BUNĚČNÝ CYKLUS
Buněčné dělení
ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
Cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (CyclinDependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu
8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů 7 typů Cdk-proteinkináz - Cdk proteiny vykazují odlišné funkce v závislosti na fázích buněčného cyklu fosforylují seriny a threoniny cílových proteinů Účinnost Cdk-proteinkináz závisí na vytvoření komlexu s cykliny a na vazbě s PCNA (Proliferating Cell Nuclear Antigen) Inhibovány jsou působením inhibitorů proteinkináz
ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU - gen RB1
Tumor-supresorový gen Rb1 - aktivní téměř ve všech somatických buňkách; v průběhu buněčného cyklu se střídá fosforylace a defosforylace Rb proteinu Rb protein (pRb) - jaderný transkripční faktor, regulace buněčného cyklu, diferenciace, indukce apoptózy Inhibiční usměrňování přechodu z G1 do S fáze Nefosforylovaný pRb je aktivní - váže se s multifunkčními transkripčními faktory rodiny E2F - inhibuje jejich činnost Komplex pRB-E2F potlačuje např. transkripci genů kódujících cyklin D a E Neaktivní fosforylovaná forma Rb proteinu - uvolnění vazby s faktory E2F Fosforylace proteinu Rb (inaktivace) je vyvolána Cdk po vzniku komplexu Cdk-cyklin Vznik komplexu Cdk/cyklin závisí na vazbě růstových faktorů k receptorům (specifickým pro danou buňku – buněčná signalizace)
ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
Tumor-supresorový gen TP53 zastavení buněčného cyklu v kontrolním bodě G1 Protein p53, jaderný fosfoprotein - transkripční faktor pro několik cílových genů se zásadním významem při regulaci buněčného cyklu Gen BAX (proapoptotický člen rodiny Bcl-2): indukce apoptózy reakce na poškození DNA a různé typy stresu (hypoxie, nedostatekrůstových faktorů atp.) Gen GADD 45 (Growth Arrest and DNA Damage) – excizní reparace poškození genetického materiálu CIP1/WAF1 - protein 21 (p21), váže se k cyklin-dependentním proteinkinázám a inhibuje jejich aktivitu jak v G1 tak G2 kontrolním bodě. p21 může tlumit replikaci zpomalením postupu replikační vidlice.
1
Interfáze
ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
Probíhá metabolismus a tvorba proteinů specifická pro daný typ buňky Replikace DNA (S fáze) Reparace chyb v genomu (kontrolní body G1, G2) G2 fáze - kondenzace DNA – vznik mitotického chomosomu
Mitóza
Struktura chromosomu
Chromatin - euchromatin, heterochromatin Kondenzace, dekondenzace Centromera, telomera, chromatida
Dělení somatických buněk (2n) Dvě buňky dceřiné (2n) – shodná genetická výbava s mateřskou buňkou Fáze: profáze metafáze anafáze telofáze cytokineze
Mitóza zajišťuje genetickou identitu dceřiných buněk
Profáze Kondenzace chromosomů – stále patrné jako dlouhé tenké struktury Tvorba mitotického vřeténka – mikrotubuly + proteiny
Metafáze Maximální kondenzace chromosomů – seřazené v ekvatoriální rovině (v této fázi se chromosomy nejčastěji vyšetřují)
Iniciace rozpadu jadérka a jaderného obalu Kinetochor - část chromosomálních centromer se uchytí k mikrotubulům mitotického vřeténka Centrioly se pohybují směrem k pólům buňky
2
Anafáze
Telofáze a cytokineze Chromatidy každého chromosomu se rozcházejí k opačným pólům buňky (chromosomy dceřiných buněk) K protilehlým pólům buňky táhne chromatidy achromatické vřeténko
Meióza
Telofáze Dekondenzace chromosomů Začíná se tvořit jaderný obal ohraničující chromosomy Cytokineze Začíná ve chvíli, kdy chromosomy doputují k pólu Tímto procesem se oddělí cytoplazmy dceřiných buněk Sesterské chromatidy (druhá molekula DNA) se dosyntetizuje až v S-fázi
Meióza
Vznik gamet (n - haploidní) redukce počtu chromosomů Dvě fáze: meióza I a meióza II Období mezi meiózou I a meiózou II se nazývá interkineze Meióza I – heterotypické dělení (odlišné od klasické mitózy): profáze 1. Leptoten 2. Zygoten 3. Pachyten (crossing-over) 4. Diploten 5. Diakineze metafáze anafáze – k pólům buňky se rozcházejí chromosomy jednotlivých párů Telofáze Meióza II – homeotypické dělení (analogie mitózy)
Meióza I – profáze I
Meióza – Profáze I
Obecně: začíná se tvořit dělící vřeténko, postupně se začíná rozpadat jaderná membrána a nucleolus, jednotlivé fáze průběhu profáze I: leptoten – chromosomy začínají kondenzovat zygoten – začínají se párovat homologní chromosomy, vytváří se synaptonemální komplex důležitý pro crossing-over pachyten – chromosomy jsou již značně kondenzované a v mikroskopu patrné jako tetrády (4 chromatidy v bivalentu), odehrává se crossingover – důležitý krok pro genetickou variabilitu populace diploten – zaniká synaptonemální komplex, bivalenty se začínají rozcházet, chiasmata (místa překřížení) drží chromatidy u sebe diakineze – maximální kondenzace
3
Meióza I – metafáze I
Meióza I – anafáze I Probíhá disjunkce – chromosomy se rozcházejí k opačným pólům buňky – vždy jeden z páru
Mizí jaderná membrána, homologní chromosomy tvoří chromosomální tetrády a ty se řadí v ekvatoriální rovině
Rozchod chromosomů k opačným pólům je náhodný, náhodná kombinace chromosomů maternálního a paternálního původu nondisjunkce – proces, kdy dochází k chybám v rozchodu chromosomů nebo chromatid meióza I – nesprávný rozchod homologních chomosomů meióza II –nesprávný rozchod chromatid může mít za následek například trisomii 21 chromosomu - Downův syndromu (47,XX,+21 nebo 47,XY.+21) a další syndromy: Turnerův sy 45, X0 Klinefelterův sy 47, XXY Patauův sy 47, XX/Y, +13 Edwardsův sy 47, XX/Y, +18 a další…
Meióza – telofáze I a cytokineze Telofáze I 2 haploidní sady chromosomů se seskupují u opačných pólů buňky
Meióza II – homeotypické dělení Stejné fáze jako v mitóze, ale dělí se haploidní buňka
Cytokineze buňka se rozdělí i s cytoplazmou – vznikly 2 haploidní buňky a nastává krátká meiotická interfáze při vzniku vajíček a spermií je rozdíl v distribuci cytoplazmy do gamet
Důsledky meiózy Redukce počtu chromosomů v gametách Náhodná segregace chromosomů / alel (nové kombinace maternální a paternální genetické výbavy) Crossing-over, nové kombinace alel na homologních chromosomech
Gametogeneze Tvorba pohlavních buněk z primordiálních zárodečných buněk Jsou haploidní oproti somatickým
4
Spermatogeneze
Spermatogeneze
V semenných kanálcích testes od počátku pohlavní dospělosti Spermatogonie 2n primární spermatocyt 2n sekundární spermatocyt 1n spermatida 1n spermie 1n Přibližně 64 dní V jednom ejakulátu přibližně 200 milionů spermií
Oogeneze
Oogeneze
Na rozdíl od spermatogeneze začíná již v prenatální době Oogonie 2n primární oocyt 2n sekundární oocyt 1n + 1 polární tělísko vajíčko + 1 polární tělísko Při narození jsou primární oocyty ve stadiu profáze I (dictyoten) a tak setrvávají až do pohlavní dospělosti Primární oocyty pokračují v meióze I až v pohlavní dospělosti; rozdělí se na sekundární oocyt (1n) s většinou cytoplazmy a organelami a na polární tělísko Meioza II je dokončena pouze v případě oplodnění
5