Viz též KRAJINNÝ RÁZ, OCHRANA PŘíRODY, zvLÁŠŤ CHRÁNĚNÁ ČÁST PŘíRODY, EVROP.SKY VÝZNAMNÉ LeJKALlTY; IMISE viz EXHALACE.
INVAZNí DRUHY jsou nepůvodní druhy rostlina živočichů, jejichž samovolné šíření ohrožuje BIODIVERZITU původních společenstev. Často se jedná o druhy EXPANZIVNí. INVERZE TEPLOTNí meteorologická situace, kdy doch.ází k tzv~ t~Plotní~ mu zvratu: teplota vzduchu stoupa od zeme CI vodnl
INSITU / EXSITU . "ill situ" znamená, že organismus žije ve svém přirozeném prostředí; "ex situ" naopak "mimo své přirozené prostředí" (tj. např. v botanické zahradě, arboretu, v zoologické zahradě apod.).
:::~:~;~~o::~~;~~;e~~:k~~:~;;; ~::;:;Je
INUNDACE zaplavení údolní nivyzapovodní; víceméně pravidelné záplavy kolem řek a potoků zejména' v nižších nadmořských výškách, v tzv. Inundačnfch územích. Inundační zóny jsou .,úředflěstanovenéoblasti, o kterých se ví, že zde může dojít kzáplaiJám. . INTRODUKCE cílevědom~zavádění určitých druhů rostlin či živočichů za hranice jejich přirozeného roi. šíření (viz též AREÁL, ALOCHTONNf ORGANISMY). Každá zamýšlená introdukce musí být předem zvážena z hlediska možného narušení ekologlckéSTABIUTY a DIVERZITY EKO-; SYSTÉMŮ; I. Í1enímožné provádět bez předchozího souhlasu a bezodbornéhb dohledu orgánů státní ochrany přírody. Cizorodými organismy (exoty) v naší přírodě Jsou např. trnovník akát, dub červený, ondatra pižmová, koza bezoárova. Introdukce rostlin a živoči chů do míst jejich původního výskytu se nazývá reintrodukce (např. reintrodukce rosnatky okrouhlolisté, raroha velkého, rysa ostrovida apod.). .Někteří autoři používají též termín repatriace.
28
,.'
'
"
' .. '
~'n ..'< . .. . .« t Ý
•. c,;,,\,;, ,.Č::~'"
teplota vzduchu mnohem nižší než ve vyšších vrstvách a současně je velmi omezen pohyb vzduchu (vodorovný i svislý). Pokud nepohybující se inverzní vrstva vzduchu dlouhodobě zabraňuje rozptylu EXHALAcí, může jejich koncentrace dosáhnout nebezpečnéhostupně. . Viz též SMOG.
IN VIVO / IN VITRO jedná se o studium biologických pochodů: "in vivo" se uskutečňuje přímo v živém organismu, za jeho života - nebo "in vitro", tj. "ve zkumavce" nebo v jiném umělém :prostředí, zkoumání tkání uchovávaných mimo živý organismus. INTERNALIZACE EXTERNALIT Externalita je nezamýšleny dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jiného ekonomického subjektu; jedná' se o důsledek, který po obchodní interakci mezi subjekty A a 8 vzniká pro subjekt C - může být pozitivní či negativní. A přitom C za ni nezaplatí (pozitivn0 ani nedostane zaplaceno (negativn0. Internalizace je stav, kdy C zaplatí nebo'dostane zaplaceno - pakjeexternallta internalizována. Protože neinternalizované externality ohrožují fungování trhu, je internalizace externalit žádoucI z hlediska teorie; trhU i z hlediska např. ochránců přírody. Podle zásad environmentální ekonomie je exter- . nalIty zapotřebí Internalizovat, což znamená, že "znečišťovatel" by' měl "platit". Jedině tehdy, kdyŽ cena výrobku zahrnuje všechny náklady, včetně nákladů na·likvidáci škod na' přírodním prostředí apod., může tato cena fungovat jako správný tržriísignál: např. výróbek nebo služba jsou kvůli internalizovaným externalitám příliš drahé, proto. si je méně lidí kupuje. Vzácné přírodní zdroje se tak šetří díky správným tržním sign.álům. V praxi má všaktato hypotetická internalizace externalit problémy: Externality se nesnadno kvantifikují,mohou nastat vjinémll1ístě a čase než ekonomický proces, kterýje vyvolá I, a Obtížně se zjišťuje jejich původce (např. u globálního oteplovaní, onemocnění astmatem apod,). (JOHANISOVÁ, 2006, osobní sdělen0 ' .
"\...
IONIZUJící ZÁŘENí elektromagnetické záření (rentgenové paprsky, gama zářen0 a korpuskulární (částicové) zá.ření (alfa částice, beta částice, tok protonů nebo neutronů), které mohou .vyvolat ionizaci prostředí (při ionizaci dbchálík vytváření iontů odtržením elektronů z atomů nebo. molekuL I.·z. proniká živými tkáněmi a může v nich působit trvalé změnYI poškození nebo jejich zánik. IPCC viz MEZIVLÁDNí PANEL ZMĚNY KLIMATU ISO mezinárodní systém norem (International Standards Organization); pro uplatňování systémů environmentálního řízení se u nás·v současnosti využívají normy ISO řl'!dy
14000,
např: ČSN EN ISO 14001 "Systémy env.ironmentálníhomanagemenťu" IUCN Světový svaz ochrany přírody, IUCN- nezávislá mezinárodní nevládní organjzacesdružující nezávisléstáty, vládní orgány,odborné instituce a nevládní orgariizace;založena v roce 1948, tehdy jako Me:l:lnárodní unie pro ochranu přírody se sídlem v Glandu (Švýcarsko). Zabývá se ochranou přírody na vědeckých základech a trvale udržitelným využíváním pří rodních zdrojů. (podle Encyklopedie Di(ierot 2001)
KARCINOGENY jinak též kancerogel'lY; látky, zářenía energie vyvolávající nebo urychlující zhoubné buJení - překotné množení buněk, které nepodléhá přirozeným regulačním mechanismŮm organismu; např. mikroskopická vlákna azbestu, obdobně jako cigaretový kouř, způsobují rakovinu plic, záření radonu má rovněž rakovinotvorné účinky. KJÓTSKÝ. PROTOKOL mezinárodní dohoda podepsaná'v prosinci· 1997 v japonském· ~ótu. Pb dlouholetých vyjednáváních vstoupila tato dohoda konečně v platn'ost v únoru 2005. Teprve v řijnu . 2004 ji. totiž ratifikovala dostatečná většina průmyslových států, které se V nT zavazují snížit emise skleníkových plynŮ způsobujících klimatické změny. Podle původních pfedpo-
29
kladů mělo naplnění Kjótského protokolu vést k celosvětovému snížení exhalací ve srov-, nání s rokem 1990 o 5,2 %, avšak vinou bOjkotu dvou důležitýen zemí (USA a Austrálie) a nedostatků v prováděcích předpisech se při jeho splnění sníží emise pouze o 1 až 2 %. (podle tiskové zprávy Strany zelenych z února 2005)
KLIMAX závěrečný vývojový stupeň sukcesní řady, tj. klimaxový EKOSYSTÉM, ve kterém jsou tok energie a koloběh látek v rovnováze s okolním prostředím, ekosystém je tedy stabilizován:
velikost produkce (množství BIOMASY vytvořené na určité ploše v určitém čase) je úměr ná rychlosti rozkladu biomasy; příjem minerálních látek z půdy nepřevyšuje návrat živin do půdy (viz DEKOMPOZITOŘI), energie vázaná FOTOSYNTÉZOU je v rovnováze s odběrem energie při dýchání. Klimatický klimax je konečné stádium ekosystému, který se dále mění pouze v závislosti na celkových změnách klimatu; edaflcký klimax je v rozhodující míře určován vlastnostmi půdy. Viz též SUKCESE.
KOGENERACE kombinovaná, resp. souběžná výroba tepla a elektřiny - při výrobě elektřiny generátorem poháněným spalovacím motorem je vznikající (odpadnQ teplo využíváno pro ohřev vody, nap? pro vytápění budov, skleníků apod. Palivo (zemní plyn, bioplyn, dfevoplyn) je tak využíváno až na 90 %: asi ze 30% pro výrobu elektřiny a z 60% tepla). Upraveno podle MEDKA a kol.,2003. KOHORTA viz POPULACE KOMENZAlISMUS· Vii.SYMBIÓZA KONTAMINACE
znečištěhí různých složek životního prostfedf(Půdy, vody, vzduchu), organismů, potravin nebo předmětů toxickými nebo infekčními látkami, choroboplodnými zárodky nebo jinými škodlivinami.
KOORDINÁTOŘI ENVIRONMENTÁLNí VÝCHOvY NA ŠKOLÁCH Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR doporučuje svým "Metodickým pokynem k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních ze 14. ·12. 2001 čj. 32 338/2000-22" skolám a školským zařízením mimo jiné: "zpracovat program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty jako součást koncepce školy a' školského zařízení, - pověřit jednoho z pedagogických pracovníků koordinací environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, vytvářet podmínky pro jeho práci, zvyšovat odbornou úroveň koordinátora environmentálního vzdělávání a výchovy, umožňovat mu účast ve vzdělávacích akcích". KOŘIST živočich, který je loven a zapíjen jiným Viz též PREDÁTOR.
živočichem
pro potravu.
KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY v současné· době existující soustava stabilnějších částí (ségmentů) KRAJINY (mokřady, . nehnojené květnaté louky, různověké smíšené lesní kultury, liniová vegetace na mezích apod.); předpoklad pro vytváření a fungování ÚZÉMNíHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY. KRAJINA. . je svérázná část zemského povrchu, kde se stýkají a vzájemně na sebe působí géologické . podloží sreHéfem, ovzduší, voda, půda, rostliny a živočichové, a člověkse svými výtvory a aktivitami. Každá krajina má určitou polohu·na povrchu země, svérázný vzhled, svéráz. no~energetickou bilanci a yyznačujese svérázným vývojem. V přírodní člověkem neovliv" něné krajině byla mozai.ka společenstev rostlina živočichů určována pouze přírodními silami- charakterem pOdnebí, vlastnostmi půd, tvary reliéfu a oběhem vody v krajině. (podle BUČKA a LACINY, 1994) "Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkč ně propojených .ekosystémů a civilizačními prvky," (Zákon č. 114/92 o ochraně přírody. a krajiny, .§3 odst. 1 písm. k)
KONZUMENTI organismy živící se BIOMASOU PRIMARNíCHPRODUCENTŮpřímo(býložravcl ~ herbivoři) nebo zprostředkovaně (masožravcl-karnivQři, všežravci - omnivoři). Podle postavení v potravnímřetězci rozlišujeme konzumenty prvního, druh~ho a vysších řádů. Konzumenti , živící se výhradně lovem jiných živočichů Se nazývají PREDÁTOŘI. Ke konzumentům rovněž patří parazitické rostliný. Konzumenti jsou významným článkem POTRAVNícH ŘETĚZCŮ, neboť sepodílejf na fungování tzv. negativní ZPĚTNÉVAZBYsouvisejícím s udržo~áním EKOLOGICKÉ STABILITY.
králík domácí
30
vlk eurasijský
myš domácí
.31
KRAJINNÁ EKOLOGIE nauka ozákonitostech ekologických pochodu v krajině (HADAČ, 1982). KRAJINNÝ RAz Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jel10 estetickou a přírodní hodnotu. Ochranu krajinného rázu lze mj. zajistit vyhlášením přírodního parku, který však ner.1í kategorií ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMí. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, naharmonické měřítko a vztahy v krajině. KYSELÉ DEŠTĚ srážková voda s nižší hodnotou pH (vyšší kyselostO, než odpovídá přírodnímu stavu (prů měrné pH normální srážkové vody činí 5,6). Příčinou kyselých dešťů je znečištění ovzduší především oxidy· síry a dusíku a jejich následná přeměna na kyseliny. Příklady: S02 + H20 ~ H2S03 2S0 2 +02 ~ 2S03 + Hp ~H2S04 3N0 2 + Hp ~2HN03 + NO Nepříznivý účinek kyselých dešťů muže být přímý (na mnohé. organismy působí jako jed) nebo nepřímý (okyselováním vodního prostředí, půdy apod. se podstatně mění podmínky pro život organismů':' některé druhy jsou při zvýšení kyselosti poškozovány a postupně odUmírají - známé jsou např. důsledky kysélých dešťů na lesnípórosty v Krušnych horách, Krkonoších apod.) Účinky kyselých dešťů se nepříznivě projevují také poškozováním sta'. . . vebních konstrukcí,sochaj.'
LESNí CERTIFIKACE FSC Prostřednictvím certifikace .FSC (Forest Stewargship Council) se podle příslušných národních st~ndardů posuzuje, dó jaké míry je les obhospodařován k přírodě šetrným způsobem. certifikace tímto systémem vychází z·deseti principů FSC a patří k náročnějším způsobům hodnocení, poněvadžjde nad úroveň stanovenOU lesním zákonem. Podle loga (viz obrázek) mohou dát zákazníci přednosfvýrobkům zekologicc ky příznivě obhospodařovaných lesů.L. c.je obdobou známějšícerti fikace uplatňované V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚi..STVí. (upraveno podlé www.czechfSc.cz)
.I;j FSC
příbřežní pásmo rybníků,
jezer či oceánů, kde vodl1íprostředí postupně přechází v suchOzemské, resp. je vlivem kolísání stavů vody střídavě suché a zaplavované. Za Iitorální druhy se označují druhy rostlin aživočichůžijícív Iitorálu. .
.
.
naleziště, výskytistě; přesně určitelné místo (např. souřadnicemiá nadmořskou výškou), kde se vyskytuje určitý organismus nebo společenstvo, resp. určitÝ nerost nebo zkam& nělina.Není proto správné zaměňovat pojem lOkalita s pOjmy BIOTOp, EKOTOP, neboť lokalita je pouhou "adresou" a nevypovídá o vlastnostech příslušného prostředí.
·32
MELIORACE biotechnická opatření k obnovení, udržení nebo zvýšení úrodnosti zemědělské PŮDY. P~d- . le způsobu hospodaření s vodou je můžeme rozlišit na meliorace závlahové a meliorace odvodňovací. Odvodňovacími melioracemi se upravují vodní poměry v půdě snížením hladiny podzemní vody na vhodnou úroveň. Jiným typem meliorací jsou půdoochranné meliorace, jejichž účelem je zabránit nebo omezit vodní či větrnou EROZI PŮDY. V 60. - 80. letech technokraticky, šablonovitě prováděné meliOrace podstatně narušily ekologickou STABILITU krajiny na mnoha místech naší republiky. Citlivý a ekologicky zdůvod-. něný přístup k melioracím je zapotřebí především při posuzování vhodnosti odvodňování v pramenných oblastech..Viz též REVITALIZACE. MEZiVLÁDNí PANEL ZMĚNY KLIMATU (IPCC) . IntergovernmentaI Panel on Climate Change; nezávislý vědecký a technický orgán založený při OSN v roce 1989 a složený z asi tisíce ren()movaných klimatologů Z celéhO svět~se zaměřuje na podporu poznávání podstaty klimatických změn a na hodhocení . jejich environmentálníéh, ekonomických asociálních důsledků. MIKROKLIMA . klimatické prostředí v malém prostoru,.na malém území; klima v bezprostřední blízkosti organismU; mikroklima se může značně odlišovat od klimatu větší oblasti, v nížsevyskytuje. Příklady mikroklimatu: stinná straná balvanu, území bezprostředně obklopující pramen potoka,severní strana b~dovy,prostředí uvnitřterária, fóliovníkuapod . MIXOTROFNí QRGANISMY skupina organismů, které pódle podmínek získávají energii pomocí fotosyntézy (tJ. jako . AUTOTROFNí ORGANISMy) nebo požírají již vytvořenou organickou hmotu (tj. jako HETEROTROFNíORGANISMy), Km. patří např: krásnoočko zelené.
.o:
MOKŘAD . biotopy jako rašeliniště, mokré louky,INUNDAČNíčásti řek, které jsou periodicky nebo trvale zamokřené,tj,alespoňpo část roku ovlivňovány nadbytkem vody. MONITO~ING
L1TORÁI,
LOKALITA
MALOODPADOVÉ TECHNOLOGIE· . . . jinak též hízkooilpadové t,chnologie: označení hospodářské činnosti (včetně průmys" lu. a zemědělské velkovýroby), v jejímž průběhu prakticky nevznikají pro přírodu škodiivé odpady. M. t. jsou praktickou aplikací principu koloběhU látek v přírodě do výrobních postupů. Často používaný pojem "bezodpadové technologie" není vhodný, neboť žádné dosud známé technologie nejsou stoprocentně.bezodpadové.
pravidelná pr~běžná měření stavu různých složek ŽiVOTNíHO PROSTŘEDí a jejich vyhodnocování, např.: obsah oxidů síry a dusíku vovzduší, obsah humusu vpůdě, obsah dusič nanů ve vodě, těžkých kovů a polychlorovaných bifenylů (PCB) v živých organismech apod.; sledování konkrétních objektů nebo jevů v souvislosti sE;l stavem prostředf; sledování pří-' znaků tvořících se kritických situací, škodlivých nebo. nebezpečných z hlediska zdraví lidí, jiných živýCh organismů nebojejicn společenstev. Monitoring biologický využívá k~ sl& dování biologické objekty, tzv. BIOINDIKÁTORY; vyhodnocuje přítomnost určitých druhů. v prostředí a podle jejich výskytu i stavu usuzuje na kvalitu prostředí. Viz též CIZORODÉLÁTKY, POLUTANTY..
33
MONTREALSKÝ PROTOKOL . je meziná.rodní smlouva podepsaná v roce 1987, která ukládásigriatářům omezení produkce halogenovaných chlorofluorovodíků (CFC), tj. látek pOškozujících ozonovou vrstvu. Tzv. Londýnským dodatkem přijatým v r. 1990 byla rozšířena skupina regulovaných CFC z5 na 15 látek a stanoven termín jejich úplného vyloučení z používání v roce 2000. Přes značné úspěchy v naplňování M. p. se předpokládá, že návrat k přirozenému stavu ozonu bude trvat desítky až stovky let. V České republice vstoupil Montrealský protokol v platnost od 1. 1. 1991, jeho Londýnský dodatek pak 30. 6. 1995. Viz též OZON, OZONOSFÉRA.
rostlin, volně žijících živočichů a ptáků podle SMĚRNICE O PTÁcíCH - tzv. PTAČí OBLAST/, a také typické BIOTOPY podle SMĚRNICE O STANOViŠTíCH - tzv. EVROPSKY vÝZNAMNÉ LOKALITY. Členské státy jsou povinny vybrat ta nejhodnotnější území a zajistit jejich . zákonnou ochranu. Cílem soustavy NATURA 2000 je zachovat biologickou rozmanitost v rámci celé Evropské unie prostřednictvím ochrany vybraných druhů rostlin,živočichů a biotopů, které jsou nejvíce ohroženy lidskou činností nebo patří k tomu nejvzácnějšímu, co se na územích států EU zachovalo. Viz též BIODIVERZITA, SMĚRNICE O PTÁcíCH, SMĚRNICE O STANOViŠTíCH.
NEKROMASA
MORTALITA úmrtnost; počet jedinců uhynulých v POPULACI za časový úsek; závisí na vrozených vlastnostech druhu a daných podmínkách prostředí (podle PELIKÁNA, 1992). Viz též NATALlTA.
odumřelá organická hmota; nejčastěji bývá sledována na úrovni SPOLEČENSTVA, je významným faktorem pro udržení BIODIVERZITY a zdrojem energie pro dekompoziční POTRAVNí ŘETEZCE. Viz též BIOMASA.
MULČOVÁNí nastýlání; pokrývání půdy kolem pěstovaných plodin vrstvou zahradních organických odpadů, např. posekanou trávou, krátkou slámou, listím apod. Vrstva rostlinnéhomateriálu zabraňuje vysušování půdy a znesnadňuje růst plevelů. Pokud je tato vrstva dostatečně silná, docháZí na hranici s půdou k jejímu zahnívání, což způsobuje zahnívání rostoucích lístkŮ. plevelů,které jsou tímtozpůsobém přirozeně potlačovány.
NIKA osobité funkční začlenění POPULACE nebo jedince určitého druhu organismu v EKOSYSTÉMU, které je určováno zejména jeho vztahy s jinými organismy a nároky na neživéČINI TELE prostředí. Nika charakterizuje zapojení určité populace do koloběhu látek a toků energie v ekosystému, vypovídá o jejích úlohách v ekosystému. Nika každé populace (druhu) má různé stránky, které lze označit např. jako: potravnínlkU (soubor nároků na výživu nebo potravu), prostorovou,niku (souhrn nárokU na prostor)a nadprostorovou njku __ soubor abiotických podmínek (nároky na světlo,teplo, vlhkost, pH atd.). Podle ODUMA (1977) vyjadřuje nika "zaměstnání" druhu v přírodě. Dva druhy nemohou trvale obsadittutéž niku - např. na východním Slovensku psík mývalOVitý obsazuje na některých místech potravní i prostorovou niku vydry říční. Pří~ladem vytlačování 1: prostorové a potravní niky může být situace po znovuzavedení (REINTRODUKCI) rysa ostrovida na Šumavě, kteFÝ postupně obsazuje (zmenšuje) niku lišek. Obdobně např. kachny divoké soupeří se silnějšími labutěmi o prostorovou niku, v potravní nice si však konkurují jen částečně. '
MUTACE náhodné
změny
GENOTYPU, které se projevují morfologického nebo fyzio~ logického znaku čiéhovánLM. vznikají samovolně (spontánní mutace) nebo vlivem fyzikálních, nebo chemických faktorů, tzv; mutagenů (indukovaná m.). Genové mutace souvisejí se změnou struktury makromolekul deoxyribonukleové kyseliny (DNA), chromozomové mutace niajívliv na změi1ystrukturychromozotilů,genomové mutace mění počet chromozomů ap. Nejkatastrofálnější účinky má radiOéiktivní záření .po atomových výbuších. . . . Činitele prostředí, které mohou přispívat k vývoji vrozených vad se. nazývají teratoge~y. pozměněním určitého
MUTUALlSMUS viz SYMBiÓZA.
NÁRODNí PARK viz CHRÁNĚNÁ ÚZEMí. NATALlTA množivost; počet nově vznfklých nebo narozených jedinců v POPULACI za jednotku času vlivem fyziologIckých faktoru a podmínek prostředí (podle PELIKÁNA, 1992); opak MORTALITY. NATURA2000 je soustava chráněných území evropského významu na území států Evropské unie. Jejím prostřednictvím jsou chránénynejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích
34
NIVA rovinaté, často zaplavované území podél vodních toků, které je charakteristické zpětnou vazbou mezi krajinou a vodním tokerp s jeho záplavovou (inundačnQ vodou a postupným naplavováním sedimentů za povodní. Viz též INUNDACE. NíZKOENERGETICKÝ DŮM posuzujeme-ii domy podle spotřeby energie pro vytápění, pak tzv.~ěžné domy (postavené po r. 1980) potřebují 70-170kw.hjm 2 za rok, pro energeticky uspornédomy je to 50c" 70 kWhjm 2 ročně, nízkoenergétlcke domy 15-50 kWhjm 2 , pasivní do!Í1y pak pouze 5-15 kWhjm 2 za jeden rok. Nízkoenergetické domy.sevyznačujf jednoduchým tvarem, umístěním na mírném jižním svahu, většina oken je orientována na jižní stranu, poměr mezi ochlazovanou plochou obalu budovy objemem obálky budovy (stěny, podlahy astře chyl a objemem domu má být co nejmenší. Celá budova musí být důkladně .zateplená a utěsněná (např. u pasivních domů dosahují tloušťky tepelné izolace až 40 cm). Důležité je rovněž použití kvalitních dveří a oken" které zamezízbytečným únikům tepla z ~udovy v zimním období. (upraveno podle JUCHELKOVÉa ~ol., 2003)
35
OCHRANÁŘSKY MANAGEMENT zajišťování. průběžné správy či péče o konkrétní CHRÁNĚNÁ ÚZEMí, jejichž smyslém je dlouhodobé zachování životaschopnosti společenstev a zajištění udržitelností místních EKOSYSTÉMU. .
OBNOVITELNÉ ZDROJENERGIE . Viz ALTERNATIVNíZDROJE ENERGIE . ODPADY
jsO:~ ~z hl~diska
lidských činnosti) nejrůznější látky a energie (zejména e. tepelná) vystuP~JICI z vyrobních i spotřebních procesů do prostředí bez dalšího.využití. O. jsou většinou d~sledkem nehospodárného využívání PŘíRODNíCH ZDROJU surovin, materiálů. Přírod nimi proce~yjso~ mnohé o.obtížně rozložitelné nebo nerozloŽitelné. Velké problémy způ sobuJe zneskodnování a ukládání pevných odpadů (spalovny, řízené i tzv. divoké skládky . atp.). J.ednou z c.est řešení problému odpadů je skromnější přístup ke spotřebě výrobků, potravin I energII. ~o~le zákona o od~adech (185/2001 Sb.§4 písm. ~) se jako nebezpečný ódpad oznac~Je o,dpad ~ve~eny ~.,,~eznamu nebez~ečných odpadů" v prováděcím právním předpise (VIZ dale), a Jakykohv Jlny odpad vykazujlcí jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze k tomuto zákonu. Prováděcím právním předpisem, který Seznam nebezpečných odpadů obsahuje, je vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb. Viz též RECYKLACE. . '
OKRAJOvY ÚČiNEK viz EKOTON. OSCILACE průběžné kolísání počtu jedinců určité POPULAC~ v průběhu jedné generace, nejvýše však za dobu jednoho roku: např. početnost popuiace hrabošů se zvyšuje od jara do podzimu, kdy začíná klesat až k nejmenším stavům v předjaří. Viz též FLUKTUACE.
OZON toxický a silně reaktivní plyn, třía~omová molekula kyslíku - 0 3 , Při zemském povrchu se přirozeně vyskytuje pouze v malém množství jako tzv. přízemní ozon, ve velkoměs tech s nadměrným provozem motorových vozidel mohou jeho koncentrace vzrůstat nad bezpečnou mez. Zvýšené koncentrace přízemního o. pocházejí mj. Z výfukových plynu spalovacích motorů. Přízemní ozon je hlavnť toxickou součástí tzv. fotochemického SMOGU. Nízké dávky ozonu působí dráždivě, vyšší dávkYl\lohou způsobit např. edémplic. Stratosférický ozon se vyskytuje ve výškách 10-50 km nad zemským povrchem, ochraňuježivot na Zemi před účinky nebezpečného ultrafialového zářenUe odbouráván celóu řadou emisí, zejméria látkami obecně označovanýmijako CFC (chloroftuorovodíky, freony) 'aopětovněse doplňuje vlivem dopadajícího UV záření na dvouatomové molekuly kyslíku
OCHRANA PŘíRODY A KRAJINY cílevědomá lidská činnost směřující k uchování PŘíRODNíCHZDROJU, péče státu, ale i fyzických ~ právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty" horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekosystémy a krajinné celky, péče o vzhled a přístupnost krajiny. Základní cíle ochrany přírody Jsou: - udržení základních ekologických procesů (fungujících ekosystémů) zejména ochranou . a vytvářením ÚZEMNíHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY . - zachování genetické rozmanitosti (ochrana B10DIVERZITY, GENOFONDU) . Státní ochrana
- O2, ,
přírody je po zrušení okresních úřadŮ od 1. 1. 2003v České r~publice
~abezpečovánaobecními úř.ady. pověřenými obecními úřadY, obecními úřady obcí s rozšíře no~ působností, krajskými úřady, správami národních parků a chráněnýchkrajinnýchoblas- .
tí, Ceskou inspekcí životního prostředí a ministerstvem životního prostředí ČR Ke kontrole dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny ustavují krajské úřady a spr~vy národníCh parků a chráněných krajinných oblastí stráž pfírody, zejména'z řad dobrovolných pracovníků. Podle zákonač. 1~.4/1992 Sb. se ochranou přírody a krajiny rozumí "péče státu afyzických a právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva,o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzbleda přístupnost krajiny". (Zákon Č. 114/1992 Sb.o ochraně přírody ákrajiny, § 2)' Ochranou přírodyyse zabývají také dobrovolné nestátní organizace, např. Česky ~vaz ochránců přírody (CSOP).· ' . . Viz též CHRÁNĚNÁ ÚZEMí. . .
.
Viz též OZONOSFÉRA.
."
OZONOSFÉRA tenká vrstVa se zvýšenou koncentrací ozonu vevýšk,ách 10 až 50 km nad zemí; ozon o- . vávrstita částečně pohlcuje životu nebezpečné kosmické záření a sluneční ultrafialové záření: Vmístechjejího narušení (zejm. vlivemchlorofluorouhlovodíků - CFC - tzv. freonů a jiných chemických látek vYpouštěných do oyzdušO vznikají tzv. ozonové díry, jimiŽ proni· . kají ultrafialové paprsky abnormá!ní intenzitou až k zemskému povrchu. Škodl.ivé. účinky l!ltrafialového záření mohou být dalekosáhlé - např. 'zvyšující se výskyt rpkovinykůže, poškozqvání mořských řas, ryb apod. Viz též MONTREALSKÝ PROTOKOL. PARAZIT· viz CIZOPASNíK..
"zahrnuje činnosti.. jimiž se předcházf znečišťování nebo poškozování životního pro~tředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, drunů organismu nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájem~ ných valeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku." (Zákon Č. 17/1992 Sb. o životním.prostředí, §9) . .
.........tf<., ....
a
36
,.
• ~
OCHRANA ŽiVOTNíHO PROSTŘEDí
tasemnice
klíště
klíště
...
-
napité
".
zákožka svrabová
blecha psí
37
PARAZITISMUS' cizopasnictví; vztah dočasného nebo trvalého so~žití dvou žije na Úkor hostitele, který strádá nebo posléze hyne. (podle JAKRLOVÉ a PELlKÁNA,1999)
druhů organismů, kdy PARAZiT
p.
PÉČE O ŽIVOTNí PROSTŘEDí ucelený (komplexnQ soubor opatření k racionálnímu využívání BIOSFÉRY zahrnující OCHRANU a TVORBU ŽiVOTNíHO PROSTŘEDí, zákonodárství, výzkum i výchovu ke správnému přístupu lidí k životnímu prostředí. Neoddělitelnou součástí péče o životní prostředí je také zlepšování mezilidských vztahů mezi jednotlivci, skupinami lidí i mezi národy. PERMAKULTURA z angl. "permanent (agri)culture"; způsoby uspořádání zemědělských usedlostí a pozemků navržené a obhospodařované podle vzoru přírodních ekosystémů; p. se vyznačuje vysokou DIVERZITOU, STABILITOU i REZISTENCí. P. respektuje roli (resp. NI KU) každého zastoupeného druhu rostlin a živočichů. Smyslem p. je vytváření dlouhodobě udržitelných agroekosystémů s vyšší produktivitou než u ekosystémů přírodních. Permakultura je jednou z nemnoha možností dosažení sociálního a ekologického smíru,. je nadějí pro rozvíjení I . zpusobu TRVALE UDRZITELNEHO ZIVOTA. . o
-e>
'
....
_'"
....
PESTICIDY chemické přípravky k hubení nebo potlačování nejrůzn~jších organismů považovaných z hlediska člověka za nežádoucíči škodlivé; pesticidy jsou cizorodé látky, které narušují přirozené fungování EKOSYSTÉMŮ;vlivp.na zdraví lidí je.většinou nepříznivý. Je žádoucí; aby se používání pesticidů neustále snižovalo, např. ve prospěch širšího vyuŽívání metod BIOLOGICKÉ REGU~CE vůči tzv. škůdcům. Podle použití p. na určité skupiny organismů se rOzlišují např. na: akarlcldy (hubí roztoče), alglcldy (řasy), arborlcidy (stromy a keře), fungicidy (houby), herbicidy (byliny, resp. plevele), Insekticidy (hmyz), rodenticidy (hlodavce) atp. PLANKTON Společenstvo drobných organismů pasivně se vznášejících ve volné vodě, které mají jen omezenou, příp. nulovou schopnóst aktivního pohybu. P.lze rozlišovat na. rostlinný (fytoplankton) a živočišný (zooplankton). .
. larva korýše
38
POLDR (SUCHÝ POLDR) . zemědělsky nebo lesnicky využívané prostory podél vodních toků přirozeně či uměle ohraničené,které v případě po"odně zadrží část povodňové vlny a snižují tím povodňový prů tok v toku; po průchodu povodně se zéelavyprázdní a je možné je dále hospoqářsky využívat. POLUTANT chemikálie přítomná vprostředí v nepřirozeně vysoké koncentraci jako důsledek lidské činnosti; látka znečišťující životní prostředí. P. mohou mít nejrůznější nežádoucí vlivy na prostředí.
POPULACE soubor jedinců téhož druhu vyskytujících se v určitém prostoru a určitém čase ve všech vývojových stadiích včetně vajíček, spor atd. Stejnověká p., která vznikla na určitém místě ve stejný čas a stejným způsobem, se nazývá kohorta. . posuzovÁNí VLIVŮ NA ŽiVOTNí PROSTŘÉDí Proces EIA (EcologicallmpactAssesment).je upravený Zákonem 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostfedí, ve kterém jsou vybrané stavby, činnosti a technologie posuzovány z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí, a to v období předlÍydá~ ním územního rozhodnutí. Smyslem této procedury je prevence dalších škod na příro. dě a životním prostředí. Na základě výsledků veřejného projednání a všech dokumentů vydává příslušný orgán stanovisko, které v kladném případě zpravidla obsahuje konkrétní podmínky pro přípravú; realizaci a vlastní provoz stavby. EIA umožňuje občanům podílet se na rozhodování a spoluOdpovědnosti za věci veřejné. Řádným účastníkem správního řízE;lní se může stát také občanské sdružení vzniklé podle zákona č. 83/1990 Sb. POTRAVNí ŘETĚZCE. . zjednodušené vyjádření potravních vztahů v EKOSYSTÉMU seřazením jednotlivých ,druhů tak, že předcházející druh 'je vždy zdrojem potravy (energie) pro druh následující. Rozlišujeme tři základní typy p. ř.: pastevně kořistnický (od PRIMÁRNíCH PRODUCENTŮ k vrcho10výmKONZUMENTůM, např. kopretina - bělásek- vážka ~ skokan -užovka -čáp bílý), parazitický (hostitel - PARAZIT - hyperparazit) a dekompoziční (odumřelá organická hmota- DEKOMPOZITQŘI). O mnohostranném propojení potravních vazeb v ekosysté-
perloočka
39
mu lépe vypovídají tzv;potravriísítě (složitě propojované potravní řetězce.různých typů). P~n~~adž účinnost využití energie mezi jednotlivými články p. ř. se pohybuje kolem 10 %, . byvaJI potravní řetězce většinou krátké. Viz též EKOLOGICKÁ PYRAMIDA.
PREDACE - česky kořistnictví - je dravý způsob života, při kterém si živočichové opatřují potravu lovem. Viz též PREDATOR. PREDÁTOR
ných druhů ptáků a rozmnožování v jejich areálu rozšíření; stanovit činnosti, ke kterým je třeba souhlas orgánu ochrany přírody, alei zohlednit hospodářské požadavky, požadavky
rekreace, sportu a rozvojové záměry dotčených obcí a 'krajů podle územně plánovací dokumentace; na území vojenských újezdŮ se zohlední požadavky na zajištění obrany státu. , . "
PÚDA . přírodní útvar, který se vyvíjí z povrchových zvětralin zemské kůry á zbytků organismů; svrchní vrstva zemské kůry složená z rozmělněných hornin, zbytků těl rostlin a živočichů ' žijících v půdě, půdních organismů včetně mikroorganismů. Viz též EDAFON, HUMUS.
kořistník, živočich živící se lovem jiných živočichů.(káně lesní je predátorem hraboše polního, pavouk je predátorem mouchy, střevlík jepredátorem svinky apod.). Viz též KOŘIST, PREDACE. .
ornice
PRIMÁRNí PRODUCENTI výrobci; AUTOTROFNí ORGANISMY (především zelené rostliny), které jsou schopny vytvářet biomasu svých těl pomocí FOTOSYNTÉZY. PRÚMYSLOVÁ HNOJIVA . technicky Vyráběn'élátky s vysokým obsahem živin (dusík, fosfor, draslík, vápník atd) využí~ vané ke zlepšení výživy zemědělských plodin, a tím i ke zvyšováníj~jich výnosů. Při předáv ,kování průmyslových hnojiv nebo při jejich nevhodném používání dochází k nežádoucímu povrchovému smývání živin. do vodních toků, kproplachováníživin.do spodních vrstev" půdy a do podzen1níqh vod. Ve snaze o vysokou biologickou hodnotu potravin se alternativní zemědělství Oako, např. ekologické zemědělství, permakultura) dokáže bez průmys" lovýchhnojivobejít.· ,. Viz též EUTROFIZACE, PERMAKULTURA, EKOLOGICKÉ ZEÚĚDĚLSTVí.
PŘEKMIT
znamená "jít za trvale udržitelnou únosnost životního prostředí. Překmit je způsoben zpožděním nebo selháním zpětnovazební informace, což neumožní systému udržet se ve svých mezích"... Příkladem mohou být "úlovky ryb nad spodníhrahicípásma Qdhadu trvale udržitelného výtěžku", které vedou k vyčerpání rybolovných oblastí. (podle MEADOWSOVÝCH, 1995). " Viz těž ZPĚTNÁ VAZBA.
PŘíRODNí ZDROJE . "jsou ty části živé nebo neživé přírody; kter~ člověk využívá nebo může využívat k uspokojovánisvých potřeb. Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotře-: bovávání částečně"nebo úplně obnovovat, ato samy nebo za přispění člověka. Neobnovl· telné přírodní zdroJe spotřebováváním zanikají." (Zákon č. 17/1992 o životním prostředí, § 7). Mezi přírodní zdroje patří např. sluneční energie, herostné bohatství, PŮDA, vbda, ovzduší, rostlinstvo, živočišstvo, lesy, KRAJINA atp. PTAčí OBLASTI
území vymezená jako nejvhodnější pro ochranu z hlediska výskytu; stavu a početnosti populací těch druhů ptáků vyskytUjících se na území České republiky a stanovených právnír'ni předpisy Evropské unie, které stanoví vláda nařízením. Cílem je zajistit přežití vybra-
40
podorničí
1. spodina
2. spodina
RECYKLACE opětovné zhodnocování odpadů, kterým je omezována spotřeba surovin a snižováno zatížení životního prostře,dí, např. navracení sběrového železa jako suroviny zpět do výroby; reusace znamená daiší využití výrobku pro stejné či"jinéi:íčely (dopisní obálky podruhé použité k odeslání pošty, sazenice rajčat v kelímCích' od jogurtu apod.)
REDUCENTI viz DEKOMPOZITOŘI. REFU61UM
,
útočiště, obvykle nevelké území, ve kterém určitédruhy organismů přežívají v době, kdy
pro trvale či dočasněnepřfznivépodmínky nemohou žít v územích svého předchozího rozšíření.· Rozlišujemeoapř. refugii.Jm ptactva a drobných savců v současné zemědělské krajině (rozptýlená zeleň, remízky), ale i historickárefugia, kde ur'čitýdruh přežil celé nepří. znivé geologické obd6bí (dobu ledovou). . Viz též RELIKT.
, REINTRODUI(CE viz INTRODUKCE. REKULTIVACE . . soubor opatření,úprava biotechnických zásahů, kterými se .obnovuje úrodnost půdy a rostlinnÝ kryt na územích znehodnocovaných povětšině lidskou činností (povrchová a hlubinná těžba, skládky tuhých odpadů apod.).
41
REKUPERACE zpětné získávání tepla; děj; při němzse přiváděný vzduch do budovy předehřívá teplým odpadním vzduchem - teplý vzduch nenítedy bez užitku odveden otevřeným oknem ven, ale v rekuperační jednotce odevzdá většinU svého tepla přiváděnému vzduchu. (podle http:;/twv.welldone.cz/rekup.htm)
REZIDUA zbytky obtížně rozložitelných více či méně jedovatých (přírodě cizích) látek v pudě, tělech organismů, v potravinách a krmivech v důsledku použití PESTICIDU nebo prumyslových hnojiv. Opatřením ke snížení reziduí v produktech rostlinné výroby jsou tzv. ochranné lhůty, které stanoví nejmenší přípustný počet dnů od použití pesticidu do možné sklizně.
RELIKT . TAXON, kter9 se zachoval z dávnějších dob vývoje přírody. Stáří teliktů může být rozlič né - z mezozoika (druhohory) se zachoval jinan dvoulaločný, z třetihor rojovník bahenní a břečťan popínavý, glaclální relikty (tj. pozůstatky z dob ledových) jsou např. žábronožka severská (V. Tatry), lomikámen sněžný, ostružiník moruška, střevlíček Gyllenhalův,plž vrkoč severní (Krkonoše) apod.
REZISTENCE viz STABILITA.
RUDERÁLNí DRUHY druhy hub, rostlin a živočichu žijící na rumištích.
rojovník bahenní • laskavec ohnutý
REPATRIAC.E . viz INTRODUKCE. RESILIENCE viz EKOLOGICKÁ STABILITA. RESPIRACE viz FOTOSYNTÉZA. RETENCE . přirozená schopnost 'především lesních porostů zadrŽovat a postupně uvolňovat vodu, obdobou je schopnost vodních nádrží a POLDRU. udržovat rovnováhu mezi přítokem a odtokemvody (vodní režim). . REVITALIZACE metody a opatření vYužívané k oživení, obnovení nebo ke zvýšení EKOLOGICKÉ STABILITY člověkem poškozených, EKOSYSTÉMU či částí KRAJINY (např. projekt Ministerstva životního prostředí .Revitalizace říčních systému"). Tento pojem je v poslední době užíván především v souvislosti s mokřady a vodními biotopy. '
42
merlík bílý
kopřiva dvoudommá
kuklík městský
SAMOČIŠTENí VODY . přirozený proces ~bavování tekoucí vody ne.čistot přírodního i ANTROPOGENNíHO původu pusobením fyzikálních, chemických a biologických pochodu. Nečistotyjsou rozřeďovány, lehké se odplavují, těžší se usazují na. dně, kde se. chemickcrbiologickÝmi pochody rozkládají v jednodušší látky. Na mnohé antropogenní nečistoty (zejména chemikálie) však samočisticí schopnost vod nestačí. . Viz též DETERGENTY.
SEVESO , je systém preventivních opatření státu Evropské unie, jehož smyslem jepředcházet velkým průmyslovýmhaváriím spojenÝm s únikem nebezpečných látek do prostředí a minimalizovat škody, které v případě takovýcn havárií hrozí obyvatelum dané oblasti i životnímu prostředí. Název této směrnice pochází od italského města Seveso, kde došlo k obrovské havárii s rozsáhlou kontaminací terénu a následnou evakuací obyvatelstva. (upraveno .podle http://www.bt!sinessinfo.cz/cZ/clanky/tari-2003/da/si-pokrok-veschvalovacim-procesu/l000939/9714j) SKLENíKOVÝ EFEKT přirozený, děj v atmosféře Umožňující život na Zemi; oxid uhličitý á další tzv. skleníkovéplyny (metan, chlorofluorouhlovodíky, Np a jiné oxidy dusíku, vodní páry) obsažené
43
·SOZOLOGIE starší pojem pro nauku o ochraně přírody a krajiny.
v atmosféře JSou prostupné .pro sluneční záření., avšak (obdobně jako skleněné. plochy skleníků) . pohlcují infračervené záření zpět ně vyzařované zezemského povrchu, tj. zabraňují jeho unikání z atmosféry do vesmíru. Zvýšené koncentrace skleníkových plynů v ovzduší vlivem EXHALACi. pravděpodobně mohou vést (např. dle IPCC) k celkovému zvyšování teploty atmosféry a dalším Jevům označovaným jako globál nf klimatické změny.
SPECIACE' přirozený proces vzniku, nových biologických druhů trvající až stovky tisíců generací. Nej" obvyklejšímzpůsoberri vývoje nových druhů je s. geograflcká,způsobená rozdělením POPULACE nepřElkonatelnou překážkou, např. mořským zálivem (podle BRANiŠE; 1997).
PodlePEUKÁNA (1992) seledná o proces štěpení popuiací starších druhů ve dva i více poddruhů a později nových samostatných' druhů lépe přizpůsobených k měnícím se podmínkám prostředí. Viz též EXTlNKCE. SPOLEČENSTVO' viz BIOCENÓZA.
SLUNEČNí ENERGIE zářivá elektromagnetická a korpuskulární (částicová) energie přicházející od Slurice a dopadající na povrch Země; Před vstupem do zemské atmosféry činí intenzita záření 1370 Wm (Js·lm'2). Tato veličina se nazývá solární konstanta (dříve vyjadřovaná jako 2 . cal/m 2jsec); Na i:emském povrchu je v našich zeměpisných šířkách intenzita ozařování ' max. 1000 Wm-2.
SMĚRNICE O PTÁCíCH ' Směrnice Rady EHS 79j409jEHS o ochraně volně žijících ptáků na evropském území ' členských států Evropské unie. SMĚRNICE O STANOViŠTíCH , ., Směrnice Rady ESč. 92j43jEHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin; cílem směrnice je přispět k zajištění BIODIVERZITY prostřednic tvím ochrany přírodních stanovišť. (BIOTOPŮ) na evropském území členských států EU. Viz též NATURA2000. .
SMOG původní oznaČení směs mlllY a kouřových· EXHALAcí v .0vzduŠí velkých měst a prů myslovýchoblastí; silně dráždivá aZclraví nebezpečná směs různých d,ruhůlátek znečišť.u~ 'jících ovzduší a. látek vzniklých jejich vzájemnými reakcemi.. Pódlemechanismu vzniku a chemické povahy rozeznáváme: ' ' • redukční sl11oglondýnského typu. -směs mlhy ákouřových zp!()din (zejména SO, . CO) v ovzduší. 'Vzniká za nepříznivých m~teorologických podmínek zejména v zirnních měsícíctlPři tzv. INVERZI; .' . ď fotochel1llckýoxldační smog los-angeleského typu - vzniká v atmosféře vlivem fotochemických reakcí při nahromé:ldění příslušného množství znečišťujících látek (03' NOx, CO, uhlovodíky) a při současném působení intenzivního slunečního záření (15.6 MJjm 2 den). . , V českých pramenech je uvaděn tzv. smog IItvíriovského typu: směs především S02 ' , a prachových částic (popílku), které se vlivem INVERZE koncentrují v nfzkých vrstvách atmosféry.
STABILITA viz EKOLOGICKÁ STABILITA.
.SUKCESE uspořádaný sled vývoje ekosystémů zahrnující změny jejich prostorového a funkčního
uspořáo~nív průběhu času - odjednoduchých po nejsložitější SPOLEČENSTVA; postupný proces vzniku stabilního EKOSYSTÉMU na určitém místě; V našich klimatických podmínkáchs. většinou směřuje od ekosystémů jednoletých bylin přes ekosystémy vytrvalých travin kekosystémůmlistriatýchlesů (v nižších a středních polohách) nebo k ekosystémům horských smrčin. Sled vyh ra něných ekosystémů , které se ,rdaném území vzájemně .nahrazují, Se nazývá sukcesní.řada (sLikcesní sér~e);Jednotlivé přechodné typy ekosystémůse označují jako sukcesní stadia. Počátek sukcese, uchycení prvotního společenstva se označuje jako ecese. Závěrečný vývojový stupeň sukcesní řady se nazývá KL/MAX. Příkladem sekundární sukcese (vyvolan$ ob\lYkle iásahemčlověka) je např. postupné zarůstání opuštěného \omu,zárůstánf nepokosenýctí luk riáletovýmidřevinamiapod:
pro
•
SOLÁRNí KONSTANTA Viz SLUNEČNí ENERGIE. "
'44
.
"
SYMBiÓZA,
.
různé způsoby. prospěšného soužití dvoU nebo více druhů živých organismů, např.: , - ko",enzallsmus - způsOb soužití dvou organismů. z bichžjeden má ze soužitíužiték,
aniž by druhému škodil: např. červenka obecná vyhledává divoká prasata, která rozrý'vají půdu. ve které červenka nac:házípotravu; nory krtka obecného Využívají obojživel.níci. rejsci apod.; . . ,' . • .' mutuallsmus (symbióza v užšírn slova smyslu) - trvalé Cl nezbytné soužití různých ' organismů,k~erése vzájemně podporují: např. soužití mšic a mravenců, prvókůa bak-
45
terií v bachorech přežvýkavců, těsné soužití hubs kořenovými systémy vyšších rostlin podporující vstřebávání živin (tzv. mykorrhiza) apod.; protokooperace -volné soužití organismů prospěšné pro všechny zúčastněné, nikoliv však nezbytné (např. společné hnízdění více druhů ptáků).
soužití bobovitých rostlin s bakteriemi rodu Rhizobium
TERITORIUM území, které jedinci, páru nebo skupině živočichů poskytuje potřebné životní podmínky (potravu, úkryt, prostor pro rozmnožování i odpočinek atd.). T.si zvířata aktivně vyznaČují a brání protjjedincům stejného druhu buď celoročně (např. bobr) nebo omezenou dobu (hnízdě ní ptáků, páření rysů a vyder ap.). Akusticky (zvukověl vyznačují svá teritoria např. ptáci (zpěvem) a savci Uelen troubením, vlk vytím). Časté je rovněž vyznačování teritorií pachem (močí, trusem, výměšky žláz atd.). T. není správné zaměňovat s AREÁLEM.
TOLERANCE lišejník - soužití buněk hub é'l řas
klouzek modřínový žije v symbióze s kořeny modřinu
SYNANTROPNí ORGANISMY TAXONY rostlin a živočichů, které se šíří především v důsledku činnosti člověka; druhy, kterým vyhovují podmínky v lidských .příbytcích , na polích a zahradách, v hospodářských budovách a v jejich těsné blízkosti - např. jitrocel větší, kopřiva dvoudomá, mák vlčí, pýr plazivý, moucha domácí, mol šatní, rusec domácí, vlaštovka obecná, ~paček obecný, myš domácí, krysa, potkan apod. .
snášenlivost, schopnost organismů snášet určité rozpětí ekologického ČiNITELE (teplotní podmínky, vlhkost půdy, ovzduší, slanost vody, obsah živin v půdě, druh potravy atd.). Rozpětí činitelů a podmínek prostředí mezi minimem a maximem, ve kterém může určitý druh rostliny nebo živočicha přežívat, se nazývá ekologická valence (ekologická amplituda). Např. druhy s úzkou ekologickou valencí se označují předponou steno- (např. stenotermní, tj. snášející pouze. úzké teplotní rozpětí - tropické orchideje), druhy s širokou ekologickou valencí se označují přejjponou eury· (např. euryfágní, tj.všežravý ž!vočich - kachna divoká).
TOXINY· jedy organického původu, jedovaté látky produkované bakteriemi.
(TRVALE) UDRŽiTELNÝ ROZVOJ (TUR)"
.
•Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů." (Zákon č. 17/1992 o životním prostředí, § 6). Pojem TUR byl poprvé použit ve. zprávě Naše společná budoucnost,. kterou v roce 1987 předložilaValnému shromáždění OSN komise vedená norskou niinister~kou předsedkyní Gro Harlem Brundtlandoilou. V posledních letech je ekology i politiky dávána přednost stručnějšímu a výstižnějšímu pojmu udržitelný rozvoj. . jitrocel větší
krysa.potkan
šváb obecný-
TAXON
obecné označení ruznych systematických skupin rostlin nebl;) živočichů používané v přípa dech,kdynenípodstati'lé rozlišit přesný systematický stupeň (poddruh, druh, rod. atd.).
TEPELNÉ ČERPADLO
funguje na principu vydávání tepla při stlačení plynu a obráceně. - naspot~ebětepla při expam;i plynu. Pracuje tedy podobně jako chladnička,jenže .obráceně" - smyslem chlaqničky je odebírat teplo z uzavřeného prostoru, kdežto smyslem t. č.jeteplo do uzavřeného prostoru dodávat. Podle toho, odkud t. č'. tElPlo získávají a kam jej dodávají lze rozlišit několik základních typů, např. ,,vzduch/vzduph", .vzduch/voda", "země/voda" apod.
46
TRVALE UDRŽiTELNÝ ŽiVOT .Trvale udržitelný způsob života. je zaměřen na hledání harmonie mezičlověkern a pří rodou, .mezi, společností a jejím prostředímtak, abychom se CO nejví6e přiblížili ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve' všech jejích formách, a to ve všech časových horizontech. Je to způsob života; který hledá rovnováhu rnezisvobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědnostívůčijiným .Iidem i. přírodě jako celku, a to včetněodpo ilědnostl vůči budoucím generacím. Měli bychom přijmout zá.sadU, že svoboda každého jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého; ale také tam, kde dochází k ničení' přírody. Žijme tak, abychom. při. uspOkojování svých ,. potřeb. neomezovali práva. těch, co přijdou po nás... Při hledilní hodnot-pro trvale udržitelný životbychomse měli zaměřit pře devším sami na sebe,na hódnoty dominující v evrop$ko-americké (nebo chcet~li 'severozápadní') civilizaci, jejíž jsme souč.ástí. Nejen proto, žejentak můžeme změnit svoje vlastní chování a tím řešit problémy našeho regionu, ale také proto, že práilě tato civilizace dnes rozhodujícím způsobem ovlivňuje dění ve světě. Konstatujeme-Ii tedy neudržitelnost existujících globálních vývojových trendů, musíme zároveň přiznat zásadní podíl evrop"'
47
, sko-amerických hodnotových systémů na tomto neuspokojivém vývoji. Začneme-Ii u sebe, můžeme pomoci celému lidstvu." (VAVROUŠEK,1994)
TVORBA ŽiVOTNíHO PROSTŘEDí . dříve běžně používané označení pro součást PÉČE O ŽiVOTNí PROSTŘEDí. Zákon Č. 17/1992 Sb. o životníin prostředí tento termín neuvádí. Viz též OCHRANA ŽiVOTNíHO PROSTŘEDí. ÚNOSNE iATíŽENí ÚZEMí . "Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činnóstí, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability." (Zákon Č. 17N-992 Sb. o životním prostředí, § 5). ÚZEMNí SYSTÉM EKOLOGICKÉ.STABILlTYKRAJINY (ÚSES) vzájemně propojený soubor ekologicky stabilnějších částí krajiny, segmentů kraJiny, které vytvářejí základní podmínky pro dosažení trvalé ekologické rovnováhy okolní kulturní krajiny, v níž plošně převažují méně stabilní a nestabilní SPOLEČEN~TVA. ÚSES je tvořen prostorovým a funkčním propojením $ítě BIOCENTER, BIOKORIDORU a interakčních prv" ků (přechodných článků mezi ÚSES a zemědělsky obhospodařovanými plochami, které zprostředkovávají příznivé působení blocenter.a biokoridorů na okolní ekologicky méně stabilní krajinu). ÚSES vychází z KOSTRY EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY a doplňuje ji o nově navrhované části. Z hlediska významu i plošného rozsahu lze rozlišovat místní, regionální a nadregionální systémy ekologické stability krajiny. .. .. "Územnf systém ekologické stability kri'ljiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhU." (Zákon Č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, § 3, odst. 1 písm. 'a). VARIABILITA, proměnlivost, existence odchylek určitých (zpravidla tělesných) znaků mezijedincištejné-
ho druhu nebo POPULACE. Např. mezi borovicemi vypěstovanými ze semen zjedné šišky nebudou ani dva stromky přesně stejné. Variabilita úzce souvisís homogenitou (stejnoro-. dost0, která je j~dním z~)rincipů dědičnosti. . . ,
o ochraně přírody a krajiny, § 3.odst. 1 písm.b). Významnými krajinnými prvky Jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní NIW apod.
ZÁKONY O ŽiVOTNíM PROSTŘEDí
základní ustanovení týkající se péče ožillotní prostředí jsou zakotvena v Listině základních práva svobod, která je součástí Ústavy ČR (Ústavní zákon č.l/1993 Sb.). Článek 35 Listiny prohlašuje za jedno ze základních sociálních a kulturních práv občana právo na příznivé životní prostředí a právo na včasné a úplné informace o stavu ·životního prostředí a přírodních zdrojů. Ústava České republiky stanoví, že stát dbá o šetrné využívání . přírodních zdrojů a o ochranu přírodnlho bohatství. Ze souboru právních norem řešících problematiku životního prostředí uvádíme výběr nejdůležitějších zákonů a vyhlášek (sta\( . k září 2006):
Zákon Č. 17/1992 Sb., o životním prostředí Zákon Č, 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí
Zákon Č. 100/2001 Sb., o posuzování vliVů na.životní prostředí Zákon Č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) Nařízení vlády 61/2003 Sb., kterým se stanoví ukazatele a hodnoty přípustného stupně znečištění povrchových Vod Zákon Č. 185/2001 Sb., o odpadech Zákon Č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší Zákon č. 20/1966 Sb.; o péči' o zdrav{lidU Zákonč. 114/1992Sb., oochraně přírody a krajiny Vyhláška MŽP 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení Zákona 114/1992 . Zákon č. 334/1992 Sb., oochranězemědělskéhopůdního fondu Zákon Č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) Zákon Č. 50/1976 Sb.,e územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) - platný do 31. 12.2006. Od 1.1~2007 vstoupí v platnost Zákon č.18312006 Sb., o územním plánovánía stavebním řádu (stavební zákon) Zákon Č. 289/199,5 Sb.; o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) Zákon Č. 242/2000 Sb., o ekologickém Zemědělství Z hlediska ENVIRONMENTÁLNíHO VZDĚLÁVÁNí, VÝCHOVY ~ OSVĚTY je důležity Zákon Č. 123/1998 Sb., o právu na informace oživotriím prostředí, ve znění zákona Č. 413/2005 .Sb., který mj. obsahuje následující ustanovení:' . . § 13 odst.l).a 2):
.Krajv samostatné působnosti vespoluprácisMŠMTa dalšími ústředními orgány jé povinen podporovat osvětu, výchovu avzdělávání široké veřejnostiv oblasti ochrany životního prostředí se zvl~štním zaměřením na výchovu dětí a mladeže. MŽP ve spolupráci s MŠMT usiluje zejména 010, aby byly vytvářeny po<;jmínky pro rozvoj Qsvěty, výchovy a vzděJávání'voblasti.životního· prostředí v mezích působnosti úřadů veřejnéspr~vy." '
č.123/98 Sb., o právu na 132/2000 Sb. a zákona Č, 6/2005 Sb.: .
§ 13 odst. 5) Zákona
VÝZNAMNÝ KRAJINNÝ PRVEK. '.' . . .. "Význarnnýkrajinný prvekjak6 ekolqgicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udrženíjejí stability." (Zákon Č. 114/1992 48
(5) a) . b)
inforr~ace
o Životním
prbstředí, ve znění zákona č.
. .Kraje.v samostatné působnosti zpracovávají,koordinujl a aktualizují krajské koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. .. vy.cházející zé Státního'programu a . podporují rozvoj environme'ntálního poradenství.
49
(6) Kraje umožňují obcím v samostatné působnosti podílet sena ~ealizacikrajských koncepcí a vytvářet v této oblasti vlastní prog~amy. (7) Orgány veřejné správy s výjimkou organizačních složek státu mohou k podpoře environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty zřizovat zvláštní fondy. "
ZDOMÁCNĚLÝ ŽiVOČiCH druh živočicha, který prošel historickým procesem DOMESTIKACE.
ZNEČiŠŤOVÁNí A POŠKOZOVÁNí ŽiVOTNíHO PROSTŘEDí "Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních,chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenoú zvláštními předpisy." (Zákon Č. 17/92 o životním prostředí,§ 8) .
zvLÁŠŤ CHRÁNĚNÁČÁST PŘíRODY
"Zvlášť chráněná část přírodY je velmi významná nebo jedinečná část živé či neživépřiro dy; může jí být část krajiny, geologický útvar, strom, živočich, rostlina a nerost vyhlášený ke zvláštní ochraně státním orgánem' podle 3. neb04.části zákona, 114/92." (Zákon č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny, § 3)
ŽiVOTNí PROSTŘEDí soubor veškerých činitelů, se kterými přichází do styku živý subjekt (organismus, POPULACE, člověk, lidská společnost) a podmínek, kterými je obklopen, tj. vše, co na subjekt přímo i' nepřímo působí. Obsah pojmu Ž. p. se velmi často zužuje na životní prostředí člověka, lidské společnosti, "životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie." (Zákon č. 17/92 o životním prostř~dí, §2)
. ZPĚTNÁ VAZBA je vzájemné nenáhodné působení mezi prvky téhož systému; při němž dochází k následnému posilujícímu (Pozitivnímu) nebo stabilizujícímu (negativnímu). účilJku na veličinu A působením veličiny B, která bylp před tím změněna veličinou A (upraveno. podle MíCHALA, 1994). Pro pozitivní zpětnou vazbu (PZV) platí "čím více A, tím víceS" "čím více S; tím více A" např. číni početnější je POPULACE v plodném věku, tím více potomstva může být, zplozeno, (podle PELIKÁNA, 1994). Pro udržování EKOLOGICKÉ STABILITY je však významná především negativní zpětná vazba, pro kterou je charakteristické tvrzení "čím více A,tím méně B" a naopak: "čím méně A,tím víCe B". Např. v soustavě PREDÁTOR - KOŘIST vede zvýšení početnosti kořisti {hrabošů) ke zvýšení početních stavů jejího pr~ _dátora (káně), zvýšený početpredátorů náslec;inězpůsobuje snížení početnosti populace kořisti. '
a
S"uběžné působení negativní a Pllzltlvní zpětné vazby v čase lze zjednodušeně přiblížit na proměnách souvztážnosti mezi počtem jelenů a množstvím trávyvohraničeném území:
čím víc trávy·- tím víc Jelenů ~ ~ čím vícjelenu - tím míň trávy ~
. ~ čím míň trávy - tím míň jelenů ~ ~ čím míň jelenů - tím víc trávy ~ ~ čím
víc trávy - tím víc Jelenů...
'
"čím víc tím víc"
(PZV)
"čím víc tím míň"(NZV)
"čím míň tím míň" "čím míň tím víc" "čím víc tím víc"
(PZV) (NZV) (PZV)
Uváděné příklady však nezahrnují řadu. dalších ČiNITELŮ, které mohou FLUKTUACI významně ovlivňovat (např. měnící se zdroje potravy), musíme je tudíž považovat za velmi
zjednodušující; Viz též HOMEOSTÁZE.
50
51
Příloha č.l
ŽiVÉ SLOŽKY EKOSYSTÉMU
52 .
Příloha č:
2
.. ŽiVÉ SLOŽKY ZEMĚDĚLSKÉANTROPOCENÓZV·
Přehled použité a doporučené literatury
Příloha č.
3 ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA FOTOSYNTÉZV
~<
z
-I W
I-
>w
> U) I
~ ,~r.
. .....J
Cf)
-
•
~-
Z
IU)
o
z
:E
....w I
W N
~<
LL
-
•
54
.~
Alber, G.: Ochrana klimatu v českých obcích. Praha, Nadace H. Bolla, 1996. Begon, M.-Harper, J.L.-Townsend, C.R.: Ekologie. Olomouc, Vydavatelství UP, 1997. Braniš, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí. Praha, Informatorium, 1997. Brožová, J. (ed.): Biologická rozmanitost v České repllblice. Praha, MŽP, 2004. Buček, A. - Lacina,J.: Územní systémy ekologické stability (zvl. vydání časopisu Veronica). Brno, Regionální sdružení ČSOP, 1993. Capra, F.:Bod obratu. Praha, DharmaGaia, 2002. Capra, F.: Tkáň života. Praha, Academia, 2004. Cilek, V.: Krajiny vnitřní a vnější. Praha, Dokořán, 2002.. Černý, P.- Doucha, P.: Jak chránit životní prostředí při územním plánování a povolování staveb. .Ekologický právní servis, 1999, Daly, H. a J. Farley,: Ecologica/ Economics: Principles and Applications. Island Press, Washington, 2004.· Dieseldorf, M. a C. Hamilton (eds.): Human Ecology, Human Economy: Ideas for an ecologically sustainable future. Allenand Unwin, St. Leonards, Australia,1997. Daňhelová, L.: Život s povodněmi. Ostrava, Arnika, 2004. Dobroruková, J.: Člověk a příroda (ekologie v kostce). Praha, Albatros, 1993. Dorst, J.: Ohrožená příroda. Praha, Panorama, 1985.· Douthwaite, R:: Ekológia peňazí. Dohlý Kllbín, diveRzita, 2003. DLlvigneaud, P.: Ekologická syntéza, Praha, Academia, 1988. Farb, P.: Ekologie. Praha, Mladá fronta, 1977. .' Forman, R. T. T. - Godron, M.:Krajinná ekologie. Praha, Academia, 1993. Gore, A.: Země na misce vah. Praha, Argo, 2000. Gralla, P.: Jak pracuje životní prostředí. Praha, UniI>, 1995. Hadač, E.: Krajina a lidě. Praha, Academia 1982. Hawken, P,Lovjns, A.,tovinsová, H.: Přírodní kapitalismus. Praha, Mladá fronta, 2003. Huba; M.(ed.): Josef Vavroušek. Na cestě k trvalé udržitelnosti (sborník). Brno, Nadace Partnerství, 2005. Chytrý, M -Kučera, T.- Kočí, M: Katalog biotopů České republiky. Praha, AOPřK, 2001. . Jakrlová, J. - Pelikán, J.: Ekologický slovníktermirlOlogickÝ a výkladový: Praha, Fortuna,1999. Jech, Č.: V zájmu života ochraňujme ozonovou vrstvu. Praha, Děti Země,1993. jelínek, J. - Zicháček, V.: Biologie. Olomouc, FIN, 1996. • Jeník, J. kol.: Biosférické rezervace ČR. Praha, Empora, 1996. Johanisová, N.: Environmentální ekonomie. Učební text ·pro studenty FSS.MU. BrnO, 2006. JuChelková, D. a kol.: Obnovitelné zdroje energie. Ostrava, VITA, 2003. . Kantor, M.: Výkladový slovník vybraných ekologickÝ9h pojmů. Plzeň, PdF ZčU, 1992. Keller, J.: Abe.ceda prosperity.Brno, Doplněk, 1997. . Keller, J.: Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. Praha, G plus G, 1995. Kočí, K: (ed.): Komunikace a NATURA 2000. Rožnov poci Radhoštěm,ACTAEA, 2003. ·Kohák, E: Zelená svatozář. Praha, SLON, ·2000;. . .Kolektiv: Ekologie (TIME,UFE). Praha, Velryba, 1992. Kostkan, V.: Poznámky k Malému ekologickému·slovníčku.Olomouc; rukopis,.1996. Kraus; J. a kol.: Nový akademický slovník cizích slov. Praha, Academia, 2006. . Kvasničková, D.: Základy ekologie. Praha, SPN 1991. . Leggett, J.(editor):Nebezpečí oteplování Země: Praha, Academia,. 1992. Liberko,M. a kpl.: Novela pro.výpačet metodikyhluku silniční dopravy. Planeta 2/2005. Librová,Hana: Láska ke krajině?, Brno, Blok,1988. Librová, H.: Pestří a zelení. Brno, Verónica a Hnutí Duha, 1994. Librová, H.: Vlažní a váhaví. Brno~ DOplněk, 2003. . Lorenz, K.: Osm smrtelných hříchů. Praha, Panorama 1990. Lovelock,).: Gaia - živoucí planeta.Praha, Mladá fronta,1994. Máchal, A.: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno, Rezekvítek, 2000. . Máchal, A.-Vlašín, M.-Smolíková, D.: Desatero domácí ekol()gie. Brno, Rezekvítek, 2000. Margulisová, L.: Symbiotická planeta. Nový pohled na evoluci. Praha, Academia, 2004. Maser, Ch.: Přeměněný les. Tulčík, Abies, asi 1996.
a
55
Medek, M. a koL:' Ceníme si energie. Brno, Rezekvítek, 2003. Míchal, 1.: Ekologická stabilita. Brno, Veronica,HI94. Meadowsovi, D. a D.: Překročení mezí. Argo a Nadace EVA, Praha,1995. Metoďický pokyn pro zpracování e,nergetických auditů budova objektů JihomoravskéhO kraje. Brno, Odbor regionálního rozvoje KrU JmK, 2002. ..' Meiřický, V. a kol;: Základy ekologické·politiky. UK Praha a MZP CR, .1996. Moldan, B.: Životní prostředí - globální perspektiva. Praha, Karolinum, 1995. Moldan, B. a kol.: Životní' prostředí očima přírodovědce. Praha, Academia, 1989. Nátr, L: Rozvoj trvale neudržitelný. Praha, Karolinum, 2005. Nátr, L.: Země jako skleník - proč se bát CO2 , Praha, Academia, ?006. Novotná, D.(ed.): Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Praha, MZP a Enigma, 2001. Nováček, P.: Křižovatky budoucnosti. Praha, G plus G, 1999. • Nováček, P., Mederly,P. a kol.: Strategie udržitelného života. Olomouc, PřF UP aSTUZ, 1996. Odum, E. P.: Základy ekologie. Praha, Academia, 1977. . Pelikán, J.: Přehled obecné ekologie. Brno, Medicus Veterinarus, 1993. Pivnička, K. -Braniš, M.: Úvod do studia životního prostředí. Praha, Karolinum, 1995. Pokorný, J. - Roth, P.: NATURA 2000 - otázky a odpovědi. Praha, AOPřKČR, 2001Polanecký, K. - Bursa, J.: Jak využívat obnovitelné zdroje energie. Brno, H!)utí DUHA; 2002. Primack, R. B. a kol.: Biologické principy ochrany přírody. Praha, Portál, 2001.. " .. Reid, W. V. a kol.: Ekosystémy a lidský blahobyt. Praha, UK, Centrum pro otázky životního prostředí, 2005. Ritzer, G.: Mcdonaldizace společnosti. Praha, Academia, 1996... . . Rosypal, S.: Přehled biologie. Praha, SPN, 1992; " . . ..'" Rynda, 1.: Globální a regionální problematika vztahu člověka kjeho životnímu prostředí. Učební text pro.
Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, Lipová 20 adresa: Lipová 20, 602 00 Brno tel. & fax: 543 211 264, e-mail:
[email protected], www.lipka.cz Lipka je specializované školské zařízení s právní subjektivitou zřízené Jihomoravským krajem. Od svého vzniku v září 1991 se Lipka aktivně podílí na školní i mimoškolní ekologické výchově a vzdělávání zejména v brněnském regionu. Od roku 1998 má Lipka také status fakultního školského zařízení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Posláním Lipky je přispívat k osvojování ohleduplnějších, méně konzumních a odpověd nějších postojů lidí k přírodě a inspirovat je k trvalému zájmu o aktivní péči o životní prostředí. Ve svém úsilí se Lipka zaměřuje zejména na děti, mládež, studenty učitelských oborů a učitele z praxe.
Lipková nabídka:
EKOLOGICKÉ VÝUKOVÉ PROGRAMY - určené pro jihomoravské základní, střední a mateřské školy, realizované v učebnách všech pracovišť Lipky i v terénu;
vzdělávání učitelů. PřílohéiSisyfa4j97.
Sádlo, J. (ed.): Krajina a revoluce. Praha, Malá Skála, 2005. Sádlo, J.-Storch, D.: Biologie krajiny. Biotopy České republiky. Praha, Vesmír, 2000. Sawyer, J. - Jech, Č.: Kyselé deště. Praha, SZN, 1990. . Schumacher, E. F.: Maléje milé. Brno, Doplněk, 2000. Schweitzer, A.: Nauka úcty k životu. Praha, DharmáGaia, 1993. Srdečný, K.: Energeticky soběstačný dům - realita či fikce? Brno, ERA, 2006. Srdečný, K. ~ Macholda, F.: Energeticky soběstačná obec. Praha; EkoWATI, 2006. ',,' ' . Storch, D.-Mihulka, S.: Úvod do současné ekologie. Praha,Portál, 2000. . . Šteffek, J: (ed,): TerminologIcký slovník ekológie a envi~onméntalistiky. Kabinet evolučnej a apl1kovanej ' •. . . '". ".. . krajinnej ekológie SAV. Banská'Štiavnica, 1993., . Štěpánek,Z. - Jílková,J.: Maly výkladový slovník z oblasti ekonomiky životního prostředí. Prah;a, MZP, 1997. . ' . Tilling, S.: Ozón a skleníkový efekt. Praha,TER~ZA, 1992. . . , ,., ... ' , " .' Vavroušek, J.:Hledání lidských hodnot slučitelných s ~Mile udržitelným způsobem života. Teologi~ké listy
.
1/94.
, .
"
,.'
"
'....
,',
Vlašín, M.: Slovník důležitých pojmů a definic (podklady pro studium ochrany biodiverzity). UČE!bní teJ.ů . pro studenty humanitní envlronmeritalistiky FSS MU v Brně, 2004 -samizdat) Weizsacker, E., U. a koL:. Faktor čtyři. Praha, MŽP, 1996. Whitefield, P.: Permakultura v kostce, Praha, Synergie, 1996. Wilson, E. O.: Rozmanitost života. Praha, Lidové noviny, 1995. Zlatník, A;: Základy ekologie. Prah.a, SZN, 1973. http://www.axys.cz http://www.businessinfo.cz http://www.celostnimedicina.cz http://cozp.cuni.ci WWW.CZěchfsc.cz
www.ecn:cz www.ekospotrebitel.cz wWw.ekoznacka.ci
http://www.ekozahrady.com/korenova_cistirna.htm http://www.fairtrade.cz http://www;greenpeace.cz http://hraózemi.cz www.natura2000.cz http://www.priroda.éz http://twv.welldone.cz http://www.zeleneuradovani.cz
•
POBYTOVÉ TERÉNNí PROGRAMY pro střední a základní školy na odloučeném pracovišti Rychta v Krásensku; přírodovědné,ochranářské, řemeslné, výtvarné a další ZÁJMOVÉ KROUŽKY A KLUBY - členové se scházejí na pravidelných schůzkách, víkendových a prázdninových akcích, brigádách a soutěžích; jihomoravským školám sdruženým v síti M.R.K.E.V. (Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy) poskytuje Lipka pravidelný informační servis a kvalitní metodické materiály; EKOPEDAGOGICKÝ KLUB TILlA nabízí učitelům jihomoravských škol a dalším zájemcům akreditované vzdělávací akce, zejména terénní exkurze, přednášky a tematické
kurzy; semestrové kurzy PRAKTIKUM EKOLOGICKÉ VÝCHOVY jako povinné i volitelné před měty pro studenty Masarykovy univerzity, Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, konzultace k diplomovým a seminárním pracím, náslechy apod.;
TRADiČNí I NETRADiČNí AKCE podporující tvořivé a nekonzumní přístupy ke svátkům, tradicím a k životu vůbec Vánoční Lipka, Vánoce s Rozmarýnkem, Zelený čtvrtek, akce ke Dnu Země, setkání příznivců permakultury a přírodních zahrad aj.;
TVOŘIVÉ KLUBY nabízejí učitelům i dalším zájemcům víkendové i prázdninové KURZY práce s přírodními materiály: pletení z proutí a slámy, předení, drátování, předtkalcov ské techniky i práce na tkalcovském stavu, kurzy keramiky a aranžování rostlin, kurzy malování na sklo a hedvábí, patchworku apod.
Lipová 20
56
Rozmarýnek
Rychta Krásensko
LŠ Jezírko
