cena 10,- Kč

TÝNECKÉ LISTY Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - číslo 5/2016 - cena 10,- Kč

18 Představujeme firmu Svatopluka Daňka 23 - 24 Povídání s bývalým blateckým starostou Josefem Duškem 28 - 29 Konec 2. světové války na Přerovsku a Olomoucku

2

Úvodník, kronika

DUBNOVÉ KALENDÁRIUM

ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, při jedné ranní cestě na kole do Týnce mne ovanula vůně rozkvetlých stromů. Zhluboka jsem ji nasál a nechal své smysly, aby se z ní těšily. Postupně mi docházelo, jak je můj čichový orgán po zimě vyhladovělý. Začátek května nabízí nejenom neopakovatelné vizuální vjemy, ale doplňuje je i pikantními éterickými prožitky. Uvědomil jsem si, že se vlastně jako lidstvo o ten náš nos moc nestaráme. Pro oči se toho dělá spousta. První jeskynní galerie byly otevřeny už před několika tisíci lety. Fotografie už má taky nějakou tu stovku let za sebou. Ta umožnila uchování vizuálního vjemu prakticky každému. Pro čich se ale nedělá nic. Nejsou galerie, kam byste mohli zajít potěšit svůj nos. Neexistuje žádný násus-aparát, něco takového jako fotoaparát na vůně. Zkuste si však představit, že ho máte. Ve chvílích rodinné pohody vytáhnete násus-album a pročicháváte se jím. „Takhle voněla naše první společná dovolená. Tohle je vůně zahradní slavnosti u Karla. Sněhová vánice na Pradědu. První bobeček našeho Pepíčka (podotýkám, že stolice plně kojeného dítěte nesmrdí, ale skutečně voní).“ To by se vzpomínalo, kdybychom mohli zapojit svůj nos. Čichová paměť funguje velmi spolehlivě a je schopná dlouhodobě uchovávat až několik stovek vjemů. Jak to dělá? Myslím, že je třeba zadat tento úkol našim odvážným výzkumníkům a pověřit naše architekty, aby vybudovali v Praze první moderní galerii pachů. Bude nutné také sehnat pojišťovnu, která by dokázala pojistit případnou expozici. V takové galerii by stačil jeden neopatrný návštěvník, který pořádně nezavře dveře. A celá expozice je v luftu. V rámci vymezení pojmů je třeba si říci, že ne každý pach je libý. Život však není jen procházka růžovým sadem. V lidové moudrosti se na nos myslí dosti často. Třeba: „Nestrkej do toho nos! Udělal na něj dlouhý nos. Podle nosa poznáš kosa. Ta věc smrdí. Tak to necítím.“ Jako by se nám ten čich přesunul někam k srdci a změnil se na cit. Něco, co nedokážeme uchopit, a přesto to velmi podstatným způsobem ovlivňuje náš život. Pokud to teď vezmu takovou malou zkratkou, dalo by se říci, že vůně a pachy dokazují Boží přítomnost na zemi. Už slyším ty výtky: Tys tomu ale dal! Opravdu nechci nikomu podkuřovat a ateisti si můžou klidně vyvětrat. Topit teď Pánu Bohu do oken už nebudou. Nenoste však nos příliš vysoko. Protože, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se nos utrhne. Tak to samozřejmě není. Nos se netrhá, protože nos by nás měl varovat. Je to takový malý majáček, který se zapne, když se děje něco neobvyklého, co oko nevidí a ucho neslyší. Záchranáře by patrně nebylo dobré zatěžovat nějakým uměním. Záchranář musí být v dobré kondici. Vezměte ho tedy někam na květnovou procházku do té největší a nejmodernější galerie, která se nazývá přírodou. Určitě se potom budete cítit skvěle. Mnoho příjemných vůní přeje Stanislav Denk

Chcete mít

INZERCI

v Týneckých listech? Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111

2. dubna Mikroregion Království hraje, zpívá a tančí - Brodek u Přerova - 14.00 hodin 20. dubna 10. zasedání ZO Velký Týnec - společenský dům - 16.30 hodin 23. dubna II. Kolo Zlaté ligy stolního tenisu 2016 - KŠKS ZO Velký Týnec - Sportovní hala ZŠ Milady Petřkové - 9.00 hodin Královstvím na kole - mikroregion Království - 13.00 hodin 28. dubna 16. zasedání mikroregionu Království - Věrovany – 9.00 hodin 30. dubna Skautské pálení čarodějnic na Hradisku - Junák Velký Týnec a Čechovice - 15.00 hodin

DALŠÍ UDÁLOSTI Ve čtvrtek 7. dubna proběhla pod patronací starosty obce v týnecké obřadní síni recitační soutěž žáků 1. stupně ZŠ Milady Petřkové. V sobotu 9. dubna proběhl poslední svoz velkoobjemového nebezpečného odpadu ve Velkém Týnci. Místo jednorázových akcí mohou občané využívat k likvidaci tohoto odpadu sběrné místo vybudované u ČOV. Ve dnech 12. – 19. dubna proběhl na obci audit hospodaření za rok 2015. Výrok auditora zní: bez výhrad. Dne 15. dubna se zapojili občané Velkého Týnce do celostátní akce Ukliďme Česko. Dne 18. dubna proběhlo v 10.00 hodin v Grygově jednání rady mikroregionu Království. Dne 18. dubna proběhla od 16.30 hodin pracovní porada ZO Velký Týnec.

Dne 25. dubna se starosta obce zúčastnil jednání Výboru regionálního rozvoje Olomouckého kraje. Dne 26. dubna proběhla v 11.00 hodin kolaudace křtitelnice v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Dne 30. dubna proběhlo na kopci Hradisko tradiční skautské pálení čarodějnic. Více fotografií z této akce vám přinese Skautské okénko v příštím čísle Týneckých listů.

Foto: archiv skautů

POČASÍ Duben – ještě tam budem! Tak tato pranostika letos platila. Sice jsme na začátku měsíce prožili několik celkem teplých dnů, které běžně přicházejí spíše na jeho konci, ale jinak „nic moc“. Naopak v posledních dubnových dnech uhodily nepříjemné mrazíky, které vážně poškodily peckovinové stromy, takže se čeká slabá úroda meruněk. Zřejmě to byli „zmrzlí muži“, kteří přišli na návštěvu o čtrnáct dnů dříve. Pokud se týká dešťových srážek, byly hodnoceny jako průměrné či podprůměrné. Systematicky drobně pršelo ve dnech

8. - 10. dubna, kdy úhrn srážek dosáhl 44 mm. Zda to vše bude stačit na vyrovnání loňského deficitu, se teprve uvidí. První dekáda. Noc: 5, 0, 11, 6, 7, 10, 6, 5, 3, 3. Den: 8, 16, 20, 23, 24, 16, 8, 7, 3, 3. Druhá dekáda. Noc: 6, 6, 7, 8, 3, 6, 9, 8, 4, 4. Den: 14, 8, 16, 8, 10, 14, 21,5, 14, 14, 13. Třetí dekáda. Noc: 4, 2, 4, 4, -0,5, -2, 4, -2, 0, 4. 14, 19, 19, 10, 9, 14, 8, 6, 10, 19. Kroniku připravil Petr Hanuška

TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 5 vyšlo v květnu 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.

Foto: archiv redakce Vendula Vránová šéfredaktorka

Petr Hanuška redaktor

Stanislav Denk redaktor

Kamila Grmolenská redaktorka

Vojtěch Hrudník dopisovatel

Andrea Thunová redaktorka

Pavel Peňaška grafik

Eliška Tomečková redaktorka

OBECNÍ SERVIS

3

Starostovýma očima Ve středu 20. dubna proběhlo 10. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec. Z přijatých závěrů vybírám: ZO vybralo zhotovitele projektové dokumentace na akci Velký Týnec - komunikace v ulicích Sadová a Boční (APC silnice Brno, 300.000,- Kč bez DPH), Velký Týnec oprava místních komunikací v ulicích Tovární a Pod Táborkem (GEOCENTRUM spol s. r. o. Olomouc, 165.800,- Kč bez DPH) a Stavební úpravy MŠ Velký Týnec na ul. Zámecká 422 ve Velkém Týnci (Ing. Martin Trokan, Litovel, 195.000,- Kč - není plátcem DPH); Oprava chodníků v obci Velký Týnec - Vsisko (Milan Oračko, Hněvotín, 391.220,83 Kč s DPH); Nátěr fasády Obecního úřadu ve Velkém Týnci (Radek Chrobok, Grygov, 320.568,93 Kč s DPH); Oprava havarijního stavu stoky XXIVa v ulici Tovární (MS - stavby s. r. o. Olomouc - Nedvězí, 3.539.980,02 Kč); Velký Týnec zámek - sanace vlhkého zdiva (Ing. Josef Kolář - PRINS, Přerov, 447.168,- Kč). Bylo přijato Rozpočtové opatření 1/2016 (vyvěšeno na webbové stránce obce). Byla schválena OZV 1/2016 o zákazu kouření na vybraných místech v obci (dětská hřiště). ZO schválilo podpis Dodatku č. 3 s Českou poštou o pronájmu nebytových prostor. ZO podpořilo záměr podání žádosti o dotaci na stavbu cyklostezky spojující Velký Týnec a Čechovice do IROP. V rámci diskuse s občany bylo ZO vyzváno k instalování rozklikávacího rozpočtu. P. Štěpánek z firmy GORDIC předložil obci hrubý rozpočet pro sídlo naší velikosti za cenu přesahující 800.000,- Kč. K problému se ZO vrátí na nejbližších zasedáních. Jedna z vystupujících občanek přednesla stížnost o hromadění vody u vjezdu do její garáže v ulici Tovární. Obvinila obec z navršování asfaltových vrstev, které nerespektují stavbu vjezdu do její garáže. Starosta oponoval, že kromě výtluků nebyla

v době jeho výkonu funkce v ulici aplikována balená asfaltová vrstva. Jiný občan žádá navýšení hrázky na jezu na vodoteči Týnečka v Komárově. Zastupitel p. Štencel požadavek odmítá s tvrzením, že zde bydlí a hrozí v případě intenzivních dešťů zalití přilehlých zahrad a nemovitostí. Jedna z občanek Vsiska upozorňuje na nedisciplinovanost pejskařů, kteří při venčení neuklízejí za svými svěřenci. Zároveň žádá vyčištění melioračního příkopu kopírujícího cestu v Polní ulici. Starosta s podavatelkou podnětu následně jednal na místě samém a zjistil, že příkop není v majetku ani správě obce. Majitele však písemně vyzve k nápravě situace. Nové webbové stránky obce Spuštění nových webbových stránek se blíží. Intenzivně na jejich kompletování pracuje zastupitel Ing. Schneider za organizační pomoci starosty obce. Jejich princip spočívá v oddělení dvou skutečností: při rozkliknutí na internetu se vám otevřou složky spojené s činností obecního úřadu. Na této stránce budete moci sledovat všechny důležité zprávy produkované státní správou, resp. samosprávou. Na stránce bude uveřejněn rozklikávací rozpočet, budou zde usnesení, zápisy ze zasedání. Hledáme variantu programu uveřejňování smluv a to i přes skutečnost, že zákon nám to neukládá (stejně jako uveřejnění předchozích materiálů). Chci ale jednoznačně vyloučit prostor debaty na téma, že Týnec je z hlediska přístupu občanů k informacím uzavřeným úřadem. Proklik na podstránku Život v obci už vás zavede k záležitostem běžného společenského, kulturního a sportovního života na obci a bude dělen hlavně na základě principu Plánujeme/Uskutečnilo se. Prosím všechny uživatele o trpělivost a toleranci. Spuštěné stránky budou mít jistě nějaké mouchy. Budeme se snažit je

Dokončení kanalizace v Čechovicích Konečně titulek, který funguje jako klíč. Když se s ním v zámku otočí, tak se stavba propadne pod zem a nikdo víc už o ní nebude vědět. Proto je dobré na závěr říct, že se položilo 1251 metrů kanalizačního potrubí a vykopalo 4954 m3 zeminy. V podstatě obdobné množství se dovezlo materiálu na zhutnění. Následně bylo zapraveno kolem 3000 m2 povrchů.

Foto: S. Denk V případě povrchových úprav někteří občané vyjadřovali jisté zklamání, že nebude ve všech dotče-

ných ulicích položen nový asfalt. To bohužel nejde. Obdrželi jsme dotaci na rekonstrukci kanalizace, a nikoliv na rekonstrukci cest. Úprava povrchů se provádí tak, aby byly uvedeny do původního stavu. Pokud to mohu zatím posoudit (v době uzávěrky listů práce stále probíhají), tak k nějakému zásadnímu zhoršení stavu nedošlo. V oblasti návsi bude potřeba provést celkovou revitalizaci, ale té už nebude nic stát v cestě a je možné ji rozložit do několika postupných kroků. Kompletní rekonstrukce krajské cesty ve směru na Doloplazy by mohla být zahájena vlastníkem, tedy Olomouckým krajem někdy v srpnu. Rekonstrukce průtahu na Velkou Bystřici byla krajským úřadem přislíbena na následující rok. Závěrem bych si dovolil poděkovat všem občanům za trpělivost a snahu řešit obtížné technické problémy stavby v klidu a s nadhledem. Stanislav Denk

i s vaší pomocí vychytat tak, aby stránky co nejlépe sloužily svým uživatelům. Na budově týneckého zámku probíhají dílčí opravy fasády

tečnou zeminu a uloží kameny do betonového lože. Práce řídí pan Pavel Peňaška, člen pracovní skupiny obce. Ve čtvrtek 28. dubna proběhla pracovní schůzka primátora města Olomouce Antonína Staňka se starosty obcí, jež jsou dotčeny stavbou tzv. východní tangenty.

Foto: P. Hanuška

Foto: P. Hanuška

Foto: P. Hanuška

V čem spočívají? V odstranění vlhkých částí omítky, v jejich ošetření speciálním materiálem, který schválil Národní památkový ústav a odbor památkové péče Magistrátu města Olomouce. Sanaci vlhkého zdiva provádí specializovaná firma Ing. Josef Kolář - PRINS z Přerova. Ta navrhla část ošetřit cestou elektroosmózy (roh restaurace v ulici Zámecká, resp. zámecká terasa a část zámecké nádvoří). Zbytek bude ošetřen po dokončení nátěru fasády instalováním tzv. panelů na ochranu základů staveb, které budou navrtány na obnažené základy stavby. Ty budou následně zasypány zhruba 50 – 80 cm hrubého drenážního štěrku. Barva fasády zůstane původní. Podrobný popis postupu je uložen v archivu starosty obce a můžete si jej přijít prostudovat v každý pracovní den. Obec dále opraví „kamenné náběhy“ u zámecké zdi v ulici Zámecká (podél kostelní zdi). Dočasně budou odstraněny zde uložené kameny. Následně pracovníci odeberou přeby-

Ta má navázat na stávající silnici končící u stodoly v Holici, pokračovat za fotbalovým stadionem 1. HFK kolem podniku Olma Olomouc, dále má křižovat Lipenskou ulici a vodní tok Bystřičku a směřovat k silniční spojce Chválkovice - Svatý Kopeček. Následně bude vedena kolem domu pro seniory Pohoda a za Týnečkem se napojit na silnici do Šternberka. Zahájení stavby se předpokládá v roce 2021. Cena stavby se vyšplhá zhruba na 7 miliard korun. Problémové body: ochranné vodní pásmo u Olmy Olomouc a křížení budoucí tangenty a silniční spojky Chválkovice - Samotíšky. Město Olomouc pomáhá investorovi, kterým je Ředitelství silnic a dálnic ČR, v odstranění hrozících zádrhelů tím, že nechává do konce měsíce června vyhotovit studii možného podjezdu staré chválkovické cesty pod novou tangentou. V plénu zazněl i názor, že Národní památkový ústav bude trvat na svém stanovisku z roku 2006, kdy bude žádat kvůli zachování pohledu na Svatý Kopeček zapuštění tangenty v úseku Bystrovany – Týneček do tunelu! Pokud by nedošlo k posunu názoru, opět hrozí zastavení všech prací na projektu.

Nález munice v Čechovicích

Foto: 3x archiv Obecní policie VT

Nález dvou cvičných granátů předválečné československé výroby vzor 21 v Čechovicích

4

OBECNÍ SERVIS

Nabídka palivového dříví Obec Velký Týnec nabízí k prodeji čerstvé palivové dřevo, které bylo pokáceno v jarních měsících roku 2016. Jedná se o zdravé dřevo směs měkkého i tvrdého, větve, špalky apod., řezané v délce cca 1m. Celkem je nabízeno cca 25 prostorových metrů skládaných (dále PRMr). Nabízené dřevo je uloženo na obecním pozemku v obci Velký Týnec. Nakládku a odvoz dřeva případným zájemcům obec nezajišťuje. Vzhledem k omezenému množství nabízeného dřeva patrně nebudou všichni zájemci uspokojeni, bude tedy prodáváno 5 PRMr na osobu. Minimální cena za 1 PRMr je 528 Kč. Rozhodujícím kriteriem pro prodej dřeva je nejvyšší cena.

V případě zájmu odevzdejte vaši nabídku v zalepené obálce do 20. 5. 2016 na podatelně obecního úřadu. Obálka by měla obsahovat mimo vaši navrhovanou cenu za dřevo a kontakt na případného kupce. Obálka musí být označená nápisem „Neotevírat - prodej dřeva“. Po vyhodnocení došlých nabídek bude prvních pět zájemců s nejvyšší cenou vyrozuměno. Seznam nabídek bude uveřejněn na obecní vývěsce. Platba za dřevo v hotovosti bude možná v pokladně obecního úřadu nebo na obecní účet. Tato nabídka je určena obyvatelům obce Velký Týnec, Vsiska a Čechovice. Jakub Vrána

Sběrný dvůr pro občany Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska Místo: Tovární 505, Velký Týnec (u čističky odpadních vod) Provozní doba: středa 16 - 18 hod sobota 10 - 12hod Na sběrném dvoře je shromažďován odpad z domácností občanů. Není možno zde odkládat odpad z podnikání. Komodity shromažďované na sběrném dvoře: · Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, apod.) · Železný odpad určený k recyklaci · Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”) · Vysloužilé elektrospotřebiče od všech výrobců · Použité jedlé oleje – (přinést v PET lahvi) (v pracovní dny 7,00 – 14.00 hod. možno předat pracovníkům údržby obce) · Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném množství do 1m3 jednorázově · Nebezpečný odpad - nutno osobně předat obsluze

Svozové dny bioodpadu z domácností - hnědé popelnice

Foto: J. Vrána

OBECNÍ SERVIS

5

KINO Velký Týnec V měsíci květnu blahopřejeme k životním výročím těmto spoluobčanům

6. května 2016 19:30 hodin

PADESÁTKA Takovej horskej humor. Hrají - J. Prachař, M. Taclík, O. Pavelka, V. Cibulková Produkce ČR, 97 minut Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let

13. května 2016 19:30 hodin

RUDÝ KAPITÁN Detektivní thriller, který se odehrává v době před rozdělením Československa Produkce ČR, POL, 115 minut Vstupné Kč 50,Přístupno od 15 let

VZPOMÍNÁME

20. května 2016 18:00 hodin

SEDMERO KRKAVCŮ Kouzelný pohádkový příběh, zfilmovaný podle námětu B. Němcové Produkce ČR, SVK, 97 minut Vstupné Kč 50,-

27. května 2016 19:30 hodin

25. května uplyne 25 let, kdy zemřela paní

EVA NOVÁ

Libuše Polednová

Známá herečka se vrací z protialkoholního léčení, aby získala znovu lásku člověka, kterému nejvíce ublížila... svému synovi

z Velkého Týnce

Produkce ČR, SVK, 106 minut Vstupné 50,- Kč Přístupno od 15 let

Rodina

Kdo jste ji znali a měli rádi, vzpomeňte si.

INZERCE Matka s 10-ti letým dítětem hledá podnájem 1+1 nebo 2+1. Tel.: 734 684 907

Týnecké informatorium

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30

Květen 2016 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585 Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585 Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585 Účetní obce - Radana Procházková ................... 585 Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585 Obecní policie Velký Týnec ............................... 725 Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540

1. 5. Zájezd do vojenského prostoru Libavá 5. 5. Den matek ve Vsisku 13. - 15. Obnova Staré vody (skautská akce) 20. 5. Sečení lúke 21.5. Sečení lúke (Hradisko) 28.5. Kácení máje a dětský den v zámecké zahradě (Týnečáci) Červen 2016 4. 6. Den dětí v Čechovicích 7. 6. Olympiáda mikroregionu Království v lehké atletice (hřiště u ZŠ) 9. 6. O pohár starosty obce (atletická soutěž v základní škole) 11. 6. Fotbalový turnaj benjamínků 11. 6. Den dětí ve Vsisku 18. 6. Setkání Týnců v Týnci (doprovodný kulturní a sportovní program) 25. 6. Hasičský dětský den ve Velkém Týnci 25. 6. Fotbalový turnaj benjamínků (TJ Sokol Velký Týnec)

6

OBECNÍ SERVIS

NOVÉ KNIHY Nové knihy v Místní knihovně Vsisko Blackmore, D. J.: Sny utkané sluncem Callen, Gayle: Vikomtův návrat Roberts, Nora: Srdeční případ Benková, Jana: Malinový sen Cartlaendm Barbary: Král bez srdce Austen, Jane: Lady Susan Kleypas, Lisa: Dívka s hnědýma očima Steel, Danielle: Nádherný život

Kepler, Lars: Stalker Riley, Lucinda: Levandulová zahrada Žárlivost: Žárlivost přináší smrt Prowse, Amanda: Z lásky k vám Připravila Eliška Navrátilová

Čtenářský deník aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí pravidelně na stránkách Týneckých listů. Z novinek tentokrát vybíráme spíše naučnou literaturu:

Praha, Mladá fronta 2011, 208 stran. Anna Troekes, Bettina Matthaei – Kuchařka pdole jógy

Charlotte Grossetete - Příručka přežití pro holky

Otevírací doba knihoven Velký Týnec pondělí a středa 15:00 - 18:00 hod Čechovice úterý 19 - 18 hod Vsisko pondělí a Středa 17 - 18 hod Telefon: pevná linka: 585 391 570 E-mail: [email protected]

OBRAZY PŘÁTEL

Víte, jak si poradit, když doma vypadnou pojistky? Jak si přivrtat na zeď poličku? Jak se správně nalíčit a obléct do divadla, nebo co si připravit na prázdniny v zahraničí? Takové rady a mnoho dalších nabízí tato příručka přežití pro holky. V šestnácti různých rubrikách autorka poradí, jak se vypořádat s každodenními situacemi a doporučí nejrůznější tipy a triky v kuchyni, při nakupování, úklidu, hledání brigády nebo třeba při ztrátě či krádeži. Kniha má moderní a přitažlivou grafickou úpravu, která jistě mladé dámy osloví. A díky podobě manuálů se ke knize mohou vždy vracet. Zajímavým zpestřením může být i pro maminky či babičky.

Jste klidný typ, který se potřebuje rozhýbat, anebo spíše energetický typ, který hledá uvolnění a zklidnění? Pro oba typy v této knize naleznete celkem více než sto lehkých a zdravých receptů. Jsou provoněné kořením a lákají exotickými názvy, navíc jsou připravené z běžně dostupných, i když občas netradičních surovin. Vhodně zvolenou stravu doplní a podpoří cvičení jógy, které vám kniha nabízí jako bonus, opět na míru vašemu typu. Jedinou nevýhodou může být, nalézáte-li se podle testu z úvodu knihy na rozhraní klidného a energetického typu, recepty pak nemusí úplně fungovat, neboť jednotlivé suroviny nejsou dle tohoto řazení popsány. Nicméně nevšední a navíc zdravé pokrmy, které se dají velice snadno připravit, stojí jistě za vyzkoušení. Brno, Cpress 2012, 143 stran. Zpracovala Kamila Grmolenská

Zámecká galerie pro jeden obraz Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění. Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci! Popis vystaveného obrazu Pálava, autorka Zuzana Denková Romanticko-mystický obraz kontrastních zářivých barev. V jasné hvězdné noci na vrcholu Děvína stojí jeho éterická paní. Hvězdy z oblohy se zrcadlí v neklidné hladině novomlýnské nádrže. Co je nahoře, je i dole. Tajemství budoucích i minulých světů. Přítomnost je jen vítr ve vlnící se zlaté trávě. Na druhém břehu z temnoty vystupuje nový Jeruzalém očekávající příchod Spasitele. Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk

Rodinné centrum Čmelda Velký Týnec nabízí

1. LETNÍ INTENZIVNÍ KURZ ANGLIČTINY PRO DOSPĚLÉ v termínu 11. - 15. července 2016 2 hodiny denně (120 min.), čas dle vašeho přání, úroveň dle vaší potřeby, 8 lidí ve skupině, cena 1.000,- Kč

2. PRÁZDNINOVÁ ANGLIČTINA PRO DĚTI 9 - 11 LET každé pondělí od 11. 7. - 15. 8. 2016, 17.00 - 18.30 hod. 8 dětí ve skupině, cena za prázdniny 900,- Kč (6 týdnů/12 vyučovacích hodin)

Kontakt: Jana Piechová, [email protected], tel.: 777 081 182 Napište: Vaše jméno, u dětí třídu, u dospělých úroveň angličtiny (popište i slovně, co zvládáte) a preferovaný čas kurzu (vzhledem k možným vysokým teplotám v červenci doporučuji brzy ráno nebo večer), můžete připsat i Vaše očekávání, co se chcete naučit.

OBECNÍ SERVIS

7

OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Zvláštní užívání místní komunikace pracovními stroji a malými zahradními traktory bez registrační značky Byl jsem osloven občany obce, zda bych nemohl osvětlit právní předpoklady (možnosti) pro provoz malých domácích traktorů a pracovních strojů po pozemních komunikacích. Provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla nesmí mj. provozovat na pozemních komunikacích vozidlo: • které je technicky nezpůsobilé k provozu, • které není zaregistrováno v registru silničních vozidel v České republice nebo v registru silničních vozidel jiného státu, • které není opatřeno registrační značkou nebo registrační značkou jiného státu, • k němuž není sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, • které nemá platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly, • které nemá identifikační údaje v souladu s údaji uvedenými v registru silničních vozidel.

Foto: archiv TL Proces, který by legálně umožnil majitelům pracovních strojů či jiným po domácku vyrobeným zařízením a samohybům provoz na pozemních komunikacích, je popsán v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kde se § 25 (Zvláštní užívání) uvádí následující: (1) K užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny (dále jen „zvláštní užívání“), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předcho-

zím souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici, v ostatních případech se souhlasem Policie České republiky. Souhlas vlastníka se zvláštním užíváním podle odstavce 6 písm. c) bodu 3 a odstavce 6 písm. d) se nevyžaduje v případě, že se jedná o veřejně prospěšnou stavbu; k návrhu na zvláštní užívání může vlastník uplatnit námitky, o kterých rozhodne silniční správní úřad. (2) Silniční správní úřad vydá rozhodnutí o povolení zvláštního užívání právnické nebo fyzické osobě na základě písemné žádosti na dobu určitou a v rozhodnutí stanoví podmínky zvláštního užívání. Povolení ke zvláštnímu užívání nezbavuje uživatele povinnosti k náhradám za poškození nebo znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace. (6) Zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace je g) výjimečné užití místní komunikace a silnice samojízdnými pracovními stroji a přípojnými vozidly traktorů, které nemají schválenou technickou způsobilost podle zvláštního právního předpisu.13a)

Ve stručnosti tedy ještě jednou jak celý proces schvalování probíhá: Žadatel odešle písemnou žádost silničnímu správnímu úřadu obce s rozšířenou působností, což je v případě Velkého Týnce Magistrát města Olomouce, odbor stavební, oddělení státní správy na úseku pozemních komunikací; adresa: 779 11 Olomouc, Hynaisova 10; telefon: 588 488 141, e-mail: odb.stavebni@ olomouc.eu, e-Podatelna: podatelna @olomouc.eu, datová schránka ID: kazbzri

[13a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů]

V písemné žádosti uvede žadatel mimo důvod (účel využívání) také přesný popis pracovního stroje, který by měl být používán na pozemních komunikacích (technický popis, rozměry, vybavení stroje, fotografie stroje ze všech stran přiložit také)

Většina policistů a strážníků bývá k provozu takových zařízení na vesnicích tolerantní. Jedná se většinou o případy, kdy jsou zajištěny základní technické parametry vozidla, které zásadním způsobem neohrožuje bezpečnost silničního provozu, nepoškozuje komunikaci nebo neohrožuje životní prostředí; popř. stroj nejede například bez světel za snížené viditelnosti. Na druhou stranu však každý řidič takového stroje riskuje vysokou pokutu (5-10 tisíc) a zákaz řízení (od šesti měsíců do jednoho roku) v případě, že policista tolerantní nebude nebo se stanete účastníky dopravní nehody. Pokud provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným zákonem, je vozidlo považováno za

Mgr. Filip Raclavský strážník obecní policie Velký Týnec 725 544 540 [email protected] Úřední hodiny: pondělí 10:00 - 17:30 úterý 9:00 - 12:00 středa 9:00 - 12:00

Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec naleznete na www.velkytynec.cz

technicky nezpůsobilé pro provoz na pozemních komunikacích a řidič se tak dopouští přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dojde-li navíc při dopravní nehodě ke škodám na majetku nebo ke zranění osob, nemusí pojišťovna plnit pojistné podmínky, které jsou většinou uzavřeny na škodu způsobenou takovým strojem pouze mimo pozemní komunikace.

V písemné žádosti dále žadatel uvede, v jakém rozsahu se bude stroj po komunikacích pohybovat (plánované trasy, příp. po kterých ulicích by měl stroj jezdit; případně poznámka, že za snížené viditelnosti nebude stroj používán) Správní poplatek za vyřízení žádosti je obvykle účtován jednorázově: 1000,-Kč Silniční správní úřad si následně vyžádá stanoviska vlastníků komunikací a současně Policie České republiky. Policie ČR doplní do žádosti nezbytné technické parametry, které musí vozidlo při provozu na pozemních komunikacích splňovat. Tyto náležitosti se následně objeví v rozhodnutí o udělení povolení zvláštního užívání Silniční správní úřad vydá písemné rozhodnutí, kterým povolí konkrétnímu pracovnímu stroji zvláštní užívání pozemních komunikací, a to za přesně stanovených podmínek. Řidič pracovního stroje, který se pohybuje po komunikaci, musí mít písemné rozhodnutí vždy při sobě, aby bylo možné zkontrolovat, že vozidlo splňuje všechny stanovené podmínky pro provoz. Silniční správní úřad vydává písemné rozhodnutí o zvláštním užívání pozemních komunikací na dobu určitou (obvykle pouze na jeden rok). Filip Raclavský

8

OBECNÍ SERVIS

REDAKČNÍ DOTAZNÍK

Představujeme členy redakce Týneckých listů - Andrea Thunová, redaktorka

Foto: archiv TL Andri, stejně jako já bydlíš v Grygově, ale pravidelně přispíváš do Týneckých listů, co v nich čteš jako první? Nejprve je zběžně prolistuji a pak čtu články, které mě zaujmou. Rozhovory se starosty, kulturní přílohu, zprávy z dění v obci.

Foto: archiv A. Thunové Do Týneckých listů píšeš zejména divadelní a filmové recenze do kulturní přílohy, co jsi tedy vystudovala? Vystudovala jsem obor Teorie a dějiny divadla, filmu a masmédií na Filozofické fakultě v Olomouci. Měla jsi někdy ambice uplatnit se v oboru? Přispívala jsi už někdy předtím do nějakých novin? Měla, ale právě chyběla ambice dotáhnout to až do konce, což v mém oboru většinou znamená stěhování do Prahy. Po škole jsem dva roky pracovala na univerzitě jako redaktorka PR časopisu a zároveň jsem externě přispívala do týdeníku Mosty, kde jsem psala filmové recenze. Na jaké divadelní představení kterého divadla či na jaký film bys nás pozvala? Při dubnové návštěvě Prahy jsem viděla Manon Lescaut (režie: Daniel Špinar) v Národním divadle a to se mně líbilo moc. Je to divadlo dle mého gusta - výtvarné s jasným režijním rukopisem. Nemusím moc zájezdová představení konverzačního typu, která lákají na známé obličeje. Pravidelně navštěvuji Divadelní flóru, kde je k vidění to nejlepší z tuzemského i zahraničního divadla.

Co se týče filmu, doporučila bych Rodinný film, o kterém jsem psala v minulých Týneckých listech, nebo oddechovou Teorii tygra. Jak velké máš děti? Můžeš porovnat život před nástupem na rodičovskou a po jejím ukončení? Syn Vojta má osm let a dceři Nině je pět. Než přišly děti, měla jsem samozřejmě mnohem více času. Člověk žil jen sám sebou a svými vlastními radostmi a starostmi, což se s dětmi změnilo. Přesto jsem se snažila si na sebe čas udělat. Duševní hygiena je nezbytná. Rodičovská dovolená byla fajn, ale nastal čas zase se věnovat více sobě, navrátit se do pracovního života mezi dospělé. Vím, že ráda čteš, co máš momentálně rozečtené? Čím kromě knih si děláš radost ve volném čase? Dočetla jsem Manon Lescaut ze studijních důvodů. Výše zmíněná inscenace Nezvalův text značně proškrtala, tak jsem si chtěla ověřit, zda byly úpravy účelné. Dále mám rozečtenu povídkovou knihu Michela Fabera Jablko - Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého. Ta volně rozvíjí osudy postav z jeho viktoriánského románu Kvítek karmínový a bílý, který bych doporučila ke čtení. Kniha má sice 900 stran, ale příběh je napsán natolik čtivě, že vám bude nakonec líto, že ještě nemá dalších devět set. Jinak se snažím sportovat, abych se udržela v kondici, jezdím na kole a s rodinou chodíme na výlety. Oblíbená činnost je také posezení s kamarádkami. Oceňuji na tobě sebeironii. Vím, že o sobě nerada mluvíš, ale snad mohu prozradit, že na otázku, jak se ti líbil grygovský maškarní ples, jsi odpověděla, že jsi byla za Koloběžku I. A jelikož jsi v tombole vyhrála 50kg pšenice, byla jsi oficiálně pasována „na slepici“. Můžeš sama sebe ještě nějak popsat? Já o sobě obecně nerada mluvím. Je pravda, že schopnost ironie a sebeironie oceňuji jak u sebe, tak u ostatních. Ješitným lidem, co se berou příliš vážně, se snažím vyhýbat. Na druhou stranu může někdo ironii chápat jako druh cynismu, což mi bylo párkrát vytýkáno. U mě je ale humor v některých případech styl obrany, když jsou problémy či situace příliš vážné. Já si to tak pro sebe zlehčím. Celkově se bojím velkých slov.

Vnímáš u sebe nějaké limity – u dovedností či vlastností, které bys ráda posunula, změnila? Určitě. Základní charakterové vlastnosti samozřejmě nezměním, i když je mohu sebe více nenávidět. Musím je prostě přijmout. Třeba právě neambicióznost a váhavost. Určitě nebudu měnit práci kvůli penězům, když v té stávající jsou fajn kolegové. V dnešní době asi ne příliš dobrá vlastnost. Jinak si myslím, že jsem komunikativnější, než jsem bývala. To mě naučila učitelská profese. Co jsi učila? Učila jsem převážně angličtinu na základní škole. Vlivem různých bydlišť máš trochu zmapovanou Českou republiku. Kde se vám bydlelo nejlépe?

To lze těžko říct. Člověk se dříve či později adaptuje všude. Pokud je spokojený v osobním i profesním životě, tak místo zase nehraje takovou roli. Za deset let mého krkonošského života jsem se zdokonalila v běžkování, kterážto dovednost na Hané skomírá. Hory mně občas chybí. Snad se v létě do Krkonoš podíváme. Máme tam přátele, které bychom rádi viděli. V Grygově jsem se zabydlela poměrně rychle, mám tady již spoustu kamarádů a známých. Přesun nebyl tak náročný, protože jsem předtím deset let studovala a pracovala v Olomouci. Citově nejblíže mám ale stále ještě ke svému rodišti, respektive ke Štramberku, kde jsem často pobývala u babičky a teď tam jezdím za rodiči. Ptala se Kamila Grmolenská

Z ANÁLŮ PAMĚTI

9

Květnová výročí středomoravského regionu Před 85 lety – dne 7. května 1931 zemřel v Olomouci Antonín PETZOLD, sbormistr, hudební pedagog a skladatel. Narodil se 13. 8. 1858 v Praze. Po studiu na varhanické škole působil v l. 1877-82 jako varhaník v kostele u sv. Vojtěcha, poté byl dva roky kapelníkem divadla v Plzni. V l. 1885-87 byl učitelem hudební školy Moravan v Kroměříži a půl roku ředitelem školy. Pak působil v Olomouci, kde byl v l. 1888-1911 ředitelem hudební školy Žerotín a 1893-1910 a 1917-18 spolkovým sbormistrem. Pedagogicky působil i v Pöttingeově dívčím ústavu. Pod jeho uměleckým vedením realizoval Žerotín mimo jiné pět Smetanových oper, cyklus symfonických básní Má vlast, oratoria H. Berlioze, A. Dvořáka, J. Haydna, P. Křížkovského a W. A. Mozarta. Je rovněž autorem řady skladeb, z větší části duchovních, nejznámější Missa Solemnis. Složil Hanácké harmonické písničky a v r. 1920 v Luhačovicích „hymnu“ hanácké republiky. (Československý hudební slovník. 2. Praha, SHV 1965, s. 287-288.)

Před 80 lety - dne 7. května 1936 se v Louce u Jemnice narodil Stanislav KOMENDA, emeritní univerzitní profesor, vědecký pracovník a spisovatel. Gymnázium absolvoval v Moravských Budějovicích a v r. 1959 promoval na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Poté nastoupil na Lékařskou fakultu UP v Olomouci, kde působil padesát let. Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc. byl plodný autor. Jeho odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií a 15 učebních textů a skript. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů: aforismy, básně, eseje a fejetony. Kromě knih vlastních, kterých je více než třicet, byly jeho aforismy publikovány v antologiích Myšlenky 1-12; Slovník myšlenek; Nezabolí jazyk od dobrého slova a také v časopisech. Úzce spolupracoval s rozhlasem. Po r. 2001 spolupracoval s internetovým almanachem Zonty 2001 a od prosince 2003 vydával jedinečný internetový měsíčník „Liber catenatus“ s podtitulem Úvahy o životě a přilehlém okolí. Přednášel asi na třiceti místech Evropy a Ameriky. Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Získal zhruba deset prestižních ocenění, v r. 2001 také Cenu města Olomouce. Zemřel 17. 2. 2009. (Všetička, F.: Olomouc literární. 2002. * Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. 2004.)

Před 80 lety – dne 9. května 1936 zemřel v Uherském Hradišti Stanislav LOLEK, myslivec, znalec lesa, akademický malíř a ilustrátor. Narozen 10. 11. 1873 v učitelské rodině Jakuba Lolka, který byl správcem palonínské školy (1871-88). Stanislav studoval reálné gymnázium v Prostějově a v srpnu 1889 nastoupil na předškolní lesnickou praxi do Veselí u Mohelnice. Zde jej učil revírník Gustav Kořínek základům myslivosti a vyprávěl mu veselé příběhy o nezbedné lišce, které se měly přihodit na střítezské hájovně. Po maturitě na Lesnické škole v Písku nastoupil jako lesní adjunkt na velkostatek ve Lnářích u Blatné, kde kreslil mapy, které doplňoval figurální výzdobou. Jeho talentu si všiml lesní rada Theodor Mokrý a doporučil mu, aby se dal na dráhu malíře. Mladý Lolek dal tedy po třech letech výpověď a s podporou Ing. T. Mokrého nastoupil studia na Akademii výtvarného umění v Praze v r. 1895. Zde se učil krajinomalbě u prof. Julia Mařáka čtyři roky a po jeho smrti byl žákem prof. Ottenfelda. V l. 1902-3 studoval grafiku v Mnichově u Neumanna a Heinemanna. S přítelem Adolfem Kašparem, známým ilustrátorem, zavítal na jaře 1903 do Lnář, aby zde kreslili vnučku slavného loutkáře Arnoštu Kopeckou, která v sále hostince hrála loutkové divadlo. Pro místní ochotnický spolek namalovali oponu s pohledem na Lnáře. Jeho první krajiny jsou z jižních Čech a maloval i vzácnější druhy zvěře. R. 1907 jel s Antonínem Slavíčkem do Pa-

říže, kde studoval díla francouzských impresionistů. V r. 1909 procestovali i severní Jadran. Pak žil hlavně na Moravě, na Telčsku, moravském Slovácku a na Slovensku. Oblíbenými tématy jeho tvorby byly motivy z lesního interiéru a ze života lesní zvěře (Liščí rodina, 1915, 1921; Koncert v lese, 1927; Cesta lesem, 1928). Cyklus jeho kreseb zvěře inspiroval Rudolfa Těsnohlídka k napsání pohádkové knížky Příběhy lišky Bystroušky a ten zase Leoše Janáčka k napsání světově proslulé opery stejného jména. R. 1931 byl Lolek za podpory Theodora Mokrého jmenován řádným členem České akademie výtvarných umění. Zbytek života strávil v Uherském Hradišti. (Dvořák, Fr.: Stanislav Lolek – umělec tajně slavný. 2006. * Lolková, Krista: Zamyšlení nad mým prastrýčkem Stanislavem Lolkem. – oba in: www. kavarna-lostice.cz)

Před 30 lety – dne 9. května 1986 zemřel v Praze Miloslav ARBEIT, český pěvec, tenorista, sólista opery Národního divadla v Praze. Narodil se v Bělkovicích č. p. 55 7. 8. 1924. Studoval gymnázium ve Šternberku a pak Obchodní akademii v Olomouci. Ještě před maturitou byl totálně nasazen do Stuttgartu, kde byl dva měsíce vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se měl stát obchodníkem, ale protože hezky zpíval a v rodišti se věnoval ochotnickému divadlu, začal se učit opernímu zpěvu u profesora pražské konzervatoře Konstantina Karenina (1897-1966), který zde působil od r. 1950. Arbeitovo první umělecké angažmá bylo ve Slezském divadle v Opavě, kde působil v l. 1945-46, 1951-54 a 1959-64. Poté zpíval v Těšíně, v l. 1946-50 v Olomouci, 1950-51 v Českých Budějovicích a od r. 1954 v Brně. Na brněnské scéně debutoval jako Alfréd ve Straussově Netopýrovi. V r. 1959 se vrátil opět do Opavy, kde mu byly svěřovány role v českých i světových operách a operetách. Věnoval se i koncertnímu zpěvu. Pak působil opět v Českých Budějovicích, odkud odešel v r. 1963 do souboru Národního divadla v Praze, jehož členem zůstal až do smrti. Svým příjemně zbarveným hlasem precizností, hereckou i pohybovou kulturou byl vždy uznávaným představitelem na operních i operetních scénách. Vytvořil např. prince v Rusalce, Bendu v Jakobínu, Dona Césara v Nevěstě messinské ad. (Skarupský, J.: Osobnosti obce. Hanáček-občasník Bělkovice-Lašťany, červenec 1996, s. 5. * Šlapanská, E.: Před lety.In: APLAUS, r. V. srpen-září 2004, Brno.)

Před 15 lety – dne 12. května 2001 zemřela v Praze RNDr. Míla TOMÁŠOVÁ, roz. Emílie Selingerová, mikrobioložka, filozofka a spisovatelka. Narodila se 24. 9. 1920 v Kotvrdovicích na Blanensku. Mystické zkušenosti ji provázely od útlého dětství. Popis hlubokého duchovního ponoření, které zažila již ve čtyřech letech, popisuje v esejistické knize, která vyšla v r. 1991. V Olomouci absolvovala reálné gymnázium a pět semestrů FF UP. Pak přešla do Prahy, kde vystudovala PřF UK. V r. 1959 se provdala za jogína a mystika JUDr. Eduarda Tomáše (1908-2002). Zabývala se náboženskou a jógovou filozofií, psala básně a eseje. Její duchovní příběhy, promluvy a odpovědi na dotazy vyšly na dvanácti kazetách. Spolu s manželem vydala v r. 1990 knihu Praxe jógové filozofie. O rok později vyšla její sbírka básní Průzračný svět a eseje Za čas a prostor. V r. 1995 vyšla další sbírka esejí Třpyt prázdna. Od r. 1994 byla zařazována do encyklopedie vybraných duchovních osobností Who is Who of Women, vydávané v Anglii. Opakovaně byla nominována v l. 1994 a 1996 Biografickým ústavem USA do svazku 500 vůdčích osobností tohoto století. Setkala se s mnoha duchovními učiteli, z nichž nejvýznamnější byl František Drtikol a Ramana Maharši. (ČBS Praha 1992, s. 740. * Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990-1995. Olomouc 1996, s. 151.* Pařík, M.: Průzračný svět Míly Tomášové. In: Regenerace 2002, prosinec, s. 25 * Za Mílou Tomášovou. In: Regenerace, červenec 2001, s. 37.)

Před 95 lety – dne 13. května 1921 se ve Velkém Týnci narodil František DOČKAL, kronikář obce, písmák a lidový básník. Po vychození obecné školy odešel studovat do Olomouce nižší gymnázium a hospodářskou školu. Od školních let psal básničky, texty a krásně maloval. Celým jeho životem se jako červená nit táhl zájem o národopis a činnost místního folklorního souboru. O čuháckém podřečí napsal v r. 1967 knihu nazvanou Čuhácká dědina. Další titul knihy Čuháci vekládajú (1996) je věnován národopisnému souboru Týnečáci. Publikoval také v regionálních sbornících a Hanáckém kalendáři. Odborníci z oblasti dialektologie potvrdili, že autor obou knih položil základy fonetické čuhácké literatuře. Zemřel 23. 11. 2000. V pozůstalosti zanechal několik básnických sbírek, např. Básně pacholka, Týnecké polní kvítí, Verše pacholka. Také Povídky z dospívání a Cestou domů. (Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc, DANAL 1998. * Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007)

Před 70 lety – dne 14. května 1946 se v Českém Těšíně narodil Vladislav GALGONEK, fotograf – výtvarník. Od dětství se zabýval fotografií. Zájem prohloubil studiem výtvarné fotografie na Lidové konzervatoři v l. 1967-69. Profesionálně se fotografii věnoval od r. 1971, kdy začal působit jako fotograf - výtvarník na dole Odra v Ostravě. Od r. 1973 působil jako redaktor-fotoreportér ČTK Praha a působil

10

Z ANÁLŮ PAMĚTI

v oblastní redakci v Olomouci. Začátkem 80. l. vystudoval dálkově reportážní fotografii na FAMU. Zúčastnil se řady výstav v ČR i zahraničí, zejména se skupinou H 70 (Ostrava, Havířov), uspořádal autorské výstavy - Hukvaldy 1976, Uničov 1984, Jeseník 1985, Havířov, Uničov 1987, Olomouc 1990, Šternberk 1992, Olomouc 1996, 1999, Šumperk 2009, Mohelnice 2009. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží. Své snímky publikuje v ČR i zahraničí. Je členem Unie výtvarných umělců ČR a výtvarné skupiny STŘET 2001. Získal několik cen v novinářské soutěži Czech Press Photo. V r. 2007 obdržel Cenu města Olomouce u příležitosti životního jubilea. Jubilantovi srdečně gratulujeme k významnému jubileu a přejeme mu hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán!

Před 75 lety – dne 15. května 1941 se v Olomouci narodila Vladimíra CETKOVSKÁ, ředitelka Základní školy v Olomouci a publicistka. Po maturitě na Slovanském gymnáziu studovala PdF a FF UP, obor český jazyk a dějepis. První učitelské kapitoly začala psát ve Šternberku a poté působila v Bohuňovicích. Po sametové revoluci byla jmenována ředitelkou ZŠ na Zeyerově ulici. Věnovala se metodice vyučování a řadu let byla členkou Kabinetu českého jazyka v Okresním pedagogickém středisku a ve Středisku informatiky a služeb škole. Od r. 1984 pracovala ve výboru Literární sekce ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Po r. 1989 se pilně věnovala publicistice. Její články najdeme nejen v Učitelských novinách, ale i na stránkách regionálních periodik. V pol. 90. l. publikovala cyklus 22 fejetonů pod jednotným názvem Hanácké bulvár. Tehdy začala používat literární pseudonym Eva Zielenská na stránkách týdeníku Hanácký kurýr. Jubilantce srdečně gratulujeme k významnému jubileu a přejeme hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán do dalších let!

Před 105 lety – dne 18. května 1911 se narodil v Olomouci Bedřich SLAVÍK, literární historik, kritik a novinář. Po maturitě na gymnáziu ve Znojmě (1929) odešel studovat bohemistiku a germanistiku na FF UK v Praze. Studia ukončil doktorátem v r. 1934 u profesora Miloslava Hýska disertační prací Hanácké písemnictví. Rukopis byl poctěn cenou České akademie věd a umění. V období l. 1934-44 učil na středních školách v Praze. Koncem nacistické okupace mu školské úřady zakázaly učit pro jeho vlastenecké názory. Pracoval proto do konce války jako pomocný dělník a příležitostně vykonával též funkci lektora pro nakladatele R. Prombergra (1893-1974) a nakladatelství Josefa Lukasíka (1940-49). Po osvobození se vrátil opět do školy, záhy však pracoval jako redaktor Lidové demokracie. Začátkem 50. l. byl však z redakce propuštěn z politických důvodů a znovu několik let pracoval jako dělník. V 60. l. se vrátil k odborné práci jako lektor Dilie, odkud odešel v r. 1972 do důchodu. Poté se plně věnoval literární historii. Napsal řadu studií a monografií o moravské regionální literatuře. Jeho práce byly bohaté na přesné faktografické údaje. Pozornost soustředil na méně známé autory, jejichž dílo vznikalo mimo kulturní centra. V r. 1940 vyšla v nakladatelství R. Prombergra kniha Hanácké písemnictví. Původní rukopis disertační práce byl pro knižní vydání rozšířen a jednotlivé kapitoly byly doplněny do r. 1939. V r. 1947 vyšla u Prombergra další jeho kniha Písemnictví na moravském Valašsku. Začátkem 30. l. se prezentoval svými esejemi o Ondřeji Přikrylovi (1932), O. Bystřinovi (1933) a studií Jiří Wolker a Svatý Kopeček (1935), které vyšly v Olomouci. Zemřel 28. 8. 1979 v Praze. (Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska. 5. Opava 1983, s. 118-120. * Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000). Ostrava 2001. * Nezbeda,V.: In memoriam B. S. In: Severní Morava, 38, 1979, s. 72-73.)

Před 80 lety – 20. května 1936 se narodil v Olomouci Jan ŠEVČÍK, šachový skladatel a redaktor šachových časopisů. Jako syn velkopodnikatele s nábytkem nesměl po r. 1948 studovat. Vyučil se jako obráběč kovů a pracoval ve Strojírnách potravinářského průmyslu. Od mládí se věnoval královské hře. Závodní šachovou dráhu zahájil v r. 1958 v klubu Slávia Olomouc, kterou později převzala Sigma a následovně Lokomotiva. V r. 1972 byl v druhé lize jako hrající kapitán. Současně se začal zajímat o studii. Po vyznamenané prvotině v r. 1970 a dalším ocenění, převážil jeho zájem o studiový šach. K raktické hře se vrátil až v r. 1992 a aktivně hrál dalších deset let. Publikoval celkem 105 studií. Získal čtyři ceny, devět čestných uznání a devět pochvalných zmínek. Byl redaktorem studiové rubriky v Šachovém umění v období let 1981-83 a v Šachové skladbě v l. 1998–2001. Vedl studiovou rubriku v Československém šachovém bulletinu (Olomouc 1991-96). S prof. Lubošem Kopáčem (1908-1983) tiskli v Šachovém umění seriál nazvaný Skladatel studií začátečník. Z jeho podnětu vznikla Okružní skladatelská soutěž novinových rubrik. Propojení šachové hry s praktickou hrou se snažil definovat v několika monografiích. Nejprve vyšla vlastní sbírka Studie kontra partie (1996), pak následoval první díl publikace Studie s parametry partie (2001), o rok později vyšel druhý díl. Rozhodoval také několik konkursů studií. Poslední čas se věnoval experimentu, s cílem pomoci odstranit bariéru mezi praktickými hráči a skladateli studií úloh prostřednictvím vytváření databází na toto neprobádané téma. Zemřel 19. 10. 2013. (Malá encyklopedie šachu. Praha Olympia 1989. S. 376.)

Před 105 lety – 28. května 1911 se v Loučanech narodila Františka KADLÁČKOVÁ, roz. Přidalová, autorka povídek psaných hanáčtinou. Vždy se zajímala o život kolem sebe i činnost v obci. Zapisovala si různé udá-losti, vzpomínky na mládí v rodišti, příběhy, které slýchávala od loučanských občanů, kteří se scházívali v hospodě Na Trávníku i místní taškařice. Pod názvem Strašidlo v kapli aneb Bévalo na Hané vyšla v r. 1991 kniha dvaceti povídek. Další její vzpomínky zůstaly nepublikované v pozůstalosti. Členka Klubu přátel Náměště na Hané a okolí zemřela 6. 3. 1996 v olomoucké nemocnici. (Czmero, R.: Spisovatelka z Loučan. Hanácké noviny, 24. 2. 1992. s. 5. * Nekrolog. Náměšť na Hané a okolí, 1996, č.9. s.37). Připravila Hana Ševčíková, foto - archiv autorky

Osobnosti V březnu připomnělo se veřejnosti 150. výročí narození olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana, týneckého rodáka. Pocházel z mlynářského rodu. Prečanův vrchní mlýn stojí na Kravarech, č. p. 83, dnes u Plachých, přestavěný byl v roce 1932. Poslední mlynář Prečan byl Stanislav, bratr arcibiskupa. Do 50. let se ve mlýně ještě šrotovalo a dělala se kaše (jáhly). Prosná kaše byla hlavním krmením pro malá kuřátka a také k vaření. Mlýn měl svůj rybník, rozkládal se v místě dnešní autobusové zastávky Komárov, směr Olomouc, mezi silnicí okolo domu č. p. 84 a obecní cestou na Zamlýní. Voda z rybníka vtékala do mlýna u vchodu do přízemí domu. Rybník zanikl v roce 1949. Mouka se

v Týnci mlela v dolním mlýně u Kremláčků (Kubíčků). Tam byla vedle mlýna také pekárna. Dvakrát denně, ráno a po poledni byl teplý chleba. Na to se nedá zapomenout. Brávali jsme ho denně domů cestou ze školy. Druhá pekárna v Týnci byla u Šmidáků, vedle pošty, kde se pekly i rohlíky. Loňský Bečákův rok také ocenil tento týnecký rod. Pamětní deska na rodném domě ke stému výročí narození Jana Rudolfa Bečáka připomíná tohoto znalce národopisu čuháckého, hanáckého i spolubudovatele Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm v 60. letech, po skončení tvrdého komunistického teroru. Janův otec poslanec Jaroslav a bratr Lubomír užili si kon-

centráku a po válce komunistického teroru jakožto třídní nepřátelé - sedláci. Jan též do 60. let pracoval jako nádeník. Pana poslance si pamatuji, protože měl šedivé, vlastně úplně bílé vlasy. Takové vlasy měl i pan stavitel Donád z Olomouce, který jezdil do Komárova do zahrady. Nosil tmavé brýle, chodil s hůlkou, celý se hodně třásl a jeho paní Emílie musela ho vodit pod paží. Byl původem žid, taky byl v koncentráku. Další slavný Týnečák byl Václav Nešpor, dlouholetý olomoucký archivář. Napsal dějiny Velkého Týnce. Pro nás to byl strýc, byl to bratranec naší stařenky. V Praze žil architekt Kolář, který projektoval Mohylu na Hradisku. Připomínám ještě osobnost akademika MvDr. Klobouka, slavného

veterináře. Vzpomínalo se také na MUDr. Vanýska. Vzpomnělo se také v březnu na ministra Jana Šrámka z Grygova, významného politika, který zemřel v dubnu 1956. Byl jsem s mými rodiči také na jeho tajném pohřbu 25. dubna. Budova obecního úřadu v Grygově - to byl kdysi rodný domek a vila Šrámkova, tam dožila jeho maminka Jenovéfa, která zemřela v r. 1933 devadesátiletá. O pánímámu Šrámkovou starali se naši stařečci Skopalíkovi, jakožto naprotivější sousedé. A my vnoučata o životě panímámy a pana ministra toho věděli hodně, hlavně od staříčka. Staříček řikávale, já titulujo Šrámka pane ministře, od mně zas říká súsede - to se cení! Vojtěch Hrudník

Z ANÁLŮ PAMĚTI

11

Týnecký rychtář František Marek (1737-1804) a jeho rodina 5. část

Rychtář V čele vesnické poddanské samosprávy stál vrchností jmenovaný rychtář.1 Stál sice v čele obce, ale zastupoval primárně vrchnost. Rychtář byl stejně jako pudmistr volen, resp. navrhován obcí a následně schvalován vrchností při tzv. „obnovení úřadu“. Vrchnost podporovala rychtáře tím, že nařizovala ve výročních artikulech celé obci poslušnost rychtáři a neposlušné poddané trestala. Funkce rychtáře byla především policejní a soudní.2 Úplná soudní pravomoc týnecké rychty zanikla za třicetileté války (naposledy doložena roku 1629) a už nikdy nebyla znovu obnovena. V důsledku zániku týnecké rychty ve Velkém Týnci nevznikla také žádná obecní kancelář a zasedání se tak konala v domě úřadujícího rychtáře.3 V 18. století řešil rychtář pouze menší spory, např. spory o dědické „nápady“, o výměnky, hranice, polní krádeže apod. Hrdelní spory, záležitosti pozemkové držby, berní a vojenské spory rozhodovala vrchnostenská kancelář. Pokud rychtář viníka odsoudil, mohl ho potrestat buď pranýřem, který ve vesnici stál pravděpodobně na prostranství před kovárnou,4 nebo mohl být odsouzený uvězněn v obecní šatlavě.5 Policejní funkce spočívala především v dohlížení nad pořádkem a dodržováním mravů mezi poddanými. V případě menších přestupků proti pořádku mohl rychtář provinilce, jak už je výše zmíněno, potrestat. Kromě toho měl rychtář, a někdy i konšelé, také funkci kontrolní. Vrchnost jich často využívala ke kontrole hospodaření panského dvora.6 Při setí obilí ověřovali počet zasetého obilí, o žních počet mandelů, na mlatě namlácených korců, v chlévech narozená telata atd.7 Instituci, v rámci níž docházelo k různým správním i samosprávným úkonům, byla obecní hromada, kterou rychtář svolával. Účastnili se jí sedláci a chalupníci, ale i podruzi. Protože hromadu svolával rychtář, lze předpokládat, že to bylo většinou z popudu vrchnosti. Na takové hromadě většinou informoval rychtář sousedy i ostatní obyvatele obce o záměrech vrchnosti, nových státních patentech a vrchnostenských nařízeních. Rychtář na ni řídil chod obce a vykonával svou úlohu.8 Za vykonávanou činnost byl rychtář osvobozen od všech robot, vojenských kvartýrů a fořponů. Rychtáři byli ve Velkém Týnci především sedláci, ale najdeme mezi nimi také chalupníky, především v dobách tuhé roboty, protože chalupníci vykonávali pouze pěší robotu. Vrchnost také využívala jmenování chalupníků rychtáři při tlaku na sedláky.9 Po abolici robot v roce 1787 byla rychtáři vyměřena odměna za vykonávanou službu ve výši 24 zlatých ročně.10 Rychtář také dohlížel na dodržování a organizaci roboty. K jeho dalším povinnostem patřil výběr kontribuce, vrchnostenských a občas i farských dávek.11 Od roku 1788 vybíral také od sedláků a chalupníků školné. Povinností rychtáře bylo dostavit se

jednou za týden do vrchnostenské kanceláře k „správě“, kde dostal instrukce od vrchnosti. Rychtáře najdeme často při sepisování testamentů jako povolané svědky. Jejich přítomnost není sice nutná, řada testamentů rychtáře mezi svědky neobsahuje, svědectví rychtáře jako vážené osobnosti zastupující vrchnost jim však zaručovalo větší legitimnost. V knihách svatebních smluv a testamentů z poslední čtvrtiny 18. století a počátku 19. století najdeme 26 testamentů, z nichž 20 bylo sepsáno v přítomnosti rychtáře. Stejně jako pudmistrovi a konšelům měla být i rychtáři prokazována poddanými náležitá úcta. Za jeden z dokladů o váženosti rychtáře lze opět považovat vysoké zastoupení rychtářů mezi svědky svatebních smluv. Alespoň jednoho rychtáře najdeme mezi svědky u 64 % svatebních smluv. Kromě výjimečnosti rychtářského úřadu a vlastnění půllánního gruntu bylo postavení Františka Marka založeno také na faktu, že byl čestným občanem města Olomouce.12 O tomto faktu se dovídáme ze svatební smlouvy Jana Marka a Anny Svobodové, ve které písař označuje Františka Marka jako: „souseda a obyvatele holomouckého“.13 Tento statut mu dával v rámci týnecké komunity zcela jedinečné postavení, u žádného jiného týneckého poddaného se obdobný jev nepodařilo doložit. Milan Tichák píše ve svých týneckých dějinách,14 že František Marek byl v letech 1786‒1799 ustanoven rychtářem celkem šestkrát. Tuto informaci přebral z Dějin Velkého Týnce Václava Nešpora.15 Václav Nešpor sice uvádí 6 roků (1786, 1789, 1792, 1793, 1798 a 1799) pro které bylo z listin, gruntovních knih a výslechů před uřady možné dohledat roky úřadování Františka Marka, ale rozhodně nevylučuje další roky Markova rychtářství. Václav Nešpor ve své práci opomněl nebo nestihl využít některé jiné prameny dokládající rychtářskou činnost Františka Marka. Jedná se především o knihy svatebních smluv a testamentů a matriky, ve kterých u rodičů, svědků a kmotrů nalézáme také sociální statut dané osoby, resp. vykonávanou funkci. Dle knih svatebních smluv lze doplnit léta, ve kterých byl rychtářem František Marek o roky 1787,16 1791,17 1794,18 1795,19 179620 a 1797.21 Stejně tak lze rok 1788 určit jako rok, kdy byl rychtářem František Marek, protože toho roku podepsal 17. listopadu na krajském úřadě v Olomouci dohodu o školném na týnecké škole spolu s rychtáři okolních obci.22 Rok 1800 lze zase doložit zápisem v pozemkové knize.23 O tom, že byl František Marek rychtářem i v roce 1790, nám zase podává zprávu zápis z probíhajícího sporu mezi týneckou obcí, kterou František Marek zastupoval, s olomouckým měšťanem Janem Bubíkem.24 Vzhledem k výše uvedeným zjištěním tak lze opravit Milana Ticháka. František Marek nebyl usta-

noven vrchností rychtářem šestkrát, ale patnáctkrát, a byl rychtářem ve Velkém Týnci celých 15 let v letech 1786-1800, což představuje nejdelší soustavné vykonávání rychtářské funkce ve Velkém Týnci v celém 18. století. Roku 1790 se v pramenech setkáme také s císařským rychtářem.25 Tím byl Jan Hrabal, který ten čas byl také pudmistrem. Funkce císařského rychtáře vznikla kvůli zavedení nového berního systému - Josefinského katastru, roku 1789. Vznikla tak dvojí obecní správa, protože vedle venkovských rychtářů (v roce 1790 František Marek), existovali také nově císařští rychtáři pro berní obce.26 Ti byli přímo podřízeni okresním výběrčím daní a byli svobodně voleni obcí.27 Tato funkce však byla už roku 1790 po odvolání Josefinského katastru Leopoldem II. zrušena.28 František Marek nebyl jediným příslušníkem svého rodu, který se stal týneckým rychtářem. Rychtářem byl už Františkův otec Vávra (v letech 1747‒1750, 1759) a stejně tak se týneckým rychtářem stal Františkův druhorozený syn Jan (v letech 1808, 1815–1821). Od roku 180129 nacházíme ve funkci rychtáře Jakuba Zacpala, synovce Františka Marka. Následující dvě podkapitoly podávají svědectví o dalších záležitostech,

které František Marek ve funkci rychtáře řešil.

Josefinský katastr Patentem z 20. dubna 178430 nařídil Josef II. provést přípravné práce pro vytvoření nového katastru, který se měl stát podkladem pro nový berní systém. Tento patent formulovaný samým Josefem II. měl za cíl vytvoření soupisu veškeré zdanitelné půdy v českých zemích. Patent předepisoval v 10 základních paragrafech a přiloženém Vynaučení způsob sepisování a vyměřování pozemků. Nejprve byly vyměřeny obecní hranice, teprve poté došlo k vyměřování pozemků jednotlivých sedláků.31 Katastrem měl být zjištěn počet „všech užitek přinášejících gruntů a bytelností“ a „určen obilný vejnos dle ourodnosti gruntů“.32 Vrchnost je v patentu vyzývána k aktivní spolupráci a provedení měření co nejdříve dle možností. Vyhotovené přiznání podepsané vrchností mělo být následně uloženo buď u rychtáře, nebo faráře, „aby tak mohla kontrolovati jedna obec druhou a držitel držitele.“33 V patentu jsou velkoryse odpuštěny pokuty za zatajenou půdu z předchozího katastru, pokud dojde k jejímu přiznání. Veškerá zatajená půda v novém katastru má však být držiteli

Foto: M. Drozda Desky vyhotovení Josefinského katastru z Velkého Týnce, 1787–1788. (MZA, fond D 6, kniha 166).

12

Z ANÁLŮ PAMĚTI

Týnecký rychtář... odňata a dána tomu, kdo na nepravost upozorní.34 Ve Velkém Týnci se začalo vyměřovat 3. srpna 1787 za účasti a kontroly vrchnostenských úředníků, rychtářů a pudmistrů všech sousedních obcí. Měření prováděli sedláci předepsaným řetězem 10 sáhů dlouhým. V komisi zastupoval týneckou vrchnost vrchní kapitulních statků Karel Strasser, za Vsisko správce kanovníka hraběte Vettera J. K. Wagner, dále byl v komisi správce týneckého dvora Antonín Kunschner a za vikářský statek v Krčmani Karel Josef Zatoschil. Ze sousedních vesnic zastupovali Čechovice Šimon Pospíšil a Matěj Dvořák, Krčmaň Matěj Horák a Josef Smejkal, Grygov Sarkander Navrátil a Jan Strouhal, Vsisko Ignác Doležel, Sarkander Kupka a Antonín Zakraj, Velkou Bystřici Josef Konečný a Jiří Spáčil, Holici Ignác Olejník a Martin Ulrich. Velký Týnec zastupoval rychtář František Marek a konšelé Martin Kroutil a Tomáš Floreček.35 Kromě vyměřování Josefinského katastru ve Velkém Týnci se František Marek účastnil v průběhu roku 1787 a 1788 vyměřování také v okolních vesnicích: ve Vsisku,36 Čechovicích,37 Grygově,38 Krčmaňi39 a V. Bystřici.40

Spor o školné Roku 1788 byl František Marek účastníkem sporu o placení školného. Škola byla ve Velkém Týnci už v roce 1658, tehdy měla ale pouhých 12 žáků.41 V polovině 18. století to už ale bylo přes 120 a do této školy docházely také děti z okolních vesnic (Čechovice, Grygov, Vsisko a Krčmaň).42

Plat si učitel vybíral sám, a to každou sobotu (tzv. sobotales), celkem 5 krejcarů týdně (2 krejcary za čtení a 3 krejcary za psaní a počty) za každé dítě, které školu navštěvovalo. Kromě toho učitel dostával čtvrtletně od každého sedláka, jehož dítě chodilo do školy, jeden pecen chleba a od každého zahradníka pecen chleba jednou za půl roku. Koleda byla ve Velkém Týnci zrušena a nahrazena peněžitou náhradou, každý sedlák za ni odvedl učiteli ročně 12 krejcarů, domkař 7 krejcarů.43 Podle nového nařízení Josefa II. z roku 1788 však měl nově peníze vybírat rychtář a odvádět je učiteli. Vesničané se ale proti této změně obořili. Největší odpor se zvedl v Krčmani, kde v jejím čele stál rychtář Dominik Sedláček, který byl následně jako viník nepokojů z úřadu sesazen. Napjatou situaci vyřešila až dohoda, která byla uzavřena na krajském úřadě 17. listopadu 1788. Zde všichni přítomní uznali potřebu nové školní budovy pro tehdejších 227 žáků a potřebu učitelského pomocníka. Otop (10 sáhů dřeva ročně) měla podle zákona učiteli dodávat vrchnost. Proti odvodu chleba se postavily všechny obce s tím, že jsou ochotny dávat polovinu, tj. sedlák 2 a zahradník 1 pecen chleba ročně, s tím následně učitel souhlasil. Dohodu podepsali rychtáři František Marek (Velký Týnec), Pavel Bezloja (Čechovice), František Tomančík (Vsisko), František Krejčí (Grygov) a pudmistr Crha Čechák (Krčmaň).44 Martin Drozda 1 Vojáček, L. ‒ Schelle, K. ‒ Knoll, V.: České právní dějiny, s. 208.

2 Chocholáč, Bronislav: Soudní znalci, notáři či spekulanti? Role rychtářů na západní Moravě v 16. a 17. století. In: Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, 2003, s. 757. 3 Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce, s. 19. 4 Pranýř se ale v době rychtářství Františka Marka už nepoužíval. 5 SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, folio 5. 6 Tamtéž. 7 Černý, Václav: Hospodářské instrukce. Přehled zemědělských dějin v době patrimonijního velkostatku v XV. - XIX. století. Praha, 1930, s. 87‒88. 8 Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanyz (1694‒1761), s. 64. 9 SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, folio 28. 10 ZAOpO, fond MCO, sign. g53/3, karton 394, kniha Robotabolizionkontrac des Olmutzer Metropolitan Kapitularischen Guts Grosteinicz. 11 SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, folio 5. 12 Podobný jev lze sledovat i u milčického rychtáře Františka Jana Vaváka, který získal čestné měšťanství města Plzně. Srov. Kutnar, František: František Jan Vavák. Praha, 1941, s. 36‒38. 13 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16126, folio 76‒77. Žádný další pramen, který by tuto hypotézu potvrzoval, se však najít nepodařilo. 14 Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce, s. 20. 15 SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26. 16 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16126, folio 42. 17 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16127, folio 45‒46. 18 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16126, folio 14. 19 Tamtéž, folio 70. 20 Tamtéž, folio 43. 21 Tamtéž, folio 65.

22 SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, nefoliovaná část. 23 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16112, inv. č. 13439, folio 12. 24 ZAOpO, fond SPKO, sign. HIb29, inv. č. 4131. 25 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16127, folio 109‒111. 26 Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 354. 27 Tamtéž, s. 357. 28 Tamtéž, s. 361. 29 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, folio 6. 30 Kalousek, Josef (ed.): Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích. Svazek XXV. Řády selské a instrukce hospodářské 1781‒1850. Praha, 1910, s. 100‒103. 31 Bumba, J.: České katastry od 11. do 21. století, s. 40‒46. Bělina, P. ‒ Kaše, J. - Kučera, J. P.: Velké dějiny zemí Koruny české X, s. 367. Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 354‒357. 32 Kalousek, Josef (ed.): Archiv český. Svazek XXV, s. 101. 33 Tamtéž, s. 103. 34 Tamtéž, s. 103. 35 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, folio 3. 36 Moravský zemský archiv v Brně, fond D6, kniha 188, s. 8. 37 MZA Brno, fond D6, kniha 765, s. 17. 38 MZA Brno, fond D6, kniha 543, nestránkováno. 39 MZA Brno, fond D6, kniha 172, nestránkováno. 40 MZA Brno, fond D6, kniha 773, s. 16. 41 Tichak, M.: Paměti obce Velkého Týnce, s. 23. 42 Vidličková, E. ‒ Vidlička, J.: Historie a současnost farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci, s. 38. 43 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, nefoliovaná část. 44 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, nefoliovaná část.

Milion pušek, prasečí hlava s Gottwaldem - jak to bylo TL přinesly ve druhém čísle článek „Připomínka února 1948”od pana M. Dokládala. Je jistě chvályhodné, že se objevil další dopisovatel, méně chvályhodný je už způsob, jakým podává čtenářům historická fakta, o pamětnících už raději nemluvě. V žádném případě nechci brát autorovi právo na vyjádření osobního názoru. Měl by však zvážit slova a fakta, o kterých se domýšlí, raději dvakrát zvážit. Vraťme se však k některým „rádobyfaktům“, kterými se článek hemží. Začneme hned těmi prasečími hlavami ve výlohách místních řezníků. Tehdy byla řeznictví čtyři: Skopalíkovo, Kučírkovo, Nešporovo a pak ještě Zahradníkovo. Co pamatuji, v žádném jsem nikdy vystavenou ve výloze prasečí hlavu neviděl! Ani tam nemohla být. Sortiment řeznictví byl prodej výsekového masa a uzenin. Autorovi tedy špatně slouží paměť, nebo o tom někde četl a dosadil si to i do Týnce. Že aranžéři Jednoty dělali výzdobu ke stranickým výročím je ale fakt - to se tam mohl objevit Gottwald, ale bez prasečí hlavy. Nejinak je tomu v případě rozdávání milionu pušek v únoru 1948 komunistům, aby mohli zastrašovat lidi, co projevili jiný názor. To je hloupost, jak se říká „na kvadrát“. Stát měl

tehdy 12 milionů obyvatel, z toho přes polovinu žen. Ty pušky sotva dostávaly, snad jen ve snu pana Dokládala. Ze zbylých 6 milionů mužského pohlaví je více než polovina dětí a starců. Zbývají nějaké 3 miliony, což značí, že pušku měl dostat každý třetí muž, což je samozřejmé nebetyčná hloupost. Odvážím se tvrdit, že v Týnci nedostal pušku nikdo a v okolních obcích také ne. Znamená to snad, že někde dostal „kvér“ každý? Vidíte, o jaký nesmysl jde! Poučeni blábolem přistupujeme k dalším perlám v článku. Myslím tím onen protikomunistický odboj s vytahováním zákolníků ze žebřiňáků s obilím, házení drátů do obilí až po ten „odboj“, kdy bojovník vozící močůvku na pole tuto vypustil do potoka. Dodávám, že byli tací protikomunističtí odbojníci, co kradli kola komunistům a močili jim před stavením... Pak jsou zde zmíněni tzv. desítkáři, co měli kontrolovat, kdo chodí do kostela, povýtce rodinu Hrudníkovu. I zde je autor vedle jako ta jedle. Desítkáři v KSČ jeden čas skutečně byli, ale z jiného důvodu. Měli za úkol vybírat členské příspěvky v základních organizacích. Podobné to bylo se studenty. Studovat mohli jen děti členů KSČ a ti co byli dobře zapsáni. Ani to není pra-

vda - popírá to skutečnost, že mohl studovat například Vojtěch Hrudník a někteří šli do učení. Můžeme se hned otázat, kde vystudovaly děti disidentů a jak to, že studenti dělali těžkou hlavu režimu, když už to byly děti komunistů? Do nebe volající je pak fráze o tom, jak nám nebojácní studenti v roce 1989 vybojovali s Václavem Havlem zlatou svoboděnku. Je to jak věta z učebnice pro školní dítky a sám autor tomu možná zas tak moc nevěří. To mne napadá, když v Bruntále vidím blahobytného pana Zifčáka, agenta StB, dnes majitele hotelů a obchodů. Mimochodem brzy po volbě Václava Havla prezidentem jsem v Praze v ulici Hybernské, viděl ve výloze řeznictví na hromadě vepřových nožiček a vedle velké prasečí hlavy portrét právě Václava Havla. Zda to byl naschvál, anebo nesmírná oddanost řezníků, nevím... Zajímavé jsou úvahy na téma srovnání bývalý černoch a bývalý komu nista podle hesla nikomu nic neodpustit. Podotýkám, že uplynuto 26 let od „sametu“ a to je víc než promlčecí doba za vraždu, a přesto pořád čteme varování před strašným komunismem. TL nevyjímaje, kde nás s tím pravidelně a pořád na jedno kopyto opruzuje jeden z dopisovatelů. Pan M. Dokládal to má těžké. Bojovat

s komunisty, kteří už komunisty nejsou, jsa ukryti v jiných stranách a mezi pobožnými lidmi. Dost bylo polemizování s jádrem článku, kde je někdy co věta to perla. Teď ke kritice nové tváře TL. Ne každému se líbí, já sám mám některé výhrady k barevnosti zejména otiskovaných fotografií, kdy skutečně občas není poznat oč, resp. o koho běží. Kladně hodnotím tzv. základní část TL, co se textů týče, a nadstavbovou nechávám těm, co v ní něco velice zajímavého najdou. Největší přínos vidím v tom, že nás budou TL seznamovat s osobnostmi týneckého dění, členy zastupitelstva počínaje. Neb ruku na srdce: málokdo dokáže vyjmenovat všecky zastupitele, které volil, natož aby o něm něco více věděl, není-liž pravda? Nakonec, když už jsme zpět v TL, skromné přání: jubileím dát konečnou grafickou úpravu a také to, že v češtině jsme zvykli na podobu jména Jan Novák a ne Novák Jan. Vypovídá to cosi o kultuře a taktu k jubilantům. Zatím to není a zdá se jako by někdo čekal, že po otištění příjmení plus jména se ozve hlasité „Zde!“ jako na vojně kdysi... Jaroslav Chytil

ČLÁNKY

13

Modlitba svatého růžence Jak je tomu ve skutečnosti? Růženec je jistě modlitba prostá a jednoduchá, avšak zároveň v této své jednoduchosti nesmírně hluboká. Je to modlitba vhodná pro všechny: pro lidi na počátku duchovního života i pro lidi, kteří dosáhli vrcholů svatosti; pro lidi prosté i učené; pro muže a ženy; pro mladé, zralé, staré... Modlitba velmi účinná. A jistě je to modlitba velmi účinná pro záchranu světa, mír na zemi a věčnou spásu duší. Sestra Lucie, fatimská vizionářka, říká svému duchovnímu otci: „Není žádný problém, jakkoli obtížný, časný a zvláště duchovní, týkající se osobního života každého z nás, našich rodin, rodin světa či řeholních společenství, nebo života lidí a národů, není žádný problém, pravím, jakkoli obtížný, který bychom nemohli vyřešit skrze modlitbu posvátného růžence.“ A modlitba růžence je takto účinná ve své zdánlivé nepatrnosti. Vždyť nepřiměřenost mezi malostí prostředků určených Bohem a velikostí účinků, kterých se těmito prostředky má dosáhnout, je podle svědectví Božího slova něčím obvyklým v Boží „režii“, aby náležitě vyniklo, že se jedná skutečně o Boží účinky. Můžeme v tomto smyslu například připomenout, jak prorok Elizeus řekl Námanovi ze Sýrie, aby se pro své uzdravení sedmkrát omyl v řece Jordánu. Náman se bouří: „Copak nejsou naše syrské řeky mnohem lepší?“ Nakonec však ustoupí naléhání svých služebníků, sedmkrát se ponoří do řeky Jordánu, která se mu zdála být tak bezvýznamnou, a dosáhne zázračného uzdravení (srov. 2 Král 5,1–14). Ostatně, modlitba růžence není až tak nepatrná a nevýznamná, jak se může jevit: není chaloupkou vedle gotické katedrály Teologické sumy, ale spíše krásnou a velikou mariánskou svatyní, která je nadto s katedrálou Teologické sumy v určitém smyslu spojena, jak ještě uvidíme. V čem vlastně spočívá velikost a význam modlitby posvátného růžence? Můžeme odpovědět, že se jedná o setkání dvou životů: života Pána Ježíše Krista z jedné strany a našeho života ze strany druhé.

Duše a tělo růžence Nejprve se zastavme u života Pána Ježíše Krista: Modlitba posvátného růžence je jako člověk: má duši a tělo. Tělem růžence jsou ústní modlitby: Otčenáš; Zdrávas, Maria; Sláva Otci a případně Krédo. A duší růžence je rozjímání o tzv. tajemstvích, tj. událostech ze života Pána Ježíše. Přitom obojí se zde krásně spojuje - tak jako duše a tělo tvoří jediného člověka: rozjímání působí, že ústní modlitba není příliš monotónní a nudná, a naopak ústní modlitba napomáhá našemu rozjímání, napomáhá pozvedat naši mysl a naše srdce k Pánu Ježíši Kristu a k Panně Marii a udržovat je u nich. Toto rozjímání nemusí být snadné, ale zde nám mohou pomoci různé prostředky: někdo např. radí přiřazovat k jednotlivým Zdrávasům myšlenky, které se vztahují k jednotlivým tajemstvím, nebo je dobré mít před sebou vyobrazení tohoto tajemství či ho mít alespoň ve své obrazotvornosti apod. Tajemství Ježíšova života Duší růžence je tedy rozjímání o tajemstvích života Pána Ježíše Krista: o tajemstvích Ježíšova života, která také oslavujeme v průběhu liturgického roku a o nichž tak skvělým způsobem pojednává svatý Tomáš Akvinský ve III. části (Tertia pars) své Teologické sumy. Proč jsou tato tajemství tak důležitá? Jsou to události, které se odehrály zhruba před dvěma tisíci lety v Palestině a jako historické události odezněly, pominuly a jsou neopakovatelné - podobně, jako je např. neopakovatelná bitva na Bílé hoře. Ovšem tato bitva měla určité důsledky, které trvají dodnes - především ten důsledek, že naše země nejsou protestantské -, tyto důsledky mají i jiné dějinné události, a to také platí, i když mnohem radikálněji, v případě událostí života Ježíše Krista. Vždyť protagonistou těchto událostí není pouhý člověk, pouhá lidská osoba, ale Bůh, božská osoba, druhá božská osoba Syna, která se pro nás a pro naši spásu stala člověkem. Jistě, on jen ve svém lidství je počat v lůně Panny Marie, rodí se v Betlémě, je obětován v jeruzalémském chrámě, je pokřtěn, káže Boží slovo, trpí

Hovorová čeština Na gymnáziích (jedenáctiletkách) v hodinách českého jazyka před 60 lety bylo vyučování rozděleno na mluvnici a literaturu. Znalosti mluvnické měly úroveň jednotnou, vyučování literatury bylo ovlivněno vysokou úrovní naší paní profesorky Vlastičky, která nás udivovala svou znalostí literatury od baroka, národního obrození nejvíce však dvacátého století až do současnosti. Vyžadovala po nás užívání spisovné češtiny. Výrazy hovorové češtiny ve vyučování odmítala, museli jsme se přizpůsobit. Nedávno jsem si na zastávce elektriky v Olomouci vyslechl debatu mladých lidí - studentů. Všiml jsem si, že nepoužívali spisovnou češtinu, ani hovorovou češtinu, ale prasomluvu, jinak se to nedá nazvat. Výrazová hrubost má stejnou úroveň u mužů i žen. Před 60 lety našlo se několik jedinců (mužů) mezi studenty, kteří mluvili sprostě, u dívek to neexistovalo. I potom na vojně projevilo se také dost

chlapů, kteří komunikovali pouze prasomluvou. I v dědině bylo také pár odstrašujících příkladů, sprosťáků a hulvátů ohodnocených. Doma se nenadávalo, jen výjimečně dospělým něco ujelo. Dětem a školákům bylo jasné, že nadávání a klení je hřích. Cvičitelé žáků a dorostu v Sokole a v Orlu měli také účinný styl, jak omezit nadávky a klení v dětském kolektivu. Dnešní nová moderní literatura zcela běžně krmí veřejnost prasomluvou. Někteří spisovatelé, i ti vyhlášení, zapomínají, že jejich dílo ovlivňuje kulturu národa. Také vysílání zábavných pořadů a kriminálek v televizi obešlo by se bez hrubostí a sprostot. Taková negativa mohou ovlivnit režiséři i herci. Cožpak všichni kriminalisté jsou ve skutečnosti hulváti? Pánové herci a dámy herečky, začněte se reprezentovat jako slušní lidé! Mladá generace národa si zaslouží takový váš zodpovědný přístup. Vojtěch Hrudník

a umírá na kříži, je vzkříšen a vzat na nebesa, ale v posledku je to jeho osoba, která toto vše koná a podstupuje, a tato osoba je božská. Jak káže svatý Bernard z Clairvaux: „Na které z těch tajemství by se nemělo s opravdovou láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z nich, myslím na Boha a je v tom všem ten, který je můj Bůh.“ (Sermo de Aquaeductu) Události ze života Ježíše Krista, vtěleného Boha, jsou tak skutečně tajemstvími: jsou „nabity“ duchovní energií a milostiplné, tj. naplněné milostí, spásonosnou mocí, jež přesahuje dobu a místo, kdy a kde se udály. My tak můžeme s touto milostí Kristových tajemství vejít do kontaktu kdykoli a kdekoli: jistě na prvním místě skrze liturgii a hned na druhém místě skrze růženec, který k liturgické oslavě Kristových tajemství vede nejlépe na ně připravuje - a jenž z liturgického slavení Kristových tajemství vychází a je jeho jakýmsi prodloužením. Setkání Kristova a našeho života Jak jsme však uváděli o něco výše, v případě růžence nejde jen o samotná tajemství Kristova života, ale o setkání Kristova a našeho života: my sami se svým životem se v růženci setkáváme s tajemstvími Ježíšova života, a tak osobně čerpáme jejich milost - spásonosnou moc; vkládáme do těchto tajemství sami sebe, své blízké, Církev a svět; postupně přetváříme svůj život podle těchto tajemství. Skrze Marii Růženec je mariánskou modlitbou někdy také bývá nazýván mariánským žaltářem, ale zatím jsme

o Matce Boží příliš nemluvili: necháváme si ji na konec jako „zlatý hřeb“. K onomu setkání Kristova a našeho života v růženci dochází totiž per Mariam - „skrze Marii“. Skrze Marii se setkáváme se samotnými tajemstvími Kristova života, neboť jsou to události, jichž se Maria přímo účastní - jsou to společná tajemství Kristova a její; díváme se na tato tajemství jejíma očima; hledíme na to, jak se odrážela v jejím srdci. Skrze Marii dochází také k setkání nás, našich životů, s životem Ježíše Krista: Do mocné Mariiny přímluvy, které se dovoláme znovu a znovu „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší“ s velkou důvěrou vkládáme sebe samé, své blízké, Církev a svět. A krze ruce Panny Marie dostáváme milost tajemství života Ježíše Krista, tedy milosti růžencových tajemství. Modleme se tedy růženec a vytrvejme v této modlitbě. Ta je vždy plodná, ať se při ní cítíme povzneseni či naopak prožíváme „suchopár“. Kéž můžeme spolu s blahoslaveným Bartolem Longem, velkým apoštolem růžence, zakladatelem svatyně Panny Marie Růžencové v Pompejích a dominikánským terciářem, ze srdce říci: „Ó blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem; pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly; věži záchrany před útoky pekla; bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš naší útěchou v hodině smrti.“ (Cit. in: Sv. J. Pavel II.: Apoštolský list) Použito myšlenek Filipa Martina Štěpána OP Připravil Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické

14

ZE ŽIVOTA NAŠICH ŠKOL

S kočičkou Olou po Olomouci Děti z oddělení Vrabčáků se zúčastnily prohlídky města Olomouc s kočičkou Olou. Hodinová prohlídka s maňásky je organizovaná pro děti z MŠ a pro I. stupeň ZŠ. Procházka s kočičkou se konala po nejvýznamnějších památkách centra města. Byla spojená s poutavou historií a výstupem na radniční věž. Během prohlídky se děti velmi nenásilnou a hravou formou seznámily s nejvýznamnějšími turistickými atraktivitami města Olomouce. Děti poslouchaly pozorně, zvolené aktivity je bavily a také si na kočičku Olu připravily své zvídavé otázky. Sou-

částí programu byla prohlídka interiéru radnice, radniční kaple a poté nejvíce dětmi očekávaný výstup na radniční věž. Děti statečně prošly zkouškou bobříka odvahy a na závěr je čekalo milé překvapení. Na konci prohlídky děti obdržely malý dárek ve formě pracovního sešitu, který pro děti připravilo Informační centrum Olomouc ve spolupráci s odborem školství magistrátu města Olomouce. Děti plné dojmů a nadšení se ihned pustily do plnění úkolů, dokud měly vše čerstvě v paměti. Anežka Resnerová

Vynášení Smrti - Moreny Vynášení Smrti je prastarý obyčej, spojovaný s jarní rovnodenností a kalendářním nástupem jara. S církevními svátky nemá nic společného. Církev proti němu jako přežitku pohanských rituálů naopak silně brojila. Písemné doklady o tomto zvyku pocházejí až ze 14. století. Postupem času se z magického rituálu stala zábava mládeže a dětí. Zimo, zimo, táhni pryč, nebo na tě vezmu bič! Odtáhnu tě za pačesy, za ty hory za ty lesy – až se vrátím nazpátek, svleču zimní kabátek.

Touto básní se děti z mateřské školy oddělení Vrabčáků rozloučily s vládkyní zimy Morenou. Symbolicky zhotovené Moreny z papírových kapesníčků s děsivou vizáží děti vyhodily do potoka za bouřlivých emocí a s radostným očekáváním vítaly příchod jara: Voláme sluníčko haló, haló, tepla je na světě málo, málo. Vylez a rozežeň mraky, mraky a já ti pomůžu taky, taky. Anežka Resnerová

RECITAČNÍ SOUTĚŽ Recitační soutěž se konala 7. dubna 2016 na obecním úřadě ve Velkém Týnci v 17 hodin. Byli tam žáci z prvního stupně, kteří byli rozděleni do kategorií 1. – 2. a 3 . – 5 .třída. Na začátku dostali rodiče hlasovací lístky (tvořili diváckou porotu). Odbornou porotu tvořili: pan starosta Petr Hanuška, paní učitelka Eva Friesnerová a pan místostarosta Stanislav Denk. Když odrecitovala básničky první kategorie, odborná porota se šla poradit. Rodiče dali své hlasy do košíku.

Foto: archiv MŠ

Den Země Den Země je den věnovaný Zemi. Slaví se 22. dubna. V dnešním pojetí jde o ekologicky motivovaný svátek upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí, který jsme oslavili, tak jako každý rok, procházkou do přírody. Ráno jsme se sešli jako každý školní den ve škole a v osm hodin vyrazili společně se 7. B. Šli jsme přes Vsisko do Grygova, kterým jsme prošli až do lesa Království, kde jsme se nasvačili. Zpět do Týnce, jsme se vraceli přes Krčmaň. Ušli jsme necelých 13 km a bylo to rozhodně lepší než sedět ve škole a učit se. Eliška Peňašková, 7. A

Foto: 2x archiv ZŠ

Foto: 4x archiv TL

Aby se diváci zabavili, tak měly vystoupení děti z kroužku hry na flétnu. Potom následovala druhá kategorie. Ta odrecitovala a šla hrát flétna, diváci hlasovali a odborná porota se šla poradit. Nakonec bylo vyhlášení: v 1 . - 2 . třídě vyhrála Barbora Králová. Vyhrála v odborné i divácké porotě. V 3 . - 5. třídě vyhrála Michaela Drábková, také v divácké i odborné porotě. Terezie Dubová, Michaela Drábková

ČLÁNKY

15

10x se zastupiteli Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec ustanovené dne 5. listopadu 2014. Do konce volebního období vám představíme prostřednictvím ankety postupně všechny zvolené zastupitele. Dnes si povídáme s ALENOU OSTŘANSKOU, předsedkyní výboru pro sociální záležitosti a bezpečnost občanů. Jste týneckou, čechovickou či vsiskou rodačkou? Ve Velkém Týnci v části Vsisko bydlím od narození s přestávkou devíti let základní školy, kterou jsem navštěvovala v Domašově nad Bystřicí, kam se naše rodina odstěhovala,

když mi bylo 5 let. Poté jsem přešla na Střední zdravotnickou školu v Olomouci, a abych nemusela být na internátě, bydlela jsem přes týden u babičky a dědy opět ve Vsisku. No a když jsem se po maturitě provdala, zůstala jsem již ve Vsisku. Co se vám na obci líbí? Ve Velkém Týnci se mi líbí bohatý kulturní a společenský život, upravené ulice, dění ve všech obcích. Velmi si vážím lidí, kteří nemyslí jen na sebe a jsou ochotni svůj volný čas věnovat druhým. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se na akcích obce podílejí, a vyzvat ty, jež váhají svou pomocnou ruku nabídnout.

Co byste chtěla zlepšit? Určitě více zeleně ve Vsisku! Chybí mi les, prostor pod stromy, kam by se mohli staří lidé a matky s kočárky bez obav, že nebudou mít kam uskočit před auty, schovat v létě před slunečními paprsky. Takové menší Království, jaké má Grygov, nebo les, který má Týnec. Co vás v poslední době nejvíce pobavilo? Asi poslední vítání občánků v naší obci. Mezi miminky byl tentokrát i chlapeček, který by si rád povídal, a tak se stalo, že dvěma opakujícími slabikami různé tóniny překřikoval pana místostarostu v jeho projevu. Já ve snaze tohoto bodrého hošíka utišit jsem nejdříve na něj kulila oči, ale ten to pojal jako způsob navázání kontaktu a začal ve slabikování přidávat na hlase. A když jsem se k němu otočila zády, zatahal mě za sukni. Asi si říkal, co si to dovoluji, že on ještě s povídáním neskončil. Připomnělo mi to dobu dávno minulou, kdy jsem byla jako sestra často v kontaktu s malými dětmi, které dokážou vždy vykouzlit úsměv na tváři. Bylo to takové milé pohlazení po duši. Co vás v poslední době nejvíce naštvalo? Nezodpovědnost některých lidí, kteří znají jen svá práva, ale ne své povinnosti. Kde a jak trávíte pracovní čas? Učím na Vyšší odborné škole zdravotnické v Olomouci převážně na oboru Diplomovaná všeobecná sestra. Má práce je střídavě ve škole a v nemocnici. Práce s mladými lidmi mě nesmírně obohacuje a praxe v nemocnici se studenty mi dává smysl. Naštěstí se u našich studentů téměř vždy setkávám se zájmem a snahou

Foto: M. Stacho

pomoci. Jsem ráda, že nemusím řešit šikanu a podobné násilí, jak vidíme občas v médiích. Jak trávíte volný čas? Volného času mnoho nezbývá, mám již staré rodiče, kteří bydlí v rodinném domku 30 kilometrů vzdáleném Domašově. Tak o víkendu je třeba jít ještě uklidit druhou domácnost. Naštěstí se střídáme s mými dvěma sestrami. Baví mne práce na zahradě. Jako každá žena stále nemám co na sebe a ráda si něco originálního spíchnu, pokud je čas. Snažím se také nezůstat pozadu za děním v obci. Nyní s členkou našeho výboru paní Kopečkovou, bývalou učitelkou MŠ, pracujeme na přípravě Dne Matek, který se bude konat ve Vsisku v hostinci U Facků ve středu 11. května od 17.00 hodin. Další akcí pořádanou naším výborem je posezení pro seniory, které bývá již tradičně v říjnu na stejném místě. Máte nějakou oblíbenou knihu? Nemám žádnou oblíbenou knihu, ke které bych se vracela. Jako kantor jsem neustále v knihách, ale především odborných nebo na internetu, neboť chci držet krok se svými studentkami a studenty a zároveň je třeba „být v obraze.“ Máte nějaký oblíbený sport (pasivně či aktivně)? Můj muž by jistě řekl, že mým oblíbeným sportem je skok do řeči. Ráda chodím do přírody. Vyhovuje mi svižná chůze s kamarádkou nebo s naším pejskem. Představte si, že máme ve Vsisku v potoce bobry. Sice nám devastují krajinu, ale vůbec jim nevadí, že opodál je dálnice plná aut. Ptala se Kamila Grmolenská

Několik poznámek k problematice „Roundup“ V dubnovém čísle TL byl uveřejněn článek, ve kterém autorka jednoznačně odsuzuje přípravek Roundup a navrhuje za něj alternativy. Protože jsem názoru, že na světě neexistuje nic, co je jen černé, nebo jen bílé, ale vždy něco mezi tím a protože současně nemám rád, když lidé jsou informování jen jednostranně a vyvolává se u nich zbytečná panika, rozhodl jsem napsat následujících pár řádků. V žádném případě nejsem jednostranný zastánce Roundupu a velice dobře znám jeho nevýhody. Ty ale vycházejí z jeho nesprávné aplikace (používání nevhodných trysek nebo nekvalitní vymývání aplikační techniky) a již kdysi jsem o tom i psal (Rostlinolékař č. 2, 2006, Zahrádkář č. 5, 2011). Autorka má sice pravdu, že glyfosát (účinná látky skupiny „Roundup“) byl zařazen Světovou zdravotnickou organizací mezi „pravděpodobné karcinogeny pro člověka“, ale je třeba i dodat, že tam kromě jiného patří třeba i nejoblíbenější jihoamerický nápoj maté, masné výrobky či noční směny. Do vyššího stupně karcinogenity (prokázané karcinogeny) jsou zařazeny

alkoholické nápoje, tabákový kouř, UV záření (nejen ze solárii, ale i běžné sluneční) nebo rentgenové záření. A do skupiny „podezřelý karcinogen pro člověka“ patří nejen benzin a motorová nafta (kolik toho spotřebují naše auta!), asfalt (kolik ho je na našich silicích!), radiofrekvenční záření mobilních telefonu (je snad někdo, kdo mobil ještě nemá?), ale i pro většinu lidí neodmyslitelná káva, a dokonce tak zázračné léčivé rostliny jako je Aloe vera nebo Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný).

Foto: M. Stacho Souhlasím totiž s již přibližně pět set let starým výrokem Paracelsa „Dosis sola facet veneum“, což volně přelo-

ženo znamená, že mezi jedem a lékem je rozdíl jen v dávce, čili každá látka je současně jedovatá i léčivá, záleží jen na dávce. A když se vrátím ještě ke glyfosátům, v žádném případě nejsem kompetentní zpochybňovat nějaké závěry, ale např. podle britského profesora Colina Berryho bylo publikováno více než 60 studií zabývajících se genotoxickým efektem glyfosátu a žádná nenašla nic znepokojujícího. Nepřekvapuje mě ani, že rezidua glyphosátu někde byla zjištěna, protože citlivost v současné době používaných analytických metod je tak vysoká, že jsou schopny detekovat 1 µg v 1 kg. Pro lepší představu, jsou schopny dokázat 1 gram látky např. cukru či soli rovnoměrně promísených ve 100 tunách (= 2.000 pytlích, resp. 10 vagonech) například mouky. S trochou nadsázky občas uvádím, že kdyby nějaká laboratoř dostala za úkol zjistit, v čem všem je obsaženo např. zlato, tak ho zjistí naprosto ve všem. Nedovedu si však představit, že by obecní úřad, který je povinen udržovat všechny chodníky, k likvidaci plevelů používal „vodu z brambor“

(doufám, že v tomto případě působí teplota vody, a ne to, že je z brambor) nebo papírové krabice. Znalí čtenáři (např. diváci televizních pořadů) sice mohou namítat, že existuje metoda likvidace plevelů pomocí hořáků, ale, pominu-li náklady na nákup a zejména provoz, tímto způsobem se zlikvidují jen nadzemní části rostlin a všechny vytrvalejší plevele znovu obrazí. Kdežto glyfosát je rostlinou přijímán pouze přes zelené části do vodivého systému rostlin a jim se šíří bazipetálně (směrem ke kořenům) a tím, že zlikviduje kořeny, následně odumírá celá rostlina. A pokud se týká autorkou nabízených alternativ, schvaluji a sám rád doporučuji mulčování, ale jako vše i to má svá úskalí - pod jakýmkoliv mulčem jsou ideální podmínky pro hraboše, hryzce a zejména plzáky. A na závěr již jen jedna drobná poznámka. Pampeliškový „med“ je sice chutné sladidlo, ale „proti zimnímu pokašlávání“ má pravděpodobně stejný účinek jako pití sladké teplé vody. Jaroslav Rod

SKAUTSKÉ OKÉNKO Úklidové akce pomohly vyčistit nejen naši obec a její okolí

Třetí dubnová sobota byla ve znamení úklidu veřejných prostranství, míst v přírodě i černých skládek. Po celé republice se konala akce Ukliďme svět, ukliďme Česko 2016. K tomuto projektu se připojili školy, firmy, obce, spolky i občané a celkem se uklízelo na více než 1.800 místech. Počet úklidů tak opět narostl a dle prvních odhadů lze předpokládat, že se zapojilo více než 65.000 dobrovolníků. Z přírody bylo odstraněno okolo 1.600 tun odpadu. Přestože jde o hrubá čísla zakládající se na hlášení organizátorů úklidů, je to úctyhodné množství. Je to také příslib do budoucna. Narůstající počty dokládají, že lidem není lhostejné znečištění přírody a jsou ochotni ji vyčistit i s vědomím, že pracují za někoho, kdo zcela vědomě a zcela nezodpovědně odpad v přírodě zanechal. Pojďme si přiblížit, jak se uklízelo v našem okolí.

me ď i l Uk o k Čes

Foto na stránce: archiv skautů

Na úklidu v našem okolí se podílely skautské oddíly našeho střediska Ladislava Ruska. Zúčastnili se také mladí hasiči ze Svésedlic, firma Agrospol s.r.o. z Velké Bystřice a v Přáslavicích či Suchonicích pořádala úklidy obec. Ve Velkém Týnci se sešlo okolo 20 dobrovolníků a uklízela se především cesta směrem k Olympii a také černá skládka daleko za obcí po družstevní cestě směrem na Holici. Na místě byla směs různého odpadu i pneumatiky. V Čechovicích se úklidu účastnilo 25 dobrovolníků a úklid probíhal v ulicích Čechovic i u cest směrem na Hradisko, Velkou Bystřici, Doloplazy a na Hostkovice. Podařilo se také zlikvidovat středně velkou černou skládku v lesíku směrem na Doloplazy. V pří-

kopech a v potoce se povaloval plastový odpad, stavební suť, koberce, pneumatiky, barel od nafty i pečlivě v igelitu zabalená uhynulá zvířata. Vacanovičtí skauti uklízeli možná ještě větší skládku na polní cestě vedoucí také k Doloplazům a připojili se k nim i myslivci z Doloplaz. Naložili celý kontejner zbytků z aut, stavební sutě a použitých dětských plínek. Doloplazští skauti se vydali podél cest na Čechovice, Kocourovec i nově vysazenou jabloňovou alejí. V Doloplazích byla účast nejvyšší. Uklízelo celkem 41 občanů. Skauti z Velké Bystřice a Hluboček uklízeli v přilehlém lese, podél cest i v obci. Ve Velkém Újezdu se účastnilo skromných 11 dobrovolníků, zato uklízeli v pátek i v sobotu. Podařilo se uklidit mnoho kilometrů cest, zvláště znečištěná místa i některé ulice obcí. Nemalé množství odpadu však ještě v různých místech zůstalo. Nad naše síly i časové možnosti byla skládka v „esíčku“ směrem na Hostkovice. Otevřená je stále otázka velkého nepořádku kolem bývalé váhy ve směru na Svésedlice, kde se odpad dál hromadí. Na místě je možné spatřit eternit, zbytky počítačů, stavební suť, ale hlavně na dvě desítky opotřebovaných pneumatik. Tento počet naznačuje, že nepůjde o jednoho řidiče, který se zbaví ojetých letních gum, ale pravděpodobně sem „uklízí“ odpad nějaký podnikatel, který se přezouváním aut živí. Tuto situaci se budeme dál

snažit řešit se starostou Svésedlic. Tyto úklidové akce jsou během na dlouhou trať a vždycky bude o krok napřed ten, kdo nectí zaběhlý a propracovaný systém sběru a likvidace odpadů. Člověk se může donekonečna zamýšlet nad tím, proč tito lidé nevyužívají své popelnice, za které každý občan obci platí. Proč nemohou plastovou láhev vyhodit doma do své tašky na tříděný odpad a proč troje kolečka suti vyklopí do příkopu, když toto malé množství mohou přivézt do i sběrného dvora. Těžko pochopíme pohnutky těchto lidí, ale my těmto nešvarům chceme

čelit a budeme společně s dětmi a mládeží chodit uklízet přírodu. Jedině tváří v tvář problému mladá generace pochopí, jak ostudné a nesmyslné je, zbavovat se odpadu na černé skládce. Budeme rádi, když se k nám příště připojí další občané, ostatní spolky, firmy nebo i škola tak, jak je to běžné ve stovkách měst a obcí v ČR. Poděkování patřím všem, kteří se připojili, a kteří nás podpořili při akci Ukliďme svět, ukliďme Česko 2016. Jiří Dvořák, skautské středisko L. Ruska

SPORT

17

Druhé kolo Zlaté ligy stolního tenisu 2016 V sobotu 23. dubna proběhlo ve Sportovní hale ve Velkém Týnci 2. kolo Zlaté ligy stolního tenisu 2016. Zúčastnilo se jej 12 registrovaných hráčů, 24 mužů – amatérů, 3 ženy a 8 dětí. Organizaci turnaje a jeho „stravovací“ zabezpečení měli na starosti členové Komise pro školství, kulturu a sport ZO Velký Týnec (zvláštní poděkování patří rodině Svrchokrylově, která nastoupila v plném počtu!!!). Počítačovou techniku měl na starosti Patrik Chrobok, funkci ředitele turnaje vykonával Ivo Stejskal, moderátorem byl Petr Hanuška.

Registrovaní hráči hráli ve dvou základních skupinách na dva vítězné sety. V případě rovnosti bodů rozhodoval vzájemný zápas. Od čtvrtfinále se hrálo na tři vítězná utkání. Amatéři byli rozděleni do sedmi skupin, z nichž postupovali čtyři nejlepší. Mezi muže byly začleněny i tři ženy. Ve skupinách se hrálo na dva sety, od osmifinále na dva vítězné sety. Děti odehrály své zápasy ve dvou základních skupinách, které rozhodovaly o nasazení do čtvrtfinálového pavouka. Petr Hanuška

Výsledkový servis Registrovaní hráči Čtvrtfinále Podivínský – Dvořáček Jar. 1:2 Mihalová – Mlčoch Jiří 0:2 Kardinál ml. – Hynek Ondřej 1:2 Čejka – Vyvozil 2:0

Skupina A: 1. Mišun 8 bodů 2. Nemrava 8 3. Kardinál st. 6 4. Koudelka 4 5. Mlčoch Miloš 2 6. Kočí 2

Semifinále Dvořáček Jar. – Mlčoch Jiří 2:0 Čejka – Hynek Ondřej 0:2

Skupina B 1. Brablík 10 2. Gabrhel 8 3. Kalas 6 4. Kunert 4 5. Valuch 2 6. Chrobok 0

O 3. místo Čejka – Mlčoch Jiří 3:1 Finále Dvořáček Jar. – Hynek Ondřej 2:3

Čtvrtfinále Mišun – Kunert 3:0 Kardinál st. – Gabrhel 0:3 Nemrava – Kalas 2:3 Koudelka – Brablík 3:1 Semifinále Mišun – Gabrhel 3:1 Kalas – Koudelka 3:2 O 3. místo Gabrhel – Koudelka 3:1

Skupina B 1. Dvořáček Jakub 6 2. Egg 4 3. Hartmanová 2 4. Malíšek 0 Čtvrtfinále Novotný – Malíšek 2:0 Egg – Nemrava ml. 2:0 Hejtmanová – Zdráhal 0:2 Malíšková – Dvořáček Jakub 0:2

Finále Mišun – Kalas 3:1 Foto: 3x P. Hanuška

Děti Skupina A 1. Novotný 5 bodů 2. Zdráhal 4 3. Nemrava ml. 3 4. Malíšková 0

Amatéři Osmifinále Podivínský – Mihal 2:0 Dvořáček Jar. – Žáček 2:0 Kováček – Mihalová 1:2 Lakomý – Mlčoch Jiří 0:2 Čejka – Hanzel 2:1 Hynek Jiří – Vyvozil 1:2 Dvořáček Jan – Kardinál ml. 0:2 Zedník – Hynek Ondřej 0:2

Semifinále Novotný – Egg 2:0 Zdráhal – Dvořáček Jakub 2:1 O 3. místo Egg – Dvořáček Jakub 1:2 Finále Novotný – Zdráhal 0:2

Fotbalové výsledky V Horce se hrálo až na podruhé Utkání 17. kola okresního přeboru mužů bylo k vůli vytrvalému dešti a nezpůsobilém terénu odloženo. Dorostenci své utkání v Lipníku nad Bečvou odehráli a odvezli si porážku 5:2. Obě branky si připsal Lukáš Pazdera. Odložené utkání mužů se dohrávalo v pátek 29. dubna za slunečného počasí a na perfektně připraveném trávníku. Technický soupeř = náš

kvalitní výkon. Horku jsme gólem P. Kovaříka porazili 0:1. Horka n. M. - V. Týnec 0 : 1 (0 : 1) Br: 26. Kovařík Pavel Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda, Grofek, Coufal M. - Koliba, Ehrenberger, Hrudník, Majer (76. Mádr) - Kovařík (85. Coufal), Pospíšil (73. Doležal)

Povinné tři body Utkání mužů s Drahlovem moc fotbalové krásy nenabídlo. Hned v 8. minutě se trefil Pavel Kovařík, ale to bylo na dlouhou dobu jediný světlý okamžik. Hosté nás zatlačili a my nevěděli co hrát. Drahlov naštěstí nedokázal potrestat naši pasivitu. V úplném závěru prvního poločasu zatáhl míč Standa Hrudník a z této akce vytěžil důležitý druhý gól Jarda Pospíšil. Jak byl důležitý, ukázal průběh druhého poločasu, který byl z naší strany ještě katastrofálnější než první! Drahlovu se poda-

řilo snížit na 2:1. Stav se už nezměnil a my se protrápili ke třem bodům. Dorostenci prohráli s Určicemi 3:5, branky Filip Kuba, Ondřej Coufal a David Charvot. V. Týnec - Drahlov 2 : 1 (2 : 0) Br: 8. Kovařík Pavel, 45. Pospíšil Jaromír Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda, Grofek, Coufal M. - Koliba, Doležel (68. Coufal O), Hrudník (82. Mádr), Majer - Kovařík, Pospíšil

Blatec si odvezl všechny body Další domácí utkání nám postavilo do cesty předposlední Blatec. Naši hráči navázali na výkon z minulého týdne a Blatec si zaslouženě odvezl tři body za vítězství 2:3! Obě branky vstřelil Jarda Pospíšil. Dorostenci doma prohráli s Černovírem 1:7, branka Ondřej Coufal.

Velký Týnec - Blatec 2 : 3 (1 : 2) Br: 31. a 64. Pospíšil Jaromír Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda, Grofek, Coufal M. - Koliba (68. Mádr), Doležel (46. Ehrenberger), Hrudník, Majer - Kovařík, Pospíšil

Ze Šumvaldu jen s bodem Šumvald - hřiště nic moc, silný boční vítr, tvrdě, až za hranou hrající soupeř (zraněni 3 naši hráči) = jsme rádi za bod. Aktivní hrou a rychlými brejky jsme dělali soupeři problémy až do doby,

vynucených střídání. Po nich se projevila nezkušenost hráčů a následoval gól v 90 min. na remízových 2:2. Statistiky nedodány.

Střelice odjely s prázdnou V. Týnec - Štřelice 2 : 1 (2 : 1) Br: 14. Coufal Matěj, 30. Doležel Roman

(68. Kristen), Doležel (80. Charvot), Hrudník, Majer - Kovařík, Coufal O. (68. Malinek) Komentář nedodán.

Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda, Grofek, Coufal M. - Mádr (24. Fabisz)

Zdroj: www.fotbalvelkytynec.cz

Více informací o týneckém fotbalu získáte na internetových stránkách www.fotbalvelkytynec.cz

18

ČLÁNKY

PŘEDSTAVUJEME TÝNECKÉ FIRMY Nebuduji firmu jako dravý podnikatel, říká Svatopluk Daněk K neodmyslitelné součásti vesnice patřili v minulých staletích řemeslníci různých profesí - bednáři, košíkáři, tesaři, stolaři, kováři atd. Některá řemesla zanikla a jiná se v kvasu doby zrodila. Za jedním z nich jsme se vypravili na samý začátek Velkého Týnce za panem Svatoplukem Daňkem. Pane Daňku, snad skoro všichni Týnečáci musí několikrát do týdne projet kolem vaší provozovny a většina si určitě klade otázku. Co je to ta elektroeroze? S použitím elektroeroze je možné s přesností až na jednu tisícinu milimetru obrábět bez mechanického působení vodivé materiály libovolné tvrdosti (např. ocel, dural nebo titan). Díky těmto vlastnostem patří elektroeroze k hlavním technologiím ve výrobě forem, nástrojů a měřidel. Používají se dva různé postupy - elektroerozivní drátové řezání a elektroerozivní hloubení. My používáme drátové řezání. Když se řekne řezání kovů, tak si většina z nás představí dílnu plnou hučících strojů a všude přítomný olejový film. U vás to však vypadá úplně jinak. Vládne tady úzkostlivá čistota a vaše mašinky si jen tak předou. Na čistotu provozu velice dbáme. Naše stroje pracují s vysokou přesností a tomu musí odpovídat i okolní prostředí. Vzduch sem přivádíme přes rekuperační jednotku opatřenou prachovými filtry a dílnu klimatizujeme na stabilní teplotu. Když jsme zahajovali provoz, tak se u nás v rámci kolaudačního řízení provádělo i měření hluku. Technici dospěli k závěrům, že běžné venkovní prostředí je hlučnější než provoz uvnitř naší dílny. Samotné obrábění elektrickou jiskrou probíhá pod hladinou speciálně upravené vody. Jaké výrobky se tímto způsobem opracovávají? Takové, které musí vykazovat vysokou přesnost a nedají se obrábět na klasických strojích. Nejčastěji jsou to formy pro výrobu plastových součástí a střižných nástrojů, ale námi opracované komponenty byste bez nadsázky našli i na satelitních družicích. Odkud nejdál jsou vaši obchodní partneři a s kým spolupracujete nejčastěji? V rámci technologického zajištění provozu jsou to převážně Japonci. Jinak fungujeme jako zakázková výroba. U nás je každý výrobek jiný a většinou i pro jiného zákazníka. Ti jsou prakticky z celé Evropy. Stavba dílny vkusně zapadá do běžné rodinné zástavby, kolik lidí v ní zaměstnáváte a v jakých profesích? Včetně mě a manželky, která je mi nenahraditelnou oporou, zde celkem pracuje jedenáct lidí. Těch ostatních devět spolupracovníků jsou buď rodinní příslušníci, nebo blízcí kama-

rádi, se kterými mne pojí dlouholeté přátelství. Zároveň je nutné objevit u nich pečlivost a zodpovědnost. Nechci budovat firmu jako dravý podnikatel, který z lidí dostává výkon pod tlakem, ale firmu jako kolektiv, který spolupracuje. K nám se totiž dostává polotovar jako výrobek, který už má určitou hodnotu. Pokud bychom něco pokazili, tak by to pro nás znamenalo nejen finanční ztrátu, ale i možnou ztrátu zákazníka. Každou operaci je třeba připravit na počítači a následně vytvořit CNC program a pak teprve obrábět na stroji. Dbáme na to, abychom se navzájem kontrolovali. Každá operace je tedy několikrát nezávisle posouzena. S oblibou říkám, že je u nás přísně zakázáno dělat samostatně. Jak se to tak v životě člověka přihodí, že začne podnikat v takovém oboru? Ve strojírenském oboru jsem se vyučil, později si udělal maturitu. Jemná a složitá práce mě baví a v podstatě je mi koníčkem. Jaké jsou vaše další podnikatelské plány? Když jsem začínal s podnikáním, tak jsem na tom byl tak, že jsem si musel půjčit peníze i na registraci živnostenského oprávnění. Manželka se první rok, co jsme začali podnikat, budila v noci hrůzou, že nezvládneme splatit všechny půjčky. Zatím to vychází, ale z dluhů jsme se ani po sedmnácti letech ještě nedostali. Asi nejde žít bez dluhů. Moje zásada je, že 95% toho co vyděláme, se musí investovat zpátky do firmy. Chtěli bychom teď provoz trochu rozšířit ještě o jeden stroj, který by obráběl kusy o tloušťce do 800 mm a váze do 3 tun, takže musíme přistavět další halu. Do stávajících prostor se nevejde. Dokážete vůbec někdy relaxovat? Co vás baví, nebo nabíjí? Člověk si někdy musí udělat čas a trochu si provětrat hlavu procházkou v přírodě s manželkou a pejskem, vyrazit někam na kole nebo se sejít s přáteli. Nějaké nákladné dovolené to pro mne moc není. Raději se svými blízkými vyrazíme na denní túru do Jeseníků nebo jiných krásných koutů naší republiky. Proč jste si vybral pro místo svého pozemského bytí právě Velký Týnec? Naše rodiny pocházejí tady z nedalekých Penčic a Tršic. Místní krajina je mi velmi blízká. Máme tady své přátele. Prostě sem patříme a nedokázal bych si představit žít někde jinde. Velký Týnec je pro sídlo firmy i bydlení v podstatě ideálním místem. Sjezd na dálnici je nedaleko a do Olomouce, Přerova či Prostějova je to kousek. Pane Daňku, děkuji za rozhovor. Přeji hodně zdaru v podnikání a štěstí v osobním životě. Ptal se Stanislav Denk

Foto: 3x Svatopluk Daněk

TIP NA VÝLET Vokolo Príglu aneb na kole ze štatlu na Veveří a zpět

Dnešní tip na výlet je určený především cyklistům. Nedávno jsem absolvoval výlet na kole kolem brněnské přehrady, kde se mi moc líbilo, a tak bych vám rád pomohl s rozhodováním, kam vyrazit, když už budete mít doma všechno hotové. Pěší turisty samozřejmě nelze diskriminovat (zejména, když si nechají pomoci některou lodí brázdící vody Príglu), ale kolo v tomto případě značně zkracuje vzdálenosti.

potkáte žádný kopec. Přehrada je zařízlá do údolí, které lemují prudké svahy. Pokud si zvolíte k cestě ke hradu Veveří pravý břeh přehrady, povede vaše trasa zpočátku po asfaltu, ze kterého jde ale často odbočit blíže ke břehům a ty kopírovat krásnými lesními cestičkami. Vyplatí se po nich jet. Jsou plné krásných výhledů a při pohledu dolů ze srázů vám rozhodně stoupne hladina adrenalinu. Zhruba v polovině okruhu kolem přehrady se vám postaví do cesty hrad Veveří. Pokud vytlačíte kolo na některý z okolních kopců, určitě nebudete litovat a pořídíte jeho krásné fotografie.

Foto: P. Peňaška Krásný výhled na hrad Veveří se nachází na souřadnicích N 49° 15.780 E 016° 28.000 ristické značce a pokračovat po již zmiňovaných schodech skoro až k hladině Svratky, která přehradu napájí. Když se lesní stezka změní v cestu, máte skoro vyhráno. Už jen vystoupat kopec k turistickému altánku a pak na vás čeká už jen sjezd skoro až k hrázi přehrady.

Foto: P. Peňaška Čeká na vás zhruba třicetikilometrový okruh začínající i končící v brněnské městské části Bystrc, kde se nachází hráz přehrady. Na výběr zde budete mít ze spousty parkovacích možností a pěší turisté mířící na hrad Veveří zde mohou nasednout na loď. Lodní doprava začíná svůj provoz od konce dubna a potrvá do začátku října.

Foto: P. Peňaška Jedna z krásných vyhlídek se nachází na souřadnicích N 49°14.955 E 16°29.306 Profil celé trasy je příjemný, ale nebudu vám lhát, že cestou ne-

Foto: P. Peňaška Pod Veveřím, pokud se nechcete vracet stejnou cestou zpět, musíte po lávce překonat přehradu na druhý břeh. Tady se musíte držet červeného turistického značení a místy na sebe dávat větší pozor, než na protilehlé straně. Trasa vede po hliněných stezkách, nejprve do kopce a pak prudce dolů. Je tady potřeba zdolat několik schodů a skalnatých úseků. Budete se nacházet na hranici přírodní památky Kůlny z jejichž vrcholu je opět krásný výhled na přehradu i Veveří. Pro cestu k němu je potřeba odbočit na místě zvaném Zouvalka na modrou doleva, poté u tábora doprava a po sto metrech se nechat vést pěšinou kolem plotu až na skalnatou stráň. Tento úsek však není na kole sjízdný. Z vyhlídky je dobré se vrátit stejnou cestou zpět k červené tu-

Foto: P. Peňaška Po celé trase je dostatek možností, kde se občerstvit a dobře se najíst. Jednou ze zajímavostí, kterou během výletu kolem Priglu potkáte je obrovská kotva. Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška Kotva, symbol naděje. Při návštěvě papeže Benedikta XVI.

v Brně v roce 2009 zdobila areál letiště. Poté byla určena k likvidaci, ale našla uplatnění v přístavu brněnské přehrady jehož je dominantou. Jak jste asi z popisu pochopili, vhodným dopravním prostředkem bude krosové nebo horské kolo. Celý okruh zvládnou v pohodě při troše zvýšené pozornosti i děti. Pavel Peňaška

20

INSPIRACE

Kopřiva pálí, ale léčí Většina z nás má kopřivy spojené s nepříjemnými popáleninami a puchýřky. Tato žahavá rostlina roste na našem území v takovém množství, že je až považována za plevel. Kopřivy jsou však jedny z nejznámějších léčivých bylin. A velké využití mají i v gastronomii. Kopřivy obsahují velké množství chlorofylu, hořčíku, železa, sacharidů, vitamínů, tříslovin, aminokyselin, organických kyselin, vitamínu C, karotenoidů, flavonoidů a další. Díky těmto látkám je kopřiva lidskému tělu ze zdravotního hlediska velmi prospěšná. Listy a stonky kopřiv se dají využívat i pro výrobu mastí a tinktur pro zevní použití. Jak je to ale s kopřivou v kuchyni? Syrová kopřiva má jemně nahořklou chuť a nepříliš výraznou vůni. Každá potravina a bylina obsahuje největší množství zdravých látek v syrovém stavu. Stejné je to i u kopřiv. Ovšem na rozdíl od ostatních bylin, kopřiva při tepelné úpravě ztrácí jen minimum svých prospěšných látek. Po usušení se navíc zvýrazní i její vůně. Je ale nutné uskladnit ji v uzavřených nádobách. Podobně jako listový špenát se dají kopřivy spařit v páře a zamrazit. Nejjednodušším způsobem, jak upravit kopřivu, je příprava čajů a odvarů, tj. v 0,5l vody stačí nechat vylouhovat hrst lístků kopřiv. Dají se z nich připravit i domácí šťávy. Stačí listy nechat 24 hodin vylouhovat ve studené vodě a scezenou vodu pak svařit s cukrem a kyselinou citronovou. Kopřivy jsou rovněž skvělou bylinkou do smoothie. Smoothie je rozmixovaná směs syrových potravin - zeleniny, bylin, ořechů a ovoce s vodou. Kopřivy dodají smoothie sytou barvu a také charakteristickou jemně nahořklou chuť. Opět stačí hrst kopřiv na 0,5l vody. Podobně jako u cibule se při tepelné úpravě k nahořklé chuti přidává také jemná nasládlost. Nejznámějším receptem s kopřivami je nádivka. Drtivá většina našich babiček si nedovede představit pravou velikonoční nádivku bez kopřiv. Za delikatesu se považuje také kopřivová polévka. Českou specialitou je kopřivový špenát podávaný například k pečené vepřové krkovičce s bramborovým knedlíkem. V sušeném stavu se hodí nejen do polévek, ale i do bramboráků a domácích kořenících směsí na grilování masa. Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je v Česku nejznámější a nejrozšířenější zástupce rodu kopřiva. Má schopnost odbourávat únavu a vyčerpanost, čistí krev, ulevuje játrům i žlučníku, uklidňuje metabolismus. Pomáhá slinivce udržet hladinu cukru v krvi, což je důležitá zpráva pro všechny diabetiky. Sbírá se list (Folia urticae) nebo nať (Herba urticae), někdy i oddenek (Radix urticae) či květ (Flos urticae). Je možné ji sbírat od jara do září, nejlépe ale pouze od jara do konce května, kdy bývá neúčinnější. Článek byl s malými úpravami převzat z webových stránek DomácíKuchyně.cz (se souhlasem společnosti ProSEO Media s.r.o.).

Zkuste si vyrobit V měsíci máji si můžete vyrobit jednoduché srdíčko. Motiv se dá použít na přání, jako závěs do okna a se špejlí jako zápich. Potřebovat budete tvrdý papír (obal od sušenek, bonboniéry atd. nebo koupenou čtvrtku), krepový papír (či obyčejné barevné papíry), lepidlo na papír a nůžky. Na tvrdý papír namalujte srdíčko, kdo si není jistý tvarem, může použít jako šablonu vykrajovátko. Z krepových papírů si natrhejte malé kousky a nedbale je zmačkejte. Vystřižené srdce po částech potírejte lepidlem (ne celé, lepidlo by zaschlo) a kousky

krepového papíru vmáčkněte jeden vedle druhého do lepidlem potřené plochy. Obrazce i barevné kombinace jsou zcela na vás. Jednodušší varianta pro úplně malé děti je natrhat kousky obyčejného papíru a poté pracovat s nimi. Další variantou je dozdobení vnitřní části srdíčka třpytkami v lepidle, barevným pískem aj. Přejeme pěkné tvoření.

Your Cup of English Tea Váš šálek anglického čaje vám nabízí možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná řešení jsou uvedena na konci rubriky.

morning they ..........(5) with headaches and ..........(6) in bed all day. go, not get, think, ask, agree, can´t, not have The students .......... (7) back to Sydney until late Monday - too late for the exam. So they went to speak to the Chemistry professor: „We .......... (8) to Canberra“, they explained, „but on our way home we had a flat tyre. We .......... (9) a spare tyre in the car, so we .......... (10) change it. Can we take the examination tomorrow instead?“ they .......... (11). The professor .......... (12) for a while, and then he .......... (13). (to be continued) (Tech Talk Pre-intermediate, Review and Remember 2, p. 31)

Elementary Match the opposites (přiřaďte k sobě protiklady): 1 long 2 interesting 3 high 4 hot 5 dark 6 happy

a) cold b) sad c) light d) short e) small f) boring

Pre-intermediate Complete the story, use past simple of these verbs (doplňte příběh těmito slovesy v minulém prostém čase, každé můžete použít pouze jednou). Pro připomenutí uvádíme znovu i první část. be, stay, want, decide, have, wake up Four university students in Sydney, Australia .......... (1) to go to a party. There .......... (2) just one problem. The party was in Canberra on a Saturday night and they had a Chemistry examination the following Monday. The students .......... (3) to go to the party and they all ..........(4) a great time. But on the Sunday

Intermediate Forem new words from old – add one noun to all four words to form new single-word nouns or two-word nouns, the noun can be added before or after the word (vytvořte nová slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem slovům - buď jako před nebo za daná slova) (example: BAG - handbag, kitbag, bagpipes, sleeping bag) 1 candle, flood, house, sky 2 clip, news, wall, weight 3 battle, friend, space, wreck 4 fall, proof, salt, melon 5 basket, eye, snow, room (Penguin Books Ltd 1993, p. 139) (Solution (řešení): Elementary: 1d long - short, 2f interesting - boring, 3e high - small, 4a hot - cold, 5c dark – light, , 6b happy - sad Pre-intermediate: 1 wanted, 2 was, 3 decided, 4 had, 5 woke up, 6 stayed, 7 didn´t get, 8 went, 9 didn´t have, 10 couldn´t, 11 asked, 12 thought, 13 agreed Intermediate: 1 light: candlelight, floodlight, light house, skylight, 2 paper: paper clip, newspaper, wallpaper, paperweight, 3 ship: battleship, friendship, spaceship, shipwreck, 4 water: waterfall, waterproof, salt water, watermelon, 5 ball: basketball, eyeball, snowball, ballroom)

Triky a tipy pro námořnické dny Od kabelek přes šaty a od kalhot až po boty. Silné pruhy, ale i jemné proužky vedoucí všemi směry, vedoucí přes sebe i jdoucí proti sobě vévodí vzorům na přehlídkách a v kolekcích od New Yorku po Milán. Něco tak fádního a všedního dostalo nový nádech v mnoha grafických provedeních. Pruhy a proužky se tak staly módním trendem léta 2016. Návrháři uvedli na mola pruhy, neboť jsou ideální na jaro a léto, vyvolávají vzpomínky na pláž, plovárnu nebo dovolenou. Pruhy vždy byly symbolem námořníků, ale v dnešní době jsou také ukázkou stylu a trendu. Pruhy již dávno nemusí být jen ve dvou barvách na oblečení a kombinované s džínami nebo jednoduchou sukní. Dnes je můžete kombinovat s dalším pruhovaných kouskem.

Ovšem čím jsou silnější a výraznější, tím více odvahy je potřeba. Pomoci vám také mohou následující pravidla: svislé prodlužují, šikmé zeštíhlují a vodorovné sice tvarují, ale nezakryjí kila navíc. Svislé kombinace pruhů se hodí na kalhoty a šaty, pokud chcete vypadat vyšší a štíhlejší. Šikmé jsou geometrickou hrou pro vaší postavu a mohou vykouzlit doslova zázraky a ubrat kila. Vodorovné jsou všeobecně nejčastěji využívány na látkách a mohou krásně vytvarovat postavu na halenkách a minisukních, ale na šatech je lépe zvolit pruhy silnější. Čím budou užší, tím přidávají opticky na objemu. Pokud si netroufnete na pruhy od hlavy až k patě, zaměřte se na jeden výrazný kousek oblečení nebo doplněk, který přes sezónu najisto unosíte.

Velmi trendy budou halenky, trička a topy ukazující ramena, právě na nich se pruhy krásně vyjímají. Rovněž připomínají Brigitte Bardot, která ve svých filmech ramena ráda ukazovala svůdně, ale zároveň elegantně. Pruhované jednotlivé díly vašeho šatníku nabízí všechny tradiční módní obchody a značky a záleží jen na vás, jaké máte představy a vkus. Myslete také nejen na svou postavu, ale i na to, co vám sluší a v čem se cítite dobře. Článek byl zpracován na základě spolupráce s blogem Módní Aréna. cz, na kterém byl uveden pod názvem „Nový trend? Pruhy a proužky 2016“ autorky Sonii Peskové Stránku připravila Kamila Grmolenská

KOŠÍK NAŠÍ TÝNKY

21

Květnové luštění s Týnkou Křížovka Leontýnka m e js já , ti ě d j Aho ají mi Týnka. k ří le a , e c n ý T z Velkého rubrikou! to u to t e z á v ro p Budu vás

Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111, e-mail [email protected] a to do konce aktuálního měsíce. Uveďte své jméno, příjmení a svůj věk. Můžete vyhrát pěknou cenu. Přejeme hodně štěstí!

Autorka měsíce: Astrid Lindgrenová Astrid Lindgrenová byla švédská autorka knih pro děti. Její knihy jsou dostupné ve více než 100 zemích po celém světě. Pracovala jako novinářka, sekretářka, později psala rukopisy těsnopisem pro švédského profesora kriminalistiky Harryho Södermana. Tato zkušenost ji vedla k napsání série o mladém detektivu Kalle Blomkvistovi. Byla oceněna několika mezinárodními vyznamenáními a literárními cenami. V roce 1958 jí byla udělena Cena Hanse Christiana Andersena, nejvyšší možné oceněné autorů dětských knih. Roku 2002 zavedena Cena Astrid Lindgrenové, cena pro autory dětské literatury. Knížky, které stojí za přečtení: Pipi Dlouhá punčocha, Děti z Bullerbynu, Detektiv Kalle Blomkvist, Karkulín ze střechy, Ronja, dcera loupežníka...

Kris-kros Doplňte do následujících políček slova tak, aby na sebe navazovaly: GERBERA, KARAFIÁT, LILIE, NARCIS, RŮŽE, SLUNEČNICE, TULIPÁN.

1. Bydlí v lese Řáholci 2. Česílko je ... 3. Najdeme ho za mlhou tak hustou, že by se dala krájet 4. Kamarád Mata 5. Kamarád Vochomůrky 6. Víla s modrým věnečkem na hlavě

7. Včelí medvídek 8. Kamarádka Škubánka 9. Hrabe se v zemi a má kamarádku myšku 10. Princezna, která má kouzelný prsten 11. Jméno psa, který kamarádí s Ájou

Vymalovánka Vybarvěte obrázek pro maminky k jejich svátku maminek.

Spojovačka Malá Petra se ptá maminky: „Mami, kdy jsem se narodila?” „Dvacátého července.” „To je náhoda! Zrovna na mé... (tajenka)”.

Motýlí počítání Spočítej motýlky a správná čísla napiš do rámečků.

Čtyřsměrka Andulka, čáp, emu, jetel, kafka, kachna, kari, koníček, koniklec, koza, měsíček, ovce, peří, růže, srna, sýkora.

Stránku připravila Eliška Tomečková

22

KŘÍŽOVKA Šmak

Inu (nářeč.)

Hlen

Inic. Ozdobná Švédské Mytolo- Podla3. část herce skříňka muž. gický hová (zast.) Skamene jméno tajenky krasavec krytina

Přezdívka

revolucionáře Guevary

Pisálek

Hladiti

Franc. jeden

2. část tajenky

Sled krátkých přihrávek

Acetylén Libuše domácky

Nejvyšší karta

Pojivo Zaklení Jméno zpěváka Žbirky

Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní knihy je paní Simona Jahodová z Krčmaně. Výherkyni blahopřejeme. Tajenka: Jediná možnost, jak život unést, je považovat ho za krásný. Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce.

Černý pták

Hlasitý lok

1. část tajenky

Staré počítadlo

Nápěv

Tajenkou dubnové křížovky je citát Miroslava Horníčka (1918 - 2003). Byl českým hercem, spisovatelem, dramatikem, režisérem, glosátorem a divadelním teoretikem.

Označení kamionů Zn. am. počítačů

Halit

Čejčí volání Části domu

Jemně kropit

Sušenka

Hlas vrány

Mužské jméno

Česká politická strana

Dřevina

Patřící dravému ptákovi

Biletář

Na tom místě

Dovětek

KřesťanJaponský skodem. strana sport Tvoje

Zamyšlená

Starší Volební název schránka Thajska

Stupeň zředění séra

Sloven. deník

KŘÍŽOVKA

Tahle

Popěvek Mládě domácího dobytka

Elipsa

Krátké kabáty

Daidalův syn Kouzelný půvab Věhlas Terénní auto

Moje

Citosl. podivu

Asistent

Tu máš

Úlovek

Pomalý běh

Úmrtí

Jubilejní

Co přináší nevěsta Královna víl

Úterý

Domácky

Ohmatání

Epos

Eliška

Mazadlo Střídání v práci

Zasténání Angl. kouř

Taková (nářeč.)

Rostlina (bodlák) Uspávací prostřed

Stopa světla

Řeka (persky)

Sonda

Kilobyte

Vakovitě rozšířená Stromočást jícřadí nu ptáků

Cizí ženské jméno

Tkalcovský stroj

Citosl. údivu

Šelma kunovitá

Špatnosti

Nejlepší umístění

Úřad (zastar.)

Zloba

Otec (nářeč.)

Citosl. bolesti

Docela jo

Úsilí

Část Prahy 8

Stranou

Citoslovce překvapení

Plynné alkany

Povel pro psa

Té

Pomůcka: Abakus, Air, Atis, Etin, Che, Mab, Pupava, Siam, Titr,

ZA PL TEM Jak se rodilý Plzeňák dostal do Blatce aneb povídání s bývalým starostou Josefem Duškem přivaděčem pitné vody ze Slavonína. Mezi tím samozřejmě probíhaly drobné akce jako opravy památek, údržba a zvelebování obecních budov a veřejných prostranství. V současné době je zpracovávána projektová dokumentace na odkanalizování obce a čistírnu odpadních vod. Toto dílo by mělo být realizováno do roku 2022. Dlužno dodat, že na velkou část akcí se nám dařilo získat státní dotace. A pokud se týká podpory nové výstavby. Ano, počet obyvatel pozvolna roste a přibývají i nové domy. Žel, obec nemá vlastní plochy pro novou výstavbu. Ta povětšině probíhá na soukromých pozemcích.

Bývalého blateckého starostu Josefa Duška mohou Týnečáci potkávat při vánočních koncertech Svatocecilského sboru v našem kostele Nanebevzetí Panny Marie. Poznáte ho podle menší drobné postavy a krásného hlubokého hlasu. Pokud byste se s ním seznamovali osobně a podávali si ruce, mějte se na pozoru! Má stisk trénovaného siláka. Právě skrze tuto vlastnost jsem si Pepu prvně zapamatoval, když jsme se začali potkávat na zasedání mikroregionu Království. Josefe, stál jsi dlouhá léta u kormidla obce Blatec. Kde se vzal vůbec její název. A jak je to s její předsazenou částí Na Kocandě, která má lokálně spíše blíže ke Kožušanům než k Blatci? První písemnou zmínku o naší obci, a nejen o naší, lze nalézt v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Název Blatec se v průběhu staletí vyvíjel a měnil, stejně jako u jiných obcí. V latinsky psaných textech je uváděn jako Blatcze, v německých jako Blocz. V pramenech psaných česky se jako Blatec poprvé objevuje roku 1492. Tak hovoří zápisy ve starých kronikách. Název obce je odvozen od bláta, kterého kolem vsi zvláště za deštivého období bývalo habaděj. A Kocanda? Tak jak ji známe dnes, vznikla až v průběhu minulého století. Do těch časů tam bývala při staré cestě pouze zájezdní hospoda. Nová výstavba okolo hospody, ale i v blízkých Tážalech pak přiblížila obě lokality natolik, že dnes se jeví jako téměř srostlé. Jsi blateckým rodákem? Pokud ano, jak vzpomínáš na Blatec svého dětství či dospívání? Nakolik ses zapojoval do kulturního či sportovního dění ve své obci? Jsem rodilý Plzeňák. Rodiče však záhy opustili Čechy, přestěhovali se na Moravu a mě, zaplať pánbůh, vzali s sebou. Vyrůstal jsem v Olomouci se třemi sourozenci. V Blatci jsem se poprvé objevil jako školou povinný brigádnický sklízeč brambor. Tak tehdy probíhaly školní poznávací zájezdy venkova spojené s pomocí místnímu JZD. Okolo roku 1975 jsme s manželkou v této vsi koupili pozemek a postavili dům. Od té doby jsem se hlouběji seznamoval s životem na vesnici. Měl jsem a mám štěstí na dobré sousedy, ostatně Blatečáci jsou prima lidi. Téměř celou dekádu, od roku 1980, jsem působil v oddíle kopané TJ Sokol Blatec jako jednatel. Sem tam jsem se i protáhl divadelním jevištěm jako pěvec. V Blatci už ochot-

Foto: archiv J. Duška níci tehdy nebyli, podle pověsti bývali vynikající, a tak jsme se s několika místními alespoň na krátký čas zapojili do v té době ještě fungující kožušanské scény. Lidové zvyky jsem už neměl možnost poznat, i když kronikář o nich píše. Přetrvalo snad jen to velikonoční hrkání. A tak zůstaly alespoň tradiční plesy, to vždycky bývalo veselo a hojná účast napříč věkovými kategoriemi. Rád vzpomínám. Jaká je tvoje „civilní“ profese? Čím vším sis ve svém pracovním životě prošel? A jaká je vůbec tvoje původní specializace? Moc zaměstnavatelů jsem nepoznal, vlastně jenom dva. Začínal jsem u prkna jako technik konstruktér v olomouckých strojírnách. Po dvou letech jsem přešel do společnosti dodávající investiční technologické celky pro zemědělské objekty a to pro všechny kategorie hospodářských zvířat. Práce v terénu i kanceláři, od uzavírání hospodářských smluv, přes koordinaci dodávek a montáží až po předávací protokoly. A spousta kilometrů za volantem po celé Moravě a západním Slovensku. Tak jsem se činil rovných pětadvacet let. Pak už následovala obec a starostování. Jak se stalo, že jsi kandidoval do obecního zastupitelstva? Jakými vývojovými etapami prošla zastupitelstva pod tvým vedením? Po sametové revoluci u nás vzniklo, jako ve většině okolních obcí, Občanské fórum, jehož jsem se stal členem. Do komunálních voleb v roce 1990 se nám podařilo získat odebranou svrchovanost. Blatec byl totiž začátkem devadesátých let

přičleněn ke střediskové obci Kožušany. Drtivá většina našich občanů nás v této snaze podporovala. V běhu toho roku jsme pořádali besedy se spoluobčany, společně upravovali prostory budoucího obecního úřadu a připravovali půdu pro vlastní svobodné vedení vesnice. V prvních komunálních volbách jsem byl zvolen do zastupitelstva obce a zastupitelstvem pak starostou. Začátky nebyly lehké. Vařili jsme z čisté vody. Samospráva byla v té době v plenkách a pravidla se teprve hledala. Bylo nutné vytvořit fungující obecní úřad a zajistit spolehlivou infrastrukturu. S limitovaným obecním rozpočtem práce na léta. Nutno dodat, že zastupitelstva, tak jak po sobě přicházela, vnímala potřeby obce a spoluobčanů podobně jako já a byla vstřícná. Jaké hlavní úkoly před tebou a kolegy ležely? Co jste všechno vybudovali, připravili? Roste počet obyvatel vaší obce? Podpořili jste nějakým způsobem novou výstavbu? V prvé řadě bylo třeba provést zásadní údržbu toho, co už obec měla. Byly prováděny opravy veřejného osvětlení, obecního domu, veřejných prostranství i komunikací. Mimo jiné byl zaveden do té doby chybějící pravidelný odvoz komunálního odpadu. S obcí Kožušany-Tážaly jsme vytvořili společný projekt plynofikace obou obcí a poté jej v létech 1992 až 1994 realizovali. Následovala investičně náročná akce vyvolaná potřebami spoluobčanů. Vysychaly studny a v těch s vodou byla nebezpečná chemie. A tak o deset let později měl Blatec vlastní vodovodní síť zásobovanou vlastním

Co společenský a sportovní život na vaší obci? Které organizace jsou nejaktivnější? Jak se do obecních aktivit zapojují občané? V obci dobře funguje TJ Blatec - oddíl kopané a sbor dobrovolných hasičů. Oba spolky se zapojují do veřejného života a mají mezi spoluobčany příznivou odezvu. V jejich režii se odbývají i mnohé obecní společenské události. Ženy se pravidelně scházejí ke kondičním cvičením v sále Obecního domu, maminky s těmi nejmenšími zase na dětských hřištích. Nejméně jednou za rok přivítáme na jevišti účinkující z opavského divadla nebo i odjinud. Do veřejného dění aktivně vstupuje i zdejší základní a mateřská škola. Nedá se říci, že by naši občané nebyli činorodí, zejména mladší jsou v tomto ohledu na tom lépe. Vidím však daleko víc možností, jak a čím oslovit spoluobčany a vtáhnout je do společenského života, byť by zůstali jen diváky či posluchači. Chce to zapálené lidi a spoustu trpělivosti, věřím, že i v naší obci se najdou. Chuť některých tomu napovídá. Stál jsi u zrodu mikroregionu Království na konci 90. let. Co sis od sdružení obcí sliboval? Co ti skutečně přineslo? Co si na něm ceníš, v čem spatřuješ rezervy? Tenkrát, už to je patnáct let, přijel za mnou bývalý starosta Grygova a otec myšlenky vytvořit z okolních obcí sdružení - mikroregion Ota Hlaváč. Něco jsem o těchto uskupeních a jejich možnostech už věděl, a proto jsem užší spolupráci sousedících obcí docela uvítal. Došli jsme k závěru, že není od věci si vyměňovat zkušenosti se sousedy, vytvářet a uskutečňovat společné projekty a jako sdružení je i snázeji financovat. Patnáct obcí pak vytvořilo mikroregion Království, v jehož čele jsi po od-

24

ZA PLOTEM

chodu Oty Hlaváče stál nějaký čas i ty, Petře. Těžko říct, co jsem si od sdružení obcí sliboval. Spíš jsem očekával. A splnil tento útvar naše očekávání? Myslím si, že měrou vrchovatou. Jsou tu uskutečněné společné projekty, některé značných hodnot a není jich málo. Společenského významu nabývají každoročně pořádané a již tradiční akce, které dotvářejí kolorit našeho regionu. Věru je už na co koukat. V neposlední řadě je to pak možnost nahlížet sousednímu starostovi do kuchyně, předávat si vzájemně recepty na to či ono, nebo listovat s odborníky kuchařkami pro samosprávu. A rezervy? Ty jsou vždycky. Budu-li ortodoxní spatřovatel, pak je můžu vidět i v pěkném pozdravení. Co tě přimělo předat vládu nad obcí svému nástupci? A jak vnímáš roli obecní „dvojky“? Stáří a zastupitelstvo. V polovině pátého volebního období jsem se pro svůj věk starostování vzdal a nabídl funkci zastupitelstvu. Nyní jsem členem obecního zastupitelstva a zastupuji obec i ve Sdružení obcí mikroregionu Království a MAS. Roli obecní „dvojky“ mě nenapadlo nějak zvlášť vnímat, prostě jsem ji vzal na vědomí. Je-li to špatně, pak je tomu opravdu na vině asi to rozverně nerozvážné stáří. Poznal jsem tě jako muže tvrdého chlapského stisku. Jak je možné, že muž s tak subtilní postavou má takovou páru v rukou? Cvičíš, posiluješ, sportuješ? Tak na tohle můžu odpovědět naprosto přesně. Nevím. Sportu jsem v mládí holdoval jako každý kluk, od každého něco, s drobet vyšším zájmem o cyklistiku. Žádné přetěžování. Odkud se bere ta pára ve stisku, nemám tucha. Fakt ovšem je, že se v duchu otřepu, podá-li mi někdo ruku stylem leklá ryba. Možná proto stisknu, abych tomu předešel. Máš úžasný hlas. Jak to bylo s tvým zájmem o hudbu, o sborový zpěv? Je to celoživotní záležitost, nebo ses k tomu propracoval „na stará kolena“? Zpívám nějakých pětačtyřicet let. Začínal jsem v chrámových sborech, později jsem zpíval i ve světských mužských a smíšených, nebo i příležitostných sborech. Tak to je doposud a snad to ještě, dá-li Pán Bůh zdraví, nějaký čas půjde. Ostatně ten hlas vnímám jeho dar. Na sóla to určitě není, ale do tlupy docela fajn. Žánr - duchovní a světská hudba od renesančních po současné autory. Satisfakcí zkoušek, které jsou tři až čtyřikrát v týdnu, jsou pak koncertní vystoupení v hudebních sálech, chrámech nebo při liturgii nejen doma, ale i v řadě evropských států. Nadto v milé společnosti. Škoda jen, že na ostatní, divadlo, kino či koncerty díky pěvecké vytíženosti nevyšetřím více času. Jakou hudbu rád posloucháš? Jak rozsáhlou máš doma diskotéku? Mám rád a poslouchám dobrou muziku. Z vážné je to baroko a klasicismus, to je nejspíš moje gusto. Ale i skladatelé minulého a současného století stojí za poslech. Volba autora bývá těžká, každý je svým způsobem jedinečný a stojí za poslech,

spíš rozhoduje momentální rozpoložení a nálada. Ale to určitě dobře znáš i ty sám. Rád poslouchám skladby tradičního jazzu, country a domácí i zahraniční pop music nejen z dob mého mládí. A jak jinak, mám i množství sborových skladeb. Jen mít ten čas k poslechu … Když se příležitostně potkáváme, hovoříme také o literatuře. Jaké knížky máš rád? Čtu rád, bez knihy neusnu. Pokud se týká výběru autorů, vycházím z recenzí v tisku či rozhlase. Svého času byly dobrým vodítkem pro výběr knih tvoje pořady o literatuře v olomouckém rozhlase. Po revoluci se s množstvím nabízených titulů autorů celého světa doslova roztrhl pytel. Dávám přednost beletrii a literatuře faktu. Ale rád zabrousím i do dnes již klasické literatury. Znovu objevuji z našich autorů třeba Klostermanna, Raise, Hrabala, Škvoreckého, ze světových autorů pak Francise Scotta Fitzgeralda, Sigrid Undsetovou či Artura Haileye a mnoho dalších. Jirotkův Saturnin nebo Šťastný Jim Kingsleye Amise to jsou knihy, po kterých pravidelně sahám, začne-li ve vzduchu jiskřit blbá nálada. S povděkem listuji i knihami našich mladých autorů, z nichž mě v poslední době velmi zaujala Kateřina Tučková. Občas sáhnu i po útlých knihách poezie a žasnu, jakým vývojem prošla, do jakých nádherných slovních zkratek se vejdou myšlenkami nabité verše. Příkladem jsou třeba básně Standy Denka, kterého osobně znám a o kterém ses při našem nedávném setkání zmínil. Jeho dílo mě velmi mile překvapilo. Jo, jo… O knihách by se dalo povídat donekonečna, pro mě jsou nepostradatelné. Ale musím zmínit ještě jednu. Je to bible, kniha knih, která má své stálé místo na mém nočním stolku. Jsi dědečkem. Kolik potomků vítáš ve svých dveřích? A doporučil bys jim, aby šli tvou cestou práce v samosprávě? Tím směřuji k poslední otázce: Naplňuje tě pocit uspokojení z dosažené práce, nebo ještě cítíš, že potřebuješ něco k doposud dosaženému přidat? Ano, už jsem se zařadil, lépe život mě zařadil mezi dědky. Byl jsem obdařen třemi vnuky a dvěma vnučkami. Pokud mi čas a zaneprázdněnost dovolí, rád s nimi trávím volné chvíle. Dětský svět těch trochu odrostlejších malých bytostí je kouzelný a osvěžuje poněkud životem unavený pohled staříka. Nepřemýšlel jsem, zda jim v budoucnu doporučit práci v samosprávě. Myslím si, že k tomu musí dospět sami. První předpoklad už splnili, i když ne vlastním přičiněním. Žijí v místě, které je jejich domovem. Na jejich vztahu k tomu místu ovšem musíme my dospělci pracovat. Tím nejspíš odpovím na tvou poslední otázku. Pocit uspokojení z dosažené práce není důležitý, ba není snad ani namístě. Vhodnější je mít na zřeteli, že to čeho se dosáhlo, bude rozvíjeno příštími generacemi, že jeden lidský věk je jen kamínkem v mozaice historie obce. A ty kamínky je třeba do ní vsazovat s pokorou k historii, s úctou k předkům a s láskou k lidem. Ptal se Petr Hanuška

Jarní pozvánka na Galavečer v Dubu nad Moravou 2016 Vážení přátelé, dovoluji si vás pozvat již na

5. ročník Benefičního galavečera v Dubu nad Moravou 2016, který proběhne dne 14. května 2016 v kostele Očištění Panny Marie v Dubu nad Moravou. Po loňském mimořádně úspěšném koncertu přijala mé pozvání pro letošní rok legenda naší jazzové, swingové a populární hudby paní

Eva Pilarová

Rodinné centrum Grygov z. s. nabízí poslední volné termíny od 11. do 15. července 2016 na příměstském táboře pro děti od 6 do 11 let. Tábor se koná v grygovské sokolovně a téma je Týden s Jackem Sparrowem. Cena tábora je cca 1.350,- Kč. Blížší informace získáte na [email protected] nebo tel. 603 555 692.

ZA PLOTEM

25

Grygov vítal jaro G Během

O velikonoční sobotě, 26. března 2016, se uskutečnil 1. G Běh, proběhnutí okolo Grygova. Připravena byla jedna trať o délce 5 km, kterou účastníci běželi jednou nebo

dvakrát, dle svých fyzických možností. Běžci měli možnost spatřit naši vesnici ze všech světových stran, jelikož trať vedla po polních i asfaltových cestách lemujících Grygov.

Start, cíl i celé zázemí závodu byly situovány do sokolovny a sokolské zahrady. I přes nepříznivou předpověď počasí, která letošní první jarní dny provázela, se více než 50 běžců lehce po desáté hodině ranní vydalo zdolat obcí připravenou trasu. Drtivá většina běžců se na start nepostavila z důvodu soupeření, ale kvůli běhu samotnému a možnosti vyzkoušet si novou trasu. Pár ambiciózních běžců oproti tomu pojalo G Běh jako závod se vším všudy a díky jejich výkonům jsou výsledné časy jak na 5, tak i na 10 km krásnou sportovní vizitkou celého dne. Na startu se potkali muži s ženami a dokonce i pár běžců, kteří svými výsledky popřeli věkovou kategorii, ve které startovali (50+). O bezpečnost účastníků závodu na nejvíce kritických místech se přímo na trati postarali pracovníci obce Grygov. Nádherné momentky závodu profesionálně zachytil pan Jiří Vysloužil, na naše zdraví dbal instruktor první pomoci pan Michal

Mádr a o občerstvení v cíli se postaraly maminky pořadatelů. Vězte, že domácí koláče a profesionálně uvařený hovězí guláš (mistra kuchaře pana Večeři) chutnaly všem. Perníkovou medaili v cíli dostal od našich ratolestí každý, kdo proběhl cílem. Slavnostní vyhlášení vítězů, které proběhlo v přátelské atmosféře, bylo krásnou tečkou za úspěšným sobotním dopolednem. Tato první akce Triatlonu Grygov je nadějným vykročením do pořadatelského prostředí a kulturně-sportovního života naší obce. Je sice pravdou, že občanů Grygova na tuto akci přišlo poskrovnu, ale čas jistě přivede další „Grygovčáky“ na příští běh, dost možná již na červnový triatlon. Závěrem pořadatelé děkují obci Grygov, přátelům a rodině za pomoc a běžcům za podporu a účast. Těšíme se na viděnou na příštím hobby sportovním klání. Za Triatlon Grygov Petr Talaš

„Svým největším soupeřem jsem já sám“ zní motto hobby sportovních závodů v Grygově O vzniku Triatlon Grygov jsem si povídala s Petrem Talašem, který stojí za organizací nově pořádáných sportovních závodů v Grygově.

tovně založeným lidem šanci si triatlon vyzkoušet, nejen se na něj dívat v televizi, byť jen na vesnici a mezi „hobíky“. Vím, o čem mluvím, protože kdyby mi někdo rok a půl nazpět řekl, ať se postavím na start triatlonového klání, poklepu si na čelo... Vážně vás to vtáhne, poznáte lépe své tělo a jeho limity. Kdo konkrétně tvoří Triatlon Grygov, jsi to jen ty sám? Pokud budu jmenovat sportovce, tak jsme tři, já a kamarád Michal s přítelkyní Vlaďkou. Pokud bych měl vyjmenovat lidi, bez kterých by organizace závodů nešla a neměla smysl, byla by to jistě desítka lidiček z rodiny a našich přátel. Nemáme žádný oficiální statut, nejsme klub, sdružení, neziskovka... Spojuje nás něco jiného, teď aktuálně to pořadatelství.

Můžeš vysvětlit, jak a kdy vznikl Triatlon Grygov? A jaký byl důvod vzniku? Náš zájmový spolek spatřil světlo světa na konci minulého roku. Myšlenka k jeho založení je starší jen o pár měsíců, když jsem s kamarádem byl jedním z účastníků triatlonového závodu Ironman Doloplazy, malého, ale skvělého závodu, který se bez povšimnutí koná jen pár km od nás již řadu let. Důvodem vzniku bylo zejména nadšení z tohoto báječného skloubení tří disciplín, chuť se touto oblastí na hobby úrovni i nadále zabývat, šance jak oplatit pořadatelství jiným a taky možnost dát ostatním spor-

Pokud tedy nejste oficiální spolek, kdo vás finančně zaštiťuje? Finanční zajištění jednotlivých akcí je ze startovného, z materiálních darů sponzorů, přátel a rodiny. Nezanedbatelnou podporu máme ve vedení Obce Grygov, které naši činnost pomáhá zajišťovat po stránce materiální, technické i formou lidských zdrojů. A jaký je tvůj vztah ke sportu? Je ti líto, že ses G běhu nemohl sám zúčastnit? Můj vztah ke sportu je samozřejmě více než kladný. Od kolektivních sportů jsem časem zakotvil zejména u běhání. Za poslední dva roky to s mým přístupem k pohybu udělalo mnoho změn. Já se našeho běhu vlastně účastnil, běžel jsem jedno pětikilometrové kolo. Chtěli jsme mít fotky závodníků z trati, z různých míst, vidět ty obličeje, které si to užívají, ale těší se do cíle (na luxusní domácí občerstvení - smích).

Co vše na letošní rok Triatlon Grygov plánuje? V letošním roce je jednoznačnou prioritou náš červnový G Triatlon, který je plánován od minulého roku. Je to naše triatlonová prvotina, tak pevně věříme, že se závod vyvede v duchu motta, které razíme: „Svým největším soupeřem jsem já sám.“ Také doufáme, že vyjde počasí. O Velikonocích proběhl v Grygově 1. G Běh pro někoho závod, pro jiné jen proběhnutí okolo celého Grygova o trasách 5 nebo 10 km. Akce měla slušnou účast, skvělou odezvu u lidí a za organizátory musím říci, že se bude jistě opakovat. Prozradím, že ne až za rok, ale již na podzim. A co více nám můžeš říct ke G Triatlonu? G Triaton se uskuteční v sobotu 18. června v Grygově. Jedná se o sprint triatlon s distancemi 0,7 km plavání, 30 km cyklistiky a 6,5 km běhu. Zázemí závodu bude v sokolovně a na sokolské zahradě. Plavat se bude na pískovně u Krčmaně, cyklistická část je vedena v 5 okruzích Grygovem - okolo bývalé skládky a lesa - s depem v sokolovně a běh je situován na polní a lesní cesty po okraji vesnice. Cíl je samozřejmě na sokolské zahradě. Start plavecké části je ve 13:00 hod. Doufáme alespoň v minimální zájem veřejnosti, fanoušků, protože bez jejich povzbuzování by atmosféra nemusela vyburcovat závodníky k lepším výsledkům. Jak se mohou zájemci o účast na G Triatlonu přihlásit? Registrace na G triatlon je možná jen a pouze formou emailu. Aktuální informace jsou uvěřejňovány na našem webu a facebooku. Není prozatím stanoveno datum ukončení registrace, ale je stanoven maximální počet závodníků, což je 40. Ve

chvíli, kdy se k tomuto číslu budeme blížit, registraci uzavřeme. Je na závodech Triatlon Grygov vítána účast i přespolních? Účast přespolních je samozřejmě vítána a děkujeme za ni. Z řad občanů Grygova se o běžecký závod zajímalo nemnoho lidí a na start samotný jich přišlo méně než deset. Je to oblast, na které musíme zapracovat a účast místních navýšit. Zřejmě to bude způsobem propagace. U triatlonu je to ještě důležitější, protože tímto sportem se ještě pořád zabývá málo lidí a odvahu se ho zúčastnit nenajde každý. Bez přespolních by to jistojistě nešlo. Až čas ukáže, jak naše hobby závody širší veřejnost zaujmou. Je něco, co bys dodal na závěr? Veškeré informace si mohou zájemci přečíst na našich webových stránkách: www.triatlon.grygov.cz Ptala se Kamila Grmolenská

26

ZA PLOTEM

Zachraň život! Interaktivní kurz první pomoci „Zachraň život“ je jedním z těch, které nejsou zbytečné! „Jsme rádi, že se nám podařilo získat ke spolupráci špičku ve svém oboru. Kurz je jedinečný svou koncepcí. Srozumitelně formulovaná teorie doplněná audio a video nahrávkami, příklady z praxe, ale především reálné modelové situace nechávají teorii skutečně zakořenit,“ udává PhDr. Petra Tenglerová, manažerka RC Heřmánek. První pomoc živě provozují mladí a nadšení zdravotníci, záchranáři, jejichž cílem není odučit a jít dál, ale naučit a připravit do reálných situací. Do situací, které mohou potkat kohokoliv doma, na ulici, v tramvaji, dnes, za rok, kdykoliv. „Naším cílem je zprostředkovat tento jedinečný a potřebný kurz nejen dospělým zájemcům, ale také mládeži (od

12 let) či seniorům - speciální kurz pro seniory chystáme na podzim roku 2016,“ dodává Tenglerová. Kurz je realizován díky dlouholeté spolupráci společnosti První pomoc živě www.prvnipomoczive.cz a RC Heřmánek www.rc-hermanek, s finanční podporou Olomouckého kraje. Interaktivní kurz první pomoci „Zachraň život“ se uskuteční v sobotu 28. května v čase 9.00-12.00 pro rodiče s dětmi od 12 let a odpoledne 13.0016.00 pro dospělé. Vše proběhne v příjemných a dobře dostupných prostorách RC Heřmánek, Náves svobody 41, Olomouc-Holice, budova pošty, u zastávky - bus č. 12, 19, parkování zdarma. Rezervace místa nutná do 25. 5. 2016 na adrese: [email protected]. Přijďte, informace z tohoto kurzu první pomoci si skutečně zapamatujete!

Foto: archiv MC Heřmánek

Foto: archiv MC Heřmánek

Mikroregion Království se bavil kulturou i sportem Sdružení čtrnácti obcí olomouckého a přerovského okresu v MR Království pořádalo 2. dubna 2016 v sále kina v Brodku u Přerova již 9. ročník setkání nazvané Království hraje, zpívá a tančí. Před zahájením kulturního bloku byla pokřtěna kniha Hanácké království, kterou mikroregion vydal. Autorem fotografií i textů je Miroslav Heckelmoser z Majetína. Autor především pomocí fotografií představuje krásy obcí mikroregionu a jejich okolí. Na vydání knihy přispěl i Olomoucký kraj. Křtu knihy se zúčastnil autor knihy a starostové mikroregionu Miroslava

Zavadilová (Majetín, předsedkyně Království, Roman Zbožínek (Brodek u Přerova), Tomáš Kubáček (Grygov), Věra Pumprlová (Císařov) a senátor za Olomouc Martin Tesařík. Bohatý kulturní pořad trval čtyři hodiny a každá obec se představila se svým programem. Kromě místních lidí přijelo mnoho lidí z okolí, kteří nešetřili potleskem za každé vystoupení účinkujících. Kulturní program navštívil také ministr zemědělství Marian Jurečka, který se setkal s představiteli obcí mikroregionu Království. Jan Teimer, Brodek u Přerova

Foto: J. Teimer

Foto: J. Teimer

Foto: J. Teimer

Foto: archiv MR Království

Foto: archiv MR Království

V sobotu 23. dubna pořádal mikroregion Království další ročník cyklovyjížďky "Královstvím na kole". Sraz účastníků byl na fotbalovém hřišti v Dubu nad Moravou. Poté se všichni cyklisté vydali k symbolu mikroregionu - dubu Králi.

STUDIE

PŘESAHY

Konec 2. sv. války na Přerovsku a Olomoucku

ROZHOVOR s Jiřím Padevětem o Academii i jeho knihách

TEXTY Poezie Matěje Lipavského, povídka Jiřího Padevěta

NÁZOR Analýza současného stavu školství očima V. Klause ml.

KŘESŤANSKÝ ROK Svatodušní svátky pohledem Ladislava Heryána

RECENZE Film Teorie tygra stojí za vidění

BLOG Jiří Fiala o detektivce Michala Sýkory trochu jinak

KAPSÁŘ Dubnové postřehy Petra Hanušky

28

STUDIE

Dramatické události 1. května 1945 na Přerovsku a Olomoucku Na konci dubna 1945 vznikla v tzv. Protektorátu Čechy a Morava komplikovaná vojenská a politická situace. Armády protihitlerovské koalice stály v té době hluboko v srdci Německa, probíhaly urputné boje o Berlín a nacistická Třetí říše se potácela na pokraji porážky. Na území Čech a Moravy byly ovšem v té době ještě rozmístěny mohutné německé vojenské síly čítající kolem 800 tisíc mužů, dostatečně vybavených moderní vojenskou technikou. Za této komplikované situace vypuklo 1. května 1945 na řadě míst Přerovska a Olomoucka povstání místního obyvatelstva. Impulsem pro něj se stalo rozšíření předčasné a zkreslené zprávy o tom, že Německo kapitulovalo a je obnovena československá státnost. Tato zpráva vznikla 1. května v Přerově a odtud se po železnici, telefonicky nebo ústním podáním rozšířila i do dalších míst. Po překonání počátečního překvapení nacisté přivolali silné policejní a vojenské jednotky a povstání v Přerově ještě ten den potlačili. V noci z 2. na 3. května 1945 pak bylo 21 zatčených Přerovanů popraveno gestapem na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích. Většina pozornosti byla v minulosti věnována průběhu 1. května 1945 v samotném městě Přerově. Poněkud stranou zájmu tak zůstaly často velmi dramatické události, které se tento den odehrávaly i na jiných místech v bližším i vzdálenějším okolí Přerova a které byly povstáním v tomto městě vyvolány a inspirovány. Jedním z výrazných impulsů, který ovlivnil vývoj událostí v dalších obcích, bylo vypravení lokomotivy z přerovského vlakového nádraží se zprávou o kapitulaci Německa a obnovení Československé republiky. Tato lokomotiva, která byla vyslaná přerovským železničním národním výborem a ozdobená československými vlajkami, vyjela v průběhu dopoledne 1. května 1945 směrem na Olomouc a přispěla zejména v Brodku, Grygově a na nádraží v Olomouci-Hodolanech k eskalaci místních událostí. Z Rokytnice, kterou tato lokomotiva rovněž projela, se vydalo několik občanů zapojených už v předcházejícím období do ilegální činnosti na pomoc přerovskému povstání. Tři byli příslušníky SS zadrženi na mostě Legií v Přerově a jeden z nich - poštovní zřízenec Hynek Vlček - který byl zajat se zbraní v ruce, byl společně s dalšími 20 účastníky přerovského povstání popraven 2. května na vojenské střelnici v OlomouciLazcích. V podstatě zmenšenou kopií povstání v Přerově se staly události 1. 5. 1945 v Brodku. Už v předcházejícím období zde začal vznikat ilegální národní výbor, jednání tohoto orgánu se zaměřovala zejména na přípravu převzetí správy obce. Tento národní výbor ovšem nebyl v Brodku jediný, podle některých údajů v období kolem osvobození obce vznikly a vyvíjely činnost ještě další tři. K pozdvižení místního obyvatelstva

v Brodku 1. května 1945 vedly jednak telefonické zprávy z Přerova na místní poštu a železniční nádraží, které sem došly okolo 13. hodiny, jednak kolem poledne průjezd již zmíněné lokomotivy, z níž její osazenstvo volalo zprávu o kapitulaci Německa. Tuto zprávu rovněž následně oznámil brodecký obecní rozhlas, který také vyzval místní muže, aby se dostavili před obecní úřad. Ulice se záhy zaplnily lidmi, na obecním úřadě, na nádraží i některých domech byly vyvěšeny československé vlajky, došlo i k inzultacím místních kolaborantů. Brodecký Národní výbor, který vystoupil z ilegality, se snažil dát značně chaotickému dění řád a organizaci. Zbraněmi získanými v místní sokolovně byli vyzbrojováni místní muži a docházelo k pokusům o odzbrojování německých jednotek procházejících obcí. To samozřejmě hrozilo přerůst v krvavé střety, i když i část těchto německých vojáků byla značně dezorientována rozšiřovanou zprávou o kapitulaci a vzhledem k očekávanému konci válečných událostí nejevila přílišnou snahu bojovat. Značný problém představoval také transport 400 maďarských vojáků ve vlaku stojícím na brodeckém nádraží, kteří zpočátku odmítali kapitulovat a dokonce se začali chystat se k boji. Zástupci brodeckého národního výboru nejdříve s Maďary domluvili vzájemné nenapadání se a posléze vyjednali i jejich složení zbraní a vyvěšení bílé vlajky. Celková situace v Brodku ale zůstávala velmi nejistá a napjatá, a proto se skupina odbojářů z brodeckého cukrovaru rozhodla požádat o pomoc partyzánskou skupinou vedenou sovětskými parašutisty. Na ukořistěném německém nákladním autě se tito odbojáři vydali přes Kokory, v nichž se je místní německá posádka snažila zadržet, neúspěšně hledali partyzány v Čelechovicích a v Nelešovicích a uspěli až v Suchonicích, kde jim sovětský parašutista Vasil Senkievič přidělil několik mužů. Zpět se pak nákladní auto vracelo přes Krčmaň a Majetín. Zde se jeho osádka pokusila odzbrojit místní poměrně silnou německou posádku (asi 90 mužů). Při vyjednávání padl náhodný výstřel, který zranil velitele německé posádky, nadporučíka wehrmachtu. Poté došlo u místního hostince Na Macalce k ostrému střetnutí mezi osádkou auta a německými vojáky, kteří použili granáty a těžký kulomet. Při této přestřelce byl na místě usmrcen Josef Müller, zraněni byli Stanislav Černoušek, František Štěpán a dva sovětští partyzáni Ivan Tabasnujuk a Stěpan Komonjuk. Přes ošetření, které jim poskytli majetínští občané, Ivan Tabasnjuk a František Štěpán o několik dní později svým zraněním podlehli. Rovněž Němci měli při střetnutí dva zraněné. Nacisté se z překvapení vyvolaného vypuknutím povstání v Brodku rychle vzpamatovali a důrazně proti němu zasáhli. Do obce byl kolem 17. hodiny vyslán jednak obrněný vlak z Olomouce, jednak silná vojenská jednotka, která postupovala na

Foto: archiv P. Kopečka obec od Citova. Při potlačování povstání byl zastřelen brodecký občan František Beneš a další tři osoby utrpěly zranění. Pro výstrahu byly rovněž německými vojáky zapáleny kanceláře obecního úřadu a zničeno zařízení obecního rozhlasu. Skupina brodeckých povstalců ale i poté pokračovala v boji a ostřelovala z nedalekého lesa německá vozidla přesunující se po silnici z Brodku do Majetína. Jedno z nákladních aut převážející munici přitom explodovalo a tuto komunikaci načas zablokovalo. Pro zamezení dalších nepokojů a zjištění původců povstání bylo dvanáct obyvatel Brodku zadrženo a odvezeno k výslechům do Přerova naštěstí ale byli 2. května propuštěni. Tragicky se naproti tomu vyvinul osud dalších tří brodeckých občanů, kteří se významně podíleli na událostech 1. května. Ředitel Hospodářské záložny Jindřich Suchomel, odborný učitel Jaroslav Hradil a zaměstnanec stavební firmy Karel Marek byli v noci z 1. na 2. května v Brodku zatčeni blíže neznámou jednotkou německé armády nebo SS vyslanou z Olomouce a zřejmě v průběhu 2. května nebo 3. května popraveni. Jejich těla byla nalezena 13. května 1945 společně se čtrnácti popravenými občany z Kožušan a dvěma neidentifikovanými těly v německých uniformách (pravděpodobně dopadenými dezertéry) ve dvou hromadných hrobech v prostoru pevnostního fortu č. XIII na Tabulovém vrchu v Olomouci-Nové Ulici. Většina hlavních aktérů brodeckých událostí 1. května ovšem zatčení unikla a v následujících dnech se ukrývala mimo své domovy. Povstání v Brodku výrazně ovlivnilo i průběh událostí i v dalších obcích v okolí. V Majetíně po již zmíněné přestřelce s osádkou nákladního auta vyslaného z Brodku opustila načas německá posádka obec. Řada majetínských občanů se také vydala do Brodku a získala zde zbraně. Obcí ovšem poté projížděly silné transporty německé armády, které znervóznělé zprávami o povstání střílely na každého civilistu, který se objevil venku. Touto střelbou byli zraněni dva místní obyvatelé a zapáleny dva domy. V Citově rozšířil zprávu o událostech

v Přerově železničář, který se odtud vrátil ze zaměstnání. Řada místních občanů se pak účastnila událostí v Brodku a rovněž i v samotném Citově došlo k odzbrojení místních Němců a k vyvěšení československé vlajky na budově školy. Organizátory těchto událostí byli zejména Stanislav Krejčíř a František Hýbl, ředitel citovské školy. K nim se připojili i občané z Věrovan Jan Zbožínek, Vít Himr a americký letec Frederick Hughes, který se zde po sestřelení svého bombardéru v prosinci 1944 za pomoci řady místních vlastenců ukrýval. Po potlačení povstání v Brodku zasáhla část německých vojáků i proti Citovu, ale organizátorům popsaných událostí se podařilo uprchnout. I v Císařově rozšířil mylnou zprávu o německé kapitulaci a konci války kolem poledne 1. května 1945 železničář, který se vrátil ze služby na přerovském nádraží. Místní občané v čele s ředitelem školy Vojtěchem Chajdou se přes počáteční pochybnosti o autenticitě těchto informací rychle zorganizovali, odzbrojili maďarské vojáky přítomné v obci, vyvěsili československou vlajku na budově školy, postavili ozbrojené hlídky a zřídili improvizované barikády na vstupech do obce. Rovněž vyslali do nedalekého Brodku povoz pro další zbraně, kterých měli nedostatek. Zbraně se jim skutečně podařilo z Brodku získat, ale brzy poté došlo k „vyjasnění situace“ ohledně kapitulace Německa a také k již popsanému zásahu německých jednotek proti Brodku. Za těchto okolností se obyvatelé Císařova rozhodli urychleně „zahladit stopy“ po předchozích událostech, ukryli vyvěšené československé vlajky, odstranili zátarasy a vrátili zbraně maďarským vojákům, jejichž velitel při pozdějším vyšetřování popřel, že by v Císařově došlo k nějakému povstání. V Lukové se už v dubnu 1945 ustavil ilegální národní výbor, do něhož byla zapojena řada vlastenců zapojených v předcházejícím období do sokolského odboje a do ukrývání uprchlých válečných zajatců. Prvního května 1945 kolem 13. hodiny projížděl obcí neznámý mladík na kole s československou vlajkou se zprávou, že je konec války a že v Přerově a v Brodku vypuklo povstání.

STUDIE Členové národního výboru se poté ujali organizace dalších akcí, z jednoho domu byla vyvěšena československá vlajka, došlo k odzbrojení skupiny maďarských vojáků procházející obcí a byly vytvořeny ozbrojené hlídky složené z místních občanů. V pozdních odpoledních hodinách pak do obce vnikla dvě německá obrněná vozidla, která pro výstrahu střílela z kulometů. V následujících dnech se pak v Lukové ukrývali někteří členové národního výboru z Brodku.

bu i na německé jednotky, které se přesunovaly v okolí obce. Při této střelbě byl jeden z místních občanů zraněn. Po příjezdu německé vojenské kolony do Grygova se pak řada účastníků popsaných událostí musela v následujících dnech ukrývat v okolí obce. Ve Velkém Týnci vyhlásil odpoledne 1. května obecní tajemník zprávu o konci války, kterou se dozvěděl z grygovského nádraží. Na některých domech se vzápětí objevily československé vlajky a skupina mí

Zničený sovětský tank mezi Polkovicemi a Lobodicemi 6. 5. 1945. SOkA Přerov

Rovněž do Dubu nad Moravou dolehla 1. května 1945 z Brodku zpráva o německé kapitulaci a místní obyvatelé vytvořili ze selských vozů provizorní zátaras na silnici, ale po zásahu německých vojáků ho byli přinuceni odstranit. V Grygově, který leží na železniční trati Přerov-Olomouc, sehrál roli rozbušky událostí 1. května průjezd výše zmíněné lokomotivy vyslané z Přerova, jejíž předem ohlášený příjezd očekávali místní občané na nádraží vyzdobeném československými vlajkami. Cílem odzbrojovacích akcí místních obyvatel se pak stala posádka německého Volkssturmu, umístěná jednak na nádraží, jednak v místní škole, a dále členové polovojenské Todtovy organizace pracující v počtu asi 50 osob na nádraží. Tyto jednotky své zbraně bez jakéhokoliv odporu odevzdaly. Část místních obyvatel vyzbrojená ukořistěnými zbraněmi pak zahájila střel-

-stních mladých lidí odzbrojila německé vojáky a příslušníky Volkssturmu přítomné v obci. Poté se vydala k silnici Přerov-Olomouc, kde se ale dostala do přestřelky s přesunujícími se německými vojáky, přičemž byl smrtelně zraněn týnecký občan Oldřich Chromek. Po vyjasnění situace ohledně německé kapitulace se v Týnci podařilo dohodnout s místním německým velitelem utajení celého „incidentu“, takže obec nebyla postižena žádnými odvetnými opatřeními. V Olomouci se lokomotiva vyslaná z Přerova dostala do prostoru přednádraží u hodolanského mostu a vyvolala zde - podobně jako na svých předcházejících zastávkách - pozdvižení místního českého obyvatelstva, které se začalo šířit i do dalších částí města. Na některých domech u olomouckého nádraží se objevily československé vlajky, obyvatelé se sbratřovali se sovětskými zajatci pracu-

jícími na nádraží a došlo i k odzbrojování německých vojáků a k ojedinělé střelbě. Ústřední úlohu při těchto událostech hrál řidič autobusu Leopold Gažar. Německá správa nádraží a představitelé německé armády ovšem rychle zasáhli a s pomocí přisunutých vojenských jednotek situaci rychle zvládli. Lokomotiva se musela urychleně vrátit do Přerova a několik desítek účastníků olomouckých událostí bylo zatčeno, ale většina z nich brzy propuštěna. Tragickou výjimku představovali železniční zaměstnanec Zdeněk Kříž a řidič autobusu Miloslav Tichý, oba z Olomouce-Hodolan, kteří byli členy gestapa využiti k vykopání improvizovaného hrobu na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích, určeného k pohřbení 21 popravených účastníků přerovského povstání, a poté jako nežádoucí svědci rovněž zlikvidováni. Důvodem jejich „výběru“ snad mělo být to, že gestapo po jejich zadržení zjistilo, že kromě účasti na popsaných událostech také uprchli z totálního nasazení. Zprávy o událostech v Olomouci přispěly 1. května k vyvolání rozruchu i v dalších obcích v okolí tohoto města - v Přáslavicích, Charvátech, Bělkovicích - a také v Bystročicích, kde došlo k zamazání německých nápisů, které ovšem musely být po důrazném zákroku velitele místní německé posádky obnoveny. Tragicky skončilo místní povstání v obcích Kožušany a Tážaly, které leží několik kilometrů jižně od Olomouce. Počátečním impulzem tohoto povstání se rovněž staly zprávy o tom, že byla znovu obnovena česká státnost a zřízena Československá republika, které sem 1. května kolem třetí hodiny odpoledne přinesli lidé projíždějící předtím Olomoucí. Vzrušená atmosféra vyvrcholila kolem páté hodiny, kdy do Kožušan přijel sovětský tank, pravděpodobně patřící k 6. gardové tankové armádě, který se sem probojoval přes frontu od Iváně. (Pohyb tohoto tanku je zaznamenán i v řadě dalších obcí - v Iváni, Klopotovicích, Charvátech, Bolelouci, Drahlově, Blatci, Tučapech a Dubanech.) Pod dojmem příjezdu sovětského tanku, který vyvolal všeobecné nadšení, se část místních občanů zmocnila zbraní v poškozených německých nákladních autech, jejichž po-

29

sádka uprchla. Poté zahájili palbu na německé vozidlo a motocykl přijíždějící od Tovačova, ale těmto vozidlům se podařilo bez úhony ujet do Olomouce. Sovětský tank mezitím pokračoval dál směrem k Vrbátkám a Hrubčicím. Ozbrojení kožušanští občané, mezi kterými převažovali zejména mladí lidé, se pak přemístili k železničnímu mostu, který hodlali bránit před případnou destrukcí ze strany německých vojáků. Vpodvečer téhož dne zasáhly proti oběma obcím německé motorizované jednotky wehrmachtu a SS přivolané z Olomouce. Pod jejich tlakem obránci mostu ustoupili a část z nich se ukryla v protileteckých krytech vybudovaných v místní cihelně. Zde pak byli příslušníky SS objeveni a 14 z nich odvlečeno do Olomouce. V nedalekých Tážalech byli tři místní občané rovněž zadrženi zasahující německou jednotkou, ale záhy propuštěni. Naopak tragicky se vyvinula situace v případě zatčených občanů z Kožušan. Ti byli po vyšetřování v budově olomouckého vojenského velitelství a nedalekém sídle gestapa druhého nebo spíše třetího května převezeni do prostoru pevnostního fortu č. XIII na Tabulovém vrchu v Olomouci-Nové Ulici a zde společně s výše zmíněnými třemi občany z Brodku - zavražděni výstřelem do týla a poté pohřbeni ve dvou hromadných hrobech. Na rozdíl od 21 Přerovanů, popravených na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích, se v případě zavražděných kožušanských a brodeckých občanů nepodařilo zjistit původce ani přímé pachatele tohoto zločinu. Zdá se ale, že v tomto případě padá hlavní zodpovědnost na představitele německé armády nebo SS. K osvobození prakticky všech obcí, které byly zmíněny v předcházejícím textu, došlo o týden později 8. května 1945. Ten den skutečně nacistické Německo kapitulovalo a 2. světová válka v Evropě tím formálně skončila. Podrobněji v publikaci Cílem byla svoboda. Odbojové hnutí na Přerovsku, Hranicku a Lipnicku v letech 1939 – 1945. Praha, Nakladatelství Epocha s. r. o. 2015, 344 stran. Pavel Kopeček

Konec 2. světové války ve Velkém Týnci Přesuňme se na chvíli o několik let zpátky do dubna 1945. Druhá světová válka se chýlila ke svému konci, což si dobře uvědomovali i občané Velkého Týnce, kteří pocítili události této doby doslova na vlastní kůži. Týnecké silnice se stále více plnily zásobovacími konvoji a ustupujícím německým vojskem, bylo jasné, že fronta samotná je již velmi blízko naší obce. Průchod vesnicí neprobíhal hladce. Ruské letectvo transporty bombardovalo. Zvláště silně probíhalo bombardování v těsné blízkosti Velkého Týnce 5. května odpoledne, kdy došlo v jeho důsledku k poškození mnoha domů od místní části Na Zábraní až po Grygov. Kostel a fara zůstaly téměř nedotčeny v kostele prorazila jedna střela malou díru plechovou střechou a klenutím do tzv. úvodnice a druhá střela

zasáhla železnou kostru okna nad oltářem Panny Marie a rozbila 15 okenních tabulek. V chrámu se právě nalézaly dvě farnice - Marie Navrátilová a Ludmila Vyhlídalová chystající květinovou výzdobu. Květiny obvykle připravovaly právě v úvodnici, jež byla zasažena první střelou. Naštěstí se zrovna v danou chvíli nacházely v kostelní lodi. Ludmila Vyhlídalová stála v kritickém okamžiku u mariánského oltáře, nad nějž směřovala druhá střela, která proletěla kostelním oknem. Ludmila se pohotově skrčila na zem a přitiskla se k oltáři, takže ji padající střepy skla ani uražená hlava andílka z oltáře nezasáhly. Obě tak přečkaly nálet bez zranění. Fara utrpěla jen tři malé šrámy v omítce a přišla o dvě okenní tabule. Při náletu ale utrpěl syn Josefa Dosoudila

a paní Zbořilová, která následkům zranění podlehla. Fronta prošla Týncem 8. května večer. Prchající němečtí vojáci brali místním kola, vozy a koně, některá stavení zasáhly střely, měla díry ve zdech a střechách nebo vybitá okna, ke ztrátám na životech však nadále nedocházelo. I úroda na polích zůstala poměrně zachována. Kostel zasáhl jeden granát, který způsobil menší porušení zdi na levé straně presbytáře pod střechou. Na severní straně kostela byly vytlučeny okenní tabule, Bohu dík, vzácné vitráže zůstaly nepoškozené. Tentýž den večer přišli do obce Rusové, které přivítal na návsi rusky hovořící rolník Dominik Ministr. Moc v Týnci převzal ještě té noci čtyřiadvacetičlenný Národní výbor, který tajně vznikl již dříve ze zástupců všech politických stran. Ve

složení tohoto orgánu však docházelo k častým změnám. O bezpečnost se starala národní garda, k vážnějším nepokojům tedy nedošlo a v platnosti i nadále zůstalo vázané hospodářství. Obcí projížděli vojáci Rudé armády, kteří páchali menší škody na polích a dopouštěli se drobných krádeží (kol, hodinek apod.). Německá armáda byla pryč, ale na týneckých polích a zahradách za sebou nechala množství třaskavin, se kterými místní rodáci zacházeli mnohdy neopatrně a tak často docházelo ke zraněním od granátů a raket. Převzato z knihy Historie a současnost farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci, kterou si můžete zakoupit na Farním úřadě ve Velkém Týnci. Připravila Monika Dočkalová

30

ROZHOVOR

Velice nerad hodnotím, jak se jiní lidé zachovali, říká Jiří Padevěd Ředitele velkého nakladatelství si možná představíte jako důstojného muže v obleku sedícího za lakovaným starožitným stolem, který jen rozdává rozkazy lidem kolem sebe. Možná že Jiří Padevět někdy takto chvíli vypadá. Kdo však zná jeho horečnou badatelskou, spisovatelskou a publikační aktivitu, tak ho vidí neustále činorodého, v akci. Když jsem mu poslal otázky pro náš dnešní rozhovor, odpovědi přiletěly přes email v řádu několika desítek minut. Nakladatelství Academia, které řídíš, oslavilo 50 let existence. S jakým posláním, pro jaké autory, resp. čtenáře bylo před půl stoletím založeno? Jakými vývojovými etapami či organizačními zlomy si v souvislosti s proměnlivým politickým klimatem prošlo? Musím Tě trochu opravit. Před padesáti lety vznikla značka Academia, nakladatelství bylo založeno jako Nakladatelství Československé akademie věd už v roce 1953. Tehdy bylo založeno, vlastně jako reakce na likvidaci soukromých nakladatelů, několik tematicky zaměřených nakladatelství, jako třeba Státní nakladatelství dětské knihy nebo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. A právě během společenského uvolnění v 60. letech se tyhle obludné názvy měnily, vznikl Albatros, Odeon a Academia. Založeno bylo v každém případě pro šíření výsledků vědeckých pracovišť Akademie, k tomuto účelu slouží primárně dodnes. V souvislosti s oslavami jsem byl tázán několikrát, jak se nakladatelství změnilo. Odpověď je vlastně jednoduchá, nakladatelský svět je poměrně citlivým barometrem stavu společnosti, takže po tuhých a dogmatických padesátých letech přišlo uvolnění let šedesátých a vyšel Karel Kosík nebo Jan Patočka, v sedmdesátých letech zase ideologicky přituhlo a v osmdesátých se začala situace opět uvolňovat. Na produkci Academie je také pěkně vidět, že přírodní a technické vědy to mají v totalitě přece jen trochu jednodušší, protože se všemožným ideologům a stranickým tajemníkům špatně ohýbají. Jako jedno z mála původně státních nakladatelských domů přežilo listopadový uragán a vydavatelsko-distribuční chaos 90. let. Díky čemu či komu se mu to podařilo ustát? Podařilo se to skutečně navzdory době a navzdory pokusu o tematickou komercializaci edičního plánu především díky Akademii věd České republiky. Ona měla po roce 1990 štěstí na předsedy. Všechno to byly a jsou silné osobnosti, které dokáží Akademii věd povznést, vysvětlit společnosti její nezbytnost a které si uvědomují i jednu drobnost, pro mne podstatnou. Totiž že Akademie věd a její pracovníci svoje nakladatelství potřebují. Kdy jsi do něj přišel ty, v jaké pozici a kdy jsi ho začal přetvářet/upravovat/doplňovat podle svých představ? Začal jsem jako vedoucí knihkupectví, poté, jak se prodejní síť rozšiřovala, vedoucí, nebo chceš-li, mana-

žer knihkupecké sítě, potom krátce zástupce ředitelky a nakonec ředitel nakladatelství. V nakladatelském křesle sedím už desátým rokem, a zda je to dobře či není, to bych rád nechal posoudit vedení Akademie věd, autory a také čtenáře. Jak vypadá jeho současná podoba? Zaměřuje se výhradně na odbornou čtenářskou veřejnost, nebo nabízí i tituly pro méně odborně erudovaného konzumenta? V Academii vychází ročně okolo sto dvaceti knih včetně dotisků. Mezi vydávanými tituly převažují vědecké monografie a tituly, které bych označil jako popularizační, tedy ty, které zpřístupňují vědecké poznatky formou, stravitelnou pro širší okruh zájemců, než jsou kolegové v oboru. Produkce nakladatelství je členěna do tematických edic, takže čtenář neztrácí přehled. Jak se nakladatelství daří na trhu, který je každoročně zaplaven zhruba osmnácti tisíci knižních novinek? Daří se dobře, ale především díky vlastním prodejnám. V případě řady vydávaných titulů je totiž náklad publikace v řádu několika stovek výtisků a tak nám prodejny často stačí a nemusíme knihu nabízet distribucím. Seznamme naše čtenáře s nejdůležitějšími edicemi… Edic je celá řada, rád připomenu Paměť, kde vycházejí memoáry, edice korespondence i monografie o osobnostech, edici Historie, edici Zoologické klíče, dvojčata Orient a Judaica, Průvodce a Atlasy, osobně mám moc rád edici Šťastné zítřky, která popisuje mechanismy, kterými totalita ovlivňuje společnost a kulturu. Pak je zde edice Europa, kde vycházejí zásadní díla evropské kultury a vzdělanosti. Mezi nejnovější edice patří edice 1938-1953, neboť se domnívám, že toto historické období je třeba zkoumat komplexně a nesekat ho na druhou republiku, protektorát, třetí republiku a období tvrdého stalinismu. Kterých ocenění knižních titulů vydaných v Academii si nejvíce vážíš? Nejprestižnějším knižním oceněním je Magnesia litera. Academia jich má několik, včetně té mé za Průvodce protektorátní Prahou. Řada ocenění byla udělena v soutěži Slovník roku, naši autoři obdrželi i Jungmannovu cenu za překlad, Cenu F. X. Šaldy nebo Cenu Miroslava Ivanova. Jak se vystudovaný geodet stane postupně knihkupcem, nakladatelem, ředitelem prestižní nakladatelské značky a spisovatelem? Ani nevím. Mám v životě to nesmírné štěstí, že mohu dělat věci, které mě i baví, což je podle mne jeden z největších darů, jaký můžeš od života dostat. A spisovatelství, to je vlastně koníček. Ano, zase dělám, co mě baví… Tvé jméno poprvé čteme na hřbetu knihy nesoucí název Cesty s Karlem Hynkem Máchou,

Foto: Matěj Slávik která nese vročení 2010. Pomáhal si rozjet novou edici, nebo tě k jejímu napsání motivovalo něco jiného? Všechny průvodce, které jsem sestavil, vlastně vznikly velmi jednoduše. Chyběla mi taková kniha na trhu. Bylo jasné, že ji v dohledné době nikdo nenapíše, tak jsem se do toho pustil.

titul přiblížit, s čím a jak je seznamuje? Kudy vedly cesty k preciznímu poznání událostí spojených s konkrétními místy, domy, ulicemi, parky atd.? V knize je několik tisíc hesel (má 800 stran), která přibližují, co se během okupace stalo na konkrétních místech. Události, které v knize popi-

O tři roky později vydáváš knihu nazvanou Průvodce protektorátní Prahou. O rok později za ni přebíráš Cenu Magnesia Litera za knihu roku. Překvapilo tě, že jsi uspěl v konkurenci současných prozaiků či básníků, kterým jsi ukradl nejprestižnější vavřín? Možná trochu pyšně jsem doufal ve vítězství v kategorii Litera za literaturu faktu, ale nikdy by mne nenapadlo, že ilustrovaný průvodce může vyhrát hlavní cenu v literární soutěži. Zřejmě se sešlo málo kvalitní beletrie a poezie, zřejmě je téma protektorátu stále živé.

suji, záměrně nehodnotím, ale jedná se skutečně jen o strohý popis situací a dějů. O to je myslím výsledný efekt působivější a čtenář se nemusí zdržovat rozborem, jak to Padevět myslel, ale může si na událost udělat vlastní názor. Moc doufám, že Průvodce protektorátní Prahou je především chápán jako pocta odbojářům, ať už těm známým, nebo těm zapomenutým. O chování Čechů v době existence protektorátu panují mezi historiky, resp. laickou veřejností různé názory. Nakolik ovlivnilo či zformovalo detailní poznání událostí spojených s pražskými lokacemi tvůj názor na postoje nebo činy generací našich praa praprarodičů?

Někteří naši čtenáři ji možná ještě neměli v rukou. Zkusme

ROZHOVOR, TEXTY A jsme zase u toho. Velice nerad hodnotím, jak se jiní lidé zachovali. A už vůbec odmítám hodnotit, jak se někdo zachová v mezní situaci. Dokonce ani netoužím po tom v mezní situaci být, abych si to mohl vyzkoušet. Takže neovlivnilo. Jen asi lépe vím, čeho jsme schopni. Podruhé ses stejným způsobem vydal mapovat poslední válečné dny v Čechách roku 1945. Tvé kroky již nemířily jen do našeho hlavního města, ale do celých Čech, na Moravu a do Slezska. O jakých událostech vyprávíš? V Krvavém finále popisuji, opět formou místopisných hesel, události, které se odehrály mezi březnem a květnem 1945 na území dnešní České republiky a během kterých zahynuli více než dva lidé. Nepopisuji ale situace bojové a násilnosti na místech k tomu určených, tedy na popravištích a ve věznicích. I přesto

jsou mrtvých tisíce, v drtivé většině mrtvých zbytečně. Jedná se o operace takzvaných protipartyzánských komand na Moravě, události, spojené s potlačováním Českého povstání, události, spojené s pochody a transporty smrti a o náhodné incidenty, vyvolané nervozitou vojáků i civilistů. Zájem o válečné konflikty minulého století mezi odbornou i laickou veřejností, resp. zvláště mužskými čtenáři neutichá. Čím si to vysvětluješ? Proč si doby nepředstavitelných ukrutností páchaných zvláště na nevinných lidech lidé znovuoživují, a to nejen v knihách, ale třeba i v mnoha filmech? Pevně věřím, že se nejedná o deviantní zájem, ale spíše o snahu tyto děje popsat a pochopit, abychom se mohli snažit se jejich opakování lépe vyhnout. Nicméně při četbě podob-

Probudilo ho vlastní zachrápání Jiří Padevět Probudilo ho vlastní zachrápání a úplně suchý jazyk, přilepený zbytky kořalky k patru. Vymotal se z dlouhého nádražáckého kabátu a dokulhal ke kbelíku z vodou, ve které se ještě před týdnem chladily lahve s pivem. Už mu zbyla jen kořalka, pivo žádné. Ze stolu sebral hrnek s nápisem willkommen in Falkenau a se smějícím se děvčetem. Utopil děvče ve studené vodě a pak si obsah hrnku nalil do krku. Voda nebyla vůbec dobrá. Položil hrnek na stůl a spravil si chuť hltem kořalky. Pak vyšel na peron, rozepnul si kalhoty a vymočil se na první kolej. Připadal si stejně, jako to nádraží. Úplně k ničemu. Trať byla o dva kilometry dál rozbombardovaná a nic tudy nejezdilo. Nádraží bylo nad městečkem a nikdo neměl důvod sem chodit. Kurt zas neměl důvod chodit do městečka. V chalupě nezatopil, co umřela žena, a raději byl na nádraží. Hospoda před měsícem zavřela. Ještě že mu Herbert pomohl s tou bednou kořalky. Zvednul hlavu, ale nebylo je vidět. Jen když bylo hezky, ale dneska ne, dneska bylo jen slyšet. Hučení letadel bombardovacích svazů. Naposledy byl vlastně v městečku, když pro něj přišel syn starosty. Prý všichni muži. Na náměstí. Ona to byla spíš náves. Stál tam vojenský náklaďák a voják, co by mohl být jeho otec, rozdal pěti starcům, starostovi, Karlovi, co měl jen jednu ruku, protože tu druhou nechal na Piavě a osmi klukům pušky, každému deset nábojů a pásku, na které bylo napsáno Volkssturm. Kluci si pásky nadšeně natáhli, on ji strčil do kapsy kabátu. Voják jim ukázal, jak se s puškou zachází a pak odjel náklaďákem. Puška se válela na stole v kanceláři, vedle vyhaslého telegrafu, ušmudlaného kapesníku a okoralého krajíce chleba. Dostal hlad, ale nejdřív se pro jistotu napil kořalky. Namočil chleba v kbelíku a zkusil ho žvýkat. Šlo to. Pak si vzpomněl, že v hrnci má ještě uva-

řené brambory. Nedošlo mu ale, že je uvařil před třemi týdny. Nějak mu ta historie splývá. Sáhnul do hrnce, vytáhl bramboru a zakousl se. Byla asi plesnivá, nebo co, v šeru kanceláře na ní pořádně neviděl. Zvedl se mu žaludek a vyplivl nechutnou hmotu zpátky do hrnce. Rychle se napil kořalky. Pak hrnec vzal a zase vyšel na perón. Obsah vyklopil na zem, a když brambory viděl v ranním světle, málem se pozvracel znovu. Poslední slepice, co s ním bydlela na nádraží, okolo hromádky prošla a otočila se na něj se štítivým pohledem. Hučení. Ale to nejsou bombardéry. Jede sem vlak. Zahodil hrnec, rychle se vrátil do kanceláře a nasoukal se do kabátu. V kapse cítil tu pásku a nevěděl, jestli si jí má natáhnout, jestli si má vzít pušku. Ani telegraf se neozval a najednou vlak. Lokomotiva už byla vidět z okna kanceláře. Nasadil si čepici a vyšel na peron. Brždění vlaku, lokomotiva a asi třicet vagonů na dobytek. Jeden vagon osobní, s vojáky. Vlak zastavil a vojáci vystoupili. Jejich velitel, SS s širokou tváří ho zahnal lámanou měkkou němčinou a jakýmsi jiným jazykem do kanceláře. Jeho pistole byla výmluvnější, než to, co říkal. Sledoval je tedy oknem. Vojáci otevřeli postupně všechny vagony pro dobytek a začali z nich vyhánět lidi. Tedy spíš zbytky lidí. Pruhované hadry, pytle jako oblečení, holé hlavy se strupy a obličeje s modřinami. Vojáci je mlátili pažbami pušek a klacky. Tři muži s holými hlavami se vrhli na tu hromádku brambor. Tedy to, co zbylo z mužů, se vrhlo na to, co zbylo z brambor. Velitel se otočil a všechny tři zastřelil. Viděl to jen přes ušmudlané okno, ale stejně sáhnul po láhvi. Průvod beznaděje opouštěl nádraží. Poslední voják kopal poslední vězně. Na nebi hučely bombardéry a na peróně ležela tři těla a pár brambor. Vůbec nevěděl, co bude dělat. Napil se kořalky.

ných publikací musí být vnímavému čtenáři jasné, že člověk je schopen jinému člověku ublížit, stačí jen vhodná situace. Jak ty sám vnímáš „velké dějiny“ minulého věku, které byly vůči miliónům obyčejných lidských osudů nelítostné? Velké dějiny prostupují malými dějinami a naopak. Jsou plné paradoxů, máloco je černé nebo bílé. Osobně mi jsou bližší malé dějiny, které se snažím popsat ve svých povídkách. Nebo spíše mikropovídkách. Chystáš se napsat knihu, v níž budeš mapovat divoký odsun Němců z našich zemí. To je téma, které výrazně naši společnost rozděluje. Převládá názor, že to byli „oni“, kteří dvakrát vypustili džina bezbřehého násilí, a že si nic jiného než kruté zúčtování nezasloužili…

31

Kniha už je napsána a je v první korektuře, vyjde na podzim. Nemapuji v ní jen takzvaný divoký odsun, ale, vlastně jako pokračování Krvavého finále, násilí, ke kterému došlo na území dnešní České republiky mezi květnem a srpnem 1945. Nejde ani zdaleka jen o události, spojené s odsunem, ale také o vraždění válečných zajatců příslušníky spojeneckých armád, o excesy ze strany příslušníků Rudé armády proti českému civilnímu obyvatelstvu, o násilí páchaném jednotkami Ruské osvobozenecké armády, o vyřizování válečných stop a zahlazování protektorátní minulosti, ale i o nehody. Popisuji krajinu, ve které de iure válka skončila, ale kde normální stav nenastal. Ptal se Petr Hanuška

Nika Matěj Lipavský

… Mříž co předěluje loď Vymršťuje úponky kovu k plísni Je to stejné jako mimózy ve stínech nad potokem střílí pružinkou po tvém pasu když procházíš k proudu bosá dáváš pozor na šneky kterých jsou po dešti tisíce Sandály neseš za kožené oko pro palec A pod ním do černa oleštěný otisk chodidla Jako když celou plochou jazyka Olízneš oblázek abys viděla bílý paprsek Který se přesně na úhlopříčku Táhne černou elipsou. … Naši ptáci se jmenuje každý atlas ale v zimě byli ti ptáčci všichni naši sypala jsi jim slunečnice dříve než sama k snídani někdy po sněhu jen tak jak jsi vstala. To samci některých druhů s přerostlým peřím až nemohou létat přetížení barvami a leskem obrovské zelené křídlo borovice vytrčené do vzduchu ohýbající železnou páteř zrnící jehličí jako obrazovka nad kterým si samičky poletují v úsporné černé nezakládají říše ani si nekradou oblázky ani si za tisíce let nevšimly že už nežijí u moře. Autor se narodil v roce 1985, vystudoval AVU v Praze (ateliér J. Sopka), je spoluautorem výtvarné části komiksové novely CHYBA (volně dle románu M. Šindelky). Své básně publikoval např. v Souvislostech, Listech či Přítomnosti. Je také zastoupen v antologii Nejlepší české básně 2015. Lipavský, jak se dá očekávat u tvůrce s dvojdomým záběrem, je nadán citem pro velké scenerie i drobná, jen letmo zahlédnutá zátiší: „Tys viděla sekvoj já velrybu / a nestalo se nic / obvyklý pocit cílových prázdných míst / kulky zarostlé v kůře borovic / na straně od moře.“ Nika je prostor, který ohraničuje prázdno, je to však prázdno k naději a sdílení. Nika je prvotina mocného zraku. Edice Poesie Host, svazek 97.

32

NÁZOR

Zrušme víceletá gymnázia, říká Václav Klaus ml. O Václavu Klausovi mladším si můžete myslet cokoli, ale jedno mu nemůžete upřít. Jeho názory na školství nenechají nikoho chladným, ať už s nimi souhlasí, nebo ho štvou. Jeho názory jsou vyhraněné pedagogicky i politicky, ale nutno dodat, že někdejší učitel a ředitel gymnázia se nevyhýbá žádné otázce. Když jsem se ho ptal, zda by vzal funkci ministra školství, odpověděl kladně. A ještě něco. Nepožadoval autorizaci rozhovoru. To se mi stalo pouze dvakrát. Poprvé v případě bubeníka jedné punkové skupiny a teď v případě pedagogického konzervativce Václava Klause jr. Proč se dnes o školství v médiích tolik diskutuje? To ještě před pár lety nebylo. Školství se stalo větším společenským tématem, což média reflektují. Ve velkých denících psala dříve o školství obvykle nějaká osmnáctiletá holka, co zrovna vyšla ze školy, která zhruba věděla, co je křída, ale jinak to bylo o ničem. Teď už je situace lepší. A taky si myslím, že školství je dnes v daleko větší krizi ve smyslu ztráty hodnot, což samozřejmě přináší emoce a mediální rozruch. Začněme diskutovanou inkluzí. Proč ji ministryně školství i premiér tak vehementně prosazují i přes odpor značné části laiků a odborníků? Vždyť realisticky vzato jim to ubírá politické body. Do hlav jim nevidím, ale řekl bych, že jde o ideologii. Nová levice má trochu jiný typ uvažování než stará levice, která brojila proti kapitalistům a vydavatelství časopisu Rodina a škola by nejspíš znárodnila. Dnešní neomarxisté se montují spíše do témat rodiny, vzdělávání, lidskoprávních elementů apod. Řekl bych, že inkluzi upřímně věří a jejich evropští bratři ve zbrani je v tom podporují nebo je k tomu i nutí. Stejně jako soudruh Jakeš musel dělat, co mu říkali v Moskvě, tak Sobotka s Valachovou mají své pevné opory tu v Norských fondech, tu v EU, takže logicky proti nim nepůjdou, i když jim to ubírá hlasy. Jakešovi taky leccos ubíralo hlasy, ale vzhledem k Sovětům to dělat musel. Jak nahlížíte na samotnou inkluzi jako pedagog? Je to trend, který nemá logiku, ale

Foto: Vratislav Židlický

zato mnoho obětí. Tak jako se na Západě nesmyslně likvidují dětské domovy, které dostaly nálepku napůl koncentračních táborů, tak se u nás začínají ničit školy, které se věnují dětem, co potřebují speciální přístup. Obětí jsou speciální pedagogové, kteří by si za svou bohulibou a špatně placenou práci zasloužili jít do nebe a místo toho jsou z nich pomalu zločinci, co nechtějí umožnit dětem lepší zítřky. Obětí inkluze jsou samozřejmě děti jak ze speciálních, tak z normálních škol. Obětí je daňový poplatník, neboť celá inkluze bude stát miliardy. Kdo tím získá, jsou ti, co už teď o inkluzi dělají semináře a vůbec parazitují na školském systému. Mám psychicky postiženého kamaráda. Rád se s ním vídám, ale do práce bych si ho nevzal jednoduše proto, že bych nic neudělal. Není cesta začleňovat handicapované děti spíš ve volnočasových aktivitách než ve škole? Určitě. Děláme rozhovor nedaleko Bohnic, kde se koná festival Mezi ploty. Ti lidé nemají být zavření, pokud nejsou nebezpeční svému okolí, což ta děcka z 99 % nejsou. Mimo školu určitě ano, ale vzdělávání je trošku něco jiného. A my těm dětem stejně lžeme. Za prvé: velmi postižené děti neintegrujeme, ty zůstanou někde v Jedličkově ústavu, takže je to taková integrace jen pro někoho. Za druhé: žádná integrace to není, protože dítě se učí s asistentem samo někde vzadu ve třídě. Za třetí: stejně to pak někdy končí. Nebo budeme integrovat i na střední škole? Budeme integrovat nukleární fyziky, kteří budou studovat s asistentem? Je to jen hra a lhaní všem zúčastněným. V jakém smyslu? Součástí vzdělávání je přece i hodnocení. V první třídě se dá každému jednička, aby měl radost, ale pak už ne. Dítě musí vidět, že za talentem a prací je odměna. A když se flinká, odměna ho nečeká. Dítko, které přijde z praktické školy, musí nejpozději v páté třídě zákonitě propadnout. Není to jeho vina, má své limity. Ale ono nepropadne, protože má papíry na to, že propadnout nemá. Tím pádem už i pro ostatní děcka ztrácí smysl základní chod vzdělávání. Pak je to najednou všechno trošku jedno, jestli děti

něco umí, jestli má někdo jedničku, nebo trojku. Nepřeceňuje se socializační role školy? Nesouhlasím s názorem, že škola je hlavně komunitní a socializační centrum. Škola je hlavně škola. Stejně jako smysl benzínové pumpy je v tom, že si tam načerpáte benzín a jedete dál. Není to komunitní centrum na dálnici, kde se setkává kamioňák s počůraným batoletem a se zájezdem německých důchodců. Zrovna tak škola je místo, kde se děti učí číst, psát, počítat. Socializační centrum je v jistém smyslu všechno, třeba i tramvaj, ale v jádru jde o to dojet s ní z Kobylis do Libně. Co říkáte na domácí vyučování? Jsem liberál. Nechci to nikomu brát, ale osobně bych to nedokázal. Ve škole jsem jako kantor snad v životě nekřičel, nicméně kdybych měl učit vlastní děti, tak se z toho zblázním a budu ječet každou chvíli. Je to vlastní krev, když vidíte nějakou lenost nebo blbost, vytáčí vás to tisíckrát víc. Jak vůbec přistupujete k výchově a vzdělávání vlastních dětí? Mám širokou škálu dětí ve věku 19, 17, 14 a 2 roky. Nepatřím k těm super ambiciózním rodičům, jako byla třeba moje babička z otcovy strany, která tvrdila, že dítě toho musí dosáhnout pětkrát tolik co ona. Myslím, že dnes rodiče dětem umetají cestu až moc, když jim skoro do třiceti pomáhají. Spíš bych plédoval pro

volnější model: vypiplali jsme novorozeňátko, má co jíst, koupili jsme mu lyže a kolo, nesedí pořád jen v bytě, ale má možnost jít do lesa u babičky na chatě, snažíme se mu ukázat zajímavé věci, ale zbytek je taky na něm, zvlášť když je mu patnáct. To už není vaše totální rodičovská zodpovědnost. Teď se to bere daleko úzkostlivěji než dřív. Proč tomu tak je? Dřív lidi měli dětí hodně, občas i nějaké umřelo, tak se to tak strašně neprožívalo. Dnes mají lidi jedno dvě děti a jsou soustředění na jeho úspěch. Vidím to i ve sportu. Otec, který hrál basket, mi vyprávěl, že jeho rodiče se na něj šli poprvé podívat teprve, až když hrál první ligu. Já jsem závodně lyžoval, v neděli jsem přijížděl a přes sídliště táhl lyže, dva dni mě nikdo neviděl. A dnes šestiletá děcka, co dělají kolektivní sporty, mají v ochozech tři sta fanoušků, babička, dědeček, videokamera, pes, vlajky, buben. Všichni okolo dětí poskakují, až je to kontraproduktivní. Z dětí se staly modly, které uctíváme, ale moc se jim skutečně nevěnujeme. Láska není umetení cesty, ale i jistá přísnost. Odráží se to i ve škole. Zatímco dříve válčili študáci versus kantoři, dnes spíš rodiče versus kantoři. Možná to souvisí s tím zbožštěním dětí. Je to západní trend. Pobýval jsem teď

NÁZOR; KŘESŤANSKÝ ROK v cizině i s malou dcerkou. Ráno jsme jí v televizi pouštěli taková ta Studia kamarád. To by člověka trefil šlak. Tam je normální, že děti skáčou, hulákají, dospělého moderátora pomazávají jídlem, čemuž se on radostně usmívá. Děti se na to dívají a pak si myslí, že to je normální, že dospělý je šáša, který ze sebe dělá pitomce. Tohle do společnosti pak dál leze. Nebo když si pustíte kdejaký seriál a je tam učitel, je to vždy spíš zoufalec, mužíček, blbec. Poslední charismatický chlap byl profesor KardaBrzobohatý ze Sněženek a machrů. Ono je těžké udržet si charisma při učitelském platu. À propos: Myslíte, že profese kantora je vhodná k tomu, aby si po vyučování ještě někde přivydělával? Utkvělo mi, že právě toto váš otec tvrdil na začátku 90. let. To nevím, jestli je pravda. Nic takového si nevybavuji a každopádně si to nemyslím. Práce učitele je stoprocentně na celý úvazek, zvlášť dnes. O tom není diskuse. Samozřejmě, když jste pilný, můžete psát učebnice, jezdit v létě na tábor nebo s cestovkami jako průvodce. Ale když tu práci děláte na plné pecky, je to dost vysilující. Co kariérní řád? Nepovede jen s prominutím k análnímu alpinismu? Kariérní řád je další úder říďům. Jedna z důležitých prací ředitele je vybírat a hodnotit zaměstnance. Když to za něj udělá krajský úřad, říďa ztrácí další pravomoc. Už teď má říďa předepsané skoro všechno: přijímačky za něj dělá stát, kolik má komu platit, je v tarifech, co má učit určuje RVP... Kariérní řád je k ničemu. Možná spíš než k análnímu alpinismu povede k alibismu. Ředitel, aby nebyl bonzák, doporučí k vyššímu stupni všechny kantory. Vždyť jaká jsou kritéria, podle kterých by komise měly kantory hodnotit? Třeba podle jejich příprav či prací o pedagogice, které si mají učitelé zakládat do portfolia.

Jaké práce? A k čemu? To je naprosto na vodě. Když bude mít ředitel ve sboru opravdu blba, nějakého dr. Cvacha, tak ten napíše x prací a vrátí se od komise jako učitel národního významu. To je další věc k demotivaci školských elit. Elity jsou říďové, kteří to nemají jako prestižní funkci, ale skutečně se snaží povznést svou školu, aby to byl maják kultury a vzdělanosti v obci. Elity jsou kantoři, co s chutí na plné pecky učí. Paní učitelky, které naučí prvňáčky číst, psát a počítat, které ve škole do večera vystřihují obrázky. To jsou elity, které drží české školství v chodu, a tohle je zas úder proti nim.

tože to víc dělíme jejich babičky a rodiče, jak se jim věnují, než talent a píli dítěte. Za třetí: odchod dětí na gymply ničí základky. Osmiletý gympl je navíc zbytečně dlouhý. Čtyři roky bohatě stačí na přípravu na vysokou školu. Možná udělat jednu dvě třídy osmiletého gymnázia v kraji pro poloeinsteiny, budiž, ale jinak je to nesystémový prvek. Zavedlo se to v 90. letech, pak už se to nezrušilo, protože z dvou set poslanců jich má 196 dítě na víceletém gymnáziu. A přitom by to nikoho nebolelo. Zrušit by se daly během čtyř let, nikdo by nemusel stávající studenty vyhánět.

Proč se u nás učitelé víc neozývají na svou obranu? Školství se podařilo úspěšně atomizovat. Střední školy nezajímá inkluze, protože se jich netýká. Základky neřeší jednotné přijímačky ani maturitu. Školské asociace mezi sebou bojují místo toho, aby si pomáhaly. Pedagogická veřejnost je rozatomizovaná a nedokáže se spojit k rozumné rezistenci.

Někteří rodiče jsou ze stavu školství tak frustrováni, že si zakládají raději svépomocí vlastní komunitní školy. Když jsem začínal na PORGu, tak nás tato frustrace vlastně živila. Spousta rodičů byla ze státních škol skutečně otrávená a neviděli žádnou naději na zlepšení. A to tehdy byla soukromá škola ještě skoro sprosté slovo. Kdekdo si myslel, že tam studují bohaté hloupé děti, které by jinde neprolezly a tady si zaplatí maturitu. Tenhle nesmyslný krunýř se nám naštěstí podařilo prorazit. Koneckonců i moje dvě nejstarší děti byly na státní škole. Nejdříve měly superučitelky, které pak ale odešly, řešilo se to záskoky a vzdělávání začalo být o ničem. Když jsme spočítali všechny kroužky, angličtiny a doučování, školné na privátní škole už vyšlo podobně. Tyto počty a stav školství lidi logicky ženou do nestátních škol, Když se podíváme na USA nebo Británii, tam je to stonásobně silnější než u nás. Kdejaká střední třída, kupříkladu pan redaktor časopisu o škole, raději oželí Porsche Carrera a zaplatí dětem lepší školu.

Kde vidíte bolavá místa našeho vzdělávacího systému? Základní školy od 1. do 5. třídě mají u nás v drtivé většině pořád ještě slušnou úroveň. Klasická gymnázia taky nejsou špatná. Když máte nadané dítě, není to problém. Horší je, když máte dítě slabší. Česká republika má největší potíže v té druhé polovině žákovské populace. Marníme jejich potenciál, který není grandiózní studijně, ale je velký jinak. Souhlasím, že první stupeň je v pořádku. Jestli ale existuje nějaká segregace v českém školství, nastává na druhém stupni odchodem žáků na víceletá gymnázia. Ano. Myslím, že víceletá gymnázia se mají zrušit. Gymply mají být čtyřleté. Děti do patnácti let se nemají moc dělit z několika důvodů. Za prvé: od 1. do 5. třídy je ve škole celkem jasný cíl, dál už ne. Za druhé: dělit děti v deseti letech je brzo, pro-

Na PORGu jste začínal s Ondřejem Štefflem, který nedávno otevřel SCIO školu, kde je učitel jen průvodcem a žáci si de facto sami určují, co se budou učit. Jak nahlížíte na tyto alternativy? Praxe ukazuje, že to funguje tak

33

u 3 % dětí, které mají vlastní silnou motivaci, vnitřní kázeň, zázemí a upřímný zájem o vzdělávání. Pro ně to může být skvělé, ale pro 97 % populace to vede k vzdělávacímu rozvratu. Neláká vás se znovu vrátit do školství? Když vidím dnešní ministryni, která není ani tak ministryní chaosu jako spíš neomarxismu, když vidím všechny ty nesmysly, které se teď do škol hrnou, tak mě to ani moc neláká. Ptal se Jan Nejedlý Mgr. Václav Klaus mladší (1969) absolvoval PřF UK, pedagogický obor matematika-zeměpis. V letech 1998–2014 byl ředitelem soukromého gymnázia PORG. V současné době se věnuje publicistice. Pravidelně také jezdí po republice na besedy s kantory. Se spoluautory napsal učebnice Matematika pro trojkaře a Matematika pro páťáky. Ve volném čase vede šachový klub a závodí na kole. Má čtyři děti. Když mi šéfredaktor Jan Nejedlý položil otázku, co mě na rozhovoru s Klausem mladším zaujalo, napsal jsem mu zhruba toto: Na rozdíl od postojů Klause staršího sdílím obsah téměř všech publikovaných názorů na různé společenské záležitosti Klause mladšího. Dále jsem konstatoval, že generace skvělých profesorů a kantorů všech úrovní se musejí otáčet v hrobě při pohledu na devastaci soudobého českého školství. Stejně tak jako zpovídaný nesdílím kult, resp. modus výchovy dítěte, kterému v rámci jeho „svobodného rozvoje“ nejsou stanovena jednoznačná kritéria v jeho chování a jednání. A přeji Klausovi mladšímu, aby měl v blízké budoucnosti možnost nápravy kritické situace coby ministr školství. Petr Hanuška

Svatodušní svátky Petr Vaďura se ptá Ladislava Heryána Svatodušní svátky nebo také Letnice jsou třetím důležitým mezníkem církevního roku. Pro věřící katolické církve i některých dalších církví je termín „církevní rok“ jasný, avšak mnoha jiným lidem může být záhadou, proč se církev nedrží občanského roku a zavádí svůj - církevní.

Chceme-li pochopit smysl církevního roku, musíme se nejprve zabývat křesťansko-židovským pojetím času. To je totiž oproti po jetí času ve východních náboženstvích jedinečné v tom, že je lineární. V buddhismu nebo hinduismu je čas cyklický, točí se pořád dokola a události se neustále opakují. S tím souvisí převtělování a snaha uniknout z tohoto koloběhu do nirvány. Lineární pojetí času znamená, že je zde počátek a všechno spěje i k nějakému na plnění. V životě ani v dějinách se nic neopakuje. Jako takový je čas posvátný. Není to něco, co prostě jenom tak plyne, nýbrž něco mi mořádného a jedinečného. Čas nám dává Hospodin, který s námi také v čase přebývá. Proto má být náš čas naplněný službou Bohu, chválou Boha a prožívání jednotlivých životních událostí s Bohem. To je důvod existence církevního roku. Začíná první nedělí adventní někdy počátkem

prosince a končí slavností Krista Krále, tedy nedělí před první nedělí adventní někdy koncem listopadu. Ústředním tajemstvím církevního roku, ke kterému všechno spěje, je velikonoční neděle, během níž oslavujeme Kristovo vzkříšení. Druhým vrcholem církevního roku je oslava tajemství Kristova života - jeho vtělení. To si připomínáme o Vánocích. S Velikonocemi i Vánocemi jsou spojeny ještě doby postní a adventní jako čas přípravy a také dny následující po samotném svátku jako doba velikonoční a doba vánoční. Mezi Velikonocemi a Vánocemi je pak dlouhé období, říkáme mu mezidobí. Proč je důležité si každoročně při-pomínat největší okamžiky dějin spásy? Nedostáváme se tak k cyklickému vnímání času? To by byla chyba. Střídání církevního roku si nesmíme představovat jako kruh, který se stále opakuje, ale spíš jako spirálu, po níž se pohybujeme

rok od roku blíže středu. Když každoročně slavíme Velikonoce a Vánoce, není to nikdy stejné. Ta tajemství totiž ne jsou jen připomínkou nejdůležitějších událostí Kristova života, ale umožňují nám prožít jejich zpřítomnění. Prožíváme je každoročně tak, jako bychom byli u toho. Jenomže každý rok to prožíváme ji nak, jsme starší, zkušenější, co nás dříve neoslovovalo, může k nám najednou promluvit. Každý rok jsme blíže středu spirály, kterým je naše konečné setkání s Bohem tváří v tvář. Způsob, jak svátek může zpřítomnit událost, kterou připomíná, vysvětluje židovské slavení Pesachu, tedy židovských Velikonoc. Ty jsou svým průběhem koncipovány ne jako pouhá připomínka vysvobození Izraele z egyptského otroctví, ale mají být prožitkem tohoto vysvobození. Každý účastník pesachové slavnosti si má uvědomit, že je

34

KŘESŤANSKÝ ROK

to on sám, koho Hospodin vysvobozuje z otroctví, že je to on sám, kdo je prováděn Rudým mořem a komu je zaslíbena země. Přitom to neprožívá jen jako jednotlivec, ale jako příslušník vyvoleného lidu, potomek Abrahamův, Izákův a Jákobův. Čte-li se během Pesachu příběh vyvedení z Egypta, každý účastník večeře si uvědomuje, že se čte o něm. A stejně bychom měli prožívat i křesťanské svátky: dění se týká nás, my jsme ti, kteří s Kristem umírají, s námi však také vstává z mrtvých. A když se Ježíš narodil v Betlémě, narodil se pro nás. Platí to i o svatodušních svátcích? O těchto svátcích slavíme tajemství seslání Ducha svátého. Podle knihy Skutků víme, že Ježíš se po svém vzkříšení zjevoval čtyřicet dní učedníkům a pak vstoupil na nebesa. Po dalších deseti dnech (tedy padesátý den po svém vzkříšení) seslal učedníkům a tím celé rodící se církvi Ducha svátého. O Letnicích si tak připomínáme vznik církve. A stejně jako křesťanské Velikonoce souvisejí s židovským svátkem Pesach, také křesťanské Letnice navazují na židovský svátek Šavuot, tedy svátek týdnů. Jak církev seslání Ducha svátého slaví? Tento svátek tvoří závěr velikonoční doby, a proto při slavení eucharistie zaznívají v modlitbě slova, která tuto velikonoční souvislost vyjadřují: „Neboť tys o Letnicích dovršil dílo našeho vykoupení, a těm, kteří se v Kristu stali tvými syny, sesíláš svatého Ducha. V něm tě vyznávají všechny národy a jazyky. A tak se ve světě šíří radost vzkříšení..." Součástí svatodušní vigilie (vigilie znamená bdění, neboť svatodušní neděle začíná sobotním večerem) jsou různá biblická čtení, která pojednávají o roli Ducha svatého, a také zpěvy, např. hymnus „Veni, Sancte Spiritus“ („Přijď, Duchu svatý“). Boží hod svatodušní je také příležitostí v dětském věku udílena svátost biřmování. Zmínil jsi, že svatodušní svátky souvisejí se starozákonními svátky týdnů. Je pro nás tato souvislost důležitá? Svátky zvané Šavuot mají dva rozměry: jednak se jedná o radostný svátek první sklizně, během něhož se navíc připomíná okamžik, kdy Izraelité dostali od Hospodina na Sínaji Tóru. Stalo se to právě padesátý den od vyjití z Egypta. Proto padesátý den po slavnosti Paschy následuje svátek Šavuot. A jelikož podle Skutků apoštolů byl právě padesát dní po Kristově vzkříšení apoštolům seslán Duch svatý, je zde zřejmá paralela. Hospodin dal svému lidu Tóru jako prostředek k tomu, aby si zachoval svou právě nabytou svobodu, a apoštolům byl dán Duch svatý, aby s ním mohli prožívat a šířit ovoce Kristova vzkříšení. Jak bys vysvětlil, kdo je Duch svatý? Nejraději bych řekl, že to vysvětlovat nechci, protože nechci vykládat něco o něčem, čemu sám moc nerozumím. Pokusím se však alespoň trochu. Začněme u hebrejského slova ruach, které znamená vítr, vzduch nebo pohyb vzduchu. Podobně znamená vítr i řecké slovo pneuma. Oba termíny se však používají

i ve významu duch/Duch. Co tohle slovo znamená? Mohou nám pomoci právě ony zmíněné významy slov ruach a pneuma: jde v nich vždy o pohyb. Slovo „duch/Duch“ tedy označuje jakousi sílu božského původu, která uvádí v pohyb nebo která něco uskutečňuje, tvoří a naplňuje. A když to ještě zúžím, pak slovo ruach/pneuma znamená u jednotlivého člověka také dech, tedy něco, čím se liší živá bytost od neživé. Podle biblického myšlení je dech principem života, jehož dárcem a udržovatelem je Bůh. Od toho už není daleko k pojmu „duch života“, což je projev této božské síly, která se ukazuje ve všech vnitřních stavech člověka. V bibli dokonce slovo „duch“ označuje někdy lidskou osobu jako takovou. To samozřejmě neznamená, že je to nějaký duch jako v pohádce; tímhle slovem se označuje spíš něco jako nejhlubší intimita nebo integrita člověka. I Bůh má Ducha, který tvoří, který je jeho podstatou a je nástrojem veškeré jeho činnosti. A Bůh také dává svého Ducha všem, kteří mají nějaké postavení nebo poslání v jeho lidu, jako byli Mojžíš, soudci nebo proroci. V knize Soudců je o Gedeonovi řečeno, že si „duch oblékl Gedeona“ (v doslovném překladu Sd 6,34). Zatímco ve Starém zákoně lze mnohdy chápat Božího Ducha jako sílu, v některých textech Nového zákona je už představen jako osoba. Já si ho mohu představit jako oživující Boží sílu, ale některé texty mě upozorňují na to, že je někým víc, protože má svou vůli, lze ho zarmoutit nebo také roznítit. Jakýsi maďarský teolog kdysi vyprávěl o tom, jak maminka koupe ve vaničce dítě: s velikou láskou je vezme, položí na přebalovací pultík, vyzkouší vodu, zda není moc studená nebo horká, přitom se stále s dítětem mazlí, mluví na ně, dává mu ve vodě hračky, hraje si s ním a něžně ho umývá a masíruje. Pak je osuší a oblékne a stále se mu s láskou věnuje. Takové dítě je šťastné. Totéž může dělat i nějaká au pair, ale přesto tam bude něco chybět. Nejvíc asi atmosféra, kterou může vytvořit jenom maminka. Onen teolog této nezachytitelné atmosféře říká pneumatosféra. Tvrdí, že je to podobné, jako když člověk žije ve světě, jenž je plný Božího Ducha. Je to atmosféra, která člověka naplní a která mu dává žít. Co říká o Duchu svátém Nový zákon konkrétně? Duch je dán například Ježíšovi při jeho křtu. Je tou silou, která ho pak vyvede na poušť, a je i tou silou, kterou je pomazán a veden hlásat evangelium chudým. Duch je tím, který je v křesťanech a volá s nimi k Bohu: „Abba, Otče!“ Duch je také tím, který vzkřísil Ježíše z mrtvých. A bude to stejný Duch, kterým budeme vzkříšeni i my. Díky Duchu věříme, že Ježíš je s každým z nás, a skrze Ducha je Bůh přítomen i v tomto světě. Bez podnětů a inspirace Ducha svá tého by nevzniklo Písmo svaté, bible. Proto také nelze biblickým textům bez pomoci Ducha svátého pořádně rozumět. A Duch svatý je samozřejmě Paraklétos, Utěšitel. Co to slovo znamená? Znamená „ten, který těší, který povzbuzuje“, ale také „který napomíná“. Termín Utěšitel vyjadřuje mnohotvárnou osobní skutečnost. Jestli-

že Bůh odpouští, pak Duch je právě toto odpuštění; jestliže Bůh miluje, je Duch jeho láska; jestliže Bůh je milosrdný, pak Duch je milosrdenství. Připadá mi však, že mluvím o mystériu, o kterém mluvit příliš nelze, zato je možno je zakusit. Pro mě osobně jsou nejsilnější slova apoštola Pavla z osmé kapitoly listu Římanům: „I my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. /.../ Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.“ (Ř 8,23.26-27) Pavel zde říká, že v naší bezradnosti či mnohdy dokonce i zoufání, kdy ani nevíme, za co se máme modlit, se Duch nevýslovnými vzdechy přimlouvá v našem nitru a my se k těmto vzdechům můžeme přidat. Jak souvisí Duch svatý s duchem člověka? Apoštol Pavel v Prvním listě Korinťanům vidí člověka ve třech rovinách či rozměrech: prvním rozměr je jeho tělesnost. Pavel mluví o lidech, kteří jsou tělesní, fysikoi, od slova fysis, které označuje tělesnou přirozenost. Tito lidé o smyslu a cíli života moc nepřemýšlejí a žijí především svými základními potřebami, jako je jídlo, spánek, sexualita, práce, výdělek a podobně. Pak jsou lidé duševní, psychikoi, od slova psyché, duše. Ti slovy dnešní psychologie žijí z přirozeného lidského úsilí dát své existenci smysl. A pak jsou lidé duchovní, pneumatikoi, kteří jsou uchváceni Duchem svátým. Ti žijí z Ducha svatého, jsou mu otevřeni a jsou jím také vedeni. Jejich duch je naplněn nebo ovládnut Duchem Božím. Událost seslání Ducha svatého je ve Skutcích popsána ve druhé kapitole: „Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jed nom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svátým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: ´Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!´ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: ´Co to má znamenat ?´ Ale jiní říkali s posměš kem:´Jsou opilí!´“ (Sk 2,1-13) Tato událost je v knize Skutků ohlášená dopředu. V první kapitole čteme Ježíšova slova: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž

jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svátým, až uplyne těchto několik dní." (Sk l,4b-5) Když se jej pak učedníci ptají: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Ježíš jim odpovídá: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svátého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám ko nec země." (Sk l,6.7-8) Je seslání Ducha svátého a křest Duchem svátým totéž? Mezi teology probíhají diskuse o tom, co termín „křest Duchem svatým“ vlastně označuje. Někteří zastávají názor, že se jedná právě o událost Letnic, o níž píše Lukáš ve druhé kapitole knihy Skutků. V tom případě je to událost jedinečná, která se nikdy nebude opakovat, neboť při ní vznikla církev. Týká se každého křesťana, neboť každý křesťan byl po svém uvěření a křtu začleněn do mystického Kristova těla - církve. Proto je také svým způsobem účasten události seslání Ducha svatého v Jeruzalémě. Jiní teologové říkají, že křest Duchem svatým je jakási mystická zkušenost, kterou by měl prožít každý individuálně. A pak je zde ještě celá škála dalších výkladů a pohledů. Proč jsou v katolické církvi křest a biřmování dvě odlišné svátosti? Jsou to sice dvě svátosti, ale velmi úzce spolu souvisejí. Proto jsou také udělovány při jedné liturgii (ještě s prvním přijímáním eucharistie), pokud se samozřejmě jedná o křest dospělého člověka. Křest souvisí s přijetím Ducha svatého a se slavením eucharistie, protože jím Hospodinův vyznavač vstupuje do dospělého křesťan ského života. V případě, že se křtí malé děti, je svátost seslání Ducha svatého (biřmování, uvedení do křesťanské dospělosti) udělována mladému člověku později, většinou na prahu dospělosti. Podmínkou je, že tento člověk prošel od dětské víry k víře dospělé a prodělal své osobní obrácení, konverzi. Z pastoračního hlediska je příprava na udělení svátosti biřmování prostředkem, jehož pomocí si může mladý člověk ujasnit, kdo je on sám, kdo je Bůh v jeho životě a jaká by měla být jeho životní cesta jako Kristova svědka. Duch svatý byl vylit na církev. Co to znamená a jaká je role Ducha svatého v církvi? Církev existuje už dva tisíce let a během té doby se mnohokrát změnily historické podmínky: vznikly a zanikly světové říše, vy střídaly se různé civilizace a proměnila se ekonomická a sociální postavení lidí. Každá nová etapa dějin přinesla nové výzvy, nové úkoly a kladla před křesťany nové otázky. Aby se církev v tom všem orientovala a nezpronevěřila se svému poslání a úkolu, potřebovala Ducha svatého jako oživující a aktualizující sílu. Jinak by mohla zůstat zavřená v jakési neživé a nehybné struktuře a přestala by být pro člověka a jeho potřeby aktuální. Ducha svatého potřebuje pro zachování své svěžesti, pro rozpoznání svého úkolu v konkrétní zemi, v konkrétní době a konkrétní historické situaci. Působení Ducha svatého je pro církev tím nejdůležitějším.

KŘESŤANSKÝ ROK; RECENZE Můžeme říci, že Duch svatý je ten, který odlišuje církev od jiných lidských organizací, jako jsou politické strany nebo svaz zahrádkářů? Snad by se to dalo tak říci, i když je pravda, že často v církvi Ducha svatého nevnímáme nebo neposloucháme. Stejně jako svaz zahrádkářů je totiž i církev tvořena jednotlivými lidmi, z nichž každý je jiný. A každý jsme nejen jinak uzpůsobeni a disponováni, ale také jsme jinak Duchu svátému otevřeni. Duch svatý je totiž jako vítr, který vane, kam chce. Náraz větru přijde jednou zprava, jindy zleva a člověk jeho poryvy mnohdy vůbec nečeká. Také Duch vede mnohdy člověka do míst, která jsou nejistá, neprošlapaná, neprobádaná, pudí jej k novým obzorům a on musí mít odvahu novými směry se vydat. A nejen odvahu, ale i sílu unést to nové, k čemu je veden a co mnohdy v jeho okolí vyvolává nevoli. Já jsem rád, že kolem sebe vidím spoustu příkladů takto otevřených a statečných lidí. K životu z Ducha je podle mého názoru potřeba hodně světla a síly, aby člověk šel dopředu, ale především aby na svých pozicích vytrval. Možná proto máme v našich salesiánských stanovách na psáno, že Duch svatý je světlo a síla. Zajímavé je, že Duch svatý se projevuje v takových lidech, do nichž by to nikdo neřekl. Nemusí to být velcí teologové (i když mohou), ale třeba i lidé nenápadní a na první pohled nepatrní. V dějinách církve nacházíme mnohá selhání a temná údobí plná násilí a lži. Jak je možné, že to vše církev přežila a že v ní dodnes zní evangelium, že v ní dodnes lidé přicházejí ke Kristu a že i díky ní se proměňují k lepšímu jejich životy? Vždyť i dnes je v posto jích a slovech mnoha křesťanů církev často velmi odpudivá. Byla a je navzdory svým

selháním i v těch nejtemnějších dobách stále médiem Ducha svatého? Asi ano, i když s těmi selháními neměl a nemá Duch svatý nic společného. Církev je na jednu stranu záležitost lidská, ale na druhou stranu i záležitost Boží. Je nástrojem, jehož prostřednictvím se Bůh činí v tomto světě zřejmým. V církvi vždy musíme rozlišovat mezi vírou a náboženstvím. Zatímco náboženství je systém, organizace, kult a nauka, je víra osobní vztah k Bohu. Obě tyto skutečnosti se navzájem potřebují. Jestliže mi někdo řekne: „Mně stačí víra v Boha, k tomu nepotřebuji církev,“ pak to samozřejmě respektuji, ale moc se mi to nezdá. Bez společenství s druhými věřícími se totiž individuální víra může snadno rozpliznout v nic nebo v pouhý pocit. My lidé přeci nejsme izolované ostrovy, ale žijeme na této zemi spolu, a pokud chceme plně realizovat svůj vztah s Bohem, pak k tomu potřebujeme i ty druhé. Z toho plyne potřeba i ja kési „instituce“, byť o její podobě lze diskutovat. Ovšem sama tato instituce by bez víry a bez lidí víry byla mrtvá, zatímco v plodném spojení víry a instituce se může projevit přítomnost Ducha svatého. Jenom ten totiž celou tu věc udržuje ve zdravém stavu. Proto zde církev i přes všechno selhání lidí existuje jako Kristova nevěsta dál. Jenomže jaká církev to je? Katolická? Pravoslavná? Protestantské denominace? V Nikajsko-cařihradském vyznání víry se říká, že věřím „v jednu svatou, obecnou a apoštolskou církev“. Místo slova „obecnou“ se někdy používá slovo „katolickou“. Je to totéž, jen to druhé je řecký (katholikos znamená všeobecný). Já tedy nechápu církev pouze jako církev římsko-katolickou, ale věřím tomu, že všechna společenství a denominace, ať protestantské, pravoslavné, řecko- či

římsko-katolické, tvoří jednu „katolickou“ neboli všeobecnou Kristovu církev. Ta je Kristovou nevěstou a v ní přebývá a působí Duch svatý. Církev však není jen ta celosvětová složená ze všech křesťanů všech denominací, ale jsou to především místní společenství věřících, která se scházejí k bohoslužbám a v nichž si jedni druhým jsou oporou a povzbuzením. Jakou roli hraje Duch svatý v tako vém místním společenství? V místních společenstvích fungují takzvaná charismata, dary Ducha svatého, o nichž píše ve svých listech apoštol Pavel. Není to něco z jiného světa, ale jsou to schopnosti, jimiž jsou vybaveni různí lidé, aby sloužili celému společenství i druhým lidem. Apoštol Pavel mluví např. o daru uzdravování, mluvení jazyky, proroctví, učení, řízení a dalších. Nad tím vším se klene to největší charisma, které je přístupné nám všem: láska. Působí Duch svatý nějak i ve světě na tzv. nevěřící lidi? Nepochybuji o tom, že Duch svatý působí jak v životech tzv. věřících, tak v životech tzv. nevěřících lidí. My všichni totiž žijeme v jakési pneumatosféře, tedy v ovzduší Boží lásky a Božího přijetí. Platí to, ať už o tom víme, nebo ne, ať v to věříme a cítíme to, nebo ne, ať to prožíváme, nebo ne. Proto věřím, že na Ducha svatého máme vazbu všichni, tzv. věřící či tzv. nevěřící. V Janově evangeliu je zapsán Ježíšův výrok týkající se Ducha svatého: „A on, až přijde, přinese světu důkaz (usvědčí svět) o hříchu, o spravedlnosti a o soudu: o hříchu, že nevěří ve mne, o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte, a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“ (J 16,8-11 Český studijní překlad) Duch

35

svatý tedy působí i směrem ke světu. Neznamená to, že když někdo za čne hledat Boha, je to vlastně důsledek iniciativy Ducha svatého? Nejspíš tomu tak je. Apoštol Pavel píše v listu Korintským, že říci: „Ježíš Kristu je Pán!“ může člověk jenom v Duchu svatém. Znamená to, že jenom pod vedením Ducha svatého může někdo poznat Krista jakožto Božího Syna. Už o něm nemluví jen jako o historické postavě, ale Ježíš se pro něj stal skutečně živým Pánem, který má nárok na jeho život. Toto poznání je důsledkem iniciativy Ducha svatého. Má Duch svatý nějakou funkci i při přípravě na budoucí dovršení dějin spásy? Apoštol Pavel prohlásil, že Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých a že tentýž Duch byl dán i nám. Připadá mi úžasné, že máme v sobě téhož Ducha, kterého měl v sobě Ježíš, a že tedy můžeme růst do jeho podoby. Můžeme se učit myslet a mluvit, jak myslel a mluvil Ježíš. A ve finále budeme stejným Duchem vzkříšeni k věčnému životu, stejně jako byl vzkříšen on. Apoštol Pavel označuje tento závdavek Ducha slovem kapara, což doslovně znamená zálohu. Dříve se dávala takzvaná záloha na mzdu, což znamenalo, že část mzdy, např. 500 korun, dostal člověk v polovině měsíce a zbytek, tzv. doplatek, na konci. My tedy máme v sobě Ducha jako tu pětistovku - jako zálohu toho všeho, co přijde ve svém vyvrcholení, až skončí náš život nebo celý náš svět. Na křesťanské vlně Plzně, Český rozhlas Plzeň 8. 6. 2014. Publikováno se souhlasem autora i nakladatele z knihy: Ladislav Heryán Země bez obzoru (Praha, Vyšehrad 2015).

RECENZE Teorie tygra aneb muž míní a žena mění V těchto dnech běží v kinech nová česká komedie ve filmu debutujícího Radka Bajgara Teorie tygra. Třiapadesátiletý Bajgar je muž mnoha profesí. Vystudovaný lékař pracoval od roku 1990 jako redaktor časopisu Reflex, jehož je v současné době šéfredaktorem. Dlouhou dobu působil na TV NOVA jako šéfredaktor publicistiky, autor pořadů Občanské judo, Na vlastní oči. Stál také u zrodu oblíbeného denního seriálu Ulice. Pro Česku televizi pak napsal a režíroval vodnický seriál Neviditelní. Vděčné téma vztahů mužů a žen tu tvůrci (na scénáři se s Bajgarem podílela Mirka Zlatníková) předkládají optikou stárnoucího veterináře Jana (Jiří Bartoška), který zjišťuje, že několik let navenek idylického manželství z něj udělalo poddajného králíčka, neschopného odporu. Nesnesitelnost ženské manipulace si uvědomí při pohřbu svého tchána, kterého navzdory jeho výslovnému přání o zpopelnění a rozptýlení, hodlá tchyně (Iva Janžurová) pohřbít do země. Jan zhnusen jednáním ženské části rodiny se rozhodne ke vzpouře.

Jelikož se mu však jeví rozvod příliš riskantní, zvolí cestu předstírání duševní nemoci a nechá se svým známým psychiatrem zavřít do blázince. Lze si představit, že tvůrci rozvíjená myšlenka o degradaci muže-tygra na ochočeného mazlíčka, vyvolá u mužské části publika souhlasné přitakávání a u ženské naopak vlnu nevole. V duchu rčení o „krku, co hýbe hlavou (rodiny)“ tvůrci vystavěli modelové charaktery dominantních žen, které nezdravé vzorce chování přejímají od svých matek. Trojlístek tchyně, manželka (Eliška Balzerová) a dcera (Tatiana Vilhelmová) systematicky vnucují mužským polovičkám svou představu manželského štěstí. Výjimku představuje Janova snacha (Pavla Beretová), která je naopak tolerance sama. Závěrečné prozření Janovy dcery a její přerod v chápající partnerku působí značně nereálně, v modelovém kontextu snímku ji však lze akceptovat. Obraz ženské semetriky si pak režisér neodpustí ani u epizodních rolí

Janovy ošetřovatelky (karikaturní kreace Ivany Uhlířové) a lékařky v psychiatrické léčebně, která na pracoviště zavede „kázeň a řád“. Ocenit lze fakt, že se tvůrci vyvarovali očekávatelné milenecké romanci Jana s mladou fotografkou. Mnohokráte viděný motiv muže v letech omámeného mladou kráskou, by byl poněkud otravný. Zároveň by poskytl mužskému hrdinovy záporné body a zřejmě pozměnil celkové vyznění filmu, což režisér nechtěl. Herecky filmu dominují Jiří Bartoška a Eliška Balzerová, jimž se daří zprostředkovat hořkou pachuť uvadajícího vztahu. Film má několik vtipných scén a bonmotů, které však do všeobecného povědomí nevstoup í . Ře m e s l n ě

zdařile natočený snímek poněkud zdržují rozvláčné pasáže Janových toulek přírodou, coby obraz volnosti a svobody. Teorie tygra patří k těm druhům filmů, jimiž zakončíte náročný den, přičemž návštěvě kina ještě předchází posezení s kamarádkou či partnerem na dobré večeři. Následující den si však již na něj nevzpomenete. Andrea Thunová

36

BLOG; LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE

Velká záchodová loupež Díky kolegovi Mgr. Michalu Sýkorovi, PhD. (1971) z katedry divadelních, filmových a mediálních studií FF UP, autorovi literární předlohy pro stejnojmenný čtyřdílný televizní film Modré stíny, se obdobně jako v předcházející součásti cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice nazvané Případ pro exorcistu (natočené rovněž podle Sýkorovy literární předlohy) dostala do obecnějšího povědomí Univerzita Palackého v Olomouci. Její exteriéry a interiéry posloužily jako dějiště fiktivního příběhu o korupci provázející rekonstrukci bývalého jezuitského konviktu, nyní sídla Uměleckého centra UP, okořeněné dvěma úkladnými vraždami - profesora Filozofické fakulty UP - literárněvědného strukturalisty, jenž onu korupci pranýřuje, a televizního redaktora, jenž doufá, že se odhalením univerzitních korupčníků prosadí jako investigativní žurnalista. Scénárista Petr Jarchovský (* 1966), jemuž Michal Sýkora při práci na scénáři Modrých stínů vypomáhal, a režisér Viktor Tauš (* 1973) obdrželi pro své dílo notnou dávku hlavního vysílacího času ČT 1 – celkem 4 hodiny 38 minut o nedělích 28. 2., 6. 3., 13. 3. a 20. 3. 2016. „První díl sledovalo 1,05 milionu milovníků kriminálek, druhý díl si nenechalo ujít 890 tisíc, třetí díl 820 tisíc a závěrečný díl v neděli večer vidělo 813 tisíc diváků. To jsou slušná čísla, nicméně je z nich vidět, že počet diváků neustále klesal a poslední díl zajímal dokonce nejméně lidí, což je u kriminálek velmi nezvyklé. V porovnání s konkurenty na komerčních stanicích dokonce Modré stíny propadly. Konkurovaly jim totiž primácké V.I.P vraždy, které si našly 954 tisíc diváků z koláče sledovanosti, a v závěsu za nimi byl komediální novácký seriál Na vodě s 827 tisíci fanoušky. Z Modrých stínů tak zbyl jen stín…“ ( http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-serialyfilmy-kino-a-tv/381708/souboj-kriminalek-ctproc-pripady-1-oddeleni-valcuji-modre-stinymoc-se-vlecou-mysli-si-divaci.html).

Dvě záchodové scény Stejně jako Janem Hřebejkem režírovaný Případ pro exorcistu vzbudily Modré stíny rozporuplné reakce - za všechny uveďme krajně negativní hodnocení této filmově televizní kreace formulované v Olomouckém deníku 20. 3. 2016. (http://olomoucky. denik.cz/zpravy_region/autor-modrych-stinu-

zaskocily-me-vulgarni-reakce-pry-zostuzujiolomoucany-20160319.html) emeritním ře-

ditelem Muzea umění Olomouc prof. PhDr. Zatloukalem (*1948), a hodnocení krajně pozitivní, jež tamtéž předestřel Mgr. Jakub Korda, Ph.D. (*1977), vedoucí katedry divadelních a filmových studií FF UP v Olomouci. Tamtéž publikované hodnocení Michala Sýkory není směrodatné, neboť, jak říkávali již staří Římané, qualibet vulpes caudam suam laudat, tj. každá liška svůj ocas chválí. Není však mým záměrem zabývat se kvalitou či nekvalitou televizního seriálu Modré stíny, neboť hodlám navázat na svůj blog v Žurnálu online Flatulence, defekace a mikce jako umělecké fikce z 28. ledna 2015

zetová místa, a dokonce i bidet, je koupající se akademik vyrušen svou manželkou následujícím monologem (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/ 10467343589-modre-stiny/214512120330003 – 20:59–21:01):

„Halo, ty jsi doma? Promiň, už jsem to nemohla vydržet. Už od tramvaje běžím. Myslela jsem, že se počůrám.“ (Cituji titulky, dlouhé ,ů‘ však neodpovídá hereččině výslovnosti). Po uskutečněné mikci nicméně není bidetu, v českých zemích doposud poměrně vzácného hygienického zařízení, použito. Bidet, po česku poník

( h t t p : / / w w w. z u r n a l . u p o l . c z / b l o g / b l o g post/2015/01/28/flatulence-defekace-a-mikcejako-umelecke-fikce/), v němž jsem se vě-

noval roli lidského vyměšování ve výše již zmíněném televizním filmu Případ pro exorcistu. Též v Modrých stínech se uplatnily „záchodové scény“, byť jen v prvních dvou dílech. Při prohlídce bytu zavražděného profesora-strukturalisty se rozvine tento dialog mezi dvěma kriminalisty (http:

dostanete sídlo olomoucké mordparty v bývalých veřejných záchodcích. Zřejmě aby se ukázal kontrast mezi těmi hodnými (a tedy chudými) policisty a zlým (a tedy bohatým) kvestorem univerzity, jehož kancelář vypadá jak prototyp zlodušské centrály z Jamese Bonda (včetně mlčenlivého advokáta a hloupé sekretářky v pozadí).“ Velká záchodová loupež Za onoho času, kdy na židli kvestora UP sedávala Ing. Henrieta Kotlebová provdaná Crkoňová (*1968, slovenské národnosti), bylo na výše uvedeném rektorátním WC umístěno klozetovo-bidetové „soumísí“, připomínající dva květy vyrůstající z jednoho stonku, dlouho tam však nevydrželo, neboť je bez ohledu na jeho rozměry i hmotnost odcizil neznámý pachatel. Náhradou se stala klozetová místa vybavená elektronickým bidetem, nabízejícím (http://www.sapho-koupelny.cz/cz/elektronickebidety) „veškeré funkce spršky,

//www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10467343589modre-stiny/214512120330001 – 40:49–40:51):

„SPLÁCHNUTí ZÁCHODU / Teda, tady je knížek! Tady jsou knížky i na záchodě. / Do pr…, tohle je místo činu! Ne veřejnej hajzl! / Já jsem potřeboval. A venku čeká Horová.“ Jak vědí diváci amerických televizních seriálů z kriminalistických laboratoří, právě záchody jsou semeništi důkazů o fyzické přítomnosti pachatele na místě činu. V profesorově bytě se však jeho vražda neodehrála, nýbrž v jeho univerzitní pracovně, tudíž se o místo činu sensu stricto nejedná. Knížky nejsou na profesorově klozetu vyrovnány na nástěnné poličce, nýbrž se povalují na hromadě vedle záchodové mísy – zavražděný biblioman neboli knihomol či knihožrout musel být tedy notně na štíru s hygienou. V kontrastu s profesorovým WC je sociální zařízení v bytě jeho přítele, vědeckopedagogického pracovníka Filozofické fakulty UP, za gymnazijních studií disidenta, nyní však ženatého milence mladistvé kriminalistky, projevivšího se posléze jako domácí násilník. V rozměrné místnosti, v níž jsou velmi neprakticky i nehygienicky umístěny vana, klo-

úsudku (http://mediahub.cz/media-35808/ recenze-modre-stiny-kdz-prisel-cas-na-odpad1055942): „Jako zlatý hřeb večera

Připomeňme v té souvislosti, že bidet, vynalezený kolem roku 1710 ve Francii, znamená ve francouzštině poníka - toto metaforické pojmenování je motivováno okolností, že se na poníka i na bidet nasedá obkročmo. Louis Leopold Boilly (1761–1845): Intimní toaleta aneb Otrhaná růže (konec 18. století) A právě klozetová mísa sloučená s mísou bidetovou se staly v roce 2010 předmětem velké záchodové loupeže, k níž došlo v budově rektorátu UP během rekonstrukce jeho reprezentativních prostor, jež zahrnula i WC vedle vstupu do „malé zasedačky“ před velkým zasedacím sálem s nástropní freskou. V televizních Modrých stínech je tento sál vydáván za pracovnu kvestora UP, což přivedlo jednoho z jejich internetových komentátorů k tomuto

včetně pulzního oplachu a kmitavého pohybu trysky. Samozřejmostí je individuální nastavení polohy trysky, tlaku a teploty vody, teplovzdušné sušení, vyhřívané sedátko, automatické čištění trysek atd. Nadstandardní funkce jsou automatické LED osvětlení, které oceníte zejména v noci, a super úsporný režim, který šetří elektrickou energii.“ Nejedná se ovšem o vrchol současné sanitární techniky, jakým je například sprchovací toaleta Balena 8000, nabízená v cenovém rozpětí 100 832,50 až 169 279,00 Kč (http://www.profistavba. cz/Splachovaci-systemy/Sanitarni-keramika/ WC/8336-Balena-8000-AP-sprchovaci-zavesneWC-nadrzka-na-WC-bila-186-100-11-1.html).

A tak se v zájmu klozetového pokroku osměluji navrhnout, aby nejvíce používané toalety na Univerzitě Palackého byly vybaveny alespoň ruční bidetovou sprškou (https://www. ravak.cz/cz/baterie-s-bidetovou-sprskou ) , u nichž snad nehrozí, že se stanou předmětem zájmu záchodových lupičů. Prof. Jiří Fiala, Csc., emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP

Lidové zvyky, svátky, tradice Svátek maminek V tomto čísle je to poprvé, kdy uveřejňujeme novou rubriku, ve které chceme našim čtenářům nabídnout možnost seznámit se zajímavými lidovými zvyky, tradicemi a různými svátky a zároveň také s jejich významem, původem a historií. A tuto rubriku zahájíme oslavou našich maminek - Dnem matek, který se slaví druhou květnovou neděli. Není to sice svátek s ohromující

tradicí, ale co hezčího, cennějšího a jedinečného můžeme oslavovat, než jsou naše maminky. Tento svátek se ostatně slaví v mnoha zemích na zeměkouli, přes USA, Velkou Británii, Německo, Polsko až po Turecko, Rusko, Japonsko či Austrálii a Nový Zéland, i když ne vždy ve stejný den jako v České republice. Svátek oceňuje ženu jako matku, oslavuje mateřství a mateřskou lásku a je skvělou příležitostí, jak své mamince poděkovat. V tento den můžeme všichni, malí i velcí, poděkovat maminkách a udělat jim radost kytkou, bonboniérou, přáníčkem či drobným dárkem. Kořeny tohoto svátku lze vypátrat až do antického Říma, ke svátku zvané-

mu Matronalia, který byl zasvěcen bohyni Juno, ochránkyni vdaných žen a nastávajících matek. Dalším projevem byl od 16. století tzv. Mothering Sunday (mateřská neděle). Šlo o křesťanský svátek, kterému byla určena čtvrtá neděle od začátku půstu. Sloužící tehdy dostávali den volna, aby mohli navštívit svůj domovský kostel (mothering church), jinými slovy místo, odkud sami pocházeli a kde žily jejich matky a rodiny. Mladší lidé cestou trhali květiny, které přinesli buď do kostela nebo své matce. Novodobý Den matek se poprvé slavil v roce 1908 v Americe. Mělo jít o poctu pro Ann Jarvisovou, kterou ji vzdávala její dcera. Ann Jarvisová

byla sociální a mírová aktivistka, která se zasadila také o vznik Pracovních klubů matek usilující o lepší sociální a zdravotní podmínky dětí. Ze Spojených států se svátek dostal i k nám. O jeho prosazení se významně zasloužila Alice Masaryková. V prvorepublikovém Československu svátek prosazovaly také organizace jako Československý červený kříž, Sokol, Orel nebo Asociace mladých křesťanských žen. Právě tato asociace stála za vůbec první českou oslavou Dnu matek. Bylo to v Brně 13. května 1923. Maminky, děkujeme a vše nejlepší k Vašemu svátku!!! Vendula Vránová

KOMIKS, DĚJINY A SOUČASNOST, HISTORIE

KOMIKS

Zlá ovce

37

DĚJINY A SOUČASNOST Květnové číslo Dějin a současností...

ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST Archeologie bojišť S květnovým výročím ukončení druhé světové války bych vám ráda představila mladou, ale dynamicky se rozvíjející disciplínu archeologie, tzv. archeologii bojišť. Předmětem jejích zájmů může být cokoliv, co se dotýká války, od různých typů fortifikací, přes bojiště jako takové, zajatecké tábory nebo vraky letadel až po hroby padlých vojáků, a to od pravěkých období po nedávnou historii. Z posledních zajímavých objevů této disciplíny v České republice týkající se druhé světové války, když máme to výročí, můžeme zmínit například nález jednoho z několika německých protiletadlových dělostřeleckých postavení se 16 kanóny na Mostecku, které měly ke konci války chránit litvínovskou chemičku před vybombardováním. Ta byla pro německou armádu při naprostém nedostatku paliv klíčová. Archeologové zde také narazili jeden z doposud největších evropských nálezů munice - 4,5 tuny, která byla z velké části funkční. Dělostřelecká munice je velmi vzácná a doplní sbírky Vojenského historického ústavu, kde doposud chyběla. V neděli 17. prosince 1944 se nad severní Moravou a Slezskem odehrála mohutná letecká bitva mezi německou Luftwaffe a americkou 15. leteckou armádou USAAF. Šlo o největší

vzdušný souboj nad naším územím, kterého se účastnilo na americké straně 336 čtyřmotorových bombardérů a 300 doprovodných stíhaček a proti nim vzlétla asi stovka německých stíhačů. K prvním střetům došlo nad obcí Troubky a poté sestřelené stroje padaly na území od Slezska po Jadran. Na americké straně byly ztráty asi 3% nasazených letadel a na německé to bylo až 50%. Asi 15 amerických a 30 německých letadel spadlo na území České republiky. Některá letadla se povedlo objevit. Na Jindřichohradecku bylo nalezeno torzo německé stíhačky, za jejímž kniplem tehdy seděl Hubert Engst, stíhací eso. Na Novojičínsku byl zase kromě fragmentů 9 německých letounů nalezen jeden ze sestřelených amerických bombardérů. Nalezené části těchto letounů můžete vidět v leteckém muzeu v Deštné v jižních Čechách či v leteckém muzeu v Suchdolu nad Odrou. Pro zájemce jsou zde odkazy na zajímavé webové stránky informující podrobně o tomto tématu: http://www.arup.cas.cz/?p=25593 http://www.leteckemuzeum.eu http://muzeum.khl-jhradec.cz http://www.zakopy.cz Vendula Vránová

Dělostřelecké postavení na Mostecku (zdroj www.arup.cas.cz)

„Původně byly moderní olympijské hry zamýšleny jako oslava harmonie mezi národy skrze čestné sportovní soupeření, dnes se stávají především příležitostí k propagaci hostitelských měst v oblastech obchodu

a turistiky. Ve městě, jako je Rio de Janeiro, se olympijské hry stávají příležitostí k velkolepým investicím, které by jinak byly jen obtížně realizovatelné; tím spíše, že se olympijské hry konají jen dva roky po jiné velké sportovní události, mistrovství světa ve fotbale. Transformace města s sebou ale nese rozsáhlé a často nepředvídatelné problémy...,“ tak popisuje Alga Ferreira de Moura, specialistka na Latinskou Ameriku, výchozí pozici Rio de Janeiro těsně před vypuknutím letošních letních olympijských her, jež se konají v Brazílii. A této zemi se věnuje i tematický blok květnového ĎaSu Brazílie nejen olympijská, kde se mj. dočtete o česko-brazilských kontaktech či o tom, jak se „lidožroutství“ (antropofagie) stalo součástí národní brazilské identity. Květnové číslo vyjde 12. května. kontakt: [email protected] www.dejinasoucasnost.cz

Historický kalendář 1. května 1786 – ve Vídni světová premiéra Mozartovy opery Figarova svatba 2. května 1926 – na loutkové scéně stanul Hurvínek 3. května 1946 – v Tokiu začal vojenský tribunál s Japonci obviněnými z válečných zločinů 4. května 1626 – Petr Minuit, první guvernér nizozemské kolonie v Americe, koupil od indiánů ostrov Manhattan a založil osadu Nový Amsterdam 5. května 1936 – začátek italské okupace Addis Abeby v Etiopii 6. května 1856 – narodil se Sigmund Freud, lékař a psychiatr, zakladatel psychoanalýzy († 23. září 1939) 7. května 1901 – narodil se Géza Včelička, novinář, spisovatel, cestovatel a malíř († 30. prosince 1966) 8. května 1521 – narodil se Petr Canisius, jezuitský teolog, kazatel a světec († 21. prosince 1597) 9. května 1976 - zemřela Ulrike Meinhofová, spoluzakladatelka ultralevicové organizace Frakce Rudé armády (* 7. října 1934) 10. května 1871 – ve Frankfurtu nad Mohanem uzavřena mírová smlouva, která ukončila prusko-francouzskou válku 11. května 1786 – v Praze na Koňském trhu bylo otevřeno divadlo Bouda 12. května 1496 – narodil se Gustav Vasa, švédský král († 1560) 13. května 1981 – došlo k neúspěšnému pokusu o atentát na papeže Jana Pavla II. 14. května 1316 – narodil se Karel IV., římský císař († 29. listopadu 1378) 15. května 1951 – v Praze u Apolináře byla otevřena první protialkoholní záchytná stanice na světě 16. května 1606 – zemřel Lžidimitrij I., ruský car (* 1580) 17. května 1296 – zemřela Anežka Přemyslovna, dcera Přemysla Otakara II., česká princezna a rakouská vévodkyně (* 5. září 1269) 18. května 1891 – otevřena budova Národního muzea, které bylo založeno 19. května 1536 – poprava Anny Boleynové, druhé manželky anglického krále Jindřicha VIII. 20. května 1506 – zemřel Kryštof Kolumbus, italský mořeplavec, objevitel Ameriky (* 1451) 21. května 1991 – bývalý indický premiér Rádžív Gándhí zavražděn v blízkosti města Madras 22. května 1946 – poprava K. H. Franka v Praze na dvoře pankrácké věznice 23. května 1606 – narodil se Jan Caramuel z Lobkovic, španělský biskup, učenec, spisovatel, diplomat a válečník († 8. září 1682) 24. května 1391 – založena Betlémské kaple v Praze 25. května 1741 – zemřel Daniel Ernst Jablonský, teolog a reformátor, biskup Jednoty bratrské (* 20. listopadu 1660) 26. května 1876 – zemřel František Palacký, spisovatel, historik a politik (* 14. června 1798) 27. května 1471 – zemský sněm zvolil v Kutné Hoře patnáctiletého Vladislava Jagellonského českým králem 28. května 1471 – korunovace Matyáše Korvína českým králem v Jihlavě 29. května 1916 – zemřel Jan Otto, nakladatel, vydal mj. Ottův slovník naučný (* 8. listopadu 1841) 30. května 1416 – v Kostnici upálen mistr Jeroným Pražský (* 1379) 31. května 1721 – Jan Nepomucký prohlášen za blahoslaveného (19. března 1729 prohlášen za svatého)

DUBNOVÝ KAPSÁŘ Aprílové počasí si s námi pohrálo. Zatímco v poslední březnový den jsme chodili v tričku a kraťasích, protože teploty atakovaly dvacítku, na první dubnový den foukal hodně studený severák a rtuť teploměru nepřekročila šestku. * Večer se však stal zázrak! Sigma porazila Baník 6:2, přičemž soupeř byl po většinu zápasu aktivnější. Jediný olomoucký hráč vykazoval solidní parametry – třiatřicetiletý Michal Ordoš, který jeden gól dal a na tři přihrál. *

Ilustr. foto Boris Hybner 5. srpna 1941 – 2. dubna 2016

V sobotu 2. dubna zemřel ve věku 74 let světoznámým mim Boris Hybner. * Ten samý večer proběhl druhý díl nové „velkolepé show“ televize Nova nazvané Tvoje tvář má známý hlas. Odhlédněme od průvodních rituálních tanců spojených s podobnými zábavnými pořady - můj obdiv zaslouží vystupující herci za nečekaně kvalitní zpěv a pohybové kreace! Pořád lepší, když se zpívá a tančí, než když z televizní obrazovky kape krev… * V neděli 3. dubna připravila olomoucká Agentura GONG představení divadelní hry Franca D´Alessandra Římské noci, které vypráví o třicetiletém přátelství italské herečky Anny Magnani a amerického dramatika Tenessee Williamse. Režie Jerie Alexander, v hlavních rolích Simona Stašová a Oldřich Vízner. Ona ve formě, on zjevně zdravotně limitován. Přesto dvě a půl hodiny ve dvou na place! Obdivuhodné! * Ve věku 88 let v noci na pondělí 4. dubna zemřel choreograf, zakladatel Pražského komorního baletu a jeden z tuzemských protagonistů moderního tance Pavel Šmok. Stále více ve mně sílí pocit, že mi před očima mizne svět a hlavně lidé, v němž a mezi nimiž jsem vyrůstal. Já vím, že je to s přibývajícím věkem normální, ale… * A tak se zjistilo, že téměř celý špičkový politický i podnikatelský svět „spoří“ v Panamě. Prý nechybí ani 283 Čechů! Ty jó! * „Letos má Magnesia Litera jasnou feminní dominanci. A taky v ní tak trochu slaví triumf poezie. Mimo vlastní kategorii zasáhla i do kategorie dětské a měli bychom připočítat také Knihu roku, neboť se její Točité věty mají jako poezie číst,“ řekl zakladatel Magnesie Litery a člen jejího výboru Pavel Mandys. Knihou roku se staly Točité věty (Malvern) prozaičky Daniely Hodrové. Týnečáci to nevědí, ale před několika lety autorka a špičková literární vědkyně obdivovala krásu naší vesničky, resp. širšího okolí, neboť před svými olomouckými přednáškami odpočívala v jednom učitelském bytě na Boční ulici… * Před 120 lety dne 7. dubna 1896 registroval v USA Clarence A. Worrall první patent hlavolamu s ostny, tedy ježka v kleci. Symbol klukovského tajemství našeho dětství, v němž byly knížky Jaroslava Foglara po vět-

šinu času na indexu. Ale vlastnil jsem ho! Sice jen plastového, ale byl můj! * Konečně se rozpršelo! Od pátku 8. dubna až do neděle 10. dubna nás neustále zkrápěl zahradní deštík! Už si ani nepamatuji, kdy obdobně sypotalo naposledy! Celkový úhrn srážek podle hlavního týneckého agronoma dosáhl hodnoty 44 mm. A to měl prasklou měřicí skleničku! * Vnuk Jeníček má škodolibou zábavu. Když dorazí jeho milovaná babička Té, nejen že ji chce propíchnout svým rytířským mečem, ale hlavně po ní pohazuje exempláře ze své sbírky gumových hadů. Ona se jich štítí, hrozně piští a před útočníkem se schovává na záchodě. Jeníček si za své ataky vykoledoval indiánskou přezdívku: Ten, který vrhá kobrou. * Během udělování hudebních cen Anděl za rok 2015 vyzvala zpěvačka Lenka Dusilová prezidenta Miloše Zemana, aby nezatahoval Českou republiku na politický východ. Následně ji podpořil „lucista“ a bubeník David Koller. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček na Twitteru reagoval uštěpačným prohlášením: „Angažovaní umělci 1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu.“ Pan prezident za několik dnů nazval zpěvačku Dusilovou chudinkou holčičkou, co se neumí naučit zpaměti tři věty. Souhlasím s názorem, že při vyhlašování hudebních cen je „občanská odvaha“ tohoto typu zbytečná. Existují vhodnější místa na demonstraci názorů s podobně početným publikem. Nezdá se vám ale, pane prezidente, že je naše společnost v nejpodstatnějších věcech názorově rozštěpená? A čí asi nemalou vinou? * Pět mrtvých psů je název třetí televizní série, za kterou stojí jméno vědce a detektivkáře Michala Sýkory. Opět se s hrdiny pohybujeme v dobře známém olomouckém terénu, tentokrát hlavně ve zdejší zoologické zahradě. Ranní televizní pohled na slavnou alej spojující Chválkovice se Svatým Kopečkem byl až kýčovitě krásný. Myslím, že kolegové z olomoucké radnice by měli Michalovi platit zlatem za úžasnou reklamu naší domoviny. * Člověk si myslí, jaký není borec, ale stačí jedna dotěrná chřipka a je náhle takhle malej zavinutej bourec… * Několik čerstvých a příjemných čtenářských zážitků. Ladislav Heryán Země na obzoru. Dialog Petra Vaďury s katolickým knězem o problémech spjatých s Písmem svatým, ale i s hudbou a texty irské skupiny U2. Vzdělaný, pokorný, plachý člověk šířící hlavně lásku. Úžasné povzbuzení a poučení! A dvě splátky na dluh spojené s již nežijícím bohemistou Vladimírem Macurou - povídkový soubor Něžnými drápky a román Občan Monte Christo. Málokdy je literární teoretik úspěšným prozaickým praktikem. Macura jím byl! * Dva dny rekonvalescence v Rožnově pod Radhoštěm. Nádherné procházky v areálu skanzenu, příjemně dotěrné sluníčko a skoro žádní návštěvníci. Co lepšího si může člověk - nikoliv provozovatel – přát! * V sobotu 16. dubna udeřilo v Ekvádoru silné zemětřesení. Dva dny po přírodní katastrofě je hlášeno takřka 300 obětí. * Fanoušci Sigmy Olomouc již

oprávněně házejí flintu do žita. Se Slávií Praha totiž domácí uhráli tentýž den remízu 1:1, která je sice úplně nepohřbila, ale kyslíku pod téměř zaklopeným víkem druholigové rakve ubývá... * A ještě tentýž den zemřel ve věku 96 let Stanislav Procházka, idol našich prababiček a babiček. Proslul jako zpěvák lidových písní, mezi jeho nejznámější hity patří Bílé konvalinky, Hej, panímámo či Nikdy se nevrátí. Na hudební scéně prožil přes 65 let. Viděl jsem ho na jevišti olomoucké Reduty před dvěma lety. Neuvěřitelně vitální elegán, který své vystoupení končil za bouřlivého potlesku posluchačů ve stoje! * Lišky z Leicesteru vedou v anglické fotbalové Premier League vzpouru „malých“ proti „velkým“. Na vysvětlenou: mezi velké patří zhruba pět nejbohatších klubů, jejichž hráčům padají libry z trenýrek, k malým patří všichni ostatní, ti jich za trenýrkovou gumkou až tolik nemají. Vypadá to, vypadá, že největší kandidát sestupu se stane mistrem nejprestižnější ligy na světě! A to má trenéra, který prohlašuje, že nepotřebuje vyhrávat! Navíc prý dává svým hráčům dva dny volna v týdnu, ti pak nejsou přetrénovaní a zranění. Ten trenér je nejen liška, ale i Ital a jmenuje se Claudio Ranieri. * V pondělí 18. dubna uplynulo půlstoletí, kdy československá kinematografie získala svého prvního Oscara za film Obchod na korze režisérů Jána Kádára a Elmara Klose. V hlavních rolích zazářili Polka Ida Kamińska a Slovák Josef Króner. Úžasný film o šeredných časech. *

Ilustr. foto Ján Kadár si přebírá sošku Oscara z rukou herce Gregoryho Pecka

Ve čtvrtek 21. dubna oslavila britská královna Alžběta II. 90. narozeniny. Velká gratulace, madam! Závidím Britům nejen skvělou panovnici, ale i autoritu, se kterou její významný den upřímně slaví snad každý poddaný. * Ten samý den večer nečekaně zemřel americký hudebník Prince. Enormně talentovaný klavírista, kytarista, skladatel i producent prodal přes 100 milionů desek. Prince miloval ženy, senzaci, provokace a nade vše hudbu. Před týdnem prý ulehl s chřipkou a za týden… Moc jsem ho neposlouchal. Musím to napravit. * V pátek 22. dubna uběhlo 400 let od úmrtí španělského spisovatele Miguela de Cervantes y Saavedra. O četbě jeho dona Quijota a Sancha Panzy publicista Jiří Peňáš do Lidových novin napsal: „Už po několika hodinách čtení člověk začne pociťovat něco, co ze současné literatury téměř vymizelo. Slast z velkého vyprávění, rozkoš z nekonečného toku příběhů a událostí, léček, situací, anekdot, epizod, podivností, fantazií, toho stálého toku invence, která se přitom nerozlévá do stran, do močálu užvaněnosti a nekonkrétnosti, ale teče rychlým proudem ko-

rytem světa.“ Souhlas! * Tak Sigma dodýchává! V Mladé Boleslavi nakoupila milosrdnou čtyřku a vlastní trenér o svém mužstvu prohlásil, že s přibývajícími minutami čekalo na další a další rány z milosti. A nejvíce se ve škodováckém dresu činil olomoucký odchovanec a Týnečák Tomáš Přikryl - na jeden gól přihrál, jeden dal sám. Bez milosti! * V sobotu 23. dubna před 180 lety vyšel poprvé v nákladu 600 výtisků Máj Karla Hynka Máchy. Několik let našim předkům trvalo, než zjistili, že jde o kanonický text resuscitované české literatury. Pravda, nejsme dnes v odhadech nadčasových záležitostí o nic předvídavější. * Ten samý den uplynulo 400 let od smrti anglického dramatika Williama Shakespeara. Nakladatelství Academia vydalo doplněnou edici jeho textů přeložených Martinem Hilským. Na rozhlasové Vltavě tentýž překladatel uvádí cyklus Shakespearových Sonetů. Česky, anglicky, se zasvěceným výkladem. Je dostupný i na cédéčku. * Tak si jedu autem, poslouchám na rozhlasové Dvojce Tobogán a slyším: Finští pošťáci budou sekat na objednávku občanů trávu! Maximálně čtyřikrát v měsíci, v úterý (protože se vyřizuje nejméně zásilek v týdnu), nejdéle jednu hodinu, za 135 eur, klientovou sekačkou. Dovedete si to představit v naší republice, u nás doma, na vesnici??? Hanko, co na to říkáš??? * 26. dubna jsme si připomněli 30 let od havárie v atomové elektrárně v Černobylu. Vidím to jako dnes: probouzím se z narkózy po operaci zauzlených střev v nemocnici v Řepčíně - venku je úžasně krásně - v rádiu chlácholí, že u nás o nic v podstatě nejde cyklisté z pouhých jedenácti zemí světa za pár dnů vesele vyrážejí z Kyjeva do 1. etapy Závodu míru 1986 - a moje žena mi zakazuje jíst ředkvičky ze zahrádky mých rodičů, protože její dědeček slyšel na rozhlasových vlnách Vídně něco úplně jiného... * A tak jsem slavnostně a zároveň se smutkem po několika letech dočetl pátý díl Jiráskova F. L. Věka! Nádherné čtení doprovázené barevnými ilustracemi Adolfa Kašpara. Mistr realistické prózy vás přenese do doby přelomu 18. a 19. věku, do časů nadšených obrozenců, válečných vřav s napoleonskými armádami valícími se střední Evropou a s naivním pohledem na chrabrého ruského bratra, který nás jednou ochranářsky přivine na svou slovanskou hruď! Po rozsáhlém čtyřdílném cyklu U nás další čtenářská lahůdka za odměnu! * Zmrzlí muži si dali dostaveníčko zřejmě o nějakých čtrnáct dnů dříve. Od 24. dubna začaly klesat teploty z příjemných jarních devatenáctek o nějakých deset stupínků dolů, ráno se dostaly i pod nulu. Na horách napadlo až 20 centimetrů sněhu (pozdrav na milovanou Kvildu!), někde sněžilo dokonce od 500 m n. m.! Nedalekou obec Jívová zaskočil v neděli 24. dubna sněhový poprašek ležící na krásně rozkvetlých narciskách. * V pondělí 25. dubna večer nabídla olomoucká Agentura GONG v kině Metropol koncert Petry Janů a skupiny Amsterdam. Elegantní dáma v letech stále s velmi solidním hlasovým fondem. Při pohledu do jeviště jsem se musel trošku smát: patřil jsem se

KAPSÁŘ, INZERCE svými šedinami spíše k té juniorské části. Ztracen v hlubokém křesle jsem měl co dělat, abych nevyskočil a nekřepčil, protože k tomu zvláště bigbítová část vystoupení přímo strhávala. Středová pasáž střižená ve stylu unplugget dala odpočinout nejen ušním bubínkům, ale i vibrujícímu tělu. * Několikrát jsem se na různých místech zmiňoval z mého smutku nad tím, že nemám hlas ani schopnost hrát na nějaký hudební nástroj. O to usilovněji hudbu poslouchám. Nesystematicky. Cestou objevů. Ten poslední se odehrál nad čtyřcédéčkem nazvaným Musica An-

tiqua Citolibensis. Citoliby leží u Loun, v době panství Arnošta Karla Pachty (1718 - 1803) se staly významným hudebním centrem. Hovořilo se dokonce o „citolibské skladatelské škole“. A jména? Václav Jan Kopřiva, Karel Blažej Kopřiva, Jan Jáchym Kopřiva, Jan Janoušek, Jan Adam Gallina, Jan Vent (hrál v hudebních tělesech u vídeňského dvora v době Mozartova a Salieriho působení!), Jakub Lokaj. Všechno venkovští muzikanti, o jejichž pozdním objevu psal hudební svět s uznáním. Hudba 18. století produkovaná Supraphonem ve speciální edici je pro-

Nový titul z Nakladatelství Academia Anthropoid edice: Průvodce

Pavel Šmejkal, Jiří Padevět Kniha vychází i v anglické a německé mutaci Kniha provede zájemce po místech spojených s aktivitou výsadku Anthropoid, jehož příslušníci uskutečnili útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Navštívíme místo seskoku, byty podporovatelů parašutistů i místo samotného útoku. V závěru knihy navštívíme jedno z nejpamátnějších míst moderní české historie, pravoslavný chrám v Resslově ulici, místo posledního odporu parašutistů.

Brož., 200 stran, cena 295 Kč, ISBN 978-80-200-2555-5

stě úžasná! * V úterý 26. dubna proběhla kolaudace renovované křtitelnice v našem chrámu Nanebevzetí Panny Marie. I když rekonstrukční úsilí otce Václava zřejmě nikdy neskončí, protože je pořád co opravovat, interiér našeho kostela září novotou a krásou. * 30. dubna před dvaceti pěti lety vyjel z výrobní linky v německém městě Zwickau poslední kus legendárního multifunkčního vozu značky Trabant 601. Auto s nezapomenutelným zvukem, odérem i skladností! Říkalo se mu Rintintin, splašený vysavač nebo také pryskyřičník pádivý. * Pan Jiří Šitler, velvy-

39

slanec naší země ve Švédsku, zjistil, že diskutované označení Česko je staršího data než se soudilo. Nalistujte si Atlas Marianus z roku 1704 a čtěte zápis jezuity Wilhelma Gumppenberga: „… já ku příkladu Vlasko, Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko dřívěji psáti nebudu mocti, leč dřívěji celé Fransko s krajinami k němu přilezlými vodbydu.“ A označení Czechia? Použil ho už pobělohorský exulant Pavel Stránský roku 1634. Petr Hanuška