvářejí se tak hluboké stopy, pěšiny a uměle vyšlapaná koryta. Tyto partie jsou v některých místech působištěm fauny, tudíţ jsou povaţovány za neblahý efekt antropogenního působení v jeskyni. K dalším změnám tohoto charakteru lze přiřadit velké kvantum oblastí se znečištěním podlahového sintru a sintrových kup sedimenty v důsledku pohybu osob (obr. 10). Dle mého názoru se toto znečištění oproti jiným technickým zásahům zdá být méně podstatné, ostatně v mnoha případech právě tyto partie oplachuje skapová voda (obr. 11) Jsem přesvědčena, ţe daleko závaţnějším problémem je právě potencionální ulámání sintrů, které uţ lze povaţovat za nevratné z hlediska dochovaného stavu jeskyně. Otázkou je, ţe se v některých případech jedná i o místa, kde je z hlediska ochrany zakázán přístup. V současné době probíhá diskuse mezi Správou CHKO Moravský kras a subjekty spolupracujícími na výzkumu právě nad pošlapáním sedimentů (hlína, písek, štěrk), vyšlapávání pěšin a jejich rozšiřování, poškozováním sintrů a v neposlední řadě znečištění sintru hlinitým sedimentem, především pak podlahového sintru. Pravdou je, 61
ţe v jeskyni se vyskytuje mnoho ploch, které jsou tímto způsobem poznamenány. Většinou je poškození povaţováno jako dočasné s předpokladem, ţe povodně a oblevy tento stav navrátí do původní podoby, ovšem ne na všech místech. Správa CHKO se s členy ZO ČSS shodla na tom, ţe většinou jde o selhání vedoucích jednotlivých exkurzí a toto poškozování je především výsledkem externích návštěvníků, nikoli speleologů. Z těchto důvodů je v plánu některé nejasné trasy vytyčit kamennými muţíky,
případně
vyznačit
obruby chodníků
z kamenů,
přičemţ
se vyhnout
znehodnocení jeskyně plasty nebo ţelezem. Zároveň je nutné zdůraznit zodpovědnost jednotlivých vedoucích při výzkumných, pracovních nebo návštěvních akcích. Vzhledem k faktu, ţe se sekundární výplně nacházejí v celém průběhu jeskyně, byly inventarizovány pouze významné, zpravidla nejzjevnější změny těchto výplní nebo nejlépe přístupné části.
Obr. 9.: Uměle obnaţený profil pro geologický výzkum. (foto: E. Přibylová, 2008) 62
Obr. 10.: Ukázka znečištění podlahového sintru a sintrových kup sedimenty v důsledku pohybu osob. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 11.: Ukázka znečištěného sintru sedimenty, který je postupně oplachován skapovou vodou. (foto: E. Přibylová, 2008)
63
6. 1. 8. Znečištění jeskyně odpadky Výzkum, průzkum a pohyb exkurzí po jeskyni si občas vyţádá i různé pomůcky, jako např. hadice, elektrické vedení, různé pracovní a jiné potřeby, při delších akcích i spotřební odpad apod. (obr. 12). To vše je v pořádku do té doby, jestliţe jsou v kontextu s ochrannými podmínkami a stanovenými výjimkami a jsou po ukončení akce odneseny z jeskynních prostor. Smutnou situací lze ovšem označit fakt, kdyţ zmíněný odpad je v jeskynních partiích ponechán výzkumnou skupinou, speleology nebo příslušníkem exkurze. V tomto případě záleţí na kaţdém subjektu a ekologických zvyklostech občanů. K příkladovým situacím lze uvést Kruhový dóm v části Staré Amatérské jeskyně. Vyskytují se tu kupříkladu plastové lahve, kusy igelitu, zrezivělý kýbl a jiné ţelezné nebo zrezivělé předměty, provazy, telefonní dráty, tlející dřevo a s velkým překvapením i tuţkové baterie a další (obr.13) (obr. 14) (obr. 15). Veškeré předměty lze jednoduše odstranit a neměly by být přehlíţeny, s opodstatněním toho, ţe jakékoliv odpadky by se v jeskynních partiích rezolutně neměly vyskytovat.
Obr. 12.: Znečištění jeskyně. Elektrické vedení, telefonní dráty umístěné v jeskyni. (foto: E. Přibylová, 2008)
64
Obr. 13.: Znečištění jeskyně. Tuţkové baterie, provazy, kýbl, hadice. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 14.: Znečištění jeskyně. Tlející dřevo, kusy igelitu a jiné odpadky. (foto: E. Přibylová, 2008)
65
Obr. 15.: Znečištění jeskyně. Tlející dřevo, konzerva a jiné ţelezné předměty. (foto: E. Přibylová, 2008)
6. 2. Inventarizace vybraných přímých vlivů – technických zásahů, umělých pomůcek a změn jeskynních výplní Kapitola vychází z vlastní inventarizace provedené ve Staré a Nové Amatérské jeskyni a v Novém Sloupském koridoru. Jedná se o monitoring čtyřicetiletého působení všech subjektů a samotných jeskyňářů od objevu Amatérské jeskyně v roce 1969 do roku 2009. Inventarizace se zaměřuje pouze na vybrané antropogenní zásahy, umělé pomůcky a změny jeskynních výplní, které jsou nejzjevnější a z hlediska času je jejich působení na dochovaný stav nejvýznamnější. Inventarizace je podle lokalit rozdělena na tři části, v rámci kterých jsou inventarizované zásahy charakterizovány. První je Stará Amatérská jeskyně, druhá Nová Amatérská jeskyně a třetí Nový Sloupský koridor (obr. 16).
66
Obr. 16.: Přehledná mapa Amatérské jeskyně a její rozdělení na tři základní části Upraveno podle Sirotek J. (stav ke dni 31. 12. 1998)
67
6. 2. 1. Stará Amatérská jeskyně Vstupní část – první úsek šachty, Kruhový dóm, druhý úsek šachty Vchod do Staré Amatérské jeskyně se nachází na Ostrovské plošině na Simonově vrchu v Cigánském závrtu. V roce 1984 proběhla stavební rekonstrukce vstupní šachty, kdy byla vystrojena betonovými skruţemi s pevným ţebříkem a byl instalován dvojitý ocelový poklop. V roce 2001 byl zbudován mohutný betonový límec nad vstupní šachtou a v roce 2003 v rámci Programu péče o krajinu byly instalovány některé nové ţebříky. V současné době se jedná o uměle vyraţenou šachtu, která je vystrojena a zabezpečena betonovými skruţemi o délce 1 m a průměru 80 cm. Skruţe jsou ukončeny souběţně s povrchem a nad terén vystupuje vybudovaný mohutný betonový límec. Šachta je osazena masivním ocelovým poklopem se dvěma zámky. Rozměry čtvercového poklopu činí 95 × 95 cm a zábranu proti překlopení vytváří dva ocelové řetězy (obr. 17).
Obr. 17.: Vstup do šachty Staré Amatérské jeskyně. (foto: E. Přibylová, 2008)
68
Na fixovaný ocelový ţebřík o šířce 30 cm, umoţňující sestup šachtou, se nasazuje mobilní ţebřík o délce 1,3 m, který usnadňuje bezpečnější nástup. První kolmá část vyskruţované šachty je dlouhá 30 m a tento úsek je sloţen z 29 skruţí. V hloubce 14,8 m jsou skruţe přerušeny betonovým dílem, obdélníkového tvaru 85 × 95 cm a o výšce 1,2 m. V tomto místě je vybudován druhý poklop o rozměrech 65 × 85 cm, který fungoval jako druhý bezpečnostní uzávěr, ale v současnosti se nepouţívá. V hloubce 25,4 m a 4,2 m nad koncem kolmé části vstupní šachty se nachází otvor s rozměry 40 × 50 cm. Otvor ústí do tzv. Vstupního dómu. Dále kolmá část vyskruţované šachty přechází v šikmý úsek, vystrojený sedmi skruţemi, a pokračuje tak pod úhlem cca 65 ° v délce 7,4 m, přičemţ končí vyústěním do Kruhového dómu. Pro snadnější překonání terénního stupně a bezpečný sestup na dno dómu ţebřík pokračuje dalších 2,4 m pod šachtou (obr. 18). Vyústění skruţí je obestavěno a ukotveno betonovou podezdívkou (obr. 18), vyplňující část stěny Kruhového dómu. Další funkcí podezdívky je zabránění vysypávání suti z výše poloţeného Vstupního dómu. Výška podezdívky je 1,4 m a délka činí 4,7 m. Suťový svah pod ní, směřující ke dnu dómu, je vystříkán betonem a díky tomu v podstatě zpevněn. Ovšem nelze posoudit, zda to bylo provedeno účelně, nebo byl zkrátka neupotřebený beton lhostejno kde vylit.
Obr. 18.: Vyústění skruţí vstupního úseku do Kruhového dómu. (foto: E. Přibylová, 2008)
69
Obr. 19.: Počátek druhého úseku šachty z Kruhového dómu. (foto: E. Přibylová, 2008) Z Kruhového domu ze dna pokračuje další šachta vystrojená skruţemi o stejných rozměrech, tedy délky 1 m a šířky 80 cm. Ţebřík fixovaný na jednotlivé skruţe je široký 30 cm a přesahuje skruţ o 1,05 m, čímţ usnadňuje bezpečný nástup (obr. 19). Skruţe z Kruhového dómu jsou uloţeny šikmo, z počátku pod úhlem cca 65 ° při celkové délce 10,3 m, poté se sklon zmírňuje na cca 30 ° a posléze aţ na cca 20 °. Od změny sklonu se skruţe mírně stáčí z pohledu sestupu doprava a úsek je sloţen ze čtyř skruţí, přičemţ na vnitřní straně poloměru délka činí 4 m a vnější straně 4,2 m. Rozdílnost je způsobena odsazením jednotlivých skruţí a spáry jsou vymazány betonem. Ţebřík pokračuje ještě 45 cm přes stupeň mezi vyústěním šachty a dnem Sintrové síně. Následně je nutné překonat skalní stupeň, na jehoţ dně se za skalní kulisou nachází dóm Objevitelů. Nad tímto stupněm je ukotvena ocelová roura o průměru 8 cm, s celkovou délkou 3,5 m, která je na jedné straně zabetonovaná do skalního masivu a na straně druhé ukotvena pomocí ocelové traverzy navazující na koncovou část, taktéţ zabetonovanou do masivu (obr. 20). Umístění roury v tomto místě má dvě opodstatnění, vytváří podpěru pro ţebřík a zároveň představuje bezpečnostní zábradlí nad stupněm. 70
Ţebřík je ve své horní části dvakrát zalomený (obr. 21), čímţ usnadňuje bezpečný nástup. Celková délka první část opírající se o dno síně je 90 cm, navazující druhá část o délce 1,45 m přesahuje traverzu a přechází v ţebřík překonávající stupeň, který je fixován do skalního masivu. Tento ţebřík je sloţen ze dvou úseků, přičemţ první šikmý úsek má délku 5,6 m a druhý úsek ţebříku pokračuje kolmo o délce 5,7 m.
Obr. 20.: Detail ukotvení ocelové traverzy. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 21.: Zalomený ţebřík překonávající skalní stupeň. (foto: E. Přibylová, 2008)
71
Dóm Objevitelů Za skalní kulisou se nachází Dóm Objevitelů, který se dělí na dvě části. V první, horní části se dno prostory mírně svaţuje a v celé prostoře je dominantní podlahový sintr s mohutnými stalagmitovými kupami. Spodní část dómu je oddělena stupněm od strmého hlinitého svahu. Tento blátivý splaz přechází několik metrů nad aktivním tokem v říční kulmské štěrky. Při výzkumech a pořádaných exkurzích se hlinitý sediment ze spodní části prostory roznášel po podlahovém sintru. Docházelo k masivnímu znečištění bělostného dna, případně i umazaní sintrových kup. Situace z hlediska zachování přirozeného charakteru se zdála být kritická. Tyto okolnosti si vyţádaly nezbytné zakročení pro záchranu původního stavu a zabránění tak dalšímu poškozování. Z těchto důvodů Správa CHKO Moravský kras nechala zbudovat trasu (obr. 22), omezující pohyb po jeskyni. Po celou dobu se víceméně dbá na dodrţování vyznačené trasy, která bezpochyby pobízí k usměrnění poškozování (obr. 23). Trasa je tvořena ocelovými tyčemi, které jsou 1 m dlouhé, místy značně zrezivělé, a které jsou poměrně nešťastně zabudované do podlahového sintru. Zábradlí je vytvořeno z tenkých lan, přivázaných k jednotlivým tyčím. Ve směru sestupu dómem Objevitelů pravá strana zábradlí je souvislá, pouze dvakrát zalomená, o celkové délce 31,7 m a tvoří ji 10 ocelových tyčí zatlučených do podlahového sintru. Levá strana vyznačené trasy obsahuje jen 5 tyčí, poněvadţ zbývající jsou nahrazeny přírodními stalagmity, kolem kterých je lanko omotáno (obr. 24). Tato strana je tvořena dvěma úseky, přičemţ horní část měří 15 m a spodní úsek 9 m. Ukotvení tyčí do dna v některých místech způsobily rozpraskání podlahového sintru (obr. 25). Kromě toho jsou tyče místy absurdně nahrazeny stalagmity. Další fatálním nedostatkem se zdá být čas a chybějící renovace, tudíţ lanka zjevně postupně pokrývá sintr (obr. 26). Stejně tak je postupně překrýván narůstajícím sintrem i sediment na podlahovém sintru a stalagmitových kupách. (obr. 27)
72
Obr. 22.: Trasa omezující pohyb v dómu Objevitelů, foto z horní části dómu. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 23.: Trasa omezující pohyb v dómu Objevitelů, foto ze spodní části dómu. (foto: E. Přibylová, 2008) 73
Obr. 24.: Detail omotání lanka kolem stalagmitu. Upevnění konce lanka do podlahového sintru. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 25.: Detail ukotvení tyčí do podlahového sintru. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 26. Detail lanka pokrytého sintrem. (foto: E. Přibylová, 2008) 74
Obr. 27.: Detail dřívějšího ušpinění sintrové kupy, postupně překrytý narůstajícím sintrem. (foto: E. Přibylová, 2008)
Druhá část dómu Objevitelů je charakteristická hliněným svahem, směřující k řečišti Bílé vody. Pro překonání hliněného splazu byly vybudovány lávky z ocelových roštů, které navazují na předešlé zábradlí. Šířka jednoho ocelového roštu je 40 cm a délka činí 1 m. Jedná se o účinnou záleţitost, poněvadţ jednak sediment a další nečistoty v těchto místech opadají a neroznáší se do dalších částí jeskyně, a jednak nedochází k destrukci a sešlapávání hliněného svahu a dalších ploch. Sestup z první části dómu dolů směrem k řečišti se nachází 12,2 m dlouhá lávka z roštů (obr. 28), u které jednotlivé rošty nenavazují na sebe a mezi některými se vyskytují menší mezery. Na lávku navazuje jeden samostatný ocelový rošt (obr. 28), pomocí něhoţ lze nastoupit na ţebřík o celkové délce 11,4 m (obr. 29), který překonává strmý svah směrem k řečišti. Pod svahem ţebřík přechází v horizontálně uloţenou lávku s ocelovými rošty (obr. 30), jejíţ celková délka dosahuje 5,35 m, ale délka roštů činí 4,7 m, přičemţ poslední rošt je seříznut šikmo. Lávka je usazena na hliněném stupni a na druhém konci je ukotvena k ocelové traverze (obr. 30), jejíţ viditelná část měří 1 m. Pravá strana traverzy ve směru sestupu je zakopána do hliněného svahu a levá strana ukotvena do skalního masivu. Uprostřed lávku podepírá ocelový ţebřík o viditelné délce 2,4 m (obr. 30), který je z obou stran zabořen do hliněných stupňů. Slouţí především jako podpěra pro lávku, aby se neprohýbala a případně neprolomila.
75
Obr. 28.: Horizontálně uloţená lávka z roštů a navazující ţebřík překonávající strmý svah. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 29.: Ţebřík překonávající strmý svah, který přechází v horizontálně uloţenou lávku z roštů s podpěrným ţebříkem. (foto: E. Přibylová, 2008)
76
Obr. 30.: Detail horizontálně uloţené lávky z roštů pod strmým svahem. (foto: E. Přibylová, 2008) Z těchto míst pokračuje šikmý a celkem 13,8 m dlouhý ţebřík, směřující dolů k řečišti Bílé vody. Délka ţebříku je uvedena včetně přesahující 2 m dlouhé části přes plošinu. Ţebřík se totiţ 11,8 m lomí a z úhlu cca 45 ° pokračuje volný prostorem pod úhlem cca 30 °. Celkově lze dóm Objevitelů přiřadit částem s největším poškozením. V současné době se aţ tak neřeší vyznačená trasa, která je povaţována za dostatečnou, a tudíţ není ani v plánu renovace trasy šetrnějším způsobem. Daleko více je řešen problém znečištění podlahových sintrů. Po starých speleologických průzkumech probíhalo v roce 2003 vyčistění těchto partií, přičemţ práce spočívaly v omytí vstupní části po dóm Objevitelů pomocí hasičské techniky. Podle Správy CHKO Moravský kras je minimálně ještě jedno omytí podlahového sintru do budoucna naplánováno. Přítoková část Na dně Staré Amatérské jeskyně za křiţovatkou vstupní části z dómu Objevitelů je v řečišti umístěno torzo bývalého limnigrafu, který v minulosti zaznamenával průběh a stav vodní hladiny. Ocelová trubka je zapuštěna do dna. Na tuto spodní část je usazen ocelový válec o průměru 30 cm a celkové délky 2,5 m, na jehoţ vrcholu je umístěn vlastní limnigraf, dnes jiţ nefunkční. 77
Směrem k východu proti toku Bílé vody pokračuje chodba, která je v celé šířce zatopená vodou. Dále následuje zvětšení rozměrů prostor a za dómem Zelené vody pokračuje Přítoková chodba, ze které odbočuje chodba s polosifonovitým charakterem směřující k jeskyni C 13, oddělené sifonem. Přítoková chodba pokračuje severním směrem a koncová část je tvořena rozšiřujícími se dómovitými prostorami – Brčkový dóm a dóm Leknínových jezírek. Oba dómy jsou charakteristické svojí bohatou krápníkovou výzdobou s podlahovými sintry a sintrovými kupami. V současné době probíhá diskuse nad poničenými sintry právě v Leknínovém dómu, tedy i přes to, ţe trasa pro návštěvníky je v těchto místech vyznačena páskou. Bohuţel v době terénního výzkumu nebyly tyto partie přístupné, z důvodu vysokého vodního stavu, tudíţ nemohly být zinventarizovány. Odtoková část Řečiště Bílé vody pokračuje směrem severozápadním chodbou úzkoprofilového charakteru ke křiţovatce. Odtud odbočuje severovýchodním směrem tzv. Obtok a jihozápadním směrem vybíhá Povodňová chodba. V obou případech chodby směřují ke koncovým partiím Staré Amatérské jeskyně a jsou od Nové Amatérské jeskyně odděleny sifony. Tyto prostory se vyznačují unikátními speleomorfologickými tvary zcela přirozeného charakteru bez jakéhokoliv lidského zásahu. (obr. 31)
Obr. 31.: Odtoková část řečiště Bílé vody. (foto: E. Přibylová, 2008) 78
6. 2. 2. Nová Amatérská jeskyně Štola u Javora Vchod do Nové Amatérské jeskyně se nachází ve východním svahu meandru Pustého ţlebu a pod tzv. Koňským spádem. Byl otevřen v roce 1973 uměle proraţenou štolou a lze konstatovat, ţe tato realizace byla prováděna mimo jiné pro vyřešení otázky bezpečného vchodu do v té době objevených prostor, prostoupených z původního objevitelského vchodu v Cigánském závrtu za Povodňovým sifonem. Bylo tak moţné provádět systematický průzkum a výzkum jeskyně. Dalo by se polemizovat i nad dalšími důvody, jako např. provádění předem zamýšlené speleoterapie v Absolonově dómu a v neposlední řadě jako vstup slouţící pro plánované zpřístupnění této části jeskyně pro veřejnost. Všechen materiál, který byl vytěţen během raţení štoly, byl ukládán do rozsedliny mezi silnicí a vstupní bránou jeskyně. Touto hlušinou se tedy vyřešil problém nevyrovnanosti terénu před vchodem. Délka uměle raţené štoly je 67 m a šířka půdorysu se pohybuje od 1 m do 1,4 m. Štola je zaopatřena třemi uzávěry. První představuje vstupní brána a další dvě vrata jsou tvořené z ocelového plechu. Vrata zabraňují proudění v jeskyni při vstupu a výstupu a dochází tak k minimálním klimatickým změnám.
Obr. 32.: Vstup do vyzděného portálu vstupní štoly Nové Amatérské jeskyně. (foto: Z. Motyčka, 2008) 79
Začátek štoly představuje vyzděný portál na délku suťového kuţele (obr. 32), nacházející se 390 m n. m. Délka portálu je 4 m a výška 1,8 m. Na konci vyzděného portálu se vyskytuje první mříţová uzávěra. Mříţová uzávěra je pravidelně zbavována rzi, je ošetřena ţárovým zinkováním a rám uzávěry je natřen barvou, která je vhodná do jeskynního prostředí. Mříţ se otevírá ven a zámkový systém je upraven pro pouţití visacího zámku. Za touto mříţí pokračuje raţený úsek o celkové délce 17 m, který obsahuje 16 důlních výztuţí (obr. 33). Po stranách jsou umístěny ţelezobetonové prefabrikované desky, přičemţ nejsou uloţeny v celé délce tohoto úseku. Rozměry desek jsou 5 × 12 × 110 cm.
Obr. 33.: Raţený úsek vstupní štoly do Nové Amatérské jeskyně s důlní výztuţí. (foto: E. Přibylová, 2008) 80
Raţený úsek je zakončen druhou uzávěrou (obr. 34), která je zhotovena z ocelového plechu a povrchově upravena ţárovým pozinkováním. Výška uzávěry je 1,8 m a šířka 0,8 m. Zámkový systém představuje trezorový zámek. Za druhou uzávěrou postupuje opět raţený úsek, ovšem uţ bez důlních výztuţí. Úsek je dlouhý 7 m a je zakončen třetí uzávěrou, otevírající se dovnitř jeskyně. Její instalace a rozměry jsou totoţné s předešlou uzávěrou, odlišuje se pouze v zámkovém systému, který představuje zástrčka s oboustranným otevíráním. Následuje raţený úsek bez betonové výztuţe, opatřený betonovým schodištěm o rozměrech 80 × 13 cm. Ten pokračuje 11 m a poté se rozměry schodiště mění na 50 × 13 cm. Tento úsek je dlouhý 20 m a schodiště je opatřeno ocelovým madlem uchyceným na pravé straně skalní stěny. Konec štoly se nachází 372 m n. m.
Obr. 34.: Druhá uzávěra zhotovená z ocelového plechu, která ukončuje úsek s důlní výztuţí. (foto: Z. Motyčka, 2008)
81
Obr. 35.: Pohled ze střední části štoly za třetí uzávěrou zpět ke vchodu. (foto: E. Přibylová, 2008)
82
Obr. 36.: Rozvinutý řez štoly U Javora do Nové Amatérské jeskyně. Upraveno podle Balák I. (stav k měsíci listopad 1998)
83
Obr. 37.: Příčné řezy vyznačené na rozvinutém řeţu předešlého obrázku. Štola U Javora do Nové Amatérské jeskyně. Upraveno podle Balák I. (stav k měsíci listopad 1998)
84
Štola dále ústí do Javorové chodby postupující do hlavních částí Nové Amatérské jeskyně. Následuje původní volné pokračování přírodní jeskyně a tento úsek mezi koncem jedné štoly a začátkem druhé měří 13 m. Je opatřen do dna ukotveným zábradlím o délce 8 m, obsahující dvě vzpěry. Dále pokračuje druhá uměle vyraţená štola (obr. 38) s celkovou délkou 21,7 m, obcházející úzké profily původní chodby. Štola byla raţena v proměnlivém profilu, výška činí převáţně 2 m a šířka v nejuţším místě je 75 cm. Štola v prostřední části není vyztuţena, pouze začátek a konec je opatřen důlními výztuţemi a ţelezobetonovými prefabrikovanými deskami, přičemţ počáteční strana obsahuje 3 a koncová strana 5 důlních výztuţí. V těchto místech po povodních v roce 2006 došlo k destrukci dna a vymletí některých částí, proto byly do dna uloţeny dvě ţelezné rozepře, které upevňují obloukové nosníky důlních výztuţí.
Obr. 38.: Prostřední část druhé uměle vyraţené štoly bez důlní výztuţe. Koncová část uměle vyraţené štoly s důlní výztuţí a prefabrikovanými deskami. (foto: E. Přibylová, 2008)
85
Za štolou dále pokračuje částečně prohloubená chodba po stranách opatřená zídkou z kamenů zpevněných betonem, přičemţ na pravé straně v délce 2,9 m a po levé straně 10,4 m s nejvyšší výškou 85 cm, který postupně klesá do ztracena. V celém úseku je dno zpevněno betonových chodníkem v délce 8,3 m. Před koncem betonového chodníku se po pravé straně vyskytují vyskládané kameny a polámané sintry vytvářející taktéţ pomyslnou zídku v délce 4 m. Dále následuje přírodní úsek jeskyně, jenţ vede k místu, ze kterého začíná vykopaný úsek, směřující dolů a vystrojený betonovým schodištěm o šířce 65 cm a celkové délce 8 m (obr. 39). Schodiště je osazeno zábradlím v délce taktéţ 8 m. Stěny výkopu jsou místy zpevněny betonovým postřikem.
Obr. 39.: Betonové schodiště osazeno zábradlím, stěny výkopu zpevněny betonovým postřikem. (foto: E. Přibylová, 2008) 86
Následuje křiţovatka pod Absolonovým dómem (obr. 40), do které vede chodba se sniţujícím se přírodním stropem, a proto byl v těchto místech vytvořen průkop o šířce 90 cm a výšce 1,4 m, přičemţ po obou stranách průkopu stěny vytváří kamenné zídky (obr. 40), které jsou zpevněné betonem. Při pravé straně délka zídky činí 4,2 m a poté je zalomena do pravého úhlu směrem do Absolonova dómu. Levá strana zídky je dlouhá 3,85 m na úroveň odbočky do zmíněného dómu, přičemţ pokračuje dále hlavním koridorem ještě 3,15 m.
Obr. 40.: Křiţovatka pod Absolonovým dómem. (foto: E. Přibylová, 2008)
Absolonův dóm Přístup do Absolonova dómu je usnadněn pomocí betonového chodníku, ústícího z dříve uvedené křiţovatky. Stoupající chodník je široký 45 cm a dlouhý 3,65 m, kde přechází v betonové schodiště (obr. 41), které stoupá do Absolonova dómu. Betonové schodiště dosahuje šířky stejné jako předešlý chodník a délky 21,9 m. Délka zábradlí usazeného při levé straně schodiště činí 22,3 m. Na horní část schodiště navazuje betonový chodník o šířce 85 cm a délce 7,4 m. Dále chodník přechází ve vodorovnou
87
betonovou plošinu s proměnlivou šířkou od 2,2 m v nejuţším místě aţ do 3,1 m v místě nejširším a délka plošiny činí 10 m. Od konce plošiny klesá betonový chodník o šířce 60 cm a délce 13 m, směřující na druhou spodní betonovou plošinu, opět vodorovnou (obr. 42). Šířka plošiny v nejširším místě dosahuje 4 m a je dlouhá stejně jako předešlá plošina, tedy 10 m. Obě plošiny jsou poměrně masivní. Jelikoţ se celý dóm svaţuje k východní straně, proto jsou plošiny, chodníky a schodiště jednostranně opatřeny zábradlím, obsahující dvě vzpěry. Zábradlí o výšce 1 m a délce 38,60 m je v celém Absolonově dómu ukotveno ve dně. V průběhu roku 1979 byl dóm upraven a byly vybudovány dvě výše uvedené betonové plošiny, všechny chodníky a schodiště pro potřeby speleoterapie. Avšak skrytým účelem bylo i uvaţované zpřístupnění a případně uskutečňované exkurze. Dále bylo nainstalováno elektrické osvětlení. V současnosti veškeré elektrické vedení a nářadí je z jeskyně odstraněno a vyneseno ven.
Obr. 41.: Betonové schodiště usnadňující přístup do Absolónova dómu. (foto: Z. Motyčka, 2008)
88
Obr. 42.: Část spodní betonové plošiny v Absolonově dómu. (foto: E. Přibylová, 2008)
Honzovo království Vstup do Honzova království umoţňuje betonová lávka (obr. 43), která překlenuje terénní prohlubeň. Lávka o šířce 40 cm a délce 4 m spočívá na dvou masivních betonových pilířích půdorysných rozměrů 40 × 80 cm, zapuštěných do země a je opatřena kovovým zábradlím o stejné délce. Na lávku navazuje 40 cm široký a 1 m dlouhý chodník, který přechází ve strmé schodiště (obr. 43) o výšce 1,8 m. Schodiště dosahuje horní hranou na počátek podlahového sintru klesajícího z Honzova království. Sintrové hrázky tvořící ústřední a nejkrásnější partii Honzova království jsou pomyslně odděleny sítí z tenkých provázků, dnes jiţ však značně poškozenou. Síť z provázků je ukotvena do ocelových ok, nešetrně zatlučených přímo do sintru a do skály (obr. 44).
89
Obr. 43.: Betonová lávka usnadňující přístup do Honzova království. Strmé betonové schodiště navazující na betonovou lávku. (foto: Z. Motyčka, 2008)
Obr. 44.: Detail necitlivě zatlučených ocelových kotev přímo do sintru se zbytky provázků, původně zabraňujících vstupu do Honzova království. (foto: E. Přibylová, 2008)
90
Bahnitá jezírka Z Absolonova dómu pokračuje poměrně strmě klesající chodba přes Bahnitá jezírka k podzemní říčce Punkvě. Jelikoţ je oblast Bahnitých jezírek nejniţší místo této části jeskyně, zdrţují se tu zbytky povodňových vod Punkvy a z části skapové vody. Pro překonání prostor bez nutnosti smočení jsou prostory vystrojeny betonovými lávkami. Jedná se o betonové desky upevněné na betonových kvádrových pilířích, které jsou zabudované v zemi. Stav vody se v průběhu roku mění, a proto se lávky nachází občas pod vodou. Bohuţel v době terénního výzkumu nebyly tyto partie přístupné, z důvodu vysokého vodního stavu, tudíţ nemohly být zinventarizovány a nebyla změřena přesná délka betonových lávek a výška kvádrových pilířů. Západní Macošská větev Koncové části Západní macošské větve přecházejí v dóm Pestré jíly a Zával, kde jsou z vysoké prostory vysypány vápencové bloky, které z části přehrazují další pokračování. Před dómem Pestré jíly se nachází obnaţený profil fluviálních sedimentů ve formě stupňovitého zářezu s proměnlivou hloubkou 0,5 – 1 m a délkou 8 m. Sestup do dómu Pestré jíly a k překonání hlinitého svahu napomáhá vyšlapané schodiště do sedimentu. Před dómem s názvem Zával je umístěn 2,3 m dlouhý ţebřík (obr. 45), ničím nekotvený a umoţňuje překonat skalní stupeň. V Závalu se nachází další ţebřík o délce 1,5 m, zdolávající terénní nerovnosti. V místech mezi Závalem a dómem Ráztoka je vyhlouben průkop o délce 8 m a hloubce 0, 5 m, jenţ usnadňuje pohodlný průchod nízkou chodbou (obr. 46). Východní Macošská větev Za dómem Ráztoka následuje skalní stupeň s jezírkem na dně, přes nějţ je na dvou dřevěných kulatinových vzpěrách umístěna dřevěná lávka široká 20 cm a dlouhá 1,8 m (obr. 47). V dalším průběhu Východní Macošské větve nejsou zjevné ţádné významné změny dochovaného stavu ani umístěny ţádné pomůcky aţ po tzv. Zadní jezero, přes nějţ je nataţen zbytek lanového traverzu, který v minulosti slouţil k překonání jezera suchou nohou. Jelikoţ došlo k destrukci jednoho z kotevních bodů, traverz ztratil smysl, nicméně nebyl doposud odstraněn. Východní Macošská větev je částí Amatérské jeskyně, kde se nachází řada vodních hladin vedoucích do rozsáhlých 91
podvodních partií např. Tůň Babických kovozemědělců, Konstantní přítok, Podzemní vývěr Punkvy a Předmacošský sifon, tudíţ se zde nachází stovky metrů vodících šňůr. V suchých částech Předmacošského sifonu je umístěn dočasný kovový ţebřík o délce 5 m, který slouţí k dosaţení vyšších etáţí.
Obr. 45.: Západní Macošská větev – ţebřík umoţňující překonat skalní stupeň. (foto: E. Přibylová, 2008)
92
Obr. 46.: Vyhloubený průkop usnadňující průchod nízkou chodbou mezi Závalem a dómem Ráztoka. (foto: E. Přibylová, 2008)
Obr. 47.: Východní Macošská větev – dřevěná lávka na dvou dřevěných vzpěrách. (foto: E. Přibylová, 2008) 93
Macošský koridor Další pokračování hlavní chodbou Macošským koridorem je bez jakékoliv pomůcky nebo jiného antropogenního zásahu aţ do prostor tzv. Šolimovy mísy. Jedná se o odtokové místo aktivního toku. Na dně převislé propasti je vodní hladina. Jeskyně pokračuje dále pod hladinou a vytváří spletitý labyrint. Prostory byly v minulosti několikrát zkoumány, prováděly se tu potápěčské průzkumy. Z tohoto důvodu je Šolimova mísa vystrojena dvěma pevnými ţebříky a řadou dalších pomůcek (obr. 48). První ţebřík je dlouhý 6 m a směřuje od ústí propasti na skalní plošinu ze zaklíněných bloků nacházející se nad hladinou jezera ve výšce, která odpovídá aktuálnímu vodnímu stavu. Délka druhého ţebříku vedoucího z plošiny k hladině jezera je 4 m, coţ odpovídá jejímu nejniţšímu stavu. Oba ţebříky jsou ukotveny pomocí ocelových nebo nylonových lan, připevněných ke skále expanzivními nýty (obr. 49). Pro bezpečný nástup k prvnímu ţebříku je ve skále napevno ukotveno ocelové madlo a instalováno pomocné nylonové lano.
Obr. 48.: Pohled do prostor Šolimovy mísy vystrojené ţebříky. (foto: Z. Motyčka, 2008)
94
. Obr. 49.: Detail uchycení kotevních lan ţebříku do Šolimovy mísy. (foto: E. Přibylová, 2008)
Při postupu koridorem dále se nedaleko I. vchodu do Bludiště Milana Šlechty prováděly výkopové práce v tlakovém trativodu vedoucího jihovýchodním směrem z Macošského koridoru. Tento průzkum byl započat v roce 2003 Plánivskou skupinou. Cílem projektu bylo proniknout na aktivní řečiště Bílé vody za odtokovým sifonem jiţ dříve objeveného Chrochtadla. Systematický průzkum na této lokalitě pokračuje aţ do roku 2009. Výkopové práce byly prováděny na základě udělení výjimky Správy CHKO Moravský kras, přičemţ byly stanoveny podmínky provedení a bylo vymezeno místo ukládání vykopaných sedimentů. Výkopové práce v trativodu jsou komplikovány povodněmi, při kterých bývá trativod zanesen nepropustnými sedimenty, jenţ se musí průběţně odstraňovat. Dále je práce ztíţena jezírkem na konci trativodu, které je neustále napájeno silným skapem. Proto byla před trativodem instalována sběrná plachta, odvádějící hlavní zdroj skapu mimo místo pracoviště. Díky udělení výjimky Správy CHKO Moravský kras se výkopové práce v Macošském koridoru realizovaly také v roce 2002, v odbočce nazvané Chrochtadlo, v úseku mezi Rozlehlou chodbou a dómem U dvou velkých. Prostor na ukládání materiálu byl vymezen Správou CHKO Moravský kras a během čtyř akcí byly vytěţeny cca 3 – 4 m3 hlinitých sedimentů. Bylo nalezeno volné pokračování úzkoprofilového charakteru, které se během dalších akcí rozšiřovalo. V tomto případě tedy výkopové práce byly opodstatněné, poněvadţ vedly k objevení 180 m nových chodeb.
95
V dalším pokračování Macošského koridoru a následně v Bludišti Milana Šlechty aţ k dómu U Homole se jiţ ţádné jiné technické zásahy nevyskytují. Nachází se tu pouze měřické body a různé kotevní prvky. Bělovodská větev Dóm U Homole je jedna nejvýznamnějších křiţovatek Amatérské jeskyně. Bráno od směru ze vstupní štoly Nové Amatérské jeskyně odbočuje doprava, proti proudu tzv. Bělovodská větev a směrem doleva pokračuje Sloupský koridor. Bělovodská větev začíná Souběţnou chodbou a přechází v Chodbu Samoty. Dno je zpočátku pokryto mohutnými bloky, jenţ stěţují přístup do dómu Marka Zahradníčka. Chodba dále pokračuje do Dlouhého jezera, zaplavující v celé šíři chodbu. Jezero je dlouhé cca 40 m a s hloubkou asi 6 – 8 m. Dlouhou dobu k zdolání jezera fungoval nafukovací člun, který byl na jednotlivé akce přinášen a v případě dlouhodobějšího výzkumu byl trvale umístěn před jezerem. V současné době pro jeho překonání slouţí trvale umístěný vor. Je sloţený z novodurových trubek, na konci uzavřených, pro omezení vtečení vody. Vor má rozměry 0,9 × 1,6 m. Na voru je umístěna dřevěná konstrukce v podobě roštu, omezující moţnost případného ponoření a smočení přepravujícího. Vor je ručně přitahován pomocí provázku, na principu nataţené nekonečné smyčky. Tato jakoby kladková dráha je do stěny ukotvená poměrně masivními ocelovými oky na obou stranách břehu. Podél jezera se nachází hlinitý břeh a nástup nebo výstup na vor je umoţněn pomocí ocelových ţebříků o délce 1 m na obou stranách. Souběţná chodba dále přechází v Chodbu Samoty, která je v celém průběhu protékaná aktivním vodním tok. Následuje křiţovatka, kde po proudu pokračuje několik metrů chodba zakončená sifonem, vyznačující se směrem k Přítokové větvi Krematoria. Proti proudu od křiţovatky pokračuje chodba Samoty směrem ke Staré Amatérské jeskyni. V místech křiţovatky je umístěn objekt bývalého limnigrafu, který v minulosti zaznamenával stav vodní hladiny a jeho průběh. Ocelová trubka o průměru 20 cm je zapuštěna do dna a zakotvená konzolami do stěn. Vlastní limnigraf byl umístěn v ocelovém válci o průměru 30 cm. Zařízení bylo instalováno na počátku 70. let, ovšem v současné době se limnigraf ve válci nevyskytuje a kdy byl přístroj vyřazen z provozu lze jen těţko nyní dohledat. Celá konstrukce je dnes jiţ značně zrezivělá. Odstranění
96
celého zařízení by bylo velmi náročné, bylo by nutné jej rozřezat na menší části a dále transportovat přes celou jeskyni ke vstupní štole. Hlavní chodba ústí do Katedrály Jiřího Šlechty. Jedná se o obrovitou prostoru, jejíţ dno je z části protékané vodním tokem. V prostoře se nalézají tři komíny, které byly podrobně zkoumány. Katedrála Jiřího Šlechty je vytvořena na výrazné puklině směru S – J. Puklina se směrem k severu zuţuje, tudíţ vznikla domněnka moţnosti nalezení pokračování v tomto směru. V době, kdy Amatérskou jeskyni spravoval Geografický ústav, tu byly prováděny výkopové práce, přemísťování a vyklízení sedimentů, se snahou objevit nové prostory. V současné době není moţné odhadnout, kolika metrů bylo dosaţeno, puklina je zčásti zanesena a lze konstatovat, ţe tento pokus neměl znatelný úspěch. Větším problémem v Katedrále Jiřího Šlechty je rozšlapaný svah vedoucí k sintrovým zákoutím a rozšlapané okraje podlahových sintrů. V současné době probíhá diskuse nad poškozením této sintrové galerie a bude nařízen zákaz vstupu mimo hlavní přesunovou trasu. Hlavní chodba za Katedrálou Jiřího Šlechty pokračuje k rozcestí, z něhoţ vybíhá Povodňová chodba směřující do Povodňového sifonu a druhá hladce erodovaná větev, s názvem Obtok, téţ zakončená sifonem. V těchto partiích se jiţ ţádné zjevné antropogenní zásahy a technické zařízení nevyskytují.
Sloupský koridor Sloupský koridor začíná v dómu U Homole jako levostranná odbočka. Po několika metrech hlavní chodba klesá do občas vysychajícího Nultého sifonu a následně do 1. jezera, které nikdy nevysychá, jen mění výšku hladiny. Za Brčkovým dómem se vyskytuje 2. jezero, jenţ se také nikdy neztrácí a naopak bývá občas zavřené a vytváří sifon. Tyto jezera byly limitujícím faktorem přístupu do Sloupského koridoru. Nicméně při nízkých stavech vody se průzkum prováděl a jezera se překonávaly pomocí člunu, který tu ale nebyl zanecháván a na jednotlivé akce byl dopraven. V některých případech vodní stav umoţňoval jezera jen přebrodit. Od 2. jezera k 3. jezeru vede stoupající chodba. Třetí jezero se nikdy neuzavírá, je tvořeno přepadem, a pokud se začne plnit, odtéká voda do 2. jezera. Tuto skutečnost bylo potřeba vyřešit a přicházela v úvahu moţnost odvést skapovou vodu jiným směrem. Jedná se o přítok s různou intenzitou z nejvyššího bodu před 3. jezerem, který 97
byl moţný odvrátit do 4. jezera, tedy mimo přístupovou trasu. Z tohoto důvodu se vytvořil svod, kdy voda odtékala na folii a pomocí 6 m dlouhé plastové hadice o průměru 2 cm byla odváděna do 4. jezera. V dnešní době se zařízení v těchto místech stále vyskytuje, ovšem není jiţ funkční a je nasnadě jeho odstranění. Pro sníţení hladiny vody byla dále v přepadu 4. jezera prokopána cca 50 cm hluboká a 10 cm široká rýha. Za 5. jezerem je umístěn 2 m vysoký ocelový ţebřík, pomocí něhoţ lze zdolat skalní stupeň. Úzkoprofilová chodba pokračuje přes louţi s hloubkou cca 1,5 m, přes kterou je horizontálně upevněn ţebřík o délce 3 m, po němţ je moţné louţi překonat. Za
Turbínou
je
přístup
do
další
části
Sloupského
koridoru
moţný
přes tzv. Beníškovo okno, kterým byl v roce 1978 realizován další objevný postup. Do okna vede 8 m dlouhý ocelový ţebřík zavěšený na dvou ocelových lanech, která jej zároveň zpevňují, neboť tento nedosahuje aţ na dno, ale začíná cca 80 cm nad hliněným svahem.
Za
Beníškovým
oknem
následuje
úsek
koridoru
bez
jakýchkoliv
antropogenních vlivů aţ za tzv. Bivak. Zde je ve strmém hliněném svahu značné mnoţství hlubokých stop, které usnadňovaly sestup do nejniţšího místa chodby. Po necelých 50 m je koridor opět přerušen strmým hliněným stupněm, který je vystrojen permanentním lanem umoţňujícím sestup a výstup. Na protější straně prostory je jediný moţný postup úzkým průlezem kolem sintrové kupy, která je tudíţ ze strany průchodu značně znečištěna a vyschlá hrázka je zašlapána sedimentem. Celý zbývající úsek Sloupského koridoru aţ po 1. sifon jiţ nenese stopy ţádného antropogenního ovlivnění.
98
6. 2. 3. Nový Sloupský koridor (Šachta Broušek) Vstupní část Vstupní šachtou lze vstoupit do prostor mezi 4. a 5. sifonem Nového Sloupského koridoru. Celkové převýšení vstupní části aţ po hladinu Sloupského potoka činí 70 m. Vchod je opatřen masivním kovovým uzamykatelným uzávěrem (obr. 50) a vybaven betonovými skruţemi o délce 1 m a šířce 80 cm. Tyto skruţe korespondují s vyraţenou šachtou, při celkovém počtu 20 skruţí v délce první části šachty. Skruţe jsou usazeny na ţelezobetonovém věnci, který je ukotven ocelovými traverzami do skalního masivu. Jednotlivé skruţe jsou navzájem na sebe nasazeny a fixovány pomocí tří ocelových prvků ve tvaru písmene „H“ a spára mezi skruţemi je vymazána betonem. V průběhu vyskruţované šachty je usazen pevný ţebřík o šířce 30 cm. Ţebříky vedou při stěně a posléze volným prostorem, přičemţ jsou ukotveny do skalního masivu pomocí expanzivních nýtů a rozpěrek.
Obr. 50.: Vchod do šachty Nového Sloupského koridoru. (foto: Z. Motyčka, 2005) 99
V hloubce 10 m vyskruţované šachty se nachází otvor, který směřuje do volných prostor, objevených při raţení šachty. Vstupní část otvoru je vybavena dvěma čtvrtskruţemi, navzájem připevněnými k sobě, přičemţ délka jedné skruţe činí 60 cm. Bezprostředně na šachtu ukončenou ţelezobetonovým věncem v hloubce 20 m, navazuje úzký komín s hloubkou 10 m, který je z části upraven a rozšířen na bezpečný a pohodlně průlezný profil. Stěny komínu jsou vystrojeny 10 m dlouhým kovovým ţebříkem. Celkově vzato, tato jakoby první část šachty je tvořena tedy jediným třicetimetrovým stupněm, který je vystrojen nepřerušeným ţebříkem v celé své délce. Sestup dále pokračuje dvěma menšími stupni do meandru ústícího nad hlavní propast v dómu Bezpečnostních směrnic. Tento úsek je při stěně osazen 4,9 m dlouhým ţebříkem, za nímţ následuje další ţebřík dlouhý 3 m, který je jiţ mírně zešikmen. Dále postup meandrem pokračuje nášlapným ţebříkem o délce 7,4 m šikmo, pod úhlem 50 ° a vede na skalní most nad propastí. Poslední 3 m ţebříku jsou osazeny kovovým zábradlím pro bezpečný a pohodlný sestup. Na ţebřík navazuje kovová plošina přehrazující Ústřední propast (obr. 51). Tato plošina, široká 70 cm a dlouhá 95 cm, umoţňuje pohodlnější nástup do propasti, přičemţ je ukotvena traverzami, které jsou zabudované do skalního masivu pomocí expanzních nýtů. Jedná se o dvě podélné a jednu příčnou traverzu. Pro bezpečnost na plošině je puklina směřující do propasti vybavena dvěmi kovovými vzpěrami o délce 1,6 m, vytvářející ochranné zábradlí. Vzpěry jsou opět ukotveny expanzivními nýty do masivu. Ve stropě nad propastí je umístěno oko s expanzivním nýtem, umoţňující transport materiálu. Následovný ţebřík směřující dále dolů přesahuje plošinu o 1,2 m, z důvodu snadného nástupu a pokračuje dále jako kolmý ţebřík o celkové délce 6,2 m (obr. 52), který vede volným prostorem a je ukotven šesti kovovými vzpěrami. Na kolmý úsek v dalším pokračování navazuje šikmý ţebřík o délce 13,9 m, ústící do dómu Bezpečnostních směrnic. V místech zalomení ţebříku odbočuje lanový traverz ke dvěma oknům, ústících do soustavy menších komínů, které obchází horní úsek a napojují se pod skruţemi a dále do tzv. Středních pater. Dno dómu Bezpečnostních směrnic je vyplněno materiálem a sutí, který tvoří haldu vznikající při střílení šachty. Mnoţství suti lze však pouze jen odhadnout přibliţně na 7 m3.
100
Obr. 51.: Plošina s navazujícím ţebříkem nad Ústřední propasti. (foto: Z. Motyčka, 2006)
Obr. 52.: Ţebřík v Ústřední propasti Nového Sloupského koridoru (foto: Z. Motyčka, 2006)
101
Vintocká odbočka V chodbě z dómu Bezpečnostních směrnic, zvané jako Vintocká odbočka, se nachází hliněný svah, který je před zaústěním do hlavního koridoru v délce 5 m upraven a vyhlouben do profilu rovného chodníku. V dalším pokračování Vintocká odbočka ústí stupněm do hlavního koridoru na tzv. Vintockém rozcestí. Pro překonání stupně napomáhá 1 m dlouhý kovový ţebřík.
Úsek mezi Vintockým rozcestí a 5. sifonem Proti proudu Sloupského potoka od Vintocké odbočky směrem k 5. sifonu je pouze jedno místo s umělými pomůckami a to při vstupu do odbočky s názvem Jezerní chodba. Jelikoţ tato odbočka ústí 5 m nad dnem koridoru, je pro pohodlný a bezpečný přístup při vysokém skalním výšvihu umístěn 4,5 m dlouhý kovový ţebřík, který je pouze opřen o skalní stěnu a není ţádným způsobem fixovaný (obr. 53). Jezerní chodba je zakončená skalním stupněm, vytvářející hráz pro jezero. O hráz je volně opřený další ţebřík o délce 2 m, pomocí něhoţ lze překonat stupeň a prostoupit ke zmíněnému jezeru. V prvním ohybu Jezerní chodby vybíhá pravostranná odbočka, pracovně nazvaná Ţigo, kde bylo vykopáno 12 m dlouhé pokračování. Práce na této lokalitě nadále pokračují. Vytěţený sediment je ukládán v Jezerní chodbě tak, aby nebyl splaven v době zvýšeného vodního stavu do hlavního koridoru. Ve stejném místě se zvedá ve stropě ústí komínu EEK, přecházející v horizont Myrna, který je do výšky 70 m vystrojen lany. Hlavní koridor proti proudu pokračuje od odbočky do Jezerní chodby a končí 5. sifonem. V této oblasti se jiţ ţádné technické zásahy a umělé pomůcky nevyskytují. Pouze v partiích za 5. sifonem, jsou umístěné pomůcky pro potápěčský průzkum.
102
Obr. 53.: Ţebřík překonávající skalní stupeň do Jezerní chodby. (foto: Z. Motyčka, 2008) Úsek mezi Vintockým rozcestím a 4. sifonem, Šošůvecká odbočka Od Vintockého rozcestí po proudu Sloupského potoka se v celé délce hlavního koridoru nevyskytují ţádné antropogenní zásahy ani umělé pomůcky. Jedná se o partie aţ k 4. sifonu a odtud jsou v sifonech umístěny pouze pomůcky pro potápěčský průzkum. První technická pomůcka se nachází při ústí odbočky tzv. Spojky do Šošůvky. Odbočka vybíhá hliněným svahem, který stoupá z hlavního koridoru aţ ke stropu. Pro snadnější překonání hliněného svahu napomáhá ţebřík o délce 8,5 m, který je volně poloţen na svahu. Horní část ţebříku ukotvují dvě ocelová lana. Podnětem umístění ţebříku se také stal dříve neusměrněný pohyb po hliněném svahu a rovněţ zabránění 103
přístupu a ochrana původního stavu podlahového sintru (sintrové kupy). Tudíţ se v některých částech stále nacházejí znečištěné sintry a vyšlapané ţlábky v sedimentu, vzniklé před umístěním ţebříku. Při pokračování spojkou následuje úţina ústící do malého dómu, nazvaného jako tzv. „Erotický dómek“. Vstup do dómu představuje jezírko, za nímţ se nachází sintrový útvar, který je obloţen kameny, zamezující přístup a poškození. Ţebřík zde umístěný zpřístupňuje výše poloţené části a kanály. Délka ţebříku činí 7 m a je zafixován pomocí expanzivních nýtů do skalního masivu. Pro bezpečný nástup a výstup v horní části ţebříku slouţí zavěšená lana. Za jezírkem chodba pokračuje před dva obří hrnce a dále postupuje stupněm, který proniká do úzké pukliny. V těchto místech je umístěno 5 ocelových stupů, na pevno ukotvených do skalního masivu, a které usnadňují pohyb a transport materiálu po velice kluzkých stěnách bez přirozených skalních výstupů. Pro další postup chodbou je nutné zdolat puklinu, jeţ je vystrojena horizontálním ocelovým lanem, o celkové délce 4,5 m, po kterém je třeba traverzovat aţ k dále umístěnému ţebříku. K zajištění slouţí nylonové lano. Postup dále dolů umoţňují čtyři ţebříky směřující do Šošůvecké odbočky. Přičemţ první z nich je dlouhý 8 m, délka druhého činí 2 m, dále následuje 1 m dlouhý ţebřík a poslední ţebřík o délce 8 m končí v Šošůvecké odbočce (obr. 54). Poslední ţebřík končí na úzké římse zahloubené ve strmém hlinitém svahu. Od tohoto místa pokračuje traverz nad Bahnopád Khumbu dvěma směry, buď směrem k Velkému dómu, nebo směrem k 8. sifonu. Pro zajištění traverzu je umístěno fixní nylonové lano. V dalších částech Šošůvecké odbočky aţ po Velký dóm se jiţ nevyskytují ţádné technické zásahy ani pomůcky. V těchto partiích se ale nacházejí velice měkké hliněné sedimenty ve dně, a proto tu jsou vyšlapávány hluboké stopy, které se zároveň při tendenci vyhýbání do stran rozšiřují a vznikají sešlapaná koryta. Tyto lokality jsou navíc působištěm fauny, tudíţ probíhá diskuse nad vyřešením problému. Je proto pravděpodobné, ţe v budoucnu se tu objeví rošty, jako například v dómu Objevitelů. Naproti tomu tyto partie leţí v zátopové oblasti, tudíţ charakter sedimentů je tu neustále přirozeně pozměňován. Z tohoto důvodu se také domnívám, ţe není nutné neznehodnocovat jeskyni dalšími ţeleznými konstrukcemi. Z Velkého dómu ústí tzv. Velký komín, jehoţ výška dosahuje aţ 110 m s horizontem cca 600 m. Průzkum komínu není definitivně ukončen a je stále vystrojen lany. 104
Druhým směrem z dómu Bahnopád Khumbu, tedy k 8. sifonu, je stupeň do tohoto sifonu opatřen 4 m dlouhým kovovým ţebříkem, který je pouze poloţen na šikmý svah a pomocí nylonového lana a expanzivních nýtů zafixován. Prostory 8. sifonu a sifonů dalších jsou opět opatřeny pomůckami pro potápěčský průzkum.
Obr. 54.: Ţebřík vedoucí do Šošůvecké odbočky. (foto: Z. Motyčka, 2006)
105
KAPITOLA 7
Závěr Hlavní zdrojnice podzemní Punkvy, Bílá voda a Sloupský potok, byly předmětem zájmu mnoha generací krasových badatelů jiţ za doby prof. Karla Absolona a tento dlouholetý a náročný výzkum probíhá dodnes. Ti všichni usilovali o nalezení podzemních prostor mezi propadáním Sloupského potoka ve Sloupsko-šošůvských jeskyních a propastí Macochou, do které vtéká podzemní Punkva a poprvé se tu objevuje na povrchu. Cílem ochrany v krasové oblasti je především zachování dochovaného stavu jeskyně, případně náprava změn. Cílem výzkumu je dosaţení maximálního stupně poznání, odpovídajícího současným lidským popř. technickým moţnostem. Výzkum přispívá k objasňování příčinných souvislostí a tedy moţnosti účinně chránit Amatérskou jeskyni, za podmínek vhodné legislativy a samotné fyzické ochrany jeskyně.
Je
nezbytné
provádět
výzkum
s ohledem
na
jedinečnost
lokality
a nezpůsobovat nevratné změny. Kaţdý vchod do systému umoţní bezpečný a pohodlný přístup, další výzkum, komplexní dokumentaci a přispívá k účinnému objasnění souvislostí. Zejména v případě posledního vchodu Šachta Broušek lze dnes sestoupit na dno Dómu Bezpečnostních směrnic za 5 minut, zatímco před vybudováním vchodu sem cesta trvala 5 hodin. Z tohoto je patrné jednoznačné odůvodnění pro zásahy takového rozsahu. Naopak je samozřejmé, ţe kaţdý vchod je spojen s nutným zásahem do reliéfu povrchu, vyraţení umělé šachty nebo štoly a její zabezpečení, vystrojení sestupové trasy a bezpochyby se masivně zvýší frekvence návštěv. Mezi další negativní dopady výzkumu na jeskyni patří především znečištění jeskyně, změny jeskynních výplní, dopady na ţivou přírodu. Z dalších vlivů, které nejsou plně prokázány, ale jsou teoreticky moţné, patří např. klimatické změny. Systematický a efektivní výzkum a průzkum si vţdy vynutí určitou změnu dochovaného stavu, instalaci různých pomůcek a zařízení. Diplomová práce je zaměřena na inventarizaci vybraných antropogenních zásahů v Amatérské jeskyni a cílem bylo zdokumentovat, popsat a posoudit vlivy lidského působení v době od jejího objevu v roce 1969 do roku 2009, se zaměřením na přímé 106
vlivy antropogenní činnosti. Těţištěm práce tak byl monitoring technických zařízení a pomůcek spojených s výzkumem, dokumentací a exkurzemi, např. pouţité pomůcky, instalace zařízení, přemísťování sedimentů, důlní metody apod. Důleţitou součástí diplomové práce je vytvořená fotodokumentace technických zařízení a umělých zásahů. Stěţejní část diplomové práce pojednává kapitola o přímých negativních vlivech na jeskyni, způsobené lidskou činností. Dále tato kapitola vymezuje obecné i konkrétní podmínky speleologického průzkumu i výzkumu a exkurzní podmínky. Pro bezpečný přístup do Amatérské jeskyně jsou zbudované tři vchody, uměle proraţená štola a dvě uměle raţené šachty. Tyto vchody jsou povaţovány za nezbytné ale zároveň definitivně jiţ nevratné zásahy na jeskyni. Dále je provedena charakteristika technických zařízení a pomůcek pro pohyb v jeskyni. Mezi nejvýznamnější patří ţebříky, betonové plošiny, chodníky, schodiště, ocelové rošty, lávky a další, které podle způsobu pouţití nebo upevnění lze rozdělit buď na nevratné, nebo dočasně umístěné.
Tyto zásahy a pomůcky byly podrobně
zinventarizovány a byly změřeny jejich rozměry. V jeskyni jsou také umístěny pomůcky, slouţící především pro průzkum komínů a horních pater. Jedná se o různé jistící kotevní prvky (ţelezné a expanzní nýty), lezecké sloupy, lana apod. Pro mapování jeskynních prostor napomáhají měřické body, přičemţ většina bodů je stabilizována kovovými hřeby nebo ocelovými nýty. Při potápěčském průzkumu se vyuţívá vodících šňůr. Pro systematický výzkum je v jeskyni instalováno zařízení trvalého i dočasného charakteru, monitorující aktuální stav. V neposlední řadě se mezi podstatné antropogenní vlivy řadí i změny sekundárních výplní.
Jedná se například o obnaţené povrchy, kopané profily
fluviálních sedimentů, změny při výkopových pracích. Dále je sem zařazeno znečištění podlahového sintru, sintrových kup a případné ulámání krápníkové výzdoby v důsledku pohybu osob. V jeskyni se také nalézá mnoho ploch na hlínách a píscích, které jsou sešlapávány a vytvářejí se tak hluboké stopy a pěšiny. Tyto zásahy mohou mít neblahý efekt na faunu ţijící v těchto partiích. V Nové Amatérské jeskyni lze celkově povaţovat za část s největším poškozením především oblast Absolonova dómu a tzv. Ministerský okruh, dále pak sintry v dómu U Bílé kašny. Ve Staré Amatérské jeskyni je přiřazen k částem s největším poškozením 107
dóm Objevitelů a nutnou rekonstrukci si vyţaduje také vyznačení trasy v dómu Leknínových jezírek. Je obtíţné posoudit, nakolik jednotlivé zásahy přirozený charakter jeskyně ovlivňují a zhodnotit, jak by podzemní prostory vypadaly, kdyby se neuskutečňovalo zakročení různých rozměrů a mnoţství. Ve Staré Amatérské jeskyni v dómu Objevitelů si současný stav evidentně ţádá rekonstrukci. Dle mého úsudku realizovaná situace není provedena úměrně k zachování původnosti. Ze strany subjektů podílejících se na výzkumu a ochraně (ČSS a Správa CHKO Moravský kras) jsou navrhována moţná řešení. Jeden z navrhovaného projektu je vytyčení mobilní trasy na dně, jeţ by se občasně renovovala a zabránilo by se tak poškozování sintru. Je snaha vyhnout se umělým materiálem a nabízí se tedy jen vytyčení pomocí kamenných muţíků, popřípadě obruby chodníků z kamenů. Na tomto místě souhlasím se Správou CHKO Moravský kras, ţe ţádná změna není jednoduchá, v některém místě se lze ovlivnění vyhnout, jinde je potřeba vstoupit a uměle zasáhnout. V dómu po vyřešení problému vytyčení trasy by bylo vhodné naplánovat další akci očištění sintrů. Z hlediska čistoty je nutné na tomto místě také upozornit na stav v Kruhovém dómu ve Staré Amatérské jeskyni. Dle mého názoru není nutné, a za těchto okolností ani přiměřené, povaţovat tento dóm za jistou dutinu mezi dvěma šachtami, nazývat ji „pracovní místnost“ a ukládat do této prostory pracovní materiál. V současné době předměty zde nalezené nemají zdůvodnění výskytu v jeskynních prostorách. Situace zde by neměla být lhostejná a měl by být připraven plán, jak tento stav napravit a prostory vyčistit. Obdobná diskuze jako v případě dómu Objevitelů probíhá mezi výše uvedenými subjekty i v případě Nové Amatérské jeskyně. Při konzultaci se Správou CHKO Moravský kras mi bylo sděleno, ţe vytyčení přesunové trasy pomocí kamenů a kamenných muţíků se plánuje nejen v částech Staré Amatérské jeskyni, ale i na různých místech Nové Amatérské jeskyni. Jak bylo také dále konstatováno, je snaha se vyhnout umělým materiálům a uvaţuje se jen o přírodních. Z mého pohledu je toto vytyčení v některých místech zapotřebí, poněvadţ se v jeskyni vyskytuje mnoho ploch na hlínách a píscích, které jsou zbytečně pošlapány. Je pravda, ţe toto poškození lze na některých lokalitách povaţovat za dočasné a vratné s předpokladem, ţe oblevy a povodně vše navrátí do původního stavu, ale bohuţel ne na všech plochách. 108
V Nové Amatérské jeskyni v oblasti Absolonova dómu se jedná o nevratné zásahy, např. betonové schodiště, chodníky, plošiny, lávky a jiné stavební nebo technické úpravy a sedimentární přenosy. To vše je následkem uvaţovaného zpřístupnění jeskyně od 70. let 20 století. V současné době odstranění zásahů takové míry je dosti nereálné vzhledem k nákladům, nehledě na to, ţe v tomto případě jiţ jeskyni není moţné tak jako tak vrátit do stavu původního. Podle Správy CHKO Moravský kras je dále v dómu U Bílé kašny aktuálně navrhováno odstranění ohradníku u Bílé kašny a vystavení ochranného lemu z kamenů. Dále je naplánován zákaz vstupu běţným exkurzím za 3. vchod do Bludiště Milana Šlechty a pokračování do Rozlehlé chodby. Tato omezení mi připadá z hlediska ochrany jeskyně adekvátní, při povolení vstupu speleologů, odborných pracovníků a jiným skupinám po souhlasu Správy CHKO Moravský kras. Ochranná a omezující opatření spolu s dalšími, výše zmíněnými, jsou stále v jednání. Velká tendence zachovat Amatérskou jeskyni v původním dochovaném, nebo v co nejméně změněném stavu, by měla zůstat základní prioritou při průzkumu a výzkumu podzemních prostor. Při pořádaných exkurzí je také nutné, aby všichni účastníci akce byli s podmínkami seznámeni, omezení dodrţovali a zároveň vedoucí akce garantovali plnění těchto zásad. Speleologický průzkum a výzkum Amatérské jeskyně probíhá neustále. Diplomové práce je zpracována k určitému datu stejně tak i provedená inventarizace. Tudíţ je velice pravděpodobné, ţe během vydání práce budou objeveny nové prostory, vystrojené dalšími pomůckami. Nelze předpokládat otevření nového vchodu, v současné době totiţ není shledán ani důvod a také ţádné místo zbudování. Je ovšem nasnadě, ţe některé pomůcky doznají revize nebo se v některých místech instalují nové. Krasová krajina prezentuje sloţitý a vzájemně provázaný systém a je nutné ji chápat ve vzájemných souvislostech. Objasnění těchto souvislostí vede k naplňování cílů ochrany Amatérské jeskyně a krasových jevů. Z těchto důvodů je tak nasnadě zjednodušeně konstatovat, ţe výzkum jeskyně umoţňuje v konečném důsledku její efektivnější ochranu.
109
KAPITOLA 8
Summary The main source of underground Punkva river, Bíla Voda and Sloupsky brook have been object of interest of lots of generation of karst explorers since the Prof. Karel Absolon´s time and the longstanding and hard research have been still proceeded. They all have struggled for finding unknow places between flopping of Sloupsky brook in Sloupsko-Šošuvske Caves and Macocha Abyss. The aim of protection of the karst area is mainly oriented to keeping extant cave s stadium, eventually repairing changes. The aim of research is achieving a maximal grade of knowledge accordant to present human, event. technical, possibilities. The research contribute to clearing-up casual relationships and so, to possibility how to effectively protect the Amaterska cave under the conditions of suitable legislation and physical cave protect. It is necessary to research with regard to area s individuality and no to cause nonreturnable changes. An each entry to the system makes possible a save and comfortable access, next research, complex documentation and also contributes to effective clearing-up of connections. Especially the last entry Šachta Broušek - through it a man can come down to the Dom Bezpečnostních směrnic in five minutes, whereas the same way lasted five hours before opening the entry. From that there are clear reasons for action like this range. On the contrary it is obvious that each entry is connected with necessary hit to the surface relief, break-out an artifical shaft or tunnel and it is security, lay-out a downwards way. Undoubtedly, all steps increase the number of visits. Mainly a cave´s pollution, changes cave sediments influences on the Nature belong to another negative effects of the cave research. For example climatic changes belong to the influences, which are not fully proved, but theoretically possible. Systematic and effective research and survey always require change of extant stadium, installation of various tools and machineries. Graduation theses is oriented to survey of some choosed anthropogenic influences in Amaterska Cave. The aim was to document, describe and judge human influences at the time from cave´s discover in 1969 by 2009 with a view to direct influences of anthropogenic activity. So decision point was monitoring the technical equipment
110
and tools connecting with research, documentation and excursions, for example used tools, machinery´s installation, sediment´s transportation, mining methods etc. An important part of graduation theses is created foto-documentation of technical machinery and artificial actions. A main part of the graduation theses deals with straight negative influences on the cave caused by human activity. Next chapture defines general and concrete condition of cave research and survey and conditions for excursion. There are three entries built-up for save access to the Amaterska cave, artficially broken-up stole and two artificially broken-up shafts. These entries are considered as necessary, but they are also considered as nonreturnable operations on the cave. The next step is the description of the technical equipments and tools serving for the move in the cave. To them belong ladders, concrete platforms, foothpaths, stairways, steel bridges etc. They can be divided to nonreturnable or temporary located according to way of use. The operations and tools were in detail documented and measured. Next there are located another tools serving for chimney s research and upper stocks in the cave – we talk about various climbing material. Survey points which are stabilized to the cave walls, serve us to map cave spaces. Lines are used during diving research. There is an equipment of permanent and temporary character installed in the cave, which monitors an actual stadium. Not least, the substantive anthropogenic influences include changes of sediments and sinters. We talk about digging profiles in sediments and traces an sinters. The area of Absolon Dom In Nová Amatérská Cave is considered as the most damage part – mainly area around Absolon Dom and so called Ministersky okruh, then sinters in the U Bile kasny Dom To the most damage parts in Stara Amaterksa cave belong Dom Objevitelu. A reconstruction is needful for lay-out the path in Dom Lekninovych jezirek. It is difficult to judge how much the operations influence the natural cave character and say the appearance of the underground spaces without interventions of various sizes and frequency. The current stadium in Stara Amaterska Cave evidently needs a reconstruction. According to my opinion the situation haven´t been made to keep originality. Some 111
solutions are proposed by the subject participating in research and protection. One of them is to lay-out mobile path at the bottom, which will be renewed from time to fime. By this step it will be prevented from damaging sinter. There is a tendency to avoid artificial materials. Somewhere the corridor needs to be turned, somewhere it needs to enter, eventually it demands to do artificial operation. It would be suitable to clean sinter after the lay-out the track in Dom. Today, a removing of that equipment is unreal because of costs. It is also clear that the cave never be restore to its originality. Some parts of cave re planned to be forbidden to excursions. Cavers skilled workers and another groups can entry in that parts after permission. All mentioned arrangements are in the process. The big thought is to keep the Amaterska cave in original stadium as much as possible. And this thought should be the first thinking during the researches and surveys. All participants have to be knowledgeable about conditions, restrictions and of course observe them. Cave exploration, research and survey have been still running. The graduation theses and made survey are made up to certain date. So it could be supposed that new discovers could be find. We can not suppose to open a new entry. There is neither a reason nor a place. But some equipment could be repaired or some new ones could be installed.
The karst and its surrounding present difficult and linked system. It is needful to see them as a whole, it help us to reach our tendency to protect Amaterska cave and the karstic uniques. From that reason we can simplifiedly say that the research makes a cave possible to more effectively protect.
112
KAPITOLA 9
Seznam literatury Absolon, K.: Moravský kras I. Academia, Praha, 1970, 1 – 416 s. Absolon, K.: Moravský kras II. Academia, Praha, 1970, 1 – 346 s. Balák, I.: Geografický informační systém CHKO Moravský kras. Estavela, roč. 1, č. 1, Sdruţení Estavela 1999a, s. 5-13. Balák, I.: Projekt digitálního zpracování krasových jevů Moravského krasu. Blansko, Správa CHKO Moravský kras 1997, 35 s. Balák, I.: Povolování speleologických výzkumů v CHKO Moravský kras. Speleologický průzkum a výzkum v chráněných krajinných oblastech. Správa chráněných krajinných oblastí ČR, Správa CHKO Moravský kras, CORTUSA. Blansko, 2002, 53-57 s. Bezvodová, B., Demek, J., Zeman, A.: Metody a geomorfologického výzkumu. SPN, Praha, 1985, 158 s.
kvarterně
geologického
Bosák, P. et al.: Jeskyňářství v teorii a praxi. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1988, 215 s. Czudek, T. et al.: Geomorfologické členění ČSR. Studia geographica, GGÚ ČSAV, Brno, 1972, 1-137 s. Demek, J. et al.: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a níţiny. Academia, Praha, 1987, 1 -574 s. Demek, J.: Geomorfologie českých zemí. Academia, Praha, 1965, 138-142 s. Demek, J., Mackovič, P.. et al.: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a níţiny. AOPK ČR. Brno, 2006, 580 s. Flek, J., Roth, T.: Povodně v severní části Moravského krasu. Speleofórum 2006, Praha, 2006, 60-65 s. Geršl, M.: Třetí národní speleologický kongres. ZM production, Kuřim,2004, 83s. Hromas, J., Weigel, J.: Základy speleologického mapování. Praha, Nakladatelství Zlatý Kůň 1997, 96 s. Hypr, D.: Moţnosti geologických výzkumů v aplikované speleologii. Speleologický průzkum a výzkum v chráněných krajinných oblastech. Správa chráněných krajinných oblastí ČR, Správa CHKO Moravský kras, CORTUSA. Blansko, 2002, 21-23 s.
113
Hypr, D.: Typy a tvary reliéfu krasové krajiny a podzemní formy krasových jevů. Čes. speleol. spol., Praha, 1986, 15-50 s. Kučera, B. et al.: Jeskyně a propasti v Československu. Academia, Praha, 1981, 1 -252 s. Kukla, J., Loţek, V.: K problematice výzkumu jeskynních výplní. Čs. kras, Praha, 1958, 19-59 s. Loţek, V.: Sedimenty v krasu. Čes. speleol. spol., Praha, 1986, 111-124 s. Lysenko, V.: Základní speleologické znalosti I. Kras a krasové jevy. ČÚV ČSTV, Praha, 1979, 1-62 s. Mokrý, T.: Nové objevy mezi Amatérskou jeskyní a Macochou. Speleofórum 2004, Praha, 2004, 5-6 s. Mokrý, T.: Nový vchod do Sloupského koridoru Amatérské jeskyně. Speleofórum 2005, Praha, 2005, 14-15 s. Mokrý, T.: Problematika znečištěné ponorné části Sloupského potoka, nové poznatky o hydrologii jeskynních systémů vázaných na podzemní tok Sloupského potoka – výzkumy v roce 2007. Speleofórum 2008, Praha, 2008, 10-13 s. Mokrý, T.: Průzkum jeskynních systémů vázaných na podzemní tok Sloupského potoka v roce 2005 – propojení Amatérské jeskyně a jeskyní Sloupsko-šošůvských. Speleofórum 2006, Praha, 2006, 4-9 s. Mokrý, T.: Příspěvek k hydrologii a hydrografii Sloupského potoka v Amatérské jeskyni a jeskyních Sloupsko-šošůvských na základě výzkumů z let 1997 – 2000. Speleofórum 2005, Praha, 2005, 8-14 s. Mokrý, T., Musil, F.: Práce na novém vchodu do Sloupského koridoru Amatérské jeskyně v roce 2003 Speleofórum 2004, Praha, 2004, 6-8 s. Mokrý, T., Musil, F.: Nové poznatky o průběhu jeskynních systémů vázaných na podzemní tok Sloupského potoka – výzkumy v roce 2006. Speleofórum 2007, Praha, 2007, 5-10 s. Mokrý, T., Sirotek, J.: Nové objevy na podzemní Punkvě v Amatérské jeskyni. Speleofórum 2002, Praha, 2002, 30-32 s. Mokrý, T., Sirotek, J.: Nové objevy ve Sloupském koridoru Amatérské jeskyně. Speleofórum 2000, Praha, 2000, 29-33 s. Mokrý, T., Sirotek, J.: Průzkum Sloupského koridoru Amatérské jeskyně v roce 2001. Speleofórum 2002, Praha, 2002, 32-34 s. Mokrý, T., Sirotek, J.: Průzkum Sloupského potoka v roce 2000. Speleofórum 2001, Praha, 2001, 13-15 s.
114
Mokrý, T., Sirotek, J.: Podzemní tok Punkvy v Amatérské jeskyni. Speleofórum 2001, Praha, 2001, 15-17 s. Mokrý, T., Sirotek, J.: Průzkum Sloupského koridoru Amatérské jeskyně v roce 2001. Speleofórum 2002, Praha, 2002, 32-34 s. Motyčka, Z., Polák, P.: Amatérská jeskyně – východiska a perspektivy dalšího výzkumu. Speleóforum 2000, Praha, 2000, 33-35 s. Motyčka, Z., Polák, P., Sirotek, J., Vít, J. et al.: Amatérská jeskyně, 30 let od objevu největšího jeskynního systému České republiky. Česká speleologická společnost, Brno, 2000, 1-232 s. Motyčka, Z.: Amatérská jeskyně – výsledky a perspektivy speleologického výzkumu. Speleologický průzkum a výzkum v chráněných krajinných oblastech. Správa chráněných krajinných oblastí ČR, Správa CHKO Moravský kras, CORTUSA. Blansko, 2002, 17-19 s. Musil, F.: Velký komín v Novém Sloupském koridoru. Speleofórum 2008, Praha, 2008, 13-18 s. Musil, R.: Moravský kras – labyrinty poznání. Adamov, GEOprogram, 1993, 1-336 s. Musil, R.: Sloupsko-šošůvské jeskyně: jeskynní bludiště pod Bradinami: jeho historie a význam. Gloria, Rosice u Brna, 2002, 178 s. Panoš, V.: Karsologická a speleologická terminologie. Ţilina, Kniţní centrum 2001, 352 s. Panoš, V.: Sloupské okrajové údolní polje a jeho odtokové jeskyně, Moravský kras. Čs. kras, Brno, 1964, 1-10 s. Panoš, V.: K některým problémům krasové hydrogeologie. Acta Univ. Palackianae Olomuc. Geol. Geogr., roč. 23, Praha, 1984, 51-66 s. Panoš, V.: K otázce interakcí mezi krasem a strukturou. Acta Univ. Palackianae Olomuc. Geol. Geogr., roč. 27, Praha, 1988, 29-40 s. Panoš, V.: Krasové typy podle hledisek geologických, geomorfologických, klimatologických, hydrologických, biologických a regionálních. Acta Univ. Palackianae Olomuc. Geol. Geogr. roč 17, Praha, 1978, 83-132 s. Podborský, V.: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006, 325 s. Polák, P.: Činnost ZO 6-19 Plánivy v roce 2000. Speleofórum 2001, Praha, 2001, 70-72 s. Polák, P.: Výzkumné a prolongační aktivity ZO 6-19 Plánivy. Speleofórum 2006, Praha, 2006, 12-13 s.
115
Polák, P., Kovačič, S.: Sumarizace nejnovějších objevných postupů ZO 6-19 Plánivy. Speleofórum 2008, Praha, 2008, 19-22 s. Polák, P., Kovačič, S.: Nejnovější výzkumy a prolongační aktivity ZO 6-19 Plánivy. Speleofórum 2007, Praha, 2007, 13-15 s. Polák, P., Roth, T.: Činnost ZO 6-19 Plánivy v roce 2004. Speleofórum 2005, Praha, 2005, 56-57 s. Polák, P., Roth, T.: Chrochtadlo – objev řečiště Bílé vody v Amatérské jeskyni. Speleofórum 2003, Praha, 2003, 4-5 s. Polák, P., Roth, T., Ulbrich, P.: Činnost ZO 6-19 Plánivy v roce 2002. Speleofórum 2003, Praha, 2003, 18-19 s. Přibyl, J., Loţek, V. a kol.: Základy karsologie a speleologie. Academia, Praha, 1992, 354 s. Přibyl, J.: Přehled údajů o jeskyních Moravského krasu. Geogr. ústav ČSAV, Brno, 1984, 1-98 s. Přibyl, J., Rajman, P.: Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni. Geografický ústav ČSAV, Brno, 1980, 1-141 s. Přibylová, E.: Inventarizace nově objevených endokrasových tvarů ve Sloupském koridoru v části Nové Amatérské jeskyně. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2007, 58 s. Přichystal, A., Náplava, M.: Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků. Amaprint Třebíč, 1995, 176 s Roth, T., Polák, P.: Činnost ZO ČSS 6-19 Plánivy v roce 2003. Speleofórum 2004, Praha, 2004, 16-17 s. Roth, T., Ulbrich, P.: Činnost ZO ČSS 6-19 Plánivy v roce 2001. Speleofórum 2002, Praha, 2002, 34-35 s. Sirotek, J.: Krátká zpráva o činnosti ZO 6-25 Pustý ţleb v roce 2000. Speleofórum 2001, Praha, 2001, 73 s. Sirotek, J.: Krátká zpráva o činnosti ZO 6-25 Pustý ţleb v roce 2003. Speleofórum 2004, Praha, 2004, 8 s. Sirotek, J.: Krátká zpráva o činnosti ZO 6-25 Pustý ţleb v roce 2004. Speleofórum 2005, Praha, 2005, 57-58 s. Štefka, L.: Speleologické výzkumy a ochrana přírody v CHKO Moravský kras. Speleologický průzkum a výzkum v chráněných krajinných oblastech. Správa chráněných krajinných oblastí ČR, Správa CHKO Moravský kras, CORTUSA. Blansko, 2002, 51-52 s.
116
Štelcl, O.: Jeskynní úrovně v severní části Moravského krasu. Čs. kras, roč. 14, Praha, 1963, 17-27 s Štelcl, O.: Chemické sloţení vod skapávajících s krápníků v některých jeskyních Moravského krasu. Čs. kras, Praha, 1965. 23-28 s. Štelcl, O.: Typy krasu Českých zemí. Československý kras, roč. 23, Praha, Nakladatelství ČSAV 1971, s. 33-47. Vlček, V. a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR – Vodní toky a nádrţe. Academia, Praha, 1984, 1228 s. Zatloukal, R. a kol.: Speleologie na Holštejnsku, výzkumy v letech 1966 – 1996. Česká speleologická společnost, Brno, 1996. 1 – 41 s. Zeman, O., Bruthans, J.: Příspěvek k hydrologii Amatérské jeskyně a k otázce vzniku Labyrintů v jeskyni. Speleofórum 2002, Praha, 2002, 28-30 s.
Informační servery: Správa CHKO Moravský kras [online]. Dostupné z
(cit. 24.10.2008) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [online]. Dostupné z
(cit. 20.5.2008) Ministerstvo ţivotního prostředí ČR [online]. Dostupné z
(cit. 13.3.2008) Ministerstvo zemědělství České republiky[online]. Dostupné z
(cit. 17.2.2009) Česká speleologická společnost [online]. Dostupné z
(cit. 27.9.2008) Slovenská speleologická spoločnosť [online]. Dostupné z
(cit. 5.11.2008) Plánivy.CZ – stránky ZO ČSS z
(cit. 8.12.2008)
6-19
Plánivy
[online].
Dostupné
Krasové zemědělství [online]. Dostupné z < http://www.moravian-karst.eu/> (cit. 6.4.2009) Evropská unie – portál o EU. [online]. Dostupné z < http://www.euractiv.cz/> (cit. 21.3.2009)
117
Seznam fotodokumentace Obr. 1.: Karsologická mapa severní části Moravského krasu......................................... 17 Obr. 2.: Přehledná mapa Amatérské jeskyně.. ................................................................ 24 Obr. 3.: Amatérská jeskyně – Nový Sloupský koridor (Šachta Broušek). ..................... 34 Obr. 4.: Kotevní prvek umístěný ve vstupní štole do Nové Amatérské jeskyně. .......... 57 Obr. 5.: Původní měřický bod umístěný v jeskyni za éry Geografického ústavu ČSAV Brno v období let 1971 – 1992. ............................................................................ 58 Obr. 6.: Původní měřický bod doplněný kovovou destičkou s vyraţenými údaji .......... 58 Obr. 7.: Nově umístěné měřické body s vyraţenou destičkou........................................ 59 Obr. 8.: Ukázka pomůcek monitorujících aktuální stav jeskyně. .................................. 60 Obr. 9.: Uměle obnaţený profil pro geologický výzkum. .............................................. 62 Obr. 10.: Ukázka znečištění podlahového sintru a sintrových kup sedimenty ............... 63 Obr. 11.: Ukázka znečištěného sintru sedimenty, který je postupně oplachován ........... 63 Obr. 12.: Znečištění jeskyně. Elektrické vedení, telefonní dráty .................................... 64 Obr. 13.: Znečištění jeskyně. Tuţkové baterie, provazy, kýbl, hadice. .......................... 65 Obr. 14.: Znečištění jeskyně. Tlející dřevo, kusy igelitu a jiné odpadky. ...................... 65 Obr. 15.: Znečištění jeskyně. Tlející dřevo, konzerva a jiné ţelezné předměty. ............ 66 Obr. 16.: Přehledná mapa Amatérské jeskyně a její rozdělení na tři základní části ....... 67 Obr. 17.: Vstup do šachty Staré Amatérské jeskyně....................................................... 68 Obr. 18.: Vyústění skruţí vstupního úseku do Kruhového dómu. .................................. 69 Obr. 19.: Počátek druhého úseku šachty z Kruhového dómu. ....................................... 70 Obr. 20.: Detail ukotvení ocelové traverzy. .................................................................... 71 Obr. 21.: Zalomený ţebřík překonávající skalní stupeň. ................................................ 71 Obr. 22.: Trasa omezující pohyb v dómu Objevitelů, foto z horní části dómu. ............. 73 Obr. 23.: Trasa omezující pohyb v dómu Objevitelů, foto ze spodní části dómu. ......... 73 Obr. 24.: Detail omotání lanka kolem stalagmitu. Upevnění konce lanka ..................... 74 Obr. 25.: Detail ukotvení tyčí do podlahového sintru..................................................... 74 Obr. 26. Detail lanka pokrytého sintrem......................................................................... 74 Obr. 27.: Detail dřívějšího ušpinění sintrové kupy, postupně překrytý narůstajícím sintrem. .................................................................................................................. 75 Obr. 28.: Horizontálně uloţená lávka z roštů a navazující ţebřík překonávající ........... 76 Obr. 29.: Ţebřík překonávající strmý svah, který přechází v horizontálně uloţenou lávku z roštů s podpěrným ţebříkem............................................................................... 76 118
Obr. 30.: Detail horizontálně uloţené lávky z roštů pod strmým svahem. ..................... 77 Obr. 31.: Odtoková část řečiště Bílé vody. ..................................................................... 78 Obr. 32.: Vstup do vyzděného portálu vstupní štoly Nové Amatérské jeskyně. ............ 79 Obr. 33.: Raţený úsek vstupní štoly do Nové Amatérské jeskyně s důlní výztuţí. ....... 80 Obr. 34.: Druhá uzávěra zhotovená z ocelového plechu ................................................ 81 Obr. 35.: Pohled ze střední části štoly za třetí uzávěrou zpět ke vchodu. ....................... 82 Obr. 36.: Rozvinutý řez štoly U Javora do Nové Amatérské jeskyně. ........................... 83 Obr. 37.: Příčné řezy vyznačené na rozvinutém řeţu předešlého obrázku. Štola U Javora do Nové Amatérské jeskyně. ................................................................................. 84 Obr. 38.: Prostřední část druhé uměle vyraţené štoly bez důlní výztuţe. Koncová část uměle vyraţené štoly s důlní výztuţí a prefabrikovanými deskami. ..................... 85 Obr. 39.: Betonové schodiště osazeno zábradlím .......................................................... 86 Obr. 40.: Křiţovatka pod Absolonovým dómem. ........................................................... 87 Obr. 41.: Betonové schodiště usnadňující přístup do Absolónova dómu. ...................... 88 Obr. 42.: Část spodní betonové plošiny v Absolonově dómu. ....................................... 89 Obr. 43.: Betonová lávka usnadňující přístup do Honzova království. Strmé betonové schodiště navazující na betonovou lávku. ............................................................ 90 Obr. 44.: Detail necitlivě zatlučených ocelových kotev přímo do sintru se zbytky provázků, původně zabraňujících vstupu do Honzova království. ........................ 90 Obr. 45.: Západní Macošská větev – ţebřík umoţňující překonat skalní stupeň. .......... 92 Obr. 46.: Vyhloubený průkop usnadňující průchod nízkou chodbou ............................. 93 Obr. 47.: Východní Macošská větev – dřevěná lávka na dvou dřevěných vzpěrách...... 93 Obr. 48.: Pohled do prostor Šolimovy mísy vystrojené ţebříky. .................................... 94 Obr. 49.: Detail uchycení kotevních lan ţebříku do Šolimovy mísy. ............................. 95 Obr. 50.: Vchod do šachty Nového Sloupského koridoru. ............................................. 99 Obr. 51.: Plošina s navazujícím ţebříkem nad Ústřední propasti. ................................ 101 Obr. 52.: Ţebřík v Ústřední propasti Nového Sloupského koridoru ............................. 101 Obr. 53.: Ţebřík překonávající skalní stupeň do Jezerní chodby. ................................. 103 Obr. 54.: Ţebřík vedoucí do Šošůvecké odbočky. ........................................................ 105
119
