TECHNOLOGIE MICOQUIENU V JESKYNI KŮLNĚ

ISSN 0323-0570

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XC: 23–78, 2005

TECHNOLOGIE MICOQUIENU V JESKYNI KŮLNĚ MICOQUIAN TECHNOLOGY FROM KŮLNA CAVE (SLOUP, SOUTH MORAVIA)

PETR NERUDA MZM – ANTHROPOS

ABSTRACT Micoquian collections from the Kůlna cave newly specify the share of the various methods of stone tool production in the operation chain. Author has managed to describe different variants of the discoid and prismatic method and the method of direct shaping in layers 7c, 7a, 6a. The analysis is complemented with a reconstruction of the raw material distribution model of the individual Micoquian layers. The share of blades significantly increases in the later periods. The characteristic features of Micoquian in Moravia include a relatively high degree of standardisation, deepening over time and finally reaching the stage comparable with the following Upper Palaeolitic cultures. Key words: Micoquian, technology, typology, raw materials, distribution

ÚVOD Technologické zpracování kolekcí kamenné štípané industrie patří k moderním postupům výzkumu zejména proto, že poskytuje soubor komplexních dat, která lze vhodně kombinovat s údaji z jiných oborů a rekonstruovat tak ekonomické chování našich předků. Neméně důležitým je fakt, že se kámen zachovává ve všech archeologických situacích a lze tedy vyloučit omyly, vyplývající z rozdílného dochování jednotlivých složek inventáře. Rekonstrukce technologických a distribučních modelů jsou preferované zejména v problematice středního a počátku mladého paleolitu, kdy se setkáváme s velice komplexními vztahy. Klíčovou lokalitou pro střední Evropu je jeskyně Kůlna v severní části Moravského krasu, neboť obsahuje stratigrafickou sekvenci od přelomu rissu-eemu až do holocénu (obr. 1). V rámci práce jsem analyzoval nálezy pouze z výzkumu K. Valocha z let 1961–1976 (VALOCH 1988) a záchranného výzkumu 1995–1997 (VALOCH 2002), tedy z prostoru vchodu až po skalní stupeň v pásu 19–20 (tj. sektory A–D, K, L, obr. 2).* Hlavním důvodem pro zpracování artefaktů pouze ze vstupní části jeskyně byla skutečnost, že zde nalezené vrstvy mají mezi sebou jasný stratigrafický vztah a umožňují tak sledovat vývojové trendy bez nebezpečí chybného vyvození jejich vzájemného chronostratigrafického vztahu, k čemuž by poměrně snadno mohlo dojít ve vnitřní části jeskyně. Využitím prostorově omezeného nálezového celku se podařilo vysledovat určité vývojové trendy, které bude možné doplnit nebo otestovat v rámci dalšího zpracování. 1. PRINCIPY ZPRACOVÁNÍ KAMENNÉ INDUSTRIE Technologická analýza středopaleolitických kolekcí je založená na podrobném popisu předmětu podle předem stanovených kritérií, které byly zvoleny tak, aby postihovaly pokud možno všechny důležité charakteristiky, určující zařazení předmětu do operačního schématu. Celou skupinu sledovaných znaků lze rozdělit na několik podskupin – lokalizační, morfologickou, metrickou a surovinovou. V rámci popisu předmětu se vyskytlo několik problé*

Práce byla podporována institucionálním výzkumným záměrem č. MK0000948620.

23

Obr. 1. Poloha jeskyní se středopaleolitickými nálezy v Moravském krasu. (Position of caves with Middle Palaeolithic finds in the Moravian Karst region). 1 – Kůlna, 2 – Balcarka, 3 – Výpustek, 4 – Drátenická, 5 – Švédův stůl, 6 – Pekárna.

24

Obr. 2. Členění jeskyně Kůlny. A–H – hlavní sektory (main sectors), A–D2, K, L – analyzované sektory (analysed sectors).

mů, které je nutné vysvětlit předem v zájmu pochopení klasifikačního systému, popsaného v následujících kapitolách. Týká se to zejména znaků, definujících morfologii artefaktu, zejména pak odštěpů. Za největší problém můžeme považovat jejich zařazení do výrobního řetězce, tedy zda předmět klasifikovat jako preparační, cílový, popřípadě reparační. Tato otázka vystupuje do popředí zvlášť u předmětů, vyrobených diskoidní metodou, u které lze jednotlivá stádia rozlišovat jen obtížně. Vyplývá to z celkového charakteru metody, neboť při ideální exploataci jádra není nutné provádět preparační a reparační kroky pro opětovné zformování vhodného tvaru. Řešení tohoto problému spatřuji ve využití obecnějšího analytického popisu, vycházejícího z kombinace morfologických znaků, takže použitý systém je dostatečně univerzální.1 V případě určení typu předmětu byla preferována jeho morfologie (odštěp s bokem jádra, s laterální kůrou apod.). Jako redundantní k dalším údajům se zdají být předměty definované jako odštěp s kůrou, odštěp bez kůry. Mezi takto definované předměty byly zařazeny ty, které neměly jiné výraznější morfologické rysy a chybí pro ně termíny stejné hierarchické úrovně.2 Dalším morfologickým znakem, definujícím charakter popisovaného předmětu, je určení procenta kůry na předmětu a případně stanovení počtu negativů na dorsální ploše. Procento kůry je vyjádřeno skupinami po 25% procentech a počet negativů byl počítán bez retuší a negativů vzniklých abrazí úderové hrany. Problém nastával např. u odštěpů s bokem jádra, protože negativy nebo kůra mohou být i na ploše, která při půdorysném pohledu z dorsální strany není vidět. V těchto případech byly negativy i kůra zahrnuty k těm na dorsální straně, jako by byly přímo viditelné, protože z morfologického hlediska se stále jedná o dorsální stranu. Klasickým případem determinačních problémů je stanovení kritérií pro čepele, zejména pak ve středopaleolitických kolekcích. Za primární znak jsem využil metrické kritérium v kombinaci s orientací osy předmětu. Klasický poměr stran byl tak konfrontován s orientací předmětu. V některých případech totiž maximální rozměry předmětu bez ohledu na orientaci patky umožňovaly klasifikovat artefakt jako čepel, ale při orientaci předmětu vzhledem k patce, která tvořila základnu pro měření, se pak míry změnily a poměr stran potom odpovídá úštěpu. Tento přístup byl základem pro metrickou podskupinu údajů. Úderová patka se při měření ztotožňuje s osou x (obr. 3A). Pro následující analýzy jsem použil i systém rozměrových skupin, které jsou založeny na porovnání plochy předmětu se soustřednými kružni-

25

Obr. 3. Principy měření artefaktů (Princips of artefacts measuring). A – měření úštěpů (flakes), B – měření patek (striking platform).

cemi s rozdílem poloměrů 2 cm. Tak je možné přesněji stanovit plošný rozsah artefaktu a zároveň snadněji zohlednit délko-šířkový aspekt v kombinovaných grafech. Do metrické podskupiny údajů patří i údaje o rozměrech patky a úhlu patky k ventrální ploše (obr. 3B). Jádra byla klasifikována poměrně jednoduchým způsobem, neboť se ukázalo, že nejdůležitější technologické finesy a problémy nejsou strohým databázovým systémem jednoznačně popsatelné (viz příloha 2). Asi nejsubjektivnějším problémem je zařazení jader do stádií výrobního procesu, zvláště pak v případě diskoidních jader, u nichž rozlišení mezi preparací a těžbou není prakticky možné. Z opačné strany operačního řetězce je velice vágní hranice mezi malými těženými jádry a zbytky jader. Rozhodující bylo kritérium, zda je těžní plocha v rámci svých rozměrů ještě schopna následné těžby, či nikoli. V případě, že těžní plocha nesla stopy po nezdařených odbitích ve formě zaběhnutí, zařadil jsem taková jádra do kategorie zbytků jader. Plně si však uvědomuji, že takto stanovené kritérium je zatížené dosti velkou subjektivní chybou. Výše popsané problémy patřily k hlavním, které bylo nutné taxativně vymezit pro vytvoření jednotného systému popisu. Typologická analýza využitá pro popis retušovaných nástrojů z jeskyně Kůlny vychází z Bordesova středopaleolitického systému, který identifikoval 63 typů (BORDES 1961). Řada modifikací byla zahrnuta ve formě podtypů (cf. vruby). Jeho moderní použití však naráží na řadu problémů, zejména při zpracování bifaciálních kultur střední a východní Evropy (MARKS – CHABAJ eds. 1998, 5–6). Jejich podstatou je nepružnost systému při kla26

sifikaci předmětů, které vykazují znaky více typů i v mezích jedné typologické třídy. Tato skutečnost je markantní zejména u drasadel, kde můžeme najít řadu předmětů, klasifikovatelných např. jako bifaciální drasadlo se ztenčeným hřbetem, úhlové ventrální drasadlo apod. (NERUDA 2000). Samozřejmě, že k jejich popisu by byl vhodnější systém, využívající analytických postupů pro klasifikaci nástrojů. Ten však naráží na problém kompatibility s jinými popisnými systémy, které nesou výrazné individuální rysy. V budoucnu ale jistě bude vhodné provést podobný pokus s klasifikací analytického charakteru, který se např. bude podobat kódu, využitému pro popis podobných industrií z Krymu. Popisované industrie obsahují často množství bifaciálních předmětů, které jsou Bordesovým systémem rovněž těžce popsatelné. Typologickou klasifikaci bifaciální složky micoquienu řešil pro německý materiál G. BOSINSKI (1967), který jednotlivé typy přesně definoval. Jím stanovené hlavní bifaciální typy jsem do Bordesova tradičního systému začlenil jako subtypy pod typologické číslo 63 (viz příloha č. 2). Přesněji jsem nerozlišoval jednotlivé subtypy klínových nožů, protože v jejich definici chybí obecná shoda a je otázkou, zda stanovení jednotlivých skupin na jejich základě je skutečně dostatečně průkazné. 2. ROZBOR INDUSTRIE Z MICOQUIENSKÝCH VRSTEV 2.1. VRSTVA 7C 2.1.1. CHARAKTERISTIKA NÁLEZOVÉHO HORIZONTU Nálezový horizont 7c se rozprostírá na větší ploše než nálezy z eemského souvrství 11 (NERUDA 2001a, b) a zabírá prakticky 1/2 rozlohy jeskyně. Osídlena byla v této době jak vstupní část jeskyně (sektory A–D, K, L), tak i střed jeskyně od pruhu 19–20 severně (sektory E–H). Vstupní prostor jeskyně byl v období tvorby vrstvy 7c již natolik zanesený sedimenty, že lze vrstvu sledovat kontinuálně od vchodu směrem do jeskyně. Ve vstupní části jeskyně kryje vrstva 7c podložní sedimenty posledního interglaciálu a würmského anaglaciálu, kdežto v sektoru E se nacházela přímo na skále. Směrem do sektoru G vyznívá anebo se její charakter mění, takže byla označena některou z vyčleněných subvrstev a její kontinuita nebyla správně rozpoznána. V sektoru F je pravděpodobně totožná s vrstvou 7α, ale postdepoziční procesy pozměnily jak stratigrafickou pozici, tak i strukturu sedimentu, takže nejsme schopni tuto korelaci prozatím exaktně dokázat (VALOCH 2002, str. 12, tab. 1). Na první pohled je významné, že geologická vrstva je málo mocná a musela být proto vytvořena v relativně krátké době (srov. s vrstvou 11). Rovněž její charakter se dosti liší od podložních i nadložních vrstev, takže ji bylo možné poměrně přesně rozpoznat, a tudíž se minimalizuje možnost kontaminace zejména z nadložních archeologických vrstev, od kterých je navíc oddělena sterilní vrstvou 7b (obr. 4). Z hlediska datace máme k dispozici několik významných údajů. První komplexnější datování určilo stáří vrstvy na základě ESR-analýzy mamutích a koňských zubů. Překvapivě jsou všechna data velice mladá, okolo 22 000 BP (RINK – SCHWARCZ – VALOCH – SEITL – STRINGER 1996, Table 3, 4). Autoři práce sami konstatovali, že zuby zmíněných zvířecích druhů asi nejsou ideální, protože lze u nich jen s obtížemi měřit některé hodnoty, a to nepříznivě ovlivňuje výsledné datování (o.c. 1996, 897). Druhý významný datovací pokus založený na metodě U/Th datuje horizont 7c mezi 50–69 ka (MICHEL in PATOU-MATHIS et al., preprint). Archeologické nálezy, které spojujeme s micoquienem zcela spadají do rámce, vymezeného absolutními daty. Nejnovější datování metodou OSL určilo stáří vrstvy na 70.500 ±5500, což koresponduje s výše uvedeným datováním metodou U/Th (inf. L. NEJMAN a E. RHODES). 2.1.2. KAMENNÁ INDUSTRIE Kamenná industrie vrstvy 7c z vchodové části jeskyně není příliš početná (tab. 1). Nástroje dokonce převažují nad debitáží a odpadem, kterého je velmi málo. Tato skuteč27

Obr. 4. Stratigrafická situace micoquienských vrstev ve vstupní části jeskyně; a – profil č. 6, čtv. 8–13/K; b – profil č. 4, čtv. III-3/O. Stratigraphic position of Micoquian layers in the entrance of Kůlna cave. (podle VALOCH 1988)

28

nost je interpretovatelná jinou funkcí osídlení než např. v taubachienské vrstvě 11 (NERUDA 2001a, b). Výrazným rysem kolekce je menší surovinová pestrost, podtržená tím, že jen spongolit sehrává skutečně důležitou roli, protože je v kolekci zastoupen více než 64%. Zvyšuje se také procento zastoupení olomučanského rohovce, který přesahuje 8%. V případě jader je surovinové spektrum ještě užší a význam olomučanského rohovce vystupuje do popředí ještě výrazněji. Jádra jsou tak výhradně vyrobena ze spongolitu (50%) a rohovců Moravského krasu. Vzdálenější suroviny se pak prezentují v kolekci hlavně v nástrojové složce. Obtížně interpretovatelný je jediným kus křišťálu, který lze těžko považovat za důkaz záměrného importu.3 Suroviny byly získávány podle charakteru kůry na debitáži především z říčních teras (tab. 4b), a to i v případě spongolitu, což je výrazná změna např. oproti taubachienu, kdy převažovalo využití především primárních zdrojů v okolí Velkého a Malého Chlumu. Porovnáním metrických skupin debitáže s procentuálním zastoupením kůry vidíme, že dominují odštěpy bez kůry v kategorii „b“ a „c“ (tab. 5). Kůra na odštěpech je častější v případě větších rozměrů, přičemž v metrické skupině „d“ (jinak výrazně méně zastoupené, n=5) poměrově převažuje. Společně s malým procentem jader v preparačním stádiu výrobního procesu to ukazuje na přípravu suroviny mimo lokalitu, tzn. že v Kůlně zpracovávali surovinu až od formy počátkových nebo již připravených jader (tab. 3). Jádra i debitáž kulminují v metrické skupině „c“, ale zřetelný je výrazný podíl odštěpů ve skupině „b“, což odpovídá standardnímu poměru debitáže a jader v místech výroby polotovarů. Jádra se zachovala v kolekci poměrně málo. Metodou těžby polotovarů z jader se zpracovávaly výhradně suroviny ze vzdálenosti 6-20 km, kam spadá spongolit a rohovce rudicko-olomučanské oblasti (tab. 3). Většina nalezených jader se nachází v konečných stádiích výrobního procesu ve formě zbytků a zlomků. Oproti jiným kolekcím (vr. 11, 7a, 6a) můžeme konstatovat větší zastoupení diskoidních jader sensu stricto, tj. bez hierarchizovaných ploch (klasická jádra podle definice cf. Boëda 1993) s dostřednou organizací negativů na těžní ploše (obr. 5:1). Méně častá pak jsou diskoidní jádra s hierarchizovanými plochami (diskoidní unipolární; obr. 5:2). Pouze jeden kus zastupuje jádra prizmatického typu s paralelní těžbou, který se ale nachází v závěrečných fázích těžby, takže původní hlavní koncept mohl být jiný. Jednoznačně tedy máme doloženou pouze jednu metodu exploatace jádra, a tím je diskoidní objemová metoda. Tato jádra jsou vyrobena hlavně ze spongolitu v metrické skupině „c“, která je charakteristická i pro ostatní suroviny Moravského krasu (tab. 6a). Z hlediska rozměrů jsou si všechny suroviny velmi podobné a nevykazují žádné signifikantní rozdíly. Negativy na jádrech jsou orientovány více do středu těžní plochy (tab. 8). S tím souvisí malé zastoupení odštěpů s bokem jádra. Sledování procentuálního zastoupení kůry ukazuje, že i v případě vrstvy 7c se těžba zaměřovala na polotovary s malým množstvím kůry nebo bez ní. Srovnáním metrických aspektů debitáže vidíme, že spongolit a rohovec typu Krumlovský les jsou v kolekci největší. Ostatní rohovce jsou pak řádově o stupeň menší. Zcela odlišné charakteristiky má křemen, který vykazuje odlišnosti od ostatního materiálu i v jiných aspektech. Z hlediska vztahu typu polotovaru a metrických skupin (tab. 9) jsou pak největší odštěpy s kůrou; odštěpy bez kůry a s bokem jádra se ocitají ve skupině o stupeň menších artefaktů. Toto rozdělení zcela odpovídá metrickým aspektům spojených s postupem těžby jader, tj. že polotovary bez kůry budou o něco menší než s kůrou nebo jejími zbytky. Negativy na předmětech jsou převážně všesměrné a dostředné (tab. 10). Osa je většinou vychýlená od kolmice na patku. Všechny tyto znaky korespondují s výše popsanou diskoidní metodou těžby polotovarů. Z hlediska techniky odbití převažuje použití tvrdého otloukače (tab. 11b). Úhel odbití narůstá od 90° pro patky ze zachovaným starým povrchem k 100° pro prosté fasetované patky a patky ploché preparované (tab. 11a). Naprosto převažují ploché preparované patky. Zajímavý je nárůst fasetovaných patek, které se ale v kolekci neváží na produkty levalloiského způsobu sbíjení a jejich přítomnost souvisí s výrobou bifaciálních nástrojů. 29

Obr. 5. Vrstva 7c. 1, 2 – diskoidní jádra (discoid cores); 3 – úhlové drasadlo se ztenčeným hřbetem (offset scraper with thinned back); 4 – klínový nůž (backed knife); 5 – retušovaná čepel (retouched blade); 6 – listovitý klínek (leaf-shaped biface). (4–6 podle VALOCH 1988)

30

Nástroje představují nejpočetnější složku industrie. Tvoří téměř 45 % všech nálezů vr. 7c ze vchodu jeskyně (započítán je i odpad) (tab. 1). Nejpočetnější skupinou jsou drasadla, která společně s drasadlovými kombinacemi zastupují v kolekci téměř 60% (tab. 12). Zejména kombinace různých drasadel na jednom kusu jsou charakteristickým rysem micoquienských souborů na Moravě (obr. 5:3). Druhou nejpočetnější skupinou jsou vruby a zoubky dosahující téměř 27%. Nevýrazné zastoupení bifaciálních nástrojů je dané zřejmě různou funkční organizací prostoru v jeskyni. Hlavní místo jejich výskytu v jeskyni Kůlně se nachází v sektoru E a hlavně pak v sektoru F při pravé skalní stěně (vrstva 7α, která je zřejmě ekvivalentem vr. 7c). Ze zpracované plochy vyniká listovitý klínek (obr. 5:6) a malý klínový nůž s odlomeným hrotem (obr. 5:4). Po započítání použitých odštěpů (místní retuše a opotřebení) do skladby nástrojů se poměr zmíněných nástrojových tříd prakticky nezmění, pouze „typy“ opotřebených odštěpů převažují. Sledujeme-li závislost nástrojových tříd na použité surovině (tab. 12), pak můžeme konstatovat výraznou specializaci na spongolit, doplněný rohovci typu Krumlovský les (hojného i pod kopcem Hády u Brna) a různými rohovci z Moravského krasu. Významné jsou hlavně dva jevy, které určují charakter kolekce nástrojů a které představují výraznou změnu oproti starším kolekcím. Na jedné straně to je výrazná specializace na více méně jeden hlavní druh suroviny a v širším kontextu pak zaměření se na kvalitu suroviny, která se ale musí na lokalitu donášet z větší vzdálenosti. Zajímavá reflexe se objevuje při analýze drasadel, u nichž jsou prosté jednoduché typy vyrobeny na více méně místním spongolitu, zatímco složitější typy se váží na vzdálenější zdroje. Jedna z drasadlových kombinací je vyrobená dokonce z glacigenního silicitu ze severní Moravy. Oba výše zmiňované bifaciální nástroje (obr. 5: 4, 6) jsou zhotovené (s velkou pravděpodobností) z rohovce z Krumlovského lesa, jehož zdrojová oblast je vzdálená více než 40 km a představuje tak již poměrně vzdálený import. Z hlediska použitých polotovarů (tab. 13) převažuje využití odštěpů bez kůry anebo jen s malým množstvím kůry mezi 1–25% (tab. 14a). U vrubů a zoubků to pak jsou hlavně odštěpy bez kůry, což je zvlášť překvapující, protože tyto typy nepatří k těm, které bychom považovali v kolekci za signifikantní. Je ale možné, že tato typologická třída vznikla sekundárně použitím odštěpů s ostrými, neretušovanými hranami. Oproti starším kolekcím taubachienu je novým prvkem i to, že nástrojová retuš je aplikována na i na dosti standardizovaných polotovarech, většinou pravidelných úštěpech a čepelích (obr. 5:5) nebo jejich zlomcích. Ve zpracovaném souboru nebyl jediný nástroj vyroben na polotovaru, klasifikovaném jako odpad. Všechny tyto znaky naznačují, že forma a typ suroviny představovaly ve výběru polotovaru důležitý činitel a že na rozdíl od vrstvy 11 začíná záležet na kvalitě použitého suportu. Bifaciální nástroje a drasadla se zhotovovaly hlavně na polotovarech v metrické třídě „c“, zatímco např. zoubky v třídě „b“ (tab. 14b). Toto pozorování může souviset s celkovou převahou drasadel jako vůdčího typu nástroje. Zajímavé seskupení nástrojových tříd se jeví při sledování poměrů délky, šířky a tloušťky. Velice podobně se jeví drasadla, vruby, zoubky a opotřebené kusy, což může souviset s jejich podobným technologickým použitím. Druhou metrickou skupinu představují bifaciální předměty s kombinacemi. Ze schématu těchto dvou skupin se zcela vymykají škrabadla. Rozměrové srovnání podle surovin ukazuje, že rohovce vytvářejí jednu skupinu s podobnými metrickými charakteristikami, zatímco křemen se z tohoto schématu vymyká. Z provedených rozborů vyplývá následující operační schéma. Surovina byla na lokalitu donášena v již připravené formě. Převažují oblastní suroviny, přičemž zvláštní úlohu sehrával spongolit z říčních teras řeky Svitavy. V dalším procesu výroby byly přinesené kusy rychle zformovány na žádaný tvar a následně exploatovány, asi výhradně, metodou diskoidní redukce jádra. Preparační ani těžební stádium výrobního procesu přesně neznáme, protože se jádra zachovala hlavně ve formě zbytků a zlomků. Úštěpy byly odbíjeny převážně tvrdým otloukačem z křemene, ale asi byly použity i valouny droby, které mohou zkreslovat míru použití měkkého otloukače. Podstatné je, že těžba byla zaměřena na získání mnohem standardizovanějších odštěpů s malým množstvím kůry a bez kůry. Tyto odštěpy byly většinou kratší a širší, což opět odpovídá znakům pro debitáž diskoidní metody. Pře31

vážně takové polotovary vstupovaly do procesu zhotovení nástrojů, většinou drasadel, vrubů a zoubků a často se používaly i odstěpy bez retuší, jak o tom svědčí vysoké procento opotřebovaných a místně retušovaných hran. Druhou metodou výroby, která byla v materiálu ze vchodu zachycena, je metoda fasonáže, která se projevila dvěma bifasy, zhotovenými ze vzdáleného rohovce typu Krumlovský les. Z prozatím provedeného rozboru není patrné, do jaké míry byl jejich tvar na lokalitě modifikován. K této otázce bude nutné zpracovat šupiny a malé odštěpy se zaměřením na morfologii patky. Dosud provedený rozbor indikuje vyšší procento prostých fasetovaných patek, které mohou pocházet z redukce bifaciálních forem. Úhel těchto patek ale kulminuje v oblasti 100°, což spíše ukazuje na sbíjení z jader než z bifasů, u kterých by měl být úhel otevřenější. Nové rozbory remontáží bifaciálních nástrojů naznačují, že při specifickém způsobu redukce tloušťky oboustranně retušovaného nástroje mohou vznikat i patky s úhlem 100° (NERUDOVÁ – NERUDA 2004; NERUDA – NERUDOVÁ 2005)). Rekonstrukce výrobních postupů metodou přímého tvarování bude proto předmětem další, úžeji zaměřené analýzy. Celková metoda výroby vykazuje rysy výrobní specializace a standardizace a v tomto směru se blíží technologickým a ekonomickým znakům, srovnatelným s mladopaleolitickými soubory. 2.1.3. DISTRIBUČNÍ MODEL Stejně jako technologie zpracování industrie, tak i distribuční model pro vr. 7c vykazuje některé progresivní znaky, blížící se spíše mladopaleolitickému způsobu zásobování surovinou (srov. časně mladopaleolitické kolekce). Základním výrazným rysem je omezení pestrosti v surovinové skladbě ve prospěch několika hlavních, kvalitnějších surovin. Zjevná je specializace na spongolit z říčních teras řeky Svitavy. Prozatím nejsme schopni vysvětlit, proč se neandertálci odklonili od relativně nedalekých zdrojů in situ. V důsledku toho nejsme schopni přesněji definovat zdrojovou oblast, protože řeka Svitava rozšiřuje území výskytu. Nejbližší zdroj se nachází v říčních terasách řeky Svitavy v oblasti Rájce-Jestřebí a Bořitova s aglomerací micoquienských stanic (OLIVA 1991a; OLIVA – ŠTROF 1985). Podle charakteru kůry by v úvahu přicházely i zdroje v terciérních sedimentech v téže oblasti, stejně jako zdroje v tuřanské terase u Brna, které leží na spojnici Moravského krasu a Krumlovského lesa. Rohovce z této oblasti, stejně jako z prostoru Rudice-Olomučany, který je také na této spojnici, doplňují poměrně jednoduchou skladbu surovin ve vrstvě 7c. Zároveň se významně nevyužívaly místní zdroje, na rozdíl od taubachienu, v němž sehrávaly dominantní úlohu. Z tohoto úhlu pohledu se jeví jako pravděpodobná představa, která nepočítá s oblastí Bořitovska a Rájce-Jestřebí jako s hlavní surovinovou oblastí. Zmíněná spojnice od Kůlny k oblasti Krumlovského lesa naznačuje orientaci v zásobování spíše směrem k JZ. Z hlediska distribuce a zpracování surovin na nástroje není zcela platný tradiční model, který počítá s vyšším využitím na nástroje v poměru k narůstající vzdálenosti od zdroje suroviny. Nejvyšší procento využití je ve vrstvě 7c doloženo pro vzdálenost od zdroje 40–50 km, ale srovnatelná je i vzdálenost 6–10 km, z níž může pocházet preferovaný spongolit (tab. 15, 16). Za zajímavý můžeme považovat i fakt, že nejvíce využitá suroviná (40–50 km), reprezentována zejména rohovcem typu Krumlovský les, se vyskytuje právě jenom ve formě bifaciálních nástrojů a že i ostatní typy představují spíše složitější nástroje, jako je tomu i v případě glacigenního silicitu. Z hlediska vynesení distribučních přímek je nalezený soubor srovnatelný s vrstvou 11. Porovnáme-li ale zastoupení vzdálených surovin, nemůžeme si nevšimnout, že ty nejvzdálenější jsou zastoupeny minimálním možným počtem – jedním kusem (radiolarit, křišťál), maximálně dvěma kusy (glacigenní silicit). Odhlédneme-li tedy od těchto surovin s nejasnou distribuční strategií (vzhledem k jejich kvantitativnímu zastoupení), pak vidíme zřetelnou orientaci k surovinám Moravského krasu a směrem k jihu na oblast Brněnska a Krumlovského lesa. To podporuje i předpokládaný zdroj nejvíce využívaného spongolitu, který pochází zřejmě z říčních teras a je hojněji zastoupený právě v oblasti Brněnska (obr. 6). 32

33

Polsko Poland

Obr. 6. Distribuce kamenné suroviny ve vrstvě 7c v jeskyni Kůlně. (Raw materials distribution, Kůlna cave, layer 7c.)

Austria

Rakousko

Surovinové oblasti Identifikovaná surovina Spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny Nejisté spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny Poloha lokality Hlavní území zásobovacích aktivit

Legenda

Slovensko Slovakia

V případě vrstvy 7c z jeskyně Kůlny se stále nejedná o jednoznačnou shromažďovací strategii získávání zdrojů a druh mobility stále odpovídá nejvíce Binfordovu rezidenčnímu typu. Ve srovnání s vrstvou 11 však vidíme výrazný odklon od oportunistického využívání zdrojů a nacházíme znaky směřování k mladopaleolitickým modelům. Vzhledem k tomu, že není jasný mechanismus získávání surovin ze vzdáleností více než 90 km (minimální počty kusů, menší procento využití), pak máme pohyb populace doložen hlavně v prostoru o průměru okolo 50 km, a to spíše směrem k jihu od jeskyně Kůlny. 2.2. VRSTVA 7a 2.2.1. CHARAKTERISTIKA NÁLEZOVÉHO HORIZONTU V období tvorby vrstvy 7a využívali lidé v jeskyni Kůlně největší plochu. Nálezy byly zachyceny prakticky ve všech sektorech, i když v různé hustotě. V práci jsou zpracovány opět nálezy ze vstupní části jeskyně, tj. až po skalní práh v pruhu 19 a 20. Vrstva 7a je z geologického hlediska sprašového původu, hnědé a tmavošedé barvy. V sedimentu byla řídce roztroušena dosti velká, mírně zaoblená vápencová suť. Místy tato vrstva dosahovala mocnosti 120 cm a její horní hladina byla postižena recentními zásahy. Pro svoje makroskopické vlastnosti byla dobře odlišitelná i od podložní vrstvy 7b, která je téměř bez suti. Přechod mezi vrstvami 7a a 6a je postižen kryogenními procesy, což může indikovat možnost kontaminace, která je ale z archeologického hlediska obtížně kontrolovatelná. Charakter vrstvy, zachycený na jednotlivých dokumentovaných profilech napovídá, že geneze a postsedimentární procesy působily na sediment v ploše různým způsobem. Pro tuto vrstvu musíme nepochybně počítat s delším časovým úsekem sedimentace než v případě vrstvy 7c, a tedy i možným delším rozmezím datace nálezů. Pro vrstvu 7a máme k dispozici nejkomplexnější soubor absolutních dat ze všech vrstev. Už pro potřeby monografického zpracování (VALOCH 1988) byly k dispozici nekalibrovaná data získaná metodou C14. Za směrodatný je považovaný vzorek GrN-6060 ze čtv. 29/H, který poskytl datum 45 660 +2850–2200 (MOOK 1988). Teoretická kalibrace poskytuje pro 2sigma časové rozpětí 41–55 tis. BP.4 Nová ESR data se pohybují v rozmezí 43–53 000 (RINK – SCHWARCZ – VALOCH – SEITL – STRINGER 1996, Table 3, 4). Zdánlivě hodně rozdílná data se po teoretické kalibraci konvenčního vzorku navzájem výrazně přibližují. 2.2.2. KAMENNÁ INDUSTRIE Soubor kamenné industrie z vrstvy 7a patří k nejvíce reprezentativním celkům micoquienu na Moravě a zřejmě i ve střední Evropě. Jenom ve vstupní části jeskyně bylo nalezeno několik tisíc artefaktů (včetně starých nálezů M. Kříže)5, z nichž jsem pro potřeby práce použil 2637 artefaktů z výzkumu K. Valocha, které měly zachovány nálezové informace o vrstvě anebo alespoň o sektoru. Nejpočetnější skupinu (tab. 17) tvoří úštěpy a jejich zlomky (56,68%), následované nástroji a odštěpy se stopami použití (opotřebení). Jádra představují více než 6%, což je ve srovnání s předcházející vrstvou 7c méně, ale jejich absolutní počet je statisticky dostatečně významný. Z petrografického hlediska lze v souboru vyčlenit 15 druhů surovin, ale jejich skutečný počet je ještě vyšší, protože makroskopická analýza v některých případech neumožňuje přesnou determinaci. Surovinová skladba odpovídá (zejména u místních surovin) těm, které jsme doposud poznali. Z blízkých místních surovin, tj. těch, které se daly nalézt často v bezprostřední blízkosti jeskyně (vápenec, křemen, droba), sehrával důležitější roli jenom křemen. Využití vápence je více méně náhodné a drobové valouny máme doložené hlavně ve formě otloukačů a sekáčů (obr. 10; někdy obtížně rozlišitelné), které sehrávaly spíše úlohu pomocných technických prostředků. Křemen byl naproti tomu zpracováván metodou těžby polotovarů z jádra (tab. 19, 28), takže jeho zapojení v rámci operačního schématu sehrávalo významnější roli, i když je doložený hlavně ve skupině nepoužité debitáže a odpadu (tab. 18a). Stejně tak tomu bylo i v případě drahanského křemence. Shodně 34

s podložní vrstvou 7c, je i zde hlavní důraz kladený na využití spongolitu. Velmi významného zastoupení dosáhla silicitová hmota typu „Němčice“, která je doložená 70 kusy a dále poněkud vzdálenější rohovce (moravské jurské rohovce), jejichž nejbližší zdroj je dosud znám z oblasti Rudic ve střední části Moravského krasu. Sledování morfologie kůry ukazuje (tab. 20b), že droba i křemen pocházejí hlavně z fluviálních sedimentů. Hladký povrch mají nejčastěji hlízy drahanského křemence, ale prozatím jsem nerozlišoval původní hladký povrch od povrchu spojeného s činností vodního toku. Spongolit se na lokalitu donášel jak ze zdrojů in situ, tak i z fluviálních sedimentů, které však jako zdroj dosti významně převažují. To bohužel rozšiřuje oblast možného zdroje na velkou plochu, ale pro potřeby práce je brána v úvahu nejkratší vzdálenost k původnímu zdroji v oblasti Velkého a Malého Chlumu na Bořitovsku. Moravské jurské rohovce mají nejčastěji původní kůru, ale v několika případech se zdá, že mohou pocházet i z fluviálních sedimentů. Z původních zdrojů určitě pochází „němčický“ silicit, který nevykazuje na povrchu znaky sekundárního transportu. Jeho provenience je však přesto složitá (cf. OLIVA 2000; NERUDA – VÁLEK 2002; NERUDA 2001a, b). Křišťál a záhněda mají na povrchu pouze původní krystalizační plochy, které indikují zdroje in situ, a ty se nacházejí v oblasti Českomoravské vrchoviny. Místní a oblastní suroviny se na lokalitu přinášely v málo modifikované podobě (tab. 20a). I pro spongolit konstatujeme velké množství dekortikačních odštěpů. Podobně je tomu i v případě moravských jurských rohovců. Výrazně méně kůry na povrchu mají vzdálené suroviny (rohovec typu Krumlovský les, Stránská skála, křišťál, záhněda). Lze říci, že v případě vzdálených surovin odpovídá tato skutečnost standardnímu středopaleolitickému schématu. V případě místních a oblastních surovin naproti tomu indikuje, že hlavní objem zpracování suroviny a vyhotovování nástrojů probíhal přímo na lokalitě. S tím souvisí jak četnost v souboru, tak i identifikace výrazných výrobních objektů v jeskyni. Rovněž poměr plochy kůry a rozměrových skupin ukazuje na intenzivní exploataci na lokalitě, neboť výrazně převažují produkty (odštěpy, jádra, nástroje) v metrické skupině „c“ a „b“, a to s malým množství kůry nebo bez ní (tab. 21). O tom, že proces zpracování probíhal prakticky celý na lokalitě svědčí i výraznější zastoupení větších předmětů („d“–„g“) oproti vrstvě 7c. Dominantní je ale zastoupení jader a odštěpů v metrické skupině „c“ a „b“, kde vykazuje podobné charakteristiky jako ve vrstvě 7c. Ne všechny suroviny jsou v kolekci zpracovány formou exploatace jader (tab. 19). Obecně platí, že více jader známe ze surovin bližších zdrojů– křemene, křemence, „němčického“ silicitu, spongolitu. Vzdálenější suroviny se ve skupině jader projevují nanejvýš ve formě zbytků a zlomků jader (rohovec typu Krumlovský les, Olomučany). Přestože zpracování suroviny pobíhalo v jeskyni od počátečních fází, pouze málo jader zůstalo v preparačním stádiu výrobního procesu. I v případě nejpočetněji zastoupeného spongolitu se jádra dochovala ve formě zbytků a zlomků. To svědčí o dosti intenzívním a ekonomickém využití donesené suroviny. Největší rozměrovou pestrost vykazují jádra ze spongolitu. Stejně tak dosahují v ojedinělých případech i největších rozměrů. Jádra z křemene a křemence jsou v nejpočetněji zastoupených velikostních skupinách srovnatelné, ale byly opouštěny dříve než jádra z kvalitních surovin (tab. 22). Malá jsou rovněž jádra ze vzdálených surovin (rohovec typu Olomučany, Krumlovský les). Srovnání průměrných hodnot pro délku, šířku a tloušťku ukazuje, že se velikostně mezi sebou vzájemně podobají jádra křemene, spongolitu a moravských jurských rohovců a z hlediska poměru jednotlivých metrických hodnot i „němčický“ silicit. Rozdíly vykazuje drahanský křemenec, který je v průměru také největší. Odlišné charakteristiky mají i vzdálené suroviny (rohovec typu Krumlovský les a záhněda). Zdá se, že typ jádra je nezávislý na použité surovině . Jednoznačně převažují objemová jádra diskoidní metody (61,75%). Z této vrstvy pocházejí klasické typy diskoidních jader, které sloužily pro původní definici, s bipyramidálním průřezem bez hierarchizace ploch (obr. 7:1). Tyto typy sensu stricto jsou však spíše výjimkou. Častěji jsou zachytitelná ve výrazně redukovaných formách a variantách, které jsem v rámci klasifikace shrnul do sku35

Obr. 7. Vrstva 7a. 1 – diskoidní jádro bez hierarchizovaných ploch (discoid core sensu stricto); 2–3 – subdiskoidní jádra s hierarchizovanými plochami –diskoidní unipolární (unipolar discoid cores).

36

Obr. 8. Vrstva 7a. 1 – pyramidální jádro s paralelní těžbou (pyramidal cores with paralel exploitation); 2–9 – výběr čepelových polotovarů (blade supports); 2, 6 – čepele se stopami použití (blades with usewears).

37

piny subdiskoidních jader. Z nich dominují diskoidní jádra unipolární s hierarchizovanými plochami (obr. 7: 2–3). Významněji než v podložní vrstvě 7c se projevují jádra s paralelní těžbou (5,46%), která v některých případech připomínají mladopaleolitické typy prizmatických jader. V jednom případě je technologie exploatace natolik pokročilá, že vznikají určité pochybnosti o jeho příslušnosti k micoquienu (obr. 8: 1). Jádro je výrazně pyramidální s výrazně abradovanou úderovou hranou. Kontrabulby na těžní ploše indikují použití měkkého otloukače. Podle všech těchto znaků by spíše přináleželo např. aurignacienu, ale kontaminace z mladších vrstev je nepravděpodobná vzhledem k absenci aurignacienského horizontu v jeskyni a k mocnosti nadložních sedimentů do možné úrovně interpleniglaciálního horizontu. Koexistence micoquienských a aurignackých prvků (někdy sdružených na jednom artefaktu) je typická pro povrchové lokality na Bořitovsku (12 km záp. od Kůlny), kde ovšem nelze vyloučit mladopaleolitické intruze (OLIVA 1987). Ve vrstvě 7a kulminují všechny typy jader v metrické kategorii „c“. Nedá se tedy říci, že by určitý typ byl počátečním stádiem druhého (tab. 23). Do jisté míry může být tato skutečnost zkreslena tím, že máme k dispozici málo jader z preparačního stádia výrobního procesu a zároveň, že většina jader se dochovala ve formě malých zbytků, takže je obtížné definovat přecházející výrobní postupy. Kvantitavní zastoupení debitáže podle použitých surovin v podstatě odpovídá skladbě celé industrie (tab. 17, 18). Nejpočetnější jsou odštěpy s kůrou a bez kůry. Kvantitativně podobné zastoupení mají úštěpy s laterální kůrou a s bokem jádra. Odštěpy naznačující složitější výrobní postupy (hřebenové a podhřebenové čepele, obnovené těžní plochy) se váží převážně na spongolit. Odštěpy s kůrou, s laterální kůrou a s bokem jádra (mohou být taky se zbytkem kůry) jsou nejvíce zastoupeny ve velikostní skupině „c“ oproti odštěpům bez kůry, které jsou o jednu skupinu menší („b“) (tab. 24). Rozměry debitáže podle suroviny vykazují podivuhodnou jednotnost, jak z hlediska průměrných hodnot, tak i jejich poměrů. Doposud popsané technologické znaky ukazují na větší pestrost výrobních postupů těžby jádra, i když stále v rámci dvou základních metod – diskoidní a prizmatické. Poměr mezi nimi činí na základě sledování orientací negativů na dorsální ploše odštěpů přibližně 10:1 (tab. 25), což zhruba odpovídá i poměru mezi dochovanými jádry. Toto pozorování nás nutí zabývat se otázkou samostatnosti metody hranolových jader. Čepelová debitáž není příliš početná, ale morfologicky se jedná o velice průkazné kusy, dokládající perfektně zvládnutou těžbu mladopaleolitického prizmatického jádra (obr. 8: 2–9). Vyčlenění zmíněných artefaktů do samostatného souboru získáme sice poměrně homogenní, ale „kulturně“ neúplnou komponentu, kterou jen obtížně vysvětlíme existencí stratigraficky nerozlišené kulturní vrstvy nebo intruzí. Úhel odbití (tab. 36) vykazuje více méně tradiční schéma. Nejvíce je zastoupený úhel 100°, ale např. u odštěpů s kůrou a bokem jádra je častější úhel 110°. Relativně početně jsou doloženy i úhly od 120° výše. Můžeme je spojovat s předměty s ostrým úhlem na úderové hraně, přičemž z nalezených předmětů takové morfologii nejvíce odpovídají bifaciální nástroje a některé tvary diskoidních jader. Převažuje vychýlení osy předmětu od osy kolmé na patku, ale ne v případě všech polotovarů. Sekundární vodící hrany jsou převážně symetrické. Rovněž odštěpy s laterální kůrou nejsou v poměru tak výrazně asymetrické, jako např. odštěpy s bokem jádra. Nejčastějším typem patky (tab. 27b) je plochá preparovaná, která výrazně převažuje nad všemi ostatními. Kortikální a hladké patky s lesklou přirozenou kůrou potvrzují teorii o zpracování suroviny přímo na lokalitě. Zajímavým jevem je výskyt hladkého typu patky, tvarem připomínající levalloiský typ „chapeau de gendarme“, který vznikl tak, že druhý úder byl vedený v ose předcházejícího. Naskýtá se otázka, jaký měl tento postup technologický význam. Faktem ale je, že se s tímto jevem setkáváme ve vrstvě 7a poměrně často. Poměr těchto patek by byl ještě větší po započítání těch variant, které měly druhé odbití posunuté přece jenom trochu mimo osu, takže byly zařazeny do skupiny plochých prepa38

rovaných patek. Poměrně velká skupina fasetovaných patek by mohla souviset s výrobou bifaciálních předmětů. Stejně jako ve vrstvě 7c převládají jednoduché lineární fasetované patky (F5), je ale s podivem, že právě fasetované patky nejsou zastoupeny ve skupině úhlů nad 120° (tab. 27a). Méně obvyklým typem patky je lomená patka příčná, která může být produktem varianty diskoidní metody – metody Quina, která je jakýmsi derivátem mezi prizmatickým a diskoidním sbíjením (BOURGUIGNON 1998, 256, 268). Kvantitativní zastoupení těchto patek je ale příliš nevýrazné, než abychom na jejich základě konstatovali v jeskyni Kůlně existenci této metody sensu stricto (nemáme typické příklady jader). Významnou složkou zkoumaného souboru jsou nástroje, kterých se ve vstupní části jeskyně podařilo identifikovat 426 ks a dalších 241 kusů představují opotřebené odštěpy (tab. 28). Typologicky je industrie charakteristická převahou drasadel (včetně charakteristických složitých kombinací drasadel 34,82%; obr. 9:1, 3) a vrubů; nad 10% jsou zastoupeny ještě zoubky. Výraznějšího procentuálního zastoupení dosahují, oproti starším vrstvám, bifaciální nástroje (6,35%) a mladopaleolitické typy (6,82%). Vzhledem k celkové převaze spongolitu nepřekvapí výrazná preference této suroviny na výrobu nástrojů téměř ve všech typologických skupinách. Drasadla se vyráběla především ze spongolitu a ojediněle i z místních surovin, popřípadě z moravských jurských rohovců. Vzdálenější suroviny se k výrobě drasadel využívaly naprosto minimálně. Z hlediska podrobnějšího dělení převažují drasadla prostá přímá a konvexní. Kvantitativně srovnatelná jsou drasadla ventrální, která jsou většinou z technologického hlediska také prostá, protože je retuší upravena pouze jedna hrana. Dalším výrazným typem jsou drasadla bifaciální a úhlová. O něco méně se setkáváme s drasadly střídavými a se ztenčeným hřbetem. Kromě těchto základních typů se ale objevilo velké množství drasadel, pomocně zařazených do skupiny „kombinací drasadel“, neboť se nedaly jednoznačně určit podle klasického Bordesova typologického systému (obr. 9:1, 3). Některé typy pak přecházejí až do tvarů blízkých klínovým nožům, od kterých se liší buď nepřítomností bifaciálního ostří nebo tím, že nejsou hrotité (k problematice NERUDA 2000). Významnější využití místních surovin vidíme u jednoduchých typů jako jsou vruby a zoubky nebo sekáče, vyrobených výhradně z místních drobových valounů, u nichž je tato „specializace“ daná určitě morfologií výchozí suroviny a ne „kulturní tradicí“ (obr. 10). Zcela opačný trend je zřejmý u mladopaleolitických typů a bifaciálních nástrojů, u nichž výrazně převažuje využití surovin od 5–10 km („němčický“ silicit, spongolit, moravské jurské rohovce). Nejčastějším typem oboustranně opracovaných nástrojů je klínový nůž různých tvarových variant, následovaný pak plankonvexním klínkem. V obou případech se jedná o předměty s asymetrickým ostřím, typickým pro moravský micoquien (BOËDA 1995). Kvantitativně méně jsou zastoupené micoquienské pěstní klíny, ale nalezené předměty představují charakteristické typy (obr. 9:2). Téměř všechny tyto předměty jsou vyráběny ze spongolitu a moravských jurských rohovců. Kvalita suroviny v případě tohoto typu asi sehrávala důležitou roli. S bifaciálními předměty většinou spojujeme otázku mobility populace a četné studie dokazují, že takové předměty podléhají ze všech typů největším tvarovým a rozměrovým modifikacím (ANDREFSKY 1998, 7.31, 7.32). Z distribučního hlediska se na ně váží zejména vzdálené suroviny. Pro vrstvu 7a z Kůlny ale platí, že tyto předměty nejsou až na jednu výjimku vyráběny z hodně vzdálených surovin. Z hlediska použitých polotovarů (tab. 29) nelze konstatovat nějakou výraznější závislost nebo vazbu na tzv. „cílové polotovary“, za které se většinou považují odštěpy bez kůry. Převahu takových polotovarů můžeme pozorovat snad jenom u mladopaleolitických typů (škrabadlo, rydlo, vrták). Sledování polotovarů použitých pro zhotovování bifaciální nástrojové složky ukázalo velkou variabilitu, kolísající od původních bloků suroviny přes použití úštěpů s kůrou až po odštěpy bez kůry. Porovnání ale značně znesnadňuje opracování velké části povrchu suportu, takže je jeho původní technologická identifikace obtížná, někdy nemožná (14 ks). Porovnáme-li tyto údaje s plochou kůry na polotovarech, pak vidíme, že ty s malým množstvím kůry nebo bez kůry sice převažují, ale tato převaha není ni39

Obr. 9. Vrstva 7a. 1, 3 – drasadlové kombinace (combinations of side scrapers); 2 – micoquienský pěstní klín (Micoquian biface) (3 podle VALOCH 1988).

40

Obr. 10. Vrstva 7a. Sekáče (chopping tools) (podle VALOCH 1988).

41

Obr. 11. Vrstva 7a. Výběr kostěných předmětů se stopami manipulace (Manipulated bone artefacts). 1–5, 7–8 – ryté (?) rýhy (engraved ? grooves); 6 – žebro s obroušenými (?) konci (cost with grind ? ends) ; 9 – retušovaná (?) štěpina kosti (retouched ? bone fragment); 10 – retušér z lamely mamutího klu (retoucher from the mammoth task) (upraveno podle VALOCH 1988).

42

kterak výrazná. Z tohoto hlediska je tradiční představa o finálním polotovaru zřejmě nesprávná. V rámci diskoidní technologie v rámci vrstvy 7a nesehrávalo procento kůry na povrchu takovou roli, jak bychom se mohli domnívat. Tento znak můžeme považovat za výrazný rozdíl oproti vrstvě 7c. Zajímavým faktorem je využití čepelí na nástroje, které je nejvyšší v rámci všech zkoumaných micoquienských vrstev v jeskyni Kůlně (tab. 154). Nelze ale hovořit o nějaké preferenci pro výrobu specifického typu nástroje. Kupodivu jsou v jejich rámci doloženy nejčastěji vruby a zoubky a nemalé procento vykazuje opotřebení hran (obr. 8:2, 6). Podle mého názoru to ukazuje na jejich využití hlavně v neretušované formě. Metricky vykazují nástroje ve vztahu k použité surovině velice podobné charakteristiky (tab. 30). Z nich se poněkud vymyká pouze rohovec typu Krumlovský les. Největší jsou nástroje z droby (sekáče) a nejmenší pak z křišťálu. Rozdíly jsou ale dány charakterem suroviny a v případě droby i typem, který vyžaduje minimální modifikaci (valoun) a tím i malou ztrátu materiálu. Metrika nástrojů podle typů vykazuje také poměrně jednotné schéma, ze kterého poněkud vybočují typy jako oškrabovač, alternující rydlový zobec a sekáče. Toto pozorování potvrzuje i srovnání typů a velikostních skupin. Většina typů kulminuje v hodnotě „c“, kromě vrtáků, které jsou o 1 skupinu menší a sekáčů, které jsou výrazně větší. Operační schéma vrstvy 7a můžeme rekonstruovat na základě nalezených předmětů poměrně přesně. Surovina se na lokalitu dopravovala v málo modifikované formě, takže její hlavní zpracování probíhalo už od fáze dekortikace. V jejím rámci lze vyčlenit dva hlavní směry zpracování. Prvním z nich je metoda přímého tvarování (fasonáže), kterou byly vyráběny hlavně sekáče a některé bifaciální předměty (např. pěstní klín, obr. 9:2) z málo modifikovaných bloků suroviny (další použití metody se promítne až ve zpracování polotovarů z exploatace jádra). Pro výrobu sekáčů byla prakticky exkluzivně využita droba. Podle charakteru provedených retuší je zřejmé, že se při procesu výroby používaly měkké retušéry. Jejich existenci máme doloženu ve formě kostěných štěpin se stopami obití na extremitách (obr. 11:10). Druhá metoda založená na těžbě polotovarů z jádra byla prakticky nezávislá na druhu suroviny. Takové zpracování se uplatňovalo pouze na surovinách z bližších zdrojů. Parametrem pro výběr byla spíše velikost a jakost suroviny, kterou byli schopni získat. Používaly se dva základní principy exploatace jádra. Dominantní metodou byla těžba z diskoidního jádra klasického typu s se zaměnitelnými plochami A/B i subdiskoidní varianty s hierarchizovanými (nezaměnitelnými) plochami A/B (diskoidní unipolární). Druhým základním uplatněným principem těžby polotovarů byla rovněž objemová metoda těžby jádra, charakteristická paralelním principem sbíjení. Jednalo se jak o jádra tzv. subprizmatická, u nichž se využívá jednoduchého paralelního sbíjení bez technologických fines vodících hran a reparací ploch, tak i o rozvinutější typy, které jsou indikovány zejména hřebenovými, podhřebenovými a sekundárními vodícími hranami, které jsou typickými polotovary mladopaleolitického principu prizmatického sbíjení. Dosud nevyjasněná je otázka přítomnosti tzv. metody Quina, která v sobě spojuje principy diskoidního jádra s paralelním sbíjením v rámci jednotlivých sérií odštěpů. V kolekci vrstvy 7a jsou zastoupeny kusy se změněnou orientací a několika paralelními negativy a které mohou být jak představiteli prizmatických jader se změněnou orientací, tak i jader typu Quina. Pro přesnější určení bude nutné provést skládanky se zaměřením na danou metodu, protože pouze tento postup může dostatečně kodifikovat její existenci. Přestože se zdá, že neandertálci v době tvorby vrstvy 7a netrpěli nedostatkem suroviny, výrazným rysem kolekce jader je jejich velká „vytěženost“. Jinými slovy, těžba jednoho jádra byla většinou velice intenzivní, a proto je obtížné přesněji určit zejména preparační a exploatační postupy. Následné skládanky, které bude určitě možné provést v rámci výrobního objektu v sektorech B/C, pak určitě přinesou cenné poznatky o počátečních stádiích redukce jádra. 43

44

Polsko Poland

Slovensko Slovakia

Obr. 12. Distribuce kamenné suroviny ve vrstvě 7a v jeskyni Kůlně. Distribution of raw materials, Kůlna cave, layer 7a.

Austria

Rakousko

Surovinové oblasti Identifikovaná surovina Spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny Nejisté spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny Poloha lokality Hlavní území zásobovacích aktivit

Legenda

Polotovary vzešlé z těchto metod vstupovaly asi nezávisle do dalšího zpracování na nástroje. Již jsme konstatovali, že výběr polotovaru byl závislý spíše na kvalitě suroviny, než na morfologii kusu, i když převažuje využití polotovarů bez nebo s malým množstvím kůry. Polotovary byly upravovány jednoduchou retuší nebo bifaciální retuší vycházející z principů metody přímého tvarování (fasonáže). Klínové nože a plankonvexní klínky mají často asymetrický průřez, který souvisí s potřebou vhodného úhlu pro vytvoření funkční retuše (BOËDA 1995). Zajímavým rysem kolekce nástrojů je velké množství typů, které v sobě spojují více znaků Bordesova deskriptivního systému, takže jsou obtížně zařaditelné. Prozatím není jasné, co vedlo neandertálce k tvorbě funkčně podobných předmětů tak rozdílnými metodami a hlavně s různě velkou mírou použité energie. 2.2.3. DISTRIBUČNÍ MODEL Distribuční model odpovídá v zásadě běžnému evropskému standardu. Identifikovaných 15 druhů surovin se svou skladbou blíží spíše vrstvě 11 než vrstvě 7c. Opět se objevuje signifikantní využití zvláštního silicitu typu „Němčice“ a surovin z Českomoravské vrchoviny (křišťál, záhněda, citrín). V kolekci se nepodařilo identifikovat glacigenní silicit, ani porcelanit. Vyšší diverzita surovinové skladby asi souvisí s dlouhodobějším využitím lokality, což naznačují i úplnější operační sekvence, zachycené ve vrstvě 7a. Analogické rysy s taubachienským surovinovým modelem můžeme pozorovat jak v surovinové skladbě, tak i ve vzdálenostech, ze kterých suroviny pocházejí. V rámci vrstvy 7a byla využita surovina ze vzdálenosti 0–100 km. Zcela odlišný je ale způsob využití na nástroje, zejména pak ve vztahu k vzdálenosti od surovinového zdroje (tab. 31, 32), neboť procento využití prakticky neklesá pod 40%. Výraznější využití místních surovin je způsobeno znovu objevením zdroje „němčického“ silicitu. Využití surovin ze vzdálenosti 6–10 km je stejné jako ve vrstvě 7c. Vzdálené suroviny jsou na lokalitě přítomny hlavně ve formě nástrojů, v popisované kolekci však vykazují přibližně stejné charakteristiky jako v případě surovin z oblasti 6–10 km. Tento fakt by mohl naznačovat jiný druh mobility populace a s tím spojený jiný typ zásobovací strategie při získávání vzdálených surovin, než tomu bylo ve vrstvě 11. Zřejmě se v tomto případě nejedná o klasický případ rezidenční strategie, ale přinejmenším jde o doklad rozvinutějšího (komplikovanějšího) způsobu zásobování. Prozatím ale nejsme schopni určit mechanismy získávání vzdálených surovin. Domnívám se, v micoquienské vrstvě 7a a v taubachienském souvrství 11 se tyto mechanismy lišily. Grafické znázornění distribučních přímek (obr. 12) vykazuje znaky souborů z obou podložních vrstev (7c, 11). Na jednu stranu jsou zde patrné jasné kontakty na velkou vzdálenost, na druhou výrazná vazba na suroviny Moravského krasu s důrazem na jižně položené oblasti. Soudím, že toto smíšení znaků je dáno různou funkcí lokality. Podobnost s vrstvou 11 je výsledkem dlouhodobého využívání stanice, oproti vrstvě 7c, která na zkoumané ploše vykazuje určité funkční odlišnosti (neúplné operační řetězce). S podložní vrstvou 7c má ale společnou strategii výběru a využívání krajiny. 2.3. VRSTVA 6A 2.3.1. CHARAKTERISTIKA NÁLEZOVÉHO HORIZONTU Kulturní vrstva 6a zaujímá v jeskyni Kůlně prakticky stejnou plochu jako podložní vrstva 7a. Vrstva 6a se projevuje jako hnědavě žlutá spraš s hojnou drobnou sutí. Litologicky se lišila od podložní vrstvy 7a, která vykazuje teplotní oscilaci v rámci stadiálního klimatu, jehož výrazný nástup pozorujeme od tvorby sedimentu vrstvy 7b. Vrstva 6a (i 6b)6 je produktem eolické sedimentace v suchém prostředí, které odpovídá typickému stadiálu. Vrstvy 6a i 6b se lišily mocností sedimentů (VALOCH 1988, Abb. 73). Zejména báze je silně postižena kryogenními procesy (hlavně na kontaktu s vrstvou 7a, takže je nutné počítat se sekundárním přemístěním jednotlivých nálezů i s poškozením plošných situací, 45

neboť vrstva 6a není zachycena souvisle v celé ploše. Důležitým faktorem, který ovlivňuje hodnocení některých jevů, je i skutečnost, že na několika místech byl horizont 6a litologicky nerozlišitelný od vrstvy 6 s magdalénienem (obr. 4b). K promíchání nálezů mohlo dojít i v souvislosti s recentními zásahy během 2. světové války (obr. 4a – šrafované zásahy). Datace archeologické vrstvy 6a je prozatím založená spíše na chronostratigrafické pozici vrstvy než na absolutních datech. Geologicky spadá tento horizont do období mezi moershoofdským interstadiálem a hengelským interpleniglaciálem. Na základě současných poznatků spadá začátek hengela do období okolo 39 000 let, což můžeme pokládat za horní hranici datace. Datování na základě U/Th ukazuje na stáří menší než 50 ka (datace vrstvy 7a). Na základě těchto údajů lze vyvodit, že období tvorby vrstvy 6a spadá do rozmezí 50–40 ka. 2.3.2. KAMENNÁ INDUSTRIE Nepříliš početná industrie vrstvy 6a (tab. 33) z vchodu jeskyně je charakteristická vysokým procentuálním zastoupením nástrojů (31,05%) a opotřebených odštěpů, které je větší než 43%. Nevyužité debitáže včetně zlomků odštěpů je více než 25%. Odpad je zastoupen pouze 16%. Situace je v tomto směru obdobná jako ve vrstvě 7c. V surovinové skladbě zcela dominuje spongolit, který dosahuje 67% zastoupení. Ostatní suroviny pak většinou nedosahují 10%, kromě křemene, kterého je však nejvíce v odpadu, zatímco v nevyužité debitáži je zastoupen pouze 1 kusem. Významný je i podíl rohovců Moravského krasu, které dohromady také představují 10% surovin. Z ostatních materiálů je nutné vyzvednout silicit typu „Němčice“. Nejvzdálenějšími surovinami v této vrstvě pak jsou rohovec typu Krumlovský les a záhněda z Českomoravské vrchoviny, tj. materiály ze vzdálenosti mezi 40–50 km od jeskyně Kůlny. Sledování morfologie kůry ukazuje (tab. 36), že nejbližší suroviny pocházejí ze sekundárně přemístěných zdrojů. Spongolit se v této vrstvě vyskytuje jak s původní kůrou, tak s povrchem opracovaným vodou, a to v takovém poměru, že nelze stanovit preferovanou zdrojovou oblast. Surovina se na lokalitu dostávala zřejmě v nepříliš připravených formách, neboť procentuální zastoupení kůry na debitáži je vyšší než ve starších vrstvách (tab. 37). Vzhledem k doloženým velkým kusům (metrická skupina „h“) můžeme konstatovat podobnost systému zásobování s vrstvou 7a. Tradičně převažuje rozměrová skupina „c“ a „b“, přičemž podíl množství kůry přibývá s rozměry debitáže. V tomto směru je ale nutné zmínit i větší množství malé debitáže s kůrou (přes 75%), což asi souvisí s preparací hrubších bloků, možná i v rámci fasonáže bifaciálních kusů. S těmito poznatky koresponduje i větší počet jader v preparačním a těžebním stádiu výrobního procesu, než je tomu u srovnatelné vrstvy 7c i 7a (tab. 35). Korelace rozměrových skupin debitáže, nástrojů a jader (tab. 40, 45, 47) ukazuje, že všechny skupiny kulminují ve skupině „c“. Srovnáním hodnot ale přece jenom vidíme, že jádra jsou v průměru o něco větší. I to mimo jiné dokazuje, že surovina byla na lokalitu donášena asi pouze ve formě několika údery testovaných bloků či počátkových jader, a hlavní preparace tvaru jádra probíhala přímo na lokalitě. Jádra tvoří v kolekci pouze necelých 9%. Surovinové spektrum jader zcela koresponduje s výše uvedenými fakty (tab. 35). Převažují diskoidní jádra (obr. 13:3) s jednou, subdiskoidní variantou s hierarchizovanými plochami (diskoidní unipolární) (obr. 13:3) a jeden kus jádra s paralelní těžbou prizmatického typu (tab. 38). Z analyzované vchodové části jeskyně není tato metoda dostatečně doložena, ale ze střední části jeskyně pochází čepelové jádro těžené na hraně, přičemž za suport sloužil pěstní klín (obr. 13:5; srov. podobné hybridní artefakty z pozdně micoquienského souboru z Bořitova V, OLIVA 1987). Již v preparačním stádiu výrobního procesu nám tedy nálezy indikují dva způsoby redukce jádra, oba spadající do objemové koncepce. Následující stádia ale dokládají pouze diskoidní způsob výroby s jedinou variantou v podobě diskoidního unipolárního jádra s hierarchizovanými plochami (obr. 13:3). O preferenci diskoidní metody svědčí jistě i to, že jedině tato jádra máme doložena ve formě zbyt46

Obr. 13. Vrstva 6a. 1 – škrabadlo na retušované čepeli (endscraper on the retouched blade); 2–3 – subdiskoidní jádra s hierarchizovanými plochami (subdiskoid cores with hierarchised surfaces – unipolar discoid); 4 – zlomek čepele se stopami použití (blade fragment with usewears); 5 – čepelové jádro na bifaciálním předmětu (blade core on the biface suport). 1, 5 upraveno podle VALOCH 1988.

47

ků (tab. 38). Těžba jader je méně intenzívní než v případě vr. 7c, protože zastoupení zbytků a zlomků je relativně malé. Takové rozvržení výrobních stádií s menším zastoupením spotřebovaných jader bychom očekávali na lokalitách s ateliérovou funkcí. Tato funkční orientace může být dána polohou v rámci prostorového členění jeskyně. Přesněji bude možné tento jev určit až po provedení rozborů celé vrstvy. Z hlediska přípravy tvaru převažuje dostředný způsob preparace (tab. 39), opět charakteristický pro dominující typ jader. Úderová plocha je podle okolností plochá nebo lomená, u subdiskoidních jader i s kůrou. Z metrického hlediska (tab. 40) představují jádra ze spongolitu a křemene první skupinu, která je i největší. „Němčický“ silicit a nerozlišené rohovce jsou menší, což je ale jistě způsobené menším rozměrem vstupní suroviny. I analýza debitáže ukazuje na dominantní postavení spongolitu (tab. 34a, b). Významnější roli měl možná rohovec z rudicko-olomučanské oblasti, případně drahanský křemenec, který však na lokalitě není zachycený ve formě jader, ale nástroje dokládají využití křemencových polotovarů. Křemen, který představuje druhou nejvíce zastoupenou surovinu v debitáži (hlavně ve formě zlomků – odpadu), se jako polotovar prakticky nevyužíval. Z hlediska typů odštěpů vidíme, že oproti starší kolekci 7c narůstá množství úštěpů s větším množstvím kůry na povrchu, což zcela koresponduje s předcházejícími závěry, které předpokládají proces dekortikace přímo na lokalitě (tab. 41). Zajímavé je i vyšší zastoupení odštěpů s bokem jádra. Opět převažují odštěpy s vychýlenou osou (tab. 42), i když ne tak výrazně, jak by se dalo očekávat v rámci diskoidní debitáže. Otázkou je správná interpretace přítomnosti sekundární (reparační) vodící hrany a podhřebenového odštěpu, případně dalších čepelí (obr. 13:1, 4), které obecně spojujeme s existencí mladopaleolitické metody hranolového jádra, která se mezi jádry projevila pouze ve formě připraveného netěženého jádra. Zmíněné produkty svědčí o pokročilejším stádiu exploatace. Jak jsem se zmínil, ta se zřejmě koncentrovala spíše ve střední části jeskyně. Za další doklad zmíněné metody paralelního sbíjení můžeme považovat i orientaci negativů na dorsální ploše odštěpů. Vedle typických všesměrných a dostředných negativů, které převládají a které spojujeme obecně s diskoidní těžbou, se vyskytuje i značné množství odštěpů s uni- a bipolárními negativy (tab. 43). Těžba jader bude zřejmě komplikovanější, než se nám z jejich primárního rozboru zdá. Pro přesnější určení existence a významu čepelové metody bude proto nutné analyzovat celou vrstvu 6a, zejména pak i skládankami industrie. Zajímavá je skutečnost, že v analyzované části vykazuje debitáž největší procento zastoupení čepelí oproti úštěpům ze všech tří micoquienských vrstev. Oproti vrstvě 7a ale není tento typ polotovaru kupodivu intenzívně využívaný (tab. 52). Analýza techniky sbíjení ukazuje, že převažují ploché preparované patky, případně patky fasetované a lomené, které společně tvoří druhou nejpočetnější skupinu a která souvisí s diskoidní metodou exploatace jádra (tab. 44). Úhel patek, zejména pak fasetovaných prostých, neukazuje na tvarování bifaciálních předmětů, které jsou v kolekci zastoupeny značně nevýrazně. Analýza přítomnosti abraze hrany mezi těžní a úderovou plochou rozdělila soubor na dva celky. Tato abraze není totiž zachycena společně s fasetovanými a lomenými patkami a koreluje pouze s jednoduchými typy patek. Tuto úpravu spojujeme rovněž s prizmatickou metodou. Z metrického hlediska je zřejmé, že debitáž ze spongolitu a rudických rohovců vykazuje stejné charakteristiky (tab. 45). Z významnějších surovin je největší drahanský křemenec, který se však na lokalitu dostával především ve formě odštěpů s kůrou. Nejmenší předměty jsou naproti tomu vyrobeny ze silicitu typu „Němčice“ a ze vzdáleného rohovce typu Krumlovský les. Jak jsem již uvedl, představují nástroje v kolekci artefaktů ze vchodu jeskyně nejpočetnější složku industrie (tab. 33). Vzhledem k dominantnímu postavení spongolitu můžeme konstatovat, že tato surovina tvořila hlavní ekonomickou bázi pro výrobu nástrojů (tab. 48

Obr. 14. Vrstva 6a. Sekáč z droby. Chopper.

34b, 46). Proto je i obtížné vysledovat nějakou jinou závislost nástrojové třídy na surovině (tab. 46). Oproti starší kolekci 7c, ale souhlasně s vrstvou 7a však vidíme, že mladopaleolitické typy byly vyrobeny na kvalitnějších surovinách, vzdálenějších od jeskyně (spongolit, rohovec typu Býčí skála, rohovec typu Olomučany). Rozdíl oproti vrstvě 7a je pak v surovinové skladbě bifaciálních předmětů, které jsou vyrobeny převážně ze spongolitu a pouze v jednom případě z neurčené chalcedonové hmoty. Kvantitativní zastoupení je ovšem tak malé, že z těchto údajů nelze vyvozovat širší závěry. Početnější drobové sekáče nejsou zase dostatečně morfolgicky ani kulturně signifikantní a představují spíše doplněk k hlavním nástrojovým třídám (obr. 14). Z hlediska rozměrových skupin (tab. 47) se využívaly hlavně polotovary velikosti „c“ a „b“, ale poměrně početná je i velikostní třída „d“. To je jistě dáno souvislostí se zachycenými fázemi těžby jader. Větší jsou středopaleolitické typy jako drasadla a vruby, mladopaleolitické typy jsou v průměru o 2 cm menší. Poměry metrických hodnot sice ukazují metrickou homogenitu souboru, z níž se však poněkud vyčleňují rydla a vrtáky, a samostatnou skupinu tvoří bifaciální předměty. Pro výrobu většiny nástrojů se používaly artefakty z preparačního a cílového stádia výrobního procesu, i když podíl různých zlomků debitáže a odpadu je poměrně vysoký (tab. 48). Drasadla můžeme spojovat s cílovými polotovary a poměrně často i s různými zlomky odštěpů. Podíl nestandardizované debitáže je v této nástrojové třídě nejvyšší. U mladopaleolitických typů naproti tomu převažuje využití standardizovaných polotovarů, 49

i když ne bez výjimek. V některých případech se objevují mladopaleolitické typy na čepelích, přičemž morfologicky jsou srovnatelné s aurignacienskými nástroji (srov. škrabadlo, obr. 13:1). U všech typů převažuje využití polotovarů s kůrou. Tento jev může souviset s již zmíněnou málo intenzívní těžbou jader. Výjimku tvoří mladopaleolitické typy, které jsou téměř výhradně vyhotoveny na polotovarech bez kůry (tab. 49). Operační schéma můžeme tedy popsat následovně. Pro zásobení lokality surovinou se nejvíce využívala oblast Velkého a Malého Chlumu a výraznou roli hrály i rohovce Moravského krasu. Podobnou strukturu známe i z ostatních micoquienských vrstev. Transport probíhal převážně ve formě testovaných bloků a hlíz, protože dekortikační stádium výrobního procesu se oproti jiným kolekcím projevuje dosti výrazně. Hlavní metodou výroby byla exploatace diskoidních jader, která produkovala úštěpy s částečnou kůrou, bez kůry a úštěpy s bokem jádra. Za paralelní výrobní postup můžeme považovat mladopaleolitickou metodu hranolového jádra, která ale není podle mého názoru ještě dostatečně kvantitativně doložená. Podíl debitáže s paralelní těžbou, čepelí z preparačního a reparačního stádia výrobního procesu, stejně jako vyšší zastoupení abrazí patek, je poněkud v rozporu s nalezenými jádry, které dostatečně nedokládají samostatnost prizmatické metody těžby jádra. Situace je o to složitější, že v debitáži máme doloženu preparační i těžební fázi a příslušná jádra by se dala snadno odlišit. Jedna interpretace počítá s tím, že původně čepelová prizmatická jádra byla dalším procesem exploatace přetvarována na jiné typy, nejvíce diskoidní. To se však zdá nepravděpodobné, vzhledem k technologickému rozvržení nalezených jader.7 Další možností je přenesení jader po preparačních krocích na jiné místo, buď v prostoru jeskyně nebo i mimo ni. V tomto směru bychom mohli považovat prostor vstupní části jeskyně za ateliér. Další identifikovanou metodou výroby polotovarů pro nástroje je metoda přímého tvarování nástroje (fasonáž). Vzhledem k omezenému množství artefaktů tohoto typu je poměrně obtížné přesněji specifikovat výrobní postupy. Vzhledem k tomu, že většina klasifikovaných bifasů je vyrobena z hlavní suroviny – spongolitu – můžeme předpokládat, že tato metoda mohla být zcela samostatná, stejně jako mohla být součástí exploatace jádra, z níž by využívala vhodné polotovary pro finální tvorbu nástroje oboustranným opracováním. Pro závěrečné zhodnocení bude nutné provést analýzu vrstvy z celé jeskyně. Na rozdíl od ostatních srovnatelných vrstev se preparační a výrobní stádium výrobního procesu projevuje mnohem výrazněji, oproti menšímu počtu jader v odpadu (srovnej s možnou ateliérovou funkcí vstupní části jeskyně – viz výše). Většina odštěpů se pohybuje v metrické kategorii „c“ a „b“, jádra pak kulminují v „c“ a „d“. Vzhledem k tomu, že nástroje jsou zastoupeny hlavně v metrické třídě „c“ a „b“, se můžeme domnívat, že využívány byly hlavně odštěpy s menším množstvím kůry. Surovinově se využití polotovarů řídilo poměrně jednoduchými principy. Zákonitě byl hlavně využíván spongolit, který dominuje v celé kolekci. Vzhledem k vyššímu použití odštěpů s kůrou se lze domnívat, že tento faktor nebyl tím hlavním ve výběru vhodného polotovaru. V případě drasadel to zřejmě nebyla ani morfologie odštěpu, protože se poměrně často využívaly i zlomky odštěpů a odpad. Jedině u mladopaleolitických typů pozorujeme jistou snahu o standardizaci polotovarů, směřující k využití formálních typů polotovarů bez kůry. 2.3.3. DISTRIBUČNÍ MODEL Distribuční model souboru z vrstvy 6a je velice podobný tomu, který jsem popsal pro vrstvu 7c. Z hlediska pestrosti surovinové skladby se podařilo identifikovat pouze 12 surovin. Stejně jako ve vrstvě 7a se i ve vrstvě 6a využíval „němčický“ silicit a rohovce Moravského krasu. Vzdálené suroviny zastupují pouze rohovce typu Krumlovský les a křišťál. Jejich kvantitavní zastoupení je ale malé (1 ks), takže jejich ekonomický význam a vliv na distribuční model je naprosto nejasný. Zcela chybí ve zkoumaném souboru suroviny ze vzdálenosti větší než 50 km. Tato skutečnost bude ale souviset s prostorovým členěním jes50

51

Polsko Poland

Obr. 15. Distribuce kamenné suroviny ve vrstvě 6a v jeskyni Kůlně. (Raw materials distribution, Kůlna cave, layer 6a).

Austria

Rakousko

Surovinové oblasti Identifikovaná surovina Spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny Nejisté spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny Poloha lokality Hlavní území zásobovacích aktivit

Legenda

Slovensko Slovakia

kyně, protože z vnitřní části je křišťál identifikován v 11 případech a radiolarit třemi kusy, takže se pak celý model více blíží vrstvě 7a (VALOCH 1988, cf. Tabelle 20). Naznačená podobnost s vrstvou 7a se projevuje i v procentuálním využití jednotlivých surovin na nástroje, pouze s tím rozdílem, že podíl místních surovin je nižší a není zde patrné zastoupení vzdálených surovin, které by ale bylo jiné v případě zpracování celé vrstvy 6a. Vrstvě 7a by se podobaly i distribuční přímky ke zdrojům surovin (obr. 15). Nižší zastoupení a využití rohovců z Krumlovského lesa ale do určité míry naznačuje odklon od orientace využití krajiny směrem k jihu. Z výše uvedených údajů vyplývá, že distribuční model z vrstvy 6a odpovídá určitému standardu, který můžeme pro micoquien definovat na základě vrstvy 7a. Hlavní prostor ekonomických zájmů se pohyboval v okruhu 25 km od jeskyně s náznaky kontaktů směrem k východní Moravě. Míra rezidenční mobility se zdá být menší, než v případě vrstvy 11. 3. ZÁVĚR Charakteristickým rysem kůlenského micoquienu je tedy koexistence několika metod výroby polotovarů a nástrojů. Za kulturně signifikantní považujeme metodu fasonáže, která produkovala polotovary a nástroje bifaciálního typu (klíny, klínové nože, drasadla apod.). Prozatím je obtížné definovat vývoj této metody v čase, ale zdá se, že charakteristickým rysem je standardizace, která se projevuje úbytkem počtu typů ve prospěch jiných (NERUDA 2000). Odraz této tendence můžeme pozorovat v následné časně mladopaleolitické kultuře szeletienu, kde se tato metoda téměř výhradně podílí na produkci listovitých hrotů (NERUDA – NERUDOVÁ 2005). Sklon ke standardizaci forem můžeme sledovat i u druhé, objemové koncepce výroby polotovarů. Ta je ve středopaleolitickém souvrství zastoupena především diskoidními jádry a jejich deriváty. Klasická diskoidní jádra sensu stricto (BOËDA 1995) nejsou tak početná jako jádra označovaná souhrnně jako subdiskoidní, nejčastěji v unipolární variantě s hierarchizovanými plochami. Množství jednotlivých variant postupně klesá ve prospěch klasických diskodních jader nebo jader diskoidních unipolárních. Zajímavou složku tvoří jádra s paralelní čepelovou produkcí, která se vyvíjejí od jednoduchých subprizmatických forem až k typům morfologicky srovnatelným s aurignacienem. Oproti vrstvě 7c výrazně narůstá v mladších vrstvách 7a a 6a počet čepelí. Výsledkem uvedeného trendu jsou industrie z nedaleké Lysické sníženiny (Bořitov, Doubravice, Ráječko), kde však nelze vyloučit pozdější mladopaleolitické příměsi (OLIVA 1987; OLIVA – ŠTROF 1985). Srovnáme-li zjištěné trendy s distribucí surovin a loveckými strategiemi, můžeme za charakteristický rys micoquienu na Moravě považovat poměrně vysoký stupeň standardizace. Ta se s postupem času prohlubuje až dospívá do stádia, srovnatelného s následnými mladopaleolitickými kulturami.

52

PŘÍLOHA Č. 1/APPENDIX N. 1 JÁDRA / CORES A) FÁZE EXPLOATACE JÁDRA / CORE EXPLOITATION PHASE I – surovina / raw material Ia – kusy suroviny se stopami manipulace nebo manuporty / piece or manuport of raw material with traces of the manipulation Ib – zkouška / raw material with several testing blank scars II – preparace / preparation IIn – počátkové jádro – surovina nebo úštěp s několika údery, které již naznačují organizaci úderových a těžních ploch / precore – raw material or flakes with several negatifs (scars) without clear established exploitation surface IIo – upravené netěžené jádro – jádro již vykazuje zjevnou organizaci ploch, ale ještě nejsou odbity cílové polotovary / prepared non-exploitated cores – hierarchised (defined) surfaces without traces of exploitation III Těžba / Exploitation IIIl – těžené jádro – jádro s negativy po odbitých odštěpech / reduction-stage of core IV Reparace / Repreparation IVe – reparované jádro – obtížně rozlišitelná kategorie, protože jádra jsou v průběhu výroby reparována průběžně, takže zachycení jádra právě v tomto stádiu je výjimečné / core in the reparation stage– unusual, difficult to distinguish V Odpad / Waste Vd – zbytky jader – jádra malých rozměrů nebo jádra s takovými technologickými nebo surovinovými vadami, které neumožňují další těžbu. Při klasifikaci takových kusů se nevyhneme jisté subjektivnosti. / core rest – small core or core with step and/or hinge termination on the exploitation surface. Ve – zlomky jader – kusy, které mají zachován kus těžní nebo úderové plochy, ale jejichž rozměry nejsou kompletní. Většinou jsou rozpadlé po dynamických nebo mrazových puklinách, v některých případech jako výsledek termického šoku (přepálení) / core fragment B) TYP JÁDRA / CORE TYPE A – prizmatický – k tomuto typu byly v rámci středopaleolitického inventáře přiřazovány i kusy, na nichž se nacházela těžní plocha s paralelně odbitými polotovary, ale které nevykazovaly striktně mladopaleolitický způsob přípravy a exploatace. V poznámce jsou tato jádra označována jako subprizmatická. Podle dosažených výsledků bude nutné tyto typy rozlišovat. V některých případech bylo jádro obtížně odlišitelné od typu G. / prismatic core – parallel exploitation, also for cores without traces of upper palaeolithic treatment (crest and/ or core rejuvenation flake). B – kýlovitý / carinated (cf. carinated end scraper) C – kuželovitý / cone core D – tužkovitý – úzké jádro s paralelními boky / pencil-shape – thin core with parallel sides E – rydlovitý / burin-like core F – plochý – jádro plochého tvaru, které není možné přiřadit k jinému konkrétnímu typu / flat core G – diskoidně-prizmatické (cf. Quina; BOURGUIGNON 1998: 249–246) / cf. Quina core H – diskoidní – jádro s dvěma vzájemně zaměnitelnými plochami, které střídají použití jako těžní a úderová plocha (cf. definice BOËDA 1993). Odbití odštěpů zároveň preparuje tvar jádra, takže se jedná o objemový typ jádra. V některých případech je tento typ těžce odlišitelný od typu „S“, v případě změny orientace dělící roviny mohou připomínat i typ „I“ / discoid core – non-hierarchised surface, sometimes difficult to differentiate from the type „S“ or type „I“ in the case of the reorientation of the axe S – subdiskoidní – jádra, která splňují kritéria diskoidního jádra, kromě toho, že vykazují hierarchizaci těžní a úderové plochy. Je tedy možné rozlišit úderovou a těžní plochu / sub-

53

discoid – principaly discoid but with differentiated surfaces (discoid unipolar or discoid core with changed orientation) I – polyedrický / polyhedric L – levalloiské preferenční – levalloiské štítové jádro pro jeden odštěp (úštěp, hrot) / Levallois unidirectional core for the target flake or point R – levalloiské rekurentní – jádro pro těžbu série odštěpů, nejčastěji čepele nebo úštěpy / Levallois recurent core for blades or flakes series exploitations J – nepravidelný / irregular M – zlomek / fragment X – nejasný / inexplicit C) ORIENTACE – určuje orientaci negativů na těžní ploše nebo organizaci těžních ploch / scars patern or surfaces organisation u – unipolární / unidirectional; b – bipolární / bidirectional; z – změněnou orientací / change orientation; c – dostředná / centripetal; k – konvergentní / convergent; d – divergentní / divergent; v – všesměrné / all-directional; x – nejasná / inexplicit D) TĚŽENÝ PRODUKT / EXTRACTED PRODUCT– charakterizuje negativy odbité z těžní plochy, rekonstruované na základě negativů / extracted product according scars pattern c – čepel / blade; h – hrot / point; k – odštěp (úštěp nebo čepel) / blank (v případě, že není zachován celý kus, ale morfologie hran naznačuje možnost klasifikace jako čepel); u – úštěp / flake; x – nejasný / inexplicit E) FORMA SUROVINY / RAW MATERIAL FORM (Shape) – rekonstrukce původní formy suroviny na základě dochovaných stop původního povrchu. Většinou lze takové stopy najít pouze u jader z počátečních fází preparace a exploatace / reconstruction according rest of original surfaces b – blok s přirozeným starým povrchem: jedná se zejména o ostrohranné, často mrazové zlomky suroviny s částí původního povrchu / block (usualy frosting) with natural surface m – přirozený úlomek: cf. výše bez původního povrchu / bloc (fragment) without natural surfaces p – ploténka: plochý tvar suroviny i se zaoblenými okraji. / flat block or pebble h – hlíza: suroviny s nepravidelným povrchem / nodule g – valoun / pebble e – úštěp / flake c – čepel / blade k – odštěp / blank, removing t – technické prostředky, např. zlomek otloukače / technical instrument (e.g. fragment of hammerstone) x – nejasný / inexplicit F) ÚPRAVA PODSTAVY / STRIKING PLATFORM ADJUSTMENT 0 – přirozená (natural / cortex or frosting surface); 1 – jedním úderem / by one flake; 2 – dvěma a více údery / by two or more flake adjustment; 3 – fasetovaná / facetted G) PREPARACE TVARU / SHAPE PREPARATION – rovněž poněkud problematická kategorie, zejména u intenzivněji těžených kusů, protože stopy po způsobech úpravy původního tvaru výchozí suroviny jsou odstraněny těžbou. a – zadní hřebenová / back chest; b – zadní plochá / back flat; c – centripetální / centripetal; d – laterální levá / left lateral; e – laterální pravá / right lateral; f – distální hřebenová / distal crest; g – distální plochá / distal plat; h – distální fasetovaná / distal facetted; i – unipolární plochá / unipolar flat; j – bifaciální plochá / bifacial flat; k – konvergentní / convergent; n – nepreparováno / non-prepared; x – nesledováno / not clasified

54

H) TVAR PŘÍČNÝ / CROSS SECTION A – čtvercový / square; B – obdélníkový / rectangual; C – pravidelný lichoběžníkový / regular trapeze; D – jednostranný lichoběžníkový / one-side trapeze; E – trojúhelníkový / triangular; F – kruhová výseč / sector; G – plankonvexní / plan-convex; H – oboustranně vypouklý / biconvex; J – kruhový / circular; I – oválný / ovale; K – kosodélník / rhomboid; P – bipyramidální / bipyramidal; L – levalloiský („želví krunýř“) / Levallois; M – mnohoúhelník / polygonale; N – nepravidelný / irregular; X – nesledováno / not classified I) TVAR PODÉLNÝ / LONGITUDINAL SECTION A – čtvercový / square; B – obdélníkový / rectangular; C – trapezoidální / regular trapeze; D – jednostranný lichoběžníkový / one-side trapeze; E – trojúhelníkový / triangular; G – plankonvexní / plan-convex; I – oválný / oval; J – kruhový / circular; M – mnohoúhelník / polygon; N – nepravidelný / irregular; X – nesledováno / not classified J) DŮVODY OPUŠTĚNÍ / REASON OF ABANDONMENT T – technologická chyba (zaběhnutí, zlomení) / technological error (termination, fracture); V – vyčerpání (malé rozměry) / extraction (small dimension); S – surovina (kazy, inhomogenity) / raw material (inhomogenity); K – kombinace / combination; O – jiné / others; N – nejasné / inexplicit K) DÉLKA, ŠÍŘKA, TLOUŠŤKA / LENGHT, WIDHT, THICKNESS – maximální rozměry jádra. Rozměry měřeny při kolmém pohledu na těžní plochu L) ZACHOVANÁ ČÁST / PRESERVED PART OF CORES D – distální / terminal; P – proximální / proximal; M – mesiální / centre; C – celý předmět / total; R – rekonstruovatelný rozměr / reconstructed proportion; X – nejasná / inexplicit M) POŠKOZENÍ / DAMAGE P – původní / original; N – nové / new; B – přepálení / burned; M – mrazové / frost; Y – nepoškozeno / total; X – nejasné / inexplicit N) SUROVINA / RAW MATERIAL Si – silicit jemnozrnný nerozlišený (cf. „pazourek“), v tabulkách sloučený do skupiny „R?“ / fine silicite (cf. flint sensu stricto; compouned with „R?“); Sg – silicit glacigenní / erratic silicit (flint sensu lato); R? – rohovec nerozlišený (v tab. sloučený s „Si“), obsahuje i moravské jurské rohovce / non-distinguish chert; coumpouned with „Si“ in tab.; contain moravian jurassic cherts; Ra – radiolarit / radiolarite; Kl – rohovec typu Krumlovský les / chert of Krumlovský les type; Ss – rohovec typu Stránská skála / chert of Stránská skála type; Sp – křídový rohovec-spongolit / cretaceous chert - spongolite; Ol – rohovec typu Olomučany / chert of Olomučany type; Bs – rohovec typu Býčí skála / chert of Býčí skála type; Zt - rohovec typu Zdislavice-Troubky / chert of Zdislavice-Troubky type; Nč – silicit typu „Němčice“ / chert of „Němčice“ type; Br – rohovce bašských vrstev / chert of Baška formation; Ls – limnosilicit / limnosilicite; Sd – silicifikovaná dřeva / fossil wood; Qr – křemen / quartz; Qm – křemenec / orthoquarzite; Kř – křišťál / rock cristal; Zh – záhněda / smoke rock cristal; Mn – menilit / Menilite; Pc – porcelanit / Porcelanite; Jl – jílovec /Siltstone; Vp – vápenec / Limestone; Dr – droba; G – hrubé místní / coarse inexplicit local rocks; ? – nerozlišené suroviny / inexplicit O) KVALITA suroviny je určována pro každý typ zvlášť, protože ani kvalitní křemen není možné srovnávat s jakostní stupnicí např. pazourku / respective raw material quality f – jemnozrnný / fine; m – středně zrnitý / intemediate; n – hrubý, nekvalitní / coarse PŘÍLOHA Č. 2 / APPENDIX N. 2 Debitáž a technické prostředky / debitage and technical instruments A) FORMA POLOTOVARU / PRODUCT FORM P – přirozený úlomek / natural fragment; S – původní forma (valoun, hlíza deska) suroviny / natural form of the raw material; U – úštěp / flake; C – čepel / blade; K – odštěp /

55

blank; B – bifaciální forma / bifacial form; O – odpad / waste; T – technické prostředky / technical instrument; N – neurčeno / not clasified. B) PŘEDMĚT (pro bifaciální formy použitý suport) / ARTEFACTS (for the biface used support) VL – valoun / pebble; HL – hlíza / nodule; PL – plotna / flat block; ZV – zlomek valounu / pebble fragment; PB – přirozený blok / natural block; ZK – zkouška / test; MU – mrazový úštěp / frost flake; SK – odštěp s kůrou / cortex blank; BK – odštěp bez kůry / blank without cortex; H1 – hřeben jednostranný / crest blank (one side); H2 – hřeben dvoustranný / crest blank (two side); PH – podhřebenový odštěp / under-crest blank; LK – odštěp s laterální kůrou / blank with lateral cortex; BJ – odštěp s bokem jádra / sidestruck blank; BF – bifaciální předmět / biface; TB – tableta / core rejuvenation blank; OP – odražená těžní plocha / exploitation surface reparation blank; SH – sekundární hřeben / secondary crest blank; ZO – zlomek odštěpu / blank frg.; ZJ – zlomek, zbytek jádra / core rest or frg.; ZB – zlomek bifasu / fragment of biface; OD – odpad / waste material; SP – šupina splinter; RO – rydlový odštěp / burin blank; OB – odštěp z bifaciálních nástrojů / blank from the bifacial reduction; OT – otloukač / hammerstone; RT – retušér / retoucher; PD – podložka / pad; X – nesledováno / not classified. C) POČET NEGATIVŮ / NUMBER OF SCARS Počet negativů 0, když je kus zcela kortikální anebo není rekonstruovatelný. Měří se hlavní negativy, ne retuše. Number of scars (retouch excluded), n. 0 – for pieces with u c complete cortex dorsal surface. D) ORIENTACE NEGATIVU / SCARS PATERN (obr. 16) i u – jednosměrně paralelní / parallel unidirectional s1 – protilehle jednosměrně paralelní / parallel unidirectional opposite b b – obousměrně paralelní / parallel bidirectional r – paralelní z příčné osy / parallel but s2 r from the cross ridge on the dorsal surface h1–5 – z podélné osy (hřeben) / from the central ridge(crest) c – dostředné / centripetal h1 v – všesměrné / all-directional v a – divergentní / divergent k – konvergentní / convergent h2 z – z boku jádra / sidestruck (from the core a side) x – nesledováno / not classified h3 E) ORIENTACE OSY / AXE ORIENTATION – určuje, zda se kolmice k na patku kryje s podélnou osou předmětu / h4 correlation of longitudinal axe of the blank and perpendicular to the striking platform (obr. 3 / fig. 3) h5 z F) PLOCHA KŮRY / CORTEX % 0 – 100 %; 1 – 100–75 %; 2 – 75–50 %; 3 – 50–25 %; 4 – 25 –>0 %; 5 – 0 %; 6 – neurObr. 16. Orientace negativu (Scars pattern).

56

čitelná: zejména u neúplných nebo výrazně retušovaných kusů / inexplicit (fragment or most retouched tool) G) TYP / TOOL TYPE – viz Příloha č. 3 see Appendix n. 3 H) DÉLKA, ŠÍŘKA, TLOUŠŤKA / LENGHT, WIDTH, THICKNESS viz obr. 14 / fig. 14 I) ROZMĚROVÁ SKUPINA / METRIC GROUP – umístění do soustředných kružnic s rozdílem 2 cm (A: 0–2 cm, B: 2,1–4 cm atd.) / Centre of mesured piece to the centre of concentric circles (distatnce 2 cm) J) ČÁST / PART – definuje zachovanou část polotovaru / preserved part of the artefact A – levá / left; B – pravá / right; D – distální / distal; P – proximální / proximal; M – mesiální / mesial; C – celý / complet; R – rekonstruovatelný (když není celý rozměr, ale je aspoň přibližně rekonstruovatelný, nejčastěji u nástrojů) / possible to reconstruct; X – nesledováno / not clasified. K) POŠKOZENÍ (artefaktu) / DAMAGE (of the artefact) – má charakterizovat druh poškození. V případě nástroje (např. silně retušovaného drasadla) je retuš chápána jako původní „poškození“. / In the case of tool, retouch is determined as primary damage. P – původní / original; N – nové / recent; B – přepálení / burned; M – mrazové / frost; X – nesledováno / not clasified; Y – nepoškozeno / complete. L) PATKA / STRIKING PLATFORM C – s kůrou / cortical Lg – hladká s přirozeným leským povrchem (kůrou) / plain platform remnant (natural smooth) Lp – hladká preparovaná (s negativem odštěpu) / plain platform remnant (prepared) D1 – lomená příčná / diedre D2 – lomená podélná (cf. metoda La Quina) / diedre cf. Quina method A – patka tvarově připomínající levalloiskou patku, typickou pro hroty, ale je hladká, nefasetovaná. Vzniká následným odbitím dvou odštěpů, přičemž body úderu jsou v jedné ose. / Plain platform, „chapeau de gendarme“-like shape, but without facette preparation F1 – fasetovaná patka levá / facetted left F2 – fasetovaná patka pravá / facetted right F3 – klasická fasetovaná patka cf. levalloiský hrot / facetted „chapeau de gendarme“ F4 – lineární fasetovaná patka / facetted lineare F5 – fasetovaná patka prostá, středová / facetted simple Ln – lineární patka (u tohoto typu není měřena výška patky) / lineare P – bodová patka / pointed M) ŠÍŘKA A VÝŠKA PATKY / WIDTH AND HEIGHT OF THE STRIKING PLATFORM (obr. 14) N) ÚHEL / PLATFORM ANGLE (obr. 14) O) ABRAZE / ABRASION Drobné odštěpky na hraně (dále úderová hrana) mezi úderovou plochou (patkou) a těžní plochou. V poznámce uvedená „negativní abraze“ znamená úpravu úderové hrany do plochy patky, která je částečně zachována. Nezaměňovat s fasetáží patky. P) TECHNIKA ODBITÍ / PERCUSSION TECHNIQUE t – tvrdý otloukač / hard hammerstone; m – měkký otloukač / soft hammerstone; n – neurčitelná / inexplicite. Q) SUROVINA / RAW MATERIAL viz Příloha č. 1N) see Appendix n. 1N) R) KVALITA / QUALITY viz Příloha č. 1O) see Appendix n. 1O)

57

PŘÍLOHA Č. 3 / APPENDIX N. 3 Soupis typů / Tool type list V použitém seznamu typů využívám v převážné míře názvosloví původního překladu z francouzštiny (VALOCH 1965). Typy kurzívou jsem při typologické klasifikaci nepoužíva. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 25a 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42

58

levalloiský úštěp levall. úštěp nevýrazný levalloiský hrot levall. hrot retušovaný pseudolevalloiský hrot moustérienský hrot moust. hrot protáhlý dvojhrot drasadlo přímé drasadlo konvexní drasadlo konkávní dvojité drasadlo přímé dvojité dr. vyklenuté-přímé dvojité dr. vkleslé-přímé dvojité drasadlo vyklenuté dvojité drasadlo vkleslé dvojité dr. konkávní-konvexní hrotité drasadlo přímé hrotité drasadlo vyklenuté hrotité drasadlo vkleslé úhlové drasadlo drasadlo příčné přímé drasadlo příčné vyklenuté drasadlo příčné vkleslé drasadlo ventrální drasadlo ventrální příčné drasadlo strmě retušované drasadlo se ztenčeným hřbetem bifaciální drasadlo drasadlo střídavé škrabadlo škrabadlo nevýrazné rydlo rydlo nevýrazné vrták vrták nevýrazné nůž s retušovaným bokem nůž s retušovaným bokem nevýrazný Nůž s přirozeným bokem oškrabovač příčná retuš štípač vrub

typical Levallois flake atypical Levallois flake Levallois point retouched Levallois point pseudo-Levallois point Mousterian point elongated Mousterian point limace single straight side scraper single convex side scraper single concave side scraper double straight side scraper double straiht-convex scraper double straight-concave scraper double convex side scraper double concave side scraper double concave-convex side scraper convergent straight scraper convergent convex scraper convergent concave scraper offset side scraper straight transverse scraper convex transverse scraper concave transverse scraper side scraper on ventral face transversal scraper on ventral face abrupt retouched side scraper side scraper with thinned back side scraper with bifacial retouch alternate retouched side scraper typical end scraper atypical end scraper typical burin atypical burin typical borer atypical borer typical backed knife atypical backed knife naturally backed knife raclette truncated blade or flake Mousterian tranchet notch

42a 42b 42c 42d 43 43a 43b 43c 43d 44 45 46 47 48 49 50 51 51a 51b 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62a 62c 62d 63 a b c d e f

vrub dorsální vrub ventrální vrub alternující vrub clactonský zoubky zoubky dorsální zoubky ventrální zoubky alternující zoubkované drasadlo alternující rydlový zobec (alternující ozub se stříd. retuší) úštěp s ventrální retuší ú. se strmou vysokou retuší ú. se střídavou vysokou ret ú. se strmou nízkou retuší ú. se střídavou nízkou ret. retuš oboustranná hrot archaický hrot typu Tayac hrot typu Quinson trojboký úštěp s vrubem pseudomicroburin úštěp s terminálním vrubem sekera hoblík hrot s řapem nástroj s řapem jednostranný sekáč sekáč úštěpový (inverzní sekáč) sekáč dvoulící odštěpovač opotřebení zlomek nástroje bifaciální nástroje listovitý hrot pěstní klín pěstní klín plankonvexní listovitý klínek klínový nůž listovité drasadlo

notch on dorsal face notch on ventral face alternated notch Clactonian notch denticulate denticulate on dorsal face denticulate on ventral face alternate denticulate denticulated side scraper alternare retouched beaks piece retouched on ventral face abrupt retouched piece (thick) alternate retouched piece (thick) abrupt retouched piece (thin) alternate retouched piece (thin) bifacially retouched piece archaic point Tayac point Quinson pont notched triangle pseudo-microburin end-notched piece hachoir rabot tanged point tanged tool chopper inverse chopper chopping tool used tool fragment of tool biface leaf point handaxe planconvex handaxe small leaf-handaxe bifacial backed knife leaf side scraper

59

PŘÍLOHA TABULKY Tab. 1. Vrstva 7c. Přehled hlavních skupin kamenné industrie ve vztahu k surovinám. Main groups of lithics and raw materials. 1 – non used blanks, 2 – blank fragments, 3 – waste, 4 – tools, 5 – used blanks, 6 – cores, 7 – technical instruments; raw material. Abbreviationss see Appendix n. 1N. Skup. artefaktů / Artf. group 1 – Nepoužité odštěpy 2 – Zlomky odštěpů 3 – Odpad 4 – Nástroje 5 – Opotřebení 6 – Jádra 7 – Techn. prostředky Σ %

Surovina / Raw material Qr Dr Qm Sp 2 18 2 1 6 2 5 1 9 1 30 13 7 2 7 7 2 83 5,43 5,43 1,55 64,34

R?

Ol 1 1 3 2 1

8 6,20

Bs

Kl

2 1 2 1

Kř

Sg

Ra

?

Σ

1 1 3 2,33

24 10 21 41 16 14 3 129 100

1 1 5

1 1

4

1

11 8,53

1 0,78

5 3,88

1 0,78

2 1,55

1 0,78

% 18,6 7,752 16,28 31,78 12,4 10,85 2,326 100

Tab. 2. Vrstva 7c. Přehled zastoupení nepoužité debitáže ve vztahu k surovině (a), přehled zastoupení použité debitáže ve vztahu k surovině (b). Zkratky viz příloha č. 1N a 2B. (a) Non-used débitage and raw material correlation, (b) used debitage and raw material correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B. a Odštěpy / Debitage sk lk bj bk Σ odštěpy / blanks zo sp od Odpad / Waste Σ %

Surovina / Raw material Qr Dr Qm Sp

2 2 2 2 2 6 10,34

1 5 5 5 8,62

1 1 2 3,45

R?

8 1 2 7 18 6 3 6 9 33 56,90

Bs

Ol

Kl

Kř

Sg

Ra

?

Σ

1

1 1

1 2 3,45

0 0,00

1 2 1 1 1 2 5 8,62

R?

Bs

Ol

1

0 0,00

0 0,00

1 1,72

1 1 1,72

0 0,00

9 1 2 12 24 10 6 15 21 55 100

Kl

Kř

Sg

Ra

?

Σ

0 0,00

4 19 1 14 3 13 3 57 100

1 1 1

% 15,52 1,72 3,45 20,69 41,38 17,24 10,34 25,86 36,21 100

b Polotovar / Support mu sk bj bk lk zo x Σ %

Surovina / Raw material Qr Dr Qm Sp 1

1 1,75

0 0,00

3 16 1 11 3 9

1 1

0

1

0

0

1

0

0

1

1

2

1

0

0

0 43 0,00 75,44

5 8,77

1 3 5 8,77

1 1,75

1 1,75

0 0,00

1 1,75

0 0,00

% 7,02 33,33 1,75 24,56 5,26 22,81 5,26 100

Tab. 3. Vrstva 7c. Přehled zastoupení jader (podle stádia výrobního procesu) ve vztahu k surovině. Zkratky viz příloha č. 1A a 1N. Core exploitation phase and raw material correlation. Abbreviations see Appendix n. 1A and 1N. Jádra / Cores 2o 3l 5d 5e Σ %

60

Surovina / Raw material Qr Dr Qm Sp

0 0,00

0 0,00

R?

Bs

1 1 5

1

0 7 0,00 50,00

1 7,14

Ol

Kl

Kř

Sg

Ra

?

Σ

1 7,14

1 2 9 2 14 100

1 2 2 1 4 7,14 28,57

1 0 0,00

0 0,00

0 0,00

0 0,00

% 7,14 14,29 64,29 14,29 100

Tab. 4. Vrstva 7c. Vztah suroviny k ploše kůry u debitáže (a) a k charakteru kůry (b). N – přirozený povrch (surovina ze zdroje in situ), W – surovina se stopami transportu ve vodě (hladký, zaoblený povrch), G – mrazový povrch. Zkratky viz příloha č. 1N a 2F. Raw material and % of cortex (a) and character of cortex (b) correlation. ChC – character of cortex; N – natural cortex (raw material from in situ source), W – watter transport (cortex with watter transport marks (smooth, rounded surface), G – frost surface; other Abbreviations see Appendix 1N and 2F. a

b % kůry / % cortex 1 2 3

Surovina / Raw material Qr Dr Qm Sp R? Ol Kl Kř Sg Ra ?

4

5 3

3

5

8

9 1

4 7 2 31 4 4 4

18 2 1

1

Σ

6

1

7 7 2 74 7 6 5 1 2 1 1 113 100

1 1

1 1 1 11 26 59 9,73 23,01 52,21

Σ %

3 2,65

Σ %

5,56 11,11 14,81 20,37 48,15

6 5,31

8 7,08

Charakter kůry / ChC 1 2 3 3 7 2 20 3 2 2

Charakter kůry – % 1 2 3 0 100 0 100 0 100 12 80 100 0

Σ 3 7 2 25 2

1

1

100

0

0 0 0 8 0

% 100 100 100 100 100

0

100

54 100

Tab. 5. Vrstva 7c. Vztah rozměrové skupiny k ploše kůry u debitáže. Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Metric group and % of cortex correlation. Abbreviations see Appendix n. 2F and 2I. % kůry / % cortex 1 2 3 4 5 1 1 3 13 3 3 5 8 12 2 2 1 3 6 8 11 26 5,56 11,11 14,81 20,37 48,15

Rozm. skupina / Metric group B C D Σ %

Σ

% 18 33,33 31 57,41 5 9,26 54 100 100

Tab. 6. Vrstva 7c. Vztah suroviny k rozměrovým skupinám jader (a) a debitáže (b). Zkratky viz příloha č. 1N a 2I. Correlation of raw material and metric group of cores (a) and débitage (b). Abbreviations see Appendix n. 1N and 2I. a

b

Surovina / Raw material Qr Dr Qm Sp R? Bs Ol Kl Kř Sg Ra ?

RS-jádra/MG-core B C D

Σ

1

4 1 1 3

1

2

RS-odštěpy / MG-blanks A B C D 5 1 1 2 3 1 2 2 27 39 6 1 4 2 1

2 2 1 1

3 2

44

53

E 1

1

1

1 2

9

2

6

8

1 2

Tab. 7. Vrstva 7c. Vztah výrobního procesu a typů jader v něm zpracovaných. Zkratky viz příloha č. 1A a 1B. Core exploitation phase and core type correlation. Abbreviations see Appendix n. 1A and 1B. Etapa výroby / Exploit. phase 2o 3l 5d 5e Σ

A

Typ jádra / Core type H S X 1 2 1 5 1 2 1 1 1 8 2 3

Σ

% 1 7,14 2 14,29 9 64,29 2 14,29 14 100

61

Tab. 8. Orientace negativů u různých typů jader. Zkratky viz příloha č. 1B a 1C. Orienation of core scars and core type correlation. Abbreviations see Appendix n. 1B and 1C. Negativy/Negatifs c z x 1 6 1 1 8 1 0 0

Core A H S X Σ %

Σ

2 1 2 5 0

% 1 8 2 3 14 0

7,143 57,14 14,29 21,43 100

Tab. 9. Vztah polotovarů a rozměrových skupin. Zkratky viz příloha č. 2B a 2 I. Support and metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2I. Rozm. skup. / Metric group B C D E 2 1 14 11 1 2 1 1 4 21 3 11 11 1 33 45 5 1 39,29 53,57 5,95 1,19

Odštěp / Blanks bj bk lk sk zo Σ %

Σ

% 3 3,57 26 30,95 4 4,76 28 33,33 23 27,38 84 100 100

Tab. 10. Vrstva 7c. Vztah polotovarů a orientace negativů na dorsální ploše (a) a „ososti“ předmětů (b). Zkratky viz příloha č. 2B a 2D. Correlation of a support, dorsal scar pattern (a) and orientation of axes (b). O.O. – orientace osy předmětu. A.O. – Axes orientation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2D. Odštěp / Blanks bj bk lk sk Σ %

Orientace negativů / Negatifs orientation c h2 k u v z 3 9 3 1 9 1

9 14,75

1 1 1,64

1 4 6,56

1 7 2 19 3,28 31,15

x

3 4 4 14 5 21 8,20 34,43

Σ 3 26 4 28 61 100

% 4,92 42,62 6,56 45,90 100

O.O. / A.O. a n 9 2 3 14 26,92

3 16 1 18 38 73,08

Σ 3 25 3 21 52 100

O.O / A.O. a% n% 0 100 36 64 66,67 33,33 14,29 85,71

% 100 100 100 100

Tab. 11. Vrstva 7c. Úhel odbití ve vztahu k patce (a) a použté technice odbití (b). Zkratky viz příloha č. 2L. Platform type and platform angle correlation (a). Platform and hammer correlation (b). T – tvrdý (hard), M – měkký (soft), N – neurčeno (indefinite). Abbreviations see Appendix n. 2L. a

b

Patka / Striking platform A C F1 F3 F5 Lg Lp P Σ %

Úhel patky / Platform angle 0 90 100 110 120 1 1 1 2 1 1 1 1 4 6 1 3 2 1 1 3 9 8 7 4 4 13 20 13 8 6,90 22,41 34,48 22,41 13,79

Σ 3 3 1 2 11 7 27 4 58 100

% 5,17 5,17 1,72 3,45 18,97 12,07 46,55 6,90 100

OT T

M N 2 1 3 7 4 2 3 1 2 18 3 5 33 9 9 64,71 17,65 17,65

A C F Lg Lp Σ %

51 100

Tab. 12. Vrstva 7c. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použité surovině. Tool type list and raw material correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combinations, NC – notch combinations. Abbreviations see Appendix n. 1N. Typ / Type Drasadlo prosté (9–11) Drasadlo dvojité (12–17) Drasadlo úhlové (21) Drasadlo příčné (22–24) Drasadlo ventrální (25) Drasadlo typ 27 (27) Drasadlo střídavé (29) Drasadlové kombinace (SsC) Škrabadlo (30–31) Rydlo (32–33) Kombinace s vrubem (NC) Vruby (42) Zoubky (43) Bifaciální nástroje (63) Σ % Opotřebení (62c) Σ %

62

Surovina / Raw material Qr Sp R? Ol 0 7 0 0 2 1 1 1 4 0 0 1 1 1 1 2

Kl

Kř

Σ

Sg

0

0

0

1

0

0

1 1

1 2 4 4

2

1 30 2,44 73,17

3 7,32

13

2

1 2 1 5 2,44 12,20

0 0,00

1 2,44

1

1 43 5 1 5 1 1 1,754 75,44 8,772 1,754 8,772 1,754 1,754

% % 7 17,07 12,28 2 4,88 3,51 2 4,88 3,51 6 14,63 10,53 1 2,44 1,75 1 2,44 1,75 2 4,88 3,51 3 7,32 5,26 1 2,44 1,75 1 2,44 1,75 2 4,88 3,51 4 9,76 7,02 7 17,07 12,28 2 4,88 3,51 41 100 71,93 100 16

28,07

57 100

100

Tab. 13. Vrstva 7c. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použitým polotovarům. Zkratky viz příloha č. 1N a 2B. Tool type and support correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, NC – notch combination. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B. Polotovary / Supports mu sk lk bj 2 10 2 0 0 0 0 0

Typ Drasadla (9–29) Drasadlové kombinace (SsC) Škrabadla (30-31) Rydla (32-33) Kombinace s vrubem (NC) Vruby (42) Zoubky (43) Bifaciální nástroje (63)

bk

x 2 3

Σ

zo 0 0 1

% % 21 51,22 36,84 3 7,32 5,26 1 2,44 1,75 1 2,44 1,75 2 4,88 3,51 4 9,76 7,02 7 17,07 12,28 2 4,88 3,51 41 100 71,93 100

5 0

1 2 1 1

Σ %

3 14 7,32 34,15

Opotřebení (62c)

1

Σ %

1 2

2 3

1 8 2,44 19,51

2 3 10 7,32 24,39

1 2 4,88

5

1

6

3

16

28,07

4 19 7,02 33,33

3 5,26

1 14 1,75 24,56

3 13 5,26 22,81

57 100

100

Tab. 14. Vrstva 7c. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k ploše kůry na polotovarech (a) a k metrickým skupinám (b). Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Tool type and % of support cortex (a) and metric group (b) correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, NC – notch combination. Abbreviationss see Appendix n. 2F and 2I. a

b

Typ / Type (type number) Drasadla (9–29) Drasadlové kombinace (SsC) Škrabadla (30–31) Rydla (32/33) Kombinace s vrubem (NC) Vruby (42) Zoubky (43) Bifaciální nástroje (63) Opotřebení (62c) Σ %

Plocha kůry / % cortex 1 2 3 4 1 2 3 5 0 0 0 0

0 0

0 1

1 0

5

1 0 0

6 3 2

1 1 0

1 2 2 6 2 3 6 8 13 3,509 5,263 10,53 14,04 22,81

a

7 1 1 1 2 5 1 2 5 25 43,86

Rozm.skupiny / Metric groups B C D E 0 5 14 2 0 1 2 0 1 1 1 3 0 5 2 0 0 1 0 1 1 1 3 11 2 0 17 34 6 0 29,82 59,65 10,53

Σ 0 0

21 3 1 1 4 7 2 2 16 57 100

0 0

0 0

Tab. 15. Vrstva 7c. Využití surovin na nástroje. Support economy and raw material correlation. SnU – support non-used. * Σ Polotovary/Supports Polotovary nepoužité (SnU) Nástroje/Tools % využití polotovarů (%EoS)

Surovina/Raw material Qr Dr Qm Sp R? 8 5 2 119 12 7 5 2 76 7 1 0 0 43 5 12,5 0 0 36,13 41,67

Bs

Ol 0 7 0 6 0 1 0 14,29

Kl 10 5 5 50

Kř

Sg 2 3 1 2 1 1 50 33,33

Ra

? 1 1 0 0

Σ 0 169 0 112 0 57 0 33,73

Tab. 16. Vrstva 7c. Vztah vzdálenosti suroviny a jejího využití na nástroje. SnU – support non-used. Support economy and distance of raw material source correlation. Vzdálenost zdroje (km) / Raw material distance (km) 1–5 6–10 10–20 20–30 30–40 40–50 50–60 60–70 70–80 80–90 90–100

*

0

Σ Polotovary / Supports Polotovary nepoužité (SnU) Nástroje / Tools % využití polotovarů (%EoS)

12 1 12,5

2 0 0

83 6 48 1 77,8 14,29

6 6 100

3 1 33,33

63

Tab. 17. Vrstav 7a. Přehled hlavních skupin kamenné industrie ve vztahu k surovinám. Main groups of lithics and raw materials correlation. 1 – non used blanks, 2 – blanks fragments, 3 – waste, 4 – tools, 5 – used blanks, 6 – cores, 7 – technical instruments; raw material, abbreviations see Appendix n. 1.

Skup. artefaktů / Artf. group 1 – Zkoušky 2 – Odštěpy 3 – Zlomky odštěpů 4 – Odpad 5 – Nástroje 6 – Opotřebení 7 – Jádra 8 – Techn. prostředky Σ %

Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm 1 3 7 52 5 12 52 3 14 2 86 7 9 17 6 12 1 10 2 7 12 4 1 6 47 2 5 238 77 60 0,19 9,03 2,92 2,28

Nč

Sp

2 600 426 341 316 204 142 2 70 2033 2,66 77,12

R?

1 11 11 17 21 5 4

Bs

1 13 9 13 38 9 7 90 3,41

Ol

Ss 3 7 4 5

2 1 1

Kl 7 1 4 1 1 2

3 5

16 0,61

10 0,38

1

2 4 0,15

21 0,80

1 0,04

Kř+Zh 1

Mn

Ra 1 2 1 0

Σ

? 1

2 3 1

1 4 0,15

3 0,11

4 0,15

18 705 526 488 426 241 174 58 2636 100

% 0,68 26,75 19,95 18,51 16,16 9,14 6,60 2,20 100

Tab. 18. Vrstva 7a. Přehled zastoupení nepoužité (a) a použité (b) debitáže ve vztahu k surovině. Zkratky viz příloha č. 1N a 2B. (a) Non-used débitage and raw material correlation, (b) used débitage and raw material correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B. a Odštěpy / Débitage Zkoušky sk lk bj bk h1 sh op Odštěpy / blanks ZO sp od ro x Odpad / Waste Σ %

Suroviny Vp Qr 1 3 12 8 10 22

Dr

Qm 7 5

Nč

Sp 1 4

7 1 4

3 4

11 11 6 11

17

5 3

2

52 52 4 82

7

12 14 1 8

2

86

7

9

3 193 0,17 11,11

22 1,27

35 2,01

2 217 62 69 248 1 2 1 600 426 47 292 1 1 341

R?

Bs

Ol

Ss

Kl

1 6

Kř+Zh 1

Mn

3 1

7

13 9 4 9

2

3

3

3 7 1 2

7 1 3 1

2 1

1 4

13

Ra

Σ

?

1 2

18 256 72 82 291 1 2 1 705 526 70 415 1 2 488

1,04 14,74 4,15 4,72 16,75 0,06 0,12 0,06 40,59 30,28 4,03 23,89 0,06 0,12 28,09

2 0,12

1 0,06

1737 100

100

Ra

?

Σ

2 1

4

3

40 1369 2,30 78,81

36 2,07

2 0,12

14 0,81

0 0,00

12 0,69

4 0,23

Nč

R?

Bs

Ol

Ss

Kl

Kř

2

2 4 0,23

%

1

b Polotovar / Support 1b sk lk bj bk ph op sh bf zo zj ro od x ot Σ %

Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm 1 6 1 7 9 3 1 9 3

1

1 5 0

1

1

1 0,15

64

3 10 2

27 4,05

1 8 1,20

3 1

5 1

1 1

2 2

19 2,85

Sp 10 146 43 43 108 1 1 2 108 10 1 28 19

26 520 3,90 77,96

4 13 3 4 5

0 2

0 1

0 1

Mn

2 1 1

2

1 4

1

1 1 6

2

3 8 47 7,05

2 0,30

5 0,75

1 0,15

2 0,30

5 0,75

0 0,00

1 0,15

3 0,45

% 27 4,05 190 28,49 51 7,65 50 7,50 133 19,94 1 0,15 1 0,15 4 0,60 1 0,15 129 19,34 13 1,95 1 0,15 35 5,25 30 4,50 1 0,15 667 100 100

Tab. 19. Vrstva 7a. Přehled zastoupení jader (podle stádia výrobního proces) ve vztahu k surovině. Zkratky viz příloha č. 1A a 1N. Core exploitation phase and raw material correlation. Abbreviations see Appendix n. 1Aand 1N. Etapa expl. jádra Core expl. phase 2n 2o 3l 5d 5e Σ %

Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm 2 6 2 2 12 6,90

0,00

Nč 1 3

0,00

1 4 2,30

1 1 1 4 2,30

Sp 16 3 37 46 40 142 81,61

R?

Bs

1 2 2 2 7 4,02

Ol

0,00

Ss

1 1 2 1,15

Kl

0,00

Zh

Mn

1

1

1 2 1,15

1 0,57

0,00

Ra

0,00

?

Σ

0,00

19 4 51 52 48 174 100

% 10,92 2,30 29,31 29,89 27,59 100

Tab. 20. Vrstva 7a. 20. Vztah suroviny k ploše kůry u debitáže (a) a k charakteru kůry (b). N – přirozený povrch (surovina ze zdroje in situ), W – surovina se stopami transportu ve vodě (hladký, zaoblený povrch), G – mrazový povrch. Další zkratky viz příloha č. 1N a 2F. Raw material and % of cortex (a) and character of cortex (b) correlation. ChC – Character of cortex; N – natural cortex (raw material from in situ source), W – watter transport (cortex with watter transport marks (smooth, rounded surface), G – frost surface; other Abbreviations see Appendix 1N and 2F. a

b

Surovina / Raw material ? Bs Dr Ch Kl Kř Mn Nč Ol Qm Qr R, R? Ra Si Qm Sm Sp Ss Vp Zh Σ % Σ % kůry (cortex) 0–5 %

% kůry / % cortex 0 1 2

3

4

5 1

2

1 2

1 1

1

5

4 2

3 1 2 3

3 1 1 7

4 8

2 19

1

4

3

7

8

13

1 54

1 3

1

1 71

120

204 1

Charakter kůry (ChC) 1 2 3 2 Dr 70 2 Ch 1 67 Kl 7 Kř+Zh 3 4 Mn 4 3 Nč 32 1 2 Ol 1 1 1 40 Qm 4 33 13 Qr 3 124 24 R? 27 8 152 Sp 129 438 3 1 Ss 1 41 1

6

4 4 6 5 5 39 11 1 4 2

12

433

941 4 1 1310 100 1081 121

16 1,22

73 5,57

85 145 247 515 6,49 11,07 18,85 39,31

1,48

6,75

7,86 13,41 22,85 47,64

Tab. 21. Vrstva 7a. Vztah rozměrové skupiny k ploše kůry u debitáže. Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Metric group and % of cortex correlation. Abbreviations see Appendix n. 2F and 2I.

Rozm. skupina / Metric group B C D E F G Σ %

% kůry / % cortex 0 1 2 3 4 5 3 24 26 48 83 275 7 32 40 70 118 196 3 11 13 23 32 37 5 6 3 11 4 3 3 1 1 1 1 16 73 85 145 247 514 1,48 6,76 7,87 13,43 22,87 47,59

% Σ 459 42,50 463 42,87 119 11,02 29 2,69 7 0,65 3 0,28 1080 100 100

65

Tab. 22. Vrstva 7a. Vztah suroviny k rozměrovým skupinám jader. Zkratky viz příloha č. 1B a 1N. Correlation of raw material and metric group of cores. Abbreviations see Appendix n. 1B and 1N.

Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm Nč Sp R? Ol Kl Zh ? Σ %

B

Rozměrové skupiny / Metric group C D E F G

Σ

H

% 1 0,55 13 7,14 3 1,65 4 2,20 4 2,20 143 78,57 8 4,40 2 1,10 2 1,10 1 0,55 1 0,55 182 100 100

1

1 17 2

6 1 1 2 73 3 1 2 1

3

4 1

2 1 47 3 1

1 20 90 58 10,99 49,45 31,87

1 1

4

9 4,95

2 1,10

1

1

2 1,10

1 0,55

Tab. 23. Vrstva 7a. Vztah typu jádra a rozměrových skupin. Zkratky viz příloha č. 1B a 2I.Core type and metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 1B and 2I. Rozměrová třída / Metric group B C D E F 9 1 1 10 43 30 1 1 1 1 2 11 13 2 12 65 45 3 1 9,52 51,59 35,71 2,38 0,79

Typ jádra / Core type A E H N S Σ %

Σ

G

H

0 0,00

0 0,00

% 10 7,94 1 0,79 85 67,46 2 1,59 28 22,22 126 100 100

Tab. 24. Vrstva 7a. Vztah polotovarů a rozměrových skupin. Zkratky viz příloha č. 2B a 2I. Support and metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2I. Rozměrové skupiny / Metric group B C D E F 159 208 57 15 5 29 66 23 3 1 45 68 12 6 1 1 243 151 27 2 1 1 1 2 1 2 1

Odštěp / Blanks sk lk bj bk h1 op sh bf

A

Σ %

1 479 494 122 0,09 42,24 43,56 10,76

28 2,47

7 0,62

G 1 1

1 3 0,26

Σ 445 123 132 424 1 2 6 1 1134 100

% 39,24 10,85 11,64 37,39 0,09 0,18 0,53 0,09 100

Tab. 25. Vrstva 7a. Vztah polotovarů a orientace negativů na dorsální ploše. Zkratky viz příloha č. 2B a 2D. Blanks and dorsal scar pattern. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2D. Orientace negativů / Negatifs orientations a2 b c h1 h2 h3 2 4 2 25 2 1 1 5 9 16 9 2 1 93 1 1 1

Odštěp / Blanks sk lk bj bk h1 op ph sh

a1

Σ %

2 0,27

66

h4

h5

1

i

k

1 2 2 1

r 45 5 3 45

s1 1

2

u 3 1 1 2

v 8 7 5

z

91 23 74 163

34 17 1 6

2

6 0,82

4 132 0,55 18,13

18 2,47

1 4 17 2,34

1 0,14

1 0,14

5 0,69

1 98 0,14 13,46

3 0,41

7 0,96

2 20 355 2,75 48,76

58 7,97

% Σ 219 30,08 61 8,38 116 15,93 322 44,23 1 0,14 2 0,27 1 0,14 6 0,82 728 100 100

Tab. 26. Vrstva 7a. Vztah polotovarů, úhlu odbití a „ososti“ předmětů. Zkratky viz příloha č. 2B. Correlation of blanks, platform angle and axe orientation. O.O. – Orientace osy, A.O. – axe orientation. Abbreviations see Appendix n. 2B. Úhel odbití / Platform angle 90 100 110 120 130 140 64 97 113 53 8 23 36 34 8 23 31 41 16 1 73 120 99 40 9 1 1 1 1 2 3 4 24 16 5 187 312 306 122 19 1 19,75 32,95 32,31 12,88 2,01 0,11

Odštěp / Blanks sk lk bj bk h1 ph op sh zo Σ %

O.O. / A.O. a n 63 310 37 78 12 117 82 320 1 1 1 1 5 1

Σ 335 sk 101 lk 112 bj 341 bk 1 h1 1 ph 2 op 5 sh 49 947 100

Σ 373 115 129 402 1 1 2 6

O.O. / A.O. %a %n 16,89 83,11 32,17 67,83 9,302 90,7 20,4 79,6 0 100 0 100 50 50 83,33 16,67

% 100 100 100 100 100 100 100 100

Tab. 27. Vrstva 7a. Patka ve vztahu k úhlu odbití (a) a použitému otloukači (b). Zkratky viz příloha č. 2L. Platform type and platform angle correlation (a). Platform and hammer correlation (b). T – tvrdý (hard), M – měkký (soft), N – neurčeno (indefinite). Abbreviations see Appendix n. 2L. a

b Úhel odbití / Platform angle 90 100 110 120 130

Patka / Striking platform A C D1 D2 F1 F2 F3 F5 Lg Ln Lp n P

9 10 15 4 4 4 2 20 28

28 11 28 2 1 1

26 5 11 2

21 3 3 188

7 31

2 9

223 2

97

18

1 188 287 308 125 20,26 30,93 33,19 13,47

19 2,05

91 1

Σ %

8 2 4 3

% Σ 71 7,65 28 3,02 59 6,36 11 1,19 5 0,54 6 0,65 2 0,22 50 5,39 71 7,65 3 0,32 1 618 66,59 3 0,32 1 0,11 1 928 100 0,11 100

OT T

140

1

1

A C D F Lg Ln Lp

M

Σ

N

44 10 10 20 0 8 45 8 14 43 7 9 73 6 14 7 2 10 418 67 104 650 100 169 70,73 10,88 18,39

Σ %

64 28 67 59 93 19 589 919 100

Tab. 28. Vrstva 7a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použité surovině. Zkratky viz příloha č. 1N. Tool type and raw material correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, OthC – other combination. Abbreviations see Appendix n. 1N. Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm

Typ / Type Moustérienský hrot (6–7) 9 10 11 13 14 15 21 22 23 24 25 27 28 29 Drasadla (9–29) Komb. drasadel (SsC) Škrabadla (30–31)

2 1

Nč 1 1

1 1 1

Sp

2 1

1

1 1 1 6 1 2

3

6 1

2 16 15 8 1 1 1 6 1 2 1 19 4 8 4 87 26 9

R?

Bs

Ol

Ss

1 1 5

Kl

Kř

Ra

1

1 1

1

1 1 1 10 6 1

1

1

1

?

Σ

% % 3 0,70 0,45 20 4,69 3,00 25 5,87 3,75 9 2,11 1,35 1 0,23 0,15 2 0,47 0,30 1 0,23 0,15 9 2,11 1,35 3 0,70 0,45 3 0,70 0,45 1 0,23 0,15 20 4,69 3,00 6 1,41 0,90 10 2,35 1,50 5 1,17 0,75 115 27,00 17,24 33 7,75 4,95 13 3,05 1,95

67

Tab. 28. Pokračování. Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm

Typ / Type Rydla (32–33) Vrtáky (34–35) Kombinace ostatní (OthC) Oškrabovač (39) Příčné retuše (40–41) Vruby (42) Zoubky (43) Altern. rydlový zobec (44) Quinsonský hrot (51b) Sekera (55) Hoblík (56) Sekáče (59–61) 63b 63c 63d 63e Bifaciální nástroje (63) Zlomky nástrojů (62d) ? %

Nč

Sp 1 1

R?

4 6 10

Bs

Ol

1 1 2

Ss

Kl

Kř

Ra

1

Σ

?

1

1

1

1 1 6

4 3

4 2

8 65 44

1 5 1 1

1

1 1

1

1 1 1

1

2

3 3

5

Opotřebení (62c) ? %

1 1 1 12 2,82

0 0,00

17 3,99

6 1,41

1

10

2

7

1 0,15

27 4,05

8 1,20

19 2,85

2 1 1 2 6 3 38 8,92

1 0,23

204

9

1

26 520 3,90 77,96

47 7,05

2 0,30

9 2 15 2 38 21 316 4,93 74,18 5

1 1

1 1 1 5 1,17

1 0,23

5 0,75

1 0,15

1 0,23

5 1,17

0 0,00

1

1 1 1 3 0,70

1

2 0,30

5 0,75

1 0,15

3 0,45

% % 8 1,88 1,20 8 1,88 1,20 14 3,29 2,10 1 0,23 0,15 10 2,35 1,50 85 19,95 12,74 52 12,21 7,80 2 0,47 0,30 1 0,23 0,15 1 0,23 0,15 2 0,47 0,30 5 1,17 0,75 7 1,64 1,05 4 0,94 0,60 1 0,23 0,15 15 3,52 2,25 27 6,34 4,05 46 10,80 6,90 426 100 100 241

36,13

667 100

100

Tab. 29. Vrstva 7a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použitým polotovarům. Zkratky viz příloha č. 2B. Tool type and support correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, OthC – other combination. Abbreviations see Appendix n. 2B. Typ / Type Moustrienský hrot (6–7) Drasadla (9–29) Komb. s drasadly (SsC) Škrabadla (30–31) Rydla (32–33) Vrtáky (34–35) Kombinace ostatní (OthC) Oškrabovač (39) Příčná retuše (40–41) Vruby (42) Zoubky (43) Altern. rydlový zobec (44) Quinsonský hrot (51b) Sekera (55) Hoblík (56) Dvoulící sekáč (61) Bifaciální nástroje (63) Zlomky nástrojů (62d) Σ % Opotřebení (62c) Σ %

Polotovary / Supports 1b sk lk bj 1 2 7 38 7 10 10 4 1 2 1 1 1 2 1 7 2 1 1 5 1 22 10 8 3 15 4 6 1 1

bk

h1

ph

op

sh

26 5 3 2 4 1

bf

zo 20 2 4 2 2 2

1

22 14

1

1

od 7 2 1

zj

x

Σ

1 0,23

1 14 8 29 6,81

3 123 25 13 8 8 14 1 10 85 52 2 1 1 2 5 27 46 426 100

2

241

36,13

1 0,15

31 4,65

667 100

100

zk 3

5 1 1

1 1

5 13 7

1 1

ro

5 1 1

1 1

1 1 4 4 4 1 10 22 120 5,16 28,17 4

1 3 28 6,57

70

23

26 190 3,90 28,49

51 7,65

29 80 6,81 18,78 21

1 0 0,00

1 0,23

1 0,23

0 0,00

1 0,15

1 0,15

53

50 133 7,50 19,94

3 0,70

20 1 77 0,23 18,08

1 6 26 6,10

1

52

9

4 0,60

1 129 0,15 19,34

35 5,25

1 1 0,23

7 1,64

1 0,15

13 1,95

6

Tab. 30. Vrstva 7a. Nástrojové třídy ve vztahu k metrickým skupinám. Zkratky viz příloha č. 2I. Tool type and and metric group correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3. Abbreviations see Appendix n. 2I. Typ / Type Moustrienský hrot (6–7) Drasadla (9–29) Kombinace (Comb.) Škrabadla (30–31)

68

A

Rozměrové skupiny / Metric group B C D E F 1 1 1 0 10 78 28 2 3 0 3 19 8 4 4 3 8 2

G

Σ

H 2 1

0 0

% % 3 0,70 0,45 123 28,87 18,44 39 9,15 5,85 13 3,05 1,95

% % 0,70 0,45 28,87 18,44 5,87 3,75 3,05 1,95 1,88 1,20 1,88 1,20 3,29 2,10 0,23 0,15 2,35 1,50 19,95 12,74 12,21 7,80 0,47 0,30 0,23 0,15 0,23 0,15 0,47 0,30 1,17 0,75 6,34 4,05 10,80 6,90 100 63,87

Tab. 30. Pokračování. Typ / Type Rydla (32–33) Vrtáky (34–35) Oškrabovač (39) Příčná retuše (40–41) Vruby (42) Zoubky (43) Altern. rydlový zobec (44) Quinsonský hrot (51b) Sekera (55) Hoblík (56) Dvoulící sekáč (61) Bifaciální nástroje (63) Zlomky nástrojů (62d) Σ % Opotřebení (62c) Σ %

Rozměrové skupiny / Metric group B C D E F 3 5 5 3 1 4 5 1 0 16 46 19 4 0 0 12 31 7 2 1 1 1 1 1 1 1 0 0 14 9 2 1 1 29 14 1 1 1 88 226 76 18 9 0,23 20,66 53,05 17,84 4,23 2,11 76 118 35 10 2 1 164 344 111 28 11 0,15 24,59 51,57 16,64 4,20 1,65

A

G

Σ

H

0

0

2 1

2

6 1,41

2 0,47

6 0,90

2 0,30

% % 8 1,88 1,20 8 1,88 1,20 1 0,23 0,15 10 2,35 1,50 85 19,95 12,74 52 12,21 7,80 2 0,47 0,30 1 0,23 0,15 1 0,23 0,15 2 0,47 0,30 5 1,17 0,75 27 6,34 4,05 46 10,80 6,90 426 100 63,87 100 241 36,13 667 100 100

Tab. 31. Vrstva 7a. Využití surovin na nástroje. Využití surovin na nástroje. Support economy and raw material correlation. SnU – support non-used.

* Σ Polotovary / Supports Polotovary nepoužité (SnU) Nástroje / Tools % využití polotovarů (%EoS)

Suroviny / Raw material Vp Qr Dr Qm Nč Sp R? Bs Ol 5 408 38 88 98 3170 105 6 32 3 193 22 35 40 1369 36 2 14 2 215 16 53 58 1801 69 4 18 40,00 52,70 42,11 60,23 59,18 56,81 65,71 66,67 56,25

Ss

Kl Kř+Zh Mn Ra ? 1 25 12 7 4 2 0 12 4 4 2 1 1 13 8 3 2 1 100 52,00 66,67 42,86 50,00 50,00

Tab. 32. Vrstva 7a. Vztah vzdálenosti suroviny a jejího využití na nástroje. Support economy and distance of raw material source correlation. SnU – support non-used.

Σ Polotovary/Supports Polotov. nepoužité (SnU) Nástroje / Tools % využití polotov. (%EoS)

Vzdálenost zdroje (km) / Raw material distance (km) 0–5 6–10 11–20 21–30 31–40 41–50 51–60 61–70 71–80 81–90 91–100 637 3275 39 37 11 293 1405 16 16 6 344 1870 23 21 5 54,00 57,10 58,97 56,76 45,45

Tab. 33. Vrstva 6a. Přehled hlavních skupin kamenné industrie ve vztahu k surovinám. Zkratky viz příloha č. 1N. Main groups of lithics and raw materials correlation. 1 – tests, 2 – non-used blanks, 3 – blanks fragments, 4 – waste, 5 – tools, 6 – used blanks, 7 – cores, 8 – technical instruments; raw material Abbreviations see Appendix n. 1N.

Skup.artefaktů / Art. group 1 – Zkoušky 2 – Odštěpy 3 – Zlomky odštěpů 4 – Odpad 5 – Nástroje 6 – Opotřebení 7 – Jádra 8 – Techn. prostředky Σ %

Suroviny / Raw material Qr Dr Vp Qm Nč Sp R? Ol Bs Kl Zh 0 1 1 0 0 1 1 0 0 0 0 1 0 0 2 2 29 2 0 0 1 0 3 3 17 4 12 0 0 3 0 20 6 0 0 0 0 2 1 1 3 2 59 5 3 1 0 3 2 24 1 1 3 0 0 0 1 16 2 0 0 0 0 2 3 1 0 0 0 0 0 0 0 0 26 5 3 13 5 166 20 4 1 1 1 10,48 2,016 1,21 5,242 2,016 66,94 8,065 1,613 0,403 0,403 0,403

Σ

? 0 2 1 0 0 0 3 1,21

4 39 27 42 77 31 22 6 248 100

% 1,61 15,73 10,89 16,94 31,05 12,50 8,87 2,42 100

69

Tab. 34. Vrstva 6a. Přehled zastoupení nepoužité (a) a použité (b) debitáže ve vztahu k surovině. Zkratky viz příloha č. 1N a 2B. (a) Non-used débitage and raw material correlation, (b) used débitage and raw material correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B. A Suroviny / Raw material Qr Dr Vp Qm 1 2

Odštěpy / Débitage sk bj bk ph zo od sp

3 12

Σ %

16 14,81

Nč

3 3 0 0,00

0 0,00

Sp

Bs

Kl

Zh

8 7,41

Σ

R? 6 1 1 1 21 1 1 17 4 12 1 8 5 2 66 12 1,85 61,11 11,11

Ol

?

0 0,00

0 0,00

1 0,93

0 0,00

1 3 2,78

12 2 24 1 27 28 14 108 100

Nč

Ol

Bs

Kl

Zh

?

Σ

0 0,00

1 1 2 29 10 17 1 30 1 2 13 1 108 100

1

1 1 1

% 11,11 1,85 22,22 0,93 25,00 25,93 12,96 100

B Suroviny / Raw material Qr Dr Vp Qm 1

Polotovar / Support vl hl pb sk bj bk sh zo zb zj od x

Sp

R? 1

1 1

1 24 9 13 1 23 1 1 9 1 83 76,85

3 1

2

1

1

2

Σ %

5 4,63

1 1 0,93

1 0,93

5 4,63

2 1,85

1 1 2

1 1

1

1

1 1 5 4,63

4 3,70

1 0,93

0 0,00

1 0,93

% 0,926 0,926 1,852 26,85 9,259 15,74 0,926 27,78 0,926 1,852 12,04 0,926 100

Tab. 35. Vrstva 6a. Přehled zastoupení jader (podle stádia výrobního proces) ve vztahu k surovině. Zkratky viz příloha č. 1B a 1N. Core exploitation phase and raw material correlation. Abbreviations see Appendix n. 1B and 1N. Suroviny / Raw material Qr Dr Vp Qm 1

Jádra / Cores 2n 2o 3l 5d 5e

Σ % Σ %

70

3 13,64

1

0 0,00

0 0,00

0 0,00

Plocha kůry / % cortex 2 3 4 1

1

3 3

8

5

1 14 1

1 1 37 4 1 1

1 8 4,02

9 4,52

8,16

9,18 19,39 16,33 46,94

19 9,55

1 16 46 8,04 23,12

R?

Ol

Bs

Kl

Zh

?

Σ

0 0,00

3 3 9 5 2 22 100

2 2 9,09

0 0,00

0 0,00

0 0,00

0 0,00

% 13,64 13,64 40,91 22,73 9,091 100

Tab. 36. Vrstva 6a. Vztah suroviny k ploše kůry 2 Qr u debitáže (a) a k charak11 Dr teru kůry (b). Zkratky viz 4 Qm příloha č. 1N. N – přiro6 Nč+Ch zený povrch (surovina ze 2 Sp zdroje in situ), W – suro60 R? 10 vina se stopami transpor1 tu ve vodě (hladký, zaoblený povrch), G – mrazo3 vý povrch. Raw material and % of cortex (a) and character of cortex (b) correlation. ChC – Cha1 racter of cortex; N – natural cortex (raw material 1 from in situ source), W – watter transport (cortex 101 50,75 with watter transport marks (smooth, rounded 98 surface), G – frost surface; other Abbreviations 100 see Appendix 1N. 6

1 2 2 13 1

Sp

2 3 7 1 2 2 1 16 4,55 72,73

2

Σ %

Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm Nč Sp R? Bs Ol Kl Zh ?

Nč

Charak. kůry / ChC N W G 1 5 4 9 2 12 13 2 1

Tab. 37. Vrstva 6a. Vztah rozměrové skupiny k ploše kůry u debitáže. Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Metric groups of débitage and % of cortex correlation. Abbreviationss see Appendix n. 2F and 2I. Plocha kůry / % cortex 2 3 4

Rozm. skupiny / Metric groups A B C D E F H

1

3 2 2 1

2 4 3

Σ %

8 4,08

9 4,59

6 9 3 1

19 9,69

5 4 9 3

Σ

6 28 17 1

16 46 8,16 23,47

% 11 5,61 78 39,80 78 39,80 23 11,73 4 2,04 1 0,51 1 0,51 196 100 100

11 35 37 12 1 1 1 98 50,00

Tab. 38. Vrstva 6a. Vztah exploatační fáze jádra a typu jádra. Core exploitation phase and core type correlation. Abbreviations see Appendix n. 2A and 2B. A 2n 2o 3l 5d 5e

Typ jádra / Core type H S X 1

Σ 3 1

1 6 5

3

2 1 12 3 6 4,545 54,55 13,64 27,27

Σ %

% 13,64 13,64 40,91 22,73 9,09 100

3 3 9 5 2 22 100

Tab. 39. Vrstva 6a. Orientace negativů u různých typů jader (a), včetně úpravy úderové plochy (b). Zkratky viz příloha č. 1B, 1C a 1F. Correlation of core type, core scar patern (a) and striking platform preparation (b). Abbreviations see Appendix n. 1B, 1C and 1F. Typ jádra / Core type A H S X Σ %

Orientace negativů c u x 1 12 3 15 65,22

7 1 7 4,35 30,43

Úprava úderové plochy / PlP 01 1 2 x 1 12 1 2 1 1 1 2 1 1 1 3 16 1 4,35 4,35 13,04 69,57 4,35 0

Tab. 40. Vrstva 6a. Vztah suroviny k rozměrovým skupinám jader. Zkratky viz příloha č. 1N a 2I. Raw material and core metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2I. Metrické skupiny / Metric groups B C D F H 3 1 10 5 1 1 2 3 10 8 1 1 13,04 43,48 34,78 4,35 4,35

Surovina / Raw material Qr Nč Sp R? Σ %

Σ

% 3 13,04 1 4,35 17 73,91 2 8,70 23 100 100

Tab. 41. Vrstva 6a. Vztah odštěpů a plochy kůry na dorsální ploše. Zkratky viz příloha č. 2B a 2F. Blanks and % of cortex correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2F. Odštěp / Blanks bj bk ph sh sk Σ %

1

Plocha kůry / % cortex 2 3 4 1 3 1 1

5

Σ

6 7 38

1 2 1

7 7 7,29

9 14 10 1 9 15 15 46 9,38 15,63 15,63 47,92

4 4,17

% 12 12,50 41 42,71 1 1,04 1 1,04 41 42,71 96 100 100

71

Tab. 42. Vrstva 6a. Vztah polotovarů, úhlu odbití (a) a „ososti“ předmětů (b). Zkratky viz příloha č. 2B. Correlation of a support, a dorsal scars orientation(a) and axes orientation (b). O.O. – orientace osy předmětu. A.O. – Axes orientation. Abbreviations see Appendix n. 2B.

Odštěp / Blanks sk bj bk ph zo Σ %

O.O. / A.O

Úhel odbití / Platform angle 100 110 120 130 9 13 6 1 2 4 6 1 7 16 5 3 1 1 1 2 1 17 36 18 4 4 21,52 45,57 22,78 5,06 5,06

Σ

90

a

31 11 32 1 4 79 100

sk bj bk ph

O.O. / A.O.

Σ

n 20 4 18 1

18 8 21

38 12 39 1

a% n% 52,63 47,37 33,33 66,67 46,15 53,85 100 0

% 100 100 100 100

Tab. 43. Vrstva 6a. Vztah polotovarů a orientace negativů na dorsální ploše. Zkratky viz příloha č. 2B a 2D. Blanks and dorsal scar pattern correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2D. Odštěp / Blanks sk bj bk ph sh Σ %

Orientace negativů / Negatifs orientation b c h1 k s1 u 3 1 6 2 4 2 4 4 1

v

x 13 6 24 1

Σ

z 12 2 5

% 41 42,71 12 12,50 41 42,71 1 1,04 1 1,04 96 100 100

4 1

1 5 5 5 10 1 2 44 19 5 5,21 5,208 5,208 10,42 1,042 2,083 45,83 19,79 5,208

Tab. 44. Vrstva 6a. Patka ve vztahu k úhlu (a) a technice odbití (b). Zkratky viz příloha č. 2L. Platform type and platform angle correlation (a). Platform and hammer correlation (b). T – tvrdý (hard), M – měkký (soft), N – neurčeno (not clasified). Abbreviations see Appendix n. 2L.

Patka / Strik. platform D1 D2 F1 F3 F5 Lg Ln Lp P Σ %

90

Úhel odbití / Platform angle 100 110 120 130 1 4 1 2 1 2 6 3

10

24 16 1 17 36 18 21,52 45,57 22,78

OT T

Σ

4

4

4 5,06

4 5,06

5 1 2 1 2 9 0 58 1 79 100

D F Lg Ln Lp

M

5 4 9 2 41

N 1 1

6

2 11

Tab. 45. Vrstva 6a. Vztah suroviny a rozměrových skupin u debitáže. Zkratky viz příloha č. 1N a 2I. Raw material and metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2I. Surovina / Raw material Vp Qr Dr Qm Nč Bs Sp R? Ol Kl Zh ? Σ %

72

A

Rozměrové skupiny / Metric groups B C D E F H 1 1 2 7 3 1 2 1 1 4 5 3 1 1 2 2 1 3 55 57 16 2 6 7 3 3 1 1 1 1 2 11 78 78 23 4 1 1 5,61 39,80 39,80 11,73 2,04 0,51 0,51

Σ

% 2 1,02 13 6,63 4 2,04 13 6,63 5 2,55 1 0,51 133 67,86 16 8,16 4 2,04 1 0,51 1 0,51 3 1,53 196 100 100

Tab. 46. Vrstva 6a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použité surovině. Zkratky viz příloha č. 1N. Tool type and raw material correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, UpC – Upper Palaeolithic tool combination. Abbreviations see Appendix n. 1N. Typ / Type Drasadlo prosté (9–11) Drasadlo úhlové (21) Drasadlo příčné (22–24) Drasadlo ventrální (25) Drasadlo se zt. hřbetem (27) Drasadlo bifaciální (28) Drasadlo střídavé (29) Kombinace s drasadlem (SsC) Škrabadla (30–31) Rydla (32–33) Kombinace s mlad. nástroji (UpC) Vrtáky (34–35) Příčné retuše (40–41) Vruby-zoubky (42–43) Sekera (55) Sekáče (59–61) Bifaciální nástroje (63) Zlomky nástrojů (62d) Σ %

Suroviny / Raw material Qr Dr Vp Qm 2 1

Sp 10 3

R?

2 2 2 1 7 1 1 2

1 1

Ol

Bs

Kl

Ch

?

Σ

0 0,00

2 2,60 1,85 2 2,60 1,85 20 25,97 18,52 1 1,30 0,93 1 1,30 0,93 3 3,90 2,78 5 6,49 4,63 77 100 71,30 100 31

28,70

0 0,00

108 100

100

Zh

2 1 2

2 1 18 1

1

1 1

1

1 1,30

1 1,30

1 0,93

1 0,93

3

Σ %

1

1

2 2,60

Opotřebení (62c)

Nč

5 4,63

3 3,90

2 1 4 2 59 2,60 76,62

2

24

5 4,63

2 83 1,85 76,85

1 4 5,19

3 3,90

1 1,30

0 0,00

1 1,30

1 0,93

0 0,00

1 0,93

0 0,00

1 4 3,70

1

4 3,70

1 0,93

% % 14 18,18 12,96 3 3,90 2,78 1 1,30 0,93 2 2,60 1,85 2 2,60 1,85 3 3,90 2,78 1 1,30 0,93 10 12,99 9,26 2 2,60 1,85 3 3,90 2,78 2 2,60 1,85

Tab. 47. Vrstva 6a. Nástrojové třídy ve vztahu k metrickým skupinám. Zkratky viz příloha č. 2I. Tool type and metric group correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3. Abbreviations see Appendix n. 2I. Typ / Type Drasadla (9–29) Kombinace (Combination) Vruby (42) Zoubky (43) Škrabadla (30–31) Rydla (32–33) Vrtáky (34–35) Příčné retuše (40–41) Sekera (55) Sekáče (59–61) Bifaciální nástroje (63) Σ % Opotřebení (62c) Σ %

Velikostní skupiny / Metric groups B C D E F 6 16 5 1 1 3 3 4 0 0 3 3 2 1 3 5 1 1 1 1 2 1 2 1 1 1

Σ

H

% % 40,28 28,16 13,89 9,71 12,50 8,74 13,89 9,71 2,78 1,94 4,17 2,91 2,78 1,94 2,78 1,94 1,39 0,97 1,39 0,97 4,17 2,91 100 69,90

1 0 1 1,39

29 10 9 10 2 3 2 2 1 1 3 72 100 31

30,10

27 53 18 3 1 1 26,21 51,46 17,48 2,913 0,971 0,971

103 100

100

1 2 19 34 14 26,39 47,22 19,44 8

19

0 3 4,17

0 0

0 1 1,39

4

Tab. 48. Vrstva 6a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použitým polotovarům. Zkratky viz příloha č. 2B. Tool type and support correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, UpC – Upper Palaeolithic tool combination. Abbreviations see Appendix n. 2B. Typ / Type Drasadlo prosté (9–11) Drasadlo úhlové (21) Drasadlo příčné (22–24) Drasadlo ventrální (25) Drasadlo se zt. hřbetem (27) Drasadlo bifaciální (28) Drasadlo střídavé (29)

Polotovary / Supports 1b sk bj bk 1 3 1 1 1 1 1 1

sh

zb

zj

zo 1

od

Σ

x

4

4

1 1 1 1

1 1

1

% % 14 19,44 13,59 3 4,17 2,91 1 1,39 0,97 2 2,78 1,94 2 2,78 1,94 3 4,17 2,91 1 1,39 0,97

73

Tab. 48. Pokračování. Typ / Type Drasadla (9–29) Drasadlové kombinace (SsC) Škrabadla (30–31) Rydla (32–33) Kombinace mladopal. (UpC) Vrtáky (34–35) Příčná retuše (40–41) Vruby, zoubky (42–43) Sekera (55) Sekáče (59–61) Bifaciální nástroje (63) Σ %

Polotovary / Supports 1b sk bj bk 1 4 2 3 3 1 2 1 1

zb

zj

zo

Σ

x

8 3

6 1

1

1

1

1 1 2

2

2 2,78

% % 26 36,11 25,24 10 13,89 9,71 2 2,78 1,94 3 4,17 2,91 2 2,78 1,94 2 2,78 1,94 2 2,78 1,94 20 27,78 19,42 1 1,39 0,97 1 1,39 0,97 3 4,17 2,91 72 100 69,90 100 31

30,10

2 1,94

103 100

100

1

1

1

10 4 1 1 1 5 22 10 13 6,94 30,56 13,89 18,06 11

od

1

1 1 2

Opotřebení (62c) Σ %

sh

2

1 1,39

1 1 1,39

1 3 25 16 4,17 34,72 22,22

1 0,97

1 0,97

3 34 18 2,91 33,01 17,48

7

9

5 33 12 20 4,85 32,04 11,65 19,42

2

Tab. 49. Vrstva 6a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k ploše kůry na polotovarech. Zkratky viz příloha č. 2F. Tool type and % of cortex correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, UpC – Upper Palaeolithic tool combination. Abbreviations see Appendix n. 2F. Plocha kůry / % cortex 2 3 4 1 1 4 3 1 0 2 2

Typ / Type Drasadla (9–29) Kombinace (Combination) Škrabadla (30–31) Rydlo (32–33) Vrták (34–35) Příčné retuše (40–-1) Vruby, zoubky (42–43) Sekera (55) Sekáče (59–61) Bifaciální nástroje (63)

1

Σ % Opotřebení (62c)

4 5,56 1 5 4,85

Σ %

5

6 5 2 1 1

2

2

3

1 2

6

1 3 10 8 15 4,17 13,89 11,11 20,83 3 4 5 6 6 14 13 21 5,83 13,59 12,62 20,39

15 2 1 3 1 1 5 1 1 2 32 44,44 12 44 42,72

Σ

% % 29 40,28 28,16 9 12,50 8,74 2 2,78 1,94 3 4,17 2,91 2 2,78 1,94 2 2,78 1,94 20 27,78 19,42 1 1,39 0,97 1 1,39 0,97 3 4,17 2,91 72 100 69,90 100 31 30,10 103 100 100

Tab. 50. Vrstva 6a. Využití surovin na nástroje. Support economy and raw material correlation. SnU – support non-used. *

Suroviny / Raw material Dr Vp Qm Nč Sp R? Ol Bs Kl Zh ? Σ 21 1 1 13 4 149 17 4 1 1 1 3 216 16 0 0 8 2 66 12 0 0 1 0 3 108 5 1 1 5 2 83 5 4 1 0 1 0 108 23,81 100 100 38,46 50,00 55,70 29,41 100 100 0,00 100 0,00 50,00

Qr Σ Polotovary/Supports Polotov. nepoužité (SnU) Nástroje/Tools % využití polotov. (%EoS)

* Polotovary celkem tvoří součet debitáže použité na nástroje s nepoužitou debitáží a odpadem. Odpad je započítán, protože i na něm jsou vyrobeny nástroje.

Tab. 51. Vztah vzdálenosti suroviny a jejího využití na nástroje. Support economy and distance of raw material source Correlation. SnU – support non-used.

Σ Polotovary / Supports Polotovary nepoužité (SnU) Nástroje / Tools % využití polotovarů (%EoS)

Vzdálenost zdroje (km) / Raw material distance (km) 0–5 6–10 11–20 21–30 31–40 41–50 51–60 61–70 71–80 81–90 91–100 40 166 5 2 26 78 0 1 14 88 5 1 35,00 53,01 0,00 50,00

* Polotovary celkem tvoří součet debitáže použité na nástroje s nepoužitou debitáží a odpadem. Odpad je započítán, protože i na něm jsou vyrobeny nástroje.

74

Tab. 52. Vrstva 6a. Poměr využítí úštěpů a čepelí v micoquienských vrstvách v jeskyni Kůlně. Proportion of blade/flake use in the micoquian layers in Kůlna cave.

Odštěpy (blanks) % odštěpy (% blanks) Nástroje (tools) % nástroje (%tools) Σ %

Kůlna-vr.11 Kůlna-vr.7c Kůlna-vr.7a Kůlna-vr.6a c u c u c u c u 11 938 1 23 32 669 3 35 1,159 98,84 4,17 95,8 4,56 95,4 7,89 92,1 6 427 1,386 98,61 17 1365 1,23 98,77

1 2,7 2 3,28

36 97,3 59 96,7

15 404 3,58 96,4 47 1073 4,2 95,8

1 2 4 4,55

49 98 84 95,5

POZNÁMKY 1 2

3

4 5 6

7

V případě, že lze jednotlivá stádia rozlišovat (např. u levalloiské metody), lze takto učinit sekundárně na základě morfologického určení předmětu. Nazývat odštěp bez kůry např. cílovým odštěpem by ale opět předjímalo interpretační rovinu, odkloněnou od morfologie předmětu. V budoucnu bude ještě nutné provést některé terminologické úpravy, které by lépe postihovaly charakter středopaleolitické štípané industrie. Jako nezbytné se jeví stanovení českých ekvivalentů, např. pro odštěpy vzniklé v rámci diskoidní těžby. Naskýtá se otázka, zda nepochází odněkud z okolí nebo prostoru jeskyně jako pozůstatek ze staršího osídlení. V hojnější míře je křišťál doložen například z vrstvy 11, ale ta je od vrstvy 7c oddělena dosti mocným souvrstvím sedimentů. Kalibrace provedena programem OxCal, verze 3,50. Copyright C. Bronk Ramsey 2000. Hodnota je pouze teoretická, neboť datum se pohybuje mimo rozsah reálné kalibrační křivky. Nálezy zpracoval Valoch 1980c. Vyčlenění vrstvy 6b mělo naznačovat jistou morfologickou odlišnost od vrstvy 6a, ale již v průběhu výzkumu byla zjištěna jejich vzájemná příbuznost. V některých pozdějších pracích (VALOCH 1989, 15) je označení 6b použito pro gravettienskou kolekci ze sektoru J, která je vřazena mezi polohu 6 (magdalénien) a 6a (micoquien). Později se K. Valoch opět vrátil k původnímu označení dle nálezových deníků (VALOCH 2002a). Je nutné počítat i s předpokladem, že v některých případech se může jednat o kontaminaci z mladších vrstev. Interpretace vychází ze sedimentologické nerozlišitelnosti horizontu 6a a 6 v samotném vchodu jeskyně. Vzhledem k tomu přichází v úvahu kontaminace z magdalénienské vrstvy 6, případně i z gravettienského osídlení jeskyně. V případě nástrojů je taková příměs poměrně snadno odlišitelná, ale u debitáže mohlo dojít k chybám.

LITERATURA ANDREFSKY, W., jr. 1998: LITHICS. Macroscopic approaches to analysis. Cambridge University Press. BOËDA, E. 1993: Le débitage discoïde et le débitage levallois récurrent centripète. Bulletin de la Société préhistorique française, Tome 90, n°6, 392–404. BOËDA, E. 1995: Caractéristiques techniques des chaďnes operatoires lithiques des niveaux micoquiens de Kůlna (Tchécoslovaquie). In: Les industries à pointes foliacées d’Europe Centrale, PALEO – Supplément, Nş 1, Actes du Colloque de MISKOLC – Juin, 57–72. BOSINSKI, G. 1967: Die Mittelpaläolithischen Funde im Westlichen Mitteleuropa. Köln, Fundamenta Reihe A4. BOURGUIGNON, L. 1998: Le débitage Quina de la couche 5 de Sclayn: éléments d’interprétation, in: M. Otte – M. Patou-Mathis – D. Bonjean eds.: Recherchesaux grottes de Sclayn, volume 2, „L’Archeologie“, ERAUL 79, Liège, 249–276. MARKS, A. E. – CHABAI, V. P. eds. 1998: The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 1. ERAUL, Paleolithic of Crimea I., 84, Liège. MOOK, W. G. 1988: Radiocarbon-Daten aus der Kůlna-Höhle. In: Valoch K. 1988b: Die Erforschung der KůlnaHöhle 1961–1976. Anthropos, 24, N.S. 16, Brno, 285–286. NERUDA, P. 2000: The cultural significance of bifacial retouch. The Transition from Middle to Upper Paleolithic Age in Moravia, in: Orschiedt J. – Weniger G.-Ch.: Neanderthals and Modern Humans – Discussing the Transition: Central and Eastern Europe from 50.000–30.000 B.P., Wissenschaftliche Schriften des Neanderhal Museums, Bd. 2, Neanderthal Museum, 151–158. NERUDA, P. 2001a: Le Taubachien de la grotte Kůlna (couche 11) et l’exploitation des matičres premières. Préhistoire et approche expérimentale, Préhistoire 5, 349–362. Montagnac. NERUDA, P. 2001b: Využití surovin v taubachienu z jeskyně Kůlny (vrstva 11). Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. LXXXVI: 3–25.

75

NERUDA, P.: – NERUDOVÁ, Z. 2005: The development of the Lithic Production in the Early Upper Palaeolithic in Moravia, AR 57, 2, 263–292. NERUDA, P. – VÁLEK, P. 2002: Němčice I. In.: Svoboda ed.: Prehistorické jeskyně. Katalogy, dokumenty, studie. Dolnověstonické studie, svazek 7, Brno, 306–312. NERUDOVÁ, Z. – NERUDA, P. 2004: Les remontages des gisement szélétiens en Moravie, République Tchèque. Anthropologie, XLII/3, 297–309. OLIVA, M. 1987: Vyvinutý micoquien z návrší Horky u Bořitova – první výsledky. Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. 71, 21–44. OLIVA, M. 1991a: The Micoquian Open-Air Site of Ráječko I. The Land Use in the Moravian Middle Paleolithic. Anthropologie, XXIX, 1–2, 45–61. OLIVA, M. 2000: Le Paléolithique moyen en Moravie: les industries lithiques et leurs matières premières. In: A. Ronen and M. Weinstein-Evron (eds.): Toward Modern Humans, Yabrudian and Micoquian, 61–76 . BAR int. ser. 850, Oxford 2000. OLIVA, M. – ŠTROF, A. 1985: Přehled paleolitického osídlení Lysické sníženiny a blízkého okolí. PV AúB 1983, 10–17 a 10 tab. PATOU-MATHIS, M. et al. preprint: PATOU-MATHIS, M. – AUGUSTE, P. – BOCHERENS, H. – CONDEMI, S. – MICHEL, V. – MONCEL, M.-H. – NERUDA, P. – VALOCH, K.: Les occupations du Paléolithique moyen de la grotte de Kůlna (Moravie, République Tchèque): nouvelle approches, nouveaux résultats. RINK, W. J. – SCHWARCZ, H. P. – VALOCH, K. – SEITL, L. – STRINGER, C. B. 1996: ESR Dating of Micoquian Industry and Neanderthal Remains at Kůlna Cave, Czech Republic. Journal of Archaeological Science 23, 889–901. VALOCH, K. 1965: Jeskyně Šipka a Čertova díra u Štramberku. Anthropos, 17, N.S. 9. Brno. VALOCH, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos, 24, N.S. 16, Brno. VALOCH, K. 2002a: Eine Notgrabung in der Kůlna-Höhle im mährischen Karst. AMM, Sci. soc., LXXXVII, 3–34. SUMMARY The work discusses findings from the Micoquian layers 7c, 7a, 6a in the Kůlna cave in Moravia, coming from research by K. Valoch done in the years 1961–1976 and rescue research done in the years 1995–1997 (Fig. 1). The discussion is limited to the entrance area as far as the rock level 19–20 (i.e. the newly defined sectors A–D, K, L) (Fig. 2). The industry is analysed with the help of the system described in the appendices Nos. 1–3. Layer 7c The stone industry in layer 7c at the entrance area is not very numerous (tab. 1). Tools even prevail over debitage and waste, which is very scarce. The operation scheme may be reconstructed as follows. The raw materials was brought into the locality in a pre-treated form. Local materials prevail, with a specific role played by cretaceous chert from the terraces of the Svitava river. In the subsequent manufacturing stage the delivered pieces of the raw material were quickly formed to the desired shape and exploited, probably exclusively with the method of discoid reduction of the core. We do not know exactly the preparation and extraction stage of the manufacturing process, because cores were preserved mainly in the form of core rests and fragments. The flakes were cut mainly with a hard stone-hammer of quartz and probably even psammite pebbles were used, affecting the value of a more frequent use of the soft hammetr. It is important to note that the extraction focused on acquisition of much more standardised blanks with little or no cortex. These blanks were mostly shorter and wider, which again points to debitage of the discoid method. These objects mostly entered the process of tool making, mostly including the side scraper, the notch and the denticule, and were often used without retouches, as is evidenced by the high percentage of worn flakes with usewears. Another method noticed in the material of the 7c layer at the cave entrance was fasonage, manifested with two bifaces made of the remote chert of the Krumlovský forest type. The so far performed analysis does not show yet to what extent their shape was modified at the locality. To answer this question waste flakes and small flakes will need to be analysed with a focus on the morphology of the platform. Analysis indicates a higher percentage of facet platforms that may come from reduction of bifacial forms. However, the angle of these platforms culminates in the area of 100 degrees, which points to hammering from cores rather than from bifaces. In the latter case the angle would be larger. These conclusions, however, will need experimental confirmation or rejection. The overall manufacturing method shows signs of manufacturing specialisation and standardisation, approaching technological and economic signs comparable to Upper Palaeolitic sets. Layer 7a The operation scheme at the Site may be reconstructed quite accurately on the basis of the found objects. The set of stone industries from the 7a layer is one of the most representative assemblages of Micoquian in Moravia, and probably even in Central Europe. Several thousand artefacts were found only in the entrance area of the cave. Out

76

of them 2,637 artefacts from research by K. Valoch were used. These were accompanied at least with information such as the layer and the sector where they were found. The largest group (tab. 13) is formed with flakes and their fragments (56.68%), followed with tools and blanks with traces of use. The cores represent more than 6%, which is less in comparison with the previous layer 7c, but their absolute number is sufficiently statistically significant. The raw material was brought into the cave in little modified form and so its main processing started from the decortication stage. As early as in those stages two main trends applied to their exploitation may be defined. The first one – namely the fasonage method – was applied to manufacture of choppers and some bifacial objects from little modified blocks of the raw material (other application of the method will be manifested as late as in the stage of processing of supports from the core exploitation). Psammite pebbles were exclusively used for manufacture of the choppers. The nature of the performed retouches reveals that soft retouchers were used in the manufacturing process. Their existence is documented in the form of bone flakes with traces of hammering at extremities. The second method based on extraction of supports from the core was practically independent on the raw material type. Such processing was only applied to local raw materials. The parameters for selection rather included the size and quality of the raw materials that could be gained. Two basic principles of core exploitation were used. The dominant method was extraction from discoid cores, used in two basic variants – the traditional one with interchangeable faces A/B and the one with hierarchised (non-interchangeable) faces A/B, denoted as sub-discoid (discoid unipolar). The other basic principle of the debitage method applied was the volume core exploitation method, characterised with the principle of parallel knapping. This method involved both the so called sub-prismatic cores, using simple parallel exploitation without technological refinements of the core crest and face reparation, and more sophisticated types indicated mainly with crest blanks, secondary crest blanks and reparation crest blanks, which represent typical supports of the Upper Palaeolitic principle of prismatic concept. What is still unclear in the question of presence of the so called La Quina method, combining the principles of discoid core and parallel exploitation of flake series. The collection of the 7a layer includes pieces with changed orientation and several parallel negatives morphologically approaching the traditional cores of this method. However, for a more precise codification reffitings will need to be performed for debitage does not reveal adequate supports, with a few exceptions. Even though the Neanderthals did not seem to suffer from lack of raw material in the period of creation of the 7a layer, the significant features of the core collection include great intensity of extraction, which makes it quote difficult to accurately specify mainly the preparation and exploitation procedures. The subsequent reffitings, which will certainly be possible in the context of the manufacturing block in sectors B/C, will certainly bring valuable findings about the initial stages of the core reduction. The supports resulting from these methods probably independently entered the stages of further processing of tools. As I have already mentioned, the support selection depended on the raw material quality rather than on its morphology, even though use of supports with little or no cortex prevailed. The supports were treated with simple unifacial or bifacial retouch based on the principles of the fasonage method. The backed knives and planconvex handaxes often show asymmetrical cross-section, connected with the need of a suitable angle for functional retouch (Boëda 1995). Interesting features of the tool collection also include the large number of types combining more signs of the Bordes descriptive system, which makes them difficult to classify. It is not yet clear what made the Neanderthals to create functionally similar objects with so different methods and amounts of applied energy. Layer 6a The not very numerous industry of layer 6a (tab. 46) from the cave entrance is characterised with a high percentage of tools (31,05%) and used flakes, which exceeds 43%. The unused debitage including flake fragments exceeds 25%. Waste is only represented with 16%. The situation is similar in this respect with layer 7c. The locality was supplied mainly with cretaceous chert from the “Velký” and “Malý Chlum” area, with a significant role also played by the Moravian Karst chert. A similar structure is also known from the other Micoquian layers. The raw material was transported to the site mainly in the form of blocks with limited testing and in the form of nodules, for the de-cortication stage of the manufacturing process is represented quite extensively in comparison to other collections. The principal method of manufacture was exploitation of discoid cores producing semi-cortex flakes, flakes without cortex and flakes with the core side. Some supports even indicate existence of the Upper Palaeolitic method of prismatic core, but this method is not sufficiently codified in the analysed collection. The proportion of debitage with parallel extraction of blades from the preparation and reparation stages of the manufacturing process, as well the higher percentage of platform abrasion, is somewhat in contradiction with the found cores, which do not clearly document independence of the prismatic method of the core extraction, despite the fact that they are noted in the preparation and extraction stages, i.e. at the moment when they should be morphologically clearly distinguishable. This represents a certain problem of interpretation. One of the theories maintains that the

77

originally blade-shaped prismatic cores were reshaped in the process of further exploitation, mainly to discoid types. This, however, seems unlikely, regarding the technological structure of the found cores. Another identified method of support production for tool manufacture is the method of direct shaping of the tool (fasonage). This method is only represented with a couple of pieces and even the flake platform analyses do not yet sufficiently indicate independence of this method. As most of the classified bifaces was made from the main raw material – cretaceous chert – one may assume that this method was part of the manufacturing process, even though not significant from the quantitative point of view. For the final evaluation the layer analysis from the whole cave will need to be made. In contrast to other comparable layers the preparation and manufacturing stages of the tool-making process are represented more, which in indicated, among other things, with the smaller number of waste cores. Most flakes can be classified with the metric categories ”c“ and “d“, the cores culminating in the ”c” and “b” categories. As the tools are mainly represented by metric categories “c” and “b”, one may assume that mainly flakes of these sizes were used with little cortex, which was also confirmed by the tool analysis. As for the raw material the use of supports was managed by relatively simple principles. The main raw material used was cretaceous chert, dominating the whole collection. Regarding the higher percentage of used flakes with cortex one may assume that this factor was not decisive in the selection of a suitable support. In the case of side scrapers even formal morphology was probably not decisive for flake fragments and waste were also often used. Just the Upper Palaeolitic types show a certain effort to standardise the supports leading towards use of formal support types without cortex. The distribution model of the 6a layer set is very similar to that described for the 7c layer. Regarding the raw material structure just 12 raw materials were identified. Like in layer 7a the 6a layer also uses the “Němčice” silicite and the Moravian Karst cretaceous chert. Imported raw materials are only represented by the Krumlovský forest type chert and the rock crystal. Both raw materials, however, are only documented with a single piece each, and so their economic significance and effect on the distribution model is unclear. The investigated set does not include any raw materials brought from distances exceeding 50 km. This fact may be connected with the spatial layout of the cave, for in the inside section the rock crystal is identified in 11 cases and radiolarite is represented with 3 pieces, and so the whole model resembles layer 7a (Valoch 1988b, Table 20). When comparing the investigated areas the abovementioned differences were found, though. The indicated similarity to layer 7a is also manifested in the percentage of the individual raw materials in the tool manufacture, with the only difference in the fact that the share of local raw materials is lower and imported raw materials are not represented at all. The situation, however, would be different if the whole 6a layer was studied. Similarity to layer 7a may also be found in distribution lines to raw material sources (Fig. 50). The lower percentage of the Krumlovský forest cherts to a certain extent indicates a deviation from the orientation of the landscape exploitation towards the south. As follows from the abovementioned facts the distribution model of 6a layer corresponds to a certain standard defined for Micoquian in the context of the discussion about the 7a layer. The main area of economic interest covered 25 km around the cave, with indications of contacts towards Eastern Moravia. The level of residential mobility seems reduced in comparison to layer 11. The characteristic features of the Kůlna cave Micoquian therefore include coexistence of several manufacturing methods applied to supports and tools. From the cultural point of view the most significant methods include fasonage producing supports and tools of the bifacial type (handaxes, backed knives, side scrapers etc.). It is still difficult to define development of this method in time but standardisation seems to be one of the characteristic features, manifested with reduction of certain types in favour of other types. A reflection of this trend may be observed in the subsequent Early Upper Palaeolitic culture of Szeletiean, where this method nearly exclusively contributes to production of blade edges. A trend towards form standardisation may also be observed in the other concept of support and tool manufacture, the volume debitage method. In the central Palaeolitic stratum this method is mainly represented with discoid cores and their derivates. The traditional discoid cores sensu stricto (Boëda) are not as numerous as the cores together classified as sub-discoid with several variants. The most frequently represented variant is the unipolar one with hierarchised faces, followed with discoid exploitation along part of the core perimeter, cores with changed orientation and cores of the Quina type. The proportion of the individual variants drops in time in favour of traditional discoid cores or unipolar discoid cores. An interesting component is represented by cores with parallel blade production developing from simple subprismatic forms to types morphologically comparable to Aurignacian. The number of blades in layers 7a, 6a increases in comparison to layer 7c, where the percentage of blades is much lower. When comparing the discovered trends for example with raw material distribution and hunting strategies one may say that the abovementioned standardisation and specialisation, manifested with the reduction of the number of tool types, cores, numbers of hunted species etc. is a general sign of this culture, showing in the economic area more and more signs comparable with the following Upper Paleolitic cultures.

78